Posterová prezentace
Aleš Neusar (draft kapitoly v knize PhD existence); 12. dubna 2012; neprošlo žádnou korekturou stylu či gramatiky).
Nevýhody a výhody posterové prezentace
Posterové prezentace mají oproti ústním špatnou reputaci. Důvodů
se dá najít hned několik. Už jejich vznik v průběhu 70. let 20. století
souvisel více s přetlakem ústních sdělení na konferencích a očekáváním zaměstnavatelů, že každý vyslaný akademik by měl na konferenci něco přednést (Šesták, 2000), než s faktem, že na některé téma
se poster více hodí či má jako médium i jiné přednosti (viz dále).
Proto se logicky mezi postery objevovaly spíše ty horší příspěvky,
což ostatně dodnes podporují i organizační výbory mnoha konferencí, kde je mnohem jednodušší být přijat do posterové sekce, než do
ústní sekce.1 V Čechách a na Slovensku tato „tradice“ stále ještě přetrvává, nicméně i v našich končinách už můžeme najít výjimky, kdy
je poster viděn jako plnohodnotná prezentace. Obvykle se to pozná
podle toho, že posterová sekce není schovaná někde v podzemí, ale je
v té nejlepší místnosti, či na chodbě, kam lidé musí jít pro kávu a je jí
vyhrazen speciální čas (obvykle opakovaně), kdy autoři posterů musí
u svých výtvorů stát a zodpovídat dotazy kolemjdoucích.
Dalším důvodem špatné reputace posterů je, že mnoho akademiků
dobrý poster neumí udělat, jelikož jim nikdo neřekl, jak na to, a příkladů dobré praxe visí po stěnách univerzit velmi málo.
Posledním důvodem je patrně finanční a časová náročnost. Vytvořit
efektivní prezentaci v PowerPointu nezabere obvykle více než pár
Některé konference do posterové sekce berou úplně každého, neboť si
tak nechtějí odradit „milé platící“. Meško (2006) zmiňuje, že na některých velkých medicínských kongresech bývá i více než 10 000 posterů.
Na psychologických kongresech v Evropě jich bývá maximálně několik
set. I to je ale dost na to se mezi nimi „ztratit“.
1
1
hodin a nic nás nestojí. Naproti tomu vytvoření posteru může trvat i
celé týdny a navíc se může tvorba i tisk prodražit. V dnešní době to
naštěstí již není nutným pravidlem, neboť je digitální tisk levný a
pěkný poster A0 (vytvořený jednoduše podle stažené šablony) se dá
vytisknout i za pár set korun bez dalších nákladů (viz dále).
Špatná reputace posteru mi ovšem přijde nespravedlivá, neboť jde
také o typ prezentace, který má oproti ústní přednášce také mnohé
výhody:
2

Menší nervozita. Pokud patříte mezi ty, kteří často při přednášení pohoří, poster je pro vás ideální formou příspěvku (Graves, 2011). Promlouvat k jednomu či pár lidem je obvykle
jednodušší.

Poster si mohou účastníci opakovaně prostudovat (Meško, 2006).
Po ústní přednášce možná za vámi někdo přijde, ale mnohem
častěji se stane, že se lidé rozprchnou, nebo následuje za chvíli jiná důležitá sekce a vaše ústní přednáška zapadne.
K posteru se naopak lidé mohou vrátit opakovaně.

Poster může být základem budoucího článku. Tvorba posteru
Vám může pomoci zjistit, co je na vaší práci to nejzajímavější,
a jak váš článek v budoucnu strukturovat.

I když se na konferenci z nějakého důvodu nedostavíte, poster může
být stále vystaven (Graves, 2011). U posteru může být stabilně
handout s posterem a kontaktem na vás (i když u něj zrovna
nestojíte). Poster tak může mít „dopad“, po celou dobu konference.

Posterové diskuse bývají často mnohem lepší (Meško, 2006). U
ústního sdělení bývají diskuse obvykle velmi krátké vzhledem k tomu, že na ni bývá často vyhrazeno pouze 5 minut a
spoustě lidem je „blbé“ se ptát. Naproti tomu u posterové
prezentace se může každý zapovídat dle libosti.

Na posteru se dá dobře prezentovat složité schéma, které by se do
ppt prezentace nevlezlo.

Poster nutí člověka uvažovat, co je opravdu podstatné. Chyby na
něm jdou velmi dobře vidět.

Pokud se poster povede, může navždy viset na katedrové chodbě
(Graves, 2011).
Posterové metafory (typy posterů)
K tvorbě posteru se dá přistoupit různě. Nejlépe to podle mě vystihují přirovnání (metafory), čemu se výsledný poster nejvíce podobá.
Na konferencích jsem se setkal s třemi základními typy posterů či
jejich kombinacemi:

Poster jako článek. Ještě dnes slýchávám od některých akademiků, že rádi dělají poster, protože si tak vlastně nahrubo
napíší článek, který pak už jen trošku rozšíří. Poster jako článek se dá lehce odhalit, neboť obvykle obsahuje obrovské
množství textu (6000 znaků, ale někdy dokonce i 10 000 a více
znaků!). Takto pojatý poster má opravdu výhodu, že autor
získá dva body jednou ranou, ovšem nemá nic společného
s posterem, jak by měl vypadat. Málokdo je ochoten u takového posteru stát a přečíst si ho od A do Z. Většinu lidí odradí již z dálky a raději se k němu a jeho autoru ani nepřiblíží.

Poster jako reklama. Opačným extrémem je poster, kde text a
nějaké souvislejší sdělení téměř úplně chybí a jde o stručnou
vizuálně dokonalou reklamu na výzkum či nějaký zajímavý
problém. Takovýto poster jistě upoutá, nicméně následně pak
zklame tím, že se toho čtenář moc nedozví.

Rozšířený více vizuální abstrakt (klasický poster). Tento typ posteru je v současnosti „dobrým“ standardem. Poster obsahuje
ve stručnosti všechny části empirického výzkumu či teoretického přehledu a rozdíl mezi abstraktem je hlavně v tom, že je
poster více vizuální (obsahuje tabulky, grafy) a obsahuje o
něco více popis výsledků. Takto pojatý poster má obvykle
následující části: Úvod. Metody. Výsledky. Diskuse. Literatura (někdy ještě abstrakt či krátké shrnutí). Mnoho autorů ten3
to standard porušuje zejména přílišnou délkou textových částí či tabulek.
Ačkoliv posledně zmíněný klasický poster doporučuje mnoho zdrojů
(například XY - CITACE), domnívám se, že také nejde o nejvhodnější
formu. Důvodem je, jak píše Meško (2006), že je potřeba to důležité
obvzláště zdůraznit a to se při dodržení klasické struktury nemusí
vždy povést (můžeme alespoň použít různou velikost jednotlivých
částí). Gravesová (2011) například doporučuje, aby poster začínal
výsledky. Jednoduše proto, aby čtenář uviděl to nejdůležitější jako
první. Není ostatně nic horšího jako začít poster nějakou nudnou
frází typy „tomuto problému se věnuje psychologie v posledním
desetiletí čím dál více“.
Ideální poster by měl podle mě být zejména kombinací klasického
posteru a reklamy. Klasický poster je obvykle příliš nudný, aby vůbec zaujal v davu jiných posterů a reklama naopak příliš stručná a
netextová. Pokud se autorovi podaří skloubit oba typy posterů do
jednoho, výsledkem by měl být vizuálně zajímavý a přesto ještě informačně bohatý poster. Jednotlivé součásti posteru proberu v následující kapitole.
Součásti posteru
Obsah posteru
Poster by měl být zaměřen na to nejzajímavější a nejdůležitější. Neměl by se věnovat žádným „odbočkám“ (k tomu je určen handout).
Pokud jsou výsledky vašeho výzkumu nedostatečně zajímavé, udělejte více přehledový poster. Zde můžete zdůraznit zajímavost tématu a navíc vše ještě stručně doplnit o data z vašeho výzkumu. Ani
v přehledovém posteru se nevěnujte všemu (maximálně pouze vyjmenujte). Vždy je dobré si vybrat něco konkrétnímu a tomu se věnovat detailněji, ať se čtenář dozví něco opravdu zajímavého. Vágní
obecné přehledy nejsou zajímavé nikdy. Zamyslete se nad tím, proč
by zrovna váš poster měl zajímat „typického“ účastníka dané konference. Pokud na to nepřijdete, přemýšlejte dál. Vždy se dá najít ale4
spoň něco zajímavého, ať už jde o výsledky, či téma samotné. I představení budoucí studie může být zajímavé, pokud jasně vyargumentujete, proč je třeba daný výzkum dělat a hlavně naznačíte, jak moc
potřeba to je.
Struktura posteru
Klasická struktura se obvykle podobá rozložení na schematickém
obrázku č. 1. Nejvíce prostoru (obvykle ve středu) je věnováno výsledkům a po okrajích jsou další informace. Abstraktem nemyslím
klasický abstrakt, jaký známe například z článků, ale stručné zajímavé shrnutí (upoutávka) vašeho posteru. Je to obvykle část, kterou si
budou lidé číst jako první a rozhodne, zdali budou dále pokračovat.
Ostatní části by měly být velmi stručné. Zejména v části metoda, se
někteří autoři zbytečně rozepisují. Větší detaily patří do handoutu.
Diskuse by měla věnovat zejména silám posteru. Reference by měly
být voleny tak, aby šlo o ty opravdu nejdůležitější či ty, na které chcete čtenáře upozornit. V zahraničí se u jmen autorů nepíší tituly, ačkoliv v Čechách i na Slovensku je to často zvykem.
Obrázek č. 1 – Schéma obvyklého rozložení posteru
Logo
Abstrakt
Úvod
Metoda
Název posteru
Jména autorů
Pracoviště
Výsledky – text, grafy,
schémata, myšlenkové mapy,
tabulky, obrázky
Logo
Diskuse
Reference
Kontakt
Písmo a zarovnání textu
O tom, jaké použít písmo se vedou v knihách i na internetu velké
diskuse. Patkové písmo se prý na poster příliš nehodí (například Times
New Roman, Palatino Linotype, Garamond, Soege UI, Bookman)
(CITACE). Důvodem je, že se z dálky špatně čte a jde spíše o písma
5
pro tisk článků. Naopak bezpatkové písmo (například Tahoma, Gill
Sans, Helvetica, Barskervill, Gill Sans, Verdana) jsou pro poster
vhodná písma (CITACE).
Zkušený grafik Vám ovšem řekne, že je to „blbost“ a v mnoha případech se dá tato poučka porušit a posteru to nijak neuškodí – ba naopak. Například Tahomu používá tolik posterů, že činí poster nudným a nerozlišitelným od ostatních. Navíc existuje mnoho verzí téhož písma a písmo se stejným názvem může být jednou vhodné a
pěkné a jindy se nemusí hodit. Použití písma ovlivňuje také délka
řádků. Pokud je například řádek krátký (do 5 slov, může být Gill
Sans velmi čitelné a pěkné písmo). Pokud by ovšem byl řádek delší,
čitelnost tohoto písmo (protože je bezpatkové) se snižuje. Naopak u
delšího textu je vhodnější například Palatino Linotype (patkové písmo), protože se lépe čte (slova na sebe plynuleji navazují). Vhodnost
použití nejlépe poznáte, pokud si poster vytisknete (alespoň cvičně
na spoustu papírů A4, které si pak slepíte). Písmo na monitoru často
vypadá jinak jak vytištěné písmo.
Textový sloupec by ideálně neměl být příliš dlouhý (přibližně do 15
řádků) a na jednom řádku by mělo být přibližně 6–8 slov. Text může
být zarovnán doleva (nejčastější), zarovnán do bloku (pak ale hrozí, že
budou mezi některými slovy velké mezery – pak je vhodnější použít
na koncích řádků dělení slov).
Nadpis by měl být čitelný i z větší dálky (například 4–6 metrů). Proto
volte písma větší než přibližně 72 bodů (kolem 100 bodů a více je
obvykle písmo čitelné z větší vzdálenosti pro většinu lidí). Jména
autorů by měla být také velkými písmeny (cca 48–64 bodů). Název
instituce 36–48 bodů. Nadpisy v posteru mohou být cca 36–40 bodů a
vlastní text cca 22–26 bodů.2 Tato doporučená berte pouze jako přibližná. Pokud například použijete pro nadpisy kapitálky písmo je
automaticky větší. Nebo pokud bude váš poster mít málo textu, může být písmo ještě větší. Některá písma jsou také dobře čitelná i při
menší velikosti (například Gill Sans).
Všechna doporučení ohledně velikosti písma jsou přejata z knihy Meško (2006).
2
6
Pozadí posteru
Na pozadí posteru nemusí být nic (bílá plocha) nebo může být barevné. Barevné pozadí obvykle znamená dražší tisk, neboť je na něj
potřeba více barvy. Může být zajímavé využít barvy pozadí (či obrázku v pozadí) aby doplnil celkovou atmosféru posteru. Pokud je
například poster o snění, může být vhodné použít černou barvu (a
bílý text). Někdy se dá použít i kombinace barev, například různé
barvy pro různé části posteru. Často to bohužel dopadá velmi špatně,
protože autoři nevolili dobře barevné kombinace. Jako nejhorší kombinace, které jsem viděl, byly například žlutá s modrou či sytá červená s modrou (všechno syté barvy). Tyto kombinace „tahají“ oči a jsou
pro mnoho lidí nepříjemné. Sytost barvy ovlivňuje i typ papíru. Pokud bude poster na lesklém papíře, tak budou barvy sytější.
Obrázky
Obrázek je jak známo za „tisíc slov“. Aby ovšem byl obrázek takto
účinný, je třeba ho vhodně vybrat. Vybrat obrázek, který již z dálky
upoutá a je z něj jasné, o čem poster bude. Je také možné vybrat obrázek, který souvisí s tématem spíše metaforicky, ale dá se očekávat,
že může přivolat větší pozornost. Vhodně zvolený obrázek přináší
informaci, která by se v textu sdělovala jen velmi těžko. Obrázek by
měl být v dostatečné kvalitě (pokud bude velmi detailní je třeba přibližně 300 dpi; pokud jde o podkladový obrázek, který nemá jasné
kontury, například oblaka, stačí, i když bude mít pouhých 100 dpi.3
DPI = počet bodů, které se vejdou do jednoho palce (2,54 cm). Kvalita
fotografií závisí také na způsobu tisku. Zeptejte se nejlépe v tiskárně, kde
budete poster tisknout, v jaké kvalitě vám poster vytisknou (je zbytečné
mít obrázky ve vyšší kvalitě, pokud bude tisk v nižší kvalitě). DPI nad
300 je obvykle zbytečně velké. (Pokud se ale malý obrázek s DPI 300
zvětší, pak samozřejmě ve výsledné velikosti bude kvalita nižší).
3
7
Tabulky, grafy, schémata
Poster je ideálním formátem pro prezentaci různých schémat, tabulek, mentálních map apod., neboť není prostorově omezen. Autor by
měl vždy používat spíše jednodušší formy, neboť jsou obvykle také
lépe čitelné a přehledné. Zejména by se neměly používat 3D grafy,
které jsou velmi nepřehledné (více v kapitole prezentace výsledků).
Grafické zpracování posteru
Opravdu dokonalý poster je velmi obtížné vytvořit a je lepší tuto
práci přenechat profesionálům. Nenechte ale práci jen na grafikovi.
Jen vy víte, co je třeba vyzdvihnout, jak mají jednotlivé prvky posteru
souviset, z jaké dálky je potřeba, aby byl poster čitelný apod. Pokud
nechcete za poster platit velké peníze a nemáte ani žádné přátele
grafiky, stále ještě můžete vytvořit slušný poster, pokud se naučíte
grafické aplikace (a máte určitý cit pro harmonii) používat anebo
použijete šablony. V současné době se dají stáhnout tisíce šablon
posterů pro všechny běžné programy. 4 Software pro zpracování
posteru je zmíněn v kapitole XY – Software.
Určitým problémem použití šablon je, že šablony jsou již předdefinované a nutí autora k použití určité struktury, která nemusí být pro
daný poster ideální. Vzhledem k obrovskému množství volně dostupných šablon se ale dá obvykle najít nějaká, která je dobrým kompromisem, případně je možné šablonu ještě poupravit.
Handout
Poster je maximálně efektivní, pokud je doplněn také handoutem
(Graves, 2011) – čili letákem, který si mohou čtenáři posteru odnést.
Handout může být prostou kopií posteru na A4 či A3, nebo může
Stačí si do internetového vyhledávače zadat „free scientific poster templates“ nebo „free research poster templates“. Do vyhledávače zadejte i
koncovku, kterou hledáte. Například filetype: ppt (pokud hledáte šablonu pro PowerPoint). „Klasické postery“ se dají stáhnout například z
http://www.posterpresentations.com/html/free_poster_templates.html
4
8
obsahová i informace, které na posteru chyběly – například detailnější popis metodologie výzkumu či některých výsledků či může jít také
o předběžnou verzi článku na stejné téma. Jako ideální řešení mi
přijde, když je na jedné straně A3 přetištěn celý poster a na druhé
straně jsou ještě nějaké doplňkové informace, které chce autor sdělit.
Desatero úspěšného posteru
1. Dá se z toho, co víte udělat úspěšný poster? Pokud ne, dá se téma
trošku jinak zaměřit? Pokud ne, dá se udělat alespoň dobrý
přehledový poster doplněný daty či úplně přehledový poster?
2. Poster musí něčím upoutat pozornost během pár vteřin. Nejúčinnější je kombinace úderného názvu (čitelného z několika metrů) a poutavého grafického zpracování (včetně obrázků či
podkladu). I černobílý levný poster může zaujmout!
3. To nejdůležitější a nejzajímavější by mělo být na nepřehlédnutelném místě. Nejlepším místem je obvykle buď začátek posteru
(levá horní část) či střed posteru.
4. Zaměřte se jen na to nejdůležitější. Doplňkové informace mohou
být menším písmem někde naboku či mohou být v handoutu.
Je lepší se něčemu věnovat pořádně než naznačit více témat.
5. Neustále mějte na paměti, že poster je rozšířená reklama. Oproti
běžné reklamě nabízí i nějaké jasné a nelživé sdělení.
6. Každé téma vyžaduje své zpracování. Buďte kreativní. Nedržte se žádných předepsaných norem, krom těch, které se musí
dodržet (velikost formátu, čitelnost písma, srozumitelnost).
Pro konferenci PLAT 2010 jsem vytvořil „interaktivní poster“, kde lidi měli zakreslit pastelkou, jak se cítili v průběhu
své kariéry učitele. Málo barevný poster se tak stal barevným
i hodnotnějším. Navíc to vyvolávalo zajímavou diskusi. Je také možné doplnit do posteru různé doplňkové informace
(například ukázky z rozhovorů) malým písmem, které je či9
telné jen úplně z blízka a je nekontrastní, takže to neruší
hlavní poselství.
7. Veďte čtenáře, kde má začít číst a kde skončit, pokud je pořadí
důležité.
8. Graficky originální a dokonalý poster se dá jen těžko vytvořit doma
na koleně, pokud nemáte grafické vzdělání a estetické cítění.
Pokud nemáte možnost využít profesionálů, dobrou náhradou jsou šablony, do kterých „nasázíte“ váš text a obrázky.
9. Za „hvězdami“ někdo přijde, i když nemají „hezký poster“
protože se ví, že to bude užitečné nebo se s nimi lidé jen chtějí
seznámit. Pokud nejste „hvězdou“ je třeba zaujmout obsahem a grafikou :-)
10. I když uděláte skvělý poster, „většina lidí… kolem vás a vašeho posteru bez všimnutí projde“ (Rugg, Petre, 2004, s. 183–184). To je
podle autorů hořký fakt, na který je dobré být předem připraven. Pokud se tak nestane, nanejvýš můžeme být mile
překvapeni. (To že se jednou stane, že přijde mnoho lidí, neznamená, že se to stane i podruhé.) Autoři ještě zmiňují, že
někteří „kolemjdoucí“ mají také touhu Vám říci, že jste to
udělali špatně, což také není zrovna příjemné.
Literatura
Graves, L. (2011). Scientific poster design. How to How to keep your poster
from resembling an “abstract painting”. Prezentace Cornell Center for
Materials Research. Staženo z
http://www.cns.cornell.edu/documents/ScientificPosters.pdf
Meško, D. (2006). Prezentace pomocí posteru. In D. Meško, D. Katuščák, Findra, J. a kol., Akademické příručka, s. 78–90. Martin: Vydavaťělstvo Osveta.
Šesták, Z. (2000). Jak psát a přednášet o vědě. Praha. Academia.
Rugg, G., & Petre, M. (2010). The Unwritten Rules of PhD Research.
Maidenhead: Open University Press. A DALŠÍ LITER....
10
Download

Neusar_Jak na Poster.pdf