Diskurz a diskurzivníanalfza v socio|ogii
Martin Vtíura
diskurzu
V tomto textul se zabfváme možnostmi a ome zeními ana|,|,zy
Neprijdc
diskurz.
pojem
pňedstavíme
v sociologii. Nejdiíve stručně
pokusíme
teorií,
lingvistickych
pňeh|ed
o ťilozofiškepoieanani ani o
Bude me h|e.
se ukázat disliuiz jako koncepi relevantnípro sociologii.
p
očátkyjeh<l
i
d
i
s
k
u
r
z
u
u
c
h
o
p
o
v
á
n
í
d a t j e h o k o ň e n y 's J u č a s n ép o d o b y
analyzy.
ncŽ'
V následujícíčásti se věnujeme samotné ana|yzediskurzu''SpíŠe
pŤí.
jde
obecnf
určity
o
,vrynezenou
r'yzkumu
iechniku
o jedinou pŤěsně
nesdí.
jež
často
variar'rt,
rrizrlych
mnoho
má
stíp k ,o.iál.,í ..uíi.ě, kten.i
l e j í a n i s p o l e č n á r ,c^h'o d i s k a k r o m ě t ě c h z c e l a n e j o b e c n ě j š í c h . P Ě e s n ě i š í . i c
tedymluvitodiskurzivněanalytickychpĚístupech,školáchanretodách.
analyztr,
Proto pod.obněji ukáŽeme tňi pŤístupy kritickou diskurzivní
Sou.
Foucaulta.
Michela
včdění..
diskurzivní psychologii a ,,archtologii
pak
se
části
V
zár,'ěrečrré
nimi'
mezi
body
stŤedímese na.rozdíly'ashodné
s
p
o
I
e
Č
r
r
o
s
t
i
.
v
e
d
i
s
k
u
r
z
u
p o k u s í m eh l e d a t z d r o j e , , m o c i , .
Co je diskurz a jeho v'fznam pro sociologii
v ang|ičtirr<!
Pokud vyjdeme ze slovníkov1ÍchlryznamŮ pojmu diskurz
jako rozlrtl.
modalitám
k
dospějemc
(d,iscottrse,
discáurs),
u f.u,l.ou'štíně
t
o
m
to obecnc.ttr
V
t
é
n
r
a
t
u
.
n
č
j
a
k
e
m
o
r
o
z
p
r
a
v
a
vor' vyprávěni' diskuse,
a
Aristotclcs'
jako
Platon
stejně
sofisté
.,y'.uÁ.. znali tento pojerrruž
pojenr rlis.
se
míthodt)
la
de
(Discours
metodě
o
líky D.,.u rtově Rozpriuě
ve filozrlÍ.ii
známynr
stal
uvažování
jakožio
metodické
k,,L7,o,p,uva
Do moderního a našemu zkounrátlt
1vetky .o.iotogict.y s]ovník 1997].
v rámci lingvistiky' Lingvistickc
áostal
diskurz
blízkého uživáni se
zkoumáníseběhenrIg.a20.stoletípostupněpŤesouvaloodnejnižšít.lr
l
I I . l ) o k t c l r a n d s k é s o c i o l < l ( i rk c
Tcxt r.vcházi z pirspěvku. ktcry autor piednesl na
r
o
o
6
.
z
5
.
d
n
e
r
o
o
6
U
K
F
F
F
S
V
.
a
5.
konÍ.erenci
/2O4
j a z y k o v y c hj e d n o t e k ,j a k o j e h l á s k a , k j e d n o t k á m v y š š í mV. d r u h ép o l o .
vině rrrinuléhostoletí se začal prosazovat názor, že jako základ zkou.
rlránínetlí clostačující
ani včta a měI by se jím stát text. Teun van Dijk
zavedl pro označováni jazykovych tvarri nad rírovnívěty právě pojem
rliskurz fČerny zoo5l. Vstup diskurzu v tomto llyznamu do tingvistiky
llyl odŮvodIiován potňebou zkoumat kontext jednot|ivych vyraz ,
lrcboťkaŽdá nižšíjazykovájednotka získává svrij vyznam pouze v rámci
L r r č i t é htoe x t u .
Pro rozvoj chápání diskurzu byli driležitílingvistéa filozofové.I když
z1ločátkutento pojem nepoužívali,svym risilím zkoumat jazyk v kontextu jeho společenské
existence pňispěli k pozdějšímurozšíňení
diskurzrvrríhopňístupuv sociálních vědách. PatĚímezi ně pĚedevšímzakladatel
j.lzvkovéhostrukturalismu Ferdinand de Saussure' Jazyk pro něj rrerrí
rrástrojempňedávánímyš|enek,kterélytváňejí,pňedávajísi a modifikují
.ltltonomnísubjekty',ale je spíšeformou, která se jakoŽto sociá]ně závaz.
rrÝ Fakt autonomně
projevuje v jednotlivych ňečorryclr
aktech ISaussure
lr;89]. Pro komplexnějŠíchápaní jazyka byl dŮleŽit i pňíspěvekJohrra
,\ustina. Ten se zabyva| závislosti vyznamu a efcktu jazykor,ych pro.ievri
rra.jejich kontextu, na vzájemném postavení mluvčíchnebo oprávněr-rí
]. určitémuieČol'énru
r'rykonufAustin zooo].
I'ojetíSaussura a Austina b1'lo r, mnoha ohledech radikálně odlišné.
I'r.clSaussura bylo cílem popsat jazyk.jako synchronnísvstém,kteŇ dává
l zIriknout konkrétnim jazykoq'm projevrim. Tvto projer,y samotné
1lcxty' rozhovory atd.) však by|y ve sr,^,ich
konkrétníchq'skytech čímsi
. lraotickym a vědecky dá]e nezkoumatelnym. Austin oproti tomu k|ade
.lrrraz právě na konkrétníiečovéakty a jeho zkoumání se obecně vzato
. Ir-Že
|a mnohem b|ižejazykovépraxi.2 PŤesto se lze domnívat,žepro oba
.Itltory pňedstavuje jaz'yk a jazyková praxe' byť pro každélrojin1inr zp \í)|)cm,zásadni fenomén,skrze ktery;uchopujenre náš svět.
I)iskurz postupně získal svrij vyznam i v rámci současné
sociální teo.
r rc' Mližeme se s ním setkat napňíkladu Anthonyho Giddense nebo Jiir.
.''t'rlaHabermase' Vyznam pojmu je tak stále rozrrizněnější,ale snad lze
rr.'i, že společr.rym
vyznamem z stává, že jde o verbalizovanévěděni,
l.rt'r-cl.|e
sdíleno (vyznamy musí byt sdíleny,aby byla vribec možr-rá
komuK t o r n u j e o v š c n r p o t i e b a d o d a t ' Ž e S a u s s u r r ' K u r s o b e c r r él i n g v i s t i k y b y l v o d c n r
, r r . š c o b c c n y n rp I á n c n r b u d o u c í c h z k o u m á n í ' k t e r á j i Ž S a u s s u r e n e m c l h l r r s k r r t e č n i t
r l c l l t l k t r i n r \ . \ ' p r a c o \ ' a ta l e s p t l Ď p o c l r o b n č . j šníl e t c l d o l o g i i .
/2O5
Diskurz
a diskurztvní
analyza
v socio|ogii
nikace). K tomuto rozšíňení
mimo oblast fllozofie a včdy o jazyce došltl
Zejménadíky Michelu Foucaultovi a takéautorťrmhlásícímse kc kritickc
diskurzivn í ana|yze nebo diskurzivní psychologii.
Popis a srovnání tňí analytickych pĚístupri k diskurzu
V badatelsképraxi jc konkrétrrípostup nutno r'olit vžc|ypod|c piedmětu
rrašich ana|vz, zadání a dostupn;l'ch dat. Pí.estose a|e na počátku v|,zkumu obr'ykle opíráme o ,,obecnou metodologii.., která vlastně již určujc,
co pro nás bude re|evantnímidaty a jak s nimi budemc zacházet. Pokuc|
to neuděláme explicitně, tím hriňe_ sami pro sebc si nestanor'ímelyka.
zate|nápravidla práce a pro uživatelenašichr'ys|edkribudeme nečite|ní.
Proto, domrrívámse, je potŤeba se více do hloubky zabyvat diskurzivní
analyzou v její rriznorodosti a mnohoznačnosti a hledat rnetodologii,
která by se nespolehla na její intuitivní uchopení.
Nejdňíve.jenutnéodpovčdět na otázku, proč se vŮbec dá v sociologii
cliskurzivní ana|yzapoužívat.Co vlastně no','éhopĚináši,ab;'to zcl vocinilo její existencijako zvláštníhopňistupu (a takéexistenci textri o ní)?
Ana|yza textri, argunlentace,zkoumárrí to}ro,co bvlo iečenoa napsáncr.
1 e p Ť e c ev s o c i o l o g i i j i ž d i í v e p o u Ž í v a n y n lp o s t u p e m . N a p i . í k l a dN { a x
.r1,užíva|i
Weber v Protcstantske.cticc
nebo Norbert Elias v Cit,ili:ačnín
lrousu
historickétexty z oblasti teologie a e tik\', respektir,ee tikety'jako záklacl
pro zkoumání ,,společenského
vědonlí.. určitédoby' Jako pi.cdchriclcc
diskurzivní ana|yzy,zejménav její archeologicképodobě, bychom samo.
zŤejměmohli ukázat i Durkheima. Jcho ana|1,zatrestrríchzákonŮ platnycl-r r' rriznych obdobích v dí|e Společtnskrí
prtícrje dobrÝnr pŤíkla.
ttčtba
denl. Z h|ediska lryvžiti určitéhotypu dat pro zkoumání společenskÓ
rea|ity tedy nejde o nic zcela nového.
Pro diskurzivníanal zu v jejích mnolra formác}'rovšenrsamotny obsa|r
těchto textrj není tínljedinfnl, co zkoumáme - diskurzivni ana!,i,zancní
(pouze) ana|yzouargumentace nebo korelováním určit1ichnázorri s jinymi spo|ečenskymifakt1r Jazyk a jazykor'éprojclry]tmají podle ní svrij vlast.
Tbto bv.saln<lzňcjnrn
čl o h I o b y t s u r č i t Ý n l i r i 1 l r a v a r r tri o z š í i c l t c li n a n e - j a z l ' k c r v é
1lr<r.
j e v y ' p o k u d n e j s o u č l o v ě k u c l r u h o r ' čv r < l z c t l én, c b r l č i s t či n d i v i c l u á ] r i i a m a i í s r . t l t l
sPolcče.nskou k.omponcntu _ napiíkIad ''lltlclv laneuage.., nebo graíické p..,.1.''''
Zdc se budu zabrivat P<tuzc pro.jev.v.jazvkotynti.
ze sémiotiky
aťuž tento názor ,"rychází
rrívyznanl a specifické,,chování..,
ci napňíkladctnonretodologickékonverzačníana|yzv.Jazyk není pouze
1lIrrěpr hledn;1ma ov|adatelnymprostňedkemkornunikaceryznamri, ale
značnou,,utlačivou..
rím, žeje společenskym faktem par excc||ence,r,1víjí
rrroc _ mol-rlibychom tedy parafrázovat Foucau|tťwRcíddiskur:ua Íici, že
násilínl páchanym na lidech...Diskurz z tohoto h|ediska lrení
..c|iskurz.je
(1louze)odrazem nějakéjiné, skutečnější
reality,není plně redukovateln;i
jcvy. Toto jenázor, ktery sdílejíautoňitak odlišrranějaké.jiné
společenské
rrí,jako rrajedné strančNik]as Luhmann fzooz] nebo Jeffrey Alexander
|.:oo4]a na straně druhé pak Rom Harré [zooI]. Jestližediskurz vidíme
takto, objer'uje se i potňeba specifické metody pro jeho ana|yztt.
Pokud chápeme diskurz jako sféru,která má určitousamostatnou existenci nezáVislou na jednotlivcích, otevírá se tak i prostor pro ''osvobol,ování,,od neŽádoucíchprojevri této moci cliskurzu, což je rlsilí, které
vŠechnytťi nižerozebíranépňístupy.
r íceči nréněexplicitně r,1jadňují
jedprací rozebírajících
Když nahlédnemedo některéz pňeh|edov.,fch
rrotlivépĚístupydiskurzivni analyzy (napňíkladf|orgenson,Philips zooz),
llcbo fWetherel|ed. rooz]), najdenle víceči méněsilnou vyzvu k opuště.
rrímetodologickéstrnulosti a zapo.jenívíce metod a technik do r'1'zkumrl('ch projektrj. Také napiíklad Ruth Wodaková, piedstavitelka kritické
r l i s k u r z i r ' n ai n a l í ' z ; r' ,1 ' z í r ' ák m u l t i d i s c i p l i n a r i t ěa m u l t i m e t o d i č n o s t ia k ,
.rllr'chom dosáhli r,zájemrréporovnatelnosti lrys|edkúfWodak :oo4b].
.Iirlyzastárrcetohoto pŤístupuNornran Fairclough na rjvod sr'épráce Dls.
,.I)ursť
aild snrialchange
fFairclough l995], jcště pŤedtim než piedstaví svrij
l'lastnípňístup,roz-sáhIerozebirá'konkurenční..piistupy. a to ne (pouze)
Jlr.oto,abv je kritizoval, ale aby poukázal rra jejich si]ná a slabá místa
.t lrloŽtrostjejich rryuŽitípro vlastnípráci'
o něco podobrréhopŮjde i v následujícičástitextu. K]ást vedle sebe
jcdnodušečástijednotliv.f'chmetod a aplikovat je, takoqi postup' byťpňi.
])ustíme,Že nložnyje, nemŮŽe pňinéstpiíliš validní ani reliabilní {sled.
l<1'.a
Chceme-|i nějaké metodologické hranice pňekračovat,pak je dle
rrašehosoudu nejdŤíveZapotňebípoznat, .jak a proč byly tyto branice
\.)'tvoienya do jaké nrín jsou prostupné'
Samclzic'jnrě _ jak koli r1'zkum rnúžc pĚinést nol'é a piekvapivé gislcdky navzdclrv
i enrí - právě proto, žc sběr
r n e t o d c r l o g i in c b o i d í k i ' t o n t u . Ž e Ž á d n c l u m c t c r d c l l c l g i n
a i n t er p r c t a c e d a t n e n í n i j a k o m c z c n a ' \ ' r á m c i t a k o r , é h or r y z k u n l u . j ea l c v Ž d y p r o b l é m
o b h á j i t n ě j a k o u . i c n t r o c h u o b e c n ě j š ía p l i k o v a t c l n o s t a j e t a k é o b t í Ž n én a n ě . j n č . j a k
navazovat.
/2O7
I
,r.ffb
DiSkurz
a drskurzivnÍ
ana|yza
v Soc|ologii
Analvza diskurzu dlc Michcla Foucaulrir
Michel Foucault prošel od roku 196l, kdy publikoval svoji první zásadni
prácj Djiny šíknstuí,
po rok 1984, kdy zemňel, ňadou posunri t/kajících se
metody sv.ich r".izkumri.Zde se pokusíme načrtnout
rysy jeho metodo|o.
gie' jež jsou společnépro práce Zrodklinilql(rok prvního lydání rg63),
Slouaa uěa Qg66) a Árcheologie
(1969). V nich Foucault formuluje oriuědění
ginální a propracovany pŤístupk ana|yzediskurzu.:' Tehdy se nejsilněji
projevovala jeho inspirace strukturalismem, zvláště strukturá]ním marxismem (Althusser) a francouzskou filozofií vědy (Canguilhem' Baclrelard). Diskurz v tomto období pojímá značně abstraktně. Spadá mu
v jedrro s věděnímo určitémtématu'rreboještěpĚesněji- dany diskurz je
pro Foucaulta systémpravidel, ktery dovnitň i vně r,ymezuje prostor pro
tvorbu aktuálních l"ipovědí. Uvnitň je diskurz určenpravidly struktura.
ce rn.fpovědí.
Vně tak, že má určitou |ormu vztahri k jinym diskurzrim
a tak lyznačujesvéhranice. V centru pozornostije samotny ,,prostor..,ve
kterémr,",ipovědi
vznikají,a nikoli aktuá]nídiskurz jako proces,jako tvorba vypovědí. Ana|,fza,která má za cíl popis určitéhodiskurzu, samozĚej.
mě musí lrycházet z konkrétních u.ipovědí, z nichž každá byla vyprodukována lidmi za určitfch podmínek. od toho cl-rcevšak FoucauIt na další
rirovni abstrahovat.Centrem jeho zájmu je ,'prediskurzir,nírea|ita..- ne
nějaká rea|itanlimo diskurz, ale právě ona realita pravidel, onen Ťád diskurzu, ktery dává konkrétnímr^/povědímr'zniknout. Ted,vnapŤíkladna
,,diskurz medicíny..se Foucault dívá jako na oblast určenou souhrnem
uznaného legitimního vědění v tétoob]asti, kterélze na ještěryššírirovni abstrakce popsat pomocí několika principli určujícíchlékaŤské
včdění
dané epochy' Studuje dobové odborné práce a vrcholem jeho v|astní
práce je pŤedvedenítčchtoprincipli, kteréstrukturova|ymedicínu v určité době tím, že umožĎovaly rozlišovat mezi vědeckym a nevědeck m'
ukazovaly, kteréproblémyjsou ňešitelné
a jaké cesty k jejich ňešení
jsou
pŤijatelné.Pňíčinyzměn těchto principri/paradigmat mezi jednotliv"7rni
epochami jsou už mimo Foucau]tovo zaměŤenía vlastně i mimo nrožnosti jeho analyzy fFoucault 1973].
Do zorného pole se nedostávajínediskurzivní praktiky, takže napŤíklad v pŤípaděnredicírrského
diskurzu jsou plně opominuty rriznéruti.
5
Picdmětem našeho zájmu redy nebude ani práce Dčjinl,šíltnstuí,
v níž není diskur
z i v n í r o z n r ě r p o p i s o v a n é o b l a s . t i ' 1 e š tzěi e t e l n ě | o r m u l o v á n ' a n i p r á c e p o z d č . j š ív , k t e
n , i c hj i ž p o u Ž í v á j i n 1 ' p o s t u p z k o u n r á n í .
/2O8
ny, které ani nemusí b, t nijak verbalizovány, ale jsou utváŤeny praxí
uědční
ani v At.cheologii
a pĚedávány napodobovánín'r. Ani ve Sloutcha ttěccch
nenajdeme poukaz na nčjak systematicky vztah mezi spo|ečenskymi
fakty (aťuž do nich budeme počítatcoko]i - interakce,sociální skupiny,
normy) a věděním' Foucau|t ostatně ani nijak zevrubně netematizuje
jeho šíňerrí
jakožto [unkci společenskychproce.
,,tok..věděni společností,
sri. Lidsk jedinec je redukován na pozici subjektu a lypovídací modali.
ty danédiskurzem _ netrív Žádnénrpňípaděrozumějícímaktérem.
byla sociologií
Lze tcdy ňíct,že spíšerrežaby Foucaultova ,,archeo]ogie..
r'ěděnív k|asickémsmyslu, činíjakoukoli takovou sociologii vědění,pokud
bychom se chtěli pohybovat ve Foucaultově kor-rceptuálnímrámci, nemožnou. Foucaultovi komentátoŤi Herbert Dreyfus a Paul Rabinow dokonce
a v nás|ednémrozmluvív tomto kontextu o ,,m1'tuautonomníhodiskur.zu..
boru, domníváme se, správně identifikují hlavní nedostatky archeologické
anal,|,zy_ pĚilišnou abstraktnost, soustŤeděnína verbalizované vědění
a odtrženostod každodenníhodiskurzu [Dreyfus, Rabinow 1983].
M Že tedy ,,rany..Foucault vribec nčco .sociologii pňinéstnavíc oproti
pĚístuprim?Podle našehonázoru ano. Na jeho pňístupushledáváme
1in;|,m
driležityrrrdriraz na omezeni pňi,rytváňenírypovědí daná podobou samotprost()ru.Uspčšn, popis diskurzu .je pro Foucaulta
ncho diskurzirn-rího
takory, ktery abstraktnčpopisuje r'ěděrrív určitédobě jako systénlonrezení
Prár'ě toto zavazujici a r'ymezující(ale
a pravidel prcl |ormování v-r,.por'ědi.
- poskr'tujícimoŽnost rozhodor'ánía jednání v relasoučasněi unloŽrlující
tivně strukturovaném sr'ětě' r,zájenlnédorozumění díky sdílenfm lryznanrrim atd.) prisobcní diskurzu ostatní pňístu1lyčasto opomíjejí,nebo jej
neberou dostatečnčv r'ahu' Fairclough má pravdu, když kritizuje Fou.
cau|ta za je ho abstraktIrost.Kritická diskurzivní ana|yza (a pro diskrrrzivní
psychologii to p|atí dvojnásob) ale nedokázala, soudíme' tento koncept
odpovídajícímzpťrsobernnahradit - a pokud jako Fairclough nebo Jager
Foucaultovu konceptualizaci,pak se musí zcela spolehnout na
llelyužír'ají
koncept hegemonie, kten.fvŽdy určí'kde má diskurz sr'Ůj privod, tim, Že
zdrivodní existenci určirvch názori jako drisledek nerovného roz]oženi
moci ve společnostia funkcí tuto nerovnost udržovat.
K r i t i c k á c li s k u r . z i r ' ní a r . r a l v z a
( ( l r i t i c a l c l i s c o u r s c a n a l y ' s i s- C l ) A )
Kritická diskurzivr-ríanalyza (dále jen CDA) není rozhodně pňesněurče.
nou metodou ani disci1llinovanou školou.Je to spíšesít' r, zkumníkťr,
/2O9
D i s k u r za d i s k u r z i v naÍn a l y z av s o c i o l o g i i
kteií spolu navzájenl komunikují, publikují ve stejnych
časopisech(napŤíkladDiscourse
andsocietvpod vedením Te.,n ,,an tl1ka;, odkazují ke
stej.
zdroj m a spolupracují na ryzkumn ch projekt.ir,.
nity tánru sdí:ÍT
lejí Ťadu piedpokladri a postupri, ale v.něiterych
se mohou naopak
značnělišit. Proto jsme zde zvolili za
''referenčníiautory Normana Fairclougha, Ruth Wodak9vou, Teun van Dijka a Siegfriedá
Jagera - v souČ1s.nos1l
zňejmě nejdriležitčjší
pňedstaviteleCDA. Pokuá sž mezi nimi
objevují v zásadních věcech rozdily, upozorníme na to.
CDA rozlišuje dva
pojmu diskurz' Jednak jde o diskurz
. .
jakožto praxi' proces. _wyznamy
Zadruhé pak jde o ,,foucauILvskou.i náplĎ tohoto
p.'l,-Y' tedy diskurz jako systém pravide|.6 Kritická diskurzir,ní
ana,!,za
yidí ob1 w|znamyjako navzáje1 spjatéaspekty jednoho fenoménu,kdy
každá diskurzivní formace musí byi produio ván.aareprodukována
skrze
praxi a chce oba tyto aspekty zkoumat současně.PĚi tomto
zkoumání se
ovšem snaží,na rozdíl od Foucaultor,y metody, držetblíže
sociální praxi
a r,ycházetjednoznačněod konkrétníchlypovědí. CDA
se sama označu.ie za hermeneutickou IMeyer rooe], zatimio Foucaurt se chce interpreraci vyhnout a v Árcheologiiuěděním]'uví o svém pňístupu jako
o určitém
druhu pozitivismu. Pňi samotnémzkoumáni se tento rozdíI
samoziejmč
do značnémíry stírá. F:l.uY|. musí analyzovanévypovědi
nějak inter.
pretovat, aby o nich mohl vribec něco iíci, a na druhou
...un,] CDA je
nucena rozseknout svrij ,,hermeneutickykruh" a napsat
o studovanem
diskurzu nčjakézobec ujícízávěry.
oproti Foucaultovu pti,tr'.pr.,se vyzkumník pracující
v rámci CDA
takézaměňuje na většírozpětí jazykovych jevri a zaměiuje
se na ně syste.
matičtěji.Je zde znát,
CDA jsou v lingvisticě. Analyzován
.že-koíeny
.;e
žánrprojevri1jejichstyl,
slovník.V jejírnrámcijsoir prováděny podrobné
anal!,zy použitfch w|,razŮ,gramatickych tvarri á rétorickych
fiiu. ftrleyer
|, Zde je potieba
upozornit na driležitoudi|erencimezi
CDA. \hn Dijk
.pÍedstaviteli
a s nírnnapčíklad
Ruth Wodak se poJ<ouše)í
zar'éstclo c1.isku.,lur,í
ánati"y.I.ogn,ti.,ni
dimenzi. Nechtějízkoum.at.pouzc
ái,ku.,, alc také.,eho
nJ.ffih)1ug..."
..objekrir'isrickv..sousried'uji
"'in.'""i.
na.S.]molne
lcxty a.]ejic|r
''t"t'
l il,s,;;;i;j"-il a stt1né
jako,Foucaultodhlížejí,od"problemu
jcJich ií,"fi."tu.". \'an Dijk iani na.". ai,r.u..
zivnr.ps;'cho|ogie.
Žr'[akrtoho. Žc ta ija ' r]bect'Iidc.urcite
;á;i;i.li p.ttcba
r'"lsvětlita nestačí
odkázat na existencio,'on"-íího diskurzu.
";'á'}
zu.i-- oisě,, ai,tu..
ztvni psycho|oglcse drŽí.u.ch c1r1o1c1odoiogickyc|r
11c|rodi'eka .nuz, '..uy.u.tti.
tcnto|aktanalvzouoijrozcneprobihajicích
irrte"rakií
u jato ry,leclckp.ul1i.l.t'o, t.o,.textuaIizor,aného
'uládání.p,oI.r.n,Řet'o
z;'"i" l"r'.jlti:í r"g'[i"'i'iii.n"I"g''
obohacená CDA chce na|ézt'apopsat,,<liskurzivni modelv..
v nrvslrch lidl.
/2ao
zooz]. Zkoumaji se také použité metafory,jely jako metonymie nebo
synekdocha, anebo napŤíkladpouživáníaktivních nebo pasivních tvarri
sloves.
Foucault, jak z r".išenapsaného'rypl}.á' se o diskurz jako konkrétní
clčjpňílišnezajiná, považuje ho za samozňejmou a nutnou aktualizaci
diskurzu/formace. Také lingvistická ana|yza diskurzu stojí mimo Foucau]triv okruh zájm . Norman Fairc|ough jako pĚední zástupce CDA
cxplicitně kritizrrje Foucaulta právě za onu odtrŽenost od diskurzivní
praxe, za ignorování lingvistick1ichaspektri diskurzu i za to' že nezaují.
má jasné kritické stanovisko [Fairclough lgg2l.7 Kritičnost z názvu této
r-tletodydiskurzivní ana\yzyodkazuje pňedevšímk zaujetíjasného kritic.
kého stanoviska (v duchu frank[urtskéškoly)' kdy cílem není pouze
Poznat realitu, a|e také pňispět k nastolení rovnějšíhokomunikačního
prostňedí'k pluralizaci diskurzri a jejich odideologizování. Nejde takéjen
Ta
o kritiku určitéhostavu společnosti,ale i o sebekritičnost/reflexivitu.
|e pňijetím normativního stanoviska podle Ruth Wodakové posílena,
a nikoli redukována, neboť není moŽné provádět nezaujaty, čistěobjeknení formu]ováno, pak pouze nereftivníqrzkunr, a pokud toto ,,zaujetí..
sebekritiku i kritiku ze
lektovaně ov|ivťiujevyzkumrríka a zrren-rožĚuje
stranY uŽivatel rÝzkumu.
Pies kritiku, kterou vliči Foucau|tovi někteií autoňi pracujícív rámci
C]DA směiol.ali, sami jeho rrybranépojnly a koncepty pouŽívají.Napiík|ad Fairclough wuŽívá Foucaultriv koncept iádu diskurzu. Zatímco ale
pro Foucau|ta by| ňád diskurzu' tak jak jej uvedl ve své stejnojmenné
pňednášceIFoucault r994], kombinací vnitňních,diskurzivních8formujících princip a těch vnějších,nediskurzivníchg,pro Fairclougha je Ťád
diskurzu určitákonfigurace žánrri,diskurzri a stylli' která konstituuje dis.
N e ž e b i l } b u c a u l t n e b y l l ' e s v 1 , c h 1 l r a c í c hk e s p c l l e č n o s t ik r i t i c k y , a l e j e h o k r i t i k a
I r c n r á j a s t - r én o r n l a t i l ' n í . " j ' c h o d i s k c l a n c t - r a b í zjíc d n o z n a č n é p o z i t i v n í a l t e r n a t i r y
v r j č is o u č a s n é m us t a v u .
lrypovčdichápány ve Vztahu k tornu' kdo je
P r i n c i p a u t o r s t v í 'k t c r y u r t . u j e , . j a k . j s c l u
p r o n e s l , p r i n c i p d i s c i p l í n y , k t e n i u r č u j c 1 l r a v i c l l aa h r a n i c e v z á j e m n é h o o d k a z o v a n í
nlezi vÝpovčd,mi a princip kclmcntáie. Tyto principy slouŽí pro strukturování a repro.
dukování diskurzu.
OciděIování lypovědi' kterÓ mají privoci vc zdravém rozunlu' od projevri šílenství,
k t e r y m r r c n ír ' r i b e c n a s l o u c h á n o . o d d ě l o t , á n í ' . p o v č d í l i d í ' k t c i í j s o u l e g i t i m i z o v á .
n i v d a n é o b l a s t i ' o d r r y p o v č c l io s t a t n í c l r ( j c Ž n c j s o u p a k u z n á n y j a k o r e l c v a n t n í )
a k o n e c k o n c r i i j a s n éc l d d č l o v á n íp r a r , d v a n e 1 l r a v d 1 'k, t e r é . | ep r o F o r r c a u l t a t a k é h i s t o r i c k o u z á | e Ž i t o s t í ,n i k o l i p i i r o z c n j ' m .j c v e n l .
/2LL
D | s k u r za d i S k u Í z i v naIn a | y z a\ ] S o c i o | o g i l
kurzivní aspekt sítěsociálních praktik
[}airclouglr roo3]. Kromč samotného vědění mu jde tedy i o fenomény,kterébychlom u'iáun1,t.l.
ňacli1ido
lingvistiky rrebo Iiterárnívčdy.Pro Fhirclougha a potaŽmo celou
9kruhu
CDA a|e tyto fenoménypŤedstavujídriležitouvlastnost, která
má vztah
k s o c i á l n í m up v o d u t e x t ú .R á d y c l i s k u r z u n r ž e m ev i d č t
iako sociáIrrí
strukturovánílingvistickytchvariacínebo diferencí.V
iazvce vždv existu.
je mnoho rŮzn,fch nrožností,aIe volba mezi rrimi
.jesociai''t struí<turova.
ná [Fairclough zooj, s. zzo].
DalšíodlišnostívričiFoucaultovu piístupu je Že pro CI)A neexistujc
,
diskurz jako autonomní íakt.
Je vŽdy součástíširšíhosociálního světa,
ktery zahrnuje i rrediskurzivr-rí
realitu. Diskurz je vždy diskurzcnl nějaké
instituce a instituce má svújdiskurzivní cloprovod. V sociální
realitě exi.
stují nrocenskévztahy, kteréjsou cliskurzem reprodukor,ány,
posilovány
a mčněrry.S tím souvisíi rozlišováníideoloeickych1()a neidéoklgick
chrr
diskurzrj' kteréje samoziejnrě značnčp.obie,natic kou zá|cžitoíí,,-'.bor
kdy lze Ěíci,žeje nějakf diskurz prost mocenskéhoovlivIiování?
UmoŽ.
tiuje ale zaujetíjasnéhostanoviska ke stavu společnostiz pozic (a|espoii
domněle) neideologickéhodiskurzrr.|2Taková pozice ovšém
mliže wvo.
lat a také v1.r'oláváobvirrění'Že se CI)A v|astrrčclopouštísanla
toho' co
kritizuje. ,,opozicc vriči hicrarchickl, uspoiádanén'ru'l'r,koiisťu;Ícímu
a e l i t á i s k e n l u s v s t é m un a j e d n é s t r a n ča z a u j í m á n ís t a n o \ ; i s k a
utlačova.
n é h oj e v r o z p o r u s e l i t á i s k y m p o J e t í mr , l a s t n ía n a | Ý z 1a, i n t c r p r e t a c e .
Clc.e l1 kritická an'a|yzadiskurzu odhalovat a c]ekoclovaiskryté.iz,'amy
a ideologie, lrytváňízase da|ší verzi jednoho z rnytri pádepírajících
system, na ktery Litočí:
Hrdirra (akadenrickypozorovate|/rytii,vc zÚroji)
owobozuje ubohou oběť(diváka/pannu) zotročenousysté*em (zad'avatelem reklaIny/z|,m králem). Aby osvobocli|, musí pozorovatel
odhalit
skrytévj,znamy textu, kterérecipienti (neznajícíkod j nechápou
bcz.jeho
pomoci.. (Cook pod|e [Čmejrková zoo5, s.
5I]).
Moc a nerovnémožnosti disponování s níjsou ale spíšepňerlpok|ádá.
ny než nějak zevrubně popsány na základějasrrékonceptuuii'u.. _
to a]c
odpovídá tomu, že CDA chce b1it pieclevšínlmetodou ana|í,zv'
a nc
tl
hc.gc-nronick n] ])osta\,cnínlur.čitychtiíd ncbo skupin vc s1lcl.
'']]:|'1:lo,::!:ni1rc|
z c z < l r < - lC3 D
r iA j s o u i t e o r i c i t a I s k é l r om a r x i s t v A n t o n i a G r a n l s c i h o .
ll :'9l sl ko us tr'Z ÚJ'c' 9 n ' T
ktcrc bV odpovídaly, ieknčnlc, IIabcrmasol'ě idcájní i.cčclr'é
situaci' rrc.
o \ J l v n c t ) cm o c e n s k Y m t n e r o \ n r ) s t t ) ) i .
jli?":'.1lozice, FoucauIt'nepiipouští a právč tcl čini .jcho p<lzici
. Yo]c: c. '.a I c I k r | l I k a s 1 l o l c č n r r s | i
.jakožto
\' ?' C
tak ohtíŽnou.
/2L2
rrbecnou sociologickou teorií. Nornran Fairclough proto také pozclěji
zlrčalpracovat s teorií sociá|níchpolí Pierra Bourdieua. Právě ta podle
l..aircloughaclokážepomocí korrceptri,jakoje sociá|nípole Ilebo habitus,
a mocen|)opsata vysvětlit reálnéchování lidi ve světě plném nerovností
jazyka
pro kondrjležitost
doceněna
ní
ale
plnč
Ner]í
v
'ké|roprisobení.
stituování sociální reality' a musí byt proto podle Fairclougha V tomto
.rrlyslu nrodifikována [orgenserr, Phillips rool].
l) iskL rzivrlí1ls1'cholcluic
l zcle jde spíšeo široce rozvětveny pŤístupr'reŽmetodu, kterou by bylo
,rrclžnopoznat v jedné krrize. ()bccnč lze ňíci,že tento směr l,rychází
z pŤedstary primárnosti diskurzivního subjektu - tedy subjektu, ktery
syrrrboly,.iejichŽv|znam je funkcí je.jic|rpoužívánív diskurzu.
1ltrtrŽívá
..l)iskurz zahrnuje jak symbolické interakce, tak i konvence a vztahy,
pravidly.. IHarré, Gilr, kterych jsou tyto irrtcrakcevázanérreforn-rálními
|ctt zoor, s' 5j]. Foucault m]uví pouze o pozicích subjektu,jak jsou staIlovcny uvnitt.diskurzu. CDA chce' rrrininrálněproklamatir'nč,dát akté.
rtlvi většíprostor' a|e i pro ni je moc na straně diskurzu a aktérmá pouze
stupně volrrosti, aby uplatnil svrij ,,cit pro hru.. a r, rámci danfch
tlrť]ité
()I1lezení
použil svoji strategii. Podle diskurzir'níps;,chologielidé uŽivají
j.rzr''kpro strategickekonstruol'ání yerzí sociálrríhosvčta.
T o , ž e j d e o d i s k u r z i v n íp s r ' c h o l o g i i ,n e z n a m e n á ,Ž e b y t e n t o p i i s t u p
s existcncí nčjakésocio|ogic, která bl' rrrělav1'sr'ětlor'atsociální
1ltrčítal
jcr'v r,ryššírovně. Existence ž'ádnych takor, ch jcvri se rrepňedpok|ádá.
. . F , Í . e k t i v n íamk it é r yj s o u v s o c i á l n í ms v ě t ě l i d é .O n i d á v a j ís v é n r u . s v č t u
1',111.ytváňejípňitom ony sociální struktury, o nichž se pak nesprávně
r l c t n r n í r ' a jŽíe,j s o u v n i c h l a p en i . . ( H a r r é ,c i t . p o d l e | o u t l r w a i t e z o o 3 ] ) .
l)iskurz ve r, šenaznačenémsmyslu pňedstavujetedy svrchovanou realittr.Tyto myšlenkylryclrázejíz několika zdrojťr.Podle jeho dvou lizrlam.
jde o ,,norrystyl sociopsychologického r,ryzkumupostarrych pĚedstar,itelú
l,cnéhona základech teorie Íečovychakt , ctnomctodologie a sémiotiky..
l P o t t e r ,W e t h e r e l lz o o z , s . r g 8 ] .
DŮraz je zde kladen, na rozdíIod F-oucaultolryarc}reologickémetody
i kritické diskurzivní ana|yzy,na to, jak lidé closahuji praktickéhoporozr.rmční
pravidlrinl, věclční.I v pťípadě'že počítámes tínr' že člověk
.,absorbuie..cliskurzya jejich pravidla, pak stáleještčzŮstává problémem,
je.li
1 a ks c j i m i d o k á Ž e ň i d i t v k a ž c l o d e n npí r a x i , j a k d o k á ž er o z h o d n o u t ,
ta správná situace . právě to bylo zásadni otázkou pro Wittgensteina
/213
D . s k u r za d i s k u r z i v naÍn a l } i z av S o c . o | o g i i
(a taképro Garfinkela). ,,Diskurzivnípsychologie se Zamčňujena jednání, ne na myšlení..[Edwards' Potter rg9z, s. I54].
Zkoumání diskurzu v ránrci tolroto pŤístupunení onlezelro na vědění
v tradičnímslova smyslu. Také napňíklad,,na projer,ya prožíváníemoci
je potňebase dívatjako na diskurzivní akty, kteréjsou za|ožené
jak na pňirozen)ich' tak na osvojen1ich vzorcích tělesn ch reakcí. Jejich r,",iznam
všaklymezuje role' jakou sehrávajív diskurzivních interakcíchpňís|ušníkri danékultury.. [Harre, Gi]lett 2ool, s. r79]. I emoce jsou určenypňede.
všíInmožnostmijejich diskurzivního lyjádňení,a nikoli nčjakfm neměnnym fyziologick)im základem.
V konkrétníchanalfzách se diskurzivní psychologie zamčňujena každodenní diskurz, aťuž tĚebavědcri, politikri nebo ,'lidíz ulice...Jde právě
o to' zjistit,jak 1idépracují s dostupnfmi lyjadňovacímiregistry jak mezi
- pňedenimi volí. Foucault se nrístotoho zaměĚujena ,,ve|ké'"ypovědi..
všírnvědecká pojednání, zákoníky, filozofické texty' CDA chce jít blíže
k diskurzivní praxi, ale pňeváŽně se věnuje také ,'mrtr,rymtextrim..- záZnam m toho, co bylo ňečeno,a samotnéinterakci, r' nížse podle diskurzivní psychologie odehrává pÍevážnáčást ,,dě|ánísmys|u..,mnoho
prostoru ve sqich anal zách nedává'
S I . < l r ' t r á rt lrí. ía n a l l ' t i c k v c l r 1 l r í s t u 1 l rki c l i s k t t r z t t
T i i u v e d e n ép i í s t u p ys e l i š í . ; a .k4 - . r ' a p a n í n la u t o n o m i e d i s k u r z u , t a k
i z h|ediska ana|,|zynaprosto zásadním definovánínrzkoumanÝch textri.
Nás|edujícídvě schémata(podle f[orgensen, Phillips zooz]) srovnávají
autonomii diskurzu, respektive operacionalizaci diskurzu u jednotli'"ych
pňístupripňi konkrétnich ana|,fzách.
s C H E M A1 . R o L ED I s K U R Z V
U KoNsTITUC
S IV Ě T A
D i s k u r zj e k o n s t i t u t i v n í
D r s k u r z r v nprs y c h o l o g i e
F o u c a u l t o v a. .a r c h e o l o g i e "
Dia|ektickÝ
Vztah
S C H E M A 2 . A N A L Y T I c K E Z A | \Ě, 1Ř E N l
námi popiDruhé schéma ukazuje , s jaklmi typy jazykovlch projevri
jak distoho,
od
Sovanémetody pracují. Tá ,. 'u-o'ňejmě odvozuje
z
a
m
ě
ň
u
j
e
.
n
ap
. Ěirok u r z v l a s t n ě c h á p o u . -D i s k u r z i v n í p s y c h o l o g i e s e
ze
pŤedevším
zené projevy ,,uÉznycnlidí... Její data tedy pocházeji
m
e
t
o
d
a'
j
e
F
o
u
c
a
u
]
t
o
v
a
. a druhénlkonci kontinua
, á , , i ^ t , i n t e r a k c íN
r,ždyusilujícínajítobecnápravidlaformovánídanéhodiskurzu.Této
Pracuje
' , 1 u , . F o u . u u l t | o d i i z u j e i v Ý b č r a n a l ' v z o v a n Ý c hr n a t e r i á l r i .
kte re
vypor'ěd'mi.
tedy
tcdv r,ětšinous oněmi ,,J,it.zltyn1i r.Ýpovčd,mi..,
p
o
dob.
a
z
á
k
o
n
e
c
h
s e n a l é z a j ín a p i í k l a d v e v ě d e c k y c h d í i e c h ' f i l o z o f i i ,
v
y
r
azne
n
i
j
a
k
r l ě . K r i t i c k á d i s k u r z i v n í a n a | y z an e n í v t o m t o s m y s l u
vyhraněna.
Moc diskurzu
D je konstituován
CDA
Ve schématuje naznačenvztah diskurzu a ',nediskurzivních|enoménri..,
jak.1ej' ať už otevňeněči implicitně, definuji ana|yzovanépňístupy.Pro
Foucaulta vjeho archeologickémobdobí stejnějako pro diskurzivní psy.
cho|ogii je diskurz onou základní rea|itou, která tím, že vnášído světa
kolen'rvyznamy, určuje,čímpro nás tento svět bude. Proto rremá podle
/2L4
zkoušet
obou těchto pĚístupri va|ného smyslu, alespoĎ pii analfze,
vzájem.
hru
rrystoupit někam mimo diskurzivní fenomény.Jako určitou
ke krise
hlásící
ny.6 uiiu,: r,iciivztah diskurzu a ncdiskurzivního autoĚi
tické diskur zivní ana|yze.Jak jsme již naznačilti'všechny ',diskurzivní..
diskurzu.
pňístupy lrycházeji z pňedpokladu vlivu a.určité autonomie
odvozenost diskurzu'
b.oto1. takéna téstraně '.hé-utt,, která lry'jadňuje
prázdné místo.
vrátitse
l , i e s t o Ž cr o n e s o u v i s íl l i í n l o s m e t o d a m i z k o u n r á n íj,e n y n í n u t n é
shrnu.
pár
napsat
a
v rjvodu práce
1lodrobněji k problému nastíněnélnu
u.važujeme
jakym
zplisobem
Tínl,
ii.i.r, od.iu.,cii o zdroji síly diskurzri.
zkoun-rané., tétoprisobnosti,je totiž ovlivněno to, jak pĚistupujemeke
školy..
nlu materiálu a co Z nčj nakonec lyvodíme . Všechny ,,diskurzivní
teoretizováni
svém
bud'
ve
stojí v určitéopozici proti směrŮm, které
liclí ve
a zkoumání ignorují dlmenzi symbolické kultury, tedy potŤebu
sebe
kolem
svět
společnosti.jíl.t n1i,,lumy,intersubjektivnčdefinovat
aspoužitímtěchtodeflnicpakjednat,nebochtějítutodimenzispole.
/zLs
D i s k u r za d i s k u r z l v n aí n a | y z av S o c i o | o g i i
čenskéhoživota zkoumat z jiného h|ediska'|:rToto konstatováníje ale
stá|e pňílišobecné.Zclrivodnční,,moci..diskurzu, tedy identifikace zdroje jcho vyznamnosti' se mezi uváděn1imipňístupyliší.
Foucault, ktenyje v archeologickémobdobíbl'izk,! jazykovémustrukturalismu, sumu diskurzri charakterizujev podstatčstejnějako Saussure
jazyk _je to nástroj,skrze ktenf'jevnášenňád do chaotickéhosvěta.Proto
takéFoucault používáw|,razyjako,,hmotnost diskurzu.. nebo,,materia]izace diskurzu...Diskurz je skutcčněhmotny tím,žena nás uplatĚuje sv j
utlačir,"-1i
v|iv, neboťvymezuje to, co je možnéo světě ňíci,i to, jak v nčm
lze smysluplnčjednat. Archcologická ana|yza,'chceobjevit,jaká r,"ichodiska dala vzniknout poznatkrim a teoriím,podle jakého p.o.to.., poňáctku se 'ynoňi|o vědční,na základě jakého historickéhoa piiorl..IFoucauIt
zooo, s. rz].
Konstitutivní lohu pro konstrukci reality, tcdy pro vyrváňenísdílenych
l.ryznam , diskurzu pňisuzuje i diskurzivní psychologie. Konkrétní v|,zku.
my prováděné v rámci tohoto směru jsou ovšem často velmi detailní
a zaměňují se spíše na prriběh jcdnotlivych jazykor,ych vyměn nebo
podrobnou ana|,|,zuněkolika .'ypovědí než na nějakou širšírealitu t1pu
,,vláda..nebo ',vědeckádisciplína...Mocenská strukiura pĚesahující
popiso.
l'anéinterakce i struktura r'ěděníse nakonec r' takoví'ch ana|ÝzÁchc,bi..,u.
Lze Ťici,že fundamentalnt wznam ciiskurzr.ipro
.jejako něco vnějšího.|1
u r Č o v á nm
i i k r o m o c e n s k í c hv z t a h n e b o p r o v 1j c d n a ra n r r ' r . z n a m uu i n i e , .
akcíchje v pracíchdiskurzivnípsvchologie doloŽen pomčrnčpňesvědčir,ě,
zatímco rozhodujícívliv diskurzu na ,,r'ytváňeniverii svčta..je spíšepňed.
pokládán, nežby by| nějak popsán, nebo dokonce r,ysvětlen.
Kritická diskurzivní anal,yza,pamatujíc na své koňeny v marxismu,
stále vidí za diskurzem potňebu legitimizacc hegemonie vládnoucích skupin. Jak bylo ňečeno,vztah mezl diskurzy a nediskurzivní realitou je pro
ni dialektickf. To díky ,,otevňenosti..
Y,znamu prívlastku dialelticky
mriže mít r zné wi,znamy. Na té nejzák|adnějšírirovni to znamená, že
nejen ana|yzujemimodiskurzivní skutečnostskrze diskur z a iako diskurt.J
t1
N a p i í k l a d t y š k o l , vr ' s o c i á I n í c h i ' ě d á c h , k t e r é s e t o č ík o l e m b i o l o g i c k i , c h
základŮ
k o m u n i k a c e . N a o p a č n é n lp o l u s t o j r p a k n a p r r k l a c l s v m b o l i c k } 1 i " - t . ' í f . n l , r n . ' , ,
n e b o d n e s s p í š et i j e h o d ě d i c o r ' c , k i c r r p o u z i v a j r j a k c l s v o u z á k i a c l n í n l e t o c l u
etnclgrafické pozorování.
I proto se donrníváme, že snl1'slupInčjšíjc.spoluprácccliskurzir,ni ps1'chologic jin
s
mi
metodami, tak jak-to ukazujc napňíkiaďsborníÉ editclvan1;jcc|niÁ l ,.o..,i.k.i-ái,ku..
zivní psychologie Rclmcnl lJarré, pojmcnovany Socia!consiltctionofemotionl
IIq86j.
/2L6
l'ivni, a|e i obráceně _ podoba diskurzu je ovlivněna tím,co je mu vnější,
zcjménapodobou společenskéhouspoňádání' Nerovné mocenskéuspoLádáni a potŤebajeho legitimizace dává vzniknout diskurzrim, kteréjsou
r' souladu se statem quo. Vliv těchto diskurzri wp|,"tá z privilegovaného
1lĚístupumocenskych skupin k (ekonomick m, kulturním i sociálním)
zdrojrim' Tento dominantní vliv se ovšemnikdy nemrižestát absolutním
lr trvalym - pŤeměnitse ve stabilní hegemonii. Je tomu tak právě proto,
Žc diskurz má svou autonomii a že vyznamy, kterépŤenáší,
nelze nikdy
zce|a dostat pod kontrolu.15 Lidé, kteňídiskurzivní v|,povědi vnímají,
rrlohou lryznam vždy pozměnit nebo zcela obrátit, a tak jej lryužit ve sv j
1lrospěcha v konečnémd s]edku prisobit zpětně na mocenskou struktuI-u.Z toho
že ,r,Jznamdiskurzu je oproti dvěma rn./še
uváděnfm
"ryp|Ý"á,
jiné
oslaben.
Není
pouze
artikulací
nějaké
reality,
ale
není ani
1lŤístuprim
samovládnou dimenzí, ve kterévznikají lryznamy.
Vyše charakterizovanékoncepce se vztahují ke zdrojrim síly diskurzu
llud, zcela obecně, nebo z hlediska jejich specifick1íchpiístupri, nicméně
i pak jsou tyto Zdroje popsány jako vždy stejně platné,univerzální pro
l'šechnamístaa období. Ale jako je celá sociologie za]oženána proměně
společnostiv společnost',moderní..,tak i diskurzivní anal,ilza
..tradiční..
llr' mč|a tematizovat '"yznamné proměnv společnosti a jejich v|iv na
\anlotnou podobu diskurzu. \I prriběhu času se změnily komunikační
kanálv i podoba společnosti.Pohled na věc, ktery zdrirazĎuje právě tuto
zár'is|ostkomunikace, uchovávání a transformace informací na podobě
( c l o m i n a n t n í h o )k o m u n i k a č n í h ok a n á l u , p r e z e n t u j e L o h i s s e I z o o 3 ] .
I,odle něj sc každá doba odlišuje vyrazně právě vzhledem k podobě nejcl ležitějšíhomédia (mluvené slovo, psané texty, masmediální komunikace, doba síťové
komunikace). Jak tuto proměnlivost reflektujípopiso.
r'anépiístupy? Kritická diskurzivní ana|yzaa diskurzivní psychologie se
zaměňujídominantně na data pocházejici z ,,moderníchzápadních spo]cčností...
Často ovšem uživaji data zjinfch dob anebo jin1ich typri spojako srovnávací materiál. U Foucaulta je historicky záběr nejIečností
h l u b š í , n e b o ť z k o u m á p ň e d e v š í mo b d o b í z r o d u m o d e r n i t y , k t e r é
trmisťujezhruba do rozmezi od poloviny l7. stoletído poloviny století
clcvatenáctého.
Zdá se, že kritická diskurzivní ana|,za zdliraziiuje dynamičnost
lr změny, kterénastaly v prriběhu času,nejvíce.Právč protože zdrirazĎur' Totclje právě v rozporu s Foucaultclvou archeologií
/2L7
D i S k u r za d i s k u r z i v naí n a | \ i z av S o c i o | o g i i
je institucionální a mocenskou zakotvenost tvorby r,ypovědí a usiluje
o popis ,,pozadídiskurzu.., má dobré pŤedpokladypostihovat jednotlivé
změny nastávající
v pr běhu času,napŤíkladto, jak se proměnila politická komunikace s pňíchodemtelevize a ještěpozději s rozšíŤením
internetu. Pii hledání odpovědí na své '"^f'zkumnéotázky však neb;fizá vždy
dostatečnělytrvalá a častokončíu hledání skupin' kteréurčujímediá]ní
obsahy s'rym politick m anebo ekonomickym vlivem.
Pro zastánce diskurzivní psychologie je situace mnohem těžší,neboť
ta chce zristat ,,vícepňi zemi.. a jako zásadu svého pňístupu uvádí sou.
stŤeděníse na pŤirozeně se r,yskytujícítexty a interakce. To pŤílišnepod.
něcuje k rivahám o změnách v širšímrámování diskurzri. Navíc i u jejích
koňenri (napŤíkladve r'1'zkumech Garfinkelovych a Goffmanorych) |eži
zkoumání interakcítváňív tváň.|6Neznamená to, že se mediální obsahy
ve ''ryzkumechdiskurzivní psychologie nevyskytují.Potter a Wetherellová [l99l] zd:Ů'raziruji,že je potŤeba se \yrovnat s tím, že naše doba je
',mediální..,tj. že velké množstvíinformací získáváme prostňednictvím
médií.Nevypl;iruajíz toho ovšem žádnélryrazné metodologické reflexe.
Napňíklad Billig [I99r] když ana|yzujetisk extrémnípravice, postupuje
prakticky stejnčjako v pňípadě ,,nemediálních,,analyz.
Pro značnoučástprodukce diskurzivní psycho|ogiepatrně p|atíto, co
Joshua Me,vrowitz [I99o, s. 94] napsal o Goffmanovi nevěnuji ana|yze
médiídostatečnoupozornost, a pokud už je zkoumají,pak bez toho, že
by se piíliš zamyšleli nad ,,strukturálními..zvláštnostmi tohoto druhu
komunikace. Ani toto tvrzeni však ne|ze pňijmout bez r1'jimky. NapŤíklad
Nekvapil a Leudar se s''ym konceptem mediá|ní dialogické sítě mohou
naopak studia mediální komunikace obohatit. S jeho pomocí zkoumají
r,ypovědi v médiíchjako reakce na jiné mediální prqevy a ukazují, žetakováto mediá|nípropojenostje'"yznamná [Nekvapil, Leudar zoo6].
Foucau]t zňejmě ze všech studovanych autor nejméněpopisuje diskurzy v rrizn1íchdobách jako rozdílné.To mrjžeznít paradoxně, neboťbyl
ze všech citovanych autorri nejvíce orientován na zkoumání historie. To,
žejsou pro Foucaulta diskurzy ve všech dobách vlastně stejné,se ovšem
r ( j N e b y l o b y z c e l a p i e s n é ň í c i ,ž e k l a s i c i e t n o m e t o d o l o g i e n e b o G o | f m a n s e a n a l ; í z e
komunice zprostiedkované skrze média vribec ncvčnovali. Garfinkel napiíklad
zkoumal záznamy tclcfonních rozhovorri a Gof|man okrajově i produkci masorrych
m é d i í_ k o n k r é t n ě r o z h l a s o v é h o r r y s í l á n í N
. ikde ovšcm, pokud vímc, sc explicitně
nepokusili masová média a je.jich ana|yzu nějak obecněji popsat a objasnit tak, zda
a p i í p a d n ě v č e mj e m a s m e d i á l n í k o m u n i k a c e o d l i š n á .
/2L8
rtr'ztahujek jejich obsahu, ale k jejich formě. Je to vzhledem k jeho pňed,.,l<laduautonomie diskurzu vlastně logické. Pokud zkoumáme diskurz
l,t',,<lhleduna jeho vazby ke společnosti(ve q'znamu společenskásíť,
rIttktura, sociálni prostor), a neana]yzujeme ani zptisoby, kter'.fmije
rrt.rt';laknemáme žádny podklad pro tvrzenío nějakfch, pro našianaly'r r.clevantních,změnách formální podoby diskurzu v běhu času r '.lIttozŤejmě
nemáme pro podobná tyrzeni ani žádnydrivod.17
\.ric oclpověď na otázk' .r"ti..r'*titri
pt.tupri k anal ze diskurzu '.,lllžcnouv rivodu tétostati _ je poněkud l,ryhybavá.Snažilijsme se uká'lt' žc mezi pňístupy,které byly popsány' neexistuje nějaká radikální
l ' . ' | t r č i t e | n o sktt,e r á b y n á s n u t i l a p o u Ž í v a tv ž d y p o u z e j e d e n z n i c h . P ň i
.1ith r'yuŽitíale musíme vždy uvážit,jestli bude každy stát samostatně
nebo zda budeme
,' 1'tlkusímese navzájem porovnávat jejich r,".fsledky,
r'iIrlvatpňinroo jejich kombinování a upravímeje tedy tak' aby byly slu.
- n a p ň í k l a dt í m ,ž ej e d e n z n i c h b u d e , , v r i d č í . .hz l e d i s k a p ň e d p o .
. rt.'lrlé
I l.rrltia vychodisek vyzkumu. Ce]á studie je vlastně orientována risi]ím
.' t.rkvsianalyticky ek|ekticismus'Jde ovšemo eklekticismus ,,ukázněn;í'..,
l l , ' k t i c i s m u sk, t e n , ; . jzed r i v o d n ě n ya p r o m y š | e n y . 1Ktl lí č o v áj c s n a h a u d r .
. r .rrlalí'zudiskurzu .jako Žiw pňístup.To znamená nikoli pňinášetdefi.
, lltrtri cidpovědi a pňesnénávod,v'ale spíšepromÝšletmoŽnosti s '''ědo.
r r r t t t tŽ.e k a Ž d ét a k o v éu s i l o v á n i b u d e b r z v D ň e v r s t v e n d
oalšími.
Litcratura
\ Itxander, J. , 2oo4, ,,Rethinking strangeness:From structuresin space to
rliscoursesin civil society".Thesis
Eleuen(ZS), t. 87-ro4.
slouy.Praha' Filosofia.
\rrstitl,J. L., zooo: Jakudělatněco
I ' i i 1 l o n l c t i m c s i z d e j e š t ěj c d n o u , Ž e n r l u v í m c p o u z e o F . o u c a u l t o v y c h p r a c i c h Z r o d
':.
!tttikl' Slotla a ut|cia Árchcologict,čdční.
| . ' ' l r i n o z i e j m é ,Ž e s e v r á n r c i d i s k u r z i v n í a n a l y z y , z i e j m ě s t c . j n ěj a k o v p ň í p a d čk a ž d é
l t l t c n l e t c l d \ ' ,n c l z c s p o l e h n o u t p o u z c n a p i e d d c f i n o v a n é p o s t u p y ' a l e j e n u t n o v ž d y
r 1 ' l a t r r i tv e l k o u d á v k u , , s o c i o l o g i c k é i n l a g i n a c e . . . P o k u d b y a l e b y l o p o u ž i t o v í c e
r r r t . t r l d. , p a r a l c l n č .b. c z p i e d c h o z í L i ' ' ' a h vj,a k j c j i c h v l s l e d k y p o r o v n á r ' a t a k ] á s t p r o t l
..rlrč.
1 l a k b v a n i n c b y l o m o Ž n é r Ý s l c d k y , k t e r é z í s k á v á m e , o v ě i o v a t , a r ' i s i l íb v
' ' t ' t . ] k Úč á s t iv y z n ě l o n a p r á z d n o .
/2L9
I
D i s k u r za d i s k u r z i v n a
í n a | y z av S o c i o l o g j i
Bayley, P. (ed.), 2oo4; Crlss-CulturalPerspectiues
on ParliamcntatyDisclune.
Amsterdam, John Benjamins Publishing Copany.
Bayley, P., zoo4: ,,Introduction:The whys and wherefores od analysing
parliamentary discourse". S. r-44 in: Bayley, P. (ed): Cross-Culturul
Perspectiues
on ParliamentaryDiscourse
. Amsterdam, John Benjamins Publishing Copany.
Bilig, M., rygt: IdtologandOpinions:StudiesinRhetocalPsychoLog.
London, Sage.
Bourdieu, P., r99o: ŤItelogtcoJpracticc'
Stanford' Stanford University Press.
Bourdieu, P., r99r: Languagcandsymbolicpouer.
Cambridge, Polity Press.
van Dijk, T. A., r99r: RacismandthePress:
Citical Studiesin RacismandMigation.
London, Routledge.
Černy,J., zoo5: Malí dějinytinguistiky.Praha, Portál.
Čmejrková, S., roo5: ,,Pcrsvazivnosta upŤímnost...S. 46-54 in: Metotl1
a prostŤedfu
pňesuědčouání
u masouych
médiíclt.
ostrava' ostravská univerzita
v ostravě.
Dreyfus, H. - Rabinow, P., rg8z. MichelFoucault:
Bnondstructuralismandhermeneutics.
Chicago, University of Chicago Press.
Edwards, D. - Potter,J., r99z: DiscursiuepsycÍtologl.London,
Sage.
Fairclough, N., rggz : Discourse
andsocialchange.Cambridge, Polity Press.
Fairc|ough, N., roo3: ,4nalysingdiscourst:TcxtualÁnahsis1[orSocialRcscarclt.
Routledge.
Foucault, M., r97:: ŤltebirthoJtlt clinic.London, Tavistock publications.
Foucau|t,M., I994: Diskun,autor,
genealogir.
Praha, Nakladate]stvíSr'oboda.
Foucau]t, M., roor: Slouáaz,rcl.Bratislava, Kalligram.
Foucault, M., 2ooz: Arcfuologic
ttědění,
Praha, Herrmann & synové.
Harré, R. - Gillett' G.' zoor: Dis/curzamyseL.
psychotog.
Úuod do diskur;íuncj
Bratislava, Iris.
Jáger, E., looz: ,'Discourse and knowledge... S. 3z_6z in: Wodak, R. Meyer, M. (eds.): MethodsoJaiticaldiscourse
anaQsis.London, Sage.
analysisas theoryt
and method.
Jorgenson, M. - Philips. L., zooz: Discourse
Thousand oaks, Sage.
Luhmann, N., zoor: LtískajakotlášeŤt.
Praha, Prostor.
Meyer, M., zooz: ,,Betweentheory method and politics: positioning of
the approaches to CDA". S. r4-3r in: Wodak, R. - Meyer, M. (eds.):
Mahods oJcriticaldiscourse
anl2sls.London, Sage.
Meyrowitz, J., r99o: ,,Redefining the situation: Extending rhe dramaturgy into a theory of social change and media effects".S. 6S-gZ in: Riggins, S. (ed.):BqtondGffinan. New York, Mouron de Gruyter.
/22O
\ t ' l < r , a p i J| ., _ L e u d a r , I . , z o o 6 : , , P r e z e n t a c eu d á l o s t ír r ' 9 . z o o r : B u s h '
t-lidin a jiní v interakci... Sociologtcky
časopis
4z (z), s. zsz_stl.
( ) r r t l l l v a i t eW, . , l o o 3 : , , B u d o u c n o s ts p o l e č n o s t i , , . Ť e o r i c u( č
4 )Q, s . r o 7 - 1 4 6 .
l ' t ' r . t ' g r i n , J1. ,9 9 8 :, , D ě ] á m es v ě t yj a z y k c m ? . ,o r g a n o n( 5 ) ' s . 4 o _ 4 8 .
I ' . 1 t 1 ' 1 , -J .W e t h e r e l l ,M . , z o o r : , , U n f o l d i n gd i s c o u r s ea n a l y s i s " S
. . r98-zo9
irr:Wcthercll, M. - Taylor, S. - Yates. S. (eds.):Discoursctheoryandpracti
,r. London, Sagc.
\.lrlssure,F., r989: Kurzobecné
lingaisti@'Praha, odeon.
t ,ll,.'t;.rociologtcb
slouník.Praha, Karolinum r997.
\ \ , ' < l a k .R . , z o o z : . T h e d i s c o u r s e h i s t o r i c a l a p p r o a c h " . S . 6 3 - 9 4 i n :
\Vodak, R. - Meyer, M. (eds.): McthorJs
analysis.LonoJcriticaldiscourse
r k r n ,S a g e .
\\'.clak, R., zooe: ,,What CDA is about". S. r-r3 in: Wodak, R. \{ cycr, M . (eds.) : MethodsoJcriticaldiscowse
analtsis.London, Sage.
/221
Download

Diskurzivní analýza v sociologii