2. číslo
říjen 2013
Úvodní slovo
Je tady druhé číslo školního časopisu, říjnové.
Počasí se zhoršilo. Pokud je venku hnusně, nebo prší
a vy zrovna u počítače nehrajete „kraviny“, tak si
najeďte na www.zsmorkovice.cz. Tam vyberte: Naše
škola  Školní časopis. Pak už si stačí jen vybrat číslo
školního časopisu BOOM, stáhnout si ho a přečíst.
čísla
Z obsahu tohoto
Dušičky
Běh naděje
Výtvarná soutěž
Rybaření
Zhoršené počasí povzbudilo i nás redaktory, abychom
nechodili ven a raději pro vás napsali více článků.
I když je pravda, že při nevlídném počasí nejsme
venku, a tak těch zážitků, které můžeme napsat do
našich článků, moc není.
Přeji vám krásné prožití podzimních měsíců a doufám, že se to počasí ještě zlepší, než
nastane zima. Užijte si ještě trochu tepla, jízdy na kole, rybaření a sportování.
Tomáš Burša, zástupce šéfredaktora
Rybaření v Moravských Málkovicích
Tomáš Burša
V sobotu 6. 9. 2013 jsem byl s Jirkou (manželem
Ryba
máminy
Tomáš Burša
sestřenice) na rybách v obci Moravské
Málkovice. K rybníku jsme přijeli autem naloženým
rybářskými potřebami a s Jirkovým psem Miou.
Rybičko, rybičko,
pojď z vody ven!
Okamžitě jsme začali chytat. Já jsem to tam
Na břehu dostaneš
chleba se salámem.
nejdřív proházel s wobblerem, zatímco Jirka
Rybička maličká z vody vyšla,
chystal prut. Já pak nahodil na kapra a Jirka
salám jsem neměl,
jeden prut na štiku s živou rybkou a jeden na
hlady mi pošla.
sumce také s živou rybkou, ale větší. Sice jsem byl
Co teď já s rybičkou
budu dělat?
jediný, kdo něco chytl (cejn 10 cm), ale byla to
stejně strašně dobrá chytačka. Domů jme dojeli
ve 22:00 hod.
2
Dám si jí se salámem,
bude mi chutnat.
Vtipy
Škola je tu zas
Tomáš Burša
Září je tu zas,
škola volá nás!
Skončilo to období,
kdy srandy jsme si užili.
Teď začíná škola nám,
doma se teď učit mám.
Budu si plnit úkoly,
a včas chodit do školy.
Však musím se pořád učit,
a při testu se zase mučit.
Nemám čas jít na ryby,
přemýšlím, jak každý test
zvládnout bez chyby.
Chceme delší prázdniny!
Nebo kratší školu!
Učit se, jen pořád učit,
je někdy na škodu.
Však vzdělání je důležité,
to mi každý praví,
abych se dostal na dobrou školu,
abych nebyl hloupý.
Honzík přijde za maminkou, že by chtěl koupit
kolo. Matka mu ale říká, že nemá peníze, ale že mu
splní jakékoliv jiné přání. Synek se toho ale
chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku
a tatínka. Matce nezbývá, než splnit jeho přání.
Po dohodě si musí lehnout do ložnice jen v noční
košili. S úzkostí čeká v posteli, co se bude dít.
Najednou se rozletí dveře a v nich synátor,
v otcově kvádru a poroučí: „Vstávej stará, jdeme
klukovi koupit to kolo!“
Víte, co je vrchol drzosti? Shodit tchyni ze
schodů a pak se jí zdvořile zeptat: „Kampak tak
pospícháte, babičko?“
„Pane doktore, pane doktore, právě jsem spolknul
ovci.“ „A jak vám je?“ „Zle-eee.“
3
Běh Naděje
Hana Kaňová
Dříve nazýván „Běh Terryho Foxe“ je pojímán jako dobrovolná akce na podporu
zdravého životního stylu a boji proti závažným chorobám, kde účelem je udělat něco
pro své zdraví, získat finanční příspěvek na boj proti rakovině, vyjádřit solidaritu
s nemocnými a udělat něco pro své zdraví.
Terry Fox byl kanadský atlet, který onemocněl závažnou nemocí rakovinou. V průběhu
nemoci mu byla amputována jedna noha. Po té v roce 1980 běhal s umělou nohou
maratón naděje. 5 382 km uběhl za 143 dnů. Maratónský běh naděje se běžel přes
celou Kanadu. Na podporu výzkumu rakoviny chtěl vybrat 25 000 000 USD (americký
dolar), ale bohužel musel běh ukončit. Po smrti Terryho Foxe 1981 kanadský
podnikatel Isadore Sharp, jehož čtvrtý syn také zemřel na rakovinu, uspořádal Běh
Terryho Foxe a peníze, které se zde vydělaly, věnoval na boj proti rakovině. Po roce
1989 se začal konat také v České republice a teď probíhá skoro ve všech zemích
světa.
To je historie Terryho Foxe. Jak dopadl u nás ve škole a ve městě Morkovice-Slížany?
Ve škole probíhal Běh Naděje, kterého se zúčastnily všechny třídy. Je to už asi
14. ročník v řadě. Zorganizovala ho paní učitelka Hladná a třída 9.A. Vybralo se zde
6 338 Kč. Ze všech tříd se celkem zúčastnilo 318 žáků. Tímto paní učitelce děkujeme
za podporu Běhu Naděje. Naopak ve městě se zúčastnilo jen 32 lidí a vybralo se
1370 Kč. Děkujeme všem, kteří si přišli zaběhat. Celkem se ve městě a ve škole
zúčastnilo 350 lidí. Za obec i za školu tímto děkuji všem příznivcům Běhu Naděje
a v příštím roce na Běhu Naděje nashledanou.
4
V kůži třiadvacítky
Kateřina Navrátilová
Před deseti lety mě přejelo auto, bylo mi tenkrát třináct
let. Na celých deset let jsem upadla do hlubokého
komatu. Byla jsem celou dobu v nemocnici v Brně, kde se
mnou byla i má rodina a čekala, až se probudím. Probudila
jsem se a nemohla jsem uvěřit svým očím, jak se náš svět
změnil. Auta létala a dechovky úplně vymizely – díky
Bohu.
Cestou domů z nemocnice jsme se zastavili ve
Švábenicích, kde jsem pozdravila své známé a uviděla
jsem tam chůvu s dětmi a zeptala jsem se, čí jsou. Chůva
řekla, že známé rock'n rollové zpěvačky Hany Kaňové,
mé kamarádky. A byly ČTYŘI ! (Eleanor, Bohumil, Míša
a Amálie). Já jsem na ni jen nevěřícně zírala. Ve Lhotě
jsem pozdravila babičku a dědu a šla jsem za
kamarádkou Míšou (kamarádkou od dětství). Ta měla
před svatbou a byla těhotná. Šok byl, když jsem zjistila,
že vlastní cukrárnu na náměstí a učí na škole
v Morkovicích tělocvik, hudebku a angličtinu. Tyto
předměty nesnášela. A nakonec jsme jely za mojí nejlepší
kamarádkou Mončou. Ta je jedna z nejvyhledávanějších
veterinářek na světě. Další den jsme všechny tři jely do
Brna na Hanin koncert, abychom ji překvapily. V dětství
měla slabounký hlásek, a teď nám málem praskly ušní
bubínky. A vypadala hrozně! Vlasy na pankáče,
zmalovaná, tílko uplé víc než její džíny a boty až po
kolena. A v nose měla náušnici jako mají krávy. Jak nás
uviděla, přestala zpívat a začala pištět. Seskočila za
námi a začala nás objímat.
Léta mi běžela a já jsem udělala střední a vysokou školu za pomoci Monči, našla jsem si
manžela, měla dvě děti (Moničku a Emičku) a stala jsem se veterinářkou po boku mé
nejlepší kamarádky Monči. S Haňou a Míšou jsme se scházely neustále. V tom jsem
pochopila, že nejlepší pocit je, když víte, že při vás vždy bude stát rodina a kamarádi.
VIDÍTE, JAKÉ NESMYSLY SE MOHOU ČLOVĚKU ZDÁT. :D
5
Potkan domácí
Monika Krejčí
Potkan domácí je také oblíbený domácí mazlíček, i když někteří lidé potkana považují
za odporné zvíře. Je to ale krásný domácí mazlíček, čistotný a inteligentní. Mám
vlastní zkušenost. Jednoho potkana doma mám – samičku (viz foto). Jmenuje se
Bobulka. Minulý rok jsem ji dostala na Vánoce. Je velmi krásná, hravá a čistotná. Barvu
má šedou, jen břicho je bílé, oči jsou černé, její délka je 36 cm i s ocasem. Bez
ocasu měří 17 cm, ocas má dlouhý 19 cm a váží 305 g. Pokud si chcete potkana pořídit,
je dobré, když má klec s patry, hlavně mu nedávejte klec s mřížkami, kterými by
prolezl. To už se mi také stalo s fretkou, takže je nejlepší, když má klec,
kterou neotevře, ani ji mezi mřížkami neproleze. Potom mu tam musíte dát nějakou
podestýlku – NE PILINY. A hlavně tam musí mít misku na jídlo a napáječku.
S potravou nemá problém, žere skoro všechno jako člověk, až na čokoládu. Čokoládu
potkani nesmí, mohlo by to pro ně být smrtelně nebezpečné. Nejraději však mají
piškoty, ale nesmí se jim dávat často. Mohou z toho být příliš „tlustí“. Dát jim můžete
také ovoce a zeleninu, nějaké živočišné bílkoviny (vaječný bílek, kousíček libového
vařeného masa) a vařené těstoviny. Pokud chcete potkana vychovat, je nejlepší si ho
ochočit už jako malé miminko (2 měsíce až zhruba do půl roku). Stačí jen, když si s
ním budete hrát alespoň 2 hodiny denně. Pak se dá snadno ochočit. Až potkan bude
ochočený, můžete ho volně pouštět po bytě a to se mu bude strašně líbit. Potkan může
mít i různé nemoci (vši, svrab ušní a kožní...). Nikdy ho nechovejte v blízkosti drobných
hlodavců (myši, křečci), potkani je mohou zabít. Pozor na kočky, psy, fretky, hady
a jiné vrahy hlodavců. NIKDY nenechávejte psa nebo kočku s potkanem pohromadě
bez dozoru.
Obrázek nakreslila Eliška Buršová
6
Halloween
Hana Kaňová
Halloween je svátek strašidel a nadpřirozených
bytostí. Jeho původ nalezneme u anglosaských
kmenů. U nás se slaví 31. října. V ten den, kdy je
halloween, se děti převléknou do kostýmů strašidel
a chodí od domu k domu a přitom říkají anglicky:
„Trick or treat“, což znamená: „Koledu, nebo vám
něco provedu“. V Americe pomalovávají auta, nebo dveře… Slovo Halloween vzniklo
z anglického slova „All-Hallows-eve“ - předvečer všech svatých. Typickými znaky
Halloweenu jsou: dýně se svíčkou uvnitř, čarodějky,
duchové, různé příšery, kostlivci a strašidla, dále oheň
atd. Barvami helloweenu jsou černá a oranžová. Některé
rodiny v ČR slaví Halloween tak, že si do vchodu domu dají
dýni se svíčkou.
Halloween
Hana Kaňová
Strašidla už volají,
že chtějí přijít potají.
Aby o tom nikdo nevěděl,
a o halloweenu se nikdo nedozvěděl.
Ve snech, ve škole i doma,
už z toho je velká pohroma.
Žáci se bojí víc a víc,
za chvíli z nich nezbude vůbec nic.
Strašidla je polekají,
děti z toho infarkt mají.
31. října večer se obloha setměla
a ze hřbitova strašidla vylezla.
Šla hned strašit do ulic,
do jejich hlavního města Morkovic.
Doufám, že to tenhle rok tak nebude,
a na světě ještě něco zbude.
Budou strašit jenom trochu,
a nezaberou všechnu plochu.
Čarodějnice, mumie a duchové,
avšak v čele stojí šmoulové.
Strašidla v noci tančí u hrobu,
a ve dne se věnují lovu.
Halloween už je za rohem,
tak ať ho přejdem rychlým krokem.
Loví lidi, zvířata i ptáky,
ale straší jenom žáky.
Ať si halloween užijete tak dobře jako já a moje kamarádky.
7
Soutěž o nejlépe namalovaný obrázek
Filip Štěpánek
Školní časopis Boom vyhlašuje soutěž o nejlépe namalovaný obrázek. Soutěžit se bude
ve dvou kategoriích – první a druhý stupeň. Z každého stupně se bude vybírat první,
druhé a třetí místo. Obrázky namalujte a odevzdejte p. uč. Strnadelovi nejpozději do
20. listopadu. Nejpěknější obrázek bude vystaven na naší škole. Doufám, že se nám
pěkných obrázku nashromáždí v redakci co nejvíce.
Dušičky
Filip Štěpánek
Dušičky – svátek všech zemřelých – se slaví 2. listopadu každý rok. Dušičky se slaví od
10. století, je to křesťanský svátek, při kterém se křesťané modlí za své zemřelé.
Bývá zvykem, že lidé na hřbitově zapálí svíčku na hrobě svých blízkých zemřelých. Na
hrob položí i živou květinu, která má symbolizovat víru ve věčný život. V období kolem
tohoto svátku bývají hřbitovy otevřeny déle, aby sem lidé mohli chodit i později, když
jdou večer z kostela. Vždycky, když jdu na hřbitov a když jsou dušičky, tak je celý
hřbitov nádherně prosvícený mnoha svíčkami.
BOOM – školní časopis Základní školy Morkovice, www.zsmorkovice.cz/casopis
Šéfredaktor: Filip Štěpánek. Zástupce šéfredaktora: Tomáš Burša. Redakční tým: Hana
Kaňová, Michaela Navrátilová, Eliška Buršová, Kateřina Navrátilová, Monika Krejčí.
Zprostředkovatel: Mgr. Radek Strnadel. Korektor pravopisu: Mgr. Jarmila Štelcová.
Aktuální číslo najdete na školní nástěnce a na nástěnce na Náměstí v Morkovicích. Všechna čísla
časopisu jsou vystavena na internetových stránkách www.zsmorkovice.cz.
8
Download

2. číslo časopisu BOOM