Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu,
více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům
Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu,
Občasník Strany svobodných občanů – červenec 2014
BERAN
2
Výsledek voleb
je pro Svobodné
zásadním
průlomem
3
Dobrým členem
a příznivcem II.
5
Oslava Dne
daňové svobody
6
Chrudimští
Svobodní si již
komunálky
vyzkoušeli
8
Praha 4
rozdělená
Slíbili jsme vám europoslance
a díky vám ho máme!
4
3
2
1
číslo 1 | ročník 1
strana 1
www.svobodni.cz
Výsledek voleb je pro Svobodné
zásadním průlomem
Petr Mach se stal prvním poslancem
zvoleným za Svobodné, symbolicky tak završil pět let od chvíle,
kdy založil stranu a po něž je jejím
předsedou.
Jak člověk vstává s pocitem, že je prvním
svobodným europoslancem?
Nejprve chci poděkovat i zde na stránkách Berana všem členům a příznivcům za podporu.
Členové a příznivci Svobodných vytvořili za
pět let existence strany mohutnou sílu, která
dokázala z nuly udělat ze Svobodných parlamentní stranu. Mám z toho obrovskou radost.
Ten týden po volbách byl pro mě hrozně hektický. Hlavní vlna zájmu médií trvala asi tři dny
a v tu dobu jsem nestihl prakticky nic dalšího
než dávat rozhovory. Pak jsem jel na první
jednání do Bruselu, abych se tam zorientoval
v tom, co mě čeká, a vedl jednání s možnými
partnery. Zbytek týdne jsem musel ještě zkoušet u státnic. Skutečným poslancem budu,
až zahájí parlament jednání – na začátku
července. Pak teprve budu mít právo hlasovat
a budu se cítit jako „svobodný“ europoslanec,
zástupce svých voličů.
Berete úspěch v eurovolbách jako průlom,
nebo jako výsledek malé volební účasti?
Účast ve volbách byla sice malá, ale stejně
to je pro Svobodné naprosto zásadní průlom.
Prostě jsme překonali pětiprocentní hranici
v parlamentních volbách a jsme parlamentní
stranou. To je nezpochybnitelný fakt. Máme
mnohem větší šanci přetavit tento úspěch
do úspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny.
Co musí politik udělat a na co myslet, aby se
nestal, cituji vás, „bruseločlověkem“?
Nastavil jsem si předem ochranu proti zbruselovatění – nehodlám se tam stěhovat a hodlám si ponechat své povolání, to je v mém
případě přednášení na vysoké škole. Musím
se zkrátka dál potýkat s problémy, se kterými
se setkávají lidé zde. Nechci být odtržený od
reality naší země.
Jste předsedou Svobodných, učíte na dvou
školách, teď přibyl poslanecký mandát. Jak
to budete zvládat časově?
Působení ve školách omezím. Budu moci učit
už jen na jedné škole. Zprofesionalizujeme
činnost strany, abych nedělal administrativní
činnosti, které jsem dělal dosud a které mi
braly dost času, jako je správa databáze, sběr
nominací pro volby apod.
S kým byste chtěl ve Štrasburku spolupracovat v rámci frakce trvaleji a kdo je pro vás
partnerem například pro jednotlivá hlasování
či jednotlivá témata?
Dopředu jsme deklarovali, že chceme být ve
frakci s nám blízkými stranami. To je hlavně
UKIP ve frakci EFDD (Evropa svobody a přímé
demokracie). Richard Sulík ze Slovenska ale
míří do frakce evropských liberálů, kde bude
nejspíš spolu s hnutím ANO. Alternativa pro
Německo zas možná skončí ve frakci ECR, kde
budou spolu s britskými konzervativci. Možné
je zůstat i mimo frakce jako nezařazený.
Asi nebudeme mít kandidáty ve všech obvodech do Senátu. Nemáme ještě dost připravených kandidátů, takže se možná někteří z nás
budou přiklánět k volbě cizího kandidáta, který
nám myšlenkově bude nejblíže. Nebudeme
ale dělat žádné handly. O našich kandidátech
rozhodnou členové a příznivci v primárkách.
Naše politika se natolik liší od ODS či TOP09,
že těžko může kohokoliv napadat dělat nějaké
předvolební koalice. Po volbách samozřejmě
budeme spolupracovat a hledat společné cíle
se všemi, kteří nám budou aspoň trochu blízcí!
Nemáte pocit, že byl „ukraden“ původní význam pojmu liberální? Za liberály se označují
i zelení milovníci regulací, do názvu frakce
si liberalismus dali i prokazatelní eurofederalisté, kterým regulace rovněž nejsou cizí.
To je ten věčný boj o pojmy. Já o sobě budu
vždy tvrdit, že jsem liberál, ale pro mnoho voličů je to asi matoucí, když pak to samé o sobě
tvrdí třeba pan Bursík. Nestačí si dát nějakou
nálepku, musíme neustále vysvětlovat naši
politiku na konkrétních případech.
Jak vlastně vnímáte celoevropské výsledky
voleb do evropského parlamentu?
Evropské lidové strany a evropské sociálně
demokratické strany mají stále většinu, tak se
domluví jako obvykle na předsedovi Evropské
komise a budou dál chrlit jednu regulaci za
druhou. Ale opoziční hlas bude mnohem více
slyšet. Současný kurz EU se prostě začal
pomalu ale jistě rozpadat.
Čekají nás komunální volby. Najdou vás voliči
na nějaké kandidátce?
Nebudu kandidovat. Budu plně vytížen mandátem v europarlamentu. Jak jsem už říkal,
musím omezit i výuku ve školách, tak bych
určitě nestíhal práci zastupitele na úrovni
města. Takže nebudu kandidovat ani ve Stodůlkách, ani do pražského magistrátu.
Jste spokojen s podobou a rozsahem předvolební kampaně? Co by se podle vás mělo změnit, aby byl volební úspěch ještě výraznější?
Jsem velmi spokojen. Utratili jsme nanejvýš 5 milionů korun, a všechny billboardy
byly velmi pečlivě vybrané. Naši lidé byli
vidět v ulicích, myslím, že se nedalo udělat
o mnoho víc.
Co budou muset udělat Svobodní, aby obstáli
v politickém systému a dokázali, že jsou etablovanou stranou, se kterou je třeba počítat?
Myslím, že postupujeme dobře krok za krokem, zůstáváme pevní ve svých názorech,
jsme stále více vidět a slyšet. Musíme prostě
jen pokračovat a nedělat chyby, neustupovat
z našich myšlenek.
Takzvané pravicové strany nyní hovoří o potřebě integrace pravice, TOP 09 a ODS chce
stavět společné kandidáty v senátních volbách. Myslí to podle vás vážně, nebo z nich
mluví obavy z růstu Svobodných?
 Martin Rumler
strana 2
www.svobodni.cz
Dobrým členem a příznivcem – část II.
Co dělají volené orgány? Jakou
mohu dostat centrální pomoc?
„Co tam sakra nahoře dělají?“
Pomoc sdružením
Strana je dobrá tak, jak jsou dobří a schopní
její členové. Jedním z hlavních práv členů je
volit svá krajská a republiková vedení. Předsednictva dělají ze své činnosti zápisy, které by
měly být členům přístupné na webu, případně
na interní wikipedii (http://wiki.svobodni.cz/).
Tam se můžete dozvědět, jaká byla vydána
stanoviska a jaké jsou novinky ve straně.
ReP a ReV jdou příkladem a na webu lze najít
zápisy z jednání a další důležité dokumenty.
Vzhledem k proměnám webu je ale relativně
nesnadné je najít.
Na centrální úrovni funguje několik týmů, které Vám mohou pomoci.
Korektor
[email protected]
Karel Jára ustanovil a vede tým korektorů. Pošlete
jim text. Rádi ho opraví.
Než budete text v jakémkoli médiu, plakátu či letáku
publikovat, důrazně doporučuji poslat ho na tuto
adresu. Promptně obdržíte text opravený tak, aby
nám nedělal ostudu.
Grafik
[email protected]
Jiří Rybář ustanovil a vede tým grafiků (zatím nejproduktivnější grafičkou zde je Jana Hermanová – veliká
pochvala).
Pošlete jim popis a dostanete zpátky grafiku podle
aktuálního manuálu.
Nejde ale prosím o grafiku k probíhající kampani,
ale o plakáty na lokální akce, FB záhlaví, obrázky
na web místních sdružení či jiné nápady.
Dobrá grafika dá dost práce a grafici pracují dobrovolně, nikoliv za odměnu – chvíli to tedy trvá,
počítejte s tím.
Tisk
[email protected]
Máte-li potřebu vytisknout malé množství lokálních
materiálů a nevíte, kde a jak – ozvěte se mi. Bude-li to možné, vyhovím a pokusím se Vám dodat
požadované množství letáků, plakátů, vizitek apod.
Kancelář
[email protected]
Telefon: 773 697 985
Členové Republikové kanceláře odpovídají na telefonické hovory, SMS zprávy a e-maily.
Můžou upravovat uživatelské údaje (změna bydliště,
fotka apod.).
ReK má také dobrý přehled o tom, co se ve straně
děje, a dokáží vás minimálně odkázat na patřičné
místo, hledáte-li něco konkrétního.
Prosím s drobnými dotazy se obracejte na kancelář,
a ne na předsedu strany.
1) Musíte se přes vrstvy webů dostat až na
původní web. (volební -> nový -> původní)
2) Přihlásit se a pak se Vám objeví menu
„Pro členy“
Čekáme vaši pomoc při besedách a jejich organizaci
3) V něm jsou zápisy a další dokumenty k nahlédnutí a posouzení.
červenec 2014
Pokud se od krajského předsednictva dozvíte o akci Svobodných v blízkém městě, tak prosím
pomozte, co nejvíce to jde, tím, že na takovou, často velmi zajímavou akci pozvete osobně co
nejvíce lidí. Takto se budují dlouhodobé kontakty. Akce neděláme pro Svobodné, ale proto, aby
Svobodní přivedli na besedy své známé a známé známých. Ti často při klidné besedě zjistí, že
naše argumenty mají hlavu a patu a že jsou jim představitelé Svobodných sympatičtí.
Akce nevnímejte jako servis pro Vás, ale jako prostředek šíření našich názorů a programu dále.
Proto prosím zkuste příště zvážit a věnovat několik desítek minut pozváním svého okolí, a to
nejen prostřednictvím Facebooku.
 Tomáš Pajonk, místopředseda strany
strana 3
Šel bych do toho znovu
S volebním manažerem Petrem
Pořízkem o volební kampani.
Jak dlouho trvala příprava a samotný průběh kampaně před volbami do Evropského
parlamentu?
Celkově příprava, průběh a uzavření kampaně trvá skoro půl roku. První přípravné
schůzky a konzultace proběhly už v lednu,
od února pracoval základní tým i pracovní
skupiny volebního štábu. Na konci února jsme
představili kandidáty a od poloviny dubna se
potom rozjela hlavní část kampaně. V květnu
proběhly volby a v červnu ještě doděláváme
účetnictví a uzavření.
Kolik lidí se na kampani podílelo?
Základní tým tvořilo 5 lidí, v pracovních skupinách volebního štábu se aktivně zapojilo
okolo dalších 30 lidí. Důležitá byla i komunikace se 14 krajskými koordinátory. V kontaktní
kampani pracovalo 15 stálých pracovníků
a dalších asi 50 lidí a 28 kandidátů se různě
střídalo v městech. Celkově odhaduji, že se na
kampani aktivně podílelo 180–200 lidí. Další
stovky členů a příznivců přispěly propagací
myšlenek ve svém nejbližším okolí.
Byla to vaše druhá kampaň v krátké době. Čím
se lišily a co je naopak spojovalo?
Loňská kampaň byla na základě mimořádného termínu voleb, bylo méně času na přípravu.
Letošní kampaň jsme připravili pečlivěji, měli
jsme výzkumy a testování. Také bylo více
prostředků na venkovní reklamu a měli jsme
zkušenosti z aktivit na internetu. Obě kampaně naopak spojovalo podobné provedení
kontaktní kampaně.
Překvapilo vás něco příjemně či nepříjemně?
Nepříjemný byl celkový menší zájem o volby do EP jak u veřejnosti, tak u členů a příznivců. Museli jsme čelit námitkám, proč
takovou kampaň vlastně děláme a jestli to
není zbytečné. Naopak příjemné bylo zjištění,
BERAN  občasník Strany svobodných občanů. Vydává: Strana svobodných občanů, Perucká 2196/14,
120 00 Praha 2, IČ: 71339612. Odpovědný redaktor:
Martin Rumler ([email protected]).
www.svobodni.cz. Evidence MK ČR E 20310.
Toto číslo vychází v červenci 2014.
že se v našich řadách objevují další a další
příznivci a členové ochotní a schopní přiložit
ruku k dílu.
Jste si vědom, že část veřejnosti vnímala
pomazánkové máslo nebo žárovky jako populismus?
Jako populismus to vnímali někteří naši
intelektuálněji zaměření členové a lidé, kteří
se zajímají hlouběji o politiku v souvislostech. Naším záměrem ale bylo v pozitivním
duchu oslovit i potenciální voliče, kteří nás
neznají, o problémy EU se zajímají jen okrajově a z negativ EU si vybavují hlavně tyto
„drobnosti“.
Odpovídala konečná podoba kampaně vašim
představám, nebo jste musel často ustupovat?
Celkový směr kampaně se podařilo udržet,
byly pouze menší kompromisy ohledně některých organizačních záležitostí.
Kolik hodin denně vám práce v kampani zabrala?
V přípravné fázi to bylo 8–10 hodin, v horké
kampani pak 10–12 hodin.
Šel byste do toho znovu?
Tak určitě! Je totiž skvělé pracovat s lidmi
zapálenými pro naše myšlenky. S mírnou pauzou na regeneraci a dohnání restů v osobním
životě, samozřejmě.
Zaujalo vás něco v kampaních politické konkurence něco, nad čím jste si řekl, škoda, že
to nenapadlo nás?
Spíš mě překvapila celkově poměrně nízká
aktivita politické konkurence. A potom taky
třeba to, jak jsme všichni monitorováni policií, když chystáme veřejné akce. Například
1. května na Hradčanech byli už připraveni
těžkooděnci k rozehnání demonstrace jiného
politického uskupení, které na facebooku
ohlašovalo pálení unijní vlajky. S ironickou
a veselou akcí Svobodných ale nebyl problém.
 Martin Rumler
strana 4
PŘIHLÁŠKA NA LETNÍ
AKADEMII
SVOBODNÝCH
Letní akademie Svobodných se bude
konat ve dnech 30. a 31. 8. ve Středočeském kraji v penzionu Vltavanka na
Slapech. Na akademii budou přednášet
například předseda Svobodných a čerstvý europoslanec Petr Mach, Jiří Kinkor,
Petr Hampl a další. Poplatek zahrnující
ubytování a snídani činí za víkendový
seminář 990 Kč. V případě zájmu jen
o jednodenní účast je poplatek 650 Kč.
Zájemci o podrobné informace nechť
napíšou na e-mail organizátorky:
[email protected]
Harmonogram akademie
(předpokládaný program)
Sobota 30. 8.
9.00
Příjezd účastníků
9.30–10.50
Petr Mach – Ekonomie liberálů a socialistů
11.00–12.30
Jiří Kinkor – Úvod do
filosofie, svět idejí
12.30–14.00
Pauza na oběd
14.00–15.20
Jiří Kinkor – Úvod do
objektivismu
15.30–18.30
Jiří Payne – Komunální politika
Neděle 31. 8.
9.00–10.20 Petr Hampl – Cílová
skupina liberálů
10.30–12.00 Radim Smetka – Komparace decentralizace
států
12.00–13.30 Pauza na oběd
13.30–14.50 Radim Lecián –
Umění vyjednávání
15.00–18.00 Beseda – Komunální
praxe – Petr Zavadil,
Jiří Kubíček, Jiří Pánek, Václav Jakl
www.svobodni.cz
Oslava Dne daňové svobody
Strana svobodných občanů oslavila ve čtvrtek 26. června Den daňové svobody. Tímto dnem se označuje pomyslný okamžik, od kterého jde veškerá mzda na konto občana. Do té doby naopak veškerý příjem připadá státu. Také letos Den
daňové svobody připadl dle výpočtů společnosti Patria Finance na 27. června – to znamená, že téměř půl roku musíme
všichni pracovat na daně pro stát!
Svobodní přichystali akce pro veřejnost
v několika městech po celé ČR. V Praze, ve
všech krajských městech a v několika dalších rozdávali noviny speciálně vytištěné
k tomuto účelu (asi 60 tisíc kusů). Ve Zlíně se
uskutečnil koncert na náměstí a byla zdarma
zmrzlina – ovšem půlka kopečku byla vždy
odebrána coby symbolická daň.
„Chceme se spolu s občany zamyslet nad
tím, proč naši předkové Den daňové svobody
slavili na konci února, a my až v červnu. A také
si užít to, že už jsme daně zaplatili. Chceme
také lidi upozornit na vysokou míru zdanění
a neustálé změny v daňové soustavě, které
znejisťují občany a komplikují jim život. Dlouhodobě nabízíme řešení v podobě snížení daní
a vládních výdajů,“ vysvětluje Tomáš Pajonk,
místopředseda Strany svobodných občanů.
červenec 2014
Různé metody výpočtu
K výpočtu dne daňové svobody existují různé
metody. Ta, kterou užívá společnost Patria
Finance, rozděluje rok na dvě části v poměru
odpovídajícímu podílu celkových daňových
příjmů a čistého národního důchodu.
Den daňové svobody vypočítává každoročně
i Liberální institut. Loni získali lidé podle jeho
výpočtů daňovou svobodu 11. června. Institut
vypočítává den daňové svobody z dat OECD,
přesněji z jejich odhadu podílu veřejných
výdajů na hrubém domácím produktu.
Zásadní rozdíl je tedy v tom, že zatímco výpočet Liberálního institutu bere v potaz VÝDAJE
státu, výpočet Patria Finance je založen na
PŘÍJMECH státu.
 (red)
strana 5
Chrudimští Svobodní si již
komunálky vyzkoušeli
Poslední chrudimské komunální volby pro
nás byly zcela novou zkušeností. Snažili jsme
se sestavit kvalitní kandidátní listinu v čele
s významnou osobností, kterou bezpochyby
bývalý ředitel gymnázia Eduard Beránek byl.
Volební heslo jsme vytvořili s ohledem na
osobnost pana Beránka, a znělo proto „Slušnost a poctivost pro Chrudim“. Kampaň byla
vedena pozitivně, nicméně jsme neopomněli
uvádět pofiderní veřejné zakázky tehdejšího
vedení města a stavět se do role opozice vůči
starostům zvoleným za ODS. Eduard Beránek
získal více než dvojnásobný počet hlasů, než
byl průměr kandidátky, což jednoznačně ukazuje, jak je důležité mít v čele důvěryhodnou
a známou osobnost.
Obecně jsme vycházeli z doporučení, že ve
větších městech se vyplatí více sázet na
značku politické strany a propagovat jen lídra
či úplnou špičku kandidátní listiny a v městech menších je lepší se snažit vystavovat
celou kandidátní listinu (tzv. tablo) a dát větší
prostor i ostatním kandidátům.
Základem naší kampaně byla kontaktní kam-
paň, kterou jsme uspořádali ve všech částech
Chrudimi, tedy na třinácti místech. Tuto kampaň jsme samozřejmě výrazněji propagovali
na našem webu a i ve volebních novinách.
Jedna z akcí byla významnější, konala se na
hlavním Resselově náměstí za přítomnosti
čelních kandidátů.
Ve všech propagačních materiálech jsme zmiňovali tři programové priority. Mezi ně patřil
vyrovnaný rozpočet, transparentní rozhodování a zlepšení komunikace s občany. Do všech
chrudimských schránek jsme rozeslali osmistránkové volební noviny. Jejich základem
byl rozhovor s lídrem a jeho vizitka, zkrácený
volební program, komentáře první pětky kandidátů, podpora známých Chrudimáků, návod,
jak volit (aby ve složitém volebním systému
voliči využili všech svých hlasů), kalendář
kontaktní kampaně a také „tablo“ všech kandidátů, které se dalo rozložit i jako plakát. Využili
jsme i sítě našich podporovatelů živnostníků
k rozmístění plakátů do výloh, v ulicích jsme
rozdávali rozkládací letáky velikosti A5 a těsně
před volbami ještě jednou do všech schránek
rozeslali malý letáček velikosti A6, jako připomenutí a ukončení naší kampaně.
Důležitý byl rovněž kontakt s místními médii,
respektive hlavně s Chrudimským deníkem.
Snažili jsme se velmi pružně reagovat na objevující se témata komunálních voleb rozesíláním prohlášení našeho lídra. Jsem přesvědčen,
že i díky tomu jsme byli častěji zmiňováni.
Výsledkem pro nás byl zisk osmi procent
hlasů a dvou mandátů v zastupitelstvu. Následovala koaliční jednání, která byla pro
všechny „vyjednavače“ obrovskou zkušeností
a potvrzení pravidla: „Nikomu nevěř!“ I přes
naši poměrně malou sílu v zastupitelstvu
a přese všechny problémy spojené s déle než
roční účastí v radniční koalici se nám podařilo
například zastavit návrh na trvalé zvýšení
daně z nemovitosti, otevřít diskusi o dotacích
pro dospělé sportovce či o smysluplnosti
některých evropských projektů.
 Josef Káles,
koordinátor Svobodných v Chrudimi
a člen ReV
Veřejné statky v demokratickém státě
Před několika měsíci jsem v článku Státní
zásahy jako ničitelé informací kritizoval dotace a přerozdělování. Jeden ze čtenářů mě
kontaktoval s připomínkou, že ačkoliv je má
argumentace validní pro nedobrovolné přesuny zdrojů a bohatství od jedněch k druhým, nijak jsem se nevypořádal s problémem
takzvaných veřejných statků, což bych rád
napravil v rámci tohoto textu. Jaké statky
bývají běžně nazývány veřejnými? Jsou to
takové, z jejichž spotřeby nelze nikoho snadno
vyloučit a zároveň s počtem uživatelů daného
statku nijak výrazně nerostou náklady na jeho
provozování. Mezi typické příklady patří třeba
pouliční osvětlení (těžko lze někomu vzít užitek ze světla lamp bez odstranění dotyčného
z jejich dosahu a náklady na údržbu těchto
lamp nerostou v závislosti na tom, kolika
lidem svítí) či majáky (upřít jejich světlo jen
některým lodím je v podstatě nemožné a cena
majáku bude též neměnná bez ohledu na to,
kolika lodím pomůže). Potíž s takovými statky spočívá v tom, že pokud se příliš mnoho
jednotlivců rozhodne nepodílet na jejich financování, neboť statek budou moci následně
využívat tak jako tak (protože je velmi obtížné
či nemožné je z užívání vyloučit), nemusí být
nakonec dostatek zdrojů na jeho pořízení.
Tento stav bývá často označován velmi neurčitým pojmem „selhání trhu“, kterým jsou
většinou popisovány situace, ve kterých se
volnotržní řešení liší od státního a osobním
preferencím mluvčího více vyhovuje to druhé.
V rámci tohoto článku se však nechci tímto
vágním pojmem zabývat, neboť považuji za
irelevantní hodnotit, zda došlo k selhání, či nikoliv; i kdyby k selhání trhu (ať už to znamená
cokoliv) došlo, podstatné je dle mého názoru
pouze to, zda daný problém stát dovede řešit
lépe, nebo ne.
strana 6
Proč jsou vlastně se zřizováním a údržbou
takzvaných veřejných statků v tržním prostředí takové obtíže? Inu, mnoho lidí si totiž
řekne, že raději počkají, až daný statek zaplatí
ti ostatní (zatímco oni sami nic nepřispějí),
protože ze spotřeby stejně nebudou vyloučeni,
takže mohou mít z onoho statku užitek i bez
toho, aby nesli náklady. Kdyby tak uvažovali
všichni, ve výsledku nebude pořízeno nikdy
nic. Realita však typicky bývá taková (stačí
se podívat do historických období, kdy tyto
statky nezřizovaly státy), že ti, kdo daný statek chtějí či potřebují nejvíce, jej zafinancují,
zatímco mnoho černých pasažérů se sveze
bezplatně. Takový stav mohou mnozí chápat
jako nespravedlnost, kterou je třeba řešit –
a s touto žádostí se obracejí na stát. A jaké
řešení stát nabízí?
www.svobodni.cz
Na první pohled se může zdát, že černé pasažéry vyloučí jednoduše tím, že „veřejný statek“
zaplatí z erárních peněz.
Již druhý pohled však ukazuje, že tyto peníze
též nebyly vybrány zrovna rovnoměrně, neboť
někteří přispěli výrazně více než jiní (a mnozí
se dokonce nepodíleli vůbec). To však zdaleka
není vše; se státním diktátem přicházejí další
problémy. Stát nemá žádný způsob, jak rozeznat, zda se nějaký statek skutečně vyplatí
za dané náklady pořizovat, či nikoliv. Víme-li
například, že pouliční osvětlení v nějaké lokalitě by stálo dva miliony, pak jediný způsob,
jak rozhodnout, zda jej lidé skutečně chtějí
(a nevyužili by raději ty dva miliony jinak),
je nechat dotyčným jejich peníze a počkat,
zda se na ono osvětlení dobrovolně složí;
pokud ne, znamená to, že preferují nákupy
jiných statků. Stát tuto možnost prostě nemá,
neboť peníze lidem vezme, takže už dále
není jak zjistit, co by si za ně vlastně chtěli
doopravdy koupit.
Dalším úskalím, specifickým pro demokratická státní zřízení, je princip, na kterém
stojí samotné volby. Řekněme, že je třeba
demokratickými prostředky vyřešit následující
problém: Na to, aby občan přispěl na stavbu
veřejného osvětlení, musí odpracovat desítky či
stovky hodin, přičemž šance, že zrovna jeho příspěvek bude tvořit hranici mezi zřízením a nezřízením onoho osvětlení, je nízká, takže se mnoho
z nich raději rozhodne nepřispívat. (Zde je třeba
si uvědomit, že cílem není bezpodmínečné vybrání peněz na stavbu osvětlení, ale zejména
rozhodnutí, zda je taková investice skutečně
tou nejlepší volbou, co s penězi udělat.) A před
jakým dilematem stojí každý jednotlivec, když
probíhají demokratické volby? Na to, aby volič
učinil skutečně fundované rozhodnutí o tom,
který hlas do urny nakonec vhodí, musí strávit
Solární energie:
skutečný zabiják klimatu
Elektřina z fotovoltaických elektráren má přispět k ochraně podnebí. Ve skutečnosti je dopad fotovoltaiky na životní prostředí ničivý. Z nepřikrášlených
údajů vyplývá, že solární energie má na svědomí výrazně více skleníkových
plynů než uhelné elektrárny.
Solární energie je čistá, elektřina z fosilních
zdrojů nečistá. To se dnes učí každé dítě.
Protože se při provozu solárních panelů neuvolňuje žádný CO2, propagují politici fotovoltaické systémy jako ekologicky výhodné. Do
jejich výstavby proudí dotace ve výši mnoha
miliard. Při spalování zemního plynu a uhlí
vzniká CO2. To je důvod, proč je elektřina
z fosilních zdrojů považována za špatnou. Zapomíná se, že k výrobě solárních kolektorů je
také potřeba hodně energie, která je spojena
s významnými emisemi skleníkových plynů.
Při exaktním výpočtu nám vyjde, že uhlíková
stopa solární energie je skutečně zničující.
Dnes pocházejí solární panely asi z osmdesáti
procent z Číny. Zejména výroba ultra čistého
křemíku je energeticky náročná. V Číně pochází elektřina především z uhelných elektráren.
Podle Jiaotong University v Pekingu je na
výrobu jednoho metru čtverečního solárního
panelu zapotřebí více než 300 kg uhlí. Během
červenec 2014
tohoto procesu se uvolní 1 100 kg CO2. Pro
fotovoltaiku jsou ale dále zapotřebí i různá
pomocná zařízení, jako jsou měniče, baterie,
měděné kabely, přepínače, přístroje a nosiče,
při jejichž produkci se také uvolňuje CO2.
Emise CO2 na metr čtvereční panelu se tím
zvyšuje o 13 procent na 1 243 kg.
Pro výrobu křemíku jsou používány čisticí
plyny, které unikají do atmosféry a podle IPCC
atmosféru ohřívají. Trifluorid dusíku má na
atmosféru 16 600 krát větší vliv než CO2, hexafluorid síry pak více než 23 900 krát. Podle
studie v prestižním vědeckém časopise PNAS
odpovídá množství těchto plynů, které se
uvolní při výrobě jednoho metru čtverečního
solárního kolektoru, 513 kg CO2.
Ale to není vše: výroba solárních modulů potřebuje asi dvacet chemikálií a látek, které se
nevyskytují v přírodě. Musí se vyrábět v energeticky náročných procesech. Podle Silicon
Valley Toxics Coalition, výzkumné organizace,
strana 7
desítky či stovky hodin studováním programů
politických stran a pátráním v minulosti jejich
představitelů, aby zjistil alespoň něco o jejich
důvěryhodnosti, přičemž šance, že zrovna jeho
hlas bude tvořit hranici mezi tím, zda jeho favorit
dostane či nedostane rozhodovací pravomoc, je
nízká. A tak se mnoho z nich raději rozhodne
nevolit, případně volit jen podle usměvavých
tváří na plakátech či jiného podobného kritéria.
Jedná se pouze o posunutí daného problému
o úroveň výš. Z úplně stejného důvodu (příliš
velké náklady přinášející jen malou šanci na
to, že se něco změní), kdy se mnoha jedincům
nevyplatí přispívat na pořízení nějakého veřejného statku, se jim nevyplatí ani rozumně
a odpovědně volit. Takže ačkoliv financování
takzvaných veřejných statků v tržní ekonomice s sebou přináší určité problémy, stát
tyto problémy nejen neřeší, ale vytváří ještě
mnoho dalších.
 Martin Urza
která se zabývá průmyslovými metodami,
které jsou šetrné k životnímu prostředí, se
tak při výrobě metru čtverečního solárního
panelu uvolní dalších cca 30 kg CO2.
Celkově odpovídají emise skleníkových plynů
při výrobě jednoho metru čtverečního solárního panelu 1 786 kg CO2.
Kolik elektrické energie může být z jednoho
metru čtverečního vyrobeno? Podle německého Ministerstva životního prostředí je průměrný roční výnos v Německu 86 kilowatthodin
(kWh). To platí pro relativně nové moduly. Tím,
jak moduly stárnou, se produkce elektřiny
v nich snižuje asi o jedno procento ročně.
Se stářím panelu se také množí provozní
výpadky. Průměrná roční produkce je proto
zhruba jen 80 kilowatthodin/m2. Při předpokládané životnosti 25 let lze proto reálně počítat
s výrobou 2 000 kWh z 1 m2 solárního panelu.
Množství CO2, které se uvolní při výrobě jedné
kWh solární energie je 893 g. V moderních
uhelných elektrárnách s účinností 52 procent
je na jednu kilowatthodinu emitováno pouze
846 g CO2.
Těžba uhlí sice také spotřebuje nějakou energii, ale pouze jen asi jedno procento následného energetického výkonu.
Emise CO2 na kilowatthodinu elektřiny vyrobené z uhlí se proto zvýší o maximálně
10 g. Energie vynaložená na výstavbu uhelné
elektrárny je prakticky zanedbatelná.
Solární elektřina je obrovsky
materiálově intenzivní
Solární elektřina zatěžuje atmosféru mnohem
silněji než údajně škodlivá elektřina z uhlí.
V porovnání s elektřinou z plynu je zátěž
dokonce více než dvakrát vyšší: V moderních
plynových elektrárnách vzniká pouze 400 gramů CO2 na jednu kilowatthodinu. Hlavním
důvodem této nepříznivé bilance je, že solární
energie je extrémně materiálově náročná: velké plochy kolektorů vyrábějí pouze skromné
množství elektřiny.
Ve skutečnosti je uhlíková stopa solární
energie ještě mnohem horší: výroba je totiž
závislá na počasí, a je proto nespolehlivá.
Musí být k dispozici jiné elektrárny, které
zajistí zásobování elektřinou. Řeší-li se to
tak, jako to dělá Německo – tedy především
pomocí uhelných elektráren – tak ty musí
být z technických důvodů téměř v nepřetržitém provozu. Tím se produkuje množství
dalšího CO2 – a to i když svítí slunce. I kdybychom měli dostatek úložišť, kam by se
přebytečná solární energie ukládala – které
v současnosti nemáme – část energie by se
Praha 4 rozdělená
Zastupitelstvo městské části Praha 4 na svém jubilejním 20. zasedání ve
středu 18. června podle očekávání schválilo usnesení, kterým zřizuje na svém
území pět volebních obvodů pro podzimní komunální volby. Občané tak nebudou volit všech svých 45 zastupitelů, ale opět pouze 9 „svých“ v tom obvodu,
do kterého podle schváleného usnesení spadá jejich volební okrsek.
Ze zákona na to zřejmě zastupitelé právo
mají, takže ho využili. Překvapilo mě však
odůvodnění návrhu Radou městské části,
která dospěla k názoru, že cokoliv jiného než
stejná podoba obvodů jako minule by prý
bylo označeno za volební inženýrství (tzv.
gerrymandering).
Svobodní Praha 4 byli jedni z mála, kteří
se na věc snažili upozornit a aktivně proti
ní vystupovali. Strana zelených vystoupila
stejně jako před čtyřmi lety proti během
projednávání příslušného bodu a nehlasovala pro usnesení. Nečekaně věc podpořil
i nezávislý zastupitel Václav Krištof z Klubu
pro Prahu 4, který dokonce předložil protinávrh na zřízení pouze jednoho obvodu, ten
byl ale odmítnut, pro hlasovalo jen asi šest
zastupitelů, kterým tímto děkujeme (doplnil
bych jména, ale výsledek hlasování zatím
není uveden veřejně).
Má snaha alespoň předem zjistit postoje
místních stranických organizací a posléze
jednotlivých zastupitelů narazila na neochotu
komunikovat. Jediní Piráti se nechali slyšet,
že nepodpoří aktivitu jiné strany, se kterou
nepřišli sami. Na e-maily zastupitelům mi
odpovídali pouze pan starosta Caldr a zastupitelé Jan Schneider, Martin Píša a částečně
Ladislav Kunert. Nechci kategoricky předjímat, že ostatní mě prostě ignorovali, chyba
mohla být na mnoha místech, ale 4 ze 45 je
poněkud zarážející výsledek.
Petici proti vzniku obvodů, kterou jsme také
organizovali a věnovali jí poměrně dost času,
poněkud pohřbil fakt, že mi pan starosta do
mailu sdělil, že by otázku rád probíral v květnu. Petici jsme tedy cílili na konec dubna,
nebylo na to pak moc času, což se projevilo
i na výsledku – 293 podpisů. Pak se ukázalo,
že se o tom bude jednat až červnu. Vědět
včas o červnovém termínu, měli jsme minimálně měsíc navíc… K tomu radnice odbyla
svou zákonnou povinnost na petici písemně
odpovědět sdělením, že květnové zastupitelstvo nemá věc na pořadu jednání (ano, žádal
jsem v průvodním dopisu, aby petici vzali na
vědomí pro účely květnového jednání, takže
mi technicky vzato ochotně vyhověli).
Dalším kanálem vyslovení nesouhlasu byl
(a stále je, byť bude potřebovat aktualizaci
textu) web http://nerozdelena-praha4.cz/.
Nemám zprávy, jak moc se nápad umožnit
lidem napsat jejich zastupitelům osvědčil,
zřejmě ale příliš ne. Olomoucký originál
http://nerozdeleni.cz/, jehož autorovi děkuji
za spolupráci a pomoc, fungoval lépe, tam
strana 8
v důsledku transformace energie ztrácela.
V přečerpávacích vodních elektrárnách se
tak dá reprodukovat maximálně 75 procent
původní energie. Podíl CO2 na kilowatthodinu
elektřiny tak opět výrazně vzroste.
Každý, kdo horuje za solární energii, nechť
počítá s výrazně zvýšenou emisí skleníkových plynů!
Kdepak jsou zelení politici, aby označili solární
energii za zabijáka klimatu?
 Alex Reichmuth a Ferruccio Ferroni
Článek vyšel ve WELTWOCHE, 20/2014 |
15. května 2014; http://www.weltwoche.ch/,
přeložil Jiří Vodička
zrušení obvodů dosáhli a „nátlak“ na zastupitele přes e-maily prý sehrál svou roli.
Závěrečnou epizodou celého boje bylo mé vystoupení v rámci projednávání bodu na zastupitelstvu – http://youtu.be/BtmX3_Mm5VE.
Prý to nebylo špatné, já ale musím přiznat,
že připravený jsem měl ten projev lépe, než
jak jsem ho odříkal. Jak jsem u toho vypadal,
to jsem se raději ani zpětně nedíval, posuďte
sami. Každopádně efekt přirozeně žádný,
pouze mě pan radní Píša pochválil, že jsem
neváhal uvést svou politickou příslušnost. To
ovšem nebyla ctnost, ale záměr Svobodné
Praha 4 alespoň trochu zviditelnit.
To je tedy shrnutí dění a části činnosti naší
pobočky v minulých dnech a týdnech. Nyní
se musíme vypořádat s faktem existence
pěti obvodů.
Někteří naši členové sice ještě zvažují soudní
cestu, ale pobočka jako taková přijímá politický
stav takový, jaký je. Nedá se říct, že bychom to
nečekali a nebyli připraveni. Naštěstí (a přitom
bez žádného zvláštního úmyslu) bylo možné do
každého ze staronových obvodů nasadit kvalitního lídra z čela původně připravené „společné“
kandidátky. Není to možné předem přesně
spočítat, ale snad by na úspěch mělo stačit
v obvodu získat 7–8 % hlasů. Naše výsledky
z květnových voleb do EP byly v těchto obvodech od 6,5 do 7,5 – takže nic není ztraceno,
ačkoliv se naše výchozí pozice ztížila.
Kampaň už intenzivně připravujeme a o mandáty v zastupitelstvu se přes nepřízeň stávajícího radničního establishmentu popereme.
Držte nám v říjnu palce!
 Alois Sečkár
www.svobodni.cz
Download

Slíbili jsme vám europoslance a díky vám ho máme! 2 3