12
mladýc
ků
apřírodovědců
Foto Josef Molin
OdKud
z.az.ně\
hlaS
, nota
ROČNíK32
••
••
••
••
••
••
••
••
•••
•••
••
••
moci zabývat i estetickou výchovou, výtvarnou výchovou za pomoci výpočetní
a programové techniky i průmyslovým designem. Je tu i moderně vybavená klubovna, kde mohou děti s vedoucími v kl idu
posedět a řešit své aktuální problémy. Při­
pravena je i pracovna pro elektroniky, kde
ovšem zatím scházejí některá potřebná
zařízení.
:Zájmová
:činnost
••
••• po západočesku
-:
•
•
•
•
•
•
:
•
•
•
•
•
"
:
•
..
•
•
•
Všude se říká, že budoucnost národa
i státu závisí na bystrých hlavách a šikovných rukou mladé generace. Všude se to
říká, ale ne všude dospělí vytvářejí pod mínky pro to, aby se ty bystré hlavy a šikovné ruce mohly vytrénovat. Podívejte
se s námi do mist, kde je pro šikovné klu ky i holky příležitostí dost.
_
V před'lečer oslav 70. výročí VRSR slavnostně otevřeli stanici mladých techniků
n. p. Tesla Nýřany v okrese Plzeň-sever.
Ze staré budovy, kterou poskytl MNV Nýřany, vytvořili brigádníci z řad občanů
i stavební dělníci Tesly Nýřany hezkou novou stanici . Jedna velká pracovna je vybavena počítači PMD 85 - v ní deset odborníků z Tesly zaměstná týdně 60 zájemců
o počítače . Tesláci ovšem nehodlají zůstat jen u výpočetní techniky. Mají v plánu
přijmout celkem 160 dětí , které se budou
·•••
2
'
Obvodní dům pionýrů
ni-Skvrňanech má zase
a mládeže v Plzkroužek dovedných rukou, kde pod vedením vedoucí
Pavly Rajtmajerové děvčata zvládají zá klady šití a jiných ručních prací. Naše kamera je zachytila při výrobě textilních hraček pro mladší sourozence a příbuzné.
V sousedství, v technickém kroužku,
pracují ti nejmenší v oddělení plastikových a leteckých modelářů. Jejich hotové
výrobky zdob,í vitríny v budově.
A do třetice všeho dobrého pracoviště
městské stanice mladých techniků ve
Skvrňanech otevřelo v tomto školním roce kroužky' železničních a leteckých modelářů a automodelářů . Tady chlapci zvládají pod dohledem zkušených vedoucích
základy těchto náročných odborností.
Jan Bečvář
Foto autor
/
v
KDY· KDE· KDO·(~ ·)AK· KTERY· PROC
KDE je Moře ledů?
JAK se k nám dostaly
některé rostliny?
Ve francouzské části Alp ve skupině
Mont Blanku je nejzajímavější a také nejnavštěvovanější ledovec Mer de Glace
(Moře ledu). Jeho splaz stéká k údolí ře­
ky Arvy poblíž sportovního střediska
Chamonix, odkud byla k ledovci upravena první cesta, po které karavany mul vynášely majetné návštěvníky. V roce 1908
zde zahájila provoz ozubená železnice,
jejiž konečná stanice Montevers je na levém svahu údolí nad ledovcem Mer de
Glace ve výši 1 913 m. Odtud je možno
sestoupit k ledovci, navštívit v ledu umě­
le vyhloubenou jeskyni i malou zoologickou zahradu, v níž je alpská zvířena. Ledovec Mer de Glace je druhým největším
alpským ledovcem, jeho povrch má rozlohu 3037 ha . Je 14 km dlouhý, šířka je
proměnlivá a kolísá od 700 do 1 950 m.
Tloušťka ledu se pohybuje. v průměru
Poměrně často můžeme
dnes v našich
lesich, zejména v horách, potkat statný
náprstnik červený (Digitalis purpurea)
s četnými květy podoby zvonkovitých náprstků, růžových až červených, uvnitř koruny tmavě puntíkovaných (na obrázku).
Tato dvouletá bylina (v prvním roce se
vyvíjí listová růžice, druhým rokem rostlina kvete a plodi) je na většině našeho
státniho území poměrně novým hostem .
Teprve od konce minulého a začátku našeho století můžeme pozorovat postup
tohoto původem západoevropského druhu směrem na východ. Dochází k němu
jednak samovolně na lesních světli­
nách rozrytých různými pracemi nachází
rostlina vhodné existenční podmínky,
jednak mu napomohlo pěstování náprstníku červeného ve venkovských zahrádkách, a to nejen jako okrasné květíny.
Náprstník červený je významná léčivá bylina, již v lidovém léčitelství používaná jako "král léků srdečních". Nezřídka si ze
zahrádky "odskočila" do volné přírody zplaněla. .
,
Takových zplanělých druhů u nás najdete celou řadu . Patří mezi ně i mnohá
koření a léčivky, dnes téměř zapomenuté, avšak kdysi pěstované v zahrádkách
našich babiček a prababiček. Jejich výběr najdete v atlase tohoto čísla.
Foto Jan Čeřovský
-nč-
ČíM je zajímavý
Pustý zámek?
Přímo nad silnicí a železniční tratí
z České Kamenice do Kytlice v severnich
Čechách se v údoli Kamenice zvedá pozoruhodný skalní útes - chráněný při­
rodní výtvor Pustý zámek . Na první pohled budí dojem, že je "naskládaný"
z mohutných kamenů. Pří podrobnější
prohlídce však zjistíme, že tu jde o typickou sloupovitou odlučnost horniny, podobnou té, která proslavila nedaleké Kamenné varhany u Kamenického Šenova.
Zdejši znělcové sloupce však mají vodorovné nebo vějířovité uspořádání. Pustý
zámek je jedním z četných těles tvoře­
ných
sopečnou
vyvřelinou,
utuhlou
v mladších třetihorách.
Vrcholová partie, která je přístupná po
lesní stezce, ukrývá další . překvapeni.
Kromě zarůstajícich při kopů zde najdeme pozůstatky po zdivu středověkého
hrádku Fredevaldu, chráněného ze všech
stran strmými srázy. Vrchol znělcového
útesu (420 m) tvoři úzký skalní hřeben, na
němž bylo vybudováno železné zábradli
a vyhlídka pro návštěvniky.
-jvFoto Jan Vitek
okolo 240 m. V horní části Glacier du Géant je vrstva ledu až 400 m mocná. V celém ledovci jsou podle odhadu vázány 4
miliardy litrů vody. Ledovec se také pohybuje . Dlouhodobým měřenim je zjiště ­
no, že za rok se posune asi o 90 m, jinak
vyjádřeno je to přibližně posun o 1 cm za
hodinu. Povrch ledovce, hlavně v údolí
pod stanicí Montevers, je místy silně rozpukán. Nejhlubší praskliny sahají až do
hloubky 70 m, což je výška 23patrového
domu.
Foto Jaroslav Duchoň
-jd -
00000000000000000000000000000000000000000000000000000000000
VíTE, ŽE . .. .
- v Praze na Žižkově se staví nový televizní vysílač , který má
nahradit dosavadní vysílač umístěný na petřínské rozhledně, postavené roku 1891? Hlavním objektem vysílače bude 216 m vysoká televizní věž , která se tak stane nejvyšší pražskou věží.
Bude dvakrát vyšší než stometrová hlavní věž katedrály sv. Víta
na Hradčanech. Televizní věž budou tvořit tři ocelové tubusy. Ve
dvou menších bude nákladní výtah a schodíště, v hlavním,
o průměru 6,4 m , bude jezdít osobní výtah . Ve výšce 62 m bude
totiž vyhlídková kavárna a 97 m nad terénem vyhlídková kabina.
Vrcholek věže je vyhrazen anténním systémům. Věž bude vyba vena vysílací techníkou pro tři televizní programy a tři vysílací
rozhlasové stanice VKV, k nímž postupně pří budou ještě další,
včetně zařízení pro příjem z družic a mobilních a digitáln ích radioreléových spojů atd. Vysílač umožní lepší příjem televizního
signálu v Praz~ a bude uveden do provozu roku 1991 .
- na linkách Ceskoslovenských aerolinií létalo již několik typů
sovětských "tuček"? V roce 1957 to byly proudové letouny
Tu-l04 A, které přepravovaly cestující ČSA až do roku 1973. Pak
následovala letadla Tu-124 a Tu - 134 A. která maj í být brzy nahrazena stroji dalšího typu, Tu-154 M .
- československé slévárny vyrobí ročně asi půldruhého miliónu
tun odlitků? Podílí se na nich 145 sléváren železných kovů a 71
slévárna neželezných kovů. Patříme sice mezi deset největších
výrobců odlitků na světě , avšak tato produkce je značně nehos podárná, neboť na ni spotřebujeme daleko více materiálu
a energie než přední světoví výrobci odlitků.
-da-
3
mi, renesančními, barokními , rokokový mi, novobarokními a novorenesančními
domy, které přes rozdílnost slohů vytvá řejí harmonický celek. Stojíme uprostřed,
na místě , kde končí v dlažbě vyznačený
poledník, podle něhož kdysi v Praze mě­
řívali čas . Po pravé ruce máme pomník,
dílo L. ~alouna, před sebou Staroměst­
skou radnici, u níž naše malá procházka
po velkém náměsti začíná.
Staroměstská radnice čp. 1/1 je od
roku 1338 sidlem městské správy. Byla
založena ve Wolflinově domě (jižni křídlo
dnešní budovy), k němuž ještě ve
14. stol. přistavěli věž. V pozdějších. le tech se rozšířila o sousední, pro potřebu
radnice upravené domy. Východni křídlo,
vybudované v 19. stol. na místě starých
gotických domů , vyhořelo ve dnech Pražského povstání. Od konce války se vedou
mezi odborníky i laiky dohady o tom, jak
toto místo upravit. Zachovat stav z roku
1945, aby trosky připomínaly boje a van. dalství nacistů, nebo postavit novou bu dovu? Když novou, tak jakou? Supermoderní, nebo takovou, která by byla v harmonii s ostatnímí?
Zé starých radničních budov se zachoval Wolflinův dům, dům Mikšův a dům
U kohouta. Na jižní straně věže je orloj,
sestrojený v r. 1410, zdokonalený v letech
1552-1560. Horní část jeho sféry ukazuje
běh Slunce a Měsíce i denní čas, dole je
kalendářní deska s obrazy J. Mánesa (kop ie 8. Číly) . Diváky poutá chod apoštolů,
dílo V . Suchardy. Vpravo od orloje je
deska připomínající osvobození Prahy
9.5. 1945. Deska s bustou Jana Želivského pod gotickým arkýřem vypráví o tom,
že na dvoře byl tento významný husitský
kazatel a mluvčí chudiny 9.3. 1422 sťat .
Vpravo j e deska se jmény 27 mučedníků.
Místo poprav i ště je v dlažbě vyznačeno
27 kříž i a smutně proslulým letopočtem .
Dům U minuty čp. 2 a 3 je součásti
Staroměstské radnice . Původně byl got ický, pak renesanční, s vysokou lu netovou římsou . Jeho průčelí zdobí sgrafita
ze zač. 17 . stol. Nárožní klasicistní socha
lva je z konce 18. stol. Bývala znamenim
lékárny.
Kostel sv. Mikuláše čp. 4/4, postavený podle projektu předního barokního
architekta K . I. Dienzenhofera, stojí na
21. 6. 1621,
demonstrace
děln i ctva
místě, kde byl už v době Přemysla I. první
v bouřlivém roce' 1905 i v říjnových dnech
kostel nejstarší pražské osady při tržišti.
roku 1918, boje v Pražském povstání roku
Sochařská výzdoba je dílem A. Brauna.
1945 i mobilizačni shromáždění Pražanů
Novobarokní dům čp. 934/5 postavil
21 . února 1948, na němž z balkónu paláce
na přelomu 19. a 20. stol. arch . R. . Kříže ­
Goltz-Kinských hovořil K. Gottwald.
necký a po požáru v r. 1945 rekonstruoval
Čtvercové náměstí je uzavřeno gotickýB. Hy'pšman.
.
MALÝ PRŮVODCE VELKÝM NÁMĚSTíM
Tím velkým, historicky významným nározumíme Staroměstské náměstí
v Praze. Tady bývala křižovatka obchodních cest a tržiště kupecké osady. Zde se
odehrávaly historické události - počát ­
ky husitského revolučního hnutí, poprava .
sedmadvaceti českých pánů a měšťanů
městím
Novobarokní dům čp. 932/6 postavil
v r. 1900 pro Pražskou městskou pojišťov­
nu arch. Polivka. Plastiky na průčeli jsou
od L. Salouna, F. Procházky a B. Schnircha. Mozaika je praci F. Urbana. Deska
na domě sděluje, že tu v letech
1914-1939 pracovala senátorka F. PI~­
min ková, popravená za heydrichiády
v r. 1942.
Dům čp. 930/7 býval paulánským
klášterem, později tu byla mincovna.
Stavba je raně barokni z r. 1684 a projektoval ji italský architekt J. D. Canevalle.
Sochy ve štitě jsou od M . V. Jáckla z roku 1696.
Dům čp. 829/8 s pseudobaroknim
průčelim byl postaven v r. 1901 podle
Dům U zlaté hvězdy čp. 607/11 je
součástí paláce Goltz-Kinských .
Palác Goltz-Kinských čp. 606/12.
plánu E. Dvořáka. Uvnitř jsou nástěnné
malby a hodnotné doplňky dveři ozdobná držadla, kukátka a rámečky na
vizitky z barevného kovu.
Nárožní dům čp. 609/9 byl od základu
postaven v letech 1905-1906 podle pIánu J. Kouly a F. Schaffera v pseudobarokním slohu na místě gotického domu
U slona . Od roku 1405 byl jeho majitelem
přední feudál Reinhard z Remeše, který
před husity utekl z Prahy.
Dům čp. 608/10 byl od základu postaven v letech 1906-1907 na místě staré
zástavby pro Pohřební službu .
Rokoková stavba vznikla podle plánu
K. I. Dienzenhofera a A. Luraga v letech
1755-65. Dnes Národní galérie. V r. 1843
se tady narodila nositelka Nobelovy ceny
B. Suttnerová, čelná představitelka mírového hnutí, autorka románu Odzbrojte!
Dne 21.2.1948 tu z balkónu K. Gottwald
vyzval občany k tvoření akčních výborů
Národní fronty (pamětní deska).
Gotický palác U kamenného zvonu
čp. 605/13 sloužil jako přechodné bydliště nejvyššich představitelů českého státu. Snad tu bydlel i Karel IV. V prvni pol.
18. stol. byl barokně přestavěn, v roce
1986 rekonstruován do gotické podoby.
Na nároží staré domovní znameni zvon. Svatopluk Čech sem přivedl k Jankovi od Zvonu hrdinu své povídky Nový
epochální výlet pana Broučka, tentokráte
do XV. století. Týnská ulička vedle domu
vede do Týna (týn = ohrazené, otýněné
místo), do· dvora, kde byl útulek kupců,
kteří tu skládali zboží a platíli clo (un-
,
gelt).
Týnská škola čp. 604/14, původně
gotická budova, v první pol. 18. stol. barokně přestavěná. Loubí je sklenuto gotickými klenbami. Stíty jsou ve slohu benátské renesance. Koncem 15. stol. tady
učí I stavitel Matěj Rejsek.
Dům
U
bílého jednorožce čp.
603/15, nárožní, původně gotícký, se zachovalým loubím ze 14. stol., má dnes
pozdně barokní podobu.
Kostel p. Marie před Týnem. Vynikající gotická trojlodní stavba se dvěma
věžemi, založená v r . 1365 a dokončená
v r. 1511 . Na severní straně portál, jehož
tympanon je dílem kamenické huti Petra
Parléře. Centrum husitského hnutí. Kázal
v něm K. Waldhauser a Jan Milič z Kroměřiže. Byl tu farářem husitský arcibiskup Jan Rokycana. Pobliž hlavního oltáře
je náhrobek dánského hvězdáře Tycha
de Brahe. Na hlavnim oltáři obraz
K. Skréty.
Štorchův dům čp. 552/16 byl v letech 1896':"'97 postaven pro nakI1 • •• •"
stvi, knihkupectví a antikvariát A. ~
koncerty mám rád , A
K lavírní
že mám blízko i k technice,
a syn. V r. 1945 vyhořel a byl obnoven.
V průčelí malby M. Alše. Stojí na místě
domu U černých dveří, který v roce 1455
koupíl Jan z Radče, maršálek Starého
Města pražského, po němž se domu
dlouho ř í kalo Maršálkovský.
Dům U kamenného beránka nebo
také U nové měny čp. 551/17, původ ­
ně gotícký, pozdějí renesančně přestavě­
ný. Portál je raně renesanční, así z roku
1520. V letech 1725-28 byl jeho majíte lem známý archítekt F. M . Kaňka . V době
Pražského povstání vyhořel a zachovalo
se jen průčelí. V r. 1948 obnoven. Rene sanční domovní znamení beránek - je
z poč . 16. stol.
Dům pod skřidlicí, U měny nebo
U
kamenného stolu čp. 550/18.
V 15. stol. byl jeho majítelem Jiří z Podě ­
brad, který zde zřídíl směnárnu . V letech
1910-11 se tu scházela společnost učen­
ců a spísovatelů, jíž A . Einstein přednášel
svou teoríí relativíty .
Dům U Lazara čp. 549/19. Původně
gotícký, renesančně přestavěný, pojme novaný ne podle znamení, ale po majiteli.
Dům U červených dveří a U zlatého
jednorožce čp. 548/20. Na konci
15. století jej přestavěl Matěj Rejsek.
V průjezdu se zachoval pozdně gotický
portál a žebrová síťová klenba . Nové sta-
vební úpravy proběhly v 18. stol., kdy
průčelí dostalo vrcholně barokní podobu.
V létech 1838-39 zde bydlel K. Havlíček
Borovský, v roce 1848 tady zřídíl B . Smetana hudební školu.
Nárožní dům U zlatého velblouda
čp. 493, Železná 2, je s výjimkou gotického sklepa novostavbou (arch. Bělský)
z r . 1858, ale v pramenech se uvádí už
k roku 1358.
Dům U bílého anděla čp. 481/22.
Původně gotický. Vysoký štít do náměstí
raně barokní, fasáda upravena na sklonku 18. stol.
Dům U zlatého koníka čp. 482/23,
původně gotický, přestavěný. Podloubí
raně klasícistní s gotickými zbytky v pilířích. Dnešní fasáda včetně štítů vznikla
kolem r. 1780.
Dům U srpů, U zlatého vlka, U čer­
' vené lišky, Mydlářský čp. 480/24. PŮ­
vodně románský objekt, vystřídaný gotickým domem, který tvoří jádro dnešní
hlavní budovy. Pří barokní přestavbě
vznikla fasáda a altán, malá stavbička na
střeše, a bylo nově zaklenuto podloubí.
Klasicístní přestavba změnila kolem roku
1820 tvář střechy í altánu .
Dům U modré hvězdy, U človíčků,
U Bindrů čp. 479/25, původně románský . Dnešní průčelí včetně loubí je barokní.
Dům Na kamenci nebo Štěpánský
čp. 478/26. Jeho jádrem je románský
objekt. Byl několíkrát přestavovaný, dnes
má renesanční loubí, portál a štíty, prů­
čelí je barokní.
Dům U vola čp. 462/27 . Původně románský, několíkrát přestavovaný, portál
gotický, průčelí barokní. Byl so~částí
kláštera sv. Michala (kostel sv . M,chala
ve dvoře).
. Další část bývalého kláštera U sv. Míchala byla v domě čp. 461/28. Původně
románský, později gotícký, kolem roku
1560 renesančně přestavěný. Další stavební úpravy v 17. stol., z nichž je dnešní
pozdně barokní průčelí.
Dům U zlatého anděla čp. 460/29.
Původně gotický, v 18. stol. přestavěný,
průčelí pozdně barokní. Na nároží socha
sv. Floriána z 18. stol.
V těchto dnech si př i pomínáme 40. výročí vítězství pra'<..ujícího, lídu . ~ydávát,e
se po stopách těchto vyznamnych udalostí. Jestliže při této příležitosti zajedete
do Prahy, prohlédněte si i Staroměstské
náměstí, které j e součástí první etapy
upravované Královské cesty . Náš malý
průvodce vám pomůže .
Helena a Eduard Šk~dovi
Fot o Josef Molin
proto lákalo
mě nahlédnout do tajemství výroby klaví rů. Tak se stalo , že jsem jednoho podzim ního rána projel Jiříkovem, až se mi na
jeho konci postavil do cesty sloup ozna čující státní hranici s NDR. Jsem tedy na
místě před jiříkovskou pianovkou ne soucí název Československé hudební nástroje , provoz 153, piana. V propag.ační~
oddělení se mě ujal soudruh KYjovsky
a uvedl mě nejprve do historie klayíru .
Jeho původ sahá až do starého Recka .
Prapředkem
klavíru
byl
monochord
a sloužil jako učební pomůcka. Určovaly
se na něm tónové rozdíly a již tehdy se
vyjadřovaly matematicky. Název vznikl ze
slov monos (jeden) a c hordé (struna) . Šlo
tedy o nástroj jednostrunný. Monochord
byl ještě ve starověku vylepšen, získal více strun i nový název - polychord. Polys
znamená mnohý. Používal se již k hudebním vystoupením a byl velmi oblíb~n . Byl
znám i pod názvy helikon, manlcorde,
manicordium.
Ve 14. století vznikly dva další vývojové
stupně předchůdce klavíru. Jedním byl
klavichord. Claves znamená původně klič
nebo také páku . Nástrojáři si pro sestrojení tohoto nástroje vypůjčili klávesy
z varhan, které pomocí jazýčků a tyček
zkracovaly a rozechvívaly struny.
Současně s klavichordem vzniklo klavi cembalo zkráceně cembalo. To se vyvi nu1 0 ze starého cimbálového nástroje nazývaného psalterino. Tam klávesy ovládaly havraní brky zadrhávající o struny.
Menší druh cembala se nazýval spinet.
Vznik klavíru se datuje rokem 1700 a je
zajímavé, že vznikl nezávisle na sobě nej m é ně na třech místech. Kulturn í rozvoj s i
zřejmě vynutil
nový hudební nástroj .
V roce 1728 d o stal klavír další název, pianoforte, zkráceně piano . Slova piano
a klavír tedy označují týž nástroj .
Nástrojař Silbermann jej tak nazval pro
jeho možnost dynamické hry. Piano zna mená v řeči hudebníků hru klidnou , ti chou, forte naopak hru silnou, hlasitou.
Podle Silbermannova názoru vystIhoval
nový ná,zev plně možnosti nástroje.
Téměř po celé století existovaly vedle
sebe klavichord, klavicembalo , klavír
a skladatelé označovali své skladby podle toho, pro který nástroj byly určeny .
Začátkem 19. století klavír své dva konkurenty vyt lačil, i když se nedá říci , že do cela . Někteří hudebníci se zejméoa
k cembalu rád i vracejí , zvláště při hraní
skladeb starých mistrů.
Klavír se vyvíjel dál. V roce 1778 vznikla
vídeňská mechanika, v roce 1780 mechanika anglická dodnes nejrozšířenější
- a od roku 1823 se používá mechanika
francouzská. Zlepšovala se nejen mechanika ale měnilo se i celkové uspořádán í
nást~oje. Struny byly vedeny vodorovně
a vznikl klavír s názvem křídlo. Celé křídlo
se stavělo i svisle a pak bylo nazýváno žirafový klavír. Křídla však jso.1.! _.nástroje
příliš rozměrné, a tak nastrojan hledali
cestu , jak křídlo zmenšit. Ušetřili prosto~
vedením strun zkř í ženě a vzniklo male
piano - pian i no.
A právě tato pianina vyrábějí v Jiříko­
vě, v závodě, který vznikl v roce 1900.
Staví se zde sedm druhů pianin v deseti
barevných odstínech. Jak se dovíd~m, j.i.ž
od zahájení práce je znám budoucl majI tel, který mnohdy sleduje a ovlivňuje
vznik svého nástroje. V Jiříkově jde vlast ně o montáž. V první dílně se dokončují
rezonanční desky z Hradce Králové (na '
obr . 1 při práci A . Stožická). Už tady,
ostatně jako v píanovce všude, je rozho dující řemeslná zručnost a znalosti. Umě ­
ním je výběr vhodného kvalitního dřeva .
Pod silné struny se umísťuje dřevo s řid ­
šími lety, naopak pod slabé struny dřevo
s lety hustšími. Jednotlivá prkénka jsou
kližena podélně vedle sebe a k olmo na
ně se přikliží krásně vytvarovaná žebra,
která dávají ozvučné desce pevnost a za -
zůstává
lidské ucho (na obr. 3 ladič
Baláž ve zvukotěsné kabině). Ale nejen ladič vdechne nástroji život.
Existuje ještě jedna odbornost, která
se přístrojem nedá nahradit. Je to intonér. Ten musí dát nástroji tu pravou barvu zvuku . Jeho pracoviště je rovněž ve
zvukotěsné kabině a je obklopeno tajemným kouzlem. Úder kladívka do struny
může být různý. Obyčejný smrtelník to
ani nepozná, ale přesto se mu na hfe nebude "něco" libit. A to "něco" musí odstranit právě kouzelnik, intonér. Je - Ii kla dívko příliš tvrdé, musí je jeh lami rozpíchat . Je -Ii naopak příliš měkké, potře je
tvrdnoucím lakem . Složení tohoto laku je
tajemstvím každého intonéra . Intonér objeví všechny případné vady, nedotažení
šroubů č i špatné upevnění ozvučné desky. Z jeho rukou vyjde dokonalý výrobek.
A právě nad tou dokonalostí jsem žasl.
Pianovka Jiříkov, a vůbec všechny pianovky patříci pod Hudební nástroje Hradec Králové, vyrábí výhradně nástroje
první kvality . V duchu to srovnávám s ná bytkem nebo dokonce s automobily. Ale
v Jiříkově si prostě nemohou dovolit vyrobit pianino, kterému se nezavírá víko
nebo které dokonce špatně hraje! Vždyť
na každý nástroj poskytují pětiletou zá ruční lhůtu. A to v Jiříkově vyrobili už
přes 200000 nástrojů!
Největší problémy jsou se dřevem. Tak
jako člověk špatně snáší průmyslové ex-
o.
Pianovka v Jiříkově
braňují příčným kmitům. Rezonanční deska se natírá speciálním rezonančním lakem.
V další dílně jsou připraveny litinové
rámy. Dovážejí se z Orlíckých strojíren.
Rezonanční deska se vsadí do korpusu
(těla) klavíru a na ní se upevní rám, přes
který se vedou struny - ostrunění (na
obr. 2 D. Baldová pří potahování strun).
Většína strun je vedena trojmo, hlubší
dvojmo a několik nejhlubších tónů má
struny jednoduché . Sílné struny jsou navíc ovínuty měděným drátem, aby se jejích kmítání zpomalovalo. Struny jsou
upevněny pomocí kolíků. Ty musí držet
strunu napjatou, ale zároveň musí poskytovat možnost kolikem otáčet pří laděni.
Proto jsou količky usazeny v bukových
kolíčnících, které splňují nároky na tyto
dvě protichůdné funkce. Rámy musí být
dostatečně pevné, vždyť celkový tah naladěných stru n je kolem 180 000 N!
V další dílně se píanína opatřují klávesamí a mechaníkou z n. p. Tofa Albrechtíce. Mechaníka pianin je anglická a od roku 1900 zůstává praktícky stejná. Stískem
klávesy se jako u dvojzvratné páky zvedne její zadní část. Tím se uvede do čin­
nosti zařízení ovládající kladívko a to rozezvučí strunu. Pak hned odskočí. Když
klávesu pustíme, dusítko při lehne ke
struně a struna přestane kmitat, a tedy
i znít. Na první pohled celkem jednoduché, že! Ale propracovat tento systém
k dokonalosti dalo mnoha generacím nástrojařů hodně přemýšleni.
Jak se dovidám, vývoj klavíru je u konce. Další vylepšení by změnila charakteristiku nástroje a vznikl by vlastně nástroj
nový. Návrháři však přesto nejsou bez
práce. Pracují na nových typech pianin,
mění jejich tvary, zmenšují je .
Zdálo by se, že nasazením mechaniky
a kláves je pianino hotové . Ještě je však
čeká řada pracovních operaci. Během výroby se pianino celkem pětkrát ladí. Dří­
ve v Jiříkově používali ladici přístroj Yamaha z Japonska . Na malé obrazovce osciloskopu se porovnávaly křivky kmitající
struny s předlohou. Zařízení sloužilo jen
k hrubému naladění a příliš se neosvěd­
čilo. Nejdokonalejší pomůckou při ladění
halace, tak na ně hynou lesy u nás i v celém světě. Opatřit kvalitní smrkové dřevo
je stále t쎚i. Na stavbu pia!)in se proto
používají horské smrky vyrostlé v SSSR,
Rumunsku nebo i na Šumavě. 80 % výrobků odchází z Jíříkova se zahraniční
adresou. Některé dokonce i do Japonska, které je považováno za nejlepšího
výrobce pianin na světě.
Procházíme sklady, kde se pianina balí
do beden. Někteří zákazníci si ale do Jiří­
k ova jezdí pro výrobky raději se speciálně upravenými kamióny. Korby těchto
obrů jsou vypolštářovány a bez náročné­
ho balení se na ně umístí i 60 pianin.
Spěchám domů. Večer si pustím klavírní koncert. Teď budu klavír poslouchat
zase trochu jinak, protože vím, jak vzniká.
Jeho hudba je ;!vláštní. Dovede být tichá
a umí i zabouřit. Dokáže posluchače zavést do nekonečných prostor sněni. Na
klavírní hudbě se dá poznat, že i ticho
dovede křičet.
Technika prstů pianisty a jeho obrovská hudební paměť si zaslouží obdiv.
Uplatnit tyto vlastnosti umožňují kvalitní
hudební nástroje . Takové, jaké vyrábějí
i v Jiříkově.
Petr Vychodil
Foto F. Polák
eloNÝRsKÝ KEBMPA5
B.§IK BB
ROZUMY
Z RADY
Tělocvična
o Tajemném programu rs
Hodně
vecl kolem
nás není takových, jak
bychom si přáli. Třeba
problémy se sportováním . Ve škole máme
dobře vybavenou tělo­
cvičnu.
Pěknou,
prostornou, nové kompletní nářadí pro gymnastiku. Vím, jak všichni vychutnáváme ty chvíle,
kdy jdeme před hodi nou tělesné výchovy
do šaten. Potom ta
fantastická možnost osprchovat se !Jo
hodině plné pohybu. Jenomže to Je
všechno. Ty dvě nebo tři hodiny týdně
a nic víc. Na skupině je dvacet oddílů,
a dostat se do tělocvičny, to je pro nás
svátek.
Sledovali jsme, jak je tělocvična využívána, a ejhle, na co jsme přišli. Plně vytížena je pouze od pondělí do čtvrtka . Po
večerech sem chodí cvičit i lidé z patronátního závodu a členové dvou tělový ­
chovných jednot. Jenomže v pátek ve
dvě hodiny jako když utne. Slídili jsme
dále.
Víte, čím to je? Náš školník má chatu,
kam odjíždí pátek co pátek po celý rok.
"Přitom ta tělocvična by byla potřebná
hlavně o víkendech v zimních měsících,
kdy se ven nejezdí tak často. Všem není
dopřáno jezdit každý víkend na hory,"
hodnotil situaci Aleš.
"Vůbec nechápu, proč se školníky stá-
,
vají lidé, kteří nemají pro kluky a holky
pochopení," zamýšlela se Petra.
"Kdo ví, třeba je to kvůli bytu," pře­
mýšlel Marek.
Zkoušeli jsme všechno možné, abychom se do tělocvičny dostali i o víkendech. Všechno ztroskotalo na tom, že
školník má nárok na volno, když pracuje
od pondělka do čtvrtka celý den.
"Je to smůla, protože máme téměř tři
dny prázdnou tělocvičnu. Těch dětí a dospělých co by se tu za tu dobu mohlo vystřídat," meditovala Petra .
"Jak chceš tuhle otázku vyřešit, když
s ní nehnou ani dospěláci? Asi by bylo
nejlepší sehnat nového školníka nebo
postavit
novou
tělocvičnu,"
smuťně
zhodnotil situaci Marek.
Nebylo nám v tu chv íli jasné, kdo má
pravdu. Škoda, že s tím nemůžeme hnout
jenom proto, že nikdo neví jak.
Kresba J. Tesař
Kronikářka Pavlína
výročí
Výročí příštího měsíce
Připomínat
vám, že osmý březen patří
ženám, a že byste tedy v oddílech měli
připravit dárky nej en pro maminky, ale
i pro soudružky vedoucí , učitelky a ženy
z patronátního závodu, to by asi bylo nošení dříví do lesa. Ale možná, že mnohý
z vás trochu pozapomněl na datum
28. března. V ten den vzpomeneme 396.
narození učitele národů Jana
Amose Komenského. Tento den je u nás
i Dnem učitelů, a protože nejste jen pionýry, ale také žáky své školy, neměli byste na to zapomenout. Květina vždycky
potěší, ale ještě pěknějším dárkem pro
vaše učitele bude, když přijdete do školy
řádně připraveni na vyučovac í hodiny
a když si odpustíte všelijaké ty, byť
i drobné, nepořádky a zlobeni.
- šá -
----_.. .
~. '
TAJEMN~'
PROGRAM
SIROTY Z VíSKY. TÝDEN PLNÝ HER. ZÁVOD KALKULAČEK. ZÁHADNÉ
MĚSTO MJMKMSA
"Te da devíb, devíb, jak se bají da horách," zahuhňal Dudek a zatroubil do kapesníku, že by mu to i statný sedmerák
záviděl. "Hrobská rýba, kdy tobu bude
kodec?"
.
"Když to budeš, Dudečku, pěkně léčit,
potrvá ti nanejvýš sedm dní. Jinak vydrží
celý týden . Podívej, co ti pří nesla hodná
Sasanka . Superléčivý čajíček z bylin naší
babičky. Teď si pěkně hačni, ucucávej
lektvaru a my to tady s Hříbkem uklidíme . Stejně se' divím, že tě vaši pustili."
"Jedom s podbinkou, že de budu dýchat pusou, že budu dosit čepici a šálu.
Dobrý čajiček, dobrý," pochvaloval si Jura Gajdoš a poslušně se uvelebil v jed-
8
nom z křesel ope r ační místn osti kl u bovny
oddilu Naděje. Kromě zatím m l č í cího
Abíka s nim tady by l jen Láďa Richtr
a Stáňa Součková. Superpočitačové krá lovství, jak předeslala Sasanka, dáva li do
úhledné podoby, neboť čekali návštěvu.
Setkání pozůstalých - jak to nazval Hří­
bek. Ony totiž právě v tento čas probíhaly ve vísecké škole jarní pázdniny, a tak
ze tří družin Naděje zůstaly ve Vísce jen
trosky. Někteři odjeli k příbuzným, jiní
s rodiči n a rekreaci a velká skupina na
zimni t ábor, který pořádal pro děti svých
zamě stnan c ů na podnikové chatě v Jeseníkách závodní výbor ROH zdejší Tesly,
Rodiče Sasanky, Hříbka a několik dalších
+m
Jak jsme minule slíbili , otiskujeme hlášeni, v kterých popisujete spl n..ění úkolu
z ABC čislo 3:
OS 73 Plameňáci z Olešené - Bran né hry se zúčastnily všechny oddíly naši
pionýrské skupiny. Celkem bylo šest sta novišť. Na prvním se soutěžilo s míčem,
na druhém byl hod po l enem , na třetím
jsme odpovídali na otázky z turistiky, his torie a požárn i ochrany, chodili přes kládu a kutáleli diskem. Hodnotil se čas
i získané body. Na pionýrském shromáždění bylo vyhodnoceni. I když jsme to nečekali, umístili jsme se jako první. Velice
si tohoto úspěchu vážíme.
.
OS 109 Netopýři z Přibrami - Ukol
č. 3 jsme splnili na oddílové schůzce, na
kterou jsme pozvali pionýrský oddíl 4 . B
z, 2. základní školy v Příbrami. Branný zá vod jsme připravili pro celou pionýrskou
skupinu. Měl šest stanovišť - hod granátem, topografii, morseovku, přenášení
raněného, střelbu ze vzduchovky, lanovou lávku. Závodili jsme v tříč l enných
hlidkách. Na prvním a druhém místě
skončili členové naší operačni skupiny,
na ostatních pak pionýři ze 4. B třídy, ale
protože jsou mladší, přenechali jsme jim
sladkou odměnu, kterou jsme získali.
OS 223 Kolumbus z Poděbrad Branný závod jsme uspořádali ve středu
odpoledne na trati dlouhé 4 km a s těmi­
to kontrolami: test o VŘSR, znalost PO
SSM a PO V. I. Lenina, střelba ze vzduchovky, odhad vzdálenosti~ hod granátem, první pomoc, topografie , ochrana
přírody . Závodu se zúčastnilo šest oddi lů. Startovali jsme po deseti minutách
a v pětičlenných hlídkách. Kdo vyhrál?
Všichni, kdo se zúčastnili.
OS 261 Elektronik z Letin - Náš oddil samostatně žádný branný závod neuspořádal, ale naše pionýrská skupina
ano, a tak jsme se zapojili nejen jako závodníci, ale i jako rozhodčí. Bylo tu mnoho disciplin, například běh podle azimutu, uzlování, střelba ze vzduchovky, hod
granátem na cíl a dalši. Závod se nám líbi l a naše nejlepší hlidka skončila na tře­
tím místě .
Centrála OS ABC
" pozůsta l ých " z od d ílu v T esl e zaměst n á ­
ni n ebyli. Nešťastného Dudka n epusti l lé kař. Taková smů la! Rým a zrovn a o p rázd n in á c h. Teď u ž j e skoro v p oř ád k u, ale c o
t o po m ůže , když ostatní brázd í s níh, jeho
n o vé el ánky od počí v ají d oma za s kří n í
a v e Vi sce jen prši a prší.
Ve d ou c i oddilu Borek Černý ovšem
s p rá zdn in o vý m p rob lémem počítal. Když
se m u n e podařilo přesvědčit před sta v en­
stvo zdejšího J Z D, aby n a svou rekreační
chat u pustili místo rodín jen děti, včetně
celého odd ilu Naděje (pří št i rok je musím
přem luvit, říkal si), vymysl e l s Alenou od
Timur o vců a Danem z Meteoru Z imní
prázd ninové hrátky. V klubovně Naděje,
v bývalém domku profesora Pánka, byl
tím pádem týden otevřených dveří. Každý den od devíti do dvanácti a od tří do
šesti se tam něco dělo. Promítání filmů,
diapo z itivů, beseda s botanikem , automobilovým závodníkem a horolezcem,
soutěž v malování, výroba ptačích budek,
stavba modelů z déček ABC, soutěž v pexesu, televizní hry s Abikem . . . jako právě dnes: Velká matematická mikropočí­
tačová olympiáda.
Po třetí hodině se Abíkův operační sál
zaplnil. Přišlo celkem devatenáct dětí.
Borek byl dvacátý. Nevelká mí stnost tolik
II
Hra našeho oddílu
Říká
se: Do třetíce všeho dobrého,
a tak do třetíce hra píonýrského oddílu
Ježcí z Velkého Beranova. Tentokrát jde
o hru do lesa nebo na louku a Ježci jí ří­
kají hu-tu-tu.
V lese nebo na louce vyznačíme hřiště
30 x 50 metrů a rozdělíme je na polovinu.
Také hráči se rozdělí do dvou družin, každá se rozmístí v jednom poli. Družstva začnou střídavě vysílat na soupeřovo pole
jednoho útočníka, který má za úkol do-
PIONÝRŠTí
DOPISOVATELÉ
HLÁsí
Pionýrské skupiny, oddíly i družiny žijí
v tomto období plněním úkolů Programu
rs + m . Není proto divu, že se zprávy
O tom objevují i v pracích našich pionýrských dopisovatelů.
Lucie Boušková, předsedkyně oddílové rady PO Lišáci při PS Ohnivec
v Křivok l átě - Součástí naší první eta py (podzim) Programu rs+m byla beseda
Petra Veselého na téma Nikaragua oči­
ma novináře . Vstupenkou na ni bylo
uspě t v soutěži Co vím O této zemi . Na
b e sedě jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o tomto státě a také o jeho hlavním
měst ě Managua. Petr Veselý musel také
zodpovědět spoustu zvědavých dotazů
a na závěr j sme s i slíbili, že dětem z Nikaraguy pošleme na výstavbu tábora Juna
Fučíka v EI Cruseu 3 000 Kčs, které získá me vlastní prací. Jak svůj sl i b plníme?
Každý člen naší pionýrské skupiny odevzdal 5 kg papíru , a tak čtyři sta křívoklát­
ských p i onýrů a jisker odeslalo na Fond
solidarity 1 600 Kčs. Na nástěnku jsme
tknout se jednoho nebo i více protivníků
a vrátit se zpět. Potíž je v tom·, že tento
útočník se nesmí na soupeřově poli nadechnout, jinak je zajat. Aby byla kontrola, že se útočník nenadechuje, musí nahlas hututat, což znamená nahlas říkat
hu-tu -tu .. . Všichni obránci, kterých se ·
dotkl, odcházejí ze hry. Družstva se ve
vysílání útočníků střídají a vyhrává to
družstvo, které první všechny své soupeře vyřadí.
Instruktor Ježků
Jiří Marek
umístili darovací listinu s názvem TÁBOR.
kam oddíly podle svého rozhodnutí připi ­
sují další částky . Nejlepší je zatím dva advacetičlenný pionýrský oddíl z Karlovy
Vsi, který sebral 262 kg starého papíru
a na Fond solidarity odeslal 209,60 Kčs.
Druzí jsou Ochránci veřejného pořádku.
Těch je sedmnáct a za sběr železného
šrotu odeslali 100 Kčs. Dvacet pět členů
oddílu Rudá hvězda přípsalo na listinu 65
Kčs získaných na brigádě, čtrnáct Permoníků sbíralo a odevzdalo šípky a tak pro
děti v Nikaragui získalo 52 Kčs . Pátí jsou
Spartakovci, kteří ze sběru kaštanů poslali 50 Kčs. Věříme , že svůj slib čestně
splníme.
MI~IREPORTÁŽ ~
NASICH
o
DOPISOVATELU
Naučná
.
. .-
stezka
Po obou březích říčky Střely leží měs­
tys Plasy. Ve zdejším gymnáziu se soustředila kolem učitele Miroslava Hurta
parta lidí se · společnými zájmy O přírodu.
Jeden z velkých úkolů, který si před sebe
postavili, vybudovat naučnou stezku
Plas, mají před dokončením. Marek Rů ­
žička, Jirka Buňka, Marta Rohmová, Pavla Němcová, Radka Marešová, Štěpánka
Horynová a ještě další věnovali veškerý
svůj volný čas této činnosti. Celá stezka
je asi 4 km dlouhá a jsou na ní stanoviště,
kde se zájemci budou moci seznámit
s historií města.
K dalším akcím této skupiny mladých
ochránců přírody patří i mapování vzácných dřevin. Do předem připravených
map zakreslují vše, co už je známé i co
nového objeví. K nejvzácnějším stromům
patřila Metternichova lípa, která však
v listopadu roku 1987 padla pod náporem
vichřice.
Jak řekl jejich učite l Miroslav Hurt,
by ještě v městě postavit podstavce, na kterých by představ i li výrobky,
které se kdysí v Plasích vyráběly.
Jan Bečvář
chtěli
Radek Pugner, Litvínov Jednou
z akcí při plnění úkolu Programu rs + m,
kterou uspořádal pionýrský oddí l Myšáci
z PS při 4 . ZŠ v Litvínově, byla beseda
u čaje . O Sovětském svazu nám vyprávě­
la naše soudružka učitelka . Dozvěděli
- jsme se mnoho o Leningradu, ·o Ermitáži
i o Auroře , prohlédli jsme si barevné po hlednice a brožurky. Besedu doplnili
všichni účastníci tím, že přinesli pohlednice, dopisy a drobné dárky, které si vyměňují se ·svými přáteli ze SSSR , s nimiž
si dopisují .
židli neměla, a tak se všichni pohodlně
rozsadili po podlaze a připravili si kapesní kalkulačky. To byla pro nastávající matematické olympioniky podmínka. V půl
čtvrté Borek oživil ABC superpočítač
rs + m 88. Abík takto promluvi l:
"Ahoj! Vítám vás, sirotečkové. Se
mnou se nebudete nudit. Moje dnešní
soutěž prověří nejen , jak jste hbití v mač ­
kání tlačítek, ale i jak rychle a sp rávně
umíte zpaměti sečítat. Tak pozor, soustřeďte se. Zapněte kalkulačky! Na ope račních tlačítkách stiskněte výchozí č í slo
3 . . . Máte ho na displeji? V pořádku. Až
dám signál, připočtěte k číslu na displeji
vždy totéž číslo, které se vám po sč í tací
operaci na díspleji objeví . Vyzkoušejte si
to : Stlačíte č. 3, takže připočítáte troj k u
(3 + 3 ~ 6) . Na displejí je šestka, připočítá ­
te tedy šestku (6 + 6 ~ 12) . A teď pozor!
Jakmile se začnou objevovat vícemístná
čísla, nepřipočítáte jejich početn í hodno tu, ale součet jejich číslic, v našem přípa ­
dě 12 značí 1 + 2 ~ 3. Musíte tedy ' I(" č. 12-na
displej i
přičíst
hodnotu
3
(12+(1 +2)~15) . Podobně pokračujete
dále : 15 + (1 + 5) ~ 21
21 + (2 + 1) ~ 24
a tak dále. Je to jasné? Zkuste si to ještě
jednou . Vyšlo-Ii vám desáté číslo 51, pak
jste pochopili, dál cvičně nepokračujte .
Připravte se
nepodvádět!
na závod, vysázejte č . 3! Ale
Ne aby si už někdo př i pravil
jednapadesátku. Pozor! Kdo prvn í docíli
třímístného čísla, jehož všechny číslice
jsou stejné, zavolá STOP a zvedne nad
hlavu
kalkulačku.
Borek
zkontroluje
správnost a přidělí body. Hodnota bodů
klesá podle toho, jak jste se k správnému
číslu přiblížili. Pokud ho někdo překročil ,
má nula bodů . Tak, připravit, ·pozor, tedT'
Pípnutí Abíka dalo signál ke startu.
Cvakání slyšet neby lo. Jen rty olympioni ků se neslyšně pohybovaly. Až po chvíli
Dudek vztyčil paž i a zcela nehuhňavě
zvolal STOP!
Jaké to bylo čí sl o? A které třímístné
číslo má tři stejné číslice, když začnete
číslem 7? A co kdybyste zahájili jednič ­
kou? Najdete čty ř místné číslo se čtyřmi
stejnými čísl i cemi? Ta čísla a vůbec
všechny poznat ky i to, jak se vám hra líbila, nám napište ve svém hlášení do
konce března. Zkuste sí také závod i s j inými výchozími čísly. Obdržíte za to b ílé
kupóny. Žlutý s číslem XII je skryt pod ši frou názvu města: MJMKMSA. Co o něm
víte? I to napište do svého hlášení.
Centrála
operačnlch
skupin ABC
Kresby H. Vilgusová
9
soutěž papírových modelů nekoná. Lépe
řečeno, soutěž takového rozsahu a úrovně, aby mohla být s polskou soutěží srovnávána. A přiznejme si upřímně, že je škoda, že naši modeláři možnost podobného
soutěžení , srovnávání a ocenění výsledků
svého tvořívého úsilí nemají.
O to více nás překvapíla skutečnost , že
právě naši "papíroví" modeláři dosahují
svými modely špíčkových, doslova světo­
vých výkonů, které pracností a vzhledem
předčí mnohdy i modely plastíkové. Soutěž v mešnici je obesílána jak modely
z vystřihovánek, tak pracemí modelářů ,
kteří stavějí modely od základu, tj . podle
plánů. A zejména tato kategorie modelů
pak může zcela suverénně odsunout mnohý plastikový model mimo zájem obdivovatelů . Že je tomu tak, dokládají nejen na še snímky, ale i fakt, že modely jsou hodnoceny podle pravídel obdobných našim
v plastikovém modelářstv í.
Letošní soutěže se zúčastnilo celkem
219 modelů . Převažovala jako vždy kategorie letadel, objevilo se více bojových
vozídel, stavebních strojů a vozidel kolejových. Dvanáctičlenný sbor rozhodčích
s ředítelem závodu Jerzym Litwinem
A'" Velice čistě
zpracovaný
model cestovní lodi
Stefan Batory při ­
vezl do Olešnice
Grzegorz
Czarniak z Bydhoště
Pro začátek napovím, že zde bude řeč
výhradně o modelech papírových (a také
o modelech ABC). ale proč o ostře sledovaných? Spísovatel Bohumil Hrabal jistě
promine, že jsem si vypůjčil a poněkud
pozměnil titul jedné z jeho krásných knih.
Ač jsem se snažil sebevíc, příhodnější název pro reportáž mě nenapadl. Ba naopak,
obklopen množstvím míniaturních letadel,
lodí a vozid'el nejrůznějšiho druhu, tedy
i lokomotivami, bez kterých se ani ty nejostřeji sledované vlaky neobejdou, vsadil
jsem na čtivý titul bez dalšího rozmýšlení
a vlastně i s povděkem . Přál bych vám vidět tu atmosféru ostrého sledování, posuzování a bodování papírových modelů , jíž
je prodchnuta jedna z vrcholných soutěží
našich severních sousedů a přátel, modelářů v Polsku.
Ve dnech 21. a 22. listopadu 1987 proběhl
v mešnici, ve starobylém městě asi 40 km
od Vratislavi, už pátý ročník soutěže
papírových modelů . V polštíně má tato
soutěž název Ogólnopolskí konkurs kartonowych model i redukcyjnych a je každoročně vypisována pro modely dopravních
prostředků v kategori ích letadel , vozidel,
lodí s motorovým pohonem a plachetn ic.
Rozsah soutěže je dán i věkovými skupi nami , v níchž se modeláři př ihlašují : do 12
let, od 12 do 16 a nad 16 let . Organ izátory
jsou Vojvodský výbor bytov ých družstev
ve Vratislav.i, bytové družstvo Zátiší v mešnici a Vojvodský výbor LOK Vrat isla v
(obdoba našého Svazarmu) pod patrona-
10
... Hlavní pořada ­
tel Zdislavv Mozdzen (uprostřed)
je velkým přízniv ­
cem
papírových
vystl'ihovánek
ABC
.
cí
nadřízených 'orgánů .
V období minulých pěti roČn.íků se tato
soutěž díky pořadatelům, ale zejména
kvalitou předváděných modelů vyšplhala
až na mezinárodní úroveň, o čemž svědčí
už tradiční účast závodníků z ČSSR a letos také z SSSR . Naši redakci potěšílo pozván í organizátorů na V. ročn í k - přijali
jsme je a vznikla tato reportáž, jej ímž pro střed nictv í m m ů žete nahlédnout do zákulísí zajímavé, hodnotné a svým způsobem
ojedinělé události. Nikde na světě - ales p o ň my o ní neví me - se totí ž podobná
a hlavním pořadatelem Zdislawem Mozdzenem v čele měl od večera do rána co
dělat, aby to nepřehledné množství modelů posoudil, vyhodnotíl nejlepší a určil cel kové pořadí. Umístění soutěžících není
pro nás důlež i té. Za zmínku ale stojí absolutní vítězstv í ing. Ladislava Jakubča ze
Spíšské Nové Vsi v kategoríi dospělých .
Jeho Harrier, model Sea FRS Mk1 , udivíl
precizním zpracováním, přesnost í detailů
i povrchovou úp ravou, zejm éna pak funkč ním za t ahová ním podvozku, plně vyba venou pilot ní kabinou s počítač i , řiditelný-
mi motory pro kolmý start a vodorovný let
a dalšími modelovými lahůdkami . Pro nezasvěceného diváka bylo takřka nepochopitelné, že něco takového jde z papíru vů ­
bec vyrobit! Vynikající model samohybné ho raketového nosiče předvedl opět Jan
Urbanowicz z Varšavy, třeti místo obsadil
sovětský modelář Igor Bazano v kategorii
lodí s motorovým pohonem s křižníkem
Říinová revoluce , úspěšný byl i modelář
z CSSR Jozef Tarda s modelem parní lokomotivy řady 556.
Závěrečného hodnocení a předávání
cen se zúčastnili zástupci .nejvyšších orgánů LOK, časopisů a nakladatelství zabývajících se modelářstvim a dopravou, pří ­
tom na byla i televize PLR. cenou pro mladé účastniky se přihlásila i redakce ABC.
Mohli bychom hovořit ještě o dalších zajímavých akcích, které proběhly v rámci
soutěže , ať už to bylo promitání filmů, be sedy s modelářskými odborníky, společná
návštěva vojenského leteckého učiliště aj.
Program byl velice bohatý a povídání
o něm by stačilo na několik reportáží. Nás
však zajímala důležitá otázka: z jakých
podkladů polské děti, ale i dospělí, své
modely stavějí.
Mnozí z vás se už asi setkali s polskými
vystřihovánkam i Malý modelář. O tento
druh vystřihovánek je mezi dětmi mimořádný zájem, na trhu je (stejně jako u nás
ABC a Dés;ka ABC) ihned beznadějně rozebrán, v CSSR se objeví jen zřídka a spiš
výměnou mezi modeláři. Modely z této
edice poněkud trpi kvalitou papíru, ale ji nak jsou na vysoké úrovni. Modely stavě­
né od základu pak pocházejí většinou
z publikace Piany modelarskie. Mezi při ­
hlášenými modely se však také objevila
utěšená kolekce papirových modelů z vy-
střihovánek
ABC -
a to bylo další mílé
zjištění, že naše vystřihovánky mají zvuk.
Jsou vyhledávané a na modelář s ké burze,
která probíhala v době soutěže v prosto rách společenského domu Korelat, byly
ceněny velmi vysoko.
"Chtěl by pán ledoborec Krasin?" zasle chl jsem v houfu dětí nakupených kolem
burzovních stolů , které se sotva držely na
nohách pod tíhou modelářských časopisů
a brožurek, vystřihovánek i krabiček s kity.
" Dáme ledoborce do výměny za speciál,
prosim pána , zbudujeme formul'e . . "
Že otázka a vzápětí svérázná prosba
... Nejúspěšnější
model soutěže Harrier Sea FRS
Mk 1 ing . Jakubča (ČSSR)
..... Stříbrný" model J . Urbano\Nieze před očima
mezinárodní ko mise
(vlevo
je
ing. Ladislav Jakubčo z
ČSSR.
uprostřed známý
polský
modelář
Tadeusz
Sa\Na
z Wroela\Ni)
platí mně, nebylo pochyb. Byl jsem na
SQutěži za redakci ABC, vezl s sebou ně ­
kolik suvenýrů v p o době vy střihovánek
ABC a Albatrosu a bylo jasné, že se u m ne
ani neoh řejí. Jména naši ch spol upracovníků Vyškovského , Č í háka , Antonického
a dalšíc h jsou mezi polskými dětm i už
známá a ti správní devítiletí či desetiletí
kluci moc dobře věd í, po č em , m ají sáh nout. V příštím okamžiku jsem byl o sou bor vystřihovacích mo€lelů automobil ů
Déčka ABC 1985 chudší. Budiž mi út ě­
chou, že Krasin mám teď ve dvou exem plářích a mohu začít na "stará kolena " vy -
střihovánky
nejen kreslit, ale také vymě ­
ňovat.
Co říci závěrem? Soutěž byla vskutku jedinečnou přehlídkou převážně dětské tvo řivostí , zapáleného modelářského fandovství. Ale také kamarádství a vznikajícího
přátelství. Podle mého názoru si modelář ­
ský potěr na soutěži vyměnil víc adres než
zkušeností a z mnohé tváře bylo možné
vyčíst přání zúčastnit se této akce příští
rok znovu . Naše redakce zřejmě při tom
také bude a je možné, že se v Orešnici
setkáme i s některými z vás.
Polská soutěž je totiž otevřena pro ko hokoli a jakýkoliv model z papíru. Nevá hejte tedy, zvolte si model a začněte stavět. Budete-Ii p ř i práci pozorně sled ovat
ABC, v některém z letních č í se l p ř ine s eme
pro zájemce (a s a mozřejmě jej ich ro d ič e )
adresu pořadate l ů a propozíce VI. ročník u
polské s outěže " ost ř e sledovaných modelů ", kde si bu deme moc i ří c i: Ahoj, pa pírá ci !
Ladislav Bad alec
11
KALENDÁŘ MLADÉHO PŘíR~DOVED(E
POHLED
NA BŘEZNOVOU
OBLOHU
<III
1
2~
Březnové vycházky pod večerní oblohou se začnou protahovat do večerních
hodin . Slunce totiž zapadá den za dnem
později a kromě toho 27 . března přechá­
zíme na letní čas a posouváme hodinky
o hodinu dopředu . Nebeské úkazy samozřejmě na tento časový skok neberou
ohled, a tak si na ně musíme počkat déle
právě o tu hodinu, kterou jsme na svých
časoměřičích přidal i. V letním čase budeme také uvádět časové údaje až do
25. září, kdy se zase vrátíme o hodinu
zpět.
20. března v 10 hodin 38 minut nastává
jarní rovnodennost, začíná astronomické
jaro . Říkává se obvykle, že tehdy je den
stejně dlouhý jako noc. To však je určité
zjednodušení. Přesněji vzato je poprvé
v roce den delší než noc už 18. března,
kdy Slunce vycházi v 6 hodin 7 minut
a zapadá v 18 hodin 10 minut. Způsobuje
to lom světla v ovzduší - ten obraz Slunce trošku zvedá a tak prodlužuje den .
Večerní oblohu nad západním obzorem
ovládaji svým jasem dvě planety - Venuše a Jupiter. Koncem měsíce zapadá
Venuše až o půlnoci a září jako jasná večernice. Její polohy jsou zakresleny vždy
pro okamžik na konci občanského sou-o
mraku na obr. 1. Kotoučky planety jsme
ve srovnání se stupnicí světových stran
zvětšili 500krát, jako v silnějším dalekohledu. Z rostoucí velikosti kotoučku je
dobře vidět, že se planeta k Zemi stále
přibližuje. Zaznamenány jsou i podoby
planety, zvané fáze . Vznikají bočním
Ě:>
.,
>
.c
~I
osvětlením slunečním světlem a silnějším
triedrem je můžeme uvidět už od začátku
března . Při pozorováni fází triedrem nebo
dalekohledem je vhodné pro ztlumení
přílišného jasu Venuše použít barevný
nebo šedý filtr, nemáme-Ii ho, poslouží
i sluneční brýle.
Jupitera nalezneme blizko Venuše
a poznáme ho podle nižši jasnosti . Obě
planety se setkají v konjunkci 6. března.
Venuše při tom bude 2 stupně (= 4 prů­
měry
měsíčního
kotouče)
severněji.
Při
pozorování triedrem se v této době Venuše vejde do zorného pole spolu s Jupiterem, u kterého náš přístroj navíc ukáže
po stranách řádečku jeho družic. Měnící
se vzaJemnou polohu obou planet může­
me dobře sledovat několik dní před a po
konjunkci, případně i pořídit sérii snímků.
Expozice musí být delší, proto je třeba
použít stativ. Po konjunkci zapadá Jupiter dřív než Venuše, koncem března už
kolem půl desáté letního času .
Měsíc svítí v úplňku 3. března. Jak už
víme, úplněk je vidět po celou noc. Poslední čtvrt nástane 11. března, kdy je
Měsíc nezvykle nízko. Nad obzor vychází
k ránu a zapadá kolem deváté dopoledne. Noc nastane 18. března, tehdy Mě­
sic zmizí ve slunečních paprscích. Poté se
objevuje jako úzký srpeček na večerní
obloze po západu Slunce. Jarní doba je
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
prvním rokem usadily tři páry chocholoušů . V létě zalétli i do města , v zimě cupi tali po chodnících zbavených sněhu a nerušeně si vyhledávali potravu, třebaže
jsem je pozoroval z pěti metrů . Ani v nejkrutějších mrazech, když přelétali, nezapomněli zazpívat typický chocholo uší popěvek .
Lidé se
nastěhovali
na
dokončené
síd-
liště, ale chocholouši tu žili dál. Na ne-
Z galérie
chráněných
VYHYNOU U NÁS
CHOCH.O LOUŠI?
Je zima, většina našich ptáků odletěla
do teplejších krajin a jen pár otužilých
druhů zpestřuje naše životní prostředí.
K nim patří i sympatický polokrotký chocholouš . Kdysi to byl hojný pták, po celý
rok vybírající skrovnou potravu u koňské­
ho trusu na silnicích, dnes z venkovské
krajiny téměř zmizel. Přestala se pást. domácí zvířata, zanikly pastviny i typická
humna za vesnicemi.
Naštěstí je chocholouš pták přizpůso­
bivý. Já jsem se s ním po létech setkal
přímo ve městě. Stavělo se velké sidliště,
prováděly se zemní skrývky, budovala se
kanalizační síť. Narušené plochy rychle
zarostly plevelem a v něm se hned
12
upravených, zaplevelených plochách na cházeli dost potravy, jen s hnízděnim to
bylo horší. Téměř každoročně bylo aspoň '
jedno hnízdo zničeno. Jednou je někdo
rozšlápl při sečení trávy, většinou je však
zničily děti, buď ze zvědavosti, nebo
z trestuhodného vandalství. Vrc holem
bylo, když jsem našel opuštěné hnízdo
s vajíčky zalitými olejovou barvou.
Ztráty byly stále častější, nakonec zů­
stal jen jediný pár. Vytrvale hnízdil na
uzavřené ploše mezi paneláky a někde
na okraji vždy vyvedl mladé.
Již dlouhá léta fotografujeme ptáky,
můj bratr a já. S chocholoušem jsme se
setkávali denně, a snad proto jsme ty
"běžné a všední" snímky nepořídili. Vícekrát jsme zkusili jít za chocholoušem
s dlouhým teleobjektivem, ale so"tva
jsme se zastavili a zkusili zaostřit, obrátil
se k nám zády a utíkal. Jako naschvál se
vždy zastavil až v takové vzdálenosti, že
se pořádná fotografie už nedala pořídit .
Říkali jsme si, že chocholouše vyfotografujeme u hnizda při nějaké exkurzi do
balkánských stepí nebo na pastviny Slovenska, kde je ještě dost hojný. Na cestách jsme však potkali vzácnější ptáky,
kteří u nás nehnízdí. Když jsme se rozhod li vyfotografovat chocholouše na sídlišti, čekala nás tvrdá práce . Trvalo přes
rok, než jsme získali kvalitní záběry.
V prvním roce jsem našel hnízda z obou
hnízděni. V okoli sidliště však není žádné
hřiště a
měnila
prostranství kolem domů se prov udržované parčíky, kde není
místo pro chocholouše ani pro děti. Ti se
sešli na jednom plácku a děti ovšem
hnizda rozšlapaly. Ztrácel jsem naději, že
se nám podaří "trpělky" (tak se chocholoušům říkalo na venkově) vyfotografovat.
Na podzim plochu zoralí. Čekal jsem,
že se na ní objeví okrasná zeleň, ale nedělo se nic v zimě ani na jaře . Chocholouši se nejraději zdržovali na zoraném plácku od března jsem za nimi chodil,
abych nezmeškal počátek hnizdění. Zpi vali v letu nad plochou plácku (jako jiní
skřivani) a často ve zpěvu pokračovali
i na střechách vysokých domů nebo i na
oranicí. Konečně jsem jednoho dne zahlédl chocholouše se suchým listem
v zobáčku . Pomalu jsem jej sledoval, ale
pták po chvíli list pustil a hleděl si potravy . To se opakovalo několikrát. Domníval
jsem se, že na hnízdění je ještě brzo. Bě­
hem dalších dvou týdnů se zdánlivě nic
nedělo, až na to, že jsem vídal jen jednoho z páru. Druhý už jistě seděl na hnízdě.
Třeba je ruší má přítomnost ... Vyšel
jsem proto na sídliště s dalekohledem a budil jsem nežádoucí pozornost. Nikdo
nevěřil, že tu sleduji jen nějaké ptáky.
Ale ani dalekohled nepomohl, chocho louš, který jistě hnízdo přistavoval, se mi
vždy mezi plevelem ztratil z dohledu.
Sledoval jsem část plácku, kde si chocholouši hnízdo založili, ale jako naschvál
jsem je nemohl najít. Už jsem myslel , že
snad hnízdí na střeše jednoho z paneláků, když se štěstí usmálo na bratra . Našel
hnízdo, když poprvé přecházel přes plochu . Bylo vmáčknuté do hustého trsu trávy a ležela v něm čtyři kropenatá vajíčka.
A co teď? Jak fotografovat, když na vás
kdekdo zírá z oken, chodníků i laviček
před domy, A zvědaví kluci by mohli
dostatečně
osvětluje
i nocn!
stranu Měsice a jeji
světlo, odražené od
povrchu Měsice, se
vraci zpět k nám.
Tomu jevu řikáme
popelavé
světlo .
ši, takže
Triedrem v této době
pravděpodobně
uvidite
vůbec nejvhodnější
pro sledování Měsí­
ce krátce po novu . Můžeme se pokusit
objevit tento "mladý" Měsíc už 19., kdy
zapadá vic než hodinu po Slunci. Nejspíš
však budeme mít při hledání úspěch až
20. března. Tehdy uvidime úzký měsíčni
s r peček, Venuši a Jupitera v zajímavém
seskupeni. Ukazuje je mapka (obr. 2)
i s okolním i hvězdami. Plati pro 19 hodin
a 40 minut. Možná, že si také povšimnete, že i v této době je Měsic vlastně vidět
celý - srpek je jasně ozářen Sluncem,
ale zbytek slabě přisvětluje Země, která
se v této době na Měsíci jeví jako úplněk.
Země jako úplněk je ale v průměru čtyři­
krát větši než Měsíc a mnohokrát jasněj-
i
obrysy
měsičních
"moří"
osvětlené Zemi. Za
vhodných
podmínek to mohou ti
z vás, kdo mají
bystrý zrak, vidět
i bez triedru pou hým okem. Měsíc
pak dorůstá a v první
čtvrti
bude
25. března. Všimně­
te si při tom feho
neobvykle
vysoké
polohy v severní
části oblohy.
Zimní
mnohoúhelnik hvězd bude
večer klesat k západu i se souhvězdím
Oriona
vzpomináte si na mapku
v předminulém čísle? O půlnoci vystoupí
téměř až k nadhlavniku hvězdy Velkého
vozu, o němž si podrobněji povíme pří­
ště . A ráno se objevi nad obzorem kolem
východu hvězdy blížicího se léta. V této
době vycházi
u jihovýchodu planeta
Mars a napravo, tedy západně od něho,
Saturn. Obě planety najdeme v souhvěz­
dí Střelce. Od svého setkání, k němuž
došlo koncem února, se značně rozešly.
Mars nás v tomto roce ještě příjemně
překvapí, k jeho sledování zbývá dosti
času. Přeji vám hezké zážitky pod hvězd­
nou oblohou.
Ing. Pavel Příhoda
Jak se dorozumíva! bKA
zvířata
~~
s~~"'~
Pod timto názvem vyšla ve
brožovaném vydání za téměř za ~ d tel~
nou cenu 17 Kčs kniha Vladimír<2VI
l:
va, která se v originále jmenuj ~ e
O
mitelněji, ale trefněji Zajímavá biO a
·
f4I
ka . Je to totiž taková malá učebn i~věd
L"'lV
zvané bioakustika, vědy mladé, lllte.rá ~.~"
vznikla v roce 1956. Přesto má za séMOO""
četné úspěchy a nejeden z nich je srozumitelně zachycen i v této publikaci.
Je rozčleněna do čtyř velkých oddílů první se týká metodiky výzkumu a způso­
bů, jimiž se lidé snaží dorozumět se zvířa­
ty . V dalším oddíle najdeme nejzajíma vější údaje o dorozumívání ptáků, a nejen
to . Jsou zde i velice zajímavé informace
o málo známé schopnosti ptáků "vidět
ušima". Následujíci oddíl je věnován kytovcům , především delfínům, a poslední
oddíl se týká člověka, lidské řeči a jejího
využiti. Závěrečné slovo je už spíš filozofické než přírodovědné, ale přesto velice
zajímavé.
Knihu přeložila dr. Libuše Kozáková jazykem srozumitelným i velmi mladým
čtenářům, odborně ji revidoval a obrazovou
přílohu
vybral dr. Miloš Andě­
ra, CSc., pracovník Národního muzea
v Praze, a pěkné fotografie dodali dr. Anděra, ing. J . Červený, V. a H. Motyčko­
vi a dr. Jan Ševčík, ilustrace Magdalena
Martínková . Vydalo Lidové nakladatelství
v r. 1987. Pro mladého přírodovědce, který si buduje vlastní knihovnu bez vydatného finančního přispění rodičů, má tato
malá publikace velkou hodnotu . Je dostupná, srozumitelná a přitom věcně
správná, takže z ní získá dobrou orientaci
v souboru záhad kolem zvířeci řeči.
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
hnízdo zničit. Mláďata se zatím zdárně
vylíhla, rostla jako z vody a my jsme se
vzdali fotografování přímo na hnízdě,
abychom je neohrozili. Chocholouši při­
létali ke hnízdu stále stejnou trasou, tu
jsme si vybrali k foceni. Vzali jsme si dovolenou, abychom se jim mohli věnovat
dopoledne, kdy je většina dětí v~ škole.
Přesto se kolem pohybovala spousta dů­
chodců a maminek s malými dětmi. Nestavěli jsme proto klasický kryt z celty
a nemaskovali se přírodními materiály.
Naopak. Vyzvedl jsem ze školky dcerku
a za její přítomnosti - maskovala- naši
činnost - jsme ze stativu, hrábí a děravé
deky postavili typicky klukovský sídlištní
"vigvam". Chocholouši nás nedůvěřivě
pozorovali, ale jakmile jsem se schoval
do krytu a bratr s dcerou odešel, okamžitě pokračovali v krmení: Kryt se nepohyboval, a tedy jim vůbec nevadil.
Lidé ani nepoznali, že se na zcela pře­
hledné ploše odbývá fotografování ptáků. Na chodníku ani ne pět metrů od mého úkrytu se zastavily dvě paní a strávily
zde v družném rozhovoru skoro hodinu.
Chocholoušům to nevadilo. Obě ženy
však málem omdlely, když jsem skončil
s fotografováním a v jejich blízkosti se
najednou vynořil z krytu .
.
_
Toho roku chocholouši vyhnízdili dvakrát a vyvedli osm mladých . Doufa.1 jsem,
že se na sídlišti udrží i nadále, ale marně .
Na části plochy vzniklo parkoviště aut,
zbytek osázeli okrasnými dřevinami. Ještě tři roky se chocholouši pokoušeli odolávat změnám, ale pak zmizeli nadobro .
Na jejich oblíbeném plácku teď hnízdí
v keřích zvonci zeleni a čečetky zimní, jejichž samečci svítí červenými bříšky. Ale
ti chocholouši tam chyběji.
Vyhynou u nás tito milí ptáci? Doufám,
že ne. U nás už nežijí, ale jinde ještě nacházejí staveniště sídlišť, která se teprve
-1t(
po řadě let upravi natolik, áby přestala
vyhovovat. U nás hnízdili
patnáct let. Ornitologové nacházejí chocholouše v blízkosti měst i v prostorách
pp~myslových závodů, velkých skládek
a na větších železničních překladištích.
Místy zahnízdí i na plochých střechách
garáží nebo nízkých pavilónů nebo na jiných netradičních místech. Pokud si vyberou místo k hnízdění i u vás, snažte se
je chránit. Vždyť většinu hnízd, která
jsme sledovali, zničily především děti.
Jinde se sídliště stávají domovem toulavých koček - a pro ty je hnizdo v trávě
rovněž vítaným přilepšením. Chocholouši
potřebují ochranu. Zatím bojují sami. Je
na čase, aby se o ně lidé začali zajímat
a pomáhat jim. Teď v zimě i v tom nejnáročnějšim období, v čase hnízděni.
ABC o chocholouši:
Chocholouš obecný (Galerida cristata),
slovensky pipíška chochlatá, je skřivano­
vitý pták. 00 střední Evropy pronikl v dů­
sledku šíření kulturní stepi až v 15.
a 16. stoleti. Je stálý, v mimohnízdní dochocholoušům
bě přelétavý.
Vyhnízdí dvakrát do roka, v dubnu
a v červnu . Hnízdo stavi na zemi. Samič­
ka sedí na třech až pěti jemně skvrnitých
vejcí.ch 13 až 15 dnů . Mláďata zůstávají
v hnízdě asi 10 dnů, pak je opouštěji,
i když ještě nedovedou létat. Rodiče je
krmí do stáří 15 dnů.
Chocholouši se živí drobným hmyzem
a semeny. Dříve rádi vybírali polostrávená obilni zrna z trusu domácích zviřat,
dnes vyhledávají hlavně semena různých
plevelů. Chocholouš je rozšířen po celé
Evropě až k Baltu, v Malé Asii, Arábii,
Egyptě a Súdánu a stepním koridorem
zasahuje na východ až do Koreje. U nás
patří mezi druhy chráněné.
Ing. Josef Hlásek
Foto autor a Lubomír Hlásek
13
MŮj K~NíČEK, MOJE ZÁLI~A
• Pasovnik
krátkoocasý
~ Bílá forma
zebřiček
kým a poměrně dlouhým zobákem a na druhy se zobákem krátkým a silným, takzvané amadiny.
Astrildi obývají africký kontinent na jih od ~ahary, Madagaskar, jižní Asii, indonéské ostrovy, Novou Guineu, Austrálii a při­
lehlé ostrovy (na Novém Zélandu však nežijí) a tichomořské ostrovy až po Samou a Mikronésii. Jejich typickým životním pro středím je otevřená travnatá savana s dostatkem křovin a stromu. Často se vyskytují i v blízkosti lidských sídel. Jen několik
málo druhů žije v čistě lesní krajině.
Astrildi jsou ptáci zrnožraví, kteří pot~avu sbírají hlavně na zemi nebo vybírají semena z klásků trav. Casto však tvoři podstatnou část jejich potravy hmyz a drobní živočichové.
Velmi nápadným projevem těchto ptáků je tok, typický pro
každý druh. U mnoha astrildů samec toká tak, že poskakuje
a uklání se a při tom obrací k samici střidavě hlavu a ocas. Ně ­
kdy drží v zobáku stéblo trávy - symbolický stavební materiál.
Místo pro stavbu hnízda si vybírá samec i samice; po celou dobu hnízdění tvoří pevný pár. Hnízdo je kulovitá nebo hruškovitá
stavba, někdy s trubicovitým vstupním otvorem. Samička snáší
čistě bílá vajíčka, z nichž se líhnou mláďata se zvláštní hltanovou kresbou, sestávající z tmavých skvrn a čar. Mimo to maji
ještě bradavkovité papily různých barev. Kombinace kresby
a papilek je pro každý druh specifická a rodiče podle ní svá mláďata bezpečně poznají.
O mladé se starají oba rodiče. Stejně jako papoušci nebo holubi krmí mláďata natrávenou potravou z volete. Způsob krmení
je však v celém ptačím světě ojedinělý. Rodiče převedou velkou
část obsahu svého volete přimo do hltanu mladého ptáka pomocí pumpujících pohybů. Oba zobáky jsou p ř i tom velmi pevně a dlouho spojeny. Právě pro tento zvláštní způsob krmení
nemohou mladé astrildy nikdy odchovat dospělí ptáci jiného
druhu, astrildi tedy nemohou mít pěstouny.
Po období hnízdění se astrildi potulují po kraji ve velkých hej-
~ Mutace amady
nádherné
MINIKURS PRO CHOVATELE
EXOTICKÝCH PTÁKŮ
1
Ze života astrildů
Historie chovu astrildů v Evropě začíná někdy v 17. století.
Tehdy portugalští mořeplavci ze svých pravidelných cest podél
rovníkové Afriky přiváželi nejrůznější druhy ptáků včetně malých, nápadně zbarvených pěvců. Jejich chov byl v té době výsadou pouze nejbohatších představitelů společnosti. Ke konci
17. století se obchod s ptactvem ·velice rozšířil, ptáci se stali výhodným obchodním zbožím a dováželi se po tisících. Pak se po stupně rozšířili po celé Evropě, objevily se i první odborné publikace o chovu astrildů a chovatelé dosáhli i prvních úspěchů při
rozmnožování exotických ptáčků v zajetí.
Chov drobných astrildů je dnes po celém světě velmi populární a rozšířený. Za tu oblibu vděčí astrildi své miniatur:ni velikosti,
nádherným barvám a ovšem i zajímavý.m každodenním nebo
hnízdním projevům. Obyvatelé měst , odkázaní jen na omezené
prostory, mají jedinečnou možnost přinést do svého soukromí
kousek živé přírody, aniž by riskovali potíže se sousedy, jimž se
nevyhnou například chovatelé hlučných papoušků.
Astrildi (Estrildidae) jsou mali ptáci, ne větší než vrabec. Tvoří
samostatnou čeleď čítající přibližně 125 druhů. Chovatelé dělí
astrildy do dvou základních skupin - na vlastní astrildy s ten -
14
nech, často složených i z několika druhů . Za potravou se slétá vají na plantáže obilnin, kde mohou způsobovat značné škody.
Astrildi jsou společenští, hnízdí v koloniích a·žijí v hejnech. Při odpočinku vysedávají na větvičkách těsně vedle sebe, vzájemně si
č i stí peří na hlavě a na krku. V přírodě si takto sedají obvykle jen
příslušníci stejného druhu, v zajetí se tak druží i odlišné druhy.
Pokud se rozhodnete pro chov některého astrildovitého ptá ka, musíte v první řadě dbát na výběr vhodného chovatelského
zařizení . Ne každý si může dovol it zřídit "ptačí pokoj", místnost
vyhrazenou jen ptákům, nebo rozměrné několikametrové voliéry
ve stěně pokoje. Proto zvolí menší klec, vždy však nejméně dva krát tak dlouhou než vysokou . Bidé!ka je třeba umístit tak, aby
pták sedící na jednom nemohl zašpinit ptáka pod sebou, misky
s potravou nebo napáječky. Ve větší kleci je vhodné připevnit
do rohu několik zelených větviček, kde se ptáci s oblibou ukrývají. Při hnízdění si vyberou místo pro stavbu hnízda jistě právě
: T AJE ZI MN í PŘ íRODY
•
••
Záhadné stopy
ve sněhu
Při
zimních vyc házkác h d o l e sů
se č a s t o setkáte ve
sn ěhu s podiv u hod ným i st op am i zviřat. Je-I i s něh o vá
pokrývk a ro zh rab aná , obv y k le se us uzuj e, že s n íh odhra ba l i divocí v e př i ,
avšak ne vždy t o
by li p r á vě on i. Pro hlé d n ěte s i podrobn ě j i taková ro zh r a• ba ná mí st a . Zp r avi:
dia najdete oko lo
• oti sky nohou "p a• . chatelů " a zjistíte ,
• že hrabán í je ča st ě • ji d íl em srnč í zvě ře,
• která p o d sněh em
:
h le d á výho nky trá• vy nebo spad lé p lo• d y ze strom ů - j a• ko na naš e m sn ím• ku p od p lan ou j abloní (foto 1). -vszde. Řada dru hů astri ld ů r áda hn ízdí v budkách, které celé vypl - :
ní hnízdním materiálem suchou travou, rákosem, lýkem ,
Foto
c h lupy apod . B udku je do b ře z avěs i t zvnějšku kl ece tak, aby Vl a d i mír St árk a
c ho m mohli pohodlně kontro lovat její obsah.
Ptáci mu sí dost at každý den čistou vodu do napáječky i do
koupe l ni č ky nebo větší misky, protože všichni astrildi se rádi
a pravidelně koupají. Je velmi důležité dbát na pečlivý Vý běr krmen í co do složení i kval ity. Semena by měla být čerstvá, dobře
su šená, ne plesnivá nebo zapáchající. Měkké krmení přechová­
v áme v chladničce (ne déle než dva dny) a p řed podáváním je
necháme ohřát na teplotu m ístnosti.
Př ed nákupem ptá k ů si prostudujte nějakou odbornou litera tu ru , nejen náš stručný seriá l. V češtině i slovenštině vyšla kn iha
o astrildech od Franze Robil/era, P. Podpěra vydal knihu Chová me exotic ké ptactvo, Z . Veger Kapesn í atlas cizokrajných ptáků,
J . Fel ix Cho v áme exotic ké p táky.
A nyní už vám přejeme mnoho radosti při sledování pestrého
života astr il d ů, půvabn ý c h a p říj emných ptáků, s nimiž se budet e na tét o stránce setkávat v př í štích pěti čí slech ABC .
••
•••
•
••
•••
•
Foto
Luděk
RNDr. Martin Sm rček
Hovorka
Slovníček názvů astrildů
teské jméno
Amada
červenohlavá
Amada modrolici
Amada nádherná
Amada třibarvá
Amadina
Amadina
běloprsá
červenohlavá
Amadina diamantová
Amadina hnědohřbetá
. Amadina páskovaná
Amarant malý
Amarant tečkovaný
Astrild bělolici
Astrild rákosni
Chůvička japonská
Motýlek rudouchý
Panenka bělohlavá
Panenka muškátová
Panenka tříbarvá
Pásovník dlouhoocasý
Pásovník krátkoocasý
Pásovník škraboškový
Rýžovník šedý
Rýžovník hnědý
Stříbrozobka malabarská
Stříbrozobka zpěvná
Tygříček tečkovaný
Zebřička australská
Zlatoprska malá
Odborný název
Slovenské jméno
Erythrura psittacea
amandina
Erythrura prasina
Erythrura gouldiae
Erythrura trichroa
Lonchura pectoralis
Amadina
erythrocephala
Steganopleura guttata
Lonchura
leudogastroides
Amadina fasciata
Lagonosticta senegala
Lagonosticta rufopicta
Stizoptera bichenovii
Bathilda ruficauda
Uraeginthus bengalus
Lonchura maja
Lonchura punctulata
Lonchura malacca
Poěphila acuticauda
Poěphila cincta
Poěphíla personata
Padda oryzívora
Padda fuscata
Euodice malabaríca
Euodice cantans
Amandava amandava
Taeniopyga guttata
Amandava subflava
papagájčia
červenohlavá
amandina papagájčia
modrolica
amandina Gouldovej
amandina papagájčia
trojfarebná
amandina bieloprsá
amandina červenohlavá
••
•••
•••
••
••
••
••
••
••
••
•
••
Houby pod
mUChomůrky?
I s takový mi jev y
se lze běhe m zímy
s et k at, i když ne
všude a ne v ždy
s t a k mohutn ým i le dovým í výtvory k o le m kmenů a stro mů . Obvykle býva jí
menší než na f o tografii, která byla
pořízena na jednom
ost rově na s i b i řské
řece Irtyši. Jak tyto
ledové houby vznikly? Vytvořila j e v o da a mráz. Voda na
několik dn í stoup la,
utvořil se led a kolem kmenů vznikl
ledový pancíř . Když
voda
klesla,
led
okolo kmenů zůstal
a v znikly z něho
podivuhodné "houbové klobou ky" .
sněhem
Houby nerostou jen v létě a na podzim , ale i během zimy .
Pravda, nen í jich tolik j ako v houbařské sezóně, kdy se sb irají ,
avšak pozorný mladý př í rodovědec může některé houbové
plodnice najít i pod sněhem, zejména začátkem nebo koncem
zimy. Mezi houbové otuži lce rostoucí i pod sněhem patří napří­
klad kržatka zimní (Tubaria furfuracea), hlíva ústřičná (Pleuro tus ostreatus), penízovky a strmělky. Na fotograf ii je st r mělka
středobarvá (Clitocybe metachroa) .
-nd Foto Zdeněk Drahokoupil
amandina diamantová
amandina hnedochrbtá
amandina obojková
amarant malý
amarant bod kovaný
astrilda bielolica
astrilda trstinová
pestúnka japonská
motýlik červenouchý
mníška bielohlavá
mníška perličková
mníška trojfarebná
amandina žltozobá
amandina krátkochvostá
amandina škrabošková
ryžovník sivý
ryžovnik hnedý
amandina malabarská
striebrozobka zpevavá
tigríček bodkovaný
zebrička austrálska
zlatoprska malá
Ledové
••
••
••
•
Určitě jste také četli nějakou detektivku , kde rafinovaný padouch vypouštěl do
ložnic svých oběti smrtelně jedovaté pa vouky, nebo dobrodružný román, kde na
hrdiny putujicí divočinou doslova pršely
krvelačné , životu nebezpečné hmyzí stvů ­
ry, od obrovských sršňů a ochromujicích
brouků až po ďábelské stonožky a štiry,
které autoři, ne vždy dost obeznali v pří ­
rodopise, mnohdy také řadí mezi hmyz.
Někdy však proběhne podobná zpráva
i denním tískem - loni na podzim napří­
klad uveřejnily skoro všechny naše deniky varovnou informaci o hrozicím pře ­
množení jedovatých pavouků na pobřeží
Jadranu, a tak snad nebude na škodu,
když si o hmyzích jedech, jedovatých "injekcich", kousnutích a jiných hrůzách ně­
co povíme.
Obecně platí, že hmyzi kusadla nebo
žihadla jsou nepříjemná jak dětem, tak
dospělým. Mnohé druhy bezobratlých,
například chudáci pavouci a stonožky,
děsí většinu lidí už svým zjevem, takže
klenotnici v metropolích západní Evropy
nebo v USA využívají k ochraně svých výkladních skříni pokud možno velké, chlu paté a nápadně zbarvené sklipkany, kteří
se promenuji
mezi
drahocennostmi.
Efekt je znamenitý, ochrana dokonalá,
í když ti pavoučí velikáni zdaleka nejsou
tak nebezpeční, jak vypadají. Jak to tedy
je?
1.
be-
zlatořitné
(Euproctis chrysorrhoea) pokrytá je dovým i c hloupky.
2 . Jedovatý drab čík Paederus doká že vyvolat na pokožce
puchyře .
3 . Droboučký drabčík Oxytelus někdy
vletí do oka a způ ­
sobí prudké pálení.
4. Krásný, ale ne bezpečný
puchýř ­
n ík lékařský (lytta
vesicatoria) . 5 . Plo štice z rodu Antho coris . 6 . Pohromou
v bažinatých kra jích jsou nejmenší
komárci z rodu Ce ratopogon ;
proni kají i pletivem voknech a moskytiéra mi. 7 . Řecká " mal mignatta", lathrodectes
congloba tus . 8 . " Černá vdova ", lathrodectes
tredecímguttatus
v . lugubris, je smrtonosný
tropický
pavouk
,
Z
Hmv '
Housenka
kyně
-'~
a pavouc,
Existuje mnoho bezobratlých , kteří
jsou na svou obranu nebo na lov kořisti
vybaveni úČinnými jedy. Většinou však
mají tyto jedy v množství tak nepatrném,
že pro člověka nemá jejich kousnutí nebo
bodnutí vážné následky. Pouze osoby se
zvýšenou citlivostí (alergici) mohou na
poranění jedovatým hmyzem nebo jiným
č lenovcem dokonce i zahynout. Většinu
lidí však postihnou jen otoky v okolí rány,
kopřivka , puchýře na pokožce a nejvý še
zvýšená teplota. U p řecitlivělých lid í se
však může projevit narušení tělních funkcí a dl o uho d obé působen í jed u , a pro to
nelze brát jedy malých členovců na leh ··
kou váhu. Ve stručnosti si tedy představí ­
me celou škálu členovců (suchozemských), s nimiž můžeme u nás i v exotických krajich udělat nepříjemné zkušenosti .
Patrně nejpopulárnějšimi "bodavými"
nepřáteli člověka jsou blanokřídli. Někte­
ří z nich (žahaví neboli Aculeata) mají na
konci zadečku žihadlo~ opatřené dvoudíl nou jedovou žlázou . Zihadlem se brání
včely , vosy, čmeláci, žahalky, zlatěnky
i někteří mravenci. Žihadlo je dost komplikovaný orgán, o vládaný silnými svaly
a z a končený ostrý m c hitin o vým bodcem ,
k terý pro raz í lid sko u ků ž i jako nic. N ě kdy
jsou na žihadle zpětné háčky, které zne možňují jeho vytažení, takže se vytrhne
a zůstává v ráně i s jedovým váčkem. Takové žihadlo mají např. včely - o tom se
patrně nejeden z vás už přesvědčil.
Včeli jed (ostatně i jed jiných blanokří­
dlých) se skládá ze dvou složek, kyselé
a zásadité . Ty do rány vnikají samostatně
a teprve po jejich sm ísen í vzniká bolestívý účinek. Jsou to bezbílkov ínné jedy
kantharid inové skupiny a svým sl o žením
se bliží jedu chřestýše. Není proto d ivu ,
že včelí žihadlo vyvolá pronikavou bo lest,
zčervenání a zduřen í v m í st ě vp ichu
s místním o dumřen ím pl e tiva . U p ře c itl i­
vělých líd í d o ch á zí k b uš ení srd c e, kře­
č í m, bez vě d omí, poruchám s luchu a zrak u . Ve l ké m n o žství vč e lích bodnutí je
op ravd u nebezp ečn é, i když podle Paw. lows kého je k usmrcení zdravého dospě­
lého člo v ěka třeba asi pěti set žihadel.
Z á leži ovšem na mís t ě vpichu ~ bodn utí do jazyka a vůbec dutiny ústní je
vžd y nebezpečné - a také na ošetření
rán y . Vytáhneme - Ii žihadlo opatrně, abychom jed do rány nevymáčkli (pinzetou,
nožíkem apod.), je účinek nepatrný. Otok
a zánět ztlumí obklad - stačí studená
voda s přídavkem čpavku, octa nebo octanu hlinitého. lékař pak pomůže kalciovou injekci nebo protialergickými léky.
U nás nejsou tyto příhody příliš vážné ,
včely u nás chované nejsou útočné .
Avšak v Severní Americe se nyn í šíří do vezené včely indické, které svou út oč­
ností představují vážný problém.
Zvláštní kapitolou jsou m ravenci. Ně ­
kteři z našich, např . malý černý mravenec
drnový, mají žihadla a citelně bodají, roz hod n ě však nejsou nikomu nebezpečni.
Chráněné
ao
ČERVENÁ
KNIHA ABC
Blatnice
skvrnitá
Kresby Marie Suchardová
cela ztrácí. Proč tedy ubývá? K rozmnožováni potřebuje čisté
stojaté vody, většina vhodných tůněk a louží je však znečištěna
hnojivy a pesticidy nebo slouží jako smetiště. Mnohé tůně se
zavážejí a niči se i břehové porosty, útočiště dospělých rosniček. Zachránit tuto hezkou žabku může jen důsledná ochrana
čistých nebeských rybníčků a tůní s bohatými keřovými zárosty na březich.
Valem ubývá i ropuch, ačkoli všechny tři naše druhy jsou
chráněné. To proto, že ropuchy se třou v mělkých, v létě vysychajicích louži ch a tůnich, které se jednak niči a jednak jsou
dost znečištěny odpadky. Ropuchy žiji v zemědělské krajině,
často i v těsné blizkosti člověka, jsou tedy znečištěni vystaveny vic. Naše nejvzácnějši žába, ropucha krátkonohá, se vyskytuje jen ostrůvkovitě v teplých listnatých porostech, nejčastěji
na pisčitém podkladu. Ničeni mělkých vod a remízů ji těžce
postihuje, takže mnohde už vymizela. Ropucha obecná a zelená jsou hojnějši, ale i ony přicházej i o příležitost k rozmnožováni, a navic při jarnim putováni za vodou hynou pod koly aut.
Pro záchranu těchto vysoce užitečných žab, které na polích
i v zahradách hubi plže a škodlivý hmyz, je třeba chránit nezávadné vody, kde by jejich potomstvo mohlo dospět, a usnadnit
jim putováni k třecim rybničkům a zpět. V zahraničí se v době
rozmnožování ropuch v noci některé komunikace uzavíraji nebo se budují "žabi podchody" pod dálnicemi. Někde dokonce
umisťuji na místa žabího tahu dopravni značky, upozorňující ři­
diče, že je nutné snížit rychlost.
Blatnice skvrnitá, slovensky hrabavka škvrnitá, je vzácná
a žije velmi skrytě. Tře se ve větších vodách, někdy její pulci
i přezimují ve vodě. Škodí jí hnojení rybníků a ničení zarostlých
tůní.
Nejohrozenější
z obratlovců
Ve zdánlivě čistém prostředí žije mlok skvrnitý (slovensky
salamandra škvrnitá). Obývá totiž listnaté a smíšené lesy a klade již poměrně vyspělé pulce do čistých lesních potŮČků a studánek. Přesto i on je ohrožen velkoplošným ošetřováním lesů
pesticidy a vápněním a zhoršující se kvalítou vody působením
znečištění ovzduší ("kyselé deště").
Všechny čtyří druhy našich čolků rovněž katastrofálně ubývaji. NejcitlivějŠí na kvalitu vody, a tedy nejvíc ohrožený je čo­
lek velký (slovensky mlok verký), žijící v nížinách a třoucí se
v hustě zarostlých vodách. Upravy a regulace říčních toků,
spojené s ničením slepých ramen a tůní, zavážení malých vod
a jejich znečišťování připravily tohoto krásného čolka o většinu
příležitostí k rozmnožování. Mnohem otužilejší čolek obecný
býval hojný po celém našem územi. Rozmnožoval se prakticky
v každé zatopené pískovně nebo lomu, v každé vhodné louži.
Dnes už také na mnoha místech vymizel následkem ničení
a znečišťování malých vod, i když na kvalitu vody není přiliš citlivý. Poněkud lépe jsou na tom zbývajicí dva druhy čolků, čolek
horský a karpatský. Žijí ve vyšších polohách, v členité krajině,
kde se najde víc malých vodních nádrži. Jsou schopni vytřít se
i v příkopu nebo v hluboké vyjeté koleji na cestě a nevyhýbají
se ani mirně tekoucím vodám. Přesto i jich ubývá následkem
znečištění ovzduší a z toho plynoucího okyselování vod,
v nichž pak pulci nacházejí málo potravy. vývoj těchto druhů
závisí na teplotě vody, v chladných vodách horských jezírek
často jejich pulci i přezimují a vývoj dokončují až na jaře.
Ochrana našich obojživelníků splývá v jedno s ochranou čis­
toty životního prostředí a ochranou vod. Obojživelníci jsou totiž nejlepším ukazatelem kvality životního prostředí. Tam, kde
žijí, je krajina nezávadná, oblast, kde obojživelníci vymizeli, je
těžce postižena, i když se to na prvni pohled nezdá. Obojživelníci jsou tedy citlivými bioindikátory, a už proto zasluhují
ochranu, i kdybychom nepřihlíželi k jejich velké užitečnosti.
Ze všech našich obratlovců nejsou nejvic ohroženy vzácné
druhy, vyskytujici se jen na několika málo chráněných územich, ani druhy nejnápadnější. Těm se totiž věnuje značná péče a jejich stavy ochranáři pozorně sledují. Nejvice ohroženy
jsou druhy zdánlivě obyčejné a nedávno ještě docela hojné,
které jsou vázány na mista vystavená stálému civilizačnimu tlaku. A to jsou mimo jiné i naši obojživelnici.
Žáby, čolci a mloci jsou na tom zdánlivě lépe než v minulých
stoletich. Nikdo je nepronásleduje z pověrečné hrůzy, nikdo je
neházi do plamenů, aby uhasil požár, ani je nesuši a nemíchá
do zázračných nápojů. Dokonce i jejich přirozených nepřátel,
například čápů a užovek, ubylo. Dokonce se mlok, čolci až na
jednoho a skoro polovina druhů žab těši zákonné ochraně.
Přesto však obojživelniků nezadržitelně ubývá. Proč? Ve velkém i v malém se ničí základní předpoklady jejích existence,
vody, v nichž se jedině mohou tito užitečni tvorové rozmnožoRNDr . .Jiří eihař
vat. Většina obojživelníků totiž vyhledává právě malé stojaté
vody, které lidé nejvíc znečišťuji a niči.
Podívejme se, kde a jak naši ohroženi
CHARAKTERISTIKY NAŠICH
obojživelníci žijí, co jim škodí a jak jim
můžeme pomáhat.
.
Prostředí
Doba
Druh
Velikost
Základni údaje o našich ohrožených
pářeni
dospělých
obojživelnicích najdete v tabulce. Teď se
podívejme po řadě, proč se ztrácej i. Až
IV-VI
rosnička zelená
do 5 cm
pobřežni
na výjimky potřebují totiž k rozmnožování
křoviny
čisté vody a bez výjimky jsou neobyčejně
nižiny,
III-IV
blatnice skvrnitá
5-8 cm
citlivi na přitomnost chemikálií ve vodě.
pisčiny
I dospěli obojživelnici dýchají totiž zčásti
pole, louky
III
ropucha obecná
8-13 cm
svou měkkou, sliznatou pokožkou a ta vezahrady
lice snadno utrpí poleptáni či jiné poško8-10 cm
pole, louky
IV
ropucha zelená
zeni. Pochopitelně že i ulpivající mastnozahrady
ty, např. olej, jsou velmi nebezpečné jak
III-V
7-8 cm
výslunné
ropucha
pro dospělé obojživelníky, tak pro jejich
lesy, křoviny
krátkonohá
larvy pulce, kteří navíc v prvních
III-IV
mlok skvrnitý
20-28 cm list. lesy,
dnech dýchaji vnějšimi žábrami.
smišené lesy
Z našich žab katastrofálně ubývá pře­
III-IV
čolek velký
16-18 cm nižiny
devším rosnička zelená (Hyla arborea).
kult. kraj.
Ještě nedávno byla tato drobná stromovyšši pol.
IV-V
čolek karpatský
7-10 cm
vá žabka rozšířena skoro po celém území
ČSSR, dnes již na mnoha mistech vymiIII-IV
čolek horský
8-12 cm
vyšši pol.
zela a ve větši miře se vyskytuje jen
v krajjch s hojnosti rybníků, např. v jižIV-V
čolek obecný
8-10 cm
všude
nich Cechách. Člověk ji nepronásleduje,
ostatně diky svému zbarveni se v listi do-
Foto V. Motyčka
OBOJŽIVELNíKŮ
Délka
vývoje
4-5
měs.
Třecí
Citlivost na
vody
znečištěni
mělké
velká
louže
3-4
měs.
větši
velká
stojaté
4-5
měs.
mělké
menši
stojaté
3-4
3-4
2-3
měs.
mělké
nejodolnější
stojaté
měs.
mělké
z žab
velká
měs.
stojaté
studánky
velká
potůčky
3-4
měs.
velmi
velká
velká
zarostlé
větši
3-5
měs.
5-6
měs.
3-4
měs.
malé
stojaté
malé
stojaté
malé
stojaté
velká
menši
CO MŮŽETE PRO OBOJŽIVELNíKY UDĚLAT VY?
na
1. Vyhledávat místa, kde se rozmnožují, upozornit na ně
orgány ochrany přírody nebo jiné instituce a zajistit tak jejich
neporušenost.
2. Pomáhat při udržování čistoty těchto malých vod zejmé-
ohrožené pulce
do jiných vhodných nádrži.
4. Propagovat ochranu obojživelníků ve škole i v PO a tře­
ba i na veřejnosti vhodnou nástěnkou, výstavkou nebo kreslenými plakáty.
odstraňovánim odpadků a černých skládek
něte MNV, komise pro životní prostředi.
3. Vyhledávat vysychajicí tůně a přenášet
-
na ty upozor-
..,...\
"""
\\.~'-,
~
Tymián obecný
Thymus vulgaris
techřice vonná
Myrrhis odorota
skočcový
Euphorbia lathyris
Prylec
lékařský
80ra90 officinalis
Brutnák
Routa vonná
Ruta graveofens
-----------------------------------------------------~
Koření
a
léčivky
našich
babiček
Máta klasnaté (Máta klasnaté). Při vodnich to·
cích, na loukách a často i na rumištích rostou planě
0,5 až 1 metr vysoké, silně aromatické byliny s křiž ·
mostojnými listy a hustým koncovým květenstvím
z drobných špinavě fialovorůžových květů. Patří do
rodu máta - Mentha - a jak pyskatá květni koruna
naznačuje, do čeledi hluchavkovitých . Některé druhy
pocházející z jižnější Evropy se zejména v minulosti
v našich krajích pěstovaly a používaly k přípravě čajů
a jako byliny léčivé .
Máta klasnatá je silně vonná, víceméně lysá aromatická bylina s lodyhami při mými , v dolni části na·
červenalými, až 1 metr vysokými , často větvenými.
Listy jsou téměř přisedlé , podlouhle vejčité až kopi·
naté, špičaté a po okraji mělce pilovité, kolem 5 cm
dlouhé. Koncová klasnatá květenstvi 3e skládaji
z hustých lichopřeslenů v úžlabi kopinatých listenů .
Květy jsou drobné, délky méně než 1 cm, na lysých
stopkách a s lysými spodnimi částmi kalicha; koruna
je červeně fialová . Plod je nahnědlá vejčitá tvrdka.
Rostlina kvete od července do září.
Původní rozšíření máty klasnaté bylo patrně v jižní
Evropě. Roste v pobřežnich houštinách, v přikopech
a na vlhkých úhorech od nižin až do vyššich poloh,
ale je druhem teplomilným . U nás ve volné přirodě
není příliš hojná a zřejmě je pouze zplaněná . Pěsto ­
vala se kdysi dost hojně v zahrádkách, podobně jako
jeji křiženec s mátou vodni (Mentha aquatica), nazývaný máta peprná (Mentha piperita) . V zahradách se
nyní už téměř nepěstuje, v některých však dosud
přeživá jako plevel. Sušené listy všech výše jmeno·
vaných mát a samozřejmě i naší máty klasnaté se
používají k přípravě čajů, které mají příjemnou vůni
a chuť. Jsou také léčivé - při onemocnění horních
cest dýchacich , břišnich potižich a také jako přisada
do koupelí při léčeni revmatismu a kožních vyrážek.
Koření
a léčivky našich babiček
Routa vonná (Ruta voňavá). Do čeledi rostlin routovitých (Rutaceae) patři vesměs byliny nebo dřevi ­
ny svými obsahovými látkami připomínající voňav ­
kářským krám . Z našich domácich druhů je to sličná
třemdava bílá , z cizokrajných celý rod Citrus - citroník, zahrnující citróny, pomeranče, mandarínky i gra pefruity. Přímo symbolem voňavé krásy se stala
v četných písních opěvovaná routa vonná.
Routa vonná je statná vytrvalá bylina až polokeř
s dřevnatým oddenkem a někdy i dřevnatějicimi lodyhami výšky zpravidla kolem půl metru. Celá rostli·
na je lysá . Listy jsou na větvených lodyhách umístě ­
ny střidavě, jsou dvakrát až třikrát peřenodilné, do
15 cm délky. Jsou trochu dužnaté, světle zelené, pro·
ti světlu jsou v nich patrné tmavší žlaznaté tečky.
Květy v koncových vrcholícich mají přes 1 cm v prů ­
měru. Čtyři až pět korunnich plátků je zabarveno do
žlutozelena . Celá rostlina pěkně voni. Plody jsou to bolky s četnými drobnými semeny. Rostlina kvete od
června do záři.
Soudí se, že routa vonná pochází z jižní Evropy;
v současné době však není znám žádný původní přirozený planý výskyt. Je to druh teplomilný
a suchobytný, půdy jí nejlépe svědči zásadité, trochu
kamenité, s vyššim obsahem dusikatých látek. V zahradách i na polích se routa vonná pěstovala odedávna jako koření, léčivka i okrasná květina. Občas
zplaněla na skalách, zdech i hradních zříceninách.
U nás byl takový výskyt zaznamenán v Ceském stře ­
dohoří, na jižní Moravě a jižním Slovensku.
Jako léčivá droga se použivá sušená nar i listy rou ty vonné. Při sběru je třeba postupovat opatrně, protože čerstvá šťáva routy může vyvolat kožni vyrážky.
Hlavní obsahovou látkou je silice, která je ve větším
množství jedovatá .
Kořeni
a
léčivky
našich
babiček
Šalvěj lékařské (Šalvia lékarska) , Do čeledi hluchavkovitých - Lamiaceae - patři i šalvěje, rostliny
z rodu Salvia. Jsou to byliny jednoleté až viceleté
(vytrvalé), v koncových lichoklasech s četnými, ve směs velkými a pestrobarevnými' květy, nejčastěji
modrými či fialovými, ale také bilými, růžovými, ne·
bo dokonce žlutými. Bývaji vice nebo méně chlupaté
a výrazně vonné (aromatické).
Šalvěj lékařská je vytrvalá bylina až polokeř
s dřevnatými spodními částmi lodyh, za mírné zimy
s neopadavými listy, výšky od půl do tři čtvrtin met·
ru. Vstřicné řapikaté listy jsou podlouhlé, celokrajné
nebo drobně vroubkované a přijemně voni. Stopkaté
květy jsou dlouhé 2 až 3 cm. Pyskaté koruny jsou
světle modrofialové, v ústi s věnečkem chlupů. Plod
- tvrdka - je tmavý a hladký. Rostlina kvete v červ·
nu a červenci .
Ve volné přirodě roste šalvěj lékařská ve středo ­
zemské jižní Evropě na výslunných a suchých sta no·
vištich v otevřených skalních trávnících a křovinách .
Odtud se již ve středověku rozšiřilo jeji pěstováni dále na sever do středni Evropy, zejména do selských
zahrádek. V teplejšich oblastech na vhodných mistech, zejména ve vinicích, i zplaňovala. Takové výskyty byly hlášeny i u nás ze severnich Čech a jižni
Moravy. Dnes už není zdaleka tak rozšířena jako
kdysi .
Listy šalvěje lékařské se použivaji vesměs v suchém stavu k ochucování omáček, mas i různých nápojů, kterým dodávaji hořce kořennou přichur . Suši
se i nať. Z celé rostliny se destilací získává šalvějová
silice. Obsahové látky šalvěje lékařské maji účinky
dezinfekční, tišici a protizánětlivé . Protože listy obsa hují však i jeden rostlinný jed, nesmějí se užívat nad-
Kořeni
a
léčivkv
naiich
babiček
Tymién obecný (Materina důlka obyčajné). Hlu·
chavkovité - Lamiaceae, byliny vesměs aromatické,
s dvoupyskými korunami většich nebo drobnějšich
květů - jsou čeledi vpravdě bylinářskou. V mnohých
dilech našich literárnich klasiků popisujicich venkov
nechybi tymián - buď v selských zahrádkách, nebo
ve světnicich . Rostlina zvaná tymián obecný patři do
rodu mateřídoušek - Thymus. Ten nezapře ani svým
vzezřením .
Tymián obecný je vytrvalý polokeř s lodyhami
části silně zdřevnatělými od čtvrt do půl metru výšky. Lodyhy jsou čtyřhranné, v horni části odstálými krátkými chlupy pýřité, šikmo větvené. Úzce
podlouhlé listy s krátkými řapiky, po okrajich pod vi·
nuté a na rubu plstnaté, jsou na lodyhách posazeny
vstřicně . Drobné květy délky kolem 5 mm jsou sestaveny v hustých vidlanovitých svazečcích a mají rúžo vonachové koruny. Plod je tvrdka. Rostlina kvete od
června až do konce záři. Aromaticky voní i chutná.
Vlasti tymiánu obecného je západni část Středoze·
mi. Jako koření a léčivá bylina byl znám už ve starověku; staří Egyprané jej použivali i při balzamováni
nebožtiků, Je to druh původně pionýrských otevře·
ných rostlinných společenstev, světlomilný a suchobytný. Vyžaduje slunné polohy a snáši sucho. Jako
zahradní rostlina už poněkud upadl do zapomenutí,
misty se pěstuje, zejména v západni Evropě, jako
okrasná rostlina na obrubách záhonů a hrobů .
Celá rostlina obsahuje silice, listy i značné množství vitaminu C. Listy se přidávají sušené do pokrmů
k jejich okořeněni, čerstvé do salátů . Pro léčivé účin·
ky se sbirá a suš i nar před rozkvětem.
v dolni
Napsal Jan Čeřovský, nakreslil Antonín Zezula
měrně.
Koření
a léčivky naiich babiček
Brutnék lékafský (Borék lakllrsky). Spiš už jen
jako s plevelem se v zahradách, na kompostech a na
skládkách odpadků setkáme se statnou bylinou,
o které se tvrdivá, že "kam se jednou dostane, odtud
neodejde" . Lodyhy i listy jsou od tuhých a odstálých
chlupů drsné, proto rostlinná čeleď, do které tato by·
lina patří, bývala dříve nazývána drsnolisté. Dnes se
ji řiká brutnákovité - Boraginaceae - podle druhu,
který zde popisujeme - brutnáku lékařského.
Brutnák lékařský je jednoletá bylina až přes půl
metru vysoká, s lodyhami často červeně naběhlými ,
jednoduchými nebo větvenými. Po obou stranách
drsně chlupaté listy jsou na lodyze posazeny střida ·
vě - horni jsou přisedlé, spodni řapikaté a někdy vytvářeji přizemi listové růžice . Pětičetné květy s blankytně modrou (zřídka bilou nebo růžovou) korunou
tvoři řidké vijany na konci lodyh a jejich větvi. Vyrůs ­
taji převisle na dlouhých stopkách . Plody jsou hně ­
dočerné vejčité tvrdky. Rostlina kvete od června do
září.
Většina botaniků
brutnáku lékařského
se domnívá, že původní vlastí
je západní Středozemi, zejména
jižni Španělsko . Už ve středověku se pěstoval jako
zelenina ve střední Evropě a mnohde - v naší vlasti
také - zplaněl. Je to rostlina čerstvých, úrodných
půd, dobře prosperujíci zejména v pod nebi s mirný·
mi vlhkými zimami.
Brutnák lékařský je významnjt rostlina medonosná
a její nať obsahuje slizové látky, dosud nedostate č ně
prozkoumané, s projimavými, [lrotizánětlivými, uklid·
ňujicimi a posilujicimi účinky. Cerstvé listy, chuti při ­
pomínající okurky, se používají k přípravě salátů, do
nádivek i k ozdobě pokrmů. Pěstováni zapomenuté·
ho brutnáku se v posledni době opět propaguje. Ně ­
kdy se brutnák vyskytuje i jako okrasná rostlina .
Kořeni
a
léčivky
naiich
babiček
Prylec skočcový (Mliečnik prehéňavý). Euphor·
biaceae - pryšcovité - jsou rostliny rozmanitého
vzhledu (nechyběji mezi nimi ani kaktusům podobné
sukulenty), bohaté různými obsahovými látkami, pro
něž patří mezi významné rostliny užitkové: Havea kaučukovnik, Ricinus - skočec a jiné. Podle skočce
(poskytujiciho známý ricinový olej, použivaný v prů­
myslu, kosmetice a lékařstvi jako projimadlo) má své
druhové jméno jeden pryšec, který se kdysi i u nás
pěstoval v zahrádkách našich babiček.
Pryšec skočcový je dvouletá bylina se vzpřimený­
mi, sivozelenými, v horni části větvenými lodyhami
délky až kolem 1 metru. Zejména v mládí je hustě
olistěný. Podlouhlé špičaté listy, celokrajné, přiseda ­
jici k lodyze širokou spodní částí čepele ve čtyřech
křiž tvořicích řadách (listy křižmostojné), jsou cha rakteristickým znakem druhu. Lodyhu zakončuje bohatě vidličnaté květenstvi, chudokvěté, s drobnými
nenápadnými květy ukrytými v listencich podobných
listům . Květy se vyvijeji ve velké drsné tobolky o prů ­
měru až 1 cm. Bylina rozkvétá v červenci až srpnu.
Ve volné přirodě se pryšec skočcový vyskytuje ve
Středozeml. Roste na výslunných i polostinných stanovištich, na čerstvých, živinami bohatých, hlubokých hlinitých i pisčitých půdách. Ve středni Evropě
se pěstoval už od středověku jako léčivá bylina . Občas zplaňoval ve vinicich, na rumištich a náspech.
Semena pryšce skočcového dlouho patřila k oblibeným projimavým prostředkům, a dokonce se prodávala i v lékárnách (pod jménem semina catapu tiae). V některých západoevropských oblastech pry.
šec skočcový v zahrádkách dosud udržuji, nebor panuje pověra , že odpuzuje škodlivé hlodavce.
Koření
a
léčivky
naiich
babiček
Saturejka zahradnl (Satureja záhradná). U nás
velice zřidka, v NDR zcela běžně v zelinářstvich prodávaji silně vonici bylinu s tenkými větvenými lodyhami, drobnými nenápadnými květy a výraznou, pe·
prnou chutí. Němci jí říkají "Bohnenkraut" a ochucují
ji jidla. Patři do čeledi rostlin hluchavkovitých (Limia ceae) .
Saturejka zahradni je bylina jednoletá. Lodyhy bývaji v dol ni části dřevnaté . Čárkovité až kopinaté listy, často - jako celá rostlina - sivofialově naběhlé,
jsou plstnatě chlupaté . Jsou až 3 cm dlouhé, celo krajné a tupé, krátce řapikaté, vstřicné . Květy v chu·
dých lichopřeslenech jsou jen kolem 5 mm dlouhé,
s pyskatými bledě fialovorůžovými nebo docela bilý·
mi korunkami. Plody jsou drobné tvrdky. Rostlina
kvete od července do záři .
Domovem saturejky zahrad ni je východni Středo ­
moři, Černomoři, Irán . Rostlina je teplomilná a svět­
lomilná, méně náročná na půdu . V Evropě se pěstuje
již déle než tisic let. Oblibenou plodinou byla zejmé na v selských zahrádkách a její pěstování se dosud
hojně udržuje v NDR, NSR a několika západoevrop ských státech. Sklizeji se v létě buď jednotlivě listy
(nejmladši vrcholové jsou nejaromatičtějši), anebo
celé lodyhy. které ve svazečcích přicházejí na trh
a také se tak suši. Saturejka zahradni se vysévá při­
mo na stanoviště do volné půdy , dá se též pěstovat
v truhliku či květináčích.
K zlepšeni chuti - okořeněni - se saturejka za hradni přidává snad do všech druhů jidel. Nemá se
však nikdy krájet, protože pak chutná hořce . Přidá ­
nim do některých druhů zeleniny a luštěnin (hrachu,
fazoli) se zabraňuje nepřijemnému nadýmáni. Saturejka je totiž i bylina léčivá - užívá se při různých ža ludečnich a střevních potížích .
Koření
a léčivkv našich babiček
techřice vonná (techrica voňavá). Také čeleď
rostlin mrkvovitých (Daucaceae), dřive okoličnatých ,
zahrnuje velkou řadu druhů využívaných jako zelenina, koření i léčivky. K poněkud méně známým patří
rostlina podobná krabilicim nebo kerbliku - čechři­
ce vonná. Vyznačuje se velkými plody - nažkami s vyniklými kýlnatými žebry na svrchni straně. Po ro·
zemnutí voní rostlina silně po anýzu.
Cechřice vonná je vytrvalá bylina s podzemnim vi·
cehlavým oddenkem. Z něho vyrážej i přímé, oblé
a duté lodyhy, v horni části větvené, 50 až 120 cm vy·
soké. Velké měkké listy jsou dvakrát až třikrát zpeře ­
né, v obrysu široce trojboké, vždy alespoň na rubu
na nervech chlupaté. Okoliky jsou koncové, s velice
početnými květy na tence plstnatých nebo lysých
stopkách . Koruna je bilá, až 3 mm dlouhá . Nažky
jsou 2 až 2,5 cm dlouhé, ve zralosti leskle černohně ­
dé. Rostlina kvete od května až do července.
Těžiště přirozeného ' výskytu čechřice vonné je
v Alpách a pod Alpami . Vyskytuje se tam na čer·
stvých, živinami bohatých hlinitých půdách, na loukách až mírně rumištního rázu, na stanovištích slunných až polostinných. Od nepaměti se misty pěsto ­
vala v selských zahrádkách. Odtud pocházeji i četné
zplanělé výskyty, které byly zaznamenány i u nás
v Československu , zejména v horských oblastech .
Čechřice vonná se použivala v kuchyni jako zeleni na, koření a v lidovém léčitelství i jako . Iéčivá bylina .
Dnes už toto jeji využiti téměř úplně upadlo do zapo menuti. Zajimavá a cenná je však i jeji jiná vlastnost,
která z ni dělá hodnotnou součást bylinných společenstev horských luk a pastvin : jako pícnina příznivě
ovlivňuje tvorbu mléka u skotu .
XII
XII
XII
XII
XII
XII
XII
XII
XII
XII
REDAKČNí OZNAMOVATEL
V této rubrice uveřejňujeme jen takové
zprávy, které souvisejí s obsahem našeho
časopisu, to je s technikou a přírodově­
dou, a jen těm čtenářům, kteří za každých
pět slov zprávy přiložili do dopisu jednu
nepoužitou známku v hodnotě 1 Kčs. Koupi a prodej nezprostředkováváme, pouze
výměnu. Zprávy do této rubriky přijímáme
pouze od ,. do 10. v každém měsíci! Obálku označte nápisem Redakční oznamovatel, zprávu začínejte svým jménem a úplnou adresou včetně PSČ.
Petr Šindelář, Přípotoční 163, 538 43 Třemo­
šníce - nabízí ABC roč. 29-31, ABC speciál
85-87, déčka stavební stroje, lidová architektura a hrady Kost, Červená Lhota a jíné časopi ­
sy. Shání vše o počítači ZX Spectrum +
(i Spectrum); Stanislav Vosecký, ČSLA 56,
344 00 Domažlice - sháni ze seriálů Tvrz Č .
3-8, 22, Galaxia roč . 29 Č . 10, Dobyvatelé hlubin Č . 4, 11 , Druhá výprava do země Mapla Witha Č . 4-8, 10, 11, 13, 16, 19, 21, 23, 25, 26. Nabízí různé vystřihovánky, přírodovědné a technické knihy, atlasy ABC, různé plánky. Seznam pošle. Odepiše všem, vyměni i jednotlivě; Martin
Brzokoupil, Na Bystřičce 6, 77200 Olomouc
- shání seriál Druhá výprava (24. L) čísla 1-3,
6,9,11,14,17,19-25,28-30. Vymění za Tatru
kolem světa, Tatru 815 VE, Tatru 624 Narex, Racing Buggy (ABC Dzeta), kamión Steinwinter
Daimler, Volvo 240 Turbo, Renault GP 1906,
i jednotlivě; Richard Jakubec. L. Podéště
1 872, 708 00 Ostrava-Poruba - shání semena
masožravých rostlin a kaktusů , stavebnici Velký chemik a programy na Atarí. Nabízí ABC
roč . 27, 28 kromě Č . 10,21, roč. 29 kromě Č. 9,
roč . 30 kromě Č. 2, 3, 5, 6, 8, 14, roč. 31 kromě Č .
2, 16-19,21,23; Patrik Banáry, Strešanská
1 790, 955 01 Toporčany - nabízí kompletní železnici TI na desce s dvěma vlakovými soupravami a dálkovým ovládáním. Shání modely
sportovních aut různých výrobců; René Zeisel, Bělohorská 74, 636 00 Brno - shání ABC Č.
1 roč . 23 (78/19) i bez vystřihovánek; Roman
Schmock. Polní 70, 561 69 Králíky - shání plánek dvoukanálové až tříkanálové vysílačky
s dosahem 2 km. Nabízí vystřihovánky, kosmická tělesa , vysokozdvižný vozík Laktos, Hondu
NS 500 GP, Galaxii a Mítsubishi Pajero; Jan
Machotka. U nádraží 351, 394 70 Kamenice
nad Lipou - shání návod na jednoduchou vysílačku s dosahem nejméně 1 km, samozřejmě
s přijímačem. Výměna podle dohody, odpoví
všem; Dubn Minařík, Pluskovec 833, 756 06
Velké Karlovice - shání plastikové stavebnice
Monti systém typu 0,5 až 0,9, vše neporušené,
i jednotlivě; Petr fech, Z. Nejedlého 1 164,
763 61 Napajedla - shání vše o motokrosové techníce, hlavně plakáty s KTM a jiné.
Výměna podle dohody; Petr Bujnošek, To polová 2949, 738 01 Frýdek-Místek - shání
Williams FW 07B, Ligier JS 11, Tyrrell 005,
JCB 3C, i jednotlivě. Nabízí ostatní dosud vyšlé vystřihovánky od 15. do 29. ročníku, můžeš
si vybrat i Fl; Stanislav Michalisko, 739 14
Ostravice 302 - shání vše na TI. Výměna
podle dohody; Tomál Trnka, Slavíkova 433,
284 01 Kutná Hora - nabízí novou jednokanálovou vysílačku na řízení modelů Mars II. Dohoda; Libor Siřiltě, Družstevní 666, 537 01 Chrudim II - shání hrady, zámky, tvrze a všechny
vystřihovánky značky Tatra, neslepené. Výmě­
na podle dohody; Oliver Fodor, Štúrova 8,
900 33 Marianka - shání masožravé rostliny
nebo jejich semena . Dá za ně ABC roč. 27 Č . 12,
13,15, roč . 28 Č. 2, 9-14,16, 21,23, roč. 29 Č. 3,
8,10,12-19,24, roč. 30 Č. 1,5,7,10-13,15,19,
22, roč. 31 Č. 1, 15,21-24, vše bez déček, a růz­
ná déčka; Robert Koubek, Příhon 20, 691 72
Klobouky - vymění s několika chovateli drobných savců bílé laboratorní myši, podle dohody; Jan Dlask, Na bukovíně 1 068,53003 Pardubice - nabízí šestiminutový časovač pro letecké modeláře. Výměna podle dohody, odepíše všem; Zdeněk Oprchal, U lípy 5, 716 00
Ostrava-Radnovice - shání dosud vyšlé vozy
F 1 a závod . auta (vše neslepené, s návody), vymění za Zetor 161, 45 turbo, ABC speciál 85, La vinu LP 800Z, požární člun Prométheus; Jan
Hadrava, Karlova 1 198, 272 01 Kladno 2 vlastní více než 150 déček, která vymění za
ABC Č. 24 roč. 30 (85/86) . Nejlépe se SMT.
Odepíše všem; Tomáš Hoffmann, Čajkovské ­
ho 24, 400 01 Ústí n. Labem - shání kosmická
tělesa.
Nabízí různé vystřihovánky, atlasy
a déčka; Filip Orgoník, Ondrouškova 3,63500
Brno - shání vše na N, vymění za déčka, obrazové školy, atlasy ABC. Odpovi všem; Václav
Sýkora, Hradeckého 1 110, 386 00 Strakonice
- shání fungující displej do pánských hodinek
Kessel a obal s klávesnicí z jakékoliv poškozené kalkulačky (bez displeje a elektroniky). Vymění za déčka, oč si napíšeš; Michal Vít, Bedřichov 75, 543 51 Špindlerův Mlýn - vymění
programy a hry na Atari 800 XL. Odepíše všem,
kdo zašlou seznam; Miroslav Hab, 687 07
Zlechov 496 - sháni dvoučlenný achromatický
nebo trojčlenný apochromatický objektiv
(astronomický) min. 50 nlm, raději větší. F: 500
mm až 2 000 mm. Dále shání okulár F: 5 mm až
25 mm a rovinné, povrchově pokovené zrcátko
nebo kompletní pravoúhlý (zenitový) hranol.
Vše v dobrém stavu. Nabízí různé vystřihován­
ky z ABC (roč . 28-31), např. fotoaparát Dirkon,
Tatru 815 GTC, atlasy ABC, obrazové školy, diorámata, různé elektrotechnické plánky, nehrajici rádia aj. I jednotlivě; Antonín Novák, Nové
Hamry 217, 362 24 Karlovy Vary - sháni úplné
ABC i s déčky roč. 31 Č. 1-4, 6, 7, 8, 22. Nabízí
barvy Unicol model, neslepené modely ABC
Porsche 956 Turbo, Toleman TG 181; Jiří Vintr, Podomi 119, 683 07 p. Krásensko - shání
neslepený Renault 1906 s návodem . Nabízí neslepenou námořní obchodní loď Racek s návodem, jednoduchý kluzák; David Rýpal, Dvořá­
kova 4, 741 01 Nový Jičín - shání nesestavené
kity 1:72, Fw 190, He 111, Ju 88, Ju 87, Me BF
109 E, Westland Whirlwind, Zero - jakýkoliv
typ . Dále figurky obsluhy letiště 1:72 a jakýkoliv materiál o letadlech z druhé světové války .
I jednotlivě; Josef Ševčík, Prušánky 38 shání formuli Renault Turbo RE 30. Vymění za
sentinel Škoda a Aolls-Royce 1912; Milan
Chvojka. Polni 977, 514 01 Jilemnice - shán i
nutně kity letadel v měřítku 1:72 PBY 5A Catalina, P 38 J Lightning, Pe 2 FT A irfix, Tu 4 Airfix,
Mig 3 Novo, Na B 25 J Mitchell, I 16 Revell,
Bloch MB 152, DH Mosquito, Wellington
Mk X III, Waco CC 4A Italarei a pozemni voj .
techniku sovět . firem (tanky a samochodky) ;
Tomál Chlum. Palackého 397, 541 01 Trutnov
- za kompletni nepoškozené ročníky ABC č .
25-19 i bez déček dá knihy Elektřina kolem
nás, Chemie kolem nás, Civilní letadla (dva díly) a Přehled astronomie; Tomál Foukal. Benkov a 1 698, 149 00 Praha 4-Chodov - shání
ABC r. 22-24 kompletní. Napiš, co žádáš ; Radim Nemelkal. U větrolamu 26, 693 01 Hustopeče u Brna - shání loď Korál na pohon elektromotorem . Dohoda; Lucie Pelnářová. Dět­
ská 2448/31, 100 00 Praha 10 - vymění ABC
roč. 31 Č . 4 nebo 12 za Č . 3 nebo 19. Shání knihu
o andulkách; Pavel Marounek. Motýlí 10,
301 55 Plzeň - shání pohledy a plakáty psů, motorek a vše na N (vláčky, koleje, výhybky aj.);
Jindřich Janda. U sídliště 454, 463 12 Liberec
25 - za Tatru 815 Sl , Tatru 813, stavební stroj
Broyt 110p, tahač Škoda Liaz dá diorámata,
stavby, letadla, lodě, vojenskou techniku; Petr
Horák. Poděbradova 4, 741 01 Nový Jičín shání vagónky a doplňky na TI, i jednotlivě.
Výměna
podle dohody; Tomáš Brožek.
U Bachmače 23, 301 57 Plzeň - shání angličá­
ky Burago, dá HO, angličáky Matchbox nebo
oč si napíšeš; Vojtěch Balcárek. Anenské
174, 735 52 Záblatí - shání neslepené kity letadel 1:48, 1:50 zahraniční i naší firmy, vše s návodem, pouze druhá světová válka. Napiš, co
žádáš. Odpoví všem; Stanislav Prchal. Gagarinova 791, 460 06 Liberec - za opravitelné
tranzistorové rádio, vystřihovánku lanovky, diorámata s vojenským zaměřením a dvě 50 fl slu chátka nabízí 37 technických atlasů, 53 atlasů
přírodovědných, 7 vystřihovánek bez návodu, 4
vystřihovánky s návodnou kresbou a 45 vystři­
hovánek s návodem. Vymění i jednotlivě; Daniel Gasman. Sportovni 459, 742 01 Suchdol
n. O. - sháni různé vystřihovánky vozů Tatra.
Výměna podle dohody. Plati stále; Robert
Borski. 739 97 Hrádek ve Slezsku 229 - nabízi
kompletní ročníky ABC 1-8, 18,20-24 (někte ­
ré i svázané). Dále nabízí velké množství déček
i ze starých ročníků . Shání knihy Tábornická
encyklopedie, Ptáci (1980 Černý) a další litera turu o ptácích, přirodě i o hmyzu; Václav Pokorný. Haškova 347, 251 01 Řičany u Prahy shání koleje, výhybky, mosty, semafory na N
v dobrém stavu. Napiš, co žádáš; Milan Chytil. Družstevní 770, 683 23 Ivanovice na Hané shání Lotus 79 JPS a ABC speciál léto 87. Vymění za některá ABC roč . 28-31 (vše bez déček); Petr Skopec. Hradčany 7, p. Žehuň by si chtěl dopisovat s chlapcem či dívkou se
zájmem o elektroniku. Je mu 13 let; Pavla
Mervartová. Bezručova 503, 551 01 Jaroměř
III - by si chtěla dopisovat s chlapcem nebo
divkou 13-15 let se zájmem o přírodu nebo akvaristiku. Je jí 13.
• • • •
eQ
Monitor a Merrimac
V první polovině 19. století v USA převládly dva základní výrobní způsoby. V severních státech se poměrně rychle rozvíjel
průmysl, na úrodném jihu vznikly zemědělské plantáže, které
kryly většinu spotřeby potravin v USA, a navic zásobovaly pře­
vážnou část světového trhu bavlnou. Pracovní sílou průmyslo­
vého severu byli svobodní dělníci, kdežto plantážnický jih využivallevně černé otroky. Po prezidentských volbách roku 1860,
které vyhrál Abraham Lincoln, došlo k prudkému zhoršení již
beztak dostí špatných vztahů mezi Severem a Jihem. Důvo­
dem byly plány na rozdělení půdy mezi chudé rolníky a postupné zrušení otroctví. Během půl roku se jižní státy odtrhly
od Unie a v dubnu roku 1861 zahájily občanskou válku proti severnim státům . Početně třikrát silnějšímu Severu se i nadále ří­
kalo Unie, odtržené jižanské státy přijaly název Konfederace.
A v této době začíná náš příběh.
Zatímco na pevnině se díky nerozhodnému seveřanskému
veleni válečná štěstěna klonila na stranu Konfederace, převa­
hu na moři měla jasně Unie. Její loďstvo zablokovalo všechny
jižanské přístavy. Dlouhodobá námořní blokáda mohla mít
(a nakonec také měla) pro Konfederaci katastrofální důsledky.
Jižané nebyli schopni v dostatečném množstvi a kvalitě vyrábět zbraně, munici, léky, ošacení a další nezbytnosti potřebné
k nakrmení nenasytného válečného Otesánka. Toto vše mohla
Konfederace získat jediným způsobem. Šlo o úplnou maličkost
- bavlnu, jejíž dvě sklizně naplnily všechny jižanské přístavy
tak, že praskaly ve švech, bylo zapotřebí nejdříve dopravit do
Anglie a za ni dovézt všechny výše uvedené životní potřeby.
K velkému žalu Jižanů se tak doposud nestalo z prostého
důvodu. Přes velkou snahu jižanských politiků se ve dnech
Dobová fotografie odpočívající posádky Monitoru
nů jednoho z nejschopnějších amerických konstruktérů té doby, Johna Ericsona, ještě podivnější loď. Málokdo tehdy tušil,
že nevábně vyhlížející plochý trup s válcovou věží na palubě je
předzvěstí jednoho z nejdražších zbrojních závodů, jaké kdy
člověk uspořádal. Tato loď jménem Monitor byla předchůd­
cem námořních gigantů, chráněných desítkami centimetrů
ocelového pancíře, dlouhých přes 200 metrů a o výtlaku více
než 40 000 tun.
Světovou novinkou v konstrukci Monitoru byla právě ta válcová věž. Uvnitř ní se skrývala dvě děla ráže 280 mm. Věž se
s nimi mohla natáčet líbovolným směrem, což podstatně zvyšovalo palebné možností lodě . Do té doby se otočně připevňo ­
vala pouze nejlehčí děla, která bychom dnes nejspíše zařadili
mezi pušky. K zamířeni těžkých kusů bylo třeba manévrovat
celou lodi, nebo čekat, až protivník sám připluje před ústí
hlavně.
Ilustrace z bitvy mezi Monitorem a Merrimakem
vzniku Konfederace všechna bojeschopná plavidla nacházela
v severních přístavech . Situace se rázem změníla po přechodu
státu Virginie na stranu Jíhu. Na jejím území se nacházel pří­
stav Gosport, největší loděnice celé Ameriky. Spolu s nimi
spadly do klína Jižanům sklady plné materíálu, zbraní a munice. To vše mělo být z rozkazu Unie zničeno, aby Jižané nedostali ani hřebík. Možná neschopností, ale spíše zradou destrukčních skupin se tak nestalo. Ze zakotvených válečných lodi
byly zničeny zastaralé a nevyhovující plachetnice, zatímco pýcha amerického válečného loďstva, silně vyzbrojená parní fregata Merrímac, byla se vší ohleduplností potopena otevřením
kohoutů v podpalubí, aby neporušena vyčkala věcí příštích.
Nečekala dlouho. Po obsazení Gosportu Jižany byl v rekordně krátké době 40 dnů Merrimac vyzdvihnut a přemístěn do suchého doku . Tam se z něj měla stát nejsilnější válečná loď,
jakou do té doby oceány spatřily. Za tím účelem byly na fregatě provedeny úpravy, které přiváděly obdivovatele těchto bezesporu krásných plavídel k zoufalství. Lodní trup byl proti
zvyklostem stavby válečných lodí seříznut až téměř u čáry po noru a pokryt silnými dubovými fošnamí. Na tuto palubu postavili jižanští konstruktéři podlouhlý srub, ve kterém bylo
umístěno deset děl ráže 163 až 230 mm. Srub měl šikmé dřevě­
né stěny, kryté ocelovým panciřem. Jeho tloušťka byla po čet­
ných praktických zkouškách stanovena na 10 cm. Pod čarou
ponoru měla loď boky kryté ocelovým pásem o síle 7 cm. Na
přídi lodě čněl mohutný ocelový kloun, který měl sloužit k proraženi trupu nepřátelské lodě. Po vycouvání Merrimaku z proraženého otvoru se kloun měl uvolnit, aby potápějíci se loď
s sebou nestrhla i útočníka . O fantazíi konstruktérů svědčí
í fakt, že před bojem měly být stěny srubu natřeny silnou vrstvou loje, po které by seveřanské projektily neškodně skluzávaly .
Ve stejné době, kdy Jižané zahájili přípravné práce na zvednuti Merrimaku, vznikla v loděnících v Green Pointu podle plá-
Jako většina novinek měl i Monitor své stinné stránky. Neměl dořešené větrání, což se projevilo již v jeho první bitvě
stoupnutím teploty uvnítř trupu až na 60 stupňů Celsía . Také
zaměřování děl bylo těžkopádné . Dělostřelci byli odkázáni na
informace od kormidelnika na přídi lodě. Odtud jim zvukovodem sděloval údaje o poloze nepřátelského plavidla . Pří zamě­
řování dělové věže dělala zpočátku potíže její velká setrvačná
hmota .
Vůbec nejhorší problémy vznikly s pronikáním vody do trupu
lodí okolo otočného uložení dělové věže. Tato závada se stala
Monítoru málem osudnou při jeho první plavbě z mateřského
přístavu do Hampton Roadsu . Během cesty se Monitor dvakrát
ocitl v prudké bouří. Ve chvili, kdy už nebyla téměř žádná naděje na záchranu, bouře jako zázrakem utichly a posádka mohla vodu z trupu vyčerpat. I přes zjevnou nevýhodu nízko položené paluby se lodě podobné koncepce vyráběly ještě dalších
60 let a nejmladší z ních se zúčastnily invaze spojeneckých
vojsk do Normandie. Název Monitor časem zevšeobecněl pro
všechna plavidla tohoto typu.
Ukázka části konstrukčního výkresu Monitoru v místě uložení dělové věže
průřez
h ....... ...,
Pokračování na str. d10
déčko
07
Dokončení ze str. d7
K ukázce síly těchto nových zbraní došlo již při prvni válečné
touženého odpočínku musela nyní nakládat munici, palivo a po
Merrimaku 8.3.1862. O spěchu při jeho stavbě svědčí
zbytek noci se všichni snažilí opravít škody způsobené boui to, že se zároveň jednalo o jeho první zkušební plavbu. Proti
řemi.
němu stála nejsilnější válečná plavídla Uníe. Ve 14 hodin zaháDruhý den ráno zvěstovala oblaka kouře nový příjezd Merríjil Merrimac palbu na vlajkovou loď blokád ní ho loďstva, fregamaku. Málokdo věřil, že směšně maličký Monítor, který mu vytu Cumberland. Během jediné hodiny jí úplně rozstřílel, aniž
razil vstříc, obstojí protí jediné dělové salvě jižanské obludy.
utrpěl jakoukoliv vážnější úhonu. Zničenou a hořící loď poté
Odbornící seznámení s jeho konstrukcí bylí toho názoru, že jeatakoval svým klounem. V proraženém boku lodě byl otvor,
díný přímý zásah do dělové věže bude znamenat její úplné znikterým podle tvrzení očitých svědků mohla projet "bryčka
čení. Naproti tomu optímisté tvrdili, že dojde pouze k zablokoi s koněm". Půlhodinu poté klesl zničený Cumberland ke dnu.
vání otočného mechanismu věže.
Přestože dělostřelci potopené fregaty měli dobrou mušku
Všechny spory vyřešíla první salva Merrimaku. Otočná věž
a mnohokrát zasáhlí cíl, prokázal ocelový pancíř Merrimaku
Monitoru šla otáčet nadále stejně lehce a jeho dělostřelci
své nesporné kvality. Jediné nebezpečí pro něj znamenaly oteo chvíli později málem ustřelili Merrimaku komín. V zápalu bovřené střílny, kterými mohl projektil proniknout do palebného
je se obě lodě k sobě chvílemi přibližovaly až na vzdálenost
srubu. Dělostřelcům Cumberlandu se takový zásah podařil
několika metrů, obě měly řadu přímých zásahů, ale ani jedna
pouze jednou, na počátku bitvy. Pak již jen rána za ránou dopanedokázala zasadit soupeři rozhodující úder.
daly na trup pyšné lodě, nekryté vysmívaným a opovrhovaným
Po tříhodinové bitvě se obě víceméně neporušené lodě vraželezem. Podobný osud očekával i druhou největší loď blokádcely nazpět. Přestože tentokrát obě strany jásaly nad svým víní flotily, Congres. Také ta zanedlouho podlehla zničující palbě
tězstvím, fakticky prohráli Jižané. Hlavní úkol Merrimaku, koMerrimaku.
nečně se zbavit dotěrných unionistických plavidel a zrušit již
Po její porážce se k překvapení všech přihlížejících Merritéměř rok trvající blokádu jižanských přístavů, se nezdařil. Namac začal otáčet, a přestože jeho vítězství bylo neodvratné,
děje na obrovské zisky, které by umožnil nedostatek bavlny na
vracel se do Gosportu. Důvodem nebyla únava posádky, ale
světových trzích, se opět ocítla v nedohlednu.
strojů. Slabý parní motor, původně určený spíše pro pomocné
Rozpaky se projevily i na druhé straně oceánu. V Anglií, kteúčely, pracoval již řadu hodin na plný výkon a podezřelé zvuky,
rá byla v té době skutečnou královnou moří, zjistili, že z jejích
které vydával, nevěstily nic dobrého. Bylo třeba jej urychleně
80 prvotřídních bitevních lodí by pouze jediná měla při souboji
zkontrolovat, promazat a vyměnit vadné díly. Víc než měsiční
s Monitorem šanci. Slo o Warior, klasickou řadovou loď s parpobyt pod vodou mu zřejmě nedodal a pohon přetíženého planím pohonem a plným oplachtěním. Její trup byl celý ze želevidla už vůbec ne. Loď sama byla tak poruchová, že strávila víza, boky měla kryté ocelovým pancířem tloušťky 114 mm.
ce času na opravách v suchém doku než při plavbě.
Pro Unii byl tento den důvodem velkých oslav. John Ericson,
Zatímco Jižané úspěch svého nejsilnějšího plavidla mohutně
který o něco později prohlásil, že "otočná dělová věž tehdy
oslavovali, na Severu se tento den stal málem dnem národního
zbavila Ameriku otrokářství," nebyl tak daleko pravdy.
smutku. Po tom, co Merrimac předvedl, všichni věřili, že příští
Další osudy obou lodí byly pestré a vydaly by na dlouhé poden skoncuje s celou flotilou Unie. Začaly se šířít poplašné
vídáni. Merrímac byl pří ústupu jižanských vojsk potopen vlastzvěstí o vyplutí Merimaku k New Yorku. Ten prý bude tak dlouní posádkou, Monitor zase doplatil na svoji nezpůsobílost
ho ostřelován zápalnými granáty, dokud Konfederace neobdrží
k plavbě na rozbouřeném moři. Potopil se v bouři nedaleko
pěkně tučné výpalné. Z velkých měst na pobřeží Unie začaly
Hatterova mysu v nocí 30. 12. 1865. Přesto jeho fotografie proprchat davy lidí, řídících se heslem "kdo uteče, vyhraje". ~
é ly celým světem roku 1975, kdy se jeho vrak podařilo nalézt
Naštěstí byla všechna panika předčasná. Večer po poto
í
ecké expedicí na lodi Eastward. Vrak byl již v tak špatném
Cumberlandu a Congresu dorazila k smrti unavená posá k
s vu, že nešel vyzvednout. A tak skončil tam, kam patří všechMonitoru k blokádnímu loďstvu na Hampton Roadsu. Místo yn zbraně světa.
plavbě
NÁVOD KE
STAVBĚ
K článku jsme pro vás připravili vystřihovánku Monitoru
a Merrimaku v měřítku 1 :500. Jejich stavba je jednoduchá
a zvládne ji i úplný začátečník. 8udete k ní potřebovat tvrdý
kartón z krabice od bot, dobré nůžky, tupý nožík na nařezávání
papíru, dísperzni lepidlo, průhledný lak ve spreji, barevné fixy
a tuhu nebo drátek o průměru 0,8 až 1 mm. Vystřihovánka je
rozdělena na tři skupiny, odlišené barvou čísel jednotlivých dílů. Zeleně jsou označeny díly Monitoru, oranžově díly Merrímaku a modře díly plastické vystřihovánky okolí bitvy v Hampton
Roadsu.
Monitor
Stavbu zahájíte pOdlepením dílů 1, 2, 3 a 7 kartónem napří­
klad z krabice od bot (můžete ovšem použít i tenké prkénko či
překližku) . Po zaschnutí k sobě bez lepení přiložte díly 1, 2 a 3.
Jejich tloušťka by se měla rovnat šířce bočníc 4. Vzhledem
k tomu, že každý z vás použije o trochu jinou tloušťku kartónu,
budou muset někteří z vás k dosažení správné výšky trupu při­
dat jednu nebo dvě vrstvy třeba z kladívkové čtvrtky. Potom již
můžete díly 1 až 3 slepit k sobě a z boku je oblepit bočnice­
mí4.
Nyní si připravte otočné ložísko dělové věže. Vystřihněte
díl 9, vytvarujte z něj váleček a přilepte jej na dno 11, do kterého jste jistě nezapomněli prostříhnout kruhový otvor. Díl 7 pří­
lepte na základnu 6 a nechte proschnout. Připravený čep z dílu
6 a 7 vložte podle návodného obrázku zespodu do otvoru v dílu 11 a shora (tj. zvnitřku dělové věže) ho přelepte dílem 8.
Lepte opatrně, ložisko musí zůstat volně otočné.
Po zaschnutí ložiska vlepte do otvoru v dělové věži dva kousky tuhy nebo drátku o průměru 0,8 až 1 mm délky 5 mm (díl 12)
tak, aby vyčnívaly asi o 2 mm ven. Velikost a umístění dílu 12
jsou zřejmé z návodného obrázku, který je přímo ve vystřiho­
vánce . Na věž umístěte víko 10 a celou ji přilepte na palubu 1.
Nakonec na ni přilepte kabinu kormidelníka 5 a komín - díl 13.
Po zaretušování naříznutých hran papíru barevným fixem mů­
žete model pro zpevnění lehce přestříkat jednou nebo dvěma
vrstvami bezbarvého laku.
Merrimac
Díly 1 a 2 podlepte kartónem z krabice od bot a poté zkontrolujte, zda jejich tloušťka odpovídá síle bočnic 3. Pokud je
menší, podlepte díl 1 nebo 2 jednou či dvěma vrstvami kladív-
déčko
010
kové čtvrtky. Po dosažení správné tloušťky trupu slepte díly 1
a 2 k sobě a jejích boky potáhněte bočnicemi - díl 3. Vystřih-'
něte dělostřelecký srub 4 a slepte ho kromě dna, které budete
lepít po instalaci vodních děl.
Do otvoru pro děla zalepte kousky drátu nebo tuhy 9. Jejich
délka i umístění jsou vidět ve vystřihovánce. Přední a zadní dě­
lo budou z kousků dlouhých asi 5 mm. Nechte je vyčnívat ven
asi o 1 mm.
Po zkompletování přilepte dělostřelecký srub k palubě 1. Na
ní také pří lepte poklop 5. Poslední prací bude nalepení komínu 6, krytu 8 a vytvarovaného dílu 7. Celý model můžete opět
zpevnit nastříkáním jedné nebo dvou vrstev bezbarvého laku.
Plastický obrázek bitvy u Hampton Roadsu
Ti z vás, kteří si budou chtít k modelům Monítoru a Merrimaku postavit dioráma celé bitvy, sí nejdříve na čtvrtku formátu
A3 musí namalovat vodní hladinu. Na ni pak podle barevné ilustrace na str. d12 nalepí vystřižené fregaty (díl A a B) a k nim
přidají pomocná plavidla blokádního loďstva (šalupy C a O). Po
dokončení si můžete celé dioráma nastříkat bezbarvým lakem.
Příjemnou zábavu u vystřihovánek vám přeje a na shledanou
se těší
ing. Zdeněk Tůma
REz
TRUPEM VMISTE ULožENI VElE •
MERRIMAC
REl TRUPEM
STAVEBNí STROJ DOZER T 100 M
POKOJOVÁ KAM NA
~---
......
"I
I
\
přilep 7
\
,
I
I
\
:
1tť!'
..4
®..---.--n
POKOJOVÁ KAMNA
straně dll otiskujeme pro děvčata jako doplněk panenči­
pokojíčku kachlová kamna z doby našich prababiček a pradědečků . Podobná honosná kamna byla obvyklá v měšťan­
ských pokojich ještě v první polovině našeho století. Byly to
parádni kusy, důkladně postavené na dlouhá desetiletí a při
dobré údržbě o nic méně výkonné než kamna dnešní. Stavěly
je odborné kamnářské firmy, a jak nás ubezpečuje jeden mno-
Na
na
hastránkový ceník z minulého století, " ... stavení a správy kamen_ději se zručnými kamnáři se zaručením řádu práce. Mikuláš Zák, Turnov". Neboli, jak bychom řekli dnešní češtinou,
práce jsou provedeny odborně, se zárukou a podle platných
bezpečnostních předpisů . Po válce se při hromadných modernizacích bytů tato kamna bourala, někde snad jednotlivé kusy
přežily až do dnešních dnů jako cenné svědectví umu našich
předků.
Všechny díly kromě dílu 2 podlepte slabší čtvrtkou a s výjímkou dílu 1 nechte zatěžkané doschnout. Díl 1 budete rolovat do
trubičky, a to jde snáze, dokud je papir ještě provlhlý lepidlem.
Při lepeni tohoto dílu dbejte na správný směr "vláken" čtvrtky.
Papír se v jednom směru ohýbá snáze, ve druhém směru hůře .
Vyzkoušejte si to. Ohněte arch papíru do mírného oblouku (viz
návodná kresba) napřed po délce, potom na šířku. Papír klade
odpor a má snahu se sám vyrovnat . Při citlivém ohýbání zjistíte, že v jednom směru je odpor slabší. V tom směru se bude
i snáze rolovat a podle toho nalepíte na čtvrtku i díl 1. Všimně­
te si, že v naší vystřihovánce je s touto zásadou počítáno a díly
1 a 2, které maji být rolovány, jsou umístěny ve směru, v němž
je budete stáčet .
Dalši postup je velmi jednoduchý a snadný i pro úplné začá ­
tečníky. Jako u předchozich podobných vystřihovánek narýhujete ještě před vystřiženim dilu lomové čáry, označené po stranách šipkamí. Ohýbají se dozadu. Lomy šipkami neoznačené
(díly 1, 2 a 7) nerýhujte, protože byste nedocílili ve spojích plynulý přechod , spoje by byly zlomené. Záložky u dílu 9 se ohýbají kupředu.
Díl 1 podlepte, opatrně narýhujte lomy u trojúhelníkových
záložek a ihned vystřihněte . Dřive než lepidlo zcela proschne,
díl srolujte. Pomozte si tak, že díl budete ohýbat např . okolo
kulaté baterie, nějaké trubičky apod . Pak ho po délce slepte.
Srolujte díl 2 - odvod kouře - a vlepte jej mirně zasunutý do
otvoru v dílu 1.
Dále narýhujte, vystřihněte a zpracujte jednotlivé díly, kompletovat je budete až nakonec. Díl 6 trochu zesilte, aby nevypadal v hotovém modelu tak papírově. Nalepte jej na čtvrtku
ZKOUŠKA
OHEBNOSTI
PAPíRU
a vystřihněte, znovu nalepte a opět vystř i hněte - celkem tři ­
krát až čtyřikrát, podle sily podlepovací čtvrtky. Po posledním
vystřižení nechte zatěžkaný doschnout. Díly 7 a 8 slepte dohromady jako polotovar.
Nakonec kamna sestavte. Díl 5 přilepte na díl 4 podle označeni (pozor na dvířka, musejí být oboje na stejné straně). Díl 6
přilepte shora na díl 1 tak, aby kruhový obvod dílu 6 všude
stejnoměrně přečníval. Pomozte si třeba špejlí, vsunutou z druhé strany do válce . Celek přilepte na 5 tak, aby odvod kouře 2
směřoval dozadu . Na 6 přilepte sestavu 7 a 8. Někdy býval
vrchol kamen ozdoben napodobeninou vázy, f igurkou z antické mytologie nebo též postavou z našich pověstí, třeba ~árky,
Bivoje atd. Podobné zakončení představuje díl 9. Postava je
oboustranná a po slepení ji přilepte na vrchol kamen , samozřejmě obličejem kupředu.
Tím jsou kamna hotová a můžete je umístit do pokojíčku.
Na shledanou u dalších vystřihovánek se těší
.
Přemysl Kubela
Ir-~I~~
I
___________
-----
i_______________
I
------~/
DOZER T 100 M
Stavba našeho nového stavebního stroje vyžaduje trpělivost a přesnost při práci.
Stavba sama není složitá, model má však
hodně dílů, a pokud jej chcete postavit
dobře, dodržování návodu a přesné a peč­
livé lepení jsou nezbytné podmínky úspě­
chu .
Mimo obvyklé disperzní lepidlo, které
použiváte při lepení papíru, budete potře­
bovat ještě kanagom (pro přilepení zátě­
že), dále kuchyňské špejle, které si sbrou!!.íte na průměr 2 mm (jejich délky, barevnost a nasazení jednotlivých dílů jsou patrné z vystřihovánky), a konečně zátěž,
nejlépe rybářská olůvka o celkové hmotnosti asi 30 gramů.
Jako vždy si nejdříve vystřihovánku při­
pravite. lomové hrany, které budete naře­
závat z rubu vystřihovánky, jsou kresleny
čerchovanou čarou (-.-.-.) . Výřezy
ploch z dílů jsou značeny červenou úhlopříčkou, prořezy pro zalepení os napevno
nebo pro zpomalení pohybu na osách
jsou kresleny černou úhlopříčkou. lomové hrany, které budete nařezávat z líce tisku, jsou kresleny plnou čarou opatřenou
mimo kresbu dílu černou šipkou, jejíž
špička směřuje na lom. Při práci dodržujte
návod a orientujte se podle návodné kresby.
Začnete zpracováním obou vozíků podvozku. Nejprve načerníte rubové strany
pásů (u dílů 1,2,3 a 4 tuší), tj. chlopně,
kterými budete tyto díly lepit k vlastním
pásům . Pak k těmto dílům přilepíte části
velkých kol (Iepite na rubovou stranu); na
díl 1 kola 6l a 9, na díl 2 kola 6P a 12, na
díl 3 kola 7l a ll, na díl 4 kola 7P a 10. Vytvarujete a uzavřete obvodové pásy před­
ních kol 5 (2 x ), zadních 8 (2 x ) a přilepíte
jeden díl 5 na kolo 6l a díl 1, jeden díl 5 na
kolo 6P a díl 2, jeden díl 8 na kolo 9 a díl 1,
jeden díl 8 na kolo 12 a díl 2. Nosnou kostru levého (ve směru jízdy) vozíku tvoří díly
1 a 3, které teď spojíte - přilepíte na sebe kola 6l na 7l a 9 na 11. Obdobně zpracujete i pravý vozík, kde spojíte díly 2 a 4
pomocí kol: 6P na 7P a 10 na 11.
Dalši prací budou střechy obou vozíků.
V dolní části se skládají z pěti vodicích koleček. Postupně zpracujete nejdříve levou
stranu z dílů 19l a 21 l, pak pravou z dílů
19P a 21P. Obvod soukolí tvoří díl 21l, jehož jednu chlopeň, označenou hvězdič­
kou, přilepíte do přední strany pláště soukolí 19L. Nejprve ovšem přilepíte jeden
bok dílu 21 l na plášť 19l a pak plášť uzavřete včetně chlopní na krátkých stranách.
(z nichž jedna je označena hvězdičkou) .
Obdobně zpracujete i pravou stranu, tj.
díly 19P a 21 P. Zpracujete díly 17l, 17P,
18l a 18P. Pak je přilepíte na vyznačená
místa středních částí: 17l na 19l a 17P na
19P.
Zatím celky odložíte a zpracujete čtyři
díly 13 a dva díly 14 a přilepíte je takto:
dva díly 13 na kola 6l a 6P, dva díly 13 na
kola 7L a 7P, jeden díl 14 na kolo 10 a jeden díl 14 na kolo 11. Vytvarujete a uzavřete díl 15 (2 x ) a přilepíte k němu díl 16
(2 x); hotové středy zadních kol teď přile­
píte na vyznačená místa na kolech 9 a 1~.
A teď už můžete připojit připravený dli
18l na levý vozík (základní díly 1 a 3) na
díly 13 a 14 a díl 18P na pravý vozík (základní díly 2 a 4) na díly 13 a 14.
levý vozík dokompletujete ve střední
déčko
014
části
tak, že připravené soukolí 19l s nosnikem 17L přilepíte na vnější stranu voziku
na díly 13, 18l a 16. Obdobně u pravého
voziku přilepite 17P a 19P na vnější stranu
pravého vozíku na díly 13, 18P a 16. Při
spojování použijte pracovní špejli, kterou
protáhnete nosníkem 17l, soukolím 19l
a nosníkem 18l. Tak ziskáte přesné osazeni obou stran, potřebné pro slepení vozíku. Stejný způsob použijete pochopitelně
i u pravého vozíku .
Zkompletujete kryty 22, 23 a osadíte: 22
na levý vozík na dily 17l a 18l, 23 na pravý
vozík na díly 17P a 18P. Ze čtyř dílů 25
a čtyř dilů 26 zhotovíte vodicí kolečka pásu v horní části vozíků a osadite je podle
návodné kresby mezi díly 1 a 3 u levého
voziku a mezi dily 2 a 4 u pravého vozíku .
Středy koleček by měly být osazeny nad
čárkované čáry na horních částech krytů
22 a 23. Zpracujete oba pásy 27 a 28 a pak
je přilepite na vozíky: pás 27 na levý vozík
na díly 1, 3 a části obvodů kol 5, 8 a pás 28
na pravý vozík na dily 2, 4 a části obvodů
kol 5 a 8. lepit budete postupně od středu
horní části vozíků přes oblouky kol smě­
rem dolů ke ~tředu dolni části. Tím jste
dokončili oba vozíky podvozku. Zatím je
uložte a začněte zpracovávat motor s kabinou.
Dvě zálepky 78 přilepíte podle návodné
kresby na rub rozloženého dílu 29 a dva
zkompletované stěrače na kabinu 46. Díly
47 a 48 připojíte k dílu 49, celek podle návodné kresby ke kabině 46 a tu uzavřete.
Zkompletujete blatníky: levý 44, pravý 45
a pří lepíte je ke kabině 46. Celek zatím
odložíte a začnete zpracovávat motor.
Části boků 30 (levý). 31 (pravý) přilepíte
k základnímu dílu motoru 29 a k nim jeho
horní část ze spojených dílů 32 a 33. Pak
ještě uzavřete motor jeho zadní část~ 52
a celek přilepíte na kabinu. Vytvarujete
a uzavřete díl 38 a zalepíte do otvoru vyříznutého v dílu 33. Středem kabiny 50
osadíte postupně na díly 47, 48, 49 a stěny
kabiny 46. Zpracujete ventilátor 51 a přile­
píte na vyznačené místo na střeše kabiny
50.
Samostatně zpracujete konstrukci pod
motorem . Boky 36, 37 přilepite k dílu 35
a celek na vyznačená místa na dílu 34. Hotovou konstrukcí připojite pod motor, tj .
k dolní části dílu 29,
Na stranu motoru (dilu 53) přilepíte
(zhruba do jeho středu) zátěž - lepíte kanagomem - a po proschnutí přilepíte díl
53 na zbylou dolní část motoru, tj. k dílům
34, 29 a 52. Před zpracovánim zátěže a dilu 53 doporučujeme díl 53 podlepit kladívkovou čtvrtkou - hmotnost zátěže se na
ní lépe rozloží a díl 53 se nepohne.
Dokončíte motor zpracovánim a osazením doplňků. Vytvarujete a uzavřete obvod filtru vzduchu 40, zakryjete jej shora
dílem 41, zespoda dílem 39 a celek osadíte na díl 38. Vytvarujete a uzavřete výfukovou rouru 42, horní část zakryjete zkompletovaným dílem 43 a celek osadíte na
motor na vyznačené místo dílu 33. Zkompletujete hák 58 a přilepíte pod motor na
vyznačené místo na dílu 35. Zpracujete
čtyři držadla 79, dvě kliky 80 a přilepíte
podle návodné kresby na vyznačená místa na kabině 46. listové pero 20, na kterém je usazen motor, zkompletujete a pak
přilepíte na vyznačené místo na dílu 35.
Dbejte na přesnost, protože jakékoliv vychýleni by se později projevilo při upevně­
ní vozíků. Totéž platí o zadní nápravě 24,
kterou zpracujete a přilepíte pod kabinu
na díl 53. Celek necháte proschnout a pak
díly 20 a 24 osadíte podle návodné kresby
na oba vozíky podvozku.
Závěs v zadní části stroje zpracujete
z dílu 55. který zkompletujete a pak zakryjete podle návodné kresby dílem 56
(v horní části) a dílem 57 (v dolní části).
Hotový závěs přilepíte k dílům 24, 52 a 53.
Zpracujete hlavu zákolníku 76, osadíte jí
vlastní zákolník 75 (ze špejle) a po proschnutí nasunete zákolník do závěsu z dílů 55, 56, 57. A tím je dokončen motor
a kabina.
Zbývá zhotovit radlici a pohybový mechanismus. Začnete tím, že si připravíte
jednotlivé díly. Zkompletujete díly: 59
(2 x ). 60 (2 x), 62 (2 x), 63 (2 x), 64 (2 x),
65 (2x), 66 (2x),.~7 (2x),.68J2~). 77
(4 x) a vlastní radlicI 61. K nt pnleplte na
vyznačená místa držáky 62 (2 x ), 63 (2 x )
a 64 (2 x) - orientujte se podle návodné
kresby, abyste je neosadili obráceně! ~~
dvě ramena 59 přilepíte na vyznačena
místa (a podle návodné kresby) ~oslední
dva držáky 60. Osazení pohyboveho mechanismu je velmí jednoduché; doporučujeme, abyste se orientovali podle návodné kresby, která text doplňuje. Dvě
osy 69 provlečete rameny 59, pak obě~a
vozíky, ke kterým je z vnitřních stran přll~:
píte napevno. Po proschnutí na osy zvencl
navlečete dvě zarážky 77 a ty k osám při ­
lepíte napevno - zajistíte celkové zve~á­
ní radlice. Tu ovšem k ramenům 59 muslte
ještě upevnit dvěma osami 70, kterými ramena 59 uchytíte v držácích 62 a z vnější
strany držáků zakápnete lepidlem. Osy
jsou k držákům přilepené napevno a ramena 59 se na nich mohou otáčet.
Do držáků 64 (2 x) pomocí os 72 (2 x )
upevníte dvě táhla hydrauliky 68 - osy
napevno přilepíte k držákům. Do motoru
nasunete osu 71, přilepíte napevno, po
proschnutí na ni z obou stran motoru nasunete pouzdro hydrauliky 67 (2 x) a z~­
jistíte zarážkou 77 (2 x ). kterou k ose pnlepíte napevno. Do držáků 63 (2 x ) pomocí os 74 (2 x ) upevnite dvě táhla hydrauliky 66 - osy k držákům přilepíte napevno.
Do držáků 60 (2 x) pomocí os 73 (2 x )
upevníte dvě pouzdra hydrauliky 65 - osy
k držákům přilepíte napevno. Po dokonalém proschnutí všech lepených částí nasunete táhla hydraulik do jejich pouzder
- 66 do 65 a 68 do 67 . Ověříte si funkce
modelu: ramena 59 zvedají celek do výše
a spouštějí jej dolů. Na konci ramen se
okolo osy 70 otáčí radlice a její otáčení je
regulováno mechanismy hydrauliky.
Stroj je hotov - věřime, že jste pracovali přesně a pečlivě a že jste teď s výsledkem své práce spokojeni. Doufáme,
že se vám model líbí a že vhodně doplňu­
je váš soubor stavebních strojů. Jako obvykle připomínáme všem pečlivým modelářům, že konstrukci mohou zpevnit a barvy oživit, jestliže model přestříkají bezbarvým lakem . Nezapomeňte ovšem na pohybové mechanismy, musíte je nalakovat
ještě před sestavením, a sestavovat je
můžete, teprve když lak dokonale uschne.
Jinak by se mohlo stát, že by se pohybový
mechanismus slepil a přestal fungovat.
Ale toto vše zkušení modeláři znají a jistě
se takové chyby nedopustí.
A tak nezbývá nic jiného než vám popřát úspěch při stavbě modelu a těšit se
na shledanou u dalších vystřihovánek.
Richard Vyškovský
o bu"'"
d !'
lů, co vám VYdatně E
' fíjemňUje jarní vý~
lety do přírody?
·.·pl ece bláto! Rozbředlá mazlavá půdá ,
·níž se nohy boří
nebo kloužou, která lne k botám a přidává
jim kila na váze, která zrádně ujede pod
nohama právě ve chvíli, kdy potřebujete
pevný krok, a čvachtá zrovna v okamžiku,
kdy se snažíte jít co nejtišeji. Bláto je
zkrátka protivné a čelit mu lze jen jedním
způsobem - vhodným obutím.
Člověk ovšem může zůstat doma nebo
se držet asfaltových chodníků. Obyvatelé
volné přírody se však blátu vyhýbat nemohou, ba mnozí z nich musí bahnité prostředí přímo vyhledávat, protože na něm
závisí jejich život. Bažiny, blata, močály,
mokřady, rašeliniště a jiné druhy nejhoršího marastu, kam se člověk sotva odváží,
poskytují totiž vynikající úkryt a dostatek
potravy mnohým živočichům. Jenomže
nikde se neprodávají gumové holínky pro
vysokou ani přezůvky pro brodivé ptáky.
Jak si tedy živočišstvo s bahnem poradí?
Kupodivu docela snadno. Většina obyvatel bahnisek má proti člověku velkou
výhodu - nepatrnou hmotnost. Právě
proto všelijaká ta drobotina - bezobratlí,
obojživelníci i drobní plazi - nemá žádné
zvláštni přizpůsobení pro život v bahnitém
prostředí. Díky své malé hmotnosti se po
povrchu bažin pohybuje zcela bezpečně .
Stejně tak i drobní savci, napřiklad rejsci
či malí hlodavci, a malí ptáci. Ale u někte­
rých druhů přece jen najdeme svérázná
přizpůsobení,
která usnadňují pohyb
v mokřadech lépe než vysoké rybářské
boty.
V ptačí rodině existují hned dva velké
řády, které mají už jména upozorňující na
jejich způsob života spjatý s bahnisky bahňáci a brodiví. K nim přistupují ještě
plameňáci, chřástal i a ovšem vrubozobí,
což jsou sice plavci a potápěči, ale velice
často si také vykračují po bahně . Při tom
se jim velmi hodí plovací blány mezi prsty,
které rozkládají hmotnost ptáka na poměrně velkou plochu, takže se příliš neboří. Skuteční obyvatelé bažin a mokřin však
obyčejně plovací blány nemají, neiJotře­
bují je. Neplavou, ale brodí se. Aby se nenamočili, mají zpravidla velmi prodloužené nohy, zejména běhák . A ty dlouhé nohy jsou ještě neopeřené. Zatímco třeba
sovy mají nohy zarostlé peřím až k drápkům a většina ptáků nosí "kalhotky" sahající až po paty, mají brodivci téměř celé
lýtko lysé - vypadá to, jako by si vyhrnuli
nohavice. Všichni tito ptáci si tedy vykračují bahnem a vodou jako na chůdách nebo ve vysokých rybářských botách. Aby
Nahoře u titulku je stopa čápa bílého
Stopy v bahně: První obrázek zachycuje stopu
tchoře v bahně.
Uprostřed je stopa prasete divokého.
Obrázek vpravo zachycuje úsek bahniska se stopami vodních ptáků .
Kresba vpravo nahoře znázorňuje stopu lysky
černé.
se nebořili do bahna, mají často velmi
dlouhé prsty, které do široka roztahují,
a někdy mají po okrajích kožnaté lemy nebo (např . plameňáci, z bahňáků tenkozobcí a pisily) méně vyvinuté plovací plány.
Všichni ptáci jsou ovšem "lehké váhy" ;
i veliké volavky a čápi váží jen několik kilogramů. Hůře jsou na tom velcí savci. Těm
jde především o to, aby se v bahně nebořili . Proto mají v bažinách žijící kopytníci
neobyčejně rozšířená chodidla: sob, los
nebo jelen milu mají stopu mnohem větší
a širší než jiné druhy jelenovitých, antilopy žijící v podobném prostředí se utváře­
ním svých spárků zcela liší od příbuzných
druhů ze savan s tvrdou půdou (například
sitatunga). Také šelmy pobíhající po bahnité půdě mají tlapky větší a roztažitelněj­
ší než jiné druhy a nezřídka mají náznak
plovacích blan, i když nejsou o nic lepšími
plavci než jejich suchozemští příbuzní .
Tak například rysec bažinný má daleko
širší tlapky než příbuzné druhy koček připomíná to spíše tlapku rysa, který
ovšem má široké a roztažitelné tlapy proto, aby se nebořil ve sněhu . Celá řada zví řat využívá své "holínky do bláta" součas­
ně jako sněžnice, například sobi, kteří se
pohybují v zimě po sněhu a v létě po rozbahněném povrchu tundry, nebo losi zdržující se v létě v podmáčených lesích .
Na rozdíl od ptáků se čtyřnožci vůbec
nechrání před bahnem, jde jim opravdu
jen o to, aby boření neztěžovalo pohyb.
To proto, že rohovinové "obutí" savců, ať
jde o spárky či kopýtka anebo pružné nášlapné polštářky , je univerzální a osvědču ­
je se na pevné půdě stejně jako v baži nách . Jen kvalita se trochu měn í - savci
našlapující na tvrdý podklad mají mnohem odo l nější "podešve". Obutí obyvatel
bažin je měkčí a pružnější, pro původní ži - .
votní prostředí výhodnější , ale v zajetí ně­
kdy působí obtíže. Inu, jako člověku, který
si v rybářských botách vykračuje po dláždění .
-khFoto V.
Motyčka
déčko
015
12.
Vzhůru
do Tibetu!
Začátkem června
něj čekala zlatá medaile
a velká zlatá Humboldtova medaile. Za půl roku stačil napsat knihu
o předcházejici výpravě, která vyšla i německy a anglicky: pronést mnoho přednášek a připrav it
další expedici. Začátkem února 1879 už zase odjíždi z Petrohradu do městečka Zajsan v Semipalatinské oblasti, kde se shromažďují účastníci velké První tibetské expedice.
1878 se N. M . Prževalskij vrátil do Petrohradu, kde na
Pařižské zeměpisné společnosti
GUČE~
Přes všechno úsilí se cestovatelům nepodařilo ostražité kertagy ulovit. Jedinou kůži a lebku divokého koně , kterou ziskali, koupili od kirgizských
lovců v jižní části Džungarské pouště . Zoolog Poljakov pojmenoval tohoto divokého koně Equus przewalskii (kůň Prževalského). Dlouho byl v Petrohradské akademii věd jen jediný exemplář, teprve po mnoha desítkách let byly ziskány dalši.
Piši
I!>
Helena Kholová a Karel Dunda, kreslí
I!>
Milan Víšek 1988
12. Déčka (přílohy) časopisu ABC mladých techn i ků a přírodovědců . Ročník 32 (1987 - 88). Adresa : ABC, DDMT, Radlická 61 , 150 02 Praha 5-Radlk..,
Velcí lesní mravencí nebo dřevokazi žihadla nemají a útočí tak, že prokousnou ků­
ži kusadly a na ranku pak stříknou kyselinu mravenčí. Ani oni nemohou člověku
uškodit. Naproti tomu některé tropické
druhy způsobují zranění citelnější a nepříjemnější než včely a vosy.
Zihadlo je specialita blanokřídlých.
Leckdy však čteme i o .. žihadle" štíra.
Tento orgán má s hmyzím žihadlem společné jen umístění na konci zadečku
a schopnost bodnout. Ve skutečnosti má
docela jinou stavbu a jínak funguje. Hmyzí žíhadlo je ukryto uvnitř zadečku a je to
zařízení velmi složité. Štír má na .konci tě­
la hruškovitě zduřelý článek, vyplněný jedovou žlázou a opatřený dutým trnem,
který nemůže ani vysunout, ani ?atáhnout. Jeho jed je však velmi účinný, poranění bolestivé, s několik dní trvajícimi
následky. Bodnutí velkých tropických štírů může být i životu nebezpečné . Evrop·
ský štír kýlnatý (žije i na jedné - lokalitě u
nás) je však tvor plachý a neútočný a ne·
působi
vážné nesnáze.
Bolestivé bodnutí však nemusí pocházet jen od žahavého
hmyzu. I krev sající druhy, které nemají jedové žlázy, dovedou
pěkně potrápit. Vypouštějí do rány látky, které jim usnadňují
sáni krve - protisrážlivé a rozkládající tkáně - a to vyvolá bolestivý pocit, zčervenání, otok, a hlavně svědění. Bodají tak vši
i blechy, dnes už naštěstí vzácné štěnice, ale i v přírodě volně
žijící druhy. Ve vodě můžeme .. utrpět" bodnutí některé vodní
ploštice, např. znakoplavky, bodule ( .. vodní včely") nebo i jehlanky či splešťule. Také na křoví a stromech žijící malé ploštič­
ky z rodu Anthocoris si nás mohou splést s listem a citelně
bodnout. Zvlášť nepříjemné však jsou/ různé druhydvoukři­
dlých - komáři, mouchy, ovádi, bzikavky a jak se všichni ti trapiči jmenují. Nikdo z nich neni jedovatý, ale všichni mohou
přenášet různé infekce, od drobných místních zánětů až po nebezpečné choroby malárii, žlutou zimnici, střídavé horečky
apod. Pro turisty představují právě tyto druhy značné riziko .
Teď se ale podívejme na pavouky. Z našich druhů naštěstí
není nebezpečný žádný. Lidé se nejvíc obávají velikých, až
10 cm dlouhých chlupatých sklípkanů nebo asi 7 cm velkých
solpug. Ti však nejsou nebezpeční. Zato mnohem menší pavouci z rodu Lathrodectes jsou opravdu jedovatí. Jsou známi
pod různými jmény - tarantule nebo malmignatta v jižní Evropě, karakurt ve stepich SSSR, .. černá vdova" v Americe. Jsou '
dlouzi sotva 2, nejvýše 5 cm, ale jejich kousnutí se vyrovná hadímu uštknuti a postižení lidé musí strávit pár dní v nemocnici.
Vypadají nenápadně - mají kulovitý zadeček, obyčejně černý,
často skvrnitý, a dlouhé nožky a žijí skrytě na pastvinách a polích, takže se s nimi často dostanou do styku domácí zvířata
. nebo lidé pracující na poli. Kousnutí způsobuje prudkou bolest, třas, křeče a dušení a mnohdy i ochrnutí a smrt. Jed těch­
to pavouků byl ve směsi s různými rostlinnými šťávamisoučástí šípových jedů.
.
Jedovaté, a dokonce velmi jedovaté, jsou však i některé docela nevinně vypadají druhy hmyzu, které nebodají a nekoušou. Jsou to například krásní brouci puchýřníci, majky, páteříč­
ci, a dokonce i slunéčka a mandelinky. Ti všichni ' obsahují
a mohou i vylučovat prudký jed kantharidin, tím zákeřnější, že'
se uchovává ve svalech ptáků nebo obojživelníků, kteři tyto
brouky sezobali. Byly zaznamenány případy otravy takovým
masem. Naštěstí jsou u nás puchýřníci vzácní, hojnější jsou
v jižní Evropě. Dráždivé jedy"mohou vylučovat i jiní brouci, například drabčíci z rodu Paederus, žijicí v bažinách a na okrajích
vod. Dvoumilimetrový drabčík Oxytelus zase létá za večera,
a vnikne-Ii do oka, poleptá spojivku a vznikne bolastivý zánět.
Na kůži způsobuje jed drabčíků otoky a puchýře.
Nepříjemné záněty na pokožce, na spojivkách a v dýchacích
cestách mohou způsobit i bezbranné chlupaté housenky.Zejména přástevníci mají u kořene dutých chloupků jedové žlázky, ale podobné nebezpečné chlupy mají i bekyně a další druhy motýlů. Brát tyto chlupaté housenky do ruky se tedy nedoporučuje. Ale může se stát, že vítr roznese odlomené chloupky
po okolí a ty se pak stanou zdrojem záhadných zánětů a obtíží.
K tomuto skromnému výčtu můžeme přidat ještě velké tropické jedovaté stonožky, které se ovšem drží v trouchnivých
kmenech a pod kameny, brouky vystřikující leptavé látky na
dálku (příkladem je i náš neškodný prskavec nebo. javánská
mormolyce) a dospělé motýly s jedovatými chloupky . .
Jak vidite, entomologická věda má k dispozicí mnohem méně senzačních jedovatých tvorů než autoři detéktivek. Ale to je
dobře. Víme teď, že se v přírodě můžeme pohybovat bez bázně, známe druhy, které by nám mohly způsobit nepříjemnosti,
a víme také, jak podobná nepatrná, ale citelná zranění ošetřit.
A hlavně známe i ty obyvatele naší přírody, kteří sice nekou šou, ale jsou doopravdy jedovatí. A na ty si dáme pozor.
Kresby
Zdeněk
Berger
RNDr.
Jiří
Dlabola.
17
'l;lladiÍ 'ho a hrál ~~ s ním. a i když
-možná trošku záviděl/ neda,l nic ,
znát. Hnen se- ptal. "kdy Z~ČIlOU
, chodit Breta cVičit. Av,;té chvíli s~
ÉVA BEŠŤÁKOVÁ to stalo. '
' .;NeZl.ob se ... ., řekl Petr. -"ale na
cvičák se mnou cHodit nemůžeš.
Pes musí mít jen j~dnoh9 ~ J>~na
a jednoho cvičitele~ . yíš?" , "
Petr a Pavel se stali nerozlučnýPetrovy starosti byly · zbytečné.
. .,' Pavel , to nechápal. Myslel. že se
mi kamarády hned v' první třídě. Breta zřejmě probudilo až odemy" ': š ' ním Petr milchce o štěne dělit. '
Snad kruli jejiCh jmén:ům je třídní kání. pr-otože ' se při Petrově pti- , a urazil se, Marně mu Petr vysyět­
učitelka posadila do jedné lavice chodu ··teprve . batolil z košíku , lov8.1. že před domem a v aleji si ,
a v té už zůstali. ' Taky bydleli a mocně' pr<~táhovt\l přednf tlá.pky
mohou hrát . s Bratem oba. j en vý_ _
v sousedství. chodili spolu' do dru- 'a hřbet. ', Teprve potom se' vrhl ', cvik musí provádět s instruktorem
žiny a později do pionýrského od- '. 'k pánoví., aby ho bouřlivě přivítal.
sám. Pavel ztratil o Bretit 'zájem:.
dílu i do cvíčení a; dvakrát j~li spo- . Petr ze všeho nejdřív popadl 'čodít: ,' a dokonce Petrovi řekl. ať si tedy
lu ina . letní táQor. Jména Petr ko a :i"a chvíli, už byls pejskem - svého čokla" zavře třeba" do zlaté
a Pavel se stala ve škole pojmem v a~eji u řeky. Ta~ měli psi z cel,é 'klece ~ zamkne na de~ei západů.
krásného přátelství. pevného ka- .' čtvrti výQěha Bret dostal volno. A,f že .se ho .UŽ o .nic ·prosii.nebude. Po .
marádství a nesobeckého vztahu. : Se pr~lítá. když s~ celé dopoledne,,_ .tě. ch slovech se ovšem urazil i petr.
Před ostatníI1}Lděťmi s~ nijak heu- ' n;ehJlul i předsíně! . ,. -,:, . . . '. ', Jeho~ Bret není žádný Čokl. má
zavírali. ' na hřišti , měli >~poust~ ' . Pét: , dos~al Breta za.~svedc.e~l; " průkaz ' původu a bude z něho
dalších kamarádů á. vetřídě.,taky. . od , dedy. z . J.>o,d~rko.noSí: a , s~ra~Il . zdatný 'obranář!
:,'
ale přece jen byli nejvíc/,spolu ', tli'-m ' s ' Ium cele p.raz~my.~.Zac~l · . A tak se ~ničehonic pokazilo jeda nejlíp si rozuměli: ', " . , .'
" .., ho cvičit a připf8.voyat !l-a pObyt; no krásné kamarádství. Proč. to
V pá~é třídě se v~ak stalo , něco ' V městské!Ji ~Y.ie. a k?yz se: ~o~- ': .věděli jen Petr š Pavlem. ale ve tří­
podivného. První ' den po prázdni-·'· cem srpna vratIls no~ kamara- ~' de neřekli am slevo a děti si nakonách pfišli Petr a ' Pável, d9 třídy . dem domů; hned se, z~jímal. ()~kd.Y , nec'. vysvětlilÝ celou záhadu po
každý sám •.do 'jectné · lavice si ne-inůže s malým knÍracem chodIt na
svém: Petr má zkrátka oči jen pro
'.sedli a celý 'den na. sebe nepromlu- ·...služební ,výcvi,k pořádaný .svazar~
svého psa a Pavla naopak pes ne; viJľaÍli ' SJÓy0.·> 'třídní s~ · divila: . ~ePl. Tehd! ~viděl Byeta po;p~~ . baví. Jejich zájmy se rozešly. to se
á Jirka se. cestou cdomů Pav.l a do" I Pavel. Štene se mu mo~ hbIlo.
stává. A protože se· š.kolní rok
konce : z"elital:': ,;C;o;;::se ;mézÍ. vámi
rychle rozbíhal a povinností přistá.19?? ' Jeiiž~~ pa,v,er:.~ěódpóveqěl;'
. bývalo, brzy na událost zapomně: u kř~žé:)Vl;ttky se?Í'.()il~či~ !1 lou~al
Pátá třída není žádná procház.. ' se-d0n:tY ' sá~;i~tIp?:.có.Petrletěl 'ze
alejí! řekla matikářka. a ' tak
" škólý,jako 0:zav90:'. '
.
,
.
'.
' Petr totii ďopráv:du závodii.' S ča: ' .
sem! , Til-jě~stVí.- které~ zatíÍ'n nikdo .
· neznái, na něh-o: éékalo, do~a v podobě lruilé.h<i, kn'Írače ~ré,ta.. čtyř­
niěsičnílio · štěněte.· Petr · sp'ěchal
· a -;.r: . hl~vě : IllěTpijii> oiá~e.k; Jak
· . strávil ::" B):,e t ' 'první ,dogoledne.
· v ~ ~~al.~dn~m .byte? Néstýskalo ~e '
· mu?, Neknučel?A - hlavně - rie- , .. ' uděÍarv' pfedsí~i , lóužičku. , když
. byl póprvé doma l;>:á,m?
Sto a
"
I'
...
.' cesticc~ ~em9hl ' irY.hriout:· ,~C9 tu
" ' děláš.?· .. ·
.', '
" ,',.' . Pa~~l zd~ihl, oči ~ pe1r po~nal, že
'. " ' :, .. : :'" 'jsou v.el'mi' smutné. '
,:~' '.(,
.' ,;' ,,;',~,~:" :~ ,;ZtnaÚI jsem 'klíčeoďbýtú," řekl
.. : !.:.ď:i R'itv~l; ',;ble~ámje tu už dvi{hodiny
.).. ·,'~t:;:taébojiÍn
se, ,' ze,,·,lÝiárně. Záčiná ,Se · ,
:':'
,,,,,\ . :"J:!tmívát a naši' j$ou' v. kině, nemůžu
'·\'donili.Navíč se budoh hroiriězlo­
f:~~!;:, jsoiI,: ť~, 'pž d~~~~ .kli.Ú ; kt~ré
", .Js.em ztratIl, 'a , ,mel Jsem na nl'Ch
~ ~:~:. Ip~J'íedlny ~Ú,Č od. K'ol*:r:ny ... ·· . .
';:,.
.t Petr' pochopil. ,že je zle. Takhle
~,~~y ' se · P~veľ ilesv'ěi:oval: ' kdyby ·
. ~ t':,opntYdu. nepotřeboval pomoc.
.
, , ' ::,Plljt 'mikaptlsník nebo něco
.. " z·, k,a .,šY/ kdes ' měl ty : k~í~e:' ř-ekl
, . ,míi" :a/ když·)nú' Pav-el. k~pesník
: póda~, ,,pHstrNníoB:t:'etoyi k ~eni'< Breté :stopa." ," , ' .
.
P'a ,;el po~hópil. ' Bylo by m~žné,
~Y:i:nun~kont:c pomohlo "ti~tít-·
~f' ,~,
":"'~',~;!'. ,(" ', . _ ~ , "
,.', "'.
zk.w.;iel:)1i.i, komisí stopu n.ezvládl;. a když- irtel o~tatiií ' dis'ci~
,'~ plÍriy .be.z"bl1y.bÝ; ~zkou..sky n~s' !t0!l;Í'1:,?·;'~élLV€:l
. ~. ,>Ja: RQdziIil b;1,l,d~ o 'pitl ro~u
,,' '.. ší, ,př.é$ti!:net>·sihx:at ' ,8. bud~
c!ěti
sklonily h~aVY,h~d, s~ši- " v~tšipd:'z.q~/i ~ut~~dv'ály ;\petra;
tem ~a věnovaly se. rovpicím. ", ':" ,',' , .•" Protože ~se,~o , "štdpě'~
Po půldruhénľ rpcé ,,:.:. to -4ž byr ,: šKol~;ďzaliiečhi ~Qsil '
Petr s Pavlemskoť9·na)!.:ori~i}e~té:.' 'i~Žky ,~:;p,)tt:~m n~m:ěl Za.d,11e:nqi·'l?lta~.
třídy' a pr'á:v-ě začíp.a~o j!:'ro -:-" , při.- '.' leh9. !ť~iú~rái;la ~ á '~,?c'
'to
',š,e l Bretův , velký den .. Zkoušky!, Dě" ' 10, ale :nedal nic znát.
ti ze třídy v ·té době 'Bret~ úŽ dObř;;: i;li:nýbáts~ého ~,~Quiku 'a začatvy'::
zna~y, často. si s ním venku l?-tály : 's,e.<fáv,a t l! tel{y. A ~d~ tl(,<I: slyš~~)'Si
" a pi'íprayy ke zkouškám,'prož~valy ' -že' Bf~! ÍleúSl)ěl, nehe;zkY',se uŠ~lí';'
s Petrem, jako by šlo o jéjich,' vlast- , bl: ,,A ,co jste p1ysle~Í'? Z .tako'véh(L ního psa. Bret byl hez~ý malý kní-. čokia 'ni~dy''tlic nebude, :vždyť jeJ(f ·
raCi "pepř a~ůl'.'"qi~lyeselou pj):V""'E . jen :Úikóvé '. .';... 'fousaté· tintí!lf:o..'.. , ~" . '., .
hu a ' svou přítulností si každého , : Vétr šĚwrel rty, alé 'mlč. el: Pa;vlo... ·
brzy získal. Kromě Pavl~,....:' te~ Se ':,,:Va zIQQá 'h() : z~bpliiatbl~~, >že '
'
o psy okatě l\ezajímaI... ; " , '
.. nemohlůClpověděC ." . ' :,_č "
• "Br-eť zkoušky.· jistě'ud.ě~á:',' ří~ali
",~' zase ~ončil: ,školní'
' p. ••· r ,.;u
kluci Petrovi., ;,Je tak chy:ťrý ;a. po:': zno:ru ' pdj'el :~ : dědovr"
slušný, pro<; ~e bojíš?" , _,.'
; "~'o " kdell~e'ta' ~elě}éto, piÍJ:).ě'
;,Chytrý a 'pos~ušný je," ·pdpoví.- > návra:ti( :d.o:Qlů kO,m :;em ól~á~ldlljrl;~,:.,
dal Petr: "Umí. i sp.ec'iální cviky, ja~ "našel ' v:'e. ',. p(')~ral[1Hu.
ko je' rozlišováiú předmětů, výhlé'.: další '
'dávání nebo pro-chazerll mezi dzí" , 'vi:;
mi osobami, apiŽ 'býna ně reago- ' . 'r 'oz:urnÍ,šZ'!'
val, a poku,d jde o poslušnóst, 'z té '
jist~ zkouškú složí. Na.: pove( přibí- '" zlllln,ěl::,f[alrr!5l'ibll 'Pf~tr'01i'L"a'
há oi štěká a ~ aportuje, . odkládá. -.: ....... Lu~a
předmětý a . umí' :óbráty II nohy: '.' ,,!"U'i1UJ',
.
,
J~n"stóÍ?~
in:unejde,1:I.·toliÓ.ďSé,Wá~
:-': ~ , BI'e1;~'1~nlb:
'~t~i;~~i:~~iť~ri&~;~i
vě · bojím.",'
•
a;
,,Jaká ~" ~J"'~"
. ky: které ~ ps·~c, n '.,n;tlI1ono
;,Musí najít .' ri'rOpřhn
,,", chu , ve
,,: metrů"a to
, je'
_.
"
~
~.
v llhlúď
'ho p 'a:jde,
buď ' zal.ehne.
-, , 'ká:::ť2t
t ",'
' •
V ...... VA"' ... U'"'
~ ,
'.":
"
•
ZADÁNO PR® TECHNIKY
/
/
výpočtu
nové stupnice musíte brát v úvahu hodnotu odporu
náhradní kuličky, její hmotnost, hmotnost kyvadla, koeficient
třeni, hustotu vzduchu a rych l ost větru . Nejjednodušší metoda
je dát neocejchovaný anemometr do ruky spolujezdci na mopedu nebo na motocyklu a podle tachometru si na anemometr
zaznamenat příslušný údaj při různých rychlostech.
Náš anemometr ukazuje silu větru ve stupních podle Beaufortovy
(Bofórovy) stupnice.
1- 5 kmih
1. vánek (hýbe kouřem, ale ne korouhvičkou)
6-11 kmih
2. slabý vitr (listy stromů šelestí, korouhvička reaguje)
12-19 kmih
3. mírný vítr (větvíčky stromů se pohybují, prapory vlají)
4. čerstvý vítr (slabé větve jsou v pohybu, zvedá se prach) 20-28 kmih
29-38 kmih
5. čerstvý vítr (ohýbají se keře, létají klobouky)
6. sílný vítr (ohýbají se silnější větve, obracejí se deštníky) 39-49 kmih
7. prudký vítr (stromy se kymácejí, vitr bere anemometr) 50-61 kmih
Stavba anemometru:
Anemometr se skládá ze tří částí - držátka s drátěnou osou,
z ko rouhvičky, která se na drátěné ose otáčí, a z kyvadla s kuličkou. Korouhvička A (obrázek č . 1) je vyříznuta z polystyrénu
tloušťky 1 mm. Polystyrén můžeme zakoupit ve specializované
prodejně s výrobky z p l astických hmot. Při výrobě dílu A musíme dbát zejména na vnitřní poloměr 120 mm, který musí odpovídat otvoru pro zavěšení kyvadla. Ke spodní části korouhvičky
kanagomem přilepíme dřevenou tyčku F (0 12 mm), do které
však nejprve vyřízneme drážku pro zasunutí korouhvičky.
Jak ukazuje obrázek označený číslem 2, do tyčky vyvrtáme
také otvor 0 2.4 x 18 mm. Pozor, otvor musí být přesně vose
tyčky! Stejně souosý musí být i otvor v držáku H , do kterého
podle obrázku č. 4 nalisujeme ocelový drát G (0 2 mm, s úspě­
chem můžeme použít drát do kola).
Nyní si zhotovíme kyvadlo, které sestává z dílů E (drátu
z transformátoru nebo elektrovodiče 0 0,7 mm), D (pingpongového míčku, do kterého vyvrtáme souosé otvory 0 0,7 mm)
a C (tenkého mosazného plíšku, který je ohnut do tvaru obráceného U a do něhož je také vyvrtán otvor 0 0,7 mm) . Kyvadlo
pak sestavíme následujícím způsobem . Do otvoru v plíšku C
nasadíme drát E a zaletujeme jej. Na drát nasuneme míček D
a u horního otvoru jej zakápneme kanagomem . Nakonec ještě
vytvarujeme horní závěsný háček . Tvar drátu E ukazuje obrázek Č. 2.
POSTAVTE SI ANEMOMETR A SKLONOMĚR!
Bez větru by byla naše Země prakticky
neobyvatelná . Polární oblasti by se staly
ještě chladnějšími, na rovníku by zase zavládlo vedro, pro živý organismus prakticky k nepřežití. Vítr je tedy pro nás životně důležitý, i když, je-Ii ho zase moc,
dokáže natropit pořádné škody. Proto je
důležité umět změřit rychlost a směr vě­
tru. Jedině tak se lidé naučili vítr ovládat
a předcházet jeho nepříznivým následkům. Tato měření využívají letci, námoř ­
níci, zemědělci, energetici i sportovci.
Znát sílu větru však musí i letečtí modeláři, kterým je určen dnešní návod ke zhotovení jednoduchého anemometru.
Anemometr většinou známe jako čtyř­
lopatkový větrníček, který můžeme zahlédnout na televizní obrazovce při pravidelných zprávách o počasí, nebo na letišti, když meteorolog měří před letovým
dnem rychlost a směr větru. K zajímavostem patřil anemometr přípevněný v polovině dvacátých let ke vzpěře letounů,
sloužící jako rychloměr (například u naší
první dolnoplošníkové stíhačky Avia
BH-3).
Jednoduchý anemometr jiného typu si
můžete zhotovit z tabule lisovaného polystyrénu a míčku na stolní tenis. Míček za věšený na tenkém drátu se vlivem větru
vychyluje od vertikální polohy a ukazatel
umístěný pod míčkem ukazuje na stupnici rychlost větru v kilometrech za hodinu.
Pingpongový míček nárazy větru osciluje
mezi dvěma polohami, takže průměrnou rychlost větru udává
jejich střední hodnota . A protože pro své účely nepotřebujete
zcela přesné měření, je stupnice anemometru velmi jednoduchá . Počítejte také s ~ím, že nejpřesnější měření rychlostí větru
je při výchylkách od třiceti do šedesáti stupňů. Proto výsledky,
které se bliží k nule a nebo zase přesahují 70°, musíte brát s rezervou.
Pokud při stavbě anemometru použijete j in ý materiál, než je
v plánku (například místo pingpongového míčku polystyrénovou kuličku, která má jinou hmotnost, a tím i jiné výchylky),
musíte sí vypočítat jinou stupnici, než jakou udává výkres. Při
20
Sestavené kyvadlo zavěsíme do koA a zkusíme jím kývnout. Jezdec C nesmí drhnout a naopak se musí
pohybovat asi 1 mm nad stupnicí. Pokud
drhne nebo někdy vypadne, svědčí to
o nepřesnosti poloměru 120 mm nebo
o špatně provedeném závěsu. Zvýšený
konec korouhvičky slouží jako zarážka
kyvadla.
Funkci anemometru můžeme vyzkoušet u výfukového otvoru vysavače . Korouhvička se musí na držadle H okamžitě
natočit po směru proudícího vzduchu
a kyvadlo se vychýli podle vzdálenosti od
zdroje prouděni vzduchu .
rouhvičky
Sklonoměr
Pozorný čtenář si již jistě všiml, že dosud nebyla řeč o dílu B. Je vystřižen
z kladívkové čtvrtky a rozvinutý má rozměry 120 x 34 mm. Před jeho vytvarováním si měkkou tužkou vytlačime mista
ohybu a díl B podle obrázku Č. 2 vytvarujeme. V tomto tvaru jej kanagomem při­
lepíme ke korouhvičce . Pozor; díl B musí
být rovnoběžný s vrchní hranou korouhvičky A a kolmý na osu dílu F! Jedině tak
můžeme zabezpečit jeho správnou funkcí. Anemometr totiž můžeme použít i jako
svahoměr - sklonoměr.
Podíváme-Ii se totiž trojúhelnikovým
otvorem v dílu B jako průhledovým hledáčkem na nějaký bod v terénu, ukáže
nám ručička kyvadla úhel převýšení, který si přečteme na druhé stupnicí. Tento
úhel je udán ve stupních. Takto však můžeme použít anemometr jen při bezvětří. Fouká-Ii vítr, musíme kývadlo s míčkem
nahradit drátem s olovničkou . V tomto případě má drát E stejný tvar, jen místo míčku D je na něm zavěšeno rybářské olův­
ko .
Sklonoměr nám poslouží k určení výšky věže nebo stromu
(odkrokujeme-Ii délku základny od místa měření k úpatí věže),
sklonu terénu, kolmosti stěn nebo jej můžeme použít jako jednoduchý nivelační přístroj k hrubšímu měření při stavbě tábora
a podobně .
Foto autor
Miroslav Kolář
~
o
Ul
i
í
I
I
í
i
í
í
í
i
I
i
i
~
N
o
. I
i
I
i
.,.
I
I
.
Ul
25
~~----------------------~~~~~~
~~1~6~1
~98~______~~
________
ln
%
21
ZADÁNO [email protected],
GALAKTIKA
- létající model
kosmické rakety
Model je navržen tak, abyste jej mohli
postavit jen základnimi nástroji a z běžně
dostupného materiálu.
Trup rakety a válcovou část hlavice navineme z obyčejné hnědé papírové lepenky šířky 20 až 30 mm . K tomu budeme potřebovat válcový trn· průměru 17,6 až
18 mm, nejmenší délky 270 mm. Nejlépe
se hodí kovová trubka nebo kulatina
s hladkým povrchem, postačí však i nalakovaný a vyhlazený dřevěný trn.
Základní vrstvu lepenky navineme na
trn spírálovitě, lepicí stranou vzhůru . Nejprve zkusmo navineme asi dva závity,
srovnáme je okraj i těsně k sobě a konec
pásky k trnu přichytíme navlhčeným
útržkem lepenky. Pak pásku navineme po
celé délce trnu, př i čemž ji mírně utahujeme, aby od trnu neodstávala. Dbáme při­
tom, aby okraje jednotlivých závitů k sobě
těsně přiléhaly, ale aby se páska nepře­
krývala . Druhý ~onec opět přichytíme
útržkem lepici pásky.
Další vrstvy navíjíme stejným způso­
bem, avšak tentokrát lepem dovnitř. Navíjenou pásku důkladně navlhčujeme. Závity každé vrstvy musejí být opačně orientovány vůči vrstvě předešlé. Celkem navineme pět vrstev.
Vzniklou papírovou trubku necháme asi
dvě hodiny proschnout. Potom ostrým nožem odřízneme oba přilepené konce
a zkusíme, zda lze . trubku z trnu dobře
stáhnout. Pokud se nám to nepodaří, musíme trubku po" kusech rozřezat, lepenku
odstranit a po dokonalém vyčištění povrchu trnu navinout trubku novou. Při druhém pokusu však musíme věnovat větší
péči první vrstvě a zabránit tak jejímu při­
lepení.
Jde-Ii trubka stáhnout, nasuneme ji
zpět na trn a obrousíme ji hrubšim brusným papírem. Pak ji jemným brusným papírem vyhladime, nalakujeme čirým zaponovým nebo vrchním lesklým .nitrolakem
a znovu vyhladíme. Z trubky odřízneme
trup č.1 (délka 210 mm). stáhneme jej
z trnu a oba konce začistíme pomocí
brusného hranolu, s kterým jsme se již na
stránkách ábíčka setkali. Ze zbytku trubky
odřízneme obě části hlavice č. 2 a 3 (mají
délku 23 a 7 mm).
Na trn navineme ,další trubku, avšak
tentokrát jen ze čtyř vrstev lepenky. Trubku obrousíme, nalakujeme a vyhladíme.
Odřizneme z ni tři části dlouhé 60 mm,
přičemž jeden jejich konec seřízneme pod
úhlem 45 o a samozřejmě opět zarovnáme
okraje. Pozor, všechny tři díly, které jsou
na obrázku č . 4 a znázorňuji motory rake ty, musejí být stejné! "Motory" nalakujeme čirým nitrolakem a pokud možno je
vyhladíme i zevnitř.
Zbytek trubky přiřízneme na délku
55 mm. Trn s trubkou položime na pracov ní desku , přitiskneme k němu prkénko
tloušťky 10 mm a holicí čepelkou nebo
ostrým skalpelem trubku po délce rozříz ­
neme. Rozříznutou trubku stiskneme, aby
22
se její okraje překrýv a l y, a zasuneme ji do
trupu. Označíme si velikost přesahu, trubku opět nasuneme na trn a přesahující
materiál odřízneme. Na hrany řezu naneseme lepidlo (nejlépe Kanagom) a trubku
stiskneme nebo stáhneme gumovým vláknem. Trubku necháme dokonale zaschnout a potom brusným hranolem zarovnáme jeji okraje. Vznikne tak vnitřní díl
č . 5.
Slepená vnitřní trubka by měla jít těsně
nasunout do trupu i do obou částí hlavice.
Při montáži naneseme na vnitřní plochu
dílu' č . 2 kanagom, díl nasuneme na trubku
č.5 tak, aby vrchni část dílu č. 2 přesaho­
vala o 1 mm konec trubky č. 5. Podle výkresu pak na spodní část trubky č. 5 nasuneme a přilepíme kroužek č . 3.
Nyní vytvoříme příď rakety. Na kladívkovou čtvrtku narýsujeme polovinu kružnice o poloměru 20 mm a díl pečlivě vystříhneme. Vzniklý půlkruh č . 6 zkusmo
svineme do kužele tak, aby šel shora zasadit do přesahujícího okraje dílu č. 2 a dosedl na vnitřni trubku č. 5. Překrývající se
plášť kužele přistříhneme tak, aby se jeho
hrany pouze dotýkaly. V této poloze vzniklý kužel slepíme a zalepíme do hlavice.
Během schnutí lepidla ještě třikrát vystříhneme rozvinutý tvar kužele z lepicí
pásky a tou pak kužel postupně polepime.
Dbáme přitom, aby "šev" každé vrstvy byl
vždy na jiném místě a aby lepicí páska na
kužel dokonale přilnula. Po vyschnutí lepidla kužel obrousíme.
Vrchol kužele odřízneme a zabrousíme
tak, aby do vzniklého otvoru šel těsně zasunout odřezek kulaté špejle průměru 2
až 3 mm. Špejli, představující záchranný.
modul č.7 , do otvoru zalepíme, aby nad
dílem č . 6 vyčnívala 10 mm . Pak ji ovine me asi pěti závity lepicí pásky a opět
obrousíme. Nesmíme však také zapomenout obrousit i plošku na vrcholu záchranného modulu! Nakonec ještě celou příď
přelakujeme čirým nitrolakem a samozřej ­
mě i přebrousíme . Motory č. 4, které mají
na našem modelu funkci stabilizátorů, při ­
lepíme k t rupu č . 1. Jejich rozmístění uka zuje část výkresu označená číslem 8. Mo-
tory přilepíme epoxidovým lepidlem (nejlépe lepidlem Rapid). V žádném případě
nesmíme použít kanagom nebo jiné acetonové lep idlo! Při jeho schnutí by se
trubky deformovaly, což by později zne možnilo správný let rakety. Ze stejného
důvodu musí být všechny motory rovnoběžné s trupem.
Pro zabezpečení stabilniho vzletu musíme ještě model opatřit vodítky č . 9. Jedná
se opět o papírovou trubku, kterou stočí­
me na kulatině průměru 5 až 6 mm . Jako
materiál poslouží lepicí páska šířky
10 mm. Spodní tři vrstvy budou lepem
vzhůru, další dvě lepem dovnitř. Obě vodítka nalakujeme čirým nitrolakem a lehce obrousíme. Dolní vodítko vlepíme kanagomem do jednoho z motorů. Horní vodítko však nejprve přilepíme na odřezek
trubky č. 10 (použijeme zbytek z dílu č. 1).
Vzniklý díl pak nalepíme na horní část trupu. Jak však ukazuje výkres, musí být obě
vodítka nalepena svísle, a navíc musí být
souosá!
K barevné úpravě modelu použijeme nitroemaily ve spreji (prodávají se v drogérii
k opravě automobilových laků) . Jako náhrada mohou posloužit obyčejné nitrobarvy na kůži, prodávané v malých plechov kách. V tomto případě barvu na model nastříkáme fixírkou, nejprve ji ovšem musime zředit nitroředidlem.
Nejdřív však štětcem vybarvíme vnitřní
plochy motorů, do Kte rých před stříkáním
povrchu nasuneme stočený kancelářský
papír. Barvu stříkáme na model v několika
tenkých vrstvách. Nastříkáme-Ii totiž
mnoho barvy najednou, začne stékat a po
zaschnutí utvoří nepěkné "kocoury" . Po dobně jako u plastikových modelů začne ­
me nejsvětlejším odstínem . Po důklad­
ném zaschnutí barvy přelepíme nastříka­
ný povrch tenkou samolepicí plastikovou
páskou (izolepou) a pokračujeme tmavším odstínem . Barvy volíme podle svého
vkusu. Prototyp Galaktiky měl vnitřek motorů červený , horní část trupu, díl č . 2
a záchranný modul bílé. Spodní část tru pu s motory a kužel hlavice byly nastříká­
ny tmavě modrou barvou, díl č . 3 oranžo-
vou a zúžená část hlavice střibrnou . Po
dokonalém zaschnuti barvy dokončíme
úpravu povrchu použitím samolepek nebo
obtisků .
Montáž rakety:
Hlavici s trupem spojime gumou č . 11,
která má průřez 1 x 2 až 1 x 3 mm a délku
500 mm. Můžeme však také s úspěchem
použít takzvanou "kloboukovou " gumu
kulatého průř~zu . Konce gumy vložime do
úchyt ů č. 12. Uchyty vystříhneme z kancelářského papíru a podle sestavovacího
obrázku spolu s gumou přehneme a slepíme kanag omem . Sestavené úchyty za suneme do vnitřku hlavice i trupu (zhruba
30 mm od jejich okrajů) a dokonale zalepíme .
Pro bezpečný návrat na zem musime
model opatřit brzdicí stuhou č. 13. Nazýváme ji streamer. Tvoří ji pás tenkého při­
rodního hedvábí rozměrů 50 x 500 mm nebo obyčejný krepový papir stejných rozměrů . Na okraj jedné užši strany stuhy při­
ložime kulatou špejlí č . 14 (můžeme však
použít i bambusovou štěpinu nebo dřevě­
nou lištu průřezu 2 x 2 mm). ovíneme ji
dvěma závity tkaniny a důkladně "prosytíme " kanagomem . Těsně za touto výztuhou propíchneme uprostřed tkaníny
otvor, provlékneme jím režnou nit č. 15
a dobře ji uvážeme. Pozor, nit musí být
velm i pevná a nesmime ji přetrhnout v ruce! Nit zkrátime na délku 300 mm a přivá­
žeme jí ke spojovací gumě (blíže k hlavici).
Raketa létá na motor RV 2,5- 1, 2-3
nebo RM 5-1, 2-5, který lze koupit ve
specializovaných modelářských prodejnách. Motor obalíme papirovou lepicí
páskou tak, aby šel jen velmi ztuha zas unout zespod do rakety. Shora zasuneme
do trupu tepelnou ochranu streameru
(dva až tři kusy zmuchlaného toaletniho
papíru) . Brzdicí stuhu složíme do varhánk ů širokých asi 10 mm, několikrát ji omo táme poutací niti a vložíme shora do tru pu. Na vloženou brzd icí stuhu svineme
zbytek poutací nitě se spojovací gumou
a raketu uzavřeme hlavicí.
Létání s modelem:
K odstartování Galaktiky postačí odpalovací rampa zhotovená z rovného ocelového drátu průměru 4 až 5 mm a délky
jednoho metru . Drát zabodneme svisle do
země a p řesvěd č í m e se o jeho pevném
ukotven í. Do motoru zatlačíme odporový
pal ník (prodává se s motorem , a zaj istíme
jej úlomkem zápa lky. Model nasunem e
vodítky na odpalovací rampu a u z e mě jej
podložíme ku sem cihly nebo jiným neh oř ­
lavým mate riálem. Na konce pal níku p ři­
pojíme krokosvorka m i dvoul inku dlouhou
nejmé n ě p ět m etrů a mů ž e me st artovat.
S raketo u lét áme na otevřené m prostranstvi bez domů, stromů a elektrického
vedení! Je zakáz áno startovat za sil ného
větru, při snižené viditelnosti a model
směrovat proti vzdušným nebo pozemním
cílům. Dohlédneme také na to, aby pří ­
padní diváci nestáli u startovací rampy .
Musí být vzdáleni nejméně osm metrů!!!
K zážehu palníku stačí proud z ploché
bateríe.
Tomáš Sládek
7
..
6
..
O
~
~
OD~TAIHNUTO
AŽ PO SVINUTí
M
N
....
ll)
ll)
....
9
10
~
13
..
O
N
I
I
I
I
I
I
I
I
I
I
I I
19'i:ítll
I ' I i II
,
I'' I
III
II
III
RAKETA pAl
NÁVRATU K ZEMI
(ZMENŠENO)
I
O
Ul
I
!I
I
'I
!I
12
UCHYCENí GUMY
\
Foto Martin Salejka
Kresba Jiří Lekeš
GALAKTIKA
M 1:1
vesniČky Kapustin Jar dne 22. 7. 1951. Za přípravu a vypouštění
těchto tzv. akademických raket odpovídal prof. Pokrovskij. ale
přítomen byl také S. Koroljov, který poválečné zkoušky raket
v SSSR řídil. Pokusní psíci zažívali asi minutový beztížný stav
a potom bez sebemenši úhony přistávali.
Od srpna 1951 do konce roku 1956 bylo uskutečněno 12 letů
s raketami typu V-1 . Od května 1957 se používaly rakety V-2A
a V-5A, první typ dosahoval výšky 212 km a druhý dokonce
450-473 km .
Bez zajímavosti jistě není ani to, jak se pokusní psíci vybírali .
Skoro všichni byli bíli nebo s velkými bílými skvrnami, protože
bílá barva na temném pozadí malé hermetické kabiny je vhodnější pro filmový záznam nebo televizní přenos. Takřka jednotné
byly i rozměry a hmotnost všech psů . Procházeli zkouškami na
centrifuze, na vibrátorech, museli si zvykat na samotu i na hluk
magnetofonu, snášet nejrůznější snímače, jehlové elektrody,
speciálni tlakové obleky a skafandry s dýchacími maskami
a hermetickými přílbami ...
Po úspěchu s první umělou družicí Sputnik v říjnu 1957 se Koroljov se svými spolupracovníky rozhodl pozměnit původní plán
a na oběžnou dráhu kolem Země vypustit pokusné zvíře. Zatímco
Gazenko a Jazdovskij připravovali kandidáty, dokončoval Koroljovův tým Sputnik 2. Byla to poměrně jednoduchá družice. Tvořily ji dvě schránky v lehkém trubkovém
rámu. První byla větši a měla válcovitý
""
tvar. Byla určena pro pokusného psa. Druhá,
nad ní,
kulový tvar stej ných rozměrů, jaké mělo pouzdro Sputniku 1, a byl v ní vysílač a zdroje elektrické
Pr .'n,' c es to .'B tele
.. I
..
I
Už v třicátých letech prohlásil Konstantin Ciolkovskij. že první
zkušební raketové lety absolvují pokusná zvířata, která ověří
bezpečnost cesty pro lidi. V roce 1949 se v SSSR začali zabývat
touto otázkou odborníci z Ustavu pro studium lékařskobiologic­
kých problémů (v této skupině byli i pozdější vynikající odborníci Oleg Gazenko a Vladimir Jazdovskij).
Těžko dnes asi najdeme odpověď na otázku , proč byli vybráni
právě pokusní psi, a nikoli jiná zvířata. Možná v tom byl i kus tradice, sahající až ke slavným pokusům I. P. Pavlova. Přesné záznamy informují o 40 startech výškových raket, které se uskutečnily v letech 1951-1961 s dvojicemi pokusných psů. V roce
1957 se pes Lajka dokonce vydal na oběžnou dráhu, stejně jako
dvě dvojice psů v roce 1960 a vždy" jeden pes na dalších dvou
zkušebních lodích v roce 1961 při generálních prověrkách před
startem Jurije Gagarina.
Výzkum s výškovými raketami byl zaměřen nejprve na sledování stavu pokusných zvířat při letech ve vysoké atmosféře. Rakety mohly dopravit zvířata až do výšky 110 km . Pokusní psi byli
umístěni ve dvou hermetických schránkách, které se každá
zvlášť vracely na padáku. Po. zahájení sestupu rakety se oddělila
ve výšce mezi 75-85 km první hermetická kabina se psem a při­
stála na padáku. Její let trval asi sedm minut. Druhá kabina
s pokusným psem byla katapultována ve yýšce 35-46 km při
volném pádu posledního stupně rakety (v rychlosti přes 1 000
m.s - '). Padák této kabiny se otvír?1 ve výšce 4 km nad zemi.
První pokusní psi - Miška a Cižik - se vydali do výšky
100,8 km pomocí rakety V -1 B ze zkušebního polygonu nedaleko
24
umístěná
měla
energie. Vpředu na trubkové konstrukci byla malá válcovitá
schránka s přístroji pro měření v kosmu. Družice zůstávala při
letu na oběžné dráze spojena s posledním stupněm nosné rakety, takže celková délka dosahovala takřka
30 m. Samotný trubkový rám nebyl delší
než 4,95 m, základna měla průměr 0,9 m.
Družice vážila 508,3 kg. Nosná raketa se
Sputnikem 2 odstartovala . 3. listopadu
1957.
Hermetická kabina pro pokusného psa
Lajku zajišťovala dokonalou úpravu a obnovu ovzduší, stálý tlak, teplotu i vlhkost
vzduchu .a dodávku speciální potravy. To
byla výživná pasta obsahující vše potřeb ­
né včetně vody. Po sedmi dnech se srdce
Lajky zastavilo v důsledku podchlazeni.
Vyčerpaly se chemické zdroje zásobující
družici elektrickou energii.
Pokusný pes Lajka byl prvním živým
tvorem na oběžné dráze kolem Země. Od
té doby se používala pokusná zvířata i při
dalšich pokusech. Například při zkouškách sovětských kosmických lodí byli
opět nasazeni pokusní psíci, ' Američané
při zkouškách své první kosmické kabiny
Mercury použili šimpanze. Do kosmu od startovaly i speciální biologické družice.
Například na palubě amerícké družíce OFO byly dvě pokusné
žáby, které byly podrobeny í zkouškám na malé centrifuze.
Zkoumaly se reakce ústrojí oríentace v uchu žáby. Na palubách
návratových schránek ameríckých družíc Discoverer byly pokusné myši. Speciální biologickou družicí byla také americká Bios.
Na třetí družici tohoto typu byla opička Bonny. Měla puvodně
létat v kosmu 30 dnu, ale pro narušení životního rytmu se vrátila
už po sedmi dnech a brzy uhynula. Další zkoušky s biologickými
pokusnými objekty se uskutečnily i při obletech Měsíce bezpilotními loděmi Zond.
Puvodní návrh bezpilotních zkoušek modifikované lodi Vostok
počítal i s vysunutím experimentálního zvířete do volného kosmu. Pokusného psa měl chránit speciální skafandr. Další výzkumy potvrdíly, že tuto etapu zkoušek před letem člověka je
možné přeskočit. Přesto se v rámci programu Kosmos vydaia
na oběžnou dráhu další zvířata, např. opice, laboratorní krysy,
želvy a hmyz. Na některých družicích Kosmos se na centrifuze
napodobovala zemská tíže. Kosmos 110 se dvěma pokusnými
psy byl dokonce naveden na dráhu s nejvyšším bodem ve vzdálenosti 882 km. Sputnik 2 létal po dráze ve vzdálenosti
225-1 671 km. Všechny rekordy pak překonaly bezpilotní lodě
vydávající se s pokusnými zvířaty až k Měsíci.
Po úspěších se starty výškových raket se v roce 1956 začalo
uvažovat také o startech člověka v geofyzikální raketě . Přihlásili
se dokonce i tři mladí lékaři - Alexandr Serjapin, Abram Genin
a Jevgenij Juganov - jako zájemci o podobný let. Ale už v květ­
nu 1958 byl schválen návrh Michaila Tichonravova, aby člověk
letěl do kosmu v těžké umělé družici, a v listopadu rada hlavních konstruktéru rozhodla o zahájení práce na takové družici.
Výběr kosmona utu se uskutečnil koncem roku 1959.
Zatím poslední biologíckou družicí - Kosmos 1887 - vypustíli sovětští vědcí 29. září 1987. Hlavnímí pasažéry byly opíčky
Drema a Jeroša, které se k letu vydaly spolu s laboratornímí krysami, rybami a ruznýmí rostlínami. Domovem jim byla osvědče­
ná návratová kabina, modífikovaná z puvodní lodí Vostok. Na
vědeckém programu se podíleli i američtí odborníci a to je pochopitelně dobrý příslib pro budoucnost.
Let probíhal podle očekávání, jen mladší opička, Jeroša, trochu zlobila. Nejprve odmítala potravu, ale na te.levizních zábě­
rech nebylo vídět, že by se její zdravotní stav zhoršoval. Potom
si čí perný opičí kosmonaut uvolní I levou ruku, ale naštěstí nenapáchal víc škody, než že si strhl jmenovku, kterou měl na hlavě
pro lepší ídentífíkací. Nakonec biologický Kosmos 1887 přístál
úspěšně na Zemí, třebaže závěr letu zkomplikovala odchylka od
plánovaného místa přístání . Návratová kabina dosedla v mrazivé jakutské tajze asi padesát kilometru od města Mirnyj. Všíchni
kosmíčtí cestující bylí k velké radosti vědcu v naprostém pořád­
ku. Let přispěl k dalšímu objasnění vlivu mimořádných podmínek kosmického prostředí na živý organismus - a byl také jakousi oslavou 30. výročí vypuštění prvního žívého tvora, pokusného psa Lajky, na oběžnou dráhu.
-T-
tf
®
~
. O/(~
~
7
~
~~_«I
] eSVETA MIKROPočíTAČ
ýpoče~ní
techniky PP-01
Ve světě renomovaných mikropočítačových firem jsme se
pohybovali v několika minulých pokračováních našeho seriálku. Dnes zůstaneme doma. Jednim z našich výrobců počitačů
je koncern ZAVT, Závody automatizace a vy-početni techniky.
Nejde sice o podnik světového významu, ale v zemich RVHP
o něm dobře vědí. V podnicich tohoto koncernu se totiž rodí
velké počítače v rámci jednotného systému elektronických počítačů, JSEP. My se však věnujme počítačům malým, prostě
těm, které můžete mít doma na stole.
Mezi ně patří i mikropočítač PP-Ol, zástupce široké řady čes­
koslovenských osmibitových počitačů. Mnohost je však spiše
v počtu koncepcí. Pokud jde o počty vyráběných mikropočíta­
čů, zdá se, že je dělají manufaktury. Tyto výhrady se však netýkají "pépéčka" .
Je jedním ze šestice původně plánovaných mikropočítačů,
které se u nás měly vy,ábět v rámci SMEP - systému malých
elektronických počítačů. Tento systém je jakousi podmnožinou
JSEP. Vznikl později než "velký" systém, vždyť i mikropočítače
se staly nezbytností až 'v poslední době. Počet mikropočítačů
se z původnich šesti typů scvrkl téměř na polovinu, PP-Ol však
zůstal. Stojí tedy za to, ztratit o něm několik slov, vždyť je to jeden z počítačů, s nimiž se můžete setkat na školách, ale i na
některých elektronizovaných pracovištích výrobních závodů.
Mikropočítač PP-Ol spatřil světlo světa ve Výzkumném ústavu výpočetní techniky v Žilině. Celý moderní komplex, který
najdete na kraji města při silnici na Vrútky, je výzkumným pracovištěm koncernu ZAVT. Odsud každé počítačové novorozeně předaji do výrobních podniků. Otcem i matkou PP-Ol byly,
a vlastně stále jsou, Závody výpočetní techniky v Banské Bystrici. Tady dělají tento lehce přenosný kompaktni mikropočí­
tač se zabudovaným zdrojem a klávesnící. Alespoň tak o něm
hovoří prospekt. My však nebudeme tak struční a prozradíme
vám o něm něco více.
I v tomto mikropočítačí je použít u nás snad nejfrekventovanější mikroprocesor MHB 8080. I kapacita operační paměti je
celkem standardní - 64 kB. Z ní je však 24 kB využito pro obrazovou paměť a pouze 40 kB je přístupno majiteli počítače. Generován je obraz v rastru 256 x 256 bodů, na stínítku monitoru
může být současně osm barev. K dispozici je tzv. plná grafika,
což znamená, že každému bodu rastru můžeme určit jeho barvu. Pozor však na jednu komplikaci. K mikropočítači lze připojit
bez problémů černobílý televizní přijímač, který poslouží jako
monitor, nikoliv však příjímač barevný. V tomto případě počí­
tač vyžaduje pouze připojení barevného monitoru, tedy zaříze­
ní, které se stále v našich zeměpisných šířkách nevyrábí. Tady
zřejmě zase jednou předstihl návrhář realitu všedního dne.
Co zbývá dodat? Jako externí paměť slouží kazetový magnetofon, zařízení dnes již překonané. Počítač je vybaven jazykem
G/Basic, tedy graficky orientovaným Basikem . PP-Ol předsta­
vuje osmibitový mikropočítač dnes již zastaralé koncepce, který při své práci poskytuje minimální komfort. Bez problémů jej
lze použít ve školách, k náročnějším pracim bychom však doporučovali jiný, perspektivnější typ mikropočitače.
Jan Mittelbach
25
A~ECEDA šIK®VNÝCH DEVČAT
jméno kořeni, které se do skleničky bude
ukládat. Necháte dokonale zaschnout barvy a celé přelakujete bezbarvým lakem ve
spreji nebo fixirkou.
Tato jednoduchá technika je samozřej­
mě dost citlivá a nešetrným zacházením
byste mohli lak i s kresbou oloupat; skleničky je proto vhodné omývat jen ve vlažné vodě s jarem, a to hadříkem, ne drátěnkou, a nechat okapat.
-pit-
MAMINKÁM
KMDŽ
.. J~stlipak jste nezapomněli, že už se blibrezen a s ním i svátek všech vašich
maminek, babiček, sester, učitelek ... Na
sháněni kytičky je ještě čas, ale pokud je
chcete překvapit nějakým vlastnoručně
vyrobeným dárkem či upomínkou, už
abyste pomalu začali vyrábět. Na takovou
úplně jednoduchou a přitom milou drobnost vám přinášíme návod.
'
Dnes se celá řada potravin a různých
P?chutin prodává ve skleničkách s patentnim nebo alespoň dobře těsnícím uzávě­
rem. V mnoha rodinách se tyto skleničky
~d ,:neskafé," ovocných přesnídávek, k~
cupu apod. nevyhazují, ale použivají k nej- '
různějším účelům. Ze sady skleniček stejného typu můžete mamince vyrobit do kuchyně docela hezké malované kořenky .
Budete potřebovat temperové barvy, ště­
tec a bezba,rvý la~. Sklenice pořádně omyJete v teple vode s jarem, aby se jejich
,?ovrch dobře 09mastil, a necháte okapat
CI dosucha vytrete. (Malovat musíte na
dokonale suché sklo.) Zvolíte si obrázek,
buď podle naší předlohý, nebo pokud máte jiný nápad a alespoň minimum výtvarného talentu - jiný, vlastní, a namalujete
jej na skleničku. Pod obrázek napíšete
Zl
BlBl
RADí
Milá Hanko,
, o tom, jak je to s prázdninovými známostmi a přáteli, už jsem psala v někte­
rém z minulých čisel. U tebe se však jedná o trošku jiný problém, jestli tomu dobře rozumím. Totiž o to, zda máš jako první
napsat chlapci nebo ne. Celkem chápu, že
tí tvá "dívčí hrdost", jak jsi to sama nazvala, nedovoluje mu napsat. Ten pocit je
v zásadě velmi správný. Obecně bych ti
proto radila, aby ses podle něj řídila.
Na druhou stranu se to však nesmí pře­
hánět - i kluci mají svou hrdost a musíš
počitat s tim, že se mohlo ledacos stát.
Od toho, že opravdu tvou adresu ztratil,
, až po situaci, že se někde cestou ztratil jeho dopis. A jeho klukovská hrdost mu za-
26
se nedovoluje, aby ti napsal podruhé. Tak- JABLKOVÝ DEZERT
že je občas nutné (a to na obou stranách)
udělat té hrdosti malý ústupek. V tvém
Potřeby: 500 9 jablek, ;1 lžíce cukru a něko­
případě to znamená zkusit mu napsat. Ale
lik lžic vody. Krém: 2 vejce, 60 9 cukru,
jen jednou a zcela nezávazně, spíš zjišťují­
1 lžíce vanilkového pudinku, '/4 I mléka .
cí dopis . Pokud neodpovi, víc mu nepíš, to
Z
oloupaných jablek vykrájíte jadřince,
už by se s tou 'hrdostí neslučovalo .
rozkrájíte na dílky, dáte do kastrolu a podNěkdy je strašně obtížné odhadnout,
lijete několika lžicemi vody, přidáte cukr
kde vlastně vede ta pomyslná hranice,
a na mírném ohni podusíte, až jsou sklovikterou nesmíš překročit, kde začíná obtě­
tá (nikoliv rozvařená). Takto připravená jažováni, vnucování se, jak se říká "dolejzáblka necháte vychladit. Mezitím si připra­
ní". Na druhou stranu je škoda pokazit ně­
víte krém. Mléko rozšleháte se žloutky,
jaký vztah neschopností se navzájem docukr.em a pudinkovým práškem a za stálémluvit v případě, že je té "hrdosti" příliš .
ho míchání uvaříte krém. Do vychladlého
Ale to už jsou skutečně tak obtižná pravikrému vmícháte tuhý sníh ušlehaný ze
dla a prvky chování a vztahů mezi lidmi,
dvou bílků. Do pohárů nebo misek dáte
že je často neovládají ani dospělí. A navíc
nejprve vrstvu krému, na ni část jablek
se případ od případu liši, takže tu nelze
a znovu pokryjete krémem . Chcete-Ii mít
použít ani nějaké obecné pravidlo či dát
nějakou konkrétni lIniverzální radu . Řiď se . poháry slavnostnější můžete je ozdobit
šlehačkou a strouhanou čokoládou. Stejproto tim, co pociťuješ jako správné, a já
ným způsobem můžete připravit poháry
ti přeji, aby ses pokaždé rozhodla správně
z kompotovaných meruněk, broskví, hrua nemusela dodatečně ničeho litovat.
šek, prostě z toho, co máte doma.
Ahoj.
Bibi
-bat-
4. MALÁ ŠKOLA
RUČNíHO
PLETENí ~~/,,~~~
byla zrovna oblíbeným doplňkem.) Délka
je určena obvodem vaší hlavy od tohoto čísla (např. 55 cm) odečtěte
5 cm, aby byla č!;llenka pevnější a nepada la vám z hlavy. Sířka pruhu je 8 cm .
Pružný vzor nazýváme patent. Je to stří ­
dání hladkých a obrácených ok v pravidelných řadách nad sebou (viz obr. 1: H =
hla_dké oko, O = obrácené oko) . .
Celenkl! začněte na 20 ok a pleťte stále
rovně až do požadované délky. Dbejte na
stejnoměrné utahování ok, aby pletenina
působila pravidelným dojmem.
Hotový pruh po u~avření přeložte na
polovinu a dlouhé okraje k sobě sešijte
čalounickým stehem (viz. obr. 2). Oba
konce "rourky" pak pečlivě sešijte k sobě.
-dolčelenky
Pokud se vám na krku houpe taštička
upletená podle návodu v minulém pokračování nebo nějaký podobný vlastnoručně
upletený výrobek, pomalu si už zasloužíte
název pletařky. Předpokládáme, že čte­
nářkami této školy budou zejména dívky,
a proto jsme pro ně připravili další módní
doplněk; tentokrát to bude čelenka .
Není to sice žádná módní novinka,
vždyť čelenky se nosily už v pravěku, byly
oblíbené u indiánských kmenů, i když ve
1
H
O
H
O
~
O
H
O
H
O
li
O
H
V
»
O
~
O
H
O
ij
O
»
O
H
O
H
O
H
O
H
O
~
O
H
O
~
Zkótťíku ~Ct~k~ '
kOlelt~tkq
Určitě už jste slyšely ČJ různých
bábách kořenářkách, vědmách
. a čarodějkách, které znaly tajemnou kouzelnou moc nejrůznějších
bylin či koření. Ale my jsme moderní (a doufám i praktické) dívky, a na různá kouzla a čáry proto
nevěříme. Přesto můžeme tuto "tajemnou" moc různých bylin také
znát, aniž by se z nás staly čaro­
dějky, ona v tom skutečně žádná
kouzla nejsou. Všude kolem nás
totiž roste obrovské množství docela účinných léků, lahodných
chutných čajů, pikantního koře­
ní. . . Jen vědět kde. S těmi nejběž­
nějšími vás proto budeme čas od
času seznamovat a poradíme vám,
jak je využít v kuchyni nebo jimi
doplnit vaši domácí či táborovou
lékárničku. Za tou úplně první se
vydáme už teď - v předjarních
dnech.
zcela jiné podobě, než o jaké tu bude řeč.
I dnes jsou užitečným doplňkem sportovního oblečení, slouží nejen jako ozdoba,
ale jsou i praktické. Drží vlasy a zabraňují
stékání potu do očí. Takže popis přináší­
me nejen pro obdivovatele Indiánů či tenisových hvězd, ale i pro všechny ostatní
zájemce.
Na čelenku vám postačí malý zbytek
středně silné vlny, kterou nejdříve vyzkoušejte, zda neškrábe. (Ta ková "kousavá"
čelenka, byť z pravé ovčí vlny, by asi ne-
Již od března rozkvétá žlutými květy
jedna z našich nejhojnějších jarních plevelných bylin - podběl. Tuto vápnomilnou rostlinu najdete na těch nejméně udržovaných místech - na rumištích, v pří­
kopech u cest a silnic, na železničních náspech . Z rostlin se pro své léčivé účinky
sbírají květy a listy. (Listy méně , jsou ná chylné k různým chorobám, nebo bývají
často napadeny škůdci.) Květy se sbírají
za suchého počasí, a to tak, že se odtrhávají celé květní úbory bez stopek. Také si
dejte pozor, abyste nesbírali květy již odkvetlé .
Hlavnimi účinnými látkami v podbělu
jsou slizy - polysacharidy, které ve studené vodě bobtnají a tvoří gely. Velice
účinně
zmírňují
mechanické dráždění
tvorbou slizového povlaku, a proto vám
nejlépe poslouží při
onemocnění
horních cest dýchacích
- při angíně, chrapotu, kašli.
na teplotu 25-30 o C. V mnoha
rodinách se spíš pro chuť vaří i podbělový
čaj, jeho léčivé účinky nejsou tak výrazné,
čaj oslazený medem je však velice chutný
a má krásnou zlatou barvu. Caj uvaříte
klasickým způsobem - lžičku sušených
květů přelijete šálkem vřelé vody a necháte několik minut stát.
-harohřejete
Nejšetrnějším
způsobem
úpravy
podbělu je macera-
ce vání
to je vyluhoza studena .
Dvě kávové lžičky
usušen'ých
květů
(po . usušení musí
zůstat žluté) přelijete šálkem vody a 12
hodin necháte stát.
Po této době výluh
scedíte a případně
I
27
Staronové poklady
země české
KAMENY DRAžší NEŽ KRÁVY
"Dvě obzvláště nalězáme krajiny v Evropě, v nichž získávají se kameny barevné a vzácné, totiž v Čechách
a Uhřích... V Čechách pak je skála, kde nalezl bys kameny, jež rozdrceny obsahují rubíny pevností, tvrdostí a spanilostí vynikající."
.
_1 . Na české královské koruně je cel kem 96 drahokamů
a 20 perel
2 . Secesní zlatý zá věs zdobený čes ­
kými granáty
3 . Olivínový přívě ­
sek
4 . Stěny svatovác lavské
kaple
na
Pražském
hradě
a kaplí na Karlštej ně jsou vykládané
polodrahokamy červenými karneo ly, fialovými ame tysty, chalcedony,
pestrými
jaspisy,
zelenými
chryzo prasyatd .
Autor těchto slov, francouzský cestovatel baron Tavernier
ďAubonne, psal sice o rubinech, ale měl samozřejmě na mysli
naše české granáty, které měly znamenitou pověst již před staletimi.
O bohatství a kráse různých drahých kamenů z českých krajů
bychom našli zmínky i v dalších starých knihách a spisech . Jedno z nejznámějších a nejslavnějších míst, kde se tyto nerosty
vyskytovaly, bylo dokonce velice zajimavým způsobem zakresleno do mapy. Je to třeti nejstarši mapa Čech vůbec a pořídil ji roku 1619 uherskobrodský rodák, sekretář rožmberského vladaře
Petra Voka a pozdější pražský měšťan Pavel Aretin. Naleziště
drahých kamenů nedaleko Jilemnice (viz mapka) označil kres bou pastevce, který házi kamenem po krávě , a k ní připojil ještě
latinský nápis "Lapis preciosior vaccae", česky "Kámen dražší
krávy" . Znamená prostě to, že kámen, který pasák zvedl a hodil
po zvířeti, je cennější a dražší než kráva . Takto názorně a podle
zvyklostí tehdejši doby autor mapy vyjádřil nerostné bohatství
krkonošského podhůři. A lze říci, že oprávněně, protože se zde
vyskytovaly a vyskytují překrásné jaspisy, acháty, karneoly, chalcedony, drahokamové odrůdy olivínu chryzolity atd.
A protože naše drahé kameny jsou velice zajímavé a jejich
těžba má dlouhou historii, položili jsme několik otázek našemu
dlouholetému spolupracovníku doc. RNDr. Vladimíru Bouškovi,
DrSc. , který je předním vědeckým pracovníkem v oboru drahých kamenů. Jeho odpovědi vás budou jistě zajímat.
"K velkým pokladům českých zemí v minulosti patřily
i různé nerosty, především drahé kameny."
Jistě . Vždyť u nás na Jizerské louce se našly nejlepší evropské safíry, jedny z nejvzácnějších drahých kamenů, po celém
světě jsou známé a oblíbené krvavě červené české granáty pyropy. Bohatou historii mají i podkrkonošské jaspisy, acháty,
karneoly a olivíny, velkou proslulost si v novější době ziskaly
i naše vltavíny, které nemají ve světě obdoby. O naše drahé ka meny se zajimalo také mnoho cizinců, a to už před staletími,
a někteří nám o nich zanechali řadu cenných zpráva informaci.
Například dvorní lékař císaře Rudolfa II., Holanďan Anselmus
Boetius de Boot, ve své knize Gemmarum et lapidum historia
z roku 1609 věnuje mimořádnou pozornost také drahým kame nům .
" Nedávno, koncem prosince, proběhla tiskem zpráva,
že se podařilo konečně spolehlivě určit původ drahokamů z koruny českých králů . .. "
Do koruny českých králů , kterou dal v roce 1346 zhotovit císař
římský a král český Karel IV., bylo vsazeno 20 perel a 96 drahokamů - 46 červených , 20 modrých a 30 zelených . Tak velké
množství provotřídních drahokamů samo
svědčí o tom, že k ozdobení královské koruny byly využity drahokamy a perly ze
staršího přemyslovského pokladu a že
drahokamy pocházejí z různých míst a dostaly se k nám postupně. Nejsou to tedy
drahé kameny od nás, z našich nalezišť,
protože jsou ale vsazeny do naší královské koruny, patří také k pokladům naší
vlasti.
Jediný rubín na koruně je červený vyleštěný valoun o délce 39,5 mm, šířce
365 mm a tloušťce 14 mm. Podle nedávný~h zjištění jde o největší rubín zasazený
ve šperku na světě vůbec. Jeho barva je
jasně červená s namodralým odstínem,
taková, jakou mají jen rubíny pocházející
z Barmy. Dalšími červeně zbarvenými drahokamy na koruně jsou spinely. Kameny
jasně červených odstínů byly ve středově­
ku označovány jako balas-rubíny. Slovo
balas vzniklo z latinského Balascus, což
bylo označení pro dnešní Badachšán.
V této oblasti na horním toku řeky f;'jandž
v Afghánistánu se těžily spinely již od
sedmého století, nejdříve z náplavů, později hornicky.
Na bocích koruny převažují modré safíry. Mají mimořádné rozměry a hmotnost.
Podle barevného odstínu a také podle toho, jak září v ultrafialovém světle, lze
předpokládat, že pocházejí ze Srí Lanky,
Thajska, Laosu, Kampučie. Nazelenalý safír na vrcholu lilie na pravé straně je nejspíše z Barmy. Zelené kameny na koruně,
smaragdy, jsou z Džebel Zabaru a Sikaitu
v Horním Egyptě, protože ve středověku
byla tato místa jedinými známými nalezišti těchto drahokamů. Maji sytou, tmavě
zelenou barvu a jsou neprůhledné. Perly
na královské koruně pocházejí nejspíše
z Indického oceánu, z Perského zálivu.
"K historii kamenářství u nás patří
bezesporu i obložení stěn svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta na
Pražském hradě a kaplí karlštejnských. Odkud pocházejí tyto kameny.
Stěny zmíněných kaplí vzbuzují obdiv
i dnes. A vskutku oprávněně. Vždyť jen ve
svatováclavské kapli najdeme celkem
1 484 kamenů seříznutých do desek 7 až
14 mm silných , jejichž vnější strana je vyleštěna. Jsou tam karneoly, ametysty, jas-
,.,
pisy, krevelové křemeny a chryzoprasy.
V kronice Václava Hájka z Libočan z roku
1541 se dočteme, že "toho léta (roku
1347) se velmi pilně a snažně i nákladně
stavěl kostel pražský a král Karel kázal
hledati kamení barevné právě, že tím chce
příbytek aneb kaplu sv. Václava ozdobiti.
I nalezeno jest pod horami krkonošskými
mnoho velkých a tvrdých rozličných barev
kamenuov, ale velmi hluboko a ti slovou
jaspisové. I kázal je pulérovati a pěkně vyhladiti a stěny též kaply jimi ozdobovati . .. " Dnes víme, že neměl pravdu. Nedávno dokončený podrobný mineralogický výzkum prokázal , že kameny užité k výzdobě svatováclavské kaple i kaplí na
Karlštejně pocházejí z české strany krušnohorských nalezišť, od Ciboušova. Potvrdil to také archeologický výzkum této
středověké těžby . Zelené desky chryzoprasu pocházejí z polských ZCjbkowic,
protože tak velké aesky čistě jablečně zeleného chryzoprasu se nikde jinde v Evropě nenacházejí. Průkazně z Podkrkonoší
jsou pouze jaspisy z doby Mockrových
oprav z konce 19. století, při nichž byly poškozené staré desky nahrazeny jaspisy
z Kozákova.
Neznamená to ovšem, že v době Karla IV. se kameny v podkrkonošské oblasti
netěžily. Naopak, dokonce se vyvážely. Cizinci, zejména Benátčané, tuto naši surovinu pravidelně nakupovali a šířili její slávu i v jiných zemích.
"Když už jsme začali s drahými kameny v historických špercích, nelze
zapomenout ani na náš český granát,
který je součástí Zlatého rouna."
Český granát byl znám již za Rudolfa II.;
avšak velké kusy byly už tehdy vzácné
a velice cenné. Boetius de Boot, o němž
jsem se již zmínil, uvádí jako neobyčejnou
vzácnost pyrop "zvící holubího vejce",
který měl tento panovník ve svých sbírkách. Různými cestami osudu se tento
velký granát dostal do řádu Zlatého rouna, dnes vystaveného v Drážďanech v Zeleném sklepení (Oas Grune Gewolbe) . Je
to
oválný
čočkovec
o
rozměrech
35 mm x 18 mm, má hmotnost 9,6 g a ve
šperku, který byl pořízen v Praze, je obklopen řadou briliantů.
V Muzeu českého gra nátu v Třebeni­
cích je umístěn· jiný mimoř á dn ý kus. Je to
vybroušená routa o základně 12,3 mm x
x 8,6 mm. Nejznámější a as i nejkrásnější
granátový šperk vůbec je souprava Ulriky
von Levetzow, která byla přítelkyní ně­
meckého básníka Johanna Wolfganga
Goetha . Mně se ovšem na českém granátu líbí nejvíc to, že byl zasazován do lidových šperků a zdobil kroje našich babiček
a prababiček. Jejich oděv krášlily napří­
kíad granátové šňůry .•Český granát, těže­
ný na jižních svazích Ceského středohoří ,
zůstal oblíbeným drahým kamenem dodnes. Stále se těží a zpracovává a moderní šperky s českým granátem jsou vyhledávány i ve světě. Nekvalitní nebo malé
granátky se používají v technice jako
brusný materiál - do past nebo papírů.
"Český granát ale nebyl jediným
naším šperkařským kamenem . .. "
Zdaleka ne . Starou tradici mají olivín
z Podmokel a Kozákova, výrobky z podkrkonošských achátů, chalcedonů a jaspisů
i z karlovarského vřídlovce. Koncem minulého stoleti se povznesl mezi drahé kameny také vltavín. Podle současné módy se
vltavíny nebrousí a zasazují se do šperku
v přírodním stavu, i když velké obliby dosáhly také různé rytiny do vltavínů, hlavič­
kami počínaje a motivy květin konče.
"Co říci o drahých kamenech na
závěr?"
Vlastnosti, které z nerostu učinily drahý
kámen, jako je tvrdost, lesk, lom světla
a další optické vlastnosti, použitelnost ně­
kterých drahých kamenů v laserové technice a podobně, dokazují i jejich technické využití. A pak i na drahých kamenech
je stá le co zkoumat, protože nové způso­
by výzkumů různých drahých kamenů při­
nášejí další poznatky. Vždyť i původ drahokamů na naší královské koruně a polodrahokamů v kaplích na Karlštejně a na
Pražském hradě se podařilo spolehlivě určit , jak jsme již uvedli, teprve nedávno .
HALQ ZDE REDAKCE
Moji milí přátelé,
dostávám od vás mnoho dopisů,
v nichž mi popisujete své domácí mazlíč­
ky, jejich vzhled, dovednost, inteligenci.
Mnozí z vás by rádi viděli své vyprávění
otištěné na stránkách ABC, ale v tom je
musím zklamat. Nemáme dost místa,
abychom mohli uveřejňovat sice roztomílé, ale pro ostatní čtenáře málo užitečné
dopisy. Místo nich raději dáme nějaký
návod nebo zajímavost. Ale ty vaše dopi~
sy mě přivedly k jednomu poznatku,
o kterém bych si s vámi rád porozprávěl.
Zjistil jsem totiž, že někteří z vás neznají možnosti zvířátek, která si chovají
pro potěšení, a chtějí na nicli nemožné.
Například nám jeden malý čtenář popsal
velice hezky svého papoušika růžohrdlé­
ho (Agapornis roseicollis), ale na závěr
napsal: "Zatím nemluví, ale doufám, že
se časem naučí." Je vídět, že se náš čte-
nářnikoho nezeptal na možnosti svého
papouška. Papoušíci z rodu Agapornis se
totiž mluvit nenaučí, dovedou jen hvízdat, ale opakovat slova nedokážou.
Jiný čtenář nám zase vylíčil celý projekt, jak bude cvičit svá morčata, co jim
všecko postavi a co ta morčata budou
dělat. Kdyby se mu to podařilo, bylo by
to velmi zdařilé číslo, o které by se cirkusy a varieté rvaly. Jenomže zapomněl, že
plavání v bazénku není právě disciplína
vhodná pro morčata, že šplhání po vysokém žebříčku zvládnou třeba křečci, ale
morčata se ve výškách necítí právě dobře, a hlavně že tanec pří hlasíté hudbě
bude pro morčata, která mají mnohem
jemnější sluch než my, skutečnou trýzní.
V zájmu jeho morčat doufám, že ho výcvik omrzel dřív, než zvířátka umořil.
Zkrátka, chtěl bych vás upozornit na
to, že od zvířat nemůžete chtít víc, než to,
"na co mají". A hlavně že nemá smysl
zvířata nutit do něčeho, k čemu nemají
předpoklady.
My zvířata jsme dobří
a věrní přátelé lidí, a zejména dětí. Důvě ­
řujeme vám a rádi se naučíme něčemu,
co slouží k zábavě naší i vaší. Jenomže
budete -Ii nás nutit do něčeho, co je proti
naší povaze, začneme se vás bát, znervózníme a třeba můžeme i kousat a jinak
se bránit. Proto na nás nechtějte něco,
co nemůžeme splnit.
Ale na druhé straně by bylo špatné,
NENECHTE
SI UJíT
film režiséra Radoslava Urbana o dě­
tech a pro děti. Je
to při běh "o lásce
s vlasy od inkoustu", o lásce, jež se
zrodila ve školních
lavicich a přinesla
s sebou první opojení citem, vzdor
i zklamání.
Redakce odpovídá
Aleně Vrculové z Kostomlat pod Milešovkou Dopisovatelem ABC se může stát každý pionýr či pionýrka, jestliže
si pošlou do redakce přihlášku, v které uvedou své jméno, datum narození, adresu bydliště, jméno a adresu svého pionýrského oddílu a vše si nechají potvrdit pionýrským vedoucím.
Z redakce pak dostanou průkaz dopisovatele a bližší pokyny.
Samozřejmě, že i Tebe, Alenko, rádi v řadách dopisovatelů
ABC přivitáme . Tato odpověď patří i Janu Vaňkovi z Náchoda.
Tomáši Studničkovi z Krnova - Nejprve děkujeme za
blahopřání k Novému roku. O odlévání stop jsme mnohokrát
psali a otiskli návod, a tak se v nejbližší době opakovat nebudeme, ale radu máme. Zajdi do knihovny a pozeptej se po ně­
které z tábornických příruček. V každé odlévání stop najdeš.
Například se podívej do Encyklopedie tábornika.
Petrovi Hanzesovi z Popradu, ale nejen jemu , i mnoha
dalšim čtenářům. U nás si nemůžeš objednat knihy. Jsme redakce, ne knihkupectvi. Máme radu. Vždy, kdykoliv čtenáře seznamujeme s pub lí kacem i, které vyšly, uvádíme i nakladatelství, které je vydalo . Jistě víš, v kterém vyšly Hrady a zámky,
proto se obrať na ně.
-šá-
30
kdybyste 'na nás zanevřeli jen proto, že
nemůžeme splnit vaše přání. Já doufám,
že čtenář, který mi tak hezky psalo svém
papouškovi, bude ho mít stále stejně rád,
i když se mluvit nikdy nenaučí. Jestliže
vám tedy smím radit, dřív než sí začnete
vymýšlet, co všechno byste nás mohli
naučit, "aby všichni koukali", pozorujte
nás a všímejte si hlavně toho, co nás baví, v čem vynikáme sami od sebe. Někte­
rý papoušek se nenaučí mluvit, ale zato
pěkně hvízdá nějakou písničku . Morče
neplave, ale s míčem dovede "hrát kopanou". Pes, který nechce tancovat, vzorně
aportuje a znamenitě stopuje a tak dál.
Zkrátka, starejte se spíš, aby se vaše
zvířata měla u vás dobře a výcvik, pokud
je nějakému podrobíte, byl spíš zábavnou hrou než tvrdou drezúrou. A chcetelí, aby vaše zvířata sklízela obdiv, dbejte,
aby to bylo za něco, co pro ně není trápením a obtíží. V očích rozumných lidí získáte spíš, když budou vidět, že si se zvířátky rozumíte, než předváděním krkolomných kousků . Takže mnoho zdaru
v chovu vám přeje
Vás luciáš
vlastní packou
o kosmických laboratořích
První orbitální stanice na světě Saljut 1 - startovala
19. dubna 1971 z kosmodromu Bajkonur. Měla hmotnost
18900 kg . Jejím úkolem byla mimo jiné prověrka konstrukč­
ních prvků a palubních systémů, vědecké výzkumy a experimenty při kosmickém letu. Saljut 1 nesl například astrofyzikální observatoř Orion, která umožňovala fotografovat astronomické objekty v krátkovlnné oblasti spektra.
Sedmá orbitální stanice - Saljut 7 - startovala také z Bajkonuru, měla stejnou hmotnost - 18900 kg, ale psal se už
19. duben 1982. Jejím cilem bylo získat d"ata o spektrálním složeni a časových variacích zářeni z rentgenových zdrojů. Na palubě byl mj. komplex rentgenové aparatury k astrofyzikálnimu
pozorování. laboratoř byla útulnější, vnitřek byl potažen barevnou omyvatelnou kůží, panely, které zakrývaly jednotlivé
agregáty, se daly lehce odmontovat ...
Mezi starty obou stanic je časové rozpětí jedenácti let
a těchto jedenáct let je také obsahem nové knihy známého
publicisty Milana Codra O kosmických dnech a nocích (vydala
Práce 1987, 156 stran , 55 Kčs), v níž autor reportážním a zároveň i encyklopedickým stylem přináší v hrubých rysech pře­
hled o průkopnické prácí sovětské kosmonautiky v oblasti , která by mohla mít heslo "kosmické laboratoře".
Uplyne pár let a orbitální stanice typu Saljut se stanou legendou. Vystřídají je daleko větší a modernější kosmické laboratoře, které budou mít i širší vědecké úkoly. Je tedy na čase
-ohlédnout se zpět do historie a podat souhrn, což Milan Codr
učinil. Knížka má navíc plno černobílých i barevných fotografií,
a protože je přehledná, neměla by chybět v žádné knihovničce
zájemce o kosmonautiku.
Eduard Škoda
Foto ČTK
Kosmonauti Berezovoj, lebeděv a kosmonautka Savická na Saljutu 7
K(@LEM SVĚTA
ZATíMCO DO NAŠiCH KANCELÁŘí tu
a tam náhoda zanese elektronický stroj
dovezený z NDR, objevují se ve světě malé psací stroje píšící bleskurychle, potichu
a schopné beze stop odstraňovat chyby
i celé odstavce. Poslední napsanou větu si
písařka může zkontrolovat v okénku displeje. K psacím strojům se běžně připojují
paměti, jaké mají počítače, nebo naopak
psací stroj slouží jako klávesnice k počíta­
či. Mezi nejdokonalejší patří psací stroj
Panasonic RK-P4000 (viz snímek). Pomocí pěti přídavných tlačítek umožňuje
"kreslit" čtyřmi různými barvami jednoduché čárové kresby, jaké zvládnou počí­
tače vybavené grafickým výstupem. To se
hodí zejména při psaní tabulek a kreslení
diagramů. Jiným přepínačem lze zvolit jeden ze dvou typů písma a u každého ně­
kterou z devíti velikostí. Když tento stroj
připojíme k počítači, pracuje jako tiskárna.
Zatímco
elektronické
psací
stroje
z NDR mají písmenkové typy uloženy na
rychle se otáčejícím paprskovém kolečku
(tzv. kopretince), panasonic je vybaven
tryskami, které vystřelují jemné kapičky
inkoustu, jehož barva je rovněž volitelná.
-ijT-
STOLETÉ NOVINKY
LONDÝNSKÁ VÝSTAVA AUTOMOBILŮ
1902. Poslední výstava automobilů umístěna byla v Agricultural Hallu a byla to zajisté největší a nejúplnější ze všech dosud
pořádaných výstav. Nebylo možno ubrániti se obdivu nad rychlým pokrokem, který
byl vykonán od zrušení zákona, teprv před
čtyřmi roky vydaného, jenž přikazoval,
aby před každým automobilem šel pěšky
člověk, nesoucí ve dne červenou vlajku,
v noci červenou svítilnu.
Za zmínku stojí kupř. automobil Liquid
air power and Automobile CO. Jak jméno
naznačuje, slouží ku pohonu ·motoru kapalný vzduch. Hlavní součástí vozu jest
nádržka A, do níž se tekutý vzduch plní
otvorem I. Proti účinku zevnějšího tepla je
nádržka ch ráněna dvojitou stěnou a dů­
k l adným obalem vlněným.
Z nádržky veden jest kapalný vzduch
nejprve do vypařovače B provedeného
v podobě spirálně vinuté roury pod podlahou vozu. Odtud pak veden jest vzduch již
ve stavu plynném silně stlačený pod píst
C. Má-Ii býti stroj uveden do pohybu, stačí
pootevřít kohoutek 2.
Jízdou způsobený proud vzduchu ote-
PŘESTAVBA jednoho z velkých pražských obchodních domů měla být podle
požadavku majitelů provedena bez přeru­
šení provozu. Dnes by se nejspíš řeklo, že
je to vyloučeno. Ale projektanti a technici
si s tímto úkolem v 30. letech našeho století věděli rady. Zatímco v prostoru obráceném do Perlové ulice se obchodovalo
dál, začala na jaře 1930 v části objektu
směřující do ulice 28. října přestavba.
Když byla dokončena nová část, přenesl
se během jediné neděle obchodní provoz
sem a stavba mohla pokračovat. Starý obchodní dům byl zcela zbourán a místo ně­
ho postaven nový se jménem ARA (dnes
Perla). Technickou zajímavostí bylo i řeše­
ní nároží, protože stavebník, firma A. R. ·
Amschelberg, si dal podmínku, aby v pří­
zemí byla velká výkladní skříň bez sloupů.
Jak to projektanti Mayer a Ippen vyřešili,
ukazuje schematická kresba otištěná
v Technickém týdeníku. Mezanin a čtyři
patra nesou táhla zavěšená na nosnících.
Tyto dva př.ihradové nosníky o výšce celého patra jsou v 5. podlaží.
Kvalitu konstrukce prověřil 5. února
1931 požár, který zcela zničil dvě patra.
F
fl
fl
fl
fl
PŘíHRADOVÝ
NOSNíK
TÁHLO .
fl
#
~
~
__-+==~-4~~~
~
16,Oj
fo
8,1 18.113.81
Jeden sloup musel být vyměněn a patra
byla narovnána hydraulickými zvedáky.
A jak se můžete přesvědčit, budova spolehlivě slouží dodnes.
-T-
OBOJŽiVELNÉ
LETADLO, amfibie, létající člun
- to jsou názvy označující
letoun, který může střída­
vě plout po vodní hladině
nebo létat ve vzduchu . Právě takový stroj patří k novinkám výrobního programu západoněmecké firmy
Dornier. Má označení Seastar C02, vyrábí se v pobočce nedaleko Mnichova
a dokáže přepravit dvanáct
cestujících nebo 1,8 t nákladu. Velice pohledný letoun je 12,5 m dlouhý a má
rozpětí 15,5 m.
-ký-
pluje stále vypařovač, v němž kapalný
vzduch stále silněji se odpařuje, až docílí
tlaku 15 atmosfér. Nádržka A zřízena jest
na 80 I kapalného vzduchu, kteréžto
množství stačí pro jízdu na vzdálenost
60 km při rychlosti 20 km za hodinu. Opro-
ti
automobilům
elek.t rickým i automobis motory benzínovými mají automobily hnané kapalným vzduchem jisté výhody. Arci že není dosud tak snadno zaopatřiti si všude kapalný vzduch.
Z říše vědy a práce 1903
-kýlům
31
J
HRDINOVÉ A DOBRODRUZI
kapitána Treskowa
I
.
12. OIafova vášeň - Treskowův příběh o vzdúš·ných artí stech tedy skončíl dobře . A také ve černí
plavba za ohňostrojem se líbíla jak našemu čtyřlístku, tak rodičům . Prázdniny jsou však od t o ho,
aby se děti koupaly, slunily, dováděly . .. Jenže David to tentokrát jaksi přehnal. Při karetní žolíko vé hře začal podvádět, a tak ho kamarádi chtěj i potrestat.
0-
ee
K/Yfg'rS FIXLOVAL JEDNOU)
~ItVIOE:,17:iK. TlPROHINEI1é..
K LUCI, Až DO ~~E~A
fl
~
Mm NEl'UuvíHé,JO 7
X
.w
O
Z
ex:>
ex:>
a>
co
>
<ll
~
I
'<Il
.2
:2:
9
Vi
Ol
l<
c·
co
E
o
fo-
>
co
.Vi
.,
<ll
co
:;
·9
Ol
'<Il
c::
.-J- .
',,,,,::
Download

12.číslo s datumem 26.února 1988