© Mgr. Vlastimil Novák 2012
ATLAS PAMÁTEK
MORAVSKOTŘEBOVSKA
A JEVÍČSKA
Vlastimil Novák
Obsah
Bezděčí u Trnávky.......................10
Městečko Trnávka ......................148
Bělá u Jevíčka .............................14
Mezihoří .....................................160
Biskupice ....................................17
Mladějov ....................................162
Boršov ........................................26
Moravská Třebová ......................174
Borušov ......................................34
Nová Ves ....................................273
Březina .......................................35
Pacov ..........................................277
Březinky ......................................41
Petrůvka .....................................279
Dětřichov ....................................42
Pěčíkov .......................................281
Dlouhá Loučka ...........................46
Přední Arnoštov .........................282
Gruna .........................................48
Radišov .......................................284
Hřebeč ........................................51
Radkov .......................................288
Chornice .....................................55
Rozstání .....................................292
Jaroměřice ..................................61
Rychnov .....................................296
Jevíčko ........................................75
Staré Město ................................320
Koruna ......................................109
Třebařov .....................................326
Křenov .......................................114
Udánky .......................................335
Kunčina .....................................126
Útěchov ......................................336
Lázy ...........................................136
Víska u Jevíčka ..........................339
Linhartice .................................142
Vranová Lhota ...........................342
Ludvíkov ...................................145
Vrážné ........................................348
Malíkov .....................................147
Zálesí ..........................................350
Úvod
Atlas památek, který se Vám dostává do rukou, představuje soubor pozoruhodných
uměleckých děl a staveb (architektonických, sochařských i malířských) ve městech a
obcích regionu Moravskotřebovska a Jevíčska. Každá památka je představena
stručným popisem své podoby a historického vývoje. Fotografie zachycují památky ve
stavu, v jakém se nacházely v roce 2011, jejich vzhled v dřívějších dobách představují
historické fotografie a kresby.
V atlasu zachycené památky jsou pouze výběrem z nesčetného souboru zajímavých
a pozoruhodných objektů, které v kraji za posledních tisíc let vznikly. Základní osu
výběru tvoří stavby zapsané ve státním seznamu nemovitých kulturních památek,
k nim se přidružují další objekty, které jsou v krajině nepřehlédnutelné ať svou
podobou nebo významem. Atlas si však nečiní ambice být dokonalým přehledem
všech staveb hodných pozornosti, je spíš návodem, jaké stavby se mohou stát
dokumentem své doby, dokladem dobového vkusu, zručnosti místních řemeslníků a
umělců a stojí za to o ně pečovat, uchovat je pro příští generace. Atlas by chtěl být
odrazovým můstkem pro všechny, kteří se chtějí kulturním dědictvím našeho regionu
zabývat hlouběji a podrobněji.
Region Moravskotřebovska a Jevíčska
byl vytvořen v roce 1999 na jihovýchodním
okraji okresu Svitavy. Tvoří jej města
Moravská Třebová a Jevíčko společně se
svými spádovými obcemi. Zdejší kraj
tradičně patřil k Moravě, vládla zde
moravská šlechta, tvořili zde převážně
moravští umělci. Do Čech se Moravská
Třebová a Jevíčko dostaly v roce 1960, při
územně správní reformě.
Památek ze středověku v popisovaném
regionu je nemnoho – ostatně jako v jiných
krajích v bývalých pohraničních hvozdech,
kde do systematického osídlení během
velké kolonizace ve 13. století bylo
nanejvýš několik osad u obchodních cest. A
protože kolonizaci zde financovala šlechta,
nevznikly zde ani vznosné gotické hradní a
chrámové stavby známé z královských
měst.
Mnohem více pamětihodností je pozdně
gotických a renesančních. Zvlášť Moravská
Třebová se tou dobou dočkala velkolepé
přestavby v ryze renesanční město (svou
výstavností se tehdy mohla rovnat i dnes
podstatně větším Pardubicím).
-7-
Skutečně nesmazatelnou stopu zde zanechalo baroko. Hlavně církevní umění
zásadně pozměnilo ráz zdejší krajiny – v téměř každé vesnici byl postaven nebo
alespoň opraven kostel, na vrcholech kopců se zdvihly poutní kaple a sousoší.
V rozmachu vrcholně barokního sochařství paradoxně sehrála pozitivní roli velká
tragédie – morová epidemie z roku 1715. Díky ní vznikla celá řada morových
památníků vzdávající dík za odvrácení morové rány.
Z baroka pochází též nejstarší památky lidového umění, které v našem kraji
vykrystalizovalo do nezaměnitelné podoby absorbující v sobě jak středověkou tradici,
tak vlivy soudobých uměleckých slohů.
19. století přichází s romantismem a érou historizujících slohů, na jeho konci se
objevuje nový fenomén industriálních památek – staveb ryze praktického využití
(továren, skladů, plynáren...), které jsou krásné svou účelnou jednoduchostí.
Ve dvacátém století se uzavírá kapitola klasických památek (jako staveb
pocházejících z minulých dob), nikoliv však kapitola kvalitních uměleckých děl, které
si zaslouží naši pozornost. Secese a moderna z počátku století, funkcionalismus ze 30.
let své umělecké hodnoty již prokázaly. Objekty ze 2. poloviny 20. století a
postmoderní stavby z nového tisíciletí na prověření svých kvalit teprve čekají. Je na
nás, abychom nejen u nich rozpoznali ty nejkvalitnější a přičinili se o jejich zachování,
aby naše země ve světě neztratila pověst kulturní a umělecké velmoci, kde se snoubí
přírodní krásy s krásami umělecký děl v jednom harmonickém celku.
Kochejme se tedy půvaby našeho kraje, obdivujme dovednost našich předků, smysl
pro harmonii a krásu dřívějších i současných umělců. Stačí jen umět se dívat kolem
sebe...
-8-
-9-
Bezděčí u Trnávky
První písemná zmínka o obci je z roku 1258. V tomto období byla obec známá pod
názvem Mitterdorf a patřila městu Jevíčku. Později byla k obci připojena osada
Unerázka a společně tvořily samostatný statek, jež v roce 1408 vlastnil Jan Vojna z
Litavy. V roce 1547 byla obec připojena k trnáveckému panství, s nímž pak sdílela
osudy po zbytek feudální éry. V roce 1446 je v obci uváděn svobodný panský dvůr a
v roce 1610 rychta.
Bezděčí si dodnes zachovalo historický ráz, nepoškodila je novodobá výstavba ani
- 10 -
jiné nevhodné zásahy. Většina stavení v obci si i
přes některé dílčí úpravy zachovala svou
původní tradiční podobu, díky čemuž patří
Bezděčí k nejpůvabnějším vesnicím v celém
regionu.
Zvonice
Ve středu obce stojí barokní kamenná
zvonice, pocházející z 18. století. V přízemí,
které plní funkci kaple, je placková klenba a
dřevěný malovaný krucifix. Současný zvon,
zasvěcený sv. Floriánu, byl ulit v roce 2003.
Pilíř Nejsvětější Trojice
Pilíř postavili manželé Antonín a Viktorie
Langrovi v roce 1849. Na podstavci je Panna
Marie Bolestná, na pilíři sv. Antonín Paduánský, sv. Florián a sv. Donát. Vrcholové
sousoší představuje typ zv. Trůn milosti.
- 11 -
Statek čp. 7
Velký, pečlivě opravený čtyřkřídlý statek z roku 1828, jak hlásá datace na portálku
vstupních dveří, má obytné stavení obrácené na náves. Stodola v zadní části
s ozdobnou fasádou byla postavena v roce 1883, jak se dočítáme z letopočtu ve štítě.
- 12 -
Dům čp. 5
Nejobvyklejší dům v Bezděčí je přízemní čtyřkřídlá zemědělská usedlost v řadové
zástavbě. Takový je i dům čp. 5, výjimečný krásně obnovenou historickou fasádou
z 19. století.
Dům čp. 24
Stavení je dalším hezkým příkladem uzavřeného čtyřkřídlého statku, zvnějšku
téměř nedotčeného moderní dobou.
- 13 -
Bělá u Jevíčka
Poprvé je zmiňována jako Alberndorf roku 1258, kdy se stahuje pod soudní
pravomoc města Jevíčka. K roku 1396 patří ves Sulíkovi z Radkova, tehdy ji dává
jevíčskému klášteru.
V roce 1722 byl v obci založen
poplužní dvůr, zrušený a rozparcelovaný roku 1796.
Po zrušení jevíčského augustiniánského kláštera roku 1784
prodal náboženský fond roku
1789 Bělou se Skočovou Lhotou a
Roudkou pánům z Freienfelsu,
kteří je připojili ke svému
borotínskému panství.
Dnes k Bělé náleží i sousední obec Smolná.
V okolí se podobně jako na mnoha jiných místech regionu dříve těžil lupek, jak
dokládá řada starých štol. Nepřehlédnutelnou je také Smolenská přehrada, postavená
v roce 1933 na
Maloninském potoku.
Kaplička se zvonicí
V místní části zvané „Malonín“ stojí u statku čp. 124 drobná
kaplička v secesně laděné podobě z počátku 20. století. Dnes se
pyšní novou zářivě žlutou fasádou.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Krásně obnovená skulptura stojí před statkem čp. 10. Na podstavci s volutovými
křídly je reliéf svržení sv. Jana do Vltavy, na pilíři je znázorněna Assumpta (Panna
Marie v slunci oděná). Po stranách na konzolách klečí andílkové.
Památník postavili manželé Vavřinec a Anna Marie Knödlovi v roce 1846.
- 14 -
Kaplička se zvonicí ve Smolné
- 15 -
Kaplička se zvonicí ve Smolné
Dominantu obce tvoří „dvouvěží“ hasičské zbrojnice a zvoničky stojící vedle sebe
na návsi. V interiéru drobné
zvoničky čtvercového půdorysu je oltářík s Jezulátkem a
mariánským obrazem. Vedle
zvonice stojí od roku 1904
kamenný krucifix, postavený
tehdy na náklady obce. Tělo
Krista a portrét Panny Marie
na podstavci jsou vyrobeny
z biskvitu, nápisová deska
z mramoru.
- 16 -
Biskupice
Snad již v desátém století oblast kolem Biskupic získali biskupové. Byla to doba,
kdy česká knížata rozdávala statky církvi a klášterům. Stejně tak náležela biskupovi
sousední obec Jaroměřice. Roku 1075 papež urovnal spor mezi pražským a
olomouckým biskupem, jehož důsledkem bylo odtržení Biskupic od pražského
biskupství a jejich začlenění k biskupství olomouckému. Aby olomoucká diecéze na
svých statcích co nejvíce vydělávala, došlo někdy ve dvanáctém století ke kolonizaci
lesa u Biskupic. Tak vznikly obce Kladky, Březinky a Nectava.
První listinné zprávy o Biskupicích pocházejí z roku 1262, kdy olomoucký biskup
Bruno daroval obec olomoucké kapitule. Roku 1361 koupil Biskupice markrabě Jan,
- 17 -
bratr krále Karla IV. Od roku 1386 se v Biskupicích střídají zástavní majitelé, 1412 se
vesnice Biskupice dostala do vlastnictví Erharta z Kunštátu. V době husitské revoluce
byly Biskupice vydrancovány, někdy v roce 1424 se jich zmocnil Víček z Opatovic.
Po smrti Erharta z Kunštátu připadla obec dědictvím Žofce z Kunštátu. Ta ji
prodala bratrům Martinovi a Alšovi z Drahanovic. V roce 1446 se Biskupice dostávají,
zřejmě na základě dědictví, do držení pánů z Polanky. Roku 1493 je panství prodáno
pánům z Kynšperka. Jednalo se o ves Biskupice s kostelem a dvorem, Březinky se
dvorem, pustý hrádek (Plankenberk) a dnes zaniklé obce Lhota a Zelhotín.
- 18 -
Během 16. a 17. století se na Biskupicích vystřídala řada majitelů, roku 1713 je
získal Vojtěch Liebštejnský z Kolovrat, v roce 1770 panství zdědili Blümegenové.
V roce 1810 se stal majitelem biskupického statku Josef von Schaaffgotsch. Ten dal
roku 1833 postavit část vesnice zvanou Flintor. Jeho cílem bylo postavené domky
prodávat zaměstnancům, kteří převážně pracovali v jeho lesích.
Posledním šlechtickým rodem, který vlastnil biskupický velkostatek, byli Thurn
– Taxisové.
Zámek v Biskupicích
Pravděpodobně někdy v letech 1493 – 1505 postavili bratři Volfart a Jan
Planknarovi z Kynšperka tvrz. V písemných
pramenech se však jednoznačně poprvé připomíná až v roce 1614, kdy ji koupil Jaroslav
Drahanovský z Pěnčína. K tvrzi patřil
panský pivovar (stál na místě dnešní „staré
školy“), ve kterém se vařilo pivo až do roku
1870.
Na místě staré tvrze dal Vojtěch
Libštejnský z Kolovrat v letech 1713 – 1716 postavit nynější čtyřkřídlý zámek. Nad
středním průčelím byla věžička s hodinami, které byly později přeneseny a umístěny
na kostele. Kolem zámku se rozkládala zahrada francouzského stylu.
Tento šlechtický rod nechal v blízkosti zámku také zřídit panskou palírnu, která
byla v provozu do konce 19. století. V letech 1874 – 1945 byl zámek v držení Thurn –
Taxisů. Za těchto majitelů bylo opraveno východní křídlo zámku a byly vykoupeny a
zbořeny domy pod zámkem. Na jejich místě vznikl park, který byl ohrazen cihlovou
zdí.
- 19 -
V roce 1945 přešel zámek do státní správy a sloužil po deset let mnoha účelům
(ONV Mikulov, ČSD, KRAS Chornice). Roku 1955 sem byla přestěhována škola z čp.
11 („stará škola“). Vznikla zde také kancelář a sedm bytů. O deset let později převzal
objekt podnik MŠLZ Velké Opatovice, který ho nákladem 520 000 Kč opravil. Bylo
zbudováno 16 bytových jednotek, z konírny vznikl taneční sál. Od roku 1970 byl
zámek opět majetkem MNV v Biskupicích. V součastné době je zámek v soukromém
vlastnictví a čeká na svou rekonstrukci.
- 20 -
Kostel sv. Petra a Pavla
Kostel se v obci nacházel již ve středověku. Do roku 1775 to byl malý gotický
chrám, zasvěcený stejně jako dnes sv. Petrovi a Pavlovi, a obklopoval jej hřbitov. Na
hřbitově se údajně nacházela rovněž kaple s malým oltářem, zasvěcená sv. Trojici.
Hřbitov byl v roce 1822 z hygienických důvodů zrušen a přemístěn na okraj obce.
Kostel dala vystavět Marie Antonie z Blümegen, vdova po majiteli Biskupic
Rudolfovi Libštejnskému z Kolovrat, která se roku 1770 podruhé provdala za
vlastního strýce Kryštofa z Blümegenu. Protože tento příbuzenský vztah znamenal
z hlediska církve těžký hřích, chtěla si Marie Antonie stavbou kostela zajistit
odpuštění. V září roku 1776 byl pozdně barokní chrám, postavený stavitelem K.
Jelínkem, vysvěcen. Dovnitř
byly pořízeny čtyři rokokové
oltáře od J. Wintera s relikviemi světců Jana Nepomuckého, Václava a dalších.
V následujících letech interiér obohatila socha Panny
Marie Lurdské z roku 1890
stojící naproti kazatelně, roku
1918 byly zakoupeny sochy sv.
Josefa a Aloise. Dominantou
chrámu je obraz sv. Petra a
Pavla nad hlavním oltářem,
který nechala zhotovit roku 1862 šlechtična Johanna Paccassi, toho času hospodyně u
Josefa Schaaffgotsche v Biskupicích.
- 21 -
Co se týká duchovní správy, fara se dříve nacházela vedle kostela, v místě zvaném
„Na Spálenisku“. Za třicetileté války však duchovní správa zanikla a obnovena byla
roku 1782 jako lokální kaplanka, přičemž kaplani bydleli v zámku hned naproti
sakristii. Za nějaký čas byla zřízena na návsi vedle „staré školy“ nová fara. Dnes jsou
Biskupice spravovány z Jaroměřic.
- 22 -
Hrad Plankenberk
Roku 1361 území získal moravský markrabě Jan a hned započal se stavbou hradu.
Po deseti letech byl dokončen a nazván podle způsobu stavby Plankenberg (Trámová
hora). V roce 1386 hrad dostal od markraběte Prokopa v léno Jan Puška z Kunštátu.
Ten se ve sporu mezi Prokopem a Joštem přidal na stranu Jošta, pročež mu byl hrad
odebrán a přidělen Janovi z Boskovic a Brandýsa. Po jeho smrti hrad získal Erhart
z Kunštátu. Toto neklidné období však hrad postihlo natolik, že je v roce 1412 uváděn
jako pustý.
Roku 1421 se hradu zmocnili husité a o rok později byl pravděpodobně dobyt a
vypálen křižáckým vojskem. Obnovil jej královský hejtman Václav Šatný z Ještěda (z
této doby pochází
vnější opevnění
hradu) a v roce
1468 odsud vedl
útoky
proti
uherským
oddílům Matyáše
Korvína. V roce
1493 byl hrad
dobyt a vypálen.
Hrad
je
situován na kopci
obtékaném
dvěma
potoky,
které se pod
- 23 -
hradem stékají a plynou do
říčky Nectavy. Ze samotného
hradu se mnoho nezachovalo, jsou vidět valy,
nepatrné části zdiva a hradní
studna. Celková délka hradu
byla 120 metrů, v nejširším
místě měl 30 m. Jádro hradu
v nejvyšším místě kopce o
rozměrech 20 x 18 m obíhala
dva metry silná hradba,
uvnitř stála palácová budova.
Před vstupní branou se
rozkládal parkán s dřevěnou hradní
kuchyní. Na předhradí se nacházely
dřevěné hospodářské budovy, stáje,
komory a zbrojnice. Vstup do hradu
byl chráněn několika liniemi pozdně
gotického opevnění.
V nedávné době
byla obnovena přístupová cesta na
zříceninu hradu.
V hradním prostoru se našlo mnoho
keramických střepů,
krom nádob i gotických kachlů s ornamentální a figurální výzdobou (český lev).
Socha sv. Floriána
Barokní socha, stojící mezi hlavní branou na zámek a
schodištěm vedoucím ke kostelu, pochází z roku 1726.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Sv. Jan Nepomucký, stojící na návsi, byl vytesán roku
1767. Stojí na podstavci s volutovými pilastry, vpředu je výjev
světcova jazyka.
- 24 -
Během své existence prodělal několik
oprav, důkladnější proběhla v roce 1802
(jak uvádí datace na soklu). V poslední
době obě díla, sochu sv. Floriána i sochu
sv. Jana Nepomuckého, restauroval
akademický sochař Martin Kovařík. Dne
25. září 1993 proběhlo v Biskupicích
slavnostní svěcení těchto sochařských
děl, na kterém se podílel světící biskup
olomoucký Mons. Josef Hrdlička .
- 25 -
Boršov
Již název obce dává jasně tušit, že vznikla v souvislosti s rozsáhlou kolonizací okolí
Moravské Třebové, kterou prováděl Boreš z Rýzmburka. Osudy nedaleké Moravské
Třebové pak obec sdílela i v následujících stoletích.
Kostel sv. Anny
Boršovský kostel byl postaven již ve 13.
století jako opevněný kostel, poskytující
útočiště místním usedlíkům v nebezpečných
dobách. Během husitské revoluce kostel
značně utrpěl, obnovy se dočkal na přelomu
15. a 16. století nákladem Ladislava
z Boskovic. Ten také v roce 1509 pro kostel
pořídil zvon. Za Kryštofa z Boskovic byl ke
kostelu dosazen luteránský kněz, stejně jako
na ostatní fary panství.
V roce 1642 kostel vyrabovali Švédové,
odvezli si odtud stříbrné bohoslužebné
náčiní. Hned po skončení třicetileté války byl
interiér kostela obnoven, nový hlavní oltář
postavil třebovský řezbář Pavel Goldner,
malířské práce provedl Bedřich Strauß.
Vymaloval i oltář u kazatelny. Následovaly
další opravy: roku 1673 položil mistr
pokrývač z Útěchova Jakub Schremmer
novou střechu, v téže době řezbáři z M. Třebové Jan Hofrichter a Jiří Presch vyrobili
- 26 -
nové zpovědnice a velký krucifix v presbytáři. V 80. letech 17. století postavil tesař Jiří
Pink novou báň na věž a zvonovou stolici.
Začátkem 18. století věž kostela déšť a sníh natolik poškodily, že byla celá v létě
1726 snesena a postavena znovu. Dnešní podoba báně pochází z roku 1768.
V roce 1774 byly do kostela pořízeny nové varhany. Postavil je Martin Schmied
z Březové nad Svitavou.
Na přelomu 18. a 19. století byla stržena
zchátralá chrámová loď a nahrazena novou,
současnou. Vysvěcení se dočkala roku 1804. V roce
1870 se na kostele položila nová střecha, šindel
nahradila břidlice a na věži plech. O něj se postaral
klempířský mistr Karl Wirt ze Třebové.
Dnešní varhany jsou z krnovské továrny Rieger
z roku 1884. Roku 1885 byl kostel opatřen novou
výmalbou, 1897 dodal malíř z Hynčiny František
Winkler nové obrazy Křížové cesty.
Roku 1912 byla postavena předsíň před
vstupními dveřmi, hřbitov se dočkal rozšíření roku
1914. Roku 1937 provedli malíři František Felkl a
František Tauschinsky novou výmalbu kostela.
V tomtéž roce byly celkově renovovány varhany.
Jádrem kostela je gotický čtvercový presbytář,
sklenutý křížovou žebrovou klenbou, nad nímž se
zdvihá barokní věž. V interiéru se zachovalo několik
vrstev maleb včetně středověkých, zobrazujících postavy světců. K presbytáři přiléhá
- 27 -
patrová sakristie, velkým lomeným obloukem se kněžiště otevírá do lodě s nízkou
neckovou klenbou. K severní stěně přiléhá boční kaple, nad níž se nachází oratoř.
Nezvykle široká dřevěná kruchta sloužila nejen hudebníkům, ale i věřícím v dobách,
kdy se při mších všichni dolů nevešli.
- 28 -
Vnitřní zařízení kostela je většinou pseudogotické z konce 19. století, krom
hlavního oltáře jsou v lodi oltáře Panny Marie Lurdské a Nejsvětějšího Srdce Páně.
Varhany jsou vestavěny do neorenesanční skříně. Boční kapli dominuje barokní
krucifix, který původně visel v průčelí františkánského kostela v Moravské Třebové.
- 29 -
Kostel stojí na návrší uprostřed obce, obklopuje jej hřbitov, na nějž vede kryté,
z větší části dřevěné schodiště, postavené v roce 1849. V jeho vrchní zděné části je
nika s goticko-renesančním sousoším Getsemanské zahrady z 2. desetiletí 16. století.
Uvažuje se, že by mohlo pocházet od téhož autora, který vytvořil reliéf Nanebevzetí
Panny Marie na Bouzově. Umístění tohoto sousoší není původní, chybí figura sv.
Jakuba.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Rokokovou sochu sv. Jana Nepomuckého
vytvořil pravděpodobně Fr. Seidel kolem roku
1750. Celkovou opravou prošla roku 1895. Sv.
Jan, u jehož nohou stojí putti, nesoucí kovový
kříž, spočívá na mohutném podstavci zdobeném
volutovými příporami a rokajovými kartušemi s
atributy světce.
Immaculata u domu čp. 209
Na jihovýchodním okraji obce stojí socha
Panny Marie Neposkvrněné. Vznikla po velkém
moru roku 1717 na popud místního učitele
Bartoloměje Honische. V roce 1868 byla
opravena nákladem Františka a Anny
Hollerových.
- 30 -
Dodnes se památník zachoval jen z části, dříve
mariánská socha nepochybně stála na sloupu, také
dnes chybí sokl podstavce.
Fara
Fara je v obci poprvé připomínána v roce
1486, od roku 1555 zde působil luteránský
kněz. Po bitvě na Bílé hoře fara zanikla.
Vlastního faráře v Boršově měli opět až od roku
1784 (dnes je obec opět spravována z Moravské
Třebové). Dnešní farní budova s vysokou
mansardovou střechou pochází z roku 1787.
V roce 1805 na její stěnu namaloval sluneční
hodiny třebovský malíř František Horký.
V roce 1883 byla šindelová střecha nahrazena
břidlicovou.
Postavil
ji
Josef
Rotter
- 31 -
z Mohelnice. V roce 1911 vyhořela
stará dřevěná stodola a byla nahrazena novou, z pevného materiálu.
Ve druhé polovině dvacátého
století farní budova přišla o svou
původní fasádu zdobenou lizénovými
rámci a profilovanými římsami (její
podobu dnes známe jen ze starých
vyobrazení) a dostala utilitární
břízolitovou omítku.
Usedlost čp. 77
Uprostřed obce stojí
nevelká
zemědělská
usedlost z počátku 19.
století.
Skládá
se
ze zděného
obytného
stavení a roubených
hospodářských budov
obklopujících malý dvorek. Je jednou z nejlépe
zachovalou
lidovou
stavbou v obci.
- 32 -
Usedlost čp. 37
Dům je dalším typickým příkladem drobnější zemědělské usedlosti, jejíž budovy
(zděná obytná a roubené hospodářské) uzavírají dvůr.
- 33 -
Borušov
V r. 1398 se objevuje Borušov s lesy mezi třebovským zbožím, které zapsal
markrabě Jošt Heraltovi z Kunštátu. V r. 1490 zapsal další z držitelů třebovského
zboží Jiří Kostka z Postupic hrad a město Moravská Třebová a vsi panství, mezi
kterým byl Borušov uveden jako ves náležící ke třebovské faře, Janu Heraltovi z
Kunštátu a Pulmova. Ten panství ještě téhož
roku zapsal Ladislavu z Boskovic. Ves později
patřila třebovskému špitálu a byla přifařena ke
Starému Městu. Koncem feudálního období v r.
1843 žilo v Borušově 158 obyvatel. Většina domů
ve vsi byla postavena z kamene či nepálených
cihel, stodoly byly dřevěné, kryté šindelem nebo
slámou.
V r. 1869 se stal Borušov součástí obce
Prklišov, od ní se osamostatnil v r. 1875. Po další
reorganizaci v r. 1960 se stal Prklišov osadou
Borušova a od r. 1960 se stala osadou Borušova
obec Svojanov. V letech 1976 - 1990 byl součástí
obce Staré Město.
Kaple Panny Marie
V centru obce stojí neogotická kaple z konce
19. století.
- 34 -
Březina
Březina je poprvé písemně zmíněna roku 1365 jako součást třebovského panství.
Místní usedlíci se dříve živili nejen zemědělstvím, ale donedávna i těžbou šamotové
hlíny v povrchových dolech Prokop a Anna.
Těžařskou tradici obce dodnes drží továrna, ležící hned vedle velkého jezera
zatopeného lomu, kde se v šachtových pecích pálí lupek vytěžený v nedalekém lomu
Březinka. Těžit se v Březině začalo v roce 1856, kdy podnikatel Ignác Meisel otevřel
doly Anna I-II. V dole Prokop se začalo těžit roku 1937 hlubinným způsobem, dotěžen
byl později povrchově.
- 35 -
Od roku 1960 je součástí Březiny obec Šnekov. V obou obcích se zachovala řada
původních zemědělských stavení. Březina je krom toho charakteristická i zástavbou
městského charakteru v podobě několikapatrových bytových domů a typizovaných
rodinných dvojdomků, stavěných pro zaměstnance místního šamotového závodu.
Obce se mohou chlubit i četnými sochařskými sakrálními památkami v obci i krajině,
většinou z 19. století.
- 36 -
Kaple sv. Rocha a Šebestiána
Barokní kaple svatého Rocha a Šebestiána s hranolovou vížkou a cibulovou helmicí
pochází z roku 1715, kdy byla postavena jako poděkování za překonání moru.
Upravena byla v r. 1853.
Krucifix stojící před kaplí je z roku 1861.
- 37 -
Smírčí kříž
Monolitický kamenný smírčí kříž vznikl v 17. století, stojí před domem čp. 79.
Skutečný důvod jeho vzniku dnes již neznáme,
pravděpodobně byl vztyčen na místě, kde někdo
přišel o život tragickým způsobem. Kříž měl
kolemjdoucí nabádat k modlitbě za spásu jeho
duše.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Socha v centru obce byla postavena v roce
1847. Na podstavci je reliéf Panny Marie Bolestné, na konzolách se světcovými atributy
(palmová ratolest a klíč) původně klečeli andílci.
Dům čp. 26
Trojkřídlá zemědělská usedlost vyniká ozdobným,
klasicismem inspirovaným obytným stavením se zděnou přední světnicí a dalšími obytnými místnostmi
v zadní, roubené části.
- 38 -
Dům čp. 72
Jedná se o menší zděnou zemědělskou usedlost s harmonickými poměry mezi
jednotlivými stavebními prvky, které jsou pro lidovou architekturu charakteristické.
Kaple sv. Jana Nepomuckého
Centrem obce Šnekov je neogotická kaple sv. Jana Nepomuckého z konce 19. století.
Vedle kaple stojí kamenný kříž,
který (jak se píše na jeho soklu) „s
vřelou zbožností“ nechal se svými
sousedy postavit František Schwab
v roce 1839. Na podstavci má reliéf
Dolorosy, na pilíři nástroje umučení
Krista.
Dům čp. 7 ve Šnekově
Zděné stavení, štítem obrácené k ulici, je nepřehlédnutelné díky své kolmo
přistavěné dřevěné stodole, opatřené bedněnou pavlačí.
- 39 -
Statek čp. 13 ve Šnekově
Velký statek se skládá ze dvou objektů na půdorysu písmene „L“ uzavírajících mezi
sebou dvůr. Větší, starší objekt s obytnými prostory, stodolou a kůlnou je z větší části
roubený, mohutný komín naznačuje, kde stála černá kuchyně. Druhý, mladší objekt je
zděný.
- 40 -
Březinky
Obec šplhající se po zalesněné stráni Nectavského údolí poprvé se v písemných
pramenech poprvé prokazatelně připomíná v roce 1361. Byla součástí biskupického
panství a s ním v historických dobách sdílela i jeho osudy.
Na rozdíl od většiny ostatních sídel regionu vždy byla českou obcí. Nebyla tak
zasažena poválečným odsunem.
Kaple
Drobná kaplička je dominantou obce díky své poloze na vrcholku prudkého svahu
nad průběžnou silnicí v centru Březinky.
- 41 -
Dětřichov
Ves vznikla jako součást sítě venkovských osad kolem Moravské Třebové,
budované Borešem z Rýzmburka, na rozdíl od jiných zde vznikl zemanský dvůr.
Tvrz
Uprostřed obce, nedaleko budovy bývalé mlékárny, se zvedal mírný pahorek,
kterému se odedávna říká „Zámecký okraj“. Jednalo se o pozůstatek tvrze, o níž sice
nejsou žádné písemné zprávy, ale
souvisí nepochybně s dětřichovským
lénem, které náleželo k hradu
Moravská Třebová. Jeho prvním
majitelem byl od roku 1321 Tylo
Ziegenkopf.
Roku 1408 Dětřichov připadl
moravskotřebovskému špitálu, který
zdejší tvrz nepotřeboval, a ta tak
během doby bezezbytku zanikla.
Tvrz měla pravděpodobně dřevěnou konstrukci a chránil ji val a
vodní příkop. V roce 1935, když se
stavěla mlékárna, bylo na jejím místě
nalezeno velké množství keramiky ze
14. – 15. století.
- 42 -
Kaple sv. Anny
Kaple byla postavena v empírovém stylu v roce 1895 na místě starší dřevěné
svatyně. Interiéru kaple čtvercového půdorysu vévodí neogotický oltář se sochou
Panny Marie Lurdské.
Krucifix před kaplí
Monumentální, bohatě zdobený
památník byl vztyčen v roce 1820
Františkem Negerinem. Na podstavci
s volutovými křídly je reliéf Nejsvětější
Trojice (ikonograficky se řadí k typu
Trůn milosti), pilíř zdobí dvě okřídlené
andílčí hlavičky a planoucí srdce Páně.
U paty pilíře leží lebka obtočená
hadem.
Krucifix vznikl ve velmi aktivní
kamenické dílně Františka Mielnického, která svou produkcí hojně
zásobovala kraj od Dobrušky po
Olomouc.
Statek čp. 69
Velká zděná účelně jednoduchá
zemědělská
usedlost
čtyřkřídlé
dispozice s valbovou střechou, získala
- 43 -
svou současnou podobu koncem 19. století. Z téže
doby jsou i krásné vstupní dveře.
Dům čp. 17
Půvabná zemědělská usedlost obvyklé uzavřené
dispozice je neobvykle pečlivě udržovaná.
Památník obětem nacismu
Památník stojí na místě nacistického koncentračního tábora pro těhotné ženy.
Tábor byl postaven v létě 1939 pro dělníky pracující na stavbě dálnice u Bílé Studně.
Skládal se ze čtyř dřevěných ubytovacích baráků, kuchyně a sociálního zázemí.
Dělníci se do něj měli nastěhovat na jaře roku 1940, jenže stavba v tomto úseku byla
nejdříve odložena a pak vzhledem k situaci na bojištích nikdy ani nezačala.
Od roku 1942 se tábor využíval jako tzv. Porodní tábor pro východní dělnice.
Nacistický režim potřeboval nahradit tisíce mužů bojujících na frontách. Využily se
k tomu také ženy z okupovaných zemí východní Evropy, které byly přidělovány na
- 44 -
práci jak do továren, tak k místním německým sedlákům. V případě, že otěhotněly,
byly umísťovány do dětřichovského tábora. Také se zde soustřeďovala novorozeňata,
jejichž matkám zaměstnavatelé nedovolili mít je u sebe.
K ubytování rodiček a dětí sloužily dva baráky, v baráku s kuchyní byla zřízena
porodní místnost. Další dva baráky sloužily jako skladiště a zázemí pro velitelství
tábora a dozorce.
Režim v táboře byl podobný jako v jiných
koncentračních táborech. Ženy zde žily
s minimálními příděly jídla, ve špatných
hygienických podmínkách. Jejich děti byly
často hned po porodu usmrcovány injekční
stříkačkou. Další zemřely na různé nemoci či
hladem.
Mrtví z tábora byli nejdříve pohřbíváni na
hřbitově ve Starém Městě, později byli
zahrabáváni přímo u tábora.
Tábor fungoval až do konce války. Během
té doby tu zemřelo asi 206 dětí a 14
dospělých žen. Po válce byly
táborové baráky zlikvidovány.
Existenci tábora dnes připomíná
nápisová deska v místě tábora a kamenný památník s řadou symbolických hrobů na
táborovém pohřebišti (na jeho ploše roste borový háj).
- 45 -
Dlouhá Loučka
Obec je poprvé připomínána v roce 1365 v souvislosti s prodejem moravskotřebovského panství Jindřichem z Lipé markraběti Janovi.
Hrad
Poměrně rozlehlý dřevěný hrad se rozkládal na konci Dlouhé Loučky směrem
k Útěchovu na osamělém zalesněném pahorku zvaném Hrádek. Objekt se skládal
z vlastního hradu a předhradí, obklopoval jej příkop a val s palisádou. Přístup k hradu
dále chránily tři dnes zaniklé rybníky.
O jeho existenci se krom jedné zprávy z roku 1267
nedochovaly žádné písemné záznamy, pouze nálezy keramiky
jeho existenci datují do konce 13. a průběhu 14. století. Obýval
jej snad nějaký leník podřízený třebovským pánům, mohlo také
jít o tzv. kolonizační provizorium postavené hned na začátku
osídlování regionu.
Statek čp. 20
Těsně u silnice pod prudkou strání stojí velmi dobře
zachovalý zděný trojkřídlý statek s patrovým obytným stavením.
- 46 -
Vedle stojí půvabný neogotický křížek s reliéfy sv. Antonína Paduánského, Panny
Marie a sv. Josefa na podstavci.
- 47 -
Gruna
Obec byla založena současně s ostatními vesnicemi ve 13. století, její vývoj se příliš
nelišil od ostatních vsí na třebovském panství.
Od roku 1960 je součástí Gruny osada Karlín, která vznikla v roce 1787
rozparcelováním poplužního dvora ve Svojanově, další součástí Gruny je Žipotín.
Tato obec byla původně mnohem větší, v dobách středověku patřila k cimburskému
panství a k Třebové se dostala v roce 1398.
Kostel sv. Vavřince
Kostel uprostřed hřbitova
v obci stál již ve středověku,
poprvé se připomíná v roce
1406, kdy byl spravován farářem
z Městečka Trnávky. V roce 1775
byl již velmi zchátralý, a proto
místní rodák Jakub Homma
(farář v Brumovicích) založil
nadaci na stavbu nového kostela.
V roce 1804 na ní bylo 5 567
zlatých, což umožnilo začít
plánovat, jak bude kostel
vypadat. K samotné stavbě však došlo až roku 1834. Nový kostel v empírovém stylu
byl od roku 1863 farní (z téže doby pochází i jednoduchá jednopatrová budova fary).
Hřbitov byl po severní straně kostela založen v roce 1843. Oltářní obrazy i Křížovou
cestu pro kostel namaloval Jan Tittmann.
- 48 -
V roce 1963 kostel vyhořel a následujícího roku byl zbořen.
Krucifix na hřbitově
V centru hřbitova stojí mohutný, bohatě
zdobený krucifix z poloviny 19. století. Vpředu
- 49 -
na podstavci je reliéf Zmrtvýchvstání Krista, římsa
podstavce přechází do trojúhelníkového štítu
s reliéfem Božího oka. Na konzolách podstavce stojí
sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty a vzhlíží ke
Kristu. Pilíř, na němž stojí samotný kříž, je zdoben
reliéfy sv. Maří Magdaleny, sv. Bartoloměje a sv.
Vavřince.
Další zajímavý krucifix z konce 19. století stojí u
brány na hřbitov, je komponován v neogotickém
stylu.
Dům čp. 50
Krásná čtyřkřídlá zemědělská usedlost je z větší
části roubená. Její počátky sahají až do 18. století. Na
obytné stavení obrácené štítem k ulici navazují zděné
chlévy, k polím se obrací velká roubená stodola.
Vedle obytného stavení je průjezd do dvora a další
roubené chlévy.
Kaple Panny Marie v Žipotíně
Drobná kaple s věží, vrcholící cibulovou bání v hlavním průčelí, má čtvercovou loď
a půlkruhový závěr. Po odsunu německého obyvatelstva kaple začala chátrat a dostala
se na pokraj zřícení.
Nedávno byla pečlivě opravena včetně
krucifixu před ní.
V Karlíně je obdobná kaple, lišící se
od žipotínské věží,
která je svou hmotou
vtažena
do
vstupního průčelí,
její
střecha
má
jehlancový tvar.
- 50 -
Hřebeč
Nevelká osada leží v místě, kde silnice vedoucí z Olomouce na Svitavy a pak dál do
Čech překračuje Hřebečský masiv. Odedávna zde byla formanská stanice, která
poskytovala zázemí i čerstvé koně povozníkům, vezoucím své zboží po prudké silnici.
Dominantou Hřebče je od roku 1997 silniční tunel dlouhý 354 metrů, který dopravu
odvedl ze serpentin staré silnice.
Kaple sv. Josefa
Kaple byla v neogotickém stylu postavena v letech 1869 - 1870.
- 51 -
Hrad
Hrádek postavil Fridrich ze Šumburka jako opěrný vojenský bod na hranicích
třebovského panství s državami olomouckého biskupa Dětřicha z Hradce a
premonstrátského kláštera v Litomyšli. Vedla kolem něho také obchodní stezka
z Čech na Moravu. Fridrich se
záhy dostal do politických sporů
s
biskupem,
které
řešil
loupeživými výpravami na jeho
svitavské državy. Dětřich soudní
cestou požadoval náhradu škody
a zboření hřebečského hradu.
Následné rozhodnutí soudu o
odstranění stavby a náhradě
škody Fridrich nerespektoval,
pročež král Václav II. poslal na
Moravu královské vojsko vedené
Závišem z Falkenštejna, které
hrad na jaře 1286 dobylo.
Fridrich byl jen díky mnoha
přímluvám omilostněn. Přesto nepřestal vystupovat proti královské autoritě, takže
byl záhy znovu zajat a od vykonání ortelu smrti jej zachránila další milost krále
Václava II., kterou byl odsouzen pouze k useknutí prstu na pravé ruce (tento příběh
inspiroval Vladislava Vančuru k jeho slavné Markétě Lazarové).
Hrad byl v těchto bojích značně poškozen a k jeho obnově již nedošlo.
- 52 -
Hrádek stál na ze dvou stran prudce se svažujícím výběžku, na okraji osady
Hřebeč, dnes přímo nad tunelem hlavní silnice mezi Svitavami a Moravskou
Třebovou. V jeho areálu dnes stojí
sloupy vysokého napětí. Při jejich stavbě
byla zarovnána část jádra a a zasypána
část příkopu.
Hrad byl kamenný, jeho dominantou
byla vysoká okrouhlá bergfritová věž
v severozápadním
koutu
jádra
o vnitřním rozměru 3,5 metru. Po ní
však dnes není ani památky. Do
nevelkého trojúhelného nádvoří se
vstupovalo přes parkán, hradní palác
zaujímal jihovýchodní stranu areálu.
Hrad odděloval od výběžku 16 m široký
a dodnes částečně zachovaný příkop,
před nímž byl val, a ještě jeden asi 10 m
široký příkop, dnes téměř zničený.
Hřebečské doly
Mechanická tkalcovna a barvírna bratří Václava a Theodora Steinbrecherových
v Moravské Třebové potřebovala pro provoz svých parních strojů velké množství
paliva. Proto byla v roce 1863 na Hřebči vyhloubena první štola, která narazila na
vydatné ložisko uhlí (tou dobou se uhlí již několik let těžilo i v sousedním Boršově a
Útěchově). Nový důl pojmenovaný podle továrníků Václav Theodor zahájil více než
stoletou hornickou tradici na Hřebči.
- 53 -
V roce 1904 důl koupil podnikatel Gerhard
Mauve a začal v něm místo uhlí těžit žáruvzdorný jíl (lupek). U dolu bylo tehdy
postaveno několik komorových pecí na výpal
jílu, kterých postupem doby přibývalo, až jich
tu po druhé světové válce bylo více jak sto.
Surovina se z Hřebče nejdříve odvážela
koňskými povozy. Protože tento způsob
přepravy byl pomalý a nákladný, vybudovala
se v letech 1918 – 1922 úzkorozchodná
železnice, která spojila všechny velké doly
mezi Hřebčí, Novou Vsí a
Mladějovem. Lupek se po
ní snadno dostal do Mladějova, kde byl překládán
na trať Třebovice – Moravská Třebová a odvážen
k dalšímu zpracování.
Rozrůstající se hřebečský důl se postupně
propojil s okolními doly
Gerhard (založen roku
1904) a Josefi (jeho první
štoly se začaly razit v roce 1875), na povrchu
vznikly nové budovy sloužící potřebám těžby. V 50.
a 60. letech 20. století se na Hřebči hloubily nové
těžní štoly, které nahradily ty původní.
Těžba na Hřebči byla ukončena v roce 1991,
následovala likvidace dolů dokončená v roce 1999.
Budovy se zbytky důlních zařízení v rozlehlém areálu hřebečských dolů zůstaly
opuštěné, postupně se mění ve zříceniny a pohlcuje je okolní příroda.
- 54 -
Chornice
Obec Chornice se rozkládá na křižovatce silnic z Trnávky do Biskupic a z Jevíčka
do Konic. Vznikla v době německé kolonizace ve 13. století, první písemná zmínka
pochází z roku 1258.
Po roce 1323 náležela ves pánům z Lipé a po dělení majetku roku 1346 ji drželi
společně Jindřich, Čeněk a Pertolt z Lipé. Roku 1402 přidělil markrabě Jošt ves
- 55 -
Chornice Heraltovi z Kunštátu, jeho nástupce Boček zapsal roku 1418 větší část
Chornic a polovinu Vísky u Jevíčka Janu z Boskovic. Dalším vlastníkem obce byl
Beneš z Boskovic, který roku 1502 svůj majetek převedl na Ladislava z Boskovic a na
Třebové.
V následujících letech nejsou o osudu Chornice žádné písemné zprávy, s výjimkou
roku 1546, kdy je jako chornický farář uváděn luteránský kněz Jan Sopouch.
Kostel sv. Vavřince
Ze širokého okolí nepřehlédnutelnou dominantou
kostela je mohutná gotická kamenná věž ze 14. století.
V dobách ohrožení se stávala útočištěm místních
obyvatel, zde se mohli aktivně bránit nepříteli, jak
dokládají střílny ve druhém a třetím patře. V roce 1578
byl kostel přestavěn, věž tehdy získala velmi vysokou
střechu. V roce 1701 byla nově zaklenuta chrámová loď.
- 56 -
Roku 1731 prošel kostel celkovou renovací a o devatenáct let později byla k jižnímu
boku hlavní lodě přistavěna velká kaple Panny Marie a sakristie.
V roce 1908 zasáhl kostel požár
a shořela také střecha věže. Do dnešní
podoby chrám uvedla firma Mackerle
z Jevíčka. Oprava probíhala v letech 19081911 a věž při ní byla o několik metrů
snížena.
Hlavní loď s opěrnými pilíři zvenčí je
sklenuta třemi poli křížové klenby, o něco
užší pětiboký presbytář má valenou klenbu
s výsečemi, dosedajícími na pilastry
s korintskými hlavicemi. Přízemí věže má
křížovou žebrovou klenbu.
Dominantou interiéru je netradičně
pojatý moderní kříž s barokním tělem
Ukřižovaného. Dále je v lodi řada soch
světců. Sochy jsou různé velikosti, stáří i
kvality. V rohu u vstupních dveří je
varhanní pozitiv. Původně stál na dřevěné
kruchtě, která byla ve druhé polovině 20.
století odstraněna. Hlavní loď se dvěma
velkými oblouky otevírá do mariánské
kaple (svou velikostí spíše tvořící boční
- 57 -
loď). Její vybavení je barokní, naproti mramorovanému portálovému oltáři je
namalována freska Naděje nebožtíků (hříšníci v očistci přes mříže vzhlíží k Panně
Marii trůnící v oblacích), jejím autorem je Juda Tadeáš Supper.
Kostel obklopuje hřbitov. Ten je přístupný z jedné strany širokou branou
s moderní mříží, z druhé strany krytým schodištěm, které svou dnešní podobu
- 58 -
dostalo po rekonstrukci v roce 1896. Ve
štítě je nika s barokní sochou sv. Jana
Nepomuckého.
Do hřbitovní zdi je vevázána neogotická
márnice půlkruhového půdorysu z roku
1881. Uvnitř je dnes pseudorománský oltář
z konce 19. století, který byl původně
hlavním oltářem v kostele.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Barokní monument byl před
kostelem vyzdvižen roku 1735. Patří
k nejkrásnějším nepomucenským sochám v regionu.
Kalvárie u školy
Velký, pozdně barokní kříž naproti
kostelu vedle budovy školy byl
postaven v roce 1798. Na podstavci
stojí sochy plačící Panny Marie a sv.
Jana Evangelisty. Autorem monu-
- 59 -
mentu je
kameník.
některý
regionální
lidový
Dům čp. 64
V centru obce se zachovala řada původních zděných zemědělských usedlostí
obrácených do ulice dlouhou okapovou stěnou obytného stavení. Hospodářské
budovy na ně navazují v zadní části.
Jedním z nejlépe zachovalých takovýchto domů, který má i původní zdobenou
fasádu a střechu pokrytou břidlicí, je dům čp. 64.
- 60 -
Jaroměřice
Ves založil pražský a olomoucký biskup Jaromír (bratr českého krále Vratislava)
mezi roky 1080 – 1090, majetkem pražského biskupství byl Jaroměřický statek v letech 1088 – 1436.
Asi roku 1421 dostal Jaroměřice od krále zástavou Jiří ze Šternberka a roku 1437
Jan Tovačovský z Cimburka. Roku 1477 zastavil Ctibor Tovačovský z Cimburka
Jaroměřice pánům Janu a Bočkovi z Kunštátu. Po nich získal panství Kuneš Naksera
z Chotěvic. Později držel ves Ctibor Tovačovský, přední moravský politik a právník,
po něm pak Adam Tovačovský z Cimburka. Po jeho smrti přešlo panství na Hynka
Smidarského z Újezda. Roku 1510 je
dostal Petr Šedík z Kunčiny jako
zástavu od krále Vladislava II. Byl
pravděpodobně prvním, kdo zvolil
Jaroměřice za své sídlo a založil zde
tvrz. Závětí z roku 1541 přešel jeho
statek na jeho sestřenici Alenu z
Warnsdorfu a roku 1559 na sestry
Dorotu, Annu, Kunku a Mandu z
Rychnova. Roku 1563 se na statku
uvádí Jindřich Brabantský z Chobřan.
Od roku 1564 držel statek v zástavě od
krále pan Petr Bílský z Kaříšova, jeho
manželkou byla Eliška Šarovcová ze
Šarova. Po něm zdědil Jaroměřice syn
Jan Blahoslav Bílský. Roku 1619 držel Jaroměřice Zikmund Prakšický ze Zástřizl,
manžel Barbory Bílské z Kaříšova. Byl evangelík, zúčastnil se českého povstání a
- 61 -
statek mu měl být konfiskován. Protože však před rokem 1627 přestoupil na
katolickou víru, byl mu statek vrácen. Jeho syn Rudolf Prakšický prodal roku 1660
panství Anně Marii ze Žerotína, po níž statek dědil její manžel Zdeněk Šubíř z
Chobyně, komisař lánské vizitace. Tento rod pak vlastnil Jaroměřice až do roku 1756,
kdy je koupil Karel Otto Salm-Neuburk. Jeho rodina drží statek do roku 1874, kdy
přechází na majitele panství biskupického Thurn-Taxise.
Jaroměřice byly zemědělská obec s převahou lesů v mimořádně velkém katastru,
krom toho zde od roku 1893 fungovala továrna na zemědělské stroje Vymětal,
vyráběly se zde také umělé květiny a cementové zboží.
Zámek
Na místě dnešního zámku stála původně malá tvrz, kterou pravděpodobně vystavěl
na počátku 16. století tehdejší majitel Jaroměřic Petr Šebík z Kunčiny. Za Jana
Blahoslava Bílského z Kaříšova byla pak roku 1592 tvrz přestavěna na renesanční
zámek. Z této doby také pochází vstupní portál s erbem rodu Bílských z Kaříšova a
českými nápisy a velmi hodnotná sgrafitová výzdoba. Nad portálem mezi okny
prvního patra byly pravděpodobně sluneční hodiny a po jejich stranách malé erby:
rodu Bílských z Kaříšova a rodu Lichnovských z Voštic. Přes celé průčelí jsou nad
okny přízemí kruhové medailony s portréty v tomto pořadí zleva doprava: Jan
Blahoslav Bílský z Kaříšova, Janova manželka Kateřina Lichnovská z Voštic, znak
rodu Bílských z Kaříšova s písmeny IBBK (= Jan Blahoslav Bílský z Kaříšova), znak
rodu Lichnovských z Voštic s písmeny KLZW (= Kateřina Lichnovská z Voštic), dále
pravděpodobně Petr Bílský z Kaříšova a jedna ze dvou manželek Petra Bílského z
Kaříšova. V prvním patře vedla kolem budovy dřevěná pavlač, na niž se vystupovalo
dveřmi nad hlavním vchodem. Ve stejném roce jako zámek byl také hned vedle
zbudován panský dvůr se sýpkou.
- 62 -
Zámek sloužil jako panská rezidence
(Bílškých z Kaříšova, Zástřizlů, Šubířů z
Chobyně) až do roku 1735, kdy si noví
majitelé zvolili za centrum panství Velké
Opatovice a tamní zámek. Poté sloužila
budova k hospodářským účelům a také byla
pronajímána do soukromého vlastnictví. Po
roce 1945 připadl zámek obci a slouží jako
sídlo obecního úřadu a mateřské školy.
V interiéru jsou v přízemí křížové hřebínkové klenby, první patro je plochostropé,
ve dvou místnostech stropy zdobí štuková
zrcadla.
- 63 -
Poutní místo
Jižně od Jaroměřic se vypíná strmý kopec, na němž byl roku 1664 postaven kříž, u
kterého se konaly pobožnosti. Podle pověsti tu byl vyzdvižen jako obrana před zlým
duchem Kadrmenem, který měl žít v rokli pod kopcem a sužovat kraj rozličnými
živelnými pohromami.
Roku 1683 byla na témže místě majitelem jaroměřického panství Františkem
Juliem Šubířem z Chobyně postavena kaple jako poděkování za odvrácení morové
nákazy z roku 1680 (na mor zemřelo 47 osob). Byla zasvěcena ochráncům proti moru:
sv. Fabiánu, sv. Šebestiánu, sv. Rochu a sv. Rozálii. Ke kapli ve volných dnech
putovali lidé z Jaroměřic a okolí, aby zde konali pobožnosti Křížové cesty a modlitbu
Růžence.
Zakladatelem dnešního poutního místa byl Šubířův syn, nejvyšší zemský sudí
František Michal Šubíř (1680-1738), který chtěl rozšířit stávající kostel jako
poděkování za záchranu života při porodu své mladé ženy Jany Sakové z Bohuňovic.
Na doporučení františkána z Moravské Třebové P. Jeronýma Weitha, poutníka do
Palestiny, který v jaroměřickém kopci viděl určitou podobu s jeruzalémskou
Golgotou, byl na kopci vybudován areál symbolizující poslední dny působení Krista
na Zemi.
4. května 1712 byl položen základní kámen ke stavbě kostela Povýšení Svatého
Kříže a již 14. září 1713 byl dokončený chrám vysvěcen. Stavitelem byl brněnský
František Benedikt Klíčník. Za autora projektu bývá označován Jan Blažej Santini.
- 64 -
Podle papežského výnosu Klementa
XI. mohli poutníci na jaroměřickou
Horu Kalvárii získat tytéž odpustky,
jaké bylo možné získat při pouti do
římské Svatyně Svatých u Lateránské
baziliky.
V následujících letech přibyla obdélníková kaple Getsemanské zahrady
s výzdobou
imitující
krápníkovou
jeskyni, Na nádvoří vznikla Betlémská
kaple a hrob Panny Marie.
V poslední době celý poutní areál
prochází celkovou rekonstrukcí.
Jádro chrámu tvoří dva příčně
spojité trojlisté útvary, k nimž na
východě přiléhá čtvercová kaple a na
severu taktéž čtvercová sakristie s
oratoří v patře. Na hlavním průčelí jsou
ve výklencích umístněny tři kalvárské
kříže a pod nimi kamenné erby
zakladatele kostela a jeho manželky
(oba jsou v kostele před hlavním
oltářem také pohřbeni). Centrem
interiéru je hlavní oltář s obrazem
Vykupitele, vytvořeným a posvěceným v
Římě v kostele Svatyně Svatých, kde visí
originál tohoto obrazu. Vlevo na bočním
oltáři jsou ve skleněné rakvi ostatky sv.
Feliciána (pro Kalvárii získané v roce
1735), na pravé straně je oltář
s podobnou rakví, v níž je vystavena
napodobenina
Turínského
plátna,
kolem Krista jsou zde zpodobeny nástroje jeho umučení, nad oltářem visí
velký krucifix. Za hlavním oltářem je
kaple se sousošími Getsemanské zahrady (spící apoštolové, modlící se
Kristus) a sousoším hříšníků v očistci.
V kapli je také mariánský oltář a oltář se
sousoším Piety.
Před kostelem se rozkládá velké
nádvoří, obehnané vysokou zdí traktovanou výklenky. Na podélných stranách
stojí vždy tři kaple. Vchází se do něj
- 65 -
branou, umístěnou mezi dvěma věžemi, nad níž je sousoší Ecce Homo. V podélné ose
pak následuje čtvercová hrobní kaple Panny Marie a za ní Betlémská kaple s hrobní
Kristovou kaplí v patře, volnou kopií stavby v Jeruzalémě. U kaple je kovovou
ohradou obehnaná kopie kamene pomazání těla Kristova - "Lapis Uncti-onis". Je to
místo, kde bylo tělo Krista před pohřbením balzamováno. V postranních
půlkruhových kaplích jsou výjevy s náměty: Rozdělení roucha Kristova, Věznění
Krista, Bičování Krista, Zjevení Krista Maří Magdaleně, Nalezení sv. Kříže,
Korunování Krista trním.
- 66 -
Pozoruhodná je křížová cesta s neobvyklým
počtem jedenácti zastavení. Vznikla kolem roku
1720. Její začátek je v Jaroměřicích v kapličce zv.
Pilátův dům u kostela Všech Svatých – kamenný
reliéf zobrazuje Ježíšovo odsouzení. Trasa
pokračuje po svahu kalvárského kopce kolem sedmi
zastavení ve tvaru kamenných pískovcových
obelisků od italského sochaře Klementa (s výjevy:
Ježíš na sebe bere kříž; Ježíš potkává svou matku;
Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž; Ježíš
potkává plačící jeruzalémské ženy; Veronika podává
Ježíšovi roušku, do níž si utřel tvář; Ježíš padá pod
křížem; Ježíš znovu padá pod křížem). Trojice křížů
na průčelí kostela je deváté zastavení, poslední dvě
zastavení jsou ve formě obrazů a jsou umístěna v
chrámu po obou stranách hlavního oltáře.
- 67 -
Fara
Mimo ohrazený poutní areál byla vybudována další významná kalvárská stavba na
půdorysu tvaru ondřejského kříže - fara a Loretánská kaple. Dne 24. 5. 1730 byl
položen základní kámen ke stavbě. Když byla roku 1731 postavena část budovy,
konalo se 4. listopadu slavnostní uvedení duchovních správců do ní. Ve třetím křídle
směrem ke kostelu, přistavěném ke dvěma již stojícím ramenům fary v roce 1742, je
Loretánská kaple Panny Marie Ustavičné Pomoci s vlastní Loretou po straně. Na
oltáři v Loretě je starobylá soška P. Marie loretánské, dovezené sem roku 1720 z
italské Lorety. Pod Loretánskou kaplí je hrobka, kde byli ukládáni kalvárští řeholníci
z augustiniánského řádu, kteří zde v 18. století vedli duchovní správu, a další
obyvatelé fary.
- 68 -
- 69 -
Kostel Všech svatých
Takzvaný Dolní kostel, zasvěcený Všem svatým, byl postaven ve středověku jako
gotická jednolodní stavba s věží.
Zpočátku byl jaroměřický kostel přifařen k Biskupicím. Posléze se stal farním,
avšak po husitských válkách v 15. století duchovní správa v Jaroměřicích opět zanikla.
V 16. století tu až do Bílé hory roku 1620 působili českobratrští duchovní. Potom byli
Jaroměřičtí přiřazeni postupně do Biskupic a do Jevíčka, odkud byli vyfařeni roku
1783. Od roku 1714 byl kostel Všech svatých filiálním kostelem nově zbudovaného
kostela na Kalvárii. Roku 1809 byla opět zřízena samostatná farnost Jaroměřice.
Za Jana Bartodějského z Bartoděj,
který vlastnil jaroměřické panství v
letech 1609-1611, byl kostel s největší
pravděpodobností přestavěn a získal
tak dnešní tvar. Svědčí o tom např.
zvon z roku 1611 odlitý „pro slávu a
ke cti Všem svatým“ i zvon s nápisem
„O rex gloriae veni cum pace“ (Ó
přijď králi slávy s pokojem). Za této
přestavby byly asi sneseny gotické
klenby, odsekány opěrné pilíře,
zrušena lomená okna a do boků lodi
vestavěny dvě boční kaple s polygonálními závěry.
Zvonové patro věže je z 18. století,
v téže době byl upravován i interiér,
jak dokládá jemná štuková výzdoba klenby presbytáře a hlavní oltář. Stavebně
upravován byl kostel znovu na začátku 19. století, velké opravy doznal po požáru
- 70 -
v roce 1893. Roku 1911 musela být kvůli špatné statice zbořena a vystavěna ve větších
rozměrech předsíň kostela. Poslední oprava proběhla v letech 1999 - 2000.
K nejhodnotnějšímu a nejstaršímu
vnitřnímu vybavení patří náhrobní kámen s
vyobrazením rytíře Jana z Linhartic z roku
1562, který sídlil na jaroměřické tvrzi.
Náhrobník se nachází po pravé straně ve
zdi kněžiště a je opatřen reliéfem postavy
rytíře s erbem a nápisem: „Léta Páně 1562
v pátek před svatým Pavlem na víru
obrácení v hodinu 9 na noc umřel jest
urozený pán Jan rytíř z Linhartic a na
Jaromierzicich a tuto pochován jest. Jan
Milici byl mistr na hrob.“ Kolem nohy
rytíře se vine had a je tedy domněnka, že
byl uštknut hadem, nebo otráven.
Pozoruhodná je také moderní plastická
křížová cesta.
Okolo kostela se původně rozkládal
obecní hřbitov. Dnes se na tomto zhruba
trojúhelníkovitém prostranství s parkovou
úpravou nachází v rozích socha sv. Jana
Nepomuckého (postavená nákladem Jana Pokorného roku 1882), barokní sloup se
sochou sv. Floriána a kříž z roku 1819.
- 71 -
Rovnerovo uzenářství
Eduard Rovner svůj uzenářský závod v Jaromeřicích založil v roce 1880. Velmi
prosperoval, postupně založil filiálky i v Jevíčku, Olomouci, Brně či Prostějově. V roce
1912 pro svůj uzenářský závod postavil nové secesní budovy, které jsou dodnes
ozdobou městečka, i když již dávno neslouží svému původnímu účelu.
Dům čp. 460
Jedna z největších zemědělských usedlostí v Jaroměřicích má nepřehlédnutelné
obytné stavení,
za kterým se
rozkládají tři
křídla hospodářských budov. Ve své
dispozici s půdním polopatrem s charakteristickými malými okénky nad velkými
okny přízemí vzniklo v 19. století. Tím, čím je tento objekt zajímavý, je jeho přestavba
z let 1928 – 1929, kdy bylo hlavní průčelí opatřeno širokým štítem zdobeným
sgrafitem od akademického sochaře Martina Poláka.
- 72 -
Vila čp. 201
Pozoruhodná vila ze začátku 20. století je učebnicovým příkladem secesní
architektury.
- 73 -
Sportovní hala
Sportovní hala místní základní školy není památkou v pravém slova smyslu, jelikož
byla postavena teprve v letech 2003 – 2004, ale díky kvalitě své architektury se jí
časem nepochybně stane. Vznikla podle plánů Zdeňka Fránka.
- 74 -
Jevíčko
Místo, kde leží Jevíčko - v rovině Boskovické brázdy, bylo osídleno již v pravěku.
Ve 12. století zde existovala slovanská osada, rozkládající se kolem kostela sv.
Bartoloměje. V první polovině 13. století kolonisté vytyčili základy pro nové město
Jevíčko vybudované jako markraběcí město, které později Přemysl Otakar II. povýšil
na město královské. Podřídil mu 13 okolních vesnic jako jeho hospodářskou základnu.
Jevíčko vyniká vytříbeným urbanismem, má elipsovitý tvar, je postaveno na
pravidelném šachovnicovém půdorysu s velkým čtvercovým náměstím v centru.
Město obíhaly kamenné hradby se čtyřmi branami, kterými vedly přesně dle
- 75 -
světových stran na náměstí hlavní silnice (Jevíčko leželo na dvou obchodních
stezkách, jednak na tzv. polské - tj. Praha - Litomyšl - Jevíčko - Olomouc - Krakov,
jednak na obchodní cestě od Brna na sever).
V roce 1323 se Jevíčko jako zástava dostalo do šlechtických rukou. Definitivně se
poddanským městem stalo roku 1499, kdy je král Vladislav II. dal do dědičného
držení Hanuši Haugwitzovi z Biskupic. Od roku 1557 město drží páni z Prusinovic,
v letech 1584 – 1722 Žalkovští ze Žalkovic, a poté přešlo do rodu Salm-Neuburk.
- 76 -
Městská věž
Původem gotická městská věž vznikla
jako součást obranného systému Jevíčka vedle
západní městské brány. Byla postavena v roce
1368, současně s hradbami. Z hradební zdi se
do ní také vcházelo. R. 1593 byla zvýšena na 50
metrů, opatřena cibulovitou bání, hodinami a
vzácným cimbálem zvonaře Jana Beneše z
Moravské Třebové.
Další stavební úpravy
se věže dotkly v roce 1709,
kdy sem byly zavěšeny
zvony ze zrušené dřevěné
kostelní zvonice. Největší
z r. 1509, vážící 1 680 kg,
se dochoval dodnes, z
ostatních byla během
obou světových válek ulita
děla. Dnes historický zvon
doplňuje skupina novodobých zvonů.
Když byla v roce 1907
zbořena vedlejší brána
(zv. Horní), získala věž
dnešní solitérní podobu.
Z brány byly na bok věže
přeneseny kamenné desky
s aliančními znaky majitelů města (Žalkovských
ze Žalkovic a Bítovských ze Slavíkovic). Naposledy byla věž celkově rekonstruována
v roce 1993.
- 77 -
Městské hradby
Gotické hradby zavíraly
oválně v délce 1 km vnitřní
město. Byly zbudovány ve
14. století na místě starých
palisád. Naposled byly opraveny v 16. století za starostování Beneše Moltoše a
Jana Čecha. Jejich součástí
byly čtyři brány, orientované
podle světových stran. Ještě
roku 1768 byly otevírány po
rozednění a zavírány hodinu
po západu slunce. Zbourány
byly postupně v letech 1835 (Jižní brána), 1845 (Židovská brána), 1846 (Jaroměřická
brána), zachovala se jen část hradeb a torzo Jaroměřické brány.
Synagoga
Židé ve městě nejspíš žili
již ve 14. století, v 16. století
v Jevíčku
pravděpodobně
existovala již samostatná židovská obec. V počátcích
židovského osídlení židé nebydleli ve zvláštním ghettu,
vlastnili např. i domy na hlavním náměstí. Do ghetta byli
soustředěni patrně v druhé
polovině 17. století. Židovská
čtvrť se rozprostírala severně
od náměstí. Koncem 17.
století zde žilo 11 rodin,
k roku 1848 v Jevíčku bydlelo
989 osob židovského vyznání.
V roce 1869 město postihl
požár, během něhož vyhořela
velká část židovské čtvrti. Poté
židé začínají odcházet do větších měst.
Původní synagoga, patrně
dřevěná, byla postavena v roce
1666. Vyhořela při požáru
města v roce 1747. Nová synagoga byla v klasicistním stylu
- 78 -
postavena v letech 1792 – 1794 z kamene zbořeného farního kostela. V roce 1907 byla
synagoga secesně upravena, před budovu bylo představěno nové průčelí.
Od roku 1951 ji využívala jako kostel církev čs. husitská, která interiér vybavila
novým zařízením. V 90. letech 20. století byla opravena a dnes slouží jako koncertní a
výstavní síň.
Židovský hřbitov
Původní
židovský
hřbitov ležel v sousedství židovské čtvrti
vedle Chornické (neboli Židovské) brány.
Pohřbívalo se na něm
od roku 1630.
Nový židovský hřbitov byl za hranicemi
města založen roku
1836 jako náhrada za
starý zrušený hřbitov
ve městě. Na nový
hřbitov byly převezeny
nejhodnotnější náhrobky ze 17. století. Poslední pohřeb zde proběhl v roce 1942.
Nacisty značně poškozený hřbitov byl v 70. letech 20. století změněn v park. Byla
zde ponechána jen symbolická skupina náhrobků.
Židovský starobinec
Velká secesní budova byla na
místě starého židovského hřbitova
postavena v letech 1905 – 1907 nákladem nadace Joachima a Šimona
Apfelových. Sloužila potřebám starých a nemajetných členů místní
židovské obce.
- 79 -
Rabinát
Významnou budovou v bývalé
židovské čtvrti byl krom synagogy
i rabinát, dům čp. 58. Během
existence samostatné židovské
obce v Jevíčku se zde vystřídalo 15
rabínů. Na dvoře dříve byla i
rituální lázeň – mikve. Dnes již
moderně upravený řadový dům
v Soudní ulici svůj dřívější význam ničím nepřipomíná.
Kostel sv. Mikuláše
Někdy po založení města nepochybně vznikl i městský kostel. Poprvé v písemných
pramenech je zmiňován v 70. letech 15. století, zasvěcen byl sv. Mikuláši a působil zde
protestantský kněz. Když si Jevíčko zvolil za své sídelní město Hanuš Haugwitz
z Biskupic, inicioval přestavbu kostela. Také nechal ulít velký zvon, který nese
letopočet 1509 (dnes je zvon na městské věži).
Chrám měl tehdy pětiboký presbytář
s opěrnými pilíři, zaklenutý žebrovou
klenbou. Okna byla vysoká, opatřená
kamennou kružbou.
Kostel vyhořel v roce 1562 a v roce
1587 jej další požár zničil natolik, že se
zřítila klenba nad chrámovou lodí.
Nahradil ji trámový strop, vyzdobený
malbami. K další přestavbě kostela došlo
někdy ve druhé polovině 17. století, kdy
byly k oběma bočním zdem přiloženy
boční kaple. Stará gotická okna byla
zvětšena a zaklenuta stlačeným obloukem.
Po zrušení augustiniánského kláštera
byla fara přenesena k novému, dříve
konventnímu kostelu. Městský kostel sv.
Mikuláše byl pak označen za zbytečný a v roce 1791 zbourán. Z jeho materiálu byla
postavená současná fara a několik dalších budov ve městě.
Kostel stál na místě dnešní farní zahrady, byl jednolodní protáhlou stavbou
s pětibokým presbytářem se sakristií na epištolní straně. K bokům lodi symetricky
přiléhaly polygonální kaple Panny Marie a sv. Šebestiána a sv. Rocha.
Z kostelního mobiliáře se zůstalo ušetřeno několik prvků: mramorová křtitelnice s
dřevěnou soškou sv. Jana Křtitele je dnes v kostele Nanebevzetí Panny Marie; boční
oltář Svatých Andělů Strážných se dostal do Vranové Lhoty; oltář sv. Anny je
- 80 -
v Deštné; oltář Umučení Páně je ve Skřipově a oltář Svatého Kříže byl ve Vyšehoří, ale
v roce 1957 shořel při požáru kostela.
Augustiniánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie
Augustiniánský
klášter
byl založen někdy po polovině 14. století, snad
moravským markrabětem
Janem Jindřichem, který
Jevíčko získal v roce 1365.
Od roku 1372 místní augustiniáni začínají budovat
hospodářské zázemí svého
kláštera, krom různých
platů a nadací klášter získal
ves Bělou, Závořice a Malou
Roudku.
V dobách husitské revoluce se augustiniáni uchýlili
do Brna, jevíčský klášter
roku 1429 vyplenil se svými
bojovníky Havel Dráždil
z Kojetína.
Řeholníci se do Jevíčka
vrátili až roku 1447, krom
převora jich tu bylo pět,
převor spravoval i klášter
Koruna Panny Marie nedaleko Třebařova.
Když se Jevíčko dostalo
do rukou šlechticů, kteří se
většinou přikláněli k protestantismu, situace místních augustiniánů se značně zhoršila.
Ztratili správu místní fary, v roce 1523
klášter nekatolíci údajně dokonce vyloupili.
Roku 1562 klášter vyhořel, další požár jej
zachvátil roku 1587. Z následné opravy
pochází kartuše s městským erbem a českým
nápisem s vytesaným letopočtem 1593.
Barokní éra přinesla nový rozvoj kláštera.
V letech 1682 – 1688 byla konventní budova
raně barokně opravena. V letech 1753 – 1761
vznikla nová dvoupatrová budova prelatury.
- 81 -
Roku 1762 byl zbořen starý klášterní kostel. Dne 20. června 1762 posvětil opat
Matouš Pertscher v přítomnosti hraběte Karla Salm-Neuburga, majitele Opatovic a
Jevíčka, a olomouckého kanovníka Václava z Freyenfelsu, četného duchovenstva
z okolí a nepřehledného množství lidu základní kámen nynějšího kostela. Plány
vytvořil Pavel Mertha z Boskovic. Stavba pokračovala rychle, takže 10. srpna 1766 jej
opat Pertscher slavnostně vysvětil.
Náklad na tuto stavbu převyšoval
14000 zlatých. Opat Pertscher
přispěl 6630 zlatými, klášter
jevíčský 4885 zlatými, rytíř Zeno z
Tannhausen 1336 zlatými, růžencové bratrstvo 780 zlatými, několik
ofěr na stavbu chrámu vyneslo 374
zlatých.
V roce 1778 dal hrabě Karel
Vincenc ze Salm-Neuburgu při severní zdi zbudovat rodovou pohřební kapli Panny Marie Bolestné,
která svému účelu sloužila ještě r.
1867.
Když císař Josef II. začal rušit
všechno, co nepovažoval za prospěšné lidu, zaměřil se i na hustou síť klášterů. 7. září
1784 byl klášter augustiniánů v Jevíčku zrušen a řeholnici odešli do kláštera v Brně.
- 82 -
V roce 1792 klášterní budovy koupila obec a nastěhovala sem školu a radnici.
Mariánský kostel se stal farním.
V roce 1869 město zasáhl velký požár, který zničil střechu a věž kostela. Roztavily
se také zvony. Nový krov nad kostelem byl postaven poněkud nižší než původní.
Stavěl jej tesařský mistr z Jaroměřic Fabián Mackerle. Na věži z úsporných důvodů
byla postavena místo báně jen nízká stanová stříška. V interiéru vznikla nová výmalba
s výjevy ze života Panny Marie. Nová kostelní báň věže byla postavena v roce 1938 dle
projektu Ing. Jaroslava Mackerleho.
Konvent byl v 90. letech 20. století adaptován na byty, sídlí zde také několik firem
a městské muzeum. V nedávné době prošel důkladnou rekonstrukcí i kostel.
Chrám má podobu jednolodní stavby, sklenuté trojicí plackových kleneb
s půlkruhovým presbytářem. Nad monumentální portál hlavního vstupu do kostela je
vložen erb opata Matouše Pertschera.
Hlavní oltář vytvořil, jako většinu ostatního inventáře, Ondřej Schweigel nákladem
rytíře Ferdinanda Zena z Tannhausu, který od roku 1753 žil v klášteře jako pensista a
je též v kostele pochován. Do středu hlavního oltáře byla postavena socha Panny
Marie z 15. století. Po stranách stojí sochy sv. Jáchyma a sv. Anny.
Kazatelnu vytvořil v brněnské klášterní dílně bratr Bernard Stettner. Výzdoba
pochází od Jakuba Schertze. Čelní stěnu ambonu zdobí reliéf zázračného rybolovu.
Na stříšce kazatelny sedí tři andílci, v rukách třímají kotvu, hořící srdce a kříž symboly tří teologických ctností – naděje, lásky a víry. Nad nimi se ve svatozáři
nachází beránek boží, stojící na knize zapečetěné sedmi pečetěmi, představující Knihu
Moudrosti, upomínající na vizi Posledního soudu, a vítězné zmrtvýchvstání Krista.
- 83 -
Boční oltář sv. Kříže vytvořil v roce 1772 B. Stettner, sochy apoštolů Petra a Jana
zhotovil O. Schweigel. Pod
velkým oltářním obrazem s ukřižovaným Kristem je novodobý
obraz sv. Anežky. Stejní autoři
vytvořili i oltáře sv. Moniky, sv.
Mikuláše Tolentinského se sochami apoštolů Pavla a Lukáše a
oltáře sv. Augustina, který zdobí
obraz z roku 1750. od N. Havelky
z Olomouce.
Součástí anenského oltáře (s
velkým obrazem sv. Anny a dalších příbuzných Krista z roku
1709) jsou obrazy sv. Apolonie,
Barbory a Antonína Paduánského a sošky sv. Šebestiána a
Rocha.
Na oltáři Nanebevzetí Panny
Marie je mezi sochami sv. Josefa
a Floriána skleněná rakev
s ostatky sv. Viktora.
Varhany byly postaveny v roce
1768 brněnským varhanářem
- 84 -
Františkem Sieberem za 850 zlatých. Řezbářskou práci obstaral Ondřej Schweigl.
V roce 1907 do původní skříně vestavěl nový stroj V. Káš.
- 85 -
Kostel sv. Bartoloměje
Západně od města stojí v polích malý kostelík,
obklopený hřbitůvkem, který sloužil obcím Bělá,
Zadní Arnoštov a Víska. Gotický kostel svatého
Bartoloměje se nachází nedaleko dvou osad, které
zanikly po založení města Jevíčka. Byl postaven
kolem roku 1300. Během své existence prodělal
mnoho oprav a přestaveb, dnešní podobu získal
po roce 1936, kdy po zásahu blesku vyhořel.
Cihelná hřbitovní zeď pochází z roku 1906, kdy
nahradila dřevěnou palisádu.
Kostel má obdélníkovou loď s kazetovým
stropem. K jižnímu boku kostela přiléhá přístavba
poustevny, která byla obydlená až do smrti
posledního řeholníka Antonína Giessla v roce
1892. Potřebám poustevníka sloužila nevelká
oplocená zahrada a hospodářská budova
s několika klenutými místnostmi.
Dnešní prázdný interiér kostela je výsledkem
několika nájezdů zlodějů. Ještě nedávno tu stál raně barokní portálový oltář, několik
soch z jevíčského kláštera a varhany pocházející z Olomouce.
- 86 -
- 87 -
Zámek
V roce 1454 obdržel
tehdejší zástavní pán
Jevíčka Proček z Kunštátu od krále Ladislava
povolení vystavět si ve
městě tvrz. Stála patrně
přímo na náměstí. Další
držitel města Erazim
z Bobolusk však tvrz
v roce
1539
prodal
městské radě, která ji
pravděpodobně
dala
zbořit.
- 88 -
Nové sídlo si ve městě postavil Prokop Podstadský z Prusinovic. Stavbu zámku,
započatou v roce 1559, dokončil až jeho syn Jetřich v roce 1579. Byla to přízemní
renesanční budova
s věží. V první polovině 18. století jej
v barokním
slohu
nechala
přestavět
hraběnka
Marie
Františka
SalmNeuburk. Tehdy byl
zámek zvýšen o
jedno patro a kolem
zřízen francouzský
park.
Další
SalmNeuburkové
měli
své sídlo v blízkých Opatovicích a zámek v Jevíčku prodali městu. To zde zřídilo
nejdříve pivovar a později jej využívalo pro administrativní a školské potřeby. Dnes
zde sídlí základní umělecká škola, městská
knihovna a informační
centrum.
Jedná se o obdélníkovou stavbu s mansardovou střechou, na
východní straně k ní
přiléhá nevelká věž, nad
vstupním portálem je
vsazena deska s erby
Prokopa Podstatského,
jeho manželky Kateřiny
z Nevědomí a manželů
Jetřicha Podstatského a
Elišky z Fulštejna.
Přízemí je klenuté renesančními valenými a hřebínkovými klenbami, v prvním
patře jsou místnosti s rovným stropem, ve věži se dochovala zámecká kaple
- 89 -
s plackovou klenbou. Na ní je vyobrazen Hospodin, Duch svatý a mnoho andělů
v oblacích.
Palackého náměstí
Velké obdélníkové náměstí obklopují
domy reprezentující období vývoje města.
Je zde několik domů se zjevným
renesančním původem, několik domů
s barokními fasádami, větší množství nese
historizující fasádu z konce 19. století,
nejvíc jich je z počátku 20. století ve stylu
secese a moderny. Moderní architektura je
na náměstí zastoupena funkcionalistickým
hotelem Morava s velkým společenským
sálem a rozporuplnou stavbou obchodního centra z roku 1980, která stojí na místě
bývalé radnice (jednopatrové budovy s dřevěnou věžičkou nad štítem).
Dnešní vzhled náměstí pochází z celkové rekonstrukce, která se uskutečnila v létě
roku 2011.
- 90 -
Dům čp. 15
Renesanční měšťanský dům má přízemí sklenuté křížovými hřebínkovými
klenbami, čelní fasáda je klasicistní.
Dům čp. 14
Nárožní dům s neorenesanční fasádou
dostal svou dnešní podobu v roce 1898.
Hotel Morava
Po požáru v roce 1869 byl na místě dvou
domů vystavěn „Panský dům“, který v roce
1884 koupila od hraběte Herbersteina městská
záložna.
Velký dům s historizující
fasádou a hodinami ve štítě
v roce 1939 nahradila současná funkcionalistická budova hotelu.
Dům čp. 34
Dům s půvabnou barokní fasádou je ozdoben
- 91 -
pozoruhodným kamenným reliéfem z roku
1733. Je na něm v horní části zobrazena
Nejsvětější Trojice, pod ní Svatá rodina a úplně
dole jsou klečící postavy sv. Jana Nepomuckého a Jana Sarkandera.
Dům čp. 28
Jeden z několika modernistických
domů z druhého desetiletí 20. století
je příkladem velmi kvalitní moderní
maloměstské architektury.
Dům čp. 31
Tvarově velmi půvabný dům z počátku 20.
století s arkýřem a mansardovou střechou má
dnes moderní fasádu, která nahradila dřívější
ozdobnou omítku, kterou připomíná již jen
keramický reliéf ve štítě.
Podobnou fasádu ve stylu geometrické
secese má dodnes i dům čp. 16, tuto fasádu
ovšem zase poškodilo vsazení moderních širokých oken.
- 92 -
Sousoší Piety
V roce 1711 sloup se sousoším Piety postavil jevíčský
perníkář Jan Fray u silnice do Velkých Opatovic.
V roce 1811 podstoupila památka opravu, při níž byla
přesunuta na své dnešní místo na náměstí. Další
historicky zaznamenané opravy se dočkala roku 1893.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Barokní sloup s figurou sv. Jana Nepomuckého,
postavený na mohutném podstavci, se čtveřicí andílků
(kteří nesou atributy světce) byl
na náměstí vyzdvižen na náklady města Jevíčka roku 1730.
Kašna
Kašnu uprostřed náměstí vytvořil v roce
1838 kameník Fišer z Boskovic.
- 93 -
Dům čp. 71 na Třebovské ul.
Secesní dům s bohatě zdobenou fasádou
z roku 1909 se vymyká obvyklému
drobnému měřítku maloměstské architektury a svým dvanáctiosým dvoupatrovým
průčelím navozuje atmosféru rušných velkoměstských bulvárů.
Malé náměstí
Strojírna
Na Malém náměstí
stojí řadový přízemní
dům čp. 122. Nepřehlédnutelný je svou honosnou secesní
fasádou (byť dnes značně poškozenou) a nápisem
„STROJÍRNA“. Pumpy a podobné zboží zde kdysi vyráběla
firma Ing. Jana Vrbky.
- 94 -
Dům čp. 116
Je jedním z mnoha krásných
domů
se
zachovalou
secesní
fasádou. Byl postaven v roce 1914.
Koželužna
Dům čp. 224 u výjezdu z Malého náměstí na
Olomouckou ulici je ve své dnešní podobě pozdně
barokní budovou z roku 1760. Byl postaven u hradební
zdi vedle městské brány. Dříve sloužil jako koželužna, na
což dodnes upomíná konstrukce pod štítem sloužící
k zavěšování vyčiněných kůží. Dobře je zachován i in-
teriér s trámovými stropy,
černou kuchyní a chlebovou pecí. Je dnes
jedním z mála příkladů
ukazujících, jak v 18.
století žili řemeslníci na
malém městě.
Dům čp. 337 na
Brněnské ul.
Klasická
zemědělská
- 95 -
usedlost s obytným stavením, obráceným do ulice, a hospodářskými budovami ve
dvoře má čelní fasádu z počátku 20. století.
Gymnázium
V roce 1897 po mnohaletém jednání povolil Moravský zemský sněm zřízení vyšší
reálky s češtinou jako vyučovacím jazykem. Než se postavila školní budova, vyučovalo
se v provizorních prostorách na zámku.
Pozemek pro školu poskytl hrabě Herberstein, základní kámen byl položen 9. října
- 96 -
1898. Stavební práce prováděl olomoucký stavitel Václav Wittner, dokončenou
budovy předal do užívání v září roku 1899.
Zprvu provoz školy zajišťovalo město, roku 1912
její správu převzal stát.
Budova gymnázia je jednou z dominant města.
Dvoupatrová trojkřídlá stavba ve své výzdobě
slučuje secesní a historizující prvky, ve schodišťovém vestibulu stojí sochy opata Božetěcha a
Matěje Rejska z Prostějova.
Sousoší Nejsvětější Trojice
Sloup byl postaven v Třebovské
ulici v roce 1735. Na své dnešní
místo v parčíku na kraji města,
kde původně (do svého zboření
roku 1792) stála kaple sv.
Floriána, byl přenesen až někdy
koncem 18. století. Doložené
opravy proběhly v letech 1893,
1933
a
1995.
Socha sv. Josefa
Sochu nechal na Olomoucké ulici postavit Václav
Ferdinand
Žalkovský
ze
Žalkovic se svou manželkou
Alžbětou Sakovou v roce 1710.
Světec s Ježíškem v náručí
stojí na jednoduchém kvádrovém podstavci, zdobeném erby
donátorů.
- 97 -
Kaplička u hřbitova
Drobná barokizující kaplička byla
postavena v roce 1825 nedaleko hřbitova u
cesty z města do polí.
Boží muka
Na silnici do Velkých Opatovic stojí
pod vzrostlou lípou trojboká boží
muka s naivními novodobými obrazy
Ukřižování, Panny Marie Pomocné a
sv. Františka z Assisi.
Socha sv. Mikuláše Tolentinského
Sochu augustiniánského světce a ochránce chudých, matek a novorozenců, sv.
Mikuláše Tolentinského, dal na místě staré zvonice svatomikulášského kostela
postavit jevíčský převor Augustin Schmidt. Stalo se tak roku 1715.
- 98 -
Světec v mnišském rouchu stojí se svými atributy na
vysokém podstavci s volutovými příporami. U nohou
sv. Mikuláši klečí andělíček.
Socha sv. Norberta
Působivá socha světce v arcibiskupském rouchu v Třebovské
ulici byla postavena v roce 1752
nákladem místního
kováře
Norberta
Kavana. Na podstavci je v kartuši
ztvárněn symbol
kovářů – kladivo
a podkova.
Socha sv. Anny
Postavena nákladem Václava Ferdinanda Žalkovského
ze Žalkovic v roce
1709. V průběhu své
existence prodělala
řadu oprav (1887,
1910, 1955, 1974).
Panský dvůr
Z rozlehlých budov hospodářského příslušenství zámku
se dodnes zachovala dlouhá stavba chlévů s krásným
barokním štítem, jednopatrová správní budova a velká
sýpka. Všechny tři
budovy
spojují
půlkruhem zaklenuté brány.
Nejzachovalejší
je kamenná sýpka, postavená v roce 1564.
Zásadní barokní přestavby se dočkala ve 40.
letech 18. století.
V letech 1813 – 1814 (po bitvě u Lipska)
sloužila jako provizorní vojenský lazaret.
- 99 -
Bylo zde umístěno 200 raněných, dalších 200 leželo v zámku a klášteře.
V polovině 19. století byla budova opět přestavěna, čímž získala současnou podobu.
V době baroka měla pravděpodobně bílou omítku s červenými rámy, okna měla
kamenná ostění a štíty podobné štítům chlévů. První patro sýpky je přístupné
dvouramenným schodištěm na nádvorní straně. Uvnitř je do zděného pláště
vestavěna dřevěná konstrukce nesoucí podlahy.
Krejcarova vila
Nový rodinný dům si v letech 1947 – 1948 nechal postavit jevíčský velkoobchodník
s obilím Vítězslav
Krejcar.
Vilu v Brněnské
ulici projektoval
brněnský architekt
Jan Tymich, který
pracoval i na plánech Krejcarova
obilného skladu,
donedávna
stojícího poblíž vily.
Odborníci tuto
vilu označují jako
skvost české moderní architektury.
- 100 -
Krucifix u silnice do Arnoštova
Neogotický krucifix na místě staršího kříže
nechala postavit Terezie Krčková z Jevíčka
v roce 1897. Jeho autorem je A. Opršal z Velkých
Opatovic. Zajímavé na něm je, že se jedná o
typizovaný výrobek a naprosto stejných křížů je
na Jevíčsku ještě několik.
Sanatorium
V roce 1908 Moravský zemský sněm rozhodl
vybudovat dva ústavy pro léčbu pacientů
s tuberkulózou. Pro mužské sanatorium byla
vybrána Paseka na Olomoucku a pro ženskou
léčebnu byla pro vhodné klimatické podmínky
vybrána lokalita na úpatí vrchu Kumperk u
Jevíčka.
Se stavbou bylo započato v roce 1914 dle
projektu zemského architekta ing. Jana Flory, který budovy ve stylu moderny zasadil
do lesoparku, založeného současně s ústavem.
Po vypuknutí první světové války byl zemský výbor nucen veškeré stavební práce
zastavit, avšak potřeba péče o nemocné a raněné vojáky přinutila v následujícím roce
rakousko-uherskou vládu uvolnit potřebné finanční prostředky na dostavbu
sanatoria. V srpnu roku 1916 tak mohl být ústav provizorně otevřen. Prvním
ředitelem se stal MUDr. Rudolf Lubojacký, odborník evropského formátu v léčbě
TBC.
- 101 -
Svému původnímu určení, tj. léčbě žen nemocných tuberkulózou, začal ústav
sloužit až po skončení války, na sklonku roku 1918. V letech 1918 – 26 byla dokončena
hlavní budova s dřevěnými lehárnami a její spojení koridory s budovou kuchyně a
jídelnami.
Jak postupně vzrůstal věhlas léčebny u nás i v zahraničí, přestala původní lůžková
kapacita stačit a musely být přistavovány další budovy: nový léčebný pavilon, obytné
budovy pro zaměstnance (kteří zde mohli bydlet i se svými rodinami), hospodářské
- 102 -
budovy a ústavní kostelík, jehož stavba byla umožněna díky iniciativě a finanční
pomoci olomouckého arcibiskupa kardinála Františka Bauera. Roku 1940 byl
postaven tzv. „Lesní pavilon“ pro pacienty s lehčím průběhem onemocnění.
Od konce 2. světové války jsou do ústavu přijímáni i muži. V letech 1946 – 50 došlo
k přístavbě operačního sálu,
pracoven lékařů a k postavení
další obytné budovy pro
zaměstnance.
I v následujících letech se
areál rozšiřoval a modernizoval podle toho, jak se
vyvíjely léčebné metody.
V současné době je zřizovatelem ústavu Pardubický
kraj a ústav disponuje 176
lůžky. Nosnými programy jsou
diagnostika a léčba plicní,
mimoplicní a osteoartikulární tuberkulózy,
léčba nespecifických plicních onemocnění a
léčebná rehabilitace. Pacienti jsou přijímáni
z celé ČR i zahraničí.
V kapli byly slouženy tiché mše, tj. pouze
za doprovodného zpěvu přítomných tzv.
negativních pacientek a zaměstnanců. Mši
sloužil kněz, který se tu léčil, a vypomáhaly
mu Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka.
Do kaple chodívali i lidé ze sousedních obcí,
i přes značnou kapacitu (70 až 90 osob)
- 103 -
navíc někdy postávali pod vnějším přístřeškem. V 50. letech byly bohoslužby zrušeny,
v kapli byl zřízen archiv.
- 104 -
Pomník napoleonských válek
Šestimetrový památník stojí pod
Červeným kopcem na místě vojenského
hřbitova, kde byli pochováváni vojáci,
kteří v jevíčském lazaretu podlehli zraněním utrženým v bitvách s Napoleonem
v letech 1813 – 1814. Je zde pochováno
376 vojáků (215 Rakušanů, 133 Francouzů,
20 Prusů a 8 Rusů).
Pomník byl odhalen 16. května 1910 za
přítomnosti nejen několika tisíců místních
občanů a politiků, ale i zástupců rakouskouherské a francouzské vlády.
Iniciátorem stavby byl zemský soudní rada Leopold Klíma, který velký křemencový
balvan našel v nedalekém lese.
- 105 -
Nádraží
Železnici obyvatelé Jevíčka začali
používat od 1. 9. 1889, kdy byla
zprovozněna Moravská západní dráha
z Chornice do Velkých Opatovic (r.
1908 se začalo jezdit až do Skalice nad
Svitavou). Nádražní budovy byly na celé
trati typizované, pro Jevíčko byla
zvolena přízemní verze, taková jaká se
stavěla i na zastávkách, v Jevíčku však
část
s krytým
nástupištěm
byla
vybudována mnohem delší.
Dříve rušné nádraží, jež kromě
výpravní budovy doplňovala ještě
dřevěná skladiště, dnes není obsazené,
na konci roku 2011 z nástupiště zmizeli
i cestující, jelikož do Jevíčka přestaly
jezdit osobní vlaky.
Za pozornost stojí i silnice, která
jevíčské nádraží spojuje s městem.
Dodnes má původní dlážděný povrch.
- 106 -
Dálnice Vratislav – Vídeň
Projekt dálnice v délce 320 km byl vypracován koncem roku 1938. Investorem byla
německá říše. V listopadu 1938 tehdejší Československo poskytlo Německu zdarma
pozemky pod plánovanou trasou dálnice, s vlastní stavbou se začalo 11. dubna 1939.
Hotovo mělo být již na konci roku 1940. Zpočátku se pracovalo s velkým tempem,
dělníci se na stavbě střídali ve dvou směnách. Začátek války v září 1939 stavbu
výrazně zpomalil, definitivně stroje umlkly 30. dubna 1942, kdy Německo pro
nedostatek financí i lidských zdrojů muselo ukončit veškeré civilní stavby.
Po válce již obnovené Československo dostavbu této Hitlerovy dálnice
nepovažovalo za smysluplnou.
Na našem území bylo
rozestavěno 85 km dálnice.
Některé úseky byly těsně
před dokončením. V regionech Moravskotřebovsko a
Jevíčsko bylo z větší části
vybudováno těleso dálnice
v podobě náspů či zářezů,
které je dodnes v krajině
dobře patrné. Přinejmenším
byla započata stavba mostů,
mnoho z nich se stačilo
dokončit. Silnici Jevíčko –
Křenov překračuje dokončený most jednoduché funkční podoby. Další dálniční most
se elegantním obloukem klene nad silnicí Jevíčko - Smolná. Na silnici z Jevíčka do
- 107 -
Velkých Opatovic je dosud používaný most, který na třech pilířích překračuje zářez
nedokončené dálnice.
- 108 -
Koruna
V prostoru dnešní Koruny se dříve rozkládal poplužní dvůr (spadající do katastru
Třebařova), kdysi založený pro potřeby augustiniánů přilehlého kláštera. Poněvadž
třebařovský klášterní dvůr již po léta vykazoval jen nepatrný výtěžek, byl roku 1771
zrušen, jeho pozemky přiděleny novým osídlencům. Osídlenecké domky vytvořily
kolonii, která dostala jméno Třebařovský Dvůr a byla samostatnou obcí až do r. 1849,
kdy byla připojena k Malému Třebařovu.
Ostatní pozemky rozparcelovaného dvora dostali do vlastnictví další osídlenci,
kteří si zbudovali své příbytky na vyvýšenině jeden a půl kilometru východně od
Třebařovského Dvora. Na návrh zábřežského vrchního úředníka dostala tato osada
jméno Koruna podle bývalého kláštera. Zpočátku byla osada Koruna připojena
k Malému Třebařovu, roku 1797 se osamostatnila a měla vlastního rychtáře, ale
r. 1849 byla znovu spojena s Malým Třebařovem. Konečně r. 1867 získala zase
samostatnost.
Kaple Nanebevzetí Panny Marie.
Kaple uprostřed obytné zástavby vznikla pravděpodobně
hned po založení obce. Je čtvercového půdorysu s trojbokým
(uvnitř polokruhovým) závěrem, na sedlové střeše stojí vysoká
plechová vížka. Plochostropému interiéru dominuje oltářní
obraz Korunování Panny Marie, na stěnách visí grafické listy
Křížové cesty a další obrazy světců „pouťové“ provenience. Na
zděném pilíři stojí zajímavá lidová soška Panny Marie, na
stejném pilíři naproti ní je Panna Marie Lurdská.
- 109 -
Před kaplí stojí krucifix, který
nechali v roce 1868 vztyčit místní
tkalci. Na podstavci jsou reliéfy Panny
Marie Neposkvrněné, sv. Rocha
(jemuž pes podává chléb) a sv.
Floriána (který hasí hořící dům).
- 110 -
Statek čp. 31
Jeden z nejlépe dochovaných domů v obci. Usedlost má trojkřídlou dispozici, dvůr
uzavírá zeď s velkou bránou a brankou pro pěší. Do ulice se obrací obytné místnosti
typického dvougeneračního statku – dům hospodáře a o něco menší výměnek.
Statek čp. 16
Dispozičně měl stejnou
podobu jako statek čp. 31.
Potřeby moderního bydlení
však donutily původní obytné
stavení
ustoupit
utilitární
novostavbě patrového domu.
Dřívější ráz si zachoval pouze
malebný výměnek s dřevěným
štítem a fasádou zdobenou
lizénami.
Klášter Koruna Panny Marie
Boreš z Rýzmburka daroval
26. dubna 1267 řeholnímu řádu
augustiniánů rozsáhlé polnosti
mezi vesnicemi Třebařov a
Krasíkov, aby zde založil
nejstarší augustiniánský klášter
na Moravě.
V následujících letech Boreš
klášter dál štědře obdarovával
pozemky a jiným majetkem (například les u Krasíkova, mlýn
v Třebařově, pole v Tatenici...).
Klášter obdarovávali i další majitelé panství, konventní kostel
se stal místem posledního odpočinku Boreše II. z Rýzmburka a
Fridricha ml. ze Schönburgu.
Roku 1421 byli augustiniáni
nuceni opustit klášter před
husitskými vojsky a uchýlit se
do kláštera v Brně.
V roce 1437 se pokusili
klášter obnovit. Jeho majetky
však byly rozchváceny okolními
šlechtici, pročež se mniši museli
pustit do mnohaletých soudních
- 111 -
sporů. V roce 1513 si klášter vzal pod křídla Ladislav z Boskovic a řeholníkům nastala
klidnější léta.
Augustiniáni klášter znovu opouští po roce 1542, kdy horlivý luterán Kryštof
z Boskovic klášteru opět sebral veškeré statky a začal na svých državách prosazovat
protestantskou konfesi.
K pokusu o obnovu kláštera došlo ještě po bitvě na Bílé
hoře a v roce 1683. Augustiniáni se však do Koruny již
nevrátili. Ještě koncem 17. století bylo v kostele šest oltářů
a na věži tři zvony, které si později rozebrali třebařovští a
tateničtí farníci, stejně jako ostatní mobiliář. Během
následujícího století se komplex proměnil ve zříceninu, a
jeho stavební materiál hojně posloužil okolním sedlákům
k budování jejich usedlostí. Dodnes se zachovalo jen torzo
konventního kostela.
Klášterní kostel postavený v cisterciácko-burgundském
stylu byl plochostropý, roku 1484 došlo k jeho stavební
obnově, o čemž svědčí kružba v západním průčelí.
Jednolodí původně kryla vysoká střecha, vrcholící
sanktusníkem. K hlavnímu průčelí přiléhá předsíň, nad
níž se zdvihá nepůvodní dřevěná zvonice.
Ke kostelu přiléhal konvent pravoúhlého půdorysu, po
němž dnes již nejsou žádné stopy.
- 112 -
- 113 -
Křenov
Ves byla založena stejně jako ostatní sídla při velké kolonizaci. Po celou éru
feudalismu byl Křenov součástí moravskotřebovského panství. První písemná zmínka
o Křenovu pochází z roku 1365, kdy se o něm mluví jako o městečku – nebyl tedy jen
zemědělskou vesnicí, ale fungoval jako obchodní centrum jižního okraje
Moravskotřebovska.
Kostel sv. Jana Křtitele
Kostel v Křenově je poprvé doložen v roce 1490.
Dnešní monumentální kostel byl postaven z iniciativy tehdejšího křenovského
faráře Jana Schindlera. Značnou část prostředků uvolnil kníže Jan Adam Ondřej
- 114 -
z Liechtensteina. Dohromady si stavba, probíhající
v letech 1717 – 1729, vyžádala 6 500 zl. Autorem
kostela je s největší pravděpodobností Antonio
Maria Nicolao Beduzzi, jemu by odpovídalo
kulisovitě koncipované průčelí, byl totiž císařským
divadelním inženýrem. Vnitřní malířská výzdoba
pochází od Jana Kryštofa Handtkeho, známého
barokního malíře severní Moravy, který předtím
pracoval jako tovaryš u třebovského malíře
Kristiána Davida. Křenovskou farnost fresky stály
800 zl. Sochy v kostele jsou většinou dílem
Severina Tischlera.
Během své existence prodělal kostel několik
důkladných oprav. Během nákladné renovace
v roce 1879 restauroval vnitřní malby místní rodák
malíř Eduard Kasparides, který mobiliář kostela
doplnil o velký obraz Piety. Další rekonstrukcí
prošel kostel v roce 1931.
Kostel je jednolodní stavba s emporami v lodi, zúženým oválně zakončeným
presbytářem a výrazným, konvexně vypnutým věžovým průčelím. Dominantou
interiéru je hlavní oltář, nad nímž je freskový obraz Křest Krista Janem Křtitelem,
kolem poletují dřevořezby andělů. Po stranách oltáře jsou niky se sochami sv.
Františka Xaverského a Jana Nepomuckého. Na stropě je freska s iluzí pohledu do
- 115 -
nebe s Bohem Otcem v oblacích. Na bočních stěnách presbytáře jsou pod oblouky
oratoří fresky Anděla Strážného a Obětování Izáka.
Na stříšce kazatelny je sousoší Rozeslání apoštolů, pod ambonem je křtitelnice a
nad ní obraz křtu krále Svatopluka sv. Konstantinem a Metodějem, vzešlý z dílny
Viktorina Ignáce Raaba. Naproti kazatelně je oltář sv. Josefa s obrazem světcovy
smrti od J. T. Suppera. Tentýž malíř je i autorem obrazů na oltářích pod emporami,
zasvěcených sv. Janu Nepomuckému a „morovým“ světcům: sv. Šebestiánu, Rochu a
Karlu Boromejskému. Nejnovější oltář patří Panně Marii Lurdské. Stěny lodě pokrývá
jemná štuková výzdoba, na klenbě je velká freska zobrazující kázání sv. Jana Křtitele
a medailony s portréty apoštolů.
Na zábradlí empor jsou výjevy ze života Jana Křtitele: Zvěstování Zachariášovi
(anděl zvěstuje narození Jana Křtitele jeho otci Zachariášovi).
Navštívení P. Marie (Panna Marie doprovázená sv. Josefem se setkává se sv.
Alžbětou, matkou sv. Jana Křtitele – tehdy v šestém měsíci těhotenství).
Narození a pojmenování sv. Jana a Alžběta s Janem v pustině (Alžběta utekla před
vražděním neviňátek do pustiny).
- 116 -
Sv. Jan kárá Heroda (světec vytýká králi Herodovi, že si vzal Herodiadu, manželku
svého bratra).
Salomin tanec (Salome, nevlastní dcera Heroda, tančí na hostině, Herodovi se její
tanec natolik líbil, že jí slíbil dát cokoliv, oč si požádá. Herodiada se chtěla pomstít
Janovi, a proto své dceři poradila, aby si řekla o Janovu hlavu).
Stětí sv. Jana Křtitele (popravčí předává hlavu sv. Jana Salome).
- 117 -
- 118 -
Varhany vzešly z doby kolem roku
1730, jejich dnešní dispozice pochází
z roku 1897.
Součástí
blokové
hmoty
kostela je i sakristie, jejím
protějškem
je
pozoruhodná
kaple duší v očistci, z níž vede
vstup do krypty. Nad těmito
prostory se do presbytáře půlkruhovým obloukem otevírají
oratoře.
Z vnějšku jsou kostelní zdi zdobeny pilastry
s toskánskými hlavice, v nárožích stavby se
dynamicky vlní, jak káže nejlepší vkus vrcholného
baroka. Nad portálem vstupního průčelí visí erb
donátorů kostela – Liechtensteinů.
- 119 -
- 120 -
- 121 -
Kaple sv. Isidora
V Křenově byl dříve hřbitov kolem kostela. Ten však po třicetileté válce přestal
stačit, a proto Křenovští založili nový hřbitov na okraji obce. Oba hřbitovy pak
sloužily souběžně až do roku 1784, kdy
byl hřbitov u kostela zrušen.
Uvnitř nového hřbitova, založeného
farářem Schindlerem a křenovskou
obcí v roce 1705, byla postavena
kruhová kaple sv. Isidora, vyzdobená
roku 1727 freskami J. K. Handtkeho.
Fresky zobrazují osm kůrů andělských.
Do nik ve stěnách byly postaveny sochy
Adama a Evy, sv. Isidora a Notburgy.
Roku 1778 bylo v Křenově založeno
bratrstvo sv. Isidora, které kapli
vydržovalo.
Fara
Jako sídlo farnosti je Křenov
poprvé označován v roce 1509.
Dnešní obdélná jednopatrová
budova s mansardovou střechou
byla postavena taktéž z popudu
faráře Schindlera v roce 1732.
- 122 -
V roce 2009 farní budova prošla celkovou obnovou.
Pranýř
Kamenný pranýř byl na návsi vztyčen v roce 1732. Má podobu toskánského sloupu
s šiškou na vrcholu. K pranýři se v poddanských dobách, kdy soudní pravomoc nad vesničany
měl v lehčích prohřešcích místní rychtář, k železným okovům poutali provinilci, kteří byli
odsouzeni k veřejné potupě. Když bylo zrušeno nevolnictví, soudnictví převzal stát a pranýře
byly nahrazeny obecními šatlavami.
- 123 -
Socha Panny Marie
Mariánské sousoší z roku
1734 stojí na návsi před farou,
vzešlo
z dílny
Severina
Tischlera. Panna Marie, řadící
se do ikonografického typu
- 124 -
„Vítězky nad hadem“ (had je symbolem zla),
drží v náručí Ježíška, který kopím probodává
hada u nohou Panny Marie. Figura stojí na
Zeměkouli, ležící na trojbokém podstavci
s velkými volutovými příporami. Naposledy
byla skulptura renovována v roce 2002.
Sousoší Madony
Skulptura byla na jihu obce u silnice do
Březiny postavena v roce 1727. Na konzolách
po boku Panny Marie stáli sv. Jan Křtitel a
Jan Nepomucký.
Nejen lidský vandalismus, ale i sama
příroda může umělecké památky nevratně
poškodit. Kámen křenovského sousoší je
plošně postižen hloubkovou korozí, která jej
úplně zničila.
- 125 -
Kunčina
Obec byla vždy součástí
třebovského panství. U vsi
stál svobodný dvůr, který
byl propůjčován purkrabím na hradě v Moravské Třebové. Prvním
doloženým držitelem byl
od roku 1486 Jan Šedík
z Kunčiny.
Kostel sv. Jiří
Kamenný
kostel
byl
v Kunčině postaven hned při
jejím založení. Z této nejstarší
etapy stavby se zachovala
boční kaple s křížovou žebrovou
klenbou.
V první
polovině 16. století vznikla
vstupní věž, na její jižní straně
je vsazena deska s erby Ladislava z Boskovic,
Magdaleny z Lipé a Pavla Abštorfského z Vojenic,
hejtmana třebovského zámku. Téměř čtvercová loď
byla stavebně upravována roku 1574. Na počátku 17. století byla klenba lodi
vyzdobena manýristickým štukovým dekorem, složeným
z pletencových žeber, andílčích a lvích hlaviček a vegetabilních motivů. Dřevěnou kruchtu
na zábradlí
zdobí renesanční malby apoštolů, stojí na ní moderní varhany.
Původní čtvercový presbytář byl
v letech 1937 – 38 ubourán a nahrazen
prostornou moderní trojdílnou stavbou
s vsazenými emporami a vysokou
betonovou klenbou.
- 126 -
Na pseudorománském hlavním oltáři je reliéf sv. Jiří, vzniklý kolem roku 1580 (a
později upravovaný). Po jeho stranách stojí sochy sv. Josefa a sv. Anny, v rozích
presbytáře jsou velké skulptury sv. Petra a Pavla. V lodi stojí na konzolách velké
polychromované sochy sv. Jana Nepomuckého, Rocha, Šebestiána a Františka.
V boční kapli se nachází epitaf s výjevy Jakubův sen a Zápas Jakuba s andělem.
- 127 -
- 128 -
- 129 -
Soubor soch před kostelem
Před kostelem na terase ohraničené balustrádou stojí 16 soch, které vznikly mezi
lety 1715 – 1718 z popudu místního faráře Matěje Josefa Theofila Kunerta (úřad zde
zastával v letech 1705 – 1720). Na baňatých podstavcích
s akantovými listy vidíme figury sv. Kateřiny, Davida
kajícníka, sv. Anny, sv. Jáchyma s malou Marií v náručí,
sv. Alžběty, sv. Rozálie, sv. Františka Xaverského, sv. Jana
Sarkandera, sv. Karla Boromejského, sv. Šebestiána, krále
Davida, sv. Matouše a sloupy s figurami sv. Jana
Nepomuckého, sv. Rocha sv. Barbory a Panny Marie.
- 130 -
Sochy byly stavěny na památku moru, až na
sochu sv. Jana Nepomuckého, která je už z roku
1712. Na jeho vytvoření se podílelo více autorů,
které zaštiťovala dílna Jana Sturmera. Mezi těmito
sochaři zaujímal pravděpodobně přední místo Jiří
Hedrich.
Během let sochy prodělaly mnoho oprav, o čemž
svědčí nápisy na podstavcích. Poslední zásadní
opravy se celého sousoší dotkly v 70. letech, kdy
některé sochy byly rozbité a jejich části chyběly.
Doplnili je sochaři Jan Lhota a Jiří Lendr. Dnešní
stav je výsledkem rekonstrukce v letech 1995 –
1996.
Sousoší Kalvárie
Krucifix,
obstoupený sochami sv. Jana
Evangelisty a Panny
Marie, vznikl před
kostelem v roce 1718.
Původně stála kolem
kamenná balustráda,
která byla zničena
v 60. letech při dopravní nehodě.
- 131 -
- 132 -
Socha sv. Rocha
Nachází se před domem čp. 64. Postavena byla v roce
1856, na soklu jsou postavy Panny Marie, sv. Jana
Nepomuckého a sv. Floriána.
Socha sv. Floriána
Skulptura stojí od poloviny 18. století u
domu čp. 194. Sv. Florián v klasickém
ztvárnění spočívá na volutami opřeném
podstavci.
Fara
Dnešní farní budova vznikla v roce
1755. Prostou stavbu nad vchodem zdobí
velmi kvalitní socha sv. Ondřeje.
Původně faru obklopovaly hospodářské
budovy a velká zahrada.
- 133 -
Dům čp. 140
Velmi dobře zachovalý starý statek se skládá
z trojkřídlé zděné budovy s obytným stavením,
obráceným k silnici, a hospodářských prostor
v dalších křídlech. Na ně volně navazuje velká
roubená stodola.
Dům čp. 148
Dům je příkladem drobné usedlosti s dvorkem, ze tří stran obklopeným budovami,
a do ulice se obracejícím průčelím se dvěma štíty. Byl postaven v roce 1784, jak hlásí
nápis na záklopovém prkně.
- 134 -
Dům čp. 152
Usedlost
je
dispozičně velmi
podobná domu čp.
148.
Dům čp. 158
Objekt je jedním
z mnoha zástupců
drobné zemědělské usedlosti trojkřídlé dispozice se zděnou
obytnou částí, chlévy a roubenou stodolou.
- 135 -
Lázy
Poprvé se obec připomíná roku 1365 v listině, kterou Jindřich z Lipé prodal hrad
Cimburk a město Jevíčko s okolními vesnicemi markraběti Janu Jindřichovi. Ve
druhé polovině 15. století dočasně zanikla, ale od poloviny 16. století již opět existuje.
Vždy byla součástí trnáveckého panství.
Obec je půvabná díky své velmi zachovalé historické zástavbě jak v celkové
urbanistické skladbě, tak v příkladně udržovaných jednotlivých domech, které si
citlivým přístupem obyvatel zachovaly mnohé původní detaily.
- 136 -
Usedlost čp. 60
Menší zemědělská usedlost se do
ulice obrací dvouštítovým průčelím.
Jeden štít náleží obytnému stavení
s navazujícími chlévy v zadní části,
druhý výměnku.
Usedlost čp. 43
Dům čp. 43 je charakteristickou stavbou této obce: do ulice
se obrací patrové obytné stavení s průjezdem do dvora.
Průjezd je opatřen ozdobnými empírovými vraty.
Usedlosti čp. 24, 23 a 24
Centrem obce je velká náves, na jejíž severní straně stojí
těsně vedle sebe tři velké čtyřkřídlé statky stejné dispozice.
Do návsi se obrací
dlouhým
obytným
stavením
s komorami v prvním patře.
Na ně navazují tři
křídla
hospo-
- 137 -
dářských budov. Vznikly na počátku 19. století (doba vzniku domu čp. 23, rok 1818, je
vytesána na ostění vstupních dveří).
- 138 -
Socha sv. Jana Nepomuckého
Památník postavili manželé Florián a
Veronika Procházkovi v roce 1845. Na
volutami opřeném podstavci je reliéf
Panny Marie Bolestné, na pilíři reliéf sv.
Floriána.
Krucifix u silnice do Trnávky
Na konci vesnice byl v roce 1833
vyzdvižen kříž s reliéfem Piety na
podstavci a nástroji umučení Krista na
pilíři. Samotný kříž se dodnes nedochoval,
také na římse podstavce chybí sochy
Panny Marie a sv. Jana Evangelisty.
Kaple sv. Marka
Půvabná kaplička ve stylu selského
baroka vznikla pravděpodobně na
začátku 19. století. Ve štítě kaple je nika,
v níž
stávala
soška
sv.
Marka.
- 139 -
V klenutém interiéru je několik reprodukcí obrazů s náměty Panny Marie a Krista.
Socha
Panny Marie
Socha Panny
Marie s Ježíškem
v náručí byla postavena
v roce
1877.
Na podstavci
je reliéf svatého
Floriána. Na korunní římse podstavce původně
stály sošky andílků.
Autor památníku na Zeměkouli, na níž Madona
spočívá,
zvěčnil svůj monogram: „AB“.
Pilíř Nejsvětější Trojice
U silnice do Chornice stojí rokokově zdo-
- 140 -
bený pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice, vyzdvižený na konci 18. století. O detailech
jeho založení informoval nápis na podstavci, který je bohužel dnes vlivem koroze
povrchu pískovce nečitelný.
Ikonograficky sousoší
představuje
tzv.
Trůn
milosti.
- 141 -
Linhartice
Obec dnes svou zástavbou plynule navazující na Moravskou Třebovou po celou
dobu feudální éry sdílela osudy s moravskotřebovským panstvím.
Rychta čp. 60
Poprvé se o rychtě mluví roku 1480,
kdy ji Albrecht Kostka z Postupic
propůjčil rychtáři Václavovi. K roku
1605 se jako její držitel uvádí Václav
Haugvic z Linhartic, který snad byl
příbuzným rytíře Jana z Linhartic,
majitele Jaroměřic.
Stavba rychty pochází snad již ze 16.
století, přes četné následné stavební
úpravy však již z původní dispozice
mnoho nezbylo.
Památník padlým
V centru obce stojí pomník, který vznikl jako připomínka a oslava císaře Josefa II.
a jeho rozhodnutí o zrušení nevolnictví v roce 1781, které zásadně změnilo život
rolníků nejen v Linharticích. Pomník tehdy korunovala litinová busta císaře. Pomník
Josefa II. v 19. století nebyl žádnou výjimkou, protože jeho sochy ve velkém
produkovaly blanenské železárny.
Po vzniku Československé republiky byla busta habsburského mocnáře odstraněna
a pomník se v roce 1923 změnil na památník obětem první světové války.
Po druhé světové válce se objekt upomínající na původní německé obyvatelstvo stal
opět nepohodlným a postupně se proměnil na hromadu kamení.
K jeho obnově došlo až v roce 2003, na ní se podíleli jak současní, tak i dřívější
obyvatelé obce, Fond česko-německé budoucnosti a obec Linhartice.
- 142 -
Statek čp. 31
Je jedním z řady více či méně zachovalých původních zděných čtyřkřídlých statků,
které v Linharticích vznikly. Krom celkové dispozice se na něm zachovalo několik
zajímavých prvků, zvlášť krásná vrata se symbolem slunce v oblouku. Za pozornost
stojí i železný mostek, který ke statku vede přes říčku Třebůvku.
- 143 -
Socha sv. Rocha
Před domem čp. 34 stojí socha sv. Rocha z roku 1864.
Figura světce je ztvárněna v klasickém postoji, jak si
vyhrnuje svůj poutnický plášť a ukazuje vřed na stehně –
charakteristický příznak dýmějového moru. U nohou sv.
Rochu sedí pes s chlebem v hubě. Podle legendy se Roch
staral o nemocné morem,
a když se sám
nakazil a nikdo
se o něj nepostaral, nosil mu
jídlo pes.
Na podstavci
památníku jsou
reliéfy sv. Josefa
s malým Ježíškem
v náručí,
Panny Marie Bolestné a sv. Floriána.
- 144 -
Ludvíkov
Obec vznikla v roce 1787 na cimburském panství rozparcelováním pozemků
poplužního dvora, který ležel na území vedlejší obce Pacov.
Kaple sv. Aloise
Secesní kaple byla na návsi
postavena z příspěvků občanů i knížete Jana z Liechtensteina. V roce
1913 započala firma Mackerle
z Jevíčka stavební práce, úplné
dokončení se však značně protáhlo.
V roce 1927 byla na zeď kaple
připevněna pamětní deska obětem
1. světové války a konečně byla
kaple vysvěcena spolu s novým
oltářem. Celkové obnovy se kaplička
dočkala v roce 2002, opět se na ni
složili obyvatelé Ludvíkova –
současní i dřívější.
Na místě kaple stála již od
založení obce dřevěná zvonice.
Vedle kaple stojí krucifix, který
v roce 1886 nechala vyrobit Klára
- 145 -
Schneiderová ze Zadního Arnoštova. Na jeho podstavci jsou reliéfy sv. Floriána,
Immaculaty a sv. Konstantina a Metoděje.
- 146 -
Malíkov
Obec měla v historii stejné osudy jako
většina ostatních vsí na panství Moravská
Třebová.
Sousoší Nejsvětější Trojice
Zlidovělá skulptura z roku 1847 stojí mezi
ovocnými stromy u statku čp. 7. Na podstavci
je reliéf Panny Marie Bolestné, na sloupu sv.
Josef.
Požární zbrojnice
Stejně jako v drtivě většině ostatních obcí i
v Malíkově vznikl sbor dobrovolných hasičů (v roce 1904). Spolu s novým spolkem
vznikla i nová dominanta obce – hasičská zbrojnice. Tyto stavby jsou zajímavým
fenoménem. Ve všech obcích jsou stejné, ale přesto každá trochu jiná.
- 147 -
Městečko Trnávka
Dnešní Trnávka se
skládá ze dvou dříve
samostatných
osad.
Stará Trnávka vznikla
ve 13. století na ulicovém půdorysu.
Nová
Trnávka
(neboli Městečko Trnávka) vznikla jako
příslušenství nového
hradu současně s ním
nebo nedlouho poté.
Jejím jádrem je nevelké, k severozápadu
se značně svažující
náměstí, z něhož vycházejí koutové
kolmé ulice.
Hrad byl z
městečka
přístupný
cestou
z horního konce
náměstí, vedoucí
kolem
velkého
hospodářského
dvora.
Vznik
městečka Nová Trnávka nevedl k
poklesu významu
Staré
Tmávky,
- 148 -
která zůstala zemědělským doplňkem lokace a zachovala si i kostel. Před třicetiletou
válkou měly obě obce po třech desítkách domů. Teprve pozdějším vývojem, zejména
na konci 18. století, se Nová Trnávka začala rozrůstat mnohem rychleji. V roce 1918
k ní byla připojena Stará Trnávka a od roku 1929 se používá současný název Městečko
Trnávka.
Kostel sv. Jakuba Většího
Vznikl nepochybně současně se
Starou Trnávkou ve 13. století, poprvé
je doložen v roce 1407. Tento kostel
v roce 1762 nahradila novostavba
v pozdně barokním stylu, vznikla na
náklady Josefa Václava z Liechten-
steina. Opravován byl v roce 1826 a znovu
v roce 1848.
Kostel je jednolodní stavba s půlkruhovým
presbytářem a věží v čelním průčelí. Nad
hlavními dveřmi je nika se sochou sv. Jakuba,
pod ním je erb donátorů kostela.
Chrámová loď je sklenuta valenou klenbou
s výsečemi, presbytář jedním polem plackové
klenby (na ní je freska s výjevem, kde Ježíš
pěti chleby a rybami nasytil pět tisíc lidí),
v závěru je koncha. Klenbu nesou sdružené
pilastry s iónskými hlavicemi. Mobiliář je
vesměs rokokový, z doby výstavby kostela.
Nad hlavním oltářem se soškami sv.
Konstantina a Metoděje a Madony visí
velký obraz s výjevem nanebevzetí svatého
- 149 -
Jakuba. Po stranách oltáře jsou niky se sochami sv. Petra a Jana Evangelisty. Na
stříšce kazatelny stojí sv. Pavel, pod stříškou visí vyřezávaný závěs, který rozhrnují
dva letící andělé, naproti kazatelně je nika s velkou sochou Panny Marie Lurdské.
Boční oltáře blíže presbytáři se sochou sv. Josefa a obrazem Smrti sv. Josefa jsou ve
stejném stylu jako hlavní oltář, oltáře sv. Terezie a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova jsou
- 150 -
novějšího data. Varhany vznikly v roce 1763 v dílně Jana Jiřího Schwarze z Města
Libavá a roku 1893 byl jejich stroj zásadně přestavěn.
Na věži přežil dvě válečné rekvizice historický zvon z roku 1571, který dali ulít
tehdejší majitelé panství Podstatští z Prusinovic.
- 151 -
Kostel obklopuje rozlehlý hřbitov s řadou
zajímavých náhrobků z 19. a 20. století, stojí zde i
kaple z roku 1806 a velké sousoší Kalvárie (s figurami Panny Marie, Maří Magdaleny
a sv. Jana Evangelisty pod ukřižovaným Kristem), postavené v roce 1885.
Fara
Dnešní podoba fary pochází z roku 1816, kdy byla po požáru obnovena nákladem
vrchnosti a místního faráře Libora Hickla.
Fara je velká jednopatrová budova s rozlehlými hospodářskými budovami,
obklopujícími obdélníkový dvůr.
- 152 -
Mariánský obelisk
Skulpturu vytvořil v roce 1731 Severin
Tischler. Vznikla na náklady obce, která také
složila vydržovací kapitál, který spravoval
místní farář.
Objekt má tvar vysokého trojbokého
obelisku vrcholícího mariánským monogramem v paprskové svatozáři. Podstavec zdo-
- 153 -
bila zavěšená kartuše s reliéfem sv. Rozálie, na
konzolách byly postaveny sochy sv. Karla
Boromejského, Šebestiána a Rocha, na obelisku se
v oblacích vznášela Panna Marie.
Památka byla opravována v letech 1887, 1913,
1986. V letech 1994 – 1995 byly sochy sv. Karla a
Šebestiána ukradeny, ostatní skulptury byly poté
uschovány.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Uprostřed neobyčejně půvabného náměstíčka
Nové Trnávky stojí na podstavci s volutovými
příporami barokní socha sv. Jana Nepomuckého.
Rodný dům Franze Spiny
Patrový dům čp. 47 je příkladem maloměstské
jednoduché zástavby. V roce 1868 se v tomto domě,
v rodině řezníka, narodil Franz Spina, pozdější
univerzitní profesor a ministr zdravotnictví Československé republiky.
Dům čp. 47 je jedním z řady velice zachovalých domů
(patrových i přízemních) na náměstí Nové Trnávky,
které je urbanisticky nejpozoruhodnější a nejkrásnější
částí celého městečka.
- 154 -
Škola
Dnešní škola vznikla po reorganizaci a sloučení škol ve městě v roce 1919. Do té
doby totiž měla Nová i Stará Trnávka vlastní školy. Pro 130 trnáveckých dětí byla
v letech 1923 – 1924 postavena nová rondokubistická budova.
V poválečném období, jak rostl počet obyvatel Trnávky a postupně se rušily
malotřídky v okolních obcích, přibývalo žáků tak, že se muselo opět učit i ve staré
škole u kostela, a když i to přestalo stačit, přistoupilo se k velkorysé přístavbě školy.
Ta by uvedena do provozu v roce 1987.
- 155 -
Dům čp. 229
Řada domů, včetně domu čp. 229, je dokonalou ukázkou původní ulicové zástavby
zemědělských usedlostí obrácených do veřejné komunikace obytnými prostory,
s hospodářským zázemím v zadní části, přístupným mohutnými branami.
Dům čp. 201
Velká, původně zemědělská
usedlost ve své dnešní podobě
z roku 1834 sloužila jako sídlo
rychtáře. Honosí se krásnými
empírovými vraty.
Domy čp. 246 a 247
Dálnice Vratislav – Vídeň měla u Městečka
Trnávky překračovat Pacovské údolí 342 metrů
dlouhou estakádou. Stejně jako u jiných úseků dálnice se i tady začalo stavět, ale záhy
veškerou činnost přerušily neúspěchy německých zbraní na bojištích 2. světové války.
- 156 -
V roce
1940
nechala
německá firma Pittel &
Brausewetter postavit hned
vedle budoucího mostu dva
domy jako sídlo své pobočky,
spravující lom u Pacova,
jehož kámen se používal
nejen na stavbu dálnice. Byly
zde byty a kanceláře administrativních pracovníků.
Po válce se budovy staly
majetkem obce. Dodnes se
zachovaly v téměř nezměněné podobě jak ve vzhledu, tak využití: Jeden slouží jako bytový dům, ve druhém
jsou ordinace. Mezi podobnými utilitárními domy vynikají přívětivým tvarem a
harmonickými proporcemi.
Cimburk
Hrad založil Bernart z Cimburka kolem roku 1300 (dříve se psal z Lipnice), aby
střežil dvě obchodní cesty, které se pod ním stýkaly. Nově postavený hrad byl
plášťového typu s nevelkým palácem na západní straně, později jej obehnala
parkánová hradba s věžovitou branou. Bernart po třiceti letech hrad vyměnil
s Jindřichem z Lipé za Střílky a Koryčany (v Koryčanech si poté postavil nový hrad,
který nazval také Cimburk). Tehdy k hradu patřily kromě obou Trnávek ještě Pacov,
Lažany, Mezihoří, Petrůvka, Unerázka, Rozstání, Malíkov, Radkov, Gruna, Žipotín,
Větši a Menší Bohdalov, Chornice a město Jevíčko. V roce 1365 hrad koupil moravský
markrabě Jošt. Od roku 1407 jej získala Markéta ze Šumvaldu a v roce 1446 hrad
převzal Vaňek Černohorský
z Boskovic.
Boskovičtí provedli rozsáhlé
přestavby hradu. Byl postaven
nový palác, před vstupem do
hradu vzniklo obdélné předhradí s masivní podkovovitou
baštou a hranolovou věží brány.
Roku 1547 Trnávku s hradem
koupil těžební podnikatel Šimon Eder ze Štiavnice, jehož syn Vavřinec Eder prodal
před r. 1565 panství Erazimu Weyzingarovi z Weyzingu. V letech 1568 až 1579 byl
držitelem panství Prokop Podstatský z Prusinovic. Podle urbáře z této doby náležely k
panství hrad Cimburk, městečko Trnávka a vsi Stará Trnávka, Rozstání, Mezihoří,
Petrůvka, Pěčikov, Unerázka, Bezděčí, Borové, Přední a Zadní Arnoštov a Vražné.
V letech 1583 až 1587 patřilo zboží Jindřichu Podstatskému z Prusinovic a po něm
Matyáši a Prokopu Podstatským z Prusinovic, kteří je před r. 1593 prodali za 36 000
zl. Adamu Věžníkovi z Věžník. Na počátku 17. století nový majitel zvýšil hradní palác
- 157 -
o druhé patro. Adamova manželka Mandalena Věžníková, rozená z Říčan, v roce 1629
postoupila zboží knížeti Karlu z Liechtensteina. V rukou tohoto rodu zůstalo panství
do konce feudální éry. V době třicetileté války byla na Cimburk vložena císařská
posádka, která se pro okolí stala velkou přítěží, protože je spíše vydírala, než chránila
před Švédy. Po odchodu vojáků do Brna v roce 1645 hrad začal chátrat, protože
Liechtensteinové veškerou správu svých panství soustředili do Moravské Třebové, a
hrad tím přestal být soustavně využíván.
- 158 -
Roku 1776 opuštěný hrad zasáhl blesk a
následný požár ho změnil v ruinu. Dodnes se
z hradu zachovaly jen části obvodových zdí
hradního paláce, hradby předhradí a klenuté
sklepy.
- 159 -
Mezihoří
Maličkou
osadu,
v historii
součást
cimburského panství, tvoří 4 velké a 6 menších
statků, všechny jsou dodnes poměrně hezky
zachovalé. Na severu osady se také dodnes
uchovalo lánové členění polí včetně mezí
oddělujících pozemky jednotlivých usedlostí.
Kaplička
Uprostřed obce u silnice stojí malá kaplička
se zvonicí z 19. století. Vedle kapličky je
krucifix, postavený roku 1864 a obnovený
v roce 1905, jak hlásá nápis na soklu. Na
podstavci jsou reliéfy Panny Marie Bolestné,
sv. Josefa a sv. Anny.
- 160 -
Dům čp. 14
Funkcionalistická stavba je
zajímavým spojením obytné vilky
a trafostanice. I přes ryze účelné
poslání v sobě dům nezapře
estetické hodnoty.
- 161 -
Mladějov
Obec vznikla jako
ostatní v regionu ve
druhé polovině 13.
století.
Představitel
zdejších kolonizačních
aktivit ji pak možná
udělil v léno nějakému
drobnému
šlechtici,
který sídlil na místním
hradě.
Od
14.
století
Mladějov nemá samostatného pána a sdílí
osudy
s Moravskou
- 162 -
Třebovou. Církevně patřil k Rychnovu, samostatná fara zde vznikla až v roce 1909.
Roku 1657 bylo v Mladějově 32 domů, na začátku 19. století jich bylo již 113,
většina z nich roubené konstrukce.
Hrad
Šlechtické sídlo se rozkládalo na vrchu
Hradečná. V písemných pramenech se však o něm
nic neuvádí, zaniklo snad již v průběhu 14. století.
Jediným důkazem existence šlechtického sídla je
samotný prostor hradu, ze tří stran chráněný
prudkým svahem, ze čtvrté 13 metrů širokým
příkopem a valem. Po zástavbě poměrně rozlehlého
areálu dnes není ani stopy.
V hradním prostoru byla roku 2004 postavena
jednoduchá, 7 metrů vysoká rozhledna.
Kostel Nejsvětější Trojice
V roce 1715 v Mladějově vypukl mor, kterému
padlo za oběť 69 občanů. Jen v domě čp. 6 zemřelo 15 lidí – celá rodina. Upomínala
na to sochařsky pojednaná pamětní deska (zničena byla v roce 1925).
Usedlíci dali slib, že přežijí-li nákazu, postaví kapli ke slávě Nejsvětější Trojice.
Svému slibu dostáli v roce 1720, podílel se na tom i kníže z Liechtensteina. Kaple
měla půlkruhový půdorys, osvětlovala ji dvě okna.
V kapli se konaly ve sváteční dny pobožnosti, lidé se modlili růženec a zpívali
nábožné písně. Farář sem zajížděl jen čas od času. Na mše místní nadále museli
docházet do Rychnova. Protože kaple lidem nestačila, byla k ní později přistavěna
dřevěná předsíň.
- 163 -
V roce 1827 se začalo
uvažovat o rozšíření kaple na
kostel. Jelikož se kněz neměl
kde převlékat, ani nebylo
kam ukládat paramenta,
postavila se ze všeho nejdřív
sakristie. V kapli muselo být
kvůli tomu zazděno jedno
okno a proražen vstup. Na
něm je letopočet 1833, kdy
stavba proběhla.
V roce 1850, po dlouhém
řízení s olomouckým arcibiskupstvím, se započalo
s rozšiřováním kaple. Malá dřevěná přístavba byla stržena a místo ní vznikla zděná
chrámová loď. Měla v každé stěně dvě okna a kruchtu, na níž se vstupovalo po
přiloženém šnekovitém schodišti. Na kruchtu byl umístěn varhanní pozitiv, který za
400 zl. pořídil František Pucher z domu čp. 127. Na šindelové střeše byla věžička se
dvěma zvony (jeden vážil 25kg a druhý 13kg). Stavbu, kterou vedl rychnovský stavitel
Libhavský, financovali místní, nejštědřejším byl obecní rada Vavřinec Hantl, který
poskytl 1000 zl.
Roku 1855 byla tesaři z Nové Vsi před kostelem postavena dřevěná předsíň.
Šindelová střecha byla už kolem roku 1865 vyměněna za břidlicovou.
V roce 1893 začali Mladějovští svůj boj za zřízení samostatné fary v Mladějově.
Arcibiskupství se na tento požadavek netvářilo příliš přívětivě, jedním z argumentů
zamítavého stanoviska byl i příliš malý kostel, neschopný pojmout všechny věřící.
Roku 1908 bylo tedy přistoupeno k prodloužení kostela. Třebovský stavitel Jakub
Swatek v létě předložil plán přestavby v hodnotě 4 192 korun, na podzim 1908 začal
práce zbouráním čelní zdi. Na jaře 1909 byla přestavba dokončena. O rok později
kostel získal současnou podobu přistavěním zádveří.
V kostele jsou 2 oltáře. Hlavní je zasvěcen Nejsvětější Trojici, oltářní obraz rámují
sochy sv. Cyrila a Metoděje. Boční oltář patří Panně Marii Lurdské, vznikl v roce
1897, mariánská socha vznikla v dílně Dominika a Konstantina Buškových
v Sychrově. V roce 1911 byly zakoupeny nové varhany za 1 700 K, sestrojené
- 164 -
v krnovské firmě Rieger. Křišťálový lustr věnovali kostelu manželé Jan a Viktorie
Habigerovi v roce 1909, kostelní lavice jsou od truhláře Aloise Hedricha z Rychnova.
Nedaleko kostela se rozkládá obecní hřbitov, založený v roce 1897. Do té doby
Mladějovští své mrtvé pohřbívali v Rychnově. V centru hřbitova stojí krucifix, který
vytvořil zdejší kameník František Hedrich z místního pískovce.
Elektrárna
Budova parní elektrárny se nachází
v areálu šamotové továrny. Historie továrny
sahá do roku 1898, kdy Jakub Hanisch
prodal svůj uhelný důl „Rochus“ Gerhardu
Mauwemu. Pod vrstvou uhlí se nacházela
vrstva lupku, který Mauwe začal těžit,
postupně skoupil i další doly v okolí. Na
pálení lupku bylo zapotřebí postavit pece.
Kvůli tomu Mauwe zakoupil pozemky, dříve
náležející k rychtě, a v roce 1899 postavil
první dvě pece, roku 1904 přibyly další tři.
Jak se důlní závod rozvíjel, potřeboval pro
svůj provoz čím dál víc energie. Bylo proto
rozhodnuto o stavbě elektrárny v Mladějově.
Budovu v roce 1919 postavil František
Habicher z Moravské Třebové, dovnitř byly
instalovány dvě stacionární lokomobily
- 165 -
Brand & Lhuillier, každá o výkonu 180 k, které poháněly
generátory o napětí 1000V. Protože zařízení bylo schopné
vyrobit víc energie, než spotřebovaly průmyslové závody
v Mladějově, na Nové Vsi a na Hřebči, dostala obec
Mladějov nabídku k připojení na závodní síť. Elektrické
osvětlení tak od roku 1921 měla krom řady místních
usedlíků (zaměstnanci továrny dostávali na elektřinu slevu)
i škola, hasičská zbojnice, fara a kostel. Mladějov nechal už
tehdy vybudovat pouliční osvětlení.
V 60. letech elektrárna ukončila provoz, jelikož byla
zastavena těžba místního uhlí, které se v elektrárně
používalo. V roce 1965 byl odstřelen komín a zrušena
chladicí nádrž. Lokomobily skončily ve šrotu a budova se změnila v sklad.
- 166 -
Dnes je elektrárna součástí Průmyslového muzea Mladějov, slouží k expozičním
účelům a postupně se vrací do původní podoby. V roce 2004 sem byla opět
instalována stacionární lokomobila. Podobná je původním strojům, vznikla ve firmě
Wolf Magdeburg a původně sloužila na pile v Rožďalovicích.
Rychta
Rozlehlá, z větší části roubená
usedlost, obklopující vnitřní dvůr, byla
postavena v roce 1791.
Před rychtou byla v letech 1871 – 1872
postavena kaple, která sloužila jako
zastavení
v procesních
průvodech.
Stavbička je podkovovitého půdorysu
s okénky v bočních stěnách. Ve štítě je nika
se sochou sv. Jana Křtitele.
- 167 -
Sloup Nejsvětější Trojice
Barokní památník byl na náklady obce
vyzdvižen v roce 1713. V roce 1986 se
opravoval sousední hostinec, přičemž bylo
nutné sloup přemístit. Při neodborném
rozebírání se však skulptura rozlámala a
kusy se pak někde ztratily. Dnes tak tuto
památku obvykle připisovanou místnímu
umělci Jiřímu Hedrichovi již v Mladějově
nenajdeme.
Krucifix u domu čp. 83
Památník s Pannou Marií Bolestnou na
podstavci nechal v roce 1774 postavit Václav
Hedrich.
Dnes je památka v torzálním stavu, kolem roku
1990 se zřítil vrchní kříž s tělem Ukřižovaného.
- 168 -
Socha sv. Floriána
Socha byla postavena v roce 1828 nákladem Jana a
Kateřiny Wittmanových, na podstavci je reliéf sv.
Jana Nepomuckého.
Krucifix u domu čp. 9
Monument
v horní
části
obce,
obrácený do krajiny, postavil roku 1809
František Witthorin. Na podstavci jsou
reliéfy Svaté rodiny, sv. Floriána a sv.
Františka z Assisi. Na pilíři je zobrazen
sv. Jan Nepomucký.
Krucifix u domu čp. 126
Rokokový kříž byl postaven roku
1769 Martinem Nickelem. Na podstavci
s volutovými křídly je reliéf sv.
Antonína Paduánského.
- 169 -
Krucifix před kostelem
Před hlavním průčelím kostela stojí
barokní kříž. Nápis na jeho soklu říká, že jej
v roce 1727 nechal postavit Jan Habiger.
Vytvořen byl pravděpodobně v místní kamenické dílně rodiny Hedrichů.
V akantové kartuši na podstavci je reliéf
Panny Marie Bolestné.
Sousoší Piety
Barokní skulptura stojí na konci
obce u silnice do
Trpíku,
vznikla
v první polovině
18. století.
V letech 2010 –
2012 prošla památka celkovou
rekonstrukcí.
- 170 -
Pilíř Nejsvětější Trojice
Stojí v polích na pozemcích, které patřily k usedlosti
čp. 71. Na nich si manželé Florian a Jana Rößlerovi v roce
1839 postavili sochu. Na podstavci je reliéf sv. Anny (je
zobrazena se svou dcerou Pannou Marií), na pilíři je sv.
Jan Nepomucký.
Sousoší pravděpodobně vzniklo v mladějovské kamenické dílně Jana Hedricha, která tou dobou ve
spolupráci se sochařem Františkem Sindermannem
z Králík produkovala velké množství obdobných
uměleckých děl.
Pilíř sv. Jana Nepomuckého
Pozdně barokní památník, stojící uprostřed louky na
úpatí kopců, nechal v roce 1781 postavit Jan Bennisch,
sedlák z domu čp. 134. Svatý Jan, stojící na vysokém
pilíři, je ztvárněn v klasickém postoji, oděný do
kanovnického roucha, svůj pohled upírá ke krucifixu, jenž
drží v náručí. Na podstavci je vyobrazen jazyk světce
v monstranci.
Velmi působivá skulptura je dnes bohužel silně
poškozená.
- 171 -
Pilíř sv. Jana Nepomuckého
Kousek od Jana Nepomuckého z roku 1781 stojí další pilíř se sochou sv. Jana
Nepomuckého. Tento na své louce postavili dřívější majitelé usedlosti čp. 129 v roce
1820. Stojí mezi dvěma vysokými kaštany, na podstavci
je reliéf jazyka v paprskové svatozáři, Pilíř s krásnou
zlidovělou hlavicí je dnes bohužel prázdný – samotná
figura světce chybí.
Sloup Panny
Marie
Neposkvrněné
Vysoký barokní
mariánský sloup
z první poloviny
18. století stojí u
cesty do Rychnova
vedle domu čp. 87.
Na podstavci jsou
reliéfy s výjevy ze
života
Panny
Marie (Zvěstování,
Nanebevzetí
a
Navštívení Panny
Marie).
- 172 -
Krucifix u lesa
Na kraji lesa u průmyslové drážky nedaleko hájovny stojí velký krucifix, s reliéfy
Panny Marie Zellenské a sv. Floriána na podstavci. Na pilíři jsou zobrazeny nástroje
umučení Krista. Na kraji svých pozemků jej nechal postavit Matyáš Röszler v roce
1814.
Dům čp. 134
Centrem velké usedlosti z konce 18. století je roubený patrový dům s obytnými
místnostmi v přízemí a sýpkou v patře, přístupnou pavlačí, k němu kolmo navazuje
velká roubená stodola, dvůr dnes uzavírají novodobé zděné kůlny s pultovou
střechou, původně místo nich stály roubené chlévy.
- 173 -
Moravská Třebová
Moravskotřebovsko původně patřilo králi. V roce 1245 je získal Boreš I.
z Rýzmburka z rodu Hrabišiců, který tento kolonizační újezd (kde do té doby bylo jen
velmi řídké osídlení) dostal od Václava I. odměnou za věrné služby, které mu prokázal
zejména za povstání Václavova syna Přemysla Otakara. Moravskou Třebovou Boreš z
Rýzmburka založil kolem roku 1260. Kolonizační akce probíhala i v těsném
sousedství na Svitavsku, které ovšem patřilo již olomouckému biskupovi Brunovi ze
Schauenburku.
Město bylo založeno na pravidelném šachovnicovém půdorysu, přestože bylo
městem poddanským, jeho půdorys byl inspirován soudobými královskými městy
jako Vysoké Mýto, Litovel či Lanškroun. Jeho centrem je velké čtvercové náměstí,
z jehož rohů vybíhají dvojice ulic. Další ulice ústí do středu stran náměstí. Hlavní
komunikace probíhala diagonálně městem od jihozápadu k severovýchodu – od
- 174 -
Olomouce ke Svitavám. Neobvyklý je čtvercový obvod města. Ostatní města jsou
postavena na oválu, který lze lépe bránit.
Starší slovanské osídlení (Útěchov, Dlouhá Loučka, Staré Město) překryly dlouhé
německé lánové vesnice se široce rozvinutými plužinami. Kolonisté sem přicházeli ze
středního Německa, Horní Falce a Pomohaní.
Mezitím se stal králem Přemysl Otakar II., Boreš se postavil k jeho opozici ve sporu
s Rudolfem Habsburským a upadl do královské nemilosti. Zanedlouho byl zajat a
údajně popraven. Državy převzal jeho syn Bohuslav (věrný Přemyslovi). Když v roce
1280 zemřel, ujal se správy statku za nezletilé Bohuslavovy syny Fridrich ze
Šumberka (bratr jejich matky Agáty). Ani ten se nechtěl podřídit autoritě krále.
Václav II. jej proto musel k poslušnosti donutit násilím a Moravskou Třebovou v roce
1286 dobýt.
Z dětí Bohuslava z Rýzmburka byl majitelem moravskotřebovského panství
Boreš II. Po vymření rodu Rýzmburků (1325) se panství stalo majetkem krále Jana
Lucemburského. V roce 1327 panství získal Jindřich z Lipé. R. 1365 koupil panství od
Jindřicha z Lipé moravský markrabě Jan Jindřich. Roku 1386 panství markrabě Jošt
dal do držení pánům z Kunštátu. Prvním byl Erhart, který vedle města získal ještě 33
vsí, z nichž tři byly hradními lény.
Nejslavnějším příslušníkem kunštátského rodu byl král Jiří z Poděbrad, který roku
1464 Moravskou Třebovou postoupil Zdeňku Kostkovi z Postupic. V roce 1485 ji
koupili Boskovicové. V roce 1490 se správy nad moravskotřebovským panstvím ujal
Ladislav z Boskovic (po popravě jeho bratra Jaroslava, který byl odsouzen za přípravu
vraždy Matyáše Korvína). Tento feudál, patřící k nejbohatším lidem v zemi, Třebovou
začal přetvářet na své sídelní město.
Velký vliv na vývoj města měl požár roku 1509, který byl využit k velkorysé
přestavbě celého města. Vrchnostenští stavitelé Jeroným Dubenský a Kašpar Harding
- 175 -
stanovili přísná pravidla pro novou výstavbu: všechny domy na náměstí byly
postaveny jako jednopatrové s jednotnou výškou korunní římsy, na níž se zdvihaly
atiky. Aby se v brzké době podařilo postavit celé město znovu, dostali měšťané, kteří
si postavili dům dle předpisů, právo vařit pivo, dále od vrchnosti dostali stavební
materiál, včetně typizovaných ozdobných prvků (klenební žebra, svorníky s erbem
Ladislava z Boskovic nebo jeho manželky Magdaleny z Dubé).
Další požár město postihl roku 1541. Zničil 133 domů, radnici i kostel. Po něm se
domy obnovovaly v již plně rozvinutém renesančním stylu, i když základní koncepce a
dispozice domů zůstala stejná. Průčelní fasády byly opět řešeny v jednotném stylu.
Město bohatlo hlavně díky exportu tehdy vyhlášeného třebovského piva (vařilo se
v 83 domech) a soukenické výroby. Svého vrcholu město dosáhlo za vlády Ladislava
Velena ze Žerotína, kterému Třebovou odkázal jeho bezdětný strýc Jan z Boskovic
v roce 1589. Tehdy se Třebové začalo říkat „moravské Athény“. Byla jedním
z největších měst na Moravě, stálo zde 479 domů.
V roce 1619 se Ladislav Velen postavil do čela moravského stavovského povstání a
po jeho porážce na Bílé hoře byl Habsburky odsouzen k trestu smrti. Na to ovšem
nečekal a na jaře 1621 emigroval do Polska. Jeho zkonfiskovaný majetek získal kníže
Karel z Liechtensteina.
Úspěšný rozvoj města přetrhla následná třicetiletá válka (1618 – 1648), v níž bylo
město vydrancováno
Švédy,
nástupem
Liechtensteinů ztratilo sídelní charakter
a v roce 1663 ještě ke
všemu postiženo ničivou povodní.
Barokní
doba
přinesla další rozvoj
umění, tehdy však již
iniciativa plně závisela na vrchnosti a
jejích
hlavně
sakrálních
stavbách.
- 176 -
Požár města roku 1726 přinesl jen kosmetické úpravy domů. Další požár z roku 1844
měl pro vzhled domů spíše negativní dopad, byl změněn systém střech, z atik se stalo
regulérní patro, nad které se zvedly střechy okapovou stranou obrácenou k náměstí a
od sebe oddělené protipožárními štíty.
- 177 -
Dnes je Moravská Třebová podstatně větší než v polovině 19. století, vnitřní město
obklopily čtvrtě s rodinnými i bytovými domy, na západním okraji města vyrostlo
velké panelové sídliště.
- 178 -
Třebovské hradisko
Na vrcholku Třebovského hradiska jsou terénní zbytky opevněného sídla ve tvaru pětiúhelníku o
průměru asi 50 m. Hradní areál
obklopuje příkop a val, z přístupové
strany je vykopán ještě šíjový val.
O vývoji tohoto sídla není známo
nic určitého. Mohlo by jít o tzv.
kolonizační provizorium, tedy hrad,
který byl postaven narychlo v době
rozbíhající se kolonizace. Odtud se
pak plánovala a řídila výstavba města
a vesnic. Po dokončení kamenného
hradu ve městě bylo toto provizorium opuštěno.
Nelze však vyloučit ani podstatně
mladší původ, možná, že jej postavili
až Švédové za třicetileté války.
Zámek
Předchůdcem zámku byl hrad, který vznikl současně s městem (v roce 1346 je
poprvé písemně doložen). Tento hrad byl výrazně přebudován buď za pánů
- 179 -
z Kunštátu kolem poloviny 15. století, nebo po roce 1464 za Kostků z Postupic. Dostal
pozdně gotickou podobu. Byl nepravidelného čtvercového půdorysu s věží.
Roku 1490 získal hrad Ladislav z Boskovic a učinil z něj své trvalé sídlo. V mládí
studoval na univerzitě v italské Pavii, dostal se na dvůr uherského krále a moravského
markraběte Matyáše Korvína, jehož manželka Beatrice Neapolská do Budína přinesla
italskou renesanci. V Budíně pravděpodobně Ladislav sháněl řemeslníky, kteří se
podíleli na goticko-renesanční přestavbě třebovského hradu na pohodlný zámek.
Stavební práce vedli stavitelé Jeroným Dubenský a Kašpar Harding. Z původního
hradu zůstala zachována beze změny pouze věž s přilehlým šnekovitým schodištěm.
Zámek byl poschoďový, čtyřkřídlé dispozice. Nejdříve vzniklo vstupní křídlo
s renesančním portálem z roku 1492, západní křídlo bylo použito ze starého hradu.
Místnosti v přízemí byly přístupné vlastními vchody zvenčí, do patra se vystupovalo
po schodišti u věže, jednotlivé místnosti ústily do arkádové chodby. V severním a
východním křídle byly obytné místnosti, do jižního se soustředily reprezentační
prostory. Západní křídlo sloužilo hospodářským účelům, k němu přiléhala i budova
hradní kuchyně. Roku 1497 byla dokončena honosná a bohatě zdobená hradní kaple,
nad jejímiž dveřmi byly zasazeny kamenné medailony s portréty stavebníků –
- 180 -
Ladislava z Boskovic a jeho manželky Magdaleny z Dubé, díla italského umělce z roku
1495. Kaple byla sklenuta křížovou žebrovou klenbou a osvětlena pěti hrotitými okny
s kružbou. Pod ní se nacházela krypta.
Ladislav z Boskovic na zámku shromáždil rozsáhlé sbírky uměleckých děl a
knihovnu, o níž se pochvalně vyjádřil i král Vladislav Jagellonský (Třebovou navštívil
roku 1497), slavný básník Rudolf Agricola o ní napsal: „Užasnul jsem, když mi
bibliotheku památkami nejslovutnějších spisovatelů přeplněnou v rozevřených
skříních ukazoval i nad umělecky zpracovanými astronomickými, geografickými a
hudebními instrumenty...“
Ze sbírek Ladislava z Boskovic se toho v Moravské Třebové mnoho nedochovalo.
Jedním z mála předmětů, které tohoto velmože pamatují, je vzácná tapiserie
vyrobená začátkem 16. století snad v některé bruselské dílně. Na tapiserii jsou utkány
výjevy z antické báje o Ifigenii (princezně Ifigenii je oznámeno, že bude obětována
bohům; Orestés děkuje bohyni Artemidě, že ušetřila život jeho sestry Ifigenie; hostina
na počest návratu Ifigenie domů).
- 181 -
Zámek od města odděloval příkop a val. Za
hradbami zámku stojí u dnes vysušeného rybníka
velký mlýn, který v 80. letech 16. století nechal buď
postavit, nebo přestavět a rozšířit Jan z Boskovic. Přes mlýnský náhon vedl k brance
s bosovaným portálem mostek, který sloužil jako zkratka pro pěší k hospodářskému
zázemí zámku a Křížovému vrchu (nad ní je nápis: Jan z Boskovic, pán v Moravské
Třebové, Zábřehu a Sovinci).
Zásadní změny zámek doznal za Žerotínů. Ladislav Velen ze Žerotína nechal zbořit
předhradí, zasypat hradní příkop a v letech 1611 – 1616 jej nahradil trojkřídlým
patrovým blokem manýristických budov s arkádovými ochozy a věžovitou branou.
- 182 -
Autorem může být Giovanni Maria Filippi, stavitelem byl Giovanni Motalla
z Bonamonne. Na stavbě se podíleli kameníci Hans Gatschka a Georg Fauler.
Vytvořili sochařskou výzdobu arkád, náměty většinou přebírali z grafických listů.
- 183 -
Z třebovského sídla se v té době stalo významné kulturní centrum, na němž se
objevovali věhlasní básníci, hudebníci, teologové, umělci, lékaři, alchymisté a
astrologové.
Po české válce (součást třicetileté války) se Moravská Třebová dostala do rukou
Karla z Liechtensteina, který pokračoval v manýristické přestavbě starého zámku
vybudováním nového jižního křídla
se
schodištěm
a
patrovými
arkádami. V červnu 1643 zámek
vydrancovali Švédové, odvezli nebo
zničili veškeré vybavení.
Poté již zámek sloužil jen jako
sídlo vrchnostenské správy. Knížecí
úředníci zde měli své kanceláře i
byty. Dále zde byla kočárovna,
stáje, sklady a archiv.
V roce 1840 starý zámek vyhořel
a ještě téhož roku byl zbořen.
Zůstalo z něj jen východní křídlo,
které
těsně
navazuje
na
manýristické předzámčí a sklepní
prostory
uprostřed
dnešního
nádvoří. Zachovalé křídlo zámku
bylo po požáru empírově upraveno
podle návrhu Georga Wingelmüllera. Dnes je
jako zámek označováno původní předzámčí, ze
samotného šlechtického sídla se zachovala
necelá čtvrtina. Současnou podobu zámecké
budovy dostaly během stavebních úprav
dokončených v roce 1845.
V roce 1945 byl zámek zestátněn a hledalo se
jeho nové využití. Nejdříve jej využíval lesní
závod, pak jej převzalo muzeum. V 90. letech
20. století zámek přešel do majetku města a
prošel celkovou rekonstrukcí. Vedle několika
muzejních expozic zde sídlí městská knihovna a
základní umělecká škola.
Nejhodnotnější část starého zámku –
vstupní portál – je dnes instalován na vnitřní straně zdi uzavírající nádvoří z jižní
- 184 -
strany. Vytvořil jej nějaký český kameník podle italských renesančních vzorů, možná
znal portál v Tovačově. Jednotlivé prvky jsou totiž renesanční, ale nemají logickou
tektonickou skladbu. V kladí je nápis: LADISLAVS DE BOSKOVIC ET
NIGROMONTE DOMINVS CASTRI HUIUS ME FECIT SVB ANNO DOMINI 1492
(Ladislav z Boskovic a Černé Hory, pán tohoto zámku, mě postavil Léta Páně 1492).
- 185 -
Ze starého zámku se zachovalo ještě několik klenutých sálů ve východním křídle,
nejhezčí z nich je místnost se žebrovou křížovou klenbou s aliančními znaky majitelů
(Ladislava z Boskovic a Magdaleny z Dubé a Lipé; Dobeše z Boskovic a Hedviky
z Rožmberka; Václava z Boskovic a Kunky z Kravař).
- 186 -
Další místnosti prvního patra zámku jsou
prezentujícími bydlení šlechty, měšťanů i venkovanů.
- 187 -
plochostropé,
s expozicemi
Sluneční hodiny
Na nádvoří zámku stojí neobvyklé hodiny. V roce 1558 nechal Václav z Boskovic
vytvořit pískovcový obelisk s několika ciferníky slunečních hodin, ukazujícími čas
v různých denních i ročních dobách. Vznikl podle návrhu nějakého zdatného
- 188 -
astronoma a matematika. V 18. století jej nechal obnovit farář Jiří Bayer a doplnit o
další ciferníky. Původně číselníky vynikaly mnohem víc než dnes, protože celý objekt
byl bohatě polychromován. Na své současné místo se dostal po poslední velké opravě
v roce 2004, jeho původní umístění neznáme, ale dříve stával na farní zahradě, poté
v parku u muzea.
Hradby
Město bylo již při výstavbě plánováno jako
opevněné, ve středověku je však chránil jen
dřevohlinitý val s příkopem. Kamenná
hradba se začala stavět pravděpodobně až po
požáru města v roce 1509 a ve dvou liniích
vznikala postupně po celé 16. století. Vnější
linie
opevnění
byla
zpevněna
11
polokruhovými baštami. Do města se
vstupovalo branami. Jedna byla v Cihlářově
ulici, do níž ústila cesta ze Svitav, druhá na
ulici Čs. armády, k níž se sbíhaly cesty z
Olomouce a z Lanškrouna (na ní byl
instalován orloj mistra Vavřince z Litomyšle,
který zničil požár z roku 1726, orloj měl dva
ciferníky se sochami andělů, z horního
okénka vykukovala soška muže, který každou
hodinu tahal za zvonek), její věž nově postavil
- 189 -
J. Motalla v letech 1619 –
1621. Roku 1726 ji zapálil
blesk a roku 1785 na jejím
místě vyrostl dům čp. 7,
přestavěný roku 1840.
V Branské
ulici
ústila
menší fortna, otevírající
cestu do Jevíčka, čtvrtá
brána stála u pivovaru,
vedla na popraviště a
zvonkem na její věži se
vyzvánělo při popravách.
Dodnes se zachovala
větší část vnitřní hradby,
částečně vnější se dvěma poloválcovými a jednou válcovou baštou.
Radnice
Příhodná doba pro stavbu radnice nastala poté, co roku 1475 prodal dědičný
třebovský fojt (panský úředník spravující město) starou radnici městu. Městská rada
využívala starou, zřejmě dřevěnou budovu fojtství až do velkého požáru města roku
1509. V rámci obnovy města byla postavena nová goticko-renesanční budova radnice
s hodinovou věží.
- 190 -
Podle městské kroniky pozdně gotickou
radniční budovu postavili stavitel Jeroným
Dubenský a kameník Conrad. Včetně věže
stavbu dokončili v roce 1523. Budova byla
silně poškozena dalším požárem roku 1541,
dochovalo se z ní pouze přízemí. Roku 1542
byla obnovena a zvýšena věž stavitelem
Ondřejem Pfoffem. Důkladná oprava celé
budovy byla zahájena týmž stavebním
mistrem až koncem 50. let 16. století již
v rozvinutém renesančním slohu. Roku 1560
byla budova radnice dokončena. Další
drobnější úpravy však pokračovaly i v dalších
letech, o čemž svědčí letopočty 1564 v horním
mázhauzu. Během roku 1565 stavba
pokračovala budovou dvorního arkádového
křídla, které se roku 1569 vyklenulo i nad
přiléhající ulici.
Po požáru věže roku 1726 ležela téměř
40 let v troskách, teprve roku 1764 byla
nad hranolovou renesanční část vyzdvižena nová osmiboká nástavba, kterou
realizoval J. F. Breizinger.
Posledním výraznějším zásahem byla
- 191 -
přístavba druhého patra hlavní budovy v roce 1824. Do té doby měla radnice nad
prvním patrem atiku, která kryla čtveřici sedlových střech s úžlabím ústícím
v mohutné chrliče. V roce 1844 radnice znovu vyhořela a roku 1849 byla zřízena
dnešní báň věže. Neorenesanční úprava, která radnici vtiskla současnou podobu,
změnila rozmístění oken.
Poslední větší úpravou budova prošla v letech 1954 – 57 dle projektu K.
Madlmayera. Jejím hlavním důvodem bylo statické zajištění objektu za vydatného
použití železobetonových konstrukcí, ohleduplně skrytých v historickém zdivu.
V přízemí budovy se nachází síň sklenutá čtyřmi
poli žebrové křížové klenby na střední pilíř. Nad
krbem je umístěna erbovní deska Kryštofa
z Boskovic s datací 1539, původně byla určena na
horní městskou bránu. Dvě pole stejné klenby má i
sousední místnost, spojená se síní pravoúhlým
portálem se znakem Boskoviců. Horní mázhauz
(dnešní obřadní síň) má síťovou hřebínkovou
klenbu,
dosedající
na
kamenné
konzoly
s vegetabilními motivy, podobnou klenbu má i
velká zasedací místnost. Reprezentační místnosti
měly dříve barevnou výmalbu napodobující buď
architektonickou výzdobu, nebo otevřenou
krajinu. Dodnes zůstala jen v síni konšelů, kde je
malba Šalomounova soudu a figurální alegorie
Víry, Naděje, Spravedlnosti a Síly.
- 192 -
- 193 -
Freska Šalomounův soud vypráví biblický příběh o dvou ženách, které tutéž noc
porodily dítě. Jedno však záhy zemřelo. Na přeživší dítě si pak činily nárok obě, a tak
se s tímto sporem dostaly až před krále Šalomouna. Ten rozkázal, aby dítě rozsekli a
každé dali kousek. Jedna žena souhlasila, druhá se chtěla dítěte raději vzdát, jen aby
jej nezabíjeli. Tím prokázala, že ona je pravou matkou dítěte.
- 194 -
- 195 -
Latinská škola
Byla založena za Ladislava z Boskovic, její budova
byla postavena v roce 1566, stavitelem byl pravděpodobně Ondřej Pfoff. Později doznala několikerých
přestaveb. Nad okny a dveřmi v přízemí je sedm
kamenných desek s nápisy z díla řeckého básníka
Menandera. V přízemí je rozsáhlá učebna s bohatými hřebínkovými klenbami, na 13 konzolách jsou latinské didaktické nápisy, na
jedné z nich i jméno tehdejšího ředitele: Paulus Eckelius. V prvním patře bydleli
učitelé.
Školním potřebám budova sloužila velmi dlouho – až do druhé poloviny 20. století,
kdy zde měla učebny praktické výchovy sousední základní škola. Dnes ve třídě místo
žáků sedávají hosté místní restaurace.
- 196 -
Muzeum
Počátky muzea v Moravské Třebové sahají do roku 1872, kdy se začínají budovat
muzejní sbírky. Spolek, který za tímto účelem vznikl, nejdříve sídlil v Olomoucké ulici
v domě čp. 3, pak se přestěhoval do domu čp. 2 na náměstí, aby od roku 1877 našel
místo v novostavbě domu čp. 7 v Zámecké ulici. Zde byly také sbírky (geologické,
uměleckořemeslné, numismatické...) poprvé zpřístupněny. V roce 1896 se muzeum
znovu stěhovalo, do budovy městské spořitelny čp. 14 na náměstí.
Na přelomu 19. a 20. století do rozvoje muzea zásadně vstoupil
Ludvík Vincenc Holzmeister, rodák z Moravské Třebové, který se jako
obchodník usadil v New Yorku. Začal je štědře podporovat jak
finančně, tak novými exponáty. Muzeu věnoval předměty nashromážděné ze svých cest po Asii, Africe i Austrálii.
S rozvíjejícím se sbírkovým materiálem byla potřeba samostatné
budovy stále naléhavější. Díky Holzmeistrovým penězům mohla být
stavba zahájena v roce 1904. Plán vypracoval moravskotřebovský
stavitel František Habicher. Neorenesanční budova, postavená na
místě čtyř vyhořelých domů, byla dokončena roku 1906.
V následujících letech bylo okolí muzea přetvořeno na park podle
návrhu ředitele liechtensteinských zahrad v Lednici Henneho.
Budova sloužila muzeu až do roku 1979, kdy byla v havarijním
stavu po napadení dřevomorkou uzavřena. Uvažovalo se nad moderní
přestavbou, úplnou demolicí nebo citlivou rekonstrukcí. Tato
varianta nakonec zvítězila a proběhla v letech 1990 – 1992.
- 197 -
Pečlivě opravená budova dnes slouží
nejen potřebám muzea (které zde má své
depozitáře, stále expozice egyptského a
asijského umění a sály pro příležitostné
výstavy), ale i dalším kulturním
institucím města. Dvorana s proskleným
stropem je hojně využívána k nejrůznějším společenským akcím.
- 198 -
V parku u muzea stojí pomník Bedřicha
Smetany. O jeho postavení se začalo mluvit
roku 1949, kdy se slavilo 125. výročí narození
tohoto hudebního skladatele. Přes mnohé
obtíže byl pomník odhalen až v roce 1959. Jeho
autorem je Karel Otáhal.
Několik metrů od B. Smetany stojí pomník
německého básníka Friedricha Schillera z roku
1905.
- 199 -
Křížová cesta
Na začátku 18. století třebovský děkan Jan
Antonín Steyer začal prosazovat myšlenku vybudování velkolepé Křížové cesty. Od měšťanů i Liechtensteinů sehnal dostatek peněz, aby svůj záměr mohl
zrealizovat. Křížová cesta začíná u farního kostela
sousošími Poslední večeře a Getsemanské zahrady
ve výklencích, pokračuje kolem zámku k Loučení
Panny Marie s Ježíšem (vytvořené Františkem
Josefem Seitelem roku 1722),
ke Kristu na hoře Olivetské
(1718), kolem 4 kaplí (1723)
k sousoší Kalvárie.
Kaple centrálního půdorysu s konkávně konvexním
prohnutím zdí a zvonovitými kupolemi jsou dnes
prázdné, původně v nich byla dřevěná sousoší
s pašijovými motivy. Dnes jsou umístěna ve františkánském klášteře. Zpodobňují Krista v Getsemanské
zahradě, Krista před Kaifášem, Korunování trním a Ecce
Homo. Sousoší mají různou kvalitu, nejkvalitnější je
Getsemanská zahrada, která je připisována Severinu
Tischlerovi.
- 200 -
Na vrcholku Křížového vrchu byly nejpozději v 16. století vztyčeny tři dřevěné
kříže. V roce 1610 je nechal Ladislav z Boskovic sejmout a přenést do hřbitovního
kostela. Místo nich nechal postavit výstavné sousoší, jehož autory byli snad kameníci
Hans Gatschka a Georg Fauler. Sousoší v roce 1679 zničil blesk.
V roce 1730 kníže Jan Adam Ondřej z Liechtensteina daroval na nové sousoší
kámen. Sochařem velkolepého monumentu, který se stal dominantou města, je
Severin Tischler. Středobodem sousoší je mohutné svalnaté tělo Krista na kříži, u jeho
paty spíná ruce lkající Panna Marie a sv. Jan Evangelista. Po stranách se zdvihají
kříže a na nich lotři Gesmas a Dismas a úplně na bocích dva velcí andělé. Nad
skulpturami se v oblacích vznáší Bůh Otec. Sochy stojí před architektonicky
ztvárněnou dynamicky rozpohybovanou kulisou. Autorem kompozice je možná
Antonio Beduzzi. V roce 1737 křížovou cestu doplnila alej.
- 201 -
- 202 -
- 203 -
Františkánský klášter
V roce 1678 založil kníže Karel Eusebius z Liechtensteina františkánský klášter na
předměstí Moravské Třebové. Třebovští měšťané se zavázali, že budou vydržovat 12
řeholníků. Proti založení kláštera se postavil třebovský děkan Jiří Bartoloměj Fischer,
který se obával, že františkáni budou zasahovat do jeho kompetencí. Později se
ukázalo, že jeho obavy byly správné, třebovští faráři se občas s františkány dostávali
do profesních sporů, které se musely řešit až v Římě.
Roku 1680 se stavby klášterních budov ujal
stavitel Jakub Brascha, původem Ital, který žil
v Opavě. Areál byl dokončen v roce 1695.
V rajské zahradě byla roku 1704 vyhloubena
studna s čerpacím zařízením skrytým pod
zvonovitou stříškou. V letech 1711 - 1712 byl
klášterní kostel rozšířen o kapli sv. Petra a patrovou
polygonální sakristii, následovala stavba kuchyně a
refektáře. Roku 1745 k areálu přibyl trakt noviciátu.
V roce 1784 chtěl Josef II. klášter zrušit, ale
představitelům františkánského řádu se podařilo
toto rozhodnutí zvrátit.
Roku 1942 byl klášter zrušen, sloužil pak jako
ubytovna a hostinec, po válce sice proběhly snahy o
obnovu, ale bezvýsledně. Kvadratura byla později
z větší části upravena pro potřeby internátu
- 204 -
středního odborného učiliště.
Bratři se do kláštera vrátili až v roce 1990, ale
již jen do malé části přiléhající těsně ke kostelu,
větší část, rozšířená o moderní budovu jídelny,
zůstala potřebám školy.
Klášterní kostel je zasvěcen sv. Josefovi. Je
jednolodní, s pravoúhlým presbytářem, sklenutý
valenou klenbou s výsečemi, dosedajícími na
pilíře, které tvoří mělké
boční kaple.
Vnitřnímu zařízení
dominuje řada barokizujících
sloupových
portálových
oltářů.
Boční jsou zasvěceny sv.
Antonínu (se sochami
františkánských světců),
sv. Kříži (postranní
sochy sv. Judy Tadeáše
a sv. Jana Křtitele), sv.
Františku z Assisi a
Panně Marii. Oltářní
obrazy maloval pravděpodobně J. Bachlehner. Obrazy na oltářích sv. Anny a Jana
- 205 -
Nepomuckého u triumfálního
oblouku vznikly kolem roku
1760. Vytvořil je malíř Josef
Ignác
Sadler
(švagr
olomouckého J. K. Handkeho).
Některé sochy na oltářích jsou
barokní, vytvořil je Jan
Sturmer, který než se v roce
1713
usadil
v Olomouci,
pracoval od roku 1711 ve
Svitavách
pro
moravskotřebovské františkány. Většina
vznikla až v 19. století. Hlavní
portálový oltář vytvořil Jiří
Anders ze Svitav. Varhany v roce 1713 postavil olomoucký varhanář Antonín
Schacker, dnešní stroj vyrobil na začátku 20. století Karel Neusser z Nového Jičína.
Výmalba kostelní lodi z přelomu 19. a 20. století se nese v historizujícím stylu.
Po severní straně přiléhá ke kostelu samostatná kaple sv. Petra. Nad hlavním
vchodem je v nice socha sv. Petra, na atice sochy andělů a Krista. Portálový oltář
s novějším obrazem Osvobození sv. Petra doplňují sochy sv. Jindřicha a Alžběty. Na
stěnách jsou obrazy s náměty ze života světců, namaloval je v roce 1903 místní
řeholník Albín Hlawatsch.
Samotný klášter je prostá jednopatrová stavba sestávající z ústřední čtyřkřídlé
budovy a navazující dvoukřídlé budovy. Nad portálem vstupního průčelí je nika se
- 206 -
sochou sv. Josefa z roku 1721 od
svitavského
sochaře
Jiřího
Antonína Heinze. Střecha tohoto
traktu nese plechovou věžičku
s cimbály hodin se dvěma
dřevěnými ciferníky (jeden se
obrací do ulice, druhý do
rajského dvora).
Z interiérů vyniká oktogonální
knihovna s barokním mobiliářem. Skříně vyrobil truhlář
Hofrichter, malířskou výzdobu
(plátěné výplně dveří knihovních
skříní) provedl Kristián David.
- 207 -
V křížové chodbě je v lunetách osm nástěnných maleb s výjevy ze života sv. Františka,
které namaloval na počátku 20. století Albín Hlawatsch.
Piaristická kolej
Purkmistr a bohatý obchodník se suknem Josef Jiří Zecha
odkázal roku 1762 částku 30 000 zl. na zřízení piaristického
gymnázia. Žádost měšťanů na zřízení gymnázia sice císařovna
Marie Terezie zamítla, ale založení školy nebránila. Výstavba začala
v roce 1769 (po dlouhých sporech nad podobou celého komplexu),
na místě 7 domů byl do roku 1773 postaven areál školy a koleje
s hodinovou věží v hlavním průčelí. Velkorysý plán školy byl
realizován jen částečně, zamýšlený piaristický kostel postaven
nebyl (měl na kolej navazovat v ulici Čs. armády, jeho plánovanou
podobu známe jen z dobových plánů). Krom základních vědomostí
- 208 -
se na zdejší piaristické elementární škole učila i vyšší
aritmetika a podvojné účetnictví.
V 1804 byla škola povýšena na gymnázium. V této
souvislosti se ke koleji dostavělo třetí nádvorní křídlo.
Kvůli potížím s vyučováním a nedostatkem kněžstva
schopného učit bylo piaristické gymnázium v roce 1874
zrušeno. Nahradilo je státní reálné gymnázium.
Rozlehlá jednopatrová stavba s čelní stěnou
obrácenou do Olomoucké ulice má přízemí zdobené
rustikou, první patro člení pilastry s korintskými
hlavicemi. Nad vstupem v ose hlavního průčelí se zdvihá
hodinová věž. Vnitřní prostory jsou sklenuty plackovými
klenbami.
Budova dnes slouží potřebám městského úřadu.
Špitál
Městský špitál byl před Dolní branou založen kolem roku 1400. Špitálu po celou
éru feudalismu patřily vsi Borušov a Dětřichov, navíc ještě další majetek jako mlýn,
lesy a polnosti. V roce 1790 byl majetek prodán a z utržených peněz zřízena nadace,
která financovala vydržování 22 chudých a potřebných obyvatel špitálu.
Součástí špitálu byl i kostel sv. Františka Serafinského, postavený současně se
špitálem. Obnovován byl po požáru v roce 1541, nového průčelí se dočkal za Ladislava
Velena ze Žerotína roku 1597. V roce 1765 byl předán piaristům a stal se konventním
kostelem, přičemž byl nově zasvěcen sv. Josefu Kalasanskému.
- 209 -
Kostel byl opravován po požáru roku 1840, v roce 1892 byl celkově přestavěn
v novogotickém stylu. Církevním obřadům sloužil do roku 1940, poté fungoval jako
sklad až do roku 1977, kdy byl zbořen.
Samotná budova špitálu je dnes rozdělena na tři samostatné domy, přízemí je
sklenuto valenými klenbami s výsečemi.
Morový sloup
V roce 1715 město postihl mor, který za půl roku
zahubil třetinu obyvatel města. Traduje se, že se v květnu
1715 přestěhoval do Moravské Třebové bohatý saský
zlatník Kaspar Zittl, který sem nemoc zavlekl. V několika
málo dnech padla za oběť moru celá jeho rodina a nemoc
se do července rozšířila po celém městě a postihla i
okolní vesnice. Epidemie definitivně ustoupila až v lednu
1716.
Už během epidemie (v říjnu 1715) se měšťané rozhodli
postavit na náměstí mariánský sloup, aby tím „usmířili
rozhněvaného
Boha“.
Kníže
Antonín
Florián
z Liechtenseina s jejich záměrem souhlasil a ke stavbě
poskytl nejen potřebný kámen (pravděpodobně
z mladějovských kamenolomů), ale i 300 zl. Zbytek
potřebných peněz se sehnal sbírkou, k hlavním
- 210 -
donátorům patřili: Christian Oehlman,
voskař František Kilian Temer, Jan Batista
Fasoli, farář Jan Antonín Stehr, zámecký
hejtman Bernard Spalovský, rektor a syndik
Daniel Zinke, morový direktor Christian
Traumb, lékař léčící mor Petr Quirinus,
měšťan a sládek Jiří Stiglitz a vdova po
purkmistru Alžběta Ricterová.
Realizace monumentu se ujal sochař Jan
Sturmer z Olomouce původem z Pruského
Královce. Když byly sochařské práce téměř u
konce, začalo se na jaře 1717 s hloubením a
stavbou základů.
Sloup byl vyzdvižen v letech 1717 – 1720.
Jsou na něm sochy sv. Josefa (s Ježíškem
v náručí), Antonína Paduánského (knihou a
Ježíškem), Petra z Alkantary (s velkým
křížem), Jana Nepomuckého (s křížem a palmovou ratolestí), Šebestiána
(probodaného šípy), Rocha (se psem u nohou), Karla Boromejského (s provazem
kolem krku), Františka Xaverského (v kněžském rouchu), v jeskyni uprostřed je sv.
Rosalie. Na balustrádě původně stály kamenné vázy.
- 211 -
Sloup byl několikrát opravován, větší rekonstrukce proběhly v letech 1798, 1833,
1846, 1977, 1906 (kameníkem Hermanem Handlem), 1957, 1993.
Kašna sv. Floriána
Kašna jako zdroj vody byla na
náměstí odjakživa. V první polovině
18. století byla vybudována velká
čtvercová nádrž se sochou sv. Floriána
uprostřed. Roku 1897 byl ve městě vybudován
vodovod. Stará kašna, jako místo kam lidé
chodili pro vodu, ztratila význam a byla
odstraněna. Nahradila ji litinová kašna, která
již měla jen dekorační funkci. Ani ta však na
náměstí nevydržela.
Dnešní kašna vznikla při velké rekonstrukci
náměstí v roce 2002, její moderní podoba
odkazuje na původní vzhled barokní kašny
(kovová korýtka). Do jejího středu se vrátila i
socha sv. Floriána.
- 212 -
- 213 -
Hřbitovní
kostel
Povýšení sv. Kříže
Původní
hřbitov
se
rozkládal, jako i v jiných
městech, kolem farního
kostela ve městě. Protože
prostor byl malý a rychle se
zaplňoval, nechal Ladislav
Velen
z Boskovic
na
Křížovém vrchu okolo tehdy
malého dřevěného kostelíka
založit kolem roku 1500
nový
hřbitov.
Někdy
v polovině 16. století byla
dokončena stavba velkého
hřbitovního kostela.
V letech 1602 – 04 dal
Ladislav Velen ze Žerotína
kostel zaklenout a opatřit
novým jižním portálem.
Práce
provedl
stavitel
Ondřej Balzer z Nisy. Roku
1661 byla do lodi vetknuta
dřevěná
kruchta
s 16
malovanými výjevy z Pašijí.
- 214 -
Kostel je halovým trojlodím s pětibokým presbytářem. V něm je na stropě malba
od J. T. Suppera z roku 1755 s výjevem Objevení sv. Kříže (nad jámou, v níž leží tři
kříže, sedí na trůně sv. Helena a vedle ní arcibiskup Makarius zjišťuje, na kterém kříži
byl zabit Kristus), na stěnách jsou zobrazeny duše v očistci – na jedné straně jsou
pozvedávány do nebe, na druhé uvrhávány k věčnému zatracení.
- 215 -
Hlavní oltář z roku 1776 se skládá
z menzy, tabernáklu ve tvaru
zeměkoule, za ním stojí tři kříže
(snad ještě ty, které původně stály
na vrcholu Křížového vrchu)
s barokními těly Krista a lotrů
Dysmase a Gesmase. Pod nimi
truchlí Panna Marie a Jan
Evangelista (sochy jsou dnes
uloženy v depozitářích). Kazatelna a
protější boční oltář Panny Marie
jsou rokokové, z téže doby jako
hlavní oltář. Boční oltář sv. Rocha
vznikl v druhé polovině 17. století.
Boční oltář sv. Josefa (dnes
v torzálním stavu) vznikl po
polovině 18. století, doplňuje jej
iluzivní architektura. Na stěnách
lodi se zachovaly části renesanční,
rokokové i historizující výmalby.
U bočního vchodu stojí krucifix
z roku 1753, který vytvořil František
Josef Seitl, jeho podstavec s volutovými křídly zdobí velká kartuše s reliéfem
Zmrtvýchvstání Krista, na římse podstavce původně stávaly sochy andílků.
- 216 -
Do jižní stěny jsou vloženy reliéfní
náhrobky z 16. a 17. století, které původně
byly uvnitř kostela. Jsou zde klasické
figurální náhrobky měšťanů i epitafní
náhrobky
s výjevy
Ukřižování
nebo
Zmrtvýchvstání.
V horní partii hřbitova se nachází v jádru
renesanční, ve své dnešní podobě klasicistní
kaple sv. Markéty. V roce 1911, když se ve
hřbitovním kostele pokládala nová dlažba,
bylo odtamtud několik desítek renesančních
náhrobků šlechty, duchovních a význačných
měšťanů (Litwitzů, Kirschnerů, Bohlů, A.
Rollera, M. Sparrenfftela...) s figurální a
erbovní výzdobou přesunuto do této kaple.
V centru kaple stojí renesanční křtitelnice.
V kostele bylo i několik malovaných
epitafů, do dnešních dnů se zachoval pouze
jeden. Namaloval jej kolem roku 1600 malíř
Jiří Fitz a zaplatil Zachariáš Scharten pro
svou manželku Julii Schartnovou.
- 217 -
Na epitafu J. Schartnové je
zobrazena celá rodina klečící před
Hospodinem, na dolním obrazu je
výjev Piety.
- 218 -
Epitaf třebovského soukeníka Martina
Sparrensstela z roku 1640 a další krásné epitafy
z kostela dnes známe jen z dobových vyobrazení,
jelikož v minulém století podlehly napadení
dřevomorkou.
- 219 -
Schody mrtvých
Na kopec ke hřbitovu vede kryté schodiště postavené roku 1575. Stavbu financoval
Jan z Boskovic. Nad portálem spodního průčelí je nápis: „Blažení jsou mrtví, kteří
zemřeli v Pánu“.
- 220 -
Socha sv. Jana Nepomuckého na
mostě
Rokoková socha vznikla v roce 1773.
Protějškem sochy jsou nápisové desky
upomínající na povodně z let 1663 a 1770.
Zajímavý je i samotný kamenný most, snad
již středověkého původu.
- 221 -
Socha sv. Jana Nepomuckého v Cihlářově ulici
Jan Nepomucký byl vyzdvižen v roce 1710, opravován 1939, jak nás zpravují nápisy
na zadní straně podstavce. Vpředu na podstavci je v akantové kartuši reliéf svržení
umučeného těla světce do Vltavy. Stojí v nice pozoruhodného moderního domu.
Evangelický kostel
Německá evangelická obec v Moravské Třebové vznikla na konci 19. století. Věřící
se scházeli v modlitebně Brněnské ulici v domě čp. 14, od 20. let 20. století začali
shánět prostředky na stavbu vlastního kostela. V roce 1926 evangelíci získali parcelu
ve Svitavské ulici, ale shromažďování finančních prostředků na stavbu trvalo ještě
dlouho.
Evangelický kostel s přilehlou budovou fary vyrostl v letech 1938 – 1939, projekt
vypracoval Karel Dworschak, ředitel místní stavební firmy Habicher.
Po odsunu Němců kostel převzala Českobratrská církev evangelická.
- 222 -
Kostel je pozoruhodná moderní stavba, ovšem výrazně se inspirující v gotické
architektuře, z níž přebírá klasickou dispozici i některé stavební prvky (opěrné pilíře,
lomené oblouky). Vznosný interiér s krásnou dřevěnou konstrukcí lomené klenby
stropu, vyniká podmanivou evangelickou čistotou.
- 223 -
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
V jádru raně gotický kostel byl farním již v roce 1270. Do konce 15. stol. jej
obklopoval hřbitov.
Po požáru z roku 1541 jej do roku 1549 nechal obnovit Václav z Boskovic, o 10 let
později O. Pfoff zvýšil věž, kterou po roce 1572 stavitel Prokeš Riemer opatřil
arkádovým ochozem.
Po požáru města 12. května 1726 z kostela
zbylo jen obvodové zdivo (během požáru se do
lodi zřítila věž). Dnešní kostel byl vybudován
nákladem Jana Adama Ondřeje z Liechtensteina.
Stavba byla v podstatě dokončena v roce 1729, kdy
začala opět sloužit svému účelu. Zedníci ale chrám
neopustili - až do roku 1733 pracovali na hlavním
průčelí, následovalo dokončení věže. Na výzdobě a
výbavě interiéru se pracovalo až do 70. let 18. stol.
Z původní stavby byl použit polygonální presbytář
s opěrnými pilíři. K němu při severní straně
přiléhá patrová sakristie a loretánská kaple z roku
1767. Podobu kostela pravděpodobně navrhl
Antonio Maria Nicolao Beduzzi, snad inspirován
staršími plány Domenica Martinelliho. Beduzzi je
možná i autorem návrhů vnitřního mobiliáře,
vzhled hlavního oltáře vzešel z návrhu Vincenza
Fantiho.
- 224 -
Loretánská kaple u kostela vznikla na
popud purkmistra města, soukeníka Matěje
Klossia. Její stěny vymaloval J. T. Supper
bezplatně za příslib, že v kapli bude pohřben.
Tak se také v roce 1771 stalo. Na vnějších
stěnách mezi pilastry je výjev
Zvěstování Panně Marii, přenášení
sv. chýše z Nazareta do Loretta a
Klanění Tří králů (dnes z větší části
zničený).
Požár z roku 1840 kapli a její
výzdobu vážně poškodil, zničil i báň
věže, nová byla postavena až v roce
1903.
Kostel je halové jednolodí s bočními kaplemi a polygonálním presbytářem. Nejkrásnější je mohutné
vstupní průčelí, kulisovitě představené před hmotu kostela. Jeho
účinek se uplatňuje při pohledu
z Farní ulice. Mezi opěráky kněžiště
byly zvnějšku vestavěny kaple, do
nichž byly za tepanými mřížemi
instalovány sochy původně prý
vytvořené pro kostel v Kunčině. Byla
zde sousoší s výjevy ze života Krista.
Valeně sklenutý interiér zdobí
fresky, které namaloval Juda Tadeáš
Supper a jeho syn Silvestr Supper
- 225 -
v letech 1767 - 1771. V presbytáři jsou velké starozákonní výjevy – Ester jako Xerxova
manželka se stává perskou královnou, naproti Šalamoun své matce Betsabé nabízí
místo na trůně po své pravici. Na klenbě je zobrazen Bůh Otec obklopený světci,
v závěru je iluzivní kupole. V hlavní lodi je na stropě mariánský cyklus: Narození
Panny Marie, Seslání Ducha svatého, Nanebevzetí Panny Marie a Bože, chválím Tebe.
Výbava interiéru pochází převážně z 2. poloviny 18. století, hlavní oltář vznikl
v roce 1776, na něm je obraz od Josefa Reinische z Valtic, kolem něj stojí sochy sv.
Václava, Lukáše, Marka a Ludvíka. Oltář vrcholí obrazem Zmrtvýchvstání Krista od J.
T. Suppera. Na stříšce kazatelny z roku 1732 jsou alegorie 4 světadílů na Zeměkouli,
na ambonu jsou reliéfy sv. Jana Křtitele a evangelistů. Protějškem kazatelny je oltář
s apoteózou sv. Jana Nepomuckého z doby kolem r. 1735, pod svatojanským sousoším
je obraz Starobrněnské Madony v paprskové svatozáři a sochy sv. Antonína
Paduánského a Valentýna. Boční kaple skrývají architektonicky podobné portálové
oltáře.
- 226 -
- 227 -
Oltář v kapli sv. Kříže sochami
vyzdobil Severin Tischler ve spolupráci s Františkem Josefem Seitlem
(stejné autory mají i další skulptury
v kostele). Ve vrcholu oltáře je socha
Boha Otce, pod ním alegorie Víry a
Naděje, které doprovázely obraz
Ukřižovaného Krista, roku 1897
nahrazeného dnešním misijním křížem.
Oltář Panny Marie Škapulířové
má obraz od Josefa Ignáce Sadlera
z roku 1763 a sochy sv. Jáchyma a
Anny od Jana Jiřího Schaubergera,
člena Sturmerovy dílny.
Oltář sv. Floriána zdobí nové sochy
Konstantina a Metoděje z r. 1861 a
socha Božského srdce Páně uprostřed.
Oltář Čtrnácti sv. pomocníků
má obraz od J. T. Suppera a sochy sv.
Šebestiána a Leonida, sochu Neposkvrněného srdce P. Marie uprostřed a
drobné sošky sv. Josefa a Rocha.
Oltář sv. Vincence Ferrerského má
obraz z roku 1765 připisovaný malíři Raabovi a sochy sv. Jiří a Ignáce.
- 228 -
Oltář sv. Aloise s obrazem od J. Sadlera zdobí
sochy sv. Jana Evangelisty a
sv. Matouše.
Na
kruchtě,
nesené
zdvojenými
pilíři,
stojí
varhany, které v roce 1753
vytvořil František Katzer
z Králík. Do původní barokní skříně v roce 1883
vestavěla krnovská továrna
Rieger nový varhanní stroj.
Fara
Je to původně renesanční stavba,
přestavovaná v roce 1559 Ondřejem
Pfoffem, po požáru z roku 1726
zvýšená o patro.
Škola
Na místě dnešní budovy stála
kaplanka, kterou město odkoupilo
v roce 1851. V roce 1870 v ní byla
zřízena obecná a měšťanská dívčí
- 229 -
škola. Chlapci od téhož
roku chodili do školy do
bývalé piaristické koleje.
V následujících
letech
počet dětí stoupal, díky
čemuž
byla
chlapcům
postavena v roce 1885 nová
škola na křižovatce ulic
Komenského a Čs. armády.
Nová dívčí škola byla
v neorenesančním
stylu
postavena vedle kaplanky
v letech 1900 - 1902.
V roce 1904 ji navštěvovalo 397 žákyň. V roce 1944 byla dívčí škola uzavřena a budova
do konce války sloužila jako lazaret.
V roce 1945 se žáci do budovy vrátili, s následným růstem obyvatel byla stará
kaplanka v letech 1946 – 47 nahrazena dvoupatrovou přístavbou v duchu
funkcionalismu, která v 90. letech 20. století dostala současnou historizující fasádu.
Uvnitř se ve staré budově zachovalo původní ozdobné litinové zábradlí schodiště a
štuková výzdoba chodeb, původní výmalbu ve stylu druhého rokoka během desetiletí
provozu překrylo mnoho jiných nátěrů. Velkoryse řešené schodiště nové budovy má
dnes postmoderní výzdobu zdůrazňující výtvarné schopnosti žáků školy.
- 230 -
Česká menšinová škola
Po vzniku Československé republiky se v oblastech s převažujícím německy
mluvícím obyvatelstvem stát snažil různými způsoby podpořit růst českého etnika.
Jedním z nich bylo zřizování českých menšinových škol. V roce 1925 bylo rozhodnuto
o stavbě takovéto školy i v Moravské Třebové.
Projekt pro školu vypracoval žák světoznámého Jana Kotěry Vojtěch Vanický
(tehdy jako čerstvý absolvent AVU). Stavbu provedla firma Hrbata a Smékal
z Prostějova, která si přímo na staveništi vyráběla cihly, aby nemusela za přemrštěné
ceny kupovat zboží místních cihlářů. Kolaudace se škola dočkala na začátku roku
1928.
- 231 -
Vojtěch Vanický je také autorem návrhu na bytové domy ve Svitavské ulici, které
v roce 1929 postavila moravskotřebovská stavební firma Františka Habichera.
Dům sester Neposkvrněného početí P. Marie
V roce 1846 si dvě jeptišky založily ve vlastním domě naproti františkánskému
klášteru soukromou školu. Jejich aktivity se za podpory olomouckého arcibiskupa
rozrostly, vznikl dívčí penzionát, sirotčinec, vedle mateřské a obecné školy vznikla
hospodářská a obchodní škola, odborná škola pro ženské povolání.
S tím, jak řádové sestry rozšiřovaly své aktivity, se rozrůstal i jejich dům: v letech
1854 a 1859 přikupovaly sousední domy, další dům byl postaven v zadním traktu
v roce 1876. Tehdy byla také vybudována neogotická kaple. K dalšímu rozšíření došlo
v roce 1909.
Po okupaci Československa v roce 1939 byly
klášterní školy zrušeny a
v následujícím roce řádové
sestry založily na žádost
starosty starobinec. V roce
1950 péči o staré obyvatele
města převzala katolická
Charita a o deset let později
stát.
Péči o seniory komplex
několika
budov
slouží
dodnes, v letech 2000 – 2001 byl úplně přebudován do současné podoby, původní
dispozici si zachovala pouze kaple.
- 232 -
Rozhledna Pastýřka
Na vrchu Pastvisko, dříve označovaném
Švédský kámen, postavil Sudetský horský
spolek v roce 1906 dřevěnou, 23 metrů vysokou
rozhlednu. Realizovala ji stavební firma
Habicher. Rozhledna však nestála dlouho, 5.
července 1916 se přes Moravskou Třebovou
přehnala vichřice, která rozhlednu srazila.
V jejích troskách se tehdy zranilo sedm lidí,
z nichž jedna dívka na následky zranění
zemřela.
V roce 2009 byla opodál původní rozhledny
postavena nová vyhlídková věž ze dřeva a oceli
Projekt 27 metrů vysoké stavby vypracovali
Antonín Olšina a Jan Škoda.
Náměstí T. G. Masaryka
Náměstí svou dnešní podobu získalo po velké rekonstrukci v letech 2001 – 2002.
Všechny domy na náměstí prošly velmi podobným stavebním vývojem, krom
několika mála jsou všechny zapsány ve státním seznamu nemovitých kulturních
památek.
- 233 -
Všechny domy v Moravské Třebové jsou pro lepší orientaci označeny dvěma čísly
– číslem popisným (modrá tabulka) a číslem orientačním napsaným na červené
tabulce (v následujícím textu jsou uváděna obě čísla oddělená lomítkem, první
označuje čp., druhé č.o.).
- 234 -
čp. 109/2
Na průčelí velkého nárožního domu je bronzová pamětní deska z roku 1956
s podobou J. K. Tyla od K. Otáhala. Připomíná, že v bočním traktu se dříve hrálo
divadlo. V přízemí je rozlehlý mázhauz se síťovou hřebínkovou klenbou z roku 1546 se
svorníky se znaky Boskoviců, pánů z Lipé, moravskou orlicí a monogramem LK
ověnčené vavřínovými listy. Kolem svorníků se rozvíjí v malbě provedené rostlinné
ornamenty.
- 235 -
čp. 111/6
Jeden z nejširších domů na
náměstí pochází ve své dnešní
podobě i vnitřní dispozici až
z 19. století. Zajímavá je jeho
střídmá, ale přesto výrazná čelní
fasáda s trojúhelníkovými suprafenestrami v prvním patře.
čp. 113/8
V roce 1758 v tomto domě nocovala při své cestě po
severních zemích svého mocnářství královna Marie Terezie
s manželem císařem Františkem Lotrinským a synem
Josefem II.
V 18. století čelní fasádu doplnila nika se sochou
Immaculaty, dnešní barokizující pojetí fasády pochází až
z 20. století. Renesanční klenbu v mázhauzu dnes zakrývá
rovný podhled stropu.
- 236 -
čp. 115/12
Nárožní dům, spojený se sousedním prampouchem, má v přízemí prostory
sklenuté plackovými klenbami, dosedajícími na kamenné toskánské polosloupy. Do
boční fasády je vsazena erbovní deska se znaky Boskoviců, pánů z Lipé a cechu
soukeníků a postřihovačů.
- 237 -
čp. 119/14
Nárožní dům se honosí vznosnou neorenesanční fasádou, vrcholící ozdobným
štítem. Podoba fasády pochází z konce 19. století. Ve stejném stylu je vyveden i
prampouch navazující na dům čp. 115/12.
čp. 120/16
Dům byl postaven v první
polovině 16. století, dnešní
honosnou klasicistní fasádu
získal po požáru 1840. V přízemí, zaklenutém hřebínkovou
klenbou se svorníky s boskovickým erbem a moravskou
orlicí, je honosný kamenný
portál, datovaný rokem 1540,
který rámují polosloupy, nesoucí masivní kladí a tympanon. Zdobí jej busty v dobových měšťanských oděvech
(možná majitel Michal Renner
se svou manželkou), zvířecí i
rostlinné motivy. V latině a
němčině je v kladí napsáno:
„Krotiti hněv jest vlastností
- 238 -
statečnou.“ Byl to vstup do místnosti, kde zasedala městská rada. Hřebínkovou
klenbu má i úzká chodba na dvůr.
Podobně jako ostatní domy na náměstí dostal během přestavby v 19. století nové
schodiště osvětlené velkým střešním světlíkem.
Tento dům vlastnil belgický malíř, věhlasný portrétista Pietro de Petri, který se
sem přistěhoval z Brna a řadu let byl i purkmistrem (je autorem obrazu Jana
z Boskovic na úmrtním loži, který visí na třebovském zámku).
- 239 -
čp. 121/18
Ve „dvoulodním“ mázhauzu je síťová hřebínková
klenba, portálek v mázhauzu nese letopočet 1552.
V místnosti s nástupem na schodiště je vsazena
nápisová deska se znaky pánů z Boskovic a Lipé.
čp. 123/22
Nenápadný nárožní dům nevelkého nepravidelného půdorysu se dvěma prampouchy
opírá o protější dům. Mázhauz je sklenut
bohatou hřebínkovou klenbou, dosedající na
půvabné, sochařsky zpracované kamenné
konzoly s rozličnými motivy: na jedné je
monogram TK a letopočet 1586, na další je putti
s lebkou a přesýpacími hodinami s nápisem
„Dnes mně, zítra tobě.“, z další se dívá šašek
s čepicí s rolničkami, na jiné je pták, lev, jelen,
hlava čerta a anděla, feston. Všechny konzoly na
sobě nesou několik vrstev polychromie.
- 240 -
čp.
145/24
Nevelký
dům svou
hmotou již
není úplně
na náměstí, ale tvoří krček mezi náměstím a
ulicemi Pivovarská a Tichá.
čp. 146/26
Dům nese jednu z nejzajímavějších a
nejmodernějších fasád na náměstí. Je z počátku
20. století, spojuje v sobě geometrickou secesi a
art-deco. Současnou podobu dostal dům po
rekonstrukci v letech 1991 – 1992, kdy byla
v zadním traktu postavena schodišťová věž.
- 241 -
čp. 148/30
Mázhauz, vzniklý kolem roku
1580, má křížovou klenbu zdobenou štukovými pruty. V současné
době je podélnou příčkou rozdělen
na dva prostory. Čelní fasáda je dnes
prostá, rytmizace oken dává tušit, že
v každém patře byly do náměstí
obráceny dvě místnosti – jedna se
dvěma, druhá s jedním oknem.
čp. 149/32
Nárožní dům,
ozdobený v průčelí
nikou se soškou
Panny Marie Neposkvrněné, má
mázhauz se dvěma
poli
křížové
klenby, do něhož
je vloženo schodišťové
těleso
s okénkem s kamenným ostěním.
Interiér se stovky
let téměř nezměnil, zato hlavní průčelí jen během 20. století změnilo podobu
několikrát, jak dokládají staré fotografie.
čp. 164/38
Zvenčí prostý dům v přízemí ukrývá dvě místnosti, jedna
je sklenuta jednoduchou křížovou klenbou, druhá leží na
masivních žebrech, plynule vybíhajících ze zdí.
- 242 -
čp. 27/39
V nárožním domě se střídmě krásnou klasicistní
fasádou se 31. července 1849 narodil Ludvík Vincenc
Holzmaister
(+1923),
newyorský
obchodník,
cestovatel a mecenáš třebovského muzea. V přízemí jsou valené klenby s výsečemi.
- 243 -
čp. 28/37
Dvoupatrový dům má rozlehlý mázhauz se složitými
hvězdicovými hřebínkovými klenbami s kamennými
svorníky se znaky Boskoviců a pánů z Lipé, moravské a
slezské orlice, monogramem GFZ, na reliéfních konzolách
jsou rostlinné motivy a letopočet 1547. Na mázhauz
navazuje starší prostor dřívější komory s křížovou klenbou.
Fasáda s bohatě zdobenými suprafenestrami pochází
z 19. století.
- 244 -
čp. 29/35
Je jedním z nejstarších a nejlépe zachovalých měšťanských domů ve městě,
postavených po prvním velkém
požáru roku 1509. Mázhauz
má valenou
pozdně
gotickou
klenbu. Vedle něho se nachází
klenbou,
komora
s křížovou
spočívající na mohutných žebrech s jednoduchými konzolami a boskovickým erbem ve
svorníku. Na ni navazuje dlouhá úzká valeně
sklenutá chodba, vedoucí na dvůr, a černá
kuchyně. V prvním patře byly rovné dřevěné
stropy. Vstupní půlkruhový portál ve cviklech
nese znaky Boskoviců a pánů z Lipé.
čp. 30/33
Dům s nezdobenou fasádou v přízemí
ukrývá prostor s valenou klenbou,
bohatě zdobenou výmalbou, složenou
z rostlinných úponků, mezi nimiž
vystupují figurální scény: sv. Florián,
hazardní hráči u stolu, pod nímž leží
prase, šermíři. Vznikly ve druhé
polovině 16. století.
- 245 -
čp. 31/31
Dům se od ostatních v řadě odlišuje
fasádou ozdobenou
prvky secese, art deco
i moderny z roku 1921
(do té doby měl
jednoduché průčelí,
jak informují histo-
rické fotografie). V mázhauzu sklenutém křížovou žebrovou klenbou je
kamenná deska s proroctvím o konci světa z roku 1554.
čp. 33/27
Na přelomu 15. a 16. století dům vlastnil
zámecký stavitel Kašpar Harding, zde
- 246 -
pracoval na svých plánech. Na půlkruhovém portále, krytém římsou, vysazenou na
konzolách, je letopočet 1555, znaky Boskoviců a pánů z Lipé a nápis: „Proti Bohu není
rady“. Mázhauz je sklenut křížovou hřebínkovou klenbou s kamennými svorníky s
orlicemi a týmiž znaky jako na portále.
čp. 35/23
V prvním patře je válcový arkýř z roku 1598
se znaky Ladislava Velena ze Žerotína a
majitelů domu: Jana Rennera z Putzingu a
jeho manželky Marty Klotzmanové z Rychnova
postavený v roce 1598. Meziokenní sloupy
s iónskými hlavicemi ovíjí vinná réva, celý
arkýř spočívá na konzole se dvěma anděly a lví
hlavou. V mázhauzu, sklenutém valenou
klenbou, je pozdně gotický portál s přetínaných prutů z roku 1512.
čp. 37/19
Úzký dvoupatrový dům, vybíhající
do náměstí z boční ulice, má přízemní prostory sklenuty prostými
valenými
klenbami
s výsečemi.
V bočním průčelí je drobný, pozdně
gotický portálek.
- 247 -
čp. 57/17
Je to jeden z domů s
nejlépe zachovalou typickou dispozicí z doby
po roce 1509. Mázhauz
má valenou klenbu,
vedle se nachází komora
a ve středu domu
prostor, který sloužil
jako černá kuchyně.
Čelní fasáda nárožního
domu
má
střídmé
barokní členění.
čp. 62/9
Mázhauz je zaklenut žebrovou klenbou, zdobenou výmalbou s rostlinnými
motivy. Jako jediný
dům na náměstí si
zachoval
původní
jednopatrovou
podobu s atikou. Honosné barokní fasádě
s vysokým
pilastrovým řádem dominuje
nika s postavou Madony.
- 248 -
čp. 77/3
fasádou
Dům
s klasicistní
s balkónem nad průjezdem a
kamennými
suprafenestrami
vznikl v roce 1866, jak hlásá
letopočet vytesaný na pilíři
zajímavého schodiště s litinovým
zábradlím.
- 249 -
čp. 78/1
Velký, na náměstí nepřehlédnutelný dům se honosí výrazným
věžovitým schodišťovým světlíkem.
V ose čelní bohaté klasicistní fasády
dvoupatrového domu je segmentový
portál s balkonem, neseným ozdobnými konzolami. Historii domu
připomíná nápis na pilíři krásného
schodiště (podobného jako v sousedním domě čp. 77/3), který říká, že dům postavil v roce 1840 František Salesius
Steinbrecher a roku 1935 přestavěl jeho vnuk Ernst Steinbrecher.
Bránská ulice
V této ulici domy přiléhají těsně k zámku, bydleli v ní zámečtí zaměstnanci a
vrchnostenští úředníci.
- 250 -
čp. 54/1
Jedná se o velký nárožní dům z počátku
17. století, jehož rozlehlý mázhauz je
sklenutý valenou klenbou s lunetami s
jednoduchou pravoúhlou sítí hřebínků,
dosedajících na kamenné konzoly, zdobené
akantovými listy.
čp. 40/6
Dům byl postaven v roce 1524 v pozdně gotickém stylu,
mázhauz je sklenut hřebínkovou klenbou s ornamentálními
malbami v zemitých barvách, osvětluje jej velké okno
s dvojitým křížem. Do černé kuchyně vede masívní pravoúhlý
portál.
- 251 -
čp. 184/7
V roce 1568 (za Václava z Boskovic) byl tímto
domem proražen vstup do zámku, který sloužil jako
přímý přístup do kostela. Na portále jsou znaky
Boskoviců a pánů z Lipé, mezi nimi soška Samsona
bojujícího se lvem. Stejně jako většina ostatních domů
prošel výraznou přestavbou v 19. století, na což upomíná
vročení „1824“ na klenáku portálu. Na nádvorní straně
jsou arkády, postavené při velké rekonstrukci domu
v 90. letech 20. století.
V přízemí je prostorný mázhauz s valenou klenbou
s výsečemi.
- 252 -
čp. 38/2
Nevelký měšťanský dům má krásný mázhauz se síťovou hřebínkovou klenbou, dosedající
na kamenné konzoly.
čp. 41/8
Ve
sklepě
dvoupatrového
domu je zajímavý pozdně
gotický
portálek
s vysokým lomeným
obloukem. V mázhauzu je hřebínková klenba
s konzolami,
na jedné z nich
je
letopočet
1565.
Dům
stavěl
kameník Conrad.
- 253 -
čp. 42/10
Dům s průjezdem na Kostelní náměstí má mázhauz sklenutý hvězdicovou
hřebínkovou klenbou z poloviny 16. století. Vstupuje se do něj nevelkým lineárně
profilovaným portálem, stejně zdobené je i kamenné ostění okna mázhauzu.
- 254 -
čp. 44/14
Jednopatrový obytný dům má
honosnou eklektickou fasádu spojující
v sobě barokní a secesní prvky vytvořenou v roce 1910. Dominantou
interiéru je klasicistní schodiště ze
začátku 19. století.
čp. 47/17
Postaven byl v roce 1492. Dvouosé
uliční průčelí má jednoduché historizující členění, nádvorní ukončují dva
vysoké pultové štíty.
V interiéru je nevelký mázhauz,
sklenutý hřebínkovou klenbou dose-
dající na reliéfní konzoly zdobené rostlinnými motivy.
Nad průchodem na dvůr
je do zdi
vsazena nápisová deska
s německým
textem:
„Není radno
býti
proti
Bohu.“ Do zadní části mázhauzu ústí
schodiště do 1. patra a nízká chodba, která
vede do černé kuchyně a na dvůr.
čp. 46/19
Původem renesanční dům má malý mázhauz s valenou
klenbou s výsečemi. Mnohem zajímavější je zadní místnost
sklenutá křížovou klenbou se štukovými manýristickými
žebry, sbíhajícími se do růžicového svorníku. Vznikla
na počátku 17. století. Hlavní vstup má zajímavé
modernistické dveře ze začátku 20. století.
- 255 -
čp. 52/5
Dům s jednoduchým pozdně gotickým
portálem má poměrně dobře zachovalou vnitřní
dispozici, mázhauz je sklenut valenou klenbou,
zdobenou hřebínky. Na mázhauz navazuje
komora a černá kuchyně. V zadní části mázhauzu
stoupá schodiště do patra s křížovými klenbami,
vedle schodiště probíhá chodbička na dvůr.
Centrem
prvního
patra je
valeně
sklenutá
síň, odkud
se
vstupuje
do černé
kuchyně, místnosti s valenou klenbou a další
místnosti s trámovým stropem.
čp. 53/3
Jedná se o dům s empírovým hlavním
průčelím s velkým portálem, nesoucím
letopočet 1820. V portálu jsou vsazena krásná
původní dvoukřídlá vrata. Interiér přízemí
má pozdně gotickou dispozici z počátku 16.
- 256 -
století, mázhauz je sklenut vpředu křížovou
žebrovou klenbou, vzadu novější hřebínkovou klenbou.
Cihlářova ulice
V ulici spojující náměstí s Horní bránou
(stávala na úrovni domu čp. 4/17) stojí
podobně honosné, v jádru renesanční,
měšťanské domy jako na náměstí.
čp. 14/1
Dům má přízemí zaklenuté velmi
nízkými hřebínkovými klenbami. Dnes
slouží restauračním účelům, pročež
před jeho průčelí předstupuje stálý
dřevěný přístřešek letní zahrádky.
čp. 13/3
V 18. století bylo v tomto domě
pekařství. Od poloviny 19. století se
zde prodával textil. Architektonicky
je to jednoduchá utilitární stavba,
většina prostor je plochostropá,
pouze jedna se pyšní klenbou
z pruských placek.
čp. 12/5
Jednopatrový renesanční dům byl
do dnešní podoby upravený v 19.
- 257 -
století, dnešní vzhled s velkými okny je až z 20. století. Portálek s koutovými
konzolami nese nástavec se znakem Boskoviců a letopočet 1558. Mázhauz je sklenut
jednoduchou hřebínkovou klenbou.
čp. 10/9
Curriculum vitae domu je napsáno na pamětní
desce v mázhauzu. Na ní čteme, že jej nechal postavit
v roce 1541 Jockl Sponer. V roce 1892 dům věnovala Amalie Meissnerová nadaci pro
chudé německé sirotky. V roce 1935 dům získal Ernst Steinbrecher a nechal jej
celkově přestavět. Z původní renesanční stavby zůstalo jen přízemí, vyšší dvě patra
dostala funkcionalistickou podobu se dvěma velkými arkýři.
čp. 6/13
Dvoupatrový dům s prostou fasádou
- 258 -
zvětšující svou obytnou plochu i
vyklenutím nad Farní ulici má mázhauz
s hvězdicovitou hřebínkovou klenbou a
dodatečně vsazeným schodištěm.
Dům od roku 1735 vlastnil sochař
Severin Tischler, na dvoře měl svou
kamenickou dílnu, kde pracoval až do své
smrti 1743.
čp. 4/17
Dvoupatrový dům charakterizuje střídmá
fasáda s řadou velkých oken. Přízemí domu je
sklenuté plackovými klenbami. Svou podobu
získal po zboření věže brány, která stála před
ním.
čp. 166/2b
Dům s jednoduchým raně renesančním portálem má nevelký mázhauz
sklenutý hřebínkovou klenbou.
- 259 -
čp. 168/6
Hlavní průčelí domu má atikové
patro a hodnotnou pozdně barokní
fasádu s vysokým pilastrovým řádem.
Mázhauz má křížovou hřebínkovou
klenbu, dosedající na nápisové
konzoly. Na jedné z nich je letopočet
1569 a jméno Johanes Totewolff.
čp. 169/8
Jednopatrový dům s atikovým patrem,
zakrývajícím dvojici sedlových střech,
přiléhal k vnitřní hradbě, která tvoří jeho
zevní zdivo, a k hradební bráně. Najdeme zde
mázhauz s bohatou hřebínkovou klenbou na
kamenných konzolách s rostlinným dekorem,
pravděpodobně vytvořených, stejně jako na
radnici, kameníkem Conradem. Na jedné
konzole je vročení 1565.
- 260 -
čp. 201/14
Nevelký dům svou současnou podobu
s nakoso postaveným vstupem s pískovcovým
obložením získal v roce 1994, nad vchodem je
nika s barokní sochou sv. Floriána.
Poštovní ulice
čp. 73/1
Jde o patrový měšťanský dům, jehož
podobu charakterizují dva opěrné pilíře,
okno s raně renesančním kamenným
ostěním a vstupní portál s krásnými
empírovými dveřmi z roku 1828. Nevelký,
ale pozoruhodný mázhauz je sklenut
křížovými
klenbami
s jednoduchou
- 261 -
hřebínkovou výzdobou. Zadní komory jsou
osvětlovány přes mázhauz drobnými okénky,
z nichž jedno má kamenné ostění, zdobené
reliéfními růžicemi.
- 262 -
Ulice ČS armády
čp. 83/4
Dům
má
prostý
mázhauz
s křížovou
hřebínkovou klenbou z 2. poloviny 16. století.
Dnes je dům téměř bez ozdob, o tom, že v dobách
renesance byl mnohem honosnější, by mohlo
svědčit ostění s růží druhotně použité jako práh.
čp. 84/6
Jde o měšťanský
dům
s rozlehlým
mázhauzem
se
stlačenou valenou
klenbou
s výsečemi,
zdobenou
štukovými
žebry,
dosedajícími
na
kamenné
kanelované
konzoly.
Hlavní vstup rámuje
portálek
z roku 1866.
- 263 -
čp. 85/8
Půvabná rokokově laděná fasáda
ukrývá renesanční mázhauz s hvězdicovou hřebínkovou klenbou.
čp. 86/10
Nevelký měšťanský dům s prostou
bílou fasádou má mázhauz sklenutý
valenou klenbou.
čp. 87/12
Nárožní dům s ozdobnou fasádou
z druhé poloviny 19. století má velký
mázhauz s křížovou hřebínkovou klenbou,
po obou stranách k němu přiléhají menší
obdélné prostory, sklenuté dvěma poli
křížové klenby.
- 264 -
čp. 93/16
Poslední měšťanský renesanční dům před
bývalou městskou branou má mázhauz
s hvězdicovou hřebínkovou klenbou, dosedající
na kamenné konzoly, zdobené rostlinnými
motivy. Vznikl v roce 1568.
čp. 100/5
Dům s prostou vnější fasádou pochází
z roku 1570. Rozlehlý mázhauz, patřící
k nejkrásnějším ve městě, má síťovou
hřebínkovou klenbu, dosedající na kamenné
nápisové konzoly s německými příslovími a
citáty z Bible. Nachází se v něm portál
s honosným nástavcem s orlicí a erbem
Boskoviců.
- 265 -
čp. 106/3
Dům se střídmou historizující
fasádou má prostorný mázhauz
s klenbou s plochými štukovými žebry,
dosedajícími na kanelované konzoly
(stejného tvaru jako v čp. 84/6).
Ztracená ulice
čp. 103/6
Nenápadný řadový jednopatrový
dům s renesančním jádrem z doby po
požáru z roku 1541, upravovaný v 19.
století,
je
příkladem
vývoje
historického obytného domu v centru
města.
- 266 -
Krátká ulice
čp. 79/2
Nevýrazný řadový dům
má renesanční původ, na
což upomínají křížové a
valené klenby v některých
místnostech. Interiér byl
však v novodobé historii
značně proměněn mnohými přestavbami a vestavbami.
Hvězdní ulice
čp. 151/4
Jedná se o patrový dům s nápisovou
supraportou s letopočtem 1557. Původně
velký mázhauz s křížovými klenbami je
dnes rozdělen na několik místností.
Olomoucká ulice
čp. 146/18
Jednoduchý
patrový dům se
honosí manýristickým portálem,
který vznikl po
roce 1610. Mázhauz
byl
vyzdoben dříve
možná
velmi
bohatou štukovou výzdobou,
z níž se dodnes
zachovala pouze
pletencová žebra
a dvě okřídlené andílčí hlavičky.
- 267 -
Zámecké náměstí
čp. 55/3
Je jedním z mála domů, který se
dochoval z doby před požárem z roku
1509. Gotická je nejméně jedna místnost,
zaklenutá křížovou žebrovou klenbou
s mohutnými žebry. Sousední valeně
sklenutá místnost je novější a projevuje
se i v uliční fasádě zalomením zdi.
Gotická část vznikla nejspíš současně se
zámkem v 90. letech 15. století.
čp. 56/2
Je to renesanční dům
s valenými klenbami v interiéru, o jehož přestavbě
z roku 1812 informuje
nápis na portále.
Ulice K. Čapka
čp. 257/2
Dům vznikl na přelomu 19. a 20. století. Do druhé
světové války patřil firmě Mayerhofer & Vrtal, slévárně
- 268 -
žlutých kovů, která byla známá hlavně díky svým hmoždířům. Budova je přízemní
stavba s podkrovním polopatrem s bohatou neorenesanční fasádou. Na atice stojí tři
antičtí bohové, patroni podnikatelů a řemeslníků.
Lanškrounská ulice
čp. 679/74
Velkou vilu si nechal naproti vile svého otce postavit Karel Bibus, spolumajitel
- 269 -
firmy na výrobu příborů a jiných užitkových stříbrných předmětů (firmu založil
František Bibus v roce 1883).
Vila byla postavena ve 20. letech 20. století. Uvažuje se, že projektantem by mohl
být Oskar Czepa.
Budova v sobě poeticky kloubí romantické a historizující prvky s prvky moderní
architektury. Rodinných domů v tomto duchu můžeme v Moravské Třebové (byť ve
skromnějším měřítku) nalézt ještě několik.
čp. 260/47
Řadový dům je jedním z nemnoha zástupců funkcionalistické architektury
v Moravské Třebové. Po celou dobu jeho existence je v něm železářství.
Nádraží
Stavba
tzv.
Moravské západní
dráhy se uskutečnila
v letech
1887 - 1889. Spojila
Třebovici v Čechách
(na trati Praha –
Olomouc) s Prostějovem. Jak bylo
na těchto stavbách
obvyklé, všechna nádraží jsou typizovaná, velikostí odpovídající důležitosti stanice.
- 270 -
V Moravské Třebové se
krom patrové výpravní
budovy
zachovala
i
vodárna
a
dřevěné
skladiště. Vedle nádraží
byla pro potřeby cestujících postavena restaurace, která svému účelu
slouží dodnes.
Sušice
Podél silnice z Moravské Třebové do Starého Města se
rozkládá dříve samostatná osada Sušice, která dnes plynule
navazuje na zástavbu Třebové.
Socha sv. Jana
Nepomuckého
a
smírčí kříž
U domu čp. 2 stojí
velký
monolitický
tlapatý kříž. Hned
vedle je socha sv. Jana
Nepomuckého
z 19. století s reliéfem Svržení
Jana
Nepomuckého
do
Vltavy na volutami opřeném
podstavci.
Kaplička Panny Marie v Sušicích
Drobná nenápadná stavba čtvercového půdorysu ve
svém valeně sklenutém interiéru ukrývá tři
reprodukce s mariánskými náměry.
- 271 -
Usedlost čp. 11
Zatímco část Sušic blíže městu má i v zástavbě již městský charakter, opačný konec
obce má klasický venkovský ráz s řadou dochovaných zemědělských usedlostí,
podobou náležejících tradiční lidové architektuře. Jedním z hezkých příkladů je dům
čp. 11.
- 272 -
Nová Ves
Vesnice se původně nazývala Horní
Kunčina, současné jméno se používá
od 17. století. Stejně jako Kunčina byla
neustále součástí panství Moravská
Třebová.
Kostel sv. Rocha
Jednoduchý, ale velmi půvabný
kostel sv. Rocha s půlkruhovým
presbytářem a věží před vstupním
průčelím vznikl ve své dnešní podobě
v roce 1857 na místě barokní
kaple z roku 1740. Interiér je
sklenut třemi poli plackové
klenby, presbytář konchou
s pěti
výsečemi.
Naproti
presbytáři je do lodi vložena
dřevěná kruchta, nesená
korintskými sloupy.
Interiér má historizující
mobiliář. Hlavní oltář ve stylu
druhého rokoka nese obraz
sv. Rocha a sv. Šebestiána
- 273 -
z druhé poloviny 17. století. Naproti kazatelně je neogotický oltář se sochami Panny
Marie Lurdské a Konstantina a Metoděje.
- 274 -
Krucifix před kostelem
Několik kroků od kostela je
krásné monumentální sousoší
kalvárie s reliéfem Piety na
podstavci, opatřeném volutovými
křídly. Sv. Josef shlíží z reliéfu na
pilíři, po jeho stranách stojí na
konzolách sochy Panny Marie a
sv. Jana Evangelisty. Památník
pochází z roku 1862.
Socha sv. Floriána
Mohutná barokní socha vznikla na kraji obce u
lesa v roce 1752, kdy ji nechal postavit Martin
Peichel.
Důl Hugo Karel
V lese nad vesnicí jsou vedle kolejí úzkorozchodné průmyslové železnice
pozůstatky velkého uhelného dolu Hugo Karel. Těžit se v něm začalo v roce 1871 pro
potřeby třebovských textilních závodů bratří Steinbrecherů. V roce 1897 důl koupil
Gerhard Mauve a místní uhlí využíval pro výpal žáruvzdorných lupků z ostatních
hřebečských dolů. Těžilo se zde až do
roku 1960, kdy byl důl uzavřen.
Z celého rozlehlého areálu dolu
(zásobníky uhlí, strojovna lanovky,
výtopna lokomotiv, sklad, kovárna,
kaceláře...) se dodnes zachoval jen
portál štoly (obnovený v letech 2009 –
2010 v souvislosti s budováním Hřebečských důlních stezek) a nepatrné
zbytky domu s kanceláří a bytem
správce ze začátku 20. století.
- 275 -
Hájovna
Na vrcholu Hřebečského hřbetu u silnice z Nové Vsi přes Opatovec do Litomyšle
stojí bývalá hájovna. Má typizovanou podobu, jakou koncem 19. století získalo mnoho
hájoven v liechtensteinských lesích.
- 276 -
Pacov
Obec se v písemných pramenech poprvé připomíná v roce 1308, kdy Bernard
z Cimburka prodal Stanimírovi z Letovic třináct lánů, mlýn a dvůr v Pacově. Zbytek
obce mu prodal v roce 1316. Někdy v této době v obci vznikla tvrz.
Začátkem 15. století se v písemných pramenech uvádí, že se Pacov skládal ze tří částí:
vlastní vsi, tvrze se dvorem a samostatného svobodného dvora. V roce 1511 získal větší
část Pacova Ladislav z Boskovic a připojil jej ke svému panství.
Na svobodném dvoře seděl v letech 1612-1664 šlechtický rod Pivců z Hradčan a
Klimštejna. V roce 1695 jej od Antonína Bernarda Brabantského z Chobřan koupil
kníže z Lichtenštejna a v roce 1787 byl rozdělen mezi osadníky Ludvíkova.
Od roku 1976 je Pacov součástí Městečka Trnávky.
Tvrz
Šlechtické sídlo v Pacově bylo lénem hradu Cimburka, jeho majitelé se poměrně
rychle střídali. Poprvé se výslovně pacovská tvrz uvádí v roce 1448, kdy Jan Náhradek
ze Studnic prodal Pacov s tvrzí Janu Sokolovi, který od té doby používal přídomek „z
Pacova“. Když tvrz získal Ladislav z Boskovic, přestala sloužit jako šlechtické sídlo a
beze zbytku zanikla. Dnes ani nevíme, kde stála.
Holubí studánka
Na svahu vrchu Hušák stojí uprostřed lesa kamenná kaplička Panny Marie
Lurdské, svou současnou podobu získala začátkem 20. století.
Vedle kapličky vyvěrá pramen vody, které se podle lidových pověstí přisuzují
zázračné účinky. Jedna pověst říká, že se nemocnému domkáři ve snu zjevila Panna
- 277 -
Marie, která ho nasměrovala k prameni, jež mu měl vrátit zdraví. Domkář po
probuzení lesní pramen vyhledal, napil se a omyl vodou nemocné tělo. Záhy se
skutečně uzdravil. K prameni pak začali putovat další nemocní, kteří zde po uzdravení
postavili kapličku a kolem zřídili křížovou cestu.
Jiná pověst hovoří o bitvě, která se kdysi
strhla u Předního Arnoštova. Po ní zde zbylo
mnoho mrtvých a raněných. Jeden raněný
voják měl žízeň, hledal místo, kde by se napil.
Pozoroval tedy ptáky, aby podle nich určil,
kde by se v lese mohla nacházet voda. Ke
studánce, která jej nejen osvěžila, ale i
uzdravila, mu cestu ukázali holubi – podle
nich také dostala název.
- 278 -
Petrůvka
Středověké obce nikdy nebyly tak velké, jako jsou dnes, tvořilo je vždy jen několik
málo usedlostí. Postupem času se obce buď z různých důvodů vylidnily a zanikly,
nebo se rozrostly do dnešních velikostí. Petrůvka si však svou středověkou podobu
udržela až dodnes. Patřila k hradu
Cimburk a její základ tvoří 4 velké statky
doplněné několika menšími usedlostmi.
Osou osady je ulice, která se v zadní
části rozbíhá v trojúhelníkovou náves.
Krucifix na návsi
Kříž byl vyzdvižen v roce 1832, na
podstavci jsou reliéfy Panny Marie
Bolestné, sv. Anny a sv. Floriána. Pilíř nese
reliéf sv. Jana Nepomuckého a nástrojů umučení Krista.
Statek čp. 11
Velký, krásně
udržovaný
čtyřkřídlý statek vyniká neobvyklou
mansardovou
střechou. Fasádu
obytného křídla
zdobí
lizénové
rámce.
- 279 -
Usedlost čp. 9
Dominantou zemědělské usedlosti je obytný dům se zděným přízemím a roubeným
patrem s komorami.
- 280 -
Pěčíkov
Obec v historii náležela vranovskému panství. Podobně jako sousední drobné
vesničky se může pyšnit řadou zachovalých staveb lidové architektury.
Chalupa čp. 9
Krásná malá zemědělská usedlost
s charakteristickým,
klasovitě
skládaným štítem obytného
roubeného
stavení
pochází
z druhé poloviny 18.
století.
Statek čp. 36
Největším
statkem v obci je
usedlost čp. 36. Patrové zděné obytné stavení bylo v moderní době upraveno,
nejzajímavější částí statku je patrové roubené hospodářské stavení a na ně navazující
velká stodola.
- 281 -
Přední Arnoštov
Drobná víska vznikla podél silnice ve 2. polovině 13. století, poprvé se písemně
připomíná v roce 1320, kdy ji
od královny Kunhuty získal
Bernard z Cimburka. Od té
doby zůstal Přední Arnoštov
součástí trnáveckého panství.
Zvonice
Na návrší uprostřed obce se
zdvihá vysoká štíhlá zvonice
s jednoduchou stavovou střechou.
Několik kroků od zvonice
stojí krucifix s Pannou Marií
Bolestnou na podstavci a
nástroji umučení Krista na
pilíři. Byl postaven na náklady
obce v roce 1839.
Statek čp. 33
Usedlost
je
jednoduše
účelný čtyřkřídlý uzavřený
objekt s valbovou střechou.
Přestože její původní vzhled
pošramotily pozdější stavební
úpravy, dobře ukazuje, jaké
hodnoty dřívější sedláci uznávali, jak se prezentovali světu:
nejhonosnější z celé usedlosti je velká ozdobná stodola, stojící samostatně (bohužel ve
svém dnešním stavu je spíš zříceninou). Sedláci totiž s oblibou předváděli, jak
schopnými jsou hospodáři, že mají na stavbu zděné stodoly. Uchování úrody bylo
důležitější než pohodlné bydlení.
- 282 -
- 283 -
Radišov
Nevelká ves po celou svou historii sdílí osudy ostatních sídel na Moravskotřebovsku, zvlášť s nedalekým Starým Městem, k němuž je i přifařena.
Kostel sv. Rocha
Výjimečně půvabný eklektický kostelík byl postaven v roce
1893 na místě starší, snad dřevěné kaple. Halový interiér má
vysokou bedněnou klenbu se štukovými žebry. Skromný mobiliář
zastupuje pouze několik soudobých soch a mramorovaná menza
hlavního oltáře. Jako oltářní obraz slouží vitráž okna
s vyobrazením sv. Rocha.
V letech 2009 – 2012 prošel kostelík celkovou rekonstrukcí.
- 284 -
- 285 -
Socha sv. Jana Nepomuckého
Sloup
s figurou
sv.
Jana
Nepomuckého byl u dědičné rychty
postaven na náklady obce v roce
1739. Obec se také zavázala, že
monument bude i nadále udržovat
v dobrém stavu. Na podstavci jsou
reliéfy sv. Rodiny, sv. Rocha a sv.
Šebestiána.
Dům čp. 25
Na jihozápadním okraji obce stojí
nevelká, dvoukřídlá chalupa pocházející ve své dnešní podobě z roku 1872. Přestože
v pozdější době prodělala
několik dalších (ne úplně
šťastných) stavebních úprav,
z nichž největší je úprava
původních chlévů na další
obytné místnosti, je hezkým
příkladem obydlí méně majetných lidí na Moravskotřebovsku.
- 286 -
Kaplička na kraji obce
V polích u cesty do Kunčiny stojí drobná kaplička
půlkruhového půdorysu s širokým, půlkruhem zaklenutým
vstupem ve štítové stěně. Podobné kapličky jsou pro zdejší
region typické, dříve jich bylo na Moravskotřebovsku velmi
mnoho, většina z nich však v průběhu 20. století zanikla.
Podobný osud bohužel pravděpodobně čeká i radišovskou
kapličku, z níž dnes již zůstaly jen obvodové zdi.
- 287 -
Radkov
Ves je poprvé připomínána v roce 1365 při prodeji cimburského panství
markraběti Janu Jindřichovi.
Markrabě Jošt v roce 1406 vyčlenil Radkov s Petrušovem z cimburského panství a
vytvořil z nich samostatný statek, který
prodal Ješku Hruškovi. Ještě v 15. století
však toto maličké panství ztratilo samostatnost, když splynulo s moravskotřebovskými državami.
Hrad
Na vrchu Hradisko mezi obcemi Radkov
a Linhartice se nachází zbytky poměrně
rozlehlého hradu, o němž neexistují žádné
historické písemné zprávy. Před hradem se
rozkládala neobvykle rozsáhlá opevněná
plocha
předhradí
se
stopami
po
zahloubených obytných stavbách, datovaná
do poloviny 13. století. Přístup k hradu
chránily dvě linie příkopu a val, za nimi se zdvihala štítová zeď hradby předhradí.
Mezi ním a vnitřním hradem je další, 26m široký příkop. Obvodová hradba nebyla
dokončena v celém obvodu, někde byla jen palisáda. Uvnitř hradebního okruhu
vznikly jen provizorní polozahloubené stavby, které se již své konečné podoby
nedočkaly.
- 288 -
Možná že velké předhradí bylo vesnicí (založenou stejně jako ostatní sídla v okolí
v polovině 13. století), která se ovšem neosvědčila a zanikla ještě dřív, než byl na ni
navazující hrad dokončen. Usedlíci pravděpodobně odešli do Gruny. Ani samotný
hrad pak nebyl dostavěn.
Tvrz
V místech dnešního čp. 40 postavil
majitel radkovského panství Jiřík
z Pavlovic v roce 1407 tvrz. Beze zbytku
zanikla se zánikem samostatnosti
Radkova někdy na přelomu 15. a 16.
století.
Socha sv. Rocha
U domu čp. 27 stojí
socha sv. Rocha, vzniklá
v polovině 19. století. Na
podstavci
je
vpředu
Veraikon, na bocích sv.
Florián a Sv. rodina.
Zvonice
Nad středem obce na
kopci stojí kamenná
zvonice z roku 1853, jak dokládá letopočet na vstupním
portálku.
- 289 -
Krucifix u zvonice
Velký honosný krucifix byl postaven
v roce 1865. Na podstavci je reliéf
Panny Marie Bolestné, na pilíři je
zobrazen sv. Donát, sv. Florián a světec
v biskupském rouchu.
Statek čp. 37
Velký zděný statek představuje zajímavý, v regionu
několikrát použitý příklad dispozičního uspořádání,
kde klasické dvouštítové přízemní průčelí bylo
nahrazeno dvoupodlažním objektem s komorami
v prvním patře. Radkovský statek, vzniklý v této
podobě na začátku 19. století, se honosí poměrně
složitě zdobenou empírovou fasádou.
- 290 -
Statek čp. 5
Statek je zástupcem typické podoby tradiční velké zemědělské usedlosti, stojící
opodál hlavní komunikace uprostřed svých polností.
- 291 -
Rozstání
První písemná zmínka o obci je z roku 1365, obec byla součástí majetku
cimburského panství. V roce 1406 je v obci uváděn svobodný panský dvůr a jeho
majitelem byl Měška z Rozstání a Újezda. V roce 1628 byla v obci zřízena dědičná
rychta. V první polovině 19. století se v okolí obce těžila železná ruda.
Sousoší Nejsvětější Trojice
Sloup s vrcholovým sousoším Nejsvětější
Trojice ikonografického typu Trůn milosti
postavil v roce 1837 Matyáš Schneider. Na
pilíři jsou reliéfy Panny Marie Pomocné, sv.
Matěje a Floriána. Na podstavci je reliéf ran
Kristových a světec s mečem v hlavě, snad
Petr mučedník. Památka se nachází za obcí u
silnice do Trnávky.
Boží muka
Barokní pilířová boží muka
stojí u silnice
do Trnávky při
odbočce
do
Malíkova.
- 292 -
Socha sv. Rocha
Sloup byl postaven v roce 1832, na
podstavci jsou reliéfy sv. Šebestiána,
Františka z Assisi a Apolonie.
Zvonice
Nad domem čp. 12 stojí vysoká
kamenná zvonice. V obci stála přinejmenším od roku 1751, kdy Marie
Terezie vydala nařízení o vyhlašování
poplachu úderem zvonu – zvonice se tak
pro obce staly zákonnou nutností. Svou
- 293 -
dnešní podobu mohla dostat až v 19. století (jak by bylo možné usuzovat z její značné
podobnosti s datovanou zvonicí v Radkově).
Sousoší Nejsv. Trojice u domu čp. 16
U původně záhumenicové cesty stojí na okraji
pole sloup se sousoším Nejsvětější Trojice. Na
podstavci je vředu reliéf sv. Josefa s Pannou Marií,
na bocích stojí sv. Jan Nepomucký a sv. Florián.
Objekt
vznikl
v 19. století.
Sousoší
Nejsv. Trojice
u domu čp. 95
Sousoší obdobného stáří
jako sousoší u
čp. 16 představuje odlišné
sochařské pojetí
–
mnohem
archaičtější
a
rustikálnější,
ovšem o nic méně půvabné. Na podstavci jsou
reliéfy Panny Marie a Josefa, sv. Šebestiána a sv.
Floriána. V dolní části sloupu je zobrazena
polopostava Panny Marie Nanebevzaté.
- 294 -
Usedlost čp. 75
Malebná drobná zemědělská usedlost má trojkřídlou dispozici s malým dvorkem.
Jako stavební materiál byl převážně použit lomový kámen.
Statek čp. 54
Rozlehlé čtyřkřídlé stavení sice není v úplně
nejlepším technickém stavu, ale možná právě díky tomu
je
na
něm
zachováno
mnoho
zajímavých
architektonických detailů, zvlášť vstupní dveře. Krásná
vrata má i vedle stojící velká stodola.
- 295 -
Rychnov
Rychnov vznikl v polovině 13. století. Poprvé je připomínán v listině majitele
panství Boreše II. z Rýzmburku z roku 1321. V této listině rychnovskému rychtáři
Petrovi potvrdil práva, která měl již první rychtář Heinrich (podle něho obec měla
dostat i jméno: Heinrichenau – Richenau; česky Rychnov).
V r. 1410 je doložena v Rychnově dědičná rychta, k níž patřila krčma, kovárna,
pekařství, řeznictví, dvě obuvnické dílny a mlýn.
- 296 -
Rozvoj obce přetrhla třicetiletá válka, kdy počet obyvatel v kraji rapidně poklesl
vlivem válečných událostí a morových epidemií. V roce 1715 v Rychnově padlo za oběť
této nemoci 93 osob.
V druhé pol. 18. stol. bylo v obci 3 443,1 měřic orné půdy, 91,3 měřic zahrad, z luk
bylo 109 fůr sena ročně. Robotovalo zde 26 sedláků se 2 koňmi 3 dny v týdnu, 44
malých sedláků s 1 koněm 3 dny v týdnu, 3 zahradníci s 1 pěším 2 dny v týdnu a 41
chalupníků s 1 pěším 1 den v týdnu. Koncem feudálního období žilo v Rychnově 1670
obyvatel, byla zde škola, myslivna, 2 hospody, 2 mlýny a 7 kramářů.
Kostel sv. Mikuláše
Kostel byl v Rychnově již od středověku. Na začátku 16.
století (kdy v obci působil farář Jiří) byl kostel na náklady
vrchnosti opraven a opatřen zvony. Řadil se mezi pevnostní
kostely, které v případě nebezpečí poskytovaly úkryt
obyvatelům obce, případně se zde mohli i aktivně bránit.
Dodnes na to upomínají střílny v hřbitovní zdi.
Starý rychnovský farní kostel, zasvěcený sv. Mikuláši, se
baroka dočkal velmi zchátralý, pročež na něm v letech 1696
– 1715 probíhaly rekonstrukční práce, které ovšem
nezabránily dalšímu rozpadání zdiva. Proto se Rychnovští
s Mladějovskými v roce 1724 rozhodli pro stavbu úplně
nového kostela. O pomoc při financování stavby požádali
majitele panství knížete Jana Adama Ondřeje z Liechtensteina, který pomoc přislíbil.
Odpovědným stavebním mistrem byl Jan Lindtner, zednický mistr z Uničova,
polírem byl Antonín Heltzl z Německé Libavé a tesařské práce vedl Kristián Knorr
- 297 -
z Olomouce. Hlavním patronem kostela měla být Panna Marie a vedlejšími sv.
Mikuláš a sv. Valentin. Nakonec zůstalo
u starého zasvěcení sv. Mikuláši. Stavba
šla bez potíží díky tomu, že kníže držel
slib, dodávky materiálu byly bezproblémové i obyvatelé se finančně i
fyzicky na stavbě podíleli. Pomohla také
jedna neuvěřitelná náhoda: při zakládání
hrobky byl nalezen poklad 639 dukátů a
tolarů, které posloužily na stavbu vysoké
věže s cibulovou bání (dnešní pochází
z roku 1904, tu původní strhla vichřice).
Moravskotřebovský děkan Jan Antonín
Stehr kostel prozatímně vysvětil 6.
června 1730, později se konsekrace ujal
olomoucký biskup Wolfgang Hannibal
von Schrattenbach. Věž byla dokončena
až v roce 1732.
Výmalbu kostela provedl v roce 1874
třebovský malíř Ignác Heger.
Dnešní obraz na hlavním oltáři byl
objednán farářem Františkem Kukulou
(1869 – 1883). Původní obraz namaloval Juda Tadeáš Supper. V roce 1846 musel být
opraven, a když potřeboval další opravu, pověřil farář Kukula malíře Jana Umlaufa
namalováním nového obrazu sv. Mikuláše. 500 zl. na obraz přispěl Vavřinec Hantl
- 298 -
z Mladějova. Obraz byl dokončen 20. října 1872. Rámují jej 2 andělé v životní
velikosti, nad nimi je sousoší Nejsvětější Trojice. Pod obrazem jsou sochy apoštolů
Petra a Pavla.
V lodi jsou 4 boční oltáře. Nejstarším je
oltář sv. Jana Nepomuckého se sochami
od J. Sturmera. Původní obraz od J. T.
Suppera byl stejně jako obraz na hl. oltáři
nahrazen Umlaufovým. Na dalších
oltářních jsou obrazy sv. Valentýna z roku
1751, sv. Anny Samotřetí (od malíře
Sattlera, kolem sochy od J. J.
Schaubergera) a sv. Klimenta. Oratoř nad
sakristií sloužila pro donátory kostela,
později i pro obyvatele obce, např. rodinu
rychtáře.
Varhany byly pořízeny v roce 1757,
postavil je varhanář Jan Jiří Schwarz za
406 zl. V roce 1796 již ale byly natolik
poškozené, že varhanář Ferdinand Winter
postavil úplně nový stroj, vestavěný do
původní varhanní skříně. Ani tento stroj
však nevydržel a dnes se za barokním
prospektem ukrývá stroj vyrobený
krnovskou varhanářskou továrnou Rieger v roce 1932.
- 299 -
Kostel
stojí
uprostřed
hřbitova, nad vstupní branou
visí kamenný znak patrona
kostela knížete z Liechtensteina
obtočený řádem zlatého rouna.
Vedle brány dříve stálo šest
dřevěných jarmarečných bud.
Na hřbitově je několik
pozoruhodných náhrobků z 18. a 19. století.
Je zde pohřben Jakub Frantz (hned vedle
brány), mladějovský kameník Jiří Hedrich
(+1722).
V letech 1996 – 1999 byl kostel celkově
rekonstruován za finančního přispění
bývalých německých rodáků a nynějších
obyvatel Rychnova.
- 300 -
- 301 -
Poutní místo
Prapůvod tohoto poutního místa sahá do roku 1742. Tehdy kovář Jakub Frantz
z Lubníku spadl ve stodole, čímž utrpěl velmi vážné a bolestivé zranění. Užíval sice
mnoho léků, ale vše bylo marné, nic nepomáhalo. Ve spánku se mu často zjevovalo, že
má uskutečnit pouť do Maria Zell ve Štýrsku. Umínil si, že cestu vykoná. Jelikož
dlouho ležel, nemohl pracovat a úspory utratil za léčbu, neměl peníze, musel tedy
požádat přátele, aby mu půjčili. S vypůjčenými 32 groši se vydal na cestu, ale po
několika kilometrech zcela vyčerpán ulehl na Rychnovském vrchu pod strom a usnul.
Zdálo se mu, jako by ho někdo nabádal, aby ve své cestě pokračoval. Když se probudil,
cítil se úplně zdráv. Vstal a pokračoval do Maria Zell. Po nábožném rozjímání
zakoupil papírový obrázek Panny Marie Zellenské a vrátil se domů. Obrázek pak
zavěsil na strom, pod nímž se uzdravil. S manželkou a dětmi pak k němu často chodil,
modlil se a zpíval. Brzy se připojili i další lidé. Zahnat žízeň mohli v nedaleké
studánce, které se začalo říkat Mariánský pramen.
Jelikož papírový obrázek vlivem deště a větru velmi trpěl, dal Jakub Frantz v září
1748 vyrobit nový, jako dřevěný reliéf. Vytvořil jej řezbář z Moravské Třebové
František Seydtl a štafíroval Antonín Zmol z Lanškrouna.
Zpráva o podivuhodné milosti, vyslyšení modliteb a zázračném uzdravení se rychle
šířila a počet poutníků rostl. Olomoucká konsistoř proto roku 1749 rozhodla přenést
obraz do kostela sv. Mikuláše v obci. Umístěn byl na sloup po pravé straně kostela.
Záhy se sešla kněžská komise, která měla rozhodnout, zda je obraz skutečně zázračný,
jak o něm poutníci mluvili. Komise zázračnost obrazu potvrdila a umožnila jeho
umístění na čestné místo na hlavním oltáři. Ke slavnostnímu umístění milostného
obrazu na hlavní oltář v kostele došlo 4. října 1750. Několikatisícovému zástupu
přitom třebovský děkan přečetl 63 zázraků, které se měly stát po modlitbě
k milostnému obrazu. Krom jiných to byly tyto:
21. 6. 1749 se pětiletému dítěti sedláře Bezditzka ze Zábřehu vrátil zrak.
8. 6. 1749 byl z velkých bolestí vyléčen Martin Havelka, měšťan z Lanškrouna.
10. 6. 1749 Jan Hanke, usedlík v Žichlínku, byl vyléčen od velkých bolestí nohou.
Jan, syn Tobiáše Pechy z Čermné byl vyléčen po tříleté nemoci. Do Rychnova se
dobelhal o berlích.
- 302 -
Anna
Gröschelbergerinová,
purkmistrová
z Mohelnice, postoupila bolestivou cestu bosa a
uzdravila se.
Uzdravila se i Anna Tieflinová ze Svitav.
Regina Wendliková z Třebovice začala zase slyšet.
Jan Michal Moscher, učitel z Králík, se vyléčil
z úplavice.
Marie Schläginová a její syn z Rychnova se vyléčili
z horečky.
14. 10. 1750 František Haschka, švec z Mohelnice,
se poranil nožem a přežil to – nůž je uschován u
obrazu.
Dobytek Václava Hupky z Litomyšle byl zázračně
uchráněn od nákazy…
V následujících letech počet poutníků nadále
rostl, takže v některých dnech jich do kostela
dorazilo až 2 000.
Zakladatel místní poutní tradice Jakub Frantz (*1712) zemřel v roce 1775 a je
pohřben na rychnovském hřbitově.
V roce 1850 byl u Mariánského pramene na popud rychnovského kováře Matyáše
Staffa postaven sloup s obrazem Panny Marie. V roce 1867 nad pramenem vznikla
malá kaplička, do jejíhož nitra byl umístěn mariánský obraz, chráněný mřížkou.
Stavbu iniciovala Josefa Schmiedová, která spravovala nadační fond pramene. Za
faráře Ondřeje Otáhala byla kaplička kolem roku 1901 rozšířena o sloupovou předsíň.
Jeho nástupce Antonín Schön (v Rychnově 1903 – 1912) nechal postavit Křížovou
cestu (bezplatně ji obnovil v roce 1990 Gerhard Domeschel). Další změna přišla
- 303 -
z popudu faráře Alberta Trčky, který na jaře 1914 nechal sloupovou předsíň
prodloužit o lehký dřevěný pavilon.
V kruté zimě na přelomu let 1928/1929 kapličku poničil mráz. Rychnovští se proto
rozhodli postavit novou kapli. Peníze se sháněly veřejnou sbírkou po celém
Hřebečsku. Plán vytvořil architekt Karel Förster z knížecí liechtensteinské kanceláře.
- 304 -
Stavbu v hodnotě 70 000 K realizovala
firma Jakuba Svátka z Moravské
Třebové. Základní kámen byl položen
na jaře 1931. Dne 3. července 1932 byl
nový kostelík slavnostně vysvěcen
biskupem D. Schmidtem za účasti
30 000 lidí. V následujících letech se
toto místo stalo vyhledávaným cílem
turistů a výletníků ze širokého okolí,
jimž
byla
k dispozici
nedaleko
postavená restaurace.
Fara
Od založení je Rychnov farní obcí. První výslovná zmínka o rychnovském faráři
pochází až ze záznamu v Moravských zemských deskách z roku 1486, kdy
moravskotřebovské panství prodává Jan Harald z Kunštátu Ladislavu z Boskovic.
Za Kryštofa z Boskovic (1520 – 1550) a Václava z Boskovic (1550 – 1579) se na
třebovském panství začali prosazovat utraquističtí kněží. V Rychnově byl evangelický
farář od roku 1549, jmenoval se Niklas. Následoval jej Fridrich Schaffer z bavorského
města Rothenburg. Posledním z rychnovských evangelických farářů byl Jan
Flederisch. Za něho byli roku 1623 obyvatelé panství donuceni přestoupit zpět na
katolickou víru. Od té doby Rychnov více jak 120 let neměl vlastního kněze. Nejdřív
krátce patřil pod Staré Město a pak náležel ke Kunčině.
- 305 -
Prvním katolickým farářem z Kunčiny sloužícím i v Rychnově byl otec Kramer
(1632 – 38), bývalý vojenský kaplan.
V roce 1748 byl pro
Rychnov vyhrazen kaplan,
který byl podřízen kunčinskému faráři. Trvalo to
do roku 1784, kdy za císaře
Josefa II. byla v Rychnově
zřízena samostatná lokálie
(vedená kaplanem), která
byla na plnohodnotnou
farnost povýšena v roce
1843.
Když Rychnovští dostali
příslib vlastního lokalisty,
postavili pro něj v roce
1748 obydlí. Když ale po roce 1750 rok co rok přibývalo poutníků, pro něž zde
v letních měsících sloužilo 10 i více kněží, byla malá fara naprosto nedostačující.
Kněží pak museli bydlet i v soukromých domech. V roce 1774 proto
tehdejší lokalista Jan Tempes prosadil
stavbu velké farní budovy. Knížecí
stavební mistr Paneckh našel vhodný
pozemek a v roce 1775 se začalo se
stavbou. Ta byla dokončena roku 1777.
Fara stála 7 000 zlatých, které obec
zaplatila
z bohatých
kostelních
příjmů.
Mohutná
třípodlažní
bloková
stavba s mansardovou střechou měla
původně fasádu zdobenou malovanými lizénovými rámci, nad vstupním portálem je nápisová kartuše
s chronogramem označujícím rok
ukončení stavby. Kartuše vrcholí soškou Panny Marie Zellenské.
Rychta
Zděný
dvorec
rychty
byl
postaven v letech 1717 – 1720,
hospodářské budovy pocházejí až
z doby po požáru v roce 1862.
V letech 1921 – 24 obec rychtu od
několika vlastníků vykoupila a
upravila potřebám měšťanské školy
- 306 -
(první záznamy o školním vyučování pochází již ze 17. století, obecní škola sídlila
v budově u fary z roku 1873). Škola
využívala celé přízemí rychty, v prvním
patře vznikly nájemní byty. Dnes v objektu
sídlí několik firem a mateřská škola.
Rychta je rozlehlá stavba skládající se
z patrového obytného stavení, na které
navazují tři křídla přízemních hospodářských budov, které ve 2. polovině 20. stol. prodělaly řadu přestaveb a úprav. Aby
se dalo do všech částí komplexu dojít suchou nohou, jsou boční křídla na nádvorní
straně doplněna elegantními arkádami.
Mariánský pilíř
Neobyčejně krásný monument vznikl v roce 1717
nákladem místního rodáka, tehdy moravskotřebovského
kaplana Gottfrieda Františka Franka. Snad vznikl
v souvislosti všeobecnou vlnou vděčnosti za odvrácení
morové epidemie (v Rychnově řádila v listopadu a
prosinci 1715).
Na podstavci stojí sochy sv. Rozálie a sv. Kristýny,
vzadu na podstavci je mělký reliéf sv. Gottfrieda.
Sochařské zpracování ukazuje na produkci
Sturmerovy dílny. Zvlášť sochy obou světic dokládají, že
tehdy kameníci vytvářeli „typizované“ figury podle
- 307 -
mistrova modelu – rychnovské
sv. Rozálie a Kristýna jsou totiž
naprosto stejné s Rozálií a
Kristýnou v Kunčině.
Dnešní vzhled pilíře pochází
z důkladné rekonstrukce z roku
2004, na kterou se složili
Pardubický kraj, obec i dřívější
němečtí rodáci.
- 308 -
Socha sv. Jana Nepomuckého
Barokní sloup stojící u hasičské zbrojnice
vznikl v první polovině 18. století.
Morový pilíř
Velmi pozoruhodný sochařský monument sice
dnes již neexistuje, vzhledem ke své výjimečnosti
si však zasluhuje pozornost. Stával jen několik
desítek metrů od sloupu sv. Jana Nepomuckého.
Nechal jej v roce 1715 postavit tehdejší farář
Matyáš Kunert jako prosbu za odvrácení morové
epidemie na místě, kde se během
nákazy konaly prosebné bohoslužby.
Měl podobu obelisku s reliéfem
monstrance, v jehož spodní volutové části byla nika se sochou sv.
Rozálie. Na římse klečeli dva
andílci. Památník obklopovala
masivní kamenná balustráda.
V 50. letech 20. století došlo ke
zničení sochařské výzdoby pilíře, a
přestože se uvažovalo o jeho
opravě a přesunutí na farní
zahradu, byl koncem 60. let
odstraněn kvůli své celkové
devastaci.
Socha sv. Rocha
Socha vedle budovy kovárny
byla na náklady rychnovských
občanů postavena v roce 1716. I
tato
socha
má
souvislost
s vyjádřením díků za přečkání morové epidemie. Původně památník vytvořený dílnou
Jana Sturmera obíhal ozdobný kovaný plůtek.
- 309 -
Pilíř Nejsvětější Trojice u čp. 289
Monument vznikl v roce 1763. Na
podstavci rokokově zdobeného pilíře je
reliéf Panny Marie Zellenské, samotné
vrcholové sousoší se představuje v podobě
Trůnu milosti.
Socha sv. Floriána
Sochu, stojící za vesnicí při silnici do
Mladějova, postavili v roce 1843 manželé
Jan a Terezie Justovi, jak hlásá nápis na
soklu památky. O opravě z roku 1878 se
opět dozvídáme z nápisu na kameni.
- 310 -
Kříž u silnice do Žichlínku
Památník byl vyzdvižen v polovině 18. století, na podstavci
s volutovými křídly je reliéf Panny
Marie Bolestné, na pilíři je Kristův
monogram. Samotný kříž na
památce dnes chybí.
Kříž u kostela
Krucifix nechal postavit Josef
Etzler v roce 1800. Na podstavci je
reliéf sv. Josefa, na pilíři jsou
ztvárněny nástroje umučení Krista.
Po jeho stranách dříve stávaly sochy
sv. Jana Evangelisty a Panny Marie.
Immaculata u domu čp. 129
Socha Panny Marie Neposkvrněné stojící na vysokém sloupu
vznikla v roce 1716 také v souvislosti
s právě
zažehnanou
morovou
epidemií. Nechali ji postavit tři
rychnovští usedlíci: Jan Fiescher,
Jiří Heschir a Řehoř Cronc.
- 311 -
Pilíř Nejsvětější Trojice u čp. 196
Bohatě zdobené sousoší vzniklo v roce 1858
nákladem manželů Homeiových. Na volutami
opřeném podstavci je reliéf Anděla Strážného, na
podstavci reliéf sv. Floriána. Po jeho stranách
byly na konzolách postaveny dvě sochy: Panna
Marie Neposkvrněná, druhá socha sv. Jana
Evangelisty dnes chybí. Nejsvětější Trojice je
žaltářového typu.
Statek čp. 3
Velká zděná usedlost byla původně čtyřkřídlá,
ve 2. polovině 20. století ji potkal osud společný
mnoha jiným statkům: když se jejich obyvatelé
přestali živit zemědělstvím, přestaly být
hospodářské budovy potřebné a postupně
zanikaly. Dnes má dům čp. 3 užitkové budovy
postaveny jen na půdorysu písmene „L“, rohem
- 312 -
se jich dotýká obytné stavení,
postavené v roce 1857. Většina
místností má klenutý strop
s plackovými klenbami.
Statek čp. 5
Velmi zajímavý statek čp. 5 v sobě
skrývá dvě samostatné hospodářské
usedlosti. Před velký trojkřídlý statek
předstupuje malý,
také trojkřídlý
výměnek.
Hlavní obytné stavení z 1. poloviny 19.
století je až na roubenou světnici zděné,
v jeho zadní části jsou chlévy, v prvním
patře komory a sýpka. Dnes má nízkou
valbovou střechu, původně mělo snad
sedlovou střechu s bedněnými štíty. Výměnek z roku 1775 má roubenou obytnou část
a kamenné hospodářské zázemí.
Dům čp. 26
Dům patří k menším
zemědělským usedlostem,
zachoval se v téměř původní
autentické
podobě.
Ve
světnici je kachlový sporák
z ozdobných kachlů.
- 313 -
Dům čp. 31
Usedlost z poloviny 19. století
dokládá, že i pro hospodářství
nepatrných rozměrů lze použít
čtyřkřídlou dispozici. Stojí „zády“
k ulici, zděné obytné stavení je
štítovým
průčelím
otočené
k potoku.
Dům čp. 101
Drobná trojkřídlá usedlost má
dva obytné trakty (ve 20. století
byly postiženy nešetrnými stavebními zásahy – trojdílná okna),
spojené velkou stodolou skeletové
konstrukce.
V zahradě domu stojí krucifix
s reliéfem Dolorosy na podstavci.
Dům čp. 114
Stavení je příkladem menších
zemědělských usedlostí využívajících čtyřkřídlou dispozici.
Půvabu
objektu
dodává
i
zachovalá fasáda z počátku 20.
století.
- 314 -
Statek čp. 117
Krásný obrovský statek je smutným příkladem osudu mnoha zemědělských
usedlostí, které po 2. světové válce opustili jejich po mnoho generací usedlí německy
mluvící obyvatelé. Zvlášť velké dvorce pak čekala ještě nejistější budoucnost po
státním převratu a kolektivizaci. Mnoho dopadlo tak jako objekt čp. 117.
Statek čp. 124
Půvabný statek, jehož uzavřenou čtyřkřídlou dispozici podtrhuje vysoké valbové
zastřešení, se dnešních dnů dočkal jen z poloviny – dvě křídla byla ubourána.
Proporčně dokonale zapadá do tvarů okolní krajiny.
- 315 -
Statek čp. 127
Z původně čtyřkřídlého statku dnes
zbyl jen zděný dům z poloviny 19.
století, na nějž kolmo navazuje stodola
z počátku 20. století.
Statek čp. 129
Původně čtyřkřídlý objekt se skládal
z obytného
stavení
s komorami
v prvním
roubeném
patře, postaveném na
konci 18. století. Na
něj vpředu navazují
zděné chlévy a vzadu
dnes zbořená roubená
stodola. Dvůr uzavírá
výměnek. Tyto stavby
vznikly v 1. polovině
19. století.
Dům čp. 135
Z menší čtyřkřídlé
zemědělské usedlosti
se dodnes dochovala jen dvě roubená křídla: obytné stavení s chlévem v zadní části a
kolmo navazující kolna. Vznik usedlosti spadá do 18. století.
- 316 -
Statek čp. 137
Čtyřkřídlému statku dominuje patrový zděný dům s obytným přízemím a sýpkou
v patře, postavený roku 1877. Dnes má hladkou fasádu, původně však byl zdoben
pilastry a římsami. K němu přiléhají zděné chlévy s představenou arkádovou
chodbou, nesenou subtilními litinovými sloupky z téže doby jako obytný dům. Vzadu
je stodola a kůlna z roku 1797. Uzavřený dvůr doplňuje roubený obytný objekt z roku
1787 (dnes zřícenina). Je dvoupodlažní, v přízemí byly obytné místnosti, v patře
komory.
Statek čp. 150
Hmotově velmi dobře zachovalý příklad velkého statku,
jehož budovy obklopují dvůr,
vnitřní dispozice a okenní
otvory se podřídily současným
potřebám
majitelů.
Před
statkem
s charakteristickým
dvouštítovým průčelím stojí
malebná kaplička Panny Marie.
- 317 -
Statek čp. 160
Budovy velkého čtyřkřídlého statku vznikaly postupně a postupně procházely
dalšími stavebními úpravami. Dnes se prezentuje hlavně velkou stodolou z režného
zdiva a moderním obytným křídlem, zpoza něhož skromně vykukuje původní obytné
stavení z počátku 19. století.
Dům čp. 170
Usedlost je příkladem růstu zemědělských usedlostí a priorit jejich majitelů:
drobné obytné stavení s ozdobným štítem a za ním se tyčící velké hospodářské křídlo
– novější a modernější.
- 318 -
Dům čp. 173
Z rozlehlé zemědělské usedlosti se dodnes zachoval jen obytný dům s patrovou
dispozicí: ve zděném přízemí jsou obytné prostory a chlévy, v roubeném patře sýpka a
komory. Vysoká střecha je v zadní části valbová, do ulice ji uzavírá štít s klasovitým
bedněním, na záklopu je datace 1818.
Statek čp. 180
Objekt patří k velmi dobře zachovalým čtyřkřídlým usedlostem, jeho dominantou
(a nejnovější částí) je velká stodola z režného zdiva.
- 319 -
Staré Město
Staré Město existovalo již před německou kolonizací Borešem z Rýzmburka,
poprvé se obec uvádí roku 1234 pod názvem Třebov.
Ves byla správním a tržním střediskem oblasti až do založení Moravské Třebové,
která převzala nejen funkci, ale i název. Třebov se pak uvádí jako Stará Třebová,
později se ujal název Staré Město. Důvodem, proč se nestalo centrem panství, je krom
jiných i nedostatek vody. Roku 1365 je uváděno jako městečko, ale v roce 1398 je už
vsí. Roku 1408 dostává od pánů z Kunštátu právo odúmrti.
Součástí Starého Města
je Bílá Studně, která byla
založena rozparcelováním
panského dvora na 10 osadníků. Je zde pramen minerální vody a již v roce 1786
se zde připomínají lázně,
které byly v provozu ještě
na začátku 20. století.
Kostel sv. Kateřiny
Kostel sv. Kateřiny v obci nepochybně stál už při jejím založení, dodnes se však
z této stavby nic nezachovalo. Zásadní pro chrám byla pozdně gotická přestavba,
financovaná Ladislavem z Boskovic, z níž zůstala mohutná věž s půvabným prutovým
portálem a nápisovou deskou s nápisem: ANNO DOMINI 1516 VERBUM DOMINI
MANET IN AETERNUM – SI DEUS NOBISCUM QUIS CONTRA NOS. Věž
- 320 -
s přiloženým točitým schodištěm dozajista sloužila k obraně místních obyvatel
v nebezpečných časech. Současně s touto
věží byla postavena ještě druhá, snad
stejně velká věž sloužící jako zvonice a
vstupní brána na hřbitov.
7. září 1643 Staré Město vyplenili
Švédové, rychtu zapálili. Požár se rozšířil
na okolních 10 domů, faru a kostel.
V kostele zničil 5 oltářů a 3 ze čtyř zvonů.
Na stavbu nového kostela farníci neměli
dost peněz a ani kníže neposkytl
dostatečný obnos. Vybudován byl tak
pouze dřevěný kostel, ze starého zůstaly
jen věže.
Baroko kostelní areál obohatilo o
hřbitovní kapli Sv. Kříže vevázanou do
hřbitovní zdi za presbytářem kostela.
Vznikla roku 1728. Vedle ní stojí rokokové sousoší Kalvárie z roku 1771.
V roce 1829 byly z milodarů a přispění
faráře Jana Heinricha opravovány oltáře,
kníže věnoval peníze na opravu střechy.
- 321 -
V roce 1874 byla stará loď stržena a postavena nová. Přitom
zmizela i věžová brána na hřbitov a kostel dostal současnou
siluetu s jednou kamennou věží.
Interiér kostela je sklenut
čtyřmi poli nízkých plackových
kleneb, presbytář má valenou
klenbu s výsečemi. Výmalba
kostela krom rostlinných ornamentů zobrazuje medailony
s portréty světců (na klenbě
v presbytáři je znázorněna Nejsvětější
Trojice), na stěnách je imitace kvádrového zdiva. Vnitřní mobiliář je vesměs
neorenesanční. Na hlavním oltáři je
obraz s námětem stětí sv. Kateřiny od J.
T. Suppera, po jeho stranách stojí sochy
sv. Petra a Pavla. Na kazatelnu vede
krajkově vyhlížející litinové točité schodiště, ze stejného materiálu je i zábradlí
a sloupy kruchty. Vitrážová okna
vznikla na začátku 20. století z darů
místních farníků.
- 322 -
Kříž u silnice
k Radišovu
Krucifix postavený již ve volné
krajině, vzdálený
od obytné zástavby, nechal vytvořit
Florián
Penka roku 1797.
Na podstavci je
zobrazena Panna
Marie Bolestná,
pilíř zdobí nástroje
umučení
Krista.
Kříž u domu čp. 114
V zahradě statku čp. 114, u silnice do
Třebařova, stojí od roku 1812 krucifix
s výzdobou obvyklou pro tyto stavby: reliéfem
Panny Marie Bolestné na podstavci a nástroji
umučení Krista na pilíři. Samotný kříž je
jetelového typu.
- 323 -
Socha sv. Jana Nepomuckého
Velká socha sv. Jana Nepomuckého stojí na návsi
od roku 1716. Na soklu je vpředu reliéf s námětem
mučení sv. Vavřince, na podstavci je Kristus nesoucí
kříž a Kristus v Getsemanské zahradě. Samotná
svatojanská figura stojí na nízkém pilíři, zdobeném
akantovými listy a medailony s reliéfy zpovědi
královny Žofie sv. Janu a svržení sv. Jana do Vltavy.
Fara
V obci je katolická fara poprvé připomínaná
v roce 1486. Dnešní farní budova byla postavena
v roce 1716, rozlehlé hospodářské budovy v současné
podobě vznikly v polovině 19. století.
- 324 -
Hasičská zbrojnice
Od roku 1878 je v obci dobrovolný hasičský spolek. Hasičům
slouží zbrojnice stojící na návsi.
Jako jiné stavby podobného účelu
je opatřena dřevěnou věží na
sušení hadic. Ve Starém Městě je
však nezvykle vysoká, polygonální
a opatřená proskleným ochozem.
Nepřehlédnutelná modernistická budova
s mansardovou střechou byla několikrát stavebně upravována. V roce 2011 ji podstatně
rozšířila přístavba, která se svým vzhledem
citlivě podřídila původní architektonické podobě.
- 325 -
Třebařov
První písemná zmínka o Třebařově je z roku 1267, kdy Boreš z Rýzmburka založil
augustiniánský klášter Koruna Panny Marie, kterému daroval 20 lánů v Třebařově a
mlýn, kam Třebařovští museli vozit své obilí. Roku 1270 převor Oldřich odkoupil
třebařovskou zákupní rychtu a přeměnil ji v klášterní dvůr. Třebařov byl do 16. století
součástí třebovského panství, pak se dostává k Zábřehu.
Třebařov se dělil na Velký a Malý. Roku 1602 to byly dvě samostatné vsi a každá
měla svého rychtáře. Roku 1875 byly opět přičleněny k panství třebovskému.
V polovině 18. století bylo ve Velkém Třebařově 79
domů a v Malém Třebařově 66 domů. Významným
byl pro místní obyvatele rok 1845, kdy mezi Třebařovem a Krasíkovem začal jezdit vlak na právě
dobudované trati Praha – Olomouc.
Roku 1884 byly oba Třebařovy spojeny v jednu
obec.
Kostel sv. Trojice
Třebařov se vlastního kostela dočkal až v roce 1770.
Duchovní správu nejdřív zajišťoval augustiniánský
klášter, po husitských válkách byl Velký Třebařov
přifařen ke Starému Městu, Malý k Tatenici.
V roce 1736 nechal třebařovský krejčovský mistr
Jan Weigl postavit kapli Nejsvětější Trojice, která
dnes souží jako sakristie kostela.
- 326 -
Když v roce 1763 konečně skončila Sedmiletá válka a lidem se začalo dařit lépe,
rozhodli se Třebařovští postavit si vlastní chrám. Podrobnosti o stavbě, kdo je
autorem návrhu a kdo donátorem, nejsou známy. Velmi aktivní v těchto záležitostech
byl rychtář Pavel Hornischer, který se také významně zasloužil o zřízení místní
lokálie. Kostel byl po stavební stránce dokončen v roce 1769 a vysvěcen roku 1770, kdy
do Třebařova také přišel první lokalista,
podřízený faráři ve Starém Městě. Byl to
František Hornischer, syn Pavla a Alžběty
Hornischerových z rychty. Samostatná fara
byla v obci zřízena v roce 1843.
Roku 1897 byly na věži instalovány hodiny,
které kostelu daroval Jan Winkler.
Za faráře Aloise Walentina byl roku 1902
založen nový hřbitov, starý u kostela byl roku
1903 zrušen, hřbitovní zeď zbořena a následně
byla před vstupem do kostela postavena sloupová předsíň.
Oltářní obrazy namaloval vídeňský malíř
Dominik Kindermann. Varhany byly do kostela
pořízeny hned po jeho výstavbě, dnešní stroj
pochází z roku 1891 z dílny Braunerových
z Uničova. Na věži visely tři zvony. Nejstarší
pocházel z klášterního kostela, druhý vznikl
- 327 -
v roce 1789 a umíráček byl pořízen roku 1837 (zrekvírovány 1916). Do trojice byly
zvony doplněny roku 1923, ale od roku 1943 na věži opět zůstal jej jeden.
Fara
Když se v roce 1913 stal farářem Karel Slama, začal prosazovat stavbu nové farní
budovy, která by nahradila stávající malou přízemní faru. Ta měla i tu nevýhodu, že
stála až příliš v silnici. Proto obec od Aloise Winklera koupila část jeho zahrady a na
jejím místě vznikla nová fara. Plány budovy, kombinující v sobě prvky secese a
moderny, vypracoval Jakub Swatek z Moravské Třebové, stavbu vedl Rudolf Ilgner.
Akce si vyžádala náklad ve výši 19 486 korun a hotová byla v roce 1914.
- 328 -
Škola
Stavba nové školy se plánovala již roku 1914, ale 1. světová válka realizaci tohoto
záměru značně oddálila. Školní budova byla postavena v letech 1926 – 1927 firmou
Alfréda Vodičky z Uničova. Autorem projektu je Oskar Czepa, architekt z Moravské
Třebové. Slavnostně byla otevřena 28. srpna 1927.
- 329 -
Winklerova vila
Nejkrásnějším domem v obci je romantická eklektická vila z počátku 20. století.
Dnešní sídlo obecního úřadu sloužilo již od začátku veřejnosti jako sídlo poštovního
úřadu a policejní stanice.
Kříž u kostela
Nechal jej v roce 1835 postavit místní lokalista František
Fleck, který tento úřad zastával v letech
1820 – 1843, kdy byla lokálie povýšena
na faru. Fleck zde pak jako farář působil
dalších 10 let.
Sousoší Nejsvětější Trojice
U kostela
stojí monumentálně
strohé sousoší Nejsvětější Trojice
na polygonálním pilíři, vzniklo
v roce 1870
nákladem
manželů
- 330 -
Matouše a Marie Heikerových. Vrcholové sousoší je žaltářového typu.
Sousoší Nejsvětější Trojice
Malý Třebařov má stejně jako ten Velký
klasickou ulicovou dispozici. Na jeho konci se
však vytvořila téměř čtvercová náves zvaná
„Husí rynk“. Na něm byl v roce 1820 postaven
monumentální pilíř se sousoším Nejsvětější
Trojice. Vzešel z okruhu velice plodné sochařské
dílny Mielnických.
Vpředu na volutovém podstavci je reliéf sv.
Floriána, vzadu Panny Marie Bolestné, na pilíři
je z přední strany reliéf Panny Marie Nanebevzaté, z druhé strany je sv. Jan Nepomucký.
Nahoře, za zády Trojjediného je figura sv. Filipa
Benziho.
- 331 -
Dům čp. 28
Hezky zachovalá lidová usedlost se skládá ze zděné obytné dvoutraktové budovy o
půdorysu ve tvaru písmene „L“. Na ni navazuje hospodářské zázemí.
Statek čp. 60
Je jedním z typických příkladů tradiční venkovské architektury 19. století. Má
trojkřídlou dispozici, jedno štítové křídlo je obytné, větrací otvory druhého prozrazují
funkci stodoly, spojovací křídlo sloužilo jako chlévy. Omítka dokládá dřívější velkou
oblibu modré barvy, charakteristické pro drtivou většinu lidové architektury.
- 332 -
Dům čp. 62
Koncem 19. století lidé na vesnicích opouštějí tradiční lidovou architekturu a
přiklánějí se k městskému způsobu bydlení. Dům čp. 62 je půvabným příkladem
„velké“ architektury aplikované na vesnické zemědělské usedlosti.
Usedlost čp. 88
Krásná usedlost pochází z roku 1788, jak hlásá letopočet na záklopu klasovitě
skládaného štítu obytného stavení. Maličký dvůr obíhá pavlač, obyvatelé tedy mohli
celým hospodářstvím projít suchou nohou, ze světnice až do stodoly rámové
konstrukce.
Během nedávné opravy střechy řemeslníkům sloužilo dřevěné lešení, stejné, jaké
se stavělo v dřívějších dobách.
- 333 -
Statek čp. 167
Precizně opravený statek je dalším příkladem pravidelného trojkřídlého domu,
dokonale zakomponovaného do okolního svažitého terénu.
Statek čp. 209
Malý Třebařov si zachoval téměř neporušenou urbanistickou strukturu, její
autentičnosti přidává i ulice z dlažebních kostek. Podél ulice stojí několik zajímavých
statků, z nichž nejzachovalejší je čp. 209. Jedná se o pravidelný trojkřídlý dům, jehož
dvůr na čtvrté straně uzavírá zeď s branou.
- 334 -
Udánky
Vesnice se poprvé připomíná v roce
1365 jako součást moravskotřebovského
panství, původně stála o několik kilometrů blíž k Hřebečskému masivu.
Dočasně zanikla někdy v 15. století a
později byla obnovena na svém dnešním
místě v těsné blízkosti Moravské Třebové.
Hradisko
Pozůstatky opevněné stavby se nachází v rovinatých lesích mezi Udánkami a
Hřebečským masivem, o její historii se nedochovaly žádné písemné záznamy.
Tvrz vznikla ve druhé polovině 13. století v době kolonizace Moravskotřebovska
jako sídlo nějakého drobného feudála podřízeného
Boreši z Rýzmburka, který mu Udánky udělil v léno.
Hrádek měl půdorys v podobě nepravidelného
čtyřúhelníku o stranách 25 a 18 metrů. Obklopoval jej
8 m široký vodní příkop a vyplétaný plot omazaný
hlínou. Samotná budova tvrze věžovité podoby stála
uprostřed uměle navršeného pahorku (tvořeného
materiálem vykopaným z příkopu). Nejdříve byla dřevěná, když někdy ve 14. století
vyhořela, vznikla místo ní kamenná stavba se třemi místnostmi v přízemí.
Využívána byla ještě v 15. století, jak dokládá nalezená keramika. V tomtéž století
tvrz zanikla.
- 335 -
Útěchov
Obec vznikla za velké kolonizace oblasti Moravskotřebovska Borešem z Rýzmburka
kolem poloviny 13. století. Po vymření Rýzmburků připadlo panství v roce 1325 jako
odúmrť moravskému markraběti a ten je v roce 1327 zastavil Jindřichu z Lipé. V roce
1365 pak Jindřich prodává panství moravskému markraběti Janu Jindřichu
Lucemburskému. Listina stvrzující tuto transakci obsahuje výčet vesnic, mezi nimiž je
jmenován i Vthysdorf, tehdejší Útěchov.
V době třicetileté války bylo v obci 21 domů, z toho 7 opuštěných a zbývajících 14
sice obydlených, ale jejich majitelé byli zcela ožebračeni. Jak Švédové, tak i císařské
vojsko si na obyvatelích vynucovali potraviny, krmení pro koně a peníze. Mnozí pak
byli zabiti, protože už neměli nic, čím by drancující vojáky uspokojili.
Od počátku 18. století byly na území obce podnikány pokusy o těžbu uhlí. Nejdříve
lichtensteinskou vrchností a později moravskotřebovským továrníkem Franzem
Steinbrecherem.
Zvonice
Přestože v Útěchově nikdy nevznikl kostel (obec byla odjakživa přifařena
k Boršovu), potřebovali místní obyvatelé alespoň zvonici, ze které by jim hlas zvonu
oznamoval poledne, udával čas modlitby, upozorňoval na požár a jiná nebezpečí.
Původní zvonice byla dřevěná, snad někdy v polovině 18. století anebo až v 19. století
byla postavena současná, kamenná. Na jejím zvonu je letopočet odlití 1766.
- 336 -
Kamenný mlýn čp. 45
Dolní mlýn čp. 45 byl nazýván
"Kamenný mlýn", protože byl postaven z tesaných kamenů. Údajně
byl zřízen již v roce 1300, tehdy
byl ovšem ještě dřevěný. Do roku
1756 patřil vrchnosti. S budovou
mlýna byla spojena i pila. Po roce
1945 už nebyl mlýn uveden do
provozu a značně chátral. Budova
byla zrekonstruována a zásadně
zmodernizována v roce 1996 a
slouží místní firmě, podnikající v kovovýrobě.
Před ním stojí krucifix (dnes v torzálním stavu) s reliéfem Panny Marie Bolestné
na podstavci a nástroji umučení Krista na pilíři.
Vrchnostenský dvůr čp. 13
Nejstarší budovou obce je lenní dvůr, dřívější dědičná rychta, kterou v roce 1572
koupila vrchnost a jako svobodný
dvůr ji pronajímala drobným šlechticům. Roku 1596 byl dvůr ve vlastnictví Jana Hurrberga z Belzdorfu a
začátkem 17. století pak Sebastiana
Reichenbacha z Reichenbachu,
který byl pohřben v blízkém
Boršově. Z jeho hrobu se dochovala
původní náhrobní deska, která je
uložena v boršovském kostele. Po
třicetileté válce dvůr spravovala
sama vrchnost.
Dvůr je soubor zděných
hospodářských budov obklopujících velký dvůr
(v průběhu 20. století rozdělených a přestavěných
na malé řadové rodinné
domky). Dominantní stavbou je patrová sýpka, dříve
renesanční obytná tvrz.
Uvnitř jsou hřebínkové
klenby, stejné jako mají
některé měšťanské domy
v Moravské Třebové.
- 337 -
- 338 -
Víska u Jevíčka
První písemná zpráva je jako u většiny ostatních vsí na Jevíčsku z roku 1258, tehdy
byla označována jako Derflík. Roku 1398 je připomínána jako součást panství
třebovského. Roku 1402 dostává ves Heralt z Kunštátu a dává roku 1408 Derflíku
právo odúmrti. Po něm půl vsi dědí Viktorin a Čeněk z Kunštátu, druhou půlku držel
Jan Boskovec, po jehož smrti přešla jeho polovina na Beneše z Boskovic, který ji
prodal roku 1502 Ladislavovi z Boskovic. Pak už tvoří součást třebovského panství až
do roku 1850.
- 339 -
Sloup sv. Jana Nepomuckého
Na začátku velké ulicové návsi vítá příchozí
vysoký sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého,
na jehož podstavci jsou reliéfy Madony, sv.
Vavřince, Floriána a Bartoloměje. Jak hlásají
nápisy na soklu, byl postaven v roce 1735 nákladem Vavřince Beichla, rodáka z
Mladějova, a jeho sousedů z Vísky. Sloup nechal renovovat v roce 1893 Libor Hikl
z domu čp. 5. Naposledy prošel rekonstrukcí roku 2008, provedli ji studenti
kamenické školy v Hořicích.
Kaplička Panny Marie
Naproti svatojanskému sloupu stojí malebná kaplička s půlkruhovým závěrem, jejíž
sklenutý interiér zdobí několik reprodukcí s mariánskými a christologickými náměty.
- 340 -
Zvonice
V centru obce stojí kamenná zvonička snad z poloviny 18. století, před ní je krucifix
z roku 1803, jeho podstavec zdobí planoucí srdce a pilíř nástroje umučení Krista.
Hasičská zbrojnice
Vedle zvonice byla na počátku 20. století
postavena hasičská zbrojnice s vysokou dřevěnou věží, která spolu s lucernou zvonice
tvoří nezaměnitelnou siluetu obce.
Pomník obětem 1. světové války
V každé, i úplně malé vesnici ve 20. letech
20. století vznikl pomník oslavující konec
světové války a vzpomínající na rodáky, kteří
v bitvách padli. Tyto pomníky mají různou
podobu a kvalitu. Pomník ve Vísce je
zajímavý svým spojením s požární nádrží.
- 341 -
Vranová Lhota
První zmínka o obci je z roku 1258 v listině krále Přemysla Otakara II., kdy se
vesnice podřizuje soudní moci města Jevíčka. V roce 1350 uvádí se již jménem Lhota,
tvoříc s Vranovou, Rovní, Bezděkovem, Příkazy, Stříteží, Vacetínem, Svinovem,
později s Pěčkovem a dvorem Plichtincem rozsáhlý statek vranovský, který drželi
- 342 -
různí zástavní majitelé. Na začátku 15. století zde sídlí Vildenberkové. Po nich se
zástavní majitelé rychle střídali a nezanechali v obci výraznější stopu. Od konce 15.
století do roku 1590 ves drží Lhotští ze Ptení, pak se vystřídalo několik dalších
majitelů a od roku 1614 ji sto let vlastní Drahanovští z Pěnčína. Roku 1714 ji
Libštejnští z Kolovrat připojili k biskupickému panství.
Obec ulicového typu se vyznačuje hustou zástavbou s velkým množstvím
zachovalých historických usedlostí. Jejich různá orientace do ulice štítovou i
okapovou stranou tvoří z Vranové Lhoty jednu z nejpůvabnějších obcí v regionu.
Hrad
Západně od obce na kopci zvaném Hradisko stojí zbytky hradu s názvem Vraní
Hora. Vznikl snad kolem poloviny 13. století, v roce 1277 je uváděn jako majetek
královny Kunhuty. V roce 1389
nejspíš hrad rozbořil markraběte Jošt
během tažení proti Janu Ozorovi
z Boskovic. Potom již pravděpodobně
nebyl neobnoven. Roku 1497, kdy
potvrzuje král Vladislav Jiřímu
Lhotskému ze Ptení zástavní listy
krále Zikmunda na statek, je hrad
uváděn už jako pustý.
Hrad stál na okraji ostrohu,
odděleného od ostatního terénu 22 m
širokým příkopem a valem. Předhradí s hospodářským zázemím hradu bylo opevněné
- 343 -
možná dvěma liniemi palisády, jak naznačuje utváření terénu. Čelní stranu hradu
chránila silná zeď a u ní čtyřhranná hláska. Na západní straně hradbu kopíroval ještě
parkán, na ostatních stranách hrad chránil pouze val, protože svah pod ním byl
odkopán do téměř kolmé stěny.
Zámek
Roku 1406 se ve Lhotě poprvé připomíná tvrz.
Tehdy markrabě Jošt obec propůjčil pánům
z Vildenberka. Na přelomu 15. a 16. století tvrz
výrazně přestavěl a rozšířil Vítek Lhotský z Ptení,
jehož rod držel Lhotu od roku 1497. Tvrz tím
dostala podobu zámku o dvou křídlech s nárožními věžicemi, od budov hospodářského dvora
ji odděloval příkop. Stavba v sobě slučuje gotické
a renesanční prvky, stylově tak byla příbuzná
hradu v Moravské Třebové. Obě sídla stavěla
nejspíš stejná stavební huť.
Koncem 16. století byly za Dětřicha Lhotského
z Ptení nebo za Jana Kobylky z Kobylího prováděny na zámku další úpravy, převážně v interiérech. Dalším významným majitelem byli
Drahanovští z Pěnčína, kteří zde sídlili po velmi dlouhou dobu 17. století. Když se
v roce 1714 Lhota stala součástí biskupického panství, přestal zámek sloužit jako sídlo
vrchnosti. Nadále byl využíván jen pro potřeby správy hospodářského dvora.
- 344 -
V roce 1945 byl zámek zkonfiskován a
převzala jej obec. Sloužil kulturním účelům
obce i potřebám místního JZD, které zde
chovalo kuřata a skladovalo brambory.
Dnes je zámek v soukromém vlastnictví a
probíhá jeho rekonstrukce. Plánuje se zde
muzeum loutek, divadelní sál a restaurace.
Zámek
si
zachoval
gotickorenesanční podobu, patrnou hlavně na
vstupním portále, ostění oken i na
valených, hřebínkových a křížových
klenbách v přízemí. Do prvního patra
stoupá zdobné barokní schodiště.
Před samotným zámkem stojí rozlehlé hospodářské budovy, obklopující
velké nádvoří.
Kostel sv. Kateřiny
O lhotském duchovním patronátě je první
písemná zmínka z roku 1507. Samostatná
fara zanikla po bitvě na Bílé hoře a obec byla
přidělena k Trnávce až do r. 1767, kdy zde
byla opět zřízena lokální kurácie, povýšená
na faru v roce 1843.
Roku 1712 dal trnávecký farář P. Karel
Leopold Svoboda kostel důkladně opravit a
rozšířit o kapli sv. Andělů Strážných.
V letech 1788 – 1792 byl kostel až na
presbytář a věž zbořen a postaven nynější,
pozdně barokní kostel.
Zvenčí je kostel jednoduchá obdélná
stavba s trojbokým presbytářem s opěrnými
pilíři, k jihovýchodnímu boku přiléhá štíhlá
- 345 -
věž s vysokou střechou, vedle
stojí sakristie s malou oratoří
v prvním patře. Nad hlavním
vstupem do kostela je působivý
kamenný reliéf Piety.
Interiér je sklenut plackovými
klenbami, centrem barokního
hlavního oltáře je soška sv.
Kateřiny, po stranách stojí na
pilířích sochy Neposkvrněného
Srdce Panny Marie a Božského
Srdce Ježíšova. Boční oltáře jsou
zasvěceny Andělům Strážným a
Panně Marii Lurdské.
Farní budova byla postavena
majitelem panství roku 1792.
- 346 -
Kaplička ve Vranové
Součástí Vranové Lhoty je i sousední osada Vranová, jejíž větší část tvoří velká
okrouhlá náves. Jejím centrem je drobná zděná kaplička.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Sochu sv. Jana Nepomuckého ve Vranové postavili
v roce 1715, snad v souvislosti s morem zuřícím v tu
dobu.
- 347 -
Vrážné
Malá vesnice, schoulená na úpatí zalesněných kopců, byla poprvé připomínána
v roce 1258, kdy podléhá pod Jevíčko, později se stala součástí panství v Trnávce.
Nedaleko obce byl vápencový lom a vápenka.
- 348 -
Kostel sv. Cyrila a Metoděje.
Dříve měla obec pouze věžovitou zvonici, která stála v jihozápadním rohu zahrady
náležející k č. 8. Zvonice byla chatrná, proto se roku 1890 začal stavět nový kostelík.
Čistý náklad činil 2000 zlatých, ty zaplatil zámožný výměnkář Libor Knot. V roce
1891 se zúčastnilo slavnosti svěcení velké množství lidí z celého okolí.
Nevelký kostel, postavený v neogotickém stylu, má obdélníkovou loď, trojboký
závěr a věž nad hlavním vstupem.
- 349 -
Zálesí
V roce 1729 v místě bývalého ovčína nechal majitel panství Norbert Libštejnský
z Kolovrat vyměřit pozemky pro 12 usedlostí. Nová osada byla nazvána Libštejn. Dnešní
název Zálesí se používá od roku 1950.
V současné době osadu ležící v neuvěřitelně prudkém svahu tvoří bezmála čtyři desítky
usedlostí využívaných mnohdy k rekreačním účelům. Zálesí je součástí Biskupic.
Kaple
Malá kaplička byla postavena kolem roku 1889 na místě
starší dřevěné zvonice. V době první světové války, kdy se
rekvírovaly zvony pro
válečné účely, občané
Libštejna zvonek ze
své kapličky sundali,
zakopali a úřadům
oznámili jeho krádež.
Na své místo ho vrátili
až po skončení války.
Během druhé světové
války ho však už
neuhájili.
V letech 1994 – 1996 proběhla důkladná rekonstrukce kapličky, nový zvonek vznikl v dílně Marcely
Dytrychové v Brodku u Přerova.
- 350 -
Použité prameny a literatura
David, Petr; Soukup, Vladimír: 444 historických měst a městeček České republiky, 1. vyd. Praha
2004.
David, Petr; Soukup, Vladimír: 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky, 1. vyd. Praha 2002.
Etzler, Franz: Chronik von Porstendorf, strojopis.
Fiala, Zdeněk a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Severní Morava,
1. vyd. Praha 1983.
Hawlitschek, Kurt: Heimatbuch der Gemeinde Reichenau im Schönhengstgau. 1. vyd. Ulm 1976.
Informační panely Hřebečských důlních stezek.
Janda, Tomáš; Lídl, Václav: Německá průchozí dálnice. 1. vyd. Praha 2008.
Knauer, Alois: Markt Triebendorf, 1. vyd. Würzburg 1974.
Kolektiv autorů: Barokní sochařství v Moravské Třebové, 1. vyd. Moravská Třebová 2011.
Kolektiv autorů: Paměť měst, 1. vyd. Praha 1975.
Krejčíř, Miloslav: 150 let kutacího práva, 110 roků od založení šamotové továrny. 1. vyd.
Moravská Třebová 2002.
Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 8 sv. 1. vyd. Praha 1996 –
2011.
Langer, Erwin: Putzendorf-Ludwigsdorf. 1972, strojopis.
Moravskotřebovské vlastivědné listy
Nekuda, Vladimír a kol.: Moravskotřebovsko Svitavsko. 1. vyd. Brno 2002.
Odehnal, František: Poutní místa Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha 1995.
Panoch, Pavel a kol.: Slavné vily Pardubického kraje. 1. vyd. Praha 2009.
Pechová, Oliva: Moravská Třebová, 1. vyd. Praha 1957.
Pinkava, Jaroslav: Jevíčský sborník. 1. vyd. Jevíčko 1997.
Plaček, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. 1. vyd. Brno 2001.
Poche, Emanuel: Umělecké památky Čech, 4 sv. 1. vyd. Praha 1977 – 1982.
Růžičková, Renáta; Langová, Alžběta: Stopy Židů v Pardubickém kraji. 1. vyd. Pardubice 2006.
Říhová, Vladislava: Zámek Moravská Třebová, 1. vyd. Moravská Třebová 2006.
Stenzl, Friedrich: Chronik von Altstadt. 1959, strojopis.
Šmeral, Jiří: Hřebečsko, náš kraj? 1. vyd. Olomouc 2009.
Šmeral, Jiří; Turko, Jan; Bouchal, Georg: Křenovská farnost v historii, 1. vyd. Křenov 2010.
Wolný, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren, 1. vyd. Brno 1857.
www.bezdeciunerazka.wz.cz
www.biskupice.cz/o-obci
www.borusov.cz
www.czecot.cz
www.dalnice.cz
www.gruntova.cz
www.hrady.cz
www.jaromerice.cz
www.jevicko.cz
www.jevicko.net/farnost
www.linhartice.cz
www.mesteckotrnavka.sweb.cz
www.obec-koruna.cz
www.obec-slatina.cz
www.olujevicko.cz
www.regionmtj.cz
www.turistika.cz
www.utechov.cz
www.vranovalhota.cz
www.zsmtrnavka.cz
- 351 -
ATLAS PAMÁTEK MORAVSKOTŘEBOVSKA A JEVÍČSKA
Text
Vlastimil Novák
Historické fotografie
Městské muzeum Jevíčko: str. 91
Městské muzeum Moravská Třebová: str. 178; 184; 200; 202; 209; 212; 213; 214; 216;
233; 237; 242; 246; 252; 254; 271; 303
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Pardubice: str. 32 (čp. 77); 33;
125; 139; 153; 154; 167; 168; 170; 255; 267; 313; 314; 316; 317; 337
Sbírka Miroslava Kužílka: str. 32 (fara); 48; 104; 105; 126; 148; 234; 285; 325
Ostatní fotografie a ilustrace
Vlastimil Novák
Region Moravskotřebovska a Jevíčska, 2012
NEPRODEJNÉ
Download

Soubor - Tady jsem doma