Pavlína Veselá
Odložte brýle, prosím
Brýle zrak neléčí
© Pavlína Veselá, 2012
Obálka © Pavlína Veselá, 2012
1.vydání, listopad 2012
Tisk: Tiskárna Twin s.r.o., Olomouc
2
Obsah
Úvod: Dva skutečné příběhy
7
První část
ODLOŽTE BRÝLE, PROSÍM
Brýle zrak neléčí
Operace zraku a jejich smysluplnost
Boření mýtů o špatném zraku
Co nám brání zlepšit si zrak
11
15
18
21
Druhá část
V SOULADU S PŘÍRODOU
Příroda je místem odpočinku i pro zrak
Pohyb, pohyb, pohyb
Narovnejte se!
Zahoďte sluneční brýle
Barvy, které uzdravují
Zapomenutý význam tmy
28
34
37
39
44
48
Třetí část
JEZTE ZDRAVĚ
Výživa pro trvalé zdraví
54
Čtvrtá část
NASLOUCHEJTE SVÉ DUŠI
Síla myšlenek a slov
Zachovat si dětskou představivost
Minulost předurčuje budoucnost
Hledání rovnováhy
69
74
76
81
Pátá část
VĚNOVÁNO RODIČŮM
Škola základ života…nebo ne?
Hračky a proč méně znamená více
Čtení, počítač a televize
Dítě jako naše zrcadlo
Energie správným směrem
86
97
102
108
111
Šestá část
ZRAK VE STŘEDNÍM A POKROČILÉM VĚKU
Stárnutí a zrak
115
Degenerativní onemocnění zraku a jejich léčba
119
Závěrem
Slovníček odborných pojmů
Inspirativní literatura
Zdroje
5
124
127
130
133
6
Úvod
Dva skutečné příběhy
Píše se rok 1987. Pavlovi je 37 let. Žije sám v zahraničí,
kde pracuje jako programátor. Dostat se ze socialistického
Československa na práci do kapitalistické země se sebou
přináší velkou zodpovědnost pracovně uspět. Pavel tedy
sedí za monitorem 12-16 hodin denně.
Po pár týdnech má Pavel nepříjemné pálení v očích,
jako by měl v oku písek. Vezme si dovolenou a navštíví
dvě oční lékařky, z nichž jedna je uznávanou kapacitou
v očním lékařství v tehdejším Československu. Obě oční
lékařky změří zrak, jedna Pavla dokonce posílá ještě
na speciální přístroj do Vojenské nemocnice v Praze 6.
Výsledky se téměř shodují. Význačná kapacita Pavlovi
sdělí, že měl pravé oko vždy slabší, ale dokud byl mladý,
tak to nebyl problém. A nyní, v 37 letech, musí Pavel již
nosit brýle.
Jenomže brýle jsou Pavlovi velmi nepříjemné,
tak ještě navštíví svého známého léčitele. Na rozdíl
od očních lékařek léčitel zrak neměří, ale ptá se na životosprávu, jak dlouho Pavel pracuje (což je často do půlnoci),
jak se v cizině stravuje (převážně konzervami), a jestli má
také nějaký pohyb. Léčitel Pavlovi navrhne, aby nepracoval tak dlouho do noci, aby ihned přestal jíst konzervy a
naopak jedl více ovoce a zeleniny. Také Pavlovi doporučí
7
pohyb. Alespoň občas by si mohl jít zaběhat nebo zahrát
tenis.
Již po několikadenním dodržování těchto jednoduchých pravidel Pavlovi “písek” z očí zmizí.
Dnes, v roce 2012 je Pavlovi 62 let. Stále pracuje
jako programátor. Brýle nikdy nenosil. Na prohlídce po těchto 25 letech mu oční lékařka řekla, že zrak je stále stejný
a nezhoršil se.
Druhý příběh.
V roce 1976 je malému Tomášovi 8 let. Jeho rodiče pojmou podezření, že špatně vidí na dálku a zajdou s ním
k očnímu lékaři. Tomáš má sice dojem, že vidí dobře,
nicméně oční lékař mu naměří krátkozrakost na obou očích
a předepíše brýle. Rodiče jsou důslední a dbají, aby
Tomáš brýle opravdu nosil. Brzy se zrak ještě zhorší, až se
během pár let ustálí na pěti dioptriích na obou očích. To
jsou již poměrně silné brýle. Tomáš si bez nich brzy
nedokáže už svůj den ani představit.
Přenesme se nyní v čase o 31 let dál, do roku 2007.
Tomášovi je 40 let. Brýle a kontaktní čočky se staly
neoddělitelnou součástí jeho života. Mezi jeho zájmy patří
potápění, lyže a fotografování. U všeho brýle překážejí.
A snad právě nepohodlí ho vede k zjišťování možností,
jak se dioptrií jednou pro vždy zbavit.
Nejprve sáhne po informacích k laserovým operacím očí, nicméně pro různá možná rizika to zamítá a hledá dál. Netrvá to dlouho a najde si k němu cestu metoda
založená na zlepšení zraku přirozenou cestou. To je
prvním krůčkem.
O necelé tři roky později, v roce 2010 je Tomáš již
bez brýlí a zakládá Institut pro lepší zrak – s cílem, aby
se co nejvíce lidí dozvědělo, že i po 31 letech nošení brýlí
je možné prací na sobě a svém životním stylu dosáhnout
8
zdravého zraku. A nejen to. Tomášovi zmizely tak časté
bolesti hlavy, ztuhlost krční páteře a díky lepší životosprávě se zbavil únavy a nadbytečných kil.
Oba příběhy končí dobře. Výsledek je tedy stejný. Přesto
je v nich obrovský rozdíl. Zatímco Pavlovi stačilo udělat pár
malých změn v životě a brýlím se dokázal zcela vyhnout,
Tomášovi trvalo téměř tři roky práce na sobě, než se dioptrií
zbavil. Abych oba příběhy zasadila do rámce reality, Pavel
je můj otec a Tomáš můj partner. Pro úplnost ještě doplním,
že ani Pavlovi ani Tomášovi rodiče a prarodiče žádnou oční
vadou netrpěli.
Měla jsem možnost být svědkem Tomášovy „proměny“ a provázet ho na jeho cestě za lepším zrakem. Je to
jako výstup na vrchol hory, která je zahalená v mlze. Nevíte,
zda jdete dobře a jak dlouho to bude trvat. Jen občasné
záblesky vrcholu při svitu slunce vám jsou nadějí a pomáhají
překonat strastiplnou cestu. A stanout na vrcholu znamená
pohled z úplně jiné perspektivy, s nadhledem, bez omezení a
navždy vám změní život.
Tato publikace by vám měla být vodítkem,
jak pomoci sobě nebo svým dětem, abyste brýle nikdy nepotřebovali a uchovali si ostrý zrak po celý život. Nejlepším
lékem je totiž prevence. Ale vězte, že nikdy není pozdě na
změnu, neboť začít žít bez brýlí a kontaktních čoček se dá
v každém věku.
9
První část
ODLOŽTE BRÝLE, PROSÍM
10
Brýle zrak neléčí
Vyléčíme oční vady brýlemi? Asi budete tušit, že odpověď
je NE. Je to v zásadě stejné, jako bychom zlomenou nohu
chtěli léčit doživotním invalidním vozíčkem. Nad tím se
všichni zasmějeme. Jenže když pro vadu zraku dostaneme
brýle*, přijde nám to normální. Ale je to přeci totéž. Stejně
jako v případě zlomené nohy, když nebudu chtít řešit příčinu,
tedy narovnat kosti a nechat je správně srůst, ale budu
se přesto chtít pohybovat, tak invalidní vozíček účel splní.
Brýle neřeší příčinu
Ať je příčina jakákoliv, brýlemi pouze odstraníme následek
a můžeme ihned dobře vidět. Zrovna tak jako invalidní
vozíček neléčí zlomenou nohu, tak ani brýle neléčí zrak. Je to
bohužel právě naopak. Sezením na invalidním vozíčku kosti
nesrostou dobře a potřebná rehabilitace neproběhne. Vznikne
tedy závislost na vozíčku a člověk již nikdy nebude chodit.
Pokud nosíte brýle celý den, s největší pravděpodobností
budete brzy potřebovat silnější a vznikne závislost. Zraku
nebude umožněna náprava a bude dál degenerovat.
*
Brýle v celé publikaci používám i jako synonymum pro kontaktní čočky
11
Velká část z nás nosí brýle již od dětství. Často si ani nevzpomeneme, kdy se nám zrak zhoršil. Situace může být velmi
podobná těm, se kterými se často na osobních konzultacích
setkáváme.
Uvedu příběh jedné maminky pětiletého syna. Na běžné
prohlídce zraku lékař synovi přístrojem naměřil na obou
očích -4 dioptrie, tedy silnou krátkozrakost. Mamince
chlapce to přišlo zvláštní. Nikdy si nevšimla, že by měl
chlapec problémy s viděním. Nicméně lékaře uposlechla a
brýle začala chlapci dávat. Chlapec si ale stěžoval, že
s brýlemi vidí hůř a jsou mu nepříjemné. Lékař maminku
ujistil, že si syn zvykne a hlavně že bez brýlí by se mu zrak
zhoršil.
Po roce nošení brýlí byla maminka se synem
na kontrole s očekáváním, že se zrak zlepšil. Jaké bylo
tedy její překvapení, když lékař naměřil zhoršení na obou
očích a předepsal -5 dioptrií.
V té době nás paní kontaktovala. Domluvili jsme
se na cvičeních, která by s chlapcem zkusila. Doporučili
jsme ji speciální výživu pro zrak a vysvětlili jsme jí,
že chlapec musí přestat nosit brýle, jinak ke zlepšení zraku
nemůže dojít.
Po třech měsících byla oční kontrola. A výsledek?
Naprosto dokonalý zrak, žádná dioptrie.
Příběhy maminek předškolních dětí jsou si až neuvěřitelně
podobné – dítě vidí vše bez problému, ale na běžné oční
prohlídce mu lékař naměří dioptrie, leckdy velmi silné.
Předepíše brýle a maminku důrazně poučí o nutnosti nošení,
aby se zrak ještě nezhoršil. Paradoxní je, že nasazením brýlí
dítěti, které do té doby subjektivně žádný problém se zrakem
nemá, vlastně oční vadu způsobí a zafixuje. Kdo je tady
viníkem? Oční lékař spoléhá na přístroje. Rovněž
12
předpokládá, že pokud na zrakové tabulce dítě něco v danou
chvíli nepřečte, má problém se zrakem.
Pokud máte předškolní dítě, budete vědět, že jeho
psychika je velmi snadno ovlivnitelná. Možná bude doma
celé dny zpívat nebo recitovat básničky, ale jakmile přijde
cizí návštěva, nevyloudí ze sebe vůbec nic nebo v tom lepším
případě něco rychle a potichu zadrmolí. Uděláte tím závěr, že
má problém s řečí? Nikoliv, protože víte, že za chvíli se
osmělí a bude zase takové jak ho znáte. Oční lékař vaše dítě
nezná a neví o něm téměř nic. Nedokáže z krátké návštěvy
usoudit, zda dítě opravdu nevidí nebo je jen vyvedené ze
známé atmosféry a nedokáže zrovna spolupracovat. Možná
jste v dětství zažili podobný příběh a od té doby nosíte brýle.
Než tedy brýle svému dítěti opravdu nasadíte, ujistěte se, že
skutečně špatně vidí. Určitě neuděláte chybu, když situaci
zkonzultuje s více očními lékaři. Nezapomeňte, že pouhé
nasazení brýlí zrak nezlepší, právě naopak. V jistých
situacích je jejich nošení na dobu dočasnou přínosné, ovšem
za předpokladu, že se jedná o brýle s nižší korekcí, než je
oční vada a že zároveň s dítětem pracujeme na odstranění
samotné příčiny zhoršeného zraku.
U nás dospělých je situace jednodušší, protože jasně
víme, co vidíme a co nikoliv. Můžeme se svobodně rozhodnout brýle nenosit, což je tím nejlepším řešením a zároveň
pracovat na odstranění skutečné příčiny. Nebo můžeme brýle
používat pouze když to je opravdu nutné jako třeba při řízení
auta.
Škodlivost brýlí demonstroval lékař Earl Smith z Fakulty
optometrie na univerzite v Houstonu v USA. Realizoval
pokus s opicemi s naprosto ostrým zrakem. Těmto opicím
dával různé typy dioptrických čoček. Zjistil, že během
několika týdnů po nasazení čoček na dálku se opice těmto
13
dioptriím přizpůsobily a staly se krátkozrakými. Stejně
tak opice, které měly dioptrické čočky na blízko se staly
dalekozrakými. V dalších pokusech používal čočky s astigmatickou korekcí a u těchto opic vznikl astigmatismus.
Odkládejte brýle, kdykoliv můžete
Naše tělo je extrémně přizpůsobivé. Oční lékaři mají naprostou pravdu, když vám při novém předpisu na brýle říkají,
že prvotní nepříjemné pocity odejdou a že si zvyknete.
Pokud si chcete zlepšit zrak nebo se vyhnout zhoršení
zraku, je velmi důležité přestat brýle používat. U silnějších
dioptrií začněte postupně. Odkládejte brýle kdykoliv je to jen
možné – na vycházce se psem, doma, při jídle nebo při
relaxaci. Vnímejte, jak se u toho cítíte.
Můžete si také pořídit brýle s nižšími dioptriemi,
pokud je nemůžete odložit úplně. Platí, že čím déle brýle
nosíte a čím jsou silnější, tím pomaleji se jich pravděpodobně
budete zbavovat. Nespěchejte na své tělo. Nevystavujete
se stresu, že nepoznáte lidi, co vás zdraví na ulici nebo
že vběhnete někomu pod auto. Začněte s odkládáním brýlí
v bezpečí svého domova nebo na procházce ve známém
terénu.
14
Operace zraku a jejich smysluplnost
Od doby prvních laserových zákroků pro krátkozraké,
dalekozraké a astigmatiky zažívají oční kliniky velký
rozkvět. Reklama na snadné řešení očních vad se na nás valí
ze všech stran. Slibují, že nás za pár minut zbaví dioptrií
nebo třeba šedého zákalu. Kdo z nás by dnes neznal někoho,
kdo už po operaci LASIK nemusí nosit své dioptrické brýle
nebo vyměnil šedý zákal za umělou oční čočku? Chirurgicky
se odstraňují i další oční vady jako je třeba šilhání. Věřím,
že to zní lákavě. Pár minut na zákrok a oko je opět zdravé.
Jak dokonalé by to bylo, kdyby to tak ovšem fungovalo!
Před rokem byl na našem kurzu pán ve středních letech.
Vyprávěl, jak před několika lety absolvoval operaci obou
očí a dioptrií se zbavil. Po pár letech se však jeho stav
vrátil na původní čtyři dioptrie na obou očích. Pochopil,
že další operace není správnou volbou. Již během našeho
kurzu vnímal, jak zrak pozitivně reaguje.
Lékařství dokáže neuvěřitelné věci. Naprosto schvaluji a obdivuji, jak lékaři dokáží uzdravit oběti autonehod, popálenin
nebo jiných vážných úrazů. Traumatologická oddělení nemocnic jsou pro mě jednoznačně ukázkou obrovského
lidského pokroku tím správným směrem. Vážím si lékařů,
kteří mě poučí o prevenci a poradí, co dělat příště jinak.
V případě většiny očních zákroků jsem ale přesvědčená, že se
15
člověk zbaví pouze následku, a to ještě s pod-stoupením řady
nemalých rizik.
Operace odstraňují pouze následek
Oční operace LASIK stejně jako třeba operace šedého zákalu
však zrak neléčí. Odstraní následek, nikoliv příčinu problému. A ještě k tomu velmi násilnou, invazívní metodou a
s nezanedbatelnou řadou možných rizik.
Metoda LASIK byla v USA oficiálně schválena v roce
1995. V čele FDA úřadu*, který kdysi tuto metodu schválil
a tím prohlásil za bezpečnou, byl pan Morris Waxler. Během let M.Waxler ze své funkce odešel, i když s úřadem
FDA stále spolupracuje.
V roce 2008 se poprvé oficiálně rozvířila diskuse
o vedlejších účincích metody LASIK, které nejsou rozhodně zanedbatelné. Dva roky poté se M. Waxler vyjádřil,
že schválení metody LASIK se nyní ukazuje jako nesprávné.
Začátkem roku 2011 podal pan Waxler oficiální
žádost k úřadu FDA o zakázání metody LASIK a to díky
epidemickému nárůstu následných a neřešitelných očních
problémů. Do konce roku 2011 nebylo na jeho žádost
úřadem FDA odpovězeno a toto téma je stále otevřené.
Domnívám se, že k chirurgickým zákrokům přistupují lidé
velmi lehkomyslně a bez obstarání si dostatku informací.
A co je nejzávažnější, lidé stále věří, že lékař ví nejlépe, jestli
je třeba něco operovat nebo ne.
*
Food and Drug Administration (FDA) je obdoba našeho Ministerstva
zdravotnictví
16
Za své zdraví zodpovídáme jen my sami
Je třeba si uvědomit, že zejména v případě operací LASIK
se jedná o zcela komerční záležitost bez jakékoliv kontroly
ze strany Ministerstva zdravotnictví. Oční kliniky vám operaci zraku nebudou rozmlouvat, jsou plně podnikatelskými
subjekty a chtějí své služby prodávat. Zodpovědnost neseme
jen my sami. O to horší je rozhodování za naše děti – zda je
poslat na doporučení lékaře na chirurgický zákrok nebo
nikoliv. Každý případ je jedinečný. Někdy je tělu opravdu
třeba pomoci a jindy to lépe zvládne bez cizích zásahů.
Věřím, že chirurgický zásah by měl být vždy až tím nejposlednějším řešením. Až když všechny jiné možnosti selžou
a hrozí vážné poškození zraku.
17
Boření mýtů o špatném zraku
Máte-li špatný zrak, asi jste se již někdy zajímali o příčinu.
Proč zrovna vy špatně vidíte? Můžete se zkusit zeptat svého
očního lékaře nebo zalistovat v odborné lékařské literatuře.
Pokud vynechám důvody jako je úraz nebo nehoda, najdu
zpravidla dvě odpovědi. První z nich je dědičnost a druhá
je stáří. Slýcháme to tak často nejen u zrakových vad, že to
bez většího zamyšlení bereme za dané. Jenže co na to říká
historie? Pokud jsou zrakové vady skutečně dědičné, měli
opravdu naši předkové několik generací zpět tak špatný zrak,
jako máme my a naše děti?
Zhruba před sto lety, v období první světové války,
provedl oční chirurg Ernest Thomson analýzu mezi dětmi
navštěvujícími školy v okolí Glasgow. Krátkozrakost nebo
astigmatismus zaznamenal u 18-24%, v závislosti na oblasti,
ze které pocházely. Zajímavé na tom je, že jak Thomson
uvádí, toto číslo je větší, než vzorek v dospělém věku. Velká
část dětí především s nižšími dioptriemi nikdy brýle nezačala
nosit. Důvody byly jistě jak finanční, tak i to, že kontroly
zraku nebyly rozšířené jako dnes. Mohlo snad nenošení brýlí
být důvod, že některým dětem se zrak během let vylepšil?
Nebo děti jen selhávaly při zrakovém testu, i když v běžném
životě byl jejich zrak v pořádku? V každém případě
z tehdejší dospělé populace mělo oční vadu zhruba 20% lidí.
Aktuální číslo pro Českou republiku z roku 2011 je 53%.
18
Zrakových vad drasticky přibývá
Thomson vede úvahu nad příčinami zhoršeného zraku a zastává názor, že dědičnost nehraje zásadní roli. Díky tomu, že
se jedná o období počátku dvacátého století, vidí jako jednu
z velkých příčin nevyhovující stravu a životní podmínky dětí,
především z hlediska hygieny. Oční nemoci a vady viděl jako
výsledek různých horečnatých onemocnění nebo infekcí. Tyto důvody v naší moderní době dávno pominuly, ale nahradily je jiné faktory.
V dnešní době vidíme trend opačný. Když si uděláme
průřez společností, čím vyšší věkovou kategorii vezmeme
v úvahu, tím vyšší procento lidí má nějakou oční vadu. Jednou z nejvíce postižených oblastí zrakovými vadami na
světě, především krátkozrakostí, je Singapur. Statistiky Očního výzkumného ústavu v Singapuru z roku 2001 uvádějí, že
krátkozrakost se týká 15% předškoláků, 33% dětí na základní
škole a 70% mladých lidí, kteří ukončili vysokou školu. U
dospělých toto číslo dosahuje dokonce 90%.
Oftalmologická studie ze Spojených států amerických, uveřejněná v roce 2009, sledovala trend očních vad
mezi lety 1971-72 a 1999-2004. Závěrem studie je, že mezi
těmito lety došlo k podstatnému nárůstu krátkozrakosti, a to
z 25% na 41,6%. A co je ještě horší, tato čísla se neustále
rychle zvyšují. Pořád si myslíte, že to je výsledek genů?
Statistiky uvádí, že 2% dětí se narodí se zrakovou
vadou. Takže 98% dětí má podle lékaře v době narození zrak
zdravý. Ke zhoršenému zraku se patrně dostáváme postupně
během života, ať je to v útlém dětství, v pubertě, na vysoké
škole nebo okolo padesátky.
Domnívám se, že ukazovat prstem především na dědičnost jako viníka zrakových vad je nesprávné. Procento dětí,
19
které si nesou oční vadu ve svých genech je zanedbatelné. Už
vůbec nám dědičnost nevysvětlí zhoršování zraku v průběhu
života. Většina lidí prožila nějaké období života se zdravým
zrakem a až pak nastalo „něco“, co způsobilo zhoršení zraku.
Těžko se mi věří, že polovina české populace mezi
64-74 lety trpí šedým zákalem jako přirozeným výrazem
stárnutí organismu. Brýle na čtení jsou automaticky předepisované lidem nad 40 let, přičemž moje babičky je
potřebovaly až ve svých 80-ti letech. Když se lidé dožívají 80
nebo 90-ti let, jsme snad ve čtyřiceti staří, aby bylo normální,
že potřebujeme brýle?
Příčinu zhoršení zraku hledejte v sobě
Oční vady a nemoci, neboli ono „něco“, které je na počátku
zhoršení zraku, nejsou žádné externí vlivy mimo naší kontrolu. Je to signál, že něco v našem těle nefunguje dobře. Je
to vychýlení se z harmonie, z rovnovážného stavu. V západní
civilizaci jsme si navykli vinit jiné za své vlastní problémy.
Chodíme k lékaři a očekáváme, že nás vyléčí. Přenášíme
zodpovědnost za své zdraví na druhé a jen pasivně čekáme,
až nemoc odejde. Klíč k uzdravení svého zraku musí každý
hledat sám v sobě. Nikdo nás nezná lépe, než my sami.
Nemůžeme očekávat, že bude někdo cizí lépe vědět, v čem
tkví naše nemoc a jak se vyléčit. Naštěstí ani žádnou externí
odpověď nepotřebujete. Vy víte nejlépe, jak se vyléčit.
Potřebujete se jen naučit sobě naslouchat a porozumět. V tom
vám tato knížka bude průvodcem a inspirací.
20
Co nám brání zlepšit si zrak?
Uvádí se, že asi 90% informací, které vnímáme, nám zprostředkovává právě zrak. Díky vynálezu brýlí mohou i lidé
silně slabozrací ihned vidět. To je bezesporu úžasné. Zároveň
se zde skrývá jedno velké nebezpečí. Nasadit brýle nebo
kontaktní čočky je velmi jednoduché a pohodlné řešení.
Právě tato jednoduchost často zcela odvádí naši pozornost
od jakékoliv péče o zrak.
Ignorujeme signály v podobě únavy očí, pálení, zarudnutí a dál sedíme před blikajícími obrazovkami počítačů,
televizí a dlouhé hodiny v umělém osvětlení našich moderních kanceláří. Bereme zrak jako samozřejmost. Vytěžujeme
ho na hranici únosnosti. Stěžujeme si na unavené oči a související bolesti hlavy. Domníváme se, že nasazením brýlí, které
za nás zaostří, je problém vyřešen.
Vytvořili jsme si obecné povědomí, že o zrak není
třeba se starat. Brýle nám navrátí okamžitou schopnost
ostrého zraku a pro ty, které brýle nebo kontaktní čočky
obtěžují, se nabízejí operace očí.
Optický průmysl je velký business
Vztah naší společnosti k brýlím se změnil. Ještě před dvaceti
lety byly děti s brýlemi často terčem posměchu a narážek
od spolužáků. Dnešní doba naopak používá brýle jako
21
vhodný doplněk nejen vzhledově, ale i odborně. Veřejné
průzkumy potvrzují, že vnímáme lidi s brýlemi jako inteligentnější a důvěryhodnější.
Obrovský rozvoj optického průmyslu se všemi možnými barvami a tvary brýlí, které z této pomůcky tvoří
zajímavý doplněk, jednoznačně pomáhá k akceptování brýlí
jako něčeho běžného. Dalším důvodem je jistě i to, že dnes
nosí brýle o tolik víc lidí než před dvaceti lety. Brýle se
stávají normální. Ale je opravdu normální, že již malé děti
potřebují brýle?
Zlepšení zraku nevěříme
Většina z nás věří, že lidské tělo můžeme ovlivňovat
a formovat ve větší či menší míře podle svých představ, ať se
jedná třeba o fyzické tvarování postavy vhodným cvičením
nebo o duševní vývoj. U zraku tento názor většina z nás nemá. Pokud je možné naučit se jezdit na kole nebo získat
pevnou a štíhlou postavu, proč by nešlo zbavit se dioptrií,
šedého zákalu a mít opět ostrý zrak?
Když si zlomíte ruku nebo nohu, tak předpokládáte,
že to sice bude několik měsíců trvat, ale že brzy zase bude
mít vaše končetina plnou funkci jako dřív. Jenže se zrakem
to tak zažité nemáme. Naše očekávání většinou nejsou
taková. Naopak. My už ani neočekáváme, že když jednou
brýle nasadíme, že nastane doba, kdy je zase nosit nebudeme.
Důvodů, proč si myslíme, že se zlomená ruka dokáže
uzdravit a zrak nikoliv je několik. První je naše zkušenost.
Buď jsme sami měli v životě něco zlomeného nebo určitě
známe někoho, kdo měl zlomeninu a máme osobní nebo
22
zprostředkovanou pozitivní zkušenost s vyléčením. Jenže
kolik známe lidí, co si sami uzdravili zrak?
Druhým důvodem je naše zdravotnictví. Lékař nám
jistě řekne, že zlomená ruka se zase uzdraví. Ale u zraku?
Tam se nám dostane nejčastěji rady, ať nosíme brýle nebo
to bude ještě horší! Doba, ve které žijeme, uznává odborné
specializace, které se neustále vyvíjejí. Věda hledá lepší
a lepší řešení pro problémy naší společnosti. Oční vady
nebyly nikdy tolik rozšířené jako v dnešní době. Rovněž zrak
nebyl tolik namáhaný jako dnes. Vždyť ještě před sto lety
pracovalo 90% lidí venku a pouze 10% v uzavřených prostorách. Dnes je toto procento přesně opačné.
Když se znovu vrátím k příměru zlomenin, tak
mi jistě dáte za pravdu, že nejrůznější zlomeniny provázejí
lidstvo od jeho počátku. Představte si třeba dobu patnáctého
století, středověk. Jak časté asi byly zlomeniny? A jak časté
oční vady? Určitě lidé také trpěli očními problémy, ale díky
jinému životnímu stylu nebyla například krátkozrakost
tak běžná jako dnes. Zcela logicky se lékařství spíše zabývalo
možnostmi léčení zlomenin než očních problémů. Právě
v 15.století bývalo časté, že zlomenina nohy nebyla nikdy
zcela vyléčena a člověk celý zbytek života kulhal. A při
závažnějších zlomeninách se třeba již nikdy na své nohy
nepostavil. Naše dnešní lékařství by člověku vrátilo plné
zdraví. Jak úžasný pokrok jsme udělali. V některých oborech
dosahuje naše lékařství fantastických výsledků. Jenže právě
oblast zraku takovým oborem není. Oční vady nikdy
v historii nebyly tak rozšířené jako dnes, a asi i proto
se lékaři věnovali závažnějším tématům. Velký
až epidemický nárůst zrakových vad (a to zejména
krátkozrakosti) zaznamenáváme až v několika posledních
desetiletích. Stejně jsou na tom závažná degenerativní oční
23
onemocnění jako je šedý zákal a makulární degenerace
sítnice. Oční lékařství je tedy stále velmi mladé.
Naši předkové žijící v 15. století nevěřili, že zlomenina nohy se dá zcela vyléčit a my dnes většinou nevěříme,
že se dá léčit zrak. A slovem léčit mám na mysli skutečně
zbavení se oční vady nebo nemoci, bez použití laserů nebo
jiných invazivních zásahů. Nevěříme v uzdravení zraku
proto, že nám tuto možnost nenabízí naše lékařství a nemáme
s tím osobní nebo zprostředkovanou zkušenost.
Třetím závažným důvodem, proč nevěříme ve zlepšení zraku je netrpělivost. Obrovský pokrok posledních pár
desítek let na nás uvrhl velké břemeno – stáváme se otroky
svých technologických vymožeností a především času. Snad
nejčastější větou této doby je „nemám čas“. Na vše chceme
rychlá a pohodlná řešení. Za okamžitá řešení si rádi připlatíme. Jenže zlepšení zraku je pomalý proces, kde nám
nikdo nedokáže garantovat, jak dlouho bude trvat. Může to
být otázka týdnů, ale mohou to být i dlouhé měsíce nebo
několik let.
Souvislost zraku s naším tělem a duší
Naše tělo a duši si můžete představit jako jednu velkou
skládanku, jako puzzle. Sestává se z množství malých dílků,
které do sebe perfektně zapadají. Pokud máte nějaký dílek
poškozený nebo posunutý, nikdy nesložíte celý obrázek
a nedosáhnete harmonie a rovnováhy.
Zrak funguje jako cokoliv jiného v našem těle – je
propojený s ostatními orgány, s našimi pocity, názory, postoji, naším okolím. Izolovanost je naše iluzorní představa,
24
domněnka, kterou naše společnost posiluje a které věří.
Ale všechno souvisí se vším.
Zrak nejsou jen oči. V přímé souvislosti to jsou nervová zakončení, svaly, mozek, paměť, schopnost představivosti, fantazie a emoce. Zrak je závislý na okysličení a
výživě těla, je propojený s orgány jako jsou játra a ledviny.
Oko je v jiné rovině oknem do duše.
Naše lékařství je tedy na samém pokraji. Ve snaze
větší a větší odborné specializace vidí z člověka nepatrný
kousek, jeden dílek skládačky, který pro sestavení celého
obrázku nikdy nebude stačit. Vzpomínáte si, jak lékař vyšetřuje váš zrak? Rozkape oči, posvítí vám do oka a měří vás na
přístroji, nebo každé oko zvlášť na zrakové tabulce. To je
většinou vše. Ale co ví o vás jako člověku? Ptá se vás jak vidíte? Co ví o vašich starostech, v jakém životním období se
právě nacházíte, jaké jiné nemoci vás trápí, jaký jste zrovna
měli den, zda jste teď odpočatí a v pohodě nebo nevyspalí a
sužovaní myšlenkou, zda budete mít dost peněz na splátku
hypotéky příští měsíc?
V případě vašich dětí je to stejné. Navíc tam hraje
důležitou úlohu strach. Jak ze samotného vyšetření, z lékaře,
tak strach z toho, že dítě selže. A jen samotný strach dokáže
výsledky podstatně zhoršit.
Dovolím si tedy říct, že oční lékař o vás nebo vašem
dítěti neví téměř nic. Za ten čas, který vám běžně věnuje,
se toho ani moc dovědět nedokáže. Lékařské vzdělání se
v oblasti zraku naprosto nevěnuje možnostem jak očním
vadám předcházet nebo jak je skutečně uzdravovat. Učí se je
diagnostikovat a korigovat externími zásahy, jako jsou brýle,
čočky nebo operace. Neočekávejte, že vám oční lékař dokáže
poradit s vhodnou preventivní péčí o zrak nebo vám dá naději, že se zrak zase zlepší.
25
Nehledě na skeptické názory lékařů, zrak si opravdu můžeme
zlepšit. Dokonce mu většinou můžeme navrátit všechny přirozené funkce. Čím dříve se zraku věnujeme, tím lépe. Pokud
již v dětství ukážeme dětem, co je pro jejich zrak dobré a co
nikoliv, pokud si udrží pocit rovnováhy a budou schopné
rozpoznat signály svého těla a reagovat na ně, dáme jim do
života obrovský dar - zdraví.
Nikdy není pozdě. Zlepšit zrak si můžeme v každém
věku. Ale zase je to jako u té skládanky. Když máme dílky
čtyřicet let staré, bude těžší dělat změny, opravovat a nahrazovat špatné vzorce novými návyky.
26
Druhá část
V SOULADU S PŘÍRODOU
27
Příroda je místem odpočinku i pro
zrak
Všichni to samozřejmě víme. Příroda je nenahraditelná. Možná je to pro nás tak jasné, že se nad tím už vůbec nepozastavujeme a tak ani nezpozorujeme, jak málo času skutečně
venku trávíme.
Z naší populace jsou na tom s pobytem venku asi nejlépe malé děti – tedy kromě ryze „venkovních“ zaměstnání,
kterých je ovšem poskrovnu. Čím je dítě větší, tím počet
hodin strávených mimo stěny budovy rapidně klesá. Velkou
část u dětí školou povinných jednoznačně ubírá škola. A stále
větší část zabírají různé kroužky, které svobodně pro děti
volíme a to v dobrém přesvědčení, že jsou pro ně přínosem.
Nakonec dnešní trend je takový, že už předškolní děti navštěvují kurzy angličtiny, cvičení, tancování nebo malování.
Bydlím v Praze v klasické sídlištní zástavbě. Ihned za domem začíná pěkný velký park. Nerada trávím čas doma.
Pokud není zrovna možnost vyjet z Prahy do přírody,
chodím s dcerou do našeho parku. Nepřestává mě udivovat
jak málo lidí během pracovního dne potkáváme. Jedinými
dalšími návštěvníky jsou majitelé pejsků, občasní běžec se
sluchátky a několik maminek s kočárky. Celkem bych je
spočítala na prstech u rukou.
Co tedy celý den dělají ti naši sídlištní spolusousedé, kteří jsou již v důchodovém věku? A co maminky
28
s malými dětmi, kterých je po čtvrté hodině venku
spousta?
Pobytem uvnitř, ať se jedná o školu, kancelář, auto, nákupní
centra, kroužky nebo prostě náš domov, připravujeme zrak
hned o několik základních funkcí, potřebných pro zdravé
vidění.
Chybí nám přirozený pohled do dálky
Pokud je zrak delší dobu uvězněn v místnosti, nutně zaostřuje
po celou dobu na blízko. Pohledů do opravdové dálky je
minimálně a to nejen proto, že se většinou jedná o malé místnosti, ale hlavně i díky činnostem, kterým se věnujeme:
čtení, kreslení, práce na počítači, indoorový sport nebo nakupování. Pohled do dálky je pro oko relaxační, zatímco pohled
na blízko oko namáhá.
Tím, že je oko dlouhou dobu „uzamknuto“ v pohledu
na blízko, vytváří se jednostranná zátěž na oční svaly, které
umožňují zaostření na blízké vzdálenosti a v dlouhodobém
efektu může vést ke změně tvaru oční bulvy a krátkozrakosti.
V přírodě trénujeme oční svaly automaticky
Příroda je naším přirozeným prostředím a skýtá nám vyrovnaný pohled na blízko a do dálky. Aniž bychom o tom
přemýšleli, naše oči neustále těkají a přebíhají mezi předměty
a všemi podněty: pozorují stromy, hory v dálce, kopce,
pak trávu a cestičku pod nohama, občas nás něco zaujme,
přijdeme k tomu blíž a prozkoumáme detail, vezmeme to do
ruky a zblízka zaostříme.
29
A to se týká i neustálého pohybu oka. Příroda je rozmanitá,
členitá, pestrá v barvách, svých formách, které se navíc mají
schopnost měnit. Stejné místo při každé další návštěvě nás
pokaždé překvapí něčím jiným. Pro zrak je příroda obrovský
zdroj informací a podnětů, což zcela nevědomě vyvolává
kontinuální pohyby očí. Těm se říká mikropohyby. Nejsme
schopni je vědomě ovládat ani si je uvědomovat, ale i tak
zdravé oko udělá 50-60 mikropohybů za vteřinu. Zároveň
jsou však pro oko životně důležité, bez těchto pohybů
nemůže být zrak ostrý.
Možná si řeknete, že v nákupních centrech je přece
také spousta podnětů a barev. Ano, to je pravda, ale bohužel
to jsou podněty, které naopak zrakovou soustavu přetěžují,
jako různé blikající a svítící nápisy, nadměrný hluk a opět pohled na krátké vzdálenosti.
S pobytem venku se zároveň dostává našemu zraku
velmi důležité výživy, kterou je denní světlo a sluníčko.
To ovšem za předpokladu, že se tomu sami nebráníme používáním slunečních nebo dioptrických brýlí a čoček. Sluneční
světlo je tak významné, že jsem mu věnovala samostatnou
kapitolu.
Zrak potřebuje dýchat
Vzpomenete si, jak vaše oči reagují v místnosti, kde se topí
a je tam suchý vzduch? Kromě únavy, která se v přetopených
místnostech rychle dostaví, si můžete všimnout, že i oči
se cítí unaveně. Přirozený venkovní vzduch má optimální
vlhkost pro oko a zrak nadměrně neunavuje. Pokud se
pohybujete v prostorách s klimatizací, málo větraných nebo
30
přetopených místnostech, unavujete svůj zrak rychleji než je
přirozené.
S teplotou a vlhkostí vzduchu úzce souvisí další
z aspektů potřebných pro zdravé oči a to dostatečné okysličení těla. Zrak je velmi náročný na spotřebu kyslíku. Udává
se, že asi jedna třetina krve, která se dostává do oblasti hlavy,
je využita právě pro vyživování zraku. Ideální tedy je, abyste
nevytěsňovali ze svého dne pohybové aktivity venku na úkor
příliš mnoha hodin strávených v kanceláři, učením, sezením
u televize a zájmovými aktivitami uvnitř budov. Bohužel
velká část nás dospělých má s přírodou kontakt naprosto
minimální. Pokud patříte do této kategorie, může chvíli trvat,
než si najdete cestu zpět a budete se obklopeni přírodou cítit
jako doma.
Pro okysličení těla můžete udělat něco ihned – i při
čtení této knížky. Pořádně se zhluboka nadechněte, vzduch
se vám musí dostat do břicha, hrudníku a ramen a stejně
mocně vydechněte. Mnoho lidí dýchá povrchně, až se zdá,
že téměř nedýchají. Snažte se dýchat až do břicha.
Připomínejte si dýchání hlavně ve chvílích koncentrace nebo
stresu, protože to jsou právě okamžiky, kdy se automaticky
dech snižuje. Být celý den ve shonu a stresu znamená,
že dýcháte naprosto minimálně.
Každý den venku
Choďte každý den ven. Možná teď vnitřně souhlasíte, ale říkáte si, jak to udělat. Možná pracujete do večera a ven se
dostanete jen o víkendech. Nebo jste v důchodu a ven vás nic
neláká. Je jasné, že to je situace mnoha lidí. Snažte se hledat i
malé časové úseky, kdy můžete být venku. Vystupte cestou
31
do práce a z práce o stanici dříve a zbytek jděte pešky. Pořiďte si psa nebo se domluvte s kamarádem na krátkém raním
či večerním společném běhání. Využijte pauzu na oběd
k malé procházce venku. Když se zamyslíte nad tím, co
všechno během dne děláte, určitě najdete časový úsek, který
můžete vynechat a raději být venku. Stačí přestat zapínat
televizi a internet a hned vznikne čas pro procházku.
Příroda otevírá naší duši
Společnost, ve které žijeme, nás od mala vede k myšlení
a soustředění. Chce se po nás, abychom spojovali myšlenky
do logických celků a přemýšleli, než něco řekneme. Tím
zaměstnáváme levou mozkovou hemisféru. Věnujeme veškerou pozornost myšlenkám, vynakládáme obrovské úsilí,
abychom našli správná řešení a „teď a tady“ zůstává zapomenuto.
Příroda je opakem našeho běžného života v civilizaci.
Čas plyne nelineárně, někdy velmi rychle a jindy nekonečně
pomalu. Příroda působí na všechny naše smysly. Dává nám
spoustu impulsů na různých úrovních, které nás udržují
v přítomnosti „teď a tady“. A co je nejzásadnější – v přírodě
se na nic nesoustředíme, necháváme k sobě myšlenky volně
přijít, na rozdíl od namáhavého hledání správných řešení
a snažení se něco vymyslet v běžném životě.
Příroda poskytuje zázemí pro otevření lidské duše.
Dává volný průchod emocím. Dlouho zadržované pocity, které jsme v době jejich vzniku nedokázali rozpustit, nutně
potřebují na povrch. Odložte brýle, které tvoří nepropustnou
zeď pro vaše emoce a vnímejte svět bez nich. Cokoliv vás
svazujte, dejte stranou, ať se cítíte volní a „nazí“. Stanete
32
se alespoň na okamžik součástí přírody. Můžete naplno
vnímat sebe, umožnit všem pocitům vyjít na povrch a očistit
se od všeho, co vás podvědomě tíží. Nemusí to být příjemná
zkušenost. Ale rozhodně pro vás bude velmi přínosná.
33
Pohyb, pohyb, pohyb
Zkuste se zamyslet, kolik času během dne trávíte sezením
a kolik pohybem? Možná by bylo zajímavé si to během dne
zapisovat a většinou byste byli překvapeni, jak málo času
se hýbete. A jak jste na tom byli s pohybem před rokem, pěti
nebo dvaceti lety?
Dokud jsme byli malými dětmi, nedokázali jsme
sedět na jednom místě. Stále bylo co dělat. Touha objevovat
nás hnala do nejrůznějších aktivit. S přibývajícími léty
se ovšem pohybové aktivity zmenšovaly, až jsou z nás zaměstnaní lidé, kteří ujdou za den pár metrů k autu,
z parkoviště do práce a pak ještě občas k automatu na kávu.
S důchodovým věkem se k tomu přidají bolesti pohybového
aparátu nebo různá onemocnění a hýbeme se ještě méně.
Svaly na celém těle nám postupně ochabují a leniví.
Pravidelná pohybová aktivita je nesmírně důležitá pro
udržení celkového tělesného zdraví, pevných svalů,
správného držení těla a především také pro okysličení
organismu. Kromě toho je pohyb výbornou relaxací a uvolněním. Když soustředíte všechny své myšlenky na pohyb
těla, okamžitě tím vytlačíte z hlavy celou řadu těch
nepříjemných a otravných myšlenek na vaší práci, neshody v
rodině a jiné nepříjemnosti. Stres se vytratí a v danou chvíli
žijete přítomným okamžikem.
34
Mimořádně důležité oční pohyby
Pohyb celého těla automaticky zajišťuje pohyb oka. Oko nám
udržuje rovnováhu, neustále přeměřuje vzdálenosti, zkoumá,
co je přímo před námi, okolo a co je v dálce. To všechno nevědomě. Čím více se hýbeme, tím větší možnost dáváme
svému zraku fungovat správně. Zdravé oko je neustále
v pohybu. To je jeden z důvodů, proč každá z metod zlepšování zraku zahrnuje cvičení očních svalů a navození
přirozeného pohybu očí.
Velký význam má pohyb oka u lidí, kteří nosí brýle.
Jistě jste již slyšeli, že skla v brýlích mají optickou osu. To je
místo, kterým oko vidí nejostřeji. Když si nasadíte brýle,
tak aniž si to uvědomujete, oko se snaží neustále držet tohoto
ostrého místa. Tím se oko schované za brýlemi pohybuje
méně, než by přirozeně mělo. Tento fakt je jen dalším
důvodem, proč brýle zraku škodí.
Pohybem proti překyselení organismu
Tady mi dovolte malou a zdánlivě nesouvisející odbočku.
Slyšeli jste někdy o překyselení organismu? Velmi aktuální
téma posledních pár let. Pro ty, co nevědí o co běží, ve zkratce vysvětlím. Krevní pH musí kolísat mezi hodnotami 7,32
až 7,42, což je velmi podobné pH vody, které je 7,00. Tím, že
tělu dodáváme řadu kyselých a kyselinotvorných jídel (jako
třeba bílý cukr, běžné pečivo, maso nebo mléčné výrobky),
pH klesá. To je v konečném důsledku příčinou velké řady
onemocnění, mimochodem i krátkozrakosti. A teď co s tím
má společného pohyb. Samotný fakt, že pět hodin pracujeme
nebo jen sedíme v uzavřené místnosti sníží pH moči ze 7,5 na
35
5,00. Tento objev doktorky Catherine Kousminové je velmi
důležité si zapamatovat. Sedavý způsob života a uzavřené
prostory mají silný negativní účinek na tělo.
Dlouhé sezení je třeba kompenzovat pohybem,
ideálně venku. Umožňuje-li to vaše zaměstnání, dělejte si
často krátké pauzy. Protáhněte se, projděte se, na oběd jděte
ven a dopřejte si rychlou procházku. Myslete na to i v případě vašich dětí. Během výuky mají stejně málo pohybu jako
vy v kanceláři. Nechte jim místo na volné aktivity venku
v přírodě nebo zvolte zájmové kroužky s pohybem a nejlépe
venku. Pokud jste již v důchodu a nic vás nenutí vycházet
z bytu nebo domu, najděte si nějakou aktivitu nebo si pořiďte
psa.
Pro ty, kteří již nějakou oční vadou trpí, je dobře
vybrat pohyb, kde se současně zapojuje pravá i levá mozková
hemisféra a posiluje rovnováha – například jízda na koni,
horolezectví, tenis, pěší turistika nebo běžkování. Většina
prvků zde vyžaduje rovnováhu a koordinaci celého těla. Jistě
vás napadne řada dalších zajímavých pohybových aktivit.
Velmi vhodné jsou míčové hry, protože tam je oko neustále
v pohybu sledováním míče a dají se hrát i venku. Například
stolní tenis zajišťuje pohyb oka naprosto úžasně.
36
Narovnejte se!
Pamatujete si ještě neustálé napomínání učitelů ve škole,
abychom seděli rovně, nehrbili se, neváleli se po lavici, a nepodepírali si hlavu? To je všechno pravda, sedět bychom
měli rovně, přitom volně, nekřečovitě, pánev (hýždě) by se
měla dotýkat opěrky, kolena v pravém úhlu, nekřížit nohy,
dotýkat se oběma chodidly země, se vzpřímeným trupem, zapojenými břišními svaly a zásadně bez opírání se o ruce.
Problém ovšem je v tom, že lidské tělo není stvořené k dlouhodobému sezení na židli.
Zdravý člověk vydrží sedět na židli skutečně rovně
jen dvě hodiny. Člověk má na těle zhruba šest set svalů. Díky
dlouhému a častému sezení dochází k deaktivaci a oslabování
některých svalových partií, takže průměrný člověk aktivně
používá svalů jen padesát. Lidské tělo je stvořené pro variabilitu. Problém nastává v jednostrannosti.
Sezení na židli je skutečně považované za nepřirozené
a dlouhodobě pro naše tělo nevhodné. Určitě se sezení na
židli můžete vyhnout doma (pozor, rozvalení se v gauči nebo
křesle po dobu několika hodin samozřejmě také není
žádoucí!), můžete například střídat židli s balónem, sezením
na zemi nebo na tzv. klekátku. Pokud to jde, můžete sedět
přímo na zemi. A samozřejmě nejlepší je prostě dlouhodobě
nesedět.
Dlouhodobé nebo špatné sezení na židli může
způsobit celou řadu nepříjemností, od bolesti zad v bederní
37
oblasti, ztuhlosti ramen, hrudníku, šíje, horní části zad, krku
až ke zhoršenému zraku. Nezřídka se setkáte s lidmi, kteří
mají oční vadu a jsou shrbeni, mají zatuhlé tělo, bolesti
v oblasti krční páteře nebo zadní části hlavy. Zrak je ovlivněn
napětím v jakékoliv části těla. Zejména v oblasti hrudníku,
ramen, krku, hlavy, obličeje nebo čelisti.
Zajímavým zjištěním je skutečnost, že pro různé typy
očních vad bývají příznačné určité typy fyzického napětí.
Krátkozrakost bývá doprovázena napětím v horní části zad,
v ramenech, spodní části krku a kolem očí. U dalekozrakých
lidí se napětí vyskytuje v oblasti hrudníku, hrdla a čelisti, zatímco astigmatici mívají zhoršený smysl pro rovnováhu.
Správné držení těla se vyznačuje přirozeně volnými
svaly po celém těle a tím přispívá ke zdravému zraku. Kromě
dlouhodobého sezení se naše společnost vyznačuje i špatným
držením těla při chůzi a stání. Příčin je celá řada. Může
se jednat o některou z deformací páteře, poruchu trávení,
onemocnění žaludku nebo jiného orgánu až po nevhodnou
obuv, oblečení nebo velký stres. Správné držení těla je
krásným ukazatelem zdraví člověka. Tělo je dokonale propojené. Vnímejte své tělo, jeho pocity a věnujte se mu!
38
Zahoďte sluneční brýle
Dávné civilizace před několika tisíci lety znaly léčivou sílu
slunce. Sluneční světlo se využívalo k léčebným účelům
ve starém Egyptě, Řecku a Římě. Ve starověkém Řecku se
stavěly chrámy pro léčení různých nemocí slunečním světlem
a ještě začátkem dvacátého století fungovaly ve švýcarských
horách sluneční lázně. Celá tisíciletí bylo sluneční světlo
uznávaným přirozeným léčitelem. Ještě dnes si možná vzpomenete na lidové rčení „Kam nechodí slunce, tam chodí
lékař“.
S objevem penicilinu a obrovským rozvojem farmaceutického průmyslu po druhé světové válce se věda a medicína začala ubírat jiným směrem. Léky se staly skvělým
byznysem. Slyšíme ze všech stran nesčetná varování před
ultrafialovými paprsky, nebezpečným slunečním zářením,
takže svá těla pokrýváme vrstvami chemických opalovacích
krémů a oči schováváme za sluneční brýle s UV filtry.
Slunce léčí
Ve snaze chránit sebe a své děti před nebezpečným sluncem
si ovšem upíráme životně důležitou výživu nejen pro zrak,
ale pro celé tělo. UV záření má tři složky. Z toho dvě (UV-B
a UV-C) jsou ve velkém množství škodlivé. Třetí složka
s názvem UV-A je pro nás životně důležitá. Denní a sluneční
světlo je pro člověka nepostradatelné. Bez slunce není život.
39
Již koncem 19. století bylo objeveno, že deformace kostí u
malých dětí, tedy křivice, je léčitelná slunečním světlem.
Když sluneční paprsky dopadají na kůži a do očí, vyvolá to
řadu reakcí v organismu. Jedním z výsledků je produkce
vitamínu D. Aktivátorem vitamínu D je dokonce jedna ze
složek ultrafialového záření. Vitamín D je nezbytný pro
vstřebávání vápníku a dalších minerálů ze stravy. Při jeho
nedostatku chybí vápník pro normální růst a vývoj kostí.
A stejně tak jako pro kosti je vápník nezbytný i pro zrak.
V dnešní době jsme zvyklí, že při nedostatku
nějakého minerálu nebo vitamínu nehledáme prvotně nápravu ve stravě a životním stylu. Zaběhneme do nejbližší
lékárny a vyzbrojíme se spoustou lahviček s pilulkami.
Koupené vitamíny nebo minerály jednorázově většinou pomohou, ale pokud neuděláme takovou změnu, abychom měli
dostatek minerálů a vitamínů přirozeně, nejsou kupované
preparáty řešením. Nehledě na to, že kupované vitamíny a
minerály nemusí být totožné s těmi, které bychom do těla
dostali přirozenou stravou.
K vitamínu D se oční lékař Jacob Liberman vyjadřuje
následovně: „Vitamín D, který si tělo vyrábí v reakci
na sluneční záření, není opravdový vitamín, nýbrž hormon,
nazývaný cholekalciferol, který vyrábí tělo, je-li vystaveno
ultrafialovému záření. Liší se od komerčně vyráběného
vitamínu D3, obsaženého v mléčných výrobcích, i od vitamínu D2, který najdeme ve většině vitamínových tabletek i
v obohacené stravě.
Přirozeně vytvářený D3 je v těle účinnější a není
toxický, zatímco D2 může být ve vysokých dávkách jedovatý. Sluneční světlo je katalyzátorem při reakci, kdy si
tělo vyrábí netoxický vitamín D.“
40
Oko je jediným místem, kudy sluneční paprsky mohou přímo
vnikat do našeho těla. Je pro to přirozeně uzpůsobené. Pokud
je za jasného letního dne světla příliš, zúží se zornice a přirozeně mhouříme oči, abychom množství světla dopadajícího
do oka omezili. Naopak v šeru se zornice rozšiřují a prostupuje mnohem více paprsků na sítnici. Je to dokonalý mechanismus fungující zcela automaticky.
Možná máte pocit, že vy sluneční brýle potřebujete
a že se bez nich neobejdete. To je ovšem pouze výsledkem
vašeho životního stylu. Oči navyklé kancelářskému světlu
lehce odvyknou přirozenosti venkovního sluníčka. Naopak
oči celoročně vystavované běžnému počasí ve střední Evropě
si na sluníčko zvyknou a sluneční brýle budete potřebovat jen
ve výjimečných situacích, jako třeba při řízení auta přímo
proti nízkému sluníčku nebo pokud pojedete lyžovat
na ledovec či se slunit na jih k moři.
Sluneční brýle vytvářejí z očí „citlivky“. A co je důležitější, brání vstupování plného světelného spektra do očí,
které je pro zdravý zrak nezbytné. Snad nejznámější lékař,
který se zabýval pozitivními účinky sluníčka na pacienty, byl
Auguste Rollier z kliniky v Leysinu, ve švýcarských Alpách.
Sluníčkem ve 30.letech dvacátého století vyléčil pacienty
s tuberkulózou, lupénkou, ekzémy, kolikami a mnohými dalšími onemocněními. A. Rollier si všiml, že léčba nepomáhá,
pokud pacient nosí sluneční brýle. Je sluneční záření tedy
opravdu tak nebezpečné? Nebo se z nošení slunečních brýlí
stala především móda, která živí nemalý průmysl?
Všichni bychom měli být vystavováni běžnému
slunečnímu záření a dennímu světlu každý den, včetně
seniorů a našich dětí. Především běžná dětská krátkozrakost
mívá často příčinu právě v nedostatku pobytu venku, na
přirozeném denním světle. Příkladem toho jsou velkoměsta
41
jihovýchodní Asie, jako třeba Hongkong nebo Singapur. Až
90% lidí je v těchto místech krátkozrakých. Život se tam totiž
odvíjí téměř výhradně uvnitř budov.
Výsledky studie Univerzity Cambridge z roku 2010,
pod záštitou profesora Paula Fostera a vedená lékařem
Anthony Kawajou jednoznačně prokazují přímý vztah
mezi dobou strávenou venku na denním světle
a krátkozrakostí. Studie se účastnilo 10 000 dětí. Děti,
které byly krátkozraké trávily venku průměrně o 3,7
hodiny týdně méně než děti se zdravým zrakem a děti
dalekozraké.
Tady se vracíme zpět k našemu životnímu stylu. Hodiny
strávené v kancelářích, školách, různých kroužkách a doma
nám omezují počet hodin venku na sluníčku. I obyčejné sklo
v okně nebo brýlích představuje bariéru, přes kterou se oku
nedostává plného slunečního spektra.
Zdravý pobyt na sluníčku
Slunečnímu záření a jeho vlivu na lidský organismus se
věnuje lékař Jacob Liberman. Čerpá z celé řady vědeckých
studií a stejně tak ze své dlouholeté praxe. Uvádím ve zkratce
doporučení, vybraná z jeho knihy Světlo lék budoucnosti.


Každý den alespoň hodinu venku, ideálně
v přírodě. Může to být i ve stínu.
Pokud jste doma, snažte se pobývat u otevřeného nezastíněného okna.
42




Na sluníčko je třeba si pomalu zvykat. Nepřehánějte to! Vyvarujte se slunění mezi 11 a 15
hodinou.
Nikdy se nedívejte přímo do sluníčka!
Pozor na opalovací mléka. Většina těch, co
obsahují složku PABA, jsou karcinogenní ve
spojení se slunečním zářením.
Pokud potřebujete sluneční brýle, zvolte s neutrálními šedými skly.
Člověk se tisíce let vyvíjel pod sluncem. Pokud se sluníme
rozumně, je slunce blahodárné pro celý náš organismus.
Nicméně tím nezpochybňuji, že sluneční záření může
poškodit zrak. To však mívá jednu ze dvou možných příčin.
Buď se jedná o nadměrné vystavení slunci, v poledních
hodinách, v zemích s mnohem vyšší sluneční intenzitou,
než je běžně oko přivyklé nebo je oko oslabené nedostatečnou výživou. Látka zvaná lutein, která se nachází
v oku a v kůži, ochraňuje člověka před škodlivým zářením.
Lutein si naše tělo nedokáže vyrobit a je třeba ho dodávat
ve stravě. V případě již poškozeného oka (například při šedém zákalu nebo makulární degeneraci sítnice) je logické,
že by se oči proti sluníčku měly chránit slunečními brýlemi,
protože v těchto případech přirozená ochrana oka je narušena.
43
Barvy, které uzdravují
Naše oči jsou uzpůsobené k vnímání barev. Abyste si dokázali představit, jak to funguje, podívejte se na zjednodušený
obrázek průřezu lidského oka.
Uvnitř oka se nachází sítnice. Ta je hustě poseta buňkami,
které jsou citlivé na světlo a umožňují nám vnímat barevné
odstíny. Největší koncentrace těchto buněk je na tzv. žluté
skvrně. To je místo našeho nejostřejšího vidění. Když někam
soustředíme svůj pohled, dopadá světelný paprsek právě
na tuto žlutou skvrnu. Vše ostatní, co je okolo, vidíme sice
také dobře a barevně, ale podstatně méně ostře a i barevné
44
odstíny se slévají. Zajímavé je, že barvy nevnímáme jen
očima. Prací s nevidomými lidmi bylo zjištěno, že i jejich
organismus reaguje různě na různé barvy v jejich okolí.
Barvy na nás neustále působí
Většina z nás má nějakou oblíbenou barvu nebo skupinu
barev. Kromě toho také dokážeme určit barvy, které na nás
nepůsobí dobře a nelíbí se nám. A zbylé barvy jsou neutrální,
jejich přítomnost nám nevadí, ale ani je nijak nevyhledáváme. Barevné preference se během života mění. Moje
dcera měla dlouhé období oblíbené žluté barvy a právě tuto
barvu uměla jako první vyslovit. Pak byla oblíbená modrá a
poslední půl rok ji zajímá jen fialová.
Každá barva a barevný odstín na nás určitým způsobem působí. Na vědomé úrovni nám barvy vyvolávají
asociace – ať už s věcmi, osobami nebo s zážitky a působí
na nás emotivně. Na nevědomé úrovni působí barvy na náš
nervový systém.
Nastavení rovnováhy
V našich tělech probíhá řada procesů, které jsou řízeny
tzv. autonomní nervovou soustavou. Jedná se třeba o trávení,
funkce ledvin, vylučování různých hormonů do krve nebo
zaostřování. Jsou to procesy, které vědomě neovlivňujeme.
Nervový systém je mimo jiné spojený i s vnímáním bolesti.
A právě tyto vnitřní nevědomé procesy řízené autonomní
nervovou soustavou můžeme ovlivnit barvami. Není náhoda,
že když nás bolí hlava, některé barvy nás doslova iritují
45
a intuitivně vyhledáváme chladné barevné odstíny modré
nebo zelené.
To, že lidské tělo vnímá barvy i jinak, než jen
na estetické úrovni, bylo demonstrované experimentem doktora H.Wohlfartha. Prokázal, že pouhé vymalování školních
učeben teplými barvami děti zklidní, sníží stres, zlepší jejich
výsledky a sníží nemocnost.
Vědní obor, který se přímo zabývá léčením barvami,
se nazývá syntonika. Jejím zakladatelem je G.R. Spitler.
Realizoval například výzkum s králíky, kteří byli vystaveni
různě barevnému světlu. Jejich růst byl velice odlišný. Barva
světla měla přímý dopad na rychlost růstu. Spitler svou prací
skutečně prokázal, že různé barvy a barevné odstíny vyvolávají zcela odlišné reakce organismu. Pomocí vhodně
zvolené kombinace barev lze velmi účinně léčit i taková
onemocnění, kde klasická medicína vhodné řešení nenabízí.
Příkladem jsou třeba migrény, šilhání, dvojité vidění nebo
tupozrakost.
Barvy v našem životě
Pro zachování zdravého a plně funkčního zraku a celého těla,
je důležitá barevná pestrost, stejně jako možnost si v barvách
vybírat podle aktuální nálady a pocitu.
Společnost, ve které žijeme, je zaměřená na studené
tóny, především modré, šedé, bílé a černé barvy. Čím víc
půjdeme na jih, bude barev přibývat. Vzpomeňte si na různé
africké, jihoamerické a rovníkové národy. Jejich barevná
pestrost je plná života, smíchu, zdraví, energie a dobré nálady.
46
Neuzavírejte se do několika málo odstínů. Pokud do zaměstnání musíte nosit „konvenční evropské barvy“,
experimentujte s barvami doma, na stěnách, nábytku,
doplňcích a především nechte volnou rukou svým dětem.
Proměňujte barevnost jejich dětského prostředí jak potřebují.
Nechte je si barvy vybírat a umožněte jim je měnit.
Máte-li podvědomou potřebu obklopit se nějakou konkrétní barvou, může to být důležité k nastolení rovnováhy
ve vašem těle. Buďte k sobě vnímaví. Pozorujte, jak na vás
barvy působí a také jak se váš vztah k barvám proměňuje.
47
Zapomenutý význam tmy
Příroda pro nás stvořila nejen světlo, ale i tmu. V závislosti
na ročním období a místě, kde se nacházíme, je sice poměr
světla a tmy během čtyřiadvaceti hodin odlišný, ale všude
k pravidelnému střídání dochází. Stejně jako potřebujeme
pro své zdraví přirozené světlo, potřebujeme i tmu. Nejlepší
odpočinek pro zrak poskytuje právě tma, ať už ve spojení
se spánkem nebo jen zavřením očí v bdělém stavu.
V dobách, kdy nebyl běžně do domácností zavedený
elektrický proud, což z hlediska historie není až tak dávno,
se den lidí mnohem více řídil rytmem světla a tmy. Pokud
sluníčko zapadalo brzy, lidé chodili dříve spát a naopak.
V každém případě ještě před sto lety spali lidé průměrně
o několik hodin déle, než je tomu dnes. Podle názoru
německé společnosti pro výzkum spánku (DGSM) spíme
příliš málo. Já se domnívám, že podstatným faktorem není
délka spánku, ale kvalita. Tím spíš pokud je zrak namáhaný
celý den, je třeba nezkracovat hodiny odpočinku.
Blahodárný účinek tmy
Pokud se vám podaří zastínit ložnici od nežádoucího světla,
pomůžete nejen zraku, ale celému tělu lépe odpočívat. Tma
má relaxační účinek, ať už v podobě spánku nebo i během
dne, kdy si uděláme krátkou pauzu a zavřené oči zakryjeme
dlaněmi. Kromě relaxace je tma potřebná i pro správné
48
vidění. Naše oči jsou uzpůsobené pro vidění nejen za světla,
ale také za tmy - tedy nikoliv za 100% tmy, stačí však
nepatrné množství světla, abychom viděli kontury předmětů
kolem sebe a registrovali pohyb.
Vraťme se na okamžik k obrázku oka na straně 44.
Na sítnici naleznete tzv. žlutou skvrnu – nejdůležitější místo
ostrého vidění. A přímo na žluté skvrně se nacházejí buňky
citlivé na světlo a barvy. Jmenují se čípky a zajišťují ostré
vidění během dne. Čím více se vzdalujete od žluté skvrny,
tím rychleji čípky ubývají a nahrazují je buňky, které se
nazývají tyčinky. Ty se aktivují již při velmi malém množství
světla a nerozeznávají barvy. Umožňují nám vidět za šera a
ve tmě. Znamená to tedy, že když se pohybujeme v šeru nebo
téměř ve tmě, aktivujeme a posilujeme svůj zrak jinak, než
během běžného osvětlení.
Možná vás napadne, že zakrňování tyčinek není přece
velký problém, protože vidět za šera a tmy v podstatě již
nepotřebujeme, rozsvítit se dá vždycky. Tyčinky jsou ovšem
významné nejen při špatném osvětlení, ale i pro takzvané
periferní vidění. To znamená, že nám umožňují vidět scénu
včetně širokého okolí. Ve chvíli, kdy by nám tyčinky přestaly
fungovat, cítili bychom se jako v tunelu. Viděli bychom totiž
jen přímo do místa, kam zaostřujeme a už bychom nedokázali vnímat, co se děje okolo. Dá se to porovnat
s postupujícím zeleným zákalem, kdy pacient přichází o kraje
scény.
Umělým osvětlením leniví zrak
Za slunečného dne nebo při umělém osvětlení v našem oku
pracují především čípky. Za šera a za tmy přebírají jejich
49
funkci tyčinky. Pokud bydlíte ve městě, zjistíte, že šero a tmu
téměř neznáte. Mimo váš domov je všechno osvětlené a doma si většinou rozsvítíte, ještě než se zešeří. Tyčinky na
sítnici tak postupně přestávají fungovat a doslova „zakrní“.
Není se potom čemu divit, že si velká část řidičů stěžuje na
velmi špatné vidění za tmy a za šera, když nechávají svůj
zrak ochabnout.
Příroda nabízí přirozený přechod mezi světlem a tmou
a to v podobě ranního rozednívání a večerního stmívání. Oči
mají čas si na nadcházející změnu přivyknout. V řadě situací
během dne naše oči nepotřebují umělé osvětlení. Například
ve většině veřejných budov škol, úřadů a moderní kanceláře
nevyjímaje se svítí spíš ze zvyku, než z nutnosti.
Příliš umělého osvětlení nám bere příležitost nechat
oči přirozeně fungovat. Většinu dne se aktivují převážně
čípky a tyčinky zakrňují. Kromě toho je umělé osvětlení
pro zrak únavné a v případě některých typů zářivek dokonce
zvyšuje stres, přispívá ke snížení koncentrace, zvýšení únavy
a vzniku některých onemocnění.
Běžné umělé osvětlení je laděné buď s převahou
teplých nebo studených odstínů. Příkladem je třeba pouliční
osvětlení, které je téměř oranžové. Naopak chladné modré
odstíny mají většinou úsporné zářivky. Ani jedno neodráží
vyrovnané sluneční spektrum. V prvním případě chybí
chladné tóny a ve druhém zase ty teplé. Pro zdravý organismus potřebujeme plné spektrum záření. Sluneční světlo je
prostě jedinečné a nenahraditelné. Nejvhodnější náhražkou za
sluneční světlo je světlo plnospektrální. Někdy je také označované jako zdravé nebo celospektrální. Plnospektrální světlo
je v rámci nabídky umělého osvětlení nejvyváženější a z 9098% shodné s viditelným slunečním.
50
Jak s umělým světlem zacházet? V první řadě se nabízí možnost prostě nerozsvěcet, pokud to není nezbytně nutné.
Samozřejmě to nejde vždy, ale určitě zjistíte, že tolikrát rozsvítíte zcela zbytečně nebo příliš mnoho světel. Když už
umělé světlo používáte, vyvarujte se různě barevných clon a
stínítek. Barevné lampy nebo barevné žárovky jsou sice
pěknou dekorací, ale změní barevné spektrum většinou do
jedné barvy, což má dopad do činnosti nervové soustavy.
Druhou možností je pořídit si plnospektrální světlo.
To je třeba vhodné na místa, kde opravdu svítíte nejvíce a
trávíte tam hodně času. Ideální je na období podzimu a zimy
k dětem do pokoje, kde se učí a hrají si. A také do obývacího
pokoje, kde tráví rodina nejvíc času nebo do místnosti, kde si
čtete.
Jak poznáte zdravé plnospektrální světlo?
Nabídka plnospektrálních světel je poměrně široká. Seženete
jak plnospektrální lampy, tak samostatné žárovky (rovněž
zářivky, halogenová světla, atd.). Výrobce plnospektrálních
zdrojů uvádí kromě běžných technických parametrů ještě
tzv. index podání barev. Ten se skrývá pod zkratkou Ra
(CRI). Vyjadřuje vliv složení spektra na vnímání barvy.
Index Ra (CRI)) rovný hodnotě 100 má jen sluneční světlo.
Za plnospektrální zdroj se pokládá hodnota od 90 a výše. Pro
lepší představu běžná žárovka má index Ra (CRI) v hodnotě
68. Druhým parametrem, po kterém byste se měli ptát, je tzv.
teplota chromatičnosti. Sluneční světlo má teplotu chromatičnosti 5500 kelvinů. Za plnospektrální se bere rozpětí 55006500 kelvinů.
51
A ještě dobrá zpráva na konec: není vůbec nutné pořizovat do
domácnosti celé nové osvětlení. Začněte s výměnou žárovky
ve vaší stolní lampičce a sami se přesvědčíte, jak je plnospektrální světlo příjemné. I vědecké studie jednoznačně prokazují pozitivní vliv plnospektrálního světla na naše zdraví.
52
Třetí část
JEZTE ZDRAVĚ
53
Výživa pro trvalé zdraví
Člověk byl od pradávna součástí přírody. Dnes už to tak
většinou nevnímáme. Naopak se většinou snažíme od přírody
oddělit. To se nám sice daří, ale naše civilizace si vybírá svou
daň v podobě chatrného zdraví. Onemocnění srdce, rakovina,
vysoký krevní tlak, cukrovka, žlučníkové kameny, alergie,
ekzémy a samozřejmě nejrůznější vady zraku – to je jen
slabý výčet toho, s čím se běžně setkáváme. Nebývalo tomu
tak vždy. Ještě generace našich prarodičů byla výrazně
zdravější, než jsme my a naše děti. Důvodů zhoršení zdraví
je několik, nicméně změna ve výživě, ke které začalo
docházet po druhé světové válce, je velmi podstatná.
Díky technickému pokroku žijeme v blahobytu.
V obchodech si běžně můžeme koupit ovoce a zeleninu
vypěstované na druhé polokouli. Stejně tak mléčné výrobky
nebo maso mohou pocházet ze vzdálených zemí. Teritoriální
vzdálenosti nic neznamenají. Technika založená na mrazení,
chlazení a dalších možnostech konzervování nám zajišťuje
exotické plody, stejně jako místní plody mimo období jejich
sklizně. Vše je dostupné ve velkých množstvích a po celý
rok. Bohužel to má i svůj rub.
Běžná strava je mrtvá
Skladováním a konzervováním se snižuje výživná hodnota,
v některých případech téměř k nule. Už jen tím, že meloun
54
ukládáte do chladničky se připravujete o jeho plnou výživnou
hodnotu. A proč se většina lidí domnívá, že pasterizace
mléka ničí choroboplodné zárodky a ty prospěšné zůstávají?
Z živé stravy se stává strava mrtvá. Je to paradox, když
v době blahobytu trpí naše těla nedostatkem vitamínů, minerálů a enzymů. Před sto lety jedli lidé podstatně méně a bez
valné pestrosti, ale za to bylo jejich jídlo výrazně kvalitnější,
z přírody a obsahovalo živé látky.
Pokrok se odráží i v dalších aspektech, jakými jsou
například genetické úpravy plodin, ošetřování pesticidy nebo
chemická hnojiva. I tyto zásahy nám ničí výživné látky
v potravě a dokonce tak v některých případech dobrovolně
otravujeme svá těla jedy.
Viníkem všeho není jen nešetrné uplatnění techniky
a pokroku lidstva. Je to zároveň lidská touha posledních let mít ještě víc a za ještě nižší cenu. Sami svým chováním
dáváme najevo, že nám nezáleží na kvalitě, ale na ceně.
Podporujeme výrobce laciných náhražek kupováním jejich
výrobků a opravdovou kvalitu neoceňujeme. Díky pokroku
dokáží producenti vyrábět maso bez obsahu skutečného masa
nebo ovocný džus bez ovoce.
Povyšujeme se nad zvířata a přitom jsme jediným
tvorem na zemi, který si své jídlo dobrovolně předem připraví o výživnou hodnotu, než ho sní.
Zdraví a energie prostřednictvím živé stravy
Chcete-li být zdraví, musíte svému tělu dodávat výživné
látky, které tělo dokáže využít. Člověk je součástí přírody,
ať se nám to líbí nebo ne. Všechna zvířata se přirozeně
instinktivně živí tím, co najdou okolo sebe v přírodě, ať jsou
55
to rostliny nebo živočichové. Stejně to platí i o našich
domácích mazlíčcích. Ty sice převychováváme na naši
nezdravou stravu, ale není to pro ně přirozené. Nemůžeme
se pak divit, že potřebují lékaře stejně často, jako my sami.
Co tedy živá strava znamená? Je to velmi jednoduché.
Živá strava je to, co pochází z přírody. Ideálně bez zásahu
člověka nebo jen s minimální úpravou. Složitá jídla, která se
dlouho vaří, dusí nebo jinak tepelně upravují jsou podstatně
méně hodnotná. Totéž platí, pokud používáte mražené nebo
konzervované potraviny. Výživné látky jsou nejlépe zachované v čerstvých surovinách. Důvodem nejsou jen minerály a
vitamíny. O těch se možná dočtete, že i když se jejich obsah
teplem snižuje, tak přesto nějaké procento zůstává zachované, v závislosti na konkrétní látce. Ale hlavním důvodem proč nevařit jsou enzymy. To jsou extrémně důležité
látky, které jsou velmi citlivé na teplotu. Zahříváním nad 40
stupňů Celsia se enzymy ničí. To je jedním ze zásadních
důvodů, proč například lidé, kteří jsou sice vegetariáni, čímž
by měli získávat dostatek výživy z ovoce a zeleniny, ale
svojí stravu především vaří, nejsou zdraví. Pro zachování
plného zdraví potřebujeme dostávat v potravě enzymy a tudíž je důležité ovoce a zeleninu nevařit a ani jinak tepelně
neupravovat. Neznamená to, že bychom si již nikdy nemohli
dopřát nic vařeného. Obecně se uvádí, že optimální poměr je
80% stravy syrové a 20% tepelně upravené.
Zkuste se zamyslet nad svým stávajícím jídelníčkem.
Kolik procent z toho tvoří opravdu syrová strava? Dovolím si
udělat odhad, že průměrem bude česká populace maximálně
na 5% syrové stravy a 95% jakkoliv tepelně upravené. Velmi
podobně na tom bude samozřejmě většina evropských zemí.
Až se budete příště procházet svým nákupním střediskem
s potravinami, zkuste se zamyslet nad tím, kolik z toho, co
56
vidíte, jsou potraviny zpracované (tedy mrtvé) a kolik je skutečně živá strava. Podíl živé stravy bude většinou smutně
nízký.
Co tedy jíst, aby to bylo opravdu živé? Základ jídelníčku by mělo tvořit čerstvé, syrové ovoce a zelenina, oříšky,
různá semínka a za studena lisované čerstvé oleje. Jestli
chcete, můžete zahrnout i čerstvé syrové mléko (tedy nepasterizované). Ale vzhledem k tomu, že žádná dospělá
zvířata přirozeně mléko nekonzumují, jsem názoru, že ani
pro dospělého člověka nejsou mléčné výrobky určené. Pokud
bude výše vyjmenované tvořit 80% vaší stravy, můžete
si gratulovat.
Jíst převážně živou stravu znamená, že nebudete potřebovat lékaře. Ale nejen to. Živá strava vám dodá obrovský
příliv energie. Mrtvá strava organismus zatěžuje a tím nás
unavuje. Každý, kdo změnil svůj jídelníček z běžné evropské
kuchyně na živou stravu, ať už 100% nebo převážně, může
jistě potvrdit, že příliv energie je značný. Jen tím, že změníte
svůj jídelníček, má den najednou více hodin. Nepotřebujete
tolik spát, nepociťujete únavu, rychleji vám to myslí a co je
také velmi důležité – s živou stravou výrazně ubude negativních myšlenek.
Sama mohu potvrdit, že vynecháním nezdravé stravy
si nejen postupně vyčistíte své tělo, ale budete mít jasno
i v hlavě. To, že některé uměle přidávané látky do jídla mohou způsobovat dokonce deprese, již bylo prokázané. Nicméně můžete si sami na sobě vyzkoušet, že přechod na živou
stravu bude velkým pozitivním zásahem nejen pro tělo, ale i
pro vaší duši.
57
Specifika živé stravy pro zrak
Pro zdravý zrak je potřeba celá řada látek a také jejich
dokonalá souhra. Pro zjednodušení se ve výčtu omezím na ty
nejdůležitější.
Pro správnou funkci zraku je zásadní dostatečný
přísun vitamínu C. Oční rohovka totiž uchovává až 100 krát
větší koncentraci vitamínu C, než je úroveň v krvi. Významným zdrojem vitamínu C je černý rybíz, červené papriky, kiwi, jahody, pomeranče, maliny, citrony, grepy, šípky,
kapusta, zelí nebo květák. Pozor na jakékoliv tepelné úpravy
nebo mražení, tím byste více než polovinu vitamínů
znehodnotili!
Kromě vitamínu C zařaďte určitě ještě vitamín A a E,
z nejvíce nezbytných minerálů zinek, chrom, selen a vápník.
Doplňte tedy jídelníček o brokolici, mrkev, kvalitní rostlinný
olej (ideálně lněný s velkým obsahem nenasycených mastných kyselin) používaný za studena, oříšky, semínka,
špenát, hlávkový salát a kapustu.
Neocenitelnou roli hrají pro zdravý zrak borůvky.
Není to náhoda, že se již za druhé světové války dávaly
britským letcům pro zlepšení ostrosti zraku. Vydejte se v létě
do lesa a nasbírejte si je čerstvé přímo z keříčků.
Máte-li rádi saláty z různých zelených listů, zajišťujete si přísun luteinu. To je látka, která se nachází právě
v oku a ochraňuje sítnici. Dlouhodobý nedostatek luteinu se
projevuje tak závažnými onemocněními jako je makulární
degenerace oční sítnice a šedý zákal. Kromě zelené listnaté
zeleniny je zdrojem luteinu také vaječný žloutek. Obsahuje
luteinu sice mnohem méně než zelenina, ale má zase
několikanásobně lepší vstřebatelnost.
58
Prevencí nejrůznějších onemocnění včetně očních je dostatečný příjem Omega 3 mastných kyselin. Nejznámějším
zdrojem jsou ryby z chladných moří (například makrely) a také olej z lněného semínka, který je čerstvě lisovaný a používaný za studena.
Rovnováha a pestrost by určitě měla mít ve výživě
své místo. Výživné látky totiž většinou nepůsobí odloučeny
od ostatních látek, ale pro správné fungování zraku a celého
těla je důležitá souhra a harmonie všech potřebných látek.
Výše uvedené látky jsou pouze ty nejzásadnější a s přímým
vlivem na zrak. Řada dalších vitamínů a minerálů je také
důležitá, i když je specificky neuvádím. Například vitamíny
skupiny B jsou důležité pro správnou funkci nervové
soustavy. Protože zrak zahrnuje oční nervy a mozkové centrum, může se nedostatek tohoto vitamínu projevit v očním
onemocnění.
Je třeba si uvědomit, že zrak není vyčleněn z lidského
těla, je jednou z jeho součástí. Výživné látky potřebné
pro oko jsou většinou třeba i pro jiné životní funkce. Naše
tělo potom samo rozhoduje, kde je které látky nejvíce
potřeba, a to i na úkor jiných funkcí, odkud si látky odebere.
Například v době, kdy děti velmi rychle rostou, je pro růst
kostí významný vápník. Jeho spotřeba v těle stoupne a pokud
ho nemá dítě v jídle dostatek, tak vápník potřebný pro zrak
může být použit právě pro růst kostí. Tím dojde k oslabení
zraku, který je pak náchylný k očním vadám.
Stejný princip se uplatňuje v případě zvýšené tělesné
zátěže nebo období stresu. Tělo je při zvýšené zátěži náročnější na výživné látky a je tedy třeba počítat s jejich
výraznějším přísunem. Ideální a nejpřirozenější je pestrá strava z přírody. Pokud to však není možné, třeba díky zimnímu
období, kdy čerstvého ovoce a zeleniny je méně, je vhodné
59
stravu doplnit kvalitním a organickým multivitaminem nebo
superpotravinami.
Jaké potraviny zraku škodí?
Většina z nás se občas dostane do situace, kdy nemá možnost
dodržovat zdravou stravu. Pak je důležité vědět, čím zraku
ubližujeme nejvíce.
Prvním na seznamu je bílý cukr. I pokud ho nemáte
doma na poličce zcela samostatně, tak je nenápadně skrytý
ve velkém množství jídel, které doma má většina z nás.
Najdete ho určitě v kompotech, šťávách, limonádách, jogurtech, pudinkách, pečivu, dětské výživě, sterilované
zelenině a samozřejmě v sušenkách, zmrzlinách, bonbónech,
čokoládách a v řadě dalších potravin. Určitě by bylo snazší
jmenovat výrobky, kde cukr nebude. Bílý cukr bývá jedním
z častých viníků dětské krátkozrakosti. Jeho konzumací se
z těla vyplavuje například chróm, což je velmi důležitý
minerál pro správnou funkci zraku. Děti, které trpí krátkozrakostí, mívají často hladinu chrómu na třetinové úrovni.
Ale rozhodně se to netýká jen dětí. Bílý cukr velmi škodí
nám všem.
Pokud něco chcete sladit, určitě volte přírodní
třtinový cukr, med nebo javorový sirup. Při nakupování dejte
pozor i na umělá sladidla jako třeba aspartam a jídla
s označením „light“. Vyhnout se bílému cukru a jeho umělým náhražkám je v praxi dost obtížné. Dobrá zpráva je, že
alternativy existují, jen asi budete muset zprvu v obchodech
hledat. Ovšem může vám být velkou motivací i to, že bílý
cukr není špatný jen pro zrak ale i pro spoustu dalších
tělesných funkcí.
60
Kromě bílého cukru je další nebezpečí skryté v látce
s názvem glutamát sodný. Příznačné je pro tuto látku označení „droga pro jazyk“, neboť se jedná o umělé ochucovadlo,
zcela chemicky vyrobené. Nejčastěji ho naleznete v potravinách s rychlou přípravou, tedy různých sáčkových
polévkách, sušených jídlech, v ochucovadlech, masných
výrobcích, bujonech nebo třeba chipsech. Glutamát sodný,
stejně jako umělá barviva a konzervanty (obvykle značené
pod různými trojčíselnými zkratkami a písmenkem E)
zajišťuje odplavování důležitých látek z těla. A to zcela pomíjím nepřirozenou, chemickou strukturu, která může
způsobovat nemoci u dospělých lidí a v dětském jídelníčku
nemá vůbec co dělat.
Pokud máte stravu založenou na potravinách s velkým
výskytem právě uvedených látek, nejenže se vám nedostává
důležitých živin, ale navíc o ty potřebné látky ve svém těle
ještě přicházíte. Týká se to především lidí, kteří se stravují
v různých rychlých občerstveních, jídelnách nebo kupují
polotovary.
V kategorii negativních potravin jsou také nápoje
s obsahem kofeinu (káva, sodovka, černý čaj, Cola a další
nápoje s obsahem kofeinu). Kofein vylučuje z těla vápník,
který je obzvláště důležitý například pro děti jako nezbytná
látka v období růstu. Americký oční lékař Gary Price Todd
ve svém výzkumu zjistil, že krátkozraké děti mají nižší
úroveň vápníku, než děti bez očních vad.
Poslední, ale velkou a významnou kategorií, jsou
potraviny s bílou moukou. Většina českých nejběžnějších
jídel, ať už to jsou rohlíky, housky, chléb, knedlíky, omáčky
nebo těstoviny obsahují bílou mouku. Právě bílá mouka tvoří
velké procento naší stravy. Dostává se nám v podobě snídaní, svačin, oblíbených těstovinových obědů a „chlebových“
61
večeří. Co je na bílé mouce špatného? Běžná bílá mouka se
vyrábí z loupaných zrn obilí. Tím se nejhodnotnější část zrna
oddělí. Kromě nízkého podílu výživných látek je bílá mouka
v našem organismu kyselá. Naše potrava by měla být
vyrovnaná co do podílu kyselých a kyselinotvorných na
jedné straně a zásaditých a zásadotvorných potravin na druhé
straně. Pokud převyšují kyselé a kyselinotvorné potraviny,
zatěžujeme své tělo odpadem. V dlouhodobém hledisku tento
nepoměr přímo způsobuje celou řadu nemocí včetně některých očních vad.
Zdá se vám to složité a nechcete v obchodě strávit dlouhé
hodiny čtením všech látek složení? Zkuste se řídit následujícími pravidly:
1) nekupujte produkty s dlouhou trvanlivostí,
2) vyhýbejte se evidentním zdrojům bílého cukru,
3) nekupujte polotovary a hotová jídla,
4) žádná smažená jídla a uzeniny,
5) minimum potravin s obsahem bílé mouky.
Osvojením si těchto několika zásad se vyhnete velké části
nejhorších potravin, které v těle působí doslova jako jed.
Ještě k těmto pěti bodům udělám malou vsuvku:
prokazatelně negativní vliv na zrak mají cigarety
a alkohol!
Výše uvedené nevhodné potraviny odčerpávají důležité
živiny a zároveň zanášejí tělo. Můžete si představit, že celé
trávicí ústrojí (ústa, žaludek, tenké a tlusté střevo, atd.) je
jedna dlouhá zahradní hadice nebo potrubí. Místy se zužuje a
rozšiřuje, má četné kličky a záhyby. Nevhodná potrava se za
roky konzumace postupně usazuje na stěnách trávicího
ústrojí, stejně jako se zahradní hadice nebo potrubí zanáší.
62
Výsledkem je trávicí ústrojí, zevnitř obalené, které přestává
správně vstřebávat výživné látky. Tento fakt je jistě odpovědí
na mnohé potíže dospělých, kteří i pokud přejdou na dokonalou zdravou stravu jsou stále nemocní a nemohou se zbavit
nadbytečných kil. Věnujte tedy velkou pozornost tomu,
abyste vy a vaše děti nedostávaly výše uvedené potraviny a
své tělo neotrávily těmito potravinovými jedy. Až pokud se
vám podaří upravit stravu, máte prostor pro zavedení
potravin s velkou výživnou hodnotou. Je jednoznačně důležitější vyhýbat se nezdravým potravinám, než se snažit jejich
konzumaci „kompenzovat“ zdravými potraviny.
Vyzkoušejte superpotraviny
Asi jste se již setkali s takzvanými superpotravinami. Mezi
nejznámější se řadí mladý ječmen, chlorella, spirulina,
nejrůznější mořské řasy a psyllium. Mezi méně známé a přitom mimořádně prospěšné patří včelí pyl, nejrůznější byliny
a zelené rostliny jako například vojtěška.
Superpotraviny mají oproti běžným doplňkům stravy
v podobě kupovaných minerálů a vitamínů řadu výhod. Jedná
se o živé rostliny z přírody, ve kterých je přirozeně zastoupeno široké spektrum výživných látek. Jejich
využitelnost naším organismem je neporovnatelně vyšší než
u uměle vyráběných přípravků. Superpotraviny jsou obrovskými zásobárnami výživných látek, proto bychom je
rozhodně měli vyzkoušet. Ať se chcete věnovat pouze zraku
nebo máte ještě jiné zdravotní potíže, superpotraviny budou
v každém případě skvělou volbou.
63
Očista neboli detoxikace těla
Nejrůznější očistné kůry v podobě diet, pilulek, bylin nebo
půstu se dnes těší velké popularitě. Z historického pohledu
se ovšem nejedná o nic nového. O očistě těla se dočtete již
v Bibli, kde jsou půsty v příbězích uváděné jako velmi
prospěšné. Můžete se podívat ještě dál, do učení Hippokrata,
které se datuje do 5. století před naším letopočtem. Napsal, že
člověk se rodí zdráv a všechny nemoci do něj vcházejí s
jídlem. Při nemoci vylučovali staří Řekové ze stravy nejhůře
stravitelné potraviny a promývali střeva klystýrem, aby z těla
odstranili jedovaté látky. Na čistotu střev byl kladen velký
důraz jako podmínku udržení zdraví. Ve východních zemích
je očista těla prvotním předpokladem k očistě duševní, což je
i součástí jógy. Historie těchto metod je tedy dostatečně
dlouhá na to, abychom výsledkům věřili. Dnes se nejčastěji
setkáte s detoxikačními pilulkami, náplastmi, eventuelně
s čajovými směsmi.
Co tedy opravdu pomáhá? Myslím, že neexistuje
jedna jediná metoda, která je ta nejlepší pro všechny. Každý
člověk je originál, má jiné stravovací návyky, životní styl
a tudíž ani dva lidé ve stejném věku nemají organismus
ve stejném stavu. Volba metody je velice individuální. A velkou roli hraje i to, aby se dotyčný pro danou očistnou kůru
rozhodl sám a věřil ji. Doporučuji si nejdříve přečíst několik
publikací, které vás osloví nebo se s někým zkušeným
poradit, než se do něčeho pustíte. Volte pak podle své intuice.
Dopřejte svému tělu dostatek času na reakci. Detoxikace
nefunguje ze dne na den. Je to dlouhodobý proces, který vám
na poprvé může trvat týdny až měsíce, než se výsledek plně
projeví.
64
Detoxikace jako cesta k věčnému mládí
Ať se rozhodnete pro jakoukoliv s očistných metod, bude
to pro váš organismus přínosem. Své tělo můžete přirovnat
k domu nebo bytu, ve kterém žijete. Ani sebelepší
hospodyňka se neubrání tomu, aby jednou za čas neudělala
velký úklid, kdy se odtáhne nábytek, vysmýčí všechny kouty
a vyhází nepotřebné krámy. A stejně je to s tělem. I pokud
se stravujete zdravě, organismus se přesto zanáší a jednou
za čas je jeho očista prostě potřebná. Odstraňováním
nepotřebných zbytků ze svého těla nesmírně ulehčíte práci
svým orgánům. Ty pak mohou dobře vykonávat svoji funkci
a odvděčí se vám pevným zdravým a mladistvým vzhledem.
Očista těla zlepšuje zrak
Řada lidí, kteří podstoupí očistu těla z jiného důvodu,
než díky špatnému zraku, zjistí, že se jim po očistě zlepšil
zrak. To není náhoda. Jedním z našich životně důležitých
orgánů, který má hlavní čistící funkci, jsou játra. A právě
játra mají přímou souvislost se zrakem. Rozhodnete-li se pro
očistu těla, nikdy nezapomínejte na játra. Tenké střevo, tlusté
střevo, žaludek, játra a žlučník tvoří základní celek pro očistu
organismu.
Odstranění toxinů, dlouholetých nánosů, zbytků
potravy a také léků ze svého těla se projeví celou řadou
pozitiv. První, čeho si většina lidí všimne je zbavení
se přebytečných kil. Ač to zní neuvěřitelně, dospělý člověk
může mít v trávicí soustavě až desítky kilogramů hmoty.
Pro její odstranění je samozřejmě třeba delší detoxikační
časový harmonogram. Zbavení se nadbytečných kil nemá
65
význam jen estetický, ale především zdravotní. Usazeniny
způsobují špatnou funkci orgánů, pokles orgánů v břišní
dutině, nerovnoměrnou zátěž na kosterní systém, špatné
držení těla a co je velmi důležité: zabraňují vstřebávání živin
z potravy. Dokud máte zanesený organismus, nepřinese vám
ani radikální změna stravy nebo používání vitamínových
doplňků potřebný efekt. Ke vstřebávání dochází především
ve střevech. Pokud ta jsou pokryta nánosy usazenin (mukózní
plak), je absorpce velmi malá a sebelepší výživné látky
jen procházejí skrz. Jak již bylo uvedeno, zrak je velkým
spotřebitelem živin. Očištění trávicí soustavy jednoznačně
zlepší schopnost vstřebávání a zrak může být lépe vyživovaný.
Detoxikace je řešením pro závažná onemocnění zraku
Velký význam očištění organismu poznají lidé trpící především šedým zákalem a makulární degenerací sítnice oka.
V obou případech zrak urgentně potřebuje výživné látky,
kterých se mu dlouhodobě nedostává. Obě onemocnění jsou
spojovaná s věkem nad padesát let a často připodobňovaná
k běžným projevům stárnutí. Primárním důvodem však není
stáří jako takové, ale dlouholeté usazeniny v organismu.
Zanesený organismus pokrývá usazeninami nejen
střevní stěny, ale i stěny krevního řečiště. Následkem
je zúžení a špatné prokrvení. Oko je zásobované živinami
a kyslíkem přímo z krve pomocí malinkých vlásečnic.
Zanášením krevních cest dochází k omezování výživy oka,
což se projevuje závažnými očními onemocněními. Čím je
člověk starší, tím důležitější je udržovat organismus čistý.
66
Jednoznačnou odpovědí na makulární degeneraci sítnice
nebo šedý zákal je detoxikace organismu, zavedení velkého
podílu živé stravy a co nejvíce pohybu. Zdravým životním
stylem dokážete průběh těchto onemocnění nejen zastavit,
ale i zvrátit.
Detoxikace přináší radost do života
Tělo zbavené zátěže a toxicity znovu ožívá. To se projeví
v přívalu energie a pozitivní nálady. Často slýchám kolem
sebe rodiče, kteří obdivují své malé děti, co mají energie, že
celý den běhají, skáčou a hrají si, zatímco dospělý je už
v poledne unavený a večer je schopný leda tak pustit televizi
nebo si přečíst noviny. Domnívám se, že velkým činitelem
je v tomto případě ještě nezatížený organismus dětí,
který funguje zdravě, zatímco tělo rodičů se již potýká s toxicitou a značnou část energie vydá na své vlastní fungování.
Nekončící únava a potřeba dlouhého spánku byla spolu
s častou nemocností důvodem, proč jsem se já pro detoxikaci poprvé rozhodla. Aniž jsem měla konkrétní očekávání, věděla jsem, že se svým stavem už opravdu musím
něco udělat.
Výsledek rozhodně daleko přesahoval moje představy. Najednou jsem získala několik hodin času denně
navíc, které jsem mohla věnovat duševní nebo fyzické
práci. Spánek se stal opravdovým odpočinkem. Ráno jsem
se sama budila okolo šesté hodiny a noční pauzy, kdy bych
se probudila a nemohla dlouho usnout, zcela zmizely. Od
té doby jsem zdravá a ani obyčejná rýma si ke mně
nenajde cestu. A jako obrovský bonus byla detoxikace a
změna stravy otevřením dveří k mé duši.
67
Část čtvrtá
NASLOUCHEJTE SVÉ DUŠI
68
Síla myšlenek a slov
Předešlé části této knížky byly plně věnované našemu fyzickému tělu. I když nejsme studovanými biology nebo
chemiky, dokážeme výše popsané fungování našeho těla
pochopit. Co je ale pro nás Evropany většinou složitější, je
porozumět a pochopit nemateriální složku našeho bytí – naší
duši.
Jak se naše duše projevuje? Jsou to emoce, naše pocity, ať už ty příjemné nebo nepříjemné, sny, některé naše
myšlenky, intuice a také některé touhy a přání. V různé
literatuře se setkáte s odlišnými vymezeními duše. Ve Východní literatuře jsou duši věnované celé knihy. Nám bude
pro zjednodušení stačit hrubě vymezený popis. Duše jsme my
uvnitř. Duše je to, co nebylo zformované našimi rodiči,
školou a společností. S duší jsme se do tohoto světa narodili.
Poznejte svoji duši
Clemens Kuby uvádí v jedné ze svých publikací krásné
přirovnání: fyzické tělo je chrámem pro naší duši. Z toho
logicky vyplývá, že je třeba se o své tělo (tedy chrám) starat.
Ale proč je vůbec důležité se zabývat duší? K čemu to potřebujeme?
Úplně malé děti se nic o duši učit nemusí. Přirozeně
žijí v souladu s duší a dělají vše proto, aby se jejich duši
dařilo dobře. Jenže jak rostou, zapojují se do světa kolem
69
sebe. Ať chceme nebo nechceme, s přibývajícími lety
pronikáme do světa zákonů, pravidel, nařízení, zákazů a také
názorů na to, co je správné a co je špatné. Řeč naší duše
v toku informací ze světa kolem nás přestává být slyšet.
Abychom dokázali žít v dnešní době a byli přijati okolím,
přejímáme vědomě i nevědomě myšlenky a názory, které
slýcháme okolo sebe. Spojení s duší se přeruší. Přestáváme
vnímat, co doopravdy chceme a nahradíme to myšlenkou na
to, co bychom měli chtít, aby nás společnost přijímala. Když
to převedu do reálného života, může to vypadat následovně.
Představte si, že přijdete ze dne na den o své zaměstnání,
které vás už dávno nebavilo, ale poskytovalo vám finanční
jistotu. Co na to vaše duše? Bude jásat. Konečně se zbavila
něčeho, co jí trápilo. Jenže jaké budou myšlenky, které s největší pravděpodobností ve vaší hlavně převládnou? Negativní. Co na to řeknou známí, kamarádi, sousedi, rodiče, děti?
Nebudu si moci koupit to a to. A co dovolená u moře?
Hypotéka a plány na koupi nového domu? Vynoří se zástupy
negativních myšlenek, kterými na vás společnost tlačí.
Sáhnete po internetu a začnete hledat další práci – hlavně aby
byly ty peníze, co předtím, aby všechny ty myšlenky utichly.
A duše bude zase trpět.
Duše je vytrvalá. Pokud dlouhodobě žijeme jinak,
než by si představovala, dá nám to najevo silněji. Projeví
se to především na našem zdraví. Mohou to být chronické
bolesti, ekzémy, snížená imunita, oční vady nebo velmi vážný úraz. Chceme-li být zdraví, potřebujeme své duši umět
naslouchat. Naučit se vnímat svojí duši je jako mít kompas
na lodi uprostřed rozbouřeného moře. Vaše duše ví vždy
nejlépe, co je pro vás ta správná volba. Nikdo vám nemůže
poradit lépe.
70
Na počátku bylo slovo
Je to začátek z Bible. Na počátku bylo slovo. Jenže ještě
před tím byla myšlenka. Vše začíná myšlenkou. Myšlenka
je zárodkem veškerého dění. Než vědec něco vynalezne,
vždy má myšlenku. Stejně tak návrhář, krejčí nebo filmový
režisér. I tato knížka je výsledkem jedné myšlenky.
To, na co se opravdu soustředíme, dáváme tomu energii
a upínáme k tomu své myšlenky, se realizuje. Ať jsou to věci
hmotné nebo neuchopitelné. Nemoci jsou pouze následky
nešťastné duše a negativních myšlenek. Velmi trefné
přirovnání používá ve svých dílech R.S. Sharma: Naše mysl
je jako zahrada a negativní myšlenky jsou plevelem. Zahrada
vzkvétá s dobrými myšlenkami. Plevelu nesmíme dát příležitost.
Modlitby, mantry, meditace, afirmace
Pozitivní myšlení provází náboženství, víry, léčitelství, vrcholový sport a řadu dalších oblastí. Není podstatné o jakou
formu se jedná. Důležité je, že dojde ke splnění následujících
podmínek:
1) motivace – musíte vědomě i podvědomě chtít
2) formulace pozitivní věty
3) neustálé a dlouhodobé opakování pozitivní věty, ať
už v duchu nebo nahlas
4) vizualizace a procítění obsahu věty srdcem
5) opravdová víra, že žádané se stane skutečností
71
Chcete-li si zlepšit zrak, musíte tím směrem nastavit i své
myšlenky. Nedovolte negativním myšlenkám se rozvíjet.
Utněte je v samém zárodku a nahraďte pozitivní větou. Chce
to disciplínu, ale když vydržíte, negativní myšlenky se přestanou časem objevovat. Zformulujte si jednu nebo několik
pozitivních vět o svém zraku a neustále si je připomínejte a
opakujte. Čím více svým formulacím věříte, dokážete se
s nimi ztotožnit, procítit je a prožít, tím lépe.
Můžete se inspirovat následujícími pozitivními větami:
Každý den vidím lépe a lépe.
Moje oči jsou zdravé a v pořádku.
Vidím vše tak jasně a ostře, jak potřebuji.
Moje oči jsou uvolněné, odpočaté a plné energie.
Vidím jasně a ostře na dálku i na blízko.
Řada lidí, kteří si chtějí zrak zlepšit, nedosahuje velkých
pokroků a nedokáže se posunout dál. Většinou je potřeba vrátit se k bodu 1 – tedy k motivaci. Na vědomé úrovni si určitě
zrak zlepšit chcete, ale jak na podvědomé? Co přesně by pro
vás zlepšení zraku znamenalo? Pokud jste lékařem, možná
byste si nevěděli rady se zkušeností, která neodpovídá klasické medicíně a vaší životní filozofii. Nebo žijete v nešťastném vztahu, kde zatím nemáte odvahu podívat se na
skutečnost. Bez jasného „souhlasu“ našeho vědomí a podvědomí se nepohneme ani o píď. Věřím, že neexistují nevyléčitelné nemoci. Vše je o nastavení v naší hlavě.
Slova mohou léčit i ničit
Slova jsou vyřčené myšlenky. Mají tedy ještě silnější moc
než myšlenky. Pokud máte pozitivní věty již připravené,
72
říkejte si je nahlas nebo alespoň polohlasně, kdykoliv to je
možné. A vnímejte, jak na vás působí, když je slyšíte vyřčené. Vyvarujte se negativním tvrzením a to i těm, které říkáte už jen ze zvyku a nepřikládáte jim váhu. Jsou to věty
jako například „Bez brýlí nic nevidím“, „Špatně vidím“,
„Tohle nechci ani vidět“. Naše tělo nerozlišuje, zda něco
říkáme automaticky aniž to tak doopravdy myslíme nebo
nikoliv. Častým a dlouhodobým opakováním negativních vět
si tato negativa přivádíme do života.
73
Zachovat si dětskou představivost
Zachování si dětské představivosti i v dospělém věku je
jedním z klíčů k úspěchu v životě. Medicína má pro spojitost
zraku a představivosti logické vysvětlení. Když se na něco
podíváme, obraz je přenesen optickým nervem do zrakové
části mozku. Ta se nachází v oblasti zátylku. Až tam dochází
k vytvoření toho, co vnímáme jako zrakový vjem. Pak si
uvědomíme, co vidíme. Vše ve zlomku vteřiny. Ovšem abychom si při pohledu například na jablko skutečně uvědomili,
že vidíme jablko, spolupracuje zrak s pamětí a představivostí.
Zrakový vjem je zjevně spojen s tím, co již známe a tomu je
přiřazen. Je prokázané, že dokážeme-li si zlepšit paměť nebo
schopnost vizualizovat si předměty nebo scény naším
vnitřním zrakem, bude to mít pozitivní vliv také na to, jak vidíme. Toto propojení funguje samozřejmě i opačně.
Nicméně představivost má v našem životě i jinou
velmi důležitou funkci, než je přímá vazba na zrak. Pokud
si dokážete se zavřenýma očima něco představit, tak věrně
jako by to bylo skutečné a vnímáte i pocity s tím doprovozené, vaše tělo na to bude reagovat, jako by se to opravdu
stalo. Náš organismus za jistých okolností nerozlišuje, jestli
se jedná o skutečné vjemy nebo se něco odehrává jen v myšlenkách. Důkazem mohou být třeba noční sny, tedy především noční můry. Když se vám zdá něco ošklivého a je to
přitom velmi živý sen, často se vzbudíte se zrychleným dechem, strachem a polévá vás pot. Vaše tělo na sen reaguje
jako by se to skutečně stalo. V některých profesích se tomu
74
říká mentální trénink. Běžně se používá například u sportovců. Nejenže fyzicky trénují, ale zároveň si i představují,
jak zdolávají překážku, vnímají jaké to je, uvědomují si všechny pocity a radost z dosažení cíle. Je prokázáno, že mentální trénink pomáhá zlepšovat jejich sportovní výkony.
Představivost je jeden z jazyků naší duše a intuice.
Sny jsou toho krásným příkladem. V době kdy spíte a vaše
myšlení je utlumené, dostává se ke slovu vaše podvědomí
a vaše duše. Mluví k vám svým jazykem obrazů, pocitů,
v nelogickém sledu a bez časové hranice.
Budete-li se věnovat rozvoji představivosti, pracujete
na svém zraku hned ve dvou rovinách. Každý z nás má
fantazii a schopnost představivosti rozvinutou na nějaké
úrovni. Jsem si jista, že čím lépe je tato schopnost rozvinuta,
tím snazší má člověk cestu k porozumění a naslouchání své
duši. V jedné rovině si tedy budujete cestu k poznání sama
sebe a ve druhé přímo podpoříte zlepšení svého zraku, když
si budete představovat, jak se vaše oči uzdravují. *
Zavřete oči, uvolněte své tělo a vnímejte svůj dech. Pozorujte dýchání. Doprovázejte ve svých představách vzduch
do svého těla a zase ven. Dostává se nosem do hlavy, dolů
do plic, rozšiřuje hrudník, břicho a vrací se zpět. Dopřejte
si několik dlouhých a pomalých nádechů a výdechů.
Při dalším nádechu požádejte kyslík, aby z nosu
prostupoval přímo do očí. Při každém nádechu vám okysličuje zrak a regeneruje všechny jeho buňky. S výdechem
odchází únava, staré odumřelé buňky a jiné nečistoty.
Potom si představujte, jak s každým výdechem odchází
z očí všechny negativní zadržené emoce jako je strach,
zlost, vztek nebo křivda. Nádech přináší harmonii a lásku.
*
Doporučuji vyzkoušet metodu Josého Silvy, kde se s představivostí
pracuje v hladině alfa.
75
Minulost předurčuje budoucnost
Lidová moudrost říká, jak si kdo ustele, tak si lehne. Naše
chování, pocity, názory, zážitky a zkušenosti dneška a všech
předešlých dnů až k samému okamžiku našeho početí
utvářejí naší budoucnost. Věříte-li na inkarnaci a nesmrtelnost duše, můžete jít v tomto tvrzení ještě dál. Váš
současný život bude následkem životů minulých. Není
rozhodující, zda si nějakou událost na vědomé úrovni
pamatujete nebo ne. Vaše duše si pamatuje vše. I to, na co už
si dávno nevzpomeneme, nás stále ovlivňuje.
Všichni si dokážeme představit v životě okamžiky,
které byly pro nás velmi nepříjemné. Okamžiky, kdy bychom
nejraději daleko utekli, vůbec neexistovali nebo bychom
tu událost úplně ze svého života smazali a vůbec neviděli.
Může to být nehoda, smrt blízké osoby, hádka, špatný vztah
s rodiči nebo rozhovor s nepříjemným kolegou v práci. Není
podstatné, zda se jedná o jednu izolovanou událost nebo
dlouhotrvající působení negativních skutečností. Čím silnější
je špatný zážitek, tím silnější negativní emoce ho doprovází.
Negativní emoce znamená nepříjemné pocity. Může to být
lítost, smutek, vztek, nenávist, křivda nebo třeba i pocit bezmoci.
Když se takový pocit objeví, můžeme ho nechat
„proběhnout“ nebo si s ním nevíme rady a potlačíme ho.
Dáme-li svým pocitům volný průběh, ať už to znamená křik,
pláč, emotivní slovní projev nebo vyzpovídání se blízké
76
osobě, děláme přirozeně to nejlepší pro sebe. U velmi
špatných zážitků může trvat měsíce, než se všechny pocity
dostanou ven a přestanou nás tížit.
Druhou možností je vzniklé negativní pocity potlačit.
Dost možná se sami rozhodneme, že na sobě nedáme znát,
jak se nás situace dotkla. Nebo jsme vyrůstali v rodině, kde je
pláč zbabělostí. Nebo je zážitek natolik silný, že si s ním nevíme rady a prostě ho na vědomé úrovni zapomeneme.
V každém případě si zážitek i s ním spojené pocity v sobě
ponecháváme, situace zůstává nedořešená, neuzavřená
a neseme si ji s sebou dál do života.
Zapomenuté nevyřešené situace nikam samy nezmizí.
Naopak. Aniž si to připustíme, ovlivňují naše názory,
postoje, mohou být zdrojem neadekvátní reakce na jinou
situaci a mohou také stát za různými onemocněními.
Nevyřešená minulost nás bude ovlivňovat tak dlouho, dokud
s tím něco neuděláme.
Negativní pocity ovlivňují zrak
Na vypjaté životní situace reaguje i zrak. Většinou
ne okamžitě v momentě, kdy se událost stane, ale zhruba
do jednoho až dvou let poté. Máte-li nějakou oční vadu,
vzpomeňte si, kdy jste poprvé zjistili, že špatně vidíte.
Hledejte, co se stalo v průběhu jednoho až dvou let předtím.
Nemusí se jednat o nic tragického. Hlavně v případě, kdy si
oční vadu nesete již z dětství, mohou být činiteli z pohledu
dospělého člověka banální skutečnosti. Může to být stěhování, přestup do nové školy, narození sourozence, rozvod
rodičů nebo úraz. Jsou to situace, kde jste jako dítě mohli cítit
77
ohrožení, strach, nejistotu, bezmoc, obavu z nového prostředí, nedostatek pozornosti nebo křivdu.
Ze zkušenosti z našich kurzů mohu říci, že většina
těch, kteří si nesou oční vadu z dětství, našla počátek
zhoršení svého zraku právě v nějaké události z dětství. Oční
vady, které se projeví již u miminek, často souvisí s těžkým
porodem, problémy v těhotenství matky, nebo si je člověk
přináší z předešlého života.
Čím je dítě menší, tím citlivěji vnímá dění kolem
sebe. Samozřejmě k tomu přispíváme i svých chováním
k malým dětem. Myslíme si, že jsou ještě moc malé a ani
nepostřehnou, že se něco děje. Nebereme za důležité dětem
situaci vysvětlit. Jenže právě nejmenší děti okamžitě vycítí
nálady a změny chování svých rodičů. Pokud něčemu
nerozumí, udělají si nakonec úsudek samy, často takový,
že jsou ony viníkem a že je rodiče nemají rádi.
Janet Goodrich, terapeutka zaměřená na zrakové vady dětí
uvádí, že za běžnými dětskými očními vadami vždy stojí
i emoce: pocit méněcennosti, strach z neúspěchu, nedůvěra
v sebe a své nápady, atd. Je velmi důležité dětské psychice
věnovat pozornost. Tím spíš to platí u dětí, které již oční
vadou trpí.
Hledání příčin špatného zraku na emotivní úrovni
Jak již bylo řečeno, většina dospělých, kteří mají oční vadu
od dětského věku, si nese s sebou nevyřešené události ze své
minulosti. Nasazením brýlí vytvářejí zeď pro své emoce.
Uzavírají se za skla, která nedovolí emocím vystoupit na
povrch. Člověk nevědomě vnímá brýle jako svůj ochranný
štít před okolním světem a z části i před svým vlastním
78
nitrem. Bez odložení brýlí nelze neuzavřené uzavřít a tělo
a duši uzdravit. Odložte brýle a věnujte pozornost sobě, svým
pocitům duševním a tělesným. Pokud máte takovou zrakovou
vadu nebo onemocnění, kdy brýle nepoužíváte, můžete
vyzkoušet stejné cvičení, jen si položte otázku: Proč mám to
oční onemocnění nebo tu oční vadu?
Poprvé jsem si toto cvičení zkoušela doma v noci, aby mě
nic nerušilo. Brýle jsem kromě dětství nikdy nenosila,
protože jsem měla vadu pouze na jednom oku, což při
běžném dívání oběma očima nijak nevadilo. Zakryla jsem
si tedy své zdravé oko a místnost kolem mě se rozostřila
natolik, že jsem viděla jen barevné fleky. Přejížděla jsem
očima po místnosti, v duchu zkoumala předměty, které
jsem viděla a čekala, co se stane.
Několik minut se nedělo nic. Pak mě napadlo, že cítím
strach. Řekla jsem si „dobře, je to strach“ a začala jsem
vnímat svírání a tlak uvnitř těla od hrudníku dolů do
břicha. Jakmile jsem na tu oblast těla přenesla pozornost,
stal se tlak ještě intenzivnější a srdce se mi rozbušilo.
V duchu jsem se ptala odkud tento pocit znám, kdy jsem
ho už zažila. Vzpomínek vyplula celá řada.
Pátrala jsem v paměti, kdy to bylo úplně poprvé.
Zastavila jsem se u mateřské školky. Můj rozum mi říkal,
že to tam být nemohlo, tam jsem přece chodila ráda. Ale
moje intuice trvala na svém. Čekala jsem, co se ještě
objeví. Odpovědi přišly samy od sebe. Je to strach
z nového prostředí, kde neznám pravidla. Strach mluvit a
něco dělat, aby to nebylo špatně. Vybavily se mi další,
ještě starší vzpomínky se stejným tématem. Byly to dávno
zapomenuté vzpomínky, které mi najednou dávaly smysl.
Vyzkoušejte si sami, co budete cítit po odložení brýlí.
Možná, že napoprvé se nestane nic. Vytrvejte a budete
79
překvapeni, jak se dávno zapadlé vzpomínky vynoří a ožijí.
Jakmile se vám podaří nějaký pocit a vzpomínku vyvolat,
bude vám jasné, proč se s brýlemi na nose nedokážete
ve zlepšení zraku nikam posunout.
Podaří-li se vám objevit něco ze své minulosti a pochopit, jak se to váže k vaší oční vadě nebo nemoci, můžete
očekávat zlepšení zraku během několika málo dní. Nemusí se
jednat o naprosté uzdravení, ale zaznamenáte jednoznačný
posun. Zkoušejte toto cvičení znovu a znovu a budete
odhalovat své staré emoce, které na chvíli ožijí a pak se rozpustí.
80
Hledání rovnováhy
V celém našem těle, ale i kdekoliv jinde v přírodě, je
rovnováha řídícím faktorem. Pokud se z ní dlouhodobě
vychýlíme, způsobuje to řadu nepříjemností. A nezáleží,
jestli se jedná například o příliš dlouhé sezení nebo naopak
o dlouhou fyzickou námahu bez odpočinku. Vše musí
neustále směřovat k rovnováze.
Rovnováha je úzce spjata se změnou. Abychom
nesetrvávali v jednostranné aktivitě a vyhnuli se negativním
vlivům vychýlení se z rovnováhy, je změna naším celoživotním průvodcem.
Je to právě změna, která nás v životě posunuje dál,
ať už na fyzické nebo duševní úrovni. Pokud budeme opakovat stále to samé, například budeme léta chodit do stejného
zaměstnání a vykonávat naprosto stejnou práci, tak na začátku se budeme učit, pak se zdokonalíme a nakonec se růst
zastaví. To je ten okamžik, kdy je třeba, aby nastala změna:
tedy abychom si našli jinou práci nebo ji něčím oživili a
vrátili se do rovnováhy.
Naše tělo je úžasné v signálech, kterými nám jasně
dává najevo, kdykoliv něco v rovnováze není. Co se stane,
když dlouho sedíte? Začnou vás bolet záda, jste unaveni,
bez energie a dost možná se objeví i problémy s trávením.
To všechno jsou signály našeho těla, že je něco špatně.
Podobně je to v našem příkladu se zaměstnáním. Pokud už se
nemám v práci co učit, vykonávám osm hodin stereotypně
a bezmyšlenkovitě sled nějakých činností, dostaví se nuda,
81
otrávená nálada, nechuť do práce, snížení energie a dost možná tělo onemocní, ve snaze takové práci se vyhnout.
Jakmile něco není v rovnováze, dostáváme od našeho
těla řadu signálů. Problémem však je, že jsme se za roky
života v moderním světě naučili tyto signály ignorovat. Jsme
natolik otupělí vůči svému tělu, že si tyto signály na vědomé
úrovni ani neuvědomíme a přecházíme je. Nebo si je uvědomíme a snažíme se jich zbavit. Když nás bolí hlava nebo v
zádech, vezmeme si prášek proti bolesti, abychom svůj
vnitřní hlas utišili a umrtvili. Pokud se jedná o psychickou
nerovnováhu, hledáme rozptýlení, kompenzujeme nudu
v práci aktivním životem večer nebo možná najdeme
částečné uklidnění v jídle a stimulací chuťových buněk.
Prázdnotu a nudný stereotyp si kompenzujeme jinde v životě.
Lidské tělo je však neústupné a trvá na svém, chce
změnu. Signály, které přecházíme, vymění za silnější
a silnější. Ze záliby v jídle vzniká obezita a závislost na jídle,
bolesti v zádech sekundárně způsobí zakřivení páteře
a snížení hybnosti a nezájem o vykonávanou aktivitu přispěje
ke zhoršenému zraku.
Všechno, co v životě děláme, bychom měli dělat
vědomě a být i duševně přítomni v daném okamžiku. Pokud
to tak není a děláme práci mechanicky, zatímco naše myšlenky běhají po horách nebo leží na pláži u moře, vysíláme
zmatené signály do mozku. Představy, které se promítají ve
zrakovém centru mozku jsou odlišné od obrazů, které naše
oko vnímá. Dochází k rozporu, který v dlouhodobém horizontu způsobuje zhoršení zraku.
Mít sny a představovat si příjemné situace je naprosto
v pořádku a má pro nás velké pozitivní účinky, ale nikoliv
s otevřenýma očima! Když dělám jednu aktivitu, tak není
dobře být myšlenkami jinde. Vše co děláme, bychom měli
82
dělat rádi a s plnou pozorností. Jasným příkladem jsou děti.
Čím je dítě menší, tím spíš dělá jen to, co opravdu chce a výrazně dává najevo, když aktivita není v souladu s jeho
zájmem. Malé děti přirozeně přesouvají svoji pozornost
celou. Proto se někdy zdá, že vůbec při hraní nevnímají, co se
děje okolo. Plně se vžijí do své aktivity. S přibývajícími lety
se ovšem všichni učíme, že různé činnosti se prostě dělat
musí, nehledě na to, jestli je to zábavné. Paradoxně většina
dospělých už ani neočekává, že by chodila do zaměstnání,
které by je opravdu bavilo nebo se setkávala s lidmi, se kterými si opravdu mají co říct.
Běžně používané rčení „Nechci to ani vidět“ má v sobě více pravdy, než si myslíme. Pokud máme v životě
činnosti, které bychom raději neviděli nebo jsme obklopeni
lidmi, o kterých si to myslíme, tak se tento postoj může
odrazit ve zhoršeném zraku.
Jak znovu najít rovnováhu
Hledáme-li rovnováhu, nutně musíme něco ve svém životě
změnit. Bez změny to nepůjde. Proto každý, kdo si chce
zlepšit zrak, musí počítat s tím, že bude muset na nějaké
úrovni opustit své zvyky a dělat něco jinak.
Všichni víme, co je pro nás nejlepší. Respektive, měli
bychom to vědět. Pokud bychom od mala žili v souladu
se svojí duší, věřili ve svou vlastní duševní sílu, rozvíjeli
vnímavost, intuici a naslouchání, nebylo by třeba žádných
poradců, odborníků nebo lékařů. Tím bychom převzali plnou
zodpovědnost za vše, co se s námi děje. Snadno bychom
se dokázali vrátit do stavu rovnováhy.
83
Pro většinu z nás to je ovšem utopie, což je i díky historickému vývoji střední Evropy logické. Žijeme v oblasti, kde
je kladen největší důraz na rozvoj materiální a vědecký. Co
nemůže být vědecky prokázáno se potírá. Ústředním tématem
dospělých jsou finance a vše, co s nimi souvisí. Většina úsilí
je vynakládaná k dosažení finančních a materiálních cílů a to
bez ohledu na to, zda nás daná aktivita opravdu vnitřně
naplňuje. Peníze se staly nejvyšší hodnotou. Už malým školákům říkáme „uč se, ať z tebe něco je“. Tím „něco“
zpravidla myslíme dobře finančně ohodnocené zaměstnání.
Není na tom obecně nic špatného, pokud bychom zároveň
rozvíjeli i své duševní schopnosti.
Máme-li štěstí, jsou prestižní obory zároveň tím, po
čem naše duše prahne. Pak je to dokonalá shoda. Když tomu
tak není, dokážeme krátkodobě duši potlačovat, ale v delším
horizontu se to jistě projeví a duše nás bude tlačit do
rovnováhy. Stejný princip se týká všech dalších oblastí
života, jako je partnerství, výchova dětí, zájmy a cokoliv
dalšího.
Chronická onemocnění, vážné nemoci stejně jako
oční vady nebo dlouhodobý neúspěch v některé oblasti života
jsou jasnými signály narušené rovnováhy. Chybou většiny
lidí v takových případech je bezmezné spoléhání se na cizí
pomoc. Nikdo nás nezná lépe než se známe my sami. Dobrý
léčitel nebo jiný odborník ukáže cestu, kterou se vydat
a ostatní už nechá na vás. Je to cesta ke své vlastní duši,
protože veškeré poznání naleznete uvnitř sebe.
84
Část pátá
VĚNOVÁNO RODIČŮM
85
Škola základ života…nebo ne?
Ve škole tráví děti velkou část svého dětství. Pominu-li
nepovinné zájmové kroužky, je to určitě pět hodin denně.
To je více než jedna třetina aktivního dne dítěte. To samo o
sobě je dostačujícím důvodem k tomu, abychom výběru
školy věnovali velkou pozornost.
Zamysleli jste se někdy nad tím, co je vlastně cílem
školní docházky? Pokud se na školství podíváme z hlediska
historie, tak byla výuka ve svých prvotních počátcích
privilegiem zámožných rodičů, kteří si mohli dovolit postrádat svojí dětskou pracovní sílu a ještě k tomu platit za
výuku. Vzdělávané děti vyvážily praktické dovednosti rozvojem duševních schopností a měly jednoznačně zaručené vyšší
postavení a uplatnění ve společnosti. Od doby individuální
výuky prošlo školství dlouhým vývojem, přes nepovinnou a
později povinnou školní docházku do místních škol, až po
rozsáhlý vzdělávací systém jako známe dnes. Už dávno nejde
o výuku několika hodin týdně, která by obohatila dítě o duševní znalosti a zpestřila mu tak každodenní venkovní
aktivity a manuální práci.
Z dnešního vzdělávacího systému nabývám dojmu,
že se učíme proto, abychom se učili. Jinak si nedokážu vysvětlit, k čemu je dětem tolik informací, kterým ani nerozumí
a jen se je učí nazpaměť. Určitě by bylo zajímavé udělat
průzkum, kolik ze všech těch školních informací člověk
v životě k něčemu použije. Měla jsem možnost kromě české
státní školy navštěvovat několik škol zahraničních a byla
86
jsem mile překvapená. K dosažení stejného výsledku vede
totiž i mnohem příjemnější cesta, méně časově náročná, bez
zbytečného pamatování si faktů a se vzájemným respektem
mezi učitelem a žákem.
Vzděláváním bereme dětem jejich dětství
Dnes je módním trendem seznamovat děti s výukou už ve
školkách. V mateřských centrech vidíme kurzy angličtiny
pro děti od 1,5 roku, ve školkách se děti učí písmenka a čísla
a na třídní schůzce prvňáčků paní učitelka poděkuje rodičům,
kteří naučili své děti číst před vstupem do školy. Vzdělávací
kroužky se stávají důležitější než prolézačky před domem
a výlety do přírody. Svět písmen a čísel se nám sám vtírá
do bytu s hračkami pro dvouleté děti. My rodiče této davové
psychóze snadno podléháme a jsme pyšní na svá čtyřletá
dítka, která umí písmenka.
Nezapomněli jsme, že to jsou především děti? Malé
živé bytosti, které se chtějí ze života radovat, užívat si každé
chvilky volnosti, zkoumání světa a hraní? Když si vzpomeneme na své dětství, na zážitky, které nám zůstaly v hlavě
celý život, tak to budou nejspíš vzpomínky na prázdniny u
babičky, první tábor a spaní pod stanem, první dětské lásky
nebo vzpomínky na zábavu s kamarády ze školy. Jsme vystaveni neustálému tlaku na vzdělávání svých dětí, že úplně
zapomínáme, jací jsme ve věku našich dětí byli my, co se
nám líbilo, co nás bavilo.
Ale vraťme se zpátky k naší původní otázce, jaký je
cíl školní docházky. Zjistíme, že dávno nejde o zajištění lepší
budoucnosti, neboť neplatí přímá úměrnost mezi počtem
absolvovaných kurzů a škol a šťastnou budoucností. Bylo
87
prokázáno, že neplatí ani přímá úměra mezi inteligencí a šťastným životem. To, co je primárně důležité, je rovnováha.
Školské vzdělání je pouze jedním střípkem, dílkem
skládačky, podstatným pro šťastný život, ale zdaleka ne
jediným. Pokud škola zabírá většinu času a pozornosti,
nedostává se na jiné stejně důležité aktivity a nerovnováha
se brzy projeví.
Právě výsledkem takové nerovnováhy může být
zhoršení zraku. Není výjimkou, že děti které nosí brýle již
ve školce, jsou často právě ty, které se naučily číst velmi
brzy. Čtení je pro zrak náročné. Je to nepřirozená aktivita,
omezuje zdravý pohyb oka, zatěžuje nervovou soustavu,
proto je nezbytné čtení dostatečně kompenzovat. Tím spíš,
pokud se učí číst dítě, které pro to ještě není připravené,
může se oční vada projevit.
Možná vás teď napadne, kdy je tedy ten správný čas,
aby se děti učily číst. Žádná obecně správná odpověď
neexistuje. Každé dítě je originál a tak je k němu třeba
přistupovat. Doporučuji čtení neurychlovat. V životě není
pro dítě nijak důležité, jestli se naučí číst v pěti nebo osmi
letech.
Běžné školy nepodporují individualitu dětí
Celou základní školou nás provází předpoklad, že děti jsou
identické co do velikosti, povahy, rychlosti vývoje a chápání.
Školní systém bere děti jako housky v obchodě – co je menší,
větší, slanější nebo méně výrazné chuti, než pomyslný
průměr, neodpovídá normě a je třeba to změnit. Týká se to
většiny aspektů školství. Kdo neodpovídá normě, je potrestán
horší známkou. Škola nerozvíjí děti v tom, v čem jsou silné.
88
Škola se snaží, aby si děti byly co nejvíce podobné a aby byly
silné ve všem.
Všimnete si toho už v první třídě. Všechny lavice
a židle jsou stejné, jakoby děti byly zboží a „dodávaly“ se
v jednotném provedení. Školní osnovy jsou stejné pro všechny. Žádné rozdíly. Individualita je jasně nežádoucí.
Z našich dětí se během let ve škole stávají živé
encyklopedie, bez vlastního názoru, pocitů, emocí a identity.
Po letech strávených v lavicích velkých budov opouštějí
školu mladí lidé s brýlemi, plni teoretických vědomostí bez
souvislostí, bez zdravé sebeúcty a sebedůvěry, hlásající
názor, který si někde přečetly, a kterému mnohdy ani samy
nerozumí. Snad nevědomky k tomu přispívají i sami vyučující. Nedávno zmínila moje známá, že na třídních
schůzkách si vyučující stěžovali, že je s dětmi těžké pořízení,
protože každé chce projevit svůj názor. Tím apelovali
na rodiče, aby dětem doma domluvili.
Děti, které opustí školní lavici, velkou část svého
dalšího života často stráví hledáním sebe sama, otevíráním
se světu, objevováním příčin a souvislostí a všeho toho, co
mají v sobě všechny děti, o co je vzdělávací systém připravil
a v nich zadupal až do jejich samotného nitra.
Strach a negativní emoce mohou zhoršit zrak
Není to zdaleka jen předčasné čtení, které vede k očním
vadám. Velkým faktorem, který stojí nejen za špatným zrakem, ale i různými dětskými nemocemi, je strach. Ve spojení
se školou je to celá řada situací, které strach vyvolávají. Už
samotný nástup do první třídy může provázet strach dítěte,
jestli to zvládne a jestli splní očekávání rodičů. Tím spíš
89
pokud před začátkem školy používají rodiče školu jako
strašáka a říkají věty typu „počkej, až budeš chodit do školy,
tam tě naučí jak se chovat“.
Nejčastější příčinou strachu je známkování. Funguje
jako negativní motivace. Děti tráví spoustu času učením se
věcem, které je naprosto nezajímají nebo kterým vlastně ani
nerozumí. Nicméně je třeba se je naučit právě kvůli známce.
Vzniká tím celá řada negativ a strachů. Není divu, že to dítě
nechce vidět a tělo jen reaguje na nevyslovené přání zhoršením zraku. Strach je silná negativní emoce. Pokud je dlouhodobý nebo častý, způsobuje napětí v těle, především
v horní polovině zad, a může mít za následek zhoršení zraku.
Lze vzdělávat děti lépe a zdravěji?
Ve většině státních škol se výuka nijak zásadně nezměnila
od doby, kdy jsme v lavicích seděli my. S jedinou výjimkou:
výrazně přibylo informací, které děti musí vstřebat a naučit
se je. Výuka je zpravidla monologem vyučujícího, protkaná
jeho dotazy směrem k dětem. Není obvyklé, aby se děti učily
formou diskuze mezi sebou, osobní zkušeností ať už ve třídě
nebo venku v přírodě, nebo aby měly k výkladu své poznámky a názory. Na většině škol se děti aktivně neúčastní, jsou
pasivními přijímači informací. Nejen že je pro ně pak těžší
rozumět souvislostem a obsah si zapamatovat, ale je zároveň
těžké udržet pozornost a zájem.
Vlastní názor ve školách aktivně podporován není,
je třeba umět a znát co je v učebnici, nic míň, mnohdy ani nic
víc. Zdravá sebedůvěra budovaná zapojováním dětí do výuky
již od jejich vstupu do školy chybí. Nedostatek sebedůvěry
90
je společným jmenovatelem většiny běžných dětských očních
vad jako je krátkozrakost, dalekozrakost nebo astigmatismus.
Jak to udělat lépe? Proces učení probíhá nejefektivněji, pokud je dítě již připravené obsah přijmout. To
znamená, že je ve fázi vývoje, kdy je na to připravené a
zároveň, kdy ho forma učení baví. Je to stejné, jako když se
třeba děti učí chodit. Zatímco některé roční dítě již pěkně
chodí, jiné ještě v tom věku není na chůzi vývojem připravené a tudíž budete zbytečně plýtvat energií ho to učit,
navíc tím můžete způsobit špatný návyk chůze nebo do budoucna emocionální bariéru.
V této souvislosti musím uvést přímou zkušenost své
kamarádky, která učí na základní škole. Bavily jsme se o
výuce cizích jazyků. Má možnost sledovat vývoj dětí od
první třídy až po devátou. Podle její zkušenosti nemá
výuka cizích jazyků význam přibližně až do čtvrté třídy.
Zdá se, že mezi čtvrtou a šestou třídou je většina dětí
připravená na učení se cizích jazyků a tempo, jakým cizí
řeč vstřebávají, je nesrovnatelné s předchozími roky.
Není tedy lepší nechat dítě si venku hrát, než mu
od batolete plést hlavu kurzem angličtiny?
Pokud počkáte, až bude dítě samo připravené a bude mít
pozitivní motivaci, bude proces učení velmi rychlý, bez
negativních zkušeností a přílišného výdeje energie.
Důkazem je pro mně i moje kamarádka, která své dva syny
učila čtyři roky sama doma. Výuka jí zabrala pouhou
hodinu denně. Zatímco děti mezi první a čtvrtou třídou
stráví ve škole v průměru 5 vyučovacích hodin denně,
při domácí výuce šlo naučit děti to samé za hodinu denně.
Zajímalo mě, jak toho moje kamarádka dosáhla.
Podle jejího názoru je školní výuka vysoce neefektivní,
91
protože se nedokáže věnovat dětem podle jejich potřeb.
Říkala mi, že když například klukům nešlo počítání, tak se
s nimi u toho zdržela tak dlouho, než to doopravdy zvládli
a pochopili. O to rychleji se potom posunuli v navazující
látce. A naopak, když bylo něco pro chlapce lehké, nebylo
třeba se nad tím dlouho zastavovat.
Věřím, že vystihla přesně podstatu učení. Výsledkem
pro ni bylo, že měla spoustu času na výlety, hraní a zábavu. Když děti začaly chodit do klasické školy, neměly
žádný problém s adaptací a vynikaly mezi spolužáky svými znalostmi.
Princip výuky, kde se předpokládá, že všechny děti se budou
učit stejné věci ve stejnou dobu, je zdrojem řady negativních
pocitů. Může to být strach, že to nezvládnu nebo naopak
nuda a nezájem, když mi tempo výuky přijde moc pomalé.
V obou případech bude pozornost dítěte odvedena od vyučování a myšlenky buď budou dál rozvíjet niterní negativní
pocity, nebo naopak budou běhat venku po hřišti. Nepřítomný pohled a nehybné oči bezpečně prozradí, kdy naše oči
a mysl nejsou v souladu. Oko vidí paní učitelku, ovšem v
mozku se odvíjí naprosto odlišné představy. V hlavě nastává
zmatek. Přirozený proces vědomého dívání je narušen a vytváří se chybný nový vzorec, který je díky dlouholetému
opakování silně zakořeněn. Pak se ani nemůžeme divit, že na
naši otázku „Co bylo dneska ve škole?“ odpovídají děti své
nezúčastněné „nevím“ a mizí nám rychle z dohledu.
To, co se většina dětí naučí ve škole výborně, je potlačovat své pocity a chovat se nepřirozeně. Dlouhodobým
potlačením pocitů se nejen odloučí od své identity, ale ztratí i
pojem rovnováhy. Uvíznutí v negativní emoci způsobuje
vnitřní napětí a téměř vždy má svůj odraz na fyzické úrovni.
A právě zhoršení zraku je častým následkem.
92
Bývají to právě často děti s brýlemi, které se školní docházce
z našeho pohledu rodiče dobře přizpůsobily. Mají pěkné
známky a učitelé je chválí. Vzpomeňte si na svá léta školou
povinná. V každé třídě je nějaké dítě vyhlášeným „rušitelem“
vyučování – a jak často právě tyto děti nosí brýle? Překvapivě málokdy.
Naše generace neměla na výběr. Systém vzdělávání
byl jednotný. Dnešní doba je pro děti v něčem lepší a v něčem horší. Můžete najít školy státní s příjemnějším přístupem, nebo školy soukromé (alternativní), kde se děti
mohou rozvíjet podle svého vlastního tempa. To je jednoznačně velké plus. Velmi oceňuji školy, které se skutečně
snaží děti učit během výuky a neplní volný čas dětí domácími
úkoly.
Všichni se rozhodujeme podle našich osobních možností a podle toho, co se nabízí v okolí bydliště. V dnešní
době však v oblasti organizovaného vzdělávání jednoznačně
platí, že méně je více.
Z hlediska zaneprázdněného a starostlivého rodiče
rozumím, že jsou upřednostňovány školy, kde je spousta
kroužků a někteří rodiče dokonce hodnotí pozitivně tři úkoly
denně pro malé prvňáčky. To vše s odůvodněním, že alespoň
má celý den co dělat, nebude kdo ví kde běhat a něco se
naučí. Je však třeba zvážit, jestli je to opravdu pro dobro dětí.
Pokud chcete, aby si dítě zachovalo v životě zdraví,
rovnováhu, uvědomění si sebe sama, naučilo se samostatnosti, sebedůvěře, chápání souvislostí a mělo svůj vlastní
názor, musíte především brát v úvahu jeho jedinečnost.
Není v historii ojedinělé, že význačné osobnosti měly
často na studiích problémy a zdaleka nebyly premianty třídy.
Vnímejte školu jako jeden malý dílek skládanky a dbejte
93
na to, aby zbyl čas na dětské hry venku, volnost a vyjádření
vlastní identity.
Úskalí zájmových kroužků
Rozvoj všemožných zájmových kroužků pro děti je v posledních letech neuvěřitelný. Týká se to samozřejmě především velkých a středních měst. Kroužky jsou mezi rodiči
oblíbené. To je logické, protože o dítě je postaráno, je v bezpečí a jak všichni organizátoři kroužků hlásají, učí se
potřebné dovednosti. Proč tedy nedat na každý den nějaký
kroužek, když se dítě zabaví, něco naučí a rodiče mají čas
na jiné věci?
Zájmové kroužky mají i svá negativa, která rozhodně
nejsou zanedbatelná. Psychologové doporučují pro menší děti
pouze jeden kroužek a pro větší děti maximálně dva.
Důvodů k opatrnosti je hned několik. Odhaduji, že přes 90%
všech kroužků (a dost možná je to procento ještě větší)
se odehrává uvnitř budov. Ať je to třída, klubovna nebo velká
tělocvična, dítě nemá kontakt s přírodou, je v umělém
vzduchu, osvětlení a prostředí. Tento fakt považuji za nejpodstatnější.
Druhým negativem kroužků je přílišná organizovanost. Zájmové aktivity jsou zpravidla řízené a
v podstatě se dětem říká, co mají dělat. Děti pak nerozvíjí své
vlastní nápady (nebo jen v omezené míře), nevymýšlejí své
hry a v okamžiku, kdy mají skutečně čas jen pro sebe,
nevědí, co mají dělat.
Další, co se mi na kroužkách nelíbí, je neustálá
přítomnost dospělého. Pro děti je přirozené tvořit své vlastní
skupiny, kde jsou jen děti, s různými věkovými rozdíly,
94
ale bez dospělých. To, co bylo před desítkami let běžné, že si
děti z okolních domů hrály samy spolu venku, dnes téměř
neexistuje. Na kroužkách tvořících vyrábí každé dítě něco
svého, jen výjimečně se společně pracuje na jednom díle.
Kroužky sportovní sice většinou vytvářejí skupiny dětí,
ale pravidla jsou daná dospělými.
Nezapomínejte na možné přetížení dětského organismu. Čím více kroužků, tím více informací, požadavků,
zákazů, příkazů a pravidel. I když se nám děti zdají
neúnavné, není tomu tak co se týká organizovaných aktivit.
Ty jsou pro ně zátěží.
Jaké zájmové aktivity volit
S výběrem kroužků je potřeba přihlédnout i k ostatním
aktivitám dítěte. Pokud žijete na venkově a máte dítě, které je
často a rádo venku, může pro něj být tvořivý nebo hudební
kroužek novou inspirací. Převážná část městských dětí však
tráví příliš času uvnitř budov, proto je na místě volit kroužek
venku v přírodě. Nezapomínejte, že pro zdravý zrak je
potřeba dostatek pohybu, čerstvý vzduch a sluníčko. Tím
spíš, pokud dítě již nějakou oční vadou trpí.
Možná vy už máte jasno, jaká aktivita by pro vaše
dítě byla ideální, jenže váš syn nebo dcera by chtěli něco
jiného. Pak je potřeba skutečně zvážit výsledné rozhodnutí.
Vzpomínám si, když jsem se svojí dcerkou chodila
do kurzu plavání miminek. Byla tam maminka s chlapečkem, který po každé začal plakat už jak bazén uviděl.
Neuvěřitelně se klepal, ještě než ho maminka vůbec dala
do vody a nepřestal plakat, než uběhlo těch nekonečných
dvacet minut a byl zabalený v osušce. Vůbec se nedivím,
95
že pak několikrát chyběl. Byl nemocný se záněty středního ucha na levém i pravém uchu. Tím si kromě několika
absencí zajistil, že se po zbytek kurzu nemusel potápět.
Jaký má taková aktivita pro chlapce smysl? Co brání
nechat dítě být, když se mu to tolik nelíbí a zkusit plavání
o pár let později?
Je zajímavé, jak někdy lpíme na svých názorech. Jsme věrně
přesvědčeni, že děláme pro dítě to nejlepší, a přitom mu svou
tvrdohlavostí škodíme.
Nedávno u nás byla paní na konzultaci kvůli své nejmladší
dvouleté dceři. Povídali jsme si o možnostech zlepšení
zraku holčičky a dostali jsme se také na téma kroužků,
kam dcerka chodí nebo bude chodit. A najednou mě
zarazilo, když paní říkala, že obě její starší dcery se učí
hrát na piano, takže tato nejmladší bude hrát také. Naučit
se hrát na piano brala jako samozřejmou povinnost. Jinak
si její děti mohly volit jaké kroužky chtěly.
Pokud má k pianu dítě dobrý vztah a chce se
na něj učit, je to v pořádku. Otázkou zůstává, zda by si
samo zvolilo také piano, pokud by mělo volbu? Nebo se
bude učit hrát, protože je poslušné a nechce, aby se na něj
rodiče zlobili?
Každý z nás je jedinečný. Naše potřeby, touhy, záliby, zájmy,
to vše je rozmanité a navíc se v čase vyvíjí a mění. Rodiče
mají někdy příliš přísná pravidla s ohledem na zájmy svých
dětí. Je v pořádku dětem nabídnout zájmové aktivity
a samozřejmě prvně nabídnu to, co se líbí mně. Ale jaký má
význam trvat na něčem, co chci já a mé dítě nikoliv? Poskytněte dětem inspiraci a dejte jim příležitost, ale nelpěte na ní,
když se v ní dítě „nenajde“.
96
Hračky a proč méně znamená více
Vyrábí se tuny nejrůznějších hraček pro všechny věkové
kategorie. Výrobci hraček jsou skutečně velmi chytří. Velká
část hraček se totiž tváří nejen jako hračky, ale jako naprosto
nezbytná pomůcka pro vaše dítě, aby se naučilo chodit,
mluvit, správně hýbat prsty, rozlišovat barvy, číst, logicky
uvažovat, atd. Prostě dnešní výrobci hraček v rodičích
vyvolávají dojem, že právě bez jejich hračky bude dítě neschopné. Existuje ještě druhá velká skupina hraček. Ty jsou
také velmi „vychytralé“. Na svých obalech hlásají, že právě
s touto hračkou si vaše dítě bude hrát dlouhé a dlouhé
hodiny. Nepřímo tedy unaveným rodičům slibují, že se o jejich potomka řádně postarají hračky, zatímco rodič se může
věnovat něčemu jinému.
Jak to tedy vypadá ve velké většině domácností? Díky
levným plastovým hračkám je vesměs každá rodina s dětmi
zásobená tolika hračkami, že už je není kam dávat. Pak přece
není potřeba dítě posílat ven, když se doma zabaví samo
a ještě k tomu se toho spoustu naučí.
Dokážete si ještě představit svět bez plastových
hraček, počítačových her a sociálních sítí? Dobu, kdy měly
děti jednu látkovou panenku, pár dřevěných postaviček,
kostky a míč? Pro mě je to generace mých babiček. A ani
jedna by své dětství za dnešní nevyměnila. Jejich hřištěm
byla příroda a kolektiv dětí, bez pravidel dospělých, s vlastní
fantazií, pohybem, volností a svobodou rozvíjet se podle
vlastních potřeb.
97
Dnešním dětem kupujeme další a další hračky, aby se doma
nenudily, a aby se již od narození něco učily. Hračky se
stávají lacinou náhražkou přírody a nezbytných aktivit
podněcujících kreativitu. Většina hraček nepřímo přispívá
ke zhoršenému zraku. Tedy samotné hračky většinou škodlivé nejsou. Díky nim však chodí děti málo ven a přetěžují
svůj zrak. Většina hraček zaměstnává dítě především zrakově
a to jen při zaostření na blízko. To je velký rozdíl oproti venkovním dětským hrám, kde většinou nemusí zrakem vnímat
jednotlivé detaily, ale celou scénu. Venku je podstatný pohyb
celého těla, obratnost a vzájemná souhra všech smyslů.
Většina běžných hraček nejenže dítě nenaučí nic,
co by se nemohlo naučit samo, ale ani dítě na dlouho nezabaví. Tím se rodič dostává pod tlak pořizování dalších a
dalších hraček, které opět brzy upadnou v zapomnění.
Ukázkovým příkladem je moje známá s dvěma dětmi,
dvouletou dcerkou a sedmiletým synem. V jejich bytě
je tolik hraček, kolik se jen dá do panelákového bytu dát,
aby se dalo projít z místnosti do místnosti. Syn chodí
po škole každý den do družiny nebo na kroužky, takže ven
se dostane málo. Není se moc čemu divit, že již nosí silné
brýle. A přesto, že je žena každé dopoledne s dcerkou
sama, ven nejdou, protože mají přeci dost zábavy doma.
Zrak má neuvěřitelnou schopnost přizpůsobovat se vnějšímu
prostředí. Když se děti pohybují převážně uvnitř budov
a věnují se činnosti vyžadující soustředění na blízko, oko se
postupně přizpůsobí a do větší či menší míry vyřadí ostrý
pohled do dálky z funkce.
98
Jak se rozumně vymanit z dnešního světa zbytečných
hraček? Můžete zkusit některé z následujících tipů:
1. Méně znamená více. Když má dítě příliš mnoho
hraček, nedokáže si vybrat a nehraje si s ničím.
2. Pořizujte hračky, se kterými se dá hrát různorodě
a podněcují fantazii (např. kostky, stavebnice,
míč).
3. Spoustu hraček si můžete vyrobit sami s dětmi.
Samotná výroba bude pro děti zábavou a ponechá
jim prostor pro zapojení vlastní fantazie a zručnosti.
4. Volte jednoduchost. Děti si své hračky mohou dále
vylepšovat podle svých představ.
5. Upřednostňujte hračky, které podněcují pohyb dětí
(trampolína, kolo, brusle, atd.). To je důležité
zejména u školáků.
Rozvoj představivosti a fantazie je v dětství přirozeně
obrovský. Paradoxem je, že většina hraček k rozvoji neslouží,
ale naopak ho utlumuje. Pokud má dítě hrnec a vařečku,
má spoustu možností, protože může třeba vařit, hrát na
buben, udělat si rytířskou výzbroj nebo bude z hrnce loď
s pádlem pro nějakého plyšáka. Stejně tak dítě vymyslí řadu
činností s míčem. Ale pokud má patnáct různých autíček
nebo panenek s nejrůznějšími doplňky, tak to nenabízí o moc
větší kreativitu než jedno autíčko a jedna obyčejná panenka.
Schopnost představivosti a fantazie jsou jedním
z podstatných činitelů zdravého zraku. Podporujte děti, ať si
s hračkami hrají svým vlastním způsobem a vymýšlejí si svá
pravidla a hry.
99
Příroda jako nekonečný zdroj fantazie
Pro dětskou fantazii je příroda nekonečnou inspirací. Při stavění skrýší ve větvích stromů, lezení a skákání po kamenech
nebo hraní si na indiány rozvíjí dětskou představivost a
fyzickou zdatnost. Příroda je neustálým impulsem ke
zkoumání příčin, důvodů a chápání souvislostí.
Příroda je zároveň úžasným zdrojem hojnosti, kde se
děti nebudou neustále hádat a soutěžit. Větví, kamínků, šišek
a všeho dalšího je nepřeberné množství. Není to jako
na hřišti, kde se dítě neustále s ostatními přetahuje o červenou lopatku, motorku nebo místo na houpačce. Příroda
nabízí prostor i hračky pro všechny.
Budete-li trávit co nejvíce času venku v přírodě,
zajistíte si dostatek přísunu denního světla, přirozený vzduch,
příliv kyslíku, pohyb, rozvoj fantazie, porozumění a fyzickou
zdatnost. Navíc budete méně nemocní, neboť posílíte svoji
imunitu přirozenou cestou.
Pokud se zároveň vyhnete modernímu trendu orientace na výsledky, budete vy i vaše děti v přírodě šťastní a
budete ji milovat. Představa většiny dětí o výletu nebo
jakémkoliv pobytu v přírodě zpravidla není spojena s myšlenkou ujet na kole za den sto kilometrů, přejít pohoří
Krkonoš nebo vůbec dostat se podle plánu z jednoho místa
do jiného místa. Děti na rozdíl od nás dospělých ještě nezapomněly žít v přítomnosti.
Představte si, že vyrazíte na výlet a po prvních dvě stě
metrech je potok s lávkou. Vy bez povšimnutí přejdete
na druhou stranu, ovšem vaše děti nevidí obyčejný potok
s lávkou. Vidí, jak se z lávky dá skákat do potoka, na lávce
se dá houpat, můžou postavit na potoce hráz, posílat lodičky
z kůry, cákat, hledat ryby nebo jiné živočichy a dělat spoustu
100
dalších zajímavých aktivit. Chtějí si to všechno podle své
fantazie vyzkoušet a nezajímá je v tu chvíli pokračování
po cestě dál. Pokud budete trvat na svém, jejich nadšení
pro přírodu vymizí a jejich představa o nudnosti přírody jim
přetrvá do dospělosti.
Dejte sobě i svým dětem možnost objevit krásu
přírody. Ovšem zatímco nás dospělé většinou uchvátí krásná
vyhlídka, děti vidí kouzlo přírody jinde. Nevnucujte jim
své názory, nechte je být, ať jdou svojí cestou a samy
objevují ve svém vlastním tempu.
Rozmanitost přírody vám poskytne dostatek inspirace
pro výlety, můžete jet pokaždé jinam nebo se naopak často
vracet na stejná místa a děti tam vždy najdou něco nového.
Všichni (a děti obzvlášť) milujeme dobrodružství. Pokud
se občas vydáte do méně navštěvovaných míst nebo se v lese
ztratíte, určitě vám v hlavě utkví nezapomenutelný zážitek.
Jestli nepatříte mezi milovníky výletů, postačí i zahrádka. Poskytne vám dostatek různorodých činností venku a
je jen na vás, jestli si raději čtete nebo upravujete záhonky.
Dětem pro dostatek podnětů poslouží malá dílnička pro kutily, krmítko pro sledování ptáků, jezírko, záhonek pro malé
zahradníky nebo naopak volná plocha pro hry s míčem.
Budováním lásky k přírodě ve vašich dětech si
ušetříte nekonečné diskuze o sledování televize, trávení
hodin na internetu nebo počítačovými hrami. Když jste venku
a žádné z moderních lákadel není k dispozici, nemusíte
neustále říkat ne. A to se zdaleka netýká jen dětí. Vždyť kolik
z nás dospělých prosedí několik hodin večer a o víkendech
před monitorem nebo televizí, protože se nic zajímavějšího
nenabízí?
101
Čtení, počítač a televize
Zhoršuje čtení, počítač a televize zrak? Tato otázka je snad
tou nejčastější na všech našich kurzech a konzultacích.
Odpověď není úplně jednoduchá. Záleží v jakém rozsahu
a jak se čtení, počítači a televizi dítě (nebo dospělý) věnuje
a také jakými aktivitami vyplňuje zbytek dne.
Podívejte se na běžný den svého dítěte. Kolik času
stráví venku volným pohybem? Kolik času čte? A jak dlouho
se dívá na televizi nebo na monitor počítače?
Řekla bych, že běžný školák je na tom asi zhruba takto:
ráno jde do školy, řekněme že je patnáct minut venku.
Pak stráví do dvou hodin odpoledne ve škole, uvnitř
budovy s umělým osvětlením. Po škole má kroužek a tudíž až v půl čtvrté má povinnosti za sebou. Jde domů
(patnáct minut procházka venku), hodinku mu zabere domácí příprava na další den. To už je téměř pět hodin.
Zbývá zhruba 3-5 hodin než jde spát.
Když se rozhodne, že bude hodinu hrát hry na počítači, pak se podívá na jeden film a před spaním si bude
číst, tak se vám to nebude zdát špatné, že? Nakonec hodinka na počítači za den přece nic není, když vy
v kanceláři koukáte do monitoru téměř celý den. A jeden
film, to je také v pořádku, vždyť vy si také večer občas
sednete k televizi. Co na takový běžný den řekne zrak?
102
Ve škole se zrak namáhá, zaostřuje jen na blízko a trpí umělým osvětlením. Pohyb je tam až na výjimky zanedbatelný a
o čerstvém vzduchu se moc mluvit nedá. Odpolední kroužek
je na tom stejně, pokud se tedy nejedná o pohybovou aktivitu
venku. Domácí příprava je další zátěží zraku. Když se tedy
do pěti hodin zrak jen vyčerpává, měla by logicky následovat
aktivita pro zrak relaxační. Zatím to bylo jen 30 minut venku.
Počítač, televize a čtení je sice zpravidla relaxací pro dětskou
mysl, ale obrovskou zátěží pro zrak a celou nervovou soustavu. Uvedený scénář je tedy špatný a přímo nahrává očním
vadám.
Jak počítač a televize působí na zrak
Co se vlastně děje se zrakem při sledování monitoru počítače? Jedná se o monotónní činnost, kdy se oko zafixuje na
krátkou vzdálenost. Přirozené přeostřování z dálky do blízka
a opačně je tím narušené a nutíme oko zůstávat v jedné
vzdálenosti. Navíc je pohyb oka omezený na rozsah monitoru. Sledováním monitoru silně omezujeme nejen pohyb
očí, ale i celého těla. Tělo se nehýbe, čímž nedochází
k důkladnému okysličení a následně není zrak dostatečně
vyživovaný. Dlouhodobé nepřerušené sledování monitoru
zákonitě přispívá ke špatnému sezení a náchylnosti k napětí
a ztuhlosti těla.
Dalším negativem práce na počítači je jeho vyzařování. Monitor svítí nepřirozeným světlem, které neustále
bliká (což si neuvědomujeme, ale oko to vnímá) a zaostřování je velmi náročné. Při sledování televize je to
identické, snad s jedinou nepatrnou výhodou, že můžeme
sedět dál od obrazovky.
103
Čtení a jeho vliv na zrak
Čtení je v některých aspektech odlišné než televize a monitor. Knížka alespoň nezáří a neunavuje zrak blikáním.
Negativem ale naopak je stereotypní pohyb oka zleva doprava. Oko má většinou ještě menší rozsah pohybu, než při
sledování televize nebo monitoru. Také standardní kombinace černého písma na bílém pozadí při dlouhodobém čtení
zrak unavujeme a navíc se vychylujeme z přirozené rovnováhy barevné palety.
Už ve škole jsme se učili, že je dobře hodně číst. To
souvisí s představivostí. Čtení na rozdíl od televize a monitoru představivost aktivuje a rozvíjí. To je bezesporu velké
plus a z mého pohledu dokáže převážit i již zmiňovaná negativa.
Ve všem je ale potřeba rovnováha. To platí i pro
čtení. Když věnujeme knížkám příliš mnoho času bez přestávek, stává se z toho pro zrakovou soustavu problém. Při
čtení knížky oko vidí písmenka – tedy černé tvary na bílém
pozadí. Tento vjem přenáší do zrakového centra v mozku.
Jenže tím, jak se do děje knížky ponoříme, přestáváme
vnímat písmenka a v hlavě nám ožívají příběhy. Nastává tím
rozpor mezi získaným vjemem skrz oko a naší představou.
Když se podíváte na písmenka STROM, tak co si v hlavě
vybavíte? Prostě se vám vybaví nějaký druh stromu. Vědomě již nevnímáte tvary písmenek, ale to, co písmenka
znamenají. V případě čtení dochází k určitému konfliktu
mezi tím, co vidí naše oči a obrazy, které se vytvářejí
v našem mozku.
Zrak je vědomý proces. Musíme žít přítomností a vnímat to,
co vidíme, aby zrak správně fungoval. Pokud chceme za104
pojovat fantazii a představovat si něco jiného, než oko vidí,
je důležité mít oči zavřené.
Zásady pro zdravější čtení a práci s monitorem
V dnešní společnosti se moderním technologiím nevyhneme.
S počítačem je to stejné jako s mobilním telefonem. Kdo
nemá email, neumí používat internet nebo nemá mobilní
telefon, je vyčleněn z velké části společnosti. Umět zacházet
s počítačem je prostě nezbytné. Stejně tak čtení je velmi
důležité, má řadu pozitiv, včetně zmíněného rozvoje
představivosti. Domnívám se však, že zcela nepotřebná je
televize.
Co se stane, když televizi vyhodíte? Neobejdete se vy
nebo vaše děti bez krvelačných filmů, negativních zpráv
nebo nekonečných seriálů? Ani argument, že je v televizi
řada vzdělávacích pořadů, neuznávám. Jedná se o výjimky,
které lehce nahradíte knížkou.
Pokud je vám zatěžko televizi vyhodit, můžete ještě
otočit anténou, vyřadit z funkce jakékoliv vysílání a dívat
se jen na filmy na DVD. Uvidíte, že množství času
stráveného u televize se sníží, a aspoň budete mít jasnou
představu, na co se vaše děti opravdu dívají.
Osobně znám řadu rodin s dětmi, kde buď televizi
nemají nebo se televizní vysílání vůbec nepouští a dívají
se pouze na vybrané filmy na DVD.
Monitoru počítače se dokážete vyhnout u menších dětí, zcela
rozhodně u předškoláků a mladších dětí školou povinných.
A jak pomoci větším dětem? Nejdůležitější je čas strávený
u monitoru rozdělit do malých úseků, aby nejdéle po půl
105
hodině byla pauza, kdy se dítě od monitoru zvedne. Přestávka
by měla být alespoň pět minut: protáhnout tělo, rozhýbat,
projít se, podívat se z okna do dálky, promrkat oči a na
chvilku je úplně zavřít.
Ve chvíli, kdy se dítě soustředí, ať už na počítačovou
hru, vyhledávání na internetu nebo si píše s kamarády, podstatně se sníží přirozená frekvence mrkání. Oči jsou vysušené,
mohou pálit, bolet a být dříve unavené. Možná si sami
všimnete, že soustředění také způsobuje zadržování dechu.
Proto je tolik důležité dělat časté pauzy a očím i celému tělu
ulevit.
U čtení jsou přestávky stejně důležité. Dlouhodobé
čtení znamená nerovnováhu, zátěž pro oči i nervovou soustavu. Domluvte se s dítětem, že si při čtení dá záložku o pár
stránek dál. Až dočte k záložce, udělá si pauzu a nechá zrak
chviličku odpočinout, jako v případě monitoru. Pokud vaše
dítě již má nějakou oční vadu, dbejte, ať u čtení sedí. Knížka
by v žádném případě neměla být blíž než 30 centimetrů od
obličeje. Je prospěšné držet knížku v různé vzdálenosti, aby
nebyl zrak zafixovaný v jedné poloze. Když knížku mírně
natočíte doleva nebo doprava, přeruší se monotónní pohyb
oka. Zapojí se další oční svaly a bude to pro zrak určitě lepší.
Pokud dítě stráví veškerý volný čas po škole s počítačem, televizí nebo s knížkou, byť by to byly dohromady
„jen“ tři hodiny z celého dne, určitě tyto aktivity budou pro
zrak škodlivé. Ale bude-li víkend nebo prázdniny, je to jiná
situace. Místo hodin ve škole může být venku v přírodě a
večer si zapnout počítač, televizi nebo číst knížku. Samozřejmě vždy dbejte na přestávky.
Počítače, televize ani čtení nám při rozumném
způsobu používání zrak nekazí. Nicméně jejich nevhodné
106
používání, především v kombinaci s dalšími náročnými aktivitami pro zrak, je mohou obrátit ve škodlivé.
Spojitost mezi krátkozrakostí a aktivitami zapojujícími
zrak jen na blízké vzdálenosti je předmětem nejrůznějších
vědeckých studií. Například na univerzitě Sydney v Austrálii byla provedena studie, která sledovala přes 2 000
dětí ve věku 12-ti let. Závěrem této studie byla následující
zjištění:




samotný počet hodin strávených nad knížkou
nebo monitorem počítače není pro krátkozrakost rozhodující
velmi patrný je vztah mezi krátkozrakostí
a čtením bez přestávek
kratší vzdálenost knížky než 30 centimetrů
od obličeje přispívá ke krátkozrakosti
děti, které tráví více času aktivitami venku,
jsou vůči krátkozrakosti odolnější
107
Dítě jako naše zrcadlo
Děti jsou nejtvárnější a nejvíce ovlivnitelné do svých šesti
let. V tomto období si utváří většinu názorů na život, na to,
co je správné a co špatné, jak funguje rytmus dne, jaké aktivity je dobré dělat a jaké nikoliv. Je to naprosto spontánní
proces učení. Prostě tím, že s vámi dítě žije a tráví spoustu
času, automaticky převezme velkou část vašich hodnot a
zvyků za své.
Děti, a především ty malé, jsou jako houby – neustále
nasávají své okolí a vše bedlivě pozorují. Pokud vaše dítě
nebaví hrát si venku, tráví raději hodiny u počítače nebo
televize, nechutná mu syrová zelenina nebo ho nebaví žádný
pohyb, podívejte se nejprve na svůj život, jak tyto oblasti
řešíte vy.
Victoria Boutenko ve své publikaci „12 kroků k syrové
stravě“ uvádí fascinující vědecké závěry. Týkají se sice
stravy, ale snadno si odvodíme, že obdobně to funguje
i v jiných oblastech.
To, zda bude člověk v životě preferovat maso nebo se
stanem vegetariánem, je nám vštěpováno již jako miminkům. Studie poukazují na fakt, že během dvou nebo tří
měsíců, kdy matka odstavuje dítě od mateřského mléka, je
dítě nejcitlivější na vnímání stravovacích návyků a chutí.
Jakých chutí se mu v tom období dostává a i to, jak se
stravuje jeho matka, bude v jeho životě určující.
108
Když si dítě od mala navykne, že příchodem domů se zapíná
televize a nepřestane běžet, než se jde spát, vezme to jako
normální a bude většinou těžké ho za pár let přesvědčit
o škodlivosti televize na jeho psychické i fyzické zdraví.
Obvyklá argumentace, že já něco mohu nebo naopak
nemusím, protože jsem dospělá, může u řady zvyků selhat.
Děti ve snaze „být dospělé“ budou tím spíš k těmto
„dospělým“ aktivitám tíhnout. Pokud vám tedy záleží na
zdraví a zdravém životním stylu svých dětí, buďte jim
správným příkladem.
V kapitole, kde jsme se věnovali dědičnosti, jsem
uváděla, že geny jsou pouze zanedbatelným viníkem v oblasti
zrakových vad. Děti se však od narození učí ze svého
nejbližšího okolí, takže ačkoliv některé jejich projevy mohou
vypadat jako následek genů, bývají to „okoukané“ návyky.
Určitě zajímavý příklad uvádí Eva Kiedroňová ve své
knížce „Něžná náruč rodičů“. Jednalo se o příběh malého
chlapce se zdánlivě dědičnou vadou mírně sležené hlavy.
Trpěl tím i otec dítěte a tudíž se nikdo nedivil, že stejná
deformace se projevila u malého chlapce. Nicméně na vině
nebyl gen, ale dětský koš, ve kterém chlapec spal vždy
hlavičkou na stejnou stranu. Stejně jako kdysi jeho otec.
Změnou podmínek spaní se „genová“ záležitost u chlapce
zcela upravila.
Podobnou paralelu můžeme často vidět v rodinách, kde má
nadváhu matka i dcera. Právě způsob přípravy jídla a vaření
se obvykle v rodinách automaticky přenáší z matky na dceru.
Jídla, na která si zvykneme v dětství, předurčují co budou
jednou dorostlé holčičky vařit ve svých domácnostech.
Když si navykneme na potravu nevhodnou pro své tělo již
během dětství, neseme ji na další pokolení. Pak se není čemu
109
divit, že jsou rody, kde mají například ženy sklony k nadváze.
Na stejném principu v průběhu života vzniká velká
část zrakových vad. Děti „zdědí“, neboli se naučí nesprávně
používat své oči. Věnují se aktivitám nevhodným pro zrak a
naopak se nemají od koho učit jak nechat svůj zrak odpočinout.
Naštěstí to neznamená, že zaběhlé zvyky se nedají
změnit. Všechno lze. Ale vyžaduje to již vědomé rozhodnutí
a také velkou trpělivost. Buďte svým dětem správným
příkladem.
110
Energie správným směrem
Na dětském hřišti jsem jednou potkala tatínka s ani
ne dvouletým chlapečkem. Právě začal podzim, bylo
mokro a větrno, takže pro nejmenší děti se venkovní aktivity hodně zúžily. Moje dcera, o rok starší než chlapeček,
vylezla na provazovou prolézačku a zase seskakovala dolů
druhou stranou. V tom se tatínek otočil ke svému chlapci a
říkal “Podívej, jak holčička leze a ty jen stojíš a koukáš.“
A směrem ke mně dodal: “Ty kluci jsou tak neohrabaný“.
Chlapeček byl smutný a jen tak koukal do země. Zeptala jsem se ho, jak se jmenuje. Do toho se ovšem okamžitě vložil tatínek a několikrát opakoval směrem k synovi:
„Dělej, no jak se jmenuješ?“ Tím jsem se samozřejmě
odpovědi nedočkala. Naopak jsem se od tatínka dozvěděla,
že syn ještě nosí plíny a že je to hrozné.
Za necelou hodinku jsem ještě mnohokrát slyšela,
jak je syn neohrabaný, hloupě kouká a že je zbabělec.
Ani jednou se na něho neusmál, nepohladil ho, nepochválil. Za to se ale tatínek nezapomněl chlubit tím, na
jaké všechny možné kroužky (včetně tenisu!!!) chlapce
posílá.
Říká se, že čemu dáváme svoji energii – tedy neustále o tom
přemýšlíme nebo mluvíme - to roste a vzkvétá. Věční optimisté mají zdánlivě větší štěstí než pesimisté. Ve skutečnosti
to není štěstí, ale realita přitažlivosti. Pozitivní lidé zákonitě
do svého života přitahují příjemné události a negativisté
naopak. Vztáhneme-li tento model na vztah rodičů a dětí, je
111
k zamyšlení, jakým stylem se svým dítětem rodič
komunikuje. V jakém prostředí dítě vyrůstá? Máte sklon dítě
chválit nebo kritizovat, co se vám nelíbí? Jakými nálepkami
dítě opatřujete, když nedosahuje takových výkonů jako si
představuje školní systém, moudré knihy o vývoji dětí, učitelé různých zájmových kroužků nebo vy sami?
Nikdo vám nebude nikdy tolik věřit jako právě vaše
dítě. Uvědomte si, že vaše slova mají obrovskou moc. Je
velký rozdíl, když dítěti řekne cizí osoba nebo kamarád „jsi
neschopný“, nebo když to řekne rodič. Naše česká povaha
chválou velmi šetří. Jakoby to bylo něco, co se nesluší. Ale
právě děti s oční vadou zpravidla trpí sníženou sebedůvěrou a
tím spíš je potřeba je chválit a dávat jim najevo, že je máte
rádi takové, jaké jsou. Nejvíce energie a pozornosti bychom
měli věnovat pozitivnímu. Vnímejte jedinečnost a všechny
úspěchy svého dítěte a tím se budou jen zesilovat.
Pokud dítě nevyrůstá v prostředí, které ho přijímá
takové jaké je, bude pro něj v životě těžké uvěřit, že je v pořádku a normální. Takové děti v sobě nosí strach a to je jen
krůček k trvalému stresu. To se týká například dětí s poruchami učení. Neustále je někdo zkouší, doučuje, hodnotí a
tím potažmo zpochybňuje, že jsou normální. Otázkou
zůstává, zda je pro děti horší tzv. porucha učení nebo tlak a
stres, které jim způsobí rodiče a okolí.
Člověk ve stresu, a to především dlouhodobém, je
stažený do sebe - fyzicky i na duševní úrovni. Jedním z následků může být taková oční vada, jako třeba zúžené zorné
pole. Představte si, že si po obou stranách hlavy přiložíte papír. Nevidíte doleva ani doprava, jen přímo před sebe, jako
byste se dívali do tunelu. To je pohled člověka na svět přes
zúžené zorné pole. Dokázali byste normálně fungovat s takovým omezením?
112
Směřování energie správným směrem je zásadní i u myšlenek
a slov dítěte vůči samo sobě. Pokud si bude myslet, že je
ošklivé, tlusté, neschopné a nikdy nic neudělá dobře, dostane
se do spirály negativismu. Budou se vynořovat další a další
negativní myšlenky, které ho v jeho názorech budou nadále
utvrzovat. Celé to vyústí v malého človíčka s nízkým sebevědomím, schovaného za dioptrickými skly.
Nejsem zastáncem přehnaného amerického optimismu, ale je velmi důležité nesetrvávat v negativní náladě a
myšlenkách delší dobu. Negativní myšlenky jsou jako
magnet. Přitahují zase další negativa a už nejen v myšlenkách, ale skutečně do života.
Na většinu problémů je možné se dívat dvěma
pohledy. Stejně jako sklenice s vodou může být z poloviny
plná nebo také z poloviny prázdná. Učte své děti hledat
na všem špatném i nějaké dobré stránky. Téměř vždy
pozitiva najdou. Pozornost musí směřovat k tomu, co chci,
co je můj cíl a zbytečně se neutápět v tom, co nechci.
113
Šestá část
ZRAK VE STŘEDNÍM A POKROČILÉM
VĚKU
114
Stárnutí a zrak
S přibývajícími lety běžně očekáváme zhoršování našeho
zdravotního stavu. Lékaři nás v tom ještě svými názory
ujišťují. Tělo přeci přirozeně stárne a je potřeba nahrazovat
dosud zdravý zrak brýlemi, léky nebo operacemi. Ale je tomu
opravdu tak?
Aniž bychom museli čerpat z vědeckých výzkumů nebo
odborné literatury, dokážeme si na to odpovědět sami. Ano,
všichni stárneme. Ale je velký rozdíl jak rychle a v jakém
věku. Lidské tělo má obrovskou schopnost regenerace. Pokud
mu nebudeme v jeho snahách sami bránit, může nám ostrý
zrak na blízko i na dálku sloužit po celý život.
Brýle na čtení jako první varovný signál
Začíná to nenápadně. Novinová písmenka se nám jednoho
dne začnou zamlžovat a stávat se méně a méně ostrými.
Intuitivně oddalujeme text, rozsvěcujeme světlo a písmenka
jsou opět krásně jasná. Jenže pak už nám ruce nestačí a ani
světlo nepomáhá. Po nějaké době ani za nejlepšího světla
a s nataženými pažemi nedokážeme pořádně zaostřit a přečíst etikety na potravinách, jízdní řád nebo časopis. Běžně se
tento problém týká lidí okolo čtyřicítky. Oční lékař vám vysvětlí, že již potřebujete brýle na čtení, neboť se jedná o sta-
115
řeckou vetchozrakost, odborně presbyopii. Není výjimkou, že
tuto diagnózu uslyšíte v pětatřiceti letech.
Není to omyl? Vždyť vy se rozhodně necítíte jako staříci.
Bohužel to omyl není. Biologicky jsme podle vědců na svém
vrcholu mezi dvacátým pátým a třicátým rokem svého života.
Pak začínáme stárnout. Ale pozor! To vůbec neznamená, že
musíme být nemocní, nasazovat brýle nebo trpět degenerativními onemocněními zraku. Máme možnost být zdraví celý
život. Ale musíme něco ve svém životě změnit. Jestliže
potřebujeme brýle na čtení, tělo nám tím dává jasný signál,
že je nejvyšší čas dělat něco jinak.
Proč se zrak s věkem zhoršuje
Nenechme se odradit lékaři. Věk čtyřicet let rozhodně nezavdává sebemenší příčinu, abychom bezpodmínečně museli
nasadit brýle na čtení nebo aby se začaly objevovat příznaky
budoucího šedého zákalu. Ani věk šedesát nebo sedmdesát
let není důvodem ke špatnému zraku. Je ovšem potřeba se o
sebe starat, pokud jste s tím dosud nezačali.
Skutečnou příčinou oslabení zraku ve středním a pokročilém věku není stáří, ale nakumulování všech negativ dnešní
doby. Roky strávené sedavým zaměstnáním za obrazovkou
monitoru nebo televize, pod umělým osvětlením, ve stresovém prostředí a naprosto nevhodná strava se právě kolem
čtyřicátého roku začínají odrážet v našem zdravotním stavu.
Tělo si velmi dlouho dokáže poradit se vším špatným, co mu
(leckdy nevědomky) působíme. Pokud se však negativní
faktory kumulují dlouhodobě, začnou nám jednotlivé tělesné
tkáně a orgány vypovídat službu. A je to právě zrak, který
pak bývá oslaben.
116
Možná si teď říkáte, že výše vyjmenované se ale přeci týká
většiny populace v České republice a jistě i okolních zemích.
Máte samozřejmě pravdu. Dokazují to i statistiky očních vad
a onemocnění ve středním a seniorském věku.
Polovina našich seniorů ve věku 65-75 let trpí šedým
zákalem. A u starších lidí je to již přes 90%.
U vetchozrakosti je tato statistika ještě mnohem
horší. Oční lékaři uvádějí, že mezi 40.-45. rokem života
dochází ke zlomu a zhruba polovině z nás se zhorší zrak na
blízko. A po 45. roce jsou vetchozrakostí postiženi téměř
všichni. Malou výhodu zde mají pouze ti, kteří jsou
krátkozrací, neboť tím se často před vetchozrakostí
uchrání.
Degenerativní onemocnění zraku jsou velmi závažná
Tělo nám celý život dává signály, pokud se k němu
(a tedy k sobě) nechováme správně. Většina dospívajících
a mladých lidí bez problému tráví noci v zakouřených
a hlučných prostorách v doprovodu alkoholu a umělého
jídla. Vysedávají u monitorů nebo televizí a nelámou
si hlavu s počínající obezitou, alergiemi nebo vyrážkami.
Signály jejich těl jsou zatím slabé. Nicméně signály těla
ve formě různých onemocnění fungují jako kontrolní
žárovka v autě. Také ji můžete ignorovat nebo dokonce
vyšroubovat, aby neobtěžovala. Ale palivo vám dojde tak
jako tak a to už opravdu nezbude nic jiného, než problém
ihned řešit.
Degenerativní onemocnění zraku jako je šedý zákal
nebo makulární degenerace sítnice jsou hodně silnými
signály, že s vaším tělem není něco v pořádku. Tato
117
onemocnění již nebudete ignorovat, protože vám dokáží
hodně znepříjemnit život. Neléčený šedý zákal vede
k slepotě. Makulární degeneraci sítnice klasická medicína ani léčit nedokáže.
Vzhledem k tomu, že jsou tato onemocnění velmi závažná a týkají se stále vetší části naší populace, je jim
věnovaná následující samostatná kapitola.
118
Degenerativní onemocnění zraku
a jejich léčba
Nezáleží, zda máte potvrzený nález šedého zákalu, makulární
degenerace sítnice nebo zatím jen příznaky a podezření na
některé z těchto onemocnění. V zásadě ani není podstatné
kolik vám je let. Vyléčit se můžete a to bez ohledu na skeptické názory lékařů.
Příčiny degenerativních onemocnění zraku
Pro makulární degeneraci a šedý zákal platí totéž, co pro
běžné oční vady. Tato onemocnění jsou pouze důsledkem
špatného životního stylu. Rozdíl je ale v intenzitě signálu
vašeho těla. Zatímco běžné oční vady jako například slabá
krátkozrakost do dvou dioptrií se dá přirovnat k prvnímu
stupni výstražného signálu, silné dioptrie jsou druhým stupněm a degenerativní onemocnění jsou třetím, tedy nejvyšším
stupněm. Je doslova nejvyšší čas, abyste svůj životní styl
změnili. Na jaké oblasti byste se měli zaměřit především?

Výživa a detoxikace organismu.
Přečtěte si znovu pozorně část třetí o výživě. Upřímně
se zamyslete, zda v tomto ohledu podporujete své tělo
opravdu nejlépe, jak je možné. V tuto chvíli nejde o
119
nastavení průměrně zdravého jídelníčku. Degenerativní onemocnění jsou opravdu vážná a jako
k takovým je třeba k nim přistupovat. Detoxikace
organismu, džusový půst a syrová strava by pro vás
v tuto chvíli měly být jasnou volbou. Vůbec nejsem
zastáncem potravinových doplňků, ale v případě těchto
onemocnění je určitě doporučuji jako dočasný
podpůrný prostředek. Je škoda, že naše lékařství takto
nemocným pacientům žádné informace a doporučení
ve výživě nedává. Běžně se výživové doplňky u pacientů se šedým zákalem používají v Německu, Francii nebo třeba Japonsku.

Pohyb
Máte sedavé zaměstnání? Nebo jste v důchodu a většinu
dne trávíte s televizí? Možná vás trápí jiná onemocnění
a na pohyb nemáte ani pomyšlení. Jenže to je právě
ta chyba. Pohyb je naprosto nezbytný. I pokud z jakýchkoliv důvodů nemůžete ven, choďte po místnosti sem a
tam, uklízejte, utírejte prach, pořiďte si psa na společné
procházky, prostě se hýbejte za každou cenu.
Pohyb je nezbytný pro řadu životně důležitých
funkcí jako je trávení, okysličení krve, zbavení se
odpadních látek skrz lymfu, roznášení živin do tkání a
orgánů a v neposlední řadě také pro lepší psychický stav.

Otevřete se možnosti uzdravení
Byli jsme vychováni uznávat autority a bezmezně věřit
lékařům. Je pro nás velmi těžké věřit uzdravení, pokud
to lékař kategoricky zamítne. Ale i lékaři jsou jen lidé
a pracují se zkušenostmi, které jsou v jistém smyslu
omezené. Navíc otevřením se jiným možnostem nemáte
120
co ztratit, můžete jen získat. Buďte pozitivní a věřte,
že uzdravení je možné.

Pobyt na sluníčku
Všichni potřebujeme ke zdraví sluníčko. Dopřejte si ho
i vy. Ale opatrně! Degenerativní onemocnění zraku mimo
jiné naznačuje, že jsou vaše oči nechráněné proti
škodlivým ultrafialovým paprskům. Při vysoké sluneční
aktivitě, přes polední hodiny a v letních dnech je vhodné
oči a pokožku chránit pobytem ve stínu nebo slunečními
brýlemi. Naopak pokud je sluneční intenzita již nízká,
nebojte se na sluníčko vyjít.

Souvislosti
Zdá se, že degenerativní onemocnění zraku se nevyskytují
u lidí, kteří jsou zdraví. Téměř vždy mají lidé s takovým
onemocněním oslabenou štítnou žlázu, nadledviny, problémy s krví a další onemocnění. Pro zdravý zrak potřebujete zdravé celé tělo a to především jeho vnitřní orgány.

Hledejte ve svém nitru
Snažíte se pro své fyzické tělo dělat maximum, ale máte
pocit, že to stále není ono? Popřemýšlejte o období jednoho až dvou let před započetím nemoci. Stalo se něco
zásadního? Stres v zaměstnání, strach o ztrátu pracovního
místa, dlouhodobé neshody s partnerem nebo dětmi bývají
často spoluviníky. Chcete-li se o tomto tématu dozvědět
víc a některé metody si sami vyzkoušet, můžete využít
publikace uvedené na konci této knížky v části Inspirativní
literatura.
121
Negativa se sčítají a kumulují
U drtivé většiny lidí s degenerativním onemocněním zraku
existuje více faktorů, které jako součet byly příčinou onemocnění. Někteří lidé po přečtení výše vyjmenovaných příčin
dokáží určit, co je u nich to nejpodstatnější a tomu se věnují
především. Nicméně pokud stále tápete a hledáte, je nejvhodnější začít u výživy a detoxikace.
Na podzim nás na konzultacích navštívila asi padesátiletá
žena. Trpěla šedým zákalem a řadou dalších zdravotních
problémů. Kromě toho ji dlouhá léta trápil nefunkční vztah
s manželem. Žili si každý po svém, hádali se a ona by si
přála od něho odejít. Její děti jí to však vymlouvaly a tudíž
paní roky ve vztahu strádala. Sama věděla, že to není
dobře. Uvědomovala si, jak na ni stres velmi negativně
působil, nicméně rozhodnutí pro ni bylo opravdu těžké.
Pokud je hlavním zdrojem nemoci emocionální
zátěž, jsme si toho většinou intuitivně vědomi. Přiznání si
této skutečnosti je prvním krokem k jejímu odstranění. I
zde má však svůj význam věnovat se detoxikaci a zdravé
výživě. Tím podpoříme fyzické tělo a rovněž otevíráme
cestu ke své mysli. S čistým tělem je snazší utřídit
si myšlenky a udělat potřebné změny.
Nikdy není pozdě
Jak již bylo řečeno, degenerativní onemocnění zraku jsou
závažnými nemocemi. Prevence je v tomto případě velmi
důležitá. Nicméně, na změnu není nikdy pozdě. Týká-li se
vás toto onemocnění, vězte, že i vy máte šanci se vyléčit. Na
nic nečekejte a začněte ihned.
122
123
Závěrem
Tato knížka vznikla zcela spontánně během několika málo
měsíců. Inspirací mi byly příběhy účastníků našich kurzů
zlepšení zraku, řada rodičů malých dětí a také senioři naší
společnosti, jejichž zdravotní situace byla leckdy velmi
smutná. Zlepšit si zrak je možné v každém věku. Důležitější
však je prevence. Jen tak si můžeme udržet zdravý zrak po
celý život. Normální a přirozené je vidět ostře bez brýlí a bez
operací.
Vzpomínáte si na mého přítele Tomáše, o kterém
jsem psala hned v úvodu? Byl samozřejmě prvním, kdo mojí
knížku četl. A vymyslel pro ni jméno “Kniha s velkým
přesahem”. To, o čem píši, se zdaleka netýká jen zraku,
ale celého lidského zdraví. V pozadí je náš životní styl.
Natolik jsme se odpoutali od přírody a vnímání vlastního
těla, že komerce a byznys vítězí nad zdravým rozumem.
Zodpovědnost za zdraví své a svých blízkých svěřujeme do
rukou jiných a slepě věříme, že za nás vyřeší všechny
problémy. Naše životní priority jsou tak pomatené, že na
opravdu důležité věci si čas neuděláme. Hnáni davem,
společenskými názory, zaměstnavateli a negativismem denního zpravodajství trávíme hodiny a hodiny v zaměstnání,
dopravních zácpách, nákupních a zábavních centrech nebo
před televizí. Únava, stres, deprese a špatné zdraví se trvale
zabydlují v našich životech. Vše vyúsťuje v ekonomickou
krizi, což je ale především synonymem pro krizi morální.
124
Těší mě, že potkávám čím dál více lidí, kteří pochopili a
hledají cestu ven. Vytvořme novou komunitu, novou
společnost, založenou na správných hodnotách, která chce žít
v souladu s přírodou, být zdravá, silná, plná energie
a optimismu.
125
126
Slovníček odborných pojmů
Astigmatismus – oční vada, při které je nepravidelně zakřivena oční rohovka. Způsobuje rozmazané, pokřivené či
deformované vidění. Astigmatismus je velmi citlivý a mění
se během dne, v závislosti například na únavě. Rozostření
není primárně spojené se vzdáleností od předmětu, ale
s úhlem pohledu. To znamená, že nakloněním hlavy na jednu
nebo druhou stranu může být obraz jiný než pokud držíte
hlavu rovně.
Autonomní nervová soustava (vegetativní soustava) - je
součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu).
Tato fukce je vykonávána bez vědomé činnosti člověka.
Z hlediska přímé souvislosti zraku ovládá průměr zornice,
činnost očních čoček a ciliárních svalů.
Čípky – buňky na sítnici oka, které umožňují rozeznávat
barvy. K tomu potřebují dostatek světla. Je jich asi 6 milionů
a jsou nejvíce soustředěné okolo tzv. žluté skvrny. To
zajišťuje, že předměty, na které přímo zaostříme, vidíme
nejjasněji. Naopak předměty mimo naše přímé zorné pole
vidíme méně barevně a méně jasně.
Dalekozrakost – v případě dalekozrakosti vzniká obraz za
sítnicí. Člověk vidí špatně blízké předměty. U dětí se dalekozrakost nevyskytuje často.
Krátkozrakost – oční vada, kdy se vnímaný obraz tvoří
před sítnicí. Krátkozrakost má za následek, že dotyčný vidí
127
špatně na dálku. Oční lékaři obvykle předepisují brýle
s minusovými dioptriemi. Krátkozrakost je v dnešní době
nejběžnější oční vadou.
Makulární degenerace sítnice – jedná se o poškození
centrální části sítnice. Projevuje se poruchou centrálního
vidění, takže uprostřed obrazu vidíte černou skvrnu. Může
vést až ke slepotě. Většinou je spojovaná se stářím, ale může
se vyskytnout i dříve. Makulární degenerace sítnice má
přímou spojitost s výživou oka a celého těla.
Nitrooční tlak – nejčastěji se sleduje zvýšený oční tlak,
neboť je dáván do souvislosti se zeleným zákalem (glaukomem). Hodnota nitroočního tlaku jednoznačně stoupá
psychickým stresem a kouřením. Tlak se naopak snižuje
sportovními aktivitami.
Šedý zákal (katarakta) – většinou se jedná o onemocnění
ve stáří, ale může se vyskytnout i u novorozenců, dětí nebo
následkem traumatu. Oční čočka se zakaluje a postupně víc a
víc omezuje vstup světla do oka. Důvodem je, že se očím
(a tělu) nedostává výživných látek a kyslík. To má souvislost
s kvalitou krve, krevním oběhem, činností žláz s vnitřní
sekrecí a celkově naším životním stylem. Následkem je
zhoršené vidění, které může vést k oslepnutí.
Šilhání (strabismus) – šilhání je oční vadou, kterou jako
rodič můžete u svého dítěte poznat sami. Jedná se
o nejednotný pohyb očí, ať už občas nebo neustále. To znamená, že pokud se jedno oko dívá přímo rovně, druhé se
třeba dívá dovnitř nebo ven. Může se i stát, že jednou ujíždí
jedno oko a potom zase druhé. Šilhání může být doprovázené jinou oční vadou, ale nemusí. Šilhání může být
příčinou vzniku tupozrakosti.
Syntonika – terapie světlem a barvami. Vědní obor využívající plnospektrálního světla v kombinaci různých ba-
128
revných odstínů k léčení nejrůznějších nemocí včetně očních
vad.
Tupozrakost (amblyopie) – tupozrakost bývá někdy
nazývaná „líným okem“. Postihuje zpravidla jen jedno oko.
Problém není v oku samotném, ale v nervové soustavě
a v mozku, který z nějakého důvodu přestal jedno oko používat. Typickými příčinami tupozrakosti bývá šilhání, velký
rozdíl dioptrií, zrychlený vývoj dítěte v ranném dětství či
emoční záležitosti. Zjistíte to tak, že si zdravé oko zakryjete a
budete se dívat jen „líným okem“. Obraz je potom neostrý,
většinou jak na blízko tak na dálku. Pokud jsou obě oči odkryté a dotyčný netrpí jinou oční vadou, nemusí vůbec vědět,
že má tupozrakost. Informace ze zdravého oka využije mozek
pro ostrost obrazu, zatímco z tupozrakého oka dodává
vnímání prostoru a vzdáleností.
Tyčinky – buňky na okraji oční sítnice, které umožňují
vnímání kontrastů. Umožňují nám vidění za šera a za téměř
úplné tmy. Lidské oko jich má asi 120 milionů, což je
dvacetkrát více, než kolik máme buněk vnímajících barvy
(čípky).
Zelený zákal (glaukom) – vážné oční onemocnění, kdy je
poškozen oční nerv. Projevuje se zhoršením vidění na periferii obrazu a může postoupit až do oslepnutí. Může být
následkem například nějakého onemocnění nebo zvýšeným
nitroočním tlakem.
Žlutá skvrna – místo na oční sítnici, kde se nachází nejvíce
čípků citlivých na barvy. Pokud na nějaký předmět
zaostříme, dopadá paprsek světla právě na žlutou skvrnu.
Je to místo našeho nejostřejšího vidění. Žlutá skvrna
obsahuje lutein a zeaxantin.
129
Inspirativní literatura
Mohu vřele doporučit níže uvedené publikace, které jsou
k dostání na českém trhu. Bohužel, další velká řada skvělé
literatury zatím do češtiny přeložena nebyla.
Zdravá strava a detoxikace
1) Leslie & Susannah Kenton - Syrová strava
Čtivá publikace s velkou řadou receptů. Srozumitelně vystihuje základní rysy živé stravy a poradí, jak začít. Doporučuji
všem, kdo ještě o živé stravě nic nečetli.
2) André van Lysebeth – Omládněte s jógou za 2x7 dní
Výborná kniha, úžasně psaná. Dovíte se o provázanosti
orgánů, jejich funkcích a stavu v souvislosti s vaším jídelníčkem. Proč je důležité své tělo detoxikovat a jak na to jsou
dva ústřední motivy publikace. Nenechte se zmást názvem
knížky, o józe nepotřebujete nic vědět.
3) Robert S. Morse – Zázračná detoxikace
Velmi obsáhlá, detailní a dost odborná publikace o jednotlivých lidských orgánech a jejich uzdravení. Je to publikace,
ke které se člověk neustále vrací, pokud ho trápí zdravotní
problémy. Jednoznačně doporučuji, jestli vás zajímá nejen
“jak”, ale také “proč”.
130
Metody zlepšení zraku
1) Martin Sussman – Program pro lepší zrak
Jedinečný soubor cvičení zraku. Právě tato publikace stála
na začátku zlepšení zraku mého přítele Tomáše. Domnívám
se, že jako cvičební program na doma dodnes nemá konkurenci. Jasná volba pro všechny s dioptriemi.
2) Jacob Liberman - Světlo lék budoucnosti
Velmi srozumitelná a přesto odborná publikace. Popisuje
nenahraditelný význam slunce na naše celé zdraví.
Přesvědčivě dokládá negativní vliv brýlí, opalovacích krémů
a umělého osvětlení na náš organismus. Nepřímo udává směr
zdravému životnímu směru. Vysvětluje metodu léčení
pomocí barev. Rozhodně stojí za přečtení.
3) Jacob Liberman – Dobrý zrak bez brýlí
Chcete-li si zlepšit zrak, určitě si tuto knížku přečtěte.
J.Liberman je oční lékař a svými rozsáhlými zkušenostmi
se svým vlastním zrakem a velkou řadou pacientů vás dokáže přesvědčit, že i váš zrak se může uzdravit.
O duši
1) Clemens Kuby – Zázrak v nás (a také pozdější publikace
Mental Healing)
Publikace, kterou přečtete jedním dechem. Pokud vás osloví,
stane se vám učebnicí. Je všestraně použitelná. Jejím
ústředním tématem je léčení zdravotních problémů
skrz naslouchání své duši.
131
2) Robin S. Sharma - Mnich, který prodal své ferrari
Poutavý příběh naplněný řadou velmi zásadních myšlenek.
Ukáže vám život ze zcela jiné stránky, než o něm běžně
uvažuje většina z nás. Publikace rozhodně dokáže přesměrovat vaše myšlení a podnítit zájem o svoji vlastní duši.
3) Brandon Bays - Cesta
Osobní příběh spisovatelky, která se během šesti týdnů sama
vyléčila z velkého nádoru. Neskutečně motivující knížka pro
všechny, kdo již nenacházejí řešení svých problémů u lékaře
a jsou připraveni převzít plnou zodpovědnost za své zdraví.
Pro rodiče
1) Gary Chapman, Ross Campbell - Děti a pět jazyků lásky
Úžasná knížka, která na příkladech ukazuje, jak se svými
dětmi komunikovat a jak se naučit jim rozumět. Rozhodně
by si měl přečíst každý rodič.
2) Peggy Joy Jenkinsová - Jak rozvíjet dětskou spiritualitu
Publikace pro každého rodiče, který chce svým dětem
přiblížit abstraktní a duševní pojmy tak, aby jim doopravdy
rozumněly.
3) Tom Hodgkinson - Líný rodič
Populární knížka o alternativní výchově dětí. Psaná zábavnou
a humornou formou, se spoustou rad a tipů, které určitě stojí
za přečtení.
132
Zdroje
Martin Sussman, zakladatel americké společnosti The Cambridge
Institute for Better Vision, která se již 30 let zabývá přirozenými
metodami zlepšení zraku, www.bettervision.com.
Tomáš Brouček, www.dobreoci.cz
Bibliografie
Boutenko, Victoria: 12 kroků k syrové stravě (Pragma)
Goodrich, Janet: How to improve your child´s eyesight naturally
(Healing Arts Press)
Kiedroňová, Eva: Něžná náruč rodičů (Grada Publishing, a.s.)
Kuby, Clemens: Léčení zázrak v nás (Eminent)
Liberman, Jacob: Světlo lék budoucnosti (Blue step)
Lysebeth, André van: Omládněte s jógou za 2 x 7 dní ( Argo)
Sharma, Robin S.: Mnich, který prodal své ferrari (Rybka
Publishers)
Silva, José a Philip Miele: Silvova metoda kontroly mysli
(Pragma)
Thomson, Ernest: Some statistics of myopia in schoolchildren,
www.bjo.bmj.com, British Journal of Ophthalmology
Todd, Garry Price: Nutrition, health and disease (Whitford Press)
133
© Pavlína Veselá, 2012
Obálka © Pavlína Veselá, 2012
1.vydání, listopad 2012
Tisk: Tiskárna Twin s.r.o., Olomouc
134
135
Download

Moje dítě bez brýlí