Rakousko ―
dobrá praxe
za humny
MÍSTNÍ
PARTNERSTVÍ
ZAMĚSTNANOSTI
Tato publikace byla vytvořena v rámci projektu Místní partnerství zaměstnanosti
s registračním číslem CZ.1.04/5.1.01/77.00419 a financována z OP LZZ.
Příjemce dotace:
OLOMOUCKÝ KRAJ
Partneři projektu:
Obsah ―
5
Úvod
6
Projekt Místní partnerství zaměstnanosti
7
Mezisektorová spolupráce a principy partnerství
8
Pakty zaměstnanosti
9
Pakty zaměstnanosti ve světě
10
Teritoriální pakty zaměstnanosti v Rakousku
12
Představení partnerů projektu Místní partnerství zaměstnanosti v Rakousku
14
Studijní cesta za dobrými zkušenostmi s paktem zaměstnanosti v Horním Rakousku
15
Strategická úroveň paktu zaměstnanosti Horní Rakousko
19
Pakt zaměstnanosti, kvalifikace a místní akční skupiny
20
Příklady projektů Leader-Region Linz-Land
21
Politika zaměstnanosti a sociální podnikání v praxi
25
Stárnutí populace a možné způsoby řešení
28
Příklady návazných projektů
29
Brownfields na venkově
33
LEADER Region Donau-Böhmerwald a umění života v Hofkirchenu
34
Příklady dobré praxe ve Štýrsku
37
Hodnocení účastníků a možnosti přenosu rakouské praxe v Olomouckém kraji
39
Konkrétní nápady na projekty účastníků cesty za příklady dobré praxe
40
Pakty zaměstnanosti ve Francii, Německu a ve Španělsku
42
Závěrem
42
Bibliografie
Úvod ―
Cílem této publikace je přiblížit nástroje pro podporu
vyšší zaměstnanosti a řešení problémů se zaměstnáváním ohrožených skupin na trhu práce prostřednictvím
příkladů z praxe v Horním Rakousku a ve Štýrsku.
Na konkrétní místa v Linzi a okolí a do několika obcí
ve Štýrsku se vydali v měsících květnu a září 2014
zástupci veřejné správy, neziskového sektoru a podnikatelské sféry z Olomouckého kraje. Cesta se stala natolik
inspirativní, že vedla k nadšeným diskuzím nad problémy,
s nimiž se tito pracovníci setkávají denně při své práci.
Možnost srovnání s výchozími podmínkami u našeho
jižního souseda přinesla i řadu nápadů pro praxi v regionech Olomouckého kraje.
Úvodní kapitoly se věnují širšímu pojetí mezisektorové
spolupráce, principům partnerství a sociálnímu kapitálu,
který propojuje všechny aspekty úspěšného fungování
napříč sektory a uvádí v život dobré myšlenky a řešení
problémů. Jde tak o vůli převést teoretické znalosti
a zásady do praxe.
5―
Pro úplnost zde nechybí popis fungování rakouského
modelu, výchozí teoretické myšlenky, příklady strategického plánování v oblasti pracovního trhu.
Principy partnerství a spolupráce se naučili uplatňovat v rámci své práce všichni aktéři rozvoje regionů.
O tom, že nejde o prázdné pojmy, důležité jen pro kolonky
v projektových žádostech, svědčí právě rakouský model,
který je postaven na podpoře rozvoje regionálních partnerství a na sociálním kapitálu regionů.
Pakty zaměstnanosti uzavírají za účelem uplatňování
politik zaměstnanosti rovněž další členské státy Evropské
unie. Stručné srovnání nabízí v kapitole Pakty zaměstnanosti ve Francii, Německu a ve Španělsku náhled do politik zaměstnanosti ve Francii, Německu a ve Španělsku.
Závěrem přináší publikace hodnocení hornorakouských příkladů dobré praxe samotnými účastníky, dále
jejich dojmy, názory a nápady pro svou vlastní práci.
6―
Projekt
Místní partnerství zaměstnanosti ―
Jde o projekt podpořený z Operačního programu
Lidské zdroje a zaměstnanost se zaměřením na přenos
dobré praxe z Rakouska. Idea místního partnerství
zaměstnanosti vychází ze zahraničních zkušeností právě
v Rakousku, kde jsou při implementaci podpory z Evropského sociálního fondu využívána místní mezisektorová
partnerství. Cílem projektu Krajského sdružení NS MAS
ČR Olomouckého kraje je nejen inspirace, ale i přenos
dobré praxe z Rakouska. Dílčí cíl projektu představuje
vytvoření sítě místních partnerství zaměstnanosti,
která bude sdružovat místní podnikatele, obce, neziskové
organizace a jiné relevantní aktéry politiky zaměstnanosti.
Projekt MPZ je tvořen těmito klíčovými aktivitami:
rozvoj místního partnerství,
realizace kulatých stolů zaměstnanosti,
přenos zahraničních zkušeností,
tvorba místní strategie zaměstnanosti,
společný akční plán zaměstnanosti
pro Olomoucký kraj,
šíření výstupů projektu a propagace dobré
zahraniční praxe,
projektové zázemí.
Mezisektorová spolupráce
a principy partnerství ―
Na posilování lokálních aktivit a omezování centrálních podpor staví přístup LEADER1 od počátku svého zavádění na venkově. Vychází z myšlenky, že obyvatelé
daných regionů znají nejlépe své problémy, a proto by
je měli řešit sami. Proto vznikly místní akční skupiny jako
institucionalizovaná partnerství v regionech. Místní akční
skupiny (MAS) představují most mezi národními a regionálními organizacemi a venkovským obyvatelstvem.2
Spojují neziskový, veřejný a soukromý (podnikatelský)
sektor, jelikož zástupci všech tří sektorů jsou členy místních akčních skupin. Vytváření MAS je postaveno na principu „bottom-up“ (zdola). Ale i tyto procesy ve svých
počátcích narážely na úskalí v podobě neochoty spolupracovat, nedostatku informací o možnostech a cílech
MAS a podobně. Každý typ spolupráce musí být založený
na důvěře a přesných pravidlech fungování. Tato pravidla
je možné striktně vyžadovat, důvěru nikoliv. Proto je úkolem MAS v regionech budování a upevňování vzájemných
vazeb mezi jednotlivými aktéry. Jde o budování sociálního kapitálu, tedy formálních i neformálních sítí, interakcí
institucí i jednotlivců v rámci regionu, lokality. Sociální
kapitál je předmětem mnoha studií a výzkumů. Někteří
výzkumníci poukazují na přímou souvislost s rozvojem
ekonomiky, kdy spolupráce přináší synergické efekty
pro rozvoj společnosti.
Na stejných principech stojí i teritoriální pakty zaměstnanosti, jde o regionální partnerství operující
na základě smlouvy s vládou. Účelem paktů je zajistit
provázanost politiky zaměstnanosti s ostatními politikami, zlepšovat podmínky pro místní zaměstnanost
a vytvářet místní kapacity pro potřebné aktivity. Strategický plán je tvořen regionálními aktéry, ale musí se přizpůsobovat mantinelům, které nastavuje vláda, tedy
shora dolů. Nicméně dole, na nejnižší úrovni, jsou pakty
pokládány za multilaterální skupiny, jež navzájem lokálně
spolupracují se skutečně plným nasazením.3
1/ „Liaison entre actions de développement rural“ - (Propojování akcí hospodářského rozvoje venkova).
Přístup LEADER byl Evropskou unií ustanoven v roce 1991.
2/ (Věra Majerová, 2011)
3/ (Pakt zaměstnanosti Ústeckého kraje, 2013)
7―
8―
Pakty zaměstnanosti ―
Celková proměna společnosti a strukturální změny v ekonomice
vedou stále častěji k nárůstu problémů především na regionální úrovni.
Projevují se nerovnosti mezi jednotlivými kraji – zvyšuje se křivka
nezaměstnanosti, a to zejména ve strukturálně nebo hospodářsky
postižených regionech. Vlády i politické reprezentace krajů či zemí
tak stále častěji hledají efektivní a trvalejší řešení pro tyto problémy.
Od poloviny 90. let podporuje Evropská komise místní partnerství
na úrovni regionálního trhu práce, takzvané teritoriální pakty zaměstnanosti se zapojením různého spektra aktérů – municipalit, krajů, provincií,
zemí. Právě místní partnerství představují významný politický nástroj
podporující přesun kompetencí na regionální úroveň napříč obory.
Pakty zaměstnanosti fungují jak v rámci Evropské unie, tak i mimo ni.
Příkladem jsou Spojené státy americké, Kanada či Austrálie.
Sociální a ekonomické subjekty ve spolupráci s institucemi, pracujícími ve veřejném zájmu, si v rámci paktů stanovují společné cíle. K nim
ale vede dlouhá cesta tvořená z dílčích kroků stanovených ve strategii.
Udržení pracovních míst, zvýšení kvalifikace ekonomicky aktivních
obyvatel, cílené aktivity s ohroženými skupinami na trhu práce jsou
výsledky společného snažení všech subjektů, jejichž prioritou je nízká
míra nezaměstnanosti a kvalitní a udržitelný život jak ve městech,
tak i v odlehlých venkovských oblastech.
Pakty zaměstnanosti ve světě ―
Model teritoriálních paktů zaměstnanosti je v současné době široce využíván v zemích OECD i mimo Evropskou unii, například v USA (Worksforce Investment
Boards), Kanadě (Community Futures Development
Corporations) a na Novém Zélandu (Regional Programme
Partnerships). V EU hrají partnerství významnou roli právě v Rakousku, dále například v belgických Flandrech
či španělském Katalánsku, ale i v dalších zemích.4
Blíže v závěrečné kapitole.
Například v Kanadě jde o multifunkční partnerství,
která poskytují široký rozsah poradenství a obchodní
služby firmám. Kromě servisu při hledání práce poskytují
finanční kapitál a přístup k financování (půjčky či granty).5
V Belgii partnerství zaujímá poradenskou roli na poli
zaměstnanosti a ekonomického rozvoje.
4/ (Eva Homolová, 2012)
5/ Pakt (CFDC) severního a středního Hastingsu a jižního Algonquinu je neziskovou organizací, řízenou
představenstvem složeným z místních dobrovolníků. Zaměstnává odborníky, kteří podporují podnikání
a stimulují ekonomické příležitosti vedoucí k zaměstnanosti, růstu a prosperitě. Nabízí široký výběr
produktů a služeb na podporu růstu a komunitního ekonomického rozvoje malých prodejců za pomoci:
- Možnosti financování podniku – podpora konkurenceschopnosti,
- Obchodních informací, poradenství a získávání zdrojů,
- Přístupu k dotacím z Rozvojového programu východního Ontaria,
- Aktivního partnera v komunitně ekonomickém rozvoji,
www.community-futures.ca
9―
10 ―
Teritoriální pakty zaměstnanosti
v Rakousku ―
Teritoriální pakty v Rakousku i v jiných zemích jsou
předmětem řady odborných článků a studií. Věnuje se jim
také dlouhodobý projekt Výzkumného ústavu práce a
sociálních věcí Analýza politik zaměstnanosti členských
zemí Evropské unie, který byl zahájen v roce 2005.
Informace o projektu a jednotlivé studie jsou dostupné na www.vupsv.cz
„Podstatou existence teritoriálních paktů zaměstnanosti v Rakousku je uzavírat prostřednictvím smlouvy
dohody mezi regionálními partnery s cílem lepšího skloubení politiky zaměstnanosti a dalších politik tak, aby se
zlepšila situace v oblasti zaměstnanosti na regionální
a lokální úrovni. Specifickými cíli této spolupráce jsou:
zvýšit efektivitu využití zdrojů,
zlepšit kvalitu pomoci určitým cílovým skupinám,
zajistit a vytvořit pracovní místa,
zajistit financování regionů,
zachovat region jako místo k životu.
Základním cílem teritoriálních paktů zaměstnanosti
je podpora rozvoje regionálních partnerství, aby:
se identifikovaly problémy, myšlenky a cíle, kterým
čelí regionální mužští i ženští protagonisté s ohledem
na politiku zaměstnanosti,
se mobilizovaly všechny dostupné zdroje ve prospěch integrované strategie, kterou přijímají všichni
protagonisté, založené na jejich reálných potřebách,
se zlepšila integrace a koordinace opatření na podporu tvorby pracovních míst,
se implementovala opatření, která pomohou zvýšit
zaměstnanost.
Teritoriální pakty zaměstnanosti jsou tedy vytvářeny
za účelem koordinace partnerů a jejich témat (oblastí),
k vývoji společných programů a k implementaci zásadních opatření vyplývajících z hlavních cílů teritoriálních
paktů. Jsou nástrojem podpory politiky rozvoje na lokální
úrovni. Pomocí tvorby a implementace strategií šitých
na míru dané lokalitě získávají aktéři lokality významný
nástroj know-how pro své praktické působení.“6
6/ (Danica Krause, 2006)
11 ―
Rakousko a Českou republiku spojuje společný historický vývoj do roku 1918. Pomyslnou startovní čáru
pro oba oddělené státy přerušilo politické směřování naší
země po roce 1948. Rakousko, Česká republika a potažmo celá Evropa dnes i přes rozdílný poválečný vývoj čelí
podobným problémům, které souvisejí se strukturálními
změnami ekonomiky a s návaznými jevy ve společnosti
(nezaměstnanost, stárnutí populace, vylidňování venkova). Z praktických ukázek v Horním Rakousku je zřejmá
vůle všech aktérů v ekonomických oblastech i na politické
úrovni podchytit řešení problematických jevů hned v zárodcích a na nejnižších regionálních a lokálních úrovních.
Tyto úrovně se zase mohou opírat o zákony a vládní
rozhodnutí, jež ovlivňují situaci na trhu práce. V otázce
nezaměstnanosti rakouská vláda využívá restriktivní
monetární a fiskální politiku a realizuje reformy trhu práce
ovlivňující nabídku práce například skrze snížení daňového zatížení práce, které má za cíl zvýšení motivace k pracovní aktivitě.7
7/ (Danica Krause, 2006)
12 ―
Představení partnerů projektu
Místní partnerství zaměstnanosti
v Rakousku ―
Regionalmanagement
Oberösterreich ―
Partnerem projektu Místní partnerství zaměstnanosti
(MPZ) je Regionalmanagement Oberösterreich (RMOÖ),
který zajišťuje implementaci paktu zaměstnanosti
na území Horního Rakouska. Uzavřely jej země Horní Rakousko, úřad práce, spolkový sociální úřad, hospodářská
komora, zaměstnanecká komora, rakouský odborový
svaz, zemská školní rada a průmyslové sdružení.
Program na podporu od roku 1999 každoročně všichni
partneři paktu zaměstnanosti musí odsouhlasit. Orgány
teritoriálních paktů zaměstnanosti jsou Fórum aktivní
politiky trhu práce a kancelář paktu. Převedení cílů paktu
zaměstnanosti do reality zajišťují dva regionální manažeři
pro práci, kteří také koordinují pakt na zemské úrovni.
V hornorakouských okresech jsou nasazeni tři místní
manažeři pro sladění poptávky a nabídky trhu práce
(těžištěm paktu je poptávka po odbornících).
Příručkou pro aktivní politiku trhu práce v Horním Rakousku je nová strategie trhu práce „Pracovní místo
v Horním Rakousku 2020“ vydaná v roce 2012. Strategické cíle hornorakouského paktu pro rok 2013 staví na dosažených pilířích v oblasti strategie trhu práce, přičemž
těžiště spočívá v garantování vzdělání, zajištění odborníků a zvýšení zaměstnanosti všech ohrožených skupin
na trhu práce (mladiství, absolventi, ženy, starší nezaměstnaní, příjemci sociálních dávek, migranti a lidé
s jinými hendikepy).
Regionalmanagement
Obersteiermark West ―
Partnerská organizace, která zajišťuje implementaci
Štýrského paktu zaměstnanosti (Der Steirische Beschäftigungspakt – STEBEP) na území Štýrska. Tento pakt
zaměstnanosti byl podepsán v prosinci roku 2007
s platností do roku 2013. Uzavřeli jej úřad práce Štýrsko,
země Štýrsko a sociální partneři (zaměstnanecká komora, svaz průmyslu, rakouský odborový svaz a hospodářská komora) jakožto nástroj partnerské politiky
zaměstnanosti.
STEBEP slouží jako platforma pro partnerské aktivity
politiky zaměstnanosti ve Štýrsku. Základním cílem všech
aktivit je dosažení plné zaměstnanosti prostřednictvím
dobře nastaveného propojení politiky práce a zaměstnanosti se všemi ostatními politikami ve Štýrsku. STEBEP
je postaven na dvou úrovních, a to zemské a místní.
Partner projektu MPZ Regionalmanagement Obersteiermark pracuje na místní úrovni pro území Štýrska. V regionálních paktech jsou propojeny cíle a strategie zemské
úrovně s místními specifickými cíli. Cílem místních
struktur je plánování přizpůsobené konkrétním potřebám,
a implementace, která umožňuje více inovací a vyšší
efektivitu použitých finančních a speciálních zdrojů.
14 ―
Studijní cesta
za dobrými zkušenostmi
s Paktem zaměstnanosti
v Horním Rakousku ―
Jak funguje pakt zaměstnanosti v Horním Rakousku,
jaké možnosti nabízí pro řešení nezaměstnanosti, se dozvěděli účastníci studijní cesty z Olomouckého kraje, kteří
se ve dnech 20. až 23. května 2014 vydali do Linze a jeho
okolí za příklady dobré praxe.
Zástupci obcí, místních akčních skupin, úřadu práce
i podnikatelé měli možnost diskutovat nad problémy,
s nimiž se potýkají v oblasti zaměstnanosti, a porovnat
vlastní způsoby a nástroje pro jejich řešení s těmi,
jež jsou uplatňovány v Horním Rakousku. Přestože právě
systém zapojení aktérů v politice zaměstnanosti je v Rakousku propracovanější, protože funguje na aktivním
zapojení lokálních, zemských i nadnárodních orgánů
veřejné správy do řešení problémů, byla cesta v mnohém
inspirativní a přínosná.
Strategická úroveň paktu zaměstnanosti Horní Rakousko ―
Vytvořit střednědobý strategický nástroj pro řešení
vývoje pracovního trhu si v Horním Rakousku klade za cíl
společnost Technologie und Marketinggesellschaft
m.b.H. Oberösterreich (TMG OÖ), instituce zřízená zemskou vládou, která v současnosti koordinuje 14 TMG
v Horním Rakousku. Cílem společnosti je vytvářet klastry
a sítě klastrů. Jde také o platformu, která propojuje aktéry
pracovního trhu. Společně s nimi hledá možná řešení
a usiluje o eliminování následků negativních jevů, které
zvyšují nezaměstnanost. Strategický program nese název
Pracovní místo. Jedná se o strategii, která je podkladem
pro Hornorakouský pakt zaměstnanosti do roku 2020.
Jejím úkolem je propojit dílčí odvětví hospodářství s pracovním trhem. Současně představuje program Pracovní
místo nástroj, reagující na mobilitu pracovních sil, jenž
propojuje mezinárodní Evropský region Dunaj-Vltava
(Česko, Rakousko, Německo). „Jsme velmi pracovitou
spolkovou zemí. S osmnácti procenty zaměstnaných
tvoříme čtvrtinu exportu celého Rakouska. Proto jsme
závislí na mezinárodní konjunktuře a velmi se nás dotýkají ekonomické krize. Navíc čelíme velké konkurenci
vzhledem k situovanosti regionu. Naší výhodou je vysoká
produktivita a vysoké mzdy. Disponujeme kvalifikovanými
pracovníky. Mimo jiné patří k našim úkolům motivovat
zahraniční podniky k usídlení v Rakousku. Daří se nám
lákat investory především z Německa, ale podařilo se
nám získat i 27 podniků z ČR. V rámci Evropy spolupracujeme s regiony jižní Čechy a Dolní Bavorsko,“ popsal
úkoly TMG Christian Mayer, odpovědný pracovník programu Pracovní místo.
Přestože je současná situace příznivější, stejně jako
jiné evropské země bude i Rakousko muset reagovat
na nepříznivý demografický vývoj. Do roku 2020 ubude
mladých lidí, a to zejména na venkově, a úkolem se stane
udržet starší obyvatele, kteří dnes odcházejí do penze
už v 59 letech, v zaměstnání.
Stejně jako v tuzemsku i v Horním Rakousku čelí trh
práce paradoxu – na jedné straně stojí nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, na straně druhé nezaměstnanost.
Dostatek kvalifikovaných pracovníků udržuje podniky
v regionu. Řada vysokoškolsky vzdělaných lidí ale odchází do jiných regionů nebo do zahraničí. „Nejsme schopni
na to reagovat a přilákat dostatečné množství dalších
kvalifikovaných lidí,“ vysvětlil Mayer potřebu kvalitní strategie, na které se budou podílet všichni zapojení partneři.
15 ―
16 ―
Strategický rámcový program
jakožto úplný základ ―
Pět pilířů pro kvalitu života,
růst a sociální jistotu v HR
A
B
program
odborných
pracovních
sil
garance
vzdělání
Člověk
Pracovní místo
v Horním Rakousku
2020
C
D
E
svět
práce
budoucnosti
regionální
poptávka
po odborných
pracovních
silách
poptávka
po odborných
pracovních
silách
dle odvětví
Společnost
Ekonomika
Hlavními partnery vytvořené
strategie jsou úřad práce a hornorakouská vláda. Všudypřítomný sociální aspekt vyžaduje, aby se zapojili
i další partneři, mezi nimi hospodářská komora, odbory či svazy zaměstnanců. Další úroveň partnerství
představuje regionální management.
Tyto subjekty diskutovaly nad tvorbou strategie a definovaly její cíle.
Cíl: do roku 2020 vytvořit 30 tisíc pracovních míst navíc.
17 ―
Strategie zahrnuje:
7 strategických cílů, 27 řídících cílů a 42 ústředních aktivit.
Důležité procesní zásady v rámci
realizace strategie
Komunikace – je důležité
komunikovat neustále s partnery.
Pracovní místo
v Horním Rakousku
Pět pilířů pro kvalitu života,
růst a sociální jistotu v HR
2020
Relevantní data – v rámci
analýz se nabízí k dispozici velké
množství dat. Je potřeba vybrat
ta důležitá a transparentní.
Proces strategie – přehled
Plán – pracovní místo v HR 2020
Mise a vize – strategické směrnice a stanovení cílů
Plánovací období 2012-2015
Strategické cíle
plánovací období 2016-2020
Strategické cíle
Dosažení
strategického
cíle
Dílčí cíl
2012
2013
2014
2015
2016
2017
Příklady cílů:
u žen zvýšit podíl na pracovním trhu z 67 na 70 %
2018
2019
2020
Vzájemná propojenost – vytvoření strategických programů,
regionálních programů, které jsou
vzájemně provázané.
Efektivita – na pracovním trhu
se nachází spousta již stávajících
iniciativ a prostor pro vytvoření
nových realizačních programů je
velmi omezený.
18 ―
Pakt zaměstnanosti,
kvalifikace
a místní akční skupiny ―
Pakt zaměstnanosti a kvalifikace si kladou za cíl:
„Společně a rychle reagovat na politický vývoj
na trhu práce.“
Definuje cílové skupiny na trhu práce, nastavuje
rozpočet podpory.
V rámci venkovských regionů jsou významnými
partnery místní akční skupiny (v Rakousku pod označením Leader-Region). Na území celého Rakouska
se jich nachází 86, ve spolkové zemi Horní Rakousko
celkem 24.
Leader-Region Linz-Land ―
Největší region v Horním Rakousku tvoří 20 obcí
se 105 tisíci obyvateli. Kromě velkých aglomerací v okolí
se zde nachází i malé obce v jižní okrajové oblasti.
Tyto rozdílnosti uvnitř jednoho regionu jsou důvodem,
proč se zabývat různorodými tématy. Proto i projekty
realizované tamějším Leader-Regionem pokrývají velkou
škálu oblastí života místních obyvatel.
„Hodně obyvatel se stěhuje z venkovských obcí
do měst. Lidé chtějí spíše bydlet na venkově a do města
dojíždět za prací. Naše snahy tak směřují k tomu, aby se
zajistilo více pracovních míst přímo v regionu. Na venkově ubývá zemědělské plochy, protože ji zabírají výrobní
podniky. Problém představuje také nedostatek místních
zdrojů a zásobování od místních dodavatelů. V Linzi a
okolí se nachází spousta nákupních center, kde lidé jezdící do města nakupují, a obchody v obcích tak nemají
šanci přežít. A k tomu bylo realizováno několik projektů,
jejichž cílem bylo oživit venkov i tamní obchody,“
popsala situaci Isolde Fürst, manažerka Leader-Region
Linz-Land. Do metody a programu LEADER se tamní
region zapojil v programovém období 2007 - 2013.
V tomto období bylo podpořeno a realizováno zhruba sto
projektů. Do regionu bylo investováno 28 miliónů eur,
z toho 7,6 miliónů eur formou dotací.
19 ―
20 ―
Příklady projektů Leader-Region Linz-Land ―
Bydlení, práce, příroda, rekreace v regionu
Iniciativa 6 malých obchodů
– Oblast není typickým turistickým regionem. Předmětem jsou proto spíše turistické a odpočinkové aktivity
pro zdejší obyvatele. Projekt se zaměřil na propojení
vhodných aktivit, které slouží pro tyto účely. Konkrétním
výstupem byla mapa s turistickými a cykloturistickými
stezkami, občerstvením, restauracemi i pamětihodnostmi.
– Velká nákupní centra lákají také zákazníky z řad venkovských obyvatel, kteří dojíždějí za prací do měst. Malé
obchody v obcích nemají šanci tomuto trendu konkurovat, a proto živoří. Přesto se šestice obchodníků
dohodla na vytvoření a zavedení zákaznických karet,
které umožňují sbírat body za každý nákup v kterékoli
ze zapojených prodejen. Z původních 6 se systém rozšířil
do 40 obchodů, funguje již tři roky a eviduje 1500 registrovaných zákazníků. Partnerem projektu se navíc stala
i místní akční skupina, která byla nápomocná především
při vytváření systému pro zákaznické karty.
Zachování typické architektury
a udržení pracovních míst
– Pro region Linz Land jsou typická selská stavení, situovaná do čtverce. Většina z nich již neslouží pro hospodářské účely. Řada zemědělců a farmářů dojíždí do Linze
za prací a na venkově vlastní jen políčka, která obdělávají
při zaměstnání. Důsledkem toho zůstávají domy prázdné
a z velké části nevyužité. „Tímto projektem jsme chtěli
ukázat možnosti, jak lze tyto objekty využít. Velké množství dvorů si pronajaly hospodářské podniky, které využívají místnosti jako kanceláře. Je to takový malý pokus,
jak oživit pracovní místa zde v regionu a vyřešit problém
s dojížděním,“ uvedla Isolde Fürst.
Evropský projekt spolupráce
– Mezi Rakouskem a Finskem s názvem Vítr pro mládež.
Zdejší hudební spolek postihl nezájem mladých lidí
a realizátoři projektu hledali nové cesty, jak je nalákat.
V rámci projektu došlo k vytváření kontaktů, výměně
zkušeností a oboustranným návštěvám, ze kterých
vznikla trvalá přátelství. Projekt získal v roce 2013
ocenění jako nejlepší projekt spolupráce.
Politika zaměstnanosti
a sociální podnikání v praxi ―
Na rozdílné skupiny nezaměstnaných se zaměřují
subjekty, které zastřešuje Biskupská nadace pro nezaměstnané v Linzi.
Ta realizuje řadu projektů s cílem najít práci pro všechny
cílové skupiny.
Projekt Cyklocentrum B7 ―
Nadace sídlí v areálu starého kapucínského kláštera,
který byl postaven v 16. století, a v roce 1987 zde bylo
církevními pracovníky založeno centrum pro mladistvé
a spolu s ním dílna jízdních kol. Pracovníci zde kola opravují, montují či repasují, z čehož také plyne název celého
projektu – Cyklocentrum B7.
Centrum poskytuje práci dlouhodobě nezaměstnaným v evidenci úřadu práce, kteří zde mohou pracovat
jeden rok. „Před téměř třiceti lety zakladatelé chtěli mladistvým poskytnout zaměstnání. Založili dílnu, aby měli
kapesné. Klienti si zde mohli vyrábět vlastní jízdní kola
a za drobný poplatek opravovat jiná kola. V poledne
dostali oběd za zvýhodněnou cenu. Dále jsme klientům
poskytovali vzdělání a pořádali burzu práce,“ popisuje
21 ―
22 ―
první kroky k sociálnímu podniku B7 jeho současný vedoucí centra Helmut Bayer. Na počátku se o centrum
i klienty starali zdarma dobrovolníci. Po několika letech
provozu začaly na chod organizace přispívat pracovní
úřad a město Linz. „Z burzy pracovních příležitostí se
stalo postupně poradní místo pro uchazeče. Z dílny
vznikla prodejna nových kol a také půjčovna. Postupně
jsme zajišťovali školicí pracovní kurzy pro všechny
dlouhodobé uchazeče o práci,“ vysvětlil Bayer s tím,
že po třiceti letech se stal z centra B7 sociální podnik
s ekonomickou soběstačností.
Cílové skupiny představují lidé s nejrůznějšími problémy od fyzického hendikepu, psychických poruch přes
problémy s bydlením a sociálním zázemím až po ty,
kteří se potýkají s finančními potížemi a s dluhy.
Současným cílem centra je, aby nejpozději po jednom
roce byli klienti sami schopní najít si pracovní místo.
Po dobu dvou měsíců je klient ve zkušební době, po půl
roce působení v centru si hledá uplatnění na pracovním
trhu. Polovina klientů bezprostředně po konci roční pracovní smlouvy nachází jiné pracovní místo. Přibližně
čtvrtina klientů z řad nezaměstnaných, kteří nastoupí
do centra B7, tak skončí po dvouměsíční zkušební době.
Důvodem je obvykle skutečnost, že nejsou dostatečně
zruční pro manuální práci, ale také zdravotní či duševní
nepřipravenost pro zapojení se na trhu práce. Do centra
se průměrně dostávají lidé ve věku od 35 do 50 let.
Přidanými hodnotami sociálního podniku jsou příjemné
pracovní prostředí a vstřícnost vedení. Toho si klienti
mnohdy váží více než platových podmínek.
Roční výroba činí 3 tisíce nových kol (kompletace dílů), oprav je zde uskutečněno asi 1500. V průběhu roku
zde pracuje 35 až 40 osob. 45 % nákladů pokrývá zisk
společnosti, zbytek financují dotace z úřadu práce
a země Horní Rakousko, která kryje náklady na školení
a zapracování nových pracovníků. Roční obrat činí 800
tisíc eur.
Centrum B7 má své stálé zaměstnance, včetně prodavačů, sociální pracovnice, vedoucího projektu a účetní.
Úkolem sociálního pracovníka je pomáhat klientům s jejich osobními a sociálními problémy. Důležitým faktorem
však zůstává jejich vlastní iniciativa. Klienti se v centru
školí v montážní práci, bezpečnosti i v chování na pracovišti – komunikace s nadřízenými i kolegy. Součástí
jsou rovněž prodejní školení, trénink chování k zákazníkům, komunikace, propagace a skladového hospodářství.
Úspěšný absolvent získá pracovní osvědčení a na požádání též potvrzení pracovních kompetencí.
Projekt Ju can ―
Jeden ze způsobů, jak zapojit mladé lidi z problémových rodin do pracovního života a jak je naučit správným
pracovním návykům, nabízí modelový projekt Ju can
(„Ty můžeš“) pro mladistvé ve věku od 16 do 20 let.
Cílem projektu není primárně najít práci, ale vypořádat se
s nelehkými životními podmínkami. Účastníci docházejí
denně do resocializačního programu, rozvíjejí svou profesionální perspektivu, hledají své silné stránky a schopnosti. Učí se žít a pracovat, a proto se v centru Biskupské
nadace pro nezaměstnané scházejí i při společné snídani,
během které se plánuje celý den. Projekt poskytuje workshopy, outdoorové aktivity i doučování podle individuálních potřeb účastníků. Ti si také rozšiřují pracovní kompetence, například prací v sousední dílně na opravu
a montáž jízdních kol.
Do projektu je zapojeno 15 mladistvých, kteří tráví
v centru maximálně 22 hodin týdně. „Když jsme začínali,
tak v Linzi nic takového nebylo. Vytváříme jim takovou
„školu života“. Posnídáme s nimi, povykládáme si, co
plánují v daný den dělat nebo co proběhlo předchozí den,
tedy ve velmi rodinné atmosféře, protože těmto mladým
chybí právě rodina. Zaměstnali jsme učitele, který je
doučuje. Dalším úkolem je rozšíření sociálních kompetencí, jejichž součástí je chování v závodě či ve firmě.
23 ―
24 ―
Začíná se u obyčejného pozdravu, ale jde se mnohem
dále. A soustředíme se také na zlepšování pracovních
kompetencí,“ popisuje vedoucí projektu Christian Winkler.
Mladí klienti měli původně možnost pracovat jeden den
v týdnu v dílně na jízdní kola, od čehož postupně vedoucí
projektu ustoupili, protože klienti nebyli schopní udržet
motivaci. „Snažíme se s nimi vybudovat vztah založený
na důvěře, aby neutekli. A když jsme prošli touto zkušeností, pronajali jsme si kuchyň a dva dny v týdnu s nimi
vaříme,“ dodal Winkler a podotkl, že vytváření vztahu
souvisí s životními zkušenostmi autorit, které v daném
případě představuje vedoucí kuchyně. Asi 70 % účastníků
projektu se dostane zpět do vzdělávacího systému,
další lidé většinou přejdou do jiných projektů zaměřených
na podporu mladistvých nezaměstnaných.
Personální servis JONA ―
Jde o projekt, který propojuje ekonomickou aktivitu se
sociální odpovědností. Personální servis funguje v rámci
dvou modelů.
1. Personální leasing
Představuje citlivý nástroj, který umožňuje propůjčování pracovních sil. Personální agentura nesoucí formu
neziskové organizace zahájila aktivity spojené s personálním leasingem v roce 1997. Agentura propojuje firmy
a nezaměstnané. Ti se stanou na dobu minimálně čtyř
měsíců zaměstnanci agentury, která jim pak zajišťuje
práci tam, kde je zapotřebí krátkodobých či sezónních
úvazků. Horní časová hranice úvazku pracovníka
s agenturou není omezena, takže zde může být zaměstnán i několik let. Oproti jiným pracovním agenturám
Biskupská nadace pro nezaměstnané pomáhá svým
sdíleným zaměstnancům sociálním poradenstvím,
rozšiřováním kvalifikace a jinými aktivitami, které přispívají k řešení sociálních problémů zaměstnanců.
Jde o různorodé profese, většinou se jedná o pomocné
dělníky ve výrobních závodech nebo pomocný personál
v nemocnicích. V roce 2013 takto agentura zaměstnávala
29 osob. 90 % nákladů na zaměstnance je pokryto
z příjmů firem, které si pracovní síly najímají. Zbytek je
pokryt z příspěvků země Horní Rakousko a z individuálních darů.
2. Pomoc osobám, které dostaly výpověď
Lidem, kteří musí z různých důvodů odejít z firem,
zprostředkuje agentura vstup na pracovní trh. Model je
založen na společenské odpovědnosti podniků8 , které
plánují propouštění zaměstnanců. Takové závody poskytnou agentuře peníze na rekvalifikaci a na podpůrné programy pro hledání práce. Jedná se o speciální rakouský
model, rozšířený především v Horním Rakousku. Míra
úspěšnosti činí 90 %, kdy propuštění nacházejí rychle
nová pracovní místa.
Na tomto modelu participují aktéři ze všech sektorů
– politika a veřejná správa, soukromý sektor. Politická rozhodnutí směřují napříč všemi úrovněmi, tedy od lokální přes
regionální až po celostátní (obec – kraj – země – stát).
8/ (Dohnalová, 2006), CSR (Corporate Social Respontibility) – odpovědnost označuje nový způsob
chování firem v tržním prostředí. Je-li uchopena správně, má nejen přínos pro společnost, ale i pro
samotnou firmu, které především zvyšuje důvěryhodnost. Tato odpovědnost může být dodržována
v několika sférách – ekonomie (například transparentnost), environment (ochrana přírodních zdrojů,
ekologie, etika podnikání), sociální sféra (zdraví a bezpečnost zaměstnanců, podpora aktivit
prospěšných společnosti).
Stárnutí populace
a možné způsoby řešení ―
Předmětem studijní cesty byl i další problém, s nímž
se potýká celá Evropa, a to stárnutí obyvatel. Projekt
Budoucnost a péče mapoval ve dvou regionech po dobu
42 měsíců způsoby, jak zajistit služby pro seniory.
Výsledky dotazníku ukázaly, které služby chybí (lékařská
a odborná lékařská péče, doprava, terapeutické služby,
donáškové služby, ale i informace o fenoménu stárnutí).
Na základě výsledků zpracovali realizátoři projektu tři
tematické okruhy: kam směřovat a jak podpořit dobrovolnickou činnost, informace o tematice stárnutí, jak zapojit
lidi z věkové skupiny 65+ do života obce.
Hlavním partnerem projektu byla Komora zaměstnanců s více než 3,5letými zkušenostmi s realizací projektů.
Dále se do projektu zapojila řada strategických partnerů,
jejichž úkolem bylo získávání kontaktů v regionech,
a na realizaci se podílely všechny obce v regionu.
Rozsáhlý projekt byl rozdělený na celkem 7 modulů.
Ty se věnovaly managementu, paliativní péči, koučinku,
přenosu informací a zkušeností, senzibilizaci a participaci. V rámci tohoto modulu se uskutečnil výzkum zaměřený na potřeby stárnoucích obyvatel.
25 ―
26 ―
Jedním z témat se stal i úbytek kvalifikovaného personálu. „Personál ubývá. Stále více se tento problém týká
žen, které na sebe berou pečovatelskou roli. Současně
ubývá rodin, které jsou schopny si tuto péči zajistit vlastními silami. Momentálně je o 80 % lidí pečováno v rámci
rodin. Proto jsme toto téma posunuli o úroveň výše
– na úroveň obcí, protože představují další jednotku, která
má za úkol vytvořit takové podmínky a možnosti, aby bylo
možné stárnout doma,“ vysvětlila Sabine Morocutti, která
koordinovala aktivity projektu v rámci modulu senzibilizace a participace.
Cílem činností všech zapojených aktérů je najít taková
řešení, která by starším lidem umožnila zůstat a stárnout
co nejdéle doma. Více než 80 % respondentů v průzkumu
uvedlo, že chtějí prožít stáří doma. Koncept projektu, který
v průběhu průzkumu získal název Stárnout doma, byl
vytvořen podle dvou pilotních regionů. Na jeho tvorbě se
podíleli také experti a rozhodovací orgány (političtí zástupci). Zapojení účastníci absolvovali workshopy a doprovodné programy, během kterých realizátoři projektu
shromažďovali informace.
„Tyto informace pro nás byly důležité také z vědeckého hlediska. Zajímaly nás nejenom subjektivní zkušenosti, ale potřebovali jsme k problematice shromáždit hlavně
podložená vědecká data. Dílčí část projektu realizovala
Vyšší odborná škola Horní Rakousko,“ popsala Morocutti.
Samotný výzkum se orientoval na informace, které pomohly definovat potřeby malých území (mikroregionů).
V Horním Rakousku již existuje rozvojový plán, který stanovuje, kolik míst bude potřeba v domovech důchodců
a kolik bude potřeba pečovatelského personálu. Cílem
projektu však není vytvořit nový plán, ale zaměřit se
na aktivity, které budou zapotřebí v daném mikroregionu
nad rámec tohoto plánu.
Ohniskem zájmu výzkumu se stalo zjišťování současného stavu formou dotazníkového šetření mezi občany.
Poté došlo k porovnání výsledků a definování oblastí
potřebných aktivit. Cílem bylo také vypracovat podklad
pro obec, se kterým může dále pracovat. Pilotní mikroregion tvořilo 6 venkovských obcí. Pro realizátory projektu
bylo rovněž důležité zainteresovat tyto obce ke spolupráci.
Se všemi šesti obcemi proto byla uzavřena dohoda
o spolupráci – podpisem stvrdily, že se společně v budoucnu zapojí do projektu. „Zde byly důležité dva faktory:
jednak vytvořit mezi obcemi povinnost, závazek, jednak
to, že je to nic nestálo,“ podotkla Morocutti.
V každé z řídících skupin měla každá obec svého
zástupce, který mohl přenášet myšlenky projektu do své
komunity. Dalšími členy skupin byli zástupci okresního
hejtmanství, svazu sociální péče apod. Dotazníkový
výzkum probíhal nejprve ústně, pak písemně.
Respondenty se staly všechny osoby nad 65 let. Dále se
dotazy směrovaly na odborníky. Celkem bylo rozesláno
1800 dotazníků, přičemž návratnost činila 33 %.
Obyvatelé nad 65 let ve svém mikroregionu postrádají:
dostatek odborných lékařů
(nad rámec projektu; jejich počet stanovuje stát)
lepší dopravní spojení, mobilitu
přepravní služby – odvoz, přívoz
informace týkající se problematiky stárnutí
Výzkum dále upozornil na příležitosti pro dobrovolnictví. Jeden z dotazů pro respondenty starší 65 let se
týkal právě dobrovolnictví. 258 dotázaných odpovědělo,
že by rádi pracovali jako dobrovolníci, ačkoliv s touto
činností dosud nemají zkušenosti. Ukázalo se, že potenciál se nachází v každé obci. „Jde o lidi, kteří se těší
dobrému zdraví a jsou schopní ještě 10 let pomáhat
a zapojit se. Momentálně to ale nedělají. V rámci aktivit
mohou navštěvovat staré, nemohoucí lidi, předčítat jim,
což nevyžaduje žádné speciální dovednosti ani osmihodinovou pracovní dobu – stačí jen být člověkem pro člověka,“ objasnila podstatu dobrovolnictví seniorů Sabine
Morocutti. Dobrovolnictví má doplňovat profesionální
péči o starší lidi a umožnit, aby zůstávali co nejdéle doma
a s dalšími lidmi.
27 ―
Na základě průzkumu byla vybrána témata:
čím může přispět dobrovolnická činnost a co je k tomu
zapotřebí
informace o problematice stárnutí
jak lépe zapojit dobrovolníky 65+ do chodu obce
Výzkum dále doplnil workshop s odborníky. Velmi
často se hovořilo o nejrůznějších bariérách – lavičky,
přístup na hřbitov či do kostela. Realizátoři projektu
se snažili pojmout téma stárnutí komplexně. Proto byly
diskutovány i další jevy, jako je například akceptování
onemocnění, a to především u pacientů, kteří trpí Alzheimerovou chorobou.
Zapojením obcí realizátoři projektu docílili citlivějšího
vnímání ze strany veřejnosti, a tím i získání podpory
ze strany politických institucí. V mnoha zúčastněných
obcích vznikly návazné aktivity a posléze i konkrétní
nabídky pro seniory. Region tak celkově získal mnoho
znalostí na téma stárnutí a péče.
28 ―
Příklady návazných projektů ―
Projekt měl řadu pozitivních efektů. Kromě otevření citlivého tématu stárnutí vznikla funkce sociálního koordinátora v každé obci v okrese Schärding (30 obcí, 56 400
obyvatel). Na zavedení této pracovní pozice se podílel
úřad sociální pomoci. A protože byla funkce začleněna
do každodenní práce obce, nevyžádala si žádné další
náklady. Sociální koordinátorky se již několikrát setkaly,
byly informovány o nabídkách, které existují v regionu,
a poznaly příslušné partnery – organizace a instituce
pracující v sociálních službách.
Jídlo na kolech patří k dalším výstupům projektu. Služba
je určena pro lidi, kteří si již nezvládnou sami vařit. Nabídka vzešla ze strany soukromého podnikatele, který provozuje místní hostinec a který vzal náklady na rozvoz
seniorům v obci na svá bedra a bez jakéhokoli nároku
na příspěvek. K tomuto projektu se připojily další dvě
obce a všichni společně začali spolupracovat.
Na rozvozu se podílejí dobrovolníci.
V jiné obci St. Agatha vznikla pracovní skupina Stárnutí
doma. Jde o iniciativu, do které se zapojili lékaři, zástupci
mobilní a domácí péče, svazy seniorů, kteří se scházejí,
aby společně řešili jednotlivé případy, naučili se, jak na ně
reagovat a jak vytvářet nabídky pro individuální případy.
Skupina se rovněž rozhodla vydat katalog služeb pro
seniory.
Zdravá obec – zapojené obce se musí nejprve kvalifikovat a splnit určitá kritéria, a poté se zavazují k tomu,
že budou poskytovat informace týkající se zdraví, pořádat
na toto téma akce zaměřené na sport a životosprávu.
Cílová skupina není omezená věkem. Některé z těchto
„zdravých obcí“ se chopily témat velkého projektu Péče
a budoucnost a snaží se vytvářet své vlastní projekty,
které řeší problém demence.
Brownfields na venkově ―
S komplexním řešením, jak naložit s areálem opuštěných tkalcoven v obci Haslach, přišli tamní představitelé.
V rozsáhlém historickém objektu vznikla během deseti let
chráněná dílna na zpracování ovčí vlny s výrobou originálních předmětů, podnikatelský inkubátor, tkalcovské
muzeum, hudební škola, konferenční sály, vzdělávací
centrum pro ohroženou mládež, mlýn na lisování lněného
oleje a restaurace.
V obci Haslach žije 2 500 obyvatel, jejichž hlavní obživu dřív zajišťoval textilní průmysl. Zdejší továrna zaměstnávala v dobách největší slávy bezmála čtyři stovky lidí.
Závod fungoval od roku 1819 do roku 1999. Po insolvenci
se obec musela rozhodnout, co udělá s rozsáhlým
opuštěným areálem. Během deseti let se obci podařilo
komplex budov přeměnit v multifunkční centrum, kde sídlí
a působí pět partnerů, přičemž všichni se vzájemně podporují v oblastech výroby, vzdělávání, umění i zachovávání kulturního dědictví (muzeum).
21 ―
29
30 ―
Celkem se centrum orientuje na 7 různých oblastí:
1. FAB – podpora práce a zaměstnanosti, sociálně
ekonomický provoz – chráněná pracovní místa
2. TDZ centrum technologie a služeb – slouží na podporu mladých, začínajících firem, které zde naleznou
know-how a podporu
3. Muzeum hudebních nástrojů a historie hudby
4. Velký a malý sál – konferenční prostory
5. Zemská hudební škola
6. Restaurace
7. Textilní centrum – zahrnuje manufakturu na zpracování vlny, sociální podnik
Rekonstrukce areálu stála více než 15 miliónů eur.
Finanční prostředky putovaly částečně z EU a obce,
ale z velké části z peněz Horního Rakouska. Vedení
Haslachu se navíc podařilo výrazně zvýšit počet zaměstnanců. Zatímco v roce 1999 zde pracovaly tři desítky lidí,
momentálně nalezlo v textilním centru pracovní uplatnění
90 osob. Obec plánuje ještě rekonstrukci horních pater
objektu, kde vznikne vzdělávací centrum pro ohroženou
mládež, včetně bytů.
Možnosti úspory vidí vedení obce v realizaci marketingových aktivit, a proto využívá různé formy propagace,
například organizování mezinárodních akcí. V Haslachu
se tak konala Evropská textilní konference, která se
obvykle pořádá ve velkých městech, jako je Londýn.
Sdružení pro práci a učení Horní Rakousko ALOM ―
Cílem sdružení je poskytnout profesní podporu lidem,
kteří nemají práci nebo se rozhodují pro změnu profesního zaměření. V Haslachu vznikla v roce 1990 manufaktura na zpracování vlny. Pracovní uplatnění zde nalezli tělesně postižení i lidé z nejnižších sociálních vrstev.
Celkem v manufaktuře pracuje 12 lidí s tělesným postižením, dalších 10 osob má stálý pracovní úvazek. Zhruba
50 % nákladů na provoz a platy je hrazeno z vlastních
příjmů sociálního podniku, zbylých 50 % přispívá země
Horní Rakousko.
Celkově nabízí spolek ALOM asi 100 pracovních míst
pro znevýhodněné skupiny v obcích v regionu. Spolek
mimo jiné provozuje ubytovnu pro mladistvé, která je
příležitostně využívána i jako turistická ubytovna, dále
dílnu na opravu starého nábytku a výrobu turistických
ukazatelů, zdejší zaměstnanci navíc provádějí údržbu
zeleně. V Rorbachu má ALOM školicí centrum pro nezaměstnané ženy a další instituci pro ženy z cizích zemí,
která poskytuje služby v oblastech jazykového vzdělání
a poznávání rakouské kultury.
Manufaktura na zpracování vlny ―
V manufaktuře se ročně zpracuje 15 až 17 tisíc kilogramů
ovčí vlny od místních farmářů. Zpracování vlny probíhá
ve všech fázích od praní, předení, výrobu tkanin a látek
až po finální produkty, kterými jsou například papuče,
deky, výplně do pokrývek apod. Zákazníky jsou především
turisté a část produkce putuje do zahraničí – do Ameriky,
Švýcarska či Itálie.
Součástí manufaktury je muzeum tkalcovských strojů, které zde zůstaly po bývalé tkalcovské škole. Vystaveny jsou zde zachovalé, staré stavy, stroje z různých dekád
minulého století i nejmodernější zařízení, řízená počítači.
Všechny exponáty jsou funkční a v případě potřeby je
zdejší pracovníci využívají – jako v případě zakázek
světových módních návrhářů, kteří potřebují vyrobit
na zakázku určitý druh látky se specifickým vzorem.
Jde o menší množství, nikoliv o sériovou výrobu.
V rámci textilního centra spolupracuje 5 partnerů:
1. Tkalcovské muzeum
2. Manufaktura
3. Univerzita umění Linz – pořádá kurz, který spojuje
umění a techniku
4. Spolek textilní kultura Haslach – pracuje od roku 1991,
každoročně organizuje textilní sympozium,
jehož součástí jsou kurzy, semináře, výstavy,
tkalcovské dílny
5. Tkalcovna – výroba produktů, slouží jako místo
pro praktické vzdělávání 9
9/ Příkladem realizovaných zakázek je textilní část koncertního sálu pro firmu AS Elektronic.
31 ―
32 ―
Profesní kvalifikace – vzdělávání pro integrační
zaměstnání ―
Jedná se o zařízení pro mladistvé s tělesným nebo
duševním postižením. Probíhá zde tříletá příprava na zaměstnání nebo studium učebního oboru pro mladé, kteří
ukončili základní školní docházku. Součástí přípravy je
i spolupráce se soukromými firmami, kdy účastníci prochází praktickým vzděláním, a navíc mají k dispozici bydlení. Kromě profesních činností se učí i dovednostem
potřebným v běžném životě, jako jsou hospodaření
v domácnosti, praní apod.
Cílem je, aby tato sociální skupina našla své místo
na pracovním trhu, a to i mimo chráněné dílny. Skrze
centrum dostávají mladiství mzdu, ze které musí přispívat na bydlení. Celková kapacita zařízení činí 24 míst.
Klientům jsou dále k dispozici psycholog a ortoped.
Zařízení pro podporu vzdělání a práce pro hendikepované mladistvé patří k novějším částem textilního centra
v Haslachu. Mladí lidé zde pracují především se dřevem,
jako tesaři či truhláři.
LEADER Region Donau-Böhmerwald
a umění života v Hofkirchenu ―
Region Dunaj-Šumava zahrnuje 30 obcí s 58 tisíci
obyvateli a nachází se na území sahajícím od řeky Dunaj
až po Českou republiku. Od roku 2008 je zapojený
v LEADERu a během této doby realizoval několik projektů.
Tamní rozvojové aktivity jsou postaveny na několika
pilířích.
1. BIO REGION – hlavním tématem projektů byla podpora
regionálních produktů, především místních potravin. Region patří k průkopníkům v produkci bio potravin.
Bio zemědělství má v regionu silnou tradici od 70. let.
Nachází se zde také bio pekařství v kombinaci se zemědělstvím či bio mlékárna.
2. ENERGIE – druhým hlavním pilířem je biomasa a bio
energie. Energie pocházejí z regionálních zdrojů, přičemž
nejvíce je využíváno dřevo. Všechny objekty veřejné správy, jako školy, školky a obecní úřady, jsou vytápěny biomasou. Přidanou hodnotou tohoto způsobu využití energií je, že 2,5 miliónu eur zůstávají v regionu. Biomasu dodávají místní producenti.
3. KULTURA A ODDYCH – zpomalení a umění vychutnávat si život. V rámci tohoto pilíře vznikl projekt Labyrinty
v Hofkirchenu.
Labyrinty v Hochkirchenu ―
S myšlenkou vybudovat v obci oddychovou turistickou stezku s labyrinty přišel Michael Voldan, učitel
na prvním stupni základní školy. Jedná se o desetikilometrovou tematickou stezku, která lidem nabízí zážitky
duchovního rozměru – zpomalení, ticho, ale i setkávání.
Na třech místech, kde se již v minulosti lidé rádi scházeli,
vznikly tři různé labyrinty. Jeden je situovaný nad obcí,
v místě vodního rezervoáru, další stojí u kapličky, poblíž
pramene léčivé vody, a třetí čerpá z temného genia loci
místa, kde před pěti sty lety stávala šibenice. Proto je
každý labyrint zaměřen na jiné téma. Motivem prvního
je setkávání, druhý symbolizuje návrat sama k sobě
a třetí proměnu, což jsou zároveň životní témata,
jež v labyrintech nacházejí svůj symbolický odraz.
33 ―
34 ―
Příklady dobré praxe
ve Štýrsku ―
IdA projekt na podporu zaměstnávání lidí
pobírajících sociální dávky ―
Zkratka IdA skrývá název projektu Integrace pro práci
na podporu zaměstnávání lidí pobírajících sociální dávky,
který je podporován zemí Štýrsko a úřadem práce.
Projekt realizuje Charita od roku 1987. V současnosti
provozuje v celém Štýrsku dvě desítky obchodů
pod značkou Carla. V rámci studijní cesty měli účastníci
možnost nahlédnout do pobočky v Knittelfeldu. Obchod
má několik částí – druhotný prodej oděvů, obchod
s potravinami, čistírnu a výrobnu obálek a obalů. Ve štýrských pobočkách Carly se ročně zpracuje 250 tun oděvů
a 2,5 tisíce kusů nábytku, které zdejší pracovníci zrenovují
a připraví k dalšímu prodeji.
Práce s cílovou skupinou spočívá i ve specifickém přístupu. Lidé, kteří zde pracují, získají poměr na dobu určitou. Současně mají sociálně-pedagogický doprovod,
který jim pomáhá v hledání následného stálého zaměstnání. Zaměstnanecké úvazky jsou zpočátku velmi krátké
a počet hodin se postupně rozšiřuje podle individuálních
potřeb dané osoby. Většinou jde o uchazeče o azyl.
Současně je zdejší zboží určené lidem s nízkým příjmem,
ovšem chodí sem nakupovat široká veřejnost, kterou láká
rozmanitost nabídky. Carla je také důležitým komunikačním místem pro osoby s nízkým příjmem. Nachází se zde
i malá kavárna, kde si lidé za velmi nízký poplatek mohou
uvařit kávu a probrat své problémy. Vždycky je tady někdo, kdo se jim věnuje.
V rámci Carly funguje i solidární obchod s přebytky
ze supermarketů (mléčné výrobky, pečivo, ovoce
a zelenina). Zboží je zde k dostání za 30 % běžné ceny,
pečivo a salát je zdarma. Prodej je možný jen pro lidi
s velmi nízkými příjmy.
Základní myšlenkou sítě Carla je zhodnotit, ne vyhodit.
Adelwöhrerhof – poskytování sociálních
služeb na farmě ―
Ve výšce 900 m n. m. v typickém štýrském selském stavení vybudovali v roce 2002 manželé Petra a Johann
Steinerovi pečovatelský dům s kapacitou 14 osob.
Jedná se o zařízení pro lidi, kteří vyžadují neustálou péči,
většinou o seniory. Součástí objektu je i farma, uživatelé
mohou pečovat o zvířata, mají práci na každý den.
„Dbáme na kvalitu života ve stáří a na to, aby měli uživatelé životní motivaci. Když je potřeba se postarat o zvířata, lidé jsou nuceni zvednout se a udělat to,“ uvedla
Petra Steinerová, diplomovaná sestra. Pečovatelský dům
Steinerovi založili, protože měli stále menší odbyt
pro zemědělské produkty z farmy a dojíždění do práce
z horské oblasti bylo příliš složité. Hledali cestu, jak se
uživit a současně zůstat u svých profesí. Do vybudování
zařízení investovali své vlastní prostředky, dotací využili
až později. Pečovatelský dům v Adelwöhrerhof je zapojen
do iniciativy Green care, která usiluje o propojování sociálních služeb se zemědělstvím. Na farmě pro lepší sociální zapojení klientů pořádají zde i programy pro nejmenší. Dvakrát týdně sem jezdí postižené děti. Steinerovi
zde bydlí i se svými 4 dětmi, ty starší už mají své vlastní
rodiny. „Starší děti zpočátku těžce nesly úmrtí uživatelů,
35 ―
nebyly zvyklé na to, aby někdo z domu odešel. Nejmladší
jedenáctiletá dcera to už bere jako součást našeho života,“ podotkla Petra Steinerová.
Zdejší uživatelé mají k dispozici 10 jednolůžkových
a 2 dvoulůžkové pokoje. V zařízení pracuje celkem 11
zaměstnanců, a to kvalifikovaný zdravotnický personál
a pomocný pečovatelský personál. Provozovatelé musí
striktně dodržovat zákonné normy, aby získali veškerou
podporu na provoz. Časté jsou kontroly zástupců úřadů,
kteří dohlížejí na dodržování veškerých norem a standardů. Co se týče systému financování, musí provozovatelé
dodržet denní sazbu, kterou stanovuje kraj Štýrsko. Celý
důchod uživatele putuje přes svaz sociální pomoci, který
pak 80 % penze posílá na úhradu pobytu a 20 % procent
putuje danému uživateli jako kapesné.
36 ―
Sdružení Domenico
(benediktínský klášter v St. Lambrecht) ―
Krásné prostředí klášterní zahrady slouží jako sociální
podnik na podporu znevýhodněných skupin na trhu
práce. Lidé z ní pečují o zdejší klášterní zahradu rozdělenou podle čtyř živlů – ohně, vody, vzduchu a země,
které dominuje barokní pavilon. Zaměstnanci sociálního
podniku pomáhají udržovat zahradu v naprostém pořádku a využívat plodů zahrady k produkci čajů, sirupů
a mýdel. Prodej místních produktů zajišťuje příjmy
nezbytné pro provoz sociálního podniku a 40 % spolufinancování vytvořených pracovních míst. Pracuje zde
10 lidí po dobu jednoho roku na plný úvazek. Připravují
se tak na vstup na pracovní trh.
Podnik vznikl a funguje díky dvěma projektům z programu LEADER. Cílovou skupinou jsou lidé s fyzickým
či mentálním hendikepem nebo s psychickými problémy
a závislostmi.
Hodnocení účastníků
a možnosti přenosu
rakouské praxe
v Olomouckém kraji ―
Petr Wagner, podnikatel, Rovensko, zastupitel:
„Je zajímavé vidět, jak to v Rakousku funguje. Hlavně
postavení zemské vlády a politiků – jde o zcela jiný přístup. Je to viditelné na firmách a obcích, míře investic
a systému, s jakým se přistupuje k lidem, kteří mají nižší
kvalifikaci a nemohou sehnat práci. U nás se to vůbec
neřeší. V Rakousku se nachází zřejmě více aktivních lidí,
kteří dokážou lobbovat na politické scéně ku prospěchu
věci a celého regionu. Na druhou stranu, politici naslouchají a vzniká tak systémová podpora.
Co se týče implementace v našich podmínkách:
máme v obci objekt, se kterým zatím nevíme, jak naložit.
Vize je taková, že zde vznikne komunitní centrum
i pro hendikepované. Ale těžko se bude shánět financování a vůle lidí to provozovat.“
37 ―
Ing. Pavel Žerníček, starosta obce Rapotín,
podnikatel
„Jsem zaměřený spíše technicky, protože jsem původní profesí strojař. Proto jsem se o některou problematiku zajímal z jiného úhlu pohledu. Velké téma, které se mi
jako představiteli obce otevřelo, je stárnutí. Inspirovaly
mě možnosti přístupu v projektech týkajících se života
starších obyvatel, kteří mnohdy zůstávají bez partnera
a cítí se osamocení. Líbí se mi myšlenka jejich aktivního
zapojení do života obce, aby věděli, co se děje a jak
mohou přispět. Další velké téma je nezaměstnanost.
Podnikám více než 15 let, jsem v neustálém kontaktu
s lidmi a pohybuji se v prostředí obchodu. Zaujala mě
možnost vytváření sociálních podniků, kde by vznikala
pracovní místa pro skupinu lidí znevýhodněných na trhu
práce či dlouhodobě nezaměstnaných. Zvažuji, jak by
takový podnik mohl být prospěšný pro obec a její
obyvatele. Dnes využíváme pracovníky na veřejně
prospěšné práce, ale do budoucna by mohli být pracovníky sociálního podniku a vytvářet trvalé hodnoty
s adekvátním platem. O možnosti sociálního podnikání
jsem uvažoval již dříve v souvislosti s obecní společností,
38 ―
která se stará o údržbu obce. Jednou z možných cest je
rozšíření společnosti o sociální podnik, který by pracoval
i pro obyvatele naší vsi, například při údržbě zahrady
apod.
Další oblast rozvoje se nabízí v cestovním ruchu.
Právě textilní centrum mě přivedlo na myšlenku, kterou
mám již půl roku v hlavě, ale tady jsem viděl důkaz, že to
lze – zachovat v Rapotíně alespoň v malé míře tradici
sklářství. Určitě by šlo zdokumentovat jeho historii, vytvořit malou manufakturu a expozici.“
Alena Charouzová, vedoucí Charity Uničov
„Systém sociálních služeb v Rakousku a u nás je zcela odlišný. Máme vize, jak pomoci ohroženým skupinám,
jako jsou senioři či matky samoživitelky, formou vytvoření
sociálního podniku. Například ubytovacího zařízení nebo
určitého alternativního hlídání dětí. Dále zvažujeme
sociální podnikání v oblasti gastronomie se zaměřením
na potřeby seniorů, kde by mohly pracovat právě matky
samoživitelky. V podstatě bychom takto provázaně
pomohli několika cílovým skupinám v rámci jednoho
podniku.
Cesta určitě byla inspirativní i pro práci s lidmi, kteří
u nás docházejí do nízkoprahového zařízení. Mám
na mysli opravnu kol, kterou jsme v Linzi navštívili.
Kdybychom dokázali vytvořit pracovní dílnu, bylo by to
skvělé. Nejen proto, že by měli naši klienti novou náplň,
ale naučili by se přizpůsobit svůj čas pracovním návykům
a získali by zručnost. Většinou jde o mladé lidi, kteří nikdy
nepracovali a kteří ani nemají možnost získat zaměstnání. Musíme najít nějakou cestu, jak je zapojit, jinak se to
nikdy nezmění. Hledáme cestu u stávajících firem a snažíme se najít pro naše klienty možnost uplatnění, ale je to
slepá ulice, nikdo si nechce komplikovat život.“
Konkrétní nápady
na projekty účastníků cesty
za příklady dobré praxe ―
Za příklady dobré praxe se do Horního Rakouska
a Štýrska vydali zástupci obcí, neziskových organizací,
zaměstnavatelů a také úřadu práce. Posledně jmenovaní
sestavili ze společných diskuzí nápady pro přenos dobré
praxe z Rakouska do českého legislativního prostředí.
Pracovní dílny pro znevýhodněné uchazeče
o zaměstnání – možnost nabídnout rozjezd v rámci
projektu a následnou podporu na provoz formou příspěvku na společensky účelná pracovní místa vyhrazená. Podmínkou je dočasnost zaměstnání (do 1 roku)
a zabezpečení kvalitního poradenství pro hledání práce
provozovatelem pracovní dílny. Dílna by mohla být jak
řešením nezaměstnanosti pro uchazeče o zaměstnání,
kteří mají potíže obstát na běžném trhu práce, tak nástrojem tlaku na uchazeče, kteří velký zájem o práci nemají.
S takovým řešením by bylo možné spolupracovat například s neziskovými organizacemi, které už určité dílny
mají – mohly by je rozšířit o další pracovní místa nebo
rozšířit činnost o nápady a nové přístupy, jimiž právě
39 ―
neziskový sektor disponuje. Zapojena by mohla být vzdělávací zařízení, která mají kontakty na příslušné firmy,
s nimiž by se mohla pokusit o tento typ spolupráce.
Další adepty pro spolupráci představují MAS. Úřad práce
by se v takovém projektu stal partnerem.
Program pro mladistvé uchazeče o zaměstnání se
základním vzděláním – na rozdíl od dosavadních programů by obsahoval více motivační a komunitní práce,
teprve následně kariérové poradenství a volbu učebního
oboru či školy nebo rekvalifikace. Spolupráce je možná
jak se vzdělávacími zařízeními, tak s obcemi, případně
s agenturou pro sociální začleňování, se kterou již úřad
práce realizuje projekt prostupného zaměstnávání.
Projekt, který bude obsahovat i obecné jazykové
vzdělávání – v Rakousku je možnost toto vzdělávání
finančně podpořit.
40 ―
Pakty zaměstnanosti
ve Francii, Německu
a ve Španělsku ―
Texty čerpají ze studií zaměřených na jednotlivé země
autorů Jana Bezděka, Ivy Baslarové a Evy Homolové.
V době vzniku teritoriálních paktů došlo ke konfliktu
mezi jejich německým a francouzským pojetím. Jádrem
sporu byla míra politické zodpovědnosti za oblast politiky
zaměstnanosti. Německá cesta tuto odpovědnost nechávala primárně na jednotlivých členských státech a odmítala rozšíření těchto kompetencí na evropskou úroveň.
Naproti tomu Francie se snažila řešit problém nezaměstnanosti na celoevropské úrovni. Evropská komise by tím
měla spoluzodpovědnost za boj s nezaměstnaností. Proti
tomu Německo vystupovalo a argumentovalo zvýšením
nákladů Evropské unie na boj s nezaměstnaností, neboť
Německo je nejštědřejším přispěvatelem do unijních rozpočtů. Dle tamějších analýz by došlo ke zvýšení německého příspěvku o 10 %. To v době napnutých veřejných
rozpočtů a snah o snížení daňové zátěže obyvatelstva
vedlo k odmítnutí této cesty.
V roce 1996 vzniklo v Německu prvních devět paktů.
Byly to části velkých měst (Berlin Neukölln), dále se jednalo o oblasti se ztíženým přístupem (Zeitz) nebo to byly
celé spolkové země (Brémy, Hamburk). První podpora
ze strany Evropské komise činila 200 tisíc euro na jeden
pakt, které byly primárně určeny na zřízení místní koordinační kanceláře. Tato kancelář koordinuje práci celého
paktu, organizuje kontakty s Evropskou komisí a médii.
Důvodem jejího zřízení je vyloučení střetu zájmů napříč
resorty a také na národní a regionální úrovni.
Všechny pakty mají stejný cíl: zajištění a vytvoření
nových pracovních míst, přičemž cesty k jeho dosažení
jsou dosti individuální – liší se oblast od oblasti a také
obsahovou náplní jednotlivých paktů. Specifikem německých paktů je orientace na tyto činnosti:
zakládání nových podnikatelských subjektů,
rozvoj potřebné infrastruktury,
integrace cílových skupin,
využití nových médií,
profesní kvalifikace mladých,
personální politika.
Projekty, které jsou v rámci paktů iniciovány, se zabývají například podporou nově vzniklých podnikatelských
subjektů, vytvořením agentur poskytujících služby pro domácnosti (koncové uživatele), restrukturalizací průmyslových ploch a zakládáním kontaktních center pro podnikatelské subjekty. Finanční prostředky na realizaci projektů
pocházejí nejenom ze strukturálních fondů, ale také z regionálních a národních, případně ze soukromých finančních zdrojů. Francie zvolila v začátcích vývoje teritoriálních paktů cestu centralizace.
Opačně je tomu ve Španělsku, kde silné regiony unitárního státu významně ovlivňují realizaci politiky.
Strategie zaměstnanosti Španělska na léta 2012 až 2014
stavěla autonomní společenství do suverénnější pozice
při realizaci politiky. Smyslem paktů ve španělském kontextu je především stanovení strategie a cílů v oblasti
aktivní politiky zaměstnanosti za účelem zlepšení podmínek pro skupiny ohrožené na trhu práce a sladění poptávky a nabídky v oblasti zaměstnanosti. Ve Španělsku mají
místní iniciativy reagující na nesoulad potřeb regionu
a centrální politiky tradici od 70. let 20. století. Vznik
paktů byl motivován snahou o posílení koordinace mezi
jednotlivými vládními úrovněmi. První místní partnerství
v oblasti zaměstnanosti ve Španělsku v 80. letech plnila
funkci podpůrných struktur pro implementaci opatření
v rámci aktivní politiky zaměstnanosti a jejich zapojení
mělo spíše konzultativní charakter. Teritoriální pakty
ve Španělsku nejsou institucionalizovanou strukturou,
ani nepředstavují systémový prvek pro realizaci politiky
zaměstnanosti. Limity funkčnosti paktů spočívají jednak
v omezené udržitelnosti po ukončení financování z evropských zdrojů a také v obsahové a formální rozrůzněnosti.
V případě Španělska lze za největší přínos považovat posílení kultury konsensu napříč úrovněmi. Motivace aktérů
přijímat integrovaná řešení v oblasti zaměstnanosti
spočívá především ve finančním přínosu z evropských
zdrojů. Kromě finanční motivace není nezanedbatelný
aspekt celkové proměny politického systému. Právě
naopak, možnost reagovat na výzvy místního trhu práce,
prosazovat regionální zájmy lokálních aktérů a provádět
politiku zaměstnanosti se zohledněním regionálních specifik může být nejen čistě pragmatickou motivací aktérů
– efektivnější slaďování nabídky a poptávky na trhu práce
a snižování nezaměstnanosti –, ale také ideologickou
motivací související s úsilím o další přesun kompetencí
na subnárodní úroveň, prohlubující se decentralizací
a prosazováním autonomních práv nižších správních celků. V obou případech je každopádně výsledkem prohloubení modelu víceúrovňového vládnutí.10
10/ (Eva Homolová, 2012)
41 ―
42 ―
Závěrem ―
Přes rozdílnou hospodářskou vyspělost se často rakouská společnost potýká se stejnými problémy jako Česká
republika. Všechny negativní projevy spojené s moderní
dobou dříve nebo později zasáhnou každého jedince. Proto
je dobré věnovat jim pozornost a vyvíjet tlak na lepší spolupráci veřejného a soukromého sektoru, aby podpořily snahy
o hledání nových inovativních cest.
Sociální podnikání je jednou z cest, jak systematicky
a efektivně budovat mosty mezi sociálním vyloučením
a trhem práce. V České republice díky vytvoření výrazného
tržního prostředí na pracovním trhu dochází ke vzniku velkých barier a nepropustnosti trhu práce. Prostupné zaměstnávání je důležitou součástí sociální inkluze. Sociální
služby nedokážou dosáhnout inkluze bez pracovních příležitostí pro sociálně slabé. Rakouské příklady sociálních
podniků ukázaly aktérům politiky zaměstnanosti z Olomouckého kraje, že sociální odpovědnost má smysl
a opodstatnění.
Nezaměstnanost zakládá sociální nerovnosti mezi lidmi
a ty pak celkově neklid ve společnosti. Rakouská praxe ukazuje možný směr, jakým se vydat – směr místních partnerství vytváří silnou platformu pro jednotlivé subjekty, které
budují konkrétní nabídky pro znevýhodněné či ohrožené
skupiny na trhu práce.
Štýrské příklady místních partnerství zaměstnanosti odhalily účastníkům projektu, že i malé kroky na místní úrovni
přispívají k lepší situaci na trhu práce, kde se poptávka potkává s nabídkou. Místní strategie zaměstnanosti vytvořené
v šesti zapojených regionech Olomouckého kraje budou
moci dokázat, že komunitně vedený místní rozvoj v politice
zaměstnanosti má své místo i v České republice.
Kde je vůle, tam je i cesta.
Bibliografie ―
Danica Krause, Jaroslav Kux, Markéta Nekolová, Helena Vychová. 2006. Analýza politiky zaměstnanosti členských zemí Evropské unie v závislosti na jejich
předsednictví se zřetelem na aktualizaci principů politiky zaměstnanosti České
republik - Rakousko. [Online] 2006. http://www.vupsv.cz/.
Eva Homolová, Vít Hloušek. 2012. Teritoriální pakty zaměstnanosti – horizontální evropeizace na česko-rakouském příkladu. 23. červenec 2012.
Dohnalová, Marie. 2006. Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno : Nadace Univerzitas, Akademické nakladatelství CERM, Nakladatelství a vydavatelství Nauma, 2006.
Moravskoslezský pakt zaměstnanosti, 2011, <http://www.mspakt.cz/co-jepakt-zamestnanosti/pakty-ve-svete/Moravskoslezský pakt zaměstnanostiwww.mspakt.cz>
kraj, Ústecký. 2013. www.kr-ustecky.cz. Pakt zaměstnanosti Ústeckého kraje.
[Online] Ústecký kraj, 2013. [Citace: 25. říjen 2014.] http://www.kr-ustecky.
cz/pakt-zamestnanosti-usteckeho-kraje-byl-podepsan/d-1677206.
Věra Majerová, Tomáš Kostelecký, Luděk Sýkora. 2011. Sociální kapitál a rozvoj regionu. Příklad Kraje Vysočina. Praha: Grada, 2011.
Rakousko ―
dobrá praxe
za humny
Realizační tým projektu Místní partnerství zaměstnanosti
Vydalo: Krajské sdružení NS MAS ČR Olomouckého kraje
Náklad: 500 ks
2014
Download

Rakousko ― dobrá praxe za humny - KS MAS Olomoucký kraj