DÍTĚ – 2. DÍL
(DĚTI V OHROŽENÍ)
OBSAH ČÁSTÍ
A část B část C část
A část = POTŘEBY, PRÁVA, POJETÍ DÍTĚTE
B část = PÉČE A OCHRANA – SKUTEČNÁ A STROJENÁ
C část = RODINA A ÚVAHY
A část
POTŘEBY, PRÁVA, POJETÍ DÍTĚTE
A část B část C část
OBSAH
1A/2
2A/2
3A/2
4A/2
5A/2
6A/2
7A/2
Pojetí dítěte, jak chápat dítě
Vliv odloučení od rodiny
Cizí dítě v cizí rodině
Co dítě potřebuje
Práva dětí
Typy osobnosti
Trh dětí - dětské otrokářské dražby
1A/2 POJETÍ DÍTĚTE, JAK CHÁPAT DÍTĚ
Ve víře dávného člověka dítě do svých šesti let žije na dlaní Boží. Přináší sebou
bezmeznou lásku Stvořitele, a jeho moudrost proniká jeho nemotorné pohyby, jeho
nepřestávající zvědavost, otázky. Skrze něho a s ním dobrotivý Bůh zkouší dospělého,
staršího bratra, rodiče, a především staré rodiče, které s ním tráví mnoho času - ten
„velký“ starý co umí o světě, ve kterém to dítě až vyroste aby žil v bezpečí.
• Dítě potřebuje péči a výchovu k samostatnosti.
• Dítě je vtělením nevinnosti, čistoty a naděje, ale i zbavovatel hříchů a zločinů.
• Dítě je malý dospělý, nemá vlastní zvláštnosti a musí se přizpůsobit světu dospělých.
• Dítě má vlastní svět, ten je nutné respektovat, aby byl vývoj přirozený. Dospělý se do
jisté míry přizpůsobuje světu dítěte.
• Nové technologie zkracují dítěti možnosti prožití dětství ontogeneticky.Dětství je
takové, jaké jsou podmínky, ale vždy to je dětství. Nepodléhat idealizaci minulosti
• Jde o zachování rodu, druhu, společenství.
• Výchova je smysluplná směrem k samostatnosti dítěte.
• Dítě musí být chráněno a ne trestáno fyzicky. Pozitivní přístup.
2A/2 VLIV ODLOUČENÍ OD RODINY
Děti potřebují především bezpečný a přijímající vztah. Rozhodující v psychickém vývoji
dítěte je potřeba životní jistoty. Odloučením od blízké osoby a rodiny dochází k narušení
naplňování těchto potřeb. To s sebou přináší problémy se sebepřijetím, narušené vnímání
hranic sebe i druhých, problémy s prožíváním emocí, problémy ve vztahu k lidem obecně.
Podle názorů odborníků jsou již tři měsíce strávené v ústavu tradičního typu pro malé děti
(do 3 let) traumatem s dlouhodobými následky.
Dítě v raném věku vyrůstající ve fungující rodině je láskyplně očekávané a přijímané.
Po narození se u něj rozvíjí citová vazba započatá již v prenatálním vývoji, a to zejména
využíváním nonverbální komunikace mezi rodičem a dítětem, posiluje se a vytváří
vzájemné pouto, které naplňuje základní lidské psychické potřeby lásky, bezpečí,
kontaktu, limitů, podnětů, pospolitosti a vzájemného sdílení, radosti a komunikace.
Naproti tomu dítě vyrůstající v raném věku v ústavním zařízení je primárně odmítnuté.
Zažívá ztrátu kontaktu s blízkými, ztrátu sociální identity.
Je u něho přerušena citová vazba s blízkou osobou – matkou, dítě prožívá trauma z
odloučení od matky, otce. To způsobuje nedostatečné naplnění psychických potřeb dítěte
a vede k deprivaci, neboť nemluvňata potřebují kromě tělesné péče hlavně sociální
kontakt, lásku a interakci s druhými.
Jak říkáme: „Dítě vzkvétá skrze souhlas, přijetí a lásku.“ Časná deprivace způsobuje
intelektuální, emoční a sociální deficity, což vede např. ke zvýšené přecitlivělosti na
některé podněty (možná asociace negativních zkušeností), neadekvátní reakci, tendenci k
regresivnímu chování, touze po nadměrném bezpečí a osobní starostlivosti druhých,
agresivitě atd.
13Obecně mají děti vyrůstající v ústavních zařízeních špatnou schopnost vciťovat se do
druhých lidí, neorientují se v mezilidských vztazích, neumějí řešit konflikty bez agresivity,
mají nízké sebehodnocení, hůře se orientují v morálních normách a hodnotových
dilematech. Čím je dítě mladší, tím jsou nepříznivé účinky pobytu v ústavu silnější.
3A/2 CIZÍ DÍTĚ V CIZÍ RODINĚ
Pokuste se představit, že jste se právě dozvěděli, že vás rodiče adoptovali. Co vás
první napadne? Cítíte se podvedeni? Chcete vědět, jací byli vaši vlastní rodiče? Vybaví se
vám situace, které dokazují, že vás rodiče neměli moc rádi a že jste vyrůstali v cizím
hnízdě? Otázek by bylo mnoho. To, co by chybělo, by byly odpovědi.
Při přijetí dítěte do pěstounské péče máte jednu výhodu. Mnohé děti se na svoji
původní rodinu pamatují a některé děti mají se svojí původní rodinou dokonce i kontakt.
Na první pohled to může vypadat jako situace, která je oproti adopci podstatně složitější.
Vždyť právě proto mnoho žadatelů volí raději formu osvojení, aby původní rodina nemohla
zasahovat do nového vztahu. I když to tak nevypadá, v období dospívání přijatých dětí je
znalost jejich původní rodiny pro tyto děti výhodou. Je to proto, že období dospívání je
také obdobím formování identity. Dítě si klade mnoho otázek. Ptá se: Kdo jsem? Po kom
jsem? Kam patřím? Jak mě vidí druzí? Jakou mám hodnotu? Jaké mám v životě šance?
Čeho jsem schopen/na dosáhnout?
Ivetka by si přála být modelkou. „Nemůžeš být modelka, na to jsi mrňavá,“ usměrňuje
Ivetku pěstounka. „A proč musím být malá po tobě, nemůžu vypadat jako moje pravá
máma?“ Ivetky máma je také malá, Ivetka to ovšem neví.
Velký úkol vás, budoucích pěstounů, bude vyrovnat se vnitřně s původní rodinou dítěte.
Lze si vážit rodičů, kteří svým způsobem života dítěti ublížili? Do pěstounské péče se
dostávají i děti zneužívané, týrané, zanedbávané… Z dítěte těžko může vyrůst kvalitní a
hodnotný člověk, když by žil s vědomím, že jeho rodiče byli zlí. Není potřeba rodiče
obdivovat, ale mluvte o nich vždy s úctou. Jejich děti určitě přinesou do vašeho života
spoustu radosti.
Petřík jezdí skvěle na běžkách. Pěstounka to psala SMS zprávou jeho mámě. Ta z toho
měla velkou radost a odpověděla: „Tak to nadání má po mně, já jsem v dětském domově
také závodila a patřila jsem k nejlepším.“
Vaše přijaté děti bude zajímat nejen to, co jejich rodiče dělali, ale v určitém věku i to,
jak vypadali. Myslete na to včas a využijte situace, kdy si budete moci pořídit fotografii
rodičů. Možná se potkáte u soudu, možná proběhne pár návštěv, při kterých bude možné
rodiče o fotku požádat. Vaše přijaté dítě bude zajímat, komu je podobné.
„Mami, já bych chtěla někdy vidět svoji pravou mámu. Zajímalo by mě, jak vypadá.
Jaká asi je, co myslíš?“ „Podívej se do zrcadla,“ radí pěstounka, „tvoje máma je stejně
hezká jako ty.“ Jiný obrázek k dispozici není.
Kam dojdu, co v životě dokážu?
Pěstouni v sobě často nosí skrytý strach z toho, že v životě jejich přijaté dítě neobstojí
jako jeho rodiče.
Možná, že ve škole vaše přijaté dítě nebude příliš úspěšné, může se stát, že sociálně
nezvládne některé role, snad se už dopředu obáváte některých nevhodných návyků. Ale
nebojte se předem. Budete překvapeni, jak hodně se děti budou podobat nakonec vám.
Jak mnoho se do nich obtisknete. Možná víc, než by vám bylo milé. Přijaté děti přeberou
váš slovník, vaše gesta i vaše životní hodnoty. Uvědomte si, že i když to vypadá tak, že
dospívající dítě vůbec nedává pozor na to, co mu říkáte, brzy zjistíte, že vás nepřetržitě
sleduje.
Monča se hroutí a pláče: „Já se nikdy nebudu umět starat o svoje dítě. Já jsem celá
moje máma.“ „Neboj,“ povzbuzuje Monču pěstounka. „Tvoje máma se o tebe starat
neuměla, protože ji to nikdo nenaučil, když se to naučit měla. Ale ty už to přece umíš.
Hezky ses starala o panenky, teď mi pěkně pomáháš s mladším bráškou. Neboj se, budeš
moc prima máma.“
K tomu, aby si dítě mohlo vytvořit zdravou identitu, potřebuje také znát všechny
dostupné informace o své minulosti. Přiměřeně svému věku by mělo znát všechno, co ho
zajímá. Mělo by o sobě vědět víc než cizí lidé kolem něj. Tyto informace by mělo vědět od
vás. Proto je potřeba, abyste se nebáli s dítětem o minulosti hovořit. Některé informace
jsou bolestivé a ani laskavým způsobem podání se nedají natřít narůžovo. Přesto je lepší,
aby děti na zpracovávání své minulosti nebyly samy. To, že o tom děti samy nemluví,
neznamená, že je to nezajímá. Jedním z vašich velkých úkolů je pomoci dětem vyrovnat
se s minulostí, aby tím jejich budoucnost nebyla zatížená.
Adélka je smutná. „Jak to, že o moji malou sestřičku a staršího bráchu se moje pravá
maminka stará a já musím být u tebe?“ „A tobě se u mě nelíbí?“ ptá se pěstounka. „Líbí,
mám tě moc ráda, chci být s tebou, ale proč…?“ Pěstounka to ví, starší i mladší děti jsou z
partnerského vztahu. Adélka se narodila, když si její mamka párkrát odskočila k
sousedovi. Těhotenství utajila i před přítelem a dítěte se hned po porodu zbavila
Je mnoho způsobů, jak můžeme dítěti pomoci pracovat s minulostí. Jedna z metod je
práce na „knize života“. Pokusíme se dohledat všechno, co se z minulosti dohledat dá,
zdokumentujeme, co se zdokumentovat dá. Je možné napsat rodičům dopis, pochlubit se
tím, co dítě dokázalo (i když tento dopis nebude nikdy odeslán). Dá se v něm rozloučit,
odpustit, vše si vyříkat. Můžeme se také pokusit dohledat sourozence dítěte.
Martička má velkorysou pěstounku, která se nezabývala její minulostí. V době
dospívání začaly Martičce chybět vzpomínky. „Víš co,“ poradila jí psycholožka, „založ si
knihu života. Vyptej se všech svých blízkých – pěstounů, babiček, dědečků, starších
sourozenců a posbírej jejich vzpomínky na své dětství.“ Pěstounku teď mrzí, že Martičce
neschovávala její poklady, které si přinesla do nové rodiny, při stěhování se všechny
zbytečnosti vyházely. Ale ještě není pozdě, minulost se přece dá aspoň trochu přiblížit.
Martička s pěstounkou posbíraly všechny informace, navštívily sociální pracovnici i dětský
domov, odkud si pěstouni Martičku přivezli, a vytvořily knihu života.
Tak, jak je každé dítě jiné, tak má také jiné potřeby ohledně své minulosti. Možná
budete potřebovat nějakého odborníka, aby vašemu dítěti pomohl se zpracováváním
minulosti. Může to být sociální pracovnice úřadu, která vás bude doprovázet při hledání
minulosti, může to být pracovník neziskové organizace zabývající se náhradní rodinnou
péčí, který zná různé způsoby, jak pomoci konkrétně vašemu dítěti, a možná budete
potřebovat pro své dítě i psychoterapeutickou pomoc. Nebojte se vyhledat odborníky.
Někdy pomůže dítěti již jen vědomí toho, že není na světě jediné, které vyrůstá mimo
vlastní rodinu. Jako svépomocná skupina mohou sloužit klubová setkání pěstounů, kde si
pěstouni proberou své starosti a radosti a děti mají svůj vlastní program, při kterém se
setkají s dětmi s podobnou životní zkušeností
„Proč už za mnou můj pravej táta a máma nechodí? To už mě nemají rádi? Úplně na
mě zapomněli?“ ptá se předškoláček Filípek. Má pravdu, zpočátku za ním chodili rodiče
každý týden, telefonovali mu, psali SMS zprávy, nosili dárky. Teď už se ale neozvali
několik týdnů. Dřív než pěstounka stačila odpovědět, našla slova útěchy Verunka: „To tak
vždycky bývá. Za mnou máma taky chodila a pak přestala. To se často stává.“ Filípek k
Verunce zvedl uslzenou tvářičku a zeptal se: „Už mě nemají rádi?“ „Ale mají,“ odpověděla
dvanáctiletá Verunka, která už se také musela vyrovnat se spoustou smutků. „Tak proč za
mnou nechodí?“ vzdorovitě se ptá Filip. „Oni nevědí, co s tebou dělat. Neumí si s tebou
hrát, neví, co by ti vyprávěli. Nemají peníze na dárky, ani na zmrzlinu. Až budeš velký,
můžeš je jít sám navštívit.“
Pokud zájem rodičů přetrvává, je to obvykle ku prospěchu dítěte. Zejména v období,
kdy dítě hledá své kořeny, svou identitu. Kontakt s rodiči však musí být pro dítě bezpečný
a měl by při něm být vždy zohledňován zájem dítěte. V případě jakýchkoliv pochybností z
vaší strany je možné požádat o úpravu kontaktu či přímo o asistovaný kontakt. To by
znamenalo, že během setkání rodičů s dítětem by byla přítomna i nějaká jiná, třetí osoba.
Tou by mohla být např. sociální pracovnice nebo psycholožka či nějaký mediátor.
S rodiči mluvte laskavě a s úctou. Vyplatí se vám to. Pro vaše děti bude velkou
výhodou, pokud s vámi budou moci probírat otevřeně své pocity z návštěv. A vy tak
budete mít informace, jak dítěti pomoci projít návštěvami bezpečně.
Pavlíček přišel z návštěvy od své mámy plný zážitků. „Víš to, že moje maminka má
domeček postavený z igelitových tašek?“ vypráví pěstounce po návštěvě „maminčiny
zahrádky“, tj. bezdomovecké kolonie.
Pokud by kontakt s rodinou dítěte skutečně dítě poškozoval, můžete se obrátit na soud,
aby rozhodl o změně kontaktu, jeho omezení nebo popř. kontakt úplně zakázal.
4A/2 CO DÍTĚ POTŘEBUJE
Základními potřebami, které, pokud nejsou uspokojovány, vedou ke vzniku různých
typů deprivací, jsou:
• Potřeba přívodu přiměřeného množství a druhů podnětů (podněty a stimulace v
oblasti zrakové, sluchové, hmatové atd., lidé, kteří se mazlí, usmívají).
• Potřeba smysluplného světa kolem sebe (určitá míra stálosti věcného a sociálního
prostředí, které prostřednictvím matky (blízké osoby) dítě poznává a orientuje se v něm).
Změna věcného a hlavně sociálního prostředí dítě traumatizuje. Ztrácí v tu chvíli vše, co
už chápalo a poskytovalo mu určitou míru jistoty. Touto změnou se může jeho vývoj
přechodně nebo i trvale vrátit na nižší úroveň.
• Potřeba naplňování citových a emočních potřeb (trvale kladný vztah k mateřské,
jedné osobě, opětovaný vztah s ostatními členy rodiny, později vrstevníky; vytváří se
důvěra ve vztahy obecně).
• Potřeba být přijímán a někam patřit (v interakci s okolím vytváření sebeuvědomění a
svého sebepojetí ).
• Potřeba sdílet s někým společnou otevřenou budoucnost (jistota, kterou zajišťuje
rodina).
VE STAVU DEPRIVACE (psychické strádání z nedostatku podnětů – citových,
smyslových, sociálních aj.)
Co je deprivace a jak vzniká?
Podle J. Langmeiera a Z. Matějčka je deprivace stav, který vzniká, jestliže člověk
nemá uspokojovány základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti
dlouhou dobu.
Psychická deprivace je vážné narušení psychického vývoje, může se projevit v celé
struktuře osobnosti člověka, v jeho chování, v sociálním začlenění, v celé životní orientaci.
U dětí ve věku do tří let se deprivace projevuje opožďováním celého
psychomotorického vývoje. Konkrétně jde o povrchnost a citovou plochost, špatné
rozlišování citů, rozmrzelost, problémy s rozlišováním sociálních situací, chudší duševní
obzor. Dalším z ukazatelů deprivačního poškození je také opožděný vývoj řeči. Kromě
omezeného řečového projevu chybí dítěti i pro něj typická radost a zvídavost.
Co potřebuje deprivované dítě, které prožilo odloučení od matky / rodiny?
Abychom mohli zacílit naši práci, bylo třeba si uvědomit, které psychické potřeby nejsou
u dětí žijících v ústavní péči naplňovány a je potřeba je saturovat (sytit).
Dítě potřebuje být podněcováno, stimulováno v oblasti zrakového, sluchového a
tělesného vnímání. Potřebuje kolem sebe nejen různé hračky, hezké prostředí, ale
především lidi, kteří se s ním mazlí, usmívají se na něj. Všechny tyto podněty působí
kladně na jeho celkový vývoj, jejich nedostatek nebo jednostrannost vývoj naopak narušují
a zpomalují.
Dítě potřebuje určitou stálost věcného a sociálního prostředí, které
prostřednictvím matky poznává a orientuje se v něm. Již v kojeneckém věku umí děti
projevit radost, když zjistí ve svém prostředí nějaký řád, pravidelnost a mohou je ovlivnit
vlastní činností. Dítě se aktivně „zmocňuje světa“ a úspěchy je podněcují k dalším
aktivitám. Změna prostředí, např. při přechodu z jednoho ústavního prostředí do druhého
nebo z ústavního prostředí do prostředí nové rodiny, dítě traumatizují, protože ztrácí vše,
co už chápalo. Jeho vývoj se touto změnou může přechodně zastavit, ale i vrátit na nižší
úroveň (tzv. přechodný regres).
Dítě potřebuje trvalý kladný vztah k mateřské osobě (zde je důležité poznamenat,
že to nemusí být biologická matka) a kladný opětovaný vztah k dalším členům rodiny,
později k vrstevníkům.
Dítě si v interakci s okolím postupně uvědomuje své „já“ a vytváří si své
sebevědomí, sebepojetí a svou identitu. Potřebuje cítit, že je respektováno a přijímáno
a uvědomovat si, že někam patří, je součástí společenství (rodiny) a má zde konkrétní roli
a pozici.
15Dítě potřebuje s někým sdílet společnou otevřenou budoucnost. Tuto společnou
budoucnost plně vnímá právě v rodině, která mu zajišťuje potřebnou míru jistoty a
bezpečí. Nemůže ji mít v ústavní výchově, kde negativně prožívá nejistotu, zda a kdy se
vrátí do své původní rodiny. Tato potřeba patří mezi velmi důležité.
Všechny tyto potřeby nemohou být dítěti uspokojovány ani v sebelépe vedeném
dětském domově, bohužel ani v některých rodinách, v nichž rodiče své děti zanedbávají,
ubližují jim, ponižují je nebo je dokonce týrají
5A/2 PRÁVA DĚTÍ
• Každé narozené dítě má právo na lásku a přijetí.
• Každé dítě má právo na naplnění svých emocionálních potřeb
Mezi základní práva, která dětem Úmluva zabezpečuje, patří právo na:
- jméno, státní příslušnost
- znalost svých rodičů a jejich péči
- styk s oběma rodiči
- svobodné vyjadřování svých názorů
- svobodu myšlení, svědomí a náboženství
- svobodu sdružování a shromažďování
- soukromý život, rodinu, domov, soukromou korespondenci
- ochranu před násilím, zneužíváním, týráním, zanedbáváním
- právo na lékařskou pomoc
- uspokojivé životní podmínky
- vzdělání
- rozvoj dítěte
- ochranu před vykořisťováním, trestáním a nelidským jednáním
- přístup k informacím
- odpočinek a volný čas
...a další.
6A/2 TYPY OSOBNOSTI
To, co prožilo dítě v minulosti, se projevuje také v přítomnosti a bude ovlivňovat i jeho
budoucnost. Víme, že každé dítě je originál a na stejně těžkou životní situaci může
reagovat odlišným způsobem. Přesto je obecně známo, co lze předem očekávat.
J. Langmeier a Z. Matějček v knize Psychická deprivace v dětství (Karolinum, 2011)
rozlišují tři základní druhy osobnosti deprivovaných dětí, s nimiž se nejčastěji v ústavních
zařízeních setkáme. Popisují je zejména podle způsobu jejich chování ve společnosti.
Rozlišují následující typy osobnosti:
1. Typ „sociální hyperaktivity“
Tento typ dětí je možné pozorovat již v batolecích ústavech. Navazují kontakt bez
zábrany, s výraznými předvádivými tendencemi. Mají zájem o všechno dění kolem sebe,
ale samy se v něm angažují pouze povrchně, stejně jako ve všech individuálních vztazích.
Ve škole tyto děti většinou selhávají vzdor průměrné inteligenci, neboť sociální zájem u
nich převažuje nad zájmem o věci a úkoly. Proto si tyto děti velice špatně osvojují nové
návyky a nové vědomosti.
2. Typ „sociální provokace“
Tato reakce dětí na trvalý pobyt v ústavu se objevuje již kolem jednoho roku. Tyto děti
se domáhají pozornosti dospělých provokacemi, zlostnými výbuchy, jsou agresivní vůči
ostatním dětem, žárlivé. Toto chování je způsobeno neuspokojením potřeby vztahu a
závislosti. Protože se takovému dítěti příliš nedostává lásky, po které touží, získává si
pozornost dospělých různými provokacemi. V individuálním kontaktu, kdy se jim dostává
pozorné péče, jsou tyto děti jako vyměněné, dokáží být i milé. Tresty a omezováním se
jejich napětí zvyšuje a vede k dalším provokacím, takže tyto děti často končí v nápravných
ústavech.
3. Typ „hypoaktivní“, útlumový
Celková aktivita těchto dětí je snížená, jsou nápadně pasivní, někdy až apatické. Zájem
o věci převažuje zpravidla nad zájmem sociálním. Tyto děti nejsou většinou schopny
citové odezvy. Také jejich mentální vývoj postupuje zpomaleně.
Tuto teorii potvrzuje i současná praxe, kdy se setkáváme s různými projevy u dětí, které
přicházejí do pěstounské péče: Dítě má narušený pocit bezpečí a důvěry k ostatním
lidem. To se může projevit agresí, sebepoškozováním, nepřiměřenými reakcemi v
neznámých situacích, neochotou vystavovat se novým situacím. Některé dítě se bojí
jakékoliv interakce s neznámými lidmi. Jiné dítě je naopak neschopno rozlišit, kdo jsou
jeho lidé, a pak hrozí riziko, že dítě odejde pryč s kýmkoliv, kdo ho zaujme.
Neschopnost dítěte orientovat se v čase a prostoru. Někdy i chvilkové opuštění
dítěte náhradním rodičem může v dítěti vyvolat panickou reakci. Některé děti neumějí
odlišit, co je to potom, za chvíli, doma a jinde.
Poruchy příjmu potravy, vyměšování, spánku. Známé jsou nezdravé usínací rituály,
kdy dítě bouchá hlavičkou o postýlku, až se tím uspí.
Pokřivené reakce a deformované vzorce chování. Naučených reakcí a vzorců
chování se dítě drží i za změněných životních okolností, protože mu zaručují určitý pocit
jistoty a bezpečí. Strategie pro přežití v nefunkční rodině či v ústavním zařízení je jiná než
strategie života v normální funkční rodině. A dítě je vnitřně nastaveno na přežití i v těžkých
podmínkách. Těžko opouští zafixované vzorce chování.
Neschopnost dítěte vyhodnotit příčinu a důsledek svého chování. Dítě není
schopno uvažovat dopředu, dodržovat dohody, má nedostatek ctižádosti, nedokáže
dosáhnout toho, co se cení v náhradní rodině, ale má schopnost zajistit si své potřeby bez
ohledu na druhé. U dítěte se také může projevit absence (nebo silné skrývání) citů jako
obrana před tím mít někoho rád, někde si zvyknout.
Projevy uzavřenosti či odmítání nebo naopak přehnaná touha po náklonnosti.
Tyto projevy se mohou dokonce střídat – to pěstouny obvykle dost zaskočí, protože to
vůbec neodpovídá vnějším podnětům, ale vychází to z vnitřního, nesrozumitelného
nastavení dítěte.
Je pravda, že v dětském věku, a to zejména v raném období, hrozí při špatném
zacházení s dítětem největší riziko poruch citových vazeb a vývoje. Každé dítě je však
jinak odolné. Raný věk je ale také doba, kdy je ještě možné dosáhnout mnoha pozitivních
změn. Proto má tak velký význam, aby se dítě dostalo co nejdříve do náhradní rodiny. V
jeho životě lze ještě mnoho zachránit a změnit.
Při péči o přijaté dítě a řešení mnoha náročných situací mějte na paměti, že to nejste
vy, kdo zavinili problémy svých přijatých dětí. Nenechte si to ani namluvit lidmi z okolí.
Netrapte se výtkami pedagogů a jiných, kteří se setkají s vaším přijatým dítětem. Vy jste ti,
kteří přijali do své péče dítě, které prožilo životní trauma, a jste ti, kteří dítěti pomáhají, aby
se z minulosti uzdravilo a jeho problémy se vyřešily. Smiřte se s tím, že to bude nějakou
dobu trvat a že se to možná nepodaří beze zbytku. Život dítěte bude mít podstatně jinou
kvalitu, než kdyby vyrůstalo bez vás, a také jeho budoucnost bude jiná.
Složité dítě, které přichází do pěstounské péče, potřebuje stabilní zázemí zralých a
milujících náhradních rodičů. Pro pěstouny je péče o přijaté dítě životní výzvou, na kterou
je třeba se dobře připravit. I po přijetí dítěte do péče je potřebné se nadále vzdělávat,
získávat další informace o tom, jak nejlépe přistupovat k přijatému dítěti, abyste mu co
nejlépe porozuměli a byli mu co největší oporou.
7A/2 TRH DĚTÍ dětské otrokářské dražby
Tento článek jsem kopíroval v částečném rozsahu ze stránek „freeglobe“ v červenci
2014
Je tam video, jak policie koná násilí – krádež dětí v jedné rodině. Doporučuji hlavně pro
nevěřící spáče.
http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/4113-tendry-na-prodej-deti-odebranychrodicum-je-libo-decko-na-hrani-ve-skandinavii-testuji-praxi-orwellovskeho-sveta-kterynam-eu-pripravuje.aspx
Fenoménu juvenilní justice jsme se na stránkách Protiproudu už věnovali v souvislosti s
otřesnými praktikami „státních“ krádeží dětí, které se v posledních letech rozmáhají v celé
Evropě. Z jednotlivých „výstřelků“ se postupně stává ucelený systém, který má podle
mnoha odborníků nejen vyvrátit tradiční rodinu z kořenů, ale především obohatit trh s
dětmi pro pedofily a homosexuální páry.
Dětské otrokářské dražby
Zavedení přímého prodeje dětí skrze otrokářské dražby, které se objevilo poprvé letos
ve Finsku, posouvá tento fenomén rázem o několik pater výše. Noviny Uusi Suomi
zveřejnily interview s „dětskou“ ministryní Marií Guzeninou - Richardson, v němž
oznámila zahájení „nabídkových řízení“ za 620 milionů eur mezi účastníky trhu v oblasti
služeb systému Lastensuojelu. Nejde o nic jiného než o komerční „přerozdělování“ dětí
pirátsky odebraných jejich biologickým rodičům. „Jednoduše řečeno, kdo vyhraje více dětí,
ten bere více peněz od státu,“ říká v rozhovoru pokroková paní ministryně.
Sama cynicky říká, že děti teď patří do seznamu nejoblíbenějšího zboží ve Finsku,
protože poptávka určuje trh. Počet soukromých společností na trhu obchodování s dětmi
ve Finsku výrazně převyšuje počet dětí odebraných z jejich rodin. Proto ministryně vidí
budoucnost v „komerční distribuci dětí“ přes velké společnosti.
Finský systém státních dotací v programu „ochrany dětí“ je zvrácený z principu.
Odebírání dětí totiž stát podporuje. Čím více dětí magistrát “zabaví“, tím více dotací od
státu získá. Podle údajů služby Lastensuojelu je ve finském „byznysu s dětmi“ nyní
oficiálně vedeno 60 000 bezbranných lidských bytostí.
Na jedno z tisíce dramat, které se při odebírání dětí všude v Evropě odehrávají, se
můžete podívat na amatérském videu, které bylo při takovém zásahu pořízeno. Počátkem
ledna letošního roku odebrali dva policisté finskému obránci občanských svobod Janu Eriku Kurhelovi z města Oulu jeho dva syny – dvojčata. Otci se podařilo „zákrok“ zachytit
na kameru.
Chlapci se samozřejmě vzpírali, protože chtějí žít se svými rodiči. Ve Finsku nikdo
nemůže odolat brutálnímu systému oddělení dětí od rodičů, protože vzepřít se policii je
zde vážný zločin.
Na videu je vidět, že Kurhelovi mají dobré životní podmínky, žijí v normálním domě.
Otec stále nemůže pochopit, proč mu děti odebrali. Žádné drogy, žádné násilí, žádná
nemoc. Jednoduše přišli a děti ukradli. Další Kurhelovy děti byly v tu dobu doma. Naštěstí
pro ně - zatím mohou žít se svými rodiči.
Nikdo dnes nemůže říci, kdy bude tato perverzní praxe zavedena i v dalších zemích
Evropské unie. Ale podobných případů od Nového roku geometrickou řadou přibývá. Naše
nová vládní sestava plná fanatických nepřátel tradiční rodiny, kterou v protektorátní vládě
zastupují především ministři Marcel Chládek, Michaela Marksová - Tominová či Jiří
Dienstbier, dává tušit, že tato praktická ukázka metod Nového světového řádu dorazí i do
našich končin dříve, než se nadějeme.
Připravme se dřív, než bude pozdě.
www. protiproud.cz
freeglobe - - FreeGlobe.cz je internetový zpravodajský server, který upozorňuje na
rizika vedoucí k postupné ztrátě svobody ve 21. století. FreeGlobe.cz obhajuje občanské
svobody a přirozená práva občanů národních států a národní suverenitu proti omezování
občanských svobod ze strany státních i nadstátních útvarů a proti omezování nezávislosti
jednotlivých států, které jako jediné mohou fungovat jako garanti svobod.
B část
PÉČE A OCHRANA – SKUTEČNÁ A STROJENÁ
A část B část C část
OBSAH
1B/2. Předškolní zařízení na výchovu v minulosti
2B/2 Základní informace o pěstounské péči a péči poručíka
3B/2 Ochrana lidských práv
4B/2 Ochrana dětí
5B/2 Juvenilní justice
6B/2 gender
7B/2 Výběr z dílčích názorů odborníků, rodičů, atp.
1B/2 PŘEDŠKOLNÍ ZAŘÍZENÍ NA VÝCHOVU V MINULOSTI
PŘEDŠKOLNÍ ZAŘÍZENÍ
Úkolem předškolních zařízení u nás je zabezpečovat předškolní výchovu směřující k
uspokojování přirozených potřeb dítěte a k rozvoji jeho osobnosti. Mají zajišťovat
všestrannou péči dětem zpravidla ve věku 3 až 6 let. Speciální mateřské školy pak péči o
děti mentálně, smyslově, nebo tělesně postižené nebo o děti s vadami řeči, o děti s více
vadami a o děti nemocné nebo zdravotně oslabené umístěné ve zdravotnickém zařízení.
Ústavním základem současného českého školství jsou zejména ustanovení čl. 33 a čl. 15
Listiny základních práv a svobod, která zakotvuje právo každého na vzdělání.
Jak to bylo v historii? Roku 1774 vydala Marie Terezie svou školskou reformu, jíž
definovala povinnou školní docházku v Rakousku-Uhersku a tím vlastně i hranici
předškolního věku. Uplynulo dvě a půl století, změnila se společnost, úroveň vzdělanosti i
její postoje-například k otázkám výchovy předškolních dětí.
V dřívějších dobách byla péče o dítě předškolního věku výhradně záležitostí matky a
nejbližší rodiny, sourozenců. Je otázkou, kolik ti všichni měli prostoru, času a možností se
mu věnovat. Movitější rodiče přenechávali výchovu chůvám a domácím učitelům.
Avšak již před válkou, za první republiky, existovaly v Čechách školky, které fungovaly
při velkých podnicích (např. u Bati), aby podpořily zázemí zaměstnanců. Děti se v
kolektivu učily samostatnosti, toleranci a vzájemnosti při hře i prvních úkolech. Stále se
však většina matek věnovala dětem individuálně spolu s péčí o domácnost.
Teprve po 2. světové válce se mateřské školky staly masovou záležitostí stejně jako
rostoucí zaměstnanost žen. Dokonce i ve školkách se zrcadlila naše socialistická
společnost. Děti byly vychovávány přísně, individualita nebyla vítána, uniformita byla
povinná. Platila stejná práva i povinnosti - vše zkonzumovat a být vesel, jinak následoval
trest. Mnozí z nás si jistě vzpomínají, že kdo vybočoval, neměl na růžích ustláno.
Absurdní je, že někde ještě roky po „sametové revoluci“ působili v mateřských školách i
někteří vychovatelé, uplatňující stejná pravidla jako v předchozích letech, která jsme znali
my, ale zažily i naše děti.
2B/2 ZÁKLADNÍ INFORMACE O PĚSTOUNSKÉ PÉČI A PÉČI PORUČÍKA
Poručík ví, že dostává dítě které potřebuje pomoc. Dítě vždy přináší do života mnoho
vzruchu, starostí i radostí. Přejeme si, aby se co nejvíce dětí dostalo do rodin, kde budou
milované a přijímané se vším, co k nim patří, včetně jejich minulosti.
Víme, že přijetí dítěte do náhradní rodinné péče je náročný úkol. Pěstouni i poručníci se
potýkají se spoustou nesnadných situací. I v těch nejtěžších chvílích je nutno mít na
paměti, že problémy, se kterými se potýkají přijaté děti, nezavinila náhradní rodina.
Úkolem náhradní rodiny je pomoci dětem se s těmito problémy vyrovnat, tak aby jednou
dokázaly v životě obstát co nejlépe. Bez opory náhradní rodiny to mají děti v životě
mnohem složitější.
Pěstounská péče je podle zákona o rodině forma náhradní rodinné péče, při které
pěstoun o dítě osobně pečuje a je zodpovědný za jeho výchovu. Z právního hlediska ale
mezi pěstounem a dítětem nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem, tak jak je
tomu v případě osvojení.
Poručníka ustanoví soud dítěti, jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské
zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají
způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Péče poručníka, jestliže o dítě osobně
pečuje, je hmotně podporována státem obdobně jako pěstounská péče. Poručník je
zákonným zástupcem dítěte. Pokud ustanovený poručník o dítě osobně nepečuje,
vykonává pouze funkci zákonného zástupce dítěte
Mezi poručníkem a dítětem ze zákona rovněž nevzniká takový poměr, jaký je mezi
rodiči a dítětem.
Do péče poručníka jsou svěřovány často děti, které by mohly být osvojeny, ale z
různých důvodů se pro ně nenajde osvojitel. Zájemců o osvojení je sice více než zájemců
o pěstounskou péči, často však chtějí přijmout pouze děti malé a zdravé. Představy
budoucích osvojitelů jsou přitom úplně legitimní, neboť tito zájemci vycházejí ze svých
možností a schopností.
Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit
svobodně svůj názor, je třeba před jeho svěřením do náhradní rodinné péče vzít na tento
názor zřetel.
Když jste se rozhodli podat žádost, jistě jste si museli odpovědět na otázku PROČ?
Proč chci přijmout do rodiny dítě, které se mi nenarodilo?
Přijaté dítě však nebude jen společníkem pro dítě, které již máte doma, ale bude
potřebovat především pozornost, lásku a péči právě z vaší strany. V případě, že v rodině
již nějaké děti žijí, je vhodné přijmout do rodiny takové dítě, aby v rámci sourozenecké
konstelace bylo věkem nejmladší
• Přijetí dítěte do rodiny, která již nějaké děti vychovává, je vždy potřeba dobře zvážit s
ohledem na potřeby dětí, jež v rodině již vyrůstají. Časté střídání přijatých dětí v rodině,
která poskytuje pěstounskou péči na přechodnou dobu, může pozici vlastních či již dříve
přijatých dětí znejisťovat a ve svém důsledku může mít negativní vliv na celou atmosféru v
rodině. Z tohoto důvodu je pěstounská péče na přechodnou dobu vhodnější spíše pro
rodiny se staršími dětmi, které již dokáží pochopit jasně danou krátkodobost poskytované
péče.
• Přijmout dítě do pěstounské péče je vážné rozhodnutí. Děti, které se ocitly mimo svou
vlastní rodinu, mají ve většině případů za sebou řadu neblahých zážitků a zkušenosti, což
se někdy projevuje na jejich chování a celkovém vývoji… Před podáním žádosti si proto
nejprve promluvte s těmi, kteří se náhradní rodinnou péčí dlouhodobě zabývají, s
odborníky, se zkušenými pěstouny, přečtěte si dostupnou literaturu, podívejte se na
internetové diskuse apod. To vám usnadní udělat si reálnější představu o tom, co vás
může čekat.
• Důležité je však si také uvědomit, že děti, které přicházejí do pěstounské péče, jsou
děti, které již nějakým způsobem ovlivnila jejich minulost. Možná budete muset mnohé
napravovat a uzdravovat. Nejspíše se budete potýkat s problémy, které jste v minulosti při
výchově svých dětí nikdy řešit nemuseli, a vaše okolí vám v nové životní situaci také
nemusí vždy úplně rozumět. Bude to jiné rodičovství než biologické – bude určitě
napínavé, náročné, dobrodružné, ale také smysluplné a obdarovávající.
• Budete-li se například rozhodovat pro přijetí dětí jiného etnika, budete ochotni a
schopni přijmout jejich odlišnou identitu a být jim dostatečnou oporou?
• Zamyslete se také nad tím, zda byste byli schopni přijatému dítěti pomoci i v případě,
kdyby se situace v jeho biologické rodině natolik zlepšila, že by mohla nastat situace, kdy
by se dítě vracelo zpět do její péče. Na tento úkol je opravdu třeba být dobře připraven a
nejen tím, že budu mít dobré podmínky pro výchovu dítěte. Každá rodina unese jen
určitou zátěž. A jen reálná, dobře připravená rodina může pomoci dítěti a neublížit přitom
sama sobě. Nebojte se vyhledat v případě potřeby pomoc odborníků, a to třeba již ve fázi
úvah o přijetí dítěte do rodiny.
Zamyslete se nad tím:
zda máte dost fyzických a duševních sil na celou dobu, po kterou bude dítě potřebovat
vaši péči;
zda jste empatičtí, velkorysí a schopni přijmout dítě i s jeho limity, a to nejen v oblasti
inteligence, ale také s jeho povahovými vlastnostmi a jeho přístupem k životu;
zda jste ochotni vzdát se svého pohodlí či zaběhnutého životního stylu a přizpůsobit
život celé rodiny potřebám přijatého dítěte;
zda jste ochotni se plně věnovat příchozímu dítěti i za cenu omezení či ztráty profesní
kariéry;
zda vaše rozhodnutí přijmout dítě se vším všudy obstojí i v náročnosti této péče a
mnohdy i před případným nepochopením ze strany vašeho okolí, školy, přátel a někdy i
širší rodiny.
Děti, které přicházejí do pěstounské péče nebo péče poručníka
Představme si malé miminko. Když má toto miminko nějakou potřebu, zapláče. Během
chvilky je u něho stále stejná maminka, která mu dá lásku, která ho nakrmí, přebalí,
pochová, zkrátka naplní potřebu, kterou dítě právě má.
Dítě, které vyrůstá v ústavním zařízení anebo s rodičem, který se o potřeby dítěte
nezajímá, případně ho nechává každou chvíli v péči nějaké chůvy či periodicky se
měnících partnerů, nemá naplněné své základní potřeby, a to zejména potřebu
intenzivního a bezpečného vztahu s pečující osobou. To u dítěte vede k poruše
schopnosti důvěřovat lidem kolem sebe, cítit se bezpečně a zdravě si uvědomovat samo
sebe. Tato porucha poškozuje i centrální a autonomní nervovou soustavu. Kritické je
období zejména do tří let věku dítěte. Proto je důležité, abyste vy – noví rodiče – udělali
všechno pro to, aby vaše přijaté děti získaly co nejdříve kompenzující pozitivní zkušenosti,
ze kterých by se mohly učit.
3B/2 OCHRANA LIDSKÝCH PRÁV
Článek kopírovaný z internetu.
Tento článek ve svých záměrech lze považovat za nadčasový, všeobecně lidský,
překračující problémy jednoho státu.
Vec: Otvorený list k "Stratégii ochrany a podpory ľudských práv v Slovenskej
republike"
Vážený pán minister, v roku osláv 1150. výročia príchodu sv. Cyrila a Metoda ako
členovia kultúrno-historickej inštitúcie, ktorá si hlboko ctí tradičné hodnoty po stáročia
uctievané našimi predkami, so znepokojením sledujeme nastupujúci trend dehonestácie
rodiny, neetické zásahy do výchovy a vzdelávania detí a ďalšie tendencie, ktoré k nám
prenikajú zo západu a, žiaľ, premietli sa aj do návrhu nového strategického programového
dokumentu pre oblasť ľudských práv. Kriticky vnímame aj zloženie pracovnej skupiny,
vypracovávajúcej tento dokument, kde neobvykle vysoký (spoločensky neproporčný)
počet ľudí – minimálne jedna tretina – zastáva práve spomínaný úpadkový západný
hodnotový systém.
Treba si uvedomiť, že západná kultúra s jej revidovanými morálnymi princípmi dávno v
mnohom smeruje k úpadku. My, Slováci, sme ešte iní, duchovne zdravší, ctíme si ešte
zatiaľ iné hodnoty. Správne na tento rozpor nedávno upozornil ruský prezident Vladimír
Putin, keď sa vyjadril, že vzhľadom k iným tradíciám a kultúre Rusko nebude preberať
západné trendy, lebo sú im cudzorodé. Takýto suverénny postoj si Vám, ako významnej
politickej osobnosti a reprezentantovi Slovenska, dovoľujeme dať za príklad ako vhodný aj
pre Slovensko, ak nemá neprimerane narásť vnútorné spoločenské napätie.
Slovensku, ako slovanskému Rusku, sú tiež cudzorodé západné tradície, pri ktorých sa
v niektorých štátoch pestuje trend odtrhnutia dieťaťa od rodiny, kde deti od malička
opatrujú cudzí ľudia alebo internátne školy a potom z takýchto detí vyrastajú bytosti
rodinne chladné, nenaplnené, nešťastné, čo sa premieta aj do porúch rodinného života a
experimentovania v partnerských vzťahoch. Iste Vám, ako svetaskúsenému diplomatovi,
je známe, ako ďaleko postúpil rozklad v oblasti rodiny a výchovy detí v niektorých
západných štátoch a aké brutálne sú tam trendy.
Pripomeniem aspoň:
• tolerovanie incestu v Nórsku a tamojšiu prax pedofilného zneužívania detí vo
vlastných rodinách;
• švédsky experiment výchovy, kde sa zakazujú tradičné rozprávky a nahrádzajú sa
detskou od škôlky povinnou gender literatúrou, v ktorou princ hľadá princa, aby si ho vzal
za muža;
• britský citovo chladný odchov detí, kde sa vysoko spoločensky cení dávať deti od 8
rokov na výchovu do internátnych škôl a stretať sa s nimi len na Vianoce a cez prázdniny;
• sexuálnu výchovu, zavedenú do škôl a dokonca aj škôlok (právo na vzdelanie a
informácie) v mnohých západných štátoch (napr. v Nemecku), ktorá vedie deti k tomu aby
sa sami seba intímne dotýkali a uspokojovali (právo na komplexný rozvoj dieťaťa ako
sexuálnej bytosti), aby sa na prvom stupni škôl vzájomne dotýkali a učili sa používať
antikoncepčné prostriedky atď., a to všetko so zapracovaním gender ideológie, čo vedie k
mechanickému vnímaniu lásky a partnerstva a k sexu ako športu, k výchove umelých
LGBTI ľudí, čím sa dehonestuje a nivelizuje človek, hĺbka ľudskej bytosti a najmä k deťom
sa dostávajú predčasné a hrubé informácie, ktoré narušujú ich "celomúdrie" – teda čistotu
duše i tela – ktorú v sebe skrýva tento tradičný slovanský, už takmer zabudnutý pojem;
• udeľovanie 40 dňového trestu odňatia slobody a 1000 eurových pokút v Nemecku
matkám, ktoré odmietnu účasť svojich detí na vyučovaní takejto sexuálnej výchovy;
• nemecké úvahy o odporúčaní sledovania pornografických filmov ako vhodnej súčasti
výchovy a vzdelávania detí;
• trendy z viacerých západných štátov po homosexualite tolerovať aj pedofíliu (súd v
Holandsku dovolil pôsobenie pedofilnej organizácie, trend v niektorých štátoch uzákoniť
manželstvá s deťmi), zoofíliu (stať o zoofílii v občianskom kódexe Fínska, verejné domy
pre zoofilov v Nemecku) a ďalšie "netradičné" správanie, čo sa premieta do faktu, že
učebnice sexuálnej výchovy, oficiálne materiály a výchovné odporúčania preberajú
pedofilnú ideológiu, definujúc dieťa ako sexuálnu bytosť s právom "užívať si" a "rozvíjať" v
sebe fakticky od narodenia tento "osobnostný rozmer" atď.
Verejnosti síce nie je známy detailný obsah kontraverznej učebnice, ktorú Vaše
ministerstvo podporilo čiastkou 15 000 eur, ale obávame sa, že spomínané trendy už do
nej prenikajú a kontaminujú našu mládež.
Vážený pán minister, v pripravovanej Stratégii sa píše, že "nový strategický programový
dokument pre oblasť ľudských práv by mal komplexne analyzovať, zhodnotiť a revidovať
doterajší vývoj, vrátane pomenovania dlhodobých trendov. Súčasne by mal reflektovať
nový vývoj problematiky ľudských práv vo svete na európskej regionálnej úrovni, ako aj v
rámci EÚ".
Iste si uvedomujete, že "reflektovať nový vývoj problematiky ľudských práv" nemusí
vždy znamenať pokrok a treba zvažovať, či nastúpený trend je rozvojom alebo úpadkom
ľudskej civilizácie. Je čas zastaviť sa, zvážiť a posúdiť. Ak sa hovorí o potrebe
rozširovania ľudských práv pre homosexuálne a iné gender vzťahy, uvedomme si, že sa
týmto obmedzujú ľudské práva tradičnej rodine a ľuďom, ktorí si želajú vychovávať deti v
zdravom tradičnom hodnotovom systéme bez ohrozenia cudzorodými vplyvmi, ktoré podľa
tradičných systémov môžu nezvratne poškodiť dušu dieťaťa. Dôkazy nám sprostredkúva
samotný zdravý rozum. Ale ak by bolo treba, existujú už aj vedecké dôkazy, že deti,
vychovávané homosexuálnymi pármi, majú podstatne vyšší sklon k samovraždám, k
užívaniu drog atď.
Ďalej sa v pripravovanej Stratégii píše: "Blížiace sa predsedníctvo SR v EÚ v roku 2016
je historickou príležitosťou prezentovať Slovenskú republiku ako vyspelú krajinu, pre ktorú
sú politiky, zamerané na presadzovanie ľudských práv, rodovej rovnosti, rešpektovanie
multikulturality a nediskriminácie, neoddeliteľnou súčasťou vnútornej aj zahraničnej
politiky." Vážený pán minister, prax ukazuje, že slová "rodová rovnosť" (v zmysle LGBTI
komunity a gender ideológie) a "nediskriminácia" nemajú miesto v jednej vete, pretože
presadzovanie jedného automaticky prináša so sebou diskrimináciu tradičnej rodiny,
tradičnej výchovy a celomúdria duší našich detí a mládeže. To znamená, že aproximácia
nových umelých, vymyslených a lobisticky presadzovaných ľudských práv ohrozí tradičné
ľudské práva väčšiny občanov a zasiahne do ich rodinného života, výchovy a vzdelávania
detí. Videli ste, čo tieto trendy narobili vo Francúzsku: Vyhnali do ulíc milióny ľudí a
rozpútali občiansku vojnu medzi národom a jeho "demokratickou reprezentáciou", ktorá
proti hlasu vlastného národa uplatnila brutálny policajný zásah a parlament proti vôli
občanov odhlasoval pre väčšinu Francúzov neprijateľný zákon o homosexuálnych
manželstvách. Myslíte, že sa tým vo Francúzsku nastolil sociálny pokoj? Nenávisť voči
LGBTI ľuďom sa násilným presadzovaním ich údajných práv len vyhrocuje a to, čo
spoločnosť predtým potichu tolerovala, začína nahlas odmietať.
Iste ste zaregistrovali aj občiansku vzburu proti zavedeniu sexuálnej výchovy v
Chorvátsku – tam, našťastie aspoň ústavný súd prejavil zdravý úsudok a zastavil násilné
implementovanie cudzorodého prvku do spoločnosti.
Vážený pán minister, iste nechcete rozpútať na Slovensku občiansku vojnu podobnú
francúzskej, či chorvátskej. Veď vám iste nemôže byť ľahostajná vlna nevraživosti voči
vláde, ktorá začne aplikovať v praxi bod: "6. strategická otázka: Práva LGBTI ľudí." Proti
obsahu tohto bodu máme vážne výhrady a negatívne vnímame i fakt, ako sa v rámci
procesu tvorby zostrila dikcia tohto bodu v neprospech citlivého prístupu s ohľadom na
celú spoločnosť oproti prvotnému návrhu.
Znepokojuje nás najmä:
• diktátorský tón ("...pre rešpektovanie a uplatňovanie práv LGBTI osôb nie je v SR
doteraz prijatý žiadny koncepčný dokument aj napriek tomu, že tejto téme sa v ostatných
rokoch venuje náležitá pozornosť na pôde Európskej únie, Rady Európy i OSN...");
• definovanie práv pre ďalšie skupiny s obavou o stupňujúce sa nároky ("… v poslednej
novele Trestného zákona z roku 2013 (sa) ... nezahrňuje však problematiku nenávisti k
transrodovým a intersexuálnym ľuďom...");
• stupňovanie požiadaviek a definovanie takých požiadaviek, ktoré potenciálne ohrozujú
ľudské práva väčšiny spoločnosti ("...Pokiaľ ide o ďalšiu legislatívu, týkajúcu sa ... slobody
prejavu ... vzdelania... je žiaduce aktualizovať ju tak, aby ... najmä zohľadnila potreby a
záujmy LGBTI osôb, medzi ktoré patrí spolužitie osôb rovnakého pohlavia, právna úprava
spolužitia osôb rovnakého pohlavia, právna úprava zmeny pohlavia a pod. Je potrebné,
aby sa príslušné orgány v najbližšom období naďalej programovo a vážne venovali tejto
oblasti, pripravili príslušné legislatívne a administratívne riešenia vrátane akčného plánu
pre práva LGBTI osôb...");
• priama diskriminácia tradičného, napr. kresťanského alebo aj nedávneho morálneho
socialistického pohľadu na rodinu a ľudských práv takýchto rodín. Zasievanie nevraživosti
do spoločnosti. ("...Užívanie ľudských práv LGBTI ľuďom výrazne sťažuje fakt, že po
stáročia boli a naďalej sú vystavení homofóbii, transfóbii a iným formám neznášanlivosti a
diskriminácie... marginalizácie, sociálnej exklúzie ... a teda sú potrebné určité cielené
opatrenia na zabezpečenie plnohodnotného užívania ľudských práv týmito osobami... Z
judikatúry Európskeho súdu pre ľudské práva vyplýva princíp, že kultúrne, tradičné, ani
náboženské hodnoty, ale ani iné normy "dominantnej kultúry" nemôžu ospravedlniť
prejavy nenávisti alebo akúkoľvek inú formu diskriminácie na základe sexuálnej orientácie,
alebo rodovej identity...");
• hrozba aplikácie legislatívy, umelo implementovanej podľa zahraničných vzorov, nám
cudzorodej a vyvolávajúcej vnútorné spoločenské napätie (... Navrhujeme, aby Slovenská
republika svoje progresívne postoje, prezentované v oblasti práv LGBTI ľudí na fórach
medzinárodných organizácií, uplatnila aj vo svojich vnútorných politikách....).
Preto ak sa v Stratégii konštatuje, že "všetky verejné politiky by mali dôsledne
vychádzať z rešpektovania zásad ľudskej dôstojnosti, rovnosti (rovnosti pred zákonom i
rovného zaobchádzania v zmysle zákazu priamej a nepriamej diskriminácie...), osobnej
slobody a nezávislosti, spravodlivosti, práva zúčastniť sa na verejnom živote, osobitne pri
rozhodovaní o otázkach bytostne ovplyvňujúcich vlastnú dôstojnosť, identitu a integritu",
musí to platiť aj pre tradičnú rodinu a tradičný spôsob výchovy, nie len pre menšiny, ako
sú LGBTI ľudia.
V súvislosti s deklarovaným trendom ratifikovať "Dohovor Rady Európy" o ochrane detí
pred sexuálnym vykorisťovaním a sexuálnym zneužívaním z 25. októbra 2007, ktorý
Slovenská republika podpísala 9. septembra 2009, vás žiadame, aby SR tento dohovor
neratifikovala, pretože podľa jeho 2. kapitoly sa pod rúškom zákazu diskriminácie podľa
sexuálnej orientácie otvára priestor na násilné propagovanie homosexualizmu a podľa 6.
kapitoly by sa musela povinne zaviesť sexuálna výchova od predškolského veku.
V súvislosti s výzvou výboru OSN pre odstránenie diskriminácie žien, ktorý vo svojom
záverečnom stanovisku Slovenskú republiku vyzýva, aby okrem iného "do svojej
legislatívy zahrnula zákaz domácich telesných trestov detí", upozorňujeme, že treba citlivo
rozlišovať mieru telesného trestu a podčiarkujeme, že v západných štátoch dochádza z
dôvodu malicherných prehreškov v tomto smere k brutálnemu a trvalému odobratiu detí z
rodín, ktoré prinášajú obrovské nešťastie do života dieťaťa i rodičov, dokonca sú indície,
že dochádza okrem iného ku komerčnému obchodovaniu s deťmi, kedy dieťa prináša zisk
jednotlivcom alebo inštitúciám.
Vážený pán minister, na záver Vás žiadame o zásadné prehodnotenie "Stratégie
ochrany a podpory ľudských práv v Slovenskej republike" v zmysle vyššie uvedených
pripomienok.
Precíťte, prosím, že aj Vy sám ste synom tejto zeme a hodnotový systém, rodinné
vzťahy, tradície v oblasti výchovy a vzdelávania, v ktorých ste vyrastali, Vám pomohli
rozvinúť sa vo významnú osobnosť, ktorá teraz reprezentuje Slovensko a má voči svojej
vlasti aj dlh snažiť sa uchovať jej hodnoty aj pre nasledujúce generácie. Prečo nedopriať
dnešným deťom rozvíjať sa v rovnako bezpečnej rodinnej atmosfére, v akej ste mali
možnosť vyrastať aj Vy? Kto z nás má právo siahať na toto morálne dedičstvo? Ďakujeme
za Váš čas a veríme, že pozorne zvážite uvedené argumenty. V mene členov I. Miestneho
odboru Matice slovenskej Bratislava 1 Vás pozdravuje a veľa síl v zodpovednej práci Vám
praje: Eva Kristinová Čestná predsedníčka I. MO MS BA1 V Bratislave 19.8.2013
4B/2 OCHRANA DĚTÍ
VÝPIS Z PETICE: PETÍCIA NA OCHRANU DETÍ PRED ZNEUŽITÍM SOCIÁLNYM
SYSTÉMOM SLOVENSKÉHO ŠTÁTU
Článek kopírovaný z internetu.
Tento článek ve svých záměrech lze považovat za nadčasový, všeobecně lidský,
překračující problémy jednoho státu,
S ohľadom na to, že na Slovensku sú snahy zaviesť do sociálneho systému štátu
zmeny v zákone o sociálnoprávnej ochrane detí, ktoré organizovane týrajú, zneužívajú,
vraždia deti a rodičov, rozkladajú rodiny a štáty po celom svete, vyjadrujeme tomuto
systému hlasné a rázne NIE!
Pripravovaný zákon pôsobí na papieri ako nevinná a dobrá reforma v prospech detí, ale
žiaľ jej fungovanie v praxi nabralo hrôzostrašnú podobu obchodovania s deťmi. Všade vo
svete, kde bol tento zákon prijatý, sa opakuje rovnaký scenár a spúšťa sa vlna strachu,
násilia, bezmocnosti, psychického a fyzického týrania, sexuálneho zneužívania,
samovrážd a vrážd. Množstvo prípadov násilného odobratia detí zo zdravých rodín sa už
nedá ignorovať, ani popierať, aj napriek snahám mocenských skupín o obmedzenie
prístupu k týmto informáciám . Tieto skupiny ťažia z ľudského utrpenia obrovské peniaze a
v mnohých krajinách sa preto zverejnenie pravdy stalo trestným činom. V týchto prípadoch
štát umožňuje a podáva ruky organizovanému zločinu, čo my, občania Slovenskej
republiky, nemôžeme vo svojej vlasti dovoliť. Naša kultúra pokladá rodinu za základ
spoločnosti a je si vedomá toho, že rozvrátenie rodiny povedie k rozvráteniu štátu a jeho
rýchlemu vymretiu a následnému zániku. Máme za to, že zahraničie tlačí na skoré
uzákonenie tohto zákona práve z tohto dôvodu a každého kto tento zákon napriek
varovaniam, dôkazom a informáciám zo zahraničia podporí, musíme považovať za
nepriateľa našej vlasti a našich detí. Nakoľko sa obeťami stalo už množstvo našich
občanov a detí adoptovaných do zahraničia a premiér Róbert Fico aj napriek tomu podľa
posledných medializovaných informácii tvrdí, že sa môžeme britským modelom rodinnej
starostlivosti inšpirovať.
2 Žiadame Národnú radu SR :
• aby na Slovensku nikdy a za žiadnych okolností nebol prijatý zákon a systém
juvenilnej justície, ani žiaden iný podobný systém, ktorý by peňažne alebo inak
zvýhodňoval iné osoby na úkor biologickej rodiny;
• aby kompetentné orgány začali trestné stíhanie z dôvodu porušovania
medzinárodných dohôd a vážnych podozrení, že došlo k závažným trestným činom v
súvislosti s medzinárodnými adopciami 158 nezvestných detí do Talianska;
• aby bolo po nezvestných deťoch vyhlásené medzinárodné pátranie a následne po
ukončení pátrania boli prevezené na Slovensko a tu podrobne vyšetrené a skontrolované.
Vyhradzujeme si právo na informácie o výsledkoch tejto kontroly
Chceme vedieť:
• Koľko detí adopcie neprežilo!
• Koľko detí bolo fyzicky a psychicky týraných!
• Koľko ich bolo sexuálne alebo inak zneužitých!
• Koľko náhradných rodín každé dieťa vystriedalo a v akých podmienkach žilo!
• Koľko zákonov bolo pri adopciách porušených!
• Mená všetkých kompetentných osôb, ktoré mali na tieto adopcie dohliadať!
Žiadame:
• aby sa štát začal zaoberať problémom juvenilnej justície, odoberaním Slovenských
detí ich rodičom v zahraničí, adopciami Slovenských detí do zahraničia a okamžite vyvinul
tlak na tieto krajiny a poskytoval všetkým občanom v núdzi maximálnu podporu a pomoc
pri dožadovaní sa svojich práv a svojich detí;
• aby boli zakázané adopcie do krajín, v ktorých by boli ďalšie Slovenské deti ohrozené
a to predovšetkým tam, kde je zavedený systém profesionálnej náhradnej pestúnskej
starostlivosti;
• aby boli všetky zadržiavané Slovenské deti v zahraničí vrátené do svojej krajiny;
• aby bolo zahájené vyšetrovanie ohľadom svojvoľného konania zahraničných úradov
za nedodržiavanie medzinárodných dohôd a právnych postupov voči Slovenským
občanom v zahraničí a následne boli vyvodené dôsledky, sankcie a opatrenia na ochranu
našich občanov aj v budúcnosti;
• aby boli v našom štáte upravené, presne vymedzené a kontrolované právomoci
sociálnych pracovníkov. Je potrebné okamžite zabrániť ďalším traumám na strane detí a
ich rodičov z dôvodu nekompetentnosti a svojvoľnosti konania štátnych zamestnancov;
• aby bol prípad rodiny Spáčilových riadne vyšetrený a bezprávne konanie v tomto
prípade ,ale aj v iných, potrestané. Na základe toho sa musia prijať opatrenia, aby sa
zabránilo opakovaniu podobných prípadov, keďže tento prípad na Slovensku nie je
ojedinelý;
• aby polícia nemala právo vstúpiť do našich bytov len na základe anonymných udaní
iných osôb. Keďže polícia už má vo vážnych podozreniach z týrania dieťaťa právo vstúpiť
do bytu, pokladáme to za nedôvodné;
• aby upravila zákony tak, aby ochraňovali rodinu a jej individuálny prístup k výchove
vlastných detí podľa vlastného presvedčenia, vedomia a svedomia na základe
individuálnych skúsenosti a potrieb, bez strachu z možného stíhania či diskriminácie.
Chceme aby boli akceptované rozhodnutia rodičov v otázkach slobodnej voľby v očkovaní,
vo výbere možnosti alternatívneho školstva či alternatívnej medicíny.
Ďalšie podrobnejšie informácie:
Juvenilná justícia je moderná "reinkarnácia" fašistickej eugeniky, s cieľom rozložiť
rodinu. V aplikačnom pláne juvenilná justícia predstavuje nemilosrdný mechanizmus
zmien základných princípov vzájomného pôsobenia medzi štátom a rodinou
prostredníctvom totalitného presadzovania slobody jednotlivca, zničenia autonómnosti
vzťahov medzi deťmi a rodičmi. V mnohých západných krajinách sa šíreniu juvenilnej
justície venujú tie isté osoby a štruktúry, ktoré presadzujú znižovanie pôrodnosti, potraty,
šírenie antikoncepcie, legalizáciu drog, sexuálnu osvetu a propagáciu rôznych sexuálnych
vzťahov, záujmy gayov a lesieb, adopciu detí ľuďmi s homosexuálnou orientáciou,
nepripúšťajú sprísnenie trestov za detskú pornografiu, pedofíliu a propagáciu sexuálnych
zvráteností. Je to nadnárodný systém, ktorý pomocou tzv. sociálnych pracovníkov doslova
brutálne kradne a bezdôvodne odoberá deti z normálnych a zdravých rodín. Štátny
sociálny úrad unesie rodičom deti fyzickým násilím z domu alebo zo škôlky a pod. Bez
dôvodu, alebo zo smiešneho, nedokázateľného a neoveriteľného dôvodu, len na základe
svojvôle sociálnych pracovníkov. Nemáte nárok na súdny proces, pri ktorom by bolo
vedené dôkazné konanie, že ste sa vôbec niečoho voči deťom dopustili. Štátna moc
vyhlásila dokonca trest pre novinárov, ktorí by chceli o týchto problémoch písať,
informovať o menách a detailoch prípadov, ktoré sa odohrali, aby sa verejnosť o ničom
nedozvedela a nemohla tlačiť na riešenie tohto problému. Súdny zákaz smieť vedieť o
realite je už absolútny vrchol a koniec demokracie. Je to koniec právneho štátu. Zákon o
sociálnoprávnej ochrane detí a sociálnej kuratele zavádza systém profesionálnej
pestúnskej starostlivosti ako zamestnania za odmenu, namiesto umiestňovania detí v
detských domovoch. Z profesionálneho prostredia detských domovov sa budú vytláčať
deti do opatrovníctva ľudom, ktorí sa ako pestúni zaregistrujú z čisto zištných dôvodov.
Pretože tí, ktorí chcú skutočne pomáhať opusteným deťom, to robia už dnes. Ďalším
veľkým problémom je to, že nie len pestúni ale aj sociálni pracovníci v tomto biznise
dostávajú odmeny za odobratie dieťaťa v nemalej čiastke (niekedy aj niekoľko tisíc eur za
jedno dieťa). Podľa nového systému sa na každom ukradnutom dieťati nabalí ešte celý
reťazec expertov, psychiatrov, sociálnych pracovníkov, úradníkov, posudkárov, až po tzv.
náhradných pestúnov, podnikateľov školiacich budúcich pestúnov atď....Najväčšiu ťarchu
pritom musia niesť práve rodičia odobratých detí, ktorí sa zadĺžia aj na niekoľko rokov, len
aby ochránili svoje ratolesti. Žiaľ, v drvivej väčšine sa im deti ani po rokoch nepodarí
dostať naspäť. Dovolia sa Vám s nimi stretávať raz mesačne, na pár hodín, až kým
nevyroníte prvú slzu, vtedy Vám návštevy zakážu úplne. Dieťa často ani neostáva v jednej
náhradnej rodine, ale putuje ako nomád od jedného pestúna k druhému, pričom nikomu
už na ňom nezáleží. Majú ho len na poberanie benefitov od štátu. Nie je preto ojedinelé,
že deti páchajú samovraždy, sú fyzicky aj psychicky týrané, sexuálne zneužívané a žiaľ
tie, o ktoré rodičia záujem nemajú vôbec, teda ozajstné sirôtky, končia na pitevnom stole v
sieťach obchodu s bielym mäsom. Tak ako to bolo v prípade Ruských detí, ktorých
adopcie do USA nedávno obmedzil sám prezident Putin. Tento problém sa týka ale aj
Slovenska, kde je nezvestných 158 detí adoptovaných do Talianska, o ktorých živote a
mieste pobytu dodnes neexistujú vierohodné správy. Informuje o tom poslankyňa za SaS
Lucia Nicholsonová. Dokonca sám taliansky prezident vyjadril podozrenie, že európske
deti adoptované do Talianska sa stávajú obeťami obchodu s orgánmi. Vziať dieťa
milujúcim rodičom a zanechať ich v strachu, alebo sa bezbranne pozerať na jeho utrpenie
je najhoršie zverstvo, akého sa štát mohol dopustiť voči svojím občanom, ktorí ho živia,
nehovoriac o tom, keď dieťaťu zoberú milujúcich rodičov a nechajú ho bezdôvodne
napospas osudu cudzím ľuďom, homosexuálnym párom či dokonca vrahom. Mnoho rodín
v zahraničí, ktorým mali odobrať deti, spáchalo v predstihu radšej rodinnú samovraždu.
Dôkazom týchto tvrdení sú mnohé bolestné prípady a hrôzostrašné štatistiky, ktoré tu z
dôvodu prepuknutia paniky nebudem radšej uvádzať. Poukážem však na jeden prípad,
kedy boli slovenským rodičom odobrané slovenské deti na Slovensku! Ide o rodinu
Spáčilových a to v čase, keď ešte kontroverzný zákon u nás ani nie je prijatý. O tomto
prípade je natočený dokument s názvom "Ukradnuté Vianoce":
Krajina, ktorá príjme tento systém za svoj, vyhlasuje takto rozsudok smrti nad celým
národom, lebo budúcnosť národa je v jeho deťoch. Naše deti však budú traumatizované,
nebudú poznať rodinu, budú vyrastať v tom, že ich vlastní rodičia ich opustili a oni sa stali
tovarom. Budú do smrti psychicky poznačené týraním, znásilňovaním, absenciou lásky,
starostlivosti a výchovy a nebudú preto chcieť mať vlastné rodiny a deti tak, ako to už
teraz nechce mnoho rodičov zo strachu pred bezcitnosťou úradov a sociálnymi
podmienkami v štáte. Je to zločin, ktorý nesmie ostať nepotrestaný. To, ako sa k tomuto
zákonu nedávno zavedenom v ČR vyjadril bývalý prezident Václav Klaus, ktorý ho aj
niekoľko krát vetoval, nájdete na internetovej adrese: http://www.klaus.cz/clanky/3181
MOJE POZNÁMKY
Vyvstane otázka, jestli dobročinnost Evropské unie není jen předstíraná, jestli nedělá
víc škody tajně, než užitku ostentativně. Zda nejde o dávno a dobře promyšlený plán na
zmrzačení národů. Momentálně totiž působí dojmem, že funguje spíš jako kleště, diktatura
se všemi negativami, než tvůrce svobody a blaha.
Lidé, kteří se odvolávají na pokrok a na požadavky Unie, prozrazují o sobě
nepochopitelnou slepost, neschopnost zastávat práci s lidmi, být v čele aktivit národa.
Unie v obyčejných, upřímných, poctivých lidech již dávno vzbuzuje nedůvěru pro své
přehmaty. Je otázkou, zda potřebuje Evropa takovou Unii. Je stále víc hlasů od
zasvěcených či angažovaných, že chtěli jinou Unii, a než takovou, tak raději žádnou.
Národy jsou vedeny medovým provázkem s původně neviditelnou ale již stále
viditelnější a silnější vrstvou připašovaného jedu. Společným jmenovatelem přehmatů se
rýsuje jako zvrácenost zejména v duchovní oblasti ale také téměř všude jinde. Ať je to
etika, estetika, právo, náboženství, rodina, bezpečnost, kultura, atd. Všude se dostává
hnůj, který všechna pokolení před námi odmítaly brát za součást svého života.
Tím, že Unie způsobuje zbytečné starosti a těžkosti, brzdí rozvoj Evropy. Spousty
energie takto ztracené mohlo být využito na potřebnější účely.
SOUKROMÉ BABYBOXY
POROD
Nejsem jazykovědec ani jiný odborník na jazyky, přesto se odvážím tvrdit, že slovo
porod pochází od zkratky „pokračování rodu“. Totiž nejlépe vystihuje mentalitu lidí téměř
všech národů po světě. Děti mívali manželské páry, které byly součástí nějakého
rodokmenu, který z mnoha rozumných důvodů nechtěl končit, vymřít. Již při plánování
potomka věděli, že vychovají z něho člověka, který je bude mít v úctě, který se o ně
postará až budou mít potíže se stářím, který přivede další děti na svět. Hlavně věděli, že
to vyžaduje lásku, která se také odevzdává a také se vrací jako podhoubí pro zajištění
lidského štěstí, šťastného života. Věděli, že po nich zdědí nějaké vlastnosti, brali to jako
darovaný zázrak k tomu, aby se vzájemně rozuměli, chápali, mohli předávat zkušenosti,
aby ti po nich byli ještě lepší a lepší a co nejvíc se líbili i jejich Stvořiteli.
BABYBOX
Zamyslel jsem se nad babyboxy.
Babyboxy jsou samozřejmou součástí dnešního života. Vypovídají o smutku i radosti
této generace. O smutku proto, že dítě mělo mít svou postýlku a péči maminky a tatínka.
O radosti proto, že nekončilo někde v kontejneru na městský odpad.
Nyní, jak se blíží lidstvo k propasti, je potřeba přizpůsobit organizaci života měst novým
stavům. V dohledné době by měly být babyboxy ne pouze u nemocnic, ale měly by být i
soukromé kdesi v okénku přijímacích kanceláří čersvě vrhnutých tvorů. Sám jsem
zaskočen tematikou, kterou jsem si vybral, protože vím, že vrh se obyčejně konkretizoval.
Například u koní hřebení, u krav telení, u ovcí bahnění, u prasat prasení, atd. Rozhodně u
člověka již nejde o porod, o snahu zachování rodu. Mohlo by to být zatím lidovržení. To už
ani není potomek, protože o potomku se říkalo, že se narodil po tom či onom člověku.
Nyní je lhostejno, po kom se narodil ten lidovrh, proto bude asi pokomek. Čili zůstává
otázkou, po kom vlastně musel přijít na tento nehostinný svět. Nikdo ho nevítá, neexistuje
žádné vítání občánka, protože nejspíše bude brzy zboží jako kdejaké zvíře, které se
někam prodá pro různě potřeby. Takže může být spotřební zboží, které se po vyčerpání
vyhodí a nahradí jiným, levnějším či dražším. Sem dospělo lidstvo.
Ovšem není nikde psáno, že přijímací kanceláře na pokomky budou stačit návalu
dodávek. Proto je třeba se zamyslet, aby takové babyboxy měly i metaři, či jiné služby na
udržování parků a městských čtvrtí, aby ta vyhozená batolata zbytečně nezapáchala v
křoviskách parků, na břehu řek, či útrobách kanálů, atd. Je lépe to zboží zachytit pokud je
ještě teplé, vypiplat, vykrmit si ho a pak dobře zpeněžit pro nějakou skupinu, dvojici,
fabriku, atd.
Protože lidé jsou zvrhlí tím, že odhazují své děti. Lidé jsou zvrhlí, protože tvoří zákony
umožňující obchodovat s dětmi a nechávají beztrestně chodit ty, kteří nerodí, nýbrž pouze
vrhnou. Nechávají zdegenerovat lidstvo legalizací nepřirozeného způsobu života.
Je těžko předvídat, jaké cesty ještě by čekaly lidstvo ve vlastním bahně. Je jasné, že
lidstvo takovou cestou by brzy samo sebe zničilo až do posledního člověka.
Je jasná jedna věc. To, že lidstvo není ponecháno jen tak o samotě, že tento vývoj
někdo řídí, spoustu věcí ještě chvíli dovoluje a to ve prospěch lidstva, i když to zní
nepochopitelně. Pak zasáhne jako soudce a mocnost, která umí dělat dokonalý pořádek.
Ovšem mnohým to jistě nepřijde vhod, protože kdo koná zvěrstva, na něm bude konáno
mnohem větší zvěrstvo a to věčně, pokud se neprobere, nezmění se k lepšímu.
Lidstvo všechno ví, pouze napíná struny až k prasknutí a ty struny přitom mnohé zraní
až dojde k tomu třesku.
Nebe hledí na lidstvo v bolestech. Pomáhá lidstvu, ale lidstvu se zalíbilo zkusit peklo na
zemi. Užije si to ještě pořádně. Chce to jen chvíli pokračovat ve zvrhlostech.
POTRAT - ( MDM poselství nebes č. 839)
Mějte se na pozoru, vy, kteří pokračujete v ničení života v každé jeho formě.
Vím, co děláte. Vím, že plán potratů je na celém světě řízen jednou skupinou.
Moje láska je mocná, ale váš zlovolný záměr zničit, co je moje, bude přiveden k tak
náhlému konci, že budete křičet o svůj život.
Nezapomeňte, že máte jen málo času, abyste upustili od schvalování potratů. Můj hněv
se brzy vylije na čtyři kouty země. Je to kvůli hříchu potratů, že člověk podstoupí nejhorší
trest. Ani jediná země nebude vyloučena z těchto potrestání. Jenom ti, kteří nepovolují
potraty, budou ušetřeni od této strašné bolesti, kterou uvalím na svět. (č. 839)
Další poselství na téma potrat je v části 3C/2.
5B/2 JUVENILNÍ JUSTICE
Článek kopírovaný z internetu.
Tento článek ve svých záměrech lze považovat za nadčasový, všeobecně lidský,
překračující problémy jednoho státu,
Tento článek „Juvenilná justícia i na Slovensku?“ ne v plném rozsahu je kopírován z
internetu.
V poslednom období sa začína na Slovenku v súvislosti s deťmi hovoriť o juvenilnej
justícii. Čo sa skrýva za juvenilnou justíciou? Je to nadnárodný systém, ktorý pomocou
tzv. sociálnych pracovníkov doslova brutálne kradne a bezdôvodne odoberá deti z
normálnych a zdravých rodín. Dôkazom týchto tvrdení sú mnohé bolestné prípady a
hrôzostrašné štatistiky. Napríklad v Nórsku, kde žije asi milión detí, je už juvenilnou
políciou ukradnutých 200 000 detí, to znamená každé piate dieťa. Denne je v Nórsku
ukradnutých 33 detí. Ročne pácha 59 týchto odobratých detí samovraždu. Navyše v tejto
krajine je už uzákonené, že deti sú majetkom štátu, tzn, že rodičia sú zbavení práva na
výchovu svojich detí a môžu im byť kedykoľvek vzaté.
Podobná je situáciu i vo Fínsku. V roku 2011 bolo v tejto krajine odobratých z úplných
rodín 16 500 detí. Každý týždeň tam 1 rodina v panike spácha sebe vraždu, keď sa
sociálni pracovníci s policajnou službou snažia vlámať násilím do domu a ukoristiť deti.
Tieto štatistiky sú prísne utajované, lebo juvenilníci sa vyhrážajú rodičom, ktorí by ich
chceli medializovať. Ale predsa určité prípady vyjdú na verejnosť. Napríklad pani Anastázii
z Fínska v roku 2012 zobrali 4 deti: 6 ročnú dcéru, 2 ročné dvojčatá, novorodenca ato bez
udania akéhokoľvek dôvodu. Jej 6 ročnú dcéru úrady previezli do Helsininiek, kam za ňou
o krátky čas rodičia prišli. Pani Anatstázia o tom svedčí: „Veronika plakala a ja som sa jej
držala. Potom sociálni pracovníci zavolali políciu a vytrhli ju z mojich rúk. Mňa chytili za
ruky a násilne ťahali po chodbe. Bola som v 9 mesiaci tehotenstva, čakala som narodenie
4 dieťaťa. Manžela zvalili na podlahu, ruky mu dali za chrbát a nasadili putá. Odviezli nás
na policajnú stanicu a vyžadovali od nás pokutu za to, že sme bránili svoje deti. Tým sme
vraj odporovali polícii, ktorá sa na nás pritom dopúšťala zločinov. Bolo nám oznámené, že
sa za našimi dvojročnými dvojčatami už nemusíme náhliť, sociálna služba nám ich už
odobrala. Týždeň po narodení sociálna služba ukradla i novorodenca.“
Aký dôvod stačí k tomu, aby vám zobrali dieťa? Ako dôvod môže byť to, že byt
potrebuje opravu, ďalej že v chladničke chýbajú určité potraviny, alebo rodičia poprosia
deti, aby umyli riad v kuchyni.
O krutých správach o odobraných deťoch môžeme počuť i o Slovákoch žijúcich v
Anglicku. Napríklad manželom Dávidovým bezdôvodne zobrali v roku 2012 tri deti.
Podobne to bolo i v prípade rodín Čonkových a Boorových, ale ich deti sa im po urputnom
boji podarilo zachrániť a vrátiť sa na Slovensko.
Pred nedávnom i u nás sa objavili dve podobné situácie. Pre jedno mladé dievča
menom Natália, si prišli domov asi ôsmi pracovníci sociálnej služby z dôvodu, že ju údajne
matka týrala. Dcéra však dosvedčila, že to nie je pravda. Matke sa vyhrážali, že ju zatknú
a dcéru i tak zoberú zo sebou, ak im bude odporovať. K tomuto však nedošlo, lebo to bolo
včas medializované. Druhý prípad je pani Eriky Vasiľovej z Košíc, ktorej sociálka zobrala
päť ročného syna Dominika zo škôlky tiež za údajne podozrenie z bitia svojho syna.
Mnoho ľudí, ktorí pani Eriku poznajú, to však jasne popierajú.
Prečo toto juvenilná justícia, ktorá vyhlásila vojnu proti bezbranným deťom, pácha?
Hlavný dôvod je ten, že tu ide o veľký biznis s deťmi.
Sociálne služby s deťmi, ktoré ukradnú, obchodujú a dávajú ich do detského domova.
Následne deti putujú do tzv. náhradných rodín, ktoré dostávajú od štátu obrovské peniaze
za každé dieťa. Z týchto rodín sa potom deti predávajú prednostne homosexuálom a
pedofilom na alebo sa usmrcujú kvôli orgánom.
Čo sa deje s deťmi v náhradných rodinách a u homosexuálnych partnerov? Deti sú tam
mnohokrát fyzicky tyrané a sexuálne zneužívané. Pod takýmto vplyvom sa z detí stávajú
psychicky zdecimované bytosti, ktoré buď skončia samovraždou, alebo sa stanú
kriminálnikmi.
Kto nesie zodpovednosť za tieto satanské zločiny proti nevinným deťom? Prvým
páchateľom tejto ukrutnosti na deťoch je Európska únia, ktorá svojimi zvrhlými zákonmi
podporuje morálnu devastáciu tradičnej rodiny. Ďalším propagátorom kradnutia detí je
zločinecká OSN, ktorá vedie národy k masovej genocíde a pritom maskuje krádeže detí
frázami o „právach a ochrane detí“. Podobne činí i organizácia UNESCO, ktorá chce do
roku 2030 urobiť z polovice svetovej populácie homosexuálov. Za tieto zločiny proti
ľudskosti je tiež zodpovedná odpadnutá „katolícka“ hierarchia, ktorá pokrytecky mlčí k
teroru tzv. sociálnych služieb a aktívnym katolíckym rodičom bráni v pokojných
manifestáciách za záchranu rodiny a detí.
V Kristovi biskup Matej, o.Bernard SBM, o.Michal SBM, o.Charbel SBM Žilina 20. 6.
2013 (Pozn. Na tuto stránku je staženo z internetu.)
6B/2 GENDER
KOPÍROVÁNO Z
W.LUMEN DE LUMINE / OTAZNÍKY NAD PAPEŽEM
FRANTIŠKEM - VÝŇATEK
...A i když je na světě mnoho gayů, kterým se každý rok podaří vynikajícím způsobem
vyřešit tuto situaci, viz např. Luca di Tolve, který vede úžasnou kampaň, nebo mnoho
dalších, kteří přijímají život v čistotě a obětují Bohu vzniklé utrpení. Bohužel evropská
lobby usiluje legalizovat mravní nezřízenost s odvoláním na domnělá práva gayů, pomáhá
zločinné gender ideologii, zaplétající do sexu nevinné tvory již v jeslích. A kdo si dovolí
nesouhlasit, velmi riskuje, jako v nejhorších totalitních režimech. Tato profanace
nevinnosti, kterou prosazují nepřátelé lidí i Boha, je horší než potrat a svolává na svět
Boží tresty. Musíme se velmi kát za svou mlčenlivou spoluvinu. Nacházíme se na tak
dramatickém rozcestí dějin, že musíme být schopni obětovat všechno pro Pravdu Ježíše
Krista, i kdybychom měli podstoupit pronásledování, jaké snášejí tisíce křesťanských bratří
ve světě.
...Kdo by dokázal vymyslet ďábelštější plán než ideologii gender, která má být závazná
už v předškolním věku a dělat z lidí masu s vymytým mozkem, a nenachází jinou opozici
než církev. Mnoho laiků, sdružení a škol brání právo dítěte mít matku a otce v řádné
rodině založené na manželském svazku muže a ženy, jak tomu bylo dosud v celých
lidských dějinách. Ale jaký hlas pozvedá církev proti těmto zločinným snahám? Bouří proti
kapitálu, sociální nespravedlnosti, proti bohatství církve, ale žádná církevní autorita a tím
méně papež František se nestaví proti ďábelskému plánu zaměřenému proti lidstvu, který
je nebezpečnější než všechny jiné zločiny.
konzervativnilisty.cz/.../146-dsledky-genderove-ideolog...
důsledky genderové ideologie – konzervativní listy Článek kopírovaný z internetu.
Tento článek ve svých záměrech lze považovat za nadčasový, všeobecně lidský,
překračující problémy jednoho státu,
Před časem jsem si u rychlého občerstvení povídala s jedním mužem o operní hudbě,
kterou právě nahlas poslouchal. Přitom mi povídal něco o své tchýni, které by se taková
hudba prý vůbec nelíbila, a potom pořád mluvil o „svém manželovi“, který jeho záliby sdílí.
Po tomto rozhovoru jsem se nejprve zeptala své kamarádky, zda jsem to s „jeho
manželem“ správně pochopila. Obě nás napadlo, že tento muž asi žije v homosexuálním
vztahu. Díky tomuto zážitku jsem si uvědomila, jak se skrze jazyk do naší společnosti
dostává nové myšlení: děje se tak změnou významu pojmů. Slova: manželství, svatba,
rodina a manželský partner už dávno ztratila svojí jednoznačnost. V časopise Stern
odpověděl v rozhovoru o budoucnosti jeden teenager: „Pokud se do 28 nevdám za
žádného muže, vezmu si svojí kamarádku.“ Už není žádná jasná definice pro manželství a
rodinu – všechno je možné.
Takto krok za krokem bez povšimnutí většiny občanů se prostřednictvím nových pojmů
nebo změny významu těch stávajících do společnosti dostává nová ideologie, která v
konečném důsledku zničí Boží obraz odrážející se v rozdílech mezi mužem a ženou.
Rozlišování mezi mužem a ženou už nemá vůbec existovat. Na této cestě už bylo učiněno
mnoho kroků, jejichž cílem je zcela zničit biblickou představu o muži, ženě, manželství a
rodině.
Krok první: pojem gender
Angličtina rozlišuje mezi „sex“, biologickým rodem, a „gender", sociálním rodem.
Gender značí sociální role, představy a očekávání, jací jsou muži a ženy, potažmo jací by
měli být. Pojem gender však neobsahuje jen tyto dvě kategorie, ale celou řadu dalších
(transgender). Genderové role se mohou s časem měnit a mohou se lišit mezi různými
kulturami.
Gender, to je velmi nejasný pojem používaný zpočátku feministkami, aby rozdělením
biologické anatomie a sociální role podpořil jejich požadavky na změny. Nejasnost je zde
úmyslná, aby tento pojem mohl zaštítit rozsáhlé společenské změny. V mezičase vznikly
na mnoha univerzitách takzvané „genderové“ studijní programy a tento pojem se uchytil i v
politice. Zpočátku šlo ještě o prosazení rovnoprávného postavení mužů a žen. Nyní jsou
na všech úřadech genderoví odborníci pověření zkoumáním toho, zda nejsou ženy
znevýhodňované. Ačkoli všichni používají stejný pojem, ještě to neznamená, že mají na
mysli i stejný obsah. Jemný rozdíl mezi „sex“ a „gender“ má totiž dalekosáhlé důsledky.
Umožňuje totiž vybrat si generovou roli bez ohledu na biologické pohlaví.
Podle radikální genderové teorie už nejsou muž a žena odrazem Boží vůle, ale rozdíly
mezi nimi jsou prostě jen sociálním konstruktem, který může být překonán použitím pojmu
„gender“.
Frontmanka jedné hudební skupiny, která žije jako lesba s transsexuálkou, vyjádřila
poselství genderové ideologie v rozhovoru pro noviny následovně: „Nejde o to soustředit
se na vnější rozdíly, ale vymyslet vlastní pohlaví.“
Krok druhý: Změna práva
Zákony zmocňují stát určovat pohlaví osob. Proto mají genderové ideologie za cíl zrušit
právo státu na určování definic pohlaví pohlavní identity a sexuální orientace. Každý má
mít možnost vytvořit si vlastní „gender“. Pojem „gender“ se navíc hodí homosexuálnímu
hnutí jako vítaná příležitost k prosazení vlastních požadavků na uzákonění rovnoprávnosti.
Homosexuálové v této souvislosti zavádějí ještě další pojmy:
Homofobie
18.1.2006 byl v Evropském parlamentu přijat návrh s názvem Rozhodnutí Evropského
parlamentu k homofobii v Evropě. Tam je homofobie definována jako: „Na předsudcích
založený iracionální strach a odpor k homosexualitě a lesbám, bisexuálnům a
transsexuálům, podobně jako rasismus, xenofobie, antisemitismus nebo sexismus“.
Srovnávat homofobii s antisemitismem a rasismem už začali i němečtí politici, například
Volker Beck. Při pohledu na význam a původ tohoto slova to je nehoráznost. V roce 1966
jej vymyslel americký homosexuální psychoterapeut, aby mohl zdůvodnit odmítavé
chování heterosexuálních mužů k homosexuálním. V psychologické terminologii jsou
fobie chorobné, nutkavé a přehnané pocity strachu. Homosexuálové a lesby organizovaní
ve hnutích za občanská práva pojem homofobie rychle převzali, aby jím označovali
jakékoli odmítání homosexuálního chování bez ohledu na jeho důvod. To jinými slovy
znamená: Každý občan, který ať už z jakéhokoli důvodu odmítá homosexualitu, trpí
homofobií.
Homosexuálové se vidí proti heterosexuálům v roli oběti. Proto staví odmítavý postoj k
jejich způsobu života na stejnou úroveň jako rasismus a antisemitismus. Pachatelé, proti
nimž by měla být zavedena zákonná opatření, jsou všichni, kdo neakceptují
homosexualitu. Za takových okolností už homosexualita není eticky hodnotitelné chování,
ale skrze srovnání s rasismem a antisemitismem se z homosexuality stává neměnitelný
znak člověka. Podle této „logiky“ je tedy jakékoli vyjádření nebo chování, které by tuto lež
zpochybňovalo, diskriminací. V článku 13 Smlouvy o Evropské unii byl po úspěšném
lobbování homo-, bi- a transsexuálnímu hnutí přiznán princip antidiskriminace.
Heterosexismus
Brzy bylo vymyšlené další nové slovo „heterosexismus“ Stejně jako pojem homofobie
slouží k tomu, aby homosexuály označovalo jako oběti. Jsou to oběti způsobu myšlení a
systému hodnot heterosexuálů – tedy oběti ideologie. Protože tento systém hodnot
neposkytuje homosexuálům stejný právní prostor jako heterosexuálům, věří, že jsou
utlačováni. Systém hodnot a způsob myšlení odlišný od homosexuality je tedy utlačující a
nebezpečnou ideologií. Říká se tomu „heterosexismus“ a je to fenomén srovnávaný s
rasismem a antisemitismem.
Nová ideologie
Vznikla tak nová ideologie, jejíž způsob myšlení a systém hodnot mají za cíl naprosté
oproštění člověka od jeho přirozeného a Bohem daného biologického původu. Příznivce
nenachází jen mezi homosexuály, ale šíří se zejména prostřednictvím genderových studií
a politických instancí.
V logice tohoto myšlení je každá myšlenka ve vztahu k prožívané sexualitě odvržena a
vnímána jako diskriminující. Nerovné je prohlášeno za rovnocenné a v EU je prosazováno
vyhrožování tresty, aby byl jakýkoli odpor potlačen.
Nástroj: Antidiskriminační zákony
V usnesení Evropského parlamentu k „homofobii v Evropě“ z roku 2006 se píše: „S
odkazem na článek 13 Smlouvy o vzniku Evropského společenství je společenství
poskytnuta možnost prosazovat normy k boji proti diskriminaci, mimo jiné z důvodu
sexuální orientace.“
V tomto rozhodnutí se po všech členských státech žádá, aby
• zajistily uznání rodin stejného pohlaví
• vymítily homofobii
• zesílily boj proti homofobii prostřednictvím vzdělávacích opatření jako jsou kampaň
proti homofobii ve školách, na univerzitách a v médiích, ale i pomocí administrativních a
legislativních opatření
• schválily právní předpisy, které by ukončily diskriminaci partnerů stejného pohlaví v
oblastech dědického, vlastnického, nájemního práva, důchodů, daní, sociálního
zabezpečení a tak dále.
V Anglii počítá zákon s trestem pro lidi, kteří vytvářejí „atmosféru nebo klima“
podporující nenávist na základě sexuální orientace. Podobné zákony už platí už i v
Kanadě a Francii. Co ale vytváří to klima nenávisti? Pokud jde o interpretaci
homosexuálních sdružení, tak k tomu patří i vyslovení biblických výroků o homosexualitě.
Podle homosexuální ideologie je prý nemožné změnit homosexuální sklony a tento názor
nesmí být zpochybňován. Na jednu stranu obhajují právo na sexuální sebeurčení ve
smyslu genderové ideologie, na druhou stranu ale upírají homosexuálům právo změnit se
k heterosexualitě. V tomto směru se nesmějí dělat žádné nabídky ani nesmí být nabízena
duchovní pomoc. Nejsme daleko od toho, že se této loby podaří zákonem zakázat, aby se
lidé v tomto smyslu veřejně vyjadřovali. Antidiskriminační směrnice EU tvoří základ k
tomu, aby se právní rámec pro homosexuály stále rozšiřoval a pro křesťany omezoval.
Kdo si dovolí zastávat odlišný názor, než se hodí homosexuální ideologii, tak se dopouští
diskriminace. Tím lze kriminalizovat jakékoli vyjádření názoru.
Nikdo si přitom neuvědomuje nelogičnost tohoto způsobu myšlení. Na jedné straně je
pohlaví nahlíženo jako konstrukce a bojuje se za to, aby bylo možné vidět vše živé jako
měnitelné – na druhé straně je ale dobrovolná změna k heterosexualitě vyloučená a
vehementně se proti ní bojuje. Protiklad v argumentaci!
Právní útok na manželství
Manželství, které je v Německu skrze ústavu státem výjimečně chráněno, je v očích
homosexuálů zvláštní forma heterosexismu a tvrdě proti němu bojují. A skutečně už se jim
povedlo prolomit monopol heterosexuálního sňatku jako výhradní formy životního
partnerství. Homosexuálové už se velmi přiblížili svému cíli dosáhnout plného
zrovnoprávnění partnerství stejného pohlaví s manželstvím.
14. 1. 2009 schválil Evropský parlament velkou většinou usnesení ke stavu základních
práv v Evropské unii, jehož záměrem je mimo jiné i stejný přístup k partnerstvím stejného
pohlaví jako k manželství. V čl. 77 se píše: Evropský parlament vyzývá členské státy,
které tak ještě neučinily, aby za účelem odstranění diskriminace párů z důvodu sexuální
orientace partnerů aplikovaly princip rovnoprávnosti a schválily příslušnou legislativu. To
znamená, že pokud bude toto rozhodnutí přijato do evropského práva, nebude možné,
aby zákonodárce rozlišoval manželství od partnerství osob stejného pohlaví. Manželství a
rodina by tím ztratily svůj zvláštní status, který je v Německu stále ještě zásadním
způsobem chráněn.
A k 60. narozeninám vyhlášení ústavy navrhla spolková ministryně spravedlnosti
Brigitte Zypriesová (SPD) 22.5.2009, aby byla tzv. „homo-manželství“ chráněna ústavou.
Její zdůvodnění: „Protože životní partneři nezasluhují menší respekt a právní uznání než
manželé, měla by zde být doplněna ústava a vedle manželství by měla chránit i
registrované partnerství.“ Paní Zypreisová se tím prokázala jako hlásná trouba LSVD
(německý svaz gayů a lesbiček), který už nějakou dobu vehementně změnu ústavy
požaduje.
Berlín jako předvoj
Prosazením evropské směrnice 2000/78/EG už Berlín zaujal roli předvoje ve vztahu k
prosazování rovnoprávnosti registrovaného partnerství s manželstvím a tato role má být
nyní dále rozšiřována. Použité nástroje naznačují, co brzy zažijeme v celé Spolkové
republice.
Druhého dubna byl v berlínském zemském parlamentu všemi stranami (!) přijat návrh
podaný sociálními demokraty společně s levicovou stranou DIE LINKE, jehož název byl
Iniciativa „Berlín vystupuje za sebeurčení a akceptaci sexuální rozmanitosti“.
Už z názvu tohoto programu je patrné o co jde: Cílem už není tolerance, ale akceptace.
Berlín s touto iniciativou vypracoval podrobný program, jak má být tahle akceptace
prosazena i mezi obyvatelstvem. Výslovně je tam rozhodnuto následující (podtržení částí
textu jsou moje doplňky):
Berlín se bude ve spolkové radě a ve veřejných debatách i v budoucnu jasně
zasazovat o to, aby se […] zrovnoprávnění skutečně dokončilo a aby se proti
diskriminacím účinně postupovalo. Stejným způsobem bude Berlín aktivní při obhajování
dalších aspektů LSBTTI, například při modernizaci statutu osobnosti a pravidel pro jména.
Už dávno mělo dojít k rehabilitaci a odškodnění lidí odsouzených podle §175 trestního
zákoníku (v letech 1872 - 1994 zakazoval sexuální styk mezi osobami mužského pohlaví,
přičemž novelizacemi po roce 1968 byl omezen na zneužívání nezletilých – pozn. překl.) v
obou německých státech. Progresivní cesta do budoucnosti může mít trvalý vliv na
společenské klima jen tehdy, pokud nebude zároveň zameteno s temnými stránkami
minulosti a jejich zbývajícími vlivy na současnost.
S politováním je doplněno: Ve spolkovém sněmu vypadá dosavadní bilance úplně
jinak. Spolková zákonodárná moc se na rozdíl od ostatních států EU nerozhodla pro
koncept rozšíření institutu manželství, ale zavedla zcela nový institut. Postupně se teď po
jednotlivých krocích realizuje náročná cesta postupného sbližování, proti stále silnému
odporu zejména z konzervativního společenského a politického spektra. S oddalováním a
obstrukcemi se v Německu potýkají i evropská antidiskriminační opatření.
Jak může být cíle dosaženo?
1. Převýchovou
Klíčem k prosazení jakékoli ideologie je vždy vzdělání a výchova, především při práci s
dětmi. Kdo dosáhne myslí příští generace, ten dosáhne trvalých výsledků.
Aby nic nebylo ponecháno náhodě, „byly zavedené povinné školící kurzy k tématům
rozmanitosti a „akceptace a pohlavní rozmanitost7“ pro berlínské učitele, pedagožky a
pedagogy jakož i školní psycholožky a psychology, sociální pracovnice a pracovníky,
vychovatelky a vychovatele, v zemské administrativě, nestátní sociální pracovníky“. Pro
školy a péči o děti a dospívající mají být vyškoleny klíčové osoby, přičemž školení má být
provedeno nezávislými organizacemi gayů a lesbiček. Iniciativa to uvádí poněkud
zamlženě: „Musí to být provedeno ve spolupráci s kvalifikovanými nestátními
organizacemi, které v této oblasti disponují potřebnou kvalifikací a které musí být za tímto
účelem posíleny. Posílení v této souvislosti znamená, že bude z rozpočtu uvolněno více
prostředků! Všichni občané tedy ještě budou platit z daní za převýchovu svých dětí!
„Zacházení se sexuální rozmanitostí“ má být závazné téma i na vysokých školách. Mají
být přijata opatření, aby už nešlo jen o „okrajové“ téma. U tohoto i následujících témat je
přitom zajištěna hned několikanásobná kontrola: Zemský senát má už koncem roku 2009
podat zprávu o realizaci a úspěchu přijatých opatření, a následující rok znovu. Všechna
opatření budou vyhodnocena, protože je třeba zajistit, aby tato iniciativa byla úspěšná.
Všechna vzdělávací zařízení mají být vybavena informačními materiály na téma „sexuální
rozmanitost“ přizpůsobenými cílovým skupinám (samozřejmě za peníze daňových
poplatníků). Na každé škole musí být k dispozici kompetentní partner s „odpovídající
kvalifikací“, jehož úkolem je i dohlížet na kolegy. Doslova se uvádí: „Iniciativa bude dbát i
na to, aby v rámci školní praxe byla zohledněna směrnice AV 27.“ Jedná se o předpis
popisující, jak má být na školách vyučována sexuální rozmanitost. Protože jí učitelé
doposud všeobecně ignorovali, musí teď dojít na tlak a kontrolu!
Kromě toho má být přezkoumáno, „do jaké míry je možné udělat z výuky zacházení se
sexuální rozmanitostí součást školních osnov.“ Školní inspekce má potom kontrolovat, jak
se daří tyto plány realizovat.
2. Finančním nátlakem
Při podpoře projektů z veřejných peněz je třeba usilovat o to, aby tyto projekty […] ve
svém zaměření kvalifikovaně a prokazatelně podporovaly akceptaci sexuální rozmanitosti.
To platí nejen pro „klasické“ projekty na vzdělávání mládeže a sportovní projekty… V
rámci podpory práce s mládeží musí být zejména u chlapců kladen zvláštní důraz na práci
reflektující sexuální rozmanitost. Je třeba vytvořit standardy, jimiž se budou muset řídit
příjemci dotací v rámci čerpání veřejných prostředků. Je třeba vytvořit management
kvality, díky němuž bude možné kontrolovat dodržování a zohledňování cílů podpory
akceptace sexuální rozmanitost.
Tím by byl položen základ pro odebrání oficiální podpory křesťanským zařízením,
protože, ještě jednou: podporu akceptace nelze srovnávat s podporou tolerance.
3. Všestranným ovlivňováním
Od veřejných zástupců Berlína se očekává, že budou na veřejnosti ukazovat „jasná
znamení“ požadavků na akceptaci sexuální rozmanitosti:
„Senát (…) a poslanecká sněmovna mají za povinnost jít dobrým příkladem v tom
smyslu, že budou toto poselství veřejně obhajovat při všech vhodných příležitostech od
městské úrovně až po mezinárodní rámec.“ Berlínský senát se má snažit o „vytvoření
společné celoměstské kampaně za akceptaci“. Přitom má být „veřejně vyjádřena společná
podpora vyznávání hodnot rozmanitosti“. Berlín má už delší dobu zřízené zemské
středisko pro rovné zacházení – proti diskriminaci LADS (Landesstelle für
Gleichbehandlung - gegen Diskriminierung), jehož úkolem je mimo jiné „podpora
akceptace způsobů života partnerů stejného pohlaví a odstraňování předsudků“.
Ač byla prostřednictvím tohoto střediska podpořena už celá řada projektů a iniciativ s
cílem zlepšit klima ve městě ve prospěch sexuální rozmanitosti, ozývá se kritika, že tyto
snahy ještě nedosáhly požadovaných úspěchů. „Vzhledem k rozsahu odmítavých postojů“
proto budou všechny snahy ještě zesíleny.
Ačkoli se říká: „akceptaci nelze nařídit“ - právě k tomu dochází a objevují se snahy
vynutit ji nátlakem.
4. Skrze veřejné odsouzení
Berlínská administrativa se má připravit na to, „vypořádat se všeobecně viditelným
způsobem s jakoukoli formou diskriminace a vyčleňování, neakceptace sexuální
rozmanitosti“. Jaká podoba moderního pranýře se k tomu hodí, to už je ponecháno fantazii
čtenáře. Veřejná správa má také vyřešit, zda se mají zřídit kvóty pro zaměstnávání tzv.
LSBTTI – lesby, gayové, bisexuálové, transsexuálové, intersexuálové.
Přijetí není totéž jako tolerance
Tolerance je základní postoj vůči lidem s odlišnými názory. To ale ještě zdaleka
neznamená, že je třeba takové názory i akceptovat (souhlasit s nimi). „Tolerancí“ tak lze
označit postoj, kdy sice jednotlivec nebo skupina lidí s určitým názorem nesouhlasí, ale
přesto ho trpí. Podle genderové ideologie se homosexualita musí akceptovat. Tolerance
nestačí a není to ani žádaný výsledek.
Každá ideologie, ať už komunismus nebo národní socialismus, vždy zkouší přizpůsobit
příští generaci svému myšlení. Čím je člověk mladší, tím méně se proti tomu dokáže
bránit. A proti této nové ideologii se ani bránit nesmí!
Demokratické státní uspořádání by mělo občany chránit před ideologickým tlakem. Po
zkušenostech s fašismem byla před 60 lety přijata taková ústava, která měla zajistit, aby
se občané už znovu nemohli stát obětí totalitní ideologie. Lidé už nikdy neměli žít ve státě,
který by jim násilně určoval, jak mají myslet. Nyní však zažíváme, že genderové ideologie
demokratický stát zneužívají a legislativními nástroji se snaží prosadit své totalitní cíle.
Základní práva (např. čl. 4 spolkové ústavy) zajišťující nedotknutelnost svobody vyznání,
svědomí, a svobody světonázoru, jakož i svoboda myšlení a svoboda vědy, výzkumu a
učení (čl. 5) mají být podle genderových ideologů upřena všem, kteří mají odlišný názor.
Proti tomu se teď zvedá odpor.
Boj o svobodu projevu
Od minulého roku se naplno rozhořel boj o právo na svobodné vyjadřování názorů.
Začalo to na podzim roku 2007: psychiatrická univerzitní klinika ve Štýrském Hradci
uspořádala kongres na téma „Religiozita v psychiatrii a psychoterapii“. Mezi mnoha
workshopy byla i nabídka Markuse Hoffmana, vedoucího křesťanského spolku
Wüstenstorm. Chtěl mluvit o zkušenostech s lidmi trpícími egodystonickou poruchou
sexuální orientace. Sem patří všichni, kteří nemají jasno ohledně své sexuální orientace.
Kromě toho chtěl představit duchovní program „Aufbruch Leben“ s cílem posilovat identitu
mužství a ženství. Práce spolku Wüstenstorm směřuje kromě jiného i k lidem, kteří pro
sebe hledají východisko z prožívané homosexuality. Německý svaz gayů a lesbiček
(LSVD) proti tomu spustil kampaň a dosáhl zrušení workshopu. Křesťanskému spolku bylo
podsouváno, že vyvíjí tlak na homosexuály, aby se nechali „vyléčit“.
Když se měl na kongresu mladých křesťanů Christival konat workshop Německého
institutu pro mládež a společnost (DIJG - Deutscher Institut für Jugend und Gesellschaft)
na téma „Rozumět homosexualitě – šance na změnu“, byl institut DIJG donucen k jeho
zrušení. Postarala se o to velkolepá mediální kampaň a sedmadvacet otázek, které
položila politická strana Bündnis 90/Die Grünen spolkové vládě ohledně křesťanských
skupin a jejich postoji k homosexualitě. Situace byla tak vyhrocená, že dva další
workshopy, jeden na téma „sexuální zneužívání chlapců“ a další o psychologických
následcích interrupcí, se mohly konat jen s masivní policejní ochranou.
Útok na evangelikalismus
Od té doby tlak na zástupce spolku Wüstenstorm a DIJG mohutně zesílil a stala se z
něj kampaň proti evangelikalismu. 20. - 24. května 2009 se konal na radnici a na
univerzitě v Marburgu šestý mezinárodní kongres pro psychoterapii a pastorační činnost.
Měl nabídnout křesťanským duchovním a terapeutům všech vyznání diskusní platformu. K
tématu „Identita“ byli pozváni i zástupci spolku Wüstenstorm a DIJG. V otevřeném dopise
primátorovi města a rektorovi marburské univerzity požadoval Volker Beck ze strany
zelených a LSVD, aby byli tito zástupci vyloučeni. Když nebylo těmto požadavkům
vyhověno, politický tlak se každý dnem stupňoval.
Vytvořilo se účelové sdružení „Kein Raum für Sexismus, Homophobie und religiösen
Fundamentalismus“ (Žádný prostor pro sexismus, homofobii a náboženský
fundamentalismus), jemuž původní požadavek zrušit semináře brzy přestal stačit. Vzniklo
tiskové prohlášení: „Pro sdružení ‚Kein Raum für Sexismus, Homophobie und religiösen
Fundamentalismus’ to je příliš málo. Náš protest směřuje proti celému kongresu jako
takovému. Problém nejsou tři semináře, ale homofobní podstata evangelikálního hnutí.
Místo podpory nábožensky fundamentálních postojů by se město a univerzita měly zasadit
o zrovnoprávnění a boj proti homofobii.“ „Homofobie“ je prý „smýšlení opovrhující lidmi“ a
„univerzita nebo jiný veřejný prostor na tom nic nemění“. Homosexualita prý „není nemocí
a nelze na ni aplikovat žádnou terapii“. Podle mluvčí sdružení Nebenbergové to hlavní
proud vědy prý poznal už před 30 lety – „evangelikálové to očividně nepoznali dodnes.“
Sdružení bylo podpořeno více než 55 skupinami, vedle gay-organizací i antifašistickými
skupinami, studentskými spolky různých univerzit, odborovými organizacemi a politickou
stranou DIE LINKE.
Snahu o celkové zrušení kongresu zdůvodňuje sdružení tím, že jde o symbol pravicově
konzervativních manipulací. V „konzervativním nahlížení na manželství“ vidí sdružení
hrozbu pro homosexuály, protože „heterosexistické“ prostředí „silně omezuje svobodnou
realizaci homosexuálních sklonů“. Nepřátelé kongresu kreslí na domy a výkladní skříně
křesťanských organizací hesla a urážky. Došlo i k poškozování věcí. Leták dále uvádí:
„Evangelikálové jsou zpátečnický proud v rámci protestantismu, který se vyznačuje
fundamentalistickým vykládáním bible, vyhrazuje si nárok na pravdu a snaží se o
společenský vliv“.
Taková tvrzení najdeme i v knize „Mission Gottesreich - Fundamentalistische Christen
auf dem Vormarsch“ (Mise: nábožensky fundamentálističtí křesťané na postupu) od dvou
novinářů německé veřejnoprávní televize ARD, kteří chtějí zakázat evangelikální
organizace a zabránit jim ve veřejném vyjadřování. Jsou to požadavky na stejné úrovni
jako u sdružení bojujícího proti křesťanskému kongresu: jde o umlčení nepohodlného
názoru.
Prof. Dr. Thomas Schirrmacher, rektor semináře Martina Bucera, k tomu napsal:
„Pronásledování náboženských menšin vždy začíná dezinformacemi, potom pokračuje
konkrétní diskriminací a končí konkrétním pronásledováním. Dezinformace už se
produkují ve velkém stylu a jejich autoři nepokrytě volají po diskriminaci ve velkém stylu.
Evangelikálové nemají mít žádná média, žádné politické kontakty, žádné možnosti
vyjádření názoru, má jim být odepřena jejich veřejně prospěšná činnost, odebrány dotace
z veřejných prostředků, jejich školy mají podléhat přísnější kontrole. Tak dalekosáhlá
omezení proti náboženské organizaci v Německu už dlouho nikdo neprosazoval.“
Publicistka Gabriele Kuby říká: „Ve skutečnosti nejsou diskriminováni homosexuálové, ale
ti, kteří si chtějí uchovat mravní základy, na nichž jediných může stát společnost, rodina a
křesťanství.“
Politicky aktivní občané
Skupina více než 370 občanů společně s celou řadou významných osobností 20.
dubna 2009 veřejně vystoupila s požadavkem neustupovat tlaku na zrušení marburského
kongresu. Signatáři iniciativy „Für Freiheit und Selbstbestimmung“ (Za svobodu a
sebeurčení) viděli v útoku na kongres útok na základní svobody. Mezi prvními podepsala
dokument i publicistka Gabriele Kuby, která se navíc obrátila na primátora Marburgu s
otevřeným dopisem vyjadřujícím podporu v odolávání tlakům proti kongresu. Tato
iniciativa byla důležitým signálem, že občané brání svá základní práva. Utvrdila městské
politiky, kteří kongres podporovali, na druhé straně však vzbudila další kontroverze.
Nejvyšší čas procitnout
Je nejvyšší čas procitnout, postavit se této ideologii na odpor a totalitárním snahám
bránit i politicky. Dietrich Bonhoeffer nás učí: „Čekání a přihlížení nejsou křesťanské
způsoby.“ Musíme naléhat na Boha, aby poslal své světlo a svou pravdu, aby roztrhali
tuhle lživou síť myšlenek, která se roztáhla přes celou Evropu a chystá se pohltit celý svět.
Pokud to je v našich silách, tak bychom měli kontaktovat politiky a pomoci jim prohlédnout
tuto novou ideologii. Musíme bránit svobodu vyznání v demokratickém státě. Jde o další
generaci a budoucnost naší společnosti!
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Článek kopírovaný z internetu.
Tento článek ve svých záměrech lze považovat za nadčasový, všeobecně lidský,
překračující problémy jednoho státu,
Zákon na kradení a devastaci dětí v Česku
Dne 7. listopadu 2012 byla v ČR prosazena tzv. Novela zákona o sociálně právní
ochraně dětí a s ní související zákony. Sněmovna tento zákon schvalovala celkem třikrát,
neboť ho zamítl nejprve Senát a potom vetoval prezident. Podle prezidenta je nový zákon
„bezcitný a surový“. Prezident uvádí, že šlo o mimořádně velký tlak, především Úřadu
vysoké komisařky OSN pro lidská práva, Dětského fondu OSN (UNICEF) a Evropské
komise. Tyto instituce dnes v rámci programu redukce či genocidy lidstva propagují
juvenilní mechanismy a gender-ideologii.
Gender ničí v kořeni všechny morální, duchovní, národní i křesťanské hodnoty. Genderrovnost tvrdí, že člověk si může vybrat své pohlaví. Tedy popírá realitu, že člověk je muž
nebo žena. Dětem je už v mateřských školách vtloukáno do hlavy, že chlapeček není
chlapečkem a holčička holčičkou a pak jsou jim nabízeny hormonální léky a ve 14-ti letech
právo na operaci změny pohlaví i proti vůli rodičů. Tito duchovně i fyzicky zmrzačení mladí
lidé jsou otevřeni různým morálním zvrácenostem, podléhají silným depresím, jsou
infikováni AIDS a mnozí končí sebevražednou euthanasií. Dále je tato ideologie spojena
s tzv. juvenilní justicí, která z umělých důvodů bere děti z dobrých rodin. Jde tu skutečně o
největší krutost vůči dětem, které jsou rvány milujícím rodičům.
Podle novely zákona bude docházet k stále většímu zasahování veřejných institucí do
soukromí rodin a do výchovy. Novela zákona otvírá dveře vybudování zločinného
juvenilního mechanismu, který začíná vybudováním takzvaných náhradních rodin. Ty pak
slouží k tomu, aby děti, ukradené z rodin z banálních důvodů a bez soudu byli tzv.
„probační službou“ přiděleny do těchto tzv. náhradních rodin. Děti ztrácí rodinné zázemí,
stávají se kočovníky mezi těmito tzv. rodinami. Tvrdě je traumatizována jejich psychika a
mnohdy se stávají oběťmi pedofilů a homosexuálů, kteří tyto náhradní rodiny také tvoří.
V Česku je pouze 11000 dětí v dětských domovech, 13000 dětí je v klasické
pěstounské péči a z toho nejčastější formou pěstounské péče je péče zejména prarodičů,
a to 51 % z celkového počtu pěstounů. Odměnu prarodičům však novela přiznává už jen
výjimečně dle § 47. Pokud se například prarodiče starali o tři děti, měsíčně pobírali 9 378
Kč. Podle novely od 1.1.2013 tito prarodiče anebo rodinní příbuzní (strýček, tetička) už na
dítě nedostanou nic. Naproti tomu, jestliže nějaká cizí osoba přijme status pěstouna, na
Západě je to nejčastěji homosexuál či pedofil, na tři děti bude dostávat měsíčně 20 000
Kč. Navíc, jednorázově dostane až 200 000.
Jde o motivaci k vybudování systému tzv. náhradních rodin. Tyto rodiny nejsou
založeny na vztahu k dětem anebo trvalé adopci. Že jde o komerční záležitost ukazuje
tragická zkušenost ze zemí EU. Vše začíná humánním odůvodněním – zrušení dětských
domovů a zavedení tzv. náhradní rodinné péče. Jde o kolosální podvod. Zájem na
zavedení tohoto systému mají především propagátoři genderové ideologie. Chtějí, aby děti
dostávali především homosexuálové a pedofilové, a tím došlo k totální likvidaci rodiny.
Dítě zbaveno rodičovské lásky, tepla domova, rodinného zázemí, bezpečí a blízkých
vztahů, se stává prostředkem byznysu. Dítě je hluboce psychicky traumatizováno, neboť
nikomu nepatří a nikdo ho nemá rád. Navíc, je-li umístněno do náhradní rodiny
homosexuálů, pedofilů, alkoholiků, narkomanů, byznysmenů s dětmi, jde o
nekontrolovatelnou tyranii dětí s nenapravitelnými následky. Pokud mladá generace
projde tímto juvenilním systémem, v dospělosti z ní bude armáda zločinců, kteří budou
schopni největších brutalit a sami skončí v narkomanii, smrtelným AIDS či sebevražednou
euthanasií.
V Norsku, v souladu s Konvencí OSN, byl přijat zákon, podle něhož už od roku 2012
děti nepatří rodičům, ale jsou vlastnictvím státu. Ten je může rodičům kdykoliv odebrat.
Denně je v Norsku milujícím rodičům kradeno 33 dětí a dáváno do tzv. náhradních rodin.
Ročně 59 z takto ukradených dětí páchá sebevraždu. Medializace statistik sebevražd
zoufalých matek, které se nikde nedovolaly pomoci, je pod přísnými tresty zakázána. Ve
Francii bylo za rok 2008 ukradeno 110 000 dětí. V Německu za rok 2009 bylo rodičům
vzato 70 000 dětí. V Anglii za rok 600 rodin emigrovalo před mechanismy juvenilní justice
do zahraničí. Ve Finsku dochází průměrně každý týden k rodinné sebevraždě. Otcové
z deprese a bezmocnosti, když juvenálníci a sociální služby vylamují dveře, střílejí své
děti, ženu i sami sebe. V Holandsku mechanismus juvenilní justice střídá děti
v náhradních rodinách tak rychle, že už se ztrácí přehled, kde vlastně děti jsou.
Připomínáme, že do 31.12.2012 na příkaz ruské vlády musela UNICEF opustit území
Ruska a vláda zakázala i tzv. mezinárodní adopci. Pod pojmem mezinárodní adopce
v podstatě juvenilní justice kradla děti z rodin a prodávala je na Západ. Otřesným
příkladem je, že z 1260 dětí vyvezených z Ruska do Itálie, bylo nalezeno pouze 5. Bývalý
ministr vnitra Maroni přiznal, že tyto děti jsou zlatým dolem pro obchodníky s orgány. To
byl také pravý důvod vyhostění UNICEFu. UNICEF také předložil Rusku tak demoralizační
a devastující program pro děti, že jeho realizace by znamenala autogenocidu mladé
generace. Je chvályhodné, že Rusko učinilo radikální krok na skutečnou ochranu dětí
před těmito mezinárodními piráty a zločinci.
Prezident Klaus nyní končí svůj úřad. On se odvážně postavil proti dekadentním a
demoralizujícím vlivům na českou společnost. V roce 2006 vetoval zákon o tzv.
registrovaném partnerství, v roce 2012 vetoval zákon zavádějící juvenilní mechanismy k
devastaci dětí. V obou případech byl prezident nakonec přehlasován! Kdo bude v ČR
hlasem svědomí po odchodu prezidenta? Najdou se v Česku takoví jedinci mezi biskupy,
kteří se odvážně postaví proti gender-gay ideologii a proti zločinné juvenilní justici, která
bez důvodu bere děti z jakékoliv rodiny?
Čeští biskupové jsou v současné době pod Boží anathemou. A co Vatikán? Ten je pod
anathemou rovněž! Řešením je pravdivé pokání. Vatikán však koná opak!
Je tragedií, že několik dní před Vánocemi Benedikt XVI. vyzval současné politiky
k vytvoření jedné světové vlády a nového světového řádu. V roce 2011 Vatikán vyzval
k vytvoření jedné světové banky. Zároveň gestem v Assisi propagoval vytvoření jednoho
celosvětového náboženství. Základní program svobodných zednářů je tento:
1) jedna světová vláda,
2) jedna světová měna,
3) jedno světové náboženství.
Rovněž šokem je, že od 1. 1. 2013 zaměstnanci Vatikánu budou povinně čipizováni
pod kódem s číslem apokalyptické šelmy 666. Zatím ještě ne na ruku či čelo. Prezident
Obama však už vyhlásil povinnou čipizaci všech Američanů s tímto číslem na ruku, a to do
23. 3. 2013. Boží slovo říká, že kdo přijme tento čip, bude poset vředy a po smrti skončí
v ohnivém jezeře (Zj 14).
Pokud se křesťané v Česku odřeknou okultismu a herezí, pokud se vrátí ke zdravým
kořenům spasitelné víry, jakou nám přinesli svatý Cyril a Metoděj, přijde duchovní
probuzení jedince, rodiny i národa! Byzantský katolický patriarchát vyzývá český
národ, aby každý křesťan dal Bohu slib, že po dobu jednoho roku bude denně
věnovat hodinu rozhovoru s Bohem v osobní modlitbě. Bůh pak zachrání Česko
před plánovanou autogenocidou!
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Článek kopírovaný z internetu.
Tento článek ve svých záměrech lze považovat za nadčasový, všeobecně lidský,
překračující problémy jednoho státu,
Dobré ráno v Sodomě. Sexuální programování dětí. Nikoli fikce, ale vytyčený cíl
zaváděný do praxe.
08.11.2013 08:40
Knihu Gabriele Kuby „Globální sexuální revoluce – ztráta svobody ve jménu svobody“
by měl číst každý, kdo si ještě stále myslí, že vlastně o nic nejde, že ve vztahu k této
problematice musíme být „tolerantní“. V ČR tato zásadní a zdrcující obžaloba,
pojednávající o státem organizovaném vykořeňování dětí z jejich přirozeného vývoje již od
neútlejšího věku, „kupodivu“ ještě nevyšla. Stejně tak český mainstream nepřináší jedinou
zprávičku o tom, že v Německu se rodiče proti zavádění těchto praktik do škol za
panování „křesťanské“ kancléřky bouří.
"Kniha Gabriele Kuby se snaží otevírat lidem oči, aby viděli a pochopili dnešní vývoj
společnosti. Globální sexuální revoluce je tady poprvé představena v souvislostech:
Myšlenkoví průkopníci od dob Francouzské revoluce, obrat od feminismu k genderideologii, strategické globální prosazení gender-ideologie prostřednictvím OSN, EU a
národních vlád.
Ukazuje politické znásilnění jazyka, epidemické rozšíření pornografie, zrušení všech
morálních norem prostřednictvím rovnosti homo-, bi-, trans-a intersexuality s
heterosexualitou, která sahá až po "homo-manželství "s možností adopce. A konečně
ukazuje nejnebezpečnější frontu kulturní revoluce - převýchovu mládeže ve školách a
mateřských školách předčasnou sexualizací. Platí to, o čem mluví podtitul knihy: vše se
nabízí jako svoboda, přitom však vede k jejímu zničení."
Po bouřlivém období žen v zajetí potratů a rozvodů vstupujeme do nové kulturní fáze.
Jde o boj proti sexuální identitě. Začalo se takzvanou gender ideologií, podle níž se
nerodíme jako muži a ženy, ale se jimi stáváme. Přirozenost je podle ní jen dcerou kultury,
a proto je možné ji modifikovat podle potřeb a potěšení.
Biologické pohlaví postupně mizí, aby dalo místo rodu. Podle Australské komise pro
lidská práva už máme 23 rodů: muži, ženy, homosexuálové, bisexuálové, transgender,
trans, transsexuálové, intersex, Androgyn, agender, crossdresser, drag king, drag queen,
genderfluid, genderqueer, intergender, neutronu, pansexuál, pan gender, third gender,
third sex, sistergirl a brotherboy.
Důsledky tohoto chaosu musel nakonec reflektovat i australský odvolací soud v Novém
Walesu, když jako první právně uznal nové pohlaví pro ty, kteří se již neumějí identifikovat
ani se ženou ani s mužem. Pro "neutrál" nabídl v dokumentech novou kolonku, a to
"nespecifikované".
Rovnost ideologie křičí po právech žen, žádá jejich větší prosazování ve vědě a
výzkumu, v politice a jinde, žádá osvobození z "okovů mateřství" a manželství a tím samu
sebe dostala do úzkých. Objevily se totiž emancipované ženy jako Marguerite Peeters,
Dale O'Laeary, Naomi Wolf, Gabriele Kuby a jiné, které bijí na poplach a snaží se
upozornit státy, ve kterých ještě vždy matkou je žena a otcem muž, na nebezpečné
důsledky gender ideologie v západních zemích. Gabriele Kuby v těchto dnech absolvuje
turné na Slovensku a představuje svou publikaci pod názvem Globální sexuální revoluce.
Je v hojné míře napadána a kritizována Olgou Pietruchovou a dalšími liberálními a
sexuálními extremisty.
Gabriele Kuby upozorňuje na nebezpečí zákonů, které de facto popírají jakékoliv
přirozené okolnosti a dokonce je prohlašují za společensky nebezpečné. Vysvětluje, že
vlády prosazováním převedení kompetencí výchovy dítěte z rodiny na stát ignorují
vědecké poznatky. Různé vlády pod pojmy "rovnost příležitostí", "gender mainstreaming",
nebo hlasem různých výborů pro gender nabízejí řešení, která nic nevyřeší, ale prosadí
svou agendu. Ukázalo se totiž, že běžným lidem nic neříkající dokumenty a strategie,
uplatňující na pohled neškodné zásady týkající se rovnosti, nediskriminace a pod.,
neorientují politiku na pomoc rodině, boj proti rostoucí chudobě; nehledí na tělesné a
duševní zdraví dětí a dospívajících, ale pouze na uplatňování gender mainstreamingu.
V 198-stránkové brožuře pro střední školy pod názvem "Způsoby soužití homosexuálů
a lesbiček" se mimo jiné nabízejí následující modelové úlohy: "Sedíš v baru pro
homosexuály a dnes bys také měl chuť na pěkného muže ve své posteli. Jeden takový
právě vchází do baru. Jak se v této situaci zachováš?
Kuby upozorňuje, že existují tendence zrušit rozdíly mezi mužským a ženským
pohlavím a nastolit homosexualitu jako normu. Lesbický, homosexuální a transsexuální
životní styl se chce dát na roveň soužití mezi mužem a ženou. Tato nová ideologie se v
západních společnostech už potichu stala realitou každodenního života právě díky
kompetencím, které má politický aparát. Vše se to událo bez jakékoliv veřejné diskuse na
toto téma. Mnoha politikům ani není jasné, o co při gender problematice jde. Stávají se jen
malými postavičkami, které jsou řízeny meziresortními orgány.
Gender ideologové tvrdí, že role muže a ženy ve společnosti nejsou nijak podmíněny
biologicky, ale jen společností a kulturou. Podle toho se tedy mohou kdykoliv měnit.
Před očima se nám rýsuje sociální inženýrství, které chce vytvořit nového člověka,
pohlavně zaměnitelného. Kvůli tomu je třeba zasáhnout člověka co nejdříve - v dětském
věku – prostřednictvím předčasné sexualizace. Kuby upozorňuje, že v Německu se již
distribuují zdarma kontroverzní brožury pro rodiče, učitele, vychovatele, do škol a žákům.
Jako příklad jedna z nich: "Poradce rodičů pro dětskou sexuální výchovu od 1-3 let"
vyzývá matky a otce, aby střídali "nezbytné s příjemným - lechtáním, hlazením a líbáním
dětí na místech, kde je umýváte." ( ... ) "je to jen znak zdravého vývoje Vašeho dítěte,
pokud se umí samo přivést k uspokojení svého libida" (str. 25 ). Pokud dívky (ve věku 1-3
let!) mají tendence stále více používat jisté předměty, nemělo by se to využívat jako
záminka bránit jim masturbovat (str. 25 ). Tvůrce brožurky bude "rád, pokud otcové,
babičky, strýcové nebo pečovatelky se podívají na informace, jak se mohou i oni
stimulovat - ať brožurka slouží všem!" (Str. 13 ). (Brožura se v originále jmenuje Ratgeber
fuer Eltern zur kindlichen Sexualerziehung vom 1. bis zum 3. Lebensjahr ).
Když se posuneme ve vzdělávání dále, ve školkách si děti zpívají písně se slovy jako:
"Když hledím na své tělo a dotýkám se ho, stále objevuji něco, co mi patří ... máme
vagínu, protože jsme holčičky. Nachází se pod bříškem, mezi nohama. Neslouží jen na
močení a když se jí dotýkám, tak mě příjemně lechtá. Můžeš říci "ne", můžeš říct "ano",
můžeš říct "stop" nebo "ještě", "tohle se mi nelíbí", "tohle mi je příjemné", "pokračuj ještě".
"
Ve věku 9 let začínají ve školách "hodiny prevence" nazývané sexuologie. Protože
přicházejí do věku, kdy dětské hry mohou mít "velmi nežádoucí důsledky": těhotenství.
Děti v devíti letech se ve školách učí, jak nasadit kondom na plastický penis.
V brožuře "dívčí záležitosti" čteme: "Tak jako je mnoho lidí zvědavých na téma o sexu,
mnozí se také ptají, jak to dělají lesbické ženy v posteli (nebo jinde). Když chodí dívky s
dívkami, není to jiné než u ostatních párů: dělají vše, na co mají chuť. Mohou se líbat,
dotýkat, jazykem nebo prsty. Tak jako sex mezi mužem a ženou závisí na fantazii,
zkušenosti a vzájemné důvěry, kam jsou schopni oba zajít. Možná si řeknete, lesby
alespoň nemají problém s AIDS. Ano, a dokonce nemusejí ani myslet na nechtěné
těhotenství."
Od věku 10 let začínají na školách iniciativy propagandy a výchovy k homosexualitě
(přesněji lesbické, homosexuální, bi- a transsexuální orientaci). V 198-stránkové brožuře
pro střední školy pod názvem "Způsoby soužití homosexuálů a lesbiček" se mimo jiné
nabízejí následující modelové úlohy: "Sedíš v baru pro homosexuály a dnes bys také měl
chuť na pěkného muže ve své posteli. Jeden takový právě vchází do baru. Jak se v této
situaci zachováš"? Nebo: "Ty jsi Petr a máš 29 let. Chceš vztah s tvým přítelem Kemalem
zaregistrovat jako životní svazek. Dnes to chcete říct jeho mámě; Jsi Evelyn Meierová, a
máš 19 let. Chceš vztah se svou přítelkyní Katrin zaregistrovat jako životní svazek. Dnes
pojedete za protestantskou pastorkou, paní Schulzovou, neboť se chcete vzít v kostele."
Kuby upozorňuje, že takové „vzdělávání“ ohrožuje autoritu rodičů. Svádí děti a
dospívající mládež k sexu zredukovanému pouze na uspokojení libida a bez jakýchkoliv
hlubších svazků, které by vedly k manželství. Neustále se jim předkládají různé formy
sexuálních praktik - homosexuální, lesbické, bisexuální, transsexuální a dávají se na
roveň heterosexuálním. Děti a mládež od 9 let jsou prý takto ve škole formované jako
"experti prevence". Potrat se jim nabízí jako nevinná možnost svobodného rozhodnutí.
Kuby vyzývá, aby se Evropané konečně probudili. Hostí ji na mnoha mezinárodních
konferencích a besedách, kde se gender stále více přehodnocuje.
7B/2 VÝBĚR Z DÍLČÍCH NÁZORŮ ODBORNÍKŮ, RODIČŮ, ATP.
FÓRUM ŽIVOTA – ZDROJ (3. června 2014)
Viacerí odborníci sa cez spoločnú výzvu postavili proti vnášaniu rodovej ideológie do
škôl. Experimentovanie s duševným vývojom dieťaťa považujú za neprípustné. Platiť to
má najmä v takej citlivej oblasti akou je sexualita. Asi 130 odborníkov z oblasti medicíny,
psychológie či pedagogiky preto žiada vládu, aby zabránila vstupu rodovej ideológie do
edukačného procesu. Podľa psychiatra Alojza Rakúsa takáto výchova nemá
akceptovateľné vedecké základy: „Ide nám o to, upozorniť z odborného pohľadu, najmä
na pôsob akým sa chce dostať do škôl tá takzvaná rodovo citlivá metóda, čiže povedzme
aj sexuálna výchova, ale takým spôsobom, že dievčatá viesť k chlapčenskému a
podobne. Táto výchova – ak by sa prijala a ona sa zatiaľ veľmi podporuje – je nebezpečná
a je tu veľké riziko poškodenia normálneho psychosexuálneho vývoja, čiže istým
spôsobom sa mrzačí ten normálny psychosexuálny vývoj.“
5. června 2014 Žádné registrované partnerství. Manželství je svazek muže a ženy,
rozhodli slovenští poslanci
Od září 2014 bude slovenská ústava obsahovat formulaci, že manželství je svazek
muže a ženy. Novelu ústavy prosadilo opoziční Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) za
pomoci poslanců vládní strany Směr-sociální demokracie a několika další opozičních
zákonodárců.
Nová věta „Manželství je jedinečným svazkem mezi mužem a ženou“ bude zahrnuta do
slovenské ústavy. Registrovaná partnerství tedy na Slovensku nebudou.
Představitelka LGBT komunity Romana Schlesinger označila
„nejodpornější kšeft v politice od vzniku samostatného Slovenska“.
tento
krok
za
Zdroj = Stjoseph – homomafie v církvi
část článku
Papež Benedikt XVI se setkává těmi, kteří se stali obětí sexuálního ataku ze strany
některých duchovních. Co znamenají tato gesta?
Znamená to, že děti jsou naším největším pokladem. Znamená to, že děti a mládež je
nutné intenzivně ochraňovat. Jejich dobro je třeba postavit nad jakoukoliv image jakékoliv
instituce. V každém společnosti je nutné bojovat s patologií, která může děti a mladé lidi
ohrozit. Katolická církev jako první ukázala, jak to třeba dělat
Vzorem nám může být například německý jezuita P. Klaus Mertes, který je ředitelem
berlínského gymnázia. Je zcela nekompromisní a tvrdě stíhá pedofilii a efebofilii objevující
se v Církvi a důsledně dbá na to, aby byly oběti odškodněny v co nejvyšší míře. Díky
svému přístupu si získal uznání po celém Německu a nedávno byl oceněn prestižní cenou
Gustawa Heinemanna
Právě nyní je nejvyšší čas, aby se rozběhl očistný proces také v jiných institucích,
společenských organizacích a profesních uskupeních. Aby byl následován příklad
Katolické církve
See
more
bezak/#sthash.PXt5BxVj.dpuf
at:
http://www.stjoseph.cz/homomafie-v-cirkvi-a-
C část
RODINA A ÚVAHY
A část B část C část
OBSAH
1C/2 Legální definice rodiny v právním řádu ČR –
2C/2 Myšlenky nad pojmem dětství
3C/2 Poselství MDM, MKH, atd.
4C/2 Nejvyšší čas procitnout
5C/2 Všeobecné úvahy, které mi napadly při sestavení textů do PDF dokumentů na
téma dítě.
1C/2 LEGÁLNÍ DEFINICE RODINY V PRÁVNÍM ŘÁDU ČR
Rodina (podle sociologické definice) je skupina osob (případně více skupin osob)
navzájem spjatých pokrevními svazky, manželstvím (nebo srovnatelným právním
vztahem) nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Existuje
několik variant uspořádání rodiny. Základní ("jádrovou") rodinu tvoří muž a žena a jejich
děti, zatímco rozšířená rodina zahrnuje prarodiče, tety, strýce a bratrance. Další modely
jsou polygamní (obvykle patriarchální) rodina a neúplná rodina s jedním rodičem (obvykle
ženou).
Rodinu lze však zároveň i chápat jako malou skupinu osob, které jsou navzájem
spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště
společným způsobem života. Další definice popisují rodinu prostřednictvím jejích funkcí:
funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a
emocionální.
Legální definice rodiny v právním řádu České republiky
Český právní řád rodinu nebo její členy obecně neurčuje. Přitom ještě všeobecný
zákoník občanský, platný v této části na českém území až do roku 1950, tak činil a za
rodinu bral rodiče se všemi jejich potomky. Platný občanský zákoník se o rodině zmiňuje
pouze letmo a neurčitě při vypořádání společného jmení manželů a při vrácení daru. Také
trestní zákoník sice obsahuje ve své části druhé, hlavě IV., trestné činy proti rodině a
dětem, ale definici rodiny neobsahuje. Činí tak jen některé zvláštní zákony, ale vždy jen
pro své vlastní účely, neobsahují tedy obecně použitelné vymezení rodiny.
Zvláštní zákon o rodině také žádnou definici neobsahuje, ale o jejím vzniku pojednává
pouze v souvislosti s uzavřením manželství, jehož účelem je právě založení rodiny. Z toho
může vyplývat, že jinak, než v manželství rodina vzniknout nemůže a že ji tvoří rodiče a
jejich děti.
V jiných evropských zemích je však situace jasnější, a to nejen v těch, kde existuje
stejnopohlavní manželství. Například anglický Zákon o registrovaném partnerství z roku
2004 mluví výslovně o „dětech rodiny“ (children of the family) a upřesňuje, že se jedná
buď o dítě obou rodičů nebo jakékoli jiné dítě [...], které oba vychovávají jako dítě rodiny.
Švagr, hovorově a familiérně "švára", se používá k označení následujících osob ve
vztazích mezi partnerem v manželství a sourozenci:
• bratr manžela nebo manželky,
• manžel(ka) sestry nebo bratra
• dle některých zdrojů též manžel sestry druhého z manželů.
Manželův či manželčin bratr se v minulosti označoval deveř.
Ženským protějškem švagra je švagrová.
Švagrová se používá k označení následujících osob ve vztazích mezi partnerem v
manželství a sourozenci:
• sestra manžela nebo manželky,
• manželka bratra nebo sestry,
• dle některých zdrojů též manželka bratra druhého z manželů.
Manželova či manželčina sestra se v minulosti označovala zelva.
Mužským protějškem švagrové je švagr.
Snacha vyjadřuje vztah mezi manželovými rodiči a manželkou jejich syna. Snachou je
tedy každá žena, která je manželkou. Podle zákona o registrovaném partnerství z roku
2006 může být ale také za snachu považována i partnerka dcery. Jedná se o rodinný
vztah švagrovský.
Lze to vyjádřit ke vztahu:
• otce manžela – tchán-snacha
• matky manžela - tchyně- snacha
Archaický či krajový výraz pro snachu je nevěsta.
Dalším slovem spojeném se slovem snacha je prasnacha. Tímto slovem označujeme
obvykle vztah mezi manželkou a manželovými či partnerčinými prarodiči.
Mužským ekvivalentem snachy je zeť.
Zeť vyjadřuje vztah mezi manželčinými rodiči a jejím manželem. Zetěm je každý muž,
který je manželem a zároveň jehož žena má rodiče. Zeťem může být také muž, který je
partnerem a zároveň jehož partner má rodiče.
Lze to vyjádřit ke vztahu:
• otec manželky – tchán-zeť
• matka manželky – tchyně-zeť
Archaickým názvem pro zeťe z dřívějších dob bylo také rovněž ženich.
Dalším slovem spojeným se slovem zeť je prazeť. Tímto slovem označujeme obvykle
vztah mezi manželem a manželčinými či partnerovými prarodiči.
Ženským ekvivalentem zetě je snacha.
Slovo neteř ve svém základním významu označuje příbuznou ženského pohlaví,
bratrovu nebo sestřinu dceru.
Obrácený vztah je strýc (je-li to muž) a teta (je-li to žena).
Mužským protějškem neteře je synovec.
Praneteř
Tímto slovem označujeme obvykle sestřinu nebo bratrovu vnučku.
Slovo synovec označuje příbuzného mužského pohlaví, sestřina nebo bratrova syna.
Prasynovec
Slovem prasynovec označujeme sestřina nebo bratrova vnuka.
Ženskou obdobou synovce je neteř.
Slovo teta ve svém základním významu označuje příbuznou ženského pohlaví,
zejména sestru otce nebo matky anebo manželku otcova nebo matčina bratra.
Také se užívá (zejména pro zjednodušení ve vztahu k menším dětem) pro další
(vzdálenější) starší příbuzné, např. pratetu nebo pro manželku rodičova bratrance, anebo i
pro další ženy, formálně nepříbuzné (otcovu snoubenku, matčinu přítelkyni a podobně).
Na tomto základě se užívá "teta" i v jeslích a dětských domovech.
V přenesené smyslu se teta (tetka) užívá na venkově jako familiérní oslovení obvykle
pro starší (i nepříbuznou, "cizí") ženu, které může mít přátelský anebo naopak (zejm.
tetka) posměšný nebo pejorativní nádech.
V minulosti se v češtině rozlišovala:
• teta – matčina nebo otcova sestra,
• stryna – žena otcova bratra,
• ujčina – žena matčina bratra,
Prateta
Slovem prateta označujeme sestru babičky nebo dědečka, případně další starší,
zejména dávnější příbuzné ženy.
Tento článek pojednává o příbuzném mužského pohlaví.
STRÝC
Výraz strýc (strýček nebo strejda, nářečně také ujec) ve svém základním významu
označuje příbuzného mužského pohlaví, totiž bratra jednoho z rodičů nebo manžela
sourozence jednoho z rodičů. Ženský ekvivalent se nazývá teta. Obrácený vztah je
synovec (je-li to muž) a neteř (je-li to žena).
Dva strýcové jsou buď rodní bratři, nebo se jedná o švagry
Starší výrazy
V minulosti se v češtině někdy rozlišovalo, o jakého příbuzného se jedná. Podle toho se
rozlišoval:
• strýc – otcův bratr (jeho žena byla stryna),
• ujec – matčin bratr (jeho žena byla ujčena),
• tetec – muž otcovy sestry,
• posel – muž matčiny sestry.
Označení však nebyla zcela jednotná. Obdobné rozlišování se dosud do určité míry
zachovalo ve slovenštině (strýko, ujo, teta, stryná), kde se rovněž nepoužívá důsledně.
Prastrýc
Slovem prastrýc označujeme obvykle bratra babičky nebo dědečka.
Strejček
Strejček může být:
hovorové označení pro strýce.
Repertoár označení jednotlivých rodinných příslušníků se v jednotlivých jazycích liší.
Například angličtina nerozlišuje bratrance od sestřenice (cousin), maďarština rozlišuje
starší sestru (nőver) od mladší sestry (húg) apod. Také v češtině se tato označení mění, v
minulosti byl slovník bohatší, protože bylo důležitější rozlišit specifické příbuzenstvo. Tak
se rozlišoval například dědeček z otcovy strany (dědeček) a dědeček z matčiny strany
(stařeček), strýc z otcovy strany (strýc) a strýc z matčiny strany (ujec) atd. Tato označení
se však lišila dobově i teritoriálně, a proto nejsou v následujícím schématu uvedena.
Podrobnější informace můžete najít v seznamu a v článcích jednotlivých členů rodiny
2C/2 MYŠLENKY NAD POJMEM DĚTSTVÍ
Dětství je některými ženami napříč generacemi popisováno jako období bezstarostnosti
(naivita, neuvědomování si problémů), nevinnosti i zlobení, období her, kamarádů rodinné
pospolitosti, svobody a volnosti, přičemž se vyjadřují v tom směru, že by takové mělo být,
než že takové doopravdy je. Lenka (28) a Aneta (34) ho považují za krásné období, které
by mělo být zdrojem pěkných vzpomínek, ke kterým se dospělý člověk rád vrací a třeba z
nich čerpá sílu pro překonání těžších životních období: „Já myslím, že by člověk měl mít
na dětství pěkné vzpomínky. Že prostě, když jsi potom starší a máš nějaký problém a
můžeš se vrátit k něčemu pěkýmu, jako třeba, co bylo v tom dětství (…)protože nejvíc
pěkných vzpomínek je z dětství.“
Při popisování dnešního dětství či dětství jejich dětí je patrný posun do hodnotící
pozice. Ženy nezávisle na generaci hodnotí dnešní dětství na základě zkušenosti s
jejich vlastním dětstvím a také vyjadřují přání o tom, jaké dětství by chtěly pro své děti.
Ženy jako matky vidí spíš problémy, bojí se o své děti, takže jejich dětství považují za
víc naplněné starostmi i přesto, že jejich snahou je, aby i jejich děti prožily šťastné a
bezstarostné dětství. Srovnávají idealizované podmínky vlastního dětství s jevy, které se
jim v dnešní době (respektive v době, kdy byly jejich děti „dětmi“) nelíbí: „Dřív to nebylo,
takže my jsme byli většinou venku, hráli jsme si. Teďka to je takový, já nevím, děcka
sednou k televizi, k počítaču a nic je nezajímá. Dřív si myslím, že to bylo lepší, než tedkaj“
(Lenka 28). „Moje děti, ty zas musely už od školky vstávat o půl šesté, takže ti to měli
horší. Vlastně ve školce jim to začalo a pokračovalo, dokud neskončili se školou. To byly
takoví chudáčci“ Zita (61). Slavěna (39) popisuje i jakousi uniformitu, jako součást reality
jejího dětství (všichni měli všechno stejný a neřešilo se tedy, kdo co má) oproti dnešní
různorodosti a individualismu, kdy děti srovnávají co mají a co ne oproti druhým, což je
podle ní znakem jakési povrchnosti: „
3C/2 POSELSTVÍ MDM, MKH, ATD.
1142 31.5.2014
Mé drahé dítě,
chtěla bych vyzvat rodiče dětí a mladých lidí po celém světě, aby je zasvětili mému
Neposkvrněnému Srdci.
Můj drahý Syn, Ježíš Kristus si přeje, abych to učinila, protože je pokryje svou vzácnou
Krví a udrží je tak v bezpečí. Chce, abyste vy, drahé děti, to učinili, protože jim udělí velké
milosti. Tento dar ochrany pro děti byl nařízen mým milovaným Otcem. Prostřednictvím
svého Syna, Ježíše Krista, slibuje velké milosti a tyto děti, které mi budou představeny,
budou chráněny před vlivem ducha zla.
1143 = 3.června 2014
zasáhnu takovými způsoby, které nejsou až dosud lidstvu známé.
Můj pokoj bude dán každé duši, která vidí světlo Pravdy. Má láska jim přinese klid
ducha, který takové duše nikdy skutečně nepoznaly. Duch Pravdy bude mým darem světu
a lidem, kteří Mě neuznávají. Jenom pak může být člověk otevřen Božímu zásahu,
seslanému na příkaz mého milovaného Otce, aby mohl vzít do náruče každé své dítě.
Lásku Boha brzy zakusí vyprahlé duše – duše, zůstávající nepoddajně uzavřené vlivu
Ducha Svatého. Plamen Ducha Svatého pronikne jejich srdce jako meč a vylije na ně
vrozené porozumění o tom, jak drahá je každá duše v očích Boha.
Duch Pravdy probudí duše těch, kdo Mě popírají, opovrhují těmi, kdo věří ve Mne a ty,
kdo jsou přesvědčeni o své vlastní neporazitelnosti. Dotkne se srdcí nadutých, pyšných,
arogantních, stejně jako nevědomých, zatvrzelých hříšníků, majících v srdci nenávist,
stejně jako prostých. Ani jeden z vás nebude vyloučen z tohoto velkého zázraku.
1150 11. 6. 2014
Znám každého z vás, protože jste byli zrozeni z mé lásky. Ať už jsou vaše poměry
jakékoliv, vznikly kvůli božské prozřetelnosti, a pro všechno je nějaký důvod. Ti, kdo Mě
neznají, jsou také moji, neboť jsem vás stvořil. Nevyvinuli jste se z druhů. Věřit tomu je
klamat sám sebe a slouží to jenom jako prostředek, vsazený do vašich srdcí
podvodníkem, abyste Mě popírali. Popíráním Mne, svého Věčného Otce, popíráte věčnou
spásu. A popíráním pravdy mé existence oddělíte sami sebe od existence věčné slávy.
1151 13.6.2014
DŮLEŽITÉ POSELSTVÍ 13června to bude největší den od stvoření adama a evy
Každý z vás je milované Boží dítě. Ti, kdo si nejsou vědomi svého původu, okamžitě
poznají, kdo Já jsem. Neboť to bude vycházet z hluboce zakořeněného lidského instinktu,
právě tak jako dítě, které, odděleno od svých přirozených rodičů, pozná své pokrevní
příbuzné, i kdyby to trvalo celý život, než se spolu setkají. Pocítí to přirozeně, a pro ty,
kteří mají vřelé srdce, poslední okamžik bude naplněn oblažující láskou.
1151 červen 2014
Nechci nikoho vyloučit. Každý z vás je milované Boží dítě. Ti, kdo si nejsou vědomi
svého původu, okamžitě poznají, kdo Já jsem. Neboť to bude vycházet z hluboce
zakořeněného lidského instinktu, právě tak jako dítě, které, odděleno od svých
přirozených rodičů, pozná své pokrevní příbuzné, i kdyby to trvalo celý život, než se
sejdou. Pocítí to přirozeně, a pro ty, kteří mají vřelé srdce, poslední okamžik bude naplněn
radostnou láskou. Nemáte se čeho bát.
1159 - 21. červen 2014
Svého Syna jsem zbožňovala a starala se o Něj s hlubokou úctou. Jeho obdivuhodné
božské vystupování bylo rychle zřejmé za tři měsíce od jeho narození. Jeho úsměv byl
zářivý, a i když byl tak mladý, jeho pronikavé modré oči měly mimořádnou hloubku a
zralost. Věděla jsem, že jsem zde, abych Mu každým způsobem sloužila, ale On mi
prokazoval lásku už ve velmi raném věku. Tato láska nebyla jen láska, jakou má dítě ke
své matce – bylo to mnohem víc, než to. Konejšil mě, hladil mou tvář, kdykoliv jsem byla
ustaraná z nebezpečí, jemuž jsme my a můj snoubenec, svatý Josef, museli čelit.
Po odchodu do Egypta jsem zjistila, že je těžké se uvolnit a zůstávala jsem ostražitá ke
každé možné hrozbě nebo nebezpečí, což znamenalo, že jsem v noci spala jen pár hodin.
Dokonce ještě dříve, než se můj Syn dal poznat, mi bylo velmi jasné, jakým nebezpečím
bude muset v budoucnu čelit. Jeho ruce se vždy vzpínaly k lidem s láskou a přátelstvím.
Jako chlapec mnohé přitahoval, i když neměli ani ponětí kdo byl. Také vyvolával
neodůvodněnou kritiku od přátel a od lidí, které znal. Byl zastrašován a smáli se Mu,
a já jsem také byla mnohými urážena. Přítomnost Boha přitahovala dobré, stejně jako ty
s temnými dušemi k naší malé rodině ode dne, kdy se můj Syn narodil. Má láska k Němu
byla velmi mocná. Milovala jsem Ho kvůli tomu, kdo byl, ale také jsem Ho milovala jako
matka a tato láska trvá dodnes.
Byla jsem poněkud příliš starostlivá o mého Syna, a když jsem Ho ztratila na cestě zpět
do Jeruzaléma, byla jsem vyděšená. Pocit ztráty jsem pocítila v každé své části a nemohla
jsem spočinout, dokud jsem Ho nenašla. V tom dni, kdy jsem Ho našla, jak mluví a káže
ke starším v chrámu, od toho okamžiku jsem pochopila, že Mu musím jen sloužit a být
poslušná každého jeho přání
1159 červen 2014
ABYSTE MÉMU SYNU OPRAVDOVĚ SLOUŽILI,
Přítomnost Boha přitahovala dobré, stejně jako ty s temnými dušemi, k naší malé
rodině ode dne, kdy se můj Syn narodil. Má láska k Němu byla velmi mocná. Milovala
jsem Ho kvůli tomu, kdo byl, ale také jsem Ho milovala jako matka – a tato láska trvá
dodnes.
1160 červen 2014
PŘIROVNÁVEJTE MĚ K MATCE,
Přirovnávejte mě k matce, která se musí po narození svého dítěte od něj odloučit a
nebude moci během svého života toto dítě uvidět. Matka na to dítě nikdy nezapomene a
stráví každý den touhou po části svého těla a krve v naději, že se opět někdy setká se
svým dítětem. Každý den má to dítě na mysli, modlí se za jeho nebo její blaho a hluboko v
srdci cítí neustálou bolest pro svou ztrátu. Nikdy ji nic neuspokojí, dokud to dítě opět
neobejme ve své náruči. Má velkou trpělivost, velkou naději a hlubokou touhu se setkat
tváří v tvář s dítětem, které vypudila ze svého lůna a nedbá mezitím uplynulých let. Vše,
na čem jí záleží, je, aby ona a její dítě byli opět spolu – spojení jeden s druhým.
Jsem jako každý rodič, který musí snášet takovou trýzeň. Pro Mě je čekání úzkostné.
Ale bolest ze ztráty, jako z dlouho ztraceného dítěte, které se odmítá vrátit k rodiči, je
největší ze všech. Bolest, kterou cítím, když jsem odmítán Božími dětmi, je pro Mne
neustálým soužením. Udělám cokoliv, abych přitáhl tyto duše na svou hruď.
1074 – 10.3.2014
Každý pokus o prosazování morálky mezi mladými jakoukoliv cestou se setká s
prudkým odporem a bude odsouzen. Křesťané a ti, kdo veřejně vyhlásí své právo na
zavedení křesťanské výuky, budou potlačeni a umlčeni.
1084 – 23.3.2014
Má vroucně milovaná dcero,
je důležité šířit lásku, kterou má každý z vás ke své rodině i mimo svůj domov. Důrazně
vás žádám, abyste pohlíželi na své známé i neznámé, nepřátele, stejně jako na vám
blízké, jako by byli vašimi skutečnými sourozenci. Tolik z vás zapomnělo milovat
druhé tak, jako jsem já miloval vás. Není snadné milovat neznámého, ale já vám říkám –
buďte laskaví k druhým a prokazujte jim úctu, i když vás odmítají. Především jim musíte
dávat najevo lásku k bližnímu. Musíte mít zájem o potřeby druhých, jako bych vás přímo
poslal se o ně postarat.
1098 – 8.4.2014
Když Satan útočí na lidstvo, jeho prvním zájmem bude vždy rodina, protože
rodina představuje vše, co pochází od mého Otce. Zničí manželství, změní význam
toho, co manželství je, bude povzbuzovat k potratům, svádět lidi, aby se dopouštěli
sebevražd, a bude rozdělovat a rozbíjet rodiny. Potom zničí a rozbije moji rodinu – moji
církev na zemi, neboť to je, co přísahal, že Mi udělá v poslední hodinu. Již začal
postupně odbourávat mou církev a nezastaví se, dokud se nezhroutí k mým nohám.
Můj Otec svolil, aby ničitel v podobě antikrista to udělal, ale může zajít jen tak daleko. Má
církev je mou rodinou, a zatímco velká část mých dětí odejde, aby následovala nově
zřízenou falešnou církev, mnozí se stále budou držet Mě a tak má církev – mé Tělo –
nemůže zemřít.
1100 – 10.4.2014
Tito uctívači se budou žehnat před touto ohavností, ale nebude to znamení kříže, které
budou dělat, bude to gesto ruky. Všichni, kdo se skloní před šelmou, se stanou jejími
otroky a pustí se do těch, kteří ji odmítnou zbožňovat. Zradí dokonce i členy vlastních
rodin a předají je k potrestání, taková bude moc šelmy nad nimi.
1118- 3. květen 2014
Má láska, pokud ji hledáte, vás ochrání, vztáhnete-li ke Mně ruce a budete ke Mně volat
jako malé děti. Ty, když jsou malé, naprosto důvěřují svým rodičům. Znají jenom rozdíl
mezi tím, co cítí, že je správné a tím, co je špatné, a tak se zcela spoléhají na dospělé,
aby je chránili. Děti neváhají utíkat ke svým rodičům pro útěchu a hledat u nich útočiště.
Víra dítěte je silná. Neklade otázky, protože opravdu věří, že najde bezpečí v náruči
milujícího rodiče.
1118- 3. květen 2014
Vložíte-li skutečně všechnu svoji důvěru ve Mne, mohu udělat velké zázraky, abych
vám přinesl nejen úlevu v utrpení, ale abych vás přitáhl ještě blíže k svému Nejsvětějšímu
Srdci. Když dítě ví, že je rodiče milují, cítí se jisté, s vědomím, že je chráněno. Vězte, že
budete-li Mi důvěřovat, ochráním vás všechny a zaplavím každou vaši duši
hlubokým pocitem pokoje, který nenajdete nikde jinde na této zemi.
1123- 7. květen 2014
Budou také naplněny ohromným soucitem, jaký může cítit pouze rodič ke svému
vlastnímu dítěti.
1142 – 31. květen 2014
Mé drahé dítě,
chci vyzvat rodiče dětí a mladých lidí po celém světě, aby je zasvětili mému
Neposkvrněnému Srdci.
Můj drahý Syn, Ježíš Kristus to po mě žádá, aby je pokryl svou vzácnou Krví
a uchoval je tak v bezpečí. Po vás chce, drahé děti, abyste to udělali, protože jim
udělí velké milosti. Tento dar ochrany pro děti byl nařízen mým milovaným Otcem.
Prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista, slibuje velké milosti a tyto děti, které mi
budou předány, budou chráněny před vlivem ducha zla.
Můj Syn učiní vše potřebné k sjednocení všech rodin v jeho Novém ráji a zasvěcením
vašich dětí mně, Matce Spásy, bude dána velká ochrana každé rodině, která mi jmenovitě
nabídne své děti.
Moje láska k Božím dětem je mimořádná, neboť jsem Matkou všech Božích dětí. Skrze
zasvěcení mně, Matce Spásy, budou duše zachráněny milosrdenstvím mého Syna.
Tyto duše nebudou pokoušeny klamem, který přinese světu antikrist.
Tuto modlitbu se musíte modlit jednou týdně před mým obrazem, obrazem své
Matky a přežehnat se předtím svěcenou vodou.
Modlitba modlitební kampaně (153):
Dar ochrany pro děti
"Ó, Matko Boží, Matko Spásy,
prosím tě, posvěť duše těchto dětí (jmenujte je zde...) a předej je svému
milovanému Synu.
Oroduj, aby Ježíš, mocí své vzácné Krve, pokryl a ochránil tyto dušičky veškerou
ochranou před zlem.
Prosím tě, drahá Matko, o ochranu mé rodiny v časech velkých obtíží, a aby tvůj
Syn přihlédl příznivě k mojí prosbě o spojení mé rodiny v jednotě s Kristem a udělil
nám věčnou spásu. Amen."
Jděte a buďte vděční za lásku, kterou má Bůh ke svým dětem. Velká milost a
požehnání budou uděleny každému dítěti a mladé osobě, jejichž jména mi předáte k
zasvěcení mému Synu.
Vaše milovaná Matka
Matka Spásy
954 říjen 2013
Zeptejte se kteréhokoliv dobrého rodiče, zda by obětoval jedno dítě místo druhého a
řekl by vám toto. Nezáleží na tom, jak špatně se chovají nebo mě zraňují, nikdy je nemohu
zavrhnout, protože jsou částí mého těla. Totéž je pravdou i pro nepřátele Boha. Urážejí Ho
a způsobují mu velký žal, ale stále je ještě miluje, protože vyšli z Něho, ač jsou
vyhladovělí, kvůli hříchu lidstva.
897 srpen 2013
Mnozí potkáte generace vašich rodů, jdoucí staletí do minulosti. Generace budou
pokračovat, a tak uvidíte vaše syny a dcery ženit se a vdávat, a plodit dokonalé děti Boží –
každé požehnané velkými milostmi. Bude ustanovena hlava mé církve a její jméno je Petr,
protože jsem slíbil, že zformuje mou církev na zemi. A tak v Novém ráji bude v čele mé
církve.
896 srpen 2013
Mladé duše jsou pro Mne ztracené, protože zbožňují falešné idoly v podobě světských
věcí, módy, hudby a světa zábavy. Není to proto, že se nesmí těšit ze života – protože to
Mi činí potěšení – je to jejich nedostatek lásky ke Mně a jejich vlastní těla, co Mě trápí.
Narodili se čistí a dokonalí. Jejich těla jsou darem nebes. Znesvěcují svá těla a nestydí se
provádět obscénní činy, aby k sobě přitáhli nevinné duše. Mnozí z těch, s takovou mocí,
prodali své duše za talent inspirovaný ďáblem. Jediným důvodem, proč dostali takové
dary, bylo poskytovat světu potěšení, jako talent daný jim Bohem. Ale Satan pokoušel
mnohé a slíbil jim výměnou za jejich duše nádherný a zářný život bohatství, pochlebování,
slávy a potěšení. Když tyto dary dostali, použili je k zamoření dalších duší
897 srpen 213
Mnozí z vás se bojí mých poselství, protože jste přesvědčeni, že Druhý příchod
znamená smrt - konec. Ale to by byla nesprávná domněnka.
Vy, kteří ke Mně přijdete ochotně, bez podmínek, s pokorou a láskou, nezakusíte bolest
fyzické smrti. Místo toho se v mžiku oka najdete ve vašem novém okolí. To vás zprvu
vyleká a rychle se rozhlédnete kolem, abyste vyhledali své milované. Zachráním tak
mnoho duší, že budete se svými rodinami, včetně těch, které milujete a kteří jsou už se
Mnou v nebi a těch, které uvolním z ohňů očistce.
897 srpen 2013
Mnozí potkáte generace vašich rodů, jdoucí staletí do minulosti. Generace budou
pokračovat, a tak uvidíte vaše syny a dcery ženit se a vdávat, a plodit dokonalé děti Boží –
každé požehnané velkými milostmi. Bude ustanovena hlava mé církve a její jméno je Petr,
protože jsem slíbil, že zformuje mou církev na zemi. A tak v Novém ráji bude v čele mé
církve.
912 září 2013
Miluji každého muže, ženu i dítě, bez ohledu na to, kdo jsou – zda jsou mocní, bohatí,
vlivní, pokorní, chudí nebo jen prostí lidé, žijící běžné životy. Všichni jste byli mým Otcem,
který vás stvořil, vybráni, abyste se narodili. Každá duše má úděl, a každý z vás je
nejdražším Božím dítětem.
918 září 2013
O vašem čase na zemi bylo rozhodnuto mým Otcem a tento den mi stále není znám,
ale řeknu vám toto. Vy, z této generace, budete shromážděni a vzati do mého Nového
ráje, až se nebe a země stane jedno. Byl vám dán čas na přípravu, tak ho dobře využijte,
abyste mohli mít věčný život a sdílet jej se svými milovanými. Nyní vás prosím, zasvěťte
Mi každého milovaného, svou rodinu, své přátele a vaše národy, abych je mohl pokrýt
ochranou své drahocenné krve.
994 – 12. prosinec 2013
Strávil jsem mnoho let života s mou milovanou Matkou a otcem, sv. Josefem,
stejně jako každá rodina. Tolik jsem je miloval a byl jsem šťastný. Byli jsme si blízcí
a má Matka obdržela zvláštní milosti, dané jí mocí Ducha Svatého.
1007 – 28. prosinec 2013
Mé dítě,
můj Syn mi dal pokyn, abych světu přinesla toto důležité poselství. Přeje si, aby
všichni, kdo mají rodinu a přátele, kteří odmítají Boha a popírají mého milovaného
Syna, Ježíše Krista, věděli, že je zahrne svými milostmi, budete-li se za ně modlit
tuto speciální modlitbu modlitební kampaně. Když se budete modlit tuto modlitbu,
projeví každému z nich velký soucit a vykoupí je a odtáhne je z pokraje zkázy.
Modlitba modlitební kampaně (131):
Modlitba milosrdenství
Ó, má drahá Matko Spásy, prosím, popros svého Syna, Ježíše Krista, aby udělil
milosrdenství (jmenujte je zde všechny) během Varování a znovu v Poslední den, než
přijdou před tvého Syna.
Prosím, oroduj, aby každý z nich byl zachráněn a těšil se z plodů věčného života.
Ochraňuj je každý den a vezmi je k tvému Synu, aby jim byla ukázána jeho
přítomnost a aby jim byl udělen pokoj ducha a dosáhli velkých milostí. Amen.
DOVOLTE MI JAKO MATCE SPÁSY, COŽ JE MŮJ POSLEDNÍ TITUL Z NEBES,
ABYCH VÁM POMOHLA
502 23. července 2012
Mé dítě, údolí slz, zaplavující každý národ tak mnoha způsoby, bylo už mnohokrát
předpověděno.
Přesto neposlechli varování, která jsem dávala vizionářům v běhu staletí.
Někteří z těch, kteří znají zaslíbení Pána, jenž řekl, že přijde znovu vládnout ve světě
bez konce, poznávají znamení.
Většina lidí je nepozná, protože nezná evangelia.
Děti, tyto časy jsou velmi těžké a matoucí. Já, vaše milovaná Matka, vám nabízím
ochranu před Satanem, pokud byste jenom o ni poprosily.
Byla mi udělena moc ho rozdrtit. Když se budete dovolávat mé pomoci, mohu
zmírnit vaše muka.
Mé dítě, jeho vliv se stává zřetelný mnohým z vás, kteří otevřou své oči.
Jeho zloba se projevila v mnoha Božích dětech.
Vraždy, nesmyslná zabíjení, války, chamtivost, pronásledování, nemravnost a
bezuzdné hříchy, které porušují všechna Boží přikázání, která zavedl Mojžíš, jsou zde na
očích všem.
Ti, kteří mají málo víry a říkají: "Cožpak na tom záleží?", si musí uvědomit škodu, kterou
Satan páchá na jejich duších.
On je jako nemoc, která je těžko vyléčitelná. Když ji jednou dostanete, vede k
jiným nemocem, dokonce horším, než ta první, takže jedna léčba nepostačuje.
Otráví duši, mysl a tělo tak rychle, že je velmi těžké se od něj osvobodit.
Děti, vy si neuvědomujete, jak je mocný a pomstychtivý. Když už jednou nakazí duši, už
ji neopustí, takže tato duše téměř ztrácí rozum.
V některých případech tyto duše už více nekontrolují svoje vlastní nutkání.
Jako Matka všech Božích dětí, mám moc pomoci vám zachránit vaši duši.
Dovolte mi jako Matce Spásy, což je můj poslední titul z nebes, abych vám
pomohla.
Musíte se každý den modlit můj svatý růženec za ochranu a Satan vás a vaše milované
nechá na pokoji.
Nikdy nepodceňujte tuto modlitbu, neboť Satanova moc slábne, jakmile se ji modlíte.
Děti, Boží moc je předávána těm, kteří volají mého Syna, Ježíše, aby jim dal sílu přežít
v těchto časech. Nemůže být vám dána bez toho, že byste o ni prosily.
Zde je další modlitba modlitební kampaně (68), kterou se musíte modlit, abyste
vyhledali ochranu před Satanem.
Ochraňuj mě před vlivem Satana
Matko Boží, Matko Spásy, přikryj mě tvým nejsvětějším pláštěm a ochraňuj mou
rodinu od vlivu Satana a jeho padlých andělů.
Pomoz mi vždy důvěřovat Božímu milosrdenství tvého milovaného Syna Ježíše
Krista.
Udržuj mě v mé lásce k Němu a nikdy nedovol, abych zbloudil od Pravdy jeho
učení, bez ohledu na to, kolik pokušení mě potká. Amen.
Modlete se, modlete se, modlete se vždy za ochranu proti Zlému, který způsobuje
strašnou bolest, škody a trápení ve vašich životech.
Tyto milosti nemůžete dostat, jestli o ně nebudete prosit.
Vždy mi důvěřujte, vaší Matce, neboť je mým posláním pomáhat mému Synu
zachraňovat duše všech Božích dětí.
Vaše milující Matka Královna země Matka Spásy
JAKMILE BUDE SVOBODA SLOVA ZRUŠENA, PRAVDA BUDE TAJENA
630 30. 11. 2012
Má drahá, milovaná dcero,
nyní se naplňují proroctví, ve kterých svoboda národů, dovolující jim mluvit bez
omezení, končí.
V mém poselství ze dne 1. ledna 2011, jsem vám řekl, že hlas lidu prostřednictvím
médií bude lidstvu tajen a odebrán. (*)
Až svobodný hlas médií bude umlčen, pak budete vědět, že žijete v diktatuře.
Mnohé změny budou národům vnuceny prostřednictvím kontroly médií. Jakmile bude
svoboda slova zrušena, Pravda bude utajena. Potom národy, jeden za druhým, budou
krmeny lžemi, diktovanými pohany.
Kniha Pravdy je dána světu, aby lidé pocítili Boží lásku, byli vedeni k Pravdě a našli tak
svobodu.
Svoboda vlastní volby je vám právě odebírána elitní skupinou. Jste jako beránci jdoucí
na porážku a mnozí z vás budou zavedeni na scestí a stanou se slepými k Pravdě.
Svoboda je darem, který dostal každý člověk od Boha, který respektuje svobodnou vůli
svých dětí.
Vaší svobodnou vůlí činíte mnohá rozhodnutí. Nad některými volbami se můj Otec
mračí, přesto se však do vaší svobodné vůle nikdy nevměšuje, nebere ji vám, a také ji
vám vzít nechce.
Otroci Satana budou vždy útočit na vaši svobodnou vůli. Provádí to tak, že pokoušejí
národy, aby vzaly svobodu těm, nad nimiž vládnou. Dělají to z mnoha důvodů.
První důvod je udělat z vás otroky pro jejich vlastní sobecký prospěch. Druhý je ovládat
růst obyvatelstva. Třetí důvod je vymazat všechny stopy Boha.
Od mé smrti na kříži byl tento plán uskutečněn v mnoha zemích. Přesto se západnímu
světu podařilo, aby zůstal svobodný od diktatur, jak jen to bylo možné. To vše se nyní
změní.
Každý národ bude ovládán jiným. Budou mezi sebou bojovat o moc. Mnohé národy
začnou zavádět zákony, směřující ke komunismu.
Pak přijde doba, kdy rudý drak a medvěd všechny ovládnou, ale mnoho lidí si to
neuvědomí, protože mnohé o této diktatuře zůstane veřejnosti skryto.
Vězte toto: až pokusy vymazat Božího jméno zapustí kořeny a vy se stanete otroky lží,
pak udeří ruka mého Otce.
Třetina světa bude vyhlazena a Boží zásah bude trvat až do posledního dne.
Ke zmírnění špatných zákonů, které budou zavedeny ve vašich zemích, kde vám
Pravda bude utajena, musíte se modlit tuto modlitbu modlitební kampaně (87), za ochranu
národů od zla.
Ochraňuj náš národ od zla
"Ó, Otče, ve jménu tvého Syna, zachraň nás před komunismem.
Zachraň nás před diktaturou.
Ochraňuj náš národ před pohanstvím.
Nedej ublížit našim dětem.
Pomoz nám vidět Boží světlo.
Otevři naše srdce k učení tvého Syna.
Pomoz všem církvím zůstat věrné Božímu Slovu.
Snažně Tě prosíme, uchraň naše národy od pronásledování.
Nejdražší Pane, pohlédni na nás s milosrdenstvím, nehleď na to, jak jsme Tě
urazili.
Ježíši, Synu člověka, pokryj nás svou vzácnou krví.
Vysvoboď nás z nástrah Zlého.
Úpěnlivě Tě prosíme, drahý Bože, zasáhni a zastav zlo, které se nyní chystá
pohltit svět. Amen."
Modlete se, modlete se, modlete se, neboť srdce mého Otce je zlomeno rychlostí, s
jakou jsou hříšné zákony v tomto čase zaváděny v každém národu na zemi.
Doufejte. Modlete se a důvěřujte Mi, aby toto zpustošení mohlo být zmírněno.
Modlete se, aby co nejvíce Božích dětí měly oči stále otevřené a zůstaly věrné Pravdě
mého učení.
Váš Ježíš
Jistota
Zvýraznil jsem v poselství nebes několik klíčových slov pro pochopení toho, co je
normální. Mnozí jiště řeknou – vždyť to je i pro dítě jasné, proč takové banality
zdůrazňovat. Proto, že již bije do očí, že mnozí se tak nechovají ani na
nejzodpovědnějších místech. Pak musíme vědět, že to je záměr Satana, aby mnozí v
tomto ohledu zaslepeni či záměrně ubližovali ostatním nerespektováním hodnot, potřeb a
rozsévali tak nejistotu. Ta pak Zlému a jeho sluhům poslouží k lepšímu ovládání
obyvatelstva.
Ty výrazy jsou:Ochraňuj náš národ od zla; zachráněn; odtáhne je z pokraje zkázy;
byli jsme si blízcí; pokrýt ochranou; budou chráněny před vlivem ducha zla;
ohromným soucitem; s vědomím; že je chráněno; najde bezpečí;...
• Ochrana. Nejen dospělí ale nejvíce děti potřebují mít ochranu, mít pocit ochrany.
Pamatuji, že v padesátých letech lidé ještě živě nosili v sobě prožité hrůzy z druhé světové
války. Věděli, co znamená krčit se pod stolem v jedné místnosti v době leteckého
bombardování a v druhé části domu granát všechno roztřískal a s lidmi házel tlak
výbuchu. Vyprávěli to jako minulost, se kterou se dokázali do velké míry vyrovnat, žít nový
život, přebudovat ztracený majetek, pěstovat nadále dobré vztahy s okolím.
Pak se stane v našich dnech, že nejsprostší, vražedný únos je pojemenován slovem
ochrana a uzákoní to téměř všechny vlády světa. Dělá to Zlý, Satan, nepředstavitelně
inteligentní tvor, který tento dar pořízený od Boha obrátil proti samotnému Bohu a jeho
dětem.
Než z válečného bombového náletu, mnohem hůř se dostane děcko například z takové
pohromy, že ho někdo vytrhne násilým z matčiny náruče a odnese, unese ho do
neznáma. Tím je celá osobnost až do pozdního stáří narušena a žije pocitem stálé
nejistoty, tím pádem není schopen stavět, plánovat budoucnost, nezúčastní se na rozvoji v
žádném směru. Nechce zakládat rodinu, mimo jiné protože nechce aby jeho dítě bylo
zraněno jak byl on sám, atd. Je to trosečník v nesmutnějším smyslu slova. Je to největší
rána, jakou kdo může dostat, protože nedokáže po těch přijmout v pokročilém věku ani
Pannu Marii, o které slyší, že je ochránkyně ani Boha otce, o kterém ho přesvědčují, že je
všemohoucí a milující, poskytující ochranu. Dívá se na všechno z pohledu zraněného,
ochromeného. Nějaké odborné pojednání by o tom mohl popsat mnoho stran.
Byli jsme si blízcí – Rodiny a široké příbuzenské vztahy jsou vlastně stavba soudržnosti,
citové, duchovní, mentální, majetkové, kulturní, náboženské blízkosti... Pocit blízkosti dělá
lidi soudržnými, brání je před pohromou rozpadu. Pocit blízkosti vytváří pocit bezpečí,
pocit vlastní hodnoty. V případném nezdaru nemusí vždy dostat dokonalou pomoc ale má
právo a žádá soucit, ohromný soucit. V takovém prostředí je možno projevit lásku a
pěstovat i v druhých lidech lásku a optimizmus, pracovat na sobě, rozdávat dary, které
máme v sobě od Boha, získat odvahu budovat si lepší zítřek.
To všechno krade Satan a ví proč, co tím způsobí. Dělal a dělá to mazaně. Tiše,
podlým způsobem nechá zprznit zákonodárství, aby chránilo veškeré zlo a to jako na
výsměch pod praporem zdánlivého dobra. Tak smete lid, zraňuje člověka i Boha.
Zbývá jen domyslet, že Satan nemá ruce, aby nás vytrhl z našeho bezpečí. Jsou to
jeho lidé, proti kterým člověk, lidstvo se stává bezbranným. Jak to? Může být položena
otázka. Ať si hledá každý u sebe odpověď. Netečnost, neinformovanost díky nezájmu o
zkoumání vůle Boží, bezbožnost, sobectví, pýcha, atd. to všechno může posloužit jako
smutná odpověď. Bůh se stále nabízí jako pomocník ale není vetřelec jako Satan, proto
jen klepe a čeká kdo mu otevře. Kdo mu otevře?
4C/2 NEJVYŠŠÍ ČAS PROCITNOUT
Tento odstaveček jak je kratičký, tak je akutní. Je nás málo, kdo jsme ochotni si povídat
o nebezpečích, které číhají pro rodinu. Většina lidí, byvše s pocitem, že jsou v nekonečné
neohroženosti, nechtejí takové zprávy ani slyšet, ani ověřovat jejich akutnost. Mávnou
rukou a řeknou, dej pokoj, vždyť nám se nic takového nemůže stát jako tam a tam. Škoda.
Není mateřské srdce, které by dokázalo vylíčit moment takového překvapení jako je
nečekaný únos svého dítěte doma v kuchyni lidmi, kteří jsou kryti novými, námi
neznámými našimi zákony, nebo zákony, které na první pohled vypadají neškodně a ve
skutečnosti jsou připravovány pro jejich zneužití pro možnost dvojsmyslného chápání.
5C/2 VŠEOBECNÉ ÚVAHY, KTERÉ MI NAPADLY PŘI SESTAVENÍ TEXTŮ DO PDF
DOKUMENTŮ NA TÉMA DÍTĚ.
POZNÁMKA
Všeobecné úvahy, které mi napadly při sestavení textů do PDF dokumentů na
téma dítě.
1. PŘÍSPĚVEK
Nyní, když je svět ponořen do pohanských praktik, a to trvá již řadu desítek let, těžko
dokáží mnozí správně hodnotit minulost, ve které bylo zachováno mnoho křesťanských
prvků, byla snaha žít podle Pravd pocházejících od Boha. Nevěřící snad zákonitě musí
nahlížet na věřícího a jeho způsob života jako například na jakýsi nesmysl plný směšných
pověr. Věřící zase ví lépe, co schází nevěřícímu a proto se za něho modlí. Věřící hledí do
dalekého budoucna a nevěřící hodnotí přítomnost svými smysly. Věřící ví, že budoucnost
po stránce existence nepřeje nevěřcím, proto se za ně modlí, aby budoucnost, kam
nevěřící nedohlédne, nebyla zkázou pro nevěřícího.
Když připustíme, že o Pravdě života naši předkové věděli víc, musíme konstatovat, že
po stránce duchovní jsme spěli k úpadku, místo k pokroku.
Zbývá jen pochopit, jaký druh pokroku je pro budoucnost naši důležitější.
Je třeba dávat na vědomí mnohým pochybujícím, že i v současné době, vyspělé
technice, je hodně lidí, kteří věří, a ví, že zlí, neviditelní duchové v čele se Satanem jsou
mezi námi, ubližují mnohým, klamou na všech úrovních lidskou společnost. Nelíbí se zlým
duchům, že jsou lidé, kteří chtějí žít bohulibý život a používají různé zbraně proti nim, jako
například svátosti a modlitbu, čímž je velice omezují v jejich touze škodit duším, neboli
vést duše do míst, kde je čeká dlouhá či věčná nesmírně bolestivá, zoufalstvím
prosáknutá existence.
Nevěřící, aniž by dokázali jinak obhájit své tvrzení než vírou v něčeho nepravdivého, šíří
své mylné přesvědčení. U věřících podstatná je víra ale i staletími potvrzená skutečnost v
podobě mnoha dokázaných případů ublížení zlými duchy na lidech, z kterých se snaží
poučit. Vlastně tím pádem nevěřící žijí ze svých předsudků a dojmů vymykajících se
duchovní realitě. Jinými slovy, věřící mnohdy vlastně ne jenom věří, ale i ví, co všechno
konkrétního se stalo v minulosti, a vidí i dnes, co se kde odehrává a snaží se tak předejít,
aby tyto nehody zdánlivě nevysvětlitelné se nestaly jim či jejich rodinám, atd.
Tak je to i s člověkem majícím v sobě pokoru a člověkem plným pýchy. Pokorný zná
problémy pyšného, zatímco pyšný nemůže vidět do polohy pokorného, pokud nedovolí
Bohu na sobě pracovat. Jak se to stává? Například dostane takovou nemoc, která ho
dokáže srazit ze svých „výšek“ a tam bude na dně svých sil, jakoby tonoucí, zesláblý,
bezmocný, pocítí svou slabost, omezenost - dostane sílu k obrácení. Bude totiž vědět, že i
když tu sílu či původceho neviděl, přesto existuje, protože ji jasně pociťuje v sobě. Možná,
teprve si začíná uvědomovat, že vlastně má duši. Jak? Na začátku nemoci cítil, jak
celkově na těle i na duši chřadne, vadne, a pak nezávisle na ztroskotaném stavu těla,
prožívá na sobě, jak se uzdravuje na duši. Jsou to okamžiky poznání, které člověka těší a
otevírají jeho zrak k novým obzorům. Co tam vidí? To co naši předkové viděli. Totiž
konečný dopad může definovat tak, že se mu Bůh dal poznat. Cítí pocit vnitřní krásy a
začne po ni dál pátrat, jít po ní hlouběji. U mnohých, například v misijních oblastech to
končí tak, že vyčítají křesťanům, že jim svou víru nepředali dříve, cití se okradeni o krásu,
kterou mohli prožívat již dlouhé roky v minulosti.
Tak se dostáváme vlastně k tomu, že není dobré za každou cenu vymýšlet novoty v
oblasti nahlížení na život, když naše křesťanská kultura, tradice může býž blahodárnější
pro naši současnost i budoucnost.
Pokud ovšem nacházíme své blaho v neomezených možnostech žít své sobectví, pak
se těžko káže o kráse nebeské, kde se cení to, čím zde pohrdáme. Jsou to ctnosti Bohem
požadované. Proč nestačí napsat jen slovo ctnosti? Protože žijeme v době převrácených
hodnot. Kdo hledá hodnoty, které Bůh dal na začátku celému lidstvu, ten je jistě najde –
jsou totiž nezměněné, nezměnitelné.
2. PŘÍSPĚVEK
PŘÍSPĚVEK K ŽIVOTU V MINULOSTI - DÍTĚ
Co je pověra? Pověra může být definována i tak, že je následek touhy řešit nějakou
životní situaci. Člověk vždycky stál před situací na kterou mohl říci, že je neřešitelná buď
lidskou silou, silou kolektivu, silou té osoby, která před konkrétním problémem stojí. V
pověře má netečnost absenci, čili aktivní je vůle něco řešit.
Dnešní člověk často prijímá spoustu věcí, neřeší je, vzdává se, nepěstuje si vůli
odolnosti. Vědělo se, že síla odolnosti je skrytá ve víře.
Praktikovali tedy mnoho tváří víry. Z toho si pak mohli udržovat naději, že se problém,
záležitost v dobro obrátí.
Co vede člověka ke konání dobra? Přece láska. Pověrou dokázali vyjádřit svou lásku k
druhému. Úkon, kterým vykonali to, co obsahovala pověra, mělo být eventuelním řešením,
či řešením zdánlivě neřešitelného. Chtěli si naklonit štěstí a vědělo se, že to nejde se
založenýma rukama. Člověk chtěl být ve své víře praktický. Tento výraz chápu trochu jinak
než výraz „praktikovat svou víru“. Výraz „praktikovat svou víru“ dnes chápeme asi tak, že
žije své náboženství.
Takže víra není něco slepého. Tak, jako mastičkářství bylo do jisté míry účinné, i
ochrana proti zlým duchům přinášela své ovoce v jistých případech. Potom se opíralo na
takové případy. Mnozí i dnes věříme v zázraky. Vidíme, že se stávají. Jiní chtějí věřit
napřiklad vědě. Jenom pro názornost si připomeňme, že věda produkuje mnoho účinných
léků. Z toho ale mnoho selhalo a i dnes selhává. Člověk už je dán tak, že chce mít jasno v
mnoha ohledech do co největší míry. Tím si připustí, že má stále před sebou něco
skrytého, co v nejkrajnějších případech může zbořit víru v lidskou vědomost, napříkladd
selhá-li účinnost léku, o kterém si dosud myslel, že nikdy nezklame. Často neví, proč se
mu ztrácí síla, životadárná energie, proč musí mnozí předčasně umírat. Tyto věci staví
všechny nové generace před nové výzvy. Nakonec zjistíme, že i ta tolik velebená dnešní
technika staví na docela zhoubných pověrách. Vnáší pýchu do svých pověr, protože je
podává jako konečné řešení čili dává za úkol věřit v ně.
V nejzásadnějších otázkách lidské existence lidstvo daleko nepokročilo. Často ani
staletími nabyté poznatky své neumí zůročit. Totiž poznatky nestačí k řešení. Ty se musí
snoubit s dalšími momenty, jako například pokora. Pýcha = pád. To ví kdekdo ale
nerespektuje, protože se domnívá, že vyvyšovat je lepší než se ponižovat. Jakmile je
někdo pyšný na svůj pokrok, vzestup, má postaráno o svůj pád. Takto vždy bylo a je.
Někdo vnímá dnes staré pověry jako pobavení „dívejte se, jak hlopí byli kdysi naši
předkové.“ To by se mnozí divili, kolik bylo i tehdy tzv. „pokrokových jedinců“, kteří se již
tehdy všemu takovému posmívali. Jejich život se odvíjel materiálněji. Neměli víru.
Většinou nelnuli ani k Bohu. Měli jiné názory. Svými názory chtěli infikovat druhé, a dařilo
se jim často i proto, že doba tomu nahrávala. Dá se říci, vytvářeli novou dobu, novou
budoucnost, současnou, naši dobu. Co chtěli, to měli, to máme. Každý si může udělat
úsudek o současnosti i o eventuelní budoucnosti, kterou tato doba chystá. Vidí vzestup či
pád lidstva. Vidí řešení, nebo je bezradný. Vidí omyly minulosti, nebo jen vklady?
Mne například obyčejná procházka rušnými ulicemi libovolného města nahání mnoho
myšlenek o člověku. Jednou mne napadla tato myšlenka. Vzpomněl jsem si na druh
mučícího prostředku z minulosti. Místnost, do které zavřeli člověka a dali mu tam všechno,
co si přál. Mělo to jednu vadu. Strop klesal rychlostí 1 cm za den a nakonec ho měl
rozmačkat.
Nyní již bude lehčí navodit si myšlenku, že Země není Země a nebe není nebe, ale
spodek a vrch lisu a lidstvo mezi nimi žije. Ovšem změna je v tom, že pohyb stropu
nebeského může dotyčný či lidstvo regulovat. Zvedat či pouštět na sebe ke své záhubě.
Další změna je ta, že na druhé straně stropu, jak jsme zviklí vnímat patro, se žije jiný život
s opravdovým krásným nebem. Ještě další změna je ta, že se tam někdo či všichni mohou
dostat, jestli nechtějí být pod stropem. Samozřejmě za jistých podmínek. Nyní vyvstává
nejdůležitější otázka, kdo je ochotný, nikoliv schopný ty podminky splnit. Schopní jsou
všichni.
Zatím se to jeví tak, že strop klesá a ochota schází. Pohyb tohoto stropu se všimne, až
bude tak nízko, že začne vzbuzovat všeobecnou úzkost, až se do něho bude narážet
hlavou. Tehdy nastane zmatek a bezradnost. Dál si to může každý domýšlet po svém, pod
vlivem své filozofie, svého náboženství, svých zkušeností či představ. Každopádně,
pokračování se koná. Ten strop něco dořeší.
Za účelem nápovědi dávám další představu. Představte si, že člověk žije v místnosti,
pod klesajícím stropem a má pod nohama, jako podlahu či vrstvu podlahy, volně položené
tvrdé cihly, ze kterých si může postavit pilíře pro zastavení stropu aby neklesal a
nerozmačkal ho. Problém je v tom, že každá cihla má své jméno a lze ho použít v pilíři s
podmínkou, že se dotyčný s tím jménem ztotožní. Ta místnost by se mohla jmenovat jako
„místo osobního růstu, či místo pro budování své lepší budoucnosti. Podívejme se na ty
názvy cihel: pokora, láska, úcta, ochota pomáhat, dobré vztahy vůči lidem, dobré vztahy
vůči Bohu, modlitba, štědrost, skromnost, atd. přes nejrůznější ctnosti a vlastnosti
vznešené.
Do jaké výšky a jak rychle by rostl člověk v takové situaci? Do jaké výšky by si postavil
svůj pilíř? Nebo raději by jen šlapal po takových cihlách? Těžko, těžko odpovědět.
3. PŘÍSPĚVEK
KDY SI UVĚDOMILO BOŽÍ STVOŘENÍ, BOŽÍ LID, ŽE JE BOŽÍ
Když stál před volbou. Bylo to opravdu dávno, kdesi na nebi, když Lucifer vyřkl Bohu
své „nebudu ti sloužit“. Chtěl sebou strhnout i ostatní tvory ale podařilo se mu jen zčásti.
Jeden z důvodů je ten, že ne všechny tvorové andělské tak smýšleli a o jejich osvícení se
zasloužil do značné miry archanděl Michael, který na ten odklon od Boha reagoval
logickou argumentací pomocí svého vědění a Luciferovi odpověděl otázkou „kdo je větší
než Bůh“? Dal najevo své rozhodnutí se postavit na stranu silnějšího. S Boží pomocí tedy
vystrnadili z nebe Lucifera neboli Satana i s jeho příznivci. Byla to vůle Boží. Proto se i my
modlíme v modlitbě otčenáše, že „buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi“. Totiž na zemi
Satan a zlí duchové šíří zkázu, chtějí prosadit svoje, nabádají nás lidi ke stejnému postoji.
Naši zemi Bůh proměnil dočasně na oblast vyhnanství a za splnění jistých podmínek z
naší strany slíbil i navrácení ztraceného ráje pro nás.
Za Adama a Evy jeden vnesl zkázu do celého lidstva. V době působení Krista na zemi
jeden způsobil spásu lidstva. Satan ví, že kdyby nebyla nám dána pomoc od Boha,
dokázal by celé lidstvo zničit. Boži lid si toto uvědomuje a proto nikdy nehledí na množství
zastánců toho či onoho názoru, nýbrž se ohlíží po síle, která lidviduje rozkoly a vnáší
harmonii jako nejvyšši moc. Jde na to prostředky víry, naděje a lásky. Proto svět nemůže
úplně ovládnout Satan. Proto svět trvá až do současné doby. Jinak by již neexistoval.
Představa mnohých, že ve velkých davech, ve velkém počtu lze řešit problém, nebo že
je to správná, úspěšná cesta k řešení problémů, je mylná. Přesto, že to dějiny stále
potvrzovaly, dnešní člověk opět podvoluje tomuto pokušení a vykonání svého zla (které
odporuje jak Bohu, tak i zákonům, kterými oděl přírodu) zkouší, snad již nyní naposled a
také zcela určitě marně. Brzy bude ukončeno dlouhé období vlády Satana nad člověkem a
objeví se nový svět čistý, bezpečný, krásný, nekonečný, ve všech ohledech uplatňujíc
Boží vůli.
Bůh očekává i od nynějšího lidsva volání „kdo je větší než Bůh“. Teprve tím je
vyjádřena ochota mu sloužit. Mnozí mylně chápou tyto výrazy a tuší za nimi otročinu.
Lidstvo chce velebit sebe tím, že se ubližuje aniž o tom ví. Jestli je člověk soupodstatné s
Bohem, tak je logické, že velebit Boha tepreve znamená velebit i člověka. Chápání této
pravdy zamlžuje pýcha generovaná Satanem.
4. PŘÍSPĚVEK
Jak může někdo vést církev, když nevěří v existenci původceho zla, Satana, nepřítele
církve?
Víme odjakživa, že jsme církev bojující. I ten poslední člověk to ví. Celé generace
vytvářely, dalo by se říci, ochranný systém. Nejzajímavějšími způsoby odevzdávali naši
předkové svůj způsob života plný úkonů obrany proti zlému duchu. Přijali bez námitek
Boží zjevení, Bibli. O církvi, o víře, o Bohu o Pravdě nemůže učit ten, kdo nevěří v to, co
stojí v bibli, Knize pravdy.
Taktéž mnoho omylů se dopouští ten, kdo bez víry v Boha zkouší podat dějiny národa,
zvyky jeho lidu. Ti, kdo se považují za odborníky, a byli vedeni komunistickou érou,
nemohli dostat správné školení v těch nejdůležitějších věcech lidského života. Otázku víry
a způsoby boje proti zlým silám beze zbytku smetou do oblasti pověr a pověry považují za
známku primitivizmu. „Byli to ale hloupí lidé“, řeknou. Co jiného může říci takový badatel,
jestli mu schází základní vzdělání z Katechizmu. Takový člověk napáchá mnoho škod.
Proč tedy píše o něčem nesmyslném, zní otázka. Není-li to jako jíst pokrm špatně
upravený?
Co je tradice? Tradice je druh odevzdávání poznatků. Když se řekne, že přejde-li před
tebou černá kočka přes cestu, je to proto, že je ti sdělováno tvým andělem, který tu kočku
tam posílá, abys nevážil zbytečně cestu, protože dotyčného nezastihneš doma. Už je to
něco jiného, žeano? To už je víra, v to, že ti dobrý Bůh krok co krok pomáhá ve tvém
životě. Dotyčný doma nebude, návštěva byla zbytečná, a ateista řekne, že si to pamatuješ
určitě proto tak dlouho, že tě to moc naštvalo a je to otázka pouze psychyky. Ano, člověk
musí mít ve své otázce jakési napětí.
Mnoho profesionálních řidičů se mi svěřilo tím, že bezpečnost jízdy by selhala, kdyby
nebyla v nich intuice. Mnohokrát prožili nepřehledné, nepředvídatelné situace, jako
například před nepřehlednou zatáčkou cítí vnitřní varování, že nemají vjet do zatáčky, mají
čekat chvíli. Když to udělali, zjistili, že jelo obrovské auto ze zatáčky a nacházelo se v
protisměru, takže by je smetl, protože by nebylo času pro žádného řidiče změnit trasu.
Proto řidiči jsou bdělí i v tom smyslu a mnozí přímo vyprošují tuto pomoc od Boha. Ale
nesmí před zatáčkou si myslet něco o nesmyslné psychyce a vjet tam. Jistě je i hodně
takových, kteří o takové promarněné situaci přemýšlejí dodatečně na nemocničním lůžku.
Odevzdat víru lze velice dobře vykonáním úkonu, neboli ve spojitosti s vykonaným
patřičným úkonem. Vykonanýi úkon je nositel, neboli modlitba, či projev důvěry v Boha.
Bůh takovým lidem, takovým událostem, činům žehná. Zlý duch nemá rád, když někdo
takto komunikuje s Bohem. Odejde z místa. Člověk pocítí nevysvětlitelně nastalý klid. Ví,
cítí bezpečně, že dělá něco správně.
Jsou tyto takzvané pověry ověřené v mnoha národech. Jednotlivé úkony pečlivě konají,
odevzdávají je jako důležité věci pro další generace. Proto jsou součástí tradice. Ovšem,
když nějaký badatel je zapíše sebevěrněji jejich fyzický průběh, a dá jim nadpis že pro
život znamenaly jen ztrátu času, byly mrtvé, nefunkční činy, pak je lze vymazat, čili
zapříčinit aby to další generace přestali dělat, aby se tak nemodlili, aby ztráceli spojení s
Bohem, aby se věnovali pohanským zvykům, jako honba za luxusem, atd. Došlo tak k
velkému nepochopení života předků a ke zhoršení kvality života příštích generací.
Ta funkčnost se zajšťuje i z jiného hlediska. Například, když dítě sděluje někomu, že
bude velký až vyroste, zvedá přitom ručičky. Tím je to sdělení intenzivnější. Mohlo to sdělit
pasívněji.
Pověry, co do úkonů jsou v jisté míře příbuzné tendenci divadla. Ovšem opakuji, ve své
podstatě jde o hmatatelné vyjádření víry, modlitby, vztahu, vůle, ochoty, touhy. Úkony ve
spojitosti s pověrami jsou jako nejdokonalejší prostředek, pomůcka pro předávání
nějakého způsobu života, víry,dalším generacím - jsou křídlami tradice.
Oblast pojmů a víry nestačí na předávání. Ty často nelze předat, odevzdat ústně
malým, pro výchovu ohebným lidičkám. Musí se to dít formou pohybové hry či je třeba se
konkrétně vyjádřit jejich jazykem blízkým jejich chápání. Například „vezme tě čert, když
neposlechneš“. O čertech se mluví, na čerty se hraje, čerty se kreslí. Proto se ví o nich.
Vědět o nepříteli, znát nepřítele, znamená umět se lépe bránit.
S jistou nadsázkou by se dalo říci, že jedno z neštěstí této generace je nedostatek
pověr, těch pověr, které nedovolovaly našim předkům žít takový mravní úpadek jak jsme
tomu svědky nyní.
5. PŘÍSPĚVEK
Člověk už je takový, že když nedokáže dát vysvětlení, které lze podložit nějakou
zkušeností, či pochopenou zákonitostí, tak se rozhodne ji vysvětlit po svém. Důvod může
být, že sám se stydí, (například celý život za to bere plat, že to zkoumá) a tím zakrývá
svou bezradnost, nevědomost. Nebo tím chce zahnat stálé napětí z nejistoty v okolních
lidech. Jsou i tací rozumbradové, kteří na všechno mají nějakou odpověď a tím svým
plácáním způsobují zmatek u lidí, kteří takové chování neprokouknou.
Tak jako i jiné věci na světě, může být použita pověra kladně ale lze ji také zneužít.
Osobně si myslím, že žijeme dobu, která by většinu pověr zneužila v neprospěch
populace. Beztak tato populace je vlečena spoustou klamstva. Buďme rádi, že se lidové
pověry našich předků posunuly do pozadí. Bohužel rodily se a stále vznikají nové v oblasti
„špičkové vědy“, kde mnoho nepochopitelných přírodních katastrof se snaží podat jako
jasné jevy, které věda umí hodnověrně zdůvodňovat.
Pověry byly do té míry užitečné, potřebné, pokud pomáhaly lidem si udržovat vztah k
Bohu, či vnesly kýžený zdravý řád do všedních dnů života rodin či větších společností.
Pověry nelze zatracovat ale je nutné oddělit užitečné od škodlivých, nebo poukázat na
nejich nesprávnou, nevhodnou aplikaci.
Také si dovolím konstatovat, že v současné, mravně uvolněné, úpadkové době by jistě
příšla vhod nějaká užitečná pověra, aby držela mnohé na uzdě.
Žijeme v době, kdy jako mor se šíří bludy a nejrůznější klamstva se smrtící nákazou.
6. PŘÍSPĚVEK
Často jsem měl pocit při sbírání materiálu na téma dítě, že milí batelé a sběratelé
opisují jeden od druhého folklór, zvyky, pořekadla, mýty, pověry, atd. Jistěže to tak není
ale přesto tím budí dojem jakési uniformity, zvláštní jednotnosti.
Tato práce si neklade za cíl zachytit způsob života a myšlení jedné etnické oblasti,
národa. Lokalizoval bych to na Střední Evropu, i když si myslím, že sahá dál, v mnoha
ohledech nerespektuje žádné hranice. Totiž mustr, vzor jde z východu, doslova z jednoho
chléva v Betlémě, kde se narodil malý Ježíšek. Kdo má zájem, díky rozsáhlé, bohaté
literatuře se může dočíst, jak uvažovala, cítila Matka Pána od početí až po smrt svého
Syna, Jednorozeného Syna Božího. Kořenem smysluplného života je láska a pak od ní se
odvíjí všechno ostatní. V odchylných případech jsou pak smutné pasáže v dějinách
lidského žití.
Je proto mnoho jedinců, kteří mají smutnou vzpomínku na zacházení s nimi a jsou
náchylní se dívat na popisy hezkého rodinného života s despektem. Mají je za
idealizované, zbavené skutečné podoby lidského života a tvrdí, že jsou pro člověka
nedostupné.
Je pravda, život Svaté Rodiny byl ideální, vzorový pro všechny rodiny na světě.
Nechápejme to sentimentálně, protože život Svaté Rodiny byl také plný bolestí od začátku
až do konce. Ovšem to neznamená, že nemůžeme si vytvořit tak vzornou rodinu. Bůh zná
lépe, co člověk dokáže a víc ani nechce, neočekává. Vždyť On určil naše meze.
Co nám ukazuje Svatá Rodina? Chudobu, strádání, pronásledování, každodenní
poctivou práci obyčejných lidí při snaze žít maximálně ctnostně, počestně, bohulibě za
každých okolností. Mít kladný postoj ke všem lidem, odmítat zlo v nich i v sobě. Při tom lze
žít šťastně, vyrovnaně ve své duši, opíraje se o pomoc Boha. Například pláč panny Marie
ani umučený Kristus nepatří do oblasti vnitřní rozervanosti, zoufalství či nepokoje. Je
například rozdíl být smutný anebo zoufalý. Jiní dokáží být smutní a zároveň zoufalí i když
nemusí.
Tak lehké, tak těžké, tak prosté či tak nedostižitelné?
Přiblížit svůj život tomuto ideálu vyžaduje každodenní tiché, skryté hrdinství lidskosti. V
různých dobách lidé více či méně věděli, kdo jim na této cestě hází klacky pod nohy.
Záleželo na tom, jak se věřilo v Satana, v čerty, ve zlé síly. Pak byli opatrnější a měli
bohatší svůj duchovní svět. Nebo klesli k materializmu a na podobné zcestí, kde vědomí o
pekle a nebi zapadlo do hlubokého pozadí vlivem výchovy, válek, konfliktů, lidské hrdosti
či pýchy. Tato údobí nesla sebou trýzeň, trápení, strádání pro mnohé. Tak to bývalo a je i
dnes. Od dnešního člověka by se dalo očekávat, že by měl být moudřejší, zkušenější,
vždyť se může dívat docela detailně na osudy národů a „učit se na škodě jiných“.Ovšem
víme, že to tak není. Často děláme pravý opak, nebo se vůbec nestaráme o to, jak se na
mnohých místech světa ubližuje silou moci rozsáhlým oblastem lidské populace.
Podstatnější je ale uvědomit si, že lidstvo dostalo již velice dávno návod od Boha na
šťastnýi život. Tento návod Bůh považuje za věčný, nezměnitelný člověkem. Považuje ho
za realizovatelný pro všechny doby dějin. Dává ho jako základ pro tvorbu všech dílčích
lidsky vytvořených zákonů pro každou víru, rasu, barvu člověka na světě. Nic lepšího
nelze vymyslet, protože v Božích zákonech je dokonalá svázanost s celým stvořením,
materiálním, duchovním světem, vesmírem a místem, odkud nás sem Bůh poslal na
krátkou dobu žít, čili s naší pravou a věčnou vlastí. Něco podobného člověk vytvořit
nemůže, protože je na to v mnohých ohledech „krátký“. Naše vědomosti totiž jsou příliš
kusé. Bez dostatečné dávky pokory ani zde vypsané myšlenky nelze pochopit.
7. PŘÍSPĚVEK
Úkony pověr patří do oblasti víry, úmyslu a modlitby.
Úmysl se počítá. Mnozí považují úmysl za nepatrnou, skrytou záležitost, která může
zapadnout beze stop.
Dobrý úmysl se může počítat do oblasti dobrých skutků vykonaných, jestli jeho
realizace narazí na cizí překážku. Tak je to obráceně se špatným úmyslem. Bůh zná a
hodnotí, započítává každý úmysl. Naši předkové to věděli, nám jsou takové myšlenky cizí,
nepodstatné.
Víra tě uzdravila.
To jsou kladné síly. Důvěřovat v Boha a prosit Boha o pomoc je obrovský čin. Odpověď
a pomoc se nebude opožďovat. Ovšem je tu ten problém, že tento svět nevnímá skryté,
duchovní věci, které bývají příčinou příliš viditelných stavů, jako spokojenost, harmonie,
zoufalství, rozháranost, bezradnost, neklid, agrese, nepřiměřené chování, neschopnost
pochopit jistých norem chování, které si lidstvo na základě svých zkušeností nahromadilo
a chce předávat dál pro blaho a štěstí následujících generací. Dnešní člověk chce
všechno cítit na své kůži. Nevnímá duchovno, je netrpělivé, roztěkané, dezorientované.
Desítky let vysvětluji lidem, že za mého dětství lidé kolem mne měli ve zvyku před
zahájením jakékoliv trochu větší práce, jako napříkad nějaká práce na poli, smeknout
klobouk, pokřižovat se a pomodlit se krátkou modlitbu. Bohužel o všech nevím jak se
modlili, protože se obyčejně nemodlilo nahlas. Co jsem slyšel velice zřídka, to byla
modlitba Otčenáše. Totéž dělali, když končili práci. Dnes možná někdo tomu řekne
obřadnost či pověra. Tehdy to byla jenom modlitba nebo povzdych konané s naprostou
samozřejmostí.
Často se říkalo také: „děj se vůle Boží“. Téměř vždy, když se někdo vydal na cestu na
místní pole, na trhy či dál do světa, říkalo se, že se nemusí vrátit. Když začal okopávat
něco, nemusel to dokončit, nemuselo se nic urodit, neštěstí číhá za každým rohem.
Vědělo se, že příroda je velký pán a nad přírodou vládne Bůh. Divte se někdo, že při tak
velkých duchovních znalostech věděli, že se mají nějak ucházet o přízeň Boha.
Naši předkové nekonali věci z hlouposti. Konali věci dnes nepochopitelné z neznalosti
toho, co dnes známe a znalosti toho, co dnes již neznáme, a hlavně také měli své
zkušenosti, které nešly předávat a přebírat jinak než vírou. Víra je dnes nedostatkové
zboží, je slabá. Na to doplácí tento svět. Víru lze kazit, zeslabovat tím, že se lidé vzájemně
záměrně oblbují. Dělají to se stále větší aktivitou, bohužel na vysoké úrovni všude, i tam,
kde se platí velké peníze za to, že se těší velké důvěře národa, očekává se od nich, že
nezklamou na místech jako politika, mezinárodní diplomacie, řízení státu, ekonomika
státu, atd.
Pak lidé vytvářejí moderní mýty, jako například: „Bůh neexistuje.“ „Bůh by to
nedopustil.“ „Bůh je jiný než jak káže křesťanský kněz.“ „Nespoléhat na nikoho jiného, než
na sebe, ani na Boha.“ „Svatí a svatost na tento svět nepatří, patří do jiného světa.“ „Kdo
mluví o potřebě svatosti, ten blouzní.“ „Křesťanství je ideál neaplikovatelný na běžný život
ve světě.“ Ale pak také: „Kdo nekrade, okrádá rodinu.“ Jsou to mýty tohoto zpohanštělého
světa. Pověry, které pouze budí zdání správného uvažování, protože jsou povrchní,
materiální, dočasné, rychle a lehko dosažitelné. Skrývají v sobě hluboký klam,
nepochopenost skutečných hodnot, obcházení řádu který se má respektovat.
Mýtus je, že tento svět je dokonalejší, než co bylo před námi. Vládne velká neznalost
toho, dle čeho se měří dokonalost světa. Tento svět je technicky vyspělejší v některých
ohledech, nic víc. Nabytý technický pokrok slouží pouze nepatrným procentem těm, z
jejichž potu tváře se vyšplhal. Vše nového, co člověk pozná, se snaží zneužít a využít
proti samotnému člověku. Kam až došlo takové lidstvo? Jak můžeme mluvit o pokroku?
Kdo měří růst dokonalosti jinak, než dodržování Božích zákonů, klame. Každý člověk je v
očích Božích rovnocenný.
Který řídící systém vytvořený člověkem to dokázal uvést v život? Žádný. Satan se o to
vždycky postaral. Člověk se vždy nechal lehce oklamat zlým.
Pohanství je také mýtus, zcestná představa. Vynechat Boha z tohoto světa je trapnější
snaha, než chtít vyrobit dort bez cukru, bez sladidla, bez přítomnosti čehokoliv sladkého a
chtít, aby byl sladší než med. Život bez chuti, bez ceny. Křesťanům je dán úkol „buďte solí
země“. Dejte smysl, chuť lidskému životu veškerému lidstvu na Zeměkouli. Země je
zaplavená, zaneřáděná falešnými hodnotami, kterými se nahradily ty staré, které naši
předkové tak schraňovali,aby nevymřely, aby je mohly předat nám. A my? Vyhodíme je.
Proč? Protože se o to někdo postaral, abychom o nich mluvili hanlivě, dělali si z nich
posměch.
Mýtus je také, že „Bůh není bezpodmínečně nutný k životu člověka. Kde by člověk vzal
to, co v sobě má? Lásku, naději, víru v lepší zítřek? Duševní vyrovnanost? Také fyzický
stav? Mýtus je, když člověk nevěří, že ho (nějaký zosobněný duch) cizí síla, inteligence
může vést, ovlivňovat, chránit, klamat, ničit.
Mýtus je, když někdo tvrdí, že zhuntovaná příroda není následek hříchu člověka. Byl
jsem šokován, když jsem dal do hledače v googlu výraz „paměť vody“. Neodkládejte to a
napište to tam také. Vybírejte si v nabídce na různých místech. Věda vám sděluje, že je s
vědou na dně. Nechte se také šokovat.
A část B část C část
Download

DÍTĚ – 2. DÍL (DĚTI V OHROŽENÍ)