VŠB - TECHNICAL UNIVERSITY OF OSTRAVA
Faculty of Economics
Department of Business Administration, Department of Management
Economics and Business Management in the 21st Century
2nd International Scientific Conference
Conference Date: 10th – 11th September 2014
Conference Venue: Mamaison Hotel Imperial, Tyršova 6, Ostrava
ORGANIZED BY
VŠB - Technical University of Ostrava, Faculty of Economics,
Department of Business Administration, Department of Management
EDITED BY
Dita Skopalová, Ivana Prusenovská
TITLE
Economics and Business Management in the 21st Century
ISSUED IN
Ostrava, Czech Republic, 2014, 1st edition
PAGES
445
ISSUED BY
VŠB - Technical University of Ostrava
NUMBER OF COPIES
80
Not for sale
ORGANIZÁTOR
VŠB - Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta,
Katedra podnikohospodářská a Katedra managementu
EDITOR
Dita Skopalová, Ivana Prusenovská
NÁZEV
Ekonomika a řízení podniku ve 21. století
MÍSTO, ROK, VYDÁNÍ
Ostrava, 2014, 1. vydání
POČET STRAN
445
VYDAL
VŠB - Technická univerzita Ostrava
NÁKLAD
80
Neprodejné
ISBN 978-80-248-3520-4
Za publikované příspěvky nesou odpovědnost autoři příspěvků.
Sborník neprošel jazykovou úpravou.
PROGRAM COMMITTEE
prof. dr hab. Marek Bugdol
Uniwersytet
Zarządzania
Jagielloński,
Instytut
Dr. Anna Dewalska Opitek
Wydział Nauk Społecznych i Technicznych, Śląska
Wyższa Szkoła Zarządzania im. Gen. Jerzego Ziętka
w Katowicach
prof. Ing. Ladislav Blažek, CSc.
MU Brno, Ekonomicko-správní fakulta
prof. Ing. Štefan Majtán, PhD.
EU v Bratislave, Fakulta podnikového manažmentu
prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc.
VŠE Praha, Fakulta podnikohospodářská
Ing. Andrej Miklošík, Ph.D.
Katedra marketingu, Obchodná fakulta, Ekonomická
Univerzita v Bratislave
prof. Ing. Petr Šnapka, DrSc.
VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta
prof. PhDr. Jiří Bláha, CSc.
VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta
prof. Ing. Miroslav Hučka, CSc.
VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta
doc. Ing. Naděžda Klabusayová, CSc. VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta
doc. Ing. Petra Horváthová, Ph.D.
VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta
Ing. Josef Kašík, Ph.D.
VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta
CONFERENCE GUARANTEE
prof. Ing. Miroslav Hučka, CSc., VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta
doc. Ing. Naděžda Klabusayová, CSc., VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta
prof. Ing. Petr Šnapka, DrSc., VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta
prof. PhDr. Jiří Bláha, CSc., VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta
Ekonomii
i
TABLE OF CONTENTS
Part I.
Perspektivy konkurenceschopnosti podniků
Perspective of Business Competitiveness
Briš Petr, Ondráčková Jindříška
Proposed Model of Management System of Innovation Processes at
Technology Parks in the Czech Republic
9
Čvančarová Zuzana, Poczatková Blanka
Globalization and Corporate Governance
21
Hrušovská Dana
The Protection of Competition and Current Situation in Construction Sector
31
Hučka Miroslav
Convergency of Corporate Governance Systems
43
Chytilová Lucie, Baňařová Jitka
The Use of the Project Template for DEA Methods to Measure
the Efficiency of Company
58
Kašík Josef
Application of DEA Method in Efficiency Measurement of Selected Businesses
Within Agrofert Concern
68
Ludvík Ladislav, Peterková Jindra
Innovation Infrastructure of Large Enterprise
77
Majdúchová Helena
Construction Companies and Insolvency
88
Mihola Jiří, Wawrosz Petr
How to Indicate Firm´s Intensive and Extensive Development
99
Miklosik Andrej
Measuring Capability Maturity of Knowledge Management Implementation
110
Neumannová Anna, Židová Anna
Diagnostics of Selected Factors of the Gray Economy
118
Novotný Josef
Draft Model for Assessing of Industrial Commodities
128
Okruhlica František, Marsina Štefan
New Challenges for Competitive Intelligence in Strategic Decision
Making of Companies
137
Růčková Petra, Roubíčková Michaela
Practical Applicability of the Pecking Order Theory in Conditions
of the Czech Republic
146
Skopalová Dita
Transnational Corporation and Global Macroeconomic Development
160
Stefanovová Zuzana, Peterková Jindra
Capitalization Rate Applied to Corporate Real Estate
170
Turečková Kamila
Decomposition of Factors of Regional Competitiveness in ICT Sector
187
Part II.
Podnikový management logistiky a kvality
194
Logistics and Quality Management
Blecharz Pavel
3D Quality
195
Macurová Pavla, Jurásková Karla
Progress in the Field of Logistics Services Providing
201
Pelantová Vera
Process Approach and Effectiveness of the Organisation
211
Part III.
Trendy soudobého management
216
Contemporary Management Trends
Jangl Patrik
Market Orientation of Firms and its Measurement
217
Maková Kateřina, Široký Jan
New Possibilities of the Incentives Usage for SMEs
223
Matusiková Lucja, Kovács Jan
Trends in Management in the Selected Organizations in the
Moravian-Silesian Region
233
Mutinová Terezie, Papalová Marcela
The Use of AHP to the Evaluation and Selection Method of Forecasting
249
Papalová Marcela
Approach to Crisis Communication in the Organization
260
Staňková Štěpánka, Franek Jiří, Kashi Kateřina
Application of DEMATEL Method in Corporate Social Responsibility
271
Vlachý Jan
A Chemical Engineering Case of Life Cycle Costing
283
Zelinková Kateřina
Evaluation of financial performance
293
Part IV.
Řízení a rozvoj lidského kapitálu
Human Resource Management and Development
303
Andrejčák Martin
Disparity Focused Personnel Audit as a Tool of Human Resource
Management and Development
305
Blšťáková Jana
Contemporary Challenges of Managing People to
New Generation of HR Specialists
314
Dewalska - Opitek Anna
Generation Y employees' Views on Employee Value Proposition
323
Joniaková Zuzana
Pay for Performance Principle in Rewarding Employees
332
Kajzar Patrik
Employee Training and Development in Tourism Sector
343
Kashi Kateřina, Horváthová Petra
AHP Method in Practice: Intangible Remuneration Model for
Key Employees
350
Kirovová Iva
On Management Education and Students´ Development
361
Majorczyk Andrzej
Katowice`s Special Economic Zone as a Simulator
368
Matkovčíková Natália
Health and Safety at Work as an Important Factor of Human
Resource Management in the Company
387
Polednáková Anna
Making process of corporate culture and leadership joining the company
396
Svobodová Dagmar
Evaluation of Soft Skills for Management of Job Performance in Company
404
Szarková Miroslava
The Definition of the Content of Manager Competencies
in Personnel Marketing and the Understanding by Company
Managements in the Slovak Republic (survey results)
414
Szczepańska - Woszczyna Katarzyna
Self-Assessment of Managers’ Competences in the Innovation Processes
422
Školudová Jana
Enterprise Social Network – a Tool of Knowledge Management?
432
Trnovcová Daniela
Communication of a Company under Conditions of Economical Crisis
440
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Proposed Model of Management System of Innovation
Processes at Technology Parks in the Czech Republic
Návrh modelu systému řízení inovačních procesů
ve VTP v podmínkách ČR
Petr Briš1; Jindříška Ondráčková2
Abstract
The paper is aimed at proposing a management system model of the research,
development and innovation (RDI) processes in the technology. The first part of the work
deals with the importance of administration of the RDI process, with support of RDI within
the policy of the Czech Republic, and, furthermore, the development, concept and the
importance of technology parks (TP) in the Czech Republic. The qualitative and quantitative
research carried out at the Czech and at the chosen foreign technology parks/technology
centres creates the part of the work. The research is divided into 3 parts: (1) creation and
implementation of strategies of the research organization, (2) internal procedures of
administration of the implementation phase of innovation processes and factors which
influence them, (3) external cooperation and communication. Based on the research part, a
workflow technology park management model was proposed.
Key words: management system, innovation process, Technology Park (TP), model of
management system of innovation processes
Jel Classification: M210
1. Introduction
Science, research, innovation, they are the words used more and more often in official
documents, defining desired European Union development. Globalized world economy and
related chances and dangers are forcing businesses to concentrate on innovations, since they
are the way to sustain business prosperity.
Importance assigned to research and development is bringing with it new views and new,
modern approach into innovating businesses management, innovation procedures and
processes related to the technological advancement. International system standards ISO 9001
and ISO 14001 contain in their structure a part regarding new products development,
nevertheless the application of standards described by them for real management is very
difficult. Not always, mainly since many formalities, it is helping in the process of
introduction of new solutions into production.
Basic questions coming from the process of innovations management by different type of
corporations, are not changing, but the difference is when in science and technology parks
and technological centres the subject of management is not one, but a group of cooperating
ones. Since this, different tools and processes must to be used, which can bring the problems.
1
Dr. Petr Briš, Associate Professor, Tomas Bata University in Zlín, nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01
Zlín,Czech Republic, [email protected]
2 Dr. Jindříška Ondráčková, Tomas Bata University in Zlín
9
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
On the other hand, with the view possible advantages and possible synergistic consequences
during the research in such parks and centres it is worth to spend time and effort to solve the
problems of setting the optimal system of management.
Today's economy is characterized by a rapid rate of change, globalization and knowledgeintensive products. The resource-based view of the firm postulates a firm's profitability as a
function of its market and competitive position. Too, a firm's resources consist of its internal
capabilities and know-how that facilitate delivery of products and services to customers as
well as enhance organizational performance. The competitive environment today dictates that
firms must manage their resources well and must endeavour to provide their knowledge
workers with the right knowledge assets. (Salmaninezhad a Daneshvar, 2012)
Science and technology parks (STPs) bring together high technology firms with the
promise that collocation with other firms and opportunities for networking will make them
more innovative and successful. They try to imitate the success of naturally occurring clusters
by generating economies of agglomeration. (Kocak a Can, 2014)
2. Theoretical Background
2.1. Importance of research, development and innovation processes
management
Process, where the science is transformed into technology and technology into
economical gain can be very complicated and include many partial steps, while underestimate
any of them can lead to big problems and cause the excessive cost increase. This very part of
research transfer to the production process is the assignment of technological parks and
centers build by universities or cooperating with them closely as universities and other higher
education institutions are important sources of new scientific knowledge. Industry can gain
access to this knowledge or resources by developing formal and informal links with higher
education institutes. (Lofsten a Lindelof, 2002)
Their advantages are that they can use different forms of technological transfer and
knowledge form the university environment such as (1) science publications and articles, (2)
employment of graduates of directly scientists in private businesses, (3) patents licensing, (4)
opening spin-off businesses (Steffensen et al, 1999).
Viewing the problems of introducing innovations into industry level, from the
technological sight, it is obvious, that the most common and used on mass scale are the simple
and easily available technologies. As more complex became the technologies, material and
products, less frequent they one can find in the industry. As from the research and
development sight, it is possible to use rather wide scale of basic research, but when we take a
look at the applied research and implementation, number of projects became reduced. Critical
there is the very transfer of research and technology results (see Figure 1).
10
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Figure 1 Technology and science triangle (Press 2007)
As of the knowledge economy and finance, from the Fig.1 it became obvious that the
majority of financing into education and basic research sectors is coming from state budget.
Such sectors and projects are mostly financed in full extent. (Klusáček, 2008)
Applied, and thus industrial research, is mostly requiring certain form of co-financing
from private sources. Narrow point of this process is there again the area of transferring the
research and development output into industrial level. Reason for problematic process is low
level of financing and it has a high-risk level, since the success of marketing cannot be
guaranteed (Bossidy et al., 2004). In case of success with the introduction of the results of
research and development implementation of new product or technology is generating profits
and thus returns of investment back into state budget.
Figure 2 Implementing innovations and knowledge-based economy (Press, 2007)
Inovations are closely tied to knowledge. Knowledge can exist as a part of experience or
as a part of researching. Process of knowledge use within successful innovation is a process
taking place in great level of uncertainty. Lower-level innovations even being without certain
11
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
risk either are at least potentially manageable. Moving into higher-level innovations and
possibilities of radical changes, level of uncertainty is growing, up to the point where it is
uncertain what shall be developed and how. Since this, it is very difficult to manage such
more complex innovations involving more than one technology or market (Pitra, 2006).
Here is necessary to consider other aspects, significantly influencing success of research
and development implementation. They are intellectual property protection, new technologies,
impact on environment, all actual business globalization, and transfer of technology with all
the accompanyig barriers.
Right adjustment of innovations management processes in the introductory phase is thus
crucial for success of all project and its return of investment.
2.2. Development, conception and importance of science and technology
parks in Czech Republic
In 1995 was established Science and Technology Parks Society, with many tasks aimed
toward formation of conditions for science and technology parks (STP). It had the right to
accredit each park after fulfilling the conditions. National net of STPs is mainly actively
participating on prepared innovation infrastructure, coordinating communication at the
national and international level and on ties with the other regional partners (as of Národní
strategický referenční rámec ČR, 2007). Science and Technology Park is the science,
technology and innovation businesses institution (Švejda et al. 2007).
As of the parks formation, they are of public, private, combined and academic status.
Basic functions of STPs are incubating and innovating ideas development.
Main goals of STPs in within context of research and development policy in Czech
Republic are mainly according to:
 Forming good conditions for activities of technology-oriented small and medium-sized
innovation businesses
 Securing the technology transfer on a broad scale on national level and international
cooperation as well
 Cultivating educational activities aimed toward technical creative efforts and
innovations businesses (Švejda et al., 2007, Národní inovační strategie, 2004).
There are identified three resolutions for establishing science parks and used as a basis for
categorization of parks:
1. University - Let and funded Strategy:
In this method which is used rarely, universities and higher- education institutions
establish parks themselves and manage them.
2. Joint Venture Strategy:
Universities, higher education institutions and private investors cooperate to establish the
park and the whole complex is managed by several organizations.
3. Cooperative Venture Strategy:
In this method which is used mostly, all organizations which participated in creating the
park work together in an informal and flexible framework. Usually in this method universities
and higher education institutions have less interference in daily tasks of the park. (Moudi a
Hajihosseini, 2011)
2.2.1. Triple role of science and technology parks
Following diagram is explaining the triple role of science and technology parks, played in
relation to academic sphere, industry and society.
12
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Academic sphere is the knowledge-based sector, where new ideas, processes and
technologies and methods are formed as a part of basic and applied research and know-how
development.
Industry is using such knowledge and ideas, introducing them in form of new products
and technologies.
Society is forming the environment for entrepreneurs, innovation and education. There
are many means how to support starting small and medium-sized innovation businesses.
Science and technology parks are using many tools to support innovations-oriented businesses
and mainly by the form of offered services to get the share on common projects for their own
growth.
Figure 3: Triple role of Science and Technology Parks (Own analysis)
3. Article goals and methods of research on innovation processes
management
The goal of the research implemented in this article is to map the level of managing
subject systems and to bring the answer to the following questions:
• What is the actual level in the field of strategic planning and innovation processes in
Science and Technology Parks and Technology Centers?
• What processes are in those organizations considered as crucial?
• What forms of external bonds are being used?
• What methods and elements of managing systems are used?
• According to what indicators the innovation activities are judged?
• What topic of long-term planning in employees’ skills improvement program is used?
• What methods are used during the introduction of innovations output?
The research was seeking the answers and mapping the actual situation in abovementioned sectors within science and technology parks. Mainly there were organizationsmembers of Science and Technology Parks Society, and similar ones abroad (Hadraba, 2007).
13
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Methods of research on innovation processes management
As a basic method of quantitative research form of questionnaire was used since this can
bring more respondents than interview, better quantification and other information processing,
better frankness during anonymity and less subjectivity form inquirer. Questionnaires were
sent as an attachment to the e- mail and organizations were asked by phone to fill them.
This method was in some cases accompanied by interviews with the technological parks
representatives.
First part of questionnaires was regarding the strategic planning and its role in the
innovation processes management. Important there was the information about business key
activities and if its major aim is to form the environment for innovation or if the given
business is implementing research, development and innovation activities by themselves.
Second part of questionnaire was regarding methods used in system management. Query
about specific methodology were based on methods used in quality management, TQM,
EFQM assessment and other modern methods from the management sector theory.
Third, central part was formed by questions in field of ways of innovations management
and methods used. The aim there was to find out which particular elements are used actually,
if technology parks apply procedural ways of management, and how such procedural means
are combined with the quality management systems. Part of this section of questionnaire was
to obtain information about types of indicators used for innovations efficiency assessment.
Fourth part of questionnaire was related to external links and forms used during
implementation of innovative processes.
Final part was used for a space for respondents to express their opinion and remarks about
given issues.
Selecting respondents and distributing questionnaires
Within the scope of Technological Parks Society at the beginning of research there were
26 accredited Technology Parks and 18 others operating. For purpose of random sampling all
accredited parks were addressed and selected ones from the other group. Out of foreign
technology Centers 6 organizations were addressed, the ones cooperating in project financed
by 6 RP COGNAC - Coordination of RDI policies and their coherence with other policies in
NAC countries. Those organizations were from Hungary, Poland, Britain, Russian Federation
and Slovakia
4. Results of science and research work
As of strategic planning, 76% of respondents claimed that the actual strategy is used.
Others are preparing to work on strategic planning. Significant (81,8 % of answers) is the
opinion that the system of innovations processing is making the ways of managing them. And
as of innovation processes management, small importance is given to the processes
formalities. This approach is understandable since it can otherwise lead to excessive
administration and restricts creativity. On the other hand this approach is different from the
processes in industry, especially in selected sectors such as automotive industry, food
processing and pharmaceutical industry, where certain level of formalities is required, it is
allowing for more precise management of research and development tasks as of contents,
timetables and financing. Formalizing RDI activities is making possible, for example, to move
financial resources and capacities to solve possible bottlenecks during RDI projects. It is
serving as a feedback and in emergency can stop the project.
14
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
As of key processes in STPs organizations within Czech Republic, ¾ of STPs (76,9 %)
are not participating in research and development, their main task is to organize conditions
and supports for RDI. Nevertheless, 46,2 % of them is considering RDI management as the
one of key processes and 81% of respondents is claiming that strategy of STPs shall include
innovation technology as well.
Another key process with the increasing importance is the protection of intellectual
property and protection of RDI projects. With this goes correctly calculated strategy of
commercialization of outputs and possibility to use methods from many offered by this sector.
From information’s gathered at the Internet it is clear, that none of STPs is using ISO
9001 certification. 25% of respondents is in part using ZQM. As of methods and management
processes mostly external cooperation is preferred, benchmarking and knowledge
management.(Tornatzky et al. 2002).Main tool of innovation processes management is
considered to be planning and budgeting, financial decision-making and making the
commercialization. Inquiry, on the other hand, did proved low use of QFD methods, FMEA,
planning of experiments and methods Lean, Kaizen, Six sigma, SPC etc.
Interesting was the conviction on possibility to judge the innovation activities, where half
of respondents stated that they provide such evaluation, and the other half says that it is not
possible under conditions in their business. Since every activity to be performed successfully
and efficiently must be evaluated and requires feedback, it is obvious, that finding proper
indicators and parameters for an assessment suitable for activities of a given corporation is a
base for launching serious assessment of RDI activities inside any technological park.
Issue of long-term increase of qualification level by the staff performing RDI activities is
no doubt part of STPs managing system and this opinion was confirmed by answers to the
question No.7. This is why, in the next chapter, as one of the elements of STPs managing
system there is included a long-term plan of education with its detailed modules and topics.
Important part of system management of those STPs involved in their RDI is the
implementation/commercialization of RDI results. Actually in STPs questioned the research
is commissioned, but it is anticipated that in accord with the finalizing research and
development projects either on national or international grants more relevance will be
gained by other forms of project outputs commercialization and implementation of newly
developed products and technologies.
Last key process is a project service that means monitoring chances of research and
development funding, preparing the applications, projects management and administration
during their course.
Based on information gathered during the science and research phase, and from literature,
a following model of STPs management is offered.
5. Model of Science and technology parks management
Proposed model of Science and technology parks management is based on line of ISO
9000 systemic standards and a procedural approach of management, described by necessity of
labeling, analysis, identification and optimization of ongoing processes. Another
characteristic sign of procedural management is a duty to improve key processes inside
company, based on actual rule of law, needs of founders and owners and wishes of customers
and employees.
As a part of proposed model it is mainly the identification of main and managing
processes and logical merging of sub-processes, especially those providing resources, and on
the other side arranging for analysis, measurements as a base for an improvement. Those
processes and sub-processes can be later-on divided according to their characteristics and
provide the details.
15
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Management model requires setting the ways of communication with customers and
employees and to include ever-changing conditions of rule of law and demands and wishes of
STP founder.
To implement a distinct system of scientific park management it is necessary to gradually
make those steps:
• Prepare organizational structure, appropriate for given type of park and considered
processes,
• Identify processes and their bonds,
• Prepare map of processes with regard to vision, strategy and aim of the corporation,
• Adjust reporting in accord with the aim of the corporation,
• Select processes for improvement,
• Train the staff for chosen processes,
• Finalize system and check the bonds,
• Introduce audits of processes functioning,
• If required, certify the system according to the prescribed standard.
5.1. Procedural model of STP management
Based on knowledge gathered by research, theoretical and development part, a following
procedural model of STP management was compiled, as seen on Figure 4. Proposed model
include all identified main, secondary, managing and controlling processes, their ties and
setting the feedback. Objective of this model proposal is to cover processes and activities
accompanying research and development from the time of innovation idea to the time of
implementation.
Offered model includes elements of quality management, safety, hygiene and
environment, and depends on characteristic of processes and research activities considered by
a given STP.
Each identified process is appropriate to describe using for example processing diagrams,
defying the authority and responsibility, determining goals and target values for each process,
measuring parameters and system of supervision. In frame of this work attention will be given
to a description of identified main processes in management system.
6. Conclusion
Standardized ways of implementing systems of management of innovation processes,
based on international standards ISO 9001, ISO 14001 and others from a field of system
standards are being supplemented and modified depending on the place of their application.
For example systems of automotive industry, food-processing, aerospace, telecommunication
management, but in multinational corporations such as IKEA as well, and complemented by
different forms of assessment and self- assessment as models EFQM or CAF.
This work was aimed toward analysis of parts of scientific parks management systems,
mainly the area regarding implementation of research and development and innovation output
into reality. Based on knowledge within research origin, the aim was than to compose a
proposal of innovation processes management being established by science and research parks
under the actual condition in Czech Republic, by participating or founding universities.
Partial elements (strategy, internal processes of management and external cooperation)
are in systems where the tasks must be coordinated the crucial ones, and since this they were
selected as the object of study and research in frame of this paper. Such elements were
complimented by risk management and long-term planning for RDI staff education improving
their expertise.
16
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Work was led the way, that the outcome can be directly used for Tomas Bata University
STP activities during the project of innovation processes management and thus chance to be
field-verified in a short period of time.
17
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Figure 4 : Management system of STP (Own analysis)
18
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Zdroje
1. BOSSIDY, Larry a Ram CHARAN, 2004. Řízení realizačních procesů: jak dosahovat
očekávaných výsledků a plánovaných cílů. Praha:Management Press.ISBN80-7261-118-6.
2. HADRABA, Jaroslav, 2007. K problematice členění a hodnocení inovací. In: Sborník z
mezinárodní konference Inovace: jediná účinná cesta k úspěchu v globální ekonomice, Praha
[online].
Praha:
SVŠES.
[cit.
2014-05-29].
Dostupné
z:
http://www.svses.cz/akce/inovace/hadraba.pdf.
3. LOFSTEN, H a LINDELOF, P, 2002. Science Parks and the growth of new technology-based
firms—academic-industry links, innovation and markets, Research Policy. Amsterdam:
Elsevier.
[cit.
2014-05-29].
Dostupné
z:
http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0048733301001536.
4. KLUSÁČEK, Karel a kol., 2008. Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v České republice
[online]. Praha: Technologické centrum AVČR. [cit. 2014-05-29]. Dostupné z:
http://www.vyzkum.cz/storage/att/4CDC7DE24D131CB07C65FAA7D04B9418/Zelena_knih
a_VaVaI.pdf.
5. KOCAK, Özgecan a Ozge CAN, 2014. Determinants of Inter-firm Networks Among Tenants
of Science Technology Parks. Industrial and Corporate Change. Vol. 23, no. 2 s. 467-492.
ISSN:0960-6491.
[cit.
2014-05-29].
Dostupné
z:
http://icc.oxfordjournals.org/content/23/2/467.full.pdf+html.
6. MOUDI, Mahdi a HAJIHOSSEINI, Hamid. 2011. Science and Technology Parks, Tools for a
Leap into Future. Interdisciplinary Journal of Contemporary Research in Business. Vol. 3, no.
81168.
ISSN:2073-7122.
[cit.
2014-05-29].
Dostupné
z:
http://search.proquest.com/docview/928450031.
7. Národní inovační strategie České republiky, 2004. [online], Praha. [cit. 2014-05-29].
Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument11662.html.
8. Národní strategický referenční rámec ČR 2007-2013, 2007 [online]. Praha. [cit. 2014-05-29].
Dostupné
z:
http://www.strukturalni-fondy.cz/getdoc/197f55c7-ffeb-4f5c-ab8126237ef6eaf1/Narodni-strategicky-referencni-ramec-CR-2007%E2%80%942013-.
9. PITRA, Zbyněk, 2006. Management inovačních aktivit. Vyd. 1. Praha: Professional
Publishing. ISBN 80-86946-10-x.
10. PRESS, M. 2007 Koncepce Technologického klastru ČVUT. Přednáška na konferenci
ČVUT, Praha.
11. SALMANINEZHAD, Ramezan Ali a Maryam DANESHVAR, 2012. Relationship Analysis
Between Intellectual Capital and Knowledge Management (Case Study: Tehran Science &
Technology Park). Interdisciplinary Journal of Contemporary Research in Business. Vol. 3,
no.
10135.
ISSN:2073-7122.
[cit.
2014-05-29].
Dostupné
z:
http://search.proquest.com/docview/1012583107.
12. STEFFENSEN, Morten, Everett M. ROGERS a Kristen SPEAKMAN, 2000. Spin-offs from
Research Centers at a Research University. Journal of Business Venturing. New York:
Elsevier Science Publ., vol. 15, no. 1 s. 93-111. ISSN:0883-9026. Dostupné z:
http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0883902698000068.
13. ŠVEJDA, Pavel a kol., 2007. Inovační podnikání. Vyd. 1. Praha: Asociace inovačního
podnikání ČR. ISBN 978-80-903153-6-5.
14. TIDD, J., J BESSANT a K. PAVITT, 2007. Řízení inovací: zavádění technologických,
tržních a organizačních změn. Vyd. 1. Brno: Computer Press. ISBN 978-80-251-1466-7.
19
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
15. Tornatzky, L., Rivera, T., Herman, H., Adkins, D. (2002) A National Benchmarking Analysis
of Technology Business Incubator Performance and Practices, The National Business
Incubation Association, USA.
20
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Globalization and Corporate Governance
Globalizace a správa společností
Zuzana Čvančarová3, Blanka Poczatková4
Abstract
The aim of the paper is to point out the globalization influence on the corporate governance
and mention some aspects of the corporate governance in the Czech Republic. After the
introduction the impact of globalization on the corporate governance is analysed. The following
issue is the characteristic of corporate governance in the global financial crisis. After that some
problems of corporate governance in the globalised environment are presented. Finally the
situation on the corporate governance in the Czech Republic is outlined.
Key words: Globalization, corporate governance, financial crisis, global environment
Jel Classification: G34
1. Úvod
Globalizace se stala hlavním faktorem hospodářského života v posledních několika
dekádách. Tento jev ovlivňuje ekonomiku, podnikání, společnost a životní prostředí různými
způsoby a téměř všechny ekonomické subjekty jsou ovlivněny změnami v důsledku globalizace.
Tyto změny lze pozorovat zpravidla ve spojení se sílící konkurencí, rychle se měnící technologií
a pokrokem v informačních technologiích a přenosu dat.
Globalizace, charakterizovaná volným pohybem zboží, služeb a kapitálu, integruje světovou
ekonomiku, kulturu, technologii a řízení. Nejen, že zahrnuje transfer informací, mobilitu
kvalifikovaných pracovníků, výměnu technologií, tok finančních prostředků a geografickou
arbitráž, nýbrž má také sociální, ekologickou a náboženskou dimenzi. Pokrývá všechny dimenze
světové ekonomiky, životního prostředí a společnosti a způsobuje, že celý svět se dramaticky
mění.
Otázkou je, jak se podniky přizpůsobí těmto změnám. Z toho důvodu musí podniky
především znát různé projevy a účinky globalizace, aby se mohly učit, jak se chránit proti
negativním účinkům a jak využít příležitosti z této situace.
Globalizace ovlivňuje ekonomiku, podnikání, společnost a životní prostředí především
v těchto směrech:

3
4
nová podoba konkurence, která je intenzivnější, pronikavější a silnější než v minulosti
z hlediska uspokojení nároků zákazníků na kvalitu a cenu zboží a služeb;
Dr. Ing. Zuzana Čvančarová, Ekonomická fakulta VŠB-TU Ostrava, [email protected]
Ing. Blanka Poczatková , Ph.D, MBA, Ekonomická fakulta VŠB-TU Ostrava, [email protected]
21
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014







zvyšující se rychlost rozvoje technologií a transferu znalostí a informací v globálním
měřítku, umožňující využití nových podnikatelských příležitostí ke zvýšení prodejů a
kvality výrobků;
mobilita intelektuálního kapitálu prostřednictvím transferu znalostí a informací, vedoucí
k rotaci kvalifikované, vzdělané a mobilní pracovní síly;
rostoucí silné mezinárodní finanční toky, které poskytují likvidní kapitálové trhy zemím a
podnikům;
rostoucí vliv světových rozsáhlých burz cenných papírů, na nichž jsou kótovány největší
světové korporace bez ohledu na jejich domovskou zemi;
rozvíjející se aktivita institucionálních investorů uplatňujících politiku rovnovážných
portfolií svých rostoucích mezinárodních investic;
rozrůstající se výnosy a tržní kapitalizace nadnárodních korporací kombinované s vlnou
mezinárodních fúzí a akvizic, z nichž se vyvinuly globální podniky;
zrychlující se konvergence k mezinárodním standardům, jako jsou účetní standardy,
auditní standardy a propracované praktiky správy společností.
Cílem příspěvku je ukázat vliv globalizace na správu společností obecně a uvést některé
aspekty vlivu globalizace na správu společností v České republice.
Struktura příspěvku je následující. Po uvedení globalizace na scénu je nastíněn účinek
globalizace na správu společností. V následujících dvou částech je analyzována správa
společností v globální finanční krizi a charakterizovány některé problémy správy společností
v globalizovaném prostředí. V závěrečné části jsou nastíněny některé problémy systému správy
společností v ČR a další rozvoj správy společností v ČR v důsledku globalizace.
2. Účinek globalizace na správu společností
Globalizace ovlivňuje správu společností a případné reformy v této oblasti v zásadě dvěma
způsoby. Zaprvé zesiluje obavy z toho, že když podniky v jednotlivých zemích po odstranění
obchodních překážek a zmizení lokální ochrany jejich výrobků budou vystaveny konkurenci
měřené globálními standardy, hrozí nebezpečí rychlého odhalení jejich slabé výkonnosti a
nuceného opuštění trhu. Obavy z komparativní ekonomické výkonnosti podniků vyvolávají
rovněž znepokojení z jejich systému správy společností.
Druhý účinek globalizace pochází z tlaku kapitálových trhů na správu společností. Veřejné
kapitálové trhy stále více obracejí pozornost evropských a východoasijských společností. Jde
zejména o firmy, které expandují na globální trhy a začínají preferovat spíše použití akcií než
hotových financí jako akviziční platidlo. Chtějí-li naopak, aby investoři z angloamerického světa
zakoupili a drželi jejich akcie, jsou tlačeny k tomu, aby přizpůsobily systém správy společností
těmto investorům. Internacionalizace kapitálových trhů vede k intenzivnějšímu investování
překračujícímu hranice států. Řada průzkumů názorů mezinárodních investorů (Coombes,
Watson, 2000), provedených v letech 1999-2000 v Evropě, Asii a Spojených státech, zjistila, že
více než 80 % investorů prohlásilo, že by zaplatili více za akcie dobře spravovaných podniků než
za akcie podniků špatně spravovaných za srovnatelných finančních výkonností.
Úroveň správy společnosti je tedy jedním z důležitých faktorů, které posuzují potencionální
investoři při rozhodování, zda do firmy vstoupit. Ve většině zemí roste procento kapitálu, který je
investován zahraničními investory. Tito investoři mají logicky zájem na sjednocování
22
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
hodnotících kritérií tak, aby se dovedli i v cizí zemi lépe orientovat a rozuměli předkládaným
materiálům o stavu firmy. Investorům v této jejich snaze přicházejí na pomoc různé mezinárodní
instituce, které se snaží vytvářet mezinárodně platné zásady dobré praxe, které popisují žádoucí
stav či úroveň různých aktivit.
K takovým institucím patří například Organization for Economic Cooperation and
Development (OECD), která v roce 1999 vypracovala Principy OECD pro správu společností a
za pět let je inovovala (OECD, 2004). Dnes tyto principy slouží jako základní podklad pro
hodnocení úrovně správy společností především v zemích Evropské unie. Světová banka ve
svých šetřeních a analýzách využívá právě těchto principů tak, že soulad systému správy
společností daného podniku s Principy kvantifikuje pětistupňovou škálou od 1 do 5 u každého ze
šesti principů a z této kvantifikace pak vypočte průměr ze všech šesti principů, pohybující se
v rozmezí od jedné jako minima do pěti jako maxima, čímž kvantifikuje úroveň správy
společností dané firmy souhrnným ukazatelem.
Investoři využívají nejen toto hodnocení, ale i speciální ukazatele úrovně správy společností,
které vypracovaly různé ratingové firmy a instituce. K nejznámějším patří následující ratingové
systémy (Hučka, Malý, Okruhlica, 2007):
1. Corporate Governanve Quotient zpracovaný International Shareholder Service (ISS).
2. Corporate Governance Scorecard vytvořený International Finance Corporation (IFC) v
rámci spolupráce a pod záštitou Global Corporate Governance Forum.
3. Deminor Corporate Governance Rating System zpracovaný agenturou Deminor za
spoluúčasti institucionálních investorů.
4. Standard & Poor's Corporate Governance Scores ratingové agentury S&P původně
výhradně zaměřené na rating kreditního rizika společností, případně jednotlivých zemí.
5. The World Bank Institute's Composite Governance Indicators vypracovaný Světovou
bankou.
Vzhledem k důležitosti kodexů dobré praxe pro internacionalizaci a globalizaci správy
společností se v dalším textu budeme zabývat úlohou, kterou konkrétně Principy OECD sehrály
v nedávné globální finanční krizi a následující recesi a hodnotit, zda jsou formulovány tak, aby
firmám poskytovaly dostatečné metodické návody k řešení problémů takového typu, které se
objevily v nedávné finanční krizi.
3. Správa společností v globální finanční krizi
Následující analýza hodnotí vliv chyb a nedostatků ve správě společností v globální finanční
krizi. Dochází k závěru v souladu s jinými autory (např. Kirkpartrik, 2009, Okruhlica, 2013), že
finanční krize je z valné části přisuzována omylům a nedostatkům v systému správy společností,
který nezajistil jeho funkci jako pojistku proti neúměrnému riziku v řadě finančních institucí.
Účetní standardy a regulační předpisy se rovněž ukázaly jako nedostatečné v některých oblastech.
V neposlední řadě systém odměňování nebyl v řadě případů dostatečně účinně spojen se strategií
a mírou rizika dané společnosti a jejími dlouhodobými záměry. Odměňování členů správních
orgánů a vrcholových manažerů stále zůstává velice rozporuplným problémem v mnoha zemích
včetně členských zemí OECD. Současné nedostatky vyvolávají potřebu podívat se znovu na
23
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
principy správy společností, které OECD vydala v roce 2004 a zjistit, zda je není potřebné upravit
na základě negativních zkušeností z nedávné finanční krize (OECD, 2004).
Podrobné rozbory role správy společností, které byly provedeny mnoha autory a institucemi
v období po roce 2008 (Kirkpatrik, 2009, Okruhlica, 2013) potvrdily původní podezření, že
nedůsledná správa společností přispěla velmi neblahým způsobem ke všem důsledkům finanční
krize. Systém managementu rizika selhal v mnoha případech kvůli nastaveným procesům
kontroly správou společností, nikoliv kvůli nevhodně použitým počítačovým modelům.
Informace o předpokládaných důsledcích rizikových rozhodnutí se v řadě případů nedostaly ke
členům správních orgánů, ani k vrcholovým manažerům, protože tyto aktivity byly realizovány
izolovaně ve specializovaných útvarech, odtržených od celkového řízení společnosti, obvykle
nedostatečně kontrolovanými jedinci. Za tuto činnost je však jednoznačně odpovědný vrcholový
management a správa společností.
V jiných případech sice příslušné správní orgány odsouhlasily vhodnou strategii, ale
nezajistily vytvoření potřebné metriky k monitorování její realizace. Velké nedostatky se ukázaly
při nedostatečném monitorování předpokládaného rizika, ačkoliv informace akcionářů o těchto
skutečnostech patří k základním povinnostem, vyplývajícím z již uvedených principů OECD o
správě společností z roku 2004.
Dlužno podotknout, že důležitost kvalifikované kontroly managementu správním orgánem
včetně posouzení přiměřenosti rizika podnikání spojeného s brzděním nepřiměřené touhy po
riziku specialistů na tuto oblast není limitována jen na finanční instituce, ale týká se všech
nefinančních, především velkých a komplexních společností. I v nich je však tato aktivita často
zanedbávána, stejně jako zde existuje nevhodný systém odměňování vrcholových manažerů a
členů správních orgánů.
V tomto smyslu by bylo záhodno doplnit metodologické pokyny pro implementaci Principů
OECD pro správu společností o nejnovější příklady a zkušenosti z nedávné finanční krize a
následující recese. Další rozvoj a zlepšování principů správy společností jsou obvykle spojeny s
výskytem určitých selhání správy, která upozorní na oblasti, kde se nedostatky objeví. Na konci
devadesátých let minulého století to byla známá cenová „bublina“ high tech, která upozornila na
konflikt zájmů mezi burzovními makléři a analytiky, která byla podnětem pro formulaci pátého z
principů OECD, zahrnující opatření ke zveřejňování a transparentnost informací všech
společností.
Skandál Enron či Worldcom zase vyvolal potřebu specifikovat roli auditorů a výborů pro
audit včetně jejich nezávislosti a řešení nedostatků účetních standardů. Tyto nedostatky se snaží
řešit opět pátý princip zmíněných Principů OECD.
Neřeší je však pouze ve vztahu k problémům, spojeným s dodavateli energie a
telekomunikačními firmami, ale principy se týkají systémových změn, ovlivňujících všechny
společnosti. V Evropě případy Parmalatu a Aholdu opět poskytly velmi cenné poznatky, které
vyvolaly aktivitu mezinárodních regulačních institucí jako Mezinárodní organizace sdružující
komise pro cenné papíry (IOSCO) a rovněž příslušných národních institucí. V těchto evropských
případech se nejednalo o systémové souvislosti v přesném slova smyslu, ale o situaci, kdy systém
správy podporoval (anebo přinejmenším nezabránil) praktiky managementu, které vedly k nízké
výkonnosti společnosti.
24
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
4. Některé problémy správy společností v globalizovaném prostředí
Období po roce 2000 v oblasti trhu a makroekonomického prostředí požadovalo od správy
společností především, aby správní orgány měly jasno o strategii společnosti a výši rizika, aby
adekvátně reagovaly na změny na trhu a v makroekonomickém prostředí, využívajíce efektivně
informační systémy. Potřebovaly rovněž dohlédnout na management rizika a systém
odměňování, který by měl odrážet cíle společnosti a rozumnou míru rizika. Získané poznatky
ukazují řadu nedostatků i ve společnostech, které byly považovány za velice progresivní. V
mnoha případech se objevil zjevný nesoulad mezi managementem rizika, systémem
zainteresovanosti, a vnitřním systémem řízení a kontroly. Zjištěné skutečnosti rovněž ukazují na
potenciální důvody těchto nedostatků.
Analýza, provedená v jedenácti významných světových bankách v roce 2008 (Kirkpatrick,
2009) odhalila, že většina z nich selhala při předpovědích nebezpečí a podstaty stresu trhu v té
době. Některé z těchto bank byly schopné identifikovat příčiny výrazného rizika již v roce 2006,
kdy se v USA začaly ukazovat problémy na trhu s nemovitostmi a začínaly problémy se včasným
splácením hypoték a snažily se čelit těmto problémům snížením rizika. Většina bank však na tyto
signály nereagovala. Zde selhala úloha správy společností a správních orgánů jako kontrolního a
dohlížecího orgánu, který by svými kroky snížil míru rizika. V řadě případů si správní orgány
nebyly vědomy tohoto rizika a neměly k dispozici dostatečně účinný informační systém ke
kontrole míry rizika, zvoleného managementem. Např. zpráva Americké komise pro cenné papíry
(SEC, 2008) uvádí, že banka Bear Stearns zvýšila své aktivity v oblasti poskytování hypoték nad
své interní limity bez jakéhokoliv zásahu správních orgánů této banky.
Politika rizika firmy je jasnou povinností správních orgánů. Nedostatky v managementu
rizika a pokřivený systém zainteresovanosti vede k nedostatkům ve sledování managementu
rizika správním orgánem. Šestý princip OECD doporučuje, aby správní orgán vykonával klíčové
činnosti včetně sledování a usměrňování strategie firmy, hlavních plánů činnosti, politiku rizika,
definuje klíčové funkce, jako zajištění integrity firemních účetních a informačních systémů a
vhodných systémů kontroly, zvláště systému managementu rizika, finanční a operační kontroly.
Dále pak definuje další klíčové funkce v oblasti odměňování, kde zdůrazňuje soulad mezi
dlouhodobými zájmy firmy a jejích akcionářů a odměňování vrcholových manažerů a členů
správních orgánů.
Na začátku finanční krize si firmy začaly najednou uvědomovat význam správních orgánů při
řízení rizika. Na druhé straně však zjistily, že v těchto orgánech nemají členy s potřebnými
znalostmi v této oblasti. Proto např. USB a Citibank přikročily k rekonstrukci svých správních
orgánů a dosadily do nich nové členy s většími finančními a investičními znalostmi a
zkušenostmi. Jejich výměnu si dokonce vyžádali sami akcionáři.
V mnoha firmách se ukazuje, že zprávy, které dostává správní orgán (rada ředitelů či dozorčí
rada) od vrcholového vedení, jsou nedostatečné, málo podrobné a neobsahují závažné informace.
To vede až k pochybnostem, zda správní orgány na základě těchto informací jsou způsobilé plnit
své povinnosti při kontrole managementu a přijímat správná rozhodnutí při schvalování různých
návrhů a opatření. Takové pochybnosti jsou obsahem zprávy ze soukromého sektoru,
vypracované Institutem mezinárodních financí (IIF, 2008). V podnicích začínají vznikat výbory
pro management rizika, které si rozdělují přesněji kompetence s výborem pro audit. Aby však
tyto výbory byly skutečně přínosem pro kvalitní správu společností, musí být jejími členy
25
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
kvalifikovaní pracovníci, vzdělaní v otázkách řízení rizika, schopni posoudit žádoucí míru rizika
firmy a reálnou výkonnost firmy. Práce výboru musí být samozřejmě přiměřeně aktivní.
Dalším předpokladem zlepšení správy společností je zajištění lepší a hlavně kvalifikovanější
informovanosti členů správních orgánů. Jedním z návrhů, který se objevil po finanční krizi je
přímé propojení interního auditu a správních orgánů.
Závažnější je požadavek informovat správní orgán bezprostředně o předvídatelných
rizikových faktorech. Tím by se naplnil pátý princip OECD o zveřejňování a transparentnosti,
který požaduje zveřejnění těchto faktorů, neboť informace o systému monitorování a řízení rizika
jsou stále více považovány za dobrou praxi v rámci principů OECD. Některé země jako např.
Francie a Velká Británie již do svých národních kodexů správy společností začlenily principy
managementu rizika.
Pro žádoucí implementaci managementu rizika a jeho efektivní kontrolu je nezbytné vytvořit
potřebný rámec. Principy OECD zdůrazňují zásadní důležitost autorit pro dohled, regulaci a
donucovací aktivity pro vytvoření efektivního rámce pro fungování správy společností. Princip
týkající se právního rámce pro správu společností doporučuje, aby dělba odpovědnosti mezi
různé autority v jurisdikci byla jasně definována a zajistila sledování veřejného zájmu. Tento
princip dále říká, že autority pro dohled, regulaci a donucovací aktivity musí mít kompetence,
integritu a zdroje pro plnění jejich povinností v profesionálním a objektivním slova smyslu.
Jejich jednání musí být včasné, transparentní a plně obhajitelné.
V průběhu finanční krize se jasně potvrdila důležitost těchto dvou principů. Na mnoha
příkladech je možno ilustrovat, že porušení těchto principů vedlo k situaci, která neumožňuje
splnit požadavky na kvalitní fungování správy společností.
Principy OECD ke správě společností v šestém principu o úloze správních orgánů a jejich
povinnostech doporučují správním orgánům, aby odměňování bylo založeno na dlouhodobějších
výsledcích firmy a dlouhodobém uspokojování zájmu akcionářů. To je dost obecné doporučení,
stejně jako doporučení Basilejské komise (Basel Committee, 1999), které doslova praví, že
správní orgán zajistí, aby politika a praxe odměňování sledovaly firemní kulturu, dlouhodobé cíle
a strategii firmy.
Zajímavou cestou, jak spojit cíle firmy s osobními cíli manažerů je vlastnictví akcií dané
firmy. Nakolik to však pomůže zlepšit výsledky firmy je otázkou. Studie autorů Lapido a kol.
(2008) uvádí, že ve firmách, které zkolabovaly, vlastnili generální ředitelé vysoké podíly akcií,
takže se vyhýbali větším rizikům, zatímco ve firmách, které přežily podíly akcií u vedoucích
pracovníků, nebyly vysoké, a proto se nebáli rozumně riskovat. Systém zainteresovanosti by měl
brát v úvahu různé aspekty, aby byl vybalancovaný mezi chutí riskovat a jeho kontrolou, mezi
krátkodobými a dlouhodobými cíli, podnikovými útvary a cíli podniku jako celku.
Vedle výše diskutovaných, dnes nejvíce aktuálních problémů správy společností jako je
management rizika a systémy odměňování a zainteresovanosti vrcholových manažerů a členů
správních orgánů existují další aspekty, které je rovněž užitečné konfrontovat s globalizovaným
prostředím.
Jedním z takových aspektů je role nezávislých ratingových agentur, jejichž úlohou je naplnit
princip pátý, který uvádí, že rámec správy společností by měl být doplněn efektivním přístupem,
který přinese další poznatky a návrhy, vypracované analytiky, burzovními makléři, ratingovými
26
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
agenturami a dalšími, které jsou užitečné pro investory, neboť jde o nezávislé posouzení,
nezatížené žádnými konflikty zájmu, které by mohly zpochybnit nezávislost závěrů.
Nedávné zkušenosti však výrazně zpochybňují nezávislost ratingových agentur, kterým je
vyčítáno investory, že jejich hodnocení úrovně správy dané společnosti vychází z neadekvátních
historických dat a v některých případech z vadných modelů. Ratingové agentury dokonce v
některých případech firmám nejdříve radily, jak nově strukturovat data a předmět analýzy, aby
bylo dosaženo žádoucích výsledků.
Všechny tyto nedobré praktiky vedly k vypracování velmi kritické analýzy stávajících
praktik ratingových agentur SEC (2008) a navrhly tříúrovňový soubor komplexní reformy, jak
regulovat konflikty zájmů, zveřejňování, vnitřní politiky a podnikatelských praktik ratingových
agentur.
Stejně tak, jak je důležité zlepšit proces ratingu, je důležité, možná i důležitější, jak jsou jeho
výsledky využívány. Některé banky, např. USB spoléhaly výhradně na ratingy a nevybudovaly
vlastní systém analýzy a managementu rizika. Takové banky dopadly v krizi velice špatně. Velmi
problematickým se dnes jeví srozumitelnost zveřejňovaných firemních informací o riziku. Zatím
totiž neexistuje soubor všeobecných akceptovaných informací o managementu rizika v účetně
přijatelné podobě a další návody, jak s těmito informacemi zacházet a jak jim rozumět, jsou-li
uveřejněny ve výročních zprávách.
5. Některé problémy a další rozvoj správy společností v České republice
v souvislosti s globalizací
Systém správy společností v České republice se konstituoval po roce 1990 v souvislosti
s provedenou ekonomickou transformací, zahrnující transformaci vlastnických režimů současně
s ekonomickou liberalizací, privatizací a vytvářením tržní infrastruktury.
Jakmile proces ekonomické transformace pokročil, začala se rostoucí pozornost soustřeďovat
na problém vlastnické správy privatizovaných podniků.
Vývoj systému správy společností v České republice se odlišoval od západních ekonomik
v tom, že na začátku procesu transformace chyběly nutné předpoklady pro vhodné zákonné
infrastrukturální a finanční instituce a současně bylo třeba řešit různé následné klíčové problémy
transformačního charakteru. Není tedy divu, že oproti rozvinutým tržním ekonomikám, v nichž se
systém správy společností vyvíjel po staletí, se systém správy společností v České republice
musel konstituovat v relativně krátké době, takže i po dvaceti letech v něm některé prvky dosud
chybějí, resp. jsou vyvinuty nedostatečně. Týká se to zejména právního a soudního systému,
kapitálového trhu, bankovního sektoru a lidských zdrojů. Celý proces dále zkomplikovala
postupující globalizace a světová finanční krize na sklonku minulé dekády.
Důsledkem současné situace v problematice správy společností v České republice je směsice
problémů vyplývajících z dokončování transformačních procesů, konstituování vlastnické správy
privatizovaných podniků, světové globalizace a doznívání světové finanční krize. K nim patří
rovněž některé přetrvávající systémové nedostatky (Hučka, 2012).
Obecně nejslabší stránkou správy společností v ČR je vymahatelnost obchodního práva
včetně práva úpadkového. Další závažnou slabinou je nominační proces členů správních orgánů a
jeho kvalita. Jen málo společností má nominační výbory. Personalistika správních orgánů je v ČR
v samých začátcích, dlouhodobá kultivace složení představenstva a dozorčí rady postavená na
27
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
reálných potřebách spravované společnosti je stále ještě nahrazovaná ad hoc nominacemi
osobností aktuálně dostupných na trhu práce, resp. v horším případě jsou rozhodující kritériem
protěžování známých či chráněnců nebo politické vazby. To se týká především dozorčích rad,
mezi jejichž členy stále ještě přetrvává nízká gramotnost v oblasti financování, což znemožňuje
plnou funkčnost nejen dozorčího orgánu, ale též např. výboru pro audit.
S tím souvisí i nezvládaný požadavek nezávislosti členů dozorčích rad na managementu.
Členové dozorčích rad a zvolení zaměstnanci z jejich vlastních řad jsou prakticky neodvolatelní.
Odměny členů dozorčích rad jsou v řadě velkých společností srovnatelné s odměnami členů
exekutivních představenstev, což neodpovídá zavedeným mezinárodním standardům.
Současný vývoj naznačuje některé pozitivní trendy v oblasti správy společností. Regulatorní
změny vynucené jak nedávnými skandály a selháním mechanismů vlastnické kontroly, tak i
globalizací trhů směřují ke zprůhlednění správy společností.
Novela obchodního práva5 a současný nástup právního rámce EU jsou pro české společnosti
výzvou. Možnost opustit dvouúrovňový systém správních orgánů a přejít na jednoúrovňový
anglosaský systém se řadě společností jeví jako přitažlivé. Naskýtá se možnost opustit německý
systém dozorčí rady s jednou třetinou z řad zaměstnanců a namísto nich najít do
jednoúrovňového tělesa nezávislé manažery s globální zkušeností.
Zvyšující se požadavky na náročnost výkonu člena správního orgánu jsou reflektovány i ve
zvýšeném vnímání rizika spojeného s těmito pozicemi. Zvýšení požadavků se dotýká nejen
finanční a právní odpovědnosti, ale také renomé, uchování si dobrého jména. Investoři i akcionáři
vyhledávají takové členy pro správu svých společností, u kterých není pochyb o dobrém jménu.
Důvěryhodní a spolehliví jednotlivci s mezinárodní zkušeností schopní vykonávat náročnou,
velmi odpovědnou a v mnoha případech i riskantní funkci, jsou více a více existenčně závislí na
svém dobrém jménu a poptávka po takových individualitách je vysoká.
Podle zpráv Transparency International indikátor etické praxe v podnikové sféře v ČR
(desetistupňová škála) se pohybuje na hodnotě okolo 4, zatímco ve Finsku, které se umísťuje
v pořadí 60 zemí v prvních místech, je hodnota zhruba dvojnásobná. V celkovém pořadí je Česká
republika v poslední desítce. To je zarážející v celoevropském i celosvětovém kontextu.
Většina problémů při porušování etického chování je způsobena tím, že akciové společnosti
zanedbávají vnitřní komunikaci jasných a důsledně prosazovaných standardů etického chování.
5
Jde o nový zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. S účinností od 1.1. 2014. tento zákon představuje
právní úpravu, která je mnohem flexibilnější než dosavadní úprava. Projevuje se v systému řízení akciové
společnosti takto:
 v souladu s právem EU zavádí některé mechanismy regulující transakce mezi spřízněnými osobami,
 kromě tradičního (tzv. duálního) modelu správního orgánu (představenstvo a dozorčí rada) mohou zakladatelé
zvolit také monistický model, kdy společnost zřizuje správní radu a funkci statutárního ředitele, který může být
zároveň předsedou správní rady – celé vedení společnosti tak bude moci ležet v rukou i jen jediné osoby,
 změna úpravy akcií, kdy společnost má možnost vydat více druhů akcií, se kterými budou spojena různá práva,
 smlouva o výkonu funkce musí nově obsahovat údaje o některých odměnách (včetně odměn ze zisku), které jsou
členům správního orgánu poskytovány,
 změna konceptu standardů péče členů správního orgánu, vycházející z principu tzv. pravidla podnikatelského
úsudku. Členové správních orgánů za předpokladu, že jednali loajálně, informovaně a v obhajitelném zájmu
společnosti, nebudou odpovědni za případné negativní dopady svých rozhodnutí (zohlednění skutečnosti, že jistá
míra rizika je v podnikání běžná a žádoucí). Zmírnění standardu péče je na druhé straně kompenzována zpřísněním
sankcí v případě, že člen správního orgánu přivede společnost do úpadku.
28
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Často chybí ucelený program vzdělávání zaměstnanců zaměřený na etiku pracovního a
obchodního jednání.
V České republice je necelá desítka akciových společností, jejichž představenstva a dozorčí
rady se přesvědčily, že implementovaný a dobře řízený program etiky obchodního jednání a
pracovního chování přináší řadu výhod: podporuje rozvoj kvalitní firemní kultury, usnadňuje
identifikaci zaměstnanců s cíli společnosti a podporuje prevenci proti porušování firemních
standardů a zákonných norem.
Základní mechanismy a pravidla správy společností jsou v ČR nastaveny na srovnatelné
úrovni s EU, ale ochota k jejich dodržování koresponduje s vývojem tranzitivní ekonomiky a
kulturními specifiky. Výsledky průzkumu KPMG v České republice naznačují, že většina
společností zaujala cestu nejmenšího odporu a uvedla v praxi pouze minimální, zákonem
vyžadované požadavky správy společností.
Úroveň správy společností a transparentnosti v jednotlivých společnostech závisí do určité
míry na tom, jak daná společnost komunikuje svá hmotná aktiva, jaké silné stránky má v oblasti
exekutivy a vůdcovství a jakou má kredibilitu správních orgánů spolu s průhledným systémem
finančního výkaznictví. Řádná správa společností je obecně vnímána jako indikátor významně
snižující riziko, že se společnost ve svém podnikání dostane za hranu zákona s následnou
hmotnou škodou. Proto se praxe správy společností stává významným ukazatelem hodnoty
společnosti bez ohledu na to, zda je veřejně obchodovatelná či nikoliv. Společnosti, které mají
silný správní orgán, finanční procesy a procedury a etickou praxi, redukují investorská rizika.
Poskytování užitečných a smysluplných informací otevírá příležitosti, které firma může využít při
získávání potřebného kapitálu.
V minulých letech byla pozornost odborné veřejnosti i řadových občanů věnována převážně
úloze představenstev akciových společností. Dozorčí rady zůstávaly ve stínu exekutivních
představenstev a jejich výkonnosti nebyla při ovládání podnikatelských rizik v akciových
společnostech přikládána patřičná váha. Nyní, v souvislosti s dopady finančních skandálů,
dochází k výraznému tlaku směrem ke kompetentní a nezávislé kontrole exekutivních složek
správních orgánů. Dvouúrovňový systém správy společností v ČR, jak vyplynulo z diskuse a
výměny zkušeností na setkáních členů dozorčích rad, k tomu dává dostatek prostoru právě v práci
dozorčích rad.
Závěr
Vzhledem k nedostatku spolehlivých dat postihujících oblast správy společností je nemožné
v kontextu České republiky vyslovit soud o kauzální spojitosti mezi dobrou správou společností a
výkonností společností. Výsledky průzkumů zabývající se touto problematikou ve vyspělých
ekonomikách neustále akcentují nutnost stanovit spolehlivé indikátory, které by umožňovaly
objektivní hodnocení správy společností. Indikátory obsažené v průzkumech Mezinárodního
centra konkurenceschopnosti spíše naznačují, že i přes neefektivní dohled správních orgánů na
management, neefektivní implementaci etických principů do správy společností a nedostatečné
oceňování důvěryhodnosti manažerů česká ekonomika roste. Tyto výsledky by měly být
varováním a podnětem pro zvýšené úsilí lepšího monitorování a porozumění této oblasti
směřující ke zdokonalení a zprůhlednění správy společností. Právě v dlouhodobém monitorování
vybraných ukazatelů praxe správy společností spatřujeme největší výzvu pro výzkumné aktivity
29
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
v nejbližší budoucnosti. Výzvou pro další výzkum oblasti správy společností zůstává identifikace
relevantních ukazatelů tak, aby je bylo možné porovnávat s výzkumy prováděnými v zahraničí.
Zdroje
1. COOMBES, P. and M. WATSON. Three Surveys on Corporate Governance. McKinsey
Quarterly, McKinsey Corporation, No. 4, 2000. s. 74-77.
2. ČVANČAROVÁ, Zuzana, Miroslav HUČKA, Aleš KUBÍČEK a Milan MALÝ.
Mezinárodní správa společností. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2014 (v tisku).
3. DEVELOPMENT, Organisation for Economic Co-operation and, Milan MALÝ a
František OKRUHLICA. OECD principles of corporate governance. [rev. ed.]. Paris:
OECD, 2004, 272 s. ISBN 92-640-1597-3.
4. HUČKA, Miroslav. Správa společností (corporate governance) v zemích střední a
východní Evropy. 1. vyd. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 2012, 326 s. ISBN 978-802-4829371.
5. HUČKA, Miroslav; Milan MALÝ a František OKRUHLICA. Správa společností. Praha:
Kernberg Publishing, 2007. ISBN 978-80-903962-0-3.
6. KIRKPATRICK, G. The corporate governance lessons from the financial crisis, OCED.
Dostupný na http://www. oecd. org/dataoecd/32/1/42229620. pdf (16.12. 2012), 2009.
7. LADIPO, David; NESTOR, Stilpon; RISSER, David. Board Profile, Structure and
Practice in Large European Banks: A Comparative Corporate Governance Study. Nestor
Advisors, 2008.
8. OKRUHLICA, František. Vlastnícka správa spoločnosti:Corporate Governance. 1. vyd.
Bratislava:
Iura
Edition,
2013,
336
s.
ISBN
978-80-8078-603-8.
30
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
The Protection of Competition and Current Situation in
Construction Sector
Ochrana hospodárskej súťaže a súčasný stav v stavebnom
odvetví
Dana Hrušovská6
Abstract
In this paper we focus on the tools of the protection the competition. We describe authorities
responsible for the protection in Slovak republic and in Europe. The authorities create the basic
conditions for the functioning of competition. The Antimonopoly Office of the Slovak Republic
protects the market against unfair competition, against distortions of competition, against abuse
of market dominance and against underasible concentration of enterprices. The Antimonopoly
Office publishes the report of the his activities and examines the impacts of large transactions of
mergers and acquisitions in the structure of markets.
Key words: protection of competition, competition, concentration
JEL Classification: K20
Úvod
Hospodárska súťaž a jej ochrana je dôležitým stimulom trhového hospodárstva a tým značne
prispieva k efektívnemu fungovaniu ekonomiky ako takej. Cieľom predkladaného príspevku 7 je
demonštrovať fungujúcu legislatívnu ochranu hospodárskej súťaže nadnárodnými inštitúciami
Európskej únie, demonštrovať fungujúcu legislatívnu ochranu hospodárskej súťaže a inštitúcie,
ktoré sú zodpovedné za ochranu hospodárskej súťaže v podmienkach ekonomického systému
Slovenskej republiky a následne analyzovať postavenie a výkonnosť stavebného odvetvia
v súčasnosti v Slovenskej republike. K naplneniu cieľa sme využili metódu monitoringu na
spracovanie prehľadnej situácie v oblasti hospodárskej súťaže v odvetví stavebníctva na
Slovensku, využili sme sekundárne údaje na popis súčasnej situácie v oblasti hospodárskej súťaže
v stavebníctve.
1. Orgány zodpovedné za ochranu hospodárskej súťaže
Hospodárska súťaž v trhovom hospodárstve umožňuje rozdeľovanie obmedzených zdrojov
medzi vzájomne si konkurujúce podniky a zabezpečuje slobodu správania a voľby. Ak na trhu
nepôsobí konkurencia, nepôsobí ani prirodzený tlak na ekonomickú efektívnosť a v ekonomike sa
6
7
Dana Hrušovská, Ing. PhD., Ekonomická univerzita v Bratislava, FPM, KPH, [email protected],
príspevok je výstupom projektu vega č. 1/0980/12 pod vedením prof. Majdúchovej s názvom Aktuálne výzvy
podnikovej ekonomiky zamerané na zvyšovanie výkonnosti (50 % podiel) a projektu vega č. 1/0100/13 Skúmanie
dopadov aktuálnych javov svetovej ekonomiky na marketingové aktivity firiem (50 % podiel).
31
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
nedosahuje taká úroveň dôchodkov, ktorá by bola možná vzhľadom na existujúce zdroje. Z tohto
pohľadu je výslovne nevyhnutá regulácia zo strany štátu pre zachovanie konkurencieschopnosti
vo všetkých odvetviach ekonomiky a podpora transparentnej hospodárskej súťaže v každej sfére.
Štát garantuje relatívne rovnaké podmienky pre všetky subjekty zúčastnené na hospodárskej
súťaži príslušnými zákonmi. Predovšetkým je garantované: právo slobodne podnikať a rozvíjať
súťažnú činnosť v záujme dosiahnutia hospodárskeho prospechu a právo združovať sa k výkonu
tejto činnosti.
V podmienkach ekonomického systému Slovenskej republiky je právna ochrana
hospodárskej súťaže koncipovaná do dvoch vzájomne sa dopĺňajúcich systémov. Prvý z nich je
zameraný na ochranu proti obmedzovaniu hospodárskej súťaže a ten druhý je konkretizovaný na
ochranu proti nekalej súťaži. Zmyslom ochrany hospodárskej súťaže je vytvorenie podmienok na
pôsobenie konkurenčného mechanizmu: pre optimálne využitie zdrojov, najvyššiu spotrebiteľskú
rentu, zabezpečenie vhodných podmienok pre vstup nových podnikateľských subjektov na
konkurenčných trhoch, čím sa zabezpečuje tlak potenciálnej konkurencie. Politika hospodárskej
súťaže v krajinách EÚ má svoj režim a koncepciu. Európska politika hospodárskej súťaže
vychádza z právneho rámca spoločenstva, predovšetkým o Zmluvy o založení ES a Zmluvy o
fungovaní EÚ. Ďalšie pravidlá sú stanovené v nariadení Rady, ktoré je známe ako nariadenie o
fúziách. Na základe týchto právnych predpisov sa politika hospodárskej súťaže sústreďuje na
oblasti pôsobenia, ktorými sú:
• eliminácia dohôd obmedzujúcich hospodársku súťaž,
• zneužívanie dominantného postavenia,
• kontrola podnikových fúzií,
• liberalizácia monopolných sektorov hospodárstva,
• monitorovanie štátnej podpory.8
Okrem vytvárania základných podmienok pre fungovanie súťaže je nutné zabezpečiť, aby
hospodárska súťaž nebola zneužívaná na získanie individuálneho prospechu voči inými
súťažiteľom. Jedná sa najmä o ochranu proti nekalej súťaži, proti nedovolenému obmedzovaniu
súťaže, proti zneužívaniu dominantného postavenia na trhu a proti nežiaducej koncentrácii
podnikov. Na to slúži rad vnútropodnikových a štátnych nástrojov (zákony, účelové inštitúcie).
Stále väčší význam nadobúdajú aj externé spoločenské nástroje, ako napr. činnosť rôznych
odborných združení a verejné informácie v celoštátnych i regionálnych masovokomunikačných
prostriedkoch. Nástroje na ochranu hospodárskej súťaže:
a) Vnútropodnikové nástroje (nástroje manažmentu, nástroje marketingu, sociálna a ekologická
zodpovednosť),
b) Nástroje štátu, čiže právne prostriedky (zákony, súdy, špeciálne kontrolné a inšpekčné úrady
a inštitúcie (protimonopolný úrad, štátna obchodná inšpekcia,...),
c) Externé spoločenské nástroje (odborné združenia a komory, spotrebiteľské organizácie,
zverejňovanie v médiách).
Týmito nástrojmi a zákonnými opatreniami štátu sa sledujú najmä:
- práva FO a PO ohrozených predovšetkým nekalou súťažou
- práva PO oprávnených chrániť záujmy podnikov zúčastnených v súťaži
- vymedzenie úloh súdov v prípade riešenia sporov a zabezpečenie náhrady škôd,
poskytnutie primeraného zadosťučinenia, a pod.9
8
TOKÁROVÁ, M. 2007. Teória a prax hospodárskej politiky. [paraf. 2012-08-14]. 4. Vyd. Bratislava: SPRINT
vfra, 2007. 117 s. ISBN 978-80-89085-80-4.
32
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Nadnárodné inštitúcie zodpovedné za ochranu hospodárskej súťaže vytvárajú zodpovedné
orgány za ochranu hospodárskej súťaže. Medzi ne zaraďujeme nasledovné:
ESHS – Európska sieť pre hospodársku súťaž. „Európsku sieť pre hospodársku súťaž
(ESHS) tvorí Európska komisia a orgány na ochranu hospodárskej súťaže z 27 členských štátov
EÚ. Sieť bola vytvorená v rámci reformy zameranej na modernizáciu antitrustových pravidiel EÚ
ako fórum, ktoré slúži na diskusiu a spoluprácu v prípadoch, keď sa uplatňujú články 101 a 102
zmluvy. ESHS umožňuje efektívnu deľbu práce a účinné a konzistentné uplatňovanie pravidiel
EÚ na ochranu hospodárskej súťaže.“10 Táto sieť je vhodným nástrojom v období globalizácie
ako zosúladiť jednotlivé nastavenia ochrany hospodárskej súťaže, nakoľko sa pri jej jednaniach
zúčastňuje už spomínaných 27 štátov za účelom harmonizácie tejto problematiky. ESHS vznikla
1.5.2004 za účelom zistiť jednotné dodržiavanie právnych predpisov globálne, ako aj
v jednotlivých vnútroštátnych orgánoch pre hospodársku súťaž. Hlavným cieľom tohto
mechanizmu je zabraňovať obmedzovaniu hospodárskej súťaže a to najmä vzájomnou
informovanosťou o aktuálnych rozhodnutiach, poskytovaním komplexných informácií o nových
prípadoch, následnou koordináciou pri prešetrovaní a zisťovaní súvislostí, či vzájomným
vymieňaním poznatkov skúseností a dôkazov.
Európska komisia je zodpovedným orgánom v rámci Európskej únie, ako aj v rámci našich
legislatívnych podmienok. Má za úlohu vytvárať a podporovať zdravo fungujúce konkurenčné
prostredie v rámci celkového trhu Európskej únie. S tým súvisí aj vývoj podmienok hospodárskej
súťaže. Mala by dbať na už spomínaný rozvoj konkurencieschopnosti jednotlivých ekonomík, ale
zároveň aj dohliadať na dodržiavanie všetkých právnych noriem a opatrení proti obmedzovaniu
hospodárskej súťaže. Pri takejto zodpovednosti je na mieste rad legislatívnych opatrení
a právomocí ktoré má Komisia k dispozícii, aby zvládla riadiť tento mechanizmus. Disponuje
možnosťou vyšetrovania podnikov, vypočúvania inkriminovaných prípadov, či udeľovania
výnimiek na základe vlastného posúdenia. Ak sa naskytne konkrétny prípad podozrenia, Komisia
vykonáva neohlásené kontroly v obchodných priestoroch, alebo so súdnym príkazom aj
v priestoroch súkromných. Keď nastane situácia, že sa objavia dôkazy o činnosti obmedzujúcej
hospodársku súťaž, je v kompetencii Komisie, aby zasiahla a takýmto nekalým praktikám
zabránila.11
Generálne riaditeľstvo pre hospodársku súťaž. Generálne riaditeľstvo sa nachádza v pozícii
priameho presadzovania pravidiel a právomocí, ktoré vykonáva v rámci Európskej komisie.
Generálne riaditeľstvo pre hospodársku súťaž má priame sídlo v Bruseli a jeho generálnym
riaditeľom je Alexander Italianer. Pod jeho riadením sa presadzujú pravidlá hospodárskej súťaže,
ktoré sú zakotvené v zmluvách Únie. Úlohou je zabezpečiť, aby nebola narušená hospodárska
súťaž na vnútornom trhu Európskej únie, aby trh fungoval čo najefektívnejšie a tým sa
zabezpečila konkurencieschopnosť ekonomiky podporujúca blaho spotrebiteľa. Teda celkovým
poslaním Generálneho riaditeľstva pre hospodársku súťaž je presadzovanie a dohľad nad
dodržiavaním pravidiel proti obmedzovaniu súťaže, monitorovanie situácie na trhu, jednotlivé
9
Ochrana hospodárskej súťaže. fsi.uniza.sk [online]. [paraf. 2012-08-22]. Dostupné na internete:
http://fsi.uniza.sk/kkm/old/publikacie/mie/mie_05.pdf
10
Európsku sieť pre hospodársku súťaž. (2012, máj ). ec.europa.eu. [online]. [cit. 2014-04-22]. Dostupné na
internete: : http://ec.europa.eu/competition/ecn/index_en.html.
11
Karas, V. – Králik, A. 2007. Európske právo. vyd. Bratislava: Iura edition, 2007. [paraf. 2014-04-02] s. 419. ISBN
978-80-8078-148-4
33
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
sektorové šetrenie, spolupráca s ostatnými generálnymi riaditeľstvami pri určovaní odvetví,
v ktorých by sa malo vykonať ďalšie preskúmanie.12
Súdny dvor Európskej únie má pôsobnosť na celom vnútornom trhu EU a keďže sa jedná
o právnu inštitúciu, má neobmedzenú právomoc prešetrovať konania a posudzovať rozhodnutia
Komisie o uložení sankcií za obmedzovanie hospodárskej súťaže. „ Súdny dvor Európskej únie je
hlavným súdnym orgánom Európskej únie, ktorý zabezpečuje jednotný výklad a uplatňovanie
právnych predpisov týkajúcich sa hospodárskej súťaže v celej Európskej únii.“13 V praxi by táto
inštitúcia mala zabezpečovať spravodlivosť a rovnosť pre všetky hospodárske subjekty spadajúce
pod vnútorný trh EU a teda tvoriace spoločnú ekonomiku EU. Súdny dvor poskytuje výklad
právnych predpisov EÚ, aby sa zabezpečilo ich rovnaké uplatňovanie vo všetkých členských
štátoch EÚ. Takisto rozhoduje právne spory medzi vládami členských štátov a inštitúciami EÚ.
Aj jednotlivci, spoločnosti alebo organizácie sa môžu obrátiť na súd so žalobou, keď majú pocit,
že inštitúcia EÚ porušila ich práva. Aby sa zabezpečila lepšia právna ochrana občanov a
rýchlejšie rozhodovanie veľkého počtu podaných žalôb, pomáha Súdnemu dvoru Všeobecný súd,
ktorý rozhoduje napríklad o žalobách podaných fyzickými alebo právnickými osobami a o
žalobách podaných členskými štátmi v oblasti štátnej pomoci.
Vnútroštátne orgány na ochranu hospodárskej súťaže sú poverené ochranou hospodárskej
súťaže a jej prosperitou, spadajúce do legislatívy samotných členských krajín EU. Všetky členské
štáty EÚ majú vnútroštátne orgány na ochranu hospodárskej súťaže, ktoré majú právomoc
presadzovať právne predpisy EÚ v oblasti hospodárskej súťaže. Môžu zakázať dohody a postupy,
ktoré obmedzujú hospodársku súťaž a udeľovať pokuty spoločnostiam, ktoré porušili právne
predpisy EÚ v oblasti hospodárskej súťaže. Tieto orgány a Európska komisia si
navzájom prostredníctvom Európskej siete pre hospodársku súťaž vymieňajú informácie
užitočné na vykonávanie legislatívy EÚ v oblasti hospodárskej súťaže. Platnú právnu úpravu
ochrany proti obmedzovaniu súťaže v Slovenskej republike obsahuje zákon č. 136/2011 Z.z.
o ochrane hospodárskej súťaže v znení neskorších predpisov.14 Zákon má komplexnú povahu,
pretože spolu s hmotnoprávnou úpravou obsahuje aj úpravu príslušného inštitucionálneho
zabezpečenia a ustanovenia o právomoci a pôsobnosti Protimonopolného úradu SR. Hlavným
účelom zákona o ochrane hospodárskej súťaže je zabezpečiť ochranu a podporu na trhu
výrobkov, výkonov a služieb pred akoukoľvek formou obmedzovania a súčasne podporiť ďalší
rozvoj trhu a rast ekonomiky v prospech spotrebiteľov. Protimonopolný úrad SR v rámci svojich
právomocí vykonáva predovšetkým prešetrovanie na relevantnom trhu, v správnom konaní
rozhoduje vo veci dohôd obmedzujúcich súťaž, zneužívania dominantného postavenia, kontroly
koncentrácií a obmedzovanie súťaže orgánmi štátnej správy a samosprávy a navrhuje opatrenia
na ochranu a podporu súťaže. Aplikuje okrem slovenského aj európske súťažné právo a plní
úlohy, ktoré vyplývajú z členstva v Európskej únii. Ochrana hospodárskej súťaže súvisí
s podnikateľskou zodpovednosťou.
12
Politika hospodárskej súťaže Európskej únie. (2011, február ). ec.europa.eu [online]. [paraf. 2014-04-13].
Dostupné na internete: http://ec.europa.eu/dgs/competition/factsheet_general_sk.pdf
13
Inštitúcie Európskej únie a politika hospodárskej súťaže. (2011, marec). Európska komisia. 2011. ec.europa.eu
[online].
[cit.2012-09-13].
Dostupné
na
internete:
http://ec.europa.eu/competition/consumers/institutions_sk.html#ECJ.
14
Zák. č. 136/2001 Z.z. v znení zák. č. 465/2002 Z.z., č. 204/2004 Z.z., č. 68/2005 Z.z. a č. 165/2009 Z.z. [paraf.
2012-10-14].
34
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Podľa Stefanovovej15 s ohľadom na veľký počet malých a stredných podnikov by ideálnym
priekopníkom a nositeľom zásad podnikateľskej zodpovednosti mohla byť novo sa utvárajúca
organizačná územná jednotka – turistická destinácia. Takáto organizácia predstavuje súbor
vzájomne si konkurujúcich aj spolupracujúcich podnikateľských subjektov sústredených na
vymedzenom území.
2. Vývoj podnikateľského prostredia v stavebnom odvetví
Odvetvie stavebníctva sa považuje aj napriek dopadom ekonomickej stagnácie, v oblasti
súkromných i verejných investícií v ostatných rokoch, stále za jedno z rozhodujúcich odvetví
slovenskej ekonomiky. Pohľad na organizačný vývoj podnikateľského prostredia v stavebnom
odvetví v v rokoch 2006 až 2013 nám udáva tabuľka č. 1 a 2.
Rok
Malé podniky
Stredné
podniky
Veľké podniky
Živnostníci
SR
spolu
Tabuľka 1 Stavebné podniky podľa veľkostnej štruktúry - počet
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013*)
6 170
6 783
8 070
8 751
9 980
10 730
11 128
274
269
25
7
22
88 260
20
86 384
21
4
19
81 270
14 524
22
72 403
27
9
25
88 442
235
24
66 757
27
3
25
82 492
x
x
x
x
x
x
x
94 415
73 362
79 690
91 288
98 190
99 716
98 882
94 635
79 891
V tomto počte sú zahrnuté aj podniky s nezisteným počtom zamestnancov (rok 2006 - 137 podnikov, rok 2007 213 podnikov, rok 2008 - 428 podnikov, rok 2009 - 693 podnikov, rok 2010 - 1 197 podnikov, rok 2011 - 1 513, rok
2012 - 2 004 podnikov).
Zdroj: Ročenka slovenského stavebníctva, jún 2013[online]. [paraf. 2014-05-31]. Dostupné na internete:
file:///C:/Users/pc/Downloads/rocenka2013%20(1).pdf
*) Zdroj: ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Správa o hospodárskom vývoji v krajoch SR
za rok 2013, marec 2014, portal.statistics.sk [online]. [paraf. 2014-06-20]. Dostupné na
internete:
file:///C:/Users/pc/Downloads/Sprava_o_hospodarskom_vyvoji_v_krajoch_SR_za_rok_2013%20(1).pdf
15
LEDNICKÝ V., STEFANOVOVA Z., PYKA J. Společenská odpovednost podniků v ochrane životního prostredí
je základem úspešného rozvoje cestovního ruchu. In Spoločenská zodpovednosť – súčasť environmentálnej
a firemnej kultúry: Zborník vedeckých príspevkov [elektronický zdroj]. Banská Bystrica: Vydavateľ Fakulta
prírodných vied UMB v Banskej Bystrici, 2011. ISBN 978-80-557-0135-6.
35
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Tabuľka 2 Priemerná nominálna mesačná mzda zamestnanca podľa veľkostnej
štruktúry podnikov (bez stavebných závodov nestavebných podnikov)- v Eur
Rok
Malé podniky
0-9
10-19
20-49
Stredné
podniky
50-99
100-249
Veľké podniky
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
491,50
451,20
482,21
551,19
619,73
533,96
491,24
492,00
626,50
671,05
564,90
486,13
539,00
666,37
763,81
568,42
443,03
566,70
691,33
767,27
591,44
531,55
544,44
698,34
815,77
619,96
523,98
574,40
754,67
852,22
603,85
568,71
667,86
634,17
707,20
741,57
787,31
731,83
800,49
819,24
812,29
849,21
854,77
525,00
775,00
2013*)
-
904,00
806,01
872,90
976,83
250-499
769,77
829,52
947,78
500 a viac
825,57
897,80
991,43
Živnostníci
314,91
324,17
SR spolu
488,15
516,83
1
008,93
983,16
1
158,63
150,02
341,68
1
022,01
349,25
1
050,01
924,20
1
1
106,45
361,41
556,64
560,13
580,39
604,74
1
163,01
385,64
904,00
1
185,83
1
158,00
1
199,00
90
5,00
387,00
607,00
Zdroj: Ročenka slovenského stavebníctva, jún 2013[online]. [paraf. 2014-05-31]. Dostupné na internete:
file:///C:/Users/pc/Downloads/rocenka2013%20(1).pdf
*) Zdroj: ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Správa o hospodárskom vývoji v krajoch SR
za rok 2013, marec 2014, portal.statistics.sk [online]. [paraf. 2014-06-20]. Dostupné na
internete:
file:///C:/Users/pc/Downloads/Sprava_o_hospodarskom_vyvoji_v_krajoch_SR_za_rok_2013%20(1).pdf
Podrobnejšie analyzujeme vývoj od r. 2012 až po r. 2014. Podiel stavebníctva na tvorbe
HDP sa v roku 2012 pohyboval v úrovni 7,4 % a vytvorilo 8,1 % z celkovej pridanej hodnoty.
Taktiež toto odvetvie zamestnávalo cca 7,5 % z celkového počtu ľudí pracujúcich v hospodárstve
SR. Stavebné odvetvie má vplyv na tvorbu hrubého fixného kapitálu v celom hospodárstve.
Podieľa sa na ňom prostredníctvom realizácie stavieb a budov, ktoré sú podmienené tvorbou
investícií. Podiel stavieb a budov na tvorbe hrubého fixného kapitálu dosiahol v roku 2012 – 43,5
%.
Vývoj v stavebnom odvetví podľa krajov v roku 2013. Stavebná produkcia podľa
dodávateľských zmlúv v podnikoch s 20 a viac zamestnancami v roku 2013 klesla oproti roku
2012 o 12,4 % na 3 153 mil. Eur. K zníženiu došlo vo všetkých krajoch, najvýraznejšie v
Trenčianskom (o 25,1 %), kde bol súčasne vykázaný aj najväčší pokles produktivity práce na
zamestnanca (o 15,3 %). Najnižší pokles produkcie podľa dodávateľských zmlúv bol v
Prešovskom kraji (o 4,1 %). Stavebné podniky Bratislavského kraja mali najvyšší (takmer 50 %
podiel) na celkovej stavebnej produkcii, podiel takmer 13 % mal Žilinský kraj a 10,7 % podiel
dosiahli podniky Košického kraja.
36
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Podobná bola aj situácia v stavebnej produkcii vykonanej vlastnými zamestnancami. Pri
medziročnom poklese o 8,7 % dosiahla 2 099 mil. Eur. Z jej celkového objemu najvyšší podiel
zastrešovali subjekty Bratislavského kraja (takmer polovicu), ktoré mali zároveň aj najvyššiu
produktivitu práce na zamestnanca (89 tis. Eur) s najvyššou priemernou mesačnou mzdou 1 291
Eur. Podiel ostatných krajov na stavebnej produkcii vykonanej vlastnými zamestnancami sa
pohyboval od 4,1 % v Trenčianskom kraji do 12,8 % v Žilinskom kraji.
Graf 1 Vybrané ukazovatele staveb. podnikov podľa krajov za rok 2013 (medziročná zmena)
Zdroj: Správa o hospodárskom vývoji v krajoch SR za rok 2013, marec 2014 [online]. [paraf. 2014-05-31].
file:///C:/Users/pc/Downloads/Sprava_o_hospodarskom_vyvoji_v_krajoch_SR_za_rok_2013%20(1).pdf
Priemerný počet zamestnancov v stavebníctve naďalej klesal vo všetkých krajoch okrem
Prešovského, v ktorom nárast počtu zamestnancov predstavoval 11,1 %. K najvýraznejšiemu
poklesu došlo v Trenčianskom (o 11,5 %) a Žilinskom kraji (o 11,3 %). Priemerná mesačná mzda
v stavebných podnikoch s 20 a viac zamestnancami dosiahla 949 Eur. Vyššiu mzdu ako
celoslovenský priemer mali len podniky Bratislavského kraja (1 291 Eur). Najväčší rast
priemernej mesačnej mzdy bol v Žilinskom kraji (o 6,6 %). Naopak najväčší pokles bol v
Prešovskom kraji (o 13,8 %), kde bola mzda (600 Eur) viac ako dvojnásobne nižšia ako v
Bratislavskom kraji.
2.1 Vývoj vybraných ukazovateľov v stavebnom odvetví v r. 2014
Stavebná produkcia v marci 2014 dosiahla 282,7 mil. Eur a v porovnaní s marcom 2013 sa
mierne zvýšila (o 0,1 %). Po zohľadnení sezónnych vplyvov bola stavebná produkcia o 1,4 %
nižšia ako vo februári 2014. Priemerná denná produkcia (13,5 mil. Eur) sa pri vyššom počte
pracovných dní (o 1 deň) medziročne znížila o 4,7 %. Produkcia realizovaná firmami v tuzemsku
sa v porovnaní s marcom 2013 znížila o 0,2 % a dosiahla 265,7 mil. Eur. Stavebné podniky
realizovali v marci 2014 tržby za vlastné výkony a tovar v porovnaní s rokom 2013 vyššie o 3 %.
Po zohľadnení sezónnych vplyvov boli nižšie o 1,2 % ako vo februári 2014. V stavebných
37
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
podnikoch v marci počet zamestnaných osôb medziročne klesol o 0,2 %. Produktivita práce
meraná stavebnou produkciou na zamestnanú osobu sa zvýšila o 0,3 %. Priemerná nominálna
mesačná mzda v marci dosiahla 572 Eur a medziročne sa znížila o 3,4 %, reálna mzda sa znížila
o 3,3 %. Stavebná produkcia za prvé tri mesiace roku 2014 dosiahla 732,3 mil. Eur a oproti
rovnakému obdobiu roku 2013 sa znížila o 0,2 % (tabuľka 3). Produkcia vykonaná v tuzemsku
medziročne klesla o 0,8 % na 688,8 mil. Eur. Stavebné podniky od začiatku roka 2014 realizovali
tržby za vlastné výkony a tovar o 0,8 % nižšie ako v roku 2013. V priemere od začiatku roka
2014 v stavebných podnikoch pracovalo o 0,2 % zamestnaných osôb menej, ako za prvé tri
mesiace v rovnakom období minulého roka. Produktivita práce, meraná stavebnou produkciou na
zamestnanú osobu ostala na úrovni rovnakého obdobia roku 2013. Priemerná nominálna mesačná
mzda od začiatku roka 2014 (566 Eur) medziročne klesla o 1,9 %, reálna o 1,8 %.
Tabuľka 3 Vybrané ukazovatele stavebných podnikov podľa veľkostnej štruktúry január – marec
2014:
Január - marec
Index
2014
Ukazovateľ
Ceny bežného roku
Eur
Stavebná produkcia (v mil. Eur)
732,3
101,1
Stavebná produkcia v tuzemsku (v mil.
688,8
100,6
Eur)
Z toho: nová výstavba, rekonštrukcie
485,9
99,6
a modern., opravy a údržba
194,8
102,8
Stavebná produkcia v zahraničí (v mil.
43,5
110,9
Eur)
Priemerná denná produkcia (v mil. Eur)
11,8
101,1
Stavebná produkcia (v mil. Eur)
726,8
99,8
Produktivita práce (Eur) na zamest.
4 667,99
101,3
osobu
566
98,1
Priemerná nominálna mesačná mzda
(Eur)
Zdroj: Stavebná produkcia, zamestnanci a mzdy v stavebných podnikoch SR, máj 2014, Štatistický úrad SR
file:///C:/Users/eu/Downloads/Stavebna_produkcia_zamestnanci_a_mzdy_v_stavebnych_podnikoch_SR
_marec_2014.pdf
Štatistický úrad Slovenskej republiky prešiel od januára 2013 na zverejňovanie mesačných
údajov a hodnotenie vývoja za vybrané ukazovatele (tržby a zamestnanosť) na základe indexov.
Ide o zmenu systému publikovania ukazovateľov charakterizujúcich krátkodobý vývoj v súlade s
európskymi štandardami. Podľa tejto zmeny sú relevantné údaje publikované aj v mesačnej
publikácii a rovnako budú upravené aj časové rady týchto ukazovateľov v databázach ŠÚ SR.
38
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Graf 2: Štruktúra stavebnej produkcie podľa veľkostných skupín v % od začiatku roka 2014
Zdroj: Stavebná produkcia, zamestnanci a mzdy v stavebných podnikoch SR, máj 2014, Štatistický úrad SR
file:///C:/Users/eu/Downloads/Stavebna_produkcia_zamestnanci_a_mzdy_v_stavebnych_podnikoch_SR_mar
ec_2014.pdf
Indikátor dôvery v stavebníctve sa v máji oproti hodnote predchádzajúceho mesiaca
nezmenil, pričom priaznivejšie hodnotenia úrovne objednávok boli eliminované nepriaznivejšími
očakávaniami vo vývoji zamestnanosti. Zníženie stavebnej aktivity zaznamenalo 10 % podnikov,
ako nezmenenú ju posudzovalo 70 % a jej zvýšenie uviedlo 20 %16. Hodnotenie súčasnej
celkovej úrovne objednávok sa oproti aprílu zlepšilo. Medzi najvýraznejšie faktory obmedzujúce
v súčasnosti rast stavebnej produkcie zaradilo 65 % respondentov nedostatočný dopyt po
stavebnej produkcii, 44 % finančné obmedzenia, 9 % poveternostné podmienky, 2 % nedostatok
zamestnancov, 1 % nedostatok materiálu alebo mechanizmov. Respondenti ďalej uvádzajú
platobnú nedisciplinovanosť odberateľov a z toho vznikajúcu druhotnú platobnú neschopnosť,
veľkú konkurenciu, nízke ceny prác a reštrukturalizáciu. Očakávania respondentov pri odhadoch
vývoja zamestnanosti sa medzimesačne zhoršili. V nasledujúcich troch mesiacoch znižovanie
stavu zamestnanosti predpokladá 13 % oslovených, o stabilizovanom vývoji uvažuje 69 % a so
zvyšovaním ráta 18 % podnikov. Zníženie cenovej hladiny svojej produkcie plánuje 4 %
odpovedajúcich, so zmenami cien neuvažuje 86 % a ich zvýšenie predpokladá 10 %
respondentov. Údaje vyplývajú z hodnotenia ekonomickej situácie podnikov podľa výročnej
správy Protimonopolného úradu SR. So zhoršením ekonomickej situácie podniku počíta 11 %
respondentov, zmeny vo vývoji nepredpokladá 73 % a zlepšenie stavu očakáva 16 % podnikov.
Nižšiu stavebnú aktivitu odhaduje 6 % respondentov, stabilizáciu na súčasnej hladine očakáva 62
% a jej zvýšenie predpokladá 32 % podnikov.
Na základe objednávok majú firmy zabezpečenú prácu v priemere na 11 mesiacov.
Najvyššiu zásobu práce podľa veľkostných kategórií majú podniky s 500 a viac zamestnancami.
Z územného hľadiska majú najviac zmluvne potvrdených objednávok respondenti so sídlom v
Bratislavskom (14,9 mesiaca), Trenčianskom (10,8 mesiaca) a Žilinskom kraji (10,6 mesiaca),
najmenej v Košickom kraji (5,8 mesiaca).
16
Podnikový konjunkt. prieskum v stavebníctve v máji 2014, http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=82812
39
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
3. Súčasný stav ochrany hospodárskej súťaže v stavebnom odvetví
v Slovenskej republike
Pre kvalitatívne uspokojenie ochrany hospodárskej súťaže je nevyhnutné kontrolovať
a evidovať mieru nedovoleného obmedzovania hospodárskej súťaže v každom odvetví
jednotlivo, aby sa mohol poskytnúť reálny obraz o efektivite hospodárskej súťaže za konkrétne
odvetvie.
Tabuľka 4 Celková bilancia aktivít Protimonopolného úradu v roku 2013 za všetky odvetvia
Zneužívanie Dohody
Počet rozhodnutí
Celkovo Koncentrácie dominant.
obmedzujúce
§
postavenia
súťaž
39
22
16
1
5
0
1. stupňové konanie
2
1
1
0
0
2. stupňové konanie
24
17
2
5
0
Spolu
Zdroj: Protimonopolný úrad SR. Výročná správa 2013, www.antimon.gov.sk/dana/att/1404.pdf
Protimonopolný úrad SR v rámci svojich právomocí vykonáva predovšetkým prešetrovanie
na relevantnom trhu, v správnom konaní rozhoduje vo veci dohôd obmedzujúcich súťaž,
zneužívania dominantného postavenia, kontroly koncentrácií a obmedzovanie súťaže orgánmi
štátnej správy a samosprávy a navrhuje opatrenia na ochranu a podporu súťaže. Aplikuje aj
európske súťažné právo. V r. 2013 vydal celkovo 24 rozhodnutí v prvostupňovom konaní 22
a v druhostupňovom konaní 2 rozhodnutia. V r. 2013 sa odbor kartelov a odbor zneužívania
dominantného postavenia a vertikálnych dohôd zaoberali približne 122 podnetmi na možné
protisúťažné správanie v rôznych sektoroch. V oblasti zneužívania dominantného postavenia sa
po prvotnom posúdení ukázalo, že najmä v oblasti zneužívania dominantného postavenia mnohé
z nich nespadajú do kompetencie úradu. Do fázy podrobnejšieho prešetrovania sa dostalo 43
prípadov.
Úrad v r. 2013 udelil právoplatné pokuty v celkovej výške 10 264 EUR. V rámci
prvostupňového kola uložil úrad pokuty v celkovej výške 13 439 117,5 EUR ktoré nie sú
právoplatné, nakoľko účastníci konania podali rozklad. V roku 2013 boli zaplatené pokuty vo
výške 16 054 166,16 EUR. Tieto zahŕňajú aj pokuty udelené úradom v minulých rokoch. V rámci
stavebného odvetvia v decembri 2013 začal odbor kartelov správne konanie voči štyrom
podnikateľom z oblasti stavebníctva, nakoľko mal dôvodné podozrenie, že stavebné spoločnosti
koordinovali svoj postup pri predkladaní ponuky vo verejnom obstarávaní, ktorého predmetom
bola rekonštrukcia objektu poskytujúceho služby v sociálnej oblasti v celkovej hodnote viac ako
2 milióny eur. Projekt bol financovaný zo zdrojov európskeho fondu regionálneho rozvoja
a štátneho rozpočtu SR. Úrad vydal dňa 22.8. 2013 rozhodnutie o obmedzení súťaže na trhu
nákladnej železničnej dopravy. Dominantná spoločnosť na tomto trhu zneužila svoje postavenie
tým, že obmedzila predaj a prenájom elektrických rušňov a tankovanie nafty do motorových
rušňov súkromným dopravcom, ktorí jej konkurovali. Úrad za porušenie zákona v rokoch 2005
až 2010 uložil pokutu vo výške 10 253 662 EUR. Rozhodnutie nie je právoplatné. Účastník
konania podal proti rozhodnutiu rozklad.
Najvyšší súd Slovenskej republiky v decembri 2013 zmenil rozhodnutie Krajského súdu
v Bratislave, ktorý ešte v decembri 2008 zrušil rozhodnutia Protimonopolného úradu o karteli
šiestich stavebných spoločností pri výstavbe diaľnic tak, že zamietol všetky žaloby stavebných
spoločností. Definitívne tak bez možnosti ďalšieho riadneho opravného prostriedku potvrdil
40
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
závery úradu v najväčšom kartelovom prípade v histórii slovenského súťažného práva.
Protimonopolný úrad v roku 2006 rozhodol o tom, že spoločnosti Strabag a.s., Doprastav, a.s.,
BETAMONT s.r.o, Inžinierske stavby, a.s., Skanska DS a.s., MOTA – ENGIL, ENGENHARIA
E CONSTRUCAO, S.A. uzavreli kartelovú dohodu a porušili tak ustanovenia zákona o ochrane
hospodárskej súťaže a č. 101 Zmluvy o fungovaní Európskej únie. Menované spoločnosti vopred
koordinovali svoje správanie vo verejnej súťaži na uskutočnenie prác na výstavbu úseku diaľnice
D1 Mengusovce – Jánovce, za čo im úrad udelil pokutu v celkovej výške takmer 45 miliónov eur.
Najvyššiu pokutu vo výške 13 880 900 EUR dostala spoločnosť MOTA – ENGIL17, nasledovala
spoločnosť Strabag a.s. (12 206 433 EUR), spoločnosť Skanska DS a.s. (8 978 822 EUR),
Doprastav, a.s. (6 566 155 EUR), Inžinierske stavby, a.s. (3 024 763 EUR), BETAMONT s.r.o
(131 147 EUR).
Záver
Cieľom predkladaného príspevku bolo vyzdvihnúť fungujúcu legislatívnu ochranu
hospodárskej súťaže nadnárodnými inštitúciami Európskej únie a poukázať na legislatívnu
ochranu v podmienkach Slovenskej republiky. Nadnárodné inštitúcie Európskej únie vytvárajú
orgány zodpovedné za ochranu hospodárskej súťaže (ESHS – Európska sieť pre hospodársku
súťaž, Európska komisia a Generálne riaditeľstvo pre hospodársku súťaž). Vnútroštátne orgány
členských štátov a Európska komisia si navzájom prostredníctvom Európskej siete pre
hospodársku súťaž vymieňajú informácie užitočné na vykonávanie legislatívy EÚ v oblasti
hospodárskej súťaže. V podmienkach Slovenskej republiky je významnou inštitúciou
protimonopolný úrad SR. V súlade s celoeurópskym prístupom nahrádza Protimonopolný úrad
formálny prístup v posudzovaní prípadov tzv. viac ekonomickým prístupom. V prvom rade
skúma reálny dopad konania podnikateľov na hospodársku súťaž a spotrebiteľov. Sústredil sa
najmä na veľmi závažné typy protisúťažného konania, ktorými sú napr. cenové kartely a na
konania, ktoré poškodzujú veľký okruh spotrebiteľov. Skúsenosti pracovníkov protimonopolného
úradu18 ukazujú, že rýchlejším, účinnejším a pre spotrebiteľa prospešnejším prostriedkom
nápravy môže byť alternatívne vyriešenie problému prostredníctvom advokačných aktivít,
prijatia záväzkov, či urovnania. Úrad sa v roku 2013 sústredil na hĺbkovú analýzu potenciálnych
súťažných problémov v sektore tepelného hospodárstva, finančníctva a potravinárstva. Sú to
spotrebiteľsky citlivé sektory, v ktorých sa prípadné cenové výkyvy dotýkajú takmer všetkých
obyvateľov SR. O svojich rozhodnutiach a ostatných aktivitách protimonopolného úradu SR,
informuje v Súťažnom spravodajcovi, ktorý informuje o aktivitách a rozhodnutiach Európskej
komisie a iných súťažných inštitúcií v zahraničí. V rámci spolupráce z Ekonomickou univerzitou
v Bratislave, Protimonopolný úrad umožnil študentom z Národohospodárskej fakulty absolvovať
odbornú stáž na úrade. Úrad sa aktívne zapája aj v legislatívnej oblasti. Návrhom novely zákona
o ochrane hospodárskej súťaže sa snaží vyriešiť niektoré problémy vyplývajúce z aplikačnej
praxe a zároveň zavádza do zákona nové prvky. Protimonopolný úrad predkladá svoje
pripomienky aj na pôde Rady EÚ k návrhom smernice EP a Rady o náhrade škody v prípade
porušenia súťažných pravidiel. Je nesmierne dôležité udržiavať dohľad na týmto „spoločenským
procesom“, ktorý zabezpečuje slobodu správania a voľby v trhovom hospodárstve.
17
Protimonopolný úrad SR. Výročná správa 2013, [online]. [cit.2014-05-31]. Dostupné na internete:
www.antimon.gov.sk/dana/att/1404.pdf
18
tamtiež
41
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Zdroje
1. Kolektív autorov. 2012. Verejné zákazky a PPP projekty 2012. KONFERENCE „VEŘEJNÉ
ZAKÁZKY A PPP PROJEKTY 2012“. Prvé vydanie, 2012. ISBN 978-80-260-2206-0.
2. Zák. č. 136/2001 Z.z. v znení zák. č. 465/2002 Z.z., č. 204/2004 Z.z., č. 68/2005 Z.z. a č.
165/2009 Z.z.
3. ZWIEBOVÁ, D. a kol. 2011. Ochrana hospodárskej súťaže – globálna hospodárska kríza II.
vyd. Šoporňa: Ľuboš Janica, 2011. ISBN 978-80-970622-1-7.
4. EURÓPSKA SIEŤ PRE HOSPODÁRSKU SÚŤAŽ. (2014, máj). ec.europa.eu.
http://ec.europa.eu/competition/ecn/index_en.html.
5. INŠTITÚCIE EURÓPSKEJ ÚNIE A POLITIKA HOSPODÁRSKEJ SÚŤAŽE. (2014, marec).
Európska
komisia.
2014.
ec.europa.eu
http://ec.europa.eu/competition/consumers/institutions_sk.html#ECJ.
6. PROTIMONOPOLNÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY. 2013. antimon.gov.sk.
Tlačové správy 2011. http://www.antimon.gov.sk/815/4175/protimonopolny-urad-srschvalil-koncentraciu-podnikatelov-skanska-sk-a-skybau.axd
7. LEDNICKÝ V., STEFANOVOVA Z., PYKA J. Společenská odpovednost podniků
v ochrane životního prostredí je základem úspešného rozvoje cestovního ruchu. In
Spoločenská zodpovednosť – súčasť environmentálnej a firemnej kultúry: Zborník vedeckých
príspevkov [elektronický zdroj]. Banská Bystrica: Vydavateľ Fakulta prírodných vied UMB
v Banskej Bystrici, 2011. ISBN 978-80-557-0135-6.
8. SÚDNY DVOR EURÓPSKEJ ÚNIE. Europa. 2012. europa.eu. http://europa.eu/abouteu/institutions-bodies/court-justice/index_sk.htm
9. ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY. 2012. portal.statistics.sk].
http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=63732
10. ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY. Správa o hospodárskom vývoji
v krajoch
SR
za
rok
2013,
marec
2014,
portal.statistics.sk.
file:///C:/Users/pc/Downloads/Sprava_o_hospodarskom_vyvoji_v_krajoch_SR_za_rok_2013
%20(1).pdf
11. FWC Sector Competitiveness Studies N° B1/ENTR/06/054 – Sustainable Competitiveness of
the Construction Sector
http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/construction/files/compet/sustainable_competitiveness/
ecorys-final-report_en.pdf
42
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Convergency of Corporate Governance Systems
Konvergence systémů správy společností
Miroslav Hučka19
Abstract
The paper deals with the convergency possibility of two corporate governance basic
models: anglosaxon and continental-european model. The aim of the paper is to present basic
approaches to convergency of various Corporate Governance systems in the world and to
outline the key characteristics of theoretical model of convergence. The general concept of
convergency is introduced, incl. driving forces and barriers of convergency. The various
schools of corporate governance (standard school and diversity school) are discussed and the
theoretical model of corporate governance is presented.
Key words: Corporate Governance, convergency of systems, anglosaxon model,
continental-european model, theoretical model of convergency
Jel Classification: G34
1. Úvod
V průběhu vývoje institucí kapitalistické tržní ekonomiky a v důsledku odlišných
historických a kulturních tradic se vyvinuly dvě třídy mechanismů, které vedly ke konstituci
dvou ideálních typů výkonu vlastnické kontroly společností:
 systém s vnitřní kontrolou (Insider Control System) založený na bankách, který se
rozvinul nejvíce v zemích kontinentální Evropy a v Japonsku. Proto je v literatuře
nazýván kontinentálně-evropský model.
 systém s vnější kontrolou (Outsider Control System) založený na trhu pro kontrolu
společností, který se rozvinul nejvíce v anglosaských zemích. V literatuře je nazýván
anglosaský model.
Kontinentálně–evropský model (insider system) je charakterizován těmito aspekty:
 významná role bankovního financování a méně zřetelná role trhu s korporátními
cennými papíry;
 koncentrovaná vlastnická struktura podniků a síťování mezi kontrolními držiteli bloků
akcií;
 dvouúrovňová struktura správního orgánu – manažerská rada (představenstvo) a
dozorčí rada;
 hlavní cíl firmy – stabilní a stálý růst a uspokojení zájmů zainteresovaných stran.
Angloamerický model je charakterizován těmito aspekty:
 dlouhodobé financování prostřednictvím vlastního jmění a trhů s akciemi;
19
Miroslav Hučka, prof. Ing. CSc., Ekonomická fakulta VŠB-TU Ostrava, [email protected]
43
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
 široce rozptýlená vlastnická struktura mezi mnoho (anonymních) akcionářů;
 jednoúrovňová struktura správního orgánu – rada ředitelů;
 hlavní cíl firmy – maximalizace bohatství akcionářů.
Pozornost odborné veřejnosti v problematice správy společností je v posledních letech
zaměřena na hledání argumentů pro a proti příslušnému modelu správy společností. Někteří
akademici jsou přesvědčeni, že další vývoj povede k jedinému modelu, který bude mít
atributy anglo-amerického modelu správy společností. Domnívají se totiž, že tento model se
prokázal v praktickém fungování jako nejúspěšnější. Jiní akademici přijímají tezi o
konvergenci, avšak nesouhlasí s tím, že takový globální model bude model anglo-americký.
Spoléhají spíše na to, že se rozvine hybridní systém, založený na nejlepších rysech základních
světových modelů správy společností. V neposlední řadě existuje skupina akademiků
patřících do školy divergence a ti tvrdí, že vývoj nepovede ke globální konvergenci z důvodu
kulturní rozmanitosti, různosti ekonomických a právních systémů a různých cílů a aspirací
národů.
Pokud jde o české autory, jedinou publikací, v níž je téma konvergence systémů správy
společností pojednáno, je publikace (Čvančarová, Hučka, Malý, Kubíček 2014) v tisku.
Cílem tohoto příspěvku, který má charakter odborné statě, je shrnout základní přístupy ke
konvergenci různých systémů správy společností ve světě a nastínit klíčové charakteristiky
teoretického modelu konvergence, vycházejícího ze splynutí obou stěžejních modelů do
hybridního systému.
Základní metodou, použitou v příspěvku, byla metoda dedukce, tedy dovození závěrů
z různých přístupů ve světě na základě poznatků ze sekundární literatury a příklon k přístupu
konvergence k hybridnímu systému. Struktura příspěvku je následující. V první části je
objasněno pojetí konvergence a její hnací síly a překážky. Poté jsou prezentovány různé školy
vývoje systémů správy společností. V klíčové části příspěvku je nastíněn vývoj dvou
základních systémů správy společností (tržně orientovaný systém a bankovně orientovaný
systém) k teoretickému modelu konvergence a učiněn pokus o stanovení hlavních
charakteristik teoretického modelu konvergence na makroúrovni a mikroúrovni. V závěru
příspěvku shrnujeme podstatné změny v obou systémech pro vývoj k teoretickému modelu.
2. Pojetí konvergence
Konvergence se vztahuje k rostoucímu isomorphismu (obdobnému uspořádání)
v praktikách správy veřejných korporací z různých zemí. Taková definice je příliš obecná a
úplný isomorfismus není pravděpodobně ani mezi firmami v rámci jedné země. Tudíž je
důležité mít více operačně jasnější definici konvergence. Gilson (2004) rozlišuje mezi
konvergencí ve formě a konvergencí ve funkci:
 Konvergence ve formě se vztahuje k rostoucí podobnosti v právním rámci a
institucích.
 Konvergence ve funkci znamená, že různé země mohou mít různá pravidla a instituce,
avšak mohou ještě být schopny vykonávat tytéž funkce.
44
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
La Porta, Lopes de Silanes, Shleifer a Vishny (2000) popisují funkční konvergenci jako
„decentralizované změny urychlované trhem na úrovni firmy“, týkající se praktik správy
společnosti.
Jiný přístup doporučuje odlišovat mezi konvergencí de jure a de facto (Khanna, Kogan a
Palepu 2006):
 de jure – když dvě země přijmou podobné zákony k správě společností;
 de facto – když konvergují skutečně implementované praktiky.
Gilson (2004) zmiňuje ještě jiný typ konvergence – smluvní konvergenci: jestliže
existující instituce postrádají pružnost odezvy bez formální změny a politické překážky
omezují kapacitu pro formální institucionální změnu, pak je nutno problém řešit smlouvou.
Jakákoliv diskuse o konvergenci není úplná, pokud nejsme schopni určit, jak konvergují
dané systémy. Tvrzení, že systém americké správy společností a systém kontinentálně
evropské správy konvergují, může znamenat tyto možnosti:
 praktiky americké správy se stávají více podobné evropské praxi;
 evropská správa se stává více podobnou americké správě;
 oba systémy konvergují směrem ke středu mezi nimi;
 oba systémy se pohybují směrem k nějakému druhu normativního ideálu, který se
nepodobá žádnému z nich.
Přesto současná literatura zpravidla zkoumá konvergenci ve smyslu přijetí některých
prvků anglo-amerického systému a jeho praktik zeměmi a firmami mimo angloamerickou
zónu.
Ukazuje se, že země mimo angloamerickou zónu postupně přejímají kodexy dobré správy
na institucionální úrovni a různé praktiky tržně orientovaných systémů, jako jsou přítomnost
nezávislých vnějších ředitelů ve správním orgánu, pobídky pro výkonné ředitele na bázi akcií,
vyšší úroveň transparentnosti informací apod., což jsou klíčové prvky angloamerického
modelu.
Yoshikawa a Rasheed (2009) navrhli široký analytický rámec pro zkoumání konvergence
systémů správy společností, který je schematicky znázorněn na obr. 1.
45
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Obr. 1 Analytický rámec zkoumání konvergence
Hnací síly
konvergence
Institucionální
konvergence
(makroúroveň)
Konvergence
správy
společností
(mikroúroveň)
Efekty
konvergence
Překážky
konvergence
Zdroj: Yoshikawa a Rasheed (2009)
Hnací síly konvergence tlačí země a firmy směrem ke konvergenci, překážky
konvergence takovou konvergenci ohrožují. Hnací síly i překážky na sebe vzájemně působí a
určují rychlost a stupeň konvergence jak na úrovni země (makroúroveň), tak na úrovni firem
(mikroúroveň). Nakonec na úrovni firmy může mít konvergence důsledky na výkonnost firmy
(efekty konvergence).
Hnací síly konvergence
Z institucionálního hlediska firmy, které jsou vystaveny různým institucionálním
prostředím, jsou tlačeny přijmout praktiky, které vyhovují institucionálnímu prostředí té které
země. Např. když firma z jedné země má přístup na kapitálový trh jiné země, musí být
konformní k regulatorním požadavkům tohoto trhu. Podobně je to s požadavky na ochranu
minoritních akcionářů, vyšší transparentností informací, odměňováním výkonných manažerů
na bázi akcií apod.
K důležitým hnacím silám konvergence podle poznatků uvedených v literatuře patří:
 integrace finančních trhů;
 integrace trhu výrobků;
 difúze kodexů dobré správy;
 harmonizace pravidel účetnictví.
Je velice pravděpodobné, že tyto hnací síly mohou na sebe vzájemně působit a případně
se vzájemně posilovat.
Překážky konvergence
Přes mnoho sil, které tlačí firmy v různých zemích směrem ke konvergenci systémů
správy společností, existují nepochybně síly, které brání konvergenci. Lepší pochopení
relativní rigidnosti národních systémů správy není možné bez zkoumání faktorů, které brání
konvergenci. K základním faktorům, které brání konvergenci, lze zařadit tyto:
 závislost na cestě
46
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
 komplementarity mezi existujícími institucemi a pravidly
 násobné optimum
 vyhledávání renty zájmovými skupinami
 rozdíly v režimech vlastnických práv
 ekonomické rozdíly a rozdíly v sociálních normách
 nedostatek konsenzu o ideálu.
3. Školy vývoje správy společností
V souvislosti s postupnou krystalizací názorů na možný budoucí vývoj globálních
systémů správy společností dochází k jejich polarizaci na tzv. standardní školu a školu
různosti. Další možné členění ukazuje obr. 2.
Obr. 2 Školy vývoje správy společností
Školy správy společností
Standardní škola
Tržně orientovaný
model
Škola různosti
Hybridní
model
Jeden model
Více modelů
Zdroj: Van den Berghe, 2002
Standardní škola
Ústřední tézí této školy je, že globalizace národních ekonomik a kapitálové trhy jsou
příčinou konvergence systémů správy společností k jednomu standardnímu modelu. Existují
dvě varianty této konvergence:
 tržně orientovaný systém, tvořený prvky současného angloamerického modelu;
 hybridní systém, tvořený na bázi nejúspěšnějších prvků obou dříve uvedených modelů.
47
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Tržně orientovaná standardní škola
Stoupenci této školy se přiklánějí k názoru, že tržně orientovaný systém je prvotřídní a
žádný jiný model mu nemůže konkurovat. Proto se konvergence bude vyvíjet k jednomu
systému jako výsledek evolučního procesu kapitálových trhů a kótovaných společností. Tlak
tržních sil bude pohánět existující systémy k systému, kde ústřední roli v rozvoji firem a zemí
bude hrát kapitálový trh. Takový systém povede k vyššímu bohatství pro všechny zúčastněné
strany.
Bohatství akcionářů je měřeno tržní hodnotou korporace a tato tržní hodnota je
ovlivňována likviditou trhu. Firmy fungující podle standardního modelu orientovaného na
akcionáře mají přístup k akciovému kapitálu za nižší náklady a rychleji opouštějí neefektivní
investice.
Hybridní standardní škola
Hybridní proud v rámci standardní školy je rovněž přesvědčen, že v podmínkách globální
konkurence dojde ke konvergenci systémů, avšak na rozdíl od tržně orientované standardní
školy je toho názoru, že oba hlavní systémy správy společností jsou konkurenčně způsobilé,
takže lze očekávat jejich splynutí do hybridního systému (La Porta aj., 1997). Tento přístup
je založen na hypotéze křížového přenosu, která vychází z toho, že systémy správy společností
lze členit do jednotlivých prvků. Potom prvky z jednoho systému mohou být odděleny a
přijaty k užití v druhém systému, aniž by došlo k negativním účinkům.
Přesvědčení o konvergenci k hybridnímu systému je založeno na dvou důvodech:
 dva hlavní systémy se budou pokoušet pod vlivem internacionalizace převzít
vzájemné výhody (Van Hulle, 1997). To může znamenat, že insider systém bude více
tržně orientovaný a outsider systém povede ke koncentrovanější vlastnické struktuře,
aby se vytvořily dlouhodobé závazky akcionářů. Obojí současně bude působit proti
silám vyvolávajícím selhání mechanismů vlastnické kontroly.
 Paradigma posunu v rámci společnosti znalostí vyvolá konsensus ke smíšenému
systému (Handy, 1997). Ve společnosti znalostí totiž zaniká typický konflikt kapitálu
versus práce. Velký vliv informačních technologií, důraz na znalosti a zveřejňování,
růst odpovědnosti podnikatelského světa a integrace podniků do sítí a joint ventures,
to vše vyvolá zmíněný konsensus o konvergenci k hybridnímu sytému.
Za další náznaky možné konvergence směrem k hybridnímu systému je možno
považovat:
 politické programy většiny vlád vyspělých evropských zemí, zejména zemí
začleněných do Evropské unie, jsou orientovány na budování sociálního státu, což
představuje v politické filozofii typickou hybridní střední cestu (třetí cesta, stát
blahobytu, nový střed apod.).
 průnik odpovědnosti korporací vůči „stakeholderům“ do firemního práva ve Velké
Británii;
 rostoucí vlna akvizic a fúzí v Německu.
48
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Poukaz na konvergenci k hybridnímu systému rovněž nepřímo vyplývá z Principů správy
a řízení společností OECD (2004), na nichž jsou založeny Kodexy a doporučení nejlepší
praxe správy společností, které přijala převážná část evropských, ale i mimoevropských zemí.
Škola různosti
Hlavním přístupem této školy je hypotéza, že namísto standardizace je nezbytná
diferenciace. Příznivci této školy nedůvěřují prohlašované prvotřídnosti outsider systému a
odmítají hypotézu přenosu prvků z různých systémů, neboť jsou přesvědčeni, že systém
správy společností nemůže „importovat“ části z jiných systémů, aniž by porušil rovnováhu
systému samotného.
Kritika outsider systému správy společnosti spočívá v rostoucím protitržním odporu vůči
otázce, zdali je vhodné vnucovat jediný model angloamerického kapitalismu do zemí s velice
rozdílnými stupni vývoje (World Economic Forum, 2001). Současně vznikají pochybnosti o
tom, zdali existuje jeden unikátní outsider systém, neboť je zřejmé, že existují velké rozdíly
mezi britským a americkým modelem správy společností.
Hlavní argumenty školy různosti lze seskupit podle různých hledisek:
 kulturní, historický, právní a sociální kontext diferenciace;
 diference napříč zeměmi a odvětvími;
 různost typů konfliktů zájmů;
 různost podnikových strategií.
Kulturní, historický, právní a sociální kontext diferenciace
Škola různosti je budována na hypotéze, že každý model správy společností je ukotven ve
svém kulturním, historickém, právním a sociálním prostředí, takže tvoří „systém“ sám o sobě.
Takové systémové uchopení má za následek, že křížový přenos částí systému do druhého
systému není realistický, neboť by porušil rovnováhu specifickou pro každý systém.
Představitelé tohoto proudu Bratton a McCahery (2002) odmítají hypotézu globální
konvergence modelů, neboť každý národní model správy má provázány jednotlivé prvky a
vykazuje významné překážky ke křížovému přenosu. Konvergenční iniciativy formou
křížového přenosu se mohou ukázat neefektivní a plodící destabilizaci.
Kulturní a historické rozdíly se odrážejí rovněž i v obsahu právního systému se značnými
důsledky pro vlastnictví a kontrolu. La Porta aj. (1997) poukazují na fakt, že firmy se musí
přizpůsobit omezením právního systému, v němž fungují. Kromě toho existují významné
rozdíly v zákonných pravidlech, stupni ochrany akcionářů, právech věřitelů, v kvalitě
vynucování těchto pravidel i v kvalitě účetnictví.
Diference napříč zeměmi a odvětvími
Škola různosti neakceptuje, že by mohl existovat jeden globální systém správy
společností a jeden základní zákon o korporacích a kapitálovém trhu vzhledem k mnoha
rozdílům napříč zeměmi a odvětvími. Vyslovuje hypotézu, že neexistuje jeden dominantní
49
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
systém správy společnosti, protože různé typy vlastnictví a kontroly se hodí pro různé typy
aktivit.
Při srovnání konkurujících systémů správy společností docházejí různí autoři k těmto
závěrům:
 angloamerický systém může dominovat odvětvím s nízkou úrovní cash-flow, avšak
vysokým tržním hodnocením (např. biotechnologie), zatímco kontinentálně-evropský,
resp. japonský systém se spíše uplatňuje ve vyzrálých odvětvích s vysokým stabilním
cash-flow, avšak nízkým hodnocením akciového trhu (Thomas a Waring, 1999);
 evropské firmy jsou aktivnější v tradičních sektorech (stavebnictví, průmyslová
zařízení, budovy apod.), zatímco americké firmy jsou mnohem pokrokovější
v sektorech „nové ekonomiky“, přičemž hlavní vysvětlení pro tento rozdíl bylo
nalezeno v různém důrazu na financování přes kapitálový trh (Van der Berghe, 2002);
 firma potřebuje různé struktury a procesy správy společností podle fáze svého
vývojového cyklu. Velké kótované společnosti s rozptýleným držením akcií potřebují
jiný systém správy společnosti než uzavřené rodinné podniky. Avšak téměř veškerá
pozornost kodexů dobré praxe je výhradně soustředěna na první kategorii podniků a
ignoruje značnou různost firem tvořících ekonomiku země (Van der Berghe, 2002).
Různost problémů správy společností vyžaduje různá řešení systému správy
Tradiční literatura o správě společností se soustřeďuje hlavně na řešení zastupitelských
konfliktů mezi vlastníky a managementem. Moderní firma však čelí mnoha zcela různým
konfliktům zájmů. Ve skutečnosti mohou existovat konflikty zájmů mezi samotnými
akcionáři, mezi akcionáři a věřiteli, mezi radou a managementem, mezi akcionáři a
zaměstnanci, mezi akcionáři a různými typy dalších stakeholderů. Navíc názory se různí
k otázce, které zájmy má společnost sledovat a kdo má moc kontrolovat. Umění správy
společností je postihnout rovnováhu mezi zájmy všech stran s cílem minimalizovat konflikty
zájmů a přitom sledovat zájmy firmy. Proto jednou z funkcí správy společností je zabezpečit
monitorovací a ukázňující mechanismy tak, že tato rovnováha zájmů je udržována. V tomto
směru se škola různosti opírá o názor, že tyto mechanismy nejsou hledány ani v tržně
orientovaném modelu, ani v hybridním modelu (přenosu proveditelného řešení z jiných
systémů).
Pokud jde o národní rozdíly, které by měly být brány v úvahu, jako např. kvalita
soudnictví, firemní právo či ochrana minoritních akcionářů, pak škola různosti tvrdí, že
příslušné zákony pro uvedené problémy musí zahrnovat širší okolí systému správy
společností. V souvislosti s vlastnickou kontrolou by měl být hledán správný mix interního a
externího (tržního) monitoringu. Ten by měl zahrnout přímý monitoring akcionáři a radou
ředitelů, efektivně navržené balíčky manažerského odměňování a konkurenci na
manažerském trhu. Spoléhání pouze na trh pro kontrolu korporací nebo příliš velké
soustředění na přímé monitorování ze strany držitelů bloků akcií nemusí být účinné. Úkolem
dobré správy je zajistit prospěch aktivních akcionářů, kteří monitorují management, ale
současně jim zabránit, aby soukromé výhody z kontroly nebyly nadměrné.
50
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Různost podnikových strategií
Rozdíly ve strukturách správy společností se projevují také ve strategických přístupech
k jednotlivým druhům ekonomické aktivity.
Například pro firmy založené na využití jednotlivých vědeckých poznatků jsou nezbytné
investice do výzkumu a vývoje. Taková firma představuje velice rizikové podnikání a
vyžaduje vysoce kvalifikovaný management. V takovém případě je nutné přijmout model,
v němž dochází k oddělení funkce řízení a kontroly a potřebné finanční zdroje jsou
zajišťovány kombinací rizikového kapitálu a akciového trhu při současné diverzifikaci
spojených rizik. Nezbytnými monitorovacími složkami tohoto „systému“ budou hrozba
převzetí (akciový trh), rada ředitelů, efektivní smlouvy apod.
Dalším příkladem je problém vlastnické struktury. Carlin a Mayer (2002) tvrdí, že
koncentrované vlastnictví, kdy malý počet velkých akcionářů provádí monitoring manažerů,
je vhodné pro některá podnikání, která vyžadují dlouhodobě orientované investory. Na druhé
straně rozptýlené vlastnictví se lépe hodí pro krátkodobé investice, vyžadující pružnost a
méně příslibu.
Struktury správy společností ovlivňují šance pro realizaci podnikových strategií, které
jsou ovlivňovány globální konkurencí. V ideálních podmínkách struktury a procesy správy
společností by měly být konstruovány podle principu „struktura následuje strategii“, jak bylo
objasněno v pracích Chandlera (1966). To rovněž potvrzuje analýza Van Hulle (1997), která
demonstruje případy, kdy struktury správy společností brání realizaci podnikových strategií.
Tento přehled ukazuje na význam správy společností pro řešení různorodých problémů a
na důsledek pro přidanou hodnotu a tvorbu bohatství.
4. Teorie konvergence a teoretický model správy společností
Teorie konvergence správy společností není zatím dostatečně rozvinuta. Podle (Thomsen,
2003) existuje mnohem lépe rozvinutá teorie, proč systémy správy společností konvergovat
nemohou, neboť překážky působí intenzivněji než hnací síly konvergence.
Teorie konvergence je založena na dvou předpokladech:
 systémy správy společností jsou různé z hlediska mechanismů, které mají významný
vliv na chování a výkonnost podniku;
 síly, které historicky generovaly a udržovaly tyto rozdíly, jsou nyní oslabeny nebo
překonány jinými silami.
Mezinárodní rozdíly ve správě společností
Systémy správy společností se liší nejen uvnitř států, ale i napříč státy. Jde o odlišnosti ve
vlastnické struktuře, struktuře správních orgánů, roli bank a velkých finančních institucí,
velikosti a rozvoji akciových trhů, obchodním právu, regulaci burz cenných papírů,
manažerských pobídkách, angažovanosti vlády a dalších důležitých aspektech správy
společností. Nejcharakterističtější rozdíly lze identifikovat mezi tržně orientovanými systémy,
které jsou charakteristické pro anglosaské země (typicky pro USA a Velkou Británii), a
51
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
bankovně orientovanými systémy, které jsou charakteristické pro země kontinentální Evropy,
případně Japonsko. Tyto rozdíly jsme identifikovali dříve.
Byla učiněna řada pokusů vysvětlit tyto rozdíly, počínaje rozdíly v právním systému (La
Porta aj. 1997, 1998), rozdíly v politickém systému (Roe 1993) až dokonce přes kulturní
rozdíly (Licht 2000). Významné jsou rovněž mezinárodní rozdíly ve velikosti a rozvinutosti
trhu, velikosti firmy a průmyslové struktuře. Všechny tyto aspekty budeme uvažovat při
vývoji teoretického modelu konvergence.
Vývoj dvou systémů správy společností k teoretickému modelu
Zatímco dva klíčové systémy správy společností nepopiratelně zajišťovaly ekonomickou
prosperitu v minulosti, není jisté, zda toho budou schopny stejně efektivně v budoucnu.
Měnící se politické a ekonomické síly by mohly efektivnost obou systémů v jejich tradiční
formě nepříznivě ovlivnit.
Proto získaly značnou pozornost v posledních letech komparativní studie systémů správy
společností a jejich potenciální konvergence.
Na obr. 3 je graficky znázorněn teoretický vývoj tržně a bankovně orientovaného systému
správy společností směrem k teoretickému modelu konvergence.
Model znázorněný na tomto obrázku ukazuje, že ekonomické a politické síly ovlivňují
charakteristiky modelů správy společností na dvou úrovních: mikroúroveň tvořená správním,
vlastnickým a kontrolním prostředím a makroúroveň, tvořená institucionálním a regulačním
prostředím. Obě úrovně jsou dále podrobněji rozčleněny.
Na základě dříve uvedeného vytvoříme teoretický model konvergence a stanovíme jeho
charakteristické rysy opět podle makroúrovně i mikroúrovně. Tento model by mohl být
vytvořen za těchto předpokladů:
1. Každý druh zastupitelského problému může být optimálně řešen specifickým
kontrolním mechanismem korporace.
2. Neexistují regulační restrikce na financování cenných papírů.
3. Finanční trhy jsou dobře rozvinuty a značné množství firem je kótováno na veřejných
trzích.
4. Regulace týkající se zacházení s vnitřními informacemi, manipulace s cenami a
finančního zveřejňování jsou navrženy k ochraně práv (minoritních) akcionářů.
5. Struktura vlastníků akciových podílů je charakterizována nízkou koncentrací
vlastnictví a omezením křížového vlastnictví.
6. Neexistují restrikce na komunikaci akcionářů.
7. Konkurence na trzích výrobků a faktorů má za následek, že manažeři sledují strategii
maximalizace zisku.
8. Kontrolní síly kapitálového trhu trestají firmy ve formě vyšších finančních nákladů
nebo nedostatku financí.
9. Konkurence na manažerském trhu práce nahrazuje neefektivní manažery.
52
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Uvedené předpoklady vytvoření teoretického modelu konvergence jsou blízké tržně
orientovanému systému správy společností. Charakteristiky takového modelu jsou rozvedeny
na tabulce 1. Vycházejíce z uvedených předpokladů, budeme v dalším stručně komentovat
teoretický model uvedený v této tabulce.
CHARAKTERISTIKY MODELŮ SPRÁVY
SPOLEČNOSTÍ
MIKROÚROVEŇ
MAKROÚROVEŇ
SPRÁVNÍ, VLASTNICKÉ A
KONTROLNÍ PROSTŘEDÍ
INSTITUCIONÁLNÍ
A
REGULAČNÍ PROSTŘEDÍ

AKCIONÁŘI

PRÁVNÍ SYSTÉM

SPRÁVNÍ ORGÁN

PENĚŽNÍ TRH

VLASTNICKÁ
STRUKTURA

KAPITÁLOVÝ TRH


TRH PRÁCE
INFORMACE

TRH PRODUKTŮ A
VÝROBNÍCH
FAKTORŮ
EKONOMICKÉ A POLITICKÉ
SÍLY
SPECIFIKACE CHARAKTERISTIK PRO OBA SYSTÉMY
V TRADIČNÍ FORMĚ

OHODNOCENÍ CHARAKTERISTIK
GLOBALIZACE PENĚŽNÍCH TRHŮ

GLOBALIZACE KAPITÁLOVÝCH
TRHŮ

GLOBALIZACE TRHŮ PRÁCE

GLOBALIZACE TRHŮ PRODUKTŮ A
VÝROBNÍCH FAKTORŮ

DŮSLEDKY FINANČNÍ KRIZE

ROZVOJ INSTITUCIONÁLNÍHO
VLASTNICTVÍ

DŮSLEDKY SELHÁNÍ A SKANDÁLŮ
SPRÁVY SPOLEČNOSTÍ

VYJEDNÁVACÍ SÍLY VELKÝCH
KORPORACÍ
TEORETICKÝ MODEL
KONVERGENCE
TRŽNĚ A BANKOVNĚ ORIENTOVANÉ
SYSTÉMY SPRÁVY SPOLEČNOSTÍ



STANOVENÍ NOVÉ SPECIFIKACE
CHARAKTERISTIK PRO TEORETICKÝ
MODEL
Obr. 3 Teoretický vývoj dvou systémů správy společností k teoretickému modelu
Zdroj: vlastní zpracování – inspirováno podle Carati, Tourani Rad 2000 (Managerial Finance, 2000, Nr. 10)
53
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Tab. 1 Charakteristiky teoretického modelu konvergence
Tab. 1 charakteristiky teoretického modelu konvergence
Makroúroveň – institucionální a regulační Mikroúroveň – správní, vlastnické a kontrolní
prostředí
prostředí
Právní systém
Akcionáři
 Zákon o podnikových formách (vč.
 Stejná práva pro všechny třídy akcionářů
registrační povinnosti a zřizovací
dokumentace)
 Zákon o cenných papírech a burze CP (vč.
 Žádná omezení pro komunikaci mezi
zákazu insider trading a manipulace cen)
akcionáři
 Zákon o bankách (vč. právní ochrany
 Ochrana minoritních akcionářů
věřitelů)
 Zákon o konkursu a vyrovnání
 Monitorování správního orgánu velkými
akcionáři (držitelů bloků akcií)
 Zákon o právní ochraně proti selhání
 Možnost účasti na valné hromadě
prostřednictvím zplnomocněnce
Správní orgán
 Uzákonění pouze registrovaných akcií a
nepřípustnost akcií na držitele
 Kodex dobré praxe správy společností (jako  Možnost volby mezi jednoúrovňovým a
dobrovolný nástroj)
dvouúrovňovým správním orgánem
Peněžní trh
 Absence reprezentace zaměstnanců ve
správním orgánu
 Právní ochrana věřitelů
 Nezávislost správního orgánu zajištěná
převahou nezávislých ředitelů
 Bankovní monitorování firem s nedostatkem  Reprezentace akcionářů ve správním orgánu
kapitálu (mladé rostoucí firmy)
Kapitálový trh (resp. trh pro kontrolu
 Rozdělení rolí generálního ředitele a
korporací)
nezávislého předsedy
 Likvidní trh s cennými papíry
 Povinné zřízení výboru pro audit
 Žádná omezení na financování cenných
 Odměňování ředitelů akciovými podíly
papírů
(akciové opce)
 Regulace finančního odhalení chránící práva Vlastnická struktura
minoritních akcionářů
 Povolení investorům prozkoumat výměnný
 Koncentrace vlastnictví pod hladinou
obchod s rizikovým výnosem
opevnění
 Žádné technické překážky pro převzetí
 Omezení křížového vlastnictví
Trh práce
 Rozmanitost vlastníků akcií (institucionální
vlastník, individuální vlastník, rodina, stát,
Management)
 Aktivní trh s manažery uvnitř i vně firmy
(mobilita práce)
Rozmanitost charakteru vlastnictví
Trh produktů a výrobních faktorů
(koncentrované, rozptýlené, držení bloku akcií)
Informace
 Konkurenční trh produktů a výrobních
faktorů (odstranění bariér vstupu)
 Roční auditovaný finanční výkaz schválený
valnou hromadou
 Změny vlastnictví cenných papírů
 Politika odměňování a odměny členů
správního orgánu a klíčových manažerů
 Řídící struktura a politika korporace
Zdroj: vlastní úprava s inspirací podle Carati a Tourani Rad (2000)
54
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Ukázňující síly kapitálového trhu, trhu výrobků a faktorů, jakož i konkurence na
manažerském trhu práce mají společné, že představují mechanismy vlastnické kontroly
korporace, aniž by bylo nezbytné přídavné rozhodování, intervence nebo kontrolní právo. Je
to kombinace tří jiných mechanismů vlastnické kontroly, a sice efektivní správní orgán,
aktivní trh pro kontrolu korporací a monitorování velkými akcionáři, co diferencuje teoretický
model konvergence od tržně a bankovně orientovaných systémů správy společností.
Teoretický model konvergence považuje za primární kontrolní mechanismus korporace
správní orgán s tím, že je kombinován s aktivním trhem pro kontrolu korporací a
s monitorováním velkými akcionáři. Správní orgán je považován za nejlepší mechanismus
kontroly korporací ze dvou důvodů. V prvé řadě rada ředitelů může ex-ante ovlivnit a
specifikovat alokaci zdrojů, aniž by musela korigovat tuto alokaci ex-post prostřednictvím
trhu pro kontrolu korporací. Tím může efektivní správní orgán zabránit zastupitelským
problémům a snížit potřebu nákladné ex-post intervence. Za druhé, správní orgán může být
ideálním mediem sdílení informací, a tím snížit problémy asymetrické informace, jež jsou
spojeny s investicemi financovanými kapitálovými trhy. Správní orgán by měl možnost volby
mezi jednoúrovňovou (rada ředitelů) a dvouúrovňovou (představenstvo a dozorčí rada)
strukturou. V každém případě by v něm měli být zastoupeni akcionáři a výkonní ředitelé by
měli být odměňováni na bázi akciových podílů (opce na akcie). Takový správní orgán by měl
mít výbor pro strategický audit, shromažďující informace, podle kterých budou prováděna
rozhodnutí správního orgánu. Na druhé straně teoretický model nepočítá s reprezentací
zaměstnanců ve správním orgánu, jak tomu obvykle je v některých zemích kontinentální
Evropy.
Jako doplněk k efektivnímu správnímu orgánu slouží v teoretickém modelu aktivní trh
pro kontrolu korporací, jehož prostřednictvím dochází k hrozbě převzetí korporace v případě
nedostatečné výkonnosti managementu. Existence nebezpečí převzetí korporace zvyšuje
efektivnost správního orgánu při korigování ex-ante manažerského selhání. Trh pro kontrolu
korporací tedy představuje „bezpečnostní mechanismus“ pro podporu rozhodování správního
orgánu.
Závěr
Shrneme-li vývoj dvou systémů správy společností k teoretickému modelu konvergence,
můžeme konstatovat:
 vývoj tržně orientovaného systému správy společností k teoretickému modelu bude
znamenat adekvátní změnu ve správním orgánu (v tomto případě doplnění pozice
v radě ředitelů pro koncentrovaného vlastníka) a aktivní monitorování akcionáři;
 vývoj bankovně orientovaného systému správy společností k teoretickému modelu
bude znamenat radikálnější změny v regulačním prostředí, ve struktuře vlastnických
podílů a trhu pro kontrolu korporací.
Systém správy společností v zemích střední a východní Evropy (včetně České republiky)
byl podrobně analyzován v (Hučka 2012). Tam bylo konstatováno, že tento systém se ve
většině analyzovaných parametrů blíží k systému bankovně orientovanému, jaký je
konstituován v Německu. Pro Českou republiku proto platí veškeré úvazky a přístupy
vztahující se k bankovně orientovaným systémům.
55
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Zdroje
1. BRATTON, W. W. and J. A. MCCAHERY. The Case against Global Cross Reference.
In: McCahery, J. A., P. Moerland, T. Raaijmakers and L. Renneboog (eds.). Corporate
Governance Regimes – Convergence and Diversity. Oxford University Press, March
2002.
2. CARATI, G. and Rad A. TOURANI. Convergence of Corporate Governance Systems.
Managerial Finance, 2000, č. 10. s. 66-83.
3. ČVANČAROVÁ, Z., M. HUČKA, M. MALÝ a A. KUBÍČEK. Mezinárodní správa
společností. C.H.Beck, 2014. (v tisku)
4. GILSON, Ronald J. Globalizing corporate governance: Convergence of form or function.
The American Journal of Comparative Law, 2001, 49.2: 329-357.
5. HANDY, C. The Invisible Fist. The Economist, 15 February 1997. p. 3-4.
6. HUČKA, M. a kol. Správa společností v zemích střední a východní Evropy. Ostrava:
VŠB-TU, 2012. SAEI, Vol. 16. ISBN 978-80-248-2937-1. 326 s.
7. CHANDLER, A. D. Jr. Strategy and Structure: Chapter in the History of the Industrial
Enterprise. MIT Press, 1996. 463 p.
8. KHANNA, T., J. KOGAN and K. PALEPU. Globalization and dissimilarities in
corporate governance: A cross-country analysis. The Review of Economics and Statistics,
2006. 88: 69-90.
9. LA PORTA, R., F. LOPEZ-DE-SILANES, A. SHLEFER and R. VISHNY. Legal
Determinants of External Finance. Journal of Finance, Vol. LII, No. 3, 1997. p. 11311150.
10. LA PORTA, R., F. LOPEZ-DE-SILANES, A. SHLEFER and R. W. VISHNY. Law and
Finance. Journal of Political Economy, 106, 1998. 1113-1155.
11. LICHT, A. N. David's Dilemma: A Case Study of Securities Regulation in a Small Open
Market. Working paper downloadable at http://papers.ssrn.com.
12. OECD: Principles of Corporate Governance. France: OECD Publication Service, 2004.
ISBN 92-64-01597-3.
13. OECD. STEERING GROUP ON CORPORATE GOVERNANCE. OECD Principles of
Corporate Governance 2004. OECD Publishing, 2004.
14. ROE, Mark J. Some differences in corporate structure in Germany, Japan, and the United
States. The Yale Law Journal, 1993. 102.8: 1927-2003.
15. THOMAS, L. G. and G. WARING. Competing Capitalism: Capital Investment in
American, German and Japanese Firms. Strategic Management Journal, Chichester, Vol.
20, No. 8, 1999. p. 729-748.
16. THOMSEN, Steen. The convergence of corporate governance systems to European and
Anglo-American standards. European Business Organization Law Review, 2003, 4.1: 3150.
17. VAN DER BERGHE, L. Corporate Governance in Globalizing World: Convergence or
Divergence? A European Perspective. Boston, Dordrecht, London: Kluwer Academic
Publisher, 2002. 223 s.
18. VAN HULLE, C. Is het system van Corporate Governance belangrijk? Op zoek naar de
impact van verschillen in modellen. Vlaams Wetenschappelijk Economisch Congres,
Leuven, 1997.
56
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
19. YOSHIKAWA, T. and A. A. RASHEED. Convergence of Corporate Governance:
Critical Review and Future Directions. Corporate Governance: An International Review,
2009, č. 3. s. 388-404.
57
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
The Use of the Project Template for DEA Methods to
Measure the Efficiency of Company
Využití projektové šablony u DEA metody pro měření
efektivnosti podniku
Lucie Chytilová20, Jitka Baňařová21
Abstract
Measuring the efficiency is still underestimated on the one hand and on the other hand it
is increasingly used by companies. These companies want to either enforce the market or
maintain the market. The main goal of this article is the processing of the measurement
process of companies efficiency by using DEA method. By the given scope and complexity of
the process, we offer the application of this method in processing to so called project
template. The project template offers to managers the definition and the development of each
individual step up to specific activities to ensure accuracy in the application of the method.
Key words: Efficiency, DEA, IDEA, Model, Project Management, Project Template
Jel Classification: C61, D24, H43, O22, O32
1. Introduction
The present time is not easy for any area. However, if we focus on companies, we can say
that it is increasingly difficult to enforce or to keep in the market. There are of course certain
paths to the success. Each of these paths is significantly conditioned by right decision and by
choosing the right strategy. Managers of small and medium-sized companies are increasingly
exposed to the enormous market pressure and competition. Their work results are under the
constant supervision of the company management. These results are often evaluated on the
basis of profitability of company and related to the company efficiency. The main goal of
managers is to improve the company efficiency. In advance managers should be able to
identify the main factors which affect the efficiency of their company. Knowledge of these
factors should be extended for the possible use for the future improvement of the company
efficiency. At present, there are numbers of methodologies. These methodologies apply
different approaches to measure the efficiency of the companies or its affiliates. We have
focused in this article on DEA approach. This method has clearly defined procedures which
are subject to given decision and also composed by clearly defined stages and activities, as
essentially defines a “project”. Nowadays the project and project management are integral
parts of almost all companies. These companies have realized that to enforce the market it is
necessary to achieve the objectives of the highest quality, lowest cost and time. Therefore, we
decided to support the use of these methods. We focused on the definition of these procedures
and individual activities, which were then applied to the project template. The project
template can be used for various companies and processes.
20
Lucie Chytilová, Mgr. Ing., VŠB – Technical University of Ostrava, Faculty of Economics,
[email protected]
21
.Jitka Baňařová, Ing. Ph.D., VŠB – Technical University of Ostrava, Faculty of Economics,
[email protected]
58
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
2. Measuring the efficiency of the company
In current economy the importance of measuring the efficiency of the company, which is
based on traditional methods of financial analysis, is often questioned. Differences between
accounting and market indicators have increased. The link between the traditional financial
performance and stock price has been weaker since the economical crises in 2008.
Investments into brand development, research and development and employee training
investment go into material assets. According to Šulák (2005) the need of total transparency
has increased. Managers, who work with data of historical and current financial performance,
lose the ability to estimate the future position of the company and thus the opportunity to
improve its performance on current and capital markets.
In the absence of a suitable methodology for measuring the performance of companies,
many managers are experimenting with alternative measurement of performance. The value
of the company is currently in other ways that are not fully commensurate with traditional
evolution systems. They are exploring the possibility of developing a new method of
measuring the performance or suitably combining existing methods.
Nowadays there is a wide variety of diverse concepts of methods for measuring the
efficiency. There are traditional methods as EVA or CVA, but in the reaction to the situation
described above and the results of the development of standard of efficiency, which took
place on academic ground and in the practice of consulting companies, eventually individual
business. Also, the level of sophistication of the different concepts of performance
measurement is different. Inspirational in this context is the comparison made by Gleich
(2002). At this point, we present just some of these methods which were analysed and are
used today (with sort description):
a) Data envelopment analysis – the method is used for measuring the relative
efficiency of organizational units based on linear programming. The method is
applied in situation where is a large number of input and output variables. It
constructs an empirical production function as a means of collecting relevant
standards. The data envelopment method will be presented in next chapter in more
details.
b) Performance Measurement in Service Business (Fitzgerald et al., 1991 and
1996).
c) Balanced Scorecard (Kaplan, Norton, 1992 a 1997) – the most used concept.
Strategy supported by design methods and automation tools, which can be used by
managers to keep track of the execution of activities by the staff and control and
monitor all actions.
d) Productivity Measurement and Enhancement System (Kleingeld, 1994).
e) Performance Pyramid (Lynch, Cross, 1993) – access of practitioners, when the
top-down information determined by the level of management power. Pyramid
while the basic concept distinguishes three levels: business units, business
operating systems, department and work centers. They are used both financial and
non-financial criteria that are then communicated to internal customers.
f) Concept of Ernst & Young (Taylor, Convey, 1993).
g) Concepts developed in enterprises (JI Case, Caterpillar, Honeywell Micro Switch,
Hewlett-Packard).
59
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
3. Data envelopment analysis (DEA) and imprecise DEA (IDEA)
In this section of the article are presented the mathematical descriptions of some used
DEA methods and also the application of these methods.
3.1. Mathematical and theoretical description
Data envelopment analysis (DEA) is non-parametric approach for measuring the relative
efficiency of decision making units (DMUs) when the data for multiple inputs and outputs are
known exactly. Suppose that there is a set of T peer DMUs, (DMUk for k = 1, …, T), with
multiple inputs xik (i = 1, …, R) and multiple outputs yjk (j = 1, …, S), respectively. Also, ui (i
= 1, …, R) and vj (j = 1, …, S) be the weight of ith input and jth output, respectively.
Mathematically, the relative efficiency score of DMUk can be define as:
for k = 1, …, T.
(1)
Charnes et al. (1978) proposed the very first DEA model – CCR ratio model for
measuring the efficiency score of under evaluation unit, DMUQ where Q ∈ {1, ..., T }:
(2)-
This model (2) can be transform into the following CCR multiplier problem:
(3)
When xik (for any i) and yjk (for any j) are imprecise and unknown decision variables as
bounded and ordinal data, see Cook et al (1993, 1996), model (3) becomes a non-linear and
non-convex program, and it is called imprecise DEA (IDEA), see e.g. Zhu (2002, 2003).
The bounded data can be expressed as
(4)
for j ϵ BO and i ϵ BI, where yjk and xik are the lower bounds, and yjk and xik are the upper
bounds. BO and BI are the associated sets. These sets contain bounded outputs and inputs,
respectively.
The weak ordinal data can be expressed as
(5)
for j ϵ DO and i ϵ DI, or to simplify the presentation,
(6)
60
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
where DO and DI represent the associated sets containing weak ordinal outputs and
inputs, respectively.
The strong ordinal data can be expressed as:
(7)-
where SO and SI represent the associated sets containing strong ordinal outputs and
inputs, respectively.
Model (3) involving (4) – (7) then changes into the following model:
(8)
Where (xik) ϵ Ɵi- and (yjk) ϵ Ɵj+ represents any of or all of (4) – (7). The model (8) with the
(4) – (6) can be solved by the standard linear DEA models via concerning the bounded and
ordinal data into exact data, Zhu (2002).
The model (8) when Ɵi- and Ɵj+ are in forms of (6) and obtain a set of optimal solutions
y*jk and x*ik with the optimal eQ* is the following:
(
9)-
where M is sufficiently large, more accurate information are at articles by Zhu (2002,
2003). Note that in this case, model is no longer a non-linear program, but a linear CCR
model.
3.2. Application of the described method
In this section is described the framework of the process which is mathematically
described in previous part of this chapter.
The DEA methods belong to demanding methods. However, its intensity is rather from
the mathematical point of view. As regard the application portion so the DEA methods are not
so hard. It is just necessary to keep several steps. These steps could be described
subsequently.
First we must to define the population to be analysed. Then the goals of the analysis must
to be set in all its conditions. After setting the goals we have to select population of decision
making units which is suitable for the analysis with its condition. It is also important to
consider the point of view of the analysis – what exactly will be measured by the efficiency
and who will use the analysis. This information is important for setting the list of relevant
61
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
factors. These factors are used as inputs and outputs in DEA models. Therefore, it is
necessary to analyse these factors and on the basis of this analysis to determine what is the
input variable and what is the output variable. Another important feature of these inputs and
outputs are their characters. As for nominal and ordinal values of inputs and outputs there are
use different types of DEA methods. Then, after this analysis, there may be chosen a specific
DEA model, which would be calculated. There exist many DEA models. In this article we
focused just on oriented DEA models with ordinal and nominal variables and with input
orientation.
Mathematical software was use for the calculation. There exist free or licensed software.
In both cases it is necessary to check whether the DEA method can be solved in the chosen
software. If so, simply the model is entered into the selected software. The data are entered
into and then the model is calculated. We can also change or replace the inputs or outputs if
we do not find them important for the analysis. But then the model has to be set again and the
calculation must be done again.
When the calculation is successfully finished then the analysis of results has to be done.
More or less immediately after the calculation there may be units identified as efficient and
units that are inefficient. These findings may be interpreted. A deeper analysis of the results
can determine other interesting information, e.g. how much the units are inefficient etc. On
the basis of these analysis there can be given recommendation for improvement or to identify
areas for improvement.
4. Project management
The current business environment is complex. Managers need to make fast decisions,
allocate scarce resources efficiently, and have a clear focus. In organizations that are engaged
in many projects simultaneously, management is faced with multiple challenges (Elonen and
Artto, 2003). Every organization is always specific "organism" that works in its own unique
environment, conducts its own business and has its own goals and priorities. One of the most
critical moments, however, is the very system management and change management through
projects, called project management (Řeháček, 2013). Project managers handling different
projects with different scopes, complexities and timelines face particular problems. These can
be related to resource conflicts and throughput times (Maylor et al., 2006; Platje and Seidel,
1993). Inadequate balancing of scarce resources often results in additional pressure on the
organization, which leads to poor quality of information and longer lead times of projects
(Elonen and Artto, 2003). Interdependencies and interactions between projects (Patanakul and
Milosevic, 2008b) and information and project overload (Engwall and Jerbrant, 2003; ZikaViktorsson et al., 2006) present specific challenges as well. Managers may become
overwhelmed by the amount of information that is available for decision making, losing sight
of relevant information or being unaware of inaccuracies. In general, poor information quality
leads to poor decision making (Blichfeldt and Eskerod, 2008; Elonen and Artto, 2003;
Engwall and Jerbrant, 2003).
Although projects have always been a part of organized human activity, whether in
buildings erected to glorify the gods or ensure defence, infrastructures (roads, bridges, ports,
canals, tunnels…), wars of conquest and expeditions, etc. Up until the start of the 20th
century, the history of project management was indistinct from the history of techniques or
professions. The project activity had no specific status. If today managers are talking about
the project management, it is clear that they are talking about solution of projects. The
question is what the project is. There exist many definitions. The Project Management
62
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Institute (2000) defines project as a temporary, definitive beginning and definitive end,
endeavour undertaken to create a unique product or service. Projects can be considered as an
achievement of a specific objective and involves the utilization of resources on a series of
activities or tasks. One of the major sub processes of the pre project planning process is the
development of the scope definition package. Scope definition is the process by which
projects are defined and prepared for execution. It is at this crucial stage where risks
associated with the project are analysed and the specific project execution approach is
defined. The key question in this regard is, “What does it take to be successful in the
business?” The three main steps in the process are:
• Identification of the factors involved in starting a project.
• Clearly defining the objectives.
• Identifying measures of performance.
The project can also be divided according to the various elements which the project is
created. Although it is a different approach to project management, the outcome of the project
must be consistent, ie. product of the project (Řeháček, 2013).
As was already mentioned in the introduction. Project and project management is now an
integral part of the business. Companies have realized that to enforce the market is needed to
achieve the goals of the highest quality and lowest cost and time. Therefore, we decided for
intersection of methods – measurement of the efficiency methods and methods of project
management. The necessary steps and actions for application of the DEA method were
defined in the chapter 3.2. These steps and actions are the basics for creation so called project
template. This project temple should serve as support to ensure efficiency measurement of the
company. The project template, due to its concept, could be taken as a universal tool for
companies regardless of their size and business orientation.
5. The project of proposal template
In the section 3.2 we defined the basic steps and procedures for the application of the
DEA method. On the basis of this information we can express the whole process by the
following flowchart, Figure 1.
63
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Figure 1: Flowchart of DEA application
Based on steps from the previous flowchart, we are able to create specific framework for
project template that can serve as support for the application of DEA to measure the
efficiency of the company. The managers can utilize this procedure without fear to neglect
some important steps that would undermine their investigation. The project template should
lead the managers step by step to a successful realization of the method.
The project template was divided into four basic stages:
1. identification,
2. modelling,
3. solving the model according to the selected software,
4. analysing the obtained results.
Overall, we define the process that has approximately 30 activities. Of course these
activities could be further atomized, but we wanted to avoid the total confusion of the project
template. The final project template is shown in Figure 2.
64
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Figure 2: The final project template
Conclusion
The article was taken as the initial and initiative step to link the company's
competitiveness, business performance and project management. There was outlined a
detailed procedure for applying the DEA methods. These methods are used to measure the
efficiency of the companies. Today the efficiency is vital to promote and sustain the market.
We also offered this procedure to develop in so called the project template. The project
temple is intended to serve as a support tool for the enterprise's managers in the application of
these methods. At this moment the project template was designed as the skeleton of
framework by using the WBS without integrating the time and support of resources. This
brings the need for the continuation of this initial initiative work and through this application
to give managers the wider help.
Acknowledgements
The paper is based on research activities sponsored through SGS research project
No.SP2014/146 and the FRVŠ/2014/220 project. The support is greatly acknowledged.
References
1. BANKER, R.D., CHARNES, A., W.W. COOPER (1984). Some models for estimating
technical and scale inefficiency in data envelopment analysis. Management Science, vol.
30, no. 9, pp. 1078–1092. DOI: 10.1287/mnsc.30.9.1078.
2. BLICHFELDT, B.S., ESKEROD, P., (2008). Project portfolio management — there's
more to it than what management enacts. International Journal of Project Management 26
(4), 357–365.
65
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
3. BLOMQUIST, T., HÄLLGREN, M., NILSSON, A., SÖDERHOLM, A., (2010). Projectaspractice:in search of project management research that matters. Project Management
Journal 41 (1), 5–16.
4. BOUTINET, J.P., (2005). Anthropologie du Projet. PressesUniversitaires de France,
Paris.
5. BRAIN, C., CABLE, M., (2008). Pioneering Development. CDC Group Plc . (210 p.).
6. CARON, F., (2005). Histoire des chemins de fer en France, vol. II. Fayard, Paris, pp.
1883–1937.
7. CICMIL, S., HODGSON, D., (2006). New possibilities for project management theory: a
critical engagement. Project Management Journal 37 (3), 111–122.
8. ELONEN, S., ARTTO, K.A., (2003). Problems in managing internal development
projects in multi-project environments. International Journal of Project Management 21
(6), 395–402.
9. ENGWALL, M., (2003). No project is an island: linking projects to history and context.
Research Policy 32, 789–808.
10. GLEICH, R. (2002): Performance Measurement als Controllingaufgabe
[online]. München, Verlag Vahlen, 2002. Dostupný na
WWW <http://www.point-consulting.cz/>.
11. KAPLAN, R. S., NORTON, D. P., (2002). Balanced Scorecard : Strategický systém
měření výkonnosti podniku. Praha, Management Press, 2000. ISBN 80-7261-032-5.
12. KERZNER, H. (2001) Strategic planning for project management using a project
management maturity model. ISBN 0-471-40039-4 (alk. paper) 1.Industrial project
management. 2. Strategic planning. I. Title. HD69.P75K494 2001 00-043814 658-4_
04—dc21 Printed in the United States of America.
13. KLEINGELD, P. A. M. Performance Management in a Field Service Department: Design
and Transportation of a Productivity Measurement and Enhancement System (ProMES).
Valkenswaard, 1994.
14. KOZAK-HOLLAND, M., (2011). The History of Project Management Project
Management across 4,500 Years. Multi-Media Publications Inc. (may, 648 pp.).
15. LENFLE, S., (2012). Toward a genealogy of project management: sidewinder and the
management of exploratory projects. EGOS 2012 Conference, “Organizing in Projects
ant Temporary Organizations”. Helsinki, Finland.
16. LENFLE, S., LOCH, C., (2010). Lost roots: how project management came to emphasize
control over flexibility and novelty. California Management Review 53 (1), 32–55 (Fall).
17. LEVINE, Harvey A. (2002) Practical project management : tips, tactics, and tools
Includes bibliographical references and index. Bookz ISBN 0-471-20303-3 (alk. paper) 1.
Project management. I. Title. HD69 .P75 L484 2002.
18.
LYNCH, R. L., CROSS, K. F., Performance Measurement Systems. Brinker, B. J.,
s. E3-1-E3-20.
19. MAYLOR, H., Brady, T., Cooke-Davies, T., Hodgson, D., (2006). From projectification
to programmification. International Journal of Project Management 24 (8), 663–674.
66
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
20. MÜLLER, R., TURNER, R., (2007). The influence of project managers on project
success criteria and project success by type of project. European Management Journal 25
(4), 298–309.
21. PATANAKUL, P., MILOSEVIC, D., (2008a). The effectiveness in managing a group of
multiple projects: factors of influence and measurement criteria. International Journal of
Project Management 27, 216–233.
22. PATANAKUL, P., MILOSEVIC, D., (2008b). A competency model for effectiveness in
managing multiple projects. The Journal of High Technology Management Research 18
(2), 118–131.
23. PLATJE A., SEIDEL, H., (1993). Breakthrough in Multiproject Management: How to
escape the Vicious Circle of Planning and Control. International Journal of Project
Management 11 (4), 209-213.
24. PROJECT MANAGEMENT INSTITUTE. (2000), A Guide to the Project Management
Body of Knowledge, PMBOK Guide 2000 edition, Project Management Institute,
Pennsylvania.
25. ŘEHÁČEK, P., (2013). Projektové řízení podle PMI. Praha, Ekopress, s.r.o., 2013. ISBN
978-80-86929-90-3.
26. SCRANTON, P., (2006). Urgency, uncertainty, and innovation: building jet engines in
postwar America. Management and Organizational History 1 (2), 127–157.
27. SCRANTON, P., (2008). Le management de projet. Nouvel objet de l'histoire
d'entreprise. Revue Française de Gestion, n° 188–189, pp. 161–173.
28. SÖDERLUND, J., (2004). Building theories of project management: past research,
questions for the future. International Journal of Project Management 22 (3), 183–191.
29. ŠULÁK, M., VACÍK, E., (2005). Měření výkonnosti firem. Praha, Vysoká škola finanční
a správní, o.p.s., 2005. ISBN 80-86754-33-2.
30. TAYLOR, L., CONVEY, S. Making Performance Measurements Meaningful to the
Performers. Canadian Manager, 1993, Fall, s. 22-24.
31. TURNER, R., (2007). Handbook of Project Based Management. McGraw-Hill, London,
UK.
32. VANHOUCKE, M., (2012). Project management with dynamic scheduling: baseline
scheduling. Risk Analysis and Project Control. Springer-Verlag Berlin and Heidelberg
GmbH & Co. K . (328 pp.).
33. WESTERVELD, E., (2003). The Project Excellence Model®: linking success criteria and
critical success factors. International Journal of Project Management 21, 411–418.
34. WINTER, M., SMITH, C., MORRIS, P., CICMIL, S., (2006). Directions for future
research in project management: the main findings of a UK governmentfunded research
network. International Journal of Project Management 24 (8), 638–649.
35. ZIKA-VIKTORSSON, A., SUNDSTRÖM. P., ENGWALL, M. (2006). Project
Overload: An explanatory study of work and management in multi-project settings.
International Journal of Project Management, 24, 385-394.
36. ZHU, J. (2002) ‘Imprecise data envelopment analysis (IDEA): A review and
improvement with an application‘, European Journal of Operational Research, vol. 144,
no. 3, pp. 513–529. http://dx.doi.org/10.1016/S0377-2217(01)00392-7.
67
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Application of DEA Method in Efficiency Measurement
of Selected Businesses Within Agrofert Concern
Aplikace metody DEA při měření efektivnosti
vybraných podniků holdingu Agrofert
Josef Kašík22
Abstract
Every business is under a growing pressure to increase efficiency and performance. Data
Envelopment Analysis (DEA) has become one of the most preferred method for its measuring
since its introduction in 1978. The objective of this paper is to use DEA method in efficiency
measurement of selected chemical businesses within Agrofert concern.
Key words: Measuring Efficiency, Data Envelopment Analysis, inputs, outputs
Jel Classification: C14, D24
1. Úvod
Současná doba se vyznačuje rostoucím tlakem nejen na výkonnost, ale i efektivnost
produkčních jednotek. Přitom produkční jednotkou se rozumí jakýkoliv subjekt, který vytváří
nějaké výstupy a přitom spotřebovává vstupy (viz obrázek 1). Produkční jednotkou tak může
být jakýkoliv subjekt vykonávající hospodářskou činnost, bez ohledu na jeho právní formu.
Konkrétně se může jednat např. o výrobní podniky, banky, školy, nemocnice, sportovní kluby
apod. V praxi velmi často používaným nástrojem při měření efektivnosti produkčních
jednotek jsou nejrůznější poměrové ukazatele, např. ukazatele rentability nebo produktivity.
Jejich konstrukce je v zásadě velmi jednoduchá a je možno ji vyjádřit pomocí obecného
vztahu
.
(1.1)
Nevýhodou těchto jednoduchých poměrových ukazatelů je skutečnost, že berou v úvahu
většinou pouze dva faktory, které mají vliv na celkovou efektivnost dané produkční jednotky.
V praxi je však zřejmé, že celková efektivnost jednotky závisí na celé řadě faktorů. Jednou
z možností je využití analýzy obalu dat (Data Envelopment Analysis, zkráceně DEA).
Produkční jednotka
výstupy
vstupy
Obrázek 1 Vstupy a výstupy produkční jednotky
Zdroj: Jablonský, Dlouhý (2004)
22
Josef Kašík, Ing., Ph.D., Ekonomická fakulta VŠB-TU Ostrava, [email protected]
68
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
2. Pojem efektivnost a její měření
V ekonomii je efektivností ekonomického systému nazýván vztah mezi efektem,
dosahovaným určitým ekonomickým subjektem nebo systémem (např. podnikem nebo
systémem národního hospodářství) a náklady nutnými pro jeho dosažení (Jurečka a kol.,
2010). Při zkoumání pojmu efektivnost (efficiency) záhy dospějeme k poznání, že se jedná o
poměrně složitý pojem a že můžeme rozlišit několik druhů efektivnosti produkční jednotky.
V odborné literatuře se tak můžeme setkat s pojmy technická efektivnost (technical
efficiency), alokační efektivnost (allocative efficiency) nebo celková ekonomická efektivnost
(overal economic efficiency). Produkční jednotka dosahuje technické efektivnosti, pokud
produkuje maximální výstupy s daným množstvím vstupů nebo minimalizuje vstupy při
určitém množství výstupů (Farrell, 1957, Kumbhakar and Lovell, 2003) K alokační
efektivnosti dochází v situaci, kdy se množství vyrobené produkce rovná množství, které je
poptáváno, čímž dochází k vyrovnání mezních nákladů na produkci a prostředků, které jsou
kupující ochotni vynaložit na koupi dodatečné produkce. Celková efektivnost je pak dána
spojením technické a alokační efektivnosti (Farrell, 1957, Zainal and Ismail, 2010).
3. Metody měření efektivnosti
Kromě použití jednoduchých poměrových ukazatelů je možno metody měření
efektivnosti produkčních jednotek rozdělit do dvou základních skupin, a to parametrické
metody a neparametrické metody. Parametrické metody mají stochastickou povahu, což
znamená, že obsahují alespoň jednu náhodnou složku. Tyto metody jsou používány za účelem
odlišení neefektivnosti od efektu náhodných chyb, což dodává konečným výsledkům větší
věrohodnost. Nevýhodou těchto metod je, že zavádějí konkrétní funkční závislost, která
předurčuje tvar a průběh hranice efektivnosti. Pokud funkční závislost není specifikována
správně, může dojít ke zkreslení konečných výsledků (Kočišová, 2008). Do parametrických
metod patří: metoda SFA (Stochastic Frontier Approach), metoda TFA (Thick Frontier
Approach) a metoda DFA (Distribution Free Approach).
Neparametrické metody mají deterministickou povahu, což znamená, že neobsahují
náhodnou složku. Pomocí těchto metod není možné účinně eliminovat negativní dopady
náhodných chyb, chyb v měření nebo nedokonalých dat (Kočišová, 2008). Výhodou je, že
nezavádějí konkrétní funkční závislost, která by předurčovala tvar a průběh hranice
efektivnosti. Mezi neparametrické metody patří metoda FDH (Free Disposal Hull) a metoda
DEA (Data Envelopment Analysis), která bude podrobněji popsána v další kapitole.
4. Metoda DEA
Metoda DEA patří mezi neparametrické metody měření efektivnosti. Počátky této metody
položil Farrell (1957), který se zabýval technickou, alokační i celkovou efektivností. Klíčovou
práci v této oblasti napsali Charnes et al. (1978), kteří Farrellovu myšlenku převedli na
matematickou úlohu lineárního programování a navrhli model produkce (CCR model) s více
vstupy a výstupy bez nutnosti předchozího přidělení vah. Banker et al. (1984) zavedli do
modelu další proměnnou, která umožňuje určit, zdali byla produkce uskutečněna v oblastech
s klesajícími, konstantními nebo rostoucími výnosy z rozsahu (BCC model). Přehlednou
studii o dalším teoretickém vývoji a aplikacích v oblasti DEA i s přehledovými statistikami od
vzniku do roku 2007 představuje článek Emrouznejad et al. (2008).
69
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Matematická formulace modelů DEA
Předpokládejme, že máme soubor homogenních produkčních jednotek U1, U2, …, Un.
V tomto příspěvku budou produkční jednotky představovat vybrané podniku holdingu
Agrofert. Každá z jednotek produkuje r výstupů a spotřebovává m vstupů. Označme X = {xij, i
= 1, 2, …, m, j = 1, 2, ..., n} matici vstupů a podobně Y = {yij, i = 1, 2, …, r, j = 1, 2, ..., n}
matici výstupů. Vstupy a výstupy jednotky Uq obsahuje q-tý řádek matic X a Y. Míru
efektivnosti této jednotky můžeme vyjádřit obecně jako poměr váženého součtu vstupů ku
váženému součtu výstupů (Dlouhý et al., 2007):
,
(4.1)
kde vj, j = 1, 2, …, m jsou váhy přiřazené j-tému vstupu a ui, i = 1, 2, …, r jsou váhy
přiřazené i-tému výstupu. Váhy v modelu nejsou dopředu známy a vystupují jako proměnné.
Podstata modelů DEA spočívá v tom, že se při hodnocení efektivnosti produkční jednotky Uq
maximalizuje její míra efektivnosti při respektování podmínky, že míra efektivnosti všech
ostatních jednotek daného souboru nemůže být větší než 1. Zároveň váhy všech vstupů a
výstupů musí být větší než nula tak, aby byly všechny uvažované charakteristiky v modelu
zahrnuty. Takový model je možno formulovat jako úlohu lineárního programování
následovně (Jablonský, Dlouhý, 2004):
maximalizovat
za podmínek
(4.2)
kde ɛ je infinitezimální konstanta, která zaručuje, že vypočtené váhy vstupů a výstupů
jsou větší než nula. Danou úlohu je možno převést na standardní úlohu lineárního
programování pomocí Charnes-Cooperovy transformace. Upravená úloha má pak podobu
(Jablonský, Dlouhý, 2004):
maximalizovat
,
za podmínek
(4.3)
70
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Model (4.3) se obvykle označuje jako primární CCR model orientovaný na vstupy
(zkratka CCR je vytvořena z počátečních písmen jmen autorů Charnes, Cooper, Rhodes).
Hodnocená jednotka Uq leží na CCR efektivní hranici a označuje se jako CCR efektivní
v případě, že hodnota míry efektivnosti, vypočtená modelem (4.3) je rovna jedné, tj. z* = 1.
Pro neefektivní jednotky pak platí, že jejich míra efektivnosti je nižší než jedna.
Z výpočetního hlediska i z hlediska interpretace je často výhodné pracovat s modelem,
který je duálně sdružený k modelu (4.3), označuje se jako duální CCR model orientovaný na
vstupy a jeho formulace je následující (Jablonský, Dlouhý, 2004):
minimalizovat
θq
za podmínek
(4.4)
i = 1, 2, …, m,
i = 1, 2, …, r,
j = 1, 2, …, n,
kde λ = (λ1, λ2, …, λn), λ ≥ 0, je vektor vah, které jsou přiřazené jednotlivým jednotkám.
Jedná se o vektor proměnných tohoto modelu. Další proměnnou je zde θq, která je mírou
efektivnosti hodnocené jednotky Uq.
Po doplnění všech proměnných do tohoto modelu má výpočetní tvar CCR modelu při
orientaci na vstupy a požití maticového zápisu následující podobu (Jablonský, Dlouhý, 2004):
minimalizovat
za podmínek
(4.5)
z = θq - ɛ(eTs+ + eTs-),
Xλ + s- = θqxq,
Yλ – s+ = yq,
λ, s+, s- ≥ 0,
kde s+ a s- jsou vektory přídatných proměnných v omezeních pro vstupy a výstupy, eT =
(1, 1, ..., 1) a ɛ je infinitezimální konstanta, která se volí zpravidla 10-8. Hodnocená jednotka
Uq je efektivní, jsou-li splněny následující podmínky:


hodnota proměnné θq je rovna jedné,
hodnoty všech přídatných proměnných s+ a s- jsou rovny nule.
Jednotka Uq je tedy CCR efektivní, pokud je optimální hodnota účelové funkce modelu
(4.5) rovna jedné. V opačném případě jednotka efektivní není. Optimální hodnota účelové
funkce z* se označuje jako míra efektivnosti hodnocené jednotky. Je zřejmé, že čím nižší je
tato míra, tím méně je hodnocená jednotka efektivní v rámci uvažovaného souboru jednotek.
Hodnota proměnné θ menší než jedna ukazuje v rámci tohoto modelu potřebu snížení vstupů
tak, aby se jednotka Uq stala efektivní. Výhodou DEA modelů je skutečnost, že umožňují
nejen získat odhad míry efektivnosti pro jednotky daného souboru a na základě této míry je
uspořádat, ale také poskytují informace o tom, jakým způsobem by se mělo změnit chování
hodnocené jednotky tak, aby se tato jednotka stala efektivní.
Formulace (4.4) a (4.5) představují DEA modely, které jsou orientované na vstupy, tj.
jejich cílem je zjistit, jakým způsobem zlepšit vstupy hodnocených jednotek tak, aby se tyto
staly efektivními. Analogicky je možno formulovat orientované na výstupy, jejichž cílem je
71
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
maximalizace výstupů při daných vstupech. Duálně sdružený CCR model orientovaný na
výstupy pak vypadá následovně (Jablonský, Dlouhý, 2004):
maximalizovat
g = φ + ɛ(eTs+ + eTs-)
za podmínek
Yλ – s+ = φYq,
Xλ + s = Xq,
-
(4.6)
λ, s+, s- ≥ 0.
Interpretace výsledků modelu (4.6) je podobná jako u předcházejícího modelu. Jednotka
Uq je efektivní, pokud je optimální hodnota účelové funkce g* rovna jedné. Je-li tato hodnota
větší než jedna, jednotka není efektivní a proměnná φ vyjadřuje potřebu navýšení výstupů pro
dosažení efektivnosti.
Modely (4.4), (4.5) a (4.6) předpokládají konstantní výnosy z rozsahu, tj. zvýšení vstupů
vede k proporcionálnímu zvýšení výstupů. Opustíme-li tento předpoklad, dostáváme model
s variabilními výnosy z rozsahu. Pro analýzu efektivnosti jednotek v rámci tohoto modelu
stačí modely (4.5) a (4.6) rozšířit o podmínku konvexnosti eTλ = 1. Dostáváme DEA model,
který se obvykle označuje jako BCC model (podle počátečních písmen jmen autorů Banker,
Charnes, Cooper).
V DEA modelech jde tedy o zjištění míry efektivnosti hodnocených produkčních jednotek
a zároveň o určení pro neefektivní jednotky cílových hodnot vstupů X’q a výstupů Y’q, při
kterých se tato jednotka dostane na efektivní produkční hranici. Tyto cílové hodnoty je možno
určit následovně (Jablonský, Dlouhý, 2004):
X’q = Xλ*,
(4.7)
Y’q = Yλ*,
kde λ je vektor optimálních hodnot proměnných CCR modelu (4.5).
V základních DEA modelech je efektivním jednotkám přiřazena jednotková míra
efektivnosti. V závislosti na typu modelu, ale především na vztahu mezi počtem jednotek a
počtem vstupů a výstupů, může být efektivních jednotek i více. Kvůli možnosti klasifikace
efektivních jednotek bylo navrženo několik modelů tzv. super efektivnosti (Andersen,
Petersen, 1993, Ebadi, 2012). V modelech super efektivnosti získávají původní efektivní
jednotky míru super efektivnosti vyšší než jedna. Z matematického hlediska stačí
v odpovídajícím DEA modelu položit váhu hodnocené jednotky λq rovnu nule. CCR model
super efektivnosti lze pak zapsat následovně (Jablonský, Dlouhý, 2004):
*
minimalizovat
θ
za podmínek
(4.8)
i = 1, 2, …, m,
i = 1, 2, …, r,
Kromě těchto základních DEA modelů (CCR a BCC) byla navržena celá řada dalších
modelů, se kterými je možno se seznámit v další zahraniční (např. Charnes, et al., 1994,
Cooper, Seiford, Tone, 2000, Zhu, 2003, Toloo, 2013, Toloo, Ertay, 2014) i české literatuře
72
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
(Jablonský, Dlouhý, 2004). Určitou nevýhodou DEA modelů je oproti ekonometrickým
metodám nerozvinutá oblast testování hypotéz pro ověření výběru typu modelu a
proměnných. Je tak do značné míry na analytikovi jaké vstupy a výstupy při užití modelu
DEA zvolí (Dlouhý et al., 2007).
5. Analýza efektivnosti vybraných podniků holdingu Agrofert
K analýze efektivnosti vybraných podniků holdingu Agrofert pomocí metody DEA byla
použita veřejně dostupná data a dále údaje z diplomové práce (Spáčil, 2014). Jedná se o
soubor celkem šesti podniků z odvětví chemického průmyslu. Data o podnicích pocházejí
z roku 2012, což byl poslední rok, za který byly dostupné veškeré údaje. Vstupní data za
jednotlivé produkční jednotky jsou uvedena v tabulce 1. Pro potřeby výpočtů byly jako vstupy
označeny počet zaměstnanců, celkové náklady a aktiva a jako výstupy celkové výnosy a
EBITDA.
Podnik
Deza
CS Cabot
Fatra
Precheza
Synthesia
Lovochemi
e
Tabulka 1 Vstupní data analyzovaných podniků
Celkov
Celkov
Počet
EBITD
é výnosy
é náklady
zaměstnanců
A (tis. Kč)
(tis. Kč)
(tis. Kč)
9 850
9 325
1 049
983
684
657
381
3 472
2 907
632
99
658
351
440
2 904
2 966
278
1 023
802
172
556
3 243
2 591
938
604
849
590
124
3 475
3 612
449
1 635
730
130
186
6 142
5 427
688
643
049
590
348
Aktiv
a (tis. Kč)
5 514
555
1 623
814
2 181
950
2 743
730
3 005
820
3 663
684
Výpočty byly prováděny pomocí softwaru DEA-Solver Learning version 3.0. Výsledky
hodnocení efektivnosti výše uvedených šesti podniků pomocí čtyř základních DEA modelů
jsou uvedeny v tabulce 2.
Tabulka 2 Výsledky analýzy – modely CCR a BCC orientované na vstupy a výstupy
Míra
Míra
Míra
Míra
efektivnosti
efektivnosti
efektivnosti
efektivnosti
Podnik
Model
Model
Model
Model
CCR-I
BCC-I
CCR-O
BCC-O
Deza
0,882
1,000
0,882
1,000
CS Cabot
1,000
1,000
1,000
1,000
Fatra
0,806
0,940
0,806
0,813
Precheza
1,000
1,000
1,000
1,000
Synthesia
0,785
0,790
0,785
0,812
Lovochemie
0,937
1,000
0,937
1,000
Zdroj: vlastní zpracování
73
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Z tabulky 2 vyplývá, že při použití CCR modelu orientovaného na vstupy (model CCR-I)
i na výstupy (model CCR-O) jsou výsledky stejné a efektivní jsou podniky CS Cabot a
Precheza. Při použití BCC modelu orientovaného na vstupy (model BCC-I) a na výstupy
(model BCC-O) jsou efektivní hned čtyři podniky, a to CS Cabot, Precheza, Lovochemie a
Deza. Podnik Synthesia vychází jako nejméně efektivní na základě všech čtyř použitých
modelů, tj. CCR-I, BCC-I, CCR-O i BCC-O. DEA modely nám zároveň umožňují zjistit, k
jakým změnám vstupů příp. výstupů musí dojít, aby se neefektivní produkční jednotky staly
efektivními. V tabulce 3 jsou jako příklad uvedeny nutné změny (snížení) vstupů u
neefektivních podniků tak, aby se podniky staly efektivními v rámci CCR-I modelu.
Tabulka 3 Požadované snížení vstupů u neefektivních podniků v rámci CCR-I modelu
Podnik
Deza
Fatra
Synthesia
Lovochemie
Počet
Celkové
zaměstnanců
náklady (tis. Kč)
-596
-1 104 392
-773
-574 812
-1 230
-776 547
-234
-342 153
Aktiva (tis.
Kč)
-653 062
-422 839
-646 201
-230 957
Pokud bychom si vzali jako příklad podnik Lovochemie, aby se tento stal efektivním v
rámci CCR-I modelu, musel by snížit počet zaměstnanců o 234, celkové náklady o 342 153
tis. Kč a objem aktiv o 230 957 tis. Kč.
Protože v rámci použitých základních DEA modelů vychází více podniků jako efektivní,
byl aplikován také CCR model super efektivnosti. Výsledky jsou obsaženy v tabulce 4.
Tabulka 4 Výsledky analýzy – CCR model super efektivnosti
Podnik
Deza
CS Cabot
Fatra
Precheza
Synthesia
Lovochemi
Míra efektivnosti
CCR model super
efektivnosti
0,882
4,755
0,806
1,664
0,785
0,937
Pořadí
4.
1.
5.
2.
6.
3.
e
Z tabulky 4 vyplývá, že CCR model super efektivnosti je schopen rozlišit pořadí v rámci
efektivních produkčních jednotek, kterými na základě základních CCR modelů byly podniky
CS Cabot a Precheza. Na základě CCR modelu super efektivnosti se na 1. místě umístil
podnik CS Cabot a na 2. místě podnik Precheza.
Závěr
Metoda DEA je v současné době často používaným nástrojem pro zjišťování efektivních a
neefektivních produkčních jednotek. Produkční jednotkou přitom může být jakýkoliv subjekt,
který spotřebovává vstupy a vytváří nějaké výstupy. Může se jednat např. o výrobní podniky,
banky, školy, nemocnice, sportovní kluby nebo i sociální podniky (Halásková, 2013).
Výhodou metody DEA je možnost zahrnutí více vstupů i výstupů, které mohou být navíc
74
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
vyjádřeny v různých jednotkách. V tomto článku byly popsány základní DEA modely, tj.
CCR a BCC modely orientované na vstupy a výstupy, které byly aplikovány na šest podniků
z chemického průmyslu v rámci holdingu Agrofert. Byl popsán a aplikován také CCR model
super efektivnosti, který nám umožňuje klasifikovat efektivní jednotky, kterých při použití
základních modelů může být větší počet.
Zdroje
1. ANDERSEN, P., N. C. PETERSEN (1993). A procedure for ranking efficient units in
2. data envelopment analysis. Management Science, vol. 39, pp. 1261-1264.
3. CHARNES, A., W. COOPER and E. RHODES (1978). Measuring the efficiency of
decision-making units. European Journal of Operational Research, vol. 2, pp. 429–
444.
4. CHARNES, A., W. COOPER, A. LEWIN, L. SEIFORD (1994). Data Envelopment
Analysis: Theory, Methodology and Applications. Boston: Kluwer Publishers.
5. COOPER, W., L. SEIFORD, K. TONE (2000). Data Envelopment Analysis. Boston:
Kluwer Publishers.
6. DLOUHÝ, M., J. JABLONSKÝ, I. NOVOSÁDOVÁ (2007). Využití analýzy obalu
dat pro hodnocení efektivnosti českých nemocnic. Politická ekonomie, vol. 55, no. 1,
pp. 60-71.
7. EBADI, S. (2012). Using a Super Efficiency Model for Ranking Units in DEA.
Applied Mathematical Sciences, vol. 6, no. 41, pp. 2043 – 2048.
8. FARRELL, M. J. (1957). The Measurement of Productive Efficiency. Journal of the
Royal Statistical Society. Series A (General), vol. 120, no. 3, pp. 253-290.
9. HALÁSKOVÁ, R. (2013). Přínos sociálních podniků v oblasti společenské
odpovědnosti. Ekonomika a spoločnosť. Bánská Bystrica: Univerzita Mateja Béla
v Bánské Bystrici, roč. 14, č. 1, s. 63 - 75.
10. JABLONSKÝ, J., M. DLOUHÝ (2004). Modely hodnocení efektivnosti produkčních
jednotek. Praha: Professional Publishing. ISBN 80-86419-49-5.
11. JUREČKA, V. a kol. (2010). Mikroekonomie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-32596.
12. KOČIŠOVÁ, K. (2008). Efektívnosť bankového sektora: Stochastic Frontier
Approach, In: Zborník príspevkov z konferencie Národná a regionálna ekonomika
VII, Herľany: Ekonomická Fakulta, Technická Univerzita v Košiciach. ISBN: 978-80553-0084-9
13. KUMBHAKAR, S. C., C. A. LOVELL (2003). Stochastic Frontier Analysis.
Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0-521-66663-5.
14. SPÁČIL, D. (2014). Posouzení výkonnosti společnosti DEZA v rámci koncernu
Agrofert. Diplomová práce. Ostrava: EkF, VŠB-TU Ostrava.
15. TOLOO, M. (2013). The most efficient unit without explicit inputs: An extended
MILP-DEA model. Measurement, vol. 46 (9), pp. 3628-3634.
16. TOLOO, M., T. ERTAY (2014). The most cost efficient automotive vendor with price
uncertainty: A new DEA approach. Measurement, vol 52, pp. 135-144.
17. ZAINAL, N. S., M. ISMAIL (2010). Concept and Measurement of Efficiency: A
Review. Voice of Academia, vol. 5, no. 1., pp. 17-26.
75
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
18. ZHU, J. (2003). Quantitative Models for Performance Evaluation an Benchmarking.
Boston: Kluwer Publishers.
Tento článek vznikl v rámci projektu GAČR GA14-31593S Zkoumání alokační
efektivnosti s využitím přístupu NDEA
.
76
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Innovation Infrastructure of Large Enterprise
Inovační infrastruktura velkých podniků
Ladislav Ludvík23, Jindra Peterková24
Abstract
The contribution is based on the research of activities of authors that were realized in
2013. M. J. Kiernan´s concept was applied to assess the level of innovation infrastructure in
large enterprises in the Czech Republic. The survey in the selected 99 enterprises has shown
both the factual and methodical findings. At present, 2 – 5 % of large enterprises fulfil
innovative rules that are linked to a competitive enterprise of the 21st century, which is able to
realize the innovative activities of higher order. Relatively low representation of enterprise
development and research seems to be problematic. The ownership structure has a great
influence here.
Key words: Innovation, Innovation Infrastructure, Innovation Factor, Research Probe,
Large Enterprises
Jel Classification: L26, M1, L1
1. Úvod
Důraz na inovace a jejich řízení je stále aktuálnější otázkou nejen v rozvojových směrech
podniků, ale týká se i životaschopnosti podniků. Domníváme se, že pro úspěšně realizované
inovace jsou stále aktuální myšlenky klasiků teorie inovací, jakými byli Schumpeter (1987),
Drucker (1993) z českých autorů zejména Valenta (2001). Vedle toho je žádoucí vnímat nové
poznatky a podněty, které reagují na změny podnikatelského prostředí, na rostoucí
konkurenci, na technologický vývoj, globalizační faktory v podnikání apod., (Bessant a Tidd,
2009), (Kuratko, 2009).
Z pohledu dynamického vývoje můžeme rozpoznat podniky, které si budují předpoklady
ke změnám a zdokonalování, a podniky, které podnikají standardním způsobem se zaměřením
na nízké náklady a racionalitu zdrojů, které inovativní schopnost nemají nebo ji ztratily. Před
zhruba patnácti lety byla publikována práce Kiernana (1998), jenž věnoval pozornost skupině
inovativních podniků a snažil se načrtnout charakteristiky jejich inovační infrastruktury pro
nejbližší období 21. století. Tyto myšlenky nás inspirovaly k tomu, že jsme se pokusili
Kiernanův koncept využít pro posouzení inovační infrastruktury velkých podniků v České
republice formou výzkumné sondy.
23
24
Ladislav Ludvík, doc., Ing., CSc., Ekonomická fakulta, VŠB-TU Ostrava, [email protected]
Jindra Peterková, Ing., Ph.D. Ekonomická fakulta, VŠB – TU Ostrava, [email protected]
77
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
2. Metodika výzkumné sondy
2.1 Kiernanův koncept
Kiernanův koncept míří na ty aspekty podnikového hodnotového potenciálu, které
zpravidla chybí nebo jsou jen okrajově zachyceny v běžných podnikových bilancích.
V konečném výsledku však mohou rozhodovat o schopnosti vytvářet skutečnou a udržitelnou
hodnotu pro podnik. Kiernanův koncept zaměřuje pozornost na tzv. intelektuální kapitálovou
základnu podniku.
Strukturuje ji na tři základní části, a to lidský, zájmový a strukturní kapitál. Zabývá se
otázkou, jak odkrýt a využít intelektuální potenciál podniku. Doporučuje zaměřit se na
inovační infrastrukturu, která může intelektuální základnu podniku zvyšovat a překonat
existující bariéry. Formuluje celkem 11 pravidel (přikázání), která by mohla vést k posílení
inovační infrastruktury, a tedy i intelektuální kapitálové základny podniku (viz tab. 1, sloupec
2).
Pravidla Kiernana (1998) podrobněji popisuje, rozebírá a dokumentuje na příkladech
podniků. Vychází z amerického prostředí. Příklady na podporu své koncepce volí zhruba z 20
různých zemí a ze širokého spektra oborů.
2.2 Operacionalizace
Našim záměrem bylo Kiernanův deskriptivní koncept převést do operabilní polohy, tj.
pokud možno dojít k empiricky pozorovatelným a měřitelným znakům (faktorům)
v podnikové praxi. Stáli jsme před metodologickou otázkou počtu a vymezení faktorů pro
jednotlivá Kiernannova pravidla. Nakonec jsme zvolili co nejjednodušší přístup - každé
pravidlo bude reprezentováno jedním max. dvěma faktory – viz tab. 1, sloupec 3 –
posuzované faktory).
78
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Tab. 1 Operacionalizace Kiernanovy koncepce
Poř.
číslo
Kiernanova koncepce
Pravidla
Operacionalizace
Posuzované
faktory
(schopnosti)
Vznik/rozvoj
oboru
1.
Neřiďte se pravidly
převládajícími ve vašem
oboru
2.
Inovuj, nebo nepřežiješ
Inovativní
výrobky a služby
3.
Prozkoumejte svůj podnik,
najděte skrytá aktiva a
vytěžte z nich, co se dá.
Zaměřte se na rychlost a
akceschopnost
Rozvojové
projekty
5.
Buďte proaktivní a
experimentujte
Experimentování
v podniku
6.
Bořte hranice
Mezioborová
spolupráce
7.
Neustále využívejte všech
svých zaměstnanců a
všeho, co umějí
Globalizujte svou reálnou i
vědomostní základnu
Intelektuální
potenciál
zaměstnanců
Nadnárodní a
transnárodní
kontakty
Dlouhodobé
přežití podniku
4.
8.
9.
Přiznejte si, že
ekoprůmyslová revoluce se
dotýká každého z nás
10.
Udělejte si z nepřetržitého
vzdělávání podnikové
náboženství
11.
Vytvořte si nástroje
sledování strategických
přínosů
Působení vnějšího
prostředí
a)Systém
organizačního
vzdělávání
b)Intelektuální
základna
podniku
Přístup ke
sledování
strategické
výkonnosti
Měřené hledisko
Způsob měření
Ovlivnění oboru
podnikem
v posledních 3-5
letech
Podíl tržeb z výrobků
a služeb ne starších 4
let
Počet aktivních
projektů
Kvalitativní škála
Schopnost reagovat
na změny
v podnikatelském
prostředí
Ochota
experimentovat
Kvalitativní škála
Schopnost vzájemně
výhodné
spolupráce s jinými
Schopnost využívat
všeho, co umějí
zaměstnanci
Počet významných
trhů
Kvalitativní škála
Technologické a
manažerské
proekologické
aktivity
Úloha vzdělávání
v podniku
Škála
příkladových
výčtů
Pociťovaná míra
využití intelektuální
základny
Pozornost k měření
strategických
výsledků
Procentní škála
Kvantitativní
škála
Kvalitativní škála
Kvalitativní škála
Kvantitativní
škála
Škála
příkladových
výčtů
Procentní škála
Kvalitativní škála
Zdroj: Vlastní zpracování podle Kiernan (1998)
Pro zjišťování existence a posouzení vlastností jednotlivých faktorů v podnikové praxi
jsme zvolili měření formou dotazníkového škálování, a to v kvalitativní škále (velmi vysoké
naplnění, vysoké, průměrné /obvyklé v daném oboru/, nízké, velmi nízké, nevím
/nesledujeme/), nebo v kvantitativní škále (kupř. naplnění do 10 %, 20 % atd.), nebo
příkladným výčtem možností. Mj. jsme taky hledali odpověď na otázku, zda existují
79
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
významnější rozdíly v úrovni inovační infrastruktury u podniků s různou velikostní a
vlastnickou strukturou.
2.3 Příprava vzorku podniků
Základní soubor podniků pro realizovanou sondu vychází z celkového počtu 2 224
aktivních ekonomických subjektů s 250 a více zaměstnanci se sídlem na území České
republiky. Údaj pochází z Registru ekonomických subjektů25 Českého statistického úřadu
(stav k 31. 12. 2011).
Při stanovení rozsahu základního souboru byl počet subjektů snížen. Vybrány byly pouze
aktivní ekonomické subjekty typu nefinanční podnik (celkem 1639 jednotek). Dále základní
soubor byl redukován na dvě nejpočetnější skupiny velkých podniků v klasifikaci ČSÚ podle
počtu zaměstnanců (viz obr. 1). Základní výzkumný soubor tedy čítal 1369 podniků, tj. 85 %
všech velkých podniků v ČR (951 podniků v kategorii A, 445 podniků v kategorii B).
Obr. 1 Struktura velkých firem dle počtu zaměstnanců (k 31. 12. 2011)
Zdroj: Vlastní zpracování s využitím dat ČSÚ
Ze stanoveného základního souboru byl za pomocí generátoru pseudonáhodných čísel26
vytvořen výběrový soubor v počtu 352 podniků, které byly následně v empirickém
dotazníkovém šetření kontaktovány.
2.4 Průběh dotazníkové sondy
Dotazníková sonda se uskutečnila za pomocí studentů Ekonomické fakulty VŠB-TU
Ostrava od 25. 3. do 15. 4. 2013. Studenti kontaktovali podniky z výběrového souboru (352
subjektů). Kontaktování podniků bylo realizováno prostřednictvím telefonního dotazování.
V případě ochoty oslovených zástupců jim byl zaslán k vyplnění elektronický dotazník, nebo
25
Poznámka: k 31. 12. 2011 bylo v ČR registrováno 2 703 444 ekonomických subjektů, z toho bylo
1 461 201 ekonomických subjektů se zjištěnou aktivitou. Velké podniky tvoří cca 0,15 % ze všech aktivních
ekonomických subjektů v ČR.
26
K náhodnému výběru byl použit generátor náhodných čísel - RANDBETWEEN v programu Excel. Tato
funkce generuje náhodná čísla bez opakování v rozsahu, který si stanovíme v jejích dvou parametrech, začátek
(dolní hranice od které se budou náhodná čísla generovat) a konec (dolní hranice do které se budou náhodná
čísla generovat). Funkce má tvar {=RANDBETWEEN (začátek; konec)}.
80
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
též byly uskutečněny přímé návštěvy v daném podniku. Respondenti měli možnost neuvádět
název svého podniku ani tazatele.
Z kontaktovaných 352 podniků bylo ochotno zúčastnit se dotazníkové sondy 99 podniků.
Tato data tvoří náš výzkumný soubor.
2.5 Charakteristika výzkumného souboru
Výzkumný soubor zahrnuje 99 podniků. Patří do skupiny aktivních ekonomických
subjektů typu nefinanční podnik. Další identifikační charakteristiky jsou následující:
 Anonymita podniku - z celkového počtu podniků 99 bylo 25 podniků anonymních; ze 74
neanonymních podniků patří 60 % do velikostní kategorie A (250 – 499 zaměstnanců),
zbytek připadá na kategorii B (500 – 999 zaměstnanců).
 Velikost firem - zhruba 70 % firem bylo z velikostní kategorie 250 – 499 zaměstnanců,
30 % z kategorie 500 – 999 zaměstnanců; odpovídá to velikostní struktuře podniků
základního souboru (reálné situaci v ČR).
 Oborové zaměření - většina oslovených neanonymních podniků (61 %) patří dle oborové
klasifikace ekonomických činností CZ–NACE do skupiny C – zpracovatelský průmysl,
což odpovídá většinovému rozložení ekonomických subjektů v základním souboru.
 Organizační začlenění firmy - majetkově nezávislých firem bylo cca 78 %, zbývající
firmy byly majetkově závislé na centrále; nejvíce zastoupeny byly samostatné firmy bez
poboček (45 %); firmy s pobočkami tvořily 32 %.
 Vlastnická struktura - zahraniční vlastníci plně majetkově vlastnili 39 % firem; čeští
vlastníci plně majetkově vlastnili 46 % firem; majetkových podíl českých vlastníků větší
než 50 % byl u 6 % firem, podíl menší než 50 % byl u zbývajících 9 % firem; tedy ve
výzkumném vzorku čeští vlastníci majetkově ovládali 52 % firem (s majetkovým podílem
větším než 50 %).
 Pozice respondenta v podniku - zhruba 60 % všech respondentů zastávalo pozici majitele,
ředitele nebo člena vrcholového managementu firmy; zbývající respondenti se
identifikovali na jiných pozicích ve firmě.
2.6 Postup a metody zpracování empirických dat
Vzhledem k převážně kvalitativnímu zaměření výzkumné sondy byla dána přednost
jednodušším metodám zpracovávání. Jednalo se o:
 Četnost výskytu - pro jednotlivá měřená hlediska inovačních faktorů se získala jejich
pozorovaná četnost (v absolutních hodnotách a v procentech), jež sloužila jako
východisko k ekonomickým analýzám. Komentované výsledky obsahuje viz tab. 5
(příloha 1).
 Bodové ohodnocení - jednotlivé odpovědi byly bodově ohodnoceny v rozmezí od 0 do 5
bodů; největší míra inovativnosti v každé otázce byla ohodnocena 5 body; 0 bodů bylo
přisouzeno odpovědím, kdy respondenti uvedli, že nedokáží daný faktor posoudit nebo že
v daném podniku uvedený faktor nesledují.
 Referenční model - je pojat jako etalon pro posouzení úrovně naplnění jednotlivých
inovačních faktorů mezi sebou, resp. míry naplnění inovačních faktorů za jednotlivé
podniky (viz tab. 2); slouží taky k získání souhrnného obrazu o úrovni inovační
81
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014

infrastruktury celého vzorku podniků; srovnávací referenční hladinu tvoří vždy nejvyšší
bodové ohodnocení, které je možné pro ten který případ dosáhnout.
Výběrové analýzy - realizovaly se k posouzením možných odlišností pro velikostní a
vlastnickou strukturu sledovaného vzorku podniků; k posouzení bylo využito testu dobré
shody chí-kvadrát.
Tab. 2 Referenční model - ohodnocení inovačních faktorů
Míra dosažení
refe- renční
hladiny v %
100-81
Označe
ní
A
80-61
60-41
B
C
40-21
20-0
D
E
Působení inovativních faktorů na inovativnost
podniku
vysoké, téměř zaručené s výrazným pozitivním
efektem
ucházející s některými progresivnějšími prvky
problémové, významně se projevují prvky
stagnace,
nízké, významně se projevují prvky degenerace
nevyhovující, krizový stav
Zdroj: Vlastní zpracování
3. Získané poznatky z výzkumné sondy
3.1 Ve věcné rovině
Empirická data umožňují posoudit úroveň inovační infrastruktury, kvalitu inovačních
faktorů, vliv velikostní a vlastnické struktury na inovační potenciál podniků.
Úroveň inovační infrastruktury podniků. Z hlediska srovnání inovační infrastruktury
jednotlivých podniků zaznamenáváme rozdíly (viz tab. 3):
 Ve sledovaném vzorku se vyskytlo 6 podniků, kde sledované inovativní faktory
signalizují vysokou úroveň inovační infrastruktury (hodnocení A); jeden z těchto podniků
se jeví jako podnik s excelentní inovační infrastrukturou (s mírou inovativnosti lepší než
90 % k referenčnímu modelu).
 Nejpočetnější skupina 55 podniků dosáhla ohodnocení B – ucházející inovační
infrastruktura.
 Početnou je rovněž skupina 37 podniků s ohodnocením C, které signalizuje významné
prvky stagnace v řízení inovační infrastruktury podniku.
 Jeden podnik byl hodnocen D, charakterizující degenerativní projevy v inovační
infrastruktuře.
82
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Tab. 3 Zatřídění podniků podle ohodnocení jejich inovační infrastruktury
Míra dosažení
referenční
hladiny
A
B
C
D
E
Součet
Četnost podniků
absolutní
v%
6
55
37
1
0
99
6,0
55,6
37,4
1,0
0,0
100,0
Zdroj: Vlastní zpracování
Kvalita inovativních faktorů. Z porovnání získaných ohodnocených empirických hodnot
z 99 podniků s referenčním modelem (viz tab. 4) vyplývá:
 Souhrnně sledovaný vzorek podniků signalizuje ucházející stav podnikové inovační
infrastruktury (ohodnocení B), tzn., že převažují spíše zaběhnuté formy řízení a využívání
sledovaných inovačních faktorů.
 Jednotlivé inovační faktory až na jednu výjimku vykazují rovněž ohodnocení B.
 Z inovačních faktorů inovační infrastruktury podniku je relativně největší význam
přikládán přístupům ke sledování strategické výkonnosti podniku.
 Naopak jako problémový faktor se ukázal vliv podniku na rozvoj oboru (ohodnocení D,
kde již lze zaznamenávat prvky degenerace).
83
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Tab. 4 Kvalita inovačních faktorů
Inovační faktory
Ukazatel
1.
Součet
bodů
Míra
naplnění
referenčního
faktoru v %
Ohodnocen
í
2.
3.
4.
339
5.
7.
8.
9.
10.
305
344
350
372
11.
168
304
312
638
382
3823
33,9
61,4
63,0 68,4 62,4 61,6 69,4 70,7 75,1 64,4
77,1
64,3
D
B
B
B
B
B
309
6.
Empirická
hladina
celkem
B
B
B
B
B
B
Poznámka: Čísla v legendě inovačních faktorů vyjadřují posuzované faktory - viz tabulka 1.
Zdroj: Vlastní zpracování
Velikostní struktura podniků. Z výsledků statistických testů dobré shody aplikovaných na
empirických datech za jednotlivé inovační faktory vyplynulo, že mezi velikostní kategorií A
(podniky s 250 – 499 zaměstnanci) a kategorií B (podniky s 500 – 999 zaměstnanci) s velkou
pravděpodobností (95 %) nejsou podstatné statistické rozdíly. Tedy velikostní struktura
(podniky z velikostní kategorie A či z kategorie B) nemají podstatný vliv na charakter
inovační infrastruktury podniků.
Vlastnická struktura podniků. Statistické testy upozornily na významný rozdíl mezi
podniky vlastněné zahraničními a domácími vlastníky v tom, že zahraniční vlastníci působí
podstatně na více zahraničních trzích a mají lepší zahraniční kontakty. Další podstatné
statistické rozdíly v inovačních faktorech nebyly testy prokázány. Vlastnická struktura zřejmě
patří mezi faktory, které ovlivňují směrování inovační infrastruktury podniku a je jí třeba
věnovat pozornost.
3.2V metodické rovině
Jak příprava výzkumné sondy, tak sběr dat, tak jejich zpracování a interpretace přinesly
poznatky v několika aspektech, a to v otázce operacionalizace inovačních pravidel, v otázce
měření inovační infrastruktury a verifikaci analytických výsledků.
Problém operacionalizace. Tuto oblast považujeme za jednu ze stěžejních v celé úloze.
Kiernanův koncept doporučuje směry, kterými se vydat. Jejich průmět a konkretizace do
aplikační roviny nese riziko ztráty souvislosti při dekompozici. Za důležité proto považujeme
zvolit vhodné způsoby zachycení vzájemných dekomponovaných vztahů (kupř. znázorňování
za pomocí hierarchických grafů, tabulek, matic apod.). V našem případě jsme použili
tabulkovou formu (viz tab. 1).
Měření úrovně inovační infrastruktury. Zde jsme sledovali jak otázky komparace
inovačních faktorů a podniků, tak i objektivizace a hloubky v jejich poznání. Stěžejním
bodem zde byla otázka získání odpovídajících informací. Tyto informace ne vždy jsou
v podnicích přímo sledovány a veřejně přístupné. Často mají podobu citlivých nebo
důvěrných podnikových dat. Proto jsme v získávání informací pracovali s anonymitou
dotazovaných podniků. Jsme si rovněž vědomi problémů srovnatelnosti získaných dat mezi
podniky. Povětšině získaná data vyjadřují pociťovaný (relativní) vztah v daném podniku.
Síto pro třídění inovačních faktorů a podniků. Vytvoření referenčního modelu se ukázalo
jako dobrá metoda pro posuzování empirických dat. Umožňuje (byť v našem případě
84
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
v hrubých rysech) rozčlenit sledovaný vzorek do charakteristických skupin a k nim pak hledat
vhodná praktická doporučení.
Verifikace analytických výsledků. Empirická data, s nimiž jsme pracovali, byla typu
kvantitativních statistických dat (ČSÚ) a měkkých dat z dotazníkové sondy v podnicích. Proto
jsme za potřebné považovali udělat určitou objektivizaci analytických poznatků ze zpracování
dotazníkové sondy. K tomu byla využita veřejně dostupná data o ekonomických výsledcích
podniků. Konkrétně se jednalo o podniky, které nevystupovaly jako anonymní subjekty a
dosáhly ohodnocení „A“ pro svou inovační infrastrukturu. Tvrdá ekonomická data u těchto
podniků vypovídala o velmi dobrých ekonomických výsledcích.
4. Závěr
Empirická sonda postavená na Kiernanově koncepci inovativnosti podniku přinesla
některé zajímavé poznatky. Inovace jsou ve sledovaném vzorku velkých podniků v ČR stále
velkou výzvou. V současnosti převažují v řízení zaběhnuté formy využívání inovačních
faktorů. Je otázkou, zda je to dostatečné pro jejich další perspektivu a rozvoj. U zhruba 2-5 %
podniků bychom konstatovat, že naplňují kritéria (pravidla), požadovaná pro inovační
infrastrukturu podniku. Jako problémové se jeví nižší uplatnění podnikového vývoje a
výzkum. Nezanedbatelné hledisko na směrování inovační infrastruktury má vlastnická
struktura (domácí – zahraniční vlastník). Pro reálnou aplikaci v podniku by bylo nutné dále
dekomponovat inovační faktory a dovést jejich měření do provázaného systému identifikátorů
s vazbou na strategickou výkonnost podniku.
Zdroje
1. BESSANT, J., TIDD, J. Innovation and Entrepreneurship. Chichester: John Wiley &
Sons. 2009. ISBN 978-0-470-03269-5.
2. DRUCKER, P. F. Inovace a podnikavost. Praha: Management Press, 1993. ISBN 8085603-29-2.
3. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního výzkumu.
Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1369-4.
4. KASSAY, Š.: Podnik a podnikanie. Interné procesy. Štvrtý svazok. Bratislava: Veda,
2013. ISBN 978-80-224-1233-9.
5. KIERNAN, M. J. Inovuj nebo nepřežiješ. Praha: Management Press, 1998. ISBN 8085943-56-5.
6. KURATKO, D. F. Entrepreneurship: theory, process, practice. Mason: South-Western
Cengage Learning. 2009. ISBN978-0-324-59091-3.
7. SCHUMPETER, J. A. Teória Hospodárskeho vývoja. Bratislava: Pravda. 1987.
8. VALENTA, F. Inovace v manažerské praxi. Praha: Velryba, 2001. ISBN 80-85860-11-2.
9. VLČEK, R. Inovace v hospodářské praxi. Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc,
a.s. ISBN 978-80-87240-42-7.
10. Veřejně dostupné databáze ČSÚ viz www.czso.cz.
11. Veřejně dostupná databáze o obchodních korporacích - viz www.justice.cz.
85
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Přílohy - Tab. 5 Měření jednotlivých inovačních faktorů
Číslo
faktoru
Měřené hledisko
inovačního
faktoru
1.
Ovlivnění oboru
podnikem
v posledních 3-5
letech
2.
Podíl tržeb
z výrobků a
služeb ne starších
4 let
3.
Počet aktivních
projektů
4.
Schopnost
reagovat na
změny
v podnikatelském
prostředí
5.
Ochota
experimentovat
6.
Schopnost
vzájemně
výhodné
spolupráce
s jinými
7.
Schopnost
využívat všeho,
co umějí
zaměstnanci
8.
Počet
významných trhů
Výsledek měření (dotazování)
- 40 % podniků míní, že obor, v němž podniká, dokázali určitým
způsobem ovlivnit (nejvíce se jednalo o vytýčení nového standardu
v daném oboru /22 %/, pak v rozmezí 5 a 7 % se jednalo o vznik nového
oboru, vytvoření patentů a licencí, přetvoření existujícího oboru)
- 60 % podniků konstatuje, že obor podnik podstatně neovlivnil, resp.
rozvojem oboru se podnik nezabývá
- 42 % firem má více než 30 % tržeb z nových výrobků a služeb
- relativně dost firem (17 %) vykazuje méně než 10% podíl na nových
výrobcích a službách
- relativně velké procento respondentů podniků (23 %) nedokázalo toto
posoudit nebo se v podniku tržby za nové výrobky nesledují
- výhled do nejbližší budoucnosti (3-5 let) je mírně optimistický (mírně
zvětšující se podíl z nových výrobků)
- na 4 a více projektech pracuje více než 44 % firem
- na 2-3 rozvojových projektech pracuje zhruba 30 % podniků
- 14 % podnikových respondentů o rozvojových projektech neví, nebo se
v podnicích rozvojové projekty nerealizují
- vysokou a velmi vysokou schopnost reagování na změny
v podnikatelském prostředí si přisuzuje 44 % podniků
- zhruba 47 % podniků posuzuje tuto svoji schopnost jako průměrnou
(obvyklou v daném oboru)
- kolem 9 % podniků hodnotí schopnost reagování na vnější změny
podnikatelského prostředí jako nízkou či velmi nízkou
- vysoký a velmi vysoký sklon k experimentování identifikuje 35 %
podniků
- průměrný sklon k experimentování (včetně práva na omyl) uvádí 43 %
podniků
- pod průměrem je 19 % podniků (nízký a velmi nízký sklon
k experimentování)
- jako vysokou a velmi vysokou schopnost ke vzájemně výhodné
spolupráci hodnotí svůj podnik 42 % respondentů
- průměrná úroveň se jeví ve 34 % podniků
- nízkou či velmi nízkou schopnost daného podniku ke spolupráci hodnotí
18 % respondentů
- více než polovina respondentů (53 %) se domnívá, že jejich podnik na
vysoké až velmi vysoké úrovni dokáže využít schopností svých
zaměstnanců
- jako průměrnou (obvyklou v daném oboru) dokáže využít schopností
svých zaměstnanců 40 % podniků
- na 4 a více významných zahraničních trzích operuje největší skupina
podniků (44 %)
- na 2-3 trzích realizuje své výrobky 26 % firem
- relativně velké procento podnikových respondentů (16 %) se k tomu
nedokázala vyjádřit nebo se tento pohled ve firmě nesleduje
86
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
9.
Technologické a
manažerské
proekologické
aktivity
10a.
Úloha vzdělávání
v podniku
10b.
Pociťovaná míra
využití
intelektuální
základny
11.
Pozornost k
měření
strategických
výsledků
- 2/3 firem konstatuje, že provádí proaktivní technologická a manažerská
opatření k ochraně životního prostředí, dokonce 27 % podniků tvrdí, že
jsou inovativní a zároveň efektivní pro firmu
- zhruba 1/3 firem provádí tato opatření pod tlakem z vnějšího
podnikatelského prostředí či nevěnuje této otázce pozornost (pasívní
přístup)
- jako prvek výrazně přispívající k růstu výkonnosti a rozvoji podniku to
hodnotí více než 36 % respondentů
- v 55 % podniků převažuje tradiční zaběhnutý systém vzdělávání
- v 9 % podniků je podle výpovědi respondentů vzdělávání omezování a
tlumeno na nezbytné minimum nebo se nerealizuje
- 100% využití intelektuálního podnikového potenciálu neohodnotil nikdo
z respondentů
- do 80 % využití intelektuálního podnikového potenciálu v dané firmě
hodnotí 30 % respondentů
- do 50 % využití intelektuálního podnikového potenciálu hodnotí 23 %
respondentů
- v odpovědích na tuto otázku 1/3 respondentů nedokázala odhadnout
míru využívání intelektuálního potenciálu dané firmy
- z odpovědí vyplývá, že v daném vzorku podniků jasně převládá velký a
velmi velký důraz k měření výsledků strategické povahy v daném
podniku – zhruba 65 % odpovědí respondentů
- 30 % respondentů tuto aktivitu považuje v daném podniku za průměrnou
(obvyklou v daném oboru)
Zdroj: Vlastní zpracování
87
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Construction Companies and Insolvency
Podniky stavebníctva a platobná neschopnosť
Helena Majdúchová27
Abstract
In all countries of central and eastern Europe, construction industry was the most effected
by insolvency. Whereby financial situation of construction industry influences related
industries supplying materials, services and equipment for construction industry such as
production and processing of steel and steel products, wood materials and frames and
manufacturing. Increase of insolvency causes problems for companies cash flow, which are
mirrored to whole supply costumer chain. Insolvency often leads to legal actions such as
executions, bankruptcy etc.
Key words: insolvency, receivable, liability, liquidity, bankruptcy
Jel Classification: M2, M4
Úvod
Platobná neschopnosť28, t.j. insolventnosť ako pomer záväzkov a pohľadávok je
ukazovateľom neschopnosti podniku plniť si svoje platobné povinnosti. V prípade, že je
platobná neschopnosť zapríčinená samotným podnikom hovoríme o prvotnej platobnej
neschopnosti a takomto prípade sú jeho záväzky vyššie ako pohľadávky. Druhotná platobná
neschopnosť je vyvolaná inými subjektmi. Podľa zistení Podnikateľskej aliancie Slovenska
sa platobná disciplína neustále zhoršuje. Nasledujúci graf udáva vývoj celkového indexu
podnikateľského prostredia (IPP)29 v korelácii s vývojom platobnej disciplíny. Je alarmujúce,
že IPP neustále klesá a klesá tiež aj spoľahlivosť a finančná disciplína obchodných partnerov.
27
Helena Majdúchová, prof. Ing. CSc., Ekonomická univerzita v Bratislave, Fakulta podnikového manažmentu,
[email protected]
28
Príspevok je spracovaný v súlade s riešením výskumnej úlohy VEGA 1/0980/12 Aktuálne výzvy podnikovej
ekonomiky zamerané na zvyšovanie výkonnosti a prosperity podnikov
29
Index podnikateľského prostredia Index je výsledkom názorov podnikateľov o tom, ako vybrané kritériá
vplývajú na jeho podnik . Každé kritérium má svoju vlastnú váhu v rámci IPP, čiže index reprezentuje vážený
aritmetický priemer jednotlivých kritérií. Index je zameraný na hodnotenie troch skupín kritérií. Do prvej
skupiny patria kritériá ( A1-A10) zamerané na hodnotenie právneho a regulačného rámca. Skúmajú sa také
vplyvy ako napr. funkčnosť politického systému v krajine, legislatíva zameraná na pracovnoprávne, obchodné,
odvodové, súťažné, konkurzné aspekty podnikateľského prostredia, funkčnosť štátnych inštitúcií a súdnictva.
Druhá skupina kritérií (B1-B10) je zameraná na hodnotenie vplyvu rozhodujúcich vonkajších podmienok ako
napr. byrokracia, prieťahy v konaní na úradoch, efektívnosť hospodárenia štátu, úroveň infraštruktúry,
spoľahlivosť, finančná disciplína obchodných partnerov, prístup k finančným zdrojom a pod. V tretej skupine
kritérií je IPP zameraný na hodnotenie vplyvu analyzovaného podniku na kvalitu podnikateľského prostredia
a to prostredníctvom kritérií ako napr. likvidita, cash flow, plnenie záväzkov podniku. Vystupovanie voči
obchodným partnerom, výkonnosť, produktivita a ziskovosť podniku, systém odmeňovania a pod.
88
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Graf . 1 Index podnikatelského prostredia a platobná disciplína
Zdroj: Podnikatelská aliancia Slovenska – vlastné spracovanie autora
Podniky v stavebníctve majú veľkú časť svojho majetku skrytú práve v pohľadávkach.
Výrazným špecifikom stavebného diela je skutočnosť, že na jeho realizácii sa podieľa
pomerne dlhý reťazec subjektov ako sú projektanti, developeri, investori, dodávatelia
stavebných materiálov, medzi ktorými vznikajú vzťahy vzájomných pohľadávok a záväzkov.
Cieľom príspevku je charakterizovať vývoj platobnej neschopnosti v podnikoch
stavebníctva, jej základné príčiny a formulovať súbor odporúčaní na zmiernenie dôsledkov
platobnej neschopnosti.
Pri spracovaní príspevku boli okrem všeobecných vedeckých metód ( komparácia,
analýza, syntéza, abstrakcia, dedukcia, analógia) využité aj špecifické metódy a to metóda
finančno-ekonomickej analýzy a metódu spracovania verejných databáz a dotazníkového
prieskumu. Verejné databázy vychádzali zo stredných hodnôt finančných ukazovateľov
spracovaných Cribis Univerzálny register. V tejto databáze sa nachádzalo 4229 podnikov
stavebníctva. Z výsledkov týchto podnikov boli spracované vybrané ukazovatele finančnej
analýzy, v hornom, dolnom kvartile a mediáne. Obsahom sú vyčíslené stredné hodnoty
(kvartily) vybraných finančných pomerových ukazovateľov podľa odvetvovej klasifikácie
ekonomických činností, (resp. právnej formy a územného členenia) zodpovedajúcej
medzinárodnej klasifikácii SK NACE používanej v krajinách Európskej únie. Zdrojom údajov
z ktorých sú stredné hodnoty vyčíslené sú účtovné závierky podnikateľských subjektov
účtujúcich v sústave podvojného účtovníctva pre podnikateľov.
Táto databáza bola konfrontovaná vlastným dotazníkovým prieskumom podnikov
stavebníctva z rebríčka TOP 100 najväčších stavebných podnikov zostavený na základe
údajov EUROSTAV-u a eTREND-u. Za rozhodujúce kritérium bol použitý ukazovateľ tržieb.
Z tohto rebríčka sa prieskumu zúčastnilo 15 podnikov. Napriek opticky malému číslo táto
vzorka podnikov predstavuje najväčších reprezentantov odvetvia a tieto podniky sa podieľali
na objeme stavebnej produkcie viac ako 40%. Dotazníkový prieskum mal 15 otázok,
z ktorých časť bola orientovaná práve na problém platobnej neschopnosti. Zistenia z tejto
časti dotazníka sú prezentované v tomto príspevku.
89
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
1. Platobná disciplína v krajinách Strednej a Východnej Európy
Svetová hospodárska a finančná kríza zasiahla prakticky celý svetový ekonomický
priestor, aj keď treba povedať, že s rôznou intenzitou. Jej vplyvom došlo v ekonomickom
prostredí k niekoľkým zásadným zmenám, ktoré majú jedného spoločného menovateľa a to
„zvýšená opatrnosť a zvýšená miera hodnotenia rizika“. Tento menovateľ sa preniesol do
celého podnikateľského prostredia a bol spojený predovšetkým so zvýšeným tlakom na
efektívnosť vynakladania všetkých zdrojov, s ktorými podniky pracovali vo všetkých
rozhodujúcich funkčných oblastiach – zásobovania, výrobe, odbytu, financií, ľudských
zdrojov a pod.
Problémom, s ktorým podnikateľské subjekty zápasili počas celého obdobia svetovej
krízy a s ktorým sa nevysporiadali dodnes je platobná neschopnosť. Všeobecne platí, že
platobná neschopnosť je neschopnosť dlžníka zaplatiť svoje záväzky načas a v plnom
rozsahu. Je nutné tento pojem odlíšiť od platobnej nevôle. Pri platobnej nevôli existujú na
strane dlžníka disponibilné zdroje, ktoré by mu buď bez väčších problémov alebo s určitými
dopadmi, umožnili uhradiť dlh, ale dlžník využíva možnosť zadržať peniaze, pretože benefity
z tohto postupu sú pre neho väčšie ako zápory ( sankcie alebo zmluvné pokuty). 30 Platobná
neschopnosť podniku často vyvrcholí do právnych úkonov, ako napr. exekučné konanie,
konkurzné (insolvenčné) konanie a pod.
V ďalšej časti nášho príspevku sa zameriame na sledovanie platobnej neschopnosti
v krajinách Strednej a Východnej Európy.
Počet insolventných podnikov v krajinách Strednej a Východnej Európy (SEV) vlani
medziročne vzrástol o 9% na takmer 70 000 podnikateľských subjektov. K najväčšiemu
nárastu došlo v Bulharsku a Česku, kde počet insolvencií narástol o 30%, na Slovensku
o 20%.
Graf. 2 – Dynamika celkovej platobnej neschopnosti v %
Zdroj: údaje Coface – vlastné spracovanie autora
30
Kislingerová,E.: Podnik v časech krize. GradaPublishing, Praha. 2010, str. 84. ISBN 978-80-247-3136-0
90
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Medzi najviac postihnuté odvetvia v skúmanom regióne patria odvetvia :
 Maloobchod a veľkoobchod

Stavebníctvo a výrobné odvetvia napojené na toto odvetvie

Odborné s technické služby
Podniky v Strednej a Východnej Európe čelili predovšetkým slabej domácej spotrebe
a reštriktívnym opatreniam bankového sektora v oblasti poskytovania úverov. Významným
prvkom bol klesajúci export, ktorý prispel k spomaleniu rastu HDP. Je nutné si uvedomiť, že
krajiny SVE sú zväčša silne exportujúce krajiny a spomalenie exportu má výrazný vplyv na
podnikateľské prostredie.
V roku 2013 v krajinách SEV bolo takmer 70 000 subjektov v platobnej neschopnosti a vo
všetkých krajinách s výnimkou Maďarska sa počet insolvencií zvýšil v priemere o 9%.31
Bulharsko zaznamenalo najvyšší nárast insolvencií s 834 spoločnosťami (39%). Krajinou,
ktorá zaznamenala pozitívny zvrat vo vývoji insolvencií bolo Lotyšsko, ktorému sa podarilo
znížiť počet konkurzných konaní o 7% vďaka rastúcej domácej spotrebe a HDP.
Slovenská republika v regióne SEV patrí k podpriemerným krajinám. Priemerná zmluvná
lehota splatnosti faktúr slovenských podnikov je 26 dní a doba obratu pohľadávok je 40 dní.
Podľa údajov spoločnosti Atradius, firma, ktorá má ročný obrat 30 mil. EUR a dokáže znížiť
dobu obratu pohľadávok zo 40 dní na 35 dní, získa dodatočný cashflow v hodnote 400 tis.
EUR.
Vo všetkých krajinách Strednej a Východnej Európy sa ako najpostihnutejšie odvetvie
práve problémom platobnej neschopnosti ukázalo stavebníctvo, pričom finančná situácia
tohto odvetvia sa prenáša aj na prepojené odvetvia dodávajúce materiály, služby a zariadenia
pre stavebný priemysel, ako je výroba a spracovanie ocele a oceľových výrobkov, drevených
materiálov a konštrukcií a výroba strojov a zariadení.
1.1Príčiny a dôsledky platobnej neschopnosti v podnikoch stavebníctva
Odvetvie stavebníctva možno charakterizovať ako súbor všetkých stavebných podnikov
v národnej ekonomike a a považuje sa za jedno z rozhodujúcich odvetví hospodárstva každej
vyspelej ekonomiky. Ide zároveň o odvetvie, ktoré je veľmi citlivé na ekonomický vývoj a s
ním úzko prepojené.Reaguje na zmeny v hospodárskom cykle a vytvára multiplikačný efekt aj
v ďalších odvetviach.
Stavebníctvo sa od ostatných odvetví odlišuje najmä:
o imobilnosťou miesta výroby (konkrétny stavebný objekt je viazaný k pozemku, preto
je nevyhnutné výrobné zariadenia a pracovníkov premiestňovať z jedného staveniska
na druhé), pričom zriadenie a likvidácia staveniska zvyšujú náklady stavby,
31
Mieru insolvencie v krajinách SEV je žiaduce hodnotiť opatrne, vzhľadom na skutočnosť rôznej
legislatívy a pravidiel insolvenčného konania. Napríklad maďarské údaje o vývoji počtu konkurzných
(insolvenčných) konaní za roky 2012 a 2013 nie sú porovnateľné vzhľadom na účelovú zmenu legislatívy, ktorá
údaje skreslila. Poľsko vykazuje opticky veľmi nízky počet insolvenčných konaní a to z dôvodu, že veľa podnikov
zaniká v dôsledku likvidácie bez predchádzajúceho konkurzného konania.
91
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
o prepravou najmä materiálových vstupov, ktoré sú objemnejšie a hmotnejšie ako
hotové výrobky v priemysle. Podiel materiálových nákladov v stavebníctve je
podstatne vyšší ako v priemysle.
o dĺžkou výrobného cyklu a s ňou spojenou vysokou rozpracovanosťou výroby, čo
vyžaduje vyššie zásoby s dlhodobou viazanosťou zdrojov na ich krytie,
o dlhodobou životnosťou finálneho produktu – stavebných diel (priemerný čas presahuje
50 rokov, nevýrobné budovy 100 rokov a niektoré inžinierske stavby ako priehrady aj
niekoľko storočí),32
o závislosťou na klimatických, hydrologických, energetických a dopravných
podmienkach, miestnych stavebných hmotách, pracovných silách a pod. (napr. rôzne
poveternostné podmienky majú rozličný vplyv na kvalitu stavebných materiálov),
o sezónnosťou výroby,
o vyspelosťou technológií a vysokou automatizáciou pracovných procesov,
o individuálnosťou finálneho produktu (aj napriek značnej typizácii a prefabrikácii –
najčastejšie kvôli vlastnostiam stavebného pozemku), ide v podstate o kusovú výrobu
so samostatnou projekciou, rozpočtom, plánom výstavby a postupom práce pre každú
stavbu,
o materiálovou náročnosťou (náklady na materiál tvoria až 60% celkových nákladov)
a náročnosťou na manuálnu prácu (z toho vyplýva absorpcia nekvalifikovanej
pracovnej sily a jej vysoká fluktuácia),33
o hmotnosťou a rozmermi stavebných objektov, potrebou špeciálnych dopravných a
mechanizačných zariadení, charakterom spotrebovávaného materiálu a s tým
súvisiacimi náklady na skladovanie a manipuláciu za špecifických podmienok,
o schvaľovacím konaním, ktorému podlieha začiatok výstavby (aj jej ukončenie),
pretože stavba sa môže používať len na účel, na ktorý ma povolenie,
o vopred známym zákazníkom (investorom),
o využívaním výrobných kapacít podnikov (zamestnancov) na viacerých zákazkách
súčasne, aby sa dosiahlo optimálne využitie výrobných kapacít,
o nutnosťou pravidelnej údržby finálneho diela (stavby) prostredníctvom opráv,
modernizácií alebo rekonštrukcií,
o zložitosťou organizácie práce kvôli rôznorodým profesiám, strojom a výrobným
zariadeniam, ktoré pracujú súčasne na jednej stavbe (organizácia sa dosahuje
prostredníctvom harmonogramu prác vypracovaného pred každou zákazkou, ktorý
zahŕňa pracovné postupy a časové rozvrhnutie jednotlivých prác).
Odvetvie stavebníctva predstavuje jeden z hlavných pilierov vývoja slovenského
hospodárstva, ale prebiehajúca hospodárska recesia výrazne spomalila jeho rastové tendencie.
Odvetvie stavebníctva je prostredníctvom svojich produktov veľmi úzko prepojené so
32
Pre porovnanie priemerný čas používania výrobných zariadení nedosahuje dobu ani desiatich rokov a neustále
sa skracuje.
33
Nezanedbateľnou položkou ovplyvňujúcou výšku nákladov (a výslednú cenu stavby) sú nároky na ochranu
životného prostredia, na bezpečnosť práce a požiarnu ochranu. Náklady na stavebnú produkciu ovplyvňujú aj
faktory ako sú napríklad: charakter stavby, miesto stavby (oblasť, zóna, nadmorská výška a pod.), časové
obdobie realizácie, závislosť na úveroch, dopravné, ubytovacie, stravovacie a iné podmienky, charakter
dodávky (priama, na kľúč, komplexná a pod.), podiel a ceny subdodávateľských prác, spôsob úhrady
stavebných prác (poskytnutie alebo neposkytnutie preddavkov, ich výška a časové rozdelenie a pod.) a iné.
92
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
strojárskym, hutníckym, chemickým a drevospracujúcim priemyslom a s nákladnou
dopravou. Podiel odvetvia stavebníctva na tvorbe HDP a zamestnanosti, ako aj ich vývoj
v jednotlivých rokoch je uvedený v nasledujúcej tabuľke.
Tabuľka č. 1 Vývoj podielu stavebníctva na tvorbe HDP a zamestnanosti
Ukazovateľ/rok Merná
2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
jednotka
2013
Podiel
stavebníctva na
HDP
%
(bežné
ceny)
7,1
7,6
9,1
9,0
8,2
8,0
7,5
6,8
Podiel
stavebníctva na
zamestnanosti
%
7,3
7,5
7,9
8,5
8,3
7,9
7,5
7,3
Zdroj: ŠÚ SR
Pokles objemu stavebnej produkcie bol podľa Ministerstva výstavby a regionálneho
rozvoja na základe údajov Štatistického úradu Slovenskej republiky spôsobený nasledujúcimi
faktormi:
o obmedzením stavebných investícií, pozastavením mnohých stavebných projektov a
znížením objemu stavebných zákaziek,
o nedostatočným dopytom po stavebnej produkcii,
o prepadom realitného trhu,
o opatrnejšou investičnou politikou (menej žiadostí o udelenie stavebného povolenia a
novo začatých projektov, dôraz sa kladie na dokončenie rozpracovaných),
o ťažšou dostupnosťou hypoték a úverov (sprísnením kritérií ich poskytovania),
o platobnou nedisciplinovanosťou odberateľov,
o zložitým čerpaním eurofondov a oneskorením začatia realizácie PPP projektov,
o znížením záujmu o stavebný materiál a stavebné výrobky,
o znížením kúpyschopnosti obyvateľstva, čo spôsobilo pokles záujmu o riešenie
vlastného bývania a uprednostňovanie prenájmu,
o reštrikciou verejných a súkromných investícií, časté zmeny legislatívy, slabou
vymáhateľnosťou práva, nedostatočnou úrovňou výskumno-vývojových a inovačných
aktivít,
o klesajúcim počtom odborníkov v odbore stavebníctvo a jeho slabý imidž (napr.
priemerná mzda zamestnanca v stavebníctve dosahovala v roku 2012 hodnotu iba 70%
priemernej mesačnej nominálna mzda zamestnanca v hospodárstve SR)
o nepredajnosťou novostavieb kvôli ich vysokej cene a zlému dispozičnému riešeniu,
93
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
o problémami s transparentnosťou verejného obstarávania, vysokým stupňom korupcie
a byrokracie.
V odvetví stavebníctva sa vyskytujú aj dlhodobo negatívne javy, ktoré deformujú
podnikateľské prostredie a hospodársku súťaž, znižujú tvorbu HDP, platenie odvodov a
nepriamych daní. V čase ekonomickej recesie sa dané javy vyskytujú vo väčšej miere. Ide
hlavne o neregistrovanú ekonomiku v podobe nedokladovaných služieb (oprava bytu,
maľovanie, stavba, rekonštrukcia a pod.). Cena je síce znížená o DPH, ale prípadná
reklamácia je kvôli absencii potvrdenky problematická.
Posledný údaj ŠÚ SR tvrdí, že štát prichádza ročne v dôsledku existencie neregistrovanej
ekonomiky v stavebníctve o 354,1 mil. Eur a približne 15 až 20 tisíc pracovníkov vykonáva
v stavebníctve „čiernu prácu“. Ďalším negatívnym faktorom je agresivita investorov a čierne
stavby. Dochádza k demolácii historických objektov, presadzovaniu developerských zámerov
aj napriek odporu miestnych občanov a uprednostňovaniu úhrady pokút stavebnému úradu na
úkor korekcie zámeru.
Vyššie uvedené faktory sa zákonite premietajú do rastúcej platobnej neschopnosti
stavebných podnikov. Vychádzajúc z poznatkov vlastného prieskumu ako aj z verejne
dostupných prieskumov (napr. prieskum CEEC, IUTRUM, CEO prieskum) je možné
identifikovať nasledujúce kľúčové indikátory platobnej neschopnosti podnikov
v stavebníctve:
 Pretrvávajúce nereálne nízke ceny na hranici „bezpečnej ceny“ vyvolané
klesajúcim dopytom po stavebných prácach. Za hranicu bezpečnej ceny považujeme
cenu, za ktorú je stavba postavená tak, aby bola v dobe odovzdania užívateľovi
bezproblémová. Väčšina (až 67%) stavebných podnikov stavia už na hranici tejto
bezpečnej ceny a takmer pätina podnikov stavia dokonca už pod hranicou tejto ceny.
Dumpingové ceny následne deformujú trh a reálne ponuky s primeranou maržou sú pri
výberových konaniach v podstate odsúdené na neúspech. Táto skutočnosť sa premieta
nielen do finančných problémov zhotoviteľov stavieb, ktorí pre nedostatok finančných
prostriedkov často krát nie sú schopní dielo dokončiť, ale aj do kvality stavebného
diela, pretože dodávateľ diela často „šetrí“ na kvalitných materiáloch, veľa krát až na
hranici únosnej bezpečnosti. Tieto skutočnosti sa následne premietajú aj na stranu
investora, ktorý dielo dostáva k dispozícii oneskorene a v otáznej kvalite.
 Nekvalitná projektová dokumentácia. Nedostatočná kvalita projektu priemerne
dvíha náklady stavby až o 20%, pričom nie vždy sa tieto prostriedky podarí od
investora získať s stavebná firma ich často financuje z vlastných zdrojov. Hlavným
problémom je nielen zapracovanie technických zmien, ale predovšetkým cenová
úprava hodnoty stavebnej zákazky. Za navýšené práce evidujú stavebné spoločnosti
nepreplatené faktúry na projektoch financovaných z privátnych zdrojoch (57%
podnikov).
 Nízka vymožiteľnosť práva a nefunkčnosť zákona o konkurze
a reštukturalizácii. Až 74% stavebných firiem uvádza, že problémy so splatnosťou
faktúr riešia na súde a spoločne konštatujú, že vymožiteľnosť týchto pohľadávok jej aj
po vydaní platobného rozkazu minimálna. V konkurznom konaní sa dokonca pohybuje
na úrovni 1-2%. Na tieto skutočnosti doplácajú predovšetkým malé podniky, ktoré
existujú na hranici svojho prežitia a môže ohroziť aj jedna ekonomicky významná
nezaplatená pohľadávka. Stavebná výroba je existenčne závislá na priebežnom
financovaní a bezproblémových finančných tokoch v rámci zmluvných dodávateľskoodberateľských vzťahov. Ak na niektorom mieste tohto reťazca vznikne problém,
sekundárne sa prenáša ďalej a vytvára dominový efekt.
94
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
 Vysoké zádržné a bankové garancie. Od stavebných spoločností vyžadujú investori
veľmi tvrdé podmienky zádržných a bankových garancií a to až do ukončenia záruky
za stavebné dielo. Tieto lehoty sa často pohybujú až na úrovni piatich rokov a celkové
zádržné tvorí 2-5% celkovej hodnoty stavby, čo zvyšuje finančnú náročnosť. Veľkí
dodávatelia tieto pohľadávky spravidla prenášajú na svojich subdodávateľov, ktorými
sú často malé firmy a tieto sa dostávajú do druhotnej platobnej neschopnosti.
V nasledujúcej časti uvádzame výsledky vybraných ukazovateľov finančnej analýzy
stavebných podnikov a to za stavebníctvo podľa stredných hodnôt finančných ukazovateľov
a podľa rebríčka TOP- 100. Okrem celkovej tendencie vývoja nás tiež zaujímalo, či sa
hodnoty týchto vzoriek budú od seba líšiť.
Tabuľka č. 2 Vývoj vybraných ukazovateľov platobnej schopnosti
likvidita druhého stupňa
stavebníctvo - stredné hodnoty
stavebníctvo - TOP
likvidita tretieho stupňa
stavebníctvo stredné hodnoty
stavebníctvo TOP
doba splatnosti krátkodobých pohľadávok z
obchodného styku
stavebníctvo - stredné hodnoty
stavebníctvo TOP
doba splatnosti krátkodobých pohľadávok z
obchodného styku
stavebníctvo - stredné hodnoty
stavebníctvo TOP
2009
2009
1,09
1,72
2010
2010
1,09
2,58
2011
2011
1,08
1,77
2012
2012
1,12
1,68
1,21
1,74
1,19
2,76
1,19
1,9
1,23
1,85
51,15
170,54
54,81
152,65
49,66
168,46
51,78
170,12
42,08
72,76
41,63
90,26
37,8
79,92
37,75
73,2
Zdroj: Stredné hodnoty finančných ukazovateľov –vlastné spracovanie a výsledky vlastného
prieskumu podnikov TOP100.
Analýza likvidity 2.stupňa poukazuje na vysokú úroveň krytia krátkodobých záväzkov
podniku prostredníctvom peňažných prostriedkov a krátkodobých pohľadávok, ktorá sa
prejavuje vo vysokých hodnotách samotného ukazovateľa likvidity
a predstavuje
charakteristický znak pre odvetvie stavebníctva.
Úroveň likvidity 2.stupňa vo väčšine prípadov prekračuje odporúčané hodnoty (interval 1
– 1,5), ale v prípade likvidity 3.stupňa je situácia opačná. Vo všetkých prípadoch ukazovateľ
nedosahuje odporúčané hodnoty (2-2,5) Vývoj ukazovateľov likvidity tak kopíruje vývoj
konjunktúry hospodárstva SR s ročným časovým oneskorením.34
Na základe analýzy likvidity 3.stupňa môžeme ďalej sledovať nízke krytie krátkodobých
záväzkov skúmaných podnikov zásobami. Skúmané podniky tak v snahe minimalizovať
náklady spojené s vyššou úrovňou zásob ohrozujú svoju schopnosť hradiť svoje záväzky
a znižujú svoju bonitu.
Zaujímavým zistením je, že podniky zaradené v rebríčku TOP100 ( ide teda o veľké
stavebné podniky) dosahovali výrazne vyššie hodnoty ukazovateľov likvidity. Je to dané
objemom ich pohľadávok a zásob, ktoré sú prirodzene oveľa vyššie ako u menších
stavebných spoločností.
34
V roku 2008 odvetvie stavebníctva SR ešte nezaznamenalo výraznejšie dopady aktuálnej finančnej a
hospodárskej krízy a rok 2010 bol charakteristický slabším oživením trhu.
95
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Pri skúmaní doby splatnosti pohľadávok z obchodného styku bol identifikovaný veľmi
výrazný rozdiel medzi strednými hodnotami podnikov stavebníctva a podnikov TOP100. Je
to možné vysvetliť tým, že podniky v rebríčku TOP 100 sú v oveľa väčšej miere naviazané na
štátne zákazky a pomerne dlho čakajú na uvoľnenie finančných prostriedkov z verejných
zdrojov. Rovnakú tendenciu je možné vidieť aj pri dobe splatnosti krátkodobých záväzkov
z obchodného styku.
Je potrebné uviesť, že predchádzajúce analýzy neobsahujú rok 2013 a to z dôvodu, že
mnohé podniky ešte neodovzdali účtovné závierky. Podľa verejne dostupných údajov je však
možné konštatovať, že situácia sa v roku 2013 dramaticky nezmenila, skôr naopak
stavebníctvo pokračovalo v poklese a platobná neschopnosť stavebných podnikov a ešte
prehĺbila. Stavebná produkcia klesla oproti roku 2012 o 5,3% a v porovnaní so svojim
vrcholom v roku 2008 pokleslo stavebníctvo už o takmer tretinu. Z pohľadu stavebného
zamerania vykázalo pozemné staviteľstvo pokles o 34,2% a inžinierske pokleslo o 25,1%.
Celkový objem pohľadávok po lehote splatnosti sa u 66% podnikov nezmenil, pätina
podnikov potvrdzuje nárast objemu pohľadávok po splatnosti a iba 14% firiem uvádza, že
objem týchto pohľadávok klesá.
1.2Návrhy odporúčaní na zlepšenie platobnej neschopnosti v podnikoch
stavebníctva
Okrem kvantitatívnej analýzy vybraných ukazovateľov platobnej schopnosti, ktorej
výsledky sme prezentovali v predchádzajúcej časti, sme v našom dotazníku skúmali aj názory
respondentov na identifikáciu kľúčových opatrení, ktorými by bolo možné zmierniť platobnú
neschopnosť v stavebníctve. Tieto je možné rozdeliť na dve skupiny. Prvú skupinu tvoria
návrhy orientované na hľadanie vlastných vnútorných rezerv vo zvyšovaní efektívnosti
vlastnej činnosti. Druhá skupina návrhov , ktorú väčšina respondentov označila kľúčové
z hľadiska zlepšenia platobnej disciplíny ( ale aj celého podnikateľského prostredia)
v stavebníctve je rastúca aktívna úloha štátu.
Na základe prezentovaných výsledkov môžeme podnikom v odvetví stavebníctva
odporučiť nasledujúce opatrenia:
o podrobnejšie prehodnocovať dlhodobé investičné zámery za účelom minimalizovať
ich rizikovosť; prepracovaná dlhodobá investičná stratégia je nevyhnutná pre
dosahovanie konkurenčnej výhody,
o uplatňovať dôraznejšie metódy vymáhania pohľadávok v záujme zlepšenia platobnej
disciplíny odberateľov a dôkladná realizácia prípravných etáp manažmentu
pohľadávok (posudzovanie histórie a bonity budúceho dlžníka a zabezpečenie
pohľadávok záložným právom, zmenkou alebo poistením),
o v menšej miere sa spoliehať na získavanie dodatočných zdrojov prostredníctvom
úverov z bánk, nakoľko tie sprísňujú úverové štandardy a zhoršujú tak prístup
podnikov k cudzím zdrojom;
o vhodným spôsobom kombinovať obstarávanie stavebných zákaziek z verejných
zdrojov a súkromného kapitálu,
o zvyšovať kvalitu produkcie a prispôsobovať cenovú politiky požiadavkám zákazníkov
za účelom zamedziť ďalšie znižovanie odbytu (udržať si podiel na trhu); vhodný
pomer kvality a ceny považujú zákazníci za najdôležitejšie kritérium pri rozhodovaní
o nákupe v čase hospodárskej recesie.
96
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Uvedené opatrenia a ich uplatnenie v skúmaných podnikoch môžu predstavovať reálne
východisko pre nástup ich rastúceho trendu, ktorý podmieni rast odvetvia stavebníctva, ale aj
hospodárstva ako celku.
Zložitejším problémom je hodnotenie úlohy štátu pri riešení problémov podnikov
stavebníctva. Podľa výsledkov dotazníkového prieskumu nebol s vplyvom štátu spokojný
ani jeden z respondentov. Skúmané podniky v prevažnej miere dokonca prezentujú názor, že
štát svojimi opatreniami obmedzuje súťaž, preto sa stále v menšej miere spoliehajú na pomoc
zo strany štátu. Ako jeden z najzávažnejších problémov sa ukazuje vymožiteľnosť práva.
V oblasti zvýšenia vymožiteľnosti práva odporúčame v súvislosti so skrátením dĺžky
súdneho konania na základe štúdia relevantnej literatúry35 vykonať také opatrenia, aby súd
zrýchlili súdne konania, realizovať účinnejšiu kontrolu a trestanie zneužívania inštitútu
práceneschopnosti.
Transparentnosť Zákona o verejnom obstarávaní odporúčajú respondenti dotazníkového
prieskumu zvýšiť predovšetkým:
o posudzovaním ponúk na základe celoživotných nákladov (model LCC), ktoré
zohľadňujú nielen kapitálové výdavky, ale aj výdavky spojené s údržbou a opravou
zariadenia počas jeho technického života (aj po záručnej dobe), ako je to v mnohých
iných štátoch (napr. Rakúsko),
o uprednostňovaním domácich podnikov v procese verejného obstarávania (s cieľom
chrániť domáci trh),
o návratom k posudzovaniu tzv. červenej FIDIC knihy, namiesto aktuálnej tzv. žltej
FIDIC knihy, ktorá umožňuje prispôsobiť projekt možnostiam a vybaveniu
zhotoviteľa (a tým stanoviť aj nižšiu výslednú cenu).36
o vylúčením tzv. garážových firiem (one man company) zo súťaže,
o stanovením maximálnej výšky (podielu) subdodávok,
o zjednodušením procesu verejného obstarávania, znížením administratívnej záťaže
a minimalizovaním možnosti korupcie,
o zvýšením limitov zákaziek, ktoré je možné zadávať priamo, bez verejného
obstarávania, čo má súvislosť predovšetkým s uvedeným znížením administratívnej
záťaže a minimalizáciou možností korupcie pri zákazkách s nízkou hodnotou,
o stanovením maximálnej výšky (podiel) subdodávok na úrovni nižšej ako je aktuálna
úroveň (44%) na skúmanej vzorke.
Ďalším odporúčaním je intenzívnejšie využívanie štátnej pomoci a investičných
stimulov, ktoré bezprostredne súvisia so skúmaným odvetvím stavebníctva SR. Tieto
opatrenia a stimuly vychádzajú zo schváleného Plánu hospodárskej obnovy pre Európu. Tento
plán schválila Európska rada v decembri 2008 a jeho cieľom je oživenie európskeho
hospodárstva po ničivých dopadoch globálnej hospodárskej recesie. Plán predstavuje
spoločný rámec pre koordináciu opatrení členských štátov a Európskej únie v boji proti
negatívnym dopadom hospodárskej recesie.
35
36
HAVLÁT, J. 2011. Štúdia vymožiteľnosť práva v podnikateľských vzťahoch. Dostupné na internete: [online]
˂http://www.nadsme.sk/files/Studia-Vymozitelnost_prava-mar2011.pdf˃ [20.04.2014].
Podmienky FIDIC predstavujú „zmluvné podmienky vo výberových konaniach Svetovej banky a Európskej
banky.“
Všetky
informácie
o podmienkach
FIDIC:
Dostupné
na
internete:
[online]
˂http://www.fidic.info/sk/index.html˃ [20.04.2014].
97
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Záver
Vízie na rok 2014 sú spojené s miernym optimizmom, ktorý však evidujeme skôr na
strane veľkých podnikov. Rast stavebníctva na úrovni 1,6% očakáva väčšina firiem.
Jednoznačne však z pohľadu zamerania stavebníctva najväčší rast očakávame v inžinierskom
staviteľstve – rast výstavby diaľnic, cestných komunikácií a rekonštrukcia železničných tratí.
V pozemnom staviteľstve zatiaľ rast neočakávame.
Zdroje
1. HAVLÁT, J. 2011. Štúdia vymožiteľnosť práva v podnikateľských vzťahoch. Dostupné na
internete: [online] ˂http://www.nadsme.sk/files/Studia-Vymozitelnost_pravamar2011.pdf˃ [20.04.2014].
2. JAKUBEC, Miroslav - KARDOŠ, Peter. Platobná neschopnosť slovenských
podnikateľských subjektov v závislosti od hospodárského cyklu a legislatívnych zmien.
In. Faktory prosperity podniků v lokálním a globálním prostředí : sborník z mezinárodní
vědecké konference realizované z prostředků institucionální podpory na dlouhodobý
koncepční rozvoj výzkumné organizace – projekt IGA 2 (VŠE IP300040) : Praha,
26.10.2012 [elektronický zdroj]. - Praha : VŠE, Nakladatelství Oeconomica, 2012. ISBN
978-80-245-1893-0, s. 99-107.
3. KISLINGEROVÁ,E.: Podnik v časech krize. Grada Publisching, Praha: 2010. ISBN 97880-247-3136-0
4. GRISÁKOVÁ,N. - RYBÁROVÁ,D. Podnikatelské riziko. Bratislava IURA EDITION
2010. ISBN: 978-80-8078-377-8
5. KOLEKTÍV. 2013.Stredné hodnoty finančných ukazovateľov ekonomických činností
v Slovenskej republike za rok 2012. Bratislava CRIF: 2013. ISBN 978-80-971109–8.
6. http://alianciapas.sk/category/pravidelne_aktivity/index_podnikatelskeho_prostredia/
7. http://www.coface.sk/Ekonomicke-studie
98
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
How to Indicate
Firm´s Intensive and Extensive Development
Jiří Mihola37, Petr Wawrosz38
Abstract
A firm that wants to survive and win competitive process must innovate and should therefore
know whether its innovations are successful and how they contribute to its development (change
of its output). Profit is not sufficient indicator of its success as it achievement can be based only
or mostly on extensive development. The paper therefore introduces the dynamic intensive
parameter and the dynamic extensive parameter of firm´s development. The parameters enable to
find whether a firm´s development is based on intensive factors – an innovation or on extensive
factors – a change of firm´s output). The paper discuss which value of the parameters sign
positive or negative firm´s development and counts the parameters for two Czech firm from Zlin
region that was awarded as the innovative firms.
Key words: Dynamic intensive and extensive parameter, efficiency, intensity, intensive
factors, profit
Jel Classification: D21, D24, D92
Acknowledgment
The paper is one of the output of the project “Vliv intenzivních faktorů na trajektorii vývoje
firemních i jiných ekonomických systémů jako klíčový předpoklad znalostní ekonomiky” which
is financed from the funds of the Internal Grant Agency of the University of Finance and
Administration (VŠFS IGA) and also part of the of the specified research “Analýza kvalitativního
vývoje firem ve znalostní společnosti” carried out by the University of Finance and
Administration and financed by the Ministry of Education, Youth and Sport.
Introduction
The aim of the paper is to introduce the indicators enabling measurement of intensive and
extensive firm´s development. Intensive development is defined as a change of the volume of
firm´s output due to firm´s innovation. A situation, where a company doubles its production and
revenue from sales without changing its costs, may be described as a purely intensive
development. Extensive development is then defined as a change of the volume of firm´s output
due to a change of firm´s input. In case of a purely extensive development, a company only
changes its inputs (costs) and its profit also changes proportionally to such increase. An example
of a purely extensive development: a company doubles its inputs; consequently, production and
revenue from sales also double, i.e. the company’s profit will also double.
37
38
Ing. Bc. Jiří Mihola,CSc., University of Finance and Administration
Mgr. Ing. Petr Wawrosz, Ph.D., University of Finance and Administration
99
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
It is clear that extensive development (especially extensive growth) cannot continue forever
as a firm faces limited amount of productive resources and it will not be effective at some
moment to use other unit of resource (input) as the revenue (utility) coming from the unit is lower
than cost connecting with its unit. If a firm wants to survive or to win in competition it must
innovate. Permanent innovation process can be seen as one of the important characteristic of the
competition (see Schumpeter 1934, Schumpeter 1942 e. g. for details). Firms should therefore
know whether their innovations are successful or not. One of the innovation goals is and must be
reduction of the cost and increasing revenue (e. g. Synek 2011). Therefore the success of
innovation can be expressed in to share of the innovation on the development of firm cost,
revenue and efficiency.
A situation involving a purely extensive or purely intensive development, as mentioned
above, is rather exceptional; in practice, company’s profit changes as a result of the combination
of extensive (changing inputs) and intensive (as a result of innovations) factors. At the same time,
extensive and intensive factors do not have to contribute only to the increase in production and
revenue from sale, but they may also affect the development of production and revenue from
sales in various manner – as a result of the development of extensive and intensive factors,
production and revenue from sales may for instance decrease or stagnate. It is necessary to
emphasize that stagnation does not mean that the company does not change anything. On the
contrary, stagnation may result from reciprocal compensation of extensive and intensive factors.
It is generally apparent that it is not sufficient to monitor solely whether a company achieves
profit, but also how it achieves it – whether extensively or intensively – or which forms is
predominant. It is thus suitable to possess appropriate tools for analyzing the reasons for
changes/stagnation in the company’s production and revenue from sales and whether such
change/stagnation is caused extensively or intensively. This paper aims at introducing dynamic
parameters of intensity and extensity of development that may analyze various situations of
company development.
The paper is organized as follows: We first introduce the methodology (Section 2), from
which the dynamic parameters of intensity and extensity are derived. Furthermore, all potential
combinations of extensive and intensive development of companies are described, including the
values of the parameters i and e for such combinations. The paper shows, which combinations of
extensive and intensive development are undesirable for companies and, conversely, which are
advisable. In section 3 and 4 we apply the methodology to, from the point of view magazine Fast
company, some US innovative companies (section 3) and to two Czech companies from Zlin
Region that received awards for innovation in 2012 (section 4). The conclusion summarizes key
findings.
Methodology for describing the quality of company’s development
Company actions may be monitored using the development in the relation of inputs and
outputs. Outputs may be expressed in the form of total revenue or another suitable indicator that
reflects the company’s nature (e.g. revenue from the sales of goods, revenue from the sales of
company’s products and services) – this indicator will hereinafter be referred to as TR. Inputs
may be expressed as total costs or suitable indicator for revenue – costs of goods sold, costs
associated with company’s production, etc. We will hereinafter refer to the indicator as TC. The
100
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
difference of the two values39 is the profit.
EP = TR – TC
(1)
The quotient of TR and TC represents efficiency Ef, which shows the share of total revenue per
unit of total costs invested.
Ef = TR / TC
(2)
In order to monitor the company’s development in time, we use dynamic characteristics
(relations shown for total revenue TR; index 1 represents the current period, index 0 represents
the period, to which the current period is applied):
- Absolute increase Δ(TR) = TR1-TR0
(3)
- Growth rate G(TR) = Δ(TR)/TR0
(4)
- Change index I(TR) = TR1/TR0 = G(TR) - 1
(5)
Statement (2) may be used to derive the dynamic production function:
I(TR) = I(Ef) . I(TC)
(6)
If we wish to identify the share of the effect of change in the intensive and extensive factors on
the change in the total revenue I(TR), it is necessary to use logarithmic calculation for statement
(2).
ln I(TR) = ln I(Ef ) + ln I(TC)
(7)
Statement (7) is the initial statement for deriving dynamic intensity/extensity parameters40.
These parameters calculate the value of intensity or extensity, as appropriate, and also show,
whether the given factor affects the product growth (the parameter is positive) or decline (the
parameter is negative) and to what extent41.
The dynamic parameter of intensity has the following form:
(8)
The dynamic parameter of intensity shows how a change in efficiency – i.e. an intensive factor –
contributes to the change in total revenue, whereas the change in total revenue is expressed using
statement (7) as the sum of absolute values of the logarithms of indexes of changes in efficiency
and total costs. The reason why we use absolute values is simple: the numerator may be both
positive and negative; by using absolute values for the denominator, we find out whether
intensive factors contributed to the growth of the company’s output (positive value of the
indicator i) or decline of the company’s output (negative value of the indicator i). The parameter i
will be positive, if I(Ef) is greater than 1; for negative parameter i, I(Ef) is less than 1. As stated
below, the parameter i should be positive, on a long-term basis, for healthy development of a
company.
The dynamic parameter of extensity has the following form:
(9)
The dynamic parameter of extensity e provides supplemental information on the share of
contribution of the extensive (quantitative) factor to the resulting development of product
(outputs, effects) – i.e. inflow of qualitatively constant inputs for the given period. Similarly as
for i, the following also applies for e: in case the parameter is positive, it means that extensive
factors contributed to the output growth; negative parameter shows that extensive factors
39
Range of definition for both values is TR ≥ 0 and TC ≥ 0
The properties of the parameters are explained in detail in Hájek and Mihola (2009) or in Cyhelský, Mihola,
Wawrosz (2012, pp. 29 – 43).
41
Other publications that analyze and explain dynamic intensity/extensity parameters include, for example, Mihola
(2007), Cyhelský, Mihola, Wawrosz (2012), Mihola and Wawrosz (2013).
40
101
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
contributed to the product decline. We will get a positive parameter e for I(TC) greater than 1; for
negative parameter e, I(TC) is less than 1. Negative parameter e does not necessarily signalize
problems: in case a company reduces the demandingness and costs of its inputs, statement I(TC)
will be less than 1 and the parameter e will be negative. However, the given development may be
viewed positively.
The sum of statements (8) and (9) is used to derive the general relation between the intensity
and extensity parameter.
ǀ i ǀ + ǀ eǀ = 1
(10)
Statements (8) and (9) make it possible to express any type of development of the extensive
and intensive factors – see Mihola (2007, p. 125) – and their effect on the development of the
revenue from sales (or outputs, as appropriate). All possible situation regarding the relation of
extensive and intensive factors on the one hand and outputs (revenue from sales) on the other
hand are described in Table no. 1. Extensive factors shall still refer to factors that lead to the
change in the inputs; intensive factors shall refer to factors that result in the change of efficiency.
Table 1: Effect of changing extensive and intensive factors on the change in output
Extensive factors
Intensive factors
Outputs
Value of
(revenue from parameters e; i
sales)
1. Increase
Constant
Increase
e = 1, i = 0
2. Constant
Increase
Increase
e = 0, i = 1
3. Increase at the same rate
Increase at the same rate
Increase
e =0.5, i = 0.5
as intensive factors
as extensive factors
4. Increase at a higher rate
Increase at a slower rate
Increase
Both parameters
than the intensive factors
than the extensive factors
positive, e > i
5. Increase at a slower rate
Increase at a higher rate
Increase
Both parameters
than the intensive factors
than the extensive factors
positive, i > e
6. Increase; their growth rate Decline; their decline rate Increase
e positive, i
is higher than the decline
is lower than the growth
negative,
rate of intensive factors
rate of extensive factors
e > ǀ iǀ
7. Decline; their decline rate Increase; their growth rate Increase
e negative, i
is lower than the growth
is higher than the decline
positive,
rate of intensive factors
rate of extensive factors
i > ǀeǀ
8. Increase; their growth rate Decline; their decline rate Do not change e = 0.5, i = -0.5
is the same as the decline is the same as the growth (stagnate)
rate of intensive factors
rate of extensive factors
9. Decline; their decline rate Increase; their growth rate Do not change e = -0.5, i = 0.5
is the same as the growth
is the same as the decline (stagnate)
rate of intensive factors
rate of extensive factors
10. Decline; their decline rate Increase, their growth rate Decline
e negative, i
is higher than the growth
is lower than the decline
positive,
rate of intensive factors
rate of extensive factors
i < ǀeǀ
11. Increase, their growth rate Decline; their decline rate Decline
e positive, i
is lower than the decline
is higher than the growth
negative,
rate of intensive factors
rate of extensive factors
e < ǀiǀ
102
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
12. Decline at a higher rate
than intensive factors
13. Decline at a lower rate
than intensive factors
14. Decline at the same rate as
intensive factors
15. Decline
16. Do not change
Decline at a lower rate
than extensive factors
Decline at a higher rate
than extensive factors
Decline at the same rate
as extensive factors
Do not change
Decline
Decline
Decline
Both parameters
negative, ǀeǀ > ǀiǀ
Both parameters
negative, ǀeǀ < ǀiǀ
e = -0.5, i = -0.5
Decline
Decline
e =- 1, i = 0
e = 0, i = -1
Decline
Row 1 in Table no. 1 represents a purely extensive growth (parameter e equals to 1,
parameter i equals to 0); row 2 shows a purely intensive growth (parameter e equals to 0,
parameter i equals to 1). Similarly, row 15 represents a purely extensive decline (parameter e
equals to -1, parameter i equals to 0); row 16 show a purely intensive decline (parameter e equals
to 0, parameter i equals to -1). Row 8 depicts extensive compensation (parameter e equals to 0.5,
parameter i equals to -0.5); on while row 9 shows intensive compensation (parameter e equals to 0.5, parameter i equals to 0.5). Rows 3 to 5 show intensive-extensive growth (in the given rows,
parameters e and i are positive, whereas both parameters equal to 0.5 in row 3, parameter e is
greater than parameter i in row 4 and, conversely, parameter i is greater than parameter e in row
5). Rows 12 to 14 show intensive-extensive decline (parameters e and i are negative in the given
rows, whereas both parameters equal to -0.5 in row 14; in row 12, the absolute value of parameter
e is greater than the absolute value of parameter i; in row 13, the absolute value of parameter i is
greater than the absolute value of parameter e). Row 6 describes extensive and de-intensive
growth (parameter e is positive, parameter i is negative, whereas the parameter e is greater than
the absolute value of the parameter i). Row 7 shows de-extensive and intensive growth
(parameter i is positive, parameter e is negative, whereas the parameter i is greater than the
absolute value of the parameter e). Row 7 is particularly interesting, because company’s
production increases in spite of declining inputs (value). Therefore, the decline in extensive
factors is more than compensated by the increase in intensive factors. Only rows 10 and 11 are
left to be described. According to the above mentioned logic, row 10 shows de-extensive and
intensive decline, while row 11 shows extensive and de-intensive decline. In row 10, the
parameter e is negative, the parameter i is positive, whereas the absolute value of the parameter e
is greater than the parameter i. In row 11, the situation is opposite: the parameter i is negative, the
parameter e is positive, whereas the absolute value of the parameter i is greater than the
parameter e.
The following should apply for successful companies that want to survive or win competitive
process: their outputs, and consequently profits, increase in time, whereas the given growth is
mainly caused by intensive factors. In general, companies should aim at ensuring positive
parameter of intensity, while maximizing its value in the long run. We understand that, in many
areas, crucial innovations have already been implemented and utilized long time ago, with current
innovations only being marginal compared to such crucial ones; consequently, the dynamic
parameter of intensity cannot come near the value 1 for successful development of a company,
where production (outputs) and revenue from sales increase. However, it is still true that this
parameter should be positive. Long-term (for 3 or more years) negative value of this parameter
signalizes company’s problems. We emphasize that the company profit may be positive and
increase, in spite of the negative parameter i; the decline of intensive factors may be compensated
by an increase in extensive factors. This situation is show in row 6 of Table no. 1 and we called it
103
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
an extensive and de-intensive growth. In this situation, the profit indicator itself cannot
sufficiently identify company’s problems. Similarly, the situation shown in row 8 is also
dangerous, as intensive factors decline, but extensive factors increase at the same rate, thereby
compensating the decline in intensive factors. In this case, the company’s output does not change,
which may put the company’s management to sleep, as they might believe everything is in order.
It is true for both extensive and de-intensive growth as well as extensive compensation that they
are not sustainable on a long-term basis. Sooner or later, a company will hit the input barrier, not
being able to outweigh or compensate the decline of intensive factors, which may even result in
its dissolution. The two situations described above clearly demonstrate that profit alone is not
sufficient as a company performance indicator. Other situations described in Table no. 1 may also
be alarming, such as:
- Situation in row 1, with increase in the extensive factors only;
- Situation in row 4, with the extensive factors increase at a higher rate than the intensive
factors.
These situations represent a risk that the company will, sooner or later, hit the barrier of further
expansion of inputs, i.e. it will not be possible to generate further growth in the existing manner.
In case intensive factors decline (the dynamic intensity parameter is negative), it is a signal
that the output may decline, with subsequent decline in the company’s profit. Row 11 of Table
no. 1 shows a situation, where the growth of extensive factors cannot compensate the decline in
intensive factors, rows 12 and 14 show the decline in both intensive and extensive factors, while
row 15 describes the decline in extensive factors and no change in intensive factors. All these
situations adversely affect the company’s outputs.
It is clear from the aforementioned that companies successful on a long-term basis should
apply development described by the following situations in Table no. 1:
- Rows 3 and 5, where both intensive and extensive factors increase, whereas the intensive
factors increase at the same rate as (row 3) or at a higher rate than (row 5) the extensive
factors.
- Rows 7 a 9, where extensive factors decline and intensive factors increase, whereas the
growth rate is higher than (row 7) or the same as (row 9) the decline rate of the extensive
factors.
Examples of analyzing innovative conduct of US companies
Each year, the American magazine Fast Company (www.fastcomapny.com) announces
the ranking of the most innovative companies in the world. For the purpose of our analysis, we
have selected 6 US companies:42 Amazon, Apple, Coca Cola, Google, Ford Motor, and Target,
which ranked in the top 30 in 2013. For the aforementioned companies, we analyzed the effect of
extensive and intensive factors on the development of their output. It is safe to assume that, for
innovative companies, output should mainly change as a result of changes in intensive factors.
Our analysis covers the period of 1995 to 2011, with the exception of Google, where it covers the
period of 2001 to 2011. Table no. 2 shows the year-to-year growth rates of total revenue of total
42
The selection of companies depended on the data availability to ensure that inputs form a sufficiently long series,
at least 10 years. Input data – i.e. total revenue (TR), total costs, (TC), and economic profit (EP) - for Apple, Coca
Cola, Ford, Nike, and Target were taken from http://money.cnn.com/magazines/fortune/fortune500/; data for
Amazon have been obtained from the company’s annual reports available at http://phx.corporate-ir.net; data for
Google have been taken from http://investor.google.com/earnings.html.
104
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
revenue G(TR) and total costs G(TC) for Nike, rated as the most innovative company in the
world in 2013, in the period of 1995 through 2011. Furthermore, we also provide the calculated
values of efficiency growth rates G(Ef) and dynamic parameters relating to the share of influence
of intensive factors i and extensive factors e for the given period.
Table 2: Dynamic characteristics and parameters of Nike
1996/5 1997/6 1998/7 1999/8 2000/9 2001/0 2002/1 2003/2 2004/3 2005/4 2006/5 2007/6 2008/7 2009/8 2010/9 2011/0
G(TR)
36%
42%
4%
-8%
2%
5%
4%
8%
15%
12%
9%
9%
14%
3%
-1%
9%
G(TC)
36%
42%
9%
-9%
1%
6%
4%
11%
11%
11%
8%
9%
13%
6%
-3%
6%
G(EF)
0%
0%
-5%
1%
1%
0%
1%
-2%
4%
1%
1%
0%
1%
-3%
3%
3%
1%
0% -35%
10%
56%
-4%
13% -19%
26%
10%
6%
-2%
8% -32%
43%
32%
65% -90%
44%
96%
87%
74%
90%
94%
98%
68% -57%
68%
i
e
99% 100%
81%
92%
Source: TR and TC were taken from http://money.cnn.com/magazines/fortune/fortune500/.
The effect of intensive and extensive factors on the development of Nike is shown in
Chart no. 1. The highest growth rates of TR were achieved in the first two years under review43 1996 and 1997 – as a result of a purely extensive development. The following years of crisis
(1998) is characterized by weak increase in TR and extensive compensation. In 1999, TR
declines, with significantly predominant intensive decline. In 1998, the company was hit by the
Asian crisis. The company reacted to the given developments in 1999 by reducing its costs,
coupled with plummeting revenue. In 2000, the company experienced intensively-extensive
growth, with the highest share of influence of intensive factors in the period under review. In the
period of 2001 through 2008, the growth rate of TR amounted up to 15%. In all cases, extensive
development prevailed, with intensity of 19 to 26%. The negative intensity was caused44 by low
demand in the US. Increased costs resulted from appreciating currency. In 2007, the company
experienced slightly higher growth rate of costs TC compared to the growth rate of revenue TR.
In 2009 through 2010, the situation of the period 1998 – 1999 recurs in terms of the influence of
intensive factors. In 2009, the company was affected by the global financial and economic crisis.
The company reacted to the given situation by reducing costs; however, the consequences of the
crisis still persisted, which was reflected in a decline of revenue in 2010. The situation improved
in 2011. The contribution of intensive factors to the average year-to-year production growth rate
of 9.6% only amounted to 3%, with 97% contribution arising from extensive factors for the entire
period under review.
Chart 1: Share of influence of intensive and extensive factors of Nike in 1996-2011
43
Fiscal year of Nike starts on 1 June and ends on 31 May. For example, the year of 1996 covers the period from 1
June 1995 to 31 May 1996. For others years, proceed analogically.
44
The analysis is based on the Nike’s annual reports for the years under review.
105
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Source: Table no. 1
Table no. 3 shows average year-to-year growth rates and dynamic parameters for all examined
companies for the entire period under review, arranged in the same manner as in Table no. 1;
however, they are completed with annual average values of absolute data TR, EP, TC, and Ef.
The results of the quality comparison regarding the development of the observed companies for
the entire period under review are shown in Chart no. 2. The parallel isoquants G(TR), shown in
a dashed line, also start from the horizontal axis for the given growth rates, thanks to relation (6).
The bundle of curves starting from the origin represents isoquants of dynamic intensity/extensity
parameters. It is apparent from Chart no. 2 that the highest average growth rate G(TR) of 84% is
recorded by Google, followed in the distance by Amazon (30%), Apple (20%), Nike (10%),
Target (7%), and Coca Cola (7%), with Ford Motor coming in last (mere 0.5%). However, the
order is very different in terms of the development intensity. The year-to-year growth of Ford
Motor was mainly attained through intensive factors – i.e. intensive compensation, where
intensity of 67% compensates negative extensity of -33%. In this case, it is safe to say that Ford
Motor must innovate and use intensive factors. The company’s labor costs are too high.
Therefore, if the company wishes to be competitive and maintain or even increase its production,
it must reduce this input, appropriately compensating the limitation. The development was
mainly extensive in all the remaining companies. The second highest intensity is recorded by
Coca Cola (17%), followed by Apple (11%), Amazon (8%), and Google, Nike and Target with
intensity of 4% or 3%.
Table 3: Base data of the comparative analysis of seven US companies
1995 - 2011
Indicator
Amazon
Google
Apple
Ford Motor
Nike
Target
Coca Cola
TR (mil.$)
13 116
13 744
21 966
154 571
12 516
47 243
24 596
EP (mil.$)
363
5 161
3 408
2 784
1 021
1 854
4 854
TC (mil.$)
12 752
8 583
18 558
151 786
11 495
45 389
19 742
Ef=TR/TC
1.028
1.601
1.184
1.018
1.089
1.041
1.246
G(TR)
30%
84%
20%
0.5%
10%
7%
7%
G(TC)
28%
80%
17%
-0.5%
9%
7%
6%
G(EF)
i
e
2%
8%
92%
2%
4%
96%
2%
11%
89%
1%
67%
-33%
0%
3%
97%
0%
3%
97%
1%
17%
83%
Source: TR / EP values were calculated using statements (1) and (2) from the data provided in
Note 3.
106
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Examples of innovative conduct of Czech companies
In case of the Czech Republic, the dynamic parameters of intensity and extensity were used
to analyze companies that received awards in the contest Innovative Firm of the Zlín Region. The
contest is organized by the Zlín Region, whereas the 2012 award went to Česká zbrojovka for
extensive innovation of its assortment. The company Austin Detonator received honorable
mentions. The basic and calculated data for Česká zbrojovka are shown in Table no. 4, while
Table no. 5 shows data for Austin Detonator.
Table 4: Česká zbrojovka, basic operating results
TR (KCZK)
EP (KCZK)
TC (KCZK)
Ef=TR/TC
EP/TC
G(TR)
G(EP)
G(TC)
G(EF)
G(EP/TC)
i
e
2009
1218401
101877
1116524
1.091
0.091
2010
1345157
168293
1176864
1.143
0.143
10.4%
65.2%
5.4%
4.7%
56.7%
46.8%
53.2%
2011 2009-11
1727947 4E+06
265408 535578
1462539 4E+06
1.181
1,143
0.181
0.143
28.5%
41.8%
57.7% 160.5%
24.3%
31.0%
3.4%
8.3%
26.9%
98.9%
13.2%
22.7%
86.8%
77.3%
Source: www.justice.cz and own calculations
Table 5: Austin Detonator, basic operating results
TR (KCZK)
EP (KCZK)
TC (KCZK)
Ef=TR/TC
EP/TC
G(TR)
G(EP)
G(TC)
G(EF)
G(EP/TC)
i
e
2008
889577
136443
753134
1.181
0.181
2009
776635
136443
640192
1.213
0.213
-12.7%
0.0%
-15.0%
2.7%
17.6%
14.1%
-85.9%
2010
1052779
194255
858524
1.226
0.226
35.6%
42.4%
34.1%
1.1%
6.2%
3.5%
96.5%
2011 2008-11
1001548 4E+06
222263 689404
779285 3E+06
1.285
1.227
0.285
0.227
-4.9% 12.6%
14.4% 62.9%
-9.2%
3.5%
4.8%
8.8%
26.1% 57.4%
32.7% 71.2%
-67.3% 28.8%
Source: www.justice.cz and own calculations
The basic data for both companies were taken from the profit and loss statement; TR refers to
revenue from sales of the company’s products and services, and EP is profit before taxation. The
innovative development of the company Česká Zbrojovka is confirmed. For the past 3 years,
revenue (TR), profit (EP), and efficiency (Ef) have all been increasing. The development intensity
of the company Česká Zbrojovka amounted to nearly 47% in the period of 2009 and 2010, and
13% in the period of 2010 and 2011. The dynamic intensity parameter for the entire 3-year period
amounts to nearly 23%. Innovative development is also confirmed for Austin Detonator. Even
107
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
though the company’s revenue declined in 2009 and 2011 compared to the previous year, the
decline was always coupled with declining costs, always at a higher rate compared to the decline
in revenue from sales. Therefore, intensive factors at least partially compensated the declining
costs (inputs) – they increased, though at a lower rate than the decline rate of extensive factors.
Therefore, the dynamic intensity parameter is positive for the given years, while the dynamic
extensity parameter is negative due to the increasing costs. We analyzed this situation in row 10
of Table no. 2, describing as de-extensively and intensive decline. In 2010, both revenue and
costs of the company increased, whereas the growth rate of revenue was higher that the growth
rate of costs. Therefore, the company experienced extensive-intensive growth, as specified in row
4 of Table no. 1. Overall, both intensive and extensive factors increased in the period under
review – both dynamic parameters are positive, whereas intensive factors predominantly
contributed to the company’s positive development (slightly over 70%).
Conclusion
The paper shows how time series of company indicators of revenue (revenue from sales) and
costs or profit, as appropriate, may be used to analyze, whether various developments are caused
by extensive or intensive factors. The advantage of the proposed parameters is their
comparability in time and absence of geographic limitations, enabling easy comparison of
different companies. The intensity parameter shows the share of intensive factors in the resulting
development of revenue (from sales), resulting in the change in efficiency. The extensity
parameter shows the share of influence of extensive the development. These parameters may
expand the existing set of analytical and planning tools of innovative and financial controlling.
Furthermore, the article has revealed that even the development of highly innovative
companies often significantly relies on extensive factors. Even the most innovative company of
2013 according to the Fast Company magazine, Nike, developed mainly extensively in the period
of 1995 - 2011. Paradoxically, the highest intensive development was recorded by a member of
the traditional car manufacturing sector, Ford Motor, which was able to benefit from the
application of intensive factors and compensate the declining total costs. The paper has
demonstrated that even prominent US companies have significant room for improvement in the
area of development quality on the basis of innovations. The paper also analyzed companies from
the Zlín Region - Česká zbrojovka and Austin Detonator – which received awards for innovations
in 2012. Both companies demonstrated innovative conduct, as intensive factors significantly
contributed to the development of their respective outputs (revenue from sale). The presented
analyses have displayed the potential of using the dynamic intensity / extensity parameters and
confirmed that these parameters help us better understand company development, as well as the
factors that lead to changes in revenue and profit. For this reason, financial analysis and other
form of company assessment should be able to work with these parameters.
108
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
References
1. CYHELSKÝ, Luboš; MIHOLA, Jiří; WAWROSZ Petr 2012. Quality indicators of
development dynamics at all levels of the economy. Statistika (Statistic and Economy
Journal) 49(2): 29 – 43.
2. HÁJEK, Mojmír.; MIHOLA, Jiří. 2009. Analysis of total factor productivity contribution
to economic growth of the Czech Republic. Politická ekonomie (Political economy)
57(6): 740-753.
3. KIRZNER, Israel 1998. Jak fungují trhy (How markets work). Praha: Megaprint.
4. MIHOLA, Jiří. 2007. Aggregate Production Function and the Share of the Influence of
Intensive Factors. Statistika (Statistic and Economy Journal) 44(2):108-132.
5. MIHOLA, Jiří; WAWROSZ, Petr 2013. „Development Intensity of four Prominent
Economies “. Statistika (Statistics and Economy Journal). 93(3): 26-40.
6. SCHUMPETER, Joseph A. 1934. Theory of Economic Development. Cambridge (Ma):
Harvard University Press.
7. SCHUMPETER, Joseph A. 1942. Capitalism, Socialism, and Democracy. New York:
Harper and Brother.
8. SYNEK, Miloslav 2011. Manažerská ekonomika (Managerial economics). Praha: Grada.
109
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Measuring Capability Maturity of Knowledge
Management Implementation
Andrej Miklosik45
Abstract
Knowledge is a key asset in today´s knowledge economy. Being able to implement
knowledge management successfully requires setting up a systematic process, implementing
the process, controlling it and measuring its performance. Capability maturity model for
knowledge management and knowledge engineering can serve as a basis for the continual
improvement of knowledge management processes. In this article, we aimed at identifying the
state of knowledge management processes implementation maturity in the ICT segment in the
Slovak Republic. This has been achieved by analysing results of a primary research
performed in the form of in-depth interviews with senior management member of 25 ICT
companies in the Slovak Republic. Results of current state regarding the adoption of CMM
framework for managing process are presented in the research results, along with the
categorization of analyzed subjects into five maturity categories, based on their performance
in the knowledge management implementation key process areas.
Key words: Capability Maturity Model, Knowledge Management, Knowledge
Management Implementation Process
Jel Classification: M12, O31, O32
Introduction
Nowadays, companies and organizations are more aware of the fact that the value of a
company is dependent on the knowledge and skills of its employees. In the knowledge
economy era, companies try to increase the level of knowledge generated within their
companies to be able to succeed on high competitive markets. Being capable of building a
learning company means creating a stimulating environment, knowledge creation,
transformation, sharing and storage processes and, of course, implementing a knowledge
management information system to support this initiative. Alfs T. Berztiss from University of
Pittsburgh, USA, distinguishes between knowledge management (KM) and knowledge
engineering (KE). The latter is concerned with technical matters, such as tools for knowledge
acquisition, knowledge representation and data mining. KE is often referred as KMIS
(knowledge management information system) in the literature as well. In our article we
analyze both activities together and therefore we will adopt the designation by Berztiss, who
introduces the term KMKE (knowledge management and knowledge engineering) for these
activities (Schwartz, 2006).
As Gronau argues, knowledge related aspects of businesses processes are often ignored or
referred to as a black box in process improvement projects. As a result they remain untouched
and it is left to the knowledge workers to establish routines and workflows that deliver results
needed to fulfill the business processes needs. This often results in lowered efficiency,
redundancy of knowledge related activities, lack of systematic knowledge sharing and
maintaining and insufficient support for knowledge workers (Gronau – Heinze – Bahrs,
45
Ing. Andrej Miklosik, PhD, University of Economics, Faculty of Commerce, Marketing Department,
Dolnozemska cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovakia, [email protected]
110
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
2010). In our research we aimed at identifying the level of adoption of knowledge
management (KM) initiative in companies within the ICT sector in Slovakia. Using the
Capability Maturity Model (CMM) we have identified the situation in 25 selected companies.
1. Knowledge management capability maturity – theoretical
fundaments
Capability maturity model (CMM) is a model originally created for improving software
development processes. The model is based on the process maturity framework, published by
Walts Humhrey in 1989 (Humphrey, 1989). Although the model has been designed for
software development, it can be also applied to business processes generally and has been
used extensively worldwide by different institutions, both governmental and commercial.
Based on CMM, the CMMI (Capability Maturity Model Integration) model was created to
remove the problem of using multiple models for software development processes, which
included (IT Governance Institute, 2007):



The Capability Maturity Model for Software (SW-CMM) V2.0 draft C (SEI 1997b),
The Systems Engineering Capability Model (SECM) (EIA 1998),
The Integrated Product Development Capability Maturity Model (IPD-CMM) V0.98
(SEI 1997a).
However, the original CMM is still generally accepted as a theoretical basis for further
applications (designated as CMM-SW to distinguish it from different CMM models).
When constructing a maturity model for knowledge management, the original CMM-SW
should serve as a basis. This model has 5 maturity levels. From the level 1, the organization
moves forward by implementing various processes/requirements, designated as key process
areas (KPAs). As Berztiss states, the definition of KPA starts with the statement of its goals,
the commitment to perform, which is essentially a policy statement committing the
organization to the satisfaction of these goals, and the ability to perform statement, which lists
the resources that have to be allocated. Next comes a list of activities that need to be
performed in order to achieve the goals of the KPA. In addition, there is an indication of what
process measurements are to be made and to what review procedures the activities of a KPA
are to be subjected (Schwartz, 2006).
In his work, Berztiss introduced the CMM-KMKE, the capability maturity model for
knowledge management and knowledge engineering. When constructing this model, four
success statements of KMI were taken into account (Smith – Farquhar, 2000):
1. The organization knows what it knows and uses it, and knows what it needs to know
and learns it.
2. For any project, for any customer, the project team delivers the knowledge of the
overall organization.
3. The organization delivers the right information to the right people, at the right time,
with the tools they need to use it.
4. The perspective of the employees is aligned with that of the customers.
Other input for creating the CMM-KMKE model was Reinhardt´s work regarding creating
capabilities. He presented a requirement to answer these questions (Reinhardt, 2000):
111
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014

How can relevant organizational knowledge be identified and new knowledge be
created and utilized?
 How can a system of knowledge creation and utilization be designed and organized?
 What measures provide management with information about the quality of the
knowledge management process?
 What methods and tools support the implementation of knowledge management?
In the tables 1-3 we present five basic stages of the CMM model, key process areas of the
original CMM-SW model and the constructed CMM-CMKE model by Berztiss.
Table 1 CMM five levels
Level
Level 1
Designation
Initial
Level 2
Repeatable
Level 3
Defined
Level 4
Managed
Level 5
Optimizing
Characteristics
Processes are usually undocumented and in a state of dynamic change,
tending to be driven in an ad hoc, uncontrolled and reactive manner by
users or events. This provides a chaotic or unstable environment for
processes.
Processes at this level are repeatable, possibly with consistent results.
Process discipline is unlikely to be rigorous, but where it exists it may
help to ensure that existing processes are maintained during times of
stress.
Defined and documented standard processes that are subject to some
degree of improvement over time. These standard processes are in
place and used to establish consistency of process performance across
the organization.
Processes are to be effectively controlled by management.
Management can identify ways to adjust and adapt the process to
particular projects without measurable losses of quality or deviations
from specifications.
Focus is given to continual improvement of performance using both
incremental and innovative technological changes or improvements.
Source: composed by the author
112
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Table 2 Key process areas of CMM-SW
Level
Level 2
Level 3
KPAs
Requirements management
Software project planning
Software project tracking and
oversight
Software subcontractor
management
Software quality assurance
Software configuration
management
Organizational process
definition
Training program
Integrated software
management
Software product engineering
Intergroup coordination
Peer reviews
Level
Level 4
KPAs
Quantitative process management
Software quality management
Level 5
Defect prevention
Technology change management
Process change management
Source: (Schwartz, 2006)
Table 3 Key process areas of CMM-KMKE
Level
Level 2
Level 3
KPAs
KPA01 Knowledge
requirements management
KPA02 Internal knowledge
acquisition
KPA03 Uncertainty awareness
KPA04 Training
KPA05 Knowledge
representation
KPA06 Knowledge
engineering techniques
KPA07 User access and
profiling
Level
Level 4
KPAs
KPA08 Integrated KMKE process
KPA09 External knowledge
acquisition
KPA10 Qualitative cost-benefit
analysis
Level 5
KPA11 Technology change
management
KPA12 Quantitative cost-benefit
analysis
Source: processed by the author according to (Schwartz, 2006)
Another concept of applying CMM principles into a similar area is the People CMM
framework for capital management. People CMM describes practices for each maturity level,
with guidance on how to interpret and apply them, explains capabilities for workforce
development at each maturity level and shows how to apply the framework as a workforce
assessment standard and a guide in planning and implementing improvement (Curtis – Hefley
– Miller, 2009). In the People CMM (P-CMM) concept Curtis defined process areas and
mapped them to the four maturity levels. We can observe several analogies between P-CMM
process areas and CMM-KMKE key process areas. The reason for this is that both
methodologies/framework are closely connected to people as they are the main foundation for
building a knowledge intensive company. We list the P-CMM process areas in the table 4.
113
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Table 4 Process areas of P-CMM
Level
Level 2
Level 3
Process area
PA01 Staffing
PA02 Communication and
coordination
PA03 Work environment
PA04 Performance
management
PA05 Compensation training
and development
PA06 Competency analysis
PA07 Workforce planning
PA08 Competency
development
PA09 Career development
PA10 Competency-based
practices
PA11 Workgroup
development
PA12 Participatory culture
Level
Level 4
Level 5
Process area
PA13 Competency integration
PA14 Empowered workgroups
PA15 Competency-based assets
PA16 Quantitative performance
management
PA17 Organizational capability
management
PA18 Mentoring
PA19 Continuous capability
improvement
PA20 Organizational performance
alignment
PA21 Continuous workforce
innovation
Source: processed by the author according to (Curtis – Hefley – Miller, 2001)
Georgiadou has published another framework for performance estimation through the
alignment of process maturity and knowledge sharing (Georgiadou – Siakas – Balstrup,
2011). This framework links knowledge sharing to process maturity providing a framework
that aims to encapsulate tacit accumulated knowledge in the organisation by preserving it for
future needs. It is desginated as I5P visualisation framework and aligns a knowledge sharing
level to the appropriate maturity level and characterises the process from incidental to
innovative.
2. Knowledge management capability maturity – research results
For companies it is necessary to prepare and setup the KM implementation programme
(KMIP) systematically. This includes tasks, deadlines and monitoring of progress. In our
research we aimed at identifying the progress of KMIP using the capability maturity model.
We realized this primary research in the form of in-depth interviews with key managers
(usually from top management) of 25 ICT companies in the Slovak Republic. All sizes of
companies have been included in the research as following: micro-entities (0-10 employees):
8%, small companies (11-50 workers): 60%, medium-sized enterprises (51-250 employees):
24% and large companies (251+ employees): 8%. The research was realized in January and
February 2014 and results were analysed and processed consequently. Within the deep
interviews with top managers, we asked them a set of questions that have helped to identify
the state of KMIP in their company.
We applied the following methodology by the research: Firstly, we asked the managers to
state their attitude to main knowledge management topics and their interpretation regarding
the business of their company. Secondly, they were required to characterize the situation
regarding knowledge management implementation in the company. Finally, we discussed the
12 KPAs – general practices of KMKE with each manager to determine, if this process is
defined and applied in the company or at which level. Following this data gathering we
114
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
analyzed the results, filtered the answers and proposed the following results regarding the
system and level of KMKE implementation in ICT companies in Slovakia. Main findings that
were identified after processing the results include the following:
No single company is directing its processes according the CMM-KMKE model. The
reason for this can be seen in the low awareness regarding this model and generally, in low
commitment of top management to systemization of KMKE processes.
Four companies were using any form of CMM in any of their processes. As the
research was performed in the ICT sector within the companies that are developing software,
this is quite surprising result. It could be expected that more companies should be aware of the
importance of using CMM-SW or CMMI at least in the application development process.
Two companies applied some principles of CMM on KMKE activities. Despite a noncomplex and rather unsystematic approach, in two companies the principles of measuring
process maturity was applied in any form. Management of these companies tried to measure
KMKE capabilities maturity using their own criteria or by application of the CMMI principles
to the area of knowledge management.
Moreover, the ad-hoc approach caused that in many cases, companies were compatible
with a KPA that is positioned higher in the matrix and did not have processes in place that are
associated with KPAs connected to a lower maturity level. This meant that, for instance, a
company was compatible with KPA09 External knowledge acquisition, however, on the other
side, it did not fulfil the requirements for compatibility with KPA04 Training. As the result of
this, even lower maturity level could not be confirmed in this case. Of course, the company is
losing much of the potential of implementing KMKE. If training procedures are not correctly
set up, implemented and controlled, employees in all departments will do not have the
required common awareness and knowledge regarding the system and requirements that are
connected to their everyday work. Because of this, disparities between the performance of
different departments, and even individuals, will occur. Despite the fact, that in this case the
top management commitment was in place, it was not supported adequately by company´s
operations and its employees.
After the deep analysis of the information gathered from top managers we made the
following conclusion regarding the maturity levels of the researched companies. Despite the
fact that no company was applying the CMM-KMKE methodology into their processes, we
could determine that several companies had their processes on a level satisfying the
requirements of CMM-KMKE for a respective CMM stage. We visualize the categorization
on the following graph.
115
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Graph 1 CMM-KMKE level of companies in the ICT sector in Slovakia
Source: composed by the author
Conclusion
Based on the above presented results we can summarize that most of companies lack
systematic approach to knowledge management implementation. As the result of this,
companies and their management are not systematic in progressing through the defined stages
– levels of KMKE implementation. The consequences are quite significant. They can be
identified as following:


No clear vision of KMKE implementation in the company,
If process is defined, it is not systematic enough to realize the required benefits
and minimize redundancies,
 Gained benefits of KMKE lag significantly behind their potential.
It is hoped that thanks to the increasing awareness of the importance of knowledge
management and its contribution to company value creation and competitiveness, the top
management of companies will be able to realize the necessity of creating and implementing
systematic KMKE programmes in their companies. It is recommended to measure the
progress and success of the implementation with the use of capability maturity model. This
approach helps to identify weak areas and creates vision of systematic bottom-up progression
to achieve the maturity of implemented KMKE processes.
116
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Literature
1. CURTIS, B. – HEFLEY, W. E. – MILLER, S. A. 2001. People Capability Maturity
Model (P-CMM) Version 2.0. [online]. Pittsburgh:
Carnegie Mellon Software
Engineering
Institute,
2001.
Available
at:
<http://www.sei.cmu.edu/reports/01mm001.pdf>.
2. CURTIS, B. – HEFLEY, W. E. – MILLER, S. A. 2009. People CMM: A Framework for
Human Capital Management. London: Pearson Education.
3. GEORGIADOU, E. – SIAKAS, K. V. – BALSTRUP, B. 2011. The I5P visualisation
framework for performance estimation through the alignment of process maturity and
knowledge sharing. International Journal of Human Capital and Information Technology
Professionals. 2(2), pp.37-47.
4. GRONAU, N. – HEINZE, P. – BAHRS, J. 2010. Iterative development of professional
knowledge intensive business processes. In., 2010, vol. 3. s. 1769-1779.
5. HUMPHREY, W. S. 1989. Managing the software process. Addison-Wesley.
6. IT GOVERNANCE INSTITUTE. 2007. COBIT Mapping: Mapping of CMMI for
Development v1.2 with COBIT 4.0. [online]. Rolling Meadows: ITGI, 2007. Available
at:
<http://www.isaca.org/Knowledge-Center/Research/Documents/COBIT-MappingCMMI-for-Development-V1-2-With-COBIT_res_Eng_0107.pdf>.
7. REINHARDT, R. 2000. Knowledge management: linking theory with practice In D.
Morey ed. Knowledge management : classic and contemporary works. Cambridge: MIT
Press.
8. SCHWARTZ, D. G. 2006. Encyclopedia of Knowledge Management. Hershey: Idea
Group Inc (IGI).
9. SMITH, R. G. – FARQUHAR, A. 2000. Road ahead for knowledge management an AI
perspective. AI Magazine. 21(4), pp.17-40.
117
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Diagnostics of Selected Factors of the Gray Economy
Diagnostika vybraných faktorov šedej ekonomiky
Anna Neumannová46Anna Židová47
Abstract
The gray economy represents part of the unofficial or informal economy. It consists
primarily from illegal work, tax evasion, circumventing the legislative and administrative
regulations, nonpayment of contributions to social security and healthcare, as well as failure
to pay taxes. The main factors for the development and growth of the gray economy are
considered to increase of the tax burden and increase of social security contributions,
combined with increasing amount of regulations in the formal economy, especially in the
labor market (forced) reduction of weekly working hours, early retirement and rising
unemployment rate, and the long-term decline in trust and loyalty of citizens to the state
institutions.
Key words: gray economy, drivers for growth of the gray economy, the consequences of
the gray economy, illegal work, tax evasion.
Jel Classification: M21
Úvod
Šedej ekonomike sa začala venovať pozornosť len v sedemdesiatich rokoch minulého
storočia, ale právom patrí k javom, ktoré podliehajú čoraz väčšiemu záujmu odbornej
verejnosti aj širokých vrstiev obyvateľstva. Šedá ekonomika predstavuje súčasť neoficiálnej,
resp. tieňovej ekonomiky. Tvorí ju predovšetkým nelegálna práca, daňové úniky, obchádzanie
legislatívnych a administratívnych opatrení, neodvádzanie príspevkov na sociálne a zdravotné
zabezpečenie, ako aj neplatenie daní. Cieľom predloženého príspevku je na základe
vykonaného empirického prieskumu zhodnotiť vnímanie uvedených faktorov slovenskou
verejnosťou a určiť ich potenciálny vplyv na kvalitu podnikateľského prostredia v Slovenskej
republike.
1 Teoretické východiská šedej ekonomiky
Šedá ekonomika je v odbornej literatúre označovaná viacerými pojmami, ktoré súvisia
nielen s charakterom jej vnútornej štruktúry, ale aj s jej neoficiálnym postavením v rámci
ekonomiky danej krajiny. Fassmann používa tri najrozšírenejšie kritériá definície šedej
ekonomiky: štatistické kritérium, kritérium legálnosti a klasické kritérium (kombinácia
štatistického kritéria a kritéria legálnosti).
Štatistické kritérium triedi a definuje aktivity podľa toho, či sú zaradené do oficiálnych
štatistík alebo nie. Šedá ekonomika sa spája s aktivitami, ktoré nie sú zahrnuté v štátnej
oficiálnej štatistike a nie sú zahrnuté do systému národného účtovníctva. Kritérium
legálnosti pozerá na aktivity z pohľadu zákonodarstva danej krajiny, čiže či ekonomické
46
doc. Ing. Anna Neumannová, CSc., Ekonomická univerzita v Bratislave, Fakulta podnikového manažmentuKatedra podnikovohospodárska, e-mail: [email protected], mobil: 0907 732 774
47
Mgr. Anna Židová, Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta humanitných a prírodných vied, Katedra geografie
a aplikovanej geoinformatiky, e-mail: [email protected], mobil :0907 420 582
118
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
subjekty vedú o svojich aktivitách účtovnú a daňovú evidenciu a či si subjekt plní svoje
záväzky voči štátu. Z tohto pohľadu šedú ekonomiku definujú aktivity, ktoré nie sú účtovne,
daňovo a odvodovo evidované. Klasické kritérium je kombináciou štatistického kritéria
a kritéria legálnosti. Na základe tohto kritéria by sa šedá ekonomika dala definovať ako
vynakladanie ekonomických aktivít, ktoré sa vymykajú štatistickej, účtovnej, daňovej,
mzdovej a odvodovej evidencii.
Najrozšírenejšou definíciou používanou v dostupných
zdrojoch je aj z vyššie uvedených dôvodov práve definícia M. Fassmanna (2007)48. Šedú
ekonomiku môžeme podľa neho definovať ako „tie príjmy, resp. činnosti, ktorých
najzákladnejším záujmom je, aby zostali skryté, neformálne aktivity alebo transakcie, ktoré
nezahrňujú platby a ktoré sú určené ušetriť nákupy a nakoniec tie činnosti, ktoré v konečnom
dôsledku síce vedú k oficiálnym príjmom, ale ich samotný zdroj, resp. cesta nadobudnutia je
v rozpore s platnými pravidlami, nariadeniami a dohodami“.
Z dôvodu určitého zjednotenia pomerne veľkého množstva názorov, chápania
a interpretácie pojmu šedá ekonomika sa môžeme opierať o správu Európskej komisie, ktorá
nadväzuje na takzvanú Bielu knihu z roku 1994 k neformálnemu sektoru. V nej sa popisujú
jednotlivé formy šedej ekonomiky ako (Bednárik, 2003)49:
- „daňový únik zo strany samostatne zárobkovo činných osôb, podnikov a oficiálne
deklarovaných ekonomických transakcií,
- zakázané aktivity a ekonomické transakcie z hľadiska obsahu (kriminálne aktivity),
- neplatené ekonomické aktivity vykonávané v domácnostiach príbuzných alebo
priateľov na báze reciprocity, vrátane každodenných domácich prác pre vlastnú potrebu,
- profesionálne aktivity vykonávané ako jediné alebo ako druhé zamestnanie,
pohybujúce sa mimo hraníc daných právnym poriadkom“.
Iné vysvetlenie môžeme nájsť u Schneidera (200250). Nazýva šedú ekonomiku aj ako
„podzemnú, neformálnu, paralelnú. Šedá ekonomika zahŕňa nielen nelegálne aktivity, ale aj
nepriznané príjmy z výroby legálnych tovarov a služieb. Preto, šedá ekonomika zahŕňa všetky
ekonomické aktivity, ktoré sú zdaniteľné, keby boli priznané štátnym orgánom“.
Hajnovičová a Olexa, (199751) uvádzajú takisto postavenie šedej ekonomiky v rámci
tieňovej ekonomiky. Šedú ekonomiku v širšom chápaní definujú ako súhrn všetkých aktivít
(produkujúcich výrobky a služby), ktoré z rôznych dôvodov neboli úplne zachytené
oficiálnym spôsobom registrácie. Do pojmu šedej ekonomiky zahŕňajú ekonomické aktivity,
ktoré neboli zachytené, či už zo štatistických alebo z ekonomických dôvodov. Šedú
ekonomiku nazývajú skrytou a v súvislosti s týmto rozširujú oblasť skrytej ekonomiky na tri
zložky: skrytú ekonomiku formálneho sektora, skrytú ekonomiku v neformálnom sektore
a nelegálne aktivity. Nelegálne aktivity sú však v literatúre označované ako čierna
ekonomika, čo nie je predmetom nášho skúmania.
48
FASSMANN, M. – BRIGS&CO. 2007. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha Sondy: 2007. s.17. ISBN:
8086846210
49
BEDNÁRIK, R. - DANIHEL, M. - SIHELSKÝ, J. 2003. Nelegálna práca v podmienkach slovenskej
spoločnosti. [online]. 2003. Bratislava: Friedrich Ebert Stiftung, zastúpenie v Slovenskej republike, 2003. 51
strán. [citované 30.10.2013]. Dostupné na internete:
http://fesprag.ecn.cz/img_upload/72ff215dde4b7f046a6aa04d2af13196/nelegalna-praca-v-podmienkachslovenskej-spolocnosti.pdf
50
SCHNEIDER F., 2002. Hiding in the Shadows; The growth of the Underground Economy, 2002 International
Monetary Fund; ISBN: 1-58906-096-2
51
HAJNOVIČOVÁ, V. – OLEXA, M. 1998. Skrytá ekonomika. In Slovenská štatistika a demografia. Roč. 8, č.
3 (1998), s. 4-18. ISSN 1210-1095. Bratislava: 1998.
119
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Medzi šedú ekonomiku formálneho sektora zaraďujú:
- problém neodovzdaných štátnych výkazov,
- neregistrované činnosti,
- aktuálnosť štatistického registra,
- skresľovanie vykazovaných údajov,
- utajované príjmy podnikateľských subjektov.
Šedú ekonomiku v neformálnom sektore môžu predstavovať:
- utajené príjmy registrovaných podnikateľov,
- utajené príjmy „fuškárov“,
- ostatné trhové činnosti domácností.
1.1 Faktory vzniku a rastu šedej ekonomiky
F. Schneider (2002) považuje za hlavné faktory existencie šedej ekonomiky rastúcu
záťaž na daňové a sociálne zabezpečenie kombinovanú s opatreniami na trhu práce.
Enste52 uvádza vo svojej práci nasledujúce faktory rastu šedej ekonomiky:
zvyšovanie
daňového
zaťaženia
a rast
príspevkov
na
sociálne
zabezpečenie v kombinácii s narastajúcim množstvom predpisov v oficiálnej ekonomike, a to
najmä na trhu práce,
- (nútené) zníženie týždenného pracovného času, predčasný odchod do dôchodku
a rastúca miera nezamestnanosti a
- dlhodobý pokles dôvery a vernosti občanov voči štátnym inštitúciám v kombinácii
s klesajúcou daňovou morálkou.
Vplyv výšky daní a a príspevkov na sociálne zabezpečenie sa považuje za
najdôležitejší faktor rastu šedej ekonomiky. Tento faktor je možné vysvetliť v tom zmysle, že
čím je vyšší rozdiel medzi celkovými nákladmi práce v oficiálnej ekonomike a zisku z práce
po zdanení, tým väčšia je motivácia, aby sa tento rozdiel znižoval prácou v šedej ekonomike.
Pretože tento rozdiel závisí do značnej miery od systému sociálneho zabezpečenia a
celkového daňového zaťaženia, sú tieto príčiny považované za kľúčové pri existencii a raste
šedej ekonomiky. Ďalej môžeme konštatovať, že čím je vyššie daňové zaťaženie a vyššie
odvody na sociálne a zdravotné zabezpečenie, tým sa ekonomické subjekty snažia o
optimalizáciu svojho účtovníctva s cieľom neznížiť svoju životnú úroveň.
Veľké množstvo predpisov, nariadení a administratívy a celkové mzdové náklady
v oblasti zamestnanosti sú podobne hnacou silou šedej ekonomiky. Dve hlavné príčiny, ktoré
52
ENSTE, H.D. 2003. The informal economy In the eu accession Countries. [online]. 2003. Sofia: Center for the
Study of Democracy, 2003. 122 strán. [citované 30.10.2013]. Dostupné na internete:
http://bit.ly/1sWS01k
120
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
pôsobia na trhu práce, a to účinky obmedzeného pracovného času a vplyv miery
nezamestnanosti, spôsobujú rast šedej ekonomiky. Rastúca nezamestnanosť je do značnej
miery spôsobená tým, že mzdové náklady sú príliš vysoké. Vznikajú tak pracovné miesta na
„čierno“ a tým rastie šedá ekonomika. Z hľadiska obmedzenosti pracovného času je snahou
vlády každej krajiny prostredníctvom obmedzeného počtu odpracovaných hodín znižovať
nezamestnanosť. Vlády predpokladajú, že podniky zamestnajú viac ľudí. Uvedené faktory
však zvyšujú mzdové a ostatné osobné náklady a preto sa podniky oveľa radšej orientujú na
šedú ekonomiku.
Rast šedej ekonomiky smeruje k poklesu príjmov do štátneho rozpočtu, čo vedie
k obmedzeniu množstva verejne poskytovaných služieb. Na vyrovnanie tohto nedostatku
vlády väčšinou zvyšujú sadzby daní pre firmy aj jednotlivcov v oficiálnom sektore, často krát
so zhoršením kvality verejných služieb (napr. infraštruktúry) a správy, čo má opätovne za
následok stimuly pre šedú ekonomiku.
Podobne, ako uvedení autori aj Friedrich Schneider v svojom diele (The Shadow economy
and Work in the Shadows:What Do we know?) sumarizuje faktory, ktoré ovplyvňujú rast
šedej ekonomiky takto:
„Rast daňového zaťaženia a príspevkov na sociálne zabezpečenie tvorí najrozsiahlejšiu
časť faktorov šedej ekonomiky. Za týmto faktorom nasleduje kvalita štátnych inštitúcií,
prevody, špecifiká opatrení na trhu práce, služby verejného sektora a nemalú úlohu pripisuje
aj daňovej morálke, čiže do akej miery sú ľudia danej krajiny uvedomelí platiť svoje záväzky
voči daňovému úradu.“53
Z analýzy diel autorov (najmä Schneider a Enste) je zjavné, že za najdôležitejší faktor
môžeme považovať rast daňového zaťaženia a príspevkov na sociálne a zdravotné
zabezpečenie. Rast šedej ekonomiky v tomto prípade pravdepodobne vychádza z toho, že
ekonomické subjekty sú si vedomé určitého nepomeru medzi tým, koľko zaplatia štátu a aké
statky, služby za to reálne dostanú.
Uvedená skutočnosť vychádza z ekonomickej teórie, keďže dane fungujú na princípe
neekvivalencie a nerovnosti. Na základe uvedeného tvrdenia môžeme konštatovať, že ak rastú
dane a subjekty nepociťujú návratnosť ani vo forme kvalitnejších verejných statkov,
spôsobuje tento faktor rast šedej ekonomiky.
2 Výsledky dotazníkového prieskumu zameraného na skúmanie
faktorov šedej ekonomiky
Prezentované teoretické názory tvorili východisko nášho empirického výskumu, ktorého
prvá etapa sa uskutočnila dotazníkovým prieskumom v mesiacoch január a február 2014.
Vzhľadom na značnú citlivosť témy, bolo v tejto etape našim cieľom zmapovať situáciu
medzi obyvateľmi v rôznych krajoch SR a predovšetkým ich ochotu odpovedať na otázky
predložené v dotazníku. Do dotazníkového prieskumu bolo zahrnutých 212 respondentov 98 mužov (46,23 %) a 114 žien (53,77%) vo veku od 18 do 61 rokov. Priemerný mesačný
príjem respondentov nepresahoval 900 eur.
53
SCHNEIDER, F. 2012. The Shadow Economy and Work in the Shadow: What Do We (Not) Know? [online].
2012. Bonn: Johannes Kepler University of Linz and IZA, 2012. 73 strán. [citované 30.10.2013]. Dostupné na
internete: http://ftp.iza.org/dp6423.pdf
121
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Prvá skupina otázok bola zameraná na vnímanie daňového systému Slovenskej republiky,
ktorý je jedným z kľúčových determinantov šedej ekonomiky a v prípade, že ho ľudia
vnímajú negatívne, môže vo veľkej miere podnietiť ich participáciu na jej aktivitách.
Pomerne jednoznačne vnímajú respondenti daňové zaťaženie daňou z príjmov – spolu
89,57% ho považuje za vysoké - 61,14% respondentov a 28,44% respondentov skôr za
vysoké. Presne 9% opýtaných ho považuje za primerané. Len jeden opýtaný označil daňové
zaťaženie za veľmi nízke, dvaja za skôr nízke, čo spolu predstavuje 1,42% celkového počtu
respondentov.
Negatívna nálada prevládala aj v otázke častých zmien daňového systému SR – viac než
polovica opýtaných (55,66%) odpovedala skôr negatívne, 21,23% respondentov tieto zmeny
hodnotí veľmi negatívne a 20,28% má neutrálny postoj.
Ďalšie otázky boli zamerané na vnímanie nedostatočnej daňovej morálky zo strany
firiem i jednotlivcov, a v prípade firiem na odvetvia, v ktorých sa podľa názoru respondentov
v najväčšej miere prejavuje.
Kým pri predchádzajúcich otázkach bolo smerovanie odpovedí pomerne jednoznačné, pri
otázke postoja k snahe firiem a jednotlivcov vyhnúť sa plateniu daní boli respondenti
pomerne nejednoznační. Tretina má k tejto problematike neutrálny postoj, 22,33% tieto snahy
skôr schvaľuje, 13,33% absolútne schvaľuje. Na druhej strane, 18,10 % ich skôr neschvaľuje
a 11,90% absolútne neschvaľuje.
Štruktúra odpovedí v prospech neutrálneho postoja však indikuje nebezpečný trend –
indiferentnosť ľudí voči snahám o vyhnutie sa plateniu daní naznačuje, že obyvateľom
nezáleží na tom, či do štátneho rozpočtu plynú všetky povinné platby, čo môže byť spôsobené
skutočnosťou, že ľudia nedôverujú vláde, prípadne sú sklamaní fiškálnou politikou vlády.
Šedá ekonomika je často považovaná za prirodzenú súčasť spoločnosti a do istej miery je
tolerovaná, najmä v krajinách, kde ľudia nie sú spokojní s kvalitou štátom poskytovaných
služieb či neprechovávajú dôveru voči vláde.
Na otázku, v akom odvetví sa podľa Vášho názoru v najväčšej miere prejavuje snaha
firiem vyhnúť sa plateniu daní, mali respondenti možnosť označiť viacero odpovedí.
Najpočetnejšie odpovede respondentov pripadali na tri odvetvia, a to: stavebníctvo
(24,9%), obchod (24,5%) a služby (23,3%). So značným odstupom nasledoval priemysel
(10,6%), zdravotníctvo (3,3%), doprava (2,9%), školstvo (1,6%), kultúra (1,2%) a napokon
spoje, telekomunikácie a pošta (0,8%). Spolu 6,9% respondentov uviedlo možnosť Iné, kde
najviac z nich v poznámke uviedlo, že snaha vyhnúť sa plateniu daní sa prejavuje takmer vo
všetkých odvetviach ekonomiky SR.
Názor respondentov na odvetvia, v ktorých sa prejavujú snahy vyhnúť sa plateniu
daní, sa v podstate zhoduje so skutočnosťou – možno teda konštatovať, že je všeobecne
známe, v ktorých odvetviach je šedá ekonomika rozšírená v najväčšej miere. Ide o odvetvia,
pre ktoré sú charakteristické platby v hotovosti, manuálne, sezónne a nárazové práce, teda
stavebníctvo, obchod a služby – najmä ubytovacie a stravovacie zariadenia, ale aj
poľnohospodárstvo a lesné hospodárstvo.
122
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Ďalšia skupina otázok bola zamerané na nelegálnu, resp. tzv. čiernu prácu. Ide
o prácu, ktorá nespĺňa zákonom stanovené podmienky, do štátneho rozpočtu z nej neplynú
príjmy v podobe daní a odvodov.
V rámci prieskumu až 63,98% respondentov priznalo, že aspoň raz vykonalo činnosť,
z ktorej nebola odvedená daň z príjmov, 36,02% na šedej ekonomike formou čiernej práce
nikdy neparticipovalo, príp. takúto činnosť nepriznalo. Zo 135 respondentov (63,98%), ktorí
priznali vykonanie práce, z ktorej neodviedli daň z príjmov, 12 respondentov, čo tvorí 8,89%
takúto činnosť vykonávala pravidelne. Práve raz ju vykonalo 23 respondentov, čo tvorí 17,04
% práve raz a 100 respondentov, čiže 74,07% sa na čiernej práci podieľalo viackrát.
Potvrdením uvedeného trendu je fakt, že v roku 2013 odhalili inšpektori práce 1 323
nelegálne zamestnaných osôb, tretina z nich bola pritom zaregistrovaná v evidencii
uchádzačov o zamestnanie. Zamestnávateľmi boli najmä jednotlivci a malé firmy. Nelegálne
zamestnávanie je najbežnejšie v odvetví stavebníctva, veľkoobchodu, maloobchodu a v
ubytovacích a stravovacích službách.54
Ďalšie otázky sa venovali vynakladaniu finančných prostriedkov obyvateľov na
aktivity šedej ekonomiky, konkrétne na ich odhadované množstvo a pocit, ktorý pri takejto
forme podpory neoficiálneho sektora u respondentov prevláda. Do úvahy sa pritom berú
nákupy bez vydania daňového dokladu či prijatie „susedskej výpomoci“ za protihodnotu ako
uprednostnenie pred nákupom od oficiálnych poskytovateľov. Z odpovedí možno vyvodiť
záver, že ľudia sú si vedomí toho, že na tieto aktivity vynakladajú prostriedky a túto aktivitu,
hoci v anonymnom dotazníku, neskrývajú. Podiel kladných odpovedí bol 90,22 %. Pozitívne
možno hodnotiť fakt, že vysoké percento opýtaných - 58 % vynakladá na platby v rámci šedej
ekonomiky pomerne nízke čiastky, približne do 6 % výšky platieb za tovary a služby v šedej
ekonomike.
Na otázku, aký je Váš pocit pri vynakladaní vyššie uvedených finančných prostriedkov do
šedej ekonomiky, boli odpovede pomerne nejednoznačné – u 123 respondentov (62,76%)
prevládajú pri vynakladaní prostriedkov do šedej ekonomiky neutrálne pocity, 20,92% má
skôr negatívny pocit, 5,61% veľmi negatívny. Na druhej strane, 11,22% má skôr pozitívny
a 4,59% veľmi pozitívny pocit.
Skutočnosť, že viac než 60% opýtaných má pri platbách v rámci šedej ekonomiky
neutrálny pocit, indikuje výraznú necitlivosť voči skutočnosti, že z týchto platieb nie sú
odvádzané prostriedky do štátneho rozpočtu. Práve táto necitlivosť predstavuje nebezpečný
faktor rozvoja šedej ekonomiky – znamená, že ľudia sú ľahostajní voči skutočnosti, že
nakupujú tovary a služby v rámci šedej ekonomiky.
Výsledky odpovedí z predchádzajúcej otázky značne korešpondujú s výsledkami
názorov spokojnosti respondentov na hospodárenie štátu s prostriedkami z daní a úroveň
sociálneho systému v SR.
Presne polovica opýtaných je absolútne nespokojných, tretina skôr nespokojných. Aj
spokojných, aj nespokojných je 8,10%, skôr spokojných a absolútne spokojných je v oboch
prípadoch menej ako 2% opýtaných. Táto problematika nezaujíma 5,71% respondentov.
54
http://karierainfo.zoznam.sk/cl/1000161/1376869/Cierna-praca-prekvita-hlavne-v-stavebnictve 10.04.2014
123
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Vzhľadom na skutočnosť, že daňové príjmy predstavujú hlavnú položku príjmov štátneho
rozpočtu, je dôležité, aby daňoví poplatníci boli s ich redistribúciou spokojní, čo by malo
pozitívny dopad aj na ich dôveru v štátne inštitúcie. Najviac prostriedkov zo štátneho
rozpočtu je vynakladaných na systém sociálneho zabezpečenia, avšak paradoxne, sociálny
systém zrejme nie je nastavený najvhodnejšie.
Nespokojnosť s nastavením systému sociálneho zabezpečenia vyjadrilo 76,30%
respondentov (pritom až 42,65% je absolútne nespokojných, 33,65% skôr nespokojných). Len
dvaja opýtaní vyjadrili absolútnu spokojnosť (0,95%), 2,84% je skôr spokojných a 11,37% aj
spokojných, aj nespokojných. O sociálny systém neprejavuje záujem 8,53% opýtaných.
Sociálny systém Slovenskej republiky je pomerne komplikovaný a vyznačuje sa
výraznými zásahmi vlády. Chýba mu jednotná koncepcia a je pomerne štedrý, čo môže
mnohých nezamestnaných odrádzať od aktívneho hľadania práce.
2. 1 Zhrnutie výsledkov dotazníkového prieskumu
Podľa štúdie Visa Europe 2013 sú hlavnými motivátormi, ktoré vedú ľudí k participácii
na šedej ekonomike tieto štyri aspekty:
Úspory na daniach a odvodoch. Je nesporným faktom, že prácou mimo oficiálnej
ekonomiky zamestnanci i zamestnávatelia obchádzajú daňový a odvodový systém.
Nedostatok pocitu viny. Šedá ekonomika je často považovaná za normálnu súčasť
spoločnosti. Tento postoj je častý najmä v krajinách, kde je vnímaná kvalita štátnych inštitúcií
či verejných služieb nízka, alebo kde je otrasená dôvera vo vládu.
Malé riziko odhalenia. Účasť na šedej ekonomike je nelegálna, avšak čím nižšia je
šanca, že jedinca „prichytia“ a čím nižšie sú sankcie, tým viac sú ľudia ochotnejší toto riziko
podstúpiť v prospech "benefitov" plynúcich z participácie na šedej ekonomike.
Jednoduchosť participácie. Šedá ekonomika je bezpochyby ekonomikou založenou na
hotovosti a hotovostných platbách – z dôvodu ich náročnosti ich sledovania a vystopovania je
preto pomerne jednoduché sa na šedej ekonomike určitým spôsobom podieľať.
Spracované výsledky dotazníkového prieskumu môžeme uviesť do súvislosti
s uvedenými aspektami a vymedziť hlavné problémové oblasti, ktoré súvisia so šedou
ekonomikou a potenciálne podnecujú jej rozvoj. Ide o tieto oblasti:
1) Negatívne vnímanie daňového systému Slovenskej republiky a schvaľovanie snáh
o vyhnutie sa plateniu daní
Za prvú kritickú oblasť možno označiť nespokojnosť ľudí s nastavením daňového
systému Slovenskej republiky. Konkrétne ide o výšku daňového zaťaženia fyzických osôb
daňou z príjmov, ktorú spolu 89,75% považuje za skôr alebo veľmi vysokú, a časté zmeny
daňového systému Slovenskej republiky, ktoré 76,89% respondentov vníma ako skôr až
veľmi negatívne.
Sadzba dane z príjmov právnických osôb (od 1. januára 2014 na úrovni 22%) je
najvyššou v rámci krajín V4, v porovnaní s krajinami, s ktorými Slovensko susedí, je vyššia
sadzba uplatňovaná len v Rakúsku (25%), Poľsko a Česká republika majú daňové sadzby vo
výške 19%, Maďarsko 20,6%. Ešte v roku 2004 bola daň z príjmov právnických osôb znížená
124
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
z 25 na 19%, pričom jedným z dôvodov bolo prilákanie investorov a naštartovanie ekonomiky
a rastu zamestnanosti.
Ako bolo uvedené v predchádzajúcom texte, je jedným z hlavných motivátorov, ktoré
vedú ľudí k participácii na šedej ekonomike, nedostatok pocitu viny. Šedá ekonomika je často
považovaná za normálnu súčasť spoločnosti. Tento postoj je častý najmä v krajinách, kde je
vnímaná kvalita štátnych inštitúcií či verejných služieb nízka, alebo kde je otrasená dôvera vo
vládu. Z uskutočneného dotazníkového prieskumu vyplynulo, že Slovensko patrí k takýmto
krajinám – viac než tri štvrtiny respondentov prejavilo nespokojnosť ako s fiškálnou, tak aj
sociálnou politikou vlády.
V súvislosti so snahami o vyhnutie sa plateniu daní je dôležité uviesť názor respondentov
na odvetvia, v ktorých sa podľa ich názoru tieto snahy prejavujú v najväčšej miere
a konfrontovať ho s realitou. V nami uskutočnenom dotazníkovom prieskume boli tromi
najčastejšími odpoveďami stavebníctvo, obchod a služby (všetky možnosti mali viac ako
20%). Vo všeobecnosti možno tvrdiť, že z charakteru šedej ekonomiky a jej nezachytenia
v oficiálnych štatistikách vyplýva skutočnosť, že najrozšírenejšia je v odvetviach, v ktorých
prevládajú platby v hotovosti – čo je typické aj pre uvedené odvetvia.
2) Nespokojnosť s fiškálnou politikou vlády a systémom sociálneho zabezpečenia
Výška daní z príjmu, ako aj príspevky sociálneho zabezpečenia vo veľkej miere
ovplyvňujú pracovné rozhodnutia ľudí, a tým aj ponuku práce. Zvlášť to platí pre určité
skupiny, ako napr. obyvateľstvo s nižším príjmom, vydaté ženy či slobodné matky. Daňové
a odvodové zaťaženie tiež ovplyvňuje cenu práce pre zamestnávateľov, a tým aj dopyt po
práci.
Daňové príjmy predstavujú majoritnú časť štátneho rozpočtu, ktorý následne slúži na
uspokojovanie potrieb obyvateľov – práve na sociálne zabezpečenie a všeobecné verejné
služby vyčlenila vláda zo štátneho rozpočtu na rok 2014 spolu až 48,45% rozpočtových
prostriedkov. Očakávania jednotlivcov a firiem, ktorých plánované zdanenie v roku 2014
prinesie do štátneho rozpočtu 61% jeho celkových príjmov, aby boli zabezpečené ich
základné potreby, či už sociálneho charakteru alebo týkajúce sa kvalitného podnikateľského
prostredia, sú preto opodstatnené.
Práve z uvedeného dôvodu 82,94% respondentov
uviedlo, že je skôr alebo absolútne nespokojných s hospodárením štátu s prostriedkami z daní
fyzických a právnických osôb, 76,3% je so sociálnym systémom Slovenskej republiky skôr až
absolútne nespokojných.
3) Vykonávanie prác, ktoré nie sú zdanené daňou z príjmov – „čierna práca“
Na základe vyhodnotenia dotazníkov sme zistili, že ľuďom nerobí problém priznať sa
k participácii na šedej ekonomike formou nezdanenej práce – takmer 64% priznalo, že takúto
činnosť vykonalo aspoň raz. Inšpekcie a kontroly v roku 2013 odhalili 1 323 osôb, ktoré boli
zamestnávané nelegálne, čo v porovnaní s predchádzajúcim rokom predstavuje zvýšenie
o 631 osôb. Nelegálne zamestnávanie bolo pritom dokázané 685 zamestnávateľom, čo
predstavuje nárast o 68%, je však potrebné uviesť, že narástol aj počet kontrolovaných osôb
o 16,5 tisíc a zamestnávateľov o 6,1 tisíc. Najčastejšie pritom šlo o firmy z odvetvia
stavebníctva, veľkoobchodu a maloobchodu a ubytovacích a stravovacích služieb. 55
55
http://karierainfo.zoznam.sk/cl/1000161/1376869/Cierna-praca-prekvita-hlavne-v-stavebnictve
25.03.2014
125
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Jedným z krokov, ktoré majú znížiť motiváciu pracovať „na čierno“, bolo aj schválenie
novely zákona o sociálnom poistení, ktorá podstatne znižuje odvody platené
zamestnávateľom pri zamestnaní dlhodobo nezamestnanej osoby počas prvých dvanástich
mesiacov.
4) Jednoduchosť participácie
Ak vychádzame zo skutočnosti,, že šedá ekonomika je založená na hotovostných platbách
a v oblasti práce „na čierno“ prináša zamestnancom i zamestnávateľom určité úspory,
participácia na nej je pomerne jednoduchá. Naznačujú to aj výsledky nami uskutočneného
dotazníkového prieskumu, podľa ktorého 64% opýtaných aspoň raz vykonalo pracovnú
činnosť, z ktorej nebola odvedená daň z príjmov, príjem 49% respondentov je tvorený
najmenej 10% príjmami zo šedej ekonomiky a 42% respondentov vynakladá mesačne
v priemere viac ako 10% v rámci platieb za tovary a služby, ktoré predstavujú zložky šedej
ekonomiky.
Jedným z hlavných dôvodov jednoduchosti participácie na šedej ekonomike sú práve
hotovostné platby. Dokonca je badať silnú závislosť medzi počtom platobných kariet na
osobu a veľkosťou šedej ekonomiky. S tým súvisí aj predikcia spoločnosti VISA v štúdii
Shadow Economy in Europe, 2013, podľa ktorej by zvýšenie počtu elektronických platieb
o 10% v aspoň štyroch po sebe nasledujúcich rokoch by mohlo mať za následok zníženie
šedej ekonomiky až o 5%.
ZÁVER
Z vyššie uvedených dôvodov vyplýva potreba sústavného sledovania šedej ekonomiky
a faktorov, ktoré ju ovplyvňujú. Vzhľadom na túto skutočnosť, je potrebné zamerať aj ďalší
výskum na detailnejšie rozpoznanie, prípadne kvantifikáciu faktorov, ktoré sa v
najvýraznejšej miere podieľajú na jej raste, použitím priamych, nepriamych, resp.
modelových metód šedej ekonomiky.
LITERATÚRA
1.
2.
3.
4.
5.
BEDNÁRIK, R. - DANIHEL, M. - SIHELSKÝ, J. 2003. Nelegálna práca v podmienkach
slovenskej spoločnosti. [online]. 2003. Bratislava: Friedrich Ebert Stiftung, zastúpenie v
Slovenskej republike, 2003. 51 strán. [citované 30.10.2013]. Dostupné na internete:
http://fesprag.ecn.cz/img_upload/72ff215dde4b7f046a6aa04d2af13196/nelegalna-pracav-podmienkach- slovenskej-spolocnosti.pdf
ENSTE, H.D. 2003. The informal economy In the eu accession Countries. [online]. 2003.
Sofia: Center for the Study of Democracy, 2003. 122 strán. [citované 30.10.2013].
Dostupné na internete:http://bit.ly/1sWS01
FASSMANN, M. – BRIGS&CO. 2007. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha
Sondy: 2007. s.17. ISBN: 8086846210
HAJNOVIČOVÁ, V. – OLEXA, M. 1998. Skrytá ekonomika. In Slovenská štatistika a
demografia. Roč. 8, č. 3 (1998), s. 4-18. ISSN 1210-1095. Bratislava: 1998.
JOHNSON S. a kol. 1999. Why do firms hide? Bribes and Unofficial Activity after
Communism 1999. [online]. 1999. Cambridge: 1999. 39 strán. [citované 2.11..2013].
Dostupné
na
internete:
http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.200.3901&rep=rep1&type=pdf
126
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
RABINOWITZ, M. 2011. Rise of the Shadow Economy: Second Largest Economy in the
world. In Forbes [online]. 2011. [20.10.2013]. Dostupné na internete:
<http://www.forbes.com/sites/benzingainsights/2011/11/07/rise-of-the-shadow-economysecond-largest-economy-in-the-world/>.
SCHNEIDER F., 2002. Hiding in the Shadows; The growth of the Underground
Economy, 2002 International Monetary Fund; ISBN: 1-58906-096-2
SCHNEIDER, F. 2012. The Shadow Economy and Work in the Shadow: What Do We
(Not) Know? [online]. 2012. Bonn: Johannes Kepler University of Linz and IZA, 2012.
73 strán. [citované 30.10.2013]. Dostupné na internete: http://ftp.iza.org/dp6423.pdf
SCHNEIDER, F. 2013. The Shadow Economy in Europe, 2013. [online]. 2013. Bonn:
Johannes Kepler University of Linz and IZA, VISA, AT Kearney, 2013. 24 strán.
[citované
2.11..2013].
Dostupné
na
internete:
http://www.visaeurope.com/en/newsroom/all_reports/european.aspx
The Shadow Economy in Europe, 2013. s. 23. [online]. [19.10.2013]. Dostupné na
internete:<http://www.visaeurope.com/en/about_us/idoc.ashx?docid=6c1cf1fd-0b404d36-a594-997f05284281&version=-1>.
http://books.google.sk/books?id=b0NRByJp0GMC&printsec=frontcover&dq=undergrou
nd+economy&hl=sk&sa=X&ei=TDxoUc_wBil0AXrxYHgBw&redir_esc=y#v=onepage&q=underground%20economy&f=false
http://alianciapas.sk/tag/podnikatelske-prostredie/ 17.03.2014
http://www.euractiv.sk/csr-spolocenska-zodpovednost/zoznam_liniek/boj-proti-korupcii000306 17.03.2014
http://karierainfo.zoznam.sk/cl/1000161/1376869/Cierna-praca-prekvita-hlavne-vstavebnictve 25.03.2014
127
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Draft Model for Assessing of Industrial Commodities
Návrh modelu pro hodnocení průmyslových komodit
Josef Novotný56
Abstract
Changes in the business environment forces companies to change their proven
techniques, to seek new solutions, create innovative approaches, design new models, combine
methods and support new industries. The aim of the the article is to propose a model when
investing in selected commodities. The reset will be the verification of the proposed model
when investing in platinum and copper. The use of this model in practice can bring the
company a competitive advantage in the market. In this article, importance of psychological
and technical analysis is supported when investing in selected industrial metals on the basis of
the proposed model commodities.
Key words: Business environment, enterprise, commodities, psychological analysis,
technical analysis, model.
Jel Classification: G10
Úvod
Dnešní podnikatelské prostředí vytváří nové možnosti pro podnikání i v odvětvích, které
nejsou pro podnik jeho hlavní podnikatelskou činností. Podniky, které generují zisky, dnes
hledají, kde nejlépe zhodnotí své volné finanční prostředky. Vlivem globalizačního procesu,
jsou prognózy budoucího vývoje tržního prostředí poměrně nestabilní a to se projevuje právě
v podnikatelském prostředí. Změny, které jsou vyvolány tržními a globalizačními vlivy,
dopadají na podniky, což se projevuje v jejich manažerském rozhodování.
Výsledkem rozhodování podniku by mělo určit, do kterých investičních instrumentů
investovat a jaké využít přístupy. Právě uplatnění netradičních přístupů nebo případně
kombinací známých přístupů může podnik přetransformovat v konkurenční výhodu na trhu.
Podniky, které se rozhodnou investovat na komoditních trzích si musí stanovit správnou
cenu pro nákup a prodej, což se u některých komodit stanovuje velice obtížně. To je hlavní
problém, který tu vzniká. Cílem článku je proto navrhnout model, který usnadní určení
správné ceny pro nákup a prodej vybraných komodit např. průmyslových kovů. Výsledkem
navrženého modelu bude jeho ověření při investování do platiny a mědi. Jedná se o kovy,
které jsou významné pro průmyslová odvětví.
Rozhodování podniku o investicích významně ovlivňuje management podniku a jeho
právní forma. Právě rozhodování o investičním záměru může vyvolat konflikt např. mezi
akcionáři majoritními a minoritními, managementem a akcionáři, věřiteli a akcionáři. Tyto
střety právě vyplývají z právní formy podniku a jsou typické pro akciové společnosti. Na
56
Josef Novotný, Ing., Ph.D., Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Ústav podnikové ekonomiky a
managementu, [email protected]
128
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
problematiku těchto konfliktů v akciových společnostech upozorňuje Sejkora, Horčička
(2014).
Rozhodnutí o změně v podnikatelském prostředí přesně vymezuje, do kterých
konkrétních investičních instrumentů se bude investovat a jaký objem finančních prostředků.
Problematikou investování se zabývají např. autoři Rejnuš (2010), Musílek (2011).
Budeme předpokládat, že management podniku přesně stanovil, do kterých investičních
instrumentů bude investovat a to do průmyslových komodit - platiny a mědi, kde důvodem
této investice může být např. využití volných skladovacích prostor. Investice budou
uskutečňovány za podpory některých částí technické analýzy s využitím přístupu
psychologické analýzy. Právě nákup a prodej těchto komodit za podpory kombinací technické
a psychologické analýzy může vytvářet konkurenční výhodu na trhu a tím dosahování lepších
ekonomických výsledků.
1. Průmyslové komodity
1.1 Platina
Je považována za jeden z nejvzácnějších kovů a má nezastupitelné místo v průmyslu a to
hlavně při výrobě např. katalyzátorů do automobilů, optických kabelů. U tohoto kovu je
problém s výrobou a těžbou. Shipman (2007, str. 99) upozorňuje na problematiku dostupnosti
této drahé komodity, kde na jednu unci platiny je potřeba vytěžit 8 až 10 tun rudy. Význam
platiny v průmyslu vyjadřuje tabulka 1.
Tabulka 1 – Vývoj poptávky po platině od roku 2007 do roku 2011 podle sektorů v tisících
uncí
Sektor
2007
2008
2009
2010
2011
4 145
3 655
2 185
3 075
3 105
Chemický průmysl
420
400
290
440
470
Elektrotechnický průmysl
255
230
190
230
230
Sklářský průmysl
470
315
10
385
555
Investice
170
555
660
655
460
2 110
2 060
2 810
2 420
2 480
Farmaceutický průmysl
230
245
250
230
230
Ropní průmysl
205
240
210
170
210
Jiné
265
290
190
300
355
8 270
7 990
6 795
7 905
8 095
Autokatalyzátory
Klenotnictví
Celkem
Zdroj: [Měšec, 2014]
129
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
1.2Měď
Je využívána hlavně pro výrobu elektrických produktů kvůli své výborné vodivosti. Další
důležitou předností tohoto kovu jeho antikoroznost a je biostatická, což neumožňuje bakteriím
se usazovat na povrchu. (Shipman, 2007)
Měď sice není tak vyhledávaná pro investování, avšak její obliba mezi investory je na
vzestupu. Tento kov dělí investory do dvou skupin a to na pesimisty a optimisty. Pesimisti
tvrdí, že její potenciál byl již vyčerpán a vychází z cenového vývoje tohoto drahého kovu za
poslední rok. Na druhou stranu optimisté doporučují investovat do této komodity pro její
široké uplatnění ve výrobě při výrobě slitin bronzu a mosazi. (Investujeme, 2014)
Problematikou investování na komoditních trzích se zabývají i další autoři jako je např.
Rogers (2008), Nesnídal, Podhajský (2007), Loader (2002).
2. Technická a psychologická analýza
Pro investování do komodit je vhodné využívat některé části akciových analýz, jako jsou
analýzy technické a psychologické. Ačkoli se dále využívá i analýza fundamentální, která
stanovuje vnitřní hodnotu akcie, což se u komodit určuje velice obtížně.
Podnik, který bude investovat do komodit, bude hledat vhodný okamžik pro nákup
a taktéž i pro prodej, aby co nejvíce zhodnotil svoje investice do vybraných průmyslových
kovů, proto je větší význam kladen na kombinaci některých částí technické a psychologické
analýzy. Význam pořadí jednotlivých analýz při investování zobrazuje obrázek 1.
Obrázek 1 – Význam pořadí analýz při investování
Zdroj: vlastní zpracování
2.1 Technická analýza a její využití při investování do komodit
Technická analýza je založena na publikovatelných tržních datech, které vyjadřují kurzy,
hodnoty indexů včetně objemů obchodů. Tato analýza vychází z předvídání a odhadování
okamžiků, které mohou nastat. Jedná se o nejstarší analýzu, která se zabývá cenovým
130
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
vývojem nejen akcií, měn, ale právě i komodit. Impulzem pro technickou analýzu byl vznik
komoditních trhů s rýží v Asii v 18. století. (Veselá, 2007)
Cílem technické analýzy je zachytit pomocí grafického znázornění vývoj kurzů akcií,
měn a komodit s využitím indexů a analýz jednotlivých grafických znázornění a tím získat
budoucí směry vývoje sledovaných investičních instrumentů. (Rejnuš, 2001)
Jednou ze součástí technické analýzy jsou supporty a resistence, které podnik může využít
při investování do průmyslových kovů. Tyto dvě slova charakterizují důležitý okamžik na
trzích, kde supporty označují hranice dolních hodnot a resistence horních hodnot. (Štýbr,
2011) (Nesnídal, Podhajský, 2007) Hodnoty pro tyto hranice získáme z minulosti, které jsou
zobrazeny na obrázku 2.
Obrázek 2 – Supporty a resistence
Zdroj: vlastní zpracování
2.2 Psychologická analýza a její využití při investování do komodit
Je založena na lidském prvku a vychází z lidské psychiky, která se řídí emocemi. Právě
touha po zisku může přerůst v chamtivost, lakotu, hamižnost a racionální uvažování investora
je zatlačeno zcela do pozadí. Psychologické faktory jsou přítomné každý den a čas od času se
stávají nebezpečné jak pro investory, ale i celé ekonomiky států jako např. hypotéční finanční
krize, kterou doprovázela touha mít za každou cenu nemovitost.
Problematikou psychologické analýzy a jejich přístupů se zabývala řada autorů, kde
někteří z nich vytvořili vlastní přístup. Jako je např. přístup podle Le Bona (1994), Keynese
(1963), Drasnara (1995), Kostolanyho (2000).
Právě Kostolanyho přístup je často zmiňován a využíván při investování do investičních
instrumentů. Dělí investiční publikum do dvou hlavních skupin a to na hráče a spekulanty.
Hráči neboli neprofesionální investoři (roztřesené ruce) tvoří většinu publika tj. 90 % těch,
kteří chtějí rychle zbohatnout. Jejich investiční chování je spojeno s masovým davem, když
hodně investorů nakupuje, nakupují také a opačně. Spekulanti (pevné ruce), kterých je cca
10 %, nepodléhají vlivu masových davů výprodejů a nákupů, ale vychází ze svých
sofistikovaných zkušeností, mají vlastní názory a myšlenky, které predikují úspěch, ale
zpravidla v delším časovém horizontu. (Musílek, 1999)
Kostolany (2000) vychází z věčného koloběhu burzy, který je vyjádřen na obrázku 3, kde
kurzy se časem vyvíjejí stejným způsobem a to neustále dokola. Pokud jsou kurzy opravdu
nízko, jsou investoři ochotni investovat málo peněz do investičních instrumentů. U investorů
je pesimistická nálada, která vychází z ekonomické situace na trhu, a investiční instrumenty
jsou od neprofesionálů vyprodávány právě k profesionálům a ti nakupují tyto instrumenty od
bodu B1 do A1, tedy instrumenty podhodnocené, jejichž hodnota je pod vnitřní hodnotou.
131
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Po určitém čase se mohou dostavit pozitivní zprávy o výnosech a ziscích, které se
nesnížily tak, jak se předpokládalo a to se projevuje i v ekonomice. Dochází k částečnému
oživení ekonomického poklesu a o akcie se začínají zajímat neprofesionální investoři, kde
část z nich nakupuje, ale již za rostoucí ceny od bodu Y do bodu A1.
Z počátku se kupuje málo, stále je na trhu pesimistická nálada, ale růst trhu tento
pesimismus tlumí. Začínají se objevovat noví investoři a kurzy se vyvíjí pozitivním směrem,
mizí pesimistická nálada s uskutečněnými novými nákupy a objevuje se optimismus. Vývoj
kurzů doprovází i vývoj ekonomický a investoři se nachází v čekací fázi tedy v bodě A2.
Optimistická nálada stále roste, její prvky se projevují v nově příchozích kupujících
a spekulantech. Nákupní euforie roste a s ní i kurzy. Investoři si nepřipouští možná rizika
s rostoucí optimismem a předpokládají, že kurzy dále porostou. Zde dochází k přechodu
z fáze čekací z A2 na prodávající A3.
V poslední fázi to je z A3 do B3 profesionální investoři prodali svoje akcie
neprofesionálům, dojde k zastavení růstu akcií v bodě X. Začínají se objevovat negativní
zprávy např. v podobě nižších zisků a poklesu dividend. Objevuje se panika na trhu, která je
podpořena poklesem kurzů, strachem a začátkem výprodeje cenných papírů ze strany
neprofesionálních investorů od bodu X až do bodu Y.
Doporučení pro investory od B1 do Y nakupovat obezřetně, kurzy mohou klesnout pod
bod Y anebo dokonce firma může opustit trh např. z ekonomických důvodů. Opravdu
nakupovat od bodu Y do A1, kdy kurz se bude rovnat vnitřní hodnotě. Jakmile se kurz dostane
nad vnitřní hodnotu akcie, vyčkávat než se kurz dostane do bodu A3. Od bodu A3 do bodu
B3 prodat co nejvíce instrumentů. V bodě B2 podržet neprodané instrumenty a čekat až se opět
kurz dostane nad vnitřní hodnotu, tzn. do fází A2 a A3.
Obrázek 3 – Věčný koloběh burzy
Zdroj: vlastní úprava podle Kostolanyho (2000)
132
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
3. Vytvoření modelu komodit při investování do průmyslových kovů
Jednou z možností investování do průmyslových kovů je využití modelu komodit, který
určuje správné ocenění vybraného kovu. Je obdobou vnitřní hodnoty akcie. Model je složen
z některých vybraných částí technické analýzy a je podpořen psychologickou analýzou a to
přístupem podle Kostolanyho. Grafické znázornění modelu je vidět na obrázku 4.
Obrázek 4 – Model komodit
Zdroj: vlastní zpracování
Model komodit se opírá o některé části technické analýzy a to čárového grafu, který je
doplněn o supporty (dolní hranice) a resistence (horní hranice), dále je doplněn
o psychologickou analýzu a to věčný koloběh burzy podle Kostolanyho, kde těchto koloběhů
v obrázku je několik a slouží k určení správné ceny průmyslového kovu.
Postup konstrukce modelu komodit:
1. z nejvyššího bodu na resistenci a posledního známého kurzu se vytvoří diagonála,
2. zjistí se průsečík se supportem,
3. z průsečíku na supportu diagonály se vztyčí kolmice,
4. zjistí se průsečík kolmice a resistence,
5. průsečík se spojí s diagonálou s nejnižší hodnotou na supportu,
6. průsečíkem obou diagonál se proloží přímkou správného ocenění, která vytyčuje
nadhodnocené a podhodnocené vybrané investiční instrumenty.
3.1 Využití modelu komodit v praxi při investování do mědi a platiny
Využití modelu bude aplikováno při investování do průmyslových kovů a to platiny
a mědi za zvolený časový horizont.
Na obrázku 5 je využití modelu komodit, na kterém je vyjádřen průběh mědi za rok od
15. 4. 2013 do 14. 4. 2014 za jeden kilogram v českých korunách. Na dalším obrázku 6 je
využit stejný model jako u mědi, avšak u jiného průmyslového kovu a to platiny ve stejném
časovém horizontu a ve stejných peněžních jednotkách jako u mědi, ale v jiných váhových
jednotkách a to uncích.
133
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Obrázek 5 – Využití modelu komodit při investování do mědi
Zdroj: vlastní úprava podle Kurzy (2014)
Obrázek 6 – Využití modelu komodit při investování do platiny
Zdroj: vlastní úprava podle Kurzy (2014)
Jak vyplývá z obrázku číslo 5, při investování do mědi se podle modelu komodit
v současné době nabízí investovat do tohoto průmyslového kovu, protože je podhodnocený.
Pro investory to znamená kupovat nebo neprodávat v současnou chvíli. Na druhou stranu
u dalšího průmyslového kovu a to platiny model vykazuje, že se jedná o nadhodnocenou
komoditu a proto by investoři měli prodávat nebo nekupovat tento vybraný kov.
3.2 Diskuze k modelu
Jako většina modelů, tak i model komodit má určitá úskalí. Využití modelu je proto
založeno na splnění těchto podmínek:
 je třeba zvolit vhodný časový průběh např. rok,
 model je možné využít u kovů, které mají nějakou historickou sledovanost
a vykazují grafické zobrazení,
 v případě, že dojde ke změně resistence nebo supportů, potom dojde i ke změně
správné ceny,
134
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014

může trvat nějakou dobu např. měsíc, rok než se nad nebo pod bodem diagonály
začne kurz vybraného kovu vyvíjet.
Přes uvedené problémy je model možné snadno využít v praxi při investování nejen do
vybraných průmyslových kovů.
Závěr
Pokud podnik začne využívat netradiční přístupy, kombinace a modely může mu to
přinést konkurenční výhodu na trhu. Tato výhoda se může promítnout do tržeb, zisku, snížení
nákladů apod. Právě vytvoření modelu komodit lze považovat za netradiční přístup při
investování do komodit s využitím některých částí psychologické a technické analýzy.
Přestože je model založen na splnění určitých předpokladů, je možné ho využít v praxi,
v případě, že budou popsané podmínky splněny. To potvrzují uvedené praktické příklady
u vybraných průmyslových kovů a to mědi a platiny. Stejně jako u akcií a jiných investičních
instrumentů je třeba určit vhodný okamžik pro prodej a nákup, což usnadňuje model komodit.
Dále je třeba vycházet z poznatků o investování do průmyslových kovů. Rozhodnutí
managementu o investování do vybraných komodit podle navrženého modelu lze považovat
za nový přístup při investování a tím i změny v podnikatelské činnosti ve společnosti.
Měď a platina představují atraktivní investice pro podnik, ale i další investory. Touto
investicí podnik rozšiřuje svoje portfolio majetkových aktiv, které může v budoucnu využít
při ručení nebo při žádosti o úvěr. Dále tímto krokem může podnik diverzifikovat riziko,
protože se jedná o likvidní kovy, které jsou důležité pro průmysl a podnik je může téměř
kdykoli prodat.
Zdroje
1. DRASNAR, G. Hazardní hry úvod do spekulace s cennými papíry. Praha: Academia,
1995. 108 s. ISBN 80-200-0510-2
2. INVESTUJEME [online]. Měď jako investice ano či ne [cit. 2014-04-02]. Dostupné z:
http://www.investujeme.cz/med-jako-investice-ano-ci-ne/
3. KEYNES, J., M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha: Československá
akademie věd, 1963. 386 s.
4. KOSTOLANY, A. Kostolanyho burzovní seminář pro kapitálové investory a spekulanty.
Havlíčkův Brod: Mirage Distribution, 2000. 208 s. ISBN 80-238-5969-2
5. KURZY [online]. Měď [cit. 2014-04-15]. Dostupné z:
http://www.kurzy.cz/komodity/index.asp?A=5&idk=28&curr=CZK&on=0&unit=1
kg&lg=1
6. KURZY [online]. Platina [cit. 2014-04-15]. Dostupné z:
http://www.kurzy.cz/komodity/index.asp?A=5&idk=36&od=15.4.2013&do=14.4.2014&
curr=CZK
7. LE BON, G. (1994). Psychologie davu. Praha: Kra, 1994. 159 s. ISBN 80-901527-8-3
8. LOADER, D. Understanding the Markets. Oxford: Butterworth-Heinemann, 2002. 186 p.
ISBN 0-7506-5465-1
9. MĚŠEC [online]. Chcete investovat místo zlata zkuste platinu [cit. 2014-04-02].
Dostupné z: http://trhy.mesec.cz/clanky/chcete-investovat-misto-zlata-zkuste-platinu/
10. MUSÍLEK, P. Finanční trhy a investiční bankovnictví. Praha: ETC Publishing, 1999. 852
s. ISBN 80-86006-78-6
135
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
11. MUSÍLEK, P. Trhy cenných papírů. Praha: EKOPRESS, 2011. 520 s.
ISBN
978-80-86929-70-5
12. NESNÍDAL, T., PODHAJSKÝ, P. Obchodování na komoditních trzích průvodce
spekulanta. Praha: Grada Publishing, 2007. 200 s. ISBN 80-247-1851-0
13. REJNUŠ, O. Teorie a praxe obchodování s cennými papíry investice do cenných papírů,
světové kapitálové trhy, specifika soudobého kapitálového trhu České republiky. Brno:
Computer Press, 2001. 257 s. ISBN 80-7226-571-7
14. REJNUŠ, O. Finanční trhy. Ostrava: KEY Publishing, 2010. 659 s.
ISBN
978-80-7418-080-4
15. ROGERS, J. Žhavé komodity jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových
trzích. Praha: Grada Publishing, 2008. 240 s. ISBN 978-80-247-2342-6
16. SEJKORA, F., HORČIČKA, A. Náklady zastoupení a dividendy. Mezinárodní vědecká
konference – Hradecké ekonomické dny 2014. Sborník recenzovaných příspěvků – Díl
III. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014. 476 s.
ISBN 978-80-7435368-0
17. SHIPMAN, M. Komodity jak investovat a vydělat. Brno: Computer Press, 2007. 133 s.
ISBN 978-80-251-1866-5
18. ŠTÝBR, D. Začínáme investovat a obchodovat na kapitálových trzích. Praha: Grada
Publishing, 2011. 160 s. ISBN 978-80-247-3648-8
19. VESELÁ, J. Investování na kapitálových trzích. Praha: ASPI, 2007. 704 s.
ISBN
978-80-7357-297-6
136
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Nové výzvy pre konkurenčné spravodajstvo v strategicom
rozhodovaní podnikov
New Challenges For Competitive Intelligence In Strategic
Decision Making Of Companies
František Okruhlica57, Štefan Marsina58
Abstract
This paper relates to present issues of the application of Competitive Intelligence in
strategic decision making of companies. In the introduction, we defined the term Competitive
Intelligence theoretically, and described its functions and fields which it covers. The aim of
this paper is to bring attention to new challenges in competitive intelligence, caused by effort
of companies to eliminate the risk of strategic shift, as a result of quick innovative changes in
the competitive environment. In conclusion, we show a practical significant example in the
global technological sector and the example of a successful Czech company Linet Group SE.
Both are literally examples of a military engagement to have competitive changes under
constant strategic control.
Key words: Corporate Strategy, Risk of Strategic Drift, Competitive Intelligence,
Competitor & Partner Intelligence, Market & Technical Intelligence, Technological Sector
Jel Classification: D21, L25, M21
ÚVOD
Globálne podmienky podnikania sa zásadne zmenili pod vplyvom všestranného
a masového využívania informačných a komunikačných technológií, deregulácie a prelínania
sa odvetví. Dynamika súčasnej konkurencie dosiahla úroveň, kedy predovšetkým inovácie a
skracovanie životného cyklu stratégií podnikov, zabezpečujú podnikateľský úspech. Inovačné
stratégie integrujú úsilie splniť ciele prostredníctvom celej škály realizovaných projektov.
Väčšina podnikov naďalej zotrváva v tradičnom plánovitom prístupe k strategickému
rozhodovaniu, pričom nedostatočne využíva nástroje zabezpečenia kriticky dôležitých
informácií. V súčasnosti strategické rozhodovanie si vyžaduje spracovanie odvodených
relevantných informácií, potrebných pre zhodnotenie rastového potenciálu podniku, či včasné
varovanie pred náhlymi zlomovými inovačnými tendenciami na konkurenčných trhoch.
Permanentné presadzovanie konkurencieschopnosti a zníženie rizika zlyhania predstavuje
strategický cieľ každej organizácie, ktorá má záujem na svojom podnikateľskom úspechu.
Jednou z nevyhnutných podmienok jej dosiahnutia je uplatnenie znalostnej disciplíny
manažmentu, a to konkurenčného spravodajstva na strategickej úrovni. Manažment musí mať
jasnú predstavu, aké informácie potrebuje, kde ich získa a transformuje ich na znalosti tak,
aby sa mohol kvalifikovane rozhodovať. Konkurenčné spravodajstvo je založené na
profesionálnom budovaní základne pre celý podnikateľský spravodajský systém vo vnútri
57
doc. PhDr. František Okruhlica, PhD., Univerzita Komenského v Bratislave, Fakulta managementu, Katedra
stratégie a podnikania, príspevok v rámci projektu VEGA č. 1/0933/14
58
Ing. Štefan Marsina, PhD., Ekonomická univerzita v Bratislave, Fakulta podnikového manažmentu, Katedra
manažmentu, príspevok v rámci projektu VEGA č. 1/0933/14
137
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
organizácie, zdieľanie znalostí, a čo je v súčasnosti mimoriadne dôležité – odhaľovať slabé
signály trendov (príležitosti a hrozby) v konkurenčnom prostredí.
Súbežne s týmito procesmi sa rozvíja aj teoretická základňa, ktorá plní nezastupteľnú
úlohu v tom, že rozvíja prístupy v hodnotení zmien konkurenčného prostredia. K významným
autorom, ktorí prispeli už v 80. rokoch 20. storočia k rozvoju teorie konkurenčného
spravodajstva, patrí predovšetkým M. Porter59, ktorý inicioval vnímanie konkurencie ako
predmetu sústavneho poznania. V danom období sa k nemu priradil L. Fuld60, ktorý odporučil
hodnotiaci systém pre výber, zhromažďovanie a analýzu informácií pre potreby
konkurenčného spravodajstva a prispel k formovaniu jeho etického kódexu. Do väčšej hĺbky
rozpracováva spravodajský proces L. Kahaner61, pričom zvýrazňuje interdisciplinárne
riešenie problémov. Osobitnú pozornosť pútajú Ch. Hall a B. Bensoussan62 presvedčivým
zdôvodnením zavedenia metód konkurenčného spravodajstva do podnikovej praxe a
analýzami v austrálskych spoločnostiach. Významným počinom z pohľadu nášho príspevku je
práca D. Blenkhorna a C. Fleishera63 k uplatňovaniu konkurenčného spravodajstva pri
globálnom podnikaní. Významne prispel J. Herring64 k vymedzeniu kľúčových tém
spravodajstva v troch základných kateóriách. A. Grove65 upozornil burcujúcim spôsobom na
potrebu určitého strachu vrcholového manažmentu ako nástroja na eliminovanie možnej
nepripravenosti, či podcenenia existujúcej a budúcej konkurencie.
Oblasťou konkurenčného spravodajstva sa zaoberajú aj českí ekonómovia, ku ktorým
nesporne patrí Z. Molnár66, ktorý ponúka komplexný pohľad na konkurenčné spravodajstvo,
pričom zdôrazňuje význam konkurenčného spravodajstva v súčasnom turbulentnom prostredí.
F. Bartes67 chápe konkurenčné spravodajstvo ako systémovú aplikačnú disciplínu. Nemožno
ani obísť prínos J. Jiráska68 k vysvetleniu vzťahu inovácie podnikania a konkurenčného
spravodajstva. V Slovenskej republike nebola vydaná ucelená monografia k danej
problematike.
Uvedení
autori
pristupujú
k problematike
konkurenčného
spravodajstva
interdisciplinárne, pretože systematicky využívajú rad samostatných vedných disciplín, ako
management, informatika, psychológia, knihoveda, logika, či etika. Osobitný dôraz je kladený
na strategický management, čo je predmetom nasledujúcej časti.
Strategické rozhodovanie v podmienkach rýchlych zmien
Dominantným znakom dlhodobého vývoja rozvinutých aj rozvíjajúcich sa ekonomík je
globalizácia, ktorá zásadným spôsobom ovplyvňuje kvalitu konkurencie. Dynamické zmeny a
neistoty posledných dvoch dekád testujú celý rad metód a nástrojov strategického riadenia.
Zrýchľujúce sa tempo a frekvencia cyklických zmien priniesli pre proaktívne podniky
významné príležitosti, no pre nepripravené podniky sa stali hrozbou. Prítomnosť je čoraz
menej spoľahlivým sprievodcom pre prekvapujúcu a nespojitú budúcnosť. Radikálne sa
skrátilo striedanie obdobia relatívne kľudného inkrementálneho rastu, kedy sa dali korigovať
chyby v plánovanom rozvoji, s obdobím zásadnej zmeny, kedy už zlyhávajú poučenia
z minulosti. Skracovanie životných cyklov stratégií až k trom rokom zasiahlo všetky odvetvia
59
Porter, 1980
Fuld, 1985, 1995
61
Kahaner, 1997
62
Hall-Bensoussan, 2007
63
Blenkhorn-Fleisher, 2005
64
Herring, 2006
65
Grove, 1997
66
Molnár, 2012
67
Bartes, 2007
68
Jirásek, 2003
60
138
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
nefinančného podnikania, najmä technologický sektor, elektrotechniku, strojárstvo,
energetiku, či farmaceutický priemysel.
Úspešný podnik tradične pristupuje k prírastkovým zmenám stratégie, pretože
momentálne vysoko zisková stratégia mu umožňuje udržiavať náskok pred konkurentmi.
Celkovo tento adaptívny prístup však skrýva riziká pri nespojitých zmenách, čo poznáme
v odbornej literatúre pod pojmom strategický posun, ako ho uvádzame na obrázku 169.
zmena
prostredia
miera zmeny
strategická
zmena
5
3
2
1
4
fáza 1
fáza 2
inkrementálna zmena
kolísanie
fáza 3 a 4 čas
transformačná zmena,
alebo zrútenie
Obrázok 1. Riziko strategického posunu
Zdroj: Upravené podľa Johnson, Scholes, Wittington, 2005
Obrázok 1. poukazuje na vznik určitého druhu strategického posunu, pri ktorom top
manažment podniku ani nemusí postrehnúť, že ním aktuálne realizovaná stratégia zaostala za
zmenami v konkurenčnom prostredí. Nastáva zložitá situácia pre podnik, pretože podcenenie
slabých signálov nastupujúceho posunu zvyšuje riziko jeho nezachytenia vo fáze 1. Sivá farba
označuje skrátenie inkrementálneho obdobia v dôsledku zrýchľovania zmien v konkurenčnom
prostredí. Väčšina podnikov neskoro zaregistruje, že prostredie sa zmenilo natoľko, že si to
vyžaduje transformačnú zmenu vo vlastnej stratégii. To rozkolíše stratégiu natoľko, že narúša
výkonnosť bez jasného pokračovania, čo znamená kritickú hrozbu pre podnik. Vysvetlením
strategického posunu zdôrazňujeme delikátnosť hranice, na ktorej sa dnešný podnik nachádza
pri tvorbe svojej stratégie.
Podnik je teda dnes nútený hľadať kvalitatívne nové prístupy k strategickému procesu a
permanentne prehodnocovať svoju konkurenčnú pozíciu, ako aj zachytávať relatívne slabé
signály zmien na trhu prostredníctvom systému včasného varovania. Bez toho ťažko
nasmeruje inovačné procesy na presadzovanie konkurenčných výhod. Najmä japonské,
americké, kórejské a európske korporácie veľmi rýchlo pristúpili k vytvoreniu informačného
systému na vyhodnocovanie konkurenčného prostredia. V poslednom desaťročí navyše
posilnili obranu voči nelegálnej špionáži mnohých čínskych spoločností.
69
Johnson, Scholes,Wittington, 2005
139
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
To si vyžiadalo potrebu špecifických informácií, idúcich ďaleko nad rámec bežných
informácií, získaných z analýz, realizovaných v procese tvorby podnikových konkurenčných
stratégií. Z tohto dôvodu najmä veľké podniky začali začleňovať do svojej organizačnej
štruktúry útvary s touto agendou, známe ako útvary konkurenčného spravodajstva70.
Vymedzenie pojmu konkurenčné spravodajstvo
Tak ako v mnohých iných prípadoch, aj v prípade používania pojmu konkurenčné
spravodajstvo sa stretávame s nejednotnosťou výkladu. Pojem konkurenčné spravodajstvo
(anglicky Competitive Intelligence, CI) je navyše často pejoratívne spájané s priemyselnou
špionážou, čo je v rozpore s jeho podstatou. Podľa medzinárodnej organizácie Profesionáli
pre strategické a konkurenčné spravodajstvo (Strategic and Competitive Intelligence
Professionals, SCIP) ide o „systematický, legálny a etický proces zberu, zisťovania,
monitorovania, analýz a organizovania informácií o konkurenčných podnikoch, o externom
prostredí a vlastnom podniku, ktoré sú následne analyzované tak, aby podporili odhalenie
slabých a silných stránok konkurencie, aby dešifrovali ich strategické zámery a prijali správne
strategické rozhodnutie, ktoré pomôže zvýhodniť vlastný podnik voči konkurencii“71.
Predmet konkurenčného spravodajstva
V podnikateľskej praxi sa dáva konkurenčné spravodajstvo obvykle do súvislosti
s podnikateľským spravodajstvom (Business Intelligence, BI). Podnikateľské spravodajstvo
obsahuje všetky procesy celého cyklu spravodajstva s podporou informačného systému, ako
do vnútra podniku, tak navonok. Cieľom podnikateľského spravodajstva je účinne
podporovať všetky rozhodovacie procesy v internom prostredí podniku. Úlohou
konkurenčného spravodajstva je svojou orientáciou na externé prostredie podporovať
predovšetkým strategické rozhodovanie vrcholového manažmentu a správnych orgánov.
Konkurenčné spravodajstvo predstavuje systematický, legálny a etický proces monitorovania
a získavania dát a informácií v rôznych oblastiach externého prostredia, ako to uvádzame na
obrázku 2.
Znalostný
management
Podnikateľské spravodajstvo
Spravodajstvo
konkurencie a
partnerov
SKLAD
DÁT
&
VYŤAŽENIE
Etické
spravodajstvo
Spravodajstvo
zákazníkov a
trhov
Spravodajstvo
talentov
Konkurenčné spravodajstvo
Spravodajstvo
trendov na trhu
a techniky
Spravodajstvo
financií
Spravodajstvo
včasného varovania
Spravodajstvo
defenzívne a
ofenzívne
SPRACOVANIE
DÁT
Obranné
spravodajstvo
Obrázok 2. Konkurenčné spravodajstvo ako súčasť podnikateľského spravodajstva
Zdroj: vlastné spracovanie
70
71
Bartes, 2009
Bartes, 2009
140
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
V rámci procesov konkurenčného spravodajstva je zabezpečovaný rad oblastí konkurenčného
spravodajstva. Patrí sem spravodajstvo o konkurentoch a obchodných a strategických
partneroch (Competitor & Partner Intelligence), spravodajstvo o súčasných a budúcich
zákazníkoch a trhoch krajín podnikateľského záujmu (Customer & Country Intelligence),
spravodajstvo o talentoch vo svojom a príbuzných odvetviach (Talent Intelligence),
spravodajstvo o technickom vývoji, trendoch a slabých signáloch zásadných zmien na trhu
(Market & Technical Intelligence), spravodajstvo o finančnej situácii konkurencie a partnerov
(Financial Intelligence) a spravodajstvo v oblasti ochrany vlastných informácií a získavania
informácií zvonka (Defence & Offence Intelligence).
Aby boli procesy v rámci cyklu podnikateľského spravodajstva, počnúc napĺňaním dátového
skladu (Data Warehouse), následným vyťažením informácií z dát (Data Mining)
a spracovaním informácií do znalostí (Data Processing) pre potreby vrcholového manažmentu
v podobe spravodajských správ (Intelligence Reports), je potrebné, aby podnik tomu
prispôsobil organizačnú architektúru. Menší podnik sa obvykle spolieha na externé
špecializované agentúry, no korporácie zriaďujú špecializované útvary pre komplexné potreby
podnikateľského spravodajstva. Patrí sem aj vytvorenie systému včasného varovania (Early
Warning Intelligence), ktorého úlohou je včas identifikovať slabé signály zmien ešte
v počiatočnom štádiu. Medzi typické signály patria napríklad zmeny v demografii, dopady
výskumu a vývoja na zmeny v preferenciách na trhu, zmeny vo finančnej pozícii konkurentov
a potenciálnych partnerov, vývoj marže, zmeny v trhovej kapitalizácii konkurentov a
podobne. Podnikateľské pravodajstvo by nemalo ohroziť reputáciu svojho podniku, a preto by
malo získavať dáta a informácie z legálnych zdrojov a vyhnúť sa podvodom a korupcii
(Ethical Intelligence)72. Mimoriadne dôležitou oblasťou, ktorá súvisí s etickým
spravodajstvom, je systém minimalizácie úniku dát a informácií z podniku ku konkurencii
(Counter Intelligence). Práca špecialistu konkurenčného spravodajstva vyžaduje vysoký
stupeň skúseností, znalostí a schopností odhaľovať slabé signály zmien v prostredí, pretože je
limitovaný vlastným pohľadom, takzvaný mentálnym modelom (Knowledge Management).
Aby boli zabezpečené podmienky rýchlej reakcie na zmeny alebo získať líderskú pozíciu vo
svojom odvetví, či vytvoriť úplne nový trh, si vyžaduje významne sa zamerať na predikčné
metódy konkurenčného spravodajstva.
Prípad globálny technologický sektor
Ako sme uviedli, v súčasnosti sa frekvencia cyklických zmien zrýchľuje a radikálne sa
skracuje striedanie relatívne kľudného rastu s obdobím zásadnej zmeny. Tejto dynamike sa
prispôsobuje podniková prax najmä v technologickom sektore, kde top manažment skracuje
obdobie svojej stratégie na minimálne možné obdobie, spravidla tri roky. Rozhodujúcim
faktorom úspechu sú v takom prípade krátke inovačné časy a efektívny inovačný systém73.
Technologický sektor sa najdynamickejšie rozvíja spomedzi všetkých odvetví, čo sa prejavuje
v nebývale ostrom vnútornom konkurenčnom boji. Lídrami sektoru sú spoločnosti Google,
Apple a Microsoft, avšak majú rad mimoriadne ambicióznych vyzývateľov v korporáciách
ako Samsung, IBM, Intel, AMD, Facebook, Yahoo!, Panasonic, Sharp, Ericsson, Amazon,
Alibaba, Lenovo, Qualcomm, či Oracle. Po zásadnej reštrukturalizácii majú šance na
zlepšenie svojej konkurenčnej pozície Nokia, Sony, Motorola, RIM, Eastman Kodak. Do
konkurenčných pozícií sa tlačia ázijské spoločnosti ako Huawei, Baidu, ZTE, LG Electronics,
HTC, AsusTeK.
72
73
Kašík, 2013, Weinstein, 2011
Huľvej, 2010
141
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Z uvedeného vyplýva predpoklad, že pre konkurenčný úspech v tomto sektore zohráva
kľúčové postavenie konkurenčné spravodajstvo. Prvom rade ide o profesionalne zvládnutie
všetkých fáz spravodajského cyklu (Intelligence Cycle, IC). V prvej fáze spravodajského
cyklu je to vymedzenie kľúčových tém spravodajstva (Key Intelligence Topics, KIT), akými
sú napríklad zmeny v technológiách, ochrana intelektuálnych práv, získavanie nových
príležitostí pre rast podniku, možnosti posilniť trhovú pozíciu, možnosti vstupu na nové trhy a
do iných odvetví (Herring, 2006, Molnár, 2012).
Kritickým priestorom v tomto sektore, ktorý sa vyznačuje mimoriadne rýchlymi a náročnými
inováciami, sa stala patentová ochrana. Technologické spoločnosti registrujú vysoký počet
nových patentov, ktoré konkurenti pri vývoji nových produktov ani nie sú často schopní
kontrolovať. V tomto prípade zohráva dôležitú úlohu spravodajstvo trendov na trhu
a techniky, ktorý umožňuje spoločnosti predísť porušeniu duševného práva konkurenta
a zároveň chrániť vlastné patenty. V posledných piatich rokoch však vyvolali fakticky všetky
korporácie spory o patenty v snahe v prvom rade oslabovať konkurenčnú pozíciu rivalov.
Sprievodným negatívnym javom sú agresívne praktiky takzvaných patentových „trollov“,
teda špekulantov, ktorí technológie neprodukujú, ale skupujú patenty za účelom vyberania
licenčných poplatkov. V tomto roku však môžeme registrovať pozitívne dopady týchto
sporov, pretože veľkí výrobcovia medzi sebou postupne pristupujú k dohodám a poskytujú si
krížovo licencie, za čo platia nízke licenčné poplatky.
V tejto súvislosti je dôležité uviesť, že veľké spoločnosti využívajú mimoriadne veľký objem
svojich finančných zdrojov na prevzatia najmä malých inovatívnych firiem, o ktoré majú
záujem z dôvodu strategickej synergie (sú vlastníci chýbajúcich patentov, či perspektívni
konkurenti), ako aj zlepšiť pozíciu v patentových sporoch, na čo využívajú spravodajstvo
konkurentov a partnerov. Osobitné postavenie má spoločnosť Google, ktorú môžeme nazvať
ako projektovo-orientovaný podnikateľský ekosystém vo vnútri podniku (Okruhlica, Marsina,
2012). Podľa vyjadrenia A. Riedmattena sa kreatívni zamestnanci tejto spoločnosti
„neobávajú konkurentov, ale človeka, ktorého nepoznajú, ale ktorý sedí v garáži a objavuje
technologickú novinku. Aj preto Google kupuje všetko, čo vidí“ (Kalish, Riedmatten.
Ringquist, 2013). Práve A. Grove upozorňoval na potrebu priam vojenského nasadenia, až
paranoje, mať konkurenčné zmeny pod neustálou kontrolou (Grove, 1997). Google tak
nakupuje ročne desiatky firiem, aby urýchlilo realizáciu svojich inovačných projektov a
strategických zámerov. Podobne postupujú všetci jeho bezprostrední konkurenti, pričom
v globálnom meradle vstupujú do všetkých tradičných odvetví poľnohospodárstva, priemyslu
a služieb, napríklad automotive (Blenkhorn, Fleisher, 2005).
Prípad LINET Group SE
Zakladateľ českej spoločnosti Linet Group SE (ďalej Linet) so sídlom v holandskom
Dordrechte a v súčasnosti jej výkonný riaditeľ Zbyněk Frolík je rodený podnikateľ. Vo
funkcii námestníka technického odboru v motolskej nemocnici v Prahe vďaka svojmu
vizionárstvu objavil na trhu strategickú medzeru. Videl problémy s nemocničnými lôžkami
a rozhodol sa ich súkromne vyrábať. V roku 1990 založil podnik Linet v polorozpadnutom
statku v Želevčiciach. Zároveň sa dohodol so strategickým investorom, nemeckou firmou
Wissner Bosserhoff, ktorá polovičným kapitálovým vstupom pomohla v jeho rýchlom raste.
Z. Frolík zapojil do misie a vízie nielen kreativitu svojich zamestnancov, ale aj skúsenosti a
znalosti zákazníkov na trhu, najmä manažment nemocníc, lekárov a zdravotných sestier
(spravodajstvo zákazníkov a trhov), pričom angažoval významné kapacity českej vývojovej
142
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
a designerskej základne. Tento prístup pokladáme za unikátne strategické rozhodnutie.
Predmet činnosti Linet postupne rozšíril o nemocničné zariadenia (Linet, 2014).
Linet si uvedomil, že len permanentnými inováciami získa konkurenčnú výhodu voči
konkurentom z vyspelých a rozvíjajúcich sa ekonomík, najmä v USA, Európe a Ázii. Dnes je
Linet vlastníkom desiatok patentov na ochranu unikátnych riešení svojich nemocničných
lôžok, vybavených technológiami. Linet expandoval na globálne trhy a v súčasnosti ako tretia
najväčšia spoločnosť vo svete pôsobí vo viac než 90 krajinách, kde umiestňuje 86 %
produkcie (Linet, 2014).
Linet ako jedna z mála českých firiem dôsledne pracuje s databázami celosvetových verejne
prístupných patentov (Vitalmonitor, Espacenet.com s desiatkami miliónov objavov a
technických riešení). Linet vytvoril špecializovaný útvar, ktorý plní aj funkcie spravodajstva
trendov na trhu a techniky na vyhľadávanie inšpirácie pre podnikové inovácie a prípravu
vstupu na nové trhy.
Napríklad vstup na náročný trh v USA pred štyrmi rokmi dôsledne pripravoval Linet nielen
vlastnými odbornými silami, ale aj externou spoluprácou. V rámci prípravy podával patenty a
zároveň vykonával patentové rešerše, aby sa vyhol prípadnej žalobe zo strany konkurencie pri
vstupe do atraktívnych tendrov. Mohla by nastať podobná situácia, akú sme uviedli v prípade
technologického sektoru. Veď tam sídlia svetoví lídri zdravotníckych lôžok - spoločnosti HillRom a Stryker, ktoré vlastnia okolo 2 500 patentov len na nemocničné postele. Už v roku
2012 získal Linet najväčšiu zákazku na americkom trhu – kontrakt na 700 lôžok pre reťazec
nemocníc Resurrection Health Care Chicago. Linet sa profesionálnym prístupom vyhol
problémom a neustále zvyšuje svoju konkurencieschopnosť na globálnych trhoch.
ZÁVER
V úvodnej časti sme uviedli predpoklad, že súčasné dynamické zmeny a neistoty
v konkurenčnom prostredí posúvajú konkurenčné spravodajstvo do kľúčového postavenia pri
podpore strategického rozhodovania firiem. Novým výzvam čelia fakticky všetky podniky
bez ohľadu na konkurenčnú pozíciu. Dnes popri štandardnom využití tradičných metód
konkurenčného spravodajstva voči čitateľným konkurentom však registrujeme mimoriadny
rozvoj nečitateľného inovačného priestoru (start-ups, SMEs) kdekoľvek vo svete. Ten je
potrebné rýchlo a presne vyhodnocovať a prijímať zodpovedajúce strategické rozhodnutia.
Najvýraznejšie to pozorujeme v technologickom sektore, v ktorom priam zavládla paranoja
z možného prekvapenia zlomovej inovácie najmä z neznámeho prostredia, na ktorú by
nedokázali odpovedať. Vzorovým príkladom je spoločnosť Google, ktorá mimoriadne pružne
reaguje na zmeny v konkurenčnom prostredí. Spoločnosť Linet svojou globálnou expanziou
potvrdzuje, že dokázala v pomerne krátkom čase svojej existencie bezchybne zvládnuť
metódy konkurenčného spravodajstva.
Ostáva nám veriť, že k vyššie uvedeným pozitívnym príkladom úspešných podnikov, ktoré sa
opierajú o výhody konkurenčného spravodajstva, pribudne v nasledujúcich rokoch viac
podnikov strednej a východnej Európy. Je to úloha ako pre top management, tak pre správne
orgány a vlastníkov.
V ďalšom období budeme primárne vyhodnocovať nové prístupy v konkurenčnom
spravodajstve podnikov, ktoré je možné uplatňovať vo všetkých sektoroch podnikania.
143
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Zvláštnu pozornosť budeme venovať možnostiam využitia nových prístupov konkurenčného
spravodajstva v rámci budovania projektovo-orientovaných orgnaizácií.
LITERATÚRA
1. PORTER, M. Competitive Strategy: Techniques for Analyzing Industries and
Competitors. New York: Free Press, 1980
2. FULD, L. Competitor Intelligence. How to Get It, How to Use It. Wiley, 1985
3. FULD, L. The New Competitor Intelligence. New York: John Wiley&Sons, Inc. ISBN 0471-58509-2
4. KAHANER, L. Competitive Intelligence. New Yrok: Simon & Schuster. 1997 ISBN
978-0-684-84404-6
5. HALL, Ch. - BENSOUSSAN, B. Staying ahead of the competition: how firms really
manage their competitive intelligence and knowledge, evidence from a decade of rapid
change. Singapore: World Scientific Publishing 2007 ISBN 978-981-277-906-9
6. HERRING. J. KITs Revisited. Their Use and Problems. Competitive Intelligence
Magazine, September 2006, Vol6 No.5
7. BLENKHORN, D. – FLEISCHER, C. Competitive Intelligence and Global Business.
London: Praeger Publishers. 2005 ISBN 0-275-98140-1
8. GROVE, A. Only the Paranoid Survive. HarperCollinsBusiness, 1997
9. MOLNÁR, Z. Competitive Intelligence. Aneb jak získat konkurenční výhodu. Praha:
Nakladatelství Oeconomica,VŠE, 2012 ISBN 978-80-245-1908-1
10. BARTES, F. Competitive Intelligence: základ pro strategické rozhodování podniku.
Ostrava: KEY Publishing s.r.o. 2012 ISBN 978-80-7418-113-9
11. JIRÁSEK, J. Strategie. Umění podnikatelských vítězství. Praha: Professional Publishing,
2003 ISBN 80-86419-46-2
12. JOHNSON, G. – SCHOLES, K. – WITTINGTON, R. Exploring Corporate Strategy.
Seventh Edition, Prentice Hall 2005 ISBN 0-273-68734-4
13. OKRUHLICA, F. Strategické řízení podniků. In: HUČKA, M. – MALÝ. M.KISLINGEROVÁ, E. a kol. Vývojové tendence velkých podniků. Praha: C.H. Beck
2011 ISBN 978-80-7400-198-7
14. KALISH, I. – RIEDMATTEN, A. – RINGQUIST, J. et al. Global Powers of Consumer
Products 2013. Engaging the connected consumer. Deloitte Touche Tohmatsu Ltd.
London, http://www.deloitte.com
15. Linet Group SE, http://linet.com
16. OKRUHLICA, F. – MARSINA, Š. Aktuálne chápanie projektu ako nástroja
implementácie inovačnej stratégie Bratislava: Ekonomický časopis č. 5 /2012,
Ekonomický ústav SAV, ISSN 0013-3035
17. BARTES, F. Competitive Intelligence firmy. Bratislava: medzinárodná vedecká
konferencia STU 2009 ISBN 978-80-227-3169-0
18. KAŠÍK, J. Corruption as an actual problem of economic environment in the Czech
Republic. Actual Problems of Economics 143(5): 287-291, 2013 ISSN 1993-6788
19. JIRÁSEK, J. Strategie: umění podnikatelských vítězství. Praha: Professional Publishing
2003 ISBN 80-86419-46-2
144
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
20. HUĽVEJ, J. Integrovaný vývoj produktov. Žilina: medzinárodná vedecká konferencia
Žilinská univerzita 2010 ISBN 978-80-554-0294-9
21. [WEINSTEIN, B. Ethical Intelligence: Five Principles for Untangling Your Toughest
Problems at Work and Beyond. Novato, California: New World Library, 2011 ISBN
978-1-60868-054-2
KONTAKT
doc. PhDr. František Okruhlica, PhD.
Univerzita Komenského v Bratislave
Fakulta managementu
Katedra stratégie a podnikania
Odbojárov 10
820 05 Bratislava 25
Slovenská republika
e-mail: [email protected]
Ing. Štefan Marsina, PhD.
Ekonomická univerzita v Bratislave
Fakulta podnikového manažmentu
Katedra manažmentu
Dolnozemská 1/b.
852 35 Bratislava 5
Slovenská republika
e-mail: [email protected]
145
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Practical Applicability of the Pecking Order Theory
in Conditions of the Czech Republic
Praktická uplatnitelnost teorie hierarchického
pořádku v podmínkách České republiky
Petra Růčková and Michaela Roubíčková74
Abstract
Management of financial structure has been an object of economists´ interest for almost a
century. In spite of the long period of research of the issue there is no unified approach to
division of internal and external finance sources. The aim is to verify a generally valid
statement that the greater use of external capital leads to growth of return on equity. This is
the base on which hypotheses have been formulated and they will be checked in the analytical
part. The issue is examined based on data from five business branches as wholes from 2004 to
2012. The attention is also drawn to the fact that there are differences in the use of finance
sources in case that the majority owner is a domestic subject or foreign subject. Based on the
correlation of values of debt-equity ratio and return on equity, the situation will be compared
and the formulated hypotheses about the use of finance sources will be proven or disproven.
Key words: The theories of capital structure, pecking order theory, debt/equity ratio,
return on equity, correlation, comparison.
Jel Classification: G32
Introduction
The issue of optimal capital structure is approached by many economists in the world, but
mainly in the US. The essential questions that are connected to the issue are the following:
 How do companies finance their activities?
 Which factors affect possibilities of financing?
 How do choices of finance sources affect the rest of economy?
There are no unambiguous answers to any of these questions, which is a reason for
existence of many formulated economic theories focused on capital structure. In his time,
Weston (1955) claimed that many of those engaged in the issue of corporate finances from the
theoretical point of view are sceptical to the existence and functioning of theories of capital
structure. He accounts for the fact that there is a wide scale of financial decisions that must be
adjusted to outer economic conditions, which none of the theories may comprehend. There are
also other aspects affecting the use of finance sources, such as psychological aspects that are
incorporated into models with great difficulties, and it causes that the finance source decision
74
Ing. Petra Růčková, Ph.D. and Ing. Michaela Roubíčková, Ph.D. – Silesian University in Opava, School of
Business Administration in Karviná, department of finance, Univerzitní nám. 1934/3, Karviná. E-mail:
[email protected], [email protected]
146
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
may have more variations of solutions according to the point of view. It was probably this
statement that provoked many discussions of the issue from about the latter half of the last
century.
Of course, it would be ideal if there was just one model for management of the capital
structure, though it is impossible from the practical point of view. Various models work with
various variables and processing all the variables would be too many restrictions. Another
presented way of classification of theories is division into two basic groups of capital
structure theories, as the below mentioned diagram shows.
Diagram 1 Division of capital structure theories
This division comes out of factors that are considered as relevant from the view capital
structure management. Kislingerová (2004) claims that when searching for the optimum
capital structure the first group primarily comes out from general economic theories which are
applied to the selected problem and an empirical research of actual behaviour of the company
is added. The first group are static theories that also include the basic Miller-Modigliani
theory which is actually a basis for all other theories and which has gone a genesis from the
view of practical applicability in the course of its existence. Then the group comprises the
traditional theory and the trade-off theory. The second group (dynamic theories) puts the
empirical research of actual behaviour of companies onto the first place and provides it with
theoretical generalization (Kislingerová, 2004). Basically all is grounded on the basic relation,
or, divergence between the optimal capital structure on the one hand, and investments of the
company on the other. In any case, dynamics of theories is based on continuous optimization
as a result of changing conditions of company operation mainly in the long-term horizon. The
research has come to the stage when all those studying the capital structure agree that
significant factors from the view of finances are taxes, information asymmetry (or
insufficiency) and costs of agency conflict. In spite of this, the extent of impact of capital
structures greatly differs with various levels from the view of assessment.
From the view of the issue researched, the text will focus on the dynamic theory of capital
structure – the pecking order theory. The reason for using this theory is the fact that
measurability of tax benefits of debt in context with financial distress costs, which is the
nature of static trade-off theories, is problematic in conditions of the Czech Republic. Many
theories for measuring the potential of financial distress focus on using overall indexes of
evaluation. Here is the biggest problem, as most of the overall indexes of evaluation come
from the Unites States of America and their ability to testify is limited in our conditions
147
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
mainly because of gaining financial means. All the overall indexes emphasize profitability
(measured by the importance of index of total profitability) and a very low importance is
assigned to indexes of liquidity, although these play a very important role from the view of
gaining external sources of financing from the bank sector. According to the Neumaiers
(1996), there is another problem in the fact that the tradeoff theory does not at all explain why
the most profitable companies in the branch have the greatest shares of equity capital.
According to the tradeoff theory, the high level of profit itself should lead to greater
willingness to use the tax shield. According to an earlier study published in 1995 (Krauseová,
1995, p. 490), at the beginning of the nineties we could mainly speak about a very low
indebtedness and a high level of use of internal sources of financing. However, from the view
of gaining sources of financing, this period was not standard as it was a period following right
after the period of central planning. According to the data of Bauer and Bubák (2002) when
researching the capital structure of companies traded at Prague Stock Exchange, it was found
that “the debt was more penalized in companies whose capital structure differed from the
“optimal” capital structure”. Moreover, they say that the increase in willingness to use debt is
connected with the increasing profit and increasing profit potential.
The paper deals with basic relations from the view of assessing the financial structure,
thus the relation of D/E ratio and ROE. From the methodological point of view, there are
mainly two commonly used ratio indexes. D/E ratio evaluates the financial structure of the
company. It compares external and internal sources of finance used in financial management.
Values above 1 signal a greater use of external finance sources, values below 1 show a greater
use of internal finance sources. ROE – return on equity – is used to evaluate efficient
management of means of company owners. It compares net profit of the company with its
equity capital value. ROE is generally seen as one of the most importatnt indexes of efficient
assessment. The use of net profit in the formula is mainly suitable for the fact that the analysis
is performed for the Czech Republic only and the tax level is the same for all. The aim is to
verify generally valid statement that greater use of external capital will lead to growth in
return on equity. Based on this, the following hypotheses have been formulated and they will
be verified in the analytical part
H1: Greater use of external finance sources leads to an increase in return on equity.
H2: To a larger degree, business branches use internal finance sources regardless the
efficiency.
H3: Pecking order theory is acceptable for conditions of the Czech Republic.
1. Pecking Order Theory
There are a lot of studies focusing on verification of theoretical aspect of the pecking
order theory. Mainly they may be classified in two groups. The first group focuses on changes
in debt (such as Myers – 2001, Frank and Goyal – 2003); the other group is interested in
factors affecting the use of debt. From this point of view, the main factors are for instance
profitability and size of company. The group is represented by Baskin (1989), Allen (1993) or
Adedeji (1998). Majority of the formulated studies interpret a negative relation between the
leverage effect and profitability. The relation may also be considered as the basis of the
pecking order theory, although even here we may find a certain level of doubts. For example,
148
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Hovakiman et al. (2001) claims that technically, it is just a deviation from the target level, as
the negative relation between profitability and leverage effect may work only if the companies
do not follow the hierarchy mentioned above. Because companies following the hierarchy do
not have any motivation to balance the effects of profitability and “lever”, as they consider
any deviation from the view of positive effects as short-term.
Regarding the fact that capital structure has been a subject of research for many decades,
the approach of the above-mentioned studies has been developing, too. Older studies tend to
focus on the share of debt financing to the book value. Newer studies focus on the selected
part of debt financing which is traceable in the market – thus issue of bonds. Here again we
come across the problem from the view of the Czech Republic. In her study, Dvořáková
(2003, p. 86) states that domestic subjects finance their activities more by means of credits,
and the share of credits for GDP is twice as bigger than the share of bonds for GDP.
Moreover, if debtor securities are used, then they are preferably used with maturity date
within one year. Until 31 July 2012 the Czech National Bank had to approve the issue of
securities, this duty was cancelled by the amendment of the Act of Securities and thus the
process of issue of securities was made easier. Regarding the fact that the use of securities
was rather limited in our conditions, the empirical study will focus on the use of ratio of debt
financing to the total book value of assets, or ratio of debt financing to internal sources.
Another argument why the attention has been drawn to the pecking order theory is a study by
Hrdý (2011) who found that companies engage in optimization of capital structure only if
they decide about investment (55.6 % of companies analysed). With long-term optimization
of capital structure the share of companies is significantly lower, only 20 % of companies
endeavour to optimize in the long term. According to Hrdý (2011) companies try to achieve
minimization of external finance sources and maximization of profit from the view of aims.
2. Structure of Czech Economy from the View of Business Branches
Regarding the fact that the paper deals with relation of indexes based on the structure of
business branches as a whole, as well as based on type of ownership by domestic or foreign
investors, the first part is focused on the structure of Czech economy from the view of
classification into selected business branches. The time line was chosen from 2004 to 2012.
The reason for chosing just this period is the fact that the following analysis is a part of an
issue researched more widely in concrete companies where it was not possible to obtain data
prior to 2004. In order not to narrow the research even more, the analysis is focused just on
this period.
From the view of basic classification of companies into business branches, up to 2009 the
highest share is with companies of manufacturing whose companies produced more than 60
per cent of the share, the second biggest group of companies being services, as may be seen in
the chart below. In order to keep the continuity of time lines for the processed analysis, a
certain part of branches was aggregated for the last five years. The most problematic from the
view of transition from OKEČ (Branch Classification of Economic Activities) to CZ-NACE
are branches of services and power engineering where the biggest changes have been
reported. In the area of services, the most companies are registered under the G code –
Wholesale and retail, repairs and maintenance of motor vehicles, and under the L code –
149
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Activities in real estates. Other business branches have only relatively small shares. The
analysis has not included financial companies as requirements for liquidity and profitability in
the branch report different parameters from common business activities. However, the
structure slightly changed in favor of services in 2010. It may be stated that such a share is not
quite usual and it depends on the focus of economic activities within specifics of individual
territories. It corresponds to the structure of companies in the European Union where the share
of services is 59 % (Eurostat, 2014).
Development of structure of business branches in Czech economy from 2004 to 2012
(data as a whole, domestic and foreign owners)
Source: own calculations and processing based on branch analyses of the Ministry of Industry
and Trade
If we pay our attention to the structure of companies according to the majority owner,
then this fact is documented by the following two graphs. Companies owned by domestic
investors have structures of business branches similar to those where the ownership is not
differentiated. Slightly higher percentage may be found in companies in construction and
power engineering, on the contrary the manufacturing has a smaller share. And similarly as in
the total view, services have prevailed on the total structure as late as since 2010. On the
contrary, compared to the total values, in companies owned by foreign investors the
prevalence is in the manufacturing, which could imply that foreign investors are mostly
interested in the manufacturing.
3. Structure of Finance Sources in Selected Business Branches
From the view of the pecking order theory it should hold true that when using finance
sources, companies will prefer to use their internal finance sources to other sources. From this
view it should then hold true that companies should prefer to use their internal finance sources
in their structures to external sources. Having considered the frequency of primary issues of
shares in the Czech Republic, we may exclude the potential of using the third level of finance
sources in the hierarchy mentioned above. If we pay our attention to the selected business
branches as a whole, then from Table 1 it is obvious that in most business branches and for
most monitored years, using internal finance sources really prevail over the external sources.
150
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Table 1 Structure of finance sources in the selected branches expressed by means of D/E
ratio from 2004 to 2012
Mining
Manufacturing
Energy
Construction
Services
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
0,40
1,01
0,56
1,79
1,72
0,54
1,04
0,53
1,77
1,72
0,81
1,01
0,53
1,91
1,61
0,70
0,90
0,76
2,26
0,96
0,64
0,90
1,03
1,81
0,84
0,58
0,88
0,95
1,69
0,92
0,61
0,94
1,15
1,55
0,89
0,65
0,99
1,18
1,70
0,98
0,69
0,90
0,64
1,40
1,09
Source: own calculations and processing based on branch analyses of the Ministry of Industry
and Trade
The weakest willingness to use external finance sources is reported in mining, where we
have seen values with higher rate of use of external capital in no single observation. In all
monitored years the use of internal finance sources prevailed. On the other hand, in
construction it may be stated that the use of external finance sources prevails in a very distinct
way and that no single monitored period reported prevalence of internal finance sources. The
other business branches prefer to use internal finance sources in most periods – no matter
whether the economy was in the phase of growth or decrease. If larger use of external finance
sources is reported, then only slightly above the value of 1. The exception is services at the
beginning of observations, they have balanced their financial structure with other business
branches since 2007.
Table 2 Structure of finance sources measured by means of D/E ratio in selected branches
in companies with domestic owners from 2004 to 2012
Mining
Manufacturing
Energy
Construction
Services
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
0,40
1,00
0,64
1,87
1,46
0,61
0,99
0,41
1,80
1,54
1,01
1,05
0,45
1,92
1,48
0,93
0,97
0,42
2,10
0,79
0,94
0,95
0,51
1,83
0,72
0,59
0,91
0,58
1,63
0,66
0,80
0,93
0,60
1,35
0,82
0,79
0,92
0,57
1,41
0,83
0,84
0,78
0,44
1,52
0,91
Source: own calculations and processing based on branch analyses of the Ministry of Industry
and Trade
If we pay our attention to classification of companies from the view of ownership (Table
2), then it may be stated that the situation corresponds to the values that were reached in
branches as wholes. However, from the view of frequency of prevailing use of equity capital
there is even greater prevalence, as while the prevalence of use of equity capital was seen in
the manufacturing and power engineering as wholes for five years out of eight, then the
domestic owners reaches up to seven years out of eight. Thus it may be stated that if the
majority owner is a domestic investor, then there is a greater probability that the portfolio of
the used finance sources will show the internal source of financing as predominating. The
exception being construction again, even though the values are slightly lower than the branch
as a whole, too. The last monitored file was the business branches with companies where the
majority owner is a foreign investor, which is reported by Table 3.
151
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Table 3 Structure of finance sources measured by means of D/E ratio in selected branches
in companies with foreign owners from 2004 to 2012
Mining
Manufacturing
Energy
Construction
Services
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
0,70
1,14
0,91
2,00
1,90
0,41
1,11
0,81
1,96
1,83
0,33
1,03
0,72
2,29
1,87
0,72
0,92
0,65
2,57
1,21
0,62
0,93
0,81
1,93
1,11
0,59
0,92
0,78
1,89
1,06
0,47
0,98
0,89
1,95
1,14
0,68
1,05
0,86
1,81
1,30
0,64
0,95
0,91
1,38
1,42
Source: own calculations and processing based on branch analyses of the Ministry of Industry
and Trade
It is obvious from Table 3 that what was stated above is also true for foreign investors. In
almost all the business branches we may see similar frequency of use of internal finance
sources, though we may find slight differences here, too. The main difference is obvious in
the area of services. While in the parts before, use of internal finance sources prevailed in the
area of services, then with foreign owners we may see the tendency to external finance
sources even with a growing tendency since 2009. And it is just the development in services
together with the general theories that ask to be investigated from the view of effective use of
finance sources, as the theories say that using external finance sources should contribute to the
growing return on equity.
4. Effect of Use of External Finance Sources on Return on Equity
Profitability is a measure of ability of a company to create new sources, to gain profit by
using the capital invested. It is actually a form of expressing the rate of profit which is the
main criterion of allocation of capital. We will pay our attention to the most important factor
of effectivity evaluation, i.e. return on equity. (Růčková, 2012) What affects the development
of return on equity is the way how the company uses finance sources. Generally it is said, that
the rate of equity capital valorization rises together with the increasing debt. Thus the core of
the analysis was to find out whether the hypothesis works in all the monitored business
branches. Moreover, everything is classified from the view of observation into branches as a
whole, and then into companies in the branch with foreign owners and into companies in the
branch with domestic owners. In graphs 2 – 6, the left axis shows the value of return on equity
and the rigth axis represents indicators of D/E ratio. The analysis is primarily focused on
business branches with the greatest shares, i.e. manufacturing and services
152
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Development of relation of return on equity and D/E ratio in services as a whole (left) and
in companies with dominant domestic and foreign investors (right)
Source: own calculations and processing based on branch analyses of the Ministry of Industry
and Trade
From the left chart focused on services as a whole, it is obvious that it is possible to
confirm the positive correlation of the two variables. All may be confirmed by the value of
correlation coefficient of 0.3. Thus it may be stated that in services the use of external finance
sources is the main factor of growth of return on equity. In the classification of domestic and
foreign owners, there is the same tendency in companies with domestic owners (the value of
correlation coefficient being 0.26). In foreing owners we may observe a negatively correlated
relation (-0.49). . However, it is clear from the chart that companies with foreign investors
tend to greater use of external finance sources (average D/E ratio is 1.16) compared to
companies with domestic owners which rather tend to use their internal finance sources (the
average D/E ratio is 0.76). It results from the information stated above that with growth of use
of external finance sources the companies with domestic owners in the area of services were
able to reach better values of return on equity. This fact was not confirmed for companies
with foreign owners.
If we are to compare the situation in services with the second biggest business branch in
the Czech Republic from the view of number of represented companies, then the situation is
recorded in the following chart 3.
Development of relation of return on equity and D/E ratio in the manufacturing as a
whole (left) and in companies with dominant domestic and foreign investors (right)
Source: own calculations and processing based on branch analyses of the Ministry of Industry and Trade
153
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Contrary to services the manufacturing as a whole—regardless the kind of ownership—
reports more significant contrary development of the monitored items. However, in spite of
this, a positive correlation between these items may be seen. The correlation of the
manufacturing as a whole is 0.31. It is also obvious from the chart that since 2008 the
manufacturing reported the average value of D/E ratio with prevalence of equity capital, as
the values were below one in all the monitored years. In the classification of domestic and
foreign owners the difference is not as apparent as it was in services, which means that
companies in both types of ownership report almost identical structures of finance sources. A
slight difference may be noticed only in the first two years and in the last two years of
observation. Even here you may see a greater willingness of companies with foreign investors
to use external finance sources, although this is not as significant as in services. Even in this
almost identical structure of finance sources it is possible to notice a significantly different
level of return on equity, especially in the first five years. In the years, the deviation was
smaller. If we should ground the valuation of relation of finance sources and return on equity
on concrete numbers, then we have to state that the correlation coefficient for the
manufacturing as a whole was for the whole nine years of observation on the level of 0.31, for
domestic owners -0.36 and for foreign owners 0.33.
The greatest rate of correlation of relation between D/E ratio and return on equity is
reported by construction and power engineering. These branches are processed in the
following analysis. A slightly lower rate of positive relation of the above stated indicators is
shown in power engineering, which is documented in the chart below.
Development of relation of return on equity and D/E ratio in power engineering as a
whole and in companies with dominant domestic and foreign investors
Source: own calculations and processing based on branch analyses of the Ministry of Industry
and Trade
It is obvious that the willingness to finance from external finance sources was growing in
power engineering as a whole, and the value was reaching above the level of one for years
2009-2011, which means that the external finance sources prevail. Up to 2008 there was
obvious positive correlation of development of values of D/E ratio and ROE. In 2009 the
development of values started to diverge. It may be caused by the fact that many companies
tended—due to the total development of economy—to strangle their activities and thus to
lower consumption of all types of energies. The value of mutual relation between greater use
of external finance sources and increasing profitability is set by the value of correlation
coefficient on level of 0.64, which means a significant affect. However, it is necessary to
154
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
point out that the willingness to use external sources increased on the one hand, but in the
situation when external sources began to prevail, the return on equity started to fall. Similar
development to the total branch may be found in companies with domestic owners, although
in these companies there is the lowest willingness to use debt financing. This category is
mainly represented by companies that have long-term significant sufficiency of equity capital
and so their interest in external capital is generally lower. In no year that was monitored, the
rate between internal and external finance sources was balanced, and the use of internal
finance sources prevailed. The value of mutual relation between greater use of external
finance sources and the increasing profitability of companies with domestic owners is
determined by the value of correlation coefficient on the level of 0.74 as seen in the
observation of the previous eight years. From the view of the above-stated mutual relation of
the analysed quantities, the development in companies with foreign owners is the same,
nevertheless the relation in this context is insignificant, which may be proven by correlation
on the level of 0.09. However, the use of external finance sources in these companies did not
reach the balanced ratio either, so the use of internal finance sources prevailed in all the
monitored years.
Development of relation of return on equity and D/E ratio in construction as a whole and
in companies with dominant domestic and foreign investors
Source: own calculations and processing based on branch analyses of the Ministry of Industry
and Trade
Compared to the previous business branches, here is a very strong tendency to external
finance sources in all the three processed variants, the weakest willingness to use external
finance sources being visible with domestic owners. With this type of owners there is an
obvious tendency to a rather balanced model of external and internal finance sources. If we
draw our attention to the relation of return on equity and D/E ratio, then it is apparent that in
the case of domestic owners there is a significantly correlated relation, namely on the level of
0.75, which is the highest rate of correlation that we reported in the sample monitored. The
variant of indicator correlation in the business branch as a whole reported the lowest level of
correlation on the level of 0.67 and, in the case of foreign owners we may find the same
development tendency, though with a weaker impact. Correlation is on the level of 0.41.
Which—due to the fact that the foreign owners preferred external finance sources in the
financial structure—is not an ideal situation. Though we may also argue that we may observe
155
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
significantly higher values of return on equity in companies with foreign owners for the whole
monitored period.
Development of relation of return on equity and D/E ratio in mining as a whole and in
companies with dominant domestic and foreign investors
Source: own calculations and processing based on branch analyses of the Ministry of Industry
and Trade
In mining (graph no. 6) it is apparent that the whole branch reports an almost identical
development line, that means the return on equity grew together with the increase of use of
external capital and vice versa. Nevertheless, it may be seen in the chart that the willingness
to use external finance sources is very weak as the highest value which the indicator of D/E
ratio reached was 0.8 in 2006. In that year the ratio of equity capital and external capital was
55:45. It is the most significant use of external finance sources. In the oncoming years the use
of external finance sources had a falling tendency. Similar development may be also noticed
in companies with foreign owners where the willingness to use external finance sources is
even lower. However, there are included almost exclusively companies that generally have a
large amount of equity capital available and external capital appears in their portfolios only
when the companies decide to optically adjust their capital structures, which means that they
do not include external sources for necessity. Greater willingness to use external sources may
be observed in companies with domestic owners. However, it may be stated for both domestic
and foreign owners that the development of return on equity and D/E ratio have a positive
relation.
The following chart shows this relation on the basis of correlation of ROE indicator and
D/E ratio indicator in all business branches. The situation was already glossed in the text
above and it is essential to summarize all the observations in order to prove or disprove the
hypothesis. The aim of this part is to find out whether the relation of return on equity and
greater use of external finance sources is positively correlated or, whether the use of external
finance sources does not affect the profitability development. Thus the hypothesis is, that
greater use of external finance sources leads to a higher value of return on equity. This
hypothesis should be proven by values of correlation coefficient close to the value of one.
156
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Correlation of return on equity and D/E ratio in selected branches regardless the type of
owners, and in companies with dominant domestic and foreign investors
Source: own calculations and processing based on branch analyses of the Ministry of Industry
and Trade
It is apparent from the diagram (graph no. 7) that most of the monitored parts of relation
of ROE and D/E ratio are really situated in the zone of positive correlation or, of collaterally
developing relation. That means the effectivity on the level of equity capital grew together
with the willingness to use external finance sources from 2004 to 2012. A very significant
relation may be seen in construction and power engineering in all three monitored areas. A
positively correlated relation may also be reported in other business branches. The relation of
ROE and D/E in the area of foreign owners in power engineering may be seen as an
uncorrelated relation. A negative correlation was proven only in services with foreign owners
as well as in the manufacturing. However, a statistic significance of up to 10 % was proven in
these two branches, which limits the possibility to generalize these conclusions.
Conclusion
From the view of the researched topic the attention was paid to the dynamic theory of
capital structure – the pecking order theory. The reason for using just this theory is the fact
that the measurability of tax benefits of debt in context with financial distress costs, which is
the nature of static theories, is problematic in conditions of the Czech Republic. Many
theories for measuring the potential of financial distress focus on using overall indexes of
evaluation. Here is the biggest problem, as most of the overall indexes of evaluation come
from the Unites States of America and their ability to testify is limited in our conditions
mainly because of gaining financial means. All the overall indexes emphasize profitability
(measured by the importance of index of total profitability) and a very low importance is
assigned to indexes of liquidity, although these play a very important role from the view of
gaining external sources of financing from the bank sector. The dynamic theory is better in
respecting the conditions of the Czech Republic, as majority of local companies use internal
sources from the view of source structure and then sources provided by the banking sector.
These two types of financing belong to primary sources from the view of the hierarchy, as
they are not so sensitive to available information. The theory says that companies choose the
157
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
way of the least resistance when financing their needs and do not aim for the best financial
decision, which respects our conditions mainly in large and capitally-strong companies.
Also on that account, the analytical part was focused on verification of three basic
hypotheses. The first hypothesis – Greater use of external finance sources leads to an
increase of return on equity– was proven, as most of the monitored parts of relation of ROE
and D/E ration was really situated in the zone of positive correlation or, collaterally
developing relation. That means, the effectivity on the level of equity capital grew together
with the willingness to use external finance sources from 2004 to 2012. The first hypothesis
was mentally followed by the second hypothesis, also formulated regarding the verifications
of results of the first hypothesis. The second hypothesis – To a larger degree, business
branches use internal finance sources regardless the efficiency is arguable in some measure.
In most business branches and in all forms of observation it was proven, though a significant
tendency to greater use of internal finance sources has not been recorded. Majority of
branches tend to have a balanced financial structure. It was not proven only in construction,
where in the branch as a whole as well as in companies with domestic and foreign owners the
use of external finance sources prevailed. The hypothesis would also be disproven for services
in companies with foreign owners where the value of D/E reached values above 1 in all
monitored years. The third hypothesis – The pecking order theory is acceptable for conditions
of the Czech Republic – was verified, as from the view of structure of use of finance sources
either in branches as wholes or in categories of domestic and foreign majority owners, there is
an apparent slight tendency to use internal finance sources. The only branch that did not meet
the condition was construction. There might be a discussion about reasons for greater use of
internal finance sources, as the reasons may be various.
Works Cited
1. ADEDEJI, A. Does the Pecking Order Hypothesis Explain the Dividend Payout
Ratios of Firms in the UK? In: Journal of Business Finance and Accounting, 1998,
25, 1127-55. ISSN 1468-5957
2. ALLEN, D. E. The pecking-order hypothesis: Australian evidence. In: Applied
Financial Economics, 1993, 25 (1), pp.101-112. ISSN 0304-405X
3. BASKIN, J. B. An Empirical Investigation of the Pecking Order Hypothesis, In:
Financial Management, 1989, Vol.18, pp.26-35. ISSN 1755-053X
4. BAUER, P., BUBÁK, V. Informační hodnota kapitálové struktury firmy. In: Finance a
úvěr, 52, 2002 [online] Url: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/1115_587_588.pdf
5. FRANK, M. Z. and GOYAL, V. K. Testing the pecking order theory of capital
structure. Journal of Financial Economics, 2003. Volume 67, pp. 217-248.
6. HOVAKIMIAN, A., OPLER T., and TITMAN S. The Debt-equity choice, Journal of
Financial and Quantitative Analysis, 2001, 36, 1-24. ISSN 1756-6916
7. HRDÝ, M. Optimalizace kapitálové struktury konkrétního podniku věc teoreticky či
prakticky možná? In: Český finanční a účetní časopis, 2011, roč. 6, č. 1, pp. 19 - 32
8. KRAUSEROVÁ, J. Analýza kapitálové struktury českých podniků. In Finance a úvěr,
1995 [online] Url: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/582_199509jk.pdf
9. MYERS, S.C. Capital structure. In: Journal of Economic Perspectives, 2001. 15, 81–
102.
158
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
10. NEUMAIEROVÁ, I., NEUMAIER, I. Úvaha o optimálním zadlužení. In Finance a
úvěr, 1996. [online] Url: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2172_199601in.pdf
11. RŮČKOVÁ,P., 2012 Profitability as Basic Criterion of Efficient Management in
Context of Crisis Development. In PROCEEDINGS OF THE 13TH
INTERNATIONAL CONFERENCE ON FINANCE AND BANKING. Pp. 313 -230.
OPF SU. ISBN 978-80-7248-753-0
12. WESTON, J.F., 1955, Toward theories of financial policy, In Journal of Finance Vol.
X, pp. 130-143.
13. Server of Ministry of Industry and Trade of the Czech Republic. [online] Url:
http://www.mpo.cz, Financial analyses of the Ministry of Industry and Trade.
159
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Transnational Corporation and Global Macroeconomic
Development
Transnacionální korporace a globální
makroekonomický vývoj
Dita SKOPALOVÁ75
Abstract
The paper represents information review of problems of transnational corporations and
their impact on the business. These companies play a key role in the global economy and their
size and strength are interesting areas of interest not only for customers, manufacturers, states,
and other supranational organizations, but also for researchers. This paper wants to explain
the basic aspects of transnational corporations in the light of foreign direct investment.
Key words: Transnational corporations, foreign direct investment, globalization
Jel Classification: M1, F6
Introduction
Globalization and hyper-competition made necessary to rethink some managerial methods
and get rid of those "dysfunctional." For companies it is important to increase their
competitiveness and increase the management responsiveness. Small and medium sized
enterprises have the opportunity to enhance their competitiveness by networking, formation of
alliances, by engaging in clusters. It is essential for them to recognize that people and their
activities are important assets for future development.
For reaching success of large transnational enterprises it is necessary to have many
variable sources of all kinds, from high-skilled workers through scientific and technological
development to sales services. Last years the rate and investment in information and
communication technologies increases. Many authors talk about new ideas so-called "new
economy" (Učeň, 2008, Kislingerová, 2011), it represents the new view on the manufacturing
process, labor productivity, business processes, mainly due to the rapid expansion of
information and communication technologies and investing in them. All of this is associated
with advanced technologies that enable companies to achieve higher values (quality, speed,
flexibility), while reducing costs. Potential existence and its potential effects lead firms to
increase overall efficiency.
Considering speed in modern society is a certain social and political phenomenon. Bill
Scheuerman´s (2011) work pointed out crucial importance of having a relatively adequate
time for communication-formed decision making and shaping legislation in the classical
liberal democracy and stressed that reducing this time. Current new global mass media
significantly distort the nature of democracy. According to this author, there is a requirement
to develop new forms of supranational decision-making and constitution legislation.
Global computer network may cause a conflict between information and disinformation the problem of verification and validity of the data. Also, thanks to disproportionate risk
growth of personal information and business freedom loss of "privacy" appears more often.
75
Ing. Dita Skopalová, Ph.D., VŠB-TU Ostrava, [email protected]
160
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Economic development conditioned by scientific progress is heading for contemporary
conditions for the development of market relations for the accretion of differences in the
distribution
of
income
and
wealth,
and
not
to
their
relief.
Contemporary literature (Berndt 2007, Cihelková 2001, Dunning 2008) focused on
transnational business as an important element of the economy. Transnational companies play
a key role in the global economy and their size and strength are interesting not only for
customers, manufacturers, states, and other supranational organizations, but also for
researchers.
The goal of the paper is to determine answers of particular questions such as
understanding the transnational business and attracting foreign investment to have positive
benefits for the host country. This paper considers the conditions of the Czech Republic.
History of TNCs
Establishment and development of transnational corporations appear gradually from
companies of a global nature. It can be said that the transnational companies were developed
from global companies. We can divide the development into the three levels.
Figure 1 Development of TNCs
Source: own processing due to Skopalova Dissertation (2011)
1. The first era of globalization is associated with the years 1870 - 1914 This period
was connected with globalization - the acquired advantages in transport,
reductions of trade barriers, where the result was the growth of trade in goods,
capital and labor.
2. Firms have begun to focus on the development to the foreign country through
capital exports, mainly in the form of foreign investment. High expansion was
contingent on the technological advances in communications technology, allowing
the parent companies effective control of their affiliates. William Lever76, founder
of Lever, in the 19th century said: "If customs duties and other costs prevent trade
in any country is to be produced on that place."
3. This period was strongly influenced by advances in communication technology
and the desire of large developing countries to open their borders towards
international trade and investment.
76
http://www.leverhulme.ac.uk/about/history.cfm
161
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Methodology
Method´s used in this paper are based at the research conducted in 2008 – 2011 based on
the theme of virtual firms and also on research connected with the dissertation in 2011
focused on transnational corporations. Information used in this paper rely on the statistics and
mathematics methods, on Delphi method which is based on communication technique with
experts. Also secondary data from literature are used.
Global firms – theoretical approach
Critical question is: are contemporary TNCs77 actually global firms or are they essentially
national firms with units abroad?
Transnational corporations are highly dynamic and because of their deployment around
the world they have a high competitive potential. Therefore in entrepreneurial environment,
there appear conflicts among the four actors: multinational (transnational) companies,
countries which have greatly benefited from globalization, global institutions (the World
Trade Organization, International Monetary Fund) and lagging countries.
In the context of globalization, it is necessary to look at the interaction among them.
Companies worldwide are divided into four groups based on their characteristics.
Figure 2 Categories of entreprise
Enterprise category
Headcount Annual Work
Unit (AWU
Annual turnover
Annual balance
sheet total
Micro
Small
Medium-sized
Large enterprise
< 10
< 50
< 250
> 250
≤ 2 million €
≤ 10 million €
≤ 50 million €
≥ 50 million €
≤ 2 million €
≤ 10 million €
≤ 43 million €
≥ 43 million €
Source: Categories according to European Union
It is difficult to include TNC to this Figure 2 to the categories of enterprises. In the Czech
Republic or other country TNCs may be a medium sized company, but from a global
perspective, this transnational company ranked among the large, although its characteristics
far beyond the basic definition of a large enterprise. This aspect has an impact on the
competitiveness and its assessment. There are a number of questions which must be asked
about global firms that cannot simply be answered through analysis.
Figure 3 shows a perspective of transnational network. In the middle is mother firm and
around are subsidiaries. The mother company has the main ties with companies. Here is the
tight complex of controls, shared strategies etc. But there exists also cooperation among
subsidiaries - it is the flow of technologies, finance, people, and materials among
“independent” units without the coordination of the mother´s company.
77
TNCs means transnational corporations
162
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Figure 3 Transnational network
Tight complex
of controls and
coordination
and a shared
strategic
decision
process.
Mother
company
Heavy flows of
technology,
finances, people,
and
materials
between
interdependent
units.
Source : own processing due to Skopalova Dissertation (2011)
The Transnational corporation is an integrated network of distributed interdependent
resources and capabilities.
 Each national unit has source of ideas, skills and capabilities that can be harnessed
to benefit whole corporation.
 National units become world sources for particular products, components, and
activities.
 Corporate center is involve in orchestrating collaboration through creating the
right organizational context.
Motives for internationalization
There are also three main motives for companies to internationalize their production
activities:
 market-seeking,
 resource-seeking,
 efficiency-seeking.
In addition, the existence of open, pro-business and stable investment environments in a
growing number of locations encourages foreign investment
163
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Figure 4 TNC- development as a sequential process
Serve domestic market only
Export to overseas
market(s)
through
independent channels (e.g.
sales agents)
License
foreign
manufacturer to produce
for overseas market(s)
Establish sales outlet in overseas
market(s)
(a)
acquiring
firm
Establish
overseas
(a)
acquiring
firm
By
local
(a) By setting
up new facility
production
By
local
facility
(a) By setting
up new facility
Source: own process inspired by http://www.larousse.fr/archives/economie
The current situation at the market
The world economy is now again going through a period of growth and financial
abundance, prompting positive expectations among business executives and creating
conditions favorable to new international projects.
The global economy is expected to grow at a pace of 3.0 per cent in 2014 and 3.3 per cent
in 2015, compared with an estimated growth of 2.1 per cent for 2013, according to the United
Nations World Economic Situation and Prospects 2014 (WESP) report, launched on 20
January 2014. The world economy experienced again subdued growth in 2013, but some
improvements in the last quarter have led to the UN's more positive forecast. However, the
situation may differ widely by country and industry. Even in distressed activities, some TNCs,
such as Volkswagen AG, continue to have ambitious investment plans. It should also be noted
that some recent surveys point to an improvement in European companies’ assessments of
their business environment.
Transnational companies, with its business units (subsidiaries, affiliated companies) are
grouped into different networks. Their size varies according to the specialization of the
company and its philosophy. According to research it was found out that for representatives of
transnational companies it is better and more profitable to have smaller business units
worldwide (depending on resources, finances, etc.) that must be coordinated than two or three
companies (more employees, more complex structure) which are less flexible and effective.
This is one of the preconditions for increased competitiveness of transnational companies,
which has been observed from the managers of transnational enterprises.
The big advantage of global companies is the ability to move internationally whole group
of production factors. They can move the physical and financial capital together with a skilled
workforce and modern technology. TNCs build their businesses by buying foreign firms in
mergers or acquisitions. Much of the manufacturing is subcontracted to third parties. This can
make it difficult to enforce good factory working conditions. Most TNCs are assembly
industries – manufacturing operations that take the products of many different industries and
164
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
fit them together to make finished goods. They rely on a chain of suppliers. Some chains may
be made by independent subcontractors and others are owned by the parent company.
The car industry is a perfect example of how a production line relies on thousands of
different parts that are assembled in one location.
There are now over 62,000 parent companies with 900,000 foreign affiliates. They’re the
most dominant element of the world’s economy, accounting for $19 trillion in sales and 1/10
of the world’s GDP. TNCs have 56 million workers. (World investment report 2013)
TNCs affect the global market. TNCs bring Foreign Direct Investment to nations – even if
wages are low workers will still spend money after they have been paid which stimulates
growth of other local services providers. When TNCs locate in a trade bloc they bring wealth
to poorer regions as they often source parts locally. It is one of the most effective mechanisms
for wealth redistribution. At figure 6 are the main criteria of location selection due to research
of UNCTAD 2011.
Figure 5 Location criteria
Source UNCTAD 2011
The main location criteria are local market, its growths, presence of suppliers and access
to international regional markets.
Transnational corporations have a very strong position in mining but also in the
processing of raw materials, operating refineries and sale of raw materials and products and
also in banking.
It is incredibly difficult to map the geography of a TNC, because the largest TNCs often
have offices, factories (called branch plants) or shops in every country in the world.
Regarding to these complex networks TNCs still have to belong to somewhere. The parent
company is registered in a particular place.
Often this is the place where the bulk of their assets are, nationality of the board of
directors, is nationality of inhabitants and country were they pay taxes.
Although TNCs may operate all over the world, most TNCs promote common patterns of
consumption behaviour i.e. they sell either the same, or similar product everywhere. But
regarding to “glocalism” companies sometimes customize their products to local market.
General Elestric (USA); Royal Dutch Shell (Netherlands/Britain); BP (Britain; Exxon
mobil (USA); Toyota (Japan); Total (France); Vodafone (Britain); Arcelor Mittal
(Luxembourg) belong among the biggest transnational companies in 2011 (according to
foreign assets in USD).
165
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
To measure the TNCs we use Quantitative analysis that basically involve looking at
growth of the global stock of FDI and levels of particular firms assets held abroad. Foreign
direct investment (FDI) is a direct investment into production or business in a country by an
individual or company of another country, either by buying a company in the target country or
by expanding operations of an existing business in that country. Foreign direct investment is
in contrast to portfolio investment which is a passive investment in the securities of another
country such as stocks and bonds. This is the engine that drives globalization.
FDI are very important for the Czech Republic. The government wants to attract this
country to potential investors. According to the 2012-2013 Global Competitiveness Report
published by the World Economic Forum12, the Czech Republic ranks 39th among 144 world
economies in terms of competitiveness. Czech Invest, the investment and development agency
of the Czech Republic, states, that the Czech Republic has consistently attracted a high rate of
FDI per capita since year 2000, which confirms the country´s status as a highly attractive
destination for foreign investors.
The UNCTAD provides essential data for analyzing and measuring world trade,
investment, international financial flows and development. Reliable statistical information is
often considered as the first step during the preparation of making recommendations or taking
decisions that countries will commit for many years as they strive to integrate into the world
economy and improve the living standards of their citizens.
Figure 6 Distribution of Foreign direct investment – top of 20 host economies 2012
Source World investment report 2013 p. 14
Figure 6 shows the most attractive economies for the location of FDI worldwide. The
distribution of foreign direct investment as you see in Figure 7 dominate BRICs. Brics means
the top 5 most attractive economies for FDI. UNCTAD assumed BRICs in 2050 due to its
rapid growth should become the dominant economies of the world.
166
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Figure 7 BRICS
Source: UNCTAD
Most TNCs, including the biggest ones, are still very concentrated on their home market
in terms of sales. They intend to keep expanding their sales abroad to take advantage of the
opportunities offered by the world market. Size and growth of market are the major location
determinants.
The Czech Republic is one of the most successful countries in terms of attracting foreign
direct investment. According to the Czech National Bank and Vienna Institute for
international Economic studies a total amount of 83.84 billion EUR worth of FDI has been
recorded since 1993. The Czech Republic is characterized as a mature host country for FDI
with low inflation, modest interest rates, a relatively stable currency and a good rate of
economic growth providing favorable conditions for investors. The Czech republic belongs
among 20 economies with highest inward of FDI rates of return in 2011. (WIR 2013, p.61)
Figure 8 Cumulative FDI inflow by sector 1993 – 2012
Source: Czech National Bank
Figure 9 shows the structure of countries which invest to Czech Republic during years
1993 – 2012. The structure of inflow into the Czech Republic has been changing substantially
and trend is expected to strengthen in coming years.
167
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Figure 9 Cumulative FDI inflow by Country since 1993 – 2012
Source: Czech National Bank
The Czech Republic is experiencing the introduction of a new, very valuable type of
economy, years investments in research and development and business support services in the
Czech Republic have outweighed those in manufacturing projects. In 1994 the inflow of FDI
was only to the sector of manufacturing, but during years this was changed as you can see at
figure 10 – the structure of investment projects in 2012.
Figure 10 More Value Added Investment projects in 2012
Source: CzechInvest 2013
Conclusion
Formation of transnational companies is not only a theoretical concept, but it is the crucial
phenomenon of the early 21st century business. It is clear that transnational corporations have
taken an important position in the contemporary world and affect our society in all areas.
Analysis of macroeconomic indicators and dynamic growth of capital primarily concentrated
in the hands of large companies suggests that status of these entities will strengthen in the
future.
In the years 2008 – 2011 a research focused on transnational corporations was realized.
There were used the methods of mathematical and statistical analysis and Delphi method
Research showed, that transnational corporations are very specific phenomena of enterprise.
They are tied by networks and links. These networks could be very narrow but also should be
independent from Mother Company. It is incredibly difficult to map the geography of a TNC
but we know that for the location of TNC is very important the situation at the local market of
host country, its growths, number of potential suppliers and access to international regional
markets.
168
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
The question is whether sovereign nations should rising international companies regulate
and have maintain control over the economic and social development in the world.
The Czech Republic belongs between a mature host countries and is open for foreign
direct investment.
It is recommended to measure the progress and success of the transnational corporations
and identify the main area for measuring and researching.
Source:
1. BERNDT, Ralph Mezinárodní marketingový management, 1.vyd. Brno: Computer Press,
2007. s. 360. ISBN 978-80-251-1641-8.
2. CIHELKOVÁ, Eva Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 1. vyd. Praha: C.H.
Beck, 2001. 257 s. ISBN 80-7179-311-6.
3. DUNNING, John, H.; LUNDAN, Sarianna, M.; ELGAR, Edward. Multinational
Enterprises and the Global Economy. 2. Vyd. Cheltenham, 2008. 920 s. ISBN 978 1
84376 525 7.
4. FRENCH, Ray. Cross-cultural management in work organizations. London: Chartered
Institute of personál and development, 2007. s. 213. ISBN 978-1-84398-149-7.
5. KADEŘÁBKOVÁ,
Anna,
Základy
makroekonomické
analýzyrůst,
konkurenceschopnost, Praha: Linde, 2003. 157 s. ISBN 80-245-0146-5.
6. KISLINGEROVÁ,
Eva,
aj.
Nová
ekonomika.
Nové
příležitosti?
1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2011. 322 s. ISBN 978-80-7400-403-2.
7. UČEŇ, Pavel, Zvyšování výkonnosti firmy na bázi potenciálu zlepšení. 1. vyd. Praha:
Grada Publishing, 2008. 190 s. ISBN 978-80-247-2472-0.
8. ZADRAŽILOVÁ, Dana. Mezinárodní management, vyd. 2. Praha. Vysoká škola
ekonomická 2007. s. 183 s. ISBN 978-80-245-1243-3.
9. FIELDHOUSE, D. K. The Multinational: A Critique of a concept in A. Teichova; M
Levy-Leboyer and H Nussbaum Multinational Enterprise in Historical Persective,
Cambridge:Cambridge University Press.
10. Word investment report, Transnational Corporations and the Infrastructure Challenge.
UNITED NATIONS New York, Geneva, 2008.
11. United nations conference on trade and development, Word investment prospect survey
2009 - 2011, New Your, Geneva 2009
12. William E. Scheuerman:The Realist Case for Global Reform (Cambridge, UK: Polity
Press, 2011)
13. Skopalová Dissertation 2011
14. The Leverhumle trust citováno (online dne 2.5. 2014) dostupné na:
http://www.leverhulme.ac.uk/about/history.cfm
169
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Capitalization Rate Applied to Corporate Real Estate
Míra kapitalizace v aplikaci na nemovitý majetek
obchodních korporací
Zuzana Stefanovová78, Jindra Peterková79
Abstract
The paper represents preliminary information review of the problems of capitalization
rates applied to the property, which is sold not only by individuals, but also by corporations. It
also contains a methodology of the capitalization rate determination including data and results
evaluation. These results were achieved by using a comparison of sales prices and rental
prices for specific categories of properties and specific locations.
Key words: The interest rate, capitalization rate, risk-free interest rate, the real interest
rate, the yield method, yield value, the discount rate.
Jel Classification: R19
1. Úvod
Každá nemovitost má přinášet jistý výnos, který je založen na principu očekávání ve
vztahu užitku. Tento stupeň uspokojení potřeb nebo bohatství, který plyne z ekonomické
aktivity, tedy především investováním do nemovitého majetku, by měl být součástí každé
investiční strategie daného investora, ať už se jedná o fyzický nebo právnický subjekt –
malou, střední nebo velkou společnost – obchodní korporaci. Proto ekonomický a
podnikatelský pohled je dán kapitálem, který při uložení na danou úrokovou míru (míru
kapitalizace) by v budoucnu umožňoval vyplatit takové částky investorovi, které by byly
rovny výnosům, jež by přinášela nemovitost. I když bylo mnoho popsáno o míře kapitalizace
(úrokové míře), cílem tohoto příspěvku bude návrh metodiky míry kapitalizace při aplikaci na
konkrétní nemovitý majetek. Těchto výsledků bude dosaženo na základě komparace prodejů a
pronájmů objektů určených pro komerční využití pro lokalitu Ostrava a Opava. Tato metodika
doposud nebyla popsána, což se domníváme, že bude praktickým přínosem nejen pro majitele
společností, kteří chtějí investovat do nemovitého majetku, pro znalce a oceňovatele, ale i pro
potenciální klienty zabývající se oceňováním nemovitého majetku.
2. Definice míry kapitalizace
Míra kapitalizace je v Mezinárodních oceňovacích standardech vymezena jako „dělitel
(zpravidla vyjádřený v procentech) použitý k převodu příjmů na hodnotu“. Protože aplikace
úrokové míry je používána při výpočtu výnosové hodnoty nemovitostí v procesu kapitalizace,
který zohledňuje tzv. časovou hodnotu peněz a převádí různé formy a typy očekávaných
budoucích výnosů na současnou hodnotu, je tato její forma označována jako kapitalizační
míra (Zazvonil, 1996). Kapitalizační míra byla a rozhodně by opět měla být především
78
79
Zuzana Stefanovová, Ing., Ph.D., Ekonomická fakulta, VŠB-TU Ostrava, [email protected]
Jindra Peterková, Ing., Ph.D., Ekonomická fakulta, VŠB – TU Ostrava, [email protected]
170
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
výrazem rentability odvětví či oboru podnikání v dané oblasti národního hospodářství země
(Kokoška, 2000). Kapitalizační míra je tedy vyjádřena jako součet dlouhodobé bezpečné
úrokové míry (výše průměrné úrokové sazby u státních dluhopisů), průměrné předpokládané
inflace (dle odhadů ministerstva financí nebo ČNB) a odhadem stanovená všeobecná i
specifická rizika (do značné míry závisí na subjektivním posouzení ze strany znalce) plynoucí
z vlastnictví nemovitosti (Hálek, 2009). Po administrativní ocenění nemovitostí je
kapitalizační míra určena v prováděcí vyhlášce zákona o oceňování majetku (v současné době
dle vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 3/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 456/2008 Sb., kterou
se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.
2.1 Výnosová metoda
Při stanovení hodnoty nemovitého majetku výnosovou metodou je třeba stanovit příjmy
z jejího pronájmu (Hálek, 2009, s. 46). Výše nájemného pak stanovíme z uzavřených
nájemních smluv po ověření obvyklosti daného nájemného, popř. použijeme přímo hodnot
obvyklého nájemného, které je možné dosáhnout za pronájem obdobných prostor v daném
místě a čase, a které zjistíme srovnáním na základě zmapování realitního trhu. Od takto
stanoveného nájemného pak odečteme hodnotu nákladů vynakládaných v souvislosti
s vlastnictvím a provozem nemovitostí (daň z nemovitostí, pojištění stavby, opravy a údržba
popř. správa nemovitosti).
2.2 Výnosová hodnota, její výpočet a diskontní míra
Výnosová hodnota nemovitosti se určuje jako součet diskontovaných očekávaných
budoucích čistých příjmů z jejího pronájmu (Hálek, 2009, s. 47). Že jsou příjmy diskontované
se odráží v tom, že jsou na základě diskontní sazby upraveny na současnou hodnotu.
%
(1.1)
Stanovení diskontní míry je velmi citlivou složkou při oceňování výnosovou metodou a
zpravidla odhadci u ní mají větší míru volnosti (Bradáč, 2009). Každé nadhodnocení nebo
podhodnocení diskontní míry má vliv na konečnou hodnotu. Lze říct, že mezi výnosovou
hodnotou a diskontní mírou je vztah nepřímé úměry, což znamená, že o kolik procent vzroste
diskontní míra, o tolik se sníží výnosová hodnota.
2.3 Popis metodiky podle literatury
Na základě dostupné literatury je možno konstatovat, že tato se zabývá možností zjištění
míry kapitalizace porovnáním v poměrně obecné rovině bez podrobnější charakteristiky
postupu. Optimální by podle Bradáče (2009) bylo, kdyby bylo možno míru kapitalizace zjistit
z již realizovaných prodejů průměrem obdobně jako u koeficientu prodejnosti:
a) u přibližně stejných objektů, prostým aritmetickým průměrem odvodíme setinnou míru
kapitalizace ze vztahu:
(1.2)
kde značí:
n
.....
zj
.....
COBj ….
počet realizovaných srovnatelných prodejů
dosažený čistý roční čistý výnos (výnos) z objektu -jdosaženou prodejní cenu objektu -j-
171
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
b) u nestejně velkých, jinak srovnatelných objektů by bylo možno použít i vážený průměr,
kde čistý výnos z většího objektu se projeví větší vahou:
(1.3)
kde značí:
vj ….. váha, jež je přikládána objektu -j- (např. užitková plocha ap.).
c) pokud by byly prodeje učiněny za stejných podmínek, pak by jako váhu bylo možno použít
i cenu, pak by se vztah zjednodušil na:
(1.4)
3. Aplikace na konkrétní nemovitosti
Míra kapitalizace se jistě bude lišit podle typu nemovitosti, neboť případný pronájem se
odlišuje rizikovostí a tedy i výslednou mírou kapitalizace. Pro rizikovější nemovitosti by tedy
vypočtená míra kapitalizace měla být vyšší, než pro nemovitosti méně rizikové. Jako databáze
pro určení míry kapitalizace byla použita data z nabídky internetové databáze
www.sreality.cz. Kategorie, ve kterých jsou nemovitosti v této databázi řazeny, zachycují
následující tabulky. Tyto tabulky obsahující zároveň počty nemovitostí v daných kategoriích
k uvedeným datům, jsou sestaveny pro lokalitu okres Opava a pro lokalitu Ostrava – město,
pro které byly míry kapitalizace počítány. S ohledem na kategorie a praktickou využitelnost
byly pro tuto práci zvoleny následující kategorie, pro které budou určeny míry kapitalizace:
 Byty

Rodinné domy

Kanceláře

Průmyslové nemovitosti (sklady a výroba)
V těchto kategoriích je pro obě lokality okres Opava a Ostrava – město dostatek reprezentantů
pro jejich vyhodnocení. Výpočty jednotlivých průmyslových nemovitostí (sklady a výroba) ve
vztahu prodeje a pronájmu jsou zachyceny v příloze č. 1.
172
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Podle www.sreality.cz pro lokalitu okres Opava ke dni ke dni 12. 11. 2013:
Tab. 1.1
Počet objektů pro lokalitu okres Opava
Prodej
Pronájem
Byty
538
340
Rodinné, bytové domy
467
23
Komerční nemovitosti
Kanceláře
18
115
Sklady
8
25
Obchodní prostory
28
110
Výroba
27
13
Ubytování
5
1
Zemědělské objekty
4
0
Celkem
90
264
Pozn: * Novostavby byly bez uvedení prodejních cen či cen pronájmu, šlo o reklamní
upoutávky na připravovanou výstavbu
Podle www.sreality.cz pro lokalitu Ostrava - město ke dni 10. 9. 2013:
Tab.1.2
Počet objektů pro lokalitu Ostrava - město
Prodej
Pronájem
Byty
2754
1949
Rodinné, bytové domy
657
36
Komerční nemovitosti
Kanceláře
75
887
Sklady
22
268
Obchodní prostory
73
7
Výroba
43
93
Ubytování
23
7
Zemědělské objekty
0
0
236
1262
Celkem
Pozn: * Novostavby byly bez uvedení prodejních cen či cen pronájmu, šlo o reklamní
upoutávky na připravovanou výstavbu
173
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
4. Návrh metodiky pro určení míry kapitalizace
4.1 Použitá metodika ve vztahu míry kapitalizace
Pro daný účel byl zvolen mírně odlišný postup, kdy byl využit obdobný vztah ke vzorci
1.2. Vzorec navržený v literatuře, označený jako 1.3 či 1.4 nebyl využit. Problematické zde je,
čím by měly být tvořeny váhy, ale především skutečnost, zda by opravdu objekt s vyšší vahou
měl mít vyšší vypovídací schopnost.
Pro výpočet podle metodiky zachycené vzorcem 1.2 je tedy potřeba znát:
 počet realizovaných srovnatelných prodejů, daná databáze uvádí pouze nabídky, je
tedy namísto skutečných prodejů či pronájmů vycházeno z korigovaných nabídek, toto
má samozřejmě dopad na přesnost výpočtu,

čistý roční čistý výnos, opět je vycházeno z nabídek, tedy z hrubých výnosů, které je
potřeba přepočítat na čisté výnosy,

dosaženou prodejní cenu objektu, opět je nahrazeno korigovanou nabídkovou cenou.
Pro vyhodnocení míry kapitalizace nemovitostí zvolených kategorií (byty, domy,
kancelářské prostory, průmyslové nemovitosti) byly vybrány dvě skupiny (prodej a pronájem)
jednotlivých nemovitostí o počtu max. 20 vzorků. Tento počet byl volen z důvodu poměrně
vysoké časové náročnosti na zpracování vzorků. Ideální by bylo možnost porovnat shodnou
nemovitost, která je v nabídce realitních kanceláří jak pro prodej, tak pro pronájem. Tato
možnost se ukázala jako možná jen u průmyslových nemovitostí a lokalitu Ostravu - město.
Ostatní porovnání bylo vyřešeno porovnáním odlišných vzorků, kde bylo k odlišnostem
přihlíženo a tyto odlišnosti kvantifikovány, aby jejich projev mohl být zakalkulován do
vypočítávané míry kapitalizace. Pro každý vzorek byl k danému objektu pro prodej hledán
párový vzorek pro pronájem a naopak. U většiny kategorií byl větší počet zástupců pro
prodej, proto byl vybrán vzorek z méně početné skupiny, tedy pro pronájem a k němu hledán
párový vzorek pro prodej. Kritériem byla co nejbližší lokalita, pokud možno téměř totožná.
Ostatní prvky byly do výpočtu zahrnuty pomocí koeficientů.
Určení prodejních cen
Stanovení prodejní ceny objektu je provedeno z nabídkových cen realitních kanceláří,
proto jsou tyto nabídkové ceny násobeny koeficientem 0,85, resp. 0,90. Výše koeficientu se
liší pro jednotlivé kategorie nemovitostí.
Určení čistých výnosů
Hrubý výnos z pronajímané nemovitosti je peněžní částka hrazená nájemcem nemovitosti.
Tato částka nezahrnuje plnění poskytované s užíváním bytu (energie, služby, apod.
s výjimkou společných prostor). Stanovení dosaženého čistého ročního výnosu je vypočteno
jako hrubý roční výnos snížený o náklady spojené s pronajímanou nemovitostí.
Byty
Vzorky pro prodej
Prodejní cena je nejprve očištěna od provize realitní kanceláře, která je předpokládána ve
výši 4 % a dále o snížení prodejní ceny, neboť jde o ceny uváděné v nabídce realitních
174
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
kanceláří a skutečná realizovaná cena bude s velmi vysokou pravděpodobností nižší pro byty
odhadnutých cca o 10 %. Tímto způsobem je určena čistá prodejní cena. Tato čistá cena je
pak přepočtena na podlahovou plochu bytu. Metodika byla konstruována tak, aby byla pro
jednotlivé kategorie nemovitostí, pro které byla určována míra kapitalizace, co nejvíce
srovnatelná. Proto je u vybraných kritérií koeficient pro všechny vzorky roven jedna, takto
obecněji pojatá metodika ale umožňuje jinak bodovaným koeficientem srovnání vzorků
lišících se v dané charakteristice.
Pro kategorii byty byly k danému vzorku z méně početné skupiny pronájem, hledány
lokalitou srovnatelné vzorky ze skupiny prodej. Ostatní charakteristiky, kterým se dané
srovnávané vzorky odlišují, byly zvoleny následovně:
K1
poloha, zde vždy K1 = 1
K2
velikost (pozemek), zde pro byty vždy K2 = 1, případná zahrada je zde hodnocena
pomocí K3.3
K3.1 typ stavby,
kde hodnoty koeficientu K3.1 jsou převzaty podle metodiky vyhlášky MFČR č.3/2008
Sb., přílohy 19, tab2, tedy následovně:
 panelová, nezateplená
K3.1 = - 0,05

panelová zateplená

zděná, monolitická vyzdívaná
K3.1 = 0,00
K3.1 = 0,10
K3.2 umístění bytu,
kde hodnoty koeficientu K3.2 jsou převzaty podle metodiky vyhlášky MFČR č.3/2008
Sb., přílohy 19, tab2, tedy následovně:
 1.PP nebo 5.NP a vyšší bez výtahu
K3.2 = - 0,05

ostatní nevyjmenované
K3.2 = 0,00

2. - 4. NP s výtahem
K3.2 = 0,05
K3.3 příslušenství a vybavení bytu,
kde hodnoty koeficientu K3.2 byly konstruovány odlišně od metodiky vyhlášky
MFČR č.3/2008 Sb., přílohy 19, tab2, neboť informace z databází realitních kanceláří
neumožňují její plné využití. Z informací realitních kanceláří bylo obecně možné
zjistit informace o tom, zda součástí prodeje/pronájmu bytu je:
 balkon/lodžie

sklep

půda

výtah

ostatní (parkovací stání, zahrada, pergola, krb či krbová kamna, apod.)
175
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Maximální přirážka za plnou výbavu byla odhadnuta na 10 %, tedy koef. = 0,1 a se
snižujícím se stupněm vybavení či příslušenstvím se hodnota koeficientu lineárně
snižuje.
K3.4 vytápění bytu,
kde hodnoty koeficientu K3.4 jsou převzaty podle metodiky vyhlášky MFČR č.3/2008
Sb., přílohy 19, tab2, tedy následovně:
 lokální - tuhá paliva
K3.4 = -0,10

lokální - elektřina či plyn
K3.4 = -0,02

dálkové, ústřední, etážové
K3.4 = 0,00

podlahové topení
K3.4 = 0,10
K3
celková koeficient K3
K3 je vypočítán jako 1+ΣK.i
V10
charakterizuje stav
 byt ve výborném stavu
s
V10 = 1,25

byt v dobrém stavu s pravidelnou údržbou

byt se zanedbanou údržbou - (předpoklad provedení menších stavebních úprav)
V10 = 0,85

byt ve špatném stavu - předpoklad provedení rozsáhlejších stavebních úprav)
V10 = 0,65

byt ve špatném stavu - (nutná rekonstrukce)
koeficient charakterizuje stáří a je dán
 stavby stáří do 20 let včetně
V10 = 1,05
V10 = 0,4
s = 1,0

stavby stáří nad 20 let do 30 let včetně
s = 0,9

stavby stáří nad 30 let do 50 let včetně
s = 0,8

stavby stáří nad 50 let do 80 let včetně
s = 0,7

stavby stáří nad 80 let
s = 0,6
stavba, byt po celkové rekonstrukci: stáří = doba od kolaudace rekonstrukce + 15 let
K4
technický stav je vypočítán jako
K4 = V10 x s
176
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
celkový koeficient zachycující uvedené faktory odlišnosti je pak dán jako
KC = K1 x K2 x K3 x K4
KC
Vzorky pro pronájem
Obdobně je přistoupeno k hodnocení vzorků pro pronájem. Tyto vzorky byly vyhledány
jako první, neboť jich bylo v dané kategorii nemovitostí menší množství a ke každému
takovému vzorku byl hledán vzorek srovnatelně určený na prodej. V řadě inzerátů, které
slouží pro určení příjmu z pronájmu, je uvedena poznámka, že v uvedené měsíční ceně
pronájmu je zahrnuta provize realitní kanceláře. Tato informace je však zřejmě matoucí,
neboť bývá zvykem provizi za realizaci pronájmu platit zvlášť a to nejčastěji ve výši jednoho
měsíčního pronájmu. Nabídkové ceny z tohoto důvodu nebyly o provizi, na rozdíl od
prodejních cen, snižovány. Od nabídkové ceny pronájmu, který je hrubým nájem, byly
odečteny následující náklady, které nese vlastník a které je třeba odečíst od hrubého nájmu
pro kalkulaci čistého nájmu:
 pojištění

Pojistné bylo vypočteno na základě metodiky uvedené v odborné literatuře dle
Šimečka (2010). Podle této publikace je možno odhadnout pojistné na 0,2 % z ceny
nové stavby.
daň z nemovitostí

Výše daně z nemovitostí je podle publikace shodné s publikací, z níž bylo čerpáno pro
odhad pojistného, přibližně od 0,47 Kč/m2 pro obec do 300 obyvatel po 7,52 Kč/m2
pro Prahu. Pro Opavu, Ostravu i Hradec Králové je hodnota podle tohoto zdroje 5,27
Kč/m2 .
opravy a údržba
Hodnota nákladů na údržbu a opravy jsou pro byty, rodinné domy a kanceláře
odhadnuty na 1 % z reprodukční ceny. Tato částka by při uvažované životnosti těchto
staveb 100 let měla dostačovat k tomu, aby byla nemovitost udržována ve stavu, v
jakém je k datu hodnocení pro výpočet míry kapitalizace.
Pro průmyslové nemovitosti je předpokládána životnost 80 let a související hodnota
nákladů na údržbu a opravy jsou odhadnuty na 1,25 % z reprodukční ceny.
Případné investice vedoucí ke zlepšování stavu nemovitosti by vedly k zvyšování její
hodnoty a potenciálního nájemného, což by vedlo ke zkreslení výpočtu míry
kapitalizace.
Pro výpočet nákladů na pojištění a opravy a údržbu jsou podle výše uvedeného vázány na
znalost reprodukční ceny nemovitosti. Pro účely tohoto příspěvku je reprodukční cena
odhadnuta na základě podlahové plochy a reprodukčních nákladů na jednotkovou plochu.
Reprodukční náklady na jednotkovou plochu jsou vypočteny podle jednotkových cen
určených z prodejních cen jednotlivých vzorků. Protože tyto ceny odrážejí technický stav a
stáří nemovitosti, jsou tyto hodnoty přepočteny na hodnoty pro technický stav
charakterizovaný jako výborný stav, související hodnota koeficientu je V10, resp. V13 = 1,25
a pro stáří stavby stáří do 20 let včetně, související hodnota s = 1. Za takto přepočtených
jednotkových cen je vypočten medián. Tato hodnota mediánu je pak použita pro výpočet
reprodukční ceny dané nemovitosti a z této jsou vypočteny hodnoty nákladů na pojištění a
opravy a údržbu. Čistý roční výnos byl následně pomocí koeficientu K5 přepočten na
skutečně realizovanou cenu. Následně je vypočten čistý výnos na jednotku podlahové plochy
bytu.
177
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Pro jednotlivé vzorky jsou obdobným způsobem, jako v případě vzorků bytů pro prodej,
vypočteny koeficienty K1 až K4 a celkový koeficient KC.
4.2 Určení míry kapitalizace
Pro určení míry kapitalizace jsou výše uvedeným způsobem vypočteny jednotkové
prodejní ceny a jednotkové ceny čistého nájemného. Ačkoli jsou jednotlivé vzorky lokalitou
srovnatelné, liší se ostatními charakteristikami, které jsou ve svém souhrnu zachyceny
v koeficientu KC, a to pro každý vzorek bytu určeného k prodeji či k pronájmu. Proto pro
určení míry kapitalizace jsou tyto rozdílné charakteristiky promítnuty do vypočtené
jednotkové prodejní ceny či jednotkového čistého výnosu z pronájmu. Tato korekce vlastně
nahrazuje fakt, že při výpočtu míry kapitalizace není možné srovnávat pro prodej i pronájem
shodnou nemovitost. Takto očištěné hodnoty jsou pak využity k výpočtu míry kapitalizace.
Míra kapitalizace pro vzorek o pořadovém čísle i je pak dána vzorcem:
(1.5)
Kanceláře
Pro kategorie nemovitostí byty a rodinné domy byly pro vzájemné srovnání
(charakterizované koeficienty KC) využity hodnoty odvozené z příloh 19a a 20a vyhlášky
č.3/2008 Sb., tedy z metodiky porovnávacího ocenění. Pro kancelářské objekty vyhlášky
č.3/2008 Sb. neobsahuje metodiku pro porovnávací ocenění. Pro vzájemné porovnání vzorků
kategorie kanceláře byla tedy použita obdobná metodika jako pro byty, neboť z velké míry
byly vzorky tvořeny jednotlivými kancelářskými plochami, pouze výjimečně bylo možné najít
domy pro kancelářské využití. Popis metodiky pro kanceláře je tedy obdobný popisu pro byty.
Průmyslové nemovitosti (sklady a výroba)
Do této kategorie nemovitostí byly zařazeny jak nemovitosti určené pro výrobu, tak i pro
skladování. V této kategorii byly do výpočtu míry kapitalizace zařazeny nemovitosti z okresu
Opava a z lokality Ostrava-město. Podobně, jako u kanceláří, vyhláška č.3/2008 Sb.
neobsahuje metodiku pro porovnávací ocenění pro průmyslové nemovitosti. Pro vzájemné
porovnání vzorků kategorie průmyslové nemovitosti (tedy pro vyhodnocení jednotlivých
komponent celkového koeficientu KC) byla tedy použita obdobná metodika jako pro rodinné
domy, neboť z velké míry byly vzorky tvořeny jednotlivými stavbami. Popis metodiky pro
kanceláře je tedy obdobný popisu pro rodinné domy.
Tento postup byl použit pro vzorky z okresu Opava. Jak vyplývá z vyhodnocení výsledků,
které je uvedeno dále, je tento postup pro průmyslové nemovitosti silně problematický. Proto
byl výpočet míry kapitalizace doplněn o vyhodnocení pro lokalitu Ostrava – město, neboť
v této lokalitě bylo možné najít dostatečný počet nemovitostí, pro které byla na realitním
serveru nabídka jak na prodej, tak na pronájem stejné nemovitosti, čímž bylo možné se
vyhnout srovnávání pomocí koeficientů KC.
178
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
4.3 Vyhodnocení výsledků metodiky
Byty
Pro vyhodnocení míry kapitalizace pro byty byly použity informace pro byty lokalizované
v Opavě. K vyhodnocení bylo použito 20 dvojic bytů. K danému bytu s informací o pronájmu
byl nalezen podobný byt v daném místě s informací o prodeji, následně byla určena
jednotková cena za prodej a za pronájem, na základě vyhodnocení rozdílů bytů pomocí
koeficientů KC byla určena míra kapitalizace. Následující tabulka obsahuje informace o
maximu, minimu, průměru a mediánu vypočtených měr kapitalizací. Medián dosahuje
hodnoty 5,3 %, což je hodnota, která je poměrně očekávanou hodnotou.
Tab. 1.3
Míry kapitalizace pro byty, město Ostrava
míra kapitalizace
max
min
průměr
medián
12,9%
2,0%
6,0%
5,3%
Zdroj: vlastní zpracování
Rodinné domy
Podobně jako u bytů byly vyhodnoceny i míry kapitalizace pro rodinné domy. Protože
v samotném městě Opava nebylo dostupné dostatečné množství dvojic rodinných domů na
pronájem a prodej, byly vzorky brány z celého okresu Opava.
Následující tabulka obsahuje informace o maximu, minimu, průměru a mediánu vypočtených
měr kapitalizací. Medián dosahuje hodnoty 7,6 %, což je hodnota vyšší, než je hodnota
mediánu u bytů. Lze očekávat, že výnosnost u rodinných domů bude vyšší z důvodu nižší
likvidity.
Tab.1.4
Míry kapitalizace pro rodinné domy, okres Opava
míra kapitalizace
max
min
průměr
medián
16,8%
2,7%
8,5%
7,6%
Zdroj: vlastní zpracování
Kanceláře
Vzorky pro výpočet míry kapitalizace kategorie nemovitostí kanceláře byly vzaty z města
Opava. Celkem bylo pro výpočet použito 10 dvojic kancelářských prostor.
Následující tabulka obsahuje informace o maximu, minimu, průměru a mediánu vypočtených
měr kapitalizací. Medián dosahuje hodnoty 10,2 %, což je hodnota vyšší, než je hodnota
mediánu u bytů i rodinných domů. Lze očekávat, že výnosnost u kanceláří, tedy komerčních
nemovitostí, bude vyšší z důvodu nižší likvidity a rizika.
179
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Tab. 1.5
Míry kapitalizace pro kanceláře, město Opava
míra kapitalizace
max
min
průměr
medián
28,9%
5,4%
13,1%
10,2%
Zdroj: vlastní zpracování
Průmyslové nemovitosti
Průmyslové nemovitosti byly vyhodnoceny pro lokality okres Opava a pro lokalitu Ostrava –
město. Pro okres Opava bylo pro výpočet použito osm dvojic průmyslových nemovitostí. Jako
problematické se ukázalo vzájemné srovnání členů dvojic u průmyslových nemovitostí.
Následující tabulka obsahuje informace o maximu, minimu, průměru a mediánu vypočtených
měr kapitalizací pro okres Opava. Medián dosahuje hodnoty 7,3 %, což je hodnota vyšší, než
je hodnota mediánů u rezidenčních nemovitostí, ale nižší, než u komerčních - kancelářských.
Z tabulky je také patrný výrazný rozdíl mezi maximem a minimem.
Tab. 1.6
Míry kapitalizace pro průmyslové nemovitosti, okres Opava
míra kapitalizace
max
min
průměr
medián
18,9%
2,7%
10,2%
7,3%
Zdroj: vlastní zpracování
Výše uvedené hodnoty měr kapitalizace jsou doplněny hodnotami pro lokalitu Ostrava –
město, neboť zde bylo možno nalézt devět nemovitostí, které byly nabízeny jak pro prodej,
tak pro pronájem. V takovém případě odpadá výpočet koeficientů KC, neboť není třeba jeden
objekt převádět pomocí těchto koeficientů na charakteristiky obdobné druhému objektu, což
může být zdrojem nepřesností.
Je poměrně zajímavé, že u dalších kategorií nemovitostí v členění byt, rodinný dům,
kanceláře takové množství objektů nalezeno nebylo. To může znamenat, že se trh
průmyslových nemovitostí od trhu ostatních kategorií nemovitostí liší. Tomu odpovídají i
hodnoty míry kapitalizace pro tyto nemovitosti zachycené v tab. 1.7. Medián dosahuje
pouhých 3,4 %, což je velmi nízká hodnota, dokonce nižší, než pro byty a Opavu.
Tento výsledek ukazuje, že vlastníci jsou ochotni pronajímat tyto nemovitosti za velmi
nízké nájemné (ve vztahu k představě o prodejních cenách). Toto může být odrazem převisu
nabídky nad poptávkou, přičemž tento rozdíl není promítnut do představ o prodejních cenách.
Také může jít o současnou situaci, kdy vlastníci sice v současnosti pronajímají tyto
nemovitosti za relativně nízké nájemné díky dopadům krize na průmysl, do budoucnosti ale
počítají s možným růstem poptávky, růstem cen pronájmů a proto nejsou ochotni k prodejům
za nižší ceny.
180
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Tab.1.7
Míry kapitalizace pro průmyslové nemovitosti, město Ostrava
míra kapitalizace
max
min
průměr
medián
6,0%
-2,0%
3,3%
3,4%
Zdroj: vlastní zpracování
4.4 Komparace vypočtených hodnot
Medián určených hodnot je možno porovnat s tabelovanými hodnotami měr kapitalizací
pro jednotlivé kategorie podle Vyhlášky č.3/2008 Sb., přílohy č. 16, popřípadě pro data
získaná z jiných pramenů. Hodnoty jsou zachyceny v tab. 1.8
Tab.1.8
Byty
Komparace měr kapitalizací
Výpočet
(medián)
Vyhláška č.3/2008 Sb., příloha č.16
Ostatní prameny
5,3% (Opava)
5,5 % Bytové domy typové
4,5 % Bytové domy netypové
3,51 %, pramen:HN
8,5% (Opava)
Rodinné
domy
5,5 % Bytové domy typové
4,5 % Bytové domy netypové
Kanceláře
10,2% (Opava)
6,5% (nemovitosti pro administrativu)
7,0 % (nemovitosti pro obchod – budovy)
8,0 % (nemovitosti pro obchod – haly)
6,25% kanceláře, pramen:
LaSalle
6,25 % nákupní centra,
pramen: LaSalle
Průmyslové
nemovitosti
7,3% (Opava)
3,4% (Ostrava)
7,5 % nemovitosti pro výrobu (budovy)
9,5 % nemovitosti pro výrobu (haly)
8,00 - 8,25 % sklady,
pramen: LaSalle
Zdroj: vlastní zpracování
Vypočtená míra kapitalizace pro byty je poměrně v relaci s hodnotou uvedenou ve
vyhlášce č.3/2008. Hodnota pro rodinné domy se již liší. Vyhláška neobsahuje hodnotu pro
rodinné domy, nejbližší kategorie z vyhlášky je pro bytové dony typové a netypové. Přitom
může být opodstatněné očekávat dosažení vyšší hodnoty pro rodinné domy, z důvodu menší
likvidity.
Vypočtená hodnota pro kanceláře je vyšší, než hodnoty podle vyhlášky. Naopak
vypočtená hodnota pro průmyslové nemovitosti pro okres Opava je srovnatelná s vyhláškou
uváděnou hodnotou pro nemovitosti pro výrobu (budovy), hodnota vypočtená pro Ostravu je
ale výrazně nižší.
181
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Dále je možné doložit míry kapitalizace z ostatních pramenů. Pro byty byla míra
výnosnosti publikována v Hospodářských novinách ze dne 19. 9. 2012, kde pro Prahu je
udávána hodnota 3,51 %. Výnosy z nejlepších nemovitostí jsou dále uvedeny pro komerční
nemovitosti v publikaci Jones Lang LaSalle, Prague City Report Q3 2013, říjen 2013.
Uvedené hodnoty jsou zachyceny v tab. 1.8 Hodnoty z ostatních pramenů jsou nižší, než
hodnoty vypočtené, případně převzaté z vyhlášky č.3/2008 Sb., přílohy č. 16. To je v souladu
s faktem, že jde o atraktivní lokality, resp. nejlepší nemovitosti, kde lze očekávat nižší
výnosnosti.
5. Závěr
V práci uvedená metodika byla použita pro výpočet míry kapitalizace pro kategorii
nemovitostí byty, rodinné domy, kanceláře a pro průmyslové stavby. Byly zvoleny lokality
Opava a pro průmyslové nemovitosti navíc Ostrava – město. Daná metodika může být
chápána jako první nástin možného přístupu pro výpočet míry kapitalizace pro různé
kategorie nemovitostí a různé lokality. Výsledky ukazují, že míry kapitalizace se pro různé
kategorie nemovitostí výrazně liší. Zároveň se zdá, že se míry kapitalizace liší i regionálně.
Zajímavé by bylo vyhodnotit míry kapitalizace nejen pro různé kategorie nemovitostí, ale i
pro různé lokality. Problémem je vysoká časová náročnost práce, neboť je potřeba manuálně
vybrat dvojice vzorků, vyhodnotit jejich charakteristiky, promítnout odlišnosti do hodnot
koeficientů a následně data vyhodnotit. K pracnosti přispívá i fakt, že data v inzerátech
realitních kanceláří nebývají vždy plně relevantní, jak vyplývá z popisu a případných
fotografií, tak i značně odlišné subjektivní hodnocení uváděné v inzerátech jednotlivými
realitními makléři, která popis a charakteristiku v inzerci připravují. Komparace s hodnotami
míry kapitalizace podle Vyhlášky č.3/2008 Sb., přílohy č. 16 ukazují, že skutečně dosahované
míry kapitalizace budou nejspíše více variabilní. Tento pokus o nástin dané metodiky by mohl
být nejen praktickým přínosem pro majitele společností, kteří chtějí investovat do nemovitého
majetku, pro znalce a oceňovatele, ale i pro potenciální klienty, zabývající se oceňováním
nemovitého majetku. Rovněž může posloužit jako příručka, nabízející propojení teorie s praxí
pro studenty nejen VŠB-TUO, Stavební a Ekonomické fakulty, ale i studenty z jiných
vysokých škol technického a ekonomického směru, kteří by měli zájem se touto
problematikou zabývat i v budoucnu.
182
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Příloha č. 1
prodej
výroba a sklady Ostrava, prodej
číslo
typ
cena
požadovaná
VC
provize RK
adresa
budova
vlastnictví
podlahová
plocha M
počet
podlaží
budovy
m2
Kč
1 výroba
2 výroba
3 výroba
4 výroba
5 výroba
6 výroba
7 sklad
8 sklad
9 sklad
stav objektu
3 490 000 včetně provize
7 500 000 včetně provize
3 990 000 včetně provize
3 700 000
3 800 000 včetně provize
5 080 000 včetně provize
2 990 000 včetně provize
36 250 000
3 500 000 včetně provize
Ostrava, Michálkovice
Ostrava, U Řeky, Hrabová
Bohumínská, Slezská Ostrava
Frýdecká, Šenov
Erbenova, Vítkovice
Třebovice
Radvanice
Střádalů, Kunčičky
Michálkovická, Slezská Ostrava
číslo
VC - provize
RK
1
2
3
4
5
6
7
8
9
cihlová
skeletová
smíšená
cihlová
cihlová
cihlová
smíšená
cihlová
cihlová
osobní
osobní
osobní
osobní
K5
VCprovize*K5/
M
VC/M*KC
zdroj ceny
Kč/m2
Kč/m2
3 350 400
7 200 000
3 830 400
3 552 000
3 648 000
4 876 800
2 870 400
34 800 000
3 360 000
0,90
0,90
0,90
0,90
0,90
0,90
0,90
0,90
0,90
7 538
6 480
5 944
9 990
6 438
9 754
6 798
13 050
7 636
ostatní
m2
400 před rekonstrukcí
1000 velmi dobrý
580 velmi dobrý
320 po rekonstrukci
510 po rekonstrukci
450 velmi dobrý
380 dobrý
2400 velmi dobrý
396 velmi dobrý
jiné
jiné
pozemek
max
min
průměr
medián
1PP, 2 NP
1NP
2NP
2NP
2NP
1NP
742
2000
503
1108
463
3500
15000
dříve potravinářská výroba
dříve auto a pneuservis
auto a pneuservis, včetně vybavení
dříve autoservis
skladovací hala
prům.hala
13 050
5 944
8 181
7 538
(VCprovize*K5
/M)/(VK4/
1,25*1)
K1
K2
K3.1
K3.2
K3.3
K3.4
K3.5
K3.6
K3
V13
s
K4
KC
Kč/m2
poloha
velikost (pozemek)
provedení
obvodovýc
h stěn
napojení
na sítě
způsob
vytápění
příslušensví
a vybavení
venkovní
úpravy
vedlejší
stavby
vybavení
1+ΣK.i
stavebně
tech.stav
koef.pro
stáří
stavby
tech.stavV13
xs
K1*K2*K3*K4
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
0,65
0,85
0,85
1,05
1,05
0,85
0,65
0,85
0,85
0,7
0,8
0,8
0,8
0,8
0,6
0,8
0,8
0,6
0,46
0,68
0,68
0,84
0,84
0,51
0,52
0,68
0,51
20 710
11 912
10 926
14 866
9 580
23 906
16 342
23 989
18 717
medián 16 242
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
183
0,4550
0,6800
0,6800
0,8400
0,8400
0,5100
0,5200
0,6800
0,5100
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
pronájem
výroba a sklady Ostrava, pronájem
číslo
typ
cena
požadovaná
provize RK
adresa
budova
vlastnictví
podlahová
plocha
25 000 včetně
60 000 včetně
34 000 včetně
25 000 bez provize
23 000
19 900 bez provize
13 000 bez provize
57 500
10 000 bez provize
číslo
1
2
3
4
5
6
7
8
9
počet
podlaží
budovy
m2
Kč/měsíc
1 výroba
2 výroba
3 výroba
4 výroba
5 výroba
6 výroba
7 sklad
8 sklad
9 sklad
stav objektu
Ostrava, Michálkovice
Ostrava, U Řeky, Hrabová
Bohumínská, Slezská Ostrava
Frýdecká, Šenov
Erbenova, Vítkovice
Třebovice
Radvanice
Střádalů, Kunčičky
Michálkovická, Slezská Ostrava
cihlová
skeletová
smíšená
cihlová
cihlová
cihlová
smíšená
cihlová
cihlová
osobní
osobní
osobní
osobní
jiné
jiné
pozemek
ostatní
m2
400 před rekonstrukcí
1000 velmi dobrý
580 velmi dobrý
320 po rekonstrukci
510 po rekonstrukci
450 velmi dobrý
380 dobrý
1150 velmi dobrý
1151 velmi dobrý
1PP, 2 NP
1NP
2NP
2NP
2NP
1NP
742 dříve potravinářská výroba
2000 dříve auto a pneuservis
503
1108 auto a pneuservis, včetně vybavení
463
0 dříve autoservis
3500 skladovací hala
10000 prům.hala
pojištění
daň z
nemovitosti
opravy a
údržba
opravy a
údržba
ostatní
náklady
celkové
náklady
Kč
Kč
%
Kč
Kč
Kč
13 074
32 684
18 957
10 459
16 669
14 708
12 420
37 587
37 620
2 108
5 270
3 057
1 686
2 688
2 372
2 003
6 061
6 066
1,25
1,25
1,25
1,25
1,25
1,25
1,25
1,25
1,25
184
81 711
204 276
118 480
65 368
104 181
91 924
77 625
234 918
235 122
0
0
0
0
0
0
0
0
0
96 892
242 231
140 494
77 514
123 538
109 004
92 048
278 565
278 807
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
K1
K2
poloha
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
K3.1
K3.2
provedení
velikost
napojení
obvodových
(pozemek)
na sítě
stěn
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
K3.3
K3.4
způsob
vytápění
K3.5
příslušensví venkovní
a vybavení
úpravy
1
2
3
4
5
6
7
8
9
4
5
6
7
8
9
max
min
průměr
medián
VC - provize
RK
roční hrubý
výnos
Kč
Kč
25 000
60 000
34 000
25 000
23 000
19 900
13 000
57 500
10 000
0,8400
0,8400
0,5100
0,5200
0,6800
0,5100
300 000
720 000
408 000
300 000
276 000
238 800
156 000
690 000
120 000
9 990
6 438
9 754
6 798
13 050
7 636
13 050
5 944
8 181
7 538
vedlejší
stavby
K3
V13
K5
s
vybavení stavebně
1+ΣK.i tech.stav
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
1,00
míra kapitalizace
KC
VCKC
číslo
prodej
provize*K5/M pronájem
Kč/m2
1
0,4550
7 538
0,4550
2
0,6800
6 480
0,6800
3
0,6800
5 944
0,6800
číslo
K3.6
roční čistý
výnos*K5/M
Kč/m2
395
370
356
0,65
0,85
0,85
1,05
1,05
0,85
0,65
0,85
0,85
K4
KC
koef.pro
tech.stav K1*K2*K3
stáří
V13 x s
*K4
stavby
0,70
0,46
0,4550
0,80
0,68
0,6800
0,80
0,68
0,6800
0,80
0,84
0,8400
0,80
0,84
0,8400
0,60
0,51
0,5100
0,80
0,52
0,5200
0,80
0,68
0,6800
0,60
0,51
0,5100
míra
kapitalizace
VC/M*KC
Kč/m2
5,2% max
6,0%
5,7% min
-2,0%
6,0% průměr 3,3%
roční hrubý
výnos*K5
roční čistý
výnos
roční čistý
výnos/M
roční čistý výnos*K5/M
Kč
Kč
Kč/m2
Kč/m2
0,85
0,85
0,85
0,85
0,85
0,85
0,85
0,85
0,85
255 000
612 000
346 800
255 000
234 600
202 980
132 600
586 500
102 000
0,8400
0,8400
0,5100
0,5200
0,6800
0,5100
0,8400
0,4550
0,6350
0,6800
-
158 108
369 769
206 306
177 486
111 062
93 976
40 552
307 935
176 807
555
218
209
107
268
-154
555
-154
258
268
185
-
395 max
370 min
356 průměr
555 medián
218
209
107
268
154
-
555
154
258
268
5,6% medián 3,4%
3,4%
2,1%
1,6%
2,1%
-2,0%
6,0%
-2,0%
3,3%
3,4%
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Zdroje
1. BRADÁČ, Albert. Věcná břemena od A do Z, 4. vyd. Nakladatelství Linde, Praha, 2009,
s. 132.
2.
BRADÁČ, Albert. Teorie oceňování nemovitostí, 8. vyd. Akademické nakladatelství
Cerm, Brno, 2009, s. 753, kap. 6. IBSN 978-80-7204-630-0.
3.
HÁLEK, Vítězslav. Oceňování majetku v praxi, 1. vyd. Donau Media, Bratislava,
2009, ISBN 978-80-89364-07-7.
4.
KOKOŠKA, Jiří. Oceňování nemovitosti, díl III, 1. vyd. Nakladatelství Arch, Praha,
2000, s. 35-37. ISBN 80-86 165-23-X.
5.
ŠIMEČEK, Tomislav a kol. Místně obvyklé nájemné, Občanské sdružení majitelů
domů, bytů a dalších nemovitostí v ČR. Praha, 2010, s. 76. ISBN 978-80-254-883-7.
6.
ZAZVONIL, Zbyněk. Oceňování nemovitostí na tržních principech, 1. vyd.
Nakladatelství Ceduk, Praha, 1996, s. 111. ISBN 80-902109-0-2.
7.
Jones Lang LaSalle, Prague City Report Q3 2013, říjen 2013.
186
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Decomposition of Factors of Regional
Competitiveness in ICT Sector
Dekompozice faktorů konkurenceschopnosti
regionů v oblasti ICT sektoru
Kamila Turečková80
Abstract
This article deals with decomposition of factors which determine, in certain way,
information and communications technology (ICT) sector. ICT sector and ICT companies are
considered in general level as a highly potential for contemporary and future development for
each economy with significant positive impact on labor productivity and economic growth.
The framework of selected factors enables to systematically organize, synthesize and evaluate
the resources and other determinants that stay behind the expansion of the ICT companies and
also the factors that characterize ICT performance and its contribution to economic growth
and improvement of standard of living. All these factors mirrored in a success of ICT
companies and ICT sector are behind increase of competitiveness of the regions where these
factors are in high quantity or quality. The framework of defined factors could be also used
for expressing the regional disparities related to ICT production and ability of ICT firms to
produce their products and services in particular regions.
Key words: Competitiveness, information and communication technology sector, region,
indicator
Jel Classification: D24, L86, R12
Úvod
Sektor informačních a komunikačních technologií (ICT) je v posledních letech považován
za jednu z klíčových oblastí ekonomických činností, jež disponuje významným potenciálem
dalšího rozvoje a jež díky vysoké přidané hodnotě, kterou generuje, představuje jeden
z nejdůležitějších zdrojů stabilního kvalitativního ekonomického růstu daných ekonomik
dnes i v budoucnu. Obor ICT je charakteristický multiplikačními efekty v hospodářství, kdy
činnosti v tomto sektoru přímo či nepřímo ovlivňují výstupy v sektorech jiných, přispívají
k významným úsporám a růstu produktivity, ke zvyšování intelektuálního kapitálu,
zvláště kapitálu lidského, k růstu společenské hodnoty vytvořené na základě synergie znalostí,
informací a technologií, které jsou právě tímto odvětvím hospodářství vytvářeny, rozvíjeny
a podporovány. Všechny tyto zmíněné pozitivní efekty spojené s činností firem v sektoru ICT
zvyšují konkurenceschopnost regionů, v nichž působí, a přispívají v nich ke zlepšování
kvality života a růstu životní úrovně.
80
Ing. Kamila Turečková, Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Univerzitní
náměstí 1934/3, Karviná, Česká republika, [email protected]
187
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Cílem předkládaného příspěvku je teoretická dekompozice faktorů úspěšnosti ICT sektoru
při jeho hodnocení s ohledem na následnou možnost meziregionálního srovnání a identifikaci
konkrétních regionálních disparit souvisejících s existencí a fungováním ICT firem. Samotná
konkurenceschopnost regionů v oblasti ICT sektoru a ICT firem lokalizovaných v dané
oblasti odráží schopnost regionu nabídnout potřebné vstupy včetně hmotné i nehmotné
podpory rozvoje podnikání, generovat vysokou přidanou hodnotu a specifické technologické
procesy a postupy, a především a posteriori zvyšovat regionální ekonomicko-společenský
potenciál transformovaný do budoucího hospodářského růstu a rozvoje.
Konkurenceschopnost regionů v kontextu generování a prohlubování
lokální konkurenceschopnosti systému s odkazem na ICT sektor
Obor informačních a komunikačních technologií je v poslední době stále více skloňován
v kontextu zvyšování jeho pozitivního významu v národním hospodářství a jako potenciální
zdroj konkurenceschopnosti ať už ekonomiky jako celek, tak ekonomiky definované v rámci
jednotlivých regionů. Dle Czech ICT Alliance, oficiální exportní aliance CzechTrade,
je jednou z cest, kterou by mohla být podpořena konkurenceschopnost České republiky,
je rozvoj ICT oblasti služeb s přidanou hodnotou, vývoj IT řešení a aplikací, ale také výzkum
a vývoj v oblasti ICT produktů (Czech ICT Alliance, 2011). Konkurenceschopnost
ekonomiky spojená s ICT sektorem byla prokázána jak na makroekonomické úrovni (např.
Jorgenson, 2001, Venturini, 2008), tak současně také na mikroekonomické – podnikové
úrovni v pracích např. Barua et al., 1995, Dedrick et al., 2003 či Pilat, 2004.
Konkurenceschopnost ICT sektoru je odvozená od samotné konkurenceschopnosti firem
podnikajících v ICT odvětví. Konkurenceschopnost vyjádřenou na úrovni firmy lze hodnotit
z pohledu její úspěšnosti, tj. jak plní co nejlépe své cíle, tak z pohledu její dynamiky vývoje,
tj. zda se vyznačuje inovačním procesem, který přetváří znalostní vstupy do kreativních
výstupů. Obojí je podpořeno schopností dané firmy obstát co nejlépe ve stále se měnícím
podnikatelském a makroekonomickém prostředí.
Makroekonomická konkurenceschopnost vyjadřuje konkurenceschopnost na úrovni
definovaných regionálních celků, přičemž se může jednat nejen o regiony ve smyslu
územních a ekonomických celků dané země, ale i o konkrétní státy, makroregiony
či nadnárodní uskupení. V kontextu tématu tohoto příspěvku je klíčová definice
konkurenceschopnosti daného odvětví, kdy je konkurenceschopnost definována jako
způsobilost konkrétního sektoru bránit a/nebo získat tržní podíl na otevřených mezinárodních
trzích, spoléhajíce se na cenu a/nebo kvalitu své produkce (upraveno, dle European
Commission, 2004). Doplníme-li vnější pojetí konkurenceschopnosti ekonomického sektoru
o pojetí vnitřní agregátní konkurenceschopnosti, pak se klíčová role daného sektoru
projevuje v určité pozitivní trajektorii hlavních makroekonomických indikátorů s důrazem
na produktivitu, jejíž trvalý růst je podmínkou pro dosahování příznivých výsledků
na makroekonomické úrovni.
Podmínkou k získání zmíněné konkurenceschopnosti jednak na firemní úrovni, tak také
na úrovni makroekonomické, resp. sektorové, jsou zdroje. Ne tedy pouze hodnota výstupů,
ale i kvalita a množství vstupů v kombinaci s efektivní přeměnou vstupů na výstupy jsou
nezbytné k získání konkurenčního postavení na trhu. Konkurenceschopnost daného sektoru
ekonomiky je podpořena také sobě vlastní „atraktivitou odvětví v daném státě“, kdy sektor
či země disponují souborem prvků, znaků, vztahů a charakteristik, jež jim umožňuje
překonávat jiné ve schopnosti generovat vyšší národní důchod a přitahovat trvale další faktory
produkce.
Podnikovou - mikroekonomickou a makroekonomickou, resp. odvětvovou - sektorovou
úroveň doplňuje specifická oblast všeobecně označována za systém. Konkurenceschopnost
188
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
systému je dána synergií vzájemných vztahů a závislosti mezi subjekty na endogenní úrovni
a exogenními faktory a vlivy, jež je ovlivňují.
Konkurenceschopnost firem tvořících systém je ovlivněna některými společnými
charakteristikami. Ty mají zpravidla podobu tzv. „soft externalit“ (Beneš, 2006). Dle Kitsona,
Martina a Tylera (2004) s odkazem na Alfreda Marshalla jsou tyto přínosy charakterizovány
triádou externalit ve smyslu průmyslové, resp. odvětvové, lokalizace, jež je tvořena
kvalifikovanou pracovní silou, podporujícími a přidruženými odvětvími a přeléváním
znalostí, zkušeností a informací. Tím se vytváří „specifická atmosféra“ podpořená existencí
veřejných statků (znalosti, dovednosti, společné informace), která vytváří předpoklady pro
vznik převážně chtěných – pozitivních externalit snižující firmám náklady. Toto dynamické
šíření informací, znalostí, technologických procesů a postupů a inovací zvyšuje
konkurenceschopnost samotného systému (vymezeného například sektorálně), tak se také
promítá do růstu konkurenceschopnosti jednotlivých podnikatelských i ostatních subjektů
na něm participujících.
Systémový rámec hodnocení ICT sektoru
Sektor informačních a komunikačních technologií je charakteristický vysokou přidanou
hodnotou, kterou generuje prostřednictvím nehmotných aktiv a jež má, mimo kvantitativního
přínosu k ekonomickému růstu a podpory řady ekonomických činností napříč všemi
oblastmi hospodářského života, bezpochyby výraznou kvalitativní stránku, prostřednictvím
níž ovlivňuje společnost i ekonomiku jako celek. Na základě výše řečeného, tedy s ohledem
na vymezení konkurenceschopnosti na úrovni podnikové, agregátní i systémové a za účelem
hodnocení ICT firem a celého ICT sektoru na regionální úrovni a pro následnou komparaci
regionů v oblasti ICT byl navržen koncepční rámec,81 jenž umožňuje definovat, organizovat,
identifikovat, mapovat, analyzovat a průběžně hodnotit jednotlivé kroky výzkumu
meziregionálních disparit ve zvolené skupině ekonomických činností vymezené daným
sektorem ekonomických činností (viz Schéma 1.). Meziregionální disparity jsou pak dále
posuzovány v kontextu konkurenceschopnosti regionů na zvolené sektorové úrovni.
Pozitivem takto sestaveného systémového rámce je relevantní vymezení klíčových faktorů
a vazeb mezi nimi, jež určitým (měřitelným) způsobem identifikují proces výroby a jeho
dopad na národohospodářskou úroveň.
81
Prvky systémového rámce jsou sice definovány obecně, ale celé schéma bylo navrženo pro posuzování ICT
sektoru a firem v něm působícím. Z toho důvodu je částečně přenositelný také pro posouzení úspěšnosti jiných
oblastí ekonomických činností.
189
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Schéma 1. Systémový rámec pro hodnocení sektoru (sestaveno pro ICT sektor)
Komplementární faktory
- věda a výzkum
- investice a podpora podnikání
- znalosti, vzdělávání a kvalifikace
- struktura ekonomiky a vládní politika
- metody organizace a managementu firem
- sociálně-společensko-politické prostředí
Vstupy
- práce
- kapitál
- technologie
Odvětvová
seskupení
- klastry
- vědeckotechnologické
parky a inkubátory
- technologické
platformy
Firma a produkce
- počet a velikost firem
- dynamika firemních změn
- prohlubování kapitálu
- zvyšování technologické
úrovně
- efektivita výrobního
procesu
- prohlubování know-how
- kvalita práce
- sdílení a multiplikace
znalostí a informací
Výstupy
- přidaná hodnota
na úrovni firmy,
sektorů a regionu
- zisk a obrat
- patenty a licence
- externality
- synergie znalostí
a informací
Ekonomika a
společnost
- ekonomický růst
- produktivita práce
- životní úroveň
- zaměstnanost
- kvalita života
Zdroj: vlastní
Zcela nalevo jsou v koncepčním rámci identifikovány jednotlivé zdroje přímo vstupující
do výrobního procesu, jež jsou určitou měrou ovlivňovány komplementárními faktory.
Tyto faktory se bezprostředně i zprostředkovaně promítají do procesu produkce a dovolují
firmě zvyšovat její potenciál a prohlubovat intelektuální kapitál. Multiplikace vstupů,
komplementárních faktorů a výrobního procesu definovaného firemním prostředím,
podpořeného aktivní účastní v odvětvových seskupeních, se pak odráží ve výstupu
a efektivnosti každého podniku a celého ekonomického sektoru. Lze tedy říci, že vzájemné
působení zdrojů, infrastrukturálního a institucionálního kapitálu a komplementárních faktorů
s důrazem na znalostně-kreativní kapitál předurčuje samotnou produktivitu na požadované
úrovni sledování. Konkurenceschopnost firem, sektoru či regionů tak, mimo jiné, vyplývá
ze schopnosti získat, aplikovat a dlouhodobě si udržovat tyto kritické vstupy a související,
relevantní činitele.
Vytvořená (hrubá) přidaná hodnota, zisk a obrat firem, vyvinuté patenty, synergie znalostí
a informací a vznik (pozitivních) externalit přispívají na makroekonomické úrovni
k ekonomickému růstu, zvyšování celospolečenské produktivity práce a zaměstnanosti a tak
ke zkvalitnění života a sociálního standardu občanů vůbec.
Integrované indikátory v ICT sféře
Obecně prezentovaný systémový rámec pro hodnocení úspěšnosti zvoleného
ekonomického sektoru v předchozí kapitole je nutné doplnit a rozšířit o konkrétní indikátory
specifikující podmínky konkurenceschopnosti na všech zvolených stupních institucionálního
vymezení, tj. na úrovni mikroekonomické, agregátní čili makroekonomické nebo systémové.
Doporučovanými oblastmi, konkrétně pro sektor ICT, jsou vzdělání obyvatel, sektor ICT
služeb a informační infrastruktura (upraveno, dle Voříšek, Novotný, 2010).
V kontextu potřeby vyjádřit, identifikovat a ohodnotit ICT sektor pro meziregionální
srovnání byla vytvořena soustava (průřezových) integrovaných indikátorů (Tabulka 1.),
190
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
obecně definovaných, s možností dodatečného rozčlenění do logicky sestavených seskupení
(sfér či celků).
Tabulka 1. Integrované indikátory pro hodnocení sektoru (navrženo pro ICT sektor)
Integrovaný indikátor
Lidské zdroje
Lidský kapitál a potenciál
Rozvojový potenciál
Odvětvová podpora
Sektorová analýza
Firma
Zaměstnanci
Územní osídlení a
infrastruktura
Zahraniční obchod
Hospodářsko-politická
sféra
Obecné indikátory
počet obyvatel, struktura obyvatelstva, mzdové náklady, zaměstnanost a její
struktura, nezaměstnanost a její struktura, mobilita zaměstnanců
vysoké školy a jejich struktura, absolventi a jejich struktura, současná firemní
struktura v kontextu přelévání pracovníků, gramotnost a sociální kultura,
odbornost a její struktura, životní úroveň
objem přímých zahraničních investic, výdaje na vědu a výzkum, podpora
high-tech produkce, inovační kapitál a investice, podpora vzdělávání,
internalizace procesů, tvorba hrubého fixního kapitálu
klastry, vědeckotechnologické parky a inkubátory, technologické platformy
vytvořená přidaná hodnota, produktivita sektoru, podíl sektoru a jeho výstupů na
celkové sektorové struktuře, patenty, licence, ochranné známky
počet, velikost a struktura firem, podnikatelské prostředí, hospodaření firem,
zaměření ekonomické činnosti, lokalizace, vlastnictví, právní forma, globální vs.
národní orientace
počet zaměstnanců a jejich struktura, náklady na zaměstnance, produktivita
zaměstnanců, fluktuace zaměstnanců, kvalifikační a vzdělanostní struktura
zaměstnanců
Hustota osídlení, dopravní infrastruktura, technická infrastruktura, vědecká
infrastruktury
struktura a výše exportu, struktura a výše importu, podpora produkce s
exportním potenciálem
Hospodářská politika, stabilita hospodářsko-politického prostředí, korupce a
legislativa, integrační seskupení
Zdroj: vlastní
Doporučený základní soubor obecných indikátorů dovoluje podrobné a oddělené
vyhodnocování příslušných sledovaných faktorů, jevů a procesů, jež uspořádány
pod jednotlivé integrované indikátory umožňuje přehledné hodnocení vzájemných disparit
na firemní úrovni či úrovni zvolených územních celků. Integrované indikátory jsou výpočetně
zvládnutelné a disponují přehledností a srozumitelností, jež chybí samostatné analýze
a hodnocení dílčích indikátorů, jsou-li tyto navrženy ve větším množství.
Vrátíme-li se k využití takto navržených integrovaných indikátorů pro hodnocení ICT
firem a ICT sektoru, pak zpětně jsme schopni identifikovat rozhodující faktory
konkurenceschopnosti a jejich vzájemné vztahy. Ty pak mohou sehrát klíčovou roli při
definování priorit v jednotlivých hospodářských odvětvích, jež budou mít potenciál dalšího
rozvoje a jež budou trvale posilovat konkurenceschopnost. Zde by pak měla být orientována
značná část zdrojů, která se systematickou podporou hospodářsko-politických autorit
a kvalitní infrastrukturou vytvoří perspektivní prioritní odvětví (sektory ekonomiky) rozvoje
konkurenceschopnosti. A právě jedním z takovýchto prioritních odvětví s potenciálem
rozvíjet se v dlouhodobém horizontu může být sektor ICT.
Závěr
Světový trend odrážející se v prohlubování globalizačních procesů klade vysoké
nároky ve vztahu ke konkurenceschopnosti, ať už se jedná o konkurenceschopnost
jednotlivých podniků nebo konkurenceschopnost regionů, států či nadnárodních uskupení.
Jediným možným dlouhodobě udržitelným řešením je nutnost zaměřit pozornost
191
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
ekonomických subjektů na takové aktivity a činnosti, jež prostřednictvím generování,
aplikování a sdílení informací, znalostí a technologií vytvářejí vysokou přidanou hodnotu.
Tomu odpovídající ekonomickou činností jsou právě aktivity spojené s informačními
a komunikačními technologiemi.
Cílem této práce byla teoretická dekompozice faktorů konkurenceschopnosti regionů
v oblasti ICT sektoru, jenž umožňuje na všech dílčích stupních, i průřezově, identifikovat,
uspořádat, definovat, analyzovat a hodnotit relevantní prvky a vazby, které jsou
charakteristické pro obor ICT. Srovnáním parciálních i integrovaných výsledků vyplývajících
z analýzy zvolených indikátorů a faktorů lze dosáhnout potřebného srovnání na dané úrovni
poznání, které se přeneseně odráží v územních disparitách a přispívá tak k odlišnému
ekonomicko-sociálnímu růstu a rozvoji ve společnosti. Zpětně pak toto srovnání dovoluje
identifikovat ty klíčové prvky a vazby systémového rámce, jež se přímo či nepřímo, pozitivně
nebo negativně, promítají do konkurenceschopnosti příslušné firmy či regionu.
Podpora růstu konkurenceschopnosti pak závisí na podpoře těch částí systému,
jež konkurenceschopnost zvyšují na úkor potlačení prvků a procesů, jež konkurenceschopnost
snižují nebo omezují.
Zdroje
1. BENEŠ, M. (2006). Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda [online]. [cit.2014-0608]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/econ/soubory/oddeleni/centrum/papers/wp 2006-05.
Pdf
2. Czech ICT Alliance (2014). Czech ICT Alliance [online].[cit.2014-06-03]. Dostupné z:
http://www.czechict.cz/
3. DEDRICK, J., GURBAXANI, V., KRAEMER, K. L. (2003). Information Technology
and Economic Performance: A Critical Review of the Empirical EvidenceIn: ACM
Computing Surveys, Vol. 35, No. 1, March 2003, s. 1-28. ISSN:0360-0300.
4. EUROPEAN COMMISSION (2014). European Competitiveness Report 2004 [online].
[cit.2014-04-15].
Available:
http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/
2005/march/tradoc_122064.pdf
5. KITSON, M., MARTIN, R., TYLER, P. (2004). Regional Competitiveness: An Exlusive
yet
Key
Concept?
[online].[cit.2014-06-05].
Dostupné
z:
http://michaelkitson.files.wordpress.com/2013/02/kitson-marrtin-tyler-rs-2004.pdf
6. KRAMER, W. J., JENKINS, B., KATZ, R. S. (2007). The Role of the Information and
Communications Technology Sector in Expanding Economic Opportunity
[online].[cit.2014-05-28]. Dostupné z: http://www.hks.harvard.edu/mrcbg/CSRI/
publications/report_22_EO%20ICT%20Final.pdf
7. KUTSCHERAUER , A. a kol. (2010). Regionální disparity v územním rozvoji České
republiky, jejich vznik, identifikace a eliminace [online].[cit.2014-05-22]. Dostupné z:
http://disparity.idealnihosting.cz/vysledky/15_zaverecna_%20zprava_2010.pdf
8. MAREŠOVÁ, P., ČEBIŠOVÁ, K., PAVLOVIČ, J. (2012). Konkurenceschopnost České
republiky
v oblasti
ICT
[online].[cit.2014-06-08].
Dostupné
z:
http://www.tchk.cz/files/ke_stazeni/ictvcr-2012-publikace-mepkit-.pdf
192
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
9. VOŘÍŠEK, J., NOVOTNÝ, O. a kol. (2010). ICT a konkurenceschopnost České
republiky [online].[cit.2014-06-10]. Dostupné z: http://www.cssi.cz/cssi/studie-ictkonkurenceschopnost
Poděkování
Zpracování příspěvku bylo podpořeno Studentskou grantovou soutěží SU v rámci projektu
SGS/7/2012
„Vliv
regionálních
disparit
na
podnikatelské
prostředí“.
193
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
TABLE OF CONTENTS
Part II.
Logistics and Quality Management
Podnikový management logistiky a kvality
Blecharz Pavel
3D Quality
195
Macurová Pavla, Jurásková Karla
Progress in the field of logistics services providing
201
Pelantová Vera
Process approach and effectiveness of the organisation
194
211
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
3D Quality
3D kvalita
Pavel Blecharz82
Abstract
This text presents a comprehensive view of the quality of the three angles of view. The
first view shows the quality of the product in terms of its characters and their levels, with
regard to the fulfillment of the required functions. We use consumer tests for assessment. The
second view is focused on the price at which a given quality is offered. A third view is based
on the assessment of quality over time, i.e. how much of nonconforming product occurs in
production, expressed in units of ppm. Subsequently, the three dimensions of quality are
standardized, i.e. they are converted to a dimensionless number which reaches values from
zero to one. Then it is possible to represent the overall quality of the three-dimensional space,
where each product has 3 positions, allowing numerical and visual comparison of the product
with competitors or with perfect quality.
Key words: Quality, consumer, price, ppm, overall quality.
Jel Classification: M Business Administration and Business Economics; Marketing;
Accounting, M1 Business Administration, M11 Production Management
1 Úvod
Kvalita je v dnešní době často skloňovaným pojmem. Pravděpodobně si dnes již žádný
výrobce nedovolí škrtnout kvalitu ze svých hlavních priorit. Nicméně proto, aby byla kvalita
správně chápána, nestačí jen využít například definici normy ISO 9000, a spokojit se s tím, že
kvalita je definována souborem inherentních znaků produktu.
Kvalita v dnešní době představuje širší pojem, kdy spotřebitelé vnímají v souvislosti s
kvalitou také různě cenu výrobku, ale také velmi špatně vnímají nějakou vadu na produktu, a
to i když je jen ojedinělá.
Z tohoto širšího pohledu by měl každý výrobce či poskytovatel služeb vycházet.
Spokojenosti zákazníka nelze dosáhnout pouze tím, že všechny znaky výrobku uvedené
v technických specifikacích jsou na špičkové úrovni. Zákazník v dnešní době považuje cenu
za nedílnou součást spokojenosti, tj. jestli je poskytovaná kvalita prodávána za přiměřené
peníze. Navíc je pro zákazníka naprosto nepřijatelné, pokud si zakoupí výrobek, který
nefunguje podle očekávání anebo dokonce nefunguje vůbec (neshoda nebo vada výrobku).
Aby k takovým věcem nedocházelo, musí výrobce zajistit co nejnižší počet neshod již během
procesů. Nemůže se spoléhat jen na výstupní kontrolu, poněvadž tam vždy hrozí, že se vadný
výrobek omylem dostane až k zákazníkovi. Jinými slovy, procesy u výrobce se musí blížit
kategorii „zero defect“.
Tento text si klade za cíl popsat a sjednotit všechny tři „rozměry“ kvality do jednoho
celku tak, aby producent (ale i zákazník) získal jasnou představu o úrovni kvality svého
produktu.
Jedná se tedy o znaky produktu, cenu produktu a počet neshodných jednotek v procesu,
kdy si napřed definujeme uvedené veličiny tak, aby byly v praxi snadno použitelné. Poté tyto
82
Pavel Blecharz, doc. Dr. Ing., VŠB-TUO Ekonomická fakulta, Katedra podnikohospodářská,
[email protected]
195
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
veličiny převedeme na bezrozměrné číslo (standardizace) a sloučíme do jednoho ukazatele,
čímž získáme jednoduché měřítko pro hodnocení úrovně naplnění dané veličiny.
2 Znaky produktu
Jestli naše parametry neboli znaky u daného produktu jsou na požadované úrovni,
můžeme snadno zjistit pomocí porovnání se standardy a konkurencí. Nicméně toto porovnání
může být někdy zavádějící. Zákazník má nějaké přání a potřeby a tyto jsou pak převedeny
právě do zmiňovaných znaků produktu tak, aby potřeby zákazníka byly naplněny. Může však
nastat chyba při identifikaci potřeb zákazníka i při převedení potřeb do technické terminologie
znaků výrobku. Aby k tomuto nedocházelo, doporučuje se používat metoda QFD (Quality
Function Deployment). Podrobně tuto metodu popisuje například Clausing (2010).
Nicméně vždy bude větší jistotou zkoumat rovnou spokojenost zákazníka s výrobkem.
Zde můžeme použít různé přístupy - od dotazování zákazníka, přes specifikace zákazníka
používané v dodavatelském řetězci, až po různé formy spotřebitelských testů, které hodnotí
výrobek z pohledu zákazníka. My v tomto textu využijeme právě posledně zmiňovaný způsob
hodnocení kvality a použijeme výsledky spotřebitelských testů, které prezentuje časopis
dTest. Pro ilustraci postupu využijeme jen finální celkové hodnocení výrobků. Samozřejmě,
pokud bychom chtěli dělat detailní hodnocení, tj. prozkoumávat jednotlivé znaky výrobků,
postupovali bychom analogicky.
Vezmeme si jako příklad hodnocení robotických vysavačů a z publikované tabulky
(dTest, 3-2014, s. 10-11), vybereme několik výrobků (tabulka 1).
Tabulka 1 Hodnocení kvality robotických vysavačů (upraveno podle dTest, 3-2014, s.
10-11)
Výrobek
Hodnocení
kvality
Hodnocení
kvality
(desetinný
formát)
LG Hom-Bot
VR62601VLM
58%
0,58
Vorwerk
Kobold VR
100
52%
iRobot
Roomba 650
50%
0,52
0,50
Samsung
NaviBot
VCR8980
42%
0,42
Sencor
SVC 9031
37%
0,37
V tabulce 1 vidíme celkové hodnocení kvality v % z ideálního stavu. Bude velmi snadné
vyjádřit toto hodnocení kvality ve formátu desetinného čísla, které nabývá hodnot od 0 do 1.
Čím vyšší hodnota u hodnocení bude, tím je výrobek kvalitnější. Takže například výrobek LG
(sloupec 1 v tabulce 1) má hodnotu kvality v desetinném formátu 0,58.
3 Cena produktu
Ze stejného zdroje (dTest, 2014) vybereme i průměrné ceny za tyto vybrané produkty.
Samotné ceny vyjádřené v korunách (nebo jakékoli jiné měně) jsou pro naše celkové
hodnocení nepoužitelné, a proto je převedeme také na formát desetinného čísla od 0 do 1, kdy
zase 1 bude nejlepší hodnota. Ceny jsou ukázány v tabulce 2.
196
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Tabulka 2 Ceny robotických vysavačů (upraveno podle dTest 3-2014, s. 10-11)
Výrobek
LG Hom-Bot
VR62601VLM
Průměrná cena
14990,- Kč
Průměrná cena
(desetinný
formát)
0,081
Vorwerk
Kobold VR
100
15950,-Kč
iRobot
Roomba 650
Samsung
NaviBot
VCR8980
14100,-Kč
10820,-Kč
0
0,43
Sencor
SVC 9031
4020,-Kč
0,16
1
Převedení na desetinné číslo bude v tomto případě již složitější. Jednak platí, že čím nižší
cena, tím je to pro zákazníka lepší, a také potřebujeme odstranit jednotky měření. Čili úkol
zní, převést ceny na desetinné číslo, kde bude žádoucí vyšší hodnota.
Použijeme metodologii, kterou používá Roy (2001). Zde jsou slučovány znaky kvality do
jednoho hodnotícího kritéria, tzv. OEC (Overall Evaluation Criterion). Roy (2001) dále
rozlišuje znaky kvality trojího typu:
 Typ B (bigger is better), kde preferujeme co nejvyšší hodnotu,
 Typ S (smaller is better), kde preferujeme co nejnižší hodnotu,
 Typ N (nominal is best), kde preferujeme cílovou hodnotu, tj. hodnotu, která je
stanovená zákazníkem (popř. jsme si ji stanovili sami).
Pro sloučení všech tří typů charakteristik do jednoho OEC se použije následující rovnice:
OEC  (
Y w
bw
).k1  (1 
Y b
bw
).k 2  (1 
Y b
bw
).k 3
(1-
1)
B
N
S
Kde,
Y…zjištěná (naměřená) hodnota,
w…nejhorší hodnota,
b…nejlepší hodnota,
k1, k2, k3, …váhy každé jednotlivé charakteristiky, stanoví se týmovým hlasováním.
Vysvětlení jednotlivých částí vzorce je jednoduché. První závorka převádí charakteristiku
typu B na bezrozměrné číslo, druhá závorka převádí charakteristiku typu N na bezrozměrné
číslo a zároveň odečtením od čísla 1, ji měníme na charakteristiku typu B. Třetí závorka
podobně vytváří bezrozměrné číslo pro charakteristiku typu S a odečtením od čísla 1 se mění
na charakteristiku typu B.
Necháme v tuto chvíli váhy stranou, respektive budeme předpokládat, že všechny mají
stejnou hodnotu. Nyní pro převod ceny na cílovou charakteristiku potřebujeme určit potřebné
vstupy pro výpočet. Budeme pokračovat příkladem výrobku LG Hom-Bot VR62601VLM,
který je v tabulce 2 ve druhém sloupci. Cena Y= 14990,-Kč. Nejlepší hodnota b=4020,-Kč.
Nejhorší hodnota w=15950,-Kč. Dosadíme ze vzorce (1-1) část výpočtu pro charakteristiku
typu S:
typ S  (1 
Y b
bw
)  (1 
14990  4020
4020  15950
 0,081
197
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Podobně bychom provedli kalkulace pro další výrobky. Výsledky jsou zapsány ve
druhém řádku tabulky 2. Poněvadž jsme nejlepší a nejhorší hodnotu vybrali ze vzorku, který
máme v tabulce, vychází nám v desetinném formátu 0 u nejhoršího výrobku a 1 u nejlepšího
výrobku. Obecně samozřejmě můžeme hledat ceny u dalších různých výrobků „mimo
vzorek“, takže cena v desetinném vyjádření pak nenabývá krajních hodnot.
4 Zero defect
Třetím a posledním rozměrem kvality je počet neshodných výrobků v procesu. Ideální
stav – nulový počet neshodných – je přece jen za normálních okolností nedosažitelný.
Nicméně tzv. přístup Six Sigma má za cíl dosažení dokonalého procesu, kdy za dokonalý
proces v současných technicko-ekonomických podmínkách považujeme proces, který má
počet neshodných na milión vyrobených kusů (ppm) na hodnotě 3,4 neboli počet defektů na
milión příležitostí (DPMO) je 3,4. Tomu odpovídá ukazatel sigma na čísle 6. Topfer (2008)
uvádí jako spodní hranici udržitelnosti firmy (respektive, že firma je neschopná konkurence)
hodnotu sigma = 2 a jako průměrnou firmu označuje takový podnik, kde je sigma na hodnotě
3,8 (respektive 4 po zaokrouhlení). Autor je názoru, že ohodnocení konkurenceschopnosti by
mělo být ještě přísnější a za spodní hranici udržitelnosti podniku považuje hodnotu sigma = 3.
Podrobněji tuto situaci ukazuje tabulka 3.
Tabulka 3 Hodnoty sigma, popis situace a DPMO/ppm, upraveno podle (Topfer, 2008)
Hodnota sigma
Situace
DPMO/ppm
Podnik na hranici udržitelnosti
Blízko průměrnému podniku
Automobilový průmysl
Světová třída
3
4
5
6
66608
6210
233
3,4
Náklady
na
neshody
Až 40% obratu
15-25% z obratu
5-15% obratu
Méně než 1%
Mohlo by se na první pohled zdát, že zákazníka nemusí počty neshodných výrobků
v interním slova smyslu zajímat. Opak je však pravdou. Vidíme, že neshody se projeví
v nákladech na kvalitu a ve finále bude třeba produkt zdražit, abychom tyto náklady pokryli.
Navíc, čím více neshodných máme v procesu, tím je větší pravděpodobnost, že se některé
z nich dostanou až k cílovému zákazníkovi.
V našem příkladu samozřejmě neznáme konkrétní čísla v procesech jednotlivých
výrobců, takže zde jen pro ukázku budeme předpokládat, že máme k dispozici podnik trochu
lepší než je průměr, tj. hodnotu sigma=4, resp. ppm = 6210. Naše hodnota Y=6210. Nejlepší
hodnota b=3,4. Nejhorší hodnota w=66608.
Zase jako v předchozím případě, čím menší bude hodnota ppm, tím to bude pro kvalitu
lepší. Takže opět použijeme pro náš výpočet vzorec pro charakteristiku typ S:
typ S  (1 
Y b
bw
)  (1 
6210  3,4
3,4  66608
 0,91
Za předpokladu, že firma LG je průměrným podnikem (jde skutečně jen o teoretický
předpoklad, skutečnost může být zcela jiná), bude kvalita s ohledem na ppm rovna 0,91.
Takže nyní máme k dispozici třetí rozměr kvality a můžeme proto ukázat, jak vypadá model
celkové 3D kvality.
198
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
5 Model celkové 3D kvality
Nyní můžeme všechny tři potřebné ukazatele pro spokojenost zákazníka ukázat v celkové
podobě. Začneme číselným vyjádřením. Podle rovnice (1-1), resp. její části jsme si vyjádřili
dílčí ukazatele kvality cena a ppm. Znaky produktu jsme stanovili pouhým přepočtem procent
na desetinné číslo. Takže jednotlivé hodnoty jsou:
Znaky produktu (plnění funkcí produktu) = 0,58
Cena = 0,081
Ppm = 0,91
Dosadíme do vzorce (1-1):
OEC = 0,58 + 0,081 + 0,91 = 1,571
Výsledná kvalita robotického vysavače LG = 1,571. Pokud bychom vypočtenou hodnotu
porovnali s dalšími konkurenčními výrobky, měli bychom ihned jasnou a jednoduchou
představu, kde se nachází náš výrobek v porovnání s konkurencí. Případně jak jsme na tom
v porovnání s ideálním výrobkem, který by měl hodnotu OEC = 3 (tj. 1+1+1).
V případě grafického znázornění kvality můžeme postupovat tak, že výrobek je umístěn
v prostoru krychle, která má velikost všech stran rovnou jedné. Ideální výrobek je proto
v krychli bod se souřadnicemi [1;1;1]. V obrázku 1 je tento bod pro ideální výrobek označen
hvězdičkou.
Obr. 1 3D zobrazení kvality
Pro ilustraci jsou ze vzorku výrobků (viz tabulka 1 a 2) vybrány dva – námi již dříve
zkoumaný vysavač LG a dále ještě vysavač Sencor (v obrázku 1 používáme označení
písmenem S). Pro oba modely vysavače jsme zvolili hodnotu ppm 0,91, čili jako lehce
nadprůměrnou. Obrázek ukazuje, že výrobek LG má rezervy zejména v ceně, ale také kvalita
by se mohla ještě o něco zvýšit. Vysavač Sencor naproti tomu má fatální rezervy, co se týče
kvality. Oba výrobky mají poměrně daleko k ideálu.
199
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
6 Shrnutí
V rámci tohoto článku bylo ukázáno, jak komplexně hodnotit kvalitu. Nestačí hodnotit
pouze jeden aspekt, tj. hodnotit pouze znaky kvality, resp. stupeň plnění funkcí výrobku.
Stejně tak nestačí, když producent provádí hodnocení pouze na bázi počtu neshodných
výrobků. Musíme hodnotit obojí, a to vše rozšířit i o cenu, za jakou danou kvalitu můžeme
nabídnout.
Tyto ukazatele jsou nehomogenní, proto jsme provedli standardizaci na bezrozměrná
poměrová čísla, která dosahují hodnot od 0 do 1. Proto můžeme dané ukazatele sčítat a zjistit
tak celkovou úroveň kvality v širším slova smyslu. Rovněž můžeme vyjádřit kvalitu
v prostorovém 3D grafu, který vizuálně znázorní celkovou hodnotu kvality, a tím může
napomoci pro lepší orientaci v posunech, trendech anebo srovnání s konkurencí.
Pokud do uvedeného postupu zakomponujeme váhy jednotlivých ukazatelů, např. na bázi
preferencí dané skupiny zákazníků, získáme již zcela konkrétní vodítko, kterým směrem se
má ubírat neustálé zlepšování pro dosažení požadovaného efektu na trhu.
1.
2.
3.
4.
5.
Zdroje
CLAUSING, Don. Total Quality Development. New York: ASME PRESS, 1994. ISBN
0-7918-0035-0.
ČSN EN ISO 9000. Systémy managementu kvality – Základní principy a slovník. Praha:
Český normalizační institut, 2006.
dTest č.3-2014: Pračky s předním plněním, str. 9-11, Praha: Občanské sdružení
spotřebitelů Test, 2014, ISSN1210-731X.
ROY, Ranjit. Design of Experiments Using the Taguchi Approach. New York: John
Wiley&Sons, 2001. ISBN 0-471-36101-1.
Topfer, Armin. Six Sigma. Koncepce a příklady pro řízení bez chyb. Brno: Computer
Press, 2008. ISBN 978-80-251-1766-8.
200
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Progress in the Field of Logistics Services Providing
Posuny v oboru poskytování logistických služeb
Pavla MACUROVÁ83, Karla JURÁSKOVÁ84
Abstract
The paper presents the results of research focused on identifying, understanding and
synthesizing current trends in the field of full logistics services. Research dealt with the
activities of full logistics service providers in the Czech Republic that operate in the B2B
segment and about logistics parks. Qualitative methods were combined with simple statistical
methods. About 300 hundreds of full logistics service providers and about 85 logistics parks
were identified in the Czech Republic. The analysis of both groups of these organizations is
performed in the paper. New knowledge about impact of the economic crisis, about
acquisitions among logistics providers, trends in services towards full contract logistics,
supply chain designing etc. are presented. There are suggestions for further research and for
logistics education in conclusion of the paper.
Key words: third party logistics, full logistics services providers, contract logistics,
logistic parks, supply chain management, outsourcing
Jel Classification: M110
1. Úvod
Cílem příspěvku je prezentovat výsledky průzkumů zaměřených na identifikování,
pochopení a syntetizování současných tendencí v oblasti komplexních logistických služeb.
Zkoumání bylo zaměřeno jak na zjištění nových nároků a výzev pro poskytovatele
logistických služeb, tak na směry, formy a praktiky, kterými poskytovatelé na tuto situaci
reagují, jakož i na rozvoj infrastruktury pro rozvoj těchto služeb. Objektem zkoumání byly
organizace poskytující komplexní logistické služby v segmentu B2B, které operují v České
republice. Jejich činnost byla sledována v globálním kontextu.
Byly hledány odpovědi na tyto otázky: Jak se mění nároky a podmínky pro poskytovatele
komplexních logistických služeb? Jaké je zastoupení a struktura poskytovatelů komplexních
logistických služeb působících v České republice? Jak se mění charakter poskytovaných
služeb a tím i role poskytovatelů z hlediska dodavatelských řetězců jako celku? Jak se
rozvíjejí logistické parky v ČR a jakou roli plní?
2. Terminologické vymezení předmětu zkoumání
Za organizace poskytující logistické služby se považují subjekty, které vykonávají pro
jiné subjekty ty činnosti v logistickém řetězci, které nezahrnují přímé vytváření fyzické
83
84
doc. Ing. Pavla Macurová, CSc., VŠB-TU Ostrava, [email protected]
Ing. Karla Jurásková, VŠB-TU Ostrava, [email protected]
201
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
podstaty příslušných produktů. Mezi typické činnosti v rámci logistických služeb patří
zajištění dopravy, skladování, manipulace, balení, pojištění, celních operací a celá řada
dalších, které patří nejen do oblastí vstupní logistiky a výstupní logistiky, nýbrž i do oblasti
interní logistiky klientů.
Podle okruhu poskytovaných služeb se zpravidla poskytovatelé logistických služeb dělí
do úrovní 2PL, 3PL a 4PL. Poskytovatelé logistických služeb na úrovni 2PL (second party
logistics) jsou úzce zaměřeni jen na některý druh služby. Jedná se zejména o dopravce.
Jako poskytovatelé logistických služeb na úrovni 3PL (third party logistics) se zpravidla
označují subjekty, které vykonávají širší komplex logistických služeb, a za poskytovatele na
úrovni 4PL (fourth party logistics) se považují organizace, které podle definice Win (2008)
plní roli nezávislých integrátorů dodavatelských řetězců klientů, přitom nevlastní technické
prostředky pro provádění logistických operací.
Zkoumání bylo zaměřeno na organizace, které integrují více druhů služeb než jen dopravu
a skladování, a poskytují tedy komplexní logistické služby (překračující rámec 2PL), a to
převážně v segmentu business to business (zejména pro výrobní a obchodní organizace).
Kurýrní, zásilkové a balíkové služby jakožto specifický segment služeb nebyly zkoumány.
Poskytované logistické služby mohou mít charakter jednotlivých transakcí, anebo
smluvní logistiky (contract logistics), které jsou pro klienta poskytovány dlouhodobě, na
smluvním základě a na základě oboustranné výhodnosti. Wrobel a Klaus (2009) uvádějí, že
smluvní logistika se vyznačuje integrací více druhů logistických výkonů, vysokým stupněm
individualizace balíčku výkonů, jistým minimálním objemem zakázek, jakož i dlouhodobým
smluvním zajištěním hospodářských vztahů.
V rámci infrastruktury potřebné pro činnost poskytovatelů logistických služeb jsou
speciálním prvkem logistické parky. Autorky tohoto článku definují logistický park jako
účelově uspořádaný komplex budov, skladů a příslušné infrastruktury, ve kterých provádí své
činnosti více poskytovatelů logistických služeb. Jsou to tedy komplexy určené pro více
subjektů a pronajímané provozovatelem parku. Některé prostory jsou využívány i samotnými
provozovateli parků. Předmětem zkoumání tedy nebyly komplexy, které jsou zřizovány pro
jediného poskytovatele logistických služeb v území, které není sdíleno s jinými firmami.
S tímto pojetím logistických parků koresponduje definice Dutkové, Dutka a Bigoše
(2009), v níž je logistický park charakterizován jako komplex navržený a postavený tak, aby
podporoval logistické procesy a řešení. Je charakterizován vstupem dopravců, přepravců,
zasilatelů, logistických služeb, logistického průmyslu, obchodních organizací, orgánů státní
správy, finančních a pojišťovacích společností atd. Dále napojením nejméně na dva druhy
dopravy a kladným vztahem ke společným projektům mezi zúčastněnými firmami za účelem
dosažení synergického efektu.
3. Postup a metody zkoumání
Průzkum probíhal v roce 2013, kdy byly podrobněji zkoumány jak organizace poskytující
komplexní logistické služby působící v ČR, tak logistické parky na území ČR. V roce 2014
pokračoval sledovatelský výzkum v těchto oblastech a výsledky byly srovnány.
202
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
3.1 Postup průzkumu poskytovatelů komplexních logistických služeb
Nejprve byly identifikovány organizace poskytující komplexní logistické služby na území
ČR a byla vytvořena databáze jejich základních charakteristik. Při identifikování
poskytovatelů komplexních logistických služeb bylo využito několika databází, jejichž údaje
byly vzájemně konfrontovány a doplňovány (databáze Albertina, Evropská databanka,
Logistická kniha seznamů firmy ATOZ, databáze ARES). Údaje uváděné v těchto databázích
byly dále ověřovány pomocí internetových portálů Bizbiz a Justice a pomocí domovských
internetových stránek jednotlivých poskytovatelů. Základním kritériem pro výběr pro
začlenění do kategorie poskytovatelů komplexních logistických služeb bylo, že kromě
dopravy a skladování poskytují i další služby. U těchto organizací byl zjišťován název, sídlo,
právní forma, vlastníci, počet pracovníků, okruh nabízených služeb.
Získaný soubor organizací byl analyzován z hlediska podílu velikostních kategorií
podniků, vlastnictví, doby vzniku, druhů poskytovaných služeb a typu klientů.
V další fázi průzkumu bylo provedeno podrobnější zkoumání 13 vybraných velkých
poskytovatelů komplexních logistických služeb (s počtem pracovníků 250 a více). Zkoumání
se týkalo směrů rozvoje logistických služeb a faktorů, které je ovlivňují. O těchto
organizacích byla shromážděna data za poslední tři roky. Data se týkala hospodářských
výsledků společností, vnímání požadavků zákazníků, uplatňovaných strategií, směrů rozvoje
portfolia služeb, jakož i uskutečněných fúzí a akvizicí.
Tato data byla získávána z veřejných dokumentů (výroční zprávy, internetové stránky
firem, firemní zpravodaje, tiskové zprávy, časopisecké články) a v několika případech též
pozorováním (exkurse) a částečně polo strukturovanými rozhovory se zástupci organizací.
Shromážděná data byla strukturována do pasportů.
Následovala analýza obsahu získaných dat, kdy nejprve byly vyhodnoceny zvláštnosti
jednotlivých organizací, poté proběhlo srovnávání mezi organizacemi a nakonec byly
poznatky syntetizovány a byl učiněn pokus o jejich zobecnění.
3.2 Postup průzkumu logistických parků
V této části výzkumu byly hledány zejména odpovědi na otázky:
 Jaké je zastoupení logistických parků v České republice, jak parky vznikaly, jaká je
jejich struktura a jaká je struktura logistických operátorů v nich působících?
 Skýtají existující logistické parky možnosti racionality logistických toků a synergie?
Logistické parky byly identifikovány studiem databází, k nimž patřila Logistická kniha
seznamů firmy ATOZ a také prohlížeče google.cz a seznam.cz, do nichž byla vkládána hesla
„logistický park“ a „logistické centrum“. Následně byla získávána data z webových stránek
jednotlivých logistických parků. U identifikovaných logistických parků byly zjišťovány tyto
údaje: název logistického areálu (skladu), region, majitel, prostorové parametry, ceny nájmu,
přítomní klienti, přístup k jednotlivým druhům dopravní infrastruktury, rok výstavby, kontakt
na majitele nebo realitní kanceláře.
Pomocí analýzy četností, analýzy struktury souboru a klasifikační metody ABC byla
zjišťována a vyhodnocena zejména územní a vlastnická struktura parků, stáří parků, rozloha,
203
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
způsob využití parků. Byla rovněž provedena deskriptivní analýza poznatků o nájemném a
obsazenosti parků z dat pocházejících z druhotných zdrojů.
Další podrobné poznatky byly získány pomocí dvou případových studií uskutečněných ve
vybraných logistických parcích, kde byly provedeny strukturované rozhovory, a z následného
studia poskytnutých dokumentů.
4. Získané poznatky
Dílčí výsledky jednotlivých částí průzkumu byly publikovány v samostatných článcích
(Jurásková a Macurová (2013), Macurová a Jurásková (2014). V tomto příspěvku se
pokoušíme o další zobecnění získaných poznatků a o jejich aktualizaci.
4.1 Četnost a struktura poskytovatelů komplexních logistických služeb v
ČR
Průzkumem bylo identifikováno 271 subjektů, které působí v ČR a splňují základní
kritérium komplexního poskytovatele logistických služeb, tj. integraci více druhů logistických
výkonů.
Téměř 60% z nich jsou malé organizace do 49 zaměstnanců s převážně domácím
vlastnictvím. Velkých poskytovatelů komplexních logistických služeb působí v ČR
v současné době téměř čtyři desítky (39). To je téměř polovina všech velkých společností
v sektoru dopravy a skladování v České republice, jejichž počet (89) uvádějí Ludvík a
Peterková (2013). Mezi 39 velkými poskytovateli je řada významných globálně anebo
celoevropsky operujících multinacionálních společností. Patří k nim zejména DHL, DB
Schenker, Dachser, Gefco, Kühne+Nagel a další. Byly identifikovány tři podniky, které mají
v ČR 1000 a více zaměstnanců (DHL, HOPI, DB Schenker).
Z hlediska portfolia klientů se mezi poskytovateli komplexních logistických služeb
vyskytují jak specialisté na určitý výrobkový obor (např. na logistické služby pro
automobilový průmysl, kupříkladu Gefco), specialisté na logistiku potravinářského zboží
(kupříkladu HOPI), tak subjekty, které mají široké portfolio zákaznických oborů. Převažují
subjekty kombinovaného zaměření. Některé subjekty nabízejí i výlučné produkty (např.
logistiku nadrozměrného nákladu).
Schopnost kombinovat více druhů dopravy při poskytování služeb lze posoudit z tabulky
1. Zatímco téměř polovina poskytovatelů (48 %) je specializována pouze na jeden druh
dopravy, dosti významná část poskytovatelů je schopna využívat ve svých službách i 3 druhy
dopravy (21 %) a 13% poskytovatelů dokonce 4 druhy dopravy.
Tabulka 1. Schopnost poskytovatelů kombinovat při zajišťování služeb více druhů
dopravy
Počet druhů dopravy využívaných při zajišťování logistických služeb
1 druh
2 druhy
3 druhy
4 druhy
0 nebo nezjištěno
Podíl počtu subjektů v %
48
6
21
13
12
204
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
4.2 Výsledky studia logistických parků v ČR
Průzkumem bylo identifikováno, že na území ČR v roce 2013 existovalo 85 komplexů
majících znaky logistických parků.
Paretova analýza provedená podle četnosti výskytu logistických parků v jednotlivých
krajích (obrázek 1) ukázala nerovnoměrnost lokalizace parků.
Obrázek 1. Zastoupení parků v jednotlivých krajích ČR v roce 2013
Největší koncentrace logistických parků se nachází ve Středočeském kraji a v těsné
blízkosti hlavního města Prahy. K atraktivnosti této oblasti přispívá blízkost Německa,
mezinárodní letiště v Praze, mezinárodní železniční koridor.
V Moravskoslezském kraji se v roce 2013 nalézalo 5 logistických parků (CTPark
Ostrava-Hrabová, Multimodální logistické centrum Ostrava-Mošnov, Prologis Park, Park
Tulipán, CTPark Nový Jičín), jejich řadu nově rozšířil Ostrava Business Park.
Velká většina parků má přímé napojení jen na silniční dopravu, na železniční vlečku má
napojení jen několik parků, rovněž podíl v těsné blízkosti letišť je velmi malý. Multimodální
logistické parky nejsou v České republice zastoupeny (s výjimkou Multimodálního
logistického centra Ostrava-Mošnov, kde je dobudováváno železniční spojení).
Mezi majiteli parků jednoznačně převládají zahraniční vlastníci, mezi nimiž jsou silně
zastoupeni největší světoví developeři průmyslových nemovitostí. Podle četnosti dominují
parky vlastněné a spravované společností CTPark, které se podílejí 31,3% na celkovém počtu
parků.
Dalšími významnými provozovateli logistických parků, kteří vlastní 2 – 7 parků, jsou
VGP, THL-Luna, Panattoni, Prologis, SegroLogistics a P3 Pointpark.
Budování průmyslových parků bylo od roku 2000 silně podporováno zákonodárstvím
státu (zákon č. 72/2000 Sb. o investičních pobídkách) a také organizační pomocí vládních a
regionálních orgánů.
205
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Parky byly budovány v tomto období převážně „na zelené louce“ na okrajích nebo v těsné
blízkosti velkých aglomerací anebo v příhraničních oblastech. Pouze několik ze zkoumaných
parků je umístěno v tzv. brownfieldech.
Analýza hlavních nájemců logistických parků vedla k závěru, že využití parků má
smíšený charakter (průmysl, logistika, částečně i administrativní firmy). Pokud jde o
logistické nájemce, hojně jsou zastoupeny velké globální logistické firmy jako je DB
Schenker, DHL, Dachser, Geis, C. S. Cargo, PSTCLC Mitsui-Soko Group, DSV a další. Tyto
firmy mají často pronajaty prostory ve více parcích odlišných vlastníků, které se nalézají
v různých částech země, dávají přednost nájmu před budováním a spravování vlastních
kapacit.
V roce 2014 nastává výraznější tendence k centralizaci logistických operací jednotlivého
poskytovatele služeb, kdy velcí poskytovatelé logistických služeb (např. DB Schenker) dávají
developerům zakázky k budování centralizovaných logistických terminálů.
Výsledky průzkumu naznačily, že struktura nájemců v témže parku se vytváří vcelku
náhodně, a tudíž prvky synergie ať už mezi logistickými firmami navzájem anebo mezi
výrobními a logistickými firmami jsou sporadické.
V roce 2014 tak pokračuje budování nových parků, a to zejména pro subjekty působící
v automobilovém průmyslu. Podíl spekulativní výstavby je malý.
Kapacity logistických parků v ČR jsou v hojné míře využívány k obsluze klientů v jiných
zemích, zejména v Německu, Rakousku, Polsku, Slovensku a Maďarsku.
V letech 2013-2014 byl zaznamenán jistý posun k většímu využívání brownfieldů
(rozšiřování stávajících areálů naráží na blízkost obytných zón, nová výstavba na zelené louce
je zatížena řádovým zvýšením poplatků za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu a
provázena obtížemi při získání pozemků).
4.3 Směry rozvoje poskytovatelů komplexních logistických služeb
Z analýzy výročních a tiskových zpráv velkých poskytovatelů logistických služeb
vyplynulo, že v době krize po roce 2008 poskytovatelé čelili zvýšenému tlaku na snižování
cen logistických služeb, zejména dopravy. Konkurenční boj mezi firmami označovali
představitelé některých logistických organizací jako cenovou válku (včetně výskytu
nekorektních praktik, zejména „přetahování“ klientů cenovou podbízivostí) a konkurenční
prostředí považovali za velmi složité (bylo nutno eliminovat negativní vývoj cen pohonných
hmot a další zvyšování poplatků v silniční dopravě).
Zkoumaní velcí poskytovatelé logistických služeb na krizi reagovali opatřeními ke
snížení nákladů, zejména racionalizací procesů a zvýšením standardizace procesů. Někteří
museli zmenšit svůj vozový park.
Pro současné podnikatelské prostředí ve zkoumaném oboru je typický růst rizikových
faktorů (krádeže v dopravě, pirátství, sabotáže, terorismus, přírodní katastrofy, válečné
konflikty).
Zvyšuje se náročnost klientů, která je spolu se silnou konkurencí akcelerátorem vývoje.
Aktuální nároky klientů na poskytovatele logistických služeb (shrnuté na základě výroků
představitelů zkoumaných poskytovatelů služeb) jsou uvedeny v tabulce 2.
206
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Tabulka 2. Aktuální nároky klientů na poskytovatele logistických služeb
Komplexní služby na míru garantované jedním poskytovatelem.
Schopnost zvládnout velkou variabilitu a šíři požadavků.
Schopnost sofistikovaných řešení šetřících čas i náklady.
Schopnost zajistit bezpečnost logistické cesty a zmenšit ekologickou stopu.
Finanční síla a stabilita poskytovatele.
Schopnost růstu poskytovatele služeb tak, jak roste zákazník.
Schopnost operovat v dalších netradičních teritoriích.
Smysl pro poctivost, podnikatelskou etiku, zodpovědnost a pokoru.
Tyto nároky vedou poskytovatele logistických služeb k intenzivnímu rozšiřování
portfolia svých činností. Navzdory přetrvávající hospodářské krizi mnohé ze zkoumaných
společností zvolily strategii růstu. Velcí logističtí poskytovatelé reagují na poptávku po
nových logistických řešeních pro ty klienty, jejichž řetězce zasahují do zemí BRIC a do
teritorií střední, jižní a východní Evropy (například projektování a zavádění systémů
pravidelných kontejnerových vlaků do Ruska a Číny).
Zajišťování ucelených řešení s využitím více druhů dopravy podle principu „ode dveří ke
dveřím“ a rovněž nabídka komplexních logistických řešení označovaných různými názvy
(integrovaná logistika, komplexní logistika na míru, komplexní logistická řešení
dodavatelského řetězce, supply chain management apod.) byla typická pro většinu ze
zkoumaných 13 velkých logistických poskytovatelů. Významnou složkou činnosti těchto
organizací se stává projektování logistických kanálů pro klienty včetně vyhledávání vhodné
lokalizace skladů a plánování časových režimů dodávek.
Činnost těchto poskytovatelů tak nabývá stále více projektového charakteru a silná je i
tendence k vytváření dlouhodobých partnerství s klienty (např. firma Gefco je výlučným
logistickým poskytovatelem pro automobilku PSA, s níž spolupracuje při navrhování
výrobků, obalů i dodavatelského řetězce). Inovační aktivity silných poskytovatelů směřují i k
rozvíjení informačních systémů pro sofistikovaná logistická řešení. Tyto organizace budují
vlastní projektové týmy pro složitá logistická rozhodování a rozvíjejí know-how svých
pracovníků i prostřednictvím intenzivních školení.
Konkurenční výhodou poskytovatelů logistických služeb se stává držení speciálních
certifikátů. Jedná se o certifikát AEO pro celní operace85 a certifikát TAPA (týká se
bezpečnosti a ochrany zásilek při jejich přepravě a uskladňování). Vylepšování systémů
sledování zásilek on-line se stává samozřejmostí.
Průzkum vedl i ke zjištění dalších významných charakteristik současného rozvoje oboru
komplexních logistických služeb:

posilování principu konsolidace dodávek – poměrně silné je rozšiřování formy cross
dockingu namísto přímých dodávek (a to nejen v obchodních řetězcích, nýbrž i ve
85
Zboží, které je dováženo nebo vyváženo prostřednictvím držitele certifikátu AEO ve stupni F, je přednostně odbavováno a
celní kontroly probíhají tak, aby neohrozily termín dodání zboží příjemci, či jinak neprodražily samotný obchod. Každý den,
o který jsou celní operace díky tomu certifikátu zkráceny, je plusem v konkurenčním boji.
207
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
výrobních řetězcích, zejména v řetězcích automobilového průmyslu) jako reakce na
rostoucí rizika a bariéry dodávek just in time.

Zajišťování interní logistiky formou outsourcingu – pro klienty jsou zajišťovány na
základě dlouhodobých smluv operace jako balení, skladování, značení, interní
manipulace. Dochází tak ke stále většímu průniku externího poskytovatele služeb do
interních procesů klienta. Časté jsou případy, kdy poskytovatel logistické služby
přináší své know-how, projektuje procesy pro interní logistiku klientů a zabezpečuje je
po stránce informačních systémů, kdežto vlastní realizaci fyzických procesů provádí
prostřednictvím agenturních zaměstnanců.
 Četné projevy logistického postponementu a celkového přeskupování dělby práce
v dodavatelském řetězci, které souvisejí s aktuální tendencí k umisťování
podnikatelských jednotek již nikoli ve vzdálených nízkonákladových zemích, nýbrž
v blízkých zemích s vyspělou a relativně levnou pracovní silou86 .
 Organizační koncentrace v oboru logistických služeb - náročné prostředí se zdá být
akcelerátorem fúzí a akvizicí v oboru logistických služeb. V tabulce 3 je uveden
přehled několika posledních významných transakcí tohoto typu, který není omezen jen
na prostředí ČR. K častým motivům fúzí a akvizicí iniciovaných velkými firmami
patří zájem o využití vybudovaných vztahů s klienty partnera, propojování
vybudovaných dopravních tras a skladových sítí, rozšíření pole působnosti do
globálního prostoru včetně využití svého know-how ve větší síti. Velcí poskytovatelé
logistických služeb pokračují i v budování nových vlastních poboček, které propojují
v mezinárodní síť, aby spojili síly při realizaci složitých zakázek v jeden proud.
Dochází rovněž k vytváření strategických aliancí87 mezi poskytovateli služeb.
Tabulka 3. Příklady významných fúzí a akvizicí mezi poskytovateli komplexních
logistických služeb v oblasti průmyslové logistiky za roky 2011 – 2013
Názvy společností, u kterých došlo k organizační koncentraci
C.S. Cargo + TFC
DACHSER + AKZAR
DACHSER + PAPP ITALIA
DSV + AWT Čechofracht
GEFCO (PSA) + Russian Railways
PST CLC + Mitsui Soko Group
Raben Logisticis Czech Republic + Transcam Logistics + Raben Trans European Czech
DACHSER + Transunion S. A.
DSV + Airmar Cargo
DSV + Ontime Logistics AS
Geis Global Logistics + Quehenberger Logistics
Geis + Logwin Solutions Deutschland GmbH
Rok
2011
2012
2012
2012
2012
2012
2012
2013
2013
2013
2013
2013
86
Příkladem logistického postponementu je reorganizace jednoho z významných dodavatelských řetězců elektrotechnického
průmyslu. Z působnosti asijských výrobců kompletních počítačových modulů byl vyčleněn komplex operací zahrnující
testování, kompletaci, balení a označování zboží podle jazykových mutacíí a typu zákazníka (kitting), dále repase i zpětná
logistika, které jsou nyní zajišťovány v České republice speciálním poskytovatelem logistických služeb.
87
Například dvanáct evropských poskytovatelů logistiky v oblasti potravin založilo dle Logistika (2013a) v r. 2013 European
Food Network. Síť působící ve 20 Evropských zemích zajistí společné vnitřní normy pro procesy, dokumenty, IT rozhraní a
zodpovědnosti. V ČR je partnerem sítě společnost Raben.
208
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Růst internetového obchodování, který v současné době mění charakter některých
distribučních kanálů, vytváří jisté příležitosti i pro poskytovatele logistických služeb. Jelikož
se však jedná o drobné jednotlivé zásilky, bude jim nutno přizpůsobit i používané
manipulační jednotky a logistické technologie.
5. Závěry
Syntézou poznatků získaných v provedeném výzkumu zjišťujeme, že v posledních letech
dochází v ČR k velkému rozmachu oboru poskytování komplexních logistických služeb, což
koresponduje s celosvětovým trendem rozvoje tohoto oboru.
Průzkum potvrdil velkou dynamiku a inovační agilitu v oboru logistických služeb a také
skutečnost, že podnikání v tomto oboru se stává stále obtížnějším. Směry rozvoje
komplexních logistických služeb se rodí ze střetu rozličných faktorů, k nimž patří: růst
poptávky po složitějších a ucelenějších logistických řešeních, požadavky na zrychlování toku,
cenová konkurence zostřená trvající hospodářskou krizí, ekologická omezení a zvyšující se
ceny vstupů. Rozhodující inovace poskytovaných služeb přinášejí velcí poskytovatelé, kteří
k tomu mají potřebný potenciál, avšak musejí tvrdě usilovat o udržení svého postavení. Dá se
očekávat, že řada menších, dosud relativně samostatných poskytovatelů logistických služeb
bude v silné konkurenci odsunuta do role subdodavatelů pro velké poskytovatele.
Poskytovatelé komplexních logistických služeb pronikají stále hlouběji do struktury
dodavatelských řetězců, přejímají činnosti, které byly dříve doménou výrobců nebo
obchodníků, a vytvářejí zcela nové činnosti, které přidávají užitek pro fungování
dodavatelských řetězců. Přispívají tak k integraci dodavatelských řetězců a ke zvýšení
potenciálu pro dosažení synergických efektů. Na druhé straně však vyvstává otázka, kdy
rozšiřování náplně podnikání poskytovatelů logistických služeb narazí na meze
zvládnutelnosti jedním subjektem.
Získané poznatky jsou podnětem pro pokračování ve výzkumu v oblasti forem logistické
integrace a efektů, které tato integrace přináší. Jsou rovněž výzvou pro posílení a další rozvoj
těch složek logistického vzdělávání, které se týkají projektování logistických služeb a
logistických systémů.
Tento příspěvek byl vytvořen s podporou projektu specifického výzkumu SP2013/21
Výzkum faktorů a tendencí rozvoje organizací poskytujících komplexní logistické služby
s důrazem na integrující funkce v dodavatelských řetězcích.
Zdroje
1. CBRE. Labour&Warehouse Availability – CZ. MarketView. CBRW Global Research
and Consulting, 2013.
2. CITY OF OSTRAVA REAL ESTATE REPORT - 2013. City of Ostrava. Czech
Republic. April, 2013.
209
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
3. CZECHINVEST. http://www.czechinvest.org/strategicke-prumyslove-zony. 2013. (11. 6.
2013).
4. DB SCHENKER. Každý týden po železnici z Číny do České republiky, 2013. [cit. 201310-23]. www.schenker.cz/log-cz-cz/start/novinky/.
5. DUTKOVÁ M., Š. DUTKO and P. BIGOŠ. Logistické centrá na Slovensku. Zdvihací
zařízení v teorii a praxi, 2009. 2/2009. PDF dokument [cit. 6. 5. 2013]. Dostupný z:
http://www.342.vsb.cz/zdvihacizarizeni/zz-2009-2.pdf. ISSN 1802-2812.
6. JURÁSKOVÁ, K. and P. MACUROVÁ. The study of logistic parks in the Czech
Republic. Journal of Applied Economic Sciences (JAES), 2013. Issue 3 (25)/2013. pp.
299 – 310. ISSN: 1843-6110.
7. LOGISTIKA (2013a). Budoucnost vidíme v inteligentní logistice. Logistika, 2013 (7-8):
26 – 29.
8. LOGISTIKA (2013b). European Food Network. Logistika, 2013 (9): 10.
9. LUDVÍK, L., PETERKOVÁ, J. Specifics of size structure and managing role of the large
companies in enterprise environment in the Czech Republic. Journal of Applied
Economic Sciences, 2013. Vol. VII, Issue 1 (23), pp. 63 – 72. ISSN: 1843-6110.
10. MACUROVÁ, P. and K. JURÁSKOVÁ. The Trends in Development of Full Logistics
Services. Journal of Applied Economic Sciences (JAES), 2014. Volume IX, Issue 1 (27),
Spring 2014. pp. 65 – 75. ISSN: 1843-6110.
11. MARASCO, A. Third-party logistics: A literature review. International Journal of
Production Economics, 2008. 113. pp. 127 – 147. ISSN: 0925-5273.
12. NOVOTNÝ, R. Ostravsko se mění, nabízí příležitosti i pro logistiku, 2014. Logistika,
2014 (4): 26-29.
13. WIN, A. The value a 4PL provider can contribute to an organisation. International
Journal of Physical Distribution & Logistics Management, 2008. 38 (9): 674-684.
14. WROBEL, H. and P. KLAUS. Projektanbahnung in der Kontraktlogistik. Eine
empirische Studie zum Status Quo und zu den Erfolgsfaktoren im Vertrieb und im
Einkauf von Kontraktlogistikdienstleistungen, 2009. Fraunhofer Verlag. ISBN 978-38396-0022-1.
210
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Process Approach and Effectiveness of the Organisation
Vera Pelantova88
Abstract
The staff of most organisations monitors the process approach with the hope of an improving
their business situation. Their goal is to increase the competitiveness, the profit and overcoming
the crisis. This approach is according to surveys conducted in terms of the fashion business.
Previously these factors were for example: automation, computers, production planning and
control systems and reengineering. This article describes the current status of the process
approach in management systems of selected organisations. The text is based on a normative
basis. However, it also focuses on principles of the process approach. This article examines an
organisation and a control from the management view. The article establishes recommendations
to increase the effectiveness especially for small and medium sized organisations by using a
control tool and based on years of the experience.
Key words: Process approach, effectiveness, performance, organisation, process, management
system, indicator.
Jel Classification: L - Industrial Organisation, L230 - Organisation of Production
Introduction to the process approach
A process is a modern word. Essentially, an every organisation presents that it has
implemented a process management. The definition of the process approach is according to the
norm (ISO 9001, 2008, p.11): „The application of a system of processes within an organisation,
together with the identification and interactions of these processes, and their management to
produce the desired outcome …“. The definition is free and vague for organisations.
Terms as an organisation, a planning and a control are included in the theory of management
according to (Vodacek and Vodackova, 2009). The performance is the set of all partial
performances of employees, equipment, information system and management system. The
performance according the norm (ISO 9001, 2008, p.2) is: „The extent to which an organisation,
system, person or process realizes its purpose.“
The process approach encourages a holistic approach. It perceives an internal environment of
the organisation and its relevant surroundings also. This approach is based on a normative basis
in the norm ISO 9001. The process approach emphasizes the importance according to (ISO 9001,
2008, p.12): to understand and to fulfil requirements of customers and stakeholders, to consider
processes in term the added value, to obtain results of a process performance and effectiveness
and to continual improve of processes. Processes are divided into value added and value non
added or waste.
88
Ing. Věra Pelantová, Ph.D., Technical university of Liberec, KVS, [email protected]
211
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Opinions on the process approach are a quite different according to authors. The status quo of
organisations with regard to the existence of the process approach and the measurement of
processes in management systems were examined in detail by authors as: (Grasseova et al.,
2008), (Simon, 2010) and (Trunecek, 2004). A bigger flexibility in this regard is promoted for
example: (Hamel and Breen, 2008) and (Repa, 2007). The author (Grasseova et al., 2008)
supports the existence of a control process within the classification. An information role is added
by (Trunecek, 2004). The article (Halfawy, 2008) mentions that ineffective processes can
threaten the strategic management. The text (Bandara et al., 2005) writes about success factors of
process models.
Increasing of the performance of the organisation already is a part of proposals. The article
(Halfawy, 2008) recommends a systematic work, a centralisation data and a connection of
software. The publication (Sirmon et al., 2007) recommends controlling resources considering
the dynamics, the environment and a role of managers. Authors (Erol et al., 2014) propose focus
on service processes and resource controls also. The text (Bozdogan, 2010) sees the solving in the
implementation of a lean system of the organisation. The risk management supports a
performance improving and a value adding for example according to the article (Grace et al.,
2014). Basic factors are dedicated employee for risks and economy models for enhancing
operational performance. The book (Simon, 2010) presents a long success of many organisations
by increasing of quality, technological innovation and cooperation with customer on the base of a
complex product.
The status quo
An exploration of the status quo of small and medium sized organisations mainly in the
Czech Republic was performed on the view base of the process approach. These views are
described in publications as: (Bauer et al., 2012), (Hamel and Breen, 2008) and (Pelantova and
Havlicek, 2012). The result of the data analyse about investigated organisations from view of
process approach principles is in a follow text.
Organisations suffer from a disease „memories of the functional approach“. There are clear
symptoms of it. The limitation of an organisational performance is as a result of it. The
hierarchical organisation structure still dominates. Organisations have a lot of processes that are
activities in fact. Processes consist of sub processes. There are implemented control processes.
The hierarchical organisation structure has its reflexion in the process map. Many managers want
to be an owner of a process. Employees are a lot of specialised in the organisation. Their
multifunctionality is not very popular, especially among managers. An autonomous decision
making of employees is denounced as the offence in many cases. Goals of processes are
established often an enough free and a qualitative type mainly and they often do not contain a
system area. Their measurement and check are then a very difficult. Employees usually do not
know their customer, for which they create a product. Many organisations measure a customer
satisfaction by the number of complaints only and they do not document it. An integration of
activities and an elimination of inefficiency are provided less. On the other hand, reorganisations
for improving performance are very often. In fact, they inflate a system by non added value
activities (for example: logistic, marketing). The word project is modern also. In the right words,
the solving of contract by this way still is not common, however for example the author (Simon,
2010) recommends it. The management of many organisations does not interest about the gemba
or scorn by it, although the book (Imai, 2008) recommends this interest. In addition, the
212
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
technological arrangement of workplaces still asserts. The transfer of responsibility to employees
is very common, but with minimal authority and resources. Organisations have a lot of
documents. It does not contribute to effectiveness of the organisation. It demonstrates a current
situation, where employees and organisations do not believe together. It also reflects de facto the
status quo of a whole society.
Consequences are known. There are closely related to processes for example: problems with
the control of the organisation, the lost of maintenance of processes in running, a difficult
planning of the management system and of the production, many internal and external audits, a
difficult reviewing, a hard orientation in systems, insufficient look after processes, lot of
indicators and the difficulty of guard them. Employees have a small space for the continuous
improvement. Common documents increases. A big space for different kinds of nonconformities
becomes established. Employees have a lack of time for the work with interested parties. There
are a few of organisations which deal with risks. All organisations want to plan strategically at
the same time. Unforeseeable market situation and legislation situation complicate current status.
What is result of all this? It is drop in performance of the organisation.
The concept of performance and effectiveness
The performance is one thing of the organisation. It means an improving of indicators as
a profit growing, a time reduction, a cost reduction, and more products and so on for the most
people.
The question is, whether is not rather be it about the effectiveness of processes in the
organisation? It includes not only a side of costs and profit, but soft factors of the organisation
and the sense of activities in processes are included also. The performance of individual
processes and the whole organisation is not about a more work, using more tools, to have more
processes and indicators, to have an extensive documentation of a management system, but it
depends on their effective arrangement and their effective using. The core is that the management
system is useful mainly for own organisation. The organisation can not building up processes and
systems for somebody outside (for example for an auditor) as it is in fact. Commonly,
management systems and processes should not bother for the organisation. Therefore, the second
view is called the effectiveness of the organisation. It is a more complex and thereby a more apt.
A way of the measurement of the performance or the effectiveness is important for the
organisation as a matter of course. Now, the profit is a main indicator. Besides, it is only one
indicator for many organisations irrespective of results in the substantial area of the organisation.
The added value of the process may not have got a material side or a financial side only. The
product must be functional, but also moral, ecological, safe and so on. The implementation of
difficult models and tools is not suitable for small to medium size organisations. An old wisdom
speaks that the power is in the simple. One way is to monitor common indicators as profit,
number of employees, number of nonconformities and so on. A part of organisations uses some
control tool for the self assessment of the organisation by that time as the second way. These
tools are a differently complex by the implementation and by time. Simple types of the self
assessment are complex in fact also. The third way is leave comments with employees, customers
and suppliers of the organisation. A big potential can be found here for the continuous
improvement. The goal is the including of soft type indicators otherwise immeasurable here.
213
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Recommendations
Follow basic recommendations outcome from a long time practise with management systems
of small to medium size organisations in the Czech Republic. There are based on the norm
requirement of the process approach according to the norm (ISO 9001, 2008) not only for quality
management systems. The goal is the implementation of a management system of the
organisation with aspects as the simplest and the effectiveness as a matter of course. Then the
organisation itself will be effective and efficient.
All employees may know customers of the organisation and their requirements. They must
create the right product for them in order that the customer was satisfied. This satisfaction is
ensured by available tools in the feedback to a process.
The organisation must have a flexible organisational structure and a nondirective control.
Otherwise processes are not functional.
The organisation should have needful activities only. The goal is to add value and not waste.
The management system can consist of few processes. The result of this is a less
documentation, audits and so on. The organisation has to lead a reasonable documentation only.
Employees must analyse internals and external risks for the organisation. The quality
management system will have to learn it in this time and the organisation with him. The
characteristic of a process in points according to the book (Pelantova and Havlicek, 2012) can be
recommended.
Indicators should be established on a quantitative type mainly. This is a more realistic for
people. Trends are driven simply and bottle necks are perceptible.
The organisation must provide a regular maintenance of its property. The damaged
equipment does not create a product for a customer. It reduces the satisfaction of employees also.
It is important a data collection, but a data analyse is need also. Preventive or corrective
actions always are the need for it. Employees must be systematic in their work.
The resulting free time must be used for a creating innovation and a continual improvement.
These aspects are not possible to enforce by an ordered creative enthusiasm.
It is a long time and a never ending action. All employees must contribute their work to
a result. Otherwise, the organisation falls itself again into an inefficient status. On the contrary
this fall can occur during a very little time.
Conclusion
The process approach includes aspects as an organising and a control. Essentially it is the
straight of crooked relations and structures to the organisation during conditions of an oversupply
and taking into account justified interests of all stakeholders. The application of the process
approach in the organisation is possible. Its implementation is a topic that it deserves a further
investigation.
Resources
1. BANDARA, W., GABLE, G.G., ROSEMANN, M. Factors and measures of business
process modelling: model building through a multiple case study. In: European Journal of
Information Systems, 2005, Vol.14, pp.347-360. ISSN 0960-085X. DOI:
10.1057/palgrave.ejis.3000546
214
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
2. BAUER, M. et al. Kaizen – way to lean and flexible organisation. Brno: Albatros Media,a.s.,
2012. ISBN 978-80-7261-188-1.
3. BOZDOGAN, K. Evolution of the Lean Enterprise System. In: Encyclopaedia of Aerospace
Engineering, 2010. DOI:10.1002/9780470686652.eae371
4. EROL, O., SAUSER, B., BOARDMAN, J.T. Creating Enterprise Flexibility Through
Service-Oriented Architecture. In: Flexible Systems Management, The Flexible Enterprise,
2014, pp.27-36. ISBN 978-81-322-1559-2. DOI:10.1007/978-81-322-1560-8_2
5. GRACE, M. F., LEVERTY, J. T., PHILLIPS, R. D., SHIMPI, P. The Value of Investing in
Enterprise Risk Management. In: Journal of Risk and Insurance, 2014. ISSN 1539-6975.
DOI:10.1111/jori.12022
6. GRASSEOVA, M. et al. Process Management: In the public and private sectors. Brno:
Computer Press, 2008. ISBN 978-80-251-1987-7.
7. HALFAWY, M. Integration of Municipal Infrastructure Asset Management Processes:
Challenges and Solutions. In: Journal of Computing in Civil Engineering, 2008, Vol.22,
Issue 3, pp.216-229. ISSN 0887-3801. DOI:10.1061/(ASCE)0887-3801(2008)22:3(216)
8. HAMEL, G., BREEN, B. The future management. Praha: Management Press, 2008. ISBN
978-80-7261-188-1.
9. IMAI, M. Gemba Kaizen. Brno: Computer Press, 2008. ISBN 80-251-0850-3.
10. NORM ISO 9001:2008 [2009] Quality Management System - Requirements. Praha: UNMZ.
11. PELANTOVA, V., HAVLICEK, J. Integrated Management System for Teaching. Liberec:
Technical university of Liberec, 2012. ISBN 978-80-7372-816-8.
12. REPA, V. Organisational Processes. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2252-8.
13. SIMON, H. Secrete Champions of the 21 st Century. Praha: Management Press, 2010. ISBN
978-80-7261-225-3.
14. SIRMON, D.G., HITT, M.A., IRELAND, R.D. Managing Firm Resources in Dynamic
Environments to Create Value: Looking Inside the Black Box. In: Academy of Management
Review, 2007, Vol.32, no.1, pp.273-292. ISSN 0363-7425.
DOI:10.5465/AMR.2007.23466005
15. TRUNECEK, J. Knowledge management. Praha: C.H.Beck, 2004. ISBN 80-7179-884-3.
16. VODACEK, L., VODACKOVA, O. Modern Management in Theory and in Practice. Praha:
Management Press, 2009. ISBN 978-80-7261-197-3.
Acknowledgement
The research reported in this paper was supported by targeted support for specific university
research within the student grant competition TUL (Project 21010 - Complex optimization of
manufacturing systems and processes 2).
215
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
TABLE OF CONTENTS
Part III.
Trendy soudobého management
216
Contemporary Management Trends
Jangl Patrik
Market Orientation of Firms and its Measurement
217
Maková Kateřina, Široký Jan
New Possibilities of the Incentives Usage for SMEs
223
Matusiková Lucja, Kovács Jan
Trends in Management in the Selected Organizations in the
Moravian-Silesian Region
233
Mutinová Terezie, Papalová Marcela
The Use of AHP to the Evaluation and Selection Method of Forecasting
249
Papalová Marcela
Approach to Crisis Communication in the Organization
260
Staňková Štěpánka, Franek Jiří, Kashi Kateřina
Application of DEMATEL Method in Corporate Social Responsibility
271
Vlachý Jan
A Chemical Engineering Case of Life Cycle Costing
283
Zelinková Kateřina
Evaluation of financial performance
293
216
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Market Orientation of Firms and its Measurement
Tržní orientace firem a její měření
Patrik Jangl89
Abstract
Motivation to pursue this particular field of interest was the lack of sufficient research in this
area, especially in empirical work concerning market orientation of large companies.
The aim of this paper is to describe a concept of market orientation. There will be processed
a search of available secondary sources such as databases, conferences, literature, and analysis of
documentation and use of a deductive process. The article will contribute to better understanding
of the phenomenon of market orientation and relationship between market orientation of firms
and their performance on the Czech market.
Key words: Market Orientation, Measurement of Market Orientation, Business Performance
Jel Classification: M30
Úvod
Cílem tohoto příspěvku je přiblížení čtenáři přehledu dosavadních publikací z oblasti tržní
orientace firem u nás a v zahraničí. Zjištění aktuálního stavu poznání a kritická rešerše literatury
bude důležitým východiskem při identifikaci klíčových faktorů tržní orientace firem a výběru
vhodného modelu a měřící škály.
Tržní orientace firem je konceptem, který se využívá ve strategickém řízení. Celá oblast
výzkumu patří k populárním ale v České republice zatím málo probádaným tématům. V dnešní
době neustále vzrůstá potřeba využívat moderní vědecké přístupy umožňující společnostem
chovat se efektivněji. To lze provádět pouze tehdy, pokud si firmy dostatečně uvědomují své
tržní prostředí, které se samozřejmě mění, a proto je nutné adekvátně reagovat a přizpůsobovat se
aktuálním trendům. Zvyšující se konkurence v globálním prostředí a rostoucí požadavky
klíčových zákazníků nutí firmy neustále vylepšovat a modernizovat své produkty. Řízení firmy
vyžaduje v současných tržních podmínkách aktivní zapojení všech oddělení napříč celou firmou a
jejich koordinaci. Tržní orientace patří mezi trvalé faktory úspěchu a pomáhá i v období
ekonomické nestability udržovat společnost v dobré kondici.
Doposud provedené studie napříč všemi kontinenty většinou ukázaly, že tržní orientace je
měřitelná a její správná implementace pozitivně ovlivňuje firemní výkonnost. Je nutné
podotknout, že stále existuje řada zeměpisných míst a podnikatelských sektorů, kde validní
89
Ing. Mgr. Patrik Jangl, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky, Mostní 5139,
760 01 Zlín, [email protected]
217
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
měření doposud nebylo nikdy realizováno. V oblastech, kde bylo provedeno, tak je doporučené
po určité době opakovat výzkum. Řešené téma nabízí vysoký potenciál k navázání na současné
celosvětové výsledky a podrobné prozkoumání tržní orientace firem z pohledu teorie a praxe u
nás.
2. Koncept tržní orientace firem
Marketingově řízené společnosti vedou své aktivity na základě marketingové koncepce,
jejímž jádrem je právě tržní orientace. Základním principem tržní orientace je dosahování
úspěchů, když se firma nechává „vést“ trhem při svém rozhodování. Většina definic klade důraz
na zákazníka, zejména na zjišťování a uspokojování jejich potřeb. Na tuto problematiku však lze
nahlížet z různých pohledů, a proto následující řádky přiblíží definice tržní orientace podle
významných autorů.
Definicí tržní orientace se zabýval Shapiro již v roce 1988. Dospěl k závěru, že podnik je
tržně orientovaný, pokud se mu daří získávat tržní informace o zákaznících, které budou správně
využité a zpracované ve všech firemních útvarech. Renomovaní teoretici Jaworski a Kohli (1990,
1993) rozumí pod pojmem tržní orientace implementaci marketingového konceptu. Tito autoři
definují tržní orientaci jako proces získávání, šíření a zpracování informací. Spojují tržní
orientaci s pojmem firemní filosofie a tvrdí, že tržní orientace působí pozitivně i na zaměstnance,
protože jejich spokojenost se přirozeně promítne do pracovního výkonu. Autoři se věnují také
vztahu tržní orientace s podnikovým výkonem a obecně způsobům měření tržní orientace včetně
implementace tržní strategie. Jejich studie byla z pohledu validity propracovaná, přesto se
autorům často vytýká např. nedostatečnou velikost vzorku pro analýzu dat. I tak lze tvrdit, že
podávají jednu z nejkvalitnějších analýz tržní orientace, která byla doposud publikovaná.
Jednu z prvních studií o tržní orientaci publikovali také autoři Slater a Narver (1990). Podle
nich je realizace tržní orientace založena na otevřenosti firmy vůči tržním informacím. Kladou
největší důraz na cílené získávání tržních informací o současných a potenciálních zákaznících, o
konkurenci a zavádí pojem interfunkční koordinace. Ta vychází z myšlenky, že za firemní
marketing v dnešní době nezodpovídá pouze marketingové oddělení, ale jedná se o synchronizaci
všech podnikových aktivit napříč všemi odděleními ve společnosti, které se pak musí aplikovat
do inovační strategie. Tento obchodní přístup je založen na otevřenosti organizace vůči tržním
informacím a měl by být součástí každé firemní kultury a také marketingového konceptu. Podle
těchto autorů je totiž tržní orientace firemní kulturou, která spočívá v tom, že všichni zaměstnanci
se podílejí na vytváření hodnot pro zákazníky. I jejich dílo bylo v minulosti často kritizováno
hlavně proto, že nebyla dostatečně změřena empirická validita položek v dotazníku a autoři příliš
spoléhali pouze na teoretické vyvozování. Další kritika se týkala přílišné koncentrace na
zákazníky a opomenutí některých prvků např. distributorů.
Často citovaný světový autor, prof. Kotler, se mnohokrát odkazoval ve svém pojetí tržní
orientace na externí dimenze firmy tj. na rovnováhu mezi orientací na zákazníky a konkurenty.
Podobně Tomášková (2005) uvádí vlastní verzi definice. Podle ní je tržní orientace takový
přístup, který umožňuje manažerům zaměřit se na externí a interní prostředí a činnosti, které mají
pozitivní vliv na podnikový výkon. Do svého pojetí tržní orientace zahrnuje interní, externí a
218
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
oborové prostředí firmy. Doposud provedené výzkumy naznačují, že původní modely kladou
přílišnou váhu na zjišťování informací o zákaznících a konkurenci a málo zohledňují další
stakeholdery. Proto by bylo vhodné vycházet z definice Tomáškové, která tento nedostatek ve své
definici zohlednila.
3. Měření tržní orientace
Prvotní studie teoretického konstruktu a měření tržní orientace pochází ze Spojených států.
Začaly se objevovat přibližně v devadesátých letech. Úplně první validní měření tržní orientace
bylo opublikováno v roce 1990. V zahraniční literatuře se kvantitativním měřením zabývali autoři
napříč všemi kontinenty. Postupně se začaly objevovat další replikace výzkumů pocházející
z Kanady, Austrálie a západní Evropy. Celkově bylo provedeno méně studií v transformujících se
ekonomikách např. ve střední a východní Evropě nebo Asii a Africe.
Během uplynulých dvaceti let vzniklo postupně několik měřících škál. Mezi nejznámější
patří MKTOR, MARKOR, MOS, MORTN a CUSTOR. Přestože se jedná o perspektivní oblast
marketingového výzkumu, v odborné tuzemské literatuře se touto problematikou prozatím
zabývalo jen minimální množství jedinců a mnozí manažeři i akademici principy tržní orientace
vůbec neznají. U nás existuje pouze jediný způsob měření - metoda Tomáškové. Výsledky o
posouzení validity této škály nejsou k dispozici.
Podle Tomáškové (2005, 2009) se v devadesátých letech tímto tématem zabývali autoři
Jaworski a Kohli (1990) ve velkých strojírenských podnicích, autoři Deng a Dart (1999) obdobně
bádali v menších organizacích, autor Langerak (1997) ve výrobních organizacích. O
poskytovatele služeb se zajímal např. britský marketingový profesor Graham Hooley (2003).
Oblast neziskových organizací rozpracoval britský autor Balabanis s kolektivem (1997). Na
oblast vyspělých trhů se zaměřil Liu (1995) a transformující ekonomiky probádala např. na
Ukrajině Akimova (2001).
Implementací a překážkami tržní orientace se zabýval autor Harris (2001). Bhuian (1997) a
Kock (2003) se zaměřili na bankovní sektor. Faktory tržní orientace v sektoru privátního
pojišťovnictví v Belgii a Španělsku porovnávali, Lado a Rivera (1996). Autoři Liechtenhal a
Wilson (2002) vložili do implementace tržní orientace aspekty sociální struktury. Americký
nositel Nobelovy ceny Milton Friedman mnohokrát hovořil v polovině devadesátých let o
vhodnosti strategie, inovacích, využívání zdrojů ovlivňující podnikový výkon. Za zmínku by
stálo vzpomenout ještě německého autora Fritze, který koncem devadesátých let zdůrazňoval
orientaci na vlastní zaměstnance, výrobu a náklady. Obdobný přístup jako výše uvedení autoři
měli také Chang, Chen a Caruna (2003). V ČR realizovala výzkum v energetických podnicích a v
high-tech společnostech Tomášková (2005 a 2008).
219
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Vybrané výsledky měření tržní orientace firem a jejich výkonnosti
Narver a Slater (1990); Pitt, Caruana a Berthon (1996)
Pozitivní vztah
Chang a Chen (1998); Doyle a Wong (1998)
Pozitivní vztah
Raju, Lonial, Gupta a Ziegler (2000)
Pozitivní vztah
Slater a Narver (2000); Harris a Ogbonna (2001)
Pozitivní vztah
Qu a Ennew (2003); Santos-Vijande et al. (2005)
Pozitivní vztah
Tomášková (2005)
Pozitivní vztah
Martin-Consuegra a Esteban (2007)
Pozitivní vztah
Farrell, Oczkowski, a Kharabsheh (2008)
Pozitivní vztah
Panigyrakis a Theodoridis (2007); Singh (2009)
Pozitivní vztah
Wood, Bhuian, a Kiecker (2000)
Silně pozitivní vztah
Ramaseshan, Caruana a Pang (2002)
Silně pozitivní vztah
Haugland, Myrtveit, a Nygaard (2007)
Silně pozitivní vztah
Megicks a Warnaby (2008)
Silně pozitivní vztah
Caruana, Pitt, a Ewing (2003); Nwokah (2008)
Slabě pozitivní vztah
Zdroj: Vlastní zpracování podle Tong, C., Wong, S. (2012)
Z uvedeného přehledu vyplývá, že dřívější studie z oblasti tržní orientace zkoumaly zejména
dyadické vazby mezi tržní orientací firem a strategií nebo mezi tržní orientací a úspěchem s
akcentem na výkonnost firem. Velké množství publikací, které se věnují rozvoji měřících
instrumentů a konceptům tržní orientace, bazírují na dílech od autorů Narver a Slater (1990) nebo
Kohli a Jaworski (1990 a 1993).
Bylo by vhodné podotknout, že převážná část provedených výzkumů prokazuje přímou
pozitivní vazbu tržní orientace s podnikovým výkonem. Studie prokazující opak se vyskytují
výjimečně. Otázkou nadále zůstává, jak měřit tržní orientaci v našich kulturních podmínkách a
jaký je kauzální vztah tržní orientace a výkonnosti.
Přikláním se k názoru, že používané měřící škály a prvotní modely by měly být
modifikovány s ohledem na současné trendy v managementu a marketingu. Příkladem může být
rozšíření současného pojetí tržní orientace o reaktivní a proaktivní přístup při zjišťování
zákaznických potřeb. Některé měřené položky používané doposud mohou působit poněkud
archaicky a jejich český překlad nebývá přesný. Nejen z těchto důvodů bude navržen
modifikovaný model, který by měl být syntézou myšlenek čtveřice autorů Jaworski, Kohli,
Slater, Narver. Modifikovaný model by měl do větší hloubky rozpracovat a zohlednit
220
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
problematiku tzv. interfunkční koordinace a koordinované akce. Nesmí se přeceňovat význam
získávaných tržních informací, kterých je někdy nadbytek, ale akcentovat odezvu a reakci na tyto
informace tzn. měřit akci nikoliv popis akce. U nového modelu bude samozřejmě změřena
reliabilita a validita v našich kulturních podmínkách.
Závěr
Článek je převážně zpracován na základě sekundárních rešerší literatury. Analýza odborných
textů posloužila k pochopení definic, klíčových faktorů a možnostech měření tržní orientace
v našich kulturních podmínkách. Příspěvek by měl sloužit jako základní východisko
před provedením primárního kvantitativního výzkumu. Předvýzkum a hlavní výzkum bude
realizován v high-tech sektoru. Měřící škála bude vytvořena na základě předchozích výzkumů a
rozšířena o nové položky. Subjektivní postoje příslušných manažerů v jednotlivých firmách se
změří na sedmibodové Likertově škále. Výsledkem bude kalkulace indexu tržní orientace a jeho
porovnání s výsledky podobných měření.
Existují dva dominantní přístupy zahraničních autorů (Kohli, Jaworski a Narver, Slater) ze
kterých může koncept vycházet také v našich kulturních podmínkách. Tito dávají částečný pohled
na problém a ukazují směr, kterým se může další výzkum orientovat. Firmy si musí nejprve umět
uvědomit a pochopit prvky tržní orientace, to však ještě nezaručuje, že se podle principů tržní
orientace ve skutečnosti chovají.
Podstatou tržní orientace je aktivní sběr tržních dat a informací. Jde zejména o neustálé
kontrolování situace na trhu, mapování chování konkurence, zjišťování současných a budoucích
potřeb zákazníků, předvídání nových trendů apod. Úkolem firmy je, aby pracovníci takto získaná
data a informace uspořádali, analyzovali a postupně sdíleli na všech úrovních managementu a na
jednotlivých útvarech v rámci organizační struktury. V návaznosti na tento krok je nutné, aby
zaměstnanci pochopili skryté vztahy a přetransformovali informace na znalosti. Úplně posledním
a zároveň nejdůležitějším krokem je tzv. akční znalost neboli koordinovaná akce. Uměním
managementu je, aby rozhodl, jak s novými poznatky naloží a získal tak konkurenční výhodu na
trhu.
Poděkování
Tento příspěvek byl zpracován jako jeden z výstupů projektu financovaného Interní
grantovou agenturou FaME UTB, č. IGA/FaME/2013/029 (Měření tržní orientace firem a návrh
nového modelu s akcentem na současné trendy v managementu a marketingu).
Zdroje
16. Balabanis, G., a kol. (1997) Market orientation in the top 200 British charity organisations
and its impact on their performance. European Journal of Marketing, 31 (8), 583 – 603.
221
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
17. Bhuian, S., (1997): Exploring market orientation in banks: an empirical examination in
Saudi Arabia. The Journal of service marketing, 11 (5), 317–328.
18. Deng, S., Dart, J. (1999): The Market orientation of Chinese enterprises during a time of
transation. European Journal of Marketing, 33 (5/6), 631 – 654.
19. Hooley, G. et. al., (2003) Market orientation in the service sector of the transition
economies of central Europe. European Journal of Marketing, 37, (1/2), 86 – 106.
20. Kock, S., Selnes, F. et al., (2003): Market orientation in Nordic banks: does nationality
matter? European Journal of Marketing, 37 (11/12), 1818–1841.
21. Kohli, A. K., Jaworski, B. J., Kumar, A., (1993): MARKOR: A Measure of Market
Orientation. Journal of Marketing Research, 30, 467 –77.
22. Lado, N., Rivera, J. (1996): Measuring market orientation in several population. European
Journal of Marketing, 32 (1/2), 23–29.
23. Langerak, F. (1997) The relationship between customer and supplier perceptions of the
manufacturer’s market and its business performance. International Journal of Market
Research, 43, 43 – 62.
24. Liu, H. (1995) Market Orientation and firm size: an empirical examination in UK firms.
European Journal of Marketing, 29 (1), 57 – 71.
25. Narver, J. C., Slater, S. F., (1990): The Effect of a Market Orientation on Business
Profitability. Journal of Marketing, 54, 20-35.
26. Tomášková, E., (2005): Měření tržní orientace a její vliv na podnikový výkon. Brno:
Vutium. ISBN 8021430273.
27. Tomášková, E., (2009): Tržní orientace jako nástroj pro zvyšování konkurenceschopnosti.
The Conference Proceedings, Brno: Masaryk University. ISBN 978-80-2104990-1.
28. Tong, C., Wong, S., (2012): The influence of market orientation on the product success.
European Journal of Innovation, 15 (1), 99-121.
222
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Trends in management in the selected organizations in the
Moravian-Silesian Region
Trendy managementu vybraných organizací
v Moravskoslezském kraji - pilot
Jan Kovács a Lucja Matusiková90
Abstract
The research objective of the Pilot project was to determine whether the selected
organizations in the Moravian-Silesian Region (the MSK) follow the global trends of those
organizations that are engage in the annual research, the U.S. research and consulting company
Bain & Company. Using the pilot questionnaire three main areas of current management were
monitored namely: 1. View of the current trends in business. 2. Corporate priorities for 2014. 3.
Evaluation of 25 worldwide most commonly used tools (methods and techniques). Based on the
materials Bain & Company, the authors created a post questionnaire to obtain the necessary data.
The questionnaire was completed by standardized anonymous face-to-face interviews with
respondents. Chi-square test of independence in contingency table was used to confirm or reject
hypotheses raised. The test was performed by using MS Excel statistical functions CHITEST.
Key words: Pilot project, Moravian-Silesian Region, Bain & Company. Current trends.
Corporate priorities. Worldwide tools, Questionnaire, Chi-square test.
Jel Classification: L2 Firm Objectives, Organization, and Behavior, D220 Firm Behavior:
Empirical Analysis
1. Úvod
Poslední krizové stavy ve světových ekonomikách, globální konkurence, ale i rychlý
technologický pokrok a ekonomické turbulence nutí manažery hledat takové nástroje řízení
firem, které jim pomohou lépe reagovat na tyto situace a zároveň zachytit trendy dalšího vývoje.
Pro splnění náročných úkolů, týkající se zvyšování příjmů, inovací, neustálého zlepšování
kvality, zvyšování provozní účinnost, nebo i plánování budoucnosti, musí tyto nástroje nejen
dobře znát, ale také vybírat ty správné, které skutečně povedou k dosažení úspěchu. Využití
těchto nástrojů proto vyžaduje pochopení jejich účinku, stejně jako schopnost kreativně
integrovat správné nástroje, správným způsobem, ve správný čas. Účel proto není v objevování
už jednou objevených řešení, ale v učení, které nástroje lze efektivně použít. Při absenci
objektivních údajů o výkonnosti firem, toho, co funguje a nefunguje efektivně, se může výběr a
použití těchto nástrojů pro řízení stát nebezpečnou hrou náhody.
Proto je důležité zkoumat, zda si management firem uvědomuje tuto skutečnost, zda zná tyto
nástroje a dle potřeby je aktivně využívá pro zajištění svého růstu, nebo překonání krize. Na
90
Jan Kovács, Mgr., Ph.D., Ekonomická fakulta VŠB – TU Ostrava, [email protected]; Lucja Matusiková,
Ing., Ph.D., Ekonomická fakulta VŠB – TU Ostrava, [email protected]
223
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
mezinárodní úrovni se tohoto úkolu zhostila americká firma Bain&Company. V jejím seznamu
zkoumaných firem se však nenachází české a moravské firmy. Proto se autoři příspěvku rozhodli
prozkoumat tuto oblast na úrovni Moravskoslezkého kraje v rámci Pilotního průzkumu.
2. Pilotní průzkum na vybraném vzorku respondentů
Výzkumným cílem pilotního projektu bylo zjistit, zda vybrané organizace
v Moravskoslezském kraji (dále jen MSK) následují světové trendy organizací, jež se každoročně
zapojují do výzkumu americké výzkumné a poradenské společnosti Bain&Company. Omezený
vzorek 10 subjektů měl pomoci identifikovat oblasti managementu, u nichž je žádoucí provést
podrobná a hloubková šetření, za účelem získání přesnějších dat na významnějším vzorku
respondentů.
Společnost Bain&Company už od roku 1993 systematicky sleduje účinnost využívání
moderních metod a přístupů v managementu organizací po celém světě a ve všech oblastech
podnikání. V současné době má v databázi více než 12 000 respondentů.
Pomocí pilotního dotazníku se monitorovaly tři hlavní oblasti současného managementu, a
to:
1. Pohled na současné trendy v oblasti podnikání.
2. Firemní priority na rok 2014.
3. Posouzení 25 celosvětově nejčastěji využívaných nástrojů (metod a technik), které
organizace aktivně využívaly v roce 2012 a deklarují využít v roce 2013.
Jak již bylo řečeno výše, pro pilotní průzkum byl vybrán vzorek firem z následujících oborů:
malo i velkoobchod, strojírenství, energetika, polygrafický a automobilový průmysl. V úvodu
pilotního průzkumu byla vyslovena hypotéza a její oponentní verze v následujícím znění:
H0 Podniky v MSK budou kopírovat trendy v managementu, jež zjistila společnost
Bain&Company.
H1 Podniky v MSK se budou v trendech v managementu lišit.
Současně byly vysloveny i dvě výzkumné otázky, a to:
1. Bude srovnávané pořadí firemních priorit podniků v MSK kraji obdobné, jako to zjištěné
společností Bain&Company ?
2. Budou podniky v MSK používat stejné metody a postupy při řízení firmy jako účastníci
výzkumu společnosti Bain&Company ?
Pro získání potřebných dat byl, na základě materiálů společnosti Bain&Company, vytvořen
dotazník, jenž vyplnili tazatelé, pomocí standardizovaných face-to-face rozhovorů, s majiteli
firem, výkonnými řediteli případně jednateli firem. K potvrzení či zamítnutí nastolených hypotéz
posloužil Chi-kvadrát test nezávislosti v kontingenční tabulce. Test byl v MS Excelu proveden
pomocí statistické funkce CHITEST a také Spearmanův korelační koeficient (Jackson, 2012).
224
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
2.1. Trendy managementu pro rok 2014
První oblast průzkumu byla zaměřena na názory v oblasti trendů v managementu na rok
2014. Dotazovaní měli označit, zda s uvedenými výroky souhlasí či nikoli. Zatímco v našem
případě odpovídali respondenti beze zbytku, tedy u všech výroků označili odpověď Ano případně
Ne, s procentního vyjádření výzkumu společnosti Bain&Company je zřejmé, že zjevně
u některých výroků nebyly odpovědi uvedeny, neboť suma procentních podílů netvoří 100%.
Výsledky i s komparací společnosti Bain&Company jsou prezentovány v tabulce 1. Současně je
v tabulce uvedena i p-hodnota na základě četností odpovědí provedeného Chi-kvadrát testu.
Tabulka 1 Trendy v managementu v roce 2014
1.
1.
2.
3.
4.
BAIN [%]
Ano
Ne
Ano
Ne
[%]
100
0
81
5
44,3
90
10
75
10
86,2
70
30
74
10
8,1
10
90
69
12
0,000001
Pohled na trendy managementu v roce 2014
Věříme, že existují významné příležitosti ke zlepšení
udržitelnosti a rentability.
Naše schopnost přizpůsobit se změnám je pro nás významnou
konkurenční výhodou.
Inovace je důležitější než snižování nákladů pro dlouhodobý
úspěch.
Preference mladších generací nás nutí změnit naši kulturu a
procesy.
phodnota
MSK [%]
5.
Jsme velmi dobří v inovacích.
50
50
68
14
6,3
6.
Zákazníci jsou méně loajální ke značce, než bývali dříve.
100
0
67
17
11,2
70
30
65
13
26,2
100
0
64
19
8,5
70
30
63
17
49,9
50
50
61
12
4,8
40
60
60
17
4,2
60
40
57
19
27,8
80
20
57
21
62,3
50
50
57
21
10,3
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
Během následujících tří let se naše výdaje na IT musí zvýšit
jakožto procento z tržeb.
Činnosti našeho managementu upřednostňují dlouhodobé
výsledky před krátkodobými zisky.
Nadměrná komplexnost zvyšuje naše náklady a zpomaluje
náš růst.
Zlepšení cenové transparentnosti mělo podstatný vliv na naší
cenovou strategii.
Budeme prosazovat iniciativy udržitelnosti i přesto, že budou
zvyšovat naše náklady.
Režijní náklady na zaměstnance budou mít významný dopad
na počet zaměstnanců na plný úvazek v průběhu příštích
letech.
Během příštích tří let se více zaměříme na růst výnosů než na
snižování nákladů.
Zdá se, že ekonomické podmínky se v našem odvětví
zlepšují.
15.
Sociální sítě zlepšily naše vztahy se zákazníky.
20
80
56
17
0,0029
16.
Jsme velmi znepokojeni tím, jak dosáhneme cílů v oblasti
ziskovosti v tomto roce.
30
70
55
24
0,7
225
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
17.
18.
Náš top management se cítí dobře i v případě podstoupení
větších risik za účelem větších zisků.
Jsme velmi znepokojeni tím, jaký důsledek by mohl mít
kybernetický útok na naší firmu.
70
30
53
24
1,8
70
30
50
26
78
19.
Nedostatečné porozumění zákazníkovi poškozuje náš výkon.
100
0
50
24
2,9
20.
Naše stávající informační systémy omezují možnosti růstu.
30
70
49
27
2,4
Výsledky, jež prezentuje tabulka 1, ukazují, že u dvanácti trendů z dvaceti analyzovaných
neexistuje závislost mezi tím, kdo dotazníky vyplňoval. Lze tedy říci, že u těchto dvanácti trendů
odpovídali respondenti z MSK jinak, jako dotazovaní společnosti Bain&Company.
Prvním z řady trendů, u nichž se neprojevila závislost, je výrok „Preference mladších
generací nás nutí změnit naši kulturu a procesy“. Jde o trend, jež souvisí s gender problematikou
a hlavně pak s age managementem. Zjištění může ukazovat na dva problémy. Jednak se může
stát, že se mladší generace v testovaných organizacích neprojevuje natolik aktivně, aby mohla
podnikovou kulturu a procesy ovlivňovat. Druhý aspekt pak lze spatřovat ve skutečnosti, že
podniková kultura a procesy jsou nastaveny způsobem, jenž zásadní ovlivnění neumožňuje.
Výrok „Zlepšení cenové transparentnosti mělo podstatný vliv na naší cenovou strategii“ byl
dalším trendem, u nějž se neprojevila závislost na tom, kdo dotazník vyplňoval. Zatímco u nás se
respondenti rozdělili rovným dílem mezi souhlasné i zamítavé stanovisko, společnost
Bain&Company přišla s poměrně odlišným podílem, a to 61/12 procentům ve prospěch souhlasu.
Vytvořit optimální cenovou strategii v dnešní turbulentně se měnící době je velice náročné.
Cenová transparentnost, tedy přehlednost ve struktuře a obsahu ceny, tak bývá jedinou
konkurenční výhodou, jež umožňuje firmám udržet se na trhu. Vzhledem ke struktuře
respondentů z MSK (velkoobchod, maloobchod) lze usuzovat, že tento trend, respektive jeho
neaplikování v praxi, může mít pro řadu firem likvidační charakter.
I u následujících trendů se projevila turbulentnost prostředí, v němž firmy působí.
Respondenti z MSK říkají většinovým hlasem, oproti Bain&Company, že nesouhlasí s výrokem
„Budeme prosazovat iniciativy udržitelnosti i přesto, že budou zvyšovat naše náklady“. Zároveň
nejsou velmi znepokojeni tím, jak dosáhnou cílů v oblasti ziskovosti v tomto roce. Současně jsou
přesvědčeni, že „top management se cítí dobře i v případě podstoupení větších rizik za účelem
větších zisků“. Tlak na omezování nákladů, je jedním ze základní faktorů ovlivňujících dnešní
tržní dění ve všech oborech. Zde je tako možné hledat příčinu převažujícího negativního názoru
na problém s dosahováním cílů v oblasti ziskovosti. Firmy se prioritně zaměřují na optimalizaci
nákladů na výrazně nižší hladině, než tomu bylo v minulosti, a proto tak v této oblasti
neočekávají problémy. Poněkud zvláštně pak působí pozitivní reakce na podstoupení většího
rizika za účelem větších zisků, kdy zvýšené riziko sice může být odměněno vyššími zisky, avšak
v případě nezdaru je spojeno s dalekosáhlými následky, s často geometrickou řadou rostoucími
náklady, což už nekoresponduje s názorem na výrok o „udržitelnosti“.
Přes rozšířenou všudypřítomnost sociálních sítí, alespoň pokud jde o respondenty z MSK, se
zde neprojevil jejich vliv na vztahy se zákazníky. Tato oblast je jednou z dalších, kdy odpovědí
dotazovaných z MSK nekorespondovaly s odpověďmi Bain&Company. Důvodem může být
skutečnost, že firmy, jež se průzkumu účastnily, působí v oborech, které jsou specifické, náročné
226
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
na zpracování, strukturu probíhajících procesů a na kompetence, jimiž dotčené osoby musí
disponovat. Vyžaduje se vysoká odbornost a vyjadřovací pregnantnost. Sociální sítě jsou spíše
spojovány s odlehčeným způsobem komunikace a kontaktu.
Stejně tak se neprojevila závislost na původu respondentů u trendu souvisejícího
s porozuměním zákazníkům, jenž zněl „Nedostatečné porozumění zákazníkovi poškozuje náš
výkon“. S tímto výrokem souhlasili všichni dotazovaní z MSK. Je zřejmé, že tato oblast by si
určitě žádala podrobnější a hlavně analýzu četnějšího vzorku respondentů, ale lze připustit
zvláštnost závislosti u více méně očekávané reakce.
Posledním trendem, u nějž se na základě provedeného Chi-kvadrát test neprojevila závislost,
je výrok „Naše stávající informační systémy omezují možnosti růstu“. Rozhodnost nesouhlasu
s tímto výrokem u respondentů z MSK může znamenat, že dotazované firmy mají problém
informačního systému podniku vyřešen, a tudíž pro ně nestanoví omezující faktor. Lze ovšem
tuto skutečnost interpretovat i tak, že informační systémy respondenti neřeší jako takové.
2.2 Firemní priority pro rok 2014
Další část průzkumu byla věnována firemním prioritám pro období příštích tří let.
Respondenti měli ohodnotit firemní priority v rozmezí 1 – 5, kdy 1 je nejvyšší priorita a 5 je
nejnižší. Výsledky i s komparací společnosti Bain&Company jsou prezentovány v tabulce 2.
Tabulka 2 Firemní priority
Co je ve vaší organizaci
nejdůležitější prioritou v
průběhu příštích tří let?
Označilo jako
prioritu v MSK
[%]
Označilo
Pořadí
jako
Průměrné
MSK dle
prioritu
hodnocení
průměrného
pro
priorit
hodnocení
BAIN
[%]
1,86
1.
11
Pořadí
BAIN
Spokojenost zákazníků / věrnost
70
Růst tržeb / příjmů
70
2,71
2.
26
1.
Zvyšování produktivity
50
2
3.
3
8. - 10.
Zvýšená ziskovost
50
2,8
4.
14
2.
Nové produkty / služby
50
2,8
5.
3
8. - 10.
Zvýšení podílu na trhu
40
1,75
6.
5
6. - 7.
Marketing / umístění na trhu
40
2,25
7.
1
12.
Nové trhy
40
2,75
8.
3
8. - 10.
Snižování nákladů / fixace nákladů
40
3,25
9.
12
3.
Zaměstnanci
40
4,25
10.
5
6. - 7.
Inovace
30
2,67
11.
9
5.
Udržitelnost
20
2,5
12.
2
11.
227
4.
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Pořadí MSK vzniklo jednak na základě počtu respondentů, jež danou prioritu ohodnotili,
a dále pak jako průměr hodnot, které byly prioritě přiřazeny.
Do první „pětky“ zařadili manažeři MSK i zahraniční manažeři zkoumaných společností
spokojenost a věrnost svých zákazníků, zajištění růstu tržeb a s tím spojený a předpokládaný růst
ziskovosti díky oživení světové ekonomiky (zřejmě už pominuly obavy z udržitelností růstového
trendu). Logickým vyústěním prvních tří priorit českých manažerů je i růst produktivity (3.
místo) a zaměření se na nové produkty a služby (5. místo), jako potenciál získat i nové zákazníky.
Manažeři světových firem mají jiné hodnocení těchto priorit a odsouvají je spíše do pozadí.
Daleko větší důraz kladou na snižování nákladů a inovace (3. a 5. místo). Bohužel, tyto dvě
uvedené priority zahraničních organizací čeští manažeři nenásledují. Tento postoj českých
manažerů se může zdát „podivný“, ale v pozadí má svou ekonomickou podporu. Mzdové
náklady, které stále tvoří významnou část celkových nákladů firem, patří na českém trhu k těm
podprůměrným v EU. Podle Eurostatu, byly v roce 2013 mzdové náklady českých zaměstnanců
desáté nejlevnější v Evropské unii, na této pozici se drží od roku 2008. V dalších třech až pěti
letech by ale Česko mělo klesat v žebříčku ještě níž, jak očekávají experti z bankovního sektoru.
Například hlavní ekonom Komerční banky Jan Vejmělek vysvětluje, že v Česku spotřeba
domácností v posledních dvou letech klesala o dvě procenta ročně. Firmy tedy neměly důvod
vyrábět více, najímat další zaměstnance, případně těm současným přidávat práci a tím pádem
zvyšovat mzdy. Proto také zaměstnanci nepatří mezi priority českých zaměstnavatelů. Podle
budoucích prognóz Holanové (online, 2014), budou Češi levnější pracovní silou, než jsou Slováci
nebo Estonci. A nízké mzdové náklady lákají investory, a ti také přinášejí inovace.
Vypočtený Spearmanův korelační koeficien (R=0,37, p-value 0.23) umožňuje hypotézu H1
zamítnout.
Obrázek 1 Firemní priority
228
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
2.1.2 Metody a postupy při řízení firmy
Jako poslední oblast byla do průzkumu zařazena problematika metod a postupů aktivně
využívaných v řízení firmy. Kromě identifikace předmětných metod a postupů měli respondenti
ještě zhodnotit jejich důležitost na škále 1-10, kdy 1 je spojeno s maximální a 10 s minimální
důležitostí. Výsledky respondentů z MSK byly porovnány s daty společnosti Bain&Company.
Pořadí dotazovaných z MSK bylo určeno jednak na základě procentního podílů výskytu,
podrobněji pak dle průměrného hodnocení důležitosti. V případě dat z výzkumu Bain&Company
tyto průměrné hodnoty nebyly k dispozici. Došlo tedy k porovnání pouze procentního výskytu
jednotlivých metod a postupu u analyzovaných subjektů. V případě výsledků Bain&Company
byly použity informace o subjektech, které využily předmětné metody a techniky v roce 2012 a
také deklarovaly jejich využití v roce 2013. Výsledky znázorňuje tabulka 3.
Pořadí dle
průměrného
hodnocení
Tabulka 3 Metody a postupy při řízení firmy
Využilo
2012/deklarovalo
2013
BAIN
[%]
Řízení na základě analýzy klíčových dat
(Performance management)
1.
26/68
17./20.
Strategické plánování
2.
43/81
1.-3./2.
Řízení vztahů se zákazníky (Customer
Relationship Management)
3.
43/83
1.-3./1.
Tržní segmentace zákazníků
4.
30/75
11.-12./7.-8.
Zeštíhlování a snižování nákladů (Downsizing)
5.
24/61
20./24.-25.
Činnost firmy vychází z jejího poslání a vize
6.
33/79
10./4.
Zapojení zaměstnanců
7.
24/61
Snížení složitosti
8.
19/65
23./21.
Rozhodování o správných nástrojích řízení
9.-10.
13/62
24./23.
Celkové řízení kvality (TQM)
9.-10.
29/74
13./9.-10.
11.
34/64
9./9.-10.
12.
43/80
4./3.
13.
38/73
5./11.-12.
14.
20/70
22./16.-17.
Metody a přístupy využité aktivně v řízení
firmy
Řízení dodavatelského řetězce (Supply Chain
Management)
Srovnávání se s nejlepšími v oboru nebo s lepší
konkurencí (Benchmarking)
Systém vyvážených ukazatelů výkonnosti firmy
(Balanced Scorecard)
Otevřené inovace
229
Pořadí BAIN
2012/2013
1.-3./11.-12.
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Spokojenost a loajalita managementu
15.
27/75
16./7.-8.
Optimalizační cenové modely
16.
25/69
18.-19./18.-19.
Programy řízení změn (Change Management
programy)
17.
35/77
8./6.
Klíčové kompetence
18.
36/78
6.-7./5.
Změny v oblasti procesů (BPR - Business
Process Reengineering)
19.
30/72
11.-12./13.-14.
Scénáře a krizové plánování
20.
23/70
21./16.-17.
Svěření podpůrných a vedlejších činností
druhým firmám (Outsourcing)
21.
36/71
6.-7./15.
Strategické aliance
22.
28/72
14.-15./12.-13.
Programy využívání sociálních médií
23.
28/69
14.-15./18.-19.
Proběhla ve firmě fúze a akvizice
24.-25.
25/64
18.-19./21.-22.
Rozpočtování typu "začít od nuly"
24.-25.
10./61
25./24.-25.
Ve využívání různých metod a přístupů můžeme vidět u manažerů MSK a zahraničních
manažerů shodné nebo v pořadí velice blízké umístění zejména u strategického plánování, řízení
vztahů se zákazníky a řízení dodavatelských řetězců. Rovněž se potvrdilo a panuje jistá shoda
mezi manažery MSK a ostatním světem v tom, že už není nutné se zaměřovat na krizové scénáře
a plánování, začít „od nuly“ s rozpočty. Ekonomické oživení tak nejen změnilo priority, ale také i
nástroje a metody, které s nimi souvisely. Do jisté míry to potvrzuje i pokles zájmu manažerů
zvažovat ve firmě fůze a akvizice. Naopak objevil se nový manažerský nástroj, kterému
společnost Bain&Company přisuzuje růstový trend, a tím jsou „otevřené inovace“. Podle
Chesbrougha a Garmana (2009)„otevřené inovace“ uplatňují principy volného obchodu
s inovacemi, postupné sdílení nových nápadů pomocí partnerství, joint ventures, licencování
a vytváření strategických aliancí. Díky spolupráci s vnějším okolím, s výzkumnými institucemi,
universitami, ale i zákazníky a dokonce i s konkurencí, se stávají otevřené inovace nástrojem
umožňující získat důležité zdroje na podporu výzkumu a vývoje. Společnosti tak mohou
z vnějšího prostředí importovat „nízkonákladové“ a zároveň velice kvalitní nápady, zaměřit své
vlastní inovační zdroje do těch oblastí podnikání, kde to má jasné konkurenční výhody.
Ve větším zájmu světových manažerů, než manažerů ve zkoumaném pilotní vzorku z MSK,
bylo v posledních 2 letech zaměření se na využívání klíčových kompetencí, srovnávání se
s nejlepšími v daném oboru podnikání (benchmarking) a udržení poslání a vizí svých firem i do
budoucna. Tyto důležité faktory i současné konkurenceschopnosti avizují jistou hrozbu pro MSK,
která dlouhodobě bojuje s vysokou nezaměstnaností a slabou konkurenceschopností. I přesto, že
nelze popřít jisté oživení moderních trendů díky sílícímu vlivu automobilového průmyslu
(Hyundai) a rozvoji IT/IS technologií a služeb (Tieto, IBM, HP aj. „světoví hráči“ v tomto
regionu), tento trend je svým rozsahem stále pomalý. Částečně to potvrzuje i malé využívání
230
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
programů řízení změn, a to i přesto, že je manažeři MSK považují za důležité. Ze strany
zahraničních manažerů byl tento nástroj využíván mnohem aktivněji.
Přestože nejbližší významnou prioritou u MSK manažerů není do budoucna snižování
nákladů, (Tabulka 2. Firemní priority), v posledních dvou letech sehrály v jejich firmách
důležitou roli metody zeštíhlování, zapojení zaměstnanců do růstu výkonnosti a hlavně úsilí
„udělat“ si pořádek v klíčových ukazatelích výkonnosti v rámci Performance managementu.
A ten souvisí i s trendem snižování nákladů. V tomto směru je svět už dávno dále, proto ten
rozdíl v hodnocení obou srovnávaných skupin manažerů.
Provedený Spearmanův test se zaměřil na dvě hlediska a srovnával pořadí metod využívaných
firmami v MSK se skutečně použitými metodami v zahraničí v roce 2012 a dále pak s metodami
deklarovanými pro použití v roce 2013.
Na základě vypočtených hodnot i zde hypotézu H1 zamítáme. Graficky jsou výsledky testu
znázorněny na obrázcích 2 a 3.
Obrázek 2 Skutečné použití metod
Obrázek 3 Deklarace použití
3. Závěr
I přesto, že má pilotní průzkum svá metodická úskalí a tím i interpretační omezení, upozornil
na zjištění, která by měla vést k hlubšímu zkoumání. O která zjištění jde:
1. Pokud se jedná o sledování trendů v managementu, u dvanácti z dvaceti sledovaných
odpovídali respondenti z MSK obdobně, jako dotazovaní společnosti Bain&Company.
231
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
2. Srovnávané pořadí firemních priorit podniků v MSK kraji není zcela obdobné, jako to
zjištěné společností Bain&Company. Pouze první 3 priority podniků MSK se objevují na 1.
až 5. místě v celosvětovém průzkumu.
3. Podniky v MSK sice používají stejné metody a postupy při řízení firmy jako účastníci
výzkumu společnosti Bain&Company, ale s tím rozdílem, že míra aktivního zapojení těchto
metod a postupů do řízení je odlišná.
Jednou z podmínek hlubšího zkoumání trendů managementu v ČR a jeho srovnání
s ostatními zeměmi světa bude zapojení širšího spektra a počtu firem do mezinárodního výzkumu
společnosti Bain&Company. V současné době nepůsobí v ČR instituce, která by systematicky na
vybraném vzorku subjektů zkoumala výše uvedené nástroje a trendy jejich využívání.
Zdroje
1. DARRELL, K., Rigby. Management Tools 2013. Boston: Bain&Company, 2013. ISBN
0-9656059-7-3.
2. HOLANOVÁ, Tereza. Odhad: Češi budou pracovat levněji než Slováci a Estonci.
http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-prace-pracovni-sila/r~66615020d 42711e3a0a
10025900fea04/
3. CHESBROUGH, Henry W., and Andrew R. GARMAN. How Open Innovation Can Help
You Cope in Lean Times. Harvard Business Review, December 2009. pp. 68–76.
4. JACKSON, Sherri L. Research Methods and Statistics: A Critical Thinking Approach. 4th
ed. Cengage Learning. 2012. ISBN 987-1111346553.
232
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
New Possibilities of the Incentives Usage for SMEs
Nové možnosti využívání pobídek pro SMEs
Kateřina Maková, Jan Široký91
Abstract
Small and medium-sized enterprises (SMEs) for its size, low possibility of the creation of
reserves and very often price-elastic offer tend to be among the first affected by the economic
crisis. This paper deals with the analysis of proposals for the development of SMEs functioning,
its evaluation and the chance of its adoption. Authors illustrate the complexity of the issue of
incentives for SMEs based on the description of the legislation, the comparison and subsequent
synthesis. On one hand the crisis imposes higher demands on the contemporary management of
companies, nevertheless on the other hand the possibility of the incentives usage enables new
ways for the company development to the management of organisations. The original authors´
merit in the paper is the description of tax incentives for SMEs in individual EU Member States
based on the detailed study of tax systems and the synthesis of Small Business Act principles
Key words: European Union, Incentives for SMEs, Legislative Environment, Small Business
Act, SMEs.
JEL Classification: D22, M13, K23
1. Úvod
Ekonomická krize, která propukla v zemích Evropské unie v roce 2008, se odrazila také
v makroekonomických ukazatelích, především v nižším (či nulovém nebo dokonce záporném)
ekonomickém růstu HDP a v saldu veřejných rozpočtů, což ilustruje tab. 1.
Tabulka 1: Důsledky ekonomické krize
EU-27 Evropská unie
2008
2009
A
B
A
B
0.4 -2.4 -4.5 -6.9
2010
A
B
2.0 -6.5
2011
2012
A
B
A
B
1.7 -4.5 -0.4 -4.4
2013
A
B
0.2 -3.9
Sloupec A: růst HDP v % oproti předchozímu roku, sloupec B: salda veřejných rozpočtů v % v běžném
roce.
Bez
Chorvatska.
Pramen: Eurostat, 2014 + vlastní výpočty. Podrobnější data za všechny státy lze zaslat u autorů po vyžádání.
Na poklesu HDP se samozřejmě podílejí i malé a střední podniky (SMEs), předpokládá se, že
negativní dopad ekonomické krize podstatně postihl také SMEs, jejichž počet se do doby krize
každoročně navyšoval. Dle studie (European Commission, 2013) však bylo zjištěno, že počet
SMEs v roce 2012 je v důsledku krize téměř stejný s počtem SMEs roku 2008. Odhaduje se, že
ročně zaniká 700 000 SMEs (tamtéž), které vytvářejí cca 2,9 mil. pracovních míst v celé EU.
91
Ing. Kateřina Maková, Ph.D., katedra managementu; prof. Ing. Jan Široký, CSc., katedry účetnictví,
Ekonomická fakulta VŠB – TU Ostrava, Sokolská 33, 701 21 Ostrava, [email protected]; [email protected]
233
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Ekonomická krize však paradoxně může být příležitostí pro SMEs za předpokladu, kdy si jak
Evropská komise, tak členské státy uvědomí úlohu těchto podniků v ekonomice a na jednotném
vnitřním trhu. Kromě nových návrhů usnadňujících činnost a fungování SMEs také postačuje
„oprášit“ některé návrhy a legislativní akty vzniklé na začátku 21. století, které se v praxi zatím
moc nerealizovaly.
Malé a střední podniky totiž v porovnání s velkými podniky skutečně nesou neúměrnou
regulační a administrativní zátěž. Odhaduje se, že v případech, kdy velký podnik vynakládá jedno
euro na zaměstnance v důsledku regulační povinnosti, může být malý podnik nucen vynaložit v
průměru až 10 eur (tamtéž).
Cílem příspěvku je zmapování návrhů za zlepšení fungování SMEs, jejich analýza a
zhodnocení na základě deskripce legislativy, komparace a následné syntézy.
2. Výsledky
V Evropské unii se vždy přiřazovala SMEs významná jak sociálně-ekonomická, tak i
politická role. Tento význam vyplývá jednak z důvodů velkého množství SMEs, jednak i jejich
nezastupitelné úlohy při tvorbě pracovních míst (zvyšování zaměstnanosti), sociální stabilitě a
integraci a dynamiky inovací.
2.1 Definice malého a středního podniku
V Evropské unii v současnosti působí okolo 20 mil. SMEs, což představuje 99 % všech
podniků (Evropská komise, 2014). Malé a střední podniky jsou z tohoto pohledu hlavním
faktorem hospodářského růstu či poklesu. Evropská komise se ve své snaze pomoci SMEs
zaměřuje především na stimulaci podnikatelských aktivit a kultivaci podnikatelského prostředí
SMEs. Cílem politiky směřované k SMEs je napomoci těmto podnikům k plné realizaci svého
potenciálu ve znalostní ekonomice.
Evropská komise ve svých materiálech definuje podnik jako organizační jednotku, která
uskutečňuje ekonomickou činnost, přičemž nezáleží na právní formě podnikání (Vodáček,
Vodáčková, 2004). Pro klasifikaci SMEs byla použita následující kritéria:
(1)
střední podniky tvoří organizační jednotky, jejichž počty zaměstnanců jsou v intervalu 50
- 250 osob a jejich roční obrat nepřekračuje 50 mil. EUR (popř. celková hodnota majetku
nepřesahuje 43 mil. EUR);
(2)
malé podniky jsou organizační jednotky s méně než 50 zaměstnanými osobami a
současně s obratem (či celkovou bilanční hodnotou majetku) nejvýše 10 mil. EUR;
(3)
mikropodniky jsou tvořeny organizačními jednotkami s méně než 10 zaměstnanci a
ročním obratem (či celkovou bilanční hodnotou majetku) maximálně 2 mil. EUR.
Pro čerpání některých zvýhodnění SMEs se také využívá členění podle charakteru
majetkových vztahů mezi podniky na autonomní SME („autonomous enterprises“), partnerské
SME („partner enterprises“) a připojené SME („linked enterprioses“). Toto třídění je důležité pro
rozdílný přístup k možnosti využívání finančních prostředků určených k podpoře SMEs, kdy
např. organizační jednotky s více než 25% propojením majetku či hlasovacích práv s jinou
organizací (která nesplňuje definici SMEs) se nepovažují za SMEs (tamtéž).
234
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
2.2 Legislativní akty pro SMEs
Obrovský počet organizačních jednotek, jejich celkový obrat v ekonomice a zaměstnávání
cca 2/3 všech pracovníků (European Commission, 2014a) předurčují SMEs vysokou pozornost ze
strany Evropské komise a orgánů Evropské unie jako celku, což se projevuje i v písemných
materiálech a legislativě Evropských společenství.
V roce 2000 byla tehdejšími členskými státy (EU-15) přijata „Evropská charta pro malé
podniky“ (EUR-lex, 2000) a členské státy musely každoročně předkládat zprávu o plnění této
Evropské charty.
V současnosti (2014) se Evropská komise zaměřuje především na vytváření všeobecného
rámce politik ovlivňujících podnikání SMEs ve všech státech Evropské unie jako celku a snaží se
ovlivňovat mechanismy, prostřednictvím nichž lze SMEs poskytnout podporu na zvýšení jejich
konkurenceschopnosti v době ekonomické krize.
Autoři zmapovali portály, kde může vedení organizací získat informace pro podporu SMEs.
Evropská
komise
zřídila
„Evropský
portál
pro
SMEs“
(viz
http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/index_en.htm), který má za cíl poskytovat snadný
přístup k informačním zdrojům o všech politikách a iniciativách Evropské unie, jež jsou
zaměřeny na SMEs. V současnosti má „Evropský portál pro SMEs“ 11 sekcí (odkazů na
problematiku): Finanční podpora pro SMEs, Odvětvové politiky Evropské unie, Podpůrné služby
po celé Evropě, Pomoc on-line, Vydejte se za hranice, Zástupce SME v Evropské unii, Evropská
politika SMEs, SMEs a inovace, Podpora podnikání, Evropský vnitřní trh a Zvýšení
konkurenceschopnosti SMEs.
Ulehčení podnikání nejen v rámci SMEs je také prohlubováno existencí Evropského
obchodního
rejstříku
EBR
(„European
Business
Register“,
viz
http://www.eubusinessregister.com), který poskytuje snadný přístup k údajům o společnostech
obchodního práva v Evropské unii, evropskými normalizačními orgány CEN („Comité Europeén
de Normalisation“, viz https://www.cen.eu/Pages/default.aspx), CENELEC („Comité Europeén
de Normalisation Electrotechnique“, viz http://www.cenelec.eu) a ETSI („European
Telecommunications Standards Institute“, viz http://www.etsi.org), databázi TRIS (každý členský
stát musí oznámit návrh nového technologického předpisu dřív, než ho schválí národní
legislativou), Evropským patentovým úřadem (EPO; „European Patent Organization“) a Úřadem
pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM; „Office for Harmonization in the Internal Market“).
Všechny aktivity politiky Evropské unie vůči SMEs spadají pod jednotný rámec, kterým je
iniciativa pro podporu konkurenceschopnosti SMEs - „Small Business Act“. Tuto aktivitu se
zavázaly všechny členské státy Evropské unie zavádět do praxe svých zemí za pomocí (a ve
vzájemné spolupráci a součinnosti) s Evropskou komisí.
Mantinely pro podnikání v Evropské unii jsou rovněž dány účetními a daňovými předpisy
Evropských společenství, vytvářením jednotné úpravy společností obchodního práva (např.
Evropská akciová společnost) a v neposlední řadě sjednocujícími procesními pravidly pro
zadávání veřejných zakázek.
2.3 Small Business Act
V roce 2008 zveřejnila Evropská komise dokument „Small Business Act“ (dále jen „SBA“),
který je považován za vrchol snažení Evropské komise při podpoře konkurenceschopnosti SMEs.
235
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Obsahem SBA je komplex legislativních opatření, politických závazků a praktických
opatření potřebných pro rozvoj SMEs, ulehčení byrokratické zátěže, přístupu k finančním
prostředkům a podnícení rozvoje inovací.
SBA má tři organické části a přílohu (businessinfo.cz, 2014), což jsou Čas na průlom
v politice Evropské unie pro SMEs, Politika pro SMEs: Akt o drobném podnikání pro Evropu a
Konkrétní politická opatření, realizace SBA a jeho správa, příloha má název Výměna
osvědčených postupů v politice pro SMEs.
Východiskem SBA je idea, že dosažení lepších možných podmínek pro existenci SMEs je,
mj. společenské uznání podnikatelů, přičemž obecné ovzduší ve společnosti má motivovat
jednotlivce k tomu, aby možnost zahájení vlastního podnikání považoval za atraktivní. Je potřeba
uznat, že SMEs velmi významným způsobem přispívají k růstu zaměstnanosti a k hospodářské
prosperitě.
SBA se tedy snaží zlepšit obecný přístup politiky Evropské unie k podnikání, vychází
z dosažených a zamýšlených výsledků politiky Evropské komise a členských států a vytváří nové
politické mantinely, které integruje stávající nástroje politiky podnikání respektující zásady
subsidiarity a proporcionality. SBA zdůrazňuje politickou vůli uznat nezastupitelnou úlohu SMEs
v ekonomice Evropské unie a poprvé zavést komplexní politický rámec pro členské státy
prostřednictvím zveřejněných zásad.
SBA vytyčuje soubor 10 zásad platných pro přípravu a provádění politik vůči SMEs na
úrovni jednak Evropské unie, jednak členských států. Tyto zásady jsou podle SBA nezbytné pro
zajištění vytvoření rovných podmínek pro SMEs, zlepšení právního a správního prostředí
v Evropské unii a stimulace SMEs:
(1) vytvořit prostředí, ve kterém budou podnikatelé a rodinné podniky moci prosperovat a
podnikání bude odměňováno;
(2) zajistit, aby poctiví podnikatelé, kteří čelili úpadku, dostali rychle druhou šanci;
(3) navrhnout pravidla v duchu hesla „Zelenou malým a středním podnikům“;
(4) přimět orgány státní správy, aby reagovaly na potřeby SMEs;
(5) přizpůsobit nástroje veřejné politiky potřebám SMEs, usnadnit účast SMEs na veřejných
zakázkách a lépe využívat možnosti vládní podpory pro SMEs;
(6) usnadnit přístup SMEs k financování, kultivovat právní a podnikatelské prostředí
podporující včasné úhrady v obchodních transakcích;
(7) pomoci SMEs více využívat z možných příležitostí, které nabízí jednotný trh;
(8) podporovat zvyšování kvalifikace v SMEs a všechny formy inovací;
(9) umožnit SMEs, aby výzvy ochrany životního prostředí přeměnily na příležitosti;
V další části se SBA věnuje konkrétním krokům vedoucím k naplnění stanovených deseti
zásad ke zvýšení konkurenceschopnosti SMEs. Popis těchto kroků, který ve zkrácené podobě
vytvořili autoři, obsahuje příloha stati.
Plnění SBA se každoročně monitoruje Evropskou komisí a je vydáván tzv. „The SME
Performance Review” a “SBA fact sheets” (European Commission, 2014b). Do současnosti
(2014) však není SBA závaznou právní normou.
2.4 Daňové pobídky pro malé a střední podniky
Kromě obecných podmínek obsažených v SBA existují také pobídky pro SMEs, které –
v souladu s legislativou EU – zavedly jednotlivé členské státy. Text se věnuje především
daňovým pobídkám.
236
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Základní legislativní předpis EU k dani z přidané hodnoty (EUR-lex, 2008), tj. Směrnice
Rady 2006/112/ES ve své preambuli přímo uvádí nutnost nezbytné snahy o ulehčení
administrativních a statistických formalit pro podniky, zejména SMEs. Podle Směrnice by
členské státy měly mít možnost nadále uplatňovat své zvláštní režimy pro malé podniky v
souladu se společnými ustanoveními a s výhledem užší harmonizace. Asi nejviditelnějším
opatřením z této oblasti je možnost členských států osvobozovat od registrační povinnosti SMEs
podle kritéria limitního obratu.
Pro podporu SMEs také Evropská komise rozpracovala princip zdanění dle domovského
státu řídící společnosti („Home State Taxation“). Výpočet daňového základu na jednom místě by
mohl významným způsobem snížit administrativní zátěž především SMEs. Malý nebo střední
podnik, který zamýšlí zřídit dceřinou společnost nebo stálou provozovnu v jiném členském státě,
by tedy mohl v daném případě uplatňovat pouze ty daňové předpisy, s nimiž je již obeznámen.
Dle názoru Komise koncept zdanění podle domovského státu představuje výhodný způsob řešení
některých daňových problémů, které jsou pro SMEs překážkou při jejich rozšiřování za hranice
(zevrubněji Široký, 2013).
Na základě studia daňových systémů jednotlivých členských států byl autory zpracován
přehled (tabulka 3), který ilustruje daňové pobídky, jež mohou SMEs využívat.
Tabulka 3: Daňové pobídky využívané malými a středními podniky v zemích Evropské unie
k 31. 12. 201392
ČLENSKÝ
STÁT
EVROPSKÉ
UNIE
SAZBY KORPORÁTNÍCH
DANÍ (%)
ZÁKLADNÍ CELKOVÁ*
Belgie
33%
33,99%
Bulharsko
10%
10%
Česká
republika
19%
19%
Dánsko
25%
25%
Estonsko
21%
21%
Finsko
24,5%
24,5%
Francie
33,33%93
37,06%
92
93
VYBRANÉ POBÍDKY
Daňové investiční pobídky typu zrychlených odpisů u
určitých strojních zařízení apod. Odpočet je roven
stanovenému procentu z pořizovací ceny nových
investic. Existence tří daňových pásem u korporátní
daně.
Osvobození od korporátní daně pro firmy působící v
oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti. Odpočet
mzdových nákladů a odvodů na soc. a zdr. pojištění od
základu daně po dobu 1 roku při zaměstnání osob zdr.
postižených / starších 50 let a nezaměstnaných 1 rok.
Daňové zvýhodnění pro investice většího rozsahu. Od
základu daně lze odečíst výdaje vynaložené na realizaci
projektů výzkumu a vývoje. Sleva na dani v případě
zaměstnanců se zdr. znevýhodněním.
Mezi daňové pobídky patří možnost uplatňování
zvýšených odpisů pro investice. Úhrada 25 % nákladů
na R&D.
--Sazby odpisů jsou zdvojnásobeny pro vybrané druhy
majetku.
Daňové pobídky zahrnují možnost zrychlených odpisů,
daňových úlev pro nově vzniklé podniky ve vybraných
Pramen: European Tax Handbook (2013), EU Office České spořitelny (2014).
Speciální snížená sazba (15 %) pro SME na zisk do výše 38 120 Eur.
237
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Chorvatsko
20%
20%
Irsko
12,5%
12,5%
Itálie
27,5%
31,4%
Kypr
10%
10%
Litva
15%
15%
Lotyšsko
15%
15%
Lucembursko
20% / 21%
30,8%
Maďarsko
10% / 19%
20,86%
Malta
35%
35%
Německo
15%
30,95%
Nizozemsko
20% / 25%
20% / 25%
Polsko
19%
19%
Portugalsko
25%
30%
Rakousko
25%
25%
Rumunsko
16%
16%
oblastech. Osvobození od daně pro nově založené,
v zákoně definované inovační společnosti. Sleva na
dani v případě nákladů na VaV či nákladů SMEs na
inovace.
Daňové pobídky formou zdvojnásobení sazby
zrychlených odpisů u vybraného majetku. Možnost
snížení korporátní daň. sazby v závislosti na výši
investic a počtu nově vytvořených prac. míst, snížení
ZD až o 70 % vynaložených nákladů na vzdělávání.
Sleva na dani v případě výdajů na R&D.
Sleva na dani v případě výdajů na určité investice ve
vybraných regionech.
Od korporátní daně je osvobozeno 80 % zisku
z prodeje duševního kapitálu (př. licence).
Daňové
pobídky
existují
pro
společnosti
ve volných ekonomických zónách. Snížená daň. sazba
pro malé podniky. Možnost odečíst až 50 %
investičních výdajů od ZD.
Existence
svobodných
ekonomických
zón
a svobodných přístavních pásem. Daň. slevy až do výše
85 % darů vybraným institucím či v případě
dlouhodobých investic.
Od korporátní daně je osvobozeno 80 % příjmů z
intelektuálního kapitálu (patenty, software aj.). Sleva
na dani (12 %) v případě investic do vybraných aktiv.
Částečné osvobození od daně pro nové podniky
s činností „nezbytnou pro růst nár. ekonomiky.“
Sleva na dani v případě investic na podporu rozvoje či
ochrany ŽP. Dotace dle počtu vytvořených prac. míst či
možnost odpočtu výdajů na R&D od ZD.
Daň. zvýhodnění pro organizace lodní a letecké
přepravy, daň. slevy v případě investic. Odpočet výdajů
na R&D a vzdělávání zaměstnanců od ZD.
Možnost zrychleného odpisování při renovaci budov či
odepsání až 20 % nákladů na pořízení vybraných
investičních aktiv.
Mezi investiční pobídky patří zejména možnost
investičních odpočtů. Daň. zvýhodnění při zaměstnání
osob věnujících se R&D.
Daňové pobídky zahrnují možnost zrychlených odpisů
u vybraného hmotného majetku (zejména strojů) a
odpočtu až 50 % výdajů na investice do nových
technologií od základu daně. Existence 14 speciálních
ekonomických zón.
Daňové zvýhodnění v tzv. zónách volného obchodu.
Smluvní daňové pobídky v případě průmyslových
investičních projektů, daňové slevy pro investice v
oblasti R&D. Odpočet částky ve výši až 150 % nákladů
na vytvoření nových prac. míst.
Úhrada 10 % výdajů vynaložených na výzkum a vývoj.
Daňové úlevy na vzdělávání zaměstnanců.
Speciální daňová pravidla pro společnosti podnikající
v zónách volného obchodu a průmyslových parcích.
Odpočet až 50 % výdajů na R&D, možnost
238
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Řecko
20%
20%
Slovensko
23%
23%
Slovinsko
17%
17%
Spojené
království
23%
23%
Španělsko
30%
35,3%
Švédsko
22%
22%
zrychleného odepisování strojů.
Mezi daňové pobídky patří speciální daňové režimy ve
třech zónách a daňová zvýhodnění v případě
uskutečnění strategických investic. Snížení korporátní
daně v případě fúzí mezi SMEs.
Podpora ve formě finanční dotace, daňové úlevy,
příspěvku na pracovní místo či převod majetku
státu/obce na investora. Podporovány jsou projekty
realizované v oblastech průmyslu, technologických
center, center strategických služeb či turismu.
Možnost odečíst z daňového základu částku investice
do vybavení/nehmotného majetku (40 % částky) či
výzkumu a vývoje (100 % částky). Nezdanitelná část
základu daně ve výši 45 % mzdových nákladů při
vytvoření prac. místa.
V rámci daňových pobídek si mohou SMEs odečíst
výdaje na R&D v 225% hodnotě.
Daňové zvýhodnění při investicích do R&D / ŽP,
školení
zaměstnanců
v nových
informačních
technologiích, pro nově vzniklé podniky.
---
*Obecná korporátní daň navýšena přirážkami či lokálními daněmi.
Pozn. R&D - výzkum a vývoj, ZD - základ daně, ŽP – životní prostředí.
Pramen: zpracování podle European Tax Handbook (2013) a vlastní šetření.
Z tabulky vyplývá, že národní daňové pobídky uplatňuje 26 členských států, což ve srovnání
s rokem 200894 ukazuje na výrazné rozšíření tohoto zvýhodnění a podporu zejména v oblasti
investic, výzkumu a vývoje a vytváření nových pracovních míst. V roce 2013 uplatňuje investiční
pobídky především formou zrychlených odpisů osm členských států EU, kdežto 22 států
poskytuje investiční pobídky formou úlev na základu daně případně na samotné dani (tři státy
umožňují vedení podniků využívat pobídky jak v oblasti odpisů, tak v oblasti úprav základu
daně).
3. Diskuze a závěr
Malé a střední podniky mají nezastupitelnou roli v zajišťování a růstu (příp. udržení)
zaměstnanosti, inovačních procesech, zejména inovací nižších řádů a také jim náleží sociální
úloha ve společenské integraci obyvatel Evropské unie.
Těchto skutečností si je Evropská komise vědoma a proto již od 90. let minulého století
vytváří (navrhuje) speciální podmínky pro lepší fungování SMEs. V období ekonomické krize
vznikají i nové formy možné pomoci SMEs, konkrétně pro finanční rámec 2014-2020 se jedná o
program „COSME“. Jedním z bodů tohoto programu je podpora lepšího přístupu k financování
SMEs ve formě vlastního i vypůjčeného kapitálu. COSME chce usnadnit a zlepšit přístup
k financím pro SMEs prostřednictvím nástroje pro úvěrové záruky (přímé záruky a protizáruky
pro finanční zprostředkovatele, např. záruční organizace, banky nebo leasingové společnosti) a
nástroje pro kapitálové investice pro růst (např. podřízené a účastnické půjčky podnikům ve fázi
expanze a růstu).
94
Počátek ekonomické krize, z důvodu požadavku na rozsah článku zde není uveřejněna tabulka s daňovými
pobídkami využívanými SMEs v roce 2008, na vyžádání je možné autory zaslat.
239
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Autoři jsou přesvědčeni, že nejen nové programy pro SMEs v době ekonomické krize, ale i
využívání a důsledné naplňování v praxi „starších“ návrhů EU, je pro SMEs potřebné a přínosné,
což je zřetelně možné ilustrovat na příkladu Small Business Act. Návrhem autorů je přiřazení
větší legislativní závaznosti tomuto dokumentu, kdy např. jeho přeměna ve směrnici by formou
její implementace do národních legislativ zakotvila povinnost členských států důsledně využívat
Small Business Act formou zákonných opatření a tím umožnila managementu podniků využívat
všechny možnosti SBA.
Kromě těchto všeobecných podmínek budou pro management SMEs výhodné i specifické
pobídky ze strany jednotlivých členských států, zejména v oblasti daní. Ty patří mezi nepřímou
podporu podnikání SMEs.
Autoři se domnívají, že plošná podpora formou zrychlených odpisů by byla pro SMEs
vhodnější (i z hlediska podpory jejich investic), než snižování základů daně. Důvodem tohoto
návrhu také může být dlouhodobost a kontinuita daňové investiční pobídky tohoto typu.
Na druhé straně je používání regulativních nástrojů spojeno s řadou problémů. Účinnost
jejich působení je silně závislá na konkrétní situaci v ekonomice. Toto vyžaduje operativní
přístup k jejich aplikaci, což je ovšem v rozporu s požadavkem na maximální stabilitu a
dlouhodobou platnost ekonomických podmínek, nejen daňové soustavy. Tím je rovněž
znesnadněno působení soustavy daňových úlev jako stabilizátoru v ekonomice. Složitý a
neprůhledný systém navíc umožňuje vznik daňových úniků.
Rozvoj podnikatelské sféry (i prostřednictvím malých a středních podniků) je úzce spojený
s podporou investic, které iniciují ekonomický růst a vytváří pracovní příležitosti. Důležitou
úlohou daňové politiky je analyzovat vliv daní na úspory soukromého sektoru ekonomiky (ze
které vychází naprostá většina malých a středních podniků), jenž je jedním ze základních faktorů
ekonomického růstu prostřednictvím zvýšení disponibilních finančních zdrojů.
Analyzovaná problematika se plně týká i České republiky, kde existuje od roku 2002 zákon
č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání (Česko, 2014). Zákon stanoví zásady pro
poskytování podpory při zahájení podnikání, jakož i při upevňování ekonomického postavení
SMEs, přičemž poskytování v zákoně uvedených druhů podpory SMEs musí být v souladu
s pravidly pro poskytování veřejné podpory. Podpora se poskytuje ve formě návratné finanční
výpomoci, dotace, finančního příspěvku, záruky a úvěru se sníženou úrokovou sazbou. Zákon
rovněž zřídil Agenturu pro podporu podnikání a investic CzechInvest.
Podle Českého statistického úřadu vykazovalo podnikatelskou činnost k 31. 12. 2012
v České republice celkem 1 137 162 právnických a fyzických osob, z toho bylo 1 135 428 SMEs
(ČSÚ, 2014).
Článek vyšel s podporou projektu OP VK CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
240
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Zdroje
1. BOIJEN-OSTASZEWSKA, Ola; SCHELLEKENS, Marnix, Eds. European Tax
Handbook 2012. IBFD: Amsterdam, 2012, 974 s. ISBN 978-90-8722-134-8.
2. BUSINESSINFO.CZ. Small Business Act pro Evropu [online]. Businessinfo.cz, 2014
[čerpáno 15. 5. 2014]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/small-businessact-pro-evropu-3858.html
3. ČESKO. Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, ve znění
pozdějších předpisů [online]. Sagit, 2014 [čerpáno 15. 5. 2014]. Dostupné z:
http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb02047&cd=76&typ=r
4. ČSÚ. Malé a střední podnikání [online]. ČSÚ, 2014 [čerpáno 21. 5. 2014]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/t/BA00252B59/$File/21300314a01.pdf
5. EU OFFICE ČESKÉ SPOŘITELNY. Korporátní daně v Evropské unii [online]. EU
Office České spořitelny, 2014 [čerpáno 5. 5. 2014]. Dostupné z:
http://www.csas.cz/static_internet/cs/Evropska_unie/Specialni_analyzy/Specialni_analyzy
/Prilohy/euspa_korporatni_dane_v_eu.pdf
6. EURLEX. COM(2000)91 final - The Charter for Small Enterprises. [online] EUR-lex,
2000 [čerpáno 25. 4. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1400500972609&uri=CELEX:52001DC0122
7. EURLEX. Směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. [online]
EUR-lex, 2006 [čerpáno 15. 4. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1400503089437&uri=CELEX:02006L0112-20130815
8. EUROPEAN COMMISSION. A recovery on the horizon? Annual report on European
SMEs 2012/2013 [online]. European Commission, 2013 [čerpáno 12. 5. 2014]. Dostupné
z: http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/facts-figures-analysis/performancereview/files/supporting-documents/2013/annual-report-smes-2013_en.pdf
9. EUROPEAN COMMISSION. Models to reduce the disproportionate regulatory burden
on SMEs. [online]. European Commission, 2014a [čerpáno 12. 4. 2014]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/business-environment/administrativeburdens/index_en.htm
10. EUROPEAN COMMISSION. The SME Performance Review. SBA fact sheets. [online].
European Commission, 2014b [čerpáno 16. 4. 2014]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/facts-figures-analysis/performancereview/index_en.htm
11. EUROSTAT. Real GDP Growth Rate [online]. Eurostat, 2013 [čerpáno 15. 3. 2014].
Dostupné z:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en
&pcode=tec00115
241
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
12. EVROPSKÁ KOMISE. Malé a střední podniky. [online]. Evropská komise, 2014
[čerpáno 19. 5. 2014]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/index_cs.htm
13. SCHELLEKENS, Marnix, Ed. European Tax Handbook 2013. IBFD: Amsterdam, 2013.
988 s. ISBN 978-90-8722-193-5.
14. ŠIROKÝ, Jan. Daně v Evropské unii. 6. vyd. Praha: Linde, 2013. 392 s. ISBN 978-807201-925-0.
15. VODÁČEK, Leo a VODÁČKOVÁ, Oľga. Malé a střední podniky: Konkurence a aliance
v Evropské unii. Praha: Management Press, 2004. 192 s. ISBN 80-7261-099-6.
Příloha
Kroky k uvedení zásad Small Business Act do praxe
(1) Vytvořit prostředí, ve kterém budou podnikatelé a rodinné podniky moci
prosperovat
a
podnikání
bude odměňováno.
Evropská komise
Členské státy
 zesílit spolupráci s podnikatelskou
 prosazovat kulturu podnikání a
komunitou s cílem vypracovat
usnadňovat výměnu osvědčených
systematické strategie pro
postupů při vzdělávání podnikatelů;
podnikatelské vzdělávání na všech
 v roce 2009 zahájit „Evropský týden
úrovních;
malých a středních podniků“ –

zajistit, aby zdanění (zejména
zastřešující akci pro mnoho kampaní
darovací daň, zdanění dividend a daň
a podobných událostí, které budou
z majetku) zbytečně nebránilo
probíhat v celé Evropě;
převodům podniků;
 v roce 2008 zahájit iniciativu

zavést režimy párování
„Erasmus pro mladé podnikatele“,
převoditelných podniků a
jejímž cílem je podpořit výměnu
potenciálních nových vlastníků;
zkušeností a odbornou přípravu, aby

zajistit poradenské vedení a podporu
začínající podnikatelé získali možnost
při převodech podniků;
učit se od zkušených hostitelských

zajistit poradenské vedení a podporu
podnikatelů a zlepšili své jazykové
pro podnikatelky;
znalosti;

zajistit poradenské vedení a podporu
 vybudovat v EU síť podnikatelek,
pro přistěhovalce, kteří se chtějí stát
jejichž úkolem bude inspirovat ženy k
podnikateli.
zakládání jejich vlastních podniků a
prosazovat podnikání u
vysokoškolsky vzdělaných žen.
(2) Zajistit, aby poctiví podnikatelé, kteří čelili úpadku, dostali rychle druhou šanci.
Evropská komise:
Členské státy:
 nadále prosazovat politiku druhé
 snažit se dokončovat všechny právní
šance tím, že usnadní výměnu
postupy spojené s ukončením činnosti
osvědčených postupů mezi členskými
podniku v případě nepodvodného
státy.
úpadku do jednoho roku;
242
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
zajistit, aby znovu začínající podniky
měly rovné podmínky s podniky
novými.
(3) Navrhnout pravidla v duchu hesla „Zelenou malým a středním podnikům“.
Evropská komise:
Členské státy:
 posilovat posuzování míry
 zvážit užitečnost zavedení společných
dodržování zásad subsidiarity a
dat začátku platnosti a výročních
proporcionality v nadcházejících
přehledů právních předpisů
legislativních a správních
vstupujících v platnost;
iniciativách;
 využívat při provádění právních
 vždy používat společná data začátku
předpisů Evropských společenství
platnosti pro nařízení a rozhodnutí
ustanovení o pružnosti a vyhnout se
ovlivňující podniky a zveřejňovat
pomalému „přizpůsobování“.
výroční přehledy o takových právních
 přijat cíle s náročností srovnatelnou
předpisech vstupujících v platnost.
se závazkem ke snížení
 předložit všechny návrhy na omezení
administrativní zátěže o 25 % na
administrativní zátěže podniků nutné
úrovni EU do roku 2012, pokud tak
k dosažení cíle EU, kterým je snížit
ještě neučinily, a aby tyto cíle
zátěž o
provádět;
25 % do roku 2012;
 zajistit rychlé přijetí návrhů týkajících
 do konce roku 2008 dokončit úplné
se snížení administrativní zátěže v
šetření právních předpisů ES a jeho
právních předpisech Evropských
výsledky začlenit do aktualizovaného
společenství;
programu zjednodušení, který má být
 přijat návrh Evropské komise, který
předložen počátkem roku 2009,
by členským státům umožnil zvýšit
přičemž zvláštní pozornost bude
limit pro registraci k DPH na 100 000
věnována možnému zjednodušení
EUR.
předpisů ve prospěch SMEs.
(4) Přimět orgány státní správy, aby reagovaly na potřeby SMEs.
Evropská komise:
Členské státy:
 vyzývat členské státy k opatřením,
 snížit výši poplatků, které správy
jenž jsou pro ně doporučována (viz
členských států požadují za registraci
text v pravém sloupci).
podniku;
 nadále pokračovat v úsilí o zkrácení
doby nutné k založení podniku na
méně než jeden týden;
 urychlit zahájení komerční činnosti
SMEs zjednodušením
podnikatelských oprávnění a
povolení;
 nepožadovat od SMEs údaje, které
jsou již v rámci veřejné správy
dostupné, pokud tyto údaje není třeba
aktualizovat;
 zajistit, aby se mikropodniky

243
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
nemusely účastnit statistického
šetření prováděného státním,
regionálním nebo místním
statistickým úřadem více než jednou
za tři roky, pokud potřeba
statistických a ostatních druhů
informací nevyžaduje jinak;
 zajistit plné a včasné provádění
směrnice o službách včetně zřizování
jednotných kontaktních míst, jejichž
prostřednictvím mohou podniky
získat všechny důležité informace a
splnit všechny nutné postupy a
formality elektronickou cestou.
(5) Přizpůsobit nástroje veřejné politiky potřebám SMEs, usnadnit účast SMEs na
veřejných
zakázkách
a lépe využívat možnosti vládní podpory pro SMEs.
Evropská komise:
Členské státy:
 předložit kodex osvědčených postupů
 zřídit elektronické portály, které
pro zadavatele, aby zahájila další
rozšíří přístup k informacím o
změny kultury udělování zakázek,
příležitostech veřejných zakázek
vydat pokyny pro snižování
nedosahujících limitů EU;
byrokracie, zlepšení transparentnosti
 povzbuzovat zadavatele, aby ve
a informovanosti a zajistit rovné
vhodných případech členili své
podmínky pro SMEs;
zakázky na dílčí části a příležitosti
 dále usnadnit přístup k informacím o
pro subdodavatele více zviditelňovali;
příležitostech veřejných zakázek tím,
 připomínat zadavatelům jejich
že doplní stávající internetové stránky
povinnost vyhnout se neúměrným
EU věnované veřejným zakázkám
kvalifikačním a finančním
sérií iniciativ, jako je například
požadavkům;
nepovinné zveřejňování oznámení o
 povzbuzovat konstruktivní dialog a
zakázkách u veřejných zakázek
vzájemné porozumění mezi SMEs a
nedosahujících limitu, on-line nástroj
středními podniky a velkými
pro hledání obchodních partnerů a
zadavateli prostřednictvím činností,
zvýšená transparentnost požadavků
jakými jsou například informování,
veřejných zakázek;
školení, sledování a výměna
 zveřejnit příručku o státní podpoře
osvědčených postupů;
pro SME, aby zvýšila informovanost
 upravit zaměření politiky státní
o existujících možnostech podpory.
podpory tak, aby lépe řešila potřeby
SMEs, včetně návrhu lépe cílených
opatření.
(6) Usnadnit přístup SMEs k financování, kultivovat právní a podnikatelské
prostředí
podporující
včasné
úhrady v obchodních transakcích.
Evropská komise:
Členské státy:
244
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
rozvíjet finanční programy zaměřené
na řešení mezer ve financování v
rozmezí
100 000 až 1 milion EUR, a to
zejména pomocí nástrojů

kombinujících půjčky a vlastní
kapitál;
 řešit regulační a daňové překážky
bránící fondům rizikového kapitálu
podnikajícím na jednotném trhu
investovat za stejných podmínek jako
domácí fondy;
 zajistit, aby zdanění zisku společností
podporovalo investiční činnost;
 na podporu SMEs plně využívat
finanční prostředky, které jsou k
dispozici v programech politiky
soudržnosti a v Evropském
zemědělském fondu na rozvoj
venkova.
(7) Pomoci SMEs více využívat z možných příležitostí, které nabízí jednotný trh.
Evropská komise:
Členské státy:
 zajistit, aby stávající politiky
 zajistit řádné provádění zásady
otevírání trhů přinášely prospěch
vzájemného uznávání;
SMEs tím, že podniky budou získávat
 posílit systém řešení problémů
informace o operacích na jednotném
SOLVIT a zajistit, aby problémy
trhu díky lepšímu využívání tržního a
spojené s prováděním pravidel
odvětvového monitoringu, v jehož
jednotného trhu mohly být řešeny
rámci budou identifikovány případy
neformálně, rychle a pragmaticky;
selhání trhu a řešeny tam, kde je
 podporovat vnitrostátní úřady pro
hospodářský přínos nejvyšší;
normalizaci, aby znovu přezkoumaly
 předložit v roce 2008 akční plán na
svůj obchodní model a snížily
podporu využívání elektronických
náklady na přístup k normám;
podpisů a elektronického ověřování
 zajistit, aby složení výborů pro
pravosti a ve druhém čtvrtletí 2009
normalizaci bylo spravedlivé vůči
zahájit akce zahrnující všechny
zastoupení SMEs;
relevantní zúčastněné subjekty, aby
 vyzvat vnitrostátní úřady pro
poskytla SMEs pomoc při zapojování
normalizaci společně s evropskými
do celosvětových dodavatelských
normalizačními organizacemi, aby
řetězců;
zajistily propagaci a informační
 zvýšit finanční podporu EU (v roce
kampaně na podporu lepšího
2008 na 1 milion EUR a od roku
využívání norem ze strany SMEs a
2009 na 2,1 milionů EUR), aby
poskytovat zpětné informace o jejich
podpořila účast SMEs na normalizaci
obsahu;
a obranu jejich zájmů a zlepšila
 poskytovat SMEs poradenské služby

vyhodnotit možnosti zavedení režimu
soukromého umísťování určeného k
usnadnění přeshraničního investování
s cílem posílit evropské trhy s
rizikovým kapitálem;
nabízet členským státům součinnost
při rozvoji vysoce kvalitních
programů na podporu investic.

245
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014


informovanost SMEs o evropských
normách a jejich používání;
zlepšit přístup k systému ochranných
známek evropských společenství,
zejména tím, že významně sníží
poplatky za ochrannou známku
Evropských společenství jakožto
součást komplexního řešení
finančních perspektiv Úřadu pro
harmonizaci ve vnitřním trhu
(OHIM);
zaměřit svoji činnost na odstraňování
roztříštěnosti pravidel ochrany
spotřebitelů, aby usnadnila SMEs
přeshraniční obchod, včetně
minimalizace administrativní zátěže.
včetně podpory při obraně před
nekalými obchodními praktikami.
(8) Podporovat zvyšování kvalifikace v SME a všechny formy inovací.
Evropská komise:
Členské státy:
 rozšířit režim na podporu mobility
 podporovat úsilí SMEs o
učňů jakožto součást programu
internacionalizaci a o zařazení mezi
Leonardo da Vinci do roku 2010;
rychle rostoucí podniky včetně účasti
 podporovat za pomoci zúčastněných
v inovačních klastrech;
osob rozvoj portálu pro elektronické
 prosazovat rozvoj schopností SMEs v
dovednosti a kariéru v roce 2008,
oblasti výzkumu a inovací
který podnikům umožní, aby samy
prostřednictvím např. zjednodušení
provedly on-line hodnocení
přístupu k infrastruktuře veřejného
požadavků na elektronické
výzkumu, využíváním služeb
dovednosti a zjistily, jak rozvíjet
výzkumu a vývoje, náborem
kariéru a kvalifikaci svých
kvalifikovaných zaměstnanců a
zaměstnanců;
odborným vzděláváním, jak je
 nadále usilovat o zjednodušení, lepší
stanoveno v novém rámci
informovanost a zvýšení míry
Evropských společenství pro státní
financování, aby se optimalizovala
podporu pro výzkum, vývoj a
účast SMEs v 7. rámcovém programu
inovace;
pro technologický výzkum a rozvoj
 zahájit vnitrostátní výzkumné
(RP7);
programy přínosné i pro SMEs z
 podporovat růst SMEs tak, že zaručí
jiných členských států, které
podnikům, které se podílejí na
napomáhají přístupu SMEs do
projektu RP7, aby mohly využívat
nadnárodní výzkumné činnosti, např.
režimu pro SMEs po celou dobu
prostřednictvím společného
trvání daného projektu, i když v
plánování;
průběhu tohoto období překročí limit
 zajistit v rámci svého zapojení do
stanovený pro SMEs;
programu politiky soudržnosti snadný
 zjednodušit pravidla státní podpory
přístup SMEs k financování
246
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
pro členské státy s cílem podpořit
podnikání, inovací a znalostí;
výzkum, vývoj a inovace, zejména
 podporovat rozvoj elektronické
prostřednictvím nařízení o všeobecné
totožnosti pro podnikání umožňující
blokové výjimce;
transakce jako je elektronická
 napomáhat vzniku rychle rostoucích
fakturace a elektronická správa;
podniků poskytováním podpory
 podporovat podnikání, zejména
výzkumných a inovačních kapacit
SMEs a ostatních zúčastněných
SMEs, především prostřednictvím
subjektů, včetně orgánů zabývajících
zvýšené koordinace vnitrostátních
se zadáváním zakázek, směřující k
programů a iniciativ;
účasti na akcích přispívajících k
 rozvíjet strategii klastrů včetně
rychlému zavedení iniciativy pro
iniciativ na podporu spolupráce
vyspělé trhy.
prostřednictvím vytváření klastrů
napříč státy, usnadňující klastrový
přístup k novým trhům a přijímat
opatření k podpoře vyšší účasti SMEs
v inovačních klastrech;
 podporovat aktivní účast SMEs na
činnostech zajišťovaných Evropským
inovačním a technologickým
institutem (EIT), aby mohly využívat
předávání znalostí podporovaného
EIT.
(9) Umožnit SMEs, aby výzvy ochrany životního prostředí přeměnily na příležitosti.
Evropská komise:
Členské státy:
 usnadňovat přístup SMEs do systému
 poskytovat pobídky pro ekologicky
řízení podniků a auditu z hlediska
účinné podnikání a výrobu (daňové
životního prostředí (EMAS)
pobídkové systémy a prioritní
prostřednictvím méně náročných
podpory pro financování udržitelného
postupů v oblasti životního prostředí,
podnikání) v souladu s pokyny
snížených nákladů a rozhodnutí o
Evropských společenství pro státní
registraci klastru;
podpory na ochranu životního
 financovat v rámci Enterprise Europe
prostředí a využívat zjednodušeného
Network síť odborníků na životní
přístupu k environmentálním
prostředí a energetickou účinnost
podporám pro SME ustanoveným v
poskytujících poradenství v otázkách
nařízení o všeobecné blokové
ekologicky účinných operací,
výjimce pro státní podpory;
zejména se zaměřením na SMEs;
 plně využit přibližně 2,5 miliard EUR
 rozvíjet nové formy podpory pro
vyčleněných na programy politiky
inovační zahajování podnikatelské
soudržnosti k podpoře ekologicky
činnosti a SMEs v oblasti
šetrných výrobků a technologických
ekologických inovací.
postupů v SMEs.
(10) Povzbuzovat a podporovat SMEs při využívání výhod růstu trhů.
Evropská komise:
Členské státy:
 zřídit týmy pro přístup na trh
 podporovat poradenství SMEs ze
247
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014




zaměřené na klíčové exportní trhy,
které sdružují obchodní rady
členských států a obchodní
organizace EU a které pomohou
zlepšit informovanost SMEs o
obchodních překážkách na trzích
mimo EU;
aktivně usilovat o otevírání trhů ve
třetích zemích, zejména v
rozvinutých a pokročilejších
rozvojových ekonomikách, a to
prostřednictvím jednání Světové
obchodní organizace a dvoustranných
dohod;
usilovat zejména o otevírání trhů s
veřejnými zakázkami v zemích, které
nejsou členy EU;
podporovat usnadňování obchodu jak
v rámci Světové obchodní
organizace, tak i při dvoustranných
jednáních;
usnadňovat přístup SMEs na trhy
kandidátských a ostatních sousedních
zemí, především prostřednictvím
Enterprise Europe Network a
podporou zásady „Zelenou malým a
středním podnikům“.
strany velkých společností s cílem
uvedení SMEs na mezinárodní trhy.
Zdroj: vlastní zpracování na základě překladu z:
http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/small-business-act/index_en.htm.
248
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
The Use of AHP to the Evaluation and Selection Method of
Forecasting
Ing. Terezie Mutinová95, Ing. Marcela Papalová, Ph.D.96
Abstract
Forecasting is a way we can simulate the future development of company environment. This
is crucial for long-term planning of the company. It is necessary to identify factors of internal and
external environment, which influence and will influence to the company and evaluate their
impact. Individual methods differ in their type, time horizon, the modus operandi and intensity of
time and money. It might not be easy to choose the proper method for the company. The aim of
the paper is to introduce common methods which are used for forecasting and select the most
appropriate for given company using AHP method.
Key words: Forecasting, Forecasting Methods, Strategic Planning, AHP Method
Jel Classification: C38, L10
1. Introduction
The existence of the organization and its success is influenced by outlined goals. Strategies
are formulated based on the objectives. Organization, after it determines the direction of its
development, regularly face complex decision problems. From the definition of the strategy
implies that the strategy tries to define direction of the organization that will in a long term
respect the environment and market. Fulfilment of this requirement is difficult for several
reasons. Environment is in some areas very variable, especially in technology, law, social
influences. E.g. due to technological progress, some sectors are completely suppressed, and it is
not promising to further invest in them and vice versa new demand is created by market
(Johnson, Scholes and Whittinghton, 2008; Grant, 2007).
2. Forecasting
Scientific estimates of future events is called forecasting (Slaughter, 2004). Forecasting helps
the managers to assess factors affecting the future evolution of the environment, and thus the
organization. It is necessary to use formal approach, if the decision problems of the organization
are complex. Formalization of procedures in the form of methods or techniques helps primarily to
remove uncertainty. Forecasting is often reduced to statistical or econometric models (Hyndman,
2011), but its content is undoubtedly wider. This article is an overview of forecasting methods
with a brief description of their utilization on one hand and barriers of application on the second
hand and using AHP method is proposed for the selection of suitable one for the company.
95
Terezie Mutinová, Ing., VŠB-TU Ostrava, Faculty of Economics, Department of Management,
[email protected]
96
Papalová Marcela, Ing., Ph.D., VŠB-TU Ostrava, Faculty of Economics, Department of Management,
[email protected]
249
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
2.1 Strategic goals
The target or targets set out in the strategies should be simple, consistent and long-term
(Grant, 2007). Long-term goals have an impact on strategic decisions and are formulated in
constantly changing conditions in a particular mode of information uncertainty. It is essential to
ensure ongoing basis. How can I define a long-term goal in a changing environment? How to spot
future trends that the strategy should respect? The objectives which respect the basic principles
must rely on a thorough understanding of the current status and future status projection, whether
passive or active approach. The strategy formulation must be based on the available resources of
the organization. According to the possibilities of the organization it is consequently decided on
the investments that will achieve the objectives.
2.2 Forecasting
Forecasting is primarily used to support strategic decisions (Johnson, Scholes and Whittinghton,
2008). These have an impact on long-term management of the company. Strategic decisions will
concentrate mainly on defining, extension or reduction boundaries of business, the impact on the
values and expectations of the market and whether are socio-demographic trends respected. The
forecast usually expresses development as the tendency, trend or an ongoing process, change (as
the cause of development) as the events of the phenomenon (Buřita, 2003; Šindelář, 2010). The
first step in creating forecasts should be to identify the problem, then the solution through a
strategic concept. The third step is predicting the future through any of the methods (Armstrong,
2002).
The process of finding right target for business or non-business entities is challenging - see
Fig. 1. In order to determine the long-term objectives forecasting methods are frequently used.
There are numerous kinds. They vary according to the time horizon, business, environment,
technology used, etc.
Fig. 1 The forecast process (Armstrong, 2002)
2.3 Distribution of forecasting methods
The basic distribution of forecasts is based on the time horizon. To common resolution of
short, medium and long-term forecasts, some authors have also added even extremely long period
(Šindelář, 2010). The authors differ in the length of time, short-term forecasts are usually in the
range 1-2 years, medium-term 3-6 years, long-term7-15 years and long term extremely over 15
years (Table 1).
250
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Table 1: Distribution of forecast methods depending on time horizon
The vertical division of
Horizontal division of
forecasts (according to
Classification according
forecasts (according to
the degree of
to approach to forecasting
the time horizon)
aggregation)
The National Economics
Short term
Active
Explorative
(research)
Industry
Medium term
Passive
Branch
Long term
Normative
Company
Extreme long term
Source: Šindelář (2010)
In terms of approach to forecasting we distinguish explorative (research) approach, where are
searched trends and normative approach, where alternatives to given goals are found (Buřita,
2003; Šindelář, 2010).
3. Selection and characterization of forecasting methods
3.1
Selection of methods
As already mentioned in the introduction, there are a number of forecasting methods.
Armstrong (2002) in his fundamental literature distinguishes two groups: judgmental and
statistical methods. See the Fig. 2.
Fig. 2: Breakdown of forecasting methods by Armstrong (Armstrong, 2002)
Among judgmental methods belongs, according to Armstrong, Role playing, Expert
opinions, Conjoint analysis, Judgmental Bootstrapping etc. Among statistical methods are
Extrapolation models, Econometric models, Expert systems, Multivariate models, etc. The
analogy method is assigned to both groups, although as described above they should be included
251
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
more among the judgmental methods. Some of these methods do not appear in Czech literature or
they are given very little attention. These include Role playing (in forecasting), Conjoint analysis
or Judgmental bootstrapping. On the other hand, Scenario method, Delphi (which is included
among expert opinions), Morphological method or Causal layered analysis are not included in the
list of methods (Slaughter, 2004).
3.2
Characteristics of selected methods
For further evaluation and to set forecasting methods were selected: Delphi, Analogy,
Scenario method, Conjoint analysis, Extrapolation models, Morphological method, Econometric
and Mathematical models (Multivariate models). Brief characteristics of selected methods are
given with regard to the necessary criteria (see Tab. 2).
Delphi technique is used to build long-term and extremely long-term forecasts (7 years or
more). It uses a structured group of experts who support their forecast by arguments. During an
anonymous questioning experts opinions should be converged, but it can achieve more than one
solution. Using this method is appropriate in technical area as well as technological, social and
multidisciplinary. It is expensive and time-consuming (Rowe, Wright, 1996; Armstrong, 2002).
Analogy is based on using the similarity of elements, features and structures. It finds and
applies personal, symbolic and surreal similarity. For the use of analogy a team is assembled,
which is usually lead by an expert on the application of this method. The team is usually made up
for a longer period. The method is expensive. It is used to determine the normative objectives
(Armstrong, 2002; Prince, 2012).
Scenario method uses a systematic thinking about the future. With the participation of
experts in the branch, it is created passive prediction. It is used in the fields of technology and
economics. It is not time consuming, but expensive (Slaughter, 2004; Postmaa, Liebl, 2005).
Conjoint analysis. The aim of the method is to determine what combination of
characteristics have the greatest influence on the decisions of the respondents. It is mainly used
for short-term or medium-term forecasts, which are used for example to create a model of market.
It is expensive and time-consuming (Morisson, 1989, Green, Srinivasan, 1990, Moskowitz,
Gofman, 2007).
The extrapolation models use data about trends primarily in the technology field. Experts
using the method extrapolate projection of possible future development. It belongs to the less
demanding methods of time and resources, it is necessary to have a thorough knowledge of the
industry in terms of historical context (Armstrong, 2002, Slaughter, 2004).
Morphological technique involves the process of analyzing the forms and structures.
Experts carry out the analytical study of various parameters (constants) of the product - the
appearance, the materials and function. The result is a normative identification of new
alternatives. It is mainly used in the field of technology. It is moderately expensive and time
consuming and requires the participation of experts from the industry (Ritchey (2005).
Statistical (quantitative, econometrics) methods such as analysis of trends and cycles, time
series analysis, statistical trend test, correlation analysis, mathematical extrapolation based on the
assumption that the future will match the previous development. The advantage of these methods
is that they are usually less time and finance consuming. The disadvantage of these methods is
that they fail to respond flexibly to changes in the environment (Armstrong, 2002; Hyndman,
2011).
252
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Mathematical models enable to express the interdependence between many independent
variables. Relationships between dependent and independent variables are examined by using
multiple regression. Subsequently is obtained equation for forecasting future developments in the
basis of the previous development. The method is time consuming, but financially affordable
(Armstrong, 2002; Hyndman, 2011).
4. The selection of appropriate method
Selecting a suitable method for predicting strategic goals should be based on needs,
opportunities and specific conditions of the organization. The criterion for the choice of method
will surely be time horizon: short term (S), medium (M), long (L) or extremely long (EL). Further
priority may be given to judgmental (J) or quantitative (Q) method. The crucial benefit is the
possibility of using experts, and that the aim of the strategy is explorative (E) or is known and
identified normatively (N). Other criteria for selection can be time and financial disposition. The
most demanding (+++) methods can be selected when sufficient time and financial resources are
available. In contrast, the restrictive policy of the company will prioritize saving (+) methods. See
Table 2 Evaluation of selected methods.
Forecast will never be perfectly accurate, it is always encumbered by certain error. Prediction
accuracy decreases significantly with the length of time and of course with the speed of
variability of the environment.
Table 2: Evaluation of selected methods
Method/
Judgmental/ Participatio
criterion
quantitative n of experts
Yes/No
(J/Q)
Delphi
J
Y
Analogy
Scenario
method
Conjoint
analysis
Extrapolation
model
Morphologic
al method
Econometric
s and
mathematical
models
Normative/
Explorative
N/E
E
Time
horizon
EL, L
Finance
/time
demand
+++/++
+
++/+
+/++
J
J
Y
Y
N
E
M
S, M
J
Y
N
S, M
Q
Y
E
S, M
+++/++
+
+/+
Q
Y
N
M, L
++/++
Q
N
E
M, L
+/++
Source: own
253
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Small and medium-sized enterprises seem to have certain specifics that must be respected.
One of them is the lack of finances that the company would be able and willing to invest in the
forecasting process. Also, the possibility of participation of experts is limited. Therefore, we have
selected three criteria to be crucial for the choice of method. They are little financial and time
demands and the can be predicted accurately. For the AHP analysis the econometrics and
mathematical models were put together.
5. Using AHP method for decision making
Method of AHP (Analytic Hierarchy Process) is a method of multi-criteria decision making,
developed by Thomas L. Saaty and is designed to solve complex decisions. It is based on
mathematical techniques and human psychology. AHP is a framework of logic and problem
solving that spans from the spectrum from instant awareness to fully integrated consciousness by
organizing perception, judgments and feelings into hierarchy of forces which influence decision
results. Therefore, it is possible and appropriate to use it in this case (determining the effect of
individual factors of SWOT analysis to select the final alternative of strategy).
5.1
Description of AHP method
The hierarchy represents a complex problem in a multilevel structure which first level is the
goal followed by levels of factors, criteria and subcriteria. It can decompose a complex problem
in search of cause-effect explanations in steps which form a linear chain (Ramík, 1999).
Users of AHP firstly decompose their decision problem into a hierarchy of more easily
understood sub-problems, each of which can be analyzed independently. The elements of the
hierarchy can be related to any aspect of the decision problem, they could be tangible or
intangible, carefully measured or just roughly estimated.
Once the hierarchy is drawn, the decision makers systematically evaluate its elements by
comparing them one to another two at a time, with the respect to their impact on the element
above in the hierarchy. The AHP then converts these evaluations to numerical values, which can
be processed and compared over the entire range of the initial problem. A numerical weight or
priority which is derived for each element of the hierarchy allows that often incommensurable
elements can be compared to one another in a rational and consistent way. Process of drafting the
hierarchy does not perform only to identify all the relevant elements, but also to identify the links
between them. (Fig.3)
1st level – The goal
2nd level – Criteria for evaluation
3rd level – Assessment options
254
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Fig. 3 Hierarchie on three levels (Saaty, 2000)
In the second step the weights are set for each criteria and sub-criteria with regard to the
object of decisions. Method of paired comparisons will be used to determine these weights. For
the correctness of the overall decision-making process is necessary to express the weight of
individual criteria, taking into account how much influence the achievement of objectives have.
To calculate the weights of the criteria, it is necessary to build Saaty matrix of size n x n, where ci
(i = 1,2, .., n) are the individual criteria.
1
1
(5.1)
1
1
On Saaty matrix are applied certain rules. These matrix is reciprocal, it means s i,j = 1/ sj,i. The
elements on the diagonal of the matrix are always equal to the value of 1. Elements of Saaty
matrix are interpreted as estimates of the proportion of weights i-th and j-th criteria:
,
(5.2)
where wi is weight of i-th criteria and wj is weight of j-th criteria.
For the compilation of Saatyho matrix it is necessary to pair compare individual criteria.
Dominance of individual criteria can be expressed by a number in the range of values [1/9;9]. To
express the size of preferences Saaty recommended point scale, see Table 3.
Table 3: Scale of marks for rating criteria
Points
Description
1
criteria are equally significant
3
the 1st criteria is slightly more important than the 2nd
5
the 1st criteria is strongly more important than the 2nd
7
the 1st criteria is very much greater than the 2nd
9
the 1st criteria is absolutely more important than the 2nd
255
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
2,4,6,8
even number of points expresses intermediate steps and is used to the finer
resolution of preferences
5.2
The calculation of the individual criteria
The weights wj can be obtained via quadratic programming or logarithmic version quadratic
programming. One of the simplified methods that are well resolved in practice is a method of
determining the standard of weights wj using the weighted geometric mean of the lines (Zmeškal,
Dluhošová, Tichý, 2013):
1
 n n
 s ij 
 j 1 
wi 
n

n
  s
i 1
 j 1
ij



1
n
.
(5.3)
In the third step, it is necessary to check consistency coefficient of matrix. The sign of relevant
evaluation is that Saaty’s matrix is consistent, meaning the elements fulfill the condition of
transitivity. The consistency can be evaluated by the coefficient of consistency CR (5.4), where
the consistency value is considered CR ≤ 0.1. Saaty defined the consistency ratio as
.
(5.4)
where CI is the consistency index and is expressed as (5.5) and RI is an index of randomness
(random index) and assumes values in dependence on the number of selected criteria,
respectively variants, and is derived from empirical research (see Table 4).
,
(5.5)
where n is number of criteria (number of rows of the matrix) and λmax is characteristic number of
matrix - the eigen value and is calculated according to (5.6).
Table 4: RI values for different number of elements
N
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
RI
0
0
0.58
0.90
1.12
1.24
1.32
1.41
1.45
1.49
Source: Zmeškal, Dluhošová, Tichý, 2013
n
S  w i
 max  
,
(5.6)
i 1 n  wi


where w is vector and (S· w )i is ith element of vector.
If the value of CR is ≤ 0.1, then Saaty’s matrix of pairwise comparisons can be considered
sufficiently consistent and it’s possible to continue calculating the weights of individual criteria.
The calculated weight of sub-criteria are not final. In order to proceed to the actual
assessment of the options the weights must be on the ends of braches of the hierarchical tree and
they must be multiplied by the weight of the parent criteria. Then the determination of the
weights are final and can be used in decision making.
256
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
6. Application of AHP in the selection of forecasting methods
As mentioned above, three criteria were determined, which may significantly affect the
enterprise's managers in the selection of forecasting methods. They are little financial and time
demanding and are predictably accurate. Schematic illustration of the situation, including the
linkages is shown in Fig. 4.
Solution procedure was as follows. First, the weights of individual criteria using the AHP
method were set. Pairwise comparisons were performed for each criterion. It was found that the
percentage of the forecast will affect the selection criteria by 49%. Time demand affects it in 31
% and financial demand 20 %. It should be noted that the determination of the prediction
accuracy of the method is very difficult. For certain methods the accuracy increases with the
amount of time and money needed to get information of various kinds, the involvement of
experts or security of information and software systems. This discourages managers of small and
medium-sized enterprises from using methods of forecasting and strategic planning application.
Selection of forecasting method
Accuracy of forecast
Delphi
Analogy
Scenario
method
Time demands
Conjoint
analysis
Financial demands
Extrapolat.
models
Morphological
method
Econometr.
and math.
methods
Fig. 4 Schematic presentation of selecting the method of forecasting using AHP (own)
Then follows a comparison of individual methods, with respect to each of the three parent
criteria. Were identified local (Table 5) and global weights (Table 6) of these criteria.
Table 5 Local weights of individual criteria
Delphi
Analogy
10,97%
18,89%
4,10%
9,60%
4,40%
21,50%
Source: own
Scenario
method
Conjoint
analysis
Extrapol.
models
Morphol.
method
35,00%
24,20%
18,90%
3,15%
4,10%
4,10%
6,33%
24,20%
23,80%
9,52%
9,60%
9,00%
257
Econom.
and math.
methods
16,15%
24,20%
18,30%
Total
100%
100%
100%
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Table 6 Global weights of individual criteria
Delphi
Analogy
Scenario Conjoint
method analysis
Extrapol.
models
Morphol.
method
Econom.
and math.
Total
methods
7,97%
4,74%
5,69%
18,39% 100,00%
5,41%
9,32% 17,27% 1,55%
3,12%
4,69%
0,80%
1,88%
4,74%
0,80%
4,74%
1,88%
1,37%
6,68%
5,87%
1,27%
7,40%
2,80%
7,58% 17,88% 27,88% 3,63%
15,26%
9,37%
Source: own
As is it obvious from Table 5 the best forecasting methods that could be used for small and
medium enterprise, are scenario method, which reached 27,88 %, then econometric and
mathematical methods with 18,39 % and method of analogy with 17,88 %. All these methods are
useful in predicting the medium horizon what is for small and medium-sized enterprise also
satisfactory. The disadvantage may be that the method of scenarios and analogies often uses
attendance of experts and econometric and also mathematical models require experts who can
work with this data, however, as to the methods of small or medium financial and time
constraints, they may be acceptable for a small or medium company.
7. Conclusions
Forecasting helps managers assess the factors affecting the future evolution of the
environment, and thus the organization. This activity can help improve the strategic planning of
the company. AHP method is a method of multi-criteria decision making, which facilitates
decision-making by organizing perceptions, feelings, judgments and memories of the decision
maker in a framework that shows a preference that affects the decision. It is therefore possible to
use it for the selection of appropriate methods of forecasting. Criteria that most influence the
choice of a particular method were selected and these criteria and also various methods of
forecasting were assessed by utilizing the AHP method. This can serve as a guide for managers in
selecting the best method. Whatever method is chosen as appropriate for the organization, the
result will be subject to a certain error. Forecasting accuracy decreases depending on the length
of a period and is influenced by variability of the environment. Although the method accuracy is
essential for the selection criterion it is the most difficult to determine.
Acknowledgements
This paper is supported by Student Grant Competition of the Faculty of Economics, VŠBTechnical University of Ostrava; project’s registration number is SP2013/143 “Using tools of
strategic management in small and medium companies”.
258
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
References
1. ARMSTRONG, J. S. Principles of forecasting: A Handbook for Researchers and
Practitioners. New York: Kluwer, 2002. ISBN 0-7923-7930-6.
2. BUŘITA, L. , Prognostické metody a jejich využití v resortu MO. [online]. 2011 [cit.
3.2.2014]. Dostupný z WWW:http://www.defenceandstrategy.eu/cs/archiv/rocnik-2003/12003/prognosticke-metody-a-jejich-vyuziti-v-resortu-obrany.html#.UySB9s5LMT0.
3. GRANT, R. M. Contemporary strategy analysis. Malden: Blackwell, 2008. ISBN 978-14051-6308-8.
4. GREEN, P. E., SRINIVASAN, V. Conjoint analysis I marketing: New developments with
implications for research and practice. Journal of Marketing, 1990, roč. 54, č. 4, s. 3–19.
DOI: 10.2307/1251756.
5. JOHNSON, G., SCHOLES K. a WHITTINGHTON, R. Exploring corporate strategy:
text&cases. Harlow: Prentice Hall, 2008. ISBN 978-0-273-71192-6.
6. HYNDMAN, J. R. Business forecasting methods. In: International Encyclopedia of
Statistical Science. Springer, 2011. pp. 185-187. ISBN 978-3-642-04897-5.
7. MOSKOWITZ, H. R., GOFMAN, A. Selling blue elephants: how to make great products that
people want before they even know they want them. N. J.: Wharton School Pub. 2007. ISBN
01-361-3668-0.
8. ORME, B. K., GOFMAN, A. Getting started with conjoint analysis: strategies for product
design and pricing research. Madison: Research Publ, 2006. ISBN 09-727-2974-7.
9. POSTMAA, T., LIEBL, F. How to improve scenario analysis as a strategic management
tool? Technological Forecasting & Social Change 72. 161–173. 2005.
doi:10.1016/j.techfore.2003.11.005.
10. PRINCE, G. M. Practice of creativity: a manual for dynamic group problem-solving.
Williamsville: Echo Point. 2012. ISBN 09-638-7848-4.
11. RAMÍK, Jaroslav (1999). Vícekriteriální rozhodování – analytický hierarchický process
(AHP). Karviná: Slezská univerzita v Opavě. ISBN 80-7248-047-2.
12. RITCHEY, T. Futures Studies using Morphological Analysis. UN University Millennium
Project Futures Research Methodology series. [online]. 2005 [cit. 3.2.2013]. Dostupný z
WWW: http://www.swemorph.com/downloads.html.
13. ROWE, G., WRIGHT, G. The impact of task characteristics reliability: a qualitative Delphi
study in primary health care in on the performance of structured group forecasting
techniques. The Netherlands. Technological Forecasting and Social Change International
Journal of Forecasting 12, 73–89. 1996.
14. SAATY, Thomas L. (1994). Fundamentals of Decision Making and Priority Theory with the
Analytic Hierarchy Process. Pittsburgh: RWS Publications. ISBN 09-620-3176-3
15. SLAUGHTER, R. Futures beyond dystopia: creating social foresight. New York:
RoutledgeFalmer, 2004. ISBN 04-153-0270-6.
16. ŠINDELÁŘ, J. Přesnost a spolehlivost prognózy v řízení. Dizertační práce. Česká
zemědělská univerzita, Praha, 2010.
17. ZMEŠKAL, Zdeněk (2012). Aplikace dekompozičních vícekriteriálních metod AHP a ANP
ve finančním rozhodování. 6th International Scientific Conference Managing and Modelling
of Financial Risks. Ostrava: VŠB – TU Ostrava, září 2012. Dostupné z
<http://www.ekf.vsb.cz/konference/cs/okruhy/rmfr/sbornik/dokumenty/Zmeskal.Zdenek.pdf>
259
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Approach to Crisis Communication in the Organization
Přístup ke krizové komunikaci v organizaci
Marcela Papalová97
Abstract
No organization is immune to crisis situations, regardless of size, success or power. On the
contrary all organizations are increasingly penalized by crises. The behavior during the crisis
shows on how the company is perceived by the public.
The aim of the article is to introduce briefly the basic of crisis communication and its
possibilities. It will be given the general course of the crisis and the corresponding types of crisis
communication. The case study shows the crises develop and defines the target groups. The
procedure crisis situation shows the characteristics of each phase. It will be critically evaluated
utilized types of crisis communication. From the description will be obvious examples of
suitable or unsuitable solutions to crisis situation.
Key words: Communication, Crisis Communication, Type of Crisis Communication,
Stakeholders, Pressure Groups, RegioJet.
Jel Classification: H12, G 32
1. Úvod
Žádná organizace není imunní vůči krizovým situacím, bez ohledu na velikost, úspěšnost, sílu
či vzbuzující respekt (Coombs, 2007). Naopak, krizovými situacemi jsou veškeré organizace
postihovány stále častěji. Na chování v průběhu krize záleží, jak je firma vnímána veřejností.
Krizová komunikace se stala nevyhnutelnou součástí krizového řízení. V krizové komunikaci
se promítají dvě oblasti: komunikace a krize nebo lépe oblast komunikace a krizového
managementu. Každé vybočení z rovnovážného stavu se promítá i v komunikaci organizace.
Četné studie naznačují, že dobrá komunikace v krizové situaci může podporovat, nebo
dokonce zlepšit image dané organizace na veřejnosti. Vhodná krizová komunikace může ukázat,
jak v organizaci účelně zvládají problémy a reputaci firmy to neuškodí, právě naopak. Volba
nevhodné krizové komunikace, může naopak ukázat firmu jako neschopnou řešit vzniklé
problémy a převzít zodpovědnost (Mcquail, 1999; Glick, 2007; Jugo, 2013).
Komunikace organizací směřuje k jeho publiku. Publikum se v podstatě shoduje s cílovými
skupinami. Ty jsou pro každou konkrétní organizaci specifické, mohou se od sebe odlišovat.
Cílem článku je seznámit stručně s podstatou krizové komunikace a jejími možnostmi.
Uveden bude obecný průběh krize a odpovídající typy krizové komunikace. Na případové studii
bude ukázán postup krize a vymezeny cílové skupiny. Na postupu krizové situace budou uvedeny
charakteristiky jednotlivých fází. Kriticky bude zhodnocena využité typy krizové komunikace.
Z popisu budou zřejmé příklady vhodného či nevhodného způsobu řešení krizové situace.
97
In. Marcela Papalová, PhD., VŠB - TU Ostrava, EKF, [email protected]
260
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
2. Krizová komunikace
2.1 Komunikace
Komunikaci můžeme označit jako přenos informací od určitého jedince nebo skupiny
k jiným. Komunikace je nezbytným základem všech sociálních vztahů. Komunikací není jen
ústní nebo písemné sdělení, ale také neverbální komunikace poskytuje posluchači informace o
samotném sdělení. To je v podstatě podvědomou složkou komunikace. Rozvoj elektronických
médií působí na oddělení komunikace od bezprostředního kontextu sociálních interakcí (Giddens,
1999).
Komunikace organizací neboli komunikace institucionální patří do komunikační pyramidy
(obr. č. 1 Komunikační pyramida), stejně jako komunikace celospolečenská, meziskupinová,
skupinová, interpersonální a intrapersonální (Mcquail, 1999).
Obr. č. 1 Komunikační pyramida
Zdroj: Upraveno dle Mcquail (1999)
Komunikace organizací směřuje k jeho publiku. Publikum se v podstatě shoduje s cílovými
skupinami (Němec, 1999; Coombs, 2007; Broom, 2012). Ty jsou pro každou konkrétní
organizaci specifické, mohou se od sebe odlišovat.
Publikum lze rozdělit podle charakteru na vnější (např. zákazníci, dodavatelé, obchodní
partneři, věřitelé, média) a vnitřní (např. zaměstnanci, odbory, manažeři). Organizace nemůže
komunikovat s celou veřejností, ale pouze s částí. Komunikace by měla respektovat charakter,
postavení, zájmy jednotlivých zúčastněných stran.
Čas věnovaný jednotlivým cílovým skupinám závisí samozřejmě na složitost vztahu,
cílech, disponibilním času na komunikaci, a také na požadovaných výsledcích. Je nutné si
promyslet, co z hlediska komunikace lze očekávat od jednotlivých zúčastněných stran, a jak
jejich chování v průběhu krize napomůže či naopak zhorší vnímání naší organizace.
261
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Požadavky zúčastněných stran se sice odlišují, ale všechny skupiny očekávají dodržování
základních zásad komunikační symetrie (Coombs, 2007).
2.2 Krize
V organizacích vznikají různé krizové situace, které se samozřejmě promítají i do
komunikace organizace. V tabulce č. 1 Klasifikace krizí v organizacích lze nalézt rozlišení krizí
dle různých autorů. Uvedené typy krizí, jak již bylo výše uvedeno, by se měly projevit i ve
firemní komunikaci. Některé typy s firemní komunikací souvisí více- je to zejména krize
způsobená veřejným míněním (Meyers a Holusha, 1986), zlomyslnosti a fámy (Coombs, 1999),
či krize informační a krize reputace (Mitroff a Anagnos, 2001). Krize vnímaní veřejností se
projeví v prodeji zboží nebo služby, ve snížení hodnoty akcií. Negativní vnímání stakeholdrů 98
může vyústit ve zhoršení image, případně až ke ztrátě legitimity organizace (Meyers a Holusha,
1986).
Tab. č. 1 Klasifikace krizí v organizacích
Meyers a Holusha
Veřejné mínění
Náhlé posuny trhu
Selhání výrobku
Coombs
Přírodní katastrofy
Zlomyslnosti, nenávist
Technická selhání
Výměna top
managementu
Finanční krize
Pracovně-právní vztahy
Nepřátelská převzetí
Nežádoucí mezinárodní
akce
Regulace/deregulace
Zdroj: vlastní zpracování
a Anagnos (2001)
Lidská selhání
Mitroff a Anagnos
Ekonomické
Informační
Fyzická ztráta klíčových
zařízení
Lidské zdroje
Výzvy
Reputace
Masivní škody
Činy psychopatů
Násilí na pracovišti
Přírodní katastrofy
Organizační
pochybení
Fámy
dle Meyers a Holusha (1986), Coombs (2007), Mitroff
Nutno podotknout, že i když se některé krize zdají jako krize způsobené médii nebo špatnou
komunikací, přesto i ony mají původ v nějakém neřešeném problému. Pokud je příčina
negativního stavu delší dobu neřešena, pak se projeví ve vnějším obrazu organizace. Vzhledem
k tomu, že média rády přinášejí negativních zprávy, jsou více prezentovány právě ony. Zvyšuje to
zájem veřejnosti (Němec, 1999).
Coombs (2007) rozlišuje tři skupiny krizí. Krize, kde jsou oběti, nehody a krize, kterým se
dalo předejít99. Krize s oběťmi zahrnuje přírodní katastrofy, fámy, násilí na pracovišti a
98
Pojem stakeholder nemá ustálený český překlad, používá se pojem nárokové či cílové skupiny či zúčastněné
nebo zainteresované strany. V tomto článku bude dále používán pojem cílová skupina.
99
Victim crisis, accidental, preventable
262
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
zlomyslnosti. Nehody obsahují problémy, nehody způsobené technikou, technická selhání. Mezi
krize, jímž se dalo předejít, patří lidská selhání, nehody, omyly a organizační přestupky.
Z hlediska krizové komunikace jsou rozlišovány krize vnější a vnitřní (Němec, 1999). Vnější
krize je vnesena z vnějšího prostředí. Obvykle se nejprve šíří fámy, pokud na ně nikdo
z organizace nereaguje, krize se rozšíří. I vnější krize může mít původ ve vlastní organizaci.
Může to být např. frustrace zaměstnanců, kteří byli propuštěni. Zaměstnanci poskytnou médiím
citlivé informace. Na první pohled to vypadá jako vnější, vnesená krize.
Vnitřní krize je nejprve lokalizována ve vlastní firmě. V případě, že problém není diskutován a
řešen, po určité době se rozšíří a postupně dostává znaky vnější krize.
2.3 Krizová komunikace
Komunikační krizi lze definovat jako „vnímání události, která ohrožuje zkušenosti
zúčastněných stran a může mít vliv na výkon organizace (Coombs, 2007). Jinými slovy, krize je
pociťována v případě, kdy pověst organizace je v ohrožení (Wekesa, 2013). Krizovou
komunikací můžeme nazvat snahu společnosti komunikovat s veřejností a akcionáři v případě, že
došlo k neočekávané události, které by mohly mít negativní dopad na pověst společnosti
(Protection Network Guidance, 2008). Krizová komunikace představuje specializovanou
komunikaci firmy nebo instituce ve výjimečné situaci. Stabilita organizace, bezpečnost či pověst
je ohrožena krizovou událostí nebo negativní publicitou. Jejím cílem je připravit a distribuovat
účinná sdělení nebo eliminovat negativní publicit (Ftorek, 2012).
V literatuře lze identifikovat komunikaci rizika (Risk communication) a krizovou komunikaci
(Crisis Communication). Komunikace rizika je označována komunikace zejména v oblasti
zdravotních rizik, varování veřejnosti o rizicích spojených s konkrétním chováním. Krizovou
komunikací je nazývána komunikace organizací v mimořádných situacích. Jedná se tedy o
výměnu informací mezi organizací, odpovědnými autoritami, médii, skupinami i jednotlivci před,
během a po mimořádné události (Glik, 2007; Protection Network Guidance, 2008). V tomto
článku bude pozornost soustředěna právě na krizovou komunikaci.
Krizová komunikace je složkou krizového řízení. Zahrnuje také přípravu na možnost krize a
prevenci proti jejímu vzniku. Významnou součástí krizové komunikace je definování
specifických pravidel pro řízení a komunikaci v krizi a také zásady post- krizové komunikace.
2.4 Průběh krize z hlediska komunikace
V průběhu řízení organizace nastává bezpočet situací, které lze označit jako kritické.
Samozřejmě, že postup nemusí být vždy identický, některé fáze mohou chybět, jiné se mohou
opakovat. Průběh krize je z hlediska komunikace následující (Němec, 1999; Antušák, 2009;
Chalupa, 2012):
1. senzibilizace – veřejnost je citlivá na určité zprávy dle předchozích zkušeností. Pokud je
téma pro publikum zajímavé, může přejít do další fáze.
2. konkrétní příčiny – problém se v organizaci vyskytl, negativní očekávání se naplňují,
vzhledem ke zvýšené citlivosti veřejnosti je médii aktivně vyhledáváno obdobné téma.
3. nátlakové skupiny- stejně smýšlející osoby, se stejnou negativní zkušeností se spojují.
Vznikají nátlakové skupiny (Pressure Groups), zájmové skupiny, které mohou pořádat i
263
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
protestní akce. V některých případech přinášejí i řešení problému. Pokud v této fázi není
problém organizací uspokojivě řešen, pak nastává medializace problému. Média se tématu
věnují buď z důvodu zajímavosti, nebo jsou k medializaci nuceny nátlakovými
skupinami. Začíná vynesení problému na veřejnost, toto vynesení má podobu zvýšené
publicity, požadavků nebo výčitek.
4. konflikt/krize – problém je vyostřen a nejprve má podobu konfliktu. V první fázi probíhá
intenzivní vyjednávání, jsou hledány autority, které podpoří jednu nebo druhou stranu
odbornými argumenty. Pokud konflikt není urovnán a nenajde se řešení, pak přerůstá
v krizi. Končí racionální vyjednávání, převažují emoce, konflikt se vyostřuje a obvykle
jedna ze stran přechází k přímým akcím.
5. urovnání – je zakončením komunikační krize. Může mít různou podobu. Někdy krize
končí patovou situací, ale pro média přestává být téma po delší době zajímavé. Objevují
se další témata, problémy, které jsou pro média více atraktivní.
Krize jsou vždy hrozbou pro pověst organizace. Většinový cíl krizové komunikace je tedy
obnovit pověst organizace a důvěru zákazníků a dalších zainteresovaných stran.
2.5 Typy krizové komunikace
Vztah mezi organizací a nátlakovými skupinami se může v průběhu konfliktu/krize v různé
míře vyostřit. Podle toho je pak v průběhu krize umožněn určitý typ komunikace mezi oběma
stranami. Lze vysledovat (Němec, 1999):
− Přímou komunikaci
− Apel zaměřený na publikum prostřednictvím médií
− Nepřímou komunikaci
Přímá komunikace
V době krize, kdy se ale obě strany nezříkají dialogu, může stále probíhat přímá komunikace.
Obvykle je utajena vnějšímu publiku, má tedy formu zákulisních jednání. Organizaci může
záležet na diskrétnosti, proto komunikace není zveřejněna, zveřejněn je až výsledek jednání.
Apel zaměřený na publikum prostřednictvím médií
Při vyhroceném vztahu mezi oběma stranami konfliktu, kdy přímý dialog není možný, mohou
být média využita jako zprostředkovatel diskuze v krizi. V tomto případě dojde zcela k naplnění
funkce a jména, neboť“ medium“ znamená latinsky prostředník.
Medializace problému obvykle napomůže i vymezení hranic, kdy je možné uvažovat o
uzavření kompromisního řešení problému. Zveřejněním těchto limitů je signalizována snaha o
ukončení konfliktu.
Nepřímá komunikace
Také nepřímá komunikace využívá medií. Jedná se v podstatě o nepřímou komunikaci mezi
konfliktními stranami prostřednictvím médií, kdy se strany nesnaží vymezovat hranice či přimět
druhou stranu ke smírčímu řešení konfliktu. Vztah je v tomto případě skutečně velmi vyhrocen,
264
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
nevyužívá se již racionálních argumentů. Naopak převládají emoce a cílem této komunikace je
získat na svou stranu veřejnost. Situace je patová, často komunikace překračuje rámec slušnosti.
Cílem správně aplikované krizové komunikace je tomuto stavu všemi prostředky zabránit.
3. Krizová komunikace v konkrétní organizaci - Případová studie
3.1 Popis krizové situace
Železniční dopravce RegioJet ze skupiny Student Agency, který provozuje rychlíky mezi
Prahou a Ostravou, 21. října zveřejnil, že omezí od 1. listopadu 2013 dopravu vozíčkářů (Týden,
2013). Oficiálně uvedeným důvodem jsou problémy se zajištěním zvedacích plošin pro nástup a
výstup. Tyto plošiny jsou v majetku Českých drah100 (ČD) a RegioJet musí 36 hodin dopředu si
tuto plošinu objednat. Dalším problémem je v některých stanicích i přístup na nástupiště. Kvůli
tomu RegioJet doporučuje využívat vlaky konkurence. Na nápravě však podle zprávy RegioJet
pracuje. České dráhy i Leo Express službu vozíčkářům nabízejí dále.
Na stránkách RegioJetu je vydáno prohlášení, v němž je mimo jiné uvedeno: „…vzhledem k
tomu, že naše společnost nedisponuje nízkopodlažními vlaky pro přepravu cestujících se sníženou
schopností pohybu (cestující na vozíku) nemůžeme je s účinností od 1. 11. 2013 do vlaků
nakládat. Nejsme schopni jim nabídnout odpovídající prostor pro sezení. Přeprava imobilních
cestujících vyžaduje z naší strany zajištění dalších administrativních a technických požadavků,
které jsou v některých případech výrazně časově náročné – především zajištění plošiny pro
nástup a výstup (jejímž vlastníkem jsou České dráhy)… Všechny tyto požadavky mají mnohokrát
za následek výrazné zpoždění vlaku. Všem těmto cestujícím, kterých se toto omezení týká, se
předem omlouváme, ale v rámci zajištění jejich vlastního pohodlí a bezpečí (určité kultury
cestování), plynulého zajištění dopravy, doporučujeme od tohoto data využívat vlaky konkurence
(například Leo Express, který disponuje nízkopodlažními vlaky). Na nápravě tohoto omezení naše
společnost pracuje.“ (Britské listy, 2013, a).
Reakce na toto prohlášení je okamžitě ve všech internetových denících, objevuje se v televizi.
Většinou jsou velmi kritické, například Britské listy mají článek nazvaný „RegioJet: Invalidi,
táhněte!“ (Britské listy, 2013, b). Většina médií reaguje tentýž den a zprávy aktualizuje
v průběhu dne.
Neoficiálně jsou hlavním důvodem ekonomická stránka využívání plošin. Poplatek placený
správě majetku Českých drah je 3600 až 4800 Kč za jedno naložení. Také se hovoří o zpoždění
vlaků, která vznikají kvůli administrativním a technickým potížím (Lidovky, 2013). Později je
uvedeno vyšší cenové rozpětí, 3600-7200 Kč.
Proti kroku RegioJetu se okamžitě ohradil předseda Národní rady osob se zdravotním
postižením ČR Václav Krása, považuje ho za diskriminační. Krása uvedl, že pan Jančura
v osobním rozhovoru odmítl přepravu vozíčkářů z ekonomických důvodů. Toto bylo později
panem Jančurou dementováno a uvedeno možné řešení.
Krása otevřeně říká, že chce situaci vyhrotit (Lidovky, 2013, a). Uvádí, že píše otevřený dopis
předsedovi vlády, ministru dopravy a majiteli společnosti Radimu Jančurovi. Podle zákonných
100
Nepřesně uvedeno, plošiny jsou majetkem Správy majetku Českých drah. Této společnosti ČD platí za
využívání plošin.
265
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
norem, nařízení Evropského parlamentu a antidiskriminačního zákona jsou imobilní občané
v právu. Také uvádí, že stejná situace je i u autobusů společnosti Student Agency. Jančura dle
Krásy v osobním rozhovoru uvedl, že v autobuse by přišel o čtyři místa a že pro vozíčkáře nic
dělat nebude (ibid.).
V průběhu dne se Jančura pokouší situaci řešit (Lidovky, 2013, b). Uvedl, že přestane využívat
předražených služeb Českých drah pro zvedací plošiny. Momentálně každého vozíčkáře osobně
vyzvedne personál dopravce, místo není nutné rezervovat dopředu.
Vozíčkáři byla od té doby firma RegioJet ignorována. Také někteří další zákazníci začali na
protest proti diskriminačnímu chování RegioJetu preferovat další dvě přepravní společnosti –
České dráhy a Leo Express.
Na webových stránkách p. Krásy je uvedeno, že: „v knižním jízdním řádu … se nikdy
neobjevil u vlaků RegioJet piktogram, z něhož je zřejmé, zda přepravuje imobilní občany… „
(Václav Krása, 2012).
Nyní je na stránkách společnosti RegioJet uvedeno, u všech vlakových souprav na trase Praha
- Ostrava - Žilina jsou nainstalovány mobilní nájezdové plošiny. Imobilní cestující tak mohou
cestovat stejně jako cestující bez pohybových omezení – a to tak, že již nemusí hlásit svoji cestu
předem. Až o téměř stránku níže je uvedeno, že na sedmi nádražích (mmj. Žilina, Ostrava hlavní
nádraží, Olomouc) není možné vzhledem k velkému sklonu mobilní plošiny využít a je nutné 48
hodin dopředu nahlásit přepravu imobilního cestujícího (RegioJet, 2014).
3.2 Cílové skupiny (publikum)
Jak již bylo uvedeno v kapitole 2.1, komunikace organizací směřuje k jeho cílovým skupinám,
tedy publiku. Každá konkrétní organizace by si měla ujasnit zájmy a pak respektovat charakter,
postavení, zájmy jednotlivých zúčastněných stran.
Cílové skupiny společnosti RegioJet lze rozdělit podle obvyklého schématu na vnitřní a vnější.
Vnitřní - vlastník, manažeři, zaměstnanci současní, odbory
Vnější - zákazníci obecně i jednotlivé skupiny zákazníků: studenti, imobilní cestující, senioři,
– dodavatelé, subdodavatelé, obchodní partneři,
– konkurenti,
– finanční a investiční – analytici, banky, věřitelé,
– široká veřejnost, média,
– zaměstnanci bývalí, důchodci, rodiny zaměstnanců, komunity, kde zaměstnanci žijí,
– profesní organizace, obchodní komory, nezávislí odborníci v oblasti dopravy,
– oblasti životního prostředí, bezpečnost,
– kraje, vláda, ministerstvo dopravy, vládní agentury,
– legislativa – výkonná, soudní.
Společnost RegioJet může v podstatě celou veřejnost považovat za potenciální zákazníky, ať
již v oblasti vlakové dopravy nebo i celého dalšího spektra nabízených služeb společnosti Student
Agency. I když nelze obecně komunikovat se všemi, v tomto případě je v podstatě cílovou
skupinou společnost jako celek, včetně celé veřejnosti.
266
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Cílová skupina imobilní cestující se stala nátlakovou skupinou. Během krátké doby se k této
nátlakové skupině nestačily přidat další. Při delším průběhu krize by se tak jistě stalo.
3.3 Průběh krize
Podle průběhu krize z hlediska krizové komunikace lze sledovat určité odchylky od ideálně
popsaného postupu.
1. senzibilizace – Veřejnost reaguje na všechny zprávy o společnosti RegioJet. Společnost je
veřejností vnímána pozitivně i negativně. Téma s neposkytováním služeb vozíčkářům
bude médii rychle uchopena a zpracována. Téma je zajímavé a bude jistě prezentováno
všemi médii. Krize přechází do další fáze.
2. konkrétní příčiny – První informace o neposkytování služeb vlaků RegioJetu imobilním
občanům proběhly 21. října. V tento den bylo zveřejněno oficiální prohlášení firmy
RegioJet. Problém se rozšiřuje, médii jsou hledány obdobné situace ve světě.
3. nátlakové skupiny - Vzhledem k současným možnostem sociálních sítí je využita
urychlená komunikace se skupinami dotčených osob. V podstatě okamžitě, tentýž den, je
svolána protestní akce imobilních občanů. Je svolána na 31. 10. 2013 v 9:12 na Hlavní
nádraží. V tuto dobu odjíždí pravidelný vlak RegioJetu směr Ostrava – Žilina a vozíčkáři
chtějí „zamávat“ jednomu z posledních vlaků, které společnost vypraví podle původních
pravidel. Svolání protestní akce opět přitahuje média a medializace problému pokračuje.
Média se tématu věnují z důvodu zajímavosti, a také je důvodem oslovení nátlakovou
skupinou. Začíná vynesení problému na veřejnost a toto vynesení má podobu zvýšené
publicity, požadavků a výčitek.
4. konflikt/krize – problém se vyostřuje. Prohlášení, které ukazovalo na malý konflikt,
dostává podobu krize. Ta se na dobrém jménu společnosti RegioJet může výrazně
projevit. Probíhá okamžitá komunikace mezi zástupcem firmy RegioJet Radimem
Jančurou a Václavem Krásou, předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením
ČR. V průběhu dne jsou zveřejňovány tiskové zprávy k nastalému problému. Václav
Krása se odvolává na zákonné normy, nařízení Evropského parlamentu i
antidiskriminační zákon. Předpokládá napsání otevřeného dopisu předsedovi vlády a
ministrovi dopravy. Dále zveřejňuje osobní stanovisko p. Jančury k problému, které
nevyznívá příliš dobře. Majitel společnosti RegioJet je tak prezentován jako
bezskrupulózní, neetický, hájící pouze své ekonomické zájmy.
5. urovnání – Urovnání by mělo být zakončením komunikační krize. V tomto případě není
potřeba, aby situace musela být řešena zvenku. Obě strany nepřestaly spolu komunikovat.
Majitel společnosti si uvědomuje vážnost situace a hledá aktivně ihned řešení. Dementuje
své původní prohlášení. Přesto se odehraje protestní akce imobilních občanů. V průběhu
prosince pak jsou v soupravách společnosti RegioJet na trase Praha- Ostrava – Žilina a
nainstalovány mobilní plošiny.
267
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
3.4 Použité typy krizové komunikace
Na popsaném příkladu je možné názorně ukázat typy krizové komunikace. Byly využity
v podstatě všechny tři základní typy: přímá, nepřímá, i apel zaměřený na publikum
prostřednictvím médií. A to přesto, že majitel společnosti RegioJet, který měl na řešení konfliktu
největší vliv, nepřestával komunikovat s protistranou, s předsedou Národní rady osob se
zdravotním postižením Václavem Krásou.
Po prohlášení o omezení dopravy vozíčkářů společností RegioJet, probíhá přímá
komunikace. Václav Krása volá Radimu Jančurovi. Obvykle výsledky přímé komunikace
nebývají zveřejněny. V tomto případě výsledky rozhovoru zřejmě nebyly uspokojivé, proto je
využito apelu prostřednictvím médií. Václav Krása zveřejňuje osobní stanoviska Radima
Jančury a v této fázi jde o náznak nepřímé komunikace. Situace se vyhrocuje a začínají
převládat emoce. Je evidentní snaha hned na začátku konfliktu získat na svou stranu veřejnost.
Tato situace je natolik zřejmá, že donutí představitele společnosti RegioJet okamžitě vstřícně
reagovat. Také v reakci Radima Jančury je využito nepřímé komunikace a využití sympatií
veřejnosti. Ne v této kauze, ale v konkurenčním boji s Českými drahami.
Do krizové komunikace v podstatě nezasáhl mluvčí společnosti RegioJet. Veškerá
komunikace je vedena majitelem společnosti. Tento postoj lze hodnotit jako správný. Jednak ze
strany Václava Krásy, předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením došlo přímo ke
kontaktování Radima Jančury. Dále se jedná o zásadní problém, na jehož řešení by se měl podílet
vrcholový představitel organizace.
4. Závěr
Je samozřejmostí, že by každá organizace měla komunikovat. Jak již bylo zmíněno, krizová
komunikace je v podstatě výměnou informací, která probíhá mezi organizací a cílovými
skupinami v průběhu krize a také před a po krizi. V době krize by její komunikační činnost však
měla být aktivnější a také preciznější. Existuje vztah mezi způsobem řešení krize a reakcí
veřejnosti. Negativní reakce veřejnosti je obvykle prohloubena, pokud organizace odmítá
odpovědnost, zveřejňuje zkreslené údaje či k řešení krize přistupuje liknavě. Také
upřednostňování firemních zájmů před veřejným zájmem je vnímáno z hlediska veřejnosti velmi
negativně.
Případová studie ukazuje průběh krize, který se stal po zveřejněném prohlášení společnosti
RegioJet. Společnost odmítla z několika důvodů přepravovat imobilní občany.
Po vymezení cílových skupin společnosti RegioJet je zřejmé, že může v podstatě celou
veřejnost považovat za potenciální zákazníky. Nastalá situace zaktivuje skupinu osob se
zdravotním postižením, a ta se stává nátlakovou skupinou. Komunikace vůči ní je v té chvíli
nesymetrická. Vyžaduje prioritní pozornost a zvýšený čas i frekvenci komunikace. Cílem je
zmírnit krizovou situaci a pokud možno odstranit problém.
V tomto případě, jak již byl výše uvedeno, všechny zprávy o společnosti RegioJet, první
soukromé společnosti ve vlakové přepravě, zaznamenávají zvýšenou citlivost publika. Vzhledem
k očekávanému zájmu je jakýkoli problém využit médii. I když krize netrvá dlouho, uskuteční se
i protestní akce nátlakové skupiny.
268
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
V průběhu krizové situace probíhají různé typy krizové komunikace, přímá, nepřímá, apel
zaměřený na publikum prostřednictvím médií. K dlouhodobé nepřímé komunikaci a
k naprostému vyhrocení situace nedošlo.
Na krizi bylo reagováno i z hlediska podnikových cílů a zásad. Společnost RegioJet se
pokusila ihned odstranit konfliktnost svého cíle – ekonomického zájmu a cíle imobilních občanů
- využití přepravy. Správně zamezila tomu, aby problém eskaloval a nebyl v budoucnu zdrojem
dalších krizí. Na druhé straně je nutné uvést, že tento typ krize podle Coombse (kapitola 2.2.
Krize) spadá do kategorie krizí, kterým se dá předejít (preventable). Dostatečnou komunikací
problému zapůjčováním plošin s přestaviteli Národní rady osob se zdravotním postižením by se
situaci společnost RegioJet vyhnula. Mohlo dojít k diskuzi cen za pronájem plošin za účasti
ministerstva dopravy. Zvlášť, když na trase Praha Ostrava neprovozují ani ČD vlakové soupravy
vhodné pro imobilní občany. Těmito vlaky disponuje pouze společnost Leo Express.
Příklady z praxe naznačují, že vhodná krizová komunikace může podporovat, nebo dokonce
zlepšit image dané organizace na veřejnosti. Krizová komunikace ukáže proces zvládnutí
problémů v organizaci. Tak se tomu stalo i v případě společnosti RegioJet. Krizi se nepředešlo,
ale majitel firmy dokázal řešit vzniklé problémy a převzít zodpovědnost.
Tento příspěvek vznikl za podpory projektu SGS, VŠB-TU Ostrava, Ekonomické fakulty,
v rámci projektu SP2013/143 “Využívání nástrojů strategického řízení malých a středních
podnicích”.
Zdroje
1. ANTUŠÁK, Emil. Krizový management: hrozby - krize - příležitosti. Praha: Wolters
Kluwer, 2009. ISBN 978-807-3574-888.
2. Britské listy. RegioJet: Invalidi, táhněte! [online]. 21. 10. 2013, a. [cit. 05. 5. 2014]. ISSN
1213-1792. Dostupný z: http://www.blisty.cz/art/70582.html#sthash.IV2IG6SG.dpuf.
3. Britské listy [online]. 21. 10. 2013, b. [cit. 05. 5. 2014]. Rozlučka s Regio JET aneb
kultura cestování v praxi. ISSN 1213-1792 Dostupný z:
http://www.blisty.cz/art/70587.html#sthash.Pm1xYdgM.dpuf.
4. BROOM, Glen, M. Cutlip and Center's effective public relations. Boston: Pearson, 2012.
ISBN 01-326-6915-3.
5. COOMBS, W, T. Ongoing crisis communication: planning, managing, and responding.
Thousand Oaks: Sage. ISBN 07-619-1320-3.
6. COOMBS, W, T. Ongoing crisis communication: planning, managing, and responding.
Los Angeles: SAGE, 2007. ISBN 978-141-2949-927.
7. FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění: jak úspěšně ovlivňovat a
nenechat se zmanipulovat. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3926-7.
8. GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-124-4.
9. GLIK, D. Crisis Communication Strategies in the Corporate Governance Process. 2007.
[online]. [cit. 05. 2. 2014]. Dostupný z:
https://bib.irb.hr/datoteka/626166.82_CRISIS_COMMUNICATION_STRATEGIES_IN_
THE_CORPORATE_GOVERNANCE_PROCESS.pdf.
269
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
10. CHALUPA, Radek. Efektivní krizová komunikace: pro všechny manažery a PR
specialisty. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4234-2.
11. JUGO, Damir. Crisis Communication Strategies in the Corporate Governance Process.
2013. Dostupný z:
https://bib.irb.hr/datoteka/626166.82_CRISIS_COMMUNICATION_STRATEGIES_IN_
THE_CORPORATE_GOVERNANCE_PROCESS.pdf.
12. MEYERS, C. Gerald., HOLUSHA, C., John. When It Hits the Fan: Managing the Nine
Crises of Business. Boston: Houghton Mifflin, 1986. ISBN 9780044400394.
13. MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999. ISBN 80717-8200-9.
14. MITROFF, I. Ian, ANAGNOS, Gus. Managing Crises before happen: What Every
Executive and Managers Leeds to Know about Crisis Management. New York:
AMACOM, 2001 ISBN 08-144-0563-0.
15. NĚMEC, Petr. Public relations – komunikace v konfliktních a krizových situacích. Praha:
Management Press, 1999. ISBN 80-85943-20-4.
16. PROTECTION NETWORK GUIDANCE. Health Protection Scotland, Glasgow, 2008.
[online]. [cit. 1. 2. 2014]. http://www.documents.hps.scot.nhs.uk/about-hps/hpn/riskcommunication.pdf
17. TYDEN. (2013). RegioJet odmítá přepravovat vozíčkáře, zdržují. [online]. [cit. 1. 12.
2013]. Dostupný z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/doprava/RegioJet-odmitaprepravovat-vozickare-zdrzuji_286386.html#.Uwh54c74Law.
18. Lidovky. 2013, a. Vozíčkáři mají smůlu, v Jančurových vlacích už se nesvezou.
Zpožďují spoje. [online]. [cit. 11. 5. 2014]. Dostupný z:
http://byznys.lidovky.cz/vozickari-maji-smulu-v-jancurovych-vlacich-uz-senesvezou-pac-/doprava.aspx?c=A131021_115617_lndoprava_mev#utm_source=clanek.lidovky&utm_medium=text&utm_campaign=a
-souvisejici.clanky.clicks
19. Lidovky. 2013, b. Jančura couvá: vozíčkáře vozit budu. Nechci jen platit 'výpalné'
drahám. [online]. [cit. 12. 5. 2014]. Dostupný z: http://byznys.lidovky.cz/jancuracouva-vozickare-vozit-budu-nechci-jen-platit-vypalne-draham-117/doprava.aspx?c=A131021_165234_ln-doprava_mev.
20. RegioJet, 2014. Přeprava imobilní ch cestujících. [online]. [cit. 3. 1. 2014].
Dostupný z: http://www.RegioJet.cz/cs/sluzby/preprava-imobilnich-cestujicich/.
21. Václav Krása. Vyjádření ke Společnosti RegioJet, 2012. [online]. [cit. 3. 12. 2013].
Dostupný z:http://www.vaclavkrasa.cz/poradna/doprava-a-parkovani/vyjadreni-kespolecnosti-RegioJet-13533.html.
22. WEKESA, A., S. An Analysis of Team Effectiveness in Crisis Communication.
International Journal of Humanities and Social Science. Vol. 3 No. 7. 2013, Kitui: School
of Humanities and Social Science. [on-line]. [cit. 3. 12. 2013]. Dostupný z:
http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1077890.
270
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Application of DEMATEL Method in Corporate Social
Responsibility
Použití metody DEMATEL v oblasti společenské
odpovědnosti organizací
Štěpánka Staňková101, Jiří Franek102, Kateřina Kashi103
Abstract
Corporate Social Responsibility has become an integral part of many organizations. CSR can
be generally perceived as a willing obedience of responsible behaviour and social engagement at
regional, state and global level, as well. Main aim of this paper is to identify possible relations
among selected CSR activities from the management point of view according to the results of
DEMATEL method and also to determine key factors of successful CSR strategy for
organizations. The results show that the environmental field is the most important factor because
it influences the economic and social field. Ethical codes, reporting activities, ecological
innovations and educational opportunities together with the overall care of employees belong to
the key CSR criteria.
Key words: Business Ethics, Corporate Social Responsibility, DEMATEL, group decision
making
Jel Classification: M14, L21
1. Úvod
V roce 1953 americký ekonom Howard R. Bowen (In Putnová a Seknička, 2007) uvedl svou
knihu Social Responsibility of Businessman, která se stala inspirací k vytvoření názvu
Corporate Social Responsibility (CSR) – společenská odpovědnost organizací. Obecně je
koncepci CSR možné chápat jako dobrovolný závazek organizací k dodržování zásad
odpovědného chování a společenskou angažovanost na regionální, státní ale i globální úrovni.
Vlivem širokého tematického rozsahu CSR, integrujícího množství vědeckých disciplín a názorů
odborníků, dochází k terminologické nejednotnosti, odrážející se ve značném množství definic.
Problematická je také otázka měřitelnosti CSR aktivit, která úzce souvisí s úrovní systematického
prezentování CSR výsledků jednotlivých organizací. Cílem předloženého příspěvku je
identifikace možných vzájemných vazeb mezi vybranými CSR aktivitami z pohledu
managementu podnikatelských subjektů na základě výsledků metody DEMATEL a
stanovení klíčových faktorů úspěšné CSR strategie organizace. Článek je strukturován
následujícím způsobem: Kap. 2 obsahuje podrobnější vymezení CSR konceptu, v Kap. 3 – 4 je
101
Štěpánka Staňková Ing., VŠB –TUO, Ekonomická fakulta, [email protected]
Jiří Franek Ing., VŠB –TUO, Ekonomická fakulta, [email protected]
103
Kateřina Kashi Ing., VŠB–TUO, Ekonomická fakulta, [email protected]
102
271
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
popsána metoda DEMATEL společně s aplikací na oblast CSR, Kap. 5 se věnuje charakteristice
získaných výsledků, přičemž je následována závěrem.
2. Teoretická východiska společenské odpovědnosti organizací
Kunz (2012) charakterizuje sjednocující rysy současných CSR definic, kterými jsou
dlouhodobé, systematické a dobrovolné pojetí společně s neohraničeným polem možností
praktické aplikace. Autoři, jako např. Horrigan (2010), Coombs a Holladay (2012) a Putnová
a Seknička (2007) se ve svých publikacích ztotožňují s komplexním pojetím CSR postaveném na
třech základních pilířích (tzv. Triple-bottom-line): ekonomická efektivnost (Profit),
environmentální odpovědnost (Planet) a společenská angažovanost vůči komunitě (People),
kterou firma ovlivňuje svým jednáním a působením. CSR v ekonomické oblasti: společensky
odpovědná firma podniká transparentně, opírá se o principy kvalitního řízení (tzv. corporate
governance), dbá na kvalitu, inovaci a bezpečnost produktů či poskytovaných služeb, prosazuje
protikorupční politiku, uplatňuje etické kodexy, vytváří pozitivní vztahy ve svém podnikatelském
prostředí a dodržuje zásady etického marketingu a reklamy. CSR v oblasti životního prostředí:
společensky odpovědná firma vykonává svou činnost v souladu s ekologickými standardy, chrání
přírodní zdroje, podporuje vývoj technologií šetrných k životnímu prostředí, prosazuje
ekologickou firemní politiku a podporuje recyklaci odpadů. CSR v sociální oblasti: společensky
odpovědná firma požaduje bezpečnost a ochranu zdraví při práci zaměstnanců, usiluje o rozvoj
lidského kapitálu, dodržuje lidská práva a pracovní standardy, poskytuje jistotu zaměstnání a
rovné příležitosti pro ženy, muže, etnické minority, handicapované a starší lidi. Nezneužívá práce
dětí, usiluje o vyváženost pracovního a osobního života zaměstnanců (work-life balance) a
zajišťuje rekvalifikaci propuštěným zaměstnancům pro jejich další uplatnění.
3. Metoda mapování vzájemných vlivů DEMATEL
Metoda DEMATEL (Decision-making Trial and Evaluation Laboratory) se využívá pro
mapování vzájemných vlivů a vztahů mezi kritérii (faktory) (Fontela and Gabus, 1974, 1976) a
k nalezení ústředního kritéria, které představuje efektivní volbu v souboru daných kritérií
(faktorů). DEMATEL slouží k zjištění komplexních vztahů a jejich zobrazení v mapě vlivu
a vztahů (impact-relation map, IRM) kritérií a vyhodnocení úrovně vlivu jednotlivých kritérií
mezi sebou navzájem. Metoda je založena na subjektivním párovém srovnávání. Skládá se
s následujících kroků:

Vytvoření počáteční matice průměrných porovnání expertů, kde skupina hodnotitelů
porovnává stupeň přímého vlivu kritéria (faktoru) i na kritérium j na stupnici od 0 do 4
reprezentující slovní hodnocení (bez vlivu, zanedbatelný vliv, střední vliv, významný vliv, velmi
významný vliv). Proměnná aij tedy může nabývat hodnot od 0 až 4. Každý hodnotitel vyplní
vlastní matici. Průměrná matice může být vypočítána pomocí aritmetického nebo geometrického
průměru. Průměrná matice A tedy představuje průměrné hodnocení přímých vlivů jednotlivých
kritérií navzájem. Matice A lze zapsat takto
272
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
 a11


A   ai1


 an1


a1n 


ain 


ann 
a1 j
aij
anj
(1)
.
V dalším kroku se vypočte počáteční matice vlivů X
normalizací
průměrné matice A. Normalizace se provede dle následujících vztahů, všechny principiální
diagonální prvky se rovnají 0
X A,
(2)
kde λ se stanoví dle vztahu






1
1
  min 
,

n
n
(3)
 max
| aij | max
| aij | 
 i

j
j 1
i 1


.
Ve třetím kroku se provede výpočet celkové přímé/nepřímé matice vztahů. Odvození



2
3
k
založeno na klesajících nepřímých vlivech kritérií dle mocnin matice X, tj. X , X ,..., X až
lim X k  [0]nn , kde X  [ xij ]nn , 0  xij  1 a 0  i xij nebo  j xij  1 kdy suma jednoho
k 
sloupce nebo řádku se rovná 1. I je jednotková matice.
Matice
celkových
vlivů
TXX 
2
 X  X (I  X  X 
k
X
2
se
k 1
stanoví
)( I  X )( I  X )
takto
1
 X ( I  X k )( I  X )-1 , pak
T  X ( I  X ) 1 ,
(4)
k
kde lim X  [0]nn a T  [tij ]nn , i, j  1,2,..., n. Každý součet sloupce c a řádku r
k 
matice T lze zapsat takto
n
r  ( ri ) n1  [  tij ]n1 ,
(5)
j 1
a
n
c  (c j )n1  (c j )1n  [ tij ]1n
i 1
(6)
,
kde ri označuje sumu i-tého řádku matice T a představuje sumu přímých a nepřímých
vlivů kritéria (faktoru) i na další kritéria (faktory). Podobně c j označuje sumu j-tých sloupců
273
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
matice T představující sumu přímých a nepřímých vlivů kritéria j, které na něj působí. Pokud se
sumy řádků a sloupců sečtou (ri + cj) určí se tím index síly vlivů, které jsou vydány a přijímány.
To znamená úroveň klíčové role faktoru i v analyzované situaci. Pokud se sumy odečtou (ri – cj)
může dojít k tomu, že výsledek bude pozitivní, pak kritérium i ovlivňuje ostatní, pokud je
negativní, je kritérium ovlivňováno jinými kritérii či faktory (Tzeng a kol., 2007).

Ve čtvrtém kroku se vypočítá mezní hodnota a vytvoří se IRM, tj. mapa vlivů pomocí
grafu X,Y. Určení mezní hodnoty  k odfiltrování nevýznamných vlivů v matici T napomáhá
zjednodušit a izolovat strukturu vztahů mezi kritérii. Každý prvek tij matice T poskytuje
informaci o tom, jak kritérium i ovlivňuje kritérium j . Převedení veškerých vlivů do IRM je
značně ztěžuje interpretaci a bylo by nutné popsat hodnoty vlivů tak, aby bylo jasné, nakolik je
daný vliv silný nebo ne. Takto komplexní informace by nebyla pro rozhodování příliš platná. Ke
zjednodušení komplexity může rozhodovatel stanovit mezní hodnotu pro úroveň vlivů. Jen
kritéria, jejichž hodnota vlivu je vyšší než hraniční, jsou vybrány pro zobrazení do IRM. Mezní
hodnota muže být stanovena na základě expertního posouzení výsledné matice T nebo
následujícím vztahem (Wu a kol., 2008) představují průměrnou hodnotu prvků matice T
n
n
 t
ij

(7)
i 1 j 1
N
,
kde N je počet prvků matice T.
Metoda byla úspěšně aplikována řadou autorů v oblasti marketingových strategií, kontrolních
systémů, bezpečnosti, manažerských kompetenčních modelech apod. (Chiu a kol., 2006; Kashi
and Franek, 2014; Lin and Wu, 2008; Wu and Lee, 2007; Shieh, Wu and Huang, 2010).
Kombinace s metodu AHP/ANP například popsal Tzeng a kol. (2007) v oblasti e- learningu, a
Liou a kol. (2007) hodnocení bezpečnosti aerolinek.
4. Aplikace metody DEMATEL v oblasti společenské odpovědnosti
organizací
Pro potřeby zkoumání byla vytvořena hierarchická struktura s cílem určit klíčové faktory
(aktivity) úspěšné CSR strategie z pohledu managementu podnikatelského subjektu. Dle pojetí
Triple-bottom-line (viz Kap. 2) byly vybrány 3 základní oblasti CSR, přičemž každá oblast byla
následně konkretizována pomocí 5 kritérií. Souhrn oblastí a kritérií včetně jejich dále
používaného označení a stručné charakteristiky je uveden v Tab. 1.
C1:
EKONOMI
CKÁ
OBLAST
Tabulka 1: Přehled vybraných oblastí a kritérií
Např.
bezplatné
poradenství,
C11: Péče o zákazníky
specializovaný servis, bezbariérový přístup na
pobočky, prodloužená záruční lhůta aj.
Používání
etických
kodexů,
jejich
C12: Etické kodexy
aktualizace a způsoby tvorby
274
C3: SOCIÁLNÍ OBLAST
C2:
ENVIRONMENTÁLNÍ
OBLAST
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
C13:
Transparentní
reporting
C14: Podpora sociálně
odpovědného investování
C15:
Vztahy
s
dodavateli
C21:
Ekologický
management a certifikace
C22:
Ekologické
odpadové hospodářství
C23:
Ekologické
inovace
Pravidelné zveřejňování finančních i
nefinančních informací, ověřování těchto údajů
Podpora a propagace tohoto trendu u
zákazníků, předávání informací
Výběr dodavatelů dle CSR kritérií, podpora
místních podnikatelů
Certifikace ISO 14001 nebo ISO 14004,
značky kvality, environmentální audity
Třídění odpadového materiálu, podpora
recyklace, minimalizace odpadů
Podpora
zlepšovatelských
návrhů
v organizaci, podpora vědy a výzkumu
Vzdělávání
klíčových
stakeholderů
C24: Ekologicky šetrné
v otázkách úspory energie, vody a materiálu,
zacházení se zdroji
projekty „Zelená kancelář“
Kvalitní výrobky a služby splňující kritéria
C25:
Ekologické
ekologické
šetrnosti
výrobky a služby
C31:
Vzdělávání
rozvoj zaměstnanců
C32:
zaměstnance
Péče
a
o
C33: Firemní dárcovství
C34:
Firemní
dobrovolnictví
a
angažovanost zaměstnanců
C35: Sociální marketing
Systematičnost a pravidelnost vzdělávacích
aktivit, jejich obsahová náplň
Systém benefitů, flexibilní pracovní doba,
etické linky, nadstandardní zdravotní péče,
ergonomické vybavení kanceláří aj.
Finanční i nefinanční dárcovství, firemní
nadace a nadační fondy
Podpora
firemního
dobrovolnictví
v organizaci, zaměstnanecké sbírky a vlastní
projekty
Akce, kterými se organizace zavazuje
darovat určitou částku nebo % z každého
prodaného výrobku / poskytnuté služby
náplně definic CSR (Bartošová, 2006; Pavlík
Zdroj: vlastní zpracování dle obsahové
a Bělčík, 2010)
V následujícím kroku byly nejprve párově porovnány a ohodnoceny na škále 0 - 4 možné
vzájemné vlivy mezi oblastmi CSR aktivit (C1 – C3) a poté usuzované vazby mezi jednotlivými
kritérii v rámci příslušných oblastí (C11 – C15; C21 – C25; C31 – C35). Pro hodnocení byli
vybráni 3 experti, kteří individuálně dle vlastních názorů a zkušeností vyplnili počáteční matice.
Tyto matice byly pomocí aritmetického průměru převedeny do podoby souhrnných průměrných
matic A. Ukázka průměrné matice A zachycující průměrné hodnocení přímých vlivů mezi
stanovenými oblastmi je uvedena v Tab. 2.
275
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Tabulka 2: Průměrná matice A pro vybrané oblasti CSR aktivit
Ekonom
Environmen
OBLASTI
ická
tální
Ekonomická
0,00
0,67
Environmentální
2,00
0,00
Sociální
2,33
1,33
Zdroj: vlastní výpočty v MS Excel
Sociál
ní
3,33
1,00
0,00
V další fázi bylo nutné normalizovat matice A, vypočítat matice X a následně matice T, které
poskytly interpretačně nejdůležitější informace v podobě (ri + cj) a (ri - cj) výsledků včetně
příslušných mezních (prahových) hodnot.
5. Výsledky
Na základě údajů v Tab. 3 byla vypočítána dle vzorce (7) mezní hodnota  ve výši 3, 3857,
která určila hranici pro posouzení významnosti vlivů. Je patrné, že hranici  nepřesáhly hodnoty
druhého sloupce matice T (tj. environmentální oblast), což znamená, že tyto vlivy nebyly
následně zachyceny v Grafu 1. Dle (ri + cj) výsledků, určujících celkovou míru vlivu, tedy součet
přijímaného i odevzdávaného efektu, je možné stanovit pořadí důležitosti jednotlivých oblastí
CSR aktivit. Za nejdůležitější prvek je považována sociální oblast, která dosáhla hodnoty 22,
7547. Následuje oblast ekonomická s výsledkem 22, 7170 a poté oblast environmentálních aktivit
s hodnotou 15, 4717. S ohledem na dosažené (ri - cj) hodnoty platí, že náplň aktivit náležících do
environmentální oblasti přímo ovlivňuje výsledky ekonomické i sociální oblasti, které jsou tudíž
v pozici kritérií přijímajících vliv.
Tabulka 3: Matice T oblastí CSR aktivit společně s přehledem přímých a nepřímých vlivů
Matice T Ekonom
Environmen
Sociál
(ri +
(ri - cj)
Oblasti
ická
tální
ní
cj)
22,717
Ekonomická
3,9811
2,4151
4,7547
0
0,4151
15,471
Environmentální
3,5094
1,7925
3,6226
7
2,3774
22,754
Sociální
4,0755
2,3396
3,9811
7
1,9623
Zdroj: vlastní výpočty v MS Excel
Jak je patrné z Grafu 1, environmentální oblast pouze významně ovlivňuje ekonomickou
a sociální oblast, přičemž se nenachází v pozici ovlivňovaného kritéria, tudíž z tohoto pohledu je
možné environmentální oblast považovat za velmi důležitou. Vzájemná vazba indikující
oboustranný vliv existuje mezi ekonomickou a sociální oblastí.
276
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Graf 1: Zachycení vzájemných vazeb mezi oblastmi CSR aktivit
Zdroj: vlastní zpracování
Na základě údajů v Tab. 4 byla vypočítána dle vzorce (7) mezní hodnota  ve výši 0, 6739,
která určila hranici pro posouzení významnosti vlivů. Je patrné, že hranici  přesáhly všechny
zvýrazněné buňky matice T, které byly následně zaznamenány do Grafu 2. Dle (ri + cj) výsledků,
určujících celkovou míru vlivu (sumu přijímaného i odevzdávaného efektu), je možné stanovit
pořadí důležitosti jednotlivých kritérií v ekonomické oblasti: C12 > C11 > C13 > C14> C15. Za
nejdůležitější kritérium jsou považovány etické kodexy (C12), které dosáhly hodnoty 7,7341, dále
následují kritéria týkající se péče o zákazníky (C11), CSR reportingu (C13), podpory sociálně
odpovědného investování (C14) a vztahů s dodavateli (C15). S ohledem na dosažené (ri - cj)
hodnoty je zřejmé, že kritéria zaměřená na etické kodexy (C12), transparentní reporting (C13) a
podporu sociálně odpovědného investování (C14) je možné chápat jako příčiny (tzn. prvky, které
významně ovlivňují ostatní). Naopak kritéria obsahující péči o zákazníky (C11) a vztahy
s dodavateli (C15) se nacházejí v pozici kritérií přijímajících vliv (tzn. prvky, které jsou
významnou mírou ovlivňovány).
Tabulka 4: Matice T pro ekonomická kritéria společně s přehledem přímých a nepřímých
vlivů
Matice
(ri
(ri T
C11
C12
C13
C14
C15
Ekonomická
+ cj)
cj)
kritéria
0,62
0,58
0,64
0,71
0,54
7,2
C11
43
41
13
48
94
800
1,0523
1,17
0,68
1,03
0,92
0,90
7,7
1,72
C12
47
21
56
76
98
341
55
0,96
0,66
0,55
0,63
0,80
6,8
0,36
C13
74
07
21
82
08
691
94
0,85
0,69
0,66
0,53
0,64
6,6
0,16
C14
74
47
84
54
43
307
99
0,54
0,38
0,35
0,41
0,29
5,1
C15
23
26
25
43
32
824
1,2125
Zdroj: vlastní výpočty v MS Excel
277
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Jak je vidět z Grafu 2, vzájemné vazby existují mezi péčí o zákazníky (C11) a podporou
sociálně odpovědného investování (C14) a dále mezi etickými kodexy (C12) a (C14). Etické
kodexy dále ovlivňují péči o zákazníky (C11), reportingové aktivity (C13) a rovněž vztahy
s dodavateli (C15). Úroveň reportingu má vliv na péči o zákazníky (C11) a vztahy s dodavateli
(C15).
Graf 2: Zachycení vzájemných vazeb mezi ekonomickými kritérii
Zdroj: vlastní zpracování
Na základě informací v Tab. 5 byla vypočítána dle vzorce (7) mezní hodnota  ve výši
0, 8380, která určila hranici pro posouzení významnosti vlivů. Je patrné, že hranici  přesáhly
všechny zvýrazněné buňky matice T, které byly následně zaznamenány do Grafu 3. Dle (ri + cj)
výsledků, určujících celkovou míru vlivu (sumu přijímaného i odevzdávaného efektu), je možné
stanovit pořadí důležitosti jednotlivých kritérií v environmentální oblasti: C24 > C22 > C23 > C21>
C25. Za nejdůležitější kritérium je považováno ekologicky šetrné zacházení se zdroji (C 24), které
dosáhlo hodnoty 9, 1441, dále následují kritéria týkající se ekologického hospodaření s odpady
(C22), ekologických inovací (C23), ekologického managementu a certifikací (C21) a ekologických
výrobků/služeb (C25). S ohledem na dosažené (ri - cj) hodnoty je zřejmé, že kritéria zaměřená na
ekologické inovace (C23) a ekologický management včetně certifikací (C21) je možné
interpretovat jako příčiny (tzn. prvky, které významně ovlivňují ostatní). Naopak kritéria
obsahující šetrné hospodaření s odpady (C22), ekologické zacházení se zdroji (C24) a ekologické
výrobky/služby (C25) se nacházejí v pozici kritérií přijímajících vliv (tzn. prvky, které jsou
významnou mírou ovlivňovány).
Tabulka 5: Matice T pro ekologická kritéria společně s přehledem přímých a nepřímých
vlivů
Matice
(ri
(ri T
C21
C22
C23
C24
C25
Ekologická
+ cj)
cj)
kritéria
0,64
0,94
0,64
1,00
0,80
7,9
0,09
C21
10
56
72
81
47
982
49
0,80
0,77
0,66
1,02
0,79
8,7
C22
96
20
85
96
41
872
0,6396
0,96
1,13
0,63
1,19
1,04
8,1
1,77
C23
68
57
74
44
36
763
94
C24
0,81
0,99
0,65
0,83
0,83
9,1
278
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
85
49
0,71
0,86
C25
57
53
Zdroj: vlastní výpočty v MS Excel
96
0,58
57
13
0,94
07
57
0,60
38
441
7,7
930
0,8640
0,3707
Jak je patrné z Grafu 3, vzájemné vazba existuje mezi ekologickým hospodařením s odpady
(C22) a šetrným zacházením se zdroji (C24). Ekologický management a certifikace (C21) společně
s kritériem týkajícím se ekologických výrobků/služeb (C25) ovlivňuje předchozí zmiňovaná
kritéria (C22 a C24). Důležitým kritériem z pohledu předávaného vlivu jsou ekologické inovace
(C23), které významně ovlivňují všechna zbývající uvažovaná kritéria.
Graf 3: Zachycení vzájemných vazeb mezi environmentálními kritérii
Zdroj: vlastní zpracování
Na základě údajů v Tab. 6 byla vypočítána dle vzorce (7) mezní hodnota  ve výši 1, 2847,
která určila hranici pro posouzení významnosti vlivů. Je patrné, že hranici  přesáhly všechny
zvýrazněné buňky matice T, které byly následně zaznamenány do Grafu 4. Dle (ri + cj) výsledků,
určujících celkovou míru vlivu (sumu přijímaného i odevzdávaného efektu), je možné stanovit
pořadí důležitosti jednotlivých kritérií v sociální oblasti: C34 > C33 > C35 > C32> C31. Za
nejdůležitější kritérium je považováno firemní dobrovolnictví a podpora zaměstnanecké
angažovanosti (C34), které dosáhlo hodnoty 15, 9999, dále následují kritéria týkající se firemního
dárcovství (C33), sociálního marketingu (C35), péče o zaměstnance (C32) a vzdělávání a rozvoje
zaměstnanců (C31). S ohledem na dosažené (ri - cj) hodnoty je zřejmé, že kritéria zaměřená na
vzdělávání a rozvoj zaměstnanců (C31) a péči o zaměstnance (C32) je možné interpretovat jako
příčiny (tzn. prvky, které významně ovlivňují ostatní). Naopak kritéria obsahující firemní
dárcovství (C33), firemní dobrovolnictví (C34) a sociální marketing (C35) se nacházejí v pozici
kritérií přijímajících vliv (tzn. prvky, které jsou významnou mírou ovlivňovány).
Tabulka 6: Matice T pro sociální kritéria společně s přehledem přímých a nepřímých vlivů
Matice
(ri +
(ri T Sociální
C31
C32
C33
C34
C35
cj)
cj)
kritéria
0,57
0,88
1,73
2,02
1,73
9,83
4,0
C31
37
99
53
03
65
88
727
0,83
0,70
1,82
2,09
1,87
10,7
3,9
C32
77
88
75
42
04
291
480
C33
0,45
0,52
1,37
1,73
1,63
14,0
279
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
25
25
0,63
0,80
C34
30
17
0,38
0,46
C35
62
77
Zdroj: vlastní výpočty v MS Excel
75
1,83
69
1,57
11
61
1,73
55
1,57
62
88
1,83
06
1,25
66
755
2,6209
15,9
999
2,3246
13,5
907
3,0752
Jak je zřejmé z Grafu 4, vzájemné vazby existují mezi firemním dárcovstvím (C33), firemním
dobrovolnictvím (C34) a sociálním marketingem (C35). Důležitými kritérii z pohledu předávaného
vlivu jsou vzdělávání a rozvoj zaměstnanců (C31) společně s péčí o zaměstnance (C32), které
významně ovlivňují všechna zbývající uvažovaná kritéria.
Graf 4: Zachycení vzájemných vazeb mezi sociálními kritérii
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Cílem předloženého příspěvku je identifikace možných vzájemných vazeb mezi vybranými
CSR aktivitami z pohledu managementu podnikatelského subjektu na základě výsledků metody
DEMATEL a stanovení klíčových faktorů úspěšné CSR strategie podniku. Pro potřeby zkoumání
byla vytvořena hierarchická struktura, jejíž první úroveň reprezentují 3 základní oblasti CSR
aktivit dle pojetí Triple-bottom-line. Každá z těchto oblastí byla dále podrobněji rozdělena na 5
kritérií. K ohodnocení vztahů mezi jednotlivými kritérii byly využity názory 3 nezávislých
expertů. V první úrovni lze v závislosti na celkovém vlivu (získaném a odevzdávaném) seřadit
oblasti následujícím způsobem: sociální > ekonomická > environmentální. Environmentální
oblast významným způsobem ovlivňuje zbývající 2 oblasti, a proto je považovaná za velmi
důležitou při tvorbě CSR strategie. Vzájemná vazba existuje také mezi ekonomickou a sociální
oblastí. V ekonomické oblasti se ve významné pozici nachází kritérium týkající se používání
etických kodexů při podnikatelských aktivitách, které ovlivňuje všechna zbývající uvažovaná
kritéria. Dalším důležitým prvkem je transparentní reporting, který má vliv na úroveň péče
o zákazníky a vztahy s dodavateli. Ve vzájemné vazbě se nachází péče o zákazníky a podpora
sociálně odpovědného investování. Za klíčové kritérium v rámci environmentální oblasti je
možné považovat ekologické inovace významně ovlivňující všechna ostatní kritéria. Vzájemná
vazba existuje mezi ekologickým nakládáním s odpady a šetrným zacházením se zdroji, přičemž
tato kritéria jsou ovlivňována úrovní ekologického managementu včetně certifikací a kvalitou
produkovaných výrobků ve smyslu splnění ekologických parametrů. V sociální oblasti patří mezi
významná kritéria vzdělávání a rozvoj zaměstnanců společně s péčí o zaměstnance, neboť mají
280
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
vliv na všechna zbývající kritéria. Vzájemné vazby byly zjištěny mezi kritérii týkající se
firemního dárcovství, firemního dobrovolnictví a také sociálního marketingu. Podnikatelské
subjekty by se dle výsledků této studie měly soustředit hlavně na zkvalitňování etických kodexů,
transparentního reportingu, ekologických inovací, vzdělávání a rozvoje zaměstnanců společně
s péčí o zaměstnance, neboť tyto faktory nejvýznamněji ovlivňují ostatní kritéria.
Poděkování
Předložený článek je financován z prostředků Studentské grantové soutěže Ekonomické
fakulty VŠB – Technické univerzity Ostrava (Registrační číslo projektu: SP 2014/126).
Zdroje
1. BARTOŠOVÁ, Z. Měření a benchmarking jako součást strategie CSR. Praha: Fórum
dárců, 2006. ISBN 80-902965-6-4.
2. COOMBS, W. T and S. J. HOLLADAY. Managing Corporate Social Responsibility:
Communication Approach. Chichester: Wiley – Blackwell, 2012. ISBN 978-1-44433629-0.
3. FONTANELA, E., & A. GABUS., 1974. DEMATEL, innovative methods, Report no. 2,
Structural analysis of the world problematique. Battelle Geneva Research Institute.
4. FONTANELA, E., & A. GABUS., 1976. The DEMATEL observer. Battelle Institute,
Geneva Research Center.
5. HORRIGAN, B. Corporate Social Responsibility in the 21st Century. Massachusetts:
Edward Elgar Publishing, 2010. ISBN 978-1-84542-956-0.
6. CHIU, Y.J., CHEN, H. C., TZENG, G.H., & SHYU, J. Z., 2006. Marketing strategy
based on customer behavior for the LCD-TV. International Journal of Management and
Decision Making, 7(2/3), 143–165.
7. KASHI, K. and J. FRANEK., 2014. Utilizing DEMATEL Method in Competency
Modeling. Forum Scientiae Oeconomia, [online] Available at:
<http://www.wsb.edu.pl/container/FORUM%20SCIENTIAE/forum%202014%20nr%201
/forum-2014-1-art.7.pdf> [Accessed 5 June 2014].
8. KUNZ, V. Společenská odpovědnost firem. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 97880-247-3983-0.
9. LIN, C.-J. & WU, W.-W., 2008. A causal analytical method for group decision-making
under fuzzy environment. Expert Systems with Applications, 34 (1), 205–213.
281
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
10. LIOU, J.J.H., TZENG, G.-H. & CHANG, H.-C., 2007. Airline safety measurement using
a hybrid model. Air Transport Management, 13(4), 243–249.
11. PAVLÍK, M and M. BĚLČÍK. Společenská odpovědnost organizace – CSR v praxi a jak
s ním dál. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3157-5.
12. PUTNOVÁ, A and P. SEKNIČKA. Etické řízení ve firmě. Praha: Grada Publishing,
2007. ISBN 978-80-247-1621-3.
13. SHIEH, J.-I., H-H. WU and K.-K. HUANG., 2010. A DEMATEL method in identifying
key success factors of hospital service quality. Knowledge-Based Systems, 23(3), pp. 277
– 282.
14. TZENG, G.H., CHIANG, C.H. & LI, C.W., 2007. Evaluating intertwined effects in elearning programs: a novel hybrid MCDM model based on factor analysis and
DEMATEL. Expert Systems with Applications, 32 (4), 1028–1044.
15. WU, W.-W. & LEE, Y.-T., 2007. Developing global managers’ competencies using the
fuzzy DEMATEL method. Expert Systems with Applications, 32 (2), 499–507.
282
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
A Chemical Engineering Case of Life Cycle Costing
Jan Vlachý 104
Abstract
This paper develops and applies a Life Cycle Cost (LCC) model to solve a particular problem of
capital budgeting in the chemical engineering industry. A project is being considered involving
an innovative production process, jointly with product utilization that increases the efficiency of
an existing commercial application. It is explained and illustrated that various cost types need to
be taken into account, ranging over the whole life of the product from its inception to disposal,
and related to an appropriate unit of utility. In order to achieve maximum effect, such a
comprehensive economic analysis should ideally be undertaken at a very early stage of the
product’s life cycle, such as its design, or even conception. Advanced techniques including
sensitivity analyses and simulations will typically be required to gain an adequate insight into the
various processes and uncertainties contained in any realistic life cycle model.
Key words: Life Cycle Costing, Strategic Management, Chemical Engineering
Jel Classification: G31, L65
1. Introduction
As ultimately recognized by any user of durable goods, a product developed or purchased at
the lowest initial cost need not necessarily be the one which also provides the same utility at the
least overall cost. In other words, products‘ ownership costs over their whole life may be
significant, sometimes exceeding their acquisition costs by a multiple. This rationale has led to
the development of the Life Cycle Costing (LCC) method, originally designed for procurement in
the U.S. Department of Defence and still used most commonly by the military. Other major users
currently include the construction industry and public sector. In spite of the obvious benefits of
LCC, its adoption has been relatively slow in other areas, but applications can be quite diverse
(Woodward, 1997; RTO, 2003; Lindholm and Suomala, 2004; Bescherer, 2005; Opuku, 2013).
To name just a few examples, Jun and Kim (2007) have shown an application in cost
modelling of the brake module for a train. Li et al. (2013) describe a framework for the strategic
planning of railway maintenance and renewal projects. Ficko et al. (2005) focus on the total
costs of tool manufacture. Another engineering product design-related case is shown in recent
work by Vlachý (2014f). Lamb (1996) attempted to connect business performance and
competitiveness to maintenance in the context of paper and pulp industry. Azzopardi et al. (2011)
have used LCC to compare the effects of technological advance in materials development.
Principally, LCC and conventional management accounting systems differ in their scope of
coverage. The life cycle costs of products comprise all costs attributable to a product from its
conception and pre-production stage to those that customers incur throughout the life of the
product, including the costs of installation, operation, support, maintenance and disposal. There is
104
Ing. Jan Vlachý, Ph.D., Czech Technical University in Prague, Faculty of Mechanical Engineering,
[email protected]
283
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
also an extension of the scope of applicable costs, included in LCC analysis. Whereas
conventional costing is essentially based on Cost Types I and II (direct and indirect), LCC
usually adds Type III (contingencies), often Type IV (intangibles), and sometimes (primarily
within the domain of public sector procurement) aspires to involve Type V (externalities)
(Fabrycky and Blanchard, 1991; Artto, 1994; Norris, 2001; Drury, 2007).
Over the years, a considerable number of life cycle cost models have been developed that
include both general and specific models. A typical LCC model uses multiple distinct inputs,
including, for instance in the case of engineering products: the warranty coverage period, average
material cost of a failure, cost of training, cost of installation, system’s or item’s listed price, cost
of carrying spares in inventory, mean time between failures, mean time to repair, spares’
requirements, cost of labor per corrective maintenance action, testing, training and integration
costs, documentation and compliance costs, as well as time spent for travel (Dhillon, 2010).
The viability of any LCC analysis ultimately hinges on the availability of information
spanning diverse locations and activities, frequently not held or collected by the particular
decision-making entity. This necessitates an extensive, and sometimes creative, use of costestimation models, which often include advanced heuristics and statistical methods (Boussabaine
and Kirkham, 2004). The relevant approaches can be classified as under Table 1 and Figure 1,
respectively.
Table 1: Cost estimation methods
Method
Analogous
Bottom-up
Description
Compares costs according to similarities and differences with other projects.
Collects all product cost values that are available, making it a highly data
intensive method. Uses e.g. activity based costing.
Derives cost estimating relationships and associated mathematical
Top-down
(Parametric) algorithms to reach cost estimates including advanced statistical methods.
Sources: Adapted from Asiedu and Gu (1998), Erlandsson and Borg (2003)
284
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Whenever qualitative aspects influence the end-user’s decision, or particular utility can be
achieved by various means, it is appropriate to benchmark LCC analysis against a functional unit,
rather than a specific product or service. This allows a full life cycle comparison of
fundamentally different solutions to the same need, which would be satisfied by the service or
product. Such a functional unit might relate to e.g. servicing capacity, degree of protection or
system performance (Norris, 2001; Boussabaine and Kirkham, 2004).
From the product’s perspective, the life cycle is divided into several phases. The greatest
overall effect will typically be achieved by LCC implementation in the earliest stages of the life
cycle, i.e. design and development. Time value is normally subsumed in the calculations through
discounting all costs relative to the point of service initiation (Fabrycky and Blanchard, 1991;
Bescherer, 2005; Kapp and Girmscheid, 2005).
A research team at the Czech Technical University in Prague is currently participating in a
major international project (Sustainable Hydrothermal Manufacturing of Nanomaterials
registered with the European Commission as FP7-NMP-2011-LARGE-5), focusing on the
research and development of new materials with improved characteristics for particular
applications. Part of the mandate concerns the potential for commercial sustainability of the
technological solution for material production. This paper introduces a case study highlighting
certain essential aspects of the problem and a relevant application of LCC.
2. Case Study
2.1 Problem Description
A chemical facility is being designed, that will allow production of a particular type of
substance. Thanks to newly developed and licensed technology it will feature unique production
flexibility (the same equipment will produce matter with different chemical composition, used in
various applications) and economy of scale (although some of these substances are already being
285
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
produced industrially, other compositions are only available from relatively very inefficient
laboratory scale sources).
To simplify the case, we shall for the time being just assume production of two substances, X
(on offer commercially) and Y (currently not available from bulk vendors). Direct costs for the
production of substance X will be 10 €/kg, for that of substance Y 25 €/kg (due primarily to
higher costs of material inputs), annual indirect costs of operating the plant are estimated at € 160
000. The annual production capacity of the plant, allowing production of X and Y at any ratio and
with negligible switching costs, will be 50 metric tons. Substance X can be readily purchased on
world markets for 12 €/kg.
A cursory review of the figures shows that the plant will not be able to operate efficiently
solely by producing X. Although there is sufficient demand for the product, competitors are able
to deliver at a wholesale price lower than that of projected direct and indirect costs at full
capacity. To break even, production must therefore include a proportion of Y, which cannot be
delivered by competing producers at comparable cost; its demand is just prospective, however,
driven by newly developed applications.
Cooperation with industrial partners has identified a potential use of substance Y as a
material supplement to the electrodes of battery accumulators used primarily in motor vehicles.
Benefits include a higher capacity of the battery (by an estimated 10 %), as well as its longer
expected life (by 20 %). On the other hand, production becomes more expensive (e.g. due to
quality control issues and the need to amortize R&D expenses), and there exists a distinct risk of
the batteries not meeting expectations in the long term, due to the technology being new
(contingent cost), or their not being accepted as premium-performance by end users (intangible
cost).
2.2 Model Design
Life cycle cost comparison will be made between the current conventional battery B and the
newly developed battery A, containing substance Y. Two essential model features have to be
defined while applying LCC: the life cycle and the functional unit, both related to the use of
substance Y.
The life cycle consists of three phases: production of the substance Y in the new plant, its
application (manufacturing of battery A and its delivery to users), and use of the battery. The
functional unit is determined as 1,000 charging cycles per base capacity of the conventional
battery B. The whole life cycle is illustrated by Figure 2.
286
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Figure 2: Illustration of the Life Cycle and its Phases
Production
(chemical plant)
Application
(battery manufacturer)
Substance X
Substance Y
Use
(owner of motor vehicle)
c
c
Y
Battery A
(new)
A
Battery B
(standard)
Battery service
in vehicle
Battery service
in vehicle
Functio
nal
Unit
[1,000 CC]
Source: Adapted from Freiberg and Vlachý (2014f)
In the application phase, the new battery design A will be supplemented by a = 50 grammes
of substance Y. Its production is costlier by CA = 15 € (beyond the cost of the additive Y),
compared to battery B, which currently sells for CB = 80 €. The market premium for highercapacity batteries is 1 % per 1 % increase in capacity; we therefore assume a value premium for
battery A compared to the current standard B of A = 10 %.
In the phase of use, battery A is expected to last 3,600 charging cycles, compared to
3,000 CC charging cycles for battery B. The cost of battery replacement (including recycling) is
T = 10 €. On the average, a battery runs 800 charging cycles per year. All model parameters and
their initial quantitative assumptions are listed under Table 2.
Table 2: Quantitative assumptions of the model
Param.
CX
CY
CF
V
VX, VY
PX
PY
a
CA
CB
Description
Direct cost of substance X
Direct cost of substance Y
Indirect cost of production (substance X or Y)
Annual capacity of manufacturing plant (V = VX + VY)
Annual manufactured volumes of substance X, Y
Price of substance X
Price of substance Y
Supplement of Y in battery A (per unit)
Price of battery A
Price of battery B
287
Estim. Value
10 €/kg
25 €/kg
160 000 €/yr
50 000 kg/yr
unknown
12 €/kg
unknown
0.05 kg
unknown
80 €
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
CA
A
A
B

Incremental cost of production of battery A
Value premium of A compared to B due to higher capacity
Expected life of battery A (as a multiple of functional unit)
Expected life of battery B (as a multiple of functional unit)
Expected annual usage of battery (as a multiple of functional
unit)
T
Cost of battery replacement
d
Annual discount rate (continuously compounded)
Source: Author
15 €
10 %
3.6
3
0.8
10 €
8%
Total life cycle costs will be discounted to the point of time of product use initiation, i.e.
installation of the battery, using the annual discount rate d = 8 % (on a continuous compounding
basis). Relative to the functional unit (1,000 charging cycles), the discount rate can be stated
as d= d / . Figure 3 illustrates the life cycle costs in the phase of use of the two battery types,
as related to the common functional basis of battery B capacity. Time is expressed in terms of
charging cycles.
The discounted life cycle cost of the conventional battery can be calculated as LCB = CB + T eB×d/
(financial formulas using continuous compounding and their derivations are described in
detail by e.g. Los, 2001). In order to translate the life cycle cost (relating to 3,000 charging
cycles) to the functional unit cost (per 1,000 charging cycles), we use the equivalent annual
annuity method, deriving the cost per functional unit (1).
288
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
(1)
d
 B d 



UB =  C B  Te



 1  e  B d  




Under the assumptions of Table 2, the cost of using the conventional battery is UB = 33.72 €
per 1,000 charging cycles. Likewise, the cost per functional unit of the new battery is stated as
(2), where the denominator (1 +  A) implies the higher unit value of A compared to B, due to
higher capacity, and its price is stipulated as the sum CA = CB + CA + PY.
(2)
d
 A d 



UA =  C B  C A  PY  Te


 1  e   A d  1   


A


The value of UA cannot be quantified for the time being, however, due to the yet unknown
price CA of battery A, which in turn depends on the price of substance Y. In order to calculate PY,
the product break-down of the chemical plant has to be taken into account.
Assuming overheads of CF, the two products in total have to provide for sufficient overhead
coverage. This requirement is expressed by (3).
(3)
(PX – CX) VX + (PY – CY) VY > CF
At full capacity (which is perceived to be the optimal production strategy assuming PX > CX),
i.e. V = VX + VY, the sale price calculation of substance Y can thus be stated as (4).
(4)
PY > [CF – (PX – CX) (V – VY)] / VY + CY
2.3 Problem Solution
From the end-user’s point of view, acceptance of the new battery using substance Y will be
subject to its cost per functional unit being lower than that of the current product, i.e. (5).
(5)
UA < UB
Any total cost advantage to using Y would then be shared (in a way to be determined by
further commercial negotiations) between the three parties involved in its whole life cycle, the
289
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
chemical plant, the battery manufacturer, and the car owner. This condition is formulated by (6),
derived from (1), (2), (4) and (5).
(6)

C  PX  C X V  VY 
 d 
 C B  C A  F
 CY  Te A   1  e   B d  1   
A
VY  CY 



 C  Te   B d  
1  e   A d  
B




The model described by (6) can be solved under particular assumptions. First, using the
figures listed in Table 2, we find that the condition UA < UB will be met for VY > 340 kg. In other
words, at least 0.68 % of the chemical plant’s annual capacity has to be used for the production of
the high-margin substance Y. According to (4), it would then be sold for PY < 203.54 €/kg,
requiring at least VY / a = 6,797 innovated batteries to be sold at the unit price CA = CB + CA +
PY < 105.18 €.
Various scenarios and sensitivity analyses can be designed. To illustrate, let us assume that
end-users can only be persuaded to purchase the new batteries at a unit price CA = 99 € (i.e. they
will require a life cycle cost incentive to switch to the new product of 6.18 €). Substance Y can
then be sold to the battery producer for no more than (99 € – CB – CA) / a = 80 €/kg, requiring
its annual production of 1,132 kg, i.e. 2.26 % of the total, and selling more than 22,600 batteries
(a similar approach would be taken under the scenario of a competitor entering the market for
substance Y).
If, on the other hand, the maximum annual demand for new bateries were to be limited to
10,000 units, their minimum sales price of 102.35 € is implied, with 500 kg of substance Y
produced and sold at 147 €/kg. It is to be noted that the parameters are linked in the model, and it
is therefore impossible to achieve commercial viability of the project at e.g. CA = 100 € and VA =
9,000.
Other analyses may relate to changed replacement (recycling) costs, e.g. due to new
regulation, or different annual usage of batteries (in the phase of use), particular costs of
production, such as component chemicals or energy, reliability, and market prices of X as well as
Y (in the phase of chemical production). Various risks can thus be compared and taken into
account in the project‘s assessment.
For example, while overall sensitivity against a change in annual battery usage is moderate
(compared to the base scenario a substantial decrease of  from 0.8 to 0.6 would increase
benchmark production of Y to 387 kg and lower its price to 181.20 €/kg), just as the effect of
replacement costs (doubling of T from 10 € to 20 € actually lowers VY to 264 kg allowing PY up
to 254.15 €/kg with the new batteries becoming much more valuable from the end-users‘ point of
view), the seemingly irrelevant market price of substance X will be critical, as its reduction from
12 to 11 €/kg has to be compensated by increased production of Y over 620 kg, at a price of
203.55 €/kg.
290
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Furthermore, any decline of PX towards or below 10 €/kg leads to a change in optimal
production strategy, abandoning the full capacity requirement and producing solely Y (over
896 kg, at 203.53 €/kg). The facility would then retain a growth option (Brach, 2003) to start
producing X or any other relevant material as soon as its sale price would exceed direct costs of
production. On the other hand, with PX > 13.21 €/kg, overheads are covered (assuming the whole
production of X is sold at full capacity) and any positive amount of Y produced would just
increase efficiency, provided (PY – CY) > (PX – CX); this also means that the new batteries A
could then be offered to end-users at any price over 96.41 €.
Conclusion
In this paper, we have introduced a life cycle cost-based model and shown its application in
the context of a particular chemical engineering project. The method is particularly useful
wherever the decision under consideration is of a strategic nature, requiring a high level of
understanding relating to all value-creating factors and processes spanning the whole life cycle,
and also their particular risks and mutual relationships.
Compared to conventional budgeting methods, LCC tends to utilize much more sophisticated
tools and procedures, and requires substantial skills and resources in order to obtain or estimate
all the necessary data and assumptions. Considerable business experience and judgemental
capabilities are also crucial for achieving a well-substantiated and practicable interpretation of the
analysis‘ results. Besides managerial decisions of the individual parties concerned, an LCC
analysis may also facilitate their commercial negotiations or marketing communication.
References
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
ARTTO, K.A., 1994. Life cycle cost concepts and methodologies. Journal of Cost
Management, vol. 8, no. 4, pp. 28–32. ISSN 1092-8057.
ASIEDU, Y. and P. GU, 1998. Product life cycle cost analysis: state of the art review.
International Journal of Production Research, vol. 36, no. 4, pp. 883-908. ISSN 0020-7543.
AZZOPARDI, B. et al., 2011. Economic assessment of solar electricity production from
organic-based photovoltaic modules in a domestic environment. Energy & Environmental
Science, vol. 4, no. 10, pp. 3741-3753. ISSN 1754-5692.
BESCHERER, F., 2005. Established life cycle concept in the business environment.
Helsinky: University of Technology. ISBN 951-22-7549-X.
BOUSSABAINE, H. A. and R. J. KIRKHAM, 2004. Whole life-cycle costing: risks and risk
responses. Oxford: Blackwell Publishing. ISBN 1-4051-0786-3.
BRACH, M. A., 2003. Real options in practice. Hoboken: John Wiley & Sons.
ISBN 0-471-26308-7.
DHILLON, B.S., 2010. Life cycle costing for engineers. Boca Raton: CRC Press. ISBN 9781-4398-1688-2.
DRURY, C., 2007. Management and cost accounting. Stamford, Cengage. ISBN 978-18448-0566-2.
291
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
ERLANDSSON, M. and M. Borg, 2003. Generic LCA-methodology applicable for
buildings, constructions and operation services. Building and Environment, vol. 38, no.7,
pp. 919-938. ISSN 0360-1323.
FABRYCKY, W. and B. BLANCHARD, 1991. Life cycle cost and economic analysis. New
Jersey: Prentice Hall. ISBN 978-0-1353-8323-0.
FICKO, M., DRSTVENŠEK, I., BRESOČNIK, M., BALIČ, J. and B. VAUPOTIC, 2005.
Prediction of total manufacturing cost for stamping on the basis of CAD-model of the
finished product. Journal of Materials Processing Technology, vol. 165, no. 1,
pp. 1327-1335. ISSN 0924-0136.
FREIBERG, F. and J. VLACHÝ, 2014f. Analýza LCC a její aplikace. Manažment podnikov
(forthcoming). ISSN 1338-4104.
JUN, H. K. and J. H. KIM, 2007. Life cycle cost modeling for railway vehicle. In:
Proceedings of International Conference on Electrical Machines and Systems. Seoul, Korea,
October 8-11, 2007. ISBN 978-89-86510-07-2
KAPP, M. J. and G. GIRMSCHEID, 2005. Risk based life cycle cost analysis model for
comparable life cycle project delivery decision taking. In: Collaboration and Harmonization
in Creative Systems. London: Taylor & Francis, pp. 895-901. ISBN 0-415-39037-0.
KISHK, M. and A. AL-HAJJ, 1999. An integrated framework for life-cycle costing in
buildings. In: Proceedings of the RICS Construction and Building Research Conference.
Manchester: University of Salford, pp. 92-101.
LAMB, R. G., 1996. Determining true cost of maintenance performance can generate new
profits. Pulp & Paper, vol. 70, no. 10, pp. 93-100. ISSN 0826-6220.
LI, R., LANDEX, A. and O. A. NIELSEN, 2013. Framework for railway phase-based
planning. In: Trafikdage. Aalborg Universitet, Denmark, August 25 – 26, 2013. ISBN 97887-643-1303-1.
LINDHOLM, A. and P. SUOMALA, 2005. Learning by costing: Sharpening cost image
through life cycle costing? In: The 7th Manufacturing Accounting Research Conference.
Tampere, Finland, May 30 - June 1, 2005.
LOS, C.A., 2001. Computational finance: a scientific perspective. Singapore: World
Scientific Publishing. ISBN 978-9-8102-4497-2.
NORRIS, G.A., 2001. Integrating life cycle cost analysis and LCA. The International
Journal of Life Cycle Assessment, vol. 6, no. 2, pp. 118-120. ISSN 0948-3349.
OPUKU, A., 2013. The application of whole life costing in the UK construction industry:
benefits and bariers. International Journal of Architecture, Engineering and Construction,
vol. 2, no. 1, pp. 35-42. ISSN 1911-110X.
RTO, 2003. Cost structure and Life Cycle Cost for military systems. Neuilly-sur-Seine:
NATO Research and Technology Organisation. ISBN 92-837-0034-1.
VLACHÝ, J., 2014f. Strategic product design in mechanical engineering. Controlling
(forthcoming). ISSN 1998-6157.
292
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Evaluation of financial performance
Hodnocení finanční výkonosti
Kateřina Zelinková105
Abstract
The basic task of financial analysis is evaluation of economic situation of company. The aim
of submited paper is provided evaluation of financial performance OKD, a.s. company during
2010 – 2013 period. Sturcture of paper is following. Firstly, we introduce company of OKD, a.s.
and subsequently is provided common size analysis, ratio analysis and pyramidal decompositon.
Key words: Financial analysis, pyramidal decomposition, common size, trend analysis,
return on equity, economic value added
Jel Classification: G 32
1. Úvod
Hlavním úkolem finanční analýzy (FA) je vyhodnocovat ekonomickou situaci podniku, která
je výsledkem působení ekonomických i neekonomických faktorů a vlivy těchto faktorů zohlednit
při interpretaci jejích výsledků. Současně by se pomocí finanční analýzy mělo odhalovat budoucí
vývoj jednotlivých ekonomických veličin, nebo alespoň vytvořit základnu pro odhad možných
změn ve vývoji stávajících trendů. Provádí se v zájmu podnikového managementu, akcionářů,
věřitelů, investorů, burzovních makléřů, účetních a daňových poradců, státních orgánů apod.
Základní údaje pro finanční analýzu jsou zejména finanční informace (účetní výkazy a výroční
zprávy, vnitropodnikové informace, prognózy finančních analytiků a vedení firmy, burzovní
informace, kvantifikovatelné nefinanční informace (firemní statistika produkce, odbytu,
zaměstnanosti…prospekty, interní směrnice) a informace nekvantifikovatelné (zprávy vedoucích
pracovníků jednotlivých útvarů firmy, nezávislá hodnocení, prognózy).
Při provádění finanční analýzy se nejprve musí zjistit, sehnat vstupní data, která budou použita
pro finanční analýzu. Vstupní data jsou zejména finanční výkazy (Rozvaha, VZZ, Cash flow)
dále základní informace o společnosti (forma a obor podnikání, název společnosti), profil a
historie společnosti, vlastnická struktura a management, orgány společnosti, zákazníci, strategie
společnosti. Dále se vyberou metody analýzy (procentní, poměrová) většinou se používají obě, a
provede se samotná finanční analýza. Následně se provede interpretace výsledků analýzy. Je
důležité si uvědomit, že špatná interpretace výsledků vede ke stanovení špatné strategie firmy,
což může vést až k úpadku společnosti.
Posledním krokem je syntéza a formulace závěrů. Výsledky finanční analýzy by se měly pro
správné závěry srovnávat v čase (analýzy trendů), a to minimálně 3 roky, srovnávat s firmami
stejného odvětví (mezipodnikové srovnání), srovnávat skutečnost s plánem nebo srovnávat na
základě expertních zkušeností (odborných odhadů).
105
Kateřina Zelinková, VŠB – TU Ostrava, Ekf, katedra managementu, [email protected]
293
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Tématem hodnocení finanční výkonnosti se zabývá řada publikací, ze kterých vychází tento
článek, jedná se o (Brigham a Ehrhardt, 2011), (Dluhošová, 2010), (Helfert, 2001), a
(Kislingerová a hnilica, 2008). Nejprve bude v článku krátce představena společnost OKD, a.s a
následně proveden procentní rozbor a poměrová analýza. Na konci článku bude proveden
výpočet hodnoty EVA. Cílem předloženého článku je provést finanční analýzu podniku OKD,
a.s. během let 2010 – 2013.
2. Finanční analýza dané společnosti
Finanční analýza bude provedena pro společnost OKD, a.s., která je jediným producentem
černého uhlí v České republice. Těží jej v hlubinných dolech v ostravsko-karvinském revíru v
jižní části Hornoslezské uhelné pánve. Firma vyhledává, těží, upravuje, zušlechťuje a prodává
černé uhlí s nízkým obsahem síry a dalších příměsí. Takové uhlí je vhodné jako palivo, lze ho
využít pro koksování, v chemickém průmyslu a v mnoha dalších odvětvích. V činnosti jsou 4
doly (Karviná, Darkov, ČSM, Paskov) a roční produkce černého uhlí je 9 - 10 milionů tun.
Informace pro finanční analýzu byly získány z internetových zdrojů www.justice.cz a
www.okd.cz.
2.1 Vertikální a horizontální analýza
Procentní rozbor udává podíly jednotlivých položek rozvahy na celkových aktivech, pasivech
nebo podíl jednotlivých údajů výsledovky k tržbám. Obvykle se kombinuje s hodnocením
vývojových tendencí, a proto vychází z rozvah sestavených k různým datům, resp. výsledků za
různá období. Při použití vertikální analýzy (procentní rozbor komponent) pro rozbor rozvahy se
považuje za základ (100 %) částka aktiv nebo pasiv celkem, ostatní položky se vyjádří ve vztahu
k této základně. V případě horizontální analýzy (analýza vývojových trendů) se sleduje časové
změny absolutních ukazatelů. Tato analýza je založena na srovnání položek výkazů v několika
obdobích, přitom je vyčíslena změna absolutní i procentní, která je vyjádřením změny na úrovni
jednotlivých položek, viz dále (Robinson, 2012). Nejprve je provedena vertikální analýza aktiv za
dané období. Procentní rozbor aktiv je znázorněn v Obrázku 2-1.
Obrázek 2-1 Vertikální analýza aktiv
Zdroj: Vlastní zpracování
294
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Struktura majetku společnosti odpovídá danému odvětví. Největší část majetku tvoří
dlouhodobý hmotný majetek. Dlouhodobý majetek tvoří 68 % - 81 % veškerých aktiv. Největší
podíl tohoto majetku je v roce 2012, a to 80 %. v roce 2013 klesl podíl DHM na celkových
aktivech na stejné hodnoty jako letech 2010 a 2011, což bylo dáno hlavně celkovým poklesem
aktiv a DHM se tak snížil téměř o polovinu oproti předchozím rokům. Další největší podíl na
aktivech mají krátkodobé pohledávky. Nejmenší podíl této položky je v roce 2012 ve výši 8 %.
Podíl zásob na aktivech je ve sledovaném období téměř stejný, kromě roku 2012.
Dále byla provedena analýza struktury pasiv. Společnost byla do roku 2012 pouze z poloviny
kryta cizími zdroji. V posledním sledovaném roce dosáhly cizí zdroje svého maxima na hodnotu
96 %. V tomto roce podnik vykázal vysokou ztrátu, a to přes 19 mld. Kč. Podíly jednotlivých
položek na celkových pasivech se v jednotlivých letech výrazně mění, ovšem absolutní částky se
extrémně neliší. Největší podíl mají závazky a to zejména dlouhodobého charakteru.
Obrázek 2-2 Vertikální analýza pasiv
Zdroj: Vlastní zpracování
V dalším uvedeném obrázky je zobrazen vývoj výsledků hospodaření, tržeb a celkových
nákladů. Z obrázku je patrný negativní vývoj výsledků hospodaření, který je záporný v posledním
uvedeném roce.
295
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Obrázek 2-3 Vývoj výsledku hospodaření, tržeb a celkových nákladů
Zdroj: Vlastní zpracování
Lze vidět, že na negativní vývoj provozního výsledku hospodaření mají vliv zejména tržby.
V roce 2013 klesla těžba uhlí oproti předchozímu roku o 21 % na hodnotu 8 800 075 tun. Také
má na negativní vývoj zisku vliv cena uhlí na světových trzích, která se projevuje na snížení
zisku už v roce 2012. Vývoj ceny uhlí za období 2010 – 2013 je veden na Obrázku 2-4. V roce
2012 došlo k poklesu čistého zisku o 80 % a provozního výsledku hospodaření o 74 % oproti
roku 2011.
Obrázek 2-4 Vývoj ceny uhlí
Zdroj: www.kurzy.cz
Poměrová analýza
Poměrová analýza se zabývá analyzováním soustav vybraných poměrových ukazatelů, které
se vypočítají jako poměr jednoho nebo několika údajů k jiné položce nebo skupině z účetních
výkazů; poměrové ukazatele jsou zpravidla uváděny v podobě vztahu hodnoty k jedné (2:1) nebo
je lze vyjádřit i výsledným číslem, např. v %. Některé ukazatele (např. ukazatele aktivity) mohou
být zjišťovány více než jedním způsobem s použitím různých údajů. Z toho důvodu, je v zájmu
zajištění srovnatelnosti při zjišťování hodnot ukazatelů nutno použít jeden způsob. Tím je
zabezpečena porovnatelnost při hodnocení firmy (podniků) v časové řadě i firem (podniků)
296
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
navzájem. Poměrový ukazatel charakterizuje vzájemný vztah mezi dvěma položkami účetních
výkazů pomocí jejich poměru. Porovnávat však nelze cokoli s čímkoli. Má-li mít poměrový
ukazatel smysl, musí být mezi položkami dávanými do poměru určitá vzájemná souvislost.
Existuje celá řada poměrových ukazatelů. Důležité je vždy přesně definovat konstrukci a obsah
používaných ukazatelů. Neexistuje jediná obecně platná doporučená hodnota ukazatele.
Hodnocení vytvořených hodnot ukazatelů má smysl jedině tehdy, známe-li hodnoty týchž
ukazatelů srovnatelných podniků. V rámci poměrové analýzy se zabýváme oblastní zadluženosti,
rentability, likvidity, řízení aktiv a oblastí tržní hodnoty firmy, viz dále (Dluhošová, 2010).
V níže uvedené tabulce jsou uvedeny hodnoty poměrových ukazatelů finanční analýzy za období
2010 – 2013.
Tabulka 2-1 Poměrové ukazatele
Ukazatel
Výpočet
Ukazatel podílu vlastních zdrojů na aktivech VK/A
Majetkový koeficient
A/VK
Ukazatel věřitelského rizika
CK/A
Úrokové zatížení
ÚROKY/EBIT
Podíl cizích zdrojů na vlastním kapitálu
CK/VK
Úrokové krytí
EBIT/ÚROKY
Rentabilita aktiv
Rentabilita vlastního kapitálu
Rentabilita dlouhodobých zdrojů
Rentabilita tržeb
Rentabilita nákladů
EBIT/A
EAT/A
EBIT/VK+dl.dluhy
EBIT/T
EBIT/Celkové náklady
Běžná (celková) likvidita
Pohotová likvidita
Okamžitá likvidita
ČPK
OA/KZ
OA-zásoby/KZ
KFM/KZ
OA-KZ
Doba obratu pohledávek
Doba obratu závazků
Doba obratu zásob
Obrátka pohledávek
Obrátka závazků
Obrátka zásob
Pohledávky/T
Závazky/T
Zásoby/T
360/DO pohl.
360/DO závazků
360/DO zásob
2013
4%
25,6759
96%
-0,0445
24,5808
-22,4549
2012
46%
2,1549
53%
0,3730
1,1528
2,6813
2011
50%
1,9966
50%
0,0898
0,9943
11,1352
2010
49%
2,0243
51%
0,0558
1,0232
17,9350
-99%
-89%
-157%
-82%
-45%
5%
3%
6%
6%
7%
17%
13%
22%
19%
24%
17%
13%
21%
18%
23%
1,0558
0,9291
0,3303
335 884 Kč
48,87
258,70
10,34
7,37
1,39
34,81
1,0881
1,8988
2,3264
0,7551
1,7452
2,1816
0,2621
0,2725
0,5249
658 695 Kč 7 210 651 Kč 8 460 434 Kč
37,25
212,14
25,16
9,66
1,70
14,31
95,72
168,72
9,98
3,76
2,13
36,06
86,31
171,51
7,54
4,17
2,10
47,74
Nejprve byla provedena poměrová analýza pro oblast zadluženosti. V rámci oblasti zadluženosti
se posuje finanční struktura podniku z dlouhodobého hlediska. Ukazatele se používají jako
indikátory výše rizika, které firma podstupuje při dané finanční struktuře ale i jako míra
schopnosti zvyšování rentability zapojením cizího kapitálu, (Kocmanová, 2013). Hodnota
ukazatele podílu vlastních zdrojů na aktivech firmy vypovídá o tom, kolikrát se vlastní zdroje
podílí na krytí majetku firmy. Čím vyšší je hodnota, tím je příznivější, podnik je poměrně
finančně stabilnější, ale příliš vysoký ukazatel může mít za příčinu zpomalení tempa růstu firmy.
S tímto ukazatelem velmi blízko souvisí ukazatel věřitelského rizika. Lze vidět, že v prvních
třech sledovaných letech jsou hodnoty těchto ukazatelů téměř totožné, ovšem v posledním roce je
297
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
ukazatel věřitelského rizika ve výši 96 %, což je velmi nepříznivá hodnota. Také i z toho důvodu,
že růst tohoto ukazatele nevede k růstu rentability, ba právě naopak. Majetkový koeficient
(finanční páka) vyjadřuje kolik Kč majetku, aktiv připadá na 1 Kč vlastních zdrojů a souvisí
s hodnocením zadluženosti, ovšem jeho interpretace je složitější. Pro finančně zdravý podnik je
vhodné, aby byla dlouhodobě finanční páka stabilní nebo alespoň neklesající. Tato hodnota je
v prvních třech letech stabilní, ovšem v posledním roce je vysoká, a to zejména díky velmi nízké
hodnotě vlastního kapitálu, za což může právě ztráta, kterou dosahuje daná firma v tomto roce.
Úrokové zatížení vypovídá o tom, jakou část z vytvořeného zisku odčerpají úroky nebo-li,
kolikrát nám placené nákladové úroky zatíží 1 Kč výsledného efektu. Čím nižší je výsledek, tím
nižší je zadluženost. Ukazatel úrokového krytí vypovídá o tom, kolikrát jsou placené úroky
kryty výsledným efektem. Tedy kolikrát je zajištěno placení úroků. Čím vyšší je hodnota
ukazatele, tím je vyšší zisk, vyšší rentabilita a nižší zadluženost. Mělo by to být nad 100 %. Lze
konstatovat, že vytvořený efekt (EBIT) nestačí v posledním sledovaném roce ani na zaplacení
úroků. Nejvyšší hodnota je v roce 2010 a je to dáno tím, že EBIT dosahuje poměrně vysokých
hodnot a nákladové úroky jsou nejnižší za celé sledované období.
Ukazatele rentability (výkonnosti) podniku, poměřují zisk s jinými veličinami a cílem je
vyhodnotit úspěšnost dosahování cílů společnosti a zhodnocení všech vložených prostředků, jak
vlastníc, tak cizích. Rentabilita aktiv je klíčovým ukazatelem, zohledňuje výnosnost z aktiv bez
ohledu na finanční strukturu pasiv. Nejvyšší hodnota rentability aktiv je v roce 2001, důvodem je
nejvyšší výsledek hospodaření. Velký pokles byl zaznamenán v roce 2012 o 15 %. Důvodem, jak
již bylo uvedeno mel velký vliv snížení výsledku hospodaření. Ukazatel rentability vlastního
kapitálu je jedním z klíčových ukazatelů, na který soustřeďují pozornost akcionáři, společníci a
jiní investoři. Měří, kolik čistého zisku připadá na jednu korunu investovaného kapitálu.
Výnosnost vlastního kapitálu měl dosahovat vyšší výnosnosti, než je bezriziková sazba, což
splňuje kromě posledního roku, kdy bezriziková sazba je 2,26 %. V předchozím období, kdy
bezriziková sazba je ve výši 2,31 %, je rentabilita mírně větší. Ukazatelem rentability
dlouhodobých zdrojů se hodnotí význam dlouhodobého investování na základě určení výnosnosti
vlastního kapitálu spojeného s dlouhodobými zdroji, tj. zvýšení potenciálu vlastníka využitím
dlouhodobého cizího kapitálu. Investovaný kapitál se vztahuje jen ke zpoplatněnému kapitálu.
V posledním sledovaném období je vysoká záporná hodnota daná především nízkou hodnotou
vlastního kapitálu, přičemž dlouhodobé úročené dluhy se téměř nezměnily. Rentabilita tržeb
vyjadřuje, kolik korun čistého zisku připadá na jednu korunu tržeb. Ukazatel rentability nákladů
je poměrně často užívaný ukazatel a udává, kolik Kč čistého zisku získá podnik vložením 1 Kč
celkových nákladů.
V rámci oblasti likvidity se hodnotí, jak je podnik schopen splácet své krátkodobé závazky.
Likvidita vyjadřuje schopnost podniku získat prostředky pro úhradu závazků přeměnou
jednotlivých složek majetku do hotovostní formy, což zajištuje budoucí platební schopnost
podniku a určuje se na základě hodnot ukazatelů likvidity. Ukazatel běžné likvidity udává,
kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky podniku. Znamená to, kolikrát je podnik
298
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
schopen uspokojit své věřitele, když promění veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku
v hotovost. Tedy má hlavně význam pro krátkodobé věřitel, protože věřitelé podstupují určité
riziko, že jim závazky nebudou splaceny. Nevýhodou jsou zde nedobytné pohledávky a
neprodejné zásoby. Ukazatel pohotové likvidity v podniku nejsou všechna aktiva stejně likvidní.
Ve snaze odstranit z ukazatele vliv obecně nejméně likvidní části oběžných aktiv, tj. zásob, je
často zjišťována hodnota ukazatele pohotové likvidity. Podstatně nižší hodnota pohotové
likvidity oproti běžné likviditě ukazuje nadměrnou váhu zásob ve struktuře aktiv podniku.
Nevýhodou tohoto ukazatele jsou nedobytné pohledávky. Pomocí ukazatele okamžité likvidity
se měří schopnost podniku hradit své právě splatné závazky. Hodnota ukazatele je očištěna od
vlivu zásob a pohledávek, počítá se pouze s krátkodobým finančním majetkem, tedy peníze
v pokladně na účtech a i krátkodobé cenné papíry. Hodnoty ukazatelů je vhodné srovnávat
s odvětvím, viz Tabulka 2-2. Veškeré hodnoty likvidit jsou pod průměrem daného odvětví.
Z hodnot okamžité likvidity dané firmy, lze konstatovat, že poměrně podstatný podíl na oběžných
aktivech mají pohledávky a to zejména krátkodobé.
Tabulka 2-2 Vývoj hodnot ukazatelů likvidity a dané odvětví
2013
Běžná (celková) likvidita
Pohotová likvidita
Okamžitá likvidita
2,28
2,08
1,37
2012
2,98
2,51
1,41
2011
3,16
2,62
1,41
2010
2,72
2,58
1,22
Zdroj: Finanční analýza dostupná z www.mpo.cz
Čistý pracovní kapitál (ČPK) je rozdílový ukazatel a představuje část oběžných aktiv, která se
během určitého období (roku) přemění na pohotové peněžní prostředky a po splacení
krátkodobých závazků může být použita k uskutečnění podnikatelských záměru, Má-li mít
podnik zajištěnou likviditu, musí platit, že OA > krátkodobé závazky, což v dané firmě je, ovšem
trend je klesající. Pokles hodnoty ukazatele v roce 2013 oproti roku 2010 je o 96 %.
Ukazatelé aktivity měří efektivnost, s jakou firma řídí svá aktiva. Ukazatele aktivity jsou
souhrnně nazývané ukazatele relativní vázanosti kapitálu v různých formách aktiv. Jedná se o
ukazatele typu doby obratu a rychlost obratu. Ukazatel doby obratu pohledávek vypovídá o
strategii řízení pohledávek. Říká, kolik dní je kapitál podniku vázán ve formě pohledávek a za jak
dlouho jsou tyto pohledávky splatné. Ukazatel doby obratu závazků charakterizuje solidnost
podniku vůči obchodním partnerům. Udává dobu, která uplyne mezi nákupem (materiálu, zboží a
služeb) a jejich úhradou. S uvedenými ukazatele velmi úzce souvisí pravidlo solventnosti.
Pravidlo solventnosti vyjadřuje vztah mezi dobou obratu pohledávek (z obchodního styku) a
dobou obratu závazků (z obchodního styku). Pravidlo solventnosti platí tehdy, pokud doba obratu
pohledávek je nižší než doba obratu závazků. Ve všech sledovaných letech platí pravidlo
solventnosti, tzn., že doba obratu pohledávek je nižší než doba obratu závazků. Ukazatel doby
obratu zásob vyjadřuje průměrný časový interval, po který jsou zásoby v podniku vázaný do doby
prodeje, nebo do doby spotřeby. Obecně lze říci, že čím je doba obratu zásob kratší, tím je to pro
podnik lepší. Nejdelší doba obratu zásob byla v roce 2012 a to ve výši 25 dnů.
299
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
3. Ekonomická přidaná hodnota
Ukazatel EVA (Economic Value Added – ekonomická přidaná hodnota) je hodnotový ukazatel,
který vznikl v 90. letech v USA s cílem motivovat manažery k orientaci na růst hodnoty pro
akcionáře a souvisí s mírou zhodnocení investovaného kapitálu. Ukazatel EVA se dnes stává
jedním z klíčových ukazatelů, který lze využít jako měřítko podnikové výkonnosti, nástroj
motivace zaměstnanců, nástroj oceňování, při hodnocení investičních projektů, změn výrobního
programu, zásob, pohledávek či výběru dodavatelů nebo distribučních cest.
Základem ukazatele EVA je, že vyjadřuje nadzisk firmy, tedy rozdíl zisku a nákladů na kapitál,
které představují minimální míru výnosnosti kapitálu. Tedy, podnik musí vyprodukovat
minimálně tolik, kolik činí náklady kapitálu z investovaných prostředků. Tyto náklady kapitálu
nebo požadovaná míra výnosnosti se týkají jak vlastního, tak cizího kapitálu. Tak jak věřitelé
mají nárok na výplatu svých úroků, tak i akcionáři požadují vyplacení určité míry návratnosti
vloženého kapitálu, která by nahradila jejich riziko. Z jiného pohledu je EVA vlastně způsobem,
kterým akcionáři měří zisk podniku po úhradě alternativních nákladů na kapitál, viz dále (Synek,
2011).Výpočet ukazatele EVA je stanoven dostupností dat a způsobem stanovení nákladů
kapitálu. V zásadě lze rozlišit dva základní koncepty výpočtu a to na bázi provozního zisku a
hodnotového rozpětí. V tomto případě bude počítána EVA na bázi provozního (operativního)
zisku
EVA  NOPAT  WACC  C
(1)
kde NOPAT je provozní zisk po zdanění (net operating profit after taxes), WACC jsou
náklady na celkový kapitál (weighted average cost of capital), C vyjadřuje hodnotu celkového
investovaného kapitálu (capital), což je součet dlouhodobého majetku a čistého pracovního
kapitál. Zjednodušený výpočet provozního zisku po zdanění NOPAT  EBIT  (1  t ) . Výpočet
hodnoty ukazatele EVA je uveden v tabulce. Vážené průměrné náklady na kapitál byly stanoveny
dle metodiky ve finanční analýze ministerstva průmyslu a obchodu, viz dále www.mpo.cz.
Tabulka 3-1 Hodnoty EVA a vstupní údaje
EBIT
NOPAT
Kapitál (C )
WACC
EVA
WACCodvětví
EVAodvětví
2013
2012
2011
-21 878 124,00 2 178 894,00 8 326 456,00
-17 721 280,44 1 764 904,14 6 744 429,36
16 052 787,00 35 665 069,00 40 367 071,00
16,94%
7,74%
8,20%
-20 439 934,97 -995 129,31 3 434 135,84
2010
7 889 699,00
6 390 656,19
40 822 886,00
5,49%
4 149 818,17
10,39%
10,94%
10,65%
-11 875 534,51 -3 645 912,36 2 406 928,34
11,38%
502 539,23
Zdroj: Vlastní zpracování a materiály z www.mpo.cz
V roce 2013 se tvorba ekonomické přidané hodnoty (EVA) meziročně zhoršila, když záporné
hodnoty EVA se prohloubily. Příčinou je snížení cen uhlí, což mělo za následek negativní vývoj
ekonomické přidané hodnoty. V tabulce jsou uvedeny náklady na kapitál (WACC), které jsou
300
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
nejvyšší v roce 2013. Důvodem je vysoká přirážka za podnikatelské riziko, která je ve výši 10 %,
což je růst o 8 % oproti předchozímu období.
Závěr
Finanční analýza podává informace o finanční výkonosti podniku, což slouží jako důležitý
podklad pro rozhodování o strategii dané firmy. Výsledky finanční analýzy používají zejména
manažeři podniku, investoři a věřitelé podniku.
Z uvedených výsledků vyplývá, že společnost v posledním sledovaném roce nemá pozitivní
výsledky. V tomto roce firma dosáhla ztráty ve výši 19,6 mld. Kč. V roce 2012 firma dosahovala
kladných hodnot, ovšem pokles zisku oproti roku 2011 byl výrazný, 80 %. Ekonomická přidaná
hodnota ve sledovaném období klesala a v posledních dvou letech se dostala do záporných čísel.
Velký vliv na vývoj ekonomické přidané hodnoty má cena uhlí společnosti. Na základě
získaných výsledků by se doporučovalo dané firmě provést analýzu nákladů, protože celkové
náklady se výrazně nemění oproti tržbám.
301
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st Century,
Ostrava 10th – 11th September 2014
Zdroje
[1]
BRIGHAM, Eugene F. and Michael C. EHRHARDT. Financial Management: Theory
and Practice. 13th ed. Mason: South-Western Cengage Learning, 2011.ISBN 978-14390-7810-5
[2]
DLUHOŠOVÁ, Dana. Finanční řízení a rozhodování podniku. Praha: Ekopress, 2010.
ISBN: 978-80-86929-68-2.
[3]
HELFERT, Erich. Financial Analysis Tools and Techniques: A Guide for Managers.
New York: McGrave-Hill. 2001. ISBN 0-07-137834-0.
[4]
KISLINGEROVÁ, Eva a Jiří, Hnilica. Finanční analýza: krok za krokem Praha: C. H.
Beck, 2008. ISBN 978-80-7179-713-5.
[5]
KOCMANOVÁ, Alena. Ekonomické řízení podniku. Praha: Linde Praha, 2013. ISBN
978-80-7201-932-8.
[6]
ROBINSON, Thomas R. et al. International Financial Statement Analysis. 2nd ed. New
York: John Wiley and Sons, 2012. ISBN 978-0-470-91662-9.
[7]
SYNEK, M., Heřman KOPKÁNĚ a M. KUBÁLKOVÁ. Manažerské výpočty a
ekonomická analýza. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-154-3.
[8]
SYNEK, Miloslav a kol. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN
978-80-247-3494-1.
[9]
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl?subjektId=isor%3a800004962&klic=a6i22t: dostupné
dne 3. 7. 2014
[10]
http://www.kurzy.cz/komodity/uhli-us-index-graf-vyvoje-ceny/ : dostupné dne 3. 7. 2014
[11]
http://www.mpo.cz/cz/ministr-a-ministerstvo/analyticke-materialy/#category238:
dostupné dne 3. 7. 2014
[12]
http://www.okd.cz/cs/o-nas: dostupné dne 3. 7. 2014
302
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
TABLE OF CONTENTS
Part IV.
Řízení a rozvoj lidského kapitálu
Human Resource Management and Development
303
Andrejčák Martin
Disparity Focused Personnel Audit as a Tool of Human Resource
Management and Development
305
Blšťáková Jana
Contemporary Challenges of Managing People to
New Generation of HR Specialists
314
Dewalska - Opitek Anna
Generation Y employees' Views on Employee Value Proposition
323
Joniaková Zuzana
Pay for Performance Principle in Rewarding Employees
332
Kajzar Patrik
Employee Training and Development in Tourism Sector
343
Kashi Kateřina, Horváthová Petra
AHP Method in Practice: Intangible Remuneration Model for
Key Employees
350
Kirovová Iva
On Management Education and Students´ Development
361
Majorczyk Andrzej
Katowice`s Special Economic Zone as a Simulator
368
Matkovčíková Natália
Health and Safety at Work as an Important Factor of Human
Resource Management in the Company
387
Polednáková Anna
Making process of corporate culture and leadership joining the company
303
396
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Svobodová Dagmar
Evaluation of Soft Skills for Management of Job Performance in Company
404
Szarková Miroslava
The Definition of the Content of Manager Competencies
in Personnel Marketing and the Understanding by Company
Managements in the Slovak Republic (survey results)
414
Szczepańska - Woszczyna Katarzyna
Self-Assessment of Managers’ Competences in the Innovation Processes
422
Školudová Jana
Enterprise Social Network – a Tool of Knowledge Management?
432
Trnovcová Daniela
Communication of a Company under Conditions of Economical Crisis
304
440
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Disparity focused personnel audit as a tool of Human
Resource Management and Development
Personálny audit zameraný na disparitu ako nástroj
riadenia a rozvoja manažmentu ľudských zdrojov
Martin Andrejčák106
Abstract
Acquisition of information about the status and level of human resource management in
enterprises/organizations/corporations is the subject of the personnel audit, the importance of
which, as illustrated by the current theoretical and practical knowledge continues to grow
especially in the context of realizing the importance of the quality of human resources in the
enterprises/organizations/corporations and the quality of their management in the direction of
the ability to competitive. This article describes the personnel audit focused on the disparity
and also presents partial results of the conducted monitoring. It also describes the main
components of the disparity aspect of the personnel audit, their source and effect they have on
the work of the employees and the functioning of the whole enterprise. Each of these three
aspects is clearly and thoroughly researched and examined in the theoretical base and than
submitted results of this research are provided in this paper. The aim is to create an overview
of the different views of the different authors within several decades of research. This article
was created within the project VEGA 1/0053/2012.
Key words: personnel audit, globalization, disparity, multinationals
JEL Classification: J24
Introduction
Currently, managements of every company must address issues of recruitment and
selection of the right people / staff / managers in the company and their efficient management
and leadership towards achieving business objectives. Recruitment and selection of
administrative staff / managers and their effective management is a part of the company
personnel policy, which is a part of the corporate strategy. Within it a number of factors
operate, including corporate strategy, business purposes, business vision, mission of the
company, development speed of the company and corporate culture. These and other factors
are closely interrelated and their impact on human resources, their management is diverse.
106
Ing. Martin
[email protected]
Andrejčák,
KM
FPM
305
Ekonomická
univerzita
v Bratislave,
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Identifying them and also distinguishing the significance of their impact is possible by the
usage of the personnel audit. The following article deals with the aspect of culture, age and
gender disparity of the multinational workforce emerging in the new companies operating on
the multinational level and how these aspects can affect the competitiveness and output of the
company within which the employees operate. Each of these three aspects is clearly and
thoroughly researched and examined in the theoretical base and than submitted results of this
research are provided in this paper. The aim is to create an overview of the different views of
the different authors within several decades of research. The theoretical knowledge base is
supplemented by the results of the research that is being conducted within the research project
VEGA. The partial results of the research published in this article are composed in the early
stages of the research providing basic information as the starting point for the deeper
statistical analysis that is on-going.
1. Disparity focused personnel audit
„The differences present a challenge. Efforts of the enterprises/organizations/
corporations to accept and manage them are not very successful. Scientists are unsuccessfully
trying to conceptualize and effectively study their impact on the operation of the enterprises.“
The theoretical knowledge predicts various effects of these differences - that they elicit
integrative insights, creativity and innovation (e.g., Finkelstein & Hambrick107, Hoffman and
Maier108), or that they provoke conflict, division and disagreement (e.g. Chatman109, Tajfel
and Turner110). „Due to this theory, research on the differences of many kinds and causes,
including demographic variables, values, skills, personality, and salary gradually increased
throughout the years. The volume of this research is doubling every five years, with a
significant source of information in the form of research teams that generated 19 research
projects about disparities in 1988, 45 in 1993, 66 in 1998 and 134 in 2003. “111
Globalization refers to changes in society, leading to a closer relationship between the
political, socio-cultural and economical events internationally. Globalization can be seen as an
uneven process, that pushes some parts of the world together, while others are pushed apart,
regardless of their geographical distance. These new distances are set by the information
transfer rate, which is in direct proportion to the extent by which is the specific location
involved in the global economy. Given these differences, similar processes can have very
different consequences. 112 Due to globalization of enterprises it is becoming increasingly
107
FINKELSTEIN, S., HAMBRICK, D. C., Strategic leadership. St. Paul, Minn.: West, 1996.
HOFFMAN, L. R., & MAIER, N.. Quality and acceptance of problem solutions by members of
homogeneous and heterogeneous groups. Journal of Abnormal and Social Psychology, 1961, 62: 401–407.
109
CHATMAN, J. A., Matching people and organizations: Selection and socialization in public accounting
firms. Administrative Science Quarterly, 1991, 36: 459–484.
110
TAJFEL, H., & TURNER, J. C. 1979. An integrative theory of intergroup conflict. In W. G. Austin & S.
Worchel (Eds.), The social psychology of intergroup relations: 33– 47. Monterey, CA: Brooks/Cole. 1979
111
HARRISON, D. A., KLEIN, K. J., What's the difference? Diversity constructs as separation, variety, or
disparity in organizations. Academy of Management Review, 2007, 32.4: 1199-1228.
112
O’LEARY, B. J.; WEATHINGTON, B. L. Beyond the business case for diversity in organizations.
108
306
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
important113 to enterprises/organizations/corporations to understand how the multinational
companies can work more efficiently. The human resource management can be a determinant
of corporate efficiency, especially because it takes place on the global stage. 114
Work disparity and diversity includes differences between employees in terms of their
nationality, ethnicity, gender, education, cultural background, and the like. Katherine Klein115
points out that the disparity can not be reduced to mere demographic categories, i.e. gender,
race and age, but stresses that also attitude, skills, knowledge and competence should be taken
into account, because it plays very often an important role in the dynamics of a diversified
team. Other authors116 also point to the complexity of this issue regarding the deepening of
the globalization processes that intensify the competition between enterprises/organizations
and thus force them to increase their competitiveness.
For the enterprise to be able to compete in the emerging markets it requires to change
the approach to the selection and placement methods of the personnel. Each enterprise uses a
variety of psychodiagnostic methods in the personnel selection, which enable it to detect the
mental potential of the employee, regardless of their gender, age and cultural background.
This aspect must be taken into account when accessing the employees in the labour force of
the enterprise, because despite the fact that the employee is selected on the basis of diagnostic
methods, it does not mean that the employee will be placed in the personnel structure of the
company according to their ability, regardless of age, gender and cultural background.
These findings are supported by several surveys carried out by the European Union as
well as the Czech Republic, which confirmed a phenomenon that the placement of the
employee after being accepted to the enterprise is dependent on more significant criteria that
were mentioned above, such as age, gender and cultural component. 117
1.1. Culture disparity
The cultural environment from which the employee comes to the enterprise is
reflected in the work behaviour, determines their attitude, values, aspirations as well as
ambitions. From this aspect can the culture or cultural elements of the intercultural
enterprise/corporation, which are carried by the employee, become the cause and source of
conflicts, inconsistency and differences that may adversely affect the performance of a
particular employee, as well as other employees. The cultural elements are formed under the
influence of culture, which is fixed in a given society and are fixed in the personality of the
Employee Responsibilities and Rights Journal, 2006, 18.4: 283-292.
113
DREHER, A., GASTON, N., MARTENS, P., Measuring Globalization. Gauging its Consequences
Springer, New York, 2008.
114
FLORKOWSKI, Gary W.; SCHULER, Randall S. Auditing human resource management in the global
environment. International Journal of Human Resource Management, 1994, 5.4: 827-851.
115
HARRISON, D. A., KLEIN, K. J., What's the difference? Diversity constructs as separation, variety, or
disparity in organizations. Academy of Management Review, 2007, 32.4: 1199-1228.
116
See more: SZARKOVÁ, M. et al: Personálny marketing a personálny manažment. Bratislava:
Vydavateľstvo EKONÓM, 2013.
117
BERRY, J. W. Globalization and acculturation. International Journal of Intercultural Relations, 2008,
32.4: 328-336.
307
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
individual/employee who in this culture lives/ previously lived. 118 Part of the cultural element
are the values and norms which each individuals embraces in the course of his life that are
passed on from previous generations on the basis of their verification from the past. The
culture and cultural elements that the employee has fixated in his consciousness as the
accumulated experience of the social environment as whole119, creates the behaviour patterns
of thought that were verified to be useful for fixing the social environment, which are than
given to the future generations and in case of an different environment with the effects of
different culture, the employee is trying to pass them on to the members/employees from
another cultural background. This factor/effort may be the base of the cause of the cultural
conflicts between employees in the enterprise
The set of values and norms of behaviour, which are recognized by an individual can
be compared to the "software of the mind", to the "mental programming of the individual". 120
Acquiring these ingrained values and norms of behaviour can be thought of as the process of
programming. Source of the information in this imaginary "programming" of an individual
represents the surrounding environment in which the individual grew up and was educated.
The culture is learnt from people who share the same environment. The learning process takes
place both on the basis of the deliberate action of the individual through education, as well as
through unintentional exposure to the environment, which gives rise to the formation of ideas
about the unconscious world. The culture is a collective programming of the mind which
distinguishes the members of one group or category of people from others.
1.2. Age disparity
Different generations have different values , which may lead to different attitude and
behaviour. 121 Aging of the population combined with the prospect of population decline
affect the society and enterprises/organizations/ corporations well. This fact leads to new
challenges within the enterprises: senior staff structure and several different generations
working with different values within these generations. In addition, companies are not yet
aware of these changes and are not prepared to handle the consequences that these changes
will affect the enterprise itself. The personnel management must ask itself how an
organization can use the skills of the ever increasing number of older workers. 122 In addition
to gender, ethnic, religious and racial diversity, age diversity is present in almost all
enterprises/corporations. The challenge for enterprises will be to work with an aging
118
NOVÝ, I., SCHROLL - MACHL, S. et al. 2001. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání. 2. vyd. Praha:
Management Press, 2001. ISBN 80-7261-009-0.
119
NOVÝ, I., SCHROLL - MACHL, S. et al. 2001. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání. 2. vyd. Praha:
Management Press, 2001. ISBN 80-7261-009-0.
120
HOFSTEDE, G. J. 2007. Kultury a organizace : software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její
důležitost pro přežití. Překlad: Kolman, L. Praha : Linde, 2007. 436 s. ISBN 0-07-143959-5.
121
BECKER, M.,Optimistisch altern!: Theoretische Grundlagen und empirische Befunde demographiefester
Personalarbeit für altersgemischte Belegschaften. Rainer Hampp Verlag, 2008.
122
STREB, Christoph K.; VOELPEL, Sven C.; LEIBOLD, Marius. Managing the aging workforce:: Status
quo and implications for the advancement of theory and practice. European management journal, 2008, 26.1: 110.
308
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
workforce and analyse what the consequences of an aging workforce and multi – generational
enterprise will be on the efficiency and teamwork .
Although the need for changes in the personnel structure has long been known, many
enterprises are still not prepared for these changes. „The trend to recruit as many young
people and use the option of early retirement are increasingly common practice of human
resource management . .“123
Rump and Eilers124 define these demographic changes, as long-term progress that
started long ago and will bear the consequences until the distant future.
1.3. Gender disparity
The managerial work is very dynamic in terms of the number of women and men in
specifically defined positions and in terms of individual significance of the level of
management positions to the functioning of the enterprise as a whole. The importance of a
particular job for a career inside the corporate hierarchy is usually defined in terms of
liability, jurisdiction, and in particular by the number of subordinate employees. The
behaviour of the individuals within the enterprise is defined by the three basic factors: the
opportunity structure dependent on the job (development opportunity), decision-making
power and the amount of men and women in that position. 125
The enterprises can be seen as generic systems126 or systems of inequalities127. These
systems are associated with the definition of what is masculine and what is feminine, based on
the gender procedure of the enterprise and their operation is based on this fact, but also on the
interconnectivity of these perfectly defined roles for men and women.
The managerial positions in companies are still mostly defined by the myth of the
separate worlds. This approach pretends that there is no close link between work and family
life for women and men. In such circumstances, all of the men and women who, as well as
work, are actively involved in their family and involved in the running of the household and
want to do more than just financially provide for their family at a great disadvantage.
So why is there such an importance in the proportion of the share of women and men
in leadership roles? Women are usually in the minority in management positions and this puts
them in positions that they are the exception, a symbol that embodies difference and
femininity. In practice, this means that despite the fact that many women manager are trying
to conceal or suppress their femininity, which is perceived as inappropriate and as a
handicap128, they are still ascribed characteristics stereotypically associated with the position
123
LANGHOFF, T., Den demographischen Wandel im Unternehmen erfolgreich gestalten. Aufl.,
Berlin/Heidelberg, 2009.
124
RUMP, J. EILERS, S., Employability–Die Grundlagen. Rump, J./Sattelberger, 2011, 73-166.
125
KANTER, R. :., Men and Women of the Corporation. Basic books, 1977.
126
ACKER, J., Hierarchies, jobs, bodies: A theory of gendered organizations. Gender & society, 1990, 4.2:
139-158.
127
ACKER, J., Inequality regimes gender, class, and race in organizations. Gender & Society, 2006, 20.4:
441-464.
128
ZANONI, P., Diversity in the lean automobile factory: doing class through gender, disability and age.
Organization, 2011, 18.1: 105-127.
309
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
of women at work - failure to manage things, lack of authority, lack of passion for work, and
other emotional weaknesses. Emphasis on these attributes is used as an argument against
progress and career paths for women.
2. Monitoring of the usage of personnel audit aimed at disparity in small and
medium-sized enterprises in Slovakia
The personnel audit, focused on human resources or management, or a combination,
or aimed at specific parts of the human resources such as diversity of the workforce and
deviations from the established status in both planes, is considered as an important tool of
business management both in terms of presence as well as for the future. In the current
literature it is most often associated with large multinational corporations implementing it
most regularly in order to obtain accurate information about the implementation of personnel
policies of the parent corporation in the subsidiaries that have different cultural basis and
therefore different culturally specific approach for selecting and hiring people to subsidiary as
well as a different style of management dependent on the legal conditions in the country in
which the subsidiary operates. In small and medium-sized enterprises the personnel audit is
carried out sporadically. It draws on the notion that in small and medium-sized enterprises all
of the staff is familiar with each other and therefore know their reserves, know in which areas
of HR activities deviations occur from the established rules and standards. This can be
observed to some extent as a myth that connects the managements of small and medium-sized
enterprises in general and has become the basis for the monitoring, which was carried out in
small and medium-sized enterprises operating in Slovakia. The sample respondents were
randomly selected managements of enterprises exclusively with the Slovak capital
participation, which operate in the Slovak Republic. At the same time, these firms accounted
for 1 % of the total registered Slovak small and medium-sized enterprises operating in
Slovakia. To obtain this information a questionnaire method was used in a connection with a
structured telephone interview. To evaluate the information obtained we used a method of
content analysis, synthesis, generalization and actuarial methods.
310
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
GRAPH 1: Monitoring of the usage of personnel audit aimed at disparity in small and
medium-sized enterprises in Slovakia
The monitoring results showed, among other things, that the managements of Slovak
small and middle-sized enterprises almost do not use the personnel audit as a source of
information on the status and management of human resources or as a tool of business
management. Most of the respondents of small enterprises do not have specialists for the
purpose to conduct an internal personnel audit.. Only a small percentage of small businesses
benefited from an external personnel audit.
Within the monitoring it has also been found that in some medium-sized enterprises,
in which the relevant external personnel audit was conducted for considerable financial
resources, results and findings of the personnel audit aimed at disparity were not at all used
for the purpose of improving the quality of personnel or for the purpose of streamlining
human resource management in the enterprise.
Monitoring also confirmed that the small and middle-sized enterprises, which was
conducted a diversity focused personnel audit, did it as they were “forced“ by the external
environment, in the majority by the state control authorities and public institutions.
Conclusion
The present, that is characterized by rapid and turbulent changes in all areas of life, the
role of information and knowledge is rapidly increasing and it is necessary to know about the
condition and quality of employees in small and medium-sized enterprises and their processes
and activities. The source of this information and knowledge is gained by the personal audit.
Its importance in small and medium-sized enterprises is increasing mainly due to accretion
trend of delegation of largely personnel work to any managing employee 129, which makes the
personnel audit give an important management tool for small and medium-sized enterprises.
129
CHOCHOLOUŠ, I. 2005. Audit – strašák i pomocník. In: Hospodářské noviny. ISSN 0862-9587, 2005,
roč. 49, 26.9.2005.
311
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
The main aim of this article was to present some results and experiences about the
implementation of the monitoring of personnel audits aimed at disparity in small and mediumsized enterprises in the Slovak Republic. As shown by the results obtained, the personnel
audit in small and medium-sized enterprises in Slovakia is not exercised regularly, the
enterprises do not view it as a tool of enterprise management or a tool for improving the level
of human capital of the enterprise. The performed analysis showed the need for education of
managements of small and middle sized enterprises on the benefits and assets of the personnel
audit for business management, not only in the personnel area as a whole, but also in terms of
not only short-term but especially in terms of strategic long term business objectives. The
provided results provide an overview of the current state of the Slovak market and they
consist of the initial findings of the on-going research. There is a need for deeper analysis of
the gathered data, that is quite extensive and will be able to provide a thorough view of the
abilities of the personnel audit to find out the disparity related problems and also its ability to
deal with them.
References
1. ACKER, J., Hierarchies, jobs, bodies: A theory of gendered organizations. Gender &
society, 1990, 4.2: 139-158.
2. ACKER, J., Inequality regimes gender, class, and race in organizations. Gender &
Society, 2006, 20.4: 441-464.
3. BECKER, M.,Optimistisch altern!: Theoretische Grundlagen und empirische Befunde
demographiefester Personalarbeit für altersgemischte Belegschaften. Rainer Hampp
Verlag, 2008.
4. BERRY, J. W. Globalization and acculturation. International Journal of Intercultural
Relations, 2008, 32.4: 328-336.
5. DREHER, A., GASTON, N., MARTENS, P., Measuring Globalization. Gauging its
Consequences Springer, New York, 2008.
6. FINKELSTEIN, S., HAMBRICK, D. C., Strategic leadership. St. Paul, Minn.: West,
1996.
7. FLORKOWSKI, Gary W.; SCHULER, Randall S. Auditing human resource
management in the global environment. International Journal of Human Resource
Management, 1994, 5.4: 827-851.
8. HARRISON, D. A., KLEIN, K. J., What's the difference? Diversity constructs as
separation, variety, or disparity in organizations. Academy of Management Review,
2007, 32.4: 1199-1228.
9. HOFFMAN, L. R., & MAIER, N.. Quality and acceptance of problem solutions by
members of homogeneous and heterogeneous groups. Journal of Abnormal and Social
Psychology, 1961, 62: 401–407.
10. HOFSTEDE, G. J. 2007. Kultury a organizace: software lidské mysli : spolupráce
mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Překlad: Kolman, L. Praha : Linde, 2007.
436 s. ISBN 0-07-143959-5.
312
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
11. CHATMAN, J. A., Matching people and organizations: Selection and socialization in
public accounting firms. Administrative Science Quarterly, 1991, 36: 459–484.
12. CHOCHOLOUŠ, I. 2005. Audit – strašák i pomocník. In: Hospodářské noviny. ISSN
0862-9587, 2005, roč. 49, 26.9.2005.
13. KANTER, R. :., Men and Women of the Corporation. Basic books, 1977.
14. KINTLER, J.: Personálny manažment a marketing v kontexte legislatívnych zmien v
SR = Human resource management and marketing under the changes of taxation in SR
In Personálny marketing a personálny manažment v malých a stredných podnikoch v
kontexte hospodárskych zmien: [vedecký zborník] Bratislava: Vydavateľstvo
EKONÓM, 2012. - ISBN 978-80-225-3568-7.
15. LANGHOFF, T., Den demographischen Wandel im Unternehmen erfolgreich
gestalten. Aufl., Berlin/Heidelberg, 2009.
16. MATKOVČÍKOVÁ, N.: Motivačné faktory pri výbere pracovného miesta. In
Manažment podnikania a vecí verejných - dialógy: vedecko-odborný časopis
Slovenskej akadémie manažmentu. - Bratislava: Slovenská akadémia manažmentu,
2013. ISSN 1337-0510, 2013, roč. 8, č. 22.
17. NOVÝ, I., SCHROLL - MACHL, S. et al. 2001. Interkulturní komunikace v řízení a
podnikání. 2. vyd. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261-009-0.
18. O’LEARY, B. J.; WEATHINGTON, B. L. Beyond the business case for diversity in
organizations. Employee Responsibilities and Rights Journal, 2006, 18.4: 283-292.
19. POLEDŇÁKOVÁ, A., HRVOĽOVÁ,B.:presonálny marketing v procese tvorby
podnikovej kultúry spájajúcich sa spoločností.In: Szarková , M a kolektív. Personálny
marketing a personálny manažment v organizácii. Recenzovaný zborník vedeckých
prác. Vydavateľstvo EKONÓM Bratislava,2013. ISBN 978-80-225-3843-5
20. RUMP, J. EILERS, S., Employability–Die Grundlagen. Rump, J./Sattelberger, 2011,
73-166.
21. STREB, Christoph K.; VOELPEL, Sven C.; LEIBOLD, Marius. Managing the aging
workforce:: Status quo and implications for the advancement of theory and practice.
European management journal, 2008, 26.1: 1-10.
22. SZARKOVÁ, M. et al: Personálny marketing a personálny manažment. Bratislava:
Vydavateľstvo EKONÓM, 2013.
23. TAJFEL, H., & TURNER, J. C. 1979. An integrative theory of intergroup conflict. In
W. G. Austin & S. Worchel (Eds.), The social psychology of intergroup relations: 33–
47. Monterey, CA: Brooks/Cole. 1979
24. ZANONI, P., Diversity in the lean automobile factory: doing class through gender,
disability and age. Organization, 2011, 18.1: 105-127.
313
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
Contemporary challenges of managing people to new
generation of HR specialists
Súčasné výzvy riadenia ľudí pre novú generáciu
personálnych špecialistov
Jana Blštáková130
Abstract
The paper is oriented into the area of Human Resources Management nowadays. In the
paper we have focused on contemporary tendencies in development of management and its
influence upon policies, methods, processes and procedures of Human Resources
Management in organizations. The main aim of the paper is to give picture of changes in the
area of Human Resources Management, which are caused by contemporary tendencies on
managing and behaving of organizations and their employees, and identification of areas of
changes within the work of HR specialists, which shall form the new generation of HR
specialists. Last of all, the paper leads into main phases of HRM development, and drives
attention to contemporary challenges of HR specialists nowadays.
Key words: human resources management, business partnership, challenges to HR
management, new generation of HR specialists
JEL classification:M 12
1. Východiská a cieľ príspevku
Tradičné nástroje podnikovej konkurencieschopnosti, spojené s technologickým
rozvojom, inováciami a štandardizáciou činností sa postupne vyčerpávajú. Podniky sú dobré
v operačnej adaptabilite, no výrazne zaostávajú v strategickej pružnosti (Slávik, 2010, s.8).
Riadenie ľudských zdrojov v organizáciách zaznamenáva rastúci význam, pretože jednou
z najdôležitejších konkurenčných zbraní sa stáva znalostný potenciál ľudí, ale aj ich výkonové
a motivačné predpoklady v organizáciách a rastúca konkurencia na trhoch práce, s ktorou sa
manažmenty organizácií v úlohe zamestnávateľa na trhu práce musia vyrovnať.V súčasnosti
sa hovorí o intelektuálnej, emočnej a sociálnej angažovanosti. Od dnešných zamestnancov sa
požaduje stotožnenie sa s prácou, nasadenie a sústredenie pri výkone, pretože len také
správanie vedie k inováciám, resp. k spôsobom, ako prácu zefektívniť, alebo inak zlepšiť.
Ak vychádzame z chronologického vývoja pojmov, ktorými sa označuje personálna
práca, potom môžeme identifikovať pojmy ako personálna administratíva, personálne
riadenie, riadenie ľudských zdrojov a riadenie intelektuálneho kapitálu (Dvořáková, 2012,
s.5).
Personálna administratíva je niekedy vnímaná aj ako personálne riadenie v užšom
zmysle, resp. ju možno vystihnúť ako správu personálnej agendy, keď je obsahom personálnej
práce prevaha evidenčných a štatistických činností, ako aj dodržiavanie pracovnoprávnej
legislatívy. To znamená, že personálny útvar nesie zodpovednosť za administratívu spojenú
130
Ing. Jana Blštáková, PhD., Fakulta podnikového manažmentu, Ekonomická univerzita v Bratislave,
[email protected]
314
2nd International Scientific Conference Economics and Business Management in the 21st
Century, Ostrava 10th – 11th September 2014
so zamestnávaním ľudí vo vzťahu k manažmentu organizácie, ako aj k štátnym inštitúciám.
Pojem personálne riadenie súvisí so zavedením pojmu personál, a vnímaním úspešnosti a
výkonnosti organizácie v súvislosti s kvalitatívnymi vlastnosťami personálu, t. j. dobrý výber,
organizácia a motivácia ľudí. Na výkon personálnej práce, ktorá je obsahom personálneho
riadenia, je potrebná kvalifikácia, často úzko špecializovaná i v rámci jednotlivých oblastí
personálnych činností, resp. funkcií personálneho riadenia. Personálne riadenie je orientované
dovnútra organizácie, zodpovedné za operatívne riadenie ľudí.
K rozvoju
interakcie personálnych útvarov, manažérov vrcholových a líniových,
odborových organizácií aj samotných zamestnancov, dochádza v dôsledku racionalizačných
opatrení v rámci zvyšovania efektívnosti činností organizácií. Ukázalo sa, že efektívne
riadenie ľudských zdrojov je založené na úzkej spolupráci medzi líniovým manažmentom
a personálnym útvarom. Kompetencia personálnych útvarov nadobúda rozmer starostlivosti
o zamestnancov. Výraz ľudské zdroje sa zaviedol v snahe zdôrazniť význam ľudí ako
kľúčového výrobného faktora, determinanta využívania každého ďalšieho výrobného faktora
organizácie. Tento pojem má za úlohu pripomínať manažmentu primárnu dôležitosť ľudí pre
výkonnosť a konkurencieschopnosť organizácie. Zabezpečovanie konkurencieschopnosti
organizácií na všetkých trhoch pôsobenia vedie k identifikácii determinantov konkurenčnej
výhody. Talentovaní, motivovaní, znalostní a lojálni zamestnanci sa stávajú strategickým
zdrojom konkurenčnej výhody. Tento pohľad na ľudské zdroje si vyžaduje zamerať sa na
vyhodnocovanie návratnosti investícií a meranie zhodnotenia ľudského kapitálu v procese
tvorby pridanej hodnoty pre zákazníka.
Mnohé organizácie v súčasnosti vnímajú svojich zamestnancov ako zdroj budúcich
hodnôt, a definujú svoj intelektuálny kapitál. Riadenie intelektuálneho kapitálu zápasí
z náročnou uchopiteľnosťou pojmu intelektuálnych kapitál, ako objekt tejto koncepcie
riadenia. Intelektuálny kapitál zahŕňa znalosti a skúsenosti zamestnancov, výskum a vývoj,
technológie, organizačnú štruktúru, marketing, siete zákazníkov a dodávateľov a softvér
(Dvořáková, 2012, s.5). Hlavným problém riadenia ľudského kapitálu je zabezpečenie
maximalizácie zhodnotenia investícií do jeho rozvoja, pretože toto závisí od osobnej vôle
a ochoty zamestnancov, ich vnútornej motivácie a etiky.
Cieľom príspevku je poukázať na zmeny v oblasti riadenia ľudských zdrojov, ktoré sú
vyvolané súčasnými trendmi v riadení a v správaní sa organizácií a ich zamestnancov,
a identifikovať oblasti zmien práce personálnych špecialistov, ktoré formujú novodobú
generáciu personálnych špecialistov. Oporou pre identifikáciu a pomenovanie spomínaných
trendov je kontinuálne mapovanie situácie v oblasti riadenia ľudských zdrojov
v organizáciách na Slovensku prostredníctvom každoročného prieskumu, ktorý sa realizuje
pod záštitou medzinárodného zoskupenia univerzít a vysokých škôl ekonomického zamerania
CRANET 131, koordinovaného z Cranfield schoool of management. Pravidelné informácie o
koncipovaných politikách a praktickej aplikácii nástrojov personálneho riadenia
v organizáciách na Slovensku sú cenným materiálom pre hodnotenie vývoja riadenia
ľudských zdrojov na Slovensku a jeho konfrontáciu s identifikovanými celosvetovými
trendmi teoretického i praktického pôvodu.
Ďalej sme tendencie zmien v oblasti práce personálnych špecialistov získavali
z prieskumu realizovaného CIPD132 v zimnom období roku 2013 zameraného na zisťovanie
131
The Cranfield Network on International Human Resrouce Management, j