- jasněa stručně
Dějinyfilosofie
Pavel
Hlavinka
Nechťje tentoprtiuodcepobud jen tnožnouěrn1m tlumočltíkemmnohdry
obtížn1ch
J)losofcbjtchsměr a nesleuujepiitom ze suéltotttjrokuna maxi,mální
srozltmitelnosta čtiuost.7ěntott,xt,prosím,uttíneitespiše
jako infbrmačnía orientat\níntiuodpro dalšístudiltm Jilosofie, ttiholiujako rnnterirille meclnltickému
a,, bezduchérn
u.,z/uamdtoluini.
je
,,Filosofe.. psrjna u celé fu bnize s,,s,,- z respektuk tradici a taht k odlišení
pojednáuant'filosofieod r znorod4chf lozofí,,našífnn.y,,,,,zríkona,,,
,,sportouníhorrcninku,,atd.
Poděkouriníza možnost,lapsattuto krtilrupat í manželceAleně, kn,réděkuji
piedeušímza trpěliuost,a kolegouiPetru V1strčilouiz Prtjt,nické
fabut4, (Jniuer'
ziry,Palackébot, olomouci, jernuž děkuji zrt uydatnoutechnickouPomo(.
Kapitola 1
INDICKÁ n ČÍNsxÁFILosoFIE
Vyklad filosof-ickychsměrrizačínáme
pohleclemna moudrost indick ch a čín.
jsnle
skych dLrchovrlích
nauk. Rozhodli
se jirn r.ěnovatcelou jedrrukapitoltr,neboťjsme piesvědčenio hlubokémvyznamu a poselství,kterémohor.r
starémyšlenkovékoncepce i praktickénávody nabídnout i dnešnímučlor.ěku,žijícímuve zcela odlišnychpodmínkách západrlícivilizace.
Po nastrrdol,ání
prvníčá.sti
tétokapitoly btrdeteznát r.ozdělení
indickéfilo.
rreortodoxnísvstémya ortodoxnísystémy.
sclfiena období védské,
Toto roz.
děleníje u historikťrindickéhomyšlenízavedenéa takévám umož'nízískat
pÍehlednépoznánía snad vás i pobídnek vnitinímu hledání sebe samého.
INDICKÁ FILosoFIE
1'1 obdobívédské
KlasiÍlkovatdějiny indickéfilosofie clo zietelně q'nrezenychobdobí není
vtibecjednoduché.Indie neznalahistoriografiiv trašemsmyslu, na rozdíl
napiíklad od staréhoEgypta, kde b1valo zlykem zaznanenávánípiesn1ich
clat.U mnolri,.chděl indickéfilosofienelzeněkdy ani s jistotouuvéststoletí,
v něnržl'z'r-rik]a.
A r-rarozclíIod západníhosvěta,v něnržjsou všechnaobdobí
a ZvÍatyVymezenyjasl-rěvyhrar-rěnynri
historick1inriosobnostmi myslitelú,
lystupu,jív Indii jednotlivíautoii jen prostiednictvínrsr,ychděl a myšlenek.
Snad je tomu tak proto, ženloudi.ímuž-iIndie dosáhli r1.sokychstupriťr
oproštění se od potiebi'' aby iejich smrtelnéego bylo spojovános mvšler-rkami,
jež zpravid|apiesalrujílrranice časr'r
tohoto světa.
M1' se piidržímeobr,ykléhočleněníindoiogŮ,kteiíjako prvníobdobíozna.
čujídobu vécl.Označujese tak proto, ž-esoubory spisŮ z let 1500-500 pi.
Kr.' se naz'1ruají
védy.,,Véda..
ztlamená náboženské,
vědění,což
tecllogické
v nejstarších
totéž,
dobách pri.edstavovalo
co soubor všehověclění,kteréje
hodrrozapsání'Rozsahenrjsou védyasi šestkrátvětšínežBible.
je tedy sor'rhrnny
Vécla(doslova',vědění..)
nízevpro posvátrrápísmahiI-tduismu.
Bráhmanštíkněžíuédshé
h\mil.1,yo7d41ilido čwi částí.sanhit.
Ne,jstarší
Rguéda(kodifikace kolen-rr. 1000 pi. Kr.) obsahujeoslavné
hr.rnny a modiitbv k rriznym védskymbohrinr.
Jadbtruěda poskytujel-rávodke sprál,nérnuprováděníliturgickych ukonu,
bwá dělenana C]ernoua Bílou a obsahtrjeobětníformule.
Simauédn(koc{ifikacei s Jadfutruédoz
kolenr 900_800 pč.Kr.) je zpěvní.
kem jednotlilych obětníchhymnú.
Atharuauéda(kod. kolem r. 600 pi' Kr.) kronlě jIžzmíněn,i,ch
verštiobsa.
huje takémagické|ornrule.
Precizníprovec{ení
obětníhorituálu obstaráváněkolik obětníkti,v jejichž
čelestojíkněz bráhrnan' Krrěžskákasta bráhmanťrje pověiena ttavazor,árlírrt
a udržovánímkor-rtaktunrezilidnri a bohy. Hymny Rguédy,její
pr.osbya mod.
litby k bohrim se nazp,ajímtlnil.}1'
vykladovéa liturgickékomerrtáie k rrim
brtihman'y,obdobny charakter nělryatinjaky, lesnítexty určené
pro osarněle
žijícípoustevníky.Ctvrtyrn' historicky nejmladšírn
véd..jsou
'rykladu
rypem
upanišady, nazyyanéčastouédanta- kclrrecvéd.
Kasty woiili:
. bráhmani = kněží'
. kšátriiové
= vládci a bojovníci,
. vaišjové
= svobodnílidéa obchodrríci.
. š drovel= zaPuzení,
. p á r i o r é= Z a p u 7 . e n i .
a pocháze|iz pŮvodního domo.
Zaplzenyn.l se takéiíkalo ,'nedotkrrutelrrí..
rodélroobl.vatelswa,kterér1'znávalomatriarchát a kuLt bohyně Matky.
indickéhosubkontinentu
Kastovnísystémměl oddělit pŮvodníobywatele
skupistát vládr-roucí
tak
mohli
ktelí
se
Árjťr,
vnikrruvšíclr
od severozáp:rdu
Věiícíhind pĚipisujetěmto textŮm kanonickouplatrrost,tzn. žeje pova.
žv1eza božskázjevenía Iredotknutelnépravdv.
Védskéobdobí indickéfilosof-ieie moŽno ieštěrozčler-rit
na:
v jednotě s Božstvíma jediÁt.''".' označujejádro lidskéduše,kteréspočívá
nÝm pra9inr bytím bráhma. Bráhnra je poclstatasvěta' která proniká všínr.
,,Brtíhmaje uprat,děcelj tento suět' .'. Tbje m j ritman ue unitiním srdci.',
v koloběhu
Nauka o karn-rě.lzllovuzrozeníiíká, žečlověkje zachvcer'r
jaky
si kdysi
má
osud'
takoly
ktery se nazjuá sansára. Každy
pier'tělovárrí,
skutky
piál nebo jaky si zasloužilswmi činva myšlenkami.Dobréčišpatné
existenci.
formě v nadcházející
žir.otní
ryšší
nebo niž-ší
vedou k odpovídající
Zatín-rcokarma jakožtoskutky a činy pocházející
dharma jako
človelka,
z nevědomostiiídíživotkaždého
možnosta ;lňedlohavěcíje věčnyrrrzákonem světa.
Člouěkuse dharma zjevujejako měi.ítkojednání.
Protožeje v upanišadáchvelmi ,,ryrazněupozor. o.
váno na pomíjivosta [larnost pozemskéhousilování,
PĚestoje
ie ieiich ladčnípro tento svět pesinristické.
(doba hymnťt1500-1000 pr.'Kr.)
l. období starovédské
2. obc1obíobětnímystiky (1000-750 pi. Kr.)
(750-500 pi' Kr.)
3' období trpanišacl
V doběhynn nalézámev Rguédě
chvalozpěw na boha ohrrě (Agniho), boha
blesku (Irldru)a slunečního
bolra (Višnua).
Pro obtJobíobětnímysik1 jsou typickérituály. pii níchžse bohťrm,liteií
majívlir. na urč-ité
událosri' obětujer-rěco
cer-rného
nebo pěkného'od ryže,
pr.osa,sladkostíči květin ažpo krvar,érituály pí.iobětor.árrísilntich hiebcŮ,
zvlrištěu pčíležitosri
svatebrrebouvederríparrovrríka
do vlády.V rorntoobclobí
r z n i k á t a k ék a s r o v I tríy s t c n l .
10
společenswí'
nor'rv hinduistickérn
filosof.ienattkarnio:
Upanišady (7'0-500 pÍ.Kr.) završujíperiodu védské
. átmanu a bráhn-ra
. karmickémzákonu
. reinkarnaci
. lysvobození drrše(mÓkša).
jejich poselswínadějnéa ponouká člověka,aby usiloval o rysvobození(mdkša).K němtrvedou činyoproš'
těnéod lpění (karmajÓga),odevzdanostboŽskénlu
11
vedenía nepodmír-rěná
láska ke všernu(bhaktij6ga)a také,kromě
,iinych
duchovníchpraktik, samoziejn-rě
meditace (dh,iána).Nejvyššího
lysvobození
člověkdosáhnevnitňnímvkladem do podstatybráhma, ktery je silou zba.
vLrjící
všechpout a utrpení.Neboťkdo zná bráhma, sám bráhma.
ie
Ták ,iako ieka beze jména a bez tvaru mizí v moii, tak se i individuální
existencemudrce rozpouštív nekorrečnénr
oceánu bráhma.
Nyní si múžemepňečíst
ukázku z upanišad,která nás zavededo dávn ch
věkťrv zemi indické.Snad oslovísvou mouclrostíi dnešníčtenáĚe:
1'2 Klasickéortodoxnísystémyindickéfilosofie
souhlasíse záklacly obětní mystiky staréhobráhma.
ve védách.Inspi.
nismu a rozvíjeiímyšlenkyobsažené
rujícímiprameny tradičníhohinduismu (pestrobarev.
s množswímboh , bohyi'
néhoindickéhonáboženství
jsou upanišady'sutry
mistrri)
sekt a tradic duchovních
(krátká afbristická po jednání), eposyM ahtíbhtírata(její
součástíje i slavná Bbagauadgita),RrLtnijana a :aké
Zákoník Manuliu. Filosoficky neivětšífznam měli
sánkhja,j6ga a védanta'
\^/SVoBoZENÍ
jenž se uskutku oprostil od su1chžidostí. Tbho,kdo se ulrrra.
,,A ted,o člouěku,
nil z područísujch žridostí,kdo ukojit ušechn\suéžtídostiu duchu, žiuotni síly
neopouštějí,Těn spl"jutíujedno s brrÍhma,duchem a u ducha uchrjzí.
Je jeden ueri'jenžprauí:
,,Rozprchnou-li se ušechny
jež lnou k srdci,pak takoujlsmrtelníksesttíurí
ž;tidosti,
nesmrtelnyma dojdedozajistarylsuobození
ještěu tomtosuémpozemském
utělertí',,
Jako hadí k že leži mrturÍna mraueništi,leži mrtuéi pomiiiué těto. Áte
nesmrteln1ducb ie žiuot,suětloa uěčnost'
Je jeden uei, jenžprauí''
,,IÝalezljsem cestičl<u,
kterou znali už staií. Ti,ihnese do daleka, Ti, bdož
poznriuajíDucha, stzupají?o ni do nebeskj,choblasti, ab1ldošliurysuobození'
Je
to cestasuětc , jejichž činyjsou čisté
a u jejichž srdci zit|i tlnitiní zrj a suětlo.,,
Do hlubokjch temnotpadaji ti, kdožjdou za unějšímuěděním,
suět\plné temnoqJ.Do těchtosuětttsepo smrti ubírají
Jsou suětyneradostné,
ti, kdož ue suéneuědomostineProcitli k suětlupoznání.
Procitl-li člouěkk uiděni ritmana, k uiděnísuéllo
prauého
jri, a mt)že-liupraudě
t|íci:,jsem on,,,pročb7 měl truchlit pro těl,o?
Tomu, kdo u tajich žiuotanalezl rítmana,duc/la, a procitl k jeho suětu' tomu
jako tu rci patií suětducha, neboťon je jak tento suět!
7i, kdožz í suětlo,mají žiuot uěčn1t.
Ti, kdožžt1íu temnotě,poznajíjen bolest,
. ' ' Ti, kdo pozntiuajíjeho, jenž je oko olea,ucbo ucha, duch ducha a žiuot
žiuota,ti poznriuají brtihma od prapočitku.
Je ticba si uštípittuto praudu: Není mnohosti,je jen jediné' Kdo zii mnohost, a nikoliu jednoru putuje ot/ smrti k smrti.
jež ztiÍíndd pr,storem' Jedno fe neskonalá,nez.
a uěčné,
Jednoje nekonečné
rozenriduše!,,
12
SÁNKHJA
jako filosofická školauznávaladva navěky odloučené
a protikJadnéprincipy.
1. Duchovníprincip piedstavujepuruša.Ve vesmíruexistujejejichnesčetné
mnoŽswí.
2. PrapŮvodnípiírodnísílaje prakrti.
Prakrti obsahujetii druhy projevťrr1vojovésíly,v sanskrtu iečenéguny:
. sattva (čistota,prŮzračnost)umožilujeodrážetve smyslu čistého
zrcadlení spirituální povahu purušri'což současněznamená: byt obecně
uschopněn poznávatvšechnotak, jak jest ve svéprivodnínezakalené
čirosti.S olrledem na nížepojednanou čínskoufilosofii si dovolímsrovrovnováhou mezi mužskou
nat satwickou errergiis klidern nastoler-rym
a Ž e n s k o us i l o u j a n g a j i n .
o radžas(ohei) je aktivizujícípotencípĚírodníchprocesťr.
U lidskych
je
jako
vášnivépnutí nebo odpor. Z hlediska čín.
b1,tostí uvědomován
skéhopojímárríenergiíjde o pievahu mužskéhojangu.
. tamas (temnota)umožťruje
stereorypnísetrvávánív danémstavu.Vyčerje prostiedkem padku, umrt.
er.rergie
pávání sattvickéa radžasické
jako tuposta nudu.
vovánía pasivnínehybnosti.Lidétuto gunu prožívají
V čínské
nauce má k tétoguně blízkojin, cožsamoziejrněnic r-revy.
jako dvou zpúsobechprojevu lidské
povídá o ženáchnebo n'ružích
bytosti.
IJ
V bezc.así
prakrtickéhoklidu jsou satwa,raclžas
a tan1asv harnroníi.Na tomto
počátkLr,pomyslnémbrlclu nula, jakoby bylo čistévědomí
purušťrvriči
pťrvabr.r
prakrti r,evztahu apatickélrorrezájrrrlt.
osobně uč,-,nu..ná
poz()rnost
pr.rrušťr
or'šemv ženské
prakrti vywolávápohyb života,bortíse vy.,,áŽeno,.
gu'
a ohnivlíguna zapalr.r,je
vášeĚpro život,tvoĚivostn.'atkypiíády - prakrti
má zelenou.
Všechnypiírodníťrkazv,
iekli bychom slo'"ysoučasného
věclce,od anorganickéhosvětaminerál a hornin pies iíširostlin a žir,očichŮ
ažk |,zickému
cělučlověka'v sobčnesou určitclumíru encrgievědonlípurušŮ.
A to takolym
zp sobem,žepurušaidentifikovanyse svou prakrtickou,piírodní
formou, tedy
se svou osobou a ',je,|í.,zkušeností,
jc, aniž-by to ve sr,ésvatéprostorětušil,
zajatcenrnevědomosti.Nevědomy je pĚedevším
z toho dŮvodu, )e pĚi téttlues.
mírnéh e, v sanskrtulílá, propadá osudovéiluzi, Že jc aktivníčinltel.
Zpravidla wššícitlivost r'ťrči
utrperrí,jež provázípobyt rrascéněsvěta,zbystiuje vědomípuruš a umožĚujejim, aby se mohli postupně
zbavit l,šeho,
co na sebe navlékliz vnějšíhosvětaprakrti a
|ejíchgi'". Pote co purušaelirrrinujeze svélroi,ědonrívšechnyzávislévazby k věcern,
osob:íma událostcm,
ukazujese rnu jeho skutečná,to znanlená p vodní, pĚirozerrost
jako čist/
duch, nezávisly na svěracíkaza1ceprostoru a času.
V poetickémpĚíměrur'yjadiujetuto nauku takéindicky
guru Arrahdán:
',Zdroj štěxíje u Praud! Pmuda existujejctlini. V,1u žiuotě unímátejen
odrazy štěstí.Stěstí- Slunce se u tlrjsodrrížíu Měsíci - pocitech.,,
JÓGA
byla praktick m c1opliikernsánkhji, někteií badateléji ovšenl
považuií
za
.salnostatnou
školu' neboéna rozclí|od sánkhji akceptujeexistencinejwšší
b y r o s r i 'P á n a- í š u " ' y .
Stěžejnírnt..xte'-nj"sy j, kÍasick:íPataĎdžaliho
JÓgas n"a (podle mnohych
autorťtžil Pataiidžaliv l ' st. po Kr.). V ní je rozepsánoosm stupĚr'i
cvičení
(aštangajciga),
vedtlr'rcích
k dosaženír.ytouženého
cíle, kteryrn je rozPlr.rrutí
omezetléhoosobníhověclomíve l,ševěclonrí
kosmickém,kter žto ,."oj...."
p tr jm c n o v á r rsía m á d h i .
Stupně jsou následující:
. jama (zákazy):nelhat,nekrást,nedopouštětse násilí,dodrž-ovat
cudnost,
. nijama (pĚíkaz-y):
prisry spokojenosts osudenr,:rskeze,studium dtrchov.
ních text a oddanostbohu,
. ásana (pozicetěla):napiíkladsed se z'kÍíže,nÝma
nohama (lotosovysed)
nebo stoj na hlavě, cvičenílzick,vch ásan patĚík záklaclnímprostiedkŮm hathajÓgy,
. pránajáma (ovládnutídechu):clychání
Pravou a levou rrosnídírkotr,
zadržováníclechu.
. pratjáhara (odpoutánísmyslŮ od zevníchpiedrnětťr):
klasik praví,že
jogín zatáhne smy.sl1l
jako
želr'al-rlar'udo kruní'ie,
do nitra
. dháraná (koncentrace)je ponrocníkenlovládnutí mysli,
. dhjána (meditace):ze stranyjogína,již
pobyt v meditaci ner,yžaduje
ťrsilí
koncentrace,
. samádhi (stav bezmeznéa bezdťrvodné
rirdosti,poznání sebe sama
a neotiesitelného
klidu): jogíni iíkajísat - bytí,čit- vědomí,ánanda
- blaženost.
Jméno a war jako charakteristikypomíjivéhosvětamá|á
jsorrpiekonány a člověkpozná to, co jej skutečněoživuje....
VÉDANTA
znamenákonec védského
písemnictvía zahrnu,jev sobě piedevšímučeníupanišadové
filosofieo odvěkémpropojerrívešker.ého
projeveného
sl'ětas jeho
pramenem v boŽskémbytí.Védantamá tii z,ákladníFormy.
1. Ner)uojná (aduaita) uédarutarrčío siednocení itrnantt (lidské cluše)
a brribma(božského
ducha). Jejím zakladatelembyl mystik ŠríŠankara,
zvan,!t鞊ankaračárja
neboli ,,Putující
piinášející
z-dar...
Narodil se Lidajně
na jihu Indie v Káladi Loku 788 po Kr., ale je nrožrré'
Že rento leto;loČet
spíše
oz,načuje
rok jeho odchodtrdo bezdomoví.Tiadice lypráví, žev osmi
letechopustil radostia starostisvětskéhoživotaa stal se poustevníkem.
společenswí,
ášramy:
Jako putujícíduchovrríučitelzaložilčtyii klášterrrí
Šrngéri
v jižní,Purí ve rrychodní,Dváraka v západníIndii a Badrínatnna
severu- v Himáláji.
učerrí
spočívá
ve z'totož,nění
nejvnitinějšího
Jác{roŠankarova
iáswíkaždé
bytosti rítmanua jáství božskéhobrrillma: ',TbtoJti je bytím,kterépoznáuri
15
Samo Sebe,protožetoto.J/í
je ?,znáno SebouSan\n' Z ttlhod uoduje indi.Io,
t,idurjlní dušeJAm,1o soběa pÍínn Neju\ššítn
cojasně
Já a ničínljin\nt. . .
projeurje SebeSana uestauecllbdění,sttěnía lllubokéllosptínklta co unit ně
fe
z,nímrinou rnysli u r znj,h fornich jako nepietržitásérieegoisticb\chdojn
a co pozoruje egoismus,intelelct- cožjsou jen rtZzné
formY a piizptisobeni
- a co nechátuíSebe Sana pocitbuatjako Absolutníbytí-uědomineuědotnosti
blrtženost(sat-čit-rinanda),poznejjako Átman, ulastníjd ut,rtit srdce..,
2. Višištaadaaita uédanta(doslova:kvalifikovarrěnedualistickáškola),kter o u z a l o ž i lR á m á n u d ž a( 1 0 ] 7 * 1 l 3 7 ) , p ň e d s t a v u jsev é r á z n o uv a r i a n t u
nedvojrrénauky. Vposledu není rozdíImezi Ne|lyššímJástvím bráhrrra,
kteryrn,jepro Rárlánudžu Milosti'ry pán Íš,,"'", projeverrym,z,esvětel"
néhotěla Nejr,7šší
bytosti stvoĚen1inr'
světem.C)sobněpojaď bťrh|e vťrči
světutranscendentní,
zdalekajej piekračující,
nicméněkaždáswoĚenáduše
je Iehosoučástí.
Všechnyr,esmírv
a bi,16511
vznikajítotižpostupn m zhušťovánímjeho těla,podobně jako je to patrrréna Írekver-rci
světelnéhozáiení
bzrrevnélro
spektraod vln ultraÍlalolychažk vlnám infračerver.rynl.
Světlo
vyzaÍováníNejlyššíhovědomí, v němž je vše sjednoceno V nepodmíněrrélásce do jedinéhobodu, se sanloziejměz principu wmyká poten.
ciální snaze iei vědeckiim zp sobem změiit. Cesta k tomuto Světlu vede
prostiednictr'ínrr-nilující
oddanosti vričiboŽí oso|:ě(bbakti.jas,).Láskou
se dušečlověkaznovu s,ieclnotí
se svym Tv rcetrr.Tlto filosofie je p<'lpulární napĚíkladu vyznar'ačťr
Pána Kršny a takéasi snesesrovnánís kiesťarrskou
mysrikou.
3. Duaita uédanta,jejímžotcem je Madhl'a (12,_I3' st.) oclmítápojetí
adv:ritya jejívíruve všeprostupujícího
ducha bráhma,pro nějžje hrnotrrá
skutečnostpouze snlyslovyn'rzcliínírn'
Uz-návárealitu piírodvprakrti,která
existujeod věčnostivedle realityduchovrrí.rra kteréje rrezávislá.Lidské
c1uše
nlajípodle Madhrv svotrstvoiitelenlzpec.etěnou
iclentitu,která jc
jim uchovár-ra
i po té,kdy se osr.obodí
ze sansárické,
to znanrenáreinkarnační,sféry'.
Madhva mohl b1itir-rspirován
i vliveln kiesťanswí,
ktcrése v té
dclbě v lrrdii šíĚilo'neb<lé
mlr.rr'í
o tonl' že svobodou vťrlebohenr obdaí.ené
dušese nlohou takétrvale odvrátit od nrožnostispaserlía .ravždy
ziistatur,ězněnyv Zaii1teckém
táboÍepodsr.ětrrích
oblastíl.est-tlírtt'
to
1'3 Neortodoxnísměry indickéfilosofie
částiprvníkapitoly ryjmenujemehlavníproudy indického
\' rétozávěrečné
nauce,
c{ědictví
a podrobnějise znrínímeo jeho rre|q,zrramrrější
dtLchovrrího
bLrddhismu:
. tantrismt,ts
(vvLržití
sexuálnísíly k duchovnírnurristu),
. džiilismus(asketickÝa ocliíkavÝsystémusilujícío osvobozováníduše
z těla)'
. šiuaisrnus
(jÓgickéa obĚadnírituály směĚovanéke splynutí
a šaktismtts
s bohy Šivoua Šaktí).
BUDDHISMUS
naukám, nicméněstejně jako dž,inisindickym clucl.rovním
patĚík ;.rrir,oclně
ptisobnost a daleko piekročil p vodní teritonrus rozvinul svou nezár,islor.r
je svépojmenor'ání
od jménaprinceGauriiílníhranice. Buddhismusodr'ozr'r
tamy Siddhárty (asi 563-483 pi. Kr.), kter1ipo svémducbounínprobuzeni
piijal 1nénoBuddha.
V maximální stručnostisi vyložímeBuddhovu nauku, pii vědomí' že
jenom z.áznatnyautentickfch Buddholych r7rokťrčítají
desítkytisícstran.
V 29 letech prirrc Siddhárta opustil královskÝ palác a šelhledat věcYnou
pravdu' Po sr'émosvícení,kteréhodosáhl po mnohaletémasketickéma rnedi.
kolo nauky (dharma).
u \/líranásí
roztočilv Sarnáthr.r
tačnímťrsilí,
Buddha učío čtyĚechušlechtilychpravdách:
I.
2.
3.
4.
Život )e utrper.rí.
Utrpenímá piíčinuv žádosti.
utrpení.
žádostivostivede k odstraněr-rí
C)dstrarrění
K osvobozenívede ušlechtiláosmidílnástezka.
osmidílná stezka:
se individuálnívědomía touhapo životě
Cestak nirváně (po jejímždosažení
Zivoté
a nesnrrtelnérn
ve $'zickém,snrrtelrrémrěle roz'plvnev nekonečrrém
a míru)je stiednícesta,která se ryhybá krajníaskezia zároveĚodmítápohodl.
Stezka zahrnujegi5,l5{4jjgi.r.isekv:
chor'rtkárr-r.
rrosta hověrrísr,1'rl'r
17
1. Správné nazírání:nestrannost'neosobnosta tlesobeckost'
2. Správnérozhodování:schoprrostro,,poznatpovahu
<lané
situacez hle.
diska konečného
osvobození.
3. Správná mluva: nelhat, nepomlouvat,neubližovat
slovem a unrět roz.
lišit,kdy je tieba nrluvit a kciy mlčet.
4. Správná činnost:neubližování
a nezabíjení,
u mnichúcelibátbez ,,prlnlyšlení...
5. Správnéživobytí:to jest takové,kterérespektujepiedchozí
požadavkv'
6. Správné silí: dosažení
konečného
spočinutív nirváně je záležitostí
dokonaléhonasměrovánívŮle k r'r,,tčenénru
cíli.
7. Správnéuvědomování:nutnost zachovávat,u velmi
pokročiliichac{ept
i r,e sněrrípĚi spánku, stálou bdělost nad všenri
obsahy ,',u,li udržo"
vání mysli v nepĚerušovaném
meditačnímstavu, to z-namenábez
myŠlenek a ulpívánína pocitech.
8. Správnésoustiedění,na tomto osmémstupni
nazlwané
samádhi;prohlubováníhlubokych vnor bezbňehého
míru tak, aby se v nich adept
naučilsetrvávatnapi.íkladi pÍi pohybech těla.
Vrchoiem je pak .1os.rženístavu, ve kterém,, kapku moie zalije vlna
věčnéblaženosti..'
Nyní
ze Sutta.pitahy _ Buddboulch rozprau'.Iy jsou
v rárnci kiílronrt
:kázka
svaq'ch buddhistickych knih považovány,^n"jp''uod,'ější
a nejstarší,
a to
ved|eWuaja-pitafu (v nížjsou zahrnutypieclpis1'
rnnich m) a AbltidhantmapitakL (ježshrnu,jehlavní teze buddhistickéfilosofie).Vzhledem
k tomu, Že
Buddha žilpiibližněv -letech5()3-483 pi. Kr.
a prvni písernnyziíznalntěchto
rozprav pocházíz roku 80 pĚ. Kr., pak tedv zhnrba
+bo l.t bylo |ejich znění
bezchybně tradováno pouze v stní íornlě.
".Spatií-li (putujhi mrti.h - pozn. turtora)zrakem l jakouforrnu, nezís.
leáuti židny sblon, neuytuáií žtídn.|,m1sl, Á
?rotože se žrítlosta rozmrz?
lost, zléa špatném.šlenley,uelmi brz. ,-,,,í
toho, kdo nac! nirni nebclí,
je piln1) u jejich stiežení,opatruje rurysl,
bdi /lorliuě u m1ilenek... V'rn1
témtosuat1mprauidl tn, uěrny totnlfto suatému
outtídinísm1slt)hlerlri
nějakéodlehlé,klidné místo. .Po jídte, Lclyžse
n,ur(jtí z cest. za allttu.
žnou,si sednesezkiížen'ymanobama,se uzpiímenrym
tělema pěsn4euhled.
Suětshéžádosti zaurhnul a spočíuri
s mrysli^
prostou žrjdosti,od hi)osti čistí
]B
zaut.bl,spočíuri
.,rdce.]Ýenríuist
s mLslíprostou nenriuisti.Mdlott tinttt,u.
st,,t1
zaurlll, od mdlé unauy je osuobozen,s lrískou,ke suětlu, uníntaury,
jasně
uědon7,t|istisuy'srdceod ndlé tittttuy.Pyšnouneurlostzat,rhl, od p1|clry
je
niternou,
klidnou myslí, čistísuésrdce od pyšnéneurlosti'
osuobozen,s
]Yerozhodnostzaurhl, unikl nejistotě, nepochybujeo dobrém,od ncroz.
čistí
suěsrdc,.
/,odtto.,ti
Kdyžpak odstruniltěcbtopět z,ribran,seznámil ses nečistotou
mrysli,která
ochronuje, zcela uzdrílenžátlostem,uzdábn nesua1|,clluěcí,žryau m.ysliuě
jasnosti, u blaženostipruního ziení.,,
zudžující,u klidu zrozené,blažené
. . . Takseosuobodilod uspokojení
i neupokojení,a kdryleoliu
pocítínějalej
pocit, radostn1lnebo stwstni, tentopocit necbot,tí,
nepěstujeani se u něm
ileuzduírd,usttnc u něm uspokojot,tjní
z pocitti. Kd1,žustanetoto uspoh7.
jouiní, ustanei ulpíutÍní,
kdyžustanctoto ulpíutiní,ustanei processtárlini
5e,ustAilei zrození,kdyžustanezrození,usttne i sttirnutía smrt, zanikne
bolestd strast, utrpení, bo/csta zoufaktuí..tak ted\ dojrle k níniku celého
u.|tuojt
utrpcní',,
U buddhismu je velmi zajímavé,
žerámci většinyslych škol neuznává žádné
trr'alép<ldstary.
Všechno ,jevzrrikáníma zanikáním.Skutečné
existujepouze
radl a red!
Proto takéneexistuježádnétrvaléosobníji. Pouze rychlostduševníchpro.
cesťra zryk na tělo dávajívzrriknout klamnénrudojmu, žeexistr'rje
tělo nebo
duše'(Jsobnost každéhoz nás je složenaze živ\ovychenergetick1ichsložek
zenrě,vody, ohně, r'zduclrua vlastnostívědomí,kterymi jsou pociťování,
v le
k c.inua vnímárrí.V závislostina kontaktu osoby s vnělšírnsvětemr,z,niká
tou|raněco mít, prožítnebo jednodušeuspokojit nějakou potĚebu.Tínl
vzniká pi.ipor.rtanost
a utrpeníz ní pocházející.
opakovanÝr-rrzr,r,kema rnyšlenkarni se l'ywáií Životnírealita každéhočlověka,kterou buddhisté'stejně
lako hinduistickérrauky, nazÝvajíkarmou. Snrrtífyzickélrotěla nic nekončí,
karma si uchovává svŮj energetickynáboi a život m žepo vtělení ,,energie
tužeba závislostí..z,asepokračovat.
Vymanění se z karmy je skutečnm osvobozeníma poslézeblaženiim
a rnouclrymspočinutím
v tajernné,
a pňestočlověkunejpiirozenější
nirváně.
t9
Buddhismusse pozdějirozvinuldo nrnoh:rškola srněrŮ,k nimžpatií napiíklad:
. Mahájána
V tradici tzv, uelkéhouozu, rc:zšiíerré
zvláštěv tibetskémbtrddhismu,
hrajeprimát ideál bÓddhisattry:.B ddhisatwa je bytost,která jižclosáhla
wsvobození a mŮžese ocl|oučitod tohoto světa.Dík1'svét-rru
nekonečnémusoucitu s ostatními trpícímibytosrmi r,šaksetrváváv irrkarnacích
na Zemi a pomáhá vnášetsvětlo do lidsk1ichsrdcí'
. Hinajána
Zvaná aké rhéravádorÝbucldhismus.Ústžednímz-ájmenrlyznavačritéro
nauk1.ie rralezeníindividuální cesw do nirvány, ježdodnes praktikují
podle vzoru púvodníBuddhovy nreditacevhledu, zvanévippasána.
Duchor'ní cesta tzv. maléhouozu ie r, sotrčasnosti
rozšíienápiedevšírn
v buddhistíck1ich
klášterechiižnía jilrovychodníAsie, na Srí Lance,
v Barrr.rěa Thajsku piedevším.
. Zen-buddhismus
v Čine reprezentujetuto nauku pĚedevším
školaČchan,která odmírá
krrižníučenosta intelektuálnídiskuse jako projer,marnivosti a p1ichy
fozumu] to znamenájako velkou brzdu na cestěke skutečrrému
pozrrání.
Jejím nejznámějšímpiedstavitelem je mnich BÓdhidharma, jenž piinesl roku 520 buddhismus z Indie .1oČír'y.Aby si zachovalbdělou nrysl
a neusnul,v-vprál'ítradice,odiezal si očnívíčka,z nichŽ-r,yrostlyčajové
keie. Tákéjaponská forma čchanového
buddhisnru' zvaná zert, preferuie
dťrsledné
meditačnísezení,tzy' zazen' kterii pĚes ne-myšlenía čisté,
spontánníbytítady a teďvede žákak piímémuvhledu do vlastrríbtrddhovsképňirozenostijeho nrysli,což je v1,sada
, ježje potenciálnědána
každémučlověku.
jc všaksamo o sobě taképrázdné.Prázdnotanetríani byrí,ani nebytí.Podle
cokolir, existovltt.
NágardžLrrry
ien za tohoto piedpoklactLrmťrž,e
nížlze na určitou otázku' která ryžaduje
|eho logika lychází z teze, podle
nr:
tldilověď ',ano..nebo ,,ne..,odpovědět čtver!'mzpťrsobe
1. An<1.
2. Ne.
3. Ano i Ne , uvedeme.liblížepodmínky,za níchžplatíjedno nebo druhé.
pravda má z hlediska Nágardžunoly logiky
4. Ani ano, ani ne. Nejr,l.šší
r.ždynaPlĚovat charaktertétoodpor,ědi,neboťse ocitá mimo všechny
pokusy o rozlišovárrr.
Z pohledu svrchovanéprázdnory ježsetrváváv rnlčení,jsou pak sansára
( k o l o b é lŽl i v o t r ]i) n i r v á n ar o t é ž '
polouin7
Chtět bych uás, uážeti srudenti, upozornit, žepo piečtettt'prt,ní
ti,íhistorické
si
nepamanLjete
že
tétokapitoly nemusítemít obau\ z toho,
je
aletéto
části
dění a ušecbryluuedenés?is)td směry)'Hlauním čelen
spol,torientačníseznámenís některymi moudrostmi tétoexotickézemě.
Každltz uás b7 si měl u4brat nejméněduě myšlenbytypicképro indtc.
proudy a napsat si o nicb na jednu stranu A4 brátképojedkédt,tchourtí
nitlí.
zndllsti se rjkají duou uimi uybran4chproblematik (naPožadouané
piítetad reinharnace, meditace) nebo stněrťl(j ga, ktidllismus)' A to
u tdkotlémí e, ab|ste byli schopni danou uěcPiiblížit napiíklad desetiletémttdítěti - nezauiatě a uěcně,
ČÍNsrÁFILosoFIE
Z mnoha buddhisticklich mnich -filosofti znrínínleNágárdžunu, žijícího
ve 2. st. po Kr. Tiadice o něm praví,žepodruhépo Buddhovi roztočilkolo
posvátnéhoučení- dharmy . Centrálně rozvíjenoum1,šlerrkou
jeho nauky
vás s tradičnímisrněrvčín.
Z,ánrěrenr
drtrhéčástitétokapitoly ie sez-námit
skéhofilosofickéhoa nábož,enského
myšlení,kteri;mi jsou konfucianismus
a taoismus. Myšlenky,ježvás zaujmou' se znovu pokuste rozvést,stejnějako
Lrpieclchozíčástitétokapitoly,v krátkérnpo|ednání'Asi t.rk,jako bystechtěli
filosofie.
napsatsr,énru
piítelinebo piítelkyni',novinku..z čínské
20
21
ie vhledprdzdna47(sanskrt:štinjata).Věci, osoby ani ideje nenrajíreálnéoycr,
a nemá je ani nirvána. Žádná věc ncní sama v sobě existLrjící
a nemá sama
,iri,které
o sobě hodnotu. Bytí a hodnoceníclávávěcem konstrukt osobníl-ro
1.4Konfucianismus
-
\
q"ffiF ilm
Ě
.ť
z. naukv Konfucia (Kchung-fu_c,,
551_479
Tentornyslitelsvéučenírozvíjelr,návaznosti
::.::]
století,ba tisíciletí
staroutradici.Thtostará
:,. T:"h"
\rl!,r,
l",u,b:":,,nakultupĚ.dkť.'
:':*:,.l,::..',.::iu.:'1'.:
jejich uctívání,až zbož ování.
na
Konfuciovo myšlení
se' velmi prakticky zaměiu-jena
správnou orientaci
r ' b ě Ž n é l rl ird s k é r Ž
t ti r o r e .
Projevemkon fuciánskémorálky,je
ctnostnéjednání,
respektenr a spravedlrroxí:
,,Nečiitdruhym, co stím
--ll
Velnli vlivnou se v opozici ke konfuciárrskému
pojetítradicionalisrrru
po.
stupně stala modernistickáčínskáškolalegalistrirrpĚednostĚujících
moca silně].ší
stát. Rád .r'espolečrrostije podie legalistLipostaven na záva'
rrěj'ší
zrrychzákonech, jejichžnedodržováníje sankcionizováno.
KonFtrciusse všaknez-abryaljen vlastrrínaukou. Jeho velkou zásluhou je
i to, že shromáždilnejstarší
pan'rátkyčínského
písemnictvía zachoval je
potomstvu. Z Řchto panlátek je
Ne,jvyznamnějších5 knih (éing):
. I-ťing - Kniha prorněn
"..'uuJ"i'.'.i,;.,';:;;:,:;,,,:,;;;
:::l{;,.,,T::^::::::.i1'.'iÍ':u,:':i
*::::::::i:
piedstavitel
státu
a;.r,u.t'z.u*t' ;;
bratr' manžel a manželka.
),;,;li:]Tll,J]
V]ádce státu,je pro svuj ]id také
dokonalym vzofem nlravnosti r,ědění'
a
rreboťmorálka je podle
,'"utl."l,'í (podob''e je tomu r,
iecké
tras:nf:cia
dici sÓkratovsko.platÓnské).
Pevnost státního)i.í,eníje odvozena
od zrcadlení dokonalostivláclcrjv životech
obc.an , kreĚíryn,áĚe,ií
společnostpro.
st.ednictvínrharmorrickiichrodinnych
jednotek. Chod života
,,ednotlivce
i státu ,jedán piesně dan1imi
piedpisy. íy o,,š*-,nemajícharakter
psaného
nornrativníhopráva, a proto je jejich
do<lržo
vání zá|ežircsti'r.kli i,.r.,""-,
v souladu s Konfuci<lv1i-po'..iÁ,
spíšearistokratické
prestiže.Ctnostny
občanmá tak jedinec.noumožnost
se aktivně podíletna piijínlání
tradice
pňedkťr,
p rivodně darovanésanrotnyrrri
Nebes1'.
,,Chce-li ledo ulrÍdnottt,sué
zerni, musíp edeušílnudržet
po ádeb ue sué
rodině. Cllce-li kdo udržetpoiátlek
ue ia ,,)i,,e, musíp etleušint
uturiiet
su i charakter, Chce-li
tttuáiet su j charakter, musí
pledeušín
mít
,kdo
sptiuné srdce' Chce-li ledo
ntít ,p,;,,j srt/ce,tnusípierleuším
ttpi.íruně
ltt,slet.Chce-li kdo upiímně try,let,
mu,í rt,p,,,,í
suéuěr!ění...
"doko,alouat
(Kliha Wlkéhoučení,
Ta-st)e)
Jc to dnes již světoznámá krriha' ktelou Konfucius pievzal od legendár.ního
Z|utéhocísaie(3 500 pĚ. Kr.)' a těšíse velkéoblibě hlavně u lidí praktiku'
jícíchirrtuitivníprognostickémetody. Kniha proměz tajemn;;ma piesnym
zp sobern zachycuje zákonitosti, podle nichž se proměĚují stěžejníenergie ovlivirujícíchod událostí jak v piírodě, tak v lidskych záležitostech.
Tétoknize se lze postupně a trpě|ivě učit rozumět, pokud si nejprve osvo.
jíme zrralostosrni základníchtrigrarn , tj. ze rÍíčarsloženychznakťr.Čáry,
kteréje woií, jsou dvojíhodruhu:
Plné,rlepierušené
linie piedstavujíenergiijang: nluŽskyprincip lyjadiujícíaktivitu.
UprostĚedpierušené
linie značíenergii jin: ženskÝ,
piijímající
princip.
Jejich společnÝmpŮsobenímse objasĚujevznik a zánik všechvěcía udá-
losÚ.
v IidskémŽivotě
SIAVA
-9!qge
pronikání
no hoz
naÁ
í
UStánÍ
poddajnosl
22
VzájerrrnoukombinacítrigramŮ vz'niká(l4 hexagramri,tj. z'rrakťr
s|oženiich
ze šestičar.T\' pak umož'riujíčlověku,znalémujcjich hlubokéhovriznamu,
velmi piesně určitpravděpodobnf w,fi,ojurčitéudálosti.
jeclnotli-
1.5Taoismus
D a | š í mči t y i m ki n i h a m ij s o u :
.
.
.
.
ze vždvrypickélropoměru
věci' lidé a )ejich charaktery,sestáva|ící
r'ych ž'ivlťr.
- Kniha pisrti (poezie),
Š-ťing
- Kniha listin (zákottv),
Šu-ťing
Jaro a podzlzl (Konfuciova krorrika jeho rodnéhostátu L,u),
Li-ťing- Znpis1lo zu-ycích
(morálníporraučení
a pravidla etikety).
Konfuciovanauka je tedy zaměierlapiedevšímna etiku, nl bezpodrnínečné
clodržovánírr-rravních
ctnostía společenskÝ
život.
Pozdějšíneokonfircianismus rozpracovalv je<lenáctém
stoletítakéontolo.
gickou problernatiku.V iejím ránlci rozvinul dualistickou nauku o dvou
základníchprincipech:
o Li je r-rniverzální
rozumoq?prirrcipspoleč.nÝ
všenrlidern'
. Čchi je irrdividuálnía hmotná určenostr,šechkorrkrétních
věcí.Jbnto
ternrínje častoužívánpro ozt-račení
žir'otníenergieproLrdící
ve vesmiru
a v člověkr'i'
Člověkje od pňirozenostir-radánnlož'ností
mravníchprincipu'
|ednatp.'oclle
jeŽjsou součástí
urliverzálrlífornly světovélrcl
rozun-ru,a proro mnozí nludrci
vidí v Li pŮvodníjednotícístrukturu,ježr'rrnožiiuje
normováníjednání.
Nicméně není to učenío Li' a|e tlauka o jin a jang, co ovlivriujevětšintr
čínsk1ich
učení'Piesvědč.rje
nás o tonr napiíklad i kosmologiezformulo.Iun.i
vaná neokonfuciánsk1inl
f.ilosofenr
(1O|7-107il'
Čou
Pčeh|ed
vívojekosnrick1,ch
sil u Č,ouTirn-i:
Prapočátek(Tchaj-éi)+ vytváií pohybem sílu jang --- po kterénásleduje
klid, a tedvsílajin = ze stluhrymužského
a ženského
principuvzrriká5 živlri
= oheĎ ---+zenlé_ kor, * voda _ dievo --+a ZaseolreĎ --iednotlivé
24
kapitolv bude
Vzhledern k tonru, žetato částťrr'odní
jak
si
to samo téma
trž
a
meditativní,
vícerozjímavá
vynucr'rje,nemusíten-rítstrach z-piemírr' irrfbrmací.
Spíšesi dejte za r.ikolzastavitproud l'ašehomyšlení
- pokud nechce ustat, Pouze jej nezríčastněně
pozo.
ze
kterého
v
sebeovládání.
rtrjte.Je to vyborrrécvičení
meditujícímniši.
by měli radosti taoističtí
Našísnalrou tedy bude alespoli trochu se piiblížit
pojmu, kterym je princip tao.
stiedr-rímu
Zari^rlcokonfucianismus je zaměiel], jak jsme se už clozvěděli.na rnorální
aspekty lidskéhoživota,taoismus se od lidsk'ich
a společensko.politické
odvrací.
pieclpisťra marnéhclplalročení
radostí21StÍastí,
odr,rací se do straníklášterŮa Poustevendaleko od lidí, aby se adept
duchovrrícesrv mohl stát plně osvícenÝm.Taoismus jako filosofická naLrka
je rrretirfyzickli.
Ptá se,co je za viditelnoupiírodoua co piíroduovládá.Z hlediska západní,evropskéfilosofie je taoismus více spekulatir'nínež qiše
popsirnf.konfucianismus.
jako
Je dobrése ptát, co je tao.Nicméněoclpověděrbude podobně obtížné,
tern.rír-ru
filosofickél.ro
l<dr'bvchol]]
se o totéžsnažiliu rrej{znarrrr-rěišího
Západu, kteryrn je podle německéhoÍllosofa}{eideggerasubstantivumá7rz.
pokucl tržpiedem
začítblíž-it,
Tail je slovo, k jehožr.\iznamttse mťtžeme
násilnésvázánído nějakélogickédeflIlice.
vzclámesnahtro jelro víceméně
-lb
ale neznamená,žeje pied nánri jako alternativapouze poeticky popis.
Vvz,nlnr slo'a tao se počneoclhalovattorntr,kdo dokáŽe utišit prodr'rkcisvé
a jednodušepienrys|i'kdo dokážeudržetna trzclěsnahu mít na věci t-tliz'or
staneasociovat,to je ietězit vedle sebc v mysli Pojmy, dojmy apod. Pak si
zkusínavodir piedstavu'žetao nedostalopii narozeníjméno,neboétao je
právě ryjádíenímnezrozenéa nerymezitelnéskutečnosti.Mnohost poj merlováníunášílidskélroducha do svěrakonkrétníchjsor.rcen,
ale tao, i kdyžie
základemvšehokonkrérního,
se nechcezbavitsr'énezcizitelné
svobodvzasunutím sebesamado určitépojmovépiíhrádky.Táo je jemrrější
nežvzduch,
ale pĚestoje v něm nekonečnáplnost života.
Tao jako pojem rracirázejíci
je nepoužiteln1i
se vně rozumovéhorozlišování
pro seriÓznídistinkce vědeckéfilosofie' Zcela rystihujícípro něj asi nebude
ani slovo bŮh. Spíšeje to božíláska' kterou lze v taoistickémetafi'zicevnímat jako proiev nejryššíhozákona vesmíru,ktery se stává nejvyšším
skrze
absolutní neosobnost, piičemž právě z této neosobnosti a nepňisvojování
plyne jeho obrovskí a nepiedstižnáprisobnost.
Z hlediskatao se piíroda i člověkrodíz jakésipťlvodní
piemíry(jako nedokonalépiirovnárríbych v tétosouvislostipiipomrrěl piíběh Velkého tiesku,
známou kosrnogonickou$.zikálníteorii),ježse r,ymykásrraze-jiuchopit a iíci:
je toho tolik a tolík,|e to moje atd. Kdo tak činí,vypadáváz ochrannénáruČe
tao. Díky sr'émuegoismu pak propadá rozsuclkrimzákona neviditelného
zrcadla tao. Tao se dává každémusamo ze sebe. Tho samo v člověku dychá,
samo to čistěživétao dává vše,a nic pňitom neztrácí.
Moudr1i čIověkje takovy,kter1íse poddává síleprir-rciputao a nechává se
jím vést,neboérehdy se tao pro nás odhaluje iako Cesta k rrásledování.
Jen
moudry pak ví, žeten, koho v odevzdárríse tao následuje,rrenír-rikdocizí,
ale je to on sám v nezrozenéFormě'jeŽ si nic nenárokuje.Snad ie totální
povolnost vtičisíleživota,s niž ne|zesvádět boj, tím nejdokonalejšímzamilováním' v němžje milá i milf v plnébdělosti stále na vrcholu blaha z nepÍ|.
svojujícílzájemrrosti. A v ní se neztrácínic z jedinečnostijejí ani jeho.
Taoisticky mudrc nic neplánuje a nemučíse v marrr1ichvzponrínkách,
učíse opustit pĚedstavu,že by byl nějalcym aktivním činitelem, a právě
v pozornémsledovár.rí
toku životnísíly,skrze nížse nám odhalu|e tao, sánr
sebevezena jeho hĚbetutam, kde má prostě b/t. Z hlediska běžn ch pozemšťar-rťr
a jejich každodenníhojazyka jde o to byt v harmonii s pĚírodou
a s jejími rykly' Dosáhnerne.li tétol.rarnronie'umožnítránr to sdíletspeci.
fika dar tao v pro,jevechpňírocly:r, ročnícl-r
obdobích, v nrěsíčních
fázíclr
nebo ve zvíietníkovfchznan-reních
čínské
astrologie.
které
tomuto druhérnuvelkérnuučerlí,
lcle.linárn o ještěhlubšíporozumění
ktlyž.rryní
dob, bude patrně nejlepší,
piežiloaždo dnešrrích
,-..tar..,.r,ěk.',
ťing
Tho-te
k|tlhy
Ze
slavné
rjryvkťrm
iejímžautopozornostpiínro
r.ěrrttienre
(asi
Kr')'
st'
pi'
5'
taoismuLao-c'
fcm, podle tradice,ie z-akladatel
se iiídípodle
,,()loučkse iídípodle země, zerněse iídípodle nebe, nebe
ht\, tríose iídí podle sebe..,
nečinění,a pžestonic neztistiuri
,,.ko je uěčllé
ncučiněno...
,,Kdo se soustieduje na uzdělártí,
tletr zc dne si utceosuujuje:
na tao,
kdo se sottsti'eduje
den ze dne se uíceoprošťuje.
Postupnjnn oprošťouriním
dospíuáruen/ll?oneck nejednání.
Nejednríne-li, nezťtstiurín i c,
co by neb4louykoutíno,
Suětlze získatjen truaarn ncurltčšouánínt.
Kdo se uměhje, nikdy nemtlžezískatsuět.,.
,,Chtípat,c0 nenízntimé,je urchol;
nechtípat,coje zlláné, je uada'
Jett tett, kdo se dot,edetrápit pro tuto l,,ltdr!,
ttt?žese od ní oprostit.
h"lottrlrjje Prots s;76ttadi,
protože5e nad ní douerlepa,k trripit,
Proto m že b1ltbez uady...
Poznámka:
.|ento
text snad dostatečněryjacliu|e snahu o sebeodpoutání od
obtížnější
vněiších jevťt,ocl or.ré,jak je iečeno, ,,nemoci.. a o prorriknutí k jridru věcí,
k pr.avén-ru
poznání' k prazákladu r'šeho.
26
2l
,,Douršitdilo,
splnit suéposlání
a 'rttíhnoutse do straní*
toťcestanebeského
tao.,,
,,\jturížet- a trculasil t,
pirsobit - a neziuiset,
b1,tu čele- a neoulrjrJat,
toje, co nazjt,rim tajemnolt ctttostí..,
,,Kdo uí,coje u uěm mužnéhtl
a mi na paměti, coje u něm ženskéllo,
stáuá se hlubokyn iet|ištěm
suěta.
Ktto je hlubok4m iečištěm
suěta,
rteopouští
stile ptZsobícictnost
a tn žese urritit do stauu ttouorozeného
děcka.
Kdo uí, coje u něm jasného,
a mti na zieteli, coje u něm temného,
stáuá se uzornytnpiíkladem suěta.
Kdo je uzornym piíklttdem suěta,
neodchylujese od stríleptisobícíctnosti
a mt\žese uruítitdo stauu urcholnélnbytí.,,
U taoismuzajisténenínáhodné,žese r'r.rěrnpraktikujítakémeditace,které
mohou uspíšitdos,ažení
svrchovanéhoa blaženéhostal.rrne-činění(wu'wei).
Mezi ně ná|ežii taoistichá alcb1tnie, pracujícís proměnou sexuální energie
v energii duchovni _ obdobně, jak to činívribec ce|á tantricbá tradice ve
většiněnáboženství.Dokáže.li někdo tuto pudovou sílu,ale i touhu po
roclině nebo závislostna ní zkrotit nepoc{míněnou,
rrevyžadující
láskou a ze
všechtužebmu z star-re
jen touha po dokonalémobjetís dokonalÝm tao' získává vzácnou moc a poznání. Takové poznání je ale prosto všeho chtění
a touhy si něco podmanit, a Proto ztistává svaty mudrc ve svémne-činění
a naoko ''slabépoddajrrosti.,
zcelasvobodnÝjako nekonečnázáie jeho osvícenémvsli.
28
Politika a etika:
státníuspoiádání.v němžvládne mcludr1istátníktako.
[)rotaoistltie nejlepší
','ÝnrzPťrsobem,žeo něrn lidéani nevědí'Mádnev zá|mu 1vwáiení a uchotomu s tao'
vání harmon..e,jejížprivod z stává anonymní, podobně lako ie
Vnější
života.
svého
s
pravdou
harmonie
souladné
Pravá ctnost pocháníze
hlasu
naslouchat
nedokáží
kteií
mravní norny jsou jen pomrickou Pro ry
taoischápe
svéhosr<lce.Vyrváiení spletirych mravních a právních norem
mus jako piíznak mravního ťrpadku.
Vedle Lao-c' je obecněji znám ještějeden vyznamn}itaoista' kterym byl
Čo^.,g..'(4. st. pĚ. Kr.). Byl filosofem relativismua častouŽívalparadoxr.r,
poukázal na nenroŽnostpozrránípravdy.Šlo
ale ni[oliv p.o.o,
"by,k.pti.ky
,.,.,.,
o po,.,.drrutímysli nad obr'yklou zkušenostníťrroveĎ,aby si uvědomila
oblastnad-logickoua nad-pĚíčinnou.
Jde o oblastpňe'
i oblastnad-piíroc{ní.
nejen empirii pĚírodyv podobě Í'vziky'ale takésp..kulacemetaÍykračuiící
z'ické,o obl:rst'v jejímžrámci lze vstoupit do tajemswímystiky.A o ní uŽ
vímeněco málo z indickéj691.
díkv svémupodivulrodnému
publikrr znám piedevšírn
Ctrang-c'je širšímu
,,Sttuo ttorylu":
žeje motjl,jenžpoletryeko|em,motylse cítil morj.
,,Zdntose Čtlangot,i,
žcje Čunng.Nihle seprobudil a ttstrnul,
tteuěilě|,
lent,ttic mu ttech4bělo,
je Čtnng' ttbtl ntotjl? A red'ncui, ztl,ílose Čuangoui,žeje notj,l, nebo se
ztli tryttimoryloui,žrje Čttang?,.
své
f.iloso|ie,hlavně v praktickéaplikaci, nacháze,ií
Nčkterénauky čínské
akuzápadníhočlověka.
Je to piedevším
trplatněrrí
a odezvutakéu dnešního
praxi - lékai
medicírrské
a
v
léčitelské
ceiostní
piístup
a
;lunktura,akupresura
jako spíše
pomáhá uvác]ětsamotnéhopacientado rado'
v něm ani tak neléčí,
je i umění
stnéhosouladus jeho životnímposláníma možnostmi.Popr.rlární
harr-rrorrického
uspoiádáníobytniich Prostor' známéjako feng-shui.nebo
čchi.kirng,tai-chi apod.
cvičení:
rtiznáboior,ně-spiritr.rální
29
Sbrnutí:
Pokrrsímese nyní v co nejstručnější
formě zopakovatzákladnítez-etétočásti
tivodní kapitoly:
1. Konfucianismusje zanrěienna tradiční
nlravníctnosti,jejichždodržování stabilizujeiád ve státě (princip podiízenostia nadiízenosti,sluš.
rrost,loajalitaatd.).Princip spravedlnosti,jelyjádien takto:,,Ke spravedlivémuse chovej spravedlivě'K nespravedlivénlunespravedlivě...
]' Taoisnrusje naopak zlrměi.enna osvobozeníse od všechpour, ježčlověka vážíke světu,je tedy od společenskych
otázek v tradičrrím
smyslu
oproštěn.Cesta nrltc{rce
je cestol.t
osam<tcení
ve svěrělidském,ale plností
ve světě taa.
l1l, Mahási SayadÓ: Pokrok u pěstouáníuhledu.Praha 1997.
l5. Konfucirrs:Rozprauy.Houory a konentái.e.Praha 1995.
Praha 7997'
l(l. [,ao-c':7rto-te-ťing.
Doporučenásekundární |iteratura:
mystibJ.Praha 1994.
1. Lama A. GÓvirrda: Zíklady tibetské
a srnrti. Praha 7996,
o
žiuotě
kniha
Tibexki
Rinpočhe:
2. Sogjal
2002.
Brno
Asie.
tradice
3' V/er.rret Kare|: Nrjbožanské
'Werner,
Karel Malti encyklopedieltinduismu. Brno 2000.
4.
Lexikon u4chodnímoudrosti.OlornoLrc 1996.
autorťt:
Kol.
5.
(,. Zbar.itel' Dušan:Hiuduismus a jeho ces4tk dohonalosti.Praha 1993.
I, II, IIl. Praha 1997,
m1šlení.
7. E,liacle,Mircea: Dějinrynriboženského
Úkol.
Rozjínrejtenad koly, kteréjsme si zadali na počátkutétokapitoly:napsar
krátkri dopis piíteli nebo pÍítelkyrrio myšlence,která vás na čínské
filosofii
zaujala,rreboo zkušenostivás samotn1ichs některou z praktickyclr aplikací
narrkčínské
filosof.ie(čínská
medicírla,fene-shui,atd')'
literaturupro zájemceo hlubšístucliltnrtétoproblematiky
Jako užitečnou
mohir <loporrrčir
následujícíspisy z orientálních nauk:
D o p o r u č e n áp r i m á r n íl i ( e r a t u r a :
I. Védské
h.1,muy.
Praha 2000.
2. ŠríŠankara:Viuébačudamarti.
Českypieklad A. Adámka: Korunní kle'
not rozlišouáni.Liberec 2000.
3, [Jpnnišady.
Praha 2004,
4. Pala dža|í:
JÓgas tra. Liberec 2002.
5, Bhagauadgíta.
Liberec 1995.
6. Válnlíki:RánQana. PĚevyprávělD. Zbavitel.Praha 2000'
7. Vjroky ŠríRrimakrišily.Praha 2000.
8. SvámíVívekánanda RádžajÓga Bratislava l995.
9. ParamhansaJÓganande:Žiuotopisj,tgtna' Praha2003'
10. Mistr Huir-reng:Tiibunourisutrašestého
pntriarch4'Praha 199!).
l2. Nlígárdžuna:Strom moudrosti.Praha 2000.
13' Dua,cetjedna iečíaskety GÓtama zt,anéhoBu,ldha, Praha l993.
30
31
Kapitola 2
nEcrÁ FILosoFIE
Uvod
.|ato
kapitola nás zavedepiímo do l na klasickéfilosofie' jak ji většinaz nás
zná užze stiedníškoly.Dozvíme se,jakéokolnosti vedly ke vzniku filosofie,
jak1imitématyse prvrrífilosofovéza|$xa|ia co vťrbectypicképro počátky
,je
f i | o s o f i c k é hmoy š l e nví Ř e c k u .
Casově zŮstanemei v tétokapitole zhruba ve stejnénrobdobí,jakémujsme se věnovaliv piedcházejícíčástitextu, rreboťzrozeni ÍeckéffIosoftese klade
do 7 '_5. stoletípi. Kr. Geograficky se za místazrodu
ieckélásky k moudrosti považujíieckékolonie na
pobiežíStiedozemníhomoie: v iÓnské Malé Asii,
tedy na c{r-rešním
západnímpobieží.|urecka,
a v jižní
Itálii, t|. v dnešníKalábrii a na Sicílii.Řecky velmi
spěšnyobchodně-informační
akčrrí
rádiusv tédobě
dosahovalvšudetam, kam zpravidla bezpečnědo.
plouvaly lodě ze zdejšíchieckych koloniálních měst,
piístavťr
a osad.Sryk s ostatnímioblastnritehdy znárnéhosvětapiitom zuk.ir'.'.'
nepĚinášelpouz'eekonomicky profit, ale znamenal takéohromny piísun
novéhovědění.Z d|ívevěhlasnychkultur orientu Řekovéčerpalipoznatky
v oborech nratematiky,astronomiea kosmologie,medicínya geografie.E'pochální charaktermělo takéseznámenís kalendáiem.V hospodáistvíse prosadilo piejatéužívánímincí. Všeobecnykulturní dopad mělo šíi.ení
tajn1ich
orientálníchnauk, pocházejícíchzejménaz E,gyptaa Blízkéhovychodu,
a jejich zakomponovánído kultťr,kterétradice zná napiíklad jako kult
boha Dionysa nebo eleusínskámystéria.Z hlediska politologickéhobyla
typick1inrrysen dob\ a místačastápromě.ra vlády elitáiskéoligarchie nebo
aristokraciev totalitníryranidu nebo vládu lidu, zvanou denlokracie.Sama
flltlsoflezačalastavět svéporozumění člověkua světu na opuštěnímytolo.
gickÝch ryprávění o p sobeníbožsk ch postav homérskédoby na piírodní
lr lidskÝ svět. Namísto mytu se stával, v plné míie ovšemažod Aristotela,
priir.odcernfilosofa na cestěk moudrosti logos. Logos je termín, kteri, ozna.
čujevedle rozumu takéslovo, nauku nebo rozumn/ Íád světa.
Na počátkufilosofování* a dnes nrrižemejiž iíci,ženejen u starychŘekťr
- stojíschopnost odevzdat se naladění dilu. V divu totiž ztrácívšechno
sanloziejméa známésvou běŽnost.Člověk se začírrá'vycházejez rídivunad
žejsoucno jest ( ecky:Ón),tázat. Ptá se na privod, začátek(arch)aprvní
tín-r,
prirrcipy všechvěcí.Terrto ptivod piestává hledat pouze u mytick/clr bož.
jakožtozdroje věcívezdejších,
a následně ho nalézápiedevšímv piiro'
5191,.
zenosti světa (/,szs).odhalování těchto prvních principťrje v ieckéfilosofii
termírrv piekladu z ňečzárol'eiispojenos pojmem odkrytost (alétbeia).Tento
iíkáme
pravda.
označuje
to,
čemu
clnes
tiny také
Filosofická nauka o člověkua etika jako nauka o morálce se zab,foáotázliou vztahu lidské duše (p'i,,t,4 k dobru (agatb n) a k blaženosti (eudaimouirí)a aké možrrostírea]izacectnosti (aretfl.
krásrra,s pevnělymeVesmírvrrímajístaĚíŘekovéjako projev ušlechtilého
(kosmos).
zenrimikonturami
Pociťovalimožná obavy z nekonečna,neboť
v rrěnrsi asi jen obtížnědokázali piedstavit danost jasnéhoiádu' v němž
vŠechrry
věci nacházejísvépiesnér'ymezenía místo.
Recká filosofie se tradičněčlenína tyto etapy:piedsÓkratovskoufilosofii,
klasickéobdobí(SÓkratés,
filosofii (storPlatÓn, Aristotelés)
a helénistickou
kol,é,epikurejci' skeptikové,eklektici, novoplatonikovéa novopythagorejci)'
2, 1 PíedsÓkratovská
filosofie
2' 1.1 Mílétští
p irodníf losofoué
Ncj1iž,nější
z dvanácti i rrsk1'chměst na nlaloasijskémpobieží,
a nejr,ětší
Ntílétos,se stalo místem zroclu fllosofickéa v širšínrkontextu takévědec.
ké tradicezápadníciviliz:rce.Bylo nejr,yznamnčjšínr
z piís.
a nejbohatším
tavníchrněst tétooblasti, ve kterych se čilepiel<láclalo
nejcn zbožínezi
[.,vr.opou
a Asií, alc takése zde tiíbily myšlerrky
a nlísilyrozmanitékultrrrní
vlivv.
Prvním,ktery je rrám znám z Ěeckych
piírodníchfilo.
sof , byl Thalés (624_546 pi. Kr.). od
Egypťan
a BabylÓĎanťrse mnohému piiučil ,,
m"t".Á"ti..
a astronomii.A dodnesse žácina základních
školách
seznamujís jeho geometrick mi poučkami.
Svésou.
.:''ikl udivovalnejenpiesnymi piedpovědmi
počasí,
a]e dokázal pĚedpověděti zatměníslunce.
Stal se zakladatelemfilosofickéškoly
v Mílétu,
která piichází se snahou o rozumnélysvětlení
vzniku
světaz nějaképralátky Qrche)..fhalésza
pťtvodvšechjsoucenoznačovalvodu
(hydo). Země, jakseThalésdomníval,
ležína vodě, z vody všeostatní vzniká
a ve vodu se zpátky zaseproměĚuje.
Zcela odlišnépojetípLivodusvětaovšem
zastávalužpňím1iThalétriv
žák,astro.
nom Anaximandros (611-545 p.i Kr.),
ktery je znám rovněžjakozeměpisec
a kartograf (je autorem mapy tehdy známéÁo
světa).Archéjako první látka
světav Anaximandrověpo,jetírozhodně
nemá žádnéhmotnéani warovécharakteristiky.Její definice je ryze rozumová je
a r,ysledkemAnaximandrova
rysoceabstraktního
fi|osofického
myšlení.
Ana'rimandrova
archénesepo,;menováníapeiron.Apeiron znamenáneomezeno'
cosi neurčitého,
něco, co nemá
hranice,rvarani meze.Tato pralátkaje
ve skrytosti,,obsažena..
ve všema m že
nám pÍipomínatjeden z klíčor,ych
pojmri buddhistickéfilosofie, kt.,ym
^..'
1"
prázdnota' Z apeironu se lyděluje sruj.né
a teplé,suchéa 'rnie.
Apeiron se permanentněvyvíjía mění.
V souvislostis tím Anaximandros
také,v.jistém
srnyslupiedjímalmoderníevoluční
teorii.Země' v jeho pňed.
stavách volně se vznášející
v prostoru, existovala-jak se domníval nej.
prve v kapalnémstavu a teprve
,jejípostupnévysoušeníumožnilo vznik živočichri,kteií p vodně žili ve'vodě a'až
pozdějipiesídlili na pevnou Zem.
Řád světase v Ána-ximandrověpo-,.tiridi
'et"y- zákonem. Podle věčného
zákonavzcházejíz neurčitéhoa neomezeného
stále novésvěty ope... do
něho vracejí:,,... A z čehouěci uznibají,
"
do toho téžzanikaji podle
nutnosti,
neboťsi za suébezprtiuínauzájemplati
poleutu a trestpodle určeníčasu,,,
Zkuste se nyní na chvíli zamyslet na<l
tím,jak Anaximanclrosspo,ju'eetické
principy viny a trestus principem celého
s.,ěta,s neomezenem.
34
.Iietí
itirrskrifilosof Anaximenés (okolo 585-525 pĚ. Kr.) byl žákem Ana-xi.
trt.tnclrlla hlásal, žepočátkem všeho jsoucrra je wduch (aér).Takzrjstával čás-
věrny lrehmotnosti archésvého učitele.Ačkoliv má vzduch k našemu
tec.nc:
než abstraktní princip apeiron' r,yiadiuje vzduch svou neuchopisr'ětublíž-e
tc]rlosrítaké onu pŮvodní bezhraničnosta neprostorovost. Vzduchern Ana.
xinle rlésnrínil také oživujícídech a duši. Všimněte si prosím,,jak v českécty.
rrrcllogii sor"tvisívzc{uch ---+dech - duch -' duše; v iečtině tomu tak ale
nebylo.
,,Vzduch se liši ue suépouaze idkosti a hustotou: je.li z edbuin, stríutÍse
ollněm, d je.li zhušťouin, stáurj se uětrem, pak oblakem a - ještě uíce uodou, potom zemí, leamenL a ostatní uzniká z toho',,
2.1.2 Héruleleitos
z Efesu (530-470 pi' Kr.)
Byl názorověvelmi blízkyprávě uveden1imfilosofum. I on pova.
žova|za základ vštch pĚírodníchjev ,jedenživel- v jeho pĚed.
stavách to byl oheĚ Qlr).
Piezdívalo se mu temn1í,neboése r'yjadioval zastieně až
tajemněa oceĚova.l
osamocenostmudrce.
Z náslec1ujících
r,yrokŮ Hérakleitase nyní pokuste sestavitve zjednodu.
šené,
ale v1istižné
podobě krátkou staépojednávající
o jeho názorech.
. ,,Hledaljsem sebesamého,,,
. ,,V7slechnou-line mne, nybrž
rozum (hgos),pak je moudré,ab1 uznali,
že uše
jest jedním..,
. .,l-entost,ět,
Úž Pro ušechn\,neu\tuoiil zlidn\ z boh arti z lidt, ak uzt/l
b'yl,jest a bude uěčněžiu\,mohněm, rozněcujícímsepodle mir| a hasnoucít.rt
podle míry',,
. ,,ohei žije
smrti země, uzduch žije smrtí ohně, uoda žije smrtí uztluchu,
zaně stnrtíuody.,,
. ,,Existufe
poitídeka urymezen1
časpro změnu suětapotlle rtutnosti...
. ,,Protilehdné
se shodujea z neshodnébo
je nejkrásnějšiharmonie,,,
. ,,Suir je
otcem ušehoi králem ušeboa jedn1l činíbobq, druhé litlmi, jetlnq
dělri otrolery,
druhésuobodnrymi.,,
35
. ,'Do
i neutupujeme,jsme i nejsme.,,
1lchži.ek ustupu,iente
. ,, Žiuotje dítě,kterépii hie urhríbostbry:
brríloustuí
uěčnosti
patií dítltt..
Znán.ry kvanrov,v$zik werner Heisenberg o Hérakleitověfilosofii Ěíká,žekdybychornnahradilipojem ohně po,jmemenergie,dostalibvchom $zíkálníobraz
světa20. století.My sí dovolín'reještědoplnit, ž-eHérakleitťrv
ohei je živ!.
2. 1.3 P.litlugorrisa pfuhagorelci
Pythagorás ze Samu (asi 580-500 pÍ. Kr') na|ézá,
podobně jako židovskátajná nauka kabala,privodníprin.
cipy, vedoucík uspoÍádánísvěta,v číselnfch(arithm6s)
wtazíchjeho rozmanirych hmotn../chi nehmotnfch projev . Tyto vztahy nám otevírají
dokonce i rnožnostčíselně
vyjádiit psychickéa sociálníríwary'Bylo by ovšempomylené vnírrratpythagorejsképojetí arché jako nějaké
abstraktněkvantitativnílapáníživoucíhosvětado sítěpiísněfbrmálně r,ymezujícíhosvěta matematikv. Pythagorejskáčíslarnajísobě dan|,a pro kaŽdé
z nich jedinečnfwoiiry potenciál, ma,1í
svťrjinterpretovatelnyr-1'znama spec i f i c k o up Ů s o b í csíí l u .Č í s l a| s o uz á k J a d e I u
n m o Ž n u j ííem u d r ž e I rhía r n r o n i c kéhoiádu celéhokosnu' Kosmicky iád stabilizujísvym mocnym pusobe.
ním a lymezováním neomezenéhoapeiron.
Z pohledu dnešnívědy se ter-rtoznámy iecky filosof z-asloužil
o odhalení
rrorrrchmatematicl(ycha zvláštěgeonretrick1ichvztahri, vzpomeĚme napňí.
klad Pythagorovuvětu. Dík1'sr,ynrpiesn1imzjištěním,ježse t''Íkají
vztahu délky
struny a lyšky t nu, se Pythagorásstal i ,iednínrz prrikopník akustiky'
Podle pythagorejcťr
je harmonie sjednocenímmnohosti a docházív ní
jevÍr
k souladu
ptivoclněnesouladn1'ch.
Harmoníespojujev jednotu r-rásledujícíprotiklady:
a
omezené x lreomezené
jedno x rnnohé
a
licilé x sr.rdé
a
pravé x levé
a
mužskéx ženské
36
klid * pohyb
rovnéx kiivé
světlo x tma
črverecx obdélník
dobro x zlo
rěchtoprvkri:1 (bod)'2 (piímje l0, neboťje součtenr
číslem
Neiclokonalejším
Desítkapiivádí všek cíli a k uskutečnění.
a 4 (čwerec).
t..r)'3 (rroiťrhelník)
principem spravedlnost.V ní
nejdŮlež'itějšínr
\, etice Ie pro pythagorejce
stejnym,ježzn.afí
4 = Zx2, jakožtonásobenístejného
číslo
hrlrieťrstiedníroli
tldplatustejnéhostejnym'
spo.
P.ith"go,á' žil se svyrnipíáteliv duclrovnínrnábožensko-filosofickénr
pievtěloa
v
věiili
ptrtování
v KrotÓnu na jihu ltálie. P thagorejci
lečenství
Mnohé poznatky jejich nauk totiž pocházejíze staroegyptskych
dtrší.
várrí
sánr Pythagorásdosáhl lysokého egyptskéhokněžskéhozasvěučcní,r-reboé
ta,iná.
cení.Byli vegetariánia velká část,iejichnauky byla ezoterníneboli
ženy'
také
piijímali
l)o svéhouzavienéhomnišskéhospolečenswí
z Akragantu (asi 492433 pž.Kr,)
2.1.4 Empedohlés
Na rozdílod mílétslg'chfilosofťrneodvozujeEmpedoklésprivod světskérozma.
nitosti pouze z jcdnoho piírodníhoživlu,ale rovnocenněze čryÍdruhťrživlr]:
,,. ,.-J, vod1,,ohně a lzduchu' Vedle nich ve světěpŮsobíještěhybnéa formuživlri.
a rozlučování
kterér1volávajín.ríšení
iícísíly,|áska(filia) a svfu(neikos),
jejich
odděluje
Cistá láska vede všechr]yživly k jednotě a svár piíčinou
jícírťrzrrosti.
prisobeníobou těchto sil vede k ponrěrnénruPromíSoučasné
cháváníjednotlilych živlŮ. Právě v dťrsledkutohoto promíchávánívznlkají
iednotliváisoucna.
I)oz'nání
srnysloq,ch jsoucen je možnépodle Empedok|a jen díky tomu,
cestu do sobě piižc z-věcí\1wěrajímikroskopickér1yrony,kterési naléza1í
orgánech. V těchto oworlěierrrichoworri, ježse nacházejíve smvslor,1,ch
za piedpokladt, žeony qirony
rechpak docházíkieiich poznání, samozÍejmě
do nich pí.esr.rě
zapirdají.Empedokléstotižd sledně razi| názor.žestejnése
poznává se stejnfm.
Svťrj
životna dťrkaz
svéhobožswíukončilskokemdo |ícnusicilskésopkvEtny.
2.l.5 Ánaxagortisz Klazotnen (500428 pi. Kr.)
sc jako prvníz iÓnsk ch ftlosofťr
rozhodl púsobitv Athénách,kterévšakv té
cioběrrehr,lyještětak otevienénovÝm rnvšlenkoryn-r
zmí'
pror'rd m jako v,vše
něn:íkolorriáltrítiz'emí.I pÍesvstiícnoupomoc} kterotrmu osvědčilosví'
37
cenÝ vladaĚPeriklés,byl nad Anaxagorou vynesen ortel smrti' neboťse pry
rouhal bolr m. Anaxagorás,stejně ,jako později Aristotelés,musel proto
z-Athén tajrlě uprclrnout.
Ve spise o pilh"odě(Peri f1sios)tento rnyslitel wrdí, žejsoucrrajsou rywoiena z rrekonečného
mrrožsrví
nralr'chčástic,svym vnitinín-rcharakterem
a kvalitou od sebe odlišniich.Tyto zárodečné
částicevšechvěcí naz|rváAnaxagorássemena (spermata).Všechnazárodečnásenlenase r'7skytujív každé
věci, pokaždéovšemv r zném poměru: ,,V baždéuěcije obsaženačristkaždé
uěci,,,Pohyba uspoiádánízárodečrr/ch
semen iídífozulŤlnostwŮrčíhoducha
(nus),ienžje všemocn, všudvpiítomn1i',
jednoduchya s ničímnesnríšen1i.
NLls uvádívěci do pohybu jako první hybatel,ale piitom zťrstáváexkluzivně
čisty a následnym mechanickym děním nedotčenÝ.Tuto čistottrsi nris
podržuje,piestožeje v nesčetnych
vydáníchvtělen v nejr znějšíchpňírodních
jsotrcr'rech,
od rostlirraž-po člověka,a r,šechnyobdaiuje patiičllournírou
r,ědomí.V teorii poznáníje Anaxagorászastáncemopačnéhonázoru než
E,mpedok1és:
domnír'áse totiž,ženestejnése poznává nestejnfm: hoikéslad.
k y m ' t e p l és r u d c n y m .Č c r n é
b í | y ma t p .
Anaxagorovo tvrzení, že ,jeuy diuají uidět skryté(opsisadtl n ta Jaino.
ilxend),,,
v sobě nesehluboképoselswí,ježje aktuálrrípro nrnol.renlhistoricky
r'zdálenější
vhledv fenomenologťrve stoletídl'acátém.
2.1.6 Démokritosz Ábdér a Leukippos (5, st.pi, Kr,)
rozvinuli marerialistickouteorii o atomech, ciále nedělitelnfch a neimenšíclr
částečkách
hmoty. Atomy jsou materiálně naprosto stejné.lišíse ovšemwarem, polohou a uspoiádáním.Vzájemně na sebe podle plánu a nutnosti
mechanicky(toautonaton)narážejí
v prázclnérn
Prostoru'jenžje pojímánjako
nejsoucno.Všechr-ro
děníje jen pĚesunemurčitychatomťrz jednoho mista
na jiné.I'idskádušeje jernnouskladbouvelmi hladkí'cha ktrlatychatomri.
V životěje ťrkolemčlověka- podle Démokritol,1'etickér-rauky- dos:rženíblaženosti'a to prostíednictvím
r,1,'rovnaného
a radostnéhopozrrání.Clo.
věk se má vždyr1varovat zbytečnychvášní.
Démokritos,)ehožmaterialisrické
spisy doporučovalPlarÓrr spálit, byl
žákemLeukippa.Ten je znánr jako piísny detern"rinisca:
každáudálost má
svou nutnou piíčinuv událostijiné.
).l .7 Ekiskn škola
z KolofÓnu (570-480 pi. Kr.) f.ilo.
Na jilru ltálie,v Eleji, založilXenofanés
piíslušnícise nazlvali eleaté.Eleatépoch1'bovalio spo.
stlflclitluškolu' ,)eiíž
i ve srych prolelrlivostismvsl , věci jsor'rpocllenich pouhfm pieludem' a to
(hénkai prín = jedno
jsoucího
jednotu
všeho
hlásala
Thto
škola
nre:náclr.
je
jedinym, věčnym'
1 r,ieclrno),ježnevzniká ani nezaniká.Pro Xenofana svět
vidícínr,člověkunepodobnym bohenr.
ncrněrrnym,nehybnym, slyšícím,
ziení)ednohoživéhoboŽíhojsoucnavedlo Xenofanak závěru,Že
Nl1,stické
bohú, |ež|e typické
a antropomorfirílíčení
ie tiebe kritizovatpanteistické
pro Homérovaa Hésiodovadíla.
z,r,láště
'Ž,íkem
Xer-rofanabyi Parmenidés(540*465 pi. Kr.). Tento myslitei napsal f-ilosoÍickoubáseĎ o piírodě (Perif\se s), Z tohoto grandiÓzního dila
platrr/chPro celou elejskouškolu:
,lr,níwl,eremeněkolik ristiedníchnlyšlerrek'
.
.
.
.
.
.
M}'šlenkaje totožnás pňedmětenrml'šlení.
Myšlenía bytíje totožné.
Mysticky lze naziítjedno bytí jako 'dobie zaoblenou kouli...
.tsoucnoiest a nebytínení.
ledno b;'tíje bez vzniku a zárriku'celé,jednorodé.bez pohybu a věčné.
Sn"ryslynám zprostieclkujípouze zdánlivépoznání,neboťpohyb ve sku-
tečr-rosti
neexistuie.
. I]xistujetedy v zásadě dvojí pozrrání:rozumovéa snryslové,a prorože
jcdině nlyšlerrím
lze dospět k jedinénrubytí,vzclávaiíse eleatéjedno.
strirnněpoznánísmvslového.
']vto
bytí (bytímúžebyt opravdu jenorn
myšler-rky
o iedrrom a nehybnén.r
jeclIro'a nutně z toho proto 'ypl}'vá, žerrebytínemťrže
prostčbyt) rozpracoval cliile Zén6nzE|eje (490430 pi.. Kr.). Jln popíral nlnohost reálného
prostoru(rozložitelnél.ro
na části)a z roho plynoucípohyb.
I)rotiexistencimnohosti,časua pohybu mluví pod|eZén6narozpor mezi
tlcorllezetlymdělenínrmyšleného
vždyolnezenou
prostoru a našízkušeností,
dělitclIlostí
běžného,
empirickéhoProstoru.Zén6njakoby iíkal,žeexistence
pl.ostoru(a v rrěm něčehohfbajícíhose) je r,1.loučená,
protožetento Prostor
bychornsi mohli piedstavitzasev dalšímprostoru'a tak clále...
Proti existencipohybu uvádí Zén<innásledujícíargumenty'tzr,.aporie:
Achillespii suémzáuodě se že/t,ou,
která by měla sebenepatrnější
náskok,
ner-r-rriže
nikdy zvítězit,a dokonce ani se želvě\,yrovnat'neboťjako pohy.
bujícíse nrusídĚíve,neždoběhne na určenémísto,dospět do poloviny
svédráhy a ještědĚívedo polovinv polovinv atd' Nebo to lze i.ícitaké
tak, ženežpňiběhne ud1ichanyAchilles na místo,kterépied chvílítlpus'
tila želva,tak ta je už panečkuzaseo kousekdál. Matematicky (podobné
infinitezimálnímupočtuLeibnize a Newtona) se nalézámev oblastisoučtu zlomkri: jedna polovina + jedna čtvrtina+ jedna osmina + jedna
šestnáctina
atd. '.. se rrikdy nerovnákonečnénru
číslu.
Letici šípzristávástále na tomtéžmístě.Nemrjženikdy doletětk cíli' neboé
se nalézávždyv nějakémokanržikuna určiténln.rístě.
Na tomto místězťls.
tává v klidu' nepohybujese.A to znarnená,ževe skutečnostinašehomyš.
lení šípneietía časneexistuje...Neboťčasa pohyb 7.értonpojímájako
něco plynule proudícího.
V novor'ěkéfilosofii ténr:rtizuje
protikladnost rozumovélroa sn-rvslového
poznánípodobnym zp sobem francouzsk myslitel Henri Bergsor.r,
jak uvidíme v piíslušnékapitole takén-ry.Ale zatímco Zénon jednoznačrrěpreferuje statizující
myšlení,v něrrržse ztrácísmysly vnímanékontinuální ply.
nutí času,Bergsor-r
našelzalíbenív časovém
plyrrutía trvání'
2.I.8 Sofisté
Z vítězn,i,chválek s Peršany(5OO-449 pň. Kr.) r1'těžiloŘecko, a zejména
Athény,nejenuhájenísvobody'ale také,,1traznézn'šení
životní r<lvně,s čírnž
bezprostňedněsouviselotakéhledánínor.richvzdělávacíchnrožností'I)emo.
kratickéuspoiádáníspolečenswí
si samo od sebenásledněr,ynucovalosnaclní'
pňístuphlavně k qiuce rétorikv'Rétoríkabyla pojínránajako r1,z-e
praktická
disciplína,,iejíovládnutímělo slouŽitq,sloverrě ričelovému
zastávár-rí
a obhajobě určitého
starroviska'
kterébylo možnépodle okolnosríkdykoliv snadno
z,měr-rit.
Společelrsky
angažovaného
ieckéhoobčanav tétocíoběuž zdaleka
jako
rradprr,rrímipiíčinami1soucího
tolili lrezajírlalofilosofickérozjímárrí
rozA
tyto
otázky
pone,jvíce
života.
praktické o zky jeho každodenního
5píšc
a právo.
etickédisciplíny,jaz'1'kověda
p1....,uá,.,.ly
jako
disciplínpraktickéfilosofie'
těchto
učitelé
živili
kteĚí
se
\'z-c]članci,
jejich zájmri všakzahrnoval
okruh
mourlrosti.
sc rtazívalisofisté učitelé
a tak
i.adydalšíchoborŮ lidskéhověděrría činrrosti,
i sb.lrinfbrmacíz ce]lé
většinasofistribyla nejen poly|ristory,ale rovněžodborníkyv disciplínách
rázu.
techrrického
porrejr.íce
(ttt
antropina' stojícív opoz-iciop|oti zásadě, již raz1|o
K uěcemtidsbjm
piírodníbádání:taflzika), právě tak by mohlo znít heslo sofistti,
pi.eclchozí
je
r,šechr-ro
poznánírelativní,neboťpravdu nejlépeZastá\'áa obhané'ž
pro
jujer,rimluvnymudrlant.
sofisty bvli Protágorás z Abdér a Gorgiás z Leontín.
Ne jr.Ýznamrrějšími
Protágorás (480-410 pĚ.Kr.)
drisledn1i,strbjektivrrímzájnlem člověka
I)ozicctohoto filosofá pŤedstar,uje
podrnírrčnrelativismus:
,,O každi t,t\cilze tnéstdua protik|adrtéu!rok\,,,V posledníinstanci tedy
ani obecně platnéwrzení,pravdaje
necxistuježádnáobjektir'nískutečnost
z,celar.elativní.
Č|o.
že ttejsou.,,
žejsou, nejsoucícb,
,,Clouěk'je mírou ušechuěcí,.fsoucích,
věk sánl r.rrčuie,
co je v danéclrvíliskutečnost'a co nikoliv. Jedinou jisvěcí,ienatolik
je totižrr-rá
Bytívnějších
totl sktttečností
vlastnísub1ektivita.
myrn
vlastnímzáj.
prorllěrllivé,
zpevnění
ž'esi žádáprávě ono trchopující
Itl cltt.
a zpťrsobťr,
rodťr,časťr
\/ j,t4,kouědě
se Protágorászaby'valrrejenrozlišováním
a|ctal<é
správnostíryjadiování.
fbrmální (logika)a obsahovou(sémantika)
je zásadrrě
I,lit,tlie podle jeho nríněníplodem konvence:r právnízÍízení
or'lir.rlitelné
dr'ěma instancemi:studem (aidÓs)a spravedlností(r'liÉr).
I)rotáqorásbyl poslézerypovězen z' Athén,protožese podle pĚedstavitelťr
obce do;-louštěl
rouhačsrví.
Jeho krriha o bozíchzačínávětov: ,'o bozícb
neuín,ani zda jsou, alti zda nejsou.,,
A1
Gorgiás z Leontín (485-380 pi. Kr.)
z Athén(asi470-399 pi. Kr.)
), ],()SÓkmtés
dovedl sofistickor-r
.redúr'ěru
v nrožnostpIného'objektivníhopoznání(skepsi)
ažk pozici drisledného
agnosticismu(piesvědčení
o nemožnostiiakéhoko.
lir, poznání).Tvrdil totíž'že
l. Nic rrení'
2. I kdyby něco bylo, bylo bv to r-repozrratelné.
3. I kdyby to bylo ;loznatelllé,nebvlo by to sděiitelné.
I,idése tudížztrácejív bludištislov a zŮstávajíosamoceniza hradbami
sv1ichvlastrríchnázorú.
je plvnír-nv iadě fllosof klasickéhoRecka. Začiná iím f.ilosofie traktovaná jako discipiína,která si klade za ríkol pečlivézkoumání, vedenéza pomoci běžněužívan/chpojmri.
V dějinách filosofie je terrtoprostě oděn/ mudrc z-námtaké
jako první piedstavitel autonolnně za[ádané morálky.
Netrpěl totižstrachemze ztráty vlasrnímnebo cizím rozu.
mem objel,enlychdogmat a byl svobodrr1imčlol,ěkemprávě
školy.Zivot tohotomužebyl
linii žádné
prtltrl,ženemuseldržet,,stranickou..
riaplrrěnyvyhradně radostíZestarostio pravévěděnía z něj plynoucíhodobra
jako
občarr Atlrén.A rny jej rnŮžernez tohoto hlediska vl-rímat
v dLrších
V oblastiprávnílromyšleníse sofistéobíralijako prvnífilosotbvé
takéopozičnímpostavenímpiirozeného a pozitivního práva. K tétootázce jednot'
lil'í sofistézaujínralirozličnáa poměrněradikálnístanoviska:
+ ,,Pozitíunízíkon (nomos - psanéustanovení)tYrattizujelidi a nutíje k mno-
hému,co odporujepiirozenosti.,, Hippiás
+ ,,Pozitiuní zákon je zp sob,
prosazují suou sílu na kor slab.lale mocnější
ších..,Nenizrídnéhomě itka, kromě lidskésíl\, na kteréb1 se šlootluolat u boii
o tnoc."Tiasymachos
+ ,'Pozitiuni zibon je ochrannrihradbl slabjcll proti silnYm' Piirozenépráuo
je prtiuo silnějšího,..
ĚíkáKalliklés a doclává, že ,,mraunost
je domluua mezi
slabocby,kterésedáutipi.ízuiskozlibon,,,Tento soflsta ostie r'7stupujetakér, PlatÓnově dialogu Gorgitís'kde kritizuje filosofor'ánístaršíchlidí: ,,.' kt!rybotiu
ušakuuidítntt staršího
člouěha,
žeseještězabj,uá.t')|osof
í a neodchrizíod ní' tento
mužpodle méhozdáni, S krate, zasltlhuje biti.,,
Podle mnohych sofist ani mravní jednání nevyplywáz lidsképÍirozenosti
(fi,sei),ale prosazujese na základě dohody (thesei),
Žadni, mravní pi'edpis
nemrižeproto platit absolutně,jeho zněnía fbrma se vždybudou lišitpoclle
rrrístních'
historickycha dalšíchpodmírrek.Právě kritíkaprotipiirozenosti
tradičnímorálki,nrohla podle rnír-rění
některychhistorikr-ifilosofievéstk rozvoji autonomnímorálky a filosoficky,to znamená raciorrálnězaloženych,
etickych koncept . S prvnínr a záror,eiinejznámějšímz těchto konceptŮ se
mužetesez-trámit,
milí čtenáii,hned v následující
podkapitole.
42
tvpickéhof'ilosofa,kter1isvou nauku opr:rvduprožívásrdcem.
otce sochaiskémuumění. Matčirropovo|ání
se vyučil u svél-ro
Scikratés
báby u něj - podle jeho r4astníchslov - zanechalostopv v podobě
portlc1ní
SÓkratésneztráce]čassepiv lidech na svět novémupoznár-rí.
srrahvpor-r-ráhat
v
sclvánínrmrrdroslor'nÝchtextťr,miloval filosofii akci žir1ich,ba vášnilych
Tyto rozhovory byly později nristrovskyreprodukovánvv dílech
ltlzhtlvorťt'
jcho žákaPlat6na, ktery je zachytil ve formě dialog .
dokona.
V PlatÓnor.vchdialozíchje SÓkratésprezentovánjako ztělesněrrí
mladé
lidi,
z'ejmén,l
věku,
ale
léIročlověka,jenžponouká občanyr zného
k sltnostatnémuprom1išler-rí
slov, jimiž se obr,yklepojnlenovávajípodstatné
SÓkratéspiitom
pojnly z oblasti r-r-ryšlení
právníhoa p'olitického.
erickéhcl,
piíčinsvěta,
l.žác{rrém
meta$'zickych
o
lysvětlení
prvních
neusiluje
pĚípadě
(kteií
v
téže
době jako
ale l' podobnérnduchu jako sofisté
ostatrlěpťrsobili
orl sárn) se z-arněiujena základní otázky praktickéhoživota.
V r.ozhovorech'
obwkly'ch postupťrindukkterévede,se SÓkratéspĚidržuje
tit'rlílogiky: ptá se napiíkJad,co je dobré.Lidé n.runejprve odpovída,jí
poujinl
l<lrz,v
ale
na dílčí,sr1'm vlastnírr-r
zvykern ozkoušenác{obra.Jejich učitel
bčhcnlrcrz,hovoru
nezbytnosthledánídobra absoltrtního
postupněoziejr-r-ruje
a Ilepoc1mítlěného
ničínldočasnym,sobecky zištnym. od jednotliwch,
rnalychprojevŮ clobraa blaž-errosti
zobecněnípicse tak prostiednictvín-r
chází k dobru, iežie nahlédnutelné
rozumem.
43
Rozumnost |e pro kaž-dého
člověkadostupná díky ieho vlastnímuduševnímu qikonu. Je zcela nezávislána tom, co určrrjejakodobréa správnévnější
okolí, nábožerrská
tradice či irrstitucenebo zákony státu. PĚestoSÓkratés
'ry?',"{á
svéspoluobčanyk respektuobecr.rích
zákonŮ, rreboťtato pravidla jsou
jeho
podle
názoru vyrazemtoho, na čemse dohodlo společenswí
rozun'rnych
duší.
Strach athénské
politickéa soudnickéelity ze ztráry autoriry vedl k falešnému obviněníSÓkrata z bezbožnostia kaženímládeže.SÓkratésbyl demokraticky, rradpoloviční
většinouhlastiodsouzen k smrti otravou jedem. PĚes.
toženru byla dána možnost,aby uprchl do lyhnanswí' pii,ial trestjako vyraz
svépokory vťrčizákonťrm- ovšems vědornínl,žesmrtí se nic z toho, co je
pro duši drileŽité,neztrácí.
SÓkratéssvou cestu zir pozrránínrzdrivodĚovalhlubokou irrgpirací,
1ížzakusil díky nápisu nad branou c{elfské
věštírny:Poznej sebe sama. Tento rrápis
SÓkratéspĚijímaljako intelektuálnípodnět, neboépro něho jakožtofiloso.
fujícíhočlověkabylo sebepoznáníspojováno s fozumovou (logos)cestou
k poznání duše,která je dobrá ak nížsměňujectností (aret{ vedeny život'
Schematicky si ukáženle,kudy r'edecestak vědění,a tudíži k dobru:
S kratovo dotazování * odPověď v podobě domněnlqy značícíživot
v nepravdě
.l'
S kratovo l,}wracenídomněnlry ---+Poznání nevědění jako uvědomění si
sebe i světa v iluzornosti
v
S kratovo nové položení otázl<y -
Probuzerrí skutečného zájml
o vědění
Seb"pl'ná.,í
trrto proces postupr'rje
od zjištěnípovrchníhosebevědomípies nejistotu
z nedostatečnosti
vlastníhopoz'nánía nahlédnutínevědomosti,ažk radostné
ochotě učitse nov rn pohledťrnrt.rar.ěcia konečnězavršujícímu
sebepoznání.
44
pro něj nen.réla
SÓkratéspfecizně dokázal Pracovats jazykem, takžeslova
z r.richpomocí jejich pňesného
rellrrivnír7znanr jako pro sofisry ale lywáiel
pojmťr.
obecnfch
lynrezenía určenídeflnice
evropskáfilosofická
upozornit na to, ževlastnčcelá následující
Zc1ernr'rsíme
je
ncboť hodináiskou prací
trlrclicerrasobě nesetuto pŮvodníS krator.upečeť,
v ní proro nemá místo.SÓkratovametodaje vederra
s pojmv,a planéiečnění
a věci hlubok1im
ijd.. .o,.'-u' jenžze sebesaméhoprovazujevšechnypojmy
racionálního
snlvslem,a poskytujetak jistotučlověku,kter1iprostiednicwím
je
o sobě dobré.
.li.ingu postupujedžunglínázorrjk jasu poznání,které samo
h|as, daiŘit..l ,., ževelkou roli v SÓkratově životěhrál r'nitiní božsk1i
zdání.
fálešnych
od
náhledy
správné
noltiort,jenŽmu pornáhal rozlišovat
pii.
nemá'
činit
co
O tornto hlase PlatÓr-rtvrclil,Že Sokratavarovalpied rín-r'
podle Xenoíana nru takéiíkal, co činit a nryslet rná.
čenrž
V l'latÓrrově dialogu PrÓtagoris S kratésformuluie mvšlerrk-v.jež hrají
Znaklíčovouroli pii definovárrípoměru mezi prar1'rnvěděníma ctností'Ío
mezi moudrostía dobrem:
rrler.rá
tetl4,prauil jsem, plíjemttéje dobré,nikdo, když uí nebo se do.
,,./estliže
tltrttud,žejsou jiné uěci lepšínež to,co on dělti, d možné,nebudeto dělat,
Pod|éhatsilzt sobě netti nic jinéln
.jtstližemu je možrtodětat Lepšíuěci.
sdtnnsebenic jinéhonežmoudrost',,
a bjltsitnější
ttežttet,ětlomost,
2. t. t 0 SÓkratot,ské
škol7
S.jkratés
nikdv nemluvil k anonyrnnímulidstvu' ale vždyke konkrétrrímtr,
člověku.Jiskrná filosofiev alrci jako projev radostné
tělcrrli clušípÍítonrnérnu
ttltludrostisvéhoučitelemožnáměla za násleclektakéto, žeSokratovižáci
rlepi.evz.ali
|ormě,aleve školách,kterézaložili'r'esměs
jeho nauku v iedrrotrlé
originalitu'
projer.ilisr,outrezávislotr
osobittlsta rnvšlenkovou
t . Školukynickou reprezenttrjí
Antisthenész Athén (455_360pi. Kr.), jeho
Ž,líkDiogenésze Sin py (400*323 pi'. Kr.) nebcl jedna z rná|aznám1ich
a luxusenrobdaiená HipparŽ,err
v c1ějináchfilosofie starověku,pťrvabern
aby dosáhla
i krasoiečněr-rí,
chie, ktcrá se dokázalavzclátživotav libťrst1<ách
clolionalé
realizacekynickéetiky.
Na Antisthenověfilosofii je patrnÝvliv jeho druhéhoučitele,kter m
o ideiích.Podle
byl Gorgiás.Ápliku|e totižjeho skepsina Platiínovoučení
Arltisthenave skutečnosriide,je- obecnépo,my' iimiž.se označujíjed.
notlivé'sm1r5|6u6
věci (pes,kťrů,
moie, stťrl),
pĚítomné
slmv o sobě,v mysli
ani v nadsnryslové
iíšiidejí,rreexistují.
Reálnébvtíje vlastníjen zde piítornnéjednotlivir.rě,a Pfoto r.rerrrá
smysl se pokoušeto pojmové\,ymezo.
jak u uvidíme
vání a definování.Nelze totiždefinovatjirrym zpťrsobem,
pozdějl u Aristotela,nežtak, ž-epodiadímedanou jednotlivou věc pod
lyšší'skupinu podobnfch věcízobecirujícípoiem a určit rn specifick/m
znakem ii od něj odlišíne.Napiíldadjednotlivínusttilbychommohli defi'
novat tak, Že bychom 1i podiadili pod zobeciiujícípoiem nábyteka druhově ji specifikor,alivyrazemd euěny- za piedpokladu, žeexistujíijiné
druhr'nábvtku'co se tyče(jakoje tomu v piípaděnašídefinice)materiálu,
z něhožje zhotoveny.Pro Antisthenaale nic takovéhojako imaginárně
mvšlenfdievěny rrábytekrreexistuje'Vždy rnáme pied sebou nello v n-rysli
jedrrotlivinu.Ta se ovšemrymyká možrrostiji
korrkr.étní
:r jedir-rečnou
poznilt podle logickéhopravidla nepoznatelnostijednotlivého.S olrle.
dem na tento pňístuprnŮŽemekyrrickou teorii pozr-rání
označitza první
jednoduše
pokus o
pojat1,nominalismus. S iín mi posttlpy,,ježfilosofovéuplatíovali pii Ěešení
problematiky obecn/ch pojmťr- univerzálií,
se seznámímezejménav kapitolevěnovanéstiedověké
filosofii.
Antisthenésneztrácíčasnretafvz-ikouani noerikou a svémyšlenkové
sílvsoustĚed'uje
na etiku, v nížieakcentpoloženyna následující
problérrrovéokruhy:
- Je tŤebatrsilovato to, aby pokud tnožno kažci1ičlověkdospěl ve svo.
jedince. V tom Antisthenésuvažuje
bodného,sebe sama určujícího
jako
a postupujepodobně
SÓkratés.
- Cesta k rnravníautonomii nevecle- na rozdíl od SÓkratova postupLrAntisthenésspíšejako kazatelhlásá
pics pojnrovédialogickérozlišování.
silnévrile,ježr.edeke k/ženému
nutnostuplatnční
sebeor.ládárrí'
- Díky sebeovládáníčlověkzískávámoc rradsrynri r'ášněnri.Vrisledkem,
iehožtor.rtocestou toužídosáhnout,je soběstačnost(autarkeia)jakožto
projev minimalizacepotieb.
- Z|o vyrťrstá
z podléhánírozkoším.Antistherrész'avrhujeotroctvía jak|,.
koli projev institucionalizace,teclykr'rlturu,zákony i stát. Navrhuje
46
anarchismtrs.Namístopvšnéhoňeck pĚíroděa irrdividr-ralistick)i
rrlír,rat
natnístorodiny volnou lásktr.Oceiruje
kosrnopolitísmus,
rvíprosazr'rje
fi.z-ickynamálravottpriíci v tétočinnostije pro něj vzorem iecky
lrLtlina}]éraklés'
(asi 4252. Šliolulryrénskou(hédonistickou)založilAristippos z Kj,rény
.]55 pi. Kl.), jenŽ b14nejen žákemSÓkrator,ym'ale studoval takéu soÍlsry
l)r tagorV.
se filoSvětáckyAristippos, putujícípo ieckych městecha pokoušející
uživit'je opakemArrtisthena,neboťsi pochva.
srlfií po Vzoru sofist
(eltdaimoltrieživotv piíjemnéma slastnémprožitku.Umění blaženého
podle něj Ve schopnostiudržetzdravou míru pÍítonrné
tti,t)žjvoraspočívá
(hédonfl.
Slastje v ,jehopojetívyjádienajako mírnÝpohyb a strast
s|s
jello pohyb prudky' SÓkratésAristippa,podobně jako Antisthena,inspi.
roval zejménasvou snahou po Vnitiním osvobození.Aristippos v této
stluvislostidtisledně prosazoval názor, ževnitiní duševníenergii je tieba
rozltlnně usměrirovat:,, ... m1imrozkošu moci, ale nejsemu její moci.,,
institucejsou Aristippovi celkem lhostejné,ale na rozdíl
Společenské
ocl Arrtisthenaje dokážes nadhledema humornym piístupempiijmout'
neboťrnohou bÝt, jak se domr-rívá'sr,fm zpťrsobemužitečné.
3' Sl<olumegarskou proslavilzejménaEukleidész Megar (450-370 pi. Kr.).
Eleatské,iednob1'tí,jak jsnrese s tlírnseznámili u ParmenidaaZénon:a
z E,lc|e,ztotožůuie
se S lrratovounaukou o dobru a rozumnécestěk němu.
nehybného
i)obro má tedy všechnyvlastrrostijednoho nedělitelrrého'
je
jsoucna.Thkéctnost jen jedna v tnnohosti slych projevŮ.
a r-rcnrěnného
E,uk]eidés
z Megar (po'o.' prosím:nezaměirovatho s |ehomladšímjme.
liovcem'slavnym matematikemžijícím
ve 3. st. pĚ.KÍ.)se stal rovněžzalda.
c{atelem
dialektiky.Jako pĚíkladjeho
Lrměnílogickéhosporu' tz1reristické
někdvdo humorrrékrajnostidovedené
uvéstnásle.
argumentacemúžeme
clirjící
srálemáš'2. Rohy jsi neztratil.3. Tedv
tvrzerrí:1. Co |si nez,tratil,
1e lrláš.
4. Skola élidsko.eretrijskáměla jen skromnějšívyznam a je zrrán.ráhlavně
clíkvnlyšlerrkám
fllo.
Faid na ,É|ldy (5.- 4. st. pi. Kr.), ktery považoval
sofii a hlavně etiku za lékuzdravuiící
nemocnéduše.
47
Úkol'
V tétorozsáhiékapitole by si měl každ,i,
z vás nalézt3 témata,f'ilosos,nebo
školy,o kteryclr bude schcrpen,včerněvlastrríchnáhledťr,lypriívět nejméně
3 minury.
Shrnutí:
Nyní se mŮžemev hrnu podívatna to, jakémyslitele a ténratajsrne mohli
v tétokapitolepozIrat:
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
vznik filosofie,tidiv, hledáníprvníchprincipti
Thalés,Ana-ximandros,
Anaxinrenés
Hérakleitos
Pythagorás
eleaté(Parmerridés,
Zén n z Eleje)
Enrpedoklés
Ana.xagorás
aromisté
(relativismus,
sof.isté
subjektivismus,
právo, nlorálka)
S kratés(vědění= dobro)
sÓkratovskéškoly
2.2 PlatÓn
Z tétopodkapitoly bvstesi měli odnéstzrraloststěžejních
myšleneka děl patrně r-rejr1,.znamncllšího,,,nebeského..
fi losofa klasickéhoŘeck.r, PlatÓ rr:r.Elenrerrtárn í zn:rlosti
jeho nauky o idejích,duši,ideji Dobra, ctnosti a r.i|oze
státu btrcloupatÍitk satnclziejmynr
a piedpokládar.rvnr.
PĚeder.ším
z toho d vodu' žePlatÓnova fllosofie je i pĚi
svévelkéhloubcea mistrovsképráci s obtíž'nynpojrnovym W'rnezovánínr
l.elmi n:ízorrrá
a ptlchopitelná.
Plat n (427-347 pi. Kr.) se n:rrodildo bohatéa politicky anglžované
arist<lkratické
athénské
rodinv. I)Ůvttdr-rě
se jnretrovalArist<lklcls'
ale vzhlecleI.rr
k tomu, ž,ebyl široké
hrr.rc{i
a mužnépostav'y,
piijal jnrénopiesně rystihující
jak
telltoieho rys a cíleněse snažilr,ynikat v gymnastice,tak v boji. Ve dvazristal
rnu věrny aždo snlrti' F.ilosožákem
a
stal
SÓkratoqi'nr
se
ťťtiletech
žívotnínr
snern.Studovirlmatenrirtiku,
stalo
něj
uskutečněrrym
se pr<-r
tovlíní
rlc byl zasvěcentakédo rŮzn1ichnáboženskychmystérií,piedevšímu kněv Egr'ptě' Seznámil se s naukou Pythagorovoua srražilse opakovaně
Ž-ích
icleálnístát na Sicíliina dr,oietyrirrraDionÝsia I' Jak známo štěstí
rcaliz,ovet
oi-irrěm v tétozáležitostinestálo,a dokonce byl prodán na krátkou dobu
.j., ot,n.tuí. Z něi jej lykoupil filosof Anniker a Plat n se po deseti letech
světem vrátil don'rrj,do Athén. Tadv založilasi v roce 387 pi. Kr.
1lutor,árrí
Akaclenrii(toto jménodostala,ProtoŽesídlilau háje hér6aAkadéma),první
ale stihl piesto ještě
.,'r'.sokou
na světě.Bvl siceryhledáván zástupvžákťr'
Školtr
sepisovatsvénesnrrtelnéfilosofickédialogy' ZemÍe|neženatv r. 347 pĚ. Kr.
''e svych 81 letech pii psaníknihy.
Lllal'ní irrspirace,ježovlivnily PlatÓnovu filosofii, jsor'rryto:
. SÓkratés(ten byl pro PlatÓna nikoliv člověkem,ale dokonalou ideou),
. h,tLkleidés
(školamegarská),
. Kratylos (seznámil jej s Héraklcitovoufilosofií),
' pythagoreismus.
Současné
historickébádánípovažujes určitostí25 dialogri za autentickéPlaza1enltÓnovo dílo.Vyberu z nich jen něktelé,ježbych doporučilvážnějším
cilnl k piečtení:
. obrana SÓkratoua'
. Krit n (o hoclnotě právního iáclu),
. Pt.titagorás
(o ctnosti)'
. Hippitis Menší(o pravdě a lži),
. Krarylo'r(o podstatějazyka),
. FaitlÓn (o nesmrtelnostiduše),
. F,rtidros
(o kráse a složkáchduše)'
. S.},lnposion
(Hostina,od láskv tělesrrék ide,iiDobra),
. I)olíftiá([Jsnua, konrpletníshrnutí P1at6noq'ch filosofickych i polito.
logickychnázorŮ),
. l\rmenidés(o světě icle|ía probléniu jecinohoa nlrrohého),
. SoJ)stés
(o vědění,jsoucnu a bytí).
49
dějiny
Věhlasny anglickÝ učenecAlfred North Vlritehead prohlásil' že,,celé
jinytn
k
PlatÓnoui,,.
Podívejme
se
i my,
než
komentáiem
nejsou
ničím
filosofie
žety komentáievlastnějsou.
k ,,čemu..
:.2.1
Juet taeil
nodel tzt,.Plat noua trojPro r,yklad PlatÓnow fil<lsofieužijemeosvěclčenÝ
filosofickych piístupťr.
ve
|ze
i
Íadu
pozdějších
rozpoznat
tihelníku, kterém
směrem
Nlhléclněmenvníjak tento filosofickypostupod světasmyslového
lypadá.
ideálrlímu
u
PlatÓna
ke sr'ětrr
ABsíJLUTNt}
(Bi]]{,SVET mXJi) I.rLr-)SOITE
DUCHA (+ TEOLOCIE)
/
\
q
MITHE)iIS
(učastenstu)
\
DLTSE
ZKlJSENÚsT
H]\,T(JTNYSVET
(su|rstante
u Áristotela}
(subjekt)
pornávajiriJÁ
FILosOtr.IE PŘJRoDY
TĚto
(A. Ánzenbather
}
-
]
PlatÓn si všímáběžnésituacečlověka,kterÝ žijebez hlubšíhovnoru do svého
Ustauak Životu uzavienémuv jeslryni,
by'tí.PÍirovrrávátuto sitr.racive sy.tisu
v nížduchovně slepá lidská bytost považujepouhéstínyvěcí na stěnách za
skutečnoua jedinou realitu.
Clověk, rrvězněnytělem svésmyslovosti,nemá ani piedstavu o tom, žeby
zašedlyma nrálo živou.
nlohlo existovatbytí' kteréneníjen |sezlryraznÝm,
cím odrazem reality skrytév dimenzi vzorového,ideálního,máme nutkání
50
zasvěcerr/
i'íci.r.rjskéhosvěta. Světa,do jehož realiry možrrábezprostiedr-rě
člověka
raciopro
piístup
prostiednictvím
takového
běžného
I,llrr n zaiišťuje
filosofie.Minimálně na merrtálníriror,r-ri,
pokucl pňijmeme
nástrojťr
nlílrrích
jeskyně
z
zdání,
nejistého
mínění
nás
PlatÓn
osvobozuje
m1.šlení,
lirrii icho
nás
za
luny
a
k
prŮzračné
a
zpočátku
snění
svitu
piivádí
ternného
(r]ol:l),.t
z-áii pravéhobytí a vědění (noésis).
clsleprrjící
1. Smyslovévnímánídanéhopiedmětu
jVliiženre
si pňedstavit,žese díváme na lidskou wáÍ.Vidíme její nezamě.
llitelné rysy.Z pohledu oěí a' z směvu p<lznáváme,komu ta wái patií,
i její hlas' Pro PlatÓna jsou tyto r'nímanésmyslovéjely vystaa s|1.šíme
zamra.
toku změn. Bezprostiedněmrižeryái měnit ''1zraz:
ven\'neustálému
čitse,zamrkat,otevíratpusu jako kapr nebo rycenit zuby jako lev' Pokud
si tlirvícpiedstavíme,jak tvái stárne nebo někdy i mládne na časosběr.
nénrfilmu života,zjišéujeme'
žewái' zvláštčkdyžjsou na ní patrné;lrožíl'lrné
emoce' neníani na chvíliv tom' co na ní vnímáme,stejrrá'Ano,
rnťtŽenre
se dívat na tváĚ meditujícíhomnicha nebo mnišky, na je1ímž
r-rehr'bném
l1,razvjakoby se odráželasama r'ěčnápiítomnost' ale to r-ric
r-rer-rrění
na tom' žetento nášsmyslof vjem se užza chví|iztratía Vystiídá
jej zase,jen na čas,vjem jin1r
2. Poznání bytí (Ěecky:on) vnímanéhojakožto nadsmyslové ide;.e
PÍesstálese měnícítok pro|evťr
vnímanéwáie jsme s to udržovatjejítotožt-ttlst.
To, co je skryto za fyzickou rVáŤí'
ií dár'á život^ \ytváÍídojem: stále
táŽ. Pro PlatÓna je oním stále stejnym lidská dušejako forma ideje nám
se ievícív c.asehmotnéhoprojevu'obyčejnymokenr r.reviditelná,
ale nanej.
rl šskutečná,protožedle PlatÓna se tičastní
na duchor'nímsvětěidejí.Není
Ličelem
t1ikajících
tétoknihy, abychonrzacházelido hlubšíchspekr'rlací,
se pclsléze
ještěeventuálníchproměn duše.My si zirtím\ystačímes tím,
co btrdev následujících
ještězopakováno:totiž,žeindividLrální
pasážích
dušemiržerněnit těla, tedy se pievtělovat,tak iako zickáwái měníryraz-,
někdy i k nepoznání.
ot
PlatÓnrjv oblíberrfdidaktick1iPostup pii vysvětlovánítoho, co je to
vlastně idea' si mŮžemeukázat na pĚíkladu dialogu h{entjn'SÓkratéstu
obratně pokládá otázky nevzdělanémuotrokovi, kter sám od sebeposléze
objevíznalost geometricképoučkyo poměru strany čtverces dvojnásobnou plochou ke straně čtvercezákladního.To ,jepro PlatÓna - ktery nám
svépiesvědčení
pietlkládá Prostiednictvínrrozhovoru vedenéhoSokratem - dŮkazem nesnrrtelnosriduše. PlatÓn se totiždomnívá,žepii pobytu
r'nadsmvslovém
světědušezískávánazíránímna idejezák|adnírozumovou' pfo všechnylidi společnotrq'bavu, jež unrožĎujepoznávánírovněž
i v rrám známérnsvětěhmotnych napodobenin těchto idejí.
jednodušší
My uži,)eme
piíklad a Ptáme se:,,Co má mnohost r znoro.
dych troj helníkŮ společného?..
Snad lze odpověděttak, žeonu ideu tro,irihelníku'ježje piítomná v každémkonkrétnímtrojLíhelníku,
nevnímáme
smyslově,ale v PlatÓnově stylu ji poznáváme rozpomenutím (anamnésis)
se na kdysi každfm viděnou piedlohu. Torrto pĚedlohouje originál trojLihelníku'ktery existujeve světěvzorovÝcha dokonal1ichjsoucen, idejí.
Z dosLrduvedenéhojasně lyplyvá, že Plat n rozlišuje mezi světem zdání
a světem neměnn/ch idejí.
Svět zdání pro nás piedstavujíznámá materiálníjsoucna,vr-rímatelná
obr,y.
klym zpťrsobenr,
tedy prostrednicwímnastaven1ich
smvslorychfunkcí:zraku,
sluchu, hnratu a čichu.Vysledkem našehosmyslovéhovnímáníje nepietržitritok měnícíchse vjemťr.Tento svět jevťrovšerns\ce',..uirlíme,
ale rozu(Istau}.
men ner,nhndne,,,iíká
PlarÓn v šesté
knize
D ležitouroll pĚi poznáváníve světě zdání hraje slunce jako ztělesněnf
ideje Dobra. Slunce vyzaÍujesvětlo,kteréumožiiujelidskému
projev nejvyšší
zraku (jenžje v PlatÓnově pojetínejdúležitějším
smyslem)rozpoznáváníwarťr
a barev'Navíc poskytujevšemžir,7mjsoucnťrmr,1Živua sílLrk r stu. Poznání,
kteréholidé dosahujíve sr,ětězdání,je ovšemkv li nepiekročitelné
omeze.
nosti smyslovézku.šenosti
porrhym míněním (doxa).Mínění nrá dva srupně.
Prvním je dohad (eikasití),zachycvjícíjen stínv a obr.lzy smyslrim piístup.
nych věcí.Druh1im stupněm je víra (pistis),čerpající
pravděpodobnoLlznalost ze zkušenostis korrkrétnínrižir,ymii rreživymijsoucny.
Svět neměnnfch idejí (eidos)naprori tomu ,,...rozunlemunínáne, ale neui.
poznitti ntnjí od Dobra ttejento, žejsou poztttíuán\,njbrž žesejirn od něho
,t,{ost,ít,tí
i b.ytía jsoucnosti,ačkolidobro neníjsot|cnost,nybrž t,7nikriještěnad
ttostia ntoci'"
tlusto.j
,irutrtttos!
a to bez piíčinya samaod sebe,je u PlatÓna pramenemvšeho
Dobra,
l.l."
Proto
takémrižemespolu s PlatÓnem dovodit, že každávěc
bytía prar'dy.
a dobrá. Smyexisttrjící
nlá r,sobě takovy podíl na pravdě,nakolik je skutečl.rě
(nethéxis)
podílína
svět se právě dle nríry tohoto ťrčastenswí
slor,ě-tělesrrv
světě idejí.
r.ztlrrlvéIn
V těchto závěrechje zcela zÍetelněpatrn1ivliv PlatÓnova piítelea S6kra.
tova ž,ákaze školy megarskéEr.rkleida,jenžse zapsal do dějin filosofie s,jed.
rlocenímjednoho pravéhobytí (problém,jehožexistencijako první nastolili
eleaté)se s kratovskym Dobrem.
je vědě.
intelektovépoznání (noésis)
I)rosvět idejíplatí,žev něm dosažené
Pravá,
ideálrrí
tlín (episténfl,kterémá absolutní'nezpochvbnitelnouplatnost.
jsottctrasc nám odhalujíjako pravdivéa piesnéwfnamy námi užívanch pojmťr.
filosofii věnovánatz,v.dialektika.
Jčrlltootázkám je v Plat nově systematické
Dialektika lyužívá myšlenkovéPostupy' kterébychom za použitídnešní
tern.rinologiemohli po.jrnenovattakto:
- podiazenínižšíchpojmri pod pojmy wšší'
zobeciiot',tíní
dnabiz(t- zjišťování
nebo odvozovánínoÚch poznatkri z daností,ježjsou
jiŽ obsaženyv konkrétnímpojmu nebo hypotéze,
- nďrézánispolečného
s.ylttéza
pojmu pro rŮznorodé.
\'rcholenrdialektickéhopostupu je definitivnízastavetrí
u nepodn-ríněrrÝch,neměnnychidejí.
1yto ideje majísvou pĚíčinu
samy v sobě a v ideji Dobra.
|)roťrplrrost
si ještěpiipomeĎme,žejako mistrovskydialektik se PlatÓn osvěd.
čilpi.eder'ším
k osvětlenívybra.
už,íval
ve sr,ychdialozích,v nichžpiíležitostně
nrich témati z'námámytologická vvprávění.
dítne,,.Poznatelnosttohoto světazaruču)etakéidea Dobra: ,,,.'piadněty
Do oblasti, která piekračujesvět smyslovéhozdání, ná|eží
ještěrozumové
rozvažování
(dianoiá),jehožbezprostÍedním
,rytazemje oblast názornégeornetriee nelrázornématematiky.
52
53
PlatÓn je strr.ijcemv dějinách filosofie nevídanésyntézyučenídvou piedchozích,v opozici vŮčisobě stojících,
fi|osoÍ.ickych
škol.Spojujejednak héra.
k]eitovsk'ídťrrazna snryslov1'světpohybu, rra proměnlivé,dynamickédění,
jenžje provázenfaktickym doznáním nemožnostitento svět zachvtit v pev.
nénra nepochvbnénrpojnrovénlpozrrání(podobnéu sofist ), jednak eleatskou koncentracimyšlenína jedno, statickébytí. Plat n obojí splétádo
podoby fllosofickéhosystému,kter1ise naz1ruá
dualismus.
- |sottcnoproto není arri pohyb (Hérakleitos),ani klid (Parmenidés),
se spojovats klidem a pohybem.
ale l-rrriže
kolikrát se spo,|í
s rody jsoucenod
mŮžebyt tolikrát ne,isoucí'
- Jstlttct-ro
něho rŮzn1ich.Jsoucnost nejsoucna je za|oženana spojeníjsoucna
není.Tím je pňekročenPar.
s iinymi rody, kter1imi'jednodušeňečeno,
jsoucno.
Vidíme ovšem,že:,,
z
nejsoucn,z
rnel-ridv požadavekn,edělat
'. ' nejsoucnojest i u poh4bu i u ostatníchrodechjsoucen, neboťue ušech
podstata rtizttosti,žekaždjtjednotliuj rod je rúznyod jsoucna,
zpťtsobuje
DoplĚme,ieště,ženejlyššíidea Dobra piekračujev PlatÓnově podání oblast
jsoucnosti- jak smyslověpiístupné,
veškeré
tak ideální.Filosofieproto není
jen disciplínou teoretickou,ale zietelně v sobě nese poselstvívyz'jruající
k tomu, aby všechnolidsképoznávání a konání bylo zaměňenok dosažení
Dobra. Zce\av duchr.rSÓkratově je proto pro Platcínafilosofie l"./chovouke
ctnosti.
nazuemeušechny
hlediskaspruíuně
a takto z tébož
a tin jej dělá nejsoucnem;
jsoucna,
jsou
ieknemeo nich,
ličastql
rodynejsoucny11%lseil(lop/lk,protože
:c jsou, a nttzueneje jsoucnl.
_ Pii ' kladu poměru nejsoucnake jsoucnu PlatÓn lysvětluje i rozdílmezi
sofistou a f.ilosofěm.Sofista zatemĎuje pravdu tírn, želyužír,ájsouc-
2,2.2 Pozntimka pro náročnějšíbo
čtentiieo tom, bdoje podle Pldt na Jilosof'.
(ostatnímohou s klidem nebo i s pobybernvynechat)
Pro správnoupráci platÓnskéhodialektikaje nezbytnáznalostsouvislostímezi
pěti základními rody' ježjsou pojednánv v PlatÓnově dialogu Sofstés.Tento
dialog se zásadně lyrovnává se základním Parmenidovym závěrem, že nejsoucínemŮžebyt.
Základní rody:
jsoucno
pohyb
klid
totoŽnost
ruznost
PlatÓnovazjištění:
- Jsoucnoje totožné
samo se sebou,stejnějako pohyb a klid. Ale vztajsou
žerryk ostatním
tyto rodv rŮzné.Z roho tedy vyply.váexistence
dvou dalšíchsamostatn1i'ch
rodri - r znosti a totožnosti.
54
nosti neisoucíhoke k|amání,v jehož rámci se snaží,,slabouuěc činit
Filosof naopak čistíieč od zdánlivostía klamu, neboérozlisilnější,,,
na
šujernezi tím, co je samo v sobě jsoucí'a tím, co hledá jsor"rcnost
něčemjiném,a tak je samo v tomto vztahu nejsoucím.Filosofjedno.
dušerozlišujemezi tínr'co je pravda,a tím,co se za pravdu jen rydává.
2'2.'3 Suět,jeho stuožení
a sffuktura
Plat<jrr
svou kosnlologii, to znamená nauku o světějako celktr a jeho základníclrčástech,nejpodrobně,iipojednal v dialogu Tímaios'
tvrirce)'sescaBožskábytost, nazvanáPlat rrem démirirgos(Ěemeslník,
,Iyto
vila sr,ětpclmocí4 hlavníchprincipťr.
principy jsou následující:
l. vymezující(peras)= i4,,",
2' neot-nezené
(apeiron)= Prostot v něnržvěci vznika-jí'
3. vzájernnémíšení= smyslovy svět jako zplozenec,
4. piíčinamíšení= démirirgos,brlh.
Svět v platÓnskémpojetípiedstavujekosmos - piirozen1iiád, krásu a har.
nonii' která je hierarchickt'uspoiádaná
jak ve světěsmyslovém,tirk v inteligibilnímsvětěidejí.Tuto harmonii PlatÓn dešifrujepomocí tajr-rych
geo.
tlletrickychlr nttnrerologickychnauk. odhaluje napiíklad' žesvět je možné
poznatjako z-vláštrrí
Napiíklad krychle
skládanku r'ytvoienouz trojríhelníkri.
55
je šestisrěn,
voda je dvacetistěn,vz,duchosmistěn.Celé jsoucno je dvanac.
tistěn a stiedem světaje Země.
2.2.4 Duše
PlatÓn je klasick m myslitelem,kter1ifilosoficky i mytologickv dokládá exis'
tenci a nesmrtelnostduše.Dá se iíci, ženakonecvšechnyPlat now dialogy
určirym zp sobem pojednávajípr:ivě o duši, krerá je spojovatelkoua
Prosti.edníkemnrezi světem tělesn 'clr jsoucen a myšlenkovym(inteligibilním)
světem idejí.Duše má prostiednicwím svéhooživujícíhospo,jenís pĚiroze.
nostítěle možnostslnyslor,ězakoušettělesnéjsoucno a současně
je jí dáno
prodlévatv nadčasové
oblasti. Plat nova nauka je sor.rčástí
antickéfiioso'
fickétradice,která rr-ráv sobě zakotvenuideu pŤevtělování
duší.Pobyt na
Zemi je podle PlatÓna pro duši ripadkem. Na Zem se musel každv.z nás
vrátit proto, žetu zťistalyz pĚedchozích
životťr
dIuhy.
Na rozdílod indickénebo staroegyptské
tradicese PlatÓn nezabywádetail.
nějšímrozborenrvznikárríkarmy a reinkarnace.Jako drivod pievtěIováníuvádí
nedostatekrealizovanéctnosti. P1ithagorejské,
indické a egyptskédtrchovní
- v rámci nejnižší
nauky,se ktertinribyl dobie obeznán-ren
formy egvptského
zasvěcenízakoušelkažd adept,tedy i PiatÓn, zkušenostvědoméhoopuštění
$zického těla, která mu podávala jasn1idťrkazo nezávislostidušena hmotném těle - možnáZprostňedkovával
jen užšímuokruhu srych žákŮ.
Vážněiším
zájemc nr o studium tétoproblematikymohu doporučitnapiíklad knilru (Jstaua,v nížnalezrrou zajímavé
a nepĚíliš
častozmiĚovanépodobenswía ryprávěnío sudičkácha o zásvětí,v němžprodlévají
dušepo smrti
těla
pÍed
sim
dalším
zrozením.
$'zického
PlatÓn také tvrdí, že ,,dušeje stltršínež tělo, neboťmladšínern že ulidnout
staršimu,,.
Lidská duše'vtělená do fuzickéhotěla, vzniká sjednocenínrsvych
následujícíchsložek:
. Žádostivé(vegetativní)
duše,která nrá centrum r.játrech.
. Cítici (boiové,afcktivní)duše,která sídlív srdci.
T1.todvě dušerráležejí
k hmotnénrusvětu, stvoÍili ie niŽšíbohovéa podlélraiísn-rrti.
56
. Rozumovéduše,která by se měla stát vozatajem,tedy iídícímprvkem
(vzpurnf kťrĎ)i afektivní(povoln1ikŮri).Táto \.skutku
\,egetativní
nlc1cluší
částdušeje nesmrtclnáa jejísídloPlatÓn lokalizujev hlavě.
bož-ská
V dialogu FaidÓn PlatÓn píše'že ,'dušese nejt,ícepodobá božskétnu,
rozumnémrt,jednotnémua neziličitdnému,,,a wádí zde
nestrtrtelnému,
dikazy její nesmrtelnosti :
1. Rozumovédušejsou - podobně jako ideje - samv v sobě jsoucí,
samy se sebou,a to znanrená,ženemohou podléhatzrněně.
totožné
2. Stejnése poznává stejnym. Duše, kterérozumeln poznávajíideje'
rrrusítedy byt stejnéhocharakterujako ony.
3' Ke svémupohybu nepotiebuje rozumová dušežádny vnějšístimul,
neboťie schopnápohybu samaod sebe.
moŽné,
hmotu, a tudížner-rí
4. Rozurrlovádušeje principem oživujícím
.rbyhmotě podlehla.
C]lověkje obdaien božskousilou, která iej jako qitah mťrže
Ywéztz pozem.
skÚhozajerído oblastipravéhobytía Dobra. PlatÓn tuto sílupo Ěeckémbohu
lásky pojmenováváer6s. Je to pťrvodněpiirozerrátouha po dobru, kráse
a prar'clě,která se na nejnižší
lidské rovni projevu,je,iako sexuálnížádost.
jako
Na vyššírovni se projevuje
touha duše,která se chce osvoboditod svého
z-ajctí
v těle a poznat pravébytía dokonalost.
Dušepo tomto osvobozenítoužíproto, žepo té'co v drjsledkurělesnych
ttržeb
došlok jejímuvtělenído !'zickéhotěla,je nyní v tomto těle uzaviena
jdko pii nemoci.Cílem pozemskéhoživotaa nejlyššímravní pohnutkou ie
tcdl,ťrsilí
privodníhostavu,neobtěžkadušeo návrat do jejíhopi.irozeného
tlé|ro
hmotou. To se všakmrižepodaiit jen pii vládě
umrwujícía uspávající
rclz-tttltové
částiduše'
Klždá čiíst
r voji proměr.rit:
dušese má v tonrto filosoficko-duclrovtlínr
. ll<lzumovásložkalidskédušese má stát moudrou.
. Srdnatá (afektivní,cítící)dLršese má stát statečnou.
. Žádostivá (vegetativní)
dtršese má stát uměňenou.
57
A teprvezdaií-li se tato prorněna,jsou.li všechnytii sioŽky dušerealizovány
Tou je sprav uvedenychctnostech,je člověkschopen dostát i ctllosti čtvrté'
vedlnost, piedchozí tii ctnosti v sobě obsahujícía všechnyje završující.
2.2'5 PlatÓnouo pojetístátu
Ve spi'sechÚsruua^ Zákon1se zájemci mohou seznámit s PlatÓnolymi poli.
tologickymi názory.
Tyto dva spisy neobsahujíempirická rychodiska v tom smyslu,žeby popiPlatÓn zde piedklád:ívlastnípňedstalyo nejsor.alyreálnystav,ale idealizující
Z
hlediska se těmto spis m pÍisuzujecharakstátě'
tohoto
lepšímmožném
ter utopie.
obce vzniká jako d sledek nutnosti vzájernnéhospo|ováníjedSpolečenswí
kteií
nrajídispozice k rykonu jen určitéhopovolání,a musí proto
notlivcťr,
v zá,imuzajištěnísvéobžily ryužítprincipu dělby práce. PŤi popisu základve svétnideálnírnstátu, používáPlaton
ního dělenílidskéhospolečenswí
individuální lidskéduše.
odkazŮ a podobenswí,kterych užil pii analryz'e
TÍi částidušePlatÓn promít:ído podoby obce, kterou následně dělí na
tii sravy:
. Mádci -Zák|adním poslánímstátu je qichova občanŮke ctrrostia směideji Dobra. Proto je nezbytné,aby se vládci obce stali
Ěovárrík nejlyšší
filosofové,kteŤíisou obdaiení ctností moudrosti. Stanou-li se filoso.
fovévládci' pŮjde o vnějšíprojevenírozumovéčástiduše.
. Strážci- Státníspolečenství
je clrráněnopied vnitiním nebo vnějším
nepiítelen statečnj'mi vo,|ák1rVo,iensky stav je vnějšírnpro,jevením
srdnaté,afektivníduše.Všichni strážcibydlí pohromadě a na jejich
Strážcinesmívlastnit
životnírydaje piispívajíostatníobčané.
r-rezbytné
jejich
nemohla
najít svťrjr,yraz
síla
rodinu,
aby
cennér,ěci ani mít
v sobecké,clramtivéhrabil,osti.Jejich Likol spočíváv tom, a|:y zabrádo obce:bohatstvia chudoby.Strážcimohou
nili pr niku dr'ou špatností
mít volny piísrup ke společnymženárn'Zv|áštěu těch nejstatečnějších
h r d i n Ů s e p i e d p o k l á d áh o j n o s rp o t o m s t v a 'k t e r é- j a k u Ž i e v [ - ) s r u u ě
58
státnír'7chověa lycviku. Nejen pro
zvykern- poslézepodléháspolečné
ovšemplatí,ževšechnystyky se ženamii ploz,enídětí musí
stlrv'stráž,cri
Na jinych mís.
byt podiízerryzásadě,žepiátel nr je všechnospolečné.
je
iízeno
státenr,ktery
dětí
t.cl'tohoto spisu PlatÓn ale tvrdí,žep|ozen,í
je veclenzietelem, podle kteréhovšesměiuje k vyběru a podpoĚenejiepších.Slabšíjedinci mají už od narozerríjen merršír-radě;ina p|ežití,
obce zajiš.
. Řemeslníci'obchodnícia zemědělci- Materiálnízabezpečení
kteií jsou projeverrímžádostivé,
ťtrjestav r,yrobc a distributor zbož'í,
umírněností.
por.rejvíce
realizuje
se
život
ctnostn
duše.Jejich
wž,ivující
Distribuce moci a směr jejíhop sobenív ideální obci se dá vyjádiit
tak, že moudrf filosof vládne, strážci mu v tom Ú.,i"W pomáhají
a žádostiwi,stav této moci podléhá.
si, co ŤíkáPlatÓn o bohatství:
Vširnrrérne
a
,,Ctttost bohatstuísek soběmají tak,jako kfufu leželyna uahrich,u nichž
jedna miska kksn, kdyždruhá stoupá.,,
státu,kteréje dokonalym napodobenínr
l'latonobdivujetakovéuspoĚádání
lrierarchické
struktury sarnotnéhokosmu. Určitouinspiraci piitom naléz,á
v perskychnebo egyptsk/chteokraciich.BožskvmivlastnosttniobdaÍenáspraideje Dobra. občanépro.
vec]liviib1,tostnrá byt v,jeho očíchztělesrrěním
se má každ1istát tím, k čemuje od
cház'ejí
cílenouv1ichovou,během r'ríž
nejlépedisponován.Děti a rnládežse učído dvacetilet věku
1-liir.ozerrosti
huc{běa poez,ii'gymnasticea základťrnrmatematiky' Nadanějšíjedinci 5tufilosofii.
clujíaždo t}icetilet podrobnějirnatematikua do 35. roku nejvyšší
clialektiku.Z nejnadarrě,iších
studerrt se vybírajíac{eptipro práci ve státní
službě,aby se r-raučili
praxi spravováníobce. Jejich vÝchovakončíteprve
v 5()letech'kdy jsou jako moLrdiímužischopni začítvládnout.
Ú,t"uu Platonova ideálního státu ize označit-iakoaristokratickou sofo.
kracii - to je vládu rrejlepších
z moudrych občanťr.
PlatÓnťrvideálnístát za
Něktei.íliberálnímysliteiéve 20. stoletíoznačují
totalitrrí'napiiklad K. R. Popper ve svéknize oteuiená společnost
n její nepí.iitelé.
59
Krititísnajt7emesvéhodruhu jediny písemnypopis bájnéhoostrova Atlanriclr,,k jehožzániku došloasi 10 000 let pied PlatÓnoqim narozením.
Narvs Platonova pgieti koloběhu USTAY
neb5.lonik dy re alizováno
vláda nejlep šich (Iilo sofii)
r'lá da rrejsilnéjšrc
h (r.ojá.ltri)
Ť
Ť
:+ Aa.IsT{-}IŘd{]IE
Tlh't(]I.Rd{-:IE
U
TIT.{NI{IS
e
DEll{ÚKT.dCIx
e
OLIGARL:HIE
.t
J
r,-Iádanprozunrného
mrrožstrri |idu
r.lada
rrej rrrajetnějšic lr
Y Ztikonech,kterépocházejíz perajiž staršíhoPlatÓna' nacházímeponěkud
uvolněrrější
pňedpisypro ideálníobec.Jeiich autor užzaži]z[amání ze dvou
nezdaienych pokusťro realizaci ctnostnéobce. Prjvodně byly napsány jako
návrhy zákonŮ pro ieckou obec Magnésia.
Na rozdíl od (Istauyse v Zákonecll za hlavní jednotku obecního spole.
čenswípovažujerodina. Soukromy majetekse piipouští,ale omezuje se jeho
hromadění.V ekonomicképrosperitě,jejímždťrsledkemzpravidla je právě
zvětšováníbohatswí,vidí PlatÓn největšínebezpečí
pro blaho o|sce:,,Dětem
je tieba odbazouatmnoho mrauníboos7,chu,nikoliu zlato.,,
A těm, kteií projevujíhlubšízájem o duchovrrídiscip|íny,jen piipomínám
dva termíny,se kterymi se někdy mohou setkat.
Piedevšímse jedná o termínplat nsb\ rok, Ten trvá piibližně 24 0O0 |et,
protožeasi 2 000 let se pohybuje tzv. jarníbod astrologickéekliptiky v jednom ze dvanácti znamenízvěrokruhu.
Druh1i termín mrižemenaléztv mytech o zanikl ch civiliz'acích,ve kterych se častoobjevujezmínka o dtlantskébultu e' V nedokončeném
dialogu
60
o lzrásea lásce ( ryuehje z Planjnoua dialogu ,,S7mposion,,)
,,Diotima: Do těchtotajemstuílásky,SÓkrate, snad i t1 bysmobl byt zasuě.
a zírauémustupni zasuě'
rett;ale neuim,zdali bysb4l schopenh urcholnémtt
jen
jest
postupu
piiprauou. Nuže, uylospríiuném
i
t0t0
kterému
ke
cetti,
Pii
se
pokoušej
sledouat,budeš-li
utjle;
ty
pak
mi
ch4bět
dobré
a
nebude
žírttti to
jestliže
ho sptíuně uedl
s to' Kdo chce ntiležitoucestoujít z4 touto uěcí,
jeho ui)dcernilouatjedno tělo a tam plodit krrisnémyšbnfu;ale potom md
jeuicí se na kterémkolitěle,jest sestrakrtísyna druhém
poznllt, že kruísa,
jít
hrásouu bec,bl, b uelmi nerozltmnénepokládat
za unější
těle,a má-li
každoukrásu,jeuícíse na ušech lech, za jednu a tutéž.Když si toto uuě.
dolní, musí se sttjt milouníkem ušechkrtisnych těl a naopak ustat u 0né
prudkéláscek jednomu, pouznéstse nad ni a pokltidatji za malichernou,
žaktísa u dušícbje cennějšinežbruísatěl,z,takže
],otomnabudepíesuědčení,
by mu stačili mtilo sličnjlčlouěk,jen když b7 měl ušlechtiloudtlši, a takokteré
uéhob7 miloual, pečoualo něj a rodil b7 i u1nalézaltakouémyšlenky,
dtíle
na
kruísu,
inucen
pohledět
Tirn
b7
byl
p
lidi
lepšími
t,inily
mladé
fu
jeuícíse t, činnostecha u zíkonech, a uuidět piíbuznost toho ušehouespo.
musí byt
kk, ab1,usoudil, že tělesnríkrásaje něco malého.Po č,innostech
p iueden k poznatkťtm,afu uiděl zase krrjsupoznttk , a zíraje na široky
rozsah leruísna,
aby sejiž nespobojiljednotliuj,m zjeuem krrisy,jako sluha
rtěkterého
jednoho chlapce nebo muže nebojedné činnosti,a nebyl u té
porobě ušednía malichernv, nj,bržab\ měl zrak obrricenna uelikémoie
knísna a aby zíraje na ně, rodil mnoho krrisnj,cha uelikych rnyšlenek
a poznath u neztíuistiuém
f losofouání,až b7 zesílezde a zmobutně, uuiděl jistéjedno uědění,jež se uztabuje be krtisnu' o kterémnyní pouím'
Snažseposlouchatco nejpozorněji.
na
Kdo je p iueden na cestělásky až sem a díu(ísepostupně a spruíuně
zjeu1krtísna,ten blížesejiž urcholu erotickébozasuěcení,náhle uuidí krásno
podiuuhodnépodsta4,, to krrisno, SÓkrate, pro kterébyly podstupouány
ušechny
a ani neuznikti,ani nezadžíuější
námahry,kteréjepiedeušímuěčné
nikri, ani se nezuětšuje,
ani ho neubyuá, dtile krrjsno,kterénení z jedné
stranykrásnéa z druhéoškliué,
ani hned krásnéa hnectzase ne, ani ujedol
,loril Poněra kruisné
a u druhémošbliué,
leteréneni zde brdsnéa tam zase
oškliué,
jedněm lidem krrisnéa jirtym oškliué.A nebutlese mu to krásno
jeuit jako nějaleiituái nebo ruce nebo něcojiného, co náležítělu, ani
iako
některrÍiečnebo něleteré
uěděttíani něco,co by bylo ltěkde tt"tn?,,etnrlruhěln. napiíkladtn žiuočichu
nebona
,)b,,a ttebintbo na čemkoli
",.i
jinérn, nybrž burJeto t co, coje tlět.né
sdyto o soběn s seboua jetlnotrté;
ušeclln1l
ostatníkrtisnéuěcijsou toho častn\,a to tak, že kd1lžostatni
uznikají a zanikají, tobotopiitottt ani nepiib..luri,ani neubyuá a u bec
nic se s tím neděje,Kdykoli terly něhdo náleži1i,tnmilouártínl postupuje od
těchto uěcízde a počti uidět ono brrísrto,dosahuje téměi urcbolu zasuě'
cení,A tak ten spráunějde nebo od jiného e t,edertpo cestělaskry,kdo
'f
počínajeod zdejšíchhrrÍsn\chuěcí
pro dosaženíonobo krrísnastrjle
ryJstupuje
uzbt\rujako po stupních,od jednolrc ke duěma a orl duou ke ušenthrris.
nLm těl m a od brásnych l ke krásn\m činnostema ot! činnosti he kráse
naukouycbpozn,tk, a od poznatk dostoupíkoneŮtě le oltomupoznrírtí,
jehožpiedmětem neni nic jiného nežprriuě ono brásno sllmo, a tak
nako'
necpozni podstatu htisna.
Na tomto stupni žiuota, nily SÓhrate, prauiIa cizinba z Mantineie,
ačjestliže u bec kde jirtde, stojí člouěbuza to žít,kd|ž se t/íu,ína bÁno
samo. TbjestliženěkdL spatiíš,bude se ti zdát, žeje to nad ušechnosrot'.
ttriníse zlatem, drahyni rouchy hrrisnrynichlapci i jinochq, jejicbž zje.
t,em 'fsi nynt,,tluriděndo uytržení,a hotoujsi t1jako tlttozíjiní, le$lkoti
uidí suémilričfua jsou s nimi, ani rtejíst,ani nepít,kt!7b7to byl, mož,o,
n1bržjen se díuata bjt s nitni' Což teprt.,e,
kd7b1,se ttěhontu)o,a,/,,potiit samo krásno čisté,
r7zí, neporušené
p íměšb\,nenaplněnélidsbv- ,,n,,-,
baruami a rnno/lottjiltoil pozemshoumalicberno.rtí,
nybržhdyb,tlmohl uuirJětsamo ono božské,
jednotné brristto?M1slíš,ž, i7 t, b.ytipatn-yžiuot
pro člouěka,teterLby sa tam díual a na to hleděl zrakem k tomu u,čenúm
l mohl s tím b1t? Či nec/lápeš,
žejeclině tu, kdyžse butle díuat onítrti,raleem,leter\mje prauébrrisno uid?t, podaií se.mu rodit ne pouhéobrazy
dobra _ uždyť
se rtabudesrykats obrazem- trybržskuftčrté
,/ob,o,p,otože
se buclest\ktttse sleutečnem;
a ledvžzrodí a u1lchouri
skutečné
dobro,jixě
sa std7u mifitn bobu, a' jestliže to
člouěhu
tnožtto,
strlne
se tabé ort
.le
nesmrtelnf,m."
62
\/tli.írn,Že jste si z nrnoha témar' kter mi se Plat n zab|Nal, aťuž to byla nauka
t' iclciích, nesmrtelnosti a složkách duše, struktuie světa nebo loze státu,
r.r'brali pro vás to nejvíce inspirativní. Neboť jenom inspirovaná duše mťrže
trlttžitptl kráse, dobru a prar,clě, což'jsor'rostatně vlastnosti idejí, tedy doko]tllllsti, ze které máme brát vždy r'inrěru pro své iednání.
2.3 Aristotelésze stageiry
se narodilv Makedonii ve městěStageirajako syn osob.
ního lékaiemakedonskéhokrále v roce 384 pi. Kr. Když
mu bylo l7 let, stal se na dalšídvacetiletí
jako největší
talent tehdejšífilosofie žákem Plat6na. V roce 343 pÍ.
Kr' se stal vychovatelembudoucího krále Alexandra
Makedonského.Piátelswí,kteréAristoteléss Alexandrem
nar,ázal,mu umožr-rilo,aby získal cenné zoologické
a botanické,politologickéa dalšípoznatky z cízíchzemí
a ocllišrrychkultur, Nashromáždil kolem sebe veikérnnožswíspolupracovrlíkria Žákťr.Po té,co Alexandr odtáhl aždo Persie,založilv Athénáchvlastní
fllosofickou ško|v,peripatetickou. Tato škola, která měla svésílo v gymnasiu
L.yleeion,
získalasvťrjnáz.er'tak,žekclyžv níAristotelésvyučoval,měl ve zryku
procházetse piitom se sqimi žáky zahradami a podloubíml (peripatos).Po
Alcxandrověsmrti byl AristotelésAthérlarrvnaičenz toho, žese rouhá boh m.
LIprchl z Athén, ,,abyseAthéiiané
podruhéneprohiešilinaf losofii,,. Zemiel v r.
322 pÍ.Kr. na ostrověEuboia.
l:xkltrz-ivní
místov tradici evropskéf'ilosofiesi Aristoteléspodle mírrěníznalcťr
vr,s|oužil
piedevšírn
tím, že urr-rělnenapodobitelněpropo,jita v prar1'čas
ar(cen
tovat:
- .smvslovott
(Aristotelés
z'kušerrost
byl ne)enprvním r'elkynl biologenra systematickym zoologem starověku,ale taképrecizně prostudoval a ar-ralyz,rll'aldesítky stav a r znych státníchziizení svédoby),
- logickou spekulaci,
zvláštědeduktivní odvozování,woiení pojrnúa defi.
nlc,
- Íllosofické
jazyka.
užitípňirozeného
Aristotelésdokázal dokonale lyužítsvéhonadáníi možností,kterése mu
63
v životě naskytly,a pt'lstupnězmapoval veškerévědění svédoby. Stal se
piitom zakladatelemmnoha vědeck1ichoborťr'
Vy se budetemoci těšitv tétokapitole na to, žese seznámítes tím, jak se
filosofie jakožtopĚesnápojmová disciplírrarealizovalav díle asi nejv znamnějšíhomyslitelestarověku.
tak všakproto, aby je pochopila kvťrlijejich užitínavenek,aby jejichznalost využilak něčemudalšímua praktickému.Těorie je zcelaa lyhradně
a počátcích'
samo čelnánauka o pĚíčinách
JeJi dovedenado drjsledk ,
stává se z ní filosofiejakožtorea|ízace
lásky k moudrosti. Dokonal1ičlověk.filosof,,nic nedělá..'jen se díváa myslína první pĚíčiny.
Aristoteloq'ch myšlenekbudeme postupovat tradič.
Pi'i viikladu stěžejních
logiky pĚesmetalyziku k etice a politologii.
zptisobem,
tedy
od
rlírrl
2.3. ] Aristotelouodílo
a) Všechnyvědy' kterése zabyvajípopisem a zkoumáním pĚírody(/ysis),6y!y
ve starověkuoznačoványjako $'zika (tentopojem tedy tehdy pochopitelně
zahrnoval širší
oblast neždnes). Do tohoto oboru zkounrání patÍíz Aristotelor,7chspis napĚíkladdíla o uzniku a zriniku, o nebi, o duši,o uzniku
žiuočichťt.
b) Z hlediskadějin filosofieje Aristotelogim nejvlivnějším
dílemMetrtzika.
koncepce
tzv.
tietí
abstrakci'
odhlíže,iící
od veškeré
látky.
Její
1eza|oženana
(tzv.
jsoucno
jakožto
jsoucno
Metajtzika zkourrrá
a boha
první filosofie +
teologie).
c) Matematikou se Aristotelésjako jednou z má],anauk nezab1rual.
d) Zkoumání orientovanána rozumovéoPeracejsou shrnutav souboru Aris'
totelor,1,ch
pracío logice, ježjsou souhrnně naz1,vánaorganon.
e) Mravní a politickéjednáníje analyz<lvánonapĚíkladv Aristotelot'ch spisech Etika Níkontachouaa Politiha.
f) oblastem tvorby člověka,ježjsou orientovár-rynavenek,věnoval Ariscotelésmimo jirréspisy Rétorikači Poetika.
2,.J,3 Áristoteloualogiba
jako logika traZák|adníprincip Aristoteloly iogiky, která je dnes označována
spočíváv odhalenízásadních\,ztah mezi pojmem, soudem a rísudkem.
r1iční,
Logika jako nauka o forrnáchsprávnéhousuzovánípatÍímezi formálnívědy
ir t\,oiínástroj (organon),jehožužttíje zce|anezbytnépro piesnémyšlení.
a) Správně usuzovatmrižemejen tehdy,jsou-li základníčlánkynašehomyšlení,pojmy, použitelnépro vědění,vědu. Chceme-li toho docíIit,musíme
užívatjen takovéPojmy, kterélze pĚesnědefinovat.
Zďe máme pŤíkladAristoteloly definice člověka:
definiendum
l
ť:rovĚr
23,2 Úrouně uěděnipodle Aristotela:
.l
je vnímání (aisthésis).
1. Všem piístLrpné
2. Dalšímstupněmvěděníje zkušenost,v nížse jižprojevujeindividuální rradání.Jedná se napiíklad o iemeslnou zručnost.,,Zkušení..
ovšem
jsou'
sice vědí' ,,že..
věci tak a tak jsou, nevědívšak,,,proč..
1,o zna.
t:rk
-I -l l^š;l l a . ;Z-ť ^
. "'"'
l | -ť- Z^|^| ai !] |P
r|clny
.,|]'EL]n7
i:.]'jťnl
l
. . .. r. ,! |=l j .- r r l ll -r Ýi , . . " . .
l ' 1 ' . ,
vé.:lLll
definiens
I
1
hr.'oÓrcx
I
llyšlííti.ida p':.1rnÍr
(tzrl ::;.o1lr1íc í zna1.' uri rt"1
ír í pii l:1l.ršno: t
k ttě.1ake:}:'l.t1:
nléj
ROULD,M{V.
t
.ld1lšn.i:tod pťír1*írrík.li
stej11é
skuplny
II]RT"lHi--)1"rA
l:;!EČIFtr..A.E]
TTŠiÍl -rI)]
[1'.TEJELušÍ
vec|.
3. Po zkušenostinásledujeznalecwí,kteréjiž objevujepiíčiny,poněvadž
operujes obecn1imipojmy a\,ywáÍíteorii svéhopiedmětu.
4' NejvyššíroveĚvěděnípokr1váteorie' ktefá se obracík piíčinám.Nečiní
t)4
I)ojerrr'stojí-liosamoceně,označujerrějakoukategorii. V našempňíkladu
jc pojernČt,ovĚx kategoriíSUBS.|ANCE (podstaty)'
65
Aristotelésčlenívšechnykategorie následovně:
,,Každéslouo,kteréje uyičenobez spojeni,označtjebud,SUBSa]ÝCI, nebo
WANTITU, nebo KI/ALIT'LJ. nebo VZAH, nebo KDE, nebo KDY nebo
PoLoHU, nebo VLASTN]CWÍ' nebo UC]NNoST nello TRPN)ST,,
NapĚíkladly jste:
1. člověk(muž,žena),
2. vysoky(á)\75 cm,
J . a b s o l v e n(tk a )k o n z e r v a t o Í e '
4. rodič3-letéhodítěte,
5. doma,
6. večer,
7. sedíte,
8. vlastnítetouhu po vzdělání,
9. učítese'
10. jste k tomu nuceni okolnostmi.
.{)Řetězením risudk&wniká drikaz' Jedná se o dalšíoclr.ozováníiednér.ěw
z iin1'ch,a to Prostiednictvímpostupnych ťrsudkŮ.
smyslu je odvozenímjednotlivéhopoznatku
Dťrkazv a'ristotelském
1errto posttrpse naz1'vádedtrktivnímetoda. StáZ lrozllxtktlclbecrrého.
lr'nl odvclzovállímvšaktlarazímepodle Aristotela na hranici, kde již další
Pak dojde k bezprostiednímuuchopenízákladní
rrenínrožné.
oc]r'tlzování
je
kterou zákon sporu, neipevnější
princip tradičr-rí
ariszásad1'myšlení,
totelskélogikv:
M)ZNF, ABY.rÁT/Ž Vt:CSoUČAsNĚBYLA A SoUČÁsNE
,,Nt.',\,i
ivEI]YLÁ'"
b) Soudy wnikají spojenímpolmri. Tírr-rtospojenírl vznikajíbud pravdivé,
nebo nepravdivévyroky. Soudy se skládajíze subjektu (|edenpojem),
o němžse něco lypovídá v predikátu (druh pojem).
Piíklacl:Rrižeje květina.
c) Soudy lze dále spojovat v sudky. Myšleníse vž,dyrealizujeprost ednicdťrsledku
tvím usuzovárrí.Usuzováníie spojenímdvou soudťr,v )ehožvzniká soucltietí.A to je takéjádro Aristotelow nauky o SYLOGISMU.
e) Protikladem dedukce je postup opačnf,induktivní. Pii něm se f:rktická
množstvíjednotlilych piíplatn()stvět1'doložína co nrožnánejvětším
padti. Zde vidíme Aristotelr.ivdiametrálnírozchod s naukou jeho učitele
PlatÓrra.U Plat<jna
bylo věclěnímožnéjen díkv rozumovémunalrlédnutí
iclejevěci, k rrěmuždocházelo v poznávacínlaktu rozpomenutíse.
Podle Aristotela je induktivní poznání možnédíky spojenídílčího
věclěnía konkrétnízkušer-rosti.
Vědeckéje pak poznárrínutné:lobecné
piíc.iny,kterou odkrywá empirická indukce' Dá se takéÍící,žeprostiedr-rictvín-r
induktivního poznáníhledáme to' co je společné
určitémurodu.
Napiíklacl:,.Jestliže
r-rrározhodčípii fotbale píšéalku
a rozhodčípĚi
házenéji nrá teké,pak platí,žerozhodčí
kolektivníchmíčolychher mají
píšťalku...
Díkv inclukrir,nímupoznáníje poslézemožnédospět i k definici, tedy
k ;li.esnénru
piiiazenídanéhopojrnu k piíslušnému
lodu a druhovému
rozdílr'r.
Ze vzájemnéhovztahtt indukce a dedukce Aristoteléstakéodvodil' že
- z lrlediskametaÍyzického
pirvoc1rlě
- obecrryprincip poznávánre
di.ívější
pozdčjinež,
jednotliviny'kteréjsou bezprosti.edně
piístupnésm1'slŮm.
Piíklad:
l. Rrižeje květina
Stiední člen 2' Květina voní
Piedpoklady
).,J.4 Ar istoteloun rnetafi,zikt
Sltlvo,'rnetafyzika..'
označující
dnes obr,yk1enejvyšší
stupeĚteoretické
filosclfie.
l,zniklo za z-ajírnar'1'ch
okolr'rostí.
;lťrr,<ldrrě
An<lrorríkos
z Rhoc1u(i.st.
3. R ževoní
66
67
se tzv. první filosofií,
pi. Kr.) uspoiádal 14 Aristotelor1,chspisri za|:'!,vajícic\
žeje za|azptisobem,
takovym
piíčinách,
,o zn"..nl tzv. naukou o prvrrích
dilvhistorickyprvnínrsoubornérnlydáníAristotelovadílazajeho$rzijménonauka zkoumající
krílníspisy (iecky: nzetamfilsika)' Tím dostala své
roho' co se nalézáza piírodou.
principv
.
toužípo
Ú,ooa.'i věta spisu Metafyzika zní.,,,Wicbni lidé od piirozenosti
Deaenl,
jednotli'
Vědění a věda se podle Aristotela t|kaií vždyobecného,neboé
obecnéjméno,
vina mrižeb;it poznána, jen pokud ji dokížemezaÍaditpod
znovu
doporuču'ii
tomu
K
kteréznačícharakterjemu vlastnísubstancialiry.
pročístpiedchozíkapitolu o definicích.
ony obecnéideje (podstaw,substancevěcí)mimo tento
Pl"tj., umísťoval
svět (transcendence).
žeony ideje jsou vtěleny v piedmětech (imanence).Tím
Aristotelésn,r<lí,
mezi ideovou
piekonává proPast platÓnskéhodualismu, která se rozevírá
empirického
d.,chou.,ís.'bsta.,.ía hmotn1im piedmětem. Podle Aristotelova
tr věci,
zrfstat
stačí
ni,
ale
mimo
věci
za
podstatott
realismu nenítieba chodit
ní
obsažer.ré.
v
ideje
rreboéona sama poukazuje k poznání obecrré
ještěna tomto
Roz-dílmezi PlatÓnem a jeho žákemAristotelem si ukáŽen-re
piíměru:
TAK SE MÁ
Plat6n: JAKO SE MÁ LÁIKA K IDE.JI (TVARU' FORMĚ),
NEJSOUCNO KE JSOUCNU.
Poměrhmotnéhosvětanašichsmysl kesvětuvzorovémuaideálnímu
je'
je podobnf jako lztah toho, co vlastně není' k tomu' co opravdu
MoŽNOsT
Aristotelés:]AKo SE MÁ LÁTKA KE TVARU, TAK SE, MÁ
K USKUTE,CNENí.
jímŽ
Látka (hmota) je potencialita (možnost),která teprve pohybem,
Každá
vniká do určitéformy neboli waru, dospívá ke svémuuskutečnění.
věc je skutečnádílry svéformě (Ťecky:t|sirí,Iattnsky.'sttbsranti,t\,
Ona empiričnost
Aristotelol,o po|etíjsoucna je tedy empirickéa dyn,tmické.
ktery
vychází, poir.by srnyslovéhoko,,t"Řt..s poznávanfm pÍedn.rětem,
68
čímvlastněje. ona dynamičnost
nás clíkvsvémutvaru informuje o tom,
proměnlivosti.
plrk spočíváv Í.Ieustálé
7něny Aristotelésuvažrrjev zásadě tii:
l ' VZNIK (pohyb od NEJSoUCÍHO ke JSoUCÍMu,
2. ZÁNIK (pohyb od JSoUCÍHO k NE,JSOUCÍMU),
kvalitativnía místní).
]. POHYB (ten Aristotelésrozlišujekvarrtitativní,
Vj,kladČrvnna pŘÍČtN.
Řckli jsme, Že metaÍyzikazkoumá obecnéprincipy, srražíse tedy vŽdy
naléztposlednípiíčinyvěcí.
V i.ádu nám znánréhosvěta nahlížíAristotelésnásledujícípĚíčiny:
l ' TVAR (FoRMA); PŘíČINA FORMÁLNÍ: to ,ienapiíklad war, idea
sochy ,,v hlavě..sochaie.
z. LÁTKA; pŘÍČtxn MATERIÁLNÍ: v našempĚípaděje to tieba mra.
rnor.Tlto piíčinazprisobujenahodilostči nepravidelnostu věcí.
3. ČINITEL; pŘíČtxn pŮsosÍcÍ' to ;sou soclrai,olyruce.
+. ÚČE,t'; pŘÍČtxn cÍlovÁ' to ,jepožitekz krásy uměleckéhodíla.
Búhje prr'rrípiíčinouvšechvěcí,nepohybujícímse prvnínrhybatelemvšeho,
jsoucna.Brih ie čistouforco se pohvbuje,a posledním čelenrveškerého
v bec
nrou' je naprosto neposkvrrrěnylátkorym světem.Do chodtr vesn-ríru
nijak oslovovatnebo
ncz,asahuie.
Ze světajei podle Aristotela člověknemťrže
dr.rchem,kter1i
blaženÝm
nepiedstavitelně
ovlivĚovat.
a
věčně
živ,vm
Iinak
Je
myš.
sprlclí.'.á
nejvyššího
(theÓriri)
sjednocení
na dokorralé
v rrelrybnémzÍení
|crlía dobra v sobě samém.
2.,1.5 A ristotcloua
fi,zika
se zallr'vápo;lisem a zkor.rmánímpiírody (7.!szs)'
obecnčjiiečeno,je narrkou
o pohyhlivénr
jsoucnu.
69
je tedy
o ťrčelech
V piíroclěAristoteléshledá iád a ričelovost(/c/ar;rrirr'rka
je
teleologie)'neboť piesvědčen'že všechnospě|epodle svépiiroz,enosti
jsorrctrapo dosažení
k završer.rí.
S tín-rto
proceselnje spojenasnahakaždého
maximální celostnosti. Všechrroživéjsoucno chce dosál'rnouttoho nejlepšího,k černuje uzpŮsoberloa clehoje schopno.To znatnená,žechce pĚivést
pouhou potencialin mož-nostiv realizovaní'tvar určitéhocelku' Sazenice
stror-nkuchce lyrťrstve velky strom' Mláďátka živočichŮv silnédospělé
Iedince.Děti ve zralou lidskou osobnostatd.
Po,ienrčasuje r, Aristotelově fyzice ryjádien jako míra pohybu od dňívejšíholzhledem k pozdějšímu.Toto pojetí časuje ponrěrně mechanické,
podobnějako časměienÝ na hodinkách.
nyrrípiedstavímetěn-rz vás, které
Kosmologii (nauku o struktui-evesn-ríru)
Aristotelészaujal více.ostatní rn žetetuto pasážlynechat a pročístsi jen
následujícízlívěrečrlé
podkapitolky o Aristotelověpsychologii,eticetl Politl| ..
ro{11.
Ve svékosmologii Aristoreléswchází z Ličelnosti
všehopohybu v piírodě
všernupohybu tím, že
a z jelro situovánína určitémísto.Brjh dává určerrí
se doryká por,rchusvětovékoule. Táto světová koule |e umístěnav omezenémprostoru' a to Ve sféiestálic, v dutééterové
polokouli. Sférastálic, která
,jev blízkostiboha' je typická sr,ouneměnnostía naprostoupravidelností
pohybu. Pohyb ze světastálic píecházídále r.raostatnísfěry,kteréjsou koncentrické
v z h | e d e mk Z e n r i .
Země se nalézár'e stiedu světovékoule a okolo ní se pohybujísfěry oběhri
Cely ter.rtosvěr sÍérje světemsupralunárním (nadplanet, Slunce a Mč'síce.
v jehožstňeduse nacházíZemě,
měsíčn/m).
Od světanižšího'
subltrnárního,
se lišítakérypem látkv, z níž1es|ožen.LátkorLsvětasfer je prvek zvany éter.
Později byl tento AristotelŮv princip nesmrtelnosti,to znamená princip
(quintaessenžáciného
vznikánía zanikárrí'nazr'án,'pátouesencí..-završením
rla * kvintesence).Sublunární (podměsíčn/)svět ,jesložen,!ze čryÍživ|i:
země, vody, ohně a lzduchu' Je světenrlzniku a zániku. Pohyb' ktery byl
jížmezi planetami kroužícímikolem Země o pozrráníménědokonaly, pak
na Zen-risamotnéjeví,viděno AristotelovÝnrokem, velkou nepravidelrrost
a zp sobujestáiou proměnlivostvěcí.
7O
)'')'(l Áristotelouaps1chologie(nnuka o dušil
na tii části,a PIoto roz-lišLrje
platÓnskéhosttuktLlrování,isotrcer.r
sc pi.idrŽuje
(Lirovně)
zietelrrou
duší,
které
vykazují
analogii se vzestupnouhie.
c1rLrhy
ti.i
pi.írody:
r.rrchií
. c]lršivegetativr.rí
(rostlinnou),
. t{trši
smvslovou(živočišnorr),
. clr.tši
rozumovou (lidskou).
duševždy pňirozeněobsahuje duši nižší'
Vyšší
,,Dušejabo celebje formálnhn principem utuážejícímtělo.Jabo je forma
čelemlátby, je duše čelen těla a těloje jebo násn.oj.,,
U člověkaje dušeumístěnado srdce' neboémozek tr Aristotela slouží
krve'
k oclrlazování
Rozum (n s, mys|ícínehmotny duch) je u Aristotela dále rozdělen na:
. l.()Zumčinny,prodvkujícívšechenmyšlenkor,1.
(íormu,jící)
,'mateÍiál..,
. rozum trpn , pi|jímající
a vnímající
proži&yvnímánía uchopujícíÍbrmu
rťrznychpiedmětri m).šlení'
C)irrrryroz-umr-rení
nikterak pasivně vázán k télu,a proto Po smrri nezaniká.
rrcsnrrtelnÝrrr,
z
boha
pocházeiící
drrchem,ktery ie _ na rozdílod PlatÓna
.|e
- naclindividuálním.
je všemlidem společné.
To, co je v člověkunesmrtelné,
Y Aristotelsbych
nl|ézáme
ovšem
také
pojetíduševícepoznaf.agmentech
tllcnanénaukou jeho učitele:
,,Piichdzí.li dušeodtamtud, zapomíná to, co tan nazírala' Kfuž ušak
opottitítento suět, l,zponlhlá si ua to, co prožila zde' Je to podobné,jaho
kdyžrnnozílide upadajíze zdrauí u nemoca zapomenou?Íitom i pismetta,
ktcr-yltt
sendučili,IVaprotitomupii p echoduz nemociuezdrauíse nikornu
nic takouéhonest uri.Aušakžiuot netělesny,bter! je dušipiirozenj,, se rounlí
zdrutt,í,
tělesttostL|šah
je rounílnemoci' Tizkse uyn,hluje,žeduše,kfužpií,i.
chrízeiíodtamtud, zaponínají, co tam prožitry,aušakuzpomínajína to'
to ptožily zde' kdyžod ntis odcllizejí tan',,
2. -1.
7 Arisrorelouaetiku
ur,tldnír'ěraspisu Etiha lÝíhomacllouazní:
,,Wicbni lidéod piirozenosti touží
Po blaženosti.,,
l l
A skrrtečná
blažerrost,
která s sebou nesedosažení
dobra, se odvíjíod ctnostnéhoživota.Oproti sÓkratovskérozumovéeticeje všaktieba ji získávattaké
osobní zkušeností'to znamená cilotrh m a trpělinirn nácvikem. Právě opakovánímse v člověkurytvo}ípotiebrr{.návyk' Ar.istotelés
vy,znává,,zlatou
srňednícestu..,a proto ,jectnost vždystiedem mezi dvěma kra,jnostmi.
Aristotelésrozlišujenásledující
ctnosti:
Dianoetické ctnosti, kteréjsou podle jeho názoru ryšší,neboťzávisejína
z,dokonalení
samotnél.ro
rozumu. Tyto ctnosti se dále dělí na ry kterése rykají
toho, co ie:
- neměnné.To jsotr teoretickéctnosti. Pro,jevujíse jako poznáni principri
věci (n s tÓn archtjtt),vědění (epixémfla moudrost (salzi).Nebo naopak:
- proměnlivé.
To jsoupraktické
ctnosti'Projevu,jí
sejakoctnostizručného
zrcházenís věcmi' umě|eckéholywáiení (techné,
poieirt) nebo chytrostí fronésis).
Etickéctnosti jsou realizacíovládnutíniŽšíchsmvslol1'chsložeklidsképiirozenostirozumem a Aristotelés
je členína:
- obecné: statečnost
(stiedmezi zbabělostía pŤílišnou
smělostí)'
uměĚenost(stieclmezi nevázanostía otupělostí),
- specif.ické:štědrost(stied mezi narnotratností a lakorrlswím),
velkorysost (stied mezi okázalostía malicherností)'
humor (stĚednrezišaškovswím
a trpjatostí)'
spravedlnost (je nejdŮleŽitější
ctnostíve vztahu ke společ.
nosti; spravedlnostse pro,jevujedvojím zptisobem:spra.
vedlir'ěse rozdávajín'rajetkya pocry a spravedlir,ěse ryrov.
návajíutrpěnéškody).
Každáctnost je pro Aristotelaproduktem rozumovéťrr,ahy
a je pro ni typické
jednání.V tomto jednáníse člor.ěkuvždyodhalujemožnost5i 1'ybrat
ťrmyslné
mezi dvěma alternativami, a Proto jsou ctnosti a etika za|oženyprostňed.
nicwínr rozumu ve svobodě.
Nyni si m žete,utížení
studenti,zktsit napsatpodle ulastníchpiedsruuještěale.
spoti tt|i ctnosti,kteréu-"1,
pouahjete za d ležitépro uái žiuotnír st a dosažení
blaženosti.
72
)..1.8 rl ri stote/ouaP oli tologie
Pro
uskutečĚovatpouze v ránlci lidskéhospolečenství.
L,tickyživotse mťtže
(zo
je
n
politikon).
společenskym
wofem
člor'ěk
Jysei
Aristtltela
Vr-.spistrPolitika Aristotelésprosazuienutnost kvalitní tístaly, která má,
a blahoz'ajistitobci vnitĚníi vnějšíbezpečnost
plliližebude do<lržována,
co
se
došel
Aristoteiés
k
závěru,
že
analyzorl
Enlpirickor.r
bvt.
{běru ristavy
a
ob1vatelswa.
na
místní
podnrínky
podeby
jc
vždy
brát
ohled
ryče, dobré
jako pro PlatÓna |e i pro Aristotelanejpiednějšímkolem státu
I)oclobrrě
k harr-rlonické
zdatnosti dušea těla.
vrichor'aobčarrťi
lypy
stavních forem:
DOBR*AÁITERNATIVA
. ' ; t ť F 1 ri tl ia i l ] ' ' d ' ' . É J { : ' 1 ' . Á ; P E Á V A
I
v.
i1'1t.,;,iťÍ1J
,qÍIŠTŮ}.F.A{]IE
ŠPATNÁ ALTEE-NATI\IÁ
. DE1''{ÚKIrÁ.-]1E{r.ritchen1r,:l]
.t
''-'LI'1AF'.H]E
(r' t.1l:.lhetií
l
.t
l.
iiI.c.LoT5T'\rÍ
TTFAIIDA
Kritériulrlpro členěrríuveden;ichpolitickychForenrse odvíjíod počtupodílníkii rravládní r-noci.Z tohoto hlediskavidí Aristotelés,iakonejlepší
alter.
trativupoliteiu - stiedostavovskouobčanskousprávu.Ta ryrovnává extrémní
* vlády rnocnrichjednotlivcii i vládv nerozttmnévětšinv.
tlaky obcrttkrairl<lstí
Vc r,rlitinín-ruspo}ádánístátu je podle Arisrotela tieba zachovat rodinu
i soukromévlastnicwí.Počítátakés nerovnostílidí' cožse projevuieschvalor.ánírnpiirozenosri otrocrvía takétrerovnosti\,evztahu rrružea ženy.
Sllnuttí a hol:
V tomto shrrrujícírn
závěru k podkapitolcevěnovanéAristotelověfllosofii
zfornluIrrji
základnímyšlenky'kteréjsou pro vás určujícínli
vodítkyPro porozumění.Bvl bych rád, kdyby si každyz vás lybral jedrro téma'o kterémby
nlol.rlnrinutku powprávět svémtrpĚítelitieba tr šálkrrdobréhočaje.
73
cílerntétokapitoly je poclatpiehlednou a stručnoucharakteris.
}lllrr,rrírn
K tomu by vám mělo
směrii obclobíhelénisnru.
filosofick1ich
.ik., l-rlauní.h
pťrvodnícht.ilo.sovyboiťr
rrrvšlerrkovych
,.,.p.,n'.,.izachycení;lodstatrryclr
pro dalšíqvoj
za
rre,jdúležitěiší
tl.|+.h škol, kteréjsotr obecně plov:ržovány
filosofie.
cr,ropské
Záldadní okruhy témat:
. def.lnicea syloeismus,
. poznáníobecného
ve věci v kontrastuk plat nskému
prilrcipusubstatlce
pojetíidejí,
. čwii piíčinyjsoucna= látka' forma. činitela Ličel,
. podrrrěsíčnÝ
a riadměsíčrry
svět,
. liclská dušejakožtofornra pro tělo.
. ,,z.|atá
jednánírra základě svostiednícesta..v etice, nauce o správr-rém
b o d n é h or o z l t o d n u t í ,
. ťrlohastátu.
).-'t.! Stoicisnus(stoa)
2,4 Helénistickáfilosofie
Dostáváme se k epošeantickéfilosofie, pro kterou je typickérozšíieníiecké
kultur1.a jazykana rozsálrlárizemíceléhor,ychodníhoStiedorrroiía Blízkého až Stí.edního
wchodu. Llistoricky bí.vátato epocha lymezena dobou
exparrzíAlexanclraVelikélroa obdobím vlády ĚímskéhocísaieAugusta
( 4 . - 1 . s t . p Ť .K r . ) '
Za centrum helérrismubywápovažovánaegyptskáAlexandrie' Y|,značn,!m
ieckéIrofilosofického nlyšlerrís rrizrrÝrr-ri
ryserr-rtohoto ťrdobíje rrríšení
piičemžtoto míšenípietrvává ve
orientálnínrinaukami a náboženstvími,
svérozmanitosti aždo stiedol'ěku.
-Ilrto
škola byla pojrrrerrovánapoclle pestréhosloupot,ttdiv Athénách,stoi
prlikiLě,kde se konaly od r. 300 pi' Kr' piednáškyjejíhozakladate|eZén6na
obdobímstoicismujsou
spojenís prr.ním,nejstarším
z Kitia. Dalšífilosofové
Klearrthés
z Assu a Chrysippos ze Soloi. Tito posluchačia následovníci
stoletípied
Kolem ;.rrvního
ZÚnťlnaclo detailu rozpracovalistoickou filosoÍ]ii.
a Poseiz
Rhodu
Panaitiosem
reprezentovaná
Kr-.začalaprisobitstiednístoa]
Zde
našla
..
ŘÍmě.
zejména
d6nienrz Apameie. Ta propagovalastoickéučení
V
tat<lškolasr,éhopiek1acl.rtele
do latirryv osobě MarkaTi'rlliaCicera. prvnínr
a drrrhérnstoletípo Kr. zaž'ívá
stoicismusrenesanci,a to díky takov}'rnpopu.
llirlrír-n
byli Seneca,Epiktétosa Marcus
jak,vmi
nepocl'rvbně
nlyslitelrim'
snrěry
helénismuszejménaf.ilosofické
Z hlec{iska
vl.vojefilosofiecharakterizují
novoplatonismu.
stoicismu, epikureismu, novop thagoreismu, skepse a
Také rybojny Řírn povoliíl'aldo svélrostiedu Ěeckéučenceir uměice. Pro
praktické Římany byly totiž Úrhelnymi obory právo, vojenství a správa'
- oborech nikterirk ner'ynikali.Vzhledem
- zvláštěhun-ranitních
v ostatr-rích
k ronru, žese iínrskáfilosofie cíleněopíralao poznatky a závěry filosofie
iecké,rrenísama nikterak p vodní. Pro Řeky byly stěžejnínipojmy hos.
pievodem:zkoumání harnym interpretačním
mos, logosa er s' Z1ednoduše
monickéhovesmílu,iazyka jako nástrojeroz-umuarpron-rěnylásky k tělu
zájr-rlr.r
postupně pŤev lásku k moudrosti. U Řínrirr-rse těžištěfilosoÍického
souvalo na oblast etiLy.
7A
Seneca
Marcus Aurelius
Aurelius.
't
: LOGIKA
{kosti a šlaehyi
,i
.*
n
ti
E
l--
ST(]IťKÉ DĚLf,}{I FTL(JSí]r.IE '
(r,aralogii k dvenu organisrnu)
FYZIIi{
(sr.aly a kt er')
-+ XTIKA
(mozek)
75
l
I
(]Ríj ANIí': I{A JED N O T A
l
. označovanÝm'kterrimje 1funam danévěci.Yfznamje projevemrozum'
jsou chápány jako
néhoducha' logtt,a ďíkyněmu lze ,,iíkatzvuky..,které
Jako piíměr znázorriujícídělerríjednotlilyclr disciplínbyla stoiky rovněž
zahrada s ovocrrfmi stÍomy:logika je ochrannou zdí celézahrady,
už,ívána
Íyzikaovocnym strotnetna etika piedstar,ujejeho plocly.
snrysluplné.
Stoicb,i JYziba
je hmotné, někdy jenrněji hmotné,
o.lkládá ,a skutečněexistujícíjento, co
iinclvhr.uběji.
principy:
KaŽ.léhmotrrétělesoje podle stoikťrutváieno dvěnra
ale schopná formu
formy,
bez
a
je
nehybná
- pu,il,'í-, to je látkou' která
Stoichá logiba
Vedle čistělogictcych ana|yzse v ní setkáváme takés teoriemi jazykovfmi
a noetickÍmi.
a) Aristotelovasylogistika,t.rakterou stoická logika navazuje'je d vtipně rozšíňena
o hypotetickéa disjurrktivní,to znametlá složené sudkovéformy.
Z jejichzákladníchvariant by měly b1itodvoditelnévšechnyplatnérisudky.
originalitu a hloubku stoickéhopojetídok-ládátakéto, Že na tuto risud.
kovou práci s proměnn/mil.y'oky' kterou rozvitrul piedevšínrChr1isippos, navázalaažnrodernír,1'rokoválogika.
. Pokud je A, pak je B. Ale B není.Tedy rreníani A.
. A a B nemohou blí'tzároveĚ' Ale A je. Tedy B není.
. Buď je A, nebo je B. AJe A je. Tedy B není'
kdykoliv pŤijmout'
- aktivním, kterfm je logos' světovy rozum.
(vliv elejskéškoly).Koulc je
Stoikovéuvažujío světájako o dokonalékouli
slym
a oživující
boŽskli,jemně hmotná substance,všechnojsoucnopronikající
prapŮtaké
stoiky
pro
boŽímdechenr' zvan1impneuma. Téntobožídech ie
částnazyvajíéter.Z tohoto
Jeho nejjemnější
vodnínrohněrn (vliv Hérakleita).
ohně se ryvíjínám znán.tÝoheá a lzduch jako živly aktivní a voda
pťrvoclního
s. z..í jako živ|ypasivní'Ty p"k uwáiejí konkrétnísmysloqi hrubohmotn/
Z
svět.Ccly světopakovaněa stáledokola v cyklickych periodáchPovstává PÍa.
p vodníhoohně a na konci cyklu je jím znovu stravován.
.lělesa
od semennéhoboha obsahujítaké,,semínkalogu.., pocházející
(vlívAnaxagory).V těchto semennychmyšlenkáchje zako.
logossper?natikos
clovánirríčelnosta prozÍetelněnaplárrovanápropojenost všechvěcí.
Vzhledem k tomu, želogos -iepouze jeden, tiebažeje obsaženv každé
panteistickém
icdnotlivině,mluví se v souvislostise stoickou školouo tzv.
a rozunlny
proz'ietelnost
učelnost,
t]lcltrismu.
\,e světěpocllestoikťlvládne
jeiíž
centrunl jc
iác{.Lidská dušeje r1ron boží.Je tedy částísvětovéduše'
cluše
v lic{ském
těle v srdci. |)ušeie tepl1imdechem v nás. Všechnysoučasné
zatiikrror.t
požáru..,kterÝ ukončínašicyklickou periodtr.
ažpo ,,světovém
pravdv,je obsaženo
b) Spolehlivépoznání,a tínr pádem i možnostdosažení
Procespoznáváníse odehrár,ánásledovně:
''e smyslovémvnímání(aisthésis).
Smyslor,yvjem uchopuje pĚedměryvnímání (fantasitíkataleptiká) a spo.
juje je s náhledem rozumu. Ten po pečlivémprozkoumání m žeoznačit
a následrrěq'tvoiit odpovídající
obsah vjenru z-apravdiri (1ynkatatbesis)
obecn pojem. K pochopenídanévěci je tedv potieba adekvátníhoprolidpojenívjernu a pojnru. K tomu nrŮžedocházetdíky sounálež,itosti
(logos).
ProstĚednicwím
smysloskéborozumu s rozumn1imŤádemsvěta
vého vnínránívzniká objektivní zkušenost.V této souvislosti stoikové
nrluví o piirozenych pojnlech.
c) Ve filosofii iazyka se kromě oblasti etyrrrologie,to znatrlená hledání
je
privodu slov,sroikovévěllovalitakéteorii vl'znatnu.Zjistili piitom, ž-e
r r u t n ér o z l i š o v lm
t ezi:
. označujícím
znakem, kterÝ existujejako piíslušnÝzlrrk lidskéhohlasu'
. reá|n,fmobiektem, kterÝ jako těleso spolu s označujícím
zvukem patií
do stoickéhosvěta fi'ziky,
76
,l
t\
I
f
Stoická etiba
Z všeprostupující
rozumnosti logu, jak jsme si molrli všimnout,stoikové
oclvoz'ují
nuiné pevně dané vazby mezi všemivěcmi. Světovy determinis'
"
pÍe.
ticky iád pojnrenouáu"jíosud (iecky: hehnarmelté,|atinsky:fatum).Jeho
prouid'en.
dern určenÝrl čelemje prozietelnost (iecky: pronoia, latinsky:
životězažívápÍi
rl.z).I,tldlestoikŮ je uspokojení,jež člověkv běžnérrr
77
dosahor'ií.rí
vnějšíchdober' v konečnéfází vž'dyodsouzeno k neLispěchu,
a proto je rozhodující,
jaky člověkzaujmevnitiní postoj.
Seneca k tomu píše:,,Kdo osud stírnchce,je jim ueden;kdo jcj nechce,
1e
jim stržett.,'
Nejvyššíb|..tho(eudaimonii) rla|ézáčlověkve ctnosti. Cesta k ní se otevírá prostiednicwím našehoroztlmLl'jenžrnťrž-e
zákorry.
Pozllat vesnrírné
Ze svélropanteistickypojatéhonáhledu na svět,ve kterémvládne rozumná
božía prozietelná semenná síla,stoikovévyvozvjíhlavní pravidlo lidského
jednání:je tieba žítve shodě s piírodou. "|o z.r-ramená
ve shodě s vlastním
rozumem' kter.Ývede člověkak clr'rševnímu
klidu. Kdyžje našeko'ránía myš.
lení v .souladus pĚíroclou,plrk Irrrižemebí'r .šťastrrí,
rreboťtak rr.,,olriujeme
cestu k uskutečriování
stanoveného
cíleprozietelnosti.Osud člověkaje jen
částíosudu kosmu, kter1ije nutn1ia neodvratny.Proto člověknalézáštěstí
v piitakáváníosr.rdu.Pokud osudu odporu,|e,je nešéastrrri.
V pĚitakávání
osudu je pak možnodosáhr-rout
i realizacectnosti' V tétosouvislostistoikové
hlásajínásleduJící
zásady:
. Mezi ctnostía neiestíneexistujestiedrrícesta.
. Ctnost,jestav,ktery nezná stupiiťr,
ctnost buď je, nebo není.
. Kdo-neníctnostny,je špatny. všakmožnése ke
ctnosti piibližovat.
Je
Avšaki ti, kteií tak činí,jsou ještěnectnostní.
l. NLrtnéie dokorralé
plněnípovirrrro.stí.
nárn uk]ádá rozum.
,|ež
2' Dokorraledokážeplnit povinnostipouze filosof - a ten jc pak ctnostn1i
(rozunrny, unlírněn1i,statečn1i
a spravedliv ).
3. Ctnostnli člověkje osvobozenod vášní(afektťr).
Této rrezávislostina
emocíchiíkajístoikovéapateití.
Pokud člověkpiitakává aÍěktťrrn,
odporujeneodvratnému
osudu.
Afekt je stoiky pokl.íclárrza piehnarrérrutkání.Vzniká tak, žese nějaké
piedstavěpĚisoudífalešnáhodnota.AťektyjsoLrtedy nerozumniíhnutícluše.
Stoikovéroze,znávají
následujícíafěkry:
a) rozkoš- pí.ítomné
domne:Ié
dobro,
b) ža|- piítor-nné
domně|ézlo,
c) touha - budoucí dor-r-rrrělé
dobro,
d) strach- budoucídornnělézlo.
7B
stoickiichautorťtje radikálrrílpatie míÍněnaohledy na praktickÝ
! rrčkterych
namístorozkošepiipouštírirdost,strachu odpovídáopatrnost
se
tak
A
Žil.ot.
Absolutně
cenná je všakv každémpĚípaděpouze ctnost. Rela.
vule.
ll t()tl7,c
jsou
některé
z věcílhostejnych:zdraví,bohatswí,nadánía život
tir,'llěccrrné
sudf čilichÝ početvlas '
s'irrl'Absolutnělhostejné
ie napiíkladto, nrárr-r-li
neboli kosmopolitismus,jenžje namí.
Dlílestoikovéhlásajísr'ětoobčanswí
i.crrzejn-réna
Proti omezenémunacionalismu. Každ1ičlověkje součástívelkéhosr.ětovéhostátu - a v něm i otrok je hoden ťrctya lásky, stejně jako
Ěád světa.Není proto divu, žestoikovézastár'ají
teorii piiroce|, piirclzen1i
pr.áva.
zcnéhcl
2.'1.2Epikureismus
rr'cház,íz učeníEpikrira ze Samu (341-270 pi. Kr.), kter/ r. r. 306 pi. Kr.
zaIožiI
r' AthénáchepikLrrejskou
školu.
Fyzika a noetika:
Vjern je z-ákladní
piedpoklad pravdy,neboťmíněníje pravdivé,pokud je založcnonlt vjernech(serrzualismus).
Z povrchLrtělesodplryánínl unikajíatomy,
ktcréu pozorovatele 1ako obraz tělesa wwáÍejí jernnějšíotisk piedmětii
v hllltltt-tc
duši.Dušesatnaje složenaz velrnijemn1ichatomťt,podobnějako
u pi.eclscikratovskych
atomistu' Existují tedy jen atom}' a prázdn,|prostor,
v rrěrrrž
se pohybují.
Psychologiea erika:
I)tršeic složenaz jemn ch atomti a je rozprostienapo celénrtěle, piičemž
jcjíccrltrtrmje v prsou.Tělo podnririujerrváníduše.Po snlrti se atoin1'duše
roz-prr'lují,
a lidskétělo proto ztrácíschoprrostvnímánípočitkťr:
,,Smrtse nás
neq1ká,to nejsme my...
Nauku o osudovénutnosti chce L,pik ros obejít.Podle jeho názorl lz'e
c'sudpÍelstít
a ncpiedpověditelnympohvbematomŮ,
občasn/mrreťrčeln1im
Kd}'l.It()lll
ncčekaněodbočíze svépravidelnédráhy. Svobodrrávťrleje tedy
v č cn
í ahodilosti'
79
Moudrym se člověk učíbyt tak, že pies všechny pory\y osudu setrvává
Takovy klld dušeie
v neochvějnéma neotiesitelnémklidu duše- tttaraxití,
atom
.
pohybu
nejvyšší
slastí,protožeznamená ustání
EpikLiros slasti dělí na smyslovéa duševní.Duševnísiasti jsou povzneje nutnétakéu žádostí,
seny nad krátkétrváníslastísmysloq'ch' Rozlišovárrí
ježEpikLirosčlenína piirozenéa nepiirozené,piirozenépak ještědále na
potiebnéa nepotiebné.Mezi všemi žádostmia slastmi má moudry člověk
radosti jakožtozákladu umožĚujícího
volit tak' aby dosáhl co nejtrvalejší
ataraxie.Epikriros takédoporučujepĚekonatstrach z bohrj
dosaženíblažené
a Ze smrti. Nejryššídobro je trvalá duševníslast a cílem poznání je vnitiní
osvobozeníčlověka.Kupiíkladu politická činnostvšakvnášído životatolik
nejistory žeEpikriros raději doporučuježivotv straní.
Epikureismus ovlivnil napĚíkladiímskéhobásníkaLucretia Cara a v moderní době P Gassendihc'.
2.4.3 Skepticismus
je filosofickf postoj zdrivodĚujícípochybnosti o možnostechnašehopoznávání. Mezi jeho pĚedstavitelenáleželive starověkunapiíklad Pyrrh6n' Arkesiláos, Karneadésči Sextus Empiricus.
dŮvody' díky nimžje pravda nepoznaAntická skepselypočítávalarťrzné
telná:
1. rozdílnostž-ir'ych
bytostí,
2. rozdílnostlidí,
3. rťrznoststruktur snryslofch orgánťr,
4. rťrznost
subjektivníchstavťr,
5 . r e | a t i v i rvaj e m ťar j e v ťor b e c n ě .
6. rťiznostvzdělání,zvykťr,sr'ětonázoruatd.
Podobně jako PrÓtagorászastávajítakéskeptikovéstanovisko,kterémuse iíká
tvrzenístejnéhodnory.
isostenie:proti každému
wrzenílzc postavitopačné
Podle skeptikŮ všetedy z'ávisína liclskémpostoji a mravech. DŮležitéje
zdrženíse soudu (epochQ,ježumožĚtrjeosvobozeníod každéhozaljetí (apa.
neochvějnéhoklídl (ntttrdxiá),
theia) a uvádí člověkado blaženého
80
).4.4 Eklekticismus
typicky p.o Ří-"ny, kteií si
eklegein= Volit, vybírat)je obzvlášé
(z i.eckélro
ze
lybírali
všech
učení
piicházejících
z Řecka čelnéa pro
prakticky
zcela
myšlenky
Znám|,m
a sousta\,y.
eklektikem je hlavně Marcus
rlc!použitelné
a spisovatel'kterli studoval
Tullius Cicero (106-43 pi. Kr.), iímsky Íečník
houor1,
v Athénácha na Rhodu. Z jeho díla jmenujme alespoĚ Tusculské
() potliltnostech,Kato Staršío striií, o piirozezxostiboh .PÍevedl rovněžz iečtirrr'do latiny ňadu vyznamnÝch filosofickych děl.
2. 4. 5 A lexandrtjsky ekleleticisrnus
ale díky
nenítak jazykově a stylisticky uhlazen1ijako eklekticismus Ěímsk1í'
pi.ijetíorientálníchnauk, zvláštějudaismu, je myšlenkověhlubší.Jeho hlavním piedstavitelemje židovsk/ učenecFilÓn Alexandrijsky (asi 25 pi. Kr.
až 40 po Kr.)
,Lievení
Žldtm, a iecká filosofie je
pravdy se podle něj dostalo r,71učně
proto pouhou odvozeninou myšlenekobsažen/chye Starémztíkoně.Ve Fil nově filosofickésoustavěse mísíbožsk/m duchem inspirovaná Mojžíšova
r.yprávění
s PlatÓnovou naukou o ideách a s pojmem logu' kter1ipiebírá
ocl stoikŮ.Pozrránía ctnostjsou dary božía kjejich dosažení
je nutno vládnout schopnostíasketickéhosebezapiení.Více nežrozumovéhopojmového
poznánísi FilÓn samoziejmě cenil možnostipoznání Pravdy mystickou cestcltr.Řecké s|ovo m1stikaipĚeneseněznamená: zavÍítočipĚed smyslor'ym
světenla pohroužit svévnímánído nitra, v němž vede cesta k nesmrtelné
Iidskéduši.Duše se mťrže
spojit s čisrymbytím boha prostiednicwím jeho
Svna, jenŽ byI Fil nem pojmenován logos.
Na rozdíl od stoickéhopanteistickéhomonismu, kter1ipodle rrěj nečinil
z,iísaclní
rozdíl mezi hruběji hmotn1im tělem a jemněji hmotnou duší,byl
FilÓn piísnymzastáncemstriktníhoodlišenísmrtelnéhohmotného tě|a(sarx)
a r,ěčr-rě
živéduše.
Někteií historikovéfilosofie a náboženského
myšlenípovažujíFilÓna za
jedeIrz vyznarnnych inspiračníchzdrojŮ propojování kieséanství
s ieckou
stoickou a platÓrrskou filosofií.Apoštol Pavel používalobraty o duchu sva.
rénla z ducha svatého- pneuma hagion a sv.
Jan se ve svémevangeliuzmiťrovalo tom' že
,,napočtitkllb4l togoť,.
81
Dalšímisynkretickymi(smíchanymi)systémypozdníhohelénismujsou novoplthagoreismus a novoplatonismus.
života,odjel ApollÓ'
podrobrrěvykreslena,a to ani pokud se ryčeJežíšova
niclsz BabylÓnu na velbloudech do Indie' aby v himálájsk1ichpoustevnách
praktikovaljÓgu. Později se napiíklad lydal takéna pouť do Etiopie, která
patií mezi země' kteréjsou, a to jistě nikoli náhodou, navštěvované
c]oc]rres
c.etnÝmikiesťans\imi poutníky.
neumírrj,umírtijen unější
O smrti Apoll nios napsal: ,,Nihdo ueskutečnosti
zrozen, bromě toho,žese zrodí
uzhlcd,prriuě tak jako nikdo není ue skutečnosti
uzezžení'Kd1ž se takto duch pžeměníue hmotu, iíktjme,že člouěk
do unějšího
z,tttitlexistouat,a kdyžse takto hmotapiemění u ducha, iíkdme, ženěkdo zemiel.,,
Mezi ApollÓniova dochovaná díla náležíspis o obětech.
Dalšímizástupci tohoto helénistickéhoproudu byli napiíklad Moderatus Gadsk'y'(i. st.) nebo Níkomachos z Gerasy (2. st.)' autor známéučeba piekládané
nice Uuod do mdtematik! (i v pozdějšíchdobách hojně užívané
podstata aritmetiley.
c{olatiny i arabštiny)a téždíIaBož,skti
ci
2.4. 6 Nouopythagorej
2.4.7 Nouoplatonismus
inspiračnízdroje Ěeckéfilosofie pochá.
V mnohémupomínajína to' žečetné
zejíz orientu' aéuž se jím míní Egyp., Persie nebo Indie' V oblibě jsou
u novop1ithagorejcrimetody obraznych ryprávění, hermetickéhovfkladu
o jednotě mikrokosmu s makrokosmem a pečlivěrozpracovanánumeroloTy všechnyvedou adepry na pole mystického
gická nauka o {znamu čísel.
poznání.StoupenciP)ithagorolyduchovníškolynavazovalina klášternínebo
poustevnicky zptisob života, kteréhoje podle jejich názoru tieba využít
Zakladatelem tétoškolyj e Amm nios Sakkís z Álexandrie (1'75-242) . Hlav rrín-r
jepak jehožákPl6tínos, pocházejícízEgypta(203-270).
pŤedstavitelem
Od roku 244 vedl PlÓtínos., Ří-ě ško|ua stejnějako PlatÓn chtěl založit
vzorovéměsto - tentokrát ovšemv Itálii. Mezi jeho posluchačepatiil i císaÍ
Gallienus. Pl tínos byl asketa,pokorn1i a jemn;i duch. Jeho dí|o uspoiádal
a vydal jeho žák Por$,rios' kter,i,54 zachoval1ichPl tínolych spis rozdělil
do skLrpinpo devítiv tzv. Enneady (Deuitk .
od PlatÓnoly nauky se PlÓtínriv systémv zásaděodlišujetím,ževšechno
jeclnotlivé
je v několikastup ovémsledu odvozováno zjediného posledního
prazákladu,do něhož se takénavrací- mystick)im nebo posmrtn1imsjed.
nocenim.
Fil6n uznává tĚi prameny poznání:
od boha,
1. piíméosvícení
2. alegorickou (obraznou)exegezi(r,yklad)Staréhoztíkona,
3. ieckou filosofii.
Struktura jsoucna je podle Fil na následující:
. Btih |e čirébytí,kterénemá absolutněnic společného
s hmotou. Je čistou Pravdou' Dobrem a Krásou.
. Logos jako živ|,projev božílásky v sobě zahrnu,iesouhrn idejí umožiujícívztah mezi světem a bohem. Je prvorozen1imsynem božím
a Moudrost božíje jeho matkou.
. HmotnÝ svět.
k osvobozeníduše.Ta spí uzamčenáve Íyzickémtěle.
ApollÓnios zTyany, žijícíida1ně od roku 4 pÍedKr. do r' 98 po Kr., byl
duchovnímMistrem,jenžje dnes
nejtajemnějším
a současně
nejproslulejším
Dokonalost myšlení
novopythagorejce.
většinouhistorikťrÍazenprávě mezi
tohoto Řeka (studujícíhov Tarsu, kde se kolem roku 10 po Kr. narodil SauI'
pozdějšíapoštolPavel) byla obdivována dokonce i iímskymi císaÍi,a to atŽ
Apol.
Jo .ok., 325,kďy císaiKonstantin začalzah|azovatstopypÍipomínající
l niťrvkult' M žemese dočíst,napiíklad u Flavia Filostrata,žeApollÓnios
ovládal některémagickétechniky,napiíkladumění stát se neviditelnym nebo
za
kiísil mrwé. Mnozí jej proto považova|i
mluvit s duchy, taképry ríspěšně
mesiáše.V roce 23, to znamená piibližně v době, která v bibli není nijak
Stupně lzniku světa podle Pl6tína:
)vety nevznikly jako jednorázovyvolní akt boha, ale jsou produktem neustá.
teno '"t'věrání,r,ytékáníbytí - emanace z
Jednoho jediného pramene. JedÍlota7'esebe tímto nic neztrácí,stejně jako ze sebe nic neztrácíslunce, jež
vyzaiLrjcsvětlo a teplo. K
vyvěrání bytí docházi prostňednicwímzrcadlení
|ehovyššího
stupně v niŽším.
82
B3
Stupně bytí jsou ryto:
1. Jedno (Íecky:bén)- absoltrtníjednota a plnost bytí.Vše. co jest, jest
Dobrem. Jedno je
pouze díky sepětís Jedním,kteréje takénejvyšším
pojrnověneuchopitelné,neboťse nalézámimo jakékolivrozlišování
nebo zdánlivě piekvapivě nej.
jsoucen- a z tohoto hlediskaje rraci|soucí
solcí. ,,Vždyťdušepozbj,uá spojitostis absolutnema není zcela absolut.
poznání o nějakéuěci, neboťuědaje pojem
nem, kd1žzískáuá uědecké
jelihož upadtíclo mnobosti.,.
a pojemje ttnohost, Tilk míjídušeabsol,utno,
jen
sjednocení s ním' jež
jednoho
je
extatickému
možné
díky
Poznání
je zprostĚedkovánoosvícenímnebo zasvěcenímlidskéduše.
2. obraz iednoho, duch (nus)vzniká tak' žeJedno se uvědomu,iepohledem na sebesanra.Je to první zrcadleníJednoho jako následekonoho
nesmírného
rryvěráníbytí.obsah tohoto imaginárního zrcad|ajeduch
a jeho svět idejí (irrte|igibilní- myšlen/ svět),dále pak identita a rťrznost, pohyb a klid, číslo,kvantita a kvalita.(Thdyby mohl zvídavi,čtenái najítpodobnosti s PlatÓnovym dialogem Sofstés.)
ducha je dušesvěta.Tá vywáĚíjednotu rozpryleného
3' Plodem (obrazerr.r)
duševníhosvěta n'rnohosti.Možnost soucitu a lásky mez-ilidmi, zna.
lost věcíminul1ichnebo budoucích- jasnovidecwínebo magicképtisobení-, ovlivĎovánívěcí nebo bytostíobrazem či myšlenkou,to všeje
n-rožné
právě jen díkv onéstále pÍítomnéjednotnéformě světovéduše.
(Poc{obněuvažovali mysticky orientovan stoik PoseidÓniosz Apameie:
světová duše prostupuje svou inteligencíi tou nejmenšíčástečkou
kosmu a obdarovávásvět nám známéhmotnépĚírodysouladnfm pro.
trčencinemohli tento model pňijmout,neboťpodceĚovalswoieny,
Ki'esťarrští
hrnotní,svět' PlÓtínos ve svéetickékoncepci |íká,že kolem dušeje očišéoodevz.
sebesamaod nánosťrhnrorya smyslovéhosvěra.Sebezapomínající
r,árrí
sjeclrrocení
vede
k
mystickénu
s
božsk1im
Jedním'
cl:ilrípak
Novo1llatonikpozdní antiky Proklos z Konstantinopole (41'0-485) zaved|
---+antido fllosofie a teologie dialektickou triádu, Jedná se o systém:teze
teze+ syntéza.
l. Nll prvním stupni se nacházíprivodní božskáiednota (trváníťrčinku
i' oiíčině)- moné.
) . Následuje lycházení z jednory ven do světa- prÓhodos.
syna domŮ.. _ epi.
3 . Poslézedocházíke zpětnémunávratu ,,ztraceného
strore.
tri:ídupozději piejal a rozpracovalv dialektickémidealismu německ1í
na pielomr.r18. a 19. století,G. F. \í. Hegel.
filosof,pťrsobící
'|uto
vázánímvšechvěcí.)
4. Světová dušev sobě zrcadlímnohost jednotliv.fch duší.Ty se spojují
s hmotnym světenl živl prostiednictvímhmotnéhotěla, a mohou
pak hrát svéosudovéhry v hmotnémsvětě,do něhožse vtělujíjako
následeksvéhoťlpadku'odklon od privodníjednoty je tedy následkem
identifikacejednotlivych dušís myšleníma chtěním' kterérozvíjísvět
mnohosti.
svě.
5. Dušeje podle PlÓtína celá v každéčástitěla a je jeho oživujícím
(hmota)
je
vzhledem k plnosti bytíJednoho
telnym zákiadem. Látka
r-rebytím'
principenrzla a temnotou.
a/l
i
l)lorínos:O Dobru
,,Řik,i ', tedry,žeB h pro nikoho není uenku, nybržžeje u ušech,aniž to
uědí.oni sami prchají z něho, nebo spráuněji,ze sebesamjcb;pak nemo.
lnu pocbopit toho,pžednímžprchali, a jelibož se sami ztratili, nenohou
hledat něhohojiného. Vždyť
piece ani syn nepoztttiotce,je-li bez sebe;kdo
ušaksebesanéhozni, t,íatké,odkudpocbrízí. Kdyžse k němu obráthne,
rxisttjeme ue uyšším
vnyslu, našespásaležítam,jen b1tijemu uzdilen značí
bytítližšíbo
stupně, Thm m že dušeodpočinout,zbauena ušehoz|n, neboť
dc,spělamísta,kteréje prostéušehozla; tam mYslí,tam je beze ušechafeht '
.Ihrn
je takéteprueskutečn4m
žiuotem;neboťuezdtjšížiuotbez Bohaje jenom
ozuěrtoužiuota,hterá onertžiuotnapodobuje,aušakžíttamje p sobícísilou
dut.llaa z tétopt\sobící
sílyplodí žiuotu k|idnétl doryhuPn',otnéhoboha'
plodí krrísu,plodí sptuucr/lnost
lt ctnlst: tak se stáurjdušetěhotnou,hdyžje
Rollem oplodněna.ono Pruotnéjestjejí prazlíblada cíl,praziblad, jelikož
pocb zí odtamtud, a cíl,jelibož tam je domou Dobra, jelikož, k$,ž tam
opět rlospěje,striutjse zase tím, co ue skuftčnostib4la. Neboťžiuot zde dole
nezi pozemskjtmiuěcmije bezdomouny,u|hnansky,,zbauenjperutí'.
Ze ušakDobro jest títt.|tndho|,e,to dokazuje téžtouha (ErÓs), jež je
L)ťoz(na
duši (PsjchQ,pročežtakébjuti Er s spojens Psjchou na obrazech
85
a pouěsrcclt'Neboť,ielikož dušeje něčímjinjm nežB h, aušakz Boba
pocbrizí,toužínutněpo něm. Pokud je nahoie,je naplněna nebeskymErÓ.
sem, zde dole ušakstLtfiese z něho pros4, Ertjs; dušesamaje naboÍenebes.
kouAjioditou, zde dole ušak,ztněněnatakí.kau lehhoudíuku,sttíuiseprostou AJioditou, Vskuthuje každti dušeAjioditou; to je tahéskrytj,smysl
zrození Afrodity a Ertisu, ktery je s ní. Tizb tedy toužíduše,pobud je ue
její podstatě,po Bohu a chces nhn bytjedno s šlestauu odpouídajícím
chetnoutollhou,jakou miluje parunašlechetného
otce,Když ušakpo ustupu
do zrození necllá se, abychont tak ekli, ošiliti tisilím nápadníb , mění se
její ltiskau odloučení
od suébootceujinou, pozemskouLÍsku,a onapodlehne
banbě, Naučí-lise u.(akznouu nenriuiděthanebnostitohotosuěta,očistí-li
se od pozemskéhoa u4dti-li sc znouu n/1cestr.k otci,pak je jí dob e.,,
Úkol'
V této kapitole jsme se poučili o základních myšlenkolych a duchovních
helénistické
filosofie.Byl bych rád' kdyby každ|,zvás
proudech pestrobarevné
helénistické
školvalesporldvě nosné
uměl formulovatve vztahu k učeníkaždé
myšlenkya podle možností,jerozvinul v uvaze.
Sclteca:
7 ' é n < i t lz ' K i t i a . I n :
Duě pojednání o kruíse'Praha 1994.
Sestryduše.Praha |994.
Věčnost,
časa ducb. Praha l995'
O klidu. Praha 1997.
Vlbor z list Luciltioui. Praha 1987.
Zlonky starycltstoikou.Bratislava 1984.
Zlomky pžedsokratousk1ch
myslitelti,Praha 1944, L962.
Doporučenásekundárníliteratura:
Arnlstrong,A. H.: Filosofe pozdní antib1. Praha 2002.
ŘecktiJilosofe klasickéhoobdobí.Praha 2001.
Graeser,A.:
Piedstikratouská
G
.
S
.
:
Kirk,
f lo:ofie. Praha 2004.
Helénistickáflosofie. Praha 2003.
Long, A. A.:
Zrození tragédiez ducha hudby, Praha 1993.
Nicrzsche,F.:
Aristoteles,jebo piedcb dci a dědicoué.Praha 1964
Patočka,
J.:
PžedsÓ
kratouskáfi losofe. Pralra 1996.
Sokrates.Praha 1991.
Platon. Praha 1992.
Aristoteles.Praha 1994.
Doporučenáprimární literatura:
Metafyzika. Praha 1927, 1946' 20a3.
Aristotelés:
Fyzika. Praha 1996.
Etika Níkomacboua.Praha 1997.
Poetika,Rétorika'Politika, Bratislava 19B0'
Clouěka piíroda' Praha 1984.
Rukouěť
Epiktétos:
mrauníchnaučení.
Praha 1901,l930'1950.
Peuná u le. Z|ín 1940.
Myšlenkyo štěstía mraunolti. Praha 1970'
EpikLiros:
Hérak-leitos:
Rečo pouazc b4tí.Praha 1993,
o m1stériícbeg1pxlcjch s dopisem Porj,riouym Aneboui
Iamblichos:
Eg1pťanu.Praha 1922.
Marcus Aurelius: Houory k sobě.Praha 1975,
PlatÓn:
SoubornéuydriníPlatonouadíla. Braris|ava1990.
Plorínos:
SpisyI-V. Praha2003.
Enneady.PrahaI 938.
86
87
Kaoitola3
xŘEsŤeNsxÁrnosoFlp
xŘnsŤnNsrvÍn PATRISTIKA
náboženswí
Dostáváme se k pielomovékapitole, neboťduch kiesťanského
myšlení
na
staletí.
začneovládat zápaďnífilosofické
dalšídlouhá
žeiečbude o nosJiž názevkapitoly v nás vzbuzuje oprávněnéočekávárrí,
n/ch teologick1icha filosofickych aspektechnovéhomyšlenkového
proudu.
na etapu roc{ícíhose kÍesPii jeho charakteristicese zaměiíme pĚedevším
ťanského
myšlenív prvních staletích,iehovyvoje. Studijnípožadavkybudou
následující:
. Defirrujte,v čemse odlišujeiecká tradice od judaisticko-kiesťanské.
. Vyberte si jednoho autora,problémnebo postavu a definujte nebo rozvirlte alesporldesetsouvislostírybranéhotématu.
Piíklad: Co znamená pro současného
čiověkateorie o piedurčení/predestir-raci/,formulovaná u sv. Augustina' a jakédrisledki,z ní plynou?
. Když,Ježíšdosáhl 29 let' začalojeho veiejnéduchovníprisobení,lyučo.
čir'ykonávánízázrak:Ů'.
a adeptti,léčení
várríapoštolťr
judais. Byl ukiižovániínrskymivojáky na podnět hlavníchpiedstavitelťr
tickécírkve.
. Stnrt na kĚížia zmrwÝchvstání znamená vítězstvíducha, ktery tímto
aktem oběti smjvá viny těch, kteií uvěiili jeho učení.To znamená, že
rrvěiiliv jeho nekonečnoumoc a lásku.
. 7'ák\adníčlánky kiesťanskévíry byly formulovány a potvrzeny jako
z'ávaznádogmata r.325 na nikájskémkoncilu.
. Na doplnění mrjžemeuvést,žeaždo 5. stoletípo Kr. byio u někter1ich
piijímali i učenío karmě
obl7klé,žejejich členové
skLrpinkiesťanťr
roza reinkarnaci.Toto učeníbylo ostatně,jak jsme viděli, neobyče,jně
(buddhismus,
jak
i
malych
hinduismus),
tak
u
nauk
q.chodních
u
šíiené
blízkov1ichodníchgnostickiich nebo mystickych učení(nešlo pouze
o víru, ale i poznánídušea boha). V rámci antickéfilosofie,za jejíž
piat nskéAkademie v r' 529
oflciální konec je považovánoaž uzavÍení
jak známo, nachámyšlenky,
I.
Velikym,
pak
císai.em
Justiniánem
ryto
'ryraz
z-elysr'ťrj
v nauce o putování a vtělování duší.Táto nauka vychá.
zela z akceptacea rozvíjeníteoriípythagoreismua platonismu.
Pro jasnéozžejměníkiesťanské
uěroubry
si ted,m žetepročístWZNANÍ
(iímské,
papežské)
VÍRY uěitcího členakatolické
církue:
3.1 KŤesťanství
. B}'uá Íazenomezi monoteistická náboženswl.
. Vzniklo v Palestině, na rizemínaplněnémjudaismem Staréhozákona'
V tétooblasti byly v tédobě ovšemrozšíienytakémyšlenkyantického
r-ráboženswí
a rriznorod1ichorientálníchnauk.
. Hlavní osobou kňeséanského
náboženswíjeJežíš
Nazaretskii,jenlužiíkali
(t,j.
Kristtls
Pomazan1t).
Hlásal univerzálnílásku a odpuštěníhiíchŮ'
což mělo člověkajdoucího po cestěvíry piivést ke královstvíbožímu.
.lb
se skrywáv Srdci člověka,jímžje mírrěnanesmrtelnáduše.Sám sebe
piedstavujejako Syna Boha, otce svéhopravého.
Ježíš
. Ježíšťrv
život je popsán a jeho učeníje uchováno piedevšímv Nouéru
zlíkoně,ale takév apokryfníchevangeliíchčiu iímskéhohistorikaJosefa
Flavia.
BB
,,Věiímu Boha,
otce ttšemohoucího,
Stuot,itelenebe i země.
V Ježíše
Krista,
Synajeho jediného'
hÍntt našeho,
.jenžsepočalz Ducha suatého,
narodil se z Marie Panny,
trpělpod Ponciem Piltítem,
ub ižot,rjn,t.trnieli pobiben jest,
sestoupildo pehel,
tretíllodne ustal z mrtujlch,
ustoupilna nebesa,
B9
sedípo prauici Boha, otce ušemoholtcíbo;
odtud piijde soudit žiuéi mrtué.
Wiím u Ducha Suatého,
suatou církeuobecnou,
spo/ečcns
tt,í sua4tch,
odpuštěníhžích,
uzhiíšenítěla
a žiuot uěčnj.
Anrcn."
. NěkteĚísoučasníodborníci dospěli k závěrLr,že četnétexty Nouébo
ztíkonabyly napsány ažna počátkudruhéhostoletípo Kr', to znamená
apoštolťr'
aŽ dlouho po smrti Ježíšor,ych
. Ke kanonizaci celéhorcxru Nouéllozrjkonadošlo až po r. 150 po Kr.,
listy a evangeliav rrěm buď
piičernžna rrěkteréautentickéapoštolské
trŽnezbylo místo,nebo byly ztracerryčiodsouzenyk zapomenutí(evangeliun-rMarie Magdalské,Filipovo evangelium,Tomášovoevangelium
a iiné).
Táto metanoia figuruje
Kristus hlásá piedevšímproměnu nitra a sm1išlení.
zejlnénar, listech sv' Pavla,ježjsou rnnohymi teology považoványza určujícípro vll'oj kiesťanswí'
Jako klíčováse v tétosouvislostijevíPavlovasnaha
nauky (osobně se s vtělen/m Ježíšem
o propojeníJežíšo',1,
Pavel ale nikdy
nesetkal)s helénistickoufilosofií.
Y Nouémzákoně urníráčlověkv hiíchu a závislosti na pňírodnímzákonu
a rcldíse jako člověk,kteréhoKristus osvobozujev lásce:,Jednáte'li u látce,
je t,ámd,ouoleno.,,
ušc
Sv. Pavel v tétosouvislosti rozlišujetii historická období' v nichž platily
rŮznézákol-ry:
- boj, pomsta'krev (pohanswí).
1. období'V něm platízákon pÍírodní
2. období. Zde pla zákon starožidovsky- rozhoduje nesmloLrvav1i
brih
Starého
zákona, Jahve. Zákon karmickéodplary: oko za oko, zub za zub.
3' období.V něm se stáváhlavnísilou zákon lásky:touha po spojenís nadpiirozeIlyrniádem zpťrsobLrje,
Želáska rušípodňízenost
zákonu' neboťje mocně1ší
nežkažc{y
zákon. ,,Kdo niluje, neru žečinitzlo.,,
Za jeden z nffilosofičtějšícbnouozáhonních textt)je pouažouán
t)aod
euangelia su.Jana (1,1-5):
,,Na počátkubylo Slouo
a Slouo bylo u Boba
a B.ťlhbylo to Slouo.
Tb bylo na počritkuu Boha,
Všechno
pot,staloSlouen,
a bez něbo nepoustalonic z toho' co pouÍtt1/o.
V něm byl žiuot,
a ten Žiuot brylsuětlem lidí.
A suětlo ue tmě suítí,
a tma je nepojala."
Text Staréhozcíkonav judaismu, na ktery
jako Žid na,^,o,^l,vznika|
Ježíš
ptivodně rnezi léty 12OO-200pÍ.Kr. Starltzákon v kiesťanské
podobě' v jaké
ho známe dnes' byl všakdowoĚen až tneziléry700_800 po Kr.
Pokud jde o Nou1izileon, historická datace vznik., jeÁo klíčolych
částí
vypadá podle některÝch současn1ich
badatel takto:
. Pavlovy listy: 50-60 po Kr. Za
autentickéjsou piitom někter1inribadateli považováryjen: list Říman m , 1. a 2.list Korintskym
a dále listy
Calaťanrim'FilipanŮrn a Filemonovi.
. EvangeliaMator'rše,
Marka a Lukáše:60-80 po Kr.
. ostatní listy a Zjevenísvatého
Jana:okolo r. l00 po Kr.
90
etika rozhodně nepožadujeiecky pojmovy intelektuálnínáhled,
Ježíšova
ale spíšedětslcy otevÍenéa odelzdané srdce. V nitru Srdce člověka,pro.
sternod všehodychtění,je pod|e kĚeséanského
učenískryto svarétajemswí
božír.elikosti.
il
*l
t
Ť|
JI
ntíboženstuí)
3'1.] Srounání |ecbéhoa hebrejskéllo
@a něj se uážei kÍesťanské
pojetísuěta:
Řxcro
šwr
8TvoŘEl!Í
HEBRIJSKIí svĚt
KíJsMfJs, PERÁS
JťŽJE null)o zabyillet
DEGR{DAT]E
pa'Ji..em
postupn'.;nr
re
isviltrrnrk-1
T\ÍLIR|I(LASKYpLNY) AKT u
NTČEH(]
sTÁT A zAKoNY
DŮMt]v
stĚta durhtrtriho)
OBEC
,iA.s
iF,,,,
JEEASq'
ÁJaío
OSUD
T'
,t. :
.ll. .' ',.,.r
I{AIROS
CHRONOS
opďll váni lehožJ
{stere.:rt1pni
{.ia: v nérrrŽněco zra1e)
DEMI1JRG
|.risnsobr!ipiirQ.Jni fuktoÍ)
OSOBNI BITH,
milŮsttr]Í
a spá".nf(nrodlitba)
FATAIISMUS
pie.1rrr:ení1
{osudorré
STATUS QUr-)
D
sLZAvE i|DoLÍ'
(haIlnnťl1cki'lest:iir piestrÉa krasnÉ
\lYfiÍŽrny)
lde r tr, udriet Janli stav. trebc't'
skrtttírl'll:t tliá t.Dd'nc1 s1,it str'i5g
k. horíirnu]
svtJBoDNAYŮLE
ltle o to, fatLrr i*sud1 pi*konat
SPASA
(,tnJťtz! eschatoiogrck;i' na
rrykt.rtpeni z }fÍrlru :aniien
aspeki
bu.1or.rr
nlsti)
do rradě1nÉ
ZJEVENI
JEVENI
{ ] ( ' Z i L a n:l r Ú v s l ) v e I l ' ] . . - 1 6 13 t ' t p 1 r ' '
|l.r.;k ry'Étpied sirni<'zie'tl*:':ti
Í]ai' ta!. vznrhá rÚ í[mo l|;l f í1t,so Ii e
J s Dl.1ť
izáračnÉ l'ycházení rť skl}'tostl dD
p.idÓb}' t'o,ího slova' Jeíšorn;ich
črrúa uiiber re1énar:k$
A \'iN.A
V JEDINBH{]
BO}LA
Domov (obec)je místem'ježje nr-rtnoneustáleopouštět.Pro židovsk1inárod
je totiž rozměrem domova exodus, oclchod ze zaběharrého
světa stereoryp
a hledáníboha' Š1oo to získatlidskrl svět, nikoliv ohrádku s nezměnitel.
rr mi zákony. ,,Vyvolenost..izraelskéhonároda je symbolicky myšlenaiako
v.v'volenost
všech,kteií unrějíb1itkdekoliv donra.
Slovo v Řecku pojmenovává,lymezuje. Slovo v bibli je jménern,oslovením,voláním,pověienímk kolu, k autenrickéexistenci.
Kristenr' piedpokládá pžed
Hebrejsh.f zpťrsobvíry, zpiítomněly Ježíšem
nabytímkaždéhomožnéhověděnídúvěiivésvěieníse qizvě skrytéhoa běž.
Kiesťanskávírastavína Postulátu,ževěci nevi.
rrftn zrakenrneviditelného.
jsou
věci
viditelné.
A to znamenápiijetíodpovědnosti
než
skutečrrější
ditelné
v u č it o m u t on e v i d i t e l n e n r t r .
92
rric nenaiizuje a neorganizuje,nabízíčlověkunložnostvolby, nrož.
Jež-íš
ve víie.
rLtkouprostiednictvímsebeoder,zdání
,.'u,t,.'-ítsvťrjosr.rddo vlastních
usilovali o proniknutí do oblastí
Úh.,-'"n]|z'eÍíci,že hebrejci a kíesťané
,,mimo zákon., šli do královstvíbožího,kdeŽto
z.ízral<u,
icŽ-se nacház-ejí
a pĚijetí
zákon, kaž-dodennost
Řckor.c.zrralia uznávali piedevšímpiírodní
bpí, bez většíhoodiíkání'
rčlesného
vždyzna.
Na závěr tétočástije možné|eštědoplnit' žetrŽzapsanyrext
je
velmi
totiž
a
Bylo
prisobení'
nrenáposun od autenticitya síiyosobního
nikdy
sdělení,zvláštěkdyžsám JeŽíš
obtíŽnizachytit slovy intimitu Ježíšova
žitévíry k víie v dogma. Jakoby pak
od
posun
hrozit
n-rťrže
Proto
nic ncpsal.
a lyužívatjeho učeník pr.osadisponovat
mohou
bŮh byl někdo, k m lidé
sv1ichcílťr.
z-or'ání
3,2 Patristickáfilosofie
Název je odvozen od latinskéhotermínu?atres ecclesiastici otcovécírkve.
starověku'tedy piibliŽně dobu
kieséanského
Označujeobdobí apoštolského
se r,té době rozšiiovalopies Stiedozemní
od 2. dcl 7. st. po Kr.' Kieséanství
filosofií.V polovině 2. stoletíby|y iiž
ieckou
nroie a korrfrontovalose s
v celéiínlskéiíšizakládány kiesťanskéobce' Zpočátkubyly tajné,pronásle'
byli krutě likviclováni. Mučedník,voják Kristtiv'
dovanéa ieiich pŤíslušrríci
kterÝ pro svékieséanské
piesvědčenízemiel, byval tehdy mezi bojovnÝmi
a utrperrí
vzorem dokonalosti.od 4' stoletíse všakpos.
rniluiícímikieséany
taveníkĚeséanství
měrrilo, postupně začalajeho závratná ',kariéra..'Umož'
nily ro piedevšírndvě události, k nimž došlov tehdejšíiímskéiíši:
. oficiálrríuzrráníkiesťanswí
s ostatnímii.ímskÝmi
a jeho z,rovnoprávnění
k u l r yr . 3 1 1 ,
. vvhlášer.rí
r' 3l3.
Za státnínáboženswí
kieséanswí
Vztah filosofie (rozumu) a viry v patristice:
V době, kdy začalodocházet k rnasovémušíĚení
kiesťanswí'začalase Prohlubovati rrryšlerrková
základna' rraníŽjeho koncepcestála.V ní bvl ve svÝch
právcchunlenšovánrozum' protožepatrističtí
autoii byli ažpĚílišoslněni
prlvclarllinadpiirozerrymia zjevenynri'V jejichpojetíbyli rozum (pro svoii
93
slabost),člověk(pro svoji hiíšnost)a vťibeccely piirozen1iiád něčím,pied
čímje tŤebase mít napozoru.
Sv' Pavel: ,,We tidskétlěděníje pied tnoudrostíbožípošetilostí.,,
masovějiprosirdit,muselo na svoll stranu zísJestliŽese ale mělo kieséanswí
kteií hájili
kat i vzdělance.K těm se obraceli apologeti - obránci kŤeséansn'í,
pĚedsudky.
víru pied pohanskfmi
apologerypatiili napiíklad:
Mezi neizr.rámější
. MarkiÓn ze Sinopy (p sobil ve 2. století),ktery byl z církveexkomunikován vlastnínrotcem (biskupem),neboébyl heretik(odmítalnapĚíKrista).Za|ož\|proto vlastní'piísněasketickougnos.
klad tělesnostJežíše
vliv podrŽelaaŽdo 6. století.Za autelltickéPísmo
tickou sektu,iežsi svťr,j
svatépovažovalevangelium sv. Lukáše a 10 lybranych listri sv. Pavla.
Podle Marki na bylo tieba odmítnout hlavně Stnrj zrikon (šloo upln/
rozchods iudaismem).
. Justin (zemiel asi 165) byl mučedrrík.
V1'soceoceĚovalfilosofii a prožili
podle zákon rozumu' za kies.
v
minulosti
kteií
hlašovalvšechnyry
měli motrdĚílidézlomposelswím
ťanypied Kristem. JižpÍedJežíšo{m
kovity podíl na Božím Slově (/ogo), skrze kterévznikl svět a kterése
iakožtocelek stalo tělem v Kristu. Justina irrspirovalhlavně stoicismus
Po vzoru stoikťrn'rdil' žedušeje hmotná, a tudížpotenciálněsmrtelná.
Proto je nezbytná její spása.
. Tertullianus,
Quintus, Septimtis(160-230), jako prvníkieséansk/
myslitel psal latinsk;'.Programově piehlíželrozun1a tvrd\|,žesíla
jejích turzeni z bkdisha zdrauého
uírqje p ílrlo timěrná nesm1,slnosti
lidskéhorozunu.
,,$ln božíse narodil, nesrydíme5e zA t0, tžebažeto je hanba. Syn boži
zim el, je tomu tiieba uěžit,poněuadž to je nejapné.A pohíben ustal
z ntrtulch,je tojisté,protožetoje rlenožné.''
94
,,Credo,
NatétobázimohlposlézeTertullianuszformulovatsvťtjslar,ny{rok
',,,j,,i,,
- WÍhn' piexožeje to nennyslné.,,
. ' , ' í ,,b,u,,lu,t]ťst,
j . , . i u s t o i c i s m up , o h l , s u ; .l - e r t u l l i a n udsu Šzi a t ě l e s n o uV. z n i k á $ ' z i c |i1lnl
.'' spojenímrodičťr.
pozici, piičemžprávě jistá onre.
V ,"o.li poznárríLasÍáyásenzualistickou
k tomu, aby dokázal potrebnostpravd zjeve.
z,.,-,o,.,.n,.."lismu mu slouží
je člověknakonec piiveden k pravdám
,*.i.r.l.a.'u jejich prostiednicwím
podiaZ ,ohoto dťrvoduTertullianus požadujejednoznačné
".a'."J.''Á,. teologii' podiazenívěděnívíie.
zcrrífilosofie
Unrnohychraněpatristickychautorú'rrejenuTertulliarra,mťržemelysleStoicismussi ovšemsvou pozici
.luu.t ,.,'i.oiádnou akceptacistoicismu.
době se z jeho myšlenekv rámci kťes.
neudrželt,u"l.. V pozdější
r, kicsťanství
otázk1',pro.saz-oval
uplirtr\ovalahlavně etika. Pokud š1oo ontologické
ťanství
teorii spíšenovoplatonismusa později, v období scholastiky,
se v kiesťarrské
pak aristotelismus.
" Órigenés z Alexandrie (asi 185_254),dostalpiezdívkuAdamantínos
kte.
(ocelow muž).Ve svémrozsáhlémdílespojujenovoplatonismtts,
rérnufanclili i jeho rodiče,s kiesťanswínr.Filosofie a samoziejmě
podobu
i teologie jako myšlenío bohu začínáu něj r'rab!'vatsvou
Ve
systém.
neien ze zievenychpravd, ale je pojímánai jako vědeck1i
je
věč'
spise o počitcícbÓrigenés rvrdí,žebťrhje duclrovnípovahy,
také
je
věčrry,
Protože
ie
niim pťrvodemvšehoa je nepoimerrovateln1i.
jenž
sebe
ze
logos'
Jeho Syn je věčněv'vwáien/
ieho p sobenívěčné.
množswíÍozma.
Bťihotec lywáŤínekonečné
ducha.
plocliS.',,atého
logu.
nitych duchovních a myšlenfch světŮ prostĚednictvímsvého
člouěka
i
od
Boha
od
;fukožto
stojí ue stejnémodstupu
',Syn boží(Ježíš)
wrzeníbylo ovšenrpro dogrna katolickécírjqicll prostiedttík.,,Toto
kve už nepiijatelné']ak uvidímeo nécopozděli' oficiálnídogmatika
se piiklonila k jinéverzi vztahu Boha Otce a jeho Syna.
Stvoieníduchovéjsou podle obrazu božíhonadáni sr,obodnou
vlí,kterouovšemmohouprotisoběizneužít,ataksemťržetaké
Tím takéÓrigenés vysvětstát, žepadajíz lyššíchs.'ět..ido nižších.
dtrchovníchbytostív lidském těle na
luje pobyt vyššícha niž-ších
95
Zemi. Duchové, kteií rrepiestaližítv lásce a pod ochrar-rouboha,
jsou andělé.Duchovéqvolávajícístrach a nenávistjsou démoni.
Lidé mohou byt ovlivněni prisoberrímanděl i démonťr.
Vtělování
r-raZemi je školouzdokonalování,ježsměiuje k obrazu božímu.Po
smrti \,yuka pokračuje.Někdy dušeprocházejíočistn1imohněm,
jindy směiují do rajsk1ichsvětťr,nebo do oblastípekeln1ich.Podle
Órigena ale ani pobyt v těchto temnych oblastechnenívěčn/,neboé
žádnyčlověknemrižedojítvěčného
zatracení.Bťrhsice chová respekt
jím
ke svobodě
stvoňen1ichdušía ponechává každémučlověku_
dle jeho libosti - i možnostzawrzelosti.Jeho láska ale nakonec spasí
všechny.Tím to ovšemnekončí.Svoboda, která woií základ každé
vědomé bytosti' qwolá v dalšímvesmírnémcyklu novépievtělování - a hrav1ikolotočživotanr žepokračovat.
StoikovévěĚili v opakovánívesmírnychcyklťr,ryvolanép sobe.
ním nurnése prosazuiícího
osudu (heimarmene)'
Órigenés sPatioval pĚíčinunovéhovznikánía zanikáníve svobodě,ježje dána vědomym bytostem
Spor Arius versus Athanasios
Jádro tohoto sporu, kter1ijeho aktéii vedli ve 4. st. po Kr., tkví v neslučitelnér znosti odpovědína otázku po podstatěbytosti Ježíše
Krista a po
podobě jeho vztahu k Bohu Otci.
Arius navazovalna Órigena a wrdil, žeSyn Božínení bytostně totožn'|
s Bohem otcem. Kristus stojímezi bohem a člověkema je bohu podĚízen.
Athanasios hájil pňedstavu,podle nížje Syn Božíod věčnostijedinépod.
staty s Bohern C)tcem.
V roce 325 byla na nikájském koncilu piijata závazná fornrulace' že Syn
Božíje totožny,je jednépodstary se sv1imOtcem. Z ní pak bylo odvozeno
dogma o trojjedinosti:existujejen jeden b h v časoprostorur zně se ,ievící
- Brih Otec, Syn a Duch Svary.
Dion sios Areopagita (na konci 5 st. po Kr.), první athénsk/biskup, měl
wfrazn,|vliv na celou následujícístiedověkou filosofii' teologii a mystiku.
Rozlišovaltii cesty vedoucík poznání boha:
96
.l
. Pozitivní teologie - lyjmenovává jednotlivébožívlastnosti. RJká' co
b h je.
2. Negativníteologie- lyjmenovává' čímb h nerrí.Táto cestavede k uvědorněnísi nepiiměienostinašehopojímáníboha. Všechnanašeozna.
čenímohou byt pouze syrnboly nepojmenovatelného.
J' Mystická cesta- vede k opravdovémusjednocenís bohem, kteréje také
jeho skutečnympoznáním.
Mi,stik nrŮžepoznat, mimo jiné, hierarchické(stupĚovité)uspoĚádání
celéhoswoiení:
1-1
ll,illTO -+ neirr.re
.1;:1
.f
Žrvé+ brze slrrvsl'i {rostlrny)
.tI
+bdai.rné
5myr1'Y'_i t!Ězr(zuinu (zví?ata'1
I
nai{ené
routtrrren-;
beztéla (anrlili)
.t
Bťrhjc rradjsoucí,
na
všechnyvěci vycházejíz něj, majítedy piímér'íčastenství
jeho bytí.Orr je všakjimi nedotčena prisobenívěcíse jej nijak nedoryká.
Aurelius Augustinus (354_430).Tomuto muži byl pii.
Íčenčestrry
titul ,,učitele
Západtl,,,obecnějije znám,iako
sv. Augustin. Jeho rozsáhlédílo je impozantnímskle'
nutím Patristiky a lytváií jeden ze základníchÚrhelnych
kamenti stĚedověké
kiesťanské
filosofie a teologie'
jenž
Narodil se v Kartágu otci,
byl pohan, a kŤesťanskématce Monice. Prožilroznraiiléa vášnivémládí' pňi.
tahovalyje,ismyslnévnaclysvěta.Nejdi.ívese piikláněl ke
skepticisrrrua perskémumanichei'smu(starodávnému
dr'orrsr.Črtir1ich
principech'dobru a zlu), pozclějik novoplatonismtt.
:'::ní.,
NdYŽnlu Llt'Ioasi.]5let,svěiil pod vlivernkázárrínrilárrského
biskupaAnrbro.
97
nekiesťarrského
ž,esr,oudr'ršiKristu. Stal se pak vášrrilrymodpťrrcemvšeho
takéÓrivzděláváníovlivi.rovala
a takésvéhobludnéhomládí.]eho kiesťanské
Poslední
činnosti.
učitelské
a
kněžské
gér]ovanauka. Věnoval se biskupské,
vzdálen
nemoc),
rra
(rrymlouval
pry
se
osirtnocení
Iétatrávil v piíjerrrnénl
v rnvstickérnrr,trženísvětu, kterí'ho v mládí tak okouz,loval.
mvšlení,
nybrž
pouzepro ranékiesťanské
SvaryAugustinvšaknebyl d ležit1i
Husserla.
Edmurrda
či
Descarta
hluboce insf,i,ovaltakénapiíkladReného
Hlavní filosofickéa teologickémyšlenkysv. Augustina:
- Nepochybntizáklad, kterf by zaručovalvěděníjistotu, hledal Augusrin
v teorii poznání.
Tímto závěrem chtěl Atrgustin
uědotztí.
- Vě<lěníse zakládá na sebejistotě
dátpádnouodpověďskepticismu,kter,bylmeziintelektuálypozdníiímskerisehojněrozšíien.Skepticisnruspochybor'alomožnostijakéhokoli
pr.avdiuéhopozrrár-rí'abrániltakkoneckoncŮipiijínráníkieséanswí.
iíká' že
Podobně jako o vícenež 1000 let později Descartes,tak i Augustin
nepochybo pochybovárrínelze poch1.bovat.Uvniti pochybováníobievuje
nou pevninu.
- Cesta k základúrnjistory vede proto dovniti: ,,Nelycházej ven, vraé se do
sebe,v nitru člověkapobywá pravda...
- Ar'rgustinrozlišujetii rírovněpozrlání:
svět,
l. vnějšísmyslor-1'
dušea ducha,
lidské
2. vnitÍnísvět
pravdy
3' neihlubšínitro srt{ce(i,ntintttncordis):bťrh|ako prazáklad
a pravda santa.
a iisté
vtištěnynepochybrré
V lidskéstrbjektivitějsou podle Augustir-ra
(věta
prar.dy.PatŤínrezi rrěnapiíkladz,ákladnílogickéa matematicképrincipy
na smyslovémvnímání.Smyslovévnímání
,po,ui. T1,topravdv jsor.rnez-ávislé
,'"op"k pieclpokládá piímou tlčastvrozerrychidejíducha.
plarÓn.
ila,ry .o,u,.,'';e dr.rchovnímsvětlem.Augustin mistror,skyužívá
božího
poznání
oz,l.ejmil
filosofickv
aby
skou .r nouoplat.inskotrmetaÍyziku,
jsou
a
proto
pravdy,
stvoiení.Světlo poznár.rípochází od Nejvyššíhosvětla
pr.rv.l;.jen uČastenswínrna pravdě boží.Svět ie tedv swoien z látk.v,
icrllltltlivt1
( r ě č n ei d c j e ) '
i ' . 1 ' 1.11 l i , t . m y
jen anděly, duše a hvězdy,
Biih stvoi.il podle Augustina v konečnépodobě
světa por.rechalv jakési nedefirritir.níformě, abr'se
.lrtrhtlttčliststvoieného
bytostí). U Augustinr je
nl r.rlol-rlaměnit a v1víjer (napčíkladtěla žilr''ch
č.lrse
t.rastoickou teorii rozum.
., réto části jeho nauky patrrrá zietelná návaznost
Tato senlena jsotr nositeli prozierlych senrerr,která bťrhvložil do hn-roty'
sarr-ryod sebe qruíjejí v závislosti na
t.]lni'ho 1.,lárrtr'poclle něhož se bytosri
Základ této ,,evoluce..nicméně
žir,otrríchpoclmínkách a v reakcích na ně'
jediného
boha.
oocl.rlízíz-estvoiitelské dílny
nic jiného totiž
Arrgustin s oblibou užívápii popisech bolra a drrše,neboť
trojiny' napiíklad:
oro '.'.ii t-rernŮžemír skutečn!'vÝznan-r, tzv. triáďy neboli
jako
bvtí
BŮh + otec
= Syn jako vědění
= L ) t r e hs v a t Ý i a k o c h r ě r l ía c í r ě r r í
di,cese
Pl.itorrr pii popisech trojjeclinéhoboha clržístanoviska: .,, noil ut illud
-..,
netnlčelo.
se
ale
ab1
to
ieklo,
se
ab1
proto,
ne
rctul.' scd lle t(1ceretur,
Složky lidské duše: rozum' r, le a cit. Duše je substance těla a tělo formLrje.
- ta je nezávislá na
Stupně poznání:1. vnínrání, 2. vědění, 3' moudrost
zkttšcnosti.
l)ol<ur]člor,čkbezr,1'hradně miluje boha, pak nenrťržerrenrilovat svou duši
a c]tršcsvrich bližních a ostatních br'tostí.Takoly člověk proto nepodléhá
ani ž-ádrrrinl
mravnínr piedpisŮm.
,.rntropoloeické,na člověka
kniz'e \.,tznríní
Augr.rstirrpiedkládá své
r'liz,ltlé,pojetí času:
\,' ll.
Ríklí zcle' že čes rrelz,eotlclělit od rného r'ědoI-rrí.Paměť mé clušenrě vtalru;e
clo tnitlultlsti. Avšak to' co b,vlo,už není. Budcrttcrrostpro nís existtrjev oče.
kál'ání. Avšak to, co má teprve b t, ještě není. I)iítomny okarnžik, podle
.[b,
Arrgustina,se nettstálepropadá clo nlinr'rlosti.Ani piítonrnost tedy není.
crl trclrž-uie
rllršer,ědomí času,)e trvárlínr,rozpětím duše..|a totiž jc schoprra
clrŽetvšc.chnvtĚi č:rsové
pospollr, a vytvlíií tak sLrbjektivníčaso{
tiběžníl<v
pr.tlud.Arrgr.rstinrovněž iíká, žeobjektil,ní, měieny časje oclvozeny clc{onohtl
i čas.Pied swoiepŮvoclněsubjektivního.Se swoiením dušía světavznikl
n í m s v ě r ač a sn c e x i s t o v a l .
žečlověkbyl jakožto
Svobodná vrile a piedurčení:Augustin se domníl'á,
pádu do hiíchu
obraz svél'roswoĚitelenadán svobodnou v lí. Kvúli svému
pouze milost
lysvobodit
jej
nrťrže
kter1ich
ie lystaven těžkfm rítrapám'ze
(o pňedur.
teorii
božía oykoupeníKristem. Augustin zastávápredestinační
je
že,iednačástlidí od věčnostinevratně
čeníosudu),a je proto piesvědčen,
u y k o t r p e naa j i n á n a o p a kZ a t r a c e n a .
o piedurčenízmírnila.
oficiální katolická církevtoto Augustinovo učerrí
Tvrdí,žebťrhaninepovolal,aninezavrhllidipiedem.Lidéstálenrajímož.
cestu vedoucí
nost svobodně volit buď cestu vedoucíke spáse,nebo naopak
zná piedem jejich
k zatracení.B h všakpfostiednicwím svévševědollcnosti
konečnározhodnutí.
a zla. Nakonec
Dějiny jsou pro Augustina zápasemsvětla a temnory dobra
členěnídějin světa:
zvítězisuětlo.Ve spisu o obci božíFormu\lie rrásledující
--ffi]
OBEC Ir.qxLĎrjA
' pjid člotéhadl hiichn
I
na Zetnt1ene.lokonalÝm I
abra:emE'ii rl'ce
I
,--IFI'.E]IJr tr'ravyrn I
jl]' lťLťlistTlÍl ts-Ílsia
a Ín]l]lo nÉ] lrťlLi sp.irá
tl,lc pt.ielrl:ká 1teh-ty!'irn)
, i rl,;I'lrr,i1l3E1{A Ii Z.q-1'TIy'T-i)
l'j'r.T.:
írT.rT.
E}n
lEzlrrE]"{
_
II
l
|
I
_
Augustin Časměihne ducben
ještěneni?Anebojak narťntá
a jak sestratlujebudouci, které
ubyutÍ
k
,'Ái, .i,t
jenž to ušehonri,je trojí:očeká.
tttinul|, kteréjiž není, nežli že u duchu,
pozoruje a uzpomínrisi
čektí,
totiž
Duch
uíní,pozorouánía uzpomínka?
pozorotláním piešlo ue tlzpomínku' Kdo tedy m že
nk, ,,|,7očekát',ané
budoucího!
butloucíještěnení?A piece u duchuje už očekrjurjní
p\P
,A' ít,'že
ještě
uzpoje
ducbu
u
A
piece
už
naní?
minulé
krJom'že pLPiít, že
protrurÍní,
nem,rí
čas
piítomn!,
tttittkana ntinulé!A kdo m žepopiít, že
piechází
jíntž
budoucí
tožetl okamžikupomíjí?A pžecetruri pozorouiní,
ještě
tjlbrž dbuh1
není,
hterjl
čas,
budouci
dtouhj,
tetl\
tÝení
u nittuJost'
časminul1,,
dlouhj
není
Ani
budouciho.
očekáuání
btulottcíčas.jedlouhé
lninulého.
je
pžipomínka
dlouhlí
ktcr.|,už ,,it, ,yb,ž dtouhj mirtulj čas
.začnu,
na
očekáuání
uzttthttjese mé
píseii.Než
t'h,i ,n,pí,at znrÍrtlott
u mépaměti tolih, kolik jsem zpě.
celoupíseů.
Jabttile jscm začal,utkuíurÍ
činnostn že bjt nazuina uzpo.
tni
celrj
a
t,clt)1ttksiposlnl do ntinulosti,
t,zhledem
jsem
zuzpíudl, a očektíutjn,ím
t,zhleclemk tomu, co
,,tírt,Í,tím
jímž
se sttíuá
k tont,t,co mtjm zazpíullt.Zároue ušaktrui mépozorouání,
a piico b4lobudoucí.Čímuíceseto děje,tím uícubyuáočekáuriní
ntirutlrym,
do
pleide
děi
skončen
celi
protože
strriuí,
b.ytlrí
paměti, ažse celéočekáudni
sla.
jejích
a
částecb
pa,,iti. Á coplatí o celépísni, to lze Íício iednotliuych
bile,icb;il)téži o de|šlmději, jehož čtÍstí
fula iebas ta píseti.Lze to íci
A konečně
j o cc!émlidskémžiuotě,jehožčtistituožíueš|eeré
skutk1člouěka.
..,
jednotliuc
žiuoty
jsou
ušechny
jehož
částmi
i o uěku celéholidstua,
filosof]ckych'
V pieclclrázejícím
textujstemohli nahlédnoutdo rráboženskych'
kiesťanobdobí
:r
počáteční
vznik
alc i tcologicky'chntyšlenekdoprovázejících
a
duchov.
ství.I)oznalijste d iežitérozdí|ymezi světemfilosofickéhoŘecka
nínlsvětemHebrejc . Právě z těchto dr'ou odlišnychproudri pak vzešelširoky
civilizace.
a v náslec{ujících
dějináclrspíšenejednotnyproud kiesťanskť'
vyrostla stiedo.
posléze
Základv kÍeséanské
f.ilosofiea teologie, r-ranichž
věká F,vropa,položilvedlejinych takérnuž'jenžosvěcičoval
pii hledánídrrše
a boha z-anícenou
niternost- svatÝAugustir.r.
Protož-e
n;ruky,zkuste
jste se dostali k filosofickémureflektovát-rí
kieséanské
sarniv sobě pocítit nebo poznat, jak asi rnťrže
člověkve svémnitru hledat
věčrré
Světlo'Jak bysteto dělal(a)právě w?
100
101
3.3 Scholastika
Tento pojem označujestiedověkoufilosofii v obdobímezi léry800-1500.
Na Livod tétokapitoly snaclpiivítátenrožnostse v krátkosti poclívatna zpri.
Evropě.
sob a strttkruruvzděláníve stĚedověké
kterévelcístĚePotonl se seznámítes rrěl<termi fznan-rnÝmi myšlenkall-ti,
dověcíučencizformulovali ve svych latirrskypsanych texrech.
CENTRA
VZDĚLAN)STI:
a) UNIVERZITY
za vlády Karla VeliVznikají od l2. století.ob|evujíse nejprver'e FrarrckéĚíši
jejichž
základě má dojít k rybudo.
kého,ktery v r. 778lydává zákony, rra
vánísítěškol.Usilu,iepiitorn o obnovenítradic iímskéhoimpéria,cožse projevuje zejrnénav první, tzv. karolínskérenesanci.Základem, na němž se
bylo sedm svobodnfch umění (septem
rozvíjelorra těchto školáchr'z,clělání,
artes liberales):
trivium:
. dialektika (filosofiev užšímsmyslu),
. rétorika(naukao iečnictví+ etika a politika),
. gramatika(nejenjazvkověda,ale i logika)'
quadrivium:
. aritmetika,
. astronomie(jejísoučástí
nauka na světě,astrologie),
byla i nejstarší
. musica (rrejenhudba, ale i jiná poetická n,orba),
' geonetrie.
Absolvent těchto sedmi nauk (světsk1ichvěd) se mohl Zapsati r.razavršující
studia.Tb znamená' ženeidiívekaždystudent musel lystudovalt právě artis.
tickoufakultu (sedmsvobocln1ichumění),ježbyla považovánazabránuvzdě.
Po absollanosti.Až rr-rnohem
později se tétofakultězač.rloiíkat ,,filosofická...
vování artistické(filosofické)fakulty stuclentiběŽně postupol'ali na fakultu
teologickou, lékaiskou nebo p rtiunicleou.
102
rnluvíme,zavedl už AugustinťrvsoučasníkMartianus
o kterén-r
Rozdčlerrí,
žeprostiedrricwímuměnísuobodnjchbyli rycho('lptlltt.1bhdy bylo běžné,
lidé, zatírr.rco
vzclěláváni
svobodní
umění služebnlj(artesseruiles)
a
r,lír,lírti
nevolr-ríkťrrrr
a
otrokŮm,
kter!'ch
u
se jednalo piedevšímo zvlá.
br,lltltrc.ena
nlanuálIríclinnostia rrab1ruání
z'ručrrosti.
tlÍrrírtizrrorodé
iečerro,
univerzity
začínaií
vznikat
bylo
ve 12' století.První ulri.
trž|.rk
(právnická studia)v
roce
1119
světě
byla
založena
v
Bologni
na
r,erzit;r
v rtlcc l l 54 udělil Friedrich I. císaiskáprivi|egiavšemjejímprofesorrima stu.
získalacísaiskáprivilegiaroku 1174,v roce 7l'67
Sorbonnav Pa|íží
clctttťttn,
trylozaložerrooxfordské wsoké učení.Ve dr,anáctémstoletíbvla ještězalona jihu Iráliev Salernu(medicína).
Potom následovalynapií.
Ženlrttr.riverzita
1222
I209 Cambridge,1220 Salamarrca,
Padova,1224- Neapol,
l<lad:
122Í')Toulouse,1348 Praha, l 365 VídeĚ, 1368 - Heidelberg,l388 Kolírrnad Rynem, 1389 - E,rfurt.
b) KLÁŠTERY
Vc stí.edovéké
Evropě hrály samoziejnrěsvou dťrležitou
roli i dalšícentravzdě|atrosri.
Těmi byla místa- buď daleko od lidskychobydlí,nebo v jejich těs-' kam se uchylol'ali mniši a mnišky,kteií toužilizasvětitsvrij
nénrsousedství
ž-ivot
Kristu.
.[ežíši
Z rrrrtclha
r znych mnišsk ch Ěádúa derrominacíjsou l7zr-rirt-nné
pro dějiny
fllosoflezejmér'ra
dr,a:
. FRAN].IŠKÁNI, žebraryÍád za|ožen|,
z Assisi. Franti.
sv. Františken.r
šekbyl toulaly poutník s mnoha krásn mi mystick/mi zkušenostmi,
l<terlí'
rozuměl ieči zvíiat i stromú.Stoupenci tohoto Ěácluinklinovali
ke l<ontemplacím
(rozjímání)'a proto jim byla zpravidlablízkáplatÓnská
a r.rreditativrrě
za|oženáfilosofie lásky sv.Augustina' N4ezislavnéfilosoÍicképiedstavitelefrantiškánripatí.ilinapiíklad sv. Bonaventura nebo
t\ngličané
Roger Bacon a Robert Grosseteste,kteií se zab,i^lali
taképií.
rodovědniimi lyzkumy.
. t)OMINIKÁNI,
s t u c l i | n íi á d , k t e r v z n i k l v l e t e c l r 1 2 i 6 - 1 2 2 0 '
puvodrlězkněze Dominika' Hlavrrímcílemtol-roto
;loptrdušpanělského
iádu bylo potíráníherezía prosazováníintenzivnějšího
pťrsobení
círxve v nově vznikajícíchměstech.Hlavním filosofickym nástrojemdonri-
r03
konkrétníproblematice:napňíkladpojetípravdy - ,,qudesr,'línytrrčité
tionesdisPutataede ueritate"-
nikán b1'lpiedevšín-r
aristotelismtrs.Znzín-ryrrri
piedstavitelibyli AJbert
Velik1ia jeho žákTomášAkvinsky.
c) cÍRxnvNÍ n ovoRsKE
dověkéEvropě.
školybyly da|Šínri
centrr,vzdělanosti
ve stie-
,1.-).2.SPoro uniuerzilie
filosofie.Rešíse zdercttžotázka,
N.ilcŽík centrálnímproblémŮrnscho|astické
(obecné
r
že,
džbán'člověkatd.)jsou reálná,
pes,
pojnry
zc]aunil,erzálie
čijsotr.lito pouhézáchvěryhlasu.
době qrkrystalízovalyčtviivariarrryiešení,kterés Iisrymikorek.
\, tchdejší
3.3. 1 Scholasrickrimetoda
Základ schol:rstické
rrretodyspočívalv následujícím:
j í dod nes.
i [)iťtrVáVa
c(,|l't
l. Položeníproblénrovéotázky.Napiíklad: Je dušenesmrtelná?
(drlkazťr)
2. Hledání argut-nerrtťt
',pro..a ,,proti...
jedné
z alternativse dospívalok závěru
3. Syntézounebo piíklonernk
a rysvětlení(respotdeo).
4. Nakonec byly uváděny komentáie k argumentťrm(ad argumentutn).
. Realismus hájí piedstal'u,podle kteréjsou obecrrépojrrrv (slovaoznačuiícívěci) reálné(majísvébytí) a privodnějšínežstvoienévěci. Rea.
listl.tttsse ve sq'ch r,7chodiscíchopírá piedevšímo PlatÓnovu metafr.
neŽ bytí věcísmyslovéhosvěta.
ziku, ve kteréje bytí idejískutečnější
. Nominalismus obhajujekoncepci,v nížisou obecnépojnrvjen pouhé
věci, zvarré
hlasu a vznikajína zrikladěkonvence.StvoĚerré
z'ácl-rvěly
jim takébytí.
jednotlivinv,jsou pťrvodnější
a piísluší
. Konceptualismus zastává názor, že pojmy jsou schopr-rostí
našeho
rozumu lyabstrahovat z vécíto' co je na nich podstatné.Jako t:rkové
věci.
pojmy existujírrejenv našemrozumu, ale i reálněv každé
. Umírněnyrealismusje pojctínr,kteréuzrralai katolickádognratika.Pojnr1'
jsotrreálr-rě
pied věcmi v bohu i ve věcecha rovněžtak i v našíduši.
Uvedenou strukturu mělv ve stí.edověku
piedevšímÚ'v. summ)/.Po formální
stráncesummy zpravidla sestár,alyz tzv. kvestií(quaestiones),
kterébyly dále
dělenv ještědo článkťr(articuli).
Jako argumenry (dŮkazy) sloužily:
1. Ve velmi omezenémíie pňímápozorování'
2. Myšlenky anticlo.Íchmyslitelri a arabski'cfi učencťr.
K nejčastějiuvá.
děn1ima komentovanym patiili piedevšímPlatÓn, Aristotelés'Averroes
a Avicenna.
3. MyšlenlrycírkevníchOtcri (nejčastěji
sv. Augustirra,Jana z Damašku,
sv. ŘehoĚeNysského).
4. Blble.
3.-i.3 Ranri scholasri
ha
Na ur-riverzitách
se r,yuc.ovalove dvou formách:
. I-ectio(piednášky)- zpravidla se na niclr pňedčítaly
jednotlivév|roky
(sentence)vyšeur'edenychautorit'
. Disputatio(semináie)_ odehrávalvse takéjako veÍe|rré
intelektuálnísou.
boje, po Vzoru rytíiskych klání' Z je1ichprťrběhua závěrŮ pak filosofovéa teologové(ve stieclověkénr
myšlenílze jcn těžkood sebe tyto
disciplínv odlisit) sestavovalitzv. disputovanéotázky, kterébyly věno.
t
)i
!
r
!.
f,
il
VÝjinrcčnor.r
pouze
v období,kterépo ťrpadkuantickévzdělarrosti
post2ivoLt
tradovalonrvšlenkoryodkaz starověkychkiesťanskychautorŮ, byl irskÝ učencc JoannesScottus Eriugena (810-877).
V roce850 jej jakožtojedrrohoz r-rejvyznanrnějšíclr
svédob1'pozval
učencťr
lla sv()tldvorníškoluve Francii král Karel II. Holy' Eriugenapozvánípiijal
a Žilpakve Francii.
l)clclvlivcr-r.r
Augustina a Dionysia Areopagiry se Eriugena snažilprosvět,
lovat pojrny a myšlenkové
zvěstí
Jilosofiekiesťarrskotr
PostuPy nouoplatÓnské
x textf Staréhoa Novéhoz,ákona'Irskyodvážnyma nonkorrformnír.rr
zp -
L
104
l
I
\,-II
105
sobem se Pokoušelreinterpretovatdosavadr-rí
kĚesťanské
učenía jeho traEriugenúvlyrok: ,,Nikdo nevstoupído nebe,kdo nebyl filodici. Napí.íklac{
stojívlirstněv piínréopoz-icivŮčikázáníapoštolaPavla.Sv.Pavel totiŽ
soí.em..,
častoupozorriovalprávě na to, jak je lidskérozumovévěděnípošetilé
ve srovIrárrís moLrdrostiboží.
Centrálr-ríspis Joanna Scotta Eriugeny nese nltz'evo členění
piírod1 (De
naturIle,
jej
diuisione
sepsán862-8(t6) a charakterizují silnérysy panteismu.
E,riugenav něm rozlišuječtyii vyvojovéfáze jsoucrra:
1. Piíroda rlestvoienáa 'ještěrren'oňící.
To je Bťrh-C)tecjako věčnébytí,
kterérrěcočasového
rrrťrže
vywoiit.
2. Piíroda neswoiená a woiící.Z božského,'prastavu,.se bťrhzačínásám
sobě malrifestovatr'yslovenímsvéhoSlova (/ogas)'V tomto Slově jsou
obsaženyideje všechnásleclněswoĚen1ichjsoucen.
je nášsmysly vnínrateln1isvět. ona bož3. Piíroda stvoiená a netvoŤící
skost je zde pĚítomnaskrze ideje,kteréjsou jádrem všechvěcí.Je to
zjeveníboha ve swoienyclr věcech.
4. Piíroda neswoĚenáa newoĚící:
je návratem všehostvoienéhoke svému
je
počátku,tj. k bohu. Zde b h pĚítomenjako otec' Syn i Duch svary.
ve Francii a v Anglii- Roku 1093 se stal arcibisilk. belecliktinskymnich
(larrterbury.Ve sporu o univerzáliestál rrastraněreaiistŮ.B1vá pova.
l.uo.,.,'z
,a ,,otcescholastiky...
Je stouPencemnázolu, žesamavírausilujeo rozužov,ír.,
jeho
podání se scholastikasnažío posílerrírozumu
V
pochop)er]í.
nror'c]
osvětlenípravd víry.
dokonalejšího
r' zlíirl-ru
čistě
Arrsclnlse domrríval,žefilosoficképozaclíKristor'Tnauky lze ryložit
anižby rnuselargumentovatpasážemiz bible nebo ze spisťrcírracioriálnč'
kcvníchcltcťr.
boží:
jme si nyní jeho ontologicky dťrkazexister-rce
l)rostLrdu
tvrzerrí):
1. prenlisa(pĚedpold.rd,
Tuto nomijc.jsottcno,nad nělložsi nenímožnél?4slasi',,,,, ještěučtší.
I)ťtl.t
u našem
piinejmenším
ttilní tlcJirticipilipouštějíi ateisté,takžebAh existuje
rnyšlcní.
2. premisir:
hÍitrtt,u soběpojem, k*,ry nás nedokoruléb\tostipiesalluje. Bťthjako idea
mysli.
nekotttt.rté
dokonalosti u konečné
3. závčr:
b\tí. Ted\ to, |tddco nelze mlslď ilic u\ššího,
K ideji rlokonalostipatií i rerílné
K ideji dokonalostipatí.íphost b\tí.
tltusítttttttěexistotlttti t,eskutečnosti.
K tomuto rr-rodelu
rnťržeme
těn-rz vás' kteréz'auial,piidat ještěněkolik
pozrránrek.Eriugena soudí,ževšechr-ro
srvoienéjsoucrroje zptisobem
projevu pťrvodníhoboŽskéhobytí. Odborrríci tomu iíkajíexemplaris.
tick1i teocentrismus- božskébytí je stňedil a rozvíjípodle sebe vše
ostatní.Tento teocentrismuspÍiznávátedy mimoĚádnouhodnotu swoňenémusr'ěttr.Zde stojív opt.lzicivúčinovoplatonismu,pro ktery tento
nášsvět ie potrzestínemprar,ého
bytí.V Erirrgerror'ě
koncepci je patrná
i myšlerrkadějinnosti,a to dějinnostiontologické(ontologiejako nauka
o bytí):bytímusíjisrym zpŮsobemuzrát ve svém,,zákonitém..
procesu.
Podle těchto argumentŮ nelze myšlerrkověpojmout božíneexistenci,neboť
to, co existujerrutně,je dokonalejší
nežto, u čeholze myšlenkověpojmout
neexistcnci,
a co tedy existujejen nahodile.
V roce l2l0 bylo Eriugenor'oučení,kterénacházelosvéozvěny i v tzv.
lidovémkacíŤství,
odsouzenoiako heretické.
3,3.1 Sn.L,rlouěkri
renesancel2. století
K nejr-1'znarnnějším
myslitel rn období ranéscholastiky patĚil tirkénovoplatonikAnselm z Canterbury (l033-l109)' Narodil se v severníltálii, žil
106
I)rocloplrrérrí
jen uveďrrre,žetento drikaz bvl ptedmětenrt-nnohasporri. PĚijímaljej napiíkladRenéDescartes.Definitivně r,yvrátilaŽIrnmanuelKant
)ej
ve svéKt.itice čistého
rozltrnu.
.
.|eobclobím,ve kterérnse Pozornostčástispolečnostizno\,ttobracík pŤijínránímyšlenkového
vlivu antiky. Drsná stiedoa obecně kulturr-rího
107
věká mentalita a ještědosti barbarskémezilidskévztahy jsou, zpočátku
i měšéanstva,
kultivovány spiritualitou
piedevšímu šlechrya částečně
noq'ch mnišsk1ichiádťr:ve i2. stoletípiedevšímcisterciák ' ve l3. stoietípak františkánúa dominikánŮ. Svoji roli sehrávátaképťrsobení
tzv.
minnesángerŮ (dvorníchzpěvákŮ a básníkri),kteĚípiispívajíke kultivaci citoq'ch a eroticklich vztah .
. MimoÍádn'i, rozvojvzdělanostiv tétodobě je podníceni rozvojem kontakt západokieséanské
civilizaces kulturou a věděnímByzancea islámu.
Pierre Abélard (I07 9_I I42)
Téntofrancouzskyfilosof a teologbyl patrně nejl'vhraněnější
osobnostíevrop.
skéhomyšlení12. století.Byl vášnir,ymdisputantema bňitk1imlogikem. Širší
veiejnosti je patrně znám díky svémutragickémuvztahu ke svékrásné
a moudréžačce
Heloise.
Ve sporu o univerzálie hájil konceptualismus:
obecniny nejsou svévolněvytvoiená jména (nomina, nominalismus)'
nybržskrze abstrakcenašehorozumu postihujíreálnévlastnostiskutečnosti.
V etice, kterou Abélardrehabilitovaljako fi|osofickoudisciplínu_ oproti
tehdy pievážněpěstovanémorální teologii, kladl hlavníd raz na vnitĚní
záměr jednajícíosoby. Pro morální hodnocenínení rozhodujícíčin sám,
ale rímysl jednajícíhočlověka'Prostiednictvím svéetiky myslri byl Abélard i kritikem wrdého dobovéhotrestníhopráva.
Ve svémspisLLAno a ne (|atinsky Sic et non) položil Abélardlogickéa meto.
dologickézáLdadyscholastickémetody,která se opíráo aristotelskoudedukci
a pňesnélymezování pojmťr'
Bernard z Clairvaux (1091-1153)
Byl to jeden zvi,znamn,i,chpiedstavitelricírkevnímystiky.Vlastnímjménem
Bert-randus
Clarae.Vallensis,pocházel z urozenéhorytíiskéhorodu. Byl pro.
tivníkem Pierra Abélarda'a dokonce jej obvinil z kacíĚswí.
Bernard byl totiŽ
velmi vlivn1i,a taképrvní' opat klášterav Clairvaux a postupoval mnohdy
bojovnyrn zpúsobem,nrimo jinépodrrítilkiižáckou lypravu roku l145 nadVézešenymkázánímv bazilicesv.Marie Magdalenyv burgurrdském
městečku
lay. V tamějšíoblasti tehclyv dťrsledkutétoq'praly zťrstai
jen jeden muž na
dvanáct žen.Pies rretlspěchKristovy armády v Palestiněse Bernard těšilvel.
t0B
u vlivnych církevníchkruhŮ. Všimkérrlrrrespektune,ienu slych žákri,a|etaké
když obhajuje svrchovanoucírt.rěnlesi cliplomatickéhoBernardovaducha'
jeden hmotnj' druhj, duchouní.Ale
kcvrrít-noc:,,Církeuná oušemdua meče,
církuí'
druh!,
pro
církeu,
t/tsit
Jedenje u rukou uojínoujch,druhy
tttusíse
,u11yy11
rozkazu
císaiouu,druhj,na souhlascírhue,,.
r|ttkoukněžích'Pruní tasísejen k
Krista, jehož
Bernard obhajoval asketickénásledovánímučednictvíJežíše
rl:rttkuvnímaltakéjako poselswímysdckénadÍozumnostia nadpiirozenosti.
Bylv rrru proto velmi vzdálenépokusy jeho scholastic\ich kolegri,Abélarda
asi piedevším,o racionálně po,imovézachycovánískutečnosti.Filosofii
a viibecvšemusvětskémuvěděnía uměnípiiznával jen velmi omezenouhodnotu. Odmítal spekulacei marnivou tvorbu, pokud se stávaly něčímsamoduchovnímživotěbyl lyznavačemaugustiniánskéhomysticismu,
Líčelnfrn.V
.usiloval
o vnitiní poznáníjedinéSkutečnosti.Proto takéodmítaldědic.
kter
wí antiky a kladl odpor pyšerozumu, jenžby si chtěl troufat na riplnépoznání
neboťhájil názor,žena cestě
boha.K sobě byl ovšemBernard neméněpŤísn1t'
jedinci, tedy i v něm, odhaje
v
každém
a
uzká,,,
se
která
k absolutnu,
,,strmá
lLljítakéodpudivě temná zákoutí lidskéduše.Pouze odevzdanostbožílásce
věčnosti.
a vťrlimŮžečlověkapiivéstna r-1,sluní
3,3,5 Stiiedouěbtí
arabská a židouskáflosofe
Filosofiev islámskémProstĚedívznikala okolo 9. stoletípo Kr. a její začátky
bvly piírno spojerry s piekládáním spisťriecké fflosofie do arabštiny.Vz-tah
arabsk1ich
vztah
filosofŮ k islámu byl všakmnohem volnějšínežsrovnateln,j,
kicsťanskticlr
jiné
mimo
Bylo
to
dáno
náboženswí.
myslitelťrke kĚesťanskému
tím,Žc islánrnezná dogmatickouteologii.Árabštímyslitelébyli většinoulékaŤi
nebo piírocinívědci. V soudobémislámu je užvliv tradicestĚedověké
arabské
filosof.ieprakticky zanedbatelny.Arabštíučencio to víceovlivnili a inspirovali sti.edověké
kiesťanské
myšlení.Byli to zejménaAvicenna a Averroes.
. Avicenna (9s0*1o:z) byl novoplaronik.Háiil názor,žez boha stále
vyvěra,ií
fornry,z nichžse uwáií tento svět. Látka všaku Avicenny exisl t l i ( , ( ) (vlc Č n o s tni ,e z á v i s l ne a b o h t r .Ú k o | . . I i d s k e h oŽ i v o t ej e s p o j i t
trpn}ircrz-unr'
ponríjivésnrYslovosti,s rozumem činn1inr,
podléhající
ktcrv rná jižduchovnícharaktera je spojen prostiednicrvímstvoiené
sr.č'tor,é
mysli s božsk1ími
fornrami věčnosti'
109
. Averroes(112 -l l98) or'lil'nil latirrskfZápad pieclevším
svymi obsáScholastičtí
učenci,
kteií
komentári
k
Aristotelovi.
hlynli
se s nimi
a Averroovi
podrobně sezna'movali'AristotelclvipĚezclívali',FilosoF.
,,Komentátor..'
Averroesmj. wrdil, že:- Látka je ocl věčnosti.
- Irrdividuálrrí
lidská dušenenínesmrtelná.
- Filosofii ie tieba oddělir ocl teologie.
S židovsk1immyšlením,kterése se zájrnem obracelo k ieckéfilosofii, jsme
Stiedověkážidovu Filtina Alexarrdrijskéiro.
sc již krátce mohli seznárr-rit
ská filosofie nalézalasvépočátkyv isl:imskémfilosoficko.duchovním pro.
v l 1. a i2. stoletíve špauclu v 10. stoletía rozkvětudosahovalapiedevšírrr
Pyrenejského
poloostrova.Ir-rspirativní
nělskéAndalusii, ale i v jinych částecl-r
byt určitěto, žetam tehdy dokázaii žítv míru těsně vedle
pro rrás mťrže
se piedevšímÁviZ židor,sk1ich
rrryslitelťr
muslirrrovéi ž'|dé.
sebe kiesťarré,
cebron (l020-1070) ' znárnÝtakéjako Avencebroinebo privodněSalomon
ibn Gebirol, a Maimonides, znám takéjako Mose ben Maimon (|135_
autoritamii pro myslitelekiesťanské.
1204),stali respektovar-rymi
Podle rrovoplatonika
Avicebronabťrhnetvoi.ísvět prostiednictvímlogu,
ale ze svév le. Všestvoienése skl:ídáz velmi jenrnéduchovnílátky a formy.
r,zniknolrt,to je
zárodky všeho.co nrťiže
V cluchovnílátce jsou obsažet-ry
Ar,icebron obhajuje piedevším
zhmotnit se na hrubšír.irovrri.Tyto r.rlízory
ve svékniz-ePratnenžiuota,
o Aristotelovu nauku,
Maimorrides,kterri svézá'',ěryopír.ípĚedevšírn
ve spistt Pri)uodcezmllteqrch tvrdí, že člověk vzniká spojením lítky těla
Duše je ale srnrtelrrá'stejnějako tělo. Bťrh,jenžuvádívše
s fbrmou c{uše.
clo pohybu il tvoií svět z ničeho,vloŽil clo idejc člověkasr,obodnouvrili.
svéhorozumu
i-idská byrost má Potom ve svémŽir'otěprostňednictr,ín-r
nrožnostdosáhrrotrtv sebezdokonalováníaž k nadpozemskrimsférám
n c s m r t len o s t i .
Židovskéezoternívčeníkabala, kterév sobě skr1wám}'stickéa magickostarychEgypéanri'
numerologickénauky a v mnohénrrozvíjíduchor.rríučer-rí
za
vrcholící
renesancea počí.
se pro evropskotrcluchovníelitu oclkrvlo časťr
zájenrcea badateleje kabalistickákniha Zohar
najícíhob.rroka.Prcl současné
jižběžněk dispozicia těšíse velképopLrlaritě.
110
scholastika
.l .).(i V"choltti
piedevšímve 13. století a byla rypick:í:
59 rtlz,l,íjela
. rnohtttn\itn roz.vojemtlniverzit,
. exploz,ípiekladri ieck1ich autorŮ do latiny,
. rozmirnitostía precizností myšlenkovépráce.
V tclmto obc1obíse zformovalv tĚi hlavní ideové proudy:
- latirrskri ar,erroismus, reprezentovanii Sigerem Brabantskri'm, ktery byl cír'
ker'rlě oclsouzen'
-
fiantiškáni'
-
tlornirlikáni.
Pro františkánybylo rypické,;akjste se už mohli dočíst'
žebyli silně ovlivněníplatonismema allgustiniánsrvím.
tohoto iádu si uvedenre
piíslušníky
Jako nejrwznamněiší
tYto učence:
oxÍbrdské
Roger Bacon (\2I4-1292) bvl pŤeclstavitelem
scholastiky.Jeho hlavní spis optts tnaius (Wlkédílo) se
a arisnovoplatonismu,augustiniánswí
opíralo syÍrtéZu
totelismu.Stojína počátkurclzvojepiírodníchvěd, neboé
se snažío matematickotrfbrmalizacimetodicky získan)'ch ernpirick1ich poznatkti. R:rcionálně objeverrévědecké Poznatky maií
poslrltržitlidem prostieclnicwím toho, co se dnes označuje jako rechnika.
Baconova géniem obdaiená mysl se nelekala piedstav, které později vedly
k scstrojenídalekohle<ltra mikroskopu. Bacon se totiž' jak bvlo u oxťordskí'chfiantiškánti v té době zr,vkern,věr-rovaloptice. Chtěl pňedevšínzjistit,
jak firneuje z-ákon odraz,u světla.
Nebá| se arri takové|antaz,ie,v rríž,
člověk proplouvá uzavĚen v ponornén.r
litttrlnlatickv se polrvbujícínr vozidle pod hladinou moie' Mnoz'í historici
v něrlr vidí stiedověkélropiedchťrdcerenesančníh<r
vědce a umělce Leonarda
t [ . r\ ' i r r c i h , r .
I)rtl Ilogcra B:rcotla byla vÝchodiskern poznárlí pĚírodr'smyslol,á zkušc.
ll()st. Vrcholenr
jako u sv.
poznání pro něj ovšenr bylo osvícení (ilr'rn-rirrace,
111
Augustina).V osvícení'jak jej Bacon ir.rterpretoval'člověkdospíváke spojenísvéhorozumu se světlemrozumu božího.
Podobně zarněien byl i rneta$,ziksvětla Robert Grosseteste,pro něhož
bylo světlobožíforma společnávšemvěcem.
(\22|-1274) wrdil, žefilosofie je plně
Sv' Bonavent:urra
zál,islá rrateologickychzáldadech,to znamená,ževychá.
zí ze zievenfch pravd. Adept spirituálního zasvěceníse
pĚipravujena mystickésjednocenív duchovnímSrdci
s božírnBytínr, které dalece piesahuje piedstavivost
a ambice lidskéhorozumu''
Teologickf piedpoklad se z'iejmÝnrzpťrsobemdotyká
právě poznávacíchmožnostíčlověka,ježjsou zakalené
a slabév dťrsledkudědičnéhohiíchu. Duchovní spojení
zare
s božípodstatouvšaktato mračnarozpr||i a znovu se objevínejjasnější
svatéhoSvětla,v němžse lidsky rozum skutečněstane obrazem božím.
Bonaventura rozlišuje3 stupně poznání:
bytí (snrysloqisvět).
l. Stíny skutečného
bytí (rozunrovépoznání).
2. Stopy skutečného
bytí (nlysticképoznání).
3. obraz skutečrrého
Na nejlyššímstupni dospíl'áčinnostrozun]u ke kliciu a mvsl se zce|aroz.
plywáv bohu.
dominikáni dlleko víceakceptovalia rozvíjeliaris.
Ve srovnánís |rantiškány
z nich bvl Albert Velikf a TonrášAkvinsky.
totelisrrrus.Nejvyznamnějšírni
Albert Veliky (l193-12B0). Kvťrliobrovskérnurozsahu
Zab,fia|
jeho vědomostíse mu iíka1o,,doctoruniuersalis,,.
se nejen otázkanrifilosoficko.teologickynii,ale lynikal
takév botanice,zoologii.mineralogii,astrologiia alchy.
mii.
Každájednotlivá vědecká disciplínamá mít svou auto.
jednotliwch speciálníchvěd
nomii. Piednlětyzkounlár-rí
se ocl scbe liší,a to nutr-rěvede k rťrznostimetodr1ikladu.
jenom jednalr iejímjedinym
Pravclaje ve skutečnosti
112
ze sebebytívšemu
jedna božípravda proprijču,ie
zlikl.rdenrje bytíboha. lhto
a to pak má na něm svou Čast'
srvoÍenému,
na božínrbytílyjadiuje ontologickou hodrrotuvšechswo.
tičasti
Míre této
věcía bytostí.
i.erlí'ch
Bťih na počátku stvoiil prvr.rí|Litku (mrtteriaprima), která pÍijírnápŤínebesa'
fbrnru pii vzlriku těles.Dále swoi.il časa pohyb, nejryšší
slttšnott
sféry
intelektu
prosvěcuie
božího
Světlo
bytosti'
andělské
lrclranclělskéa
hmotě.
pozemské
a
a dosahujeažk lidskémurozumu
rrcbcslié
Albcrtova etická koncepce nalézál".fchodiskomravnosti ve svědomí.Ve
měiítko jak pro etickou aplikaci pii hledání obecr.rÝch
lz-er.ralézat
sr,čclorní
události. Podle Alberta existuje
jednotlivé
neopakor.atelné
principťr,tak pro
jež
(synderésis),
člověkaexistujejako vzpov
r-ritru
vrritirrímravní polrnutka
rnírrkana životv rajskÝchsvětecha ježnás usměrĚujek dobru.
iďl
TomášAkvinsh.f(lz24-1274) se narodilv Roccasecca
poblížNeapole. Po několik let byl žákemAlberra Veli.
kého.Vyučovalna univerzitáchv Bologni, Kolíně nad
R1inem, Paiíži,Římě a Neapoli.V \etech 1259-1268
pťrsobilve službáchpapežeUrbana VI. Zemiel cestou
na církevníkoncil, kter se korral v Lvonu. Už-v roce
1323 byl církvísvatoÍečen.
systenratikav celé
Je považovánza nejvyznamnějšího
stiedověkéfilosofii a teologii.V 19. stoietíbylo jeho
dílo katolickou církr'íprohiášenozazáklad kieséanské
Íilosofie'Sv.TomášAkvinsk1ive slrychrozsáhl1ichspisechgeniálrrěspojil zej.
ménaAristotelolrr filosofii s teologií augustiniánswí a Dion;isia Areopase inspirovaljeho pojetímnebeskéhierarcity. U poslednějmerrovaného
chie a r.regativní
(určerlí
toho' co bŮh nerrí).
teologie
llr korrrplerrrí
Tomlišovami'šleníse povaŽuieSutnm,tteotogichci.
svnréztr
lbmáš Akvinsky pracuje s filosofií jako s oborem nezávis m na takovÝch
z,jeveIr1ich
trojjepravdách' |ak mi jsou napŤíkladbožísyrrovstvíJežíše'
dinost boží,vykouperlíz hiíchu, zmrtvJichvstání
nrá
podle
FilosoÍle
atd.
.Ibmáše
j.
(definor,arry
j,ouc'o)' principy
,u.i1ul",t'.,ipiedmět (co rr jak
pojnroqi lparít) a nletody (sylogismusaplikovan/ ve scholastickémetodě:
l/o-ar8ument1,a proti_argL.rmenty).
Filosof]cképoimy i metody jsou však
113
. Jako je látka možnostía forma uskutečněním,je u Tonrášeanalogicky
neŽ u Aristotelaesencemožnostía existenceuskuteča ještěobecr.rěji
aplikovány a rozvíjenyprávě v oblasti teologie. tedy v myšlenío ne,ir7šším
jsoucnu.
Víra s rozumem, hlásá Tomáš,nejsou vťrčisobě zdalekav takovéopozici,
do jakéje postavilo učeníněkteryclrpatristicktichautorit, neboťobojí je
darem od boha. Není proto myslitelné,aby teologiea filosofiesk/taly od|išné
poznání.Tyto disciplíny se všaknicméněodlišu,iíslymi rychodisky: filosofie bere za sr'rijpočátek,ri. arché,svět swoierrychvěcí.aby nakonec završovala svépoznánív božímbytí.Teologie bere bytí boha jako fakt, od něhož
ilujícímbvtím.
myslitelnépĚedpokladr'acha. Ilsencejako možnosrv sobě rresevšechr-rv
rakteristikynutnék tomu, aby danéjsoucno mohlo b1ittím, čímmá
bÝt. U konečnychjsoucen je to ale teprve existence jakožto byti,1ež
bytí'Aby věc
dlivá esenciálníforrrrěpiíslušného
isoucnatrskutečĎující
jí
jenž
je
čistébytí.
sktrtečněbyla, potiebuje bytí, které daruje bŮh,
. (-IkonečnÝchjsoucen Tomáš Akvinskl' dále pracuje s termíny nejlyš.
kterymi ,isoukategorie' substancea akcidenty:
šíchroc1ťr,
. napňíkladtělo (jako látka je možností)+ esenciálníforma duše= subskrzesebe.
stancečlověk.Substanceje jsoucnoexisrující
. Akcidenty jsou proměnlivévlastnosti (tytéžjako u Aristotela: kvalita,
kvarrtita,čas,činnost,trpnost' místo.čas,poloha a vlastnicwí).
je nemocn (akcident).
I'iíklad:Clověk (substance)
se počínáteologickémyšlení.
běžnydosah rozumu' jsou supraracionální,
Věroučnádogrnatapiekračují
racionalitě.
zaměiena
proti
nejsou však
Poznání:rychází ze smyslol".y'chdat, které zanechávaiísvrij obraz ve smy.
slovémorgánu. Tento obraz je následně zpracován obecně platnym společn;fm smyslem, kter1ijej jako specifickou pĚedstavupiedává dalšípoznávací
nrohutnosti, kterou ie fant,azljniobrazivost. Pomocí abstrakcese z tohoto
jako piedstavanašísmyslovosti,lyjímá myšjevovéhopodkladu' existujícího
lenkory obsah.Tirto činnostmá v kompetenci činnf rozum. Ten rywáií myš.
lenkovépojmy, kterér,ystihujíobecnou podstatu věcí.Činny rozlm (inrcllectusagens)tímto abstrahovánímod smyslovéhoa pojmutím obecného
(uniuersalis)realizuje poznánív možnémfozumu (intellectuspossibili). Cinnf
-. lidskou poznávacíschopností
rozum je tedy - na základě právě iečeného
poznání.
a rozum možnyje polem skutečnědosaženého
Akvinskéhoje celá prodchnuta platÓnskym motivem
Metafyzika Torr-ráše
smyslovéhosvětana ideorych vzorech božímysli. Každávěc má
ričastenství
sobě piinlěien/ podíl na bytí(to je tzv.analogiebytí,púvodněrozvinutáAristotelem).
Jsoucno (azs):
je b h'
nekonečné
jehožesencí(bvtnostíjakožtopodstatou) ie existence.Je plně uskutečnčn1im' tedv čisrym,bytím (actuspuru). Z jístého hlu pohledu brih tedy nemá
žádnéesenciálníurčení,neboé|eho jedinfm určenímje právě bytí (srovnej
s Mojžíšorymzjevením boha jako hoiícílro keie, kter1i prones| nejvyšší
pravdu: ,Jsem,kterj jsem").
Konečná jsoucna se skl:idajíz esencea bytí'
114
ri
i
ProblémuniverzáliíiešíTomáš,,umírněnymrea|isnlem..:
obecnépojmy existuií ;ižp ec{sn,oienymivěcmi v božímrozumu, jsou takéobsaženvpiímo
ve věcech (Aristotelovaforma) a existujíraképo jejich ryjrnutí ze smyslové
včciv rozumtt.
TonlášAkvinsk1itaképrostiednictvímfozunlu nalezl pět cest (quinque
uiae) k bohu,:
1. B h je piíčinapohybu: všechnopohvbujícíse musí začínat
a končit
svťrjpoh1'bv něčem,co se samo neh1ibe,ale mrižepohyb dávat.
2. B'ih je piíčinapňíčin:
btih nemá piíčinuv ničemjiném nežsám v sobě,
a tak mťrže
jinych |soucen.
ptisobitsám jako piíčína
.]. B h je nutnost sama v sobě: brjh nemťrže
neb1it,to znamená' žejako
bytír-rutněexistujícímrižedávat i bytítomu' co sice mriže,ale i nemusí
bt1t.llkclr'}í'rniisoucny isou všechnysrvoienévěci,včetněčlověka.Proto
dostávajínahodilá jsoucnabytíod jsoucnanutného,tedy od boha.
4. B h je vrchol stupóovitosti. Celé swoieníje hierarchickyuspoňádáno,
a Proto nlusímít svou korunu.
5. B h je finální ričelvšechvěcí. Všechno stvoienéchce realizovatsvé
rnožnosti'tou nejlyšší
je dosažení
a završující
absolutníhodobra v bohu.
tto
V etice vycházíTomášA}vinsk z piedpokladu, žečlověkmá rozum a svobodnou v li. Rozum' kter1ije piíčirroutvarovotl,|ej vede k pravdě, a vrjle,
a čelovou,jej vede k dobru.
ríčinrrou
která ie piíčirrou
Jednotlivá,,dobra..Akvinsky rozlišujer.rásledovně:
. Dobro vz,nešené
teclvplně člověku.Projevem
se t ká ctnosti' a pÍísluší
která jej pomáhá reali.
je
:r
schopr-rostí,
o
spásu
usilování
tohoto dobra
zovar.ie rozumnost.
. Dobro užitnéje rrapĚíklacl
schoprrostje vnímavost
majetek. PĚíslušrrá
a v hierarchii pozemskéhobytí se t1ikázvíŤat.
. Dobro potěšujícíje napiíklad jídlo' Pro,ievemtohoto dobra je schopnost rristu a dosahujíjei už rostliny.
V člověkujsou všechnystupně dušía iednotlilych dober spoluobsaženy.
o spaseníindi.
Úkol.n-' lidskéhoživotaie nicnréněna prr,nímnrístěsnal-ra
žeTomáškonk
tomu,
vzhledem
Ovšem
viduální duše.která ie nesmrtelná.
spásy
musí
se konečné
krétníhočlověkavždypojímájako jednotu těla a duše,
rekonstruovanétělo.
i vzkiíšené,
poslézezťrčastnit
Učenísv.fbmáše Akvinského a |eho následovníkŮdostalo později v dějinách evropskéhomyšlenípiízvisko tomismus.
3'3.7 Pozdníscholastika
s tím,jak se
se rozvíjíve 14. a 15. stoletía jejíhegernoniekončísoučasně
prosazačíná
lzavírá érajednotnékatolickéEvropy.Ve filosofii se postupně
zor,atnominalismus.Tén prefurujesmyslovéjednotliviny a hájí názor, že
pojmy jsou jen konvencí vytvoÍenéznačkya jako pouhé záchvěly hlasu
Stálevícese pro'
nic společného.
věcmi ve skutečnosti
nemajís konkrétními
sazujesměiováník pĚírodnínrvědám a jejich metodám zkotrmání.Také
pozdní scholastikapo sobě zanechávávelkéučence.
Jan Duns Scotus (1266*1308),kvrili svéschopnostivelmi jemnéhopojnto.
vého rozlišovánízvan'i,aké ,,doctorsubtilis,,.Ve sporu o univerzálie hájil
postojerealistri.
K jeho hlavním závěrrim patÍínásledující:
. Brih je bytost abso|utněsvobodná,pro niž je všemožné'
. Jsoucno jakožtopiedmět metaÍyzikyje ti.ebadefinovat nikoliv jako to'
lto
pojetí),nybržjako to' čemuneodporuje
ccl ic (aristotelsko.tonristické
jsoucno
je takéjsoucnem nutn1im,a pfoto
Každé
možné
bí.t.
tt.ttlž-nost
je|ích
větší
ryzrran-r
než
existence'která je nál.rodná.
věcí
ttráesence
. Mnohost a r znostvěcínepocházíz|átky,jak učiltomismus,aleje dána
zv|áštníindividuální formou' kterou je tztostnebo|i ltaecceitds.
. Psychologie stojí na principech typick1ichpro celou františkánskoLr
škcllu. Scotus jasně prefěru|e nezávislost aktŮ vrile na aktivitách
rozulnu. Všude tedy r,yzdvihujepiednost vrile. Intelektuálnízpiítom.
motivti jednánínení piíčinou,ale jerr nutnou podmínkou volněr-rí
ťrkonu'Je na vťrlisamé,pro co se rozhodne.
rlíl-ro
. Nejlyššíctnostía základenrmravnostije láska k bohu. Z mír,vtétolásky
se odvozuje každédílčídobro.
W.il|iamoccam (asi 12ÍJ5-asil349) z,ískalvzdělánína univerzitěv Oxfordtr.
.|am
si osvojil empiricky pĚístup,zaměieny proti sPeklllativnímuracionaIismtrrlretali'zikyTomášeAkl'inského.V Avignonu, kde se zodpovídalze
svéhoučení'byly některéčástijeho spisti označenyza kacíiské.Pied papeŽenr J:ltlern XXII. uprchl clo Mnichova za swi,mochráncem LudvíkernBavorskyrrr.V Mrrichově psal spisy, ve kter/ch podporoval politikr'r svéhocísaie
a hájil ji proti papeži.
. Occanl rr:rvazuje
na voluntarismus Dunse Scota, když tvrdí'ževrile nrá
primát nad rozumem. Brih je absolutněvšemocnya swoiil světz ničeho'
. Ideje (trniverzálie) swoňenfch věcí v božímysli jsou jen obrazy věcí
již swoňenfch. B h totiž swoiil bezprostiedně, bez obecnfch pojmri,
všechnyjednotliviny. occam tedy opouštíScottiv realismusa spojuje
voIuntarismus
s nominalismem.
jako rypick1inominalista Occam piedpok1ádá'žeuniverzálieneexistují'
jsou to por.rhé
znaku'
konvence.obecny pojernje pouh1imspolečensrvírrr
. ProstĚedrr
ictvím kritiky spekulativnímeta|vziky,rreboémeta$'zikové
podlc jeho názoru pracujís pojmy, kteréjsou jen chimérami,Occam
zdťrrazĚujerílohu teologie a víry.
Mistr Eckhart (1260-132>)byl opatemklášteradominikánri' učilna někotti<it
evropsk1lch
rrniverzitách a taképŤednášel
svym Ěádolym sestrárn.Ty vzdě.
117
literatura:
f)oporučenáprimární
jazyce,a zasloužilse tak o rozvoj němeclár,alv jejich rodném něn-reckém
Heinricha
kého filosofickéhonázvosloví.Patií vedle slych pokračovatelrj
Seusa a JohanneseTáulera k hlavním pĚedstavitelúmfilosofickéhosměru,
mystiky.
kter/ lychází z hluboké tradice kiesťanské
_
oči)
Mystika (od Ěeckéhon1ein zavĚít
ie cestouhledání Pravdy v nepomíjivémnitru. V tonrto jádru dušemúžestále bděly člověknaléztz-áklad
svéhoživota. Nepomíjiiy zák1,adživotanazivá Eckhart jiskérka duše.V ní
se uskutečĎujesiednocenís bohem, pokud se na toto místouprostňedhrudi,
milujeme jej a hledáme v něm
tam, kde pociťujemeštěstí,stále soustňedíme,
radost' Duše se takovou láskou stává těhotnou se svat/m duchem a je pči-
Dopisy utt?ení a lásky. Praha |976.
Abélarda Heloisa:
Praha 1990.
Anselrlrz.C)anterburY: Fides quaerensintellectum.
Aurelius Ar'rgr-rstinus: V1lznání.Praha 1992.
o obci Boží.I-il' Praha 2007.
o láscek bohu. In: Sokol, J.:
Pojednání
z Clairvaux:
Bert.rarcl
Mistr Eckhart a stiedouěkámlstika. Praha 1993.
Filosof,e utěšitelba.Praha 1995.
Boěthius:
Putourjní
mysli do boha, Praha 1997.
Bonirventura:
theologii.Praha 2006.
Lisry.
myxické
o
Dion sios AreoPagita:
P
raha
2000 -2002.
Etymologi e.
Isiclorz,eSevillr':
pravena ke ztození boha v člověku.
jah je obrazem,
,,Miluješ-tiboha,jak je bohem,jak je duchent,jab je osobou,
pak to ušemusípr4č'Musíšho milouat tak, jak je ne.bohem,ne-osobou,
jasnéjedno, odlišnéod uešheré
ne-obrazett, Ba ještěuíce,jako naprostočiré,
jednu
noiit z ničellodo ničeho.,,
uěčně
u
tornto
se
nttime
duojakosti,a my
Sbrnutí:
evropskéhostiedověkého
V tétokapitole jsme prošli téměi sedrni stoletír.rri
školy
a myslitele.ShrĎme
jen
jsme
tl'nejpodstatně,iší
v'vbrali
myšlení.Piitom
tedy nyní hlavní body právě prostudovanépasáže:
.
.
.
.
.
.
centravzdělanosti,
scholastickámetoda,
spof o univerzáIie,
raná scholastika(Eriugena,Anselm),
stiedověkárenesance12. století(Abélard'Bernardz Clairvaux),
-|omáš
vrcholná scholastika(R. Bacon, Bonaventura'Albert Velikí
Akvinsk/),
. pozclníscholastika(Duns Scotus'Occam' Eckhart).
C)ckham,V.:
J
1t
!:
Tertullianus:
TomášAkvinskÝ:
l
Vybranétexry Z oboru logiky a metodologie.
In: Sousedík, S.: Těxtyhe studiu stiedouěké
flosofie.
Praha 1994.
Ápologetikum- obranakiesťan. Praha 1987.
Summa theologichrí.Olomouc 1937-1940.
Summaproti pohan m. Olomouc 1992.
Doporučenásekundární literatura:
E c o ,U . :
Floss,P.:
Kratochvíl,
J.:
H r a r o c h v i lZ, . :
Jménor že.Praha 1985.
myšlení'olomouc 1994'
Uuod do dějirt stledot,ěleého
|924.
olomouc
Filosofie stňedníhouěku,
M4tus,f losof'ea uěda' lI. StÍedověka renesance,Praha
1993.
[-eGoff, J.:
Kultura siedouěkéEurop1.Praha l99l'
Libera,A. de:
St edouěktifi losofe. Praha 2000.
Steenberghen,
F. van: Dějiry, stžedouěké
f'losofe. Praha 1990.
Úkol.
lzrvině.V klidu si
Nejprve si prosímoddechnětepo tétodalšíirrformační
pak lyber.tejakoukoliv myšlenku'pojetínebo autora a zkuste k nirrr vymyslet nějaképrotiargumenty.
118
119
Kapitola 4
RENEsANČNÍ
rnosoFlE
).
Re t.tcslltrceje zkušenostní, a proto setrvává u viděného déle než scholas.
tilia.
i:xisruií totiŽ dvě zrcadla světa:
. vit]ěIrí(sperulun extevlutl - vnější zrcadlo),
(spentlum internum - vnitĚní zrcadlo).
. rr.rvšlení
- Vidírn, tedyjsem.
Jaktlbr' učenci renesarrcechtěli Ííci Video, ergl sum
[{cslerrr relresance se stává: ,,/epraman nl (ad fontés),,,to znarnená ke
slllyslťlm,k vlastní zkušenosti, k piírodě a Piirozenosti jako takové.Píší
se |akor,éknihy' iejichž zr.eiejnění v diívějšíchletech bv nebylo br,'valo
mclŽrré:Bocc:rcio - Dekameron, E. Rotterd.rrrrsky - ClluáIa blániuosti, L,
Valla - O lidskych uríšníclla požitcích, a ceiá iada dalších.
univerzalisnrus, uznáva,jícíhodrrotu všel-rostvoieného byrí,
Rerrcsančrrí
nám nyrrídobie posloužíalespoĚ
Jako uvedenído tietí renesance'ténejvětší,
letnréseznárnenís několika rybranymi okruhy rerresančního
nryšlenía kul.
tury.
1. Nezpochi'bnitelnou avantgardourenesančního
věku a :ryraznyminiciačrlím činitelempi.echoduod stiedověku k novověku je vfwarné umění.
K r,yznarnn m umělcŮm tohoto období patiili pĚedevšínl:
. Cimabue (\240_1302), ktery namalovalukiižovaného
Krista ve smrtelnékieči. Renesančrrí
bylo lyjádierrí konkr.étního
člověkaz masa
a kostí.Postary byly malovány i zezadl.
. Giotto di Bondone (asi 1266-1337),
. M a s a c c i o( 1 4 0 1 - a s i1 4 2 8 ) .
Dílo těchto unrělctipočátkuvelkérenesancev ltálii je rypickéoslavoupro.
storu, světla,vzdušnosti'harnroničnostia použitímpiedmětnébarry' Na
stiedor'ěkérrr
obrazeb1'|atotižužír,ána
spíšebarr'asymbolická, která nemu.
sela odpovídatreálrrémuviděnívěcí.Dále je pro renesancicharakteristická
horizontalizace,decentralizacea pluralizace,Jednodušeiečer-ro,
místostie.
dověkéhopi.ísného
hierarchickéhoirÍdu(ordo),ttt je najedrrouuniuer.
zum, Svět v jeho rozmanitéjednotě božskéhoa stvoienéhounrělci začí.
nají malovat s užitínrperspektiuy.Na stňedověkém
obraze se vždy to, co
bylo z hlediskabožského
swoienína rrižší
ťrrovni,r.nalovalo
dole, zatírnco
to, co nrělo k atributŮm božskéhobvtí blíže,se malovalo rrahoie.
120
se;lokotršíprosadit také pluralitu náboženskou a politickou. Projevuje se
v nábož,enskéreformaci, humanismu a novém právním a politickém myšierrí.
4 . Re rtcsirncesi programově
začínávážitlidské wrirčí fantazie. Lidé se nemají
picclstavívosti bát. Je rlrrtno ,ji povaŽovat za n'ťrrčí,
protože umožťrujeskr-rtečnostnově woiit. V této roli se pak člověk stává opravdu obrazenr božím.
5 . l)liraccl.susa
Canrpanella dokonce tíkají,že farrtazie je nejlyššíduchor,ní
činntlstíčlověka. Z rcho'Tpl}.á
i rícta k duševně nemocnfm, k postiže.
nynl fárrtasmat],..
Francouzsky filosof Michel Foucault považuje vztah spolcčno.stik bláznťrrnza sigrriÍ.ikantní
pro změnu epoch: Stiedověk ,,blázrry..
neakceptuje, renesance ano, novověk a osvícenstvínrá znovu z bláznri
straclr, a tak je od zbytku ,'zdravéa rozumné.. společnosti separuje a zavírá
r]o ťrstar,tj. rieba ovšenr dodat' že i renesance rozlišuie bláznovswí tvo.
Je
iivé a chorobrré.
R e t t c s . t t . l cncr l i t Í i r r o v éa t t t o r i t v :
. Mikuláš
Koperník (v astrononrii) jako heliocentrik rrahrazuje Ptoloemaia geocentrika.
. Paracelsus
(v lékaiství)rlahraz,uieGaléna'
. Mikuláš
Kusánskf (ve filosofii) n:rhrazujeAristotela.
121
vrcholn1istiedověkbyl zasaženspíšearistotelismem,tak renesance,
A z-atímco
zvláštěve Florencii, dává pňednostnovoplatonismu. Ve Florencii byla totiž
založer'ra
Plattjnskáakademie,k iejímžvynikajícímpiedstavitelrimpatĚilizejménaMarsilio Ficino a Pico Della Mirandola' Ficino se zabl.valnapňíklad
charakteristikamia možnostmiláskv duševnía ívzické.
7. Zavádísemoclel skutečnosti,kterémuse Ěíkán,.,t..io.,.a,,i.Na rozdílod
modelu substančního,
typickéhopro aristotelismus,jenž poznávájsoucna
prostĚednicťvím
uchopeníforrny věci jakožtoobecnéhopojmu, renesanční
jednotlivinyprostiednicwímjejíhofunkčfilosofiedocházík poznáníurčité
ního zaiazenív celku univerza. Vztahy mezi věcmi a člověkve vztahu k ves.
míru rnajíjistéproporce.A kdyžpoznáme ryto proporcea vazby,poznáme
i samotnévěci. tnto piedpoklad podnítil zejménavelky rozmach piírodních věd, včetněrnatenlatikl''Hlavní metodou ve filosofii se stává metoda
analogie: jako je Srdce sluncem v lidském tě|e,je Sluncesrdcem vesmíru.
zkoumáním kvalit:
8. V renesancidominují nauky, kterése zab|,vají
piedevším
tajemstvírn
opĚedená
alchymie.
o alchymii někteží
to
Je
našisoučasní
myslitelé'jako napĚíkJadpraž,sk1i
filosof Zdeněk Neubauer,
rurdí,žestojína prahu vzníku moderních piírodníchvěd. U alchymistri
byl utr'áĚejícírn
principem duch (spiritu./.Ten nlrižebyt naturalis (píí.
rodní),uitalis(lyživljící)nebo rationullis(rozumn/). Napiíklad alchymisra
látkou.
R. Lullus se chtěl \,zicky ztnocnit duchr], kteií jsou rrejjemnější
Tyto dtrchy je podle jeho míněnítieba shromaždbvata,,yužívatk uchopení sil piírody.
Kromě jinych duchovních(spirituálních)praktik byla oblíbenázejména
clestilace.opakovaně prováděnou destilacíse podle alchymistri mriŽe
dosáhnout rysokéhozjemněrría extrakceduchovníhoživotr-rího
principu'
Tím je již v piedchozíchkapitolách zmíněná pátá esence.PátÝ prvek
(quintaessentit)završuječtyiiživlové
podstary:zemi, vodu, oheĚ a vzduch.
jednotě
M žese proto
a nekonečnosti.
Je shodou protikladria uvádí k
stát elixíremživotaa nesmrteinosti.
AlchvmistépĚišlitakés nor1'm systémemelementri:
. rtuť(kapalnÝprirrcip, má zprostiedkovatelskywznanr jako irrformační
- v astrologiisílaoboupohlavníhoMerkuru)'
pĚenašeč
122
. sírll(Plyrrnyprincip, sílaSlunce),
(pevnyprincip, sílaLurry).
. 511|
alchymii, podobně jako ve lychodních mystickych naukách
l v zlípadrrí
pravd1',neslovnatelně
hr,rjczliklaclníroli pii pozrrávání,jedinéskutečné
bádání'
spojenímužského
rozumového
pouhého
možnosti
oiesalrující
(Luna)
Velkého
l'
duši
díla. Dosažení
prvku
adepta
a
ž-enského
(Sltrncc)
je
Díla v alchymii vrcholenr lidskéhoživota.
Velke<ho
S kvalitativnímpiístupem.ktery se prosazujev irlchymiia magii, sou.
visí i dalšídtiležitytermín renesance'kterym je síla. Každá věc r,yzaĚuje
soběpiíslušnousílu.Mohli bychom iíci, žekvalitu každévěci určujeenergie, kteror'rl1lzaÍujea pĚijímá.
9 . V rcnesancise hojně ryskytujerovněžsociálníutopismus,najehožpoli
myslitelélywoiili pestfou nabídku ideálních lidskych společentehde|ší
ství.PLecizníhorozpracováníse dočkalnejen u Thon-raseMora, Ton.r.
n-rasa
Campanelly a FranciseBacona, ale takéu našehoJ. A. Komen.
skéhov 1ehoobecnépomdě o nriprat'ěuěcílidskych'
.lbhoto
filosofiíberte,jak
obsáhlejšíhovodního prťrvodcerenesanční
jako
sráleop:rkuji,
rybrat obl:rstvám
inspiračnízdroi,
ze kteréhosi múžete
blízl<or-r.
Na ni se pak miižetetieba zaměĚitve vašemvolnérnčase.Byl bych
potěšen'a to je kol pro vás,abvstese pokusili zdŮvodnit, PRoČ vás určitá
térnatazajímaiíyíc než některá iiná. Z těchto preferencípak možná
poznáte'jacíjstea jak vnímátesvět.
123
4.1 Humanismusa reformace
Humanismus znamenal prŮnik k p vodním pramenŮm evropskékultury,
tedy k antice.
ReJbrnnce o protestantismuss|oužl|yk hledání pťrvodníhosmyslu kieséanství.
hÍíchuvíru.
Martin Luther (14834'546) povaŽor'alzazák|adníospravedlnění
a sčíCestake spasenínevedepies placeníodpustk , konánídobr ch skutkťr
víry'
Luther
osobní
hloubce
kiesťanory
na
závisí
tání |inych záslr'rh'ale
Pouze
razi| nizor, že nejryššíautoritou je bible. odnrítal scholastickou filosofickou tradici s tím, že:,,Rozumje děuka a flosof ji pasa.,,Tvrdi| rovněž,že
víru srrychpánri.
poddaní majivždy povinně vyznávatnáboŽer-rskou
hnutí,
reFormačního
šr'ycarského
Jean Calvin (1509-1564) b1'lpi.edstar.itelenr
vrstradikálníhoproudu, jerržsv'vmikoieny tkvěl piedevšímv rněšéanskfch
byla Zeneva.Pro kalHlavním stiediskenrkalvinistťr
l'áclr tehdejší
společnosti.
r'inisty byly hlavními hodnotami pňísnákázeri,pilná práce (rozvoj podnikání; kapitalismus)a r'írav predestinaci.Jer.rhtuboká individuální víra má
podle kalvinist smysl, neboťsvojespaseníčlověkstejněnemúžeovlivnit, vše
reformační
je pĚedurčeno
božívrllí. Kalvinismus měl značnyvliv i na české
(puritáni),
ve Skot.
v
a
Anglii
USA
ve
Š.ycersku.
však
hlavně
hnutí,rozšíiilse
je
(Vliv
(hugenoti).
kalvinismu
Holandsku a ve Francii
sku (presbyteriárri),
v modernídobě patrny napiíkJadv dialektickéteologii Karla Bartha.)
kato.
Y,|znamn,|podíl na světovéreformaci, tedy odklonu od í.ímského
.llké
pat.
piedstavitele
qiznačrré
Mezi
prvr.rí
česki.
reformat.e
lictví, měla
,iejí
zejména
Později pak
iili mimo iiné Jan Hus a Tomáš Štítnfze Štítného.
Petr Chelčicky. Svéhovrcholr.rčeskáreforn.raceposlézedosáhla v Jednotě
brarrskéa ve filosofii Jana Amose Komenského.
4.2 NovépráVnía politickémyšlení
Niccolo Machiavelli (1469-1527) háj\|ve svrich dílech názor' žeje tieba
."Ytr,oiitsilny stát, nezávislyna církvi.Za ideálnístátníformu povaŽovalrepu.
bliku. V krize Vladai (Il Principe) háiil v záimu sjednocení]tá|ie názor,Že
124
tičelsvětípÍostiedlry'KaždÝprt>stiedekvedoucíkdosaž
enímoci,iepŤtrolest nebo podpláceníMachiavelli
...' i r..rui,rlruŽebyt nernorální.Násilí,
všudetlrm' k<lese to ryplácí. Tím se nauka o státu zcela otec1<'pot.trčclval
cílum.
i i . ] l . . . . . . k u ' . rz. .J,i m u n ra m o c e r r s k v m
T/.iknih1' o pr,it,tt
no|^e,
(1583-1645) v knihách Suobodné
Hugo Grotius
,t tlirouém ZastáVáryto názory:
l,íle,'nt:rn
. l)rlí.n,o
stojínad státem i panovníkem
. L]xistuiepiirozenéprávo,kterénutně lypi}vá z lidsképiirozenosti'Piiv míru a válce.
i
rozetréprávo zavaztjenejen každéhočlověka,ale stáry
zakla.
. ]e ti.ebarrsravita dodržovatmezinárodníprár'o (iusgentiurrt).Jelro
. l l t c l c n ls e C r o t i u s " k u t c č n sér a | .
následujíciteo.
Thomas Hobbes (l588-t679) v knize LeuiathanpŤedkládá
ríir'zniktrstátu:
vedenaválka všechproti všem
1. Nejdiíl,ebvla v lidskémspolečenství
_
člouěkuulbem),Tento stav aie neuspoko.
(llorttohonttittilupus člot,ěk
piirozenor'rlidskou potĚebujistory.
it>val
a to prostiedrricwírnnadia2. l)roto bylo nutnézajistitvšembezpečí,
absolutního'reprezentovastátu
zcnémoci státr'r.V Hobbesově pojetí
néhoiedrrínrmonarchou.Stát potom mohl * a činítak i nadále nir
státy
mravnost'právo a ochranttvlastnictví.Mezi
zajišťovat
svén]ťrzetní
ovšer-:r
mťrže
d.ile trvat nebo propukr.routválka'
Thomaso Campanella, Thomas Morus a Francis Bacon otevieli Prostor
stát, Utopia, Nouri
svéfantazii a sepsali rozmanitésociální tttopie(Sluneční
Atlantida).
4.3 Filosofickésystémyrenesance
S )istou dávkou z,jednoclušení
déjinnéhov1wo|esi mŮžetezapamatovat násle.
d u j í c ís c h é m a :
-]
f
-ryugA
rrmr'-.r
I]
i::.jT]EIJ.:j1IĚ}:
|
,'o,r...*...E
l-----r
-str!
r:'i!:Mrrs
F p.I'
Í]llT.IEF'Zr.r\{
125
p,]*'
,:=
tllll-t
t.llP.{r
I.P'q'-..c,
l
1
l
Antika a stiedověk,jak |sme o tom jižpojednali r,yše,piistupovali ke světu
substančně.
Hledali jeho posledníprincip, pravdu a podstatu.Renesance
sq'nr pojetínrsvětajako univerza (doslovrrě,,všena jeden zpŮsob..)hledá,iednotícíprincip v krásně a harmonicky uspoÍádaném
systémufunkcí, vztahrj
a vzáiemnych proporcí.
Následující.'yklad nejp ropracor.aněj
šíhofi losofickéhosystémuf enesance
vám uvedenéprincipy víceobjasní:
Mikuláš Kusánslry(1407_|464) po prvním,nerispěšném
soudnímProcesu
zanechal právnicképraxe a věnoval se r.radáleuž jen kněžskéa filosofické
činnosti.Dosáhl kardináIskéhodnosti a byl papežipověŤován driležirymi
diplomatick1inri koly. Napiíklad na Basilejskémkoncilu mělpĚi vášnilych
debatách s Prokopem Holrim zastávatfi.rnkcizprosti.edkovatele.
Nezaujary
čtenái nechéposoudí' zda funkce biskupa, kterou takézastával,opravĎuje
k topení nepohodlrr ch heretik . Jako vytĚíbenylogik
duši vzywajícíJežíše
Mikuláš Kusánsky asi dobie rozlišovalmezi láskou k bližnímua nezbytností
udržetmocenskl' vliv.
(De
Za jeho nej{znarnrrějšíspis je považovánodíIo o učené
neuědomosti
docta ignorantia).Svlm myšlenímMikuláš Kusánsky stavínrost od stiedověku k novověku.Je ovlivrrěnnovoplatonismema mystikou,brilantnětyužívá
rovněžmatematicko'filosofick1ichspekulací'
Vyklad hlavních myšlenek Mikuláše Kusánského:
1. Jsoucí ie univerzum.
v jinéjednotliviněprostrednicwímceléhouniJednotlivávěc je obsažena
verz-a.A každávěc dostojísvéjedinečnosti,pakližeje funkčnív celku univerza,do něhožje pĚirozenězasazena.Toto pojetísvěta,ve kterémneexistuje pocliízenosta nacliízenost,ale pouze r'ztah' urnožĎujeKusánskému
navrhnoutsvérázné
iešeníproblémuuniverzálií:
Univerzálie (obecnéPoimy) jsou vrswami soulztažnostiurčirychindividuí. |oto Ěešení
se nazÝvá kontrabčníuniuerzalismzs (v každém1ednotli\,émpejskovije obsažer-ra
univerzálnípsovitost).
Napiíklad takovégeonletrickétermíny'jako jsou plocha nebo piímka'
ve skutečnostineexistují.Nejsou to však pouze pojm1.existujícískrze
126
(staženě)
v tělesech'
,rbstrakciv našemrozumu' ale existtrjíkontrakčně
ve ktepojetírn'
univerzalisnrus
V celkor'émpohledu je pak korrtrakční
jeho
nezarněr-rire]nrie vesmírvtaženči stažendo individua po zpŮsobu
jedinečnosti.
relrré
nevědomosti
2. Koncepce trčené
Kusánskéhoteorii poznání
ozntjnínekonečtta.Y
podmínkoup
rlezbytr.rou
ie
se lychází ze smyslovych obrazri. Smysly nám podávají,jak zrrámo' svět
v |eho mnohosti a rozmanitosti.Rozum, jehožposlednímprincipem ,je
zlíkot]sporu (jedna a t,iž věc nemťržebyt zároveĚ sť;m prorikladenr)'
nnohost smyslorychv,)emŮdo pojm . Věcem světa,,rozumíme..,
skl:ídrí
je
neboť dokáŽeme navzájemodlišovat.Na rirovni rozumu je však zĚetelnéspěníke sjednocování,I<eslučováníprotikladťr.Lidsk duch (intel.
a pochopomoci nrilostibožídosáhnor.rt
|t,ctu)1eschopenprostÍednicwím
pit nekonečno.
Nejrnéněsporny r'yrok Mikuláše KLrsánskéhoo bohu je následující:
Deus estin'finitas,B h je nekonečnf.Vesmír jako obraz božímusí b/t
takénekonečrry,ale pouze kontrakčrrě'Je nekonečnf v tonr smyslu, že
absor-relze
zvr-rě-išku
rymezit jeho hranice.Naproti tonru búhje nekonečn1i
lutně. Svét|ako obraz božíje nekonečnykruh nebo koule, ktery má stied
všr'rcle
a nikde. Všechnv kosmologickétermíny mají vÝznam pouze rela-
tivní(nahoie,dole, pohyb' k]id).
liadičnífilosofiepojednáváo isoucnu.Mikulás Kusánskychceposroupit
za jsoucno,neboékaždémluvení o bohu v mezích jsoucna 1e zavádějící.
o bohu ani nelze iíci, že je, ani ženení,ani žeje i není.Brih je za hraninevědomosti'
ccmi těchto9'rokt\' Tímto se odkryvá ona koncepceučené
3' BŮh je nesrovnateln;ís čínrkoliy,Deus estnon aluid B b je ne-jiny. Jedrrotlivévěci jsou totiž|iné.Každouvěc poznáte tím,žeji vidíte jakojinou
nežvěci ostatní,s ní srovnatelné.
Bťrhie ale nesrovnatelnÝs čímkoliv.
Bťrhjako absolutnínekonečnoa ne-,jinostje splynutímprotikladri (cal)ztidetttiaoppositorum)bytí a nebytí,maléhoa velkého,mužskéhoa žen.
skéhoatcl..
4. Člověkjako b,.tostnejdokonale,iizahrnujícíceléuniverzum je sice malotr
člístí
světa,ale je jeho dokonáním (petfectiomundi).Všechnanižší
isoucna
jsou obsaženave vyšších
jsoucnech.Všechnalyššíjsoucna
dokonale,iších
isou pirk nějak pÍedznamenána'co do svépovahy, ve jsoucnech niž.ších.
127
ontologickou roveĚ' proto - jak
Clověk má ze všechjsoucennejvyšší
celéuniverzum.
po stráncetělesné,tak po stránceduchovní- ,,obsahuje..
je
Je proto schopen poznávat svět, rreboť v něm obsažen.Toto je typic\i
myšlenímezi mikrokosmem' zvanfm člo.
renesanční
rys arralogického
věk, a makrokosmem, zvanym svět.
Na závěr tétopasáževěnovanéMikuláši Kusánskérnuještědodáváme,
žeotáčeníZemě kolem svéosy piedjímalještěpĚed Koperníkem.A jako
filosof (nikoliv jako biskup a diplomat) toužícídosáhnout jednoty skryté
v mnohosti se z'asazoval
o sjednocovánía harmonii v oblasti politické
i náboženské.
Giordano Bruno
(1548-1600)se pťrvodně
jmenovalFilippo a narodilse
Nole
Neapole.
v
u
Jméno Giordano pĚijaljako patnáctilet1i,kdyžvstoupil do iádu dominikán . V roce l588
poby'valtakév rudolfinské Praze. Jako filosof pozdní
f enesancerytvoňil koncepci panteistické metafyziky.
a.!l:ill. ;
Podle Brunova panteismu ie celéuniverzum proniknuto
božskymbytím. Svět jako univerzum je lytvoien z nekonečněmal/ch částeček,ve kter1ichse rozkládá jednotícísvětováduše.KaždáZ těchto částeček
(jednotekneboli monácl) zrcadlícel1isvět (makrokosmosv n-rikrokosmu)a je
rradána vědomím. Všechno na světě je provázáno vzájemnymi vztahy.
světaBruno odstraíujesferu srálic a absolutna'a tak
Z obrazustňedověkého
odpadá rozdí|mezi nebem a zemí.Cely svět tvoií jednu nekonečnou,i když
hierarchicky členěnou oblast, kterou dohromady držíjednota nejvyšší
existence,ieb h' projemonády - boha. Principem všehojsoucna a veškeré
vujícíse jako mysl, Ěád,osud a jediná pravda jsoucna. Svět, v němžžijeme,
univerzum v sobě obsahujenekonečné
ovšemneníjedin1i,protoženekonečné
množswístále vznikajícícha zanikajícíchsvětťr.
Cílem člověkaje sebezdokonalování,kterézávisína stálémpĚibližování
k pravémupramerripravdy,krásy a dobra. Brlh' ačstále uniká do nekonečnych dálek, je na druhou stranu Zasenev slovně blízko,neboťpúsobív každémz nás'
Roku 1592 v Benátkáchudal Brurrainkvizici ieho žák,šlechticGiovanni
Mocenigo, jenžse u něho p vodně chtěl učitzákladŮm logiky. Giordano
128
Rrtrnobyl l3. nora l600 upálen., Římě na náměstíCampo dei fiori. Řím.
sklíinkviziceho oclsoudilanapiíkladz^tyto pro církevnepiijatelnémyšlenky:
. L,Inil'e
samo o sobě dokonalé'Bruno odmítá
rz,umje svou nekonečností
nalézal
nrimo
ktery
by
se
tento svět.To ovšempopírá kiesboha,
icletr
bohem.
ťanskounauku o stvoienísvětatranscender-rtním
. Podle Bruna rovněžrrenímožné,aby se bťrhvtělil v dějinném okamŽikr'rdo lidskéhotěla' Piedpokládá totižneosobnívtěleníceléhobožstr'íclo cclku univerza.
Francis Bacon
(I55FI626) byl piesvědčen,žecílem lidskéhověděníje
ovládnutípiírody.Lapidárně to lyjádiil heslemKnowledge
is power (Wděníje moc).Zde,jak vidíme,je patrnii defini.
tivní rozchod s myšlením,kterébylo zaměieno pouze
duchovněa kontemplativně'Lidskémyšlenítak na počátkr'r
rrovověku nabírá nor1' kurz: ,,Poznej a ovládni svět!,.
Běhenl svéhoaktivníhoživotaBacon dosáhl iady vyznamn1ichkariérních
ťrspěchťrstal se i lordem kancléiema získalprestižnítitul baron z Verular.ritt.
Zcrniel prÝ na následky silnéhonachlazení,kterési uhnal pii experinlelltu s kr.rietem,kterése pokoušelkonzervovatv mrazivémsr.rěhu.
HlavnírnPostupem,kter1iBacon prosazovalv rámci filosofickéhoa vědeckéhopozIrár-rí,
se stala metoda indukce. Bacon ji začalpropagovatzároveĚ
s rncrrldouexperimentu.V tétometodě se začínáshromaždbváním
a srov.
rrávánímrťrznychpozorování.Pak se z těchto jednotlir,ychfaktti postupn1im
zobectitlviíttínr
odhaluje nějaká obecná forma nebo piírodní zákonitost.
I)oclrŽ,cní
tétoobjektivnírnetodypodle Bacona zabraáujetomrr,aby v člo.
věl<upiel,lácllymatoucípieclstavy.
V knize Nouéorga,non
popistrječtyiildamné
obrazy- idoly:
1. ldol lidskéhorodu. Vzniká v dťrsledku
toho' žeroz-umje jako pokii.
venéz-rcacllo,
kterél'ykazujesklon mísitlidskou piirozenosts pŤirozenostíjinych věcí..fímsc ovšemskutečnost
zahalujedo iluze antropo.
rnorfisnru.
2. Idol jesk'vrrě
je idolem každého
z nás jednotlivě.Jsotrto všechnypied.
sudkv jednotlivce.
3. ldol tržiště.Zde nás r-rrťrže
uváclětv omyl samotny jazyk. Slova mohou
129
napĚíklaclsvou nrnohoznačnostízastíratpravou pov:rhuvěci, kterou
chcemeuchopit.
prisobív liclsk1'chdušíchzma4. Idol divadla.Všechnyfilosofickés}'sténrv
sví'chteoriírťrzné
tek a r-rejistotu,
piičemžv1,tváiejí
fikProstĚednictvín-r
tivní a scénickésvěry podobnéhrám v divadle.
Renesančrrím
rnyslitelemie Francis Bacon nejen v plánoviténrpoznávánípiírody' ale takéve svémutopickémspisu Nouá Atlantida.Y tétoknížcepiedsravujesvťrjidc.Í|spoleČnosri.
Sllrnt,ttí:
ku|turaa myšlenívpLrstiIydo evropskéhoprostoručerswÝvzduch
Renesanční
Mrrohé novilrky pĚinášelabohatá
pln1iosvobozuiícícha tvoiiq,ch it-rspirací.
piekladatelská práce, která se soustňedbvalazejménana díla PlatÓna a na
texry.Renesancelyznává v mnoha sr-1'ch
novoplat nskézrnovopythagorejské
- od matematiky pies astronomii
projevech(mnohdv velmi rťrznorodÝch
k alchymii a mvstice) sjednocu,jící
potiebr.rv,vložitsvět z jedr-rohonekoneč.
začalajevit jako jeden
néhobožswí'Vědecky založenrin-r
filosofrim se pĚírodrr
z r'istiedníchpramenri poznání.Atrtoritami už nebyla jerrom Bible a texty
Aristotela. Pozornost začínalab,i,ty,razně soustĚeděnárra člověkajako na
obraz boží.A člověkje schopen kreativity pĚi fascinaciplvnoucí z ov|ádání
plánťro ideálním státě.
světa (N. Machiavelli, F. Bacon) i z fa'ntaz'ijních
Doporučenáprimární literatura:
Aqriplrir z Nettesheinrr'r:
Rrtcotl' Il':
Bolrrnc,,1.:
B r t r r t o(' 1 . :
'f.:
Hobbcs,
K o n l c n s l < Ý ,A. I. .:
M.:
Ktrslírrskri.
l,uther,i\{.:
M a c h i a v e l l iN, . :
Montrriqnc,lV{.de:
Palacelsus:
Rorterdarnskí',
E.:
Kabala. Praha 1922.
oku ltnífilosofe. I-IY. Praha 1992-l 996.
Nouéorganon. Praha 1990.
NoutíAtlantida a Eseje,Praha 1980.
Rozntluuažríkas Mistren. Olomouc l993.
Vj,borz díla. Praha 1955'
V7borz díltt.Praha 1988.
obecnríporada o ntíprauět,ěcílidskych.Praha 1992.
Vybclr z díla. In: Floss, P': MileultišKastinsh1,.
Ziuot
a dílo' Praha l'977.
o suoboděkiesťansbé,
Babyltinshé
zajetí.Praha 1935.
Vladai. Praha 1940.
Praha 1987.
Lluah1 o uládnutí a uojenstt,lí,
Eseje.Praha 1996.
Azotb. o stromu neboli linii žiuota.Praha ],994.
Filosofe okultní.Praha 1990.
D uěrnéhouory.Praha 19l3.
Chuála blázniuosti.Praha 1996.
Doporrrčenásekundární literatura:
Úkol.
Definujte alespoil dva hlavní znakr.,kteréby podle vašehonázoru měla mít
souvislostech
Tyto dva znaky rozvedtev širších
ideální lidská společnost.
tak, aby by|a zjevná funkční,pro renesancitypická, provázanosts celkem.
PiíkJad:Jak v ideální společnostiprojevovatsoucit a pomoc? Jak motivovat
ke ctnostnémužir'otu?Jakou formu bv nrěl mít vztah mužea ženy?Jak q'cho-
K r a t o c h r ' íZl '. :
x[-1;tu',
1 1,'*e a uěda'II'
PrahaI 993.
vávat děti?
130
131
Stňedověk a renesancc.
Kaoitola 5
BARoKNÍ FILoSOFIE (RACIoNALISMUS)
Rád bych vás povzbudil pii četbětolroto dějinně'filosofickéhoučebního
textu.Určitěneníjeho smyslem,abystese jej pokoušeli,,naučita zaPamatovat...Jeho cílem obecně, stejnějako cílem tétokapitoly, je uvědomit si na
jednéstraněproměny věděnív časea na straně druhépĚetrvávající
základní
moti\y fllosofie.
N4otivyfllosofiev antickémRecku privodněwcházely z r/iuunad tím,
ženěco jest. Základnírn principem' ktery vedl tehdejšífilosoÍy,by|o tázání
po prvníchpiíčinách.Rekovéchtěli zachytit počátkyvšechvěcí.Ptali se dále,
zda je takové poznání vribec možnél zda je sdělite|néjazykem. Za cíl lidježvznikázklidu
skéhoživotaa usilovánípak zpravidlapovažovali
blaženost,
dušea ovládání vášní'Vrcholem tétopozemskéblaženostipak bylo teore.
tickéfilosofování.
Ve stiedověkubylo filosofovánízce|,l'
učenci
podiízenoteologii.Scho|astičtí
spatÍovalivyznam pozniírría vědění pouze v tom, žeumožĚovaloclále pro.
hlubol.at víru a pod;lclrovalozjevenépravdy |ozumoÚmi argumenry.Filosofie zaujímalaslužebrré
postavenína cestě ke spáseduše'
mnohé
Renesance,piestože
z antiky i stiedověku piejala a inspirovalase
tím, najednouzačalahledat nor7 cíl lidskéhopoznání.Smyslemvěděnípodle
renesančníclr
myslitel již nebylo porrzedosažení
crrrostného
a nroudrého
z-pťrsobu
života.Vědění se stalo prostňedkemk ovládnutísvěta'A tohoto
rrovéhonároku se neziekla ani dalšínclvověkáeoocha - baroko.
obecná charakteristika barokní filosofie
1. Priorita rozumu, redy prcrnisapodnícenárenesančními
mysliteli,se pro
baroknífiloso$,stávalazcelanezpochvbnitelnÝmpiedpokladem.Teoretic.
kékoncepce'kterése opíralyo tento piedpoktad.nabíralyna obrátkách.
2. Iderílerlt
se stávalajednotná věda.Tohoto ideálu všakbylo možrro<losáhjednotnéharmoniesvěta'Tomuto
llout Pouzeprosti.ednictvím
nazírání
132
sjecllrocovánía zákonitému provázánívšech vědeckych oborŮ na exaktní
zlíkladrrě se i.íkalo mrlthesis uniuersalis.
vědy se piirozeně nabízely;liedevším rr-rateIakcl z,.íkladtéto )ednotr-ré
které
myslitelťrm imponovaly svou piebarokním
fi'zika,
a
rlllrtika
a exaktností.
ťrčirrností
hIec]rlostí,
.]. Všichni čtyii hlavní piedstavitelébarokního filosofického racionalismu
sc nčiakyrn zpťrsobem zall,|ua|i také matenratikou: Descartes objepočet, Pascal počet
vil anarlvtickou geometrii, Leibniz inf.irritez-imální
prar.clěpodobnosti a Spinoza napsal svou Etiku, u7loženougeometric.
kym zpl)sobcnt.
.i. \/ llarokní fllosofii se svrchovanym pánem stal racionálně uvažujícísub.
jekt. Srrbjekt byl qichodiskem, piedpokladem a zaštítěr-rím
veškerého
pozr.rání.Bťrh, ve scholastice nadpiírodní tvŮrce, se pro racionalisty
stal potrh or.rro7-umovotl hypotézou,,i ak/msi matematick}im axiomem.
5. Maternatickr1 piístup se veškerékvaliry jedinečnosti, neziejmosti a nezjer'rrosti snažil pĚevéstna kalkulovatelné mechanismy.
(l. l]aroko však nebylo jen obdobím rozvíjeníraciorralistické filosofie. Bvlo
takéodpovědí katolické církve na reformaci a renesanci, a to piedevším
r, clb|:rstiumění. V těchto souvislostech bylo obnovou žité,do poslední
burlky proŽíl'ar-ré
víry, v níž se má ohlašovat ono smys|v nepostihnu.
telrlé a roztlff)em neuchclpitelné tajenlství ,,onoho sr.ěta...Současnri
českl'filosof ] ' Blecha k tornu Ííká:,,Barokníje ptiuodní filosofickj,patos.
Klasicistní stroze ra,cionrilní uchopení skutečnosti..,
Raciorrelismusbarokr-rí
epochv vr,'clrázelz jistotl'rozumového poznání. Podle
bar.tlkrlíchfilosofii v lidské mi.sli existují nepochybrré' axiornatické, roztlnlov()Ll z'ál<onitost určuiící vrozené ideje, které zaručují jistotu a evidentnost našeho poznávání. Smyslové vnínrání tirkové poznání poskytnout
netltttŽe.
RenéDescartes (Renatus Cartesius) ( 1596-1650) je velmi
skeptick1ivričischolastickétr.adici,a snažíse proto o zcela
rror,é
pojetífilosofie a základťrvěd. Základtríprincip své
nol'él,ědeckémetody nastiĚujeve spisu Roz'pfttu/l
o metodě
sprríuného
uedenírozumll takto:
133
Vědec se musí stňežitvšechpiedsudkťra pokládar za pravdivéjen to' co
se rozulnu jevíjako jasrré
a zÍetelné.
a složitější
problénr,v
na |ejichzaklá'|ehoLikolemje rozloŽitkomplexnější
da|ícíčásti.
Pak následu,ie
objektu ,,jakobypo stupních..
Posttlpod nejjednoduššího
k objektŮm komplikovarrějším.
Poslézepak zajištěnír'iplnostisystému.
Ur'edená rnetodase privoclněopírá o matematiku, kotvícív analytickém
myšlení,ale je,iítrplatrrěnít)escartesdoporučujei pii zkoumání jin1ich
obiektrisvěta.
Realitase tedy ne,jprvemusírozložitna jednoduchépiirozenosti (tak Des.
cartesrealizujeprincip analyzy).Tyto jednoduchépiirozenosti se pakv evidenci rrabídnouk náhledu. To j" princip racionální intuice. Uplatnírne-li
tento princip dokonale, dospějemek poznání nepochybnÝch a očividn1ich
rozumorych zákonťr(axiomri)'Z níchje pak možnédedukcíodvozovatdalší
lypl,inající rcze.
jak Descartesdospíváprostiednictvím
Nyní se pokusín.re
nal-rlédnout,
své
(podobnou
metodické skepse
uplatĚoval už sr'.Augustin) k nezpochybni.
zák]adukaždéfilosofie.PodIe Descartaje ti.ebapochybovato všem,
telnén-ru
co nepoznávám jasnou a zĚetelnou intuicí. Je sarnozi.ejměmožnépodlehnout i falešné
piedstavě' žesvět, vc.etněrnéhotěla' je jenom náhodny sen.
(J torn však.že pochybu|i, uŽ poclrvbovat nelze. ,'Pochybuii-li, tedy myslím' tedy jsem... (Cogito' ergosum.)Jasná a zňetelnáintuice pii rozumovém
nahlédnutitétopravdv je pak z,áklademveškerého
a uvažo'
dalšíhoI-nyšlení
vání. Sebevědomísubjektu,|epiedpoklad, na rrěmžDescartespostupně staví
celou svou filosofiijako základ věd1r
V knize L7uahyo pruní filosoJ)i ovšemnalézámenejen zakotveníjistory
r' myšlc.ní
subjektu,ale Descartesnán"rrovněžukazuje,jak je moŽrlése dostat
k vnějšímuhmotnémusvětua bohu. Descartespiitom na tomto světěrozlišujedvě substance.Substanci myslící,která je rescogitans,duší,tedy sub,iektem.Druhou substancíje věc rozprostraněná (rcs extetra),tecly tělesa'
rrašetěla atd', kteréjsou pro nás objektem. Mez,i světemdušea světem těles
se kletrepropasta jsor.rna sobě nezávislé.
obě substanceisou sice suverénní,
ale piesto je nutné,aby mezi nimi
existol'alospojení.l'ínrto sptljovacínlčlárrkernje nekonečr-rií
idea a subsrance
.|en
boha.
a tělem.
svÝm pťrsobením
zajišťuje
vzájemnouínterakcimezi dtrší
1aÁ
existencea r,ro.
duchu piístuprrÝskrzeontologick1'dŮkaz sve1
BirlrIeliclskérlru
že
substance
pĚedpokládá,
Descartes
,jeněco
iclettboha v lidskéduši.
z-crrtltt
substance
Idelrnekorrečné
jící a takéčlověkje substance.
sll|lroo stlběexisttr
ale
musí
vkládat
substance,
do
člověka,
znamená
to
konečné,
c]osttbstatlce
a to je jedině bťrh.DescartespŤímotvrdí,že
litcr:íjc c,pravdunekonečrrá,
v sobě vŽdy'obsahujevícebytí nežiejí činek.To takéznamená,že
piíč1na
byt piíčinoulyššího
boha.r,omezenélidskémysli rremťrže
o.,uh.i,nyš|cnka
Tento
dŮkaz
božíexistence,
je
jistá
substance.
božské
existence
l,r'tí,I.t"rÝnl
Anselma
je
scholastika
dŮkazu
velmi
podobny
užasi
poznali,
jek něktci.ízvás
z C,anterburY.
záruClovčkdisponujeVrozenouideou boha, která,jeposlednía nejvyšší
boží'
se
z
z|iÍí
pravdivosti
kter,
rozumLt,
Světlem
a
pravdivosti.
kou prlvdv
a
pochybování.
skepse
i
metodická
rlakotrccpiekorrává
EXS (-:OGITANS
N'ITSL .
storor,'á
neprtr
Rxs ExTENsÁ
TÉLo
- F;ar a llrrarrttta
slr'it'.rdt'rá
-
- roslehlo:t
pli sot' t ni
rn e r lrarrtr:k.É
liE!rlílrteIná
p.r cJmir.Lé
n..'st ťtlak-,ná'r.azl
I)ušcs tělcn-rna sobě nezávislé,i kd1ž bohem spojené,ryw,iÍejí metafyzic|<|,
dualismus clvou substancí.RenéDescarteschce tento svťriiasrrÝa zietelny
modelaplikovatna zkoumánípiírodv,neboťčlověkse má státjejímpánem.
Ibdle Descartajsou napiíklad zvíÍata,vzl-rlederrr
k tomu, ž-enejsou nadána
myslí'pouhyrnidŮmysln/mi mechanickymistroji pracujícímin:r.principu
ref.lexir,
to je projeven clr odrazŮ vnějšíhodráždéní.
MvšlcníR. l)escartase v novověkéfilosofii velrni v1irazněprosadiloa stalo
se z':íl<lac]e
nr ténrěivšechvědeck/ch f.ilosof]írycházejícíchz koncepce rozum.
néhosubjcktrr.NašcpŤedstavivost
má (analogickvjako rnagicképrojekcerenesarrčních
okultistŮ) analyticL7 piesně zmapovat veškerysvět, ktery je tieba
t,:-iíinlulidskych
HlavbytostíprostiednicNínrpozrráníovládat a v}'užívat.
t.ttnrnlístro'ieÍn
věcleckéhopozllání se srává matematika.
135
V An'rsterodamuse Descartessetkal a čtyĚihodiny
rozmlouval s Janem Amosem Komenskfm (15921670). Ut.itel národťrhájil učenízanrěienéna kvaliry
a zjenrriov:írrí
liclskébytosti. C)všerr-r
nakonec v Evropě
z'vítězťr
vědeckylv mnoha ohledechvypočítar'y,
rozum'
jenžchtěl opanovattělo i ducha.
Komenskéhouniverzalistické
mvšlenír, nrnohasÚch
ještěk renesančnírnu
aspektechrráleží
tidobí.Dovolili
jsme si ale Velkéhoučitelepi.iňaditk barokrrímmysli.
telťrm,
a to zejmérra
se zietelemk tonru,žev térrrěi
stejnémčasovérn
období,
v jakémtvoiil Kornensky, dosahovalvrcholťrsvéhodíla takéDescartes.
Filosof světovéhoformátu, pocházejícíz vychodníMorarr', jehožodborné
dílo je v cizirrě zakoweno v daleko širšímpovědclnlínežna ',domácí,,pidě,
měl pii svépráci na paměti nejhlubší
zdrojelidskéhop<lznání.
Tímto zdrojerl mírrímepiedevšírnnr1'sriku,díky níž,Kornensky plonikl v knize Laby'
rint suětaa ráj srdce7'aoponll tol-rotosr.ětamánrenía nahlécllpravou povahu
světavšechvěcí.Jako by toto dílo bvlo ozvěnou bolesti' kterou prožívalpo
mnoha životr-rích
ztrátách.Veiikost Komenskéhoducha, pran-renící
Zestarosti
o s;-.rrávné
směiovárrílidsk1'chduší'pozornénlučterráiiodhalu'jedílo pií.
rodv a člověkajako obsažerré
v ciílebožínr.
míry z,astávalrenesančně.novoplatÓnské
Jako filosof Kornensk1ido značné
stanovisko.Dílo božíje tv<lr'.e
rro hierarchickv sestupnolrÍadoučryi světripodle Komenskéhosveltemmožnosti'světem archetyp ' světem andělsk1im
a nlrkonechrnotnrim.Napi.íkJadswoieníhmotnéhosvětaneboli dílo piírody
má sr'Ůjpočátekve vzájemlrémnríse
ní hrnot1''ducha a svčtla.Vrcholem díla
piírody je člověk,ktery * sám nadán božítvoiivostí- dává vzniknout tiem
dalšímsvětťirr-r:
tvurčíčinrrosti,nlorálky a světu duchovnínru:,,Clouěkje suo.
bor/ntíbytost,kterríu nekontčtnt
nekortečně
stlmascbetuo í..,L)oznávací
proces
u Komenskéhopostuptrjeod snlr.slového
vrrím:ír-rí
p|esrozun.r:ržk víie,která
stojínejlyš.I)uchovnísvětje pro KomenskéhoposledníZastávkoudušena
cestěk i,ěčnér-rrr.r
sr'ětuboha. Mvsticky rraléz,á
tuttl cestuv Putovánído vlastního duchovrlíhoSrdce,kteréje pro něj hlulrinou bezpečnosti'
136
Benedikt Spinoza (hebreisky:Baruch Despinoza)
(1632-1677) se dostal do ostréhosporu se svou
Židovskou obcí' lh je,|dala do k1atbya rylclučilaze
svéhostiedtr.Spinozase pak živil jako brusiččoček.
V drisledkutohoto rizikovéhopol'olárríonemocněl
plicníchorobou a zemiel jižve věku 44 let.
dualisnrtrs
Na rozdíl od Descarta,kterf uzr-rával
monismu. svět
substancí,byl Spinoza piedstar,itelen-r
je iedinou substanci,která je nárrrznáma jako pĚí-
žiídnotrvnější piírtl.le rlebtlli 6ih (d,eussilrc nltura). Tato strbstance nerná
je
piíroda tvoiící' pii.
č.inu'neboéje piíčinou sama sebe. Jeden její aspekt
ttttcl woiivou sílu pokládá Spinoza za božskou' Btih je vnitiní součástí
Četlržpiíro<ly,,nemá žádné rysy bytosti nadpiírodní' smyslovy svět transcendující.L)ruhír'l aspektem jediné substance je pak - nám smyslově zjevnějšípiíroda swoiená. V pojímání světového celku navazuje Spinoza na |)escar.
t<lvutr.ruklt o rělesnych a duŠevníchsr.rbstancích'Duch a tělesnost se pro'
jelu|í jako atributy substance. Jsou to ve všem obsaženér4astnosti, v nichž
sc substanceul<azujea skrze něŽ je poznatelná. Tělesná a duševníjsoucrrajsou
nrotlr',tccl1'zpťrsobvvyjádiení, jedné jediné substance.
o t,zijtmtt,:tttt,:tnlltt
,,[,tll1.jc tlzijenn uztnh těchtop íuhstk 511|15fut]t'c?
tttlzr: rnltttlit, kdryž.ldeo jednu 11tutéžuěc. Rozlišujeme'li m7, lidě, ducha
orl těla, rnttsíntesi neustrjle uuědomolat, žejdc o tutéž uěc a že se u tě\r
tlljt tt,t,jž',
co u dttši.I,roto.je solruislostidejí a t,ěcítotéž.,,
K,rž-tlouicdrrotlivou věc je rrrclŽrroz hlecliska myšlerrípojímat jako ideu a z l-rle.
c1isklrroz-lchlostijako těleso. Bťrh jako jediná substance je nekonečrrározlehlost a Irekorrečné
nryšlení.Samoziejrně ovšenl r"rikolivve smyslu součtu všech
tčlcslt nlr'slí.
.l.ínr
se
Srtbst.rttce
je iízena svou v]astnípĚirozeností,e proto je svobodná.
tldlištrjcrlc1jednotlivych modu substaIlce, jež jsou vždy závis|éna vnějších
tlktllntlstcch.Tcl platí i pro človc:ka,kter 'pozr-rává svou provázanost s piírrlcl<ltr
jal<<l
strilitně cleterrninistickou: svoboda je pak pojímána jako poznaná
nutnost. I3ťrhje sárrro sobě,
je tedy člo|akožtosubstance, rrutní a pokud
v.rk prosticdnictl,íl-nsvého lozulllu v souladu s myšlerrírr.r
své božsképodstatt', pal<je svobodnl,.
137
UvedenéSpinozor,ymyšlenkyjsou součástíspisuEtika. V ní tento židovskÝ myslitel rozvrjí piesnym geometrickfm vědec\im postupem ťrvahy
o loze člověkave světě.Lidská pĚirozenostje svázánanutností a zákonitostmi ňádu světa. Ži,ot , souladu s těmito zákonitostmi vede člověka
ke
sebezdokonalování,a to znamená ke stupĚování moci nad vášněmi a afekty.
Nezávislostna požitcícha smysloq.ch potňebáchvede ke ctnostnémuživotu.
Vlastnípňirozeností
jeho rozum. Snahaporozumět a chápat je tedy
člověka,je
základenl ctnosti. Podobně racionálně založenouetiku, jak si
,jistěvzpomenete' prosazovaluž SÓkratés:vědění= dobro. ocitne.li se člověkpod vlivem a|ekt ' tak se z tétosituacem ževymanit, jak se Spinoza domnívá,
zasejenom prostiednicwímjinéhoafektu.A tírnnejsilnějším
afěktemje u člo.
věka vášeůfozumu. Proto je rreustáienutné korigovat vášně rozumem.
Poznáníby se mělo odklánět od smyslri' neboéty lywáiejí neadekvátníideje.
Navíc vášněa pudy ryvolávajírrekontrolovatelné
tíhnutík piedmětŮm. Ade.
kvátníidejezískáme,jediněrozumo',ympoznáním.V rozumu, kteryimuchopíme smyslov.iipiedmět v pojmu' a tak se s ním sjednotíme,mizí vášeĎ.
VášeĚje totiž dle Spinozy tím silnější,čímvětší distanci vričipiedmětu člo.
věk zaujímá. Uchopíme.li pĚedmět našehozájmu nezkaleněa nezávislena
míněnídruh1ich,sjednocujeme
se s tímtopĚedmětemv našemrozumu,čímž
se současněod něj osvobozujemea stávárnese na jeho smyslovémprojevu
nezávisl1imi.
Spirrozaklade rovnítko mez-itín"r,co je nutnéa co je božív lí, a proto
každérozumové poznání souvislostía provázanostív piírodě, je pro něho
současně
projevemláskykbohu. Z politickych názorťrBaruchaSpinozyvzpomeĚme alespoĚelenlentárnípožadaveksvobody slovave státě.Moc státu, na
ktery občanédelegovalisvéčástečné
moci a práva, se má vždyzastavitpĚed
svobodou myšlení.
Gottfried Wilhelm Leibniz
(1646-1716)byl dajněposlednípolyhistorv dějinách
evropskéhomyšlení,ktery byl do detail obeznámen
s veškerÝmvěděním svédoby. Friedrich Ye|ik!, jej nazva|
o sobě...Leibniz sc minlo jirréprojevili jako
,,akademií
geniálnímatematik,kdyžnezávislena Newtonovi obje.
vil diferenciálnípočet.
138
pouze
Za nlco Descartes rozeznával dva druhy substancí a Spinoza
nekonečnémnožswísubstancí.Dťrvodysi objas.
iecJnu,Leibniz lvažova|
Leibnizor,ychrnyšlenek.
lrlavních
rrírrlepi.i wkladu
l - e i b r r i rzo z l i š u j e :
- Pravdy rozumu, kteréjsou vrozenéa člověksi je uvědomuje prostied.
nictvínrlogiky.
- Náhodné pravdy, kterélze získatsběrem faktťra empirickou indukcí.
Z pouhého seiazenízkušenostníchdat plynou jen pravděpodobné
na rozumovénrpoznání,
r-raopakty vysledky,které,jsou zal,ožerly
r,rislccjkr',
a správné.
jsorrjlrsné
K enlpiristickéformuli, ženic není v rozumu' co piedtím nebylo ve smyslech, l,eibr-rizpi.ipojuje:kromě samotnéhorozumu' tj. vrozenych idejí
l tltlz'tlávacích struktur.
JáclrerrrI-eibnizory filosofie je iešenímetaÍyzick/chproblémŮ prostĚed.
rrictvímpojnltrmonády. Podle Leibrrizenemrižeb}'tsubstancerozlehlá (namíi.cnoproti Descartověresextensa),neboťpak by byla dělitelná, a to,je u subsrance jakožto sanlostatnéjednotky nepiípustné.Proto Leibniz zavádí
nlonaclickysystém.Monády jsou substance lykazqíci následujícírysy:
. Ncrnajížádn1iwar' neboéodtud by vyplywaladělitelnost.
. Jakožtosubstancenemohou vznikat ani z,anikat.
. .|souindividuální- žádnámonáda nenítotožnás jinou.
. JakoŽtosarnostatné
okna...Nelysílajíani nepiijímají
substance,,nemají
žác]né
infbrrnace'Všechnouž v sobě piedem obsahují.
je poten.
Kaž,c{á
rr-ronáda
zrcadlídle svéhozpťrsobuceléuniverzum a současně
. i . i l r r e r, c, : r . . l I ecner| é h u
oniverza.
Vzh|edem k tomu, žemonády spolu nekomunikují' je wájemné prisobenímezi nimi zabezpečenopiedzjednanou harmonií - harmoniaprdestll.
bilim.
Jak vidíme, monády piedstavujíprincip pluralitya individualizace.7'áro.
veri.,'šak
tíl-rnotr
i k jednotě'neboév sobě obsahujíinformaceo jinych monádách' t3ťrh
jako nejlyšší
nronáda wtvoiil prostiednictvímpiedzjednarré
harnlotlier.šeprostupující
systém.
integrovarry
I)ále jc zajímavé,
žemonády jsou chápány jako body, neboťpodle I,eibt-tizcreiilitanerríkontinuální.To je sice v rozporu se smyslofmi Lidaji,ale
139
nikoliv s nrodernímipoznatkyfuziky.Monády jsou rakésilová centra,pfi56bícísvou energií.A rovrrěŽjsou monády dušerŮznych stupťrri,od nevědornych až.po vědomor.r- litlskou duši.Nejvy-šší
rrrorláda|e dušínekonecně
vědoméhoboha.
Ve svénauce o ospravedlĚováníboha, kterzíse naz,foáteoclicea,Leibniz zdri_
jak je možnézlo ve světě. Brj'hswoiil, jak iíká Leibniz, nejlepšíze
vodť-ruje,
všechmožnfch světťr.K dokclnalostipati.íovšemi svoboda.A s rrroŽností
volit piichází i možnostzla, PÍíěinyzla ve světě jsou trojíhodruhu:
l ' Meta$,zická piíčina,která spočíváv konečnostia nedokonalosrisvěta.
2. Fyzická pňíčina,napiíklad bolest, iežwplyvá z metafr.z-ické
pŤíčiny
a mŮžesehrávat i pozitivní funkci, napiíklad pii uzdravování,prosazovánísebezáchor'7atd.
3. Mravní pÍíčina:
ned<lkonalá
a korrečrrá
bytostie podle Leibnizehiíšná,
je.ii
zvlášrě
svobodná'
BŮh zlo, kteréje dťrsledkern
těchto pi.íčin,
nechtěla nechce,pouze jej pÍi.
pustil.
Blaise Pasca| (I623-1662) jako dalšíz racior-ralistickriclr
filosofťrdosáhl
r,1,znamnych spěchťrv matematice.Patií k zak]adatelťrrn
počtupravděpodobnosti,a doktlrrcelyr-ralezlsčítací
stroj' podobrrydrlešrrí
kalkulačce.
Problémv lidskéhověděrrí,jak se Pascal domrríval.lze jen znázor ovat'
nikoliv všakzdťrvodnit,protoželids\i rozum sám o sobě nemrižeznát nejlyššíprincip.
Chceme-li uniknout hrozbě skepsc, vyp|,iaající
z nemožnostípoznání,je
nrttnovsalditr-raiistotu vírr,v boha.
je tí"tinouue uět:rtt
se hlritíci', jc známá mvšlenkatohoto citlivého
,,Člouěk
muže,u ktcréje patrny exi'sterrciální
náboj. Značíhluboky vhlecl do osamo.
ceníčlor.ěka,
odsouzeného
svou koneČtlostí
k jistésmrti. PascalazneklidĚuie
fozpor mezi rozumem a vírou, iádern stvoienéhosvětaa nicotrrostílidské
bytosti. Všímási toho, jak člověksárrrsebe ztrácí neustál;ÍmÍozPty|oYáilm
a jak nrŮženaopak sánl sebe nalt-1zt
v samotě. Plrscal<lvlr
filosofie sebezískání
nakonecv1zadujeodklon od filosofiea rozumu a piíklon k bohu a srdci.,,KÚb
ho uesrnírrozdrtil, i pa|efu byLčlouěkt,znešenější
ntž to, co ho zabíjí'protlže bl
uědě/,žeumírria jakou p euahumtínad rtim uesmir.Ale uesmirneui o ton nic.,,
140
použito něbolib pojm , bterési nYní zopabujeme:
\, ilto kapitole b1lo
o I i s t t l t :Ilr r v s l í . í hs tul b j e k t u( D e s c a r t e s ) .
. .|asné
a zietelnépoznání(Descartes).
. | ) r r . r l i tt.irI a . r d u š c( D e s c a r t c s ) .
monismus (bťrhneboli piíroc{au Spinozy).
. I)anteistickÝ
(dtrclror,rrí
substanceu [,eibnize).
. N1tlnác]v
. Picdz-iednanri
harmonie (Leibniz)'
.
vírv v boha pÍedomezen1imipravdami našehorozumu (Pas.
.|.i;o".,.
Sllmutí:
racionalistickémuproudu ve
l)r.ívč'
iste pročetlikapitolu, která bvla věnována
pro naopak citlivéa poně.
typická
byla
lirrie
fllosofie.Tato
lvvclji novovéké
katolickébaroko, kterélynášelo do nebe odevzdanrinábokucl ;,atetizu|ící
.it srclce.Mysliteléracionalismuvycházejíz ideje jednotnévědy' kterí
ž,en,k1,
piesnéma jas.
bv měla rnít sr,t]jpevny základ a vychodisko v analytickér-n,
idejí'
vrozenych
náhledy
do
je
irrtuitivrrími
nadán
LiclskÝrozum
l..),,..,...,.
,,é'.'.'
věcenr
smyslo''1,m
jejichžexistenceskytá záruku pravdivosti všemostatním
tol.toto světa.
René L)escartes na dlouhá století ovlivnil clucha evropského myšlenía vědy
sV()tlll()vou anal1.tickoumetodoll, která si nárokuje matemlltick\'objektivní
a nrccliltttistickézrrrapoviíníp|írod1'a poslézer'ede i k pokus rn o iejí nešetrné
ovláclrlr.rtí.Priikopnickií je i odvážrrá monistická filosofie Spinozova, jež ftí
Člověkanlaximiílně už-ívatrozut.t-t,
piičemž usiluje o piiroz,enou harr-r-ror.rii
s iádenl a zákonitostmi piírody' Thké Leibnizovo pojetí moÍlád, duchovních
jec1noteka prollramŮ' našla mnoho obdivo',.atelťrzejména Lr moclerních piírodovčclcťr.
Blaise Pasc,rl ie konečně iedrrim z vÝznamn1,'ch piedchťrdcťtexis.
tcrlcialismu, kterrj'se zaměĚuje na postavení a možrrosti lidského jedince ve
spolct.nostia pÍírodě'
Úko|.
Pr<lsínrvás teď, abyste si zkusili piedstavit, čeho je sclroperr pii poz,návání
vašclrosvětll roztttn. Llvědomte si situace' události atd., r,e kterych roztrrllclvá arlltl, z,a vtibec nic nei.eší.Co člověku potom ještě z-ťrstává?
Doporučená primární literatura:
Kapitola 6
osVÍCENsTVÍ
l)escartes,R.:
Rozprauao metodě.Praha 1933,1947.
(/uah1o pruní tosofi. Praha 1970.
f
Princip.yfilosoJ)e.praha 199tt.
Do1lis.yAlžbětěHtlcké.Brno 1997.
Vrišněduše.Praha 2002.
Komensky,J' A.: Labyrint suětaa rri'fsrdce.Praha l970.
Leibrriz,G. V.:
Monadologie.praha 184l ,1925.
Mortadologiea jiné práce. Praha l982.
Noué uahyo lidskasoudnosti'Praha 1932.
PascalB
. .:
Myšlenky'Praha l973.
S p i n o z a ,B . ;
Etika. Praha 1977.
Ktítképojednrini o Bohu, člouěkua jeho blahu. Praha |932'
Traktát theologicko.politi cbj, P raha 1922'
Doporučená sekundární literatura:
Rod,W:
Horák,i]:
Nououěk,í
filosofe. Sv.I.a IL Praha2001,2004
Suět Blaise ?ascald. Prah,.l I 9 8 5 .
tlz
ANGLICKÍ
EMPIRISMUS
A osVíCENsTVI
VE FRANCII
Z tť'toparriec1ějinevropskéfilosofiemrižeteobohatitsvéhoducha zejména
poznárrí.f)<lzvítese' kam až
praktickéhoir tla zkušetrostvázar-rého
zrrlrlostí
a katrzaliryu Davida Huma.
substatrce
existence
reálné
zrušení
salrajíclťrsleclky
se pro v:ísstane obez-námenostse základr-rímirysy osvícenS;lnloz,iejmt>stí
str'í.
senzualismu:
tĚíhlavníchprotagorristŮarrglického
Nejprve si všimnerrre
na kon.
Pak
se
pÍesuneme
Huma.
a
Davida
Berkeleyho
]ohrraLocka' George
Zde
18.
století.
myšlení
tinetlt.lla ktcrémnás btrde očekávatfrancor'rzské
budou určitěstát za pozornostpievratnénrvšlenkyMontesquieua,Voltaira,
a Rousseaua.
encvklopedistťr
6.1 Uvedenídoanglickéhoempirismua senzualismu
()byvateléArrglie si jako prvrríz evropskfch zemíza období téměi 400 let,
cld l3. clo 17. století.lydobyli rrrčité
politickésvobody' Rostl blahobyt
z-eněi jejíex;lanzivr.rí
koloniální arnbice.Anglicky národní charakterse
vž,dy
kterou umožĚovalopevrrézakoňenění
pro'jer,oval
stiízlir'oupraktičrrostí,
v reálnychÍlrktech.Angličanédodnes setrvávají- pies veškerourozmanitost
cestevropské
poznání.
tedy u empiriea sn-rvslového
filosofie* u zkušenosti,
Anelick empirismus nacházísr'épočátkvuž ve filosofii stiedor'ěkychnr1's.
litelu,rrapiíkladRogera Bacona rrebo\WilliarrraOccama. Tato tradicese poz.
clějivÝznanlněroz-víjela
v dílechFranciseBacorraa Thomase Hob'
z-ejména
besc.Pro arrglo.saskÝ
svět je dodnes tvpick, právě dťrrazna pr.aktickou
lrpoti.ebitelrlost
stiízlivypragmatismus,ekonomismusv myšlerrí,
Po7-llatkťr,
picsvědčivtlst
\, argumentacia liberalismus.
143
John Locke (1632-1704) p6i k filosofijm, kteĚíse snaž,ilipostihrroutkritickr' a vědecky piesrrěkoieny naší
poznávacíčir-rnosti.
Potéco v l7. stol.všeobecně
pievládla
analytická metoda, se totiž na |ejímzákladě r,ytváňela
nol,á racionálrrí(nikoliv potrzeracionalisrická- ta piedpok1ádávrozenéideje)filosofie.'|ato filosofie rezignovala
na buclovánívelkiich metafuzickl''chsysténlťl
a usilovala
prár,ěo postiženízáklad samotnéhopoznávání.
John Locke byl nejen filosoi ale takélékai a piírodovědec,kter/ byl
rrrirnojirré|akodomácíučitel'lékaia rádcesr,zízán
s rodinou lordaAshleyho,
hraběte ze Shaftesbury' Když lord upadl v nemilost krále Jakuba II''
byl i Locke po jistou dobu pronásledován,uprchl z Anglie a skr1rualse
r,e Francii a Holarrdsktr.Do Anglie se r'rátil až;lt>té,
co na trťtnnastoupil
Vilém C)ranžsky.
K Lockor,ym hlavním spisťrmpar|íZkounríní lidshéllorozultlu a politic$i
traktát Duě pojednritlío t,|tidě.
NejdÍívesi piiblížímeLockovu teorii poznáníz prvního uvedenéhospisu:
l. Descartes vvcházíz existence',r'rozenyclridejí,jež'pocház'ejí
od boha...
Leibniz piedpokládí, Že vro.zené
ide|e a poznávacístrukturv mají
podobu monád, kteréjsou vnějšímu
světua jin1immonádám uzavĚené.
2. Locke v opozici v čir-rirnoběmirnaopak tr,rdí,ževeškeryobsah vědomí
pocházi w.ihradně ze zkušenosti, tudíž-že žádnévrozené ideje rreexistují. Kdyby vrozenéideje existovaly'nrusely by je mít podle l.ockova
ťrsudktr
i děri a nevzdělanídivoši.
Lidská dušeje všakpii narozeníjako nepopsanádeska (tabularasa),
na niž píšeobsah teprve zkušenost:,,N]C NENÍ V R)ZUMt], Co
DRÍVE NEB\,Lo VE SMYSI.ECH."
3. Primárním základem všechidejí(myšlenek,piedstav)jsou lzdyvnější'
.lyto
je jako sensa.
smyslovézkušenosti.
vnč|ší
zkr.rše
rrostiLocke oz-naču
tions. Jejich dťrsledliem|sou buď poc.itky,nebo odvozenézkušenosti
vnitiní, reflections.
Vnitiní a vnějšízkušenostimohou někdy pťrsobit
i společně,
rrlpiík1adrt rozkoše'bolestirrebotvorbv.
144
IdejeLocke dělí na:
l ' I d e i ei e d n o d u c h é
- isotrvllistně obrazy vjernŮ.Prostiednicwím tohoto stupně poznání
nelzniká nikdy poznání věcí samotnfch o sobě (tedy substancí),
ale pouze vnějšíchvlastnostíneboli kvalit.
rozlehlost,n'ar, počet,pohyb' Idid.
= prim:írní(jsoustálejší):
K v r l i t vj s o u
(proměnlivější):
barva,vŮně, teplota,vlhkost.
+ sekundárrrí
).' |de1esložené
možnostijsou téměi
idejí'Kombirrační
kon-rbinací
r.znika|í
1ednoduchych
Locka,
samo
ze
sebe,
dle
wrvoĚit ani jednu
myšlení
nemťlže
ale
tleomezené,
rraší
zkušenosti.Typ1'
k těrrr,kteréisou už dán1' možnostt-lti
iclettI-ravíc
idejíjsou wto:
sloŽerrych
=n-rody: počet,prostor,trvání'
..:substance:bŮh, duše,těleso,jsou piínronevnímatelr-ré,
a proto piímo
nepoz'natelné,
časoprostor.
=lztahy: identitaa neidentita'kauzalita(piíčinrrost),
Složené
iclejevznikajíkombinacív rozumu' z toho dŮvodu jim neodpovídá
nic skutcčnéhcr.
Abv všakmolrl rozum iedrroduchÝnlidejínrporoztrnrět'je
mu ti.ebaiclejísložen1ich.
Existtrjejediná tyjimka' a tou je podle Locka idea
substance'Kromě toho, žereálně existuje.mťržeme
o ní iíci ale pottzeto,
je'li rn1'slící
rrebtlrremvslící.
V teo|ogiiLocke piipouštíkosmologicky d kaz božíexistence,a to na
'|omáše
základě zákona piíčinnosti,podobně jako jsnre to už viděli u
Akr,inského.Sotlčástí
náboženské
praxe by podle Locka měla byt vše.
obccná tolerance. Z ní 6y vyloučil pouze ateisty,neboťsi nedovede
pí.edstavitl]llavnost bez piedstary boha. Lidsky fozum pro Locka
ztistává hlavním měiítkem i v oblasti náboženswí.Vylučujetedy napií'
klad rrojjedirrnost
ale piipouštíziel,enía zázraky.
bož-í,
V etice se Locke stavíza closažení
obecnéhoblaha, k němuž piispíl.ajíinclir,idr.rálně
jedinci.Thk je možnéLocka vidět i jako jed.
uspoko,jení
nohtl z' picclclrťrdcťr
etiky: ,,Dobréje to, c<l,jeužitečrré...
utilitaristické
1,4R
V politické teorii je Locke považovánz'ajedrroho z otcťrpolitického
liberalismu, kterf hájí právo rla soukronrÝ nrajetek.Piitorn je zastáncem smluvní teorie vzniku státu' protožese domnívá, že lidé za ričesvá piirozená práva,zákonodárná,soudní
lem zachovánímíru delegrrjí
instancímá b1itpodle Locka
moci.
Nejvyšší
státní
i lykonná, nadiazené
parlamerrt,ktery je piedstavitelemn-rocizákonodárné.Ve skutek má
moc zákonodárnou uvádět nloc {konná. Nad tírn všínlmají bdít
nestrannísoudci.
Ir. Stu.
George Berkeley (1685-1l53) byl pťrvoclem
doval v Dublinu v době, kdy na tamějšíuniverzitě už
scholastick1istyl nahradila a základ wučování tvoiila
moderní věda podle IsaacaNewtona a filosofie podle
Johna Locka. Zde takév 25 letech vyda| spísekPojedruíni o zikladech lidskébopoznriní, kter měl položit
Bernáboženswí.
novévědeckézáklady kÍesťanského
snahou
veden
filosofování
pieclevším
keley byl pIi svém
a tím i ateistickéhonryšlení.
o rTvráceníjakéhokolivmaterialistického,
Berkeley tedy sice rycházel z Lockow filosof.ie,ale tvrdil:
. Nemá snrysl od sebe odlišrlvatprirnárrría sekundárníkvaliry.
. Reálná existencesloženéicle|esubstancenelrín-rožná'
Dúr,od?Vše, co vnímáme a poznáváme, je nám wždydáno '.enjako fenomén (jev) našehovědomí.
počet,velikost,substanceatd. existujípouze
Barva,chuť,rozplrostraněnost,
reálnou existenci'Berkeley,jenžp sov našenlvědomí'lv{irnovědomírrerr-raií
bil takéjako misionái na Bahanrách,piímo a jasně Ěíká:,,Byt znamená'bj,t
vnímán...]Jistorici filosofie označujíBerkeleyhokorrcepciza drisledny sub.
jektivni idealismus.
Existuje.liale nějakávěc jen tehdy,je.li mnou vnímána,odkud pak povšem lidem? Berkeley odpovídá,že od
ideje, kteréjsou společrré
cháze1í
a neměnnri dává brih ide|e (vjemy) stále znovu všem
bolra. Jako nadosobr-rí
jsou principy, poďe nichž bťrhspojuje ideje v nďich
zákony..
lidem. ,,Pňírodní
.|vto
zákony je tieba sledovata pozorovat,a nalézattakvevztazíclt
myslích.
n'rezivěcn-riopakor.anáa ntttná spojení.Berkeley,jak je teď užjasně patrné,
učencevycházíz piedpokladu'
[)iikez existence boha u tohoto irského
rnusíbyt nějakájiná bytostve
ideji
pasivní,
k
nějaké
Že iscnl.li jlír.evztahu
l,ztltllrr k ní lrktivrlí.
David Hume (I711-1776) se rrarodila studov,rlve
skotskénrEdinburghu. Začína|str'rdiernpráV, kter,7.
rá všakneclokončil.Byl totižnaplrrěnctižádostí
nikr.routiako filosof. C)debral se tedv do Frarrcie,
kde napsal své první velké dílo Pojednání o lidskt!
piirozenosti. Kromě jinÝch spisťrnapsal takéDějiny
Anglie.
Hun-retakénavazuiena Locka' Nově všakroz-lišuje
jedrroduché
ideie,a to niŽe popsanÝmzpusobenr.
obsahy vědomí podle Huma
| ' . J e d n o d u c hpéi e d s t a v yj s o u t y t o :
světa
. inrprese(do|my)- bezprostiednísmyslovédanosti vrrějšího
i r,niti.níclrprožitkťr,
. icleje_ kopie impresí,kteréplodí vzpomínky a fantazie'
Irllprescod idejíodlišujestuperijejich interrzin'.
Srovrle)napri.íklad
aktuálnírozkošnebo bolesta vzpon-rinkuna ni. Vidí.
Davida Huma.
rnc také,žezde n-rápoiernidejeužší
srnyslneŽu pĚedchtidcťr
2. Složenépiedstary
jsoirsrejnějako u Locka vywáieny v rozuÍnukonrbinacíjednoduchych
picdstav,tj' impresía idejí.
Htrnlc uváclítĚi principy, na jejichž základě dochází ke kombinaci
.iednoduchfchpiedstav:
. I)rirrciplpodobnosti a odlišnosti.Platí pieder,ším
v matematicer'šecht.ra
tvrzetlílze oclvoditčistěz rozumu.
. I)rincipprostorové
.
soumeznosti)kterénruse iíká substance
a časové
. I)rincipkauzaliryjakožtol,ztahpiíčinya činku.
Nárrlk na pravtlivostmohou vznášetpouze poznatkv odvoditelnéz impresí
a n r a r c m a r i ksa I o s i k o u .
svéráznymzpťrsobemspojil subjektivníidealismus s empirisnrem'
146
147
Humova kritika pojm subPro dějiny fllosof.iese stala nesnrírnědťrležitou
byla totiž,jak isn.reviděli, založena
stance a kauzaliry. Na těchto tern-rínech
dosavadrrífllosofická tradice. Hunlova skepse a agnosticismtls(nemožnost
poznání, kteréby piekračovalosr'ětjevťr)r,ymezilazietelně hranice filosofie. Filosofie by měla podle Huma drisledně rezignovatrra svémeta$.zické
ambice.
empirismu
6,2 Shrnutífilosofieanglického
dr.ri.h
isuLrtancel
I]1
!ir:Jll|í
a) Kritika pojmu substance
. Locke wrdil, žeza kvalitarnije iejich nosič- substance.
. BerkeleyzasepĚedpokládal,žeexistujepouze mysl a jejíimprese. Za prožitky se neskr!'vánic a jedinou skutečnousubstancíje bŮh.
Hume souhlasís Berkeleyem,ale je radikálnější:
Pojem substancelzniká vnitňnímvnímáním složenéideje prostorové
soumeznosti. Tomuto principu vnitiního uspoĚádáváníidejíale
a časové
ve skutečnostinic rreodpovídá.Pojern substancese vždvrozpadnena jednorlivéin-rprese.Myšlerrísubstancevždy vzniká chybrrym vloženímtéto
ideie do světa' Platí to jak o substancíchtělesnÝch,tak i o duchu.
složené
Hunra dovádí jeho skepsetak daleko, žemu ze světa zristávajípouze
pŤedstary.Existuje jerr tok piedstav ve vědomí, piičemžvědomí samo
o sobě neexistuje.
b) Kritika pojmu kauzality
katrz-ality,
to je reálnéexistencevztahu nlezi piíčinoua násled.
Pí.edstar.a
kem, se opírá o zr'yk něco piedpokládat na základě piedchozízkušenosti.
stole červenákoule
PiedpokJádáme napiíklad' žekdyžna kulečníkovém
narazído žlutékoule, tak se dá žlutákoule do pohybu. Ve spojováníjed.
notliv/ch impresí ovšemneexistuježádná nutnost.
souvislostirnez'idvěma nebo
Jedinym or,ěiitelnymdokladerrr''piíčinné..
vícejer7 je pro Davida Huma početpravděpodobnosti.AbsolutníjisTa 1e ana|y.
totu vědeckéhopoznáníHunre piiznává pouze maten)atice.
vz-tazíchnašichpiedstav.
tickou vědou o kvantitativnícl'r
Pro praktickélžívánívšakHume jak pojem substance'tak pojem kaupiístupnym.Jeho kritika je jednoznačněnamíienapÍede,ality po,-,echává
spekulacím,kteréprovázejíděiiny filosofie od
všímpr<rti-.t"s,'i.kyPlatÓna pies Aristotelaa scholastikuažk racionalismtr.
148
JJ.T
lll
I ÍlliaI
re}iundiťru
k-\ríhti'
I
anglickéhoosvícenství
6.3 DatšípŤedstavitelé
Adam Smith (1723-1790)
ekonomickéholiberalismu, ktery preferujev hospodáiské
Byl z-aliJadatelern
konkr.r.
politicevoln trh, zákon nabídkya poptávky,soukromévlastnictví,
rencilr z-ákonsilnějšího.
Herbert z Cherbury (1582-|642) a Anthony Ashley Cooper hrabě ze Shďt e s b u r y0 6 7 I - I 7 1 3 )
Búh sl'ět stvoiil, ale nijak
C)bazastiír'ali
pÍirozenérozumovénáboženství.
do rrějrlezasahujc(deismus).Člověk je nadán piirozenÝrnmorálnímsmy.
sler-rr,
tlez-ávi
rráboženswí.
slym na zjever-rérr-r
6'4 osvícenstvíVe Francii
I)očátkenl
18. stoletízačalyradikálnímyšlenkyfiraz,ně pronikat z Anglie
cio F.ranciea osvícensrví'
v umění se projevujícíjako k1asicismus,se začalo
stávatevropskÝmkulturním hnutírr-r.
osvícenswíale bylo mnoFrancouz-ské
hem razatlttlěiší
ve zp sobu ryrovnání se s nlinulostí.osvía radikálnější
censkéhnrrrív AngIii bylo totiŽvícesvázános tradicí'Každyanglick1,nryslitel téclobvzustal nějakym zpťrsobem
Ve Francii se
spojens kiesťanstvím.
ovšenrcírkcv stala hlavní a velice nepopulární piedstavitelkou starych feu'
dálníchpoiádkŮ a brz,dotrrozvoje věd' Proto byl rozchod s tradicí,prová.
zeItyuvolrrěnírn
než,
cesty rozumu a vědě, ve Francii mnohem razantnější
v AnÍ]lii.
149
Zp rostiedkovatel
i anglickych nr1'šlenek,
zejménaLockor,ycha Humov,/ch.
se na francolrzsképŮdě stali piedevšímMontesquieu a Voltaire.
svoboda.
dárné,rykonné a soudníse podle Montesquieuazak|ádápolitická
jejím
rozvinutá,
mrjže
dokonale
v
rárnci
svoboda
pokud ;e politická
|ec1irrč
k.lnat r'šechnoto, co zákony dovolují.
i..rŽdí,
Charles de Sécondat,baron de la Brédeet de Montesquieu (1689-1755)
udělal závratr-rou
kariéru'kdyžse užve swch 27 Ietechstal prezidentenrparlamentu v Bordeaux.Ve 32 leteclrpak lydal ve svédobě velicepopulá rníPerskélisty.
Y Perskltclllistech prezentuje fiktivní PeršanUsbec svédojmy Z cesty po
Evropě, kam pňicestovalse sr1im pĚítelenr.Dílo je psáno ťormou dopisri'
SvézážitkyUsbec, kterÝ piijel do Evropv studovata z,ískávat
zkušerrosti,
popisuje velice otevňeně'a protožerrejdelší
dobu pobywáv Paiíži,je líčení
fran.
couzskych poměr věnováno relativněnejr,ícemísta.Politickéa náboženské
pomčrytehclejší
dobv jsou tu šikovrrěnepiírrr1im,
ale veliceostrym zpťrsobem
kritizovány.Aby si získali čterráí.e
z lyššíchstavti'pl'idává Morrtesquieutaké
barvitépopisy scénze ž-ivota
persk1ichharémŮ.
V roce i728 prodal Montesquieu sl'énlístov parlamentua odcestoval
do Anglie, která na ně; udělala velky dojem. Vydal zde svéLluahy o piíčinách uelileostia' padku Rímanu. V nich se pclkoušelukázat, že život státu
nerrínahodil1..Nezár.isína skutcícl.r
jednotlivych osob, ale rraobecnych politicko-sociálníchpoměrech a má zákoniry pr běh.
V roce 1748 pak Montesquietr.'ydal sr,éhlavní dílo o ducbu zákon (De
l,espritdes/ozs).Piedmětem jeho kritiky se opět stal piedevšímnázor,žezákony
státu jsou něco nahodiléhoa libovolného.Pokud chceme,aby zápo''' ou'o.
bily piijatelr-rymzptisobem a rr.rělyžádoucídopad, je dobré je vytváiet
s respektemk piirozenym podmínkám danéhostátu. Zohlednit je v tétosou.
vislosti tĚebazejménaklimatickéa geograficképodmínky stiítu,zavedené
n]ra\T''hospodáiství'vzdělanostrrír-iroveria rráboŽenswí.
Mrrohé závjsí:r,ké
na Í-orměv|ády. Každ!, národ má mít svéspecifické zákony' Zíkony ne|ze
libovolně pňenášetze státu na stát.
Montesquieu byl piesvědčenrim
zastáncemlibera-lismua anglickéhokonstitucionalismu. Pňeial Lockovo dělení moci na moc zákonodárnou' moc
{konnou a moc soudní, piičemžvšakposledně jnrenované_ ve srovnání
s Lockem, kter| ji piíliš vellry w!,znam nepňikládal - piiikl mnohem větší
roli, samostatnost a nezávislost. Na vzáiemné nezávislosti moci zákono.
150
pod pseudonvmemVo|taireQ694-I778)
FranqoisMaria Arouet, píšící
establishI]r.lsl,rlerrrbolratéhorrotáňe'a tedy potenciálnímpiíslušníkem
Bastile' k nimž byl odsou.
l1c|lttl'avšakpo kratšíchpobytech v paiížské
Íegentovi,
odešel
se
vládr-roucímu
do Anglie, kde ho zcela
ln'smívárrí
z-lt
z,err
i zámožnípodnikatei
svoboda.
Měšéanstvo
politická
dr.rchor'ní
okouzlila
stavem.
Ve Francii na to
lébrIi |iž-dlouhou dobu v Anglii samostatr.rym
Později Voltaire strávil určityčastaké
nluselir'té době ještěp i stoletíčel<at.
císaieFriedricha Velikého.VoltairŮv lite.
na dvoi-cpruskéhoosvícenského
rárnítlclkirzzal-rrnuiesatiry' ronrány, dranrata,historická díla, dopisy (Zls4l
1;
o Angličanech,Filosofcké list , dlí|enapĚíklad Kapesnífilosofck1, slouník,
Cartditle,Zríklad1 Newtottouy,filosofe. Esej o mrauecll a duchu nrírodti ntl
v i r r . . , svlv h n l t t s t v í- u p r c h l z l - r a I r c i d
e o Š ' y c a r s k aD' o P a i í Ž cs e V o | t a i r e
vrátil triurrrlálnímzp sobem až krátce pied svou smrtí,ve tiiaosmdesáti
letech.
\(llrairov1.rrlyšlenkynavazu'jínejen na Lockovu filosofii a sPolečenskou
teorii,alc - a to piedevšínl- na Newtonovu fyziklazlivěry,kteréznívyp||,.
vají.Voltaire kritizuje celou meta$zickou tradici, neboéje pevně piesvěd.
čerr,žese zakládá na piedsudcích.osvícen rozuln Poznal r'ědec\inr zpŮsobenl, že svět má pevrrézákonirosti (Newton), 1eiichžpoi.adatelemje
deisticky pojaty bŮh - ,,KÚbl neb1loboha, bh br nutnl jej uvnalézt.,,AIe
o t()nl,;aky b h je a jaky je jeho poměr ke světu,nevímevr]becnic. Vol.
tatreje vyz,navačem
nezávislémorálky. Morálka, která je jako
na náboženství
vlastntlstnějakyrrtzptisobemtypická pro všechnylidi, existovaladÍívenež
nábclŽcnství.
Z těchto piedpoklad qvěrá Voltairťrvnetiprosr-ry
boj proti
náboženskému
fanatismu a církvi. Součástínezávislérnorálky by podle Vol.
tatraIltčlabr't i snaha o spravedlnosta zmírněnílidslo.ichstrastí.
Ve fllosoflídějin se VoltairezaměĚuje
Proti teleologii,to je proti piedstavě,ž'cdějiny mají nějaky r.ičel
nebo smysl. Podle Voltaira smysl událostenrdlír,áaŽ člověk
ex post. Potéco se nějak:ísituaceodehrála'jsme vždv
v prlkLršení
interpretovatji rlčelově.Jako správn1iosvícenecovšemVoltaire
tvrdí i to, že
posledním ríčelemdě|in |e všeobecná osvěta a zav|ádngti
tJ I
rozumu na Zemi. Dějíny proto vždy vidí jedrrostranněbuď
iako projev
roz'umnosti'nebo wjer.eníhlouposti.
Chvíli piedtím nežnaposledylydechl, napsalVoltaire toto prohlášení:
,,V okamžiku smrti uyznáurim,že uctíurÍm
Boha, mitaji suépiritele, nepociťuji
neniuist ke suytlznepiátel m a nenáuidírnpouěnt. \/oltaire.,.
Osvícenswíve Francii mělo ovšemvedle Voltaira ještěi dalšíprotagonisry,
a t<lmezi encyklopedisty a materiďisry. Ne;'vétší
zásluhr'na vzniku a rydání
Enc1klopedieuěd,uměni a temesel(1'751-17B0,28 svazk shrnujícíchveškeré
věděnísvédobv) měli Denis Diderot (\713-1784) a Jean d'Alembert (17171783). Charakteristicképro Enc\klopetliibyly piedevšílnnásledujícírysy:
. snaha o jednotu vědy (jedenze znakrj tzv' moderny),
. skoncoviínís metafr.zikotra náboŽenswírn,
. prorokovánísvětlych zíti.k v oblasti vědy, techniky
a pokroku.
osvícen.skymaterialisnlusbvl podobně mechanistickÝ,iako,,kulečníkory..
atomismus.Reprezentovalijej FrancouzLa Mettrie a Něrnec Holbach a ieho
h | a r n í m ri y s l b y l y :
_ antiklerikalismus' kter se pro'1'evoval
až'r-renávistí
vťičicírkvi,
_ scientismus, pro nějžmělo smysl pcluzespásonosnévědecképoznání.
6.5 Jean-Jacques Rousseau (l 7 I2-t 778)
Zaujíná v ránlci osvícerrswí
svérázné
postavení.Na jedné
stratrěv.vhrocujeosvícenské
volání po svobodě, na straně
druhé patií jako hlavnípňedstavitelfrancouzskéhoroman.
tismu k prvním a ostr{''mkritikťrrrrmyšlenekvědl,,rozumu
a pokrokovékulturrr
Společenská
smlouva (|762\
Každ člověkby se měl podiídit obecnévŮli. Toto podiízerrímu zaručí
svobodu a rovnosts ostatními'Rousseaupiedpokládá, ž-eteprvepokud se
člověkvzdí svépiirozenésvobody,nrťrŽe
poslézezískatsvobodu právní.V ie
lidu se lyjadiuie v zákonech,kterépak naplĚujeexekutiva.
152
,,!hnerluictíme,žeužse není tieba dále ttízrtt,komu nileží zikonodárstuí
-. lttbot'to .rpoč|t u abtecll obecněu le lt,ti zt/d ulrídníu dce stojínad ztíkory,- neboťje piíslušníkenstátu ,ttti zda lnťtžebyt zákon nesprauedliuj,
- ttebttt'nikdo ttenínespruuedlit,yk soběsan ruu lttl jlk lze bj,tz,riroueitsuobodn1a pod ízen1lzrikon rn - neboťzákonyjsou
jcn ztiznamy rozbodnutínašíu le.,,
myšlenkyrykajícíse společenské
smlouly r-yrazněovlivnily nejen
Rtlusseatrolry
(vizVelké
francouzské
rer.oluce:,,Volnost,Rounapiíklad
heslo
c]ernokratr.'
komunisty.
ale
i
socialisty
a
Rousseau
upiednostíuje nrenší
Nst, Brlltrstuí),
je
demokracie, neboťna malém r'ízemí lehce možnésvolat všelidovéshrov prostotěa piiSí|amravrrostiby podle jeho názoru měla spočívat
nráždění'
tétosouvislostiRousseaudoporučujetakéspolečné
státnínábo.
roz-etrosri.V
jehož
svátostí
mohla
b1' se
stát napiíklad společenskásmlouva
ženství,
a zákclnr..
Romantismus
[i.tlussear't
tvrclí.ž,ejedír.roucestoLt,jež urnožůujezáchranu lidstva, se stáVá
návrat k piírodě' k citovosti a pňirozenosti.Človtk se rodi jako dobry,
kaz-í
ho aŽ společrrost.
Krrltura je ciílenrpyšnéholidskéhorozumu' Civili.
zace je zkažer-rí,
rleboťvšechnoje v ní rlucené,rozmyšlené,
egoiscické
a clrlaclrlé:,,Weje dobré,jak ry,chtízí
Tu
uše
z rukou
rcou4ch,ale
sekazí u ntkou
lidsl.,tttl,"
Rousscauobhajuje,ažadorujepŮvodnípťirozen1l
stav člověka'ktery Žije
svobodnč
v clokonalémiádu světaa pi.esněse orientujepodle svéhopocitu.
Roz'unltlr,é
uvažor.árrí
vnitĚní
stojíza všímsobecrvínr
a zlem r,esPolečnosti'
rozervatlostí
a sebeodcizením.
S rozvojemkultury se rozplpá pĚirozenálidsl<árovttost.])uvcldrrě
prospěšnáláska k sobě a soucit s druhr'mi se zvrací
v egtlistickouscbelásku.sebeizolirciv n.rajetkua lítostivost.Rozum a věda
ničípuvodnílidsky cit pro dobro. l,uxus dělá z lidí pohodlnéa zbabělé
o1,tosti'lpícína rrlajetkua privilegiích.To se odrážírrrimo
iiné napiíklad
t v sottcltlictví,
tl rrěmžse Rousseauly1aclĚuje
poněkud nelichotivě:,,Souclní
r),rauono(i
shbémuuklndajínoui pouta a bohatémudáuajínououmoc.,,|)ve.
tLcl]ttll\.šlenkynltrŽere
naiítv Rozpr,ulěo ut,drícb
a uměni (1750), za kterou
tcJ
Rousseauobdrže|první cenu V soutěži,vypsanéDijonskou akademiío nejlepšífi losoficképojednání.
Rousseau,kter swch pět vlastníchdětíodložilrlo sirotčince,proslul také
srym originálním pedagogicloy'mmyšlením,kterén:ršlosvťrjvyraz piedevším
ve spise Emil čili o u1cl,lot,ríni
(1762):
. Cílem lycholy,je zabrárritšpatnému
vlivu společnosti.
. Vvchovatel se rrikclyrresnrísnížitk indoktrinaci což se děje v určir'y'ch
variarrtáchdodnes - proto i 'y' milí čtenáiiir studenti,berte tento text
jako instruktážního
pr vodce,kter)ivás piedevšímv závěru,|ednotlilych
kapitolvedek samostatnému
a svobodnémtr
prom šleníuvedenychtémat.
. Dítě se má učitprostĚednicwímvlastníchzkušerlostí.
Vychovatelmá usilovně podporovatieho individualitu a nezávislost,pročež
se rychova má
vždypiizptisobovatvryoji a potiebám ,jednotlivého
žáka.
. Do počátkudospír'ánímá brit žák vyškolenv unrěrrí,literatuĚea náboženswí- a podle r,lastnípotieby pak zr'ičtovat
se společností.
. DalšídLiležité
aspekq' lt1'clrorar:
- zdrar'éprosticdi,
- zvládnLrtí
nějakéhoÍemesla,
- četbaronránu RobinsonCrusoe.
Úkol.
Zkuste r,ystihnout alespoii dva základní požadavkv.kterébyste kladli na
mateiskou, základní, stiední a l'7sokou školu. Prosínl' aby vaše požadav|q
byly trochu netradiční
a pi.itomrealizovatelné.
literatura:
Doporučenáprimární
[)itlcrot,D':
c l ' A l c n r b e rJt',:
BerkcleY,G':
H u n r c ,I ) ' :
L o c k e ,J . :
1,.Á
1995.
T/'i rozmluuy mezi Hyladem a Filonem. Praha 1927.
Zkoumtínío lidskémrozumu' Praha 1972, 1996'
Duě pojedntínio ultídě.Prlha 1965, 1992'
Esej o lidskémrozumu. Praha 1984.
o u chouě.Praha 1984.
L
.
:
Persleé
listy' Praha 1989.
C
.
Montesqtricu,
l,elikosti a upadku Řírnnn . Praha
Liuahy o P:\íčiil(icl7
1942.
O duchu zrikon . W'aha 1947'
Praudiuribistorie.Praha 1983.
Praha 1956.
R o u s s e a uJ ,. - J . :
Entil čili o u4cllouriní.
Vyznriní.Praha 1978.
O p uodu nerounostimezi lidmi. Praha 1949.
smlottuě,Prlha 1949.
o společenské
Voltairr
Shrnutí:
Vyjmenujmeted'ještějednou stěžejní
body tétokapitoly:
l. ,,Nic nenív lozumu, co diívenebylo ve sn-rl'slech..Locke.
2. ,'B'i,tznamenábrit vrrímán..-Berkeley.
- Hume.
3. ,,Jedináskutečnávěda je matematika..
4. Je nutná vzájemná r-rezávislost
moci soudní,vykonnéa zákonodárnéMontesouieu.
5. Člověkuje ciebacitr'ra piirozenosti- Rousseau.
6. Vítězstvírozumu a pokrcrkunad nábožerrskynri
a filosofickymipiedsudky - to je osvícer-rství.
Hereckjtparadox.Olomouc 1997.
Vj,borz díla. Praha 1990.
Encyklopedieaneb RacionrLlnisltluníkuěd,uměni a ielne.
sel.Praha 1.954.
V1lborz díla, Praha 1989.
PojednrÍnío zákLadecll lidskahopozntíní' Praha 1938,
Rozprauy.Praha 1978.
Všetečrté
a bezbožnéotizky doletorttteologic Zapaty.
P r a h ai 9 1 0 .
Candide neboli optinisrnus.Praha \978.
Vyborz díla. Praha |978.
Doporučenásekundárníliteratura:
Rod,\V.
FilosoJicklsbunik. OlomoLrc 1997.
Not,ot,ěkri
rthsof e. Sv. I I. Praha 2004.
155
KapítoIa7
IMMANUEL
KANT
Podle mnohych historik filosofie nejqiznamnějšímys
litel po PlatÓnor,ise narodilr. Královci 22,4' |724.Jeho
otec byl sedláiema manrinkapatiiIake kiesťanské
sektě
pietistŮ' kteií se snažilio navázáníosobního kontaktu
s Božswím(patrr-rě
pod jejímvlivenr se u rnladéhoKanta
probuclila cta k praktickénrunáboŽerrswí'
a zejména
k mravnímhodnotám). Kant nikdv necestoval,nikdy
nebyl dále nežv bezprostňednímokolí svéhorodného
rrrěsta.Měl rrídsvrijklid' pravidelnclst.několik piátel, sluhu Lampeho a dobré
doutrrík1,'Pies svéchatrnézdravíse díky clodržováníspr.ávnéživotosprávy
dožil80 let (zemielv roce 1804).
Kant piednášelnejenom filosofii, etiku, estetikua piirozcnéprávo, ale také
vědv: matematiku' fyziku, irstronomii:rgeograFii.Už za svéhoživota
pĚírodní
dosáhl proslulosti,neboé;eho liLitickáfilosof-ie
zprisobilav dějinách evropskéhomyšler zce|azásadníobrat, jenž byl pŤirovnávánnapiíklad k revoluci' kterou v astronotnii qwolaly závěry Mikuláše Koperrríka.
V tétokapitole nejprverrahlédnenle
do piedkritickéhoobdobí Kantova myš.
Pak
lení.
zanrěiímepozornostrraobdobíkritické,zvláštěna \ymezenía popis
oblastipraktického
rozunru.Tietíoblastí's nížseseznámíme,
buclefilosofiepráva.
povahu nejmenšíchčástichmoty
Kant navazujena Leibnize a odhaluje
nějaké
jež napltiuiepro.rrar..'Privodně tedy-nemásm'vslmluvit o
i'ako-,'sílu,
čienergii.Ž, q,o Kantoly vize powrdila s,zika
ii"" .' n.i.u, .l. ,pi!. o síle
] t ) .l r t , l c t íj ,i s r čn e n ír i e b ap i i p o m í n a t .
a poimově olrle.
první lrivoiovéobdobí' r, němžmeto<lologickr,
Kltt.tftlr.o
věd, se stiívápolem' na kterém z'ačínají
..l.iuá.pa..ít tehdejšíchpiírodníclr
iešerríKanta z-aměstnár-ramnoho dlou.
i,]'u..', otázky, iejichž-uspokojivé
hí'clrlet. ..
7.2Kritickéobdobí
a) Teoretická filosofie
cestami.Tu první piedPied Kantem šlanovověká filosofie v zásadědvěma
idejí,kalkuracionalismus' ktery pĚedpokládalexistencivrozenfch
stavcrval
stála speku.
pak
pilíiích
těchto
Na
kauzalitou atd.
lor,:rls nesIrrrtelnoudr-rší'
aristotelskysvlogisnrus'
lltivrrínletafyz1ka,
1ežse v logice opíralao tradiční
jenžlr.vrcholil
Druhou cestu piedstavovalempirismus (Locke, Berkeley)'
jej probral z dogma.
skepsíDavida É.,-". Právě Hume. jak vzpomínalKant,
jejíchpodstat,není
sarné,
.i.l.édi.í.otr,a ukázal mu, žepoznárrískutečrrosti
jste
viděli i v',',Hume
jak
poznání),
r.rrož-r.ré.
lěnto agnosticismus(nemožnost
je, iak se
opíralkrorně ;l,.,ehohla.,ně o kritiku pojn]tr kauzality. Kauzalita
Hun-reclonrníval,pouze plodem vícekrátopakovanézkušenostis jevernpied.
kterou lidská mvsl ze zvyku n'uyvá piíčinr-rosrt
ch,iz'eiícínl
a násleclrriícín-r,
Totéžsarr]ozÍejmě
(tatopiíčinrrost
má pÍitom dajnčv1wěratz věci samott]é).
plaríi o dalšímvyznamnémpojmu dogmatickémeta$'ziky,kter1imje substance.I)oznáníneempirickéskutečnostije pro Huma iluz'í.Jediná opora'
Krrrt pieder,šínr
lyslovi1 hypotézuo lzniku slunečnísousta\y z rozpri,Le.
n/ch částic hmoty. Tato hJpotéza je ve svédnešnípodobě vyrazně ov|iv.
něna NewtonoaÍmi gravitačnímizákony. Podle tétokoncepce mechanické
kosmolo gie vzn1ká p lane tárn í systémz r otuj ícímlhoviny r ozpt!,|enj,ch čás.
tic právě pod vlivem gravitace.Tato teoriedostalapozději piízviskoKantova.
Laplaceovateorie vzniku slurreční
soustavy.
bi'l početpravděpodobnosti.
ktcrá Hurnovi nakorrecz'iejměz,ťrstala,
Kant, jcnžwrrikal ve spekulaci a dedukci, stejnějako v empirickésyntejeho
tičrrosti'
vr,r.olalv dějinách evropskéfilozofie rotálnípĚevrat.Píedmětem
ÍilosofierotiŽ už rrenírealita,ale stává se jím lidslď rozum sám. Posouz'enínl zp[rsclbu,j"l.y- ftlnguje lidské myšlení,odpovídá Kant na-svéfundamentá'lní otá,íy,j" *o;,'a pňírodověda?Je možná meta$zika,iakožto věda?
Ptátnese tec1vpo piedpokladech poznání.
Ve s;liscch Krl tilrt čiitého
r,zlt,tlu ( 178 1) a Prolegornenake každepííštínetaJ)zice,jcž se butlemoci stit uědou(1783) opírá Karrt svévyz-kumyo piedpo'
íco
to/
7'1 Predkritickéobdobí
klad, žepÍírodnívědy, matematika zejména,stojína apriorních (zkušenost
piedcházejících)schopnostechnašehorozumu. Možnostvědeckéhopoznání
tak spočívána existencitzv. syntetickfch soudťrapriori.
V nich je spo,jení
subjektua predikátu zajištěnosyntézourealizovanouprostiedrrictvímr-rašeho
rozumu. 1:rk<x1,m
syntetickÝrnsoudem apriori je napčíklad včta:,,Každriztněna nui suottpiičinu.,,Poc]leKanta nelze vyvodit tuto
r,ětuze zkušerrosti.o zkušenostse opírirjísyntetickésoudy aposteriori_
jejich piíkladem je napiíklad věta: ,,Těntotroitibelníkje čerucn4.,,
Zde je již
tieba uplatnit empirii, neboťtrojťrhelníkv
nejsoučervené
ntttně a obecne.
V nutnosti a obecnosti Kant spati.ujezákladnípiedpoklad vědeckostia loka.
|izujeji právě do oblastičistého
rozumu' jenžobsahujepoznáníapriori.
Zkoumání možnostípoznáni, tedy nikoliv poznávárlíurčitéhopiedmětu
vědy, se u Katrta nazi,vá tfanscendentálnífilosofie'
Tianscendentálnífilosofie se členína:
l. Transcendentálníestetiku
- vnímání),v nížje zkoumáno snryslovépoznání.
(od ieckéhoaisthésis
2. Tlanscendentálnílogiku (analytiku),
v rrížje analyzol'áno rozvažování(V,erstant/),
ňadícísmyslovj substrát
- zachycenj, apriorními názory smyslovosti (tzn. časenra prostorem
- ježpro Kanta existujíovšenlpouze subjektivrrěv lidskémvsli)
- do některé ze čtyÍforem kategorii našelromyšlení.Každá z uvedenych forem (kvantita, kvalita, relace,modalita) se projevujeve tĚech
typech sor,rdrh.
DeflrricikategoriíKant sice nepodává,my se nicméněpodívejmena ilustrativní piíklady forenr soud , z nichžje pal<možno lr7'tvoiit kategorie:
l. obecn1, soud: Wichni ptzici majíkiídLl- kategorieveškerost(kvantita).
2. Zv|áštní sovd: Některéžen1jsou L}ldtkl- kateg<lriemnohost (kvanrita).
sold: Masar\b b7lprezidenr- kategoriejedr-rclst
3. Jedinečn1i
(kvantita).
,7}fo
- kategorierealita (kvalita).
4. Kladny soud:
píslno.ječitelné
- kategorieneg.iceatd. (kva.
5. Záporn soud: Tbtopismo neni čitelné
lita).
r5B
(l. ])otlrníněrry sorrd: Jestliže uenku prší, cesty budou nohré kategorie
(relace).
;li.íčir-rrrosti
(apodiktickÝ)
sotrd: Dnes mttsípršet - kategorie nutnost
NrLtn1,
7.
(nrodalita)'
K.rždlíkltegorie rná svévlastí schéma:
- Napiíklad kategorie kvantity je z-aloženlrna počítání. a tedy na časové
ze souhrnu toho, jak často
následnosti. Kategorie modality'yPlrá
sc dany jev rYskYttrje
1-e schénrat Kant odvozu,ie ještě svsténrzásad:
- l)ro kvantitu ie to axion názoru, vypl1vající z- piedpok]aclu, Že kaž'tly
pi.edrnět naší zkušenosti musí existovat jako kvantitativní veličina,
-
vyskr,tujícise v apriorní formě smysiovosti (v časea prostoru).
Pro nrodalittr jsou to postuláty empirického poznání. Za skutečné(což
je jcdna z kategorií modaliry) se považrrieto, co vy-hovujenlateriálr-rín-l
podrnínkám zkušenosti (smyslory vjem).
teofetické filosofle' která je velkolepym pokusem
věcleckéhopozrlání včerně mera.
tl vvwčeIrípiesny'ch hrarric a pieclp<rkladťt
h'z-iky' která by mohla b1it vědecká, je:
Zar.ršcním Kantoly
.]. Tianscendentální dialektika.
V ní zaujímá stiední místo pojem rozumu (Wrnun-ft). Rozum sím
jev tzv. ideách. Tento
s1lontainněskládá rrrrrožstr,í
PoznatkŮ a sjednocuje
rozurrr lytv:íií jednak ,iednotící ideu myslícího a cítícího ,,iá,,, která
se běžně nazÝryá',duše..,dále sjednocuje celek poznávané skutečnosti
veškeréděrrí a ríčelovostve finální
do ideje ',světa.. a konečně završr.rje
ideji ,,boha".
.I.ínrto
se Kant r,vrovnal s tradiční metaÍyzikou, která operuje s trve.
clerlvrni telmínv, jako kdvby b,vly pozrratelné'Kant jim vvrnezil nlísto
ve svétranscendentální filozofii a ukázal. ževě<lěníse mťržetÝkat pouze
sch.lpkteré r.ozvažor'ací
snlr'slově rl;rzíratelnychjevťr(ernpirisr-l-rus),
I-lostičistéhorozumu za1azujído kategorií' a podiazují tak sn-ryslovou
dantlst c{o pojrnťr, a ry pak do soudťr'
159
se skl,ídi z ntízorli,hterépan,í leesmyslouosti,a ze soud , které
,,Zkušenost
dílernrozuttžouriní
'..,,(Prolegomena'.',c'd., s' 70)
.jsouuj,lučně
,,Možttostzleušenostiu becje ki1, 77i,,,,i, obecn.ynztihonempiírod,,
a zisad1 zkušetnstijsott rouněžpiirodní zákony. Neboťpiírodu nezntime
jinak nežjako souhrnjeul\, tj. pl.edstnuu nris samylch,a nam žemeproto
brritzákon spojouáníodjinud nežze zisadjejich spojouriníu ntís,tj. z pod.
je umož outína
mínekjejich nutnéhosjednocouáníujcdnom uědění,čímž
zleušenost.,,
(Prolegomena...,
c.d., s. 85)
Meta$.zika je proto vědou o mezích našeho rozumu' nikoliv naukou
o piedmětech světa. Racionalismus lywáií apriorní podmínky poznání,
kterése realizujíve světějevŮ, tedy smyslovosti.Svět ,,věcío sobě..,podstat' zristává filosofii a vědě nepiístupn .
b) Praktická filosofie
Kant ovšempii svékritice tradičnímeta$,ziky nikterak nezanevielna iešení
otázL7 mravníhopŮvodu lidskéhojednánía možnáetická určeníčlověkafilo.
soficky rozpra.covalv Kritice prakticleéhorozumu (1788) a v Zrikladech meta.fitzikymrau (l785)' Piedběžněshrnuto,Kant zde demonstruje,ženad světem smyslri a teoretickéhorozumu je ještěsvět mravního iádu' jenžje sice
pouze inreligibilní(rrryšlelry),
ale pĚestok rrěrnumáme pĚístupprostiednictvím rrašehojednání' kterénárn Lrrčlrje
praktickf rozunr. Mravní vědomí
velmi trpí rozporem mezi mravním jednáníma tím, že rrevždyse takové
jednánísetkás odpovídající
odezvou.Jelikožtedy běžn1ičlor'ěknem žeZPÍavidla naléztspravedlnosta iád mravnosti v tomto bytí,je podle Kanta nucen
a věiit v ,jehousktrtečnění
v nadsrnyslové
oblasti.To však
iej alespoĎočekávat
Kantovi nemrižestaciit'Se světemnepodmíněnésvobody jsme spojeni skrze
praktickf rozum' jenž tak stojí r",išenež rozum čistěteoreticlry.obdobně
jako hledalapriorrrípodmínkynašehopozrrávání,tak i z,de.v oblasti moráIky'
Kant hledá apriorní (tj. obecně závazné)podmínky našeho jednání.
Na jednéstraně- podle Kanta - člověkjedná jako bytost zasazenádo
chodu piírody.Ři.ti se sqimi smysly,pocitem libosti či nelibosti,náklon-|eto
nostmi a touhan.ri.
piírodnínutnostijsnle tady na světěpoclleKantova
míněnípodĚízcrri.
Na stranědrtrhénáležívšaklidskí bvtclstrovrrěžoblasti'
160
kclc tattl tak iíkajíc $'zikální nutnost nemá oporu' Když člověk transcen(afekty, pudy, vášně),odehrávajícíse ve
cltrjciliírcldu a svéempirické sklonv
nelibost. mftže sc stát jeho motivace v jednání čistěrozr'rr'.rriacichlibost
Sfera ,,věcí o sobě.,, do níž se dostáváme prostĚednictvínr pr:rkticÍ))ov()|.l.
nás povinuje k,iednání dle ideje obecného zákona. Ten _
rozumu,
kého
rnusí
byt nutny a obecny. Každá osoba je 1ím zavázána salna
jek z-rrlirrro
o srlbé',inclividuálně. Z toho pramerrí autonomnost Kantory etiky. Autononlie obecného zákona však r' sobě zároveĚ obsahuje závaznost mravnílro
jcc{rl,iníje.lrrotlivé osoby pro všecl-rnyostatní člen1' společnosti' Zde se
rt Kltrrtl opět vyjevuje osvícensky pĚerlpokl:rcl obecného urriverzálního
r()7-tlllllt.rra rrějžse mťržekažd,i,z nás ,,napojit...
.l-írntcl
se dostáváme k rihelnému kameni Kantovy nauky o morálce, kterou
jc kategorickf imperativ. Zák|aclní otáZkou každéetiky je lidské jednání: ',Co
nrjn děht? |, co mohu doufat?,,To je ovlivĚováno našír,ťrlí.Vťrle bere podle
K;irtra.sr'ourrlíru bud'z indir'iduálního rozumu (autorrot-nie- vr-ritinín()ttllv
jeclrrÍní)'nebo jsou pravic{lajednání dána zvrrějšku(božípiikáziirrí apod.).
Jak jsnlc 1iž viděli, Kantow filosofické aspirace jsou povÝtce racionálrrí,
it proto i r'etice rnu jde piedevším o nalezení nepodmíněného místa svoltody,
k rrčrr.rttž
se vz-tahujeme sq'm ;lraktickynr rozumenl:
,,''. s(tl?iťitile se s morálním z,íkonem, ktery si ttuědornujetne bazpro.
stiu|ttě, d kQž ho roztttttpicdstauu1ejako určot'atelenepiemožitetttélnsnryslot,.1ilttiptldtnínkdmi, ba od nich plně neziuisltrho, míií práuě k pojtnu
st,otrortl."
(Krit i ka pra ktic k éh o roz untu)
Karlt zc]c r-lliírra rnysli svoboc'lupozitivní (k rrěčenlu),jež se lišíod svobcrdv
llcg:tti\'llí(od rrččelro).
B/,t svobodnf z hlediska Kantoly autonomie znamená bít sobě samému zákonodárcem. ]ak wwáií prakticky rozunr (Kant
z-cleptlsrupuje pii lykladu srejně jako v Kritice čistéhorozulnz) praktické
.Iy
zásady.
rnohou byt platné pouze subjektivně - jakožto maximy, kterJ
určujívtilijec1rrotlivcebez ohledu na ostatní licli, napiíklad:
,,Budu chor{itdo
suun)/., nebo r-nohou platit obecně - to jsou pak praktické zál<ony, určující
vtrli l<a,i'c.lÚ|-ro
č.Iověka.
161
Viděli jsme, že zatímco prar,idlačistého(teoretickélro)
rozumu maií
rrtrtného
tak
rozuÍ11u
pov:rlru
pťrsobení, pravidla
prakrickéhonrajítoliko
povahu žádoucnosti.jsme Iim povinováni (Sollen).Pňíkazmravnílze r7konat i nevvkonat. Z tohoto dŮvodu Kant volí pro praktické zál<onytermín
imperativ.
Pokud je pouze plodmíněněvšeobecněplatrry,jedrrá se o tzv. imperativ
hypotetick'y':,,Budu-li chodit do sauny,budu otužily.,,Má sice platnost obecnou, ale |e spojens pcldmínkoua ještěrná dťrvod.
Platnostclbecnoui rrcpodmíněnoumá ptluze imperativ kategorich/.Jsme
jím por,ir-rováni
jednatdle mravrríhozákona,a cočistěkvťrliněmu sanrému,
bez
jakékolivnáklorrnostinebo vzdoru.To ovšempiedpokládá, žetakor'ymravní
zákon nesrnínlít žádní.určující
piedmět (drivod,objekt)sr.év le. Proto musí
byt pouze formání. Neiíká nám, co máme činit,ale jak to máme činit.
je nyní možno cldr'odit takéKantŮv posto j k otázce dobra
1, rlveclerlÝchanalyz
žesměr nrravního jedrránínemťrže
lrodrlot vLlbec.Viclěli ,jsr-rre,
r zllr' pclt:tžrlro
z toho, že nějaky piedmět našívúle ozna.
tj.
náklonrrosti,
llaší
z,
vl'plyr,lrt
etika je autonomní, a proto
čírnebud za ,,dobry.,, nebo za ,,zly..' Kantova
tak není ta či ona věc nebo
na první místo staví vnitiní postoj. A ,,dobrá..
je
jak bylo patfno' projen
v
A
ta
b]i,t
naše
le'
dobrá,
mriže
,'dobrá..
čl<rve1k,
jednání
osobnímu
prospěchu nebo
kdo
své
podiizuje
jc
Ten,
toŽc rtlzumná.
jedná
nikoliv
nutně mravr-rě.
legálně,
ale
zákonu'
možná
stlítnímu
Ilč'jltliérnu
Kategoric\i imperativ je prezentován u Kanta v Kritice praktickéhorozumu
následovr-rě:
Prvr-rípostulát ,,.. 'uypljtuá z praktifu nutnépodmínky piiměienosti trutíltí
llpltténu spln,ěnímortilního ztjkona; druhj, postulrÍt ry|pauá z nutnéhopied.
platit jako princip
,,Jednejtak, dby ntaxima tuéu le mohla uždysoučasně
obecné
ho zák onodirstuí',.
Y Ztíkladechnetafitzikymntt,ťt
p,aktěnritclformulacerni:
K prlívě rr'loženénauce o morálce dodáme ještěKantenl zforn-rulor'arré
tii nezbytrré podmínky mravnosti:
- nesnrrtelnost duše,
- svoboda vrile,
- existerrce boží.
pok/ltttt nezáuis/osti od smyslot''éhosuěta a schopnosti rtrt|ouzt suott u li
por|le zuíkona inteligibilního suěta, tj. suobody; tietí u4pfiutí z nutné podruínk7 takouého inteligibilního suěta, aby byl rutiž nejuyššímdobrem za
ího sdmostdtnébo rt,obra, tj. exi stence Bo l.,a,,.
s,irdpo k lttrl u nei u.yšš
c) Kritika soudnosti
,'Jedn,j tale,iakob'y se maxima tuéhojedruiní měla na ztíkladě tuét,tile
strit obecnytnpiírodnínzzikonen.,,
Sarnostatnrirozbor by si iistě zasloužila i Kantova nauka o ričelnostiv pií.
roclč'acstcticklíterlrie.N'11'sev návaznosti na analyzu mravního jednání ome-
,,Jedncjtak, abyspoužíuallidsruíjnk ue suéosobě,tak i u osoběkaždého
drubébouždyzároleit jako čala nikdy pottzejako prost edek.,,
zírne je rr tla konstatoviíní. že tak jako nás neopravĚuje, z hlec{iska piec{mětu
našívťrle,souclit jednátríjako clobréči zlé, tak nás ani neopraviruje hodno.
tit nějaké irrnělecké dílo z hlediska jeho piednrětrré hodnoty (materiální'
Je tĚebaiíci, žeKant tento kategorickyimperativ rrepostulujejako podmínku
mravnosti,mravníprincip nebo něco podobného.Kant pouze piesnouanalÝzou praktickéhorozrrmudošelk závěru,že stĚedním
vodítkem|idského
jednárríje právě imperativ'ke kterémuby dospělivšichni,kteií by absolvovali stejnou práci jako on' Kantovi takévelmi zá\eže|o
na tom' aby jeho
kategorickiiimperativ nebyl inter;lretovánve smyslu rčerrí:
,,Co sám nechceš,
l.ínl b1'sez'ajisté
nečiĎc1rulryIl...
nríjelcíl je.hofilosofického
snažení'
162
prlice' proc{ejní cena). Umělecké dílo mťržerrre
l-rodnotit poÚze Z hlediska rraší
ttrtlvnclpoznání, vyvolané estetickou zkušeností.Čisry o'tah ke krásnému
je podmíněn naší nezaujatostí:
,,Krtisnéje t0, t,o neuzbuzuje urjšeit',,Krásr-ro
tc<1v
spac{lí
do iíše,, čelťr
o sobě..:Piestožev nás krása vzbuzr'rjelibost, nem z-enleji chtít nebo mít.
Podobně lz,echarakterizovat i lidskí'život sárrr:podle
Kanta tlernlír.ičelv ničem jiném než sám v sobč.
163
7.3 Ke Kantověfilosofiipráva
KarrtŮv náhled, že kaž'dj.člověkmusí bÝt považovárrza čel,a nikoliv za
prostiedek,ťrzcesouvisís jeho pojetímlidsképiirozenosti,která je podle jeho
názoru určenapiedevšímrozunrem a svoboclou.Spolu s Lockovrim liberálnín-r;liirozen/m právenrje právě tento rozulllovy základ mravnosti,iakopod.
mínky svobodnéhoživotave společnostihlavní inspiracíKantoly nauky
o právu.
Tá je systematickypiedvedenav Metafyzit'emrau , zejménar'první části,
nazvanéfu{entfi,zické
základL ttttuk1o prtiuu (1797)' Liberální tradice piirozenéhopráva sto,iína piedpokladu,ževnitirlí,morálně r.l.znamnásvoboda
potiebujeprávně zajištěnÝProstor a emarrcipacečlověkase nakonec reali.
zuje vždyskrze člověkasanrého.Také Kantova právní filosofie nacházísvé
vychodiskclv piedstátnímpiírodnímstavu.V něm je piedpokllidána svoboda
ve smyslu ,,ttezáuislostind nlltícílibou li drul.,éhočlouěka,.,
což je takéjediné
púvodníprávo náležející
kažclérrru
člověkuna základě jeho lidswí.Tento
postulát je takéapriornín-rprincipem piir.ozenéhopráva, o kterémse hovoií
takéjako o práVnímformalismu. Z prepozítivnízákladnínoÍllly'jížje ,,suoboda,pokud m žepodle t,šeobecného
zákona existouatspolečně
se suobodoukaž.
jen
déhodruhéhočlouěka,.
|ze
rctiž
odvozovat
zase
formální
apriorní věty.
,
je
jeho
Kantovo právo tedy povÝtce Zasazenodo
nauky o mr.rvnosti' pro.
toževně|ší
svobodaje pcldstatnlí
potud, pokud skytáprostorsvoboděvnitiní.
Vzhledenr k tomu' žev piírodnímstavu neexistovalyzákony' byla prakticky
znemožnětlamoráiní seberealizace
' z čehož,ryp|i",/á,vesmyslu kategoric.
kéhoimperativu,nutnost vstoupitdo občanského
stavua poc{Íídit
se tlaku
veĚejnÝchz:íkonŮ'Z uvedenéholze r,1wodit,Že smyslern uplatrior,ánípráva
je poclle Kanta umožněníosobního rozl.oie l, moralitě i1 n7ÍanosÍii,,P,Tiuz
je souhn l,odmínek,za leter.)ich
libou lejednollo mí)žebj,tspojenas liboutilídru.
héhopodle ušeobecného
zrikon suobody..,
Úhrr'e* lze Ěícia z'opak<lvat,
žepiedpokladem,iakéhokoliv pozitivního
státního práva ie právo pĚirozené,kterénrá svrij pťrvodv apriorních prin.
cipech praktickéhorozumu. V roz.umnévťrli,vedoucíclucha k nez-ávislosti
duše'
na enrpiricl<ém
světě- ttr všeza postulovanÝchpodnrínekrresmrtelné
svoboclné
víilea jsoucnostiboží.
I cJ4
Katltovou defirricí práva, jež stojí na z-ásaděrozumu' podle
l}czprrlstieclněs
člověka má b t vždy ve shodě se svobodou člověka drujedrroho
ktcri svoboda
moc práva. Rrizné piekážky, kteréomezují mou svo.
helllo,souvisí donucovací
b<rcltr'oc1portrjítéŽ právu. odstraním.li wto pĚekážky, hájím svou svobodu.
Abv br,lo senro donuce ní zákonité, ie nutné, aby bvlo ve shodě se svobodtlu
tohtl' kcltl jej užír.á,a se svobodou toho, pfoti komu je užito i kd1.žje to
n:ísi|í.Kant uvádí pi.íklad, kdy donucování, jehož užívávěiitel proti dlrržní.
kor'i, je l.e shodě se svobodou obou: jednak dlužník dobrovolně piistor.rpil
nll tltro rnožnost, kdrž si \'Tpti,ičil'a jednak musí souhlasit s podstouperrírn
clrlnttcetlí'iehož by n1![ 1, podobné situaci právo sám r'ržít.Uvedeny pĚíklad
tllis znclvu vede k ;liirozenému záklacltr Kantoly právní nauky, podle které se
dá prár,o q'ložitjako možnost shod1' mezi všeobecnyrrr i vzájemnym donu.
cerlítrra mcz'i svobodou jednoho každého' PĚedností této nauky je to, že se
vvhí'bá dvojímLr klanrtt, kter1i mriže vést k autoritativnín-r formám vládnutí.
Ze prr.c{nepiipouštísnlěšovánípráva se silou (Hobbes, Spinoza) a za druhé
nepiipotrštísI-něšování
práva se ctností (PlatÓn). Dá se iíci, že Kant v piís.
ttrp je jisrym stiedern mezi oběma uveden mi ,,extrénry,..
Svrchovaně eticky pĚístup je i základem Kantova postoje k trestu.
,,.Ircstuloženy soudern ... nemt)že bjt nikdy uložen pouze.jaleo prostžedek
k podpo{"eně1akéhodobra pro samotného zLočin,ce(polepšení)nebo pro
ob tnskou spolcčnost (ochrana, ztlstrašení), n1brž nttsí bj,t užd\ uložen,
?r0t0že se prouinil; neboťs člouěkem nelze nikd1 naklrídat jako s pouhj,nl
proltiedkenl k zriměr m někoho druhého a nelze ho mísit mezi piedmět1
t,t',t'nt'hlptiua: proti tomu ho chrání
.jtho urozend osobnost, i když m žc
b.llrorl:ottzen k tomtt, a,by občanskou osobnost ztratil. Dih,e než se pomysti
|l/t tt), dby se z' tohoto trendu získal nějakj užitek pro něho samotnéllo
n
o pro jeho spoluobčan1,smí bj,t sbledán bodnjm trcstu,,.
V sottr'islostechtéto problematiky je Kant zastáncem teorie odplaty. Podstatotl trestt| má byt nastolení spravedlnosti prostĚednicwím spraved|ivé
odpla11'.Diky s}.ral,ed|ivému
jako odpor,ědná
potrestání je zločinec uz-r-rán
a piíčctnáosoba.
toc
V oblasti státního práva, ježu Kanta rvpllÝvá z práva soukromého(napiíklad z nedotknutelnostinrajetku),piičemžto 7-ase
,yP|iryá z principri mravních' lze sledovatsyntézuRousseauoryteorie společenské
smloul'y s rozdělením moci, jak je podána Montesquiem.
Rozpracoviírrí
mezinárodníhopráva 'ienáměten-rspisuK uět.nétntt
míru,Závěr
tétoka;litoly ponecháme tedy Kantovi sat-notnénu:
,,Za uzauienímíru nemriplatit takou!,smír,leteryje uzauiens tajnou ujhradou pro budoucíurílku,
Žridryi 5xnl'tatnl strit (ntal\l ng[, uelky, tta tonl nezáteží)rtesmi byt
ani dědictuím,ani uyrněnou,ani koupí nebo darem získrinjin1lm stdtem.
Exisnjící armidy mají časeru
zaniknout. Neboťneustáleollrožujíjiné
sttí1tuilkou, jsouce hotouyobjeuitse kdykoliu u plnézbroji, jiné státypod.
něcují,ab.yse nauzájem pi.ekontiualyu mnozstuíozbrojenctZ,kterénezntí
žrídné
hrunice,a jelikož sepro t daje fta to uy|t/lložené
stáuá nakontc mír
tísliuějšítnnežkrritkti utílka,jsou tyto arnády sam1,piíčinou točry)ch
udlek.
Nenají blt dělán1 žirlnéstátní dluhy r,zahmničnímobclndu.
Ztidtj sttit se nemrj násilně uměšouat
do ilstary,a uLí$,jinébl stlitu.
Zidn|i stlítse nemá ue urilces jin\m sttítcmuchj,lit k takou.ymprost edk n, hteréu budouciltt tníru nutně zncmožníuztijernnottdtiuěru:
jsou tikladnéuražd1,trauičstuí'
takou.ymi
porušeníkapirulat'e,sptichriní
zrad1,1111
pp,,ženémstitě atd',,
občanská ťrstava
v každémstátě má byt republikárrská.
Zd voclněrrí:,,Když(jak to u tétl tistauějinab b.ytnem že)ie le rozhod.
nutí,zr{aurílkamá nebottcmá byt uedena,u.yžadouán
souhlttsobčan, není
nic piirozanějšího- protože by suym rozhodnutím na sebe museli uzít
ušechny
urilečné
utrapy (jakojsou: sami bojouat;kryt utilečné
nilelady z ulastního majetku; lopotně naprtluou/ltzkrjzu, krcrou za sebou utilka zane.
chá; k dot,ršení
ušehozla rut sebenakonecieštěuzít biemeno dh , které
ztrpt\ujctn/r a nilzd\ ltcrniižebj,tkutili blízk.1ily,
suile nou1rnt,tílbimspla'
ttež
ceno)
žesi budou ru,lmi rozmyšlet,afu tab zlou hru začali.Naproti
tomu pii tistauě,u nížpoddanjt neni občanem,která tedy neni republi-
r66
*
L.íttsk,i, to je tott trjsnadnější uěcí tta suětě nebot, l',loua státu není jerl.
ttitlt zobčartt\, nlbržt7tdjetníkem stifu a u suych tabulí, na louech a letol,r,ír!cích,p i duorních slaunostech apod. utílkou neztftltí ani to nejmenší,
rI f)rlto se pro ni rozhoduje z bezu1znamnjch pí.íčinjako pro nějaky
z,ílllL'n.y u7let a jeji osprauedlnění lhostejně pženechá ze slušnosti diplo/tlntiťklrnr,rsboru, .jenžje k tornu uždy suoJn}'
rodní pníuo mri bj,t založano na federalisnu suobodn\ch stritti.
hospitaI,ruíuosuětoobčanskémrj byt omezeno na podmínky ušeobecné
"
(
hostittnosti).
i
I n' Po
]4ezir
Úkol.
:
kapitole si zopakr'rjte
])tltérclrrlíročrrější
n
r
r
a
v
t
t
o
s
t
i
'
|. tii piedpokh.ly
2. ctl znatnená slovo ,.apriorní..,
.1. jlkr' srnysl má v Karrtově právu tresr.
Sltnutí:
l. K:rrlt spojuje dvě hlavní linie novovclkéfilosofie:
. racionalismus: poznání je vyhradně produktem čistéhorozumu'
. enlpirismus: pozr-ráníje možnéjen na základě smyslového vr-rímání.
P<lcllcKlrrta je vědecké ;loznání (r-rutnéir obecné) syntéz'ott:
o V rozunlu obsaženych apriorrrícl-rforem (času,prostoru, kategorií)
. a snrysloryn-r vrlímáním zachycenÝch empirickych
ievti.
MetaÍvzickii svět neviditelnych substancí (duše' bŮh, k<lsrnos)je posta.,e'.'
rntmo ttložnosti věcleckél.ropozrrání.
2. I:xistencinesnlt.telnéduše,svoboc1rré
vťrlea bytí boha naopak Kar-rtpotÍe.
btrje jako nutnou podmínku umožIiující za\oženímravního jednání.
l)rincip mravnosti je souhrnně wiádien kategorick1im imperativem:
,Jertncj nk, aby se n,tll,ximrltué u le m,ohla sttit principett obecnéhoztíkono'
dirstt,í,,,
.]. KaŽ'dé
;lclz,itivníst:itníprávo se má opírat o piirozené právo: člověk nemťtž-e
b1't nikdy prostňedkem, vždy polz'e tičelem.
167
Doporučenáprimární literatura:
Kant, I.:
Kapitola 8
Kritilea čistého
roztlmz. Praha 200l.
Prolegomcnake každépiíštímetdÍ|zice,ežse butle moci
stdt
'f
t,t,dou.Praha 1992.
Kritika praktickéllorozumu' Praha 1996'
Základy netafuzikymrau ' Praha l976.
K uět,néntu
míru. Praha 1999.
SttTducbouidcouy.Praha 1922.
RoMÁNTICKo-IDEALISTICKÁNĚupcxÁ FILosoFIE
V tétoi.ástistudijníhotextu se m žetepokusit porozumět koncepcínrtií dal.
německéklasickéÍllosofie.Jižjste se seznámili s Kanrent,
šíchpi.ec1stavitelťr
jejíosr,ícenské
srrrěĚování,
krcI.l'pi.edscavuje
nyrrínás čekajíFichte, SchelliIlge Heqel, kteií woií jejíromanticko.idea|istickou
větev.
Piímí.rnipiedchridci romantismu, ktery charakterizujepĚedevším
víra,cit
a snlvsl pro krásno spolu s tisilím o pĚekračovárrím
smyslovéhosvěta' byli
biísníciF' Schiller a .ř7. Goethe a filosofovéJ. G. Herder, F' H. Jacobía F.
l). L'. Schleiernracher.Slavny rorrrant,ickí'
básník Friedrich Htilderlin ovlivniI Schellineas Hegelemzcelabezprostiedně,
neboéb1'lza studiíjejichinspirujícínlspcrlubydlícím
na utriverz,itníkole|iv Tiibingen.
Doporučená sekundární literatura:
Heidegger, M. ;
Fe no meno logickií i n terprctace Ka rttoty k ri ilk1 t:isté
ll o |.ozu,?t,l,
Praha 2003.
8'1 Úvod
.
168
Romanticko-idealistickáfilosofie lychází z Kantova protikladu jevu a věci
o.scrbč(ne;lozrratelné
podstaty)'C)pouštívšakKantor,o skeptickéstancrvisko
tÝlia|ící
se poznáIrí''r'.ěcitl sobě..'a proto jí r'ržnestačí
pouze teorie nrravních
ptlstr.rlátŮ,
piedpokládaiící
nesmrtelnouduši,svobodnouvťrlia boha. IJledá
novéa z-l.láštní
poznánímeraÍyzického
pťrvodu,1ímžI..y
b14ornožné
pronik.
ntlutdtl tajLi,'včci
o sobě...Tím se ovšem,jak asi užtušíte,
německyrtlmarrtick iclea]i'smtr.s
zproner,čr'.uje
nejduležitějšírrr
Karitolym filosofickymtu,,.ní,-,-'.
Pťrdu těn-rtoz,árněrŮrnpiiprar,ovaluž romarrtik Rousseau
sr,ympoža.1aukenl nlir'ratuk piírodě,kráse
a citu. Romantismus,kter1ise k těmto hodnotánl poslc1zc
piiklorril, se díky odklonu od rozurnovéhonazírárrí
světastal
prt,níIltmr'šlcnkorryrn
celkenr,kter1isvádélboj s osvícensk)inr
racionalisment.
Goethe proti abstraktnímu
nl1,šlení
kladeziení(.rcbauen)jakožto
-zlk|.ttl
.,|.r1rík|lld
vec]ecké
intrrice. Říká' ž-.',,ŠediurÍ
každ,í
teorie,ale zelen'|,
'je
'ie stront
\..r'z
nává citovénáboženswí,
které
zbavujecírkevllíhodogmatismu.
7,,',,,,,...,
hv llvl podlc jelrorrázorunábožensky
individualisrn.,,,
n"boť,J,ksttta
].I|:)(,,\ll]
R,t:r|.y
tlt,i st,cn,ihožtttstlz...
Hmota a duch 'seGoethenru jevízcela 'pinozou.
169
sfu jako jednotavěčnépiírody-boha' která si uvědomujesebe sama
v {]6věktr.
Filosofiché znah1:
- Rornanticko-idealistic.tí
mysliteléprojevujíl,yrazné
pochopenípro iraciorrálnístar1',city a r,ťrli.oproti osvícetrskému
ol.ljektir,isrrru
a racionalismu
zdfuazil,ujísubjektivismus a voluntarismus (princip vrile). objgyuji
intuici - okamžityneanalyzovatelnystav vědomí,ve kterémse nám zprostĚedkujeněiak názor (hlavně nleta$'zickÝ),doprovázen1íp..,nypi.svědčerrírn
o jeho irbsolutnípravdivosti.ProstĚednicrvím
intuice se nám
skrytá podstatajevíjako našenejbližší
okolí.
- Romanticko-idealisričtí
nryslitelépodceĎujívědu a obracejíse raději
k unrění a náboženswí.Yzorv pro tyto tendence na|ézají
spíšev minulosti nežv piítomnosti' a proro romantistnuscharakterizu,jeneobyčejn/
zájem o historii a filosofii dějin'
- Velkéoblibě se těšípanteismus a aristokratick,Í
individua|ismus' Brjh
jakož-topiíroda se nejduchovnějizrcadlív géniovi,kterémuale rnálokdo
rozumí, a tak zpravidla zťrstáváosamocen, nazírqíckrásu piírody.
_ V obdobíromantismutakévznikají- jako
reakcena osvícensky
kosmo.
- nacioná|níhnutí. která se rr,chlešíĚí
politisrnr.rs
po celéEvropě.
8.2 Johann Gotttieb Fichte (1762-1814)
Bvl filosoíem,
kteryrnělsilnoupotiebuakcea činr'r.
A tato
uědosloaí(|794)
7'ik|adnímyšlenky Fichtova díIaZáhlady uešherébo
která
část
textu,
vyžaduje
čeká
obtížnější
smyslpro
stuclenti,
Nr,rlír,,is'rážerrí
je
Něrnecky idealisrnus totižcharakteristic\isklo.bst'.'l..e rrrt'šlení.
',,jšší
- myšlenkovémetodě, která lykládá vznik nějakévěci na
dialektice
l.
rrcnr
myš|enkynebo pojmu v čase.První je vždyteze' Po nížrráslezlíkladč'qwoje
clujeprtltikladrráantitezea rďsledkemje syntéza.Protožese s tírntomode.
lctll setlilínreu všechtií něnreckych ron-rantik , bu<lestačit,když alespclr\
triádě porozumíte.Provázítotižskrytě i zjevněcelédějiny
cli;rlektické
z-části
a r'rcholív N4arxovědialektickémnlaterialismu'Alespoi
fllosofle
er.rtl1:'skd'
ktlnrunistii, rrryse mňŽemedomrrívat,žehra clialektiky,jak si ji pi.ecl1-loc1le
nll', je daleko pestiejší.
r.ec]enrc
_ Fichte poŽadLrje,aby bvla celá filosof-ieredukována r-rajecler-r
prirrci;l.
=
je
zákon
A'
kterri
zavedl
do
logiky
Arisidentity A
Tínrto principem
jak si rnožnávzpomínáte,ve variantěA nenrúže
bÝt současně
totelés,
nrln-A (z,ákonsporu).
_ Tento princip identity' jako základnízákon rnyšlení,Fichte včleĚuje
do systémusvéhoidealismu:
Teze:Jrí (das Ich) klade sebe sanra,klade sr'e vlascrríbr'rí.Cin m1'slí.
cíIiovčdorníkladenadindividuálnífozum' absolutníJá. Já neníempiric|<lí
věc, ale duchovnír7kon. Aktem r'ykonu je Já konstituováno.Prak.
ticl<r'
ttl znatnená,žepror,ádímreflexi- Ptám se na poslednípoclmínkv
rtltlŽIrosti
zktršenosti
vlastníhobytí.Sebereflexí
sám sebeobjevuji.Toto
je podle Fichta v1ikonsvobody.Shrnutí teze:Jríje Jrí.
poti.ebase odrríží
i v jeho vysoce abstraktnímnlyšlenko.
vémsvětě'Je-li někdo odvážn}i,akceschopn1ia touží-lipo
svobor'lě.je pravděpodobné,žedá piednost idealisnrupied
enrpirismema matcrialisnrem.Ideirlismusodvozujekaždou reálnotrvěc z piedstaly, myšlenkyčipojmu. Naopak
povahyméněsamostatné,
tzn. ty' kterépotiebujík činuněiakou pohnutku
z-vnějšku,
ty, kterépodléhajídeterrrrinismuči v Ilěm rralézají
omIuly pro
r,lastní
lenost,budou spíšeinklinovatk senzualistickému
materialismu.
Fichte má za to, žeidealistickáÍllosofieje z,hlediska poctivosti a drisled.
nosti myšleníjedině oprár.něná.Jelro idealisnrusie moŽnv díkv intuitivně.
intelektuálrrímu
nazíriíní.
Tím se zprorrevěiuje,
jak 1ezicinré,Ka,..,tor,ě
po ebě
smyslovéhonazírání,jímžteprve každ1ipojem nab1,vásvéhosmyslu'
Arrtiteze:.Ji net ttc-.fá'Neboli:protiJri se ttaprostoklade Ne-jri."Já totižz prirr.
cipr'rklade Ne-já' aby mohlo vtibecbyt. Ne.já je klacienoproto, aby byla
Já
moŽrlá;lr.ácea boj.
Z hIcdiskapraktickéIrorozlllllu je Já l'e svépodstatěčistyčin (dctllspurus)
a ncktlrtečrrá
worba. Aby torrrutosměru určení
Já clostálo,musínarážetrra
odpor Nc-já' vťrči
rrěmr'rž
se rnťiže
osvědčitjako svobodné.
170
171
Shrnutíiltltiteze:/i klade IÝa.jn'
Syntéza:,Jn klade prlti omezenému
jri omezenéne-já',,Toto konečné
i/
a konečnéne.jrÍse tedy navzájem negují'omezují.U absolutního/ se kladenéne.jrirr'rší,
a proto je jejich syntézamož'náv podobě omezené,tj. empirické.
Shrnutí syntézy:Já k|ade omezené
jri iako protikJad omezenéhone-id.
Shrnutí Fichtova dialektickéhoidealismu:
- Teze:Jn je Jn
- Antiteze: Jrí není Ne'jri
- Syntéza:
Já k|ade omezenéiá a omezenéne-iti.
Aplikace v erice:
Lépesnad porozumíteprávě piečtenému,
když rlkážerne,jak Fichte tuto
nauku apiikoval v etice a státovědě.
Svět ve smyslu souboru vešker1ich
mentálních piedstav a prožitkri,všech
našichzávisl1ichpout má svŮj p vod v piedvědomémJá. A to podle Fichta
znamená, žesvět nezávisína mém individuálním chtění,existujei bez něj.
Vždy ovšemzáIežína mně, z-dase nechám Ne-já (věcmi světa) pohlcovat,
vzrušovata vláčet,nebo mu lyhlásím boj svéhočistého
Já.
Lidsky životje tedy procesemsebezdokonalováníve smysltročisťování
se
od cizíchpiíměsí,od Ne-já.
Politologie:
Fichte hlásá, žeprávo rra práci, kterou je v rámci společenství
ochoten lykorrávat,náležíkaždémučlověku.To je ovšernmožrréjen tehdy, neponecháJi
se pierozdělováníhospodáiskych produktťrvolné hie tržníchprincip , ale
sám stát se stane hlavním hospodáish,fm regulátorem.
Dalšídťrležitou
podn-rínkou
tohoto práva, je státní
, 1ežumožnínaplr-rění
regulaceobchodu awi,voztl'Stát musívládnout nejenv hospodáiskémživotě,
ale i ve v7chově.Zde je patrnÝ paradox:touha po svobodědovádí Fichta
nakonecažk totalitě.
Fichte byl takévelky německ'y'nacionalista, burcoval národ proti napoleonsk1imvojákŮm' Ve spisu Reden an die deutscheNation (Řečik nětr,ec.
kémunrirodu)prolrlašuje:,Je t ebd uéstneciuilizoudnélidstuoskrze r meckry
kul
turní stát ke kultuie.,,
172
83 WithelmJoseph Schelling (1775-1854)
je vlastnímfilosofem romantiky a jejím klasick1impiedsta.
vitelem. Yychází z Fichta a jeho základních pojmťrJá, svobody a irrtelektuálně-duchovního nazírání (intellektuele
Anschauung).Toto nazírání charakterizuje následovně:
dli tajemnlípodiuuhodntíscbzpnostutéciod změryl
,,V nis ušech
do suébonejblubšíbonitra, zbauenéhoušelto,
časoué
copiicházi
neměnitelnosti
71r1zírr1t
uěčnost.,,
Schelling
o prožitku
tu
podformou
jšku,
tt
ztlt
jako
o
hovoĚí
extázi.
poznání
tohorcl
HlavI"ríSchellingťrvsystémse naz1ruáfilosofie identity. Dualita subjekt
U.í)- tlbiekt (Ne.Já) musíb1i'tpochopena z jednoty.Ale zatímcoFichte kladl
jecinotící
prvek dtl Já, Schelling ho klade do pĚírody,tedy zdŮrazfiujeobjekt.
(Fichte),kterébere za svŮj základ absolutnísubjekt,dává
Narnísttlvěc{osloví
Téntopohyb je tiebawkoSchellirrepi.ednostpohvbu od pĚírodyk roz,umu.
n.rtnáhlrinlintuitivnímskokem, kter/ je hodn1igénia.
ABSOI-UTNÍ pRtxcrp (PRÁZÁKLAD
se r.yjevujejako
()t]JL,K.|IVNÍ
PoL- (PŘÍRoDA)
.[.írtlttl
sc zabwá fllosofie piírody
(Schclling)
- URGRUND)
sUt]JEKTIVNí pcit' (oucH, ]Ál
Transcendent:ilr-rí
fllosof.ie
(Fichte)
Vědosloví
Vrc|rolerrr pi.írod,vjakožto onoho nevědomě tvoiícího základu
|e pak unrěleckéc]ílo- vědomy
člověka.
{tvor
SchclIing se zab1ivaltaké bytostnou povahou lidské svobod1''l,idská svo.
bocla je scl-ro1lrrtlstí
k clobrrr i z'fu.Z|o vzniká tehdv, odloučí-lise lidská vťrle
ocl světla božíexistence.
8'4 Georg WilhetmFriedrichHeget(177C_1831)
vychází- ll tím se
ftrnkcí
wrazně lišíod Kanta'z pierlpokladu'ž,evlastr-rí
ro7-unlu
jc chápat protikladv.Kritizu|e proto f.ilosofii'která klade lidskému
pozrráníhrilnice.
nekonečna.
Je nutno piipustit poz,r-rání
173
Hegelova filosofie je ryloŽena hlavně v dí|eFeltomenologie ducha, l v něm se setkáVámes dialektick1impohybem.
U Fichta to bvl Pohyb od Já k piíroděa osvobozenís6 6d
rrí.U Schellirrg:rto byl skok z piírody c{ol'ědonréhoducha
boŽského
Sr.ětla.U Hegelabude nlít tato dialektickátriáda
víceroaplikací,nicméněuž teď prozradímtu neiobecněiší:
1. Teze:bytí
2. Ar-rtiteze:
nebytí
.}. Syntéza:dění
V klad Hegelory c1ialektikyjako metody poznánía principu wlvoie samotnéhobytí:
1, Zák|ad woií absolutníidentita, která neuznávározdíl mezi myšlenkou a skutečností.
BYTÍ
METAFYZIK,i
pŘÍnooxÍzÁroŇ
=
MYŠLE,NÍ
ioc'xo
iocrcrn FoRMA MYŠI-ENKY
C) vztahu m1'šlerrkv
a sktttečnosti
Hesel iíká, že rreshoduje-lise naše
míněnío skutečnostise skutečr-rostí
samou, tín-rhťriepro skutečnost.
ZÍejně zde dáviípiednost c{r.rchu
a nryšlence.
2. Identitu byí a myšlenívčleĚujeHegel do pohybrrdialektiky.Cíle syntézyvšaknelze dosáhnout skokem jako u Schellin*a.Jednota strbjektu
(myšlení)a objektu (bytí)musí byt prokázána cestoll' kteror"r
lyko.
nává věclomí(cluch)'
Hérakleiros,kteréhoHegel velrli obdivoval, tvrdil, že bez dění
a pohybu neníabsolutnívědění.
3' Pohyb poznání je totožnf s pohybern l".fo'oiecelku světa' Pohyb
poznáníje r'rkončen
shodorrpojmu (rnyšlenky)a piedmětu' Hegelovo
myšlenípopisujeproces'pii němžduch vsttrpujedo sobě cizí formy
skrze piírodLr,dějiny a člověka.Na kor-rcitohoto.,vcházenído sebe..
174
jenžmá věděnío soběsamém,to ztramenáabsolutnojakoŽto
stojíc1trch,
identitl'a rteidentiry".
..iclentita
Ve filosofii se duch sárn poznává jakožtosttbstancea subjekt.Sub.
jc
sebe i svět, spadá vjeclnose substancísvěrl. ,,Prrtuda
jekr' jerrŽrl-rr,slí
(,-cleh
ušdkje b.ytost,kteri dochrizídokonalostipgv2g 1,.yuojem.,,
celek'
|Ikázky aplikace dialektickÝch triád:
a) FILOSOFIE:
logika (idease jevísanrav sobě a pro sebe),
1. tcz,e:
existenci),
antircze: filosofiepÍírody(idease ,jevíve svévrrější
(idea
exisk
ze
sobě
svévrrější
vrací
sama
se
svntézlr: filosofieducha
tencea obohacenao vše,čímv rámci svévněišíexistence
prošla- to je jednota celku světas ducl-ren-r).
životirrdividua)'
Íilosofieducha subjektivního(dušer.rrí
(iád
životaindir.iduave spofilosofie ducha objektivního
lečnosti- etika).
umění,filosofie
syntéz,a: filosofie ducha absolutního (náboženství,
cltrcha).
a hlavně Hegelovaíerronrenologie
]. tezc:
atrtitezc:
b)STUPNĚ PoZNÁNÍ:
l . Vědomí individua tvoií smyslová piedstava,vjerna rozvažol'iíní.
2. I)rar'dlr
jistot1'osobě slrrrrém
tvoií sebevědomíindividua'
3. Rozum.
4. Duch tvoií sebevědomí
celku.
5. Absolutnívědomísi ie iisto sebou samfm a celou realitou.
V1ikladHegeloly fi|osofie státu:
Stát nenísouhrnem samostatn)ich
občanii,|ako je tomll v liberálníchteoriíchčiv teoriíchzaloženych
smlour1',ales:rmo.
na piedpokladuspolečerrské
statn('mťttr.llrel-tr,
individuálníchpráv' Pravá svorušícím
rredotkrrutelrlost
bcldaspočír,.li
v existencistátu.
Z Liplnérradi.azenosti
státu rypl1,váHegelovo stanovisko k morálce. Roz.
lišujev ní srrlljektivr-rí
mrav.
mral,nosr,kterou diktuje svěclomí'a objektir.ní
175
nost, kteroLlnaopak diktuje stát a právo. Ze by mohla mfavnost mít vrch
jc u lí božírozuíjejicisek unějšímu
Hegel nepĚipouští:
nad stácer-rr'
tituana
,,SaÍt
o organizaci."
Ve v,vvojisvětového'absolutr.rího
a dějirrnéhodtrclla jsou zÍejmé
r.yrazné
Napoleona
v
Pruském
státě.
zastávkr'- v antickémŘecku' u
a
Uskutečněnídosahuje rozvoj absolr'rtníhoducha r'e filosofii. Ve fiIosofii
Zavrchol ve filosofii povase absolutníduch sám klade a sám sebep<>zn..ivá.
žujeHegel svújsystém.
primární literatura:
f)oportrčerrá
1 ; ; . [ 1 9J ,.
('':
Hegcl' G. W' F:
Shrnutí IJegeloly fenomenologie ducha:
. Ne mnohost,ale jednota.
. Ne individu:r,ale celek.
. Ne sr,ědomí'ale stát'
Schellins,F. \X/.J':
Pojcm l,zdělance.Praha 197 | '
Vjtborz diela. Bratislava 1981.
Filosof e dějin, Praha 1933,
Praha 1943.
F-ilosoJie,umění, ntiboženstuí.
ducha. Praha 1960.
Fenomenologie
Dějinyf losofir'I.-III. Praha 196I-1974.
Estetika.Praha 1966.
Ziklady J)losofiepruíua.Praha 1992.
Malrí logiba. Praha 1994.
V4borz díla. Praha 1977.
Filosofckézkoumání bytnostilidskésuobodya s tím sou.
piedmět . Praha 1992.
uisejících
ažpiílištotalizu,|ící
myšle
ní?
Není to na ronlantisnrLrs
Úkol.
triády'
l . U v e c l . tpcÍ í k l a dn e i a k éd i a l e k r i c k é
pii part2. Uvědomte si, jak lze dospět ke s,|ednocující
dohodé,napiíklac{
nerskérozepii.Možná,žeharnronies partneremdosáhnemetím,ževez.
meme z21své(a or-rtaké)arglrn-rentynebo stanovisko toho druhého.Co
se stanepak ?
r.iinlvlastním,jej studujte
Znovu vnírr-rejte
tento text a pclzorně,se zaujetítl.r
jej
(to
je
lre;lravděpodobné
a smysl
nikolir' proto, abystesi
.'z,apamatovali.,
ale proto, abystesi právě prostÍednicwírn
četbytěchto struč.
postrádající),
nych dějirr filosofie mohli uvědomit velnri diiležitévěci ve vás samotn/ch.
Sbrnutí:
jirk'rrrsrylema kam míiilo rr.rvšlerrí
němecV tétokapitcllejstese dozvčdčli,
kí.chiclealistti.
Poz'rralijste zák|adnírysy romantisnrir(smyslpro cit, krásu'
tétofilosoÍiejste se
nadsr-nvslové
sjednocení)'L] tií hIavníchpiedstavitelťr
naučilitonlu, jakynr zpŮsobenl se mťržeprojer,ol,ata myšlenkovězachyco.
vat pr.ivodrrí,
dialekticky(skrzesvuj protiklad se realiztrjící)
pohyb.
176
177
Kaoitola 9
TRACI O NALISMUS A VOLUNTARISMUS
Mezi hlavní piedstaviteletohoto l,yznamnéhofilosofickéhoproudu devatenáctéhostoletíse iadí tii velmi svérázní,
osamocenía možnái lidsky nešéastní
nryslitelé:Arthur Schopenhauer,Soren Kierkegaarda Friedrich Nietzsche.
Abychom navázali na piedchozíkapitoly, mťržeme
Yíci,žeiracionalismus
(odmítánívŮdčírole rozumu a akceptaceintuice a subjektivníhopocitu)
a voluntarismus (principem světaje v le) stojív opozici vŮčivšemnovově.
k1im systémtim'kteréspásu člověkaviděly v fozumu. Všichni tii piedstavitelétohoto směru šli ke svémucíli poctivě a l'ytrvale,tiebažeodlišn1imices.
tami' ne navně hledali nová q'chodiska a filosoficképráci obětovalicely sv j
život.
9.1 ArthurSchopenhauer(17BB-1860)
se narodil v pruském GdaĚsku jako syn bohatého
obchodníkaa spisovatelky.Již od dětswíjej proto provázelo dobré rodinné zázemí,navíc mohl i cestovat
a poznávat clzíkraje.Jeho otec si všakpiál, aby pie.
vzal kupeckou firmu po něm' Dňívenežse tak mohlo
stát, však Schopenhauertiv tatínekzemiel, a tak mla.
démuArthurovi užnic nebráníloryužítdoživotnírentu
lyhradně ke studiu a filosofickémubádání.
Krátkou dobu Schopenhauerptisobil jako soukrom1idocent na berlínské
univerzitě' avšakna akademickédráze nedosáhl spěchu. Úspěch a lznání
se dostavilyteprve na sklonku života,ktery strávil ve Frankfurtu nad Mohanem. Ži| sám, jako charakternímfzout' jen se svym vlčákem.Vedle evrop.
skéfilosofieho velmi silně ovlivnila takéfilosofie indická, neboťv prvnípolovině devatenáctéhostoletíbyly v E,vropějiž dostupnéprvní pieklady véd'
Upanišad a Bbagauadgíry.
178
9.1,1Flloso'Íie
koženuuěty o dostatečném
d uodu
práci o čtyinásobném
Vc sl,éclisertačrrí
kategoriína
(t8l3) SchopenhauerredukujepŮvodníchdvanáctKantor-1'ch
d vodu. Společněs nazíracímiformami, projeclirrou- větu o dostatečném
pro
vnínrajícího
ducha člověkasvět jako pňedstalrr.
lytváií
storclll a časenl,
Rlkrrcl je aplikována tato věta na piedměry poznání,má čryĚiformy:
1. Piíčinnost,díky nížpoznáváme děje empirickéhosmyslovéhosvěta.
2. Duvod poznání, jenžse vztahuje na pojmy, prostiednicrvím kter1ich
uchopujenreobjekry našehopoznávání.
1. DŮvod jsoucna.kterym poznávámečasovoua Prostorovouorganizaci
jsoucna.
poznávatlidskéjed.
4. Drivod jednání neboli zákon motivace,umožĚující
rrání.
Krorrrěsvéhohlavního díla Suětjaho u le a pžedstaua,jemlž se budeme
dále podrobrrějivěr-rovat,
lywoĚil Schopenhaueri iadu dalšíchděl. Do češ.
tinv jc napiíklad pĚeloženaEristicbá dialektika (o umění spolu a aIgumen.
tace),o ženrjch,Metafilzika lnsk1,o smrti, Žiuotní moudrost.Nepieioženo
zatínl'vecllejin1,ch,zťrstáváza1ímavé
rozvedeníGoethor,y nauky o barvách
v Schopenhauerověranémspisku o uiděnía baruácb.
Svět jako pňedstava
Světje jenom nloje pňedstava,
jak už po několik tisíciletí
hlásá indická filosofieUpanišad.Svět existujejen jako projekceméhovědomínavenek. to
Je
nlévěclorrrí,
kterétvoií v proudu piedstavovaného
světapojem hmoty, ve
smvsluor-ré
trvalétělesnésubstance.Svět je pro Schopenhauera- po Vzoru
Upanišad
- snem a závojemmájá . Všechno,co náleží
ke světu,je nutněpodntttlětto
ptlzr-rávajícím
subjektema je tu právě pro subjekt.Tády vidímeziej.
mou irrspiracitakésubjektivnímidealismem G. Berkeleyhoa apriorními
poz,návacírlifbrmami I. Kanta. PĚímo rozumem poznáváme dle Schopen.
hauerajen svět pĚedstav'
a to právě prostiednictvím apriorních fo,.- i"...,
prostoru a kauzality.
179
Svět jako v le
Podobně jako Fichte' Schelling a Hegel se ani Schopenh:ruerrrespokoluje
r,ěcío sobě a h|edák ní cestr.r
v lidském/. Lids Kantovotttlepoznatelností
skéjá je totiž podle Schopenhauera jak po stránce vnější'jako tělo, taft
i po stránce vnitňní' jako souhrn aktri vnímání a myšlení,citri a myslri,
projevem u le v časoprostorovépodobě.
VŮle jako taková je jenom jedna, nepodléhávětě o dostzrtečném
drivodu'
prostoru ani času.Ti-rtověc o sobě (podstatu všechjev ) rrrrižemepoznat
intuitivně (vliv rorrrantismu),
racionálněje ve svémpŮvodu rreuchopitelná'
Je to vrile s|epá' nezkrotná, nedajíci se véstrozumem'
V le se ve světě objektiluje, stává se pňedměty, a to pod|e principu individuace, ktenilm je hmota.
Nyní otázka pro nás:je to podobrrérvrzení,jako kdyby se ňeklo'žek mate.
ria]izaci dochází díky materii?
pozrrlirrítr člověkasvésídlo v mozku, jsou pohlavní orgány' místo
lr'1:í-li
ptrdu' vlastním ohniskenr vťrlek živottr.VŮle |akožto věc o sobě,
trtlhl,.lvtríIrcl
intuitivně, se projelrrje v individuu v podobě chtění. Pro
L.".ou po,''áváme
a omezenou u li svo|>odavrile neexistuje,
individuum jakožto ztělesněnou
je
u le sama.
pouze
svobodná
neboť vskutku
Ve světěse vťrleprojevtrierozmanitÝrnzpťrsobem:
1. Jako zákony a sílypňírodníhoanorganickéhosvěta(gravitace,elektÍina,
magtlerismus).
2. Jako rťrstv organickémsvětě'
3. Jako vědomí člověka'v němžsi v le zapaluje pochodeĚ rozumu, aby
si posvítilana dalšícestu světenl snri.
Schopenh;rtrerbyl pÍi svémfilosofování,jak jsme už jednou iek]i, velmi ovlivněn inclicktimi duchovními naukami, kteréprávě počátkem 19. stoletípoc.alr.
Slepá a nenasytnávrile dosahuier'rcl'rolujako vťtlek životu.Tato v le se
pak projevuienejsilnějijako polrlar.nípud. Vždy kdyžse iakákoliv živábytost
postará o zachovánísebe sama, už by se ráda množila a staralao zachování
rodu. Láska jako spontánní, bezpodrnínečn1i'
od egoismrl oproštěn1ivztah
dvou svobodn1ichbytostíje i|ví a klamem. Je to vždynaprogramovaÍáhÍa
slepésílyvrile k životu,námi neovlivnitelnáa končící
dle Schopenhauera
vždydezíIuzía rozčarováním.
byla Petrarkoua uášeiiuho.jetta,byt b7 jebo zpětl [11g/p6ton urnlkl,
"Kdyby
jak ulnlletiptrík,jabmile jsou snesilld uajce',,,,Postclitum omne animal triste
est- ?o souložije každj,žiuočichvnutn1., piipomíná Scl-ropenhauerjedno
z'náměpesinlistické slovío milování, když clrce akcentovattragiku života.
Možná, žev jeho době nebyly ještětak známépraktickémyšlenkyindické
tantry...
180
Schopenlrlltrertuto myšlenku ry|adňuje následovně, a i ly prosím nad ní
sice mt]žedělat, co cbce, ate netlt že chtít, co chce.,,
chvíli r<lzjírrleite:,,Člouěk
Viilc |eclnotlir,ce ie vždy nesvoboclná, neboé ie určovárra nadÍazenou t, li
celkrr' Sanla o sobě je utile nerozumná (iracionalisrrrus) a hraje poiád dokola
obehratlclttpísničku.
Utrpení světa
pronikat ProstÍednictvím anglickych a německ ch orientalistŮ do Evropy.
Priívem proto mťržemerralézatmezi Schopenhauerem a napiíklad buddhis.
nlenl mnolré paralely.
L)ovolírne si jen rrpozornit na ,'m:rl1í..
rozdíl. Zatimco skutečn/ buddhista
nebo jogín systematicky' celou svou duší a tělem, uvolněně pracuje v odevzdaném, soustieděném a klidném očelcivání na svénr probuzení a osvobození z pout chtění a nekončícíchpňání, Schopenhauer ve své mrzuté a pesimistické osamělosti exkluzivniho intelektuála zristal uvězněn až do své smrti.
.]rochu
radosti mu na sklonku životapiinesl jen veiejnii r-ispěchjeho díla ...
Vraťr-ne
se však zpět k Schopenhauerově filosofii utrpení. Neustále jsme zmí.
táni poticbar-rlia žáclostmi,ježsi sanli neklademe, a iluzorně si pňitom naml<luvámc' žc se jet1nío našesvobodná rozlroclnutí. KdÉ už
,iednu žádost uspot<oiíme.ilrncd roste nčjakánová. Jen Co utichnc jedna bolest, piichází zase nová'
Bolest a tttrpení jc r'rejvlastnějším
je klanprojevem vúle k životu. ,,Pocit štěstí
tt1lmkrritkorlobjm
okamžikem, sottld scl]oprÚm rozrušit tn,dlost našehostrtidtiní',,
5v. Augustirr a l-eibrriz iíkali, že zlo je jen negací (nedostatkem) dobra.
*to poclle nich znanlená,
je jenom dobro. Schopenhauer to obrací
žesktrtečIré
a ňíká,žc dobro je
(ne<lostatkenr)bolesti a utrpení.
jen r.regací
181
9,1,2 Vykoupeniz utrPenísuěta
je dle Schopenhauerauskutečnitelné
dvěma cestami:
Estetická cesta,rypická pro géniaa umělce,nerrítrvalá,alejen dočasná.obyčejn1ičlověkpoznává svět subjektivně,podle sr,ychz-ájmťr
a piání. Jeho subjektivní vrile kalí ob-jektivitujeho ťrsudku.Jen geniáiní člověka umělec se
dovede povznéstnad svou vúli' nad svá piání a zá|iby,Tím nepoznává věci
v jejich hmotné(individuální)podobě, zkalenézájmy,n|,bržjakověčné
rypy
a ideje (vliv PlatÓna). Z tohoto postojevznikají uměleckéinspirace,poskytujícízvláštníblaženost.KupĚíkladuhudba je nejbezprostiednější
obrazvúle
samé.Není r,ykoupením,neníspásou,ale jen krásnou krátkodobou Litěchou.
Dá se iíci' žeuměníje schopnostíPozorovatvěci r-rezávisle
na kauzalitěa vrili
- už Kant tvrdil, že krásnéje to, co neuzbuzuježidost, Genialita je u Schopenhaueračistáobjektivita, schopnostčlověkachovat se nazíravě,bez lpění.
To má byt ostatněpatrnéi ve wáii génia,v nížse zračíklid poznání, zatimco
u většinyostatníchse zračíneklid žádosti.
Etickí cesta vedoucí ke svatémučlověku
Tato cestaje pravá a skutečněvysvobozujez utrpení,ale vyzaduje vzdání se
svéhosobeckéhojá v soucitu se všemi bytostmi' Nejlépese realizuje prostĚednictvím
askeze(odiíkánímtělesn1ichi duševních
potĚeb),která vedepies
prožitekblažené
extázek rozplynutíosobního/ v nekonečnětichénirváně.
Nirvána je Schopenhauero',ymir-rtelektem
piedstavenajako lyhasnutí chtě.
ní' tedy popiení u le samé.Filosoficky lze Íici, žezrušenímnohosti, pĚed.
stav rozmanit1ÍchpÍánív rozmanitémsvětě, je cestou k jednomu skuteč.
nému dobru.
9.2 SarenKierkegaard(1813-1855)
je nejznámějším
dánskym f.ilosoíema teologem.Náležísice
k piedstavitelťrm
iracionalismu19. století,ale stejnědrile.
žitéje i jeho existenciálnímyšlení,zaměienéna bytí člo.
věka. Kierkegaardtotižpatií k piím1inrpiedch dcťrmexis.
tencialismu.
182
z malych poměrŮ.
Br,l syr-rembohatéhoobchodníka,ktery se \ypracoval
žil
téměi
desetlet jako
mu
umožnily,
aby
které
peníze,
nejen
Po .,tci zdědil
Kierkehlubokou
trudnomyslnost.
a
tak
bystrost
studellt..,ale stejně
',r,ččnÝ
v sobě cely životnosil jako těžkyhiích provinění,se kteriim se mu svě.
Í:,lard
ještěmalym chlapcem,živil se v zimě
iit ;.1,ootec. Když byl Sorenťrvtatínek
rystoupil na maly pahorek a proklí.
Tehdy
pry
ovcí.
jako
pastevec
e o hlac]u
mlady Soren v ponurémovzduší
Tak
r,yr
stal
nal bolra z,asvťrjubohf život.
na celérodině.
hiíchu, kter/ jako kletba spočíval
strlrtelrlélro
dandyho, velmi rád navštěza
světáckého
lyšťroien1i
Kierkegaard,
mládí
V
rozptyloval
svépiátele. KdyŽ
bavil
a
kde
skvěle
park,
zábavny
vor,alkodaís\i
jak
ZastĚelil.
Tak
chorobně byl
sám píše,
se všakr'rrítildomŮ, nejradějiby se,
'. Se svou milovanou Reginou olsenovou opakovanězrtršil
nl sebepi.ísny.
zásrruby,aby se mohl cele oddat lákavénezodpovědnostistaromládeneckého
filosofickéhoživota.
r,ydávalsvéspisy pod
S ohledenl na Zachovánísvéhoklidu a bezpečnosti
r znyrni pseudonymy.Tento krok Kierkegaardobhajoval rovněžsnahou
o subjektivituv sÓkratovskémsmyslu. Kažclytext Potom dychal autenticitou a lrlubolďm clsobnímprož'itkem.
Většinajeho znám/ch spisúlyšla i česky.
V z-ávorceje piíslrršn1i
pseudonym:
. Bud,- anebo,s podtitulem Sutidcťtu
deník(Yiktor Eremita),
' Pojem zkosti (Vigilius Haufniensis),
. Rizeii tl clluění(Johann de Silentio)'
. Stadia žiuotnícesry(IJt\arils Buchbinder).
9.2,l Vitkladd ležirjch rys Kierkegaardouamyšlení
1. SorerrKierkegaardse lymezuje piedevšímproti Hegelovi. Pro Hege|a
je totiž'absolutníduch víc nežkonkrétnílidská existence.A Kierke.
gaardvrhá všechnysvésíly na rehabilitacikonkrétníhobytí člověka.
Jcdnozr-račné
upiednostriováníindividuálníexistencepĚedodcizující
obecnou podstatou z Kierkegaardaučinilo nejlyznamnějšípramerl
nloderního existencialismu'
2. Už v polovině i9. stoletíKierkegaardodhaluje zhoubnou podobu
racionálně-vědeckéa technickécivilizace.Je to pro ně1,,epochamasoué
183
hultur.y,typická suou nezrtníceností,
u níž,sa lidé chouajíjako fupéegoistickéloutky, bez ducha a zcelrt konformně., Non.konfbrrrrnost má obr'ykle podobu pouze estetickou- i z hlediska myšlení,protoželidérádi
dávajírrajevosvou odlišnostpovrchním,smysloq'm, a proto estetickym zprlsobem.Táto ,,epocllarozn lůujee,xistenci
člouěkado ndléhosché_
matickéhopob1lutiníuprostieddauu, steraotypnichritu,ilt| bez ducha, tlachrinío politice a ušeobs,íblé
nudy,,,Yidno' žeSartre a Canrus jako hlavní
piedsnviteléexistencialismupo druhésvětovéválce rněli opravdu inspirativníhopiedchŮdce.
3 . Bytostnépoznáníje právě to' kterése pĚír-rro
vztahujek existenci.Existencí rozumí Kierkegaard nejvniti.něiší
vztah k sobě sar-r-rému.
O existenci také|íká,žeje nemocísměiujícík smrti. Běhern rétonemoci
člověkneustáléztroskotávání,a pňitom je nucen volit, nevěda,
prožívlí
ažkam jej volba povede.
4 . Je tieba' abychom se my lidé lymanili z dalrr a stali se jednotlivci.
Ale nikoliv sami pro sebe. Sr'éexistence dosáhnu v okamžiku, tady
a ted', skokem do víry. Zde zakolšít]]svou bezmocnou smrtelnost
a rizkostpied bohem, na kteréhoovšemrrynísázímcelésvébytí.Tímto
ovšemKierkegaardotĚásánejen církevnínridar,y,ale i rozumo1im teologizov:ínímnáboženskÝchautorit. Chce auter-rticitu,
opravdovost
a poctivosr.
5 . Rozum produkujeabstlaktnípoimy, a tím ničínašiindividuálnípod.
statu.lato podstataje sLrbjektivita
a subjektivitaexistujejenom ve skoku
do vír1rTírnto skokenr do neznám^ ,,ilppěkspojujesu j osud s uěčnosti
zpťuoberu,ktery garantuje i jeho piítomné b.ytí,.Y každémokamžiku
musíme mít bytí od boha, abychom vribec mohli nějak byt. Á teprve
v tomto skoku do víry,ktery je iracioná|ní,neboéje nrinlo dosah lid.
skéhorozumu, se činíč|ověkpravdilynr'
Kierkegaardproslul také'sl.1'mroz'lišer-rínr
tĚístupĎri lidské existence:
. Estetickf zprisob b1tí: je jeclnání
bez dodržování
;lrrl krásu chví|...,
morálníchzásad.Mtlžc tak byt kdokoliv z nás, zabyvá-lise neustá]e
jedrríms|ovem nazírav.i,mrozpty|ová.
světemercitaa svúdcovstvím,
'lhkové
ním.
bytí vž'dynlusí stit do z-l<ostné
r-ricory.
tB4
. E,tics zprisob bytí: se iiž odhodlává k většíodpovědnosti. Jednání
světa,máme nadhled,ale stálejsme
nad časovost
ie jakoby povz,t.resené
ještčrozpolcení.Jsme rozpolcenídíky stracl-ruze zrráry svéidenriry
r.c věčnosti.Tipické je to zvlášrěu sarkastťra ironikri v podtexttr
je strach z nejistotv,z Liplného
a zlehčovárrí
icjich zesrněštior,árrí
nroci.
odel'zclánísvévúler'yšší
. NábožensV zprisob bytí:člověkse vzdávánímsebesamateprvemiiže
uvědomitpňeclbohem.Pravda,kteroupiinášíKris'
získata skrrtečrrě
ttLs,tl,oĚíz-ákladopravdovésubjektil'ity.Takory člol'ěkse vzdal své
pĚi kteréchce chvíli to, pak Zaseroto. Ztrácí strach,
r()ZPt\ilenosti,
že ztratíto, na co je zwk|j,, a chce opravdu jenom jedno jediné:
bož'íbytí a svatost.
deníku llrosr Kierkegaardpíše,žejeho dílo zděclíti, kteií jsou nru
Ve sr,.1trr
clocerrtia profesoii: ',a i kdyfu se tobledost,zlo,profesorot,i,do
ncj;lrtltir,nčjší,
rttlittu,nezadt.želoh'1,ho to, nezp sobilo b7 to, že b7 sť L, něm hnulo suědoní,
tlc, i o torttb7 sepiednišelo...,,
9.3 FriedrichNietzsche(1844-1900)
se narodil jako sr'n pastora.Jeho otec všakbrzy zerniel,
ir tak ryrŮstal ier-rs matkou, obkloperr sv1imisestremi'
Studoval klasickotrfiloiogii (iečtinua latinu) a díky
\
svérnuvyraznémut:rlentubyl ještěpi'edobhájenímdok.
filologie rrabasilejskouurli.
torátr'rpovolárljako proÍ:esor
verz-itu,kde pobywaldo roku 1879. Kvrili nernoci byl
po.volánía žilpak
vzdát učitelského
nucen se piedčasně
#j:i
jen spisovatelstvím
a duchovně-milostnoukorespcln.
|#
dencís Lou Salomé.Rád pobyval ve wsokych horách Šrycarska'které,ieho
z,drar,í
svědčilvnejvíc.V Hornín'rE'ngadirruu městečka
Sils-Mariataképrontvslelnáplr\ svéhclnt.jvÝznanlrrěišílro
dí|a1ab plrtt',ilZarathustra.',,|Ýcnítžc
b'ytkoleln ntttc rJostilcha, uryše
a sa7nltl, ab4ch mohl uttímatsuénejunitÍnčjší
hlas.v'',
()d roku 1889 se u r-'ějzačalyprojevor,atprvní zr.rámkyduševnícllorollv, která lro do;lrovázela
aždo smrti roku 1900 ve Vyrnaru.
185
Ti, kterézajímá
TakévětšinaNietzschov/chspisťrby|ajižpieloženado c.eštiny.
si dnes mohou rybrat
tento ,,f.ilosofs kladivern..,jak se mu piez-dívalo,
z mnoha piekladťt|ehoděl:
. Zrození n"agédie
z ducha hudbY, kde Nietzsche nalézádva pilíie ieckého
ducha:
- c{ionÝskyelement(opojenívínema sexem'silná vťrlebez tičelu)
- epollinsk{element(správrrámíra,kultivovanost'jemnosta harmonie).
. Nečasot,é
uualry;Lidské,pielidsbé;Thbprauil Zaratbustm;
. Radostni uěda;Ranní čerurinky;
Antikrist; PiípadWágnerť,tu;
. Sournrak model; Ecce Homo.
9.3.1 Vltklad hlaunich pojmti Nietz.schsuy
flosof,
l. Vri|ek nroci je stiednírnprincipemvšehobytí'Na rozdílod toho, co
hlásá Schopenhauer'je všaktieba vrili stupĎovat,nikoliv ii slabošsky
potlačovat.Dobré je totižto, co l'1,volávápocit moci.
jest opicečlotlěku,bude člouěknadčlouěku.,,
Úbermensch
2' Nadčlověk: ,,Čím
je člověkosl'obozen/ od všechpietváĚek a plně rea|ialjícísvou vrjli
je pro nadčlověka
pohrdání
hrdost,sebedrivěra,
k nroci' Charakter.istická
všedr-rírn
a malichern1irn,touha ovládat a radostná moudrost.
3' PĚehodnocenívšechhodnot. Nietzsclre- v polemice s Sc|ropenhaue.
i buddhisnrem - wrdí, žesor.rcitje rremoc.Snažíse
renr, kĚesťarrswím
pojetídobra a zla.
proto zaujmoutpozici, ježse nacházímimo tradiční
Pro Nietzschehoje dobrá panská morálka (aristokratická),která pod.
Naproti tomu otrocká morálka (ple'
poruje všesilnéa životaschopné.
bejská),ješpatná,neboéopovrhrrjetímto bolestn/m světema hledá
a sociálr.rěori.
ťrtěchuve zdánlil,émsvětě icleálrríhodobra. Kiesťanské
neboť
morálky jsou podle Nietzschehozaměienyproti žir.otu,
entované
vycháze|íz. rrenávistivúčipiirozeně silnym a spěšnymjedincrim.
Dobrf je ten člor,ěk,krerj dokáž-eprosadit svou vťrli'
4. Yěčnj,návrat téhožje u Nietzscheho ínspirován Hérakleitem.Život
a svět se stále točív kruhu. Krulr je to ovšemv1vojory, neboéNietzs.
che byl okouzlerrDarwirrov rn er,olucionisnrem.Piitonr je ovšenrvrile
186
všeponěkud beznadějněa nihi.
k moci vlastně v le k v li' a proto se
uěiítnetn uěčny
listicky, neboébťrhie mrtev, stále opakuje, ,Jestliže
ttiurdt, ie khčížíttak, ab4chomtoužili žítznouu.,,
aforisticky
m}'slitel'kterii se rrídv.vjadňuje
ie velmi populárnía čtily
Nietz-sche
S1,sternatickápráce a logická argumentacejsou mu vzdálené.
. t-l.í,,.ri.ku.
postrloi současr-rymi
tak ostie sledované
Možnlíi proto je jeho burcujícídílo
hodnot.
pluralitu
pro
smysl
kteií rra Nietzschovi obdivuií
.l..'ní,.11i
"...',u,
a
prožiji.
jako hodnotnéprosadím
Hodnotnéie pro Nietzscheho to' co
Úkol.
()d ktcrélrofilosofá iracionalisn.rua voluntarismu b1'stesi rádi piečetlinějakdyby vám rybyl nějakyvolnf čas..'
kou knížku,l ;lroč?Samoz-iejmě,
Ukízka:
4 lze je poklrídatza
,'.l?oretick|,lze piijmout tži extrém\lidskéhožiuot11
lidskéln žit'tota.Za prué, tnobtttnéc|ltění,uelkéuášně
prt,k.yskutečttého
je líčeno
charakterech;
(Itartža-Guna),Projeuu'fese ue uelk\chhistorick.!,ch
uelikost
neboť
sfeie,
u
malé
též
tlttižese ušakprojeuit
l) q)lsl| 11u .|rLtmíttu:
unějšíclt
ob1chnttttěýíse zdejanorn sfitpttěm',leteryhjbi u lí, nikoli podle
poznání' chápání idejí,podníněnéosuobozeuznthli' I,ak zd druhé,čisté
nhn pozniní tld slttžb\t, li: žiuotgénia (Satua.Guna). Konet,nězlt tletí,
prázdná touba, nuda
rrcjt,čtší
lctargic t,tilc,a thn i poznrínís ní spojeného,
zttrazující žiuot (Tama.Guna). Vzdtilen toho, ab1, uytrual u jednont
jen
z tt,chtoextrhnt1,žiuot t,louěkasejich dotjtki jen zi,idka a je učtšinou
s/ab!v1o kolísauympiiblížerthnk 'iednénebo rtruhestraltě,nuzn.ymchtě.
nhtt rnalichernjch objekt , stále se opaku.iícím,
a tím unikajícímnudě.Jc
t,sktttkttlteutlěiiteLné,
jab plyne žiuot uětšinylirtí, brz niplně a bez
uYznantu,pohlédnene.li nail zunějška,a jak tupě a bez uuědomění,ucí.
skrze
tíne-li st,do něho.Je mdfim touženíma tryzní,je snouymurduorrinínt
t|t.|li|
triuiilních
|.ady
li,1,1,ouěfu až le stllrti,'ježprobíhi za doprouodu
nry,šlenek,
I'irlésepodobajíhodinkotym strojk m, hterése natahujía.jdou,
,tlttžt,čt/í A
jsou l,oditt-y
kttvžbyl ,.Ioutkzplozenll nn}.0z(n,
1l;tlt.' 1,okaŽrlě,
lidskébožitloíaznotlu n,aružen.y,
hru,
kolouritkouou
st|ou
aby opětopakou/lly
187
již bezpočtukritohranou, uětttza učtou,takt za takterus neu1tznamnyra!
uariacemi' Každéindiui tum, každá lidskti tuii a její běh žiuotaje jenom
o kruítkLsen uícenežnekonečn\
plírodni duch a nežu\trualá utjleh žiuotu'
jenom
e
o
pomtjit,.y
titt,ar
uíc,
kterL p írodníduch hrauě rystje na neko.f
nečn1l
list prostont a čtzstt
a necllrit,títniziuě lerátkoucbtllli existouata pak
u\maže,abY učini/místodalším.Piesto - a zdeje pou,iž'li,,i,t,,i,k, ži)om
- musíkaždj z těchtopomijiu\ch tituart),těchto
pourchníchntipadl), bjt
zaplacen celou u lÍ k žiuotu,ue ušijej1 prudkosti s mnoh\tni a hluboh,imi
bolestmia naleonecs dloubo obtíuanoua konečněnastat,iítrpkou smrtí.
Proru nríspohled tta nrtt',olu činínríhlemk urížn|,mi,
Ziuot každéllojednotliuce jc, p ehlédneme.tijej tlcclku a ušeobecně
a uyzuedneme.lijenom nejuyznamnělší
jenom nagédií;
ryrry,ulastněuždry
ale u jednotliuostecll mrí charakter ueselohry,.
Neboť ruch a dlini dne,
neusttílé
škidleni okamžiku,piriní a obau\ tydne,nehodLt,,baždéhodině,
ježp,ňsobíntíbodaužd.y
zaměienti na čn,etictui,
jsou samétleseloherní
scén\.
Áušak nikdY nesphtht,íp íní,zmtlien,i tisilí, ttadějenentilosrdrtěrozdupanéosudem,nešťaxné
blud\ celélložiuotase uzrťtstajíchrt
utrpeníma smrtí
na konci dtíuajíuždytruchlohru',,
Arthur Schopenhauer(Suětjabo utZlea pÍedstaua)
Sbnultí:
Pr.ár'ěj.sreprostr'rdovali
už dvě tietiny tohoto studiiníhotextu' VěŤím,žese
r,ár.rrněkteré,pro vás zajímavé,myšlenkyvryly do panlěti. Nebo jste tieba
díky nim více porozuměli i určitymosobně,jším
věcem. Yždy je totiždrile.
žité,aby když už člověkrrěcopochopí rozumem' byl takénásledněschopen
věci prožívat
a |ednat.
Každ,íze tňívám plrczentovan1ich
pi.edstal,itelrj
iraciorlalismu a volunta.
risrl-ru
n-rěls dalšínri
dvěmaspolečnorr
jedinou zásadnítcrublt:všichnise toužilizbavitstrachua slabosti.Každ z nich šelovšemk tomtltocílisvouvlastní
cestou.
Schopenharrerviděl spásubuďv teorerickém,nebo v umělecl<ém
nazírání,
jchožjsou ovšemschopni jen géniové.
Géniovési totiž uclrž,ují
odstup od
snlr's[oví'ch
piedmětŮ - jen tak nlohor'tbÝt rrezaujatí
K trva.
a objektir,ní.
lén-ru
osvobozeníocl pout ž'ivotaveclepodle Schopenhatrera
jerrcestaziek.
r r u t ís e v l e .
lBB
zpúsobž-ivotavede
KierkegaarddobŤevěděl, že esteticko.požitkáisky
ješte\
ze
života
strach
i
srnrti.Teprve náboa eticky ironik má stále
k z-otrÍilsn,í
<lcler,zdantlst|ak se Kierkegairrddomnívá unrožĚujezbavit se
Žcrtsklí
konečněchor'atautentickr''
V ní se člověkrrrťtže
tizkrlsrir,c skokr'rdo r,írv'.
jako v li k moci. Tito
ji
nebojí,
pěstovat
k
životu
chce
r.tile
Nietzschesc
je
r'ii|cse Ircsrnípotlačovat,neboťtak vznikajístádnílidé,kterych pĚíliš
Naopak nadčlověkukazujeostatním,
rlrntlho,jsoLrzbabělí,slabí:r sor'rcitní.
K noqim hodnotám pak náleží
nov1ich
hodrrot.
cesw
ubírat
rnají
ktrc]l'se
Zdatnost,
mocnost, sr,oboda,bezra<lost,
statečnost,
vitalita,
oi.eclevšírrr
a vzácnost.
.,l-,l..l,-,..,st
Doporučenáprimární literatura:
Kierke{aard,S.:
t\rctzsche. F.:
I
fl
Itt uino ueritas.Praha 1913.
IJázeila chuění.Nemoc k smrti. Praha ] 993.
Cistota srdce. Prah'.t1989.
FilosoJ)cké
drobleyaneb drobáthofilosoJie.o|omouc 1997
Chualoiečna Abrahttma,otcenárod . Praha 1939.
Praha 19l 1.
Olenrnžik'
olomouc 1.)96'
Současilost'
Suudc u deník.Praha l970'
I,raha i929.
Ántilerist.Pokuso kritiku kiesťanstuí,
olomouc l 9!)3.
Dušeuníaristokratismu.i.
fcce Homu. Prahr 199J.
Í:ilosoJieu tragickémobdobíŘek , o|onlc,,vc 7992.
L[ino dobro a zlo. Pruha 1998.
Nečasoué
uuahy.Pr,aha 1992.
o žiuotěa umění.Praha 1943.
I>iípadWágner u, Praha l 931'
Radostnríuěda. Praha 1992.
Praha 1991.
IItttníčeruánÉ7
Soutnrabnodel. Olornouc 1995.
'fale
prauil Zaratl]trstra.Praha 1995.
Zrození tragédiez ducha hudb1,.Praha |993'
189
Schopenhauer,A.: Génius'Llměni.Lásha. Suětec.Olomouc
1994'
o animrílnimnutguetismua ttagii. Praha l919.
'LÍcntfi,zikaltÍsky.o|orrtouc 199 l.
O smrti. praha 193l.
EristicktÍdtalektika' Praha 1927.
o spisouatelstuí
a srylu. Praha 1994.
o žentích.
Brno l993.
Suětjako u le a píier|sntua.
Praha 1911-1917.
Ziuotní moudrost.Praha l992.
Kapitotal0
NoVoDoBÁ EvRoPsKÁ FILosoFIE
(pozitivismus, materialismus a marxismus,
pragmatismus, ft losoft e života)
clo poslednítierirrr'studiatextu' ktery rná za ťrkolvánr s maxiVsttLptrjete
strrtčrrostí
a pokud možno srozunlitelllěpiedvéstdějiny ev1oo.p61.'o
Irllí|rrí
V tétokapitole se už budeme bezprostiednězab,iruat
nrl'šlcní.
světemmyšlenek, kterése piímo dotykajíkaždéhoz nás. Většinalidí dnes totižběžně
vědy a techniky' A pĚedcivacetilety se v těchto končispo|éhána n-rožnosti
ještě
nách Er'ropy
nosily tr.rnsparentynovodobych spasitelrivšehotrpícího
Marxe, Engelsea Lenina.
liclstvrr:
Úkol.
Stejnějako z pĚedchozíclr
kapitol, i z tétoby bylo záhodno odnéstsi pár
Čtětepozorně text a to, co si lybavítepo jeho prostudování(i jed''pclstichťr...
nonr jeclinérr-r
piečtení),
se snažteve vašínrysli r'olně rozvinout.ZkLrsteto
alesp<lr\
s pěti čišestinryšlerrkanli
některéhoz ur,edenÝch
filosofickychs1,sténrri.
10.1Pozitivismusve Francii
postavouje Auguste Comte (1798-l857),
Jeho r.istiední
V životěto neměl jednoduché.Ztrart| učitelské
nlístona
paiížské
polr'technicea zťrstalfirrančněodkázán nil z.rnedbatelnépi.íjmyz ryučovánínlatematikya na pociporus'"7ch
piátel a žákťr'
Ve spisech Systémpozitiuní flosofe a Kurs pozitiunífilosofe (-,ortrczdťrvodĚuje
svťrjvědecky píístupa obhajujejeho hlavnícharaktcristické
orvkv.
190
191
Principy pozitivismu:
. Jako pozitivní zkušcrrostjc nárn dán vždyjet,'
. Je nutnévycházetz danostía fakt a oclmítatjako zbvtečné
všechny
rir.ahl'a tázání,kteréttrto pozitivitu piekračují.
. Vt:deca filosof mťrže
konstarovatpouze fakta dávajícíse formou jerrr, která
se m že pokusit uspoiádat podle určit..fchzákonitostí do něiakého
svstému.Poslézemťrže
na z,áklaciětakto získanycha powrzen1ichzákonitostípieclvídatjely budoucí'piípadněpodle nich iídit svéjednání.
. Comte navazujena myšlerrkové
závěry FranciseBacona (věděníje moc)
a Renéhof)escarta(myšlení ovládajícípiírodu). Sánt hlásá Hes|oSauoir
pour préuoir- Vědět,ab4chornruohli pieduídat.
Podle Comta nemá v žádnémpiípadě smysl tázat se na podstatu. Žádné
zbytečné
spekulace,Žádná metafyzika.Nac1smvslové
nesmyslvspekulativního
jsou
rozumu
sice lákavé,rricméněfiktivní konstrukce.Piesny,laboratorně
exaktnípopis toho, co se nám objektivně dává, pňesnéa kontrolovanézískávání materiálú,danosti faktťr,to je ideál moderní vědy. Piístroje,labora.
torní prostiedí,sterilnínezrjčastněIrost
experimentátorir,kdykoliv opakovatelny a verifikovateln1i
postup popistra lykladu. To je hlavnízbraĚ v boji
proti skepticismua subjektivismu.
Conrtriv pozitivismus hlásal systematiclg'sběr, tĚídění,srovnávánía mě.
Íenínejrozmanitějšíchpozitivních (smyslově dan/ch) jevŮ, Z toho pl1me,žr
prvotním požadavkemfilosofie vědy v polovině 19' stoletíbylo definování
subjekt-objektového
lztahu' Subjekt se stával pozorovatelemobjektu. Vždy
musel bfi od pozorovanéhopiísně oddělen, aby byla zajištěnaobjektivita.
Auguste Comre zietelně rozpracovávalosvícenskyide:ílovládnutípiírody
a společnosti
rozumem a obhajovalosvícenskou
víru v pokrok .
Zákon tňístadií
V1,vojmvšlenív jednotlivémčlověkui v děiinách celéholidstva prochází
podle Comta postupnětiemi meznímietapanri.
1. Náboženskéstadium
Zcle člověkzaměiuje svá zkoumárrído nitra věcía ptá se na podstatu,pŤí.
čirrya posledníričelyvšeho.V t<lnrtostadiu věií v rrrožnostabsolutního
p<lznárrí'
Náboženské
stadiunlse ještědále dělí na tii fáZe:
192
fakticképiírodníPfocesYse or'šemještěv tétof,ízi- alespoĎ
11)'{nitrli.slntts:
(JorntovÝch
piedstav- nevykládajíkauzálně'to znanlenáz piírod'
podlc
ale analogickv vlastnímucítěnía jednání,a proto \,yznavači
rlíchpi.íčin,
věií,
žese za každouvěcí skr1,'vánějaká oživujícísílaa duch.
llt-tillrisrnu
každá
oblastjev má svélroboha. Boha moie, ohně, větru,
b) I)olr'teisrrrus:
bohvni Země' spravedlnostiatd.
7,avšemividitelrrynrii neviditelrrynrí
silami a jely stojí
c) l!1orrotcisrnlls:
jcclinÝbťrh.
Z. Metaťyzickéstadium:
Nlrrrrísttlrradpiirtlzerrycharrtropomorfizovanycha personifikor,anÍchbožskí'ch.sil pilcházejíabstraktnísíly'pojmy a entity. MetaÍyzickéstadium je
obměnou stadia náboženského.
Nejlyššíabstraktnírirovně
tec]r'raciorrálrrí
je clle C)onrtad.osaženo
u meta$,zikŮ- v pojrnu ,,piíroda..'
3. Pozitivní (vědecké)stadium:
Nc|wššího
stupněpoznáníje zde closaženo
všechjednotlir,ych
pĚi podĚízení
jevu určitémtr
obecnémufaktu, napiíkladgravitaci.
Soustava a klasifikace věd
V pozitivrrímstadiLrr7voje lidskéhor.ěděníie podle Conlta ntrtnéwtvoiit
z'vllištní
věclníoblast,kteráby studovalavšeobecné
z-ásady
vědy.A to je právě
ťrkolem
pozitir.r.rí
filosofie.Filosofiese tímto zpťrsobením
redukujen. fitosofii vědy. rlebo - jak bvlo tradováno v rrčebnicích
r7clrow pi.ed
obc.anské
tleInIltrhll|er,,:,,Filoso.fie.je
nejobecnější
uědou,shrnujícít,šechn)t
poznatkryjednot|iu.yc/l
uěd u určitys]stémprincip J)lngounnípiírody a společnosti.,,
V (,orrrtovětendenciutiídita klasifikovatvědyje patrrryosvíce
nsky francclttz-sky
cncyklopedistickyduch. Seiadínle-livěc{ní
obory podle objektivi11.
poz-traní,
jížjstlLrschopnédosahovat'a to od rrejryšší
piíčku,
po nejrrižší
P . l k. l o s t ; r t t e rt tul tťos r u p n i c i :
l. lt4atcnrlrrika
(r,vchází
z čisté
dedukcea je nejobecně,jší)
/. Astrorromic
193
směiováník organicitěa hurr-ranitě
3' Fl.zika
(životu,člověkua společerrswí)
4. Chemie
Biologie
5.
6. Sociologie
Založenípsychologie jako věcly není nrožné,neboťsubjekr (pozorovatel)se
O to vícevšakCornte sázína sociolozde krvje s objektem (pozorovanyn-r).
jakožto
vědní obor založt|.
gii, kterou také
se teoriípňiroSociologii Comte dělí na společenskoustatiku, zab,|ruající
a společenskoudynamiku, která je vlastrrímpiedmězenéhouspoĚáclárrí,
tem nauky o pokroku. Z Comtowj,chnevšedníchmyšlenekmúžemenapií.
instancí
klad uvésr.žeRada pozitivních filosofiua sociologti se stanenejlyšší
duchovníhožir.ota.V/konná rada ale rrebudetétoRadě filosofťra sociologri
podňízena,neboťji bude tvoiit grémium hospodáiskfch odborník ' Právě
věda a ekonomie budou určovatspolečnostbudoucnosti. V ní budor.rhlavrrírniidean-rináboženswíhumanity a altruismus. Altrttisrrrusje privodní
Comtťrr'termín,ktery nese jeho hlavní poselství:,,Vševe prospěch lidswa..'
Pq'cho|ogie ie podle Milla záklac]nívěda zkoumrítotiž fakta vědomí,
jejich spojení.ť]kol.- logiky jako nauky o správn1ich
iinliŽ,istlirpočitkva
ocl spojení
ttsttz,ctvárrí
ie odlišitnahodilá spojenípĚedstava počitkťt
k.,,n..ícl.'
trvlrlr'che závirzIlych.
potom Mill rozpracováváinduktivní logiku. P|ipomeóme si,
Diisleclrrč
je
rrretodapostupujícíod sledovánívyskytLrjedrrotž,cirrcltrlicc rrryšlenková
zákona.
k fbrmulaciobecnétezenebo pňírodního
livi;chPiípaciťr
PŤíklad:
rl lr lrt
_; ;]':'k-ratÉs
]e il.;vĚk
-
I.l.lti.rr]t jlr'vÉk'
-
I r : : r . u t e sj r i . l i ' v t k
-
|irapltn 1l i1l.'lĚk
+1J'pt:crIp i
ti,rnialnÉ
X1 .1eťilovéka 11 .1t::rnttelny
){2 1eĎltvěk a.={i.1es m l t e l n y
tl
ll
.tJ
trl-v rlrvil:
'"I:.r
i , r , o ) i 1 . : o ur 1 . r t k a . ; r , u slnltElná
Z tohot<lir-rduktir'níhoryčtu ie pak možnéprovésti deduktir,ní odvození, napŤí-
10.2Pozitivismusv Anglii
k|lt|:./estližcSribratés
je člot,ěka ušichni lidéjsott sllu.telní,pak Srikratés.jesnrtelny,
Navazuje jeclnakplvr-rulena tradici anglickéhoosvícenswíosmnáctéhosto'
I e t í( l i b e r . t | i s m Juosh n a L o c k a ) l j e d n . r ks e n e c h , í vi:tir s p i r o r , :mr tv š [ e n k a m i
sociálního utilitarismu (co rrejvíceštěstía užitku pro co nejvícelidí) Jeremyho Benthama' a ovšemtaképozitivisn-remAugusta Comta či teoriemi
klasickéhoanglickéhoekononraAdama Smithe (starosto sebe je starostí
Etika J. S. Milla:
l' (-ílenr je closáhrroutslasti, která je štěstinl.
2. I)Ícdrněry'jež nám to umožiiují, jsou hodnotné.
']il,
.].
co je hodnotné pro jedince' je hodnotné i pro společnost.
4. Hoclnotné je proto i obecně užitečné'
o celek).
10.2.1Joltn Stuart tuIill (1806-1873)
jižve tiech letechovládl latinu a Ěečtinu,
v desetiletechdifěrenciálnípočet'
letech z,aložilUtilitaris.
v
sedmnácti
r.r:rpsal
knihu,
prl'r-rí
r,e dvanácti letech
tickou společnost
a ve dvaceti letech zkolaboval.'. ovšem probudil se, zotavil
a později byl schopen Zastávati politické Ěady.
itiluktiuní a deduktitlnílogik4.V něm
Hlavním Millowrn dílem je S1stém
se Mill snaŽídát pozitivisnlu pevny psr.chologickÝ,logick1,a noeticky záI<Lad,
194
I)riIrci;lužitcčrrosti,utilitarismus, je základem Milloly nlorálky. V politice
sc piil<láník relatir'rrěliberálrrímu socialismu' kter1iby zaručovalosobní svobodu.
I 0.2. 2 t{crbert
Sltt,ttcer ( I 820- I 903)
.'yt ttc|v|ivnt,iiím
rrlglickym filosofem devatenáctéhostoletí.Rád ho takéčetl
jako rrraterialisticky
1eŠtě
pokrokory irrdicky strrclentSkotské církevníškoly
v Kalkaté
Naren.].anáth Datta, jenž
Po smrti svého Duchovního rnistra Šrí
r95
Rárnakrišrry,
piijal jrnénoSvámíVívekánarrdaa v devadesátychletech devatenáctéhostoletíexportoval na Západ moudrosti indickéjÓgy.
Ve svych esejíchfeorie?opuldce a V11upjgu;
lrypotézaSpencer formuloval již
něl.olik let pied prvním Darlvino'"ynrrystoupenímmyšlenkuuyuojea razil takoveiv razyjako ,,bojo existenci..či,'piežitíne|zdatnějších,.,
kterépozdějiproslal'ilydarwinismus.DílajinÝch autorťr
Sperrcerzásadr-rě
nečetl.Na vědomíbral
jen to, co podpíralo'jehoteorie.Byl tedy rypic\im anglickym,,nonconformist,,,
Nyní se podívejme,jak Spencervidí zákon evoluce:
Pozitivisrnusjako metodil je užitečn1i
piedevšímk ton-ru'aby filosoficky
vyčerpávajícím
zpŮsobemsjednotilrozmanitostjevŮ.I-zeroziišitdva základní
sjednocujícíprincipv:
. Všeobecn statick1iprirrcip, kter1iznamená zachování'siIy.
. Všeobecnydynamickii princip, tzn, zákon vfvoje.
pohybu. Během tolloto
.Vjuoj je integrace bmory,proutízenáuynaložením
pí.ecbází
hmota
z
neurčité,
ilerouujsté
'tejnorodosti
do určité'souProcesil
uislénestejnorodosti,
a tatrížproměna se děje s uynahllÍdan!,m
poh4bem',.
(Pro názorrry piíklad si piedstavtel1voj mozku či žilych organism
obecně).
V piírodě paralelně s integracíprobíhá i děj opačny.,
kterynl je dezinte.
jakožto
grace
ztráta vzájemniich sloŽitych propojováI-ría směiování od složitéhok jednoduchénlu.
V politiclcych rrázorechse Spencer chce r7hnout krajnostem socialismu
i kapitalismu. Prosazujedobrovolnéspojovánína družstevnímzákladě.
S;lencerboLrilivěháji právo na individuální svobodu a naprosto zásadně
_ je
ned věiuje všem státním institucím. osobní štěstí- ,,sacroegoisrno,,
pro HerbertaSpenccranejlyšším
etickym postulátem'
10.3Marxismusa materialismus
Materialistéve filosoÍ:iiobhajujípiedstavtr,že objektivnírealitaje hmot.
ná a vědomí je na ní závislé.Typickym novodobym piedstavitelemmateÍia.
lisn-ru,od kteréhose nrnohérrrtt
pĚiučili Karl Marx, bvl Ludwig Feuerbach
(1804-1872).
196
Feuerbach vykl:ídá privod náboženství
spise Illdstata kÍesťanstt,í
Vc sr'c1lt-t
touhr'r
po
dokonalosti
a ochraně člověk promítá
pohnutek:
lic]skrich
z č.isrč
je
nebeského
však
tieba
dosáhrrout
už zde na Zemi'
clo l,ilhlr. Krlilovství
NlístrojenrI( tomu má byt zkrocerrí piírodv mocí člověka, jehož hlavními
jsou kultura a vzdělání.
zbrlrlrč'nli
piedstaviteli nraterialismu v 19. století byli Kar| Marx
Ncir,í'z-rlanrnějšími
.|ejich
učerrí,kteréje velmi provázanéa stojína totožnych
l Frieclrich Engels.
'c nlz vá marxismus.
1'1.i1r.i1rt.clr'
K a r l M a r x ( l 8 l 8 - 1 s s 3 ) b } ' l p i i p s a n ís r y c h d ě l
piírno ovlivněn (ales;lo podle Vladimíra IljičeLerrirra)
.|emi
tiemi rnyšlenkolymi zdroji.
byly:
1. Anglickí politickí ekonomie (Adam Smith - libe.
rální teorie o volném trhu a soukromémvlastnictví;David Ricardo - teorie nadhodnoty,kterou si pĚir.lastriLrje
kapitalista).
2. Francouzsloy'utopich.f socialismus (francouzšti
utopistéHenri de Sair-rt.Sirnon
a Charles Fourier
a britskripodnikatela filantrop Robert C)wen).
3. Němeclcí klasická filosofie (G.\r F. Hegel- dia- materialismus).
lektika a Ludwie Feuerbacl.r
l,clrirlpak ještěurčiltňi základnísoučástiInarxisnlu.Jsou to:
l . r'čdcckykor-nunismus,
2. dialcktickya hisroricklimaterialismus,
' i ' p o I i t i c k áe l < o n o r n i e .
I]i|osoflcké
jádro r.narxisticktl
filosofieje nejléperozpracovánov tzv. clialektickénrnrlrtcrialisrr-ru.
I 0.-).I Dia \ckilck.!nrtterialisrnus
;-tIctlo
zeklldní l<oncc1-rcc
je dobie nastíněnaužv Marxově ďíIeKapitril, i kďyž
reoretick\'
rozl,irrttl
rozpracovalFriedrich Eneels.Zjednodir'
a
prodrobrrě
iej
senčlze iíci,
Že Marx s E,r.rgelsem
pievrátili vzhťrrunohama Hegelovo učení
197
o dialektickém(teze,antiteze,syntéza)vywojiabsolutníhoducha. Podle nich
ale o rozvoj hmoty. Vědomí je určeno
nejdeve lr.voii bvtío rozvo,|myšlenk1.,
na snryslva odrážíse ve vědomí.Subjekt (poznávající)
materií'která pťrsobí
je určenobjektem (poznávanynrhmotnym piedmětem).Ideje, myšlenky
z piedn-rětu'
a po)nly jsou vŽdy odvozer-ré
je filosofickÝm popisern v1,l,ojehmoty' iejího
Dialektickr' n.raterialisrnus
pohybu a změny. Tbnto processe odehrává podle tií zákorr :
1. Zákott jednoty a bo.leprotikhdti (napiík|ad:párr a otrok. muž a žena,
buržoaziea proletariát).
2. Zríkon pi;,echodukuantit1 u kualitu (pierušeníposloupnosti ryvo,ie
náhl 6 skokenr'napi.íkladrevoluce)'
negllce(každyjev prisobenímvnitňníchrozporn1ichsil pro.
3 , Zákon neg/tce
dukuje svŮj protiklad).
Všechrrytii zákony se navzájenl doplĚuií a podmiĚují. Pro ilustraci si nyní
Engels:
popíšemepÍíklad,ktery uvádí sanrcrtt-t''i
Zákon negacenegace:
zrno ?ddne do p dy a je zde zničerto(negot,,itn),Z něj u7klíčí
,,Ječlnenrté
rouiltě,
na u.yšši
rostliila a z její negace,oduniení, opětuznikne zrno, oušetn
je mnoholeritzntnoženo...
neboť
Zákon prorikladŮ:
se ruší.'.
2yng- rostlinal1 nduz(íjem
,,V zrrut do sebezdsahujíprtltikLtd,1,
Zákon pĚechodukvantity v kvalitu:
(věclecky)empirismus, nijak zvlášťhluboky nebo zajímar'y:ve
rilrlisticky
a uspoiádávaiíse na z,ákladě
vjeml,z pŤedmětťr
srrryslové
sc o.lráŽejí
(zobecĚování)'
".i."'' (slučování
podle podobnosti)a generalizace
..*-'"..
jejž dokoncepod jménem idejeprontě ujc
Hqela je pr\ces rnryšlaní,
,,,,,,,,,,,i,,,.i,,ib.1,k,,
,,l,n
LJ tnne n/t,pdk není idetílno
tt, rcem skutečného.
do tidskéhtauya u nípieruo ené,.,
ltic.jitrchortežmateririlnopienesené
se
svou myšlenkou(anebohrrrototr?)'
spokojen
tr,rdiMarx
materialismtrs
I r). I ) H istttricl:-y
bázi
interpretační
jc
clpěrsvélrodruhu aplikacíHegelory filosofiedějin na
'rnlterielistické
ekonomiea dialektiky.
fungo.
PtlclleN,larxeprávě ekonomickélztahy určujízákladním zpísobem
sp.,letnosri.Filosof se r-remásnažirryto ,iel-vpouze popisovat,ale má
t,íníkažclé
Proto
je
se snaŽitsvět změnit. Nikoliv ťrnikod světa,ale jeho změna zapotiebí.
Histo.
atd.
v1iroby
zpŮsobu
je v rnarxismlrtak d ležitá ana|fzalidsképraxe,
tvoiítedyjedrrakpopis dějin jakožtodějin tiídnich lztahŮ:
Lickyr-rlaterialisrnus
,l
. otrok - otrokái.,
- feudál,
2. nevolr-rík
- kapitalista'
.].c]člník
v i c i i t h i r á l n c i' c p r . o s a z t r j e
(prvobytně'pospolná),
l. bezti.íc1ní
společnost
kapitalistická),
(otrok.íiská'fetrclální,
2. tĚídrrí
společnost
(komunistická)'
3' bcz,tiídní
společnost
Veškeráhn.rotase rozvíjítínlto pievratem prorikladťr'Pod zorn m rihlem
piedpokladu, žeprvotní je hmota a vědomí je druhotné,marxisténah|ížeji
rnate.
takéna celéděiiny f]losofie. Z hlediskateoriepozrránímarxistézesrlívají
A clálepak popis toho, co se má stát:
vlastnictvír,yrobCílem je .o.i.li.ticloí revoluce,směiujícíke společnémrr
níchprostí.edkťr.
stadiusocialismu'tedy v komunismu' se posléze
V nejvyšším
z-ruŠí
pctlíz,e,
stát i fllosofie.
PodleN,larxeje jehosvsténjediná filosofie,kteráje praktická,a tak múže
zrušitsebesanlu' Heslem socialismu mělo byt ,,Každému
podlejeho ztísluh,,,
hcslcll-lkomunismu se pak rnělo stát,,Každému
podlejeho pot eF,.
198
199
,,Změna kuatttit1 Qde u počtu buněk) je pžedpoklademproněny u něco
- se?neneu rostlinu.,,
kualitatiuně odlišného
10'3,3 K Marxouě teorii práce a kapitdlu
Tím, žeje člověknucen pracovatpro druhé,se stává piednlětem a odcizuje
se sobě saménru'Člověkrrje všakvlastníosvobozováníse z pout vyrobních
vztah . Bude.li tedy dělníkovapráce skutečrrějeho, mťrže
do|ítk sebenalezerrí.Avšak k tomu lze dospět jen tehdy, bude.li každy pracovat na svém.
To umožníspolečné
vlastnicwíqirobních prostŤedkti,kterése stanou majetkem všeholidu. V krliz'eKapitál Marx wrdí, ževykoňiséování
je zpŮsobeno
tím, ž'edělník dostanezaplacenon.réně
než,tor co ve skutečnostir'7robí.Rozdíl mezi dělníkovoumzdou, lyrobními a provoznímináklady a na druhé
straně cenou vyrobku je nadhodnota' která se stává kapitalistor,1,m
ziskem.
Akumulací nadhodnoty se woií kapitál jako prostiedek k dosaženídalšího
zboží.Zbož'írrejsoujen r,yrobky,ale takédalší,'produkty.. na trhu práce,
napiíkladpracovnísíly.Dělník sám sebeprodává jako pieclmět,aby sobě a své
rodině zajistil zák1adníobživu,a je 'ykoiisťovárrnejen kapitalistou,ale také
konkurencí sobě rovr-rrich'Anonyrnní moc peněz jej odcizu|e sobě samému
a stále vícejej zbídačuje.Na cestě revoluce proto musí stát plánovitě Ěídit
národníhospodáiství,správněpĚerozdělovat
společn majeteka postupně
člověkar,ychovávatk piijetí komunistickémorálky. Správnétiídní vědomí
pak vywolenéčlenylidstva - ostatnízahynou pod troskami revoluce - pii.
vede k ráji na komunisticképlanetě.
10'3..4 Pokračouatelé
a škoh nauazuiici rut rndrxismus
Sllrttutí:
v y z r r a Č n y rcyhs Ů p o z i t i v i s m ua m a r x i s m u :
1 , . , l . . t l i t t i rsti trer č k t e rzé
odvozujesvťrjrrázevod pozitivně,to znamená smyslově,
i. ['..,ziti,,i,mus
jevu. Pouze smyslovádanost je ťrhelnymkame.
empirického
claného
Vědecky
piístupmá lycházet z,esubjektu(vědce),kteri'
ttcnrprar.divosti'
popisujeob1ekt(jev,zkouman1ipiedmět)' Jakékolivspeku.
rlcz-aujatě
l.rceidealistickycha meta$'zickychfilosofiíjsou odmítány' Filosofie se
stát metodologickouz-ákladnoupiírodníchi společenskych
rllá rrapiíště
l'čcl'ktcréAuguste Comte jako mluvčípozitivismu klasifikoval podle
s t t r p r riie' i i .I t c x r r knro s r i .
filosofickyvy'nává <lialektikujako zptisobzachycenípohybu
2. N,{arxisnrus
- piírodní,společenské
i historické.Tím, co se mění,je
sl<tttečr.rosti
je z hmoty, vyrobních
(individuální
i
společenské)
lrmota a vědomí
i společenski'chuspoiádání vždy odvozené.Proto ažse změní
r.ztahťr
vztahy,dojde
v socialismua komunisnru ekonomickéa společenské
takéčlclvěkk osvobozenía sebenalezení.
10.4Filosofieživotaa pragmatÍsmus
I kclyžživclt Íjlosofťr,o kterych bude ieč v této kapitole, se odehrál z valrré
částijcštčv devatenáctémstoletí,my už,se pfostiednictvím jejich myšlenek
;liíIl<lnapojínre na století následující.
l0..í't
a
a
V I. Lenin - zaklaclatelvědeckéhokonrunismu.
Revizionismus - kriticky a opravn1ipiístLrpnoq,ch marxist .
S t a l i n i s m u s k r r l ro s o b n o s r i .
Cyiirgy Lukács - pĚedevšímjeho spis Dějinrya tí.idníuědomi.
Frankfurtská škola - feprezentovanájmény E,. Fromma, T. Adorna,
M. Horkheirnera,J. Habermasea H. Marcuseho.Ve sr,7chpočátcích
spojuje Freudovu psychoanalyz,u
s Marxovou teorií,aby osvobodilačlo.
věka z,por'rtvypočítavé
konzumníspolečnosti
a rretrrotické
odlidšéující
kultury.
200
Vyzrtdrntté uědecképlauratry konce deuatentictého a začrithu dudcátého
století
i)louhií staletí si filosofie udrž,ovalaokázalou nezávislost na jeclrrotliv1;ch
vÓ<lácli.ba clá se iíci, že jim jako královská teoretická disciplína měla vévo.
dit. Zvláštčr, osmrrácténra devaten:íctémstoletí však docház,elo k ri,chlé
spccia|izacia odc]ělováníjednotlivÝch l'čd'
Saruoziejmť'žei
zpětnému ovliv;lak docházelo a dochází ke vz,ájemrrémr.r
nování filosotle a speciálních disciplín. I pro filosofické r-nyšlení
jsou proto
dtilcŽitévšechrrynové,ve vědě se objevující,piístupy a naopak.
201
Matematika
stoletíbyla větširra
fllosofiisottčasně
maternatikya ti, co
]eštěv osmnácténr
nebyli, se irles;loritr.ratematikou
c.ástečt.rě
zabywali.V cier'atenáctém
stoletíse
všaktato stlttvislostuvolĚuje, protoženejen Hegel, Spenccr,Schopenhauer,
Kierkegaard,Nietzsche, ale i m.rozídalšífilosofovématenlatiky již nebyli.
Kromě jin!.ch vilz'namn1ichzměrr, k nimž-došlo na konci devatenáctého
stoletív tétonejexaktnější
vědě, stojíze zmínku napiík1adobjev neeukleidovskégeometrie.Klasická eukleidovskágeometrie,kterou se učíděti dodnes,
je postavenatla ti.írozrrrěrnénl
prostoru.Zik]adn( roli zde hrajíbod, piímka,
plocha a ti.írozrněrné
r-itvary.
Tyto zákJadnítermínyse r.šakzcela proměĚují
v neeukleidovské
geonretrii,která jižpočítás vícerozměry. Absolutnípfostof'
ktery lyžadovalaeukleidovská geometrie,nyní už neexistuje.Klasická geometrie je proto jen jedním z mnoha typŮ v rámci mnohem bohatšía obraz.lhké
nějšívícedimenzionální
geometrickéreality.
teorie relativitypowrdila
q,z'nam tohoto nor'éhopĚístupu:neexisttrjeabsolutníčasar-riprostor.
Fyzika
Do konce devatenáctého
stoletíbvla lyzika, a s ní celá věda, založenana
čryňechzákladníchpiedpokladech:
l. Existujíatomy jako nejmerrší,
nezrričitelné
elemenry.
2. Věda má b t zaměiena na zkounr:íníčistěmechanickyclrvztahú,nezávislych na pozorovateli.
3. Podmíněnostvšechjevťrie dáIrarrrčityn.ri
pŮsobícírlli
piíčinami,které
patiičnénásledki'(karrzalita
a determirrisnrrrs).
rywo|ár.ají
4. ZáHad skurečnosti
tvoií hmota.
Ve dvacátémstoletívšakbyly ryto pieclpoklady otieseny nejdĚíveteoriírela.
tiviry Alberta Eirrsteir-ra
a posléze,snad ještěr,yrazněji,kvarrtor,oumechanikou a teorií Maxe Pl:rncka'\(/erneral.{eisenbercaa Davida Bcihrrr:r.
Podívejmese tla znlěny, ke kteryrl clošlo:
ad 1) Kvantová teorie prokázala matematickou nenázornost charakteris-|o
tik atom a subatomárníchčástic. znamenalo i rozloučenís piedsta.
vou jednodušea jistě danr'ch objekt našehopozorovár-rí
j:rkožtoněčeho
hnrotr-rého.
202
v rámci kvantové nreclraniky (fyziky
:rt]2) Kvarltor,:íteorie i experimerrty
Že nadále není možno piedpokládat čistÝ
sttllltttltlllirtlích částic) trkázal,r.,
- objektov1i(piedSe skutečrlostí)
net-narripulující
vědec
(rrezávisly
stlbjckt
pozorování znamená narunlčt rízkumu) vztah. Vědci si ověňili' žekaždé
co si piál vidět, nebo to'
šerríprťrběhu dění. Vědec pak vidí zpravidla to,
ke zkoumané věci.
co zptisobil už samotn/ metodologich.f piístup
.|aké
z tohoto (ad 2) dŮvodu již rradále není možÍrolrovoĚit o zkoltže tímto zpťrsont;ittínlcchanickych a piíčirrnÝchvztahťl.Věclci z|istili,
by|a
betl-l sc nelze o skutečnosti vr,jadiovat, a piedpokládaná kauzalita
jevu
tedy
žádném
C)
pravděpodobností.
a
tudíž nahrazena statistikou
je
pravděpodobs
určitou
nelze iíci, že je absolutně' ale pouze' že tak
rcl .])
ností.
acl 4) Hnlclta se kvantovynr vědctirr-rr.rkázalajako projev (rnanifestace)energic' literá ie nlikro|yzikálně (ti' z hlediska pohr'bLrsrrbatomárních částic)
tčžkocharakterizovatelná názorně. Elektron múžeteza jisrych okolností
vrrítlratiako bod' z'ajln,i,chzasejako vlnění. Vzdálenost mezi jádren-ratonllt
a obíhajícírnelektronem se dá velmi zhruba piirovnat ke vzdálenosti mez,i
Slurrcenr .r Plutem: za své potom bere i tradiční pĚedstava hmoty jako
něčeho pevného a neprostuPného' Heisenberg v princip neurčitosti,
velnri laickv iečeno,ukázal, že n.r subatomární r'irovni se \,yskytuiísituace
s tlbt.licenoukauzalitou' Z rcho 'TPl}.á velmi zajínravávěc: následky piedcház'ciípi.íčinu,což jin1imi slory naznačuje,že bucloucnost (r-rěco,co se
jcštěrrestalo)ovlivĎuje piítorlnost nebo mirrulost.
l)rincip neurčitosti také r'Tkazuje obtíŽe pii lokalizaci částice.Jedna a táž
člísticerrrťrž'e
byt ''současně..na více místech.
Bi0losie
V r'linlci tétrldisciplíny stojí za zlnít-rkuÍllosofickv r.elevantnírispěchy gerretiky, ncboť infclrmace na šroubovici nuk-leo{ch kyselin byly dešifrovány jako
d t l k 1 ; n x |l ť
r . r n s r n ák n i h a .
V z r r i k I y, . . ' . , u. ,. b n , y .n a p r í k J a de t o l o g i e ( P o r t m a n n . L o r . e n z ) k. t e r á z k o r r r n á
chovárríz-víiat,nebo ekologie (Uexkiill), ježje zaměiena na ochranu a worbu
Životr-ríI-rtl
prostiedí.
203
Velky v1izrrarnpro etiku i flloso|ickou antropologii mělo proniknutí
psychosomatickéa celostní medicíny do oficiálního akademickéholékaiswí.
datech uědomí,Hmota
ny do čcštiny:Esej o bezprostiedních
plctrl.'
1'i...loŽe
,,i
.Tt,ui.iuy
u7uoj'Duojí pramen mr!1unostia ntiboženstuí.
,,,,,,,|ť,
Psychologie
Sigmund Freud v psychoanaliizea Carl (]ustavJung v hlubinnépsychologii
dosáhli ryznamnéhclpr lomu ve zkoumánía léčení
duševního
životalidí.
Vúk|adBergsonoly filosofie
bo.1.. našehovykladu bude vztah prostoru a času.Zatímco Kant
Ví.hu,,í,.,-,
rovnoprávnosttěchto forem našehonázoru, Bergson je od sebe
picclpoklác1a1
Tbchnika
Filosoficky aktuálníjsou piedevšímtermíny:automatizace,kybernetikanebo
virtuální realita.
Z hlavníchfilosofick ch směrrjdvacátéhostoletíse pĚírodovědoua problémy
zde pouze načrtnut1imizab,ilvajíhlavně novopozitivismus a nová metaft.
zika.
Filosofieživota,hermenerrtikaa existencialismusjsou myšlenkové
systémy
zaměĚené
spíšena problémyčlověka'
Fer-romenologie
a strukturalismus,jdouv tomto ohledu jakoby napiíč.
10'4.2 Filosofe žiuota
V určiténr
snryslujste se s filosofiíživotasetkali už napiík1adu Schopen.
haueranebo Nietzscheho.obecně má filosofieživotatrlicharakteristické
rysy:
l. Aktivismus: preferencepohybu' dění a r,yvoje.
2. Organicismus:r,ychozízáklad spatiujev biologii.
3. Iracionalismus: jako zpťrsobpoznání se užíváintuice, vcítění,proží.
vání,rozumění.
Nyní btrdetemít piílež,itost
se seznámítse dl,ěma drresuž klasick/mi
piedstavitelitohoto filosofického
snlěru.
Henri Bergson (1859-194i) pťrvodněr,ystudovalnraternatikua lyziku' avšak
již od dob studiíjej to táhlo k fllosofii.Proslul jako brilantnístylista,kter/
dokázal i obtíž,ně
lyjádĚitelnépopisy a tématapriblížitčtenáiisrozumitel.
nlim a obraznym zpťrsobem.Není proto divu, že se stal filosofem,ktery
obdrželNobelovu cenu za literaturu.Jeho spis1,jsou dnes
iiž téměÍkom.
204
osticoc1děluje'
bodri. Piírodní
Prostor je honrogerrní,stejnorodysoubor rovnoprávn1ich
je následnostprostoro1,ch poloh
věclazkoumá právě tento prostor. Pohyb
vlastně pouze měĚenímprostose
čas,za6:íuá
tčles.A tam, kde věda měií
rovézrnětly těles' Prostor jest.
n1ibržse ustavičněděje. Není homogenní- nepiedstavujetotiž
Časr-rení,
iadu, v nížmohu libovolněpiecházetod jednohobodu k jinému.
ne7,Vratnou
Každrimoment je cosi novéhoa neopakovatelného.
K prostoru se dobĚe hodí rozum (inteligence)svou pevností,stálostí
x . ' l ) r o \ t o r ( ) Víol os tg i k y . . .
i:luuek aktiv'rě zasahujedo piírody - a k tomu mu sloužírozum jako
zákleclníinstrument.Prostiednicwímrozumu se ale člověkmŮžejen velmi
jednotky, a míjíse
těŽkovztahovatk času.Rozum časdrolí na počitatelrré
tak sc skr.rtečnym
prožitkemčasu.Jako piíkJadsi mrižetepiedstavit filmor7
V ruce a dívátese na jeho jednotlivá okénka'jc
pásek.Když si ho prohlíž-íte
film.
to jistě jiny clruh prožitku, nežkdyžvidíte skutečn1i
(člověkbudující)'
je
faber
homo
Je.li člověkoddán rozumu a ovládání
je-li ocld:inčasujakožtočistému:uvání(durefl je homo sapiens.Moudrost
jc tvpiclrárrer.rárokujícím
a newpočitatelnymnazíráním.UŽ Aristotcléspova.
ž-clval
tc<lretické
rozjímáníza vrclrol lidskéblaženosti.Prostňedkemk zachyceníčasu(trvání)je intuice.
lI.rtuice
s lidskyrn inteiektemv bezpro'
instinktivn<lst
spoju]eživočišnou
sti.edrrírn
z-achycenípoz'nánískutečnosti.Pouhy rozum je obrácen k praxi,
a fllosofiese má proto zab,j,vat
pouze intuicí. Nevyhodou tétometody je
občasrrv
Proto je podle Bergsona
d kaz-ťr'
rredostateklogicky piesr.ěcičivych
pÍi psanífilosofick1ichtextŮ k popisu irrtuitivněuchopen1ichskutečností
Irutnánliz,ortlost
a obraznost.
\V/.:
1 r t r i Ž i v o t l rn c v y c h á z íz h m o t y ( p r o s t o r o v o s r i )a mechanicki'ch zákonŮ,
,
ate směi.uje rlacrpak proti nim,
i nismu. TvoĚil"-f
svázanosti a detern-r
Proti
205
to znamená svobodnějším,
for\zmach (áldn uita|)vedeživotke stílev.všším,
tnátn.
vědomí a tela' Říká. žesvázanost
Bergsol-rie velnri osobity i v otázce\lzuhal
je
Životas {yzikálnímia clren.rick/nriprocesy obdobná souduševr.rího
rrašeho
se kruh skládá,
nichž
z
krulru,
vislosti nlezi nekoneČněnralÝni piímkenli
a kruhen-rsatnotnytn.
Morálku Bergsonrozlišujena:
l. Uzavtenou
.taieneosobníaiezaložerranatlakuspolečnostl,korrfornritě,hetezákonitostnri)a lyporonomii (iednáníje iízenovnějšímipiedpis1'a
c.ítavosti.
2. Otevňerrou
a |e n'oiivá. PĚedstavi. ta je osobní.autonomní, qcházi ze svědon-rí
a hrdinové.oteviená
teli takovémorálkv byli vÝznanrrrísvětci
z-áklacluživota,kterfm je onen
morálka tryvěráz piíméhor.rchopení
tvoiiq' vzmach (élanuitah a trvání.
druhu:
NáboženswímŮŽebÝt podle Bergsonadvojího
bohy nebo boha'
. Statické:pii něm ,i eiouct.u. .uéfa,]ta,ii tvoií rťrzné
kteréhosi všelijaktrsmiiuje.
duchovní
. Dynamické:zde jc člor,ěkunápomocna rnystikaa jejíhluboké
v bohu.
Života
vnorv. U |ilosoÍanlá pn.lobu int.rice'která nalézáPramen
lásky.
boži
je tedy projevem
V ptíroděje tento p,"..n v proudtr.Cel1,svět
jeho typickou mvšlenkor ''Filoso.
PasážvěnovanouBergsonovizakončíme
bere uděčněna t.,ěc|omí.,'
fe nedokaztt1e,ale
životaneboli
t-ilosofie
Hans Driesch (1t]67_l941)je dalšímpiedstar.itelenr
a vědeckéhopiístupu
uitalismua |ednímze 'akladatelťrholismtt,filosoflckého
rozdrolenísku.
celostníhlediskooProti PozitiVistickému
upiedrrostĚuiícího
zoolog, kteri,zkou.malmoi.
na aromárnífakta.Driesch byl pťrvo<lně
tečrrosti
ž. ,.,,o,pál.n1ich.čijinak
skéježovky.Pii srych pozorováníchsi povšiml,
pii.
organismy'ale tiplné, ebaže
rrevznikljíčástečné
va|íček
deformovirr-rÝch
s l u š n ěn r c n i í c. c l éb y t o s t i .
vyložitmechar-riscelek z částírrebylomožno
.litrtl sclropr'rost
regelleÍovat
worťrma životu
Ži,;p.,o opr.l o filosofickézár,ěr'v'
,il.kr,.il l)ricsch ,.
jsou
částiurčovány
p[i níž
o,,.,Áe celostníkauzalita,
:[[.;;'.i;.'-|"at"
částiorganismu a která ie
která .o ."rl" pt.:b]
Síla.
]:":::l
T
celkcnl.
o b s l Ž e n a r c e l é p Í i r o d ě ' i e e t t i e l rdokonalosti'
c h e i a ( a r i s tko rnaPlnění
e l s k y r e svého
r m í n 'waru
k r c r ;jako
1wcházízpiek
..'l,l-.í
že
všetíhnek dokonárrí,
r"'
"y,
echein
SVf(rLr
cíI,
fulos
(z iečtinyen
cíli).Pro u,i.,.r,. ;. entelecheia
Živ-v
kc svétrlr.t
pozadíhmotnéhopťrsobení
na
aktivníprirrcip,ktery uwáíí
- nlít)činrri,,
o drršiveškerenswa.
..i.. Ď,i.,.i' houári o entelecheiiako
;;il;;."
zabjval takéokr.rltismem
L)riesch se s vážnynrvědeck/m'ái::.
F:Iarrs
jevi'.
czoterníminarrkami)a pararrormálnínri
t..i,-ri..r-ri'
Slrrnenle-livšelryšeuvedenédoie<iirrélrolistickémyšlenky,nrťtženeiíci:exis.
jsou více než pou.
."pÍíklad živéorganismy, které
tu|íuspoiáda.,é."lky,
všechny
sjednocuje pÍírodnísíla,která
htj'msoučtemvšechčástí,neboé|e
završenía rea|\zaci.
.""' l"o" i 1.1..t, maximálnímu
"l.
10.1.3Historisntus
,:::::::''
nanoiá1\1,1:-:u:u|"
myšlení-p.,"i.|::1se
filosofického
bvlprotrcl
pochopent.
k
a hlcdal k1íč ie)ich
_ ilk tržnáz'evnapovídá_ ,.fl"k.ou.l dě!inv
jako BergsorrZastávánázor o bytoOsrvaldSpenglertitlso-rq:o) steině
' t n é r rrto z d í l us r ' ě t ep r o r t o r un č e s t t .
piíčin,kteréjsou piednrěProstor 1. ,"ko.u"n ', ka.,,alitě mechanickych
tenrvyzkttmu piírodníchr.ěd'
rozumu, pak
Užíváme.liclťrsledně
Časse realiz'uj"p,o,.i.ani.tvínr osttdlt.
spisc
svém,proslulénr
se mťtž-enre
."uti. .r',ap".,"u. 1"r.. clějinv.Spengler.ve
sanrt>svébytnych,
Zánik zripar{t,há1írr,i'.o.,;. dj;iny jsou spíšenáslednosti
kulturu si
procesem.'Každott
statnÝclrkLrltrrrrreži.J.".i.i* koÁtinl'.ální.
duchovní rovně.Kulpok.očilé
Spenglerpiedstavtrje
]akoŽiv.vorganisnlus
svéhovíwoiea nakotrec
tr.rrr'iako pr.o|evvž-ivota
proclráze|írťrstem,.zenitem
domníval už,ve 30.
zanikají.Souč,.rsn,.i
'uo."d.. kult..,a míií,jak se Sperrgler
otázkou'
k zániku. ZŮstává otevienott
lctechrlirrtrléhol;,olJ.í,zcelazÍetehrě
b1'lajiŽ
kultury'
zárrik
zclaontlrt.rpokalypsou'ježpoc{leSpcngleraz-avršu-ie
drr.rlrásvětovál,álka.
207
206
základ všechduchovníchvěd.
wilhelm Dilthey ( l 833- 19 t l ) hledá společrrÝ
(stejně
jako
větširraakademickychfilosofr1)
Dilthey piitonl ale nemá na mysli
kterébv osvobozovalylidskou duši od záviďého
skutečnéduchovní rrar'rky,
sfera.Duchovní
zabiedntrtído rtržeba vášní'kterénabízíhnrotná' pozen.rská
člověka
l.ristorickénr
clrápárrí
a jeho kulrurněj
založeny
na
r'ěclyisou pro
Vědy o duchu se Potom od piírodníchvěd odlišují tím' Že
ních prodr'rktťr.
centfemjejich zájmu jsou reálnévěci, kterépocházejíod člověkasamého.
se pfoto liší:pňírodu
Poznávacíprocedury těchto dvou vědeckychpiístupťr
(erklárert),
rozumlme,
qitvorrim
chrípeme
kdežto
duchovním
je
uysuětlujeme
jsou
vyrazem duševního
(uerstehen).
prostiedí
Liclská tvorba a společenské
ž'ivotačlor,'ěka.
o psychologii, a v jejím
Dilthey se z' uvedenéhodtir,odu opírá zejrrrér.ra
je následující:
Postu1.l
pozrrání
rámci pak piedevšímo pojen-rrozumění'
projevu.
l. Duševníc{ějpochopím na základě jeho vne\jšího
člověkajej musím
2. Po nazĚeníobjektivního($'zického)projevu drr.rhého
unrět v sobě t,aképrožít,neboťjen tak mu mohu porozumět.
věd je proto hlubšíuvědomovánísebe
Funkcíduchovních(hunranitních)
samého.
Dilthey svá bádání uzavírá systémemzákladních světol"f,ch názori.
tii jejich
a urrrěnírozlišujeme
Domníváse piitom, ževe filosofii'náboženství
r,y1ádiit charakter industriální společnosti.
snaž,í
ttlllrxistllrtlr existencialisI-tlu
jedním
Lrsilujícícho propojení teorie a konkrétní
z
piístupú
|c tctll,r.ol,něž
jer-rrelativní,neboťv procesuhistorického
základnírvpy.Všechnyjsou ovšerrr
e l v l r ea n i c n c t r l ' j '
c h . i p á n ív Š p
. V naturalismu je člověkbiologickou bytostí,jeŽprimárně usilujeo uspo.
kojení svych instinktivních potieb. Pňitom je zce1azáviďr,!rra piírod.
pnrtlnratismu.
2. I)cicrce sc clomrrír.á,ž'er1'zrram urciitébo pojmu lze odr'odit z jeho ml's.
litclrrych clŮsledkťr,jimiž je ovlivrrěrro liclské jednáIrí. K osvětlení
ních podnrírrkách.
. ldealismus svobody chce po člověku'aby sárr.rze sebe svobodrrěrozvíjel svťrjtvťrrčí
potenciál,jenž'je nezávislÝna materiálníchpodmínkách
jeho žir'ota.
. Objektivrríidea'lismusnrá namíienok r.rastolení
rovnováhya harmonie
a piírodníhosvěta.
mezi člověkemjako jedinccnl a celkem společcnského
10.4.4 Pragnxrltismus
lir,otllí ;-rI.lrxe.
stal fornlou myšlení kclnse ve svézpopularizované pr<rclobě
I,rltgttrlttist-t-lt'ts
společnosti.Do Evropy pragm.rtismus prorrikl pĚedevším
zttlttrlíittc]ltsrrilílrrí
Williatna Jatttcse,kte ry na poc.átl<udvacátého století piedrrášel
z-lísltt|rrltr
i Lclinburshu a Oxfordr-r'
I1lčátck pragmatisnru se zietelně r1isuje v Metafizickétn klubu, krcn!
létech clevltenáctého století l.a|oži|iCh. S. Peierce' \(/' James
r, sec{rlrcleslítÝclr
\,šichni
to br'li liclévědy a filosofli chápali pod iejínr zorn m
a J. \Ý'right.
uhlcrrr' Koi.en,v, ze ktcrÝcl.r vvrŮstá, a ziívěry, o něž se o;lírá, nachází arnerickí pl'a{n-ratisnrusv britskérn empirismr'r a utilitarismtr a v praktické f.ilosofli rltlrrleckéhoic{ealismu.
Charles Sar.rders Peierce (1839-1914) chápe poznání a věděr-rínikoliv
abstraktrlč,ale jako zpťrsobživota,jehož oŽivujícímcílenl ie hledání a nalézání relí|népravdy. Vědění jako takovému je vénována Peiercova meta$'zika,
ktcrá jc r,čdouo nejobecně|šíchrysech objektivní realiry.V1iznamné teze Peiercovlr pfagmaticismu jsou následující:
l. Nlizr,errrpragmaticisnrus chce Peierce ocllišit svou teorii cld povrchrríhcl
wznamu pojmu tak piispívá využívání rrašípiirozené rnož,nosti pĚedstlrr''ir
si praktické kotrsckvencea dopac{yjednání, kteréje možnésimulovl1r \. nryšlenkovénr experimentu.
.J. l)tlz-natk','
zjištěrré
ur,edetlym zpúsobenl se potom musí ještěnechat kri.
tickr' prosél,ata uzriívat V rámci korntlnikativního procesu, kter1i probíhá mezi vědecky žiiícímilidmi, tedv mezi těmi, kdo jednají a současrrězkournají. Pravcla se tedy velmi pozvolna Llwáií v prťrběhudějin
:'tjcjí ..clclsažení..
je nadirrdividuálním ví'konem. Prakrickv se pravda
ptldle i)cierce prcljevtrje jako ,,sott/',las
spo.
iech PiísJušník nekonečného
l ct.t.
ttst uí zko urnai ících,,'
Nu pÍc|.lmd
t rc v a t e n á c t é ha o. ] ' a c á t é hsot t l | e tvíz r r i k áv U S A p r v n ís v é b y t n y
(iecky:pngmd-.,ěc)' kterti se vedle
filosoficky projekt.Je jínr pragnratist-t-tus
209
Poslednínriprirrcipymeta$'zickérealiry sanroziejnrěi v rámci vědy, pak,jsou:
. Monáda; prvek, ktery rremájinérysy nežten, žeje obsažensám v sobě.
. Diáda; prvek, ktery je sám obsaženv drr'rhém
prvku.
. Tiiáda; prvek, ktery je závisly rra dvou jinych prvcích.
KaždÝprvek triády (trojiny)se rozpadá na novétii prvky. Tiojina je tedy
záklaclnímetafyzickyprincip. Peiercebyl náboženskyhluboce za\oženy.Yzpotriadistikvu sv.Augustina nebo
meĎme v tétosouvislostina tradici kŤesťanské
u sv. Bonaventur1'.Svou teorii q'znanru Peierceqvozuje prár,ěz tohoto triadickéhopojetí.
Díky svénreta$'zicezrlaku se Peiercestal rakézakladatelemsémiotiky(nauky
o znacích)'
existtrjeve vztahu k myšlenkovémuritvaru, kter1i
Znak (representanten)
interpretuje (interpretant)'Znakern danéhoobjektLrse stává díky piíslušné
podle Peier.
kvalitě, která jej s tímto ob1ektempropoju)e.Znak neexistLrie
ceho nezár'islena interpretaci, ale je jí teprve lytr'ái.en. Poznání isoucího
bodr'rmezi dan1imob,iektema v.fklavzniká Prostiednictvímhled.ínístyčného
vědonrí'
dem interpretujícího
Piíklad:
- Representamen (zr-rak
jakožtoznak. moniída):poiem lauicc'
- objekt: hmatatelnypiedmět.
_ Interpretant:to, tla čemse sedí.
Pro milovr-ríky|ilosclfickésémiotikynyní r.rl,educelv czv.triadicko-rrichoto'
mickli systém:
I
REPRESENTAMEN
rnlío,q:
i
OBJEKT
I.RICHOTOIVÍIE:
1. kvalita
2. sin sigr-rum
3. legi signum
index
ikon
symbol
210
J
INTERPRETANT
bodern Peiercovy filosofickélogikv je založerríml'š\litlírrre,Žc stiedrrín-r
jenž
se
vždy
lyskytuje jako druh znaku. Znakse piitcrm v'vna.
lcnír.s1.rnllolrr,
nutné
triádě. Meta|'zickym wchodiskem je teclyznar. nlctafi'zickr'
chliz-í
znakŮ - jen díky tonrtt
ktll,,ísittt,tce:každyznak pĚedpokládádalšísystérrr
iei lrliiŽcrlleinterpretovat.Piitom r.še,co jsme q'še uvedli, včetněvriznamu,
cristujcobjektivněa nezár.islena nás.
Zlikledníkategoriípoznánív Peiercověkoncepci nenívědomí, a\euj,znam.
univerzálií(obecnychpojmŮ) se dá iíci, žePeierceje
1' ]rlcdiska1-'roblér-lru
pňístupje všaktaképragmaticista'
rclrlista'S ohledernna svťrjsémiotick1i
Pcierccrotižv1,znávák]asickéPracmatickéhledisko, žepral'divéje to, co se
díky srym dťrsledkŮm.Avšak v jeho pojetíje užitečnosta Pravosr'čclčujc
divostvždysémiotická.Prár,emlz'eproto iícj, žePeierce je hlubšía |emnější
.W..
nrvslitelrrežjeho současrrík James, ocl jehožkoncepce se proto Peierce
distancovali názvem svéhopojetí. (Jak jsme již uvedli' razil Peiercepro
sv<rji
konccpci Irázcvpragmaticismus,n:r rozdílJanrese'kter1.sepiidržoval
klasickéhcl
tedy pragnratismu.)C)ba rnyslitelése ostatně lišili
ozr.račení,
i v iirttl'chr'ěcech:W. James byl z hlediska piístupu k univerzáliím\ryZnayac.e
nr notrrinalismtt.
poznání,tak
Co se pak t1ikáproblénrupravdivostiniršeho
i r,Jarrlcsor'ě
pojetíie sicepravdivéto' co se osvědčilo,ale nyníje vše|ižĚešeno
jcclnoc1tršcji
stávánášpraktickyzájem.
a určrrjícím
kritériemse jednozrračně
william James ( 1842- 19 10) tedy považujeza pravdivéto,
co se ukázalo užitečn/m pĚi našem praktickém obstará.
vání věcí.Jako pravdivése piitom osvědčujezejménato,
co nám pomáhá se dobie v7rovnats nároky životníreaiíci,
světz tohotozorného hlu, múžeme
liry.Nahlížíme.li
jsou pravdivotrskutečrrostí
tínr
žeb h nebo min-rozemšťat-r
více,čímzietelněji nárn ponráhá víra v ně zvládat osudovéz,koušky.
Stejnějako neexistuiídva stejnílidénebo dvě identickéudá.
tostl'neexisttrje
ani jeclnapro všechrrylidi určuiící
pravda.James obhajuje
stanoviskosvobodného
z
rovnocennÝch
množswí
,,pravd,,.Zá|eží
ryběru
Jen()mna našichschopnostecha zkušenostech,
jak efektivnípravdtrbudeme
r,urČité
olllastisc{ílct
a žít.Svojerozhodnutípro rybranou pravdu ale mŮŽerne
rněnit'rrcboť
životsi žádádynamickouadaptacina novépodmínky.
211
jako ně|akousuchopárnou
Filosofii williarn James rozhodně nechápal
rozumu' Svou
to znamená- slory Kanta jako akt čistého
,,teoriivesmíru..,
- což bylo jeho
jako
psycholog
že
i
ro,
roli v tétosouvislostipatrně sehrálo
psychoaktivnítičinky
povolání- sám na sobě se zájmem zkor.ršel
'.hlavní..
později užívánpii nark6,t',ly.h ťátek,napňíklaclrajskéhoplynu, ktery.byl
k praktickému a rispěšnému
,á.h. Ve filosofii spatioval piedevším návod
hledárrípravdy sehrávaly
jednání a komunikaci. Nel'e se tedy divit, Že pii
osobní prožiteka subroli
' 1"*.riol.ě koncepci svou zcela nezastupitelnotr
jiné
razil i názor, žezkušejektivnívťrle'Ja.es byl radikální er.rrpirik:rnimo
nostpiírodníhovědceazkušenostvědeckynezainteresovanéosobyiestejná.
- lž z toho dťrvodu,žese
obecné pra.,clvpro něj neměly žádn|,vÝznam
pÍiklánělke stanoviskunonrinalistŮ.
(
uyáin u r, I907):
Ukázka z Jamesouaspisu ,,Pragmatismus,, popruéful
Když
(l1t
horiich.
na
se spokčností
'jsemsejednou
,,I)ier!tlěkolika k4, i,un
mentfizichou
žiuou
zaujata
,,,it,1, tryt, spoLečrtost
urtitil ze samotíiŤské
o nížse
uet,erka,
žiuá
disleuí. ?iedmětem této;isputdce b.ylaueuerka
ž.eproti
žeje na jednJ xraně kmenu'.,D,ík sepí.edpokládá,
pŤetlpobttírtá,
Tentolidskj suědekse stnží ueuerkuuuidrulléstraněstro7nustojíčLouěb'
ale aťsepoh4bujeseb.erycb.
dět, a proto ,, 1,ohyb,ji rychle kolem strlmu;
í1stíilese drží na
kji, ueuerba,, pit,yt)1i'tejně rychle stejnfn stněrern
takžeji člou?k
strattěstromu, i,nir, ,,,,,, ,,,,i l,i,,, a člouěketn,
opačné
problén: obcbází člo.
nikdy nezahlédne'Z toho uzniká tento metaJyzickjt
je jisté,a ueuerkaje na strltně,
uěk ueuerku,či nikoliu? obchází strom, to
itteomezettémuolnénčaset,dit,očinětáhla
aušakobcLázítakéueuerku?P
,1zatr,rzelese bo držel;na
se diskusejako nit' Kažtljlzaujal suéstanouisko
uolaly na mne ?roto
obottstranách b4l roun!,počet.Když.jsnn se objeuil,
r',běstanq, ab4ch'jiru udělal uětšinu'
Pamětliuscholastickézisarly,žemusímenajítrozLišcní,hd\kolise
a našel.Zni:
setk/imes konnadikcí,ihnedjsem rozlišeníbledal
,Kter1s7a;!
roz'umímeo'?cilazr
prakticky
Co
mi pr,tt,r{u,,ickljsen, ,zríležina t()ttl'
ke
o) sněrtt seuerněod uet,erky
nínt ueuerk,'Mr,r.|u't,i tírnpŤecházení
od
yn1kt,
pak iizttě' pak zipadně, /1'P0t0m tlpětseuen
směru uychodrtě,
tato
zaujíruá
neboť
obchizí,
ueuerku
t, tompiípat{ěten člouěk,amoz,,eio:,ě
b4t ttejpn,epied ueuer.
postupnlipostíluení.
Jestliže,;ak minit, obcllrizením
212
otl ni, pak za ní, potont uleuood ní a konečněopět
k1ll, pofum uprauo
člouěhunepoda í ji obejit,
n,,"tltti, pak ie steiněsamizlejmé,žese torrtu
,,,,,|,,
děltÍ,udržujese obrácen,t
,,,,,,ž,,k,,,p,,,,),',,,nipoh1lb7,jež ueuerka
,n,,i,,o,),
od něbo odurácena, Udělejte toto rozli'
,utttí'. p,oii tlo,tb,,, ittiudiskusi. obě stmny majíprdudu a oběstrany
',,,,,ia n)nípodkladu pro datší
.obcllázeti,jednítttnebodru'
slot,eso
,,p,,i,a,, podl,i,l,o, chrípeme-li
h;rn zpíisobem,'
je zultíšť
iednoduchjm pií.
\,\,1lriuímtuto prlstuu anekdotu proto, že
jako o pragmatickémetodě.Pragmaticktí
t.t,i,,, tollo, o četnchci mlttuit
metod,a,již se uyl.izujíntetafilzickédispunce, které
,,,,dn 1, pi.edeušínt
_
determinoJe suětjednotn|, či mnohotnj? .,je
61,
1i,oi b1ly nekonečné.
kaž'dy
ttichž
to js'oupojmry,z
,,ni,trii u,,i,oa,1l _ hn,,t,1 či )uchouy?
pojmechjsou neko'
ale nemusío suttěplitit. A disptttaceo takouj,ch
tnt,ižc,
u totn, že5esn+záleží
pÍipadecb
Pragmatická metoda u takouych
net't,t/,
praktické
uystopouat
lze
žhw kažrl.jpojem uyložitpot{lenho, jaké u něho
j"
praktickj rozdíl, kdyby |,,,,n P!':
tt stet)k1L
w ,-to,,, iryLp,o člouěka
zjistit žádnltptakticbll rozdíl,
NeLzi.ti
pra,:di,j, o o,,,',ihotiu?
1,,, b1,'/
'pat
a jakikoliu disputacej,e
totéž
praktickry
ob,, alternatitly zrtarnena.fí
s to uk(ízlt prílk'
z|lyttčn,í.Kd1koti1r|e o udžnoutliskusi, musímebjt
strana má
tliky rozdíl, kterjtntusíuypljuat z tobo, žejedna anebo drubá
praur/u."
John Dewey (1859-1952)
- Dalšíarnericky filosoi jenžzd'aÍtie
prosadil pragmatismusv aplikovanych
<lisciplínách,
konkrétněv pedagogicea politologii.
jednání.
- J"ko instrumentali,t" poážoá |oznání za nástroj ríspěšného
inforrnace
nedoportrčoval
- V pedaeogickémp.o..,., Delvey rozhodrrě
ž,ákŮmpouze rnechanicky.'odlyldádat..a nutit je k jejich pasivnímuosvoprobírarroulátku lystoupit jako prak'
PI.lgrnatickyučitj n'á '.,ech^t
lclvlirlí'
prokterouje tieba iešitv komurrikačním
tick.,u1-.,roLlélnovotl
záležitost,
.fímto
dčtskych
od
už
se
zpťrsobem
ccsu jako společn1r
pro|ektskupiny.
se pocliídit či véstdrr.rhé.
]ct licléučívz-ájernné
schopnosti
spolupráci,
- l)crver,ol'aknih^D,,,,hrac'ie a uj,chouisestala stiedlrín-r
spiseman.rerické
neustáletvoi.it'
n-rusí
že
se
pcdagogikv.o demokraciise v ní konstatuje'
r-reboť
jeclnotrprovždy'
tr.rr-rení
213
Ukol:
Promyslete si negativnídŮsledky,1ežryp\lNqí z prosazováníužitečnosti
ea
každoucenu.Ne\ytrácí se tím ze životaonen kouzelrrÝpocit plynoucí z bezněčeho?Pročby měl člověkneustálerozud vodnosti nebo neužitečnosti
jako četrrí
mem propočítávat
,,má dáti - dal..?
V tétokapitole jste nastudovali:
. V;iznarnrrévědecképievraty, k nimž došlo rra pielomu devatenáctého
a dvacátéhostoletí.Tyto pievraty v mnohérrrovlivnily i filosofii, se kterou v některych pÍípadechi soupeiily jako rrovécesty vědění.Patíily
k nim napĚíkladneeukleidovskágeometrie,teorie relativity a kvantová
nebo kybernetika
$'zika, genetika a etologie s ekologií,psychoanal1íza
(ta ovšemspíše
ažve 2. polovině 20. století).
Filosofii Životaa historismus:Bergsonovoodlišnépojímáníprostoru
(ovládajícírozurrr)a častr(intuitivně piístupnétrvání),teorii élanuital
tlebo nrvstické otevierré rrrorzílkr'.Dále Driesclrol,o pojetí životní
Táké Spenglerovo
duchor,nísíly,která všesměiuje ke sr,émuzavršení.
kultur. z nichžta, v nížžijeme,míií
vnímárríciějiniako sledu nezávisl1ich
neodvratně ke svémuz-ániku.Poznali jste takéDiltheyovu teorii pro.
žitku jakožto nezbytné podmínky rozunění dějinnym událostem
a duševnímv1iworŮm člověka.
Pr:rgmatistnus(v Peiercověverzi pragmaticisnlus),kter1ije charakteris.
dění
tick1ipluralismempravd (demokracie),dynarnismem(ustavičné
systémuznak ) ir skepticismem(odmítáníintelektuálnínadměrnosti,
Všechny zde uvedenérysy jsou rypic.
dťrleŽitost
;lraktickéužitečnosti).
ky americké'Pr.o pragnlatismusnení pravda vlastrrostínějakéideje'
ale rraopak:idea se stáváza určiryclrokolrrostípravdivou. Pravdaje
dosaženíživotního
plánerrrr-raší
činIlostia pfostiedkenr trnrož-Ďujícím
uspokoiení.
Vjuoj tuoitiuj.Praha 1919.
Dltšea rllo' olomouc 1995,
Duojíprarnen mrulunlstia náboženstuí.
Praha 1936.
Časa suoborJa'o bezprostedníchdatechuědomí.Praha 1995.
Hmota a panět,' Praha 2003.
Sociologie.Praba 1927.
( . o n t t c 'A ' :
Roztunot,tí
anarchiea sociálnízltl, Brno l946.
V1borz díla, Praha \969.
Mrauni zásady ue u!,chouě.Praha l934.
Uuedenído uěd1duchouní.Praha 1901.
W':
Dilthcv,
okultistltus jako noutíuěda,jeho uztahy k biologii a psycho.
D r i e s c hH
, .:
logii. Hradec Krá|ové 1922.
Záklarlní problém1psychologie,Praha |933.
Člouěha st,ět'Praha ]'933.
Praha 1920'
Feuerbach,L.: Podstatanáboženstuí.
Hcisenberg,\7.: $,zika a Jilosofe. Praha 1966.
Celeka r7sr.Olomouc 1997.
W.:
Pragnatism.
Praha 1907.
Jamcs,
Vť,tle
k t,íže.
Praha 192t
Druh1 náboženské
Praha 1930.
zkušenosrl'
M a r x ,K . :
Kapitál I,-III, Praha 1954-l'956.
Filosofcko.ekonomické
rukopisy.Praha 1961'
M i l t ,J . S . :
O indiuidualirr'.Praha 1880.
Poddanstuížt,z.Praha 1890.
tJuahy o ul,idě 'rtauní.Praha 1992'
P c i e r c eC, l h . S . : Sémiotiha.Praha 1997.
S p e n c e rH, . :
|Iychouriní
rozurnoué,rnruuni a tělesné.I>r'aha1861.
Danépraudy mrauoučné.
PĚerov 1895.
FilosoJ)esoubornri.Praha 190-l.
Doporučenásekundární literatura:
Doporučená primární literatura:
B e r g s o n ,H . :
Kornika cbarakteru.Praha 1913.
Sntícll'Praha 1'993,
214
Capek,J.:
Capek,K.:
-l'hurnher,
R.:
Filosofe Henri Bergsona.Praha 2003.
PragmatismusčilifilosoJiepraktickéhožiuota.Praha 1918.
Filosofe ] 9, a 20. století.I.-III. svazek. Praha 2005-2007
215
Kapitola11
NovÁ METAFYZIKAA rŘEsŤnNsxÉr.nosoFlE
20.sToLETÍ
ke světu myslitelri,kteií chtěli piekročit
V následujícík:rpitolese piiblížírrre
smyslové
jevy
pozitivistickÝpráh poznánísnrěremk poznánímetafi'zickémLr'
A takénahlédneme,jak se rrakiesťarrsky
odkaz a učenídíva|í
piekračujícínlu.
mysliteléi profesionálr.rí
duchovníuplynuléhostoletí.
v
části
Také této
studijníhotextu se pokuste porozumět vÝznamo{m souvislostemdťrležirych
pojmti. Znov,l' nechejtevašífantaziívolně rozvinout myšler.rkynad danÝm pojrnenr nebo teclrií.Úspěšníbudere tehdv,pokud si uvě.
s olrledenl na změnu vnímánívašeho
donlíte něco, co pro r,ásbude mít vyz,r.ram
života.A protožejsme na nár,štěvě
u fiiosofŮ' nlolrou to byt rrejenmyšlenky
osobníprožitk1rNejlépetotiždanou věc
abstraktrrí,
ale takévelmi kor-rkrétní
piedstavíme.
pochopíme,kdyžji prožijemenebo kdl si ji co nejautentičtěji
je
jsme
krátkém
vodním
l'stllPu
ke konse
v
tonrto
vidno,
dostali
|ak
statovárrí,ž'ewi,znamnyrn r'ičelemtohoto studijního materiálu je cvičení
v osobním soustieděnémprožívánídmého textu a současněv jeho bdělém
ur'ěclomovárrí.
11'1Nová metafyzika
-
lV{oderní piedstavitelé meta$'zik1' clvacátého století vesměs Zastávajíem.
pirické stanovisko. Naroz.lí| tld novopozirivisrt] si r'šaknemys|í,že by ie
ncleticky spiisila pouze zkušenost smyslová, ale sr'éabstraktní Livahy opí.
rají podle r'lastních slov také o intelektuální zkušenost.
-
Nová metir$'z,ika jc ontolcrgií, to znantená naukou o }soucnu jakoŽto
jsoucnu. Pojr-rrovéuchopování jsoucn:r má biit realistické a korrkrétní.
Nová met;rÍvzikajc univerzální:
. clbsahově, nebclť nechce tidajné vyloučit ze svého zkoumání žádlé
dirncnzc sliurcČntl'ri,
. l.ristoricli},,neboť chápc Iako irlspiraci všecl"rr"r;.cpoclry
pied'
a r.yz-rramné
stavitele západní filosofle.
216
Alexander ( I 859- I 938)
I l. l. I Sdntttel
Australan, ale žil a púsobil v Anglii. V jeho dÍIeSpdce, 7.ine
br,l piir,odem
(Prosttlr, časa božstuí)je nastíIrěna kot-rcepce,podle nížje určují,|tti L)ci4,
..í,.,.,p,.i,'.ip.,-,-'nreta$.zikyjedrrotn1icelekčasoprostoru'Realitajepo!ataiako
bodŮ, které rytváĚejí čtyirozměrné kontir'rurrm.
,nu.]i,lo,t časopr.ostorolich
časem Irás uporr-rínátaké teorie relatir'irv.
Nlr piírrltltrspjatost prostoru s
však ke svén-rtrpojetí dopěl nezávisle na |yzice a jejích objer,ech.
Al.".rr-,.-lct.
nechápe
N,Ir.rohcltvárnosta bohatost projevťrorganického světa Alexandcr
nečekanycl-r
a
mnohdy
j.rko r'Ýslcdek er,oluce' ale )ako PÍoces pi.ekotnych
jakožto lznik něčeho
zrrrčir.I,rávě toto rynoiovárrí a rymaĚování ze skr1tosti
nol,eho ie základem jehcl teorie etnergence.
'|ernlín
emergence se užívánapÍíklad:
_ prcr označerrínepiedvídatelnr'ch jev : napiík-lad zn.rlost vlastností che.
rrlick1,clr prvkťr nás - poclle Alexalrrlra - ještě netlpravĎuje pŤedpoví'
clirtr,lastnostisloučenin.
'
.r,oie sr,ěta a vesmíru v er,olučníkosmogo.l trké pro charakteristiku r'
rrii: napi.íklad pii r,zniku norych zákonitostí a skutečnostív určitéetapě
v1'r'oie.
()d teoric emergence Alexander odvozuje stupůovitost jsoucna:
1. č.isrí'
pohyb'
2. hrlota.
3. ž,ivot'
4. věd<lrní.
Poclle Nexandra totiž existují ,,haality, hteréjsou ulastní buďjednomu,
nebo uíce stup ňm' Kuality nejniž'ilch stupů se objeuují i na stup.
ních u1ššícb,
ale nileoliu naopah' Každ,j tento stupeil je zase r zně strub.
turouanit."
lr4etafv'zick pojenl errrergentnílrov1woje ve filosofii života a v biologii nruže
slotrž'it
jaktl alterrrativan.isledujícíchsystémoich pojetí:
- t,italisttttt,
ktery piedpokládá jako základ organick1'ch procesťrnějal<Ýnt
z-piis<rbetn
skrytou pťrvodníživotnísílu,
- tttet'f
t,ttticisnttt,1envž stačík vědecko.nletoclologické spokojerlosti \.\'s\'ětlit Žil,ot fyzil<álrrě.n-rechanistickÝnri
zákorry,
/tl
- prcJorÍlklci()Ítisltltl,
pro néižje rrist živél.ro
orgarrisnrtraktuálním uskutečriovánímjižpÍedpiipraverrého
organismuv substanci(duši),
- redukcionistttu,
jenžvítězoslavněv1.sr'ětluje
prirrcip životajako pčemíséování a specifickoukonfiguracizákladníchbiochemickychjednotek.
I 1. 1.2 Alfred North Whitehcad (I S6 I - t 942)
byl slavny anglick1inlatematik a ÍilosoÍ'ktery společně
s Bertrandem Russeller-n
ptrblikovai znám|, spisPrincipa
mtlthe/naticd.
díla Věda a modernísiět
Jeho sarrrostatrrá
a ?roces a realita r,yšlai česky.
Vyklatt jeho metaÍyzické
filosofie:
\7hitelreadsi je vědom onrezenrichrámc iednotlir,ychspeciálníchvěd' kterérrejsous to postihr.routcelou realitu.Proto je pro
něj |ilosofienezbytnym nástrojem,umožriujícírr-r
zachvcenísvětavcelku'
Zatímco věda realizuje svújzáměr poznat piedrrrěty světa prostňednicwím
induktivní generalizace,pii nížse z r,J,skytujednotlivÝch fakt vyvozují
obecrrézávěrs,, kolem filosofie má podle $íhitelreadabyt uspokojivér'ysvětlení těchto abstraktních závěrťr.
A,4eta$'zická f-ilosofie pĚitom sanloziejnrě nrusí snést nejpiísnější
měiítka
vědeckosti, což znamená, že musí b1it:
_ logickv konzi.stentní, to je bezrozporná, r,e .sr'ych tvrzeních
- zkušeností
ověĚitelná.
Na drr'rhoustranu má věda pro fllosofii b;'t i r1.zvou.Věda totižoperuje
s takovymi pojmy, jako jsou napiíkladenergie,čas,bod'
Proces'objektivní
realitaa jiné,kteréovšemnerrís to lrlouběji analyzovat.
lvto termínypĚitom
tvoĚípodstatrroučástfilosoÍlckéhoducha' ktery je základenl ideovéhopod.
houbíkaždékultury.
.\X/hiteheadem
Metafyzická, tradičněi.ečeno,'spekulativní..,
filosofie je
vymezenajako snahao r,ywoieníloeicky souvisléhosystémuobecn1ichidejí.
My si nyní n-r ženreověĚit,zda požadavk1',
ježWhitehead klade na filosofii
a ježvvcházejíz konkrétníchvědeckych problémri'splrlrrjekupiíkladu jeho
r'lastn í m etafyzická i nterpretace modern í f,-i|,y.
z|Ó
opouští ve \Whiteheador.ě době do
It'{ocicrnírelltivistická a kvantová fuzika
principiálního rozdílu mezi subjektem a objektohcl člrsttoblykly piedpoklad
.lt,lrto
požadavek nlěl zajišéovatnestrannost
pozitivisticky
dogrlaticky
tenr'
jevu. Fyzikální objekty a jevy se nám
zkoumaného
a
objektivitu
Dtlz,orov,ttele
a bohatším zpŮsobem, takže
..l. ,'\'ní ukazují mnohem kornpliko.,aně,išírn
ttŽ rlcrrínlož-nésubjekt a objekt udržet oddělené. Pozorovatel ovliviiuje pozoc]o té míry, napiíklad piípravou experimentu a očekáváním, ževlastně
rtlr,llllť'
je svou realitu. To ale znanrená, ž,ese subjekt s objektenr ;akobv slu.
ittscenr't
ť.uií.llovněž-to, co je Pozorované' se mění: chvíli je to napiíklad bod, ale
.W'lriteheada
je proto nejvhodnější' aby každy
olli zlse l,Inová částice. Podle
j"dnot|i
element bytí byl označován jako událost (anglicky: euent).
Pcljcnr událost wjadiuje pr.ávě orro procesuální, dynarrrické pojetí reali.
1y,r, níŽ jsou subjekt a objekt událostmi svého druhu, nebo srrad i druhu
iedrrt>ho.Vriznamná ie r, této souvislosti i \X/hiteheadova rrlyšlenka, žekaž'dá
v sobě nese rninulost i buc{oucnost všech ostatrríchreálně jsoucích
trc1álost
ťntit, tedv všech ostatrríchudálostí. Každá iednotlivá událost je napojená na
celek ttniverza' je sama ze sebe tvoiivá a záror,eti má bezprosti.ednízkuše.
nost s ostattrími'Vždr' je však tieba véstv Patrnosti i to, že každá jednotlivá
trtiálostje jer-rmomentem, netrvá, ale hr-redkončí,aby uvolnila místo další
ut]lílosti.
Tcl, co jsrlre Zatím i.ekli, rnťrže,
ale také nenrusí byt ul'ědonrovárro, jak l'íme
z rlltroha r4astníchživotních zkušeností,které kolem nás prošly jakobv bez
lň/hitelread precizně specifikirje
por,.širnnutí.
Se zĚetelen.rk právě iečenému
jcden z hlavních filosofickych termínťr,kterym je vědomi' Říká toriž, že
vědomí je faktem piítomnosti (obsaženosti) jedné události (entity), v druhé.
Uvecleny vztah je také pochopitelně základem jakéhokoliv pozrrání.
.|r
z-vás, kteií mají dobrou panlěť, možná napadla souvislost mez-i\Ď7hitehead<lr'our.Ldálostía Leibnizovou moná<1ou.V rr.rnohérrr
je procesuální událost opravdu podobná monádě: obsahuje infornlace o celém univerzu, ieho
piít<lnrnosti,minulosti i srrrěiovárrí.Avšak típlně ztotožnit oba ryto pojrny
nelze' rreboťrrdálost není ve $7hiteheadově pojetí trvalá a soběstačná.
I)i.isrovr-rlivárrí
tcll'rotopojetí s orientálnírni rraukami se nll1oh/m auto.
rŮnl rrabízíi spojitost s buddhistickymi dharmami' Tyto faktory bytí ne1.
sotrtakť'ŽíclnyInisarrrostatnymisubstanceI.rri,
nybrž ponlíjiwnli r.lastrlostnri
11sta\,T.
219
Dá se iíci, žeudálosti vywáiejí a strukturujíkaždoujednotlivou věc. Svět
ale není nahodil/m nakupením jednotlivych událostí, naopak má svézákonitosti. Každá událost má totiž svépiesnéčasoprostorové
určení.Aby člověk nrohl totnuto piesnémučasoprostorovérnu
určenídostát, musí filosoficly lycházet ze t|í piedpoklad{i poznání a vědeckosti:
1. Všechno skutečnémusí byt i možné.Ténto piedpoklad je upomínkou na reálnou existenciplatr5nskychiďejí.Z hlediska univerzálií,jak
jste správně poznali. ie to realismtrs,v němž,každáskutečná,empirická věc musí mít sv j vz-orv iíšivěčnychpiednrětri_ potencialit.Jeli nějaká věc bílá, je to díky tonru, že existuje bílá barva jako ,,věčn;;
nebylo i možné,pak bychom
piedmět'..Kdyby totižto, co je skutečné,
to nemohli vťrbecpoznat'
Tato kreativitalykazuje jistou podob2. Lxistuje w rčípuzení (crerttiuity).
nost s Bergsonoqi'm'.tvurčím
vzmachem..(élanuital).Pro .Vhiteheada
je woiivost vnitiní vlastnostíkaž-dé
errtity.Každv máme svou rvoiivost
ve smvslu sebervoiení(self-creati
ui ty).
.}. Nutrrf je princip limitace, kteryrn je bŮh. Tcn určuje,co a jak se má
stát. Volné,woiivé a plynoucídění formuje a omezuje- dává mu iád.
I 1.1.3 Nicolai Harrmawt (1882-1 950)
bvl německy filosof,jehoždílo bylo zprvu ovlivněno novokat.rtovswím,
Poton1 fenomenologiía poslézefi|osofickou
antropologiíl\'[axcSchelera.Rozvíjeltakéurčirémorivy
platÓnské a aristotelskétradice. Jako samostatn' a origi.
nální filosof dozrál piedevšímv dílech Vystaubarerilného
st,č!n
a Noue cesryonrt,logic:
Stará ontologie (naukao bytí)vycházelaz piedpok1adu'
jádrechvěcí.
žeobecrré
pojmv existujíjako určtrjící
principvv strbstanciálních
Ilájila piedstar,uzaloŽenouna realismuuniverzálií,prostiednictvímněhož
je nrožrropoznatkaždouieclnotlivouvěc.Tírntoelegantnírn
zprisobemsrará
ontologiepoclleHartnranlrapĚekračovala
zkušenostní
svět.
220
| J o r ' á o n t o l o g i e n r t r s í b r á t v r ] v a h u K , t n t o r , u k r i t i c k o u t .|o
e o t i i p o z n á r r takclí,která
z,nanrená
na nemož-nostapriorního poznávání bytí.
,.l.,i.l:l
oor.tkáz,at
'
.
l
Lllt\ t
lrpri.
, , |
' 3 r c uvua.Ihl uu qe lnl |l 'pl ,i lrliIil j, a
" -á k l a r l . K a n r o r y
: 'k
. .o, r , Ó c n Ýz
k t c r š l ] e D e r c vu u
'
..l.'
\ ' ( i l l l )l r ( ) 7 l 1 j l ) | '
' _ ^ ' . ^ . . ^ . ' . , jsou
kauzalita, jednota. mnohost atd.)
sutlstzrnce'
(čas,
prostor'
o,.níklltegorie
tím, co
našehopoznání' ale nejsou podle Hartmanna
'ákl"j.,".'"'-r',.i'.
v mr'šstoií
rraopak
rnístě. Kategorie
procesu ,.." p,uní,-'r-'
srtljír' 1rclz-rrávacínr
poznár]í
Apriorní
po,loupnn,ti až,na mísrě poslednírr-r'
lcrrc|iac]ě poz-návací
falešné.
ie ;lro Hartmanrra
sktrtečrrosti
nové meta|'ziky, totiŽ k jejínru
charakteristice
základní
k
vracíme
A zde se
r-rasbírar-ré
iedrrotlir.Ýni
a r.ealismu,ke snaze opiít se o zkušetrosti
,-'1rtriristllu
- |ak se Hartmann domnívá
je
moŽno
pirk
:.i:.;;.;. '- ;.o cmpirické základnv
- katcgor.iální analyzou odvodit i kategorie.
Stavba reálného světa:
1' fi'zilráIní procesy'
2. Živott-tiprocesy'
(vědomí)'
3. dr.rševní
Procesy
.í. cluclrovní procesy (osobnclst).
kategorií. Existují katevrsrl'\, je tieba blížeurčit právě prostiednictr,ínr
To,jsou fundamentální kategorie. které procházejí všemi vrswami Isoucna'
element a soustava' forma
gorie: ieclnota a mnohosr, aclekvace a rozPor'
a specifičr-rosti,
vyššívrstvě bytí je však r'rrčityfaktor novosti
a iátka. V kažc{é
kategorie.
íurrdanrerrtálr-rí
a to také znamená samostatnosti té které
vrswením reálného světa
Vztah mezi fundamentálními kategoriemi a
se podle Hartmanna proievr-rjenapi.ík1adtak, že:
- C)pakov.íní kategorie v dalších, ryššíchvrsrvách je omezenější.
_ Nlr trrčitérovitlě vrstev toto opakování končí.
-fvro
-PĚipi.esalrovánídovl.šších.,,,...,,.opakujícísekategorieměnídlecha-
vrswy.
rirkteruvyšší
- rnohcltr se
- Vz-esttrilrrá
hierarchiebvti reálrréhtlsvěta není plynulá
vyskytovati ,,skoky".
- jed-
Sr.ětie _ jakožto uspoiádaná stavba daná moŽnostmt našehopoznání
monisnotnv. Proto rremá podle Hartmantla smr'sl pokoušet se o iakyikoliv
221
nlus čihleclatně|ak1iposlednízáklad světa.Clověk v sobě spojujecely systém
vrstev.
Na základěanalyzyvrstevbytímohl posléze
Hartmann piistoupit k iešení
problémusvobody.Nahlédl toriž,žev každé
vrstvěprávě determinace(p6dm í n ť , nzín) a m e n lni ě c oj i n é h oD' e t c r n l i I l a csei c ep ť r v o d nvěe 1 1 . š š ívcrhs w á c h
urrrclžťruje
rozr'oi vědy, jejížnáplní je hledání podmínek a pĚíčin,ale zároveĚ v nižších
vrswách znenrožĚujesvobodu.Ve lyššíchvrswách bytí,duševní
a hlar.ně duchor.rrí,ovšemc1eterminace
svobodu už nijak nepopírá.Determinace a kauzalitav niž'šíclr
vrstvách(arrorganické
a organické)tedy umožáuie, aby čIověkmohl nir svétp sobit tak, jak chce, tedy podle sqich očekávárrí. Právě tato nesvoboda nevědom;í,chnebo ',málo.. vědomfch vrstev
bytí umožĚuječlověkujejich usměrĎovánía ovládání.
11.2KŤesťanské
filosofie20, století
I1.2.1 Katolicisnus
11.2.1.I Nouotomismus
Vzhledem ke stále mohutrrěišímu
roz-vojivědy ir takés ohledem na stále
sílící
r'liv modernismuvvzval papežLev XlII. roku l879 všechnykatolické
nlyslitele k btrclováníkňesťanské
Íilosofie.Jejírrrzákladen-rse mělo stát dílo
TonrášeAkvinského.
Modernismus v katolickéfilosofii znamenalo}rrožení
katolickétradice.
Moder.nisté.
or,'Iivrrění
historicko-kritickymw'kladerl Bible a evolucionis.
mern (Darwinovcluvp,ojovou teorií)'totižstále častějidospívalik závěru
o hlrrbokédějinnépodmíněnostia z, toho plynoucí relativitěcírkevních
dognrat.
Proto bylo piikročeno k novémulrydávánía piekládání.Ibmášor,ych
děl
a probouzelse zájem o tuto tradičníkĚesťanskou
f-ilosofii'V kaltolickémučení
lze podle protagonistťr
tomistickénaukr'naléztĚešení
novéuspoumožriující
ňácláníspolečnosti.
Človékni.i z.'clebc,uat
svérjako dílo boha, a tak .sespo.
luťrčastnit
na stvoiení'které|e dobré.
Nejryznamnějšímipiedstavitelinovotomismu byli Etienne Gilson, J<ízef
Bocheíski, Johannes Baptist Lotz, Jacques Maritain' Claude Tiesmontant
a nroravsk1ikrrěz a psvclrologMetoděj Habáií, pŮsobícíjako dominikánsky
mnich v Olomouci.
222
Zlíjenlcise ted mohou pokusit dešifrovatmeta|,zikr.rnovototnismu:
.IVpická je
pĚirozená teologie, r,e kterése v1.cházíze swoienych isoul.
kladen r-raempijedrrá
se o zĚetelnriaristotelismus,v němžje dťrrirz
cerr
ricképoznání.
nleta|'zikyje dualita (formy a látk1',srrbJ. Nosrr1imrYsemnovotomistické
existencea escncc]aktr:a poterrcc'bohaa swoieníatd.).
stallce1 akcidentr.r,
-I.eorie
pozrráníse opíráo analogiíbytí (princip podobnosti).Piímo
.].
piístupnéje pouze poznáníkonečnychstvoienii'chvěcí,zatímcopoznání
jsottcnaje možnéjen analogickvpiipoclobněnímswoienekonečr.rého
b
v
t
í
.
T
í
m s c p r o n o v o r ( ) m i s tsya r n o z i e j mdě o k l á d á p o t t z ce x i s .
rrérrru
tence, nikoliv piesrráadekvátnostdovozovanychatributťrbožích.
encyblik.y
papežsleé
t 1..],t.2 Soci,ílní
jiné
katolicisrnu.Jejich tadazačínáencyu\kou Rerum
směiovátrí
pi.eclstavují
kterou zveiejnil roku 189l papežLevXIlI. Thto er'rcyklikase zabin,á
|,,lor,t1ntm,
hlar,něotázkanlivlastnictví,rolístátu a sociálníspravedlností.
encyklikv zabystoletírydávány další,globálnější
byly ve dvac:ítém
Posléz'e
vající
se rnimo jinénapiíkladvztahenrbohatéhoSeverua chudéhoJihu. Tento
r,z-tlrh
rná bÝt p'odle církve založenr-raprincipu solidarit1.,piičemžkoneč.
ntlnlcílcrrrse má stát closažení
obecnéhoblahir.
11.2.1.3Karl Rahner (1904-1984)
krcry
br'lŽákcnlslavného
filosofirN{artirlaHeideggera.Odmítalnor,otomismus,
sc podle jelro míněníve stietu s jinÝmi názory piílišsoustiedbvalna pouhou
ollranttsv1i'chpozic. Rahner byl nakioněn antropologickyorientovanétrans(trans.
ccrlc]entální
teologii,v nižje člověkbytostíoteviel.roubohl. ,,Piekračuje
ctrtdu.je)st,btsamébod l|t,uzil1huhe suémuprotčjšku(bohu)se striudnadp irozctt-yxt
existenciáLem.,,Pod]c
Rahneramá skutečnostjednotnf duchovní záHad.
Věi.ící
člověkm žejítvlastnímpiíkladernv mravníma spirituálnímposilo.
vlitlísr.ětir,
crlŽje taképiirozenyproje.llidskéstlahvo spásuvlastnídtrše'
11.2' 1.4 l,ierre \ěilhard de Chardin ( I 88 1* ] 955)
llyI iezuita a r,ě<lec-paleontoIog.
kter.vv Čílréobjevil kosternípoztistatky
icclnrlhoz.ťrc{ajnych
pekittensis,S oficiální kato.
piedkŮ člověka:sinnntllropus
Iicl<orr
myšlenky'
dogrnatikouměl problémy,neboťhájil evolucionistické
223
Vesnlírse pcldleChardina vyvíjíz bodu a|fa, subator-rrárních
částic,které
vycvái.e]í
chemické
prvky'
z
r-richž
se
poz,ději
vy.víjejí
|ednotlivé
prvrríorganisrny.Každáentita a ce|/ vesmírobsahujeimanentní (vnitĚní,'obě,.lastií)
woňivou sí|u.Tato sílar,
podrrěcující
všechrrok worbě, ie tangenciální(u-o.
ž uje odch1ileníocl stereotypuk novému,v,vchylujeze zaběhnut1ichmechanismťr)a radiální (sdruŽujea integru,jerťrzrré
prr'ky). Asi v polovině v1voje
r'e.smíru
se dosalru,jeprahu vědomí.Tam pieclráz'í.zot>sťéra
do rroosfery,iíše
ducha. Člověku, ktery práh vědonrí piekračujc''je proto ulastnísnaha
o odpoutáváníse z-eživočišrré
zapuštěnostia egoismu a směiováník nej.
wššírealiz-acibytív bohu' Ježíš
Krísrusbvl bytostíčistého
ducha, ktery ukázal lidern srrrěrjejich dalšího{woje: k bodu omega.
I1.2.1.5 Hans Kiing (1928)
je hlavnínrfilosofickym pňeclstavitelem
ekumenisrnu, tzn. snahy o duchovní
sjednocenía toleranci rlezi jednotlivÝmi kĚesťanskymi
církvemi i mezi
rťrznyminábožensn.ími.
Nutné ie podle jeho názortrze|ména
véstmeziná.
boženskydialog. Ten by se ale neměl odvíjetpouze na ťrrovninábožensk/ch
eiit, jak si jeho piedstavitelésal-níčastostěžu,jí.
Pii svéargumetrtacivyužívá
Kiirrg takorÝch myšlenkorychvzorŮ postnrodernífiIo.sofle,
iak1inrijsou napií.
klad respektk pluralitě ir rriznorodosti.Českyvyšlaod tohoto pťrvodemšf.
carskéhomyslitele kniha Projektsuětot,ého
étosu,a to v piekladu českého
novo.
tomisty a ekunrenikaKarla Flosse.
1 I. 2.2 Protestttntisnrus
centrlílnípostavenímetafi'zika,tedy
Jestližcve stiedověkéfilosof.iizar.rjímala
ňešení
vztahu r'iry a m1,šlení'
pak po rrástupr'r
novédoby se podobnou cen'
trálníotázkou srává vztah víry,resplektive
Zjel,ení,a lid.skychdějin. Nepo.
chvbně i díky Kantovi a Hegelovi.Neivětšípozornosttomtltotématuvěnuje
teologieprotestantská.
| 1.2.).1 Karl Barth (1856-1968)
je piedstavitelerndialektickéteologie kierkegaardovského
ražení.Člověkje
vydán vnitňní rozpclrnostimezi sq'rn snrrtelnym bytím a věčnymživorcm
v Kristu. Z tércrozpornostivede cestasméremk existerrciáiní
syntéze,ke
sloučení
korrečného
a věčného
b1.tí'a to pro.stiedrricwím
'skoku dovíry,'
224
klad a protiO bohu nelz,ehovcliitpiímo, ale vždyjen prostĚedrrictvím
od ano k ne a od ne k atrc' Cílenr tolrotcl
Je tcl neusrálésn.rěiování
kl.rc{tr.
je
na rlesoumc:iitelnost
mez,ičlověkem
poukaizat
protikladťr
\,\.(l'st|.o\.ání
jako
takor1,.m.
možtrost
boha
ve
piítonrnosti
světě spočívá
Jediná
lr [-,ohcnl
jeho
od
oddělenosti
světa.
a
r' trzrrátrí pochopení
Barth odmítá jako zavádějícífilosofii náboženswía religionistiku. Tyto
je totižmožnépěstovati bez hlubokévíry,a proto jsotrpro duchovně.
tlb<lrr'
f.i|osofickouiečo bohu zbytečné.
Věiit znamená:
. d[ivěr.ovat
(českyprotestantskyfilosof LaclislavHejdánek Íiká,,spolelnout
se nn spolellliué,),
. poznár.at,
. rYznávat (ž-ít
a co jsme poznali).
to, čemudťrvěĚujeme
l l.2.2.2 Rudolf Bultmann (I88,í-]976)
existenciální,k lidskémubytívztaŽené
p.rtiilke znamenit m stoupencťtm
irltcrprctacenovozákorrnícl-r
textťr.Byi ovlivněn Heideggerovou analyzou
pobvtu, tl rlížbuc{epodrobněji pojedn:.íno
v dalšíkapitole. V dobré,asi
..rllcitlrllí]ní..,
víÍese pokoušelodmpologiz-ovat
poselswíNovéhozákona.Sou.
Častlétnu
čIověkuse totižsnažilr,yložitprávě ty lradčasové'
bytostně lidské'
tcdr'existenciálníaspekty novozákonního učení.To znamenalo interpreto.
vatJcŽíšor.u
n.rttkubez rrepodstatnch a zavádějících
Íbrcmpodání'kteréb14v
spojenv s rninirlostí,a zaměiit se na jejíaktuálnía moderníwk1ady.
Vy, kteií se zamí'šlíte
nacl tím, co chcete, si možnákladete otázku, zda se
tento trrodernízp sob vykladu neokrádá o zázračnost.Zázrak se totiŽ děje
r,Ždvv konkrtltrrítn
a neopakor,atelnérn
čase...
7-rrrínku
si v tétokapitolcezaslouží
ieštědalšíexistenciálníteolog a t)losof
protestarrtisrnu
(1886-1965)'
ktery napsalvelmi povzbuzující
Paul Tillich
knihu Oduaha byt.
Shrnutí:
. Alexander
a Hartmatrn nahlíŽejírealitu odstupfiovaně'Na každérn
tlor,ť'nr
srupr-rireality se podlc jejiclr rrázoru rralézánová kvalita a r7.š.ší
sr.obocla'
Jako piipodobněnísi piedstavtelidsk život:od narozenípies
dětství,dospívárría z,ralostaž-ke stáií. S každrimdalšímstacliemunrírá
něco minulého,aby mohla začítpťrsobitsílastuprrěr'yššího.
. \íhitehead |íká,žezákladnímprincipenrskutečnosti
je procesuální,děiící
se událost.ZáHad skutečrrosti
tkvísvym rrelrmotnti'nr,
duchovnímprivodem v rvťrrčí
a ryrnezujícísílebásníkasvěta-boha.
. KĚesťanské
filosofie20. stoletíbud' hledaiípevnéa racionálr-rí
zdrivodnění katolick1ichc{ogmat(novotomismus),n'rezinábožensk1i
tolerantní
dialog (Kting),nebo piibližuiímodernímučlověkuvíru.Ukazujísryčné
body životačlověkadnešrrí
doby i doby Ježíšory
a hledajíniterněspolečné
a v duchu spojující
člověkaa Krista.
Doporučená literatura:
Barth. K.
Duchouni piedpoklad1 not,'éllo
budot,riniu ?ourilečné
dabě.
Praha 1946.
Protcstdntski teologieu X]X. století.Praha 1986.
Stručnj,u4klad listu Riman m. Praha 1989.
B u l t m a n n ,R . :
Dějiny lt eschtlto|oŠie.
Pra6a |994.
Krisn,n
a
mytologie.
Praha 1995'
Ježíš
E,.:
B
Gilson,
h n floso,fie.Prah'a1994.
Bytí a něleteiíflosofoué.Praha 1997.
IYouécestyontologie.Bratislava 1976.
H a r t m a n n ,N . :
KLing. H.:
Suětouyétos.Projckt. ZIín 1992.
Rahner,K.:
fuÍj probltlm.Brno 1990.
.|eohgichy
slouníh.Praha l996.
Ratz,inger,
L]uoddo kiesťanstuí,
Brno l 99 1.
J.:
Chardin. P T. de: Wsmir a lidstuo.Plaha 1990.
Chut,žit' Praha 1970.
fuIístočlouěbau piírodě. Praha l 967.
T i l l í c h ,P :
Biblickéntibožensn',í
a ontologie.Praha l990'
Tiesmontant,O.:
Bible a antickrímtdice. Praha 1970.
Ztíkladnípojmy leicsťanské
metrtzik.y. Praha 1994.
\Thitehead,A. N.: LIatelttatika a dobro tzjiné eseje'Praha l970.
Vedaa modernysuet.Bratislava 1989.
226
(aoitola 12
FENOMENOLOGIE
A EXISTENCIALISMUS
LJrčtriícímfilosofick1'm snrěrem se stal v devatenáctérn století pozitir.ismus.
.[e
rl ale podle piedstirvitelrj fenomenologie chyboval už v samotném chá.
plílrídlrného fákru. To, co je pozitil,rrífakt neboli reirlita' kterou nánr zpro.
smysly, je nanejlyš sporné. Pro íenomerrologii, nauku o fenostieclkují r-raše
danost (to, co je dáno r-rašemuvědomí) vždy
tlrc1ncch'tedy o jevení, je kaž-c1á
vfs|edkem naší spoluaktivity s realitou. To jinymi slovy znanlená, že oblast
tolro. co je dáváno' splyvá s tím, jak je to cláváno' Fenomenologie se obecně
zabí"váprovozem jevení, ve kterém má podstata (ttt pozitil,isté odmítli jako
nc;loznatelnou) a jev (ten pozitivisté clrápali jako smysloly a objektivrrě dosta.
rct.rrr:z,áklad r,ědy) souznít v nezka|ené absolutní evidenci - tak alespoĚ je
tonrLr u otce fenomenologie Edmunda Husserla.
Fcnotne rr<tlogickáf'ilosofie vc sr,vclr nrnoha projel'eclr je velnri náročnym
mr'šler.rkor'1'nr
celkem, a proto vám znovu pi.eji trpělivost pii jejím studiu.
Kažci z, vás by se měI snažit nalézt alespoĚ rrral1idrobek' kter1i by nasytil
vaši tilosoflckou zvědavosr.
12.1FranzBrentano(1838-1917)
byl rakouskÝfilosof a kněz, pťrvodrrě
aristotelik.Slo mu
o založení
hlediska,a to tak, aby
psychologiez errrpirického
rynikla specifičnost
našichzkušenostních
zážitkŮse vším,
je
co polrze$zikální povahl'.Proto ostie rozli.šoval,
podobně
jako později Husserl, vnějšía vnitiní vnímání.
. Vnějšívnímánízachycujetyzickéfenomény(jew), jako je barva,chlad,
ttit-t't.l,ara jiné.Ténto t1'pvnínrárrímá klíčow l1tznam pro pozitir,istickoLrr.ědu.
221
. VnitÍní vnímání zachycuje psychické fenomény. Ty jsou dány ve steinezávislena
nénlpsychickénr
aktu, jínlžjsou vnínlány,tedt' neexistttjí
vrrímání.Psychickéferroménytak rykaztrjíspolehlivouevidenci.Od
fyzickych fenoménúse odlišujízaručenouexistencí,neboévědomíje
objektu (myšlence,pĚedstavě)'
tadv piímo vázáno a vztaženoke svén-ru
Toto nutné svázánívědomí s pňedmětenr vědomí je intencionalita.
Základním zrrakemintencionálníhopiedmětu je evidentní(jasnéa zietelné)bytív jeho aktuálnídanosti.
Aristotelolymi analyzamiduše.AristoteléshieBrentanoje v mnohémveder-r
rarchicky a funkcionálně členíduši na tňi složky:vyživujíc|cítícía myslící'
Brentano z jeho kor-rcepcepĚebíráideu rozličnfch, a]e vzájemně se podmi.
vztahťr.
Strukturujeintencionální
intencionálních
Ěujících
a na soběstojících
(aktuáIníprezentaci
charakter našehovědomí a dělí ho Ía piedstauou/íní
nějakédanosti), souzení(powrzuje nebo popírá' že něco existuje)a hodnoformuiícípojetíduše
ceni (v rozsahuláska - nenávi.st).Aristotelovo oživující,
transformujena psychologickérovině,kde se vzáBrentanonofm zpťrsobem
jemnou interakcítěchto intencionálníchelementŮ tvoií lidskévědomí.
originální je Brentanovaaplikacepojnrtrsprávnosti.Tento pojem je irelevarrtníu pouhépiedstavy,kde je běžněužívánpro souzení,ale u Brentana
se objevuje i v aktivitách hodnotících,ježprobíhajína emocionální rírovni.
je uvažována
v piirozenérl-t
upiednostirovánítoho,
otázka dobréhoa špatného
co cítímejako lepší ,,srdcenezná drivody...
S ohledem na ryššínáročnosttétopasážezopakuji BrentanŮv centrálnífeno.
menologicky záněr
Intencionalita označujesvébytnostpsychich./chfenoménri,ježse lišíod
fenoménri fyz\c\cfch.Tato svéb}tnostspočíváv tont, žepsychickéfenomény
isou lzdy na něco zaměieny, ti. vdy jsou vědomím něčeho.
Věiím, žetěmto prŮkopnickym fenomerrologick/mnáhledrinrještělépeporo.
k němužpÍizumíte,pokud si prostudujetejejich následujícíroz,pracovár-rí,
kroť.ilt'tlInund Hrrsserl.
228
12.2EdmundHusserl(1859-1938)
Tento prostějovskyrodák je vlastnímzakladatelenrÍěno.
menologie.Metoda poznání,kterou navrhl, patiila ve 20.
filosofickémkontextu k nejvlivněj.
stoletíve světovénr
šínr.Pod názvenfenontenologie
se skr1tá požadavekzbavit se ve filosofii všechuspěchan ch interpretacísvěta
a bez piedsudk se věnovat ana|jze toho, co a jak se jeví
vědomí. Ve vr'voii Husserlov]'chnázorrj se poclle historikri fllosofie daií lrzsledovattii základrríobdobí.
1)'). ] Pruní období
V 1lrvnín-r
období se Husserl zab,iruáfilosofick1inripĚedpokladymatematiky
a |tluik1iNejvíc jei pĚitom z,aiímápojern počtua ic'leálníchentit. Kritickv se
prirtlnr star,íprcrtítehcly rozšíi.er-rénru
psychologismu. Tento snrěr n'rdí, že
z,ákorr1.
logiky jsou pouze l1,razempsychick1ichzákonitostí.Logiku tak psycl.rrllogismus
reclukujena projev duševníčinnostičlověka.Proti tomu Husser| staví idealiru čistélogiky, jejížzákony jsou nezávis|éna faktickém
9'skytu myšlenkor".fchprocesťr.Jeclnodušeji:zzikony logiky platí neziívisle
lla tolll) jestlise nějak projevujív konkrétnímvědomí.
\Ťsledkem prvního období je fenomenologická ana|yz.adanosti ideálrlíclrerrtit- napiíkladčísla,
logick1'chzákonťra podobně.
]2'],2 Drtthéobdobí
\,eclruhérnobclilbízačínáHusserl br.Lclovat
fenonrenologiijako pÍísnouvědu.
I)rosticdrrictvím
piesnych procedtrr,kteréjsou do detailu popsány,by podle
F]rrsscrlovÝch
piedstavměla poskytnout,v Descartověsrylu,poslednía pevrly
nlctoclickyzríkladkaŽdé|ednotlivé
s;leciálnívědě.
.lyro
jako feno.
rr-retodické
kroky jsou Husserlemsouhrnněoznačovár-ry
menologická redukce. Dělí se rra:
. e;loché,
. transcendetrtální
rec{ukci,
' eidcrickou
redukci.
229
a) Epoché
V našírnysli neustálevytváiírnesoudy o
existencillebo neexistenci
věcí.
Z tohoto běŽrréhoa pňiroz'eného
postoje člověkake světu ouš.-,p,"uidl.
lyp|yvajípi.edsudečné,
fale.šné
a zkreslené
irrfornlace.Fer-rornenologicky
seprororrrusírrej
dÍíve
zd,r
žetjakéhokol.'
.o.,du ] lJffi
: JilI.i::::
první metodickykrok vypŮjči'termínz antického
skepticismu.Ňio"aluu
všakjeho riplnéskepsia piipravtrjedalšíp c1u
pro er.ic1entní,
;asnéa z.ietelné,
tj. pravdivé,poznáni.
b) Tianscendentálníredukce
V jejím rán-rcise filosof musí opro.stitod
pLivodníchnespolehlivycha zkreslujícíchdarlostívnějšíhosvěta.Spočineve
vnitinírn obsahu svéhovědomí
(imanenci). Filosofujícímuvědomí
se pak jeví fenomény'Piedností fenonrén je to, ženepotiebujípro svévykázání,
pro svébytí,žádnou dodateč.
rrou aktivitu - prostě fenonrényse jeví vědomí.
Tuto vztaženostvědomí,
napiíklaclve vnílnání,vzpomínání,milovárrí,
na svťrjpieiJrnětHusserl_ stejně
jako Brentano- označujejako intencionalitu.
Zákonité korelačnívazby mezi akty vnitiního
vnímání (ježjsou očištěné
aktern epochéa oddávajíse sledovárrífenonrén
) a pĚedmětyvnitiního vní.
mání Husserl naz,inánásledovně:
. poznávání- (noese):
akty mínění,vnímání,r,zpomínání
atcl.,
. poznávané- (noemata):
piednrěty,jak se v těclrto.ykoneclr vědomíjeví.
Jako podklad pro poznávání (noesi) sloužísmyslová prožítková
data, která
jsou materiiílnímnosičem(futfl jevících
se fenonlénťr'
Vztahr'mez-inoesía neomarytčeskyiečeno
mezi tím,co poznávám, a tím,
jak se to jel,ínrérnuvěclomí,jsou
dále unr<lžněny
vnitinín-rvědclnrímčasu.
Vnitirrí časové
vědonlí má schopnostvztahovatse k minulé
_
mu (retence
zadržerrí)
a opačnymsměrem k budoucímu (protcnce).
Každ|,'kdo podnikne uvcdenékroky v ránrci
transcendentálníredukce,získá
sferu,kteréje tieba se drž-et
(alespoiLpiizkotrmání)..lito sféračisté
imanence
(vnitiního vědomí)je zcela nez,ávi.siá
na vnějšírnsvětě.Protože je to sféra
- j" to .sferasubjektivity.
Ale protoŽeje to rovrrěžsl.erap.'ekračujícímé
1á
běžrré
r,ědorník vědoní čisténru
a zakládaijícímu,je to i sfératranscendence.
Je to transcendentálnísubjektivita'
230
ll.arrscenderrtálrrí
subjekt pĚedstavr"rje
rrositelevšechtěchto námi pclpsajinymi
aktivit'
slow: realiz'uji-liepoché,spočinutí
lrrich
v imanenci a trans.
redukci,činímtak ,jakotraIrsce
c.'Ildcrltální
nclentálnísubjekt.
c) I)oepochéa transcendentálníreciukciie možnéprovésttĚetíredukční
pro.
ccdurr.t.kterou je eidetická redukce.
V rríize fenornényočistittzv. id'eacíaž na vyznanr věci
saÍnotne,na
jcjípodstatu(eidos- platÓnskou ideu).Ti'rtopo<lstatu,je
nrožnonazírat
(\Wsenscbau).
Prakticky vs:eclrnytyto kroky mohou lypadat rrásle<Jovně:
1. Na oblozevidím letět orla.
2. Nekomenttrji tento smyslťrmdanri v,iem naučenrj'mi
Íiázemi nebo
vr'konstruol.an/'miteoriemi;provádírnakt epoché- zd,rženíse
soudu.
3. Prenesuvjem orla do méhonitra, do vědonrí.
4. Nvní je mi dán v nlémvědomífenoménorla.
5. Casovy z'ákladvnitÍníhovědomí umožiuje tento intencionálnípĚedn l ě I ' r , n a š e t rpti í p a d ěo r l a ,v m é mv ě d o r n d
í r Ž c t .a b y n c z a p a dcl l o r n i rrulosti zaponrnění.(Povšimnětesi, že u H'.,.,..l",
podobně jako
u sv. Augustina, není časnějakou vnější,rra člověkunezá,,islou
veliči.
nou.)
. orel, kterii,'e mi dárr ted,ated,afud,nlolpozorností,
,jefenoménmého
vcidomí.
7. Fenoménorla, kterÝje nyní drženv mén'rvědomí,
r.rž
teď (po l rninutě)
zdaleka nenrá všechny možnéatributv orla spatienéhojako
,,fyzick,i,
objekt...Naopak, rnr'ijorel už je vědorně i rlevěciorně'
.i-y,lnj i nenryslně,obohaceno rysy,kteréten nlateriální(vnější)
asi neměl. Mohl
jsem změnit r. rŮzn/ch piedstavách barvu
ki.ídel,velikost zobáku.
zahnurídrápťr.Prostě jsern si v hlavě rťrz,ně
farrtazíroval
s orlern.
č .Pi.itomjsem ale zjistil,žei pies nejrr.iznější
zrněrrya variace,kteréproběhlv v mÝch
Piedstavách,orel z sttÍuáorlem, I,Íesodebíránía piidá.
vání rťrzrrr?clr
kvalit a kr'arrtit(mohu mít v hlavě ri.eba50 o.lŮ - i,uu
nri prostě nyrrídáni jako íenomén)vždy
zustává rrěco,co dělá orla
orlem.
9. A to je jelro eidos - r'1iznanl,jádro,
pod.stata.
231
10. Eidetickou variací jsrne dospěIi na poli transcenrlentálního
subjektu
až k vyznamu věci samé: k eidetickému invariantu.
l l. Eideticky irrvariant je fenomén, z'a jehožvliznam
se už dál nedosta_
trenre' neboť nahlížínrepodstatu věci.
V/sledek druhého období:
.Iranscerrdentální
redukce umožnilaspolehliv1ipiístup ke zjišťování
podmí.rekmožnostívztahor,ár-rí
sc ke světu.Á stejně tak s. .elá stát jakymsi
služcbníkern
l,šenlspeciálnímr.ěclámpĚi odlralovánízákladníchpiedioklad
jejich zkclLrrrrárrí.
ltmto t1'pťrrn
íenomelrologickychanaly' se podie Husserlaměly věnovat',regionílníontologie..'
l2.2,3 Tí'etíJize
Ve tietí iízi svéhoi1-r''ojesi Husserl uvěc]orrriluzavienost
transcendentálrríhosubjektul'ťrči
světu druhéhočlověka.Ře..il proto problémmožnosti
kontlrktu s drr-rh1i'p
člověkerrr
prostiedrricrvímvcítěni.
Intersubjektivita pak Husserla doved|a k tomu, že změnil
privodní
.
bodory charakter intencionaliq, na charakter horizontov/
. Ho,i,otttová
intencionalitaje schopnaobsáhnotrtširší
pole rÝznamovychsouvislostí
dané
vt:ci'K rTztranlu |enomérrltorllr pak patií rrcjenjeho icleální
vizuální obraz,
ale i mnohé dalšír'azi.lv:dravo.st,r'znešettost
pii letu a Ěadadal.ších.
Horizontová interlcionrliralt ktrntakt., J,uhri.' .se
už nrr-ižerealizovat
mimo riímectranscelldentálního
subjektu'Husserl proto na sklonku .svého
životaVěnovalznačné
ťrsilí
prťrz'kurnťrm
piirozelrciho.sr.ěta'
redytoho, co nás
obklopuje v praktickémživotěa čcmuvždy trrč-irÍrn
zpťrsobemrozumíme.
Řešeníotáz'kypiirozer-rého
světapodnítiíoHu,,.,l. takéke kritice evrop'
skévědy, která srymi, běžnémuč|ověkunedostupn;Ími,
teoriemi tento pňi.
rozen,!,svět zastírá.
Moderní člověkpak žíjeve světě ovlác]anémvědou, pí.ičernž piiro,ieho
zeny svět je vlastně jakoby rrepravdivi'.protoženení včcleckÝ.
Proto je ady
fenomenologie,aby vrátila člověktrtakéjeho piirozenÝ
sr.ět.Protožeto, co
je rni dáno do věclomí(napiíkladorel s motylkem
na krku), ;e fenomén
stejněeviderrtní,
jako je pro rrěkohojinéhofěnoménněiakéchemickésloučeninv.
232
rysy Husserlor,yfenomer.rologie
a kritika z vIastních
l).rlšicharakteristické
y tz i c :
l i r r , ' r t r c r r o l o g , ihr . pk o
. |]enonrenologická
redukceje vlastněaktenrnašísvobody,rreboť
otevírá
poIe rnožnostíradikálrrílroze piedmětnédanosti, darrosti,jsoucílro
se během svéhoběŽnéirol,čdomíu čistélro
vťrbec.Zastavín-re-li
vědonrí,
je to akt sr,yrnzpťrsobenllibovolny, nikoiiv rrtrtny.
. Neičastější
r,1'tkyHusserlolych následovr-ríkťr:
Samo uzávorkovánískusvěta..(epoché)rleníveskrzel.ykon rrašísubjektiviry,
teČtlosti,,vnějšílro
všíkclnstituce (podle našehosoučarsného
ale sám pňedpok1ac{
fěrronre.
nologa Ivana Blechy se jedná o tzv. pararloxHusserloq.epocl.ré).
Nas.e
kotrstitucesrnyslu' r,yznarnuvěcí v eidetickérrrrrázoru, rrer.rí
absolutní,
na vnějšeka na společerrswí
ale retrlizujese vždyv odkázar-rosti
s druhymi.
] ).).4 Husserlouipokračouate/é
l:dnrLrnclHusserl rycl-rovaltnnoho adeptťrťenornenologie,
kteií buď pĚímo
roz,víjeli
filosoflijeho vlastníhorypu'nebo se jílyrazně ir-rspiror.ali:
Mniclrovsko.g<ittingenskáškolastála nejblíže
sl.érnuučitelia Iejíčlenor'é
l'čtširrou
aplikovali fenorrrenologickoumetodu na detailrríanaljzy vědonrí,
prožitkťr,konstituce logiclo.fch tvarri nebo psy'chick/ch či estetick1i'ch
n'arri (A. Koyré' A. PFánder,.W Schapp, A. Reinach, M. Geiger). Filoso.
tickéI<oIrcepce
originálníhotvpu, tiebažesilně ovlivněnéHtrsser.Iol'ou
feno.
rrrcnologií,pak rozvíjeliHedwig Conradová-Martiusová, Roman Ingarden
rrcbtln1912|'2ik
a zakladateloborr.rfilosofickéantropolotieMax Scheler'
Edith Steinová(1891-1942).LIžvpatrráctiletechsejako
mlac]áenlancipovanádívkavčclorněziekla svéžidovské
víry'Sttrdovalanejprveps1,cl-rologii,
ale více,'c]uše..
nalezla
až,ve filosofii. Bvla žačkounejenom Schelerclvotr,
ale
picdevšínlHusserlo'''ott'Jako jeho nejbližší
asisrentka
u něj s Heideggerempo dva roky prircovala'
Ve svéclisertačrlípráci K problémut,cítěníSteirlová
tt.rc.|í,
ž-epiedpoklademvztahu k druhémučlověkuje primárně schopt-rost
tclzttnlčt
sám sobě,a to ve sm1'slusebeuvědonrování
Míra
a sebepociťování,
r,norudo svéniterr-ré
hloubkv otevírávědomímožnostvhledťra vcítěnído
233
v}wolalytleien v celénrfilosoflckénr'ale i vc
rhlar.níheslo fenornenologie)
sr.ětč'
r čtlcclrérrr
situacea rozpoložení
druhéhočlověka.Driležité,ic,
aby se autentick/mezilidsk1ivztalr nez'tratilr.e z-mětineuvědomor.anychprojekcía osobních
ocekávání.Kažcl člověkje na Zemi plroto,aby svobodrrě,piiměieně sqim schop.
noslem a životnícestěsloužildruhym lidern. To jel1,znáníEdith Steinove,
která se ve suych jednatĚicetiletech nechala poki.títa zakrátko vstoupila
do
velnli piísnéhokarmelitánského
iádu s piijatym jménemTerezieBenedikta
od Kiíže.Jako mnišce,která se rozhodla složitvěčnéieholní sliby,jí bylo
umožrrěnopsát duchovně zanrěi.ené
fllosofickétexty.V rriclr se snažilapropojit fenonrenoiogickoumetodu s katolickym tomismem - zl,láštěvlznamny
je v cétosouvislostijejíspis Konečné
a uěčné
b\tí.Trké pĚeklá<lala
díloTomáše
Atr,'inskéhodo něrrrčirr1'.
Edith Steirrováclrtěla r,írua filosofii prodchnout
novym inspirativnímduc|-rern.
Jeko pol.skáŽidovka všakbyla deportována
do koncentračrrího
tábora.Zahynrrlaasi 9, srpna 1942 v osr.ětimi.
Úk"l'
kapitolywtldi
tétorláročné
Nlr začátkutétokapitolyjsme si jako studijnícíl
llasvtil ieho
by
ktery
cirobek'
alespoĚ
r-rašel
vás
z
abv si kaž-dy
pož,adlrr.ek,
žebudete
zpŮsobenr,
tínr
slrězte
filo,ofi.ko., zvědavost'Nyní si tento drclbek
|enojakéhokolir'
jevení
ve svénrysli sledovat
alespoir p l rnirrut1,,
lrl<tivně,
Měl by to byt ferronrénpro vás piíjenlrry.:rbr'i ta pŮlminuta v1'na.
rne1llLr.
jeŽ jste možná zakoušelipii četbětétokapitoly.
hrlclila vaše,,nr:rrryritrrn..,
Sllrnutí:
hlavnítezejsou kolrcipoványFrarr.
filosofickámetoda,iejíž
Irotnenologie,ie
}.-e
.l.n) B,.nt.,-,"rna Edr.r.rur-rdem
Husserlem. Husserl chce fěnornenologiiz,alo.
dalšímuspeciálnírnuz'koujlkt.;pŤíslnuuědu,kterábude Vzorenlkaždému
ž'\t
fěnomenologieje náurat lz uěcenlsarn n. Pro
Ce ntrálnímpožadirr,kem
nllírrí.
sarnotrryclr
tilosofato z,namenápodstoupit cestu analyzy vytvái.enía -jeverrí
piedsudečod
očištěné
vědorrrí,
nrého
méhověclomí'Darrosti
fcrroménťr
sr1m q.zrramerna snlyslem. C)no fen.lnvch tezía teorií,se Sallly rrabízejí
jah se ta leteráuěcdát,á n mu aědomí,ie současnězárukou evirrrenologické:
Další vyznamné fenomenologickékoncepce, j eji chž p iedstaviteléwlrazné
promluvili do dějin evro;lského
myšlení:
. ontologická fllosofie Martirra Heideggeraa
Jeana.PaulaSartra'
. kosmologická ferronrenologieEugena Finka, ktery
kronrě jinéhozkoumal fenoménsvětaa hry,
. strukturálnífenomerroiclgie
Jana Patočky'
. koncepce Ludwiga l-andgrebeho,Mirurice Merleau-l)onryho
a Emmanuela Lér,inase.
. Po drrrhésr,ětovéválce r.eprezer-rtují
fenornenolog-iive Spojenych státechÁron Gurwitsch a M. Farber.VJaponsku to pak bvl Kitaro Nišida
a k|Ótská škola.
. Ke stor.tpencm fenomenologiepatiili i piedstavitelé
exaktníchvěd (o.
Becker,A. Lautmann a J. T. Desanti),sociolog Alfred Schiitz a psychologovéJ. Lacan, F. J. J. Buytendijk, Ludwig Binswanger,Medard
Boss nello oldiich Cálck.
c.letrttrtlsti
a pravdivosti poznár,ání.
s piedem vytvoienymi
Je nuttro k věcem, .světua lidern nepiisttlPovat
a
rt:ízort.
a charakteristikami,n1rbržnechat věci, svět druhé lidi byt, aby se
(jevu)
nrohli sami ze sebe ukázat tak' iak se opravdu jeví.V jádru Í]enoménu
ic skrt'tjeho lÝzrram'
12.3 Filosofieexistence
hnutí
rrryšIenkové
náz,evpro velmi vyzrran]rré
FilosofleexistenceIe souhrrrr-ry
tohoto
piedstevitele
odlišné
dosti
c.lvecátéh<l
století.Jednotlivé'v nrnohénl
Proto se takétonluto proLrdrriíká
cxisterrce.
slrlěrtrspoiujedťtrazn.r pojer-rl
Fenomcnologietakér1íznarrrně
ovlivnila hermerreutikua existencialismus
a v Heideggerověpo-jctíinspirovalai některépi.edstavitele
postrnoderny,
rrapi.íklad
lyotarda
nebo
C]ianrriho
JasquesaDe rriclr-r,
Vattima.
]'-F.
Stručnyr,7četl.rlavníclr
osobnostía prouc{ ferronrcnologieberte jako
doklad obrol,.ského
zájmrr, kterri Hrtsserlor,yteze o nár.ratuk věcem sam/m
existencialismus.
Na rozdíl od filosofickétradice je pojem existencevázanj, u existencia.
existencia|ismu
|istričistěna bytíčlověka.Za prvníhopiedstavirele
;e povajeho
mvšlerrkv
si
žrlv:írr
uŽ vánl také známy Saren Keirkegaard.l,ÍipomeLirne
235
,:iiu
ještějednou, tentokr.áts dťrrazemna analyzu
subjektivnía objektivní
reflexe'Ob,jektivní
reflexese ve fiiosofii pro-ievovalazáměrnyrn odklonem
od
individuálnísubjektivitya srrllž-ila
se o objektir'nír,ědeckjuchopovánítzv.
reáirréhosvěta,což nakonec q'risrilo v mocensko - techr-rologicÉé
ovládání
piírodya společenswí
lidí. Strb,iektivní
reflexerraprotitomu uclropu,jemne
saméhojako svou vlastníjedinečnouživotnímožnost.Pro filosofii
exisrence
jsem tím' co ze sebe udělám.
',Zatíntcoln,slicí subjeb a jeho existencejsou objektiunímumyšlenílhostejné,sub.lekiunítrysliteljakožto existtljici |rytosr1c1]4sl.m
ulasrltímbytí
zaintresour,ín,
existujeu něm, Protoje jeho ttyšleltt.
cl',arakftrizou.ino
jin1,m
drullem reflexe,totižrefle.rínitentosti .. . tt títrttoto rryšlcnínáleží
tom'uto
subiektua žtídnému
jinéntu,Zatímcoobiektiunín|šliní ušecbnou atlh1e
ujeho uilsledleu,tento u.ysledeL
a záuěr strilepiepisuje a oclrnítri,, ta.k,,lé*u
lidstuu pomtibrík faleint hie, subjektiuní myšb:niušechno
ponerháuri ue
uzniku a nedbrina u\sledek.I)ílemproto, žetoto mryšleni
pitií práuě rylsliteli, |eterj,jde suott cestou,dilem proto, že
ie 1ileožto',,ist)ii,r fui,,t
nettstríleue uznikiní. Což oušent
plati o haždértt
člouěku,kt,,i ,, ,i,dat
pošetilepiimět h totnu, ab1,sestal objeletiutthna nelidshj,lnpí.ed)čt,lrt
spekulace. Reflexeniternosti dt,oji reflcxesub'fektitrtího tryslitele,
.jc
v -y;.
leni myslíto, coje ušeobecné,
ale tím, ž, t, 7a,n;6myšlertí
existuie (l t0t0
m.yšleni
získríurí
ue suéniternosti,stá/euícese subiekiit,něizo/uje."
V tétopoc1kapitole."'ěIlovarld'
lidskémubytí, nejprve zaměiítepozornost na
fur-rdarnerltální
tlr.rtologiia mr,šleníbytí Martina Heideggera.Potom se
.rechátestrhnoutexistenci,.rlisnlerrr
Sartraa 1eh-JŽivotn
.feana-Plrula
í družky
Sirnone de Beauvoirclr,é.
Strltnou nezr.istllne
irrriAlbert Camus, Karl Jaspers,
Gabriel Marcel a Jan l)atočka'
Úko|.
Každ z \ás si r,yberejednoho.rebodva filosoÍyexistence,
aby pomocí jejich
r1.branychrlr'šlenek,ve svén-ryslilyiešil nějakou tíživou
věc. Nejlépetím,
ž'encclrá r,sobě uzrát rozhodnutík něiakéživotníz-měně.
236
(I 889-1 976)
I)..1.I Martin Heidegier
filosofŮm v ději.
a neiuznávarrěiším
patÍík nejlyrazněišírn
fllosofietaké
je
vedle
patrnÝ
vliv
n.i.t, l,tt,... He ideggerťrv
stu.
srovtrávacích
r,lboŽenswí,včetrrě
., ..ologii Íilosof-ri
"
buddhistického'
aii zap1anino a Vychodního, napiíklad
pro niž
psychologii,
rovněž
-ysl.,''i. SvŮj odkaz zanechal
psvchiatrťr,
iacl
z
ieho
.,.''a,p.ar. -,-,oh" jel-rostouperrcťr
Srym.fenomenolodilo te-ei paradigmatickyqiznam'
jistěi literárnívědu.
bvtí,obohatil
n,.J'..hl"e p.o,-,',lJ.,.,".
ff;.,
,il,
,'.
j.r,"
í".'.'.í si esipovšim.rrete,neobrykl'.|
',' ,'u1.J.,
l":*::l]lliŤ"
fenomenologie
I
l l
\ v ^ l . r u \ r
l \ r r v
r ' . r " _ - -
|
'
ioho Heideggerovaverze
Nlrjcle-lise mezi vánri někdo,
německémoriginále,tam je totiž
doporučujičístjeho dílo p}ímov
z,attjnre,
'yrazy mohou byt, a zpravidlaPro nezEkviíalentníčeské
".l],"'",',',.lrně;ši.
neboťsamoziejrněnevystihuií
zavááějící,
rraléhočtenáietakéjsou, hodně
Heidegger k ton'ru podotÝká' že
tltir,tldnítermíny ,..I" |i",,-'ě. Sanrotr'ry
,
|
'
'
je už t,j,klnti,
pt,ckl,trt
..I',tždj
''
navazuje'se obecně podílo piedevšínr
Heideggerovo
nei
n"
Z",,,.,y,lit.l.,
Braig
Luther,.M Occam, S. Kierkegaard,C.
E. Husserl,W. Dilthe,v."ň4.
vaŽtri(:
a další.
nryslitele,ktery
rte1vyznamnějšíbo
Mrrozí odborníci Heideggerapovažujíz'a
Marrina
po PlatÓnovi-a' K:rntovi. Celé dílo
se v evropskémmyšlení"'Jb1.uil
,tloáni^po
prostied.
tiizání
toto
byí. l kdvŽ se
Hciclcggeraje p,odch,luto
Heidegger odmítá t''t :"1.,n....
sárn
člo.,ěka,
kujc pies dotazor,ánína bytí
dělí na dvě obclobí.
Heideggerávafilosofiese zpravidla
existencialistv.
l2.3.t't B1tía čas(l927)
je snaha
].ií1 listiednímnrotivem
je rrejproslule|ší
Heideggerovoukr-rihou.
.|o
rozdíl rnez-iisoucztlamená vz,ítváž-rrě
tl rozkrytíontologickéáif.,..,'...
Ilcrrla b),tím.Jsoucno jako ,,vulgárníf.enomál..1e,napiiklad:".,]],:-.'o""
(tJls ScittdesSeienrten)iako
krétníkniha, kterou .l,;;;;l,;".;. Bytí jsoucího
smyslem kazdéknihy.
fenonlenologiclryfenoménje pak rrepied-rr;ět1Ým
Že tázáIrí1lo byrí'
píŠe'
J,l" Bytítt č,tsHcicleg,ger
N;r ťrv.rdrrích..,,.rn.i.n
za
f.l.rskulí,
filosofie
stalo aliinl.t-'
ielrožpravor.rpoclobu ch.. nalát, se
"
237
níŽse sclrovávalaurpurná snaha
viděrréjsorrcno.pieclvádět
v podobe piednlětrréideje (Platrjn),formy (Arisrotetés)
nebo eidetickéhoin.,.,i--J,-u.o.u
(Husserl). Táz'ánípo by.tí
však mťržebit, rlle
srrryslup|né
jen
tehdy,cháperne-lifornlá]nístrukturu
|ei9eggera,
oti,ky pob-vtí.
K tétostruktuĚenáleží:
l. ,,Piedmět..,
na ktery se pt;ime.v n"s.* pirpadě
je to bytí;."".ir,..
.1b,
2.
čehose ptiínle.Ptárnese jsoucna,
kterym jsme my sami.
To, kvrjli čemuse ptáme, je naše
bytí. Ro,ui.,.,,í .,á;i;.;; bytí
činí
Heidegger fěnomenologickou n-'etoáouptá se:Jahse jeví bytí člověka. Neptá se tedy jako mys|itelé
pied ním: Co
1e byti.,vy,i |, u^zae
jednot'ivézakládající
jsoucl.o' a jako takoveje tu<líŽ
skrytépovrchnímu
polrledu.Abvchom se k br,tídostali,
musíme,l..]n,..t,
ao;J..;."i
věk pojmově uchopeny jako pob1t (něnrecky:
Daseiti.
,,Pob,t ie rozumějícímožnostb1ti, ktelérnu
u takouétnb.il jdc prriuě o b1ti
jakožn ulasmí,,. otto b1ti s1mo,
leněmužsepob1t m žetak čionak
uztallouat a k němužse užd1ltaleči
onak *,t,,,j,, nlftÍ/udmecxistcnce.,,
Budeme-li Heideggeraparafrázovat,
pak existenceje *ztahempobytu
k vlastnímu byti: ,,Podstatapob4.ntspočh.,i
u je/lo exuteltci..'Jednotlivr'nlpobyt nr je vlastnítzv. pieclontologické
poro,umění u1.ti- kazdy ' ,-,e,.cil.yzprisobemrozunlí tom
rozvi
nourpies
nm*o"
J;,ili,l._l
J;;J
:.*[::ffi :ili
a prťrměrnéhobytí pobytu. Ví,sledkemd:nffi
tě.hto
on"I,, byly vv,existenciály.
Existerrciály,js^o
u bytostlrécharakterís
tikv k,;dl1, o pobytu. Ka tegori enaopak
náležejík charakteristikámb1.tí'
t..'e n.-.llor,ahu
pobytu.
Základní existenciáIy:
. ,,Bytíve světě..
ve srnyslu,,bytobeznárrren.
'.' b}'tnaq,kl1imna..', zaobcházets. '....',tsytíve.světě.. pro
kaŽdÝpobyt je<linečné,
ie
neboťto není
prostéurrrístění
našehotěla na Zen.li mezístromy,
lidi a věci. Ve fenonrenologickém
srnysluje qiznam rolrotoexistenciálu
mnohem hlubší
a jemrrější'
Běžni' ',člověkz uIice..sefilosoficky,
i když,p;;"i;;;...pohybuje v rámci descartovského
rozclělertí
jsoucnana mysl
|:|.o:"nu:
(já) a fyzicku.sr.ět'Heidegger
o fenoménusvěta tiká. žejehorizontem
souvisu viznam , ke kter nr se
určiry;lobyt vztahr.r|e.
238
,,obstarávání..je nutnÝnr doprovoderrrmožrrostibpí ve světě.obstar:iváníse děje rrejčastěji
prostĚeclnicwím
nástroje.Nástroj je svou pií.
ručností
současrrě
dispor-rovatelrrostí
k užití(napiíkladkladivo)' Každy
takoly prostieclek(nástroj)odkazujezasek ,jin1im,
ty Zasek dalšímatd.
,fírrr
se l'1'tvái.í
svět obstarávání.
I,obytje ve světějako ,,spolubytí.,.Existuje vždvs druh1im spolupobykterémumŮžer7str'rpovat
tem, vťrči
se stafostí'jejížmodifikacíje péče.
Nechápe,iteprosímpéči.
sociálně-eticky,všechnytakovéírrterpretace
jsou
ažoclvozenéz tétopťrr'odní
existerrciální analryzy.
Pobyt se ve svémbytírozvrhuje na svémožnosti.Tyto nožnosti ryclrázejíze dvor-rzákladníchzpťrsobťr
porozuměníbytíve světě.Btrď je rozvrlrujícíse pobyt autentick1i,rozunrí si ze sq'ch nejr'lastnějších
možností.Nebo je pob1'tpropadl;i neurčitému,,onose,,,V tom pĚípadě
človékži,ietak, jak to vidí Lr druhych, a nechává si od druhfch odejmout svébytí. Neautentick1i'pobyt sobě rozumí z toho, jak ,,se..světu
a obstar.ávárrí
rozumí v běžr-rosti.
orrfměrnosti a každodennosti.
Z á d n Ý p o b v t b v s i n e m o h l n ě j a kr o z u n r ě r n
' e b y rč a s o v o s t Č
i. ,,ouo,r
jako existenciál (nikoiiv na hodinkách měienÝ čas- ten je oilvození)
členípobyt do minulé vrženosti' piítonrnéhookamžiku a budoucílro
',moci b1't.,nějakou možností'
Vrženostse člověku(pobytu) zjevttjer,žclyv určitémrozpoložení(lyladění).Pobvt se vždynejprvenalézájako vrženéporozuměnív jistém
naladění.Vyrazen-rrraladěníse nrírrív konkrétnípodobě to' co má kc{o
,'na duši..:raclost'smutek,touhu, nechuť,nr.rdu,strach,ťrz-kost
atd.
Rozunění zpiístupťruje
pobytu jeho možnosti.jeho ',rnocibyt..'Neauterrtickérozuměníberesvou inspiracizežl,anění(neauterrtickáieč,která
r.rrluví
o věcechtak' jak je běžrré
r,prŮnrěrnémclavu)a zvědavosti(pobyt
.fím
se nechává neustálerozprylovatrrejrťrznějšínri
,,zajímavostmi.,). se
ale sanlozieimě okrádá o možnostsvévlastníotevienosti vťrčisvětu
a clruhiirn,to je vučisvym auter-rtickynr
nrožnostern.
Nejr4astně,iší
a rreijistější
možnostíkaždéhopobytu je bytí k smrti. Uvědoměrrísi r.lastnísrnrti r,ytrháváčIověkaze zajetív onom prťrměrnérn
kažclodenním
bvtí.Snrrtje nejvlastnější
pobytu.
,,mocibi't..každého
Zíkladnístrukturu pobytu pak ryváĚí centrálrríexisterrciál,
kteryrnje
starost.Smyslemstarostije časor'ost
jako minulostněse zpĚítonlĚující
239
t
I
I
1
I
budoucnost.Ve starosti (nejednáse o nějakou ustaranost'ale o prosgi
fakt váhy, kterou každypobyt piikládá svémuživotu)se sjednocujeto,
jak už vždy jsem (vrženost),s piítomn;/m okamžikem rozvrženído
nějak..fchmožností(budoucnost).
. Heidegger analyzoval dvě základní vyladění: zkost a strach. Ve stra.
chu jsem propadly p ítomnémujsoucnu,kterémě nějakohrožuje'Strach
je nevlastní(neautenticky)zprisob lyladění. Strach se t ká vždy nějakéhopĚedmětu,nebo z daného|enomérrunějak1ikonkrétnípiedmět
dělá. Naopak r-izkostnemá svŮj piedmět. Vyladění tizkosti chce Heideggervyužít,neboťlytahuje člověkaze zajetív pĚedmětnychdanostech obstarávaného
světa(podobnéje to ale i s opravdovouláskou nebo
nudou). V rizkostnémosamocenímá pobyt, aby byl autenticky (tzn. aby
žilsvrijživot'a ne životdruhiich), lydržet,a ustát vědomíjistémožnosti
konce bytí na světě.
Většinou si ale pobyt svou konečnostnepiipouštía žijedál svrij stereoryp'
protožesi už zlykl ... a hlas svéhosvědomí,volajícík autenticitě,nechce
slyšet.
Heideggerovaexistenciální ana|yzar,ycházelaz fenomenologickémetody,
a proto měla odhalit bytípobytu tak,jak se opravdu jeví.I kdiz se tyto popisy
pohybují na poměrrrělysokém stupni abstrakce,Heideggerjimi zachycuje
praktick1ia žity pobyt člověkav jeho světě.
12.3.1.2 Heidegerouo m1lšlení
po tzu, obratu
období Bytía časubvlo charakteristické
snahou ryjevit smysl bytí na základě
popisu bytípobytu. V tomto ohledu se jako smysl bytí(smyslje to, na základě
čehodanévěci rozumíme)trkázalačasovanástalost. PĚibližněpo roce 1930
Heidegger ale už nejde k bytí pies člověka,ale naopak hájí názor, žebytíse
samo člověkudává. Clověk je nyní pojímán jako světlina bytí. Samotnébytí
je světlina(Lichtung),Zatímcotor co se v ní pobytu jeví(co je osvětleno),je
jsoucí.Zpťrsob,jak se bytíjeví,se v prŮběhu dějin bytímění.
Ve starémRecku svclu pravdu (neskrytost)bytí člověkuodkr1ivalojako
živlové
podstaty(země,voda, oheii, vzduch),neomezenyprincip (apeirÓn),
ideje rrebo formy' Pozclěji se ve scholasticebytí piímo ztotožnilo s nejlyššímjsoucnem, kter1inrbvl bŮh. Bytív r.rovověku
se ukazovalofilosofŮm (těm'
jako substance,morrády,absoktcií by měli mít starosto bytí jako takové)
jev
Bytí samo si všaktír-r-rto
lut 'f rineboduch' vťrle,hrnota,pozitir.isticky atd.
Bytí je ze svépovahy
sbrltuá,
rádo
se
tak
jen
kterynri
za
rl:rsazovalo masky,
je
mu zároveĚtím nejnejbliŽším,
tím
je vždypro člověka
a Pi.estože
ctrc1tré.
a tak dochází k zapomenutí na bytí.
vzcllilerrějšírn'
V básnění se člověku jakož'tclsvětlině bytí mťrževelmi dobie vypovískrywající.
.llrt e piipornínat. Heicleggernalézaltakor,ou piízeĚ cudného a
Vtibec
Rilkeho.
nebo
Trakla
Holderlina,
ho se bytí zvláštěu básníkťr:
života,
oblast autentickéspirituality,umění, ale i pravdivéhoa prostého
světlit (zjevovat)
piístupov1imimísty,v nichž se mťrže
ie c:harakteristická
samo bytí.
Naopak moderní věda a technika stavído popiedí jen ovládání a vytlží.
je
''.irrísvita piedmětrl1ichjsoucen a na jejich základ zapomíná.Bytí bezd
vodovym základem i pro vědu a techniku. I)roto,ietakétechnicky a mani.
světaa životajer-rdočasnym,, sekem..dě;in bvtí.
ptrlativnízpiisclbvr-rímání
:I.nto
svoboclnévolnosti zjevoskončítím,žebytíve svénekonečné
,,''isek..
se katastrofu.
t.:íní
dá lidem svou pĚízeáa odvrátíblížící
Der SpiegelHeideggerpro.
v
časopise
rozhovoru
uveiejněném
V posmrtně
|iásí|:,,Užjen nějakj b h ntísm žezachrtínit',,
každéhojsoucna a člověkjej mŮže- je-li oproštěn od
Bvtí je .-y,l..
pr"Á.,áni a chtilych manipulací- odhalovat.Smysl je to, na základě čeho
je piitonl vědět, ženikoliv
.locházídaná věc u nás poIozurnění.Dťrležité
nás mriže myslet.
se
skrze
samo
rr.rvmťržememyslet bytí, ale b1tí
t )..3.2Jean-Paul Sarte (I 905- I 980)
Svá díla zpočátkupíšepod silnym vlivem Husserlow fenonrenologie a Heideggeror'yexistenciální analryzyz Bytía času.
Dojem na něj učinilatakéHegelovadialektikaa marxisticl<á
teorie odcizení.Psal nejen filosofická pojednání,ale také
jejichžprostiednicwímse stai exis.
divadelníhry a prÓz'r.r'
tencialismus,zvláštěve Francii paclesátycha šedesátychlet
minulélrostoletí,velmi populárrrím.
Prvrríroz-sáhlySartrŮv spisBrytía nicota (1943) je pojat1,jako fěnorneno.
ltlgickáontologie,a tak nenídivu, žeje v něnr takérozvirrutotázánípo bytí.
241
Vzhledenr k tomu, žeSartre zristal uvězněnv zajetíDescartova dělení světa
na mysl a tělesa,rozlištrjedl,a ,'druhy.,bytí:
. bytí o sobě, to je na vědomínezávislé
bytívěcí'
. bytí pro sebe, to |e vědomí člověka.
nepfosB1tí o sobě je jsotrcnoa je zcela tínl, čírnje. Je nlasivní,neh1'bné,
k
k
sobě,
ani
ničemu
tupné a nestvoiené.Bvtí o sobě se nevztahujeani
jinému']eho masivnosta hustota, tj. jeho pozitivita, není narušenaž'ádnj,m
nebytím,proto je tím, čímje.
iledntiler),inteÍ.
Lidskébytípro sebeje trrčenojako rricol,ání(francotrzslo':
je
cionalita a totální svoboda.Vědor'níčlověka možnéprávě jako t-licota.
Ve fenomenologii je základním určenímvědomí
Co znamená nicovár-rí?
jeho intencionalita.\Gdomí (bytípro sebe)je vždyvědomím nějakéhopiedmětu (bytío sobě).Samo pro sebeje proto vědomí prázdné,nicující'a jiné
ani ve svépodstatě b1't rrenrŮže'Liclsk:1existence jakožtobytí pro sebe je
tím, čímnení, a není tím, čímie. Ze ie tim, čírrrnení,znamená, že se
člověkztotožiiujes věcmi a piedměty svéhoživota' včetněsvéhotěla. Že
není tím, čímje, znamená, žesi zpravidla nechce piipustit sebe sanrajako
právě z toho wplywá nutnost neustálese sebetotální prázdnotu - pĚičernž
určovat'
je vlastnímjádrem Sartrovaexistencialismu,jehožzáHadní
Sebeurčování
piedpoklad spočíváv te,zi,žeexistence(lidská svoboda) pieďchánípodstatu
(hotovéurčení
věcía sebe).
ŽádnéI,,o
člověkarrelz'eredukovatna to' co |e fakticky dáno. Clověk rrení
jen tírn,čímjest, nybržje i tím, co ze sebe udělá. Povahoučlověkaje jeho
svoboda,a to ve srnyslu nutnosti se rozhodovat,neboťčlověkse musí usku.
tečnitv r:ímcimezí,kterému klade odpor bytí o sobě. Sartre iíká' že,,suo.
boda je ztlicotněni byti o soběskrze rozt,rhujícíse b4típro sebe,,'Tímto l'ni.
piedtím
cotněnín'rbyí o soběse nríníuvolněnícesryv životěčlověka,kterén-ru
nevěií
tomu,
že
Sartre
jeho
kladlo
Vz'hledem
k
odpclr.
seberealizaciněco
pii
v boha, je člověkv jeho podání vržendo naprostéodpovědnostiza sebea za
všakmrižečlověkutíkata rymlouvat se
svrij život.Pied touto o<lpovědností
oběti,jejichžhIavní
na 'okolnosti...Ty.ookolr-rosti
pak z většinvlidí ,,udělají..
KaŽclÝčlověkje urc.entakéjako bytí pro druhé.I tady se otevíraiímirrirealizor'at.Sirrtreto
c{věmožnosti'jak se toto bytí pro druhémťrže
rrrlílrrě
a
b1it
druhvm viděn pohledu. Vidět druhé}ro
trkazujena pĚíkladuana!,i,zy
smyslovostílidskéhooka. Dívat se na
pouze vizuálr-rí
to obojí není založer-ro
je v zásaděmožnédíky tomu, žejako
spatien
druhého
od
nebo byt
clrr.rhélro
jcclnotlir,cijsme vždyurčeníteprvetehdy,jsme.li lystaveni piítomrlostidru.
černuse pro
hí'chlidí.Jsme-li sanli a nikdo nás nevidí,,|snrer,pravdětín-r,
rydáni svémukonání,a máme-li odvahu,
scber,č'nujeme.
Jsme bezprostiedně
nás ovšemněkdo zafixujesv-vmpohlePokud
jako
svobodu.
sebe
zlrkoušínre
jsoucnem' neboése stáváme
clcm, stiiváme se zpiedmětněliim a z'araženym
těles(bwím o sobě) pro druhélro.Proto se takéčlověkve svérr.r
<lbiekcerr-r
cítit ,,svtij..- je to díky tot-nu,žese v očíchdruhych
rrénlbytí nemusír,ž,c1y
7,mrtvuje(ponižuje)do piedmětu.
si člo.
dojít' podrž-í.li
Jistě lze Sartrovi namítnout,žeke zvěcněnínemusí
horirozpětíexistence,pro časor1'
pohled, snrvslpro ono časové
věk \ysílající
To, co je na kaŽdémčlověkul.rodno
bytí naby.vásvéhotrrčerrí.
Z()Ilt,\| rrěrrrž
volbu)' kterounelz,e
(intencionalita
umožriující
vědomí
je jeho svoboda
ťrct1,,
(v tom pií.
majetkem
něčím
b1it
lapit a n'rítji. Proto žádnl člověknemťrže
padě bv se redukoval na bytí o sobě piedmět)' ani nemŮžeb1itzbaven své
vnitiní svobo<11'.
absolrrtr-rí
a ekoNa marxismuSartreoceriujery analyzy,kterépopisujípiedrr]ětrlou
indu.
v
Clověk
rromicl<ou
praxi, ježdovádíčlověkado stavusebeodcizení.
jeho
svostriálníspolečrrosti
produkujea realizujesebeve věcech,a tak se
boc{azrrácí.Sám sobc\pak je věcí,odsouzenouk sanrotěmezi ,,krárny..'které
stejrrěk životunepotiebujea iežstejrrěVe smrti opusrí.
Simone de Beauvoirová(1908-1986)
byla Sirrtrovouživotrrídružkou.Stala se jeclrrouz prvních filosofek, kterése
začalvzabrivatženskotrotázkou (|eminismem).V knize Druhépohlu,í (1949)
analyz
se zabrivár-idělerlžer.ry
v evropskékultuie. Pomocí exister-rciálních
ji
oclhalujetypickou ženujako masochistku,kterése vlastně Líbí,že muž'
na základě toho, žese tzv' ,,obě.
ovládi,í.
Žena mŮžepociťovatzadostiučinění
zbavovatodpovčdji
mťrž'e
částečně
jí líbí,protclže
tuje...Role té,,druhé..se
nosti z-iisr,ťriživot.
a kritika druhych.
životnírráplĎwoií sebelítost
242
z4Ó
12.3.,1Albert Canus ( 19 13* 1960)
(stejnějako
br,l nejenorigirrálnímfilosoFemeristerrcialisnru
jako
Sartre byl atei.sta),ale nenréněse proslavil i
spisovatel
a dramatik. Z:r pozornost určitěstojíjeho kniŽrrídí1aMjltus
o Sís1,foui,Cizinec, Mor nebo drama Caligula' Je to člověk
sám, kteryina sebemusílzít nesmyslnébiímě života,neboé
boha a smysl Camus ze světa anuloval.
kter.ysept,i'suětd,jenžilrtcionálně mlčí,,,
,,Abytrdno t,znikrÍz ťoz?orilostičlouěkn,
wrdí elitní dramatik absurdníhodivadla. Camus ve slavnémMj,tu o Sís1foui
ukazuje,co je zážitekabsurc1ity'
Sísyfbsje bohv potrestánza to, žese jim
vysmíval,ale nepiestávás tím ani tehdy, když je nucen donekonečnatlačit
balr'ando kopce. Když jde za balvanem,ktery se Znovu skutálel dol z kopce,
tak to, co mu nechybí,je zase risměv ,,Neexistuje
osud,ktery by se nedalpžekonat pohrdánint ... Sísyfosčiníz osudu lidsbou zrjležitost,kterou musí u1iešit
lidé,.. Drtiuép7a7,j7h4nou tírn,žeb7l7poznány.,,
Absurdrro je takémožtropiekonat tak' Že ho rychutr.rámev akci okanr.
žiku a vášnivéhozaujetí(Caligtla, Don Juan). Člověku Camus ale doporu.
čuje,aby měl odvlhu a odhodlání piijmorrt správnou míru pii všemsvém
konání.V ieckém1.tologiividí pro svéwrzerrídalšíinspiraci:,,Nemesis,
bob1,ně
míry,nikolit',potlts\t, [7|1'We, copiekročíbrunice, nelitostněztrestrí.,,
Camus vedle pohrdání těžkí.mosudem hájí takérevoltu, založenouna
svoboděa lidskésolidaritě,které,|epĚíkJademProrr.rétheus.
Rešenípiitom ale
n e v i d ív n á s i l n ér c v t l I u c i .
12.3.,1 Gabriel Marcel ( I 889*1973)
k jeho kreséanské
věwi' V knížceBj,ta nít proti
;latiív rámci existerrcíali.snru
sobě stavítyto základníŽivotrrínastaveníčlověka'zivotní styl na zpťrsob
nít je vlastnicklim a z,piedmětt\ujícír-r-r
vzrahovárríI'n
se k živ)im bytostem
i neživymvěcem' Akademicky se projevujeve fbrmalizujících
abstrakcích
a problémor'ě-objektiviz'ujícím
mvšlerrí,kteréza všínlhledá ,,problém..
.|akory
a ,,funkčnost...
postoj ale zdaleka nenaplní záldadníurčeníčlověka,
kteréspočíváv modtt áy'r,Pťrl.odrrě
vědec.
se totižčlol'ěkvynlvká rr-roŽnosti
kéhodefinování,intelektuálnímur,ymezování,technickémuovládánía práv.
244
rlickérrluhledáníkliček'ježbv clrtěl,vvyzrát rra nástrahyživota.Pouze jsemli ríčastenna božskémbytí ve smyslu soucitnésounáležitostis utrpením
nebo radostídruhého,jsem člověkemskutečněexistujícím'
Zatímco v moclu ,,mít..se na svět díváme s odstupem, jako na nějakou
jerl tento zpied.
k wužití,tak v modu ,'byt..už nestačí
sloužící
z-áleŽittlst
nrětĚujícípohled, ale je tÍebasebeodevzdánílásce. V lásce se bezl"f.hradně
otvírámetajemswía smyslu bytí,ktery ztělesiiuiebližní'B h jako absolutní
1y nás ponouká k naději a věrnosti.
I 2..i.5 Karl .laspers(1 88.3-I 969)
je existencialistou'kter ' těsně navazujena Kierkegaardaa Nietzschehcl.
Krtln.rěfilosofie se věnoval taképsychiatrii a psychologii (napsalmimo jirré
I,sycho
logii suětoq,chnázortT).
Ve svémhlavním filosofickém dí|eFilosofie (1932) jasně ukazuje rozdíl
nreziobjektivním,vědeck m poznáníma niternrimpoznávánímvlastního
bvtí.Vědy zkoumajípouzevnějšíměiitelnécharakteristiky,a nikdy tak z prin.
cipu rremohoudojítk tomu jedině podstatnému'k mémtrvlastnínrubytí.
Sárl sebenelnohu poznatpfostrednictvímani těch nejmodernějších
pĚístroj.
jen
vlastní
nrožnosti,
tehdy
v
hloubce
svého
bytí
uvědonrím
pokud
si
Jen
mohu o sobě něco vědět.Tétoexistenciálníproceduie iíkáJaspersprojasnění
existence'Poc{leleho náz-oruje právě ona prostiedkenl'kterrivede k jedi.
ncčnémusebepňijetí
a současllěodkazuje k nalezenívlastníživotnícesry.
Na rozdílod empirickych věd se filosof.ietážena celek jsoucího.Celek
jsoucíhoje Jaspersemve spise o praudě (1947) pojat jako obemjlbající(das
Lingreifende),všezahrnující
horizont bytí' Horizont, jerržnechávávšezier'o.
vat, ale sám sebe principiálně nikoliv. Racionální,vědeckéuchopenícelku
jsorrcího
rr-rusí
vždyztroskotat.
I( celku ,jsoucíhoa k vlastníexistenci,to znamená k bytí sebou samynr,
se lz-ene,ilépe
inrenzivníchprožitkŮmezních situací:
dostat prostňednicwín-r
smrti, boje, viny, utrpení.V těchto mezníchsituacíchčlověkzakoušínejen
sr,ouktlnečnost,ale taképrincipiální nedostižnost
obenrykajícího.
JestliŽese
existetlcenemrižeopiít o pouhébytí-zde(o věci a lidi tohoto s\'ěta,potažmo
:rrtio sebe sama ve svékonečností),
luštěrrí
musí hledat prostŤedr-rictvínr
svstémušifer.Šifry(jakékolivLrdálostiž,ivota
jednotlivce,pĚíroda,dějinné
245
okarlŽiky) jsou jazykem prazákladu všehobytí, ktery Jaspersoznačujejako
pbemykajícíobemykajícího.Snažíme'lise porozumět šiÍiám,stáváse vezdejší
svět prosvětlenějším
a kol existencečlověka,jasnějším.
Po druhé světovéválce se Karl Jaspersv proslulé knize ottjzka uin1 pokusil vyrovnat se zátěží,která ulpěla jako temn1istín na něrrreckérn
národě.
Úkol.
Zkuste si prosímpĚedstavit,
žestojíterváiív wái svésnrrti.To, co v tomto
okanržikupro vás ztistatrez vašehoživotapodstatnÝnl, je možr-rárikol vaší
existencetady na světě ... nebo jde jenom o domnělé1lovinnostia radost
z pohodlnostl?Znovu prosímo trpělivost.Neutíkejtepied sebou,nikdo píed
sebou nemrižeutéci.
Sbrnutí:
Všcchnyzde prezentovanéfilosofie existenceprolíná společnásnaha uká7,at
br,tostnérysy člověkabez toho, žeby bylo tĚebakonstruovat nějakékrkotohoto širokéhofenomenologicko.existen.
lomnéteorie.Aéuž piedstavite|é
člověkao boha nebo o lidskou svobocu'
opírají
smrtelného
ciálrríhopfoudu
jednotlivcisloužitk nalezení
vlastní
se jedná o nretodu,ježmá každému
vž'cly
cesty.Existencialismus vy.vádíkonkrétníhojedince z anonymního
ž,ii,otní
a
clar.u dovádí ho ke konfrontaci' v nížse on sám stietává se svojí existencí. Patočkaňíká,žetaková konfrontace má nakonec véstk péčio duši,
místě.
protožeo ni nrá iít vždyuž na prvnírr-r
12.3.6 lan Patočka(1907-1977)
Doporučená primární literatura:
byl r1izrr:rrnrrynr
HusserlovÝm a HeideggerovÝmžákem' Za6,|ualse pojetím
ktery by nebyl do sebeuzavienym subjekterr-r,
člor,ěka,
jak tomu bylo v novo-
S.: Druhépohlnuí'Praha 1967'
Beaur.oirová'
Buber. M.:
Já o Tl. Praha 1969'
učeni.olomorrc 1994.
podle chasidského
Cesta člouěka
Obrazy dobra a zla. Olomortc 1994.
Ziuot chasidťl.Praha l995.
o p uodumrauníhopozflání.Praha 1993.
Brentano, F.:
Cizinec. Praha 7947.
Can.rus,A.:
L4or.Praha 1963.
)vIj,tuso Sisyfoui.Praha 1995.
Clouěk reuoltující.Pra|la 1995,
Kartezirjnskémeditaca.Praha i 993.
ljusserl,E.:
Krize europsh4chuěd a transcendenttilní
fenomenologie.
věké tradici a zpočátku ještě i u Husser.la' Člověku je totiž
vlastní otevi.enost vŮči světu a touha po svobodě, jež mu
dává možnost piesahovat svá konečná omezení a vztaho.
vat se k neviditelnému pozadí všechjsoucích darrostí.Vztah
k tomu, co není zjevné,co člověka piesahr.rje,je určujícím
prvkem lidské exisrcnce.
) Patočkarozlišujetňi pohyby lidskéexister-rce:
. Pohyb zakowení je z lrlediska časovosti naší minrrlostí.
Je to vrženost
r-rašehopob1,vání, které se v tomto pohybu snažío drivěrné zabydlení
ve světě a o zapuštění koienťr.
. Pohyb sebeprodloužení a ztracení se odehrává v piítomnosti, v níž se
sobě sam1im ztrácílr'lepropadnutím a neautentickym zdornácněním na
světě. Srražímese do světa expanclovat tím, žev rťrznyclrÍbrrrrách repro.
clukLr'jerrle
sebe sama - jsme lapeni obstaráváním světskych daností'
. Pohyb sebenalezení je konečně prťrlomem ke sr.éexistenci. V ní se oci.
t:ínle na hranici světa a jsnle nuceni sarni sebe znor.u získat tím, že sebe
odevzdáme, že se obětavě vrydáme druh1im lidem.
246
Praha,I972.
Ideje k čisté
fenomenologii. Praha 200I.
Heidegger,M.: o pnzuděa bytí.Praha 197L,
Bisnicky b4dlíčlouěk.Pralra l993.
Co je metafizika. Prah,t 19t)3.
Praha 1993.
Konecfilosofiea kol ntyšlení.
Co je f losofie?Praha 1993.
B4tía čas,Praha 199(l.
247
Jaspers,K.:
J o n a s ,H . :
M a r c e l ,G . :
Patočka.
].:
S a r t r eJ, . - P :
Scheler,M.:
S t e i n ,E . :
oxÍzka uiny' Praha 1969.
Filosofcbá uíra' Praha 1994'
L-luoddo flosofe. Praha 1996.
Princip odpouědnosti.Pokus o etiku pro technologickouciuilizdci. Praha 1997.
K filosof i narlěje'Praha l97 t.
Plítomnosta nesntrtelnosr.
Praha 1998.
Kacífuké
esejeo filosoJii dějitt. Prtrha l990.
Piirozeny suětjakoJ)losofick.y
prohlém.Praha 1992.
Co jsou Češi?
Praha 1996'
Neuolnost.Praha 1967.
Zeď Praha 1965'
Bytía nicota,Praha 2006.
Místo člouěkau kosmu.Praha ]9(l8'
Rríd ltísky'Praha l 97 t .
O snrdu.Praha 1993.
Myšlenkya dopis1,.Ko.stelníVvclÍí] 99] '
Vánoční
t,rjemstuí.
Kostelní Vvdií l 991.
Doporučená sekundární literatura:
Kaoitola13
HERMENEUTIKA,
STRUKTURALISMUS
A NOVOPOZITTVISMUS
zptisobem. K jeho puDvacátéstoletíobohatilo dě|iny filosofie r-rebí'valynr
i
vodním filosofick rn školámnesporněnáležejí tr',o rrichžse V tétokaPi.
žeani tyto směr,v
tole rnrižetedozvědět základní informace. Je samoziejr-rré,
na tradici evropne\Trostlyna zelenéfllosofickélouce, ale žepiímo na\'a7-ují
skéhomyšlení.
Po prostudovánítétokapitoly budete schoprriod sebe tyto směry odlišit,
piedpokládá alesporiminimální znalostjejich základníchcharakteristik
c<lž
sl-něrusi zapamatujtenejménědr'ě témata,která
od každého
a zaměĚení.
vás zaujala.
13.1Hermeneutika
Náz'ev této filosoflcké metody pochází z iečtiny a l'ztahuie se k umění v1ikladu
a pietlumočení. Na','azuje tedy na počátky tak dávrré, iako je vztah člověka
k psanénru textu, kterému chce po svém a pi.itonr pĚiměieně povaze věci
B o s s ,M . :
Blecha,I.:
H l a v i n k a .P . :
L o t z ,J . B . :
M i c h á l e k 'J . :
Patočka,
J.:
l{ezek,P:
Včerau noci se mi zdtílo. Praha 1991,
Nrirys medicínya psychologie.I-lII. Rychrrov nad Kněžnou
1992*1995.
l:cnomenologiea existencia|ismus.Ok>mouc I 994.
Hrrsserl.
Olomouc I996.
Hrtsserla tteskti
Olomouc 2003.
fenomenologie.
D asei nsa na fi za, Sethi n i J) losoJte sp s7choterapi í, P r aha 2007 .
Martin Heideggera Ton,,išAlet,insk4,Praha 1998.
tjdiu a zdrženliuost,
Praha 200 l.
L'Iuoddo fenontenologi,cké
f loso.fie,I,raha 1993.
Patočka
tt
uěcJěnomertologie.
Praha 1993.
.fan
248
porozumět. Piedchťidcern moderní hermer.reutikyb,vl i v tomto studijním
rrrateriálu zmiĎovany.W.ilhelm Dilthev, ktery do filosofie vnesl svou metodu
;lclrozumění,jež by měla piíslušetduchovním vědám'
Jestližemá človékzájerrl pochopit nebo interpretovat texty' historické udá.
losti nebo umělecká díla, ie zároveó ieho kolcm měnit i sebe samého,a ne
ocl sebe
pouze trrecharrickyo;lakor'atto, co tržje sar-r-ro
fllosofickéhermenett.
zjevné,Hlavr-rímpĚedstirr,itelern
tiky byl Hans-Georg Gadamer (1900-2002), ktery ve
svérnspisu Prauda a metodaz-fbrmulovalz-ákladníprinjen tak,
je možné
cip hermeneutiky takto: ',Poroztttněni
do hry suéulasmíp edžeten,kdo sesnažíporozumět,unriší
poklafu. Produktiuní p ínosinterprat u patii nezruširclltě
porozumhtí',,
kc smyslusamotného
249
Piedpokladem porozuměrríje tedy vždyurčitépÍedporozumění.S tímto
pĚedporozuměnímpiistupujeme' aťuž chceme nebo nechceme'k tomu,
čemuchceme porozumět.
Četbatextu a práce s ním lyžadujeod čtenáieaktivnípiístup.Podle Gadanrera čtenáipouze pasivně nečte'ale s textenl ,,rozmlouvá..díky slym zkušenostema vždyuždanémpÍedporozumění.Na ziidadě toho, jak danému
textu piedem rozumím, tak mi on ze svéstrany odpovídá a rozšiňujehorizont mého porozumění ve vztahu k němu. Smysl textu se proto postupně
\,ywáiíjako společné
dílo toho, kdo jej napsal,a toho, kdo jej čte.Gadamer
to naz,iruá,,sply,uríním
horizontti lozumění,,.?rauda díla se odhaluje na základě
charakterumého zájmu pii rozumějícínrkontaktu s ním.
Každ1itakoly r,yklad je ale nutně svázán s dějinnou situací a všemi
rnožn1imipiedsudky a osobrrímizájmy. Proto ani nernrižeexistovatporozumění nebo v klad, ktery by byl naprostonezaujarya bez piedpokladťr.Chtít
z,jistit'jak je to zapsané,,opravdu..myšleno,je v rámci hermeneutikyodsouzeno k nezdaru..
ZáHaďním modelem, kter1ivztah interpretaa textu qistižněuchopuje,je
hermeneuticlo,f kruh:
* Pro tento vzájemně podmíněn1i,vztah
platí,žejednotlivosti lze pochopit z piedporozumění celku a celek textu zase z jednotlilych informací.
- Piedsudky (interpretsi jich ale musí byt vědom) hrajípii porozumění
pozitivníroli, interpretse bez nich neobejde'
V porozuměníjde o to, aby se horizont méhopochopení,tedy pĚedpoklady
médoby a méhovědění,piekiížilnebo splynul s horizontem, z něhožpochází
věc. kteréchci oorozumět.
Paul tucoeur (1913-2005)
byl piedstavitelemmoderní francouzskéhermeneutiky.
Svou pozornost pŮvodně věnoval interpretacisymbolri.
Symboly mají* podobně jako každ!,jin,!,fenomén- svou
odkrytou' zjevnou stránku' díkynížmohou poukazovat
rra v sobě utajen , skry,t,ismysl. Ter-rtoobjeveny skryry
smysl rozšiitrjesferu,v nížčlověkmťrže
porozumět světu,
a obohacuje tak člověkao novou zkušenostbytí. Sym250
bol směiuje našemyšlenído norych oblastí,kteréby jinak zŮstaly i velmi
člověkunepiístupné.
r.tlímavému
filosofiev zásadě
lrrterpretacesymbol se v rámci Ricoeuroly hermer.reutické
polohami:
pohybuje n'rezidvěma lykladolymi
která se snažíodhalit skryry
1' Je to zejménafenomenologienáboženství,
biblického textu' a projevuje
fiznam a zahalenéPoselství,napiíklad
věry.
d
jako
hermeneutika
se tak
2. Hermeneutika podezňenív Ricoeurově podání svlékásymbol z-piestrojení.Neboť právě na typu piestrojenízávisíto' jakéneuspokojené
emoce symbol svou maskou kryje. Zďe se Ricoeur nechával inspirovat
zvláštěFreudovou psychoanalfzou,s nížbyl dobĚeobeznámen.
vnesl vícefilosofickéhosvětla,
Jednou z mnoha dalšíchoblastí,do nížfucoeur
byla takénarativita'
Narativita je u4prauouánltextu, událostí nebo piíběhu. Jejílyznam spočíváv tom, žese v ní vywárí i subjekt lyprávění. Lidskéjá tedy nestojísamo
o sobě, jak to piedpokládá rrovověkátradice, na jejímžpočátkustojí |)esjak
cartovy vahy (Mrslím, ted\jsem). Subjekt se postupně konstituuje tím,
se ztotožĚuje s nějalo.fmr,yprávěním, a takétím, jaké pii tomto lyprávění
zaujímá místo.
Ricoeur považujepsan/ i mluvenf text zal)jznamově rovnocenné a své'
b1tné ríwary světa.
13.2Strukturalismus
Struktura, která je cerrtrálnímpoimem strukturalistickéfilosofie, se obecně
r,ymezujejako (funkční)souvislostvztah mezi jednotlir,ymičástminějakého
jim nadiazenéhocelktr' Piitom celeknení pouhfm kvantitativním součtem
sr,ych ,iednotliv.fch prvkŮ, ale svou kvalitou se od nich odlišuje.
Ten nabywásvého
Jako piíklad si vezměme napiíklad lidsky organismus.
u1,,n"rn.,nikoliv jako mechanicky součetvšechbuněk, tkání a orgánŮ, oba.
propojenívšech
ale pouze jako funkčnía vz-tahové
kťrže..,
len1ich,,pvtlern
Tady se jasně
těla.
struktury lidského
skladebnychslož'ekdo sjednocující
(celku)
nelze jednoosvědčuje'že principy fungováníjednotnéstruktury
dušelvložit z charakterttčáxí,z nichž se tento celek (struktura)skládá.
251
StrukturalisnrLrs,
stejnějako napiíkladfenornenolocii, rntižcnle
clrápatjako dalšíodpověď pozitivismu
a poz-itir'istické
vědě. Už českí'prŮkopník sr'ětor,ého
strukturalisnruJosef Ludvík Fischer (1894-] 973) ve
sl'éskladebrréfilosofii kritiztrie u pozitir'i.smujeho
rrutny pňedpokladstejnorodostipozitivníchfakrťr,
díky
kterése pak mohou srraclnějistát piedmětern rrašeho
počítání
a měienískutečnosti'Skladebná filosofie iako
plnohodnotná verze strukturalisrnusi pňi zkournánískutečnostinaopak
zán'rěrrrě
všírná,zvlášrěv psychologii,sociologii a politickéfilosofii, odlišností
kvalitativních' T.rkoly strukturalismus nrťrže
bÝt zajiscéi vyzvou v oblasti
fiiosofickéetiky.
Z velkélronrnožství
ježse piiklonili ke strukturalismu,
niznanrn ch teoretikťr,
si uvedirreještěalespoĎ následujícíti.i:
Šr1,carsky
psychologJean Piaget ( 1896- l970) charakterizujestrukturu ,jako
metodologicky pojenr v knize Struktttralisntus
(|968) těmito atributy:
1. Totalita: strukturaje celek' lhostejnozda materiální,myšlerrynebo
nějaky jinÝ.
2, Tiansformace:struktura je schopna sama měnit nejen svéčásti,ale
í sebejako celek.
3. Samoregulace:struktura n-raí
tendet.rcineustále kotrtrolovara lryvažo.
vat svéfunkce.
Francouzskyfilosof a jazvkověclecFerdinand de Saussure(I857*1913) za|oži| jazykowi,strukrtrralisr.rrus.
V knize Kttrs obecnélinguistik1l(l916):
1. Podává strukturální deÍinici jazyka jakožto souboru znakti, jejichž
vyznam je určenjcjich vzájenrnynli vztahy.
2. Dospívá k závěrr.r,že kaŽd,f jazyk má dvě stránky: označljícía ozna.
čovanou.Jazyk jakož-tovztahová struktura unrožťruje
pochopenísebe
sarnajako samostatnéhosystél-nu'
kter1irnuž,e
byt rysvětlen sr1'mi vlastními termírry,bez odkazri na mimojazykovéokolnosti.
252
ve kterych jde bud o:
Sattssuredále rozlišujedvě pojetíj^,ryk^,
je
nevědomounebo neuvěl ' lingvistick1isystém,kter1' pii běžnémužívání
clomovanc,ustrttkturou (francouzskv:Lt Lngue), nebo o:
la parole).
2. faktickou aplikaci jaz'ykapii ieči (fr.ancouzsky:
Michel Paul Foucault (1929-1984) aplikujestruktul, analyzel{.voierťrznychoblastílidskékulrálnípi.ísttrp
dílťrmpatií Slouaa uěci,
turv. K jeho rreilryznamněiším
Psychologiea dušeunt
ší|,enstt,í,
Dějin.y sexut1lity,Dějin.1t
nenoc.Pod|eFoucaultaie pro každouhistorickouepochu t1'pická tlrčitá konkrétrrístruktura některtich
oblastílidskéčinnosti:napiíkladvědeckéhomvšlení,
manželství,pojetí práva s jeho možnosti ,,dohlížet
Tato konkrétnítypická strrrknebo postojek duševrlětlemocn1im.
.r trestat..
tura je v každéepošeiiná. Vzhledem k tomu, žeodmítáv dějináchkultury
nad.
korrtitruálnínár.aznostjednotlivychepoch, a tím tedy i jeiich r.rniverzální
bwá
(jak
to ještěpiedpokládalklasickiistrukturalisnrus),
strukturu
časor,ou
Foucault iazen mezi protagonistl.poststrukturalismu.
- i'ědění,
Do filosofiea teorievědv Foucatrltznovu zirvádípojem epistémé
ieč,r'zdělání.Definuje jím poznávacístruktury trrčitychepoch. Poznávací
struktura .sev jeho podání projer'uiejirko vzájemně provázaná množ,ina
-|ak
se v historii, Foucault iíká
vědeclrycha filosofickÝch ryrokri určitédoby.
Rekťr,EgvpťanŮ,
star',lchČírlanťr,
l, archeologiiuědění,dá nllur.it o e;listémé
nebo
o kognitivrrí
novověké
piíroc1ovědv
epistérrré
epistémé,
o renesančtrí
rleboťví.voj
nesotrměiitelné.
srruktuĚekvantovéfizikrr Jednotlivéepochv isott
ch. Nelze proto
neplvnekorrtinuálrrě,ní'bržodehrár,áse vž'dl'v určitychzl<lnre
r'ěda byla '.nléněpravdir,á..nežta dnešní.
i.íci,Že by napiíklad renesanční
loŽproměn pojetín'ranželské
Kromě jinÝch precizníchanalÝz,napí.íklad
nice v prúběhudějin, .seFotrcaultl.ěnor'altakéohledávánímocenskéhoryPu
osm.
doba osvícenského
nroderny.Za počátekmodernl'se zpravidlapovaŽrrje
Žečlověkaneovládáprorráctéhostoletí.Pro nrociernímoc je clrarakteristické,
bylo rr svstémrrotrokáiskéhoa feu.
Úrtlaku,jak torr-rLr
stieclnictvírrlvrrčjšího
dálního rrebo u rariéhokapitalismu, ale pomocí prodLrkol.ání,regrrlace
roztrnrzdaleka nerrí
,r kontroly lidskÝch potĚeba duševníchsil. Osr'ícen.sky
věclcezdálo. Každf
tak rrezaujamjak by se pii prr.nímpohledu r-rarradšeného
253
z nás je kontrolován a jeho osud je určovánlékaii, soudci nebo učiteli,piičemži to, co máme chtít' nám piedepisuje ekonomicko-reklamnímašinérie. Člověk v moderní společnostimá sice zaručenalidská práva, ale jen
tehdy' je.li strategiclcy zapojen do fungující struktury.
13'3 Novopozitivismus(analytická filosofie)
obecné z'ásadytohoto filosofickéhosměru:
1' Filosofie musí respektovatempirii jako lychodisko poznánísvětaa její
závěry mr'rsíbyt v souladu s lysledky empirickych věd, podobně jako
je tomu u pozitivismu.
2. Rovněžn'rusírespektovatlogiku jako podmínku každéhopoznání'
je častozatemněnáneadekvátními
3. Interpretacefilosofick/ch problémťr
i
raty.
F
i
l
azykorym
ob
osofická
anal,i,za
pro to p ĚedpoHádá pr ecizníjary ,j
kovou formulaci, která je piedpok1ademsprávnéhoiešení.
Tematicky lze analytickou filosofii rozdělit na dva velkéokruhy:
I. Ana|j,zavědy.V jejím rámci se stanovujíkritériaempirickéhopoznání.
o ověiení pravdivosti vyrokti vědy, vědecká lysvětlení'
Jde pŤedevším
piírodnízákony, teorie modelŮ nebo o vztahy indukce a pravděpodobnosti.
2. Analytická teorie jazyka zkoumá vztah vyznamu a pravdy, pravdy
a je|íchokolrrostí,
synonymie,metaforičnosti
a jinéproblémy'
Mezi nejvjznamněj ší p iedstavitele analytické a novop ozitivis tické fi loso.
fie patií: R. Carnap, G. E. Moor, B. Russell, G. Frege' L..W.ittgenstein,
J. L. Austin, G. Ryle a'W. V. O. Quine.
13.3. 1 Ludwig tYittgenstein( I 889-1 95 I)
prošelve svém filosofickém životě vy.vojem,kterri v mnohémodpovídái vyvoji samotnéanalytickéfilosofie.Rozvinul
dvě rŮznékoncepce filosofie.Ta první je vyloženav knize
(19 19). Druhá je piedstavena
Trdctatuslogico.philosophicus
v
posmrtně vydanych Filosofckj,cbzhoumtiních(1953)
&'
254
ZáHadní teze spisu Tractatuslogico-philosophicustvoií napiíklad tato tvrzeni:
1. Svět je souhrn faktti, nikoliv věcí.
2. To, co se má tak a tak' fakt' je existencevěcnÝch stavri.Obecná forma
věcného stalrr je ,,a..se nachází ve lztahu k ,'b...
3. Logich.fm obrazem faktri je myšlenka.
4. Myšlenka je smysluplná věta. - Zde Wittgenstein pÍecházíod světa
jsoucíhopro sebe k lidskému poznánív myšlenía v jazyce.
5. \Gta je pravdivostní funkce elementárních vět. Elementární věta je
pravdivostnífunkce sebe sama.
6' Skutečnostporovnáváme s vyrokem, a tak zkoumáme jeho pravdivost
nebo nepravdivost.Cílem filosofie je objasĚovánímyšlenek.
urysuětlujitakto, kdo mi porozumí, ten nakonec zjistí' že
,,Moje uryrokry
jakmile se skrze ně a po nich dostane nad ně, jsou nesmyslné.obrazně
iečenomusíodhoditžebík,jakmik sepo něm dosnl nahoru.,,
7. O čemnení možno hovoňit, o tom je tÍebamlčet.
zkušenosti.Člověk
Pro Vittgensteir-raje vnějšísvět faktúpodnětem r-raší
z
jazykové
lypovědi,
jer-r
skrze
všaksvět faktŮ registruje
1ejichžrámce nikdy
poznání.Ve
logicko.empirického
nemŮželystoupit má.li zŮstatv bezpečí
je vědecké
jakou
oblastechlidskéhoživota,než
svrchovaněpodstatnějších
poznání,všaksamoziejmě logicky izomorfismus (tedy axiom, podle kterého
je s*ysluplrrá věta pĚesn'm zobrazerrímpopisovanéskutečnosti)piestávábyt
.VittgensteinanapĚíkladnáboženská
Těmito oblastmi jsou podle
clťrležity.
a mystická praxe' mravní zkušenostnebo skutečnáumělecká tvorba. ,,Zodproblémy našehoživota tím ještě
povíme-li všechny možnévědeckéotáz\<y,
vribec nejsou dotčeny...
Na rozclílod jirrychlogickychempiristŮ (novopozitivistŮa analytickych
filosofti) však \W.ittgensteinovinejde o kritiku metafi'ziky, nybrž o etiku:
,,smyslméknihy je eticky .'. chtěl jsem totiž napsat, že médílo se skládríze
té,leteroumáte pied sebou,a ušehotoho, cojsem nenllpsdl.A práuě
tluottčtistí:
tato druhti částje surchouanědtiležitri,Etičnoje totiž mou bnibou u)/mezeno
etická a lidská
tu nepiímo Ííká,žeskutečr-rě
jakob7 zeuniti'..\X/ittgenstein
do sférymystiky.
oblast se nacházímimo oblast logiky, neboťnálež'í
\Wittgenstein
usiloval o precizní
Nicméně i pies toto svépiesvědčer-rí
logick1imzpŮa lyčerpávající
rymezer]ípole vědeckéhopoznání,a to piísně
255
sobetll. PouŽil k tomu forrnálního logickélrojazyka a logickéanalyzy,krer./t
rná za tikol určit pravclivostníhodnotu (zapisovanou1 - pravda' 0 nepra'''c1a).
\Gta je pravdivá tehdy, je-li obrazem faktri (věta,'Venku prší..je
prar'clivá16hdy,jgsdiŽevenku oprar'duprší).
FilosoJ)cknzkoumtíní(1953) jsou lysiedkem práce, kterése \wittgensteirr
studii naprosto
začalvěnovat až deset let po r,ydání Trakttinl.V tétoc]alší
znrěrrilsvéstanovisko.Z obiasti pi.esné
a jednoznačrré
logickéanal1izr'se
jeho z,ájempiesuntrl do stěry piiroz,enéhojazyka.
V rárrrcipiirozenéhojirzyka není možnéjeclnodušeztotožťrovat
vyznalrr
kterí'označuje.Proto arri jazyknení logickfnr obrazem
slova s pĚecln-rětem,
světa, ale souborem rozmanit/ch jazykov|,chher. E,xistujejazvková hra
šachistŮ,hra nratematikťr'
hra dorlácích ktrtilťratd. Kolik jen mrižebyt
jedniiní,
situarcí,
a
v rrichžse realizrrjenlnohost variacíjazykorvclr
prožívání
mít
her? Piitom problénrspočíváprávě v tom, ž'ejeden a tÝžv raz n-rrjže
v rámci rŮznych iazykolych her rťrznri
raznam' Vždy tedv záIežínakontextu,
v jakénrse dany wi,raz ,ije.
Závěr:
\)íittgensteinor'a
Íllosofier'r' sťr'rje
do obran1'plur.alisrnujaz1'kowchher' morir,ovanrichpragrnatickynrizáměry. Filosofie rná b1itterapií,ježnapravívadrré
ieči'Má sjeclnatiád, nikolir,všakiád absolutní,nybržiácl wwopoužívání
íeni,,za,j
istÝm ťrc.elenl.
l3'3'2 Teoriepruudya uysuětlení
ide|í'ale idea se stává
vlastrrostí
3. Pragmatická teorie. Pravda nenívrritční
ji
učiní.
pravd'ivou,protože okolnosti takovou
Jako pravdivá se určitá
(Ch.
Peierce,\7. Janres).
teorie osvědčujesvou praktickou užitečností
Filosofie vědy rovněŽzformulovala několik typri vědeckfch lysvětlení:
1. Vysvětlení deduktivně-nomologické:z toho, pomocí čeholysvětlu.
jeme (explarrarrs
obecnézákony a specificképodmínky),
obsahrrjící
logickou dedukcíodvozujemeto, co vysvětlujeme(explanandunl).Pií.
kladem budiž namátkou Archiméd v zákon.
2. Vysvětlenígenedcké:to' co rysvětlujeme (explanandurrr)'je současně
poslední článek na sebe navazujícíÍady minimálně dvou pňedchose častoužívávpsychologii:určité
zíchlysvětlení.Genetickér,ysvětlení
chorobě.
vést
k.současné
mohou
druhy zážitkriz minulosti
3. Vysvětlení pragmatické:to, pomocí čeholysvětlujeme (explanans),
podmínku, za kteréplatí to, co vysvětuvádí alespoĎ jednu dostačující
se hlavrrějako didaktickÝ prostiedek:..Žárovkasr.ítí,
lu,ieme.(Porržír,á
protožejsme zapnuli spínač...)
Nyní si znovu piipon-reĚmehlavní tezea zásadyfilosofick/clr po|etí,s rrimiž
jsme se seznámili v právě prostudovanépasáži:
Hermeneutika:
- Chcer-r-re.li
něčer-rru
porozumět, musíme byt piedem wbaveni jistÝm
pie<1porozuměním.
- Jednotlivosti lze pochopit piedporozuměnínrcelku a celek z jednotliq'ch informací.
Filosofievědy,která je sor.rčástí
novopozitivistickéfilosoÍie,formr.rlovala
něko'
lik pojetípravdy:
1. Adekvačníteorie. Pr.avdaje slroda ro7'ullltl'v1ipovědia věci (AristoteAkvinsky, rany V/ittgensteirr)'
lés,'Ibnráš
2. Koherenčníteorie. Pravdivostse ncryká obsahur1'roku,ale jeho form,v,
nlěiítkcmpravdivclstirrrčitého
wrzeníje jeho logickábezespornost
protož-e
v mnoŽině v1irokŮ.ktcrés rrírnsouvisejí.I)roporvrzenípral.divostir-rerrí
vzhledemk formálnostitohoto pojetítieba en-rpirické
konfrontacePozna.
"lbto pojetíje ti'picképro racionalistickotr
filosofii r-rého
se skutečrrostí.
Spinoz'ovurlebo Leibnizovu. UplatĚujese takév nratematicea logice.
256
Strukturalismus:
- Struktura |e svébytn/celek r,ywáierrÝvztahy a funkcen-ri,ježp|atímez'i
jeho prvky.
_ Mocenské struktury moderní společnostiusměrriujískrytě a zásadně
jedince'
životkaždého
Novopozitivismus:
- Klíčor,é
je zkournánívztahu jazyka ke skutečnosti.
- Je rieba určir'za jak/ch podmírrekje ryrok pravdiw.
257
Doporučená primární literatura:
Carnap' R.:
Deleuze, G.:
Derrida,J:
Fischer,J. L.:
Kapitola14
Problémjaryka uědy'Praha 1968.
lzs?Bratislava1993.
Podťačohopoznrimeštrukturalism
Foucaub. Praha 1996.
Tex4tk dekonstrukci.Bratislava 1993.
Praha 1,)94.
Polltibypfuítektuí.
Věčnya časouj hol f loso.fie,Sokrutesnelegendární.Brno
1935.
Slouá a uěci. Bratis|ava |987 '
Praha 1993.
Dějin1 šílen,stuí,
a dušeuní
nemoc.Praha I97l'
Psychologie
Sen a obraznost.Li\erec 1994.
M1šleníw jšleu'Pralra 1996.
O smyslu a znamu. In: Scientia et Philosophia, 4, 1992.
Frege,G.:
Gadamer,H.-G.: Problérndějinnéhouědomí.Praha 1994.
Idaa dobra mezi PlatÓnem a Aristotelem.Praha l994'
Psycbologieinteligence.Praha 1966.
Piaget.J.:
Psycbologiedítěte.Praha I970.
Štrubturalizmzs'Bratislava 197 1.
V.
Hledánípraudy.Praha |994.
O.:
Quine,'W.
Ziuot, prauda, synbol. Praha 1993.
fucoeur,P:
Saussure,P. de: Klrs obecnélinguistih1.Praha 1989.
Wittgenstein,L.: Ti,actatus logico-p h i losop bi cus. P r aha 199 3.
Filosoficktizkoumání' Praha 1993.
Rozličné
poznámky.Praha 1993.
Foucault,M.:
PosTMoDERNÍ FILosoFIE
Teď už ván zb|uá jerr posledníkrok k tomu, abystedokorrčilinamáhavou
Thto závěrečnákapitola je věnována
cestu dějinami filosofickéhomy-šlení.
soudobémufilosofickémuproudu, kter1isvou šíií,rozmanitostípiístupŮ
i poiednávanychtématpiekonává všechnvpňedchozífilosofickéškoly,systémy
nebo metody. My se znovu - stejně jako v minulych kapitolách - zaměiíme
na stěžejní
charakteristikypojednávanéhoíilosofickéhosměru jako takovéhoa velmi stručněse seznámímes jeho lybran mi zástupci.
Po prostudování tétokapitoly budete znát:
1. rozdílmezi modernou a Postmodernou,
2. filosofickéa vědeckékoieny postmoderny,
3. hlavní rysy postmodernífilosofie'
4. některátémata',iimiž
se za|:|xqíJ..F. Lyotard'.W...W.elsch,
R. Rorty,
P Sloterdilka J. Baudrillard.
14.1Rozdílmezimodernoua postmodernou
Nejprve je tňebaiíci, žeryto dva termíny neozrračují
pouze směry filosoflckéhomyšlení.neboťpŮvodně byly vztahovány piedevšímk literatuie a teo.
rii umění' Označujítedy obecnékulturní, uměleckéa filosoficképaradigma
(vzor) ve v!-toji zápaďní společnosti.
Moderna je v díle nejqlznanrnějšíhofrancouzského
stoLtpence
postmoderníhomyšleníJeana-FrangoiseLyotarda (\924-1 998) popistlvánanásledovně:
1. C)bsahujevž'dyve svémjádru určitámeta-lyprávění.
Za 1ednotliwi,mi
historickymi udáIostmi a jery je hledán nějakf skryr'.y'smysl, kteryje tieba odhalit' o to
rrapiíkladv historismr.rusilovaiatzv' hermeneutika
smyslu.
258
259
se prostŤednic2. Je ro vždyvyprávěnío emancipaci lidswa prosazrrjící
tvím jednotnévědy, jeiížpočátkyjsou spatĚoványv epošeosvícetrswí.
3. A vžďyjde takéo metapiíběh teleologie ducha v idealistickéfilosofii.
jec1notící
lyprávění o ťrdělua cíli lidského
Ter.n-rírr
metapiíbělroznačlrje
je
jako
jediné
nl
žeuplatr\ovatnárok na histoživota'které obecnéa
rickou platnost. V metapiíběhuo teleologii ducha je duch ve snryslu
podstatysvětapojímán jako něco, co nrusíuzrát v čase'aby posléze
ostatníjev7 i individuá|molrlo dojít .svéhozavršenía čelu.Všeclrrr1'
jsou
ní motivy lidí
tomuto tičelupodĚízeny.
4. V oblasti uměleckéworby je moderna charakterizovánatzv. avantgartím, žezvláštěod devatenáctéhostodou. Ta se projevuje pĚedevším
r znésměry a školy'včetněfilosofickych,
letíse v rychlénrsledu stĚídají
kterévždy chtěiípžekontiuatsměr piedcházející.Avantgarda se totižvždy
nese ve znamení víry v pokrok, kter má b1ituniverzální:kdo se mu
wh1ibá' nejdes dobou, není,,moderní...
jednotnéhoiádu
5. DalšírrrzjevnÝm rysem moderny je tisilí o v},'tvoňení
a vjkladu světa. Obrovská snaha bylarv této souvislosti r,ynaložena
zvláštěna celosvětovéprosazeníevropskéracionalitv a náboženskych
církví,boj
an-rbicekieséanskych
nebo politickych ideologií(osvícenswí,
v marxisnruatd.).
za komunistickouspolečr-rost
6. Moderna si nárokuje ideu jednotnévědy a unifikovanou vědeckou
z jimi danéhorámce vede podle jejích
nretodologii,piičemžr,ykročení
piedstavitelrik,'nevědeckosti...
to znamená m1Ítyo dělu lidswa, jednotné
Postmoderna ryto metapÍíběhy,
vědě a univerzálnínrpokroku, odmítá, protožedovedly svět ke katastrofám
dvou světorich válek, zločinrimkomunismu a nestoudnémuzmocĎování
modelu pozitivistickévědy. Postrnoderna
se pĚírodyv subjekt-objektovérrr
kterése doža'
nechce byt další',v iadě.. po sobě jdoucích směrŮ a ,,ismťr..'
dují totální a obecně platnépravdy nebo uměleckéhostylu. Jednoduše
shrnuto: postmoderna rezignuje na ideu jednoty.
260
pťedchťtdci
postmoderny
14.2Filosofičtí
a vědečtí
E Nietzsche:sanrostatnáosobníreflexestavu kultury + směrováník pluralitě
hodnot = jsem to já sám, kdo určuje,co a jakou má hoclnotu.
L' Wittgenstezzl:
existencenrnožswíjazykov|,chher neumožriujepĚistupovat
ke skutečnosti
s jednou obecněplatnou jazykovoupiedlohou.
fuÍ.Heideger každ1ičlověkmá sledovatsvérrejvlastnější
možnosti,aby nepropadl anonymnímu davu.
W t',ěděnalezla postmzderndinspiraci v teorii relativit1,A. Einsteir-ra'teorii
fr.aktál B. Mandelbrotha. teorii katastrofR. Thorna, teorii clisipativních
struktur I. Prigogina a v teorii stiídánívědeck ch paradigmat T. S. Kuhna.
Z jejich závěrt |ze dovodit, že:
l. Skrrtečnost
neníjednodirnenzionální
a k,|ejímupoznánínestačí
pÍedstava tiírozměrnéhoprostoru a lineárního, plynule od minulosti
k budoucnosti směiuiícíhoa obiektivního'rračlověkunezávisléhočasu.
2. Do zkourr'ránípiírodníchprocesrije tĚebavždyzahrnout takénepied.
r'ídatelné
prvk1'a okolrrosti.
3. Historie vědy r'rkázala,žekaždáepocha měla svuj vlastnívíceméněuza'
vieny metodicky systém,kter1ibyl ochoten k sobě ze skutečnostipropustitjeÍlto' co bylo schopnoprojítpiedem nastavenymsíten.Zádná
epocha r,eqwoji vědy rrenr žeted1'y'n13., nárok na jedinečnoua nad.
časovottplatnost svévlastníteorie.
14'3Hlavnírysy postmodernífilosofie
Postmodernasamoziejměv mnohémnzrvazujena rrryšlenky,
kteréjsou obsa.
ženyjIžv tradici moderny, ale kterénemohly b1itv dostatečrré
míie rozvinury'Zčástina tom nesouvinu i mocenskéa totalizující
tendencer,ědy.Proti
těrntotendencírnbrojípoclle\ olfganga.Welsche(|946), rrěmeckéllo
obhájce
postmoderny' pĚedevším
rrásledující
prvky evropskétradice:
261
Tradice pluralismu. Z ní wp|jxá pro postmodernu nerozhodnutelnost
qiznanru, akceptacerťrznÝchživotníchforem a styl ' možnostr znočteni
kulturrríchfenoménŮ.
Tradice ironie a skepse. Z ní čerpáodhalovánífundamentalismrijedné
pravdt,,jednévíry,jednoho dobra a jednékrásy.
Tiadice citu pro diferentní(odlišné).
Její nositelkou jsou mvšlenkypoli.
tickésvobody,svobodnévrile a rvoiivé.seberealizace.
Typick1imi rysy postmoderny,která v oblasti politiky hájí svobodnou liberálnídenrokracii,isor'r:
- preferenceheterogenity (rtZznorodosti)
vzhledem k horrrogenitě(skuz jednoho těsta)'
tečnosti,,upečené..
- preferencedisensu (nesouhlasu)
vzhledem k - r. moderně častose rysky(jedrrotícímu
souhlasrr)'
konsetlsu
tujícínru nutícímu
- preferencediachronie (pĚedstaly.žehistorickéepochy na sebe nenavazuií,a proto dějiny nemají nějak1ivnitiní skryt1ismysl) vzhledem
k synchronicitě(piedstavě,žedějinnéudálosti na sebesmysluplněnavacíli).
zujía směiujík určitému
b,fvajíspojováni
14'4 Dalšímyslitelé,kteŤí
s postmodernímmyšlením
tuchard Rorty (193 1-2007)
se snažilwužítironie' Ironik pochybujeo svémslovníku
(pojnrecha argumentech),kterymi by rád zdťrvodnil
a obhájil pied sebou a druhfmi svénázory,jednánínebo
i osud. Ironik se je vědom principiálnínedostatečnosti
slov, nejen
to znanrená souboru užívarrÝcl'r
slovníku,
z
g,
u sebe,ale i u všechostatních'Filosofie podle Rortyho
zk]amalav návrzícha prosazováníuniverzálně platnéhoslovníku,znázor ttjícíhoa r,ysvětlujícího
praudy. Úkďtetrr filosofa-ironikaje pragrÉjaké
uěčné
oblasti:
maticky formulovat,jak lze v sociálně-etické
- zmírnit utrpenížilych bytostí,
262
- naučitsebe a druhé činn;improjeviim solidarity.
- odstrarritmonopolizacimoci |ejímdělením.
My si ještěpĚipomerreme,žev dějinách evropskéfilosof-iese ironií zab,|Nali
napiíklad SÓkratésči Kierkegaard.
Peter Sloterdiik (1947 )
se pohy.
si je vědorn možn/ch katastrofálníchd sledkťrrozvo1errezadržitelně
jízdě
jako
je,
na
eskalátoru,
pii
podobně
bujícíevropskécivilizace. Člověk
světailuzí a marripulace.
urrášendo technologickéhoa zmedializovarrého
Doba je cynická, a proto Sloterdijk navrhuie terapii l1ynismem' |ehožpiednosti spatrujepiedevšímve vnitĚnínez častněnosti'ironii a sebezáchovném
odstupu. Lidswu, pokud nezměnísvéchování a pĚístupke světu, nakonec
zbude tržjen mystika jako zprisob jak ukončit dějiny.
od 90. let Sloterdijklystupuje s pozitil,nímprogramem'jehožcílemje
prosaditterapii pro nemocnouEvropu.
Jean Baudrillard (1929 -2007 )
podobně jako Ěadajinych piedstavitel postmoderny
nehledá všesjednocující
podstatu světa.Snad by se ještě
jecliny
podle něj nrohlaza
princip, podle něhožfunguje
na náhodě a chaotičnostizaložen,|
svět, považovatindiference (nerozlišitelnost)smyslu' Diference (rozdíly)'
kterépostmodernatak blahoiečila,se u Baudrillarda
nakonec ztrácejív irrdiferenci.V ní ovšenrnelze naléztžádnou oPoru pro
osmyslněnía zhodnocenílidskéhoživota.Produkce kultury a toho, co se
na principu svádění,a to jako esteticky
považujeza hodnotné,je rozvíi1ena
na smrt. Kv li slym barvitym popli.
zapomenutí
potňeba
transformovaná
jak1imijsou
moderníspolečnosti,
sťrmvlivti ochromujícícha ohrožujících
r,iry nebo pandemie AIDS' b}h'á
napiíklad politick1i terorismus,počítačové
Baudril lard naz'flán .,teofetickym teroristott.,.
Ukázka:
Umberto Eco: Poznimky ke ,,Jrnénorť,tže,,:
,,Postojpostmoderníhounhi mi p ipadá jako posto.lněkoho,kdo miluje
uelice t,zdělanou ženu a uí, žejí nesmít,íci:,Miluji tě zoufale'' protože
263
uí,žeona uí (a žeona uí,žeon uí),žembouéuěty už byly napsrínyu čeruenéknihouně. Řešertí
se ušakna1de.L'Itižet\íci:,h,Iiluji tě zouJale,jak b7
to strílotl čeruené
bnihouně', Vyhnul sefalešnéneuinnosti,kd1žžekljasně,
že neuinně se už nic mluuit nedá, ale stejně neiehl cojí chtěl iíci: žeji
miltqe, ate žeji miluje z, době ztrucenéneuitnosti. Jutliže doryčnrí
žena
na .feho hru piistoupí,pak sejí stejnědostanery,znánílásk\' Nikdo z těcb
duou se nebudecítit neuinny,oba pžijmou tyzuu mitrulosti,žeto, co b o
jednou t|ečeno,
se nedá odstranit, oba budou uědoměa s radostíhrát hru
tut ironii .., P itorn ušale
oba bttdoutnoci ntluuit o lrísce.
Ironie, metalinguixická hra, u|,rokna druhou... Z toho uypl1n,tí,
žejestliže ten, kdo u modernín umění hru nechripe,nent)ženežodmítnoutji,
je tnk1,možnohru ncchripata pí'.itombruít
pak u ulněnípostmodernítn
ušechnouážně.Cožje ulasnost (a riziko) ironie.,,
Doporučená primární |iteratura:
Baudrillard,J.:
l.r.otard,J.-F.:
Rorry,R.:
S l o t e r d i j kP, :
\W'elsch,
W.:
olomouc l996.
o sutídění.
Amerika.Olomouc 1998.
Praha 1993.
O postmodernismu.
Nahodihst, ironie, solirlarita. PraL'a 1998.
uehnoci
Proritne Europa?M1šlenkyo prograrnltjednésuětoué
na sklonku uěkujejí politickéabsence.olomouc 1997.
Pasttnoderna- pluraliu jako etická a politická hodttota.
P r a h a1 9 9 3 .
m.yslenie
, Bratislava 1994.
Estetické
Našepostmodernímoderna.Praha 1994.
Doporučená sekundární literatura:
Shrnutí:
Postrnodernífilosofie se otáčízádv v&čivšemidejínr,krerési nárokujíobecnou platnost. odmítá zejménaosvícenskyjednotn1irozum a vědu, podiízeníosudu jednotlivcezájmťrmnějakéideologienebo hledánískrytéhosmyslu
v dějinách lidstva.
Namísto toho se tematicky dosti odlišníautoii postrrroderrrysoustiedují
na rozmanitost a rŮznorodost forem vědění.Pluralita, aťužvědecká, etická,
hodnotou.
politická rreboumělecko-kulturní,je pro tuto ,,filosofii..nejr,yšší
"lirto mnohost postmoderníautoii bráníprosti.ednictvím
smysltrpro irorrii,
skepsía citem pro odlišné.
zo4
Horvna, B.:
Fi\osofeposledníclllet pted koncemfilosofc. Praha 1998.
265
OBSAH
PŤedmluva
Kapito|a
r INDICKÁ e ČÍNsxÁFILosoFIE
1'1
1,2
1.3
1.4
1.5
obdobívédské' '
Klasickéortodoxnísystémyindickéfilosofie ' . . '
Neortodoxnísměry indickéfitosofie
Konfucianismus
Taoismus
Kapito|az
ŘEct<ÁFILosoFIE .''
2.1
2'2
2,3
PŤedsÓkratovskáfilosofie
2.1.I Milětšrípiírodni flosoJbué
2.1.2 Héraklcitosz Efc:u (530-170 p/. Kr.)
2.1. r Pyr/t,tgoris
a pythagorejti .
2'1.4 Empedoklés
z Akragtnn (asi 192-43j pi. Kr.)
2-1.5 AnaxagorrÍs
z Klazotnen (500-428 pi' Kr.)
2 1.6 Dénokritosz Abrtéra Leukippost5. st.pil. Kr.)
2.1,7 Ekjskriškola' '
2, Í.8 Sofsté
2.1,9 Sdkratés
z At/lén(asi 470-399 pi: Kr..) ' ' '
). l.t0.Stikrutnuskliko|.1,
. ..
PtatÓn
2'2.1 Suětidejí
2.2.2 Poznimka pro nríročnějšího
čtcntiieo tom, kdo .jepodle
PlatÓna J)losof.
2.2'3 Saět,jeho sil)oÍil:ía struktttra
2'2.4 Duše
2.2.5 Plattjnoutl pojeti státu
'.
Aristotelés ze Stageiry
.
2.3.1 Aristotclouodílo '
2.3.2 Urount! uěrlěnípodle Aristotela
2.3.3 Aristotektua logiha
2.3.4 Aristoteloua rneta.fyzika
2.3.5 Aristotelot,afyziLn
2'3,6 Áristoteloua ps4c/nlogie (nau/eao duši)
2.3.7 Aristoreloua tiba
2.3.8 Aristotalot,apolito/ogie
2.4
....7
.9
...9
.17
22
. .25
. .32
33
. .33
.35
...36
...37
. .37
.38
.39
..40
...43
.. 45
...48
..50
...54
.55
.56
5B
.. 63
...64
..64
65
...67
.69
...71
. .71
..73
Helénistická filosofie'
2.4.I Stoicismus(stoa)
2.4.2 Epibtrreismus
2.4.3 Skepticismus
2.4.4 Eklekticistnus.
2.4.5 Alexandrijsk! eklekticisrnus , .
2.q. Nouopjrhagorejci. .
...
2.'1.: Not'opLtonisnus
74
75
79
BO
81
81
B2
B3
.
3 KŘEsŤhNsxÁ pnosoFlE
Kapito|a
3.1
'
KŤesťanství
(na
Srounáni ieckéhoa hebrejskébo
n r í b o ž e n s tpuoíj)e t ís u ě t a ' ' ' ' .
PatristiCká filosofie
3'1.1
3.2
3.3
,4i ,,rraz, ttrlia"tnt
Scholastika
3.3.I
3.3.2
3.3.3
3'3.4
3.3.5
3.3.6
Sclnlasticki ?rretoda
.
Spor o uniuerzrilie
Ranri scholastika
renesance]2' století
StŤedot,ěktí
'StŤedouěkáarabskd a židouská.f)lo'oÍ, .
Vrcholná schoLastika
Kapito|a
4 RENESANČNÍr.rrosoFlE
4.1
4.2
4.3
Humanismusa reformace
Novéprávnía politickémyš]ení
Filosofickésystémyrenesance . '
Kapito|a
5 BARoKNÍ p.nosoRn
(RACIONALISMUS)
6 osvÍCENsTVÍ
Kapito|a
6.1 Uvedenído anglickéhoempirismua senzualismu'
6.3 Shrnutífilosofieanglickéhoempirismu
6,4 DalšípŤedstaviteléanglickéhoosvícenství
6.5 osvícenstvíve Francii
Bousseau(1712-1778)
6.6 Jean-Jacque,s
KANT
Kaoitola7 IMMANUEL
7.1 PŤedkrÍtÍckéobdobí
7.2 Kritickéobdobí
7,3 Ke Kantově filosofiipráva '
...
8B
BB
92
93
102
104
.
105
105
. . .107
109
111
.
. .120
. . .124
. . .124
. . .125
rc2
. 143
143
. 149
. 149
. 149
. t3z
156
156
157
I or+
Kapito|a
8 RQMÁNTI-CKO-IDEALISTICKÁ
NEMECKA FILOSOFIE
8,1
8.2
8.3
8.4
. 169
Úvod .
Johann Gottlieb Fichte (1762-1814) .
Wilhelm Joseph Schelling (1775-1854)
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831)
. tov
. 170
t/J
. 173
Kaoito|a
9 IRACIONÁLISMUS AVOLUNTARISMUS
(1788-1860)
9.1 ArthurSchopenhauer
9.2
9.3
9.1.1 FilusuJie
z utrpenísuětd
9,1.2 Vykoupení
Soren Kierkegaard (1813-1855) .
9'2.1 VÍ,kladd ležiÚch rys KierkegaardouanJšleni
Friedrich Nietzsche (1844-1900)
9.3. 1 Vi blnd l:lttunít'h p oj nti Ni etzschcn,.y
Ji lo',,Í,
10 NoVoDoBÁ
Kapito|a
'.'
EVRoPSKÁ FILosoFIE
1/8
. 178
. 179
.182
. 182
. . . 183
185
186
191
l9l
194
194
. r95
Pozitivismus ve Francii
Pozitivismus v Anglii
10.2.I .lohnStuartMill (l 806-1873)
10.2.2 HerbertSpencer(1820-1903)
. t:ro
10.3 Marxismus a materialismus. . .
10.3.I Diakkticky materialismus
197
199
I 0.3.2 Historicki materialisnus
10,3'3 K h'Iar.x.ouě
teorii pnícea kapitrilu
200
10'3.4 Pokračouate/é
a školynauazujícílta marxismllj
.200
.201
10'4 FilosofieŽivota a pragmatismus .'' . .
pieurat1koncedeuatenrictého
10.4.1 Vyznannéuědecké
a začrjtku
duac,itéhostoletí'
.201
10.,í.2 FittlsoJ)e
žiuota.
.204
10.4.3 Historismus
.207
10.4.4 Pragmatisrntu
.208
10.1
10.2
Kaoito|a
1.l NovÁ METAFYZIKA A xŘEsŤeNsrÉ
.
FILosoFIE 20. sToLETÍ .
1 1 ' 1 N o v ám e t a f y z i k a ' ' ' '
11.l. 1 Srtrnuel
AlexanrJer( I 859-l 938)
11.L2 Alfred North Whitehead( 1861-1947)
I 1.1.3 Nicolai Hartmann ( 1882-1950)
11.2 Kíesťanskéfilosofie 20. století
11.2.I Kntolicisrrtus
l I,2.2 I)ruÍestalttisntuj
216
. zto
.217
218
.220
.222
.222
.224
Kapitola.l2FENoMENOLoGIEAEXISTENCIALISMUS
12 1 Franz Brentano (1838-1917)
12.2 Edmund Husserl (1855-1938)
12'2,l l,t.ui období
12'2.2 Drubéobdobí
l2.2.3 Tietí íze
pokračounrclě
t2.2.4 Í{usserloui
existence
12.3 Filosofie
12.3.I It{artin Heidegger(1889-1976)
12.3.2 Jean-PaulSarne ( I 905-1980)
12.3'3 Álbert Camus(l913-1960)
12.3.'1 GabrielMarcel (1889-197'3)
12.3.5 Kdrl JasPers(1883-1969)
(1907-l977)
12.j.6 Jatl Patočka
13 HERMENEUTI-KA, qT-RUKTURALISMUS
Kapitora
A NOVOPOZITTVISMUS
13.1 Hermeneutika
13.2 Strukturalismus. .
13'3 Novopozitivismus (analytická filosofie)''
(I 889-1951)
13.3.I Luduig Wittgenstein
13.3.2 Teoriepraudyd ulsuětlení
Kapitola14 PosTMoDERNÍ FILosoFIE
1 4 . 1 Rozdítmezi modernoua postmodernou ' ' '
píedchťldcipostmoderny
a vědečtí
1 4 . 2 Fitosofičtí
1 4 . 3 Htavnírysy postmodernífilosofie .
spojovánis postmoderním
b,!ruají
1 4 . 4 Datšímysiiterc,kteŤí
myšlením
227
227
229
229
229
232
233
235
237
241
244
244
245
240
249
249
251
254
254
.256
259
259
. 261
261
262
Download

Pavel Hlavinka