1
2012
XXI. ROÈNÍK
• Téma: Reformní leden
• Aktuálně: Konec svárů
mezi paralympioniky?
• Panoptikum
vozíčkářské hrůzy
www.vozickar.com
LÉČEBNÉ POHYBOVÉ PŘÍSTROJE THERA TRAINER®
OD NĚMECKÉ SPOLEČNOSTI MEDICA
VÝVOJ NA ZÁKLADĚ 20 LETÝCH ZKUŠENOSTÍ
Každodenní cvičení na přístroji Thera:
Qredukuje
křeče
sílu a vytrvalost
Qomezuje poruchy prokrvení
Qodstraňuje edémy
Qzamezuje ztuhlosti kloubů
Qzlepšuje metabolismus
Qomezuje bolestivé symptomy
Qpodporuje
Všechny přístroje jsou podporované elektromotorem
Příspěvek na přístroj až do výše 50%
lze získat od odboru sociální péče
Výhradní dovozce:
PROORMEDENT, s.r.o.
Na Staré vinici 404/3
140 00, Praha 4
Tel.: +420 241 403 520
Mobil: +420 725 005 501
Email: [email protected]
SPOLEČNÝ
NÁVRAT
K
www.proormedent.cz
www.thera-trainer.de
POHYBU
1
MILÍ ČTENÁŘI...
Milí čtenáři,
pozorní z vás si jistě
všimnou, že v rukou
držíte trochu jiného
Vozíčkáře, než který
vám už několik let
docházel do schránek. Předně, je štíhlejší. Vytiskli jsme jej
na levnější papír,
zredukovali počet
stran – přišly totiž
chudé roky. Inzerenti ubývají, dotace nepřicházejí, nezbývá než šetřit jinde. Jistě nám
tento fakt prominete, a naopak oceníte kvalitu příspěvků i změnu rubrik. V tomto
směru jsme úspory vynechali a snažili se
v každém článku uvést něco, co, jak doufáme, by mohlo zaujmout každého čtenáře.
O to raději vás zveme k návštěvě našeho
internetového magazínu vozickar.com. I ten
v budoucnu téměř nepoznáte. Oproti tištěné
verzi však není třeba šetřit na materiálu – jedniček a nul se vleze na síť ještě dost, jen jak je
uspořádat… Najdete zde články s větším počtem fotek, s videy, s odkazy na jiné stránky,
každých čtrnáct dní uveřejníme i minikomix,
vše v moderní a příjemné grafické podobě.
Z internetového malého bratříčka časopisu se
postupně stane stejně starý a vyspělý sourozenec. Neváhejte brouzdat po webu a tu
a tam navštívit i stránky www.vozickar.com.
Nové stránky sice vzniknou až v březnu, ale
i ty staré umí ledacos nabídnout.
Naše řady posílili nadšení redaktoři
na vozíku i bez. Myslím, že to jistě poznáte
z toho, jak elegantně dokázali seskládat
texty, objevit témata i zajímavé úhly pohledu.
Pokud se vám zdá, že Vozíčkář nějak
omládl, nemýlíte se. Trošku energie a elixíru
života už potřeboval. I když toto číslo zaujme
spíš mladší generaci, myslíme i na dříve narozené čtenáře. Rovněž rádi oceníme nápady, tipy a ohlasy. Jak se vám články líbily?
O čem byste chtěli číst víc? Napište nám.
Na konec ještě rychlá smršť toho, co stojí
ve Vozíčkáři za to. I když je hlavním tématem
čísla reformní leden, objevil se i jiný společný
jmenovatel – a tím je touha se uplatnit, vyniknout, ukázat světu, že člověk na vozíku ledacos umí. Ať už se jedná o všestranně nadaného sportovce a studenta Lukáše Kroupu,
o Kampaň chodicilide.cz nebo o překonání
strachu z těhotenství na vozíku. Dokazuje to
i Tomáš Rybička, malíř hlavou. Stejně tak povzbuzují čtenáře i manželé Folvarští – světoběžníci a cestovatelé. I Arnošt Goldflam si
všiml, jak schopní dokážou být lidé na vozíku,
a ve svém zamyšlení říká: „Já vozík vůbec nevnímám, jde mi o člověka.“
Toto číslo je plné chuti do života, odvahy
něco měnit a brát svůj osud do vlastních rukou. Nechybí analýzy aktuálních kauz, témat a legislativních změn. Zajímá vás, proč
se tolik spekuluje o účasti českých paralympioniků na hrách v Londýně? Nevíte, co si myslet o převodu agendy dávek pro zdravotně
postižené občany na úřady práce? Zaujal vás
projekt Taxi pro vozíčkáře a nevíte, jestli můžete podobnou službu využít taky? Na to vše
najdete odpovědi na následujících stránkách.
Hezké a inspirativní chvíle
nejen s Vozíčkářem
vám přeje Aneta Šedá
Z obsahu
Liga informuje
2
Nápadník 2012 už je tady! ......................................... 2
(Do) práce bez obav ................................................... 2
První asistenční psi už mají práci na plný úvazek ..... 2
Brněnští Hobiti pořádali turnaj v Hustopečích ........... 2
244 lidí se chopilo šance ............................................ 2
Zaměstnanecký den ................................................... 3
Film Do Dna zaujal média i diváky ............................. 3
Jak jsem točila Do Dna… ........................................... 3
Legislativa
5
Nejčastější omyly úředníků ......................................... 5
str. 3
Téma
7
Leden, na úřad pudem… ........................................... 7
K sociální reformě se stavím velmi kriticky ................ 8
Reformy hýbou světem ............................................... 8
Stres u přepážek úřadů práce .................................... 9
Aktuálně
11
Konec svárů mezi paralympioniky? ......................... 11
Co je dobré pro orientaci ve sporu vědět? .............. 12
Taxi! Potřebuji taxi! .................................................... 13
Oblečení pro vozíčkáře? Možnosti přibývají ............ 14
Že jsou postižení? No a co?! .................................... 14
str. 7
Osobnost
16
Vozík neutajíš, ale můžeš s ním žít ........................... 16
My se světem, svět s námi
19
Chodící lidé: Soucit je na nic .................................... 19
Psychologie, vztahy, sex
21
Jsem na vozíku a čekám miminko ........................... 21
Střípky z historie
23
Historický vývoj invalidního vozíku – 2. část ............ 23
Vozíčkář na cestách
25
Báječná jízda za traktorem ....................................... 25
Kam složit hlavu poradí Flyabout Prague ................ 25
Cestovat ve dvou na vozících? Klidně po celém
světě .......................................................................... 26
Labská cyklotrasa je lákavá nejen pro cyklisty ........ 26
Panoptikum vozíčkářské hrůzy ................................. 27
str. 26
KULTURA
29
Domácí úkol: Definuj tanec. Definuj hendikep. ........ 29
Malíř hlavou: Nechci život jen projíst a prospat ....... 30
Postřeh Arnošta Goldflama: Vozíčkářem na jevišti .. 30
SPORT
31
Jak se stát Berdychem či Vaidišovou? .................... 31
INZERCE
32
str. 29
je periodikem registrovaným MK ÈR pod èíslem E 6250.
537 021 493, IÈ: 0049 94 12
Adresa redakce a vydavatele: Liga vozíčkářů, Bzenecká 23, 628 00 Brno, www.ligavozic.cz,
Soukromá inzerce, objednávka časopisu:
537 021 493, [email protected], Zuzana Doušková
Šéfredaktorka: Aneta Šedá (ata),
725 022 259, [email protected] Poèítaèové zpracování: Vladimír Ludva
Tisk: Tiskárna Helbich, a.s., Valchařská 36, 614 00 Brno Rozesílka: BM marketing, s. r. o.
Jazyková korektura: Marie Fišerová Obsahová korektura: Hana Valová
Foto na obálce: Roman Folvarský
Firemní inzerci zajišťuje BASS, spol. s r. o., Hana Valová,
608 635 561, [email protected]
Vozíèkáø vychází v nákladu 2500 výtiskù 5x roènì, fyzickým osobám je zasílán bezplatnì, v ostatních případech předplatné
činí 230 Kč na rok. Uzávěrka příštího čísla je 2. 4. 2012.
Názory obsažené v èláncích nemusejí být shodné s mínìním redakce, ruèí za nì jejich autoøi. Redakce si vyhrazuje právo finálních
úprav všech přijatých textů.
Realizaci časopisu podporují:
www.vozickar.com
LIGA INFORMUJE
2
Nápadník 2012
už je tady!
Po dlouhých, náročných přípravách a po
změnách v posledních minutách je na světě
Nápadník 2012. Vzhledem k dramatickému
a nepředvídatelnému vývoji v procesu schvalování sociální reformy vychází tato publikace plná rad, informací a nápadů pro život
se zdravotním postižením o měsíc později.
Zato ale obsahuje kompletní změny a jsou
zde zapracovány všechny legislativní úpravy
k 1. 1. 2012. Jedná se bezesporu o potřebného průvodce aktuálními reformami a předpokládáme, že o něj bude velký zájem.
Objednejte si ho i vy, a to jednoduše přímo
ze svého domova:
Zašlete SMS zprávu v tomto tvaru:
NAPADNIK mezera VAŠE PŘÍJMENÍ
mezera VAŠE JMÉNO mezera NÁZEV
VAŠEHO MĚSTA (OBCE) mezera ULICE
mezera ČÍSLO POPISNÉ mezera PSČ.
SMS zprávu můžete napsat jak velkými, tak
malými písmeny, text pište, prosím, bez
diakritiky.
Příklad: NAPADNIK POKORNY PAVEL
IVANCICE DOLNI HLINKY 8 66491
Svoji SMS pošlete na telefonní číslo 902 10.
Cena SMS zprávy je 79 Kč (vč. DPH). Ihned
obdržíte zpětnou potvrzující SMS zprávu, že
jsme vaši platbu obdrželi. Děkujeme.
Ideově navazuje na projekt s názvem Chopím se šance, který byl koncem loňského
roku úspěšně ukončen. Koordinátorkou nového projektu je Eva Chladová, vedoucí programu Práce, vzdělání a integrace. Z uvedených názvů je jasná sféra činností a služeb,
které projekt nabídne. Osvědčenou a populární klasikou jsou vzdělávací kurzy (počítačové, pracovně-právní, nácvik pohovorů
atd.), individuální konzultace, podpora v hledání zaměstnání. Novinkou je pobočka
ve Velkém Meziříčí, která rozšířila nabídku
Ligy vozíčkářů klientům z celého Jihomoravského kraje a z kraje Vysočina.
(ata)
Přijely týmy ze Salcburku, z Vídně, z Korutan, z Klosterneuburgu atd. Hobiti nakonec
dvakrát prohráli a jednou zvítězili. Není to výsledek, se kterým by byli spokojení, ale je to
sport. Celkově jsou v lize na druhém místě
s osmi body společně se salcburskými hráči.
Na první tým Carinthian Broncos ztrácí jen
jeden bod, a to určitě doženou. Držme jim
palce!
(ata)
První asistenční
psi už mají práci
na plný úvazek
Předávání Bessi se uskutečnilo tak, jakou
cestou se ubírá vždy, když klient a trenér bydlí dál od sebe. Trenérka s Bessi za klientkou
přijela a ubytovala se v blízkosti bydliště. Nejdříve vyřídily nutné formality, poskytly si základní informace a poté trenérka odešla
a do domácnosti se jen vracela. V dalších
dnech spolu secvičovaly povely, upravily byt,
zaregistrovaly pejska na obecním úřadě,
u veterináře atd.
U Labi byla situace jiná, klientka a trenér
bydlí kousek od sebe. Často se vídali, chodili
s Labi na procházku, trenér Labinku nové paničce půjčoval. Bylo to výhodné pro všechny,
protože Labi je prvním psem v domácnosti
klientky – a taky dárkem pod stromeček.
K předání došlo 22. prosince. Labi své paničce pomáhá nejen se sledováním jejího
zdravotního stavu, s doprovodem či s asistencí, ale také ji aktivizuje – tj. obě spolu chodí
na procházky, starají se jedna o druhou.
Ivan Benda
Brněnští Hobiti
pořádali turnaj
v Hustopečích
Z celého Rakouska se v sobotu a v neděli
21. a 22. ledna sjeli do hustopečské sportovní haly basketbalisté na vozíku. SK Hobit
zde pořádal utkání 3. kola rakouské ligové
soutěže, ve které brněnští basketbalisté hrají.
244 lidí se
chopilo šance
Hodiny za monitory, soustředění, klapot klávesnice. Ovládat počítač a vyznat se v legislativě se v ukončeném projektu Ligy vozíčkářů
„Chopím se šance“ naučilo neuvěřitelných
244 zájemců. Za dva roky (září 2009 – prosinec 2011) jsme spolu s našimi lektory připravili tyto kurzy: Začínám s počítačem, Kamarádím s počítačem, Umím si udělat
internetové stránky, Vytvářím počítačovou
prezentaci, Píšu všemi 10, Znám pracovněprávní minimum. Čili pět kurzů nad klávesnicí, jeden kurz s poznámkovým blokem
a informacemi o právech zaměstnance.
(Do) práce
bez obav
Že Liga neusnula na vavřínech, dokazuje
nový projekt, který se rozjel v listopadu loňského roku. Obavy z práce chce rozptýlit jak
u žadatelů o práci, tak i u zaměstnavatelů.
1 / 2012
Uspořádali jsme 29 běhů kurzů hned
v několika městech Jihomoravského kraje
a kraje Vysočina. Děkujeme všem zapojeným pracovníkům Ligy vozíčkářů a přede-
3
LIGA INFORMUJE
vším účastníkům kurzů, s nimiž jsme se snažili šanci chytit a nepustit.
Bronislava Sladkovská
Zaměstnanecký
den
V pátek 3. 2. hlásily všechny služby Ligy vozíčkářů: dnes nefungujeme. Nebylo to kvůli
pololetním prázdninám ani kvůli hromadné
epidemii. Všichni zaměstnanci se v ten den
sešli na brněnské radnici, v překrásné barokní síni, kde běžně zasedají městští zastupitelé, aby společně přemýšleli o tom, jakým
směrem se Liga vozíčkářů bude dál ubírat.
Liga je velká organizace a takové velké
setkání bylo dobré i v tom, že jsme se konečně všichni pohromadě viděli. Díky rozdělení práce do skupinek jsme se měli možnost
poznat úžeji. Po představovací hře nás čekala série prezentací a přednášek o úspěších, plánovaných změnách i náhled do roku
2012. Vedoucí programů odpověděli na
otázku, co je cílem každé služby právě pro
dalších dvanáct měsíců.
Po obědě ve svatebním salonku radnice
jsme začali usilovně přemýšlet o mandale
hodnot a nejdřív ve skupinách a poté společně jsme sestavovali žebříček cílů a směrů,
které by měla Liga vozíčkářů zastávat
a uznávat. Večer jsme v neformálních diskuzích pokračovali i v hospůdce.
(ata)
roku. Konala se 2. ledna
2012 v Café Práh. Víc než
stovka lidí úplně zaplnila
sál, přemýšlela, co má
vlastně příběh mladíka tápajícího ve vztazích, toužícího v sobě prolomit
imaginární prokletí tak
zvláštního a netradičního.
Závěrečné scény a následný film o filmu toto tajemství odhalily. Nezbývá
než vás pozvat ke zhlédnutí – najdete jej na internetu. Odkazy jsou hned
na úvodní stránce Ligy vozíčkářů www.ligavozic.cz.
V dalších dnech se s filmem Ligy vozíčkářů můžete setkat například v autobusech
Student Agency, na filmových festivalech
v podobě předfilmu, v internetových či regionálních televizích.
(ata)
Jak jsem točila
Do Dna…
Vždy jsem si chtěla vyzkoušet, jaké je stát se
na pár minut herečkou, nebýt na chvíli jen
vozíčkářem, protože této role mám někdy
už vážně po krk! Možná právě z důvodu
přání změnit svůj zaběhlý stereotyp, ze zvědavosti, ze samotné touhy zažít nové věci
jsem odpověděla na výzvu na facebooku:
„Milí přátelé, máte rádi film? Chtěli byste si
zkusit někdy v nějakém zahrát? Nebojíte se
nových věcí a máte čas ve dnech 24. 11.–
27. 11.? V případě, že jste si na většinu otázek odpověděli ano, zanechte mi kontakt
a já Vám zašlu bližší informace. Těším se
na spolupráci a na setkání s Vámi všemi!“
Jedno zanechání kontaktu a už nebylo
cesty zpět. Naplno se tak rozeběhl koloběh
spojený se vším, co k samotnému natáčení
patří. Nastudování scénáře, schůzka s režisérem, vizážistkou, herecký workshop. To
Film Do Dna
zaujal média
i diváky
O málokterém projektu Ligy vozíčkářů se
v poslední době mluvilo tolik jako o filmu
Do Dna. Reportáž v Událostech v regionech
na ČT1, živý vstup a rozhovor na ČT24, návštěva v brněnském studiu ČT1 v pořadu
Živě na jedničce a desítky článků na internetu a v různých brněnských i celostátních
periodikách. Reakce téměř tří tisíc diváků
na internetu. Že náš sedmiminutový snímek
natočený ve spolupráci s režisérem Filipem
Laureysem bude mít takový ohlas, nedoufal
nikdo z nás.
Velice příjemně nás zaskočila hned premiéra filmu, která zpestřila vstup do nového
vše bylo nutné podstoupit před samotnými
čtyřmi dny, které pro mě osobně nebyly
lehké, ale za to byly plné nových zkušeností, zážitků, emocí a skvělého týmu
(štábu), bez kterého by nebylo nic, tak jak
to ve výsledku vypadá. Samotné natáčení
trvalo 4 dny. Ve skutečnosti ale vše trvalo
mnohem déle, několik dní předtáček a příprava na „velké natáčení“. Po dobu natáčení jsme se průběžně pohybovali na několika místech – čajovna Probuzený slon,
Café Práh, Bezbariérové divadlo Barka
a Liga vozíčkářů, kde jsme měli přímo rodinné zázemí.
První den dopoledne jsme obsadili čajovnu Probuzený slon, kde se kromě realizace natočení erotické scény Laďky a Jaryna vypilo spoustu druhů čajů a vykouřilo
nepřeberné množství různých druhů tabáku
do vodních dýmek. V odpoledních hodinách se celý štáb přemístil do Ligy vozíčkářů a jejího blízkého okolí. Ve večerních
hodinách jsme zde společnými silami natočili „autonehodu“, která byla pro mě osobně
asi nejzajímavější scénou z celého natáčení, a to nejen proto, že jsem v ní hrála, ale
přišla mi nejakčnější. Zkrátka událost plná
adrenalinu a nebezpečí. Další den jsme
okupovali divadlo Barka. Odpoledne opět
Ligu vozíčkářů, která se pro film rázem proměnila v nepříliš příjemné rodinné prostředí.
Hlavní roli zde ztvárnil Milan jako otec. V posledních dvou dnech nám své útočiště poskytlo Café Práh. Dotočili jsme zde několikrát několik posledních
scén ještě společně s Tomem, který si zahrál přítele hlavního hrdiny. V neděli v pozdních večerních
hodinách padla i naše poslední klapka, díky za ni.
Troufám si říct, že jsme
byli všichni fyzicky vyčerpáni, za strávené dny se
v každém z nás jistě nastřádal spánkový deficit,
ale na straně druhé nás
těšil pocit z dobře odvedené práce.
A jak to všechno dopadlo? Myslím, že nad očekávání. Náš film Do Dna
měl 2. 1. 2012 v Brně svou premiéru, našel si
zajisté své příznivce i odpůrce, dobyl média,
dostal se snad už do celého světa a svědomitě plní své skryté poselství.
Kateřina Jirsová
www.vozickar.com
S námi máte jistotu.
Pobočky API jsou rozmístěny po celé ČR!
Ve všech pracují vozíčkáři, kteří Vám dokáží poradit nejen s úpravou vozidla.
ozidla.
¼ Rychlá dostupnost
servisu / montáže
¼ Montáže přímo u zákazníka
¼ Poradenství / on-line podpora
¼ Špičková výrobní základna
Úpravy vozidel bez omezení
Naším cílem je zlepšení života handicapovaných lidí
a jejich plnohodnotné zapojení do života.
Proto z každé zakázky přispíváme na konto bariéry.
APICZ s.r.o., Slapy 136, CZ-391 76 Slapy u Tábora, tel/fax: +420 381 278 043, [email protected]
LEGISLATIVA
5
Nejčastější omyly úředníků
Na Poradnu pro život s postižením se
v lednu obrátily desítky osob se zdravotním
postižením, které mají problémy na úřadech
práce v souvislosti se sociální reformou.
Vzhledem k tomu, že některé přehmaty úředníků se často opakují, dovoluji si ty nejčastější shrnout a reagovat na ně s odkazem
na konkrétní legislativu. Doufám, že vám tyto
informace pomohou ve vyjednávání vašich
práv a nároků na úřadech práce.
Omyl č. 1
O příspěvek na mobilitu nelze požádat, pokud nevlastníte průkaz ZTP či ZTP/P.
Co na to říká zákon?
Příspěvek na mobilitu dle zákona č. 329/
2011 Sb., náleží osobám, které nezvládají
potřebu mobility nebo orientace. Přiznání
příspěvku tedy není přímo vázáno
na vlastnictví průkazu ZTP či ZTP/P (jako
tomu bylo v minulosti u příspěvku na provoz
motorového vozidla). V rámci přechodných
ustanovení k zákonu je však uvedeno, že
pokud osoba vlastní průkaz ZTP či ZTP/P,
považuje se podmínka nezvládnutí mobility
nebo orientace za splněnou, což „v překladu“ znamená, že u osob s přiznaným
platným průkazem ZTP či ZTP/P nebude
v žádosti o příspěvek na mobilitu posudkovým lékařem nyní zjišťováno, zda zvládá/
nezvládá jeden z těchto úkonů. Nicméně
pokud průkaz ZTP či ZTP/P nevlastníte, máte
právo žádost podat, na jejím základě pak
posudkový lékař ČSSZ posoudí, zda
zvládáte či nezvládáte potřebu mobility nebo
orientace (posuzuje se dle vyhlášky
č. 505/2006 Sb.). Nárok na dávku tedy může
vzniknout i v případě, kdy nevlastníte průkaz
ZTP či ZTP/P.
Omyl č. 2
O příspěvek na mobilitu nelze požádat, pokud využíváte jakoukoli pobytovou sociální
službu.
Co na to říká zákon?
Zde je třeba citovat přímo zákon č. 329/
2011 Sb., § 6: „Nárok na příspěvek na mobilitu má osoba starší 1 roku, která není
schopna zvládat základní životní potřeby
v oblasti mobility nebo orientace, opakovaně se v kalendářním měsíci dopravuje
nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby podle zákona
o sociálních službách v domově pro osoby
se zdravotním postižením, v domově pro
seniory, v domově se zvláštním režimem
nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní
péče.“
Nejedná se tedy o jakoukoli pobytovou
sociální službu, ale pouze o výše citovaná
zařízení. Pokud tedy využíváte jinou pobytovou sociální službu (např. navštěvujete týdenní stacionář či chráněné bydlení), lze příspěvek na mobilitu čerpat bez omezení.
PSÍ ŽIVOT
Neznalost č. 1
Pracovníci úřadů práce
mnohdy nevědí o možnosti
výpůjčky zvláštní pomůcky
(§ 13), případně nejsou
schopni poskytnout o podmínkách této výpůjčky
bližší informace.
Bít či nebít
Lucie
Marková
Co na to říká zákon?
V úvodu této reakce upozorňuji na fakt, že
zde je na vině bezvýhradně ministerstvo
práce a sociálních věcí, které dosud pracovníky úřadů práce v této problematice nezaškolilo. Dle našich informací k dnešnímu dni
(10. 2. 2012) bohužel neexistují oficiálně
vzory smluv o výpůjčce zvláštní pomůcky ani
bližší postupy rozhodování úřadů práce
o těchto výpůjčkách.
Co však k výpůjčkám uvádí zákon č. 329/
2011 Sb.? Pomůcky stropní zvedací systém,
schodišťová plošina a schodolez lze
od 1. 1. 2012 získat od ÚP pouze formou výpůjčky. Pomůcka se vypůjčí osobě starší 3 let,
která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí uvedenou v příloze k tomuto zákonu v bodě 1 písm. a), b) nebo d) až i).
Předpokládá se, že osoba se zdravotním
postižením bude vypůjčenou pomůcku řádně
udržovat. Jestliže tato osoba nemá dostatek
finančních prostředků k úhradě instalace této
pomůcky, může jí ÚP poskytnout příspěvek
na instalaci této zvláštní pomůcky.
Neznalost č. 2
Na ÚP nejsou schopni zodpovědět otázku,
co vše je možné zahrnout do příspěvku
na zvláštní pomůcku v rámci „stavebních
prací spojených s uzpůsobením koupelny
a WC“.
Co na to říká zákon?
Zákon č. 329/2011 Sb., v tomto případě odkazuje na prováděcí předpis č. 388/2011
Sb., který je však bohužel také velmi stručný,
na bližší popis jsme se tedy zeptali přímo ministerstva práce a sociálních věcí. Uvádíme
citaci z jejich písemného vyjádření:
„Pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku
nebudou brány v potaz výdaje spojené s obklady, dlažbou, madly, dveřmi, sklopnou sedačkou. V potaz budou brány náklady
na zdivo, spojovací materiál, omítku apod.,
dále rozvody vody (zjednodušeně trubky,
kolena,…), kanalizace (odpady – roury) a na
elektroinstalační materiál. Z uvedeného vyplývá, že pro rozhodování o příspěvku bude
nutné znát podrobný rozpis prováděné
úpravy a jejího cenového vyjádření.“
Lucie Marková,
vedoucí programu Poradenství a informace
S jakými dalšími přehmaty úředníků jste se
setkali vy osobně? Napište nám na e-mail
[email protected], v následujícím tištěném čísle zveřejníme reakce na vaše podněty.
Trest chápu jako nápravné opatření, které
přichází po nesprávném jednání, a je použito v naději, že zamezí opakování špatného chování. U lidí to tak fungovat může,
pes si ale trest s nesprávným jednáním
nespojí.
Navíc bití po zádech nebo zadku, ať už
rukou, vodítkem nebo srolovanými novinami (jak znějí obvyklé „parkové“ rady),
pes nechápe jako trest za určité jednání,
ale spíš jako agresi proti sobě. A to může
po určité době vyústit buď ve strach psa ze
svého psovoda, nebo, v horším případě,
se pes nakonec může otočit proti svému
majiteli. Za daleko
lepší považuji použití
korekce místo trestu
a k její aplikaci využít
hlavní komunikační
zónu psího těla, tedy
hlavu a krk.
Korekce nevhodného chování, na rozdíl od trestu, přichází už v průběhu nevhodného jednání, nebo dokonce ještě
před jeho začátkem, když už je ale jasné,
co pes hodlá dělat.
Správné způsoby korigování:
• uchopení za kůži za krkem; důležitý je
u toho emoční náboj – psovod musí vystupovat naprosto rozhodně, sebevědomě, razantně, a rychle, důležitý je
i moment překvapení (pokud budu to
samé dělat s pozitivním emočním nábojem, bude to pro psa příjemná masáž krku!).
• škubnutí vodítkem přes obojek; důležité je vodítkem opravdu škubnout, ne
táhnout, protože tah evokuje protitah.
A psovod by se neměl nikdy se svým
psem přetahovat.
• slovně; důležité je při tom oddělení intonací. Psovod by měl rozlišovat alespoň
tři intonace – středně vysokou na normální povely, vysokou jásavou na chválení a přivolávání, a hlubokou důraznou
na korekci. Přitom není ani tak důležité,
co člověk říká, ale jak to říká.
• stisknutí tlamy, ne jen nosní houby, jak
to dělají někteří psí psychologové, kousání psa do nosu nemá žádný smysl.
Opět je důležitý emoční náboj.
• rychlý dotyk roztaženými prsty ruky, nejlépe opět na krk psa. Dotyk by měl imitovat kousnutí a výsledkem by mělo být
obrácení pozornosti na psovoda.
Pokud se psovod chová takhle, je psovi
srozumitelný, výchova a výcvik postupují
rychleji kupředu a korekce chování se negativně neprojeví na jejich vztahu. Ale
i tak platí, že jednu korekci je třeba vyvážit
alespoň deseti pochvalami.
Ivan Benda (trenér asistenčních psů)
www.vozickar.com
TÉMA
7
Leden, na úřad pudem…
Nejčernější představy o chaosu, frontách
a zmatcích na úřadech práce se nepotvrdily. První měsíc od platnosti tzv. sociální
reformy, kdy se agenda výplat a evidencí
dávek a příspěvků nejen pro osoby se
zdravotním postižením přesunula na úřady práce, nezpůsobil kolaps ani zásadní
problémy s vyplácením zaběhnutých dávek. Přesto se nedostatky našly.
O informovanosti úředníků a jejich kompetentnosti hovoří výčtem konkrétních přešlapů
předcházející článek Lucie Markové. O atmosféře na úřadech mezi klienty a návštěvníky vypovídá následující anketa. Jak o uplynulých dvou měsících hovoří sami tvůrci
nových pravidel?
Ministerstvo práce a sociálních věcí vykazovalo už před koncem ledna všechny vyplacené dávky, které vyplaceny být měly (především příspěvek na péči). „Také jsme přijali
přes 210 tisíc žádostí o příspěvek na mobilitu. Zhruba polovina z nich už byla v prvním
únorovém týdnu rozhodnuta. Příspěvky budeme vyplácet během února,“ uvedla mluvčí
ministerstva Viktorie Plívová. Proces podávání těchto žádostí však kromě nepřipravenosti úředníků, o které referovala většina
návštěvníků úřadů práce, zkomplikoval i přechod na nový informační systém spojený
s vyplácením dávek. Důvodem změny, která
se neobešla bez rozsáhlých výpadků a nutnosti náhradních, papírových řešení, je
finanční úspora. „V roce 2013 ušetříme
285 milionů korun ročně, už letos to bude až
200 milionů,“ slibuje Plívová.
Převod kompetencí, které měla doposud
na starost samospráva (např. městské úřady),
znamená podle Martina Žárského, náměstka
generálního ředitele úřadu práce, i víc.
„Změna zajišťuje, aby veřejná správa nebyla
v izolaci od reálného života. Budujeme jednotný informační systém, což znamená, že
pracovníci na obecních a městských úřadech
budou znát, jak o jejich klientech rozhoduje
ÚP, a zároveň povedou kartu klienta, do níž se
budou zaznamenávat veškeré specifické
okolnosti a potřeby života tohoto člověka.
Tato informace bude pak pro ÚP klíčová,“
uvedl v rozhovoru pro časopis Můžeš. Popřel
tak námitky ohledně narušení kontaktu a terénních znalostí pracovníků městských
a obecních úřadů, pokud má o penězích rozhodovat na státní úrovni. „Praktický dopad je
v tom, že stát ručí za výplatu dávek pro
všechny, kdo splňují příslušné zákonné podmínky. Obce pak mohou přispívat s přihlédnutím ke konkrétní sociální situaci, mohou
uplatnit svá kritéria a metody sociální práce,“
dodal.
Že však situace na úřadech práce nebyla
tak růžová, jak líčí statistiky, dosvědčují
praktické zkušenosti klientů i úředníků. Ti na
konci ledna podávali ve velké míře výpověď,
razantními dopisy kritizovali pracovní podmínky, nefunkčnost systému a zavalenost prací a nespokojenými klienty. „Lidé
na úřadech pracovali v noci, o sobotách
a o nedělích, aby se dávky stihly vyplatit
v termínu. Reforma nebyla připravená,
úředníci neměli dostatek informací,“ potvrdil
Jaroslav Zavadil, předseda odborových svazů.
K stabilnímu zpracování žádostí nepřispěla ani demonstrace, ke které vyzvala
pražská centrála Národní rady osob se zdravotním postižením (ne všechny krajské pobočky tento protest podpořily). Ta stanovila
pro demonstranty 4. leden jako datum
ke společné návštěvě úřadu práce. Mnoho
lidí ale nepřišlo. Ač byla média před budovami připravena, kýžených tlačenic se nedočkala – mnoho lidí zůstalo ten den doma, ať
už je k tomu vedla nepřízeň počasí nebo neochota riskovat zdravotní stav či nepohodlí
ve dlouhých frontách. Kde byla situace dramatičtější? Například v Brně na Úřadu práce
na Mojmírově náměstí. Řada lidí na vozíku
i s francouzskými holemi vyzkoušela nepříliš
vyhovující bezbariérové podmínky – velký
kopec při příchodu z tramvaje, bezbariérová
zastávka ve větší vzdálenosti, málo prostoru
na chodbách úřadu, nedostatek židlí, nedostačující kapacita WC atd.
(ata)
Co se bude ještě s velkou
pravděpodobností měnit:
• 9. 2. schválila vláda novelu o příspěvku
na zakoupení motorového vozidla. Mění
se pravidla pro ty, kteří si auto již zakoupili v minulosti. Jim se následná lhůta
pro přiznání příspěvku bude zkracovat.
• NRZP vyjednává přiznání příspěvku
na mobilitu osobám, které žijí v ústavních zařízeních s celoročním pobytem.
Ministerstvo tomu je nakloněno.
• Změna v situaci rodin s postiženými
dětmi, kterým byla zrušena možnost
souběhu rodičovského příspěvku a příspěvku na péči. Některé rodiny přišly
i o tisíce měsíčně, ministerstvo chce
tento rozdíl kompenzovat.
• Změna formulářů, které by neměly obsahovat položky tázající se na majetek
(dosavadní porušování lidských práv).
Viz www.nrzp.cz.
ANKETA
Jakou máte zkušenost z úřadu práce?
Jak vám úředníci vyšli vstříc?
O příspěvek na mobilitu
jsme si s manželkou šli požádat 30. ledna. Vše proběhlo v klidu, žádná fronta,
žádný stres, úředníci pohotově poradili. Na pardubické pobočce pracovního úřadu bylo bezbariérové prostředí
včetně WC.
Jaromír Krpálek, 53 let, Pardubice
Moje osobní zkušenost –
veskrze spokojenost. Až
na drobnosti, že jsem musel jet na jiný konec města,
do budovy, která ještě není
úplně bezbariérová (v tom,
že dveře se musí mechanicky otevírat klikou, což já sám nezvládnu). Jinak komunikace a přístup
úřednic byly v pořádku.
Milan Blaška, 30 let, Český Krumlov
Otřesnou, připadal jsem si
jak nějaký odpad a žebrák.
Navíc mě zarazilo, jak nic
nevědí a neumí. Hrůza!
Zdeněk Jušta, 39 let,
Třebechovice pod Orebem
O příspěvek na mobilitu
jsem žádal okolo 10. ledna
na ÚP Benešov u Prahy
a do dneška mi na účet
ještě nic nedorazilo. Přijde
mi to takové pomotané,
třeba u nás něco vyřizuje
ÚP, něco pořád MěÚ Benešov (sociální
odbor), čili lítání přes město. Opět vůči
vozíčkářům nedomyšleno. Na ÚP nejsou
podle mého na tuto práci ani řádně proškoleni, jelikož pracovníci neustále odbíhají zjišťovat informace k dané žádosti.
Vladimír Drož, 28 let, Sázava
Na úřad práce jsem zašel
hned počátkem ledna.
Žádné problémy nenastaly. Přesun agendy pro
mě znamenal jen odbočit
do jiných dveří na stejném
patře, kam jsem jezdil doposud. Nekonala se ani tlačenice, čekal
jsem jen deset minut. Formulář jsem si
předem stáhl z internetu a vyplnil, takže
řízení bylo rychlé. Jen na mou otázku
ohledně budoucího posuzování příspěvku na péči v kombinaci s přidělováním průkazek ZTP/P se mi nedostalo
úplně jasné odpovědi. Jinak velmi milá
úřednice evidentně nedisponovala dostatkem informací.
Radek Musílek, 32 let, Praha
(mp, kj)
www.vozickar.com
8
TÉMA
„K sociální reformě se stavím velmi kriticky,“
říká Jan Hutař, ředitel legislativního odboru Národní rady osob se zdravotním postižením ČR.
„ Národní rada vyzvala
své členské organizace,
aby lidem s postižením
doporučily, aby ve středu
4. ledna hromadně zamířili na úřady práce. Dle
informací v médiích byl
hlavním podnětem k výzvě, kterou lze chápat jaMiloš Pelikán
ko určitý protest, hlavně
příspěvek na mobilitu. Je to tak?
Těch důvodů bylo několik. Jednak to skutečně byla změna ve vyplácení důležitého
příspěvku na provoz vozidla: dříve se poskytoval ročně, nyní měsíčně. A žádost bylo
nutné podat už v lednu. Zároveň jsme chtěli
poukázat na to, že reforma podle našeho názoru není dostatečně „technicky“ zajištěna.
Svědčil o tom fakt, že žadatelé o dávky se
sice měli nechat zaevidovat do počítače, ale
většinou docházelo k tomu, že se jen přebíraly papírové formuláře.
„ Jaký ohlas měla zmíněná výzva?
Náš právní odbor ji nepřipravoval, a tak neznám počty lidí v jednotlivých regionech,
kteří se jí zúčastnili. Ale získali jsme cenné
poznatky o dostupnosti úřadů práce pro
osoby s postižením, o přístupu úředníků,
o míře jejich připravenosti poskytovat
správné informace.
„ Vy sám jste se lednového „protestu“
zúčastnil?
Ano. Já byl na Praze 4, tam pracovnice
převzala formulář, poradila mi. Byl jsem
na vozíku a prostředí bylo pro mě bezbariérové. Takže osobní zkušenost mám
dobrou.
„ Dosavadní příspěvky pro lidi s postižením se od ledna sloučily do dvou dávek
a vše související s jejich poskytováním má
nyní na starosti úřad práce. Tyto dávky ale
nemají svou povahou s oblastí zaměstnávání zdravotně postižených lidí nic společného… Jakou logiku má to, že pod
úřad práce spadá příspěvek na péči či
na opatření pomůcky?
Oficiálně je to zdůvodňováno tím, že jde
o hospodaření se státními penězi. A tudíž
o nich má rozhodovat úřad práce jako státní
instituce, nikoli obec jako subjekt samosprávy. Já tohle řešení považuji za velmi
špatné, protože se tak v podstatě vracíme
do doby socialismu, kdy odpovědnost za sociální politiku byla na státu, zatímco obce
měly v kompetenci jen kanalizaci, osvětlení,
chodníky nebo třeba kulturní dům.
Přesunem sociálních dávek na úřady
práce vlastně došlo k jakémusi zestátnění.
Byly zpřetrhány zárodky určité soudržnosti
mezi lidmi (zvlášť v menších obcích), které
se tady vytvářely někdy od roku 2000, kdy se
začala rozvíjet sociální politika na úrovni obcí
a začal se klást důraz na větší odpovědnost
obcí za vytváření vhodných podmínek pro jejich obyvatele. I když peníze na dávky dával
stát, o jejich poskytování rozhodovali úředníci obce, kteří obvykle měli dobré znalosti
o konkrétních lidech žádajících o příspěvky.
Přesunem na pracovní úřad se tyto vazby
rozbíjejí, při posuzování se začaly znovu
upřednostňovat formuláře a „neadresné“,
zcela anonymní jednání úředníků.
„ Jestli vám dobře rozumím, obce měly
jednak větší nezávislost, jednak lepší znalost „terénu“ a lidí pobírajících dávky, za-
tímco úřady
práce jsou direktivně řízeny státem,
konkrétně ministerstvem,
a nemají „lidskou“ vazbu
ke svým klientům...
Je to tak. Navíc
ještě došlo
k posílení té
JUDr. Jan Hutař z Národní rady
centralizace. osob se zdravotním postižením ČR
Už neexistují
jednotlivé úřady práce, které měly své ředitele a byly do jisté míry autonomní. Nyní
existuje pouze jediný, centrální úřad práce,
který má krajské pobočky a detašovaná pracoviště.
Jak se ukázalo během ledna, problémem
je i přetíženost úředníků. Mnozí už před zahájením letošní reformy nezvládali své primární povinnosti, protože na jednoho připadalo i několik set lidí docházejících na úřad
práce. Ministerstvo se očekávaný ještě větší
nápor lidí od začátku ledna pokusilo vyřešit
tím, že nezaměstnaní lidé se nyní mají registrovat neboli hlásit na pobočkách České
pošty, aby se zabránilo práci načerno. Ale
tam se jim už dál nikdo nevěnuje, nikdo jim
nepomáhá shánět zaměstnání. V téhle záležitosti úřad práce naprosto selhává.
Pokračování rozhovoru o nedostatcích sociální reformy najdete na webových stránkách
www.vozickar.com.
(mp)
Reformy hýbou světem
Německo
Odpovídá: Dipl. Ing. BBA Carsten Brausch
vedoucí oddělení LVR, Regionální rada
Porýní Spolková republika Německo
„ Jaký je váš názor na současnou etapu
sociální reformy v Německu, která se
označuje jako Hartz IV?
Sociální reforma Hartz IV měla přinést lidem
pomoc, která by vznikala přímo v regionu,
a byla by tak občansky bližší. Zcela jistě tu
byl patrný vliv úsporných opatření, ale očekávalo se, že individuální pomoc bude poskytována efektivněji.
„ Proč se tak nestalo?
Pro realizaci reformních kroků se úřady rozhodly využít služeb konzultantů, kteří nebyli
schopni poskytovat optimální služby. Z dnešního pohledu musím říci, že se podařilo
stávající sociální síť degradovat. Z těch, kteří
1 / 2012
síti HARTZ IV propadají, vzniká ve spolkové
republice „nová“ společenská vrstva. Lépe
situované vrstvy však vidí ve finančních nástrojích sociální pomoci přehnané požadavky postižených.
„ Hrozí sociální nepokoje?
Ano, současná situace se čím dál více vyhrocuje. Odbory, církve a sociální partneři
současný vývoj kritizují. Existuje jen velmi
málo pozitivních hlasů, pouze liberální
strany dál razí krédo: „Každý se musí o sebe starat v první řadě sám...“ V dohledné
době bude muset dojít k reformě Hartz IV,
protože současné reformy jsou zaměřené
jen na množství a povahu sociálních dávek. Sociální systém fungující už od Bismarka byl zavržen. Místo důsledného postihování všech, kteří si ze sociálních dávek
udělali pohodlné živobytí, raději měníme
systém.
Rusko
Odpovídá: Světlana
Borisovna Kesarevová
místopředsedkyně AMIO,
Asociace mládežnických
organizací invalidů
Ruská federace
Petr Šika
„ Probíhá v Ruské federaci také sociální
reforma?
Ano, je to součást společenských změn. Sociální reformy se velmi intenzivně dotýkají života zdravotně postižených. Jejich zájmy
a potřeby koordinuje více než 1400 organizací.
„ Jak vypadá situace v dnešní Moskvě?
V samotné Moskvě dnes žije okolo
1 200 000 osob s omezenou schopností pohybu a orientace. V rámci sociální reformy
se snažíme zlepšit jejich situaci, především
9
TÉMA
zlepšit uplatnění na trhu práce. Vytváření
pracovních příležitostí pro zdravotně znevýhodněné osoby však naráží na jeden
základní problém...
„ A to je?
Mobilita. Bez vyhovující hromadné dopravy
přece nelze řešit zaměstnávání ani další do-
stupnost veřejných služeb. Proto si naše regionální úřady stanovily program vytvořit
do roku 2020 z Moskvy bezbariérové město
podle mezinárodních standardů univerzálního designu. Celkové náklady realizace
se odhadují na 150 miliard rublů (100 miliard Kč).
(peš)
Stres u přepážek úřadů práce
Od počátku ledna došlo ke sjednocení výplaty nepojistných dávek sociální ochrany.
Nově mají veškerou agendu na starosti
krajské pobočky úřadů práce. Lze tedy
na jednom místě vyřizovat vše potřebné.
Tedy mělo by to být možné.
Velkým negativem pravděpodobně
správného rozhodnutí sjednotit projednávání i výplaty dávek pod jedinou střechu je
rozhodně přesun celé agendy na poslední
chvíli. Tedy v posledních týdnech loňského
roku. Otázkou je, zda se pracovníci
úřadů práce vůbec v tak krátkém intervalu
mohli s novými podmínkami vyplácených
dávek, a hlavně s novým počítačovým systémem sžít.
Zaznamenáváme
tudíž chaos v řadách
žadatelů či osob,
které již dávky pobírají. Informační kampaň k sociální reformě
na internetu sice probíhá, nicméně mnoho
uživatelů dávek nemá
k internetu přístup
nebo informacím nerozumí. V některých
městech byl sice
k dispozici městský
úřad, kde se dříve vy-
řizovaly některé dávky,
ale pobočka úřadu práce
tam není. Lidé tedy mají
najednou úřad dál. Příkladem je moravské
městečko Letovice, jehož
obyvatelé budou
muset pro dávky
nově až do sou- Zdeněk Škaroupka
sedních Boskovic.
Situaci na některých úřadech práce
komplikuje „pokulhávající“ bezbariérová přístupnost.
Nemůžeme tedy být překvapeni
tím, že na obou stranách přepážek
vládne stres a výplaty dávek se
zpožďují, dokonce probleskují informace o tom, že unavení a demotivovaní úředníci podávají výpovědi.
Bohužel, jak už je v naší zemi zvykem, dokážeme i veskrze pozitivní
novinky postavit do negativního
světla velmi klopotným provedením
a absolutním nedostatkem informací
a komunikace. Asi není reálné poslat
každému uživateli dávek doporučený dopis, to jistě ne, ale text na internetu prostě nemůže tuto cílovou
skupinu dostatečně informovat.
A lidé, kteří tak lehce ztrácejí důvěru,
šmahem odmítají novinky všechny.
A to i když jde o něco tak rozumného, jako
je zavedení tzv. sociální karty.
Jen doufám, že na konci ledna roku
2013 dostaneme obsáhlé a důvěryhodné
informace o tom, kolik set milionů korun se
podařilo ušetřit, a že přežitý stres měl vůbec nějaký smysl.
(zš)
GLOSA
Okupuj úřad práce!
No ty krááso...
Jak tak sleduji zpravodajství o činnosti některých svých spoluvozíčkářů, nevycházím
z úžasu. Poslední dobou mě nejednou nazdvihlo obočí počínání Národní rady osob
se zdravotním postižením. Začalo to loňskou
„hurádemonstrací“ před ministerstvem, na
kterou se sjeli frustrovaní postižení z celé republiky vyhulákat svou zlost přiživenou
různými dezinformacemi o rušení ZTP. To byl
asi také jediný kladný efekt této akce, neboť
kromě kýčovitého mediálního zájmu demonstrace nic konstruktivního nepřinesla. Zájem
médií o pána Krásu byl taky nejspíše jediný
pravý záměr této demonstrace. Ukázat v televizi krutost té „zlé“ vlády, která ubližuje davu
nejubožejších, kteří se neváhali sjet z celé republiky, aby se jako jeden muž postavili za
svého šlechetného zastánce, srdnatě bojujícího za jejich nezadatelná práva. Reforma má
jistě k dokonalosti daleko, ale tento druh citového vydírání mi byl vždy ze srdce odporný.
Co mě ale málem zvedlo z mé kolečkové
židle, byl další z neotřelých nápadů pánů
v Praze, inspirovaný nejspíše úspěchem
amerického hnutí Okupuj Wall Street, a to
Okupuj úřad práce. Rada doporučila osobám se zdravotním postižením, aby se
ve středu 4. ledna 2012 „dostavily v hojnějším
počtu na své úřady práce a požádaly
o příspěvek na mobilitu“. Smysl celé akce mi
uniká. Měl to být údajně protest proti byrokracii. Dokonce i v případě, že by zdravotně
postižení vyslechli výzvu a v mrazivém jitru se
po stovkách řadili před úřadem práce,
smutně čekajíce na vyřízení svých formulářů,
i kdyby se vyděšené úřednice s lejstry dobývaly přes vozovou hradbu, je to přece jen
voda na ministerský mlýn. Můžou přece logicky argumentovat, že žádný úřad či banka
nemohou být připraveny kdykoliv přijmout
všechny své klienty najednou. Nakonec mě
úplně odzbrojila odpověď pana Krásy
na otázku, proč vyzval lidi k návštěvě úřadu
právě 4. ledna. „Do konce měsíce už mnoho
času nezbývá.“ Pravda, pouhých 27 dní.
Nejspíše se všichni shodneme na tom,
že my zdravotně postižení chceme, aby nás
většinová společnost brala jako všechny
ostatní, jen s poněkud odlišnými potřebami.
Jsme rádi, když můžeme být užiteční. Dokážeme pracovat, tvořit, sportovat, podnikat,
zakládat rodiny. Ukažme světu, že jsme něco
víc než věční stěžovatelé, zapšklí lovci všemožných příspěvků a výhod! Pojďme naši
společnost aktivně spoluvytvářet, a ne
na sebe upozorňovat jen nátlakovými akcemi a sabotážemi systému. To jsou až
úplně poslední možnosti, když už všechno
ostatní selhalo a jde o vše. Zarputilé vymáhání nejrůznějších práv a výhod nás od většinové společnosti spíše odlučuje.
Michael Vidura
www.vozickar.com
AKTUÁLNĚ
11
Konec svárů mezi paralympioniky?
Pojedu, nepojedu, pojedu, nepojedu, pojedu. Takhle si mohli čeští paralympionici koncem loňského a začátkem letošního roku rozpočítávat na prstech, jestli se letos vypraví do Londýna reprezentovat Českou republiku. Kauza suspendace Českého paralympijského výboru z mezinárodního výboru a z ní vyplývajícího ohrožení naší reprezentace
se vyvíjí každým dnem. Těsně před odesláním Vozíčkáře do tiskárny přišla zpráva, která vše obrací. Mezinárodní
paralympijský výbor suspendaci stáhl, sportovci do Londýna pojedou.
Pozn. redakce: Pro získání aktuálních informací a vyjádření ke zrušení suspendace z obou stran navštivte stránky
www.vozickar.com.
Hlavně se dohodnout. Zmírnit mezinárodní
ostudu, zažehnat letité spory a říct sportovcům: Pojedete. To byl cíl všech organizací,
které jsou zainteresované ve sporech. Účast
sportovců a reprezentace českého národa
na paralympiádě byla díky suspendaci ČPV
přímo ohrožená. Teď to však vypadá, že se
brány Londýna otevřely i českým paralympionikům.
Proč bylo ČPV pozastaveno členství
v mezinárodním výboru? IPC české organizaci vyčítal několik zásadních věcí – vyloučení ČSTPS v roce 2010 a předchozí dlouholeté upírání členství této organizaci,
nedemokratické řízení ČPV, špatná
komunikace a neinformovanost IPC. „Je to
mezinárodní ostuda. Pozastavené členství
má už jen Somálsko a Bangladéš. Celou
dobu jsme se snažili, abychom stav narovnali, fungování ČPV jsme kritizovali už na začátku v roce 2004, ale nesetkali jsme se
s ničí ochotou situaci měnit,“ popsal průběh
bývalý předseda ČSTPS Jan Nevrkla. Ten
na svou funkci rezignoval už dříve. Odstoupení z funkce odůvodnil snahou o otevření
prostoru pro jednání. V druhé půli letošního
ledna odstoupil i František Janouch, výkonný předseda ČPV. V současnosti vedou
organizace dvě dámy, Radka Kučírková řídí
ČSTPS a Alena Erlebachová je dočasnou výkonnou předsedkyní ČPV, předsedou zůstává Vojtěch Volejník.
Aktuální situace
Jádrem sporu je členství ČSTPS v ČPV v letech 2004–2010, o něž oba spolky vedly roky
soudní spor, a vyloučení ČSTPS z ČPV
v roce 2010, údajně kvůli neplacení příspěvků v minulých letech. To následovalo
po verdiktu soudu, že ČSTPS je a nikdy nepřestal být členem ČPV.
Nyní je ČSTPS členem ČPV stejně tak
jako druhá organizace (vznikla po začátku
konfrontací v březnu 2005) se stejnou cílovou skupinou tělesně postižených sportovců
– ČATHS. A to se v současnosti neslučuje
s představami IPC. ČSTPS vyzval takřka
okamžitě Asociaci ke sloučení. Na to reagovala druhá strana zdrženlivě. Do dubna není
daleko, proto poslala Asociace žádost
na IPC o prodloužení doby nutné k přípravě
ČPV – Český paralympijský výbor
ČSTPS – Český svaz tělesně postižených
sportovců
ČATHS – Česká asociace tělesně
handicapovaných sportovců
IPC – International Paralympic Committee –
Mezinárodní paralympijský výbor
tohoto kroku. Z IPC přišla reakce, že přechodné období, v němž bude ČSTPS
a ČATHS fungovat vedle sebe, do konce
paralympijského cyklu (tzn. do konce
roku 2012) respektují. „ČATHS funguje, navzdory vnějším podmínkám, velmi dobře.
Přesto se sloučením nakonec souhlasíme
a úkolem dne je dojednat sloučení tak, aby
se fungující systém příliš nezadrhnul. ČSTPS
ustoupit nehodlá – i při vědomí uvedeného
stanoviska IPC na termín do konce roku trvá
na sloučení v březnu,“ okomentoval jednání
v první polovině února Jaroslav Křeček,
předseda ČATHS.
ČSTPS vycházela v jednání o urychleném
sloučení z požadavku mezinárodní organizace
pro tělesně postižené sportovce IWAS, která
požaduje sloučení do 31. března vzhledem
k dlouholeté snaze
o nastolení jednoty.
„Samotný časový
harmonogram sloučení nic neřeší, pokud není schválen
valnou hromadou. Je
tedy nutné, aby obě
organizace svolaly
valné hromady, které
by posvětily proces
a časový harmonogram zániku ČSTPS
a ČATHS a vzniku
nové organizace,“
dodala předsedkyně
ČSTPS Radka Kučírková.
Aneta Šedá
Následně IPC suspendaci ČPV stáhlo –
sportovci do Londýna pojedou. Co bude
následovat dál? ČPV stojí před úkolem upravit stanovy do konce března, stanovit podmínky a harmonogram pro přechodné období před sloučením ČSTPS a ČATHS.
Konečné dopady?
Všechny konečné důsledky však dopředu
přesně odhadnout nelze. ČSTPS musel například odvolat pořádání mezinárodního plaveckého mítinku EUROWAVES v době, kdy
suspendace byla platná. Stále je patrná
ztráta důvěry mezi organizacemi, rozhořčení
sportovců. Jaký názor na spory mají například sponzoři? Jak moc se dotkne nevraživá
komunikace (nebo spíše nekomunikace)
mezi organizacemi těch, kteří denně tráví
Foto: Mojmír Klímek (z archivu
fotosoutěže Život nejen na kolech)
Memorandum
pomohlo
Sloučení obou organizací je jedním bodem
společného memoranda, které měly všechny
organizace k 17. 2. 2012 podepsat. Do poslední chvíle nebylo jasné, zda se aspoň tato
první podmínka pro odstranění ohrožení
české reprezentace naplní. ČPV a ČATHS
dokument o postupu v řešení sporu podepsaly bezprostředně, ČSTPS to podmiňoval
dalšími dohodami s ČPV. Šlo v nich především o finanční vyrovnání a o narovnání členských příspěvků tak, aby se předešlo pozdějším nedorozuměním. Z těchto dohod byla
odsouhlasena jen jedna, i přesto ČSTPS Memorandum podepsalo. „Český paralympijský výbor odmítl podepsat Dohodu o členských příspěvcích, která vycházela z již
odsouhlaseného návrhu ze strany právního
zástupce ČPV. ČSTPS tedy souhlasil s Memorandem s výhradou, ve které popisuje
současný stav,“ upřesnila Kučírková.
hodiny na trénincích, aby si splnili sen
a uslyšeli českou hymnu na stupních vítězů?
ČPV vs. ČSTPS
rok od roku
2004
V roce 2004 oznámil tehdejší předseda
ČSTPS Jan Nevrkla po skončení schůze výkonného grémia ČPV možnost vystoupení
svazu z výboru, pokud nadále bude ČPV odmítat jednání o návrzích ČSTPS. Ty požadovaly transformaci ČPV v otevřené občanské
sdružení s valnou hromadou, volbami, auditem účetnictví atd. Podle Pavla Lukeše byl
stěžejním motivem nesoulad v návrhu na
změnu financování, která by zvýhodnila tělesně postižené sportovce na úkor ostatních
hendikepů. Jan Nevrkla se proti tomu rezolutně ohradil.
www.vozickar.com
12
AKTUÁLNĚ
„Následovalo svolání schůzky u ministryně školství Petry Buzkové, zde se statutáři
ČPV a ČSTPS zavázali nečinit žádné kroky
vedoucí k rozštěpení paralympijského hnutí.
Tím byla závazně negována možnost vystoupení ČSTPS, kterou jsem na grémiu ohlásil,
stejně tak i email zaslaný jako podklad pro
jednání na MŠMT. Nic z toho nebylo právním
úkonem ČSTPS,“ uvádí Nevrkla. ČPV vzal
údajné vystoupení ČSTPS na vlastní žádost
na příští schůzi grémia na vědomí (o schůzi
již nebyl ČSTPS podle slov tehdejšího předsedy informován a nebyl na ni pozván),
a od té doby nepovažoval ČSTPS za svého
člena.
2005–2009
Několik sportovců a funkcionářů, kteří nesouhlasili s vystoupením ČSTPS z ČPV, založilo novou organizaci ČATHS a požádali
o členství v ČPV, aby byl jejich hendikep pod
zastřešením národního paralympijského vý-
Co je dobré o sporu
vědět?
Česká federace
Spastic Handicap
o. s.
Český svaz
mentálně
postižených
sportovců
Český svaz
zrakově
postižených
sportovců
Český svaz
neslyšících
sportovců
Česká asociace
tělesně
handicapovaných
sportovců
Český svaz tělesně
postižených
sportovců
(cca 2000
sportovců,
70 klubů,
15 sportů, z toho
7 paralympijských)
$
$$
Ministerstvo
školství, mládeže
a tělovýchovy
International
Paralympic Committee
Mezinárodní
paralympijský výbor
Odpovídá Pavel Lukeš, mluvčí ČPV:
Jak fungoval ČPV doposud? ČPV fungovalo jako sdružení pěti a nyní šesti sportovních
organizací, které jsou zastoupeny svými volenými zástupci, delegovanými do Výkonného
grémia. Princip valné hromady tak de facto, ale určitě ne zcela, plní Výkonné grémium ČPV
jakožto nejvyšší orgán pěti a nyní šesti volených zástupců, obvykle předsedů členských
svazů.
Co se změní? Změní se stanovy, struktura ČPV, způsob volení funkcionářů, dojde k většímu zapojení sportovců a sportů do rozhodovacích procesů apod. V tom, že nové stanovy
musí vzniknout, je shoda. Neshoda panuje v tom, dokdy by měly vzniknout.
Jak je možné, že organizace takto fungovala několik let? V době vzniku ČPV a IPC
žádné manuály a pokyny IPC o tom, jak mají vypadat stanovy národních výborů, neexistovaly. Současné stanovy jsou tedy téměř dvacet let staré a podobně je tomu nepochybně
i u jiných států, jejichž stanovy zcela nekorespondují s později formulovanými normami
IPC. V Bonnu chtějí zaručit takové mechanismy ve stanovách, aby se v budoucnosti nemohlo něco podobného opakovat.
Vyjádření ČSTPS:
Vyjádření ČATHS:
„ČPV nefungoval jako demokratický orgán. Zástupci v grémiu nebyli voleni, byli jen delegováni. Navíc za vzniklou
situaci nesu plnou odpovědnost, protože jsou povinní sledovat aktuální stanovy mezinárodní organizace a upravovat
podle nich stanovy svoje.“
(Radka Kučírková,
předsedkyně ČSTPS)
„Není nutné zdůrazňovat poškozování pověsti celé
komunity, ztráty potenciálu pro sponzoring, megawatty negativní energie v systému, mrhání energií
dobrovolných příznivců a přátel, atd. Ovšem nelze
dost zdůraznit negativní důsledky na sportovce,
kteří se připravují na špičkové reprezentační cíle
a už zase nevědí, jestli na paralympiádě budou
nebo ne. Na rozdíl od minulých podobných příběhů je tentokrát paušálně postižen celý paralympijský tým, všechny svazy, všechny sporty.“
(Jaroslav Křeček, předseda ČATHS)
1 / 2012
boru. Od roku 2007 platilo, a to i podle pravidel IPC, že kdo chtěl na paralympiádu
a do reprezentace (a získávat s tím spojené finanční dotace), musel být členem této
organizace. Mnoho sportovců přestoupilo
do ČATHS, anebo využilo možnosti paralelního členství. „Avšak hodně sportovců přestup odmítlo. Asociace nebyla důvěryhodnou organizací, neměla mezinárodní
autorizaci,“ uvádí ČSTPS v tiskové zprávě.
Upozorňuje na fakt, že kvůli tomu zůstalo
mnoho sportovců bez patřičného zázemí
a prostředků. Ti, kteří odmítli vstoupit do
asociace, neměli prostředky, aby své vrcholové výkony uplatnili. „Řada sportů a klubů
musela silně omezit činnost, protože ČSTPS
nemohl rozdělovat žádné prostředky (do
začátku sporu disponoval 10–13 miliony
ročně). Poměr členské základny přesto zůstal ve prospěch ČSTPS – zhruba 2000
ku 800 členům,“ uvádí Kučírková.
Případ začal řešit soud, odstartovaly čtyři
roky jednání, odvolávání a nekonečné rozhodování toho, zda ČTSPS je či není členem
ČPV.
2010
V roce 2010 Městský soud vázaný nálezem
Ústavního soudu a rozhodnutím Nejvyššího
soudu pravomocně potvrdil, že ČSTPS nikdy
nepřestal být členem ČPV. Na to reagoval
ČPV tím, že pokud byl ČSTPS členem, měl
plnit své povinnosti nebo o to měl alespoň
projevit zájem – konkrétně v případě placení
členských příspěvků.
ČSTPS byl následně vyloučený právě pro
neplacení příspěvků v letech 2005–2010.
„Představitelé ČPV v médiích i před IPC už
opakovaně přiznali, že to byla chyba,“ říká
dnes Pavel Lukeš.
V roce 2010 také přišel ze strany IPC
první dopis pro ČPV s výzvami k okamžité
nápravě stavu v českém paralympijském
hnutí.
Řekli o jednání v letech 2010–2011:
„Snažili jsme se domluvit už dávno. ČPV
na naše výzvy a návrhy nereagoval, začali
s námi jednat, až když jim IPC oznámil
důsledky vyloučení.“
Radka Kučírková, předsedkyně ČSTPS
„Věci, které kritizoval IPC v roce 2010, jsme
řešili od začátku. Z dnešního pohledu se
toho za uvedenou dobu mohlo stát víc, ale
jednalo se o vleklé spory, o problémy
v jednání mezi lidmi.“
Pavel Lukeš, mluvčí ČPV
2011
V září 2011 dostává ČPV dopis oznamující
pozastavení členství z IPC kvůli několikanásobnému nedodržování povinností členů
IPC. „Následně byly změněny stanovy ČPV
tak, aby umožnily souběžné členství svou
subjektů reprezentujících tentýž hendikep,
a v souladu s výrokem soudu bylo potvrzeno
členství ČSTPS v národním výboru. ČPV
také podal zpětvzetí v probíhajícím soudním
13
AKTUÁLNĚ
sporu, čímž byl ihned splněn další z požadavků IPC,“ popsal postup Pavel Lukeš.
O praktických podmínkách narovnání plnohodnotného členství ČSTPS v ČPV se však
jedná ještě v únoru 2012.
Na kauzu upozornila v prosinci 2011 MF
Dnes, od té doby se věci začaly hýbat pod
drobnohledem veřejnosti.
ČPV uvádí v médiích (rozhovor Františka
Janoucha pro ČT 24), že všechny požadavky IPC splnil anebo vbrzku splní a že
účast sportovců ohrožená není. „Po obdržení zastavení členství v září roku 2011 jsme
nevěděli, co vlastně z rozhodnutí vyplývá.
Potvrzení toho, že čeští sportovci by nemohli
naši zemi reprezentovat, jsme obdrželi až
v lednu 2012,“ vysvětluje postoj ČPV v ob-
dobí, kdy se o případu začalo mluvit v médiích, Pavel Lukeš.
republiku: sportovci ČR nemůžou soutěžit
na paralympijských hrách.
Z křesla odstupuje František Janouch.
2012
leden
Prezident IPC Xavier Gonzales v lednu 2012
reaguje na dosavadní průběh změn: „Soudě
podle toho, jak se věci nyní mají, neakceptujeme, že by ČPV učinil dostatečné a patřičné
kroky k tomu, aby zajistil členská práva
ČSTPS.“ Upozorňuje tak na hlavní problém
– diskriminaci ČSTPS, její odříznutí od finančních toků (aktuálně kvůli kauze 911),
na existenci dvou organizací sdružujících tělesně postižené vrcholové sportovce.
Xavier Gonzales zasílá i vysvětlení důsledků pozastaveného členství pro Českou
únor
viz Aktuální situace
Pozn.: Ucelenější informace, popis tzv.
kauzy 911, která jednání rovněž zkomplikovala, odkazy na prameny z jednotlivých organizací, popisy soudních procesů a jiné
materiály, ke kterým se v článku odvolávám,
stejně tak i komentáře čelních představitelů
organizací a další materiály, najdete na webu
www.vozickar.com.
(ata)
Taxi! Potřebuji taxi!
Tři hodiny ráno, pět stupňů
pod nulou, přes hustě padající vločky je vidět sotva
na pět metrů. V zimním tichu je slyšet pouze vlastní
dech. Jakým směrem
vlastně ta zastávka byla?
Všechny ty paneláky vypaJan Štětka
dají přece úplně stejně!
Takovou situaci můžou vozíčkáři vyřešit
v Praze a ve Středočeském kraji jednoduše.
Stačí zvednout telefon a zavolat taxi. Jaké
možnosti ale mají lidé s tělesným postižením
v jiných městech?
Od ledna 2012 jezdí po Praze a Středočeském kraji Taxi pro vozíčkáře. Soukromá
firma disponuje dvěma auty s nájezdnými
plošinami. Cena za kilometr je po Praze
25 korun a minimální cena jedné jízdy je
250 Kč. Při mimopražském výjezdu je účtováno 20 korun za kilometr, ovšem nejnižší
sazba za jednu jízdu přijde zájemce
na 500 Kč. Auta jsou vybavená plošinou
a uvnitř se dá vozík bez problémů ukotvit.
Výhodou tohoto projektu je bezpochyby
možnost využít tento způsob přepravy 24 hodin, 7 dní v týdnu. Na druhou stranu je taxi
pro vozíčkáře finančně náročnější než přeprava, kterou zajišťují neziskové organizace.
Podle slov Tomáše Nováka z přepravní
společnosti Portage, která v Praze rovněž
poskytuje přepravu lidem s tělesným postižením, se nejedná o první taxi pro vozíčkáře v Praze, které funguje 24 hodin, 7 dní
v týdnu. „Je možné, že vznikla nová firma,
a jako první si dala do názvu slovo TAXI, ale
první služba, která poskytuje dopravu vozíčkářům, to není. V Praze podobných služeb,
jako poskytujeme my, existuje několik,“
uvedl T. Novák. Další firmou nabízející
přepravu v kterémkoliv čase je například
SOCIETA, o. p. s.
Levněji, ale ne tak pružně
Přeprava imobilních osob je zajišťována
různě. Většinou jde o neziskové organizace,
jako je brněnská Liga vozíčkářů, Ostravská
organizace vozíčkářů, zlínská organizace
HANDICAP? a další. Tento druh přepravy je
ve většině případů alespoň z části dotován
městem. Proto jsou tyto služby o mnoho levnější než u soukromých společností, které
příspěvky z městského rozpočtu nedostávají.
Na druhou stranu, není-li požadovaná, je výrazně doporučovaná rezervace jízdy předem. Většinou je možné se dovolat na dispečink v čase 9.00 až 16.00 a přepravu si
objednat. „Nedokážeme si představit finan-
Jak si nová služba prozatím stojí?
Na otázky odpovídal Jakub Pobořil,
ředitel firmy Taxi pro vozíčkáře.
Jak je služba taxi pro vozíčkáře
vytížena?
V současné době máme průměrně
2 výjezdy denně, tedy přibližně
10–15 týdně. Tendence je zatím
vzrůstající.
Využívají taxislužbu více lidé z Prahy
nebo spíše ti, kteří jsou z jejího
okolí?
Zatím 95 % klientely tvoří lidé z Prahy.
Avšak mnoho z nich realizuje či plánuje
cesty mimo Prahu.
Je více výjezdů přes den nebo v noci?
Překvapivě 80 % tvoří jízdy přes den.
Plánujete zvýšení počtu aut?
Ano, zároveň bychom rádi pokryli celý
středočeský region a do budoucna i další
města.
cování taxislužby, která by fungovala nonstop – buď by musela být přeprava znatelně
dotovaná, nebo by vyšla hodně draze,“ říká
ředitel HANDICAPU? Zlín Aleš Chudárek.
I běžné taxi je dostupné
„Běžné“ taxislužby jsou schopny přepravit
vozíčkáře jen za určitých podmínek. „Záleží
na tom, o jaký vozík se jedná. Pokud je to
vozík skládací, přeprava možná je, pokud se
jedná o vozík elektrický, bohužel to možné
není,“ říká majitel firmy Radek Březina provozující taxislužbu v Ostravě. Oslovené taxislužby uvažují o zavedení takovéto služby,
ovšem podle nich je zájem vozíčkářů minimální, což je od investic odrazuje. Jedním
dechem ale také dodávají, že čas od času
se nějaký vozíčkář ozve, takže řidiči už jisté
zkušenosti mají. „Tomuto projektu jsem nakloněn, ale naše finance nám neumožňují
takovýto minibus pořídit,“ komentuje současnou situaci Jaroslav Vávra provozující
taxi po Brně.
(jš)
www.vozickar.com
14
AKTUÁLNĚ
Oblečení pro vozíčkáře? Možnosti přibývají
Je dobře, že se lidé na vozíku oblékají stejně
rozmanitě jako celá populace. Že mezi nimi
najdeme sportovce, metalisty nebo elegány.
Přesto ale existuje i specializovaná vozíčkářská móda se společnými jmenovateli: „pohodlí“, „teplo“, „přizpůsobený střih“.
Většina vozíčkářů řeší to stejné – nízký
pas u kalhot, nepohodlné švy a otlaky, délka
nepřizpůsobená sedící osobě. V poslední
době ale přibylo na trhu firem, které si této
cílové skupiny všimly a nabízejí jim speciálně
upravené oblečení. Specialistou na upravené kalhoty se postupně stává mladá firma
Adaptia móda, spol. s r. o. „První kalhoty
jsme začali prodávat na veletrhu Rehaprotex
a další větší vlnu jsme zaznamenali hlavně
před Vánocemi. Bylo zajímavé, že 90 % zákazníků byly ženy, ale z toho bylo 90 % produktů určených pro muže,“ usmívá se Martina Václavíková, jednatelka společnosti.
Kalhoty jsou prvním kusem oblečení,
který si vozíčkáři přejí upravit. Tyto speciální
modely mají vyšší pas, bezešvé spoje
v zadní části, širší a pohodlnější nohavice.
„Začínali jsme s manšestrovými kalhotami
a teď už šijeme i jeansy. Chceme jít dál tímto
směrem a nabídnout kalhoty vhodné všem –
a především sportovně založeným či mladým lidem, pro které je odívání důležitou
součástí jejich životního stylu,“ slibuje jednatelka. Všechny velikosti a modely je také
možné si nezávazně vyzkoušet v sídle České
asociace paraplegiků v Praze, v ulici Ovčárská 471. Stačí se zeptat a vybírat z modelů
a střihů, které padnou nejlépe. Internetový „Saka mají delší záda a vepředu mají spodní
obchod firmy Adaptia móda, spol. s r. o., na- část vybranou, kratší,“ vysvětluje David Drabízí už i dětské spodní prádlo, do budoucna honínský, který přes e-shop dováží do České
se chce zaměřit také na šití společenských republiky zboží firmy Rollitex. Reprezentant
oděvů nebo oblečení pro děti.
ČR v lukostřelbě se s tímto zbožím setkal
Co bývá často u specializovaných pro- v Německu. Přiznává, že se obchodu nevěduktů problémem, je cena, která souvisí s ná- nuje na sto procent. „Oděvy se pohybují
ročnější technologií výroby. „Naším cílem je ve vyšší cenové relaci a na to lidé v Česku
však dokázat, že nadstandard nutně nemusí nejsou zvyklí. Obchod zatím funguje jako nabídka pro známé,“ dodal Drabýt za trojnásobnou cenu, jak
honínský.
tomu někdy bývá. Obrovskou
Kromě elegance je nevýhodou pro naše zákazníky
zbytná praktičnost. Nároky
je skutečnost, že všechno
na ni se s různým druhem pozboží, které nabízíme, je vyrostižení liší. Firma Lydda Wear
bené v Česku a je dostupné
nabízí pestrou paletu oblečení
skladem. Postupně nabídku
podle druhu hendikepu.
hodláme rozšiřovat podle
Od Alzheimerovy nemoci přes
reakcí našich zákazníků.
oděvy pro aktivní vozíčkáře
Pevně věřím, že náš záměr
a jinak postižené zákazníky.
vyplnit mezeru na trhu
„Největší poptávka je zatím
a poskytnout vozíčkářům
po oděvech pro stomiky, přepohodlné a zároveň moderní
devším plavkách a spodním
kalhoty byl tím správným
prádle, po kalhotách na míru,
rozhodnutím,“ uvedla Martina
plavkách pro inkontinentní
Václavíková.
a po vyhřívaném zboží,“ vyV Česku se zatím jiná spojmenovává Lada Horová, zálečnost výrobě specializovastupkyně italské společnosti
ného oblečení pro vozíčkáře
Lydda Wear. Sama je stejně
nevěnuje. Zákazníci sice Pohodlné kalhoty firmy Adaptia
jako jeden z majitelů italské
možnosti mají, v těchto přípa- ocení hlavně mladí lidé.
firmy na vozíku. V široké nadech je ale nezbytné nakupovat v zahraničí. S tím je spojená podstatně bídce mají i oblečení do deště, ke čtyřkolvyšší cena, ale i širší nabídka. Například ob- kám, spodní prádlo, pyžama a společenské
(ata)
leky ve speciální úpravě pro vozíčkáře. oděvy.
Že jsou postižení? No a co?!
Kampaň No a co?!, kterou začátkem roku
spustil Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením
(NFOZP), upozorňuje na ochrannou známku
Práce postižených. Skuteční zaměstnanci
prostřednictvím billboardů a inzerátů veřejnosti sdělují, že firmy přátelské k postiženým osobám jsou schopny zaručit také
špičkovou kvalitu svých výrobků i služeb.
se zajímají o získání ochranné známky; další
firmy díky kampani začínají o zaměstnávání
postižených přemýšlet – například majitelé
nové restaurace uvažují o tom, že některé
pracovní pozice nabídnou přímo osobám se
zdravotním postižením. Neméně důležité je
i to, že se o možnostech zaměstnávání postižených dozvídá široká veřejnost.“
Ochranná známka Práce postižených se
uděluje na dva roky, v současnosti se jí pyšní
Lze už po několika týdnech zjistit dopad kam- asi padesát firem.
paně? Hana Potměšilová, ředitelka NFOZP,
„Naším cílem není masivní rozšíření kataje spokojená: „Kampaň No a co?! přináší logu certifikovaných firem, ale garance, že
skvělé výsledky. Firmy, které už postižené za- tyto firmy svým zaměstnancům nabízejí féměstnávají (konkrétně například síť automy- rový a individuální přístup a zákazníkům kvaček, v níž pracují osoby s poruchou sluchu), litní produkty a služby,“ vysvětluje Hana Potměšilová.
Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se
zdravotním postižením vedle
udělování ochranné známky
poskytuje poradenství, poBěhat už asi nebudu. Rád bych
řádá přednášky, a to nejen
si zatancoval s přítelkyní nebo
pro hendikepované, ale také
zahrál fotbal.
pro odbornou i laickou vee.
níz
pe
Nedávejte nám
řejnost.
„Občas narážíme na překvapivě nízkou informovanost i tam, kde bychom to
No a co?!
t.
dáte příležitos
jte
sami, když nám
e výrobky a využíve
Uživíme se
at sami. Kupujt
ných.
postar
u Práce postiže
se o sebe chtějí
nesou známk
Podpořte ty, co
nou kvalitou, které
služby se zaruče
Jakub Koucký, grafik
MATURUS, o.p.s.
ych.cz
tizen
www.pracepos
1 / 2012
A4_sirka.indd 1
26.1.12 20:43
nečekali. Například při jedné přenášce jsme
se setkali se zdravotními sestrami, které žily
v přesvědčení, že člověk pobírající invalidní
důchod nesmí pracovat,“ dodává Hana Potměšilová.
Kampaň No a co?! je jednou z mnoha
akcí NFOZP. Každý rok fond „propaguje“ vybranou diagnózu a snaží se odbourat předsudky, které s tímto postižením přetrvávají.
„Už v dubnu bychom chtěli upozornit
na jednu z vážných civilizačních chorob – lupenku. Jde o stále rozšířenější imunologické
onemocnění, které výrazným způsobem
omezuje možnost pracovního uplatnění a negativně ovlivňuje i soukromí postižených.
Lidé trpící lupenkou jsou čtvrtou nejhůře zaměstnatelnou skupinou postižených, a proto
bychom chtěli personalisty informovat o skutečnostech, které by tento nepříznivý stav
mohly zvrátit,“ říká Hana Potměšilová.
Podrobné informace o projektech Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob
se zdravotním postižením najdete na www.
nfozp.cz. Na webových stránkách našeho časopisu www.vozickar.com se můžete dočíst,
jaké konkrétní zkušenosti se získáním
ochranné známky mají firmy, které již certifikaci obdržely.
Barbora Antonová
OSOBNOST
16
Vozík neutajíš, ale můžeš s ním žít
Být mladý v dnešní době znamená mít možnost realizovat se. Lukáš Kroupa toho využívá beze zbytku. Studuje, hraje
florbal, šéfuje občanskému sdružení, angažuje se v ekologii a přitom všem sedí na elektrickém vozíku. „Hendikep mě
motivuje k tomu, abych dělal maximum ve věcech, kterým se věnuji,“ říká.
„ Florbal je docela kontaktní sport. Florbal na vozíku musí být řežba…
Dle pravidel se jedná o bezkontaktní sport,
ale je jasné, že v zápalu boje někdy ke kontaktu dojde, ale spíš jde o kontakty vozíků,
které navíc nejsou nikterak drastické. Vše je
samozřejmě pečlivě ošetřeno pravidly. Jde
především o zábavu a také o bezpečnost
hráčů.
zónu klubu. Nyní je velmi obtížné získat
finance i pro známé velké projekty, proto bychom se chtěli vydat cestou tzv. sociálního
podnikáni, kde půjde o provozování vedlejších činností pro veřejnost za úplatu, která
pak poslouží jako zdroj prostředků. I přes
krátkou existenci klubu se nám podařilo sestavit tým tak, abychom se mohli zapojit
do české EWH ligy, a to především díky významné spolupráci s týmem Cavaliers
Praha. Velkým cílem pro první rok je především představit tento sport veřejnosti, a to
nejen lidem bez hendikepu, ale i těm, pro
které je sport určen, tedy vozíčkářům
z Plzně a blízkého okolí. Většina z nás ale
pracuje nebo studuje, takže vše jde trochu
pomaleji, než bychom možná sami chtěli,
ale věřím, že se to podaří. Pokud by již teď
měl někdo z vašich čtenářů zájem, může se
s námi spojit. Po domluvě si bude moci vše
vyzkoušet.
„ Kromě florbalu také plaveš, co pro tebe
sport znamená?
Úplně nejvíc asi psychický relax. Člověk při
sportu přestane myslet na každodenní
starosti. A pak je to určitě neustálá možnost
k navazování nových kontaktů a přátelství.
S tím souvisí i zažívání nových zážitků. To
sport naplňuje dokonale. Pomáhá mi také
udržovat určitou fyzickou kondici a stabilní
zdravotní stav.
Foto: Vít Franta, Kontakt Bb
Lukáš Kroupa se narodil 11. 6. 1989
v Klatovech, je mu 22 let. Studuje obor
mezinárodní obchod na Metropolitní univerzitě v Praze. Má dětskou mozkovou
obrnu.
„ Je to pro tebe tedy způsob, jak vyplavit
adrenalin?
U mě to není to hlavní. Jde především o týmového ducha. Všichni táhnou za jeden provaz, prožívají společně vítězství i porážky.
V tom je hlavní síla florbalu na elektrických
vozících, protože co se týče týmových
sportů, jsou možnosti pro vozíčkáře s těžkým postižením dost omezené.
„ V Plzni dokonce zakládáte s kamarády
florbalový klub. V jaké je to fázi?
V současné době již existuje občanské sdružení Lenox, o. s., které zastřešuje sportovní
klub INDIANS Plzeň. Hlavním cílem sdružení
je zajistit jak fungování celého sportovního
klubu, tak propagaci a rozšiřování samotného sportu. Momentálně se snažíme o zajištění finančních prostředků pro první se-
1 / 2012
„ Jak myslíš, že sport hendikepovaných
vnímá „zdravá veřejnost“?
Myslím, že sport je jedna z mála věcí, která
dokáže dost dobře přiblížit tyto rozdílné
světy. A to zejména proto, že člověk při sportování prožívá úplně stejné pocity, ať má hendikep nebo ne. Zdraví lidé se tak dokážou
lépe vcítit do toho, co prožíváme, a my zase
to, co prožívají oni sami. Právě pochopení
a nalezení vzájemná empatie je v současnosti ta největší bariéra mezi oběma skupinami. Alespoň já mám takový pocit. A sport
je to, co tu bariéru dokáže přinejmenším
hodně „nalomit“. Jen je velká škoda, že sport
zdravotně postižených je u nás v ústraní, média se mu věnují jen velmi okrajově. V tomto
ohledu mi stále připadá, jako by celé toto
téma bylo ještě tabu. Věřím, že se ale jednou
dočkáme toho, že tomu tak nebude, a vnímání široké veřejnosti bude postaveno
na tom, že se nejedná o nic speciálního.
Mládí vpřed?
„ Co tě štve nejvíc na mladých lidech
s hendikepem? V čem jsou naopak dobří?
U většiny lidí je to jejich pasivita. Raději sedí
a lamentují, než aby se pokusili spojit více
lidí, kteří mají společný problém a chtějí ho
vyřešit. Ale to platí pro naši společnost
obecně. Jen mám pocit, že kdo jiný než sa-
motní hendikepovaní by se
měli snažit věci, které je Ladislava Blažková
štvou, změnit k tomu lepšímu, když jedině oni sami ví, co jim opravdu
vyhovuje a jaké jsou jejich potřeby. Je nutné
si totiž uvědomit, že lidé za minulého režimu
vůbec o nějakých zvláštních potřebách pro
zdravotně postižené neměli ani tušení, protože s nimi nepřišli do kontaktu. To se česká
společnost vše teprve učí. A naším cílem by
mělo být vést společnost k poznání odlišností od života „hendikepovaných“ a „nehendikepovaých“. Při větší snaze by se vše
urychlilo. Naopak co si myslím, že je naším
plusem, je schopnost naučit se větší trpělivosti při řešení zapeklitějších situací, protože
ty jsou v našem životě na denním pořádku.
S tím souvisí i schopnost brát život s větším
nadhledem, protože člověk poznává každý
den různé lidi, kteří se různě chovají a různě
se staví k pohledu na hendikep. Vždy je to
určitá zkušenost pro všechny zúčastněné.
Kdo je demáček?
„ Veřejnost je potřeba informovat a bořit
stereotypy třeba i zábavnou formou. Ty jsi
natočil video, kde se lidí ptáš na postižení. Jak tě to napadlo?
Ten nápad vzešel od mého kamaráda Vaška,
se kterým bydlím na kolejích. Bylo to naprosto spontánní. Bylo krásně, a tak jsme si
řekli, že vyrazíme do parku. Dopředu jsme
ale věděli, že nás jen takové pojíždění
po parku bavit nebude. A tak Vaška napadlo,
že bychom mohli natočit anketu, podobně
jako je tomu ve známém televizním pořadu.
Volba otázek byla naprosto jasná, protože
jsme si byli jistí, že slangové názvy diagnóz
charakterizující různá zdravotní postižení
bude znát málokdo a že by to mohla být docela legrace. To se potvrdilo. Protože je Vašek velký milovník právě florbalu a věnuje
mu hodně času, celé video mělo vyznít jako
propagační materiál, pro tehdy ještě společný tým. Video ukazuje naprostou nevědomost lidí ohledně vozíčkářské hantýrky. Zato
všichni věděli, kdo byl úřadující mistr české
EWH ligy, protože odpověď jsme jim samozřejmě prozradili.
„ A ty víš, kdo to je myopat?
Ano, jedná se o člověka, který trpí svalovou
atrofií neboli odumíráním svalstva.
„ Ty sám se cítíš jako demáček? Jak svůj
hendikep vnímáš?
Je to prostě fakt, který neutajíš. Člověk
s touto diagnózou žije po celý svůj život a je
jeho součástí. Vždy když dostanu otázku podobného typu, odpovídám, že člověk v takové situaci má dvě možnosti, a to buď se
naprosto uzavře před celým světem a vše
dříve nebo později ukončí, nebo to bude brát
17
OSOBNOST
jako věc, která se prostě stala
a s níž těžko něco zmůže. A bude
žít tak, jak nejlépe dovede. Je ale
nutno dodat, že zde hraje nesmírnou roli blízké okolí, a to zejména
rodina. Já měl obrovské štěstí, že
to byla právě rodina, která mě již
odmalička směřovala k tomu žít
co nejvíc naplno. A za to jsem jim
moc vděčný. Ale jistě, že i přesto
pořád člověk bojuje s tím, že by si
přál zahrát s kamarády fotbal. Naším úkolem je hledat a využít každé šance, která přijde. I když přiznávám, že ne vždy je to úplně jednoduché.
Člověk totiž žije trochu jiný svět, kde se neustále snaží svůj hendikep „popřít“. I když to
samozřejmě něco stojí. Samotnému vše déle
trvá, čímž se člověku výrazně snižuje doba,
aby se věnoval v tu chvíli méně důležitým
věcem. Sám pak nemá čas kouknout třeba
na nějaký film, který zdraví bez problémů
stihnou. Ztrácí tím i možnost vyjadřovat se
k tématům, která prostě nestačil zachytit.
Zároveň ale mi můj vlastní hendikep poskytuje dostatečnou motivaci k tomu, abych
se snažil udělat maximum ve věcech, kterým
se věnuji. Současně je to i touha ukázat
lidem, že samotný hendikep není takovou
překážkou, jakou se může zdát, a to ve všech
oblastech života. To je podle mě úkol nás
všech, který napomůže smazat rozdíly mezi
zdravými a hendikepovanými. Díky tomu,
že se setkávám s různými lidmi a také
s různými reakcemi již odmalička, snažím se
porozumět jejich pohledu. Dává mi to
možnost poznávat věci z širšího pohledu.
Myslím, že je to dobře vidět na spektru mých
přátel.
„ Když jsi byl malý, čím ses chtěl stát?
Mělo na tvůj výběr vliv to, že jsi na vozíku?
V dětství má snad každý trochu zkreslenou
představu o tom, čím by chtěl být, protože
neví, co to vše přesně obnáší, takže to, že
jsem na vozíku, na mě žádný vliv nemělo,
alespoň myslím. Mým prvním vysněným
povoláním byl kuchař. Pamatuji si, že jsem
dostal pod vánoční stromeček dětskou kuchyňku.
GLOSA
Cesta nejen
za vzděláním –
Brno, to je to
město!
ještě pryč z domova a v místě bydliště byla
v podstatě jen jedna možnost, vzhledem
k bezbariérovosti. A ekologie mi z nabízených oborů přišla nejzajímavější.
„ A něco k té ekologii – jaká oblast tě zajímá? Co jsi zkoumal na škole? Chceš se
tomu věnovat?
Ekologie je rozhodně zajímavý obor, především co se týče jeho pestrosti a rozsahu.
Člověku to dá určitý přehled a hlavně si myslím, že v budoucnu její význam ještě poroste. Na škole jsme brali spíše všeobecné
věci a zaobírali jsme se základními poznatky,
takže nebyl příliš čas na to, abychom se
na nějakou oblast více zaměřili. Když jsem
se rozhodoval, zda pokračovat v ekologii,
nedokázal jsem si moc dobře představit
působení v tomto oboru, tak aby mě práce
uspokojovala. Bez této vidiny by pro mě bylo
další studium velký risk, který jsem si pro
uplatnění na trhu práce nemohl dovolit.
Do budoucna je ale samozřejmě všechno
možné a dovedu si představit, že i tímto
směrem by se mé aktivity mohly ubírat,
ovšem spíše ve formě koníčku než
ve formě zaměstnání.
„ Chtěl bys v budoucnu věnovat
svou energii lidem s postižením nebo ekologii?
Pro mě samotného je nejdůležitější,
aby to, co dělám, mělo nějaký význam, užitek. Také je nutné najít ty
správné lidi, se kterými mám společný
cíl, o kterém jen nemluvíme, ale vkládáme do něj společně své úsilí. To pak
člověku samotnému přináší tu největší
radost a odměnu. Je pak jedno, jestli
jde o ekologii nebo sociální problematiku. Je
fakt, že ekologii jsem se věnoval tři roky,
kdežto životu s hendikepem celý svůj život
(smích). Z tohoto pohledu mám více důvodů
přistoupit k napomáhání lidem s hendikepem, protože tím se zlepší i život můj vlastní.
„ Je něco, co tě fakt dokáže naštvat?
Když někdo jedná o věcech, které se mě
přímo týkají za mými zády, to znamená bez
toho, aniž by se se mnou poradil.
Budoucí ekolog
„ A pak jsi vařečku vyměnil za stromky?
Studoval jsi školu se zaměřením na ekologii.
Když jsem dokončoval základku, neměl jsem
vůbec představu, co dál. Nechtělo se mi
„ Máš nějaké motto... něco, čím se řídíš
třeba tehdy, když už se naštveš?
Na svůj maturitní ples jsem si vymyslel motto –
Život je škola, ze které není úniku!
(lb)
Bakalářské studium
je úspěšně za mnou
a od září jsem alespoň částečně vylétla
z hnízda a plnými
doušky začala vychutnávat kolejní život, který mi na bakalářském studiu chyběl. Měla jsem sice
plné čtyřhvězdičkové domácí all-inclusive,
ale dřív nebo později přišla do mého života „paní TOUHA“. Dostala jsem chuť posunout se dál, stát se víc a víc samostatnou jednotkou bez cizí pomoci, postavit se
na vlastní nohy – na všechna 4 kola. Rozhodla jsem se proto přestřihnout pomyslnou pupeční šňůru a vydat se tam, kde to
žije, alespoň tak to říkali přátelé. Hurá
do Brna na kolej. Noví kamarádi, společenské akce a spousta další zábavy. Otázkou však bylo, jestli moje poněkud radikální změna životního stylu přinese jen
pozitiva. Zvládnu to vůbec?
Nutno říci, že ve většině případů tomu
tak je. Větší či menší nástrahy života jsem
byla nucena překonávat i doma, takže mě
už asi jen tak něco nedostane, a už vůbec
ne České dráhy. Téměř každou neděli odjíždím do Brna vlakem. Ač si vždy předem
rezervuji a pošlu žádost o bezbariérovou
přepravu, ne vždy do správných rukou dorazí, tedy spíše vůbec nedorazí, ztratí se.
Že by v kanceláři měli Harryho Pottera,
který jim tam vše začaruje? To se mi snad
ani nechce věřit. Pracovníci ČD na mě kolikrát koukají dost nevěřícně. Tady je důležité vytrvat a stát si za svým, protože se
většinou vždy nějak domluvíte. Co se týká
kolejního života, uklízím, vařím, peru, chodím do školy, bavím se a plním své školní
povinnosti. Zkrátka, troufám si říct, že žiji
plnohodnotným životem.
Od září loňského roku se mi život trochu změnil, ale stále do více pozitivních
barev. Brno už pro mě není cizí. Nabídlo
mi věci, o kterých se mi dříve mohlo jen
zdát. Prostě paráda. Takže pokud někdo
z vás má možnost změnit svůj životní styl
a obává se, že by to nebylo nic pro něj,
mám jeden zaručený recept: Chyťte šanci,
jděte do ní na plno a nebojte se, protože
ve skutečnosti nejste nikdy na nic zcela
sami! Držím vám všem palce!
Kateřina Jirsová,
studentka Pedagogické fakulty
Masarykovy univerzity
www.vozickar.com
... mobilita bez hranic
KOMPLEXNÍ SLUŽBY
pro hendikepované řidiče na jednom místě v bezbariérovém prostředí
MNOHO VÝHOD
v rámci projektu Handy car pro osoby se zdravotním postižením
PŘEKLENUTÍ DPH
pro ZTP a ZTP/P se státním příspěvkem
PŘÍSTUP
ferový a prioritní přístup k zákazníkovi
CEBIA
všechna auta jsou prověřena programem CEBIAi
PŘÍPRAVA
na přípravě programu spolupracovali významní partneřii
SPOKOJENOST
uděláme vše proto, abyste od nás odjížděli v novém autě spokojeni
www.handycar.cz | [email protected] | zákaznický servis: 724 692 222
MY SE SVĚTEM, SVĚT S NÁMI
Chodící lidé: Soucit je na nic
Neformální motto informační Kampaně
chodicilide.cz zní ještě ostřeji. V titulku by
skutečný výraz mohl pobouřit, v reálu ale
vyjadřuje jasně a zřetelně, co chtějí mladí
lidé s tělesným postižením světu říct.
Jsme stejní jako vy, nechovejte se k nám
jako k chudákům, respektujte nás. Díky
Nadaci Sirius se toto poselství začalo šířit
do světa prostřednictvím dokumentů
a známého televizního spotu s lítajícími
lidmi – s velkou a kladnou odezvou.
ještě rozbijí vozík. Recept na tuto situaci?
Jednoduše se zeptat, zda člověk potřebuje
pomoc a jakým způsobem. Zdánlivě jednoduchá rada, avšak ve vztahu k tělesně postiženým lidem důležité sdělení.
„Vím z vlastní zkušenosti, jak obtížné je
pro běžnou populaci komunikovat s člověkem, který vypadá jinak, má tělesné postižení. Nevím, jak to popsat, ale i já jsem cítil
vnitřní strach a blok, když jsem měl na ulici
mluvit s někým na vozíku. Proto mi přišla
spolupráce na tomto projektu tak zajímavá
a potřebná,“ uvedl režisér Martin Přikryl,
tvůrce reklamního klipu. Po setkání s hendikepovanými studenty se tyto bariéry pomalu odbourávaly. I když je osobní zkušenost jen velmi těžko mediálně přenositelná,
chtěl reklamním spotem v lidech evokovat
pocit zdravotně postižených lidí. „V dnešní
době je těžké někoho zaujmout. Tento klip
pracuje s metaforou, s humorem, s nadsázkou. Létání – to je něco, po čem všichni toužíme. Zdolávání horostěny – to je zase symbol toho, že lidé chtějí překonávat sami sebe
a dokazovat si své kvality – ať už na stěně
nebo při samostatné cestě do kina,“ dodává
Přikryl.
Tělesně postižení lidé z jiné
planety?
Televizní spot s létajícími lidmi a chodící
menšinou, který zpestřil reklamní bloky
od konce roku 2011, zná většina Čechů. Co
se skrývá za příběhem lidí s vrozenou poruchou létání? To rozluští ti, kteří navštíví
stránky chodicilide.cz. Série dokumentů o lidech se zdravotním postižením naznačí, jak
jim pomoct a jak se k nim chovat. Návod je
jednoduchý. „Nejdřív jsme chtěli sestavit jakási desatera pravidel, jak s lidmi se smyslovým nebo tělesným postižením jednat.
Z workshopů, na nichž jsme s mladými lidmi
s různým postižením pracovali, vyplynuly
však jen dvě hlavní teze. Důležitá je komunikace, soucit nechte doma,“ popisuje sdělení
kampaně Jana Muhič Vobořilová z Nadace
Sirius.
Ne každá pomoc pomáhá
Právě zapojení lidí, kterých se kampaň týká,
a vyslechnutí jejich potřeb je vztyčným pilířem k úspěšné a pravdivé kampani. „V porovnání s mnoha jinými projekty, do kterých
jsem se zapojil v minulosti, u Kampaně chodicilide.cz cítím, že má opravdu smysl. Vystihuje přesně to, co jsme do toho chtěli vložit,“
chválí projekt Lubomír Mráz, jeden z herců
a spoluautorů. V sérii dokumentů chce
na elektrickém vozíku sjet ze schodů po plošině. Jeho snahy ukončí „pomoc“ kolemjdoucích, kteří se vehementně snaží Lubomíra snést, i když to nepotřebuje. Přitom mu
Rozdíly mezi lidmi a soucit tolik obklopující
lidi s tělesným postižením je druhým tématem kampaně. O to víc se zesílí, když spolu
jdou dva vozíčkáři na procházku, ruku
v ruce. „Reakce na nás jako na pár jsou
různé. Někdo nás ignoruje, jiný to nepřipouští, že bychom spolu mohli chodit, další nás
do nebe obdivují. A to je asi nejtrapnější,“
uvažuje Vladimír Šmilauer ze střední školy
při Jedličkově ústavu. On, jeho přítelkyně Michaela Charvátová a další jejich spolužáci se
do projektu přihlásili taky proto, aby řekli
světu, jak je situace, kdy je lidé považují
za méně inteligentní nebo za chudáky, ponižují. V dokumentech říkají: máme sny jako
všichni ostatní, bavíme se stejně jako naši
vrstevníci – hrajeme v kapele, chodíme
do autoškoly, baví nás grafika, sport, kino.
„Chtěla bych žít s Láďou sama, mít práci, rodinu… nic nenormálního,“ sní Michaela.
Více o kampani i o reakcích veřejnosti se
dočtete na www.vozickar.com.
(ata)
19
POZVÁNKY
Abilympiáda
oslaví dvacetiny
Kdo rád soutěží, může se letos vydat
do Pardubic na 20. národní abilympiádu.
Významná přehlídka pracovních i volnočasových schopností a dovedností zdravotně postižených lidí se koná ve dnech
25.–26. května a jejím dějištěm bude opět
hokejová ČEZ aréna.
Česká abilympijská asociace vyhlásila
celkem 39 disciplín, například aranžování
květin, studená kuchyně, vyšívání, návrh
plakátu či počítačová grafika. Samozřejmostí je bohatý doprovodný program, jehož součástí bude výstava rehabilitačních
a kompenzačních pomůcek a expozice
chráněných dílen pod názvem Abi-Reha.
V pátek večer se také uskuteční benefiční
koncert v malé sportovní hale.
Přihlásit se můžete e-mailem nejpozději v pátek 30. března. Formulář, přehled
všech soutěžních oborů, jejich pravidla
a další informace najdete na stránkách
www.caacz.cz. Pro dotazy je určena adresa [email protected] a telefon
466 304 366. Účastnický poplatek, zahrnující stravu, ubytování a startovné, činí
pro soutěžícího 600 korun (případně
300 korun bez ubytování).
(mp)
Konference
INSPO
V sobotu 17. března se v Praze koná konference INSPO – Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami.
Od 10 hodin se v Kongresovém centru
Praha, které je tradičním dějištěm akce,
uskuteční přednášky o internetovém poradenství, hybridní knize jako nové verzi kombinovaného přístupu k informacím a soudobých trendech v alternativní komunikaci.
Budou také vyhlášeny výsledky 8. ročníku
literární soutěže Internet a můj handicap.
Odpoledne jsou tradičně na programu
přednášky a diskuse rozdělené do tří bloků.
V sekci Přístupnost (nejen) webu se lidé
dozvědí třeba o projektu Bezbariérová.
knihovna.cz či bezplatném webhostingu
pro neziskovky. Ve Vzdělávání a zaměstnávání osob se zdravotním postižením bude
představena Tichá kavárna, v níž obsluhují
neslyšící osoby, či ochranná známka Práce
postižených.
Účastnický poplatek, který zahrnuje
i občerstvení, oběd a sborník na CD, stanovili pořadatelé ze sdružení BMI a Křižovatka.cz na 150 korun. Na konferenci je
nutné se předem zaregistrovat: formulář
a kompletní program najdete na stránkách
www.helpnet.cz v rubrice INSPO. Na dotazy odpoví Jaroslav Winter na telefonu
777 807 727 či e-mailu [email protected]
Registraci neodkládejte, protože v minulosti byla pro velký zájem ukončena i několik týdnů před konferencí.
(mp)
www.vozickar.com
aktivní vozíky modely 
Nechcete už dělat kompromisy? Přestaňte o životě jen snít, ale žijte své
sny! Nová kolekce přináší celou řadu inovací, revolučních řešení a designových
perliček. PROGEO opět dokazuje, že je absolutní světovou špičkou v oboru
udávající trend. Dáte přednost nejlehčí superskládačce na trhu JOGA EGO,
originálně řešenému pevnému rámu JOKER EVOLUTION nebo se necháte
zlákat celokarbonovým rámem NOIR z jednoho kusu?
NOIR
DMA Praha s. r. o., Kunice ,   Strančice, tel.:   , fax:   , e-mail: [email protected]
Progeo
www.dmapraha.cz
EVOLUTION
možnost nezávazného a bezplatného vyzkoušení, více informací naleznete na:
EGO
PSYCHOLOGIE, VZTAHY, SEX
21
Jsem na vozíku a čekám miminko
Rozhodnutí stát se matkou patří mezi nejdůležitější rozhodnutí v životě ženy. A pokud se navíc pohybuje na vozíku, je takové rozhodování ještě mnohem obtížnější. Opravdu je těhotenství na vozíku tak nebezpečné, jak se často říká?
Z čistě medicínského pohledu
je těhotenství matky-paraplegičky standardní, i když ne
zcela běžná záležitost. Charakter postižení však bude vždy
základním parametrem lékařského posuzování míry zdravotního rizika. Symptomy provázející těhotenský stav matek
na vozíku mohou být skutečně
velmi pestré: od permanentní
inkontinence přes intenzivní
otoky dolních končetin až
po křeče. Je však třeba zdůraznit, že nelze zobecňovat.
S ohledem na specifika osoby
trávící většinu času ve vynucené
poloze v sedu na vozíku však obecně vzniká
zvýšené riziko trombózy (srážení krve) a očekávané komplikace s nadváhou. Z tohoto důvodu se maminkám během těhotenství doporučuje využívat možnosti fyzioterapeutických
cvičení ve vodě.
Těhotným vozíčkářkám chybí
hlavně podpora
O názor na problematiku mateřství a zdravotního hendikepu jsem exkluzivně pro časopis
Vozíčkář požádal Mgr. Lucii Kašovou, vedoucí Katedry ošetřovatelství a porodní asistence Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni:
„ Problematika těhotenství žen na invalidním vozíku je v současné době často
diskutované téma. Jak vypadá současná
situace v České republice z vašeho pohledu?
V roce 2010 byla na Katedře ošetřovatelství
a porodní asistence obhájena bakalářská
práce zaměřená na kvalitativní výzkum
na téma Těhotenství, porod a výchova dětí
u tělesně postižených osob. Z této práce jednoznačně vyplývá, že se hendikepovaní opakovaně setkávají s velmi nevhodnou a zraňující komunikací ze strany zdravotníků. Ženy
jsou zabezpečené po tělesné stránce, velmi
se dbá na prenatální diagnostiku, ale již
méně kvalitní je péče v oblasti uspokojování
specifických potřeb v těhotenství a v šestinedělí. Chybí prostor k uspokojování psychických, sociálních a duchovních potřeb.
Těhotné postrádají podporu.
Co je dobré promyslet předem:
• kde seženu bezbariérový nábytek pro
rodičovskou péči
• ke kterému dětskému lékaři vede bezbariérový přístup
• jak poskládám do auta a výtahu kočárek i vozík
• kde se mohu setkat s maminkami,
které už zkušenosti mají
„ Můžete porovnat
naši situaci se stavem ve vyspělejší
části
Evropy?
V čem podstatném
se liší?
V zahraničí je podpora hendikepovaných
rodičů
významně větší. Vyplývá to z množství
organizací, které
podporují rodičovství
hendikepovaných
párů, z množství internetových stránek,
kde si vzájemně
hendikepovaní rodiče sdělují své příběhy
a poznatky z rodičovství a výchovy dětí.
„ Řada zdravotně postižených žen má
velké obavy z otěhotnění. Jaké specifické
problémy mohou paraplegičky v průběhu
těhotenství očekávat?
Paraplegičky mohou vést sexuální život
a schopnost otěhotnění a donošení plodu nebývá postižena. V těhotenství mohou častěji
vznikat komplikace jako například infekce
močových cest. Ženy trpí ve větší míře zácpou. Děložní kontrakce jsou při tomto postižení funkční, ale hendikepované je necítí,
a tak je velmi obtížné stanovit začátek porodu. Doporučuje se i preventivní hospitalizace před termínem porodu a je nutné vědět,
že u těchto rodiček bývá častý překotný porod.
Je i vyšší výskyt úmrtí při porodu a větší
riziko postižení dítěte jako následek komplikovaného porodu. Z těchto důvodů bývá těhotenství ukončeno císařským řezem.
„ Připravuje se do budoucna nějaké zlepšení situace hendikepovaných těhotných?
Naše katedra si klade za cíl vybudovat edukační centrum pro hendikepované těhotné
ženy, které by mělo sloužit i jako výukové pracoviště pro porodní asistentky. Získané poznatky pak plánujeme prezentovat na odborných konferencích pro porodní asistentky.
Petr Šika
Ze začátku jsem
měla strach
okolností. „Na to, že čekám dítě, jsem přišla
v pátém měsíci. Měla jsem zánět ledvin, vysoké horečky a na ultrazvuku ledvin se zjistilo,
že jsem ve vyšším stupni těhotenství.“ Mladá
dívka, která se učila žít na vozíku, přijala
zprávu o tom, že bude matkou. Nabízejí se
otázky typu, jaké pocity asi prožívala po psychickém otřesu. „Ze začátku jsem měla
strach, jestli je dítě v pořádku. Otěhotněla
jsem přece jen krátce po úrazu a brala jsem
dost medikamentů. Naštěstí všechna vyšetření ukázala, že dítě je v pořádku, a následující
těhotenství i porod se obešly bez komplikací.“
Po narození zdravého dítěte nastává
pracný úsek na dlouhé cestě rodičovstvím.
Péče o dítě ze strany matky na vozíku, která
má úplnou nehybnost nohou a částečnou nehybnost rukou, přináší různá úskalí. Značný
vliv zastává rodinné zázemí, ale také zkušenosti jiných žen, které se ocitly v podobném
stavu. „Po příchodu z porodnice domů pomáhala moje mamka a manžel. Po měsíci jsme
se rozhodli pro asistenci. Možná to bylo tím,
že jsem byla krátce po úraze a ještě jsem nevěděla, co sama dokážu. Dnes jsem na tom
o sto procent lépe. Tenkrát jsem potřebovala
navíc péči i já. První rok byl nejnáročnější.
Učila jsem se fungovat na vozíku a pečovat
o miminko. Musela jsem se vyrovnávat s tím,
že se chci sama starat o dceru, a nejsem toho
schopná. Když se později něco Natálce stalo,
nešla za mnou, ale za ostatními. Tím jsem asi
nejvíce strádala.“
Stejně jak malá Natálka rostla, tak i její
maminka se učila být soběstačnější a zvládat
situace, které dříve nedokázala. Asi po třech
letech už nepotřebovala celodenní asistenci.
Dnes dcerku doprovází do mateřské školy
sama. Ale tím jejich aktivity zdaleka nekončí:
„Snažím se být aktivní. I přesto, že jsem
na vozíku, chodíme plavat, cestujeme, navštěvujeme divadla, kina a Natálka má
spoustu kroužků.“ Vozík nebrání paní Krunclové ani v lyžování, jízdě na kole, studiu nebo
cestování. Vloni na podzim se s kamarádkami vydala na Nový Zéland a zjistila, že
když má kolem sebe ty správné lidi, dostane
se i na vozíku na spoustu míst. A i když
s manželem již nejsou partneři, stále v sobě
mají vzájemnou oporu a snaží se, aby jejich
dcera prožila hezké a šťastné dětství.
Marie Vrbová
Paní Michaelu Krunclovou zasáhla rok
po oslavě dvacátých narozenin autonehoda.
Do té doby žila studentským životem, snila
o cestování, měla partnera a zcela jiné představy o budoucnosti. Najednou se ocitla
na nemocničním lůžku jako ležící pacientka.
„U mě brzy po úrazu přišlo těhotenství a nebylo tolik času se soustředit na psychické
trauma. Bylo potřeba myslet na dítě a na organizaci s tím spojenou.“ Nejen že paní Krunclová otěhotněla neplánovaně čtyři měsíce
po úrazu, ale graviditu zjistila za zvláštních
www.vozickar.com
STŘÍPKY Z HISTORIE
23
Historický vývoj invalidního vozíku – 2. část
V úvodním dílu jsme si ukázali nejstarší konstrukce invalidních vozíků a tehdejší řešení
mobility osob s omezenou schopností pohybu. Dnešní díl je věnován vlivu vědecko-technického pokroku na vylepšování jednotlivých vlastností vozíku. A také poznáte, jak
se z důlního neštěstí dostat k miliardám.
Píše se rok 1817 a po hrbolatých cestách
v okolí Mannheimu se prohání mladý Karl
von Drais na prapodivném vehiklu. Sám autor ho označuje s německým smyslem pro
romantiku za Laufmaschine, do historie však
vstoupí pod názvem Draisina. Je to prapředek bicyklu, který jednou s invalidním vozíkem spojí řada podstatných součástek. Však
ještě než k tomu dojde, čeká vozík jedna
převratná novinka.
Hmatná obruč
Dlaně rozedřené do krve, sem tam nějaká ta
tříska. Tak nějak musely vypadat ruce neznámého paraplegika, kterému v první polovině
19. století došla trpělivost a vynalezl hmatnou obruč.
Zdánlivý detail, který laik při pohledu
na starší invalidní vozíky ani nepostřehne.
Přesto se jedná o významnou pomoc a ulehčení pohybu. Zamezilo se totiž kontaktu
dlaní s nečistotami, které se nabalovaly
na povrch kol.
Bath. Vanový vozík sloužil svého času ve velkých městech jako taxislužba a jeho popularita skončila až s nástupem automobilismu.
Snaha konstruktérů invalidních vozíků
o zlepšení jízdního komfortu se dlouho míjela účinkem. Pokusy řešit odpružení stejným způsobem jako u kočárů, tedy pomocí
řemenů z daňčí kůže, se neosvědčily. Se
stejným „úspěchem“ dopadly i vinuté kovové pružiny. Celý problém vyřešil až jeden
francouzský milovník cyklistiky.
V roce 1869 se konstrukce invalidního
vozíku dočkala i své první patentoprávní
ochrany, ke které došlo ve Spojených státech amerických. Od té doby registruje tamní
patentový úřad ohledně vozíků více než
7000 záznamů. Je však nutno přiznat, že
zvláště v období druhé poloviny 19. století
byly patentovány i nápady, o jejichž reálné
užitelnosti lze důvodně pochybovat.
Pneumatika
Na dřevěná loukoťová kola se hmatná obruč dala připevnit celkem snadno. Problémy
nastaly ve chvíli, kdy se objevila kola s drátěným výpletem. Zpočátku se obruč připevňovala přímo k několika drátům. Bylo to však
problematické především kvůli přenosu otáčecí síly. Dráty totiž snadno praskaly a při
intenzivnějším záběru do kopce zůstávala
hmatná obruč silnějším jedincům v ruce.
Přesto trvalo relativně dlouho, než se přešlo
na kotvení přímo k ráfku.
V odborné literatuře se můžeme někdy setkat i s pojmem vanový vozík. Nejedná se
však o invalidní vozík v pravém slova smyslu.
Nebyl primárně určen pro hendikepované
osoby a chyběla mu také možnost pohybu
bez dopomoci. Jednalo se vlastně o jednomístný kočár tažený člověkem či zvířetem.
Autorem tohoto řešení byl John Dawson of
Výrazným zlepšením jízdních kol a zároveň
i vozíků bylo zavedení celogumových ráfků
a od roku 1889 i vyměnitelných pneumatik
s ventilkem. Zasloužil se o to francouzský továrník Édouard Michelin. Jeho přičiněním se
tato novinka objevila na závodě Paříž – Brest
– Paříž a již o rok později na jeho báječných
nových pneumatikách drandilo deset tisíc
cyklistických nadšenců.
Bleskurychlé rozšíření novinky způsobilo
výrazné snížení její ceny, z čehož profitovali
i vozíčkáři.
Okolo roku 1900 se začala s úspěchem
prosazovat nová antidekubitní úprava. Již
dříve se experimentovalo
s celoproutěnými konstrukcemi, ale vozíky trpěly
sníženou prostorovou tuhostí. Na trvanlivosti celoproutěných vozíků se negativně podepisovaly Petr Šika
i zdravotní problémy uživatelů (např. inkontinence). Pozitivní změnu
přinesl až rákosový výplet sedáku a opěradla, který už před časem v našich krajích
proslavil výrobce ohýbaného nábytku Michaela Thoneta.
K zásadní události ve vývoji invalidního
vozíku dochází v roce 1932 v Los Angeles.
Tehdy tam strojní inženýr Harry Jennings vynalezl pro svého přítele Everesta převratnou
novinku. Herbert Everest ochrnul při důlním
neštěstí a musel se začít pohybovat na vozíku. Velice ho trápilo, že se mu vozík nevejde do kufru auta. Společně s Jenningsem
vymysleli lehkou trubkovou konstrukci, která
se dala pohodlně složit i přenášet. Přesunuli
osu velkého kola vůči těžišti dozadu a nabídli
možnost výškového nastavení. Změna polohy kola přinesla i zlepšení ergonomie pohybu horních končetin. Místo jednoho zadního stabilizačního kolečka umístili dvě
otočná dopředu a nakonec přidali i mechanické brzdy. Legendární vozík byl na světě.
Výsledek předčil všechna očekávání. Fantastický úspěch je přiměl k založení obchodní společnosti, která začala tento typ
vozíku vyrábět v masovém měřítku. Během
několika let firma ovládla světový trh do té
míry, že se dostala do sporů s antimonopolními úřady.
Tvůrčí principy a designové řešení skládacího vozíku firmy Everest + Jennings
z roku 1932 tvoří dodnes nepřekonaný základ konstrukce většiny běžných mechanických vozíků.
V dalších letech se vývoj začal orientovat
na specifické typy vozíků podle individuálních potřeb uživatelů. A stále více lidí lákala
představa přidělat na vozík motor. Komu se
to nakonec povedlo, se dozvíte v následujícím dílu.
pokračování příště
(peš)
www.vozickar.com
Pride R4000
Nový elektrický exteriérový vozík
Robustní vozík se zadním pohonem do náročných terénů
Pride Q6000
Vozík moderní koncepce
se středním pohonem
Jazzy 600
Inteligentní »šestikolka«
s maximální stabilitou
www.pride.cz
ATHAMAS s.r.o., Raisova 21, 301 00 Plzeň, tel./fax: 257 712 035, mobil: 605 217 660, mail: [email protected]
vše plně hrazeno ze zdravotního pojištění
ROHO
antidekubitní podložky a matrace
zamezují vzniku proleženin a napomáhají při jejich léčbě.
podložky do vozíků
hrazeny VZP
– 0000277
sk. 13
1
2
Rozloení tlaku
u osoby sedící
na molitanu (1)
a na antidekubitní
podloce ROHO (2)
Dováí: CZ. TECH Èelákovice, a.s.
Stankovského 1200/46, 250 88 Èelákovice
tel.: 326 993 844, fax: 326 993 845, e−mail: [email protected]
www.roho.cz
VOZÍČKÁŘ NA CESTÁCH
25
Báječná jízda za traktorem
Podpora pohybu na vozíku se dá zajišťovat několika způsoby. Když pomineme osobní asistenci a kuriózní pokusy
s parními stroji či spalovacími motory, zůstane nám k dispozici elektrická energie. I zde se nabízí řada variant.
Od plně elektrického vozíku přes hybridní kombinace mechanického a motorového pohonu až k autonomním systémům, které se k běžnému vozíku podle potřeby připojují. A právě jim je věnován tento článek.
Snad každý jezdec na mechanickém vozíku
občas zatouží po výhodách elektrického pohonu.
Výzkum kompenzačních pomůcek pro
osoby s omezenou schopností pohybu přichází neustále s inovacemi, které občas promění sny ve skutečnost. Připojení autonomního pohonu k mechanickému vozíku lze
provést dvěma způsoby. Podle umístění
agregátu k vozíku rozlišujeme systém tažný
a systém tlačný. Oba systémy mají svoje
přednosti a prioritní oblasti využití.
Tažný systém
V porovnání s tlačným systémem je použití
tažného systému rozšířeno podstatně více.
Důvodů k oblíbenosti tohoto způsobu podpory mobility je několik:
1. jednoduchost ovládání bez dopomoci
2. levný provoz a snadná údržba
3. univerzální použití
Je to prosté. Vezměte libovolný mechanický
vozík, připojte ho k půlmetrákové baterii
na čtyřech kolech a můžete vyrazit. Ovládání
je intuitivní a velice snadné. Můžete zatáčet,
brzdit a regulovat rychlost jízdy. Ve dvanáctitisícovém městečku Küssnacht am Rigi,
které leží ve švýcarském kantonu Schwyz,
takové zařízení vyrábějí.
SWISS•TRAC [1] váží 65 kg a ujede
na jedno nabití 30 km. Pokud vážíte míň než
100 kg, můžete počítat se stoupavostí 20 %.
Bezúdržbové baterie nabijete za 8 hodin.
Zařízení se vyrábí v několika variantách,
existuje také zmenšená verze pro děti.
S traktorem se dají podnikat i adrenalinové výpravy do divočiny. Počítejte však
s tím, že například ve vodě se tažná síla výrazně sníží. Ve výbavě je i mechanická a dynamická motorová brzda. Výrobce udává, že
většina leteckých společností přepravuje zařízení bezplatně, pokud je deklarováno jako
příslušenství invalidního vozíku.
Když uvidíte vozík, který táhne naklopený
traktor jen na dvou kolech, není to chyba nastavení. Jízdou po zadních kolech se totiž
maximalizuje přítlačná síla a tím i přilnavost.
Tlačný systém
Tento systém je primárně určen pro podporu
asistenční dopomoci. Ostatně s asistencí se
počítá i při instalaci zařízení. Svoje největší
uplatnění nalézá u transportních židlí, kde
usnadňuje tlačení na delší
vzdálenosti nebo transport Petr Šika
těžších osob. Tlačné systémy se v kombinaci s transportními židlemi
používají především v interiérech. Menší
hmotnost zařízení limituje velikost smykového tření a tím i schopnost přenášet tlačnou
sílu na křeslo.
Přívěsné tažné zařízení je zajímavý a praktický doplněk mechanického vozíku. Traktor
ocení všichni, kteří svým aktivním životním stylem dokážou využít jeho báječných vlastností.
Chcete si báječnou jízdu za traktorem dopřát i vy? Pro všechny zájemce o zkušební
jízdu připravil švýcarský výrobce příležitost
otestovat zařízení v náročných horských
podmínkách Tyrolska. Ve sportovním hotelu
Zugspitze v Lermoos je pro návštěvníky připraveno velmi kvalitní bezbariérové ubytování. Na turistické výpravy do kopců v idylickém okolí vám zde tohoto praktického
pomocníka ochotně zapůjčí. Více informací
naleznete na internetových stránkách www.
swisstrac.ch.
Petr Šika
Kam složit hlavu poradí Flyabout Prague
Následující informace asi nepřinesou mnoho užitku čtenářům z Prahy. Ti, kteří tu a tam jako hosté navštíví naši Stověžatou, však jistě ocení projekt manželů Folvarských s názvem Flyabout Prague. Díky nim teď každý turista s omezením pohybu ví, jak vypadají bezbariérové pokoje v hotelích a penzionech po celé Praze.
Šířka dveří, fotografie bezbariérové toalety,
umístění pokoje nebo prostor ve výtahu. To
jsou informace, které sbírá občanské sdružení Neposedíme v pražských ubytovacích zařízeních, která nabízejí bezbariérové
pokoje.
„Zjistili jsme, že bezbariérový pokoj může
mít mnoho podob, a ne každá může návštěvníkům vyhovovat. Aby se na svých cestách vyhnuli nepříjemnému překvapení, je
tady databáze, která ubytovací podmínky
dopodrobna popisuje,“ uvedl Roman Folvarský, který je spolu s manželkou Klárou autorem projektu. Ví, o čem mluví, on i jeho žena
se pohybují na vozíku, na kratší vzdálenosti
i o berlích.
Na mapování města získali grant od Magistrátu hlavního města Prahy. Magistrát tyto
stránky umístí na svou internetovou prezentaci a turisty s hendikepem na ně přímo odkáže. Stránky projektu jsou k dispozici v pěti
jazycích včetně japonštiny. „V současnosti
jsme popsali asi 50 ubytovacích zařízení
a asi 70 pokojů v nich. Není to nic jednoduchého, jednání s jednotlivými hotely někdy
trvá i měsíce. Narazili jsme i na odmítavé reakce. Přesto ale bude naše databáze růst,
co nevidět zpracujeme dalších dvacet hotelů
a penzionů,“ dodává autor
projektu, ve kterém jsou Aneta Šedá
zahrnuta ubytování v různých cenových kategoriích. Ty dražší ale
vzhledem k přístupnosti převažují. Ne vždy je
ale pobyt v dobře vypadajícím hotelu nutně
předražený.
V databázi je možné vyhledávat podle oblasti, kategorie a typu ubytování, nebo jen
podle zadaného slova. Stránky budou doplňovány o informace jak se orientovat v pražské bezbariérové hromadné dopravě, kdo
zajišťuje přepravu vozíčkářů, kde je možné si
zapůjčit nebo nechat opravit vozík.
www.vozickar.com
26
VOZÍČKÁŘ NA CESTÁCH
„Připravujeme také rozšíření projektu,
ve kterém budeme např. mapovat přístupnost
kulturních institucí,“ dodal Roman Folvarský.
Na hranicích hlavního města plány autorů
projektu nekončí. Chtěli by podobně mapovat i jiná města, turistické oblasti. Připravují
prezentaci na facebooku, chtějí spolupracovat s weby, které podobně mapují přístup-
nost jinde v Evropě. Portál s informacemi je
přístupný na adrese: http://www.flyabout.cz/.
(ata)
Cestovat ve dvou na vozících? Klidně po celém světě
Neposedíme. Jednoslovným názvem cestovatelského portálu dali manželé Folvarští
jasně najevo, jak se staví k toulkám po světě.
A kde nabrali zkušenosti pro již zmíněný projekt Flyabout Prague. Sami se do cestování
po netradičních destinacích zamilovali.
A podněcují i druhé. „Rádi bychom, aby na
webu Neposedime.cz přibývalo co nejvíce
cestovatelských zkušeností, inspirací, referencí. Jak jinak by se lidi s hendikepem
mohli dozvědět o tom, jak se dá projet Namibie nebo Japonsko?“ podotkl autor stránek.
Poprvé vyjel s manželkou do exotické
země v roce 1999. A to hned na Srí Lanku.
Jeli s cestovní kanceláří, ale nebyl to speciální zájezd. Jen museli dopodrobna probrat s cestovním agentem trasu, možnosti,
podmínky. „Nevyhnuli jsme se bariérám, neviděli jsme například všechny chrámy. Spolucestovatelé nám hodně pomáhali. Ale ve výsledku to bylo skvělé. Byli jsme dobrá parta,
nijak jsme choďáky neomezovali,“ popsal
Roman první výjezd.
Postupem času se takto podívali například
i do Mexika. „Tyto daleké cesty přes cestovní
kancelář nejsou zrovna levné. V roce 2007
jsme se rozhodli vyjet na vlastní pěst, a to
opět do Asie, tentokrát do Země vycházejícího slunce. Díky přátelům jsme tam měli
výborné zázemí, jezdili jsme
šinkansenem (japonským
rychlovlakem), podívali jsme
se tam, kam se zpravidla turista s cestovní kanceláří nedostane, třeba do vesnice
v horách,“ pochvaluje si
cestovatel.
Avšak ani tady výčet expedic nekončí. V roce 2009
objevovali manželé Folvarští
černý kontinent (Namibie,
Zimbabwe, Botswana),
v roce 2010 navštívili Spojené státy. Dokonce si tam
půjčili auto, kam jim na objednávku firma okamžitě namontovala ruční ovládání.
Projeli tak skoro celý jihozápad USA. Otestovali
tak řadu hotelů a jejich avizovanou bezbariérovost. „Zrovna tady se nám v hlavě zrodil
nápad, že by nebylo marné zmapovat skutečnou bezbariérovost ubytovacích zařízení.
V USA si totiž někde mysleli, že do bezbariérového pokoje vedou schody anebo že pro
vozíčkáře není problém projet dveře šedesátky,“ pokračuje Roman Folvarský a popisuje start projektu Flyabout Prague.
Co všechno Klára a Roman na cestách
zažili? Jak se vyrovnávali se svým hendikepem – s neuropatií a onemocněním kostí?
Neváhejte a přečtěte si jejich příběhy na
webové adrese www.neposedime.cz. A pokud je vaším heslem také odvážné a životaplné „Neposedíme“, přidejte i zážitky vlastní.
Postupně se s těmito příběhy budete potkávat i na stránkách www.vozickar.com. (ata)
Labská cyklotrasa je lákavá nejen pro cyklisty
I vozíčkáři najdou mnoho užitečných informací v atlasu Labská cyklotrasa v České republice 2011, který je na světě od loňského
30. listopadu. Precizně a přehledně pojatá
brožura poskytuje mapové podklady pro
snadnou orientaci v terénu, městech a obcích, jimiž trasa vede. Jak uvedl architekt Jan
Ritter, její hlavní autor, v současnosti je na komunikacích asi 40 stavebních bariér. Avšak
většinu trasy mohou využívat nejen vyznavači
pěší turistiky, rodiny s malými dětmi nebo
cyklisté, ale i vozíčkáři. Zpevněná oddělená
stezka podél Labe nyní tvoří asi třetinu celkové délky, zbývající část je vedena po silnicích nebo po nezpevněných cestách.
Atlasu pochopitelně dominuje 28 map,
1 / 2012
na kterých jsou barevně odlišeny povrchy, typy
a stav jednotlivých komunikací. Někdy jsou
na nich uvedeny i paralelní cesty mimo značené cyklotrasy. Uživatel se díky nim snadno
orientuje v terénu i s vazbou na okolí, železnici
a silnice ve městech. Může si též upravit trasu
dle svého záměru, vybrat si variantní cestu podle počasí, cyklistického vybavení a svých
schopností, vytvořit si návratový okruh atd.
Každou mapu doplňuje stránka obsahující barevné fotografie památek, atraktivních
míst a obcí ležících na dané etapě spolu
s čtivým průvodním textem. Pro turisty na vozíku či handbiku jsou pak cenné informace
o sjízdnosti jednotlivých úseků a tipy na bezbariérové ubytování. „Zkušenosti a poznatky
jsme získali při našich jízdách Tour de Labe,
a dále je prohlubujeme,“ vysvětlil Ritter, který
je předsedou občanského sdružení Labská
stezka.
K přednostem brožury patří i mapka ukazující návaznost tras na železnici a snímky,
na nichž jsou vidět druhy značení používané
na Labské stezce. Samozřejmostí je rejstřík
měst, obcí, zajímavých míst a také přítoků
Labe. Za zmínku stojí i souhrn informací
o dosavadních jízdách Tour de Labe, které
od roku 2009 pořádá sdružení Labská stezka
a účastní se jich i vozíčkáři
a lidé zrakově či sluchově
postižení.
Atlas nahradí 13 turistických map v měřítku Miloš Pelikán
1 : 50 000. Lze jej pořídit
ve specializované prodejně KIWI (Praha,
Jungmannova ul. 23) a v e-shopu paní Davídkové na stránkách www.knihanymburk.cz.
Publikace také bude brzy k dostání v infocentrech měst na Labi.
(mp)
Občanské sdružení Labská stezka (www.
labskastezka.cz) vzniklo v roce 2009.
Od téhož roku pořádá cyklojízdy Tour de
Labe. O té poslední se chystá dokumentární film, který bude mít premiéru zřejmě
na jaře.
Sdružení se snaží o zlepšování podmínek
pro cestování a ubytování lidí s postižením v koridoru řeky. Výsledkem má být
například levné bezbariérové ubytování
každých 20–30 kilometrů na trase. K memorandu na podporu dokončení Labské
cyklostezky od pramene řeky k jejímu ústí
do moře se připojují kraje, města, obce
i Rotary kluby na řece Labi.
27
VOZÍČKÁŘ NA CESTÁCH
Panoptikum vozíčkářské hrůzy
Konec roku a začátek nového bývá příležitostí
rozhlédnout se kolem sebe trochu jinou optikou. Pojďme se podívat, jak se žije vozíčkářům
jinde. Pokud by vás panoptikum snad opravdu
postrašilo, mohu vás uklidnit. Žádný snímek
totiž nevznikl na území České republiky.
Cesty do pekel bývají dlážděny dobrými
úmysly a všeho moc škodí. Obě tato prastará
pořekadla platí dodnes. Je to zvláštní, ale vytvořit prostřednictvím bezbariérových úprav
zbrusu novou bariéru není zas tak nic nemožného. S trochou pořádných nerezových trubek se dá například ochránit umyvadlo tak,
že si na baterii hned tak nějaký vozíčkář nemákne. Výhodou pevných madel je, že se
většinou nevyklají. Nevýhodou je, že dost
často a dost hodně překážejí. Při pohledu
na některá „přemadlovaná“ řešení toalet se
vnucuje otázka, zda se spíš nejedná o zábrany chránící křehkou sanitární techniku
před neurvalým otáčením invalidního vozíku.
Možná to někoho překvapí, ale i vybírání
peněz z bankomatu může být někdy pro vozíčkáře adrenalinová zábava. Teď mám
na mysli nejen vlastní přístup, ale i dosahové
vzdálenosti a čitelnost monitoru. Také jste si
všimli, že bankomaty peněžních ústavů v ČR
a jejich (ne)přístupnost osobám s omezenou schopností pohybu a orientace pozoruhodně kontrastují s výročními zprávami, se
sebechválou o firemní společenské zodpovědnosti?
Rampy. Zdánlivě jednoduché stavební
konstrukce, které mají vozíčkářům umožňovat obousměrný a bezpečný pohyb bez dopomoci. Ve skutečnosti hrůzostrašné pasti
a nepřekonatelné překážky. Někteří budovatelé ramp zřejmě považují vozíčkáře za démonické postavy, obdařené nepředstavitelnými schopnostmi. I střet zájmů bývá
problém. Pokud narazí bezbariérové úpravy
na zájem ochránců přírody, mohou vznikat
nová a bezesporu unikátní kompromisní řešení. Zvláště tam, kde nelze za žádných
okolností vytvořit alternativní trasu.
I Vozíčkář má svůj strip
Jak je vidět, v ostražitosti nesmějí vozíčkáři polevit ani v hypermoderních budovách. Současná interiérová architektura se
totiž zřetelně inspiruje dopravními stavbami.
Všichni známe tzv. retardéry, čili umělé překážky na vozovce zpomalující nebezpečně
rychlou jízdu vozidel. Obdobně se tak dnes
začínají masově instalovat retardéry do chodeb, kde slouží ke zpomalení nebezpečně
rychlé chůze.
Petr Šika
Strip je krátký většinou černobílý komiks, sestávající ze 2 až 6 políček tvořících proužek (anglicky strip).
www.vozickar.com
Zvedací zařízení Liko
Kvalita, bezpečnost a pohodlí
Výhody výrobků Liko:
‡ QHMãLUãtQDEtGNDVWURSQtFKDPRELOQtFK]YHGDFtFKV\VWpPĤQDWUKX
‡ XQLNiWQtYODVWQRVWLWDNpSURUHKDELOLWDFLDQiFYLNFKĤ]H
‡ Y\VRFHRGROQp]iYČVQpYDN\YHYãHFKYHOLNRVWHFKDUĤ]QêFKPDWHULiOHFK
VSHFLiOQt]iYČV\SURNRXSiQtSRDPSXWDFLSURQiFYLNFKĤ]H
‡ UĤ]QiĜHãHQtSURSĜHVXQPH]LPtVWQRVWPLYKRGQpSURNDåGêE\WþL]DĜt]HQt
‡ GRNRQDOiNYDOLWDHYURSVNpMHGQLþN\]DSĜHNYDSLYČGRVWXSQpFHQ\
=YHGiN\/LNRQDEt]tVSROHþQRVW'DUWLQDMHMtSDUWQHUILUPD0HGLFFR1HYiKHMWHQiVNRQWDNWRYDW
SURSRGUREQČMãtLQIRUPDFHQDEtGNXQHERSURIHVLRQiOQtUDGXSUR9DãLLQGLYLGXiOQtVLWXDFL
ZZZGDUWLQF]
WHO
ZZZPHGLFFRF]
WHO
MOTREN - ROTREN
Rehabilitační přístroje českého výrobce
Pro pasivní i aktivní léčebný pohyb dolních a horních končetin
Záruka 3 roky!!! To je vysoká kvalita přístrojů firmy KALPE
13 typů přístrojů pro cvičení vsedě i vleže, pro dospělé a děti od 3 let
Ceny bez obchodní přirážky - to je prodej přímo od českého výrobce
Katalog přístrojů zdarma - rádi Vám zašleme naši kompletní nabídku
Bezplatné vyzkoušení přístroje - přijedeme za Vámi až domů
Široká nabídka příslušenství - možné individuální úpravy
Ceny od 9.975,- Kč včetně 14% DPH
Kalpe - Ke Kapličce 193, 252 41, Dolní Břežany, ČR
www.kalpe.cz tel: +420/ 241 910 688, 737 289 275
email: [email protected] facebook.com/kalpe.reha
Pláštěnky, fusaky
a nánožníky pro dospělé
a děti
Vysoká kvalita materiálu i zpracování zaručuje pohodlí pro
vozíčkáře v každém počasí. Naše výrobky od specializovaného
výrobce ve Velké Británii jsou voděodolné, prodyšné, teplé
a stylově i barevně atraktivní a hlavně cenově dostupné.
Pláštěnky s přetáhnutím přes opěrku nohou již od 719,- Kč.
Ohřejte se i Vy v našich příjemných a teplých flísech
specielně vyráběných pro uživatele invalidních
vozíků a skútrů.
Naši širokou nabídku pro handicapované
naleznete na: www.prolifeweb.cz,
tel. č. 773 252 633.
KULTURA
29
Domácí úkol: Definuj tanec.
Definuj hendikep.
První únorový víkend se v brněnském divadle
Barka konal druhý ročník festivalu Tanec
a handicap. Ve společném projektu Duha
představilo pět českých a jeden slovenský
soubor svůj pohled na výrazový tanec hendikepovaných. Potěšující je, že v přeplněném sále divadla Barka převažovali návštěvníci, kteří se v prostředí hendikepovaných
běžně nepohybují a přišli „pouze“ na komponovaný večer soudobého tance. Reprízy
projektu se odehrají v červnu v Bratislavě,
v červenci na Colours of Ostrava a v říjnu
v Praze, rozhodně si je nenechte ujít!
„Nemůžeš chodit, můžeš tančit“
Aniž to zřejmě bylo záměrem pořadatelů, festival se stal „katalogem“ možných přístupů
k výrazovému tanci hendikepovaných. Bratislavský soubor Len tak tak svou vrstevnatou,
téměř až existenciální etudou pohltil vaši pozornost natolik, že jste vlastně ani neměli
možnost soustředit se na zkoumání, kdo z tanečníků má jaký hendikep. Už od úvodu, kdy
se tanečnice sedící na zemi groteskně snažila „dohnat“ svou kolegyni na vozíku, bylo
jasné, že pojem „hendikep“ ve smyslu omezení, nedostatečnosti je v pojetí Len tak tak
postaven na hlavu; popírání klišé, že hendikepovaný člověk je příjemcem, nikoli původcem pohybu a děje, se prolínalo celým
vystoupením tohoto souboru.
Ostravská Bílá holubice zaujala propracovanou choreografií, která vycházela z přirozených pohybů hendikepovaných tanečníků,
zakomponovaných do příběhů plných poetických obrazů. Na vystoupení souboru byla
znatelná spolupráce s profesionálními
umělci, i na malém prostoru dokázal prosadit
formu i výraz „velkého“ baletního umění.
Motto souboru „Nemůžeš chodit, můžeš tančit“ dokonale vystihuje jeho smělou vizi –
uměleckou profesionalizaci hendikepovaných tanečníků.
Spojením jilemnické skupiny scénického tance T.I.K.
s jabloneckým souborem PATZ se zrodil taneční útvar,
který kombinuje výrazový tanec s baletními a občas až
akrobatickými prvky.
Jednou z hlavních ingrediencí jejich vystoupení bylo nadšení a nasazení všech aktérů.
Brněnská integrovaná skupina Cyranovy
boty působí při Středisku volného času Lužánky od roku 2001. Vystoupení zobrazovalo
jakousi výseč z věčného cyklu hledání, nacházení a ztrácení, tanec jako by se rozvinul
ze světla svíček a zase se jím uzavřel. Představení se skvěle vybranou hudbou a množstvím neprvoplánových symbolů by určitě
prospělo zkrácení.
Filip Skála z Múzické školy při lidové konzervatoři v Ostravě společně se svou skupinou naznačili meze, jichž lze v tanečním projevu hendikepovaných dosáhnout. Společné
vystoupení tanečníků na vozíku s nevidomou
dívkou zaujalo odhodláním a odvahou, avšak
pro plnohodnotný jevištní projev by bylo
vhodné zapojení více postav, které by dodaly
jednotlivým účinkujícím na jistotě. Každopádně jim patří velké uznání za objevování,
prozkoumávání a mapování těchto nesnadných oblastí integrace!
Skupinu Freedom4 můžeme zařadit
na opačný pól – jejich vystoupení se nejvíce
blížilo „klasickému“ výrazovému, ale možná
ještě spíše společenskému tanci, k němuž
byli mimochodem přizváni i hendikepovaní.
Na jedné straně soubor asi nejméně ze
všech zúčastněných pracoval s přirozeným
pohybem svých hendikepovaných členů,
na druhou stranu je však následováníhodným vzorem pro nejrůznější taneční spolky,
sdružení a kurzy: nebojte se přizvat do svých
řad hendikepované, běžné tance s přehledem zvládnou, a dokonce můžou váš taneční
projev v mnoha směrech obohatit.
Tanec totiž není jen pohyb, tanec je energie,
sdílení, cit, prožitek.
A projekt Duha o tom dokázal přesvědčit i ty,
kteří dosud na tanec nevěřili.
Smím prosit o tanec?
O tanci hendikepovaných nejčastěji slýcháme právě ve spojitosti s akcemi, jako byl
festival Tanec a handicap, do nichž se zapojují sdružení a kluby, jež jsou primárně zaměřeny na tělesně či jinak postižené. Jak je to
ale s běžnými tanečními? Jsou školy tance
připraveny na hendikepované? Zjistěte, jaký
je stav ve vašem okolí, napište nám o svých
zkušenostech!
Více k tématu na www.vozickar.com.
Barbora Antonová
Fotografie: Jiří Tashi Vondráček
Malá vzpomínka
na velkou osobnost
Jsou pozvání, která se nedají odmítnout. Jedno takové jsem jako redaktorka
Českého rozhlasu dostala
na podzim roku 1998. Bylo
to pozvání na galavečer
českého paralympijského týmu, který se
konal 26. listopadu na Pražském hradě.
Pamatuji si, že toho dne i v Praze mrzlo
jen praštělo a vojákům hradní stráže se
dech málem měnil v jinovatku. Zato ve
Španělském sále bylo příjemné teplo
a panovala tam dobrá nálada. Přispěl k ní
svým vystoupením i soubor Hradišťan
a Spirituál kvintet. Bylo tam také plno lidí,
kteří se přišli podívat na vyhlašování nejúspěšnějších hendikepovaných sportovců roku 1998. Galavečer probíhal pod
záštitou prezidenta republiky Václava
Havla. Pan prezident udělal všem velkou
radost, protože se osobně dostavil. Spolu
s paní Dagmar Havlovou usedl v první
řadě a pozorně sledoval program. Když
přišla řada na vyhlašování deseti nejlepších sportovců, odebral se na pódium
a předával jim pamětní plakety. Bylo na
něm vidět, že tak činí velmi rád.
V průběhu večera jsem natáčela s lyžařkami Kateřinou Teplou a Sabinou Rogie, s atletem Radimem Bělešem a dalšími
sportovci. Samozřejmě také s návštěvníky
galavečera. Ale k úplnosti reportáže mně
stále něco chybělo. Nad slavnostním večerem přece převzal záštitu Václav Havel.
Kdyby se mi podařilo získat jeho vyjádření, určitě by to pořadu prospělo.
Jenže splnit tento záměr nebylo nijak
snadné. Po skončení programu jsem sice
pana prezidenta požádala o rozhovor, ale
nedošlo k němu. Ze všech stran ho totiž
obklopili hosté galavečera. Stiskl desítky
rukou, rozdal četné autogramy, převzal
drobné dárky. Třeba malé keramické
Hradčany, které dostal od nevidomých
výtvarníků z brněnského My Ateliéru.
Pak se ale omluvil a odcházel do salonku, kde měl přijmout nejlepší sportovce a také sponzory paralympijského
týmu. Novináři dovnitř vstup neměli. A tu
se stalo něco nečekaného. Václav Havel
se projevil jako velice vnímavý a pozorný
člověk. Zapamatoval si moji žádost o rozhovor, a tak jsem se i já do salonku dostala a mohla s panem prezidentem natáčet. Byl velice vlídný a milý. Netajil svou
úctu a obdiv k hendikepovaným sportovcům, kteří i v roce 1998 úspěšně zastupovali Českou republiku. Vždyť jen z paralympiády v Naganu přivezli sedm medailí.
Ale ze Španělského sálu Pražského
hradu jsem si kromě magnetofonového
záběru odvezla ještě něco. Autogram
Václava Havla. Podepsal se mi na pozvánku a nakreslil tam i charakteristické
srdíčko, které vždy k podpisu připojoval.
Zmíněnou pozvánku velmi pečlivě opatruji. Vždyť je to památka na osobnost, které
jsem si i já velmi vážila. Už proto, že Václav
Havel měl pochopení pro každého člověka
bez rozdílu.
Věra Rudolfová
www.vozickar.com
30
KULTURA
Malíř hlavou: Nechci život jen projíst a prospat
Tomáš Rybička je těžce tělesně postižený, nemůže příliš hýbat rukama ani mluvit, s okolím tedy komunikuje
převážně očima. A barvami. Maluje totiž hlavou. A začal už jako dítě.
Tomáš tvořící obraz
uvnitř obrazu
Dnes jsou k dostání pohlednice s jeho obrázky a nyní šestadvacetiletý Tomáš plánuje
květnovou výstavu s besedou v městské
knihovně v Žamberku. Maluje pomocí hlavového držáku s vyměnitelnými nástavci – sestrojeném v Hamzově léčebně v Luži – a se
svou učitelkou Martou Majvaldovou experimentuje s různými technikami, barvami i nástavci.
Proč zrovna malování? Spousta činností
je pro Tomáše nedostupná, malování k nim
ale nepatří. Tvůrčí hra s barvami a tvary je
jednak zábavou, jednak možností poznávat
nové lidi: „Hlavně jsem rád, že můžu něco
dělat, co mě baví. Také díky malování poznám nové kamarády. Nemám rád nudu,
jsem rád, když se něco kolem mě děje.“ Tak
Tomáš reaguje na mé otázky, které mu zprostředkovává Markéta Novotná, jeho důvěrnice z Domova pod hradem Žampach,
v němž Tomáš tráví větší část každého týdne.
Před dvěma roky Tomáš dostal kalendář
fotografií cestovatele Jiřího Kolbaby a začal
malovat podle nich; vzniklé obrázky se staly
základem jeho první oficiální výstavy v galerii
IVKO Letohrad.
Práce s předlohou je pro něj namáhavější
než čistá fantazie a jeden obrázek tak vzniká
několik dnů i týdnů, Tomáš ji má ale raději:
„Někdy mám chuť si i malovat jen tak bez
předlohy, ale to spíš jen výjimečně.“ Nejprve
musí společně s učitelkou určit vhodné
barvy a postup, pak se pouští do samotné
malby. Důležité je pro něj zkoušet neustále něco nového: olej místo temper,
molitan nebo razítka místo klasického
štětce. Přednost dává živým, veselým
barvám – bílé, žluté a vínové – a rád míchá nové odstíny. K jeho oblíbeným námětům patří fotografiemi inspirované krajiny a abstrakce. Zachytit postavu,
lidskou nebo zvířecí, je pro něj velmi složité a prozatím se tomu tolik nevěnuje.
Ale kdo ví, jakých obrázků se od Tomáše
dočkáme za dalších několik let.
Malováním Tomášovy
aktivity nekončí, po mnoho
let hraje bocciu a ve filmu
Strom splněných přání si Tereza Dědinová
zahrál svůj sen stanout
na stupních vítězů. Za svůj herecký výkon získal zvláštní cenu poroty na mezinárodním filmovém festivalu Mental Power Prague Film
Festival. „Tomáš to nemá v životě jednoduché,
ale jeho mimořádné nadání a veselá povaha
ho činí natolik jedinečným, že uchvátil všechny
diváky i porotce,“ řekla k tomu spoluautorka
scénáře Petra Vinšová. Tomášovo nadšení nás
všechny může jen inspirovat. Především
k tomu, abychom zapomněli na váhavost, přestali přeceňovat překážky a pustili se do toho,
co skutečně chceme dělat.
(td)
Postřeh Arnošta Goldflama: Vozíčkářem na jevišti
Když jsem v roce 1978 přišel
do Hadivadla, jeden z mých prvních úkolů nebyla režie, ale úkol
herecký. Režisér Svatopluk Vála
připravil scénář Depeše na kolečkách. Byla to tehdy průlomová věc, jednalo se o střet
umělce s mocí. Míněno to bylo
obecně, ovšem bylo jasné, že se
jedná o obraz tehdejší situace,
tehdejšího, jak se říká, totalitního režimu. Kolega Miloš Maršálek hrál Básníka a mně byla
svěřena rovnocenná hlavní role Adjustora,
což byl vlastně takový představitel toho režimu, člověk, který schvaluje nebo spíš zakazuje, napomíná, mentoruje a určuje, co a jak
má být. Aby bylo jasné, že je to někdo, kdo je
tak trochu pokřivený na duchu, hledalo se, jak
to vyjádřit, a přišlo se na to, že by bylo dobře
deformovat nějak tu postavu i vnějškově.
Dostal jsem vozík, na kterém jsem seděl
a jezdil, rukama otáčel koly a někdy, občas,
najednou, zničehonic, jsem vyskočil a šmejdil
hracím prostorem. Pak jsem zase usedl a řídil
svůj vozík, otáčel jsem kolečkama a vozíkem.
Docela jsem to, myslím, zvládl a bravurně
jsem křižoval prostorem, najednou jsem zabrzdil, překvapivě se otočil, zase jsem se rozjel a na centimetr se zastavil před diváky.
Inscenace měla veliký ohlas, a tak jsme
s tím jeli i do Prahy, do Rubínu, kde jsme
1 / 2012
tehdy hrávali. Před představením
jsem nahlédl do publika a v první
řadě seděli na vozíčkách dva lidé,
výborný kritik a teoretik Václav Königsmark se svou paní Aničkou.
Zmocnila se mě panika. My přece
nehrajeme o tom, že člověk na vozíku musí být nějaký pokřivený charakter, na duchu i na těle, a já, navíc
ještě, představuju takového zloducha! Myslel jsem si v té chvíli, že to nemůžu
hrát, že musíme něco udělat. Vála s Königsmarkovými promluvil a oni, poněvadž to
byli dobří, vstřícní a chápaví lidé, mi vzkázali,
že se těší, ať si s tím nedělám hlavu a hraju,
že to rozhodně nebudou brát osobně. A tak
jsem hrál, rozparádil jsem se a myslím, že to
bylo tehdy velice povedené představení.
Václav K. napsal krásnou, a dokonce i pochvalnou recenzi a od té doby jsme se přátelili, dlouho jsme se stýkali, oni se stali pravidelnými návštěvníky našich produkcí a měli
jsme je rádi, vždycky jsme se těšili, když
přišli, a taky jsme se těšili, co V. K. napíše,
i kdyby to měla být slova kritická. Po převratu
se po zásluze V. K. stal hodnostářem DAMU,
snad dokonce děkanem, a udělal tam velký
kus práce, i když se jeho zdraví neustále
zhoršovalo, až to pak dospělo ke smutnému
konci. Celou dobu jsem ale obdivoval životní
elán a statečnost obou Königsmarkových, je-
jich odvahu a vnitřní sílu, a dodnes vzpomínám na naše první setkání s vděčností.
Dnes mám zase kamaráda, který je odkázán na vozík, tentokrát je to režisér Jan
Borna. Známe se mnoho let, už od doby, kdy
to byl mladý, vlastně začínající režisér, plný
elánu a síly, pohyblivý a silný. Roztroušená
skleróza ho během času postupně zbavovala
hybnosti, až ho donutila usednout na vozík.
A zase, jako by ten hendikep měl magickou
sílu. Ano, je nepohyblivý, ale jako by mu bylo
přidáno na duševní síle, soudnosti, citlivosti,
ba tvůrčího talentu, i když může pracovat
podstatně méně než dřív a zdaleka už nemá tolik sil. A poněvadž nemám tu odvahu,
abych mu to řekl přímo, musím mu touto cestou vyjádřit svůj obdiv a úctu. Já bych to, co
on, nedokázal.
Takže nezbývá než dodat, že vozík, to, že
je člověk omezen v životě tak moc, pro mě,
který stále pobíhá, jak my v Brně říkáme – jako
fretka, vlastně žádný hendikep neznamená.
Vnějškově, to ano, ale v hodnotě člověka
a v tom, dokáže-li dát svému životu takový
smysl, přese všechno, to je něco, z čeho si my
ostatní, relativně zdraví, silní a pohybliví, můžeme jenom vzít příklad. Snad to taky budeme
mít stále na mysli a přál bych si, aby to dodalo
trochu síly i těm, kteří jsou právě na vozík odkázáni.
S úctou
Arnošt Goldflam
SPORT
31
Jak se stát Berdychem či Vaidišovou?
Jak začít s tenisem na vozíku? Kde se tenis na vozíku hraje? Kdo mi
s tím pomůže? Pokud se vám tyto otázky honí hlavou, přečtěte si následující řádky. S tenisem na vozíku může začít totiž každý.
Na začátku všeho je potřeba mít vůli hrát
a oslovit Český tenisový svaz vozíčkářů
(ČTSV). Jedná se o organizaci, která funguje
zcela nezávisle a je schopná začínající tenisty maximálně podpořit. „Zájemcům půjčujeme jak tenisové rakety, tak závodní vozík.
Není třeba se hned na začátku bát větších investic. Díky sponzorům máme i dost míčků,“
ujišťuje hlavní trenér ČTSV Jakub Vurm.
Pro to, aby se člověk odhodlal vyzkoušet
tenis na vozíku, není potřeba žádná speciální
výbava. „Když hráči s tenisem začínají, používají první rok svůj osobní vozík. Závodní vozíky se pak dají třeba půjčit na vyzkoušení,“
komentuje situaci začátečníků prezident
svazu Martin Císař.
Michal Stefanu
a ramena,“ uvedl úspěšný
tenista, který se dvakrát dostal do finále světového turnaje Second Draw a jednou
v něm vyhrál ve čtyřhře.
Jan Štětka
Jak tedy začít?
V České republice existují tři hlavní centra,
kde se trénuje tenis na vozíku, a to Brno,
Praha a Karviná. V těchto centrech působí
kvalifikovaní trenéři, se kterými je možné tenis vyzkoušet a lépe se seznámit s fungováním ČTSV.
Ať už pochází budoucí tenista odkudkoliv,
je vždy zapotřebí kontaktovat brněnskou
centrálu, a to na čísle 777 684 578 nebo
e-mailem cwta@
cwta.cz. Všechny informace jsou dostupné na www.
cwta.cz.
Jak to bylo dřív
Když tenis začne bavit...
ČTSV plně podporuje naše tři nejlepší hráče.
Když se Michal Stefanu nebo Miroslav
Brychta rozhodnou vyměnit tenisovou výbavu, je od nich možné získat závodní vozík
nebo tenisovou raketu za zvýhodněné ceny.
Další možnost, jak získat potřebné sportovní
náčiní, je oslovit vedení ČTSV. „Díky tomu, že
je firma Meyra výhradním dodavatelem, poskytuje našim členům sportovní vozíky se
slevou až 70 procent, to znamená v ceně 25
až 30 tisíc korun,“ popisuje prezident ČTSV
Martin Císař materiální zajištění hráčů.
Existují dvě základní
kategorie. Vozíčkáři
(kam patří i amputáři)
a kvadruplegici. Tenis
se hraje jak na běžném
vozíku, tak na vozíku
elektrickém, a to na
všech typech povrchů.
Nejtěžší je podle hráče
Tomasze Jochymka
uhrát poslední „fiftýn“.
„Tenis je středně namáhavý, jsou i náročnější
sporty pro hendikepované. Tady člověk
nejvíc zatěžuje paže
Tento divácky velmi
přitažlivý sport se začal rozvíjet v České
republice v polovině
90. let. Na jeho počátcích stojí nezisková organizace Liga
za práva vozíčkářů
(dnes Liga vozíčkářů)
a její sportovní sekce
SK Hobit, z kterého
posléze vykrystalizoval Český tenisový svaz
vozíčkářů. Jedná se o samostatné občanské
sdružení, které má hlavní sídlo v Brně.
V současné době se koná v České republice a částečně na Slovensku (jeden turnaj)
tzv. Malá československá tour, kterou organizuje ČTSV. Jedná se o sedm turnajů, které
jsou vypisovány celoročně a hráči v nich získávají body do celkového hodnocení. Dále
pak probíhají na území České republiky tři
mezinárodní turnaje, a to v Praze, Brně
a v Prostějově.
Jan Štětka
Foto: archiv ČTSV
Miroslav Brychta
www.vozickar.com
Veškerá soukromá inzerce
je v našem èasopise bezplatná.
INZERCE
„ Prodám el. polohovací zdravotní postel
včetně matrace – 8500 Kč. El. invalidní skl.
vozík – 9500 Kč. Mech. skl. invalidní vozík
s rychle odnímacími velkými zadními koly –
2000 Kč. Vše slušný stav. Tel.: 604 853 753
pneumatiky, střešní nosič. Vůz koupen v ČR,
první majitel, nehavarovaný, najeto 120 tis.
km. Mechanické ruční ovládání plynu
a brzdy Hurt MERO 2a na levou ruku. Cena
95 000 Kč. Tel.: 604 368 603, e-mail:
[email protected]
„ Prodám novou modrou koncertní pianovku, 7 registrů, 80 basů – cena 10 000 Kč.
Dále prodám 4 dvoukolové, osvětlené a nebrzděné vlečky bez SPZ – cena 1 ks 1800 Kč
– a knoflíkovou chromatiku bez registrů –
cena 4000 Kč. Kontakt: Machalíček Emil, Boněcká 2, 760 01 Zlín-Ronzovy paseky
32
Vozíky
„ Prodám vozík Escape 40 – výrobce Heartway. Součástí opěrky zad i rukou. Ovládání
osobní i pro doprovod. Originální baterie +
dobíječka. V ceně také rampa k nakládání
do auta. Starý 4 roky, velmi málo užívaný –
jako nový. Více info a foto na [email protected] nebo tel. 736 776 878.
Ostatní pomůcky
„ Prodám novou antidekubitní podložku
ROHO 43 x 43 cm, prodám díly na plošinu
Omega. Cena dohodou. Tel.: 585 426 88
„ Prodám elegantní německý stříbrný 4kolový skútr Cityliner 410 od MEYRY z důvodu
stěhování. Zánovní baterie po záruce, vše
plně funkční, 6 rychlostí, LED indikace stavu
baterií, bezpečnostní spínací klíč, sklopný řídicí panel, otočné polohovací odnímatelné
šedé sedadlo s hlavovou opěrkou a zadní
kapsou, bezpečnostní pás, chromované nárazníky, nákupní košík, zpětné zrcátko, rychlonabíječka, nové přední pláště. Výborný
stav, servisovaný u MEYRY Ostrava. Garážovaný v bytě. Výborný městský pomocník. Je
možné si vše vyzkoušet a projet se na něm
ve Vsetíně. Cena: 15 000 Kč, sleva možná.
Kontakt: [email protected] nebo tel.
721 726 538.
„ Prodám cyklotrenažer HM 4600 – cena
1000 Kč. Prodám zasouvací nájezdové ližiny
– cena 1500 Kč. Kontakt: 223 001 622,
776 788 670
Seznámení
‰ 61letý by se rád seznámil se ženou podobného věku. Zn.: Antonín, tel. 241 950 971.
‰ Padesátník Pajda by se rád v novém roce
seznámil s ženou na vozíku, po amputaci,
anebo podobně postiženou. Nejlépe budete-li
z Prahy, anebo do 100 km od Prahy, není
však podmínkou. Budu moc rád, když napíšete na [email protected] anebo SMS na tel.:
777 794 172.
Různé
„ Prodám auto Renault Clio, 1,2, rok výroby
2003, STK a emisní kontrola do roku 2012,
najeto 37 500 km, pětidveřové. Automatická
převodovka, elektrické stahování předních
oken, elektronické ruční řízení (GUIDOSIMPLEX), elektrický posun sedadla řidiče, el. jeřábek pro nakládání vozíku, dálkové centrální zamykání, nebourané. Po dohodě lze
veškeré úpravy demontovat. Cena dle dohody. Tel.: 603 842 036
„ Prodám Ford Focus combi, rok výroby
5/2006. Dieselový motor 1,6 l, výkon 80 kW,
automatická převodovka. Červená barva, stupeň výbavy Trend (okna v elektrice, vyhřívané
čelní sklo, mlhové světlomety), letní i zimní
Všechny inzeráty umisťujeme
průběžně na www.vozickar.com .
Inzerci si můžete zadat:
• na www.vozickar.com,
• zaslat na e-mail
[email protected],
• nebo nadiktovat na telefonním
čísle 537 021 493.
Vybrané inzeráty vložíme na tuto stranu v dalším
čísle Vozíčkáře. Uzávěrka je 2. 4. 2012.
UPOZORNĚNÍ: Každý, kdo dostal od obce příspěvek na opatření
zvláštní pomůcky podle vyhlášky 182/1991 Sb., § 33, se písemně zavazuje, že pomůcka bude minimálně 5 let jeho vlastnictvím. Pokud někdo pomůcku před uplynutím této doby prodá, vystavuje se riziku, že obec bude vyžadovat vrácení poměrné části
příspěvku. Liga vozíčkářů neručí za obsah inzerátů a nenese žádnou zodpovědnost v případě, že někdo takovou pomůcku prodá.
A ještě na závěr…
RUČNÍ OVLÁDÁNÍ AUT
Individuální úpravy všech aut na ruční ovládání
– mechanická ovládání za nejnižší cenu
i moderní plně elektronická.
Prodej nových vozů Škoda s ručním ovládáním
podle přání zákazníka za výhodných podmínek
Provádíme také další úpravy – plošiny, rampy,
otočné sedačky.
Nabízíme produkty vlastní domácí výroby
i největších zahraničních výrobců.
8 smluvních servisů po celé republice
Kontaktujte nás na telefonech
233 552 309, 283 852 945 nebo 602 162 556
www.iroa.cz
[email protected]
IROA – HDC s.r.o.
Eledrova 718, 181 00 Praha 8
1 / 2012
Dočetli jste až sem? Zaujaly vás články? Oblíbili jste si
Vozíčkáře? Pokud jste na všechny otázky odpověděli
kladně, můžete se ještě zamyslet, zda nás podpoříte i finančně. Příspěvek na odebírání časopisu Vozíčkář je
dobrovolný, nepovinný. Budeme ale za něj velmi vděční
a pomůže nám pokračovat ve vydávání.
Přispět můžete:
SLOŽENKOU
Na poště vyzvednete složenku typu A, vyplníte
svoje jméno (jako odesílatel), adresáta (Liga
vozíčkářů, Bzenecká 23, 628 00 Brno), variabilní symbol (kód z vašeho adresního štítku na
časopise), číslo účtu (2900181344/2010).
PŘEVODEM NA ÚČET
Číslo účtu: 2900181344/2010 (Fio banka)
Variabilní symbol: kód z vašeho adresního
štítku na časopise
SMS PLATBOU částka: 79 Kč
na číslo 902 10 odešlete SMS ve tvaru: VOZICKAR mezera VAŠE PŘÍJMENÍ mezera VAŠE JMÉNO mezera
NÁZEV VAŠEHO MĚSTA (OBCE) mezera ULICE mezera ČÍSLO POPISNÉ mezera PSČ. (Bez diakritiky, nezáleží, zda použijete velká či malá písmena. Ihned obdržíte potvrzující SMS.)
POMÁHÁME LIDEM PěEKONÁVAT BARIÉRY
9 Kompletní Ĝešení bariér
9 Pružná výroba a servis
9 Prodloužená záruka
9 Spolehlivost
9 Kvalita
SchodišĢové sedaþky
9 SchodišĢové plošiny
9 SchodišĢové sedaþky
9 Stropní zvedací zaĜízení
9 Nájezdové rampy
9 Schodolezy
ZDARMA VOLEJTE 800 303 304
Šikmé schodišĢové plošiny
NejvČtší þeský výrobce zaĜízení pro pĜekonávání schodišĢových bariér
s tradicí výroby již od roku 1992
ALTECH, spol. s r.o., PrĤmyslová 1146, 686 01 Uherské HradištČ
poboþka Praha: Starochodovská 1110, 149 00 Praha - Chodov
www.altech-uh.cz, [email protected]
Ovenecká 32, 170 00 Praha 7
Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka
Příčná 2, 736 01 Havířov
Volejte zdarma: 800 100 659
[email protected], www.vecom.cz
Přímá cesta
k mobilitě
Kompletní výroba
a dodávka všech typů
plošin pro tělesně
postižené: šikmé
schodišťové plošiny,
vertikální zdvižné
plošiny, schodišťové
sedačky a schodolezy.
Download

IROA – HDC sro