Olivier restaurant & shop
rozšířené zahradní posezení v příjemném prostředí
venkovní gril
denně čerstvá nabídka sladkovodních a mořských ryb
a mořských plodů
ryby a mořské plody bude možné si koupit domů, naši kuchaři
zdarma rybu upraví příp. nafiletují
široká nabídka vín včetně rozlévaných
dětské hřiště s herní sestavou „Noemova archa“
foto: Pave
l Ka
cerovský ©
2012
Těšíme se na Vaše celoroční návraty do Středomoří
v restauraci se zahrádkou a prodejně Olivier
OLIVIER FOOD s.r.o.
Husova tř. 684/21,
370 05 České Budějovice
E-mail: [email protected]
Tel: +420 386 350 038
Inzerat-CSADAUTOBUSY-logo-bus-190x130cm-CMYK-PRINT.pdf
1
10.04.13
www.olivierfood.cz
10:46
C
M
Y
CM
MY
CY
CMY
K
www.csadautobusy.cz
strana 3
EDITORIAL
Co přejí Budějcké Drbně
k jejím 2. narozeninám?
„Už jsou to dva roky, kdy jsi vykoukla na svět? Dva roky od
té nezapomenutelné chvíle, kterou si, stejně jako vloni, v
polovině dubna připomínáme? Čas letí jako voda a ty už jsi,
naše milá Drbničko, skoro velká holka. Znám spoustu lidí, kteří
bez tebe neumí žít. Mám se Ti přiznat? Já jsem jedním z nich!
Všichni společně jsme už dokázali zaujmout tisíce návštěvníků
Tvého webu, vyvolat stovky vášnivých diskuzí, plno čtenářů
potěšit, jiné zase naštvat. No a teď se nám povedlo dát
dohromady už čtvrté číslo časopisu. Číslo, které má o čtyři
stránky víc než ty minulé. No nejsme my skvělí? Jsme, já
vím. Tak buď takovou fajn holkou jako doposud a drbejme
společně pořád dál!“ Pavel Kacerovský, šéfredaktor
„Milá oslavenkyně, nechtěj vědět, ty potvoro, kolik mých šedivých
vlasů, vrásek, adrenalinových šoků a probdělých nocí máš na
svědomí, nechtěj slyšet ty výrazy, kterými jsem Tě často nazývala,
nechtěj vědět, Drbno udrbaná, kolikrát a kam jsem Tě posílala. Ale
stejně jsem na Tebe pyšná a mám Tě ráda (někdy). ☺Všechno nej
k Tvým druhým narozeninám a díky všem, kteří v Tebe věřili a tím
ti dávali smysl a nám sílu tě ´vychovávat´. Díky i všem, kteří o Tobě
pochybovali a tím nám dávali sílu - sílu dokázat, že to dokážeme.
Ještě někdo pochybuje?☺“ Lucie Mourková, redaktorka
„K tem dvěma járům ti vinšuju, švíco, vše nej a
val jen samé betálné cundy.“ Brněnská Drbna
(pro neznalé brněnského hantecu nabízíme překlad do češtiny:
„Přeji ti, sestřičko, k těm dvěma rokům vše nejlepší a dodávej jen
samé výborné zprávy.“)
„Milá Drbničko, přeji ti, abys byla pořááádná
drbna a zásobovala nás vydatně svými drby
každý den. Seš fakt čtivá!“ Marie Viktorová
„Co popřát? Kvalitní mazadlo a silný žaludek. Mazadlo,
aby se ti nezadřely panty, a silný žaludek na ty drby, který
se dozvíš!“ Petra Pouzarová
„I nadále tak kvalitní prostor pro kvalitní diskuze s těmi
nejkvalitnějšími diskutéry.“ Michael Petržela
„Ať to i nadále dobře drbe a samozřejmě
hooooooodně úspěchů!“ Pačes Marek
„Budějcká Drbna v sobotu narozeniny slaví, co jí tak poslat za
originální přání? Zprávy, rozhovory, sport… ať tě stále baví.
Aktuální témata a kauzy nám hned předkládej bez reptání.
Fanoušků na Facebooku ještě víc, ať už přeskočíš těch deset
tisíc.“ Mirka Fanglbauerová
REDAKCE: [email protected] | 777 400 003
INZERCE: [email protected] | 728 741 660
ADRESA: Gen. Svobody 7, 370 01 České Budějovice
VYDÁVÁ: TRIMA CB s.r.o, IČO: 26081890
VEDOUCÍ PROJEKTU: Libor Matoušek ml.
Obsah
SPOLEČNOST
4
Dívka z Budějc zvládla náročný boj
s rakovinou / Lucie Mourková
6
Vášní autora projektu Budějcká Drbna
je fotbal / Lucie Mourková
10 Počet trestných činů v krajském
městě klesá / Pavel Kacerovský
KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS
13
Co v Budějcích chystají soukromí
investoři? / Lucie Mourková
KULTURA
18
Pro Romana Anděla je rádio Kiss druhou
rodinou / Pavel Kacerovský
20
Soutěž Maturantka Roku 2013 pokročila
do semifinále / Wolenby
SPORT
21 Pořadatelé rallye bezpečnostní opatření
opět nepodcení / Pavel Kacerovský
25 Budějcký hokejista Milan Gulaš přestoupil
do Magnitogorsku / Pavel Kacerovský
ŽIVOT A STYL
28 Budějcká radnice novelizovala takzvanou
psí vyhlášku / Lucie Mourková
30
Módní návrhářka představuje letošní jarní
a letní trendy / Monika Zahradníková
PUBLISHER: Libor Matoušek st.
ŠÉFREDAKTOR: Pavel Kacerovský
EDITOR: Filip Matoušek
SAZBA: FT Sun s.r.o.
TISKNE: INPRESS a.s., Tiskárna České Budějovice
Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoliv užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoliv způsobem
(mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno.
INTERNET: www.budejckadrbna.cz
FACEBOOK: www.facebook.com/budejckadrbna
TWITTER: @BudejckaDrbna
SPOLEČNOST | Dívka, která se v šestnácti letech dozvěděla, že má rakovinu
Setkání s andělem
Eva Houšková porazila potvoru jménem rakovina
strana 4
reaguje na chemoterapie jinak.
Některým je po nich špatně, zvrací,
mají vedlejší příznaky, nemohou
jíst, hubnou. A pak naopak jsou ti,
u kterých chemoterapie probouzí
velikou chuť k jídlu, mají pořád hlad,
sní, co vidí. To byl můj případ, já jsem
se pořád něčím ládovala.
Na oddělení byly i dvě romské děti
a tedy i jejich rodiny. Maminka
jednoho z nich, jmenoval se Fanda,
mu nosila spoustu jídla, grilovaná
kuřata, řízky. Jenže Fanda jíst nemohl,
nechtěl, a tak jeho maminka si mě
vždycky zavolala a říkala: ´Evičko,
podívej, náš Fanda to nežere, tak si
to vezmi ty.´ A jasně, že jsem si vzala.
Nakonec to dopadalo tak, že když
někdo něco měl a nechtěl to, říkali:
´Dejte to Evě!´ U chemoterapie
hodně záleží na psychice, a nám na
oddělení hodně pomáhal úžasný
přístup paní doktorek i pánů doktorů,
sestřiček, ale také třeba zdravotních
klaunů, kteří dokázali rozveselit
i hodně smutné pacienty, kteří se
ztráceli v beznaději nebo smutku.“
Eva Houšková už má dnes důvod k úsměvu.
Napsala Lucie Mourková
Potkala jsem anděla. Ne, neměl křídla
ani záplavu světlých kudrnatých
vlasů. A nepřiletěl z nebe. Můj anděl
má jemnou, zajímavou a hezkou tvář,
tmavé krátké vlasy, mluví tichým,
příjemným hlasem a slova, která
říká, udivují skromností a nehraností
vysloveného.
Můj anděl se jmenuje Eva Houšková,
je z Budějc a jak už to tak u setkání
s andělem bývá, potkaly jsme se
díky zvláštním cestám osudu. Ten
určil, aby Eva potkala tým Nadačního
fondu Pink Bubble, Pink Bubble
potkal Maturantku Roku a od ní už
byl jen krůček k Budějcké Drbně
a tedy k jednomu březnovému
odpoledni, v němž jsme si s Evou
povídaly o jejím příběhu, ve kterém
zazněla tolik obávaná věta: „Máte
rakovinu!“
bezstarostnosti - a do ní přijde
taková zpráva. Jak jste ji přijala?
„Moje úplně první myšlenka bylo
zděšení. Rakovina? To znamená
chemoterapie? Přijdu o vlasy… budu
plešatá, jak budu vypadat? Měla jsem
v té době dlouhé vlasy, chtěla jsem
se líbit… a najednou o ně přijdu? To
bylo prvních pět minut. Pak mi došlo,
že možná nejde ani tak tolik o vlasy.
Pro mamku to bylo ještě horší,
Foto: Lucie Mourková
rozplakala se, ale zvládla to, snažila se
mi dodat sílu.“
Pak následovalo léčení? Jak jste
chemoterapie snášela?
„Byla jsem na dětském oddělení
onkologie v Motole, bylo nás tam
hodně. Musím říci, že jsem i v tom
špatném měla štěstí, protože
chemoterapie jsem snášela dobře.
Jsou asi dva typy pacientů, každý
Jak dlouho vaše léčení trvalo
a kolik chemoterapií v něm bylo?
„Trvalo půl roku a těch chemoterapií
bylo asi šest - jsou v nich různé cykly,
nedá se to říci úplně přesně. A část
tohoto období mám v neznámu,
v mlze, vím o něm jen z vyprávění
mamky a ostatních. Nevím, jak se to
stalo, byla jsem celkem v pohodě.
Jen jsem třeba při první chemoterapii
přišla za sestřičkami, aby mi oholily
vlasy. Ještě mi nepadaly, ale já je
chtěla oholit. Paní doktorka pak
říkala, že už to bylo divné, většina
holek prý do poslední chvíle čeká, až
jim začnou padat.
To, jak jsem šla za sestrou, aby mne
oholila, je poslední, co si pamatuji.
Pak nastalo období, které prostě
nevím. Nevnímala jsem, nevěděla
o sobě. Dva dny a dvě noci jsem jen
ležela, byla úplně mimo, měla jsem
zatnuté čelisti, nešlo mi otevřít pusu,
mamka mne chtěla krmit, nešlo to.
„Na moji nemoc se přišlo vlastně
náhodou, byla jsem na operaci slepého
střeva a v nemocnici na histologii
zjistili, že mám ve střevě nález, maligní.
Jenže nejdřív jsem šla z nemocnice
normálně domů, chodila jsem do
školy. Pak přišel den, kdy jsem byla
v knihovně, a když jsem z ní vyšla,
stála na chodbě mamka a říkala:
´Evo, oblíkni se, volala paní doktorka,
musíme jet do nemocnice.´ Takže
jsme jely sanitou do nemocnice, tam
mne paní doktorka poslala na další
vyšetření a po něm jsem se dozvěděla
o své nemoci.“
Evo, to bylo v roce 2009, že?
Bylo vám 16 let… doba mladé
I přes náročnou léčbu se na Eviných ústech objevil úsměv. Ale jen někdy...
Foto: archiv Evy Houškové
SPOLEČNOST | Dívka, která se v šestnácti letech dozvěděla, že má rakovinu
Pak se to postupně zlepšovalo, ale
stejně jsem jakoby nevnímala.
Mamka mi vyprávěla, že jsem třeba
seděla na posteli, ona mi z notebooku,
který nám tam na oddělení půjčili,
pouštěla moji oblíbenou písničku,
kterou mě naučil poslouchat můj
přítel. Písnička se jmenuje Beruška,
měla jsem ji moc ráda. No a mamka
mi ji pouštěla, já seděla na posteli
a vlnila jsem se, tancovala, postel se
skoro kymácela… Nevím, nepamatuji
si to. Byla jsem v jiném světě, jinde.
Odborně se tomu říká disociační
stupor. Proč jsem ho měla, nevím,
nikdo neví. Ale je to za mnou…“
Jaký to byl pocit, když vám řekli, že
už jste v pořádku?
„Úžasný, samozřejmě. Měla jsem
velikou radost. Mohla jsem se
vrátit do školy, i když ne do té
původní. Před nemocí jsem chodila
na budějckou zdravotní školu, na
zdravotní lyceum, musela jsem ho
ale kvůli léčení ukončit, protože by to
nešlo zvládnout ani s individuálním
plánem. Takže jsem díky pochopení
mnoha lidí, kterým děkuji, po
propuštění z nemocnice přešla na
střední školu, na obor kosmetička.
Ten přechod byl na začátku trošku
těžký, jiná škola, nová třída… je nás
tam 28 holek, o mojí nemoci věděly
a některé si myslely, že právě kvůli
nemoci budu mít u učitelů protekci,
úlevy, výhody… Ale brzy pochopily,
že to tak není. Dnes jsme, myslím,
v pohodě.“
Ano, k onkologickým onemocněním patří i to, že okolí neví, jak
se má k nemocnému chovat, je to
téma pořád tabuizované, citlivé…
Máte také takovou zkušenost?
„Ano, mám. Právě z doby, kdy jsem
onemocněla… měla jsem dvě
nejlepší kamarádky, prožily jsme
spolu plno věcí. A v době mé nemoci
se mi začaly jakoby vyhýbat, nebyly
jsme spolu. Trápilo mne to, mrzelo. Až
mamka mi pak vysvětlila, že to vůbec
není tak, že se mi chtějí vyhnout, ale
strana 5
že prostě jen neví, jak se ke mně mají
chovat, jak moji nemoc přijmout, jak
se s ní vyrovnat. To mi moc pomohlo.“
Evo, velmi často zmiňujete
maminku - a já celou dobu myslím
na to, že právě pro maminky je
vážná nemoc jejich dětí možná
ještě horší než pro ty děti samotné.
Jak to bylo u vás?
„Víte, já říkám, že moje maminka je
můj pozemský anděl. Bez ní bych to
nezvládla, moc jí obdivuji, udělala
toho pro mne tolik, že se to asi nedá
vypovědět. Přitom je na to sama,
rodiče jsou rozvedení, otec je pryč,
mamka na všechno byla sama. Nevím,
jak to dokázala, starala se i o mou
sestru - dvojče Janičku, která měla
mozkovou vývojovou vadu, epilepsii,
další postižení… Víte, my jsme se
narodily předčasně, v šestém měsíci,
byly jsme dlouho v inkubátoru, měly
hodně problémů, mamka s námi
každý den šestkrát cvičila Vojtovu
metodu. Péče o Janičku byla náročná.
A mamka se pořád usmívala a snažila
se nám dát všechno, co mohla.
Pak Janička… odešla. Maminka
to překonala a zase se dokázala
usmívat. Měla přítele, jenže i on
odešel… umřel. A pak moje nemoc…
a maminka zase zvládla všechno
ustát a držet mě, dávat mi sílu. Přitom
v té době ještě řešila prodej našeho
domu na Rudolfově, všechno zařídila,
oběhala právníky, zajistila všechno…
a ještě se v té době k nám stěhovala
babička, která byla po několika
infarktech a po dědově smrti zůstala
sama.
Moje maminka pro mě nikdy
neztratila svůj úsměv. I v době, kdy
jsem o sobě nevěděla. Jelikož mamka
pracuje tady v budějcké Arpidě, sama
moc době ví, jak nedobře se někdy
některé případy vyvíjí, a přestože
netušila, jak to bude se mnou, tak
pořád byla silná. Myslím, že jsem
se z toho dostala i díky ní. Je prostě
můj anděl, a když se mi něco povede
nebo chci něčeho dosáhnout, tak je
Dokázala porazit rakovinu. Eva Houšková na snímku po čtyřech letech od
momentu, kdy se dozvěděla, že je nemocná.
Foto: Lucie Mourková
Se zdravotním klaunem v Motole.
to kvůli ní a pro ni…“
Evo, v psaném textu bohužel bude
chybět ten láskyplný tón, kterým
o mamince mluvíte, i vyrovnanost,
se kterou svůj příběh vyprávíte.
A také můj obdiv, s nímž se vás
ptám: každá i mnohem méně
vážná nemoc člověka asi změní.
Jak změnila vás?
„Dnes vím, že hodně. Před nemocí
jsem bývala často nejistá, málo
sebevědomá, hodně jsem o sobě
pochybovala, někdy jsem se sama
sebe ptala, proč vlastně jsem na
světě, proč žiju? Dnes si říkám, že
když jsem tu potvoru porazila, tak
proto, abych mohla žít co nejlépe,
a jak už jsem řekla, abych mohla
mamce dělat radost. Stále víc si
uvědomuji, že jak se říká ´všechno
zlé je pro něco dobré´, tak to tak
opravdu je!
Protože ano, období nemoci bylo
zlé, ale všechno, co se kolem mne
děje teď, mi to vynahrazuje. Nebýt
nemoci nepoznala bych to. Ať už
je to všechno, co jsem zažila s Pink
Bubble, setkání se zajímavými lidmi,
noví přátelé, pobyty na táborech
v Krkonoších, to, že díky Martině
Šmukové budu moci jet na kurz
vizážistek do Prahy. A také, že když
jsme byli s Pink Bubble nedávno na
zimním pobytu, tak správce chaty si
Foto: archiv Evy Houškové
se mnou povídal a přesvědčil mne,
abych si podala přihlášku na vysokou
školu…
Původně jsem nechtěla, nevěřila jsem
si, že bych mohla mít na vysokou.
Chtěla jsem po maturitě, která mě
čeká za měsíc, jít pracovat, ale on mě
přesvědčil, že za zkoušku nic nedám,
když to nezkusím, nikdy nezjistím,
jestli na to mám. A tak jsem si podala
přihlášku sem na Zdravotně sociální
fakultu Jihočeské univerzity a pak na
zdravotně sociální fakultu do Zlína.
Uvidíme, jestli to vyjde.
Takových věcí, které bych, nebýt
nemoci, nepoznala, je plno, třeba
i setkání s Budějckou Drbnou, to, že
budu hostem Maturantky Roku…
mně to pořád připadá neskutečné.
Stejně jako to, že i díky vám mám
možnost říct všem, kteří se s tou
potvorou potkají: Nebojte se. Dá
se to zvládnout. Dá se ta potvora
porazit, fakt! Mamka a já jsme to
dokázaly. Za to jsem a vždycky budu
osudu vděčná.“
Když jsme se loučily, strašně jsem
chtěla skromnou, statečnou Evu
obejmout a sklonit se před ní.
Jenže jsem se bála, že by se vylily
zadržované slzy…
Evo? Děkuji Vám.
SPOLEČNOST | První rozhovor z nového seriálu Budějcké Drbny
strana 6
Bez kravaty, bez lodiček: Libor Matoušek
vyplývá z tvé soupisky fotbalové
kariéry.
„Taky vyšpioníš všechno, Drbno, co?
Ale máš pravdu, vydal jsem se do
Holandska, kde jsem nejen studoval,
ale také hrál za UNA Veldhoven, což je
předměstí Eindhovenu.“
Je
rozdíl
mezi
českým
a holandským
fotbalem?
V přístupu, tréninku?
„Skoro se mi chce říci - tak určitě!
(směje se) Rozdíl je už v podmínkách,
které v Holandsku pro fotbal
jsou. Mají neuvěřitelně kvalitně
vybavené stadiony, perfektní
zázemí. Říká se, že Holanďanů je
16 milionů a z toho 14 milionů
hraje fotbal. Zní to jako nadsázka,
ale daleko od reality nebude. Tady
v Čechách mají kluby třeba jedno
hřiště s umělým trávníkem, jedno
s umělým povrchem a to je všechno.
V Holandsku je v jediném komplexu
třeba 22 hřišť, návštěvnost zápasů
je obrovská, podmínky pro tréninky
jsou naprosto profesionální, i celkový
přístup všech kolem fotbalu, včetně
managementu.“
Libor Matoušek.
Napsala Lucie Mourková
Jsou úspěšní, jsou sebevědomí, jsou
rozhodní. Známe je z oficiálních
článků o byznysu, společnosti,
politice, vídáme je v dokonalých
oblecích s kravatami nebo ve
stylových kostýmcích a lodičkách.
Úspěšní ředitelé a ředitelky, manažeři,
manažerky, politici a političky. Lidé,
kteří ve svém oboru jsou nejlepší
z nejlepších, a proto jsou tam, kde
jsou. Úspěšní Budějčáci, úspěšné
Budějčandy.
Jenže - jací jsou, když si sundají
oficiální tvář, kravatu nebo lodičky?
Čím žijí kromě své práce a co je baví?
Na to se Budějcká Drbna bude ptát
v novém seriálu Bez kravaty, bez
lodiček.
A kdo jiný by měl mít v seriálu
premiéru, než jeden z ´otců´ Budějcké
Drbny, spolumajitel a jednatel
společnosti TRIMA CB s.r.o., Ing. Libor
Matoušek ml. BBus.
(Jasně, chápete to úplně správně,
prostě si potřebuji udělat u šéfa ´oko´,
no…) ☺
Pane řediteli, pane řediteli, vám to
ale dnes sluší a jaký máte bystrý
pohled a… Ne, teď vážně: Libore,
i díky Budějcké Drbně tě známe
nejen jako manažera a producenta
soutěže Maturantka Roku, ale také
jako fotbalistu, hráče a kapitána
TJ Malše Roudné. Fotbal je určitě
významnou částí tvého života - jak
ses k němu vlastně dostal?
„Počkej, Drbno… tak, jak jsi to uvedla
na začátku, nevím, jestli právě já jsem
ten správný člověk pro tvoje otázky.
Zatím si podle tvé definice - úspěšný
- nepřipadám, pořád se ještě učím
a budu asi pořád…“
Foto: Lucie Mourková
Ale no tak, moc skromnosti škodí.
A neodváděj pozornost a prozraď
nám, jak ses k fotbalu dostal?
„Prostě jsem šel kolem hřiště Dynama,
kde se zrovna trénovalo a líbilo se
mi, jak tam běhají, kopou do míče…
Takže jsem šel a přihlásil se. Od první
chvíle mne fotbal bavil, i když můj
táta říká, že jsem občas taky běhal po
hřišti, koukal po slunci a trhal kytičky.“
(směje se)
Předpokládám, že jsi v Dynamu
úspěšně pokračoval…
„Jasně, navíc jsem chodil do
Grünwaldovky, kde byly sportovní
třídy, samozřejmě i fotbalové, takže
se to ideálně propojilo. Prošel jsem
v Dynamu všemi mládežnickými
kategoriemi, dorostem, B týmem.
Bylo to super období, jenže v určité
chvíli jsem se musel rozhodovat mezi
fotbalem a studiem, takže volba padla
víc na stranu studia a následoval můj
odchod do Spartaku Kaplice.“
Teď se ti podezřele rozsvítily oči.
Máš na to období zvláště hezké
vzpomínky?
„Jo, to mám. Tam jsem nabíral první
zkušenosti z dospěláckého fotbalu.
To mi bylo osmnáct a právě kapitán
Milan Románek spolu s jeho věrným
druhem Petrem Janurou nás mladý
zaškolili i v mimofotbalových věcech.
A fajn to bylo i z toho důvodu, že bylo
naprosto jasné, kdo má v týmu jakou
pozici. Byli starší hráči, hráči středního
věku a mlaďasové. To fungovalo
perfektně. Bohužel ne jako dnes, kdy
mladíci mají občas problém připravit
pití na trénink.“
Ale pak jsi potvrdil úsloví, že
dobří holubi se vracejí a vrátil se
do Dynama. Odtud ses vydal na
zahraniční fotbalovou misi - to
Mluvíš o vysoké návštěvnosti
- mají i v Holandsku problém
s agresivními fanoušky?
„Ano, také tam jsou skupiny, kterým
víc než o fotbal jde o agresi, ale také
je tam vytvořen systém, který tyhle
jevy když ne eliminuje, tak hodně
omezuje. Když je nějaký významný
zápas, jsou pro fans vypraveny
zvláštní vlaky, které jsou pod
dozorem policie. Vlaky zastaví přímo
u stadionu, z vlaku vede speciální
koridor, kterým fans procházejí, jsou
zkontrolováni policisty, na stadionu
mají svá vyhrazená místa a po
skončení zápasu zase koridorem
odejdou přímo do vlaku. Tenhle
příklad trochu charakterizuje to, co je
pro Holandsko typické - systém. Je to
hodně jiný svět a pořád ho mám jako
vzor toho, co je možné a co se tady
u nás zdá nesplnitelné. Bohužel.“
Něco jako tvůj holandský sen,
nejen fotbalový. Ten ale netrval
věčně, že?
„To netrval. Zahraniční stáž skončila,
já zamířil domů a zpátky do Dynama
B. Dnes, s odstupem času a asi
i zkušenostmi, vím, že jsem měl
štěstí, nebo spíš všichni v týmu měli
štěstí na trenéra Jana Poštulku, který
předtím působil v Jižní Americe
a asi i odtud si přinesl tréninkové
metody a neuvěřitelný nadhled.
Pohodář. Pořád ho vidím, jak v zimě
nastupujeme na trénink, zima jak na
Aljašce a Jirka tak v klidu, pohodově:
´Zima, kluci, to je zima, co? No jo,
ale trénovat musíme.´ A totéž v létě
- vedro na padnutí, my uvaření
a Jirka zase: ´Horko, je horko, co?
Ale trénovat je třeba!´ A na konec
taktické přípravy, která v jeho podání
trvala opravdu pár minut (směje se),
přidával: ´No, hoši, je to kulatý!´ Tohle
zakončení taktický přípravy si snad
musí pamatovat každej, kdo s ním
přišel do styku.“ (směje se)
Paráda, fotbalové historky! Máš
ještě nějakou?
„Nějakou? Mám jich desítky! Teď mě
napadá jedna, asi hodně typická.
S juniorkou (béčko Dynama - pozn.
autora) se nám v jednom týdnu
sešly tři zápasy. V pondělí jsme hráli
v Karlových Varech, v polovině týdne
doma na Složišti a pak jsme měli
jet do Jablonce, ten hrál své zápasy
v Dubí.
Dobrý, brzy ráno jsme sedli do
autobusu a jedem. Někde za Mladou
Boleslaví stavíme na benzině na
snídani. No a kromě snídaně jsem
si odskočil vyřešit také WC, vždycky
se snažím být na zápas ´co nejlehčí´.
(směje se) Jenže kluci si nevšimli, že
jsem zmizel, sedli do busu a vyrazili.
Já vyšel před benzinku a už jsem jen
viděl, jak bus mizí v zatáčce. S mým
mobilem i penězi. V autobusu si nikdo
nevšiml, že tam nejsem, předtím jsme
po cestě spali, já měl na sedačce
deku, a jak tam byla přehozená, kluci
mysleli, že pod ní zase spím.
Takže bus míří k Dubí a já stojím
na benzině. Co teď? Rozhlížím se,
u jednoho auta vidím dva kluky, podle
oblečení golfisty - takže sportovci, ti
by mohli mít pochopení. Jdu k nim,
říkám, co se stalo, půjčují mi mobil,
volám tátovi, aby volal trenéra, jenže
ten v busu nebere telefon… No,
nakonec mě ti kluci vzali do auta, jeli
na golf do Dubí. Náhoda jak prase.
(směje se) Mě dovezli až k hřišti a na
trávník jsem vyběhl ještě skoro dřív
než kluci, co byli v busu. Jen se mi
pak dlouho smáli, že to mám z toho
mého věčného s*aní. Jablonec jsme
Kapitán Roudného Libor Matoušek hlavičkuje před gólmanem Ramsem při
jihočeském derby s Čížovou.
Foto: Milan Šíma, www.jihoceskyfotbal.cz
SPOLEČNOST | První rozhovor z nového seriálu Budějcké Drbny
strana 7
inzerce
FOTOGRAFIE
Prémiová kvalita
Víte, že sídlíme v nedaleké Kaplici? Naše auto můžete
potkat každý den v ulicích Budějovic. Jsme tady denně
na návštěvě. Zajděte i vy k nám! www.HappyFoto.cz
Už od 1,45 Kč
nejvýhodněji v ČR
Oslavy po zisku titulu v nizozemské soutěži.
nakonec sfoukli 2:1.“ (směje se)
Odlehčuješ si před zápasem
i ve svém současném angažmá,
roudenské Malši?
„Jasně. Jsem konzervativní, zvyky
neměním.“ (s úsměvem)
Naučil tě fotbal něčemu, co
využíváš i v byznysu?
„Určitě týmové spolupráci. A asi
i schopnosti rychle se rozhodnout,
vyhodnotit situaci a udělat to
nejlepší, co se udělat dá.“
Máš malého syna. Vedeš ho
k fotbalu, nebo čekáš, že jednoho
dne půjde kolem hřiště a budou se
mu líbit běhající kluci?
„Nedá se říci, že bych Liborka
k fotbalu nějak záměrně vedl, spíš
to tak spontánně vyplývá z toho, že
se mnou jezdí na tréninky, zápasy,
takže samozřejmě se o fotbal zajímá,
bývá třeba za brankou a tam si
kope do míče. A když se tatínkovi
nedaří střelba, tak pochytí i nějaký
ten sprostší výraz. Ale chodí také
na karate a celkově ho chceme vést
Foto: archiv Libora Matouška
k všestrannému rozvoji. Jaký sport
si nakonec vybere, nebo třeba také
nevybere a bude radši malovat, to
necháváme budoucnosti.“
Budoucnost - to je správné slovo na
závěr. V brzké budoucnosti by měl
vzniknout další díl našeho seriálu
a ty máš teď v ruce pomyslné
předání štafety. Kdo je podle tebe
dalším úspěšným Budějčákem,
který by se nám měl představit
´bez kravaty´?
„Jednoznačně ředitel Motoru Jikov
a předseda Jihočeské hospodářské
komory pan Miroslav Dvořák. Musím
ale říct, že je to ode mne skoro
drzost, v souvislosti s tím, co jsem
říkal na začátku, že si nepřipadám
z kategorie ´úspěšných´ a teď mám
předávat štafetu člověku, jehož
úspěchů, výsledků a kvalit nedosahuji
ani omylem? No… tak já to risknu.“
(s úsměvem)
Risk je zisk. Bez něj to asi nejde ani
v byznysu, ani ve fotbale. V obojím
ti přeji hodně štěstí.
Doba zpracování
1 pracovní den
FOTOKNIHY A5 kroužkové už od 249 Kč
Libor Matoušek (28 let)
Pracovní kariéra:
■ HS Auto České Budějovice (stáž)
■ Raiffeisen Bank České Budějovice (stáž)
■ OCÉ Venlo, divize Asset Recovery (Nizozemsko)
■ TRIMA CB s.r.o. (jednatel)
■ Autor www.budejckadrbna.cz a www.brnenskadrbna.cz
■ Spoluautor www.maturantkaroku.cz
deLUXE FOTOKNIHY 20x20 cm, měkké lepené
už od 249 Kč
Fotbalová kariéra mezi muži:
■ SK Dynamo České Budějovice B (ČFL)
■ FK Spartak Kaplice (divize)
■ SK Dynamo České Budějovice B (ČFL)
■ VV Una Veldhoven (3. liga)
■ FK Tatran Prachatice (divize)
■ FK Spartak Kaplice (KP)
■ TJ Malše Roudné (divize, KP)
www.happyfoto.cz
Akční nabídka platí do 22. dubna 2013.
■ TRIMA CB s.r.o. (stáž)
SPOLEČNOST | Smutný příběh matky, která přišla kvůli autonehodě o svého syna
strana 8
Dveře pokoje, které se už nikdy neotevřou…
jsem chtěla za Peťou, pane bože, kde
je, co s ním udělali, kam ho dali, leží
někde, sám, rozbitý, v černém pytli a…“
Napsala Lucie Mourková
Nejen lidé potkávají se v čase a na
budějckých cestách, a tak se potkala
i Budějcká Drbna s multimediálním
představením určeným mladým
a začínajícím řidičům. The Action
velmi sugestivní formou varuje před
rizikovým chováním za volantem,
které může skončit fatální tragédií.
Několik týdnů po prvním setkání
Drbny s The Action následovalo
setkání s lidskými osudy, které právě
tragédie na silnici navždy ovlivnila…
Modré zdi, na jedné z nich plakát
s formulí 1. Na psacím stole skripta,
notebook, přes opěradlo židle
přehozené šedivé triko. Na nočním
stolku otevřená knížka, fotka
světlovlasé dívky, balíček kapesníků.
Válenda, skříň, mezi skříní a zdí
florbalové hokejky, tenisová raketa
a volejbalový míč. Pokoj, ze kterého
někdo jen tak odešel na trénink nebo
do školy a zase se vrátí. Každou chvíli
bude zpátky, každou chvíli se určitě
otevřou dveře a…
…ne. Neotevřou se!
„Zůstalo tady všechno úplně stejně
tak, jak to bylo, když odtud odešel
v den, kdy se to stalo. Nejdřív jsem
nemohla nic dělat, nic měnit, a pak už
jsem nechtěla. Utírám tu prach, luxuju,
zalévám kytky a vždycky večer si tady
chvíli sednu a mám trochu pocit, že
jsem s ním.“
Hlas, který to říká, se snaží nechvět,
hlas se snaží o věcnost. Je to stejný
hlas, který se krátce po zveřejnění
článku ´Aby životní příběhy nekončily
v černých pytlích´ na webu Budějcké
Drbny ozval v telefonu a po krátkém
úvodu řekl, že vlastně volá kvůli
jedné větě, která v článku je a kterou
říká mladý muž po úrazu na vozíku:
„Jsem tady, aby se to, co se mi stalo,
nestávalo druhým.“
„Cítím to také tak… když už se stalo
to nejhorší, co se stát mohlo, tak
třeba, náš příběh také pomůže, aby
se takové věci nestávaly… I když nám
už nepomůže nic…“ řekne hlas, ve
kterém zní pláč.
Hlas ženy, jejíž syn zemřel při
autonehodě.
„Vlastně řeknu to samé, co říká paní
v představení The Action, o kterém jste
psali. Jmenuji se Jitka, jsem z Českých
Budějovic, pracuji jako úřednice
a mám… měla jsem dva syny. Michala,
studuje vysokou školu, je mu 22 let.
A syna Petra. Je mu 23 let a nikdy mu
nebude víc. Zabil se při autonehodě.
Vloni v říjnu to byly tři roky. Tři roky
a pořád ten strašný den mám v sobě,
jako by to bylo včera, každý detail,
všechno.
Ten den pršelo, přišla jsem z práce,
uklidila nákup, koupila jsem nám
zákusky, hlavně větrníky, kluci je měli
rádi, že si dáme po večeři. Žili jsme
spolu jen my tři, manžel od nás odešel,
když byli kluci malí a občas je vídal, ale
ne moc často. Bála jsem se, jak kluci
bez táty zvládnou pubertu, ale celkem
to s nimi šlo, no, nějaké lumpárny byly,
Hlas se ztratí v slzách. Článek,
napsaný před několika týdny,
má najednou až příliš naléhavou
ozvěnu…
Je ticho. Ticho, ve kterém se hledá
odvaha pokračovat ve vzpomínkách.
ale tak normálně. Hlavně Peťa pak
usměrňoval Míšu, ten byl prudší. Peťa
byl klidnější, ale měl takový bezvadný
smysl pro humor, strašně jsme se
nasmáli, občas jsme vyrazili na výlet
nebo do kina, dělali si ze mě legraci, že
jsou moji bodyguardi.
Peťa vždycky chodil tak po desáté
večer. Nějak jsem se zabrala do knížky
a ani si nevšimla, že je už půl jedenácté,
až když přišel Míša a nadával, kde se
brácha courá. A v tu chvíli se ozval
zvonek, říkám, to je trdlo, zapomněl
klíče, jdu mu otevřít.
Peťa hodně sportoval, florbal,
volejbal… ne, nehrál závodně, prostě
si chodili s klukama zahrát, v létě jezdili
na vodu. Uprosil mě a koupili jsme
auto, něco jsem našetřila, něco nám
přidali moji rodiče, Peťa měl z toho
auta takovou radost… a jezdil dobře,
o auto se staral, o to prokleté auto, ve
kterém… ve kterém… ve kterém nám
umřel.“
Za dveřmi byli dva policisté, ptali se
mne na jméno, a jestli mám syna Petra,
23 let a na značku auta… To už jsem
nějak vytušila, věděla, začala jsem
křičet: ´Měl bouračku, že jo, kde, co se
stalo, počkejte, vezmu si klíče, bundu,
odvezete mě za ním, kam ho vezla
záchranka, počkejte, už jdu´. Začala
jsem si oblékat bundu, rychle, klíče,
kabelku, Míša přiběhl, co se děje a že
jede také…
Slzy. Ruka, která se nejistě natahuje
po sklenici s džusem. A hlas, který se
snaží najít pevnost a rovnováhu.
„Promiňte. Snažím se v tom neutápět,
už tři roky se snažím. I když ten den
v sobě nedokážu přijmout nikdy. Prostě
jsem tehdy seděla v obýváku, pila jsem
čaj, něco jsem si četla. Míša byl někde
venku, Peťa taky, pak přišel domů, jen
jsme se pozdravili, on, že si letí zahrát,
že se vrátí asi později, že zajdou ještě
na pivo.
Vždycky to tak bylo, jezdil autem, šel do
hospody, ale nepil, dal si colu. Ale stejně
jsem mu pokaždé říkala, aby nepil a on
se smál a říkal: ´Mamino, kdybys mi
tohle neřekla, tak si budu myslet, že se
s tebou něco děje´. Ještě jsem mu řekla,
že jsem koupila zákusky a on nejdřív, že
si dá jeden hned, ale pak si rozmyslel,
že by se mu špatně hrálo. No a pak
už jen z předsíně zavolal ´Čau večer!´
a bouchly dveře od bytu.
Všimla jsem si, že zapomněl na křesle
mikinu, napadlo mě, že mu bude zima,
vyběhla jsem za ním, ale na schodech
už nebyl… Víte, na tohle pořád myslím.
Že jsem ho nestihla, že jsem prošvihla
poslední šanci ho vidět…
Pak přišel Míša, chvíli jsme povídali,
pak jsme večeřeli, a že s těmi zákusky
počkáme na Peťu. Míša ještě říkal,
že snad brácha přijde brzy, že má už
hroznou chuť na sladké. A ještě jsme
se smáli, že kvůli našemu sportovci se
budem cpát sladkým na noc.
A ten policista, byl takový vysoký, to si
pamatuji, se podíval na toho druhého
a řekl nám, že ne, že se nemám
oblékat. A pak řekl: ´Váš syn měl
vážnou nehodu. Moc vážnou, vjel do
protisměru. Byl to čelní náraz. Bohužel
vám musím říct, že váš syn je mrtvý.´
Stála jsem tam, napůl oblečená
v bundě, v ruce klíče, za sebou Míšu
a… jen jsem pořád opakovala: ´To ne,
to není pravda, to je nějaký omyl, můj
Péťa není mrtvý, nevěřím vám, nemůže
být mrtvý, já mám pro něj zákusky
a…´ Šok.
Policista ještě něco říkal, to si pamatuju
matně, my se s Míšou objali a brečeli.
Pak jsem šla do Peťova pokoje, sedla si
tam a jen se dívala a nechápala, vůbec,
ale taky jsem věděla, že je to pravda.
Že můj syn umřel. A chtěla jsem také
umřít. Jít za ním. Hned.
Ale zároveň jsem se pořád dívala na
dveře a čekala, že se otevřou, přijde
Petr a s tím svým úsměvem řekne ´Tak
mamino, kde mám ten větrník?´
Dveře se otevřely a přišel. Míša. Seděl
naproti mně a já viděla, jak je bledý
a má veliké, ale prázdné oči, ze kterých
tekly slzy. Pak vstal a strašnou silou
bouchl pěstí do skříně a zakřičel: ´Proč,
do prdele, brácho, proč?´
Míša pak volal mojí sestře, přijela skoro
hned, taky nevěřila, někam volala,
ověřovala to. Je doktorka, dala mi
nějaké prášky, nechtěla jsem je, pořád
„Další dny mám v mlze. Jen z ní
jakoby vyplouvají záblesky, konkrétní
věci. Volala jsem bývalého muže,
přijel, strhaný, provinilý, vyčítal si, že
s kluky nebyl víc. Nakonec šel Peťu
identifikovat on. Nemohla jsem. Prostě
jsem tam jít nemohla. Předali nám
jeho věci, klíče, mobil, tašku, všechno
od krve. Řekli nám, že čelní náraz byl
tak prudký, že umřel během vteřiny.
Okamžitě. To si pamatuju, zvláštní
úlevu, že ho to snad nebolelo, že to
bylo rychle, že nic nevěděl.
Museli jsme do pohřební služby, další
chvíle k nepřežití. Zařizovat pohřeb
vlastnímu dítěti, víte, vybírat hudbu,
nechtěla jsem tu, kterou nám nabídli,
chtěla jsem hudbu, kterou měl Peťulka
rád, Míša nakonec vybral z jeho
cédéček tři písničky.
Připravovat svému dítěti oblečení, do
rakve… košili, kterou měl nejvíc rád…
vyndala jsem ji ze skříně, že ji musím
ještě přežehlit, měla pomačkaný rukáv
a Míša mi říká: ´Mami, vždyť je to už
jedno…´ Křičela jsem na něj, že nic
není jedno, že přece Peťovi nemohou
obléct pomačkanou košili… a pak už
jsme jen brečeli.
Jeli jsme se podívat na místo, kde se to
stalo, rovná silnice, kterou jel stokrát.
V autě byli čtyři, umřel jen náš Peťa,
ostatní byli těžce zranění. Pořád jsem
se ptala, jak se to mohlo stát, rovná
silnice, kterou znal, jel tudy tolikrát…
Pohřeb… nevím, dali mi zase nějaké
prášky, vnímala jsem jako za sklem,
bylo tam plno lidí, Petrovi kamarádi,
jeho přítelkyně, plakala moc. Já ne.
Já už plakat nemohla, jen jsem stála
a dívala se na tu rakev a stejně jsem
nevěřila, že v ní je Peťa, to je hloupost,
můj Peťa někde hraje florbal a až přijde
domů, tak hodí dres do koše na prádlo
a pohrne se do kuchyně, že má hlad…
Vždycky to tak bylo, tak jak to, že stojím
tady v té síni a dívám se na rakev? To je
nesmysl, to je jen zlý sen, probudím se
a nebude to pravda.
Chodili za mnou Petrovi kamarádi,
všichni v černém, ubrečení a říkali,
jak byl super a jak ho mají rádi a jak
jim chybí a jak je jim líto, co se stalo.
A já jen mlčela a nemohla říct nic. Jen
jsem strašně silně držela Míšu za ruku.
Jako bych tím chtěla nějak udržet
i Petra… nebo aby mi Míša taky někam
nezmizel… nevím.
Pak jsme jeli domů, byli tam i moji
rodiče, sestra s rodinou, seděli jsme
a zase jen mlčeli. Šla jsem do Petrova
pokoje a seděla tam a měla pocit, že je
tam se mnou. Nikdy jsem na tyhle věci
nevěřila a filmům, kde byli duchové,
jsme se s klukama vždycky smáli… Ale
v tom pokoji jsem měla strašně silný
SPOLEČNOST | Smutný příběh matky, která přišla kvůli autonehodě o svého syna
pocit, že tam prostě je Petr se mnou.
Všechno bylo tak, jako když v něm byl
naposled, byla tam jeho vůně, prostě
tam byl. A já se ho ptala, jak mám žít
dál, bez něj…
Vím, že to zní hrozně pateticky, možná,
ale tehdy to tak opravdu bylo. A byly
i další dny. Nemohla jsem nic. Jídlo,
pití, proč, k čemu? Nemohla jsem
spát. Chodila jsem po bytě, od ničeho
k ničemu. Napadlo mě, že musím
udělat jídlo, vyprat Petrovi bundu…
a pak mi došlo, že nemusím. Že Petr
není.
Míša se stáhl do sebe, mlčel, na pokusy
mluvit o Petrovi reagoval podrážděně,
často plakal, ale zapíral to, nechtěl,
abych ho viděla plakat.
Chodila jsem ven, chodila jsem po
cestách, kudy chodil Petr, stejně,
jako ta paní v článku, ano… chodila
jsem cestou ke škole, kam chodil jako
kluk a čekala, že odněkud vyběhne
ta známá postava, chodila jsem
k plovárně, kterou měl rád. Bloudila
jsem městem, ale nejvíc jsem bloudila
sama v sobě. Pořád jsem ho někde
podvědomě vyhlížela. A pořád, pořád
jsem se ptala: ´Proč? Proč můj Peťa,
proč, proč???´
Potkávala jsem lidi, známé, někteří
mne litovali, jiní mi říkali, že musím být
statečná a snažit se žít dál… Mlčela
jsem, ale chtělo se mi křičet, aby šli do
háje, že vůbec neví, o čem mluví a ať si
jdou domů ke svým dětem, ať jsou rádi,
že je mají, já už Peťu nemám!
Nikdy jsem nikomu nic nezáviděla,
pravdu ne, ale tehdy ano, záviděla
jsem jim, že mají své děti doma, živé,
že se s nimi třeba i pohádají nebo tak,
ale že je mají a že jsou šťastní a ani si
to neuvědomují… tak, jako jsem si to
neuvědomovala já, když ještě Peťa žil.
Chodila jsem v mlze, v dešti a myslela
na to, jak jsme byli šťastní, než se to
stalo, krásně obyčejně šťastní a ani
jsme to vlastně nevěděli, jak moc jsme
šťastní už tím, že žijeme a jsme spolu.
A to štěstí skončilo jedním večerem ve
tmě na silnici.
Policie to uzavřela, že Petr nepřizpůsobil
jízdu stavu vozovky, nevěnoval se řízení
a vjel do protisměru, srazil se čelně
s protijedoucím vozidlem. Byli v něm
dva zranění, v jeho autě tři. Nechápala
jsem to. Jezdil vždycky tak rozumně,
alkohol v krvi mu nenašli, silnice je
rovná. Moc mě to trápilo, co se stalo
a že můj syn zavinil zranění lidí a svou
smrt.
Pak za hodně dlouho za mnou přišel
jeho kamarád, ten, který s ním byl
tenkrát v autě. Taky málem umřel, byl
v nemocnici dlouho. Přišel, vyhublý,
s jizvami, bylo mi ho líto a styděla jsem
se, že to zavinil můj syn. A ten kluk
vypadal rozpačitě a divně… a začal
mluvit, jak ho to mrzí a jak se stydí
a jak lituje, co udělal, ale že pravdu
nedokázal říct policistům.
Nevěděla jsem, co to mluví, jakou
pravdu? Nerozuměla jsem. A on řekl, že
za tu havárii může on. Byli v hospodě,
kluci pili piva, panáky… a pak že je
Petr odveze. Tak jeli, jak byli napití,
tak v autě dělali binec, měli s sebou
láhev, přetahovali se o ni a pitím polili
i Petra, ten na ně křiknul, aby přestali
blbnout… a ten kluk, který tehdy seděl
vepředu vedle něj, mu ´z legrace´
škubnul volantem… Petr už stihl říct
jen ´Ty vole, co dě…´
Tak proto umřel můj Péťa? Kvůli tak
nesmyslnému nápadu, kvůli takové
hlouposti? Proto je místo mého živého,
úžasného syna jen studený náhrobek
na hřbitově? Proto?
Nenáviděla jsem ho, toho kluka, který
seděl přede mnou a dal mi odpověď na
otázku ´Proč?´. Bála jsem se, že se na
něj vrhnu a budu ho mlátit, za všechno,
za tu bolest, za to, že z našeho života
udělal prázdno, plné trápení. Ještě něco
říkal, že nejdřív si nic nepamatoval, pak
se mu to vybavilo, neřekl to policii, bál
se a i rodiče mu to rozmlouvali, že už
to Petra stejně nevrátí a že je svými
zraněními potrestaný dost…
Nemohla jsem říct vůbec nic, jen
jsem ukázala na dveře a řekla, ať
vypadne, hned. Seděla jsem, třásla
se a nenáviděla jsem ho, zbabělce,
ubožáka, kterého měl Petr rád
a kterého považoval za kamaráda a on
ho přitom nakonec zabil.
A já jsem Peťulku podezřívala, že
udělal chybu, a i mu vyčítala, že ji
udělal a zavinil bolest druhých, ublížil
kamarádům, nám a nejvíc sobě…
strana 9
Byly to tři roky. Snažím se nějak
všechno ustát, ale moc to nejde. Míša je
někdy uzavřený do sebe, jindy prohlíží
fotky, videa, kde jsou spolu, někdy už
dokážeme o Peťovi mluvit. Chodím do
práce, navštěvuji psychiatra, teď už
méně často, v něčem mi pomohl, i léky,
které mi dával, to ano, ale to hlavní, to
že Peťa není a jak moc to bolí, jak mi
chybí… na to není žádný lék.
Sedávám tady v jeho pokoji, někdy
vzpomínám na dobu, kdy tu byl
s námi, někdy si představuji, jaký by
byl dnes, bylo by mu 26 let, třeba by
už byl ženatý, měl miminko, nevím.
Nebo by byl na cestách, tolik toužil
podívat se do Ameriky, byl by daleko,
ale věděla bych, že se vrátí. To je to
nejhorší. Vědomí, že nelze nic změnit,
nic vrátit, že prostě už nikdy nepřijde.
Že i kdybych tu seděla měsíce, roky, tak
už se ty dveře nikdy neotevřou.
A proto jsem vám chtěla říci náš příběh.
Ne abych se vypovídala, to stejně
nepomůže. Ale proto, aby ti, kteří si ho
třeba přečtou, věděli, že když někde
k někomu na cestě z hospody nebo
mejdanu sedají do auta nebo naopak
někdo sedá do auta k nim, tak spolu
s vámi v autě jsou i všichni blízcí,
mámy, tátové, sourozenci.
Protože v černém pytli neskončí jen ten
váš život, ale i životy lidí, kteří vás mají
rádi. Sice na světě zůstanou, ale život
už to není. Je to jen čekání v prázdném
pokoji. Čekání na někoho, kdo už se
nikdy nevrátí.“
inzerce
Eliška Kamišová, 11 let,
Anna Dokoupilová, 9 let,
Anička Lukášová, 10 let,
Matouš Mach, 6 let,
Petra Krejčová, 11 let,
Martin Kasper, 13 let,
Lucie Krejsová, 12 let,
František Žbánek, 10 let,
Církevní základní škola Rudolfovská
Děti kreslily teplo.
ZŠ Pohůrecká
Do soutěže se jich zapojilo 224
Úctyhodný počet 224 dětí z českobudějovických
a okolních mateřských i základních škol
a výtvarných kroužků se zapojil do výtvarné
soutěže, jejímž námětem bylo „teplo“.
Její výsledky, o nichž hlasováním rozhodovala
veřejnost, naleznete na webu:
ZŠ Dříteň
MŠ T.G. Masaryka
Kryštof Halama, 6 let,
MŠ Nerudova
www.teplarna-cb.cz
st
společno
Akciová
České
Teplárna
sila
ice vyhlá
Budějov
ro děti
soutěž p
t.
do 14 le
ZŠ Máj II. 5A
ZŠ Máj II., 8A
Některé ze zaslaných
prací zveřejňujeme.
Šárka Tauchmanová,
12 let, ZŠ Máj II.
Výtvarný kroužek Tvor
ZŠ Borovany
SPOLEČNOST | Budějcká Drbna v roli policistky. Je naše město bezpečné?
strana 10
Kriminalita sice klesá, počet dopravních
nehod jde ale rok od roku nahoru
Loňská kriminalita v číslech
Majetková
2213
Násilná
278
Mravnostní
Ostatní
340
Zbývající
386
Hospodářská
411
Celková kriminalita ve městě České Budějovice za rok 2012.
Napsal Pavel Kacerovský
Trávit svůj život ve městě, kde se
k sobě lidé chovají hezky, nikdo
tomu druhému nic bez jeho vědomí
nesebere a všichni jsou vůči ostatním
vzájemně ohleduplní… sen snad
každého z nás. To byste ale nesměli
bydlet v jihočeské krajské metropoli.
Představitelé Divadla Járy Cimrmana
sice mezi prostý lid rozšířili repliku,
že v Českých Budějovicích by chtěl
žít každý, pokud se ale podíváte do
statistik kriminality, možná dáte za
pravdu Zdeňku Svěrákovi, který na to
konto prohlásil: „Co to je za blbost? Byl
jste někdy v Budějovicích?“
Jak vyplývá ze zmíněných statistik,
policejní Obvodní oddělení České
Budějovice bylo v roce 2011 třetím
nejvytíženějším obvodem v rámci celé
České republiky! Vloni sice skončilo
až na 11. místě, zato se mohlo mezi
těmito jedenácti pochlubit nejlepší
objasněností. Počet trestných činů
přitom jak v jižních Čechách, tak i na
Budějcku a přímo v krajském městě
rok od roku klesá.
Proč tomu tak je, to Budějcké Drbně
prozradila mluvčí policistů zpod
Černé věže Regina Tupá. „Ke snížení
kriminality na Českobudějovicku
přispěla především skutečnost, že jsme
přijali taková bezpečnostní opatření,
která směřovala k eliminaci páchání
trestné činnosti. Možným místům a
lokalitám páchání trestných činů jsme
věnovali zvlášť zvýšenou pozornost.
Jednalo se o úzkou součinnost
jednotlivých složek pořádkové policie,
Služby kriminální policie a vyšetřování
Policie ČR Územního odboru České
Budějovice a městské policie,“
konstatovala žena, která zastupuje
svou tváří, hlasem i písmem budějcké
policisty ve všech regionálních
médiích.
Pojďme se nyní věnovat konkrétním
číslům. V loňském roce byla
kriminalita na Budějcku nejnižší
za uplynulých pět let. Od ledna
do prosince se objevilo na stolech
policistů 5047 nových případů, což
bylo oproti roku 2011 přesně o 619
méně. Během uplynulých dvanácti
měsíců objasnili muži a ženy zákona
2189 z nich (tj. 43,37 %), dalších 397
případů z let minulých se jim podařilo
vyřešit dodatečně.
Pokud jde konkrétně o město České
Budějovice, pod které spadají tři
obvodní oddělení - České Budějovice
na třídě 28. října, Čtyři Dvory a Suché
Vrbné - tak příslušníci Policie ČR se
v roce 2012 zabývali celkem 3637
trestnými činy, z toho 1395 vyřešili
a 311 objasnili dodatečně. Ve městě
tedy došlo k převážné většině (72 %)
prohřešků proti zákonu v porovnání s
celým regionem.
9
Zdroj: Policie ČR
„Policistům se daří objasňovat čím
dál více případů, především pak
loupežných přepadení. Dál se jedná
mimo jiné o sériovou majetkovou
trestnou činnost, ať už jsou to krádeže
vloupáním do restaurací, rodinných
domů, sklepů, motorových vozidel,
ale také násilnou trestnou činnost.
Děje se tak díky tomu, že některým
lokalitám byla vloni věnována zvýšená
pozornost,“ řekla tisková mluvčí
Regina Tupá s tím, že policisté
doporučují majitelům objektů, aby v
žádném případě neváhali investovat
do zabezpečovacích zařízení nebo
kamerových systémů.
Mezi trestnými činy převažuje
naprosto jednoznačně majetková
trestná činnost (61 %), další druhy
protiprávního jednání nepřesahují
jedenáct procent. Zajímavá je
skutečnost, že v roce 2012 přímo
v Budějcích rapidně stoupl počet
úmyslných ublížení na zdraví.
Co se týká přesných míst, kde dochází
k největšímu počtu trestných činů,
tak podle policistů není v Budějcích
žádná extrémně krizová lokalita,
podobná například newyorské
čtvrti Bronx. Snad nejčastější výskyt
kriminality je však v centru města.
Nepříznivým faktem je nárůst
počtu dopravních nehod. Na
Českobudějovicku v roce 2012 došlo
celkem k 1070 haváriím, při nichž
zemřelo 19 lidí, 103 bylo zraněno
těžce a 727 lehce. Hned ve 119
případech sehrál roli alkohol.
Více než polovina z uvedeného
počtu dopravních nehod, a to 595,
se stala přímo na území města. V
ulicích Budějc (ani tady však nelze
konkretizovat nejrizikovější místo)
vloni zemřelo osm lidí.
„Ve většině případů nehod je navině
nepřiměřená rychlost, nedání
přednosti a nesprávný způsob jízdy.
Na pozemních komunikacích roste
agresivita, a tak se této problematice
snažíme věnovat při pravidelných
kontrolách i dopravně bezpečnostních
akcích. Zaměřujeme se i na chodce
a především na řidiče pod vlivem
drog, kteří jsou stejně nebezpeční
jako ti opilí,“ komentovala čím dál
tím častější nešvar motoristů Regina
Tupá.
Celkový počet dopravních nehod na Budějcku
2010
2011
2012
1004
951
1070
Počet obětí
13
20
19
Těžce ranění
77
77
103
Lehce ranění
648
603
727
Alkohol
97
102
119
Dopravní nehody
A co nějaká zajímavost z
policejní práce? Tak třeba: jakého
nejopilejšího řidiče policisté v
roce 2012 na budějckých silnicích
potkali? „Bylo to v Rudolfově, kde se
suchovrbenští policisté snažili zastavit
dvaatřicetiletého motocyklistu na
stroji značky Yamaha, ten jim ale začal
ujíždět. Nakonec mu naměřili přes
čtyři promile alkoholu v dechu, a navíc
měl dotyčný i zákaz řízení,“ přidala
poměrně smutnou perličku na závěr
mluvčí policistů.
PR text | DfK Group | Na Lipně můžete přenocovat přímo v centru dění
strana 12
Speciální jarní balíčky na Lipně v Chatě Lanovka!
Jaro už je konečně tady a sluníčko
všechny táhne ven. Skiareál Lipno
má svou letošní sezonu zdárně za
sebou, ale jelikož se na Lipně každou
chvíli vyloupne nějaká novinka, je
to tu super i na jaře. A v každém
případě stojí za to přenocovat, proto
doporučujeme Chatu Lanovka!
Ideální poloha chaty přímo v centru
všeho dění - u nástupu na lanovou
inzerce
dráhu ke Stezce korunami stromů, od
května pak i do Bikeparku a Frisbee
Parku. Cyklisté i in-line bruslaři jsou
tu téměř na stezce, do bazénu nebo
na bobovou dráhu je to kousek, do
lanového parku ještě blíž.
Moderní apartmány jsou pohodlné,
plně vybavené. Dva jsou plně
bezbariérové, takže není problém,
aby si (nejen) víkend na Lipně
užili i hendikepovaní a senioři.
Veškeré vybavení máme také pro
miminka - postýlky, přebalovací
pulty, mikrovlnka jsou vám
k dispozici. A pokud si nebudete kola
půjčovat přímo na Lipně, využijete
i uzamykatelnou kolárnu.
Svůj komfort tu najdou rodiny i větší
skupiny. Starat se člověk nemusí
ani o vaření - k ubytování si můžete
přiobjednat snídani a oběd nebo
večeři si v nabídce Restaurace
Lanovka jistě také s chutí vyberete.
Další výhodou pro ubytované
je speciálně nabitá karta hosta
LIPNO CARD. Oproti standardní
kartě máte s tou z Chaty Lanovka
ještě zajímavější slevy. Karta je pro
ubytované samozřejmě zdarma
a jejích výhod můžete využívat po
celou letní sezonu.
A to nejlepší nakonec! V dubnu
a květnu můžete využít speciální jarní
balíčky a získat jednu noc zdarma
a k tomu vstup do Aquaworldu Lipno,
nebo na Stezku korunami stromů.
Veškeré potřebné informace najdete
na www.chatalanovka.cz a my vám
přejeme, ať si to na Lipně užijete ve
velkém!
KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Jaké mají investoři v Budějcích plány?
strana 13
Rejnok, Černý pelikán nebo Modrá hvězda?
Budějcká budoucnost je zatím ve hvězdách
společenské centrum Černý Pelikán je
plánováno do lokality přímo v centru
města a jeho půdorys je vymezen
ulicemi Rudolfovská, Jeronýmova,
Štítného a Lannova. Černý Pelikán by
měl být zasazen do stávající zástavby
a svými prostory propojit Lannovu
a Rudolfovskou třídu.
Objekt chce Budějčákům nabídnout
obchodní, komerční, stravovací
a společensko-zábavní plochy
s doplňkovým provozem atrakcí
pro volný čas a pobyt rodičů
s dětmi. Svá křídla chce Pelikán
rozpínat na celkové ploše 12 137 m²
a předpokládaná návštěvnost je až 10
tisíc návštěvníků denně.
Projekt je laickou i odbornou
veřejností vnímán jako kontroverzní
a své výhrady k němu netají majitelé
nemovitostí v blízkém okolí, jako
problematická se v této lokalitě
jeví i zvýšená frekvence dopravy.
V současné době centrum Černý
Pelikán zůstává ve fázi plánů.
Obchodní centrum Černý Pelikán.
Napsala Lucie Mourková
…a vidím město veliké, jehož sláva,
sportovní, kulturní a obchodní
centra hvězd se budou dotýkati.
Ne, Budějcká Drbna není kněžna
Libuše, Budějcká Drbna neumí
věštit. Jen ve svém seriálu Projekty,
objekty, subjekty nahlíží do možné
budoucnosti a cestuje nejen
budějckými lokalitami a ulicemi,
ale hlavně cestuje za poznáním
zajímavých budoucích projektů, které
více či méně významně určí příští tvář
města.
Naši pomyslnou procházku začínáme
v severozápadní části Českých
Budějovic. Na místě, kde ještě před
nedávnou dobou stála kasárna
a dnes tu můžeme vidět haldy cihel
ze zbouraných objektů, džungli
náletových stromků a křoví, ale také
už nově vystavěné budovy.
Ano, jsme v areálu bývalých kasáren
ve Čtyřech Dvorech, kde by měl vyrůst
už dlouho diskutovaný a plánovaný
objekt Koncertního a kongresového
centra Antonína Dvořáka. Že vám
tento název nic neříká? Pak ho určitě
znáte pod jménem Rejnok. Ano,
pozoruhodné dílo světoznámého
architekta
Jana
Kaplického,
jehož odkaz v podobě Rejnoka
se v Budějcích snaží zrealizovat
Jihočeská společnost přátel hudby
a také blízká spolupracovnice
a přítelkyně Kaplického, architektka
Eva Jiřičná.
Z technického pohledu Rejnok
představuje multifunkční centrum,
které by mělo Budějčákům
a návštěvníkům města nabídnout
na ploše 16 tisíc metrů čtverečních,
ve dvou nadzemních a dvou
podzemních podlažích, koncertní
a kongresové sály pro 440 a 958 osob,
prostory pro gastronomické služby
a další komerční využití, foyer a také
podzemní parkoviště pro 580 aut.
Výstavba Rejnoka by měla stát dvě
miliardy korun. Předpokládaným
termínem zahájení stavby je prosinec
2013, ukončení je plánováno na
červen 2016. Jestli na nás nakonec
Rejnok zamrká svýma velkýma
očima, to zatím pořád zůstává velkou
neznámou.
Kam pro nábytek?
Můžete si vybrat
Od čtyřdvorského areálu zamíříme
na sever - do lokality u Českého
Vrbného, kde jsou v plánu hned
dva projekty, které potěší zejména
vyznavače nakupování nových křesel,
skříní, židlí… V komerční zóně chtějí
soukromí investoři postavit obchodní
centra nábytku. Konkrétně jde
o firmu ASKO, která hodlá vybudovat
obchodní středisko Svět nábytku na
ploše 5 449 m².
bude mít podobu ´klasické´ nízké
haly, zastavěná plocha bude činit
4 928 m², administrativní budova
je vyprojektována jako výšková
s technickým i optickým řešením,
kdy 1. nadzemní podlaží je navrženo
jako půdorysně obdélníkové, 2.
až 5. nadzemní podlaží ve tvaru
obráceného písmene U a 6. nadzemní
podlaží ve tvaru obráceného písmene
L.
V budově budou velkoprostorové
kanceláře, které bude zčásti využívat
investor, zčásti budou pronajímány
ke komerčním účelům. Zastavěná
plocha bude 1 161 m². Příjezd
k oběma budovám bude řešen
stávající příjezdovou komunikací od
křižovatky na Strakonické ulici.
Plánují se obchodní
centra i parkovací dům
Nejen nábytek, ale i široké
spektrum obchodních, komerčních
i administrativních možností chtějí
v budoucnu nabízet investoři
i v širším centru Budějc. Obchodně
O několik set metrů dál směrem
k Vrbenským rybníkům je plánován
záměr výstavby obchodního domu
KIKA. Dvoupodlažní hala na ploše
3 357 m² nabídne vnitřní prodejní
plochy i plochu pro venkovní prodej
o rozloze 159 m².
A nábytek do třetice, konkrétně
v záměru realizace takzvané II.
etapy výstavby v areálu SCONTO.
Projekt představuje nejen stavbu
další obchodní zóny v podobě
jednopodlažní haly, ale také stavbu
administrativní budovy se šesti
podlažími.
Zatímco objekt obchodní zóny
IGY 2.
Podobná charakteristika platí také
pro obchodně -administrativní
centrum Modrá hvězda, které by
mělo zaplnit prostor na rohu ulic
Mánesova a Lidická. Objekt budou
tvořit hlavně kancelářské prostory, ve
kterých by mělo pracovat až 500 lidí,
a provází ho také výhrady a nesouhlas
veřejnosti. Obyvatelé okolních
domů poukazují zejména na vysoké
dopravní zatížení lokality a obávají se,
že provoz spojený s Modrou hvězdou
situaci ještě zhorší a bude ohrožena
kvalita bydlení.
Příjezdová komunikace k objektu je
plánována odbočovacím pruhem
z Lidické ulice. Jako problematický
se jeví také fakt, že Modrá hvězda
bude mít jen 125 parkovacích míst,
který předpokládanému počtu
uživatelů kanceláří neodpovídá. Další
výhrady se týkají velikosti objektu,
který by měl mít šest nadzemních
podlaží v nejvyšší části objektu, pět
podlaží v části nižší (původní návrh
předpokládal sedm nadzemních
podlaží) a svou celkovou hmotou je
pro lokalitu příliš robustní.
Situací kolem Modré hvězdy se
několikrát zabývalo i budějcké
KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Jaké mají investoři v Budějcích plány?
zastupitelstvo, mimo jiné i proto, že
část pozemků v místě budoucí stavby
patří městu České Budějovice.
Nedaleko od této lokality - v ulici F.
A. Gerstnera naproti vazební věznici
a City Parku - ovšem vznikne další
obchodně-administrativní centrum,
které ale bude mít ještě specifické
prostory, a proto je nazýváno
parkovacím domem.
Bude mít kapacitu 320 parkovacích
míst, z toho 150 bude k dispozici
veřejnosti, 20 míst mají garantována
auta magistrátu a zbývající parkovací
místa bude využívat investor
a provozovatel objektu společnost
CB Parkhaus. Vjezd do parkovacího
domu bude z Goethovy ulice. Jeho
stavba by měla začít v létě 2013,
dokončení je naplánováno o rok
později.
Z jižní části města se na naší
symbolické exkurzi od objektu
k objektu vydáme na Pražskou třídu,
konkrétně k IGY Centru. Jeho dvojče
IGY 2 by mělo vyrůst na pozemku
vedle ulic Pražská a Pekárenská - tam,
kde dnes stojí bývalá telekomunikační
budova.
Výstavba polyfunkčního centra
s obchodními, kancelářskými
a doplňkovými prostory IGY 2
předpokládá demolici objektu
TKB. Na jeho místě by měla vyrůst
pětipodlažní budova, na jejíž
strana 14
střeše bude parkoviště. Budovu
současného IGY centra a IGY 2 bude
spojovat průchozí koridor v úrovni 2.
nadzemního podlaží.
Tady naši procházku ukončíme.
Samozřejmě jsou v Budějcích i další
plány a záměry, a to jak soukromých
investorů, tak i města. Které z plánů
se nakonec stanou realitou? Otázka,
na kterou zatím není známa odpověď
- tu nám dá až čas.
Skvělý dům na špatném místě?
Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka očima architekta
Napsal Mirek Vodák
Zhruba před čtyřmi lety se v Českých
Budějovicích poprvé představil projekt
Koncertního a kongresového centra
Antonína Dvořáka. Projekt Jana Kaplického
ze studia Future Systems dostal díky svému
neobvyklému tvaru přezdívku Rejnok
a vzbudil poměrně velké diskuse o potenciálu
i případném riziku.
České Budějovice nemají důstojný koncertní
a kongresový sál (s dostatečnou kapacitou,
vyhovující akustikou a technickým zázemím),
což je jedna z věcí, na kterých je možné
postavit strategii turistického ruchu, zvláště
v zimní sezoně.
Podle zkušeností, například ze Zlína,
lze i v českých podmínkách provozovat
podobné zařízení tak, aby zisk pokryl alespoň
provozní náklady, přestože samotná stavba
se pravděpodobně nikdy nezaplatí. Vše je
otázkou dobrého kulturního a ekonomického
plánu, který by měl být u takové zakázky
samozřejmostí a musí obstát v konkurenci
například nové Linecké opery, což je mnohem
ambicióznější a dražší projekt, za kterým
ovšem stojí dlouhodobá linecká kulturní
strategie.
Projekt Rejnoka je teoreticky nejdražší veřejná
stavba (přestože zaplacená soukromým
investorem, leží na městském pozemku) v kraji
za posledních sto let a je proto škoda, jak málo
byl politicky i veřejně diskutován.
Naopak je dobře, že se v Českých Budějovicích
najdou lidé, kteří přijdou s podobnou vizí,
a jejichž úsilí bude letos pravděpodobně
završeno vydáním stavebního povolení.
K realizaci je ještě daleko, ale pokud k ní
dojde, můžeme směle navázat na tradici
sebevědomého evropského města, podobně
jako za časů Vojtěcha Lanny a Františka Křižíka.
Výrazná a zapamatovatelná architektura by
mohla městu přinést takzvaný Bilbao efekt, což
je sekundární přínos promyšlené investice do
architektonicko-kulturního projektu, který se
může stát světoznámou ikonou, jako se tomu
stalo u opery v Sydney nebo Guggenheimova
muzea v Bilbau.
Tyto stavby mohou mít pro město dalekosáhlé
pozitivní důsledky, ale je potřeba uvědomit si
i další souvislosti. Ne každý takový záměr je
totiž úspěšný a v poslední době není výjimkou
zastavení stavby nebo dokonce přerušení
provozu u mnohem komplexnějších investic
po celém světě. Samotná architektura totiž bez
rozumného meřítka, sociálně geografických
a ekonomických souvislostí nefunguje.
Jako architekt vnímám dva potenciální
problémy. Zaprvé je to úmrtí Jana Kaplického
a otázka odpovědnosti a autorského dozoru
nad dostavbou jeho díla. Ateliér AI Design Evy
Jiřičné, který stavbu převzal, má určitě dostatek
zkušeností co se týká designové a technické
náročnosti projektu, ale problém může nastat
například při případném krácení rozpočtu,
kdy ve výsledku může Rejnok vypadat úplně
jinak, než éterická high tech architektura na
prezentovaných vizualizacích.
Zadruhé je to politické rozhodnutí, které
takovouto stavbu přesunulo na periferii
Vrbenských rybníků, přestože v centru města
na Mariánském náměstí máme už 50 let
pozemek, určený ke stavbě divadla, které je ale
v nedohlednu. Měli jsme tak ideální příležitost
vyřešit hned několik dlouhodobých problémů
s kulturním a ekonomickým oživením centra,
parkováním a důstojnou dostavbou prostoru,
se kterým si od 60. let minulého století nevíme
rady.
Představa 800 lidí ve slavnostním oblečení,
kteří se v mrazivém únorovém večeru vyhrnou
mezi nově vznikající bytovky nevalné kvality
a budou hledat slušný hotel anebo restauraci,
je poněkud úsměvná. Návštěva koncertu je
přece společenská událost a toto místo, které
není vidět ani z Černé věže a slušelo by možná
fotbalovému stadionu, rozhodně nevyužívá
potenciál, který tu byl k dispozici a je v rozporu
se základním pravidlem Bilbao efektu: dobrý
dům na dobrém místě.
Architekt Mirek Vodák je jedním z členů
projektu CBArchitektura, který se věnuje
současné architektuře v kontextu veřejných
staveb a veřejného prostoru. Více na webových
stránkách www.cb-arch.blogspot.cz.
PR text | BYDLENÍ A INVESTICE | Podmínky pro koupi nemovitosti jsou ideální
strana 16
Byt v Českých Budějovicích je
Projekt DLOUHÁ LOUKA leží přímo na břehu Vltavy, ale přesto je mimo aktivní zónu záplavového území. Parkovací stání v přízemí jsou nad hranicí staleté vody.
Případný vyšší průtok projde otevřeným suterénem, aniž by napáchal větší škody.
Nízké úrokové sazby hypotečních
úvěrů a stabilní ceny nemovitostí
i v době krize motivují celou řadu
lidí k investici do nemovitosti. Ať už
chcete v nové nemovitosti bydlet,
nebo chcete nemovitost pronajímat
a uložit tak do ní své volné peníze,
vyplatí se nový byt nebo dům dobře
vybírat. Na to, jak nemovitost vybrat,
jak ji financovat a na co si třeba
dát pozor, jsme se zeptali Anety
Hanzlíkové, majitelky úspěšné
realitní kanceláře HANZLÍKOVÁ
REALITY.
První otázka je vcelku nasnadě:
vyplatí se vůbec v době realitní
krize kupovat byt?
„Loňský rok přinesl ideální podmínky
pro investici do vlastního bydlení
nebo do koupě nájemního bytu.
Lidé, kteří chtějí koupit nemovitost
pro své vlastní bydlení, mohou
využít rekordně nízké úrokové
sazby hypoték i různé akční nabídky
developerů, kteří jsou často ochotni
nabídnout velmi zajímavou cenu
nebo nadstandardní vybavení.
Také pro lidi, kteří chtějí koupit
nemovitost a následně ji pronajímat,
jsou podmínky příznivé: úrokové
sazby na bankovních vkladech
jsou minimální, akciové trhy jsou
nestabilní a investice do nemovitosti
na dobrém místě tak zůstává určitou
jistotou.“
Jak dopadla krize na cenu
nemovitostí
v Če s k ý c h
Budějovicích?
„V novinových článcích můžete každý
týden najít zprávu o tom, že ceny
nemovitostí klesají a klesat budou.
V reálném životě však ve většině
měst žádný dramatický pokles cen
nenastal. V Českých Budějovicích
jsou ceny domů a bytů dlouhodobě
stabilní. Pokud došlo k poklesu
ceny, bylo to u méně kvalitních
nemovitostí na špatném místě. Ceny
bytů v novostavbách a v žádaných
lokalitách v okolí centra města jsou
stabilní a v některých případech
i mírně rostou.“
Podle čeho bych měl tedy vlastně
nemovitost vybírat?
„Především není dobré za každou
cenu vybírat nejlevnější nemovitost
- byty v dobré lokalitě svou cenu
i v době krize drží a je možné je
v případě potřeby daleko rychleji
prodat nebo pronajmout. Pokud
vyberete lokalitu, je dobré sledovat
kvalitu bytu - celkový stav domu, typ
vytápění a energetickou náročnost,
náklady na správu nemovitosti,
občanskou vybavenost v okolí.
Obecně lépe udržují svou cenu
novostavby, neboť majitel nemusí
delší dobu investovat do oprav
a udržování.“
Je v Českých Budějovicích dostatek
volných bytů?
„České Budějovice nabízejí dostatek
volných bytů pro bydlení i jako
investici. Právě proto je velmi důležité
vybírat opravdu kvalitní nemovitosti
na dobrém místě. Platí zde dříve
uvedené: zatímco cena bytů
v centru města je stabilní, ceny bytů
v panelových domech na sídlištích
v posledních letech klesají.“
Novostavba se
většinou vyplatí
Metr čtvereční v novostavbě je
často dražší, než v zachovalém
starším domě. Vyplatí se opravdu
novostavba?
„Starší a panelové byty jsou obecně
o něco levnější než novostavby.
Zájemce o takový byt by však měl
vždy zvážit případné náklady, které
bude muset investovat do opravy či
rekonstrukce domu. Ty se promítají
do vyšších plateb do fondu oprav
a rozdíl této položky mezi novým
a starším bytem může být často
v řádech tísíců korun ročně.
Také náklady na provoz bytu zejména energie - jsou u starších bytů
podstatně vyšší. Pokud budete dobře
počítat, většinou je v dlouhodobém
horizontu výhodnější investovat do
nové nemovitosti na dobrém místě.“
Za kolik se dá koupit v Českých
Budějovicích byt v novostavbě?
„Kvalitní byt v novostavbě na
dobrém místě - například v novém
projektu Na Dlouhé louce - lze pořídit
v Českých Budějovicích za ceny
Energetická náročnost nemovitosti může znatelně ovlivnit vaše rodinné finance.
Nové a kvalitní byty s dálkovým vytápěním jsou jistotou, že své účty za teplo
udržíte na uzdě.
PR text | BYDLENÍ A INVESTICE | Podmínky pro koupi nemovitosti jsou ideální
strana 17
stále dobrou investicí
Na majitele bytů v projektu DLOUHÁ LOUKA čeká luxusní výhled…
naopak platit úroky z vyčerpaného
úvěru dříve, než bude byt fakticky
dokončen.“
S novým bytem
výhodnější hypotéka
„Zájemcům o byt v projektu DLOUHÁ LOUKA stačí zaplatit pouze 10 %
ceny bytu při jeho rezervaci, zbytek platí až po dokončení bytu,“ říká Aneta
Hanzlíková, majitelka zavedené realitní kanceláře Hanzlíková Reality.
od řádově 30 tisíc korun za metr
čtvereční. V závislosti na vybavení
bytu či existenci terasy a parkovacího
stání může cena samozřejmě růst
až ke 40 tisícům korun za metr
čtvereční.“
nadstandardního vybavení a unikátní
lokality je to zejména nabídka
financování. Zájemcům o byt na
Dlouhé louce stačí zaplatit pouze
10 % ceny bytu při jeho rezervaci,
zbytek platí až po dokončení bytu.
U projektu DLOUHÁ LOUKA jste
jedna ze dvou realitních kanceláří,
které byty nabízí. Čím vás tento
projekt oslovil?
„V rámci Českých Budějovic je
tento projekt unikátní svým
nadstandardním pojetím i lokalitou.
Kde jinde v krajském městě koupíte
nový byt s parkováním, přímo
u cyklostezky a parku a navíc
vzdálený tři minuty chůze od
hlavního náměstí?“
Noví majitelé bytů získají díky akční
nabídce zajímavou finanční výhodu:
při financování z vlastních zdrojů
mohou disponovat prostředky
další rok a získat tak například
výnosy z termínovaných vkladů
či jiné investice. Při financování
prostřednictvím hypotéky nemusí
Jak se daří byty Na Dlouhé louce
prodávat?
„V rámci první etapy výstavby již má
svého majitele polovina bytů. Hrubá
stavba této etapy je dokončena
a první majitelé se nastěhují do svých
bytů na podzim letošního roku. Věřím,
že se zájem ještě zvýší s dokončením
a představením vzorového bytu na
přelomu dubna a května.
Nedávno jsme zahájili prodej bytů
v druhé etapě, a také zde se daří byty
rychle prodávat. V případě projektu
DLOUHÁ LOUKA se tak potvrzuje
pravidlo, že kvalitní nemovitost svého
majitele najde relativně rychle.“
Na co hlavně slyší zájemci o byty
Na Dlouhé louce?
„Kromě zmíněné kvality stavby,
Dají se vůbec nové byty financovat
hypotékou?
„Samozřejmě ano, financování na
hypoteční úvěr je v současnosti
dokonce velmi výhodné. Úrokové
sazby hypoték se pohybují kolem
hranice tří procent ročně a atakují
tak historická minima. Financování
nových bytů v dobré lokalitě je
opět obecně výhodnější, než u bytů
v horším stavu a na méně atraktivním
místě. Banky také poskytují obvykle
výhodnější úrokové sazby hypoték
pro developerské projekty, než pro
jednotlivé byty.“
Nabízejí i v této oblasti developeři
nějakou pomoc svým klientům,
nebo si musím financování zajistit
sám?
„S financováním pomohou rády
realitní kanceláře, které jsou
schopny projít s klientem kompletní
proces žádosti o hypoteční úvěr,
zařídit potřebné výpisy z katastru
a poskytnout poradenství. I v této
oblasti se vyplatí vybírat kvalitní
nemovitost. Jako příklad uvedu
opět projekt DLOUHÁ LOUKA: díky
partnerství s Českou spořitelnou,
která se stala financující bankou
celého projektu, mohou získat
zájemci o byty Na Dlouhé
louce nadstandardní podmínky
financování.
Česká spořitelna nabízí majitelům
bytů v rezidenčním komplexu
DLOUHÁ LOUKA možnost financovat
až 100 % pořizovací ceny bytu, při
splnění podmínek slevu na úrokové
sazbě až 0,95 % p.a., zvýhodněné
podmínky vedení osobního účtu
klienta u České spořitelny či
zpracování hypotečního úvěru
a odhad ceny kupovaného bytu
zdarma.“
Není i přes výhodné úrokové sazby
závazek ke splácení hypotéky
v současné nejisté ekonomické
situaci rizikem?
„Je samozřejmě důležité plánovat
dopředu a dobře zvážit schopnost
splácet hypotéku. Dobrá nemovitost
však i do budoucna udrží svou cenu
a sama o sobě je určitou jistotou
a dlouhodobým aktivem ve vašem
životě. U moderních hypoték můžete
navíc upravovat podle vývoje své
finanční situace splátky hypotéky,
a to jak směrem dolů, tak i nahoru,
pokud se vaše příjmy zvýší.“
DLOUHÁ LOUKA: Přehled bytů nabízených v současnosti v akci
Číslo bytu
Kategorie
Plocha bytu
Plocha terasy
Cena s DPH
E.1.02
2+kk
74.21 m2
24.26 m2
2.950.000,-
E.1.06
1+kk
42.14 m2
4.26 m2
1.680.000,-
E.2.02
2+kk
74.21 m2
13.67 m2
2.950.000,-
E.2.06
1+kk
42.14 m2
4.26 m2
1.680.000,-
E.3.06
1+kk
42.37 m2
4.26 m2
1.680.000,-
B.2.04
1+kk
46.3 m2
25.9 m2
1.900.000,-
B.2.05
2+kk
42.6 m2
15.4 m2
1.800.000,-
Kompletní přehled volných bytů, dispozic i kontaktů na realitní kanceláře naleznete na www.dlouha-louka.cz.
KULTURA | Rozhovor s oblíbeným moderátorem nejen o jeho řemeslu
strana 18
Moderátor a šéf programu rádia Kiss Jižní Čechy Roman Anděl:
„Díky skvělým posluchačům nás
tahle práce neskutečně baví!“
se jednou stanu zvukařem, všichni
to věděli… až mi jednou kamarád,
který měl známé ve Faktoru, říkal,
že tam hledají zvukaře a jestli to
nechci zkusit. Šel jsem tam ve
svých devatenácti letech s dnes
neuvěřitelnou naivitou. Měli tam
skvěle vybavené studio, což bylo pro
mne něco, co jsem znal jen z obrázků.
Tehdy asi ocenili, že mám ambici
tuhle profesi dělat, ale samozřejmě
mě nemohli přijmout a slušně mi
poděkovali. (směje se)
Tehdejší výkonná ředitelka rádia
Šárka Frenclová přesto za mnou
přišla, ať zkusím dělat moderátora.
Jenže já jsem byl hrozný introvert,
nebyl jsem schopný promluvit ani
ve škole před třídou. Když jsme četli
nějaký úryvek z knížky a věděl jsem,
že se na mě blíží řada, měl jsem
knedlíky v puse, tekl po mně studený
pot a bál jsem se, že budu koktat.
Přesně tohle se ukázalo při hlasových
zkouškách, nedokázal jsem ani udržet
noviny, ze kterých jsem měl přečíst
článek. Oni to ale přešli, pochopili mě
a já začal na sobě makat. Četl jsem si
každý den, vysílal, kdy to jen šlo, až to
najednou šlo samo, všechno bylo na
dobré cestě.“
Roman Anděl.
Napsal Pavel Kacerovský
Když měl jako žák základní školy
číst před spolužáky nahlas úryvek
z knížky, třásl se mu hlas a potil se.
Býval spíše introvertem, který musel
kvůli častějšímu stěhování poznávat
nové spolužáky, tedy i kamarády.
Za pár let z něj ale vyrostl jeden
z nejlepších moderátorů současnosti.
Svědčí o tom nejen jeho extrémně
nabitý program během plesové
sezony.
Ač se to zdá nemožné, následující
rozhovor s programovým ředitelem
rádia Kiss Jižní Čechy Romanem
Andělem trval pouze půl hodiny.
Sotva totiž dostal slovo, nebyl
prakticky k zastavení.
Každý z návštěvníků tvého webu
si může přečíst, že jako dítě školou
povinné ses dost často stěhoval.
Kde strávil dětství ten malý
Andílek?
„Bydlel jsem v různých zákoutích
Budějc, na Pohůrce, Dobré Vodě, Máji
Foto: archiv
i ve Zlivi. Prošel jsem proto několik
základních škol, což s ohledem
na další průběh mého života bylo
asi dobře. Člověk si pořád musel
zvykat na nové lidi, nové kamarády.
V dětství to přitom nebývá zrovna
nejjednodušší.“
Kde jsi nakonec přistál natrvalo?
Bydlíš přímo v Budějcích?
„Považuju se za ohromného patriota
a přímo se děsím toho, že by mě
osudové cesty zavedly někam jinam
a musel bych jižní Čechy, nedej bože,
někdy opustit. Mám lidi, kteří tady
žijí, hrozně moc rád. Nejsem ten typ,
který by chtěl být každý týden někde
jinde, bydlet v zahraničí, cestovat po
celém světě. Abych ale zodpověděl
otázku: je mi třicet a kromě pár
strávených let ve Zlivi jsem pořád
v Budějcích.“
Několik změn bydliště a hlavně
poznávání nových lidí, to pro tvou
profesní budoucnost nemuselo být
úplně špatné, ne?
„Také si říkám. Jsou děti, které poznají
nějaké kamarády a táhnout to s nimi
celé dětství. Já jsem ale měl nové
a nové spolužáky a pravdou je, že
pro introvertnějšího kluka to tedy
bylo náročnější. I práce moderátora
je taková, že děláš singl. Na akci jedeš
sám, moderuješ sám, stovky a tisíce
lidí bavíš slovem a hudbou sám, teď
vlastně zažívám podobné pocity jako
dřív.“
Měl jsi už v dětství ambice být
moderátorem?
„Byl jsem kluk jako každý jiný,
který chodil do kroužku hrát na
trumpetu a klavír. Moji rodiče se
živili hudbou. Původně jsem měl
studovat konzervatoř, a tak jsem si
vůbec nepředstavoval, že jednou
skončím na střední elektrotechnické
průmyslovce nebo dokonce jako
moderátor v rádiu. I na samém konci
dětství, na začátku dospělosti, bych
neřekl, že bude můj život takový
adrenalin.“
A přitom je tomu teď přesně
naopak. Co se stalo, že ses objevil
právě za mikrofonem?
„Vždy jsem rád snil a mluvil o tom, že
Po nějaké době jsi ale zamířil do
rádia Kiss Jižní Čechy, kde ses
během pár let vypracoval dokonce
až na programového ředitele…
„Ve Faktoru jsem na začátku působil
dokonce jako civilkář. Byla tu ta
možnost, tak jsem jí rád využil. Byl
jsem takový brouk pytlík. Zapoj
tohle, odmoderuj tamto, pomoz
tady. Uváděl jsem dětské, sportovní
nebo charitativní dny pro rádio, pro
město a podobně. Asi po dvou až
třech letech jsem si ale uvědomil,
že chci něco víc, ale nebylo mi to
umožněno. V rádiu pracovalo plno
zkušených kolegů a já jim v té
době logicky nemohl konkurovat.
Jednodušší tedy bylo zvednout
kotvy a jít jinam. V Kissu jsem hned
dostal ten nejlepší čas, vysílal jsem
ráno. To je to samé, jako například
pro televizního moderátora uvádět
večerní zpravodajství. Po pěti letech
ranního vysílání jsem dostal nabídku
na post programového ředitele. Nyní
ale stále vysílám, a to po obědě mezi
dvanáctou a druhou hodinou.“
Tím pádem ale máš nyní mnohem
větší odpovědnost. Přemýšlel
jsi, jestli tuhle nabídku přijmout
a vyzkoušet si úplně jinou práci?
„Asi jsem nad tím ani nepřemýšlel,
byl jsem rád a s pokorou jsem
tento post přijal. Je pravda, že role
programového ředitele je můj
největší osobní boj. Jsem přirozeně
přátelský člověk a nyní musím být
i tím, kdo rozhoduje, kdo jasně říká,
jak rádio bude znít, jací moderátoři
KULTURA | Rozhovor s oblíbeným moderátorem nejen o jeho řemeslu
v něm budou pracovat, jaké pořady
budeme vyrábět a tak dále. Člověk
tedy musí být někdy velmi tvrdý.
Častokrát proto přemýšlím nad tím,
zdali to, co říkám kolegům, je správné
a spravedlivé - to proto, abych jim
nekřivdil nebo nebyl naopak příliš
hodný.“
Přes zimu kromě toho všeho
strávíš spoustu času uváděním
maturitních plesů. Za sezonu jich
zvládáš desítky a desítky. Jak se dá
noční život skloubit s každodenní
prací v rádiu? Dá se takové tempo
vydržet?
„Na tohle existuje jediný recept člověka to musí bavit a práce pro
něj musí být koníčkem. Kdybych
to dělal jenom vypočítavě s vizí, že
z toho budou peníze a nějaké rádoby
postavení, tak by mě to už po půlroce
semlelo. U téhle práce je skvělé, že
když se akce dobře odmoderuje,
maturák se povede a třída je nadšená,
nebo když hraješ na nějaké párty,
kde je plný parket lidí, kteří se skvěle
baví, tak ti tohle všechno dodává
ohromnou energii. Nejde o pocit, že
já jsem někdo, umím to skvěle a všem
to chci ukazovat, ale o pocit, že jste
svým umem mohli někomu pomoci
zlepšit náladu, postarat se o jeden
z dalších hezkých večerů a podobně.
Ano, únava se samozřejmě projevuje,
to je jasné. Přijdou kruhy pod očima,
bílá pleť a únava. Na konci týdne,
tedy v neděli, už bývám přímo
nepoužitelný. Ale stačí jeden delší
spánek a jede se dál.“
Je možné si při téhle práci dávat
ještě nějaké vyšší cíle? A děláš to?
„S postupem času si uvědomuji,
že pracuji příliš. Teď, když vzniká
tento rozhovor, mám týdenní
dovolenou a stejně dvakrát denně
nabíjím notebook, abych stihl vyřídit
všechny maily a ostatní práci. Musím
poděkovat manželce, že mi všechno
toleruje. Kdyby to takhle dělala
ona, tak jí řeknu, že není normální.
(směje se) Vyšší pracovní cíle mne
opustily. Nechci od života luxusní
auta, bazény před barákem a jiné
pomíjivé věci. Poslední dobou toužím
po tom, abych se ve všem naučil lépe
chodit, být co nejlepší ve své práci,
ale zároveň měl čas na sebe, rodinu,
kamarády, mé posluchače. Prostě
umět životem lépe proplouvat.“
Jak tak poslouchám, čím vším se
zabýváš… stíháš kromě své práce
i nějaké vlastní aktivity?
„Baví mě nové technologie, počítače,
audio technika, nové programy a tak
podobně. Ano, to je má slabost.
Když už pracuji s technikou každý
den a spousty let, toužím vždy po
té nejlepší, i když to občas nebývá
nejlevnější. Konečně jsem také našel
vášeň ve sportu (směje se), takže
už vyhlížím jaro a připravuji svou
cyklistickou výbavu na další cesty po
jihu Čech.“
Mimo jiné o tobě vím, že seš
vášnivým jachtařem. Je to tak?
„Máš pravdu, to je moje ohromná
a čerstvá vášeň. Možná si teď někdo
pomyslí, že to musí být drahý koníček.
Naopak, plavbu na jachtě by si měl
vyzkoušet každý. Když pojedete do
Chorvatska nebo Itálie na dovolenou,
tak za ni včetně jídla a cesty zaplatíte
někdy více, než za týden na jachtě.
Ano, důležité je najít partu, ať se
o náklady podělíte. Ale když se to
povede, potom to začne. Budete si
plout po místech, kde skoro nikdo
není, kdykoliv si zastavíte, vykoupete
se, každé ráno se probudíte v jiné
krásné zátoce s výhledem na východ
slunce… Vždy, když bereme někoho
nového s sebou, tak vždycky řekne,
že končí s dovolenými na břehu. Je to
prostě nádhera! Ale jenom v případě,
že nebude foukat bóra nebo nějaké
jiné větry. Ty vám můžou z dovolené
udělat peklo a už na takovou nikdy
nepojedete.“ (směje se)
Hmmm, dovolená, to je krásná
představa… Vraťme se ale zpátky
do reality a zase k práci. Když rádiu
obětuješ tolik, co pro tebe pojem
Kiss Jižní Čechy znamená?
„Je to závislost, je to sen! Neumím si
dnes představit, že bych dělal něco
jiného. Každému bych přál pracovat
v takovém týmu a vůbec v rádiu. Dá
to každému neskutečně moc i do
budoucího pracovního života, tím
jsem si jist. Navíc, když si představím
ten skvělý pocit, kdy se daří kolegům
a vůbec celému týmu, člověk je
potom pyšný, že může být součástí.
Je to i adrenalin, mít možnost tohle
ohromné médium ovládat. Můžu
tedy říct, že Kiss je moje druhá
rodina.“
To je, myslím, vidět i na partě lidí,
která u vás pracuje. V mých očích
jsou všichni velkými kamarádi
a jeden zapadá do druhého…
„Při výběru lidí do našeho týmu
funguje jednoduché pravidlo. Nejde
nám o to, jestli ten dotyčný je skvělý
češtinář, umí precizně anglicky,
má bezchybný životopis a přehled
v hudbě 90. let i současnosti. Důležité
je, aby to byl normální, obyčejný
a pohodový člověk, kámoš - kámoška
už při pohovoru. Když to bude někdo,
kdo si hodlá hned od začátku na
něco hrát, tak to je základ neúspěchu.
V tom vidím hlavní gró, proč je rádio
Kiss Jižní Čechy tak úspěšné. Lidský
přístup k posluchačům a fanouškům
je nejdůležitější.
To byl i jeden z důvodů, proč se u nás
v závěru minulého roku odehrály
změny, kdy se několik moderátorů
přesouvalo do jiných vysílacích časů.
Někteří totiž na daném čase vysílali
již déle a postupně zabředávali do
toho, že už svoji práci brali jako
samozřejmost. Postupně mizelo
takové to ´Wau, jdu si zavysílat, bude
to skvělé!´. Snažím se o to, aby naše
rádio lidi bavilo. A když samotné
vysílání nebude bavit moderátora,
jak to potom může bavit naše
posluchače?“
Není pochyb o tom, že moderátoři
Kissu už nejsou jen těmi
obyčejnými Jihočechy, i když se
tak chovají. Pociťujete nějak vaši
popularitu?
„Je to hrozně hezký pocit. Hlavně
od lidí, kteří jsou otevření. Třeba já
sám takový nejsem. Zrovna nedávno
jsem v jedné pražské kavárně potkal
známou osobnost. Chtěl jsem za tím
člověkem jít, říct mu, že je skvělej a ať
se mu daří… přišlo mi to ale hloupé.
On má svůj život, pije tam kafe, proč
bych tam za ním chodil? Proto mě
mrzí, že takových, jako jsme já, je
spousta. Osobně bych byl hrozně
rád, kdyby za mnou někdo přišel a na
rovinu mi řekl, že jsme skvělí, nebo
na druhou stranu, co jsme udělali
špatně. Takové věci nám ohromně
pomáhají. Díky našemu rádiu máme
plno lidských a přátelských fanoušků.
Kissáci nám nosí do studia jídla,
fotky z dovolených, snímky svých
dětí, které se jim narodily. Společně
s námi ti posluchači stárnou. Právě
díky takovým momentům nás
všechny ta práce tolik baví! To se
třeba nějaké, byť sympatické, paní na
úřadě tolikrát nestává, že na ni někdo
zaklepe a řekne jí: ´Jste hrozně fajn,
tady máte dort, pochutnejte si na
něm!´“ (směje se)
Jednou z možností, kde se s vámi
můžou posluchači setkat osobně,
je Kiss Párty Live. Jak vůbec tyhle
akce fungují? Pořádá je vaše rádio?
„Kiss Párty Live je náš klenot a naše
pýcha. Jsme snad jediné regionální
rádio, které každý měsíc vyjíždí za
svými posluchači a může se hlavně
pochlubit tak vysokou návštěvností
těchto akcí. I tento rok už Kiss Párty
běží a informace o nich lze najít
na webu www.kissparty2013.cz.
Samotné rádio tuto akci nepořádá.
Jsme jako interpret. Majitel klubu
nebo nějaké agentury si nás
objednají, stejně jako vystoupení
nějakého zpěváka, a my mu
zaručíme, že dáme lidem o akci
vědět, že naši fanoušci přijdou a že
v den ´D´ parket pořádně rozhýbeme.
Všechno ostatní, tedy technické
zázemí, obsluha, bary a tak dále, je
v roli organizátora. Jedná se tedy
o obchodní a promo prvek.“
Jenže ne vždycky to bohužel
dopadne na jedničku. Teď narážím
na akci, která se konala v závěru
minulého roku na budějckém
Výstavišti.
„Organizátorů je tolik, že člověk
nemůže nikdy přesně vědět, jestli se
konkrétní párty povede na jedničku.
Ano, i to je sázka do loterie. V naprosté
většině případů máme štěstí, ale
přišla také akce, kde se setkaly snad
všechny špatné náhody naráz. Zvuk
nebyl dokonalý, v ohromné hale vše
znělo jako v tunelu, v šatnách se
nestíhalo a dokonce se prý nějaké
bundy přímo v šatnách poztrácely, na
toaletách byl nepořádek, což se ale
vzhledem k počtu lidí dalo očekávat.
Všechny nás to potom neskutečně
mrzelo, přišla vlna oprávněné kritiky,
která se ale bohužel opírala spíše do
moderátorů a rádia. Málokdo tušil,
že jsme se na těchto problémech
nechtěně svezli.“
Přitom je ale obdivuhodné, že za
vámi vždycky dorazí tolik lidí…
„To je přesně ono. Je neuvěřitelné,
že když se na jednom pódiu sejde
pár kluků a holek z jižních Čech,
tedy našich moderátorů, tak za nimi
dorazí i tři a půl tisíce lidí. Jinde dávají
organizátoři statisíce za interprety,
aby přilákali tolik lidí. Pak ale
samozřejmě lístek nestojí stovku…
I tady je vidět, jak ohromnou máme
fanouškovskou základnu.“
strana 19
…a to nejenom z jižních Čech.
Jak je vůbec možné, že jste slyšet
v mnoha jiných koutech republiky?
„Za to můžeme být vděčni jednomu
z nejsilnějších vysílačů v Čechách,
který je kousek od Votic a míří spíš
na sever, než k nám dolů na jih. Na
frekvenci 97,7 FM nás tedy můžou
ladit posluchači třeba z Krkonoš,
odkud nám pak volají, že jsou na
sjezdovce a poslouchají rádio Kiss
Jižní Čechy. Na druhou stranu
nemáme nejlepší pokrytí v okolí
Borovan, Trhových Svinů, na Kaplicku
nebo Lipensku. Momentálně už ale
pracujeme na dokrytí signálem právě
v těchto lokalitách.“
Teď otázka z úplně jiného soudku.
Když nějaký interpret vydá úplně
nový song, uplyne jen pár dní a vy
ho už hrajete. Jak to dokážete
takhle rychle zařídit?
„Jelikož nám volá ohromná škála
posluchačů a většina z nich má
neuvěřitelný přehled o tom, které
hity frčí, tak třeba i dva dny starou
pecku dokážeme díky jejich tipům
během hodiny sehnat. Opravdu je
to velká pomoc od nich, my sami
nemůžeme o všem vědět. Stačí
potom kontaktovat vydavatelství
a dát ji do vysílání. Díky hudebním
pořadům a tomu, že moderátoři
i posluchači muzikou žijí, se novinky
přináší prakticky samy. V playlistu teď
máme kolem deseti tisíc songů, které
jsou okamžitě k mání.“
Chystáte v nejbližší době něco
nového?
„Teď možná pár lidí zklamu, ale
protože se rádiu daří a výsledky
poslechovosti jsou skvělé, nad
velkými změnami nepřemýšlíme. To
je stejné, jako kdyby ve vyhlášené
restauraci najednou měnili jídelníček,
i když jejich zákazníkům chutná.
Každopádně díky tomu, že se s našimi
posluchači neustále setkáváme,
tak od nich máme určité indicie,
které nám otevírají oči. Na základě
jejich připomínek proto postupně
upravujeme program tak, aby se jim
to líbilo. Jinak se ale můžou fanoušci
Kissu těšit na plno soutěží, budeme
rozdávat zájezdy a v létě chystáme
vypravit, stejně jako vloni, autobus
do Chorvatska na Makarskou riviéru.
Tam pojedou společně s posluchači
i někteří naši moderátoři.“
A co nějaká akce v Budějcích?
„Pro Budějčáky je nejblíže
v přípravách asi Holkov, kam bychom
chtěli tradičně na začátku září
soustředit to nejlepší. Domlouváme
se s několika celebritami, které jsou
slyšet dnes a denně v našem éteru,
aby na tuhle akci přijely. Bude to
taková pravá rádiová oslava pro naše
posluchače a rádiový tým.“
Takže přijede třeba i nějaká hvězda
ze zahraničí?
„O interprety z ciziny nyní
neusilujeme. Vyjdou totiž na tolik
peněz, že bychom museli zdražit
vstupné, a to nechceme. Myslím,
že návštěvníci našich akcí budou
radši, když kolem nich bude spousta
lidí, párty si užijí a potkají tam nové
kamarády nebo třeba nějakou lásku.“
(usmívá se)
KULTURA | Čtvrtý ročník soutěže Maturantka Roku pokročil do semifinále
strana 20
Finalistky soutěže Maturantka Roku 2013
se mohou prosadit v modelingu
Maturantka Roku podpoří
Nadační fond Pink Bubble
Maturantka Roku není pouze
přehlídkou krásy a zábavy.
Organizátoři soutěže každoročně
podporují předem vybranou
charitativní organizaci. V letošním
roce výtěžek poputuje směrem
k Nadačnímu fondu Pink Bubble. Jeho
posláním je podpora onkologicky
nemocných náctiletých a mladých
dospělých v České republice.
Pink Bubble se o své ovečky
stará v průběhu léčby, v době
rekonvalescence a při následném
návratu do života. „Pink Bubble jsme
vybrali z toho důvodu, že pracuje
především s náctiletými. Ti jsou
věkem velice blízko našim soutěžícím
Maturantkám. Dalším důvodem jsou
silné lidské příběhy jejich klientů.
Finance, které získáme, totiž naprosto
jasně půjdou za konkrétním člověkem,
na konkrétní bublinu, respektive splnění
snu,” upřesňuje Martina Matoušková,
ředitelka soutěže Maturantka Roku.
Finalistky loňského ročníku soutěže Maturantka Roku na budějckém náměstí Přemysla Otakara II.
Napsal Wolenby
Organizátorům soutěže Maturantka
Roku se podařilo navázat spolupráci
s modelingovou agenturou JARO
MANAGEMENT. Soutěžícím dívkám
se tak přiblížila možnost vkročit do
světa modelingu se silnou agenturou
v zádech. Těm, které se probojují
do finále, bude totiž nabídnuta
možnost spolupráce s touto prestižní
společností.
JARO MANAGEMENT je jednou
z komerčně nejúspěšnějších
modelingových agentur v Čechách.
Mezi ženami zastupuje například
dříve zlobivou missku Dianu
Kobzanovou či Kateřinu Průšovou.
V mužské kategorii pak nejlepšího
českého modela Tomáše Školoudíka
nebo fotbalového bouřliváka Tomáše
Řepku.
„Pro nás je to další krok ve vývoji
naší soutěže. Díky spojení s JARO
MANAGEMENTem nabídneme dívkám
možnost, kterou jsme jim předtím
nabídnout nemohli. Bude jen na
nich, jak ji využijí,“ uvedla ředitelka
soutěže Maturantka Roku Martina
Matoušková.
Služeb agentury v poslední době
využila například italská oděvní
společnost Armani pro značku
Armani Jeans, vybrané modelky
ze stáje Rostislava Janků mohla
veřejnost vidět v televizních spotech
pro značku AXE.
„Se zástupci Maturantky Roku jsme si
porozuměli v základních principech
našeho společného fungování. Jsme na
stejné vlně. Maturantka Roku tak bude
tvořit třetí pilíř ze soutěží, se kterými
spolupracujeme. Kromě Maturantky
je to Miss Hasička a Muž roku,“ řekl
Foto: Pavel Kacerovský
Rostislav Janků, šéf agentury.
Vzájemné
´porozumění
si´
dokládá svými slovy i ředitelka
soutěže Maturantka Roku Martina
Matoušková: „Máme velmi podobné
názory na úlohu agentury v modelingu.
Nechceme dívky připravovat na
Fashion Week. A holky nemusí mít
striktně 90-60-90.“
S ohledem na výše uvedenou
spolupráci se organizátoři rozhodli
lehce pozměnit pravidla. Do finále
soutěže se probojuje deset dívek,
které úspěšně projdou castingem.
Foto: archiv
„Abychom Evu podpořili, tak na účet
Pink Bubble odvedeme výnos z SMS
zpráv, které rozhodnou o Maturantce
Sympatie. Dále připíšeme i peníze
vybrané při charitativní stezce,“ dodává
ředitelka soutěže.
Do castingu se dostalo celkem 50
soutěžících. Třicet z nich do něj
nominovali fanoušci Maturantky
Roku na základě hlasování
prostřednictvím
facebookové
aplikace na adrese www.facebook.
com/MaturantkaRoku, zbylých
dvacet obdrželo od organizátorů
divokou kartu.
Absolutně nejvíc hlasů od fanoušků
dostala Aneta Drobná z Velvar. Tahle
kudrnatá blondýnečka z Kladenska se
prosadila mezi velkou konkurencí. Do
letošního ročníku se totiž přihlásilo
více než 600 dívek z celé České
republiky.
Aneta Drobná z Velvar postoupila do semifinále z prvního místa.
Jednou z bublin, kterou budou
organizátoři s pomocí fanoušků
soutěže plnit, je bublina Evy
Houškové z Českých Budějovic. To je
dívka, která má za sebou velice těžký
osud (rozhovor s Evou vám Budějcká
Drbna přináší na dalších stránkách
tohoto čísla). Nadále však zůstává
velmi pozitivní člověkem a ráda
by po skončení studia absolvovala
vizážistický kurz.
Na všechny finalistky se mohou
v pátek 21. června těšit obyvatelé
Českých Budějovic. Finále této
soutěže se totiž stejně jako v loňském
roce bude konat v jihočeské
metropoli.v
Charitativní stezku organizátoři
interně nazývají Malí pomáhají
velkým a její pojetí bude velice
podobné loňskému ročníku. „Hodně
věcí děláme proti proudu. U většiny
charit je to tak, že dospělí podpoří malé
děti. U nás malé děti účastí na stezce
podpoří své starší kamarády,“ říká
s úsměvem spoluautor soutěže Jan
Novotný.
„Tuto tradici chceme dodržet. Soutěž
vznikla v Českých Budějovicích a bude
zde mít i své vyvrcholení. Doufám, že na
letošní finále přijde hodně Budějčáků.
Opět pro ně připravíme nabitý program
včetně stezky pro děti,“ upozorňuje
Martina Matoušková.
Spojení s Maturantkou Roku ředitelka
Nadačního fondu Pink Bubble
Martina Šmuková kvituje: „Spolupráce
s Maturantkou Roku si velice vážíme.
S organizátory soutěže se znám již
z ročníku 2011 a všichni se už teď moc
těšíme na ten letošní.“
SPORT | Na konci května se v regionu uskuteční prestižní motoristický podnik
strana 21
Jindřich Kunc, bývalý ředitel Rallye Český Krumlov a od letošního roku
nově šéf organizačního štábu, vzkazuje divákům:
„Pokud všichni okolo soutěží nebudou
dělat to, co nesmí, rallye v Čechách přežije!“
ještě víc snížit dosahovanou rychlost
ve vesnicích. Zároveň ale musím
říct, že už v minulých ročnících
jsme měli zabezpečení soutěže
na vysoké úrovni, o čemž svědčí
hodnocení nezávislých pozorovatelů
mezinárodní automobilové federace
FIA. Vloni jsme mezi všemi soutěžemi
Evropského poháru skončili třetí,
v letech 2010 a 2011 jsme tento
žebříček dokonce ovládli. Lze tedy
konstatovat, že v evropském měřítku
patříme mezi absolutní špičku. A tu
nálepku kvality nám pravidelně
dávají i samotní jezdci, kterých
u nás tradičně startuje, pominu-li
zlínskou Barum Rally, nejvíc v českém
šampionátu.“
Bývalý ředitel Rallye Český Krumlov Jindřich Kunc (vpravo) s vítězem loňského jubilejního 40. ročníku Janem Kopeckým,
továrním jezdcem Škody Motorsport.
Foto: Pavel Kacerovský
Napsal Pavel Kacerovský
Au to m o b i l ové
s o u tě že
se
v posledních měsících staly vinou
několika smolných havárií, při nichž
závodní speciály prohánějící se po
tratích rychlostních zkoušek usmrtily
v roce 2012 pět diváků, jedním
z nejkontroverznějších sportů u nás.
Jelikož druhý nejstarší závod na území
České republiky - 41. ročník Rallye
Český Krumlov - se bude v závěru
května odehrávat také v okolí
jihočeské metropole, Budějcká Drbna
si povídala s tím nejzasvěcenějším.
Jindřich Kunc, bývalý aktivní
závodník a několikanásobný mistr
republiky, se na začátku tohoto roku
z jistých důvodů rozhodl po pěti
letech opustit funkci ředitele této
prestižní soutěže a nově zastává
pozici šéfa organizačního štábu.
O tom, jaké novinky se během zimy
na českém rallyeovém rybníčku
odehrály (nebo spíš neodehrály),
jak náročné bylo jednání se zástupci
obcí, co udělají pořadatelé pro větší
bezpečnost diváků, ale i o mnohých
dalších tématech, si můžete přečíst
na následujících řádcích exkluzivního
rozhovoru.
Po loňských tragických událostech
před vámi stál nelehký úkol -
museli jste si u zástupců obcí
a veřejnosti získat zpátky
ztracenou důvěru. Jak moc byla
složitá vyjednávání o povolení
konání letošního jednačtyřicátého
ročníku?
„Poslední a zároveň nejtragičtější
událost v Uherském Brodě se stala
zrovna v momentě, kdy jsme měli
předjednané a v zalepených obálkách
připravené žádosti o povolení konání
rallye v obcích ležících na trati všech
rychlostních zkoušek. Bylo jich kolem
dvaceti, další dopisy měly zamířit na
adresy dalších institucí. Po vzniku
té hloupé atmosféry, na které se
tehdy v listopadu docela nechutným
způsobem přiživila některá média,
jsme celou akci stopnuli. Najednou
jsme stáli před otázkou, co dál, jestli
má vůbec smysl další ročník soutěže
pořádat.“
Bohužel situaci vám neulehčili ani
nejvyšší představitelé tuzemského
motoristického sportu…
„Postupem času se ukazovalo, že
právě veřejná hodnocení a zoufale
neprofesionální komentáře těch, kteří
si u nás říkají sportovní autorita, tedy
zástupci Federace automobilového
sportu a prezident Autoklubu
České republiky, nám při jednání
s dotčenými obcemi a institucemi
způsobily ohromné komplikace.
Po několika osobních návštěvách
a zjišťování názorů jednotlivých
starostů a zastupitelů jsme dospěli
k názoru, že žádosti zkusíme těsně
před Vánoci rozeslat. Vůbec jsme
ale nebyli přesvědčeni o tom, že to
dobře dopadne…“
…a dopadlo to nakonec jak?
„Převážné většiny zastupitelstev
jsem se zúčastnil osobně. Musím říct,
že tam padaly naprosto legitimní
názory. To, co se minulý rok stalo,
nejen obecní zastupitele lidsky
zasáhlo a sami nevěděli, jestli je
ta soutěž pro jejich obec přínosná
nebo jsme opravdu jenom zabijáci,
parta šílenců, která honí po vsi
řvoucí pomalovaná auta a ničí silnice.
Naštěstí se ukázalo, že zastupitelstva
oznámkovala naši letitou práci velmi
kladně a de facto všude jsme našli
společnou řeč.“
Takže už můžete potvrdit, že 41.
Rallye Český Krumlov se pojede?
„I když máme oproti minulým letům
v přípravách zpoždění, dva měsíce
před startem soutěže byla trať
postavená a schválená. V minulých
dnech byla navíc zkolaudována
zástupcem jezdců Petrem Grossem,
jedním z našich nejzkušenějších
navigátorů.
Sami
jsme
si
z bezpečnostních důvodů dali za cíl
Přesto se volalo po ještě větších
bezpečnostních opatřeních. Co se
přes zimu událo, aby už při rallye
neumírali další diváci?
„Myslel jsem si, že smutné události
zmobilizují představitele českého
rallyesportu - již zmíněnou Federaci
automobilového sportu a také
Svaz rallye. V těchto organizacích
pracují lidé, kterých si nesmírně
vážím, ale s některými dalšími se
v pohledu na řešení vzniklé situace
velmi rozcházím. Za to, že se
rallyesport dostal tam, kde se nyní
nachází, v uvozovkách vděčíme
právě některým z nich. Svými
neprofesionálními, nešťastnými,
hloupými a mnohdy i arogantními
výroky a posouzeními se v kritické
době po tragédii v Lopeníku vůbec
nezastali pořadatelů. Všechno
naopak vyznělo tak, že největšími
viníky jsou právě organizátoři.
A pak v takovéto atmosféře žádejte
zastupitelstva o povolení pro konání
rallye a zahajujte nějaké přípravy…
Po oné nešťastné události mělo
z jejich úst především zaznít, že
se chovali špatně diváci, kteří stáli
v zakázaném prostoru, prostě tam,
kde neměli co dělat. Z televize jsme
naopak mohli slyšet výše zmíněného
prezidenta Autoklubu České
republiky, který říkal, že od příští
sezony auta před obcí zpomalí na
padesát, projedou ji touto rychlostí
a za cedulí zase zrychlí. Tohle
tvrzení naprosto popírá veškeré
sportovní řády a podstatu rallye
jako takové. Na zastupitelstvech se
právě hrozně těžko vysvětlovalo,
že takhle to opravdu nejde, i když
to říkal ten (alespoň podle funkce)
nejpovolanější člověk. A výroky
tiskového mluvčího autoklubu raději
ani nechci komentovat.
Abych se ale vrátil zpátky
k otázce. Snažili jsme se chtít po
představitelích federace, aby začala
fungovat spolupráce s policií na
SPORT | Na konci května se v regionu uskuteční prestižní motoristický podnik
„Můj názor je takový, že to, co se
stalo, je shoda mnoha nešťastných
okolností. Jezdec na uzavřené
rychlostní zkoušce má z podstaty
rallye právo na chybu, a pokud jsou
diváci tam, kde být nesmějí, čili v pro
ně zakázaném prostoru, a závodní
speciál vyletí z trati zrovna v tomto
místě, tragédie je na světě… Bohužel
se toho během krátké doby nakupilo
moc. Rozhodně to ale není výsledek
toho, že čeští pořadatelé podceňují
přípravu a zabezpečení rychlostních
zkoušek. Sám jezdím velmi často po
světě a musím říct, že některé závody
mistrovství světa by se mohly jít
k nám učit, jak se dělá zabezpečení.
To je u nás na maximální úrovni, což
zopakuji klidně ještě několikrát. Jsem
rád, že už tento názor nesměle začíná
pronikat i prostřednictvím médií
z úst motoristických odborníků. Sám
jsem už několik let u příprav naší
soutěže a vím, jak to děláme, proto si
za tímto názorem plně stojím.“
Jindřich Kunc při kolaudaci letošní trati českokrumlovské soutěže se zkušeným
Foto: Dana Píchová
navigátorem Petrem Grossem.
stejně vysoké úrovni, jako třeba při
fotbalových zápasech. Aby policie
byla jakousi součástí pořadatelského
sboru a v případě neukázněných
diváků proti nim zasáhla. A to
velmi razantně, přesně jako právě
na fotbale. Žádali jsme o centrální
dohodu s armádou i ministerstvem
životního prostředí. To proto, aby
pořadatelé mohli zatáhnout tratě
rychlostních zkoušek dál od obcí,
například do oblastí vojenských
prostorů nebo CHKO. To vše v rámci
odklonu tratí od obydlených oblastí.
soutěže jsou tímto v situaci, kdy při
sebemenším průšvihu může hrozit
jejich úplný zákaz. To zcela veřejně
vyčítám představitelům Federace
automobilového sportu či Svazu
rallye jako instituci.“
I když říkáte, že české soutěže,
respektive českokrumlovská rallye,
jsou zabezpečeny víc než dobře,
jak si vysvětlujete smutný průběh
roku 2012?
Doznala trať závodu přesto
nějakých změn? A co byste vzkázal
všem divákům, kteří se chtějí
na Rallye Český Krumlov přijít
podívat?
„Při stavbě rychlostních zkoušek
jsme velmi úzce spolupracovali
s jednotlivými obcemi a vždy jsme
se snažili dát na převažující názor
obyvatel. Proto některé úseky
v obcích jsou zcela vynechány, jinými
vedeme trať pouze částečně nebo
jsou průjezdy výrazně zpomaleny
retardéry. To všechno proto, abychom
rallye vůbec jet mohli. Naopak
máme i obce, kde by si jakoukoliv
úpravu trati nedovedli představit
a projíždíme tudy bez zásadních
úprav oproti minulým letům.
Sám sebe se ptám - proč vlastně
tohle všechno vzniklo a kvůli komu…
A moje odpověď? Až se diváci podél
trati rychlostních zkoušek budou
chovat tak, jak mají, to znamená
podle všech bezpečnostních pokynů,
strana 22
nebudou chodit do zakázaných
prostor a tam, kde nemají co dělat,
tak je po problému. Jednoduché, že?
Rallye sport není úplně bezpečná
disciplína, organizátoři jsou
fundovaní a myslí to s diváky dobře.
Myslím si, že nikdo neskočí z hráze
do přehrady, kde je cedule zákaz
koupání, nikdo nebude dobrovolně
přebíhat před projíždějícím vlakem
nebo sahat na dráty elektrického
vedení. Chci věřit, že drtivá většina
diváků tomu rozumí.
Pokud se však někdo rozhodl, že si
chce vzít život, ať to, prosím, udělá
někde jinde a ne na naší rallye. My
jako organizátoři se takovým plánům
budeme snažit jakkoliv zamezit, ale
všechny tyto kroky - například rušení
rychlostních zkoušek - budou opět
na úkor rallye jako takové a všech
slušných a normálních diváků.“
Jindro, rozhovor bychom měli
zakončit něčím pozitivním. Na co
se můžou fanoušci rychlých kol
při letošním Rallye Český Krumlov
těšit?
„Myslím, že se můžou těšit hlavně
na to, že na jih Čech opět přijede
kompletní domácí špička jak
v mistrovství republiky soudobých
aut, tak i historiků, a to i včetně těch,
kteří svůj program před sezonou
razantně eliminovali. Teď mluvím
o Romanu Krestovi, který tady už
sedmkrát vyhrál a je nejúspěšnějším
pilotem historie krumlovské soutěže.
Osobně mi před několika dny
potvrdil, že Rallye Český Krumlov je
pro něj srdcovou záležitostí a jeho
start u nás prioritou. Dokonce jsme
se domluvili, že bude jakousi ´tváří´
soutěže. Těší mě, že naše soutěž
má mezi jezdci stále ohromnou
popularitu a zaplněná startovní
listina je pro mě tou největší, ale
bohužel téměř jedinou motivací pro
to, abych alespoň pro letošní rok byl
stále u toho…“
Bohužel se ale nestalo v této věci
vůbec nic. Na místo jednoznačné
legislativní pomoci ´nadřízeného
orgánu´ bylo vše hozeno zpět na
organizátory jednotlivých soutěží.
Byl sice vydán jakýsi manuál, jak se
mají měřené úseky stavět, ale podle
mě se v něm neobjevilo, alespoň
pro nás, nic nového. Na naší rallye
se rychlostní zkoušky už léta staví
více či méně tak, jak je vítězoslavně
publikováno. K razantním krokům,
které by našemu sportu pomohly,
tedy ze strany národní sportovní
autority vůbec nedošlo. Alespoň
podle mého názoru.
To byl jeden z hlavních důvodů,
proč jsem se rozhodl skončit jako
ředitel soutěže. Nějak už nedokážu
dál poslouchat z úst představitelů
federace, jak něco nejde, a naopak
se těžko smiřuji s tím, že veškerá
zodpovědnost je plně hozena na
bedra jednotlivých pořadatelů.
Myslím si, že se tímto propásla
doba, kdy se z rallye mohla stát
disciplína s maximální podporou
státu, policie či příslušných
ministerstev. Naopak automobilové
Sedminásobný vítěz Rallye Český Krumlov Roman Kresta slaví triumf v roce 2009, kdy se stal naposledy absolutním mistrem
Foto: Jaroslav Kacerovský
České republiky.
SPORT | New Energies Rallye Český Krumlov 2013
strana 23
Návštěvníkům Rallye Český Krumlov se
představí vozidla s alternativním pohonem
Volkswagen Passat na CNG ze společnosti MOTOR JIKOV startuje do loňského
první­ho roční­ku Electric and New Energies Rallye Č. Krumlov. Foto: P. Kacerovský
Napsal Pavel Kacerovský
Jednačtyřicátá českokrumlovská
rallye se neponese pouze v duchu
soubojů o desetinky vteřiny na
tratích rychlostních zkoušek. Součástí
doprovodného programu bude
stejně jako vloni New Energies Rallye
Český Krumlov, při níž se budou moci
návštěvníci Výstaviště v Českých
Budějovicích a slavnostního cíle
závodu v krumlovské Jelení zahradě
seznámit s vozy poháněnými
alternativními palivy.
Pořadatelé tradičního motoristického
podniku, který se uskuteční ve dnech
24. a 25. května, se nechali inspirovat
svými kolegy z Monaka, a tak vozidla
využívající alespoň částečně paliva
alternativní k ropným produktům
budou k vidění i v jižních Čechách.
inzerce
„Uživatelé vozidel na stlačený zemní
plyn (CNG), elektromobilů, aut na vodík
či různých hybridů se pěkně setkají na
jednom místě a ostatní řidiči se budou
moci přesvědčit, že i tato paliva lze
využívat. Název New Energies je přitom
trochu zavádějící. Například jeden
elektromobil byl na českém území
vyvinut již koncem 19. století, stlačený
plyn různého složení se v Evropě docela
hojně používal již v první polovině 20.
století. Takže se jedná spíše o takové
staronové energie,“ řekl s úsměvem
Václav Král, manažer projektu CNG ve
společnosti MOTOR JIKOV.
Ta vyvinula a vyrábí malou
plničku CNG a v současné době
prodává, instaluje a servisuje plnicí
technologie CNG všech velikostí od malých, domácích plniček, přes
podnikové instalace až po velké,
veřejné čerpací stanice. MOTOR
JIKOV také provozuje relativně
velkou flotilu CNG vozidel. Disponuje
osobními automobily značek
Škoda a Volkswagen, dodávkami či
vysokozdvižnými vozíky Linde.
výroby, až se zlepší dostupnost lithia,
dořeší se recyklace použitých baterií
a menší objem elektrické energie se
bude vyrábět v uhelných elektrárnách,“
uzavřel Král.
„Myslím, že budoucnost světové
mobility bude v kombinaci všech
zmíněných paliv. Některá alternativní
paliva můžeme pohodlně využívat
již dnes, jiná ještě musí ujít kus cesty
vývoje, aby mohla být efektivně
využívána širokou veřejností,“ je
přesvědčen Václav Král a jedním
dechem dodává: „Velmi mě baví,
že mnoho z těchto aktivit, výrobků
a značek souvisí právě s Českým
Krumlovem a zdejší rallye.“
Akce se v rámci květnové soutěže
zúčastní také Střední průmyslová
škola strojní Tábor nebo Vyšší
odborná škola automobilní z Českých
Budějovic. Oba ústavy totiž na
vlastních elektromobilech také
pracují.
Podle Krále jsou pro masové rozšíření
dnes v horší pozici elektromobily.
„Věřím ale, že ve střednědobém
horizontu se i tato pozice zlepší, až
dojde ke zvětšení kapacity a výdrže
napájecích baterií, ke zlevnění jejich
„Automobily
s alternativním
pohonem pojedou i po trati rychlostní
superspeciálky na českobudějovickém
Výstavišti, tady se představí v pátek
odpoledne a v sobotu dopoledne.
Je tak možné porovnat například
vozy značky Peugeot, ať už hybridní
nebo čistě elektrické, se sesterským
Citroënem Zero,“ uvedl zástupce
ředitele 41. Rallye Český Krumlov
2013 Karel Mach.
Václav Král, MOTOR JIKOV
„Na svých cestách po České republice a Evropě již
skoro tři roky bez problému používám automobil
na CNG. Palivové náklady na ujetý kilometr činí
přibližně jednu korunu a provoz tohoto vozidla je
šetrnější k životnímu prostředí. Emise CO2 jsou nižší
o přibližně 25 %, při spalování neunikají žádné prachové částice, které
zhoršují ovzduší převážně ve městech a tak dále. Dojezd tohoto vozidla
je 420 kilometrů na CNG a pak dalších asi 400 kilometrů na benzin.
Relativně řídká síť čerpacích stanic na CNG proto není žádnou komplikací.
Navíc počet těchto stanic se neustále zvyšuje, zlepšuje se i dostupnost
a celosvětová zásoba zemního plynu a také výrobci automobilů přichází
na trh s novými modely. Obliba tohoto paliva stoupá také u přepravních
společností, které provozují nákladní vozidla či autobusy.“
PR text | HOKEJOVÉ CENTRUM POUZAR | Sportoviště láká Budějčáky celoročně
strana 24
Cílem Hokejového Centra Pouzar je učit
děti a mládež aktivnímu pohybu
Veřejné bruslení.
ledové plochy v našem centru.
Jihočeská univerzita, Gymnázium
Česká nebo ZŠ Máj II pravidelně
využívají možností slev pronájmu
v rámci akce TĚLESNÁ VÝCHOVA NA
LEDĚ,“ sdělil manažer centra Jan
Mojžíš.
HCP je zároveň domovskou základnou
mládežnického hokejového klubu HC
ČESKOBUDĚJOVIČTÍ LVI, který si pro
mladé a začínající hokejisty připravil
i individuální hokejové tréninky
probíhající po celý rok.
HC ČESKOBUDĚJOVIČTÍ LVI.
HOKEJOVÉ CENTRUM POUZAR (HCP)
si vytýčilo nelehký cíl - vrátit lidem
chuť sportovat a aktivně trávit volný
čas nejen sezónně, ale celoročně!
Servis zimního stadionu je
doplňkově tvořen profesionální
sportovní prodejnou a brusírnou
bruslí. V HCP naleznete i příjemnou
restauraci STANLEY´S se skvělým
gastronomickým servisem za
velmi dostupné ceny. Jedinečnost
restaurace je umocněna skvělým
výhledem na veškeré dění na ledové
ploše.
„Náš cíl výuky aktivního pohybu
člověka je směřován hlavně na děti
a mládež. Ostatní věkové kategorie
však neodmítáme. Zimní stadion
pravidelně navštěvují hobby a firemní
týmy. Stranou však nezůstává ani další
veřejnost,“ uvedl Jaroslav Pouzar.
„Velkou oblibu si získalo veřejné
bruslení, které se koná vždy ve čtvrtek,
v sobotu a v neděli v plovoucích časech.
Časy jsou vždy týdně vypisovány
na stránkách HCP. Na přání řady
návštěvníků veřejného bruslení jsme
otevřeli Školičku bruslení pro nejmenší
(4 až 7 let). Velice jsme uvítali zájem
školních zařízení o hodiny pronájmu
Individuální hokejový trénink.
„Tréninky jsou tu pro zdokonalení
hokejových dovedností, jako je bruslení,
vedení kotouče a střelba. Vše máme
připravené formou individuálního
přístupu bez zásahu do tréninkových
plánů klubů,“ říká k novince Roman
Fousek, šéftrenér Lvů.
Sportovní hala, která je součástí
HOKEJOVÉHO CENTRA POUZAR,
bude již brzy zprovozněna a otevřena
veřejnosti.
Podrobné informace o centru najdete
na webu www.hc-pouzar.cz.
Školička bruslení.
Restaurace Stanley´s a sportovní prodejna.
SPORT | Budějcký hokejista se prosadil v ruské KHL
strana 25
Plzeňská sezona budějckého kanonýra
Milana Gulaše skončila v Magnitogorsku
Napsal Pavel Kacerovský
Hokejový útočník a českobudějovický
rodák Milan Gulaš zažívá skvělou
sezonu. Po letním přestupu z Mountfieldu na západ Čech, kde hájil
barvy HC Škoda Plzeň a stal se jedním
z nejproduktivnějších hráčů Tipsport
extraligy, zamířil sedmadvacetiletý
forvard do Ruska. Zájem o něj projevil
Magnitogorsk.
Milan Gulaš získal v extraligovém
ročníku 2012/2013 celkem 55
kanadských bodů za 27 branek a 28
asistencí. Před svým odchodem do
Kontinentální hokejové ligy mu tak
stačilo být jako druhému nejlepšímu
střelci soutěže u dvou branek, aby se
vyrovnal statistikám fenomenálního
Jaromíra Jágra.
A odcházel jste z Plzně s těžkým
srdcem?
„Rusové jsou přímočaří, dají nabídku
a očekávají, že se rozhodnete během
pár dnů. Takže i v mém případě
se jednalo přibližně o týden, kdy
mezi sebou kluby dojednávaly
podmínky mého ochodu. Na mně
pak bylo se rozhodnout. Zvažoval
jsem hodně věcí, v Plzni jsem byl
opravdu spokojený a v hlavě jsem
měl i plzeňské ambice na titul, což
se nyní ukázalo jako více než reálné.
(směje se) Dalším aspektem byla
rodina a moje nechuť k létání. Ale
dostaneme co nejdál, ale… co k tomu
říct víc? Vypadli jsme v rozhodujícím
sedmém zápase. Hokej je o tom,
kdo udělá chybu. A my jich bohužel
udělali víc.“
Stihl jste za tu krátkou dobu
v Rusku poznat město a okolí? Jak
na vás tamní kraj zapůsobil?
„Protože jsem byl v Rusku bez
rodiny, tak jsem trávil všechny dny
velmi podobně. Trénink, oběd,
odpoledne odpočinek a večer jsem
se spoluhráči vyrážel na večeři. Abych
řekl pravdu, tak jsem nikdy podobné
v národním týmu je pro mě odměnou
a samozřejmě bych byl rád, kdyby se
to, jak říkáte, konečně povedlo.“
Jak často se vůbec vracíte do
Budějc?
„Když mám volno, přijedu sem
za zbytkem rodiny. Byl jsem tady
během Vánoc i na Silvestra. Moc
jsem si to užil a nabral sílu. Z Ruska
jsem se vrátil na konci března, měl
pár dní volna a opět mizím přes
týden pryč na reprezentační srazy,
takže v Budějcích jsem v tuhle chvíli
opravdu jen víkendově.“
Za Magnitogorsk stihl v této sezoně
odehrát jedenáct zápasů, z toho
sedm v play off. Na své střelecké
konto si připsal čtyři branky a jednu
asistenci. Jeho tým se však musel
s působením ve vyřazovacích bojích
rozloučit už ve čtvrtfinále, kdy
podlehl Ufě 3:4 na zápasy.
V Budějcích jste se během této
sezony již dvakrát představil
jako soupeř Mountfieldu. Jaké
byly návraty na zimák, kde jste
hokejově vyrostl?
„Příjemné! Na tyhle zápasy jsem
se pokaždé těšil. Mám tady plno
známých, s několika kluky z týmu
si pořád voláme. Na Budějce prostě
nedám dopustit.“
Nesvazovala vám ruce při těchto
vzájemných zápasech nervozita?
„Takhle to nemůže žádný hráč brát.
Do těch utkání jsem šel jako do
jakýchkoliv jiných a chtěl je vyhrát.
Snažil jsem se odvést maximální
výkon, to je pro mě nejdůležitější.“
Dá se říct, že jste v Plzni zažíval
snovou sezonu. Čemu tyhle
úspěchy přičítáte?
„Plzeň má výborný mančaft, ve
kterém panuje pohoda. Stejně jako
jsem to dělal vždycky, chtěl jsem
předvádět to nejlepší, co ve mně
je. Když jsem tam hrál, šlapal celý
tým, hráli jsme výborný hokej, dařilo
se i jednotlivcům. Od toho se naše
úspěchy odvíjely.“
Nastupoval jste v jednom útoku
s Martinem Strakou a Tomášem
Vlasákem. Jaké bylo hrát po boku
tak skvělých hokejistů?
„Na tuhle otázku snad ani nemusím
odpovídat. (usměje se) Jsou to
hokejové legendy, byla radost s nimi
hrát. Těší mě, že se mi povedlo do té
lajny zapadnout a dařilo se nám.“
Na začátku ledna ale vaše kroky
zamířily na Ural. Jak dlouho
probíhaly námluvy mezi vámi
a ruským klubem? Váhal jste
s touhle nabídkou dlouho?
Milan Gulaš v plzeňském dresu na ledě, kde hokejově vyrostl. V pozadí mu kryje záda Martin Straka.
hokej hraji celý život proto, abych
se posouval dál a nabídka z KHL je
dalším mezníkem v mém hokejovém
životě.“
Byl jste doslova vhozen do vody,
na zapracování do týmu nebyl
prakticky žádný čas. Jak jste se
dokázal s touhle rolí vypořádat?
„Netvrdím, že nebylo náročné zvykat
si na jiný styl hokeje, na spoluhráče,
vlastně i posun času o pět hodin
dopředu, ale Magnitka ode mě něco
očekávala, když si mě vyžádala, a já
se s tím snažil poprat co nejrychleji.“
Střeleckou formu jste potvrdil
v play off, kdy se vám podařilo
dát Ufě čtyři góly. Přesto to na
postup nestačilo. Jaká atmosféra
v týmu po vyřazení panovala?
Předpokládám, že klub chtěl
postoupit dál…
„Ambice byly veliké, s tím jsem
do toho klubu šel a věřil, že se
město neviděl. Rusko je prostě
Rusko a o Magnitogorsku to platí
stoprocentně. Na dovolenou bych
se tam rozhodně nevypravil. (směje
se) Oproti tomu, jak je Magnitka
betonové, šedé město, obehnané
ohromnou továrnou, tak lidi jsou tu
vstřícní a jako fanoušci skvělí.“
Co budoucnost? Budete v Rusku
pokračovat?
„Smlouvu mám i na příští sezonu,
takže ano, budu pokračovat.“
I když pro vás klubová sezona
skončila, dostal jste pozvánku do
národního týmu. V reprezentačním
dresu jste toho ale zatím moc
neodehrál, navíc na zařazení do
kádru na samotném šampionátu
pořád čekáte. Předpokládám, že
děláte všechno pro to, aby se to
letos konečně povedlo.
„Jsem rád, že jsem se po dvou letech
mohl do reprezentace vrátit. Být
Foto: Pavel Kacerovský
Když už sem přijedete, kam rád
vyrazíte?
„Jak už jsem řekl, teď se vracím jen
o víkendech, tudíž času moc není.
Snažím se především odpočívat
a věnovat se rodině.“
Jak nejradši během rozjeté sezony
trávíte volný čas?
„Většinu volného času trávím
s rodinou. Užívám si syna, kterého
jsem neviděl, když jsem byl v Rusku.
Na takhle malých dětech - teď je
mu šestnáct měsíců - je každý týden
strašně znát.“
A co dovolená? Chystáte se někam
za teplem?
„Nemám moc rád cestování, teď
obzvlášť, když trávím létáním spoustu
času v Rusku, ale nejspíš se někam
podíváme. Snad to stihneme, do
Ruska se vracím už v půlce července.“
SPORT | Šikovný volejbalista pod palbou čtenářských dotazů
strana 26
Hostem rekordního online chatu byl
volejbalista Jihostroje David Juračka
Napsal Martin Špát
Třiadvacetileté libero David
Juračka patří i přes své mládí
mezi základní stavební kameny
sestavy mistrovského Jihostroje,
nejúspěšnějšího volejbalového klubu
v České republice.
Absolvent Gymnázia J. V. Jirsíka
a v současnosti student Jihočeské
univerzity odpovídal v polovině
března v online chatu Budějcké
Drbny na více než 100 zvídavých
čtenářských dotazů, což je dosavadní
rekord této oblíbené rubriky.
Davide, jaké byly vaše volejbalové
začátky?
„Už je to docela dávno, tenkrát vyšel
článek v novinách o náboru do týmu
v Táboře. Táta mě tam vzal, a tak jsem
začal. Poté se tam chlapecký volejbal
rozpadl a já chvilku hrál okresní ligu.
Poté jsem přišel do žákovského týmu
v Českých Budějovicích.“
Líbí se vám post libera? Nechtěl
byste být raději smečařem nebo
nahrávačem?
„Libero je zvláštní post. Jsou na něm
vidět chyby, protože neútočí. Když
se mu nedaří, nemá se na čem chytit.
Ale zároveň když se daří, může svému
týmu pomoci k vítězství. Všechny
posty jsem si v dřívějších letech
vyzkoušel. Hrát extraligu jako smečař
nemohu, na to nemám parametry.
Jinak si ale moc rád zasmečuji
a zanahrávám v létě na antukových
turnajích s přáteli.“ (směje se)
Jak se hraje po boku velkých
hvězd, jako jsou Pláteník, Zapletal
nebo Novotný? Neprojevuje
se nevyrovnanost zkušeností
a například i finančního
ohodnocení
negativně
na
vzájemných vztazích, přestože vy
jste pro tým klíčový, troufnu si říci,
stejně jako oni?
„Jsou to parádní volejbalisté
David Juračka při online chatu s čtenáři Budějcké Drbny.
a každým coulem profesionálové.
Nemyslím si, že bychom si plat nějak
záviděli.“
A jak to máte s penězi, jste
v Jihostroji s platem spokojený?
„Jsem šťastný, že mohu hrát
v nejlepším českém klubu. To, že
z toho mám nějakou tu korunu, je
velké plus ke studiu na vysoké škole.
Takže ano, spokojen jsem.“
Co z vás bude, až dostudujete?
„Budu
(snad)
inženýrem
pozemkových úprav a převodů
nemovitostí. V ideálním případě bych
mohl sedět třeba na pozemkovém
úřadě. Ale s dnešní nabídkou práce si
člověk moc vybírat nemůže.“
A co plánujete do budoucna?
Přeci jen asi člověk nebude
hrát profesionálně volejbal do
šedesáti…
„Dostudovat vysokou školu a pak
bojovat o nějaké to zaměstnání.“
Jaký je váš největší volejbalový
zážitek?
„Největší zážitky mám asi tak tři, i
když ten první není z postu libera. Asi
před čtyřmi roky jsem musel hrát na
postu nahrávače v první lize mužů.
Bylo to play off a nikdo nepočítal
s tím, že bychom nepříznivý stav
1:2 na zápasy mohli otočit. Zápas se
se štěstím vyhrál. Na hřišti se tehdy
sešla velká parta, která za to pořádně
vzala a prvoligový titul vyhrála.
Druhý zážitek je z Ligy mistrů, když
do Budějc přijelo velké Trentino. Ten
zápas jsem si nesmírně užil. Třetí je
z finále proti Ostravě. V posledním
zápase se v hale sešly skoro tři tisíce
lidí. To bylo neskutečné.“
Plánujete hrát za Jihostroj ještě
dlouho?
„V Jihostroji si člověk neplánuje, tlak
na posty v nejlepším českém týmu
je přeci jen velký. Za každou sezonu
tady jsem moc vděčný. Moc bych
chtěl v týmu zůstat ještě alespoň rok
kvůli vysoké škole. Uvidíme, co bude
na konci sezony.“
V jakém klubu byste si chtěl zahrát
bez ohledu na reálné možnosti?
„Každý hráč odpoví, že Itálie, Rusko
a podobně. Já bych byl ale vděčný
za jakýkoli klub, kde bych se mohl
naučit cizí řeč.“
Co říkáte na fanoušky Jihostroje?
„Jsou bezpochyby vzorem všem
fanouškům v České republice.“
David Juračka (na příjmu vlevo s Tomášem Filou)
Foto: Jan Homolka
Jakou muziku si nejčastěji pouštíte
v kabině?
„Především nám hrají rádia, ale
pustíme si i tvrdší muziku, záleží
na každém z nás. Občas nám hraje
i Peter Nagy a jeho song Aj tak sme
Foto: Pavel Kacerovský
stále frajeri.“ (směje se)
Co vás nejvíce vybudí? A jak se
před utkáním koncentrujete, máte
raději klid, nebo vás masér Křápa
nenechá v klidu?
„Člověka nejvíce vybudí úspěšně
zahraný míč. Nebo když slyší, že se
lidé dostávají do varu. Před zápasem
mám rád svůj klid. Bývám nervózní,
a tak je pro mě klid důležitý. Masér
Křápa mi v tomto ohledu moc
pomáhá. Jeho úsměv na střídačce je
k nezaplacení.“
Jak se díváte na situaci kolem
sportovní haly? Myslím diskuse
o jejím bourání či nebourání.
„Neznám úplně přesně tuto
problematiku. Ale myslím si, že
volejbalové Budějce si takovou halu
zaslouží. Jestli starou halu bourat
nebo ne, to opravdu netuším.
Neznám pro ani proti.“
Co říkáte na děvčata, co se s vámi
vyfotí a pak fotografii sdílí na
Facebooku? K fotce ještě napíší,
jak jste dokonalý, jak vás milují
a podobně. A co na to vůbec říká
přítelkyně?
„Je to v pořádku, jsem rád za takovou
podporu. Není mi to proti srsti. Těší
mě jejich zájem. Přítelkyně se s tím
vyrovnává skvěle a statečně.“
Pomáhá vám přítelkyně nějak
s psychickou přípravou před
samotným zápasem?
„Je to moje velká opora. Pomáhá mi
moc a jsem za ni hrozně šťastný.“
Byl byste ochotný udělat někdy
nějaký trénink jen pro vaše
volejbalové fanynky?
„V tom není problém. Budu
pro veřejnost pořádat kurzy
beachvolejbalu.“
SPORT | Odchovanec Dynama je na studijní a fotbalové stáži v Anglii
strana 27
Jiří Havelka sází góly za univerzitní tým Manchesteru City
zápase. Střídám, jen když si o to
řeknu.“
Na jakém postu nastupujete
a s jakým hráčem si v týmu
fotbalově nejvíce rozumíte?
„Nastupuji na postu středního
záložníka a nejvíce si rozumím se
spoluhráči z Kanady a Mexika, se
kterými hraji právě střed zálohy.“
Jiří Havelka v dresu akademie Manchesteru City.
Napsal Martin Špát
Jednadvacetiletý fotbalista začínal
kopat ve čtyřech letech v přípravce
českobudějovického Dynama. Ve
starším dorostu se Jiří Havelka
v černobílém dresu už ale neprosadil,
a tak odešel hrát do Roudného,
kde v sezoně 2008/2009 vybojoval
s mládežnickým týmem postup do
divize, kterou si následně i zahrál.
Technicky vybavený hráč střílel
branky i za mužský A tým roudenské
Malše, před rokem se však rozhodl, že
odcestuje do Anglie. Vybral si město
Manchester, kde hrají slavné kluby
United a City, a právě v akademii
Manchesteru City se budějckému
odchovanci nebývale daří.
Na úvod nám prozraďte, proč
jste odcestoval do Anglie, co vás
k tomu vedlo?
„Odešel jsem studovat, a to převážně
kvůli jazyku, jelikož je potom
snadnější najít lepší pracovní místo.
V Manchesteru studuji angličtinu.“
Jak je to studium koncipované?
Mohl byste popsat, jak vypadá váš
běžný den?
„Škola začíná trochu později než
v Čechách, až v devět hodin,
a končíme už v poledne. Poté
následuje přesun do centra akademie,
kde máme hodinu na tejpování
a fyzioterapeuta. Potom přijde na
řadu půlhodinka na zahřátí a posléze
už samotná tréninková jednotka
trvající hodinu a čtvrt. Domů se
dostanu až kolem sedmé večer.“
Kde v Anglii bydlíte a u koho?
„Bydlím zhruba půl hodinky od
Manchesteru u jedné anglické rodiny
společně s jedním klukem z USA.
Chovají se ke mně jako k vlastnímu,
takže jsem spokojený. Máme pro
sebe celé jedno patro, takže si vůbec
nestěžuji.“
A co angličtina, adaptoval jste se
rychle?
„Anglicky jsem uměl, ale zvládal jsem
jen školní angličtinu, proto bylo ze
začátku trochu složitější rozumět
lidem na ulici a v obchodech. Po
měsíci si ale člověk zvykne a nyní se
už dorozumím dobře.“
Foto: archiv hráče
Jací jsou v Anglii lidé a jak jste na
tom třeba s jídlem, nechybí vám
česká kuchyně?
„Musím říct, že lidé jsou tu daleko
slušnější než u nás. A co se týká
jídla, vůbec si nestěžuji, nicméně od
maminky chutná přece jen nejlépe.“
(směje se)
Zaměřme se už na fotbal. Jak často
hrajete zápasy? Mohl byste srovnat
tamní úroveň s nějakou soutěží
u nás?
„Týdně odehrajeme minimálně jedno
nebo dvě utkání, takže ten program
je trochu náročnější než v České
republice. Univerzity mají svou vlastní
soutěž a úrovní bych to přiřadil
někam mezi druhou a třetí českou
ligu.“
Jak jste vy osobně spokojen s porcí
minut, kterou vám trenéři dávají?
„Zezačátku byl problém s fyzičkou,
nedostatky jsem ale po chvíli dohnal
a momentálně nastupuji v každém
Nasázel jste neuvěřitelných 18
branek v 19 utkáních. Čím to, že se
vám na ostrovech tak daří?
„Se vstřelenými góly vládne
samozřejmě spokojenost, ale
vždycky může být líp. V akademii
hrajeme stylem 4-2-3-1 a systém si
nemůžu vynachválit. Hraji přímo pod
útočníkem, takže se ke mně dostane
hodně odražených balonů a dost si
zahraji.“
Co tréninky, vyhovují vám?
„Pokud jde o tréninky, tak běhání
bez míče tady neexistuje. Fyzička se
nabírá s balonem, a to z toho důvodu,
že v únavě člověk techniku získává
a zlepšuje mnohem víc.“
Chodí
se
třeba
manažer
Manchesteru City Roberto Mancini
dívat na vaše zápasy?
„Co jsem si všiml, tak byl jen na
jednom utkání, a to když jsme hráli na
hřišti vedle hlavního stadionu City.“
Jakou šanci mají podle vás hráči
univerzitních týmů probojovat se
do B týmu případně až do áčka?
„Na to odpovědět nedokážu, ale
hodně hráčů z těchto týmů dostává
šanci v první nebo i ve druhé lize,
ze které je to do Premier League
samozřejmě už mnohem blíž.“
Mají hráči univerzitních týmu
agenty?
„Někteří fotbalisté je získají během
doby, kdy právě v týmu jsou. Jinak je
ale většina hráčů bez agenta, ale to
v Anglii vůbec nevadí, jelikož můžete
hrát jeden den za univerzitní tým
a druhý den už trénujete s týmem
z druhé anglické ligy.“
Sledujete, jak se ve fotbalové
kvalifikaci na MS daří českému
týmu?
„Samozřejmě jsem se na českou
reprezentaci koukal a výkon
proti Dánsku nebyl optimální, ale
postoupit ze skupiny stále můžeme,
takže českému národnímu týmu
pořád důvěřuji a doufám, že se do
Brazílie probojuje.“
Jak to máte v Anglii s děvčaty? Jsou
hezčí Angličanky nebo Češky?
„Na holky moc času nemám. Mám
volný jeden den v týdnu, takže to
jsem rád, že můžu doma odpočívat.
Ale musím říct, že zlatý český holky,
Angličanky jsou opravdu nic moc.“
(směje se)
Chodíte tam i na nějaké párty?
„Párkrát jsem si vyrazil, ale nebylo
to moc často. Když v Anglii vidím
ty ceny za alkohol, tak si ty akce
raději odpustím. Kluci z týmu s tím
ale problém nemají, takže flašky za
několik tisíc létají vzduchem pořád.“
Jaké plány máte do budoucna? Už
víte, jakým směrem byste se chtěl
ubírat?
„Pokusím se v Anglii najít nějaký
tým, kde bych se mohl fotbalem
živit, i když konkurence je tu opravdu
obrovská. A pokud nevyjde fotbal,
tak samozřejmě budu muset začít
pracovat, ale priorita je pro mě zatím
právě ten fotbal.“
inzerce
1.6 GL/AC
plná výbava za cenu
269.900,- Kč





klimatizace
audio MP3 s dálkovým ovládáním
centrální zamykání s dálk. ovládáním
elektricky ovládaná okna a zrcátka
2x airbag, ABS, EBD
a mnoho dalšího...
1.2 GL/AC
1.0 GL/AC
Plná výbava
234.900,- Kč
Plná výbava
199.900,- Kč
1.0 GA/AC
Plná výbava
199.900,- Kč
Cena vč.DPH, platí při platbě v hotovosti pouze u společnosti Autostart ČB s.r.o. Použity ilustrační fotografie.
Suzuki Alto 1.0: emise99 g/km, kombinovaná spotřeba: 4,3 l/100 km.
Suzuki Splash 1.0: emise 119 g/km, kombinovaná spotřeba: 5,1 l/100 km.
Suzuki SX4 1.6: emise 143 g/km, kombinovaná spotřeba: 6,2 l/100 km.
Suzuki Swift 1.2: emise 116 g/km, kombinovaná spotřeba: 5,0 l/100 km.
AUTOSTART ČESKÉ BUDĚJOVICE s.r.o.
J. Boreckého 747 - sídliště Vltava, České Budějovice 370 11
Tel.: 386 352 416, 724 599 349-350, [email protected],
www.autostart-suzuki.cz
ŽIVOT A STYL | Od dubna platí ve městě novelizovaná psí vyhláška
strana 28
Radnice zkrátila budějckým psům vodítko
a v okolních ulicích, včetně parku Na
Sadech. Dále je zakázán volný pohyb
psů bez vodítka v chráněné oblasti
Vrbenských rybníků.
Striktní zákaz vstupu psů platí na
dětských hřištích, pískovištích,
veřejných
koupalištích
a sportovištích. Tato místa jsou vždy
zřetelně označena piktogramem.
Všichni psi při pohybu na veřejných
prostranstvích musí mít vždy
evidenční známku.
A nyní se podívejme na novinky
v novelizované vyhlášce.
Pes musí být vždy na vodítku na
Lannově třídě, v parku Háječek, na
Sokolském ostrově a na stezkách
pro cyklisty a chodce. Na těchto
stezkách nesmí být délka vodítka
mezi majitelem a psem delší než
jeden metr.
Další změna nastala v době platnosti
evidenční známky - ta bude vždy jen
roční (držitel psa obdrží vždy novou
známku oproti zaplacení poplatku za
daný rok).
Foto: Jan Homolka
Napsala Lucie Mourková
Kdo je nejlepší přítel člověka - tedy
kromě Budějcké Drbny? Jasně, je
to pes. Určitě to platí i v Českých
Budějovicích, kde je štěkajících,
chlupatých, malých, velkých,
společenských, loveckých, ovčáckých
i bojových přátel člověka relativně
hodně. Dá se říci, že v poslední době
čím dál tím víc, a to s sebou přináší
nejen radosti, ale poměrně často také
komplikace v soužití s nepejskaři
a hlavně chodníky, ulice, parky
a trávníky znečištěné nevábnými
psími ´vizitkami´.
Výsledkem tohoto stavu bylo
rozhodnutí Rady a Zastupitelstva
města České Budějovice novelizovat
takzvanou psí vyhlášku, která
vymezuje a určuje pravidla
a povinnosti všech, kteří mají psy,
ať už jako domácí mazlíčky, nebo
v rámci chovu.
Schválení vyhlášky předcházela
zhruba půlroční příprava, jejíž
součástí byla i diskuze s veřejností,
ve které byly přijímány a hodnoceny
připomínky obyvatel města. Konečná
verze novelizované ´psí vyhlášky´
byla odsouhlasena Zastupitelstvem
města na zasedání 14. března
letošního roku.
Co nového vyhláška budějckým
pejskařům určuje? Nejdřív se
podívejme na pravidla, která se
nemění a zůstávají v platnosti.
Pes musí být vždy na vodítku
v historickém centru města - tedy
na náměstí Přemysla Otakara II.
Ve vyhlášce je výslovně stanovena
povinnost majitele sbírat exkrementy
svého psa. Porušení tohoto i dalších
nařízení bude kontrolováno
městskou policií a pokutováno.
Součástí návrhu změn vyhlášky
byl také návrh na osvobození od
povinnosti mít psa vždy označeného
evidenční známkou a především
osvobození od poplatku za psa,
pokud bude zvíře čipováno.
Zatím zůstávají poplatky beze
změny, ale právě otázka čipování psů
vás, čtenáře Budějcké Drbny, velmi
zajímala. Odpovědi na své otázky
najdete v následujícím rozhovoru.
Čipováním pes získává jedinečnou a trvalou identifikaci
není nebezpečné.“
Napsala Aneta Mikešová
Budějcká ´psí vyhláška´ rozvířila
nejen diskuze pejskařů a nepejskařů,
ale také debaty na téma „Co je vlastně
to čipování? Jaký má smysl, neublíží
našemu Alíkovi?“
Pro odpovědi na nejen tyto otázky
se Budějcká Drbna vypravila do
Veterinární kliniky U Výstaviště, kde jí
zajímavé informace poskytla lékařka
MVDr. Kateřina Kubová.
Co jsou vlastně čipy?
„Mikročipy jsou zařízení o velikosti
zrnka rýže, které je naprogramováno
číselným kódem. Ten je jedinečný
a neopakovatelný. Aplikací toho
mikročipu pod kůži získá pes číselné
označení.“
Jak se aplikuje? Je to pro psa
bolestivé?
„Čip se aplikuje takovou větší jehlou,
je to podobné očkování. Samozřejmě
někteří menší pejsci to mohou cítit
víc, než větší psi. Rozhodně to ale
Může se mikročip v těle psa
pohybovat?
„Jistě, čip může pod kůží trochu
cestovat, rozhodně to ale není tak,
že když aplikujeme čip na levou
stranu krku, tak ho po nějaké době
najdeme třeba na zádech zvířete.
Může se pohnout třeba o jeden nebo
dva centimetry, ale ani tohle není
pro psa nebezpečné. U některých
pejsků se dá čip nahmatat pod kůží,
u některých ne, záleží na plemenu.“
Kdy je vhodné psa čipovat a jaké
jsou jeho výhody?
„Čip se může zvířeti aplikovat
v každém věku. Určitě je povinnost
čipovat pejsky, když jedou do
zahraničí, musí mít tedy vystavený
i PET pas. Po aplikaci mikročipu
vydá veterinář registrační kartu,
která se pošle do centrální evidence
čipovaných zvířat. Další výhodou
tedy je, že pokud se pejsek ztratí
a najde ho nějaký slušný člověk, který
ho zavede k veterináři, tak veterinář
přečte čtečkou mikročip, zadá číselný
kód do evidence a díky tomu vyhledá
majitele. Pokud se pejsek ztratí, někdo
ho najde a nenavštíví veterináře
s čtečkou, nebo pejsek nemá čip,
tak ho bohužel nedohledáme. Určitě
to nefunguje tak, že by se například
pomocí GPS navigace dalo zaměřit
místo, kde se právě pes nachází.“
Budějcká Drbna děkuje za rozhovor
a přeje mnoho spokojených
a uzdravených zvířecích pacientů.
Je nutné čipovat psa, který má
tetování?
„Nutné to není, ale tetování se časem
může stát nečitelné, takže bych určitě
spíše doporučovala čipování, jehož
životnost je dlouhá minimálně 25 let.“
Jaká je cena čipování?
„Obecně se dá říci, že se pohybuje
v řádech stokorun, většinou je v ceně
zahrnuta i registrace do centrální
evidence.“
Mohou se čipovat i jiná zvířata, než
jen psi?
„Ano, například fretky, pokud cestují
do zahraničí. Čipují se kočičky, koně
i další zvířata.“
Foto: Jan Homolka
Jak snížit náklady na elektřinu v domácnosti i podnikání
Struktura ceny elektřiny se mění, a tím i možnosti, jak snížit náklady na elektřinu.
Ukázkový příklad pro zákazníky s nejčastěji používaným produktem E.ON ElektřinaAku, distribuční sazbou D 25d, jističem 3 x 25 A,
spotřebou 2 200kWh/rok ve vysokém tarifu a 2 500 kWh/rok v nízkém tarifu.
Skladba ceny elektřiny
38 % Dodávka elektřiny
DPH 17 %
Daň s elektřiny 1 %
Služby
(Systémové služby,
OTE, podpora výkupu) 18 %
26% Distribuce
Cena dodávky elektřiny určovaná dodavatelem v tomto případě
tvoří pouze 38 % z celkové ceny elektřiny. Zbylých 62 % jsou složky
ceny, jejichž výše je regulována a dodavatel je musí účtovat
ve výši stanovené cenovým rozhodnutím. Z regulovaných složek
roste nejvíce cena na podporu výkupu elektřiny z obnovitelných
zdrojů (OZE), kombinované výroby tepla (KVET) a druhotných
zdrojů (DZ), jež v roce 2013 tvoří u našeho příkladu 18 % celkové
ceny.
Jak lze snížit náklady na elektřinu ve výši 19 121 Kč/rok:
Úspora na celkové ceně vč. DPH
Využití slevy na dodávce elektřiny ve výši 6 %
Složky ceny elektřiny*
Platba v Kč/rok
Cena za dodávku elektřiny
7 287
Cena za distribuci elektřiny
4 986
Ceny za související služby (systémové
(údržba a rozvoj přenosové soustavy),
operátor trhu s elektřinou (OTE), podpora
výkupu obnovitelných zdrojů energie
(OZE), kombinované výroby elektřiny
a tepla (KVET) a druhotné energetické
zdroje (DZ)
3 397
Daň z elektřiny
Typ složky ceny
Cena dodavatele
elektřiny
Regulované složky
ceny
133
DPH
3 318
Cena elektřiny celkem
19 121
E.ON Energie, a.s.
F. A. Gerstnera 2151/6 370 49 České Budějovice
www.eon.cz
%
486
2,5 %
Snížením spotřeby elektřiny o 3 %
603
3,2 %
Optimalizace jističe (např. snížení z 3x25 A na 3x16 A)
290
1,5 %
1 379
7,2 %
Využitím všech tří možností
Professional experience
Kč/rok
Společnost E.ON vám nabízí výhodné produkty dodávky elektřiny
a poradenství na snížení spotřeby elektřiny a stanovení optimální
výše hlavního jističe.
ŽIVOT A STYL | Módní trendy na jarní a letní sezonu očima návrhářky
strana 30
Na výrazné a křiklavé barvy zapomeňte.
Nosit se nebudou
rychle napravte! Zajímavé vrstvení
a kombinování látky předčí svou
rafinovaností mnohé potisky - jak
abstraktní, tak i květinové. Navíc
takovou halenku můžete kombinovat
téměř s každým kouskem oblečení.
Krása krajky se nemusí vyjímat jen
na spodním prádle, co tedy zkusit
rovnou krajkové mini šaty či krajkový
top? Průhledné látky zaujmou svou
rafinovaností, a to je přesně to, co
chceme!
Lehkost barev
Na výrazné a křiklavé barvy letos
zapomeňte. Nosit se bude převážně
béžová, bílá, černá, hnědá či
hořčicově žlutá. Do těchto barev
se nemusíte bát investovat. Jsou
to „klasické“ stálice a výborně se
kombinují i se sytějšími barvami.
Rafinovaná halenka z jemného tylu,
vzorové volné kalhoty. Foto: J. Svoboda
Napsala Monika Zahradníková
I když se zdá, že letošní zima je
nekonečná, světové obchodní domy
nezahálely a už dávno před prvním
jarním dnem vyrazily s prvními
letošními trendy mezi lidi.
Jako každý rok, Jaro/Léto se ponese
v barevných tónech, lehkých volných
materiálech a barvě zlata. Najdou se
však i extravagantnější kousky, jako
jsou geometrické vzory či inspirace
ve východoasijských zemích, kde
kabátky a saka připomínají kimono.
Průsvitné materiály
Už jste si pořídily volnou halenku
s rafinovaným střihem? Ne? Tak to
inzerce
Ve hře je také maximalistický
kontrast tmavé a světlé. Zpátky do
módy se vracejí 60. léta. Inspirujte
se modelkou Twiggy či herečkou
Brigitte Bardot a popusťte uzdu
fantazii. Áčková sukně a košile na tělo
vám vykouzlí rafinovaný sex-appeal.
Maxi sukně
Maxi sukně či volné šaty až na zem
jsou opět letošním hitem. Vybírat
můžeme z různých barevných
potisků. Dobře střižené šaty zakryjí
i nelichotivé partie.
Korpulentnější postavu opticky
zeštíhlí šaty stažené pod prsy
a tmavší odstíny barev. Na maxi
sukně do pasu musíte mít štíhlou
postavu, velký objem kolem pasu
a boků zdůrazňuje i jedno jediné kilo
navíc.
Volány
Romantické volánky v jarních
kolekcích světových návrhářů
mají i letos své uplatnění. Volánky
můžeme zdůraznit linii ramen
i boků, vyvážit nesouměrnost
postavy. Používáme je v místech,
Letní volné šaty s efektními pevnými košíčky. Šaty působní něžně a jsou velmi
Foto: Jan Svoboda
ženské.
která chceme zvýraznit. Pokud máte
větší boky i bříško a naopak malá
prsa, odpoutáte pozornost halenkou
střiženou do véčka a olemovanou
jemnějším volánkem. Tu sladíte
s tmavší sukní jednoduchého střihu.
Autorkou textu je českobudějovická
fashion
designérka
Monika
Zahradníková. Novinky z její tvorby
můžete sledovat na www.facebook.
com/MZFashionDesigner.
strana 31
KŘÍŽOVKA
Drbňácká lušťovka o ceny
Pokud jste si oblíbili lušťovku od Budějcké Drbny, tahle stránka čtvrtého čísla jejího tištěného občasníku vás určitě potěší. Když budete úspěšní a odhalíte tajenku,
máte šanci vyhrát hodnotné ceny, které dodala společnost levneELEKTRO.cz.
Tentokrát se soutěží o sušičku prádla LEVIO DryAir, zastřihovač chloupků značky SOLAC a dvaceticentimetrový japonský nůž PRESTO od Tescomy. Do slosování
budou zařazeny všechny tajenky, které až do uzávěrky příštího čísla dorazí do e-mailové schránky [email protected] bez chyby a v úplném znění.
„Setkání velkého světa a svérázné jihočeské nátury“
Zápasili jste ve třetím čísle s lušťovkou a vyšla vám právě tato tajenka? Pokud ano, blahopřejeme vám k jejímu zvládnutí! Poukázku v hodnotě 1000 Kč na
konzumaci v prémiové restauraci IN LOCO sídlící v Clarion Congress Hotelu vyhrávají však pouze tři vylosovaní čtenáři. Tamní lahodný mok Budweiser Budvar i
skvělou kuchyni budou moci okusit Pavlína Jandová, Petr Šamal a Radka Ferebauerová, všichni z Českých Budějovic. Výherce budeme kontaktovat e-mailem.
Velkoprodejna
levneELEKTRO.cz
Vrbenská 23/197, 370 01 České Budějovice
Otevírací doba: Po - Pá 8:00 - 16:30
Tel.: +420 387 221 534
www.levneELEKTRO.cz
NOVĚ OTEVŘENO
KANOVNICKÁ 9
ČESKÉ BUDĚJOVICE
ZAHALTE SE
DO KOLEKCE
LUXUSNÍCH ZNAČEK
Download

Ke stažení v PDF