







STŘEDOVĚK
trvá asi 1000 let – od pádu západořímské říše do konce 15. století
(objevení Ameriky, renesance); rozdělení starověk – středověk –
novověk pochází z období renesance
nositelé kultury: Germáni, Slované, Arabové
tři civilizační a kulturní centra: latinská kultura (germánské a
románské národy a západní Slované) – latina; byzantskoslovanská kultura (Balkán, východní Evropa a Malá Asie) –
řečtina; islámská / arabská kultura (Přední Asie, severní Afrika a
část jižní Evropy) – arabština
nepřátelství, uzavřenost společností; styk se světem (s asijskými
zeměmi) zajišťují pouze arabští kupci
hrozí vpády asijských kočovníků (Hunové, Avaři, Bulhaři,
Maďaři, Turci; Tataři a Mongolové
víra v zázraky a nadpozemské boží zásahy do věcí lidských;
církevní universalismus (řídí vše – dogmata)
lenní – feudální hospodaření; rozdělení společnosti na vládce
(šlechtu) a poddané, později ještě duchovenstvo
rozvoj románské a po ní gotické kultury
Raný středověk
Zrod nové Evropy
Římské impérium hraničí s barbarskými kmeny – zvláště Kelty a
Germány - stěhování národů – pád Říma a Západořímské říše
→ 476 → vznik nové společnosti, nových států
Vznik germánských říší
Germáni = původně stěhovaví zemědělci a pastevci (potřeba půdy);
 kmeny: Gótové, Sasové, Frankové, Vandalové, Langobardi →
spojování v kmenové svazy, říše (Vizigóti – Španělsko,




Langobardi – Itálie, Vandalové – severní Afrika … tyto říše brzy
zanikly)
náčelník kmene + družina válečníků → napadání římských
území, získávání válečné kořisti … z velitelů se stávali vládci,
králové – zakládali první barbarské státy (nepevné)
náboženství – nejvyšší bůh Odin; bůh hromu, blesku a úrody
Donar; valkýry odváděly duše padlých hrdinů do paláce věčné
blaženosti Valhally; duše ostatních zemřelých žily v podsvětí
někde se germánské obyvatelstvo mísilo s vyspělejším domácím
(asimilovalo), zčásti přijalo i jeho jazyk, romanizovalo se a
pokřesťanštilo → románské národy; Anglosasové zůstali
Germány
568 - tažením Langobardů do Itálie končí stěhování národů
Franc(s)ká říše
Frankové v okolí Rýna se neúčastnili stěhování národů, proto na
konci 5. století ovládali rozsáhlá území – postupně si podmanili
původní římské obyvatelstvo a pak i jiné germánské kmeny
► panovníci (lenní pánové) získanou půdu (léno – lat. feudum)
přidělovali bojovníkům své družiny za slib věrnosti a vojenských
služeb → vznikají nové vrstvy společnosti – šlechta (feudálové,
vazalové panovníka) vlastnící polnosti, lesy a louky, jež obdělávají
rolníci = jejich poddaní, kteří odvádějí část úrody za její propůjčení
– nejprve ve formě naturálií (vypěstované produkty – obilí, dobytek
apod.), později ve formě peněžní
 královská moc – král vydává zákony a nařízení, rozhoduje pře
► vytvořeny základy uspořádání středověké (feudální)
společnosti
 soupeření kmenových náčelníků o moc → vítězí
► Chlodvík z rodu Merovejců = od roku 481 první král všech
Franků; vytvořil základ silné francké říše; přijal křesťanství
 spory o moc mezi potomky jeho synů → místní války →
v 7. století = rozpad říše
 moc v rukou správců – majordomů → v roce 732 jejich
profesionální vojsko složené především z jezdců, v čele
s Karlem Martelem poráží Araby a zastavuje jejich expanzi do
západní Evropy
 syn Karla Martela Pipin Krátký se roku 751 stal franckým
králem, po jeho smrti vládl jeho syn
► Karel Veliký (768 – 814) = nejvýznamnější vládce raného
středověku; drsný válečník, vedl výbojné války → ovládl většinu
Z a střední Evropy, S Itálii, vyvrátil říši Avarů, s českými knížaty
uzavřel mír za poplatky; v roce 800 jej papež korunoval na
římského císaře = tím byla obnovena římská říše … zahrnovala
území na západě Evropy, obývaná křesťany

říše Karla Velikého byla rozdělena na hrabství (v jejich čele
stála hrabata); neměla hlavní město, ale na různých místech se
nacházely královské paláce (Aachen / Cáchy – palác,
v osmiboké kapli byl císař pohřben, stejně jako mnoho dalších
římských králů); v okrajových částech hrabství byly zřizovány
tzv. marky (spravované markrabími) – jejich hlavní úlohou byla
ochrana hranic, sem byla umístěna vojenská hotovost
 dvůr Karla Velikého byl významným střediskem kultury –
rozvoj vzdělanosti a výtvarného umění, tzv. karolínská
renesance → inspirace antikou, navázání na antické tradice;
byl zastaven úpadek evropské kultury a vytvořen základ pro
románský sloh
 šiřitelé kultury = kláštery …v písařských dílnách se opisovaly
staré rukopisy (především biblické texty a díla antických autorů),
zdobily se malými obrázky (miniaturami); důraz na vzdělání –
úředníci museli umět číst a psát; zjednodušení písma … nové
písmo karolínská minuskula = základ dnešní latinky
 centrem hospodářského života se staly panské dvory, někde
přetrvávaly starověké velkostatky s otroky a kolony; obchod
zajišťovali kočovní kupci; v zemědělství byl zaveden trojhonný
systém
► boje o dědictví mezi vnuky → rozdělení říše → rozpad říše
843 – verdunská smlouva o rozdělení říše: nejmladší Karel
řečený Holý – západofrancká říše (Francie), Ludvík zvaný Němec
– východofrancká říše (Německo), nejstarší Lothar – území mezi
nimi
Státy v severní Evropě – Vikingové a Anglosasové
Severské země – Dánsko, Norsko, Švédsko
– zůstávaly stranou kulturních center, nepřišly do styku s antickou
tradicí → svérázná kultura
► Vikingové (vik = záliv) – obtížné
podmínky pro pěstování plodin (dlouhé
zimy); chov krav a ovcí, rybolov, řemeslná
výroba (železné nástroje, zbraně, lodě)
 vynikající stavitelé lodí → plavby za obchodem a kořistí
 od roku 800 napadali franskou říši a Anglii, konali válečné a
obchodní výpravy i do východní Evropy a Byzance – v západní
Evropě byli označováni jako Normané (lidé ze severu) →
založili vlastní stát Normandii (911); východní Slované je
nazývali Varjagové → ovládli Novgorod, dynastie Rurikovců
(kníže Oleg) založila Kyjevskou Rus
 v 9. století vznikají sjednocené státy v Norsku a Dánsku
 v roce 987 zvolili v Normandii za krále Hugo Kapeta
(založili dynastii Kapetovců, kteří panovali ve Francii až
do roku 1789)
 kolem 870 se usadili na neobydleném Islandu, kolem
roku 970 zakládali osady na pobřeží Grónska a jako
první Evropané dopluli i k břehům Severní Ameriky
 v polovině 11. století Normané zakládají (po pozvání papežem)
království Sicilské
 v roce 1066 zvítězili nad Angličany v bitvě u Hastings a stali se
pány Anglie – Vilém Dobyvatel
 ve 12. století upevnili Švédové svoji moc ve Finsku
► germánské kmeny Anglové a Sasové se sjednotili v boji proti
Vikingům – pod vládou Alfréda Velikého (871 – 900) vytvořili silný
středověký stát (královské sídlo ve Winchesteru)
 byl vybudován obranný systém země, postavena flotila; vydány
zákony, položeny základy feudálního zřízení; rozvíjel se
hospodářský a kulturní život, vzdělanost
 dvorský škola – výuka latiny, literární činnost, studium historie;
vzniká první literatura v národním jazyce – anglosaštině
Byzantská říše
V roce 476 Západořímská říše podlehla tlaku barbarských kmenů;
Východořímská říše se jim ubránila → jejím hlavním městem se
stává Konstantinopolis (Slovany označovaný jako Cařihrad),
stojící na místě původní řecké osady Byzantion (nyní v Turecku)
 významné politické a obchodní středisko, sídlo císaře
(monarchy) i nejvyššího představitele křesťanské církve
v Byzanci – pravoslavné církve – patriarchy
► po několik století nejmocnější a nejbohatší stát, dědic Říma
► Justinián I. (527 – 565) = vzdělaný a mocný panovník,
→ snaha o obnovu původní říše římské → získal celé Středomoří;
vydal zákoník nazvaný Soubor občanského práva - vzor i pro jiné
země (v rukou panovníka byla soustředěna světská i církevní moc);
významný stavitel: chrám Hagia Sofia (Boží moudrosti)
v Konstantinopoli, chrámy v Ravenně (S Itálie) = byzantský
umělecký sloh: malířství – nástěnné malby, mozaiky; písemnictví
 vzor pro okolní země → Slované pozvali křesťanské věrozvěsty
z Byzance (Cyril a Metoděj přišli z řecké Soluně)
► velmi finančně nákladná politika vedla k nespokojenosti
obyvatel a propukaly bouře → Justiniánovi následníci neudrželi
moc, říše se zmenšovala, musela se bránit před častými útoky
sousedních Arabů a Turků
► zanikla roku 1453
Křesťanství v raněstředověké Evropě
Křesťanství vzniklo v době vrcholného rozmachu
římské říše; první křesťané byli často
pronásledováni a tvrdě trestáni; teprve římský
 císař Constantinus roku 313 úředně povolil křesťanství
 císař Gratianus jej v roce 380 prohlásil za jediné státní
náboženství
► zakladatel náboženství – Ježíš Kristus (žil v Palestině – Galilea,
působil i v Jeruzalémě, doprovázeli jej učedníci – apoštolové; za své
učení byl na Golgotě ukřižován (kříž se stal symbolem víry); hlavní
myšlenky křesťanského náboženství (od slova křest – začátek
nového života) obsahuje bible, kterou křesťané doplnili o
Nový zákon (poselství o životě a učení Ježíše Krista; čtyři evangelia
– apoštolové Marek, Matouš, Lukáš a Jan)
► od 5. století se šířilo náboženské učení mezi Germány a postupně
pronikalo do dalších evropských zemí; různým výkladům bible mělo
zabránit vytvoření jednotně organizované církve
Křesťanství v životě středověkého člověka
 obyvatelstvo tvořili především rolníci – tvrdá práce na poli,
strach o život, o úrodu, ohrožení nemocemi, válkami, suchem a
neúrodou, povodněmi, mrazy … pomoc přinášela víra v Boha
(slibovala odměnu za strádání v pozemském životě – věčnou
blaženost po smrti, budou-li dodržovat pravidla = Desatero
přikázání božích; víra v peklo a nebe / ráj)
 křesťanské obřady – od křtu až do pohřbu; veškeré důležité
události v životě lidí → kaple, kostely, chrámy
 centrem západního křesťanství se stal Řím – biskupové →
papež (papa = otec křesťanů; odkaz na svatého Petra, 1.
biskupa v Římě) → nadřazenost ostatním křesťanům i
duchovním a také moci světské (panovník a šlechta)

papež (Řím) ← arcibiskupové (arcidiecéze) ← biskupové
(diecéze) ← faráři (farnosti)
 zakládání klášterů – mniši a jeptišky; přísná pravidla
společného života = řehole
mužský klášter → otec představený: opat, ženský klášter → matka
představená: abatyše; množství mnišských řádů … benediktini (sv.
Benedikt: „modli se a pracuj“), kartuziáni, cisterciáci … modlitby,
práce, vzdělávání se, péče o potřebné – budují kláštery na
opuštěných místech; žebravé řády přicházejí do měst – františkáni a
dominikáni; vznikají i rytířské církevní řády: templáři, maltézští
rytíři, němečtí rytíři aj. – jejich povinností je bránit víru a šířit ji
mezi nevěřící (pohany) třeba násilím; některé řády postupně upustily
od křesťanské chudoby a obohacovaly se na úkor věřících
 významný podíl na rozvoji kultury, písemnictví, malířství a
stavitelství
 kláštery (latina) = střediska vzdělanosti
Rozdělení jednotné církve
dvě střediska: Řím (papež, který se cítil nadřazený světské moci) a
Konstantinopolis (patriarcha podřízený byzantskému císaři) →
v 9. století rozkol v křesťanské církvi → 1 054 rozdělení církve:
západní římskokatolická (latina) a východní pravoslavná (řečtina)
papež
patriarcha
Arabové a jejich výboje
Islám (dnes jedno z největších světových náboženství)
vznikl na Arabském poloostrově a rozšířil se na Blízkém východě
 prorok Muhammad (konec 6. století) – původně kupec
ovlivněný křesťanským a židovským monoteistickým (víra
v jednoho boha) náboženstvím začal šířit učení o jediném
pravém bohu Alláhovi (věřícím sliboval blažený posmrtný
život, hříšníkům věčné zatracení)
 vyznavači – muslimové (většinou arabské obyvatelstvo) mají
posvátnou knihu Korán
Arabská říše
 muslimská víra sjednotila arabské kmeny a vedla k založení
mocné říše, jejíž vládci vedli se svými sousedy výbojné války
označované jako svatá válka (džihad) za rozšíření islámu
 8. století – od Indie k Pyrenejskému poloostrovu → rok 711 =
Arabové se vylodili na Pyrenejském poloostrově a dobyli většinu
poloostrova … (kde potom vládli až do konce 15. století); na
území Andalusie založili vlastní stát s metropolí Córdoba
Význam výbojů
 přinesli do Evropy nové druhy zemědělských plodin (rýže,
cukrová třtina, bavlna, citroník, pomerančovník) a nové způsoby
hospodaření (zavodňování); zakládali okrasné zahrady
s květinami, jezírky a vodotrysky
 přinesli rozkvět jihošpanělských měst – lázně, nemocnice,
knihovny, školy; stavěli zde i muslimské svatyně – mešity
s minarety zdobené ornamentálními a geometrickými vzory
 vynikali v různých vědních oborech – matematika (číslice),
fyzika, zeměpis, astronomie, lékařství (lékař Avicenna – Ibn
Síná), filosofie (navazovali na řecké filosofy) → obohacovali
kulturu západní Evropy
 rozvoj obchodu – cestovali po Asii, Africe a Evropě; kupec
Ibrahím ibn Jákúb zanechal první písemnou zprávu o Praze
Slované
6. a 7. století – nová vlna stěhování národů → kmeny Slovanů se
z východu Evropy (pravlast mezi Dněprem a Vislou po Karpaty)
posunuly do střední a jižní Evropy – tři směry:
Z - západní Slované (Češi, Slováci, Poláci a Lužičtí Srbové),
J - jižní Slované (Srbové, Chorvati, Makedonci, Bulhaři) a
V - východní Slované (Ukrajinci, Rusové a Bělorusové)
 důvod stěhování = hledání úrodné půdy a nových sídlišť a strach
před nájezdy Avarů (ti si později podmanili slovanské
obyvatelstvo na území nynějšího Maďarska)
 náčelníci jednotlivých kmenů postupně bohatli a stávali se
z nich vládci, knížata
Zemědělství, řemesla a obchod
 rolníci – neuměli účinně obdělávat půdu (používali pouze
jednoduché rádlo), proto museli neustále rozšiřovat ornou půdu
→ vypalování a mýcení lesů, vyklučování kořenů (velmi
pracné), časté stěhování celé vesnice za novou půdou
 pěstovali obilí a luštěniny, chovali dobytek a drůbež (volně na
pastvinách), rybolov, využívali med (sladidlo, medovina)
 žili v polozemnicích – jednoduchých do země zahloubených
obydlích o jediné místnosti s hliněnou podlahou a kamennou
pecí odvětrávanou otvorem ve stropě
 v úrodnějších oblastech se část obyvatel věnovala řemeslům –
hrnčířství (nejprve ruční práce, později využívali hrnčířský
kruh), hutnictví (zpracování železa v zahloubených pecích),
kovářství (výroba nářadí a zbraní); oděv, obuv a výrobky ze
dřeva si většinou vyráběli sami doma
 dělba práce – muži pracovali na poli, starali se o dobytek
nebo lovili; ženy se staraly o domácnost, zpracovávaly obilí
(mlely mouku), připravovaly potravu, tkaly a šily

obchodovali s kupci – kupovali sůl a drahocenné věci výměnou
za med, kožešiny a otroky
Náboženství
 nejprve pohané – vyznávají více bohů zosobňujících přírodní
síly (Staré pověsti české – kněžna Tetka … učila lidi sloužit a
obětovat bohům řek a potoků, stromů a lesů, kamenů …)
 nejvýznamnějším bohem Z Slovanů byl bůh slunce, války a
ochránce polí Svantovít, u V Slovanů bůh blesku Perun,
obávanou bohyní noci, zimy a smrti byla Morana
Počátek dějin českých zemí
Příchod Slovanů do české kotliny – počátek 6. století
► dostatek úrodné půdy; bezpečí – pásmo pohraničních hor;
sousedství se zbytky germánských kmenů (Březno u Loun)
► zalesněná krajina, pralesy … obyvatelná pouze údolí podél
velkých řek (Labe, Vltava, Ohře), které zároveň slouží pro dopravu;
od vodních toků se osídlení postupně šířilo i do podhůří, proto
vznikaly zemské stezky, sloužící především pro obchod
 opevněná sídla se nazývala hradiště – byla budována na
návrších, sloužila jako správní, hospodářská nebo obranná
centra, zaujímala značnou rozlohu; byla chráněna hliněnými valy
(často zpevněnými dřevěnými rošty), později i palisádou nebo
kamennou zdí – Starý Plzenec, Budeč, Libice nad Cidlinou,
Stará Kouřim, Pražský hrad
Sámova říše
► bojovní Avaři žijící na území dnešního Maďarska neustále
ohrožovali slovanské obyvatelstvo – pronikali až na jižní Moravu
→ 623 – povstání Slovanů proti Avarům, pomoc družiny Sáma
(první historicky známá osobnost v českých dějinách … dle
zprávy franckého kronikáře Fredegara) → francký kupec Sámo =
vůdce slovanského kmenového svazu označovaného Sámova říše
… „Tak se stalo, že Sámo založil první slovanskou říši. Oženil se
pak s dvanácti slovanskými ženami, měl s nimi dvacet dva syny a
patnáct dcer a šťastně vládl 35 let. Všechny další boje, jež za jeho
vedení sváděli Slované s Avary, byly vítězné.“
► konflikt s franckou říší, jejíž král Dagobert I. chtěl rozšířit
svou vládu dále na východ a napadl slovanská území pod
záminkou pomsty za násilí údajně spáchané na franckých kupcích →
r. 631 byl poražen v bitvě u slovanského hradiště Wogastisburgu
(přesné místo, kde se tato pohraniční pevnost nacházela, není známo
a dodnes se po něm pátrá)
 říše nebyla ještě státem, jednalo se o kmenový svaz, který
ovládal část dnešních Čech, Moravy a snad i západní Slovensko
 Sámo zemřel pravděpodobně roku 659, po jeho smrti se říše
rozpadla
(O osudu Sámových potomků se objevilo mnoho nepodložených spekulací
- např. údajná příbuznost s rodem Mojmírovců vládnoucích
Velkomoravské říši, vyskytly se i dohady, že Sámo a bájný praotec
Přemyslovců, Přemysl Oráč, jsou tatáž osoba, případně že mýtický Krok,
otec kněžny Libuše, byl Sámovým synem; ve skutečnosti však o ničem
takovém nejsou žádné důkazy)
Státy východních a jižních Slovanů
Východní Slované
 žili od Karpat až po řeku Volhu a od Baltského po Černé moře;
na obranu proti nájezdům kočovných kmenů vytvářeli kmenové



svazy vedené knížaty, sídlícími na opevněných hradištích
(především podél obchodní cesty spojující obě moře a směřující
do Byzantské říše), nejvýznamnějším byl na severu Novgorod a
na jihu Kyjev
v Novgorodu vládl od roku 862 kníže Rurik (švédský Varjag,
zakladatel nejstaršího ruského panovnického rodu Rurikovců –
vypráví o něm letopisec Nestor v kronice Pověsť vremennych
let); po jeho smrti ovládl severoruská centra další varjažský
bojovník Oleg, snad Rurikův příbuzný, který měl vykonávat
regentskou vládu za jeho údajného syna Igora; Oleg dobyl
Smolensk, roku 882 ovládl Kyjev a spojil ho s Novgorodem, je
považován za zakladatele nejstaršího východoslovanského státu
- Kyjevské Rusi (Kyjev učinil sídelním městem ruských knížat);
→ 911 se Olegovi podařilo uzavřít s Byzancí výhodnou mírovou
smlouvu, která zaručovala ruským kupcům významná práva při
obchodování v Konstantinopoli; po návratu z druhé výpravy proti
Konstantinopoli se odebral na sever, kde v Ladoze krátce nato zemřel
(podle vyprávění letopisu na uštknutí hadem, který vylezl z lebky
mrtvého koně)
k nejvýznamnějším panovníkům Kyjevské Rusi patřil „veliký
kníže“ Vladimir I. (vládnoucí od konce 10. století), který
sjednotil všechny východní Slovany, přijal křesťanství
z byzantské říše a oženil se se sestrou byzantského císaře;
stavební a kulturní rozkvět země pokračoval i v 1. polovině
11. století za vlády jeho syna Jaroslava Moudrého, který
nařídil vydání nejstaršího ruského zákoníku Ruská pravda
posledním mocným knížetem byl v 1. polovině 12. století
Vladimir Monomach, vzdělaný panovník; po jeho smrti
propukly mezi Rurikovci rozbroje, které vedly k rozpadu
Kyjevské Rusi na řadu knížectví
Jižní Slované
 slovanské kmeny žily v sousedství byzantské říše, od níž přejali
pokročilé zemědělství a řemesla
 na konci 7. století dorazili na Balkán kočovní Bulhaři vedení
chánem Asparuchem, schopným válečníkem a politikem, ten se
spojil s usedlými Slovany, s byzantským císařem uzavřel příměří
a založil bulharskou říši (Asparuch přijal titul kníže a začal
používat slovanský jazyk); bulharská říše byla na vrcholu slávy
v 9. století, kdy přijala křesťanství z Byzance (zde našli
útočiště žáci věrozvěsta Metoděje vyhnaní z Velké Moravy),
vzniklo zde nové písmo kyrilice, z něhož se vyvinula azbuka
používaná dodnes Rusy, Bělorusy a Ukrajinci;
nejvýznamnějším panovníkem byl Simeon I., který vládl v 1.
třetině 10. století a který užíval titul car; po jeho smrti musel
bulharský stát stále častěji vzdorovat útokům Byzance a roku
1018 se dostal pod byzantskou nadvládu
 dalšími slovanskými kmeny na Balkáně byli Srbové, Chorvati a
Slovinci → v 9. století vzniklo chorvatské knížectví, které se
později spojilo s územím Slovinců a stalo se královstvím; od
roku 1102 do roku 1918 bylo Chorvatsko součástí uherského
státu; Srbové vytvořili samostatný stát teprve ve 2. polovině
12. století, kdy se objevilo nové nebezpečí – Turci
Vznik Svaté říše římské
Po rozpadu francké říše vznikaly v západní Evropě nové státy se
slabou královskou mocí a významným postavením šlechty
Německé království
► na konci 9. století se východofranská říše rozpadla na řadu
samostatných knížectví a vévodství, nejmocnějšími šlechtici byli
bavorští a saští vévodové; po vymření dynastie Karlovců byl roku
919 zvolen králem saský vévoda Jindřich Ptáčník → odrazil
nájezdy maďarských kočovníků, podnikal výboje na území
Polabských Slovanů
► 936 – 973 vládl jeho syn Ota I., který hledal oporu u církve →
v roce 955 porazil (s pomocí českého knížete Boleslava I.) v bitvě
na řece Lechu maďarské kočovníky → Maďaři zastavili útoky do
západní Evropy a usadili se v Podunajské nížině, kde založili stát;
Ota I. několikrát vojensky řešil nepokoje v severní Itálii, znovu
dosadil do úřadu papeže Jana II. → 962 byl korunován v Římě
králem a císařem Svaté říše římské (říše západních křesťanů měla
být protiváhou byzantské říše, tvořilo ji však pouze Německo,
severní a střední Itálie a české země)
► nástupci Ota II. a Ota III. (němečtí králové a římští císaři) = doba
otonská; druhý snil o nadvládě celému světu (ve spojení s papežem)
Velká Morava
Úrodná oblast kolem řek Moravy a Dyje umožnila rychlý rozvoj
zemědělství a následně i specializovaných řemesel a obchodu; na
opevněných hradištích sídlil kníže a další velmožové, chráněni
vojenskou družinou → v 9. století zde vznikl stát Velká Morava
► první známý vládce = kníže Mojmír (rod Mojmírovců) – porazil
svého soupeře nitranského knížete Pribinu a jeho
území připojil ke své zemi; uznal za lenního
pána východofranckého krále Ludvíka Němce a
odváděl mu každoroční poplatky, tzv, tribut
► 846 – 870 vládl kníže Rastislav, silný
panovník, odmítl platit tribut a vojensky uhájil
samostatnost říše; odmítl francké kněze a když
mu papež odmítl poslat misionáře z Říma,
požádal o ně byzantského císaře → roku 863
přišli na Moravu ze Soluně (řecké Thessaloniké)
bratři Konstantin a Metoděj
Slovanští věrozvěstové Konstantin (Cyril) a Metoděj
 Metoděj v Soluni nejprve vykonával úřad správce slovanského
území, nadaný Konstantin studoval filosofii, literaturu a
křesťanské učení, působil u dvora byzantského císaře
 oba znali slovanský jazyk a přeložili do něj nejdůležitější části
bible a bohoslužební texty; vytvořili spisovný slovanský jazyk
– staroslověnštinu – a nové písmo, hlaholici (vycházeli z řecké
abecedy
 na Moravě úspěšně šířili křesťanství (pravoslavné – východní) a
umožnili rozvoj vzdělanosti; u papeže našli ochranu před
franckými kněžími a získali povolení vést bohoslužby ve
slovanském jazyce
 Konstantin v Říme onemocněl, vstoupil do kláštera, kde přijal
jméno Cyril, krátce nato zemřel; Metoděj byl jmenován roku
869 prvním moravským arcibiskupem, mezi jinými pokřtil i
prvního knížete českého státu Bořivoje a jeho manželku
Ludmilu; 3 roky byl zajat franckými biskupy a po jeho smrti byli
jeho žáci vězněni nebo vyhnáni z Moravy (odešli do Bulharska)
► třetím knížetem Velkomoravské říše byl Svatopluk, k zemi
připojil značné území Čech a Polska, na konci 9. století zažila
země největší rozkvět → na hradištích se budovaly kamenné
paláce a kostely (Mikulčice, Staré Město u Uherského Hradiště,
Pohansko u Břeclavi aj.), rozvíjela se umělecká řemesla, zvláště
šperkařství; země se stala důležitou obchodní křižovatkou
► po Svatoplukově smrti soupeřili jeho synové o moc (viz pověst
o Svatoplukových prutech) a zemi oslabili, za panování Mojmíra II.
říše podlehla nájezdům Maďarů (snad roku 906) → Slovensko
ovládli Maďaři, zbytek se rozpadl na drobná knížectví, z nichž
nejvýznamnější bylo přemyslovské v Čechách (Čechy a Slovensko
se začaly vyvíjet odděleně, a to až do roku 1918)
Kočovní Maďaři a vznik uherského státu
Z Asie pronikaly do Evropy kočovné kmeny, které se živily
pastevectvím, bohatly také z kořisti získané při výbojných nájezdech
 na konci 4. století Hunové (útočili na germánské kmeny,
zahájili stěhování národů vedoucí k zániku západořímské říše
 v 6. století bojovní Avaři (útočili na západní Slovany; byli
poraženi Sámovým vojskem a poté zcela Karlem Velikým)
 na konci 9. století Maďaři vedení náčelníkem Arpádem
(napadali a nakonec rozvrátili Velkomoravskou říši; zastaveni
byli až roku 955 v bitvě na řece Lechu německými vojsky
vedenými Otou I., jehož podpořilo vojsko Boleslava I.)
► po porážce se Maďaři usadili v Podunajské nížině, podmanili si
tamní slovanské obyvatelstvo, od něhož převzali zemědělství a chov
dobytka → na konci 10. století Gejza sjednotil maďarské kmeny
a založil uherské království s hlavním městem Ostřihom a přijal
křesťanství; jeho syn Štěpán byl roku 1000 korunován prvním
uherským králem (odtud název koruny svatoštěpánská) – vládl 40
let, zřídil v Ostřihomi arcibiskupství
Počátky českého státu
Některé kmeny západních Slovanů sousedily na východě
s Velkomoravskou říší, mezi nimi byl nejvýznamnější kmen Čechů,
jemuž vládl rod Přemyslovců
(Jejich bájný původ sepsal kronikář vyšehradské kapituly Kosmas
ve svém latinsky psaném díle Kronika česká: od příchodu Slovanů
vedených praotcem Čechem, přes vládu vojvody Kroka a jeho tři
dcery, z nichž nejmladší Libuše vládla zemi po smrti otce; poté, co si
předáci kmene vyžádali mužskou vládu, zvolila sobě za muže
bájného Přemysla Oráče, zakladatele rodu Přemyslovců)
První Přemyslovci
► prvním doloženým vládcem je kníže Bořivoj, s manželkou
Ludmilou (z kmene Pšovanů) sídlil na Levém Hradci; dal stavět
knížecí sídlo na území dnešních Hradčan, kde kdysi stával knížecí
stolec, u nějž se konala shromáždění kmene, hradiště obehnal valem
a dal v něm postavit kamenný kostel → založil Pražský hrad; na
Velké Moravě přijal křesťanství
► po něm krátce vládli jeho synové Spytihněv I. a Vratislav I.,
který se oženil s Drahomírou z kmene Stodoranů (Braniborsko);
schopný panovník, založil baziliku sv. Jiří na Pražském hradě; po
jeho smrti se Drahomíra dostala do sporu s Ludmilou, která ještě
za života Vratislava vychovávala jejich syny (po smrti knížete asi
kmenové shromáždění rozhodovalo o rozdělení moci mezi obě ženy
- do Ludmiliny péče byla nadále svěřena výchova budoucího
knížete, Drahomíra jej naopak měla do jeho nástupu zastupovat)

konflikt mezi oběma ženami snad souvisel s vývojem mezinárodní
situace, kdy Drahomíra se spíše zasazovala pro spolupráci se Saskem i
přes riziko omezení relativně nezávislého postavení Čech, Ludmila
snad věřila spíše v další orientaci na Bavorsko; politický konflikt byl
podle legendy završen vraždou Ludmily dne 15. září 921 na hradišti
Tetín; historikové uvádějí, že Ludmila byla uškrcena Tunnou a
Gommonem, patrně Varjagy, družiníky Drahomíry → svatořečena


► v letech 921 – 935 (929) vládl kníže Václav, vzdělaný a
cílevědomý panovník; dostal se do sporu s Jindřichem Ptáčníkem,
který jej ve vojenském střetu porazil a jemuž se zavázal platit
poplatek za zachování míru (podle Palackého šlo prý o každoroční
dávku ve výši 5 set hřiven stříbra a 120 volů); neshody měl i
s mnohými českými velmoži, neboť tvrdě (i proti jejich vůli)
prosazoval křesťanství … proto mnozí z nich podporovali mladšího
Boleslava

není pochyb o tom, že mezi knížetem Václavem a jeho mladším
bratrem Boleslavem probíhaly názorové spory: pokud Václav vojensky
porazil některého z ostatních českých knížat, jeho území neobsadil a

spokojil se s formálním slibem závislosti, která často nebyla po
odchodu knížecí družiny realizována; Boleslav si přál pevně ovládnout
celé Čechy, zbavit ostatní knížata vlády a dosadit na jejich území
knížecí správce, kteří by vybírali od zdejšího obyvatelstva daně - za
tyto prostředky by pak bylo možné vybudovat vojsko a zbavit se
poplatné závislosti na Sasku (to vše Boleslav I. později uskutečnil)
všechny legendy uvádějí, že 28. září 935 (spíše než 929) došlo
ve Staré Boleslavi k Václavově úkladné vraždě, zosnované
Boleslavem, kterého podbízeli další čeští velmožové; dále pak
byli zavražděni i členové Václavovy družiny (jak přikazovala
tehdejší zvyklost krevní msty) → sám Boleslav dal Václava
pohřbít na Pražském hradě (část ostatků je uložena na Pražském
hradě v katedrále sv. Víta, lebka bývá při slavnostních příležitostech
vystavována; císař Karel IV. dal zhotovit tzv. svatováclavskou korunu,
kterou českému světci symbolicky věnoval, přihlásil se tak ke svým
přemyslovským předkům, kteří již na sklonku 10. století chápali
Václava jako patrona rodu a české země a od sklonku 11. století jej
považovali za věčného knížete české země)
od 10. století je kníže Václav uctíván jako světec, nejprve v
Čechách, později i v sousedních zemích, jeho život a mučednická smrt
jsou zpracovány v mnoha legendách: koncem 10. století vznikla
legenda tak řečeného Kristiána, ze které je zřejmé, že úcta ke sv.
Václavu byla již tehdy velmi rozšířená, díky staroslověnským
legendám se pak jeho kult rozšířil i na Rus; úctu v říši
dokumentuje jak Gumpoldova legenda, sepsaná
kolem roku 980 z příkazu císaře Oty II., tak vůbec
rozšíření rukopisů legend, přítomnost ostatků v
říšských kostelech a různé zmínky o svaté Praze v
tehdejších historiích; od druhé poloviny 11. století má
svatováclavský kult klíčové postavení v ideologii
české státnosti - svatý Václav je chápán jako nebeský
vládce a ochránce českého státu, čeští panovníci jsou
jen jeho dočasní zástupci
ve 12. století vzniká Svatováclavský chorál (česká
církevní hymna)
Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha!
Kriste, eleison.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave!
Kriste, eleison.
Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi,
utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave!
Kriste, eleison.
► Boleslav I. (zvaný Ukrutný) vládl 935 – 967 (972), energický
vládce a jeden z nejúspěšnějších českých panovníků, za jeho
vlády se české země povznesly politicky i ekonomicky (Boleslav je
často označován za skutečného zakladatele české státnosti) → záhy
po převzetí moci po svém bratru Václavovi odmítl Boleslav I.
odvádět tribut do říše → důsledkem byla čtrnáctiletá saská válka
(936-950) s králem Otou I., nástupcem Jindřicha I. Ptáčníka, ve které
Boleslav dokázal porazit i proslavený merseburský pluk, sebraný z
nejhorších hrdlořezů a lupičů; úspěšnějším ale nakonec byl Ota a na
konci boje byl poplatek obnoven; Boleslav I. zřejmě složil lenní slib,
české země ale byly na římskoněmecké říši závislé jen formálně;
na Otově straně se pak Boleslav I. roku 955 zúčastnil bitvy na
Lechu, kde byly poraženy maďarské kmeny, Boleslav následkem
toho mohl své území rozšířit na východ
 postavení Přemyslovců se za jeho vlády natolik upevnilo, že
začal vybírat pravidelné daně (poplatek za ochranu, kterou
kníže svému lidu poskytoval); ze získaných prostředků zřídil a
vydržoval několikatisícovou dobře vyzbrojenou družinu tato vojenská moc mu umožnila postupně se zbavit rodů, které
dosud vládly na hradištích české kotliny a jen volně se
podřizovaly pražským Přemyslovcům → velmožové jiných
rodů byli pravděpodobně s celými rody vyhubeni, jejich
hradiště byla zničena a v jejich blízkosti vyrostla nová správní
centra s dosazenými správci (Žatec, Starý Plzenec, Sedlec,
Bílina, Litoměřice, Mladá Boleslav, Kouřim, Prácheň,
Doudleby) - prostřednictvím této hradské správy Boleslav pevně
ovládal a řídil celou zemi (za tvrdý postup vůči zbývajícím
nezávislým českým knížatům a snad i za bratrovraždu si
Boleslav vysloužil přízvisko Ukrutný)
 začal razit první české mince, stříbrné pražské denáry
 připojil Slezsko, Krakovsko, Moravu a Červené hrady
 během jeho vlády byl založen první klášter v Čechách - ženský
benediktinský klášter sv. Jiří na Pražském hradě, abatyší se stala
Boleslavova dcera Mlada (další dceru Dobravu provdal za
prvního historicky doloženého polského knížete Měška I. a
přispěl tak k christianizaci – pokřesťanštění Polska)
► otcovo dílo dokončil Boleslav II. (zvaný Pobožný), který vládl
do roku 999; roku 973 získal souhlas papeže k založení biskupství
v Praze, což pro panovníka znamenalo větší váhu v mezinárodní
politice a také větší politickou, ale hlavně církevní nezávislost →
prvním pražským biskupem byl saský kněz Dětmar, druhým
Vojtěch z rodu Slavníkovců (po smrti kanonizován – sv. Vojtěch)
 Přemyslovcům ve 2. polovině 10. století konkuroval rod
Slavníkovců sídlící na Libici, zatímco Slavník uznával lenní
pány, jeho synové se odmítali Přemyslovcům podřídit (biskup
Vojtěch kvůli sporům s Boleslavem I. opustil Čechy); v roce 995
knížecí družina přepadla Libici, všechny přítomné Slavníkovce
vyvraždila a hradiště vypálila, čímž Boleslav II.
pod svou vládou sjednotil celou zemi
▼ biskup Vojtěch se vydal šířit křesťanskou víru do
Pobaltí mezi pohanské Prusy; při své misijní činnosti
byl zabit → záhy začal být uctíván jako světec; jeho
tělo bylo pohřbeno v polském Hnězdně, kde byl
prvním arcibiskupem Vojtěchův nevlastní bratr Radim
Křesťanství v Čechách
Život v přemyslovských Čechách

Přemyslovská knížata
 vládce z rodu Přemyslovců, pán celé země - na slavnostním
shromáždění svobodných Čechů byl usazen na kamenný knížecí
stolec (stával na Pražském hradě) – nahradit jej mohl pouze muž
z rodu Přemyslovců; obsazení stolce se občas měnilo násilným
způsobem
 boj o vládu mezi bratry: Boleslav III., Jaromír a Oldřich –
zrada, násilí, mrzačení bratrů (Oldřichovi pomohli proti
Jaromírovi Vršovci, které pak Oldřich nechal za zradu vyvraždit)
 Oldřich a Božena - k manželce z německého rodu si přivedl i
českou selku Boženu, se kterou zplodil syna Břetislava
 kníže Břetislav – upřesnil podmínky nástupnictví, zavedl tzv.
stařešinský zákon (seniorát) = knížetem se stával vždy nejstarší
žijící muž z rodu Přemyslovců; pro mladší syny vytvořil na
Moravě údělná (závislá) knížectví (Olomouc, Brno, Znojmo)
přijetí křesťanství upevňovalo postavení přemyslovských
panovníků (kníže vládl z boží vůle, panovník a jeho rod i celý
český stát byli pod ochranou zemských patronů – kníže
Václav, sv. Ludmila, sv. Vojtěch, sv. Vít a sv. Prokop)
 nejstarší kostely – vznikají na hradech (nejprve pro potřeby
šlechty, později i pro poddané)
 obyčejný lid přijímal křesťanskou víru jen pomalu, dlouho
přetrvávala víra v pohanské bůžky → podle Kosmovy kroniky
kníže Břetislav vyhnal ze země pohanské kněží, pokácel
posvátné háje a stromy a zakázal provozování pohanských
praktik a rituálů
 vznikají kláštery – klášter u sv. Jiří na Pražském hradě založila
dcera Boleslava I. Mlada, roku 993 zakládá Vojtěch břevnovský
klášter benediktinů
 od 10. století se náboženství orientuje na západní (latinskou)
církev; pro slovanské mnichy provozující staroslověnské
obřady založil kníže Oldřich klášter na Sázavě, v jehož čele
stál proslulý poustevník Prokop (písemnictví)
Rozvoj písemnictví
 legendy – příběhy o životě a skutcích světců; nejstarší pocházejí
z 10. století a jsou psané staroslověnsky – hlaholicí (legendy o
životě sv. Václava, sv. Ludmily a slovanských věrozvěstů
Konstantina a Metoděje
 latinské písemnictví – Kristiánova legenda z konce 10. století
(o životě sv. Václava a sv. Ludmily), později i legendy o sv.
Vojtěchu a sv. Prokopovi
 historická díla – letopisy = stručné záznamy o tom, co se událo
v jednotlivých letech; později kroniky – zachycovaly delší
časové období a byly bohatší na události a příběhy (psali je mniši
v klášterech) – Kosmova kronika česká
Knížecí hrady a knížecí družina
 stálé knížecí sídlo – Pražský hrad; kníže vládl „ze sedla“
 knížecí hrady = střediska správy země; správce se nazývá
kastelán – vybíral především daně = naturální dávky (rolníci
odevzdávali část úrody, řemeslníci část výrobků)
 knížecí družina – odměnou za služby knížeti získávali úřady
kastelánů nebo úřady na knížecím dvoře (stolník, číšník, lovčí,
komoří – předsedal soudům); později získávali pozemky, časem
s dědičnou držbou půdy (mohli je odkazovat potomkům) →
vznik bohatých a mocných českých šlechtických rodů
(potomci mají tzv. urozený původ)
Život rolníků
 rolníci mají nesnadný život, žijí chudě, půdu obdělávají pomocí
jednoduchého nářadí; své životní potřeby si musí zajistit sami =
poddaní panovníka i feudální vrchnosti = dvojí závislost →
platí úrok (poplatek za možnost hospodařit na půdě) šlechtě a
církvi, na jejichž panství žijí; farářům odevzdávají část úrody –
desátky a platí jim za církevní úkony; panovníkovi jsou povinni
zemskými robotami (stavba silnic a hradů) a podle potřeby mu
platí ještě zvláštní daň – berni
 základní společenské rozdělení nebylo neměnné → člověk
prostého původu mohl dosáhnout vysoké hodnosti či úřadu
z rukou knížete a naopak šlechtic se mohl znelíbit a přijít o
veškeré své statky; kníže byl pánem nad životem svých
poddaných
Počátky polského státu
 kmeny západních Slovanů na sever od hranic českého
knížectví: Polabští a Pobaltští Slované → poněmčovány
 Polské kmeny – nezávislé; v 10. století dvě silná knížectví:
Vislané (kolem Krakova) a Polané (kolem Hnězdna) = základ
polského státu, knížata z rodu Piastovců
 Piastovci – 1. polský kníže Měšek (2. pol. 10. století) – šířil
křesťanství, vzal si za manželku Doubravu, dceru Boleslava I. →
spojenectví s Čechami (po její smrti spory, sebral území Slezska)
 syn a nástupce Boleslav Chrabrý – schopný panovník: připojil
Krakovsko, obsadil Prahu a chtěl ovládnout Čechy; založil
arcibiskupství v Hnězdně (nad hrobem sv. Vojtěcha) a nechal
se korunovat polským králem
 po jeho smrti rozbroje ve vládnoucím rodu oslabily stát →
český kníže Břetislav uskutečnil tažení do Polska (z Hnězdna
přivezl ostatky sv. Vojtěcha); → polský stát se rozpadl na
několik drobných knížectví
První přemyslovští králové
 od doby knížete Václava platila česká knížata poplatek římské
říši za zachování míru
 1002 – kníže Vladivoj (krátce dosazený na český trůn
Boleslavem Chrabrým) – nechal si Čechy udělit římským
císařem Jindřichem II. v léno (Čechy tím byly začleněny do
římské říše) → pokles knížecí moci: český panovník se mohl
ujmout vlády jen se souhlasem římského císaře; český kníže
musel císaři poskytovat vojenskou pomoc
 kníže Oldřich – dobyl nad Poláky zpět Moravu; kníže
Břetislav se při svém tažení do polského Hnězdna (1039)
zmocnil ostatků svatého Vojtěcha (převezl je do Prahy); zřídil
moravská údělná knížectví (ve 12. století se spojila pod vládu
jediného markraběte); čímž rozdělil český stát na dvě části –
Čechy a Moravu
Polovina 11. století - boj o investituru (boj o moc mezi papežem a
císařem) - krvavá bitva o to, kdo má moc uvádět do úřadu biskupy a
jiné církevní hodnostáře (investitura) → skončil dohodou
 kníže Vratislav II. – za vojenskou pomoc císaři →1 085
slavnostně korunován českým králem (první Přemyslovec, titul
pouze pro svou osobu)
 vnuk Vladislav II. – za vojenskou pomoc císaři Fridrichu
Barbarossovi (při obléhání Milána) získal královský titul 1 158
+ nové erbovní znamení: stříbrný lev v červeném poli (pozdější
symbol českých králů)
Románský sloh
 11. – 13. století – západní a střední Evropa
 vliv starověkého Říma (Roma)
 hlavní znak = půlkruhový oblouk
Románská architektura
 většina budov ze dřeva, významné stavby z kamene
 silné mohutné zdi široké i několik metrů
 zpočátku ploché dřevěné stropy nahradila kamenná klenba,
jejíž tíže byla rozložena na silné podpůrné sloupy, zakončené
zdobenými hlavicemi
 úzká okna, někdy zdvojená; vchod tvořily bohatě zdobené
portály; vnitřní stěny zdobily nástěnné malby (fresky)
 chrámové stavby: malé kostely s kruhovým půdorysem –
rotundy (od 10. století na Velké Moravě – např. Znojmo, u nás
na Řípu, v Praze na Vyšehradě i jinde), nebo malé podélné
jednolodní kostelíky; složitějším románským chrámem byla
bazilika (nejčastěji trojlodní, řidčeji pětilodní), ty vznikaly
zejména u klášterů – bazilika sv. Jiří na Pražském hradě,
Doksany aj.
Nejstarší hrady
 první kamenné hrady – důkladné opevnění: hradby, věže,
příkopy a valy, popř. padací most
 jednoduché zařízení – truhly, jednoduše tvarovaný nábytek (na
spaní a jídlo); interiér osvětlovaly louče či krb, který místnost
také vytápěl (bylo velmi chladno) – hrady Přimda, Cheb,
Křivoklát; Pražský hrad
 hrady panovnické, šlechtické; pomezní, strážní, lovecké
Praha
 Pražský hrad – bazilika sv. Jiří, kostel sv. Víta; Vyšehrad
 kamenné domy měšťanů na Starém Městě pražském
 první kamenný – Juditin – most přes Vltavu
Písemnictví
 pergamenové rukopisy, často ilustrované – Vyšehradský
kodex (u příležitosti korunovace Vratislava II.)
Proměna středověké krajiny
Kolonizace
 většina obyvatel Evropy žila na venkově a zabývala se
zemědělstvím (obdělávali půdu pomocí jednoduchého náčiní,
chovali domácí zvířata a zajišťovali si veškeré vlastní potřeby)
 v 11. století nárůst počtu obyvatelstva donutil část zemědělců,
aby si hledali nová území → usazovali se na dosud neobdělané
půdě a zakládali nové zemědělské osady = kolonizace
 kolem roku 1300 bylo již osídlení naší země podobné tomu
dnešnímu (bylo však méně lidí); naši zemi osídlovali i
přistěhovalci z okolních zemí (zvl. německých)
Nová podoba vesnice
 kolonisté vymýtili lesy a zbudovali osadu, na určitou dobu pak
byli zbaveni poddanských povinností, mj. i platit dávky
(získali tzv. lhůtu – odtud mnohé názvy vesnic)
 zatímco dříve vznikaly vesnice nahodile, obvykle kolem zdroje
pitné vody, nyní se zakládaly vesnice s usedlostmi pravidelně
uspořádanými kolem návsi nebo v řadách podél hlavní
průtahové cesty
 hospodářství bylo tvořeno obytným stavením a několika
hospodářskými budovami – stodoly, chlévy, sýpky
 ve vesnici vznikaly další stavby: krčmy (tam se vařilo a
prodávalo pivo a mnohdy i maso), mlýny, kovárny; časté byly i
tvrze (sídla nižších šlechticů), větší vsi měly vlastní farní kostel
(pravidelné bohoslužby; středisko společenského života)
 v čele vsi stál rychtář (úředník) – spravoval ves z pověření
vlastníka … vybíral poplatky, pokuty, trestal menší přestupky
 místo polozemnic vznikaly postupně domy z kamene a
později i z cihel, u nás byly typické tzv. trojprostorové domy
(síň pro domácí práce, jizba s pecí, kde se jedlo i spalo, a
komora); vybavení nábytkem bylo velmi skromné a jednoduché



k usedlosti patřil sad a zahrada a na ně navazovala pole
nezúrodněnou částí krajiny byl les
většina pozemků byla rozměřena a patřila k usedlostem (pole,
louky), jen určitá část byla společná – tzv. obec (později
obecní), která sloužila všem obyvatelům vsi (většinou jako
obecní pastvina, kde pásl obecní pasák)
Nový způsob zemědělství
 trojpolní systém hospodaření – jedna část polí pro ozim, druhá
část pro jarní sklizeň (oves a ječmen) a třetí část polí ležela
úhorem – tzv. lada (pastvina)
 zdokonalené zemědělské nářadí – pro orbu železný pluh, pro
vláčení železné brány, nový způsob zapřahání dobytka → prodej
zemědělských přebytků na trhu
 muži - obdělávali pole, starali se o dobytek, zahradu, sad a
usedlost; robotovali na panském (jen několik dnů v roce)
 ženy – staraly se o drůbež a domácí zvířata, obstarávaly
domácnost, vychovávaly děti; předly len a tkaly z něj látky, ze
kterých šily jednoduché oděvy pro běžné nošení
 zemědělský rok měl ustálený pravidelný rytmus – orba, setí,
otava (kosení trávy na lukách), sklizeň, orba, setí ozimů, oprava
zemědělského nářadí (pracovali často od východu do západu
slunce)
 sousedské vztahy, vzájemná pomoc
 společné rituály – kouzla, pověry, vyprávění příběhů a pověstí;
společné oslavy – křest, svatba, pohřeb …
Města a jejich význam
 byla zakládána od 12., v Čechách až od počátku 13. století;
vznikala na místě řemeslnických osad nebo tržišť, popřípadě
na neosídleném území (tzv. „na zeleném drnu“)
 právo zakládat města měl panovník, ten pověřoval lokátora
úkolem založit město podle předem daného plánu: přesně
vymezené tržiště (náměstí), z něj vycházely ulice, byly
vyměřeny i parcely pro domy; město bylo obehnáno hradbami,
dovnitř se vcházelo opevněnými branami, které se na noc
zamykaly
 nejvýznamnějšími budovami byly radnice a farní kostel
 měšťanské domy byly zpočátku zahloubené zemnice, později
měly kamenné přízemí a dřevěné patro; jak obyvatelé města
bohatli, přibývalo kamenných domů
 nejstarší města v Čechách – Staré Město pražské, Litoměřice,
Ústí nad Labem, Písek
 do roku 1300 bylo v českých zemích 30 královských a zhruba 90
poddanských měst (patřily šlechtě či klášterům)
Městská práva
 činila obyvatele měst svobodnými – město mělo jméno a
symboly svobod (pečeť, městský znak, truhlu na úřední
písemnosti, radnici jako symbol samosprávy, klíče od městských
bran a zvon na věži)
 panovnické výsady – jarmareční (právo pořádat pravidelné
trhy), várečné (povolení vařit pivo), hrdelní (právo soudit a
popravovat zločince, hradební (právo obehnat město hradbami),
mílové (do 11 km kolem města se nesměl usadit žádný
řemeslník), právo vybírat mýtné z cest a clo z převáženého
zboží
Uspořádání městské společnosti
Královská města
 nejvíce výsad měli obyvatelé královských měst: panovníka
zastupoval rychtář (předsedal soudu, vybíral daně); město
spravovala městská rada (tvořili ji volení konšelé, jimž
předsedal purkmistr)
 postavení obyvatel bylo dáno jejich majetkem – nejbohatší
skupinou byl patriciát (vlastníci domů a pozemků; živili se často
obchodem a půjčováním peněz); většinu obyvatel města tvořili
řemeslníci sdružení do cechů (v jejich dílnách pracovali
tovaryši a učni); neplnoprávnými obyvateli byli příslušníci
městské chudiny (neměli vlastní dům, žili jako nájemníci, živili
se pomocnými pracemi, mnozí z nich žebrali)
 Židé – vynikající obchodníci a bankéři; žili odděleně od
ostatního obyvatelstva ve vymezených ulicích nebo částech
města, tzv. ghettech (pražské Židovské město); měli vlastní
způsob života a odlišné náboženství (judaismus – centrem
náboženského života byla synagoga; nebyli plnoprávnými
obyvateli měst; byli podřízeni přímo panovníkovi, jemuž platili
daně; ostatní obyvatelé jim nedůvěřovali, mnohdy jim záviděli
bohatství a přízeň panovníka, v těžkých dobách na ně křesťané
pořádali tzv. pogromy (svalovali na ně vinu za neúrodu a
nemoci – fyzicky je napadali i zabíjeli a loupili jejich majetek)
 významné postavení měla horní města (např. Kutná Hora a
Jihlava), jejichž bohatství bylo založeno na těžbě a zpracování
drahých kovů (zejména stříbra)
 za vlády Lucemburků vlastnily královny tzv. věnná města
(Mělník, Hradec Králové)
Poddanská města (a městečka)
 vznikala na šlechtických a církevních pozemcích
 jejich obyvatelé byli poddáni své vrchnosti
Život ve městě
 ulice nebyly dlážděné, protékaly jimi odpadní strouhy
z jednotlivých domů, měšťané sem vyváželi hnůj a odpadky →
v důsledku špatné hygieny se šířily různé nemoci – epidemie
 od poloviny 14. století se odpadky začaly vyvážet mimo vnitřní
město, budovaly se dřevěné vodovody, které přiváděly do kašen
pitnou vodu
 v převážně dřevěných středověkých městech byly časté požáry
 jiný rytmus života než na vsi – nezávislý na ročním období
 čas odměřovaly hodiny na radnici či kostelní věži (zvony)
Strava, jídelníček
 jedlo se méně masa a více ryb (bývaly postním jídlem)
 jedly se luštěniny, pražma (upražené obilí), pečivo: calty –
trojúhelníkové housky, koláče, oplatky a perníky
 cukrovinky se prodávaly v lékárnách (fondán, cukrkandl)
 urození jedli poměrně často zvěřinu (nejvznešenějším jídlem
byl páv)
 dováželo se cizokrajné ovoce (citrony nakládané v soli)
Gotický sloh
 vzniká ve Francii v polovině 12. století
 rozšířil se po Evropě a nahradil románský sloh
 umělecký styl čtyř staletí
 lomený oblouk
Architektura
 lehkost staveb, velký vnitřní prostor
 okna zakončená lomeným obloukem byla zdobená barevnými
skly
 typickou stavbou byla katedrála (chrám, dóm) – systém
vnějších opěrných pilířů a oblouků zakončených fiálami
(kamennými články ve tvaru štíhlého jehlanu, zdobenými
rostlinnými motivy)
 žebrová klenba umožňovala vytvářet různorodé ornamenty,
žebra měla podobu lomených oblouků
 bohatě zdobené portály (také ve tvaru lomeného oblouku)
 katedrály se mnohdy stavěly mnoho desítek let (stavba chrámu
sv. Víta v Praze byla zahájena roku 1344 – Francouz Matyáš
z Arrasu, přerušena na konci 14. století – po smrti Petra Parléře
a dokončena v roce 1929)


stavba hradů – Zvíkov, Karlštejn, Bezděz
stavba měšťanských domů, radnic, městských hradeb, bran a
věží (Karlův most s mosteckými věžemi)
Sochařství a malířství
 nejčastější náměty – madony a piety (narození a smrt Ježíše
Krista ve spojení s Pannou Marií)
 nástěnné malby, deskové obrazy, sochy ze dřeva či z kamene
 mistr Theodorik (dvorní malíř Karla IV.) – výzdoba Karlštejna
 anonymní umělci – Mistr vyšebrodského oltáře, Mistr
třeboňského oltáře
 konec 14. století = tzv. krásný sloh
Středověká vzdělanost
 rozvoj vzdělanosti, v latinském jazyce
 církevní školy při klášterech a biskupstvích (vzdělávání kněží)
 městské školy (čtení, psaní, počítání)
 nejvyšší vzdělání poskytovaly univerzity (nejstarší vznikly
koncem 12. století v Itálii v Bologni a Padově; později vznikají
univerzity v Británii – Oxford a Cambridge - a také ve Francii –
pařížská Sorbonna; v Čechách pražská univerzita založená roku
1348 Karlem IV. byla první univerzitou na sever od Alp) –
poskytovaly univerzální (úplné) vzdělání: měly 4 fakulty
(odvětví) – artistickou (filosofickou), medicínskou,
právnickou a teologickou; univerzity měly univerzitní práva a
svobody; absolventi získali titul bakalář nebo vyšší mistr
Literatura v národních jazycích
 objevuje se vedle latiny (psaly se jí odborné spisy)
 u nás knihy psané německy (používá se u královského dvora a
mezi měšťany) a česky (mezi prostým lidem) – k nejstarším
česky psaným dílům patří veršovaná Dalimilova kronika, která
vznikla na počátku 14. století
Křížové výpravy







šíření křesťanství → úcta k Ježíši Kristovi a všem místům
s ním spojeným → touha navštívit a zpět do rukou křesťanů
navrátit Boží hrob v Jeruzalémě
Jeruzalém dříve obývali Židé, kteří sousedili s Palestinci; když
byli Židé uvrženi do diaspory (rozptýlení, věčného vyhnanství),
osídlili celé území Palestinci → název Palestina; v 7. století se
toto území stalo součástí arabské říše … Arabové křesťanům
dovolovali navštěvovat svatá místa
v polovině 11. století – kočovné kmeny Turků → narušily
tradiční obchodní cesty mezi Asií a Evropou, dobyly mnohá
arabská i byzantská území včetně Palestiny, vydrancovaly
Jeruzalém a celé území obsadily
→ byzantský císař požádal papeže o pomoc při
znovudobývání zabraných území → roku 1095 papež vyhlásil
křížovou výpravu do Svaté země (Palestiny), aby posvátná
místa křesťanů byla osvobozena od pohanských Turků –
Saracénů (vyznávali islám) – symbolem výprav se stal kříž,
kterým si křesťanští účastníci výprav označovali oděv → křižáci
1. křížová výprava dobyla po značných útrapách Jeruzalém;
malá část křižáků zůstala v Palestině, kde založili čtyři křižácké
státy – ve 12. století jim byly na pomoc vyslány další dvě
křížové výpravy – obě byly mnohem méně úspěšné než první
3. křížové výpravy se účastnili římský císař a francouzský a
anglický král
během křížových výprav zbohatla italská přístavní města
(Janov a Benátky), odkud se bojovníci do Asie přepravovali →
benátští obchodníci rozšířili svůj obchod (dováželi z východu
vzácné kovy a cenné umělecké předměty) → nové postavení
měst … počátek renesance









křížové výpravy měly neblahé důsledky především pro
byzantskou říši (křižáci přepadali města a loupili)
při 4. křížové výpravě na počátku 13. století křižáci dobyly
Konstantinopolis → rozkradli bohatství a ovládli část území
během křížových výprav vznikly rytířské řády: templáři,
johanité, řád německých rytířů – jejich úkolem bylo ochraňovat
křesťanské poutníky do Palestiny
další křížové výpravy do Svaté země byly neúspěšné; koncem
13. století zanikly křižácké státy v Palestině
některé křížové výpravy směřovaly i na jiná pohanská území
s cílem šířit křesťanství, proslulé byly výpravy do Pobaltí – roku
1254 český král Přemysl Otakar II. založil na břehu Baltského
moře přístav Královec (Kaliningrad) – řád mečových rytířů
Český stát dědičným královstvím
za služby římskému císaři získali již dříve královský titul čeští
panovníci Vratislav II. a Vladislav II. → kvůli nepřehledným
nástupnickým vztahům v českých zemích postupně upadala
knížecí moc
obnovení moci: Přemysl Otakar I. – během střetu mezi
papežem a císařem získal roku 1198 královskou korunu a roku
1212 mu byl královský titul potvrzen římským císařem
Fridrichem II. – listina zvaná Zlatá bula sicilská zaručovala
českým panovníkům dědičný královský titul → čeští králové
patřili k nejvyšším hodnostářům Svaté říše římské, jako jeden
z kurfiřtů se účastnili volby císaře
nový znak českého království – stříbrný lev v červeném poli
(namísto dosavadní černé orlice, rodového znaku Přemyslovců);
Moravské markrabství mělo ve znaku šachovanou orlici
Přemysl Otakar I. (1197 – 1230) → největší sláva
Přemyslovského rodu; králem bude prvorozený syn





Václav I. (1230 – 1253) – zakládání měst a hradů (Křivoklát),
kolonizace venkova, příchod cizinců; stříbrné doly na
Jihlavsku; rytířské turnaje, lov; sestra princezna Anežka –
založila klášter a špitál v Praze Na Františku, kde pracovala
jako řádová sestra (klarisky) – roku 1989 byla kanonizována =
prohlášena za svatou
Přemysl Otakar II. (1253 – 1278) – patřil k nejmocnějším
evropským panovníkům 13. století; král železný a zlatý –
zahraniční výboje → rozšířil území českého státu k Jaderskému
moři; rozpory s nově zvoleným císařem Rudolfem
Habsburským (sám se totiž ucházel o císařský titul) i s domácí
českou šlechtou; jihočeští Vítkovci pomohli Rudolfovi získat
zpět Rakousy a území na jih od českých zemí → boj o tato území
= bitva na Moravském poli – 1278 bylo české vojsko poraženo
a král zabit
namísto sedmiletého prince Václava II. vládne jeho strýc a
poručník Ota Braniborský – prince věznil na hradě Bezděz,
později za bídných podmínek v Sasku; zemi spravoval špatně,
spíše ji vysával (B. Smetana – Braniboři v Čechách)
Václavova matka královna Kunhuta se mezitím znovu
provdala za Záviše z Falknštejna z rodu Vítkovců, který
v zemi získal významné postavení a říkalo se o něm, že usiluje i
o královský titul → Václav II. mu byl po svém návratu zpočátku
nakloněn, později jej dal uvěznit a nakonec pro výstrahu popravit
Václav II. (1283 – 1305) – na přání české šlechty se ujímá vlády
ve svých dvanácti letech; moudrý panovník – oženil se s Jitkou,
dcerou Rudolfa Habsburského, obklopil se schopnými a
vzdělanými rádci z nejvýznamnějších českých rodů i církevních
kruhů (založil cisterciácký klášter Zbraslav – pohřebiště českých
králů); v Kutné Hoře byly otevřeny největší stříbrné doly
v soudobé Evropě → nové mince pražské groše (1300); vydal
nový horní zákoník; s navrhovaným zemským zákoníkem u

české šlechty neuspěl; usiloval o založení pražské univerzity;
získal tři královské koruny – českou, polskou a uherskou
(polský trůn se svou druhou ženou Eliškou Rejčkou), uherskou
korunu předal svému synovi; zemřel mladý ve 34 letech
Václav III. (1305 – 1306) – krátce po nástupu na trůn při
výpravě do Polska, kde chtěl upevnit svou moc, byl během
zastávky v Olomouci zavražděn neznámým vrahem →
panovnický rod Přemyslovců vymřel po meči (zemřel poslední
mužský následník dynastie)
Lucemburkové na českém trůnu
Volba nové dynastie
 ve stejné době jako Přemyslovci vymírá i maďarský panovnický
rod Arpádovců a moc polských Piastovců je velmi oslabena
 v Čechách bezvládí → neklid, rozbroje; manžel královny
vdovy Elišky Rejčky Rudolf Habsburský předčasně zemřel;
Václav II. po sobě zanechal dvě dospělé dcery – manžel starší
Anny Přemyslovny, Jindřich Korutanský, byl pro neschopnost
vyhnán ze země; pro mladší dceru Elišku Přemyslovnu (18 let)
se hledá vhodný manžel → církevní hodnostáři vybrali Jana
Lucemburského, jediného syna římského krále a později i císaře
Jindřicha VII.(14 let)
 Jan Lucemburský (1310 – 1346) – česká šlechta nepřijala
svého nového krále přátelsky, již při první cestě do Čech musel
dobýt Prahu; nepřehledná situace v zemi vedla k tomu, že
ztratil zájem o domácí vývoj → správu přenechal Jindřichovi
z Lipé a sám se v cizině účastnil válečných tažení a rytířských
turnajů, do Čech se vracel pouze pro peníze – většinu
královských hradů dal do zástavy šlechtě; bývá označován „král
cizinec“, přestože ač mimo území, hájil české zájmy → zemi
rozšířil o Chebsko, Lužici a část Slezska; pro Evropu se stal
uznávaným politikem a válečníkem, v Čechách ale díky
dlouhodobé nepřítomnosti jeho moc slábla; zahynul roku 1346
v bitvě u Kresčaku, kde jako zcela slepý („toho bohdá nebude,
aby český král z boje utíkal“) bojoval po boku francouzského
krále proti Angličanům
KAREL IV.
 Karel IV. (1346 – 1378) = nejstarší syn Jana Lucemburského a
Elišky Přemyslovny Václav, ve třech letech byl odebrán od
matky, držen na hradě v Chebu a v sedmi letech odvezen na
výchovu ke francouzskému dvoru, kde získal vynikající
vzdělání (jako jeden z mála panovníků uměl číst a psát, dobře
ovládal pět jazyků), zde také přijal jméno Karel
 do vlasti se vrátil po deseti letech – zemi našel zpustošenou,
královský majetek zastavený, dokonce i Pražský hrad byl natolik
zpustlý, že musel nějaký čas bydlet v měšťanském domě na
Staroměstském náměstí – správy země se ujal jako markrabě
moravský → aby omezil moc šlechty, opíral se o církev a
měšťanstvo
 roku 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství
(země získala nezávislost na mohučském arcibiskupovi) –
prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic
 roku 1346 byl Karel zvolen římským králem, po smrti svého
otce i českým králem (ke korunovaci nechal zhotovit novou
královskou korunu posázenou perlami a drahokamy – byla
zasvěcena sv. Václavovi, proto svatováclavská … nejcennější
z českých korunovačních klenotů, jeden ze symbolů české
státnosti; je uložena v katedrále sv. Víta)
 území zemí Koruny české rozšiřoval diplomatickými sňatky,
jednáním, koupěmi; vydal nové zákony o správě zemí – o
nejdůležitějších záležitostech měly rozhodovat generální
sněmy, složené ze zástupců z celého území
 roku 1355 byl korunován římským císařem
České země za vlády Lucemburků


Karel IV. založil pražskou universitu (měla 4 fakulty –
teologickou, právnickou, lékařskou a artistickou =
filosofickou), namísto starého Juditina mostu dal postavit
kamenný (Karlův) most přes Vltavu, spojující Hrad se
Starým Městem, založil Nové Město pražské, na ochranu
korunovačních klenotů dal vybudovat hrad Karlštejn,
zvelebil Pražský hrad – především o nový královský palác a
společně se svým otcem zahájil výstavbu katedrály sv. Víta
(vrcholná gotika – Petr Parléř, Matyáš z Arrasu)); dobudoval
soustavu opevnění českých zemí
 čtyři manželky: milovaná Blanka z Valois (oženil se s ní
v sedmi letech, zemřela v roce 1348); brzy umírá i Anna
Falcká (Horní Falc), Anna Svídnická (zbytek Slezska) umírá
rok po narození vytouženého dědice – syna Václava; poslední
manželka Alžběta Pomořanská (Eliška) byla jako jediná z jeho
žen korunována římskou císařovnou, dala mu čtyři syny, z nichž
dva se dožili dospělosti … pro vývoj českých zemí byl
významný především Zikmund, svého muže přežila o patnáct let
 moudrá, prozíravá vláda přinesla léta míru, klidu a bezpečí
 chybou byla poslední vůle, v níž rozdělil říši mezi své tři syny,
Markrabství moravské pak ponechal dvěma synovcům →
rozdělení vedlo k rozpadu zemí Koruny české
 při pohřebním obřadu roku 1378 jej nazvali Otec vlasti
Václav IV.
 v době smrti otce bylo nejstaršímu synovi sedmnáct let (českým
králem byl však korunován již ve dvou letech, titul římského
krále získal v patnácti letech); otec jej od časného dětství učil
vládnout (v sedmi letech předsedal zemskému sněmu)
 rád utíkal z rušného paláce a toulal se po lesích a lovil zvěř


po smrti Karla IV. se
objevují první problémy →
mezi Václavem
IV. a pražským
arcibiskupem
Janem
z Jenštejna
vypukly spory
(vyvrcholily zatčením a umučením Jana z Pomuku,
jednoho z nejvyšších úředníků arcibiskupství –
v barokní době byl prohlášen za svatého a
kanonizován jako Jan Nepomucký)
 dochází ke konfliktu s panstvem (vysokou
šlechtou), které se snaží získat podíl na vládě a
svého krále dvakrát vězní
napjatý vztah měl i s bratrem Zikmundem, který se přidal na
stranu panstva
nerad opouštěl zemi, proto se ani nevydal do Říma ke
korunovaci na římského císaře → roku 1400 byl sesazen a
zbaven hodnosti římského krále
Reformní hnutí – Jan Hus
 již za vlády Karla IV. se v Čechách začaly ozývat hlasy
požadující změny v katolické církvi, její nápravu – reformu
→ rozvoj opravného hnutí: snahy o přiblížení církve prostému
člověku a životu dle biblických zásad – kněží vlastnili značný
majetek a zanedbávali své náboženské povinnosti; mezi
významné kritiky patřili mistři a bakaláři pražské univerzity →
roku 1409 je podpořil i král Václav IV., když vydal Dekret
kutnohorský (stanovoval nový - opačný - poměr hlasů na
univerzitě – tři pro české představitele a jeden pro cizince …
reformátoři v čele s Janem Husem tak získali rozhodující moc





Mistr Jan Hus vycházel z učení anglického reformátora Jana
Viklefa a navazoval na působení svých předchůdců z doby
vlády Karla IV. – Konráda Waldhausera a Jana Milíče
z Kroměříže (ten byl označen za kacíře a musel se hájit na
papežském dvoře); k jeho nejbližším přátelům patřili univerzitní
učitelé Jeroným Pražský a Jakoubek ze Stříbra; reformní
myšlenky šířil zeman Tomáš Štítný ze Štítného ve svých
traktátech (učených pojednáních)
od roku 1402 kázal Jan Hus v Betlémské kapli – vystupoval
proti prodeji odpustků, který vyhlásil sám papež; zároveň
v roce 1412 ztratil i podporu krále, který dal k prodeji souhlas →
papež uvalil na Husa klatbu a nad Prahou vyhlásil interdikt
(= zákaz bohoslužeb, křtů, svateb a pohřbů) → Hus opouští
Prahu a odchází kázat na venkov
reformace v Čechách spadá do období církevního schizmatu
(rozkolu) – na konci 14. století byli zvoleni dva papeži: jeden
v Římě, druhý v Avignonu; církev potřebovala nápravu –
rozřešení mohlo přinést pouze svolání koncilu → 1414 – 1418
se sešel koncil v městě Kostnici; Jan Hus, který byl označen
za kacíře, se měl před tímto koncilem hájit, hned po příchodu
byl však zatčen a uvězněn, ačkoli mu římský král Zikmund
slíbil ochranným listem (glejtem) bezpečnost; protože Jan Hus
neustoupil ze svých názorů a své učení neodvolal, byl odsouzen
k trestu smrti a upálen – 6. července 1415; o rok později byl
upálen také Jeroným Pražský
Počátek husitské revoluce
Husovi příznivci z řad české šlechty poslali koncilu v Kostnici
protestní list; počet přívrženců reformy – husitů – v Čechách
narůstal – žádali reformu církve v duchu křesťanských zásad
v čele pražských husitů stál kazatel Jan Želivský → v červenci
roku 1919 přivedl pražské husity před radnici na Novém Městě




pražském → první pražská defenestrace (konšelé městské rady
byli vyhozeni z oken radnice a zabiti rozběsněným davem) =
začátek husitských válek (husitské revoluce)
zpráva o nepokojích v Praze → po více jak čtyřiceti letech vlády
zemřel král Václav IV. na srdeční záchvat
Husitské války
husitský symbol kalich vyjadřoval požadavek přijímání
svátosti oltářní pod obojí způsobou (nejen těla - hostie, ale i
krve Páně - vína) = výraz rovnosti mezi věřícími; stoupenci této
podoby bohoslužby se nazývali kališníci (nebo utrakvisté) –
církví byli považováni za kacíře
husité pořádali poutě na hory, kterým dávali biblická jména
(Tábor, Oreb); tam se konaly bohoslužby a přijímání podobojí
program husitů byl vyjádřen ve čtyřech artikulech pražských:
požadovali svobodné kázání a výklad bible, přijímání pod obojí
způsobou, odebrání majetku církvi a spravedlivé trestání
smrtelných hříchů
Tábor v jižních Čechách
 byl založen na výšině nad řekou Lužnicí; jeho obyvatelé, kteří
sem přicházeli z různých míst, si byli ve všem rovni; členové
obce (táboři) se zřekli přepychu
 život řídili čtyři hejtmané; ti zároveň veleli vojsku, které
podnikalo výpady do okolí a dobývalo, vypalovalo a plenilo
kláštery i přilehlé vesnice; zabavený majetek pod vedením
kněží husité ničili a pálili (tzv. obrazoborectví); po necelém
roce nastaly v Táboře neshody, spory mezi jednotlivými
skupinami husitů vedly ke vzájemnému napadání i zabíjení;
kvůli sporům opustil Tábor i jeden z hejtmanů - Jan Žižka
Jan Žižka
 zchudlý zeman z malé jihočeské tvrze v Trocnově; zpočátku
lapka, později se nechal najmout jako žoldák do služeb
polského krále – bojoval v bitvě u Grünwaldu proti Řádu
německých rytířů
 v Praze navštěvoval Husova kázání, účastnil se první pražské
defenestrace
1420
 jaro – Žižkův nevycvičený nepočetný oddíl se střetl s panskou
katolickou jízdou – vítězná bitva u Sudoměře (husité se
opevnili na hrázi vypuštěného rybníka – jízdu těžkooděnců
zastavilo bahno, lehcí husité beze zbroje je pak snadno pobili) =
počátek skvělé kariéry proslulého husitského vojevůdce
 papež vyhlásil křížovou výpravu proti českým kacířům –
v čele křižáckého vojska stál uherský král Zikmund
Lucemburský, který vznesl své dědičné nároky na uprázdněný
český trůn (1420 se nechal korunovat českým králem)
 bitva v Praze na Vítkově – spojenectví Žižkových oddílů a
pražských husitů odrazilo křižácké vojsko, to se později
rozpadlo; další porážku utrpěl Zikmund v bitvě v Praze pod
Vyšehradem → Praha se stala centrem městského svazu, který
ovládal velkou část českého území; vznikaly další městské
svazy – rozhodující úloha měst v husitské revoluci
1421
 zemský sněm v Čáslavi – zástupci šlechty a měst neuznali
Zikmunda českým králem; čtyři pražské artikuly byly
povýšeny na zemský zákon
 konsolidovala se táborská strana, která rázně skoncovala s
ultraradikálními sektami pikartů a adamitů; v Praze se k moci
dostal radikální kněz Jan Želivský (Želivského diktatura)

ztroskotala druhá křížová výprava proti husitům, ke které se
připojili i Zikmund Lucemburský a Albrecht Rakouský
úspěšným útokem na husitstvím ovlivněnou Moravu, odkud
vytáhli směrem na Kutnou Horu; před spojeným husitským
vojskem pražanů a táborů vedeným Žižkou ale ustoupili zpět do
Německého Brodu
1422
 vítězství husitů u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu
 poprava Jana Želivského
1423
 Žižka odchází z Tábora do V Čech, kde z orebitů vytvořil
nový svaz „Menší Tábor“ a ovládl velká východočeská města
 proti Žižkovi byla vytvořena svatohavelská koalice, kde se
poprvé spojili umírnění kališníci s katolickou šlechtou – tzv.
panská jednota
1424
 Žižka porazil panskou jednotu v bitvě u Malešova
 Žižka během tažení na Zikmundem ovládanou Moravu zemřel
při obléhání Přibyslavi
 brzy po Žižkově smrti došlo k porušení dohod - táborský svaz,
Žižkovi sirotci vedení Janem Hvězdou a pražský svaz proti sobě
vystoupily v boji o sféry vlivu → Jan Hvězda se stal nejvyšším
hejtmanem, v říjnu 1425 došlo k dohodě i s pražským svazem
Válečnictví
 vojenské umění – první stálá vojska (polní obce), kvalitní
velitelský sbor, dokonalá organizace a promyšlená taktika
 variabilní lehko sestavitelná vozová hradba, dělostřelectvo,
palné zbraně, ruční zbraně; útok lehké jízdy a pronásledování
nepřátel; netradiční zbraně – upravené zemědělské náčiní (cepy
– sudlice, kosy)
 jejich způsob boje ovlivňoval válčení v Evropě až do počátku 16.
století – např. vozová hradba
1425
 vyprofiloval se poslední velký žatecko-lounský husitský svaz, v
jehož čele stál po celou dobu válek schopný Jakoubek z Vřesovic
1426
 do čela husitských vojsk se postavil vojevůdce Prokop Holý
 porážka třetí křížové výpravy v bitvě u Ústí nad Labem
1427
 do čela pražského duchovenstva byl zvolen Jan Rokycana,
Praha se přiklonila ke spolupráci s radikálními husitskými svazy
 zmatený útěk čtvrté křížové výpravy od Tachova
 počátek spanilých jízd – výjezdy do okolních zemí spojené
s pleněním církevního majetku (prostředky k vydržování vojsk)
1431
 ostudná porážka páté (poslední) křížové výpravy u Domažlic
– chorál Ktož jsú Boží bojovníci
1433
 husité pozváni k veřejnému slyšení na koncil v Basileji; husité
vedení Prokopem Holým chtěli prosadit uznání Čtyř
pražských artikulů; církev využila neshod mezi různými
husitskými proudy – umírnění (pražané) zastupující husitskou
šlechtu a většinu měst usilovali o dohodu s církví; radikální
polní vojska, zejména táboři, odmítala ustoupit
 sirotci se vypravili na pobřeží Baltského moře
1434
 30.5. bitva u Lipan – střetnutí dvou husitských stran –
vítězství umírněných, tzv. panské jednoty, porážka radikálních
husitů; smrt Prokopa Holého; zánik polních vojsk
 konec husitských válek
1436
 vyhlášení kompaktát = dohoda mezi umírněnými husity a
katolickou církví → povoleno přijímání pod obojí způsobou
 odboj Jana Roháče z Dubé na Sionu
Zikmund Lucemburský
 římský a uherský král (půl století), římský císař; přirozený
dědic svatováclavské koruny
 českým králem korunován roku 1420, o rok později byl ale
českými pány sesazen; znovu byl korunován roku 1436
 1437 umírá – rod Lucemburků vymřel po meči
 dcera Alžběta se provdala za rakouského vévodu Albrechta
Habsburského – v letech 1438-9 byl českým králem (zemřel
při tažení do Uher proti Turkům) → jeho synem byl Ladislav
Pohrobek



Království dvojího lidu
dlouholeté bezvládí v zemi → o záležitostech země
rozhodovaly zemské sněmy a také spolky šlechty a měst zvané
landfrídy, s volenými hejtmany v čele
obyvatelé země se podle víry dělili na dvojí lid: kališníci
(největší moc měl vůdce spojených východočeských landfrídů
Jiří z Poděbrad) a katolíci (jihočeský šlechtic Oldřich
z Rožmberka) – mezi oběma stranami se vedl boj o moc
v roce 1448 obsadil Jiří z Poděbrad Prahu a ustanovil se
správcem českých zemí za nezletilého Ladislava Pohrobka; 1452
byl zvolen zemským správcem
Ladislav Pohrobek
 na český trůn nastoupil ve třinácti letech (1453)
 v sedmnácti letech, během příprav na velkolepou svatbu, náhle
zemřel na leukémii → Jiří z Poděbrad byl podezírán z travičství
Jiří z Poděbrad
 roku 1458 byl českou šlechtou zvolen za českého krále







vládl rozvážně a takticky, dodržoval basilejská kompaktáta,
usiloval o smír a pořádek v zemi – oženil se s katolickou
šlechtičnou Johanou z Rožmitálu
při korunovaci přislíbil poslušnost papeži, který doufal
v obnovení jednoty katolické církve v Čechách; papež se však
nespokojil se smírem mezi kališníky a katolíky – kompaktáta
prohlásil za neplatná (1462) a rozhodl se vyslat do Čech
křížovou výpravu
Jiří z P. navázal diplomatická jednání v okolních zemích
(vysílal mírová poselstva k evropským panovníkům) a usiloval o
vytvoření mírového svazu evropských států (bez odezvy)
výpravu na Pyrenejský poloostrov vedl jeho švagr Lev
z Rožmitálu (cestopis Aloise Jiráska Z Čech až na konec světa)
spor mezi Jiřím z Poděbrad a papežem vedl k tomu, že katolická
šlechta a města zahájily proti králi odboj
v čele křižáckého tažení vyhlášeného Čechám stál zeť Jiřího
z Poděbrad, uherský král Matyáš Korvín – Jiří jeho vojsko
obklíčil a Matyáše zajal; když jej však propustil, nechal se
Matyáš na Moravě zvolit českým králem
Jiří nabídl český trůn polské dynastii Jagellonců; nedlouho
poté (1471) zemřel
Český stát za vlády Jagellonců
Vladislav Jagellonský
 syn polského krále byl roku 1471 zvolen českým králem
(nastoupil v 15 letech, vládl 45 let)
 složitá situace – země dvojího lidu, katolíky zvolený Matyáš
Korvín byl podporován papežem → po osmi letech příměří →
rozdělení země: Vladislav panoval v Čechách a Matyáš Korvín
na Moravě, ve Slezsku a Lužici (v tzv. vedlejších zemích Koruny
české)




byl považován za slabého panovníka - za jeho vlády došlo
k oslabení královské moci a k mocenskému vzestupu šlechty
nárůst napětí mezi kališníky a katolíky → krvavé nepokoje
v Praze roku 1483; po dvou letech byl mezi oběma stranami
uzavřen mír a zajištěna rovnoprávnost obou vyznání – tzv.
Kutnohorský smír (1485) – náboženská snášenlivost
roku 1490 po smrti Matyáše Korvína zvolen uherským králem
→ své sídlo přestěhoval do Budína (Praha se na čas stala
provinčním městem)
rozvoj kultury: pozdněgotické stavitelství (iniciála W) →
přestavba Pražského hradu (Vladislavský sál), Křivoklátu a
Vlašského dvora v Kutné Hoře … architekti Benedikt Rejt (též
Ried) – dokončil chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, vybudoval
chrám sv. Mikuláše v Lounech a Matěj Rejsek – stavba Prašné
brány; malířství – Mistr litoměřického oltáře; vznikla nejstarší
tištěná mapa Čech (Mikuláš Klaudyán 1517) a první prvotisky
Ludvík Jagellonský
 nastoupil po smrti otce roku 1516
 1517 – Svatováclavská smlouva (dohoda mezi panstvem a
městy → šlechta může na svých panstvích hospodářsky podnikat
– rybníkářství, pivovarnictví; města získala právo hlasovat na
zemském sněmu)
 na východě Evropy narůstalo turecké nebezpečí , které
ohrožovalo celou střední Evropu → Ludvík vedl své vojsko do
boje proti Turkům – padl roku 1526 v bitvě u Moháče
 české země zůstaly bez panovníka
E V R O P A v pozdním středověku





české země = součást Svaté říše římské = středoevropské
dějiny
vztahy mezi evropskými zeměmi – jednak dynastické
(politické sňatky) a jednak obchodní (obchodní cesty S↔J a
V↔Z)
výboje kočovných kmenů - nebezpečí z východu – nájezdníci
ze stepí (mongolské a tatarské kmeny) a z JV – Turci
stoletá válka mezi Anglií a Francií
arabské panství na Pyrenejském poloostrově a tzv.
reconquista = boj za znovudobytí území křesťany
Stoletá válka
Anglie x Francie
 soupeření o nadvládu v západní Evropě a o bohaté Nizozemí
(vynikající řemeslníci a obchodníci)
 neexistoval kanál La Manche, angličtí králové vlastnili mnohá
území v západní Francii (poté, co normanský vévoda - ze
severní Francie - Vilém Dobyvatel ovládl Anglii)
 proti Vilému Dobyvateli se postavil francouzský král Hugo
Kapet (dynastie Kapetovců)
 vrchol moci Anglie = 2. polovina 12. století – vláda krále
Jindřicha II. z rodu Plantagenetů - získal polovinu Francie →
vleklá válka, vítězství Francie → anglický král (Jindřichův syn)
Jan zvaný Bezzemek většinu francouzských držav ztratil →
oslabení královské moci – 1215 Magna charta (Velká listina
svobod) – základ budoucího anglického parlamentního systému
(rozdělení moci mezi krále, šlechtu a města)
 Francie na počátku 14. století nejsilnějším státem západní
Evropy; na jejím území některé anglické državy

Anglie x Francie – boj o Flandry (francouzské území x výroba
sukna z anglické vlny) od roku 1337 (trvala více než 100 let)
→ zpočátku převaha Anglie (vynikající lučištníci) – 1346 bitva u
Kresčaku = drtivá porážka Francie → boje na francouzské půdě –
zpustošení, lidové nepokoje, morová epidemie (plicní mor se do
Evropy dostal z Asie, podlehla mu téměř ¼ obyvatel Evropy)
→ změna francouzské taktiky: namísto velkých bitev bojují
nečekanými výpady o menší území – francouzské úspěchy
→ velké rolnické povstání v Anglii, změna vlády – rod
Lancasterů: výpad Jindřicha V. proti Francii → Angličané ovládli
Paříž
→ Jana z Arku (povolána Bohem) – vedla francouzské vojsko,
1429 odrazila anglickou armádu u města Orléans (Panna
orleánská), poté dobyla i Remeš; padla však do zajetí Angličanů,
kteří ji upálili jako čarodějnici → podnět pro francouzské
vlastenectví, Francouzi dobývali zpět ztracená území
→ 1453 – konec stoleté války – vítězství Francie; v Anglii nastal
úpadek královské moci a propukly vleklé krvavé boje o moc mezi
šlechtickými rody (Válka růží – boj mezi dvěma nejsilnějšími rody
Yorků a Lancasterů) → většina anglické vysoké šlechty se
vzájemně vyvraždila
Tatarské, turecké a jiné výboje
Mongolové v Evropě
 východní Evropa – kočovní Turci x křížové výpravy
 1. polovina 13. století – nová hrozba – asijští kočovníci ze stepí
střední Asie, Mongolové (v Evropě jim říkali Tataři) – vytvořili
obrovskou říši pod vedením Čingischána → začali dobývat
další území – Kyjevská Rus, Uhry, Polsko, Slezsko, postup do
střední Evropy zastavila smrt Čingischána
Polsko a Rusko
 Polsko bylo od 12. století rozdrobeno na několik knížectví →
Mongolové je snadno dobývají; sjednocení na počátku 13.
století, roku 1386 bylo Polsko sjednoceno s Litvou – dynastie
Jagellonců; polsko-litevský stát musel čelit výbojům řádu
německých rytířů, kteří obsadili území kmene Prusů v Pobaltí
– němečtí rytíři byli poraženi roku 1410 v bitvě u Grunwaldu
 Kyjevská Rus byla téměř celá dobyta Mongoly – dostala se pod
nadvládu Zlaté hordy (tatarský stát v jihoruských stepích);
město Novgorod vedlo války se Švédy a s řádem německých
rytířů; konec 13. století - většina ruských knížectví se sjednotila
kolem moskevského knížectví = základ pro vznik jednotného
státu
Osmanští Turci
 turečtí nájezdníci přicházejí znovu do Evropy zhruba sto let po
Mongolech; zakladatel vládnoucí dynastie Osman → osmanští
Turci, osmanská říše
 sultán (titul panovníka v islámských zemích) opíral svou moc o
dobře vycvičenou armádu
 polovina 14. století – snaha o získání Balkánského poloostrova
→ snadno dobývají území Byzance, bulharský stát i srbské
království (bitva na Kosově poli roku 1389)
 byla vyhlášena křížová výprava na podporu Konstantinopole
– u přístavu Varna u Černého moře však byli křižáci poraženi
→ Turci obsadili byzantské území až po Konstantinopoli; 1453
sultán Mehmed II. Dobyvatel Konstantinopoli dobyl →
Byzantská říše zanikla, Konstantinopolis byla přejmenována na
Istanbul a stala se hlavním městem osmanské říše
Vyhnání Arabů z Pyrenejského poloostrova
 od počátku 8. století ovládali muslimští Arabové (Mauři)
téměř celý Pyrenejský poloostrov (dříve říše Vizigótů)
 část vizigótské šlechty vytvořila malé křesťanské království
na severu a postupně rozšiřovali svá území → tzv. reconquista
= boj za znovudobytí Pyrenejského poloostrova … byla
podporována katolickou církví a francouzskými králi – na
počátku 13. století získali většinu poloostrova
 byly zde vytvořeny tři státy: Z - Portugalsko, střed – Kastilie a
V – Aragonie; společně pod vedením kastilských králů dobyly
zbývající muslimská území (španělský národní hrdina Cid)
 na konci 13. století vlastnili Arabové nevelké území na jihu
poloostrova kolem města Grenada – dobytím města pod
vedením Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského
reconquista úspěšně skončila
 sňatek obou panovníků → spojení království, vytvoření
jednotného španělského státu
RANÝ NOVOVĚK
konec 15. století, 1. polovina 16. století = významný mezník
v dějinách evropské civilizace; počátek novověku
- změny životního stylu, zásadní hospodářské změny
v důsledku zámořských objevů, rozvoje renesance a humanismu a
vyvrcholení náboženské reformace
- probíhá postupně v západní, pak ve střední a nakonec ve
východní Evropě
→ vznikly centralizované státy, svět se začal kulturně a hospodářsky
propojovat, zrodila se občanská společnost, začalo se nově nahlížet
na práva člověka
Hospodářské a společenské změny v Evropě v 15. a 16. století

prosazují se nové způsoby hospodaření, dokonalejší
technologické postupy, vynálezy i organizace práce → rozpad
středověkých společenských vztahů
Textilní výroba
 doposud ruční práce, kolovrátek, primitivní tkalcovský stav
 nyní: mechanický tkalcovský stav, pletací stav, šlapací
kolovrátek → vyrobí se více látky v lepší kvalitě → s částí
výrobků se může obchodovat
Hornictví a hutnictví
 použití vodního kola propojeného s výtahy a čerpadly na důlní
vodu → hlubší šachty, bohatší naleziště
 vyšší teploty při tavbě kovů, stavba vysokých pecí → lepší
zpracování železné rudy, výroba levnějších a kvalitnějších
kovových nástrojů
Sklářství
 použití vodního kola → při vyšší teplotě se vyrábí kvalitnější
sklo
Knihtisk
 vynález – Johannes Gutenberg: technika tisku z výšky pomocí
jednotlivých kovových liter (písmen) sestavených do vět →
rychlejší, levnější a čitelnější než přepisování rukopisů
 první tištěná kniha – 1445 (tiskla se především bible, ale např. i
karty); knihy pro zábavu i poučení; rychlé rozšíření
 knihy vytištěné do konce 15. stol. se nazývají prvotisky
 středověké rytířské romány, učebnice, slovníky, vědecké spisy
 vynález dřevořezby → ilustrace
Doprava
 vozy – otočná přední náprava → lepší pohyblivost

splavňování řek, budování kanálů; zdokonalení stavby lodí,
použití kormidla, dokonalejší systém plachtoví; využití
kompasu; vznikají přesnější námořní mapy → cestování,
obchod, zámořské objevy
Vojenství
 hromadné rozšíření střelných zbraní → výstavba mohutných
dělových bašt a pevností (konec epochy hradů)
 nová organizace vojska – profesionální armády tvořené
nájemními vojáky (žoldnéři)
 rozvoj pěchoty a dělostřelectva, ústup rytířské jízdy
 výroba střelného prachu → rozvoj chemie a fyziky
Zemědělství
 kovové nástroje, zdokonalená konstrukce pluhu → vyšší
kvalita orby
 při žních byl srp postupně nahrazen kosou
 vysoušení bažin a kácení lesů = více obdělávané půdy
 trojpolní systém byl nahrazen střídavým systémem (půda
neležela ladem, ale jednotlivé plodiny se na ní vhodně střídaly …
obilniny – pícniny)
 s vypěstovanými produkty se obchoduje na trhu → prohlubují
se majetkové rozdíly mezi venkovským obyvatelstvem
 Z Evropa – hospodaření samostatných soukromých rolníků
 střední a V Evropa – vznik panského velkostatku, poddanství,
robota → rozdílný politický a společenský vývoj mezi Z a V
Rozvoj obchodu a peněžnictví
 velká část výrobků ne pro spotřebu, ale pro obchod
 soustřeďování značných finančních prostředků, zakládání
obchodních společností → rozvoj bank a směnáren



od panovníků monopol na obchod v určitých oblastech (=
výhradní právo na výrobu nebo prodej určitého zboží)
centra obchodu: Janov, Benátky, Neapol; Londýn; Lyon;
Antverpy a Bruggy
výrobu pro trh nestačí zabezpečovat cechy, střežící si svá
privilegia; proto vzniká nový způsob organizace výroby
nákladnický (faktorský) systém, využívající práce řemeslníků
mimo cechy a na venkově, nový vztah: podnikatel – nájemný
dělník = počátek moderní průmyslové výroby
První manufaktury
 manufaktury = vyšší forma organizace práce, založená na
rukodělné výrobě; soustředění výrobců na jedno místo (ušetření
za dopravu, lepší možnost kontroly práce), později rozdělení
pracovních úkonů při tvorbě výrobku mezi jednotlivé dělníky
– dělba práce → specializace dělníků, zvýšení výkonnosti
Objevné cesty a jejich důsledky pro Evropu
Cesta za kořením a hedvábím
 podle Evropanů ležely daleko na východě pohádkově bohaté
země; zprávy o nich přinášeli první cestovatelé a jejich cestopisy
 Ital Marco Polo – poslední 1/3 13. století – počátek 14. století:
obchodní cesta s otcem a strýcem do Číny, služba u čínského
císaře Kublajchána; cestopis Milion
 obchodní karavany - arabští kupci – vzácné zboží z východu:
porcelán a hedvábí z Číny, zlato, perly, drahokamy, vzácné
koření … hedvábná cesta napříč Asií až ke
břehům Černého a Středozemního moře (nejprve
jen po souši, později i po mořích – čínští
mořeplavci); do Evropy zboží dopravovali italští
obchodníci → rychle bohatla italská (zvl. přístavní) města
 vláda Turků na Blízkém východě, dobytí Konstantinopole a
ovládnutí Balkánu znamenalo značné zdražení obchodu (Turci
vybírali vysoké poplatky za průjezd) → hledají se nové cesty po
moři (námořní)
Plavby kolem Afriky
 Portugalci – objevné cesty podporoval portugalský princ
Jindřich zvaný Mořeplavec → po roce 1415 cesty podél
afrických břehů (zlato, slonovina, otroci)
 Bartolomeo Dias [dyjaš] – obeplul jižní cíp Afriky → mys
Dobré naděje (pojmenoval král)
 Vasco da Gama – 1498 – doplul až k západnímu pobřeží Indie
– obchodní centra ovládaná arabskými kupci → dovoz zboží do
Evropy; další cesty do Číny, Japonska a k pobřeží Brazílie
Nový svět
 snaha dokázat, že je Země kulatá, obeplutím zeměkoule a
doplout do Indie západní cestou
 Ital Kryštof Kolumbus ve španělských službách (královna
Isabela Kastilská) – 1492 – karavely Santa Maria, Niña a Pinta:
4 plavby → ostrovy v Karibském moři (San Salvador), pobřeží
Ameriky – označení pro původní obyvatele Indiáni
 Kolumbův pokračovatel Ital Amerigo Vespucci popsal nový
kontinent a pojmenoval jej Nový svět, Evropané jej však nazvali
po domnělém objeviteli Amerika
 rozdělení sfér vlivu mezi tehdejší námořní velmoci –
Portugalci ovládají východní cesty kolem pobřeží Afriky,
Španělé musí plut západním směrem podél Ameriky
Obeplutí zeměkoule
 portugalský mořeplavec Fernando de Magalhães
[magaljenš] ve španělských službách – 1519-1522 –
kolem Jižní Ameriky proplul do Tichého oceánu; cestou
zahynula většina námořníků, sám Magalhães byl zabit při

střetu s domorodci na Filipínách; do Španělska se vrátila jediná
loď, která obeplula zeměkouli, avšak s bohatým nákladem
jako druhý uskutečnil plavbu kolem světa v letech 1577-1580
Angličan Francis Drake [drejk], pirát ve službách Anglie
Důsledky zámořských objevů
 převratný význam → nové zeměpisné poznatky (nové mapy),
popisy nových krajin (botanika a zoologie, etnografie)
 dovoz nových neznámých plodin do Evropy: brambory, rajčata,
kukuřice, fazole, tabák (z Ameriky), sojové boby (z Asie), ovoce
 dovoz drahých kovů → pokles ceny stříbra a zlata
 omezení obchodního významu středomořských zemí (zvl. Itálie)
 nová hospodářská, kulturní a politická centra: Portugalsko,
Španělsko a Anglie
 zotročení domorodých obyvatel Afriky a Ameriky (zánik
vyspělých indiánských civilizací); vykrádání jejich bohatství

Civilizace Asie, Afriky a Ameriky
Evropané považovali vlastní civilizaci a kulturu za významnější
než ostatní a pouze vlastní vývoj za přínosný pro svět
Asijské státy
Osmanská říše
 nejčastější kontakty s Evropou
 konec 13. století – kmen Turků v čele se sultánem Osmanem
ovládl Malou Asii a část Balkánu → základ osmanské říše;
roku 1453 dobyli Turci Konstantinopoli a vytvořili z ní své
hlavní město Istanbul
 během výbojných válek v 15. – 17. století ovládli většinu území
JV Evropy, oblasti kolem Černého moře, Blízkého východu a
severní Afriky


největší územní rozsah za vlády sultána Süleymana I.
[silejmana] – polovina 16. století + část Uher, Zakavkazsko,
Írán; ohrožení Rakouska a českých zemí; kulturní rozkvět říše
– mešity, umění, knižní malba
od konce 17. století vytlačováni ze střední Evropy; úpadek
jejich moci
Indie
 320 – 510 vláda dynastie Guptovců – hospodářský a kulturní
rozvoj
 říše rozvrácena kočovnými Huny → roztříštěnost
 od 8. století pronikání islámu
 1206 založen sultanát v čele s islámskými dynastiemi
 od 16. století vláda dynastie Mughalů – největší rozkvět za
krále Akbara → soulad mezi islámem a hinduismem →
vrcholné umělecké období
 pronikání evropských námořních mocností – od 18. století
v područí Velké Británie
Čína
 zánik mocné starověké říše → střídání dynastií často
ovládaných mongolskými kočovníky
 13. a 14. století – mongolská dynastie Jüan [jian], císař
Kubilaj (Kublajchán) – styky s Evropou (Marco Polo)
 od 14. do poloviny 17. století vláda domácí dynastie Ming –
vyspělý úřednický systém, státem organizované vzdělávání;
rozvoj stavitelství, výtvarného umění, poezie a vědy
 1557 – první portugalská kolonie Macao
 dynastie Ming podlehla útočníkům ze severu, Mandžuové vládli
až do roku 1912
Japonsko
 první centralizovaný stát vznikl ve 2. polovině 7. století (čínský
vzor) – u moci císařská dynastie panující dodnes
 pronikání buddhismu – hlavní náboženství
 rozvoj umění a architektury (dřevěné chrámy); rozvoj literatury
 ve 12. století moc císaře oslabena → vláda šógunů z vojenské
vrstvy samurajů (šógunát)
 16. – 17. století – styky s evropskými zeměmi
 od 18. do poloviny 19. století se Japonsko uzavřelo – záměrná
izolace






Afrika
S Afrika patřila k byzantské říši, od 7. století byla pod
nadvládou Arabů – udržovali obchodní a kulturní styky
s Evropou; v 16. století ji obsadili Turci
střední a jižní Afrika – staré africké říše (několik různých
civilizací) … např. kultura Monomotapa (Zimbabwe)
s kamennou architekturou - Evropané do Afriky pronikají až
v době jejich úpadku, v 19. století
Americké civilizace
kultura domorodého obyvatelstva zcela odlišná od evropských
tradic
S – Inuité a Indiáni – rodové zřízení, obživu zajišťovali lovem
některé rozvinutější civilizace se živily zemědělstvím (pěstovala
se především kukuřice), neznaly železo a nepoužívaly kolo;
žádná nevytvořila pevný stát, organizovány byly na základě
rodů, kmenů a kmenových svazů, některé označovány říše
→ Střední Amerika, především oblast dnešního Mexika:
Olmékové (9. – 5. století př.n.l.) stavěli města, kamenné
pyramidy a paláce, obrovské sochy; vybudovali Teotihuacan,
centrum řemesel a obchodu s chrámovým okrskem (pyramida


boha Slunce a pyramida boha Měsíce) – civilizace za dosud
neznámých okolností zanikla, město bylo kolem roku 750
zničeno požárem
Mayové (vrchol ve 4. – 10. století, trvá až do 16. století)
stavěli rozsáhlá kamenná města s paláci a chrámy, ovládali
matematiku (jako jediní počítali s nulou) a astronomii (velmi
přesný kalendář), používali obrázkové písmo; jejich území bylo
porobeno v 1. polovině 16. století Španěly
Toltékové (8. – 10. století) pronikli i na mayské území,
stavěli stupňovité chrámové pyramidy a velké sloupové síně
Aztékové (největší rozkvět na konci 15. století) pěstovali na
uměle zavodňovaných polích mnoho plodin; používali
kamenné nářadí a zbraně; zpracovávali měď a bronz; ručně
vyráběli bohatě zdobenou keramiku (neznali hrnčířský kruh);
pro jejich náboženské obřady je typické až neuvěřitelné
množství lidských obětí; své hlavní centrum Tenochtitlan
vybudovali v blízkosti starobylého Teotihuacanu (na troskách
Tenochtitlanu stojí dnešní hlavní město Mexico); největší
rozkvět za vlády vojevůdců Montezumy I. a Montezumy II.;
španělští dobyvatelé považovali aztécká města za zázrak,
Tenochtitlan za nejkrásnější město světa, přesto jej zničili
→ Jižní Amerika, oblast And, centrum na území dnešního Peru
Inkové (12. – 16. století) budovali na horských úbočích
terasovitá pole, pěstovali především brambory a kukuřici;
znali výrobu bronzu, zpracovávali stříbro a zlato; stavěli
opevněná města s paláci a chrámy; používali kalendář a uzlové
písmo (kipu); vytvořili systém měr; uctívali boha Slunce, jehož
ztělesněním byl nejvyšší vládce incké říše (Sapa Inca)
Portugalci na objevených územích především obchodovali –
stavěli nová obchodní centra při pobřeží Afriky a Indie


Španělé objevená území dobývali a drancovali → v roce
1519 dobyl Hernan Cortés (vybavený střelnými zbraněmi)
úskokem říši Aztéků; Francisco Pizarro hledal bájnou zemi
plnou zlata; ovládl území Inků a popravil nejvyššího inckého
vládce → z dobytých území vytvořili kolonie, ze kterých
vyvezli do Španělska obrovské bohatství; staré indiánské
civilizace rozvrátili, domorodé obyvatelstvo donutili velmi tvrdě
pracovat na plantážích nebo v dolech; tisíce Indiánů podlehlo
nemocem zavlečeným sem z Evropy (pravé neštovice, chřipka,
cholera); za sto let po objevení Ameriky zůstala jen 1/10
původního obyvatelstva
do nově dobytých území přicházeli křesťanští misionáři; díky
některým z nich zůstaly zachovány doklady o starobylých
amerických civilizacích, mnozí z nich také protestovali proti
krutosti dobyvatelů a stali se z nich zastánci Indiánů –
Bartolomé de Las Casas napsal spis (záhy byl přeložen i do
češtiny) O zemích indijských pustošení a vylidňování zpráva
nejstručnější; útlak indiánských kmenů odsoudil i Jan Amos
Komenský ve spise Truchlivý
Italská renesance a humanismus



od 14. století věnovali italští učenci pozornost antické kultuře
(zajímaly je hlavně umění a literatura období římského císařství)
nový životní styl ovlivněný antikou nazvali renesance =
znovuzrození, obrození, obnovení (návrat k antice)
nový pohled na svět a úlohu člověka v něm → rozvoj renesanční
filosofie, literatury a umění
Renesanční názor na svět a člověka
 středověk – církevní dogmata, víra v Boha, Ráj a Peklo, naděje
na posmrtný život

novověk (renesance) – důraz na lidský rozum (racionalismus),
středem zájmu se stal člověk, zaměření na život v tomto světě, na
pochopení jeho zákonitostí → poznávání přírody
 obrácení pozornosti k člověku = humanismus → důraz na
důstojnost člověka, jeho vlastnosti a schopnosti, na jeho
rozum a právo svobodného rozhodování
 úkolem člověka je stát se dokonalejším a ušlechtilejším;
ideál = všestranně nadaný moudrý renesanční člověk (např.
italský umělec Leonardo da Vinci)
Vzdělání
 znalost jazyků, zejména latiny (mezinárodní jazyk vzdělanců)
starověkého Říma, částečně i staré řečtiny (Nový zákon) a
hebrejštiny (Starý zákon)
 opisy starých literárních děl ve staré latině
Florencie
 užívání a rozvoj národních jazyků
Věda
 vznikají nové vědní obory: botanika,
fyzika, anatomie
 rozvoj astronomie – nový názor polského
učence Mikuláše Koperníka: Země se otáčí
kolem své osy a spolu s dalšími planetami
obíhá kolem Slunce, jeho heliocentrický názor byl v rozporu
s církevními dogmaty; stoupencem heliocentrismu byl také Ital
Giordano Bruno, který tvrdil, že vesmír je nekonečný a je
v něm nesčetně sluncí i planet podobných Zemi → za své názory
byl jako kacíř roku 1600 upálen; italský astronom a matematik
Galileo Galilei unikl stejnému osudu jen proto, že své názory
veřejně odvolal; německý astronom Johannes Kepler (působil
také v Praze u dvora císaře Rudolfa II.) upřesnil Koperníkovy
představy – objevil zákony pohybu planet kolem Slunce
(Keplerovy zákony)
během renesance, více tvořili podle vlastních představ; kladli
důraz na eleganci, tajemnost a neklid; umělci: Španěl El Greco;
rozšíření v Itálii, Francii a rudolfínské Praze
Tajemné „vědy“
 astrologie (sestavování horoskopů)
 alchymie (hledání kamene mudrců – výroba elixíru mládí a
zlata) se později stala základem chemie
Výtvarné umění
 hledání ideálu, pravidel pro vystižení krásy –
vznik teorie umění
 centra: Florencie, Pisa, Benátky, Řím
 činnost italských umělců v cizích zemích → šíření
renesance
 architektura – stavby do šířky, polokruhový oblouk, podle
antických vzorů římsy a sloupy, arkády; podélné chrámy i
chrámy s kruhovým půdorysem zaklenuté kopulí (pod vlivem
Byzance); kolem paláců a vil vznikaly zahrady; architekti:
Filippo Brunelleschi [bruneleski], Leon Battista Alberti; vrchol
Donato Bramante a Michelangelo Buonarotti [mikelandželo
buonaroty]; pozdní Andrea Palladio; typickou výzdobou
renesančních budov jsou sgrafita = škrábaný dekor,
odkrývající v horní světlé vrstvě omítky spodní tmavou
 malířství a sochařství – inspirace antickými díly,
zobrazování lidského těla, věrná
nápodoba skutečnosti; perspektiva;
malby – náboženské a mytologické
výjevy, portréty, bitevní scény;
umělci: Sandro Botticelli [botyčeli] – Florencie, Raffael Santi –
Řím, Tizian [tycijan] – Benátky; všestranní umělci: Leonardo
da Vinci [vinči] = malíř, sochař, inženýr technik, hudebník a
vědec; Michelangelo Buonarotti = sochař, malíř, architekt a
básník → chrám sv. Petra ve Vatikánu, fresky v Sixtinské kapli
 manýrismus – období přechodu mezi renesancí a barokem;
umělci dováděli k dokonalosti umělecké postupy objevené
Renesance a humanismus mimo Itálii
Zaalpské země
 nizozemský myslitel Erasmus Rotterdamský upřednostňoval
náboženskou snášenlivost a humanismus; francouzský
humanista Michel de Montaige [mišel dmonteň] kladl důraz na
toleranci a racionalitu; za spoluzakladatele novověké vědy je
považován anglický pozdně renesanční myslitel Francis Bacon
[bejkn]; významným lékařem a alchymistou byl Němec
Theophrastus Paracelsus [teofrastus]
 soužití, případně prolínání gotiky a renesance – němečtí malíři
Albrecht Dürer [dýrer] a Lucas Cranach [lukas kranach]
 působení italských umělců na evropských dvorech
 renesanční životní styl postupně ovlivnil všechny oblasti života
– stavební styl, úprava interiérů, vybavení domácností, oblékání,
chování a zvyky, trávení volného času (slavnosti, hostiny, plesy,
divadelní představení)
Reformace



ve středověku vzrostl přepych církve a jejích vysokých
hodnostářů, měli značný vliv na panovníky a jejich politiku,
často žili světským až nezřízeným způsobem života
v Itálii je porovnávali s antickými ctnostmi starých Římanů;
na sever od Alp s mravními zásadami uváděnými v bibli →
požadavek: návrat k původním ideálům křesťanství →
nutnost reformování církve (od konce 14. stol., u nás Jan Hus)
německý mnich Martin Luther roku 1517 přibil na vrata kostela
ve Wittenbergu list s 95 tezemi, představami o správném


církevním životě (odsuzoval odpustky, žádal nápravu života a
působení církve, kladl důraz na osobní víru jednotlivce a jeho
vztah k Bohu, zavedl přijímání z kalicha, při bohoslužbách
používal národní jazyk, přeložil bibli do němčiny; požadoval
poslušnost poddaných vůči feudální vrchnosti) → prohlášen za
kacíře a dán do klatby → Luther se odpoutal od katolické
církve a našel útočiště u německých feudálů, neboť německá
šlechta toužila po církevních statcích → učení lutheránství;
šíření reformačních myšlenek do českých zemí, Polska, Uher a
do Skandinávie
reformační názory zastávali také Švýcaři Ulrich Zwingli [cvigli]
a Jan Kalvín – podle něj je osud každého člověka předurčen a
člověk sám jej nemůže ovlivnit, hlavní náplní života má být
práce, lidé mají žít skromně; schvaloval odpor proti vrchnosti
žijící v hříchu, podporovali jej měšťané a podnikavá šlechta;
z Ženevy chtěl vytvořit město představující dokonalé
společenské uspořádání (namísto toho se stala náboženskou obcí
plnou nesnášenlivosti, pronásledování a upalování kacířů);
kalvinismus ovlivnil názory ve Francii, Nizozemí, Anglii,
Skotsku, Uhrách, českých zemích i v Americe
střet renesance a reformace → španělský lékař, přírodovědec,
matematik, astrolog, právník a myslitel Miguel Serveto (objevil
malý krevní oběh) kritizoval nízkou úroveň lékařství a požadoval
zrušení některých článků katolické víry (pronásledován
inkvizicí), kritizoval ale i Kalvínovy praktiky, za což jím byl
obžalován z kacířství a upálen
Základní myšlenky reformace
 reformace = reformní hnutí za obnovu církve → snaha o
návrat k původní čisté biblické podobě křesťanství; důraz na


slovo Boží obsažené v bibli (šířené v národním jazyce); spása
vycházející z vůle Boží; důraz na osobní upřímnou víru
cíl: zbavit církev majetku, obnovit přijímání pod obojí způsobou;
odstranit kněžský celibát, zjednodušit obřady a organizaci církve
vznikají církve protestantské, neboli evangelické
Protireformace


církevní koncil v Tridentu (1545 – 1563) → nové formulování
víry, nové uspořádání církve; zrušení prodeje odpustků, zvýšení
kázně duchovenstva; rekatolizace – znovuprosazení katolického
učení v zemích, kde se šířila reformace
založen jezuitský řád
► důsledky:
→ rozdělení křesťanstva do dvou táborů: katolíci X protestanti
→ propuknutí krvavých náboženských válek → zpustošení mnoha
zemí, značné oběti na životech → poprvé se objevuje myšlenka
lidských práv – na spokojený život naplněný prací, na bezpečí a
svobodu vyznání
Španělsko



od roku 1516 vláda Habsburků – Karel I. Habsburský →
zvolen také císařem (Karel V.) Svaté říše římské (na konci 15.
století přejmenované na Svatá říše římská národa německého)
v Evropě roste moc Habsburků: roku 1526 byl Karlův mladší
bratr Ferdinand I. zvolen českým a uherským králem,
Habsburkové vládnou také v Nizozemsku, severní Itálii a vlastní
značná území v zámoří
nástup absolutismu = v rukou panovníka se soustřeďuje
veškerá moc, neomezená → panovníci ruší mnohé výsady




šlechty a omezují městská práva … povstání měst byla tvrdě
potlačena a jejich obyvatelé zatíženi vysokými daněmi
Karel V. se nakonec sám vzdal všech panovnických titulů a
vládu ve svých državách rozdělil: císařem se stal Ferdinand I.
(rakouská větev Habsburků), ve Španělsku a Nizozemí vládl
od roku 1556 Karlův syn Filip II. (španělská větev Habsburků)
Filip II. opíral svou moc o církev, součástí státní moci se stala
inkvizice (církevní instituce zřízená pro vyhledávání a potírání
„kacířů“ – mučení, upalování); vybudoval královský palác
Escorial poblíž Madridu; i když do země plynulo bohatství
z kolonií (Amerika – Nový svět) a z Nizozemí, zaznamenalo
hospodářství úpadek (finance na vlastní reprezentaci, na
podporu církve, na válku s Tureckem → 1571 bylo v námořní
bitvě u Lepanta Turecko poraženo); po smrti sousedního krále
získal také portugalský trůn i se zámořskými državami =
Španělsko na vrcholu moci
neúspěchy: povstání v Nizozemsku → odtržení severního
Nizozemí; v souboji s Angličany ztratili převahu na moři;
bývalé portugalské osady v Asii získali Nizozemci
po smrti Filipa II. (1598) – zchudlá země






Anglie


Nizozemí



jedna z nejbohatších a nejvyspělejších částí Evropy: 7 malých
samostatných států (J - Flandry, Brabantsko, S - Holland aj.) –
od roku 1516 provincie (s vlastními zákony, privilegii i
stavovskými sněmy) pod nadvládou španělských Habsburků
rozvinuté zemědělství, řemesla, manufaktury, bohatá města;
výnosný námořní obchod
snaha Habsburků zavést v zemi absolutismus → omezení
šlechtických a městských privilegií; pronásledování protestantů
(většina obyvatel se hlásila ke kalvinismu)
→ odpor Nizozemců - povstání proti Filipu II. a jeho
protireformačním opatřením; 1566 - protikatolické lidové bouře
tvrdé potlačení povstání vévodou z Alby → inkvizice, teror,
násilí, popravy (6 let)
opozice: šlechtic Vilém Oranžský vede odboj ze zahraničí
1572 – celonárodní povstání (partyzáni = gézové), podpora
Anglie → vyhnání Španělů ze severních provincií
jižní katolické provincie (dnešní Belgie) uznaly španělskou
vládu – jako Španělské Nizozemí byly součástí království
španělských Habsburků
severní provincie se sdružily v unii – 1581 sesadili Filipa II. a
vyhlásili samostatnost: vznikly Spojené provincie nizozemské
(dnešní Nizozemí) v čele s Vilémem Oranžským; Španělsko
uznalo jejich nezávislost na konci třicetileté války (1648);
postupně tu vznikla občanská společnost



1453 – konec stoleté války s Francií
od roku 1455 kruté boje o královský trůn mezi dvěma rody –
Yorkové (ve znaku bílá růže) a Lancasterové (ve znaku červená
růže) = války růží
po třiceti letech bojů porazil Jindřich Tudor (Lancaster) krále
Richarda III. (York) → nový král Jindřich VII. upevnil
královskou moc a povznesl hospodářství (námořní obchod)
Jindřich VIII. (6 žen; manželka Anna Boleynová, později
popravena) – spor s papežem → založení nové reformní
anglikánské církve, nezávislé na moci papeže → zabavení
majetku katolické církve, rušení klášterů, perzekuce katolíků →
noví majitelé půdy – chov ovcí → rozvoj soukenictví
ohrazování – šlechta zabírá a ohrazuje půdu poddaných →
drobní rolníci ztrácejí zdroj obživy




vláda Marie Katolické (Krvavé) – pronásledovala příslušníky
anglikánské církve
Alžběta I. – 2. polovina 16. století = alžbětinská epocha →
rozvoj hospodářství, zakládání manufaktur; korzáři (piráti ve
službách královny – Francis Drake → sir) přepadali a okrádali
španělské lodě se zlatem a stříbrem z dobytých území Ameriky;
→ obchod se zámořskými oblastmi – roku 1600 založena
Východoindická společnost; v Americe vznikají první britské
osady; rozvoj renesance – dramatik William Shakespeare
papež Alžbětu neuznal jako panovnici, ale prohlásil britskou
královnou její nevlastní sestru, skotskou královnu Marii
Stuartovnu – ta byla ve Skotsku zbavena moci a zajata; utekla
však do Anglie, kde se zapojila do spiknutí proti Alžbětě →
Alžběta ji nechala popravit
konflikt mezi Anglií a Španělskem – španělská Armada
(neporazitelné loďstvo) zaútočila na Anglii → v námořní bitvě
vítězí Anglie → počátek ovládnutí námořní plavby Anglií
Francie





rozvoj hospodářství – řemesla a obchod; zakládání
zámořských kolonií
král František I. vedl 4 války s habsburským králem Karlem V.
– boj o bohatá města v severní Itálii prohrál; zatížení Francie
daněmi
reformace – vliv učení Jana Kalvína – hugenoti [igenoti]
náboženské spory mezi katolíky a hugenoty → náboženské
války (boj o politickou moc)
krvavá bartolomějská noc – 23/24 8.1572 – při svatbě hugenota
Jindřicha Navarrského s dcerou francouzské královny Kateřiny
Medicejské bylo zavražděno několik desítek tisíc hugenotů; ke


zmírnění náboženských sporů došlo za vlády Jindřicha IV.
Navarrského, který konvertoval ke katolictví – vydal edikt
nantský (slib náboženských svobod, smír)
další rozkvět hospodářství, kolonizace Kanady
po vraždě Jindřicha IV. katolickým fanatikem vládla královnavdova Marie Medicejská jako regentka za devítiletého syna
Ludvíka XIII. – stranila katolictví → vliv ministra kardinála
Richelieu (posílil moc panovníka na úkor šlechty)
Svatá říše římská – Německo

volný svazek mnoha království, vévodství, knížectví apod.
spojených osobou císaře (z dynastie Habsburků); o
záležitostech říše rozhodoval říšský sněm
 rozvoj hospodářství – řemesla, obchod → vzrůst významu
měst, vznik nových obchodních (tržních) center; rozvoj
hornictví (těžba stříbra a rud)
 Maxmilián I. - snaha o posílení císařské moci (diplomacie,
sňatková politika)
Německá reformace
 kněz Martin Luther – 95 tezí na vratech kláštera → luteránství
(protestanté)
 1524-5 – německá selská válka pod vedením Thomase
Müntzera, po dvou letech poražena; vůdce popraven
 Karel V. usiluje o nastolení absolutistické vlády a potlačení
reformace; v roce 1555 byl donucen vyhlásit augsburský mír
(rovnoprávnost mezi oběma vyznáními) → šlechta si svobodně
volila vyznání, poddaní je museli přijmout (jih zůstal katolický)
→ ukončení náboženských bojů; král odstoupil (centralizace
země se nepovedla)
 císař Ferdinand I. (rakouský arcivévoda, český a uherský král)
musel čelit turecké hrozbě z východu


šíření luteránství do Evropy – severní Nizozemí, Dánsko,
Švédsko, Norsko, Polsko, Pobaltí
katolické náboženství přišlo o své neotřesitelné postavení



Rusko








moskevský kníže Ivan III. porazil Tatary, ovládl Novgorod a
vytvořil základy ruského státu
rozlohou největší stát zůstal hospodářsky zaostalý; zemědělská
země; pomalý rozvoj řemesel a obchodu (hlavně s východními
krajinami) → dobývání Sibiře
pravoslavné vyznání v čele s moskevským metropolitou –
patriarchou (těsná vazba na státní moc)
silné postavení šlechty (bojarů) → boj o moc s moskevskými
knížaty; nevolnictví = těžké postavení poddaných
Ivan IV. Hrozný se nechal korunovat carem Rusi → reformy
v řízení země, soudnictví, hospodářství, vojenství a legislativě;
dobytí tatarských území v povodí Volhy
samoděržaví = ruský absolutismus, násilnou cestou omezena
moc šlechty (byl jim zkonfiskován majetek, celé rodiny
vysídleny, nastal teror a popravy) → úpadek země
ruská kultura – stavitelství (chrám Vasila Blaženého
v Moskvě), ikonografie, letopisy
za slabomyslného cara Fjodora vládl bojar Boris Godunov
(car); po jeho smrti pokračoval úpadek země, propukaly
nevolnické bouře a kozácká povstání
Polsko

vláda Jagellonců: války o Pobaltí s řádem německých rytířů a o
Ukrajinu s Ruskem
propojení s Litvou → Lublinská unie = polsko-litevský stát (do
konce 18. století)
vláda Vasovců – privilegovaná šlechta volí krále
17. století = doba válek: spory se Švédskem vedly k obsazení
Polska Švédy; ve válkách s Ruskem ztrácí Ukrajinu; o jižní
Ukrajinu soupeří s Tureckem – v boji vítězí Jan III. Sobieski
Boje s Turky





1526 – bitva u Moháče = porážka českého a uherského vojska
Turci dobyli Pešť, později i Budín (Uhersko) a pronikali na
Slovensko (stavba obranných pevností)
snaha o nadvládu ve Středozemním moři → boj se svatou
ligou (Španělsko + Benátecko) → 1571 bitva u Lepanta =
porážka Turecka
Turci se soustředili na boje na souši: roku 1683 obléhali Vídeň,
byli však poraženi a vytlačeni = byl zastaven postup Turků do
Evropy, turecká nadvláda zůstala jenom na Balkánském
poloostrově
války s Tureckem značně vyčerpávaly středoevropské země
České země po nástupu Habsburků

1526 – čeští stavové zvolili králem rakouského arcivévodu
Ferdinanda I. → nástup Habsburků na český, uherský (král)
a římskoněmecký trůn (císař) = nejmocnější rod v Evropě
 habsburské soustátí = personální unie (svazek států spojených
osobou panovníka)
České království
 nejbohatší ze středoevropských zemí (stříbro → ražba tolarů);
rozvinutá řemesla i zemědělství, města

zaostávají za západní Evropou – mimo námořní obchodní
cesty; vývoz kovů, dovoz hotových výrobků → odliv finančních
prostředků; nákladné války s Turky
 část šlechty začala podnikat – v obilnářství, pivovarnictví a
v jižních Čechách v rybníkářství (Rožmberkové, Třeboňsko –
Štěpánek Netolický vybudoval Zlatou stoku propojující několik
rybníků; největší rybníky založil Jakub Krčín z Jelčan)
 rozvrstvení společnosti: svobodné obyvatelstvo = tři stavy –
vyšší šlechta (páni, členové významných starobylých rodů),
nižší šlechta (rytíři = zemané, vladykové) a měšťané + poddaní
bez politických práv; ve vedlejších zemích Koruny české bylo
samostatným stavem duchovenstvo katolické církve
 ze zástupců stavů byli jmenováni nejvyšší zemští úředníci =
zemská vláda (panovníka zastupoval nejvyšší purkrabí); o dění
rozhodovaly zemské sněmy (jednotlivých zemí); výjimečně se
scházely všechny sněmy společně = generální stavy; stavovská
monarchie (panovník se se sněmy dělil o moc)
Doba předbělohorská
 spor mezi králem a sněmy – Habsburkové usilovali o
centralizaci země, zakládali ve Vídni ústřední úřady (tajná
rada = králův politický poradní orgán) x odpor českých stavů,
kteří si chtěli zachovat svá privilegia (práva) →
 první stavovský odboj = čeští protestanti odmítli vyslat vojsko
proti německým protestantům v rámci náboženské války, kterou
vedl císař (španělský král) Karel V. → němečtí protestanti i
domácí stavovský odboj byli poraženi → poprava několika
vůdců odboje a konfiskace majetku; především ale odnětí
privilegií a majetku měst, omezení jejich samosprávy a nové
vedení (královští úředníci = rychtáři) podřízené přímo králi
 král podporoval cizí šlechtu a dosazoval cizí úředníky – ti brzy
získali v Čechách značný majetek
Náboženské poměry

od roku 1436 (basilejská kompaktáta) dvě církve: katolická a
kališnická (utrakvistická); vznikaly však i další nekatolické
(protestantské) církve → rostla náboženská netolerantnost a
nesnášenlivost
 kališníci se rozdělili na dva proudy; německé obyvatelstvo
přestupovalo k luteránství ; z Německa přicházeli habáni neboli
novokřtěnci blízcí kalvinismu ; vznikla domácí církev jednota
bratrská – vycházela z myšlenek Petra Chelčického (rovnost
všech lidí, jen omezené vlastnictví majetku, neprotivení se zlu
násilím), v 16. století se rozvíjelo (česko)bratrské školství a
písemnictví – Bible kralická; koncem 15. století přicházela nová
vlna Židů pronásledovaných ve Španělsku a Německu – byly na
ně pořádány pogromy a byli perzekvováni (nakloněn jim byl jen
císař Rudolf II.)
 rekatolizace = obrana katolické církve proti reformaci →
panovník povolal do Prahy (1556) jezuitský řád a obnovil
pražské arcibiskupství
 Jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo) založil španělský řeholník
Ignác z Loyoly k šíření a obraně katolictví – prostřednictvím
vzdělání (Jezuité zakládali školy, koleje a univerzity)
 Maxmilián II. ústně přislíbil českým stavům podporu
náboženského programu (tzv. České konfese) zaručujícího
náboženskou toleranci pro čtyři vyznání – nikdy ji však
nepodepsal
Rudolfínská epocha
 Rudolf II. učinil Prahu hlavním městem království a
významným evropským kulturním centrem (zval umělce, učence
a cizí velvyslance); kvůli jeho špatnému duševnímu zdraví jej
mladší bratr Matyáš připravil o uherskou korunu; čeští stavové
slíbili Rudolfovi podporu za podpis Majestátu (= potvrzení
České konfese) – poklesla tím však jeho autorita v rámci
Habsburské dynastie

Rudolf II. byl vzdělaný, zajímal se o vědu, alchymii a astrologii
– nechal si předpovídat budoucnost, toužil po elixíru mládí,
inicioval hledání kamene mudrců i pokusy o výrobu zlata
 na dvoře Rudolfa II. v Praze pobývali významní astronomové
- Dán Tycho de Brahe a Němec Johannes Kepler , umělci –
představitelé manýrismu Hans von Aachen a Giuseppe
Arcimboldo, sochař Adrian de Vries; množství dalších umělců a
řemeslníků, astrologů i podvodníků; sestavil rozsáhlé sbírky
uměleckých děl i nejrůznějších kuriozit
 ve snaze zachránit si vládní moc povolal do Prahy vojsko
Pasovských – jejich řádění urychlilo nástup Matyáše na trůn
Kultura
 renesanční sloh nejprve prosazovali italští umělci, teprve později
domácí; přestavba Pražského hradu v 1. polovině 16. století –
Belveder – letohrádek královny Anny, Míčovna; letohrádek
Hvězda na Bílé hoře; přestavují se hrady, staví se zámky a
renesanční tvrze, ve městech paláce; renesanční měšťanské
domy s podloubími, radnice a městské brány; významné
architektonické prvky = sgrafito, sloupy, arkády, atiky, arkýře
 interiéry – nástěnné malby, závěsné obrazy a gobelíny, portréty
a sochy dle antických vzorů; trámové stropy; proměna
vnitřního vybavení – skříně, příborníky, kachlová kamna
 knižní malba; tiskárny – Jiří Melantrich z Aventina a Daniel
Adam z Veleslavína; latinsky i česky psané knihy; nové žánry:
cestopisy, kuchařky; překlady a výklady bible
 Praha, Plzeň, Olomouc
 básník Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, právník Viktorin
Kornel ze Všehrd, kronikář Václav Hájek z Libočan; naučné
spisy – o hornictví, o rybníkářství, Mattioliho herbář
 významné působení jednoty bratrské
 šíření humanismu → rozvoj vzdělanosti mezi šlechtou; vyšší
vzdělání – partikulární školy; Karlova univerzita (kališnická) a
Klementinum (katolická), studium na univerzitách v zahraničí;
kavalírské cesty po Evropě
České stavovské povstání
 za vlády Matyáše (sídlí ve Vídni) roste opět náboženské napětí
 za svého nástupce si zvolil Ferdinanda Štýrského (II.), zastánce
absolutismu a tvrdého katolictví → katolíci začali porušovat
práva protestantů daná Majestátem, král Matyáš však jejich
stížnost odmítl a rozpustil sněm, čímž porušil stavovská práva
 odpor stavů: z kanceláře místodržícího na Pražském hradě
vyhodili z oken dva královy místodržící (Slavata a Martinic) a
písaře (Fabricius) = 2. pražská defenestrace = počátek
českého stavovského povstání a třicetileté války
 byla sestavena vláda 30 direktorů a svoláváno vlastní vojsko
 po smrti krále Matyáše odmítli Ferdinanda II. a zvolili králem
Fridricha Falckého (představitel německé protestantské šlechty)
 stavovská vojska se střetla s armádou Ferdinanda II.
8. listopadu 1620 v bitvě na Bílé hoře – české stavovské vojsko
bylo poraženo → Fridrich Falcký („zimní král“) uprchl z Prahy
Následky povstání
 rozsáhlé potrestání českých stavů: emigrace, veřejná poprava
27 českých pánů 21.6.1621 na Staroměstském náměstí
v Praze (např. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Václav
Budovec z Budova, Jan Jessenius) – 12 hlav bylo pro výstrahu
vystaveno 10 let na mostecké věži; věznění dalších účastníků a
sympatizantů odboje; rozsáhlé konfiskace
 konfiskovaný majetek získávala cizí šlechta a domácí
katolická šlechta nakloněná králi; značně se obohatil např.
Albrecht z Valdštejna
 potvrzení absolutismu – vydání základního zemského zákoníku
(Obnovené zřízení zemské), podle nějž stavy ztratily svou
politickou moc, pravomoci sněmů a stavovských úřadů byly
omezeny, Habsburkové získali dědičné právo na český trůn,

katolicismus se stal státním a jediným uznávaným náboženstvím;
němčina byla zrovnoprávněna s češtinou
nekatolíci museli konvertovat ke katolictví (přestoupit na
katolickou víru) nebo emigrovat ze země – značné duchovní a
kulturní ztráty (např. myslitel a pedagog, „učitel národů“ Jan
Amos Komenský, rytec Václav Hollar aj.)
Třicetiletá válka

české stavovské povstání se stalo roznětkou pro vleklou válku
(1618 až 1648), do níž se zapojilo mnoho evropských zemí
 Římskoněmecká říše: Unie (protestantská šlechta) x Liga
(katoličtí panovníci, i Habsburkové)
 obnovená válka mezi Španělskem a Spojeným Nizozemím
 Nizozemí podporovalo habsburské protivníky → po porážce
Fridricha Falckého ve falcké válce se spojilo s Anglií a
Dánskem; Dánsko zastavil velitel habsburských vojsk Albrecht
z Valdštejna (dánská válka)
 do čela protihabsburské koalice se postavili Švédové – Švédové
však byli nejprve ve švédské válce poraženi a padl i král Gustav
Adolf II.; při novém postupu ale pronikli až do Prahy, kde pro
královnu Kristýnu vydrancovali rudolfínské sbírky; spojencem
Švédů byl i francouzský kardinál Richelieu
 náboženský, ale především politický střet evropských
mocností – nejen Anglie a Francie usilovaly o omezení vlivu
Habsburků v Evropě; skandinávské země měly i hospodářské
důvody – bojovaly o možnost zisků ze zámořského obchodu
Albrecht z Valdštejna
 na vlastní náklady vyzbrojil armádu pro císaře Ferdinanda II.;
byl nejvyšším vojenským velitelem; bezohledně ctižádostivý –
spojil se se Švédy a uvažoval o uchopení moci v Čechách

získal rozsáhlé panství v severních Čechách, razil vlastní
mince, podporoval zemědělství, řemesla i obchod, toleroval
nekatolické vyznání, podporoval stavitelství
 císař se obával jeho zrady a nechal jej zavraždit (1634
v Chebu); jeho značný majetek byl konfiskován
Mírová jednání
 nekonečná bezvýsledná válka vyčerpávala všechny země →
byla zahájena mírová jednání ve Vestfálsku: vestfálský mír
potvrdil habsburské panství s jejich rekatolizačními snahami,
české země ztratily Lužici
 mír znamenal předěl v evropských dějinách – nejvýznamnější
mocností se stala Francie, Nizozemsko si vydobylo nezávislost
na Španělsku, posílily větší německé státy
 Habsburkové sice svou moc v rámci monarchie upevnili, v rámci
Evropy a římskoněmecké říše však jejich vliv zeslábl
 značný hospodářský rozvrat a úpadek - celé kraje byly
vydrancovány nájemním vojskem, vesnice zpustly, rozšířily se
epidemie a hladomor, lidé odváděli obrovské daně na válečné
výdaje; úbytek obyvatelstva, kulturní ztráty (zvlášť české země)
Anglie
Občanská válka
 po Alžbětě I. nastoupil skotský král Stuartovec Jakub I.
 jeho syn Karel I. vládl absolutisticky, rozpustil parlament a
vládl sám, později parlamentu vyhlásil válku – moc parlamentu
chtěli omezit tzv. kavalíři; z řad stoupenců parlamentu vyšel
vůdce revoluce Oliver Cromwell
 nespokojenost: puritáni prosazující očistu anglikánské církve
utíkali před pronásledováním do Ameriky (už za vlády Jakuba
odpluli z holandského Leidenu uprchlíci – otcové poutníci, kteří
v Americe založili město Plymouth; žili ve smíru s Indiány …
Den díkůvzdání připomíná oslavu 1. společné sklizně kukuřice)
 roku 1642 vypukla občanská válka; vytvoření stálého
placeného vojska znamenalo vítězství pro stoupence
parlamentu → požadovali reformy, nezávislost církve na králi
(independenti)
 Oliver Cromwell dal uvěznit odpůrce, schválit trest smrti pro
krále (vykonán v lednu 1649) a zrušení monarchie – Anglie se
stala republikou v rukou Cromwella a armády, byly nastoleny
puritánské mravy
 zlepšil hospodářství, podpořil podnikatele a obchodníky,
zákonem o plavbě posílil britské námořnictvo; nakonec rozehnal
parlament a nastolil diktaturu
 po jeho smrti zavládlo bezvládí a chaos, lidé si přáli obnovení
monarchie → král Karel II. se musel zavázat, že půda zabraná
církvi a šlechtě zůstane novým majitelům, musel uznat moc
parlamentu – vzrostl vliv měšťanstva; vešel v platnost zákon
zaručující osobní svobodu každého občana
 nastupující králův bratr Jakub II. se pokusil prosadit
absolutismus a katolicismus – po tzv. slavné revoluci byl
vyhnán ze země
 vláda Jakubovy dcery Marie a jejího manžela Viléma III. Oranžského (dříve místodržící v Nizozemsku) → konec
soupeření s Nizozemím → král přijal Listinu práv, která
potvrzovala práva parlamentu →
 Anglie se stala konstituční monarchií = vláda krále je
omezena parlamentem a ústavou (konstitucí); parlament měl
moc zákonodárnou, král a ministři moc výkonnou
Vznik Velké Británie
 za vlády Anny (dcery Jakuba II.) bylo roku 1707 připojeno
Skotsko → Velká Británie; rozvoj výroby, podnikání a obchodu
= VB se stala „dílnou světa“


zámořské výboje → růst koloniální říše (impéria) → světová
velmoc
král Jiří Hannoverský – v jednání jej zastupuje první ministr
(premiér) = zdokonalení anglického parlamentního systému;
premiér je členem většinové strany parlamentu, strana
s menšinou tvoří parlamentní opozici (kritizuje postupy vlády a
navrhuje nová řešení)
Francie
 po smrti krále Ludvíka XIII. nejprve vládla jako regentka
matka malého krále a její milenec ministr kardinál Mazarin
(pokračovatel kardinála Richelieu) – posílil mocenské postavení
země, upevnil královskou moc na úkor šlechty a měšťanstva
Ludvík XIV.
 Král Slunce – „Stát, to jsem já!“; vládl absolutisticky
s oporou v katolické církvi v letech 1661 – 1715; obklopil se
přepychovým dvorem, umělci → vybudoval palác ve Versailles;
země se stala kulturním centrem Evropy, získala značný vliv;
francouzština nahradila latinu v diplomacii → vzor pro evropské
panovníky
 první ministr Jean Baptiste Colbert uplatňoval
merkantilismus – ekonomické učení považující za zdroj
bohatství obchod → podporoval výrobu a vývoz, zakládal
manufaktury (luxusní zboží); budoval obchodní loďstvo; usiloval
o zisk kolonií (Kanada, Střední Amerika), zrušil vnitřní cla a
mýta a zavedl naopak clo na dovážené zboží; po jeho smrti se
ekonomické poměry země zhoršily
 král zrušil edikt nantský povolující protestantské vyznání →
odchod mnoha hugenotů ze země (řemeslníci a obchodníci),
vzpoury poddaných
 vedl výbojné války, vybudoval a vyzbrojil největší armádu
v Evropě → Evropa se proti němu sjednotila; neuspěl





v Nizozemí, vedl války o španělské dědictví (pro vnuka získal
autonomní Španělsko) - Anglie díky válkám obsadila Gibraltar a
získala kontrolu nad vstupem do Středozemního moře;
francouzsko – britské soupeření v zámoří přineslo Francii jen
ztráty a posílení moci Velké Británie
války Francii zbídačily, obyvatelstvo značně zchudlo → po
smrti Ludvíka XIV. narostly v zemi rozpory
BAROKNÍ KULTURA
nový umělecký sloh vzniká v Itálii
rozšíření po celé Evropě a ve Střední a Jižní Americe
kultura spjatá s vírou a zbožností – typická jsou náboženská
témata - snaží se působit na city, má napomáhat k upevnění
víry, klade důraz na osobní prožitek víry
nepravidelné tvary, výrazné křivky a oblouky; střídání
protikladných prvků (světlo a stín), bohatá zdobnost, zvýšený
výraz (pohyb, vzruch); zejména v katolických zemích se
projevuje okázalou nádherou, velkolepostí a mohutností
Barokní architektura
 stavby plné křivek, oblouků a oválů; eliptické půdorysy
 stěny zdobené vzácnými dřevy, mramorem a zlatem
 honosně upravená první patra paláců a zámků (reprezentace)
 zahrady (francouzské) s pečlivě stříhanými keři, pravidelnými
vodními plochami a vodotrysky
 sochy v interiérech i v zahradách
 barokní přestavby a úpravy měšťanských domů a radnic
 péče o celkový dojem – působivé průhledy, ulice sestaveny jako
kulisy divadla; začleňování staveb do okolní přírody
 budování pevností

barokní stavitelé: Italové Giovanni Lorenzo Bernini a
Francesco Borromini, Rakušané Johann Bernhard Fischer
z Erlachu a Johann Lucas Hildebrandt
Sochařství
 zobrazování pocitů; alegorie; sochy světců
 Giovanni Lorenzo Bernini
Malířství
 barevnost, působení světla a stínu; navození iluze prostoru
(iluzivní malby)
 náboženské náměty, nejčastěji umučení Krista a martyria světců
 Ital Caravaggio, Španěl Diego Velásquez , Vlám Petr Paul
Rubens ; v Anglii působili Anthonis van Dyck a český emigrant
rytec a grafik Václav Hollar , v Nizozemí Rembrandt van Rijn a
Vermeer van Delft
Hudba
 působí na city svou vznešeností a majestátností - mše
 vznikají nové hudební formy – sonáta, fuga, opera
 nové hudební nástroje; varhany
 skladatelé Italové Claudio Monteverdi a Antonio Vivaldi, Němci
Georg Friedrich Händel a Johann Sebastian Bach
Literatura a divadlo
 květnatý jazyk, novotvary, slovní hříčky; složitá větná stavba
 náboženská témata, kroniky, cestopisy, příběhy ze života
 dramatikové Španěl Pedro Calderón de la Barca a Francouz
Jean Baptista Poquelin (Molière )

Rusko
osvobození Moskvy z polské okupace; 1613 zvolil zemský sněm
panovníka – Michail z rodu Romanovců (dynastie vládnoucí do
r. 1917) – za cenu územních ztrát mír s Polskem a Švédskem

syn car Alexej Michajlovič usiloval o obnovu samoděržaví
(neomezené carské moci), oporu měl v nižší služebné šlechtě;
navazoval kontakty s rozvinutou Evropou (Anglie, Nizozemí),
podporoval rozvoj hospodářství (nová odvětví) a vznik
manufaktur; zhoršení postavení poddaných; od roku 1649
dědičná závislost rolníků na šlechtě - nevolnictví
 snahy o rozšíření území → připojil část Ukrajiny s Kyjevem,
výboje směrem na východ – zakládání pevností na Sibiři
(pozdější města) až k Tichému oceánu, na jihu ke hranicím Číny
 výboje vedly ke zvyšování daní → městské vzpoury a rolnické
bouře; násilně potlačené povstání kozáků (v čele Stěnka Razin)
 na Sibiř se do vyhnanství posílali političtí odpůrci a odsouzenci
car Petr I. Veliký (1682 – 1725)
 od dětství zájem o Evropu, lodě a mořeplavbu – obdivoval
západní státy (jejich průmysl, obchod, námořnictvo a vojsko);
studoval cizí jazyky, aritmetiku a geometrii
 1697 – studijní cesta do západní Evropy
 reformy: snaha vytvořit ze zaostalé země evropskou velmoc –
modernizace (tradiční zvyky, myšlení, způsob života); osvěta a
vzdělání (školy, první noviny, divadlo, akademie věd)
 hledal možnosti, jak navázat kontakty s evropskými zeměmi;
1700 – neúspěšná severní válka proti Švédsku (ovládalo Balt)
 úsilí o vybudování moderní armády – povinná státní služba
pro šlechtice (ve vojsku nebo v úřadech)
 zakládání manufaktur (zvl. pro potřeby armády) – slévárny,
tkalcovny, loděnice; nové daně a povinnosti pro nevolníky
(mužiky) – povstání, spiknutí a selské bouře potlačoval za
pomoci armády
 1703 – založení nového hlavního města – Sankt Peterburg
(Petrohrad - „okno do Evropy“)
 1709 – nové střetnutí se Švédskem – vítězná bitva u Poltavy →
ruské impérium = námořní velmoc evropského typu

po jeho smrti nebyl nástupce → doba střídání carů a careven;
došlo ke zrušení některých reforem
Prusko
protestantské Braniborsko s vládnoucím rodem Hohenzollernů
posílilo po třicetileté válce své postavení, získalo území v Pobaltí
 → panovnickou moc upevnil braniborsko-pruský kurfiřt
Fridrich Vilém – podporoval rozvoj zemědělství a zakládání
manufaktur, stavbu cest a vodních kanálů; provedl daňovou a
správní reformu, založil silnou armádu (základ pruské vojenské
síly); tolerantní náboženská politika vedla k usazování
emigrantů z jiných zemí
 jeho syn pruský král Fridrich I. vedl nákladný dvůr, zahájil
přestavbu Berlína; podporoval vědy a umění – založil
univerzitu v Halle, akademii umění a společnost věd
 jeho syn Fridrich Vilém I. neměl vysoké vzdělání, měl vojenské
způsoby, omezil státní výdaje a přestal podporovat umění –
nosil pouze uniformu, zajímal se výhradně o armádu a od
poddaných vyžadoval bezvýhradnou poslušnost →
 zavedl brannou povinnost, verboval i v okolních zemích →
armáda s nejvyšší kázní a nejlepším výcvikem, vojáci museli
bez přemýšlení plnit rozkazy → vzor pro organizaci státní správy
a veřejného života; militarizace pruské společnosti
Fridrich II. Veliký
 zajímal se o osvícenskou filosofii, hudbu a literaturu
 brzy po nástupu na trůn zahájil válku o dědictví rakouské
(proti Marii Terezii), díky které získal velkou část Slezska; na
úkor Polska a Švédska připojil další území


Habsburská monarchie
po třicetileté válce
vestfálský mír = posílení vlády Habsburků, upevnění monarchie

císař Ferdinand III. – nebyl ani fanatickým katolíkem, ani
nesmiřitelným panovníkem jako jeho předchůdce Ferdinand II.
(poprava českých stavů, válka, rekatolizace země)
 jeho syn Leopold I. upevňoval jednotu monarchie a
prohloubil centralizaci (všechny důležité úřady ve Vídni);
války - porážka Turků u Vídně (1683) a jejich vytlačení ze
střední a jihovýchodní Evropy; po vymření španělské větve
habsburského rodu vedl proti Francii a Ludvíku XIV. války o
dědictví španělské – dědické nároky se nepodařilo uplatnit,
uhájil pouze Nizozemí a severní Itálii – během války na trůn
nastoupili Josef I. a později i Karel VI.
 v Uhrách (Maďarsko a Slovensko) rostla nespokojenost
šlechty (několik povstání) i poddaných (bouře, zbojnictví –
Juraj Jánošík); roku 1717 se Habsburkové (Karel VI.) zavázali
(za uznání jejich dědičného práva na uherský trůn) zachovat
všechny stavovské výsady uherské šlechty
Karel VI.
 poslední mužský potomek rodu, neměl syna → 1713 vydal
pragmatickou sankci (nástupnický řád), která měla zajistit
nástupnictví i pro ženské potomky = záruka pro nedělitelnost
habsburské říše a posílení absolutismu
 vedl nákladné boje s Turky (za slib zajištění míru financované
především z českých zemí)
České země
 po třicetileté válce zbídačené, zpustošené a vylidněné
 ztráta Lužice
 morální rozvrat – v lesích loupeživí žoldnéři; domácí šlechta
byla zbavena politického vlivu, nižší šlechta prožívala majetkový
úpadek; konfiskovaný majetek získali jednak příslušníci českých
katolických rodů a jednak cizinci z Německa, Rakouska, Itálie a
Španělska; významně vzrostl vliv duchovenstva

narostl podíl německy mluvícího obyvatelstva → němčina byla
nejprve zrovnoprávněna s češtinou, nakonec převládla a stala se
úředním jazykem
Rekatolizace
 snaha o obnovení katolického vyznání - katolicismus byl
jediným povoleným náboženstvím (zpočátku byl prosazován
násilně za pomoci vojska) → rozsáhlá emigrace nekatolické
šlechty a měšťanstva, poddaní tajně utíkali nebo se bouřili
 církev se snažila prosadit katolictví nenásilnou cestou – do
obnovených farností přicházeli noví kněží; v protestantských
oblastech vznikla nová biskupství; důležitou úlohu sehrály i
církevní řády (zvl. jezuité)
 Jezuité působili na venkově mezi lidmi – byli mezi nimi
vzdělanci a vlastenci jako např. Bohuslav Balbín (spisy o české
zemi a jejích dějinách), ale i fanatici jako např. Antonín Koniáš,
který vyhledával a pálil nekatolické knihy – stal se symbolem
náboženské netolerance a kulturního barbarství
 Jezuité prosluli kazatelskou činností a literární tvorbou; ovlivnili
školství – zřizovali koleje, univerzitu propojili s jezuitskou kolejí
v Klementinu - rozvoj matematiky a lékařství; jezuitský školský
systém byl jedním z nejlepších v Evropě
 vznikala nová nakladatelství, byly vydávány nové katolické
knihy (zpěvníky, kázání)
 školství se vedle jezuitů věnovali také piaristé
 církev měla dohled i nad ostatními školami – městskými a
farními (spolu s kantory vyučovali i faráři)
 většina obyvatel, hlavně na venkově, zůstávala negramotná
 kázání, procesí a poutě - poutní místa: Stará Boleslav, Svatá
Hora, Svatý Kopeček, Hostýn, Velehrad aj.
 úcta ke svatým, zejména k českým světcům a k Panně Marii →
svátky, slavnosti

bylo postaveno či obnoveno mnoho kostelů; kaplí a kapliček,
křížových cest i křížů u cest aj.
 1729 - kanonizace (svatořečení) Jana Nepomuckého
 na počátku 18. století měla převážná většina obyvatel
katolické vyznání; v SV Čechách zůstávali mnozí věrni
evangelické víře, pro jejich zkreslené představy o uspořádání
společnosti se jim říkalo „blouznivci“; ve Slezsku bylo několik
nekatolických kostelů
Hospodářské postavení
 chudší šlechtici si blízko vesnic stavěli tvrze s hospodářským
dvorem
 bohatí šlechtici budovali reprezentativní okázalé a pohodlné
zámky a ve městech paláce – nádherná schodiště, jídelny,
taneční sály, salony, knihovny, kaple; interiéry byly vybaveny
drahocenným nábytkem, křišťálovými lustry, zrcadly a mnoha
uměleckými díly); obklopeny byly zahradami a parky se
vzácnými stromy a keři, sochami, fontánami, umělými jezírky a
pavilónky; bavili se na hostinách a plesech, zřizovali zámecké
kapely a zámecká divadla, pořádali hony a štvanice nebo se
projížděli na koních a v kočárech; zimu trávili v palácích ve
městech → chod panství zajišťovalo početné služebnictvo:
panský správce – úředníci – drábové x čeleď: lokajové a
komorné, kuchaři a kuchtíci, sklepníci, číšníci, švadleny,
pradleny, sluhové, zahradníci, kočí a podomci; zámecký kaplan,
knihovník, hudebníci; prostředky pocházely z výnosů
velkostatků – nové formy hospodaření + poválečný úbytek
pracovních sil = zvyšování roboty a poddanských povinností
 panství = panské dvory + hospodářské budovy (sýpky, seníky),
ovčíny, včelíny, mlýny a pivovary, pily, sady a zahrady; dvory
spravovali šafáři, pracovali na nich čeledíni a děvečky, pasáci a
pohůnci; panští hajní a myslivci; o rybníky se staral porybný;
přísné tresty za pytláctví

poddaní - robotovali na panském tři i více dnů v týdnu (práce
na poli a v lese, stavební práce); odváděli daň z půdy, platili
dávky z řemesel, mlýnů, kováren apod.; církvi platili desátek
(desetinu úrody) ► bohatí sedláci měli potažní robotu (se
zvířecím potahem) nebo za ně robotovala čeleď; drobní
chalupníci vykonávali pěší robotu a venkovská chudina
pracovala za mzdu na cizím ► kvůli úbytku lidí po třicetileté
válce se prohloubilo připoutání k půdě = nevolnictví →
 → stížnosti na vrchnost k panovníkovi, útěky poddaných, selské
bouře a povstání: 1680 – povstání v SV a Z Čechách poražena
armádou, vůdci popraveni → Leopold I. vydává robotní
patent, který však postavení poddaných nezměnil, stejně jako
robotní patenty Karla VI.
► povstání Chodů, strážců hranic, (1692 – 95) kvůli odnětí starých
privilegií → potlačeno vojskem, poprava Jana Sladkého - Koziny
Města
 zpustlá a vylidněná, ztratila politický vliv; mají stále
středověkou podobu - uzavřená hradbami, v centru radnice a
kostel, pravidelné trhy
 barokní přestavba měst – nové fasády a štíty, domovní znamení
 dřevěné domy → časté požáry; nedostatečná hygiena →
morové epidemie (morové sloupy)
 plnoprávní měšťané (= majitelé domů = řemeslníci, kupci,
lékaři, lékárníci, advokáti, písaři); tovaryši, učni, sluhové a
děvečky + chudina ► duchovenstvo (ve městech s klášterem
mniši a jeptišky); popř. učitelé a studenti
 řemeslná výroba – přetrvávají cechy
 v čele města rychtář (hejtman) + městská rada (purkmistr a
ostatní konšelé); městská stráž (biřicové); ponocný
Manufaktury
 pomalý vývoj, vznikají na přelomu 17. a 18. století; zakládají je
podnikaví šlechtici na svých panstvích – textilní, sklářské,
železářské
Barokní kultura v českých zemích
 propad v důsledku emigrace; pouze katoličtí umělci a učenci
 od 1. poloviny 17. století do konce 18. století, z jižní Evropy →
působí zde umělci z Itálie, Francie, Německa a Rakouska +
domácí umělci; vrchol – 1. třetina 18. století
 baroko podporovalo rekatolizaci; barokní stavby dotvářely
podobu české krajiny
► architektura – typické české baroko: chrámy, kláštery, paláce,
zámky a měšťanské domy; kostely, kapličky, kříže a boží muka;
selské baroko (honosné statky se zdobenými štíty v J Čechách);
stavitelé Kryštof Dienzenhofer, Kilián Ignác Dienzenhofer a Jan
Blažej Santini (barokní gotika)
► sochařství – sochy v interiérech i v parcích, na náměstích a na
mostech; morové a mariánské sloupy; kašny; sochaři Ferdinand
Maxmilián Brokoff a Matyáš Bernard Braun (alegorické sochy
v Kuksu; oba sochy na Karlově mostě)
► malířství – obrazy, nástěnné a nástropní fresky; motivy
z biblické a antické mytologie, portréty, krajinomalba; malíři Karel
Škréta, Václav Vavřinec Reiner, Petr Brandl ; do ciziny emigrovali
portrétista Jan Kupecký a grafik a rytec Václav Hollar
► hudba – Čechy byly považovány za konzervatoř Evropy („co
Čech, to muzikant“); vznikají církevní skladby (mše a fugy), písně,
symfonie, operní pokusy; skladatelé Pavel Josef Vejvanovský,
Adam Michna z Otradovic a Jakub Jan Ryba; v cizině působili
Jan Dismas Zelenka (Sasko) a Bohuslav Matěj Černohorský
(Itálie)
► literatura – kázání, životopisy svatých, duchovní poezie,
historická díla; jezuita a český vlastenec Bohuslav Balbín (historie a
vlastivěda)
Jan Amos Komenský (1592 – 1670)
 světově proslulý myslitel, poslední biskup jednoty bratrské,
významný pedagog – „učitel národů“
 vzdělání získal na německých univerzitách
 působil na Moravě, po bitvě na Bílé hoře emigroval → Polsko
(Lešno), Anglie, Uhry, Švédsko, Nizozemí (hrob v Naardenu)
 cestu k vytvoření ideální společnosti spatřoval ve výchově a
vzdělání, navrhoval reformy ve školství → psal pedagogické a
didaktické práce, učebnice: Brána jazyků otevřená, Orbis
pictus (Svět v obrazech); kniha Labyrint světa a ráj srdce
Download

Dějepis text - Tridazatec.cz