Země se otáčí a vše z ní sklouzává | The Earth Turns
And All Things Slip Away
17 l 1 – 17 l 3 l 2013 | vernisáž 16 l 1 v 18 hod.
Zbyněk Baladrán, Geta Brătescu, Stano Filko, Ryan Gander, Geert Goiris, Fernanda Gomes, Katarína
Hládeková, Barbora Kleinhamplová, Eva Kmentová, Stanislav Kolíbal, Július Koller, Alena Kotzmannová, Eva
Koťátková, Jiří Kovanda, Ján Mančuška, Markéta Othová, Anna Ročňová, Jiří Skála, Jan Svoboda, Jiří Thýn,
Tomáš Vaněk, Guido van der Werve
Výstava sleduje propad časoprostorové metafyziky, konceptuálního univerza, negativní formy a absence obrácené v
prezenci do melancholické krajiny, nekonečného chladu a světelného rozptylu, kde marně hledáme horizont a
referenční bod. Povrch mraků splývá se sněhovou pokrývkou svahu natolik, že horolezec má problém rozeznat, kde
je před ním pevná půda a kde je jen propast zakrytá oblakem. „Mám rád všechno, co je bílé. I sádru. Nevadí mi její
zprofanovanost. Mám ji rád, protože není ničím. Nevnuká myšlenky, ale je poslušná našich myšlenek. Neleží v trávě
jako kámen, ani neroste, jako strom. Teprve vzniká...“ říká Stanislav Kolíbal v katalogu své výstavy v Nové síni (1967).
Třetí dimenze byla pokořena a ze čtvrté se snažíme malátně vystoupit. Bílá velryba. Bílá je barva prostupující celým
moderním dvacátým stoletím. Splňuje představy modernismu, racionalismu, kolonialismu, rasismu, purismu,
minimalismu, konceptualismu, arte povera, redukcionismu… Je na začátku vstupu za prostor, týká se spaciálních
prací Lucia Fontany a jeho Bílého manifestu, jenž už v roce 1946 předznamenal vyprazdňující rituály Yvese Kleina. Bílá
je dematerializovaná modrá IKB. Vniknutí do prostoru prázdna, bílého univerza, poznamenalo celou řadu dalších
koncepcí za všechny Pierra Manzoniho, Roberta Rymana, Stana Filky a mnohých dalších.
Koncentrované „nic“ vstoupilo do evropského a amerického umění se zájmem o kulturu Asie. Jedna z výstav, která se
pokusila dohledat přímé vlivy východní kultury na americké umění proběhla pod názvem The Third Mind
v Guggenheim museu v New Yorku v roce 2009. Šedesátá a sedmdesátá léta přinesla fundamentální otázku „čím je
umění definováno, co jej utváří“. Fenomenologické výzkumy a experimenty často směřovaly k odhmotnění umění,
k pochopení absence jako naláhavější formy prezence. V nedávné době se významy transparence zabývala výstava
Intocable (el ideal de la transparencia) v Museo Patio Herreriano ve Valladolidu (2007). V českém kontextu se
chybění stalo centrálním pojmem a obsahem prací Jána Mančušky, před ním se problematikou komponovaného
prázdna u nás zabývali Stanislav Kolíbal a Jan Svoboda. Jiří Kovanda z podobně minimalistického východiska naopak
poukazoval na přítomnost a důležitost jevů, konání, věcí a vztahů přehlížených a málo viditelných, které právě pro
svou dosavadní nepovšimnutost a „malé množství“ v sobě ukrývaly zatím nevyužitou energii. S Vladimírem Skreplem
v galerii MXM v roce 1996 připravili výstavu Bílý jídlo, o níž Marek Pokorný tenkrát napsal: „tam, kde končí
nesrozumitelnost umění, začíná nepochopitelný všední život“. Bílá jako všední život. Bílá jako univerzum. Bílá jako
cesta.
“Led, který stále ještě drží lidi nad vodou se dnes stal velmi tenkým; vítr, který přináší tání, vane; my, kteří jsme bez
domova vytváříme sílu, která láme ledy a jiné příliš tenké reality”, volně přeložený Nietzsche. Narkoterapie a
viktoriánský purismus, pochybnost o možnosti avantgardy, Martin Luther a Otto Hahn, výstava White Dada Thomase
Zippa (Galerie Alison Jacques, 2008). Výstava Země se otáčí a vše z ní sklouzává chce pokračovat ve
všech rozehraných a už trochu ohraných skladbách White Light/White Heat, White Stripes i v lokální Bílé mám tě rád,
chce v choreografii díla dnešní doby navázat (s vědomím omezených možností komorního projektu) na experimenty
minulosti. Chce se zeptat, zda v době, kdy jsou všechny ostrovy objeveny, všechna místa navštívena (?), všechny
subjekty propojeny, nás ještě otázka bílé plochy beze stop, tenkého vztahu, vymyšleného světa vůbec vzrušuje.
Plátno, papír, prázdná stěna ateliéru a galerie jsou jedny z mála „míst“ která mohou být znovu a znovu vyprázdněná,
zabílená, konstruovaná, ale nechceme se dnes spíš ztratit v difúzním klimatu, nedbalém kouzlu, baletní tragedii,
modelu menším než 1:1? Edith Jeřabková
Děkujeme za spolupráci: Art Concept Paris; galerie Artandconcept Bratislava; Catherine Bastide Brussels; pan Dušan
Brozman Praha; Kontakt. The Art Collection of Erste Group and ERSTE Foundation; Marc Foxx Los Angeles; gb agency
Paris; Gallery Juliette Jongma Amsterdam; Luhring Augustine, New York; Monitor Gallery Rome; Museum Kampa
Praha; pan M. Velfl Praha.
h u n t k a s t n e r , kamenicka 22, 170 00 Praha 7, www.huntkastner.com
Download

Země se otáčí a vše z ní sklouzává | The Earth Turns