VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 10  2012  ÈÍSLO 3
Sarkoid u koèky. Kazuistické sdìlení
SARKOID U KOÈKY. KAZUISTICKÉ SDÌLENÍ
FELINE SARCOID. A CASE REPORT
FRANTIŠEK JELÍNEK1, JANKA HRUŠKOVÁ2, JAN HRUŠKA2,
HANA KOZOVÁ2, RUTH TACHEZY3
Veterinární histopatologická laboratoø, Praha
2
Veterinární klinika Hruškovi, Doksy
3
Laboratoø experimentální virologie, Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha
1
SOUHRN
V pøíspìvku je popsán pøípad sarkoidu u koèky jak z hlediska klinického, tak laboratorní diagnostiky. U jednoroèního samce koèky
domácí se v oblasti nosní houby vyvinul tumor velikosti tøešnì. Tumor byl exstirpován, ale následnì došlo k opakované rekurenci
doprovázené zvýšenou agresivitou procesu. Vzhledem k nepøíznivé prognóze muselo být zvíøe utraceno. Histologicky byl diagnostikován sarkoid koèek, imunohistochemicky byla zjištìna pozitivita bovinního papilomaviru v cytoplazmì nìkterých nádorových
bunìk, ale metoda polymerázové øetìzové reakce pøítomnost virové DNA neprokázala. Pøesto jsme pøípad uzavøeli jako sarkoid koèek.
Klíèová slova: sarkoid, koèka, klinika, terapie, histologie, imunohistochemie, PCR
SUMMARY
Sarcoid in a cat is described in the article both from clinical and laboratory diagnostics point of view. Tumour a of cherry size,
developed on the nares of one-year old tomcat. The tumour was extirpated but subsequently repeated recurrence occurred which
was accompanied with increased aggresivity of the neoplasia. Due to unfavourable prognosis the cat was humanelly destroyed.
Feline sarcoid was diagnosed histologically, immunohistochemistry proved positivity of bovine papillomavirus in cytoplasm of
some neoplastic cells but viral DNA was not detected by means of polymerase chain reaction. In spite of this result we concluded
this case as feline sarcoid.
Key words: sarcoid, cat, clinic, therapy, histology, immunohistochemistry, PCR
Úvod
Papilomaviry indukovaná proliferace fibroblastù
oznaèovaná termínem sarkoid je nejvíce známa u koní.
Tato tumorózní léze je indukována bovinními papilomaviry 1 a 2 (BPV1, BPV2), které se nacházejí v proliferujících fibroblastech. Stejný proces se vyskytuje i u koèek
(Schulan et al., 2001). Naproti tomu druhovì specifické
infekce papilomaviry, pøi nichž dochází k infekci epitelií,
se manifestují kožními papilomy (Gross et al., 2005).
Papilomaviry byly ve zmìnìných tkáních prokázány
hybridizací in situ i polymerázovou øetìzovou reakcí.
Kromì bovinních a ovinních papilomavirù byly v sarkoidu u koèek nalezeny papilomaviry jelena a evropského
losa. Prevalence sarkoidu v populaci domácích koèek
není dosud známa (Schulan et al., 2001). Sarkoid se vyskytuje u volnì žijících koèek. Klinicky se manifestuje ve
formì solitárních nebo multipních nodulù do prùmìru
2 cm. Noduly jsou tuhé a na povrchu èasto ulcerované.
Tyto léze se obvykle vyskytují v oblasti brázdy horního
pysku (philtrum), na nozdrách, na horním pysku, ale
také na špièkách ušních boltcù, na prstech a na špièce
ocasu. Pøíležitostnì mùže být sarkoid i v ústní dutinì.
Postižena jsou pøedevším mladá zvíøata – kolem jednoho
roku vìku, èastìji kocouøi (Gross et al., 2005). Ginn et
al., (2007) nazývají výše charakterizovaný proces felinní
fibropapilom. Guarguére a Prélaud (1999) termín sarkoid
nepoužívají a popisují pouze papilomavirovou infekci
epitelií, jež mívá ve vìtšinì pøípadù charakter papilomu,
ale také se mùže manifestovat multicentrickým spinocelulárním (skvamocelulárním) karcinomem.
Noduly rostou pomalu, ale mohou infiltrativnì pronikat do okolí. Rekurence po exstirpaci je èastá a obvykle
je provázena zvýšenou rychlostí rùstu tumoru. Metastázy
však sarkoid netvoøí. Za vhodnou léèebnou metodu se
považuje kryochirurgie a radiaèní terapie. V místech,
kde to je možné (ušní boltce a ocas), se doporuèuje
amputace.
U koní se sarkoid vyskytuje také pøedevším u mladších jedincù, obvykle do vìku ètyø let, nejèastìji na
pyscích, v oblasti hlavy, ventrální ploše trupu a na konèetinách. Až ve 40 % pøípadù jsou pøítomny mnohoèetné
formace verukózního, nodulárního nebo smíšeného
tvaru, pøípadnì mohou být ploché (Ginn et al., 2007).
Tumory jen vzácnì regredují spontánnì (Goldschmidt
61
Sarkoid u koèky. Kazuistické sdìlení
VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 10  2012  ÈÍSLO 3
a Hendrick, 2002). Naproti tomu Ginn et al. (2007)
uvádìjí až 30% spontánní remisi, èasto až po nìkolika
letech trvání. Za adekvátní se považuje kryochirurgie se
širokým lemem. Pøi nekompletní exstirpaci je rekurence
èastá, ale metastázy se, podobnì jako u koèek, netvoøí
(Schulamn et al., 2001; Goldschmidt a Hendrick, 2002).
O sarkoidu u koèek se však tito autoøi nezmiòují.
vstøebatelným materiálem Vicryl EP3. Postoperaènì byl
naordinován amoxicilin (Betamox LA, 15 mg/kg s.c.)
a acidum tolfenamicum (Tolfedine 4%, 4 mg/kg s.c.)
a s opakovanou aplikací po 48 hodinách.
Nevyskytly se žádné komplikace a rána se zhojila per
primam intentionem.
Za ètyøi mìsíce po operaci byl pacient pøedveden
znovu s tím, že bìhem posledního mìsíce došlo k rekurenci a tumor narostl do pùvodní velikosti. Opìt byla
provedena exstirpace, stejným zpùsobem jako poprvé,
vè. anestezie a lékù. Rána se zhojila bez komplikací.
Za další tøi mìsíce byl opìt pozorován rùst tumoru
spojený s dyspnoickými pøíznaky a bylo patrné, že tumor
prorùstá z dorsální strany do lumen nosního prùchodu.
Pacient byl afebrilní, v celkovì dobré kondici a s dobrým
apetitem. Útvar byl na povrchu ulcerovaný. Novotvar
byl znovu chirurgicky odstranìn. Byl odebrán vzorek
tumoru k histopatologickému vyšetøení a naordinován
amoxicilin klavulanát (Noroclav, 12,5 mg/kg 2x dennì
p.o. po dobu 8 dnù) a acidum tolfenamicum (Tolfedine
4%, 4 mg/kg p.o. po dobu 4 dní).
Za dalších 7 týdnù byla provedena opìtovná exstirpace tumoru, pøi níž již bylo patrné šíøení tumoru jak
aborálnì, tak do nosní dutiny. Vzhledem k velikosti
a lokalizaci tumoru bylo nároèné provést kvalitní suturu.
Byl použit matracový steh a Vicryl EP 3,5. Pooperaèní
terapie byla amoxicilin klavulanát (Noroclav, 12,5 mg/
kg 2x dennì p.o. po dobu 8 dnù) a acidum tolfenamicum
(Tolfedine, 4 mg/kg p.o. po dobu 4 dní).
Mandibulární lymfonodus byl mírnì zvìtšený. Po
dvou dnech hospitalizace byl pacient propuštìn domù
s pøíznaky dyspnoe, dysfágie a permanentní sialorhoe.
Hojení probíhalo pøíznivì, po deseti dnech však již byla
patrná další rekurence tumoru. V prùbìhu dvou mìsícù
dosáhl tumor dvojnásobné velikosti a bylo patrné jeho
prorùstání na dorsum nasi i do nosní dutiny, která byla
tumorem témìø obturována. Pacient mìl problémy
s pøíjmem potravy, mìl trvalou sialorhoe a byl silnì
dyspnoický. Vzhledem k aktuální zdravotnímu stavu byl
z humánních dùvodù utracen (T 61 3ml pro toto i.v.).
Histologickým vyšetøením bioptátu byl diagnostikován solidní tumor mesenchymální histogeneze lokalizovaný v koriu i v subkutánním vazivu. Nádorová tkáò
byla v tìsném kontaktu s epidermis. Epidermis nebyla
hyperplastická, jen ojedinìlé krátké èepy epidermálních
bunìk prorùstaly do koria. V oblasti superficiálního
koria byl tumor více bunìèný než v hlubokém koriu
a v podkožním vazivu, kde byla výraznìjší fibroprodukce
(Obr. 3). Jádra nádorových bunìk byla rozdílné velikosti
a byla kulatá, oválná i nepravidelného tvaru. Nukleoly
byly malé, ale patrné. Mitotická aktivita byla pomìrnì
nízká, ale v superficiálním koriu byla proliferaèní aktivita
vyšší než v hlubší zónì. Mitotický index byl 1,1. Nìkteré
mitotické formace však byly atypické (Obr. 4). Cytoplazma i cytoplazmatická membrána byly nevýrazné.
Imunohistochemicky byla v nádorových buòkách
prokázána výrazná pozitivita vimentinu – markeru
bunìk mezenchymové histogeneze, a abscence cytokeratinù – markeru epitelových bunìk (Obr. 5). Pomocí
protilátky proti BPV 1 a 2 byly imunohistochemicky
Vlastní pozorování
Jednoroèní kocour, køíženec, byl na kliniku pøiveden
s novotvarem velikosti tøešnì, lokalizovaným v oblasti
nosní houby (Obr. 1, 2). Zvíøe žilo v domácnosti, v níž
bylo chováno nìkolik dalších koèek, ale nepøišlo do styku
se skotem ani s koòmi. Celkový klinický stav pacienta
byl dobrý a tumor byl exstirpován. Pro anestezii byla
použita kombinace xylazinu (Xylapan, 2 mg/kg i.m.)
s ketaminem (Narketan, 10 mg/kg i.m.). Kùže na okraji
novotvaru byla incidována dvìma øezy ve tvaru vavøínového listu a následnì byl novotvar odpreparován. Rána
byla uzavøena suturou jednotlivým uzlíèkovým stehem
Obr. 1: Tumor v oblasti nosu.
Obr. 2: Tumor v oblasti nosu.
62
VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 10  2012  ÈÍSLO 3
Sarkoid u koèky. Kazuistické sdìlení
Obr. 3: Tumor mesenchymální histogeneze v tìsném kontaktu
s epidermis. Výraznìjší bunìènost v superficiální než v hluboké
zónì. HE, obj. 20x.
Obr. 6: Prùkaz papilomaviru v cytoplazmì ojedinìlých bunìk (oznaèené èervenými šipkami) Imunoperoxidázová reakce, obj. 40x.
Obr. 4: Ojedinìlé atypické mitotické formace (oznaèené èervenými
šipkami) HE,obj. 40x.
Obr. 5: Prùkaz vimentinu v nádorových buòkách (hnìdì zbarvené
útvary). Imunoperoxidázová reakce, obj. 40x.
zjištìny granulární pozitivity v cytoplazmì nìkterých
nádorových fibroblastù, intranukleární pozitivita však
pøítomna nebyla (Obr. 6). Polymerázová øetìzová reakce
neprokázala pøítomnost papilomavirové DNA.
Diskuse
Lokalizace tumoru, opakované rekurence spojené se
zvýšenou agresivitou i histopatologický nález charakterizovaný tìsným kontaktem proliferující mesenchymální
tkánì s epidermis i histologický charakter tumoru (vyšší
bunìènost a proliferaèní aktivita v oblasti superficiálního
koria) svìdèí pro diagnózu sarkoidu koèek. Stejná struktura byla zjištìna i v bovinních fibropapilomech (Jelínek
a Tachezy, 2005). Felinní sarkoid je nutno diferencovat
od øady nádorù mesenchymální, pøípadnì neuroektodermální histogeneze. Pro sarkoid je charakteristické, že
nádorové fibroblasty jsou v tìsném kontaktu s epidermis,
zatímco fibrosarkom, vøetenobunìèné histiocytární sarkomy, tumory z pochev periferních nervù a amelanotické
melanomy jsou od epidermis oddìleny zónou nenádorové tkánì. Ginn et al. (2005) uvádìjí, že rekurence sarkoidu
o koèek je èastá, agresivita tumoru s rekurencemi stoupá, ale metastázy dokumentovány nebyly. V nìkterých
tumorech byla prokázána DNA papilomaviru pomocí
polymerázové øetìzové reakce a sekvence nukleotidù
byla nejvíce podobná, nikoli však identická, bovinním
papilomavirùm. Jelínek a Tachezy (2005) prokázali ve
fibropapilomech u skotu pøítomnost virové DNA nejen
v jádrech poèetných proliferujících bunìk epidermis, ale
také v poèetných nádorových fibroblastech v nichž ale
byla ve formì støednì silné pozitivity v cytoplazmì a slabé pozitivity v jádrech. Goldschmidt a Hendrick (2002)
považují prùkaz DNA papilomaviru za diagnostický pro
fibropapilomy. Naproti tomu Cheville (1994) uvádí, že
proliferující fibroblasty neobsahují virové antigeny, viriony, ani jiné zøejmé dùkazy viru. Z uvedeného literárního
pøehledu je patrné, že informace jsou rozdílné a zatím
není zøejmé vysvìtlení pro cytoplazmatickou pozitivitu
pøi prùkazu virové DNA. Jedno z možných, ale v literatuøe zatím neuvedených vysvìtlení by mohlo spoèívat
v souèasné nádorové proliferaci epidermis a fibroblastù
koria. Je možné, že ve fibropapilomech, v nichž lze detekovat virovou DNA v buòkách epidermis, mùže být
prokazatelná i v proliferujících fibroblastech vzhledem
k tomu, že se jedná o infekci druhovì specifickým papilomavirem. Sarkoidy jsou projevem infekce druhovì nespecifické a je možné, že v nich probíhá jen tzv. nepermisivní
63
Sarkoid u koèky. Kazuistické sdìlení
VETERINÁRNÍ LÉKAØ  ROÈNÍK 10  2012  ÈÍSLO 3
forma infekce. Tato forma infekce je obecnì známa u
DNA onkogenních virù, mezi které patøí i papilomaviry.
Po infekci buòky dochází k souèasnì s replikací virové
DNA k aktivaci bunìèné DNA. Takové buòky se dostávají
do permanentní S fáze, nemohou pøecházet do fáze G0
a jsou soustavnì stimulovány k dalším bunìèným cyklùm. Pøitom mùže dojít k vylouèení virového genomu z
jádra a buòka se stává opìt normální, nebo dojde k integraci virového genomu do bunìèného genomu a taková
buòka se stává imortalizovanou (Rejthar, Vojtìšek, 2002).
Tyto poznatky však spolehlivì nevysvìtlují pozitivitu
imunohistochemického prùkazu DNA papilomaviru v
cytoplazmì nìkterých nádorových fibroblastù. Pøesto
jsme pøípad uzavøeli jako sarkoid koèek.
Prof. MVDr. František Jelínek, CSc., Dipl. ECVP
Veterinární histopatologická laboratoø
Sojovická 16
197 00 Praha 9
e-mail: [email protected]
Literatura
Cheville NF (1994). Ultrastructural Pathology. An Introduction to
Interpretation. Iowa State University Press/AMES, 946 pp.
Guarguére E, Prélaud P (1999). A Practical Guide to Feline Dermatology. Merial
Ginn PE, Joane EKL, Rakich M, Rakich PM (2007). Skin and Appendages. In. MG Maxie (ed). Jubb, Kennedy, and Palmer’s Pathology of
Domestic Animals. Fifth Edition. Vol. 1, Saunders Elsevier, 553–781.
Jelínek F, Tachezy R (2005). Cutaneous Papillomatosis in Cattle. J.
Comp. Pathol. 132, 70–81.
Goldschmidt MH, Hendrick MJ (2002). Tumors of the Skin and Soft
Tissues. In: DJ Meuten (ed.): Tumors in Domestic Animals. Fourth
Edition. Iowa State Press. 45–117.
64
Rejthar A, Vojtìšek B (2002). Obecná patologie nádorového rùstu.
Grada Publishing, 206 str.
Schulman FY, Krafft AE, Janczewski T. (2001). Feline Cutaneous
Fibropapillomas: Clinicopathologic Findings and Association with
Papillomavirus Infection, Vet Pathol 38: 291–296.
Download

Sarkoid u - Veterinární klinika Doksy