Časopis Apoštolské církve
Ročník 23
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 11 / 2011
Sloupek
Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl
z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji
a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest
nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti
Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste
právě slyšeli.“ (L 16–21)
Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy. A byl tam
člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž obžalovat.
On jim řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku,
a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji
a nevytáhl? A oč je člověk cennější než ovce! Proto je
dovoleno v sobotu činit dobře.“ Potom řekl tomu člověku: „Zvedni tu ruku!“ Zvedl jim, a byla zase zdravá
jako ta druhá. (Mt 12,9–13)
Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. (Sk 2,42)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři,
pokoj vám. Děkujeme vám za vámi zaslané články, vaše modlitby i povzbuzení. Spolupráce s vámi je pro nás klíčová!
Ústřední téma tohoto čísla vždy bylo, je a bude
předmětem diskusí: „Může být křesťan démonicky posedlý? Vztahuje se generační prokletí
i na znovuzrozené? Je
„nové stvoření“ opravdu
nové? Atd.“
Jsem
vděčný
především Bohu a poté
i předchozím generacím
křesťanů, kteří z jeho milosti položili pevné základy reformační a posléze letniční teologie. Řada
teologických doktrín je
dnes již tak zakořeněna, že diskusi o nich většina
věřících pokládá za ztrátu času.
Výše uvedené a jim podobné otázky však stojí na teologickém „okraji“ a zvláště o nich platí
Pavlovo konstatování, že „poznáváme jako v zrcadle“. Plnost vědění nás očekává až v nebi…
2
Proto považuji za zvláště důležité na ně pohlížet z perspektivy veršů citovaných úvodem:
1) Ježíšovo poslání a posléze poslání jeho
učedníků je lidem pomoci – vysvobodit, uzdravit…
2) Jak Pán Ježíš, tak následné generace jeho
učedníků se střetávají se snahou opačnou: Farizeové se budou vždy pokoušet toto úsilí zmařit
– pod různými záminkami včetně zbožně se tvářících teologických zdůvodnění.
3) Dělící linie v popsaném zápase je často nezřetelná. Její nalézání je i dnes prioritně úkolem
apoštolů.
Buďte požehnáni.
Aleš Navrátil
Úvodník
3
Nalézt správný tón
4
6
7
8
9
Generální úklid >>>
O úklidu s emeritním biskupem
O úklidu s Alešem Navrátilem
Generální úklid, kdy může prospět...
Kancionál
Mé svědectví
Izrael
11
17
17
Diskuse o přeludu nezávislé Palestiny
Mezinárodní dům modliteb >>>
Praktické informace ke Konvokaci v Praze
18
19
21
21
Dobrá zpráva o dobré zprávě
Konference Ohně v Brně >>>
Podzimní misijní pastorálka...
Rozhovor o Křesťanské
Základní škole v Brně
Ze života církve
Studijní materiál
13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete
(Jozue)
Služebnosti dle Ef 4,11
20
Apoštol
O
B
S
A
H
17
VOŠMT
22
Milníky života
23
Dva pohledy na porozumění
Božímu uzdravení
Recenze
Čtenáři píší
23
25
Kdo zasévá, ten přežije
Kříž v našich tělech
24
Sandra a její evangelizace
Dětem
Povídka
25
Druhá šance
Stvoření vs. evoluce 14
26-28 Původ Země
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč,
pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt
v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku,
nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)
19
Nalézt správný tón
Jak bych teď chtěl být u vás a najít pro
svou řeč pravý tón, vždyť si s vámi nevím
rady! (Ga 4,20)
D
razí čtenáři,
každý z nás si jistě alespoň jednou povzdechl, podobně jako
Pavel ve svém listu do Galatského sboru. Jsou situace, které dobře znají všichni
rodiče, a stejně tak i všichni ostatní, jimž
je svěřena zodpovědnost v práci se skupinou dalších lidí. Domluvit se s druhými, zvláště jedná-li se o nějaký problém
nebo krizovou situaci, nemusí být jednoduché. Tuto otázku můžeme také vztáhnout na situaci, uvažujeme-li o tom, jak
evangeliem oslovit lidi okolo nás. Není
snadné předat myšlenky, které jsou jedné straně nad slunce jasné takovým způsobem, aby je pochopila i druhá strana.
Toto je má veliká touha – abychom byli
církví, která je moderní, dokáže poselství evangelia komunikovat dnešní společnosti moderním způsobem, a přesto
zůstává ortodoxní, co se týká biblických
norem a principů. Bible samozřejmě pamatuje i na to, a jasně ukazuje, jak by
měla taková církev vypadat. Podíváme
se dnes společně na pět principů, rozesetých na různých stránkách Nového
zákona.
Nové přikázání vám dávám, abyste se
navzájem milovali; jako já jsem miloval vás,
i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni
poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít
lásku jedni k druhým. (J 13,34–35)
Pán Ježíš ukázal, že láska je rozpoznávacím znakem církve. Není tu napsáno,
že lidé uvěří v Ježíše, ale je napsáno, že
jasně poznají, kteráže církev je ta správná. Sílu a moc lásky se pokusím ilustrovat na jednom krátkém příběhu: Měl
jsem známého, byl to křesťan z jednoho charismatického sboru, vysokoškolák,
matematik. V jistém období života se dostal do nouze a přišel o byt. V jeho sboru
to tenkrát špatně zaregistrovali, a tak nebyl, kdo by mu pomohl. Pomoc nalezl až
v malém společenství probuzených katolíků. Za krátkou dobu přešel ze svého
sboru k nim. Byl schopen opustit své dosavadní učení a přijmout nauku římskokatolické církve, včetně uctívání Marie.
Jeho argumentem byla jeho osobní zkušenost. Cítil se přijat, nic mu nechybělo.
Tento příběh mi ukazuje, že srdce bývá
silnější než rozum. Nestačí být „církví se
správným učením“, nutný je zájem o člověka.
Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu
Otci v nebesích. (Mt 5,16)
Církve vzešlé z reformace zdůrazňovaly, že nejsme spaseni ze skutků zákona, ale z milosti a víry. Tak se na skutky jako projev naší víry kladl příliš malý
důraz. Skutky, které má na mysli Pán Ježíš, nejsou ovšem ty, které by nás měly
přivést ke spasení, ale naopak – skutky,
jež naše spasení dotvrzují, jsou jeho ovocem. Byly to právě skutky milosrdenství,
co bylo charakteristické na církvi v Římské říši a co výrazně přispělo k tomu,
aby křesťanství bylo uznáno. Zrovna tak
dnešní společnost potřebuje vidět, co
církev naší zemi přináší. Hledejme způsoby, abychom nejen byli světlem, nýbrž
také, abychom toto světlo nechali zazářit
do daleka.
Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby
byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty
ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. (J 17,22)
Dalším rozpoznávacím znamením
Kristovy církve je její jednota. Právem
se probuzeneckým církvím vyčítá jejich
ustavičné dělení. Často kvůli maličkostem se lidé rozchází a zakládají nová společenství. Když dorostou určitého počtu,
opět někteří zjistí, že „cosi“ je špatně
a jdou zakládat sbory nové. Touha po dokonalosti a svatosti je oprávněná, ovšem
lidský faktor s sebou přináší i nutnost
nelehkého zápasu: Nikdy nebudeme zde
na zemi schopni říci, že jsme dokonalou církví. Snažme se zachovávat jednotu jako znamení Boží přítomnosti mezi
námi.
„…Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady
do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se
jim nestane; na choré budou vzkládat ruce
a uzdraví je.“ … Oni pak vyšli, všude kázali;
a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval
znameními. (Mk 16,17–20)
Jsem nadšen z toho, když cestuji
po našich sborech a slyším o nadpřirozených znameních, která se dějí. Skeptik
v tuto chvíli může namítnout: „Prosím
tě, jaká znamení máš na mysli?“ Nejde o bombastické zázraky, ale o spoustu „maličkostí“, které někdy podceňujeme. Velmi často slýchávám svědectví, jak
nevěřícím lidem byla nabídnuta modlitba za nějaký jejich problém, a Bůh se
k takovéto prosbě přiznal. Samozřej-
mě toužím po velikých zázracích, ale
na druhou stranu – neříkejme, že žádné
nejsou.
Zatím na ně Pavel v Athénách čekal; když
shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo. … Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu
a promluvil: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je,
nalezl jsem i oltář s nápisem: ‚Neznámému
bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte,
toho vám zvěstuji…“ (Sk 17,16.22–23)
Máme před sebou poslední princip
života církve, která oslovuje společnost.
Apoštol Pavel neměl jedno kázání, jednu
šablonu, kterou by uplatňoval na všechny posluchače. Představuji si, jak procházel modlářskými Athénami, a v duchu
se ptal Pána: „Jak mám oslovit tyto lidi?“
Pak jeho zrak padl na jistý oltář, a kázání
bylo na světě. Jsem přesvědčen, že církev
by měla umět reagovat na kulturu, atmosféru či zvyky každé společnosti a v každé době. Pak bude schopná oslovit nevěřící společnost.
Úvodník
Ročník 23, listopad 2011
Těchto pět principů jistě není vyčerpávajícím seznamem, stručným návodem
k tomu, jak se stát živou církví. Bible obsahuje mnohem více rad, nelze ji zredukovat na pár zaručeně jistých doporučení. Tyto jsou však něčím, co je již řadu
let v mém srdci. Všichni bychom měli
přemýšlet nad tím, jak se stát lepším služebníkem Kristovým. Všichni bychom
měli průběžně hodnotit, zda to, co děláme – ať již jako jednotlivci nebo církev
– je to jediné správné. Všichni bychom
měli usilovat o to, aby církev vydávala
slyšitelný, srozumitelný a přesvědčivý
hlas.
S přáním Božího požehnání
Martin Moldan,
biskup AC
3
ŽIVOT V KRISTU
O Generálním úklidu
s emeritním biskupem Rudolfem Bubikem
Generální úklid
T
4
ak především, nerad termín „generální úklid“ používám. A to z jednoho prostého důvodu, že není tak
úplně v Bibli.
byla v Kristu dána síla, a ne: Ale já jsem
nové stvoření a tam to bylo staré. To není
pravda. Tuto věc si musíme uvědomit.
problémy, které se stále opakují, pak
teprve kladu otázku: „Ty, a nebylo by třeba něco udělat? Dals to všechno do pořádku?“ No a pak to z něj někdy začíná
vylézat.
Jak se může člověk na „generální úklid“
připravovat?
Znovu, přece to má vyznívat z kázání
pastora. Člověk má být zasažen slovem
Božím a má reagovat.
Jaké přesně jsou cíle, kterých „generální úklid“ má dosáhnout? Kdo vyzývá
k úklidu? Pastor nebo znovuzrozený?
To všechno jsou nesprávně položené Jak konkrétně takový „generální úklid“
otázky. Proč? Protože Bible mi říká, že probíhá? Kde, jak dlouho…?
Zase, to je otázka mimo. Protože to
bych měl jasně kázat evangelium, kde
lidé pochopí, že teď jsou vykoupáni, očiš- vždy záleží na tom daném člověku. Genetěni, a proto si nevezmou na sebe staré rální úklid nemá sloužit pastorům jako
oblečení, staré zvyklosti. To má už vyni- automat, ale u každého je potřeba jednat
Někteří namítají, že v Kristu jsme nové kat z evangelia, kde máme velmi jasně ká- jinak – podle vedení Ducha svatého. Něstvoření, staré pominulo… tak prý není zat: Čiň pokání, co to je pokání, a co to je kdy po obrácení úklid vůbec není nutný.
vůbec důvod něco řešit. Co k tomu říká ovoce pokání. Takže generální úklid dle A vždy také záleží na tom, nakolik čloZachea: „Pane, koho jsem okradl, čtyřná- věk kličkuje. Ano, mám to obdarování,
Písmo?
To je lež. V Kristu jsme nové stvo- sobně vrátím, a polovinu majetku roz- někdy slyším, jak člověk mluví, a Duch
ření a je nám dána moc to řešit. Na co dám chudým.“ To byl generální úklid. svatý mi říká: „Lže jako když tiskne, ale
lidé dneska zapomínají: Amen, já jsem A Zacheus to věděl hned. Chybu hledej- buď zticha.“ Já ho vyslechnu a ptám se:
„A je ještě něco?“ „Ne, bratře, už nic.“ „No
nové stvoření, ale ještě musím jít poza- me v kázání pastora.
Za druhé, mám zkušenost, že když dobře.“ To je srdce člověka. No a jelikož
metat. Vrátit, co jsem ukradl, odprosit,
co jsem udělal, a tak dále. K tomu nám jsem najednou viděl v životě člověka to někteří o mně už věděli, tak mi říkali:
Co to přesně je „generální úklid“? Jaký
má základ v Písmu? Není to jen lidský
„objev“?
Částečně je. Proč? Protože u každého
člověka to je jiné. Jsou lidé, kteří skutečně díky spasení mají vše uklizeno. Ale
jsou lidé, na kterých léta musíš pracovat.
Ročník 23, listopad 2011
Je potřeba zajít za jiným pastorem nebo
přizvat zkušenějšího?
Vesměs se to nepodaří na poprvé proNení „generální úklid“ něco jako protes- to, protože to nebylo upřímné. Že to bylo
tantská forma zpovědi, kterou používají vychytralé atd.
katolíci? V čem se to liší?
No v tom, že to je něco úplně jiného. Které konkrétní body má generální
Především u generálního úklidu, když úklid obsahovat, aby se na něco důleuž to tak nazvu, dáváme do pořádku žitého nezapomnělo? Existuje nějaký
jen určité věci. A to ty, které jsou přímo osvědčený soupis? Co tam postupně dopod prokletím. Generální úklid nedělá- plňovat?
Nemám soupis a nikdy ho nebudu děme v případech: „Ale bratře, já jsem se
chtivě zadíval do výkladní skříně.“ No lat. Chci být veden Duchem svatým. Když
tak si to řeš doma. Ale to, co je třeba dva dělají totéž, není to totéž.
řešit, to jsou vesměs věci, kde se dostávám pod démonické prokletí. Jako tře- Pro koho je „generální úklid“ určen
ba prokletí nemanželského dítěte, a tak a pro koho není? Je to jen pro pokřtěné
dále. Všude tam, kde je to v Bibli pojme- členy sboru, pro kohokoliv znovuzrozenováno. To je třeba vyznat a řešit. Napří- ného, pro každého, kdo si chce dát žiklad proč je potřebné řešit cizoložství? vot dopořádku? Může pastor nebo znoProtože u každého smilstva a cizolož- vuzrozený „generální úklid“ odmítnout?
Především si musíme uvědomit, že gestva jsou ti dva jedno tělo. A když například daná žena cizoložila s padesá- nerální úklid nebudu dělat s neznovuti muži, pak od každého přebrala jeho zrozeným člověkem. To je nesmysl. Ale
prokletí. A pak to má všechno na sobě. budu ho dělat s člověkem, který skutečně
Proto je to třeba vyznat, aby tyto chce jít za Ježíšem, evangelium se ho dověci byly zlomeny. Ale z druhé stra- tklo, a on to řešit chce.
ny není nutné vyznávat detailně, to je
Kdo se setkání účastní (kombinace mužnesmysl.
žena)? Má si brát pastor či znovuzrozePlatí pro pastora zákaz jakkoliv infor- ný s sebou manželku / garde?
Podle potřeby, jak to situace vyžaduje.
mace z rozhovoru dále řešit nebo podle
Nelze k tomu nic dodat, jedině dodám
nich jednat?
Kdysi jsme udělali chybu, já taky, že z praxe: Když se jednalo o sestru, tak rajsme trochu přijali katolickou zásadu. ději předhovor udělá Maňka. Přece jeNež mě jeden člověk pěkně vytočil, pro- nom je lepší, když já nemusím s ženou
tože mě zavázal slibem, že budu mlčet. mluvit o intimních věcech. A někdy je
Já jsem se pak dozvěděl věc, za kterou lepší, když nás je víc.
on měl být vyloučen, a já musel mlčet. Od té doby říkám: Ne. Podle toho, Každý asi nadělal pár hloupostí, za které
co mi řekne Duch svatý, s tou infor- se stydí… Je proto nutné konkrétně říkat
mací naložím. Neboť tak hovoří Písmo pastorovi, co – kdy – proč to bylo? Nestačí si to probrat v modlitbě jen s Bohem?
svaté.
Už jsem řekl, co je nutné. NeobtěžujJak se pozná, jestli byl „generální úklid“ me pastora věcmi, které si mohu vyříkat
účinný a kompletní? Je to jen na dob- před Bohem.
rém pocitu nebo jsou ověřitelné doklady toho, že se opravdu podařilo vymýtit Jak časté opakování generálního úklidu
je vhodné? Dům taky nestačí uklidit 1x
všechno, co se Bohu nelíbí?
Poznáme to podle toho, že ten člověk při dostavbě, ale třeba každé jaro…
Domnívám se, že tato otázka je úplně
začne žít vítězným životem.
vedle. Protože generální je generální, ten
Co když se to nepodaří napoprvé? Koli- je jen jednou. A pak mám na každý den
krát se má „generální úklid“ provádět? prát roucho své v krvi Beránkově. A po-
V
kud si s něčím nevím rady, tak jdu za pastorem.
Působí okultní předměty i bez našeho
vědomí či spolupráce samy o sobě nějak
aktivně, nepozorovaně a smrtelně jako
třeba radioaktivní kus uranu? Není to
jen pověra?
To je jasné, že působí. Proto Bible hovoří: Nevneseš to do svého domu. A proto vždy znovu budu na tyto věci opatrný.
Jak se „přesekávají špatné duchovní kořeny“ generačního prokletí? Stačí vyhodit okultní předměty, vyznat zástupně
i za příbuzné hřích, pomodlit se za odpuštění a hotovo?
Pokud jasně vidím, že daný člověk činí
pokání, no tak v modlitbě to prokletí zruším a tím to je hotovo. Ale vždy u toho
musí být pokání daného člověka.
Generální úklid
„A už ti nic Bůh nezjevuje?“ „Ale to musíš
vědět ty.“
Jak je to s knihami, ve kterých jsou citovány mýty, pasáže z posvátných knih
jiných náboženství, … Co když mám třeba Korán nebo překlad Svědků Jehovových?
Jak je to s uchováváním třeba římskokatolických kancionálů, kde je kromě Pána
Ježíše hojně uctívána i panna Marie?
Každopádně jsem opatrný na knihy. Ale z druhé strany musím být opatrný na všechno. Ano, určité věci potřebuji pro informaci, ale každopádně bych
zpěvník, kde bude vychvalovaná Marie,
doma nestrpěl. Je jedna věc, kde je něco
informativně sdělováno, a druhá věc, kde
je něco oslavováno a vyvyšováno. Ale
i u té informace musím být velmi bdělý, abych se neušpinil. Vezměme si příklad z vědců, že ne nadarmo někdy berou na ruce rukavice, když berou do ruky
určité věci.
Jak poznám, jestli je něco z pozůstalosti
„po dědovi“ okultní? Třeba mi to vždycky
připadalo jen jako obyčejný šperk, suvenýr nebo obrázek, a pak to potají negativně ovlivňovalo celou rodinu.
Po ovoci jejich poznáte je. Víc
k tomu nemám co dodat. Každopádně jsem věděl, že po mé babičce nic
okultního nezbylo. Protože šla cele za
Ježíšem.
Témata časopisu
ážení čtenáři, rádi bychom s vámi tost zapojit se do této požehnané práce.
sdíleli plán témat, která vidíme Těšíme se na vaše postřehy a připomínky,
jako aktuální. Obsah témat i jejich nebojte se nám napsat na e-mail redakce
pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- [email protected]
nětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom Příště se můžete těšit na téma:
vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- • Vánoce v Izraeli
Příležitost podílet se na přípravě témat:
• Domácí skupinky
• Práce se seniory
• Odpočinutí, dovolená jako životní styl
Výhledově připravujeme témata:
• Chvály a uctívání
5
ŽIVOT V KRISTU
Generální úklid
O Generálním úklidu
6
schopnost se modlit, nepřijetí křtu Duchem svatým atd.
V lepším případě se v takovém případě
s MUDr. Alešem Navrátilem
začne hledat „zakopaný pes“. V horším je
ak je to v Bibli s myšlenkou generál- nám může být právě výše uvedený verš trpící ujišťován svými autoritami, že se
„toto zkrátka v životě křesťanů stává a nez Jakuba.
ního úklidu?
lze s tím nic dělat“…
Bude dobré si úvodem vysvětlit samotný pojem „generální úklid“. Stejně Až doposud, co popisuješ, bychom
jako „trojici“ tento pojem nenalézáme mohli nazvat „zpovědí“. Proč tedy „gene- Co mohu od generálního úklidu očekávat jako nově obrácený?
v Bibli, nicméně se mnohým jeví jako rální úklid“?
Pokoj v srdci a otevřené dveře k dalšíProtože „zpovědí“ to nekončí. Některé
praktický k používání.
Většina křesťanů se shoduje v tom, že hříchy, zvláště z okultní oblasti, fungu- mu duchovnímu růstu bez zbytečných
po znovuzrození, obrácení se člověka jí jako „sud s dehtem“. Poplácám jej jen překážek.
ke Kristu, je užitečné, aby vyznal hříchy z legrace rukou a už se nemohu špíny
zbavit. Stejně tak mnozí lidé jen z legra- Co může od generálních úklidů očekásvého předchozího života.
Hříchy odpouští Bůh, nikoliv člověk: ce vyvolávali duchy, nechali si číst z ruky vat sbor?
Růst členů v osobním životě i ve služKdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh? apod. Zbavit se následků takových hří(Mk 2,7). Proto je zajisté nejjednodušší chů často vyžaduje pomoc druhého člo- bě bez zbytečných zdržení a odkladů.
vyznat hříchy svého minulého života pří- věka – nejlépe zkušeného křesťana, který
Když budu mít dojem, že v mém životě
v této oblasti slouží.
mo Bohu (mezi čtyřma očima).
Nedávno jsme v našem časopise uve- „něco skřípe“, co dál?
Zkušenost nás ovšem učí, že jsou okaDůležitá otázka! Možná jsem před romžiky (a okamžik obrácení k nim určitě řejnili na přání mého nadřízeného – emepatří), kdy je dobré si k vyznání hříchů ritního biskupa – můj starší článek k té- kem prošel obrácením a následným „gepřibrat na pomoc zkušeného, zodpo- matu. Od svého napsání je pro mne nerálním úklidem“ a přesto mám duvědného křesťana. Zkušeného proto, že v celém rozsahu stále aktuální a nic jsem chovní problémy, se kterými si nevím
i pro tuto oblast jsou užiteční odborní- na něm doposud nezměnil. Zájemci si rady. I zde platí „líná huba hotové neci či alespoň erudování laici. Zodpověd- jej mohou zajisté přečíst ve starším čís- štěstí“.
Nejlépe se opět obrátit na zkušeného
ného proto, aby intimní záležitosti, kte- le (ŽvK 4/2009, O působení moci temna
ré se dozví, nevyzvonil na nejbližším ve vztahu k nám), nebo si jej vyžádat v re- křesťana, který slouží v těchto oblastech.
Jak popisuji v článku, na který výše oddakci.
nároží…
Další oblastí je generační prokletí. kazuji, osvobození od duchovních svázaTakový pomocník je pro vyznávajícího
užitečný v mnoha směrech. Může pora- Vycházet můžeme z veršů SZ: Já jsem ností zdaleka nemusí být jednorázovou
dit, jak naložit s hříchy, které mají hmata- Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milují- záležitostí. Před 25 lety se mi v této obtelné důsledky: Někoho jsem urazil, zra- cí. Stíhám vinu otců na synech do třetího lasti věnoval bratr Rudek coby čerstvě
nil a tento se dodnes na mne hněvá. Co i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí… obrácenému. Od té doby řada bratří, naposled před měsíci manželé Hasmandovi.
s tím? Vyznat to Bohu, nebo za takovým (Ex 20,5).
I s touto oblastí je často potřebné jed- (Tím jsem zároveň vyjmenoval služebníčlověkem zajít? Nechce se mnou mluvit,
žije v zahraničí atd. Ve všech takových nat a většinou se bez pomoci druhého ky, kterých si v dané oblasti nejvíce osobně cením.)
případech může být rada zkušeného člověka opět neobejdeme.
Mnohé věci zkrátka Bůh zjevuje poBylo by možné jmenovat celou
křesťana velmi užitečná.
Něco jsem ukradl. Vrátit? Nevrátit? řadu dalších oblastí, ale to nechej- stupně, a jak říká Kniha Kazatel, vše má
Komu, kdy, jakým způsobem… Firma, me již na tematicky zaměřených kni- svůj čas…
které jsem zcizil kancelářské potřeby, již hách, kterých u nás v českém jazyce vyzanikla – co s tím? Podnik, který jsem šlo, díky Bohu, autorům i nakladatelům Kdo zodpovídá za úspěšnost generálního úklidu?
okradl, byl zestátněn, případně privatizo- dostatek.
Zajisté, že uklízečka event. uklízeč .
ván atd. Rada zkušeného může být opět
Jedním dechem ovšem zmíním, že
Výše popsané kroky přijímá ovšem jen
velmi užitečná.
menšina církví. Ostatní se domnívají, i v této oblasti nás Bůh občas překvapuje.
Je asistence druhého člověka užitečná že okamžikem, kdy se člověk stává „no- Modlí se za náš problém „expert“ a nic se
vým stvořením“, je také „vše učiněno nestane. Za pár týdnů nato k nám Bůh
ještě z jiného důvodu?
Je. Boží slovo říká, abychom vyznáva- nové“: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. pošle nenápadného bratra, sestru se zjeli hříchy jedni druhým – Vyznávejte hříchy Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! vením, že se za nás má modlit. A dojde
jeden druhému a modlete se jeden za druhé- (2K 5,17) A popsaný proces považují překvapivě k osvobození.
Nechtějme Boží jednání vtěsnat do krav lepším případě za ztrátu času, v horho, abyste byli uzdraveni. (Jk 5,16).
Proč? Nejen kvůli radě, zda nějak ším za nepatřičné obtěžování nově obrá- bice, byť by jí byl i známý služebník…
s hříchem naložit též v praktické oblas- ceného člověka.
Svým způsobem fandím tomuto opti- Když projdeme celý život od půdy až
ti, ale proto, že některé hříchy vyznané
toliko Bohu se nám následně stále vra- mistickému přístupu. Také mám rád věci po sklep a problémy zůstanou, co pocí na mysl. Ačkoliv jsme je Bohu předali, pokud možno bez práce a zdržování. Op- tom?
I zde platí Boží slovo: Proste, a bude vám
nemáme od nich pokoj… Nalezneme jej timismus vydrží většinou do okamžiku,
teprve, když daný hřích vyznáme Bohu kdy se v životě nově obráceného člověka dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám
před druhým člověkem. Zdůvodněním objeví problémy: Děsivé noční sny, ne- otevřeno. (Mt 7,7)
J
Generální úklid
…kdy může prospět a kdy uškodit
G
enerálním úklidem rozumím takovou pastorační metodu, kdy
pastor nebo pastorační pracovník prochází s věřícím systematicky celou oblast jeho života s cílem objevit dosud nevyznané hříchy. Často se používají
různé materiály, které rozdělují hříchy
do jednotlivých oblastí, například hříchy
okultního charakteru, sexuální, vztahové, postoje atd. Některé materiály vychází z Desatera přikázání, přičemž každé
z přikázání je detailně rozpracováno.
Je třeba jasně zdůraznit, že pokání je
zcela zásadní součástí zvěstování evangelia:
Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly
smazány vaše hříchy. (Sk 3,19)
V jeho jménu se bude zvěstovat pokání
na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. (L 24,47)
Po těch slovech bratří už nic nenamítali,
ale velebili Boha: „Tak i pohany povolal Bůh
k pokání, aby dosáhli života!“ (Sk 11,18)
Ano, první křesťané sami charakterizovali svou víru jako „povolání k pokání“.
Termín křesťanství vznikl až později, tak
se používaly jiné názvy.
V počátcích své služby jsem občas
praktikoval tento generální úklid, později jsem se s ním setkával prostřednictvím svědectví od těch, kteří jej používali,
anebo v literatuře. V tomto článku bych
se chtěl zamyslet nad některými jeho
přednostmi i nedostatky. Mám několik
výhrad, které mi zabraňují přijmout GÚ
pro službu každému nově obrácenému.
Jsme povoláni, abychom byli služebníky Ducha, a naprostá závislost na jedné
metodě by mohla způsobit, že z pokání
učiníme jakousi obdobu zpovědi, tedy
mechanické vyjmenovávání hříchů bez
následné změny.
První námitka, kterou mám, se týká
skutečnosti, že k pokání vede Duch svatý.
Není to druhý člověk, kniha nebo jakákoli příručka, ale pouze Duch svatý nás
usvědčuje v našem svědomí. Je jasné, že
Bůh si používá lidské nástroje, skrze které Duch svatý působí, například kazatele,
ale stále platí, že pokud Duch svatý nepůsobí v srdci jedince, pokání nelze uskutečnit. Člověk může vysvětlovat, kázat,
přesvědčovat, naléhat, ale nemůže pokání vypůsobit. Způsob, jakým Duch svatý často působí, je zármutek (2K 7,9–10).
Procházíme-li nějaký seznam hříchů,
psaný na papíře, můžeme sice rozumově
uznat, že v té či oné oblasti se nás týká,
avšak není-li to spojeno se zármutkem
a nefalšovanou touhou po změně, efekt
bude zpravidla malý.
Druhá námitka pochází z mé vlastní zkušenosti – naučil jsem se, že Bůh
v mém životě pracoval postupně, jinými
slovy neukázal mi všechny hříchy naráz.
Byly věci, z nichž jsem činil pokání hned
při svém obrácení, a byly věci, které Duch
zjevil až po delší době. U některých hříchů platí, že člověk musí být zralý, aby
je dokázal rozeznat. Tím samozřejmě nemyslím, že by člověk mohl krást nebo
smilnit ještě rok po svém obrácení s poukazem, že ještě nedozrál k pokání. Takový člověk zcela jistě obrácení ani neprožil. Jsou však záležitosti, které si hned
jako nedostatek neuvědomíme. Nejčastěji jsou to naše postoje, například pýcha,
sebelítost, potlačený hněv a podobně.
U nově obráceného člověka je legitimní očekávat, že má upřímnou touhu být
proměňován do Ježíšovy podoby, ale nelze očekávat, že si uvědomí veškeré své
nedostatky. Svou roli zde tedy hraje faktor zralosti a času.
Třetí námitka také pochází z osobní
zkušenosti. Jsou hříchy, které se opouští docela snadno. Hned po svém obrácení jsem věděl, na jaká místa nemám chodit, na co se nemám dívat a jaká slova
se nesluší mluvit. Ale až po více letech
své víry jsem pochopil, co to znamená
„rozevřít okovy svévole“ (Iz 58,6). Nešlo
zde ani tak o správné učení, mnohokrát
jsem četl tento text a slyšel jsem i řadu
kázání, ale musel přijít ten správný čas
na pokání. V případě, který popisuji, nešlo o pouhé vyznání,
ale o několikahodinový zápas na modlitbě. To, co chci zdůraznit, je různorodost
pokání. Jsou hříchy, které stačí vyznat
a již se k nim nevracet, a jsou hříchy, kdy
s jedním můžeme zápasit různě dlouhou
dobu. GÚ může posloužit k tomu, že si
člověk rozumově uvědomí, co je v nepořádku, ale na to, aby dostal milost k pokání a věci pak osobně vybojoval v modlitbě, to ještě nestačí. S tím souvisí i to,
že materiály ke GÚ obsahují desítky popsaných hříchů a upřímný, sebezpytující
člověk se najde v mnohých z nich. Není
v jeho silách je v krátké době zpracovat.
Jednoduše řečeno, GÚ může pro někoho
představovat příliš veliký „balík“ problémů na to, aby se s tím hned vyrovnal.
Pojďme se nyní podívat na situace,
ve kterých může být GÚ žádoucí. Obecně
řečeno, musí jít o člověka, který skutečně
chce činit pokání. Vzpomínám si na jednu návštěvu, která měla původně být přátelským popovídáním, ale skončila tak,
že dotyčný spadl na podlahu a dlouhou
dobu vyznával své hříchy. Bylo to naprosto spontánní, nepřipravené. Chci tím
říci, že je třeba spolupracovat s Duchem
svatým a vidíme-li u někoho opravdovou
touhu po radikální změně, může být GÚ
užitečný.
GÚ je velice vhodný v situacích, kdy
člověk, jemuž sloužíme, měl zkušenosti s okultismem. V takových případech
se opravdu vyplatí projít celý jeho život
a vše pečlivě vyznat, u okultních hříchů
se modlit za rozvázání se vzkládáním rukou.
Toto se týká i situací, kdy
v okultismu byl namočen
někdo z rodičů či praro-
Generální úklid
Ročník 23, listopad 2011
7
ŽIVOT V KRISTU
Kancionál
dičů. Je to oblast hříchů, která způsobuje prokletí a těžké démonické svázanosti.
Aby byl člověk stoprocentně osvobozen,
musí vyznat nejen okultní hříchy, nýratři a sestry, chtěl bych se s vámi
brž zaujmout radikální postoj ke všemu
podělit o to, jak si Pán Ježíš použil
špatnému v jeho životě. Jen tak může zaknihu emeritního biskupa Rudka
koušet plnou svobodu. Zde je GÚ užiteč- Bubika Duchovní boj. Věřím, že Pán Jený. I tak bude pravděpodobné, že taková- žíš dal bratru Rudkovi tuto knihu napsat,
to služba se trochu protáhne, nebuďme a s každou knihou poslal Ducha svatépřekvapeni, pokud se situace nevyřeší ho, aby čtenáři ukázal, co má on konkrétběhem prvního setkání. Mohou to být ně ze svého života odstranit, od čeho se
i měsíce nebo roky!
má očistit, aby vůbec mohl začít duchovDále můžeme GÚ doporučit tam, kde ně bojovat a nebyl satanu jen pro smích.
jedinec nemůže nalézt duchovní svobo- Proč si to myslím? Protože právě při četdu a neví proč. Má pocit, že jeho život bě této knihy k nám Duch svatý promlunení v pořádku, prožívá tíseň, opakova- vil a připomněl nám, že doma máme něně a neúspěšně se modlí za křest v Du- kde ve skříni římskokatolické kancionály.
chu svatém, není si sice ničeho vědom Po chvíli hledání jsme skutečně dva tyto
ale tuší, že někde něco v nepořádku je. kancionály našli.
V tom případě s ním projděme všechPokud náhodou někdo z vás neví, co
ny myslitelné oblasti jeho života a pros- to je kancionál, je to zpěvník římskokame Ducha svatého, aby zjevil kořen tolických písní. V některých je oslavován
problému.
a uctíván Pán Ježíš, ale daleko více je tam
Na závěr bych vám chtěl navrhnout písní, ve kterých je oslavována a uctíváněkteré alternativní metody ke GÚ. Ně- na panna Marie. Uctívat někoho jiného
mecká spisovatelka, evangelická sestra než Boha Otce a Pána Ježíše je duchovní
Basilea Schlink napsala brožurku Zpo- smilstvo. A přechovávat doma knihy, kde
vědní zrcadlo. Jde o rozpracovaný vý- je oslavován a uctíván i někdo jiný než
klad Desatera se závěrečnou modlitbou Pán Ježíš, je totéž, jako kdyby si vdaná
u každého z přikázání. Věřím tomu, že nebo zasnoubená žena doma schovávala
materiály tohoto typu jsou opravdu zr- milostné dopisy, které psala jinému muži.
cadlem pro každého, kdo touží po posvě- My jsme zasnoubeni Pánu Ježíši. On se
ceném životě. Jinou alternativu mohou nám na kříži vydal cele, On se o nás nepředstavovat speciálně zaměřené sku- bude s nikým dělit, jemu a pouze jemu
pinky, na nichž se probírají oblasti života vděčíme za svou spásu.
tak, jak je předkládá GÚ. Sám jsem před
Na základě Božího slova můžeme rozlety jednu takovou skupinku vedl, pod- poznat, že se nejedná o pannu Marii ani
le knihy „Jak se změnit“ od výše uvedené o další svaté, kteří jsou v těchto kancioautorky. Výhodou je, že je více prostoru nálech opěvováni a kteří se na různých
pro sdílení a více času na celý proces, nemístech zjevují lidem, aby lidvýhodou menší soukromí. Skupinky tomi byli uctíváni. Právě tím,
hoto typu by měly probíhat omezenou
že tyto bytosti neodmídobu, neboť příliš mnoho sebezpytovátají být uctívány, ale
ní odvrací křesťana od zaměření směrem
naopak uctívání
ven a není celkově zdravé na jeho víru.
přijímají a touží
Konečně poslední alternativou, kterou
představím, jsou tematicky zaměřená kázání, nebo tzv. Dny pokání, kdy několik
dní po sobě se káže a vyučuje na témata dle GÚ se závěrečnou výzvou k modlitbám. Duch svatý může působit individuálně dle potřeby jednotlivců a navíc je
naděje, že se zúčastní i lidé, kteří by jinak
GÚ dobrovolně nepodstoupili.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že generální úklid (GÚ) je jen metoda, stavějící
na biblickém příkazu činit pokání. Jako
taková je poplatná momentální situaci,
nedá se používat vždy. Je třeba, abychom
si uvědomovali naprostou a životní důležitost pokání, jež vede ke změně. Může-li
k tomuto cíli posloužit GÚ, je to dobré.
Martin Moldan,
biskup AC
Generální úklid
B
8
být uctívány – právě tím se ukazuje, kým
skutečně jsou. Jsou to démoni, kteří se
za pannu Marii a další svaté jen vydávají
s cílem svést lidi do duchovního smilstva
a tak je zahubit na věky. V Písmu máme
jasná rozpoznávací znamení, dle kterých
vidíme, jak se mají chovat bytosti, které
by se i třeba někdy někomu mohly zjevit. Když se apoštol Jan v knize Zjevení
dvakrát chtěl poklonit andělovi, byl andělem důrazně varován. Za prvé, ať to
nedělá, a za druhé, ať se klaní jen Bohu
(viz Zjevení 19,10 a 22,9). A to je zásadní rozdíl oproti těm, kdo se zjevují, aby
byli uctíváni. Ovšem není to rozdíl jediný.
Dalším rozdílem, dle kterého můžeme
poznat, o koho se jedná, je zvěst, kterou
přináší. Cokoli, co tyto zjevující se bytosti přinášejí, musí být zkoumáno dle
Božího slova – a pokud je to v rozporu
s Písmem, musíme to odmítnout. Jak řekl
i apoštol Pavel: Ale i kdybychom my nebo
sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž
proklet! (Ga 1,8) Ve světle této zkušenosti si uvědomme, že Boží slovo nám na několika místech důrazně zakazuje komunikaci se zemřelými lidmi. Např: Lv 19,31
Neobracejte se k duchům zemřelých (podobně Lv 20,6; Lv 20,27; Dt 18,10–11). Uvědomíme-li si, že panna Marie a další svatí
jsou zemřelí lidé, pak komunikace s nimi
a modlitby k nim nejsou ničím jiným, než
přímým porušením tohoto zákazu Božího slova. Že by Pán Bůh ve svém slově
dal příkaz a pak by se s lidmi snažil mluvit způsobem, který tento zákaz porušuje? Není to spíše způsob, jakým s lidmi
snaží komunikovat Boží odpůrce ďábel?
Každá taková komunikace je spiritismus,
před kterým nás Boží slovo důrazně varuje. Domnívám se, že Pán Bůh dal tento zákaz právě proto, že věděl, že
v budoucnu se za tyto zemřelé svaté budou vydávat démoni, aby takto sváděli
lidi.
Ročník 23, listopad 2011
Mé svědectví
N
arodila jsem se v Karviné, moji rodiče se krátce po mém narození
rozvedli a svěřili mě do výchovy
babičce a dědovi, založili si nové rodiny
a nejevili o mě zájem, tak je tomu dodnes.
Celá rodina se hlásí ke katolicismu, ale
nikdo se nemodlí, nechodí do kostela,
nemluví o Bohu. Přesto mě jako dítě nechali pokřtít v katolickém kostele.
Každý rok v létě k nám přijížděla z PLR
na návštěvu babiččina sestra, ta do kostela chodila a sotva přišla, už měla na stole
vykládací karty a vykládala sobě i nám, co
bude. V té době jsem chodila na základní školu a velmi mě to zajímalo, nabídla
mi, že mě to naučí. Bavilo mě to z toho
důvodu, že jsem si myslela, že hovořím
s Bohem, že mi Bůh odpovídá skrze karty.
V té době jsem byla na gymplu, chodily
za mnou spolužačky, taky sousedky. Každá měla spoustu problémů, chtěla jsem
jim pomoct, peníze jsem nikdy nebrala,
spíše mi jich bylo líto. Chtěla jsem se
dozvědět víc, četla jsem horoskopy, různé časopisy s nádechem tajemna, různé
knihy, kde jsem se mohla dozvědět více
o Bohu, ale měla jsem v tom jistou dobu
úplný guláš, protože jedni uctívali Pannu Marii, druzí zase Buddhu, hodně jsem
četla o Egyptě, ti zase měli na každou věc
jiného boha. Měla jsem v tom zmatek.
Ale věřila jsem, že určitě Bůh je.
Pak přišlo období, kdy jsem se provdala. Můj manžel byl z katolické rodiny a tchýně byla velmi pobouřená, že se
nechceme nechat oddat v kostele. Byla
jsem těhotná a nechtěla jsem v tomto
stavu obřad v kostele. Přestala jsem vykládat karty, věnovala jsem se manželovi
a dětem, byla jsem spokojená. Po sametové revoluci přišel můj muž s návrhem,
že začne podnikat, založil si firmu a se
svými zaměstnanci jezdil za prací po celé
republice i do zahraničí. Velice se zlepšila finanční situace, ale manžel byl často mimo domov. Začala mě navštěvovat
sousedka, která pořádala v bytě spiritistické seance a na jednu z nich mě pozvala. Nezůstalo u jedné, navštívila jsem ji
několikrát. Po těchto několika sezeních
nastala v mém životě velká změna. Začala jsem se bát, neustále jsem měla pocit,
že mě někdo sleduje a v noci jsem nemohla spát. Zašlo to až tak daleko, že
když manžel nebyl doma, jezdila k nám
babička, abych se aspoň trochu vyspala.
Přestala jsem se s tou ženou stýkat, ale
strach neodešel. Manžel o ničem nevěděl
a jednou přinesl domů videokazetu, v té
době nový americký film Duch. Po shlédnutí tohoto filmu jsme si řekli, že kdyby se někomu z nás něco stalo, tak že si
dáme vědět, jak to vlastně po té smrti je.
Byla docela tuhá zima a manžel opět odjížděl do práce, tentokrát do Krnova. Ještě než odjel, zdál se mi sen, že chodím
po hřbitově a něco hledám. Zvláštní bylo
i to, že ten hřbitov byl v Karviné a my
jsme bydleli v Českém Těšíně. Vzbudila
jsem se tenkrát úplně vyděšená a uklidňovala jsem se tím, že to byl jenom sen.
Manžel vstával brzo ráno a ten den
mě vzbudil, že se přišel se mnou rozloučit, než odjede. Nikdy před tím to
nedělal. Domů se už nevrátil, na zpáteční cestě dostal smyk a s vážným poraněním hrudníku a plic skončil v nemocnici, kde nakonec zemřel. Psychicky jsem
byla na zhroucení, nemohla jsem se zbavit myšlenky, že jsme si řekli, že si dáme
vědět, co je po smrti. Znovu jsem navštívila sousedku, která mi tvrdila, že to není
žádný problém se spojit s manželem.
Měla jsem hrozný strach, ale bylo to silnější než já. Nevěděla jsem v té době nic
o démonech ani o satanovi. Bibli jsem
neměla, všechny výčitky za to, co se stalo,
jsem směřovala k Bohu.
Když mě navštívili Svědci Jehovovi
a mluvili o Bohu, pamatuji se, že jsem
je málem shodila ze schodů. Často jsem
přemýšlela nad sebevraždou, ale kvůli
dětem jsem ty myšlenky odháněla, řekla
jsem si, že musím žít dál, že to musím
zvládnout. Nechala jsem manžela pochovat v Karviné a po pohřbu jsem se přestěhovala zpátky do mého rodného města. Začala jsem pracovat na bazéně Deja
Generální úklid
Ovšem ďábel je rafinovaný. Často jeho
svody nejsou vidět na první pohled, ale
jsou obaleny ve směsi líbivých řečí – aby
je lidé snáze přijali. Proto je vždy na místě s těmito zjeveními zajít za pastory,
vyložit jim vše a poprosit je o modlitbu a o rozsouzení. Také si potřebujeme
uvědomit, jak Bůh k člověku promlouvá,
jaké mechanismy si k tomu v době církve používá. Bůh promlouvá 1) skrze Boží
slovo, 2) skrze Ducha svatého, 3) skrze
církev – tj. autority v církvi – k tomu si
tady svou církev ustanovil – viz Ef 4,11–13.
Promlouvání skrze andělské zjevení je
u Boha v době církve spíše výjimkou,
i když i to může být; častěji však tuto metodu používá satan, aby svedl ty, kteří se
pozvedli natolik, že si myslí, že už církev
nepotřebují, a v důsledku toho pěstují
„vyšší duchovní obecenství“ mimo církev.
A tak jsme po patnácti letech křesťanského života museli náš byt vyčistit i od tohoto nánosu. Zvláštní bylo, že
ve chvíli, kdy jsme se rozhodli, že kancionály vyhodíme, přišel ďábel okamžitě
s námitkami: 1) vždyť ty kancionály jsou
památkou po vašich předcích, 2) vždyť je
tam kromě panny Marie uctíván i Pán Ježíš. Věřím, že toto vše jsou jen satanská
hesla, kterými chce docílit toho, aby tento hnůj, a tím i satanův vliv u nás doma,
zůstal. Všechno musí pryč, tak jako při
pokynech Hospodina Izraeli při dobývání zaslíbené země: Proto jejich oltáře
poboříte, jejich posvátné sloupy roztříštíte
a jejich posvátné kůly pokácíte. Nebudeš se
klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivě milující.
(Ex 34,13–14)
Závěrem uvedu ještě jednu zvláštní
věc. Když jsem v obýváku kancionál trhal, abych ho následně mohl vyhodit,
maminka seděla na balkóně a říkala mi:
„Co to z toho obýváku vychází ven za divný zápach po spálenině?“ Já jsem sice nic
necítil, ale uvědomil jsem si, že to má
souvislost s likvidací kancionálů. Ten zápach, to se ten démon poroučel z našeho
bytu. On tam celou dobu na té knize seděl. Proč se mu tam tolik líbilo? Protože v ní byl opěvován a uctíván – to mají
démoni rádi. Uvědomili jsme si, že takové smetí nemá v domě křesťana co dělat.
Pokud tyto věci doma přechováváme, je
to totéž, jako kdybychom postavili u nás
doma démonům útulný domeček a řekli
mu: Pojď sem bydlet, jsi vítán! Je to tudíž
ideální způsob, jak se dostat do společnosti démonů. Když ale démon viděl, že
kniha je trhána – viděl, že už není uctíván,
a tak táhl pryč.
Otázka na závěr: Nemáte doma také
náhodou něco, na čem je démonům dobře, protože tam jsou uctíváni?
Petr Skřičil, AC Olomouc
9
Generální úklid
ŽIVOT V KRISTU
10
jako učitelka plavání a trenérka, děti chodily do školky. Paní vedoucí se zabývala
alternativní medicínou, celá její rodina
se zabývala okultismem a spiritismem.
Opět mě navštívili lidé ze Svědků Jehovových, ale dozvěděla jsem se, že existuje Bůh i satan a démoni, kteří se snaží
lidem škodit. Došlo mi, že dělám špatné
věci a že potřebuji nějakou ochranu. Zašla jsem za babičkou a prosila jsem ji, aby
mi napsala modlitbu, která by mě mohla ochránit před zlem. Napsala mi Otče
náš a tuto modlitbu jsem se začala modlit každý den.
Paní vedoucí nám jednoho dne oznámila, že končí na bazéně a stěhuje se
do Ostravy. Přišla jsem o zaměstnání.
V noci jsem prožila hrozný zážitek, kdy
jsem se probudila, dusila jsem se, nemohla jsem dýchat, měla jsem pocit, že
na mně leží někdo moc těžký a nemohla
jsem se ani pohnout. Začala jsem pomalu odříkávat modlitbu OTČE NÁŠ, tíha
ustoupila a sevření povolilo. Tenkrát
jsem prosila Boha, jestli existuje, aby se
mi dal poznat, že to myslím naprosto
vážně, a aby mi pomohl. Slzy mi stékaly
po tváři.
Další den mi volala paní vedoucí, pozvala mě na návštěvu ke svým známým
– katolíkům, že se tam budeme modlit. Pamatuji se, že jsem slyšela hlavně to slůvko MODLIT SE, okamžitě jsem souhlasila. Byli to starší manželé, posadili mě
do křesla a naproti visel obraz, kde byl
Ježíš Kristus na kříži. Dozvěděla jsem se,
že umřel na kříži za naše hříchy, a jestli
s tím budu souhlasit, že si mám vzpomenout od dětství, co jsem kdy udělala zlého a prosit Ježíše za odpuštění. Pomyslela jsem si tenkrát, tak to je asi Bůh, a tak
jsem začala vzpomínat a prosit za odpuštění. Netrvalo dlouho, pláč jsem nemohla
udržet, vzlykala jsem, byl to neočekávaně silný zážitek. Ale když jsem se vrátila
domů, měla jsem spoustu nezodpovězených otázek, ta hlavní byla, proč mi Bůh
neodpovídá. Nebyla jsem spokojená, ale
nevěděla jsem proč.
Navštívila jsem babičku, pověděla jsem
jí, že volám k Bohu, ale že Bůh mi neodpovídá, zamyslela se a řekla: „Víš co, modli se k Ježíši Kristu.“ Dala mi pohlednici,
na které byl Pán Ježíš Kristus a v náručí držel malou ovečku. Běžela jsem celou
cestu domů s nadějí, že teď už konečně
mě někdo tam v nebi uslyší.
Prosila jsem Pána Ježíše o pomoc
a pověděla jsem mu, co všechno prožívám, jak moc je to těžké a že už nemohu dál. Plakala jsem a najednou se něco
stalo. V mém srdci nastal úplný klid, přestala jsem plakat, dívala jsem se na tu
pohlednici a připadala jsem si jako ta
ovečka v náručí Ježíše. Od té chvíle jsem
po ničem jiném netoužila, jen dozvědět
se všechno o Ježíši. Bylo před Vánocemi,
dcerka se mě zeptala, jestli je něco, co
bych si přála na Vánoce. Moje odpověď
zněla, jenom Bibli, ale tu pravou. Odpověď zněla: „Mami, víš jak je Bible drahá.“
Byla jsem trochu překvapená a zároveň
smutná, zrovna jsem neměla práci, tak
jsem si řekla, že snad někdy si ji koupím.
Za týden později přišla moje dcerka ze
školy, celá radostná. Nějaká organizace
Gedeon rozdávala ve třídách Nové Zákony. A tam je všechno o Ježíši. Začala jsem
číst. Dcerka mi zatajila, že také napsala
dopis na adresu uvedenou v Novém zákoně, ve které prosila, jestli by mi mohli
přinést Bibli.
A tak mě jednoho krásného dne navštívil jeden bratr z křesťanského sboru
v Č. Těšíně. Tehdy konečně jsem se dozvěděla, kdo je Ježíš Kristus a úplné
evangelium, modlil se za mě i za moje
děti. Když odešel, neměla jsem klid, nevěděla jsem, co mám vlastně dělat. A tak
jsem znovu prosila Ježíše o pomoc, co
dál. Při druhé návštěvě mi jedna sestra
řekla svědectví, jak ona uvěřila. Bylo mi
řečeno, že si mám přečíst Římanům 10,9
a dát Pánu své srdce a svůj život. Přečetli mi v Bibli, že okultismus, spiritismus
a astrologie je Bohu ohavností. Ten den
jsem poklekla na kolena, rozhodnuta, že
dám Pánu Ježíši svoje srdce, svůj život
a poprosím, aby mi odpustil všechny ty
ohavnosti, které jsem dělala. Ale nemohla jsem ze sebe vydat hlásku, jako kdyby mě někdo pevně sevřel kolem krku,
slzy mi začaly padat na koberec a někde
uvnitř jsem slyšela hlas: „Tobě už nikdo
nepomůže.“
Všechno se ve mně vzepřelo, věděla jsem, že je to lež. Když jsem vyslovila
pološeptem jméno Ježíši, sevření povolilo a mohla jsem pokračovat v modlitbě. Když jsem poprosila Pána Ježíše, aby
se stal mým Pánem a spasitelem, viděla
jsem přicházet postavu zářivě bílou, opásanou zlatým pasem a podává mi ruku.
Ve svém srdci vím, že Ježíš je můj Pán,
můj Král, můj Bůh a že z jeho rukou mě
nikdo nevytrhne, na jeho lásku se mohu
vždy spolehnout. Amen.
Začala jsem chodit do církve a nechala
jsem se pokřtít. Zrušila jsem křest v katolickém kostele, protože to nebylo mé
rozhodnutí.
Karin Dorušincová, AC Karviná
Sborové noviny 10/2011
V listopadu 2010 vydal ACET CZ knihu autorů F. Krampoty
a J. Preise „Perla, která se zvedá z prachu“.
Kniha není cestopisem. V jejím úvodu se mimo jiné píše:
„Chtěli bychom vám vyprávět příběh. Ale mnohem lepší bude, když
jej necháme vyprávět ty, kteří perlu znají, protože s ní jsou svázáni pupeční šňůrou, ty, které živí naděje, že tento příběh bude mít nakonec
daleko šťastnější pokračování, protože i oni jsou jeho nedílnou součástí.
Poslechněme si tedy jejich vyprávění…“
Na více než 120 stranách chtějí autoři skrze autentické barevné fotografie a příběhy komunikovat naději ugandských AIDS
sirotků uprostřed jejich beznaděje a bídy.
Kromě toho zde čtenář nalezne několik základních faktografických informací o Ugandě a originální mapy. Kniha je českoanglická, a může být tedy využitelná jakožto doplňkový nástroj
pro výuku zeměpisu, občanské nauky či angličtiny na základních
školách.
Koupí této knihy se zaplatí průměrně dva týdny školy jednomu ugandskému AIDS sirotkovi, neboť výtěžek z prodeje jde přímo na projekt „Světlo pro Ugandu“, kterým ACET CZ podporuje
vzdělávání a rozvoj tamních komunit.
Cena knihy: 299,- Kč
Knihu lze objednat na www.acet.cz
Diskuse o přeludu
nezávislé Palestiny
I
smail se narodil v jedné vesnici nedaleko izraelského Ben-Gurionova
letiště. Dnes je tato vesnice nejméně
ze dvou stran obklopena izraelským bezpečnostním plotem, kterému se v Evropě politicky korektně říká „zeď“. Do práce jezdí po takzvané „osadnické silnici
443“ do izraelské obce blízko palestinského Ramalláhu. Nejvyšší soud státu Izrael před několika měsíci navzdory všem
bezpečnostním rizikům rozhodl, že tuto
dálnici smějí používat i Palestinci. Ismail
tak může být na svém pracovišti autem
za dobrých dvacet minut.
Otázce na bezpečnostní kontroly se
jen směje: „Mě vůbec nekontrolují. Všichni mě znají. A já jim vždycky přivezu cigarety nebo někdy i zmrzlinu,“ popisuje
svůj vztah k izraelským vojákům na kontrolních uzávěrách. „Tady jsme v Orientu
a člověk se podle toho musí chovat.“ Pochopitelně se bavíme i o projevu a žádosti palestinského presidenta Mahmúda
Abbáse před Valným shromážděním
OSN. Když padne jméno „Abu Mazen“ –
jak se palestinskému presidentovi běžně přezdívá – mávne Ismail jen pohrdavě rukou: „K čemu tohle všechno? Někdo
si myslí, že toto gesto je první krok tím
správným směrem. Hodně lidí si myslí,
že násilím se dá něčeho dosáhnout. Většině se stýská po poměrech, jaké tu byly
před rokem 1994, když tu bylo všechno
otevřené. Nikdo nevěří, že dva státy přinesou nějaké řešení. Tahle země se nedá
rozdělit!“
Až dosud probíhá rozhovor v hebrejštině. Ismail zřejmě pokládá svůj protějšek za jednoho z židovských osadníků,
v jejichž prostředí se tak bezstarost-
ně pohybuje a vydělává na své živobytí.
Když se dozví, že před ním stojí německý
novinář, zjišťuje: „Takže ty můžeš volně
cestovat do Ramalláhu a ostatních obsazených území?“ A potom ještě rychle připojí: „No jo, tam ti budou vykládat docela jiné věci...“ Palestinští Arabové zřejmě
se svými židovskými sousedy mluví docela jinak než v rozhovorech se zahraničními korespondenty. Ale co si myslí prostý
člověk z ulice, je na scéně světové politiky tak jako tak bezvýznamné.
Projevy politiků před Valným shromážděním OSN bývají již tradičně do značné
míry zábavné – zejména pokud jde o politiky z Blízkého východu. Proslulá jména jako Jásir Arafat, Muammar Kaddáfí
nebo i Mahmúd Ahmadínedžád provází
vždy napětí. Chystané projevy těchto lidí
slibují jasné a břitké výroky plné symboliky, jakkoli jsou mnohdy nelogické.
23. září 2011 tomu nebylo jinak. Předseda Palestinské autonomie Mahmúd
Abbás, který je na Blízkém východě považován spíše za bezbarvou šedou myš,
přistoupil k řečnickému pultíku. Prohlásil, že podstata blízkovýchodního konfliktu spočívá v tom, že izraelský stát
odmítá splnit předběžné podmínky rozhovorů a dál buduje osady. Přečetl celou
litanii palestinské propagandy, pranýřoval „anekční zeď“, „mnohovrstevnou politiku etnických čistek“, „vykopávky, které
ohrožují naše posvátná místa“, „blokádu
pásma Gazy“, „cílené zabíjení palestinských civilistů bombardováním ze vzduchu i ostřelováním ze země“ a „kriminální činy ozbrojených osadnických milicí,
které se těší zvláštní ochraně okupační
armády“. Izrael je podle něj odpovědný
za „jedinou okupaci na světě“. Je to stát,
který stojí „nad zákonem a nad povinností skládat účty“, odmítá jakýkoli kompromis a postrádá vůli k míru.
Během svého projevu zvedl Abbás tři
listy papíru – šlo o žádost palestinského státu o přijetí za plnoprávného člena Spojených národů. Delegáti z celého světa kvitovali toto gesto bouřlivým
potleskem. Je pozoruhodné, že se „stát
Palestina“ prostřednictvím svého „presidenta“ uchází o plné členství ve Spojených národech, ačkoli takový stát nikdy
neexistoval. Abbás také nikdy nebyl zvolen „prezidentem státu Palestina“, ačkoli
se v žádosti tímto prezidentem prohlašuje. Ostatně i jeho mandát předsedy palestinské autonomie vypršel v lednu roku
2010. V každém případě jeho ministerský
předseda Salám Fajjád prohlásil 14. října
2009 na tiskové konferenci: „Naše právo
na vlastní stát musí být vtěleno v rezoluci Rady bezpečnosti!“ Konkrétně dokonce uvedl: „Oslo nám něco takového nedalo.“ A skutečně – ani v dohodách z Osla,
ani v žádné rezoluci Spojených národů,
které jsou základem tohoto politického
procesu, se nemluví o zřízení dalšího
arabského státu, ba ani o právu Palestinců na takový stát.
Abbás se ve své žádosti o plné členství
ve Spojených národech odvolává na rezoluci č. 181, přijatou Valným shromážděním OSN 29. listopadu 1947 (tato rezoluce je známa jako „plán rozdělení“).
Nezmínil ovšem, že všechny významné arabské státy tuto rezoluci odmítly
a v květnu roku 1948 zahájily vyhlazovací válku proti Izraeli. Palestinci, kteří
se proti tomuto bezprecedentnímu násilnému odmítnutí rezoluce Spojených
národů postavili, jsou dodnes neznámí.
Za druhý právní podklad se vydává Prohlášení nezávislosti státu Palestina z 15.
11. 1988 v Alžíru, které byl Valným shromážděním OSN vzato na vědomí o měsíc
později.
V dokumentech se hovoří o „izraelskopalestinském konfliktu“ a o „izraelském
osídlování“. Nemluví se v nich však ani
o izraelském státě, ani o Palestinské samosprávě (Palestinian National Authority – PNA). Fantom „Státu Palestina“ i jeho
„prezident“ tedy nechávají ve své žádosti
o plné členství v OSN stranou oba relevantní partnery dohod z Osla.
V této souvislosti je zajímavé, že v dokumentech se zdůrazňuje PLO (Organizace pro osvobození Palestiny – OOP)
jako „jediný legitimní zástupce palestinského lidu“. Bylo by zajímavé se dozvědět,
co si o tom myslí palestinský lid. V lednu roku 2006 se v dosud jediných svobodných parlamentních volbách na arabském Blízkém východě velkou většinou
Izrael
Ročník 23, listopad 2011
11
Izrael, Povídka
ŽIVOT V KRISTU
12
vyslovil pro islámské hnutí Hamás, které
se od OOP výslovně distancuje a dokonce proti této organizaci bojuje.
Řeč Benjamina Netanjahua byla neméně zábavná. Hned na začátku označil izraelský ministerský předseda Valné
shromáždění OSN – tedy všechny své posluchače! – za „absurdní divadlo“ a připomněl, že na tomto fóru byla v roce 1980
odsouzena mírová dohoda mezi Izraelem a Egyptem. Netanjahu rovněž konstatoval, že Izrael byl odsouzen ve 21 z 27
rezolucí – tedy „častěji než všechny ostatní státy světa dohromady“. Připomněl, že
v minulosti vedla Libye Muammara Kaddáfího Komisi pro lidská práva a Irák
Saddáma Hussajna Výbor pro odzbrojení. Nyní předsedá Hizballáhem ovládaný
Libanon Radě bezpečnosti. „Kdo mohl
něco takového vynalézt?“ ptal se ironicky
šéf izraelské vlády. Pak vyprávěl, že v roce
1984, když nastupoval do funkce vyslance Izraele při Spojených národech, mu jeden rabín napsal do památníku: „Budeš
sloužit v domě mnoha lží. Ale i na nejtemnějším místě svítí světlo jediné svíčky
dodaleka.“
Netanjahu pokračoval: „Ve skutečnosti
si Izrael přeje mír s palestinským státem.
Nicméně Palestinci chtějí stát bez míru!“
Vylíčil „militantní islám“ jako hlavního
nepřítele míru. Hovořil o íránských atomových ambicích, o snaze Íránu ovládnout Blízký východ. O „arabském jaru“
prohlásil, že by se brzy mohlo stát „íránskou zimou“. V souvislosti s izraelskými
bezpečnostními nároky uvedl: „Jakožto
izraelský premiér nemohu dát v sázku
budoucnost židovského národa kvůli nějakým zbožným přáním.“
Netanjahu připomněl izraelské stažení z jižního Libanonu (2000) a pásma
Gazy (2005) a konstatoval: „Kdekoli se
Izrael stáhnul, neprosadila se umírněnost, ale naopak - umírnění byli převálcováni od radikálů. „Izrael je ochoten
přijmout palestinský stát na Západním
břehu. Ale nejsme ochotni přijmout další Gazu!“ Skutečnost, že prodej nemovitosti Židům je v Palestinské samosprávě
pokládán za hrdelní zločin, označil za rasismus.
Svému předřečníkovi Mahmúdu Abbásovi odpověděl: „Podstatou konfliktu nejsou osady. Ty jsou důsledkem konfliktu.
Podstatou blízkovýchodního konfliktu je
neochota Palestinců uznat izraelský stát
v jakýchkoli hranicích.“ Pak se na Abbáse
obrátil přímo: „Presidente Abbási, proč
se nevyjádříte k této otázce? Musíme přestat vyjednávat o vyjednávání. Přejděme
rovnou k věci. Pojďme vyjednat mír!“
Podanou ruku šéfa izraelské vlády
už „president státu Palestina“ neviděl
a jeho slova neslyšel. Už dávno opustil
OSN a odjel na letiště, aby odletěl do Jordánska. Jistý pozorovatel označil projevy obou blízkovýchodních představitelů
za dialog autistů, při kterém oba setrvávají ve svých představách a ani v nejmenším se nesnaží pochopit myšlení druhého.
Bezprostředně po projevech a podání
palestinské žádosti se sešli přední představitelé tzv. „blízkovýchodního kvarteta“
(OSN, EU, USA a Ruska). Žádali obě strany, aby se neodkladně vrátily k jednacímu
stolu a dosáhly nějakého výsledku pokud
možno před koncem roku 2012. Vyhnuli se ovšem jakékoli konkrétní zmínce
o hlavních sporných bodech – o hranicích, Jeruzalému, uprchlících a osadách.
Izraelský ministr zahraničí Avigdor
Liebermann přivítal výzvu kvarteta k obnovení jednání. Palestinci zdůraznili,
že je třeba přestat s rozšiřováním osad
a přijmout tzv. „hranice z roku 1967“,
které měly být původně pouze demarkační linií, a to na přání arabského světa, který při uzavření dohody na Rhodu
v roce 1949 nechtěl uznat existenci Izraele. Netanjahu odmítá návrat na tyto hranice byť jen zmínit, protože je nepovažuje za ubránitelné.
I pokud jde o otázku hlavního města,
je Abbásovo odvolávání se na plán rozdělení (tedy na rezoluci Spojených národů
č. 181 z 29. listopadu 1947) při bližším
pohledu problematické. V této rezoluci
byl totiž Jeruzalém prohlášen za „corpus separatum“ pod mezinárodní správou a neměl patřit ani k židovskému, ani
k arabskému státu. Přísně vzato je požadavek Palestinců na Jeruzalém jako
hlavní město státu Palestina v rozporu
s právním základem, na který se sami odvolávají. Pokud jde o Izrael, celý svět se
touto rezolucí řídí a přestože Izrael prohlásil Jeruzalém za své hlavní město již
v roce 1949, evropská velvyslanectví sídlí
s výslovným odkazem na rezoluci 181 nikoli v Jeruzalémě, nýbrž v Tel-Avivu.
Netanjahu sice prohlásil, že ztroskotání dvoustátového řešení odporuje
zájmům Izraele. V Knesetu, izraelském
parlamentu, se však z různých stran ozývají návrhy na anexi Západního břehu
a uplatnění sankcí vůči Palestinské samosprávě. Zajedno jsou všichni v tom, že
palestinská žádost v OSN je porušením
všech dosavadních dohod.
Ani palestinský president Abbás nijak
nehýří optimismem. Několik dnů před
svým vystoupením se v New Yorku setkal s někdejším blízkovýchodním vyslancem OSN Terje Roed-Larssenem, který jej požádal o rozhovor. „Celý večer se
to tu hemží Američany“, odpověděl Abbás, „kteří se s námi chtějí setkat, ale my
nechceme.“ Na Larssenovu otázku, proč
nakonec přece jen jde, odpověděl Abbás: „Ani sám nevím. Z nikoho nejsem
šťastný, z Američanů ani z Arabů. Mám
všech těch lidí už až po krk a nevím ani,
co budu dělat, až se vrátím.“ Čelní diplomaté se k možnosti brzkého obnovení
vyjednávání staví spíš skepticky, a pokud
by k němu přece jen došlo, pochybují,
zda to k něčemu povede.
Zatímco televizní kamery světa zaostřují na jásající Palestince v Ramalláhu,
skupiny odporu z Předjordánska hlásí
vlnu zatýkání palestinskými bezpečnostními silami. Zdá se, že na světové scéně
v New Yorku sklízí Abbás pro svůj „Palestinský stát“ větší podporu než v řadách
svého vlastního národa. Známý nebojácný bojovník za lidská práva Bassem Ajd
z palestinské skupiny pro sledování lidských práv říká: „Ulicím je vcelku jedno,
zda Abu Mazen svůj stát dostane či nikoliv.“ Pouliční obchodník z jeruzalémského Starého Města hubuje: „Abu Mazen
jenom přejmenuje okupaci na stát. Pro
nás se změní jen to, že se pak o nás už
nikdo nebude zajímat.“
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
11. 10. 2011
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com
Ročník 23, listopad 2011
OD TVÝCH ÚST. ROZJÍMEJ NAD NÍM
VE DNE V NOCI, ABYS MOHL BEDLIZamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.
VĚ PLNIT VŠE, CO JE V NĚM ZAPSÁNO.
POTOM TĚ BUDE NA TVÉ CESTĚ PROJistěže nezahynou! I když Mojžíš zemřel, VÁZET ZDAR, POTOM BUDEŠ JEDNAT
KNIHA JOZUE
Je to především kniha o vítězstvích a spl- Bůh je živ! Bůh pověřil nového vůdce Jo- PROZÍRAVĚ.
něných zaslíbeních. Zatímco knihy Penta- zua, a dal mu instrukce, co má přesně dělat.
Setkal jsem se s tím, že tato slova jsou dávána
teuchu pokrývají období do momentu ob- „Vstaň a jdi s veškerým lidem!“ (1,2). Vzápě- za příklad současným vedoucím v církvi. Jsou
sazení země, kniha Jozue a v ní obsažené tí Bůh vyslovil slova ujištění a povzbuzení: nějaká obecná pravidla, jak rozeznat co je pro
události přirozeně navazují a zazname- „Po všechny dny tvého života se proti tobě ni- naše životy použitelné ze Starého zákona a co je
návají již reálný vstup do země. Obsazení kdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu dobově podmíněné?
a rozdělení Kanaánu mezi izraelské kmeny i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě.
Nový zákon na více místech doporučuje přisuzováno Jozuovi tak, jako jsou záko- Buď rozhodný a udatný …“ (1,5–6a).
je, abychom studovali starozákonní texty
Ano, Mojžíš byl mrtev, ale Bůh je živý. k našemu napomenutí (1K 10,11) či k učení
ny přisuzovány Mojžíšovi.
V knize Jozue rovněž čteme o hříchu Bo- A jeho plány s národem se vyvíjely dál.
a výchově ke spravedlnosti (2Tm 3,16). StuJaká to úleva je pro nás dnes v této zvěs- dium starozákonních postav je inspirující
žího lidu v kanaánské zemi. Hřích je v biblickém smyslu chápán jako výraz nevěry ti ukrytá. I když vyvstávají nové konflikty, nejen pro vedoucí.
a neposlušnosti vůči Bohu, jehož důsled- nové výzvy, mnozí padají a klesají, naši miNa druhou stranu musíme mít na paměkem jsou konkrétní činy. Zde se neposluš- lovaní odcházejí na věčnost a lidská pomoc ti, že dějiny spásy znají dvě hlavní smlounost izraelského národa ukázala zejména v mnoha ohledech selhává a je nedostateč- vy Hospodina s člověkem, tak zvaný Starý
ve třech nesprávných rozhodnutích: První ná, Bůh ale není mrtev. On je vždy s námi a Nový zákon. Jako křesťané jsme vázáni
chybné rozhodnutí se projevilo v neuváže- a má aktuální a čerstvá řešení. Jsi zatíže- novou smlouvou. Smlouva je právní akt
ném tažení proti městu Aj (kap. 8). Dru- ný starostí o život, o svou budoucnost, jsi a nelze se dožadovat plnění podmínek
hé, když lid učinil smlouvu s Gibeonity osamocený a znechucený? Pamatuj – naše smlouvy staré, pokud to není výslovně uve(kap. 9). Třetího chybného rozhodnutí se důvěra spočívá v živém Bohu. Stejně tak, deno ve smlouvě nové. Toto bylo předměIzrael dopustil tím, že se pohodlně usadil jako byl Bůh s Mojžíšem, Jozuem, Izraelem, tem sporu apoštola Pavla s některými křesna dobytém území a nepokračoval v ná- bude i s námi. V.R.
ťany z Jeruzaléma a tento spor je popisován
sledném obsazování země, čímž se provizejména ve Sk 15.
Joz 1,3 DAL JSEM VÁM KAŽDÉ MÍSnil proti Hospodinovu příkazu. Zůstalo toVýklad SZ míst s ohledem na jejich dneštiž ještě mnoho měst nedobytých a mnoho TO, NA KTERÉ VAŠE NOHA ŠLÁPNE, JAK ní platnost není vždy jednoduchý. Jelikož
země v rukou původních obyvatel (viz např. JSEM PŘISLÍBIL MOJŽÍŠOVI.
podrobnější informace jsou nad rámec toMůžeme si toto zaslíbení přivlastnit i my hoto krátkého komentáře, doporučuji ob13,1–14; 18,3 atd.).
Kniha je rozdělena do dvou tematic- a „nárokovat“ si tak každé místo, kde chceme rátit se na dobrou literaturu (např. Fee, G.;
kých celků. Prvním celkem je dobytí země lidi získat pro evangelium?
Stuart, D.: Jak číst Bibli s porozuměním).
Častokrát jsem se setkal s tím, že křes- M.M.
(kap. 1–12) a druhým stabilizace vnitřních
ťané při evangelizaci vyznávají tato slova
poměrů (kap. 13–24).
Hlavní poselství knihy je dvojí. Přede- v domnění, že se jedná o zaslíbení dodnes
Joz 2,14–18 MUŽI JÍ ODPOVĚDĚvším je to svědectví o Bohu, který je za kaž- platné, rozuměj v duchovním slova smyslu. LI: „JSME ODHODLÁNI ZA VÁS ZEdých okolností věrný v zachovávání smlou- Chceme-li však být poctiví při výkladu Pís- MŘÍT. NESMÍTE VŠAK VYZRADIT TOTO
vy učiněné s Abrahamem – dal svému lidu ma, musíme být opatrní a nepřebírat leh- NAŠE UJEDNÁNÍ. … POTOM JE SPUSzemi do dědictví (Gn 12,1–3). Za druhé, komyslně SZ texty s tím, že jim dáme du- TILA PO PROVAZE Z OKNA; JEJÍ DŮM
ukázat těm, kdo věří, že musí aktivně jed- chovní význam.
BYL TOTIŽ V HRADEBNÍ ZDI, BYDLELA
Tento text byl vysloven do jedinečné, ne- NA HRADBÁCH.“
nat, aby získali vše, co Bůh nabízí (Žd 4).
opakovatelné situace, tedy speciálně pro
V.R.
Nemohu si pomoci, ale pokud čtu text nezaobsazování Zaslíbené země. Tam skutečně ujatě, vidím, že žena, která se živila jako proJoz 1,2 MOJŽÍŠ, MŮJ SLUŽEBNÍK, ZE- platilo, že celá patří Izraeli. To, že se jim ne- stitutka a zradila svůj vlastní lid, je hodnocena
MŘEL. NYNÍ TEDY VSTAŇ A PŘEJDI podařilo zemi zabrat v původně určeném kladně, dokonce se dostává do Ježíšova rodoS VEŠKERÝM TÍMTO LIDEM PŘES TEN- rozsahu, je jiná věc, ale zaslíbení Boží se kmenu.
TO JORDÁN DO ZEMĚ, KTEROU DÁVÁM skutečně vztahovalo na celou zemi.
Číst nezaujatě ještě zdaleka neznamePři kázání evangelia platí především slo- ná číst správně. Ano, je pravdou, že RaIZRAELCŮM.
Starozákonní Izrael stál mnohokrát va „Jděte do celého světa …“ (Mt 28,18–20; chab je kladnou postavou Starého záve svých dějinách před těžkým rozhodnu- Sk 1,8). Přesto, že i v této situaci je zaruče- kona, ovšem nikoli pro své zaměstnání,
tím. A toto byl jeden z klíčových momentů. no Boží požehnání a Boží přítomnost, ne- nýbrž pro svou víru. Byla příslušnicí nároJejich vůdce Mojžíš zemřel. Co budou dělat lze obě situace srovnávat: Obsazení celé da, nad nímž se měl uskutečnit Boží soud
dál? Kdo je povede? Obstojí v konkurenci země bylo normou, nedodržení bylo chá- pro jeho hříchy, avšak projevila víru, ktemnoha pohanských národů, v konkurenci páno jako selhání Izraelitů. Naproti tomu rá jí zachránila. Celý příběh je krásným
kanaánského náboženství, nebo zahynou úspěch při evangelizaci není podmíněn jen předobrazem spasení v Kristu: Tak jako
snahou církve, nýbrž i reakcí posluchačů – červená šňůra vyvěšená z okna domu zav poušti?
a ta nemusí být vždy kladná. Proto nelze chránila jeho obyvatele před smrtí, stejně
vztahovat výše uvedené zaslíbení pro evan- i nás zachraňuje vyznání Krista jako Spagelizační činnost.
sitele a víra v jeho krev, smývající naše
Zaslíbení lze chápat obecně, jako vyjá- hříchy.
dření Boží vůle zvěstovat dobrou zprávu
Z tohoto příběhu (ani z příběhů popo celé zemi. I přes to, že ne všichni uvě- dobných) nelze vyvodit, že naše skutVítáme vaše komentáře, pro ledří, církev má navštívit každé místo na zemi ky nejsou důležité, máme-li víru. Ježínové číslo zpracováváme první knia vyhlašovat tam Boží království. V per- šova slova Nebude-li vaše spravedlnost
hu Samuelovu. Na emailovou adresu
spektivě Tisíciletého království se pak toto o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků
[email protected] nám můzaslíbení naplní doslovně. M.M.
a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského
žete do 1. prosince posílat mailem
(Mt
5,20) mluví nade vše jasně. Text v Joz
buď svoje jednotlivé postřehy, nebo
Joz 1,6–8 BUĎ ROZHODNÝ A UDAT- 2. kap. dokládá pouze, že Rachab se bála
s námi navázat pravidelnou spolupráNÝ, NEBOŤ TY ROZDĚLÍŠ TOMUTO Boha, nehovoří více o jejím dalším živoci širšího rozsahu.
LIDU ZEMI V DĚDICTVÍ, … KNIHA TO- tě poté, co bylo Jericho obsazeno Izraelci.
HOTO ZÁKONA AŤ SE NEVZDÁLÍ M.M.
Studijní materiál
Co ve Studijní bibli nenajdete
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
Joz 3,13–17 PŘECHOD PŘES JORDÁN.
Je nějaký duchovní rozdíl mezi přechodem
přes Jordán a přechodem přes Rudé moře?
Můžeme se z něj něco naučit?
Každopádně je. Rudé moře – opouštím Egypt, Jordán – vcházím do odpočinutí. Bůh neplánoval, že půjdou 40 let, to
si udělali Židé sami. Bůh nás chce dostat
do odpočinutí nejkratší cestou. Teď vyšla
kniha, kterou napsal bratr Yun, a on tam
říká, že nejkratší cesta je absolutní poslušnost Bohu a jeho slovu. A pokud si ji
chceme prodlužovat, no tak jděme svévolí
a pak si odškrtněme, zda: a) nevejdu vůbec,
b) pěkně na dlouho si tu poušť prodloužím.
R.B.
Joz 5,12 TOHO DRUHÉHO DNE, KDY
ZAČALI JÍST Z VÝTĚŽKU ZEMĚ, PŘESTALA TAKÉ MANA; TEĎ UŽ IZRAELCI
MANU NEMĚLI, ALE TOHO ROKU JEDLI
Z ÚRODY KENAANSKÉ ZEMĚ.
Má tato skutečnost nějaký význam i pro
dnešní křesťany?
Amen, má. Mohu sám říct, co znamená
život v odpočinutí s Bohem. Necituji žádné
kapacity, autority, hovořím z praxe. A vím,
že život křesťana znamená život v blízkosti
Boží. Když jsme ho poznali, budeme se snažit poznat ho ještě víc. Léta s ním chodím,
a proto si velmi cením toho, jak se mnou
jedná, velmi si cením toho, jak někdy pohotově odpovídá, ale současně podtrhuji: Já
nejsem něco super zvláštního. Toto je cesta
pro každého člověka. R.B.
Joz 5,13–14 KDYŽ BYL JOZUE U JERICHA, ROZHLÉDL SE, A HLE, NAPROTI
NĚMU STOJÍ MUŽ A MÁ V RUCE TASENÝ MEČ. JOZUE ŠEL K NĚMU A ZEPTAL
SE HO: „PATŘÍŠ K NÁM NEBO K NAŠIM
PROTIVNÍKŮM?“ ODVĚTIL: „NIKOLI.
JSEM VELITEL HOSPODINOVA ZÁSTUPU, PRÁVĚ JSEM PŘIŠEL.“ I PADL JOZUE
TVÁŘÍ K ZEMI, KLANĚL SE A OTÁZAL
SE: „JAKÝ ROZKAZ MÁ MŮJ PÁN PRO
SVÉHO SLUŽEBNÍKA?“
Kdo to je? Anděl?
Jsou lidé, kteří vykládají, že se jednalo
o Ježíše Krista. Já s tím až tak dalece nemohu souhlasit, a to proto, že Pán Ježíš
nikdy nebyl velitelem andělů. On byl Bůh.
Dvakrát jsem našel v Bibli místo, kde je řečeno „Zuj si obuv“. Mojžíš, když se setkal
s andělem, asi s tímtéž, a Jozue. V obou
případech tam byly pokyny, co dál mají
dělat.
Andělé jako duchovní bytosti na sebe mohou brát různé fyzické podoby – třeba bojovník
v soudobé zbroji s mečem?
Především vás prosím o jedno. Neznáme
vše, co Bůh dokáže. Dnes máme techniku,
dcerka je v Anglii, Maňka si sedne k počítači, co já vím, kde tam co zmáčknou, a najednou se na sebe dívají a mluví. Přitom ještě
před padesáti lety nám vyprávěli ve škole
pohádky o televizi. A my zírali, co to bude.
Před sto lety něco takového ukázat, no tak
mě upálí, že to je démonické. Co tím chci
říct? Anděl se ukázal Jozuemu podle potřeby, kterou Jozue potřeboval vidět. To je
vše. Anděl je duch, on nemá tělo. Ale já ho
mohu vidět podle toho, jak Bůh potřebuje,
abych ho viděl. R.B.
14
Joz 6,2–5 ALE HOSPODIN ŘEKL JOZUOVI:…
Hospodin dal Jozuovi konkrétní pokyny, Jozue je tlumočil lidu a teprve když lid Jozua poslechl, dočkali se Hospodinova vítězství. Učí
nás to nějakému principu v duchovním boji?
Dnes mnozí namítnou, že mají Ducha svatého
a plní jeho pokyny a autority už nepotřebují.
Tady bych chtěl podtrhnout jednu věc,
kterou se učím, a rád bych předal tyto zkušenosti dalším. Vždy znovu se vyplatí poslouchat Boha. A uvědomit si pravdu, že
Bůh si povolává. Teď ke druhé části otázky:
dnes mnozí namítnou, že mají Ducha svatého. Jsem rád, že to ti lidé tak po pravdě
říkají. A já dodávám, že vyšší třídou je, když
Duch svatý má mě. A to je právě chyba těchto lidí. On má Ducha svatého ve své ruce,
a Duch svatý pěkně klape podle toho, jak
on mu diktuje. Ovšem v případě těch lidí
bych musel napsat Ducha svatého s malým
„d“. Protože velké „D“ mohu napsat jen tehdy, když Duch svatý má mě. A když On mě
má ve své moci, pak mě ledaskdy něco taky
nedovolí. Pak nemohu vstupovat na území,
které Bůh dal jinému. Mnohdy mi lidé vytýkali, kdysi jako biskupovi, že se vždy stavím
za pastora. No protože já jinou možnost
nemám. Já jsem jednou toho bratra přijal,
a pokud to není jasně pojmenovaný viditelný hřích, pak to není tak jednoduché. On
si povolal jedny za apoštoly, proroky, On
něco dal. A já to buď přijmu, anebo to odmítnu, ale i s důsledky. Takže když lid poslechl, měl vítězství, když neposlechl, měl
porážku. R.B.
Joz 6,2–5 ALE HOSPODIN ŘEKL JOZUOVI: „HLEĎ, VYDAL JSEM TI DO RUKOU
JERICHO I JEHO KRÁLE S UDATNÝMI
BOHATÝRY. VY VŠICHNI BOJOVNÍCI
OBEJDETE MĚSTO VŽDY JEDNOU KOLEM. TO BUDEŠ DĚLAT PO ŠEST DNÍ.
SEDM KNĚŽÍ PONESE PŘED SCHRÁNOU SEDM POLNIC Z BERANÍCH ROHŮ.
SEDMÉHO DNE OBEJDETE MĚSTO SEDMKRÁT…
Slyšel jsem, že někteří křesťané praktikují
obcházení města, podobně jako Jozue, v rámci
modliteb a duchovního boje za určité město. Co
si mám o tom myslet?
Také jsem slyšel podobné svědectví. Někdy může vést Duch svatý k poněkud neobvyklému jednání, avšak obecně řečeno, příběh rozhodně není modelovou situací pro
duchovní dobývání měst.
To, čemu nás příběh učí, je následující:
(1) I uzavřené a dobře opevněné město (rozuměj lid evangeliu uzavřený) může být
Boží mocí získáno, (2) Rozhodujícím faktorem zde byla poslušnost. Obcházení města
vypadalo tehdy stejně podivně, jako se to
jeví dnes, ale skutek víry a poslušnosti způsobil, že Bůh zasáhl svou mocí.
Více o dobývání měst se můžeme naučit
ze Skutků apoštolských: tam je jednoznačně v popředí kázání Božího slova. Pavel obvykle začal svá kázání v synagoze, někdy
na veřejném prostranství, jindy v soukromí
několika příznivců – vždy podle toho, co se
jevilo jako nejvhodnější. Jeho příběhy dokazují, že Boží slovo působilo jako mocná síla,
která byla schopná převrátit město zcela
vzhůru nohama (Sk 5,28; 13,44). M.M.
Joz 7,1 AKÁNOVA ZPRONEVĚRA.
Skutečně může hřích jednoho člověka přinést
zkázu celého společenství?
Příběh je modelovou situací, Hospodin
vyučuje svůj lid, že jeho přítomnost uprostřed lidu je vázána na dodržování smlouvy
s ním. Obecně řečeno, hřích skutečně způsobuje ztrátu Božího požehnání a uvádí
prokletí nejen na jednotlivce, nýbrž na celé
společenství, byť další příběh jako tento
není v Bibli více zaznamenán.
Princip, obsažený v příběhu, je zcela
zřejmý: Vojenský úspěch Izraelské armády není způsoben jejich vlastní zdatností, ale Boží přítomností. Příběhy o dobývání Jericha a dobývání Aje, které následují
hned po sobě, svým způsobem kontrastují: V případě Jericha šla hrstka bojovníků
proti dobře opevněnému městu, v druhém
případě si Izraelci připadali dost silní na to,
aby vyslali jen malou skupinu, dostatečnou
k porážce malého města. V obou případech
ale rozhodla poslušnost Hospodinu, nikoli
počet bojovníků.
Podobný námět, kdy hřích tolerovaný
Božím lidem působí zlo, můžeme nalézt
v 1K 11. kapitole. Apoštol Pavel vytýká
místnímu sboru, že nesprávným způsobem
přistupují k Večeři Páně (29. – 30.). Proto
byli ve sboru mnozí slabí, nemocní a umírající. Příběh nelze brát na lehkou váhu, učí
nás, že svatost je podmínkou shromáždění
Božího lidu a předpokladem Božího mocného působení.
V praxi není možné vyvarovat se toho,
aby nikdo nehřešil. Zvláště, chceme-li být
církví, která evangelizuje – pak mezi námi
budou mnozí lidé nově obrácení, duchovně
nedospělí, slabí ve víře a podobně. Nejde
o to, abychom vytvářeli společenství „dokonalých“, ale jde o to, abychom měli zdravé vyučování ohledně čistého a nečistého,
abychom se nepřizpůsobovali tomuto světu a uměli věci nazvat pravým jménem. Je
rozdíl v tom, když je hřích přehlížen a tolerován, anebo je s ním jednáno – často je
třeba citlivého přístupu a láskyplného vedení. M.M.
Akán neposlechl příkaz Jozua, a trpělo tím
celé společenství. Tak i dnes si mnozí křesťané
mohou říkat: Ať si pastor mluví, já mám Ducha
svatého a udělám si to po svém. Máme tomu
rozumět tak, že neposlušnost křesťanů vůči pastorovi je často příčinou, že sbor je v duchovním
boji bezmocný a neúspěšný?
Jsem nucen říct: Ano. Říkám to ze zkušenosti a domnívám se, že kdyby si lidé
už konečně jednou toto uvědomili, o kolik bychom byli dál. Ale Akánové byli vždy.
Jsou a budou. Líbil se mi na to téma výklad bratra Trauta, když při jedné příležitosti řekl o pastorovi, jeho autoritě a lidech: „Když ty to tak všechno dobře víš,
když tomu tak všemu dobře rozumíš, prosím tě, proč tě Bůh neudělal pastorem?
A protože tě pastorem neudělal, tak měl
pro to svůj důvod, a proto se podle toho
zařiď.“ Myslím si, že k tomu není co dodat.
R.B.
Joz 7,11–12 IZRAEL ZHŘEŠIL. PŘESTOUPILI MOU SMLOUVU, KTEROU
JSEM JIM VYDAL. … PROTO NEMOHOU
IZRAELCI PŘED SVÝMI NEPŘÁTELI
OBSTÁT A OBRACEJÍ SE PŘED SVÝMI
NEPŘÁTELI NA ÚTĚK … NEBUDU UŽ
S VÁMI, JESTLIŽE ZE SVÉHO STŘEDU
NEVYMÝTÍTE TO, CO PROPADLO
KLATBĚ.
Máš podobné zkušenosti?
Ano mám a nejednu. Ale to nejsou zkušenosti pro masmédia. Tito lidé ještě žijí.
Ale funguje to i dnes. Když člověk překročí určitou hranici, pak je to i s důsledky.
R.B.
Joz 7,14 RÁNO BUDETE PŘISTUPOVAT PO KMENECH. KMEN, KTERÝ HOSPODIN OZNAČÍ, BUDE PŘISTUPOVAT
PO ČELEDÍCH. ČELEĎ, KTEROU HOSPODIN OZNAČÍ, BUDE PŘISTUPOVAT
PO DOMECH. DŮM, KTERÝ HOSPODIN
OZNAČÍ, BUDE PŘISTUPOVAT PO MUŽÍCH.
Máš zkušenosti, že Bůh zjevil hřích v církvi?
Mám. A zase, není jich málo. Ovšem, co
je na tom všem nejhorší, že jsem mnohým
lidem řekl: „Nechtěj mít to duchovní obdarování, které mi Bůh dal. Je to strašně těžké.“
Proč? Protože vidíš, ale Bůh je Bůh a On nezdůvodňuje. On mi řekne: „Černé.“ Já řeknu: „Černé“, a oni vyskočí dva a půl metru
do výšky: „Chci důkaz!“ A já ho nemám. Já
mám jenom, že Bůh řekl, že je to černé. Je
to velmi bolestné a měl to i Mojžíš, měl to
i Jozue. Není lehké jít proti lidem schopným, kteří jsou velmi často všehoschopní.
A tak se mi už stalo, že za mnou přišel jeden bratr a řekl mi: „Rudku, dnes vím, že
to, co jsi řekl před desítkami let, ve všem jsi
měl pravdu. Ale s tím, co jsi řekl dnes, s tebou nesouhlasím.“ A já jsem mu odpověděl: „Za pět let mi zase přijdeš říct, že dnes
mám pravdu.“ Kde by církve mohly být,
kdyby se tito schopní lidé něčemu naučili.
R.B.
Joz 7,15 „TEN, KDO BUDE OZNAČEN,
ŽE SI PŘISVOJIL VĚC PROPADLOU KLATBĚ, BUDE SPÁLEN SE VŠÍM, CO MU
PATŘÍ, PROTOŽE PŘESTOUPIL HOSPODINOVU SMLOUVU A DOPUSTIL SE
V IZRAELI HANEBNOSTI.“
„Bude spálen“ – tj. on sám – jednotné číslo,
a také „co“ není „kdo“, jak to, že se toto slovo
vztahovalo na jeho rodinu?
Proč tu je jednotné číslo? Protože Bůh
v ráji stvořil jednoho člověka, On v ráji nestvořil lidi. Uvědomme si, že Akán ty věci
zakopal do země uprostřed stanu. Mohl
on to zakopat uprostřed stanu bez vědomí
manželky a dětí? Ty stany, to nebyly hektarové pozemky, pozor. To bylo několik čtverečních metrů.
Kdyby tehdy manželka a synové učinili
pokání a požádali o milost, jako se to dělá
dnes, nechal by je Hospodin zabít? Měli
k tomu příležitost?
Tady je jedna věc, na kterou lidé zapomínají: Bůh neřekl Jozuemu, že to má vyřešit hned. Proč řekl, že to mají udělat až
na druhý den ráno (verš 14)? On dal Akánovi ještě čas k pokání. Akán dobře věděl,
co udělal. Kdyby Akán tam v tom momentě
padl na kolena a začal křičet a činit pokání,
věřím, že Bůh by mu to odpustil. Už losovali, a Akán stále mlčí. Zaplatil za zatvrze-
lost srdce. Ale mlčela i jeho manželka i děti.
R.B.
Joz 7,24–25 ZA ÚČASTI VŠEHO IZRAELE VZAL JOZUE AKÁNA, SYNA ZERACHOVA, I STŘÍBRO, PLÁŠŤ A ZLATÝ
JAZYK, I JEHO SYNY A DCERY, BÝKY
A OSLY, JEHO BRAV I STAN A VŠECHNO,
CO MU PATŘILO, A UBÍRALI SE S TÍM
VZHŮRU DO DOLINY AKÓRU. … VŠECHEN IZRAEL JEJ KAMENOVAL; SPÁLILI
JE A ZAHÁZELI JE KAMENÍM.
Co když mí rodičové taky udělali něco zlého
před Hospodinem? Jak zlomit rodové prokletí
a zachránit se?
Moje praxe a zkušenost je, že pokud je
něco takového, Bůh se sám postará, že se to
dozvím. On mě nenutí dělat Sherlocka Holmese, abych studoval rodokmeny. Teď jsme
zažili jednu situaci. Přišel jsem kázat a najednou jsem si všiml, že tam démon pere
jednou sestrou. Je jasné, že to rušilo. Tak
jsem přerušil kázání, šel, postavil se proti
němu, a on se poroučel. Jenže po shromáždění jsem se dozvěděl, že to byl delší problém, nebudu tady všechno říkat, jen, že ta
sestra přišla kdysi za pastorem a sdělila mu,
že se jí jeví, že její rodina je v nějakém prokletí. Říká: „Vím, že nejmíň já jsem už páté
pokolení nemanželské dítě.“ Bratři řekli:
„V Kristu to je všechno vybaveno.“ Až když
už bylo hodně zle, najednou se to muselo
začít řešit. R.B.
Joz 9,14 IZRAELŠTÍ MUŽI SI TEDY
VZALI Z JEJICH ZÁSOB, ANIŽ SE PTALI
NA HOSPODINŮV VÝROK.
Jak je to tedy s uzavíráním smluv křesťanů
se světem a s různými světskými organizacemi
(EU, ministerstvo, město, nadace, sponzoři)?
Ve smlouvu mohu vstupovat jen tam,
kde mám promodleno, že ano. Mnozí lidé
mi kladli otázky, zda bereme peníze od státu. Říkám: „Ano, ale já jsem to měl promodleno.“ A při tom boji v parlamentu
jeden z důkazů je, že jeden člověk přijal
Ježíše Krista. Řekl mi: „Dnes jsem poznal
v parlamentu, že Bůh je živý a že slyší tvé
modlitby.“ Pak byl za mnou a v mé kanceláři jsem ho vedl k přijetí Ježíše Krista.
Byly určité věci, třeba vstup do Ekumenické rady církví, a zase, já jsem věděl a měl
jsem to promodleno. Ale byly věci, do kterých jsem nešel a nepůjdu. Například jsem
odmítl podepsat Chartu ecumenicu. Takže vždy musím zvažovat, co ano a co ne.
R.B.
Joz 10,25 PAK JIM JOZUE ŘEKL: „NEBOJTE SE A NEDĚSTE, BUĎTE ROZHODNÍ A UDATNÍ, NEBOŤ PRÁVĚ TAK
NALOŽÍ HOSPODIN SE VŠEMI VAŠIMI
NEPŘÁTELI, PROTI NIMŽ BOJUJETE.“
Poselství, které Jozue sděluje svému lidu,
je poselstvím, které on sám přijal od Hospodina (1,6–9). Poselství, které kážeme,
musí být poselstvím, které jsme obdrželi
od Pána my sami. I zde platí biblický princip: nemůžeme dát to, co sami nemáme.
V.R.
Studijní materiál
Ročník 23, listopad 2011
Joz 7,25 JOZUE ŘEKL: „ZKÁZU, KTEROU JSI UVALIL NA NÁS, NECHŤ
UVALÍ HOSPODIN V TENTO DEN
Joz 10,42 TAK SE ZMOCNIL JOZUE
NA TEBE.“ VŠECHEN IZRAEL JEJ KAMENOVAL; SPÁLILI JE A ZAHÁZELI JE JEDNÍM RÁZEM VŠECH TĚCH KRÁLŮ
A JEJICH ZEMÍ, NEBOŤ HOSPODIN, BŮH
KAMENÍM.
Akána ukamenovali. Jak takovou neposluš- IZRAELE, BOJOVAL ZA IZRAELE.
Tento výrok velice dobře zvýrazňuje
nost řešit dnes?
Nový zákon říká: Vydejte toho člověka sa- opodstatněnost událostí v souvislosti se
tanovi. Tím to končí. Ze zkušeností mohu záměrem. Nejedná se zde pouze o nějaký
říct, že skutečně u těch lidí to pak končí zidealizovaný příběh odvážného národa.
To Bible nedělá! Nedá se to dokonce přičíst
tragediemi.
A jak se to dělá prakticky, co to vlastně zna- ani na vrub Jozuových mimořádných vůdcovských schopností. Ve skutečnosti platí
mená?
Prakticky to znamená, že veřejně toho fakt, že všechno bylo nakonec dílem Hosčlověka vyloučíme ze sboru, a pojmenuje- podinovým: „Hospodin, Bůh Izraele, bojoval
me proč. A tím jsme ho vyňali zpod Boží za Izraele.“ Jednoduše Boží lid pokračoval
kupředu a Hospodin byl s ním. Celá Bibochrany. R.B.
le je záznamem mocných činů a divů Boha,
který dodržuje svou smlouvu. Bůh prová9. KAPITOLA: GIBEÓŇANÉ.
O čem je případ Gibeóňanů? Co přesně bylo zí svůj lid, ochraňuje ho, bojuje po jeho
boku a zajišťuje mu vítězství nad nepřátešpatně?
Špatné bylo to, že oni byli pohané, měli li. Izrael má sloužit okolním národům jako
viditelný vzor. To ukazuje na Boží dobrotu
být vyhubeni, ale udělali na Židy podvod.
a starostlivost o všechny izraelské kmeny.
Příklad ze života dnes? Na co si dát pozor?
Dnes můžeme říct úplně to samé. Kolik V.R.
máme různých „bratří“. Řekl jsem to veřejJoz 11,23b; 14,15b A ZEMĚ ŽILA V MÍRU
ně a řeknu to znovu: Já osobně nepovažuji katolickou církev za církev křesťanskou. BEZ VÁLEK.
Je to nádherný dovětek k veršům, kteMám na to víc než jeden důvod. Kolik lidí
říká: bratři katolíci. A vzali jsme si z je- ré nacházíme v obou uvedených textech.
jich zásob, které přinesli. Pak se nedivme, Je zde popsán stav, který – jen tak, jakoby
že máme problémy. Takže toto jsou ně- mimochodem – byl výsledkem zbožného
kdy věci, které bychom měli vždy zvažovat, a Bohu milého života. Žijeme ve společkdyž kohokoli přijímáme do sboru. Nako- nosti, pro kterou je typický shon, zmatek
lik ten člověk mluví pravdu. A co se mně a nepřehlednost. Doba je plná bouřlivých
hlavně vymstilo v minulosti, těžce jsem se událostí, hrozeb a nástrah. Spirálu násipoučil, přijímat a povolávat už hotové lidi lí nelze lidskými prostředky zastavit. Paz jiných denominací. Tam se vyplatí počkat. radoxně však lidé všech generací a v každé době mají touhu žít v míru. Politikové
R.B.
15
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
16
a světoví státníci usilují o změnu a nabízejí vit, argumentovat, a strhnou. Abych nebyl
kvapná řešení. Ale marně, žádoucí výsledek jenom mezi Božím lidem, když Hitler poje v nedohlednu. Apoštol Pavel píše o příči- vstal na náměstí v Berlíně, národ šílel. On
nách tohoto neutěšeného stavu a odpovídá věděl, co chce národ slyšet. R.B.
na otázku: Co jiného než Boží hněv z nebe
Joz 17,14 I VYTÝKALI JOSEFOVCI JOpřichází na lidskou bezbožnost (Ř 1,18–32).
Neznovuzrozený člověk s nelibostí při- ZUOVI: „PROČ JSI NÁM DAL ZA DĚDICpouští, že jeho hříšná přirozenost a vzpou- TVÍ JEDEN LOS A JEDNU OBLAST? JSME
ra jsou hlavní příčinou problémů v lidské LID POČETNÝ, PROTOŽE HOSPODIN
společnosti. Avšak vnitřní pokoj, mír a klid NÁM TAK MNOHO POŽEHNAL.“
To by mohl přece každý říct, že chce dostat 2x
nepochází z toho, že lidé žijí v pokojných
podmínkách, ale pochází ze srdce, které se víc než ostatní, jen protože je velký. Jozue určil
nestrachuje. Pán Ježíš, původce pokoje, to přece pravidla.
Nejen mohl, nejhorší je, že oni to i říkají.
řekl jasně: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! “
(J 14,1) „Na světě budete mít soužení, ale buďte Tady právě je nutné, aby se Jozuové učili, že
stateční: já jsem přemohl svět.“ (J 16,33, NBK) mají být jasně dohodnutá pravidla. Pro mě
Lidé se ptají, kde je Bůh, když jsou vál- je dost závažné zjištění ze života, že když
ky? Kde byl Bůh v Osvětimi? Jistý židov- my se před Bohem dohodneme v modlitbě
ský rabín ale odpovídá protiotázkou: Kde na pravidlech, a není-li to v rozporu s Bobyl člověk? Míček je na straně člověka. žím slovem, pak Bůh se za to postaví. NaučPokud chce člověk žít v míru, a to přede- me se tomu, co říká Bible: Ze svých slov buvším ve svém nitru, a poté i se svým oko- deš ospravedlněn, ale taky odsouzen. Huba
lím, musí být smířen s Bohem, musí hle- mele, ale my zapomínáme na důsledky mledat pramen života. Díky Boží milosti tam, tí. R.B.
kde předtím vládl stav beznaděje a nevraJoz 20,2 MLUV K IZRAELCŮM: URČEživosti, zavládl pokoj a smíření. Zdrojem
veškerého pokoje a milosti je trojjediný TE SI ÚTOČIŠTNÁ MĚSTA, JAK JSEM
a svrchovaný Bůh – Otec, Syn i Duch svatý. VÁM ULOŽIL SKRZE MOJŽÍŠE.
Jak fungovala útočištná města? Proč byla
V.R.
ustanovena?
Je to pro nás návod k nějakému analogickéJoz 13,8 S DRUHOU POLOVINOU VZALI SVŮJ DĚDIČNÝ PODÍL RÚBENOVCI mu jednání dnes?
Útočištná města bylo něco, co dneska
A GÁDOVCI; MOJŽÍŠ JIM JEJ DAL V ZAnechápeme. Za vraždu vražda, oko za oko,
JORDÁNÍ NA VÝCHODĚ.
Znamená to, že původní Hospodinův záměr zub za zub. Ale pak se může vždycky přibyl dát i těmto třem a půl kmenům zemi až hodit, že se něco stane. Vyklouzne topůrko, stane se to, stane se ono, a tady najedza Jordánem?
Přesně tak. Všimněte si, že všude, kde- nou čteme, že Bůh nevidí smrt tak úplně
koli se o tom hovoří, už u Mojžíše i poz- jednoduše. Uvědomme si, že člověk byl něději u Jozua, to je území, které dal Mojžíš, kdy odsouzen na doživotí. Nesměl útočištne, které dal Bůh. A jenom pro zajímavost, né město opustit. Někdy tomu tak nebylo,
když Izrael překročil Jordán, tak byli všich- když byl velekněz starý. Ale co když to byl
ni obřezaní. Tam pod Jerichem. A co ti, co mladý kluk? Takže Bůh řekl: „Ano, on ho
zůstali za Jordánem? Tam všichni slavili nezavraždil úkladně, ale potrestán bude.“
Hod Beránkův, a co ti za Jordánem? Ano, Tady podtrhnu jednu věc. Kdysi se říkalo: „Jazykem dosekáš víc než sekerou a déle
Bůh na to řekl ano, ale i s důsledky.
Pokud tedy nečinně přihlížíme, když se děje to bolí.“ Pozor na to. Bůh vidí a odmění.
něco v rozporu s Boží vůlí a říkáme si: Pán Bůh R.B.
to přece vidí a kdyby to bylo špatné, zakročí,
Joz 24,1 JOZUE SHROMÁŽDIL VŠECHznamená to, že takový náš postoj je nesprávný?
Pak neseme důsledky. Já nemám prosa- NY IZRAELSKÉ KMENY DO ŠEKEMU.
zovat Boží vůli bajonety a kulomety, ale SVOLAL IZRAELSKÉ STARŠÍ, PŘEDSTAmám se vždy znovu ptát, jak to vidí Bůh. VITELE, SOUDCE A SPRÁVCE, A POSTAA pak, nakolik je možné, nemám se bát říct VILI SE PŘED BOHEM. JOZUE ŘEKL VŠEsvůj názor. Je na lidech, co s tím udělají. MU LIDU: …
Jozue shromáždil lid a tlumočil sloR.B.
va Hospodinova. Tato slova mají jistý řád,
Joz 14,8 MOJI BRATŘÍ, KTEŘÍ TÁH- strukturu a obsah. Jsou jasná a přesvědčiLI VZHŮRU SE MNOU, ZAVINILI, ŽE vá. Co je lidu sděleno? Bůh jim skrze JoLID ZTRATIL ODVAHU. ALE JÁ JSEM zuu (podobně, jako předtím skrze Mojžíše)
SE CELE ODDAL HOSPODINU, SVÉMU nejdříve připomíná jejich bohatou historii, která se nese v pozitivním tónu. Jozue
BOHU.
Víš o nějakém podobném případu z nedávné jim hlavně připomíná období putování
doby? Jak tomu ve zlomových chvílích může- po poušti a vyzdvihuje pouze klady Božíme v církvi zabránit a neprotivit se autoritám? ho jednání (vv. 2–7). Je ale zvláštní, že jim
Uvědomme si, že Káleb se v tom nepro- Bůh vůbec nepřipomíná jejich neúspěchy
tivil autoritě. Jich tam bylo dvanáct ve stej- a hříchy, kterých se dopustili – a těch neném postavení. A on vydal svědectví před bylo málo. Jak prozřetelné, moudré a miloMojžíšem jako před svou autoritou. Těch srdné jsou Boží cíle a myšlenky o člověku
deset, a tady znovu jsme u dnešní doby, (Iz 55,8–11; Jer 29,11).
Dále jim Jozue připomíná jejich současumělo argumentovat, umělo mluvit, byly
to osobnosti, byli na úrovni, a strhli celý ná požehnání. Chce po nich, aby si byli věnárod do záhuby. I dnes vidíme, kolikrát domi toho, že veškeré požehnání pochází
přicházejí různé osobnosti, které umí mlu- od Hospodina (v. 13).
„Nyní tedy, zasvěťte se!“ (v. 14) Neexistuje pravé náboženství bez Boha, křesťanství
bez Krista, znovuzrození bez pokání, obrácení bez odvrácení se. Bůh jim dal vědět, že
jejich budoucnost je v jejich rukách (v. 15).
Záleží pouze na nich. Je zde možnost svobodné volby. Jozue ale nejenom kázal, ale
taktéž stanovil pravou podstatu toho, co
znamená opravdové obrácení se k Pánu
(vv. 19–20). Lidem se to vůbec nesnažil
usnadnit, museli se zcela odevzdat a poddat Bohu. Jozue nebyl ani v nejmenším
ve svých prohlášeních líbivý, ale důrazný
a velice praktický – slovo je následováno
konkrétním skutkem. Jozue položil kámen,
aby lidé nezapomněli na smlouvu s Hospodinem (v. 25). Na konci knihy Jozue zavazuje každého odpovědností pro obsazení
země (v. 28).
Jelikož je Jozue (hebr. „Hospodin je spása“)
předobrazem a prototypem Krista, bylo
by zajímavé porovnat Jozuovu řeč se slovy
Pána Ježíše, která pronáší ve chvíli, kdy se
loučí se svými učedníky, dává jim pokyny
ohledně uschopnění mocí z výsosti a pověřuje je nesením evangelia (Mt 28; Mk 16; L 24;
J 21; Sk 1–2). Jsem si jist, že by to bylo pozoruhodné studium. V.R.
Joz 24,12 POSLAL JSEM PŘED VÁMI
DĚSY A TI JE PŘED VÁMI ZAPUDILI…
O čem se tu píše? Co jsou děsy? Jsou to Démoni?
Nejspíš ano.
Používá Bůh děsy i dnes? Kdy – kde?
Už jsem se s tím taky setkal, kdy určité
věci byly nějak divně zařízeny. Ti lidé nechtěli moc mluvit, před kým utíkali. Viz příklad, který často vzpomínám, jak šel pastor
ze shromáždění a v lese na něj čekali chlapi,
kteří mu chtěli nandat. Šli z hospody, měli
kuráž, všechno měli. Byli dobře schovaní,
pastor přišel domů v pořádku, a na druhý
den mu jeden z nich řekl: „Tys měl včera
štěstí, že s tebou z toho shromáždění šli
dva chlapi.“ Pastor říká: „Jací? Já jsem šel
sám.“ A on říká: „Víš co, byli jsme opilí, ale
ne tolik, abych místo jednoho viděl tři. A ti
dva vedle tebe byli pěkní vazouni. Nechtěl
bych tu ránu od nich dostat.“ Přitom on šel
sám. Bůh jim jenom ukázal něco, co pastor
nemusel vidět. Funguje to i dnes. R.B.
Joz 24,23 JOZUE POKRAČOVAL: „ODSTRAŇTE TEDY CIZÍ BOŽSTVA, KTERÁ
JSOU MEZI VÁMI, A PŘIKLOŇTE SE SRDCEM K HOSPODINU, BOHU IZRAELE.“
Izrael ještě měl v té době mezi sebou cizí božstva?
Naneštěstí ano. Uvědomme si, po kolika to je letech. Uvědomme si, že zabírali
území. A uvědomme si souvislost s dnešní
dobou. Kolik lidí jezdí do exotických zemí
a přiváží si různé suvenýry. Pak k nim přijdeš na návštěvu a na tebe kouká zpoza suvenýru nějaký ten démon. Protože suvenýr
byl někomu zasvěcen. Takže pozor. A tak
i tehdy u Izraelitů. Ty bůžky chtěli mít, protože byli ze zlata. Ale Bůh něco řekl. R.B.
Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B.,
biskup Martin Moldan – M.M., Vlado Rafaj – V.R.
Mezinárodní dům modliteb
Krátký rozhovor s Tomem Hessem
J
Convocation Prague 2011
ší než první déšť. Vím, že v dnešní době
Česká republika čelí mnohým věcem,
ale Bůh je větší než všechny problémy
na světě. Dnes vidíme, jak se evangelium
vrací z celého světa zpět do Jeruzaléma.
Např. v Jižní Americe už jsou země, kde
je 50 % křesťanů. V Brazílii je to nyní 30 %
křesťanů a to jich před patnácti lety bylo
jen 10 %. A když vidíme, jak Bůh jedná
v Jižní Americe, tak cesta zpět do Jeruzaléma vede přes Evropu. A proto věřím, že
Bůh ještě s Evropou neskončil, a že chce
dát do Evropy a do České Republiky probuzení. Věřím, že když se Jeho lid bude
modlit a činit pokání v jednotě, tak to
přinese Boží jednání v České Republice
a v Evropě. A že to přinese velké probuzení a spasení pro mnohé, protože pro
Boha není nic nemožné. Proto přijedeme do Prahy, abychom mohli být s vámi
a vyzýváme všechny vedoucí, přímluvce
i další křesťany, aby přijeli do Prahy a setkali se s Bohem tento rok v prosinci. Aby
se naplnily všechny Boží plány a aby se
evangelium šířilo přes Prahu do Evropy
a zpět do Jeruzaléma, aby se tak připravila cesta pro příchod Krále králů.
ak vůbec vzniknul Mezinárodní jsme tam celkem 109 vedoucích ze 104
národů. Od roku 1998 už tato setkání podům modliteb za všechny národy?
Hospodin mne povolal z USA, řádáme každý rok. Nyní se obvykle účatz Washingtonu, D.C. Na začátku jsme ní zhruba 2000 lidí, modlíme za Jeruzabyli vedeni ke třem věcem. První věcí lém, za Izrael a za všechny národy světa.
byla modlitební stráž 24/7 (pozn. pře- Jsme hlavně zaměřeni na jednotu, modkladatele: modlitby 24 hodin denně po litbu a pokání. Zažili jsme mnoho poká7 dní v týdnu – tedy nepřetržitě) chválit ní mezi jednotlivými národy. Výsledkem
Boha a přimlouvat se za Jeruzalém, Iz- je, že poznáváme Boží vykupitelské plány
rael, Střední východ a za všechny ostat- pro jednotlivé národy. Když Bůh přivání národy. S tím jsme začali v roce 1987 dí svůj lid dohromady, potom velmi rád
a nyní už to tedy pokračuje dvacet čtyři mezi nimi jedná a zjevuje jim své srdce.
let. Když jsme to dělali po dobu sedmi let, Výsledkem je jednota, pokání a růst modBůh nás povolal k tomu, abychom mo- litebního hnutí. Když jsme před dvaceti
bilizovali duchovní vedoucí v Jeruzalé- čtyřmi lety začali s modlitební stráží 24/7,
mě a v Izraeli, abychom se začali scházet na celém světě bylo asi dvacet pět míst,
ke společným modlitbám. A také k mo- kde se taková stráž konala. Dnes jsou tabilizaci vedoucích na Středním výcho- kových míst tisíce.
Také se děje to, že Bůh přivádí křesťandě, abychom se modlili za smíření. Nyní
máme taková setkání dvakrát do roka ské vedoucí i s jejich lidmi do Jeruzaléma.
v Jordánsku, kam přijíždí vedoucí ze My víme, že v prvním století se evangevšech národů na Středním východě. Tam lium rozšířilo do celého světa z Jeruzaspolečně chválíme a uctíváme Hospodi- léma a nyní se děje to, že se vrací zpět
na a modlíme se za spásu Arabů a Židů. do Jeruzaléma. A jeden z důvodů, proč
Celé toto hnutí nyní na Středním výcho- mám naději pro Českou republiku a pro Jaká je tvoje osobní situce jako vedoudě narůstá. První konvokace na Středním Evropu je to, že první protestanská cír- cího Jeruzalémského domu modliteb
východě proběhla v roce 1993 a právě kev na celém světě vznikla ve vaší zemi. za všechny národy?
V zásadě je to tak, že trávím 75 % svényní jsme měli už dvacáté osmé setká- Také víme, co se stalo skrze Jana Husa
ní duchovních vedoucích ze Středního a později přes Moravské bratry, kteří se ho času tady v Izraeli. Máme tady komuvýchodu a Izraele, kde jsme také při- pak spojili s hrabětem Zinzendorfem nitu a společně provozujeme Dům modpravovali strategii k zakládání sborů a začalo první protestanské misijní hnu- liteb, dále organizujeme v průměru pět
na různých místech na Středním výcho- tí po celém světě. Oni se modlili za Židy setkáních pastorů v Jeruzalémě, Tel Avidě. Potom v roce 1994 jsme měli první a Bůh skrze ně dal velké hnutí jednoty vu, Haifě, Nazaretu a Beer Šebě, kde se
celosvětovou konvokaci. Tam byli také mezi mnohými církvemi. A já věřím tomu, setkávají arabští a židovští vedoucí. Dále
někteří vedoucí z České republiky, měli co říká Bůh, že pozdější déšť bude vet- máme jednou do roka celonárodní setkání zhruba sto dvaceti vedoucích, kde hledáme Boží strategii a společně se modlíme za zakládání dalších sborů ve všech
městěch v Izraeli. Od té doby, co jsme
před devatenácti lety začali, se počet
místních sborů znásobil z 60 na 275.
Naší vizí je vidět v Izraeli růst místních
sborů a to jak v arabské, tak i židovské
Datum akce: 1. – 3. 12. 2011 (čtvrtek – pojedete autem, tak je vhodné zaparko- populaci.
Také pořádáme rodinné tábory, ktesobota)
vat o několik ulic vedle na území Prahy
10. Tam se dá parkovat bez problému. rých se zúčastní asi 300 lidí. Z toho je asi
60 – 70 pastorů, dvě třetiny Židů a jedna
Místo konání: Modlitebna BJB, Vino- (Tedy jižně od ulice Korunní.)
třetina Arabů, aby spolu trávili se svými
hradská 68, Praha 3 (stanice metra: Jiřího
Hlavním řečníkem je Tom Hess, pastor rodinami čas v Boží přítomnosti. Před
z Poděbrad, trasa A)
a vedoucí Jeruzalémského domu modli- deseti lety, když začala další intifáda AraRegistrace a ubytování: Je možné si teb za všechny národy. Informace o pro- bů proti Židům, děti arabských pastorů
zajistit přes naše internetové stránky: gramu a dalších řečnících jsou na našich sledovaly události v televizi a říkaly, že
nenávidí Židy. A naopak děti židovských
internetových stránkách.
www.konvokace.cz
pastorů říkaly, že nenávidí Araby. Kvůli
Pro koho je Evropská konvokace ur- násilí, které se dělo. Proto jsme se začali
Hlídání dětí: Omlouváme se, ale není
čena: Pro všechny vedoucí sboru, pasto- scházet společně jako celé rodiny. Spozajištěno.
ry, kazatele, přímluvce a křesťany, kterým lečně se modlíme, chválíme, chodíme se
Parkování: Na Praze 3 je „parkovací není lhostejná duchovní situace v našem koupat, a Bůh dávát růst vzájemné solizóna“ a proto tam smějí parkovat jen ti, národě a pro všechny, kdo věří v moc daritě židovských a arabských pastorů,
jejich rodin a jejich sborů.
kdo v dané oblasti bydlí. V případě, že modlitby, jednotu a moc pokání.
Izrael
Ročník 23, listopad 2011
Praktické informace
ke Konvokaci v Praze
17
Izrael, Ze života církve
Convocation Prague 2011
ŽIVOT V KRISTU
Dále každý rok pořádáme celosvětovou konvokaci (svolání) křesťanů do Jeruzaléma. Tento rok tam s námi bude
na zahájení 700 mladých lidí z celého Izraele. Společně se také během konvokace
postíme na Jom Kippur za spásu Izraele
a návrat Židů do zaslíbené země a také
za spásu Arabů. Víme, že Ježíš prolil svoji krev za každého. V roce 2007 jsme měli
konvokaci zaměřenou na to, aby se srdce otců obrátilo k synům a srdce synů
k otcům. Od té doby klademe velký důraz na to, co nazýváme Jozuova generace,
tedy mladá generace. Generace posledních dnů, které dává Hospodin povstat,
aby skrze ni připravil cestu pro návrat
Krále slávy.
Dále máme místní konvokace po celém světě. Např. v Singapuru jsme měli
již šest konvokací, pět jsme jich měli v Africe. Celému tomu rozumíme jako hnutí, které by se dalo nazvat „Zpět do Jeruzaléma“. V Asii jsou v tom velmi aktivní
Číňané. A stejně tak i Afričané. V Izajáši
Vznik misijní stanice Dobrá zpráva v Praze-Štěrboholech.
se v 19. kapitole mluví o tom, že Egypt,
Izrael a Asýrie budou společně chválit
roce 2005 jsem přijal od Pána za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať
Hospodina.
vizi, abychom jako sbor zabrali přijdou, aby se můj dům naplnil.
A třetí proud, který je aktivní, nazýJsem velice potěšen tím, že Pán nám
okrajovou část Prahy 10 – Štěrbovám „Evropsko-americké hnutí – zpět holy, kde jsme měli do té doby jednou úžasným způsobem otvírá dveře a stále
do Jeruzaléma“. Víme, že evangelium měsíčně pravidelné bohoslužby. Vzhle- mi potvrzuje svoji vůli pro práci v této
vyšlo z Jeruzaléma do Evropy a pozdě- dem k tomu, že se 1. sbor AC Praha krát- oblasti i skrze osobní proroctví ústy Boji i do Ameriky. Nyní vidíme, že se vrací ce nato přestěhoval blíž do centra Prahy, žích služebníků.
zpět do Jeruzaléma a logicky se tento ná- sešlo z toho, takže jsme jako sbor do této
Díky Bohu máme i krásnou místnost
vrat týká i Evropy. Proto věřím, že v Evro- služby nevstoupili.
pro dětskou besídku v Mateřském centpě bude probuzení. Věřím, že Bůh začne
Nyní, po šesti letech, mně Bůh znovu ru Klubiště.
dělat ve vašem národě i v Evropě velké svoje slovo připomenul a umožnil mi,
To všechno je dobrý základ pro novou
věci. Věřím, že v Praze dojde k průlomu abych se oddělil pro založení misijní sta- službu na „neorané půdě“, kde není ani
a těším se, že se tam uvidíme.
nice spolu s několika dalšími sourozenci kostel.
Ptal se Petr Kácha v Kristu. Motivací mi bylo slovo z evanProsíme za vaše přímluvy. Ať se moc
Jeruzalém 1. 6. 2011 gelia Lukáše 14,21–23, které má misijní evangelia (dobrá zpráva) může šířit
rozměr: …řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rych- po celém kraji a přináší nový život v Krisle na náměstí a do ulic města a přiveď sem tu Ježíši.
Děkuji.
chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ A sluPavel Knob
žebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal,
pastor nové misijní stanice
a ještě je místo.‘ Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi
Dobrá zpráva o Dobré zprávě
V
18
Konference Ohně
V
Brno 2011
děčnost. Byl jsem vděčný za Boží
přítomnost, vděčný, že po dlouhé
době se v naší zemi odehrála taková akce, že se sjely doslova tisíce křesťanů, protože jsou hladoví, očekávají, věří
a zároveň cítí, že se něco hýbe. To bylo
hmatatelné od prvních okamžiků, kdy
jsem vstoupil do naplněné Rondo arény
v Brně.
Zklamání. V prvních okamžicích, když
jsem se dozvěděl, že Reinhard Bonnke
nepřijede. Očekávání bylo veliké, spousta modliteb za akci, za církev, za naše
srdce. „Že bychom byli zase zklamáni,
zase planá očekávání, zase nevyslyšené
modlitby? Jak dlouho ještě Bože?“ Tolik
přátel v církvi je nemocných, tolik přátel
mimo církev nespasených. Taková příležitost. Kde jinde se mají dít zázraky, než
na evangelizacích, které jsme roky před
tím viděli na videokazetách, dvd, když
vám běhá mráz po zádech při pohledu
na milion lidí, kteří hlasitě volají: Haleluja! Uvědomuji si však, povzbuzen
mnohými bratry, že tam přece nejedeme
na Bonnkeho, jedeme se setkat ke společné chvále, očekávání na Ježíše. Pozvali
jsme kamarádku, byl to pro nás šok, že
velice ochotně nabídku přijala, i když
věděla, jak nezvyklé to pro ni může být.
Trpí epileptickými záchvaty, věřím, že
může prožít zázrak. Celou dobu se společně za ni modlíme. Pár dní před akcí
oznamuje, že kvůli rodinné akci nepojede. Důrazně ji připomenu, že o Bonnkem
ví více, jak půl roku, že by bylo škoda nejet. Nakonec se nechá přemluvit. Zklamání, když ráno v den odjezdu přijímáme
sms zprávu, že měla v noci záchvat, že
nemůže jet, bylo znatelné. Opět se musíme vzchopit. Při odjezdu autobusu další
lidé chybí, nemocní, vyčerpaní, s migrénami nemohli jet.
Očekávání. Očekávání bylo veliké, zároveň se mísilo se spoustou rozpaků.
Takových akcí jsme už zažili, proč by to
mělo být jiné? Očekáváme zázraky, které
se dějí v Africe, zároveň bojujeme s myšlenkami, že tady v Evropě je situace jiná,
tady se zázraky dějí mnohem, mnohem
méně. Na místě se snažím soustředit
přímo na Ježíše. V duchu volám z celého srdce. Očima přejíždím po všech známých tvářích, o každém vím, co prožívá,
jak dlouhá léta bojují, nebo to i vzdali?
Asi ne, jinak by tady nebyli. Slovo moc
nevnímám, nepřináší nic moc objevného, sám burcuji i nechávám se burcovat
k osobní evangelizaci. Ale vím, že to potřebujeme slyšet pořád znovu a znovu.
Očekávám, co pro nás Bůh připravil.
Překvapení. Překvapil mě Daniel Kolenda, nešířil kolem sebe žádnou auru
nedotknutelnosti, výlučnosti. Jeho slova:
„Budu se modlit za každého z vás“ překvapila dost. Nedůvěřivě krčím obočím.
To jsem si už taky zažil na různých konferencích, které zdaleka nedosahovaly co
do počtu tu dnešní. Ale jsem překvapen,
jak bezvadně to mají bratři zorganizované. Daniel se trpělivě točí jako na obrtlíku několik hodin, než projde poslední člověk tzv. tunelem. Jsem překvapen, jak se
změnili křesťané, více ukáznění, více zralí.
Rozhodnutí. Jsem rozhodnut se nedívat kolem, jsem rozhodnut se dívat pouze vzhůru. Nechci vnímat tlačenici kolem, konferenční chování, kterého bylo
překvapivě minimum, jsem rozhodnut
přijmout to, co pro mě má Bůh připraveno. Jsem rozhodnut vypadat jako blázen a křičím z plna hrdla. Vnímám Boží
přítomnost více než obvykle, když se blížím k tunelu a jsem rozhodnut držet si
V
sobotu 24. 9. 2011 se v Brně uskutečnila Konference ohně. Hlavním
řečníkem měl být bratr Reinhard
Bonnke a jeho tým. Již před konferencí se
proslýchalo, že Bonnke nepřijede. Naše
očekávání ale nebylo upnuto na službu
člověka, ale na to, co Pán má pro nás skrze tuto konferenci připraveno. Byla to
velká oslava našeho Pána. Řečníci, hudba
a vše co tam bylo. Sešlo se tam asi 7000 lidí
z Evropy, Afriky, Ameriky a hlavně z Česka.
Především tam byla velká Boží přítomnost, děly se tam zázraky, uzdravení
mnoha lidí, měli jsme tam různá vidění,
a co bylo nejdůležitější, něco přes dvě
stovky lidí přijalo Pána jako svého Spasitele. Věřím, že nikdo, kdo na této konferenci byl, neodešel stejný, ale byl zasažený Boží mocí. Vše, co se zde odehrávalo,
bych mohla shrnout do jediné věty: Co
oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co nám
na rozum nepřišlo.
Hlavním řečníkem byl Daniel Kolenda –
je to muž, který tomu všemu dal vysokou
úroveň. Vydání Bohu bylo zjevné. Mladý
to, co jsem přijal, i když nebylo navenek
nic vidět. Jsem rozhodnutý si to držet,
každou modlitbu, každé požehnání ze
strany sloužících, každé slovo k uzdravení. Jsem rozhodnutý se nenechat odradit ani závěrečným evangelizačním shromážděním, které oproti předcházejícímu
programu poněkud škobrtalo.
Vděčnost. Opět se ve mně usídlila
vděčnost, když vidím v nočním autobuse tváře plné povzbuzení a víry. Vděčnost za několik desítek minut nadšeného sdílení. Vděčnost, že Bůh opravdu
konal skrze bratry, kteří k nám přijeli
sloužit. Jsem vděčný, že jsme to nevzdali, i když by se důvodů mohlo najít dost.
Jsem vděčný všem organizátorům, kteří
odvedli obrovský kus práce. Jsem vděčný
za to, že naše děti mohly vidět jak Boha,
tak křesťany v akci v takové míře. Jsem
za to vděčný, i když samy neprožily žádný
zázrak, alespoň ho mohly vidět a slyšet
od těch, co byli zázračně uzdraveni.
Cítím vděčnost tobě Králi, že i když my
to vzdáváme, ty ne. Díky za tuto konferenci.
Jirka Bartík, 2. pastor AC Olomouc
člověk kolem 30let, v jejich rodě je už šestou generací kazatelů, díky Pánu za něj,
a za celý tým, také církve v Brně spolupracovaly na přípravách, všechno klapalo, jak má být.
Mám takovou malou historku: bratři
z bohumínského sboru tam měli izraelskou vlajku, různě s ní mávali. Přišel
za nimi mladý muž a ptal se, proč mají
tu izraelskou vlajku, moc ho to znervózňovalo, že je po jednom rodiči Palestinec
a že nemá rád Židy (od malička jsou totiž
vedeni k nenávisti k Židům). A tak mu
bylo sděleno, že Pan Ježíš byl Žid. Pak se
toho mladíka ptali, kde se v Aréně vzal?
On na to odpověděl, že byl ve Skotsku
a potkal tam kamarádky, evangeličky.
Chystaly se zrovna k odjezdu na konferenci do Brna, tak jel s nimi. Nakonec jsme viděli, jak po evangelizačním
shromáždění šel dopředu na výzvu. Náš
Pán má různé cesty, jak povolat člověka
do jeho světla.
Maria Bílková, AC Karviná,
Sborové noviny 10/2011
Ze života církve
Ročník 23, listopad 2011
19
ŽIVOT V KRISTU
Služebnosti dle Ef 4,11
Apoštol
20
A toto jsou jeho dary: jedny povolal
za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,
aby své vyvolené dokonale připravil k dílu
služby - k budování Kristova těla, až bychom
všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna
Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno
mírou Kristovy plnosti. (Efezským 4,11–13)
své učedníky, aby byli s ním po většinu
jeho pozemské služby, aby je posílal kázat a v moci vyhánět nečisté duchy (Mk
3,14–15). Byli zmocněni činit divy a zázraky jako nástroje potvrzující zvěst, kterou
kázali (2K 12,12). Byli to lidé, kteří viděli
Pána při vzkříšení (Sk 1,22). Novozákonník Petr Pokorný říká, že apoštolové byli
zřejmě prvními, kdo prožili a dosvědčili
novou přítomnost Kristovu po jeho popravě.
Biblí Ježíše a prvních křesťanů byl
Starý zákon. Učení apoštolů vycházelo
z Kristova učení a zakládalo se na Kristově autoritě a apoštolové je osobně
předávali. Ale brzy začali tito mužové,
inspirováni Duchem svatým, sami psát,
jelikož měli mandát od Boha. Tento typ
apoštolské služby skončil smrtí apoštola Jana. Nedlouho poté se v křesťanských
sborech četly novozákonní spisy apoštolů. Společně s novozákonními proroky
jejich služba byla hlavně spjata se založením církve (Ef 2,20).
Do další skupiny apoštolů v Novém
zákoně, i když poněkud méně definované patří Barnabáš (Sk 14,14), Silas, Timotej (1Te 1,1; 2,7) a Jakub, bratr Páně
(Ga 1,19). V širším křesťanském chápání
jsou to však všichni ti, které během staletí Pán Ježíš vyslal, aby hlásali evangelium
národům a zakládali sbory (Konstantin
a Metoděj jsou známí jako apoštolové
Slovanů, John Wesley, William Carey
a mnozí další).
pro zdůraznění skutečnosti, že nikdo
jiný než tento vyvýšený Pán je ten, kdo
dal své církvi dary z milosti, aby mohla
být doopravdy jeho tělem ve světě. Verš
8 obsahuje již zmíněnou citaci ze žalmu
68, který potvrzuje způsob, jak Bůh dává
dary. Jsou zde ale i dva důležité momenty. Je zde změna z druhé osoby na osobu třetí a také změna směru od obdržení
írkev je především duchovní spo- darů k dávání darů. Důraz žalmu je však
lečenství. Pán připravil různé dary na skutečnost, že válečný vítěz má právo
pro své tělo za účelem správné- dávat dary těm, kteří jsou s ním ztotožho fungování. Jedna kategorie darů se něni. Jsou to dary, které jsou dány těm,
vztahuje na vůdce, aby „připravili sva- kdo jsou povoláni do vedení církve. Jeté k dílu služby, k vybudování těla Kristo- jich služba je projevována v zájmu celéva“ (4,12, KMS). Tyto dary nejsou funkce ho společenství (Ef 4,12–13).
nebo úřady, do kterých byli lidé uměle
Nyní se blíže podívejme na první sluzvoleni nebo dosazeni. Jsou to jednoduše ti, které dal Bůh do těla Kristova, aby žebnost, kterou je apoštol (řec. apostolos,
připravovali a uschopňovali jednotlivce „poslaný“). Pavel z Tarsu, autor epištoly,
i církev pro jejich konkrétní úkoly a služ- se představuje efezskému shromážděbu. Z podstaty věci tito lidé nejsou žád- ní jako „apoštol Ježíše Krista, který se jím
ní specialisté na daný „obor“. Efektivnost stal z Boží vůle“ (1,1), tj. na Boží pokyn,
jejich práce je měřena efektivitou lidí, nikoliv z vlastního přičinění. Nejlepším
důkazem a vizitkou jeho apoštolského
kterým slouží.
V nastávajícím období se společně za- povolání byly založené sbory věřících
myslíme nad těmito dary, jež byly dány od Antiochie v Sýrii až po Illyrium. Byl
do církve v podobě úřadů, jak nám o tom si jist tím, že Kristus byl s ním skrze moc
hovoří Pavel v listě Efezským 4,11. Jde ze- Ducha svatého na misijních cestách a pojména o soubor služebností, které jedi- máhal mu při každém kázání, při psaní
nečným způsobem vymezují a stanovují každé epištoly, ve všech těžkostech. Byl
základní obsahový rámec potřebný pro povolán a vyslán samotným Pánem ohlarozvoj a činnost každého křesťanského šovat evangelium pohanům, což mělo
Existují apoštolové v církvi dnes? Je to
spojitost se skrytým záměrem, který Bůh
společenství.
Pavel zde vyjmenovává celkem pět zce- určil (1,9), aby svrchovaně a za stejných častá otázka, která zaměstnává mysl nela konkrétních služebností, kterými jsou podmínek včlenil pohany do jednoho jednoho křesťana. Odpověď je ano i ne.
apoštolové1, proroci, evangelisté, pastoři těla jako rovnocenného partnera s Izra- Rozhodně nemáme apoštoly jako ty, ktea učitelé. Hned na začátek předešlu ve- elem ve smyslu univerzální církve, tj. vě- ré si Ježíš vyvolil během své pozemské
lice zjednodušenou definici jednotlivých řících Židů a věřících pohanů, kteří jsou služby, nebo jako je Pavel. Skvělým příslužebností, které postupně prozkoumá- jedno v Kristu Ježíši. Celý dopis je pro- kladem apoštolské služby v současnosti
me. Předně jsou to apoštolové, kteří jsou dchnut tím, co Pavel nazývá tajemstvím je zcela jistě emeritní biskup Apoštolské
vysláni, aby kladli základy a začínali no- (řec. mystérion), které však je nyní ozná- církve Rudolf Bubik, který stál u zrodu
vou službu. Proroci hlásají Božímu tělu meno nebo zjeveno apoštolům a proro- letničního hnutí v naší zemi a již dlouslovo, zatím co evangelisté hlásají Boží kům (3,5). Toto tajemství bylo Pavlovi od- há léta přináší Božímu lidu povzbuzení
slovo ztraceným. Pastoři a učitelé dohlí- haleno prostřednictvím přímého zjevení a usměrnění.
Kristus i dnes buduje své tělo skržejí na Boží lid, pečují o něj a vyučují jej. a duchovního osvícení (1,18). Není poZmíněný text je součástí většího celku chyb, že odkaz je na Pavlovu nebývalou ze službu apoštolů navzdory omylům
(4,1–16). Pavel rozvíjí sled myšlenek po- zkušenost na cestě do Damašku, když byl a chybám ze strany těch, kteří se nepráčínaje veršem 7 s následným exkurzem, pověřen apoštolstvím pohanům. Je tudíž vem vydávají za apoštoly, jelikož hledají
tj. přerušením myšlenkové linie ohledně namístě, že si Pavel „přivlastňuje tentýž vlastních věcí (2K 11,5.13). Nikdy ale neKristova vystoupení a sestoupení ve ver- titul, který dal Ježíš dvanácti a jehož pů- smíme odmítnout Boží požehnání a zaších 8 až 10. Při zběžném čtení se může vod je ve Starém zákoně a rabínském ju- bezpečení jen proto, že protivník satan
zdát, že tyto verše sem nepatří. Někteří se daismu, kde označoval někoho, kdo byl dělá napodobeniny. Apoštolové mají
domnívají, že to byla „neúmyslná chybná zvláštně vybrán, povolán a poslán učit žít a sloužit takovým způsobem, který
citace“ Žalmu 68,19.2 Pravdou je pravý se zplnomocněním“.3 Nebyla to známka je v souladu s učením prvních apoštoopak. Tato nutná odbočka měla význam troufalosti a pýchy, ale spíše vysvětle- lů i s učením nejvyššího apoštola Ježíše
ní, jak mohl v autoritě obhajovat vlastní (Žd 3,1). Církev dneška se potřebuapoštolství (srov. Ga 1,1). Ježíš ustanovil je s důvěrou chopit všech darů, kte1 Např. Mitton, Leslie C. Ephesians in
ré Ježíš Kristus pro svou nevěstu
New Century Bible. Grand Rapids, Michipřipravil.
3 Pokorný, Petr. List Efezským. Praha:
gan: Eerdmans 1973.
Vladimír Rafaj,
2 Stott, John R. W. Výklad epištoly Efeža- Centrum biblických studií AVČR a UK,
učitel VOŠMT
C
nom. Praha: Návrat domů, 1992, str. 14.
2003, str. 57.
Podzimní misijní pastorálka
v Havířově
N
a začátku října se u nás v Havířově konala misijní pastorálka sborů Apoštolské církve ve spojení
s Nadačním fondem Nehemia.
Středeční konferenci otevíral biskup
Martin Moldan, který hovořil na téma jak
Nalézt správný tón.
Chtěl bych teď být u vás a změnit svůj hlas,
neboť si s vámi nevím rady. (Ga 4,20 ČSP)
Jsou čtyři obecné předpoklady, jak se
stane církev plodnou – oslovující dnešní
společnost.
Vztah lásky – lidé si vybírají církev dle
pocitů, jak se ve sboru cítí, jak jsou lidmi
přijímáni.
Skutky – co děláte pro město, pro lidi.
Společnost od nás něco očekává – co jí
nabídneme – dělejme dobré věci – Tak ať
vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše
dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci
v nebesích. (Mt 5,16)
Jednota – jak nás lidé z venku vidí?
Jako rozhádané církve? Jednota není „se
vším s tebou souhlasím“, ale „DŮVĚŘUJI TI!!!“ – Dal jsem jim slávu, kterou jsi
dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno.
(J 17,22)
Nadpřirozené znamení, skutky a Boží
moc – Mk 16,15–20. V Janově evangeliu je
17 x použito slovo ZNAMENÍ – je něčím
klíčovým v Bibli, v evangelizaci – usilujme o to!!!
Na závěr bratr biskup četl z Kazatele 10,10: Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se
znovu, je nutno víc napnout síly. Užitečná
a prospěšná je moudrost.
Jak správně nabrousit sekyru? Napřed
si musíme přiznat, že naše sekyra není
již ostrá. Sekyra se brousí skrze: 1) pokání (adresné a konkrétní), 2) duchovní
boj a 3) být ve zdravém kontaktu s dnešní společností.
Staňme se církví, která neustále ostří
sekeru!!!
Dalším pozvaným řečníkem byl bratr
Daniel Hofer – vedoucí švýcarské misie
Nehemie. Kromě zajímavých misijních
zpráv se bratr Daniel sdílel s tzv. Poselstvím z pekla, které je zapsané v Lukášově evangeliu 16,19–31. Je o boháči, který
se za pozemského života oblékal do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval. Když boháč umřel, byl v pekle,
pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj
se nade mnou. Prosím tě tedy, otče, pošli
jej do mého rodného domu, neboť mám
pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘
Boháč až když byl v pekle, najednou
začal mít srdce pro ztracené. Začal věřit
v zázraky.
Peklo hoří – hoříme i my? Proč lidé
v pekle slyší lépe Boží hlas než my??? Je
to tlak, naléhavost, soucit. Co by se dělo,
kdyby se ten boháč mohl vrátit z pekla na zem? Byl by asi jeden z největších
evangelistů na světě.
Kdybychom měli příležitost jít aspoň
na chvilku do pekla, změnilo by to nás,
náš pohled na ztracené, i naší církev, vše
by se změnilo.
V pátek večer se slovem sdílel předseda správní rady Nehemie Jaromír Bílý
na téma Misijně zaměřená církev.
Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi
dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech
národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna
i Ducha svatého a učte je zachovávat
všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já
jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Mt 28,18–20)
Mýty, pověry, omyly – ohledně našeho
– církevního – poslání:
• Misie a evangelizace je úkolem pastorů
a starších,
• misie a evangelizace je příliš nákladná,
• jsme příliš malí, co my můžeme nabídnout,
• nejsme dost vyučeni a nevíme, jak se
to dělá,
• nikdy jsme to nedělali a „bůh“ ví, jestli
je to správné
• Bůh nás k tomu nepovolal a necítíme
to tak,
• půjdeme evangelizovat až zachráníme
naše město, až pak půjdeme dál…
Pravé křesťanství je takové, že se dostane do našich rukou, nohou, našeho života. Jinak to je náboženství.
Byl jsem zachráněn ne tím, že Bůh
na mne volal z nebe: „Jarku miluju tě!!!“,
ale tím, že On sestoupil na tuto zemi
a šel za mě na kříž.
Může být vůbec v dnešní době misijně
nasměrovaná církev? Jak by měla vypadat? Viz. Moravští bratři – bylo jich okolo
500 a za cca 30 let vyslali přes 280 misionářů – jen na Cejlon odešlo 30 misionářů
a jen 7 se jich vrátilo…
Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou
ztracenou, dokud ji nenajde? Jakmile ji
najde, s radostí ji vezme na ramena, přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou
ztracenou ovci!‘ (L 15,4–6)
Duch pastýře je tam, kde jsou ovce,
a zvlášť ty ztracené.
Je velmi zajímavé, že tolik Boží moci
a zaopatření jsem zažil na misijním poli,
řekl Jarek. Mnozí si stěžují, že nic s Bohem neprožívají – možná to je tím, že nejsou na Boží cestě.
Misijní sbor je ten, který nahlédl
do Božího srdce, který pochopil, co je
v Božím srdci.
Z poznámek Jiřího Pospíšila
napsal Vašek Bednář.
Ze života církve
Ročník 23, listopad 2011
Rozhovor o Křesťanské
Základní a Mateřské škole
v Brně
O Křesťanské škole Jana Husa si budeme povídat s paní Mgr. Janou Banou z Církve bratrské, jejíž tři děti do této školy chodí: Proč dát dítě do křesťanské školy? Má to svoji důležitost
nebo křesťanské školy nejsou potřeba? …
chodit do křesťanské školy, nás jednoznačně nadchla. Takže jsme se připojili k přímluvným modlitbám za její
otevření.
J
ak jste se vlastně o existenci této
školy dozvěděli?
Škola byla otevřena v září 2008.
Jejímu otevření předcházelo téměř 9 let
úsilí, modliteb a zápasů. Během této
doby o tom vyšel článek v Životě víry.
To jsme bydleli ještě v Praze, ale plánovali jsme přestěhování do Brna. Myšlenka, že by naše děti mohly v Brně
Proč vidíte křesťanskou školu tak žádoucí, vždyť státní školy mohou být
také dobré?
Cením se duchovního zázemí, které
ve škole je. Je to jistě místo, kde je Pán
Ježíš přítomen podle slova: „Kde se dva
nebo tři sejdou ve jménu mém…. Je to přece krásné, když se děti mohou učit v Boží
přítomnosti a pod jeho požehnáním.
21
Ze života církve, VOŠMT
ŽIVOT V KRISTU
Všichni učitelé jsou obrácení křesťané
a to se samozřejmě projevuje v tom, jak
jednají, o čem s dětmi mluví, jaké hodnoty jim předávají. Škola není jenom o výuce, ale celkově nějak působí a vychovává.
Myslím, že je úžasné, když může rodina,
církev a škola tvořit jeden celek. Vnímám
to jako dědictví, které jsme v našem národě zdědili po staré Jednotě bratrské: oni
kladli velký důraz na školu a jejich bratrské školy měly vliv na společnost. Stačí také nahlédnout do spisů Jana Amose
Komenského: „Náprava věcí se má začínat od nápravy škol, neboť školy jsou dílnami světa; světlo nebo temnota rozumu.
Jsou opravdu prvním působitelem všeho
hnutí v životě soukromém i veřejném…“
(J. A. Komenský: Všenáprava)
Někteří křesťané mají dojem, že křesťanská škola vytváří skleníkové prostředí…
Nemyslím. Děti ve škole nejsou malí
křesťánci, takže, ač v křesťanské škole,
chovají se ne vždy vzorně. Pořád spíš potřebují, aby do nich ty semínka Božích
řádů a pravd byla zasévána. Naopak myslím, že budou na setkání s případným negativním vlivem vrstevníků lépe připravené, budou starší. Malé děti se odlišovat
nechtějí, takže i častý argument „malých
misionářů“ ve státní škole, nemusí odpovídat skutečnosti.
Děti k této odlišnosti musíme vychovávat, aby dokázaly být jiní, jít proti proudu. Oni i my si musíme uvědomit, že jako
křesťané jsme a budeme odlišní – to je
akt.
Navíc je „skleník“ narušován i jinými vlivy – dítě chodí do kroužků, vidí
filmy, billboardy, má nevěřící prarodiče
atd.
A chránit děti před šikanou, kouřením,
alkoholem, drogami, špatnou partou, je
dobré i ve „skleníku“.
Jak vypadá výuka na křesťanské škole?
Výuka vypadá úplně stejně jako
na státní, škola musí plnit Rámcový
vzdělávací plán daný ministerstvem. Výhodou jsou malé počty dětí ve třídě
(10–15), což umožňuje individuální přístup, možnost podpořit nadání jednotlivých žáků a také lepší sledování chování dětí a udržování kázně. Děti mají dva
předměty navíc: Biblickou nauku a Etickou výchovu. Pro podrobnější informace
doporučím navštívit webové stránky školy: www.krestanskaskola.cz
22
Nějaká poznámka na závěr?
Existence křesťanských škol je výzva
pro rodiče ze všech sborů a církví a pro
křesťanské pedagogy.
Když Bůh otevřel dveře, tak na tomto
díle společně pracujme!
Milníky života
Č
asy, ve kterých žijeme, jsou
ve svém tempu velmi dynamické.
Čas od času se pozastavuji nad tím,
jak se za posledních pár let doba zrychlila. Rychleji komunikujeme, rychleji se
přesunujeme, mám dojem, že všechno je
zkrátka nějak rychlejší. Nasedneme na letadlo a za pár hodin jsme na jiném kontinentu. Skrze internet jsme schopni během několika vteřin oslovit statisíce lidí.
Mobilním telefonem, přes email, skrze
sociální sítě dostaneme zprávu z jednoho konce světa na druhý, a to vše opět
během okamžiku.
Denně jsou před nás kladeny nové
a nové možnosti, nabídky, výzvy, akceJsme doslova přehlceni informacemi.
Pozoruji, že mnoho lidí v mém okolí si
jaksi osvojilo termín „mám toho hodně
a nestíhám“.
Čas běží hodně rychle, mnohdy si říkám, kam a za čím se to všichni vlastně
ženeme. Jak nakládáme s naším časem
a jak jej využíváme…
Pravdu říct, že když se ohlédnu zpět,
Když se dnes po cca 13 letech ohlédnu
tak před pár lety byl můj život poměr- zpět na milník s nápisem VOŠMT, jsem
ně klidnější. Přibylo aktivit, povinností za tuto zkušenost nesmírně vděčný.
a závazků. Někdy přistihnu sám sebe, jak
Bylo to pro mě období mnoha hledání,
jsem pohlcen právě tímto tempem dneš- ale také období, kdy jsem mnoho věcí naní doby.
lézal. Měl jsem možnost poznávat Pána
Nedávno jsem pročítal knihu Jozue Boha v úplně jiné rovině, než jsem do té
a v kontextu dnešní rychlé doby mě oslo- doby zažil.
vila známá pasáž, kdy Izraelité překračoModlitební setkání, která probíhala
vali řeku Jordán (Jozue 3–4 kapitola).
tehdy každý večer, měla zásadní dopad
Po přechodu Jordánu měli Izraelité vy- na můj duchovní život.
brat dvanáct kamenů, které symbolizovaBylo to pro mě místo, kde Pán Bůh
ly Boží svrchovanost a suverenitu v kaž- uzdravoval a narovnával šrámy z minudé situaci. Tyto kameny měly připomínat losti.
Boží moc, jeho mocné činy, a to nejen
Byl zde také položen základ pro moji
stávajícímu izraelskému národu, ale i bu- kazatelskou službu a celkově pro službu
doucím pokolením (Jozue 4,19–24).
v církvi jako takovou. Misie se zde pro
Byl to jakýsi odkaz pro budoucí ge- mě stala velmi blízkou a tuto zkušenost
neraci Izraelitů, připomínka Božího zhodnocuji již několik let jako ředitel N.
zaopatření a přízně pro těžká obdo- f.Nehemia.
bí v budoucnosti. Tuto událost můžeNejednou jsem také při své práci vyme nazvat určitým milníkem v dějinách užil zkušenosti a vědomosti, které jsem
Izraele.
v Kolíně obdržel. A jsem rád, „že jsem
Stejně každý z nás má v životě mnoho měl a mám kam sáhnout“!
milníků, které zásadně zasáhly náš život.
Po studiu na VOŠMT člověk neodcháOsobně se snažím osvojit si zvyk a čas zí jako stoprocentně vybavený a kompeod času vystoupit z tempa dnešní doby tentní pro práci na díle Božím. Odchází
a ohlédnout se zpět, co všechno se vlast- se základem, ze kterého se může odrazit
ně událo.
a vejít snáz na místa, na které ho Bůh
Snažím se dívat na momenty Božího volá.
působení v mém životě a stavím si také
Nemáš chuť také položit základ pro
jakési pomyslné milníky života.
svoji budoucí službu?
Některé považuji za velmi významné,
Můžeš začít tím, že 16.–17. listopadu
některé zase méně významné.
přijdeš na dny otevřených dveří VOŠMT!
Jeden z velmi významných milní- (www.vosmt.cz)
ků na mé cestě životem, který bych
chtěl podtrhnout, je zcela jistě studium
S přáním všeho dobrého
na VOŠMT.
Leoš Cásek
Dva pohledy na porozumění
Božímu uzdravení
B
oží uzdravení ve Starém zákoně,
v době Ježíšova působení i v současnosti je něco, čím se v rovině
teorie více či méně zabývá nejen každá teologická fakulta, či seminář, nýbrž
i každý kněz, kazatel či pastor. Tváří tvář
lidské bolesti, nemoci a utrpení v kontrastu k Božím zásahům, které jsou zaznamenány v Písmu, se tomuto tématu
nemůžeme vyhnout, chceme-li k věci přistupovat poctivě. Z historie i ze současného působení církve je patrné, že se daným tématem mnozí služebníci zabývali
a zabývají i po stránce praktické.
Pokus Pavla Hejzlara uchopit problematiku Božího uzdravení formou dialogu (přesněji qintalogu, počítáme-li
k jednotlivým protagonistům i samotného autora práce) je pokusem vysloveně
zdařilým. Hejzlarův pohled na dogmatiku i praxi jednotlivých směrů Božího
uzdravení je pohledem poctivým, zdravě
kritickým, nadto i laskavým. Jako určité
základní archetypy jednotlivých směrů
služby uzdravení zde slouží čtyři známí
služebníci pocházející z prostředí probuzeneckých kruhů. Jsou představeni
v širokém záběru – počínaje katolickým
knězem až po protagonistu Hnutí víry
(Francis MacNutt, Agnes Sanfordová,
Kenneth E. Hagin a Fred F. Bosworth).
Porozuměl-li jsem správně východiskům i závěrům, pak cílem, který autor
sleduje, je odhalení a zdravá kritika slabých stránek problematických tezí jednotlivých směrů a zároveň kultivace potenciálních následovníků praktikujících
víru v Boží nadpřirozené zásahy v oblasti
uzdravení.
Přestože jde o rozsáhlou srovnávací
studii, je kniha napsána velice srozumitelným jazykem. Názory a výklady jednotlivých protagonistů jsou samotným autorem uváděny do vzájemného kontrastu
či harmonie, a to jak v širším věroučném
kontextu křesťanské tradice (její katolické i protestantské větvi), tak i v kontextu
vzájemného myšlenkového i věroučného
„opylování“ jednotlivých služebníků. Velmi podnětné jsou autorovy osobní úvahy, které svědčí o hluboké znalosti předkládané látky. Jako vysloveně užitečné se
mi jeví průniky do historické křesťanské
dogmatiky, která se jednotlivými tématy
uzdravení a jejich vztahu ke spáse člověka zabývá. Škoda, že konzervativní křesťanská interpretace (případně ortodoxní
či chasidská interpretace židovská) soudobého fenoménu uzdravení je autorem
poodsunuta stranou. Jako vysvětlení lze
zaměření a rozsahu u nás pohříchu postrádají. Nepatrným nedostatkem práce
je absence české literatury, která je k danému tématu a autorům dostupná.
Práci Pavla Hejzlara považuji za objevnou a doporučení hodnou pro ty,
kdo se tématem – po stránce teoretické i praktické – chtějí zabývat solidně,
a to i ve vztahu víry v uzdravení k nosným křesťanským tématům, jakými jsou
ospravedlnění a spása.
Autorovi nelze popřát do budoucna
nic lepšího, než aby i jeho případné další práce byly stejně solidní, fundované
a čtivé.
přijmout skutečnost, že bychom se patrně pohybovali již v rozsahu encyklopedického díla.
Na druhou stranu je nutné přiznat,
že přes srozumitelnost nejde rozhodně
o čtení jednoduché, které by nabízelo laciná vysvětlení. Pro porozumění jednotlivým směrům, celkovému kontextu i závěrům rozdílných probuzeneckých křídel
nauky o Božím uzdravení (chcete-li dogmatice), je nutné se textem poctivě proPavel Hejzlar, Dva přístupy k božímu
kousat, což se v některých pasážích může
uzdravení, př. Pavel Hejzlar, formát A5,
zdát poněkud zdlouhavé.
Na knize Pavla Hejzlara je znát, že vy- 284 strany, pevná vazba, barevný obal, vychází z disertační práce: téma zpracovává dal Emet, Praha 2010.
vědecky precizně, obsahuje velice bohaPetr Plaňanský
tý poznámkový aparát a rejstříky – tedy
(pastor KS Nymburk)
něco, co překládané knihy podobného
Recenze, Čtenáři píší
Ročník 23, listopad 2011
Kdo zasévá, ten přežije
„Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo
pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo
na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo
vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je. A jiné padlo do země dobré,
vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ To
řekl a zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
Lukáš 8,5–8
K
dyž jsme při osobních rozhovorech s Janem Zijlstrou mluvili
o službě sboru, tak řekl zajímavou
myšlenku. Církev, která rozsévá, přežije.
Je to jednoduchý princip i v životě. Jestli chce rolník sklidit, tak musí nejdříve
půdu připravit a zasít. Bez rozsévaní by
se nikdy úrody nedočkal. Maximálně všude rostoucího plevele.
Ve výše uvedeném podobenství Ježíš
mluví o rozsévači, který rozséval semeno a některé uschlo či se třeba rostlinka
postupně udusila díky plevelu. Také běžná situace i při pěstování rostlin na poli.
Žádný rolník nečeká, že ze 100 semen mu
vyroste 100 rostlinek. Ví, že ne každé semeno vzejde a každá rostlina nepřinese
užitek. Přesto, aby mohl něco sklidit, tak
musí rozsévat a očekávat, že vyrostou
rostliny, které užitek přinesou. Důležitou
podmínkou je, že rozsévač musel vyjít
a musel začít rozsévat semeno. Pokud by
doma seděl, tak by mu nic nevyrostlo.
I v duchovní oblasti to je podobné.
Jestliže chceme, abychom jako sbor duchovně a početně rostli a v této době
vlastně i přežili, tak nesmíme obrazně ře-
čeno sedět doma či ve sboru a pro nepřízeň počasí nevycházet a nerozsévat.
Naopak musíme být těmi, kteří se nebojí
vyjít a rozsévat evangelium. Budou mnozí, kteří neuslyší a nepřinesou ovoce pokání a obrácení. Pokud však chceme vidět ty, kteří toto ovoce přinesou a budou
zachráněni, tak to bez rozsévání Božího
slova do jejich životů nepůjde. Buďme
církví, která rozsévá, a věřím, že Bůh se
postará, aby úroda také vzrostla a přinesla stonásobný užitek. Kdo má uši
k slyšení, slyš!
Viktor Baláž,
pastor AC Vyškov
Apolletin 10/2011
23
ŽIVOT V KRISTU
Sandra a její evangelizace
Dětem
K
24
dyž se Sandra narodila, to bylo
slávy a radosti. Tatínek s maminkou se na ni tolik těšili a najednou byla na světě. Jak rostla, bylo
všem jasné, že Sandra bude opravdu krásná, šikovná dívka. Od malička
milovala hudbu, na besídce zpívala
vždycky ze všech nejvíce a taky nejlépe. Když vyrostla, začala také psát texty k písním. Měla radost, když viděla,
že se její písničky všem líbí. Jednou
po nedělním shromáždění přišla
domů a už měla v hlavě novou
melodii. Hned si vzala kytaru
a zkusila ji zahrát a jééé, ta
se tedy povedla. „Co tak dát
jí nějaký křesťanský text?
Nebo lépe – dát jí evangelizační text? To by bylo něco,
kdyby to lidi slyšeli a chtěli
se obrátit!“ A protože byla
děvče činu, tak se do textování hned pustila. „No paráda!“ bylo jediné, co k tomu
podotkla její nejlepší kamarádka Lucka. „A víš co? Když už
skládáš takové písničky, tak pojďme a uděláme svou evangelizaci. No
není to supr nápad?“ Prázdniny byly
na spadnutí, tak proč ne. „Já vím, jak to
celé provedeme“, přidal se David. „Půjčíme si tatínkovu jachtu a poplujeme
od přístavu k přístavu a budeme evangelizovat lidi, co jsou tu na dovolené.“
A tak se taky stalo.
Jednoho dne vyplula z přístavu jachtička plná mladých nadšených lidí.
Smích a hudba a veselí bylo slyšet už
zdálky, jak se loď blížila k lehátkům
na vodě a k dětem, které si stavěly své
hrady z písku na břehu. Jenže co to?
Vítr foukal a loď plula přímo mezi lidi.
Na palubě sice bylo parádní kormidlo,
ale kormidelník nikde. A tak do jásavého haleluja se ozýval křik dětí a rozzlobený hlas tatínků, kteří se opalovali
na lehátkách, a maminky jen zděšeně
křičely: „Pryč! Mazejte odtud pryč!“
Loď se pomalu skoro zastavila, ale
pak ji zas vítr a proud unášeli dál k dalšímu ostrůvku a posádka si broukala:
„To ale byli zvláštní lidi. Takoví škarohlídi. Ale co naplat. Evangelium jsme
jim zazpívali, víc pro ně udělat nemůžeme. Nevděčníci nechápaví!
Vítr foukal a loď se houpala ve vlnách a najednou se Lucka kouká, že
někdo před nimi ve vodě plave. Nějaký
kluk, nebo kdo to může být. Jenže on
ani tak moc neplaval, jako spíše šlapal
vodu, protože se bál. Když ale uviděl,
jak se k němu blíží malá jachta, rozzářil se a s úlevou volal na posádku: „Pomóóóc! Přede mnou jsou samé medúzy. Já se nemůžu dostat na břeh. Bojím
se, že mě popálí! Vezměte mě k sobě
na palubu!“ Jenže posádka lodi na to
odvětila, že to teda nejde, protože oni
jsou evangelizační loď a ne taxík, ale že
mu zazpívají, aby se tak nebál. A spustili: „Už vím, kdo mě chrání každý den,
už vím, kdo je můj přítel nejlepší...“
To už ale kluk neslyšel, protože na ně
něco volal. Jenže posádka jachty zpívala tak hlasitě, že stejně neslyšela, co ten
kluk volá. Než dozpívali, byli o kus dále.
I tak, zdálky bylo vidět, že ten kluk asi
nepovídal nic jako: „Vy jste teda prima
parta, a jak umíte zpívat!“ No znělo to
opravdu hodně, ale hodně jinak.
David kroutil hlavou a pravil: „To je
smůla, zas jeden, co nepochopil evang...“
Víc říct nestačil. To víte, loď bez kormidelníka to nemá snadné. Teď ji proud
zanesl mezi balvany a právě na jeden
s drncnutím najeli. První se vzpamatovala Sandra. „Páni, my jsme uvízli! Už
se stmívá. Co budeme dělat? Davide,
jak to že jsi nekormidloval!“ „Já přece
hraju na kytaru, tak nemůžu kormidlovat“, odvětil David. „A Lucka zpívá. Tak
měla kormidlovat Lucka. To dá přece
rozum.“ „Ty ses zbláznil? Já jsem nikdy
nedržela kormidlo v ruce.“ A hádali
se a hádali, a kdoví, jak by to dopadlo,
kdyby najednou neuslyšeli zvuk motorového člunu, který mířil přímo k nim.
„Pobřežní hlídka!“ oddechli si všichni, jen David zabručel něco jako“ „No
ne, tak to mám teda pořádnej průšvih.“
Odhadl to tentokrát naprosto přesně.
Na palubě člunu totiž seděl i jeho tatínek a opravdu se netvářil, že by měl
radost z jejich výletu.
Sandra byla nejednou celá zaražená. Nebyla zvyklá, že by ji někdo přistihl při něčem, co není správné. A teď
si přidala jako páťák, když ho načapají za školou. Konečně pochopila, co
se vlastně stalo. Poznala, že jim
nechyběl jenom kormidelník
na lodi, jim chybí kormidelník
v celém životě. A už dlouho.
Teď se jen koukala na místo, kde jejich loďka uvízla
a uvědomila si, jak málo
stačilo, aby ten výlet dopadl špatně. Najednou pochopila, co se všechno cestou mohlo stát, ne jenom
jim, ale i těm lidem, které
míjeli. A co ten kluk? Co když
fakt potřeboval pomoc! Až se jí
z toho zatočila hlava a byla strašně moc vděčná, že jsou všichni v pořádku, že se cestou nikomu nic nestalo
ani jim ani žádným jiným lidem, ale ani
lodi. A taky byla moc ráda, že je tatínek s pobřežní hlídkou našel. (Mimochodem – David vůbec neměl dovolené
s lodí odplout. Věděl, že někdo dospělý
musí být s nimi. Myslel si, že tatínkovi
řekne, že byli se strýcem a strýci řekne,
že byli s tatínkem.) Různé myšlenky se
honily Sandře hlavou. Nakonec jí totiž také napadlo, že vlastně jen složila
pěkné písničky a chtěla se s nimi pochlubit. A ještě tomu říkala evangelizace.
Strašně se styděla. Zavřela oči a jenom
potichoučku zašeptala: Pane Ježíši, odpusť mi to, prosím. Děkuji ti, že jsi nás
všechny opatroval, když my jsme ti dělali jenom ostudu.“ V tu chvíli se v nebi
ozval veliký jásot. Hudba hrála a tančilo se a veselilo, jako vždycky, když někdo pozná, jaký je Pán Ježíš a když mu
otevře svoje srdce. Tak vida, vida. Přece
jen ta evangelizace stála za to. Sandra
pochopila, kdo je ten nejlepší kormidelník, bez kterého dělat evangelizaci
je jenom rámus a prázdná slova.
Doufám, že taky rádi zpíváte Pánu
a že už taky víte, že to není pěkný zpěv,
co mu udělá radost, ale to, co máte
v srdci. Tak pojďme Pánu zazpívat pro
radost.
Teta Dana.
S
Druhá šance
V noci se mu zdál zvláštní sen. Vyjel
edmnáct let – je to dost nebo málo.
Asi jak pro koho a z jakého pohle- si svým vlastním sporťákem. Dálnicí to
du to bereme. Ludvík byl stár se- bral naplno, pak sjel na okresku a tam ředmnáct let. Rodičům se toto jméno líbilo, zal zatáčku za zatáčkou. Vlasy mu větrem
i když není dnes tak moc běžné. Ludví- vlály, cítil se svobodný jako pták. A pak
kovi se nelíbilo vůbec, a tak si začal říkat to nečekaně přišlo. Prolítnul zatáčkou
Ludo. On sám považoval svých sedmnáct a už to nešlo zastavit. Čelný střet s protiza dostatečný věk na to, aby mohl řídit jedoucím autem byl nevyhnutelný.
V posledním záblesku vědomí zachyauto. Rodiče byli samozřejmě jiného názoru a rozhodně mu odmítali auto půj- til třeskot rozbitého skla a skřípot drcečit. Jeho impulsivní povaha a neukázně- ného plechu. Cítil nesnesitelnou bolest,
nost určitě nebyly zárukou toho, že by pak se vše ztratilo v milosrdné tmě. Když
jezdil bezpečně. Takže nebylo divu, když se tma rozptýlila, viděl Ludvík pod sebou
mezi Ludvíkem a rodiči často docházelo trosky dvou aut, zaklíněných do sebe.
z tohoto důvodu k ostřejší výměně ná- V jednom byli muž se ženou a dvě děti.
zorů. Také toho večera to nebylo jiné S jistotou věděl, že jsou všichni čtyři mrta rozezlený Ludvík odešel znechuceně ví. Ve druhém autě uviděl sebe, také mrtdo svého pokoje a ukřivděně na lůžku vého. To ne, já nechci být mrtvý. Vždyť
přemítal o tom, jak jsou na něj doma mám před sebou celý život. Co to je, žít
jen sedmnáct let. Nechci být čtyřnásobzlí.
Kříž v našich tělech
Laminin je glykoprotein (oligosacharidoprotein) spojující buněčné stěny. Lamininům se
přezdívá „babysitters“ (opatrovníci dětí) nad buňkami.
V zásadě drží buněčné struktury pohromadě, chrání je před rozpadem.
Laminin má každý. Je hlavní proteinovou a aktivní součástí základu buněčné membrány,
která vás drží pohromadě. Porouchá-li se, zemřete.
T
ohle je docela parádní příběh a za- lující Stvořitel nás také podpírá a zachojímavá věc, kterou málokdo z nás ví. vává.
A pak se mi zatajil dech. A nebylo to
Je to krátké, takže si prosím dejte tu
proto, že jsem tak moc dřel na rotopepráci a přečtěte si to. (OD LÉKAŘE)
Před pár dny jsem cvičil (užívám tenhle du!!! Bylo to tím, že začal mluvit o lamivýraz velmi volně) na rotopedu a díval jsem ninu. Věděl jsem o něm. „Lamininy jsou
se přitom na kázání Louie Giglia. A na- rodinou proteinů, které jsou integrální
jednou jsem úplně VYPADNUL Z TEM- součástí strukturálního lešení základů
PA! Chci se s Vámi o svůj zážitek podělit. membrán téměř každé živočišné tkáně.“
Louie mluvil o tom, jak nepředstavitel- Vidíte. Lamininy jsou tím, co nás drží poně VELKÝ je náš Bůh. Jak svým slovem hromadě. DOSLOVA.
Jedná se o molekuly zajišťující adhezi
stvořil vesmír. Jak vydechuje hvězdy, což
jsou obrovské hrůzostrašné ohnivé kou- buněk. Spojují jednotlivé buňky v našich
le. Pak Louie pokračoval o tom, jak ten- tělech. Bez nich bychom se doslova rozto hvězdy vydechující, vesmír tvořící Bůh padli. Jenže tohle všechno jsem už věděl.
TAKÉ úžasně pospojoval komplikova- Co jsem ale nevěděl, jak lamininy VYPAnou strukturu našich lidských těl a pama- DAJÍ.
Teď to však vím. A přemýšlel jsem nad
toval přitom na každičkou podrobnost.
To všechno samozřejmě NADŠENĚ tím (snad už) tisíckrát. Na obrázcích doBERU (rozumějte, jako lékaře mě to fas- provázejících tenhle článek strukturu lacinuje.) A vzpomínám si, jak mě nepře- mininu vidíte. A NEJDE PŘITOM o jeho
stávala během studií na lékařské fakultě „křesťanské zobrazení“. Vyhledáte-li si laohromovat Boží zručnost, o které jsem minin v jakékoli vědecké/lékařské publise dovídal čím dál víc. Vzpomínám také kaci, uvidíte totéž.
Teď mi řekněte, jestli náš Bůh není jasna to, jak jsem si mnohokrát říkal: „Jak
může NĚKDO popírat, že tohle vše je dí- ná jednička!!! Úžasné. Pouto, které nás
drží pohromadě. VŠECHNY. Má tvar křílem Stvořitele???“
Louie pak pokračoval o tom, jak se že. Hned si člověk vzpomene na Kolosmůžeme spolehnout, že Bůh, který tohle kým 1,15–17:
„On je obraz neviditelného Boha, prvorovšechno stvořil, je také schopen to všechno udržet pohromadě, i když se nám zdá, zený všeho stvoření, neboť jím bylo stvořeno
že se všechno rozpadá. Tedy že náš mi- všechno; věci na nebi a na zemi, viditelné
ný vrah. Vždyť i oni měli své životy a je
po všem. Ještě nikdy Ludvík po ničem tolik netoužil jako nyní. Kéž by se to nebylo stalo. Ne, to jsem opravdu nechtěl.
Ještě jednu šanci kdybych měl. Všechno
bych dělal úplně jinak. Co po mně zůstane, nic dobrého jsem neudělal, jenom
samé já, já, já…. Pokud si vůbec někdo
vzpomene, tak jenom že to byl hloupý,
nafoukaný frajer. Zavřel oči a cítil obrovské břemeno viny.
Když oči znovu otevřel, nechápal, kde
je. Byla tma či spíše šero, protože pokoj
lehce osvětlovala pouliční svítilna. Ležel
ve své posteli, obličej mokrý prolitými slzami.
Ten živý sen rozdrtil to velké Ludvíkovo ego. Od té chvíle vnímal všechny
kolem sebe jako úžasný dar. Byl šťastný, že může žít, šťastný, že ho Bůh
zastavil.
Eva Hasmandová
Povídka, Čtenáři píší
Ročník 23, listopad 2011
a neviditelné, jak nebeské trůny, síly, vlády
a autority; a všechno bylo stvořeno jím a pro
něj. On předchází všechno, a jím všechno
DRŽÍ POHROMADĚ“ (Koloským 1,15–17
– Websterův překlad Bible).
(Pozn. edit.: Websterův překlad má:
„and in him all things are held together“
– řecké slovo v původním textu je „sunesthken – sunistao“ = sestavit, složit)
Nazvěte mě bláznem. Prostě si myslím,
že to je moc, moc, moc úžasné. Tisíce let
předtím, než měl svět jakékoli tušení o lamininu, napsal Pavel tahle slova. A teď vidíme, že držíme pohromadě SKUTEČNĚ
A DOSLOVA.
Buňkou k buňce. Díky kříži.
Ani za trilion let byste
mě nepřesvědčili, že nejde
o dílo Stvořitele, který PŘESNĚ věděl, jak
bude vypadat
lamininové „lepidlo“ dlouho
předtím, než
se Adam poprvé nadechl! Tohle jsem našel,
když jsem do vyhledávače zadal laminin!
O tuhle prima věc jsem se musel podělit s ostatními. Myslím, že všichni můžeme mít z takového divu užitek. Já tedy
určitě mohu!
„Věřím ve slunce, i když právě nesvítí.
Věřím v lásku, i když jsem zrovna sám.
Věřím v Boha, i když právě mlčí.“
Neznámý autor, Přeložil M. T. – 4/2011
25
14. díl
Původ Země
V minulém díle jsme se zamýšleli nad počátkem vesmíru, z pohledu moderní vědy a z pohledu Bible. Nyní se v kosmologických
úvahách přiblížíme blíže k naší každodenní realitě – jaký je původ
Země?
Bible začíná již pět tisíc let slovy: „Na počátku stvořil Bůh nebe
a zemi…“ Hned v první větě se dozvídáme, že existuje Bůh, který
stvořil vše, co nás obklopuje. Každý, kdo zná Boha osobně, mohl
nesčetně krát ve svém životě poznat, jaký Bůh je, jak jedná, mluví,
co s námi zamýšlí. Písmo nás nenechává na pochybách: „Neboť to, co
s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Jr 29,11)
Věřit Bohu je o každodenním životě, o interaktivní spolupráci, komunikaci. Není to jen soubor náboženských představ a tradičních
událostí církevního roku. Bůh sám o sobě prohlašuje: „Zemi jsem
učinil já a člověka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma rukama roztáhl
nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy.“ (Izajáš 45,12)
Samozřejmě, ti z vědců, kteří odmítají biblickou zprávu i předkládané argumenty, hledají jinou alternativu. Výchozí potřebou se
ukázalo být formulování takové teorie o původu Země (vesmíru,
života…), která by vyloučila jakékoli nadpřirozené zásahy a popsala
postupný vývoj jen pomocí přírodních jevů, zcela samočinně. Podle potřeby si naplánovali nepředstavitelně dlouhý čas. Když se to
jevilo jako nezbytné, nacházely se důvody, aby bylo možné časová
období ještě natáhnout. Při dlouhém čase má přirozený vývoj věcí
samozřejmě dost prostoru k pokusům a slepým vývojovým cestám,
aby ta nejúspěšnější varianta mohla zvítězit. Tím se (jak se evoluční
vědci domnívají) zvýší jak uvěřitelnost, tak pravděpodobnost úspěchu jejich teorie.
Během posledních tří staletí přišli astronomové s řadou zajímavých
vysvětlení o původu naší planety. Přes všechna měření a zkoumání
máme ale k dispozici spíše jen hypotézy než jednoznačné odpovědi.
Některé moderní vědecké závěry se kloní k názoru tzv. „staré Země“ (asi
4,6 miliard let), jiné preferují tzv. „mladou Zemi“ (biblických 6 až 10 000
let). Oba tábory podpírají svá tvrzení argumenty, ale nestačí jen argumentovat. Klíčové je nepřehlédnout to, co stojí v pozadí jednotlivých
tvrzení. K jakým hodnotám a postojům nás směřují?
Planeta Země má podle astronomů zastávajících evoluční teorii
původ v rotujícím plochém disku z prachu a plynu, který se před miliardami let oddělil z rodícího se Slunce. Z tohoto základu prý časem
vznikly planety Sluneční soustavy. Částečky prachu se uvnitř disku
pohybovaly různými směry, narážely do sebe a díky gravitačním
silám ty větší k sobě připoutávaly ty menší. Tento proces srážek
a shlukování hmoty probíhal pořád dokola, dokud nevznikl základ
planet Sluneční soustavy, jak věří evoluční teorie.
Nespočetné vzájemné srážky vesmírných těles a řada dalších fyzikálních procesů způsobily, že se materiál, z něhož byly mladé
planety utvořeny, zcela přetavil. Podle zastánců evoluce mohla být
Země „žhavou koulí“ miliardu let. Těžší prvky (zejména železo) se
soustředily v jádru planety, ostatní lehčí prvky formovaly zemský
plášť. Planeta na povrchu pomalu chladla, ale jádro zůstalo žhavé
dodnes. Chladnoucí povrch planety dal postupně příležitost vzniknout pevné zemské kůře. Země byla aktivní, procházela dramatickými procesy. Vysoká teplota a tlak rozžhavené zemské hmoty relativně blízko povrchu planety způsobovaly pohyby vznikajících
zemských desek, což se podle této teorie stalo základem horotvorných pochodů.
Celý povrch Země bychom si podle učení evolucionistů mohli
představit jako obrovské a žhavé pulsující lávové pole. Oceány prý
ještě nebyla, ale do atmosféry se uvolňovalo množství plynů, pře-
26
vážně oxidu uhličitého, ale i vodních par. Když teplota atmosféry
klesla natolik, že mohly vodní páry kondenzovat, nastalo další doslova „bouřlivé období“.
Je evidentní, že zemský povrch byl formován vodou, stačí jen
zmínit Grand Canyon nebo množství usazených hornin. Také
mořská voda není slaná jen sama sebou…
Evoluční věda to interpretuje tak, že velice prudké a vydatné
lijavce miliony let nepřetržitě bičovaly žhavý povrch Země. Voda
se po dopadu okamžitě se syčením vypařovala zpět do atmosféry,
kde znovu kondenzovala a v doprovodu větrných smrští a hurikánů padala v podobě nového přívalu deště zase dolů… Výsledkem nakonec byly oceány vřící vody, která do sebe absorbovala
rozpustné soli z omývaných hornin. Přítomnost vody, uhlíkatých
sloučenin a vodíku v atmosféře byly rovněž nezbytné pro „ty
správné podmínky“, v nichž by mohl vzniknout život (ale o tom
zase příště). Tolik líčení evoluční teorie.
Pouhá představa „jak to tehdy mohlo vypadat“ jistě nejednomu z vás
připadne fascinující! Od dětství jsem si rád prohlížel v obrázkových
knížkách srážky vesmírných těles, sopečné erupce a řeky valící se lávy,
nezkrotné apokalyptické bouře… celé toto dech beroucí dobrodružství zrodu naší planety mě přivádělo k údivu. Na druhou stranu se ale
ptám: Proč by toto líčení mělo být pravdivé? Jen proto, že předložíme
několik logicky seřazených teorií a tiše si přejeme, aby Bůh nebyl?
Když člověk pozdvihne oči od stvoření ke Stvořiteli, pozná Jeho
samotného, oněmí úžasem. Každý, kdo se setká s Bohem, nemůže
zůstat beze změny. Jeho život se promění, dojde naplnění. Věci
kolem nás, životní události, cíle a touhy srdce začnou dávat hlubší smysl. Nebráním se použití pojmů jako prozření, osvícení, naplnění Pokojem… Teprve potom jsem si zřetelně uvědomil, co je
v pozadí „honby za důkazy evoluce“. Lidé jsou konfrontování s realitou Boží existence.
Bible v první kapitole knihy Genesis popisuje jednotlivé dny
stvoření. Země byla stvořena před několika tisíci lety v podobě,
která se od dnešního stavu liší (více méně) jen v těch ohledech,
které můžeme přičítat na vrub Potopě. Tato globální katastrofa
dává seriózní základ pro odpovědi na otázky související s posunem litosférických desek, vznikem sedimentů či připomenutého
Grand Canyonu. Navíc biblická zpráva o stvoření nepotřebuje
uměle protahovaný věk Země na miliardy let, bez nichž by zvažovaný evoluční vývoj neměl dost času se projevit. Kreacionisté
přijímají „mladou Zemi“ v souladu s pozorováními v přírodě. Dokladem nízkého stáří Země je např. příliš rychlé slábnutí magnetického pole Země. Kdyby byla Země stará jen o pár desítek
tisíc let více, muselo by magnetické pole Země nabývat zcela nereálných hodnot. Kosmický prach, který by se usazoval po dobu
miliard let, by tvořil nesrovnatelně vyšší vrstvu, než jaká je dnes.
Také soli v mořích je příliš málo, než by podle fyzikálních procesů,
které předpokládají evolucionisté, mělo za tak dlouhou dobu být.
Dokladů biblických pravd je dlouhá řada, jen je slyšet.
Ten, který nás stvořil tu JE a VOLÁ nás. Můžeme kličkovat, schovávat se, vymýšlet kolosální teorie o tom, jak by to všechno mohlo
vypadat „kdyby Bůh nebyl“. Můžeme se vědomě či nevědomě (nechat)
uvádět v omyl. Bůh nám dovolí i tvořit lež a sytit se jí, nakonec On
respektuje svobodu nesrovnatelně důsledněji než my sami. V Božím
srdci ale jsou touhy po Pokoji a svobodě. Připravil nám cestu k životu, dokonce nás po ní i provede, abychom nemuseli zahynout v tom,
co jsme si připravili… On volá a čeká na naši odpověď. Já se přidávám
k zástupům, které vyznávají: „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“
(Zj 4,11)
Život na planetě Zemi je velice křehký, stačilo by jen nepatrně pozměnit některou z desítek podmínek, na nichž život závisí a Země
by se rázem stala mrtvou planetou. Jen pro
představu, když astronomové hledají planety
s podmínkami vhodnými pro život lidí, zvažují: přítomnost vody, rovnovážnou teplotu mírně nad bodem mrazu, vzdálenost od hvězdy,
tvar oběžné dráhy, vhodnou gravitaci, složení
atmosféry… Je důležité zdůraznit, že naprostá
většina planet, které by sice splňovaly základní podmínky, stejně nakonec nebude obyvatelných pro člověka!
Vědci, kteří hledají alternativu k biblické
zprávě o stvoření, prosazují model postupného formování planet z gigantického oblaku
prachu a plynu (a) až po dnešní stav (f).
Zkoumají-li astronomové dnes např. srážky vesmírných těles, můžou přesně popsat, co
pozorují. Pokud ale přinášejí výklad, „co to
znamená“, používají takovou teorii (kontext),
který odpovídá tomu, čemu věří a co plánují
obhájit. Takové vědecké odpovědi dávají sice
promyšlené odpovědi, ale mohou být velmi
vzdálené od pravdy. Sci-fi seriály také „vědecky
objasňují“, ale zůstávají fikcí.
Aby se mohli někteří vědci biblické zprávě
o Stvoření (a Stvořiteli, jemuž jsme odpovědní), vytvořili teorii o samovolném vzniku všeho, co existuje jen za pomoci přírodních procesů. Např. naše planeta by mohla vzniknout
shlukováním volných částic díky gravitaci. Stačí jen počkat dost dlouho.
Evolucionisté předpokládají, že zemská kůra,
Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru: „Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není po- tvořená z roztavené horniny, první miliardu let
znání? Jako muž si teď vyhrň rukávy, budu se tě ptát a ty mě poučíš: Kde jsi byl, když jsem zemi založil? chladla a tvořila litosférické desky.
Jen pověz, když tomu rozumíš. Kdo určil její rozměry? To jistě víš!“ (Jób 38,1-5)
Mapka ukazuje oblasti s vyšší seismickou
aktivitou, která je charakteristická pro okraje
S trochou nadsázky můžeme říci, že jednotpohybujících se litosférických desek. Bible učí
o Potopě, kdy se desky daly do pohybu. Evo- livá fakta, která vědci pozorují a popisují, jsou
luční věda si dostupná fakta přebere (nehodící jako tyto kostky. Můžeme z nich složit zprávu,
kterou potřebujeme.
se vyškrtne) a interpretuje po svém.
Lidské poznání je omezené, ani věda nemá
odpovědi na všechno, co bychom rádi věděli.
Proto vznikají teorie. Ve skutečnosti ale nejde
ani tak o měření a výpočty, nýbrž o hledání takových „výsledků“, které podpoří to, čemu se vědci rozhodli věřit. Argumenty a teorie před Bohem zákonitě jednou dojdou, co bude potom?
Zatímco vědecké teorie se neustále tvoří, mění a zase vyvracejí, aby vzápětí jiné
vědecké instituce přicházely s novými senzačními objevy, Bible je stále stejná
a stále platná. Poskytuje nám pevný základ pro život. Po tisíciletí nám předává
zprávu Stvořiteli a o stvoření. Nenechává nás v nevědomosti či na pochybách o základních skutečnostech naší existence. Cílem Bible je, abychom poznali Stvořitele.
Za celá staletí, kdy se astronomové, filosofové i přírodovědci marně snaží vymyslet takovou soustavu argumentů, jimiž by bezpochybně vysvětlili původ světa
i člověka přirozenou cestou bez Božích zásahů, se nenašel důkaz, který by vyvrátil
biblická tvrzení. Na druhou stranu z pohledu evolučních vědců, je neřešitelných
problémů velké množství.
Nakonec každý má právo na informace a svobodu rozhodnout se, jak s nimi naloží. Nechme zaznít svědectví Bible o stvoření přímo:
Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země
pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma
a nad vodami se vznášel
Boží Duch. Bůh řekl: „Ať
je světlo!“ - a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo
je dobré, a Bůh oddělil
světlo od tmy. Bůh nazval světlo „den“ a tmu
nazval „noc“. Byl večer
a bylo ráno, den první.
(Gn 1,1-5)
Bůh řekl: „Ať je
uprostřed vod obloha, aby oddělovala
vody od vod!“ Bůh
učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad
oblohou - a stalo se.
Bůh nazval oblohu
„nebe“ a byl večer
a bylo ráno, den
druhý. (Gn 1,6-8)
Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské obloze
svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů
a let; budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ - a stalo se. Bůh
učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla
dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, aby panovaly
nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo
od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. (Gn 1,14-19)
Bůh řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy
dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ - a stalo se. Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré. Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka
k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými
rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí
i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“ Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil
je. A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte
zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“ Bůh
také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno
na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. Také veškeré polní zvěři, všem
nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má
v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ - a stalo se.
Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer
a bylo ráno, den šestý. (Gn 1,24-31)
Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo
a ať se ukáže souš!“ - a stalo se.
Bůh nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“.
A Bůh viděl, že je to dobré. Tehdy
Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň:
byliny nesoucí semeno a různé
druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ - a stalo se. Země
vydala zeleň: různé druhy bylin
nesoucích semeno a různé druhy
stromů nesoucích ovoce, v němž
je jejich semeno. A Bůh viděl, že
je to dobré. Byl večer a bylo ráno,
den třetí. (Gn 1,9-13)
Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody,
i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že
je to dobré. Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“ Byl večer a bylo ráno, den pátý.
(Gn 1,20-23)
Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval;
sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. Bůh
sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil. To je příběh nebe
a země, o jejich stvoření. (Gn 2,1-4)
Download

Listopad - Časopis Život v Kristu