Historické mapové podklady
Jedním z možných a běžných postupů identifikace vývoje krajiny je použití historických
mapových údajů a jejich zpracování v GIS. „Tento přístup je v současném geografickém
výzkumu značně rozšířený hlavně ve středoevropských vědeckých školách, které vycházejí ze
společného geografického základu a využívají obdobné historické mapové podklady
vytvořené pro území bývalého Rakousko-Uherska.“ (Boltižiar, Olah 2008)
Nejstarší datovaná mapa Čech, pochází z roku 1518 a vytvořil ji Mikuláš Klaudyán z Mladé
Boleslavi. Jedná se o ručně kolorovanou mapu z dřevořezu, která je orientována severem dolů
s měřítkem cca 1 : 685 000. Roku 1561 vyšla první samostatná mapa Slezska od M. Helwiga,
taktéž z dřevořezu s orientací k jihu a v měřítku cca 1 : 530 000. První mapa Čech orientovaná
k severu byla zhotovena J. Crigingerem v roce 1568, s měřítkem 1 : 638 000. Rok poté byla
vydána první mapa Moravy v měřítku asi 1 : 288 000 a zasloužil se o to P. Fabricius.
(Sklenička, 2003)
Jedinečným rozsáhlým mapovým dílem, se stala Müllerova mapa, která byla jako poslední
vytvořena pro celou zemi jedním člověkem. Zhotovena byla na základě vlastní zkušenosti z
krajiny bez přesného geodetického měření a pro Moravu byla vyhotovena v roce 1716
(měřítko 1 : 200 000) a pro Čechy roku 1723 (měřítko 1 : 132 000). Müllerova mapa sloužila
pro vojenské účely rakouské armádě po většinu 18. století. Později se však ukázala naléhavá
potřeba vzniku více podrobných a geometrických map. O Müllerových mapách se lze více
dočíst v publikaci „Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky I- mapy
českých zemí do poloviny 18. století“ od Kuchaře (1959).
První vojenské mapování (Josefské) 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace)
Po špatných zkušenostech s Müllerovou mapou jako mapou válečnou nařídila Marie Terezie
válečné mapování všech zemí monarchie. Podklad I. VM tvoří právě Müllerova mapa
zvětšena do měřítka 1:28 800. Josefské mapování není příliš polohově přesné, protože nebylo
postaveno na geodetických základech a při mapování docházelo i k obsahovým chybám. I
přes tyto nedostatky je toto mapování prvním mapovým dílem, jež poskytuje relativně
podrobné informace o našem území a je možné provádět na jeho základě analýzy. Jak vyplývá
z názvu, byly tyto mapy zhotovovány pro potřeby vojska a proto se v nich zakreslovaly
detaily významné pro vojsko, pečlivě byly revidovány hranice, cesty, řeky, potoky a močály,
lesy a porosty, údolí a rokle. (Boguszak, Císař, 1961)
„Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř
vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech,
Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího
rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.“ (http://oldmaps.geolab.cz)
Velká pozornost se věnovala nákresu komunikací, řek, potoků, ale i umělým strouhám. Dále
pak využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny.
(Brůna, Křováková, 2005)
Mapy Stabilního katastru 1824-1836 Morava a Slezsko, 1826-1843 Čechy
Stabilní katastr byl zřízen z důvodu evidence majetku a vyměřování daní. Jeho součástí byly
i mapy Stabilního katastru vyhotoveny nejčastěji v měřítku 1:2 880. Tato mapová díla jsou
přesná, mají velké měřítko, proto můžeme detailně hodnotit charakter krajiny v době
mapování. Z velkého množství dochovaných verzí map Stabilního katastru, které se od sebe
odlišují kvalitou, ale často i měřítkem, jsou pro účely sledování vývoje krajiny nejvhodnější
povinné císařské otisky. Povinné císařské otisky vznikly překreslením originálních map
Stabilního katastru, nejsou ovšem často dostupné pro území bývalých sudet. V mapách
Stabilního katastru jsou rozděleny stavby na zděné (červená barva) a dřevěné (žlutá barva).
(http://oldmaps.geolab.cz)
Stabilní katastr se skládá z map, oceňovacího elaborátu (popis obce, klimatu, vodních prvků,
komunikací), konečného elaborátu (statistické údaje za katastr) a duplikátu stabilního katastru
(revize originálu v letech 1854 – 1856 s údaji o bonitě a výnosu). Tyto mapy se pořizovaly
převážně pro vyměřování daní a dnes jsou uloženy společně s částí písemného a oceňovacího
operátu v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK) v Praze. Mezi charakteristiky
uváděné pro každý pozemek patří: název trati, číslo pozemku, jméno a adresa vlastníka
pozemku, kultura pozemku, výměra pozemku, bonita, čistý výtěžek. V neposlední řadě lze
informace získat z různých archivních materiálů. Např. historické vlastnictví nemovitostí lze
zjistit v tzv. veřejných knihách, jako jsou: České zemské desky, Moravské zemské desky a
Slezské zemské desky, pozemkové knihy, železniční knihy, horní knihy a vodní knihy. Údaje
týkající se např. zalesňování, výsadby sadů, odvodňování pozemků či o živelných pohromách
lze získat z obecních kronik a pamětních knih. Stav krajiny jednotlivých panství a regionů
jsou schována v urbářích a historických popisech panství. (Lipský, 2000)
Druhé vojenské mapování (Františkovo) 1836-1852
Druhé vojenské mapování, tzv. Františkovo bylo provedeno v měřítku 1:28 800 zvoleném již
pro první josefské mapování. Pro mapování vojenských táborů, manévrových prostorů, okolí
velkých měst bylo jako v případě I.VM stanoveno měřítko dvojnásobné, tj. 1:14 400.
(Boguszak, Císař, 1961) II. VM předcházela tvorba katastrální trigonometrické sítě a jeho
přesnost je tedy srovnatelná se současnými mapovými díly. Z tohoto důvodu se hodí lépe než
I.VM pro rekonstrukční mapy a srovnání se současnými daty. Obsah těchto map je totožný
s mapami I. VM, byly přidány pouze výšky trigonometrických bodů. Tato mapová díla
vznikala v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivnějších forem zemědělství.
(http://oldmaps.geolab.cz)
Třetí vojenské mapování (Františko-josefské), 1876-1878 Morava a Slezsko, 1877-80 Čechy
Důvodem nového mapování rakouské monarchie byly neúspěchy armády ve válce s Pruskem
na konci 19. století. Tyto nezdary byly přikládány více než sedmdesát let starým mapám II.
vojenského mapování. Armáda pro své působení potřebovala hodnotnější vojenské mapy,
zejména se zlepšenou měřickou přesností, kterou pro svůj úspěch potřebovalo dělostřelectvo.
(Boguszak, Císař, 1961)
Pro toto mapování bylo zvoleno tzv. jednoduché měřítko, bohudík již v dekadické soustavě,
s předpokladem brzkého zavedení metrické míry, s poměrem zmenšení 1:25 000. Pro zvláštní
účely, např. pro okolí velkých měst, pro vojenské tábory, dělostřelecké střelnice a
manévrovací prostory, bylo stanoveno měřítko dvojnásobné 1:12 500. (Boguszak, Císař,
1961) Podkladem 3. vojenského mapování se staly katastrální mapy. Nezachovaly se pro celé
naše území, na vzniklých mapách je znázorněn již výškopis v podobě šraf, vrstevnic a kót. Po
první světové válce bylo mapování reambulováno. (http://oldmaps.geolab.cz)
Dozvědět se o historických podkladech více je možno v publikaci od Boguszaka, Císaře
(1961) nebo na stránkách Laboratoře geoinformatiky FŽP, UJEP.
Literatura:
BOGUSZAK, F., CÍSAŘ, J. (1961): Vývoj mapového zobrazení území Československé
republiky III. Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20.
století. Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha, 71 s.
BOLTIŽIAR, M., OLAH, B. (2008): Potenciál historických máp a leteckých snímok pri
štúdiu zmien krajiny. In Geografická revue, r. 4, č. 2, s. 64-82, FPV UMB Banská Bystrica
BOLTIŽIAR, M., OLAH, B. (2008): Potenciál historických máp a leteckých snímok pri
štúdiu zmien krajiny. In Geografická revue, r. 4, č. 2, s. 64-82, FPV UMB Banská Bystrica
BRŮNA, V., KŘOVÁKOVÁ, K. (2005): Staré mapy jako cenný zdroj informací o stavu a
vývoji krajiny. ZAHRADA - PARK- KRAJINA, s. 25 - 29. Společnost pro zahradní a
krajinářskou tvorbu, Praha. ISSN 1211-1678.
KUCHAŘ, K. (1959): Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky I. - Mapy
českých zemí do poloviny 18. století. Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha.
SKLENIČKA, P. (2003): Základy krajinného plánování. – Praha: 321 p.
Internetové zdroje:
Geolab – laboratoř geoinformatiky FŽP, UJEP [cit. 15.1. 2011] dostupné
z URL< www.oldmaps.geolab.cz>
Download

Historické mapové podklady - Projekty - FŽP