LIPOVÁ 2012 – 650. výročí od 1. zmínky o obci
OBSAH
NÁZEV PUBLIKACE:
Lipová 2012 – 650. výročí od první zmínky o obci (r. 1362)
Vydala Obec Lipová, tel.: 577 341 229,
e-mail: [email protected]
Historické fofografie zapůjčili: Anna Dorušková, Miloslav Svárovský, Miroslav Jiřík, Roman Vašička a archiv OÚ Lipová
Letecké snímky věnoval: Milan Struška
Náklad: 200 ks
Cena: Neprodejné
Grafické zpracování: PHM STUDIO – Miroslav Pinďák
a Pavel Meisl
Foto titulní strany a novodobé snímky: Pavel Meisl
Jazyková úprava: neprochází jazykovou úpravou
První vydání. Rok vydání 2012
Historicky známí starostové obce Lipová od roku 1809 do současnosti: .................................................. 4
Úvodní slovo Miroslava Paly .................................................................................................................... 5
Statistické údaje o katastrálním území ..................................................................................................... 8
Statistika obyvatelstva .............................................................................................................................. 9
Lipová – historie....................................................................................................................................... 9
Kronika obce Lipová .............................................................................................................................. 12
Lidové stavby v Lipové ........................................................................................................................... 18
Církevní památky ................................................................................................................................... 19
Z farní kroniky ....................................................................................................................................... 21
Spolek Omladina .................................................................................................................................... 22
Zvyky a obyčeje při práci v hospodářství, v rodinném i duchovním životě našich předků ...................... 24
Naučná stezka k sirným pramenům a památkám v katastru obce Lipová ............................................... 27
Historie a současnost obecní knihovny v Lipové .................................................................................... 29
Kultura a tradice ................................................................................................................................... 30
Honební společenstvo Lipová- Haluzice ................................................................................................ 31
Myslivecké sdružení „TATARKA“ Lipová – Haluzice ........................................................................... 32
Historie TJ Lipová ................................................................................................................................. 34
ČSZ v Lipové ......................................................................................................................................... 35
Sbor dobrovolných hasičů Lipová .......................................................................................................... 37
Základní organizace Českého svazu včelařů Lipová ............................................................................... 43
Historická jubilea měst a obcí v kraji ...................................................................................................... 45
Historicky známí starostové obce Lipová
od roku 1809 do současnosti
1809
1836 - 1843
1865 – 1867
1869 – 1871
1884 – 1889
1899 – 1901
1901 – 1908
1908 – 1914
1914 – 1918
1918 – 1920
1920 – 1921
1921 – 1924
1924 – 1928
1928 – 1932
1932 – 1946
1946 – 1952
1952 - 1960
1960 - 1963
1963 - 1970
1970 – 1979
1980 – 1992
1980 – 1981
1981 – 1990
1990 – 1992
1992 – 1993
1993 – 1994
1994 – 2002
2002 – dosud
6
Pavel Strážnický
Josef Petráš
František Daníček
František Juřík
František Rokyta
Jan Zycha
František Juřík
Jan Juřík
František Svárovský
Antonín Strážnický
Ignác Kolík
Viktor Váňa
Jan Jordán
Vojtěch Petráš
Bedřich Doruška
Bedřich Doruška – předseda MNV
Vincenc Ludvík – předseda MNV
Petr Bařina – předseda MNV
Jaroslav Křupala - předseda MNV
Josef Matějka - předseda MNV
Lipová byla integrovanou obcí města Slavičín
Mgr. Jiřina Ondrová – předseda OV
Oldřich Vrba – předseda OV
Lubomír Frait – předseda OV
Jaroslav Jiřík
Josef Kužela
Oldřich Vrba
Miroslav Pala
Úvodní slovo Miroslava Paly,
současného starosty obce
Byl jsem požádán, abych několika řádky zhodnotil dění v obci
a zároveň tím otevřel tento výroční sborník.
Musím se tedy ohlédnout zpět a bilancovat. V roce 2002 se pro
mne zásadně změnil život.
Rozhodl jsem se, že uposlechnu výzvu spoluobčanů a budu kandidovat do zastupitelstva obce.
Netušil jsem, že toto rozhodnutí povede k tomu, že budu zvolen
starostou obce. Nastaly perné roky, ale rozhodnutí nelituji, mám rád
svou obec a její obyvatele. Spolu se mnou nastoupilo i dosti obměněné zastupitelstvo, se kterým jsme se s vervou pustili do činnosti.
Měli jsme na co navazovat, vždyť i předchozí zastupitelé ať již to bylo
v období údajné „totality“nebo po opětovném osamostatnění obce
odvedli pořádný kus práce, za což patří všem velký dík. Díky jim jsme
patřili mezi ty obce, které měly školu, budovu obecního úřadu se sálem,
vybudovaný vodovod, kanalizaci, obchod, obecní komunikace, požární
nádrž a při integraci pod Slavičín se podařilo prosadit opravy cest
a vybudování fotbalového hřiště včetně šaten.Odtržením od Slavičína
začala obec prakticky z nuly, ale přesto se podařilo odkoupit od bývalé
Jednoty obchod. Nedovedu si představit co by byla obec dnes, bez
tohoto obchodu.
Prvořadý úkol před který jsem byl postaven byla budova zrušené
školy. Předchozí zastupitelé plánovali přestavbu bývalé školy v Lipové
na dům s pečovatelskou službou, který měl stát 9 525 458.-Kč
(větší část této částky by byla hrazena z dotace). Nesmyslnost celé
této akce se potvrdila v dnešní době, kdy stát přenesl veškeré financování těchto zařízení na bedra obcí. Tato zátěž by byla dnes pro
naši obec likvidační. Tento záměr byl novým zastupitelstvem revokován a byla provedena změna stavby na pět bytových jednotek. Tato
výstavba byla v souladu s dlouhodobým výhledem ZO, kde byl jako
jeden z hlavních bodů bytová výstavba, umožnění výstavby rodinných
domů mladým lidem a udržet tak počet obyvatel obce nad hranicí
300.Vždyť obec měla v listopadu roku 2002 pouhých 299 obyvatel,
z nichž bylo 70% v důchodovém věku. Díky této bytové politice se
obec rozrostla na dnešních 352 obyvatel. Tak vznikl z bývalé školy
bytový dům v kterém se podařilo navíc zrekonstruovat stávající tělocvičnu s knihovnou. Před kolaudací je nadstavba tří bytových jednotek
nad obchodem.
Vykoupením vhodných pozemků v „v lokalitě Zákaplí“a prodejem
stavebních míst přibylo v obci devět rodinných domů a další tři jsou
ve výstavbě, občané si na vlastních pozemcích postavili dva nové
domy. Před dohotovením je nový územní plán obce, který umožní
další bytovou výstavbu v obci. Obci se podařilo odkoupit dům č. p. 53
(bývalé Steigerovo), částečně ho opravit a odprodat. Rovněž tak se
odkoupil dům č. p. 73, který se zboural a na jeho místě je dnes chodník
a zelená plocha s parkovištěm pro auta. Nebyla to však jen bytová
politika, ale i údržba toho co již bylo v obci vybudováno a budování dalších objektů. Nelze zde vyjmenovat vše co se za deset let, kdy
jsem ve funkci starosty, podařilo v obci realizovat. Připomněl bych
jen ty největší akce. Opravila se střecha OÚ, obložila se část fasády
OÚ a hasičské zbrojnice, vyměnily se okna v přízemí budovy OÚ,
moštárně a hasičské zbrojnici, vybudovalo se ústřední topení na OÚ,
7
vybudovaly se nové chodníky, vybudovala se nová cesta nad Loštím,
kanalizace Losky-odklonění mimo střed obce, kanalizace a vodovod
pro bytovou výstavbu Losky, inženýrské sítě (což je vodovod, kanalizace, síť elektro) lokalita Zákaplí, prozatímní cesta Zákaplí, opravily se obecní komunikace a prostranství před úřadem asfaltovým
kobercem, vybudovala se nová zvonice, provedlo se oplocení školní
zahrady a dětského hřiště, v obecním lese se za pomoci dotace EU
zbudovaly tři kilometry nových cest, provedla se oprava pomníků
padlým ve světových válkách, provedla se rekonstrukce obecního
rozhlasu na bezdrátový rozhlas a jeho napojení na záchranný systém
Zlínského kraje, mezi prvními jsme provedli rekonstrukci veřejného
osvětlení na úsporná ledková svítidla, od letošního roku je v EU zákaz
používání výbojkových a sodíkových žárovek, v obchodě se vyměnily
výklady včetně vstupních dveří a tak by se dalo pokračovat, ale v tom
případě to nejde zvládnout několika řádky.
Jak jsem se již zmínil, obec se snažila pozemky nejen prodávat,
ale taky kupovat.Zakoupili jsme parcelu č. 1845, 1847-49 o rozloze
14685m2, za 9,-Kč/m2, byli jsme nuceni odkoupit p. č. 2809/47
a p. č. 2809/48, za 25,-Kč/m2 na které se nachází autobusová zastávka,
chodník a parčík. V dražbě jsme zakoupili 6,2 ha lesa za 109 420,-Kč.
Obec dnes vlastní 160 ha lesa. Les není jen dřevo, je to hodně práce
pokud se v něm snažíme dobře hospodařit. Bohužel větší část porostů
je bukových a navíc přestárlých. Bukové dřevo je v dnešní dobu
prakticky prodejné jen pod cenou a tak se větší část prodává našim
občanům na palivo. Na část prácí v lese a taky v obci jsme se snažili,
pokud to bylo možné získat od pracovního úřadu nezaměstnané
občany tzv. veřejně prospěšné pracovníky.
Na úseku sběru komunálních odpadů díky třídění odpadů a finančnímu podílu obce držíme ceny pro občany za sběr komunálního
odpadu na nejnižší úrovni v porovnání s jinými obcemi.
Obec se finančními prostředky snaží podporovat různé občanské
aktivity ať již jde o hasiče, fotbalisty, včelaře, zahrádkáře a myslivce.
Obec přispívá Slavičínské nemocnici, městu Slavičín hradí hřbitovné, školné na žáky ZŠ a přispívá na děti v MŠ, Zlínskému kraji
8
přispíváme na dopravní obslužnost obce. Obec občanům poskytuje
půjčky na opravy bytového fondu. Nezapomínáme ani na kulturu
i když by se tu dalo mnoho věcí ještě realizovat. Pořádáme každoroční
setkání seniorů, setkání občanů obce u vánočního stromu, dětský den
a turnaj v nohejbalu.
Během deseti let jsme oslavili dvě jubilea kaple sv.Václava v Lipové.
Bylo to 75 let a 80 let od jejího vysvěcení.Při příležitosti 80 let obec
navštívil Mons. Jan Graubner, který zároveň vysvětil novou zvonici.
Hasiči oslavili 110 let od založení a fotbalisti mají 20 let od zahájení
mistrovských soutěží mužů.
S narůstající administrativou byla potřeba úřad vybavit odpovídající počítačovou technikou.
Dnes je úřad vybaven na úrovni jiných daleko větších obcí a to taky
díky zavedenému programu Czech-Point, na který nám byla poskytnuta nová počítačová technika a který umožní občanům obdržet
například výpis z katastru nemovitostí nebo bodového hodnocení
řidiče u nás na obecním úřadě.
Je toho ještě mnoho o čem bych se mohl zmínit, ale jak jsem již
konstatoval, bylo by to navíc než na úvod tohoto sborníku. Přes vše
uvedené je před námi pořád ještě mnoho práce a to nejen na úseku
oprav a budovaní obecních komunikací, chodníků, rozšíření veřejného
osvětlení, oprava zbytku fasády OÚ, investice do opravy sportovního
areálu, dětského hřiště a tak dále. Je potřeba také zlepšit vyžití pro
mládež a mladé rodiny. Co si přát závěrem. Pevně věřím, že se nám
i těm co přijdou po nás, podaří obec udržet i v budoucnu, alespoň
na takové úrovni jako doposud. Toto vše co jsem uvedl by nebylo
možné realizovat, pokud by se obec v roce 1992, jako jedna z prvních
opět neosamostatnila.
9
Statistika obyvatelstva
(demografický vývoj)
Statistické údaje o katastrálním území
Obec:
Kat. území:
586871 Lipová
684589 Lipová u Slavičína
Druh pozemku
orná půda
zahrada
ovocný sad
trvalý travní porost
lesní pozemek
vodní plocha
zastavěná plocha a nádvoří
ostatní plocha
Celkem
Domy s čísly popisnými
Stavby s čísly evidenčními
Budovy bez č.p./č.e.
10
Výměra [ha]
počet parcel
115.4670
12.8063
5.8715
218.3328
723.7932
4.5765
461
144
10
873
559
28
9.4726
240
Kraj:
Okres:
dílů
0
0
0
0
0
0
141 Zlínský
3705 Zlín
z toho využití nemovitostí
koryto vodního toku přirozené nebo upravené
vodní nádrž přírodní
vodní nádrž umělá
zamokřená plocha
0
57.5907
677
0
1147.9106
2992
0
114
3
101
společný dvůr
zbořeniště
dráha
silnice
ostatní komunikace
zeleň
sportoviště a rekreační plocha
kulturní a osvětová plocha
manipulační plocha
jiná plocha
neplodná půda
Listy vlastnictví
Spoluvlastníci
Rok
Výměra [ha] Počet parcel
3.9691
0.3497
0.1599
0.0978
9.1386
0.1024
0.2316
0.0025
4.2146
15.0819
0.2410
0.6357
0.0579
19.9843
1.3193
16.0535
247
390
20
4
1
3
232
1
7
1
65
219
21
8
1
73
40
249
dílů
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
1790
1834
1850
1869
1880
1890
1900
1921
1930
Počet
domů
95
73
73
76
74
76
82
85
Počet
obyvatel
363
364
373
386
384
444
438
479
430
Rok
1950
1960
1970
1980
1991
2001
2005
2010
2012
Počet domů
s č. p.
95
97
96
92
87
114
Počet
obyvatel
415
423
413
349
313
298
312
338
350
Lipová – historie
(Z publikace:VLASTIVĚDA MORAVSKÁ – ZLÍNSKO)
Obec se nachází v údolí Lipovského potoka při silnici Slavičín –
Haluzice – Vizovice asi 4 km severně od Slavičína. Leží v chráněné
krajinné oblasti Bílé Karpaty v průměrné nadmořské výšce 427 m.
Původně se nazývala Lípová, v německých pramenech Lipowa,
za protektorátu Linden. Lípa je pochopitelně i na nejstarší obecní
pečeti z roku 1782.
Lipová je malá obec – na poštu se chodívalo do Hrádku (1885),
dnes je to Slavičín 1 (PSČ 763 21). Také nejbližší železniční stanice,
římskokatolická fara, zdravotní a matriční obvod je ve Slavičíně.
Historie obcee Obec byla biskupským lénem a poprvé se připomíná
r. 1362, kdy ji drželi synové zemřelého Peška z Veletin. V držení čtyř
bratří ( Ješka, Peška, Mikšíka a Záviše) byla i v letech následujících –
prameny uvádějí Ješka a Peška (1378). Záviše a Ješka (1389). Trvale
zde sídlil Záviš (Záviška) z Veletin a Lipové. Po něm Lipovou převzal
jeho syn Jiřík a r. 1461 další Záviš z Veletin, snad Jiříkův syn. Záviš
11
zemřel patrně bezdětný a biskup v r. 1472 udělil Lipovou lénem Janu
Jičínskému z Cimburka. Lipová se tak dostala na sto let k rozsáhlému
panství brumovskému.
Na Lipové však měla také podíl (jako věno) Eliška z Lilče, která
jej před r. 1471 převedla své dceři Markétě a jejímu manželovi Petrovi
z Hostišova. Ten je pak r. 1480 postoupil Tobiášovi z Obřanské Hory.
Tobiáš – nejvyšší písař desk a práv Markrabství moravského vedl pak
dlouholeté spory o své dílčí právo na Lipovou s pány na Brumově,
zejména s Ladislavem z Podmanína a poté jeho vdovou Alenou
z Guty.
Až r. 1572 Jan z Lomnice oddělil od Brumova lenní statky Slavičín
s Lipovou (od této doby zůstaly trvale spojeny) a alodní vsi Horní
a Dolní Mladotice, Hrádek a Rokytnici a nově vytvořený statek prodal
Janovi Skrbenskému z Hříště. Skrbenský jej po několika letech prodal
nejvyššímu podkonímu uherskému Ladislavovi Bánffymu z Dolní
Lindvy, po němž je získala jeho manželka Kateřina Minczenty a r.
1590 přijala lenní závazky na Slavičín a Lipovou spolu se svým synem
Mikulášem Zay.
Po smrti Kateřiny přešly spojené statky na vnučku Alžbětu a jejího
12
manžela Benedikta Palašti z Kesejova a někdy kolem r. 1644 udělil
biskup léno na Slavičín a Lipovou rytíři Melicharovi Ledenickému
z Ledenic. Melichar Ledenický statek rozdělil a postupně prodal
– Slavičín spolu s Lipovou získal r. 1651 rytíř Adolf Skydynský ze
Skydyně.
Po třicetileté válce zůstalo hodně domů pustých a polí neobdělaných. Další a ještě větší škody způsobil tatarský vpád v říjnu 1663.
Zpustošené panství Adolf Skydynský prodal r. 1665 Mikuláši Forgáčovi, o jehož dědictví se dělili čtyři synové. Slavičín s Lipovou dostal
nakonec Petr Karel Forgáč, od něhož je koupil r. 1687 rytíř František
Jakub Rejtin z Varjelit. Když zemřel, udělil biskup r. 1705 léno hraběti
Václavovi Kinskému.
Za tzv. kuruckých vojen (Rákocziho povstání) bylo panství znovu
zpustošeno – Slavičín i Lipová byly vypáleny v dubnu 1709. V této
době statek vlastnili krátce hrabata Löwenburgové a r. 1714 získal
lenní Slavičín a Lipovou rytíř František Antonín Podstatský z Prusinovic. Statek však nebyl výnosný, potomci Františka Podstatského
se postupně zadlužili a vnuk Jan Nepomuk Podstatský požádal r.
1797 o propuštění z lenního závazku. Olomoucký biskup tehdy
léno postoupil baronovi Františkovi Buolovi. Jeho synové Slavičín
a Lipovou prodali někdy kolem r. 1838 baronovi Ledererovi, který
vlastnil také Hrádek s Mladoticemi a Rokytnicí.
Po zrušení lenního závazku r. 1871 se staly spojené statky alodním
zbožím (velkostatek Slavičín-Hrádek). V držení rodu Lederer-Trattnern byl velkostatek až do r. 1907, kdy jej koupil Hugo Ftačník.
Vlastnil jej však jen krátce, stejně jako další majitel Vojtěch Hugo
Renner, který ho r. 1912 prodal Lambertovi a Josefě Wichterlovým.
Rodině Wichterlů byl majetek zestátněn v letech 1948–1949.
Po správní reformě v r. 1850 se Lipová stala součástí soudního
okresu Valašské Klobouky (hejtmanství Uherskobrodské). MNV
Lipová, který vznikl v r. 1945 patřil po zrušení soudních okresů
v letech 1949–1960 pod ONV Valašské Klobouky. 1960–1980 pod
ONV Gottwaldov. V procesu integrace byla v r. 1980 Lipová připojena k MěstNV Slavičín, v r. 1992 se však opět osamostatnila.
Lipová je malá zemědělská, dříve pastvinářská obec s převahou
lesů. Do katastru (1 148 ha) v r. 1900 patřilo: 592 ha lesů + 391 ha polí
+ 71 ha pastvin + 63 ha luk + 14 ha zahrad. V katastru obce se nacházejí 3 sirné prameny.
Názvy tratí podle Peřinky (1905): Holíkov (zaniklý panský dvůr),
Podevsí, Lozky, Závrší, Zákopčí, Vesníky, Vesnice, Příhon, Kerchovy,
Háj, Chlůpek, Písky, Rybník, Milušince, Lány, Bukové, za Vrchem,
za Skladem, Občiny, Kúty, Hluboký (panský dvůr), pod Břehy, Podhájí,
Dúbravy, Kovalce.
Názvy tratí podle současných katastrálních map: Dúbravy, Občiny,
Vesníky, Za kladem, Matušina, Chlopčiny, Za kopci, Kůt, Nový háj,
Bukové, Lány, Zápasečík, Závrší, Záhumení, Větřák, Nadloší, Horní
podhájí, V kopcích, Kovalce, Starý háj, Milušince, Pod břehy, Losky,
Rybníčky, Pod hrází, Díly na volavé, Hluboký, Láže, Niva, Holíkov.
V Lipové bývaly dva dvory – Holíkov (byl zbořen r. 1837)
a Hluboký (též Hluboká). Dvůr Hluboká , součást Wichterlova velkostatku Hrádek – Slavičín o výměře 130 ha, byl propuštěn ze záboru
a prodán r. 1927. R. 1939 byl zrušen pro objekty zbrojovky.
Dříve se velká část mužské populace věnovala zvěroklestičství
(zaniklo po r. 1948), viz u Slavičína. Lipová bývala známá chovem
plemenného dobytka – od r. 1906 zde bylo Okresní družstvo pro chov
hovězího a jiného hospodářského dobytka s plemennou knihou. První
JZD zde bylo založeno r. 1957 - v r. 1973 se stalo součástí JZD Vlára
Slavičín.
Již ve středověku býval v obci panský šenk (v č. 50) – r. 1788 jej Jan
Podstatský z Prusinovic prodal poddanému Martinkovi. Později byla
v Lipové i pálenice (znárodněna r. 1948, po r. 1960 součást Slováckých
konzerváren, n. p. Uherské Hradiště). Na počátku století tu pracovalo malé družstvo na výrobu slaměných klobouků a brašen (zaniklo
po r. 1910).
Jednotřídní česká škola byla v obci od r. 1801, přestavěna v r. 1866
a v r. 1887 přestěhována do nové budovy. Po válce byla zmodernizována a vybavena novou tělocvičnou.
Spolek dobrovolných hasičů bvl založen již r.1901, Sokol po r. 1918.
Obec Lipová vlastnila dříve přes 150 ha lesa a k tomu ještě zemědělské
pozemky a ovocné sady. Pozemky pronajímala k obhospodařování
bezzemkům k setí obilovin a sadbě brambor za malý poplatek. Ovoce
se prodávalo na stromech veřejnými dražbami i s třešněmi lemujícími silnici směrem na Slavičín. Z tržeb za ovoce a les koupila obec
ruční stříkačku, potřebnou k hašení hořících stavení v obci i mimo
ni. Původní ruční stříkačka byla zakoupena již v r. 1883, i když v této
době hasičský sbor nebyl založen. Iniciování jeho založení proběhlo
po velkém požáru 8. dubna 1893, kdy několik selských stavení vyhořelo do základů.
Z dalších spolků se připomíná katolická Omladina r. 1910 a spolek
Domovina r. 1924.
2. světová válka skončila pro Lipovou 2. května 1945 příchodem
rumunských vojáků. Po válce byla provedena elektrifikace (1946),
vybudována kanalizace (1968) a vodovod (1973).
13
Kronika obce Lipová
První kronika obce s názvem Pamětní kniha obce Lipové byla
založena 1. června 1927 starostou Janem Jordánem a má 310 stran.
Tato kronika je uložena ve Státním okresním archivu Zlín, Klečůvka –
zámek, 763 11 Želechovice nad Dřevnicí. Pro potřeby obce byla pořízena kopie kroniky, která je uložena v kanceláři OÚ Lipová. Prvním
kronikářem byl ustanoven pan Bedřich Doruška č. p. 22 (od 8.5.1927
do 21. března 1972 kdy zemřel ve věku 70 let). Druhým kronikářem
byl pan Alois Nábělek č.p. 50, který kroniku psal až do března 1988
(zemřel 9.9.1991 ve věku 87 let). Pamětní kniha obce Lipové byla
dopsána v roce 1975. V červnu 1977 byla předsedou MNV p. Josefem
Matějkou zavedena Kronika, obec Lipová, okr. Gottwaldov, Díl
druhý, ve které jsou zápisy z let 1976 – 1979. Od roku 1980 jsou
zápisy vedeny v nové kronice s názvem Pamětní kniha integrované
obce Lipová – Slavičín. Poslední zápis v této kronice je podepsán
v březnu 1988. Tato je uložena v kanceláři OÚ Lipová.
Usnesením zastupitelstva obce dne 10.4.2001 byla kronikářkou
obce jmenována paní Emílie Malíková č.p.
p 1, která zahájila zápisy
v nové knize s názvem Kronika obce LIPOVÁ Zlínský kraj psaná
od r. 1990. Kroniku vedla až do 7.12.2007 kdy umírá ve věku 64 let.
Pokračovatelkou a novou kronikářkou byla ustanovena Mgr. Jana
Polášková č.p.1, která již dříve spolupracovala na zápisech v kronice.
Tato vedla kroniku až do 9.12.2011, kdy umírá ve věku 66 let. Všem
kronikářům patří velký dík za vykonanou práci.
Usnesením zastupitelstva obce č. 04-120214 ze dne 14.2.2012
byla kronikářkou obce jmenována paní Marie Vrbová č.p. 44 s účinností od 1.1.2012.
Pro zajímavost uvádíme ukázky ze zápisů jednotlivých kronikářů.
I.
Letopisy obce Lipové 1. června 1927
Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 8.5. 1927 byl jsem já,
Bedřich Doruška, rolník čís. 22 ustanoven prvním kronikářem v obci
14
Lipové. Funkce této ujal jsem se dne 1. června 1927. Narodil jsem se
ve zdejší obci dne 13.listopadu 1901, navštěvoval jsem zde obecnou
školu a po ukončení této studoval jsem 2 třídy gymnázia v Přerově.
Pak jsem byl povolán k pluhu, kde až do dnes je moje místo.
Veškeré půdy v obci Lipové jest 1148 ha. Z toho připadá na obecní
majetek: polí 8,5797 ha, luk 24,60 ha, zahrad 33,93 ha, pastvin 9,2443
ha, lesa 141,8515 ha, jiné půdy 10,6590 ha.
Všech domů v obci jest 82, obyvatelů jest 479. Z toho jest: mužů
224, žen 255, všichni národnosti české. Hlavním zaměstnáním obyvatelstva je polní hospodářství, vedlejším zaměstnáním jisté části
obyvatelů jest řemeslo zvěroklestičem, za kterým se ubírají do Čech,
na Slovensko, na Hanou a i za hranice, ponejvíce do Německa. Chudší
třída našeho obyvatelstva živí se řemeslem zednickým a tesařským,
za kterým odcházejí na blízké Slovensko. Též továrna kůže a obuvi
Jan Pivečka ve Slavičíně zaměstnává více našich občanů hlavně
děvčat ve svých závodech. Chudší třída nalézá též obživu na obecních
pozemcích, které jsou jim levně pronajaty. Z domácích řemesel dlužno
zaznamenati studnařský závod Jana Nováka č. 20, který od roku 1912
provádí vrtání artézských studní moderním způsobem.
Obec naše leží v chudém horském kraji valašském. Půda jest zde
z větší části jílovitá, mokrá a dosud neodvodněná. K obci přiléhá
rozsáhlý obecní les, který chrání obec ze severní strany a jest zdrojem
obecních příjmů. Za války značně prořídl, neboť starší a silnější kmeny
byly káceny a zpeněženy. Též mnoho mladých dubců bylo skáceno,
kůra se oloupala na tříslo, dřevo se složilo do metrů a prodalo. Stržených peněz za dřevo bylo použito na zaplacení dluhu, který vznikl
nadstavbou a rozšířením školy, která byla jen přízemní (původní
vystavěna 1887, před tím se vyučovalo v domě čís. 33).
Stavba provedena byla v letech 1913/14 stavitelem Ant. Strážnickým ze Slavičína nákladem 43 000 K za starosty Jana Juříka, rolníka
čís. 18, kterému patří největší zásluha o její zbudování. Týž starostoval
v letech 1908 – 14 a během své činnosti postaral se o vysázení jabloňového sadu na Loskoch pod silnicí. Pozemek ten dříve sloužil jako
pastvisko, pak se začal obdělávat a dnes obci značný užitek přináší.
Po něm byl obecním starostou p. František Svárovský rolník čís. 10,
rozumný a řádný hospodář, který stal v čele obce po celá válečná léta
a pokud bylo v jeho moci bránil náš selský stav proti neúprosnému
eráru…
1945
…Posledního dubna přijelo k nám německé dělostřelectvo
a zaujalo palebné postavení v Zajíčkové zahradě. Večer hořela Zbrojovka v Bojkovicích, od nichž byla velká zář. V noci přijela pěchota
a ostatní ustupující složky armády a zaplnily celou obec. V každém
dvoře bylo plno vozů, děl, koní, mužstva až hrůza. Koně dali do stodol
a chlévů, mužstvo bylo po chalupách a stodolách, kde kladli ohně,
ohřívali se a vařili slepice.
Předcházejícího dne projela obcí četa vojáků, kteří v obecním lese
z kraje i při konci nařezali větší množství stromů u silnice, které měli
býti dořezány poslední ustupující skupinou vojska a utvořiti postupující armádě záseky a překážky.
Stalo se, že v noci pršelo a byl vítr, který mnoho nařezaných stromů
převrátil přes silnici a utvořil ustupující armádě velké překážky.
Starosta byl volán v časných ranních hodinách, ještě za tmy,
na německé velitelství, kde mu bylo naznačeno, že tyto překážky
udělali místní občané a pohrozeno vyvodit z toho činu důsledky.
Starosta odmítl tvrzení, že by občané káceli stromy přes silnici
a poukázal na skupinu z prvého dne, která stromy nařezovala.
Velitel hejtman zdál se slušným a uvěřil tvrzení starosty, než asi
za dvě hodiny přišli dva poručíci esesmani a nechali vyhlásiti bubnem,
aby do 10 hodin byly stromy ze silnice odstraněny, jinak bude 5 osob
z obecního výboru zastřeleno a obec vypálena. Starosta byl odveden
do hostince jako rukojmí a občané s pilami, sekerami a potahy
v hojném počtu šli odstraňovat překážky.
Bylo štěstí pro obec, že trochu pršelo a bylo pod mrakem, že letecká
činnost vázla neb jinak toliké množství děl, vozů, koní a vojska, které
nemohlo pro překážky ustupovat bylo by přilákalo sovětské letce
a dopadlo by to zle.
Němečtí dělostřelci vyměnili našim rolníkům lepší koně za horší,
vojsko pobralo v obci 18 prasat a 2 krávy mimo menší drobné krádeže.
Hospodáři ukrývali svoje koně po lesích a sušírnách aby je armáda
nevzala. Obec musela dodat 5 párů koní s vozy a vozky k odvezení zásob a materiálu, který dovezli formani z Hostětína a byli pak
propuštěni domů.
Po odklizení překážek byl starosta propuštěn a vojsko se valilo
s děly a vozy směrem na Loučku. Kolem půlnoci přešli obcí poslední
větší skupiny německého vojska a pak už šli jen kladači min a skupinky,
které dělaly překážky na silnici a mostech.
Ráno vyhlíželi občané s návrší sovětskou armádu a odvážnější šli
ke Slavičínu, odkud se čekal postup vojsk.
Kolem 10. hodiny objevily se první hlídky sovětské armády
rumunské národnosti, které prošly obcí a braly se silnicí k Loučce
a polní cestou do Slopného. Na uvítanou bylo zvoněno a vojsko se
valilo v mocných houfech s děly a vozy do vesnice. Podle odhadu
a výpovědi důstojníků bylo jich dvě brigády a jedna pokračovala
v pronásledování Němců v cestě na Loučku, kde v lese ukryla děla,
vozy a zásoby, druhá zůstala v obci a zabrala každý kousek místa pod
střechou. Mnoho občanů odešlo s armádou do obecního lesa odklízet
překážky po Němcích, při čemž byl těžce zraněn rumunský poddůstojník (pozn.
(
ed.: Serg Palade D-Tru) výbuchem miny, který svému
zranění podlehl a byl pochován u kaple. Též na cestě od Slavičína
na Hranicích byl od miny zabit rumunský kapitán ((pozn. ed.: Julius
Goiceanu) a byl pochován u kaple v Lipové.
Jelikož pršelo bylo mnoho bláta na silnici, kterou se ubíralo nesčetné
množství povozů, děl a vojska. V obci bylo neobyčejně rušno. Občané
vítali první skupiny Rumunů na návsi a nesli různé dary jako maso,
slaninu, chléb, koláče, cigarety, slivovici a co kdo měl doma nejlepší.
Odpoledne však vojáci již nebyli spokojeni s tím co se jim dalo, ale
brali a vynucovali, kde co mohli, hlavně obilí, slepice, potraviny, seno,
dobytek a nejvíce hodinky a jízdní kola. A zase začala honička na koně
a kdo utekl Němcům, padl za oběť Rumunům někdo i s vozem…
V obci se tvořil Revoluční národní výbor a první členové byli
Martinovský Jaroslav č. 2, Tomaník František č. 82, Bařina Petr č. 98,
15
Peltan Rudolf č. 31, Císař Josef č. 17, Svárovský Karel č. 10.
Druhého dne armáda opustila obec, občané si oddechli a pomalu
se vraceli k denní práci. Za několik dní byl vyhlášen světový mír
a naši občané to oslavili odpolední pobožností v kapli, odkud se
šlo průvodem k hostinci, kde venku měl projev předseda Revolučního národního výboru Jaroslav Martinovský a starosta obce Bedřich
Doruška. Účast byla velká…
1955
… V prodejnách státního obchodu je vidět nové druhy zboží
ve všech oborech, hodně se kupují elektrické pračky, rozhlasové přijímače, linoleum na podlahy atd.
Děvčata a ženy hodně používají kalhot, pro všední den na léto
tzv. montérky z lněného plátna modré barvy, na zimu zase tepláky
na gumu, které chrání tělo, při cestování a za nákupem používají se
kalhoty látkové mužského střihu nejčastěji manšestrové neb z dražší
látky. Z obuvi do práce převážně se vžily gumáky, obuv sice nezdravá,
ale do bláta se nepohody velmi účelná.
Vžívá se hodně způsob uchování čerstvého ovoce na zimu pomocí
zavařování do sklenic. Zavařují se všechny druhy ovoce, jahody, maliny,
maso jak syrové tak i uzené.
Z odpadového ovoce lisuje se ovocné víno, dále se připravuje víno
z třešní, malin, šípek, planých trnek, bezového květu, žita, chlebových
kůrek, rybízu atd.
Převážná většina občanů chodí v neděli do kostela, více žen jak
mužů.
Zdejší hostinec je poměrně málo navštěvován, ve všední dny tam
snad večer najdete několik chlapců, v neděli sotva 3-4 stoly obsazeny staršími, obvyklými hosty. Hodně je také k dostání v prodejně
potravin, kde jsou k prodeji též různé druhy vín a kořalek. Notorických alkoholiků zde není.
Mandelinka bramborová, škůdce a nepřítel zemědělství, začíná se
vyskytovat v menším měřítku na porostech bramborů. Koncem měsíce
června líhnou se larvy, které ožírají listy a květ bramborů. Bojuje se
proti nim poprašováním bramborových porostů dynocidem. Prohlídky
16
bramborů provádějí učitelé a žáci zdejší školy a majitelé sami. Škůdce
se rychle množí, neboť samička uletí přes noc několik km.
Domácí porážky vepřů povoluje MNV, dodávka sádla činí 7,5 kg
z druhé porážky 9 kg. Ze hřbetu prasete stahuje se kůže tzv. krupon,
který je cennou surovinou v kožedělném průmyslu…
II.
Dne 21.března 1972 zemřel místní kronikář Bedřich Doruška
ve věku 70 let. Rada MNV Lipová proto svým usnesením navrhla
za jeho nástupce Aloise Nábělka, bytem Lipová 50. Jmenovaný se
narodil 8.1.1904 v Kroměříži jako syn hajného. Povoláním učitel, t.č.
důchodce. Zápisy do kroniky budou zapisovány dle pokynů, které
získali kronikáři na školení, které prováděl odbor školství a kultury
ONV v Gottwaldově.
1974
… Plnění volebního programu: Pracovní brigáda v prvním týdnu
měsíce března. Byla upravována cesta ve vesnici „Pořádí“, úklid kolem
školní budovy, úprava prostranství v obci, místo u pomníku padlých.
Část těchto prací byla zachycena pozvanou filmovou televizí, která
prováděla i záběry tradičních fašanků, zasedání rady MNV, pracoviště
i bydliště předsedy MNV s. J. Matějky. Zhodnocení účasti filmařů bylo
provedeno v místním pohostinství, kde při přátelském ovzduší byly
zachyceny hovory s občany, taneční veselice a rozloučení 144. schůze
NF – referát k „Slovenskému povstání“ měl s. Šerý z Val. Klobouk.
Dne 18.4.1974 byla schůze májového výboru k oslavám 1. a 9. května.
MNV dal zhotovit železnou konstrukci sušárny pro místní požární
sbor. Místo postavení zatím neurčeno.
Dnem 15.6. bylo započato s přípravnými pracemi ke zřízení dlážděného chodníku přes vesnici. Započato bylo od hlavní silnice směrem
ke zvonici kolem školní budovy. Nad plán byly provedena část chodníku i na druhé straně. Práci prováděla brigáda z řad občanů. Mimo
této akce bylo přikročeno k demolici vykoupené stodoly na jejímž
místě byla plánována stavba obchodního domu (prodejny smíšeného
zboží „Jednoty“). Pro malý prostor nadřízené orgány stavbu na tomto
17
místě nedoporučily a proto stavba obchodu se uskuteční na zahradě
bývalého majitele Roubalíka, kde má být zřízeno i dětské hřiště. Se
stavbou má být započato v roce 1976 v akci „Z“.
V posledním čtvrtletí bylo pracovníky MNV zajištěna úprava
vodní nádrže a jejího okolí z finančních prostředků ONV v Gottwaldově. Část potřebných betonových panelů pro uvedenou nádrž byla
dopravena nákladními auty ČSAD do vesnice v měsíci prosinci.
Stavba bude provedena ve výročním roce 1975. Tato nádrž má sloužit
i jako koupaliště s upraveným prostranstvím…
Kronika, obec Lipová, okr. Gottwaldov, Díl 2
…Dne 24.dubna 1979 byla svolána veřejná schůze NF ve věci
integrace obce Lipové ke Slavičínu. Mimo místních funkcionářů
KSČ, MNV a všech složek NF byli přítomni za Měst. výbor KSČ
s. Suchánek, za MěstNV s. Ing. Drgáč, za ONV ss.M. Münstr
a J. Drga a za JZD Vlára ss. Fr. Smolík, předseda a jeho zástupce
Jahoda, instruktor ZO KSČ v Lipové.
O významu integrace promluvil předseda Měst.NV s. Ing. Drgáč.
V celku k připojení obce Lipové ke Slavičínu nebylo v diskuzi žádných
námitek. Uskutečnění integrace určeno od 1. ledna 1980. Integrace
bude provedena v téže době v Nevšové, Petrůvce a Rudimově…
…Tato kronika obce Lipové končí své poslání, neboť veškeré
záznamy o dění a práci v obci budou z integrovaných obcí vedeny
v kronice Městského národního výboru ve Slavičíně.
Je domněnka, že přece budou v integrovaných obcích vedeny
záznamy o celkovém životě této obce, což by kronikář města nemohl
zachytit. (Zapsal Al. Nábělek).
Pamětní kniha integrované obce Lipová - Slavičín
Obec Lipová byla dnem 1.ledna 1980 integrována ke střediskové
obci Slavičín. Integrací vesnic Bohuslavic, Lipové, Nevšové, Petrůvky,
Rokytnice, Rudimova, později Šanova dovršilo městečko Slavičín
10 000 obyvatel. V uvedených obcích místo národních výborů zřízeny
„Občanské výbory“ (OV). V místní obci bylo proto zvoleno 15 členů
18
OV, vesměs z bývalých poslanců MNV. Předsedou OV zvolena
s. Jiřina Ondrová, ředitelka zdejší mateřské školy, tajemníkem s.
Marie Svárovská, kuchařka v JZD Ploština.
Do rady MěstNV zvolen Matějka Josef, bývalý předseda MNV
v Lipové – důchodce. Předsedou ZO KSČ s. Ing. Ondra Otmar, státní
úředník. Předsedou NF Svárovský Miloslav, mistr ve Vlárských strojírnách. Plánované schůze OV byly konány v budově dřívějšího MNV.
Mimo toho měli v této budově úřední hodiny i pracovníci jednotlivých odborů Měst.NV ze Slavičína. Schůze OV byly vesměs veřejné.
Veškeré plánované akce rozvoje obce dle plánů na „6. Pětiletku“, byly
uskutečňovány za dozoru pracovníků MěstNV Slavičín. Na pracích se
podíleli brigádníci z řad místních občanů.
Sběr odpadových surovin prováděli požárníci, kteří z výtěžku doplňovali výzbroj k požárním účelům…
1981
… V letošním roce připadlo významné jubileum 80 letého trvání
požárního sboru. Tato slavnost se konala před budovou občanského
výboru, kde byly zhotoveny pro účastníky nové trubkové lavice a stoly.
Této slavnosti se zúčastnili mimo civilního občanstva požárníci z 11
okolních obcí. Každé družstvo bylo vítáno dechovou hudbou z Pitína
s hlášením příchodu. Zahajovací projev přednesl předseda Měst.NV
s. Ing. Drgáč. Hlavní referát o činnosti požárního sboru za uplynulá
léta měl velitel s. Jaroslav Jiřík. Po referátu přijali zasloužilí členové
plakety od předsedy Měst. NV s. Ing. Drgáče. V průběhu slavnosti
byla uskutečněna ukázka hašení hořícího objektu za účasti požárního
útvaru závodu „Vlárských strojíren“ a místního požárního družstva.
Pak následovala volná zábava s tancem při dechovce na nově zhotoveném parketu…
V obci je mateřská škola. Stav je jen 12 dětí. Ředitelkou školy je
s. Jiřina Ondrová, učitelkou Jiřina Šálová, školnice Marie Žáčková,
kuchařka A. Brachtlová a topičem Zdena Mudráková…
Taneční zábavy byly celkem 3. Požárníci 2, zahrádkáři 1.
Zábavy, sport:
1. Výbor žen připravil pro děti v měsíci únoru karneval při reprodukované hudbě.
2. V budově OV je umístěna promítací aparatura 16 mm, které se
používá jen při přednáškách masových složek.
3. Rozhlasové přijímače jsou v každé domácnosti. Televizorů je 59
z toho 1 barevný.
4. Sportovní oddíly v obci nejsou. Postrádá se hřiště, které se teprve
buduje. Děti o různých hrách se vyžívají na cestách ve vesnici.
5. Ke koupání na vlastní nebezpečí je zřízená vodní účelová nádrž,
které také používají hosté z okolních obcí. Této nádrže v době zimního
období se používá k hokeji školní mládeže.
6. O zdraví obyvatelstva pečují obvodní lékaři ze Slavičína, kde je také
zřízena poliklinika s porodnicí.
O přestárlé občany se starají pečovatelky, které zajišťují nákupy,
úklid i stravování…
III.
Kronika obce LIPOVÁ Zlínský kraj psaná od r. 1990
Kronika obce Lipová byla v minulém období vedena panem
Aloisem Náběrkem do konce roku 1987, o čemž svědčí v minulé
kronice zápis poslední z března 1988. Pro pokročilý věk a následnou
nemoc vzdal se bývalý pan řídící (ředitel ZŠ Vrbětice) funkce kronikáře obce. Zemřel 9.9.1991. Byl to v pravém slova smyslu výborný
osvětový pracovník, humorista, ale hlavně výborný učitel, který odučil
řadu generací. Pro zajímavost uvádím, že jako novopečený mladý učitel
začal učit v Lipové, učil moji maminku Annu Poláškovou (roč. 1921)
a posléze i moji dceru Gabrielu (r. 1967). Obě vzpomínaly na jeho
velkou lásku k přírodě a neopakovatelné, poučné a zábavné vyučování v přírodě. V Lipové začal (našel si zde svou manželku Vojtěšku)
a do Lipové se na penzi vrátil.
Po ukončení jeho kronikářské činnosti dlouho nikdo obecní
kroniku nevedl (až do r. 2001).
Na zasedání zastupitelstva obce Lipová, konaného 10.4.2001 jsem
byla jmenována kronikářkou já, Emilie Malíková, rodačka z Lipové
č.1. Dohodla jsem se s tehdejšími představiteli obce, že začnu dohledávat podklady pro kroniku od roku 1990 a po shromáždění všech
potřebných podkladů je zapíšu do této nové kroniky, což nyní činím…
1992
V souladu se zákonem č. 439/91 Sb. Zastupitelstvo města
Slavičín odsouhlasilo osamostatnění obce Lipová dne 11.11.1991.
Na veřejném zasedání MÚ Slavičín byla schválena delimitace obsluhovaného majetku, který se nachází v katastru obce Lipová v hodnotě
1.903.544,- Kč, obci Lipové (viz zápis z dílčího projednávání
podmínek osamostatnění obce Lipové za přítomnosti zástupců MÚ
Slavičín (p. Fojtů M., Votýpka Jiří, p. Zimáčková F., p. Šilhánková)
za obec Lipovou p. Lubomír Frait, za Okresní úřad Zlín – Ing. Rudolf
Srba).
Předání a převzetí majetku, tedy vypořádání, proběhlo po volbách
do zastupitelských orgánů obce. Do té doby (30.4.1992) musela obec
hospodařit ještě pod městem Slavičín. Volby do nového zastupitelstva
proběhly 28. a 29. února 1992.
Starostou obce byl zvolen p. Jiřík Jaroslav. Zástupcem ustanoven:
p. Alois Soukup… 15.9.1992 byl zvolen nový zástupce starosty pan
Josef Kužela, místo p. A. Soukupa, zaneprázdněného pracovními
úkoly na finančním úřadě ve Val. Kloboukách, kam tehdy nastoupil…
IV.
2007
Kronika obce Lipové byla od roku 2001 vedena paní Emilií Malíkovou. Podařilo se jí díky jejímu velkému úsilí a trpělivosti shromáždit velké množství podkladů pro dopsání kroniky obce od r. 1990
až do r. 2001, kdy ji nikdo nepsal. Její práce je neocenitelná, to desetiletí by jinak upadlo v zapomenutí. Vždyť se jednalo o jednu z nejdůležitějších etap v životě naší obce, o převratnou dobu pro celý náš
národ – znovunabytí svobody po desetiletích totality. V roce 2006
paní Emilie těžce onemocněla, ale i po dobu své nemoci stále pečlivě
19
zaznamenávala všechny potřebné údaje, přestože postupem času již
psát nemohla. Tuto práci jsem za ni vykonávala já, její sestra Jana
Polášková, rovněž rodačka i bytem v Lipové na č.p. 1.
Paní Emilie se nezapomenutelným způsobem zapsala do srdcí
všech spoluobčanů nejen v naší obci, ale i v celém regionu jako nositelka lidových tradic, sběratelka a spisovatelka lidové slovesnosti,
vynikající interpretka lidových písní, organizátorka předvádění zvyků
a různých kulturních akcí.
V roce 2007 jsem byla jmenována kronikářkou já, Jana Polášková…
2009
Dne 20.9. se naše obec probudila do krásného slunečného rána.
Právě v tento den oslavili občané vzácné jubileum 80 let od vysvěcení
kaple sv. Václava. Při této příležitosti byla také vysvěcena nově zbudovaná zvonice. Pozvání pana starosty Miroslava Paly a obecního zastupitelstva přijal olomoucký arcibiskup, metropolita moravský mons. Jan
Graubner, jeho sekretář, P. Miroslav Strnad, farář ve Slavičíně, P. Josef
Kuchař, farář ve Vlachovicích. Vzácné hosty přivítal na obci starosta
a celé zastupitelstvo.
Otec arcibiskup se zapsal do obecní kroniky a byl mu předán dar
– sada sklenic ručně vyrobených ze vzácného růžového skla ve sklárnách Horné Srnie na Slovensku, které věnovala rodačka paní Božena
Rafajova. Před budovou OÚ vyhrávala dechovka Lidečanka, řadil se
průvod, ve kterém šli nejdříve ministrant s křížem, hasiči, družičky,
krojovaní, duchovní otcové a ostatní občané směrem ke kapličce.
V 11.00 hodin začala slavnostní mše svatá, kterou sloužil otec arcibiskup. Po mši svaté se odebrali všichni účastníci průvodem ke zvonici,
kterou po krátkém proslovu otec arcibiskup požehnal. Účast místních, rodáků z okolí i z daleka byla opravdu hojná. Pro hosty a ostatní
pozvané byl připraven na sále OÚ slavnostní oběd. Od 14.00 hodin
ve sportovním areálu vyhrávala k tanci a poslechu dechová hudba
Lidečanka.
Pro všechny občany bylo nachystáno zdarma občerstvení (pivo,
limo, slivovice, koláče, ledňáčky pro děti). Na květinové výzdobě kaple
20
včetně aranžmá má velkou zásluhu p. Tomáš Rafaj, spolu s místními
ženami, které se pravidelně starají o údržbu a výzdobu naší kapličky,
vedené A. Doruškovou.
Doslov:
Dne 9.12.2011 zemřela pedagožka, folkloristka a kronikářka obce
Lipová Mgr. Jana Polášková. Celý svůj život vyučovala na ZŠ Gabry
a Málinky ve Štítné nad Vláří. Byla spolupracovnicí rozhlasu a televize a rovněž spolupracovala s Brněnským rozhlasovým orchestrem
lidových nástrojů. Působila jako zpěvačka národopisného souboru
Dúbrava ve Valašských Kloboukách a poté v souboru Slavíček ze
Slavičína a pravidelně se zúčastňovala mnoha národopisných vystoupení. V letech 1959-1979 zpívala v chrámu sv. Vojtěcha ze Slavičína
pod vedením pana učitele Josefa Gadase. Působila též jako choreografka souboru Slavíček ve Slavičíně a dětského souboru Javorníček
ve Štítné nad Vláří. Zasloužila se o prezentaci regionálního folkloru,
sestavovala národopisné programy, organizovala i moderovala rozmanité kulturní akce, a to nejen ve své rodné obci, ale i pro široké okolí.
Mgr. Jana Polášková dokázala přiblížit svět hudby, písní a tance dětem
tak, aby se jim stal srozumitelný. Všichni si hluboce vážíme těch, kteří
dokáží děti nejen mnohému naučit, ale současně jim dát i to nejlepší
ze sebe – své nadšení, zápal, schopnost zvládnout dlouhodobé a těžké
úkoly a přitom se umět radovat ze života. Právem se její odkaz a osobnost řadí mezi významná jména slavičínského regionu.
Lidové stavby v Lipové
(dle knihy Lidové stavby známé neznámé, kterou vydal Kolektiv
autorů Slováckého muzea)
Obec Lipová leží v kotlince mírně zvlněné krajiny Vizovických
vrchů, v CHKO Bílé Karpaty. Pravidelná zástavba nedaleko vedle
sebe stojících domů se rozkládá kolem přítoku Lipovského potoka
a od něj se zvedá do bočních svahů s ulicemi většinou rovnoběžnými s vodním tokem. Národopisně, podle typů lidového stavitelství,
se řadí do luhačovického Zálesí. Obec byla především charakteristická pastevectvím a chovem plemenného dobytka. Velmi rozšířené zde bylo zaměstnání zvěrokleštické – miškařské. To do velké
míry předurčilo i architektonický vzhled vesnice. Miškáři si dokázali
finančně poměrně dobře přivydělat, a tak měli prostředky na výstavbu
velkých, patrových usedlostí. Hodně cestovali i do zahraničí (zvláště
v německých oblastech), kde nacházeli také svou inspiraci pro inovace
a modernizace vlastních hospodářství.
V obci se celkově zachovalo hodně památek původního místního stavitelství, těch velkých statků i drobnějších hospodářství. Jejich
stavebně technický situace však není příliš dobrá. Zasloužily by si
větší péči a pozornost, aby i nadále udávaly jedinečný urbanistický,
ale hlavně architektonický charakter obce. Za pozornost stojí objekty
původního stavitelství, patrové usedlosti čp. 79, 65, 39. Rysy původní
patrové usedlosti nese i čp. 10. Ostatní stavby jsou přízemní, štítově
orientované – čp. 37, 49, 53, 23, 107, 110 a čp. 22 s památkově chráněnou roubenou patrovou komorou. Dokladem tradiční lidové, štítově
orientované stavby je čp. 28. Usedlost čp. 18 je příkladem velké, novodobé miškařské usedlosti inspirované německými vzory zavedením
inovací podle těchto vzorů v provozu hospodářství. Chalupářskou
zástavbu prezentuje např. stavení čp. 109.
V obci se zachoval velký počet velkých stodol z různých materiálů – zděné z nepálených i pálených cihel, dřevěné roubené i sloupkové konstrukce pobité deskami, nebo z kombinace těchto materiálů.
Vzácně se dochovaly i dva drobné objekty vesnické kovárny – jeden
na návsi za zvonicí, druhý vedle čp. 39.
K unikátům patří památkově chráněná roubená patrová komora
na čp. 22. Zajímavé a hodnotné jsou i drobné sakrální stavby – zvláště
půvabná, památkově chráněná kaplička z roku 1766, ale i hodnotný
kamenný kříž z roku 1862.
Jediným reprezentantem tradičních patrových staveb z 19. století
je památková usedlost čp. 79 z roku 1851, zachovává si všechny atributy lidových staveb, včetně interiéru a jeho vybavení. Je však v havarijní stavu a je škoda, že se nedaří nalézt finanční prostředky na její
záchranu. Novodobějším typem patrové usedlosti je čp. 39, která má
bohatě zdobenou štukovou fasádu, svým průčelím se blíží až městskému typu domu. Tradiční zástavba dvora se stodolou na konci
a ovocnou zahradou za ní vytváří komplexně zachovaný miškařský
statek.
Obec Lipová je vzácně bohatá na hodnotné objekty původního
lidového stavitelství, které jí dodávají, spolu s krajinným prostředím,
tradiční, jedinečný ráz. Lze jen doufat, že o tyto své hodnoty bude
náležitě pečovat (Olga Floriánová).
Vlastníci usedlostí:
79 – Tomeček Jiří ml. dříve Buriánkovo
23 – Saňáková Lenka dříve Lysá B.
65 – Tomeček Jiří a Jarmila
107 – MUDr. Krejčíř dříve Zíšek
39 – nyní 110 Studeník Jiří Ing.
22 – Rafaj Tomáš dříve Dorušková A.
10 – Abrahámová Hana a Pavel
109 – Smolek Augustin
28 – Ing. Tkáčová Věra dříve Kolík M.
18 – Šála Jaroslav
37 – Pešek Vladimír a Jana
49 – Zelenka Jiří a Alžběta dříve Žáček Jiljí
Církevní památky
(dle knihy KOSTEL a FARNOST sv. VOJTĚCHA v MILENIU 997
– 1997)
Obec se poprvé připomíná v r. 1362, kdy ji drželi synové zemřelého
Peška z Veletin. V zakládací listině vizovického kláštera z r. 1261 je
uveden Lipovský potok, patrně zde stála i osada Lipová. Na obecní
pečeti z r. 1782 je ve znaku uveden strom – lípa.
Kaple sv. Václava – byla postavena nákladem občanů z Lipové
k svatováclavskému miléniu v r. 1929. Občané velmi intenzivně
21
a s předstihem začali pracovat na zajištění stavby. V r. 1924 byl ustanoven přípravný výbor pro postavení stavby. Stavba kaple byla zahájena v květnu 1929 dle stavebního plánu stavitele Fojtíka z Vizovic,
realizaci stavby provedli, až na odborné práce, občané sami. Pamětní
deska po pravé straně kaple nese jména padlých občanů z Lipové za I.
světové války. Oltář s obrazem sv. Václava postavil mistr Bohumil
Bek z Kutné Hory, inventář kaple byl vybaven hlavně z darů občanů,
případně fary ve Slavičíně, pěkné výplně z barevného skla byly zhotoveny v brněnské dílně firmy Říha, jedno okno stálo 400 Kč. Stavba
kaple byla dokončena v říjnu 1929. Náklady dosáhly výše 45 000 Kč
a dalších 10 000 Kč bylo vypůjčeno. Při posvěcení kaple 13.10.1929
byla v Lipové velká sláva, svěcení vykonal děkan ze Štítné P. Filip
spolu s dalšími šesti knězi, oslav se zúčastnilo více než 1 000 lidí.
V r. 1942 byl postaven nový presbytář a byla provedena elektrifikace
kaple. V r. 1972 byla nahrazena písková omítka novou břízolitovou.
V r. 1992 se občané z Lipové rozhodli přistavit ke kapličce sakristii
a realizovat celkovou opravu kaple. Z hlavních prací byly provedeny:
výměna vazby a krytiny, výměna el. instalace, položení nové dlažby,
výměna vstupních dveří, dosazení nových lavic a nového obětního
stolu, proveden nástřik fasády, malba stěn a nátěr plechové střechy
věže.
Kaplička Panny Marie Sixtinskéé – naproti kaple sv. Václava, je
opatřena letopočtem „1766“,
“ uvnitř je umístěna soška Panny Marie
Lurdské, kaplička je uvedena v seznamu nemovitých kulturních
památek pod č. 1961.
Pískovcový kříž – na návsi, se železným reliéfem Panny Marie
Bolestné, horní část kříže spadla při jeho zdobení (r. 1934), kříž byl
opraven, na zadní straně špatně čitelný nápis: „Tento kříž je vystaven
od samostatných občanů v roku 1867. Dělal ho Štěpán Minařík.“ Kříž je
zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek pod č. 1962.
Pískovcový kříž – na pravé straně cesty do Slavičína, na přední
straně podstavce je vytesána grafika Panny Marie s křížem, na zadní
straně je uveden nápis: „Z nákladu obce Lipovei v roku 1867.“
Kamenný kříž – na pravé straně cesty do Loučky stojí na místě
22
Zvonicee – na návsi, zavěšeny jsou dva zvony.
Dřevěný kříž – u zvonice na návsi, s železnou postavou ukřižovaného Krista na zadní straně letopočet: „LP 1990“.
Římskokatolická farnost sv. Vojtěcha ve Slavičíně: KADLEC M.,
ZAPLETAL B. Slavičín: KOSTEL a FARNOST sv. VOJTĚCHA
v MILENIU 997 – 1997. ATELIER IM Zlín, 1997. ISBN
80-85948-18-4.
Z farní kroniky
původního dřevěného kříže, na přední straně postavce je vytesán reliéf
Panny Marie a pod ním je nápis: „O Ježíši nebuď nám soudcem ale
spasitelem.“
1929 Rok svatováclavský
Toto do farní kroniky zapsal P. Medard Horák (narodil se roku 1878
v Němčicích u Kroměříže, vysvěcen na kněze v r. 1901, farářem ve Slavičíně byl od 1.12.1922 do 1.3.1932).
Kaple v Lipové
Nejkrásnější hold úcty velkému knížeti vzdala obec Lipová, zasvětivši mu kapli, právě dostavěnou. Již asi r.1924 ustavil se v Lipové
výbor k tomu, aby místo malé a už sešlé kapličky z 18.st. postavil kapli
prostornější; sbírali peníze, vajíčka, pořádány zábavy, divadla k tomu
účelu, dolován písek, lámáno kamení, vše zadarmo a tak i dovážení. Když pak katolíci organizováni v lidové straně dosáhli v obci
většiny, darovala obec ze svých lesů i potřebné dřevo. Těžko jmenovati všecky, kteří se přičiňovali o dílo a ještě tíže určiti, kdo víc a méně,
výjimkou několika „pokrokových“, má každý podíl na zdaru. V čele
stál p. Jan Jordán, nejen jako předseda stavebního výboru, ale i svou
prací; z ostatních jmenuji pouze K. Žáčka, Petra, Strážnického, velká
horlitelka pro kapli A.Stará nedočkala se uskutečnění stavby. Silně
potlačili stavbu manželé František a Anna Svárovští z Lipové, č.10,
darovavše ze svého pole naproti staré kapličky díl pro novou kapli,
který je teď zaknihován „Nadaci ř.k. kaple sv. Václava v Lipové“, co
stavební plocha č.171 (79 m2) a nádvoří kaple k.č. 133/2 (6 a 16
m2). Plány zhotovil mistr Fojtík z Vizovic, který dal stavbě i svou
firmu, ale stavbu provedli místní zedníci a tesaři (práce potahové
a pomocné místní katolíci zdarma). Poněvadž pouze nebylo mnoho
na hotovosti, napáleny cihly z části z Lipové, a míra to rozměry kaple
zmenšeny, takže činí v lodi 9 x 7 m. Kamenné schody dodali za své
zedníci z Lipové. Tašky (bobrovky) s velikou slevou 40% dostali jsme
od panské cihelny ve Vizovicích. Klempířské práce provedl mistr ze
Slavičíma, hromosvod zařídila firma Vácha Uherský Brod za 450 Kč;
okna z barevného katedrálového skla jsou z dílny Říha v Brně a stojí
kus 500 Kč, spolu tedy 4000 Kč; celá stavba stojí nad 45 000 Kč, asi
10 000 Kč jsme ještě dlužni. Kříž na věž zhotoven zdarma a daroval
p.Jemelka, otec P.Jemelky.
Se stavbou začato v květnu, než se místní rozešli „do světa za prací“
(hl.na Slovensko); pak až na podzim; do 29.9. nemohla však úprava
býti skončena, proto konáno posvěcení kaple až 13. října 1929.
23
Slavnosti zúčastnilo se na 1000 lidí, též 7 kněží.
V sobotu 12.10. o 7 hod. u kaple dušičková obnova za padlé vojíny,
(jimž je kaple spolupomníkem; jména padlých Lipovských ve světové
válce 1914/8 vyryta do desky u vchodu do kaple) – Slavnostní osvětlení kaple.
V neděli 13.10:
6 hodin ráno budíček
½ 10hod – uvítání světitelé a slavnostní zahájení farářem a dívkami
¾ 10hod – průvod ke kapli za písně „Bože, cos ráčil“
10hod – slavnostní kázání odpovědného faráře z Hukvald a rodáka
Lipovského P. Františka Jemelky (tento daroval na kapli 1000 Kč)
½ 11hod – posvěcení kaple děkanem ze Štítné, kanovníkem Al.
Filipem; slavnostní mše svatá, píseň „Tisíc let“
½ 1hod – koncert u hostince
½ 3hod – litanie k sv. Václavu, Te Deum, chorál svatováclavský
Oltář pro kapli z modřínového dřeva dle návrhu tesařského mistra
Říhy Emila z Hrádku provedl ne zcela k naší spokojenosti truhlář
Ševčík ze Štítné. Dlažba je od Otty Kabeláče z Hrádku.
Stavba kaple schválena komisí okresního úřadu v Uherském Brodě
ze dne 4.11.1929 čís 282/70 a induktem arcibiskupského Ordinariátu ze dne 6.6.1930 (čís 8708 ze dne 10.6.1930) povoleno sloužiti tam mši svatou ve dva dny sváteční a 2 dny všední a kdykoli tam
bude P. Jemelka. Obrazy (tisk) sv. Terezičky a sv. Antonína darovala
pí Marie Svárovská.
Spolek Omladina
V naší malé vesničce panoval vždycky čtenářský a osvětový duch.
Svědčí o tom i to, že po příchodu P. Medarda Horáka jako faráře
do Slavičína (1922-1932) byl založen katolický spolek Omladina,
24
M. Jurková, 3. řada z levé strany : ?, A. Zichová, Šuráňová, M. Nováková
(Zvonkova), M. Strážnická, M. Buriánková, F. Strážnická, J. Jurková,
M.Jordánová,
který položil základy k omladinářské knihovně, kde každý člen svým
i skromným dílem přispěl k jejímu rozkvětu. Byly tam knížky poučné
a hlavně zábavné, které našly brzy své věrné čtenáře. Zároveň to byl
i spolek divadelní, který přispíval ke kultuře a zábavě v obci. I když to
byli jen vesničtí ochotníci, troufli si i na takové hry jako byla Maryša
nebo Lakomec, které se hrají dodnes. Tuto divadelní činnost převzaly
i mladší generace, a tak se v Lipové hrálo i dvakrát do roka. Divadelní
ochotníci z výtěžku za svá vystoupení přispěli na vybudování pomníku
padlých Rumunských vojáků, který stojí u kapličky. Je věčná škoda, že
pak knížky z omladinářské knihovny, kde byly i dobré divadelní hry,
přišly ke zkáze.
Vzpomínala Anna Dorušková
Foto ze hry Paličova dcera: sedící L. Žáčkova, 1. řada z levé strany
J. Vrba, L.Dorušková, A. Žáčková, F. Dorušková, O. Vrba, L. Výduchová,
F. Kolík, V. Dufek, 2. řada z levé strany E. Maňasová, J. Žáček.
Foto z 50.let 19. století. (před Váňovou stodolou)
Ležící z levé strany: F. Fojtů a J. Jordán drží ceduli s nápisem: Sdruž.
venk. Omlad. 21.V.1923 Lipovská skupina 1. řada z levé strany_ M.
Vašičková, M. Fojtů, J. Žáček, H. Jordánová, P.Medard Horák,, M.
Jordán, F. Žáčková, B. Doruška, M. Žáčková a Kubíček. 2.řada O.Manová,, Ocelková, M. Vašičková, Častulíková, J. Vrba, Žáčková, Jurková,
Ocelková, Buriánek J., Jordán F., Kolík K. 3.řada – Vašičková M., Řeháková F., Kocveldová A., Jordánová, Řeháková. Mikulčík.
Ležící z levé strany: J. Žáček, J. Buriánek, 1. řada z levé strany
V. Strážnický, F. Jurek, J. Buriánek, P.Josef Kvítek (kaplan ve Slavičíně
1930-1942), P. Karel Kvítek (farář ve Slavičíně 1932-1940), J. Žáček, F.
Jordán, K. Žáček, M. Žáčková, 2. řada z levé strany V. Kubíček, A. Kocveldová,?, A. Rokytová, Řeháková, M. Zichová, A. Žáčková, M. Vašičková,
25
Omladina 40-50 léta 19. století: sedící na zábradlí mostu z levé strany:
M.Dorušková, L. Čížová, J. Smolek, A. Bělínová, A. Florešová, A. Kuželová, uprostřed z levé strany: F. Svárovský, M. Smýkalová, M. Hamalčíková. O. Lysák, J. Čížová, M.Martinovská, Zd. Elefant, J. Ludvíková,
děti: J. Vrba, K. Bařina, B. Tomeček, A. Tomeček,?,J. Ovesný, J. Jurek,
V. Svárovský,L. Pešek, ? J. Jordán, J. Martinovský
Zvyky a obyčeje při práci v hospodářství,
v rodinném i duchovním životě našich předků
Z knihy: Lidové tradice Slavičínska v podání pamětníků -národopisné
zlomky o Slavičíně a okolí, Emilie Malíková - Jana Polášková, 2001) (dle
pamětí J. Studenky a A. Poláškové
Konec dubna chasa oslavovala „pálením čarodějnic“. To sa udělál
na kopci oheň, chasa za zpěvu pálila metly a vyhazovala rozpálené
a hořící metly do výšky a přeskakovala oheň. To sa tahlo do deseti až
jedenácti hodin večér.
Do rána byla plná dědina „máj“, kde byly cérky, tam mládenci
postavili každý pro svoju děvčicu mája, chtěla-li cérka vědět, kdo
ju má rád, dávala pozor, kdo máj stavjál. Stavjál sa na náměstí ešče
jeden veliký máj, kerý býl společným dílem mládencú a cérek. Nekdy
moseli máj mládenci aj hlídat, aby jím ho nezhodili „raubíři“ z jiných
dědin. Lipovjanom kteréhosi roku skácali v noci máj „lúčané“ – ogaři
z vedlejší dědiny Loučka a to byla veliká haňba. Koncem května bylo
oznámené „stínání mája“. Chlapci a cérky uplétli kytičky, věnečky
a zamétli prostranství okolo mája, nachystaly sa lavky a stoly a jeden
stolek u mája, kde sa prodáváním kytiček vybíralo vstupné a na poctu sa
podávala kořalka. Přišli muzikanti, kat s pilkú, kohút (buď to mohl být
chlap spravený za kohouta nebo v Lipovej nosili skutečného kohouta)
a za doprovodu muziky cérky a chlapci v průvodu, každý popadl svoju
a tančilo sa okolo mája, potom sa máj „sťal“, průvod sa seřadíl a šlo
26
sa do hospody tancovat až do rána. V Lipovéj jezdíl kat na koni (býl
to obyčejně mládenec, kerý sa udržel na koni nebo měli doma koně).
Mosela byt aj „katka“ – děvčica, kerú si kat vyvolíl, obyčejně jeho milá.
Kat na koni s muzikanty, mládenci a cérkama průvodem, šli k domu
„katky“. Tam byli všeci pohostění koláči a slivovicú. „Katka“ měla
nachystaný ověnčený stůl aj s parádním taléřkem pro vybírání vstupného. Mladí vzali stůl, katka taléřek a všeci na čele s katem, za doprovodu muzikantů průvodem šli na místo, kde sa pořádala slavnost
kácení „kácaní mája“. Cérky postavily na ověnčený stůl katčín taléřek
a do něho sa vybíralo vstupné od všeckách ludí. Potom kat třikráť
na koni objél máj a dotkl sa ho šablů. (Kat býl oblečný ve staréj hasičskéj uniformě a na hlavě měl starodávnú hasičskú helmu). Protože
máj bývál veliká, mosoli ho pomáhat kácat aj silní chlapi z dědiny.
Když spadl na zem, děcka k něm rychlou utěkaly trhat mašle. „Hlavu“
s vlajkú chlapi usekli a podali katovi. Kat na koni a za ním průvodem
muzikanti a mladá chasa jeli ju předat ke starostovi, kde dostali
závdavek (slivovicu a výkupné). Průvodem sa všeci vrátili na „výletnistko“, jak sa pravilo místu, kde sa pořádaly oslavy a začala taneční
zábava, stůl pro kata a katku a ostatní zamilované páry.
Pěkný májový zvyk bývaly májové pobožnosti u kapličky, to
bylo na konci Slavičína, kde stála stará kaplička. U té jsa modlívaly
marijánské litánie a zpívaly marijánské pěsničky. Nekerá zbožná
babka předříkávala a mladí chodili rádi, protože sa sešli dohromady
a také kvůli zpěvu. Mladí bývali prvéj držaní doma k práci a moseli
sedět doma. V máji sa sešli na pobožnosti a mohli ven, mezi chasu.
Po májovéj řada chlapcú a cérek vyšli nad Slavičín a dlúho do noci
zpívávali starodávné aj lidové pěsničky při doprovodu harmoniky.
Strážcem dívčí cti byla přísná výchova matčina a veliká haňba, dyž
sa cérka zapomněla a byla „závitka“ (svobodná matka). Taková děvčica
buď sa už nevdala, lebo dyž si ju nevzál „svůdca“, měla trpký život až
do smrti a býl-li takový mládenec, že měl nekde za svobodna děcko,
tom sa říkalo „připálený“, „přihořený“ a žádná slušná cérka ho už
nechtěla, protože věřila, že by s ním nebyla ščastná a mosél si nakonec
vzít to, co si „pošpinil“.
Na jaro dávali hospodáři veliký pozor na první búřku. Jak zahřmělo,
honem každý popadl, co měl nejtěžšího po ruce a zvonil, „aby měl silu
po celý rok“ a když byla první búřka na Moravě, říkalo sa: „Bude u nás
úrodný rok a Slováci majú zlosť“, dyž byla první búřka na Slovensku,
bylo to zas obráceně.
Dyž nastalo jarní paséní dobytka a husí, bylo nám děckám zle,
mosely sme, než sme šly ráno do školy, napást, to znamenalo skroro
ráno vstávat. První vyhnání dobytka aj husí bylo dycky slavnostní,
maminky pokropily svěcenú vodú najprv děcka, potom dobytek, „aby
nás Bůh chráníl před hromobitím“, všeci dostali dobrú svačinu a už
sa nezbavili povinnosti až do zamrznutí. Nekeří, dyž hnali po první
na pastvu, polévali sa ráno vodú. V sobotu večér před svatodušními
svátky sa slavičtí ogaři rozestavili „na městě“, v rukách karabáče
a „růchali, kdo věc, ten věc“. Tým prý zlé duchy z dědiny vyhádali.
Na svatého Ducha měli pasáci dobytka plné ruky práce, plétli
věnce, vázali kytice a krávy přišly dom ověnčené na rohách, na krku
aj na ocasi, tam kde sa věnec udržel. Maminky už čekaly se svěcenú
vodú a pokropily nás, aby Duch svatý nás posvětíl. Husy měly věnečky
z kvítí na krku, na křídlech, na nožičkách a zrovna tak byly doma
přivítané. Aj ve stavéní sa všecko postříkalo svěcenú vodú a za trám
na tle (stropě) sa věšaly lipové větvičky, aby Duch svatý chráníl a opatrovál stavéní od hromu a blesku a od zlych mocí.
Před svátkem Božího těla sa umetaly všecky dvory, průjezdy a cesty
mezi stavéními a posýpaly sa polními kvítkami (na počest slavného
příchodu Kristova do Jeruzaléma). Družičky si chystaly košíčky
s květinami, bílé šaty a věnečky a těšily sa na průvod, kerý sa každoročně od kostela odebírál za zpěvu nábožné písně a doprovodu místních muzikantú přes Horní náměstí a zastávkami u několika oltářú.
Zpět do slavičínského kostela. Družičky, kerych bylo ze všeckých
„přifařenych“ dědin požehnaně, sypaly na cestu při průvodu kvítka
až do kostela.
Dalším letním svátkem bývala v Lipovéj púť „Na sv. Annu“.
Aniček bylo skoro v každém třetím stavéní, tož to býl slavný svátek,
kdy sa sjížďaly do Lipovéj celé rodiny. V sobotu večér bývá dodnes
Anenská zábava a v nedělu ráno v místním kostelíku sv. Václava mša
svatá za všecky Anny v dědině. Potom si už doma slaví každý sám, jak
najlepší umí.
Druhá letní slavnost bývaly dožínky, to byla slavnost aj jednotlivě v každéj selskéj rodině a hromadně končila „dožínkovú“ slavnosťú venku v přírodě a večerním tancem v hospodě. Cérky za pomoci
chlapců společně uplétli „dožínkový věnec“, kerý sa skládal ode všeho
druhu obilí, proplétl sa stuhami, chasa sa seřadila do průvodu a cérka
v kroji včele průvodu nésla věnec, dvá mládenci po boku děvčice stuhy
od něho, za nimi šli v páru cérka s chlapcem ozdobení klasama, podle
počtu mladych tvořili dlúhý průvod za výskotu, tančéní a zpívání
a za doprovodu hudby došli až na místo slavnosti, kde sa tancovalo. Věnec sa slavnostně předál starostovi, kerý poděkovál a začala
zábava…
V jednotlivých domácnosťách buď služebná chasa nebo domácí
mládež, dyž jeli pro poslední fůru obilí, ověnčili koně pentlemi, kočího
aj všecky domácí pracovníky. Všeci seděli na fůře, nejmladší cérka
držala věnec ze všeckách druhů obilí a za veselého zpěvu a výskotu
jeli pomály k domovu. Před vraty zastavili a zazpívali: „Panímámo
zlatá, otvírajte vráta, neseme vám žita ze samého zlata.“ Když sa vráta
otevřely, fůra vjela do dvora, hospodář aj s hospodyň stáli na „násypě“
(zápraží), všecka chasa sa seřadila, včele cérka s věncem šli k hospodářom. Cérka podala hospodářovi věnec s říkaním: „Tu máte pantáto,
tu máte věnec, už sme dnes skludili poslední oves.“ Hospodář přijál
věnec a dál každém po kalíšku kořalky a všeci zasedli k společnému
obědu a za zpěvu končíl poslední deň dožínek.
Ze života našich předků – vzpomínky pamětníků
Jak sa za „starych časů“ ludé na Slavičínsku bavili
(z pamětí J. Studenky, z omladinářské kroniky z Lipové a z pamětí
A. Poláškové)
V letních měsícoch sa s oblibú pořádaly taneční zábavy v přírodě
a říkalo sa jím „výlety“ to býl například výlet sokolský, orelský
nebo hasičský, při kterém tyto spolky nacvičily obyčejně aj divadlo.
27
Ve Slavičíně hrávaly divadla a operety orelské spolky a v Lipové od roku
1911 do roku 1931 spolek katolické mládeže (omladina). Z divadelních her to byly např.: Pasačka z Lurd, Hospodář a výměnkář, Pro
kus chleba, Zmatek nad zmatek, Pašeráci, Boží mlýny, Maryša, Čert
a Káča, Pasekáři, Třicet stříbrných, Rodné hnízdo a mnoho dalších.
Lipovjané hrávali aj ve Slavičíně. Po každém ochotnickém divadelním
přestavení sa pořádala taneční zábava a peníze, keré sa tam vybraly
věnovali mladí většinú na omladinářskú knihovnu nebo na vybavéní
jeviště.
Ve Slavičíně cérky jednuc za rok pořádaly muziku tak zvanú
„zástěrkovú“. Pozvaly si muzikanty, oznámily buď obecním bubnem
nebo plakátem, kde a kdy sa „zástěrková“ odbývá, pořadatelky si
uvázaly parádní zástěrky (buď krajkové batistové nebo bílé) a vybíraly
vstupné, ale hlavní účel býl ten, že cérky si měly právo vybrat tanečníka
a mládenci nesměli sami vzít cérku do kola. To byla příležitost pro
takové děvčice, keré neuměly – nebo velice těžko tančily, a tož chlapci
zkusili na svojí koži jaký je tanec při takovéj tanečnici.
Tančila sa najvěc polka, třesák, valčík „našest“, „přes ruku“, beseda,
„mašina“ a jiné. Většinú staré kúsky a když býl tanečník „levý“ nebo
měl „olšové nohy“, cérka vystála pravé muka s takovým „nemehlem“.
Najlehčí a najlepší zatancování bylo, když sa tančilo „do leva“, to hrála
v těle každá žilka.
Při spolkovych výletech v létě, sa mládež oblékla do spolkovych
krojů (orelských, sokolských, valašských či slováckých). Ve Slavičíně
na hroním konci sa průvod seřadíl s hudbú sa šlo přes celý Slavičín až
na místo „výletu“, kde byly lavice, stoly, místo pro muzikanty a stánky
s občerstvením. Tančilo sa na lúce až do tmy a pokračování bylo
v hospodě. Děcka měly přístup, a dyž bylo víc dětí v rodině, což bylo
běžné deset až dvanáct dětí, najméň 4-6 dětí, to sa tatínkova kapsa
zatřásla, když každú chvílku děcko přiběhlo:
„Tati, dajte ně krejcar na klátek!“, no tatínek dál jedenkrát, dvakrát,
ale po třetí už enom „lúpl“ očima a děcko pochopilo, že už má tatínek
dosť. Půlitr piva stál 80 haléřů, sodovka 50 haléřů, za korunu byly 4
bělky (pletenky), 1 klátek stál 1 krejcar, 10 dkg čokolády 1 korunu
28
a vstupné na zábavu 1.50 – 2.50 korun. Výdělky prvéj nebyly veliké,
tož všecko bylo vzácné, ludé byli skromní a všeckého si považovali.
Tatarka
(z rodinné kroniky Antonína Dulíka, člena vlastivědného kroužku
ve Slavičíně)
Tatarka se jmenuje bývalá louka se studánkou v lesích, zvaných
Nový Háj mezi Lipovou a Nevšovou. Dnes již tam louka není, je
tam vysoký porost. Výše uvedené jméno Tatarka pochází z dob vpádu
Tatarů (Turků) v roce 1663.
V těch dobách, 7. října 1663 byli Turci v našem kraji už po třetí.
17 000 jich řádilo, hrozně loupili, vraždili, pálili a lidi do otroctví
odvlékali. Lidé ze vsí a městeček byli poschováváni v horách se
skrovným majetkem, který se jim podařilo před nezvedenou cháskou
schovat. Kvůli tomu schovanému majetku je Turci pronásledovali až
do lesů a hor.
V Novém Háji byla v tom čase hájovna. V ní bydlel hajný Karel
Zycha. Byl to vysoký, silný, asi třicetiletý chlapík a byl asi rok ženatý
se svou Aničkou. Měli se velice rádi a byli na své samotě šťastni.
Majitel panství pan Adolf Skydyňský ze Skydyně měl hajného rád
pro jeho nebojácnost a statečnost. Jednou v noci přišli k němu uprchlíci ze Slavičína, celí vyděšení, s ranci trochou jídla a něco hadříčků
na sebe. Někteří vedli s sebou i kravičku na provaze. Nad Slavičínem
bylo vidět zář – Slavičín hořel. Uprchlíky, byli mezi nimi i z přízně
jeho ženy, hajný vlídně přijal a pohostil. Sám však starostmi sklíčen
vyšel s puškou ven do lesa. Žena jej prosila, aby nechodil, tak jí aspoň
slíbil, že se podívá jen do blízkého okolí.
Zašel za hájovnu, opřel se o dub a zamyšleně čekal. Noc již pomalu
minula a nastával krásný den. Ke studánce přihopkoval zajíc, pak
přiběhla srnka s mládětem a klidně se popásala do lesa. Hajnému se
vracel pomalu klid, vida ten klidný život kolem sebe. V tom zajíc zapanáčkoval a odběhl i se srnci do lesa. Ozval se praskot, dupot a již viděl
jak z houští z lesa vyjíždějí dva jezdci na nízkých nevzhledných koních.
Oči šikmo položené, tváře žluté – nebylo pochyb – Tataři. Zastavili se,
zahlédli hájovnu. Něco spolu prohodili neznámým hrdelním jazykem.
Hajný však nečekal, namířil a prásk, hned byl jeden Tatar z koně dolů.
Druhý Tatar chtěl ho vzít na svého koně a ujet. Hajný po něm skočil
s nožem v ruce. Tatar byl tak překvapený, že se ani nebránil. Tak se
hajnému podařilo oba vetřelce zneškodnit, aniž by mu ublížili a mohli
spolu s ostatními Tatary hájovnu třeba znovu napadnout.
Od té doby se lesní loučce v Novém háji, kde byla i dobrá studánka,
říkalo a říká dodnes Tatarka.
Naučná stezka k sirným pramenům
a památkám v katastru obce Lipová
K přírodním zajímavostem naší obce patří především několik
podzemních, přirozeně vyvěrajících minerálních pramenů. V katastru obce Lipová se nacházejí 3 sirné prameny. Tato skutečnost je
uváděna v knize VLASTIVĚDA MORAVSKÁ a taktéž v publikaci
Chráněná krajinná oblasť BIELE BÍLÉ KARPATY, kterou vydalo
Vydavateľstvo Ekológia, Bratislava, roku 1992. V uvedené knize jsou
na straně 66 sirné prameny popsány :
 studánka, místní název Kuželův Vesník - na pravém břehu potoka
Podevsový (pravostranný přítok potoka Lipovský) cca 800 m nad obcí
 pramen na levém břehu potoka Lukšinka tekoucího z kóty 469
Vrch
 vývěr na pravém břehu potoka Lipovský, severně od obce v lese
Ke všem zmiňovaným pramenům byla vyznačena naučná stezka,
která začíná ve Sportovním areálu, kde je první informační tabule.
Druhá tabule je umístěna u Památného buku lesního (Fagus sylvatica), jehož stáří je odhadováno na 300-400 let. Je to jeden z nejstarších buků v celém regionu. Obvod kmene je 5,18 m. Strom má vytvořenou druhotnou korunu a je ukázkou přirozeně dožívajícího a rozpadajícího se jedince (fáze rozpadu). Třetí informační tabule je umístěna
u studánky (1) kde bylo vybudováno i odpočinkové místo a zhotoveno
nové nadkrytí studánky. Čtvrtá informační tabule je u rozcestníku UHLISKA a navazuje na červeně značenou turistickou trasu
z Valašských Klobouk do Luhačovic, která vede po hranici katastru
obcí Lipová, Loučka, Slopné, Sehradice atd. a je rovněž cyklostezkou.
Poslední pátá informační tabule je u pramene (2), kde též by byla
provedena úprava obezděním a zakrytím pramene. Dále byly nainstalovány lavičky a stolek k vytvoření oddychové zóny. Stezka byla
zřízena v roce 2005 nákladem Obce Lipová a Správy CHKO Bílé
Karpaty a upozorňuje i na několik památkově chráněných objektů
evidovaných v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek:
kaplička Panny Marie z r. 1776 v trati Rybník
k (v seznamu pod č.
1961)
stručný popis: kaplička obdélného půdorysu, boční fasáda hladká,průčelí členěno na nárožích pilastry s římsovou hlavicí. Na osu prolomen
vchod půlkruhově zaklenutý, uzavřený dřevěnými dveřmi. Pilastry
nesou kladí, na kterém spočívá kordónová profilovaná římsa,nesoucí
trojúhelníkový štít. Ve štítě letopočet 1766. Ve vrcholu makovice
s křížem. Podstřešní profilovaná římsa nese střechu sedlovou. Prostor
zaklenut klenbou valenou. Kaplička byla v roce 2 000 nákladem Obce
Lipová a OkÚ Zlín staticky zajištěna (provedla firma Václav Kos
Consult z Přerova), vyměněna střešní krytina (pozinkovaný plech)
a opatřena novou fasádou včetně výměny dveří. Majitelem kapličky
je Obec Lipová.
kamenný kříž s reliéfní výzdobou signovaný r. 1867 Štěpánem
Minaříkem (v seznamu pod č. 1962)
stručný popis: na obdélné základně čtyřboký dvakrát odstupňovaný sokl s rytými vpadlými rámy. Na přední straně reliéf Bolestné
Panny Marie. Na zadní straně nápis: „TENTO KŘÍŽ JE VYSTAVEN
OD SAMOSTATNÝCH OBČANŮ V ROKU 1867. DĚLAL HO
ŠTĚPÁN MINAŘÍK.““ Sokl je ukončen vyloženou profilovanou
římsou, na ní nízký pilon s medailonem. V půlkruhově zaklenutém
rámu reliéf kalicha. Na pilonu kříž s rameny rovně ukončenými.
Tělo Krista prověšeno ve tvaru Y. Hlava skloněna k pravému rameni.
Bederní rouška svázána u levého boku. Nad hlavou nápisová blána
29
INRI. Kříž byl v roce 2005 nákladem Obce Lipová a KÚ Zlínského
kraje restaurován (provedl restaurátor Josef Krososka z Vracova).
Majitelem kříže je Obec Lipová.
 dům č. p. 79 – památka lidové architektury z r. 1851 (v seznamu
pod č . 1963)
stručný popis: stavení je přízemní zděné z vepřovic. V přední části
má světnici s prkennou podlahou a trámovým stropem podepřeným
roštem, na kterém je letopočet 1851. Do světnice vedou tři okna
v nikách zaklenutých segmentem. Síň i kuchyň za ní mají novodobou
úpravu interiéru. Ze síně se vystupuje dřevěnými schody do podstřeší,
ve kterém je situována drobná světnička rovněž s trámovým stropem.
Vedle síně a kuchyně je chlév, na jehož střechu se připojuje svojí
konstrukcí průjezdní kolna, jejíž přízemní část napravo od průjezdu
je vybudována rámovou konstrukcí z prken a trámků. Obytné stavení
je podsklepeno kamenným sklepem s valenou půlkruhovou klenbou
omazanou hlínou. Obě průčelí obytného stavení mají novodobou
úpravu, stěny obílené, kamenný sokl omítnutý. Trojúhelníkový zděný
štít a pálená tašková krytina jsou rovněž novodobé.
 komora u č. p. 22 – památka lidové architekturyy (v seznamu pod
č. 1964)
stručný popis: roubení patrové komory je provedeno z tvrdého dubového dřeva ztesaného do plochých trámů silných 18 cm, z nichž
některé na výšku mají až 40 cm, komora stojí na mohutných prahových trámech vytvářejících věnec. Stropní trámy nesoucí pavláčku
mají zhlaví ornamentálně seříznuto. Pažení pavláčky je ze dvou prken.
Oba stropy jsou trámové ze širokých prken. Oboje dveře jsou sbíjené.
Celkově činí konstrukce po tesařské stránce velmi dobrý dojem.
Střechu má komora sedlovou s taškovou krytinou. Oba štíty jsou
svisle bedněné a mají ornamentálně řezané výzorníky.
Kulturní zařízení v obci:
Sportovní areál – s fotbalovým hřištěm, hřištěm na volejbal, vodní
nádrží a tanečním kolem, obecní knihovna a tělocvična, kulturní dům,
Kaple sv. Václava postavena v roce 1929.
Dle archivních údajů zpracoval Kužela Josef
30
Historie a současnost Obecní knihovny
v Lipové
Fotodokumentace z roku 2005 – Pramen (2) Původní stav Nový stav
K nezbytným součástem kulturního dění v obci Lipová bezesporu
vždy patřila činnost její obecní knihovny. Počátky místního knihovnictví lze nejspíše hledat ve 30. letech 20. století, kdy byla při zdejší
základní škole, tzv. jednotřídce zřízena školní knihovna, vedená jejím
tehdejším řídícím, panem Císařem. Tu bylo její hlavní náplní doplňovat a rozšiřovat obzory mnoha generacím lipovských dětí na poli
literárním a kromě toho byla i půjčovnou veřejnou. Vedle ní v Lipové
pravděpodobně od roku 1928 působila ještě další knihovna, založená
spolkem Omladina, sídlící v domě č. p. 49, jenž vlastnil pan Jiljí Žáček.
Knihy se zde sice půjčovaly za nepatrný poplatek, čtenářům však bylo
již tehdy co nabídnout. Na odbyt šly tituly se světskou i náboženskou
tematikou, katolické kalendáře, naučné příručky určené sedlákům
a venkovu nebo také zábavné a poučné časopisy, např. tehdy velmi
populární Rozsévač. Po roce 1948, jenž pro naše dějiny odstartoval
dobu druhého „temna“, byl kvalitní fond této prvorepublikové knihovničky podroben cenzuře komunistických pohlavárů a došlo k likvidaci mnoha vzácných svazků. Zbylé knihy vyhovující „režimu“ byly
převedeny do školní knihovny, která plnila funkci veřejné knihovny až
do šedesátých let.
Takové jsou tedy zlomky vzpomínek na starodávné knihovnické
časy pamětnice paní Anny Kuželové a dalšího rodáka z Lipové –
Ing. Antonína Nováka.
Oficiálně je literární historie v obci zmapována až od roku 1969.
Tehdy je založena místní lidová knihovna, spadající pod Knihovnické
středisko Městské knihovny Slavičín, jenž zahrnuje i další místní
knihovny - v Loučce, Haluzicích, Nevšové, Rudimovu, Hrádku,
Divnicích a Bohuslavicích nad Vláří. Slavičínská knihovna spolu
s Okresní knihovnou v Gottwaldově začínají postupně vytvářet jejich
knižní fondy včetně lipovské, jejímž sídlem se stala budova obecního úřadu. Pod jejich správou a metodickým řízením místní knihovnický stánek vzkvétá, rozšiřuje se nabídka jeho dokumentů a je občany
Lipové často navštěvován. Hlavní zásluhu na jeho rozkvětu přitom
nelze upřít knihovnici - paní Emílii Malíkové, která ji vedla od jejích
„prvních krůčků“ celá desetiletí a byla zároveň zaměstnankyní profesionální knihovny ve Slavičíně. Zhruba v polovině sedmdesátých let
byla knihovna přestěhována z obecního úřadu zpět do nevelkých leč
útulných prostor školní budovy. Čtenáři z řad obyvatel si do ní rychle
našli cestu a zejména mládež tu trávila spolu se svými literárními
hrdiny velkou část volného času.
Devadesátá léta pak posouvají dějiny knihoven rychle dopředu.
Mění se společensko ekonomická situace i nálada celé naší země,
jednotlivých měst a také obcí. Vycházejí znovu autoři, jejichž psané
slovo mělo zůstat navždy umlčeno a nyní konečně mohou podat objektivní svědectví o době totality. Část těchto děl se objevuje i ve fondu
lipovské knihovny a přibývají publikace nové, přinášející dosud nezveřejněná fakta o tomto neblahém období.
Důležitou roli v dějinách místního knihovnictví sehrál rok 2002.
Na základě dohody s Krajskou knihovnou ve Zlíně přešla lidová
knihovna od 1. ledna téhož roku pod správu obce. Dosud kvalitně
fungující poradenství a metodická pomoc slavičínské knihovny
zůstalo naštěstí zachováno díky Smlouvě o poskytování regionálních
knihovnických služeb v rámci regionálních funkcí, uzavřené mezi
Městem Slavičín a Krajskou knihovnou Františka Bartoše ve Zlíně.
Obec Lipová tak na svá bedra vzala zodpovědný úkol - být vzorným
správcem knihovny, jehož se zhostila se ctí. Z projektu Ministerstva
kultury VISK3 (Veřejné informační služby knihoven) v roce 2004
do knihovních prostor pořizuje nejprve jednu počítačovou stanici,
určenou k bezplatnému přístupu veřejnosti na internet. Poté v roce
2007, kdy došlo k získání prostředků z dalšího projektu MK ČR, zde
nechává obec instalovat druhý počítač i s knihovnickým programem,
díky kterému jsou výpůjční i jiné pracovní procesy plně automatizovány. Na základě stálého poradenství knihovny ve Slavičíně
je obecní knihovně vytvořena přehledná webová stránka. Nabídka
služeb se tak rozrůstá o možnost navštívit přes webové rozhraní
on line katalog, informující veřejnost o složení veškerého jejího
31
knižního fondu – http://lipova.knohovna.info.
A jak lze charakterizovat obecní knihovnu současnosti? Na základě
letmého nahlédnutí do knihovnických statistik zjistíme, že v roce 2011
za literaturou a surfováním po internetu přišlo 727 návštěvníků, kteří
si v roce 2011 vypůjčili 1492 dokumentů. Její fond se může pochlubit celkem 2 267 svazky knih, a to nejen z oblasti beletrie, ale i díly
naučnými a žánry preferovanými u dětí a mládeže. Krajská knihovna
ve Zlíně pak každoročně nabídku obecní knihovny jejím skalním
příznivcům významně rozšiřuje zapůjčením dvou výměnných souborů
knih.
Na tomto místě je potřebné zmínit, že knihovna v Lipové rozhodně
nikdy nezůstávala bokem kulturního života v obci. Po mnoho po sobě
jdoucích let se paní Emilie Malíková i její nástupkyně - Mgr. Jana
Polášková, Mgr. Anna Jordánová a v současné době Ing. Štěpánka
Jordánová, zapojovaly do různých obecních aktivit. Ať už to bylo
tradiční vítání jara pořadem Otvírání studánek, Rozsvěcování vánočního stromu nebo malými „lipovjánky“ a jejich rodiči hojně navštěvované dětské dny na hřišti. Je možné vyjmenovat pouze zlomek
všech činností, jimiž tato instituce byla a vždy bude užitečná své obci.
Faktem zůstává, že její zásadní role rovného přístupu občanů k informacím je díky bezplatnému přístupu na internet a ke knihám bez
diskuze nezastupitelná.
Obecní knihovna v Lipové není však jen strohým informačním
světem plným elektronických vymožeností. Je místem s přívětivou
atmosférou, vhodným pro setkávání všech generací a zejména těch,
kteří stále ještě vyznávají knihu jako věrného a moudrého přítele, bez
jehož znalostí a zkušeností se v životě nelze obejít.
Mgr. Gabriela Klabačková,
vedoucí Městského klubu a knihovny Slavičín
32
Kultura a tradice
Stavění a kácení máje
Na máj se uřezaly dva smrky, aby dosáhly délky až 30 m. Kmeny
se zbavily kůry a spojily železnými skružemi zároveň s hlavou máje.
Hotový máj ležel na třech stolicích. Hlavu máje zdobila děvčata barevnými stuhami a do vršku se upevnila státní vlajka. Před hospodou se
vykopala dva metry hluboká jáma. Párované smrkové tyče o délce
4 až 6 m, kterým se říkalo folgy nebo žajgrůty, provléknuté provazy
a navléknuté na máj, byly důležitým nářadím při stavění máje. U každé
folgy byli dva až tři muži určení vedoucím stavění máje a na jeho povel
se začalo stavět. Máj se stavěl většinou před 1. květnem. Mnohdy bylo
nutno plánovat hlídky z řad mladých hasičů, protože se stávalo, že máj
podřezali starší ogaři ze sousedních obcí ještě před slavností kácení
máje. To bývalo velice slavné. Na tuto slavnost se vraceli ze světa domů
zedníci, tesaři i miškáři. Po desetiletí hrávala při této slavnosti známá
dechová hudba Maňasů ze Sehradic.
Hasičské výlety
Ty se konávaly v srpnovou neděli na Přílazku. Výletiště se připravovalo v sobotu a v neděli po prvních bohoslužbách. Stoly a lavice
byly zhotoveny z desek. Okolí bylo vyzdobeno nakácenými mladými
stromky. Výlet začínal u zbrojnice a za doprovodu hudby se šlo
na výletiště, kde byla vlajka, aby cizí návštěvníci věděli, kde se výlet
koná. Venku se potom tančilo až do večera a po večeři v hospodě až
do ranních hodin.
Plesy
Plesy opět pořádali hasiči. Hospoda musela být pečlivě vyzdobena
tak, že celá, včetně vchodu, vypadala jako v pohádce. Tato příprava trvala
celý týden, za pomoci mladých děvčat. Natištěné pozvánky roznášeli
hasiči s osobním pozváním. Dekorace v hospodě zůstávala až do končin
a tyto tancovačky trvaly dva dny. Masopustní pondělí se oslavovalo
maškarami, které chodily po vesnici a z výtěžku byly placeni muzikanti.
Kateřinské hody
Do rodin se scházeli příbuzní a známí. Po hodovém obědě a rušné
besedě v domácnosti se šlo večer do hospody, kde hrávala dechovka
Maňasova. Tančilo se přes půlnoc a muzika pokračovala i v pondělí,
a to byl pořadatelem hospodský. Kdo si chtěl zatančit, musel zaplatit
muzikantům požadovaný obnos. Vytrubovalo se sólo pro určitý pár
a nikdo jiný nesměl vkročit do kola. Pokud se tak stalo, byl dán příkaz
k zastavení hudby, při neuposlechnutí vznikla rvačka. Při větší rvačce
muzikanti utekli.
Ochotnická divadla
Mladí občané pořádali též ochotnická divadla, která se konala
zvláště při příležitosti poutě sv. Anny a taky v zimě, kdy bylo více času
na zkoušky. Hrálo se buď na Výletišti nebo na Přílazku a také na Juříkové zahradě. V zimě se hrálo ve školní tělocvičně.
Honební společenstvo Lipová- Haluzice
Historicky první zmínku o obecní honitbě zapsal do Pamětní knihy
obce Lipové kronikář pan Bedřich Doruška 27. října 1936: „Toho dne
se konal pronájem obecní honitby. Honitbu vydražil za obnos 2 000 Kč
p. Lambert Wichterle, statkář ze Slavičína. Dosavadním nájemcem
byl po 18 let p. Karel Váňa, soudní rada v Uherském Hradišti, zdejší
rodák. Honební plocha obnáší 850 ha. Volby do obecního honebního
výboru byly po 15 letech nařízeny. Zvoleni Jan Rokyta č. 20, Jan Petrů
č. 1, Josef Jordán č. 33, Svárovský Karel č. 10, Mana Josef č. 36, Juřík
Jaroslav č. 34 a Doruška Bedřich č. 22. Poslední jmenovaný pak byl
zvolen předsedou obecního honebního výboru.“
Honební společenstvo Lipová – Haluzice (HS) bylo založeno
dne 3.3.1993. Na základě žádosti a předložených dokladů rozhodl
Referát zemědělství Okresního úřadu ve Zlíně o uznání společenstevní honitby o celkové výměře 972 ha. Z toho zemědělská půda 403
ha, lesní půda 523 ha a ostatní plocha 46 ha. Honebním starostou
byl zvolen Jaroslav Jiřík (tehdejší starosta obce Lipová), honebním
místostarostou Josef Hasoň (tehdejší starosta obce Haluzice). Právo
myslivosti v uznané honitbě bylo pronajmuto Mysliveckému sdružení
Tatarka na deset let tj. do 31.3.2003.
V roce 2001 byl schválen nový zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb.,
který mimo jiné uložil honebním společenstvům povinnost přijmout
stanovy a zvolit orgány honebního společenstva a to vše nejpozději
do 9 měsíců od nabytí účinnosti nového zákona. Dne 21.8.2002 se
konala valná hromada HS na sále OÚ Lipová, na které byly schváleny
Stanovy HS a provedena volba výboru: honebním starostou byl zvolen
Josef Hasoň, honebním místostarostou Josef Kužela, členy výboru:
Miloslav Svárovský, Jiří Matějka, Miroslav Šála, Ing. Vl. Mudrák
a Radek Hlavica. Členy revizní komise byli zvoleni: Karel Svárovský,
Josef Jordán a Jaroslav Hlavica. Valná hromada pověřila výbor HS
uzavřením smlouvy o pronájmu honitby na další desetileté období
Mysliveckému sdružení Tatarka tj. do 31.3.2013 a schválila plán lovu.
Dále pověřila 3 členy výboru založením účtu HS v bance, ke kterému
budou mít podpisové právo. Dne 21.1.2003 byl založen termínovaný
účet v Komerční bance, a.s. ve Slavičíně a vložen první vklad ve výši
13 265,-Kč, což bylo nájemné za pronájem honitby Mysliveckému
sdružení Tatarka v letech 1993 – 2003, po odečtení nákladů spojených
se založením HS (schváleno výborem HS).
HS je právnickou osobou, která není založena za účelem podnikání. Dle zákona č.563/1991 Sb., o účetnictví,v platném znění, jsou
tyto právnické osoby povinny vést podvojné účetnictví v zjednodušeném rozsahu. HS je registrováno u FÚ Luhačovice (IČ 70965137),
kde je podáváno přiznání k dani z příjmu právnických osob. Dle
zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění je dle
ust. §20 odst.7 Poplatníci, kteří nejsou založeni za účelem podnikání,
mohou základ daně snížit až o 30%, maximálně však o 1 000 000 Kč,
použijí-li prostředky získané takto dosaženou úsporou daňové povinnosti ke krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnostmi, z nichž
získané příjmy nejsou předmětem daně, a to ve 3 bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích. V případě, že 30% snížení činí méně než
300 000 Kč lze odečíst částku do výše základu daně.
33
O použití finančních prostředků HS rozhoduje dle stanov HS a taky
dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti § 21 odst.1 písm.b) valná
hromada. Pokud by finanční prostředky měly být rozděleny členům
HS musely by být zdaněny (rozděluje se čistý výtěžek) a jednotliví
příjemci by tento příjem museli zahrnout do svého přiznání k dani
z příjmů. Proto byla dne 10.11.2006 svolána valná hromada HS, která
schválila použití části finančních prostředků HS na nákup a vysazení stromků v k.ú. Lipová a Haluzice. Dále valná hromada zvolila
honebním starostou Jiřího Zelenku místo Josefa Hasoně, který byl
zvolen členem výboru.
Nájemné za pronájem honitby je 2 051,-Kč/rok a pokladník MS
Tatarka jej každoročně vkládá na účet HS. K 21.4.2012 bylo na účtu
HS 21 370,-Kč.
Rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 21.června
2004 byla změněna hranice honitby Lipová-Haluzice a celková
výměra honitby je nyní 940,52 ha, z toho zemedělská půda 403 ha,
lesní půda 492,24 ha a ostatní plocha 45,28 ha.
Blíží se konec druhého desetiletí HS. Nabízí se otázka jak rozhodnout o způsobu využití společenstevní honitby. Je několik možností:
 Pokračovat v současném stavu, nebo-li opět na deset let pronajmout honební pozemky Mysliveckému sdružení Tatarka, nebo
 Užívat honitbu na vlastní účet to znamená umožnit užívání honitby
členovi HS, popřípadě vlastníkovi honebního pozemku v honitbě,
který má k tomu odbornou způsobilost, popřípadě
 Založit vlastní honitbu Lipová?
Jsou jistě další možnosti, ale o všem rozhodnou vlastníci pozemků
na valné hromadě, která bude svolána pravděpodobně na počátku roku
2013.
Kužela Josef, honební místostarosta a pokladník HS
34
silami obstarává objemová krmiva a z prostředků MS se nakupuje
ječmen, oves, kukuřice a sůl. V honitbě je rozmístěno 15 krmelců
se zásobníkem pro zvěř mufloní, srnčí a daňčí, 4 krmeliště pro zvěř
černou a 8 zásypů pro zvěř pernatou. U každého krmelce je vybudováno slanisko. U lovecké chaty se každoročně konají střelby na asfaltové terče. Chata je zapůjčována pro různé akce jak členům MS tak
i ostatním občanům. MS má velmi dobré vztahy s OÚ Lipová. Obecní
úřad se zajímá o naši činnost a podporuje ji v rámci svých finančních
možností. Tímto přispívá k propagaci a rozvoji myslivosti.
V roce 2008, na výroční členské schůzi, byl zvolen nový výbor
v tomto složení: předseda Slavíček Zdeněk, myslivecký hospodář:
Matějka Jiří a jednatel: Vítězslav Svárovský. V tomto složení pracuje
výbor MS do dnešního dne.
Vzpomínky sepsali: Martinovský Rostislav a Svárovský Miloslav
Myslivecké sdružení
„TATARKA“ Lipová – Haluzice
Myslivecké sdružení Lipová bylo založeno na podzim roku 1945.
Jeho prvními členy byli: Mudrák Alois, Martinovský Jaroslav, Váňa
Viktor, a Petráš Vojtěch. Předsedou byl zvolen Martinovský Jaroslav, hospodářem Mudrák Alois. Později byli přijati: Zezula Bohumil,
Ludvík Vincenc, Martinovský Bohumil a Váňa Richard ml.
V témže roce byl zvolen výbor pronajimatelů pozemků – honební
společenstvo. Předsedou se stal Remeš František.
Od roku 1945 se lovilo po celém katastru obce Lipová a do roku
1950 se lovilo i ve vojenských skladech, kde se to hemžilo divokými
králíky. Lovilo se převážně na čekané.
Do roku 1945 byly některé lokality pronajímány soukromým
myslivcům. Po válce byl malý počet drobné zvěře. Proto se členové
složili a zakoupili 5 zajíců, 5 bažantích slepic a 2 kohouty. Zvěř byla
vypuštěna na Kůtě a na Zádilčí – do středu honitby. Tato akce měla
příznivý vliv na stavech zvěře v příštích letech.
V roce 1965 byli do MS přijati: Kozubík Oldřich, Martinovský
Rostislav a později Šoukal Vladek. O tři roky později byli přijati
do MS: Svárovský Miloslav, Svárovský Vítězslav a Jordán Josef, Buriánek Václav a později: Jiří Matějka, Juřík Jiří.
Dále bylo MS Lipová nařízeno přijat a sloučit se s MS Haluzice pro
jejich malou honební plochu i s jeho členy. Byli to: Mudrák Vlastimil,
Slavíček Stanislav, Kačer Alois a Orsák Karel. Po uvedeném sloučení
byl zvolen nový výbor MS: předsedou se stal Rostislav Martinovský,
hospodářem Kozubík Oldřich a jednatelem Svárovský Miloslav.
Za jejich volební období byla postavena lovecká chata Tatarka, sklad
Hubertka, zhotoveny krmelce, zásypy, slaniska a několik posedů. Na
vybudování se podíleli všichni členové MS jak finančně tak prací.
Chata slouží myslivcům ke konání schůzí a oslavám životních jubileí.
U chaty se pořádaly střelby na asfaltové terče a taktéž myslivecké
výlety. Byly to roky nejen budování, ale i hojnosti zvěře, které se
projevily zazvěřením z minulých let. Ukázalo se to na honech při
výřadu zvěře. Lovilo se cca 100 ks zajíců a více než 100 ks bažantů.
V honitbě se objevila černá zvěř a jeleni, kteří se také začali lovit.
Na uvedené období a roky rádi vzpomínáme.
Další nový příkaz vlády. MS „TATARKA“ Lipová – Haluzice se
muselo sloučit s MS Nevšová. Byl zvolen nový výbor. Předsedou se
stal: Starý Jaroslav, hospodářem: Kozubík Oldřich.
Toto sloučení nepřineslo do MS nic pozitivního, ba naopak. Bylo
to pro myslivost nejen u nás, ale i v jiných sdruženích špatné rozhodnutí. Nastaly třenice, projevila se nečinnost členů a poznávali jsme
úbytek zvěře. Ve sdružení nastala stagnace.
Tato situace trvala až do převratu v roce 1989. Vroce 1992 byl
zvolen nový výbor MS „TATARKA“ Lipová – Haluzice. Předsedou
byl zvolen Svárovský Miloslav a hospodářem Ing. Kozubík Oldřich.
Hlavním druhem v oblasti chovu a lovu je zvěř srnčí a černá. Přechodně
zvěř mufloní a v poslední době také zvěř daňčí. Zvěř drobná, zajíc,
bažant, úplně zmizela. Tuto skutečnost se alespoň částečně snažíme
řešit zakládáním zvěřních políček osévaných pšenicí, ovsem, slunečnicí a topinamburou. Pro zimní přikrmování si každý člen vlastními
35
Historie TJ Lipová
Touha po fotbalu v obci Lipová byla roku 1983 natolik silná, že se
místní občané domluvili a společnými silami v akci „Z“ upravili terén
a pustili se do stavby vlastního sportovního hřiště. Pro úplné zřízení
bylo potřeba postavit sportovní kabiny a sociální zařízení. V roce
1985 mezi sportovním hřištěm a účelovou vodní nádrží byly umístěny prozatím tři buňky k potřebným účelům. Na hřiště byla zaseta
travní semena, oplocení celého prostranství a úprava okolí hřiště, kde
přidali ruku k dílu i ti nejmenší. Místní občané po tříleté usilovné
práci se dočkali a jejich vlastnoručně postavené hřiště nabylo plnohodnotné funkčnosti roku 1986. Ještě tohoto roku byly zabudovány
železné sloupy pro sítě a proveden nátěr celého oplocení.
Dne 19. listopadu roku 1986 byl založen fotbalový tým „TJ
Lipová“ jejímž předsedou byl zvolen Roman Goldbach, učitel
základní školy Slavičín, bytem Lipová 103. Místní fotbalový tým
na návrh výboru Národní fronty byl dočasně ustanoven jako sportovní jednota s názvem „Tělovýchovná Jednota Lipová“ se souhlasem
MNV Slavičín. Ustanovující schůze této zřizovací jednoty byla provedena v začátku roku 1988 za přítomnosti zástupců obce, která vedla
tělovýchovnou jednotu.
36
Družstvo žáků pro své nadšení pro sport si domluvili zápas ke dni
15. listopadu 1987 s registrovaným družstvem žáků z Nevšové.
Do sestavy místního družstva žáků patřili: bratři Talachovi, bratři
Jiříkovi, Floreš Jiří, Tomeček Pavel, Ťulpa Bohdan, Svárovský Miroslav, Krejčí David, Pavlek Oldřich. Pozici trenéra tohoto družstva žáků
zaujímal Šála Jaroslav.
I když místní občané přišli podpořit svůj fotbalový tým „TJ
Lipová“, čímž samozřejmě zdvihli u hráčů chuť vyhrát tento zápas,
přesto bohužel byli poraženi 3:1.
Pro úplnou krásu místního fotbalového hřiště byly roku 1987
odstraněny prozatimní buňky a byla započata výstavba sportovních
šaten a sociálního zařízení. Dokončení této stavby bylo plánováno
roku 1988.
Pro větší sportovní vyžití místních dětí bylo v plánu zřízení hřiště
pro odbíjenou a tenis.
Na místním fotbalovém hřišti v letech 1988-1990 hráli žáci
mistrovská utkání. Tým se během těchto let sehrával, propracovával svoji taktiku a souhru. Na každý zápas se družstvo žáků muselo
dopravit na vlastní náklady. V tomto období byl předseda „TJ Lipová“
p. Pala Miroslav, pokladník p. Liška Milan, hospodář p. Talach Josef.
V sezóně 1990 – 1991 tito mladí žáci začali hrát za dorost.
hráčů, a proto družstvo muselo být sestaveno nejenom z občanů
Lipové, ale i z okolních obcí.
V roce 2011 byl plánovan turnaj k 20. výročí mistrovských utkání
v Lipové, které nebylo bohužel uskutečněno kvůli nepřízni počasí, ale
bude uskutečněn společně s oslavami 650 let obce Lipová.
V průběhu historie fotbalového týmu „TJ Lipová“ se vystřídali tito
předsedové p. Jordán Tomáš, p. Malatinský Petr a v současné době
funkci předsedy zastává p. Vašička Roman. Hospodářem je stále
p. Liška Milan a vedoucím družstva p. Krejčí David.
Věříme, že i nadále fotbal v Lipové zůstane a bude se rozvíjet, aby
přinášel radost ze hry všem občanům.
Roman Vašička, předseda TJ Lipová
Dorostenci odehráli jednu sezónu a od roku 1991 se přihlásili jako
muži. Fotbalový tým „TJ Lipová“ byl nováčkem IV. třídy, za své
výsledky se umístnili v polovině této tabulky. Začátky nebyly snadné,
protože obec plně nepodporovala finančně vývoj družstva. Tudíž
fotbalisté a místní občané pokračovali v dobrovolné pomoci, a aby
mohl plně fungovat fotbal v obci Lipová, získávali se tyto finanční
prostředky z kulturních akcí v podobě zábav, soutěží a plesů. Údržba
fotbalového hřiště byla prováděna opět dobrovolně s pomocí staršího
typu sekačky. Svojí ochotou přispěla také p. Talachová, která dbala
o čistotu fotbalových dresů. Na každý zápas bylo připraveno občerstvení, které zajistil p. Jordán Tomáš.
Hráči se svojí vytrvalostí, chutí, správného zapálení do fotbalu
a velké podpory ze stran fanoušků se propracovali na jednu sezónu
k postupu do III. třídy. Tento úspěch byl náležitě oslaven a místní
fanoušci byli na své fotbalisty velmi hrdí.
TJ Lipová byla finančně zajišťována obcí Lipová a sponzory p. Pala
Miroslav - elektroinstalace a JASO s.r.o., čímž se družstvu zjednodušilo hospodaření. Byly nakoupeny nové dresy, kopací míče a modernější sekačka – sekačkový traktor Honda. Také se svépomocí opravil
výčep a za finanční podpory obce se zakoupila střešní krytina a krov.
Fanoušci si ve svých volných chvílích postavili posezení k výčepu.
V pozdější době fotbal v Lipové procházel krizí s nedostatkem
Český svaz zahrádkářů v Lipové
Zmínky o zahradách s ovocnými stromy a vinicích se objevují již
v zakládacích listinách klášterů v desátém a jedenáctém století. Zakládací listina Břevnovského kláštera datuje svou vinici kolem roku 993,
Ostrovský klášter u Davle v roce 994. V 16. A 17. století se české ovoce
stalo proslulým po celé Evropě. Svědčí o tom i to, že kardinál Aldobradini, který byl papežským vyslancem u dvora Rudolfa II. si tak
oblíbil Míšeňská jablka, že když byl později papežem, nechal si každý
rok posílat z Čech normanský vůz plný těchto jablek a odrůda Malinové Holovouské byla zase oblíbeným jablkem Vídeňáků a nesměla
chybět na slavnostních vánočních stolech císařského dvora.
I když ČSZ vznikl oficiálně až 29.9.1957, kdy se v závodním klubu
zaměstnanců Státního obchodu v Praze sešli delegáti a hosté na ustavujícím sjezdu jednotné zahrádkářské organizace, která přijala název
Československý svaz zahrádkářů a ovocnářů, kořeny zahrádkářství
sahají hluboko do 19. století. Byly to především spolky a organizace,
které sice měly hospodářský charakter, ale vytvořily podmínky pro
vznik a rozvoj zahrádkářského hnutí. Byly to tyto organizace:
1816 Zahrádkářský spolek pomologický v Brně
1820 Ovocnický spolek pro Království České v Praze
37
1829 Štěpařský spolek (později Štěpařská jednota)
1830 Pomologická společnost
1849 Moravský ovocnicko vinařský a zahradnický spolek v Brně
V roce 1958 byl založen ČSZ ve Slavičíně, kde se zúčastňovali
schůzí a odborných přednášek i přátelé zahrádkáři z Lipové. V roce
1965 byla založena Zahrádkářská osada ve Slavičíně za kostelem
směrem k Lipové. V roce 1966 se řídili příkladem Slavičína i občané
Lipové a založili ČSZ v Lipové. Zakládající členové:
Martinovský Jaroslav, Vašička Jan, Zvonek Jan, Greschner Jan,
Gottfried Karel, Dufek Vladislav, Juřík Antonín, Tomeček Josef,
Holík František, Ovesný Josef, Bařina Petr, Tomaník Karel, Váňa
Viktor, Tomečková Ludmila, Lišková Ludmila, Svárovský Karel,
Křupala Jaroslav, Hamalčík Petr, Kročil Josef, Suchánek František.
Zakládající předseda: přítel Vašička Jan
Místopředseda: přítel Martinovský Jaroslav
Pokladna: přítel Dufek Vladislav
Mezi první aktivity zahrádkářů patřilo, v 70. letech, pronajatí půdy
od obce na zakládání zahrádkářské osady Losky o rozloze 8676 m2
za účelem pěstování zeleniny,
ovoce a květin pro vlastní potřebu.
V té době byl zájem o zahrádkářství velký. Spolem čítal kolem 50
členů. V rámci ochrany před zvěří
byl vybudován plot v roce 1985
a vodovod na zalévání. V té době
pořádali zahrádkáři osvětu ve formě
přednášek: řez stromů, pěstování
stromů, atd. Mezi kulturní akce
patřily zájezdy: Zahrada Čech
Litoměřice, Flóra Olomouc, Věžky,
Rožnov pod Radhoštěm, České
Budějovice Zeměživitelka. Dále
pořádání zábav: fašank, kácení
máje. Úspěch měly výstavy ovoce
38
a zeleniny, kde bylo mnoho
exponátů od 60 vystavovatelů. Mimo ovoce a zeleninu
se vystavovaly cizokrajné rostliny (bonsaje, kaktusy). Toto se
konalo v letech 1987, 1994, 1996
a 2006. V roce 1980 zahrádkářům pronajala obec bezplatně
místnost na zbudování moštárny
a povidlárny. Všichni členové se
aktivně zapojili do budování
této moštárny. V roce 1982 byl
koupen lis na ovoce a 1984 kotel
na vaření povidel. Během celého
působení se přátelé zahrádkáři snažili o vysazování stromů
a šlechtění odrůd jablek, hrušek
a švestek.
V roce 1986 zemřel přítel Jan
Vašička, funkci přebírá L. Frait
a roce 1989 zemřel přítel Martinovský Jaroslav a funkci po něm
převzal Ťulpa Ladislav. V roce
1994 přebírá pokladnu Radoslava Petrášová a začínají se
uskutečňovat Dětské maškarní
karnevaly, které
pořádáme
dodnes. Tradice moštování
a vaření povidel funguje dodnes.
Lubomír Frajt – předseda
ČSZ v Lipovéj
a Věra Matějková – pokladník
ČSZ v Lipové
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ LIPOVÁ
Jakožto reakci na nutnost hašení požárů převážně dřevěných obytných stavení, stodol, pecníků a úrody už v roce 1883 zakoupila obec
Lipová ruční stříkačku potřebnou k hašení v obci i mimo obec, a to aniž
by byl založen hasičský sbor. Dne 8. dubna 1893 vznikl v obci ničivý
oheň, který v noční době a za velmi nepříznivého počasí zachvátil
některá selská stavení, z nichž 8 zcela lehlo popelem. Ani zakoupená stříkačka mnoho nepomohla, chybělo totiž školené a vycvičené
mužstvo k její obsluze a úspěšnému zvládnutí požáru.
Právě tato kritická událost a také všeobecná móda tehdejší doby –
ustanovování nejrozličnějších spolků vlastivědných, čtenářských, tělocvičných, obecně prospěšných, zkrášlujících, národopisných a hasičských – dala v roce 1901 vzniknout Sboru dobrovolného hasičstva
v obci Lipová. Za vznikem sboru stál učitel František Rokyta, rodák
z č.p. 28, který založil hasičský sbor také v sousední Nevšové. Ustavující schůze sboru byla svolána na 24. května 1901 a vedl ji řídící učitel
Jan Janůj. Na schůzi byl zvolen historicky první výbor sboru v tomto
složení: starosta sboru – starosta obce Lipová Jan Zycha, náčelník
sboru – František Daníček, podnáčelníci sboru – František Svárovský,
Jan Bařina, zbrojíř sboru – František Daníček. Jako další členové
výboru byli zvoleni: Jan Janůj, Antonín Chalupa, František Juřík a Jan
Juřík. Sbor dostal věnem od obce ruční stříkačku a obec, sbor i jednotliví členové zajišťovali potřeby hasičskému sboru z obecní pokladny
a také nářadí potřebné k hašení. Členové sboru pilně cvičili se stříkačkou a hasebními prostředky, nacvičovali také hasičské signály, tak
aby mohli skutečně co nejrychleji naplnit heslo „Bohu ku cti – bližnímu ku pomoci“.
… 1902 sbor obdržel subvenci od Zemského výboru ve výši 200
K, která pomohla splatit půjčku do Záložny ve Slavičíně-Mladoticích, která v počátcích byla využita na dokoupení vybavení a hasičské
výstroje…
… 1903 byl přijat první požární řád obce a byly také stanoveny
povinnosti občanů obce při pomoci při zvládání požáru …
… 21.6.1905 byla obec stižena průtrží mračen a povodní.
V poledne začalo tak silně pršet, že během tří hodin tekla voda celou
obcí a v okolí potoka s sebou brala všechno, i úrodu z polí. Byly
zničeny 3 mosty, 25 domů bylo poškozeno. I při této katastrofě pomáhali hasiči lipovského sboru…
… 1908 požár pícníku se senem pana Mikulčíka v místě zvaném
Pod Holíkovou…
… srpen 1911 požár stodoly Františka Zíška. Tu museli pomáhat
i hasiči ze Slavičína-Mladotic, aby se oheň v období suchého léta
nerozšířil na další stavení…
Během první světové války mnoho mladých mužů z měst i obcí
narukovalo na frontu. Mnozí z nich se již nevrátili. Tato skutečnost
měla dopad i na činnost sboru v Lipové. Po válce nastala jakási generační obnova sboru. Ovšem zasloužilí členové sboru byli vždy váženými bratry a k jejich radě se vždy s úctou přihlíželo.
… 18.10.1919 hořelo stavení J. Žáčka. Při požáru shořela kůlna,
stodola i stavení. Opět pomáhali i hasiči ze Slavičína-Mladotic…
… 19.5.1921 opětovný požár stavení J. Žáčka, kde místní hasiči
hasili v plném počtu za obětavé pomoci ostatních občanů Lipové…
39
… březen 1933 požár stavení pana Zádrapy v Lipové čp. 11
a sousedního stavení pana Gajdošíka. Oheň se přenesl jiskrou. Než
se seběhli lidé z polí, kde byli za jarními pracemi, než dopravili stříkačku ke kašně a než ji zprovoznili, stavení shořelo celé. Oheň ohrozil
i stavení K. Mudráka čp. 8. Avšak díky včasnému zpozorování ohně
a usilovnému hašení bylo toto stavení zachráněno…
… duben 1934 neznámou příčinou zahořela v nočních hodinách
stodola V. Váni čp. 50. Jen pohotovostí lipovských a hasičů a obyvatel
se nerozšířil oheň na sousední stavení…
… únor 1939 požár stodoly R. Latináka. Hašení bylo ztíženo
velkým dýmem a musely se využít jiné hasební metody než jen stříkání k úspěšné likvidaci ohně…
15. března 1939 bylo území tzv. „druhé republiky“ obsazeno
vojsky německého wehrmachtu a byl vyhlášen Protektorát Čechy
a Morava, čímž začalo šest let nesvobody pro náš národ. Tyto skutečnosti se dotkly i činnosti hasičstva. Sbor dobrovolného hasičstva byl
přejmenován jako Moravská zemská hasičská jednota, byla změněna
symbolika, veškerá činnost byla podřízena postupně válečnému úsilí
a válečným potřebám. Válečné ztráty, odsuny na nucené práce a perzekuce obyvatelstva se opět promítly do početního stavu a akceschopnosti sboru. Avšak základní činnosti hasičstva zůstala stejná – zdolávání požárů, přírodních katastrof a pomoc bližním.
… říjen 1943 požár chlévů K. Svárovského, Lipová čp. 10. Tu se
projevil kritický nedostatek hasičů zaviněný válkou. Navíc ve potoce
vlivem dlouhodobého sucha nebyla skoro žádná voda, proto byl
potom přehrazen deskou, aby se podařilo alespoň shromáždit něco
vody k hašení. K požáru byli přivoláni i němečtí četníci, kteří spíš
vnesli na místo zmatky, než aby účinně pomohli s hašením…
Po osvobození Československa v květnu 1945 byly na místo obecních úřadů zřízeny místní národní výbory, které převzaly kontrolu nad
hasičstvem, které bylo pojmenováno Svaz požární ochrany. Válečná
zkušenost s nízkým stavem vody v potoce vedla v roce 1948, po získání
potřebných povolení, ke stavbě požární nádrže, a to na hranicích pozemků K. Strážnického. V roce 1950 byla stavba dokončena
40
a předána k užívání. V roce 1954 dostali požárníci v Lipové od Okresního národního výboru Valašské Klobouky novou motorovou stříkačku, která nahradila při výjezdech i cvičeních původní stříkačku
ruční. Pro její velikou poruchovost byla v roce 1958 nahrazena stříkačkou novější.
… 14.8.1965 požár vepřína JZD Lipová. Oheň vypukl ve dvě
hodiny ráno v bývalé stodole, která byla pro potřeby vepřína adaptována. Oheň vznikl z neznámé příčiny a uhynulo v něm na sto
prasat a prasnic se selaty. Jen díky zásahu požárníků z Lipové, Slavičína, Haluzic a Zbrojovky Slavičín se oheň nerozšířil dále na okolní
stavení…
V dubnu 1969 požárníci v Lipové získali požární vozidlo Tatra 805
DV, stali se tak plně mobilními a akceschopnými. S přijetím nového
vozidla však muselo dojít ke stavební úpravě hasičské zbrojnice –
zvýšení stropů a osazení novými vraty.
…29.-30.7.1972 po velkých deštích nebyla obecní kanalizace
schopná pojmout všechnu odtékající vodu a hrozilo zaplavení stavení
Tomečkových. Požárníci z Lipové přes tři hodiny odčerpávali pomocí
dvou proudů vodu, aby byly škody co nejmenší…
… 2.6.1985 požár kůlny pana Ovesného v čp. 20, kde bylo uskladněno staré seno. Díky včasné reakci byl oheň uhašen již v zárodku. Byl
to poslední požární poplach vyhlašovaný zvoněním na zvonici…
…14.4.1986 požár stodoly u Poláškových v čp. 1 ve středu obce.
Rychlým zásahem požárníků ze Slavičína i Lipové se oheň nerozšířil
na přilehlé budovy…
… 5.2.1989 požár v kotelně pana Juříka v čp. 6. Oheň byl zlikvidován ještě před příjezdem požární jednotky…
Po změně politického režimu byli požárníci opět přejmenováni
na hasiče a Jednotky svazu požární ochrany se staly Sbory dobrovolných hasičů. Svaz požární ochrany byl přetvořen ve Svaz hasičů Čech,
Moravy a Slezska, čili do té podoby v jaké funguje dodnes. Místo předsedy Základní organizace požární ochrany se úřadu ujal opět starosta
Sboru dobrovolných hasičů. I přes veškeré změny zůstávají principy
činnosti sboru stejné jako již po dlouhá desetiletí – pomoc bližním
v nouzi. K 1.1.1992 se osamostatnila obec Lipová a od 1.3.1992
začala pracovat staronová instituce místní samosprávy – obecní úřad.
26.7.1992 byla kancléřem olomouckého biskupa slavnostně vysvěcena nově přidělená hasičská stříkačka PPS 12. Dne 24.5.1994 zemřel
ve věku 84 dlouholetý člen sboru a jeho jednatel (ve funkci nepřetržitě
35 let) br. Vojtěch Petráš. V roce 1995 byl obecním úřadem zakoupen
pro potřeby sboru v Lipové hasičský vůz Avia 30 K DVS 12 od firmy
ZPÚ Toma Otrokovice. V roce 2001 byly u příležitosti 100. výročí
založení SDH Lipová provedeny opravy omítek a maleb zbrojnice
a byla zakoupena a vysvěcena soška sv. Floriána, která byla umístěna
na průčelí zbrojnice. V roce 2002 pořádal SDH Lipová základní kolo
soutěže požárního sportu v Lipové. Tato soutěž byla hodnocena jako
velmi dobře připravená a po zásluze ji vyhrálo družstvo domácích.
… 9.10.2005 v 18:30 hodin byl vyhlášen poplach k požáru kotelny
a hospodářské části stavení Zubkových čp. 96. Hasebních prací se
účastní kromě SDH Lipová také jednotky Hasičského záchranného
sboru ze Slavičína a Valašských Klobouk, na místě je přítomen i vyšetřovatel HZS Zlín …
Z leva: Vojtěch Petráš, František Jurek, Petr Hamalčík, František
Hamalčík, Alois Tomeček, Vítězslav Svárovský
Dne 2.6. 2006 se opět v Lipové konala okrsková soutěž v požárním
sportu. Lipovští hasiči vybojovali v silné konkurenci 3. místo. V roce
2008 pořádal sbor fašankový průvod a zábavu v sále obecního úřadu.
V historicky významném roce 2011 proběhly oslavy 110 let SDH
Lipová, a to za účasti jiných sborů z XV. okrsku a sborů z Valašských Klobouk, Loučky, Haluzic a Pitína. V rámci oslav byl vysvěcen
v lipovské kapli nově zhotovený praporu sboru. Na podzim se pak
na hřišti konal 0. ročník noční soutěže pro mládež.
V roce 2012, kdy obec Lipová slaví výročí 650 let, je ve sboru registrováno celkem 34 členů a sbor řídí 9 členný výbor ve složení: starosta
Jiřík Miroslav; místostarosta Pavel Abrahám, velitel Michal Kepák,
jednatelka Ludmila Jiříková, hospodář Karel Trčka, vedoucí revizor
Ladislav Pešek, revizoři Robert Machovský, Ota Dufek a vedoucí
kolektivu mládeže Tomáš Kubů. Sbor se drží tradičních činností
a aktivit, kterými je nejen příprava a udržování akceschopnosti
k výjezdu (kontrola a údržba techniky, údržba požární nádrže a kalové
jímky), ale i jiných aktivit společenských – pořádání fašankových
41
průvodů a zábav, kácení máje, pořádání hodových zábav, plesů a sběru
starého železa. Nezanedbatelnou součástí činnosti sboru je i činnost
závodního družstva požárního sportu. Jednak družstva dospělých
a jednak družstva starších žáků, které se účastní i hry Plamen.
Na výroční valné hromadě byl sestaven tento plán aktivit sboru
na rok 2012:
25. 2.
hasičský ples
27. 4.
hasičská pouť na Sv. Hostýn
28. 4.
účast v soutěži požárního sportu ve Slavičíně
2. 6.
kácení máje
30. 6.
noční soutěž v hasičském sportu- Memoriál okrskového
starosty br. J. Jiříka
14. 7.
účast na pohárové soutěži na Kochavci
září účast na pohárové soutěži v Neubuzi
listopad hodová zábava ke sv. Kateřině
I hasiči se připojují s gratulací k obecnímu výročí a dovolují si
poděkovat obecnímu zastupitelstvu v čele se starostou obce Miroslavem Palou a místostarostou Josefem Kuželou za dlouholetou
pomoc a podporu. A děkují také občanům obce za vstřícnost a spolupráci při pořádání nejrůznějších aktivit.
1977 Lipová – 1. místo v soutěži požárních družstev
Z leva: Alois Šoman, Bohuslav Petula, František Parničan, Zdeněk Kročil,
Josef Floreš, František Ocelík
leží: Vítěslav Svárovksý, Václav Buriánek, Bohuslav Tomček
42
Zpracovali Miroslav Jiřík –starosta SDHO Lipová a Tomáš Kubů –
vedoucí mládeže SDHO Lipová
43
Základní organizace Českého svazu
včelařů Lipová
Český svaz včelařů Lipová (dřívější název: Včelařský spolek Lipová)
a první zmínka o včelařích a jejich včelstev sahají do roku 1948. Kdy
byl založen spolek včelařů a jeho členové byly: Doruška B., Zezula B.,
Petráš V., Jurek F., Tomaník K., Martinovský J.
Včelařská organizace pracuje po celá léta dobře a ke spokojenosti
všech členů včelařské organizace a obyvatel obce Lipová, kde se jen
časem mění jejich členové.
Nyní v roce 2012 má naše členská organizace ČSV 8 členů. A jsou to:
Paúr Ladislav (důvěrník) a členové Andrys Alois, Biernat Karel, Jiřík
Radek, Juříková Eliška, Greschner Jan, Petrášová Marie a Soukupová
Marie.
Svatými patrony včelařů jsou sv. Medard a nejznámějším patronem
včelařů je sv. Ambrož.
Kdo je včelař? Včelař musí být současně truhlář, zahradník,
botanik, chemik, natěrač i zámečník. Musí rozumět všemu, dokázat
se zabývat vším. Musí umět konstruovat, kreslit, vařit i dezinfikovat
a také léčit. A to nejen včely, ale i členy své rodiny, samozřejmě, že
včelími produkty. Včelař je svědkem zázračných jevů přírody – zázraku
zrození i umírání. Ke včelaření jsou potřeba obyčejné vlastnosti – síla
a nezdolnost.
Obhospodařujeme celkem 64 včelstev. Včelstvo je společenství včel
o jedné včele-matce, několika tisících včel–dělnic a v určitém období
i o několika stech včel–trubců.
Ze včelstev máme taky nějaké produkty, které jsou i léčivé. Patří
mezi ně med, pyl, jed, propolis, mateří kašička, vosk a doposud neprozkoumané vyzařování energie.
Nejstarší dochovaný doklad o tom, že med byl základní potravinou
i prehistorického člověka nacházíme z doby paleolitické (asi před
15 000 lety na kresbě z Pavoučí jeskyně ve Španělsku), byl uznáván
44
jako pokrm bohů v antickém období, med byl též nalezen v Egyptských pyramidách v hrobkách faraónů.
Med je potravina přírodního charakteru složená z glukosy, fruktosy, org. kyselin, pevných částic, pylu a enzymů odebraných včelou
medonosnou při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektaru), tedy
med květový. A výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), tedy
med medovicový, které včely sbírají, přetvářejí a doplňují svými spec.
látkami, tyto uskladňují a nechávají zrát v plástech.
Výše produktů ze včelstev vždy záleží na počasí a zdravotním stavu
včelstev.
Můžeme konstatovat, že jsme nejlepší organizací v okolí, která
nemá žádné větší potíže z roztoči a morem včelstev. Že se nám vyhýbají choroby jako nosematóza, mor včelího plodu a varroáza. Včelaři
z naší obce Lipová byly vyhodnoceni organizací ČSV Slavičín, pod
kterou spadají i všechny ostatní okolní obce, jako nejlepší organizace
včelařů v léčení varroázy. Varroáza včel je celosvětově nejrozšířenější
a nejzávaznější onemocnění včelího plodu a dospělých včel.
Jsme rádi, že se nám zatím daří zdárně udržovat včelstva v dobrém
stavu a to proto, že se nám daří i úspěšně léčit včelstva. Když dojde
třeba k nákaze varroázou - nemoc způsobená roztočem. Tuto nemoc
varroázu způsobuje vnější roztoč Varroa destructor, česky kleštík včelí.
Samička je 1,2 mm dlouhá, má oválný tvar a hnědé zbarvení. Má 4 páry
nohou s přísavnými polštářky. V současné době páchá největší škody
na včelách, a proto je nutné znát, jak se proti němu bránit. To znamená
věnovat velkou pozornost zdravotnímu stavu včelstev, a popřípadě
viróz přistoupit k následnému léčení. Bez této činnosti by se nedalo
včelařit. Veškerá práce včelaře je přesně rozdělena do časového sledu
od jara do zimy.
Každé opoždění, nebo nesprávný zásah do včelstev se včelařům
nevyplácí. Proto se každý včelař snaží být dobrým hospodářem
na vlastním včelíně nebo včelnici. Toto vše, ale záleží na přírodě, která
poskytuje veškerou pastvu na lukách, v zahradách na ovocných stromech, na řepce seté, ale hlavně lesní porosty, na které včelaři nejvíce
spoléhají pro medovou snůšku.
45
Jak je vidno v naší organizaci je většina členů v pokročilejším
věku. Je nutné organizaci omlazovat. Naším cílem a přáním je získání
mladých včelařů do svých řad. Tímto se obracíme na dospělé, mládež
a rodiče, aby se zamysleli, zda by taková činnost mohla být vhodným
koníčkem pro volný čas. A my rádi v organizaci přivítáme každého
nového člena. Novým členům budou poskytnuty dotace, a v začátcích
jim pomůžou místní včelaři.
Velké poděkování všech včelařů patří obecnímu úřadu v Lipové
- zastupitelstvu obce za poskytování dotací a veškerou pomoc naší
základní včelařské organizaci Lipová.
Závěrem bych dodal, že včelaření není jen zábava a sladká odměna,
jak by se každému nezasvěcenému mohlo zdát. Každý včelař musí
věnovat svým včelám celoroční pracovní úsilí, spoustu práce a času.
A když třeba neléčí, tak studuje odbornou literaturu a časopisy.
K tomu se také připravuje na další sezónu zpracováváním vosku,
čištěním rámků či jejich výrobou, drátkováním, výrobou nástavků
a dalších částí úlů.
BŘEZEN
- rozšířit česna a napájet vodou
- podle počasí a rozvoje začít s přidáváním plástů, mezistěn, nástavků
- zatavovat mezistěny
- do 15.4. provést případné přeléčení včelstev
SRPEN
- upravit plodiště
- léčit gabonem
- doplnit zásoby na zimu – krmit cukrem
- vytřídit plásty- uskladnit- sířit, vyřezat, vyvařit
DUBEN
- jarní prohlídka – matka, zásoby, nosema
- zatavovat mezistěny
- dále podle rozvoje rozšiřovat, vložit trubčí rámek
- nasadit medník– nástavek
- při teplotě +20°C až +25°C možnost přeléčení formidolem
- nahlásit důvěrníkovi počet včelstev k 1.5.
ZÁŘÍ
- dokončit krmení na zimu
- očistit dno při kontrolní prohlídce
- vložit podložky na měl
-odevzdat žádost na dotaci D1 a tiskopisy
- vyplnit svůj registr stanoviště včelstev k 1.9.
- voští a vosk vyměnit za mezistěny nebo prodat
- sířit uložené plásty
KVĚTEN
- přidat další dva trubčí rámky
- podle rozvoje a snůšky přidat další nástavek
- vytáčet med
- začít s chovem matek
ÚKOLY VČELAŘŮ BĚHEM ROKU:
LEDEN
- po 15.1. sběr a odevzdání měli
- účast na výroční členské schůzi ZO ČSV
- zateplení včelstev, pokud nebylo provedeno na podzim
- studium včelařské literatury
ČERVEN
- vytáčet med
- chov, nákup a výměna matek
- odstranit trubčí plásty
- tvorba oddělků
- žádosti o dotace EU
ÚNOR
- čistit a drátkovat rámky, mezistěny nezatavovat
- likvidovat sníh před česny a úly
- kontrolovat česna a uvolňovat je
- objednat si formidol- kyselinu mravenčí
- obecnímu úřadu hlásit trvalé stanoviště včelstev
ČERVENEC
- vytáčet med
- rušit medníky, pak možnost léčit formidolem
- po zrušení medníků léčit gabonem
- chov, nákup a výměna matek
- doplnit zásoby cukrem
46
ŘÍJEN
- po 10.10. léčit fumigací – aerosolem
- opravit a natírat úly
- zabezpečit česna proti hlodavcům a rejskům
- desinfikovat včelařské nářadí, pomůcky
- sířit uložené plásty
LISTOPAD
- pokračovat v léčení fumigací – aerosolem
- opravovat, natírat, desinfikovat, vyrábět
- hodnotit včelstva, plánovat na příští rok
- kontrolovat uložené plásty
PROSINEC
- dokončit léčení fumigací- aerosolem
- do 15.12. očistit podložky na měl
- opravovat, vyrábět
- studovat včelařskou literaturu
Poznámka:
Každoročně obměnit nejméně 1/3 plástů, doporučujeme 10 plástů.
Je třeba si na to připravit dostatek rámků!
Každoročně je třeba vyměnit 3 leté, nevhodné a zaostávající matky.
Proto je třeba každoročně včelstva vyhodnotit a naplánovat výměnu!
Český svaz včelařů, základní organizace Lipová
Paúr Ladislav – důvěrník
Historická jubilea měst a obcí v kraji
Některým místům Zlínského kraje letošní rok přináší příležitost
k historickému ohlédnutí: v desítce míst si mohou připomenout, že
jméno jejich obce zaznívá v psaných záznamech již 650 let, pět dalších
míst se vrací k zápisům starým 600 let. Jak takové historické záznamy
vypadají? Jsou psány latinsky a podávají zpravidla jen stručnou, málomluvnou informaci – jednoduše sdělují, že ta která vesnice existuje, víc nic. A nelze se ani dopátrat, kdy obec vlastně vznikla a jak
dlouho už existovala, než se octla v zápisu, který máme dnes před
očima. Nahlédněme do zápisů, které písaři vyhotovili před 650 lety.
V knize olomouckého biskupského soudu čteme záznam z oku 1362,
ve kterém je jmenována „uxor Alschonis de Boykowicz“ – manželka
47
Alše z Bojkovic. Její křestní jméno neznáme, ale o panu Alšovi víme
toho dost: tituloval se podle Bojkovic a byl tedy jejich majitelem,
a také se psal jako Pán Světlova a Zlína, patřil k rodu Šternberků
a sídlil na hradě (Starém) Světlově.
V titulatuře šlechtice Macka z Kaňovic zaznívá důkaz o existenci
Kaňovic, a také tento zápis pochází z roku 1362 a je v biskupských
soudních záznamech. V nich je toho roku jmenována i ves Lipová
u Slavičína („villa Lippowa“). Jiným zdrojem informací o tehdejším
dění je listina sepsaná v Kroměříži 11.11.1362, ve které se připomíná
šlechtic Znata sídlící v Sazovicích, což je nejstarší zpráva o existenci
této obce.
K těmto zmínkám roztroušeným v knihách a listinách ,můžeme
přiřadit jiný zajímavý dokument: z roku 1362 se dochoval soupis
poplatků z mostného v Uherském Hradišti a zde jsou vedle jiných,
starších obcí zaznamenány také Bohuslavice u Zlína, Kelníky,
Komárov, Lhota u Malenovic, Oldřichovice a Kudlovice, pro které je
to nejstarší spolehlivá zpráva o jejich existenci.
Ke skupině vesnic připomínaných poprvé před 600 lety se dostaneme v zápisech zemských desek, tedy v knihách šlechtického
majetku. V nich nechala v lednu 1412 zapsat bohatá paní Eliška ze
Šternberka a ze Světlova ustanovení, ve kterých se vyjmenovávají mj.
vsi Provodiv, Ludkovice, Luhačovice a Hostětín. V zemských deskách
je z téhož roku také zápis o prodeji vsi Vlachovy Lhoty ,která tehdy
měla trochu jiné jméno – Rankova Lhota. Dávné převody šlechtických majetků zastínily pak mnohé další události, ale letopočet 1412
zůstává pro jmenované obce dodnes důležitý jako symbolické znamení
jejich historie.
Vedle starobylých středověčných obcí si své výročí může připomenou i mladší Karolinka: roku 1862 zřídila firma Reich sklárnu
Karolinina huť u Nového Hrozenkova; při sklárně se rozvíjela osada,
ta se pak stala samostatnou obcí a posléze i městem. Zdeněk Pokluda
Autor článku PhDr. Zdeněk Pokluda
je ředitelem státního okresního archivu Zlín,
Klečůvka-zámek, 763 11 Želechovice nad Dřevnicí.
48
49
Download

brozura lipova dvojstrany