Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Katedra biologie
Informační technologie v biologických vědách I
(Studijní opory pro distanční studium)
v. 1.0
Marcel Štofik
Ústí nad Labem 2013
Stručný úvod
Vzhledem k aktuálním celospolečenským potřebám a požadavkům souvisejícím
s využíváním informačních a komunikačních technologií (ICT) a specifickým
požadavkům vědních oborů na znalosti ICT ve vybraných oblastech, je pro
studenty připraven krátký praktický kurz, který tematicky zasahuje do
problematiky:

internetová kancelář – cloud computing v praxi

elektronické informační databáze ve vědě

elektronické prezentace a bitmapová grafika
Kurz by měl studentům pomoct získat základní přehled v daných tématech.
Protože kurz je zaměřený na praktické dovednosti, předložený text by měl být
studentům oporou pro prvotní orientaci v praktických dovednostech
v probíraných tématech a konkrétně:

napomoct studentům zvládnout samostatnou práci s webovými
aplikacemi určenými zejména pro potřeby kanceláře a jejich využití pro
vytváření, sdílení a spolupráci na elektronických dokumentech a
projektech.

naučit základní postupy pro práci s vybranými elektronickými
informačními zdroji, které se v současnosti v oblasti vědy využívají pro
studium a přípravu odborných textů.

ukázat možnosti přípravy elektronických prezentací používaných ve
vědě (prezentace, poster, webová prezentace).
Každá tematicky zaměřená část textu obsahuje stručný úvod do problematiky a
základní praktické postupy, které umožní studentům zorientovat se v probírané
oblasti a měla by být základem pro samostatnou praxi s konkrétními
programovými prostředky.
Marcel Štofik
autor textu
Obsah
Počítačové sítě a internet ......................................................................................... 5
Internet ................................................................................................................. 6
Intranet a extranet ................................................................................................ 7
Přenos dat a rozpoznávání počítačů v síti ............................................................. 8
Cloud computing ..................................................................................................... 11
Aplikace v cloudu – služby Google .......................................................................... 14
Disk Google ......................................................................................................... 14
Dokumenty Google ............................................................................................. 21
Kalendář Google .................................................................................................. 24
Webová prezentace ................................................................................................ 29
Webová prezentace pomocí služby Blogger ....................................................... 30
Internet jako zdroj informací – vyhledávání na internetu ...................................... 38
Internet jako zdroj informací – informační zdroje v oblasti vědy a výzkumu ......... 40
Co jsou databáze ................................................................................................. 40
Vyhledávání informací ........................................................................................ 41
Google scholar................................................................................................. 41
Scirus ............................................................................................................... 45
360 Search ....................................................................................................... 47
Informační databáze v oblasti přírodních věd. ....................................................... 50
Přístup k informačním databázím ....................................................................... 50
Univerzitní bibliografická databáze..................................................................... 53
Bibliografická a plnotextová databáze ScienceDirect ......................................... 58
Citační databáze .................................................................................................. 67
Databáze Web of Knowledge .......................................................................... 67
Databáze Scopus ............................................................................................. 77
Citační programy (programy pro správu osobních bibliografií) .............................. 79
Program Zotero – referenční manažer ........................................................... 80
Program Zotero a práce s textovým dokumentem......................................... 90
Vědecká prezentace ................................................................................................ 95
Ústní prezentace ............................................................................................. 95
Poster ............................................................................................................ 100
Webové stránky věnované problematice prezentací ................................... 102
Krátký úvod do grafiky .......................................................................................... 104
Vektorová grafika .............................................................................................. 104
Bitmapová grafika ............................................................................................. 104
Barevné modely ................................................................................................ 106
Nejčastější formáty obrázků ............................................................................. 108
Některé vlastnosti bitmapových editorů .......................................................... 109
Zpracováni grafických podkladů bitmapovým editorem Gimp ............................ 112
Příprava posteru pomocí programu Scribus ......................................................... 128
Počítačové sítě a internet
V současnosti neustále roste tlak na vývoj technologií pro rychlou a co možno
nejpohodlnější výměnu dat a informací s možností jejich sdílení a prohlížení na
kterémkoliv místě na světě. K těmto účelům slouží počítačové sítě nebo
informační sítě.
Informační síť je síť umožňující přenos informací. Pod pojmem počítačová síť
rozumíme dva nebo více propojených počítačů, které umožňují vzájemné sdílení
svých informačních zdrojů. Sdílení informačních zdrojů počítačů probíhá různým
způsobem a je závislé od topologie. Kdybychom přirovnali počítačovou síť k
živému organizmu, síťový hardware by představoval základní kostru nervového
systému. Aby však síť mohla plnit svoji úlohu, musí být všechna data, která přes ní
„tečou“ správným způsobem koordinována. To se děje pomocí různých typů
síťových prvků a speciálních počítačů, kterým říkáme servery.
Důležitým pojmem, se kterým se v oblasti využití sítí setkáváme, je architektura
sítě. Je to poměrně široký pojem, kterým vyjadřujeme celkové vnitřní uspořádání
sítě. Můžeme jím označit topologii sítě, formu síťové komunikace, strukturu
použitých komunikačních protokolů sítě nebo její základní služby. Vzhledem ke
způsobu vzájemné komunikace mezi počítači existují dva základní typy sítí. V síti,
ve které můžou všechny počítače komunikovat mezi sebou přímo, (využívají a
nabízejí služby jeden druhému navzájem) říkáme peer-to-peer sítě (P2P).
Architektura sítě, ve které jeden počítač služby nabízí a druhý je využívá, říkáme síť
typu klient/server. V současnosti je typ sítě klient/server využíván častěji, a to z
důvodu lepší funkčnosti, spolehlivosti a hlavně bezpečnosti.
V síti typu klient/server je každý počítač buď v roli serveru, nebo v roli klienta.
Klientská stanice je jakýkoliv počítač připojený do sítě, který komunikuje pouze se
serverem. Je to obvykle standardní počítač připojený k síti. Server je počítač, který
vykonává některou z mnoha serverových funkcí. Servery můžeme rozdělit na:

Souborové servery – zabezpečují přístup k datům v systému souborů a
adresářů na pevném disku serveru. Je možné definování přístupových
práv pro konkrétní adresářové oblasti a soubory, a to jak pro čtení a
zápis, tak pro vytváření a mazání adresářové struktury.

Databázové servery – obsahují data uložená v databázové aplikaci a
přístup k nim je řízen databázovým programem. Tyto servery mohou
obsahovat různá data, která jsou přístupná pro klienty dle přístupových
práv různého druhu.

Aplikační servery – umožňují běh různých aplikací a programů, které
využívají klientské stanice. Konkrétně se může jednat například o
poštovní aplikace spravující elektronickou poštu. Serverům s touto
funkcí se říká poštovní servery. Proxy server je server, na kterém je
nainstalován a spuštěn program, který umožňuje klientským počítačům
přistupovat k dalším sítím nebo k internetu.

Jiné – prezentační, tiskové, terminálové, komunikační.
Výhodou architektury sítě klient/server je, že servery plní funkce bezpečného
shromaždiště dat na jednom centrálním místě a poskytují různé služby (například
příjem a odesílání elektronické pošty) využívané všemi nebo většinou klientských
stanic připojených k dané síti. Proto pojem bezpečnost v sítích mnohdy souvisí
hlavně se zabezpečením síťových serverů.
V síti typů peer-to-peer mají všechny počítače stejnou roli. Každý počítač může
komunikovat s kterýmkoliv jiným počítačem v případě, že má povolený přístup k
jeho zdrojům. Dalo by se říci, že každý z počítačů může jakoby vykonávat funkci
serveru a zároveň klientské stanice. Dnes se tento typ sítě už velmi nevyužívá a je
vhodný spíše pro domácí prostředí.
Podle velikosti můžeme konkrétní sítě rozdělit na sítě:

PAN (Personal Area Network) – nejčastěji představuje bezdrátovou síť v
rozsahu kolem 10 m. PAN vyžaduje malou vzdálenost vzájemně
propojených počítačů.

LAN (Local Area Network) – menší lokální síť například v podniku, ve
škole apod. Její velikost se pohybuje cca 100 m kolem centrálního
serveru, nejčastěji v jedné budově či poschodí.

MAN (Metropolitan Area Network) – síť o rozsahu desítky kilometrů,
která propojuje sítě LAN.

WAN (Wide Area Network) – rozsáhlá síť, která svým působením
přesahuje větší územní celky. Například síť společnosti, která má
centrálu v jednom městě a pobočky v jiných městech či státech.
Propojení několika lokálních sítí LAN vytváří jednu velkou síť WAN.
Speciálním typem sítě je internet – největší síť na světě.
Internet
Internet je možné označit jako síť WAN. Ukázka sítě je na obrázku dole.
Síť internet má mezi ostatními sítěmi jedinečné postavení, protože mezi sebou
spojuje nejen větší územní celky ale i kontinenty, může ji využívat kdokoliv, a
přístup k ní je z kteréhokoliv místa na světě. V tom spočívá její největší význam.
Umožňuje nám sdílet data a informace bez omezení místa nebo času.
Původně vznikla na začátku studené války ze dvou převážně vojenských
projektů americké armády, a to z projektu sítě ARPANET (Advanced Research
Project Agency Network) a systému SAGE (SemiAutomatic Ground Environment),
které byly vyvinuty v šedesátých letech minulého století. Později byly tyto systémy
zpřístupněny odborné veřejnosti a dále zdokonalovány.
Síť internet poskytuje uživatelům mnoho služeb jako přístup k webovým
stránkám, sdílení souborů, jejich publikování a stahování, přijímání a zasílaní
elektronické pošty apod. Tyto služby jsou přístupné pomoci standardizovaných
síťových protokolů.
Intranet a extranet
Často se setkáváme s označením sítě jako intranet a extranet. Toto označení
sítě souvisí s účelem jejího provozování a slouží interním potřebám vlastníka nebo
provozovatele.
Intranet je síť, která je oddělena od vnější sítě. Příkladem může být podniková
síť oddělená od internetu. Přístup ke všem zdrojům nacházejícím se v takovéto síti
je jenom zevnitř sítě.
Extranet je síť, do které je možné přistupovat i ze sítě internet. Je to většinou
umožněno přesně specifikovaným uživatelům, klientským počítačům a pro tento
přístup platí důležitá samostatně specifikovaná bezpečnostní pravidla. Hlavní
význam extranetu spočívá v tom, že umožňuje pracovat s centrálními daty
konkrétní sítě i v případě, že se uživatel pohybuje mimo ni.
Přenos dat a rozpoznávání počítačů v síti
Aby mohla probíhat datová komunikace mezi dvěmi koncovými body v síti,
musí mít síť určité vlastnosti a plnit určité požadované funkce. Tím se zabezpečí
všeobecná komunikace jakýchkoliv dvou zařízení bez ohledu na výrobce. Proto
vznikly některé standardy charakterizující datový přenos.
Vývojem se zjistilo, že je výhodné, když komunikace v síti probíhá ve vrstvách, z
nichž každá plní specifickou funkci. Říkáme, že nabízí a plní síťovou službu.
Všechny vrstvy síťové komunikace mají vertikální uspořádání, ve kterém vždy nižší
vrstva poskytuje služby vrstvám vyšším. Každá vrstva může poskytovat více služeb.
Tyto služby jsou specifikované ve formě protokolů. Uspořádání všech vrstev síťové
komunikace včetně použitých protokolů se též označuje pojmem síťová
architektura. Nejrozšířenější síťová architektura, která je i základem internetu se
nazývá TCP/IP. Vychází z nejzákladnější síťové architektury nazývané OSI-RM
(Open System Interconnection-Reference Model) – referenční model OSI,
referenční model propojování otevřených systémů, který byl vytvořen
standardizační komisí ISO v roce 1979.
Vztah a uspořádání vrstev v standardizované podobě OSI a TCP/IP je uveden na
obrázku dole.
Nejjednodušší popis vrstev je možné shrnout takto:

Vrstva síťového rozhraní – zajišťuje základní fyzickou komunikaci a
spojení uzlů sítě. Popisuje elektrické nebo optické signály používané pro
přenos dat. Umožňuje základní přenos dat, tedy přenášení celých bloků
nazývaných pakety. Paket je skupina informací, která je předávaná jako
jeden celek mezi jednotlivými uzly sítě. Má definovanou velikost,
hlavičku, místo vyslání a určení.

Síťová (IP) vrstva – zabezpečuje adresování paketů v síti. IP vrstva
umožňuje jejich doručení na správné místo.

Transportní vrstva – zabezpečuje přenos dat ke konkrétní aplikaci
(programu), který je schopen tato data zpracovat. Doručení dat
konkrétní aplikaci je uskutečněno přes kanál, kterému říkáme port. Tato
vrstva také zabezpečuje rozložení dat do jednotlivých paketů při
odesílání a jejich složení při přijímání.

Aplikační vrstva – rozlišuje povahu přenášených adresovaných dat a
určuje, jak mají být zakódována, aby mohla být opět správně
rozkódována konkrétním programem. Data dle aplikací mají různou
povahu, a proto také existuje celá řada různých protokolů. Vznikem
nové kategorie programů určených k plnění nějakého konkrétního
požadavku v síti může vzniknout i nový protokol. Například zasílání a
příjem elektronické pošty je zabezpečen službou nebo protokolem
SMTP a POP3 aplikační vrstvy. Pro přenos souborů se používá protokol
FTP (File Transfer Protokol). HTTP (HyperText Transfer Protocol)
protokol používá webový prohlížeč pro komunikaci s webovým
serverem.
Jak již bylo řečeno, IP vrstva se stará o to, aby byla data putující sítí přijata
správným adresátem. K tomu slouží IP adresa nebo doménová adresa. Každý
počítač, který je připojen k síti nebo k internetu, má jedinečnou IP adresu. Jsou to
4 čísla oddělené tečkou v rozsahu 0-255, například 164.0.14.235. Komunikace v síti
probíhá tedy na základě IP adres, které zabezpečují identifikaci všech připojených
počítačů.
Pro zjednodušení rozeznávání takto pojmenovaných počítačů člověkem se
zavedly také doménové adresy. Jsou to písmenné řetězce oddělené navzájem
tečkou odpovídající IP adresám. Domény se člení na domény nejvyšší úrovně,
domény druhého řádu, třetího řádu, atd. Domény nejvyšší úrovně se dále dělí na
všeobecné domény (generické domény), které nejsou vázané na žádné teritorium
(edu, com, net, org apod.), a dvojznakové domény podle států (cz, sk, de, uk, fr,
au, ru apod.). Například doména album.volny.cz jednoznačně identifikuje
fotografická alba umístěné u společnosti Czech On Line, a.s. v České republice.
Systém, který umožňuje převod (překlad) doménových názvů na IP adresy a
naopak, se jmenuje DNS (Domain Name System). Tento systém má obrovskou
databázi, ve které jsou uloženy všechny IP adresy a jejich doménové ekvivalenty.
DNS systém je uložen na jmenném serveru, tedy na DNS serveru. Takovýchto
serverů je v internetu velké množství. Tyto servery si navzájem vyměňují svá data
a v případě, že vznikne nějaká nová IP adresa, případně nová doménová adresa
přirazená k určité IP adrese, rozposílají se tyto informace všem DNS serverům v
celém internetu. Tím je zabezpečena adresovatelnost a rozpoznávání serverů v síti
internet. Obdobným způsobem pracují i menší sítě jako WAN, LAN atd.
Pro doplnění je potřeba uvést, že většina počítačů v internetu, které mají svoji
vlastní IP adresu a zároveň umožňují přístup všem uživatelům z interní sítě k
internetu, se nazývá internetová brána nebo gateway. Tento způsob připojení je
typický pro větší sítě. Proto, když jsme přihlášení do interní sítě (například svého
zaměstnavatele), jsme v této síti identifikování IP adresou interní sítě. V síti
internet jsme však identifikováni IP adresou gatewaye. Podobným způsobem
fungují i rozvětvené sítě LAN, WAN sítě. Důvodem takového uspořádání je lepší
organizace a spravovatelnost všech počítačů.
Sítě jsou tvořeny síťovým hardwarem. Síťový hardware zahrnuje dva druhy
prvků, a to prvky pasivní a prvky aktivní. K pasivním patří kabely, konektory a
různé zástrčky. Vytváří fyzický základ sítě a na přenosu dat se podílejí jen pasivně.
Prvkům sítě, které k procházejícím signálům nejsou pouze pasivní, říkáme aktivní
prvky. Usměrňují datový tok a propojují navzájem různé typy sítí.
Síťový hardware může mít různé podoby podle toho, pro jakou síť a k jaké
činnosti je určen. V případě, že přenos dat v síti je umožněn bez propojení kabely,
říkáme takovým sítím bezdrátové sítě, WLAN Sítě (Wireless Local Area Network).
Cloud computing
V současnosti se klade velký důraz na využívání internetu a služeb, které jsou
poskytovány prostřednictvím internetu. Tento přístup využívaní informačních a
komunikačních technologií (ICT) začal významně ovlivňovat i způsob využívání jak
hardwarových, tak softwarových prostředků nejenom v oblasti firemního
prostředí, ale i u běžných uživatelů. V této souvislosti se hovoří o tzv. cloud
computingu.
(zdroj wikimedia.org)
Cloud computing možno popsat jako způsob využívaní ICT, kterých základem je
globální síť internet. V praxi to znamená, že různé služby nebo programy, včetně
dat, jsou uloženy na serverech v internetu a uživatelé k nim mohou přistupovat
nejčastěji jenom pomocí webového prohlížeče odkudkoliv, kde je umožněn
přístup k internetu. Služby cloud computingu možno je rozdělit na i) poskytování
infrastruktury jako služby, Infrastructure as a Service (IaaS) – nejčastěji
hardwarová infrastruktura, ii) poskytování platformy jako službu (Platform as a
Service) – prostředky pro tvorbu a poskytování webových aplikací a služeb
prostřednictvím internetu, iii) poskytování programů jako služba, Software as a
Service (SaaS) – přístup k programům je možný odkudkoliv a kdykoliv. Pro
uživatelé je nejdůležitější možnost využití cloud computingu jako SaaS, ke kterému
je možno zahrnout mailové služby, služby ukládání dat na webové servery, služby
poskytování kancelářských programů, případně další programů, například pro
kreslení, zpracování dat apod.
(zdroj en.wikipedia.org)
Protože mezi cloud computing možno zahrnout i mailové služby, není tento
způsob využívání ICT žádnou novinkou. Mailové služby, které využíváme
prostřednictvím internetu, jsou schránky ležící na webových serverech. Tento typ
služby se jako freemail využívá již několik desítek let. Výrazněji se však o cloud
computingu začalo mluvit v souvislosti vývojem aplikací (programů), které je
možno využívat právě jenom pomocí webového prohlížeče, bez nutnosti instalace
programu na konkrétní počítač.
Mezi nejčastěji uváděné výhody patří:

Není zde nutnost instalace programu

Dochází k pravidelnému zálohování dat

Je zde možnost využívání nejnovějších verzí programů, bez nutnosti
aktualizace

Nepřetržitá dostupnost programu a dat, nezávislá jak na čase, tak na
místě

Možnost sdílení téměř čehokoliv a on-line spolupráce.

Služby jsou poskytované a dostupné zdarma (dle stanovených
podmínek)
Mezi nejčastěji uváděné nevýhody patří:

Možnost zneužití dat poskytovatelem služby

Poskytovatel může změnit podmínky využívání služeb (zpoplatnění,
zdražení, ukončení)

Závislost na online připojení
Bez ohledu na veškeré možné nevýhody, výhodou cloud computingu
využívaného jako SaaS je možnost přístupu k datům a programům odkudkoliv a
kdykoliv, možnost jejich sdílení, případně online spolupráce nejenom na
vybraných typech dokumentů, ale i na celých projektech.
Proto bychom se v následující části textu pokusili přiblížit možnosti práce
s vybranými webovými aplikacemi, které zahrnují práci s vzdáleným datovým
úložištěm, vybranými kancelářskými programy (textový editor, tabulkový
procesor, prezentační program, kalendář, program pro tvorbu úkolů) a tvorbu
jednoduché webové prezentace bez znalosti programování aktivních nebo
statických kódů. Základní platformou budou aplikace společnosti Google, jako jsou
Dokumenty Google, Disk Google, Kalendář Google a systém Blogspot. Mezi
podobné alternativní sady produktů patří hlavně aplikace společnosti ZOHO a
aplikace Office Web Apps společnosti Microsoft.
Aplikace v cloudu – služby Google
K tomu, abychom mohli začít pracovat v cloudu, musíme mít osobní účet, pod
kterým pracujeme. Proto v případě, že nemáme účet u společnosti Google,
musíme se nejprve zaregistrovat a přihlásit.
Po přihlášení můžeme využívat veškeré poskytované služby společnosti Google.
Přístup k nim je dostupný pomocí horní navigační lišty.
Disk Google
Pro práci se soubory poskytuje společnost Google aplikaci Disk Google. Tato
aplikace je univerzálním úložištěm dat. Data se na něj mohou ukládat vytvářením
pomocí programů Dokumenty Google, nebo je můžeme na disk kopírovat nebo
stahovat uploadem/downloadem.
Pro upload dokumentu klikneme na červené tlačítko vedle Vytvořit a vybereme
data, která chceme uploadovat. Před spuštěním nahrávání máme možnost určit
způsob nahrávání, viz dole.
Výhodou uploadu je, že máme možnost volby, zda chceme uploadovaný soubor
převést do Dokumentů Google. Převodem získáváme možnost uploadovaný
soubor následně editovat v Dokumentech Google.
Při nahrávání dokumentu můžeme sledovat celý proces s informací o ukončení
nahrávání, viz níže.
Disk Google je rozdělený na levou navigační část a pravou hlavní část, ve které
se zobrazují nahrané nebo vytvořené dokumenty.
Navigační část obsahuje navigaci Můj disk (obsahem je vlastní adresářová
struktura), Sdíleno se mnou (dokumenty, které jsou jakýmkoliv způsobem sdíleny),
S hvězdičkou (dokumenty nebo složky označené atributem hvězdička) a Poslední
(dokumenty, které byly naposledy otevřené uživatelem).
Hlavní část obsahuje veškeré vytvořené složky a dokumenty na Disku Google.
V pravé horní části se nachází možnosti nastavení pro zobrazení podrobnosti
k jednotlivým složkám a dokumentům.
Při označení jednoho nebo více dokumentů s nimi na disku můžeme různě
manipulovat (sdílet, přesunout, hodit do koše, zobrazit, další možnosti vidíme na
obrázku níže).
Složky a dokumenty je možné stahovat, a to v různých formátech v závislosti od
typu dokumentu.
U hromadného stahování můžeme nastavit typy dokumentu, do kterých se
nám mají vytvořené Dokumenty Google uložit.
Pro sdílení můžeme využít několik možností. Sdílet lze odkazem na web,
odesláním prostřednictvím mailu Google nebo prostřednictvím sociálních sítí. V
případě, že má uživatel vytvořen účet v systému Google, můžeme jej zařadit mezi
spolupracovníky s přístupem k dokumentu, a to jak pro čtení nebo úpravy (Dolní
část obrázku). Pro přístup k dokumentu je nutné přihlášení k službám Google.
Pro prohlížení dokumentů, které nebyly vytvořeny pomocí dokumentů Google,
je k dispozici jejich náhled (textové soubory, obrázky PDF soubory atd.).
Dokumenty, které byly vytvořeny pomocí Dokumentů Google, můžeme prohlížet
přímo v konkrétní aplikaci s možností editace.
Aplikace, například pro editaci obrázků, nejsou součástí Dokumentů Google.
Lze je však přidat pomocí volby Připojit další aplikace.
Zobrazí se nám aplikace, které můžeme přidat pro správu a editaci dokumentů.
Například pro editaci obrázků existuje bitmapový editor Pixlr editor.
Kliknutím na Připojit, editor připojíme aplikaci k disku Google.
Po kliknutí na obrázek pravým tlačítkem ho můžeme otevřít v programu Pixlr a
obrázek editovat. Při prvním spuštění však musíme přijmout žádost aplikace Pixlr a
udělit ji oprávnění k přístupu k požadovaným informacím.
Obrázek se následně načte do nové aplikace a my s ním můžeme pracovat.
V dialogovém okně správa aplikací můžeme aplikaci odebrat, případně upravit
její chování.
Dokumenty Google
Dokumenty Google je sada programů pro vytváření textových dokumentů,
tabulek, prezentací, formulářů a nákresů. Editace jednotlivých dokumentů je
omezená dle možnosti konkrétního programu. Společnou vlastností Dokumentů
Google jsou možnosti ukládání v nabídce soubor. Ta obsahuje dostatečné
množství dostupných formátů i pro uložení a editaci dokumentu jinými programy
(platí to jak pro textový dokument, tak pro tabulky a prezentace).
Další společnou vlastností je možnost publikování na webu, nabídka Soubor >
Publikování na webu, která umožňuje získání webového odkazu, který je možné
zadat do pole webového prohlížeče, nebo také získat kód pro vložení dokumentu
na jakoukoliv webovou stránku.
Další možností je možnost sdílení, tlačítko v pravé horní části stránky, včetně
tlačítka pro přidávání komentářů.
Volbou tlačítka sdílení můžeme sdílet dokument obdobným způsobem jako
výběrem této možnosti v aplikaci Disk Google.
Protože možnosti editace Dokumentů Google jsou podobné jako možnosti
editace dokumentů v desktopových kancelářských aplikacích, uvedu zde jenom
zajímavost pro vkládání obrázků, kde kromě klasického vkládání objektů do
dokumentu ze schránky existuje i možnost vkládání obrázků z Disku Google nebo
z adresy URL.
Do prezentací lze vkládat také videa, a to jak přímo ze služby Youtube nebo
pomocí adresy URL.
Pro doplnění je nutné uvést, že princip fungování webových stránek
neumožňuje vkládání obrázků přímo do HTML dokumentu, ale prostřednictvím
odkazu. Obrázek se potom načte z disku webového serveru (to je adresa URL)
nebo jiného specifikovaného umístění. Abychom získali adresu URL jakéhokoliv
obrázku na webových stránkách, postačí, když klikneme na obrázek pravým
tlačítkem myši a zvolíme Kopírovat adresu URL obrázku. Tuto URL následně
vložíme do požadovaného políčka formuláře webu.
Kalendář Google
Užitečnou aplikací, která umožňuje organizovat a sdílet události s okolím, je
Kalendář Google. Jeho velkou výhodou je nejenom sdílení jednotlivých událostí,
ale i tvorba a sdílení více samostatných kalendářů, které mohou být různě
tematicky zaměřeny. Po nastavení sdílení takového kalendáře si může uživatel ve
svém vlastním kalendáři prohlížet a případně editovat události z jiných, cizích
kalendářů.
Ke kalendáři se dostaneme klinutím na Kalendář v horní navigační liště.
Kalendář je rozdělen na horní navigační část s možnostmi nastavení náhledu na
kalendář, případně na zobrazení agendy (události v kalendáři), na levou část se
zobrazením kalendářů vytvořených nebo kalendářů jiných, případně sdílených a na
hlavní část, která zobrazuje informace zadané v kalendáři dle nastaveného
zobrazení.
Událost v kalendáři můžeme vytvořit kliknutím na den události a vypsáním
základních údajů do kalendáře. V případě, že máme vytvořeno více kalendářů,
můžeme specifikovat kalendář, do kterého událost vytváříme.
Kliknutím na Upravit událost získáme dialogové okno s možností přesné
specifikace pro vytvářenou událost.
V nabídce Nastavení můžeme kalendář upravovat
a na záložce Kalendáře vytvářet a nastavovat možnosti dalších kalendářů.
Po vytvoření dalšího kalendáře můžeme jeho vlastnosti nastavovat i v levé části
hlavního okna, kliknutím na rozbalovací šipku vpravo vedle názvu kalendáře.
Můžeme tak například nastavit jeho barvu pro zobrazování událostí (v případě,
že nechceme zobrazovat události konkrétního kalendáře, stačí na název jednou
kliknout, zobrazování spustíme stejný způsobem).
Stejným způsobem nastavíme sdílení kalendáře volbou Sdílet tento kalendář.
Můžeme tak nastavit konkrétní uživatele, se kterými budeme kalendář sdílet.
Na kartě Podrobnosti kalendáře máme možnost vygenerovat URL adresu
kalendáře nebo získat kód pro vložení kalendáře do jakékoliv webové stránky.
Webová prezentace
Webové prezentace ve formě webových stránek mohou být různě složité.
Obsahově představují jednoduché textové soubory uspořádané pomocí značek
HTML kódu a jsou uložené v podobě souborů s příponou HTM nebo HTML. Každý
webový prohlížeč dokáže takové soubory přečíst a prezentovat je webovou
stránku. Složité prezentace jsou vytvořeny složitějšími programovacími jazyky jako
ASP, PHP, JAVA, JavaScript apod. a využívají vlastností databází. Takové stránky
jsou často nazývány interaktivní stránky, protože s námi pomocí složitých
technologií komunikují.
Možnosti publikování informací a různých dat na internetu prostřednictvím
webových stránek jsou v současnosti poměrně obsáhlé. Abychom mohli vytvořit
vlastní webovou prezentaci a umístit ji na internet, nemusíme umět programovat.
Je možné k tomu využít různé sociální sítě (služby Twitter, Facebook, Google+
apod.), různé typy blogů, osobních deníků, a jednoduchých webových stránek
(služby Blogger, Wrodpress, Google sites, Webnode) nebo pokročilé systémy pro
správu webových stránek, tzv. CMS (Content Management Systém) systémy,
jakými jsou Joomla nebo Drupal. Každý způsob publikace má své výhody a
nevýhody. Vzhledem k využitelnosti, náročnosti na správu a možnosti publikování
obsahu různého typu lze pro účely vytvoření jednoduché osobní prezentace na
internetu doporučit webové systémy typu blogu nebo jednoduchých stránek.
Podstatou prohlížení informací na webových stránkách je odkazování na
informace prostřednictvím hypertextových odkazů. Hypertextové odkazy můžou
být relativní nebo absolutní. Absolutní hypertextové odkazy odkazují na soubory
nebo stránky, které mají definovanou úplnou adresu umístění včetně názvu
serveru, případně pevného disku, kde leží. Používají se často jako hypertextové
odkazy na cizí zdroje. Relativní hypertextové odkazy se používají k určení místa
souborů nebo dokumentů v tom samém adresáři nebo v adresáři nižší, případně
vyšší úrovně, ale vždy v té samé webové prezentaci. Protože neobsahují úplnou
cestu s názvem pevného disku počítače nebo serveru, kde leží, jsou takto
vytvořené prezentace a dokumenty plně funkční i na jiném počítači nebo serveru.
Příklad absolutního odkazu může být http://www.volny.cz/priklad/index.htm a
znamená, že na serveru volny.cz je vytvořena složka příklad, ve které leží soubor
index.htm. Příklad relativního odkazu ../stara_posta.htm znamená, že soubor
stara_pošta.htm leží v adresáři o jednu úroveň nahoru. Relativní odkaz
zdroje/sk_rok_2005.htm znamená, že v aktuálním adresáři, kde leží dokument s
tímto hypertextovým odkazem, leží složka zdroje, ve které je umístěn soubor
sk_rok_2005.htm.
Webová prezentace pomocí služby Blogger
V následujícím textu si vysvětlíme jak vytvořit osobní jednoduchou prezentaci
bez znalosti programování, s možnostmi publikování obsahu různého typu. Jako
jednoduchý systém nám poslouží systém Blogger.com nebo Blogspot.com.
Přistup ke službě získáme prostřednictvím osobního účtu v systému Google, a
volbou Blogger v horní navigační liště na stránkách www.google.com.
Takto se dostaneme do rozhraní služby Blogger, která slouží ke správě blogů
uživatele.
Pro vytvoření blogu stačí kliknout na tlačítko Nový blog v levé horní části
stránky.
Stačí vyplnit Název, Adresu blogu a zvolit Šablonu blogu.
Nutno doplnit, že tímto vytvořením blogu získáme blog, který bude mít URL
adresu s vlastním názvem domény třetího řádu. Doména prvního a druhého řádu
bude blogspot.com. Celá adresa bude mít tvar mojeadresa.blogspot.com.
Po vytvoření blogu se dostaneme rovnou k jeho nastavení a možností vytváření
obsahu. Vždy při přihlášení ke službě Blogger se k nastavení blogu dostaneme ze
správcovské stránky kliknutím na název našeho blogu.
Nahoře uvedeným způsobem můžeme vytvářet další blogy a spravovat je
z jednoho místa.
Uživatelské rozhraní blogu vidíme na následujícím obrázku. V levé části je
navigace. Uprostřed jsou hlavní informace zobrazující se dle zvoleného odkazu
v navigaci vlevo. V horní části je dostupné tlačítko Zobrazit blog, kliknutím na které
se nám náš blog (webová stránka) načte v novém okně internetového prohlížeče.
Samotný blog zobrazíme kliknutím na Zobrazit blog v horní liště.
Pro práci se systémem Blogger, ale také s jinými podobnými typy webových
aplikací (blogů), musíme vytvářet obsah pomocí dvou druhů příspěvků:

Stránek – stránky jsou jednoduché statické informace, které se na
stránkách nemění. Jejich počet by měl být omezený a měli by sloužit
k základnímu popisu informací, které se vyskytují na stránkách nebo
nějak souvisejí s obsahem stránek.

Příspěvky – jsou to informace, které zůstávají stejné, ale uživatel jich
v čase vytváří velké množství. Obvykle se zobrazují v chronologickém
pořadí na úvodní stránce, případně je možné k nim přistupovat pomocí
navigace umístěné po krajích blogu.
Jako ukázkový blog může posloužit blog na stránce www.depbio.blogspot.cz.
Horní navigační lišta představuje statické stránky. Kliknutím na hypertextový
odkaz stránky se nám zobrazí její obsah. Návratem na hlavní stránku se vždy
zobrazují příspěvky, vytvořené uživatelem webu. Ty v čase přibývají, proto se
zobrazují na stránce chronologicky.
Pro nastavení možností zobrazování stránky je dostupná volba Zobrazit stránky
jako. Odkazy na stránky mohou být zobrazeny v horní části webu vodorovně nebo
po krajích svisle. Možností je i stránky nezobrazovat vůbec.
Vytváření a editace stránek funguje obdobně jako v jakékoliv jiné webové
službě.
Stránky, které vytvoříme, nemusíme ihned publikovat, ale je možné uložit je
jako koncepty. Následně je můžeme editovat. Publikováním se stanou součástí
webu.
Pro tvorbu příspěvku je k dispozici tlačítko Nový příspěvek v levé horní části
navigace. Přehled a editace příspěvků je znovu v navigaci, v její horní části.
Formulář pro editaci stránky nebo příspěvku je stejný.
Máme zde možnost psaní v editoru. Uživatelé se znalosti HTML kódu mohou
vytvářet a upravovat obsah pomocí HTML. Mezi těmito dvěma módy přepínáme
pomocí Napsat a HTML v levé horní části stránky s formulářem pro editaci. Mód
HTML je dobré využít v případech, kdy chceme do stránky vložit například video
nebo jiný obsah, například prezentaci vytvořenou v Dokumentech Google,
případně Kalendář. Stačí zkopírovat vygenerovaný kód a vložit jej do stránky.
Následně stačí znovu přepnout do módu Napsat.
Nastavení webových stránek je možné v menu Nastavení. V základním
nastavení můžeme web přejmenovat, upravit jeho popis, přidat vlastní doménu
v případě, že ji vlastníme, a zvolit oprávnění jak pro autory příspěvků a stránek, ,
tak pro čtenáře webu.
V dalších nastaveních je možné upravit způsob zobrazování a vytváření
příspěvků a komentářů, možnost publikování obsahu pomocí mobilního zařízení
nebo e-mailem, nastavit jazykové prostředí pro web a způsob, jak se bude ve
vyhledávačích obsah webu vyhledávat apod.
Důležitá vlastnost v nastavení je i možnost úpravy vzhledu webu. K tomu slouží
nastavení jak v menu Rozvržení, tak v menu Šablona.
Menu Rozvržení slouží k tomu, abychom mohli upravit nebo doplnit jednotlivé
prvky webu, které obsahuje šablona webu. Patří mezi ně možnost nastavení
záhlaví, navigační lišty, favikonu (ikonka zobrazovaná na kartě prohlížeče),
zobrazovaných stránek, samotného obsahu (příspěvků). Umožňuje nám také
upravit a doplnit tzv. gadgety do bočního panelu webu. Gadgetje miniaplikace
schopná zobrazovat různý obsah (vyhledávání na stránkách, různé uspořádání
odkazů na příspěvky webu, může nečíst obsah z tzv. RSS kanálů apod.).
Menu Šablona slouží k nastavení grafické úpravy stránek. Základem je grafická
šablona, kterou můžeme vybrat z již předdefinovaných šablon v samotném
rozhraní nastavení šablony ve spodní části stránky nastavení. K dispozici jsou
šablony zařazené do kategorií jako Jednoduchá, Dynamická zobrazení, Okno
s výhledem apod.
Každou šablonu je možné upravovat kliknutím na tlačítko Personalizovat.
Tímto způsobem můžeme upravovat šířku stránky, barvu písma apod.
Kromě uvedených nastavení je možné nastavit i šablonu, která není dostupná
v rozhraní nastavení webu. V tomto případě šablonu buď vytvoříme (je zde nutná
znalost programování grafického designu webových stránek) nebo šablonu
stáhneme (existuje velké množství nabízených šablon za úplatu nebo zdarma)
z jiných webů.
V případě, že se rozhodneme stáhnout šablonu z jiného webu, stačí zadat do
vyhledávače hledané heslo „blogger themes“. Obvykle stáhneme soubor ve
formátu zip, který po dekomprimaci obsahuje popis šablony (s možným popisem
instalace), může obsahovat obrázky šablony, ale hlavně soubor xml, což je
samotná šablona. Tento soubor stačí otevřít, nejlépe v jednoduchém textovém
editoru, například v Poznámkovém bloku, zkopírovat celý obsah do schránky a
v administraci, viz nahoře, kliknout na Upravit HTML a do pole s kódem šablony
vložit obsah schránky.
Aby se projevily změny, musíme šablonu uložit. Tímto způsobem změníme
aktuální šablonu na novou.
Internet jako zdroj informací – vyhledávání na internetu
Internet slouží jako zdroj informací všem jeho uživatelům. Množství denně
publikovaných informací narůstá a internet neustále nabírá na svém významu.
Abychom se dostali k hledaným informacím, potřebujeme vyhledávací nástroje.
Vyhledávací nástroje internetu můžeme rozdělit na:

Rozcestníky – nejjednodušší forma organizace zajímavých odkazů a
dokumentů, které mohou být abecedně nebo tematicky seřazeny.
Rozcestník je například i webová stránka s odkazy na informační zdroje
na
stránkách
www.ujep.cz,
http://knihovna.ujep.cz/index.php/informacni-zdroje-vk/elektronickezdroje.

Katalogy – hierarchicky, podle kategorií a podkategorií uspořádané
seznamy hypertextových odkazů na různé webové stránky. Vyvinuly se
ze specializovaných seznamů webových stránek, které byly
okomentovány a zpřístupněny pro další uživatele. Katalogy jsou
neustále rozšiřovány vyhledáváním nových stránek. Tvůrci webových
stránek se mohou do takových katalogů zaregistrovat a v případě
zajímavého obsahu stránky se tato stránka okomentuje a odkaz na ní se
zpřístupní pro další uživatele internetu. Mezi známé katalogy patří
například http://www.yahoo.com, v Česku http://www.seznam.cz,
http://www.atlas.centrum.cz. Protože katalogy obsahují obrovské
množství odkazů, nabízí funkce vyhledávání. Při vyhledávání v katalozích
procházíme kategoriemi seznamu nebo hledáme v databázi katalogu
pomocí klíčových slov. Pro vyhledávaní v databázi katalogu můžeme
použít logické operátory jako AND, OR apod. Procházením kategoriemi
seznamu katalogu vyčleňujeme náš požadavek. Vyhledáváním v
předmětových katalozích dostáváme méně odkazů než ve vyhledávacích
strojích, protože je náš požadavek vyhodnocován na základě toho, co do
něj zaměstnanci katalogu uložili. Na druhé straně jsou výsledky
přesnější. V případě, že náš požadavek není nalezen ani procházením
katalogu ani vyhledáváním v databázi katalogu, může být automaticky
přesměrován na vyhledávací stroj.

Vyhledávací stroje, search engines – pracují na principu vyhledávacího
robota, který brouzdá internetem a zaznamenává nové URL adresy
(Uniform Resource Locator). Nová stránka je tak oindexována a uložená
do databáze vyhledávače. Indexování je označení, které se používá v
databázích, a umožňuje rychlejší hledání v databázi. V případě
požadavku na stránku s požadovaným obsahem zobrazí vyhledávač
odkazy, které odpovídají zadání. Vyhledávací robot zaznamenává obsah
stránky tím, že ukládá její název nebo slova, která se na stránce
vyskytují vícekrát. Nejlepším záznamem obsahu je informace, kterou
tvůrce webové stránky vloží při její tvorbě do hlavičky stránky. Mezi
nejznámější
vyhledávače
patří
http://www.google.com,
http://www.bing.com,
v
Česku
již
nedostupné
služby
http://www.jyxo.cz, http://www.morfeo.cz. Vyhledávání probíhá
nejčastěji zadáváním klíčových slov nebo slovních spojení do
vyhledávače. Můžeme využít i logické operátory. V případě, že chceme
zobrazit hledané slovo, použijeme (+). Pokud nechceme, aby bylo
požadované slovo obsahem hledané stránky, použijeme operátor (-).
Slovní spojení uvádíme do uvozovek. Chceme-li, aby bylo z více slov
nalezeno alespoň jedno, operátory neuvádíme. U složených požadavků
můžeme používat logické operátory AND, OR, NOT, NEAR, případně
závorky. Při vyhledávání je možné používat i další rozšiřující operátory,
případně klíčová slova jako domain, link, host, title atd. Příklad výsledků
hledání ve vyhledávači Google - Zadáno klíčové slovo: plants, nalezeno:
131 000 000 odkazů, klíčové slovo: plants dianthus nalezeno: 323 000
odkazů, klíčové slovo: plants dianthus –sylvestris, nalezeno: 271 000
odkazů, klíčové slovo: plants dianthus +sylvestris, nalezeno 51 900
odkazů, klíčové slovo: plants "dianthus sylvestris", nalezeno: 241
odkazů.
Internet jako zdroj informací – informační zdroje v oblasti
vědy a výzkumu
Informační zdroje jsou obvykle definovány jako prostředky společenské
komunikace, které jsou tvořeny množinou informací a slouží k záznamu nebo
přenosu těchto informací, nebo jsou to systémy, které slouží jako nositel nebo
zprostředkovatel informací. Elektronické informační zdroje jsou informační zdroje
v elektronické podobě. K důležitým elektronickým informačním zdrojům lze tedy
zařadit internet a internetové databázové systémy, které dnes patří k
nejdůležitějším zdrojům informací.
Co jsou databáze
Výsledkem lidské činnosti je obrovské množství informací různého druhu. Ve
všech odborech lidské činnosti, přírodní vědy a biologii nevyjímaje, se setkáváme s
potřebou tyto informace třídit, organizovat a ukládat k dalšímu použití. K tomu
slouží databázové systémy – databáze, které jsou vytvářeny a spravovány
databázovými aplikacemi. I přesto, že si jejich přítomnost často neuvědomujeme,
jsou téměř všude, kde se soustřeďuje větší množství dat (například manažerské
aplikace, účetní systémy, internetové portály apod.) V biologii shromažďují data
proteinové databáze, genové databáze atd., jsou používané systematiky.
Vytvoření třeba i velmi jednoduché databáze může usnadnit výzkumné práce,
studium, samovzdělávání, různé evidence či katalogizace. Poznat význam databází
je důležité i z pohledu obyčejného uživatele internetu. Důvodem je fakt, že téměř
vše, co na internetu provádíme, souvisí s daty uloženými v databázích.
Databáze představuje uspořádanou množinu dat uloženou nejčastěji na
pevném disku počítače. Můžeme si ji představit jako místo, kam se ukládají
všechna data, jejichž analýzou získáváme různé informace. Rozdíl mezi daty a
informacemi spočívá v tom, že data jsou statické hodnoty uchovávané v tabulkách
databáze, zatímco informace jsou data, která jsou vybrána a uspořádána
způsobem smysluplným pro osobu, která si je prohlíží. Data se uchovávají a
informace se vyhledávají.
Při vytváření databázové aplikace je nejdříve nutné zjistit, jaké úlohy jsou
důležité a jaké informace chceme umět získávat. Poté je třeba určit, co musí být v
databázi uloženo, a jaká data potřebujeme pro vytvoření a zajištění jejich
informační hodnoty.
Přístup k datům uloženým v databázi obstarává program, kterému se říká
DBMS (DataBase Management System), česky SŘBD (Systém Řízení Báze Dat).
Výraz databáze se používá pro označení jak samotného úložiště dat, tak i
databázové aplikace. Mezi nejznámější databázové programy patří např. Oracle,
MySQL, což jsou serverové programy. Poznáme ale i jednodušší programy jako je
MS Access.
Téměř všechny moderní systémy pro správu databází ukládají data a pracují s
nimi za použití relačního modelu řízení databáze, někdy označovaného jako
RDBMS (Relational database management system). V tomto modelu jsou data
uspořádana do tabulek, mezi kterými se vytváří vztahy, relace (odsuď pojem
relační databáze), a nad kterými jsou definovány různé operace jako vyhledávání,
třídění, sumarizace apod. Pomocí těchto relací a použitých operací je možné ze
statických dat získat potřebné informace.
K provádění operací s daty uloženými v tabulkách se v relačních databázích
používá dotazovací jazyk SQL (Structured Query Language), strukturovaný
dotazovací jazyk. Přehledně uspořádané informace, které nám databázové
systémy nabízí, jsou získávány právě prostřednictvím dotazů vytvořených v SQL
jazyku.
Vyhledávání informací
V současnosti již existují specializované vyhledávače pro odbornou literaturu.
Patří mezi ně například vyhledávač Google Scholar. Mezi vyhledávače odborné
literatury orientovanou na oblast přírodních věd se řadí vyhledávač Scirus.
Google scholar
Vyhledávač Google Scholar patří mezi služby společnosti Google. Služba
poskytuje jednoduché vyhledávání odborné literatury. Výstupem jsou jak volně
dostupné dokumenty, tak i různé knihy, recenzované články, články bez recenze,
dizertační práce, nebo dokumenty různých odborných společností, nakladatelství
nebo organizací, které je možné využívat za úplatu.
Práce s vyhledávačem Google Scholar je poměrně jednoduchá. Způsob
vyhledávání je obdobný s vyhledávačem Google.
Kliknutím na šipku v poli vyhledávače (vpravo) se nám zobrazí pokročilejší
možnosti nastavení vyhledávání ve formě formuláře.
Ve formuláři lze velmi přesně zadat hesla, která mají být předmětem hledání
dokumentů.
V nastavení služby existuje několik základních voleb nastavení výstupů
vyhledávače. Patří mezi ně nastavení počtu výstupů na stránku, nastavení
způsobu, kterým lze vyhledané odkazy otevřít, a zajímavou možností je i zobrazení
odkazu pro stažení citací do programů pro správu citací, podrobnosti dále v textu.
Výhodou je možnost zobrazování hypertextových odkazů, které umožňují
přístup k dokumentu přes knihovní služby. Znamená to, že po nastavení knihoven,
kterých je uživatel členem, poskytuje Google Scholar odkazy, které ho mohou
přesměrovat k plnému textu dokumentu, který je poskytován danou knihovnou.
Ve výstupu vyhledávání vpravo vedle vyhledané položky je odkaz na fyzickou
kopii vyhledaného dokumentu.
Výsledky hledání je možné filtrovat dle data publikování (navigační panel
vlevo), případně je podle data seřadit. Je také možné vytvořit upozornění.
Znamená to, že když se na zadaný dotaz vyskytnou další výstupy, Google Scholar
nám je zašle mailem.
Pod výsledkem hledání je dostupných několik voleb.
Patří mezi ně možnost zobrazení titulů, které vyhledaný titul citují, a
souvisejících titulů. Je zde možnost kliknout na dotaz Citovat, čímž získáme
možnost kopírovat citaci dle několika citačních norem,
případně importovat citaci do programu pro správu citací. Protože se v našem
případě jedná o knihu, nabídne se nám i možnost vyhledání tohoto titulu pomocí
služby SFX Jednotné informační brány (odkaz Find @ UJEP) v katalozích knihoven
v České republice.
Jednotná informační brána (www.jip.cz) je portál pro prohledávání českých a
zahraničních informačních zdrojů.
Scirus
Vyhledávač Scirus paří mezi nástroje, které poskytuje společnost Elsevier. Je to
volně dostupný vyhledávací nástroj, určený pro výzkumníky, vědce a studenty,
který poskytuje vyhledávací služby jenom z oblasti vědy. Podobně jako Google
Scholar obsahuje informace o recenzovaných článcích, patentech, autorech
publikací, nebo univerzitách.
Scirus také poskytuje jednoduché a pokročilé vyhledávání.
Kromě nastavení složitějších vyhledávacích dotazů umožňují pokročilé volby
nastavit datum a typ informací,
formát vyhledávaných souborů (PDF dokumenty, HTML stránky nebo soubory
ve formátu programu MS Word), zdroje vyhledávání (časopisecké nebo konkrétní
weby).
nebo oblast, se kterou vyhledávaná hesla souvisejí.
Poskytuje také podobné možnosti nastavení výstupu, podobně jako web
Google Scholar. Výstupy pro hledaný dotaz se zobrazí v okně, v jehož levé části
může uživatel výstup filtrovat (levý panel – dle zdroje a typu souboru). V hlavní
části jsou dostupné informace o nalezeném zdroji, včetně informace o webu, kde
je daný zdroj dostupný. V případě, že se jedná o dostupný článek, nachází se zde i
logo webu nebo vydavatelství, které článek nabízí.
360 Search
Pro vyhledávání v informačních zdrojích, které jsou dostupné na naší univerzitě,
(jsou to zejména licencované zdroje, tzn. přístup k nim je placený a služby jsou
určené pro zaměstnance a studenty univerzity pro akademické potřeby), je na
stránkách univerzity zpřístupněn vyhledávač Search 360.
Přístup
k němu
je
umožněn
prostřednictvím
webu
univerzity
http://knihovna.ujep.cz/index.php/informacni-zdroje-vk/elektronicke-zdroje. 360
Search je metavyhledávač. Je to vyhledávač, který paralelně prohledává dostupné
informační zdroje prostřednictvím jednotného rozhraní. Úkolem je umožnit
uživateli jedním příkazem prohledávat co nejširší prostor na Internetu.
Princip jejich činnosti je založen na vyhledávání, které probíhá tím způsobem,
že zadaný dotaz je odeslán předem specifikovanému množství vyhledávacích
nástrojů, které jej zpracují souběžně a následně odešlou odpověď zpět.
Prostřednictvím 360 Search je možné vyhledávat citační záznamy, abstrakta,
plné texty dokumentů, elektronické knihy, ale pouze ve zdrojích, které jsou
uvedené v seznamu dostupných informačních zdrojích. Nejčastěji se jedná o
informační databáze (bibliografické a plnotextové), podrobnosti viz níže.
K dispozici má jak jednoduché vyhledávání, tak vyhledávání pokročilé. Pokročilé
vyhledávání umožňuje jednoduchou tvorbu složitějších dotazů.
Výstup je rozdělen do levé a hlavní části. V levé části je možné specifikovat
podmínky pro výstup, kde je možné vyfiltrovat informace dle data, časopisu,
autora apod. Hlavní část obsahuje nalezené záznamy, které lze řadit dle data,
názvu, autora a zdroje, a filtrovat dle přístupu k plnému textu dokumentu.
V případě, že je dostupný abstrakt, je ho možné zobrazit kliknutím na
hypertextový odkaz „Zobrazit abstrakt“ pod nalezeným titulem.
Informační databáze v oblasti přírodních věd.
Důležité informační zdroje v oblasti přírodních věd jsou zejména informační
databáze, které obsahují bibliografická data. Jak již bylo zmíněno nahoře,
informační databáze, nebo jejich obsah, mohou být dostupné zdarma, nebo jsou
placené a mohou být komerční nebo privátní. Obecně je možno informační
databáze rozdělit na 2 velké skupiny:

Bibliografické a plnotextové databáze – bibliografické databáze obsahují
kompletní bibliografické záznamy publikací v elektronické podobě, často
včetně údajů o jejich obsahu jako jsou klíčová slova nebo abstrakty.
Obvykle si uživatel musí primární zdroje s plnými texty dohledat sám.
Například on-line katalog Národní knihovny ČR http://aleph.nkp.cz nebo
on-line katalog naší univerzity arl.ujep.cz. Plnotextové databáze obsahují
kromě obsahu v bibliografických databázích také plné texty dokumentů
dostupné v HTML nebo PDF formátu s možností fultextového vyhledávání.
Dnes je již mnoho dostupných databází pro oblast přírodních věd, které
obsahují jak bibliografická data, tak plné texty záznamů. K těmto
databázím je umožněn přístup z velkých databázových vyhledávacích
systémů. Jejich výhodou je, že sledují velké množství publikovaných
časopiseckých dokumentů a monografií a umožňují po registraci správu
vyhledávání, zasílání alertů. Registrovanému uživateli jsou dostupné online hypertextové odkazy na jednotlivé citace a bibliografické soupisy. Jako
příklad
můžeme
uvést
web
www.sciencedirect.com
nebo
http://onlinelibrary.wiley.com.

Faktografické databáze – shromažďují a uživateli poskytují fakta, data,
čísla, časové řady, grafy a snímky, které jsou využitelné pro další zpracování
nebo výzkum. Například proteinová databanka obsahující strukturní data
www.pdb.org, databáze rostlin na severoamerickém kontinentu
www.plats.usda.gov nebo v Evropě www.emplantbase.org.
Přístup k informačním databázím
Dříve než se dostaneme k přehledu práce s elektronickými informačními zdroji,
konkrétně k systému Sciencedirect, je nutné uvést, že přístup k těmto zdrojům je
elektronicky monitorován – jedná se o komerční databázi. Studenti a zaměstnanci
univerzity k nim mají zabezpečený přístup prostřednictvím univerzitního
centrálního serveru, tzv. proxy serveru. Proxy server umožňuje nepřímé připojení
k jinému serveru a studenti k němu mohou přistupovat i zvenčí univerzitní sítě, a
to pod podmínkou autorizace. V praxi to znamená, že internetový prohlížeč,
kterým chceme přistupovat k předplaceným elektronickým zdrojům, se musí
nastavit pro připojení k síti internet prostřednictvím konkrétního proxy serveru.
U programu Mozilla Firefox musíme zvolit Možnosti -> záložka Rozšířené,
záložka síť a Nastavení připojení…
V nastavení proxy serverů nastavíme Ruční konfigurace proxy serverů a políčko
HTTP proxy nastavíme na cache.ujep.cz a Port na 3128.
Stejné nastavení můžeme aplikovat jak pro práci s Google Chrome, tak pro
Internet Explorer. Po ukončení práce s databázemi je vhodné znovu přenastavit
nastavení proxy serveru, abychom nebyli v internetu vždy identifikováni jako
uživatelé univerzitní sítě. Výhodou prvních dvou programů je i to, že pokud se
chceme vyhnout zpětnému přenastavování proxy serverů, můžeme si do
prohlížeče nainstalovat vhodný doplněk, například FoxyProxy pro Mozillu Firefox,
a po nastavení používání dalšího proxy serveru
v programovém okně prohlížeče jednoduše volit proxy server (kliknutím
pravého tlačítka na ikonku v navigaci), kterým chceme přistupovat k webu.
Podrobné informace o nastavení uživatelského jména a hesla pro studenty,
kteří chtějí využívat univerzitní proxy server jsou dostupné na webových stránkách
Centra
informatiky
na
adrese
http://ciki.ujep.cz/index.php/Nastaven%C3%AD_proxy_serveru a na stránkách
systému Eduroam http://eduroam.ujep.cz/doku.php?id=cs:credits.
Univerzitní bibliografická databáze
Mezi jednoduché elektronické bibliografické databáze můžeme zařadit i
elektronický katalog univerzity, dostupný na stránkách arl.ujep.cz.
V katalozích je možné vyhledávat pomocí jednoduchého vyhledávání nebo
v rozšířené formě. Jednoduché vyhledávání je prováděno jenom jedním klíčovým
slovem, heslem. Toto heslo je možno vyhledávat všude v katalogu nebo jen
v určených oblastech záznamu jako je název dokumentu, klíčová slova, autor atd.
Oblast je často možno vybrat z rozbalovacího seznamu, podobně jako to vidíme na
obrázku níže.
Výstupem jsou nalezené záznamy, u kterých se nachází slovo biologie v hlavním
názvu dokumentu.
Záznamy, které nás zajímají, si můžeme prohlédnout kliknutím na jejich název a
získáme tak kompletní bibliografický záznam,
který obsahuje Údaje o názvu (název), Záhlaví-akce (podnázev), Údaje o vydání
(číslo vydání), Vyd. údaje (údaje o vydavateli), Fyz. popis (počet stran dokumentu),
ISBN, Poznámky atd. Důležité informace jsou popis Signatury (signatura, interní
označení dokumentu knihovnou), Čár. kód (číslo čárového kódu dokumentu),
Dislokace (umístění dokumentu dle geografické lokality – knihovna má více
pracovišť, v tomto případě přímo v knihovně), Volný výběr (místo v dané lokalitě,
kde se záznam nachází) a Info (informace o dostupnosti).
V případě, že daný záznam je dostupný jako například tento,
můžeme si kliknutím na odkaz Půjčit si (odkaz pod obrázkem), daný titul
objednat elektronicky a v knihovně vyzvednout. Podmínkou je funkční čtenářské
online konto (čtenářský průkaz) a tedy možnost elektronického přihlášení ke
katalogu.
Rozdíl mezi jednoduchým a rozšířeným vyhledáváním je v tom, že jednoduché
vyhledávání probíhá jen pomocí jednoho hesla v zadané oblasti a vyhledávání
rozšířené může probíhat pomocí více hesel hledaných v různých položkách
bibliografického záznamu. Navíc je možné pomocí logických operátorů dotaz
kombinovat, případně určit jakým způsobem se má naše heslo ve vyhledávání
uplatnit (jako fráze, kompletní termín nebo alespoň jedno ze slov).
Navíc můžeme ve spodní části formuláře pro zadání vyhledávání specifikovat
typy dokumentů, které nás zajímají.
Se získaným dokumentem
je možné následně pracovat i jako s elektronickým bibliografickým záznamem,
a to tak, že si ho kliknutím na Bookmark
vyexportujeme do požadovaného formátu a následně načteme do programu,
který umí se soubory podobného typu pracovat (vhodný export do formátu XML),
viz níže.
Podobným způsobem nám umožňuje pracovat s dokumenty mnoho dalších
bibliografických databází, které se liší hlavně uživatelským rozhraním, to znamená
uspořádáním různých grafických prvků na stránce internetového prohlížeče.
Bibliografická a plnotextová databáze ScienceDirect
Pro oblast přírodních věd existuje mnoho bibliografických databázových
systémů. V následující části si ukážeme práci s databázovým systémem
ScienceDirect.
ScienceDirect patří mezi největší online fulltextové databáze, které obsahují
plné texty (vědecké články a knižní kapitoly) z více než 2 500 recenzovaných
časopisů a více než 14 000 knih z celého světa. Producentem databáze je
vydavatelství Elsevier. Je součástí webové platformy Sciverse, systému, který
zahrnuje databázi ScienceDirect a Scopus (citační databáze) a vybrané webové
aplikace pro práci s publikovanými zdroji.
Sciencedirect kombinuje bibliografický databázový systémem spolu
s plnotextovým a naše univerzita má k tomuto informačnímu zdroji předplacený
přístup, včetně vybraných časopiseckých titulů v elektronické podobě. Výhodou
přístupu ke ScienceDirectu je možnost práce s nejaktuálnějšími časopiseckými
informačními zdroji z oblasti přírodních věd přímo online, možnost přímého
stahování a následného studia těchto zdrojů přímo na vlastním osobní počítači.
Mezi další výhody patří možnost práce s elektronickými bibliografickými záznamy,
které souvisejí s uvedenými zdroji a tzv. personalizovaná práce s databázemi po
přihlášení (nutnost vytvoření osobního účtu).
Podrobnosti k dalším elektronickým zdrojům a bibliografickým a plnotextovým
databází jsou uvedeny na stránce univerzitní knihovny knihovna.ujep.cz v sekci
elektronické
zdroje
http://knihovna.ujep.cz/index.php/informacni-zdrojevk/elektronicke-zdroje.
Protože web ScienceDirect je online databáze, prvním krokem je orientace ve
vyhledávání v databázi. Tuto činnost lze znovu rozdělit na jednoduché fulltextové
vyhledávání a na pokročilé vyhledávání.
Jednoduché vyhledávání souvisí s vyplněním vybraných políček v horní části
webové stránky.
Zadáním hesla biology dostaneme následující výstup,
ze kterého je možné vyčíst, že bylo nalezeno 1 500 628 článků, uložit si
vyhledávání, vytvořit tzv. search alert (v případě, že bude publikován článek, který
by měl být výsledkem vyhledávání, bude zaslán uživateli e-mail), nebo nastavit
kanál RSS. Uvedené volby jsou dostupné po přihlášení do systému. Mezi další
volby v horní části webové stránky patří možnost zakoupit vybrané články, zaslat
vybrané články e-mailem, exportovat citace článků nebo přímé stažení článků v
PDF formátu.
Protože stránka je plná hledaných výstupů, v grafických informacích
jednotlivých výstupů je vidět možnou dostupnost vyhledaných titulů.
Tituly, u kterých je vpravo vedle čísla a zaškrtávacího políčka zelená ikona, je
možné prohlížet přímo online a případně je stáhnout v PDF formátu. U titulů, u
kterých je na stejném místě znázorněná bílá ikona, je možno prohlížet jenom
základní bibliografické informace. Tyto tituly mají také v pravé části ikonku PDF a
napsáno Purchase. To znamená, že k těmto titulům nemá uživatel možnost
přistupovat přímo k online verzi (HTML fulltextová verze nebo PDF verze), ale musí
si tyto plné verze textu zakoupit.
Vyhledávání je možné upřesnit pomocí levého panelu. První možností je
vyhledávání přímo ve výsledcích našeho dotazu.
Druhou možností je upřesnění výstupu dle typu dokumentu (článek, kniha),
názvu časopisu, oblasti, do které dané téma patří a roku vydání.
Pravá horní část stránky obsahuje hypertextový odkaz Advanced.
Tento odkaz slouží k volbě pokročilého vyhledávání, u kterého je možné,
podobně jak již bylo nahoře ukázáno, volit složené dotazy s volbou oblasti
bibliografického záznamu, ve které má vyhledávání probíhat,
s možností specifikace oblasti, do které dané téma patří a roku vydání
hledaných titulů.
V případě, že jsme vyhledali konkrétní titul, který si chceme prohlédnout,
klikneme na hypertextový odkaz názvu titulu a zobrazí se nám celý titul v podobě
webové stránky.
Titul obsahuje
informace titulu,
s kontakty, odkaz
včetně referencí,
publikace.
v horní části název zdroje (časopisu) a základní bibliografické
typ článku, jeho název, autory, jejich příslušnost k instituci
DOI (podrobnosti viz níže), abstrakt, klíčová slova a celý text
které je možné přečíst kliknutím na odkazy přímo v textu
Levá a pravá část stránky obsahuje možnost zobrazení dodatečných informací
k článku. V levé části je navigace obsahu
a v pravé části doplňující informace, jejichž prostřednictvím je možné zjistit
podobné články v daném čísle časopisu, jiné podobné články, případně využít další
pomůcky pro práci s články, a to dle osobního nastavení webu po přihlášení.
Horní část stránky umožňuje stažení článku v PDF, export citace, export titulu
ve formátu čitelném elektronickými čtečkami knih. Je zde možnost zaslání článku
e-mailem, nebo vytvoření výše popsaného alertu.
Kliknutím na Download PDF se článek načte v novém okně, v PDF čtečce
internetového prohlížeče. Načtený text si můžeme uložit na pevný disk.
Důležitá volba je Export citation, která znamená možnost stažení
elektronického bibliografického štítku. Ten je potom možné importovat do
programu typu referenční manažer (podrobnosti viz dále v textu) a dále s článkem
pracovat. Na stránce s exportem je výběr obsahu záznamu, jen citace nebo citace
s abstraktem a exportovaný formát dle vlastních požadavků.
Jednotlivé formáty jsou textové soubory se specificky uspořádanou strukturou.
Na obrázcích postupně vidíme uspořádání formátu RIS, Plaintext a Bibtex.
Pro možnost stažení citace ve formátu RefWork nás systém přesměruje rovnou
do aplikace RefWorks společnosti ProQuest.
Ve spodní části webové stránky našeho záznamu je oblast s referencemi, ke
kterým lze ihned přistupovat prostřednictvím hypertextových odkazů.
Citační databáze
Specifickým typem databází v oblasti přírodních věd jsou databáze citační nebo
také citační rejstříky. Tyto databáze sledují citační ohlasy již publikovaných a
recenzovaných textů. Citační databáze mají velký vliv na hodnocení publikovaných
myšlenek a výsledků výzkumů vědeckou komunitou, protože obsahují informace a
indexy vztahující se k citacím publikovaných dokumentů. Nejsledovanější
mezinárodní systémy, využívané i v České republice jsou:

Web of Knowledge – je to portál obsahující citační databázi Web of
Science a Journal Citation Reports.

Scopus – citační databáze, která je součástí systému SciVerse
(vyhledávací databázový portál Sciencedirect)
Databáze Web of Knowledge
Lze říct, že citační databáze Web of Science je nejdůležitější informační zdroj v
oblasti výzkumu. Obsahuje databáze s informacemi o článcích, autorech, obsahu a
referencích, citovanosti, edičních údajích včetně možnosti stažení kompletních
bibliografických záznamů prací autorů z celého světa. Její součástí jsou citační
rejstříky pro oblast:

Přírodních věd – Science Citation Index Expanded (SCI EXPANDED)

Společenských věd – Social Science Citation Index (SSCI)

Humanitních věd a uměnní – Arts & Humanities Citation Index (A&HCI)

Konferencí z přírodních věd – Conference Proceedings Citation Index Science (CPCI-S)

Konferencí ze společenských, humanitních věd a umění – Conference
Proceedings Citation Index - Social Science & Humanities (CPCI-SSH)
Systém Web of Science je
http://apps.webofknowledge.com.
dostupný
na
webových
stránkách
Jak již bylo uvedeno, princip práce je podobný jako práce s podobnými
databázovými systémy, například ScienceDirect. Hlavní stránka se základním
typem vyhledávání obsahuje několik málo rozdílů ve způsobu zadávání
vyhledávacích hesel. Ve srovnání se systémem ScienceDirect můžeme definovat
více polí pro vyhledávání. Větší rozdíly můžeme zaznamenat u pokročilého
vyhledávání, kde nemáme možnost vyplňování předdefinovaných polí, ale
poměrně sofistikovaného výrazu, který může obsahovat i velmi složité dotazy
(veškeré detaily jsou velmi podrobně popsány v nápovědách).
Hlavním rozdílem mezi databází ScienceDirect a jemu podobnými databázemi a
databázi Web of Science je v získaném obsahu. Prostřednictvím Web of Science
získáváme relevantní citační data a informace.
Na následujícím obrázku vidíme, že po zadání hledaného hesla biology získáme
60 867 záznamů, u kterých vidíme název záznamu, bibliografické data, četnost
citací s možností přístupu k plnému textu (ikonka Full Text).
Zde se nám nabízí možnost seřazení titulů podle data vydání a počtu citací a
případně dalších kritérií. Seřazením podle počtu citací můžeme okamžitě získat
záznamy, které jsou v našem vyhledávání nejvíce citované a tedy z oblasti
„hodnocení kvality“ nejlepší.
Každé vyhledávání můžeme taky vylepšit zadáním dalších kritérií, které jsou
dostupné v levé části výstupu jako Show Refine, kde znovu můžeme specifikovat
typ oblasti vyhledávání (kategorie), typ dokumentu, atd. Možností je i export do
požadovaného formátu.
Exportované tituly však musíme mít označené (políčko zaškrtnout musí být
označeno).
Kliknutím na konkrétní titul, získáme plnou bibliografickou informaci, včetně
informací o citacích daného dokumentu.
Součásti výstupu jsou i hypertextové odkazy pro přístup k titulu, odkaz na Full
Text dokumentu a NCBI databázi. Je zde možnost stáhnutí citace. Dostupné
bibliografické informace vidíme na následujících obrázcích.
Jejich součástí jsou odkazy na články, které danou publikaci citovaly, v našem
případě 2 948 článků a počet referencí, které konkrétní článek citoval, v našem
případě 106 referencí.
Kliknutím na hypertextový odkaz Times cited získáme strukturovaný přehled o
citovanosti dle databáze Web of Science
a kliknutím na hypertextový odkaz čísla počtu citací se nám v dolní části stránky
načte seznam všech článků, které daný titul citovaly. Seznam je ve stejném
formátu jako výstup vyhledávání. S tímto seznamem můžeme dále pracovat dle
uvážení.
Obdobně získáme i seznam citovaných referencí v našem titulu.
V pravé části stránky s konkrétním záznamem je možnost vytvoření citačního
alertu (musíme být přihlášeni). Znamená to, že při další citaci tohoto článku nám
systém zašle e-mail.
Co se týče vyhledávání, jsou zde i volby pro možnost vyhledání citačních
informací o konkrétním autorovi, který je již zaveden v systému Web of Science a
získání tak relevantního seznamu publikovaných článků konkrétního vědeckého
pracovníka, odkaz Author search.
Je zde i možnost zobrazení historie hledání, tzv. Search history, kterou si po
přihlášení můžeme ukládat a následně s ní pracovat.
Journal citation reports je specifická databáze, která obsahuje cca 10 500 titulů
odborných časopisů z oblasti vědy, technologie a společenských věd z celého světa
a posuzuje jednotlivé tituly časopisů na základě citovanosti jejich článků.
Umožňuje prohlížení citovanost časopisů z nejvíce vědecky uznávaných časopis
různých oborů lidské činnosti a statistických údajů, které jsou vyjadřovány tzv.
impakt faktorem (faktor citovanosti publikovaných článků v konkrétním časopise
za časovou jednotku – rok nebo 5 let).
K systému Journal citation reports se dostaneme pomocí záložky Additional
resources v horní části okna vyhledávání, a kliknutím na hypertextový odkaz
Journal Citation Reports.
Okno, které se nám otevře, umožňuje vybrat přehled periodik z oblasti
přírodních nebo sociálních věd dle roku (levá část formuláře) a upřesnit, zda
budeme vyhledávat dle kategorie, nebo konkrétní periodikum, případně všechna
periodika (pravá část formuláře).
Dle volby v předcházejícím kroku v levé části formuláře, můžeme získat v dalším
kroku různé možnosti výběru.
Výsledný přehled, který získáme (v příkladu byla zvolena kategorie Biology), si
můžeme nechat seřadit dle různých kritérií (název časopisu, celkový počet citací
časopisu, impakt faktor, atd.). V případě, že zvolíme impakt faktor, získáme
výsledek jako na následujícím obrázku.
Podrobnosti o každém časopise získáme kliknutím na název časopisu.
Získáme tím podrobný přehled, o jaký časopis se jedná, kdo ho a kde ho
vydává, v jakém jazyce, identifikátory (ISSN), zkratky atd.
Listováním níže na stránce jsou další velmi podrobné přehledy a jedním z nich i
informace o impakt faktoru.
Získáme tím kompaktní přehled se všemi detaily, které souvisejí s publikováním
článků a jejich citacemi.
Databáze Scopus
Jak již bylo uvedeno, databáze Scopus je podobně jako Web of Science jedna z
největších světových citačních databází, která čerpá data z cca 19 000 titulů
časopisů a jiných druhů dokumentů od více než 5 tisíc vydavatelství.
Možnosti vyhledávání se podobají předcházejícímu systému, systému Web of
Science. Podobné jsou i výstupy. V případě, že srovnáme výsledky vyhledávání
v názvu dokumentu, nalezneme podobný počet nalezených dokumentů.
Výstup z databáze Scopus
Výstup z databáze Web of Science.
Na závěr je důležité znovu doplnit, že možnosti manipulace s daty u
jednotlivých typů databázových systémů se zvyšují prostřednictvím práce
s individuálním účtem v daném systému, jehož vytvoření je podmíněno zadáním emailové adresy. Často je požadovaná institucionální doména místo domény,
kterou používají mailové služby dostupné zdarma. Jako příklad [email protected]
místo [email protected]
Pro získání zkušeností práce s popsanými informačními zdroji je potřeba
individuální zkušenosti a inciativu. Proto doporučuji uvedené databáze
prozkoumat a krok za krokem projít a samostatně hledat možnosti využití pro další
osobní práci s literaturou nejenom pro konkrétní práci, ale i pro samostudium.
Citační programy (programy pro správu osobních
bibliografií)
V předcházejícím textu jsme si ukázali základní práci s vybranými informačními
zdroji. Uvedené postupy jsou lehce přenositelné i pro práci s jinými elektronickými
zdroji. V praxi to znamená, že v případě, že zvládneme práci s jedním zdrojem,
velmi rychle pochopíme a zvládneme práci s dalším zdrojem. Předpokladem je
uživatelská orientace v práci s internetovým prohlížečem, internetem, schopnost
práce s elektronickým databázovým systémem pomocí jednoduchého a
rozšířeného vyhledávání a schopnost práce v tzv. personalizovaném rozhraní
webové aplikace.
Když zvládneme obecnou orientaci v informačních databázích a práci s nimi,
důležitým krokem k další organizované práci s literaturou je schopnost ukládání,
třídění a znovu využívaní dat, které jsme vyhledali, případně které jsme si stáhli.
K těmto datům patří hlavně elektronické bibliografické záznamy, plné texty nebo
reference na další webové informační zdroje. Správa osobních elektronických
bibliografií je velmi důležitou části ve studiu a přípravě dalších odborných, ale i
osobních prací a dokumentů. Zjednodušují a zefektivňují systematické budování
vlastních databází literatury a to nejenom bibliografických elektronických zdrojů,
ale elektronických zdrojů obecně.
Pro práci s daty, které poskytují infomační zdroje a bibliografické databáze se
používají programy, které nazýváme referenční manažeři, také citační software,
nebo programy pro správu osobních bibliografií. Ulehčují tvorbu, editaci a správu
citací a bibliografií ve správném tvaru a požadované normě. Tento způsob tvorby
dokumentů je striktně vyžadován v oblasti komunikace s odbornou veřejnosti, ale
i přípravy různých typů závěrečných prací (bakalářské, magisterské, doktorské
práce). Referenční manažeři umožňují také propojovat bibliografické citace
dokumentů s plnými texty, které se na nich odkazují a které se vytvářejí pomocí
textových editorů. Právě kombinace citačního softwaru a textového editoru je
v současnosti velkou pomocí při tvorbě dokumentů s citacemi a bibliografickými
rejstříky ve správné podobě. Kromě toho nabízejí velké množství
předdefinovaných citačních stylů, případně možnost tvorby vlastních citačních
stylů. Některé citační programy umožňují také automaticky načítat dokumenty do
své databáze jenom zadáním identifikátorů, mezi které patří například:

ISBN (International Standard Book Number) – jednoznačné
mezinárodně standardizované číslo knihy dle normy ISO 2108.

DOI (Digital Object Identifier) – centralizovaný systém pro identifikaci
digitálních děl chráněných autorskými právy, který se velmi často
využívá u vědeckých článků, sborníků a podobně. Představuje
jednoznačnou identifikaci elektronického autorského díla podobně, jako
ISBN identifikuje knihu. Může obsahovat kombinaci různých znaků.

PMID (PubMed identifier nebo také PubMed unique identifier) –
jednoznačné číslo přirazené záznamu vyskytujícímu se v databázi
PubMed. PubMed je volně dostupná databáze z oblasti přírodních a
biomedicínských věd, která je udržována jako část systému ENTREZ
(globální portál NCBI (National Center for Biotechnology Information)
v USA).
Bibliografické manažery jsou dostupné zdarma nebo placené a některé z nich je
možné využít i jako webové aplikace. Mezi nejznámější placené programy patří:

EndNote – bibliografický program společnosti The Thompson Reuters.
Nabízí množství předdefinovaných šablon a kompletní správu citací,
včetně exportu dat, formátování citací apod. Umožňuje také přístup k
zahraničním katalogům světových center, národních a univerzitních
knihoven. EndNote Basic je poskytován zdarma jako webová aplikace.
http://www.endnote.com

Reference Manager – program společnosti Thomson Reuters, který
umožňuje správu odkazů a budování osobních bibliografií. Umožňuje
hledat bibliografické záznamy či plné texty na internetu i ve vědeckých
databázích ISI Web of Science, PubMed apod.. Hlavní rozdíl oproti
systému EndNote je v možnosti sdílení databází citací mezi více
uživateli. http://www.refman.com

RefWorks – online nástroj společnosti ProQuest.
shromažďování, pořádání, ukládání a sdílení všech typů
generování citací v různých citačních stylech, nástroj k
citování v textu včetně generování seznamu
http://www.refworks-cos.com
Umožňuje
informací,
usnadnění
literatury.
Mezi programy, které jsou dostupné zdarma možno jmenovat Jabref,
Mendeley, Zotero. Přehled těchto programu je možné najít i na těchto stránkách,
http://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_reference_management_software.
V dalším textu se budeme věnovat práci s programem Zotero.
Program Zotero – referenční manažer
Všechny programy z kategorie referenčních manažerů májí své výhody i
nevýhody. Vzhledem k dostupnosti, kvalitě, otevřenosti a osobní zkušenosti
doporučuji vyzkoušet a naučit se základy práce s programem Zotero. Ten je
součástí praktické práce v průběhu konzultací. Doporučuji také seznámit se s
webovým systémem http://www.citace.com, který je k dispozici po registraci
zdarma a je tvořen pro požadavky českých citačních norem.
Program Zotero byl původně vyvíjen jako doplněk programu Mozilla Firefox.
V současnosti však nabízí možnost stažení instalačního balíčku, který umožňuje
instalaci programu jako samostatné aplikace, tedy bez vázanosti na Firefox.
Kromě toho nabízí pro samostatnou instalaci i instalaci doplňku pro prohlížeče
Mozilla Firefox, Google Chrome a Safari. Výhodou těchto doplňků je, že umožňují
automatické stahování vybraných položek přímo do databáze Zotera. Například u
Firefoxu se tato možnost nabízí v adresním řádku prohlížeče.
Znamená to, že v případě, že program Zotero nalezne na stránce obsah, který
by mohl být citací, automaticky nabídne možnost stažení. Jako příklad uvádím
ukázku ze stránek databází Scopus, Web of Science a Willey-Interscience.
Kliknutím na ikonu se nám objeví okno pro výběr zajímavých položek, které
následně stáhneme do lokální databáze Zotera.
Výše uvedenou ukázkou jsme se naučili jeden z mnoha způsobů, jak můžeme
vytvořit v Zoteru kompletní bibliografický záznam – importem ze stránek se
načtou všechny poskytované informace.
Po první instalaci si Zotero vytvoří datový adresář, do kterého ukládá všechny
data a nastavení programu. Můžeme specifikovat jeho umístění nebo nechat
přednastavenou možnost ukládání do adresáře programu Mozilla Firefox. Později
ho můžeme přenastavit v nabídce Nástroje > Možnosti, v záložce pokročilé.
Po otevření programu nalezneme 3 oblasti, se kterými můžeme pracovat.
Oblast vlevo slouží k organizaci „knihovny“. V horní levé části vytváříme
kolekce, do kterých zařazujeme jednotlivé položky databáze. Zařazení položky do
kolekce můžeme udělat přetažením položky do již vytvořené kolekce. Položka
zůstává stále v knihovně, a to i po vymazání kolekce. Kolekce jsou tedy jenom
jakési štítky pro lepší organizaci jednotlivých položek v knihovně.
Skutečné štítky se vytvářejí v pravém okně programu, kde v záložce štítky
můžeme vytvářet různá hesla přiřazená k položce knihovny. Ta se potom zobrazují
v levé dolní části programu a můžeme s jejich pomocí filtrovat vybrané záznamy.
Prostřední okno programu obsahuje seznam jednotlivých položek. V případě, že
položky mají přiřazený další obsah, jako například poznámky, případně další
dokumenty, vlevo vedle názvu se nachází šipka, s jejíž pomocí můžeme položku
rozbalit a tento další obsah zobrazit.
Kromě již uvedeného způsobu importu dat existuje několik dalších možností.
V případě, že chceme do Zotera vložit textový dokument nebo PDF dokument,
stačí ho přetáhnout do Zotera. Další způsob je vytvoření položky pomocí zeleného
tlačítka v navigační liště.
Pro vytvořenou položku vyplníme předdefinovaná políčka (Název, Autor, atd.).
Pro vložení položek můžeme použít volbu importu.
Importovat můžeme různé formáty elektronických bibliografických záznamů.
Když například stáhneme záznamy z webu ScienceDirect ve formátu RIS,
získáme následující soubor.
Po importu nám Zotero uloží všechny dokumenty do nové kolekce, kterou
můžeme následně přeorganizovat.
Máme tak možnost jednotlivé dokumenty upravit, přiřadit k nim další
dokumenty (například PDF) nebo k nim vytvořit štítky – anglicky tagy („otagovat“
je), případně štítky upravit (některé weby nám k stahovaným záznamům poskytují
export štítků – klíčová slova).
Výhodou hromadného vložení PDF souborů je, že v případě, že obsahují vhodně
přiřazená metadata, umí program tato metadata načíst a položku dle nich upravit.
Následně můžeme daný PDF soubor automaticky přejmenovat dle
předdefinovaného řetězce s využitím načtených dat. Jedinou podmínkou je
doinstalovat nástroje pro práci s PDF.
Ty je možné vždy zkontrolovat v Nástroje > Možnosti, záložka hledání.
Pomocí těchto nástrojů je možné také vytvářet index jednotlivých PDF, které
při vyhledávání hesel v naší databázi vyhledají i PDF dokumenty, které dané heslo
obsahují.
Na následujícím obrázku vidíme, jak program úspěšně našel bibliografická data
na základě metadat uložených v souboru PDF.
A jak se změnila upravovaná položka (PDF soubor).
Následně soubor přejmenujeme z rodičovských metadat (metadata přiřazená
k upravené položce).
Výsledek vidíme na dalším obrázku. Dokument je pojmenován pomocí šablony
Autor – Rok – Název dokumentu.
Zotero umožňuje také velmi podrobné vyhledávání v dokumentech.
Možnosti nastavení vidíme na dalším obrázku.
Velkou výhodou je možnost tvorby kombinovaných dotazů, podobně jako ve
vyhledávacích nástrojích internetu, případně v databázích.
K další velmi sofistikované možnosti importu dat patří možnost importu pomocí
identifikátoru položky.
Výhodou je načtení kompletního bibliografického záznamu jak pro knihu, tak
pro článek nebo jiný elektronický zdroj.
Program Zotero umí kromě importu dat také jejich export. Nabídka Soubor >
Exportovat knihovnu… K dispozici je množství formátů, včetně možnosti exportu
poznámek, případně souborů, které jsou přiřazeny k dané položce. Podmínkou je
export do formátu RDF (nativní formát Zotera).
Součástí programu je spousta dalších možností, které jsou podrobně popsány
v nápovědě k programu. Jednou z nich je i možnost práce s webovým rozhraním a
možnost updatu lokální databáze na webový server. Velkou výhodou tohoto
přístupu je možnost práce ve skupinách a přístup k databázi jenom přes webové
rozhraní. Nevýhodou je limitovaný objem dat, který je možné na webový server
ukládat. Rozšíření datového limitu je možné za stanovený poplatek.
Program Zotero a práce s textovým dokumentem
Program Zotero je nejen místem pro shromažďování, organizaci a třídění
informačních zdrojů, ale také nástrojem, který velmi pohodlně umožňuje vytvářet
dokumenty s automatickým vkládáním citací, automatickou tvorbou
bibliografického seznamu, případně jejich automatického updatu v případě
jakýchkoliv změn v dokumentu. Protože vývojáři Zotera poskytují na stránce
www.zotero.org/styles i přibližně 6510 různých citačních stylů, patří Zotero
k velmi zajímavým, komplexním, nástrojům pro práci s elektronickými
informačními zdroji.
Pro spolupráci Zotera s textovým editorem je nutné nainstalovat Zoteru
doplněk. Nástroje > Doplňky
Touto volbou se nám zobrazí manažer doplňků, podobný jako ho poznáme
z programu Firefox.
Zotero poskytuje doplňky pro textový editor MS Word a LibreOffice
(kompatibilní s dalšími verzemi, například Apache Office).
Po instalaci doplňku se u programu MS Word 2007 a vyšší zobrazí na kartě
Doplňky.
Obsahuje 6 ikon, a to pro vkládání a editaci citací, vkládání a editaci
bibliografického soupisu, aktualizaci citací a soupisu, nastavení citačního stylu a
odebrání kódu Zotera z textového dokumentu. Odebráním kódu Zotera není
možná další automatická úprava jak citací, tak bibliografického soupisu
dokumentu.
Před prvním vložením citace, kliknutím na ikonu vložit citaci, je nutné zvolit
citační styl.
Jeho volbou na začátku nastavíme citační styl, který se bude používat v celém
dokumentu v průběhu práce s editorem. Instalace nového stylu je možná
v programu Zotero volbou Nástroje > Možnosti, na kartě citování v záložce styly.
¨
V záložce Textové procesory je možné doinstalovat nebo reinstalovat potřebný
plugin pro používaný textový editor.
Volbou citačního stylu pokračujeme v nalezení citovaného dokumentu.
K dispozici máme možnost rychlého vyhledání pomocí tzv. rychlého pole
nebo v standardním zobrazení.
Kliknutím na tlačítko OK vložíme citaci. Podobně můžeme vložit i bibliografický
soupis a výstup může vypadat podobně jak na následujícím obrázku.
Všimněme si zvýraznění čísla. Je to proto, že citace a soupis se vkládají do
dokumentu jako pole. Proto také je možné tato pole aktualizovat jedním
kliknutím. V nahoře uvedeném příkladu byl zvolen citační styl IEEE. Při změně
citačního stylu na Chicago Manual of Style (author-date) dostaneme výstup
podobný jako na obrázku dole.
Tímto způsobem můžeme vytvořit jakýkoliv textový dokument, který bude
obsahovat citace a citační styl dle požadované normy.
Seznam akademických databází a vyhledávacích systému je přehledně seřazen
na
stránkách
wikipedie
zde,
http://en.wikipedia.org/wiki/Academic_databases_and_search_engines.
Vědecká prezentace
Vědecká prezentace je důležitým komunikačním nástrojem ve vědecké
komunitě. Souvisí s prezentacemi informací a dat na vědeckých setkáních, mezi
které můžeme zařadit krátké pracovní schůze, delší pracovní setkání, workshopy,
konference atd. Existuje hodně zdrojů, které podrobně popisují, jak postupovat
v přípravě vědecké prezentace. Protože celá problematika je poměrně rozsáhlá, v
úvodní části tohoto textu shrneme nejdůležitější postřehy pro přípravu prezentací
a posteru, a v další části se zaměříme na praktické ukázky grafické přípravy
obrazových dat pomocí grafického editoru a přípravy vědeckého posteru pomocí
programu na sazbu dokumentů.
Prezentace může být formou:

Ústní prezentace (rozhovor, přednáška, diskuse)

Plakátového sdělení (postery)

Publikace a populárně-vědeckého sdělení (časopisy – články, knihy)
Vědecká prezentace je časově velmi náročná a měli bychom si na její přípravu
vyčlenit vždy dostatek času, protože si ji musíme pečlivě promyslet a naplánovat
obsah, tento obsah připravit a zvládnout ho úspěšně prezentovat publiku.
Mezi nejčastěji se vyskytující se formy prezentace patří ústní prezentace a
plakátová sdělení. Ty jsou ve srovnání s monografiemi jednodušší v textové části a
často jsou odrazovým můstkem k monografii. Pro ústní prezentaci doprovázenou
grafickou prezentací a pro poster je klíčová grafická úprava prezentovaných dat.
Ústní prezentace
Prvním důležitým krokem při plánování prezentací je zjištění základních
informací týkajících se publika, tzn. jeho znalosti z dané problematiky a zájem o
problematiku. Je dobré vědět, zda se bude jednat o publikum odborné, laické,
smíšené, případně o odborné, ale s jiným zaměřením. Dále je důležité znát čas
vyhrazený pro prezentaci a dostupné technické zázemí a prezentační pomůcky.
Před samotnou přípravou prezentace je potřeba vytyčit si hlavní myšlenku
prezentace. Je vhodné zeptat se sám sebe: „Co chci prezentovat?“. Ústní
prezentace a plakátové sdělení, na rozdíl od psaného textu (například článku), se
vyznačuje zhuštěnou informační podobou. Proto je vhodné učit se syntetizovat a
zjednodušovat, aby nebyla prezentace moc rozvláčná a neobsahovala hodně
textu. Je potřebné hledat obrazové prostředky, které budou schopny prezentovat
hlavní myšlenku a základní informace vizuálně.
Při přípravě prezentace na vědecké setkání je obvykle první fází příprava názvu
prezentace a abstraktu. Název by měl být výstižný, obsahovat minimum slov, ale
přitom vystihnout obsah prezentace. Abstrakt by měl být poutavý a měl by
ve zkrácené formě obsáhnout celou prezentaci. V případě, že se jedná o
prezentaci výzkumu nebo výzkumného záměru, měl by abstrakt obsahovat jednu,
dvě myšlenky pro uvedení do problematiky, stručný popis použitých metod,
očekávané výsledky nebo popis dosažených výsledků a shrnutí výzkumu
s uvedením případného dalšího využití výsledků. Abstrakt obvykle nebývá delší než
půl stránky A4. Někdy se velikost abstraktu omezuje počtem slov.
Prezentace obsahují textovou (popisnou) část a obrazovou část. Při přípravě
textu je dobré zaměřit se na několik důležitých bodů:

Soustředit se na výrazové prostředky našeho sdělení, které pochopí i
průměrný posluchač v publiku a vyhýbat se žargonu a zkratkám, které
nejsou obecně jasné pro všechny posluchače a diváky.

Používat jednoduché věty nejenom v textu, ale i při přednášce.

Vyhýbat se
informacemi.
detailům
a
nezatěžovat
prezentaci
podrobnými
Základní struktura prezentace by se měla skládat z úvodu, hlavní části a závěru.
Úvod by měl upoutat pozornost publika a sdělit o čem bude celá prezentace
pojednávat. Hlavní část by měla být jasná, stručná a ucelená. Není vhodné často
převádět pozornost na nové myšlenky. Závěr by měl shrnout hlavní prezentované
myšlenky, případně jednu obecnou, kterou by si publikum mělo zapamatovat,
„vzít sebou domů“.
Na vědeckých setkáních je v prezentacích akceptovaná a často využívaná
logická struktura textu podobně jako v psaném textu článku. Obsahuje logické
celky jako úvod do problematiky a obeznámení s vytyčeným cílem, popis
metodiky, případně prostředků využitých k dosažení cíle, popis dosažených
výsledků, případně diskuse k nim, shrnutí dosažených cílů a poděkování. Tato
struktura je obecně akceptovaná i pro plakátová sdělení.
Při přípravě prezentace je tedy důležité soustředit se na stručnou formulaci
hlavních myšlenek, na jejímž základě připravíme grafické prostředky a doplňující
text. Důležitost přípravy vizuálních prostředků, tedy obrazových materiálů vyplývá
i z faktu, že nejméně si pamatujeme ze slyšeného slova, více z obrázků a nejvíce
jejich kombinací. Proto by měla příprava vizuálních sdělovacích prostředků
obsahovat materiál, který udržuje pozornost publika, který jasně a zřetelně
prezentuje data a doplňuje vyprávěné informace. Kvalitní, čitelný graf nebo
obrázek je důležitější než množství slov a nepřehledných tabulek.
Příklady snímků prezentací pro vysvětlení metodiky, postupů a principů.
Prezentace by měla působit jednoduchým dojmem. Je vhodné připravit ji bez
výrazných efektů, jako jsou různé přechody mezi snímky, obrázky apod.
Nebezpečím těchto efektů je čas, kterého je obvykle u prezentace málo. Časté
efekty a jejich špatné načasování mohou zbytečně rozptylovat a odpoutávat
pozornost nejenom posluchačů, ale i přednášejícího. Výsledkem pěkné a zajímavé
prezentace může být neúspěch a nezájem posluchačů o obsah, protože se budou
soustředit jenom na „efektní“ přechody mezi jednotlivými snímky prezentace.
Příklady snímků prezentací pro popis výsledků.
Čas prezentace je obvykle limitován a známe ho předem při přípravě
prezentace. Vyhrazený čas je nutné dodržet, a proto bychom se měli na časové
rozmezí pečlivě připravit doma. Několikrát si prezentaci zkusit a změřit čas.
Nedodržení vyhrazeného času znamená špatnou přípravu prezentujícího. Čas
prezentace souvisí s množstvím připravených snímků. Obecně délka prezentace
jednoho snímku zabere 1-2 minuty. Pro deseti minutovou prezentaci by bylo
vhodné použít cca 5 snímků.
Příklady snímků prezentací s grafy a tabulkami obsahujícími výsledky.
Před samotnou prezentací je důležité zjistit, jaký počítač nebo notebook se
bude využívat, překopírovat prezentaci na disk počítače a zjistit, zda je plně
funkční. Je vhodné připravit prezentaci v několika kompatibilních formátech (PPT,
XPPT, PPTX), aby byla spustitelná téměř na jakémkoliv zařízení. Vhodné je mít i
PDF verzi prezentace. Dále je potřeba se seznámit s mikrofonem,
případně ukazovátkem (používají se i elektronická ukazovátka, která umí posouvat
snímky prezentace). Někdy můžeme využít i vlastní notebook, a proto je důležité
umět notebook správně připojit a připravit k prezentaci.
Na začátku prezentace se vždy osobně představíme a formulujeme hlavní
myšlenku. Důležitý je vizuální kontakt s publikem. Na závěr prezentace je důležité
poděkovat spolupracovníkům, agenturám apod. Pozornost publika je zpravidla
nejvyšší na začátku a na konci prezentace. Proto na začátku i na konci prezentace
formulujeme hlavní myšlenky. Při prezentaci mluvíme jednoduše, vyhýbáme se
čtení textu z připravených podkladů nebo z prezentace samotné. Snažíme se
vyhýbat monotónnímu a pomalému nebo naopak příliš rychlému vyprávění.
Na závěr má publikum možnost klást otázky. Na ně odpovídáme klidně a
srozumitelně. Ne vždy musíme být schopni odpovědět, proto je lepší odpovědět,
že na položenou otázku neumím přesně odpovědět, než se zamotávat do
komplikovaných výmyslů. Publikum to stejně odhalí. V případě, že nejsme schopni
zodpovědět otázku stručně, můžeme tazatele požádat o osobní kontakt po
přednášce.
Poster
Prezentace posterem je relativně nový způsob prezentace, který se využívá
hlavně na vědeckých konferencích. Nejčastějším obsahem je výzkumná práce
nebo výzkumný záměr prezentujícího s dosaženými nebo předpokládanými
výsledky. Protože jsou postery vystavované delší dobu na přesně stanoveném
místě, návštěvníci setkání si je mohou prohlédnout vícekrát a pro prezentující se
zde nabízí možnost osobní komunikace s lidmi, které zajímá naše téma.
Prezentace posterem se hodí pro lidi, kteří nemohou nebo nechtějí prezentovat
informace ústně.
Před přípravou posteru je vhodné prohlédnut si několik posterů vytvořených
jinými lidmi a hledat na nich, co se nám líbí a co ne, čím nás zaujaly, které postery
jsou přehledné a které dezorganizované. Je dobré uvědomit si, že tvůrci posterů
nejsou lidé trénovaní v designu, v typografii či ve způsobech barevných kombinací.
Proto hledejme na základě intuice.
Obsahová struktura posteru je podobná jako u ústní prezentace, viz nahoře.
Poster je tedy možno rozdělit na tři části. Úvodní část obsahuje název, jména
autorů a jejich příslušnost k instituci. Důležité je uvádět na sebe plný kontakt.
Součástí úvodní části je abstrakt nebo krátký úvod s vytýčením hlavní myšlenky a
cíle prezentace (vědecká práce). Obsahem není již původní abstrakt (zasílaný
společně s přihláškou na konferenci), který je moc dlouhý, ale základní informace
k prezentované problematice a případné vytyčení pojmů, aby se publikum
zorientovalo v problematice, která pro něj může být neznámá. Je možné stručně
popsat pracovní hypotézy práce. Hlavní část obvykle obsahuje stručný popis
materiálů a metodiku (nejlépe možno ve formě diagramu) pro získávání a
případně pro zpracování dat. Ve složitějších případech týkajících se návrhu inovací
je vhodné grafickou formou popsat princip metod. Důležité je vyhnout se velkému
množství psaného textu. Výsledková část posteru obsahuje dosažené výstupy,
které jsou znovu zpracovány do formy diagramů, grafů, obrázků. Dle možnosti se
vyhýbáme prezentaci složitých tabulek, pro které není na plakátu dost místa.
Například průměrné hodnoty lze dobře znázornit pomocí bodových grafů
s chybovými úsečkami. Bodové grafy mohou přehledně vyjádřit korelace mezi
proměnnými. Závislosti jedné proměnné na druhé vhodně prezentují regresní
grafy a četnosti pěkně prezentují sloupcové grafy. Při tvorbě grafů klademe důraz
na čitelnost legendy a popisků na zobrazovaných osách. Snažíme se o co největší
přehlednost. Větší písmo je vždy lepší než menší. V závěrečné části posteru by
měla být znovu uvedená hlavní myšlenka a stručně shrnuty nejdůležitější body
výzkumu, případně jejich význam ve vztahu k jiným pracím nebo k dalšímu
zkoumání dané problematiky. Následuje poděkování, kde se uvádějí celá jména
osob a čísla grantů včetně názvů agentur a institucí, které realizaci celého
výzkumného záměru finančně podpořili. V závěrečné části je možné uvést i několik
málo referencí na publikace, které se dané problematice věnují, případně ze
kterých bylo čerpáno.
Ukázky posterů s nevhodně voleným pozadím a popředím a s téměř
nečitelnými grafickými prvky (obrázek vpravo).
Při přípravě posteru je důležité zjistit od organizátorů vědeckého setkání jeho
velikost a ujasnit si, jak bude poster instalován. Při jeho přípravě je třeba zvolit
jasnou strukturu. U posteru, podobně jako u prezentace, by měly celý příběh
vyprávět grafické prvky. Nejlepším startem je začít s tužkou v ruce a čistým
papírem a skicovat základní grafickou podobu posteru. Musíme však mít jasnou
strukturu a obsah. Vzhledem k tomu, že u posteru předvádíme publiku zejména
grafické informace doplněné textem, důležité je soustředit se na formulaci a
prezentaci hlavní myšlenky prostřednictvím omezeného množství slov a vhodnou
grafickou úpravu, aby celkové emoce z plakátu byly pozitivní. U posteru je ve
srovnání s prezentací důležitější soustředit se na hlavní myšlenku, protože
prezentované informace nemůžeme průběžně doplňovat ústním výkladem. Poster
musí vizuálně zaujmout a přitahovat publikum svou přehledností.
Při samotné prezentaci posteru je vhodné být u svého posteru přítomen, aby
v případě zájmu publika mohl prezentující doplnit, vysvětlit či zodpovědět dotazy.
Je také vhodné připravit si několik základních informací pro úvod do problematiky
v případě konverzace. Kromě samotného posteru bychom měli mít u sebe vizitky
(business karty) a výtisky posteru na formátu A4, které by si zájemci o
problematiku mohli vzít s sebou.
Na co se soustředit při výrobě posteru – krátké shrnutí:











Rozložení objektů a směr čtení (layout) je asi nejlepší shora dolu a zleva
doprava. Je možné usměrnit pohyb a orientaci na posteru číslováním,
případně použitím šipek.
Netlačit jednotlivé grafické prvky na sebe, použít velké písmo, stejného
fontu se zarovnáním doleva nebo do bloku (se zarovnáním posledního
řádku vlevo).
Dominantní jsou grafické prvky doplněné textem v malých blocích.
Místo textu použijeme raději graf nebo diagram.
U grafů používáme pro popis prvků grafů velké písmo a grafy doplníme
popisky.
Zobrazujeme měřítko u fotografií – rozměry objektů na fotografiích mohou
být neznámé.
Kombinaci maximálně 2-3 různých barev pro vizualizaci posteru.
Je lepší použít tmavý text na světlém podkladě (vyhýbáme se kombinaci
modré s červenou nebo žluté s bílou – nečitelnost)
Podklad plakátu by neměl rozptylovat (použitou grafiku v podkladu co
nejvíce zesvětlíme)
Vhodné je vytváření bloků s bílým (světlým podkladem), odseparujeme tak
jednotlivé části plakátu, a ten tak získává na přehlednosti.
Důležité je konzultovat s okolím (více než 2 lidi), jak na ně poster působí.
Webové stránky věnované problematice prezentací

http://www.cns.cornell.edu/documents/ScientificPosters.pdf

http://www.ncsu.edu/project/posters/CreatePosterSoftware.html

http://www.makesigns.com/tutorials/technical-graphics.aspx

http://colinpurrington.com/tips/academic/posterdesign

http://whqlibdoc.who.int/emro/2004/9290213639_chap13.pdf

http://xa.yimg.com/kq/groups/18156219/1276687726/name/Scientific
+Papers+and+Presentation.pdf

http://www.cse.buffalo.edu/~rapaport/howtowrite.html

http://www.iasted.org/conferences/formatting/Presentations-Tips.ppt
Krátký úvod do grafiky
Grafickou úpravu obrázků získaných skenováním, focením nebo jiným
způsobem, provádíme pomocí specializovaných programů, kterým říkáme grafické
editory. V počítačové grafice rozlišujeme dva směry, a to vektorovou grafiku a grafiku
rastrovou (bitmapovou grafiku). Hlavní rozdíl je ve způsobu, jakým je obrázek
popisován. Od toho se odvíjí i samotná práce s obrázkem.
Vektorová grafika
Vektorová grafika pracuje s vektory, které představují základní geometrické
objekty jako například úsečka, elipsa, obdélník. Každý objekt má definovanou řadu
vlastností, mezi které patří poloha, barva, přechod, velikost atd. Velkou výhodou
je, že při manipulaci s obrázkem (zvětšování nebo zmenšování) nedochází ke
změnám kvality obrázku. Různé další úpravy takových obrázků jsou prováděny
úpravami jednotlivých objektů obrázku nebo celých skupin objektů. Některé
objekty mohou ležet na sobě a vzájemně se překrývat.
Největším problémem při práci s vektorovou grafikou je věrné zobrazení barev,
především různých přechodů. Proto se místo nich někdy využívají textury, které
představují kombinaci vektorů a bitmap. Další nevýhodou je pořizování
vektorových obrázků, protože neexistují fotoaparáty pracující s vektory ani
vektorové skenery. Všechny vektorové obrázky jsou vyrobené pomocí grafických
vektorových programů. Vektorová grafika se používá zejména v technické grafice
(tvorba log, schémat, výkresů apod.).
Převod vektorového obrázku
vektorovým programům
na bitmapu je zpravidla bezproblémový. K známým
patří Adobe Illustrator a CorelDraw.
Bitmapová grafika
S bitmapovou grafikou souvisí pojmy jako rozlišení, bitmapa, úprava obrázků a
fotografií. Bitmapa je plocha, která je rozložena na malé plošky v definovaném
rastru. Proto je tato grafika někdy nazývána také rastrová grafika. Skládá se
z množství malých bodů, kterým říkáme obrazové body nebo pixely. Rozlišení je
počet obrazových bodů v horizontálním a vertikálním směru bitmapy. Často se
vztahuje k určité délkové jednotce. Hodně vyžívaným standardem pro určování
kvality snímků je určení rozlišení v jednotkách DPI (dots per inch). Rozlišení se však
může uvádět i v jiných jednotkách. Obrázek, který má rozlišení 100x100 bodů a má
velikost 1 cm x 1 cm bude mít hustotu 100 bodů na jeden cm, což je 254 dpi.
Výpočet provádíme na základě vztahu šířka (palce) = počet pixelů / dpi. Jeden
palec je přitom 2,54 cm. Další příklad výpočtu je uveden v kapitole digitální
fotografie, kde je vypočteno rozlišení digitální fotografie s hodnotou 300 dpi pro
velikost fotky o rozměrech 10 x 15 cm.
I bitmapová grafika má svá omezení. Jsou to například možnosti zvětšování a
zmenšování. Při zvětšování sice dochází ke zvětšení obrázku, ale počet pixelů
zůstává stejný. Každý zvětšovaný bod představuje čtverec, proto se při velkém
zvětšení může projevit zubovitost. Při zmenšení obrázku to pochopitelně nevadí.
Proto se při změnách velikosti rastrových obrázků používá tzv. převzorkování,
resampling. Převzorkováním se zvýší nebo sníží počet pixelů, čímž dojde buď
k doplnění bodů, nebo k vypuštění některých informací. Změní se však grafická
informace v obrázku. Na druhé straně je výhodou bitmap možnost věrného
zachycení různých barevných přechodů a fakt, že téměř všechny vstupní/výstupní
zařízení (monitory, tiskárny, skenery atd.) pracují podobným způsobem. Navíc
poskytují bitmapové editory mnoho různých účinných technik pro další úpravy
bitmap.
Převod bitmapového obrázku na vektorový je problematický zejména kvůli
nemožnosti věrného převedení barevných přechodů. Problematická je také
identifikace objektů, ze kterých se vektorový obrázek skládá. K nejznámějším
bitmapovým editorům patří Adobe Photoshop, GIMP.
Na následujících obrázcích vidíme srovnání obrázku s různými hodnotami
rozlišení, ale se stejným počtem vertikálních a horizontálních obrazových bodů.
Rozlišení 72 dpi – 120 x 120 obrazových bodů.
Rozlišení 36 dpi – 120 x 120 obrazových bodů.
Rozlišení 18 dpi – 120 x 120 obrazových bodů.
Barevné modely
Při práci s grafikou pracujeme s barevnými informacemi obrázku, které
vytvářejí konečnou podobu zobrazovaného objektu. Protože vnímaní barvy je při
zpracování barevné informace lidským okem jiné než monitorem počítače nebo
tiskárnou, bylo vyvinuto několik barevných režimů neboli barevných modelů. Ty
jsou charakterizovány typem základních barev, ze kterých se grafické informace
skládají, poměrem základních barev obrázku a způsobem, jakým se základní barvy
míchají a ukládají.
Princip míchání barev v barevném modelu RGB je znázorněn na následujícím
obrázku.
Mezi základní barevné modely používané v grafice patří:

model RGB – říká se mu také aditivní model nebo sčítací model, protože
se jeho výsledná barva rovná součtu všech jeho základních barev.
Základní barvy tohoto modelu jsou červená R (Red), zelená G (Green) a
modrá B (Blue). Barvy nabývají v desítkové soustavě hodnot 0 - 255,
kde 0 je 0% a 255 je 100% intenzita dané barvy. Tento model
nepotřebuje vnější světlo a jeho barevný systém (barevná paleta) se
používá především pro zobrazování grafiky na monitorech.

model CMYK – označuje se také jako submitivní model (odčítací model)
nebo subatraktivní model. Barvy jsou odečítány od bílé. Bílý obrázek
neobsahuje žádnou barvu a smícháním všech základních barev by měla
vzniknout barva černá. Základní barvy jsou tyrkysová C (Cyan),
purpurová M (Magenta) a žlutá Y (Yellow). Při smíchání těchto
základních barev však nevzniká úplně černá, proto se k nim přidává
ještě barva černá K (blacK). Tento režim se používá v tiskárnách a
plotrech, u kterých je výstupem tištěný povrch, a barevný dojem se
projevuje odrazem světla.

model HSB – tento model se nejvíce blíží lidskému vnímání barev.
Umožňuje vznik barevného dojmu mícháním barev pomocí jejich
odstínu H (Hue), sytosti S (Saturation) a jasu B (Brightness). Odstín
představuje základní spektrální barvu, sytost udává množství bílé barvy
promíchané s vybranou barvou z barevného spektra (úplně sytá barva
neobsahuje ani trochu bílé, částečně sytá je světlejší přidáním barvy
bílé) a jas je stupeň zářivosti barvy, tj. kolik světla odráží (barva s
malou intenzitou je tmavá). HSV model se nejvíce přibližuje systému
používanému malíři, kteří vytváří nové odstíny barev přidáváním bílé a
černé do jiných barev.
Míchaní barev v RGB modelu v programu Photoshop.
Míchaní barev v HSB modelu v programu Photoshop.
Základní barevné modely je možné dále převádět do dalších režimů:

indexované barvy - používají jen 256 barev, ale jsou volitelné z celého
barevného spektra. Tímto převodem barevné informace se snižuje
objem barevných informací v obrázku, a tím i jeho velikost.

stupně šedi – barva šedé je vyjádřena jen jasem. Proto barvy u
barevného obrázku převedeného do stupně šedi, i když obsahovaly
různý stupeň sytosti a odstínu, budou za předpokladu, že měly stejný
stupeň jasu, vypadat shodně šedě.

bitové mapy – používají pouze bílou a černou barvu. Před převodem
obrázku do bitové mapy je potřeba ho nejprve převést do stupně šedi.
Nejčastější formáty obrázků
Grafika používá asi největší počet různých formátů. Kromě velkého množství
standardizovaných formátu, má i každý grafický editor svůj vlastní formát. Hlavně
standardizované formáty jsou charakterizovány svou kvalitou a stupněm
komprese. Tím je definována i jejich použitelnost například pro webovou grafiku,
pro digitální fotografii, pro práci v grafickém studiu apod. K nejpoužívanějším
formátům patří:

TIFF (Tagged Image File Format) – asi nejpoužívanější a zároveň
nejuniverzálnější grafický formát. Umožňuje komprimaci.

JPEG (Join Picture Experts Group) – formát používající ztrátovou
kompresi. Je velmi rozšířený a vyíímečný díky velmi dobrému poměru
komprese/kvalita. Lze u něj nastavovat velikost komprese, ale někdy
tím dochází k narušení barevné informace v obrázku.

GIF (Graphics Interchange Format) – má podobné vlastnosti jako JPEG.
Umožňuje však použití max. 256 barev. Může mít podobu prokládaného
GIFu
nebo
animovaného
GIFu.
U
prokládaného
obrázku
se
na
obrazovce nejprve zobrazí hrubý náhled a později se v něm začnou
upřesňovat detaily. U animovaného je možné uložení více obrázků v
jediném souboru, čímž se vytvoří jednoduchá animace.

PNG (Portable Network Graphics) - je jediným oficiálním formátem pro
bitmapovou grafiku na internetu a často je označován jako nástupce
formátu GIF. Umožňuje průhlednost obrázků a kompresní poměry jsou
u běžných obrázků lepší než u GIFu.

EPS, zapouzdřený PostScript – je ideální pro přípravu dokumentů k
tisku. Zvládá práci ve všech barevných režimech. Ašak i když grafické
programy dokáží obrázek v tomto formátu uložit, neumí ho přečíst.
Používá se zejména v DTP.

WMF, Windows Meta File – Používá ho firma Microsoft. Nejčastěji se
s ním setkáme u klipartů Microsoftu.

PSD – formát programu Adobe Photoshop.

PSP – formát programu Paint Shop Pro.

CDR – nejznámější vektorový formát vytvářený programem CorelDraw.

AI – vektorový formát programu Adobe Illustrator.
Některé vlastnosti bitmapových editorů
Bitmapové editory disponují širokým spektrem méně nebo více specifických
funkcí pro zpracovávání obrázků. Není proto možné uvést jejich konečný výčet.
Některé vlastnosti jsou však obecně známé a poměrně často využívané při editaci.
Patří mezi ně:

Export a import – představují možnost načtení a ukládání obrázků
v různých grafických formátech.

TWAIN rozhraní – umožňuje skenování přímo z otevřeného grafického
editoru.

Možnost změny velikosti obrázků – umožňuje měnit velikost obrázků
včetně jejich rozlišení.

Některé globální úpravy obrázků – změny barevných hodnot všech bodů
v obrázku. Jedná se zejména o změnu jasu, kontrastu, odstínu, sytosti,
či rozložení barev.

Křivky a úrovně – tyto vlastnosti patří mezi globální úpravy obrázku, ale
jsou poměrně specifické a někdy složité na pochopení.

Filtry – aplikací filtrů se obrázky deformují, ostří, vytváří různé přechody
apod.

Selekce – umožňují výběr jen požadovaných částí obrázků pro další
úpravu.

Masky – maska představuje opak selekce a obrázek pokrytý maskou je
chráněn před aplikací jakýchkoliv úprav.

Vrstvy – můžeme si je představit jako různé vrstvy průsvitného papíru
nad obrázkem, které lze různě pokládat na sebe, vkládat do nich
kopírované části obrázků, upravovat je, kreslit a psát do nich. Vrstvy
můžeme různě posouvat mezi sebou, měnit jejich pořadí, způsob krytí,
vytvářet nové vrstvy a podle potřeby je mazat. S použitím vrstev
vzniká výsledný obrázek překrýváním jejich obsahu. V případě, že
chceme, aby uložený obrázek obsahoval vytvořené vrstvy, musíme ho
ukládat jen v nativním formátu konkrétního textového editoru.
Příklad histogramu obrázku v programu Photoshop.
Všechny editory používají stejné principy editace s využitím výše uvedených
vlastností. Liší se pouze jejich provedením, jednoduchostí jejich použití, případně
množstvím různých filtrů nebo specifickými nástroji pro kreslení.
Zpracováni grafických podkladů bitmapovým editorem
Gimp
Pro zpracování a přípravu dat se hodí program, který umožňuje vytvářet
přehledné grafické výstupy v zodpovídající grafické kvalitě. Omezeně lze využít
např. MS Excel. Vhodnější na zpracování dat jsou programy specializované, které
často obsahují i statické zpracování a export do nejznámějších grafických formátů.
Vhodné je pracovat s formáty bitmapové grafiky jako je JPG, PNG, TIFF a to
v rozlišení 300 dpi. Pro další úpravu obrázků nebo pro jejich skládání ve vhodné
použít bitmapový editor, který umožňuje pracovat s vrstvami a umožňuje
vytváření selekcí včetně globálních úprav obrázků a fotografií jako například
Zonner, Adobe Photoshop. Pro tvorbu diagramů a náčrtů se hodí i MS PowerPoint.
V následující části si ukážeme základní kroky pro ovládání programu Gimp, který je
volně dostupným neplaceným a kvalitním řešením pro přípravu bitmapových
grafických podkladů.
Program Gimp je volně dostupný a šířený pod licencí Open Source. Domovská
stránka je http://www.gimp.org a současná verze programu 2.8.6.
V programu lze pracovat v režimu více oken nebo v jednom okně. Volba Okna >
Režim s jedním oknem.
Program Gimp má velké množství nástrojů pro lokální úpravy (úpravy části
plátna na základě výběru - selekce) i pro globální úpravy (úpravy celého plátna)
fotografií a obrázků. Umožňuje pracovat ve vrstvách, s kanály, ukládat historii
změn.
Dostupné nástroje jsou umístěny v levé části editoru včetně panelu, který
obsahuje karty pro nastavení vlastností zvoleného nástroje, pro práci s vrstvami,
historii apod. Tento panel může být umístěn jak v levé dolní části, tak v pravé části
editoru. Jednotlivé karty na pravý panel můžeme přidávat rozbalením nabídky,
kliknutím na šipku v horní části panelu. Je možné je mezi sebou přesouvat.
Volba barvy popředí a pozadí je možná na panelu s nástroji, a to v jeho dolní
části. Kliknutím do políčka barvy se nám zobrazí editor barev, ve kterém můžeme
namíchat požadovanou barvu v různých barevných režimech (změna v horní části
okna – jednotlivé záložky).
Ve střední části se nachází samotné okno editoru (v případě, že je otevřeno více
souborů, přístup k nim je umožněn prostřednictvím záložek umístěných v horní
části okna).
Nový soubor vytvoříme kliknutím na Soubor > Nový a v dialogovém oknu
upravíme nastavení nového obrázku.
Velkou výhodou je i vytvoření nového obrázku přímo ze schránky, a to
příkazem Soubor > Vytvořit > Ze schránky. K dispozici jsou samozřejmě i další
možnosti, viz obrázek.
Další možností vytvoření nového obrázku je volba nabídky Upravit > Vložit jako
> Nový obrázek. Tímto způsobem je možné vytvářet soubory ze schránky. Tento
postup je výhodný v případech, kdy jsme vytvořili selekci a chceme ji kombinovat
s novým obrázkem jako novou vrstvu, případně z něj vytvořit nový obrázek.
Protože popsat kompletní práci s grafickým editorem Gimp není v tomto textu
možné, omezím se jenom na vybrané možnosti jednotlivých kroků, které mohou
sloužit pro přípravu složených obrázků, viz níže.
Obrázky budou vytvořeny pomocí globálních úprav fotografií a schémat,
vytvořením jejich výběrů a vložením do nového pracovního obrázku jako vrstvy,
které se vzájemně překrývají. Součástí postupů je využití nástroje text, úpravy
velikosti obrázků, případně ořez obrázku a finální výběr vhodného formátu
k uložení obrázku na disk počítače jak pro případné další úpravy, tak i pro finální
verzi obrázku použitého v posteru nebo v doprovodné vizuální prezentaci
k mluvenému slovu.
Ukázky možných výstupů.
Oba obrázky jsou tvořeny několika základními fotografiemi, schématy a obrázky
programů pro ovládání přístrojů pro záznam dat v laboratoři. Další text bude
zaměřen na konkrétní postup pro vytvoření druhého obrázku pro využití na
plakátovém sdělení – posteru.
Při tvorbě obrázku pro vytvoření posteru, je dobré začít s informací, jak velký
má obrázek být. Na základě grafického návrhu posteru bylo zjištěno, že obrázek by
měl mít velikost přibližně 30x18 cm. Vhodné je zachovat rozlišení alespoň 300 dpi,
proto nejprve vytvoříme nový soubor s pracovním plátnem o daném rozměru a
rozlišení.
Velmi důležité je nově vytvořený obrázek ihned uložit. Vždy se může stát, že
nám aplikace tzv. spadne, přestane fungovat a naše práce může být ztracená.
Ukládání obrázků v Gimpu je možné dvojím způsobem. Pomocí nabídky Soubor >
Uložit jako …, nebo Soubor > Exportovat do.
Při volbě příkazu Uložit jako… se nám nabídne možnost ukládání jenom
v nativním formátu Gumpu, kterým je formát XCF. Popis exportu bude uveden
dále v textu. Po volbě Uložit jako… vybereme místo na disku pro uložení a
zapíšeme název obrázku. Kliknutím n a Uložit obrázek uložíme.
Protože budeme používat předem vyfocené fotografie různých přístrojů a
zařízení, všechny fotografie otevřeme v Gimpu a provedeme na nich nejprve
základní globální úpravy – úpravy barevnosti, kontrastu ostrosti apod., které se
aplikují na celý obrázek. Mezi jedny z nejlepších úprav patří možnost úpravy
obrázku pomocí histogramu nebo křivek. Dostaneme se k nim pomocí nabídky
Nástroje > Nástroje Barev > Úrovně… nebo Křivky… Oba nástroje slouží k úpravě
hodnot jasu, čím můžeme docílit výraznější barevnost a kontrast obrázku.
Volbou Nástroje > Nástroje Barev > Úrovně… se nám otevře histogram snímku,
který představuje rozložení hodnot jasu ve snímku. Na vodorovné ose jsou
zastoupeny jednotlivé úrovně jasu od 0 (černá) po 255 (bílá) a na svislé ose
relativní zastoupení příslušné úrovně jasu. Čím vyšší je graf nad konkrétní úrovní
jasu, tím více je tato úroveň na snímku zastoupena.
Nejjednodušší úprava obrázku je tahání šipek pod histogramem na jeho okraje,
případně mírně přes ně. Prostřední šipka nám upraví celkový výsledný posun jasu
(vpravo zesvětlí obrázek, vpravo ztmaví obrázek). K dalším úpravám může zařadit
úpravu jasu a kontrastu, Nástroje > Nástroje Barev > Jas- kontrast…, vyvážení
barev v tmavých, středních nebo světlých tónech Nástroje > Nástroje Barev >
Vyvážení barev…, případně úprava barev pomocí Nástroje > Nástroje Barev >
Odstín-systost… Se jmenovanými úpravami pracujeme velmi opatrně, protože se
nesnažíme obrázek omalovat, ale upravit vyvážení jednotlivých barev, aby
působily co nejvěrněji skutečnosti.
Po těchto úpravách můžeme obrázek oříznout na požadovanou velikost
použitím nástroje obdélníkový výběr nebo ho pomocí obdélníkového výběru
zkopírovat a vložit jako novou vrstvu do připravovaného finálního obrázku.
Obtékající mravenci představují výběr, se kterým se bude manipulovat. Více
příkazu k výběrům můžeme použít v nabídce Výběr > …
Výběr zkopírujeme do schránky klávesovou zkratkou Ctrl C a vložíme do nového
obrázku jako novou vrstvu. Stejně pracujeme s dalšími fotografiemi. S obrázky
ve vrstvách můžeme manipulovat, posouvat je pomocí nástroje Přesun.
Zvýrazněný nástroj na obrázku.
Je vhodné zorientovat se vždy na kartě Vrstvy, na obrázku vlevo. Kliknutím do
vrstvy je možné vrstvu přejmenovat, pro lepší orientaci a chycením a taháním
vrstvy je možné změnit její pozici a dle toho upravit překryv jednotlivých obrázků.
Dalším krokem je rozmístění jednotlivých grafických prvků (fotografií) na
konečném obrázku a jejich případné zmenšení. Zmenšení obrázku ve vrstvě
můžeme vykonat například škálováním vrstvy (úpravou její velikosti). Výhodou je
volba velikosti v procentech. Konkrétní velikost si můžeme vypočítat na základě
velikosti celého obrázku v obrazových bodech, pixelech. Vrstvu můžeme také
otáčet a překlápět pomocí nabídky Vrstvy > Transformovat > … nebo duplikovat
přímo na kartě Vrstva (kliknutím pravého tlačítka myší na vrstvu).
Stejným způsobem můžeme vytvořit skupinu vrstev (v našem případě
pojmenovanou jako senzory a přesunout do ní vrstvy se senzory).
Kliknutím na oko vrstvy ji můžeme zneviditelnit nebo zviditelnit a klinutím na
čtvereček vedle oka můžeme vrstvy vzájemně uzamknout a při přesunu je táhnout
všechny najednou.
V případě jakýchkoliv problémů se můžeme prokliknout do karty historie a
nevhodně volený krok vrátit zpět výběrem kroku v historii.
Když už máme obrázky uspořádané, můžeme je označit textem. Vybereme
Nástroj text a kliknutím na konkrétní místo v obrázku, můžeme požadovaný text
zapsat. Vlastnosti textu upravujeme na kartě vlastnosti nástroje. Můžeme
upravovat například velikost, barvu, textu apod.
Při psaní textu pracujeme s velmi jednoduchým textovým editorem, proto ze
začátku se nám může zdát práce s textem (hlavně jeho úpravy) složitá.
Je potřeba uvědomit si, že text je vepsán do textového pole, jehož velikost
můžeme měnit taháním za čtverečky v rozích. Text je možné označit celý
kliknutím do pole a volbou Ctrl A a volit jeho vlastnosti jako velikost a barvy
pomocí vlastností nástroje.
Posledním krokem může být vytvoření kulatého označení (zvýraznění textu)
textu. Můžeme ho vytvořit nástrojem výběr elipsy.
Nejprve je však vhodné vytvořit novou průhlednou vrstvu, volbou Vrstva >
Nová vrstva …
Novou vrstvu označíme na kartě vrstvy a vytvoříme pomocí nástroje výběr
elipsy kruh nebo elipsu kolem našeho textu.
Následně volíme nabídku Vybrat > Okraj…, čímž nastavíme velikost okraje
výběru (v našem případě upravíme velikost na 5 px),
který následně vyplníme barvou popředí, kterou máme nastavenou na černou.
Výběr zrušíme Výběr > Nic…
Následně stačí vrstvu s elipsou ořezat dle obrázku (vrstva musí být označená)
pomocí Vrstva > Automaticky oříznout vrstvu. Vrstva následně vypadá jako
čtvercový výběr.
Následně vrstvu uzamkneme společně s vrstvou s textem a nástrojem přesun
přesuneme na požadované místo.
V případě, že chceme označit další části obrázku, obě vrstvy duplikujeme a ve
dvojicích přetáhneme na potřebné místo, a obrázek máme hotový.
V případě, že ho chceme ještě finálně ořezat (okraje obrázku), můžeme oblast,
která bude součástí finálního obrázku, označit nástrojem obdélníkový výběr a
zvolit volbu Upravit > Kopírovat viditelné. Je vhodné dbát na to, aby ořezem
nevznikl velmi malý obrázek ve srovnání s původním, který měl na začátku
stanovené rozměry (32x18 cm). Dodatečným zvětšením na požadovanou velikost
by mohlo dojít ke zhoršení kvality.
Tímto zkopírujeme do schránky vybranou oblast. Následně vytvoříme nový
soubor volbou Soubor > Vytvořit > ze schránky a máme finální obrázek připraven
k uložení. Protože při volbě uložit jako je možné obrázek uložit jenom v nativním
formátu Gimpu, zvolíme příkaz Soubor > Exportovat do… Objeví se nám stejné
okno jako při ukládání, ale tentokrát, v dolní části, kde máme možnost vybrat typ
souboru (formát), do kterého ho budeme ukládat. Objeví se nám zde i několik
dalších (často využívaných) formátů. Můžeme potom zvolit například formát TIFF a
pokračovat v ukládání.
Exportem do TIFFu, případně do jiného obrazového formátu, který může mít
další, pokročilejší vlastnosti, se nám zobrazí další dialogové okno pro jejich
nastavení. V případě TIFFu můžeme uložit obrázek bez komprese.
V případě exportu do formátu JPEG můžeme také nastavit kvalitu exportu, viz
obrázek níže.
Takto vytvořený obrázek bude uložen a připraven k dalšímu použití.
Příprava posteru pomocí programu Scribus
Programové vybavení pro tvorbu posteru je různé. Nejjednodušší by se mohlo
zdát použití PowerPointu. Nevýhodou je však poměrně velké omezení
v možnostech editace jednotlivých grafických prvků a další omezení nastavení
výstupů atd. Vhodnými programy jsou vektorové editory jako například Adobe
Illustrator nebo Correl Draw. Jsou však poměrně nákladné a velmi komplexní. Asi
nejvhodnější skupinou programů jsou potom programy z kategorie desktop
publishing, určené pro sazbu dokumentů. Běžný uživatel počítače je bohužel velmi
nezná, a práce s nimi tedy může být náročná. Velkou nevýhodou je i to, že jsou
poměrně drahé.
Vhodnou alternativou v této oblasti programů je program Scribus. I když patří
mezi programy skupiny DTP, je dostupný zdarma. Je poměrně přehledný a
v případě, že zvládáme práci s pokročilejším textovým editorem, případně
prezentačním programem, dá se poměrně rychle naučit. Velkou výhodou je, že
zvládá vyprodukovat kvalitní tištěné výstupy.
Program Scribus je dostupný na stránkách http://www.scribus.net a současná
verze programu je 1.4.3. Jeho instalace je snadná a rychlá. Při instalaci programu
můžeme postupovat bez nutnosti nastavování jakýchkoliv nabízených voleb.
První spuštění programu je delší, ale následné spuštění už vcelku rychlé.
Při spuštění je nutné zadat vlastnosti vzhledu dokumentu, tedy počet stránek a
rozměry dokumentu, se kterým budeme pracovat. V případě posteru jsou nám
tyto informace známé. Pracujeme vždy s jednou stranou a velikost nastavíme
vlastní, dle zadání.
Abychom se v programu lépe orientovali, je vhodné vybrat jednotky, se kterými
budeme v dokumentu pracovat. Vzhledem k obvyklé velikosti dokumentu je
vhodné volit práci v cm nebo mm a okrajová vodítka nastavit na nulu.
V případě potřeby můžeme tyto vlastnosti znovu přenastavit v nabídce Soubor
> Nastavení dokumentu… Změníme nastavení a zvolíme příkaz Použít a OK.
V tomto dialogovém okně máme samozřejmě další možnosti dokumentu. Jejich
úprava není nutná a záleží na našich preferencích, jak s dokumenty pracujeme a
zda se vyznáme v oblasti typografie.
Pro lepší práci s programem si můžeme upravit panely nástrojů stejně jako při
práci s jinými programy.
Při práci s programem Scribus existuje mnoho sofistikovaných funkcí. My si
ukážeme jen vybrané vlastnosti, které nás budou zajímat pro rychlou přípravu
plakátového sdělení.
Když máme vytvořený nový prázdný dokument, vytvoříme obsah dokumentu.
Obsahem dokumentu mohou být různé typy objektů, které mají různě definované
vlastnosti. Typy objektů jsou podobné těm, které známe například z programu MS
PowerPoint. Patří mezi ně textové pole, obrázek, generovaný rámec (může
posloužit například pro psaní vzorců), tabulka, různé tvary (mnohoúhelníky a čáry,
beziérové křivky a čáry od ruky). Důležitým nástrojem je šipka určená pro výběr
(označení) objektů v dokumentu a lupa. Volbou lupy můžeme zoomovat
(přibližovat a oddalovat náhled) v dokumentu levým a pravým tlačítkem myši. Celý
seznam nástrojů je na obrázku dole.
Pro práci s programem, při vytváření plakátu, je vhodné naučit se používat
okno Vlastnosti (spouští se klávesou F2), které nastavují veškeré vlastnosti
vytvořeného objektu, jako například jeho pozice či rotace. V případě, že je
upravovaným objektem textový rámec, tak jsou dostupné úpravy vlastnosti textu,
v případě obrázku se nám zpřístupní možnost formátování obrázku apod. Scribus
umožňuje pracovat i s vrstvami. Vlastnosti vrstev možno upravovat v okně Vrstvy
(spuštění klávesou F5).
Vytvořením textového rámce se nám tedy aktivují možnosti nastavení jeho
základních vlastností.
V případě vytvoření obrázku se nám aktivuje karta Obrázek.
Při přípravě posteru je důležitý jeho design. V případě, že ho máme připravený,
můžeme jednotlivé grafické objekty rozmístit na stránce dokumentu a následně se
věnovat jednotlivostem v jejich nastavení.
Pro vkládání textu do textového rámce existuje několik možností.
Jednou z nich je vložit text přímo ze schránky nebo připojit text, který je
součástí textového souboru připravený někde na pevném disku. Možné formáty
pro vložení (import) vidíme na následujícím obrázku.
V případě potřeby můžeme použít i výplňový text, abychom viděli jeho
vlastnosti po nastavení.
Velkou výhodou Scribusu je propracovaná editace textu. Text upravujeme
v jeho editoru. Samotná editace je nejlepší pomocí stylů. Styly pro konkrétní text
volíme kliknutím na levou část editoru. Na obrázku to je oblast s popisem Bez
stylu. V případě, že máme vytvořené styly, můžeme je aplikovat na vybraný text.
Editor stylů je možné spustit pomocí Úpravy > Styly… (klávesová zkratka F3).
V něm můžeme vytvářet styly pro odstavec, znak a čáru. Po vytvoření nového
stylu odstavce se nám zobrazí panel pro nastavení vlastností stylu, viz níže.
Nebo pro vlastnosti stylu znaku.
V editoru textu je potom vytvořený styl dostupný v již zmíněné levé části.
Výhoda použití stylů je stejná jako u klasických textových editorů. Po nastavení
konkrétního stylu pro danou část textu nemusíme úpravy textu vykonávat po
částech, ale jednoduše změnou vlastností daného stylu. Upravené vlastnosti se
aplikují na celý dokument.
Další zajímavou vlastností pro práci s textem je možnost tzv. řetězení textu
mezi jednotlivými textovými rámci. Znamená to, že když máme vytvořený tzv.
layout pro náš dokument, stačí celý text načíst do prvního textového rámce a
pomocí ikonky, viz obrázek níže, propojit jednotlivé rámce.
Text se přeleje do všech vytvořených textových rámců a úpravou stylu
nastavíme jeho vlastnosti tak, aby byl celý viditelný a zřetelné čitelný.
Šipky ukazují směr toku textu. Textové rámce můžeme znovu rozdělit pomocí
ikonky zrušit propojení textových rámců.
Pro práci s obrázky slouží obrázkový rámec. Obrázek do něj můžeme vložit ze
schránky nebo importovat z externího souboru. Přijatelné typy souboru jsou
zobrazeny na obrázku.
V případě vytváření nového dokumentu, který bude kromě textu obsahovat
další objekty, hlavně obrázky načítané externě, je vhodné připravit pracovní
adresář, do kterého vytvářený dokument uložíme a nakopírovat nebo ukládat do
tohoto adresáře všechny grafické objekty (možno i v různé adresářové struktuře).
Důvodem je fakt, že samotný Scribus nevkládá obrázky do obrázkového rámce
(podobně jako například MS Word), ale pouze je do něj načte (podobně jako
HTML dokument). Při vymazání obrázku nebo zaslání dokumentu Scribus emailem, nejsou obrázky součástí dokumentu.
Vlastnosti obrázkového rámce můžeme upravovat nejen v okně vlastnosti.
Slouží k tomu i operace (příkazy) dostupné kliknutím pravého tlačítka na obrazový
rámec.
K efektům obrázku patří možnosti uvedené na obrázku níže.
Volbou upravit obrázek se spustí externí bitmapový editor. V mém případě není
nainstalován.
Pomocí vlastnosti Atributy… je možné upravovat vlastnosti načteného obrázku.
Další již zmiňovanou výhodou práce s programem Scribus je možnost práce
s vrstvami dokumentu. Každá vrstva dokumentu může obsahovat různé objekty a
jejich zobrazení, manipulace s nimi a případně možnost jejich vytištění je dána
nastavenou vlastností dané vrstvy. Vrstvy je možné vytvářet kliknutím na tlačítko
plus – přidat novou vrstvu.
Objekty umístěné v jednotlivých vrstvách se zobrazují nad sebou podle toho,
jak jsou vrstvy uspořádány. Pro lepší orientaci můžeme vrstvu barevně označit
nebo přejmenovat. Zaškrtnutím políček pod ikonami (oko, tiskárna, zámek atd.)
můžeme měnit vlastnosti vrstev, například aby byla vrstva (i její obsah) viditelná,
tisknutelná, zamčená (pro úpravy) apod. Výhodou je i to, že v případě, že máme
nějakou část graficky upravenou, můžeme ji uzamknout nebo zneviditelnit,
případně přesunout do jiné vrstvy, abychom náhodně nezměnili upravené
vlastnosti objektu.
Scribus ukládá dokumenty ve svém vlastním nativním formátu SLA. Pro
dokumenty, které jsou připraveny k tisku, je k dispozici několik možností exportu.
Dokument je možné exportovat ve vektorových formátech EPS a SVG, ve formátu
PDF a případně jako obrázek.
Protože tisk posteru probíhá většinou na velkoformátové tiskárně, a tedy
v nějakém tiskovém nebo grafickém studiu, je vždy vhodné nejprve kontaktovat
pracovníky studia s otázkou, jaký bude pro ně nejvhodnější formát dokumentu,
který budeme požadovat vytisknout na velkoformátové tiskárně. Na základě
osobních zkušenosti mohu doporučit formát PDF.
Příprava PDF dokumentu probíhá exportem do PDF, Soubor > Exportovat >
Uložit jako PDF… Po spuštění příkazu dojde k předtiskové kontrole dokumentu.
Na ukázce, kterou vidíme nahoře, byl použit dokument, který má jeden textový
a obrázkový rámec mimo oblast tisku a použité obrázky mají rozlišení 72 dpi.
Předtisková kontrola nám ihned hlásí informace o tom, které z objektů
dokumentu jsou správně a bezproblémově vytvořeny a editovány, a u kterých se
mohou vyskytovat nějaké nedostatky. Po jednoduché úpravě vidíme změny
hlášení.
V případě, že pokračujeme v uložení dokumentu do PDF formátu, program nám
nabídne pokročilé možnosti uložení. Pokud nemáme žádné zkušenosti
s nabízenými variantami nastavení, je nutné dát si pozor, abychom použitou
grafiku (obrázky) nevhodně nekomprimovali, to znamená, aby byly obrázky
uloženy do PDF v co největší kvalitě, aby byla nastavená kvalita obrázků v rozlišení
alespoň 300 dpi.
Scribus nám kliknutím na Uložit vytvoří PDF dokument, který pomocí flash disku
můžeme jednoduše přenést do tiskového studia a nechat si ho vytisknout,
společně s miniaturami na A4.
Na závěr bych uvedl velmi užitečnou pomůcku pro přenášení posteru. Je jí
jednoduchý papírový tubus, který nám mohou nabídnout zdarma, přímo v
tiskovém studiu. V případech, kdy cestujeme na delší vzdálenosti letadlem, lodí
atd. se nám vyplatí zakoupit nastavitelný tubus.
Jeho velkou výhodou je nastavitelná velikost a možnost pověšení na rameno při
přenášení apod.
Download

Informační technologie v biologických vědách