Občasník TJ Sokol Malé Svatoňovice 1/2013 » 14. 08. 2013
Vážení sportovci, vážení občané,
podle historických pramenů uplynulo v letošním roce 100 let od založení organizované tělovýchovy v Malých Svatoňovicích. Člen TJ Sokol a nadšený amatérský
historik Jiří Holubec nás na tuto skutečnost upozornil v průběhu loňského roku
a výbor TJ Sokol Malé Svatoňovice se rozhodl, že rok 2013 bude probíhat v rámci
oslav tohoto významného výročí. Nejdříve se Vás pokusíme ve stručnosti seznámit, se známými skutečnostmi z minulosti tělovýchovy v Malých Svatoňovicích.
Následně jsme připravili tři články z pera dalšího amatérského historika pana
Václava Brejtra, týkající se sportu v Malých Svatoňovicích a na závěr našeho
občasníku jsme připravili program akcí, které proběhnou v rámci tohoto výročí.
Tělovýchova u Studánky stoletá
Ludvík /Luca/ Adamec, Ladislav Hlavatý a Radoslav Mach se v roce 1913 nejvíce
zasloužili o založení tělocvičné jednoty Sokol v Malých Svatoňovicích. Cvičit chodili do
Velkých Svatoňovic, kde už dva roky Sokol existoval a řekli si, proč by to nemohlo jít u Studánky. Udělali nábor mezi mladými lidmi a svolali schůzku do hospody u Rajmanů /stála
na místě dnešního domu Pubalových. Schůzi zahájil tehdy dvacetiletý Radoslav Mach
kratším proslovem, ale přítomné příliš nepřesvědčil. Potom si však vzal slovo Jindřich
Vlček, který již měl zkušenosti se zakládáním tělocvičné jednoty na Novopacku, odkud
pocházel. Svou výřečností získal přítomné pro sokolskou věc a činnost se mohla rozběhnout. Ve stejném roce byla založena také tělocvičná jednota Sokol ve Strážkovicích.
První výbor pracoval ve složení: Josef Boura, jinak řídící učitel jako starosta,
železničář Josef Tomek náčelník a Jindřich M. Vlček, účetní na ředitelství dolů Svatoňovické báňské společnosti a pozdější ředitel dolů jako jednatel.
V té době měl Sokol v Čechách za sebou více než půlstoletí existence. Ideově vycházel ze zásad, které mu vtělil jeho zakladatel dr. Miroslav Tyrš: Síla a mužnost, činnost a
vytrvalost, lásku k volnosti a vlasti, dobrovolnou práci a kázeň, vzájemný bratrský vztah
členů. Podle hesel: „V zdravém těle, zdravý duch“ a: „Ni zisk, ni slávu“. Sokol byl přísně
nepolitický a sdružoval lidi různého sociálního postavení. Jeho cílem bylo vychovat národ
silný, jak tělesně, tak i duchovně a získat i svobodu národní. Členové Sokola si tykali a
oslovovali se bratře a sestro, bez ohledu na věk a postavení. Činnost Sokola byla bedlivě
sledována rakouskými úřady.
Začátky nové tělocvičné jednoty byly těžké. Činnosti nepřál německý ředitel dolů
Fitz, jediným zdrojem příjmů byly členské příspěvky. Přesto se však jednota měla čile
k světu. Cvičilo se po večerech v sálech místních hospod. Cvičili muži i dorost. Úspěšný
rozvoj zbrzdila první světová válka. Sokolové se zapojili do odboje proti nenáviděnému
Rakousku-Uhersku a tvořili základ československých legií. Dosáhli tak jednoho ze svých
cílů – vytvoření samostatného, svobodného a demokratického národního státu.
Po roce 1918 nastalo období bouřlivého rozvoje činnosti místního Sokola. Jednota
si vybudovala vlastní stánek : novou sokolovnu, jako součást tehdy nově vystavěné školy
nad kostelem. Rostl počet členů, činnost se rozšířila o lyžařské sporty, míčové hry, lehkou
atletiku a po r.1936, kdy bylo otevřeno koupaliště, také o plavecké sporty. Vybudováno
bylo také menší hřiště u školy a začalo se budovat velké cvičiště u koupaliště. V té době
byla místní jednota řazena mezi nejlepší v rámci celé sokolské župy Podkrkonošské Jiráskovy. Ta zaujímala území velikosti více než poloviny dnešního hradeckého kraje a měla
v r. 1938 ve 112 jednotách 22 567 členů. V r. 1935 se stává starostou župy náš člen
a zároveň starosta J. M. Vlček. Sokol se stal největší organizací v obci.
Osou činnosti byla pravidelná cvičení mužů, žen, dorostenců, dorostenek a káňat
/žactvo/. Cvičilo se dvakrát týdně a nejlepší cvičenci se účastnili župních závodů. Kaž-
doročně se konala v sokolovně pravidelná veřejná cvičení - tzv. akademie. V zimě byly
pořádány pravidelně lyžařské závody okrskové i župní v běhu, skoku na lyžích a závodě
sdruženém. Konaly se zde například v r. 1933 II. lyžařské závody dorostu Československé
obce sokolské /ČOS/ a jiné. Do Svatoňovic se podařilo zajistit účast i některých reprezentantů, kteří zde předvedli ukázková cvičení nebo se zúčastnili lyžařských závodů /např.
olympijský vítěz gymnasta Bedřich Šupčík, lyžaři bratři Němečtí, Šimůnek, Lukeš, později
Cardal, Felix a další. Startoval zde i norský skokan Jensen.
Zásluhou Sokola i místního Lyžařského klubu zde vyrostlo mnoho dobrých závodníků. Ve dvacátých letech : Luca Adamec, Karel Pavel, Rudolf Doležal, Emil Ludvík, Květa
Lelková a další. Ve třicátých a čtyřicátých létech zejména: Josef a Václav Hanušové, Otto
Cabalka, Josef Hrodek, Josef Rudolf, Stanislav /Stánek/ Gult, František Chráska – běžci,
skokani i sdruženáři. Z mladších: Milan Nývlt, Jiří Hanuš, Zdeněk Špetla a další.
Vyvrcholením činnosti byly všesokolské slety konané v Praze /r. 1920, 1926, 1932
a 1938/, kterých se účastnily také naše cvičební celky. X. všesokolský slet v r.1938 se
stal mohutnou celonárodní manifestací na obranu republiky proti nebezpečí německé
agrese.
Za dobu stoleté existence se v Sokole vystřídaly stovky členů od žactva, dorostu,
mužů i žen. Byly zde celé sokolské rodiny. Jejich činnost by však nebyla možná bez obětavé a nezištné práce desítek cvičitelů, trenérů a funkcionářů. V období první republiky
to byli především : starosta Jindřich M. Vlček, Radoslav Mach, Josef Tomek, Josef Prouza,
Josef Středa, Josef Urban /krejčí/, František Šrol /truhlář/, Václav Mertlík, Bedřich Nývlt,
Josef Kábrt, br. Nesládek, Anna Petrová.
Nade všechny však vyniká osobnost sokolského pracovníka, náčelníka a povoláním
učitele Josefa Schejbala /1905-1942/. Nastoupil na zdejší měšťanskou školu v roce 1929
a aktivně se zapojil do sokolské práce jako cvičitel žactva. Postupně se vypracoval až do
funkce náčelníka jednoty, I.okrsku a místonáčelníka župy. Byl hybnou pákou celé jednoty.
Sám výborný gymnasta a všestranný sportovec organizoval cvičení, akademie, soutěže,
lyžařské i atletické závody, přespolní běhy, volejbalové turnaje, nácviky sletových skladeb,
pěší výlety do okolí a další akce. Sledoval nové směry v tělovýchově a zařazoval je do
činnosti jednoty /táboření a pobyt v přírodě, míčové hry, branné discipliny, lehkou atletiku aj./. Jeho zásluhou byl zřízen sokolský dětský letní stanový tábor na haldě bývalého
dolu U buku v r.1938, rozšířilo se hřiště u koupaliště zatrubením potoka, zmodernizoval
se skokanský můstek v Petrovicích v r. 1940. Nacvičoval také vystoupení smyčcového
sokolského orchestru.
Svým životem a jednáním byl příkladem pro své mladší kolegy. Vlastenec, čestný,
zásadový, nekompromisní, ale vždy spravedlivý a přátelský. Dovedl strhnout své spolupracovníky do sokolské práce. Dal v Sokole dohromady partu lidí, kteří byli zapáleni do
sokolské činnosti a byli ochotni jí nezištně věnovat svůj volný čas. Dvakrát týdně cvičení,
v neděli závody, předtím pátek, sobota příprava tratí a skokanského můstku, zajištění
organizace závodu, zajištění ubytování závodníků atd. Sám nepil a nekouřil, ale podle
vzpomínek pamětníků, se po cvičení nejméně jednou týdně šlo hromadně do Kamenné
hospody na náměstí. Tady se společně diskutovalo o cvičení, závodech, soutěžích a
ostatní sokolské činnosti. Ale i o práci a o životě. Potom se vždycky zpívalo. Byla to vždy
výborná, silná a veselá parta, kamarádská, upřímná, kde se nikdo nepovyšoval nad druhého. Uměli vždy táhnout, jak se říká, za jeden provaz a udělat kus práce. Uměli také mezi
sebe přijmout i nové lidi. To se stalo po záboru pohraničí v r. 1938, když odtud museli
utéct čeští lidé. Do naší obce jich přišlo na dvě stovky. Řada z nich se zapojila do místního
Sokola a byli opravdu bratrsky přijati.
Sokolu věnoval většinu svého volného času. Velkou oporu měl ve své manželce
Vlastě, také učitelce, a jejích rodičích, Bittnerových, v jejichž domě žili. Společně vychovávali dva malé synky. Josef, jako záložní důstojník čs. armády v hodnosti poručíka, byl
v zářijové mobilizaci roku 1938 připraven bránit svoji vlast v obranném úseku Petříkovice.
Mnichovská zrada byla pro něho, přesvědčeného vlastence a demokrata, velkým zklamáním. Po okupaci se zapojil do odbojové činnosti v rámci sokolské odbojové organizace
1
JINDRA, jako vedoucí skupiny S-21-B, spolupracující s parašutisty, připravujícími atentát
na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Po atentátu, kdy se po rozsáhlém pátrání
nakonec podařilo gestapu celou síť rozkrýt, věděl, že bude zatčen a mohl utéct. Nechtěl
však vystavit svoji rodinu a příbuzné represím ze strany nacistů. 30.6.1942 v podvečer
byl zatčen gestapem v místech, které měl tak rád, na hřišti u koupaliště. Při výsleších byl
podroben nelidskému týrání, neprozradil však ani jediné jméno svých spolupracovníků.
Díky jeho statečnosti nebyli již zatčeni žádní lidé.
Za svobodu své vlasti přinesl oběť největší – svůj život. Byl popraven společně s dalšími členy odbojové organizace 9. července 1942 na Zámečku v Pardubicích. Spolu s ním
byl popraven i další člen naší jednoty jednadvacetiletý Stanislav Prouza. Již rok předtím
zahynul v koncentračním táboře člen místního Sokola osmnáctiletý Adolf Petr.
Tělocvičná jednota Sokol pořádala od r. 1947 každoročně k uctění památky popravených bratří veřejný lyžařský štafetový běh, později nazývaný „Schejbalův memoriál“.
V době první republiky existovaly vedle Sokola ještě i další sportovní a tělovýchovné
organizace.
Byly to:
Odbor klubu československých turistů /KČST/, založený v r.1922, který udržoval síť
značených turistických stezek, připravoval výstavbu turistické chaty s rozhlednou na
Výhledu /Belvederu/, 710 m n. m. Zřídil v obecním domě turistickou ubytovnu, tzv.
Pension Žaltman.
Lyžařský klub Jestřebích hor /Skiklub/, založený v r. 1924. Byl členem Svazu lyžařů RČS,
společně s Českým skiklubem Hradec Králové vybudoval lyžařský skokanský můstek v
Petrovicích v r. 1926. Organizoval lyžařské závody, později převzal organizační iniciativy
Sokol. Klub propagoval lyžování na Jestřebích horách.
Dělnická tělocvičná jednota /DTJ/, založena v r.1932, organizovala tělovýchovu dělnictva při sociálně demokratické straně. Cvičilo se v hostinci „Polsko“ a na hřišti pod Hamry.
Sportovní klub /SK/, zal. asi v r. 1933, v r. 1937 přejmenován na Hornický sportovní klub.
Provozoval kopanou na hřišti pod Hamry. V soutěži Severovýchodočeské župy fotbalové
hrál v létech 1935 až 1938. Měl družstva mužů, dorostu a žáků.
Po válce již většina těchto organizací neobnovila činnost, anebo jenom formálně.
Tendence již před rokem 1948 směřovaly ke sjednocení tělovýchovy a sportu.
Po osvobození se činnost Sokola, i když oslabeného /kromě popravených bratří
zemřel v r. 1940 i J. M. Vlček/ rozběhla naplno. V červnu 1945 svolává výbor členskou
schůzi do sokolovny, rozbíhá se cvičení žactva, dorostu, mužů i žen. Je rozhodnuto vybudovat památník popraveným bratřím u koupaliště.
Po válce prošla obec velkým rozvojem. V padesátých letech se postavilo několik
sídlišť, areál hornického učiliště, nová silnice na Idu. Horská silnice propojila Petrovice,
Strážkovice a Odolov a ty byly později integrovány s Malými Svatoňovicemi v jednu obec.
Počet obyvatel se zdvojnásobil.
Činnost tělocvičné jednoty po válce byla ovlivněna reformami tělovýchovy a sportu,
zejména v padesátých letech.
Další vývoj v datech:
1946 » Výbor pracuje ve složení: starosta Radoslav Mach, náčelník Václav Hanuš, jednatel
František Holubec, členové Václav Brejtr, Karel Frinta
1946 » Sokol pořádá zájezd do rodiště Josefa Schejbala Velichovek spojený s tělovýchov nou akademií
»Sokol získává do vlastnictví dům na Pasekách /Brendách/, používán jako chata
»v srpnu byl na koupališti uspořádán župní přebor v plavání a skocích do vody, nejlepší
místní závodnicí byla Zdeňka Šrolová - Červinková. Ukázkově bylo sehráno utkání
ve vodním pólu Trutnov – Jaroměř.
»v listopadu byl uspořádán veřejný závod v přespolním běhu
1947 » 2. února byl k uctění památky popravených bratří uspořádán I. ročník veřejného
lyžařského štafetového běhu později známého jako „Schejbalův memoriál“
1948 » účast cvičebních celků na XI. Všesokolském sletu v Praze
»v létě slavnostně odhalen u koupaliště pomník popraveným bratřím Josefu Schejbalovi,
Stanislavu Prouzovi a Adolfu Petrovi
1951 » tělocvičná jednota Sokol vstupuje se vším majetkem do nově vzniklé tělovýchov né jednoty Sokol Baník Malé Svatoňovice společně s odborným učilištěm. Předsedou se
stává Jan Krása, jednatelem Josef Krois
1952 » provedena přestavba lyžařských můstků v Petrovicích pod vedením Václava
Brejtra podle projektu architekta Jarolímka, známého stavitele lyžařských můstků
»provedeny zemní práce projektovaného velkého všesportovního stadionu pod
2
koupalištěm, ale další práce až do r. 1962 skončily. Dnes fotbalový areál.
»volejbalistky zvítězily v okresním přeboru Trutnovska a postoupily do krajských soutěží,
kde hrály nepřetržitě až do roku 1965. Sestava: Marie Řezníčková, Marie Ludvíková,
Dagmar Háková, Alena Holubová, Zdeňka Tyrnerová, Míla Ledinská.
1953 » reorganizace tělovýchovy a sportu, vznikají Dobrovolné sportovní organizace
/DSO/ v rámci odborového hnutí podle resortů. V obci vznikají dvě tělovýchovné jedno ty: DSO Baník z místních sportovců a DSO Pracovní zálohy v rámci hornického učiliště.
Předsedou Baníka Josef Rudolf, jednatel Míla Beneš, hospodář František Holubec
»v lednu první závody na nových můstcích o putovní Pohár Jestřebích hor.
Vítězem se stává Sedláček ze Spartaku Vrchlabí skoky 47 a 49 metrů.
»ve skokanském areálu dokončena ocelová věž rozhodčích pod vedením V.Brejtra
»hornické učiliště vybudovalo na sokolském cvičišti u koupaliště hokejové kluzištěs man tinely a umělým osvětlením. Hokejové družstvo dospělých pod hlavičkou Pracovní
zálohy /PZ/ Malé Svatoňovice hrálo okresní soutěže až do r. 1959. Brankáři: Karel
Šubrt, Miroslav Tišler, Miroslav Hleba, Josef Mědílek. Hráči: Rudolf Mádle, Zdeněk
Karban, Jindřich Hylmar st., Vladimír Hák, Jiří Hybša, Jiří Louda, Kamil Nyklíček,
ing. Václav Tyrner, Jiří Šimon, Václav Rybín, František Nabenkögel, Tomáš Brejtr, Luboš
Grešl, František Vaněk, Luboš Prokop a další.
1954 » Tělovýchovná jednota pořádá začátkem února celostátní přebory DSO Baník
v lyžařských disciplinách a to jak v klasických, tak i sjezdových. Klasika se konala
v Malých Svatoňovicích a na můstku v Petrovicích, sjezdové discipliny v Jánských
Lázních, na Černé hoře. Závody trvaly celý týden.
»běžec na lyžích Emil Okuliár, odchovanec zdejšího lyžařského oddílu a mistr republiky
v běhu na 15 km, reprezentuje na mistrovství světa ve Falunu. O dva roky později
startuje na olympiádě v italské Cortině d’Ampezzo.
»na protest proti neoprávněnému nařčení ze špatného hospodaření s finančními
prostředky při výstavbě skokanských můstků, odstupuje celý výbor Tělovýchovné
jednoty Baník.
Po půlročním bezvládí nastupuje nový výbor: Dr. Josef Dvořák, Josef Bernard, Josef
Kaněra a další.
1955 » účast cvičebních celků mužů i žen na I. celostátní spartakiádě v Praze
»lyžařský oddíl v těchto letech pravidelně pořádá závody štafet „Schejbalův memoriál“
a závody ve skoku na lyžích o „Pohár Jestřebích hor“. Kromě toho pořádá pravidelné
školní lyžařské závody v bězích, sjezdu, slalomu i skoku na sněhových můstcích
»probíhají pravidelná cvičení v tělocvičně horní školy žactva, mužů i žen
1957 » reorganizace tělovýchovy a sportu – založen Československý svaz tělesné výchovy
jako jednotná organizace, zastřešující tělovýchovu a sport ve státě, naše tělovýchovná
jednota Baník Malé Svatoňovice je jediná v obci
1958 » družstvo mužů volejbalistů zvítězilo v okresním přeboru a postoupilo do krajské
soutěže, kde hrálo jednu sezonu. Sestava: Vladimír Hák, Jindřich Hylmar st., ing. Václav
Tyrner, Václav Rybín, Jan Mrázek, Tomáš Brejtr, Jan a Josef Hendrychové
»v tomto roce došlo k politováhodné události : ze suterénu budovy horní školy (dříve
Jiráskovy), byl vystěhován a dán do sběru sokolský archiv z období první republiky.
Tím byl nenávratně ztracen zdroj informací z historie místního Sokola
1960 » místní spartakiáda na hřišti u koupaliště, účast cvičebních celků mužů i žen
na II. celostátní spartakiádě v Praze na Strahově
»počátkem šedesátých let začíná pravidelná činnost oddílu stolního tenisu, zaměřená
na práci s mládeží. Oddíl vedou: Jan Hendrych, Josef Hendrych, Bohumil Hejna
1961 » hokejové družstvo mužů pod hlavičkou TJ Baník hraje přátelské zápasy a v další
sezóně již okresní soutěž. Hrálo se již na kluzišti pod jídelnou odborného učiliště,
výstroj zapůjčena od Baníku Rtyně. Vedoucí družstva Jaromír Sýkora, hráči Zdeněk
(Cinda) Kábrt brankař, František Nabenkögel, Tomáš Brejtr, Miroslav Bureš, Jan Andrle,
Luboš Prokop, Miroslav Prokop, Jaromír Sýkora, Luboš Polák, Zdeněk Hrádek, Zdeněk
Šváb, Ctirad Vetterl a další
1962 » založen oddíl kopané, hřiště bylo upraveno na všesportovním stadionu pod kou palištěm Výbor: Jan Laušman předseda, Ladislav Štěpánský jednatel, Jiří Svoboda,
Jaroslav Černý, Ladislav Košner, Stanislav Exner, Václav Šrámek, Ferdinand Müller.
V okresních soutěžích družstva mužů, dorostenců a žáků. První zápas mužů s Jiskrou
Choustníkovo Hradiště skončil vítězstvím 2:1. Sestava: Stanislav Exner, Adolf Samek,
Miroslav Hleba, Jaroslav Černý, František Nabenkögel, Václav Rybín, Luboš Prokop,
ing. Stanislav David, Tomáš Brejtr, Jiří Svoboda, Luboš Polák. Střídal Adolf. Hrající trenér
Jiří Svoboda. Branky: ing. David z pokutového kopu, Adolf. Rekordní návštěva 500
diváků se už nikdy neopakovala…
1963 » v tomto roce se skákal poslední závod o putovní Pohár Jestřebích hor na můstku
v Petrovicích. Další veřejný závod ve skoku se konal až v r. 1970
»lyžařský oddíl začíná pracovat systematicky celoročně s mládeží. Přípravu mladých
běžců vedou bývalí závodníci Zdeněk Hanuš a Jiří Špelda, kteří získali potřebnou trenér skou kvalifikaci. Za svoji skoro třicetiletou trenérskou práci dosáhli vynikajících výsledků
a vychovali celou řadu lyžařů běžců. Naši závodníci získali celou řadu titulů přeborníků
okresu, kraje i republiky v mládežnických kategoriích. Odchovanec oddílu Ladislav
Švanda se prosadil i jako reprezentant na světových soutěžích. V roce 1988, jako
Občasník TJ Sokol Malé Svatoňovice 1/2013
finišman československé štafety na olympiádě v kanadském Calgary, získává bronzovou
olympijskou medaili. Byl to také nejlepší výsledek mužské štafety v historii čs. lyžování.
1964 » fotbalisté vítězí ve III. třídě a postupují do okresního přeboru, kde se hraje
na předních místech až do r. 1973, kdy se postupuje do krajské I.B třídy
1965 » po dvouleté svépomocné práci žáků a zaměstnanců hornického učiliště byl
vybudován lehkoatletický stadion se škvárovým oválem 200 metrů dlouhým
1965 » účast cvičebních celků mužů i žen na III. celostátní spartakiádě v Praze
» zahájeny přípravy na zhotovení ocelové konstrukce rozhledny na Žaltmanu, práce
probíhaly pod vedením Josefa Bernarda ve strojní dílně na dole Nejedlý (IDA)
1967 » dokončení montáže rozhledny na nejvyšším bodě Jestřebích hor Žaltmanu
(740 m n. m.). V září t.r. byla slavnostně předána veřejnosti. Vedoucí akce Josef Bernard,
po stránce technické, dr. Josef Dvořák vedle své brigádnické manuální práce zajišťoval
i nutnou administrativu, související se stavbou.
1969 » rozhodnutím výroční členské schůze změněn název na TJ Sokol Malé Svatoňovice
1970 » založen oddíl ledního hokeje, družstvo mužů získávalo finance na nákup hokejové
výstroje brigádami. Starší hokejová výstroj odkoupena od Baníku Rtyně a z odborného
učiliště dlaždičů v Úpici. Od sezony 1971/72 účast mužstva ve III. třídě 2. místo.
Vítězství v dalším roce a postup do okresního přeboru, kde se hrálo až do r. 1979.
Sestava z let 1971 až 1973:
Brankáři:
Obrany: Útočníci: Výbor led. hokeje:
Bohumil Málek, Rudolf Šretr
Zdeněk Holubec,Miroslav Holubec, Jiří Svoboda, Jiří Holubec,
Václav Koudelka, Josef Kaněra
Karel Zezula, Oskar Šretr, Jaroslav Pavliš, Miroslav Novotný,
Miroslav Svoboda, Ladislav Vyhlíd, Miloslav Beneš, Jaroslav Efler, Jano Spevák, Jindřich Hylmar ml., Karel Havelka.
Kapitán Oskar Šretr, trenér Zdeněk Karban.
Jiří Holubec předseda, Josef Michl jednatel, Miroslav Holubec,
později Miroslav Novotný pokladníci.
1970 » oddíl juda pod vedením Antonína Bartošoviče provedl nátěr ocelové konstrukce
lyžařských můstků, za odměnu jim byla zakoupena kimona
»zahájena výstavba zděných kabin na fotbalovém hřišti, dokončeno v r. 1972
1971 » jde se I.ročník dálkového turistického pochodu KRVAVÝ ČEPELKA do Maternice
»koná se poslední ročník veřejného závodu ve skocích na lyžích, na můstku v Petrovicích,
poté je můstek neprovozuschopný (poškozen dojezd při ražbě petrovické úpadní)
»odborné učiliště vybudovalo a uvedlo do provozu kotvičkový vlek na Předních horách
pod vedením Vladimíra Háka (prosinec 1971)
1972 » začal se hrát neorganizovaně tenis na asfaltovém povrchu kluziště odborného
učiliště
1973 » fotbalisté vítězí po devítiletém působení v okresním přeboru a postupují
do I. B třídy, skupiny Hradecko.
Kádr družstva:
František Mišovič, Petr Půlkrábek, Václav Šváb, Miroslav Gereg,
Zdeněk Holubec, Miroslav Svoboda, Jan Andrle, Zdeněk Hetfleiš,
Karel Pulkrábek, Jaroslav Matouš, Jano Spevák, Josef Rudolf,
Oskar Šretr, Jiří Svoboda ml.
Krajská soutěž se hrála dva roky.
» Sokol vybudoval svépomocí a uvedl do provozu na severním svahu Kyselé hory
kotvičkový lyžařský vlek, vedoucí akce Josef Bernard
1975 » Odborné učiliště vybudovalo antukový tenisový dvorec. Práce vedl J. Holubec
1976 » založen oddíl tenisu, předseda Miroslav Sojka, plánuje se výstavba
tenisového areálu
1977 » počátek budování vlastního tenisového areálu za odborným učilištěm
1976 - 1989 » Vzorná tělovýchovná jednota Sokol Malé Svatoňovice je dlouhodobě
hodnocena mezi nejlepšími tělovýchovnými jednotami okresu Trutnov. Za velmi dob rou práci s mládeží, propagaci tělovýchovy a sportu, dále budování a údržbu sportovišť
svépomocí. Pracovalo osm oddílů: lyžařský, stolního tenisu, kopané, horolezectví,
ledního hokeje, turistiky a základní tělesné výchovy. Výbor pracoval ve složení: Jiří Skala
předseda, Josef Bernard místopředseda, Jiří Holubec, později Václav Hanuš jednatelé,
Věda Laušmanová pokladní, Jan Hendrych, Bohumil Hejna, Jiří Špelda, Jiří Haken, Josef
Urban a další.
»v sedmdesátých a osmdesátých létech prováděna rekonstrukce chaty na Pasekách pod
vedením Josefa Urbana
1981 » tenisté hrají soutěž družstev mužů systém Davis cup v okrese Náchod, soutěže
družstev se hrají doposud, v současné době době již pouze veteráni
14. 08. 2013
1983 » hraje se I. ročník Memoriálu Miroslava Sojky ve čtyřhrách mužů, v něm vítězí
domácí dvojice Miroslav Holubec, František Přibyl.
»oddíl tenisu začíná pracovat s mládeží, žactvo trénuje dr. Miroslav Sojka, po něm
přebírá mládež Josef Kult
»odchovanec oddílu kopané Aleš Laušman, se stává hráčem předního klubu Dukly Praha
Další vývoj po roce 1990:
»starý výbor přestává pracovat, nastává bezvládí, oddíly pracují setrvačností, nastává
úbytek členů
»oddíl kopané pod vedením Karla Zezuly dokončuje přístavbu restaurační budovy
na hřišti
»tělovýchovná jednota Sokol nevstupuje do České obce sokolské a zůstává ve svazku
ČSTV
»v devadesátých letech obnovuje činnost volejbalový oddíl, družstva mužů i žen, hrají
soutěže, muži hrají krajskou soutěž.
»bývalé sokolky zahajují pravidelné cvičení v tělocvičně školy – vede sestra Marie
Řezníčková
»odbor turistiky vystupuje ze svazku tělovýchovné jednoty a obnovuje Klub českých
turistů
»rozhledna na Žaltmanu převedena z KČT do správy Obecního úřadu v Malých
Svatoňovicích
»koncem devadesátých let ustává činnost lyžařského oddílu
»také oddíl kopané prochází krizí,koncem devadesátých let nehrají po dva roky muži
soutěž, kontinuitu udržuje pouze žákovské družstvo
»bez větších otřesů pracuje oddíl tenisu, oddíl vede předseda Karel Škoda a Zdeněk
Holubec
»vzniká oddíl badmintonu, vedoucí Lukáš Jirásek
Tady procházka historií zpracovaná Jiřím Holubcem končí, pokusím se na ni navázat
stručným popisem událostí, které následovaly po roce 1990.
Jak všichni víme po listopadu 1989 došlo ve společnosti k mnoha změnám, ale ne o všech
se dá říci, že byly ku prospěchu věci. Jednou ze změn které nebyly zrovna šťastné bylo
i nepromyšlené a nepřipravené odvolání starého výboru spolu s předsedou p. J. Skalou
v období na přelomu roku 89 - 90? Hektická atmosféra politických změn zasáhla i do
místní TJ. V duchu hesla, „co existovalo za socialismu je špatné,“ podrobila část členů
předsedu i výbor ostré kritice. Po této kritice výbor odstoupil. V tomto problém nevidím,
jednalo se o legitimní právo členů TJ a vyjádření jejich názoru. Hlavní chybu vidím v tom,
že svojí kritikou vyvolali situaci, pro kterou neměli připravené řešení.
Výbor jednoty ještě nějaký čas, jakousi setrvačností pracoval a pak se přestal scházet
prakticky úplně. Nekonaly se výroční schůze, neprováděly kontroly hospodaření.
Za formální zdání činnosti v tomto období je třeba poděkovat především Karlu Turkovi
a hospodářce Marušce Tlamkové. Bohužel některým členům tento stav vyhovoval, jiným
nevadil a ti, kterým vadil, neměli chuť nebo sílu ho změnit. Škoda, myslím, že jsme
na tom mohli být teď mnohem lépe.
Svou roli v tomto období sehrálo i místního zastupitelstvo, které každoročně schvalovalo
příspěvek obce na tělovýchovu, i když TJ nepracovala. Toto období trvalo až do jara roku
2004, kdy se sešlo několik členů TJ, kterým situace v TJ Sokol vadila nejvíce a z jejich
podnětu byla po mnoha letech na 17. června 2004 svolána mimořádná Valná hromada TJ.
Na této valné hromadě byli zástupci oddílů seznámeni se skutečným stavem v TJ a začali
společně hledat jeho řešení. Prvním krokem byla volba nového výboru, který měl za úkol
obnovit právně a organizačně činnost TJ a zjistit skutečný stav členské základny, majetku
a hospodaření. Do výboru bylo zvoleno sedm členů a ve stejném složení pracoval výbor
až do roku 2013.
Složení výboru TJ:
František Přibyl
ing. Karel Turek Marcela Geregová
Karel Škoda Lukáš Jirásek Kamil David ml. Zita Matoušová » předseda
» tajemník
» hospodářka
» člen, oddíl tenisu
» člen, oddíl badmintonu
» člen, oddíl kopané
» člen, oddíl volejbalu žen
Zvolení členové tušili, že je čekají nelehké úkoly, ale realita předčila všechna očekávání.
Klíče od archivu TJ se ztratily, takže musel být před svědky otevřen násilně a o nějakém
uspořádání a pořádku se určitě mluvit nedá. Tak jak jsme se postupně seznamovali se
skutečným stavem TJ, zjišťovali jsme, že je to ještě mnohem horší než jsme očekávali.
Pro svou práci jsme si vytyčili čtyři základní úkoly.
1. Kontrola a aktualizace členské základny
2. Kontrola majetku a hospodaření TJ v minulých letech
3. Zajištění dalšího provozu chaty Čepelka
4. Rozdělení dotací a zajištění financování provozu TJ
Relativně nejsnazším úkolem byla aktualizace dat o oddílech a členské základně. Při ní
jsme narazili jen na jeden větší problém a to byl lyžařský oddíl. Oddíl, který ukončil svoji
činnost, neměl žádné členy, nepracoval ani výbor byl rozhodnutím VH zrušen. Aktualizovaná členská základna vypadala v r. 2004 takto.
3
členů
z toho dětí
Kopaná
51
20
Badminton
32
3
Tenis
27
5
Volejbal muži
15
Volejbal ženy
11
Florbal
7
Celkem měla tedy TJ 143 členů, z toho 28 dětí.
Při kontrole hospodaření TJ bylo zjištěno, že za celé období nebyly prováděny žádné
kontroly ze strany výboru. Účetnictví, díky špatné spolupráci jednotlivých oddílů, bylo
neúplné a vše nějakým způsobem běželo jen díky M Tlamkové. V podstatě jsme ač
neradi museli udělat silnou čáru za minulostí a začít v bodě “nula“. Nejhorší zjištění nás
ale teprve čekalo. Zjistili jsme, že TJ nezažádala při delimitaci ČSTV o pozemky, které
užívala, ale nebyly v jejím vlastnictví. Termín, do kterého bylo možné o pozemky zažádat
byl sice prodloužen, ale i ten prodloužený, vypršel před ustavením nového výboru. Část
pozemků byla vrácena původním majitelům, část prodána a některé byly v držení PF
ČR Další nedořešenou věcí byly chybějící doklady ke stavbám a sportovištím. Nelehkým
úkolem bylo také zajištění provozu chaty Čepelka, která sice sloužila návštěvníkům, ale
do rozpočtu TJ prakticky nic nepřinášela, naopak se zpřísňujícími se zákony, vyžadovala
další a další náklady.
Nový výbor se po celou dobu věnoval prakticky jen záležitostem kolem majetku TJ Sokol,
legalizaci staveb na sportovištích a zajištění financování TJ Sokol. Na vlastní organizaci
tělovýchovné činnosti zbývalo málo času a bylo jen na jednotlivých oddílech, jak se jim
podaří jejich chod zajistit.
»Jedním z prvních úkolů byla likvidace torza skokanských můstků, které představovaly
velké nebezpečí hlavně pro děti, hledající na ocelové konstrukci dobrodružství. Můstky
byly rozřezány svépomocí v roce 2005 a získané finanční prostředky užity na provoz TJ.
»V roce 2007 byla po velkých diskuzích prodána chata Čepelka. Její prodej nám byl
vyčítán členy i nečleny TJ, ale nebylo ve finančních možnostech TJ chatu dále provozo vat bez pomoci obce a ta rozsáhlejší investice odmítla. S odstupem času se prodej jeví
jako nejlepší řešení, které jsme mohli zvolit.
»V roce 2008 byl uskutečněn bezplatný převod rozhledny na Žaltmanu z majetku TJ
na obec Malé Svatoňovice. TJ neměla na provozování a údržbu rozhledny potřebné
finanční prostředky.
»V tomto období se dále podařilo zlegalizovat stavby na tenisových kurtech, včetně
odkupu využívaných pozemků a zřízení věcného břemene příjezdu po stávající
komunikaci.
»Na žádost SDH Strážkovice a obce Malé Svatoňovice došlo k bezplatnému převodu
pozemků pod hřištěm ve Strážkovicích z majetku TJ Sokol na SDH Strážkovice. Pozemky
v ceně desítek tisíc TJ nevyužívala, proto je i po přímluvě zastupitelů převedla SDH
Strážkovice, který je ke své činnosti využije. Jaké bylo naše překvapení, když nám obec
dopisem oznámila, že za rok 2009 neobdrží TJ od obce žádnou dotaci.
»V reakci na neudělení dotace sestavili sportovci vlastní kandidátku do obecních voleb
v roce 2010. Naše kandidátka byla nakonec druhou nejúspěšnější. Bohužel zákulisní
dohody části zastupitelů zajistili, že současné rozložení sil neodpovídá výsledkům voleb.
»Podařilo se uklidit a uspořádat archiv TJ v horní škole.
»Po konzultaci na ČSTV v Praze a intervenci na Ministerstvu zemědělství se nám
podařilo zvrátit nezákonný prodej části pozemku pod fotbalovým hřištěm a došlo
k jeho zpětnému odkupu od soukromého vlastníka a spolu se zbývající částí v majetku
státu k jeho bezplatnému převodu na TJ Sokol. To si myslím byl asi největší úspěch
v období činnosti nového výboru. Následně byly od ZD Velké Svatoňovice zakoupeny
pozemky pod tréninkovým hřištěm. Zbývá už jen jeden menší pozemek, který byl
vrácen v restituci a ten se v současné době řeší.
»Probíhá přestavba zázemí fotbalového hřiště a legalizace šaten a klubovny.
»TJ požádala Místní akční skupinu KJH o dotaci z programu LEADER na přestavbu šaten
tenisových kurtů. Díky žádosti, kterou vzorně připravil předseda oddílu tenisu Karel
Škoda byla TJ úspěšná, dotace byla přidělena a nyní už probíhají dokončovací práce.
Slavnostní otevření by mělo proběhnout začátkem července.
»Výbor TJ předložil návrh na vybudování dráhy pro in line brusle (cyklostezky) v místě
bývalé vlečky do areálu IDA. V současné době se zjišťuji možnosti napojení stezky
směrem do Rtyně v Podkrkonoší. Bez dotace a spolupráce obce není v silách TJ realiza ce tohoto projektu,
»Na VH konané v dubnu 2013 odstupuje z výboru TJ z osobních důvodů František Přibyl
a přidává se k němu i Karel Turek. Výbor se rozhodl pracovat dále v počtu pěti členů
a na výborové schůzi je zvolen novým předsedou Karel Škoda, tajemníkem pak Martin
Nývlt. Hospodářkou zůstává Marcela Geregová a členové Lukáš Jirásek a Kamil David ml.
4
V bodech jsem uvedl záležitosti týkající se spíše mimosportovních činností a nyní ještě
pár řádek ke sportu, který by měl být hlavní náplní TJ.
Novým sportem v novodobé historii TJ se stal badminton. Jeho propagátorem a zakladatelem oddílu je Jarda Tomek, který popisuje vznik oddílu takto: „Začátek se datuje
od r. 1996, hrálo se v horní tělocvičně ZŠ. Kdo chodil: Štěpánský, Koudelka, Rudolf, rodina
Zezulova (bez pí. Zezulové), Milan a Pavel Škodovi a já. První turnaj (jednotlivců) byl již
v r. 1996, účast 10 hráčů, vítěz Milan Škoda. Potom v r.1997 následoval přesun do lepšího,
t.j. do tělocvičny SOU, stále pouze s jedním kurtem. Přibyli další hráči jako Jirka Odrobiňák,
Leoš Kollert a jiní. Někdo taky skončil. Tato tělocvična byla využívána jeden nebo 2 roky,
potom se začalo hrát ve sportovní hale se čtyřmi kurty. Úplně vzpomínám na první hraní
badmintonu, kdy jsme mezi barákama v Holubákách, asi v r. 1964, měli správné hřiště, síť
se správnou výškou a pravidly. Tam hráli děti z Holubáků. Ke všemu nás přivedl, jako k mnoha ostatním aktivitám, starej p. Mazač, později zvaný Bobr.“ Nyní patří oddíl badmintonu
k největším v TJ a pod vedením Lukáše Jiráska dosahuje velmi dobrých výsledků.
Dalším novodobým sportem se stal florbal. Největší zásluhu na vzniku oddílu měl
O. Kostelecký, který s florbalem v Malých Svatoňovicích začal a takhle popsal vznik
a činnost oddílu: „V roce 2001 vzniká pod hlavičkou TJ Sokol Malé Svatoňovice oddíl
florbalu. Mezi zakládající členy oddílu patřili Oto Kostelecký, Karel Turek, Oto Václavek,
Libor Těžký a Lukáš Kult. Členové oddílu od počátku činnosti neměli ambice zapojovat se
do organizovaných soutěží. Kromě pravidelných pondělních večerů v místní tělocvičně
nebo hale se oddíl účastnil několika turnajů v okolí nebo domluvených přátelských zápasů.
Od roku 2003 pořádá oddíl svůj vlastní florbalový turnaj podle termínu konání nazvaný
„Mikulášský florbalový turnaj“. Doposud proběhlo osm ročníků. Konkurence bývá tradičně
silná, převážně jsou zastoupeny týmy z Úpice, Rtyně, Trutnova, Jívky a samozřejmě místní
FC Studánka. Bohužel v současné době oddíl florbalu pozastavil svoji činnost a je to určitě
škoda.
Nyní ještě pár aktuálních informací z činnosti TJ Sokol Malé Svatoňovice. V současné
době pracuje v oddílech kopané, tenisu, badmintonu, volejbalu mužů, volejbalu žen
a florbalu cca 140 členů, z nichž necelou třetinu tvoří mládež. Právě práce s mládeží
je velkým a vleklým problémem, se kterým se TJ už léta potýká. Stále se jednotlivým
oddílům nedaří zajistit si mladou pokračující generaci následovníků. Přitom podmínky
pro sport jsou v obci na velmi dobré úrovni. Výjimkou je oddíl kopané, který jako jediný
má v práci s mládeží velmi dobré výsledky. Dík patří všem trenérům, kteří věnují svůj
volný čas a nezměrné úsilí výchově mladých fotbalistů. Právě fotbalisté v loňském roce
úspěšně oslavili padesátileté výročí založení svého oddílu. Tenisté loni uspořádali už 30.
ročník Memoriálu Miroslava Sojky tenisových čtyřher. V současné době je to asi největší
sportovní akce, kterou TJ Sokol pořádá.
Jako bývalý předseda TJ bych rád poděkoval členům výboru TJ i všem ostatním řadovým
členům, kteří dobrovolně a zadarmo pracují ve prospěch TJ. Věřím, že dobrá spolupráce
bude pokračovat i nadále. Přeji Vám všem, mnoho sportovních i životních úspěchů,
hodně zdraví a spokojenosti nejen v roce 2013, ale i v letech příštích.
Připomínám, že rok 2013 je rokem oslav 100 let tělovýchovy v Malých Svatoňovicích a
chtěl bych všechny členy požádat o pomoc při akcích, které budou v souvislosti s tímto
výročím pořádány. Rád bych také využil této příležitosti a poprosil čtenáře tohoto občasníku o pomoc při uspořádání výstavy k tomuto výročí, která se uskuteční v říjnu letošního
roku. V případě, že máte doma nějaké fotografie, dokumenty nebo jiné materiály týkající
se historie tělovýchovy v Malých Svatoňovicích a jste ochotni nám je na výstavu zapůjčit,
kontaktujte členy výboru nebo napište na e-mailovou adresu [email protected]
Na závěr bych Vás rád pozval na výstavu “100 let tělovýchovy v Malých Svatoňovicích“,
která se bude konat v Malém sále Kulturního klubu v Malých Svatoňovicích. Zahájení
výstavy proběhne v pátek 18. 10. 2013 v 16.00 hod. a výstava bude otevřena do neděle
27. 10. 2013.
V rámci konání výstavy proběhne i slavnostní večer s kulturním programem, na kterém
budou ocenění sportovci a funkcionáři, kteří se o rozvoj a úspěchy tělovýchovy v Malých
Svatoňovicích nejvíce zasloužili. Slavnostní večer proběhne ve Velkém sále Kulturního
klubu v sobotu 19. 10. 2013 od 18.00 hod. Program večera bude uveden na plakátech
a pozvánkách. Srdečně zveme všechny příznivce sportu i ostatní spoluobčany.
za TJ Sokol Malé Svatoňovice František Přibyl
Ještě jsme pro Vás připravili tři netradiční pohledy do minulosti tělovýchovy
z pera Václava Brejtra.
Stáli sokolící v…
Pídě se po historii skokanských můstků, poskytla mi „sestra“ Zdena Tyrnerová psaný
projev „bratra“ Radoslava Macha starosty Sokola u příležitosti 65. výročí založení Sokola
u Studánky. Ale začnu od Adama z Naučného slovníku: Spoluzakladatelem Sokola
s J. Fügnerem byl Miroslav Tyrš v Praze r. 1862 a v r. 1882 už řídil I. sokolský slet. Do vzdálených Velkých Svatoňovic tato myšlenka dorazila až v r. 1911 a fyskultury chtiví mládenci
z Malejch choděj si zacvičit do Velkejch. A komu se nechtělo chodit tak daleko za kotrmelci a přemety a začal přemítat jak to zařídit u Studánky? Luca (Ludvík) Adamec asi pozděj-
Občasník TJ Sokol Malé Svatoňovice 1/2013
NEZAPOMENEME…
ší staniční dozorce drah, Ladislav Hlavatý, určitě by byl krátce mým sousedem a nakonec
se do těch Velkých odstěhoval a asi motorem tohoto nápadu byl Rad. Mach, můj bývalý
domácí a organizátor sepsání pozvánek na svolání poradní schůze pro založení Sokola
u Rajmanů (dnes tam sídlí sportovci K. Davida) a ty pozvánky za malý „obolus“ roznesl
po vesnici obecní policajt Josef Špelda (kde bydlel on, bydlím jakž takž i já). Za velké
účasti zájemců na schůzi, kde se vzpomnělo i na úspěchy borců Aloise Hudce a Gajdoše
na pařížské olympiádě, většina byla pro založení Sokola. Kdo byl proti? Několik věřících
ze strachu o přetažení mladých z kostela do tělocvičny a Němců, především ředitele
dolů Fitze – tam to byla otázka národnostní. Určitě proti by byl i režisér J. Kašpar, který
sváděl boj o omladinu mezi Sokolem a divadlem. Jako mladý úředník Bratrské pokladny
J.M.Vlček přesvědčil účastníky tak, že všichni s návrhem souhlasili a on se stal jednatelem
přípravného výboru. Toto vše proběhlo na začátku r. 1913 a ještě týž rok byla jednota
ustavena. Prvním starostou byl řídící učitel Boura, náčelníkem Josef Tomek (který?).
Začalo se cvičit v hospodách (jak prozřetelné) u Holubů (bývalá truhlárna u Hašků),
pak u Kábrtů na náměstí a nakonec v Kamenném hostinci-hotelu. Cvičenců bylo hodně,
místa v sálu málo, tak bylo v r. 1919 po válce rozhodnuto dojednat s obcí přístavbu tělocvičny u nynější Jiráskovy školy, tehdy ve stavbě. Podařilo se zajistit subvenci na přístavbu,
a jak říkali „brigádám“, kterých byl bezpočet na rozšíření hřiště a výpomoci při stavbě, to
nevím. Tělocvična včetně přízemí byla majetkem Sokolů. To široké schodiště od parku
snad sloužilo jen pro stěhování bradel a jako vstup při pořádání zahrádkářské výstavy.
Já pamatuji jen to úzké schodiště ze dvora, vstup na jeviště a potom novodobý ze šatny,
tehdy ještě s kamny a po točitých schodech vzhůru.
Ze Sborníku z r 1928 už jsou zřetelné personální obměny u Sokolů. Starostou je J. M.
Vlček, místostarostou Josef Středa idol studáneckých žáků, náčelník J. Prouza tajemník
dolů, jednatel V. Mertlík úředník dolů, pokladník J. Smutný (nyní asi J. Skala). Členů bylo
98 tj. žen, mužů, dorostenek, dorostenců, žákyň a žáků. V těch hospodách se cvičilo
obdobně jako na Strahově anebo už metali kotrmelce, stojky, skok na a ze stolu nebo už
měli nějaké nářadí, třeba na šplh. To jsou otázky, které si klade nářaďový nemotora. Chodilo se cvičit za I. světové války tajně do hospody a kdo? Takovéto problémy už nebude
mít současný Sokol, kterému asi postačí míček malý, větší a fotbalová meruna, vždyť
medicinbal to je pro svalovce a šišku na ragby ještě nepotřebujeme. Po M. Tyršovi máme
Tyršův dům v Praze a málo lidí bude pamatovat TOZ (Tyršův odznak zdatnosti) kde kmeti
a babičky, až po žáky a žákyně plnili limity jako úderníci na 120%- atletika, zdravověda
i jakási historie se tam objevila a už nevím, jak to bylo s Národním divadlem, z kterého
nás zkoušel bratr Středa, kterému jsme tykali jako bratrovi. Že v r. 1948 byl XI. všesokolský slet se dočtu z otcových poznámek, ale kolik sletů od r. 1913 do toho v r. 1948 s výlukou dvou válek Sokolové stihli, přesně nevím, ale asi 4leté periody, tudíž nácviky na místní,
okrsková a župní cvičení bylo vyvrcholením a předvedením té mravenčí práce veřejnosti.
Žádné Pendolino do Prahy na slet nás nevozilo, ale pamatujeme jak v nákladních vagonech se štanglí ve dveřích jsme zírali na ubíhající krajinu a na nádražích a nebo každou
babku jsme zdravili dlouhým Nazdáááár. Mohu si zaspekulovat, že starostenství asi
v r. 1938 převzal po J. M. Vlčkovi bratr R. Mach a náčelníkem se stal učitel J. Schejbal.
S budováním koupaliště se zároveň prováděly terénní úpravy na hřišti včetně zatrubování potoka. Hřiště u Jiráskovy školy i koupališti už začaly přitahovat příznivce atletiky
a míčových her, ale stále gymnastika byla základním posláním Sokola . Proto najdeme
fotografie nářaďovců ve šponovkách s vypjatou hrudí jakož i společná shromáždění
a cvičení, ale dokonce nácvik skoku o tyči bez šuplíku a do písku, možná to přes dva metry
bylo. Dokonce v r. 1932 vznikla gymnastická konkurence v podobě DTJ (děl. Těl. Jednota)
založená Štěpánem Nyklíčkem v hostinci Polsku. Jestli spolu soupeřily na nějakých
soutěžích, opět nevím, ale tyto organizace se trochu názorově lišily. Koho poznáme
z těch fotografiích buď při cvičení nebo v družstvu? Jsou to: J. Prouza, J. Středa, J. Schejbal,
J.Rudolf. Václav a Josef Hanušové. J. Urban, V. Brejtr, E. Kulda M. Kafka, V. Maixner a další
pro mě jistě neznámí. Sokolové někdy víc, někdy jen okrajově jsou zviditelněni v „článcích“ o lyžařích, J. M. Vlčkovi, J. Schejbalovi, o skokanských můstcích, v odérech a tento je
pouze amatérským pohledem bývalého sokolíka a velcí Sokolové a hlavně znalci Baníku,
pokračujte v tomto započatém pokusu o curiculum vitae.
Kroniky se ztrácejí nebo neexistují, lidé odcházejí do věčných lovišť. Zkusme alespoň
v hrubých rysech vylíčit nástupcům výše uvedených průkopníků sportu, jak si předávali
štafetu v těch dobrovolných funkcích, aby človíček se tím sportem propracoval alespoň
k částečné invaliditě. Snad se najde dost pamětníků poválečné činnosti Sokola, Baníku
a jak se to jmenovalo a slučovalo a zase rozcházelo jako strážkovická hudba, ale snad
neskončíme jako vesmírné příšerky bez tělíčka, ale s obrovskou hlavou.
14. 08. 2013
S veškerou úctou ke zdravému tělu Václav Brejtr.
V roce 1947 Sokolové M. Svatoňovic vydali
vzpomínkový list, ve kterém na titulní straně je
kresba bratra Jindřicha Křečka – Jituše znázorňující paži s hořící pochodní vystupující z obrazu
Studánky. Po 60ti letech bych tu pochodeň
přirovnal k olympijské pochodni, předávanou mladé generaci. Z textu se dozvíme, že
bratr Josef Schejbal nar. 1.8.1905, popraven
9.7.1942 „nám dal svou práci, život dal vlasti,
pro niž bojoval ve skupině S-21-B po boku s
parašutisty, mstiteli nad říšským protektorem
Heydrichem. V našich vzpomínkách budou
žít i ti, kteří se s ním stali obětí vrahů národa“.
Stanislav Prouza nar. 11.8.1921, zatčen
2.6.1942, popraven 9.7.1942. Že S. Prouza
byl příbuzným J. Schejbala a spolupracoval s
ním, jako spojka je potvrzené. Ale proč by byl
zatčen dříve než vedoucí skupiny, mi nešlo
na rozum. V kronice se dočtu, že 2.7.1942 byl
omylem zatčen jeho otec J. Prouza (tajemník SBS) a po vyjasnění teprve jeho
syn. Takže z 2.6. to bude 2.7.1942 a bude to v pořádku. Druhý mladík student jaroměřského gymnázia Adolf Petr uvedené údaje má také chybné. Že byl Sokolem, to ano. S J.
Schejbalem nespolupracoval, ale byl členem ilegální organizace komunistické mládeže a
byl v hledáčku Gestapa na základě výpovědí již dříve vyslýchaných osob. Datum narození
opravíme z 24. na 23.6.1923. Zatčen byl 30.9.1941 na nádraží v M. Svatoňovicích, když
odjížděl do školy. Z Hradce Králové, Terezína byl převezen do koncentračního táboru v
Mauthausenu. Tři dopisy zaslal rodičům se sdělením, že „se má dobře“- nic jiného se nesmělo psát. Poslední dopis napsal 13.9.1942 a 1.10.1942 obdrželi rodiče zprávu, že syn
zemřel v nemocnici. Proto uvedený datum úmrtí 1.10.1941 je také chybný, ale přesný
den úmrtí nevíme, ale bude to v druhé polovině září, ale r. 1942. Ani přesný datum úmrtí
J. Čapka se už nedozvíme. Tyto údaje nemám z žádných matrik, ale minimálně jsou přesnější než uvedené ve vzpomínkovém listu Sokolů. Na pomníku u koupaliště postaveném
v r.1948 budou údaje A. Petra asi také chybné. Datum narození uvedený 24.6.1923 o
jeden den na 23., jak pozměnit? Umučen 1.11.1942, ale zemřel v září1942. Vzpomínkový
list Sokolů se nechá opravit tužkou a opravený i rozmnožit, ale údaje na pomníku už je
problém. A nebo po prověření dalších důležitých údajů doplnit i jména všech nám známých obětí II. světové války (Hrubý Josef, Herzog Otto, Kábrt Jaromír, Vysloužil Jaroslav,
Záruba Josef, Zima Jaroslav –údaje neověřené). Snad současní Sokolové by to pochopili a
pro OÚ jakýkoliv, by jednou pro vždy tento úplný seznam bez rozdílu zásluh obětí, které
my už stejně nezhodnotíme, ale každý rok si je připomeneme a uctíme.
Pro pana Broulíka mám i několik informací o pomníku na koupališti. Návrh pomníku
vypracoval prof. Jaroslav Plichta z Hořic. Autorem sošky Sokola je akademický sochař Julius Pelikán z Olomouce. 30.6.1948 byl pomník dovezen z Hořic do Svatoňovic. Sokolové
odjeli do Prahy na XI. Všesokolský slet a 7.7. byli při návratu mile překvapeni, že pomník
je na koupališti hotov. O výstavbu se zasloužil Jan Drnec důchodce, příbuzný S.Prouzy,
Rudolf Rödr stavbyvedoucí „Stodol“ a učňové sochařské školy z Hořic. A již 11.7.1948 byl
slavnostně odhalen za velké účasti občanů, nejen Sokolů. Že jsme nainstalovali rozhlasovou aparaturu, aby i ti v zadních řadách slyšeli projevy, to bylo pak při dalších oslavách
samozřejmostí. Muži předvedli občanům část své skladby ze cvičení na sletu. Sokolský
stejnokroj bychom už asi dnes nesehnali, možná v divadle po Štěpánu Šafránkovi.
Schejbalova ulice nám připomene trasu, po které chodil učitel, Sokol J. Schejbal
do Jiráskovy školy, tělocvičny, na hřiště a asi na výlety za kytičkami na Přední i Zadní
hory. Pamětní deska ve vestibulu dříve jediné školy, nyní pro prvňáčky a málo starší jim
asi těžko připomene o kom je řeč. Jak vysvětlit dětem, kdo byli okupanti a jak proti nim
bojoval. I kronikář a režisér J. Kašpar záviděl J. Schejbalovi, jak uměl okolo sebe semknout
sokolskou omladinu, když každé úterý a pátek po cvičení se asi čtyřicítka Sokolů zastavila
„na jedno“ v Kamenné hospodě u Bejrů, zazpívali, pohovořili v kruhu kolem Józy Schejbala,
každý na svém místečku.
Sokolové - lyžaři vzpomínku na svého náčelníka dokazovali pořádáním „xx“ ročníků
Schejbalových štafet. Že už před válkou cvičení nebyla jen gymnastika, jak je vidět
na fotografiích družstva ve šponovkách a tílkách, ale vedle atletiky už volejbal u školy
a na koupališti byl v létě mezí mladými oblíbenější než hrazda, bradla a kruhy. Nabízí se
předat štafetu od lyžařů volejbalistům, aby oblíbený sport J. Schejbala v pokračovatelích
si připomněl i jeho osobnost. Prostě, aby sportovci na něho NEZAPOMNĚLI a nezůstalo
jen u oficiální účasti na oslavě jednou za rok u pomníku na koupališti.
Více o posledních dnech J. Schejbala nám prozradí vzpomínka manželky Vlasty:
„Osudné čtyři měsíce roku 1942.“
První podezření, že manžel mi tají spolupráci s neznámými lyžaři jsem zjistila
3.3.1942, kdy zapomenutá vizitka a poté chování manžela včetně nespavosti, častých
večerních odchodů a odposlech zpráv morseovkou z radia a vynuceného humoru,
kterým maskoval velké problémy, mně dělalo starosti. O svých ilegálních aktivitách se
záměrně nikdy nezmínil, abych v případě prozrazení nebyla vystavena nebezpečí vyšet-
5
řování. 27.5.1942 v den atentátu na Heydricha po
divadelním představení jsme chodili po Svatoňovicích, návrat domů oddaloval, v předtuše zatčení.
30.6.1942 odpoledne se odehrála tragédie u Burdychů na Končinách u Horního Kostelce. Ukrývaný
parašutista Jirka Tolar-Potůček byl vyzrazen a mladý
Burdych byl zastřelen. Celá Burdychova rodina a
učitel Satran s manželkou byli zatčeni a odvezeni
na četnickou stanici do Č. Kostelce. Manžel šel hrát
volejbal, tušil, že zatčení se blíží. Gestapo jej doma
nezastihlo, musela jsem je za ním dovést na koupaliště. Ihned pochopil, že jdou pro něho. Představil
se, dovolili nám se rozloučit a Gestapáci jej odvedli
na četnickou stanici. Cestou stihl odhodit klíče,
peněženku a drobnosti. Mě domů doprovodil učitel
Miroslav Kafka.Za chvíli se Gestapo vrátilo a musela
jsem rodičům svěřit šestiletého Ctirada a dvouletého
Radomíra a odvezli mě na četnickou stanici do Kostelce, kde byl prováděn výslech zatčených, které jmenoval učitel Satran. Pak nás odvezli do Hradce a po výslechu mě odvedli
do cely. Ze sousedních cel se v noci ozývaly steny a výkřiky, kopance a rány. Ráno 1.7.
jsem byla převedena do cely k spoutanému manželovi, abych mu domluvila, aby jmenoval další a nesváděl vinu jen na sebe. Naposledy jsem mu otřela zmučenou tvář a objala
ho a pošeptala: „Pepo, buď statečný“. Dozorci se domnívali, že jsem poslechla jejich
rozkazu. On však mlčel a mlčel a tím zachránil mnoha lidem život. Po fotografování jsem
naposledy viděla babičku a dědu Burdychovy. 3.7. dozorce Fibinger rozhlašoval, že toho
parašutistu už u Pardubic zastřelil četník. Pak mě převedli do cely k učitelkám Hejnové,
Geislerové a k paní Hamplové. 4.7. opět mě převedli do cely k nespoutanému manželovi,
abych se s ním rozloučila. Prosil mě o odpuštění, že už bude s rodinou doma a měl přání,
aby mu odpustili teta a strýček Prouzovi, že Standa se vrátí (dělal spojku do Doubravice).
Jen nás ženy propustili. 9.7. jsem jela do Hradce na Gestapo s čistým prádlem a dopisem
pro manžela. Dozorce slíbil, že vše předá a vrátil mi zkrvavenou košili. Ale týž večer
v Pardubicích na Zámečku bylo všech 17 členů zastřeleno a manžel jako poslední. Popel
z pardubického krematoria snad rozptýlili na louce nebo do řeky, snad z něj vzešla
alespoň jedna kytička, jak si přál.
Ještě vzpomínka na poslední večer před zatčením:
Na prosbu, aby se do ničeho nepouštěl, odpověděl, že kamarády nesmí opustit
a někdo to musí dělat. Co by řekl svým klukům po válce na otázku, co udělal pro svobodu.
Kdyby musel říct, že nic, musel by se jít zastřelit. Přání, abych jeho popel nedala do urny,
ale rozházela ho po Žaltmaně, aby vyrostla nějaká kytička, jsem splnit nemohla.
Tento záznam upravil se svolením p. Vlasty Schejbalové Ing. Karel Müller. I já jsem
ještě značně zkracoval, bohužel bez svolení paní Vlasty. Senioři nezapomeňme, mladší,
zkuste se přenést do té doby, jak ji líčí paní Schejbalová a lehce přehodnotíte žebříček
svých hodnot. Originál vzpomínky je k dispozici a lze ho lehce namnožit, ale komu?
S veškerou úctou k tomuto čestnému člověku, kterého jsem jako oddaný Brejtr nepoznal
Hop přes buben!
Zmiňovat se o lyžařských můstcích, které byly a už nejsou, mi připadalo jako se
chlubit před nevěřícími. Ale hezká knížka „Naše skokanské můstky“ od J. a S. Slavíků,
zapůjčená od J. Holubce mi otevřela oči, abychom nebyli posedlí jen skvělou současností,
ale vzpomněli i na tvůrce můstků, závodníky, obětavé funkcionáře i senzacechtivé diváky
v souvislosti se slavnou dobou lyžařů v Petrovicích a Svatoňovicích. Běžkaře jste zahlédli
jak na náměstí u Studánky i v Petrovicích a ledaskde, ale na skoky se muselo dojít
do Petrovic, i když předtím stačilo si odskočit jen na Kyselku nad Ludvíkovu hospodu.
To bylo v r. 1923, kdy asi pár nadšenců na sněhovém můstku a později na dřevěném
předváděli své umění velkému počtu diváků, jak je patrné na fotografii v knížce.
V r. 1924 v říjnu byl ustaven Lyžařský klub a týž rok už byl postaven lyžařský můstek
v Petrovicích, jak se uvádí v obecních publikacích z r. 1982 a 1997, ale taktéž v uvedené
knize. Takovou rychlostavbu si nedovedu představit a po vlastních zkušenostech pouze
s rekonstrukcí, to považuji za nesmysl. Ani nevěřím, že rekonstrukci v letech 1950-51
prováděly VUD a ani, že poslední závody vyhrál rodák (nebyl rodák) akademický malíř Jar.
Kábrt (jako 42 letý), jak je uvedeno v knížce.
Ve zprávě náčelníka Sokola V. Hanuše se dočtu, že můstek v Petrovicích byl postaven
v r.1932, což je pravděpodobné, vždyť zděná rozhledna na Žaltmanu se zrodu ani nedočkala. Pokud někdo objeví, že to bylo již v r.1926 rád to opravím, ale pořád mi vychází
pouze jediný rok na získání pozemku, vypracování dokumentace, vykácení lesa včetně
pařezů, možná to byla jen houština, takový znalec nejsem, ale také velké zemní práce
bez bagrů a buldozerů a stavba dřevěné věže a v neposlední řadě i nějakou korunu to
vše stálo, ale budiž, zázraky se mohou dít v Petrovicích, nemusí to být jen u Studánky.
I v obecní kronice v r. 1939 se uvádí rekonstrukce nájezdové dřevěné věže, terénní
úpravy v Petrovicích za 100 000K a mohla to provádět firma p. Müllera z Úpice, brigády
se tehdá moc nekonaly. Obrázek můstku J. Kašpara v kronice má od skutečnosti hodně
daleko, ale skokan potvrzuje, že se jedná o můstek. Rekordy dosažené na můstcích, jakož
6
i majetkové poměry, bude třeba dohledat u sokolských archivních odborníků. Pokud
otec takovéto podklady měl, matka je někomu předala, ale bohužel, nevím komu. Ani
informátora Karla Kašpara uvedeného v knížce jsem dosud neobjevil.
Protože moje paměť je děravá jako cedník, nebudu se s nikým přít, že to, co chci
popsat, bylo před 60ti lety a jako učedník jsem měl úplně jiné starosti, než se pídit co
a jak, se při rekonstrukci můstků dělo. Jak to začalo? Profil můstku již neodpovídal
novým předpisům a touha skákat přes 50 metrů byla velká, jak u skokanů, tak i u diváků.
18.2.1951 se konaly ve Svatoňovicích Zimní sportovní hry dělnické mládeže báňského
sektoru a skákalo se na můstku 35m v Petrovicích a starci by poznali na pozvánce i několik bývalých učňů, včetně Milky Kašparové nyní Prouzové a Emila Okuliara. V roce 1952 se
konaly poslední závody na starém dřevěném můstku, což jsem objevil na propozicích 6.
ročníku Schejbalových štafet a 7.ročník štafet v r.1953 byl zároveň 1. ročníkem závodu ve
skoku prostém na novém můstku o putovní pohár „Jestřebích hor“.Z Pechovy kroniky se
dočtu, že kolaudace zrekonstruovaného můstku byla provedena v r.1953. To jen k upřesnění termínu stavby. Navíc J. Krois z hornického učiliště vyžadoval rekonstrukci můstků,
aby se chlapci měli kde vydovádět. Baník už byl propojen s VUD, tak otec jako Sokol a
zaměstnanec dolů se tohoto úkolu chopil a tak začala jednání o povolení, všichni všechno
slíbili, ale po čase v tom kolotoči zůstal sám s brigádníky a kamarády řemeslníky. Dokumentaci vypracoval architekt K. Jarolímek, převoz trámů ze ZK jsem už popsal, ocelové
trubky na konstrukci byly až z Liberce a drobný materiál a administrativu akce zajišťoval
Fr. Holubec. Kde byly ty můstky, neprozradím, ale silnice do Petrovic ještě nebyla. U lesa
dřevěnou boudu jako dílnu postavil tesař J. Možíš s pomocníky a možná ještě před tím
odborně provedl demolici chatrné dřevěné věže. Vyměření provedl geodet ing Chejlo a
já byl pověřen běhat s trasírkami a tlouci floky, aby to bylo akorát. Výpravčí K. Frinta se
ujal s neřemeslníky zemních úprav – jako přemístění odrazového stolu, probrání dopadu
i nájezdu a betonování patek pro ocelovou konstrukci. Na tu už bylo potřeba jiné nářadí,
které ovšem dnešní domácí kutil má k dispozici, jako přenosnou svářečku, rozbrušku,
flexku, vrtačku a motorovou pilu. V té době jsme si mohli o takových pomocnících jen
nechat zdát. Pro pány svářeče, kteří otci obětavě pomohli, jsme připravovali konstrukci
včetně zapilování a amatérského naheftování, aby oni mohli jen vařit a vařit. J. Kábrt z
elektrárny tam měl i vyvíječ s karbidem na jemnější svářečské práce, dnes už známe jen
autogen. Hodně brigádníků od „nablikání“ do očí při sváření tak nevinného na sluníčku
mělo problém večer usnout, když všelijaké obklady nepomáhaly a pocit nasypaného
písku do očí nechtěl ustoupit. Ale naopak večerní sváření prakticky v lese, to byla z dálky
úžasná podívaná. Na věži dvě nájezdová okna a třetí až na samém vršku. Žádná posuvná
lavice jako na Holmenkolenu, žádné kombinézy, čipy, čidla větru, výtahy a lanovky, ani
sponzoři nebyli a přece se skákalo jako o život. Proč ten „Hop přes buben „v nadpisu? Tím,
jak se posunul odrazový stůl, bylo třeba přeskočit tu cestu a ještě dopadový buben a kdo
nebyl ten správný skokan, skočil si dvakrát, jednou na buben a pak ještě jednou na dopad.
Na malém můstku tento problém nebyl, tam žádná věž nebyla, jen vyvýšená podlaha a
stůl se neposunoval. Možná na některé fotografii věže jsou k zahlédnutí i dva vlajkové
stožáry, které byly kaskadérským způsobem nasazeny na zábradlí na nejvyšším bodě a
jaké vlajky se tam vyvěšovaly, nevím. Pohled z této věže byl jako z menší rozhledny do
údolí a po okolních horách včetně Krkonoš. Na tu ocelovou rozhlednu na Žaltmanu jsme
si museli počkat až do r. 1967 a snad stavitel J. Bernard sepíše, jak se takové dílo, které
statečně ještě přežívá, rodí. Tribuna, taktéž ocelová pod bubnem byla nutností, aby rozhodčí nemuseli stát někde na dopadu a objektivně posuzovat starý styl a dole rozhodčí
s pruty odečítali délky skoků. Jak diváci na dopadu, tak i dříve rozhodčí měli vydupané
schůdečky a když někomu nad ním ujely nohy, dominový efekt se dostavil, aktéři se váleli
po zemi a ostatní z toho měli nefalšovanou radost. Ani stavba tribuny nebyla jednoduchou záležitostí, vždyť sjíždět s betonem v kolečku po té stráni byla skladba pro čtyři ruce
a nohy. Jeden řídil a druhý s lanem dolů brzdil a nahoru tahal a byla to makačka. Proto
obdivuji skokany, když si museli ušlapat dopad a kolikrát za odpoledne podstoupit tu
vylejzačku lesem až na věž a ještě s nelehkými lyžemi. Jakýsi naplánovaný výtah s
vrátkem se už nerealizoval. Že se v 50. letech pracovalo i v sobotu to je fakt, proto ještě
nedělní dopoledne obětovat stavbě, bylo drsné. Kdo pomáhal s touto akcí, si matně
pamatuji: M.Beneš, V. a J. Hanušové, F. Havelka svářeč z Markoušovic, O. Půlkrábek, K.
Hájek, B. Kvasnička?, bří. Kábrtové autodopravci ze Rtyně – těžkotonážníci a řada dalších,
které snad pamatují další Sokolové. Trapné bylo vyhodnocení ukončené akce vyššími
tělovýchovnými orgány, kde bylo otci za dva roky bezplatné práce vyčteno, že mu byl
proplacen nový kabát v kožené imitaci za starý propálený od sváření a já vyfasoval dřevěné běžky. Zřejmě i teď platí průpovídka o odměnění nezúčastněných atd. Z předběžného
průzkumu Jar. Nývlt potvrdil, že 3.3.1971 na můstku proběhly závody, ale nevíme, zda
poslední. Fotbalisté potvrdí, že mezi vítězi byl také úpický hráč V. Langhamer. Pamětníci
určitě poznají na fotu dvojskoku, který je Fr. Chráska a který J. Hrodek. Podrobnější popis
zpracoval J.Holubec, Sokol a znalec historie po J. M. Vlčkovi, z kterého jen dodám,
že demolici ocelové konstrukce provedli v r. 2005 Sokolové - Fr. Přibyl, Z. a J. Holubcovi
a další, tím můstky zmizely a v lese najdeme jen něco připomínajícího nájezdu a dopadu
zarostlého křovím.
Pomozme Sokolům a autorům knížky o můstcích, aby informace byly trochu objektivní. Toto je jen takový nástřel, aby odborníci na slovo vzatí mohli doplňovat, opravovat,
protože nelze všechno si pamatovat, později už na tradiční skoky ani nevzpomeneme.
Vždyť přece patříme mezi skokanské líhně jako Harrachov, Liberec, Frenštát, ale jako
ostatním nám zůstaly jen oči pro pláč. Snad autoři knížky v dalším vydání opraví nynější
chyby, ale to jim musíme pomoci. Po doplnění některých faktů k tomu „Hopu“, zanecháme alespoň menší zmínku o našich můstcích, kde při závodech vyhrávala i strážkovická
hudba.
S veškerou úctou k uvedeným aktérům oddaný divák skoků i letů v TV Brejtr
Download

ZDE - Malé Svatoňovice