eny
založ
1883
1/2014
ročník 117
7. leden
učitelské noviny
týdeník pro učitele a přátele školy
TROJE
UMĚNÍ
POD JEDNOU
STŘECHOU
Brněnské soukromé gymnázium je svého druhu ojedinělé
4
8
19
20
PATŘÍ MUSLIMSKÝ
ŠÁTEK DO ČESKÉ
ŠKOLY?
ŠKOLSKÝ
ROZPOČET 2014:
MILIARDA
DO PLATŮ
OPRAVDU
AGRESIVITA
RODIČŮ STOUPÁ?
ČŠI: MATEŘINEK
HODNOCENÝCH
NA VÝBORNOU
UBYLO
cena 39 Kč
www.ucitelskenoviny.cz
Úvodník
OBSAH
4–6
Téma týdne
PATŘÍ MUSLIMSKÝ ŠÁTEK
DO ČESKÉ ŠKOLY?
Islám by letos mohl získat v našem
vzdělávacím systému větší vliv.
7 Analýza
ŘEDITEL ŠKOLY VERSUS JEJÍ
ZŘIZOVATEL
Názory nejen od kulatého stolu.
8–9 Zeptali jsme se
ŠKOLSKÝ ROZPOČET 2014
Miliarda do platů, 100 milionů
na dostavby škol.
10–11
Profil
TROJE UMĚNÍ POD JEDNOU
STŘECHOU
Brněnské soukromé gymnázium je
svého druhu ojedinělé.
12
Jak to vidí
Libor Mikulášek:
DEJTE NÁM ŠACHOVÉ
HODINY!
13
Odborníci radí
Vladislava Coufalová:
K ČEMU JE (NEJEN) ŘEDITELI
ŠKOLY NEBO ŠKOLSKÉHO
ZAŘÍZENÍ INSPEKČNÍ ZPRÁVA?
14–16
Reflexe
BŘIDLICOVÝ PLYN – NADĚJE,
NEBO ZHOUBA
Změní převratná inovace
v energetice českou ekonomiku?
18
Sonda
PES POD LAVICÍ
Mají školy podmínky pro integraci
žáků?
19 Sonda
OPRAVDU AGRESIVITA
RODIČŮ STOUPÁ?
Dobrá a špatná zpráva
Mám pro vás dvě zprávy – a jak to tak bývá,
jedna je dobrá a druhá špatná. Kterou byste
chtěli slyšet dřív? Odhaduji, že dobrou,
do nového roku se má vcházet s pozitivní
myslí. Tak tedy – dobrou zprávou je, že
rozpočet pro letošní rok nebude horší než
loňský. Dokonce by mělo být pár korun navíc
na platy, nic moc, ale každá koruna dobrá.
Ani peněz na ONIVy by nemělo ubýt, je
dobře, že ředitelé nebudou muset čtyřikrát
obracet každou korunu jako třeba přede
dvěma lety.
Když se navíc podíváme na výhledy do dalších dvou let (i když, jsou to jen výhledy, věřit se jim může pouze do určité míry), zdá se,
že stabilita by mohla mít trochu delší trvání.
Jak pro rok 2015, tak pro rok další by objem
prostředků na platy měl růst o procento.
Dr. Z. Matušková z MŠMT, s níž jsme o letošním rozpočtu školství hovořili, upozorňuje,
že pro rok 2015 se sice plánuje částka nižší,
ale je to způsobeno započítáním snížení
sociálního a zdravotního pojištění o dvě
procenta, které vyplývá z jiných právních
předpisů.
Takže stabilita, tedy „nepokles“ v absolutních číslech, to byla ta zpráva dobrá.
Tato stabilita a „nerůst“ může být ovšem
i zprávou špatnou. Když totiž porovnáme
vývoj školského rozpočtu s vývojem hrubého
domácího produktu, zjistíme, že náš podíl
na HDP mírně klesá. Nezbývá, než v této
souvislosti připomenout dnes už fousatý slib
ministryně školství za ČSSD Petry Buzkové,
že se přiblížíme šesti procentům, jak je tomu
ve státech, se kterými bychom se chtěli
srovnávat. Je otázka, jestli se současná opět
částečně sociálně demokratická vláda pokusí
tuto vizi resuscitovat.
V koaliční dohodě se dnešní triumvirát
stran pokoušejících se o vládní angažmá
(tedy ČSSD, ANO a KDU-ČSL) se třemi slovy
(„všestranná podpora vzdělání…“) ve svých
prioritách zmiňuje i o školství. A pak v ní
najdeme další prohlášení, která se dobře
čtou. Třeba: „Vzdělávání nesmějí být do cesty stavěny žádné institucionální, zákonné
nebo sociální bariéry.“ Ekonomické bariéry,
které leckdy a leckde dosahují mohutnosti
čínském věže, autoři cudně nezmínili. Nebo:
„Poslední rok předškolního vzdělávání zavedeme v zásadě jako povinný.“ V rozpočtu
se na to zatím nepamatuje – zaplatí to obce
jako zřizovatelé mateřinek nebo pomůže
nový plánovaný rozvojový program? Když se
v koaliční dohodě říká: „Posílíme kontrolu
úrovně vzdělávání…,“ jak to koresponduje
s třímilionovým škrtem v rozpočtu ČŠI, který
se zřejmě projeví ve snížení financí na cestovné?
Ještě dvě věty stojí zato citovat: „Podle
ekonomických možností státu se zasadíme
o zvyšování mezd zaměstnanců ve školství
včetně nepedagogických pracovníků…
Zavedeme efektivní kariérní řád pro učitele,
který bude propojen s motivačním ohodnocením učitelů.“ Ano, kariérní řád se
připravuje. Je ale dobré připomenout, že
jeho zavedení nutně potřebuje víc peněz
na platy. Ani výhled na rok 2015, ani na rok
2016 s takovou změnou ale nepočítá.
Peníze jsou určitě důležité, ale přiznejme
si, že nejsou všechno. Proto třeba v Tématu
týdne najdete rozbor situace, se kterou se
může vyrovnávat každá škola – patří muslimský šátek, hidžáb, do třídy a do vyučování?
A jaká pravidla mohou a mají školy nastavit?
Učitelé chemie, fyziky nebo třeba biologie
by zase mohli přivítat informace o aktuální
situaci při těžbě břidlicových plynů. Konečně, tímto tématem v Reflexi UN se kruhem
vracíme zase k penězům, protože tato těžba
a používané postupy proti sobě staví jednak
investory, kteří pochopitelně očekávají zisk,
a lidi, kteří v místě plánované těžby bydlí
a bojují o zachování přírody a čistého životního prostředí.
Radmil Švancar
ar
20–21
Sonda
ZA ODKLADY ŠKOLNÍ
DOCHÁZKY STOJÍ ZEJMÉNA
LOGOPEDICKÉ VADY
Výroční zpráva ČŠI: mateřinek
hodnocených na výbornou ubylo.
22
Zrcadlo praxe
PŘI SAUNOVÁNÍ
V MATEŘINCE JE POTŘEBA,
ABY DĚTI DODRŽOVALY
DŮLEŽITÁ PRAVIDLA
23–25 Kaleidoskop
26–27 Dopisy
Kresba: Václav Hradecký
Učitelské noviny, týdeník pro učitele a přátele školy
Založeny Josefem Králem v Praze roku 1883
Uzávěrka čísla 3. 1. 2014
3
Téma týdne
TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA
PATŘÍ MUSLIMSKÝ ŠÁTEK
DO ČESKÉ ŠKOLY?
Islám by letos mohl získat v našem vzdělávacím systému
větší vliv
V minulém roce se v regionálním školství objevily dva případy,
v nichž jako kontroverzní prvek figurovalo nošení muslimského
šátku, respektive islám. Jakkoliv obě kauzy spojuje stejný
problém, samotná jejich povaha je už ale zásadně odlišná.
Před rokem se Iva Špírková, učitelka mateřské školy v jihočeském Lišově, rozhodla
i mezi děti nosit jeden z typů muslimských
šátků, takzvaný hidžáb (viz box). Začala
být označována za muslimskou fundamentalistku, která svým malým svěřencům
vnucuje islám. Škola proto byla atakována
i výhružnými telefonáty, maily a SMS.
Avšak většina rodičů dětí se za učitelku
postavila s tím, že jim, ani jejich ratolestem pokrývka hlavy nepřekáží. Vyšlo
najevo, že I. Špírková patří už sedm let
k nejoblíbenějším učitelkám této mateřinky, což neovlivnila ani změna v jejím
odívání. A především: mladá učitelka
o svém záměru přestoupit na islám řekla
vedení školy i rodičům ještě před tím, než
si hlavu zahalila do hidžábu. Navíc se prý
neobjevil ani nejmenší náznak toho, že by
čerstvá konvertitka snad chtěla někoho
z předškoláků nábožensky ovlivňovat.
Zanedlouho po zahájení studia na Střední
zdravotnické škole v Praze v Ruské ulici
ho dvě zahraniční muslimky (Somálka
a Afghánka) ukončily údajně proto, že jim
ředitelka této školy Ivanka Kohoutová zakázala do školy nosit hidžáb. Dívky případ
medializovaly s tím, že jsou omezována
jejich práva, a to na náboženské vyznání a vzdělání. I. Kohoutová zveřejnila
na webových stránkách školy (viz box) své
vyjádření k dané kauze. V něm mimo jiné
uvádí, že ještě před nástupem obou dívek
ke studiu s nimi podrobně probírala hygienické předpisy ve zdravotnictví, včetně
nošení pokrývek hlavy, které řeší i školní
řád dané školy. Nastávající studentky s těmito požadavky souhlasily, a to i s vyjádřením, že jim v rámci studia nečiní žádný
problém zdržet se nošení jakéhokoliv
šátku zakrývajícího vlasy a že jim postačí,
když jej budou moci mít na ramenou.
(Studentky v Událostech ČT tvrdily, že
ředitelce řekly, že šátky si sundají jen při
praxi v nemocnici.) Hned v prvních dnech
školního roku však obě dívky pravidla
porušily – šátky měly na hlavách. Reakcí
jedné ze studentek na dotaz ředitelky,
proč vzájemnou dohodu nedodržela, bylo
pouze předání žádosti o ukončení studia.
Foto: Petr Husník
4
Bronislav Ostřanský
Druhá ze studentek začala poté předpisy
respektovat a ve studiu pokračovala. I ona
však po dvou měsících studium ukončila.
Rozhodující je školní řád
O vyjádření k danému problému a vůbec
k tématu užívání s náboženstvím spjatých
symbolů jsme požádali tiskový odbor ministerstva školství, jehož odpověď v plném
znění předkládáme:
„Provoz a vnitřní režim školy nebo školského zařízení upravuje školní řád každé
školy. Školní řád vydává ředitel školy,
a kromě jiného také v souladu se školským
zákonem upravuje podrobnosti k výkonu
práv a povinností dětí, žáků, studentů
a jejich zákonných zástupců ve škole nebo
školském zařízení a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými
pracovníky. Na vyjádření názoru týkajícího
se provozu školy, obsahu a formy vzdělávání a dalších podrobností má právo také
zákonný zástupce. Co se týče pedagogů
– všichni zaměstnanci školy jsou povinni dodržovat školní řád a další vnitřní
předpisy školy, které můžou stanovit další
podrobnosti ohledně výuky a s ní souvisejících záležitostí.“
S danými kauzami a vůbec s problematikou islámu v naší společnosti, zvláště pak
ve školách jsme se obrátili na jednoho
z našich předních odborníků v této věci,
a to islamologa z Orientálního ústavu
Akademie věd ČR Bronislava Ostřanského: „Vyjádření zveřejněné na webových
stránkách školy mi přijde jako naprosto
korektní. Jestliže si daná instituce stanoví
nějaká pravidla, má právo očekávat,
že budou dodržována a na jejich dodržování také trvat. Něco jiného by však
bylo, pokud by škola takováto pravidla
stanovena neměla a teprve ve chvíli, kdy
by se problém s praktikováním určitého
náboženského zvyku objevil, snažila by se
daného studenta nějak omezit. Nepřijatelné by také bylo, kdyby na veřejné škole
bez udání racionálního důvodu bylo třeba
dovoleno nosit židovskou jarmulku, ale
muslimský šátek již ne.“
Koneckonců jde jen o strategii, která je
v muslimských zemích vůči jinověrcům
běžně praktikována, a to většinou ještě
mnohem přísněji, byť v obráceném gardu.
V některých muslimských zemích musejí
i ženy, které nevyznávají islám, respektovat
právě třeba požadavek na zakrytí vlasů.
Problém okomentovala také Klára Popovová, koordinátorka výzkumného a vzdělávacího projektu Muslimové očima českých
školáků, která studuje religionistiku
a učitelství pro střední školy na Filozofické
fakultě UK: „Myslím si, že pravidla stanovená ve školním řádu by se měla respektovat.
Nicméně otázkou je, jestli by daná škola
postupovala stejně, pokud by na ní chtěla
studovat jeptiška… Myslím si, že by se tedy
mělo vždy alespoň zvážit, zdali není možné
učinit výjimku v situaci, kdy zakrytí vlasů je
součástí identity daného člověka. V každém případě chápu, že prakticky žádná
škola nemůže vyjít vstříc studentce, která
by chtěla studovat v nikábu (viz box).“
Potřebujeme právní úpravu?
„V médiích se v souvislosti s oběma kauzami objevila řada nepřesností i nesmyslů.
Je paradoxní, že islám je v našich médiích
na jednu stranu marginálním tématem,
na druhou stranu veřejnost prokazatelně
přitahuje, což je patrné především z diskuzí na internetu. V některých médiích se
například uvádělo, že hidžáb je znamením
islámského radikalismu, což je pomýlené,“
říká B. Ostřanský.
Zdroj: muslimove.cz, foto: Martin Pokorný
Téma týdne
5
muslimy. Myslím si ale, že obdobná právní
úprava není v České republice nutná, a to
nejen proto, že kauz, jež souvisejí s muslimským zahalováním, bylo u nás poměrně málo, ale i kvůli tomu, že náš právní
systém je v oblasti náboženských svobod
liberální. A pokud snad některý muslim
žijící v naší zemi tvrdí, že zdejší právní řád
mu znemožňuje naplno praktikovat islám,
jde o naprosto nesmyslné tvrzení,“ míní
B. Ostřanský.
Jedno náboženství – řada
výkladů
burka – zahaluje celé
tělo i obličej, a to
včetně očí, přes něž
je průhledná mřížka
(Pákistán, Afghánistán,
Bangladéš, Spojené
arabské emiráty, Indie)
„Chápu Francouze, že přijali zákaz nošení
burky i nikábu na veřejnosti. Jako krajnost
je toto zahalení vnímáno i mezi mnohými
nikáb – kromě úzké obdélníkové mezery na úrovni
očí zakrývá celou tvář
a dosahuje na hruď nebo
až na úroveň lýtek (Sýrie,
Egypt, Saudská Arábie a státy kolem Perského zálivu)
Přestože spolu se Slovenskem u náš žije
nejméně muslimů v Evropě, odpor vůči
nim je zde poměrně velký. B. Ostřanský
příčinu spatřuje ve zkresleném obrazu,
jejž podávají média: „Vůbec se nedivím,
čádor – dlouhý, často
černý oděv, který kromě
vlasů, krku a hrudníku
zakrývá i další části těla
až po kotníky (Írán,
Afghánistán)
burkini – koupací oděv
zahalující kromě obličeje
a dolní části nohou celé
tělo
Foto: Christiaan Briggs
Foto: Steve Evans
Foto: Steve Evans
I v některých muslimských zemích mohou
být veřejné instituce, které se brání proti
tomu, aby ženy nosily nikáb, protože daná
osoba je v něm samozřejmě prakticky ne-
Nejznámějším případem nošení muslimských šátků, a to jakéhokoliv druhu,
je situace ve Francii. Jsou však i další
evropské země, které zakazují nebo jinak
legislativně upravují (rozhodnutí je většinou na dané instituci) nošení nikábu nebo
burky na veřejnosti, a to Itálie (už od roku
1975), Holandsko, Dánsko, Německo nebo
Velká Británie. U nás žádná takováto právní úprava neexistuje.
„Podle mých informací má velká část
muslimů žijících na našem území poměrně zdrženlivý vztah k oficiální muslimské
reprezentaci. Zahraniční finanční podpora
v současné době totiž plyne zejména ze
Saudské Arábie a tam je výklad islámu
spíše rigidnější. To ale neznamená, že
s takovýmto výkladem musí souhlasit
většina muslimů v České republice,“ uvádí
B. Ostřanský.
Foto: Giorgio Montersino
„V Koránu se doslova píše, aby ženy
zahalovaly své ozdoby a aby se chovaly
cudně. A protože toto vyjádření je vágní,
muslimové se přou, jak má vypadat optimální zahalení muslimské ženy. Existuje
tedy pestrá škála výkladů od nejpřísnější
varianty, kterou je burka, až po liberální
a zároveň nejrozšířenější pojetí, jímž je
hidžáb. A existuje i islámská menšina, jež
dokonce tvrdí, že muslimka vůbec žádný
šátek mít nemusí. V každém případě však
platí, že pokud se muslimská žena nechová cudně, jakékoliv zahalení postrádá
smysl,“ vysvětluje B. Ostřanský.
identifikovatelná. Takováto situace nastala například před patnácti lety v Egyptě.
„Univerzita zakázala studentkám v nikábu
vstup na akademickou půdu. Tyto studentky se bouřily a nařízení označovaly za protislámské. Naopak škola zase tvrdila, že
protislámské je nošení nikábu. Nakonec
to dopadlo tak, že zahalené studentky
mohly na univerzitu vstupovat jen zvláštním vchodem, kde procházely policejní
kontrolou, kterou tvořily výhradně ženy,“
ilustruje B. Ostřanský.
Foto: Khashayar Elyassi
Otázkou také je, jestli zahalování žen
v islámu je především náboženskou nebo
spíše kulturní či sociální záležitostí. Podle
doktora Ostřanského nelze oddělit jedno
od druhého a obecně formulovaný náboženský imperativ je předmětem nejrůznějších interpretací.
Podle posledního sčítání lidu, domů a bytů
z roku 2011 se k Ústředí muslimských obcí
přihlásilo téměř 1500 lidí, další bezmála
2000 napsaly do kolonky náboženství
islám. Ve skutečnosti tu ale muslimů žije
podstatně víc. Islámská nadace v Brně odhaduje jejich počet na 20 až 30 tisíc. Většina z nich pochází z arabských zemí a velká
část k nám doputovala za dob socialismu
(v rámci pomoci tehdejším spřáteleným
režimům) ze Sýrie, Iráku, Egypta nebo
Libye. Typickým muslimem žijícím v ČR je
Arab mající medicínský diplom nebo titul
inženýra. Brno je u nás hlavním duchovním centrem muslimů především proto, že
v nedalekém Vyškově kdysi mnozí z nich
studovali armádní vysokou školu. Po roce
1990 pak následoval příchod muslimů ze
zemí bývalého SSSR a někdejší Jugoslávie.
hidžáb – vyjma tváře
zakrývá celou hlavu
i krk, někdy také hruď
(Indonésie, Turecko)
a bývá součástí školních
uniforem
Zdroj: Wikimedia Commons
Zdroj: muslimove.cz, foto: Martin Pokorný
Téma týdne
že lidé, kteří mají představu o islámu jen
na základě zpravodajství a amerických
filmů, islám nesnášejí nebo se ho bojí.
Na základě svého studia i pobytu v islámských zemích však vím, že většina muslimů
o sobě hovoří jako o lidech středu – islámská etika doporučuje zlatou střední cestu,
nikoliv krajnosti.“
Známým faktem však je, že přímo v Koránu nalezneme několik formulací, které
jasně inspirují k nenávisti a šíření džihádu,
tedy svaté války.
„Korán není teologickou sumou, ani právním manuálem, a proto se vždy vyžaduje
interpretace. Lidé, kteří tíhnou k extremismu, argumentují vybranými pasážemi Koránu, liberální muslimští intelektuálové ho
ale vykládají v širším kontextu. Například
na jednom místě v Koránu se píše o ozbrojeném boji proti nevěřícím, ale na jiném
se uvádí, že boj připadá v úvahu až tehdy,
pokud muslimům bylo ukřivděno. Pravdou
tedy je, že nelze jednoznačně prohlásit,
která interpretace islámu je ta správná.
Avšak pro každého stoupence daného
směru je jím přijaté podání absolutní,“
analyzuje doktor Ostřanský.
Islám v našem školství
V tomto roce se bude jednat o státní
přiznání takzvaných rozšířených práv, a to
právě pro muslimskou komunitu. Islám
je v České republice sice registrovaným
náboženstvím od roku 2004, avšak na rozdíl od tradičních náboženských subjektů,
zejména pochopitelně křesťanských církví,
nemá rozšířená práva. Mezi ně patří i právo vyučovat danou věrouku na veřejných
školách nebo právo zřizovat školy církevní.
A možná je jen náhodou, že právě od ledna se rozjíždí již zmíněný projekt Muslimové očima českých školáků. „Projekt
jsme v základní části orientovali do výuky
průřezových témat, dále pak nabízíme
pracovní listy pro hodiny češtiny, případně
cizích jazyků. Školy si vyučovací hodinu
na základě našich podkladů mohou připravit buď samy, nebo ji mohou zrealizovat
naše lektorky. Další úrovní je dvouhodinový program založený především na didaktických hrách na tři vybraná témata: Ženy
v islámu, Muslimové v Čechách a Kritické
čtení. Ve třetí úrovni projektu nabízíme
rozšiřující programy ve spolupráci s Městkou knihovnou v Praze. Témata budou
ještě konkretizována, ale půjde například
o problematiku zahalování žen nebo
besedu s konvertitkou k islámu. Účast
na těchto doplňujících programech však
již předpokládá základní znalost toho, co
představuje muslimská kultura. Naše nabídka je určena především pro žáky středních škol, ale ministerstvo školství, s nímž
jednáme o záštitě, nás požádalo, abychom
projekt nabídli i žákům vyšších ročníků
základní školy,“ informuje K. Popovová.
Osvětové fázi projektu předcházel
výzkum. Do další fáze se K. Popovová pustila zejména v důsledku svého zklamání
z podoby výuky o islámu na některých
gymnáziích, včetně nekvalitních informací uváděných v učebnicích: „Naším
cílem není přesvědčit žáky, že náš obraz
o islámu je bližší realitě než informace
předkládané médii. Jde nám jen o to,
aby žáci nad předloženými informacemi
kriticky přemýšleli a názor si pak vytvořili
sami. Chceme, aby se například zamysleli
nad tím, že mnoho muslimů také odsuzuje
představu o islámu, jakou jsme si vytvořili
my na základě informací o terorismu, zneužívání žen a agresivitě, a pokud by islám
takový byl, ani sami muslimové by s ním
nechtěli mít nic společného.“
●
Vyjádření ředitelky SZŠ Ruská
k odchodu muslimských studentek:
www.szs-ruska.cz/aktuality2
Muslimové očima českých školáků:
muslimove.cz
Zdroj: Wikimedia Commons
6
Rozšíření islámu (více než 10 %). Tmavě zelená barva znázorňuje oblasti s většinovým zastoupením sunnitů a červená šíitů.
TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ
ILUSTRACE: VÁCLAV JOHANUS
Analýza
ŘEDITEL ŠKOLY
VERSUS JEJÍ ZŘIZOVATEL
Názory nejen od kulatého stolu
Bylo to před lety až příliš jednoduché řešení. Odvětvové
řízení sice ředitelé vítali, však si ho taky klíči vycinkali, ale
stěžovali si, že ministerstvo nedokáže dohlédnout na to, aby
všechny školské úřady pracovaly, jak mají. Oceňovali práci jen
několika z desítek existujících. Není nic snazšího, padlo tehdy
rozhodnutí „shora“, tak školské úřady zrušíme. Ředitelé
nebudou mít co kritizovat a ještě si zavážeme obce, které by
rády dostaly školy do svého hájemství. Stalo se. Kritika ale
nezmizela. Jen jejím cílem už nebylo ministerstvo školství.
Že si zastupitelé leckdy nevědí se svými
školami rady, že jejich informova-nost o potřebách rezortu se případ
ad
od případu liší, se ví už dlouho.
O rozdílném přístupu jednotlivých
h
radnic ke školám nemluvě. Někde
e
si je hýčkají, jak mohou. Jinde
si hrají na všemocné vládce, pro
které se školy změnily ve vazaly.
Už proto se dalo předpokládat, že
e
kulatý stůl SKAV vyvolá velký zájem
em nejen
n
pedagogické veřejnosti. Jako téma
ma prosincového setkání organizátoři stanovili
anovili
výmluvné: „Ředitel školy versus zřizovařizovatel. Vidí kvalitu školy stejně?“ A p
přišlo
ř lo
řiš
překvapení. Navzdory naléhavostii otá
o
otázky
zky
i signálům z terénu, které se nastavením
avením
šestiletého funkčního období ředitelů
itelů
zněkolikanásobily, byla účast oproti
oti předcházejícím setkáním poměrně nízká.
ká. Jako
by zainteresovaní ztráceli víru, že se jejich
c
starostmi začnou odpovědní konečně
ečně
zabývat. A tak se nakonec do debaty vešlo
skoro všechno, co dnes leží ředitelům
škol na srdci. Zejména těm zřizovaným
obcemi, protože čím užší je zastupitelstvo,
tím menší je naděje na to, že v něm bude
člověk, který školství rozumí. Nekompetentní zásahy do chodu školy pak mohou
mít (a leckdy i mají) nepříjemné následky.
Jen to – zdá se – asi nikoho kromě pedagogů nebolí.
Kvalita z různých stran
O čem to mluvíte? Copak byl dodnes
někdo schopný říct, co to kvalita vůbec je?
A rázem jsme u prvního problému. I tam,
kde vztahy mezi základní školou a radnicí
fungují dobře, kvalitu obvykle každý hledá někde jinde. Učitelé v počtu úspěšných
absolventů, zřizovatelé ze všeho nejdřív
hodnotí, jestli jim škola přidělává nebo
nepřidělává starosti. Zajímá je častěji, jak
ředitel pečuje o školní budovu, než aby
Po dvou vlnách konkurzů
Dodnes se vedou spory o to, jestli impuls
k zavedení šestiletého funkčního období
ředitelů vzešel z ministerstva školství nebo
to byl výsledek tlaku zřizovatelů. Fakt je,
že byl kolem nich velký rozruch, a ačkoli
ČŠI tvrdí, že neobstála jen malá část ředitelů, nepříjemností přinesla první i druhá
vlna dost. Důvod? Kromě výše zmíněného
nedostatku informací (popřípadě osobních antipatií) je to konkurzní vyhláška
umožňující úhybné manévry. Říká sice, že
zřizovatel jmenuje ředitele na základě výsledků konkurzu, ale nezavazuje ho, aby
vvybral nejúspěšnějšího uchazeče. Prostor
pro dohady (ale i jánabráchismus) se otevvírá dokořán. Ne vždycky usedne do ředittelského křesla člověk, kterého konkurzní
komise ocenila jako nejschopnějšího.
Existují i případy, kdy zřizovatel jmenoval
do čela školy pedagoga, který se konkurzu vůbec nezúčastnil. „Kdyby vyhláška
nařizovala zřizovateli, který odmítne jmenovat kandidáta z prvního místa, aby své
rozhodnutí zdůvodnil, byly by i konkurzy
vvěrohodnější,“ jsou přesvědčeni ředitelé.
A jedním dechem připomínají chybějící
kritéria pro výběr uchazečů. Obloukem
sse tak vracíme ke kvalitě, která je dodnes
nepojmenovaná.
Šest let nestačí
byli zvědaví, jak pod jeho vedením roste
pedagogický sbor. Podle toho také své
ředitele hodnotí.
V asociaci se okamžitě vybaví rozhovory,
které jste na toto téma kdy vyslechli.
„Hodnotí to, čemu rozumějí. Když nevidí
do školské problematiky, přece se do ní
nebudou navážet,“ ozývají se námitky.
Oprávněně, protože odbor věnující se
výhradně školství si může dovolit jen radnice ve větším městě. „Buďte rádi, že vám
mluví jen do toho, čemu rozumějí, nám
se montují i do toho, o čem nemají ani
páru,“ přihodí svoji trošku do mlýna méně
šťastní ředitelé. „Když se nedovedete se
zřizovatelem domluvit, nemáte ve své
funkci co dělat,“ opáčí jiný šéf školy.
Od pohledu na kvalitu jsme sice o něco
dál, ale i tady všechno souvisí se vším.
T
Také
na to ředitelé upozorňují. Za takovou
dobu není možné odpovědně říct, jestli se
řediteli podařilo posunout školu dopředu.
Minimálně dva roky se ve své funkci orienttuje, aby mohl nastavit vizi odpovídající
realitě. Do života ji také neuvede za rok.
Vzdělávat se musí on i pedagogický sbor...
Šest let uběhne, sotva se stačí otočit. „Aby
mohl dotáhnout své představy co nejdál,
snaží se být vůči svému zřizovateli loajální,“ bývá slyšet z řad ředitelů. Zároveň připomínají, že například v severských zemích
ředitele ke konkurzům nikdo nezve, ale
vědí, že je čeká cyklické hodnocení. Jeho
účelem není ředitele vyděsit, ale poradit,
jak kvalitu školy dál zlepšovat.
●
Názorů na téma, které kulatý stůl předložil, je stejně jako zkušeností, jež přináší
praxe. Každý si hledá svůj kousek pravdy.
Když se snažíte dobrat té objektivní,
zjistíte, že za střety se obvykle skrývají
narušené osobní vztahy, ještě častěji
možná nedostatek informací. Tohle je
velký námět na debatu. V každém případě
i na legislativní doladění.
●
7
8
TEXT: RADMIL ŠVANCAR
FOTO: PETR HUSNÍK TABULKA: MŠMT
Zeptali jsme se
ŠKOLSKÝ ROZPOČET 2014
Miliarda do platů, 100 milionů na dostavby škol
Schválení státního rozpočtu těsně před Vánoci vyřešilo nebezpečí rozpočtového provizoria. Co
by tento stav pro školy znamenal? „Na začátku roku by školství nic vlastně nepoznalo, jen by
subjekty v regionálním školství dostávaly finanční prostředky každý měsíc, protože standardní
dvouměsíční financování provizorium nepovoluje,“ vysvětluje vrchní ředitelka sekce financování
MŠMT Zuzana Matušková. Proto MŠMT jednalo s kraji, jejichž prostřednictvím peníze do škol
jdou, aby také byly připraveny přijmout mimořádná opatření pro distribuci těchto peněz.
Pokud by ale provizorium bylo delší než dva tři měsíce, mohl by nastat problém ve financování
například operačních programů, vysokých škol… K tomu naštěstí nedošlo.
tomu se odečítá skoro 18 milionů korun,
které se musí škrtnout v tzv. organizačních
složkách státu – tedy v samotném ministerstvu školství, v rozpočtu ČŠI a Vysokoškolského sportovního centra. Není to mnoho,
v některých jiných kapitolách státního
rozpočtu to byly až stovky milionů korun.
Po opakovaných úsporách předchozích let
to přesto nebude v napjatých rozpočtech
našich organizací jednoduché.
Kolik z této úspory připadá na inspekci?
V její kapitole se musí najít přes 3 miliony
korun. I když to není rozhodující částka,
musí se najít v provozních prostředcích,
v nichž jsme velmi přísně šetřili už v minulých letech. Problém může být, že bude
třeba méně peněz na cestovné a zajištění
některých informačních a ekonomických
systémů.
Porovnejte rozpočet 2014 s roky předchozími…
Když jsme o rozpočtu hovořili před rokem,
hodnotila jsem ho i v porovnání s rozpočty
předcházejícími jako stabilní. A letos bych
mohla tato slova zopakovat. V loňském
roce nedošlo k žádnému vázání rozpočtových prostředků ani k omezení čerpání
nároků, tedy nevyčerpaných finančních
prostředků z předchozího roku. Letošní
rozpočet školství se snaží od prvního návrhu, který připravovala již vláda premiéra
Petra Nečase, tuto stabilitu držet. Stala se
prioritní filozofií vlády. Dobré je, že stabilní je nejen rozpočet, ale stabilní je i vyrovnanost mezi jednotlivými úseky školského
rozpočtu. Tato věc nebyla v letech 2011
a 2012 samozřejmostí. Tehdy se v některých položkách přidávalo, ale v jiných se
muselo krátit, protože podstatná byla
celková částka. Tak se stávalo, že v jednotlivých částech rozpočtu se otevíraly nůžky,
dokonce se taková diference prohlubovala
v rámci jedné části – vzpomeňme několikaletý propad ostatních neinvestičních
výdajů v regionálním školství na úkor
poněkud se zvyšujících platů pedagogů,
úroveň ONIV se tak dostala na kritickou
míru. Loňský rok byl i z tohoto hlediska
stabilizační a letos se podařilo hladinu
rozpočtu udržet.
Rozpočet připravila Nečasova vláda,
úřednická vláda ho trochu změnila, pak
dostala návrh poslanecká sněmovna. Jak
se tedy rozpočet měnil?
Nečasova vláda poněkud posílila rozpočet
pro vědu a výzkum. Nejedná se o velikou
částku, jde zhruba o 750 milionů korun,
z toho přes 420 milionů korun bylo navýšeno v rámci rozpočtu a zbytek se přesunul
z rozpočtu ministerstva zahraničních věcí.
Jde o peníze na vklady a příspěvky mezinárodním organizacím, tato změna je pouze
organizační, ve financování koncových uživatelů se neprojeví. Vláda Jiřího Rusnoka
přidala dvě procenta na posílení objemu
prostředků na platy (včetně sociálního
a zdravotního pojištění). V parlamentu
pak byla načtena řada návrhů na změny
školského rozpočtu, školským výborem třeba úspěšně prošly dva návrhy na navýšení
objemu prostředků na platy o 1,5 miliardy
korun, rozpočtový výbor je ale neschválil.
A tak v rámci těchto poslaneckých návrhů
bylo přijato pouze navýšení objemu
finančních prostředků na platy v regionálním školství o 50 milionů korun, oproti
Které položky může šetření ještě zasáhnout?
Počítá se s tím, že se uspoří například v nákladech na energie. Jestliže tedy v předchozích letech nebyly vytvořeny podmínky pro
toto šetření například preventivními úspornými opatřeními, mohou nastat problémy.
Bude víc peněz pro regionální školství?
Pokud porovnáme srovnatelné výdaje
očištěné o finanční prostředky z programů Evropské unie, rozpočet regionálního
školství je meziročně navýšen asi o jeden
a půl miliardy korun. Je to přibližně 1,7 %
celkového rozpočtu regionálního školství.
Protože je v této částce i tzv. příslušenství,
přímo do platů půjde něco málo přes
miliardu korun.
Průměrný rozpočtovaný plat v celém školství by měl být zhruba 22 500 korun. Kolik
se tedy dostane zaměstnancům na pásku?
Půjde přibližně o 400 až 500 korun, ovšem
bude to částka nenároková, bude skryta
v mimotarifních částech platu, záviset
bude i na tom, jakým způsobem budou
kraje rozpočet jednotlivým školám rozepisovat. A rozpis rozpočtu by měl být z ministerstva školství připraven v průběhu ledna. V tomto okamžiku také není zřejmé,
Zeptali jsme se
Srovnání rozpočtu kapitoly 333 MŠMT v letech 2012-2014
Výdaje celkem
1. vysoké školy
v tom: výdaje mimo EDS/SMVS
výdaje na EDS/SMVS
2. výzkum, vývoj a inovace
3. výdaje regionálního školství
a přímo řízených organizací
v tom: mzdové výdaje včetně příslušenství – pedagogové*)
mzdové výdaje včetně příslušenství – nepedagogové*)
4. podpora činnosti v obl. mládeže
5. podpora činnosti v obl. sportu
6. výdaje na programy spolufinancované z rozpočtu EU a FM
mimo výzkum vývoj a inovace
7. ostatní výdaje na zabezpečení
úkolů resortu včetně EDS/SMVS
*)
ROK 2012
Schv. rozpočet Schv. rozpočet vč.
bez podílu EU/FM podílu EU/FM
1
2
122 790 910,000 137 851 240,000
21 221 802,000 21 221 802,000
18 858 772,000 18 858 772,000
2 363 030,000
2 363 030,000
10 129 052,000 21 055 099,000
9
(údaje v tis. Kč)
ROK 2013
ROK 2014
z toho vázání
Schv. rozpočet Schv. rozpočet vč. Návrh rozpočtu
Návrh rozpočtu
výdajů
bez podílu EU/FM podílu EU/FM bez podílu EU/FM vč. podílu EU/FM
3
4
5
6
7
-2 445 336,000 122 659 880,000 140 411 693,000 124 993 681,236 137 301 155,903
-568 000,000 21 803 802,000 21 803 802,000 21 770 802,000 21 770 802,000
19 808 772,000 19 808 772,000 19 907 272,000 19 907 272,000
-568 000,000
1 995 030,000
1 995 030,000
1 863 530,000
1 863 530,000
9 779 203,000 21 757 254,000 10 532 515,100 16 525 561,100
85 520 347,000
85 520 347,000
-1 798 000,000
85 232 526,000
85 232 526,000
64 362 070,000
64 362 070,000
-1 371 700,000
63 583 735,000
63 583 735,000
14 852 174,000
14 852 174,000
-317 701,000
14 534 473,000
14 534 473,000
197 573,000
2 982 784,000
197 573,000
2 982 784,000
206 073,000
2 982 784,000
1 057 985,000
5 192 268,000
1 681 367,000
1 681 367,000
-79 336,000
86 773 439,015
86 773 439,015
79 470 786,000
79 470 786,000
206 073,000
2 982 784,000
206 073,000
2 979 541,397
206 073,000
2 979 541,397
1 055 787,000
6 829 549,000
1 155 183,250
7 469 611,917
1 599 705,000
1 599 705,000
1 576 127,474
1 576 127,474
Mzdové výdaje vč. příslušenství zvlášť na pedagogy a nepedagogy se sledovaly v závazném ukazateli pouze v letech 2012 a 2013.
jestli nebude na tuto částku nebo na její
část vypsán nějaký rozvojový program.
ných výdajů za rok 2013, které budou činit
více než 5 miliard korun.
Bolavým místem v regionálním školství
jsou nejen platy, ale i už zmiňované
ONIVy. Loni dostaly školy na tuto položku
miliardu korun navíc a dostaly se tak
na úroveň roku 2007 – problém je ale
v tom, že se z nich platí nemocenská.
S čím mohou školy počítat letos?
V ONIV je stejná částka jako loni, tedy trochu přes miliardu a půl korun. Nemocenská
se z nich opravdu platí, pozitivní je ale to,
že meziročně nespotřebovává více peněz,
každý nárůst v celkové částce na ONIVy
se tedy projeví v jejich skutečném zvýšení.
Vnímám jako dobrou věc, že ONIVy neklesají, že se udržely na loňské úrovni.
Na položku „mládež a sport“ bude víc
peněz než loni?
Pro mládež bylo drobné zvýšení loni
a v letošním rozpočtu je uchováno. Co se
sportu týká, tato položka byla loni zvýšena
poslaneckou iniciativou o 800 milionů
korun a tato výše pro letošní rok zůstává.
Pozorný čtenář tabulek ale v této položce
najde třímilionové snížení – jedná se ovšem
o sumu, o které jsem už mluvila, o povinné
snížení rozpočtu z titulu krácení běžných
výdajů státních organizací, v tomto případě
Vysokoškolského sportovního centra. Je to
však problém, který bude nutné v průběhu
roku řešit, snížení je směrováno na úřady
a Vysokoškolské sportovní centrum není
skutečným úřadem a scházející peníze
například na cestovné by mohly mít pro
některé sportovce fatální dopad.
Je stabilizovaná i položka výdajů na vysoké školy?
V podstatě ano, tato částka je sice o něco
málo nižší, protože bylo potřeba zajistit
spolufinancování operačního programu
Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Je to
ale v podstatě „půjčka“, spolufinancování
se využije v letošním roce a právě v rámci
prioritní osy pro vysoké školy. Ty by naopak
díky tomu mohly získat více než 280
milionů korun navíc. A oněch „půjčených“
50 milionů korun bude v roce 2015 zase
do rozpočtu vysokých škol vráceno.
V rozpočtu je ale meziročně částka pro vysoké školy při započtení financí z evropských programů nižší o 5 miliard korun…
Těchto pět miliard korun souvisí především
s operačním programem Výzkum a vývoj pro inovace, je to podíl EU na tomto
programu. Je to částka, která může být
souvztažně navýšena ministerstvem financí
i v průběhu roku 2014. Pro zahájení financování v tomto roce jsou vytvořeny zdroje
v profilujících nárocích z nespotřebova-
Počítá se letos s rozvojovými programy?
V rozvojových programech MŠMT zachovává podporu inkluzivního vzdělávání a vzdělávání zdravotně postižených, myslí se
zejména na zajištění asistentů pedagoga.
Snažíme se podpořit i odborné vzdělávání
zejména ve vybraných oblastech s ohledem
na potřeby trhu práce, např. stáží a praxí
apod. Novinkou je vyčlenění 100 milionů
korun v rozpočtu kapitoly MŠMT na pomoc
školám a obcím, které mají problém s umístěním žáků v souvislosti s demografickými
změnami. Jde hlavně o mateřské školy
a o základní školy. Je třeba ale ještě teď
na začátku roku schválit pravidla pro tento
investiční program, aby školy mohly tyto
peníze použít například na dostavbu potřebných tříd i pro jejich dovybavení. Není
to běžný titul, investiční výdaje jsou dnes
záležitostí zřizovatele, ale podle situace
v některých školách je zřejmé, že reforma
veřejné správy zřejmě dostatečně tuto
oblast neošetřila, že se zcela nepovedla.
Předpoklad, že územní samosprávní celky
budou mít dostatek prostředků na zafinancování reprodukce majetku, se nenaplnil.
Chceme vytvořit předpolí zejména pro
spolupráci obcí při zajišťování předškolního
a základního vzdělávání. Jde v podstatě
o podporu vzniku svazkových škol.
Sto milionů korun… Pro celou republiku
to zase není tak velká částka.
Tato částka má být pro letošní rok podle
mě motivační, abychom zjistili zájem škol
a obcí o tento program. Tím se získají
informace o potřebě takové podpory,
takového programu a v příštím rozpočtu
se mohou hledat další prostředky na jeho
zafinancování.
Kdy bude program vypsán?
Jde o investiční program, musí být schválen vládou, odhaduji, že bude vypsán
v průběhu druhého čtvrtletí a obce a školy
budou moci své projekty přihlašovat
ve druhé polovině roku.
Hovoří se o změnách, které by mohly
letošní rozpočet ještě ohrozit?
Nepříjemné by mohlo být omezení
čerpání nároků z nespotřebovaných
výdajů, tedy nevyčerpaných finančních
prostředků z předchozích let. Ministerstvo
financí nepředpokládá, že by je uvolnilo
už v lednu jako loni, měly by se uvolňovat až po schválení účetní závěrky. Jenže
rozpočet školství s těmito nároky počítá
například pro operační programy i pro
regionální školství. Ale nechci předjímat.
Doufám, že je budeme po závěrce moci
v případě dobře zdůvodněných titulů
alespoň částečně využít a že toto opatření
významně naši kapitolu neovlivní.
●
Profil
TEXT: PETR HUSNÍK
TROJE UMĚNÍ
POD JEDNOU STŘECHOU
Brněnské soukromé gymnázium je svého druhu ojedinělé
Dvacáté výročí
Zakladatelem soukromého Gymnázia
P. Křížkovského s uměleckou profilací,
které sídlí ve vlastní budově v poklidné okrajové brněnské čtvrti Komín, je
František Pospíšil. Jeho blízcí o něm vědí,
jak moc se mu kdysi zajídalo marnit čas
vyplňováním třídních knih a katalogových
výkazů – chtěl hlavně učit a třeba i učit
trochu jinak. Východisko mu nabídl až pád
komunismu, a tak jakmile to bylo možné,
dal výpověď a založil si školu vlastní.
Jak sám dnes s úsměvem říká, tehdy ani
trochu netušil, že se právě tímto rozhodnutím vrhá do náruče úředničiny mnohonásobně objemnější...
„V roce 1991 jsem dostal velkou chuť otevřít školu, jejíž ideou bude vzdělávání pod
jednou střechou, tedy přesněji vzdělávání
všeobecné a zároveň umělecké. Nejprve
Foto: Petr Husník
Je gymnáziem a současně uměleckou školou. Už první dojem
nenechá na pochybách – chodby plné nádherných obrazů
a výtvarných děl rozličných žánrů, všudypřítomné stojany
s plakáty zvou na divadelní představení a koncerty, v každé
třídě stojí klavír... Aby tohle všechno do sebe zapadalo, dá
pořádně zabrat.
– téhož roku – vznikla základní umělecká škola, abychom měli základ, z něhož
budeme později růst. Gymnázium jsme
otevřeli o dva roky později,“ vzpomíná
F. Pospíšil, který jako absolvent konzervatoře měl pocit, že se mu na ni dostalo
v jistém ohledu omezeného vzdělání. Proto chtěl pro sebe a později pro děti, které
přijímal do své školy, něco víc.
Komplexnost hodnocení
Gymnázium se od ostatních lišilo už před
dvaceti lety a svou jedinečnost si zachovává dosud; je určeno dětem ve věku od 11
do 19 let, které musejí zvládat nároky
studia všeobecného gymnázia, výrazně
rozšířeného o humanitní a umělecké obory – hudební, výtvarný a divadelní.
Zakladatel školy František Pospíšil
„Na pedagogické radě žáka hodnotí fyzikář či češtinář spolu s hornistou nebo klaFoto: Petr Husník
10
víristkou. Dítě vidíme z různých úhlů, které
už z principu systematicky ostatní školy tolik nezajímají – to ale prosím neberte jako
negativní vyjádření vůči kolegům z jiných
škol. A právě komplexnost v hodnocení
osobnosti žáka je jedním z důvodů, proč
jsme takovou raritou. Musím zdůraznit, že
naším cílem není konkurovat konzervatořím nebo výtvarným středním školám, tedy
přímo vychovávat hudebníky, výtvarníky
nebo divadelníky. My se snažíme připravit
osobnosti, které se mohou uplatnit prakticky kdekoli. Důležitější než současný plod
je pro nás strom: dnešní nadějný klavírista,
který je současně nadaným biologem, jenž
vystuduje medicínu – to je jeden příklad
uplatnění našich absolventů, z nichž se
stávají profesionální umělci, právníci,
učitelé. Lidé s širokým rozhledem a záběrem. Tak to má podle mě být,“ konstatuje
F. Pospíšil.
Odhaduje, že na dráhu profesionálního
umělce se vydá kolem patnácti procent
absolventů, ostatní úspěšně pokračují
ve studiu na vysokých školách rozličných
typů (hodně z nich prý vystuduje pedagogickou fakultu). Navzdory umělecké tváři
školy ale pořád platí, že jde především
o humanitní gymnázium, jehož výsledky
v pohodě obstojí konkurenci jiných gymnázií, což mimo jiné dokazují i výsledky
zdejších žáků u státních maturit.
Profil
Foto: archiv školy
11
Úskalí
Napasovat hlubší uměleckou profilaci
na rámcové vzdělávací programy není
podle slov zřizovatele samozřejmě úplně
jednoduché. Nicméně škole coby gymnáziu s uměleckou profilací se daří plnit
základní normy RVP.
Ani po finanční stránce to prý nemá
zrovna jednoduché, protože normativ
pro gymnázia je obecně nízký a prakticky
nezohledňuje vysoké náklady, které škola
s osmi třídami (žáci se dělí podle zaměření) vydává na pokrytí potřeb svých unikátních zaměření. A známým faktem je, že
právě umělecké středoškolské obory patří
k těm nejnákladnějším. Proto musí vybírat
školné, které se pohybuje kolem 24 tisíc
korun ročně, přičemž škola uděluje různá
stipendia a slevy na školném pro sociálně
slabší studenty.
Trojlístek
Ale zpátky k profilaci, kterou zdobí fakt,
že nemine ve školním roce měsíc, aby
v jeho průběhu několik žáků nezískalo nějakou cenu v prestižní národní či mezinárodní soutěži nebo olympiádě. A začněme
třeba hudbou. Jak říká F. Pospíšil, toto
zaměření zahrnuje hudební nauku a hru
na hudební nástroj. Obé garantují nejen
Z divadelního představení Osm žen
interní učitelé, ale i pedagogové brněnské konzervatoře či Janáčkovy akademie
múzických umění a také úspěšní sóloví
hráči. Žáci se účastní interpretačních
seminářů a velmi často také koncertují.
Vrcholem snažení školy je vlastní komorní
soubor Scholastici musici, v jehož repertoáru najdete skladby gotiky, renesance,
baroka, klasické vokální a instrumentální, díla současných skladatelů i sbírku
lidových písní. Studenti se s nimi dostali až
do rozhlasu i televize.
Tradicí výtvarníků jsou „aukce“ jejich
děl, které se pořádají zhruba každé dva
roky. Obrazy prý nekupují jen nadšení
rodiče, ale i veřejnost, která si je vědoma
umělecké dospělosti mnoha vystavených
kousků. Tyto prodejní výstavy jsou součástí
školních koncertů, které se konají v několika prestižních místech Brna, například
v Místodržitelském paláci, Besedním
domě anebo v barokním sále Domu pánů
z Kunštátu.
Výtvarné zaměření samozřejmě cílí k estetické kultivaci žáků, kteří by měli pěstovat
výtvarné myšlení a výtvarný projev. Hlavní
náplň výuky doplňují povinně volitelné
předměty, které dál prohlubují individuální zájem žáků o ten který výtvarný obor.
Od sexty jsou výtvarníci vzděláváni v semináři z dějin výtvarného umění. Žáci se
ve škole aktivně věnují keramice, kresbě,
malbě, počítačové grafice, textilní tvorbě
či plastice.
Foto: Petr Husník
Gymnázium P. Křížkovského patří ke školám, jimž rozhodně nechybí to, čemu se
říká genius loci. Potkávají se tu kantoři,
kteří by se jinde minuli, žáci žijí divadlem,
festivaly, koncerty, výstavami. Souznění
a harmonii cítíte na každém kroku, ani
není třeba umělých evropských projektů
zlepšujících klima ve třídě. Tady to klape
takříkajíc samo. Asi ne nadarmo získal
F. Pospíšil v listopadu z rukou hejtmana
Michala Haška Cenu Jihomoravského
kraje za práci s mládeží. V Brně se říká,
že ocenění zřizovatele soukromé školy
může znamenat jistý průlom v politickém
nahlížení krajských středolevicových stran
na existenci soukromých škol, které byly
doposud spíše trpěny, než podporovány.
No uvidíme.
A konečně divadelníci, kteří se věnují
oboru buď v literárně-dramatickém, nebo
hudebně-dramatickém zaměření. Co se
prvního směru týče, jeho jedinečnost se
odvozuje od umělecké výchovy a vzdělávání amatérského i profesionálního
divadelního tvůrce. „Literárně-dramatický obor se v kontextu gymnázia značně
vyvíjel a proměňoval. Současná koncepce
se orientuje – spolu s prohlubováním
komunikačních a tvůrčích dovedností
studentů – k rozvíjení osobité divadelní –
herecké, interpretační, scénické – tvorby,“
uvedl F. Pospíšil.
Druhý směr v podstatě dává žákům
základy muzikálového herectví, které
stojí a padá na tanci a zpěvu. Tím vším
si žáci během studia projdou, aby mohli
uspět třeba v přijímacím řízení na nějakou
z hereckých fakult. Škola pečuje jak o růst
jejich herecké osobnosti (jevištní projev
a řeč), tak o rozvoj pěvecké techniky (výuka probíhá v individuálních lekcích, v ansámblech, ve sboru a v dalších předmětech
souvisejících s oborem) a do třetice o pohybové schopnosti v taneční výchově.
Třešinkou na dortu je pak školní Divadlo
Na dlažbě, na jehož pódium se sbíhají nitky ze všech tří zaměření gymnázia – žáci
současní i ti bývalí, s nimiž vystupují jako
hosté i profesionální herci.
●
12
Jak to vidí
DEJTE NÁM
ŠACHOVÉ HODINY!
Na Poradenském dni Asociace pracovníků pedagogickopsychologických poraden v Praze na konci listopadu (ale
i na dalších jednáních v poslední době) zaznívají komentáře
a výklady k přímé činnosti pracovníků PPP, která prakticky
není nikde specifikována. Platná „poradenská vyhláška“
(72/2005 Sb.) jen v úvodu říká, že „…poradenské služby
jsou poskytovány dětem, žákům, studentům, jejich
zákonným zástupcům, školám a školským zařízením“.
Až do doby účinnosti nového školského
zákona (564/2004 Sb.) a zákona o pedagogických pracovnících (563/2004 Sb.)
nebyli pracovníci PPP „pedagogickými
pracovníky“. Podle zákoníku práce měli
klasickou dovolenou 5 týdnů a neřešili
přímou a nepřímou činnost. Stáli v rámci
školské pracovněprávní legislativy
poněkud stranou a až snahy o jejich
zrovnoprávnění vedly k začlenění poradenských profesí psychologa a speciálního pedagoga do příslušných paragrafů
zákona o pedagogických pracovnících
v roce 2004. Konkrétně šlo o § 2 zákona
563/2004 Sb., odst. 1: „Pedagogickým
pracovníkem je ten, kdo koná přímou
vyučovací, přímou výchovnou, přímou
speciálněpedagogickou nebo přímou
pedagogicko-psychologickou činnost
přímým působením na vzdělávaného…
Pedagogickým pracovníkem je též zaměstnanec, který vykonává přímou pedagogickou činnost v zařízeních sociálních
služeb.“ Ve druhém odstavci stanovuje,
že pedagogickým pracovníkem je vedle
učitele i speciální pedagog (odst. d), psycholog (e) a nyní už i metodik prevence
v PPP (i). Odhlédneme-li od toho, že
činnosti prováděné pracovníky poraden
a definované ve vyhlášce č. 72/2005 Sb.,
o poskytování poradenských služeb
ve školství…, nenazýváme výchovou
a vzděláváním, a také od faktu, že PPP
není škola, ani zařízení sociálních služeb,
ale školské poradenské zařízení, lze si
znění ustanovení § 2 volněji vyložit jako
přímou práci s dítětem, žákem nebo
studentem, v případě nezletilého jedince
také s jeho zákonným zástupcem, protože je nedílnou součástí poskytované
poradenské služby.
Na rozdíl od škol nemají sice poradny
školní prázdniny a jsou školským zařízením s celoročním provozem, ale pro
odborné pracovníky PPP – kromě jiného
– znamenaly tyto změny sjednocení platových tabulek a dovolené ve stejné délce, jaká náležela pedagogům ve školách
(§ 213 ZP). Nikoho však nenapadlo, že
nedůsledně provedené změny mohou
přinést v budoucnu komplikace. Týká
se to zejména Hlavy III – Pracovní doba
a přímá pedagogická činnost. Podle § 22
(1) Pedagogičtí pracovníci vykonávají
v pracovní době
a) přímou pedagogickou činnost,
b) práce související s přímou pedagogickou činností.
V době přímé práce je pracovník
povinen být na pracovišti, místo a čas
výkonu tzv. nepřímé práce si může určit
sám (odstavec 3). Ředitelé poraden
ve smyslu nařízení vlády č. 75/2005 Sb.,
o stanovení rozsahu přímé vyučovací
a přímé výchovné, přímé speciálněpedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti vedoucích pracovníků,
stanovili svým pracovníkům z daného
rozpětí 20–24 hodin zpravidla horní hranici. Řídili se přitom zdravým rozumem
a v dobré víře i úmyslem zákonodárce
ve věci, která nebrala v potaz povahu
práce poradenských pracovníků. Je
samozřejmostí, že se v poradnách ustanovení odstavce 3, týkající se odlišného
místa výkonu (nepřímé práce) neuplatňuje. Brání v tom povaha poradenské
práce – práce s osobními a citlivými
údaji (zákon 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů). Písemné výstupy
(doporučení podpůrných a vzdělávacích
opatření, zápisy do evidence a matriky
školského poradenského zařízení atd.)
jsou tedy vykonávány v rámci pracovní
doby na pracovišti jako nepřímá práce.
Jak je tedy ve skutečnosti chápána
přímá práce poradenského pracovníka?
A kdo je jeho objektem? Od samého
vzniku PPP se o těch, kteří vyhledají
poradenskou pomoc, mluví jako o klientech. Klientem se pak rozumí dítě, žák
či student, o němž je v poradně vedena
dokumentace. Těm je poskytována psychologická nebo speciálně pedagogická
péče (specifikovaná v „poradenské“
vyhlášce č. 72/2005 Sb.). Jedná se o komplex činností počínaje projednáním
a podepsáním informovaného souhlasu,
přes vstupní pohovor, získávání anamnestických údajů, aplikaci testových metod
a seznámením s jejich výsledky. Součástí
je samozřejmě vyhodnocení a vypracování zprávy a doporučení, popř. navazující poradenská intervence, reedukace,
metodická činnost apod.
Problém je, že při práci s klientem nelze
dost dobře oddělit část, kdy pracovník
PPP hovoří s dítětem, žákem, studentem
a kdy se zákonnými zástupci, zpravidla
rodiči, popř. s oběma zároveň. Jak známo,
v poradně nezvoní jako ve škole a pokud
bychom skutečně chtěli oddělit „přímé
působení na vzdělávaného, kterým se
uskutečňuje výchova a vzdělávání“,
potřebovali bychom šachové hodiny, kterými bychom odměřovali dobu „přímého
působení na vzdělávaného“. Mnohem
více by duchu poradenské práce prospělo,
kdyby přímá práce byla vymezena obecněji a zahrnovala veškerou přímou poradenskou práci, tedy jak aplikaci diagnostických nástrojů, tak i komunikaci s rodiči
nebo pedagogy v rámci intervence.
Další otázkou je časové vymezení přímé
práce. V manuálech testů jsou uvedeny
limity zpravidla v časovém rozpětí. Závisí
pak na schopnostech dítěte, v jakém čase
splní ten který úkol. I kdyby si odborný
pracovník přesně naplánoval sezení s klientem např. od 8 do 12:48 (tj. denní část
ředitelem stanoveného rozsahu 24 hodin
přímé práce), zřejmě nikdy se mu nepodaří stanovený čas dodržet. Ale prakticky
to ani není nutné. Ředitel může plnění
přímé činnosti kontrolovat (a také to
dělá) podle počtu klientů a délky činností
s nimi prováděných tak, jak jsou nastaveny v manuálech testů a činností.
Požadavek, aby přímá činnost zahrnovala výhradně práci s dítětem, žákem nebo
studentem, nejenže není v souladu
s praxí, ale není ani dost dobře technicky proveditelný. Mechanická a nelogická
aplikace právního předpisu na fungující
praxi by přinesla více škody než užitku.
Úprava legislativy v tomto smyslu je více
než žádoucí.
Libor Mikulášek,
ředitel PPP Brno
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
Odborníci radí
K ČEMU JE (NEJEN) ŘEDITELI
ŠKOLY NEBO ŠKOLSKÉHO
ZAŘÍZENÍ INSPEKČNÍ ZPRÁVA?
Inspekční zpráva je kolektivním dílem. Na samotném
počátku procesu stojí celý tým inspektorů, jenž se snaží
co možná nepřesněji a nejobjektivněji popsat aktuální
situaci, v níž se daná škola či školské zařízení zrovna
nachází. Příjemci zprávy jsou všichni ti, kteří jsou se školou
nějak spjati – zejména rodiče, zřizovatel, její učitelé,
a samozřejmě především ředitel. Jakkoliv je inspekční
zpráva pro něj určujícím dokumentem, nikdo mu nemůže
přesně nařídit, jak s ní má naložit.
Činnost a kompetence České školní
inspekce jsou stanoveny § 174 zákona
č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném
vzdělávání (školský zákon), ve znění
pozdějších předpisů.
V souladu s § 174 odst. 4 školského
zákona se inspekční činnost vykonává
na základě plánu hlavních úkolů na příslušný školní rok, který schvaluje ministr
školství, mládeže a tělovýchovy na návrh
ústředního školního inspektora. Inspekční činnost se dále provádí na základě
podnětů, stížností a petic (§ 174 odst.
5 školského zákona). ČŠI dále provádí
inspekční činnost na žádost právnických
osob za účelem přiznání dotací (více
§ 174 odst. 6 školského zákona).
Inspekční zjištění musejí být
využita k podpoře žáka
Při hodnocení podmínek, průběhu
a výsledků vzdělávání a školských služeb
vychází Česká školní inspekce ze zásad
a cílů vzdělávání stanovených školským
zákonem, přičemž základním kritériem
hodnocení je zejména účinnost podpory
rozvoje osobnosti dítěte, žáka a studenta a dosahování cílů vzdělávání ze
strany škol a školských zařízení. Kritéria
hodnocení předkládá inspekce ke schválení ministerstvu školství.
Inspekční zjištění jsou průběžně konzultována s vedením školy, případně s pedagogickými pracovníky již v samotném
průběhu inspekční činnosti. Po skončení
inspekční činnosti na místě pak inspekční tým předběžné závěry z inspekce
projedná komplexně s ředitelem školy/
školského zařízení, případně s širším vedením podle rozhodnutí ředitele. Řediteli
školy/školského zařízení je oznámeno,
že k inspekčním výstupům může podat
ve stanovené lhůtě připomínky (inspekční
zpráva) a námitky (protokol o kontrole).
Ředitel školy/školského zařízení by
měl s inspekčními zjištěními pracovat
tak, aby opatření, která přijme, vedla
ke zlepšení činnosti školy/školského
zařízení. Právě při projednávání závěrů
dochází ve spolupráci s vedením
školy/školského zařízení ke společnému analyzování stavu, vyhodnocení inspekčních zjištění a „hledání“
nejvhodnějších a nejefektivnějších cest
k nápravě, ke zlepšení a zdokonalení
vzdělávacího procesu. Proto je v závěrech inspekční zprávy po zhodnocení
podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání uváděno, jaká má škola slabá
místa, jaké jsou její příležitosti ke zlepšení, jaké jsou její přednosti, v čem je
příkladem dobré praxe apod. Inspekční
zjištění musejí být zaměřena a vztažena na podporu úspěšnosti žáka při
vzdělávání.
Ředitel školy by měl využívat závěry
z inspekčních zjištění například na úrovni managementu školy (kompetence
jeho zástupců a kompetence metodických orgánů). Projednání inspekčních
závěrů a doporučení s dalšími zaměstnanci školy/školského zařízení se zpravidla odvíjí od charakteru a závažnosti
inspekčních zjištění, místních specifik
a od způsobu řízení školy.
Zpráva má sloužit k přijetí
účinných podpůrných
opatření
Inspekční výstupy mohou být v rámci
procesu autoevaluace využívány jako
zdroj zjištění z vnějšího hodnocení,
nicméně stále jsou školy, které po přijetí
nezbytných požadovaných opatření již
s inspekčními výstupy dále nepracují.
Jde většinou o školy, které takto postupují i v jiných oblastech hodnocení.
Typické pro ně je, že například práci
s výsledky žáků omezují na pouhou
sumarizaci výsledků bez přijímání účinných podpůrných opatření.
Inspekční výstupy jsou rovněž předávány zřizovateli. Pokud s nimi zřizovatel
efektivně pracuje, na jejich základě hodnotí i manažerskou práci ředitele, pak
v těchto případech mají zjištění uvedená
v inspekčních zprávách a protokolech
zpravidla velký vliv na zlepšení procesu
vzdělávání.
Řediteli nemůže nikdo
přesně stanovit, jak
s výstupy ČŠI pracovat
Ředitel školy/školského zařízení je podle
§ 164 odst. 1 písm. d) školského zákona
povinen přijímat následná opatření
ke zjištěním České školní inspekce.
Další využití inspekčních zjištění je, při
přihlédnutí k jeho zodpovědnosti za poskytování vzdělávání a školských služeb
v souladu se školským zákonem a vzdělávacími programy a zodpovědnosti
za úroveň vzdělávání a poskytovaných
školských služeb (§ 164 odst. 1 písm.
b) a c), školského zákona), zcela v jeho
kompetenci, a není tudíž možné řediteli
školy přesně určovat, jakým způsobem
s inspekčními výstupy pracovat.
V rámci metodické činnosti České školní
inspekce, která spočívá zejména v provádění vzdělávacího auditu s definováním silných i slabých stránek, včetně
návrhů a doporučení ke zlepšení, však
dochází k průběžné partnerské diskuzi
inspekčního týmu a vedení školy s cílem
stanovit společně nejvhodnější formy
další práce. Zde totiž nelze opomíjet, že
hodnotící činnost není možné zúžit jen
za zjištění uvedená v inspekční zprávě,
ale je třeba celý proces chápat komplexně, tedy včetně méně formálních
metodických konzultací a diskuzí prováděných v průběhu inspekční činnosti.
Vladislava Coufalová,
ředitelka odboru inspekční
činnosti ČŠI
13
Reflexe
TEXT: PETR HUSNÍK
BŘIDLICOVÝ PLYN –
NADĚJE, NEBO ZHOUBA
Změní převratná inovace v energetice českou ekonomiku?
Aniž si to možná uvědomujeme, břidlicový plyn jako poměrně
nový světový energetický fenomén přímo, každodenně a stále
silněji ovlivňuje náš život, potažmo celou ekonomiku. Sice se
v Česku ještě nevytěžil ani kubík, přesto nám díky břidlicovému
plynu zlevnila elektřina – jeho těžba zejména v USA totiž
významně ovlivnila globální pokles ceny uhlí. Opačnou stranou
mince této příjemné zprávy je ale například avizovaný konec dolu
Paskov a s ním spojená ztráta tisíců pracovních míst. Odborníci –
energetici, geologové a ekonomové – se zatím přou, jestli jsme
svědky počátku energetické revoluce, nebo překotné expanze
bubliny, která zakrátko zase velmi rychle splaskne.
Minulý týden se v hlavních zprávách
objevila informace o končících zátěžových
zkouškách nedávno dostavěné paroplynové elektrárny v Počeradech. Elektřiny
se však prý od tohoto výkonného zařízení
jen tak nedočkáme, protože při stávajících
vysokých cenách zemního plynu, s nimž
jdou ruku v roce klesající ceny uhlí, se
jeho uvedení do provozu prostě nevyplatí. Možná se rozjede tak za šest sedm let
a zatím bude sloužit jako záložní zdroj
hlavně pro případ, že by došlo k odstávce či úplnému zastavení výroby v nějaké
z dosluhujících uhelných elektráren. Původní představy elektrárenské společnosti
ČEZ, majitele paroplynových Počerad,
totiž překopal právě světový boom břidlicového plynu... Ale od začátku.
Pionýři z USA
Břidlicovou revoluci zahájila před několika
lety v USA nová technologie tzv. frakování, která umožňuje těžbu zemního plynu
(a ropy) z dosud nepřístupných neboli
Environmentální rizika
potenciální těžby
břidlicového plynu
Základní faktory, které potenciálně
ovlivňují životní prostředí (při nedodržení technologických postupů či
v případě havárií) při těžbě:
● Vysoká spotřeba vody ve fázi štěpení (přeprava cisternami) a její
přeprava na místo vrtů a jejich
hydraulického štěpení – zvýšené
emise výfukových plynů.
● Ukládání vyčerpané vody s gely
a propantovým pískem po hydraulickém štěpení v utěsněných
odkalištích – je potřeba zajistit
monitoring hermetičnosti, zamezit průsakům.
● Používání výplachových a štěpících chemikálií (většina z nich je
běžně používána při hloubení
naftových vrtů).
● Zvýšená zátěž na dopravní
komunikace (těžkotonážní auta,
četnost jejich jízd, dopad na kvalitu komunikací, emise a kvalita
ovzduší).
těžko prostupných ložisek. Počátky dobývání zemního plynu z břidlic však sahají
mnohem hlouběji do historie, a to opět
do Spojených států, kde se první vrt objevil roku podle některých pramenů roku
1821 ve státu New York. S průmyslovou
těžbou se v Americe začalo až v 70. letech minulého století, doslova boom však
nastal asi před deseti lety.
Hlavně čistě!
Ale zpátky ke zmíněnému frakování.
A začněme, možná poněkud nečekaně,
v Česku, které má k tématu břidlicového
plynu také co říct. V uplynulých dvou
letech totiž u nás o tomto způsobu těžby
proběhly dosti bouřlivé diskuze zejména
mezi zástupci obcí ležících v lokalitách,
které byly několika zahraničními těžařskými skupinami vytipovány jako vhodné
minimálně ke geologickému průzkumu
(na Berounsku, Trutnovsku a Valašsku dokonce kvůli tomu vzniklo silné občanské
uskupení STOP HF).
Zdroj: Česká geologická služba
Zdroj Česká televize
14
Nejznámnější ložiska břidlicového plynu v ČR.
Podle České geologické služby má těžba
břidlicového plynu většinu postupů
shodných s vrtnou činností klasického
průzkumu a těžby ropy a plynu, liší se však
technologií hydraulického štěpení (tedy
frakování) nepropustných jílovcových vrstev, při kterém se využívá velké množství
směsi písku a vody s příměsí chemikálií (asi
1 procento) vháněné pod velkým tlakem
do dlouhých horizontálních vrtů. Jde tedy
o poměrně masivní technologie – měli
bychom se proto obávat devastace české
přírody, pokud by se i u nás v budoucnu
začalo s těžbou? Geologové ve zprávě pro
ministerstvo životního prostředí z roku
2011 uklidňují:
„Při dodržení technologické kázně lze
provádět průzkum i těžbu NZPB (nekonvenční zemní plny z břidlic) bez poškození
krajiny a po ukončení vrtných prací vrátit
přírodní prostředí do původního stavu.
Vlastní těžba pak může probíhat několik
desítiletí bez konfliktu s ekologickými
hledisky. Důležité je provádět projekty
NZPB s důkladnou přípravou ekologických
Reflexe
Zdroj Česká televize
opatření zohledňující lokální geologickou
stavbu a aplikaci monitoringu.“
Tuto zprávu však kritici případného průzkumu a těžby zemního plynu z břidlic
v Česku odmítli. O rok později přichází
geologická služba s druhou, revidovanou
zprávou, která detailně analyzuje možnosti
i rizika těžby v lokalitách kolem Berounky
(Český kras), na Trutnovsku, severní Moravě
a jinde v Čechách. V této zprávě se můžeme dozvědět něco víc o konkrétních rizicích těžby, například: „Vzhledem k tomu,
že v rámci geologických prací při průzkumu
ložisek tzv. nekonvenčního zemního plynu
z břidlic může docházet podobně jako při
průzkumu ložisek ropy a zemního plynu
k nebezpečným jevům, jako je erupce
kapalných médií, neplánované úniky plynů
s nebezpečím výbuchu, kontaminace zvodněných horizontů apod., je při stanovení
průzkumného území na tzv. nekonvenční
zemní plyn z břidlic nutno klást důraz
na speciální opatření, která musí žadatel
o udělení průzkumného území na tzv.
nekonvenční zemní plyn z břidlic, podobně
jako u průzkumného území na ropu a zemní plyn, splnit...“
Problém je, že například Český kras nejsou
neobydlené pláně o tisících hektarech,
kde může do výše čnět les vrtných souprav
jako ve Spojených státech. Něco takového
si lze v české krajině jen těžko představit.
A upozorňují na to ostatně i odborníci
z České geologické služby.
Loni v květnu tehdejší premiér Petr Nečas
prozatím utnul vážnější debaty o průzkumu a těžbě, když po energetickém
summitu EU prohlásil, že tato otázka není
na pořadu dne. Předpokladem pro případný průzkum a těžbu z břidlic prý musí být
přijetí odpovídající legislativy a zároveň
dohoda s dotčenými obcemi. Dodejme, že
moratorium Nečasovy vlády na průzkum
bude platit ještě letos.
Spor o nehody
Princip těžby břidlicového plynu.
Aktuální zpráva ze Spojených států říká, že tamní rekordní těžba ropy (nejvyšší
za posledních 22 let) a plynu z břidlic začíná stále víc poškozovat rentabilitu výroby
energií z jádra a uhlí (účty za elektřinu a vytápění Američanům klesají). V zámoří
se ale ekonomicky přitažlivé břidlice rozpínají ještě dál. Firmy, které se specializují
na nákladní dopravu nebo používají velké flotily nákladních automobilů, začínají
přecházet z dieselu na zemní plyn (UPS, FedEx, PepsiCo, dokonce už 60 procent
popelářských vozů v celé zemi atd.). Levný a dostupný plyn prý výrazně ovlivní
poptávku po surové ropě a navíc jeho spalování v motorech je ekologičtější, poněvadž se při něm produkuje méně oxidu uhličitého a uhelnatého i siřičitanů.
kladních automobilů (jen vybudování jednoho vrtu znamená přejezd asi tisícovky
náklaďáků, samotný provoz zhruba jeden
vůz denně). A taky na klesající hodnotu
svých nemovitostí, případně na zhoršující
se kvalitu podzemní vody. Na druhé straně
některé expertní informace zveřejňované v médiích uvádějí, že dosud nedošlo
k žádným velkým haváriím, které by
nějak významně zasáhly životní prostředí. A vzhledem k tomu, že ve Spojených
státech funguje zhruba 40 tisíc vrtů a ani
v jednom případě nebyla podle některých
expertů přímo potvrzena kontaminace
podzemní vody, by mohlo jít o jeden
z nejčistších způsobů dobývání nerostných
surovin.
Zdroj: Wikimedia Commons, foto: Ruhrfisch
Přestože jsou výhodou Spojených států,
jak bylo řečeno, velká a řídce osídlená
území, i tak si Američané žijící na dohled
od vrtů stěžují hlavně na hluk a zápach
z výfukových plynů od projíždějících ná-
15
Věž pro horizontální vrtání Marcellus Shale v Pennsylvánii.
S tím však nesouhlasí nejen ekologové,
ale zcela ani Evropská unie, která před
časem vydala zprávu, v níž upozorňuje hned na několik rizikových faktorů.
Předně na velký zábor půdy, pak na emise
z činnosti důlních zařízení, na znečištění
podzemích i povrchových vod v důsledku
výbuchů nebo jejich rozlití, průsaky těžební kapaliny a konečně na nekontrolované
vypouštění odpadních vod. „Zkušenosti
z USA ukazují, že dochází k mnoha nehodám, které mohou poškozovat životní
prostředí a lidské zdraví. Porušení právních požadavků jsou zaznamenána u 1–2
procent veškerých povolení k těžbě. Řada
těchto nehod je způsobena nesprávným
používáním zařízení nebo jeho prosakováním. V blízkosti plynových vrtů je navíc
zaznamenáno znečištění podzemních vod
metanem, jež vede v krajních případech
k výbuchům obytných budov, a chloridem
draselným, což vede k salinizaci pitné
vody,“ uvádí se ve zprávě Evropského
parlamentu...
Budeme v Evropě někdy
soběstační?
A teď z jiného úhlu pohledu. Z první zprávy České geologické služby plynou i jiná
fakta, jež by mohla mít pro případné ano
či ne těžbě rozhodující vliv – ekonomický
i geopolitický zisk. Geologové totiž uvedli,
že případná těžba břidlicového plynu
v Evropě, byť jeho zásoby nebyly dosud
vrtným průzkumem ověřeny, by mohla
starému kontinentu zajistit do značné
Reflexe
míry soběstačnost v oblasti spotřeby zemního plynu na dalších zhruba 60 let.
Průzkumné území Berounka je umístěno
do vysoce rizikového území s mimořádně
faciálně rozrůzněným horninovým prostředím, výrazným a doposud ne zcela jasným
tektonickým porušením a intenzivním
zvrásněním, které je extrémně zranitelné
antropogenními zásahy. Přírodní charakter
území (paleontologie, stratigrafie, flóra, fauna) je v celosvětovém měřítku
unikátem a jeho narušením by vznikly nevyčíslitelné ztráty nejen pro Českou
republiku. Organickou hmotou bohaté břidlice mají prokazatelně zvýšené obsahy
uranu a těžkých kovů. Území má členitou morfologii, je intenzivně zkrasovělé,
s předpokládaným oběhem podzemní vody zasahujícím do hloubek minimálně
500 m pod terénem, s řadou tektonických poruch zasahujících podstatně hlouběji.
Chování takto extrémně variabilního a komplikovaného horninového prostředí při
sebemenším negativním antropogenním zatížení nelze spolehlivě predikovat.
(zdroj: Česká geologická služba)
„Evropa by tak získala kvalitní domácí
zdroj zemního plynu, který by mohl být
dodáván do existující sítě plynovodů bez
nutnosti stavby dalších plynovodů, jako
jsou například plynovody Nabucco, South
Stream a v každém případě tak zabezpečila nepřetržité dodávky zemního plynu
bez ohledu na politickou situaci a umělé
zvyšování cen dodavateli či transportéry
zemního plynu.“
Lídrem mezi evropskými zeměmi v přípravách na rozsáhlou těžbu břidlicového
plynu je Polsko, které tímto krokem
hodlá výrazně zmírnit svou energetickou
závislost na Rusku a omezit spotřebu uhlí.
Pře třemi roky Poláci hovořili o obřích
zásobách zemního plynu z břidlic, dnes
jsou jejich odhady střízlivější. Přesto je jich
dost, aby na břidlicích postavili svou státní
energetickou vizi. Nyní urychlují průzkumy (dosud do nich investovali v přepočtu
asi 12 miliard korun) a plánují co nejdřív
začít s těžbou.
Také Ukrajina se snaží zmírnit energetickou závislost na sousedním Rusku. Loni
uzavřela dva velké kontrakty na průzkum
a využití tamních zásob plynu z břidlic.
Ten první s firmou Shell představoval pro
zemi dosud největší zahraniční investici
a pro Evropu největší kontrakt na těžbu
z břidlic. Do pěti let by oba kontrakty
měly Ukrajině, která má podle odhadů
třetí největší zásoby břidlicového plynu
v Evropě, zajistit až 16 miliard kubíků
plynu ročně, tedy zhruba třetinu její momentální spotřeby.
Zdroj: Wikimedia Commons, foto: Laurie Barr
16
Roulette, Pennsylvánie
Dodejme, že těžbu povolili už ve Velké
Británii, Rumunsku, Litvě a Turecku.
bude někdy zázračným receptem, který
Evropě pomůže překonat krizi.
Přímo zlaté zítřky břidlici vykreslila nedávno zveřejněná studie pro Mezinárodní
sdružení producentů ropy a plynu. Podle
ní by těžba zemního plynu z evropských
břidlic mohla zvýšit ekonomickou produkci osmadvacítky do roku 2050 o 1,7 až
3,8 bilionu eur, navíc by prý do roku 2035
v souvislosti s těžbou mohlo vzniknout
až 800 tisíc pracovních a do roku 2050 až
1,1 milionu míst. Pokud by se ale nechyl
plyn ležet ladem, Evropa by tvrdě pocítila
dopad až čtyřnásobně vyšší ceny energií
oproti Spojených státům, což by vedlo
ke dramatickému snížení konkurenceschopnosti starého kontinentů. Otázkou
je, jestli budou Evropané schopni následovat Američany, jejichž ekonomický výkon
předloni díky břidlicím vzrostl téměř o 2
procenta a příjmy domácností stouply
o 2,5 procenta. Nicméně podle některých
odborníků vysoká těžba z břidlic v USA
i Kanadě možná zabrání tomu, aby Rusko
a země Perského zálivu uměle zvyšovaly
ceny dodávaného plynu.
Někteří ekonomové navíc upozorňují
na to, že nízké ceny amerického břidlicového plynu jsou dlouhodobě neudržitelné. Podle investičního bankéře Dietera
Goldscheidera se jako první vždy otevírají
nejdostupnější, a tudíž nejrentabilnější ložiska. Až se vyčerpají, bublina prý
splaskne. Už 36 procent aktuálních vrtů
hlásí pokles těžby. Jsme tedy svědky jen
další zlaté horečky?
Splaskne bublina?
Celé to však může být jen pouhá chiméra.
Podle jiné skupiny odborníků se Evropa
nikdy nemůže Spojeným státům vyrovnat,
i kdyby těžba zemního plynu z břidlic byla
sebeekologičtější. Zaprvé, zatím nikdo
neví, jakými zásobami Evropa disponuje,
respektive není známo, kolik se pod zemí
skrývá vytěžitelného plynu za ziskovou
cenu. Podle francouzského listu Les Echos
takové zásoby jen zřídka přesahují míru
návratnosti několika procent. „I kdyby
šlo průměrně o 10 procent – což je spíše
optimistická úroveň – potenciální výroba
břidlicového plynu v Evropě by nepřesáhla
dohromady 1,3 bilionu krychlových metrů.
V Evropě tak na 25 let výroby připadá necelých 5 procent roční spotřeby. Je to sice
pouze velmi teoretický výpočet, ale má tu
výhodu, že připomíná řádovou velikost.
Podíl nekonvenčních plynů ve Spojených
státech v roce 2012 tvořil 56 procent celkové spotřeby,“ píše Les Echos a dodává,
že náklady evropských zemí na těžbu jsou
a zřejmě i budou oproti USA velmi vysoké,
a proto nelze očekávat, že břidlicový plyn
Co dál
Zatím se Evropa a spolu s ní i Česko musejí
vypořádat s faktem, že Spojené státy díky
rostoucí těžbě z břidlic vykazují přebytek
uhlí, které pak za velmi nízkou cenu vyvážejí. Někteří experti tvrdí, že břidlicového
plynu skýtá české podzemí maximálně
3 procenta naší spotřeby, a to prý za riziko
ekologických škod snad ani nestojí. Těžba
na vlastním území nám tedy trn z paty
zřejmě nevytrhne. Naopak podle ekonomů budeme svědky problémů v českém
důlním průmyslu. Objevují se sice zprávy,
že ani ve Spojených státech nemá ještě
plyn nad uhlím vyhráno, protože se plánuje přesun jeho těžby z podhorských oblastí
do povrchových dolů, kde se prý těží až
šestkrát levněji a může díky tomu plynu
konkurovat, i tak ale budou USA vyvážet
do Evropy dost laciného černého zlata
na to, aby se smutný případ moravskoslezského dolu OKD Paskov anebo severočeských Počerad neopakoval i jinde v Česku.
Na druhé straně ale také není zanedbatelný argument, který říká, že nižší ceny
elektřiny, za něž můžeme zčásti poděkovat břidlicím, mohou české ekonomice
postavené na průmyslu, a tudíž na vysoké
spotřebě elektřiny, efektivně pomoci.
Globální energetický vývoj v malé české
kotlině asi těžko ovlivníme. Nicméně bude
zajímavé sledovat, jak se s jeho dopady
vypořádá nová vláda, která by měla letos
schválit státní energetickou koncepci
na následující čtvrtstoletí. Snad se tedy
brzy dozvíme, jak dalece naši ekonomiku
břidlicový plyn skutečně promění.
●
18
TEXT: RADMIL ŠVANCAR
FOTO: TEREZA DUDÍKOVÁ
Sonda
PES POD LAVICÍ
Mají školy podmínky pro integraci žáků?
Může vodicí pes do školy? Je to dilema mezi požadavky
hygieny, bezpečností a potřebou konkrétního žáka. I to
byla situace, kterou řešili účastnici dvouletého projektu
zaměřeného na podporu integrativního vzdělávání, který byl
ukončen v závěru loňského roku v Praze.
Miroslava Štréblová z Magistrátu hl. m.
Prahy, odborná garantka projektu, připomíná zvyšující se požadavky na společné
vzdělávání všech dětí na straně jedné,
s tím související rostoucí počet žádostí
o pedagogické asistenty ze škol a vedle
toho existující funkční systém speciálního
školství s pracovníky s vysokou odborností.
O současném stavu této oblasti v Praze
jsme hovořili s ředitelem VOŠ pedagogické a sociální, SOŠ pedagogické a gymnázia v Evropské v Praze 6 Pavlem Drtinou.
„Absolventi se nestali speciálními pedagogy, tuto kvalifikaci může poskytovat
pouze vysokoškolské vzdělání. Naprostá většina účastníků kurzu se dostala
do speciální školy poprvé. Získali obrovské
kvantum nových informací, které jim
zatím scházely, navázali komunikaci s pracovníky z SPC i ze škol, dostali i metodické
materiály. Udělali si minimálně představu
o náročnosti práce s dětmi se speciálními
vzdělávacími potřebami a snad odhadnou,
kdy je dobré obrátit se na odborníky,“
vysvětluje P. Drtina.
„Projekt neřešil cestu ke společnému
vzdělávání ‚běžných‘ dětí s žáky ze
sociálně znevýhodňujícího prostředí,
s problémy ve vzdělávání nebo v chování,
ani s dětmi nadanými. Chtěli jsme pomoci
pedagogům s integrací dětí se zdravotním
postižením s vědomím toho, že možnosti
integrace těchto dětí se liší nejen podle
druhu příslušného postižení, ale dítě
od dítěte,“ říká P. Drtina.
Upozorňuje, že je zásadní rozdíl mezi
integrací dítěte s mentálním a třeba s tělesným postižením. V obou případech je
nutné vytvořit pro tuto integraci podmínky, ale ty jsou velmi odlišné. Jistě, vždy
je nutné naplnit podmínky personální
(odbornost učitele a jeho podporu), ale
i technické (na jedné straně bezbariérovost, na straně druhé například speciální
pomůcky) a ekonomické (schodolezy nebo
výtahy jsou finančně náročná zařízení,
bývá nutné zajistit i asistenta pedagoga,
což je dlouhodobá ekonomická zátěž pro
školu i pro krajský úřad, který většinou
peníze na plat tohoto člověka schvaluje
a alespoň částečně poskytuje).
„U nás v Praze 6 již dříve několik základních škol integrovalo děti například
s tělesným postižením a muselo se ve spolupráci se zřizovatelem o bezbariérovost
školy postarat, podobně i některé střední
školy (třeba Gymnázium Jana Keplera) už
mají tuto fázi za sebou,“ konstatuje P. Drtina. V Praze už pro rodiče není takový
problém najít školu, která je schopna dítě
se speciálními vzdělávacími potřebami
integrovat, v menších městech a vesnicích
ovšem může být situace podstatně horší.
Zvlášť když je problematická dopravní
dostupnost jiných škol. Někde to může být
pro integraci i limitující.
gram zaměřený na individuální integraci
žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných základních a středních
škol. Zájem byl jak mezi pedagogy, tak
mezi asistenty pedagoga,“ říká P. Drtina.
Kromě teorie se účastníci seznámili s konkrétní prací s dětmi v poradně, speciálněpedagogických centrech i ve speciálních
školách. Šlo z hlediska zaměření o různá
SPC i různé speciální školy, účastníci tak
získali rámcovou informaci nejen o práci
s dítětem, které sami vyučovali, ale také
o práci s žáky s jinými druhy zdravotního
postižení.
Pokus a omyl je chybou
Ředitel Pavel Drtina
Méně od státu,
víc z magistrátu
Zájem Prahy a jejího vedení o to, aby
školy měly k žákům, kteří to potřebují,
asistenty pedagoga, je dlouhodobě velký.
Ale jako všude to omezuje nedostatek
finančních prostředků. Před několika lety
byla ale zpracována koncepce speciálního
školství v hlavním městě a magistrát pak
poskytoval skutečně hodně peněz na tuto
péči, ke snižujícímu se státnímu příspěvku z MŠMT to bylo až 50 milionů korun
ročně.
Zřejmě právě proto se hlavní město
do tohoto projektu pustilo. Byl připraven
zejména pro běžné pedagogy, kteří prošli
pregraduální přípravou již dříve, v době,
kdy se na oblast speciální pedagogiky
nekladl takový důraz. Ani o dysporuchách
mnoho neslýchali, pokud se speciální
pedagogice nevěnovali.
„Získali jsme v roce 2011 akreditaci MŠMT
na program pro vzdělávání pedagogů
v rozsahu 250 hodin. Šlo o vzdělávací pro-
„Dnes už se učitelé se základy speciální
pedagogiky setkávají při studiu, jiní se
vzdělávají v rámci projektů, jako byl ten
náš. V každém případě je ale pro tyto žáky
i pro jejich učitele výhodou, když ve škole
funguje speciální pedagog, který může při
vhodně sestaveném rozvrhu individuálně
či ve skupině pracovat například s dětmi
se specifickými poruchami učení. Ostatní
hodiny děti tráví v kmenové třídě se svými
spolužáky,“ říká a dodává, že je vždy
třeba zvažovat míru postižení a vhodnost
toho kterého postupu pro to které dítě. Je
přesvědčen, že speciální školství je potřebné zachovat i do budoucna pro žáky s těžším postižením. A bylo by dobře, kdyby se
okolo těchto škol podařilo vytvořit jakási
odborná konzultační centra, která by pomáhala v integraci i ostatním školám.
„Integrace musí být prospěšná jak pro dítě
se speciálními vzdělávacími potřebami, tak
i pro děti ostatní. Musí být přijata i jejich
rodiči, všemi. Musí to pochopit, musí
vidět, že podmínky, které jsou vytvořeny
pro práci s dětmi ve třídě, jsou dostatečné.
Přijetí dítěte závisí i na klimatu třídy a školy. Integrace dítěte nemůže být pokus,
jestli to vyjde, nebo ne. Protože v případě
neúspěchu to dítě velmi často vnímá jako
svoje selhání, což velmi nepříznivě ovlivňuje jeho vztah ke škole, k učitelům i konečně k sobě samému,“ varuje P. Drtina.
●
TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ
ILUSTRAČNÍ FOTO ZE ZŠ V PRAZE-KUNRATICÍCCH: ROBERT KLEJCH
Sonda
OPRAVDU AGRESIVITA
RODIČŮ STOUPÁ?
Možná to byla shoda náhod. V poměrně krátkém časovém
úseku, kdykoli jsem se dostala do debaty s učiteli, stočila se
řeč na problematické jednání s rodiči. Jsou agresivnější než
dřív, učitel pro ně není autorita, jenom proto, že kdysi chodili
do školy, všemu rozumějí... Kde byla v tu chvíli proklamovaná
spolupráce s rodinou? Že nic není černobílé, ukázala namátková
anketa UN mezi řediteli základních škol. Z pochopitelných
důvodů pod příslibem anonymity. Názory v ní jsou v širokém
spektru, ale určitě není možné nad nimi mávnout rukou.
Do nějakých mimořádných konfliktů se při
jednání s rodiči nedostávám. Jistě že jsou
mezi nimi ti, kteří mají pocit, že by škola
měla něco dělat jinak, ale v řádu roků
jde o jednotlivce. Třeba když si někdo
přijde postěžovat na učitelku, která učí
jejich dítě. Když učila to starší, byla úplně
jiná. Nenapadne je, že to může být i tím,
že mladší dítě je jiné, než bylo to starší.
Nechci stížnosti ani připomínky zlehčovat.
Každý problém, který vyvstane, se snažíme
řešit, minimálně o něm s rodiči hovoříme.
Většinou dospějeme k vzájemné dohodě.
no. Děti jsou nezletilé, případ se prostě
odloží. Maximálně ho můžeme projednat
za přítomnosti rodičů, což v některých případech nic neznamená. Jsem přesvědčen,
že bychom potřebovali také legislativní
pomoc, o kterou bychom se mohli opřít.
Myslím, že ji budeme potřebovat. Naše
radnice ve snaze zvýšit počet obyvatel, aby
dosáhla na větší dotace, zřídila ubytovnu
a nastěhovala do ní občany, kteří se našemu způsobu života odmítají přizpůsobit.
Brzy stoupla kriminalita, problémy se objevují i ve škole. S tím se pak těžko pracuje.
■
■
Když agresivita narůstá v celé společnosti,
škola se jí těžko vyhne. Vždyť se podívejte,
co se děje jenom na politické scéně. Jako
by se tu vytvářel jakýsi zvláštní kodex chování. V našem regionu bohužel došlo už
k několika případům fyzického napadení
učitelů. Otec ve škole zkopal učitelku tak,
že byla víc než dva měsíce v pracovní neschopnosti. To všechno děti vidí a některé
bohužel i napodobují. Spolupracujeme
s městskou i státní policií. Pokud nastane
problém, na jehož vyřešení nestačíme, volám jim. Bohužel někdy nic nezmůžou ani
oni. Když se žáci dopustí jakékoli trestné
činnosti – ať už je to krádež nebo vážné
ublížení – nic nemůže být trestně řeše-
Řekla bych, že obecně je život dneska náročnější. Rodiče nemají na děti čas a myslí
si, že škola jejich absenci zachrání. Vlastně
si k nám přicházejí stěžovat na svoji vlastní
neschopnost. Pokud s nimi nedokážeme
komunikovat, nemáme v ruce dostatečné
argumenty, je zle. Proto se snažíme mít
všechno dostatečně podložené. Ale není
to vždycky snadné.
■
Pravda je, že někdy jsou rodiče neústupní.
Vidí jenom svoje dítě a odmítají, že by
vina mohla být na jeho straně. Například
když chtějí, abychom vyřešili rvačku,
ke které došlo o přestávce. Učitel ve třídě
nebyl, kluci mlčí. Ale rodiče chtějí disciplinární potrestání. Jsou ochotni kvůli tomu
poslat do školy nejen školní inspekci, ale
zřizovatele, kraj, finanční úřad. Kohokoli,
kdo by to řediteli konečně „ukázal“.
■
Podle mého mohou za neshody s rodiči
vždycky učitelé a v první řadě ředitel. Zvlášť
když je to ten typ, který každý problém
zamete pod koberec a nic neřeší. Co si pak
mají rodiče myslet? Co se stane ve škole,
musí řešit škola, učitel, který je přímo u věci.
Pokud možno ihned. Je nesmysl pozvat si
rodiče a vykládat jim, co Pepíček předevčírem udělal, když Pepíček si už nic nepamatuje, nebo zatlouká a stačil si vymyslet důvěryhodnou historku. Tvrdím jediné: doma ať
si dítě srovnají rodiče a ve škole kantoři.
■
Obávám se, že to není jen otázka rodičů
nebo učitelů, ale společnosti. Čech automaticky hledá negativa. Nedokážeme
postavit svoje reakce, svoji činnost na tom,
co se povedlo. Přiznávám, že jsem taky
takový, ale vím o tom a snažím se s tím
bojovat. Jdu na hospitaci a okamžitě vidím každou učitelovu chybu, místo abych
v první řadě sledoval to dobré. Musím si
v tu chvíli uvědomit, že učitel je normální
člověk se svými plusy a minusy. Že jeho
práce není jednoduchá. Po letech, co jsem
ve funkci, si vážím každého, kdo je pečlivý,
má k žákům dobrý vztah a snaží se pracovat co nejlépe. Po nikom nemohu chtít,
aby byl ideální. Ale stejní jsou i rodiče.
Ano, jsou daleko otevřenější, častěji se vyjadřují k práci školy. Jenže to jsme museli
čekat, když jsme začali zdůrazňovat, že
škola je službou. Dřív byla prostor netknutý, nic zvenku jsme si dovnitř nepouštěli,
což asi dobře nebylo. Když chceme s rodiči
víc spolupracovat, musíme si připustit, že
i oni jsou rozdílní – vysoce inteligentní, i ti
na opačném konci společenského žebříčku. Důležité je, aby byl učitel při jednání
s rodiči schopen povznést se nad osobní
sympatie nebo antipatie. Vím, je to hodně
těžké. Když vidím, že učitel přišel z jednání s rodiči celý špatný, říkám mu: Uklidni
se, vydýchej to, je to tvoje práce. Prostě
s sebou nese jednání se vstřícnými i s negativně založenými dospělými. Rozeber si
jednání po kouskách, co se ti podařilo a co
můžeš příště vylepšit. Ano, rodiče a veřejnost vstupují do prostoru škol daleko víc,
než jsme byli zvyklí. Náš problém je, že
spokojený rodič nám své pocity nesdělí,
nespokojený ano. Často proto žijeme
v představě, že se práce nedaří. Ale ono to
tak není, jen ti nespokojení jsou víc slyšet.
●
19
20
TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA GRAF: ČŠI
FOTO ZE ZŠ NOVOBORSKÁ, PRAHA: ROBERT KLEJCH
Sonda
ZA ODKLADY ŠKOLNÍ
DOCHÁZKY STOJÍ ZEJMÉNA
LOGOPEDICKÉ VADY
Výroční zpráva ČŠI: mateřinek hodnocených na výbornou ubylo
Podle šetření České školní inspekce nedošlo v minulém
školním roce v našem regionálním školství k nějakým kritickým
změnám: Převážná část mateřských škol byla vyhodnocena jako
školy dosahující alespoň požadovaného stavu. U základních
škol došlo ve většině posuzovaných oblastí dokonce
ke zlepšení. Také naprostá většina středních škol dosáhla
ve všech hodnotících kritériích minimálně standardní úrovně.
„Pohled společnosti na předškolní vzdělávání se mění – stává se zásadní prioritou. To je samozřejmě správné, musí ale
být zajištěny potřebné zdroje, bez nichž
k podstatnému zlepšení situace dojít nemůže. Celý tento sektor je podfinancovaný. Obecně známý je nedostatek prostorových kapacit, ale také třeba větší počet
logopedů nebo asistentů logopeda by
byl jistě žádoucí,“ sděluje Ondřej Andrys,
náměstek ústředního školního inspektora
pro inspekční činnost.
Jedním z hlavních zjištění ČŠI v oblasti
předškolního vzdělávání je totiž fakt,
že narůstá počet dětí s různě těžkými
vadami řeči a že v mateřských školách
je zároveň nedostatečný počet školních
logopedů a řečových preventistů. Pouze
15 procent sledovaných škol mělo k dispozici specialistu logopeda a ve 22 procentech mateřinek zajišťoval odbornou
logopedickou péči externí pracovník.
Celkem 76 procent školek uvádělo, že
systematicky zařazují preventivní logopedická cvičení. Jejich činnost však nebyla
v této oblasti natolik účinná, aby nárůst
vad řeči snížila.
vést ke snížení výskytu odkladů přijatá
v souladu s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České
republiky na období 2011–2015 a úpravou
školské legislativy významně neprojevila.
V posledních čtyřech letech se podíl dětí
s odloženou povinnou školní docházkou
nachází kolem hranice dvaceti procent.
I když tento podíl dlouhodobě velmi
mírně klesá, je v porovnání s ostatními
evropskými zeměmi stále poměrně vysoký.
Nestačí jen číst
Logopedické vady a poruchy řeči byly
také nejčastější příčinou odkladů povinné
školní docházky (34 %). V těsném závěsu
následovaly poruchy pozornosti a soustředění (31 %). Poměrně vysoké procento
dětí s odloženým nástupem do první třídy
mělo celkový opožděný vývoj řeči (12 %)
a nerozvinutou grafomotoriku (16 %).
Zdá se ale, že problémy v logopedické
a vůbec řečové oblasti nespočívají jen
v nedostatku příslušných odborníků. Také
samotné učitelky mateřských mají podle
zjištění inspekce v oblasti rozvoje řečových
dovedností jisté rezervy. Učitelky prý
věnují méně pozornosti nejen rozvoji takzvaných produktivních jazykových dovedností, tedy správné výslovnosti, celkovému
mluvnímu projevu a vyjadřování ve větách, ale i receptivním jazykovým dovednostem, zejména vnímání a porozumění
vyslechnutého textu. Podle ČŠI si význam
dovedností, které předcházejí čtení a psaní, pedagogičtí pracovníci mateřských škol
ne vždy dostatečně uvědomují. Učitelky
sice u dětí podporují zájem o knihy, zejména o encyklopedie (a ve většině škol se
pravidelně čte na pokračování), ale pokud
se toto čtení zařazuje v době odpoledního
odpočinku, zpravidla chybí aktivity bezprostředně po čtení. Jde o činnosti, které
vedou k reflexi vyslechnutého textu. Velmi
málo se například vyskytuje motivace
k domýšlení pokračování vyslechnutého
textu či k hodnocení postav.
ČŠI konstatuje, že v předškolním vzdělávání se dlouhodobě nedaří výrazněji snížit
podíl dětí s odkladem povinné školní docházky. Prozatím se tedy opatření mající
Také v rozvoji předmatematických dovedností odhalili inspektoři nedostatky.
Učitelky se často stereotypně zaměřují
na číselnou řadu a opomíjejí třídění, po-
Počty odkladů se nedaří
významněji snížit
rovnávání počtu, rozlišování tvarů podobných předmětů zrakem či hmatem nebo
porovnávání předmětů tvarově odlišných.
V mateřských školách chybí i cílená
podpora tělesné zdatnosti dětí, cvičení
zaměřená na správné držení těla a jiné
vady. Dostatečná pozornost není věnována ani správnému způsobu sezení dětí při
jídle či kreslení.
Problémy s učebními plány
přetrvávají
Jako hlavní problém v oblasti základního
vzdělávání uvádí ČŠI nedostatky v řízení,
a to zhruba u desetiny navštívených škol.
(Analýza tohoto stavu se však ve výroční
zprávě neobjevuje.)
„Ředitel školy má složitou pozici. Je
zodpovědný jak za pedagogický proces
ve škole, tak za hospodářský a administrativní chod školy. K tomu všemu mu chybí
adekvátní podpora. Riziko nedostatků
v některém z těchto segmentů řízení je
pak mnohem vyšší než v situaci, kdyby
škola neměla právní subjektivitu,“ komentuje O. Andrys.
Přestože se trvale zvyšuje úroveň zpracování ŠVP, stále přetrvává jako největší
problém v této oblasti kvalita zpracovaných učebních plánů, a to zejména pro
druhý stupeň.
Školám stále také činí problémy přehledné sestavení poznámek k učebnímu
plánu, který zejména na druhém stupni
slouží k jednoznačné vzdělávací nabídce
v oblasti volitelných předmětů (včetně
nabídky výuky druhého cizího jazyka).
„Částečně negativně se projevují snahy
škol o profilaci tříd či skupin (tyto skutečnosti jsou v poznámkách k učebnímu
plánu často nedostatečně vysvětleny nebo
chybějí vůbec), problémem zůstává také
nejasné a nepřehledné vyčíslení disponibilní časové dotace,“ uvádí se výroční
zprávě ČŠI.
Pestřejší nabídka předmětů je
dána možnostmi učitelů
Stejně jako v předešlých letech i v minulém školním roce přetrvávala snaha
o navyšování základní časové dotace pro
Sonda
21
jednotlivé vzdělávací obory z disponibilních hodin u klíčových předmětů. Na prvním i druhém stupni šlo o český jazyk
a matematiku, na stupni druhém pak byla
většina těchto hodin použita k navýšení
časové dotace cizího jazyka, a to mimo
jiné i v souvislosti se zavedením standardů
pro základní vzdělávání.
Postupně ale ubývá pestrosti v nabídce volitelných vyučovacích předmětů. Podle ČŠI
je to pravděpodobně způsobeno zejména
vlivem personálního složení pedagogických sborů spíše než nedostatkem zájmu
žáků. Zajímavější nabídka volitelných
vzdělávacích obsahů si také vyžaduje vyšší
nároky na organizaci i financování.
Inspektorům se také nelíbí, že ve školách
stále dominuje frontální výuka. Tuto
skupinovou formu nejčastěji zaznamenali u předmětů ve vzdělávací oblasti
Člověk a jeho svět, a to na prvním stupni.
Individualizovaná výuka naopak převažovala v českém jazyce a matematice, což
koresponduje s individuálním přístupem
k žákům se speciálními vzdělávacími
potřebami (SVP), který je nejvíce patrný
právě v hlavních předmětech kurikula.
Použitým formám práce pak odpovídaly
i metody výuky.
Asistentů pedagoga i školních
psychologů je nedostatek
ČŠI se v minulém školním roce zaměřovala
zvláště na rovný přístup ke vzdělávání
a inkluzivní vzdělávání. Rizika v rovném
přístupu byla zjištěna v necelých třech
procentech škol navštívených v rámci běžné inspekční činnosti. Strategii naplňování
rovných příležitostí nad rámec ŠVP má
zpracovanou sedmina běžných základních
škol zahrnutých do tematického šetření.
V navštívených základních školách byla
posuzována také dostupnost a financování specializovaných pozic zaměřených
na podporu žáků s SVP. Například asistent
pedagoga pro sociálně znevýhodněné je
přítomen přibližně v deseti procentech
běžných základních škol, které navštěvují
takzvaně sociálně znevýhodnění žáci.
Finanční prostředky na jeho zajištění
pocházejí nejčastěji z rozvojových programů MŠMT a krajů. Asistent pedagoga
pro zdravotně postižené je k dispozici
přibližně v polovině škol, které mají žáky
se SVP. Zde je většinou financován krajem,
v menší míře školou nebo z rozvojových
programů MŠMT.
Hlavní příčiny odkladu povinné školní docházky (v %)
Logopedické vady
a poruchy řeči
33,6
Psychika – adaptace,
soustředění
31,1
Sledované ukazatele
Celkový opožděný
vývoj řeči
12,4
Jiné
11,1
Pracovní návyky
7,9
Somatické
problémy
5,9
Škola příčinu
nezná
4,6
ADHD*
4,3
0
5
10
15
20
25
30
35
ŠVP jako hlavní problém
ve středním školství
Nejproblematičtější oblastí ve středním
školství je kvalita ŠVP, zejména charakteristiky: obsahu a formy závěrečné zkoušky,
maturitní zkoušky, realizace klíčových kompetencí, způsobů a kritérií hodnocení žáků
a zabezpečení výuky žáků se SVP. Dále byly
v nepořádku učební osnovy a učební plán,
kde došlo oproti školnímu roku 2011/2012
k pětiprocentnímu nárůstu počtu škol, které mají tyto školní dokumenty v nepořádku.
Naopak velmi dobře zpracované mají školy
kromě formálních identifikačních údajů
zejména uplatnění absolventa v praxi.
Jako důvody nedostatků v ŠVP střední
školy uvádějí zejména stálou absenci
standardizovaného nástroje pro tvorbu
a průběžnou modifikaci ŠVP, časté legislativní změny a obsah některých závazných
kapitol (materiální podmínky, personální
podmínky nebo spolupráce s partnery),
které vyžadují pravidelnou aktualizaci.
15,7
Grafomotorika
Ředitelé běžných škol uvádějí jako hlavní
příčiny nedostatečné podpory inkluzivního vzdělávání kromě absence asistenta,
psychologa nebo speciálního pedagoga
materiální a architektonické nedostatky,
například často chybějící bezbariérový
přístup (přibližně v polovině případů).
40
Obzvlášť složitou situaci mají velké sloučené subjekty vzniklé v rámci optimalizace
sítě středních škol. Ty totiž musely sladit
ŠVP vytvořené různými autorskými kolektivy pedagogických pracovníků za odlišných
vzdělávacích podmínek. Vysoký počet ŠVP
v těchto školách, které často integrují více
než 10 oborů vzdělání (výjimečně i přes 30
oborů), komplikuje koordinátorům tvorby
ŠVP a vedoucím pracovníkům účinnou
kontrolu jejich souladu s příslušnými RVP.
Podíl (v %)
ADHD = hyperkinetická porucha (HKP) – porucha pozornosti s hyperaktivitou.
●
Zrcadlo praxe
22
…
Janeta Benešová, ředitelka MŠ Buková, Praha 3
PŘI SAUNOVÁNÍ V MATEŘINCE
JE POTŘEBA, ABY DĚTI
DODRŽOVALY DŮLEŽITÁ PRAVIDLA
Mateřská škola Buková 26, jejímž zřizovatelem je Městská část Praha 3, má svoji vlastní saunu. Tradice saunování je v této škole velmi
dlouhá, a tak si dovolujeme říci, že výchova malých saunařů zde má již
tradici. Jít do sauny není jen tak. Víte třeba, že byste neměli jít bezprostředně po jídle? Že se během saunování nejí? Že minerály a tekutiny
by tělo mělo doplnit až po saunování? Že se do sauny nechodí v plavkách? Že je nutné, aby došlo k důkladnému ochlazení organismu? Že
je potom nutný odpočinek? Že se v sauně nehovoří nahlas a nesmíme
se saunovat, pokud je naše nemoc v akutním stavu?
Foto: z MŠ Buková, Praha 3
Na tyto a jiné otázky již umí odpovědět
i děti z mateřské školy, kde pravidelné
saunování probíhá pro každou třídu
jednou týdně. Obranný mechanismus je
totiž saunováním nastartován a tento stav
vydrží sedm dní. Saunovat častěji proto
není nutné. Nutná je ovšem pravidelnost,
která udržuje imunitní systém ve stavu
schopném vypořádat se s množstvím útočících nemocí.
Při příchodu dětí do mateřské škol se
zdravotní sestry přesvědčí, že děti nemají
nemoc v akutním stadiu. Nesaunují se ani
děti v chronicky těžkém stavu exematickém stejně jako rekonvalescenti. Hlídáme
bradavice a moluska.
Děti schopné saunování rozdělíme
do čtyřčlenných až pětičlenných skupinek. Každé saunování začíná důkladným
osprchováním. Se skupinkou vchází
do prohřívací kabiny jedna zdravotní
sestra, druhá drží dozor venku pro případ
nevolnosti a nenadálé situace. Sauna
je vyhřátá na 90°C a děti v ní setrvávají
5 až 7 minut podle věku, zkušeností
Všechny tyto informace se snažíme zpracovávat a posléze na třídních schůzkách
s nimi rodiče seznamovat. Záznamy
prozrazují, že největší „saunař“ – dítě
XY, které má největší účast na saunování,
má téměř nulovou nemocnost. Naopak
dítě s nejnižší docházkou do sauny, ať
je to z důvodu chronické nemoci nebo
nedochází do školy v den saunování,
má nemocnost velice vysokou. Na první
pohled je patrná mnohem menší nemocnost u dětí starších a mnohem větší
počet odsaunovaných hodin.
Snažíme se, aby se saunování dětem líbilo.
Chceme, aby pro ně bylo zážitkem i relaxací. Nacházíme zde prostor pro jazykové
hry, zpěv i povídání pohádek. Skupinka
pěti dětí je po dobu jedné hodiny příjemnou změnou v jinak naplněné třídě.
Děti v mateřské škole vědí, co se děje
s tělem v prohřívárně. Povídají si o tom,
jak reagují vnitřní orgány na teplo
a chlad. Vědí, co přináší pravidelný pohyb,
opakování této „gymnastiky“ vnitřních
orgánů. My dospělí víme, jak důležité
je „posilování“ dýchacích cest právě pro
astmatiky, kterých je v mateřské škole
padesát procent.
Sledujeme, jak posilujeme obranyschopnost dětského organizmu. Zjišťujeme, že
nemocnost dětí se stoupajícím věkem klesá. Je to tím, že děti rostou a své „malé“
nemoci si odbudou, nebo je saunováním
opravdu otužujeme? Věříme že ano.
Snižujeme nemocnost, vytváříme vztah
k vodě, pěstujeme saunovací návyky.
omluvě rodičů tak vždy žádáme, aby nám
oznámili důvod nepřítomnosti. Pro co
nejpřesnější výstupy je pro nás důležité
vědět, zda dítě onemocnělo zánětem
horních cest dýchacích, má zlomenou
ruku či je nepřítomné z důvodu pobytu
s babičkou na horách.
a saunovací zralosti. Následuje ochlazení,
které realizujeme formou sprchování
nebo pobytu v bazénku. Voda by měla
mít teplotu vodovodního řadu. Nejprve
volíme teplejší a vzhledem k zlepšující se
saunařské zkušenosti používáme vodu
stále studenější. Cyklus opakujeme třikrát. Po každém saunování děti odpočívají na lehátkách při pohádce.
Ven chodí děti za každého počasí a za každé situace. Tedy i po saunování. Je–li
dítě po sauně a odpočinku, zůstává ještě
půl hodiny ve třídě při klidové hře či kreslení a pak odchází za ostatními ven.
O každém saunování vedou zdravotní
sestry záznam do Saunařského deníku.
Víme tak, kolikrát dítě saunovalo, kolik
dní bylo nemocné, kolikrát nesaunovalo
a kolik dní v mateřské škole nebylo. Při
Školu navštěvuje 48 dětí. Téměř polovina
má alergické problémy – atopický ekzém,
astma, pylové alergie, potravinové alergie.
Potravinové alergie respektuje kuchařka,
dohlíží zdravotní personál. Jsme schopni
vařit pro děti, které reagují na mléko, vejce,
mouku a jiné potraviny. Do skladby jídelníčku zařazujeme co nejvíce ovoce a zeleniny,
rozličné druhy potravin, jako je amarantová, žitná, celozrnná mouka, pohanka, jáhly.
Děti si samy připravují svačinky a obsluhují
se při nalévání pití. Zastáváme tak názor, že
co si sám připravím, lépe mi chutná.
Saunováním a zdravým stravováním se
snažíme o budování zdravého základu pro
další život.
K lidskému zdraví se snažíme přistupovat
komplexně a s rozmyslem. Uvědomujeme si dopad našeho chování na zdraví,
na životní prostředí. A to všechno jsou
otázky, které mají na paměti pedagogové,
zdravotníci, kuchařka i uklízečka. Jsou to
především děti, ale samozřejmě i rodiče,
které svým konáním ovlivňujeme. Děkuji
všem kolegům za společnou týmovou práci
a rodičům, že je naše působení na děti těší.
●
Kaleidoskop
ŠKOLNÍ JÍDELNY
FUNGUJÍ 50 LET
Školní jídelny fungují v Česku 50 let, podobný systém
žákovského stravování nemá podle ministerstva školství ani
řada vyspělých zemí. Ve vývařovnách se stravuje 1,65 milionu
žáků, v posledních letech ale sílí tlak na kvalitu jídla. Podle
kontrol České školní inspekce mají školy problém hlavně
s naplněním norem pro luštěniny, ovoce, mléčné výrobky
a ryby.
V roce 1963 vydalo ministerstvo školství první vyhlášku, která stanovila
výživové normy pro školní stravování. V rámci spotřebního koše jsou
stanovovány minimální a maximální hodnoty, kolik gramů masa, mléka, vajec, zeleniny nebo ovoce má dostat dítě příslušného věku.
Takto propracovaný systém mají přitom málokde, podle ministerstva
školství se například v Itálii či Holandsku žáci stravují většinou doma
a systém školních jídelen nahrazují bufety. V Rakousku a Německu
má vlastní jídelny pouze kolem 20 procent škol, ve většině vyspělých
zemí jako Velká Británie, Norsko, USA, Španělsko, Portugalsko a státy
Beneluxu celostátní systém školního stravování chybí.
Zatímco na začátku fungovalo v Česku 3500 jídelen, loni jich ministerstvo evidovalo 8125. Za obědy pro jedno dítě rodiče platí měsíčně
zhruba 500 korun, z těchto peněz se hradí pouze potraviny. Platy kuchařů platí ministerstvo, provoz jídelen pak zřizovatel, nejčastěji obec
či kraj. Třeba ve Finsku a Švédsku mají děti obědy ve škole zdarma.
V minulém školním roce nedodrželo podle školní inspekce 6,5 procenta
jídelen výživové normy. Děti dostaly méně mléka, luštěnin, ovoce a ryb,
než nařizují tabulky, naopak u cukru a tuků se normy překročily. Vyhlášku určující nutriční skladbu jídelníčku nedávno kritizovala iniciativa
Skutečně zdravá škola, normy prý neodpovídají moderním stravovacím
požadavkům. Pracovníci jídelen ale často říkají, že děti nejsou na zdravá jídla a méně obvyklé suroviny z domova zvyklé a pokrmy vracejí.
Podle inspekce mají školáci ve více než 15 procentech jídelen na výběr
z několika druhů jídel, 72 procent jídelen pak umožňuje dětem se
speciálními dietami ohřev a výdej jídla doneseného z domova. Více
než čtvrtina kontrolovaného vzorku vývařoven byla také zapojena
do projektů Mléko do škol a Ovoce do škol.
čtk
23
PŘED 440 LETY BYLY
POLOŽENY ZÁKLADY
UNIVERZITY V OLOMOUCI
Před 440 lety, 22. prosince 1573, získala jezuitská kolej v Olomouci právo poskytovat univerzitní vzdělání a příslušné tituly. Tím byly položeny základy nejstaršího předchůdce současné
Palackého univerzity v Olomouci, která je díky
tomu nejstarší školou tohoto druhu na Moravě
a po Univerzitě Karlově druhou nejstarší v celé
zemi.
Olomoucká kolej Tovaryšstva Ježíšova byla založena
už v roce 1566. Po pouhých sedmi letech existence jí
císař Maxmilián II. udělil promoční právo, čímž ji povýšil
na univerzitu. První studenti se na školu zapsali v říjnu
1576.
V 17. století potkaly univerzitu hned dvě velké nepříjemnosti. Nejprve byla přechodně uzavřena v důsledku
stavovského povstání, načež během třicetileté války
přišla o svou bohatou knihovnu. Po skončení tohoto
vleklého celoevropského konfliktu ale škola zažila éru
nebývalého rozvoje.
Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 přešlo olomoucké vysoké učení pod státní správu a nedlouho poté
bylo přesunuto do Brna. Tento stav trval jen několik
let, načež se škola sice vrátila zpět do Olomouce, ale už
jako pouhé lyceum.
Status univerzity si škola vydobyla zpět v roce 1827.
Růžová budoucnost ji ale přesto nečekala. Postupné
uzavírání jednotlivých částí vyvrcholilo roku 1860 opětovným zrušením univerzity, ze které zůstala pouze
samostatná teologická fakulta.
Znovuzrození, tentokrát snad již definitivního, se univerzita v Olomouci dočkala v únoru 1946. Od té doby
také ve svém názvu nese jméno významného historika
a politika předminulého století Františka Palackého.
čtk
MATURITU Z MATEMATIKY SI VYBRALO 36 % ŽÁKŮ
Zkoušku z matematiky si pro jarní maturity vybralo 36 procent žáků,
o čtyři procentní body méně než loni. Z cizího jazyka coby druhého
volitelného předmětu tak bude skládat zkoušku 64 procent studentů,
nejčastěji z angličtiny, sdělila Ivana Skočdopolová z centra pro přípravu
maturit CERMAT. Centrum před časem studenty varovalo, že zkouška
z matematiky je náročná.
Studenti se mohli hlásit k maturitám
do začátku loňského prosince, celkem
jich na jaře půjde maturovat více než
89 000. Matematiku si vybralo téměř
33 000 mladých lidí. CERMAT ještě před
podáváním přihlášek varoval, aby se
studenti nehlásili na matematiku jen
proto, že zkouška sestává pouze z jednoho testu, zatímco při zkoušce z cizího
jazyka je třeba zvládnout i slohovou
práci a ústní zkoušení. Z matematiky
propadá nejvíc studentů, loni na jaře to
byl každý čtvrtý.
Navzdory tomu chce ministerstvo školství od jara testovat ještě náročnější
maturity z matematiky, budou se ale
konat ve školní části maturit a budou
nepovinné. Vysoké školy a zaměstnavatelé totiž upozorňují, že v maturitě
z matematiky část učiva chybí. Ministerstvo doufá, že by takzvanou Matematiku+ mohly uznávat vysoké školy při
přijímání.
U maturit z cizích jazyků je největší
zájem tradičně o zkoušku z angličtiny,
kterou si vybralo 86 procent maturujících z cizího jazyka. Z němčiny bude
maturovat desetina zájemců o jazyk, tři
procenta z ruštiny a 0,4 procenta z francouzštiny a španělštiny.
Do pátku musejí školy budoucím maturantům předat výpis z přihlášky, kde
si mohou žáci ještě všechny náležitosti
zkontrolovat.
čtk
24
Kaleidoskop
ZLEPŠENÍM VZDĚLÁVÁNÍ BY HDP
VZROSTL NA ŠESTINÁSOBEK
Pokud by se zlepšil vzdělávací systém, hrubý domácí produkt by během
příštích 80 let vzrostl proti roku 2012 na šestinásobek. Životní úroveň by
se tak zvedla o více než polovinu. Tvrdí to studie Institutu pro demokracii
a ekonomickou analýzu (IDEA). Ekonomové Daniel Münich a Tomáš Protivínský v ní vycházeli z výsledků mezinárodního srovnání znalostí žáků
PISA v oblasti přírodovědné a matematické gramotnosti.
Největší ekonomický přínos by podle
autorů měly školské reformy a s nimi
související zlepšení znalostí žáků, jaké
se v posledních deseti letech uskutečnily v Polsku. Malí Poláci se díky zkvalitnění vzdělávacího systému v šetření
PISA 2012 výrazně zlepšili.
PIANA
PRO NEVIDOMÉ
V KOSOVU
Člověk v tísni spolu s Českou rozvojovou agenturou (ČRA) dodaly
do Kosova tři nové klavíry pro nevidomé. Dva nástroje zamířily z České
republiky do školy pro nevidomé
v kosovském městě Peja a jeden
do hudební školy Prenk Jakova v Prištině. Do Kosova se zároveň vydali
pedagogové z Konzervatoře Jana
Deyla a střední školy pro zrakově
postižené.
Učitele a žáky učili především Braillův
notopis a postupy při výuce nevidomých,
ale věnovali se také psychologickému
poradenství pro zrakově postižené a jejich
rodiče. Do Kosova se vypravil také zkušený
ladič a technik, který nová piana zprovoznil a ve školách naladil dalších 11 klavírů
a jedno křídlo.
Z dlouhodobé sbírky Skutečná pomoc
Člověk v tísni podpořil práci učitelů pro
nevidomé, pořídil 20 audioknih nebo
připravil publikaci pro vzdělávání dětí
s vadami zraku. Podpořil také kosovskou
Asociaci nevidomých nebo zahájení
činnosti agentury poskytující tlumočnické
služby do znakového jazyka pro neslyšící.
Vzhledem k tomu, že Člověk v tísni úzce
spolupracoval se zastřešující organizací
všech nevidomých v Kosovu, bude se síť
poboček i školitelů Kosovské asociace
nevidomých dále rozvíjet. A to i díky
podpoře ze sbírky Skutečná pomoc, s jejíž
pomocí se podařilo vybavit školu pro nevidomé v Peji profesionálním syntezátorem
a zajistit tvorbu hlasové syntézy v albánštině, která nevidomým umožňuje využívat
IT technologie, komunikující lidským
hlasem v albánštině.
„Například scénář ‚polská reforma‘
reprezentuje přínosy, které lze srovnat
s navýšením HDP České republiky o 804
miliard korun v každém roce uvažovaného období 2015-2095,“ uvádí studie.
To by znamenalo dvojnásobek současných ročních výdajů na důchody a šestinásobek ročních výdajů na školství.
Výrazné zlepšení ekonomických ukazatelů by prý ale nastalo i v případě, že
by se průměrné znalosti českých žáků
posunuly alespoň na úroveň Prahy, která dopadla nejlépe z českých krajů.
„Ukazujeme, co je ekonomicky v sázce
při oddalovaní žádoucích změn vzdělávacího systému,“ dodali autoři. Brzdou
pokroku v Česku prý není nedostatek
reformních plánů, ale malý zájem veřejnosti a politiků o tuto problematiku.
Chybí také všeobecná shoda na tom,
jaké změny by se měly udělat. Mohou
se týkat třeba kvality učitelů, velikosti
škol a tříd, zaměření školních osnov
nebo vybavenosti škol.
Studie zároveň upozorňuje, že dopady
vzdělávacích reforem na HDP a životní
úroveň se projeví až v dlouhém časovém
horizontu. Zhruba deset let totiž trvá
zavedení reforem, které se pak nejvíc
projeví na dětech nastupujících do školy.
Další roky trvá, než tyto děti vstoupí
na pracovní trh. Proto se také ve studii
pracuje s dopadem v příštích 80 letech.
Autoři upozornili, že vyčíslili jen ekonomické přínosy lepšího vzdělávání. Další
plusy související se vzdělanější populací
se týkají lepšího zdraví, životního prostředí a nižší kriminality.
V šetření PISA 2012 se čeští žáci proti
roku 2009 mírně zlepšili. Přesto jsou
jejich výsledky ve srovnání s ostatními
64 státy zapojenými do testování spíš
průměrné. Nadprůměrného výsledku
dosáhli čeští patnáctiletí žáci jen v přírodovědné gramotnosti. Testy PISA připravuje Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj, která sdružuje 34
ekonomicky nejvyspělejších zemí světa.
čtk
ŘÍČANY ZÍSKALY DOTACI PRO MŠ
Říčany u Prahy získaly dvacetimilionovou dotaci z regionálního operačního programu na výstavbu nové školky. Zařízení v Labské ulici, které letos
město vybuduje, bude mít kapacitu až 112 míst. Dotace z EU pokryje
dvě třetiny nákladů, celková investice včetně vybavení se odhaduje
na 30 milionů korun, sdělila mluvčí říčanské radnice Adéla Michalová.
Investiční záměr schválili městští zastupitelé loni v srpnu. Radnice připravila
projektovou dokumentaci, získala
stavební povolení a do konce září zažádala o finanční podporu. Na konci roku
pak přišla pozitivní zpráva – rozhodnutí o poskytnutí dotace. „Náš projekt byl
doporučen k financování a jsme mezi
vybranými. Mám ohromnou radost,
protože situace s veřejnými školkami je
právě v Říčanech velmi kritická, stovky
dětí spolu s rodiči čekají ve frontách,“
podotkl starosta Vladimír Kořen (Klidné město).
Mateřinka vznikne blízko křižovatky
ulic Labská – Otavská, kde město vlastní pozemek o velikosti 5000 metrů
čtverečních. Výstavba by mohla začít již
na jaře a skončit na podzim. V lednu
roku 2015 by tak do školky mohly nastoupit první děti.
V budově budou čtyři třídy po 28 dětech, celkem až 112 míst. Spolu s rozšířením prostor školky u Slunečních hodin
pro dalších 49 dětí tak město získá pro
předškolní děti celkem 161 nových míst.
čtk
Kaleidoskop
VÝSTAVA MOJE CESTA BUDE MÍT POKRAČOVÁNÍ
Výstava Moje cesta, která letos v červnu přibližovala školákům svět lidí se zdravotním postižením, byla jednoznačným úspěchem. Na výstaviště přivedla 7297
návštěvníků, z toho 3319 dětí ze 149 tříd. Ohlasy návštěvníků, novinářů i samotných dětí na výstavě vyzdvihovaly atraktivitu prostředí, sílu zážitků i kvalitu
předávaných informací. Výstava si ale dávala mnohem náročnější cíle, než jen
pobavit a poučit. „Usilujeme o trvalou změnu postoje a chování veřejnosti vůči
lidem se zdravotním postižením. Proto nás těší výsledek průzkumu, který jsme
provedli tři měsíce po ukončení výstavy mezi učiteli, kteří na výstavu přivedli
své svěřence. Děti se po výstavě chovají jinak a lépe rozumí svým spolužákům
s jakýmkoliv znevýhodněním, potvrzuje více než 80 % respondentů. A to je
podle nás skutečný úspěch,“ zdůrazňuje Slávka Hocká z Nadace Sirius.
Proto bude výstava pokračovat, tentokrát pod názvem Naše cesta, a to v Brně
od 1. května do 30. června 2014 a v Praze
od 1. října do 30. listopadu 2014. Vstup
bude opět zdarma a celé dopoledne bude
vyhrazeno dětem ze škol a zájmových
organizací. Ty si budou moci prostor
na výstavě zarezervovat v systému, který
bude školám k dispozici od února 2014.
„Rozhodně doporučujeme výlet na výstavu včas naplánovat a neváhat s registrací,
protože letos v červnu jsme museli mnohé
zájemce odmítat,“ varuje Slávka Hocká.
Realizátoři výstavy Moje cesta vycházeli z toho, že nejlepším způsobem, jak
překonat ostych, obavy a předsudky, je
umožnit lidem setkání a přímou komuni-
kaci v co nejpřirozenějších situacích. Proto
prostory výstavy maximálně napodobovaly
reálné prostředí – byt, ulici, sportoviště.
Děti i dospělí si vyzkoušeli různé situace
z běžného života, hry, aktivity a sporty pro
lidi s různými druhy pohybových a smyslových omezení. Přitom velká část průvodců
byli lidé se zdravotním postižením, všichni
odborně vyškolení, připravení odpovídat
na otázky, pomáhat při zkoušení různých
pomůcek nebo aktivit.
„Je úžasné sledovat, jak děti i dospělí rychle ztrácejí ostych, začínají otevřeně komunikovat a chovat se přirozeně v prostředí,
kde je normální vozíček, bílá hůl, naslouchadlo nebo jiná odlišnost,“ vzpomíná
Lenka Šrámková, ředitelka Nadace Sirius.
Síla vlastního prožitku není v pedagogice
žádnou novinkou. Na výstavě Moje cesta
2013 zážitky rozhodně nechyběly a v Naší
cestě 2014 jich bude ještě víc.
„Smyslem této interaktivní výstavy je ukázat, že při troše snahy, porozumění a účelné pomoci mohou být i lidé se zdravotním
postižením normální součástí našeho života. Dokonce se od nich můžeme ledasčemu
naučit,“ doplňuje Slávka Hocká.
Jak výstavu Moje cesta 2013
hodnotili sami učitelé?
● Byla příjemným zpestřením školního
roku – 95 % učitelů odpovědělo rozhodně ano, zbylých 5 % spíše ano
● Dobře podpořila naše vzdělávací cíle –
100 % rozhodně ano
● Přinesla dětem zkušenost, kterou by
jinak těžko chápaly – 95 % rozhodně
ano, 5% spíše ano
● Změnila pohled dětí na svět lidí se zdravotním postižením – 90 % rozhodně
ano, 10 % spíše ano
● Děti se po výstavě chovají jinak, rozumí
lépe spolužákům s jakýmkoliv znevýhodněním – 83 % ano nebo spíše ano.
● Některé informace a zážitky na výstavě
byly zajímavé i pro mě – 95 % rozhodně
ano nebo spíše ano.
sns
ZÁVISLOST, KTERÁ NEŠKODÍ
Děti se odmítají hýbat, nejradši by trávily celé dny u počítače. Slyšíte to ze
všech stran. Tělocvikáři přiznávají, že tolik omluvenek jako v posledních
letech dřív nemívali. „Vždyť my už je nepřitáhneme ani na výlet!“ Ale
co není, může být. Co kdyby učitelka vyrazila se svojí třídou za hranice?
Do přírody, jakou u nás neznají, za cenu, která opravdu není divoká.
Že atraktivní prostředí a kolektivní elán
dokáže probrat i turistické lenochy,
jsem se před lety přesvědčila na vlastní
oči. Třídní učitelka vzala svoji devítku, která se už se školou rozloučila,
na začátku prázdnin na zájezd s Jekou. Do Lechtalu v Rakousku, kde má
mezinárodní nezisková organizace
Jeka s českou pobočkou Jeka-cs (www.
jekacs.cz) pronajaté domy ve městech
a vesničkách, které vyrostly v dlouhém
údolí řeky Lech.
Kolem dokola se tyčí vysokohorské štíty,
a když alpské louky rozkvetou, snad
není nic krásnějšího. Dům, do kterého
účastníky zájezdu Jeka odveze, má
skupina turistů jenom pro sebe. Sama
se o sebe stará, sama si vaří. Veškeré
potraviny na tři jídla denně (dvě studená a jedno teplé) jsou k dispozici, často
jako polotovary, takže přípravu jídel
zvládnete sami. Přesto si s sebou skupiny
často vozí kuchaře (ochotní pomocníci se vždycky najdou). Radu a pomoc
poskytne správce Jeky dosažitelný
po telefonu. Ubytování je skromné,
ale co člověk potřebuje, když se vydá
za turistikou? Střechu nad hlavou,
sprchu s teplou vodou a dobrou postel.
Že se spí na palandách zase není takový
problém. Ráno stačí obout pevné boty,
na záda hodit batoh, teleskopické hůlky
do ruky a jde se na túru.
První den se děti tvářily rozpačitě. Kolik
že to půjdeme kilometrů? Ale nakazily
se velice brzy. Krása kolem jako by je popoháněla. Teď už si navíc nemusíte dělat
starosti s mnohými cenami, protože
karty, které na dobu pobytu získáte, vás
tady stejně jako v oblasti Schladmingu,
kde má Jeka také své domy, opravňují
například k cestování místní dopravou
nebo k jízdě lanovkou zdarma. Se slevou
můžete navštívit bazény a koupaliště
stejně jako některá muzea. Tahle rakouská specialita je velikou výhodou.
Ale vydat se můžete i do dalších zemí Evropy – do Francie, Španělska, Švýcarska,
Chorvatska, Řecka, Maďarska, na Slovensko, nově také do Itálie. V ceně zájezdu
je cesta autobusem Jeky (protože se
skupinou na místě zůstává, tedy i denní
výlety na 50 km), potraviny a nocleh. Je
jenom na vás, jaký program pro svoji
skupinu připravíte. Že navíc děti získají
možnost ověřit si, jak zvládají cizí jazyk,
ani není třeba dodávat. Na jedno si ale
musíte dát pozor. Pokud nejste zasaženi
přepychem, může se pro vás stát cestování s Jekou návykovou záležitostí.
št
25
26
Dopisy
SOBĚSLAVSKÁ ROLNIČKA SLAVILA ÚSPĚCH V PRAZE
Diakonie Rolnička již po sedmé s pomocí
svého patrona Jaroslava Duška představila v Praze své výrobky i svou divadelní
invenci. V pátek 29. listopadu do Divadla
Kampa přivezla muzikál Pomáda v provedení žáků speciálních škol, představila
krátký film o Rolničce, animovaný film
dobrovolníků z letního pobytu a zorganizovala veleúspěšnou dražbu pro Rolničku.
Večer uzavřelo společné bubnování všech
zúčastněných.
Herec a moderátor Jaroslav Dušek nabídl
Rolničce již po sedmé svou pomoc při
provázení Večerem s Rolničkou v pražském Divadle Kampa. Diváky rozehřál
muzikál Pomáda v provedení dětí speciálních škol Rolnička a pak už vše pokračovalo jako na drátku. Krátký film představil Rolničku při jejích denních činnostech,
letní aktivity naznačil animovaný film,
který natočili dobrovolníci Rolničky
při svém prázdninovém pobytu s dětmi z Rolničky. Jak poté řekla Kateřina
Melenová, jedna z dobrovolnic, jež pobyt
připravovala: „Pro Rolničku pracuji dobrovolně již 6 let a baví mě to čím dál tím
víc. Na dětech je vidět, jak jsou s námi
šťastné, a mně to dává pocit smysluplně
stráveného času. Děkuji Rolničce, že mi
tuto možnost nabídla.“
Na dražbu bylo připraveno 13 věcí, které
měly původ v Rolničce, nebo šlo o dary
jejích příznivců. O všechny byl velký zájem,
ale bezkonkurenčně nejúspěšnějším
draženým předmětem byl obraz klientky
Ivy Kokrmentové Paní Margo. Jeho cena se
z původních 1 300 korun vyšplhala až na závratných 40 tisíc korun! Celkem se na tomto
večeru podařilo při dražbě, prodeji výrobků, na vstupném a příspěvcích do kasičky
získat báječných 116 tisíc korun! Závěrečné
společné bubnování bylo báječnou tečkou
za večerem prolnutým srdečností a sounáležitostí všech zúčastněných.
DĚTI DĚTEM
Herečka Markéta Hrubešová spolu se starostou města Louny
Radoslavem Šabatou pokřtila 28. listopadu 2013 ve Vrchlického
divadle v Lounech dvě knihy: Děti dětem a Děti dětem – hrajeme si. Knihy vytvořené dětmi pro děti vydala Základní umělecká
škola Louny. Kniha Děti dětem se skládá z barevných obrázků,
kreseb a básniček, jejichž autory jsou žáci naší školy. Svou autentickou hravostí a dětskou fantazií nezkreslenou zásahem dospělých se knížka snadno dokáže přiblížit duši dětského čtenáře
a zároveň potěšit čtenáře starší. Přináší poutavý vhled do tvůrčí
duše a světa dětí, zároveň jej reflektuje pro ostatní. S humorem, něhou a radostí. Knížka Děti dětem – hrajeme si učí děti
poznávat barvy a počítat za pomoci obrázků, her a omalovánek, jejichž autory jsou také žáci ZUŠ Louny. Zároveň přináší
na velkém barevném formátu celou škálu obrázků, které potěší
jak samotné děti, tak dospělé. Knížka je doplněna milými texty
a volně navazuje na knihu Děti dětem.
Jindřiška Riedlová, ředitelka ZUŠ Louny
„Chtěl bych jménem Rolničky poděkovat
všem, kteří se na tomto krásném výsledku
podíleli. Výtěžek je určen na rekonstrukci
chráněného bytu v Soběslavi, ve kterém
začátkem příštího roku najdou svůj domov
3 dospělé ženy s mentálním postižením.
Pokud se chcete k této pomoci připojit,
stačí odeslat dárcovskou SMS ve tvaru
ROLNICKA na číslo 9777. Cena je 30 Kč,
Rolnička obdrží 28,50 Kč. Každá pomoc je
vítána!“ doplňuje ředitel Diakonie Rolnička Karel Novák.
Kateřina Bláhová, Soběslav
KLADENSKÁ VENKOVNÍ
UČEBNA
Základní škola Moskevská slavnostně otevřela za účasti náměstka ministra životního prostředí Vojtěcha Munzara a kladenského primátora Dana Jiránka novou venkovní učebnu. „Venkovní
učebna umožňuje učit žáky v netradičním prostředí,“ uvedla
ředitelka školy Hana Vocelková. Učebna bude sloužit pro venkovní výuku žáků nejen základní školy, ale také žákům základní
umělecké školy pro výuku hudebních oborů a pro konání
koncertů.
Vyučují se zde a budou se vyučovat hlavně přírodověda a přírodopis, vlastivěda, výtvarná výchova, výtvarná dílna, hudební
výchova, svět práce, ekologické projekty. „Učebna dává žákům
možnost v průběhu teplejších měsíců trávit čas učení v příjemnějším prostředí, než je rozpálená a vydýchaná učebna,“ řekla
ředitelka školy.
Zvláštností učebny je, že na jejím budování (především na vzniku přilehlé skalky) se podíleli sami žáci školy. Sázeli rostliny
a křoviny, vyrobili keramické ozdoby. V příštích měsících budou
žáci druhého stupně vyrábět cedulky s názvy rostlin a stromů
z okolí učebny, aby tyto poznatky mohli využívat i žáci prvního
stupně v hodinách přírodovědy. „Věříme, že díky hodinám stráveným při budování skalky a jejího okolí si žáci budou více vážit
přírody, rostlin a stromů,“ konstatovalo vedení školy.
V odpoledních hodinách je učebna přístupna žákům školní
družiny pro odpolední aktivity, popř. všem ostatním žákům
školy k trávení volného času. Základní škola Moskevská mohla
učebnu postavit díky získanému grantu Ministerstva životního
prostředí, dotaci komise pro životní prostředí Rady města Kladna a zřizovateli školy – Magistrátu města Kladna.
Hana Vocelková, ředitelka ZŠ Kladno, Moskevská
Dopisy
ÚSPĚCH NA MISTROVSTVÍ ČR OPEN
BESEDA S PAMĚTNÍKEM
Ve dnech 5.–7. prosince 2013 se
uskutečnilo Mistrovství České
republiky OPEN 2013 ve zpracování
textů. Soutěžilo se v disciplínách:
Wordprocessing, Korespondence
a protokolování, Vícejazyčný těsnopis, Audiotranscription, Těsnopis
C-B-A, Real-time-competition, královská disciplína – 30minutový opis,
Korektura textu. Všechny disciplíny
jsou vypsány pro tři věkové kategorie – žáci (do 16 let), junioři (17 až
20 let) a praktici (21 a více let).
Soutěžní řád se řídí reglementem
světové organizace INTERSTENO.
V úterý 3. prosince byl devátý ročník naší školy
poctěn návštěvou pamětníka 2. světové války
pana Luďka Eliáše, který k nám přijel až z Ostravy.
Očekávali jsme staršího pána, který bude mít potíže
s pamětí, pohybem a řečí. Proto nás velmi překvapilo, když jsme spatřili usměvavého milého člověka,
který i přes svůj úctyhodný věk 90 let sršel humorem, vyprávěl zajímavé příběhy i děsivé zážitky
z koncentračních táborů.
Žákyně ZŠ Šrámkova Klára Odehnalová a Tereza Tomanová se pyšní
nejen rychlým písařským umem,
ale rovněž širokou všestranností.
Děvčata bodovala v psaní diktátů
nejen ve své mateřštině, ale i v cizích jazycích – angličtině, slovenštině. Velmi úspěšné byly v královské
disciplíně 30minutovém opise,
ve kterém Klára Odehnalová získala
zlatou medaili a Tereza Tomanová bronz. Velkým úspěchem bylo
vítězství v disciplíně Korespondence
a protokolování, ve které Klárka
Odehnalová získala nejvyšší bodové
ohodnocení. Celkem vystoupaly obě
na stupně vítězů desetkrát. Klára si
vybojovala 6 zlatých medailí, 1 stří-
brnou, Tereza získala 1 stříbrnou
medaili, 2 bronzové.
Klára Odehnalová se stala absolutní vítězkou mistrovství, a to
v kombinaci všech disciplín. „Zlato
a pohár je o to cennější, že se stala
Klárka nejvšestrannější písařkou
v celé České republice,“ komentuje
úspěch svých svěřenkyň trenérka
Karin Solná. „Obě úspěšné písařky
byly zároveň nominovány na mezinárodní soutěž Jugendtreffen Wien,
která se bude konat v dubnu 2014.
Byly nominovány jako jediné z ČR,“
doplňuje Karin Solná.
Pan Eliáš byl deportován do ghetta v Terezíně a později byl převezen do polské Osvětimi. Jeden z mnoha zajímavých životních příběhů, které nám vyprávěl, byl o dívce, kterou poznal v Terezíně, po válce
se s ní oženil a prožil s ní 60 let života ve šťastném
manželství. Dověděli jsme se také, že jeho životní
láskou bylo divadlo, že hrál v několika celovečerních
filmech, například v Kletbě bratří Grimmů.
Ve druhé části besedy dostal každý žák prostor
na dotaz pro pana Eliáše. Nejčastěji se žáci ptali, jestli
viděl vůdce nacistů Adolfa Hitlera. Dozvěděli jsme se
také, že velmi dlouhou dobu o svém pobytu v koncentračním táboře nikomu nevyprávěl. Na vzpomínky došlo až v době, kdy jeho děti povyrostly. Především hochy zajímalo také vytetované číslo vězně
koncentračního tábora na jeho levém předloktí.
Všechny přítomné dojalo, když pan Eliáš procítěně recitoval báseň Jana Nerudy z knihy Balady
a romance. Byl to opravdu umělecký zážitek.
Všichni bychom mu mohli jeho životní optimismus
a vitalitu závidět!
Karin Solná, ZŠ Šrámkova, Opava
Jakub Paseka, 9. A, ZŠ Zeyrova, Olomouc
KDO NESE ODPOVĚDNOST?
„Výchova a vzdělávání dětí se bez autority
dospělého nedají efektivně uskutečňovat.
Pro školu to platí ještě víc než pro rodinu.“ (Václav Mertin, Praha 2013)
Společnost pro předškolní vzdělání a výchovu (SPV) uskutečnila, prostřednictvím
Mateřské školy Strančice, další ze série
seminářů v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Tentokrát na stále
aktuální téma Spolupráce školy s rodinou.
Po určitou dobu své pedagogické kariéry,
kdy se setkávám s myšlenkami psychologa Václava Mertina, mi v hlavě rezonují
zejména následující dvě.
První hovoří o tom, že primární, ničím a nikým nesmazatelnou odpovědnost za dítě
nese rodič neboli zákonný zástupce. On dítěti vybírá školy, jejichž prostřednictvím se
mu dostane vzdělání. A je také odpovědný
za to, jak dítě na jednotlivých stupních škol
prospívá. Svou odpovědnost má pochopitelně i učitel, potažmo škola. Nastavuje
dětem pravidla a učí je je dodržovat. Ale
jak má vypadat pedagog současnosti?
Podle V. Mertina má být odvážný a sebejistý, protože má nejen své vlastní znalosti
a zkušenosti, ale i ty, které nashromáždila pedagogická disciplína. Musí umět
přesvědčit rodiče, že on je ten odborník,
který jim naslouchá a s maximem informací pak hledá cesty, jak intervenovat
ve prospěch jejich dítěte. Měl by mít stále
na paměti, že rodiče jsou různí a ta různorodost je zajímavá. Neměl by zapomínat
na to, že jako profesionál má povinnost
rodiče pravdivě informovat o podstatných
záležitostech vzdělávání a výchovy jejich
dětí. Neměl by spoléhat na to, že zákonní
zástupci informace přečtou nebo si je
sami vyžádají. Měl by neustále vytvářet
pozitivní obraz své pedagogické činnosti a pomocí něho prezentovat i školu.
Prostřednictvím umění vyjednávat by
měl přiblížit rodičům vzdělávací nabídku
a přesvědčit je, že k tomu, aby ji mohl naplnit, potřebuje jejich podporu, spolupráci
a dodržování pravidel.
A druhá myšlenka? My, učitelky, stále přemýšlíme, jak okamžitě a účinně intervenovat ve prospěch dítěte. Často si s každou
drobností děláme hlavu. Václav Mertin
s oblibou říká: „Nic není v životě dítěte
tak fatální…“ A já si dovoluji přidat:
„…ani ve výchově a vzdělání.“
Pavla Petrů Kicková, MŠ Strančice
27
Download

TROJE UMĚNÍ POD JEDNOU STŘECHOU