Kolektivní smlouvy v České republice
Nejdůležitější úrovní vyjednávání o kolektivních smlouvách pro vývoj platů je úroveň podniková.
Jednotlivé odbory Česko-moravské komory odborových svazů (ČMKOS) uzavřely v roce 2007 cca.
3.200 firemních kolektivních smluv, které se týkají asi 26% všech zaměstnanců v ČR. Tyto podnikové
kolektivní smlouvy se vztahují i na zaměstnance, kteří nejsou organizováni v odborech. Je ovšem
třeba zohlednit, že kolektivní smlouvy stále ztrácejí na významu – stupeň pokrytí firemními
kolektivními smlouvami poklesl z 37% v roce 1994 na 26% v roce 2006. (Zdroj: Mesch 2009;
Neubauer 2008)
Oborové kolektivní smlouvy mají nižší význam než firemní kolektivní smlouvy, např. v roce 2007 bylo
uzavřeno jen 23 oborových kolektivních smluv. Jsou to jen rámcové dohody k výši platu, které určují
nejnižší platovou hranici. Ujednání o pracovní době a podmínkách dovolené jsou důležitými
součástmi oborových kolektivních smluv. Navíc byly novým zněním Zákoníku práce z roku 2007
omezeny kompetence odborů v podnicích. Tím je dohled nad pracovně právními a kolektivně
smluvními podmínkami, včetně podmínek bezpečnosti práce, již mimo jejich kompetence. (Zdroj:
Mesch 2009)
Odbory
Největší zastřešovací svaz nadstranické odborové organizace ČMKOS zahrnuje 33 odborů, které
sdružují asi 70 % členů odborových hnutí. Důležitými úlohami těchto odborů je uzavírání kolektivních
smluv na podnikové úrovni zájmové zastupování na národní úrovni, v Radě hospodářské a sociální
dohody (RHSD). V této radě je zastoupena vláda, odbory a zaměstnavatelské svazy. (Zdroj: Mesch
2009)
Podnikové rady
V roce 2001 bylo zákoníkem práce zavedeno ustanovování „zaměstnaneckých rad“. Tím mohou ve
všech podnicích (od 25 zaměstnanců), kde neexistuje podnikové odborové zastoupení, zřizovány
„podnikové rady“. V tomto případě však nebylo na tyto rady přeneseno právo odborového zájmového
zastupování při uzavírání kolektivních smluv v podniku. K založení podnikových odborů jsou potřebné
pouze 3 osoby. Pokud jsou odbory založeny později, musí být podniková rada rozpuštěna.
Kompetence podnikové rady spočívají v právech na informace v otázkách hospodaření a personálu, v
právu na konzultace při hromadném propouštění, při převodech vlastnických práv v podniku a v
otázkách bezpečnosti práce. Práva spolurozhodování nejdou žádná. (Zdroj: Altemeyer 2008).
Zdroje:
Michael Mesch: Těžké časy. I v odborech v České republice klesly v minulých letech počty členů,
nakladatelství ÖGB, Vídeň 2009.
http://www.arbeit-wirtschaft.at/servlet/ContentServer?pagename=X03/Page/Index&n=X03_1.a_2009_02.a&cid=1233605926488
(odkaz v němčině)
Michael Neubauer: Pracovní právo v nových členských státech EU, nakladatelství ÖGB, Vídeň 2008.
http://www.wu.ac.at/executiveeducation/other/we4u/text/AR-20.pdf (odkaz v němčině)
Werner Altemeyer: Podnikové rady ve střední a východní Evropě. Ke strukturám podnikových
zástupců zájmů. DBR, 2006. http://www.euro-betriebsrat.de/pdf/dbr012006.pdf (odkaz v němčině).
Download

kolektivních smluv