Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Nová sbírka
Neza azené
pohádky a povídky
pro malé a velké
od
Marie Halseband
München 1935
Obsah:
-1-
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Obsah:
Nová sbírka ........................................................................................................ 1
Úvod................................................................................................................ 3
Kapka krve Luciferovy ..................................................................................... 4
Sousedé .......................................................................................................... 8
Hadí korunka .................................................................................................12
Jak vznikla slune$nice....................................................................................17
Kytice .............................................................................................................21
Dík .................................................................................................................24
Ztroskotaná lo) .............................................................................................26
Pomsta ...........................................................................................................29
Cesta k nebeské brán/....................................................................................32
Obraz Krist1v .................................................................................................35
Sestra Agatha .................................................................................................38
Svaté ruce ......................................................................................................40
Lidský duch....................................................................................................42
Velký mozek, malý mozek a slune$ní plete: ....................................................44
T<i hradby ......................................................................................................48
Výstavba.........................................................................................................49
Nový <ád .........................................................................................................52
Tíha k<í=e .......................................................................................................55
Bratr Bonifác ..................................................................................................58
Koší$ek na šití ................................................................................................61
Nápis na hrobce..............................................................................................65
Nezp1sobná dívenka.......................................................................................68
P<íb/h o Abdrushinovi ....................................................................................72
Strá=ci zahrady...............................................................................................74
Na stráni ........................................................................................................79
T<i sourozenci .................................................................................................84
Dv/ rozmluvy..................................................................................................87
Starý ková<.....................................................................................................90
Svatá noc ......................................................................................................93
Rej sk<ítk1 .....................................................................................................95
Princezna Sn/hurka s ledovým srdcem. ..........................................................99
Prázdniny na horách.....................................................................................104
Úzká lavi$ka .................................................................................................106
Ani$$in zá=itek..............................................................................................109
D/tský doktor ...............................................................................................112
Mali a zví<átka ..............................................................................................115
Krej$í Janek .................................................................................................118
Konec ...........................................................................................................121
***
-2-
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Úvod
Paní Marie Halseband napsala mnoho velmi krásných a pou$ných p<íb/h1 –
pohádek a povídek, které byly vydány kni=n/ ve velké souborné sbírce pod názvem „Ich klopfe an!“ - „Já za ukám!“ - Pohádky pro malé a velké v nakladatelství
„Der Ruf“ G.m.b.H. v München 1935.
V jednom z dalších p<íb/h1 „Kapka krve Luciferovy“, nevíme ji= p<esn/ pro$ mo=ná zám/rn/ $i jen v zápalu spisovatelského nadšení, popustila uzdu své fantazie a pon/kud se odchýlila od Zákon1 stvo<ení p<inesených nám Synem Ilov/ka v díle „Ve Sv%tle Pravdy – Poselství Grálu“ od Abdrushina. Snad práv/ to bylo i
p<í$inou roztr=ky s Abdrushinem a jejího odchodu ze Svaté Hory. Tuto povídku
však p<esto, spolu s n/kterými dalšími novými, pak vydala ve své pon/kud zkrácené soukromé sbírce se stejným názvem, ale ji= v jiném vydavatelství - „Olien“.
Jada dalších, a$ docela p/kných p<íb/h1, se ji= nedostala mezi $tená<e Poselství Grálu a z1stala zcela zapomenuta. Proto je zve<ej:ujeme alespo: dodate$n/
v této nové sbírce neza<azených pohádek a povídek od paní Marie Halseband.
Pro úplnost za<azujeme zde hned úvodem i výše zmín/ný p<íb/h „Kapka krve
Luciferovy“, pova=ujme jej však jen za pouhou alegorii jednání temných lidských
duch1 zasa=ených onou ošklivou nákazou – virem zlého cht/ní z Luciferovy kapky
krve. Nedejme se zmást, sk<ítkové a ostatní bytostní v=dy v/rn/ slou=í Stvo<iteli a
nikdy se nemohou odchýlit od Bo=í V1le. Zlá krev však tehdy zachvátila mnoho
lidí v sousední zemi, u nás i po celém sv/t/, p<esto=e vyslanec ze Sv/tlých Výšin
byl p<ímo mezi námi; nepoznali jej a neslyšeli jeho Slova - necht/li znát Zákony
našeho Stvo<itele...
***
-3-
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Kapka krve Luciferovy
Marie Halseband
Jednou se Lucifer pokoušel proniknout do
jasného zá<ícího Sv/tla
a= k nebi, ale b/lostný
archand/l, který stojí
p<ed branou ráje, srazil
ho dol1 svým ohnivým
me$em.
Poran/ný
Lucifer,
sk<ípaje vztekem zuby, let/l zp/t do temnot. Jeho
veliká, $erná <íza zahalila na okam=ik slunce i
Zem jako temný mrak. Z jeho ramene kanuly
temné kapky krve a padaly na velkou lesní louku, kde z nich ihned vyr1staly $ervené muchom1rky. Víte, takové podobné t/m, co mají na $ervených hlavi$kách bílé te$ky, jsou velice hezké,
ale jsou jedovaté.
Avšak tyto muchom1rky byly obzvlášt/ jedovaté, proto=e vyrostly ze zlé krve Lucifera. Na pohled byly však tak krásné, =e ten, kdo by je uvid/l, z1stal by nad nimi stát s obdivem.
A jedna z t/ch kapek zla dopadla i na malého
trpaslí$ka, který práv/ pospíchal z lesa, a zasáhla ho p<ímo do srdce.
"Au...," zana<íkal bolestn/ a chytil se za srdí$ko.
Pojednou se mu zdálo, =e louka u= není tak
krásná a tak p/kn/ zelená, =e slunce nesvítí tak
jasn/, a =e je všechno n/jak temn/jší a oškliv/jší.
A= do této doby byl trpaslí$ek takovým malým, dobrým chasní$kem, který piln/ pracoval a
byl laskavý ke všem obyvatel1m lesa.
A na to všechno naráz zapomn/l a naplnila ho
divoká zloba. Nyní m/l jenom jedno p<ání - ubli=ovat! Nenávid/l všechno kolem sebe...
"Ty," povídá mu šedivý zajíc, který a= dosud
m/l v trpaslí$kovi dobrého
kamaráda a pr1vodce. "Kdepak jsou polo=eny lé$ky,
abych do nich p<i své ranní
procházce neupadl?"
Trpaslí$ek se škodolib/
zasmál a <ekl:
-4-
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
"Jen si utíkej, kudy chceš, dnes nejsou =ádné nalí$eny."
Brzy na to se ozval bolestný výk<ik zajíce, který uvízl zadním b/hem v nalí$eném oku.
Zlý trpaslí$ek samou radostí nad zajícovým utrpením ud/lal p<emet a rozhlí=el
se, co by m/l dále natropit. Tu uvid/l na strom/ hnízdo stehlíka, kde vyzp/vovala
paní stehlíková, =e zah<ívá vají$ka.
"Hoj," volal na ni záludn/, "posp/š si, na rohu lesa t/ $eká tv1j mu=."
Paní stehlíková, která znala trpaslí$ka jako dobrou bytost, pod/kovala a odlétla. Hupky, hupky - a ji= byl trpaslí$ek na strom/ a rychle vyhazoval vají$ka z
hnízde$ka.
"Qe se nestydíš," volal na n/ho sk<ítek stromu, ale v odpov/) mu spadlo poslední vají$ko p<ímo na hlavu.
Chechtaje se, slézal zlomyslný kazisv/t dol1.
Nyní se však dozv/d/l celý les, =e se z trpaslí$ka stal zlý mu=í$ek, proto=e paní
stehlíková na n/ho všem =alovala. I kdy= nikdo nev/d/l, pro$ to trpaslí$ek ud/lal,
nikdo u= o n/m necht/l nic slyšet. Všichni se vzájemn/ p<ed ním varovali a
všechna zví<átka p<ed ním utíkala.
Všichni se ho tedy stranili, a to m/lo za následek, =e se stal ješt/ horším. Vymýšlel si stále nové a horší špatnosti, kterými by p<ekvapil.
Jednou slyšel v lese smích a radostné hlasy lidí. Rychle zamí<il k cest/ a vyryl
v zemi u cesty pod velkým ko<enem díru. Pak se spokojen/ usadil za kapradinu a
vy$kával.
Za chvíli p<icházeli lidé a hned ten první stoupl nohou do díry pod ko<enem a
klesl k zemi. Noha opuchla ošklivým výronem.
"Cha, cha, cha, cha, cha - cha," smál se zlý mu=í$ek. "Promi:te," pravil sk<ítek
stromu, "to ud/lal zlý trpaslí$ek." Ran/ný však nerozum/l. Ostatní p<átelé mu
pomohli a vedli jej opatrn/ a zara=en/ z lesa dom1.
A tak zakrátko zpozorovali i lidé, =e v lese není n/co v po<ádku. Stále tam docházelo k úraz1m a k nep<íjemným pád1m. V/tve zachytávaly lidi, šlehaly je do
obli$eje i do o$í, trny se nenadále zapichovaly do jejich šat1 i rukou a bolestiv/
zra:ovaly nohy, docházelo i k potrhání od/vu a mnoho jiných nehod je tam potkávalo. A zlý mu=í$ek se jen smál.
Jednoho dne p<išlo do lesa mali$ké d/v$átko. M/lo v ruce koší$ek a hned se
pustilo do sbírání $ervených jahod, které vábiv/ lákaly na vyslun/né pasece.
Kde se vzal, tu se vzal - p<iblí=il se k ní zlý mu=í$ek a hned si za$al vymýšlet,
jak by d/v$átko vyd/sil. Nejd<íve zapletl jeho copánky do ostru=inového trní. Malé
d/v$átko je však bez ná<ku trp/liv/ vyprostilo a ovázalo si copánky kolem hlavi$ky, aby vlasy nevisely voln/ dol1.
"Te) p<ivolám hada, ten d/v$átko jist/ vyd/sí," uva=oval zlý mu=í$ek. Ne=li se
však pohnul, aby provedl, co zamýšlel, uvid/l stát za d/v$átkem sv/tlou postavu,
která mu varovn/ hrozila prstem. N/co takového jej dosud nepotkalo. Polekal se,
zarazil, celý zkoprn/l. Sv/tlá postava pohladila hlavi$ku malého d/v$átka a zmizela...
D/v$átko ji= dávno odešlo z lesa s plným koší$kem vonících, sla)ou$kých jah1dek, a trpaslí$ek stále ješt/ sed/l na tém=e míst/ a - podpíraje si hlavu rukama, p<emýšlel o tom, co d/lá. N/co se mu nezdálo, cosi se v n/m probouzelo. Nev/d/l však, co to je.
-5-
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Tu náhle vysko$il, za$al b/hat zu<iv/ po lese, nará=el hlavou do strom1 a k<i$el tak, =e všechno =ivé p<ed ním prchalo. Takové zd/šení vyvolával.
Tak dorazil a= k malému lesnímu jezírku, ve kterém =ily rusalky. Zlý mu=í$ek
je ji= mnohokráte vyd/sil, kdy= si s nimi hrával svým, pon/kud drsným zp1sobem. A jak se k jezírku blí=il, napadla ho nová zlomyslnost.
Rychle upletl z rákosí v/nec a polo=il se na b<ehu. Do v/nce vlo=il pavu$inovou
síS a pak tiše $íhal.
Netrvalo dlouho a na hladinu se vyno<ily rusal$í d/ti, které plavaly o závod
sem i tam, a hrály si na honi$ku. Náhle hodil zlý mu=í$ek do vody v/nec se sítí a
chytil do ní malou rusalku. Za bázlivého k<iku ostatních rusal$ích d/tí vytáhl lapenou ko<ist na b<eh a pravil:
"Te) se m1=eš, dívenko, po libosti nadýchat také trochu pozemského vzduchu,
a= se budeš dusit!" (ony toti= rusalky mohou =ít jen ve vod/).
Kdy= provedl tento ošklivý kousek, jakoby jej to p<estalo bavit. V1bec necítil
pot/šení z toho, co ud/lal a vzpomn/l si na sv/tlou postavu, je= mu v lese varovn/
hrozila.
Naše rusalka se na b<ehu v síti rozplakala, a= celá vysílením umdlévala. Její
matka se vyno<ila z vody, b/dovala a spínala své ruce.
Zlý mu=í$ek se tomu všemu smál..., ale co te)? Smích mu p1sobil bolest! Za$al dupat nohama a k<i$el a nadával na všechny rusalky, i mamince lapeného
dít/te nadával - a to ho ješt/ víc bolelo. Pojednou se objevila u malé rusalky, je=
se unaven/ kr$ila v síti, jemná zá<e. Sv/tlá postava tu byla op/t. Pohladila lehce
hlavinku rusalky, která pod ú$inkem jejího dotyku ihned o=ila. Pak pohrozila
sv/tlá postava mu=í$kovi a chystala se odejít.
"Zastav se," zarazil ji mu=í$ek, "z1sta: zde. To všechno jsi zavinila ty. Tys mi
vzala m1j klid i moje pot/šení z mých kousk1! Kdo jsi?"
Postava p<istoupila blí=e k n/mu a pravila:
"P<emýšlej a pak budeš brzo osvobozen!" A na to zmizela.
Mu=í$ek chytil malou rusalku a hodil ji zp/t do vody.
"Jen si plav, te) pot<ebuji klid, kdy= mám p<emýšlet," pravil a hled/l, jak mali$ká plave ke své matce. A pojednou cítil, =e ud/lal n/co lepšího, n/co radostn/jšího ne= dosud a m/l z toho podv/dom/ radost.
Zvedl se a p<emýšleje o této radosti, krá$el nyní lesní cestou. A tu stoupl p<ímo
do díry pod ko<enem stromu, kterou onehdy zde vyhrabal.
Rychle díru zahrnul zemí. "Musím p<ece p<emýšlet, a v tom by mi p<eká=el ná<ek, kdyby do díry zase n/kdo spadl," povídal sám sob/. Pak odstranil také dv/
oka, která tam byla nalí$ena na zajíce a o nich= dob<e v/d/l, proto=e je sám p<edtím nakladl.
A podivno, $ím více odstra:oval nástrahy, které p<edtím pracn/ ud/lal, tím pociSoval stále v/tší uspokojení. Zdálo se mu, =e slunce ješt/ nikdy tak krásn/ nesvítilo jako práv/ te), a zví<átka v lese ho pojednou u= neobcházela v dalekých
kruzích. Cítil se tím pot/šen. Posadil se na ko<en stromu a op/t se pohrou=il do
p<emýšlení. Tu poznal, =e se nemusí nechat unést zlem, =e je lepší ší<it dobro...
Lesem op/t krá$elo ono malé d/v$átko s copánky. Neslo koší$ek, tentokrát napln/ný bylinami, a usedlo na ko<en vedle trpaslí$ka, kterého ovšem nevid/lo.
V nedaleké vesni$ce za$alo práv/ vyzván/t ve$erní klekání.
"Milý Bo=e," <eklo d/v$átko do zvuku zvonu a sepjalo své ru$ky, "prosím t/,
dej, aby tyto krásné byliny pomohly mému nemocnému tatí$kovi, aby se op/t
uzdravil."
-6-
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Za chvíli, šSastn/ se usmívajíc, posíleno d1v/rou v Bo=í pomoc, odcházelo lesní
cestou a= k okraji lesa, kde stál tichý d1m, jeho= $ervená st<echa prosvítala mezi
zelení strom1.
"Kdo je B1h?" pronesl trpaslí$ek udiven/. Tu op/t uvid/l sv/tlou postavu, která byla nyní mnohem jasn/jší a krásn/jší ne= d<íve. Usmála se na n/ho a pravila:
"Te) to zase budeš v/d/t, p<ekonal jsi v sob/ zlé." P<i t/chto slovech sáhla trpaslí$kovi na srdce, kde byla zaschlá kapi$ka jedovaté, zlé krve.
Trpaslí$kovi se náhle zdálo, jakoby tato sv/tlá, pomáhající bytost z n/ho s:ala
t/=ké b<ím/. Les byl zase tak nádherný, plný barev a v1ní, zví<átka op/t tak milá,
ptáci zpívali jásavé melodie, hmyz bzu$el v korunách strom1 i na lukách, ryby
sebou vesele pleskaly v jeze<e, zkrátka sv/t byl pro trpaslí$ka plný krás, jako nikdy p<edtím a trpaslí$ek byl šSasten. Náhle zase v/d/l, kdo je B1h, a jeho malé
srdce p<ekypovalo láskou a vd/$ností. --A= p1jdete n/kdy nap<í$ lesem na procházku a najdete p<itom báje$né h<íbky,
kozáky, k<emená$e, klouzky, bedly a jiné jedlé houby, nebo sla)ou$ké jahody,
maliny $i ostru=iny, $i uvidíte ty nejkrásn/jší kv/ty a budete se také ze všeho toho
radovat, pak si bu)te jisti, =e za n/kterým stromem sedí náš spokojený trpaslí$ek
a mne si radostí ruce. To on vás p<ivedl práv/ sem a vedl vaše o$i tak, aby jim nic
neuniklo! On toti= te) není nikdy dost spokojen se svojí pílí a chce ud/lat ješt/
mnohem víc radosti a mnohem víc dobrých $in1.
Neví ješt/ dodnes, =e to byla kapi$ka zlé, jedovaté krve Lucifera, která ho na
$as u$inila zlým, ale ví, =e jeho prací je d/lat dobro a slou=it.
.......ooOoo.......
-7-
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Sousedé
Byli sousedy
a chodili spolu
ka=dodenn/ do
mate<ské školky,
vzdálené od jejich
domova jen n/kolik
minut. A$ byl Pet<ík
starší ne= Eliška, byla
dív$inka p<ec hlavou všech jejich podnik1. BylS
Pet<ík úzkostlivý a plá$ a smích byly u n/ho v jednom pytlí$ku.
Pet<ík1v otec byl tím $asto rozmrzelý a mínil, =e
z Pet<íka nebude nikdy <ádný chlapec, z1stane-li
takový rozplakaný, ale Elišce byla tato úzkostlivá
mysl kamarádova vhod, proto=e jí mohla vyu=ít,
aby Pet<íka u$inila poddajným pro všechna svá
p<ání. A Eliška m/la mnoho p<ání, a co= bylo horšího, jí bylo všechno vhod, aby došla cíle. Proto i
Eliška lhala bez rozmyšlení a studu.
Stále v/d/la n/jakou novou p<íhodu, aby Pet<íka vystrašila. Kdy= ji pak dosp/lí lidé dohnali k
zodpovídání, tvá<ila se Eliška velmi udiven/ a tvrdila s nevinnou tvá<i$kou, =e nijak necht/la Pet<íka
postrašit.
Cesta do mate<ské školky vedla kolem t<í náro=í. A$ d/ti chodily te) ji= po léta kolem t<í náro=í
stejnou cestou a Pet<ík by šel ji= brzo do školy, z1stávala cesta v=dy tajupln/ strašidelnou Eliš$iným
vypráv/ním.
"Hú!" zvolala v=dy tiše, kdy= zahýbali kolem
prvního rohu a táhla p<ítele zpátky. "Fuksa!"
Fuksa je velký k1: obchodník1v a Eliška m/la
vlastn/ práv/ tolik strachu p<ed zví<etem jako její
kamarád, ale nedala to najevo. Pet<ík1v obli$ej se
ihned protáhl a dolní ret se mu pová=liv/ stáhl.
"Nedívej se tam! Prob/hneme rychle kolem!" volala Eliška a oba prob/hli kolem rohu.
Pet<ík odvracel bázliv/ obli$ej, co= bylo Elišce
vhod, neboS ve dvo<e nebyl v1bec =ádný k1:. Ale
to nebylo Pet<íkovi t<eba
v/d/t.
"Tiše!" <ekla Eliška,
kdy= se blí=ili k druhému
rohu dom1. „Ierný mu=
nás nesmí slyšet.“
-8-
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Po špi$kách plí=ili se kolem vchodu do hlubokého sklepa, kde le=ely pytle uhlí
a zaznívaly hrubé hlasy. Pet<ík si vzdychl zhluboka, kdy= byla i tato p<eká=ka
šSastn/ p<ekonána.
Nyní p<išlo velké, nezastav/né prostranství. Zdobily je nízké k<oviny a n/kolik
stromk1. Pet<íkovi p<ipadal tento kus cesty zvlášt/ daleký. Eliška bloudila bystrýma o$kama kolem a vymýšlela nové p<íb/hy.
"V$era mi p<inesla babi$ka táákovýhle kus $okolády!" pravila, ukazujíc rukama pravd/ nepodobnou velikost.
„Tak veliký ani není!“ <ekl Pet<ík rozhorlen/. Dodal pak rozvá=n/: "P<inesla jsi
mi kousek?"
To nem/la Eliška nijak na mysli a <ekla proto vyhýbav/: "N/co škrábe za kamenem. Jist/ had!"
Had byl vrchol hr1zy pro d/ti. Nevid/ly sice dosud nikdy =ádného krom/ ve své
obrázkové knize, ale takový obrovský plaz musel být to nejhr1zn/jší na sv/t/. Pet<ík se zdráhal jít dále a dal se do plá$e.
"Nebudeš-li tiše," <ekla Eliška, "kousne t/!"
Chopila chlapce za ruku a táhla ho dál. Pet<ík utíkal kolem kamene, strhuje
dívku s sebou. Ale Eliška p<i tom zakopla a upadla.
Te) byl plá$ dvojhlasný, neboS jak dívka vypadala! Šati$ky zablácené, všete$ný
nosík zkrvavený. S plá$em obešli poslední roh, p<ed kterým $íhávala jinak t<etí
p<eká=ka na jejich cest/, velký pes, a dorazili kone$n/ do zahrádky p<ed domem,
kde byla mate<ská školka.
"Jak to vypadáš?" pozdravila sestra Hilda dívku.
„Pet<ík mne porazil!“ zn/la rychlá odpov/) Eliš$ina.
V Pet<íkovi to vzbudilo nevoli. T/=ké slzy mu stékaly po $ervených tvá<ích.
"Ale to p<ec není pravda!" vzlykal.
"Malý uplakan$e!" <ekla sestra Hilda sp/šn/ a chopila ho za ruku. "Vím, =e jsi
to neud/lal úmysln/."
Ne= mohl Pet<ík <íci, =e to opravdu neud/lal, postavila ho ji= sestra vedle Jeníka, jeho spolu=áka, se kterým denn/ chodil spole$n/ na procházku.
Ale podnikavý duch Eliš$in se dávno ješt/ neztišil. Postrkovala a štípala menší
d/ti a vnášela trvalý neklid do <ad. Kone$n/ zasáhla sestra a postavila pevnou
rukou d/v$e vedle sebe. Pojednou bylo z Elišky nejzp1sobn/jší d/v$átko, jaké jen
si lze pomyslet.
Taková byla lhavá Eliška!
Ale brzo m/l velký den v Pet<íkov/ =ivot/ p<ivodit pronikavou zm/nu. Jeho
brat<í$ek Bed<ich m/l jít poprvé do mate<ské školky. Pet<ík m/l zcela sám vést
mali$kého, neboS Eliška byla nemocná.
"Dej na n/j pozor, m1j velký chlap$e," <ekla matka na rozlou$enou a dala ka=dému s sebou na cestu jablí$ko.
Pet<ík byl hrdý, =e má opatrovat brat<í$ka. Dodalo mu to zcela nové odvahy.
Všechno šlo dob<e. Qádná Fuksa nestála ve dvo<e, z otev<eného uhelného
sklepa zn/lo veselé hvízdání a i t<etí roh se šSastn/ p<ekonal, neboS starý pes le=el
na slunci, vrt/l ocasem a nehýbal se. 0 louce net<eba ani mluvit, ta byla krásná,
jak jen m1=e být na ja<e holá plocha, z ní= všude vyhlí=ejí sedmikrásky.
Dosud nikdy nebyla cesta tak krátká, p<íjemná a veselá pro Pet<íka jako dnes,
a s usm/vavými tvá<emi vešli brat<i do mate<ské školky.
-9-
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
"Vida! Kone$n/ u= neplá$eš!" chválila sestra Hilda a vzala nová$ka k sob/.
"Tak je to správné! Musí-li n/kdo dávat pozor na bratra, musí také ukázat, =e je
mu=. A mu=ové neplá$ou!" dodala sestra.
"To <íká také tatínek!" mínil Pet<ík a celý jeho obli$ej zazá<il.
V té dob/ le=ela Eliška nemocna: U její postýlky sed/la ošklivá babice a hled/la
ledov/ studenýma o$ima na dít/ v hore$ce.
"Zítra jsou tvé narozeniny!" <ekla sta<ena. "Bude ti šest let, lhavá Eliško!“
"Tak se nejmenuji!" zvolala Eliška s nevolí, ale sta<ena pokr$ila jen posm/šn/
rameny.
"Jsi lhavá Eliška!" opakovala. "Tady se podívej! Ierný )áblík, kterého dr=ím v
náru$í, vznikl z tvých l=í.“
Malý šeredný netvor se šklebil na Elišku a vyplazoval na ni krvav/ rudý jazyk.
„Ano!“ kývala sta<ena pro sebe. "Tak to chodí s nehodnými d/tmi! Te) p1jdeš s
námi do temného domu, ve kterém se procházejí l=i a navzájem se po=írají."
Sta<ena natáhla suchou rukou po Elišce a také malý netvor sahal svými pavou$ími prsty po dít/ti. S hr1zou cht/la Eliška uhnout, ale =elezné ruce ji dr=ely
pevn/. Potom stála v temném dom/. Bylo tu hr1zn/ a studen/. D1m m/l nes$etné
rohy a kouty a ze všech vyskakovala n/jaká le=. Smály se, kdy= vid/ly, =e se Eliška d/sí. Štípaly ji cestou bolestn/ do rukou a obli$eje.
„Tak jsi štípala d/ti," mluvila sta<ena lhostejn/, jdouc vedle Elišky.
Jaké to tu p<ec byly hrozné formy l=í! Tu vyskakovali za rohem obrovští kon/ s
planoucíma o$ima a nozdrami, porazili Elišku a šlapali po ní. Z $erných sklep1
natahovali $erní mu=i nes$etné $erné ruce po ní a sk<ehotali chraptivými hlasy:
„Sem s prolhaným dít/tem!"
P<es cestu le=eli tlustí zelení hadi a zatarasili cestu. Kdy= pod/šená Eliška
cht/la p<es n/ sp/chat dále, padala p<es slizká klubka. A hadi sy$eli:
„Tak klopýtají prolhané d/ti p<es vlastní l=i!"
Zu<iv/ št/kající psi ch:apali po Elišce. S k<ikem chytala se sta<eny a volala:
"Vezmi mne zas s sebou! Nechci také ji= zcela jist/ nikdy lhát!"
Jako odpov/) zn/l ze všech stran hlu$ný smích, l=i se svíjely rozkoší.
"Nepustíme t/ odtud, lhavá Eliško!" <valy. "Tebou a tob/ podobnými =ijeme
p<ec!"
"Prosím, stará paní," volala op/t dívka. "Chci také být s Pet<íkem za dobré!"
„Co mi dáš,“ ptala se babice, "kdy= t/ op/t dovedu dom1?"
„Všechny svoje dárky k narozeninám, které zítra dostanu!“ zvolalo d/v$e.
"Nechci! Co mi dáš?" ptala se sta<ena dále.
Své nové šaty a ko=ešinovou $apku!" <ekla Eliška.
„Nechci!“
Eliška nabízela jí všechno p/kné, co m/la. Nic nebylo sta<en/ vhod, jásav/ obklopovaly ji l=i a smích byl stále divo$ejší.
„Co tedy chceš?“ zeptala se kone$n/ Eliška s plá$em.
"Tvé srdce!" zvolala sta<ena rychle.
"To ti nemohu dát," <ekla Eliška, "matinka <íká, =e mé srdce pat<í Pánu Bohu!"
„Srdce prolhaného dít/te ne!" vyk<ikla sta<ena a sahala po levém boku dít/te.
„Maminko!“ zvolala dívka poslední silou.
"Eliško, jsem u tebe!" <ekl v tom okam=iku vlídný hlas mat$in.
Ach, to bylo krásné! Byla tu mat$ina dobrá ruka, byl tu milý, sv/tlý pokoj a
Eliška se zajíkala s hore$n/ rozpálenými tvá<emi:
- 10 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Sta<ena l=í cht/la mi vzít mé srdce, ale to p<ec pat<í Bohu!"
„Sta<ena l=í m1=e vzít tvé srdce, jen kdy= jsi lhala," <ekla matka a Eliška se dala do ho<kého plá$e.
"Maminko, nechci ji= nikdy lhát! Jen kdy= smím ponechat své srdce Pánu Bohu!“
O n/kolik dní pozd/ji sm/l Pet<ík navštívit p<ítelkyni. P<išel tak vesele a jist/,
=e se Eliška p<ece zase musela zlobit nad jeho neobvyklou samostatností.
"Co d/lá Fuksa?" ptala se trochu záludn/.
"V$era jsem jí donesl chleba," zn/la p<ekvapující odpov/).
"A $erný mu=?"
„Ten zpívá, hvízdá a sm/je se, kdy= jdeme kolem!“
"A had?"
"Ach, zde =ádných není, <íkala sestra Hilda," zvolal Pet<ík. "A velký pes je také
milý, hraje si s námi, Bed<íšek smí dokonce na n/m jezdit."
To bylo p<íliš mnoho najednou. Eliška byla zni$ena. Ale ješt/ pokusila se nabýt starého vlivu nad kamarádem.
„P<íští týden p<ijdu do školy!“ pravila.
„Ale jen do dív$í,“ zvolal Pet<ík. "Ale já jdu do školy, kde se ze mne stane mu=
jako m1j tatínek!"
Prudce ví<ilo to v Eliš$in/ hlavi$ce.
„Nejsi tedy ji= uplakanec!" vybuchla kone$n/.
"Ach, kde=!" mínil Pet<ík s mu=n/ vá=nou tvá<í.
"Ale já také u= nejsem lhavá Eliška!" zvolala prudce.
"To je nutno teprve ukázat, Eliško," <ekla matka, která práv/ vešla. "Ale chceme ti všichni pomáhat, abys z1stala v/rna svému p<edsevzetí a v=dy si je p<ipamatovala, kdybys m/la znovu <íci n/co l=ivého.“
Eliška skryla hlavu v mat$in/ náru$í.
"Ty jsi p<ec ta nejlepší!" zašeptala. Pak <ekla tiše, aby to jen matka mohla slyšet:
"Myslíš, =e te) Pánb1h bude spokojen s mým srdcem?"
.......ooOoo.......
- 11 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Hadí korunka
Byla jednou jedna princezna,
štíhlého, krásného tílka, ztepilá,
jemná, jak se práv/ na princeznu sluší. Její ru$ky byly štíhlé,
bílé, malé a n/=né a no=ky p1vabné, ale její krásné tílko zakon$ovala hlava s tak nep/kným obli$ejem, =e se v
zámku nenašel nikdo, kdo byl s to chvíli do n/ho pohlí=et. I samotnému králi, jejímu otci, p<eb/hla v=dy
po zádech husí k1=e, kdy= vstoupil do jejího pokoje a$ ji jinak velice miloval jako své jediné dít/.
Z ošklivého obli$eje se dívala ta nejkrásn/jší hn/dá o$ka a v prsou princezny bilo p<edobré srdce,
ochotné kdykoliv pomoci. O tom nejlépe v/d/ly její
komorné, které to však pova=ovaly za samoz<ejmé,
kdy= jim princezna prokazovala tolik p<ív/tivosti. Mezi sebou <íkávali: "Je-li n/jaká princezna nehezká,
pak je tou nejzbyte$n/jší v/cí na sv/t/."
Podobné úvahy vyciSovala princezna p<i všech p<íle=itostech. Ubohá proplakala mnohdy celou noc a
ráno vstávala s o$ima zarudlýma plá$em, a nakonec
se necht/la ani na královském dvo<e ukázat. A došloli k tomu, tedy m/la v=dy obli$ej zahalený závojem,
aby se lidé ned/sili. Pouze malé krásné o$i z1staly
nezakryty.
Bydlela v malém hezou$kém dome$ku na konci
zámeckého parku, kde bývala v/tšinou sama, samotinká. Hrávala si tam se svými psíky nebo s krotkými
srnami a jelínky. Malí ope<enci d1v/rn/ zobali z její
n/=né ru$ky a sedali jí na ramena, co= princeznu
nadmíru bavilo a t/šilo.
Proto=e král, její otec, byl nezm/rn/ bohat, objevovali se ze všech kout1 zem/ stále noví a noví nápadníci, aby se ucházeli o její ruku. Mnozí nápadníci se
brzy vrátili do svých domov1, kdy= zhlédli bohatou
princeznu. T/ch, kte<í z1stali, d/sila se princezna natolik, =e král se jí neodvá=il nutit ke
s:atku. A tak se to stále opakovalo.
Jednoho dne zaslechla princezna, která byla ve svém malém
domku, ukrytém ve stromoví, veselý zp/v. Zv/dav/ nakukovala
v/tvemi a spat<ila mladého,
statného mu=e na koni v do-
- 12 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
provodu dvou velkých ps1, jak se blí=í k paláci cestou, která vedla v blízkosti
princeznina dome$ku. Pohlí=eje na st/ny dome$ku v samé zeleni, spat<il závojem
zahalenou tvá< dívky a hned zvolal: „Ach d/v$átko, jaké ty máš krásné o$i! P<ekrásné, opravdu nevídané."
Málem se radostí rozplakala, neboS to jí dosud nikdo ne<ekl. "Kam jdeš?" tázala se ostýchav/.
"Chci se o=enit s princeznou," zn/la p<ekvapující odpov/). "Je opravdu tak nehezká?"
Tu se princezna odvrátila, rychle zmizela ve svém malém dome$ku a zoufale se
rozplakala. V/d/la, =e tento krásný mu=, který rázem zaujal její srdce, se ihned
odvrátí, jakmile spat<í její tvá<.
"Pro$ jen mne B1h u$inil tak ošklivou?" pomyslela si a poprvé v =ivot/ byla ve
své ho<kosti nevd/$ná v1$i Pánu.
Tu ji cosi zatáhlo za šaty. Ohlédla se a spat<ila starou, nahrbenou, malou =enu. Ta po princezn/ blýskla vychytralým pohledem a lstiv/ se tázala:
"Pro$ si nep<ineseš hadí korunku? Byla bys tou nejkrásn/jší princeznou!"
Pla$ící d/v$e udiven/ naslouchalo, pak se pochybova$n/ tázalo: "Co= mi ji had
dá?"
Sta<ena se odporn/ zasmála:
"Musíš mu ji vzít, a= se bude koupat. Támhle u jezírka bydlí král had1. Ka=dé
poledne, kdy= slunce svítí, odkládá svou korunku ne=, vstoupí do vody, v ní= delší
dobu pluje."
"Ale musím hadovi za to n/co dát! Nemohu jen tak n/komu vzít n/co, kdy= mu
to pat<í!" zvolala princezna.
"M1=eš n/co dát za dobrou radu mn/," zaskuhrala stará. "Já u= se postarám,
aby i had dostal sv1j díl."
"A $eho si p<eješ?" tázala se princezna. Bylo jí p<itom t/=ko u srdce.
"Tvou duši!" zašeptala sta<ena.
"Pak budu mrtva!" vyk<ikla princezna. "V=dyS duši nám dal Všemohoucí a jedin/ on si ji m1=e zase vzít."
"Hloupá", zasy$ela sta<ena mezi zuby."Te) budeš teprve =ít, jak se pat<í. Tvoji
duši taky nechci na v=dy. Chci jen ten jas, který ji obklopuje, který na m/ p1sobí
tak rušiv/ a vzdaluje m/ od tvé duše. Ty u= ten jas nebudeš pot<ebovat - ty budoucí královna. Budeš krásná! To ti snad nesta$í?!"
Ale princezna se zdráhala. Cosi ji p<ed sta<enou varovalo. Sta<ena se však nevzdávala a lákala ji sladkými slovy, malujíc jí ty nejkrásn/jší obrazy. Nakonec
pravila:
"Chceš se p<ece cizímu princi líbit! Nu=e, u=ij mé rady aspo: na zkoušku a
uvidíš sama. Budeš-li chtít být zase ošklivá, m1=eš do nejbli=šího úpl:ku korunku hadovi vrátit. Tvá duše bude zase volná a získá také op/t sv1j jas."
Tu se kone$n/ princezna vzdala. Následovala sta<enu k jezírku, které se skrývalo p<ed zv/davými zraky v nejvzdálen/jší $ásti zámeckého parku. Jak došli ke
b<ehu, uslyšely, jak ze zámecké v/=e vyzván/jí poledne. Sta<eny tu najednou nebylo - zmizela jako stín.
Milá princezna spat<ila v mírn/ roz$e<ené vodní hladin/ dva zelené hádky v
rozmarném laškování. Na b<ehu le=ely dv/ zlaté korunky, které se oslniv/ t<pytily
ve slune$ní zá<i. Princezny se zmocnila zlá touha. Sáhla po jedné z korunek. Jen
se jí dotkla, zm/nila se v krásný t/=ký prsten, který si navlékla na prstík. Jeho
- 13 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
zlato =hnulo jako ohe: a celým princezniným útlým t/lem procházela bolest.
Sp/šn/ se od jezírka vzdálila, neboS jí p<ipadalo, jako by ji n/kdo honil. Celou cestu se jí zdálo, =e se n/kdo ze strom1 i ke<1 vít/zn/, posm/šn/ a pronikav/ sm/je.
Bez dechu vstoupila do svého dome$ku a ihned p<istoupila ke st<íbrnému zrcadlu. Podivno! Vid/la tvá<, která m/la tyté= tahy jako d<íve, ale neoby$ejn/
zkrášlené a p<ekrásn/ vytvá<ené. Jedin/ o$i nabyly studeného, jakoby ztuhlého
vzhledu a celi$kou tu krásu tvá<e rušily.
Iím déle se dívala do zrcadla, tím mén/ si byla v/doma zm/ny výrazu o$í. A
$ím studen/jší se stával její pohled, tím krásn/ji zá<ila tvá< a princezna se jevila
sama sob/ cizejší. Man/ ji napadlo, =e u= jednou takovou byla - ano, bylo to kdysi
dávno, v minulosti, ve zlé, zlé chvíli! Ale tato myšlenka byla zapomenuta. Princezna panova$n/ zazvonila na komorné, aby ji ustrojily do slavnostního šatu.
Komorné, které na nezvyklé zvon/ní p<isp/chaly, se v údivu nezmohly ani na
pozdrav. Celé se t<ásly, oblékajíce prom/n/nou velitelku. Její psíci zalezli do koute$k1 a netroufali si p<iblí=it se ke své paní, neboS je n/kolikrát nemilosrdn/ kopla, =e jí p<eká=ejí.
P<ekrásná a dokonale upravená vnesla se princezna do zámku, kde se jí bez
<e$i všechno slu=ebnictvo klan/lo k zemi. Zámeckému komo<ímu vypadl z ruky
palcát, jakmile princeznu spat<il, a vrchní dvorní dáma na ni zírala s otev<enou
pusou, ba musila si sednout, jsouce ohromená p<ekvapením! Úpln/ vypadla ze
své role, tak=e se potom za toto po$ínání styd/la celý =ivot.
A král, kdy= spat<il zm/nu, je= se s jeho dcerou stala, pustil se do úpln/ nekrálovského tleskání a princ byl celý u=aslý! Stál u tr1nu v nádherném od/vu a
$ekal na princeznu.
Jak pohled/l do studených zrak1 královské dcery, nesmírn/ se mu zastesklo
po krásných o$ích dívky, zast<ené závojem, ba cítil, =e po t/chto o$ích tou=í.
Princezna se však ujišSovala, =e ji p<ece milovat musí, kdy= je tak krásná.
A tak bylo hned stanoveno zasnoubení. Svatba m/la pak následovat co nejd<íve, neboS starý král p<ímo trnul obavou, aby snad princeznina krása nevyprchala
tak náhle, jak se objevila. Pak by království ur$it/ z1stalo bez následníka.
V nejbli=ších dnech m/l princ dost p<íle=itosti k tomu, aby dokonale poznal
svou krásnou nev/stu. P<itom ho lekalo její ledové srdce. Zví<ata se jí vyhýbala a
procházela-li parkem, tu kolem ní bylo pusto a prázdno. Jednou, kdy= se jí mihl
p<es cestu malý zelený hádek, spustila princezna hrozný k<ik a =ádala, aby
všechna taková hav/S byla pobita.
Princ to ani trochu nechápal. Jakmile osam/l, hned k n/mu p<ibíhala zví<ata a
tulila se k n/mu tak, jako d<íve k princezn/, od ní= se nechávala tak ráda hladit.
Princ prohledal pe$liv/ celý zámek a kdejaký kout v zahrad/, pátraje po dívce s
p<ekrásnýma o$ima a s tvá<í zahalenou závojem, ale marn/.
Princezna byla nyní krásná, ale její o$i byly jako led. Její nep<ív/tivost a zloba,
kterou projevovala, ka=dého p<ímo nutila, aby vzpomínal, jak dobrou, laskavou a
láskyplnou druhdy bývala. Všeobecn/ se soudilo, =e její bývalá ošklivost si zasluhovala daleko víc lásky, ne= její nyn/jší krása.
Ovšem, i samotná krásná princezna =ila nyní své t/=ké dny. Kudy krá$ela,
kdekoliv se zastavila, všude se jí zdálo, =e vidí zelené hady, v noci, kdy= procitla,
slyšela jejich sykot i jejich jemné hlásky a tiché škrábání na okna a jednou slyšela naprosto z<eteln/.
"Všechnu krásu jsi princezno pobrala,
- 14 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
/es mne o korunku moji obrala ...
Srdce však máš chladné,
ctnosti nemáš /ádné,
které lásku zdobí.
Zá2 duše jsi ztratila -uškodila sob%!
Vrátíš-li mi korunku, budeme š astné ob%! ! !
Princezna si zakryla uši hedvábnými poduškami, neboS necht/la poslouchat.
V=dyS necht/la být znovu tou nehezkou, škaredou dívkou! A p<ece byla nešSastná
a nespokojená. PociSovala jasn/ ztrátu n/$eho $istého a krásného, co bylo d<íve v
ní. N/co od ní uprchlo, n/co zá<ivého, co d<íve m/la a te) u= nemá! Iasto o tom
cht/la p<emýšlet a n/kdy i usilovn/ p<emýšlela. Tu se jí jednou zdálo, =e tomu ji=
za$íná rozum/t - kdy= se zrovna ohlásili kupci, kte<í p<ivezli vzácné látky a ozdobné šperky. Probuzená ješitnost a touha po t/chto v/cech ji od dalšího p<emýšlení odvedla.
Tak uplynulo t<i a p1l týdne a pozít<í m/la být svatba. Všichni vzdychali nad
zlými vrtochy princezny. I sám starý král jednoho ve$era plakal ho<ce do svého
=lutého hedvábného šátku a <ekl nastávajícímu zeti:
"Daleko krásn/jší byla, kdy= byla ošklivá."
Také princ se zabýval touto otázkou a kone$n/ se rozhodl. Šel za princeznou a
<ekl jí, =e si ji nem1=e vzít, proto=e stále víc tou=í po dívce s krásnýma o$ima, zahalenou závojem.
"Ale ta je p<ece tak moc ošklivá", namítla princezna.
"O$i jsou zrcadlem duše", odv/til princ,"má-li kdo tak krásné o$i, nem1=e být
ošklivým, neboS jeho duše je dobrá."
Tu projelo princeznou poznání, a= se ulekla. To bylo to, co ji trápilo, její duše
ztratila jas, ztratila Sv/tlo. Ano, ztratila to, co zaprodala oné sta<en/! Její duše
volala po vysvobození, ale nebyla vyslyšena pro její sobectví.
"Znáš tu dívku?"otázal se princ.
Princezna p<isv/d$ila. Poprosila, aby za ní princ p<išel zítra odpoledne k malému dome$ku, kde mu pak vše vysv/tlí.
V noci pak le=ela princezna na l1=ku, nespala a p<emýšlela, co má u$init. Do
úpl:ku zbývaly t<i dny! Lh1ta vyprší a ona bude nav=dy spojena se zlobou! A tu
náhle - slyš, princezno, to jsou hadí hlásky, co k tob/ doléhají:
"Jen t2i dny máš, dívko milá,
bys korunku navrátila.
Pak u/ pozd% bude,
chtít zp%t duše jas,
temno pro t% zbude
ji/ po všechen 4as!
Osvobo5 se proto, neváhej!
To, cos vzala, zase zpátky dej!
Tu si najednou princezna uv/domila, co jí vlastn/ nejvíc chyb/lo! Po více ne=
t<ech týdnech našla op/t d1v/rná slova modlitby, která jí p<inesla osvícení, co má
d/lat.
Druhého dne, práv/ kdy= vyzván/li poledne, byla princezna na b<ehu jezírka.
Ne=li tam došla, musela podstoupit boj. Cestou se jí trny v/šely na šaty, v/tve ji
- 15 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
šlehaly do tvá<e, ale ona šla vytrvale a state$n/ vp<ed. Šepotavé hlásky jí sy$ely
vst<íc, =e je bláhová, chce-li se zbavit své krásy te), kdy p<ece m1=e mít ne jednoho, ale tisíce nápadník1.
Jak vstoupila na b<eh, spat<ila sv1j obraz ve vod/.
Byl ješt/ krásn/jší ne= d<íve, ale se studeným, zlým
pohledem. To jí zabolelo nesmírn/. Bleskurychle se
rozhodla, s:ala prsten, a jakmile jej polo=ila do trávy,
ihned se prom/nil v korunku. V tu chvíli se z blízkého
k<oví vyno<il zelený hádek a vzal si sv1j majetek ...
Kolem princezny zavládl úpln/ jiný, nový =ivot. Ptáci
jí zpívali a slétli se k ní, srny p<ib/hly z houštiny a t<ely
své krky o princeznin šat. Voda se jemn/ vlnila a z vlnek vyhlí=ely n/=né tvá<inky a vesele se na ni usmívaly.
Jedna rusalka p<iplula blízko b<ehu a <ekla:
"Lidské dít/! Nem1=eš trp/liv/ nést, co Pán b1h na
tebe vlo=il? Ka=dý $lov/k má na zemi takové t/lo i tvá<,
jak si je svým d<ív/jším bytím utvo<il. Nu=e, byla jsi
n/kolik krátkých týdn1 op/t tak hezká jako kdysi, nebo tak ošklivá - <íkej si tomu jak chceš. Te) jsi zase tak
ošklivá, jak jsi byla a jakou v tomto =ivot/ máš být, ale
budeš p<ece krásná, budeš-li dobrá, bude-li ve tvé duši jas, budeš-li =ít v $istot/."
Uslyševši tato slova, princezna ho<ce zaplakala. Bylo jí jasné, =e se vlastn/ p<ela o sv1j osud v tomto =ivot/ se zákony Bo=ími. A v slzách se rozplynul i její
strnulý a zlý pohled, který nesla po celou tu dobu, kdy byla její tvá< krásná.
Tu zaslechla kroky. Zmatena si zast<ela závojem tvá<, byla op/t ošklivá. P<ed
ní stanul princ.
"Ejhle! Tu je mé d/v$átko s krásnýma o$ima", zvolal radostn/. Princezna s:ala
závoj a ukázala svoji nehezkou tvá<. Pak mu vše vypravovala. Nakonec mu podala
ru$ku na rozlou$enou, domnívajíce se, =e odejde, jako všichni p<ed ním. Ale milý
princ pevn/ sev<el její ru$ku, up<ímn/ jí stiskl a <ekl:
"Nyní jsi teprve, princezno, tou ze všech nejkrásn/jší!"
A vedl ji zp/t do zámku. Všechna zví<átka z celého parku táhla za nimi jako
slavnostní pr1vod.
Starý král si mnul o$i, a kdy= si nasadil brýle, aby lépe vid/l, za$al radostí
tleskat. Tak byl pot/šen zm/nou své dcery. Všechny dvorní dámy a všichni mu=ové královy dru=iny se uklán/li, <kouc:
"Jaká je krásná!"
To pravili proto, neboS teprve nyní vid/li, jaká dobrota a $istota zá<í kolem
princezny. Od tohoto dne nikdo v celé zemi nevid/l na princezn/ nic ošklivého,
neboS ona cht/la být opravdu dobrým $lov/kem a vzorem všem =enám v celém
království, jak se na královnu sluší.
Se svým man=elem byla velmi šSastná, a její d/ti v ní m/ly tu nejkrásn/jší
maminku.
.......ooOoo.......
- 16 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Jak vznikla slune nice
Marie Halseband
Krásná slune$nice sklonila svou hlavu tak hluboko, =e nebylo mo=no zahlédnout její kulatou
sametovou tvá<. Její elf se ukryl do tlustého stonku, a kdyby byl mohl plakat, byly by se mu jist/
<inuly veliké slzy po zlatohn/dých tvá<ích. Ale bytostní nedovedou plakat. Schovají se v=dy, kdy=
mají starosti a objeví se zase veselí, kdy= trápení
p<ejde.
Pro$ byl elf této kv/tiny tak smutný? O jé, to je
dlouhé povídání. Zavinila to Gád - malé d/v$átko,
a stalo se to p<ed dávnými a dávnými $asy. - - Kdy= tvo<ící v1le Pán/ vyvolala k =ivotu stvo<ení, povstal sou$asn/ s prvními prastvo<enými také
nep<edstaviteln/ obrovitý prastvo<ený - Merkur.
Ten ihned zformoval bytostný sv/t podle v1le Bo=í.
Tak se utvá<ely bytosti zem/, vody, vzduchu a
ohn/, a hned si všechny vzájemn/ pomáhaly v
práci. Vyvolaly zele:, trávu a kv/tiny, ud/laly ke<e,
stromy a o=ivily to vše zví<aty všeho druhu.
Moud<e panoval Merkur svému panství, které
spravoval ve jménu Pán/.
Jeho panství se rychle rozši<ovalo a rozr1stalo
tak, =e p<ekro$ilo hranice ráje. Menší bytosti let/ly
ven do vesmíru a pomáhaly tam tvo<it pozd/jší
stvo<ení. To si ani nedovedete p<edstavit, jací nevá=ní tovaryši se rozlétli z jasného ohn/, jaká rozpustilá spole$nost vytryskla z vodních plání a jaká
bujná a rozja<ená chasa
svišt/la ze vzduchu. A co
všechno na pevné zemi
tvo<ících se sv/t1 poskakovalo a tan$ilo, to se ne-
- 17 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
dá slovy vylí$it. Nebylo tedy ani trochu divné, =e Merkur pot<eboval n/jaký dozor
nad tou nevázanou, rozdovád/nou cháskou, aby se mu p<íliš daleko z dosahu jeho ruky a oka nerozb/hla. Dal proto bytostem ohn/ za p<edstaveného velikého
planoucího obra, aby je dr=el na uzd/ a u$il je, jak mají své síly pou=ívat k prosp/chu nového sv/ta. Bytostem vod vládl d1stojný kmet, který tu bublající, šumivou mláde= u$il, aby se spojila v prameny a <eky. Jeho dlouhý, zelený vlas vlál
kolem n/j a on pod ním shroma=doval kr1p/je. Tak vznikla mo<e, ve kterých bydlí
on a kde svým trojzubým kopím udr=uje moud<e po<ádek.
Mocné hn/dé =en/ sv/<il Merkur vládu nad bytostmi zem/. Tam bylo nejvíc
t/ch malých a mali$kých, a proto pot<ebovaly matku, aby udr=ela mezi nimi po<ádek. To nebyla mali$kost. Proto m/la obryn/ všude dosahující ruce, aby všechny ty zb1jníky mohla chytit za uši a nau$it je pravideln/ pracovat a zvyknout si
na po<ádek.
Nakonec dosadil Merkur silného obra nad bytostné vzduchu. Ten rozkazoval
v/tr1m a vykázal místo slunci, m/síci a hv/zdám. Nade všechny tyto =ivly pak
Merkur postavil, jako nejvyšší dozor, ješt/ jednoho bytostného, který se staral o
to, aby se =ivot v nových sv/tech rozvíjel v zákonech nádherného prasv/tla Boha
Otce.
Byl to veliký úkol, který Merkur provád/l a on se radoval z toho, =e se mu dílo
opravdu poda<ilo.
Tak vznikla, v pr1b/hu milion1 let, pod tvo<ícíma rukama bytostných také naše Zem/. A kone$n/, po zákonitém vývoji, nadešel $as, ve kterém k ní mohly za$ít
sestupovat první lidské duše, a vt/lily se do nejvýše vyvinutých t/l zví<at.
Nyní si p<edstavte, =e tyto lidské duše byly velmi úzce spojeny s bytostným,
neboS jejich pozemská t/la byla vzata z n/j a ony samy sestupovaly do hmotnosti
skrze bytostnou <íši. Ale tyto duše byly duchovní zárodky, $isté a jasné, jak opustily sv1j domov - <íši ducha. Ony vid/ly bytostné ve vzduchu, v zemi, ve vod/ i v
ohni, a plny porozum/ní s nimi spolupracovaly. Bytostní vid/li zase, jak v nich
plane duchovní sv/tlo a proto lidem rádi slou=ili.
Tak =il sv/t dlouho v míru a št/stí, a prospíval ve sv/tle Bo=í milosti, která na
n/m spo$ívala.
Ale lidem se vedlo p<íliš dob<e. Za$ali být domýšliví a zapomn/li na Boha.
Cht/li m/nit Jeho svaté zákony podle svých p<edstav. To se však nelíbilo bytostným a brzy se proto dostali do rozporu s lidmi, kte<í je cht/li zotro$it. Roztrp$eni
stáhli se bytostní zp/t a tak vinou lidí skon$ila krásná a radostná spolupráce ke
cti a chvále Bo=í. Merkur se zachmu<il, kdy= to zpozoroval, a kdy= vid/l hn/v Boha Otce blýskat nad Zemí, pokynul vládci vod. Och, jak ten mocn/ ude<il do mo<í,
a= se vzedmula, zaplavila pevninu a smetla lidi z jejího povrchu. A to byl ho<ký
konec. --V t/ch lidech, kte<í potopu p<estáli, z1stal zakotven strach ze strašlivé moci
bytostných hluboko v duších. A proto=e svou víru v Boha pok<ivili, i kdy= Ho znovu hledali, povýšili bytostné na své Bohy, a to práv/ ty, jejich= sílu cítili a vid/li.
Tak hluboko poklesly v té dob/ duchovní zárodky, =e vid/ly ji= jen bytostný sv/t.
Nem/ly ji= ani potuchy o $istých sv/tech duchovní <íše, které byly vysoko nad bytostným sv/tem a p<esto ješt/ hluboko pod v/$nou vznešeností Bo=í. Ano, tak
mén/cennými se stali lidé svou vlastní vinou. --Tehdy =ilo na malém ostrov/ v Severním mo<i malé d/v$átko. Ostrov byl porostlý hustým, divokým lesem, v n/m= se proplétalo jen n/kolik úzkých stezek. A
les vytvá<el tak hustou clonu, =e ji nikdy neprorazil slune$ní paprsek. Blízko u
- 18 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
mo<e stál d<ev/ný domek, ve kterém d/v$átko bydlelo se svou babi$kou - kn/=kou. Mimo n/ =ili v domku ješt/ dva sta<í lidé, $eledín a slu=ebná.
Malá Gád si nem/la s kým hrát. Ale nevadilo jí to, proto=e znala bytostné lépe
ne= mnozí z tehdejších lidí. Za to d/kovala babi$ce. Povídala si na b<ehu s rybami
a ptáky, kte<í se k ní slétali, a rusalky ji nau$ily plavat, a p<inášely jí zvláštní
mušle a perly z mo<ského dna.
Les také p<ed ní otev<el své tajemství. Znala staré elfy strom1 i gnómy, kte<í
bydleli pod kamenným kruhem kolem svatyn/. Dále, ne= k tomuto kruhu dít/ jít
nesm/lo, aby nenarušilo tam dlící sv/tlo. Tak to nakázala babi$ka a Gád se jen
plaše zdálky dívala na mohutný strom, jak svými obrovskými v/tvemi daleko p<esahuje kruh. Ráda by byla ono sv/tlo vid/la, ale proto=e to pro ni nebylo, hrála si
na b<ehu v teplých paprscích slunce. Ve$er hu$elo mo<e a šum/l les ukolébavku,
a= se jim ob/ma poda<ilo d/v$átko uspat. Ráno ji zas budil k<ik mo<ských orl1 a
rack1.
Ob$as zaplavil záliv jako p<íboj shluk lodí s velikými zobci na p<ídích. Pak zadun/l ostrov pod t/=kými kroky mu=1, cinkot zbraní a hlasité volání zn/lo nad
ohništi a babi$ka krá$ela slavnostním krokem, sledována nejstaršími kmene.
Tam u svatyn/ bylo v=dy ob/továno boh1m.
Zase kotvily lod/ v zálivu ostrova, kdy= jedné noci byla Gád probuzena výk<iky
a t<eskem zbraní. Babi$ka ji strhla s lo=e a chvátala s ní v zá<i ho<ících lodí k ob/tišti. Gád byla vta=ena za kamenný kruh a musela vylézt na strom. Kdy= našla ve
v/tvích p<ipravené malé lo=e a skryla se v n/m, babi$ka zmizela. Gád se chv/la,
zahalená ve vyd<í ko=ešinu, kterou m/la sebou, a s obavami a hr1zou naslouchala v<av/ boje i smrtelným výk<ik1m mu=1. A= k ránu dozn/l lomoz a brzy nato
plí=ili se malí hn/dí mu=i mezi stromy a prohledávali ostrov. Gád, která znala jen
vysoké mu=e rudozlatých vlas1 svého kmene, se t<ásla strachem.
Cizinc1m se zdálo místo, kde byla Gád ukryta, nehostinné, vzdálili se a ponechali svatyni na pokoji.
Gád se pomalu uklid:ovala a hned v ní o=il smysl pro bytostné, který byl hr1zou potla$en. Starý obrovský elf stromu jí podával =aludy a ze všech stran p<icházeli p<átelé, aby jí poradili a pomohli. Tak se dozv/d/la, =e cizinci z1stali na ostrov/ a staví si chaty, =e babi$ka a všichni ostatní zmizeli a =e bytostní stojí na strá=i
kolem kamenného kruhu. Dob<e chrán/na svými p<áteli mohla nyní Gád sestoupit k prameni, který tryskal pod kameny a mohla utišit sv1j hlad jahodami i dalšími plody.
Nyní by bylo mohlo d/v$átko =ít zcela dob<e, kdyby jí nechyb/lo jen jediné slune$ní sv/tlo a teplo, které m/lo tak rádo. To jí bytostní nemohli opat<it. Musela
se spokojit t/mi n/kolika paprsky, které pronikly listnatou klenbou. Zprvu stále
$ekala, =e p<ijde to sv/tlo, které zde m/lo bydlit a marn/ pohledávala vysoký val
kamenného kruhu, zda-li tam není ukryto. Ale ten z1stal temný a chladný.
V Gád rostla stále v/tší a v/tší touha po sv/tle. Marn/ se tím trápila, a její
n/=né tílko zesláblo a unavilo se. Hry bytostných ji ji= net/šily, jenom sed/la tiše a
zimom<iv/ v jejich veselém houfu. Vid/li její touhu a slitovali se nad ní. Dlouho
p<emýšleli a pak za$alo tajemné kut/ní. Potom pracovali všichni bytostní spole$n/
celý den a celou noc, a kdy= se Gád ráno probudila, stála v kamenném kruhu vysoká, zá<iv/ =lutá kv/tina, která se t<pytila jako slunce.
"Slunce!" <ekla také Gád bla=en/ a ru$kama objala štíhlý stvol. A bytostní stálí
kolem a radovali se ze zá<ících o$í dít/te. Málem by byli samou radostí p<eslechli
- 19 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
hlasy hn/dých mu=1, kte<í p<icházeli ke svatyni. V nejvyšší $as se dostala Gád do
svého úkrytu.
Tentokrát p<icházeli mu=i se svým v1dcem, kterého, jak se zdálo, neskli$oval
strach p<ed svatyní. Poru$il, aby starý dub druhého dne porazili. Z jeho d<eva
budou dobré lod/. Jeden z mu=1 spat<il slune$nici a se surovým smíchem p<erazil uprost<ed její stonek.
Brzy nato sed/la Gád dole na zemí a vzlykajíc hladila podSatou kv/tinu ve
svém klín/. Pro svoji bolest ani neslyšela, =e se zvedla strašlivá bou<e a teprve,
kdy= jasný blesk oslepil nebe i zemi, pozvedla o$i. Nev/d/la, =e to bylo to sv/tlo,
které uctívali její soukmenovci. Ale vid/la, jak ve sv/telném paprsku sestupuje k
zemi obrovitá postava a v/d/la, =e se jí dostalo pomoci. Beze strachu vzhlédla k
Perunovi, který jí pokynem rozkáza1, aby ho následovala a vykro$il k mo<i. Gád
ho následovala tiše, s kv/tinou v náru$í. Kolem nich vyla bou<e, stromy se s
t<eskotem lámaly, blesky bily a hromové rány ot<ásaly ostrovem. Jvoucí mo<e
úto$ilo na b<eh vlnami vysokými jako d1m a p<ed zraky ú=asem nehybných lidí
házelo velikými lod/mi jako hra$kami a rozbíjelo je o skalní st/ny jako sko<ápky.
Jen tam, kudy krá$el obrovitý bytostný a dít/, bylo ticho. Malá lo)ka le=ela na
vod/ a k ní dovedl Perun d/v$átko. Hladce sklouzl $lun s dít/tem po hrotu vln, je=
jej odnesly na daleké mo<e. Po dlouhé plavb/ p<iplul $lun k ostrovu, na kterém
bydleli sv/tlovlasí lidé, podobní Gád. Teprve tam bytostní se $lunem p<istáli.
Lidé p<ijali Gád jako zázrak s nebe. Postavili jí chatu a p<ijali ji do své obce. U
nich =ila Gád, vyrostla ve sli$nou statnou pannu a stala se pak kn/=kou kmene,
neboS si podr=ela spojení s bytostnými, tak jako touhu po neznámém Sv/tle. Kolem jejího domu stálo mnoho vysokých slune$nic. Vyhlí=ely jako hrdí strá=cové a
svítily v pozdním lét/ nejkrásn/jším slune$ním zlatem.
To je povídka o Gád - o malém d/v$átku a o slune$nici.
Slune$nice si udr=ely v pam/ti tuto zv/st o svém vzniku a= do
dnešní doby. Jen Gád ji zapomn/la za mnohé své =ivoty, kterými putovala po Zemi, zrovna tak, jako zapomn/la za ten
dlouhý $as i na bytostné. To je také p<í$inou smutku elfa slune$nice, neboS on vid/l Gád jít okolo. Poznal ji i p<es její zm/n/ný zevn/jšek, neboS její duše ji= zestárla a na dlouhých poutích po Zemi utr=ila mnoho ran a jizev. Ale jedno z1stalo v
Gád nezm/n/né a po tom ji elf poznal - byla to touha po Sv/tle, kterou m/la v duši.
Tato touha p<ivedla Gád k Ho<e, kde zá<í slunce Bo=ích
paprsk1 Imanuele a její touha nalezla kone$n/ svaté Sv/tlo
=ivota.
Te) by se také mohlo dob<e stát, =e si jednoho dne vzpomene, =e jednou byla
Gád, malé d/v$átko, pro které bytostní zformovali slune$nici, aby splnili její touhu po Sv/tle. Pak p1jde k hrdým vysokým kv/t1m, ony se skloní k ní a elfové se
na ni budou usmívat - jako kdysi…
.......ooOoo.......
- 20 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Kytice
Venku v zahrad/
kvetly
nejkrásn/jší
letní kv/tiny.
Mladá paní, stojící
naho<e na terase si
pomyslila: "Natrhám si
kytici kv/t1!"
Vstala a vzala si
rukavice, n1=ky a koší$ek. Sestoupila po širokých
schodech a stanula ve svém pestrém letním šat/,
sama jsouc podobna kv/tinám, pod vonící nádherou kv/tin. Kolem mladé =eny všude samý bzukot
a pozdní polední slunce op<ádalo její postavu zlatými nitkami. Jemné hlasy oddychující p<írody se
za$aly hlasit/ ozývat p<i její práci.
Ji= dávno naslouchala =ena s otev<enou duší
t/mto hlas1m, tak z<eteln/ však jako dnes dosud
nikdy nedorá=ely. Byl horký den, mnoho povadlo,
všude visely zvadlé hlavi$ky a jí se zdálo, =e to na
ni volá se všech stran:
"Zde musíš <ezat, aby se nám mohlo dále da<it!" Tak =ena nejd<íve u<ezala zvadlé kv/tiny a
u$inila po<ádek. Potom však nasbírala do svého
malého koší$ku pestrou hojnost ke<í$k1 a rostlinek, a= se bránil p<ijmout ješt/ více kv/tin. S bohatým nákladem se vrátila na terasu a p<inesla
misky a vázy, aby kv/tiny urovnala.
Bylo to, jako by hlasy zahrady p<išly s kv/tinami na terasu, neboS stále to ješt/ kolem ní šeptalo a nyní se jí dokonce zdálo, =e se lehou$ká ruka klade na její a =e ji jemným tlakem vede, aby
volila mezi kv/tinami na stole rozprost<enými. Bylo to jako ve snu a p<ece byla mladá =ena v úpln/
bd/lém stavu, v=dyS si byla v/doma všeho, co koná. Hlasy však, je= jí zpívaly v lesklé nádhe<e zahrady, stávaly se $ím dále tím hlasit/jší a jako by
p/ly chválu v/$ného Boha.
Ponenáhlu vynikal z tohoto n/=ného chóru
šeptajících p<átel sv/tla jeden hlas a ten pravil:
"Poj), Ilio! Svá=eme si
kytici tvých pozemských
=ivot1!" Mladá paní si pomyslila: "V=dyS já se Ilia
nejmenuji," a p<ece hned
- 21 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
v/d/la, =e jest to její jméno z pradávných dob. Zdráhav/ sáhla do hromady kv/tin
a jsouc vedena neviditelnou rukou, uchopila jemn/ zelený kvítek.
Hlas po$al op/t šeptat: "Lidský =ivot se podobá kv/tinám, dokud se ješt/ chce
zachvívat podle v1le Pán/ jako ony, je= kvetou jedin/ na po$est prav/$ného. B/da
$lov/ku, klesne-li tak hluboko, =e ho poslední paprsek sv/tla musí opustit.
Ilio, vijeme kytici tvého =ivota, který by se rád stal v/ncem. Iasto jsi byla na
zemi b/hem tisíciletí. Vybereme jen jednotlivé kv/tiny, je= jsou symboly pro putování tvého ducha. Za$n/me!
V ruce máš resedu. Taková jsi byla, kdy= jsi p<išla na zemi poprvé. Bylas
skromná a jemná a v1n/ $istoty tryskala z tvého srdce. N/=ný kvítku, tenkráte jsi
dala svým mnoho po=ehnání a radosti.
Orlí$ek! Vesele jako rolni$ka se houpá bled/modrý kv/t na stonku, vesele rozpíná do široka své líste$ky. Tak ses smála i ty, i ty jsi tak svou náru$ rozvírala
=ádoucn/ hledajíc, ale ješt/ dosud chrán/na silou, s ní= jsi na zem p<išla. Ilio! To
t/ lákala mnohá p<ání, sv1dný lesklý =ivot.
Svítící flox! Ten ne=ije dlouho, kv/ty jeho brzy opadají. Tob/ byly dány krátké
=ivoty na zemi, neboS v mezidobích jsi m/la proputovat po dlouhých cestách cizími sv/ty, aby duch tv1j uzrál. Staletí jsi nep<išla na zemi.
Vezmi bílý karafiát! Bylas také tak jemná a útlá, ale silná v1n/ skli$ovala, u=
t/ nem/l ka=dý rád jako d<íve, ale ješt/ se tvé roucho skv/lo b/lostí, i kdy= t/ ji=
op<ádaly stíny budoucnosti. Ilio, víš ješt/, jak jsi byla kdysi krásná?"
Mladá paní sniv/ p<ikývla a sáhla op/t do hromady kv/tin. „Šalv/j jest zá<iv/
$ervená," pokra$oval hlas. "Pyšn/ zvedá své kv/ty, její barva plane do daleka a
volá: "Utrhni mne, abych t/ t/šila!"
Ach, Ilio, tenkrát jsme po$aly pro tebe truchlit, neboS jsme vid/ly, jak se tvá
krása oddává ješitnosti. Sv/telné nitky $istoty jsi tenkráte jen nedbale dr=ela a
rad/ji ses p<idr=ovala lesklých šperk1 a tretek. Svou pýchou a lehková=ností jsi si
sama zp1sobila první zkalení trpkého zvratného p1sobení.
Couváš p<ed popínavou r1=í, která kvete s mnohými sestrami, ale na ní= le=í
padlí; neda<í se jí dob<e. Musí být o<ezávána a zalévána a p<ece se nemoci nem1=e zbavit. Stojí tu nuzn/, ale hou=evnat/ a píchá nes$etnými trny. Do =ivota
vstoupila trpkost a místo skromného se sklán/ní p<ichází reptání na Pána Boha.
Zem/ t/ poutala, hnala t/ touha po moci, temnu jsi krá$ela vst<íc.
Ano, jen uchop tu pyšnou ji<inu! Jest obrovská a zdá se tak krásná a bez poskvrny. A rozhr: lístky a uvidíš $erva, jen= ji kradmo ni$í.
Hrozíš se toho, Ilio? I nám se tak dálo, kdy= jsme t/ vid/ly v tvé nádhe<e a kráse, ale se srdcem chladným a roze=raným touhou po moci s jinými špatnými pudy. Pla$, Ilio, nad budoucími dny zem/, vyrostlými pust/ a bez sv/tla ve sv/t/,
strnulými a usychajícími jako malá slam/nka. Jako pestrý plášS kolem vychrtlého
neplodného t/la, tak visí kolem spícího ducha v nedbalém =ivo<ení neu=ite$né =ivoty. Znovu a znovu jsi byla p<itahována stejným druhem a štvána pozemským
=ivotem, a= bolest, je= op/tovn/ strhávala zkamen/lý obal, t/ uvolnila a první touha po Sv/tle se probudila.
Ilio, musela ses stát malou: Musela jsi slou=it t/m, nad nimi= jsi kdysi vládla,
musela jsi trp/t pýchou a chladem tam, kde jsi kdysi sama zra:ovala a musela jsi
svou lásku darovat t/m, jimi= jsi kdysi opovrhovala a jim= ses vysmívala.
Iím vším jsi to tedy byla? Sedmikráskou, hluchavkou, knotovkou, <e<išnicí, fialkou. Malá a nepatrná jsi krá$ela =ivotem, ale touha po $istot/ a sv/tle byla v
- 22 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
tob/ a pomáhala ti dále. Vid/la jsi Spasitele a stala ses bd/lou ve ví<e. Jeho obraz
z1stal v tvém duchu a dodnes v tob/ =ije k tvému po=ehnání.
Ješt/ scházejí v tvé kytici malé, nepatrné kv/tiny, ale ty p<idáš ješt/ dnes, Ilio,
neboS z kytice se chce stát v/nec. Na tvé =ivotní pouti bylo rozseto mnoho lásky,
bralas a dávalas a do toho jsi sila trny a ty jsi pak op/t sklízela a vše bylo tak, jak
sis toho zaslou=ila, neboS $iny prav/$ného Boha neznají nespravedlnosti.
Tvé =ivoty se podobaly kv/tinám a p<ece tu byl rozdíl, pon/vad= jsi krá$ela
svými vlastními cestami, na nich= jsi zapomn/la na svého Tv1rce. Qila jsi, ani= jsi
Bohu d/kovala za Jeho dobrotu. Ilio, víš to ješt/?"
Mladá paní se rozechv/n/ zadívala p<ed sebe. Co to vše jen na ni dorá=elo!
"Které kv/tin/ se asi podobám nyní," pomyslila si a hned jí bylo odpov/d/no:
"Zvone$ku a brzy s ostatními zvonky zvon/ním uvítáš sv/tlo, je= chce k tob/
zavítat, Ilio!"
Qena se bla=en/ zeptala: "A zavítá ke mn/?"
"Budeš sm/t uz<ít jeho zá<i, ale sama ji musíš hledat a nalézt. Ve tvé kytici
chybí ješt/ jedna kv/tina, která jest pro tebe klí$em k v/$nosti."
"Jak se jmenuje?" cht/la =ena v/d/t, ale ji= jen krátké odpov/di se jí dostalo:
"P<emýšlej, kdy= máš v ruce drobné kv/tiny a budeš mít klí$."
Kolem =eny se rozhostilo ticho. Ml$ky rovnala kv/tiny do váz a nechala si jen
malou kyti$ku, kterou si zvolila p<i šepotu kv/tin.
Tu zazn/l jásot z d/tského hrdla:
"Matko!"
Otev<enými dve<mi sp/chala k ní její dvoj$átka, celá rozpálená a plna radosti,
majíce $epi$ky na zlatých hlavách zcela na k<ivo.
Plni horlivosti volali: "Tu!" A ka=dý z nich cht/l být prvním. Malýma, baculatýma ru$kama kladli polouvadlé kv/tinky matce do klína. Ta je uchopila a zadívala se na n/, byly to sedmikrásky, hluchavky, knotovky, <e<išnice a zvone$ky.
"To máš radost, není-li= pravda?" zvolal Gerd a zadíval se sm/jícíma se o$ima
na matku.
Jáchym ho p<erušil: "Ale otec má ješt/ mnohem krásn/jší!" a tu se ji= také na
prahu objevil otec, maje v rukou dlouhou kytici obalenou papírem.
Po krátkém pozdravu pravil: "To mi dala pro tebe Markétka," a rozbalil papír.
Bylo vid/t jasný liliový stonek, utvo<ený jakoby z vosku.
A mladou paní to projelo jako blesk. D/ti p<inesly zbývající kv/tiny ke kytici =ivota, její mu= však jí dal kv/tinu, ji= si teprve musela získávat, sv/telné znamení
$istoty.
"Maminka plá$e!" pravil Gerd a z lítosti stáhl úste$ka.
Ale maminka se se slzami v o$ích smála a tak mohla dvoj$ata bezstarostn/ vypravovat dále o své podivuhodné návšt/v/ u tety Markétky. Mu= však ovinul rám/
kolem ramene své choti a potichu pravil:
"Tedy Markétka op/t uhodla to pravé, kdy= mi dávala lilii, pravíc p<i tom, =e ji
dnes musíš dostat. Jest to docela zvláštní $lov/k a vypráv/la mi tolik, o $em dlu=no p<emýšlet. A= budou d/ti v posteli, budu ti o tom vypráv/t obšírn/ji."
Tu bylo mladé =en/, jako by slyšela zvonit $etné jemné zvone$ky a bylo jí slavnostn/ okolo srdce, bylo jí, jako by ješt/ dnes sm/la uz<ít z dálky zá<i sv/tla, po
n/m= tou=ila po tolik lidských =ivot1.
.......ooOoo.......
- 23 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Dík
"Vítej, He<mane, jsem rád, =e ses vrátil. Teprve dnes ráno jsem dostal zprávu o
tvém návratu," pravil Ji<í a srde$n/ tiskl ruku p<íteli. Jeho krátkozraké o$i se
leskly za sklem brýlí a jeho hubený, bledý obli$ej zr1=ov/l rychlou ch1zí v
mrazivém vzduchu. Pak se posadili k malému, kulatému stolu, u n/ho= Ji<í
pojídával svou skromnou ve$e<i.
"Podívej se, He<mane, co jsem ti p<inesl," pravil a sáhl do tašky. Vy:al malou
krabi$ku a opatrn/ ji otevíral. Byla plná rozli$ných brouk1 a larev. He<man ji
pohlí=el se zájmem. "Krásné exemplá<e," pravil spokojen/. Pozoroval chvíli zálibn/
jednotlivé brouky a str$il krabi$ku do kapsy. P<ipadalo mu docela samoz<ejmé, =e
se o n/ho Ji<í staral a sbíral. Dík byl p<ece zbyte$ný. Rozzá<ená tvá< Ji<ího
pomalu zesmutn/la a on tiše pojídal ve$e<i, kterou $íšnice p<inesla. He<man vid/l
p<ítelovo rozlad/ní a s údivem ho pozoroval.
"Co se ti stalo, ty starý chlapíku? V poslední dob/ ji= p<ed svým odcestováním
vídával jsem t/ s takovou zasmušilou tvá<í. Vypadáš, jako bys nebyl se mnou
spokojen. Pomáhals mn/ p<ece v=dycky, jak se to sluší na dobrého p<ítele," pravil
He<man.
"Ovšem," pravil Ji<í a pohlí=el pevn/ na He<mana.
"Tak co tedy chceš? Ii chceš snad vypov/d/t naše staré p<átelství?"
"To nechci," pov/d/l Ji<í. "Chci z n/ho však ud/lat správné p<átelství. Za to, =e
jím není, nesu vinu já práv/ jako ty. Však poslouchej mé vypráv/ní, i kdy=
zasahuje daleko nazp/t, a= do našeho d/tství."
He<man se pohodln/ op<el na =idli, zapálil si doutník a se shovívavým
úsm/vem o$ekával jist/ d/tinskou historku, kterou mu p<ítel chystal vypráv/t.
"Pokud se mohu rozpomenout na naše d/tské hry," pravil Ji<í, "byl jsi to v=dy
ty, který po=adoval a porou$el. Já jsem jen poslouchal a všechno nosil."
"P<irozen/," smál se He<man, "tak to muselo být. Ty jsi ten m/k$í a slabší. Já
jsem byl v=dy vládnoucí $lov/k, kterému ostatní museli slou=it."
"Ve škole," pokra$oval Ji<í, "po=adovals ode mne v=dy pomoc p<i úlohách z
<e$í. Ale velmi jsi se bránil a rozho<$oval, kdy= jsem já cht/l od tebe pomoc v
matematice, ve které jsem byl slabý. Kolik známek z mých sbírek putovalo k tob/,
ale tys mi neud/lal nic bez náhrady a nikdy jsi nezapomn/l, kdy= jsi mi s n/$ím
pomohl. Vzpome: si, jak ses rozzu<il, kdy= jsem ti jednou odmítl dát svou
francouzskou úlohu, proto=e jsem ji= do p<íštího dne nemohl si vypracovat
novou.“
He<man spokojen/ pokyvoval: "Skoro jsem ti natloukl, Ji<í. Ke tvému št/stí
p<išel tehdy tv1j otec. No, nic si z toho ned/lej, =es býval v=dy takový slaboch."
Ji<í zamyšlen/ p<ikývl. "Byl jsem slaboch a byla to moje vina."
"P<irozen/, =e to byla tvoje vina," odv/til He<man, kterého za$ínala rozmluva
zlobit. "Pot<ebovals p<ece jen <íci ne. Byl bych si i jinde našel takové p<átelství,
které mn/ ješt/ po desetiletích p<edhazuje, jaké slu=by mn/ prokázalo v d/tských
letech. Nejsi o nic lepší ne= já. D<íve jsi to všechno d/lal, ani= bys mukl. Te) se
pojednou stáváš tvrdohlavým jako osel. Co se s tebou stalo? Ji= dlouho pozoruji
zchladnutí tvého p<átelství. Tak jen mluv!"
"Uslyšíš ješt/ víc," odv/til Ji<í, "tvá dobrá pam/S uleh$í rozmluvu. Vzpome: si
jen na univerzitní studia! Ani naše zam/stnání nás nerozd/lilo, pon/vad= jsme
z1stali v tém=e m/st/ a tím z1stal ti zvyk, =es pova=oval mé slu=by za samo-
- 24 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
z<ejmé!"
He<man pohlí=el chvíli rozlad/n/ na svého p<ítele a pak vybuchl: "Tak <ekni
hned, =e já, bohatší, jsem si u tebe vyp1j$oval a chodil k tob/ jíst, kdy= se mi mé
peníze v=dy tak rychle rozkutálely. Ty jako vzorný mladík jsi p<ece v=dycky n/co
m/l. Co=pak jsem ti nedával dary, kdy= jsem m/l peníze?"
"Ovšem," pravil Ji<í. "A to bylo He<mane to nejsmutn/jší. Tvé dary m/ net/šily.
Tys je dával jako zaplacení tam, kde jsem o$ekával lásku."
He<man rozzloben/ vysko$il. "Zatracený chlapíku!" vyk<ikl. "Co tím vším
vlastn/ chceš docílit, co chceš ode mne?"
"Dík, poctivý, správný dík z dobrého a laskavého srdce," pravil Ji<í a zrudnul.
"To po=aduji. Neskákej mn/ do toho He<mane a nech mne domluvit. Všechno na
sv/t/ podléhá nezm/nitelným Bo=ským zákon1m a jeden z nich zní: Kdo nechce
dávat, nesmí ani p<ijímat. Jak m1=e býti pravé p<átelství a opravdová náklonnost
tam, kde dává jen jeden a kde není pro to =ádné vyrovnání. Bu) zticha! Já vím, =e
sám nesu na tom nejv/tší vinu svou slabostí. M/l jsem se vzchopit. Jen tak bys to
v$as nahlédl. Nyní nás bolestn/ oba zasahuje zvratné p1sobení!"
"Jaképak zvratné p1sobení!" k<i$el He<man. "Tak <ekni hned, =e mi vypovídáš
p<átelství!"
"Toto falešné p<átelství ovšem!" odv/til Ji<í. "Nabízím ti však svou ruku k
novému a krásn/jšímu ve smyslu Grálu!"
"Podle Grálu! Odtud pochází ta tvoje moudrost! Z té knihy, cos mi s tak
d1le=itou a úctyplnou tvá<í vtiskl do ruky! P<irozen/, =e le=í u mne doma a =e
jsem se do ní ješt/ ani nepodíval."
Ji<í p<ikývl a zazá<ila z n/ho tichá radost, kdy= odpov/d/l: "Ano, $erpal jsem ze
svatého pravého Bo=ského u$ení a chci podle n/ho =ít. Kdybys i ty v n/m hledal,
pak bylo by naše p<átelství obnoveno a upevn/no pro všechny $asy. Vzájemné
pochopení a úcta by nás sdru=ovaly a svaté u$ení by nás vedlo vzh1ru ke Sv/tlu.
Poskytnu ti $as, He<mane. Iti a p<emýšlej, a najdeš-li pak ke mn/ cestu, budeš
mn/ vítán. A= do té doby =ij blaze!"
Ji<í rychle povstal a opustil restauraci. He<man pohlí=el za ním vzdorovitým
zrakem. Nemohl a necht/l tak rychle p<ipustit vše, co p<ítel <íkal. Mu=né
vystoupení $lov/ka, který se dosud dal tak lehce ovládat, mu imponovalo a
všechno, co mu <ekl, ho hluboce bolelo. Teprve te), kdy= ho ztratil, za$ínal
chápat, $ím mu p<ítel byl a kolik dobra mu prokázal ten tichý, v/rný mu=. P<esto
necht/l to He<man tak brzy p<ipustit. Zma$kal zlostn/ ubrousek a hodil ho na
st1l. Pojednou m/l nasp/ch dostat se dom1. Probudila se v n/m myšlenka na
knihu, která u= tak dlouho le=ela u n/ho neotvo<ena. Musí se nutn/ podívat, co
tam stojí o dávání a braní. A pak také cht/l v/d/t, zda roztr=ka s p<ítelem je
úplná, nebo dá-li se p<eklenout. V nitru svého srdce doufal v to druhé.
.......ooOoo.......
- 25 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Ztroskotaná
lo
"Dr= pevn/!" volal Harm
na kamaráda. Bou<livý vítr
uml$el slova, ale druhý
p<esto pochopil. Oba mu=ové pracovali s nap/tím
všech sil u hlavní plachty. Všechny ostatní
plachty rozervala a odnesla náhle propuknuvší
bou<e. Na ráhnech se t<epetalo jen n/kolik cár1.
Široký rybá<ský $lun sténal ve všech spárech a
st/=í dr=el se nad vodou. Oba mu=i ve =lutých,
naolejovaných pláštích zápasili o =ivot. Náhle Harm
vzk<ikl a ukazoval na širé mo<e. Obrovská zelená
vodní st/na hnala se na n/. Rybá<1m zbyl sotva
$as aby se vrhli na dno $lunu a pevn/ se p<idr=eli.
Náhle z<ítila se na n/ spousta vod, urvala st/=e: a
spláchla vše, co bylo na palub/. Za ní následovaly
další dv/ vlny a pak zmítala se na rozbou<eném
oceánu lo) ji= úpln/ bezmocn/. Harm sna=il se
povstat. Avšak padající sto=ár rozt<íštil mu nohu
tak, =e nebyla ji= k ni$emu. A kde z1stal Uwe? Za
chvilku vyno<ila se jeho hlava ze vchodu do kajuty.
Nesl sebou provazy a plaze se po palub/, p<ivázal
pevn/ sebe i kamaráda.
"Všechno odplaveno," bru$el, "ale n/kolik hodin
to ješt/ vydr=í."
Bou<e po$ala zvolna ochabovat, ale plavba byla
ješt/ nesmírn/ obtí=ná. Propukla noc a oba
mu=ové hladoví a zk<ehlí le=eli na palub/. Ka=dou
chvíli zaplavovalo rozbou<ené mo<e bezvládný vrak,
který vy$níval jen kousek nad hladinu.
"Ach," zvolal náhle Harm p<erývaným dechem,
„kone$n/ jsme ji= doma. Támhle stojí na chodníku
a $eká. Zaclání si rukou o$i a te) se usmívá svým
milým, radostným smíchem."
"Kdo se usmívá?" ptal se Uwe chraptivým
hlasem.
Harm neslyšel. Mluvil hore$n/ dále: "Jak je to
krásné, poprvé ji
mám v náru$í.
Te)
ale
jdeme
hned k matce.
Ješt/ je vzh1ru,
svítí tam lampa.
Dobrá maminko,
m/la
jsi
jist/
- 26 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
starost, =e vypadáš tak utrápen/! Já jsem p<ece tu! Kone$n/ otvíráš po mn/
náru$, ale pro$ máš tak veliké a ustrašené o$i? Co je ti maminko? Nejsem p<ece
=ádné strašidlo! Podívej se, líbám p<ece tebe i Annu, která je vedle mne, nemáš
radost ze své nové dcery?"
Uwe, který se vzty$il a bez dechu naslouchal, ulehl op/t na mokrou palubu a
sev<el k<e$ovit/ ruce. Vedle n/ho mu= v hore$ce mluvil a tiše se smál. Uwe sed/l
u n/ho po celou dlouhou chladnou noc, zíral temn/ do prázdna a naslouchal jeho
<e$em.
Kone$n/ nadešlo šedivé, mlhavé jitro. Uwe po$al hledat ve svých kapsách.
Opravdu, ješt/ tu byla ta malá plechová lahvi$ka, na kterou úpln/ zapomn/l.
Ud/lal hluboký doušek. V prázdném =aludku to náhle pálilo jako ohe:, ale
alespo: to h<álo. Pak p<idr=el lahvi$ku u Harmových úst a nechal ho pít. Mu= v
hore$ce jakoby dostal ránu, otev<el náhle o$i a usmál se na kamaráda.
"Dobrý Uwe!" pravil namáhav/.
Uwe zavrt/l hlavou a pohled/l pln nenávisti na druhého. "Dal jsem ti jen proto,
aby ses probudil," pravil tvrd/. "Rozhodneme, komu má Anna pat<it!"
Harm pohlédl na n/ho u=asle. "Te) není k tomu pravý $as, " odpov/d/l klidn/.
"Zmítáme se bezmocn/ v mlze a chladu a náš $lun se brzy potopí. P<enech
rozhodnutí Pánu Bohu. Vrátíme-li se dom1, nebudu d/v$e nutit, aby z1stala u
mne, má-li rad/ji tebe. Na to ji mám p<íliš rád. Uwe, my jsme p<ece pro=ili spolu
tolik bídy a utrpení a te), kdy snad brzy budeme muset prosit Nejvyššího o
milost, bychom se m/li hádat? Podívej se, uvol:uji provaz, beztak se mi zarývá do
rány a vydávám se do rukou Bo=ích."
"D/lej si co chceš!" mru$el Uwe zlostn/, ale sv1j provaz uvolnil také.
Byl to nekone$ný kalný den, který tak strávili oba spolu. Iastokrát slyšeli ve
veliké dálce hu$ení lodních sirén. Nem/li však nic, $ím by upozornili v husté mlze
na svou p<ítomnost. Trápil je hlad a =íze: a Harm dostal zase hore$ku. Uwe
vyprázdnil láhev, ani= by dal kapku kamarádovi. Ostrá ko<alka p<ivodila u n/ho
opilost. K<i$el, zu<il a proklínal celý sv/t. Harm le=el tiše se sepjatýma rukama na
palub/ a chv/l se zimou. Vrak po$al se z<ejm/ pono<oval a vítr znovu ob=ivl.
"Uwe!" zvolal náhle Harm a ukazoval k jihu.
Uprost<ed mlhy objevil se veliký, zá<ící k<í=. Pak uchopila vysoká vlna vrak a
mrštila jej na pís$ité pob<e=í. Rozt<íštil se s rachotem a oba rybá<i byli vymršt/ni.
Harm byl uchvácen novou vlnou a vr=en na pevninu. Tam ho našli p<íštího dne
rybá<i a dopravili ho do malé p<ístavní nemocnice.
Kdy= se Harm probudil po n/kolika hodinách v $isté bílé posteli a rozhlí=el se
kolem, spat<il Uweho temné o$i. Kamarád sed/l vedle n/ho s ovázanou rukou a
hlavou.
"Nejsme p<íliš vzdáleni od domova," pravil. "Tvá matka dostala ji= zprávu a
p<ijde ji= ve$erním vlakem. Anna p<ijde s ní."
Harm podával mu vd/$n/ ruku. Uwe však zavrt/l hlavou. "Nemohu ji p<ijmout.
Nap<ed ti musím všechno vypráv/t. Podáš-li mi ruku i pak, rád ji stisknu. Podívej
se Harme, m/l jsem na tebe k v1li Ann/ takový vztek a nenávist a k tomu jsem pil
ko<alku ... ale nechci se omlouvat. Já - já jsem t/ cht/l hodit p<es palubu. Stál
jsem za tebou a ji= jsem zvedal ruku, kdy= tys náhle zvolal. Vid/l jsem, jak v mlze
zá<í k<í=. Hned na to p<evalila se nad námi vlna."
"Co to bylo s tím k<í=em?" ptal se Harm tiše.
"Nevím," odpov/d/l Uwe. "Ale zde ho vid/li také. Lidé jsou úpln/ ustrašení. Se
mnou to není lepší. Myslím, =e kdy= B1h posílá takové znamení, =e je to pro nás
- 27 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
lidi výstrahou, abychom potla$ili naše mali$ká p<ání a bolesti. B1h pošle na nás
asi v/tší bídu, nebo co jiného s námi myslí. M/l jsem dost $asu k p<emýšlení.
Harme, starý kamaráde, odpusS mi a bu) s Annou šSasten."
Harm zavrt/l hlavou a tiše pravil: "Pro mne mrzáka ji= svatba není." odhrnul
p<ikrývku a ukazoval, =e mu chybí noha. Uwe ho zase pe$liv/ p<ikryl a srde$n/
pravil: "Tak jak já Annu znám, bude te) teprve chtít z1stat s tebou." Náhle se
zarazil, pozvedl ruku a ukazoval k oknu. Ozá<en r1=ovou zá<í zapadajícího
slunce, svítil na jihu veliký a jasný k<í=, svaté znamení Bo=í.
.......ooOoo.......
- 28 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Pomsta
Široko do dálky lesklo se jezero. Jeho
modrozelená voda tvo<ila pravidelné
vlnky, které se se šploucháním vrhaly
na b<eh malého poloostrova, na n/m=
stál zámek. Veliké skupiny strom1
st<ídaly se s p/st/nými trávníky a
záhony kv/tin. Schodišt/ omývané vlnkami vedlo
na bílou terasu, vedle které rozkládalo se veliké
prostranství, posypané sv/tlým pískem. Zde u
b<ehu byla voda velice temná a n/kolik balvan1 u
b<ehu sv/d$ilo, =e tu b<eh klesá kolmo do hlubin.
Na b<ehu stál velký mramorový balvan a na
n/m byla vytesána dv/ jména. Na bílé lavi$ce vedle
balvanu sed/l starý mu=. Hlavu m/l op<enou do
dlaní a díval se na zrcadlící se vodní hladinu.
"Dnes je tomu deset let a jezero podr=elo, co p<ijalo
a zachovalo tajemství," myslel si.
Pohlí=el chvíli k lehátku, na n/m= ve stínu
strom1 odpo$ívala štíhlá dív$í postava. Tam le=ela
jeho vnu$ka, jeho poslední radost i starost. Zdali
pak se uzdraví z nemoci, kterou m/la ji= její matka
a zdali pak se bude moci radovat jako paní tohoto
krásného majetku? Nikdy nic neslyšela o strašlivé
události, která se tu odehrála, a d/de$ek skryl
p<ed ní všechen bol svého srdce i svou nenávist.
Pomalu se to v n/m všechno utlumilo. Nedávno
však p<ed$ítalo dít/ z knihy, a od té doby všechno
staré procitlo a rozbou<ilo se. P<ed jeho vnit<ním
zrakem táhly minulé doby a pevn/ ho upoutaly.
Brzy bude tomu p/tat<icet rok1, kdy se
nast/hoval do krásného, r1=emi obrostlého
dome$ku v zámeckém parku se svou devítiletou
dceruškou. P<evzal tehdy správu statk1 mladé
ovdov/lé baronky. Byla to p/kná práce s tou
moudrou paní po všechna léta. Jen kdyby nebylo
bývalo
její
divoké
prchlivosti
a
mladého
chlapce,
zhý$kaného
milá$ka mat$ina. S klidnou pravidelností
a šSastn/ =il p<esto se
svou dceruškou Lízou,
která byla stále hez$í a
napl:ovala svou veselostí
jeho tichý d1m.
- 29 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Mladý zámecký pán býval jen z<ídka doma. Studoval na všech mo=ných
universitách. Jednoho dne sd/lila baronka svému v/rnému rádci, =e její syn se
zasnoubil. Brzy nato p<ijeli snoubenci a po n/kolik týdn1 bylo všude plno radosti.
Pak pojednou jedné noci zmizel mladý baron a Líza, jeho milované dít/. Bylo
ohromné pobou<ení. Nev/sta zklaman/ odjela.
Baronka vybíjela své záchvaty vzteku v divokých jízdách na koni a v autu.
Jednoho dne p<ivezli ji na selském povoze. Slet/la s kon/ a jezdkyn/ i k1: byli
t/=ce zran/ni.
Te) nastala doba nejt/=ší pro pohyblivou =enu. Musela sedávat ochromena v
pojízdné =idli. A on, který m/l ji= sbalena všechna zavazadla, z1stal u ní jako
jediná opora a obklopil ji všemo=nou pé$í. Zdravou byl by mohl opustit,
ochromenou nikdy.
Líza plná št/stí psala z Ameriky. Dali se na lodi sezdat. Qádala otce o
odpušt/ní, a =e všechno bude pak dobré. Jen baronka byla nesmi<itelná.
Myslívala na mladou paní se strašnou nenávistí a p<i$ítala jí všechnu vinu, ba i
svou chorobu. To, =e syn psal jen krátce a neprojevil =ádné zvláštní ú$asti, bylo
také p<i$ítáno za vinu Líze.
V ustavi$ném hloubání, hn/vu a ho<kosti stala se brzy z mladistvé ješt/
zámecké paní stará =ena. Vysedávala po dlouhé hodiny na b<ehu, dívala se do
vody a mumlala kletby. Byla p<ístupná jen svému p<íteli a rádci, nesm/l se však
nikdy zmínit o mladé dvojici.
Léta p<ešla. Tu p<erušil jednoho dne správce své ml$ení a podal nemocné
dopis.
"Musí to být," pravil a posadil se tiše stranou.
Líza psala o smutném =ivot/. Lehkomyslný mu= propil všechen majetek,
nad/lal dluh1 a jednoho dne zmizel. Ji i s dceruškou zanechal v bíd/. Krátce na
to dostala zprávu, =e p<i jakémsi ošklivém p<ípadu p<išel o =ivot. Prosila, aby se
mohla vrátit dom1 kv1li svému dít/ti, které bylo nemocno, aby mohla pro
mali$kou pracovat.
Dlouho sed/la stará paní s dopisem v rukou.
"NechS p<ijde!" zvolala náhle pronikavým, tvrdým hlasem. Ješt/ dnes zn/la její
slova starému mu=i hr1zn/ a z<eteln/ v uších. Byla to její poslední slova.
V p<íštích týdnech pracovala stará baronka mnoho u svého psacího stolu.
P<išel z m/sta její právní zástupce, avšak nikdo nev/d/l, o $em s ním jednala. Ve
volném $ase projí=d/la se na své pojízdné =idli sama po zahrad/ a dosáhla v tom
velikého cviku a rychlosti. Všude vyno<ovala se tmavá postava nemocné, bylo
vid/t její =lutý obli$ej s p<ísným zrakem nebo bylo slyšet pravidelné pohyby
jedoucí =idle.
O n/kolik m/síc1 pozd/ji vítal starý mu= na nádra=í své dít/ a vnu$ku. Líza se
mu zdála ješt/ krásn/jší, ale byla jemná, skoro pr1svitná. Zvedl vysoko malou
Ritu, aby tak zakryl sv1j úd/s.
Ji= brzy zrána p<íštího dne stála pojízdná lenoška staré paní na pís$ité plá=i u
vody a v ní sed/la sm/jící se baronka. Své vyschlé ruce dr=ela stále na pákách
lenošky a posunovala ji ku p<edu i dozadu. Tak ji našel a oznámil p<íjezd dcery.
"Mali$kou chci vid/t a= pozd/ji. Nejd<íve chci mluvit s paní, a to sama. Slyšel
jste, úpln/ sama!" Volala jako rozkaz a po chvilce dodala tým= tvrdým hlasem
jako p<ed n/kolika m/síci: "NechS p<ijde!"
Jak málo znal však tuto =enu, a jak p<íliš d1v/<oval tomu, =e její srdce $asem
zm/klo. Ó, kdyby byl tehdy poslechl svého vnit<ního hlasu a p<es rozkaz z1stal
- 30 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
nablízku!
P<ivedl dceru a= na pokraj pís$ité plá=e. Pak ji vid/l, jak se váhav/ v zatá$ce
cesty ješt/ jednou obrátila a pak vid/l její bílou štíhlou postavu stát blízko b<ehu
t/sn/ p<ed pojízdnou lenoškou. Stará paní se napolo vzchopila a ztrnule na ni
pohlí=ela. Její ruce pevn/ svíraly páky. Nebylo slyšet ani hlásku. Kdy= pak po
dlouhých hodinách pohán/n neklidem p<išel na pís$itou plá=, nebylo tam nikoho.
Ve vlhkém písku bylo mo=no rozeznat stopy pojízdné lenošky. Vedly p<ímo do
modré hlubiny. Jezero poh<bilo nenávist i bolest.
Dnes tomu bylo deset let. Starému mu=i se to zdálo práv/ tak nesnesitelné a
strašné jako tehdy. Jedin/ jeho nenávist k =en/, která uvrhla jeho dceru v náru$
smrti, se trochu zmírnila. Nau$il se v poslední dob/ jinak myslet. Co všechno mu
ta jeho vnu$ka vypráv/la: O zvratném p1sobení, o <et/zech, které si vytvá<íme
sami a je= nám pak v záhrobí brání ve vzestupu.- Ne, to se nesmí stát. Cht/l
pomoci ob/ma duším a sám dosíci klidu a pak se po prvé rozhodl, =e se pomodlí
nejen za dceru, ale i za starou paní. Cítil, jak se mu p<i tom ulevilo."D/de$ku!" probudil ho milý hlas z jeho zasn/nosti. "Poj) sem a podívej se!"
Šel k mladému d/v$eti, které ukazovalo rukou na jezero a také pohlí=el
ukázaným sm/rem.
"Vidíš to?" volala vnu$ka =iv/.
"Vypadá to, jako by se dv/ postavy vznášely nad vodou," odpov/d/l starý mu=
nejist/ a zmaten/.
"P<edstav si, =e jsem odlo=ila knihu a dívala se sm/rem k tob/. Vid/la jsem
stát vedle tebe dv/ =eny a jedna z nich byla sv/tlá. Podávala druhé ruku, ale ta se
bránila. Tu ukázala sv/tlá =ena na tvé srdce, které bylo vid/t obrovsky zv/tšené v
tvých prsou a je= bylo pokryto tmavými skvrnami. Na to se druhá =ena schýlila a
plakala. Slzy smyly skvrny z tvého srdce tak, =e bylo úpln/ $isté. Avšak i =ena
stala se sv/tlejší, chopila se ruky sv/tlé =eny a ob/ vznášely se zvolna nad vodou.
Myslím, =e tyto =eny t/ milovaly a =e i tys je míval rád, kdy= ješt/ =ily.
Tu starý mu= schýlil hluboce hlavu a jeho o$i zvlhly. Vnu$ka polo=ila svou
n/=nou hlavu na jeho rám/ a pravila: "I mn/ bylo, jako by mn/ jemná ruka
pohladila vlasy. Bylo to jako mat$in pozdrav." Pozvedla knihu, kterou m/la na
kolenou a <ekla: "D/de$ku, budeme-li te) oba zdrávi na t/le i na duchu, máme co
d/kovat jen tomuto svatému poselství!"
.......ooOoo.......
- 31 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Cesta k nebeské brán%
Marie Halseband
Podívejte se, jak údolím, které zá<í jemnou zelení lu$in, vede hlavní silnice. Od
ní odbo$uje široká, pohodlná cesta, je= vede dol1 po strmém svahu. A dalších odbo$ujících cest a cesti$ek je opravdu mnoho a sm/<ují jednak vzh1ru do úbo$í,
jednak i hloub/ji do údolí. Mnohé vedou ve stínu strom1, a jsou vroubeny lavi$kami, které p<ímo vybízejí k odpo$inku. Jiné jsou zanedbané a kamenité. N/které
stezky mí<í vzh1ru vysoko do svah1, ale ztrácejí se tam. A úpln/ naho<e ve skalách je st/=í rozeznatelná úzká stezi$ka, která stoupá ostrými zákruty p<ík<e
vzh1ru. Vede k malému m1stku, který p<eklenuje propast s hlubokými roklemi.
V hlubin/ šlehá temn/ rudý plamen a roklemi se plazí nevzhledná zví<ata.
Tato stezi$ka se stává po p<ekonání m1stku stále p<ík<ejší a vy=aduje plnou
pozornost. Brzy se prodírá mezi skalními st/nami, vysokými jako d1m, jejich=
p<evisy stezi$ku zaclo:ují. Hned nato vede dál p<es hromady sut/ a morénu, v ní=
šumí dravá byst<ina. P<echázet prudký proud mo=no jen po jednotlivých kamenech, je= jsou spojeny tenkým lanem, které jednak vyzna$uje p<íchod, jednak
slou=í jako zábradlí.
Nekone$né mno=ství lidí putuje zeleným údolím. Nejprve jdou pohromad/ po
hlavní silnici, potom však pomalu zahýbá jeden po druhém na postraní cesty,
které se jim zdají lepší. Cesti$ek je tu tolik, =e se ono mno=ství rozptyluje. V/tšinou se však loudají širokou, pohodlnou cestou, odbo$ující do údolí, je= se zvolna
sva=uje dol1 do závoje mlh.
Mnozí stoupají po svazích nebo slézají dol1, jak je to práv/ napadne. Jiní sedí
na lavi$kách a dívají se, jak kolem nich proudí zástupy. Mnozí také stoupají
vzh1ru, a dojdou nakonec k tém/< neznatelné stezi$ce. V/tšina z nich se však zarazí ji= p<ed malým m1stkem nad hlubinou, z ní= šlehají plameny, a z1stávají sed/t vedle této stezi$ky. Dále si netroufají. Jiní se cítí unaveni a <íkají:
"Nap<ed si odpo$inu a naberu sil, abych mohl jít dál."
- 32 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Ostatní pak stoupají s námahou dál, a p<icházejí k dravé byst<in/. Tady zaznívá ná<ek nad touto novou vodní p<eká=kou.
Kone$n/ si jeden dodal odvahy a pokouší se p<ejít po kamenech. Zastavil se
uprost<ed hu$ící byst<iny zachvácen strachem. Pak p<icházejí jiní, a s vroucími
modlitbami se pokoušejí o nebezpe$ný p<echod, a úsp/šn/.
"Poj)te, poj)te," volají na ty, kdo z1stali a netroufají si. A tu se mnohý z nich
vzchopí a p<ekoná tuto t/=kou $ást cesty.
Zde je vid/t, jak $asto pomáhá jeden druhému, ale není to mo=né v=dycky.
Na tomto úseku je z jedné strany stezi$ky p<íkrý sráz do hlubiny, a nedává-li
n/který z postupujících bedlivý pozor na ka=dý jednotlivý krok, snadno m1=e
sklouznout dol1. A b/da tomu, kdo pak pospíchá, aby pomohl, ani= dává zvýšený
pozor na ka=dém kroku, neboS pak se z<ítí dol1 i s tím, koho cht/l zachránit!
Stezi$ka se trochu rozši<uje a dál neustále stoupá. Krá$í po ní ji= jen málo jedinc1.
Pohle)te jen, jak je te) ze stezi$ky p/kná stezka, jak si najednou vykra$ují, a s
jakou radostí hledí všichni krá$ející vzh1ru.
Beze strachu a zaváhání vstupují nyní do tmavé chodby a dále do jeskyn/, na
jejím= konci zá<í sv/tlo. Netrvá to dlouho a ji= do n/j vcházejí.
Stanuli p<ed zlatou bránou, kterou st<e=í and/l s obrovskými zá<ícími k<ídly a
s me$em v ruce. Nyní poklekají a spínají prosebn/ dlan/. Náhle vidí, =e sem nahoru vede více cest, které p<edtím ani nezpozorovali. Ústí sem i p<ímá silnice, po ní=
krá$ejí s jistotou ti, kte<í nebloudili. A tyto také and/l pouští vrátky ve zlaté brán/
dovnit<.
Ti, kte<í kle$í p<ed branou, jsou p<i otev<ení vrátek na okam=ik zaplaveni jasným sv/tlem, a zmoc:uje se jich podivuhodné pro=ívání št/stí.
Pro n/ se nyní otev<ela velká brána, aby mohli vstoupit do rajské zahrady. And/l, stojící p<ed branou, pohlí=í pozorn/ na ka=dého, kdo vstupuje dovnit<.
Jako poslední p<ichází zadýchaná a unavená stará =ena. Prochází namáhav/
chodbou a tiše pokleká p<ed and/lem. Do zvoucí otev<ené brány však nevstupuje
a brána se zavírá.
"Co chceš?" tá=e se and/l.
"Nemohu dovnit<," odpovídá ona smutn/. "Podívej se, jak vypadám. Moje šaty
jsou rozedrány a pošpin/ny špatnými myšlenkami, moje t/lo nese plno ran, proto=e jsem podléhala vášním. Po celou cestu sem nahoru jsem si <íkala, =e nejsem
hodna jít s ostatními. Proto p<icházím poslední a ty mne asi nyní pošleš zp/t."
"Jekni, co t/ tak pohán/lo po cest/ vzh1ru?" tázal se and/l a zá<il tak siln/, =e
se stará =ena rozechv/la.
"Láska," zašeptala. "M/la jsem mu=e a dít/. Dít/ mi zem<elo a já jsem se rouhala, p<estala jsem v/<it ve spravedlnost a ztratila jsem víru v Boha. Za$ala jsem
pak závid/t všem, kte<í m/li lepší osud ne= já. M1j mu= se sna=il, aby mne p<ivedl
zp/t k dobrému a správnému =ivotu, ale jeho námaha byla marná. Proto se ode
mne odvrátil. A to mne u$inilo ješt/ zatvrzelejší, i kdy= mne neopustil.
Ale pak mi i on um<el a jeho poslední slova byla výzvou, abych hledala pomoc
a odpušt/ní u Boha. Kolik lásky jsem ve svém sobectví z1stala dlu=na! A tu jsem
si uv/domila, co všechno musím nyní vykonat, abych vše napravila a od$inila.
Dlouho jsem plakala. Pak jsem se vzchopila a po$ala jsem krá$et onou p<íkrou
stezkou sem nahoru. Lidem, které jsem potkávala, jsem s láskou pomáhala, jak
to jen šlo. A lásky je a bylo v mém srdci tolik, =e jsem ji mohla dávat všude, kde
- 33 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
bylo t<eba. M/la jsem jí takový p<ebytek..." pravila jako na omluvu, kdy= se and/l
pohnul.
Stará =ena se namáhav/ zvedla a chystala se odbelhat zp/t.
"Podívej se na své šaty," zvolal na ni and/l. A ona s údivem vid/la, =e zde stojí
v b/lostném hávu. Tu pojednou cítila, =e je celá prom/n/ná, taková mladá a plná
pohody a síly. And/l pozvedl sv1j me$ a zlatá brána se široce otev<ela. Záplava
sv/tla se rozlila na tuto stojící =enu. And/l uchopil její ruku a za zn/ní nádherné
hudby ji vedl dovnit< a veliká brána se za ní tiše zav<ela.
My stojíme venku v údolí a musíme hledat onu úzkou stezi$ku, která vede ke
zlaté brán/ nebeské, a vytrvat, abychom došli.
.......ooOoo.......
- 34 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Obraz Krist'v
Jasné jarní slunce smálo se na svobodné <íšské m/sto Norimberk. Oza<ovalo
cimbu<ím v/=e, kde m/stští vojáci byli na strá=i a prohlí=eli vycházející obchodníky a sedláky. Jada vysoko nalo=ených voz1 n/jakého bohatého kupce vyjí=d/la z
brány, provázená $etou jezdc1. Byly neklidné doby a ka=dý se obával o sv1j majetek. Ve m/st/ panoval shon a ruch velikého trhu. Rozprostíral se od krásné studny a= na ostrov Schütt a ztrácel se ve srázných ulicích pod hradem. Volným krokem procházel se rozlo=itý mu= v<avou na nám/stí p<ed chrámem. Jeho sobolem
lemovaný kabátek bez rukáv1, nabírané a skládané sametové rukávce, jako= i
baret s pérem, prozrazovaly p<íslušníka vznešené rodiny. Ze všech stran ozývaly
se uctivé a p<átelské pozdravy, které on odm/<en/ op/toval. Stoupal p<íkrou cestou nahoru na malé nám/stí p<ed hradními p<íkopy, kde ústil první padací most.
Tam stál posunut trochu do ulice vysoký úzký d1m. Krásn/ pobité dve<e s lesklým kováním sv/d$ily, =e je to d1m patricijský. I nové kované m<í=e na oknech
sv/d$ily o dobrém vkusu majitele. P<íchozí si chvilku zálibn/ prohlí=el d1m a pak
zaklepal klepátkem.
"Ó, pan konšel tak $asn/," pravila v polotemné chodb/ kyprá dívka. "Paní je
ješt/ v trhu a pán je naho<e," dodala švito<iv/.
Konšel, pan Wilibald Pirkheimer, stoupal po vrzajících schodech do druhého
poschodí. Iist/ vydrhnuta podlaha p<edsín/ zá<ila b/lostí ve slune$ním sv/tle,
které padalo malým, otev<eným oknem. Tiše stiskl Pirkheimer kliku nízkých dve<í
a opatrn/ p<ekro$il vysoký práh. Uvnit< to páchlo olejem a barvami a veliký st1l
byl pln papír1 a št/tc1. Obrazy visely po st/nách a stály na podstavcích v pestré
sm/sici. Konšel p<istoupil k oknu, kde na malém podstavci stál obraz. Jeho
vlastní podobizna dívala se na n/ho tak siv/, =e starý mu= mimod/k o krok couvl.
P<i tom zabloudil jeho pohled do vedlejší místnosti a mu= se ihned bez hlesu zastavil.
V lenošce u dubového stolu sed/l štíhlý sv/tlovlasý mu=. Jeho dlouhé vlasy,
protkané šedinami, padaly mu v hustých vrko$ích a= na ramena. Bledá, ušlechtilá hlava opírala se o jemné ruce a veliké, polop<iv<ené o$i zdály se pronikat obrazem, který stál p<ed ním. Tichým pohybem ruky pokynul konšelovi, aby vstoupil
dovnit<. Ten ji= znal podivné zp1soby malí<ovy. P<istoupil k p<ítelov/ lenošce a
- 35 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
prohlí=el si zv/dav/ obraz. Byla to trním korunovaná hlava Spasitelova, jeho= o$i
bolestn/ pohlí=ely vzh1ru s n/mou prosbou k Bohu Otci.
"Nová studie, mist<e Albrechte?" ptal se Pirkheimer tiše. Malí< zavrt/l záporn/
hlavou. Konšel ho zkoumav/ pozoroval. Nebyl snad p<ítel nakonec zase v onom
zvláštním polospánku, který ho ob$as p<epadal? Ve Würzburgu byl p<ítomen
Pirkheimer poslednímu záchvatu. Mistr Albrecht mluvil tehdy o hr1zách nadcházející selské války. Všechno se však skute$n/ p<ihodilo, a ješt/ nyní byla celá zem/ v krvi a hr1ze. Nejd<íve vra=dili sedláci a te) bylo povstání potla$ováno ješt/
horšími vra=dami.
"Víte, pane konšeli," pravil nyní Albrecht Dürer klidn/, "myslel jsem na ty
ubohé sedláky, kdy= jsem maloval. Syn Bo=í pravil: "Pane, odpusS jim, neboS nev/dí, co $iní."
Pirkheimer u$inil netrp/livý pohyb. On stál na stran/ stav1 a pova=oval po=adavky sedlák1 za neoprávn/né. Ale ml$el a Dürer pokra$oval:
"Z obrazu stalo se však cosi jiného, ne= jsem cht/l. Je v n/m cosi cizího a
krásného a nemohu se od n/ho odtrhnout. Nejrad/ji bych si ho podr=el sám."
"Kdo dostane ten obraz?" ptal se Pirkheimer.
"Pan Tucher," pravil Dürer, "a m/ zlobí, =e ho bude mít ten tlouštík, který myslí jen na jídlo a na pití!"
"Šlechetná paní Gizela si jej vyprosila od svého man=ela a bude viset nad jejím
l1=kem," konejšil malí<e konšel. "U tak krásné paní bude jist/ v úct/."
"Ona si ho nepodr=í," pravil malí< a jeho zrak byl zase nep<ítomen. "Vidím
ohe:! Hrubé ruce nesou obraz dýmem a plameny. Putuje na ká<e do Vlašské zem/. Te) ho vidím v malé sv/tni$ce. Pat<í jakémusi léka<i. --- Ó, b/da, vojáci! Ubohý masti$ká<! Te) vidím ten krásný obraz ve Fland<ích a je s ním zle strkáno.
Pro$ jenom tolik ztemn/l? Ud/lal to ohe: nebo mo<ský vzduch? A p<ece svítí ten
obraz jako =ádné z mých d/l. Bu) jen dlouho v klidu, milý obrázku," vydechl a
jeho pohled zase o=ivl.
Konšel p<itáhl si t/=kou d<ev/nou =idli a t/=ce se posadil. Albrecht Dürer s
úsm/vem díval se na p<ítele.
"Jak se vám líbí váš obraz a obraz pana Baumgartena?" tázal se s liš$ím
úsm/vem, "a co <íkáte um/leckému zábradlí, co mi d/lal mistr Fischer?"
"Ale Albrechte!" odv/til Pirkheimer netrp/liv/." To mne te) nezajímá. Co je s
tímto obrazem? Víte p<ece, jak m/ to interesuje!"
"Ano, vy jste jeden z t/ch mála lidí, kte<í berou mé z<ení vá=n/. Je to nep<íjemný dar, $asto jsem se ho obával a v=dy jsem vid/l jen smutné v/ci. Ješt/ dob<e, =e
mnohé zapomenu z toho d<íve, ne= si to mohu správn/ zapamatovat. Ale u tohoto
obrazu m/l jsem strach o jiné, kdy= jsem ho maloval, ale pro mne to byla veliká
radost a št/stí z tvorby jako v mých nejlepších hodinách. Bylo mi, jako by mne
tato hlava Spasitelova vykoupila od h<ích1 a pozemské viny.“
Um/lec p<i pohledu na obraz se op/t pohrou=il do sebe. "Kdybych byl rad/ji
míchal ferme= jinak, aby tak ne$ernal," pravil zamyšlen/.
Pirkheimer díval se na zá<ícího Krista a vrt/l hlavou. Nedovedl si p<edstavit, =e
by tak krásné barvy mohly být jednoho dne temné a mdlé.
Dürer1v pohled bloudil ji= zase v dálce a jeho obli$ej se rozjas:oval. "Ješt/ nikdy nevid/l jsem tak krásných rukou, jako tyto mu=ské ruce, tak $isté a zá<ící.
Chápou se mého obrazu a berou ho opatrn/. Te) je v nejlepší ochran/. Vidím
krásné =eny, je nepopsateln/ jasno a $isto v tom malém pokoji. Je tam posvátné
sv/tlo. Tam musí sídlit duch Bo=í."
- 36 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Veliké kapky potu vystoupily na um/lcov/ $ele a jeho úzká hru) chv/la se p<erývaným dechem. Jeho o$i leskly se temnou mod<í. "Te) je m1j obraz v jakémsi
sále. Je tam krásn/. St/ny jsou pokryty $erveným sametem a všude je skv/lý nábytek. On je tam také. Stojí tu $istý, ušlechtilý a zá<ící. A ty krásné ruce! Ale co
to? On p<ichází k obrazu. Sv/telný paprsek ho s ním spojuje a hlavy se slu$ují.
Ach, te) jsem úpln/ zmaten - je to Je=íš, nebo jsem maloval Jeho? Nebo jsou oba
jedno?"
Vy$erpán klesl Dürer a skryl tvá< do dlaní. Konšelovi bylo podivn/. Cítil u p<ítele cosi svatého a p<ece zn/la jeho slova jako rouhání. To však nemohlo být. Z
mistrových úst nikdy nevyšlo bezbo=né slovo. Tím vším byl jist/ vinen obraz a
konšel se rozhodl, =e co nejd<íve bude odeslán panu Tucherovi. Pak bude mít p<ítel pokoj. Polo=il ruku na rám/ bledého mu=e. "Mist<e Albrechte, vraSte se zp/t!"
pravil. "Nenechte svého ducha tak daleko bloudit, z1sta:te v krásném Norimberku."
Dürer unaven/ vzhlédl. "Promi:te, pane Pirkheimer, úpln/ jsem na vás zapomn/l. Zapomn/l jsem všechno. Ani nevím, co jsem <íkal. Je ve mn/ prázdno a
všechno vyhaslo, co jsem mluvil."
"V1bec nic d1le=itého, Albrechte," pravil povzbudiv/ Willibald Pirkheimer.
"Myslím, =e málo spíte. Paní Tucherová bude mít radost z toho krásného obrazu.“
Dürer vrhl letmý pohled na obraz. "To je dob<e," pravil lhostejn/ a sáhl nev/domky po barevné k<íd/. Konšel pozoroval, =e p<ítel chce pracovat a tiše se porou$el. Albrecht Dürer se ji= nedíval. Vzal list a kreslil. Jeho o$i op/t zá<ily soust<ed/ny v sebe a brzy byly na papí<e namalovány dv/ mu=ské ruce, lehce sepjaté
v modlitb/. Byly to nejkrásn/jší a nejušlechtilejší ruce, jaké mistr kdy namaloval.
Tiše se na n/ zadíval. Bylo mu, jakoby se kolem t/chto rukou vznášela svatozá< a
jeho slabé t/lo bylo posiln/no touto sv/telnou zá<í. Hlasité kroky na schodišti
oznamovaly návrat jeho =eny. Rychle povstal, p<istoupil k malé sk<íni, která byla
ukrytá v táflované st/n/, vlo=il list dovnit< a uzamkl. Pokud bude =ít, nem/lo =ádné lidské oko spat<it ty svaté ruce. Ony ruce, skrze které m/lo jít Bo=í spasení na
sv/t.
.......ooOoo.......
- 37 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Sestra Agatha
"To je opravdu podivné!" zvolal kardinál a odsunul stranou hromadu otev<ených dopis1. "Ze všech stran p<ichází nejpodivuhodn/jší zprávy. Co tomu <íkáte,
Finelli?"
Sekretá< pozvedl hlavu. "V klášte<ích bylo v=dy mnoho mediálních lidí," pravil
vyhýbav/. "To p<ináší odlou$ený =ivot ji= s sebou. Církev jich dovedla v=dy vyu=ívat, nebo je u$init neškodnými."
Kardinál u$inil netrp/livý posun/k. "Jist/, m1j nejlepší, je klášter $asto co
hrob. Ale i z hrob1 to te) zaznívá. Jakou jste sestavil dnes zprávu? Víte p<ece, =e
musí být krátká a p<ece obsahovat všechno, má-li být náš vládce spokojen."
Finelli vzal list a po$al $íst: "Biskupové z Lyonu, Marseille a Bordeaux hlásí
další p<ípady z klášter1. Všude bylo vid/t k<í= a stále se poukazuje na p<icházející
soud. V Lurdech jeden nemocný hlasit/ volal, =e pape=ství i pape= zaniknou a
místo n/ho bude vládnout Vyslanec Bo=í. Jen rychlému a taktnímu zakro$ení jistého Benediktina mo=no d/kovat, =e tato událost nebyla rozví<ená. Špan/lsko,
naše bolavá rána, nezaslalo v poslední dob/ =ádných zpráv. Tím více však Belgie a
N/mecko. Sedm p<ípad1 v klášte<ích, dva v sirot$incích, abychom se zmínili o
nejd1le=it/jších. S Kennersreutskou je to po<ád stejné. Zdá se, =e ji nebude mo=no p<ivést k rozumu. I ze Švédska se hlásí nebeský zjev. Padající meteor zanechal
zelenou sv/tlou stopu, která se nápadn/ podobala velikému I. Biskup to obratn/
vylo=il jako "Je=íš" a pou=il tohoto zjevu v kázání proti bezbobo=nosti nyn/jší doby. Z Rakouska a z Uher jen malé zprávi$ky. Jen starý páter Ambrosius z Kallu
zase mluví."
"Zdá se, =e mu to v/zení šlo k duhu. Jak je to dlouho, co se vrátil?"
"Od dvaceti $ty< rok1 je slabomyslný," vysv/tloval sekretá<." Od té doby a= donedávna ml$el. Je$ mu šla nap<ed špatn/. Zapomn/l skoro mluvit."
Kardinál pohlí=el s podivným výrazem tvá<e, který prozrazoval nep<ítomnost,
oknem ven. "Je to všechno?" ptal se po chvíli.
"Všechno, Eminence. Pouze sestry z kláštera ve Flori $ekají venku."
"Vid/l jsem je, kdy= jsem šel kolem," pravil kardinál. "Která je ten jest<áb, co
rozkodákal celý ten slepi$í dv1r?"
"Ta malá, n/=ná s $ervenými tvá<emi. Vypadá velmi zdrav/. Provází ji abatyše a
p<evorka."
"Nechte zavést ty =eny do zahradního sálu. P<ijdeme, a= bude v transu. Jsou
otev<eny malé tapetové dve<e s okenicí, aby Jeho Svatost mohla nepozorovan/
vejít a odejít?"
Sekretá< se ml$ky uklonil. Všechno bylo p<ipraveno.
O p1lhodiny pozd/ji vešel kardinál tiše do kabinetu. Musel se v polotm/ <ádn/
rozhlédnout, aby rozeznal p<ítomné. P<ed ním zazníval jasný hlas: Sestra Agatha
mluvila v transu. Vedle mladé jeptišky sed/la abatyše, tichá, úctyhodn/ vyhlí=ející
šedesátnice a ješt/ mladistvá p<evorka. Finelli stenografoval p<i malé lampi$ce,
která osv/tlovala práv/ jeho ruku. Šeptem sd/loval kardinálovi, =e médium m/lo
nejd<íve prudký záchvat úzkosti, pomalu se však uklidnilo a od té doby dává dobré odpov/di. Kardinál pokynul na pozdrav práv/ došlé vznešené duchovní osobnosti, posadil se nablízku mladé jeptišky a naslouchal.
- 38 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Husté hedvábné záclony propoušt/ly jen málo sv/tla na spící jeptišku, která
klidn/ pokra$ovala ve své <e$i a na šeptem pronesené otázky dávala jasné odpov/di.
"Kde mne vidíš po smrti?" ptala se práv/ p<evorka.
"Ó, matko Markéto," pravila smutn/ Agatha, "je kolem vás strašlivé temno.
Jste slepá a hluchá, mumláte modlitby, jich= =ádný neslyší, proto=e nemají =ádné
síly."
P<evorka zrudla hn/vem a studem. "`ábelské dílo," šeptala rozho<$en/.
"I vy, ctihodná matko sedíte v temnotách," pokra$ovala jeptiška dále "a kolem
vás je mnoho lidí. Dívají se na vás a prosí: Uka= nám cestu! Jak je to mo=né, =e ta
dobrá stará paní musí tak trp/t? Nep<ijde =ádný paprsek, který by jí pomohl? Kone$n/, tu je nádherný krásný k<í=! Jak mne oslepuje! Lidé však jakoby ho ani nevid/li. Te) pozvedá abatyše trochu ruce, vycítila trochu jeho lesk."
"Co je to za k<í=?" ptal se tiše kardinál.
"K<í= Syna Ilov/ka! Podívejte se, jak zá<í! Brzy budou jej vid/t všichni a tento
d1m se p<ed ním bude chv/t a= do základ1. Kam p<ijde k<í=, je svaté Sv/tlo. Te)
musí zmizet všechna ta strašlivá zví<ata, co jsou p<ilepena na zdech. Jak se kroutí, <vou a po mn/ se to$í! Sv/tlo je zatla$uje. U= jsou pry$!" Skon$ila Agatha se
vzdechem úlevy.
"Kdo je ten Syn Ilov/ka?" tázal se po chvilce kardinál.
"Vyslanec Bo=í. Vidím jeho d1m a $isté, sv/tlé lidi kolem n/ho. Tam, kde on =ije, je dob<e."
"Kde bydlí?"
"Ó, jak milý je ten malý dome$ek, kde p<ebývá, a ty krásné hory, které stojí za
ním a mile shlí=ejí dol1. V údolí zní zvony. Tam je m/sto, kláštery a kostely. Tam
dole je temno. Jen z Hory zá<í k<í=. Modleme se!" Agatha sepjala ruce.
"Kde to je?" zn/la neúprosná otázka. Modlící se ústa nedala odpov/di.
"Jak vypadá Syn Ilov/ka?"
Nyní Agatha op/t rozum/la. "Krásn/ a mu=n/. Není p<íliš vysoký. Jeho tvá< má
vá=ný výraz a jeho o$i zá<í jako temné víno, do n/ho= padnou slune$ní paprsky. Z
jeho t/la vyza<uje svatý k<í=, známka jeho poslání. Vidím ho tak zá<it, =e musím
zav<ít o$i. Ach, a nyní je uprost<ed k<í=e jakási zá< a v ní je n/jaká tvá<. Je to tvá<
uk<i=ovaného Spasitele."
Poslucha$i naslouchali bez dechu a v nap/tí. Agatha se smála s bla=eným obli$ejem. Za oponou bylo slyšet lehký šelest. Tahy mladé jeptišky se ihned zm/nily.
Za$ala se chv/t.
"Zase je tu ji= temno," volala ustrašen/. "Padá na mne. Je to strašné, kolik b/d
a hr1zy je v t/chto prostorách. Vyslan$e Bo=í! Nositeli Sv/tla! P<ij) a pomoz!"
Poslední slova vyk<ikla jasn/. Probudila se hlukem vlastního hlasu a skryla
svou hlavu bezradn/ v náru$í abatyše, neboS v polotemné místnosti nedovedla se
orientovat a poslední hr1zné myšlenky ji provázely i p<i probuzení. Tiše zapadly
za oponou dve<e do zámku a také kardinál se svým pr1vodcem bez hlesu zmizeli.
Ve$er vystoupily v klášte<e ve Flori dv/ jeptišky z auta.
"Sestra Agatha je z trestu p<elo=ena," pravila p<evorka k tázav/ vzhlí=ejícím
jeptiškám. "Te) nastane v našem klášte<e zase klid."
Abatyše ne<íkala nic. Šla chvatn/ do své cely. Po jejím obli$eji stékaly veliké slzy.
.......ooOoo.......
- 39 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Svaté ruce
Na louce le=ela jemná ranní mlha. Sm/jící se slunce jí však v okam=iku vypilo
a jisk<ilo plno radosti v kapkách rosy, které se všude leskly. Tu zazn/l st<íbrojasný smích. Malí and/lí$ci vylétli z domu, skulili se ve své dovádivosti a zapletli se
do dlouhých r1=ových <et/z1, které nesli. S úsm/vem p<ikro$ili dva and/lé blí=e a
zjednali po<ádek. R1=ové <et/zy byly te) nata=eny od vchodu malého dome$ku,
na n/m= zá<il zlatý k<í=, a= k lesíku. Rychle byla ud/lána slavnostní cesta a malí
and/lí$ci houpali se spokojen/ v girlandách a bezstarostn/ si zpívali. Oba and/lé
p<inesli veliké koše temn/ rudých r1=í a roztrousili je po cest/, která byla brzy
jako sametový koberec a napl:ovala vzduch p<íjemnou v1ní.
Pak otev<ely se domovní dve<e a vznešená Paní vyšla. Pozdravila oba and/ly,
stojící po obou stranách dve<í a pokynula s úsm/vem mali$kým, kte<í se plni
št/stí p<ed ní uklonili. Královna, sledována and/ly, krá$ela zvolna po r1=ové cest/. Rozp<áhla své po=ehnané ruce, z jejích= dlaní <inulo se jemné sv/tlo. Tak šla
a= k lesu a po úzké cest/ p<išla ke studni. Zde byly postaveny z r1=í opravdové
triumfální oblouky. D<ev/ný p<íklop byl odsunut a celá obezdívka byla ovinuta
r1=emi. Mali$ké sedátko, vypolštá<ované r1=emi, zvalo k posezení. Maria p<istoupila ke studni, vztáhla nad ní ruce a modlíc se, pohlí=ela k nebi. Z jejích rukou
proudily nyní mnohobarevné paprsky do hluboké studny, oza<ovaly ji a tvo<ily na
vod/ podivuhodnou hru sv/tla. Tichý výk<ik údivu p<im/l Královnu, aby schýlila
hlavu. Mezi r1=emi protla$ila se ku$eravá hlavi$ka. S ú=asem díval se malý and/lí$ek na skv/lé barvy a pokoušel se je chytat. Vznešená paní se schýlila, uchopila
mali$kého a posadila se na r1=ový polštá< a pohrou=ila se do hlubokého zadumání. Vid/la nitro zem/, vid/la tam sp/ch a chvat, pobíhání mali$kých postav, vid/la, jak se otvírají brány a p<ehrady a jak ve studni samotné po$íná ruch. Šumící
pramen pronikl na denní sv/tlo. Vid/la, jak se va<í a ví<í voda. Studna se chv/la
pod tlakem divokých =ivl1 a brzy proudila záplava p<es okraj studny do údolí.
Šumot vody napl:oval les. Maria stanula zá<ící a usmála se vd/$n/ k nebi. V jejich vzty$ených rukou zá<ily zlat/ dva k<í=e.
Zvolna krá$ela nazp/t. Krá$ela po temn/ $erveném koberci a její veliké o$i z<ely plny št/stí dobrotivý obli$ej Boha Otce.
- 40 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Na louce $ekalo mno=ství lidi, vesm/s nemocných. Byli mezi nimi i mrzáci a
chromí. Také na blízkých polích a na cest/ p<ed domem bylo vid/t celé zástupy
lidí, jak uctiv/ stojí opodál. Pohlí=eli všichni v tou=ebném o$ekávání ke svatému
domu. Kdy= se Maria blí=ila, poklekli cho<í a zdvihli úp/nliv/ ruce. Vznešená paní
tiše stanula, p<elétla všechny zrakem plným milosrdenství a pak krá$ela $ekajícími <adami lidi a =ehnala jim svýma rukama.
Tak došla a= k domu. Tam rozev<ely se ze široka dve<e a záplava sv/tla proudila ven. Ve dve<ích stál Král. Setkali se. Jasná zá< sv/tla obklopila Marii a Imanuele, a z nich vyza<oval k<í=. Pak ukázala Maria radostn/ k lesu a Král p<ikývl.
Ihned vyšli z domu dva u$edníci a pospíchali ku prameni, aby donesli všem pomoc hledajícím lé$ivé vody. Dve<e se zav<ely za vznešenou dvojicí a zá<e pohasla.
Lidé, kte<í kle$eli v hlubokém pohnutí a modlili se, povstali nyní tiše a ubírali se
uctiv/ k svatému prameni. Jen malí and/lí$ci z1stali, napínali r1=ové <et/zy stále
novým zp1sobem a= na st<echu, kde svítil k<í= Grálu. Pomalu tvo<ila se z girland
veliká písmena a brzy bylo mo=no $íst: "To byl první den svatých rukou."
.......ooOoo.......
- 41 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Lidský duch
Lidský duch stanul p<ed and/lem soudu. And/l ve sv/tle šedivém hávu, nedostupný a daleký, op<en o sv1j zá<ící me$, tázal se p<ísn/: "Pracovals na sob/?
Sna=il ses ke Sv/tlu?"
"Ano," odpov/d/l pyšn/ lidský duch. "D/lal jsem, co jsem mohl. P<emýšlel
jsem, co je na mn/ nesprávné a zkoumal jsem se. Vid/l jsem však také, =e druzí
to d/lají ješt/ h1<e ne= já. Jak to p<ijde, =e oni tolik platí p<ed Bohem?"
And/l p<ikryl se novým plášt/m, který ho vzdálil ješt/ víc a proudil nyní z n/ho
ledový dech. Lidský duch po$al se chv/t.
"Pýcha a osobivost!" slyšel tvrdý hlas and/l1v.
"Ó, d/lal jsem dobro," zvolal ihned horliv/ lidský duch a vypo$ítával: "Dával
jsem zlato chudým a choval jsem se ke ka=dému p<átelsky."
"Ano, tos $inil i u t/ch, jim= by p<ísné a otev<ené slovo více poslou=ilo ne=
zm/k$ilá dobrota. - Slabost a domýšlivost!" odv/til and/l nedot$en.
"Já jsem skute$n/ pomáhal, kde jsem mohl," sténal ustrašen/ lidský duch.
"Spravoval jsem mnoho ú<ad1, pon/vad= ostatní byli k tomu p<íliš pohodlní. Nechali m/ d/lat práci a nev/novali mn/ =ádného uznání."
"Ješitnost," zn/la krátká odpov/) and/lova.
"Modlil jsem se k Bohu," pravil =alostiv/ lidský duch. "Modlil jsem se p<ed nedávnem, kdy= moje dít/ bylo nemocno."
"Tehdy ses modlil, vlastn/ =ebral," potvrdil chladn/ and/l. "Pod/kovals však
také, kdy= se dít/ti vedlo lépe?"
Zahanben/ sklonil lidský duch hlavu.
"Vidíš," pravil and/l, "i zde to bylo falešné, všechno tvé myšlení a jednání bylo
falešné; a p<ece ta jisk<i$ka lásky ku tvým lidem je jediným záchranným lanem,
které ti zbylo a je= ti snad m1=e ješt/ pomoci. Zahrab své slabosti a ne<esti. Bude
ti dána ješt/ krátká lh1ta."
Po chvíli stanul lidský duch op/t p<ed and/lem soudu a pravil pokorn/: "Zde
jsou, pane, ty hroby, co jsem s námahou a pílí vyhrabal. Polo=il jsem do nich
všechno, s $ím jsi byl nespokojen. Nyní jsem to p<ece od$inil?"
And/l p<istoupil blí=e, stal se jasn/jším a zá<iv/jším, ale jeho p<ísnost se nezm/nila. Ukázal na druhou <adu hrob1 a pravil: "Ulo=il jsi je tam a te) myslíš, =e
jsou mrtvy. Ale nechal jsi hroby otev<eny. Podívej se! Ješitnost se ji= vzchopila a
závist se práv/ za$íná hýbat. Lenost myšlení ji= také otev<ela o$i."
"Co tedy mám d/lat?" tázal se =alostn/ lidský duch.
"Tam le=í písek tvých n/kolika dobrých skutk1, $ervený, šedivý a bílý!" pravil
and/l a odešel.
Lidský duch nabral na lopatu $erveného písku nesobecké lásky a rozhodil jej
po hrobech. Pak vzal st<íbrošedý písek "dobré v1le" a leskle bílý písek "bázn/ Bo=í" nasypal hojn/ do hrob1. Tém/< ani nepozoroval, =e na blízku je malá hromádka hn/dé zem/ a jenom náhodn/ z ní také trochu vzal.
Op/t stanul lidský duch p<ed and/lem, který byl obklopen sv/tlým ml=ným závojem a pravil pokorn/: "Nejsem hoden, abych p<edstoupil p<ed tvou tvá<."
And/l1v hlas zn/l slavnostn/ jako zvuk zvonu, kdy= pravil:
- 42 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
"Vidím svatou pe$eS na tvém $ele. Dotkla se t/ ruka vyslance Bo=ího. Te) m1=eš se sna=it ke Sv/tlu, avšak cesta je ješt/ daleká. Podívej se na své hroby - dávno ješt/ nejsou vypln/ny."
Lidský duch vid/l, =e na n/kterých hrobech zejí ješt/ prohlubn/ a jen u n/kolika zvedal se mali$ký pahorek. N/které byly napln/ny jen do p1l a pod pískem
hýbal se =ivot. Z jednoho hrobu vzty$ovala se zvolna =lutá, ošklivá ruka. Lidský
duch to vid/l a plakal.
Op/t stanul lidský duch p<ed and/lem. Sklonil svá kolena a pravil: "Ty, který
p<icházíš z Bo=í lásky a spravedlnosti, pohle), jak jsem zahrnut št/stím. Nosím
k<í= ve slu=bách Vyslance Bo=ího."
And/l stanul v jasném oblaku Sv/tla a v rukou dr=el me$ soudu. Ten zá<il jako
plamen a z jeho hrotu vycházely dva paprsky. And/l pokynul lidskému duchu a
odpov/d/l:
"Jsi na dobré cest/. Ale rozva= si te) vše, co $iníš. Oko spravedlnosti bude na
tob/ spo$ívat tím p<ísn/ji. Sv1j =ivot jsi dal Králi. Tvá p<ísaha je nejsv/t/jším slibem p<ed Bohem. Ka=dý zbytek sobectví musí zmizet. Poslušnost ve slu=b/ je
p<ede všemi pozemskými svazky. Rozlu$uje od dít/te, man=elství i domova. Nyní
zasáhne t/ dvojnásob m1j me$, jestli=e padneš."
Pak ukázal and/l na hroby u nohou lidského ducha, který vid/l, jak na n/kterých kvetou kv/tiny. Naproti tomu ostatní byly holé a mnohé zemí ješt/ nevypln/ny. Ovšem, =e byly tu p<ipraveny veliké hromady písku dobré v1le a pln horlivosti
po$al lidský duch op/t házet písek lopatou. And/l zmizel.
Kdy= pohled and/l1v padl op/t na lidského ducha, ten ho ani nepozoroval, jak
byl zabrán do své práce. Ale podivno - hroby polykaly písek a necht/ly se uzav<ít,
nechS jej tam sypal sebevíc. Pot se na n/m jen sléval, a jeho tvá< byla strnulá. Ze
t<í hromad písku zbývaly na zemi jen mali$ké zbytky, které ka=dým náhozem lopaty se zmenšovaly. Hn/dá hromádka písku le=ela tu mali$ká a nepovšimnuta
jako d<íve.
Nyní zpozoroval lidský duch, =e spot<eboval všechno dobro a =e nemá nic, co
by k tomu p<idal. Jeho síly po$aly umdlévat. Ale hroby, do kterých házel písek,
stály tu jako d<íve, jakoby se s nimi nic ned/lo. Lidský duch byl bezradný. Cht/l
se rozho<$it, =e všechna jeho námaha byla tak málo odm/n/na. Obrátil se k and/lu soudu, jeho= p<ítomnost pojednou zpozoroval, a zachvátil ho ú=as. And/l stál
daleko od n/ho obrovsky veliký s pozdvi=eným me$em, který se leskl jako slunce.
Paprsek jeho ost<í pronikl lidskému duchu a= do srdce. Klesl k zemi a dlouho le=el v nejhlubším zhroucení.
Kone$n/ se pozvedl a ješt/ kle$e po$al házet lopatou se stisknutými zuby a slzami ho<ké bolesti nad sebou. A hle – zvolna, velmi zvolna, po$aly se hroby plnit a
hromady písku po$aly op/t nar1stat. I ta malá, hn/dá hromádka, ze které lidský
duch te) ji= také bral. Trvalo dlouho, ne= nabyl odvahy op/t se vzchopit.
Ješt/ dnes tam stojí a hází lopatou stejnom/rn/ písek dobré v1le, lásky a bázn/ Bo=í. Ale nezapomíná p<idat v=dy i toho hn/dého "p<ísnosti v1$i sob/." Hroby
se pomalu plní. Snad p<ijde jednou den, kdy bude moci op/t radostn/ stát p<ed
and/lem soudu a hroby u jeho nohou, které nyní spo<e kvetou, budou plny pestré
nádhery kv/tin.
.......ooOoo.......
- 43 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Velký mozek, malý mozek a slune ní plete.
Marie Halseband
Byli jednou t<i sourozenci, kte<í =ili ka=dý sám pro sebe v malých sv/tni$kách,
a vedlo se jim dob<e a byli šSastní. Jen z<ídka se navšt/vovali, pon/vad= to nebylo
zapot<ebí. M/li telefon a mohli si tak navzájem sd/lovat všechna svá p<ání a myšlenky. Denní stravu dostávali ze spole$né kuchyn/, která byla uprost<ed domu, a
s tím byli spokojeni. Nem/li kone$n/ ani mnoho $asu pro takové vn/jší zále=itosti,
proto=e ka=dý se zam/stnával svou prací, o které vedli $asto p<átelské rozmluvy.
Mimo n/ =ilo v dom/ ješt/ mnoho synovc1 a jiných p<íbuzných, ale o ty se starali
sourozenci, jen pokud to bylo jich povinností. Tito t<i sourozenci se jmenovali:
Sv/tloo$ka, Bohumila, Zemirád. Sv/tloo$ka bylo krásné mladé d/v$e a bydlelo
blízko kuchyn/. Vypráv/la ráda mladé Bohumile n/=né a krásné povídky, a p<i
tom pletla z nádherných, sv/telných vláken m/kké šati$ky, které se t<pytily jako
nejjemn/jší zá< m/síce.
Malá Bohumila bydlela ve v/=ovité kom1rce hned vedle bratra Zemiráda. Bylo
to n/=né dít/ s krásnými dlouhými kade<emi a nosilo v=dy jen m/kké šati$ky, které ji upletla sestra Sv/tloo$ka. P<i tom stále myslela na bratra. Dávala mu všechny $epice a rukavi$ky, které jí byly veliké, nebo které byly ze siln/jší tkaniny a
hodily se proto lépe bratrovi. Byla by mu ráda dala i své šate$ky, které byly tak
m/kké a rozta=itelné, =e by se mu jist/ hodily. Ale on je odmítl.
Zemirád byl silný, r1=olící chlapec, zv/davý a =ivý. Jako malý hoch si hrál nejrad/ji se svým zlatým, jemným pískem, jeho= m/l plnou bednu a stav/l z n/ho
zámky a zahrady. Kdy= trochu povyrostl, zdála se mu tato práce p<íliš nudnou.
Cht/l podniknout n/co jiného. Stával po celé hodiny u okna a pozoroval venku
=ivot velikého m/sta. Kdy= se mu n/co velmi zalíbilo, otvíral okno a vyhlí=el ven. V
takových dnech p<erušoval hrub/ a netrp/liv/ vypravování obou sester a volal:
"Nechte t/ch nesmysl1!" Pak bývaly Bohumila i Sv/tloo$ka v=dy smutné, proto=e
v/d/ly, =e otev<enými okny m1=e vniknout dovnit< mnoho kalného a temného,
ani= by to bratr pozoroval. Pou=ily pak všechnu svou lásku a trp/livost, aby temno op/t vypudily. P<inesly krásný ke< bílé r1=e, na n/m= kvetl nádherný kv/t, a
daly bratrovi mnoho krásného ovoce. To všechno vyp/stovaly a opatrovaly ve
svých malých sv/tni$kách.
"Rády bychom ti vypráv/ly, jak sv/tlo s naší láskou t/ provází i ve spánku," <íkaly bratrovy. "Cht/ly bychom s tebou, ty v/dychtivý, ud/lat výlet do sv/tlých výšin, kde není temnot a utrpení, nýbr= jen bla=ené uctívání Boha. Poj) s námi!
Nech se vést p<ed brány ráje!"
Tak prosívaly sestry a Zemirád pak býval pohnut a zahanben. Radostn/ p<ijal
r1=i i ovoce a horliv/ se o n/ staral. Brzy však stala se mu i tato malá práce obtí=nou, stále $ast/ji vyhlí=el z okna, po dlouhé hodiny sedával na okn/ a pozoroval.
Tu p<išel jednoho dne k oknu cizí chlapec, zastavil se a kýval nahoru na malou v/=i$ku.
"Nemohu odejít ze své p<íjemné sv/tni$ky," pravil Zemirád. "M1=eš-li, poj) ke
mn/ nahoru, budeme si spolu hrát."
Tu cizí chlapec vystoupil rychle po tém/< neviditelných stupních nahoru,
vsko$il dovnit< a ptal se: "Co máš na hraní?"
- 44 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Zemirád p<inesl hrd/ svou sk<ínku plnou nádherného písku. Pak p<inesl i kv/tiny a ovoce jako to nejkrásn/jší, co m/l. Cizí chlapec uchopil sk<ínku a ledabylou
rukou rozházel písek po sv/tni$ce. Pak vzal ovoce a kousl do n/j.
"Brr, to má mdlou chuS," pravil. "Tu máš! Zkus, co já jsem p<inesl. Vytáhl z
kapsy pocukrovaný preclík a dal jej Zemirádovi. Ten m/l slzy v o$ích, pon/vad=
po$ínání návšt/vníkovo mu p1sobilo bolest. Trápilo ho, =e se mu nelíbilo jeho
ovoce a =e kv/tinou v1bec pohrdl. Jen váhav/ kousl do preclíku. Ach, jakou m/l
dobrou chuS! M/l plná ústa cukru. To bylo opravdu n/co jiného ne= jeho ovoce,
které pojednou vypadalo tak nevzhledn/ a p<ezrále. Kdy= Zemirád dojedl preclík,
zdálo se mu, =e má jakousi =lu$ov/ ho<kou p<íchuS.
"To je =vást!" pravil cizí chlapec, kdy= mu to Zemirád povídal. "Tu máš bonbon," a vtiskl cosi Zemirádovi do ruky.
Pak p<istoupil chlapec k oknu a zapískl. Hned vybíhali ze všech dom1 chlapci
a p<ibíhali k oknu.
"Dávejte pozor!" volal na n/ chlapec a vyhazoval jeden kus ovoce za druhým
oknem mezi k<i$ící a povykující houf. Kdy= vyhodil poslední, vrazil jakoby nev/domky do kv/tiná$e. Bílá r1=e se ulomila a spadla na podlahu.
"Moje kv/tina!" zvolal Zemirád, te) opravdu polekán.
"Kluku hloupý, p<ece se pro takovou hloupost nebudeš roz$ilovat," odpov/d/l
opovr=liv/ cizinec... "Po$kej, zavolám ti lepší kamarády." P<istoupil k oknu a volal:
"Poj)te všichni nahoru."
Tu zvedl se radostný pok<ik a celá spole$nost lezla nahoru. Zemirád zachránil
ješt/ s posledním kouskem pocitu studu sv1j kv/tiná$ a schoval jej na vysokou
poli$ku a r1=i polo=il na prádelník. Jako divoká zv/< vtrhla horda k n/mu, Skákali p<es stoly a =idle a p<i tom povykovali a rámusili tak, =e malá Bohumila zamkla
vedle ustrašen/ svoje dve<e, a musela si ulehnout, jak ji z toho rozbolela hlava.
Te) m/l Zemirád spole$nost, která ho ji= neopoušt/la. Odcházívala ovšem také
na chvilku pry$, ale jen aby p<inesli v/ci, které jim cizí mladík poru$il. Brzy byla
sv/tni$ka Zemirádova p<ecpána všelijakými hra$kami a harampádím. V pokoji
bylo tak t/sno, =e se tém/< nemohl ani pohnout. To ho u$inilo pohodlným a líným.
Jak se ulekly sestry, kdy= ho po dlouhé dob/ v jeho vzácné hodince op/t navštívily. Iasto se sice pokoušely s ním mluvit, ale k<ik spole$nosti je v=dy p<ehlušil. Te) sed/l p<ed nimi nabub<elý a díval se na n/ lhostejnýma o$ima.
"Chceme ti pomoci," pravily mu. "Uklidíme tv1j pokojík a vy$istíme jej, abys
m/l z n/ho zase radost a mohl v n/m skákat."
"Dejte mi pokoj," bru$el nevrle.
"Pom1=eme ti, brat<e, vyházet ty cizince, abychom my t<i mohli zase =ít v souladu a št/stí."
"Ne=va:te!" pravil Zemirád.
Tu pravila Sv/tloo$ka vá=n/: "Copak jsi na všechno zapomn/l, i na nebeské
zahrady a nádheru v/cí Boha Otce? Kde jsou dary, které jsme ti z lásky darovaly?"
"Co já vím?" kr$il rameny. Je$ sester byla mu nep<íjemná a t/=kopádn/ se oto$il. Mezi tím prodírala se Bohumila tiše naházeným haraburdím a mnohokrát se
p<i tom bolestn/ uhodila. Šla však dále, neboS naho<e objevila zaprášený a vyschlý kv/tiná$. Namáhav/ šplhala po bednách a prknech a sundala jej dol1. Te)
ho opatrn/ p<enášela. Ó, b/da, jak ona sama však vypadala! Sv/tlý vlas byl pln
- 45 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
pavu$in a dít/ bylo celé zaprášené. Sv/tlé šate$ky byly k nepoznání roztrhány a
malé ru$ky do krve poškrabány.
Kdy= bratr uvid/l krásnou sestru tak zohyzd/nou, po$al plakat. Sv/tloo$ka
p<istoupila tiše a hladila oba. Malá Bohumila nezdála se ani pozorovat, =e je celá
zaprášená. Po$ala otírat zvadlou kv/tinu a $istit ji. Zemirád vid/l, jak kapky krve
z jejích rukou kanou do suché zem/ a plakal pln obav o ty malé ru$ky, aby se zase uzdravily. Tu po$alo se tiše hýbat ve zvadlém ke<i a na suchých v/tvích objevil
se mali$ký zelený pupen. Sv/tloo$ka vzala kv/tiná$ do svých rukou a ovinula jej
jemnými vlákny. Tu povstal Zemirád a rozhlí=el se, kam by mohl kv/tinu postavit.
Po prvé zpozoroval tísnivou p<epln/nost a nepo<ádek ve svém pokojíku.
Rychle vyhodil n/kolik beden a kus1 =eleza oknem ven, aby uvolnil milý starý
prádelník, který byl zatla$en do rohu a vypadal velmi zaprášený a otlu$ený. Vzal
hadr a jal se $istit prádelník. Iím déle $istil, tím více ho práce t/šila, a= kone$n/
zdál se mu dosti $istý, aby na n/j mohl postavit kv/tiná$. Zatím rozvinul se na
ke<i malý zelený lístek. To ho tak pot/šilo, =e pokra$oval v uklízení, aby m/l více
místa.
"Oho!" zvolal náhle ošklivý hlas a cizí hoch stanul u okna. "Chci t/ navštívit,
pro$ jsi vyhodil naše nejkrásn/jší v/ci oknem?"
Zemirád polekan/ vzhlédl, sestry zmizely a chlapec vsko$il dovnit<.
"Hej, brat<í$ku, snad nechceš, aby ty dv/ sm/šné kojné, tvé sestry, ud/laly z
tebe slabocha. Co by tomu kamarádi <ekli? Uka= hned, =e jsi správný chlap."
Cizinec p<istoupil p<i tom k r1=ovému ke<i a cht/l jej vzít a vyhodit. Tu zachvátil Zemiráda strašlivý hn/v.
"Ruce pry$ od mé r1=e!" vzk<ikl. Mladík se smál, nahnul se k oknu a volal:
"Halo, kamarádi, rychle sem! Je tu divadlo!"
Ji= slyšel Zemirád rychlé kroky po dlá=d/ní a nerozhodn/ pohlí=el na cizince i
na r1=i. Tu uvid/l kolem ní vznášet se ješt/ jedno sv/tlé vlákno Sv/tloo$ky a poznal v n/m zakrvácené ru$ky sestry Bohumily. Pojednou se rozhodl. Uchopil obrovskou silou mladíka a vyhodil ho ven práv/ na =enoucí se hordu chlapc1. Pak
zav<el okno. Zven$í doléhal k n/mu <ev, a= ho zamrazilo. Vypukla bou<e, s t<eskotem nará=ely kroupy na okenní tabule a ve sv/tnici nastal ledový chlad.
"Moje kv/tina zmrzne," myslel si Zemirád. "Musím ud/lat ohe:."
"Brat<e, v=dyS máš p<ece kamna a tolik v/cí, které se musí spálit!" volal Bohumilin hlas.
"Poj) ke mn/, malá sest<i$ko," volal na ni.
"Nemohu, musím $istit," odpov/d/la Bohumila. "Musím se hodn/ umýt. Bylo u
tebe p<íliš mnoho prachu a špíny."
"A ty Sv/tloo$ko, ke mn/ nep<ijdeš?" tázal se dále.
"Práv/ pletu nové šaty pro sestru. Staré u tebe roztrhala. Nemám $asu pro tebe brat<e, pomoz si sám!"
Tu Zemirád zatopil a naházel do kamen všechno, co mu p<išlo do ruky. Ve
sv/tnici se rozjasnilo a oteplilo a na r1=ovém ke<i vyr1stal jeden lístek za druhým.
Také venku se rozjasnilo a cizí mladík stál p<ed oknem a pokorn/ prosil, aby
ho pustil dovnit<.
"Budeš mít všechno, co chceš. Dorty a kolá$e, kon/ i auto, peníze i po=itky.
Chci ti slou=it, jen m/ vpusS dovnit<, je mn/ zima."
Zemirád odmítl. Venku nastalo nádherné jaro a všechno rozkvetlo. Lidé vycházeli z dom1, zpívali a tancovali a všichni zdáli se zá<it št/stím a radostí. Cizí mladík nechal p<edvést všechny drahocennosti m/sta v dlouhém pr1vodu p<ed Zemi-
- 46 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
rádem. P<ed okno nastav/l pe$en/ a mlsk1, víno i šampa:ské. Krásné =eny volaly
ho k tanci a starosta s celou radou vyšli a nabízeli mu zlatý záslu=ný <et/z. Ten si
Zemirád ji= dlouho p<ál a ji= p<istupoval váhav/ k oknu. Tu uvid/l, jak na obli$eji
mladíka objevuje se vít/zoslavný úsm/v a v tém=e okam=iku slyšel, jak Sv/tloo$ka
povídá: "První šaty jsou hotové." Za$ervenal se studem, obrátil se a šel ke své r1=i.
Tu ozvaly se op/t hlasy sester vedle n/ho a po$aly mu vypráv/t zprvu opatrn/
a ostýchav/ o krásných, starých $asech. Zvolna probouzely se v n/m vzpomínky
na tu nevinnou dobu št/stí a na cesty, které tehdy se sestrami podnikal. Bývali v
dalekých zemích a nádherných, po=ehnaných krajích. Kde to asi bylo? P<emýšlel
a pracoval na tom dále.
Zcela tiše objevilo se zatím na r1=ovém ke<i nepatrné poupátko, a kdy= je Zemirád uvid/l, uchvátila ho jásavá radost. Ochotn/ naslouchal nyní sestrám, které
mu vypráv/ly o ví<e v Boha a o v/$né spravedlnosti a sna=il se p<i tom ud/lat si
na svém pokojíku po<ádek. Venku p<ed oknem stával však ješt/ cizí mladík, $asto
klepával na okno a prosil o vpušt/ní. To jsou pro Zemiráda temné hodiny. Pak
odpo$ívá práce a on naslouchá vábným slov1m. Pak p<icházejí sestry tiše dovnit<
a ukazují na r1=ový ke<. Ze Zemiráda hned všechno spadne, cizinec zmizí a on
pracuje s novou silou. Má však ješt/ mnoho co d/lat, aby jeho sv/tni$ka byla tak
$istá, =e by v ní rozkvetla bílá r1=e.
.......ooOoo.......
- 47 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
T0i hradby
Brzké jaro rozesmálo širý kraj. Sluní$ko vysílalo p<íjemné teplo, v lese zazníval
tichý zp/v pták1 a na výsluní rozkvetly sedmikrásky a modré jaterníky. Brouci a
mravenci dali se do práce a ze v$elína bylo slyšet bzu$ení v$el. Je krásn/ zde naho<e, na p<ekrásné vyhlídce do údolí Innu a nádherné hory se zá<ícími vrcholky.
Malý pot1$ek skákal p<es balvany a v místech, kde protínal cestu, oto$il se
n/kolikrát v kruhu, jakoby se $emusi divil a cht/l se zastavit. M/l se také $emu
divit, neboS na cest/ stály obrovské postavy bradaté a uzlovité. Vypadaly skoro
jako staré lesní stromy, je= rostou k nebi, omšelé a tvrdé, vzdorující všem bou<ím.
Tak stojí tu velcí bytostní vedle sebe a tvo<í dlouhý <et/z. Nic =ivoucího nep<ejde
kolem bez výstrahy a všichni, zví<e i gnóm, elf i duch, výstrahy uposlechnou. Jedin/ $lov/k prochází jimi bezstarostn/ a jen n/kte<í cítí se na okam=ik stísn/ní. O
n/kolik krok1 dále na to stejn/ zapomenou.
Tak stojí tu sta<í lesní ob<i a dr=í v/rnou strá=. Dívají se p<es nejvyšší lesní
stromy a prohlí=ejí celou zem. Je to veliký kruh, který tu utvo<ili lesní ob<i. Jejich
obli$eje jsou obráceny ven a v rukou t<ímají kmeny strom1, aby odrazili ka=dý
útok, který by se snad blí=il. Iasto obrátí se n/který z obr1 a zadívá se láskypln/
ku prameni Sv/tla, který zá<í uprost<ed horského svahu jak bílé zlato.
Uvnit< kruhu lesních obr1 nachází se ješt/ dva další kruhy, které se vinou kolem zá<ícího svazku paprsk1 Sv/tla.
Další kruh svítí modravou zá<í a tam stojí zbrojnoši Grálu. Jejich výzbroj je z
modré ocele a ok<ídlené p<ilby pokrývají jejich hlavy. V rukou dr=í úzké a dlouhé
štíty, tvo<ící neproniknutelnou ze) a opírají se o kopí. Jejich mladé tvá<e jsou plny radostné d1v/ry a hrdosti, =e jim byla sv/<ena svatá strá=. Všechna zví<ata
lesa p<echází kolem nich, aby zachytila pozdrav sm/jících se chlapeckých o$í, je=
se neúnavn/ rozhlí=ejí kolem.
T<etí kruh obkli$uje t/sn/ veliký pramen Sv/tla, který proudí z malého domu.
Zde stojí Rytí<i Svatého Grálu a st<e=í d1m svého Krále. Jsou to krásné, vysoké
postavy ve st<íbrném brn/ní, s p<ilbami, na nich= zá<í k<í=. Op<ení o vysoké me$e
dr=í strá=. Jejich vá=né, vousaté obli$eje jsou obráceny k domu. Kolem nich je
jasné, zelené sv/tlo. Chrání to nejsv/t/jší a nej$istší, na $em spo$ívá s láskou
dobrotivé oko Boha Otce.
Ilov/$e, který hledáš cestu k Imanuelovi, hle), abys prošel v $istot/ t/mito
t<emi hradbami. Jen skrze n/ m1=eš dosp/t ke Králi. Ty snad nevidíš, avšak tv1j
cit t/ k nim povede, kdy= se ho otá=eš. T<i klí$e otevrou ti tyto t<i hradby, je= obklopují Král1v d1m.
Jmenuji se: "Pokora, Víra a V/rnost!"
.......ooOoo.......
- 48 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Výstavba
"Smím tedy skute$n/ do území Grálu?" tázal se mladý mu= radostn/.
"Král to dovolil a já jsem vás o$ekával," odv/til druhý a po=ádal ho, aby se posadil vedle n/ho. Malé auto se rozjelo, a jakmile zahnuli na širokou silnici, zav<ela
se za nimi =elezná brána.
"Jedeme podle Innu," vysv/tloval pr1vodce. "Síla jeho vody pomáhá nám brousit kameny pro svatý Hrad. V tam t/ch mali$kých domcích bydlí d/lníci. Jedeme
te) t<icet kilometr1 územím Grálu. Jsou tu jen slu=ebníci Grálu, kte<í svobodn/ a
radostn/ dávají své nejlepší síly ke sv/tlému dílu. Není tu =ádných spor1 a =ádných stávek, neboS ka=dý d/lá, co umí a pod<izuje se v radostné poslušnosti.
Však se podívejte sám."
Objevily se veliké hromady d<eva, u nich= pracovalo mno=ství lidí. Zpocené obli$eje leskly se na slunci a odevšad k nim zaznívaly veselé pozdravy. Z rozhalených košil leskly se st<íbrné k<í=e. Zacházeli s t/=kými kameny tak lehce a vesele,
jakoby jim pomáhali neviditelné ruce.
Ve skladištích le=elo ušlechtilé d<evo, o<ech, t<eše:, cedr a mahagon. Kmeny
byly roz<ezávány na pile u <eky a po dráze dopravovány dále.
"Támhle p<ichází Achmed," pravil s úsm/vem v1dce. Kolem rohu jedné z dílen
p<icházel velký slon. Klidn/ p<istoupil k hromad/ kmen1, uchopil chobotem velikou kládu a odnášel ji klidn/ pry$.
"Je to milá$ek t/chto lidí," pravil v1dce. "Pracuje úpln/ samostatn/. Ráno uká=e mu jeho dílovedoucí hromadu a ostatní u= ud/lá Achmed sám. Máme tu více
takových samostatn/ pracujících zví<at, neboS spojení s bytostným je tu velmi silné. Denn/ vidíme, jak nám p<írodní síly pomáhají. Máme z toho velkou radost a
lidé s nimi závodí. To není jako d<íve ve sv/t/. Ka=dý je tu spokojen se mzdou,
kterou dostává, neboS ví, =e odpovídá p<esn/ jeho výkonu a =e zále=í jenom na
n/m, aby svou mzdu zvýšil. Iistá síla Sv/tla ze Svaté Hory p<ináší stále nové
podn/ty a všichni jsou šSastní, =e smí pracovat pro vznešeného Krále. A= bude
jednou Hrad Grálu svítit daleko do kraje, pak budou tito mu=ové pracovat ve
Sv/tle jako vzory, pracující ku sláv/ Imanuelov/."
"Ovšem," p<ikývl cizinec, "oni všichni v/dí, pro$ to d/lají. Znají své d<ív/jší =ivoty a hledají v/dom/ cestu do Království Bo=ího."
V1dce p<ikývl hlavou na souhlas a ukazoval na obrovské pole trosek, je= se
rozkládalo p<ed nimi, a pokra$oval ve svých vysv/tlivkách. "Te) projí=díme nejhorším místem, kde se z<ítily hory, a jsme rádi, =e alespo: tato dobrá silnice je
hotová. Ješt/ p<ed rokem bylo to velmi špatné. Sp/šné náklady musely se p<ekládat na kon/ nebo je museli nosit lidé. Kdyby nám byly nepomohly nové paprsky,
byla by práce nešla tak rychle."
"Ach ty paprsky," zvolal druhý =iv/, "kdo se m1=e o nich n/co dov/d/t?"
"Ty slou=í jen Grálu a moci Grálu. Je to dar Bo=í vznešenému Králi," odv/til
v1dce. "N/co však smím vám ukázat. Je to <ídká výjimka, =e to Král dovolil. Brzy
tam p<ijedeme."
Po obou stranách silnice stály obrovské kusy skal a roztrhané horské st/ny
svítily $ervenou a =lutou barvou. D<ev/né mosty vedly p<es hluboké trhliny pod
- 49 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
silnicí. Inn hu$el a šum/l kolem velikých skal, které do veliké dálky zú=ily jeho
<e$išt/.
"Zde za$íná lanová dráha," pravil v1dce. Koleje drah sbíhaly se sem ze všech
stran. Vozíky se plnily materiálem všeho druhu a vznášely se jako nep<etr=itý vlak
na lanech. Mezi nimi bylo vid/t i osobní vozy, neboS i lidé se rádi svezli.
"Stavíme nyní krásnou silnici nahoru uprost<ed z<ícených hor, kolem bývalé
vesnice. Není však ješt/ sjízdná. Pro Krále byla vybudována zvláštní silnice. Vede
údolím, kde jsou skleníky. Jedeme kolem."
Zrak1m mladého mu=e objevilo se nyní $arovné údolí. Uprost<ed údolí proudila šumící voda a v dálce bylo vid/t =lutou stu=ku krásné horské silnice. V údolí
byly veliké zahrady se skleníky. Mno=ství kv/tin kvetlo v zahradách a jejich barvy
p<edstihovaly se nádherou. Zdálo se, =e zvlášS se tu p/stují r1=e všeho druhu.
"To jsou královniny oblíbené kv/tiny," vysv/tloval v1dce na otázku cizincovu.
"Brzy bude zde naho<e po n/kolika letech první slavnost a k ní bude pot<eba r1=í.
Po prvé sm/jí lidé zase nahoru na Svatou Horu, která jim byla tak dlouho uzav<ena. Hrad ješt/ nestojí, ale na kraji horského svahu byla vybudována veliká hala.
Její st<echu je odtud vid/t. Pojme tisíce lidí, co= ovšem ani p<ibli=n/ neposta$í pro
mno=ství lidí, které p<ijde."
"T/ším se na slavnost," pravil cizinec tiše, "smím být p<ítomen?"
Druhý srde$n/ p<ikývl. "Nová hala je p<ekrásná, vysoká a klenutá. Barevnými
okny proudí p<íjemné sv/tlo a po stranách jsou zvláštní stánky pro hudbu. Zní to,
jakoby p<icházela s nebe. Je to n/co zcela jiného, ne= d<ív/jší malé baráky, a p<ece jsme v t/ch skromných prostorách pro=ili nejv/tší št/stí a nejsv/t/jší pobo=nosti. Nikdy ji= nebudeme moci být vznešenému Králi tak blízko, jako tomu bylo tehdy. Bylo to nezaslou=ené št/stí."
V1z zahnul nyní op/t na horské pole a projí=d/l uprost<ed balvan1 k n/kolika
budovám, které se zdály být postaveny na holých skalách. Kolem staveb vinul se
vysoký plot z ostnatého drátu a p<ed branou dr=eli strá= dva vojáci.
"Mají vrha$e paprsk1," pravil v1dce a ukazoval na krátké, trubi$kám podobné
hole, které dr=eli strá=ci v rukou.
"První stavba je obytný d1m," pravil v1dce na další cest/. "Zde spí d/lníci a
vedoucí in=ený<i. Jsou tu pohodlné místnosti, knihovna a jídelna, neboS se tu mají cítit jako doma."
"Na jak dlouho se zavázali?" tázal se návšt/vník.
"Na dva roky," odv/til v1dce, "V této dob/ nesmí p<ijít do styku s nikým, kdo je
za ostnatým drátem a nevidí ani svých známých. Je to však radostná slu=ba. Pracují pod Bo=skou silou Grálu a ne= uplyne jejich $as, bude i dílo hotovo. Jejich
nástupci budou pak odlou$eni od vn/jšího sv/ta jen na krátkou dobu, neboS
hlavní práce budou vykonány."
Mu=ové pospíchali kolem nich s p<átelskými pozdravy nebo pokynem hlavy.
Všichni m/li stejný radostný výraz obli$eje a mnozí nositelé zlatých k<í=1 sv/d$ili,
jak d1le=itou jest jejich tajemná $innost.
"Na konec chci vám ješt/ ukázat centrálu Sv/tla. Všechny ostatní budovy jsou
p<ístupny jen zasv/cenc1m," pravil v1dce a vkro$il do veliké sv/tlé místnosti. Byla
vylo=ena plotnami a krom/ n/kolika podivných, trubkovitých schránek s p<epína$i byla úpln/ prázdná. Na st/n/ byla dlouhá tabule vypína$1 s ohromným mno=stvím $ísel. Zvláštní byl strop, provedený úpln/ ze skla nejr1zn/jší výšky, tak=e
paprsky nového slunce mohly sem bez p<eká=ky pronikat ze všech stran.
- 50 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
"Zásobujeme odtud celou <íši proudem všeho druhu, sv/tlem a silou," vysv/tloval v1dce. "Mimo to pou=íváme paprsk1 k mnoha jiným ú$el1m. To jest však
naše tajemství. Sv/t je ji= odvislý od Grálu, neboS paprsky vá=ou elekt<inu, jak
víte. Od té doby, co byl vynalezen nový kov, jest moc vznešeného Krále nedotknutelná. B1h je s ním. Pod jeho moudrou vládou rozkvete zem/ v radosti a št/stí.
Lidé se budou zase u$it =ít podle Bo=ských zákon1 a budou d/kovat tomu, který
jim k tomu dopomohl: Vznešenému Králi, Bohem vyslanému Synu Ilov/ka!"
.......ooOoo.......
- 51 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Nový 0ád
Na velikou nádhernou bránu bylo zaklepáno klepátkem. Zazn/l temný zp/vavý
zvuk a brána se otev<ela. Oba venku stojící mu=i krá$eli po stinné pís$ité cest/ k
bílému palácovému domu, který prosvítal skrze stromy. Pojednou stanul p<ed
nimi hn/dý sluha, jakoby vyrostl ze zem/ a uklonil se s rukama na prsou zk<í=enýma. Kdy= jeden s cizinc1 ukázal na zlatý k<í= na svém kabát/, ihned zaleskly se
jeho bílé zuby v p<átelském úsm/vu a uklonil se znovu ješt/ hloub/ji. Pak pospíchal ohlásit hosty.
Vyslanec Grálu obrátil se ke svému pr1vodci a pravil: "Po=ádám Achmeda Garima, aby nám umo=nil všechno vid/t a slyšet, pane Raverdezi."
Pru=ný, elegantní Argentinec se =lutavou pletí a $ernými vlasy se s díkem
uklonil. Ji= dávno cht/l se n/co bli=šího dozv/d/t o organizaci Grálu. Po mramorových stupních vstoupili do chladné bílé p<edsín/. Sluhové p<evzali jejich klobouky, nalili r1=ové vody na jejich horké ruce a podali jim m/kké hedvábné ut/rky. Jeden z nich rychle o$istil boty host1 od prachu.
Pak krá$el urostlý sv/tlovlasý N/mec nap<ed. Mezitím ji= také pán domu krá$el
jim vst<íc. Achmed Garin, zavalitý Turek s $ernou špi$atou bradou a chytrýma
o$ima, s rozja<enou tvá<i prohlí=el pozorn/ své návšt/vníky, ani= by je pozdravil.
Urostlý mladík op/toval jeho pohled, podal mu zvláštním pohybem ruku a pošeptal mu tiše jakési slovo. Tu zazá<ila tvá< Achmedova, který se hluboce uklonil
p<ed vyslancem Imanuelovým a pak stiskl svému hostu srde$n/ ruce. Rozlo=ili se
na m/kkých polštá<ích a Argentinec obdivoval nádheru místnosti, kde vybrané
um/lecké p<edm/ty a koberce sv/d$ily o bohatství a vkusu majitele. Sluha p<inesl
malé šálky mokka a chlazený šerbet.
"Promi:te, pane Brandte," pravil Achmed, jakmile byli sami, "=e jsem nejd<íve
o$ekával vaše heslo, ne= jsem vás pozdravil jako vyslance Grálu. P<išel jste d<íve,
ne= jsme vás o$ekávali a já musím plnit svoje p<edpisy."
"Byla to vaše povinnost a chválím vás za to," odv/til p<átelsky N/mec. "P<ivádím vám s sebou pana Revardeze, aby poznal naše z<ízení. Vypráv/jte nám proto
n/co o své $innosti, aby pan Revardes mohl ve svém pokoji o tom p<emýšlet. Zítra
bude pak moci ukojit svou zv/davost."
Turek zadíval se tázav/ na mluv$ího, který u$inil rukou tém/< nepozorovatelný
pohyb, p<ikývl spokojen/ a za$al vypráv/t:
"Mám-li vám podat správu o tom, jak my tu pracujeme pro vznešeného Krále,
tu musím panu Revardesovi nejd<íve sd/lit, =e zde, ve Smyrn/ jsme za<ídili naši
odbo$ku teprve p<ed rokem, a proto máme vybudovat ješt/ mnoho v/cí. Mohu
vám však dokázat knihami, =e nepromarníme =ádného dne. Musím vám <íci vše
jen v hrubých rysech."
"Kdy= rozší<ení Svatého Bo=ského u$ení vy=adovalo z<ízení st<ediska i zde, byl
jsem vyslán do Kalkaty na toto $estné místo. Do té doby pracoval jsem pod vedením indického kruhu, prvního, který tam bojovníci Grálu zalo=ili. Zde byl jsem
nadšen/ p<ijat a ji= v prvním m/síci shromá=dilo se p<es osm set v/<ících. Pobo=nosti museli jsme zpo$átku konat ve veliké mešit/, která byla ji= po dlouhá léta
prázdná.
- 52 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Mezitím rozší<il se kruh tak, =e jsme získali tento d1m a p<estav/li jej. Dnes je
v n/m skv/lá místnost pro pobo=nosti, je úpln/ odd/lena v zahradním k<ídle domu. Dále jsou tu spole$enské místnosti všeho druhu, cizinecké pokoje pro zahrani$ní hosty a mno=ství kancelá<í. Pomáháme pot<ebným, zprost<edkujeme práci,
máme i jakousi cestovní kancelá<, která pomáhá p<íslušník1m Grálu radou i $inem a kde se vystavují doporu$ující dopisy. Kdo cestuje do n/jakého m/sta, kde
je z<ízen kruh, tomu zjedná takový dopis ihned pomoc a on najde v tamní odbo$ce domov."
"Nezneu=ívá se t/chto dopis1?" tázal se Revardes.
"Také se ji= stalo, =e byly ukradeny, ba dokonce i p1j$eny," odv/til Achmed.
"Však jsme se z toho pou$ili. Jsou ješt/ r1zná jiná znamení, která cestující musí
znát. Lehkomyslný $lov/k, který dá sv1j dopis druhému, vylu$uje se sám. Nedostane ji= nikdy doporu$ujícího dopisu.
To jsou však jen $ist/ vn/jší, lidské zále=itosti, co jsme tím vytvo<ili a zorganizovali. Mnohem krásn/jší je vnit<ní soudr=nost a vyjas:ování poslání. Pozoruji to
z<eteln/ p<i m/sí$ních shromá=d/ních."
"Jaká jsou to shromá=d/ní?" tázal se Argentinec.
"Tu scházejí se rodiny pat<ící Grálu ve spole$enských místnostech. Je to radostné a krásné spolu=ití, =ádné spolka<ení nebo klub, jak to bývalo d<íve ve
všech zemích. I zde se tancuje, neboS krásné, staré besedy s val$íky z1staly na
=ivu. Naší mladí mu=ové, vychovaní v úct/ p<ed $istou =enou, v/dí, =e je pro n/
velikým vyznamenáním, sm/jí-li tan$it s mladým d/v$etem. Po dlouhá léta bylo v
Grálu velmi p<ísné odd/lení obou pohlaví, aby se lidé nau$ili =ít podle Bo=ských
zákon1 nové <íše. Teprve p<ed krátkou dobou byl dovolen spole$ný tanec. Mnohem rad/ji tan$í však mladíci i d/v$ata své krásné slavnostní tance mezi sebou.
Ostatní se dívají a mají radost z cudné $istoty d/v$at a z jaré mladé síly mladíku."
"A jak se vám poda<ilo vytvo<it toto neoby$ejné spolu=ití?" cht/l v/d/t Revardeze.
"Pomocí víry ve Sv/tlo a Svatého Krále, jemu= smíme slou=it, a velikou vzájemnou d1v/rou. Kdo nále=í Grálu, pracuje pro n/ho a tím pomáhá nejlépe i sám sob/. Tento d1m je spravován výhradn/ slu=ebníky Grálu. Dodavatelé jsou p<íslušníky Grálu, a tak pracujeme všude. Ka=dý dosáhne svých p<íjm1 a $estných
p<edností podle zásluhy. Jest veliké vzájemné dávání a p<ijímání v Grálu. Nade
vším bdí vá=ky spravedlnosti. Bez této d1v/ry by =ádná práce nemohla prospívat.
Stalo se to ji= p<íslovím a <íká se: "Tak jistý a v/rný, jako nositel zlatého k<í=e."
Kdo nosí zlatý k<í= Svatého Grálu, nechS ji= je to k<í= v kruhu nebo sv/tské znamení bez kruhu, tomu m1=ete bezvýhrad/ d1v/<ovat. Pom1=e vám, jste-li v nouzi,
bude v/rn/ spravovat vaše jm/ní, nebo vám poradí podle nejlepšího v/d/ní. V
místnostech odbo$ek Grálu nalezne i nejubo=ejší ochranu a pomoc."
"Co= pomáháte vy i jiným, nejen p<íslušník1m Grálu?" zvolal udiven/ Revardes.
"Ovšem, kdy= si to zaslou=í. Jak jinak by lidé v/d/li, kde naleznou dobro?
Jsme však také p<ísní a neúprosní, jestli=e se špatní lidé pokusí zneu=ít naší všeu=ite$né organizace ke svému prosp/chu. – Avšak, pánové, zavedu vás ji= do vašich pokoj1. Jste unaveni a vyslanci Grálu nastanou nyní namáhavé dny."
Úpln/ zaujat tím, co slyšel, dal se Argentinec doprovodit do svého pokoje. Tém/< ani nepozoroval, =e N/mec ješt/ z1stal.
Kdy= se Achmed vrátil, vid/l u$edníka Imanuelova, jak stojí p<ed obrazem Krále, který visel na hlavní st/n/ pokoje.
- 53 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
"Pane," pravil tiše, "p/t set k<t/nc1 o$ekává tou=ebn/ po=ehnání Grálu. V poradní síni dlí ji= po n/kolik hodin t<i zasv/cenci, kte<í $ekají po n/kolik dn1, aby
nepromeškali váš p<íjezd."
Tiše obrátil se vyslanec a následoval Achmeda. Prošli n/kolik nádherných
místností a vkro$ili do kulatého sálu, kde $ekali zasv/cenci. Uprost<ed místnosti
šplouchala $istá voda ve vodotrysku a ší<ila sv/=í chlad. Shora padalo tlumené
sv/tlo. V tomto sv/tle objevila se tvá< u$edníka náhle úpln/ zm/n/na a zazá<ila
zvláštní krásou, kdy= pravil:
"Budi= s vámi po=ehnání vznešeného Krále!"
Bylo to, jakoby se sálem rozezvu$el zvuk zvonku a jemné fialové sv/tlo zazá<ilo
kolem $ty< mu=1, kte<í zbo=n/ klekli na kolena.
"P<átelé," pravil vyslanec Grálu, "zítra uslyšíte vše. Budu vám vypráv/t o nádherném bílém Hrad/, který byl práv/ dostaven a vypíná se $istý a zá<ící uprost<ed
krásné hory. K tomuto svatostánku putují <ady lidí. Budete slyšet o slavnostech v
zá<ících mramorových sálech, napln/ných Bo=ským Sv/tlem, kde pomazaný Král
vykonává sv1j vznešený ú<ad. Po jeho boku jest vznešená paní s po=ehnanýma
rukama a Iistá Lilie, krásná jako májové jitro. Budu vám vypráv/t o Lvu, Rytí<ích, apoštolech a kruzích u$edník1 zlatých k<í=1. Budete slyšet o k<t/ncích u
posvátného pramene, který proudí z alabastrové mísy vedle Vyslance Bo=ího, z
n/ho= $erpá jeho svatá ruka.
Nepro=ili jste ješt/ =ádnou slavnost na Hrad/, a proto chci vám <íci dnes tolik:
Král zve vás k nejbli=ší slavnosti. Chce mít své v/rné kolem sebe. P<ipravte vše ve
vašich domovech na vaši nep<ítomnost a t/šte se, p<átelé! A te) mi dop<ejte zaslou=eného odpo$inku po rušném dni. Zítra p<ipravíme
slavnost k<tu a v ned/li vykonám jménem Syna Ilov/ka tento posvátný úkon.
Modlete se se mnou p<átelé, abych sv1j vznešený úkol vykonal k radosti Imanuelov/ a aby slavnost byla pravou nádhernou slavností Grálu."
.......ooOoo.......
- 54 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Tíha k0í2e
Svatý k<í= stojí nad zemí a jeho sedmero paprsk1 ji zasahuje mocnou silou.
Bo=skou silou. Bo=ské Sv/tlo, je= z n/ho proudí, drtí zlo, o$isSuje chorobu a pozvedá dobro. T/=ké jsou nyní pozemské dni pro lidstvo, t/=ké a tísnivé jako dosud
nikdy. Paprsky Svatého K<í=e vytryskují v nádherném, nej$istším bílém Sv/tle
Boha Otce a zasahují vesmír. Obletují zemi jako blesky a ka=dý paprsek, který
dosáhne zem/, zazá<í jinou barvou, a ka=dý p<ináší soud Syna Ilov/ka. Paprsky
se jmenují: Víra, Láska, V/rnost, Spravedlnost, Iistota, pokora a báze: Bo=í.
--"Jen se podívejte na ten balík dopis1, co došel na ten hloupý inzerát," pravil
redaktor šéfovi, který šel okolo. Šéf se obrátil a díval se se zájmem, jak po<ada$
srovnává dopisy do sk<ín/, neboS schránka šifry byla ji= p<epln/na.
"Jaký to byl inzerát?" tázal se stru$n/.
"Co= se ji= nepamatujete, pane Kramer, na inzerát, který byl ve všech velkých
listech i v zahrani$í?" tázal se redaktor a podal šéfovi výst<i=ek inzerátu. Kramer
$etl: "Prosím všechny, kdo vid/li k<í=, o krátkou zprávu, pokud mo=no s udáním
dne a hodiny a jak zjev vypadal. S díkem dr. H."
"To je jakýsi divný =ert a jist/ ho mnozí napálí," mínil se smíchem. "Zdá se, =e
na to v naší ubohé zemi jsou po<ád ješt/ peníze. Odebral si ji= poštu?"
"P<ijde patnáctého," odpov/d/l po<ada$. "Do té doby máme to zde uschovat."
"Ulo=te tu poštu u mne, chci se na toho podivného chlapíka podívat, a= p<ijde,"
pravil šéf a odešel.
--"Zde je vaše pošta!" pravil Kramer a ukázal na <adu svázaných balík1 op<ených o ze). Vizitku cizincovu dr=el ješt/ v ruce a p<e$etl si rychle jméno. Ten dal
zatím pokyn svému šoférovi, který odcházel s prvním nákladem balík1.
"Prosím, posa)te se, doktore Helwigu," pravil Kramer p<ív/tiv/. "Bude to chvíli
trvat, ne= se váš šofér vrátí. Musím vám otev<en/ <íci, =e mne zajímá váš podivný
inzerát."
Helwig se posadil a pravil klidn/: "Budu mít ji= brzy padesát tisíc odpov/dí. Vy
jste jist/ p<esv/d$en, pane Kramer, =e ani v dobách nouze všichni nezhloupli a
nenaletí na ka=dý podvod. Ne, ne<íkejte mi nic. Jekli mi to ji= druzí, co vy jako
zdvo<ilý mu= si jenom myslíte. Doká=i vám však hned, =e tu není ani jediná zpráva, která by si z toho tropila =erty, nebo nebyla v/cná."
Helwig zvedl balík dopis1, roz<ízl obal a za$al otevírat obálky.
"Prosím, $t/te sám," pravil a podával Kramerovi dopisy. Ten po nich zv/dav/
sáhl a p<elet/l zrakem jeden dopis za druhým, aby si zapamatoval hlavní smysl.
"Vidím zá<it k<í= vysoko na nebi a p<inesl mi út/chu a klid.
- 55 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Vidím ho ka=dý den v tuté= dobu. Cítím v=dy jeho p<íchod ji= nap<ed podle
t/=kého tlaku, který mi le=í na srdci.
Co je s tím k<í=em? Moje =ena tvrdí, =e ho vid/la. Od té doby je úpln/ zkrušená
a ustrašená. Tém/< ani nemluví.
Veliké paprsky zá<í z k<í=e. Jeden z nich nás zasáhl, kdy= jsme sed/li v zahrad/. Cítili jsme hned, jak nás pronikla jakási cizí síla. Pov/zte nám, co to je?
Vid/l jsem ho jednou a od té doby vídávám jen paprsky duhových barev. Kdy=
je vidím, musím se modlit.
Mé t/=ce nemocné dít/ ho vid/lo a smálo se. Od té doby vede se mu lépe den ze
dne. Bu) po=ehnán Svatý K<í=.
B1h Otec posílá nám znamení, abychom byli pokorní a modlili se. Napište mi,
víte-li o k<í=i více, budu vám vd/$en.
Odejm/te ten strašlivý k<í= ode mne, nebo mne spálí.
Ji= dlouho jsem po n/m tou=il a o$ekával Svatý K<í=. Modlím se v=dy, kdy= vidím, jak se vyno<uje nad horami. Pán Sv/ta dr=í soud! Hledejte Syna Ilov/ka, p<íteli.
K<í= stál nad naší lodí tém/< hodinu. Tryskaly z n/ho duhové barvy. Elegantní
spole$nost kolem mne dívala se na n/j s lehkou hr1zou a o$ekávala p<íjemné
mrazení nebo novou senzaci. Musel jsem se modlit. Vedle mne stál mladý mu=,
který náhle zvolal: Kdy= $lov/k vidí tyto lidi, tak pochopí hned, =e na nás musí
p<ijít trestající Bo=í soud. Od té doby jsem stísn/n a pln úzkosti. Obávám se, =e
p<ijde n/jaké nešt/stí.
Byli jsme zoufalí, neboS step je skoupá a =n/ byly špatné. Myslela jsem, =e ji=
se nebudu moci dívat na bídu své rodiny. Tu stanul pojednou k<í= jednoho ve$era
na nebi a zá<il nad stepí. Od té doby nabyli jsme odvahy a stydíme se všichni za
nedostatek d1v/ry v Boha. Te) to jde pojednou lépe. Modlete se s námi, abychom
znovu nezmalomysln/li.
Váš inzerát mi p<inesl vysv/tlení. Týdny a týdny mne ji= k<í= pronásledoval a
tla$il mne k zemi. Ji= to dále nevydr=ím. Kdy= byl vid/n i jinde, nejen ode mne,
pak musí v tom být ruka Bo=í. Zítra se dostavím k soudci, abych jednou mohl poctiv/ stát p<ed vyšším soudem. Zabil jsem $lov/ka.
"Chcete $íst dále?" tázal se Helwig.
"Ne, ne," bránil se Kramer. Byl rozechv/n a sna=il se, aby to zakryl. "Ale <ekn/te mi, jak jste na to p<išel, uve<ejnit tento inzerát a jaká je to vlastn/ zále=itost s
tím k<í=em?"
"Budu vám to vypráv/t. Tisk se bude muset s tím stejn/ brzy obírat.
- 56 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Asi p<ed $ty<mi m/síci navštívil mne jeden m1j známý, jeho= jsem m/l rád pro
jeho klidnou a rozumnou povahu. Tentokráte byl nervosní a teprve po dlouhém
domlouvání prohlásil, =e vid/l k<í=. Na horské tú<e prý zá<il nad vrcholky. Pova=oval ho zprvu za p<elud a vzpomn/l si na zá=itky jiných alpinist1, zvlášS lorda
Whympera, avšak zá<ící úkaz z1stal viditelný, pokud byl na vrcholku hory. Pak
na to zapomn/l, proto=e se sna=il zapomenout a jeho rozum se bránil uznat tento
zá=itek. Po t<ech dnech uvid/l jej zas a od té doby nem/l klidu. Hledal p<í$inu a
ptal se mne o radu. Nemohl jsem zprvu potla$it své pochyby a necht/je p<ítele
ješt/ více rozrušovat, p<edstíral jsem, =e je to zále=itost docela jednoduchá. Po bezesné noci jsem se rozhodl, =e uve<ejním inzerát. Jestli=e vid/li k<í= i jiní lidé, pak
netrp/l m1j p<ítel duševní chorobou a jist/ se n/kdo mezi lidmi najde, kdo bude
moci podat vysv/tlení tohoto úkazu. Úsp/ch mého inzerátu jste vid/l sám."
"Ovšem, ale pro$ nevidíme všichni?" p<erušil ho vzrušen/ Kramer.
"Všichni ho budou jednou vid/t nebo zahynou," odv/til Helwig.
"Co tím chcete <íci?"
"Qe je nad námi Bo=í soud a tento k<í= je znamením V/$ného."
"Odkud to víte?"
"Od Vyslance Bo=ího, jeho= jsem mezitím dík mnoha dopis1m nalezl a jeho=
rukou bude soud proveden."
"Kdo to je? Co o n/m víte?" tázal se vzrušen/ Kramer.
"Mnoho, ale stále ješt/ ne dosti. On obnoví sv/t a vytvo<í novou <íši, ve které
lidé najdou op/t práci a radost."
"Prosím vás, pov/zte mi víc, doktore Helwigu," prosil Kramer a vzal blok, aby si
ud/lal poznámky. "Co víte ješt/ o jeho programu?"
"Jedno vím ur$it/," pravil Helwig s úsm/vem, "s tiskem ji= zú$toval. I vy jste
toho p<íkladem a jist/ sám víte nejlépe, jak je tisk prohnilý."
"Nechápu úpln/, co míníte?" pravil trochu zmaten/ šéf. "Chce-li nás n/kdo vyvést z tohoto bahna beznad/jnosti, pak práv/ on bude pot<ebovat vliv a moc tisku. Jak se chce dostat nahoru, nebude-li ho podporovat tisk?"
"Vy stále zapomínáte, pane Kramer, =e ho podporuje moc, se kterou nikdo na
zemi nepo$ítal," p<erušil ho Helwig. "Moc Všemohoucího Boha. Tak a te) jsem
vám dal nejv/tší a nejvzácn/jší zprávu pro váš $asopis, kterou jste kdy dostal. Vy
se ovšem budete chránit n/co o tom napsat, pon/vad= máte strach, =e byste se
zesm/šnil. Brzy budete však vzdor všemu vzpírání donucen podat o tom zprávu.
Ano, donucen, pane Kramere. A víte, kdo vás donutí? Svatý K<í=!"
.......ooOoo.......
- 57 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Bratr Bonifác
Marie Halseband
Ve vysokém kapitulním sálu Brixenského hradu sed/l v okenním výklenku
kní=e biskup a naslouchal pozorn/ slohu hubeného opata, který sed/l naproti
n/mu s kní=e$kou v ruce.
Poslední zápis bratra Bonifáce zní, pravil a op/t $etl. V dob/ velikono$ní léta
Pán/ 1402. Dnes v noci stanul op/t veliký and/l p<ed mým lo=em, podával mi svítící pergamen, na n/m= bylo napsáno: „Kdy= však Syn Ilov/ka p<ijde“!
Biskup ude<il p/stí do stolu a pravil: „Máte to v tom vašem klášte<e zplozence
pekla. Tenhle bratr Bonifác je nebezpe$ný. Ohro=uje svými proroctvími moc církve. Kristus, Syn Bo=í, je mrtev a my jsme jeho zástupci. Druhý Kristus nebude
trp/n. Jak zn/jí ta slova, co o tom napsal?“
Opat listoval v knize a $etl dále v jasném, krásném, malovaném rukopise:
„Bude míti ohromnou moc z Bo=í milosti, neboS pak p<ijde Poslední Soud! Všechny duše =ivé i mrtvé musí klásti ú$ty ze svého konání. Syn $lov/ka p<inese zem/t<esení a vodní pohromy, hlad a nákazy. Bude =íti zde na blízku po jistou dobu a
jako znamení pravosti bude z n/ho svítit zá<ící k<í=.“
Biskup zahalil se t/sn/ji do svého fialového šatu a zamyšlen díval se do prázdna: „Kniha bude spálena“, pravil po chvíli. „Ví n/kdo mimo klášter o bláznovství
bratra Bonifáce?“
„Pane, všichni sedláci ho znají, mají ho rádi,“ pravil opat, „a t<eba=e on sám
mnoho nemluví, p<ece ji= mnohé proniklo ven. Lidé šeptají si o tom neuv/<itelné
pohádky. Je nejvyšší $as, =e se cosi stane.“
Biskup pokynul a zvolal do sálu: „Martine, rychle pero a pergamen a posel aS
rychle osedlá kon/. Pošleme rytí<i z Klammu nového domácího duchovního. Ierný rytí< je nám zavázán.“
„Však on p<ijme ji= bratra Bonifáce správným zp1sobem. Pane opate, váš klášter bude prost všeho kací<ství, d<íve ne= se vrátíte dom1.“ Opat se hluboce uklo- 58 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
nil a spokojený úsm/v p<elet/l p<es jeho tvrdý obli$ej.
Na horském výb/=ku tý$il se skv/lý hrad nad údolím Innu. Byl chrán/n vysokými a opevn/nými pevnými zdmi. Ietné v/=e a cimbu<í dodávaly mu majestátního vzhledu, na malé v/=i$ce u padacího mostu stál mnich a pohlí=el dol1 do zeleného údolí zalitého sluncem, kterým se vinul Inn, jako st<íbrná páska. Tam dále
bylo vid/t i široký $ty<hran kláštera, který dnes $asn/ ráno opustil. V modravé
dálce leskly se sn/hem pokryté vrcholky hor a úzký, bledý mnich1v obli$ej zard/l
se tichou radostí nad tímto krásným pohledem. T/=ce jen lou$il se s tímto obrazem. Avšak p<ijí=d/jící $eta jezdc1 p<ipomn/la mu ošklivou skute$nost. Z blízkého
pahrbku zazn/ly krákoravé pta$í sk<eky. Tam visela na šibenici strašlivá postava
- dnes ráno byl konán soud.
Pestrobarevná $eta jezdc1 blí=ila se úvozem, na h<betech koní leskly se $abraky, na hlavách jezdc1 vlály pestré chocholy a jejich drát/né košile leskly se v
slunci. P<ed nimi jel rytí< na $erném koni, jsa od/n v $erné brn/ní se spušt/ným
hledím. Na jeho p<ilbici vlála $erná péra. Zvedací most byl spušt/n, a= jeho <et/zy,
zámky a závory sk<íp/ly. V okam=iku byl dv1r napln/n hlu$ícím zástupem. Hlukem pronikal <ehot koní, smích a hlasité kletby. Se sk<ípotem pozvedl $erný rytí<
své hledí a pohlédl nahoru na v/=, kde se mu mnich hluboce uklán/l. Rytí< sáhl
svou rukou v =elezných rukavicích na sebe. Tam zašelestil na jeho spodním šat/
dopis Brixenského biskupa.
0 n/kolik hodin pozd/ji, $erný rytí< z Klammu roztáhl široce své nohy, obuté
ji= do lesklých st<evíc1, op<el se pohodln/ ve své lenošce a zadíval se s temnou
tvá<í na mnicha, který tiše vstupoval dovnit<.
„Brat<e Bonifáci, vy víte, =e jsem soudcem kláštera“, pravil. „Jste u mne ob=alován z $arod/jství a v/štectví a magie. Odvolejte!“
„Pane rytí<i, B1h je se mnou“, pravil mnich pokorn/, „nemohu odvolat.“
„Tak ti dám $as na rozmyšlenou“, zasmál se rytí< z Klammu hrub/ a otev<el
dve<e. Ihned vstoupili dva zbrojnoši, chopili se mnicha a táhli ho po schodech dol1; rytí< krá$el nap<ed, otev<el skrytou =eleznou branku a z ní proudil k nim dusný vzduch. Zbrojnoši zapálili pochodn/ na st/nách chodby, ve které byl prora=en
postranní otvor. Mnich byl str$en do díry. Kdy= dopadl, slyšel, jak za ním byly
kameny op/t zavaleny. Za =iva poh<ben, pomyslel si, a pak byl zachvácen dlouhou mdlobou. Kdy= p<išel k sob/, obklopovalo ho matné, p<íjemné sv/tlo. Poznal,
=e le=í v malé $ty<hranné místnosti. Naho<e ve zdi bylo malé, nepatrné, zam<í=ované okénko. Bylo zazd/no a p<ece tudy p<icházelo sv/tlo. Kdy= sáhl rukou na
okénko, le=el tam malý chlebí$ek. Mnich bla=en/ pojedl, cítil se podivuhodn/ posílen a pohrou=il se v hlubokou modlitbu. Pak hledal ve svém hábitu a projela jím
veliká radost, neboS jeho pergamen, pero a malý kalamá< tam ješt/ byly. Posadil
se na podlahu a za$al psát. Iasto p<epadla ho p<i tom silná únava a o$i se mu
zavíraly: Ve spánku vídal po ka=dé kvést na okn/ velikou lilii a z této lilie kladla
podivuhodná =enská ruka chléb na <ímsu. Z toho =il bratr Bonifác a tak psal p<íb/h o p<íchodu Syna Ilov/ka, který m/l z1stat budoucímu pokolení.
Kdy= byla práce u konce, sklonil hlavu na chladnou kamennou ze) a pohlí=el
se zá<ícím zrakem vzh1ru k okénku. Tam zasvitlo náhle z lilie nadpozemsky jasné
sv/tlo a nádherný zjev =eny p<istoupil k n/mu, uchopil ho za ruku a pravil:
„Poj) ty v/rný! P<ivedu t/ k svému Synu, který se bude jednou nazývat Synem
- 59 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Ilov/ka. Tam naho<e smíš z1stat, a= budeš moci jednoho dne vlo=it svou práci do
povolaných rukou a tím skon$íš své poslání na zemi.“ - Bla=en/ vznášel se bratr
Bonifác k Bo=skému sv/tlu.
Staletí p<ešla a hrad zmizel. K<oví a mech pokrývaly místo, kde kdysi stál.
Jednoho dne sed/li $ty<i lidé na palou$ku, nad ním= se kdysi zvedala v/= vévodící
zemi, v její= opušt/nosti trp/l a zem<el bratr Bonifác. P<es léta kynula jim bílá
st<echa domu, kde bydlí Syn Ilov/ka a lidé, kte<í byli slu=ebníky Bo=ího Vyslance, pohlí=eli tam s pokornou láskou.
Tu snesla se dol1 duše bratra Bonifáce, vypráv/la jim sv1j p<íb/h a <ekla jim,
kde by mohli najít pergamen, sv/d$ící o Synu Ilov/ka. Na míst/, kde bývalo kdysi
okénko jeho v/zení, rostla malá polní lilie. Tu m/li lidé utrhnout. To m/lo být
znamením Vyslanci Bo=ímu, =e bratr Bonifác dokon$il své pozemské dílo a sm/l
se navrátit do sv/tlých výšin.
Ity<i lidé krá$eli rozechv/ni a bez hlesu svou cestou. Jejich zraky dívaly se
zbo=n/ na mali$kou lilii, která m/la býti brzy vlo=ena do po=ehnaných rukou Syna Ilov/ka.
.......ooOoo.......
- 60 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Koší ek na šití
Marie Halseband
V jedné rodin/ vznikl spor, a to je n/co velmi pová=livého a vlastn/ se to
nemá ani stát. Ale lidé jsou ji= takoví. Všichni p<išli dom1 nabru$ení, otec, matka, syn i dcera. Jídlo jim nechutnalo a pak nakonec pro utr=ený knoflík vzniklo
rozlad/ní. Všichni odešli z pokoje rozzlobeni a zaho<klí a jen koší$ek na šití z1stal
zapomenut stát na stole. Hu$elo to v n/m hlasit/ a pohn/van/, práv/ tak jako lidé
p<ed chvílí spolu mluvili.
„P/kná historie“ pravil náprstek nesouhlasn/. „Cítím ješt/ hn/v, kterým
jsem byl tla$en na jehlu. Bylo mi p<i tom po<ádn/ horko“.
„Nech je hlomozit, co je nám po tom!“ <ekla $erná nit. „Ale to, =e mn/
utrhla, místo, aby m/ po<ádn/ n1=kami odst<ihla, to bylo hrubé! Za to jsem matku <ízla po<ádn/ do prstu, aby si na mn/ pamatovala!“
„Nemluvte p<ece tak neslušn/ a nevzd/lan/!“ zvolaly pohoršeny stiskací
knoflíky. „Jste sice jen hrubá ln/ná nit/, p<íliš tlustá, abyste mohla p<ijít v1bec u
nás v úvahu, ale tolik ohledu musíte mít p<ece na své okolí, abyste se svými výrazy p<izp1sobila!“
„Hloupé kr1ty!“ vr$ely nit/. „Mluvím, jak mi zobák narostl. Dr=ím alespo:
pevn/, co je se mnou p<išito. Na vás slabochy sta$í se jen trochu šikmo podívat a
u= od sebe odsko$íte. Moderní Kroppzeng …. N/co tak nesolidního d<íve nebylo.“
„Ale knoflíky byly v=dycky!“ Zachrastily nyní knoflíky ve své krabi$ce. Byly
nadšeny hlasitým výkladem.
„I já jsem velmi u=ite$ný a nepostradatelný!“ vmísil se do pohnutého rozhovoru špendlík. “Dr=ím pevn/ a na moji kulatou hlavi$ku je mo=no tla$it a otá$et, ani= bych p1sobil bolest.“
„Sm/šné!“ vyk<ikla jehla velkomysln/. „Já p<idr=uji nit a sešívám ty nejkrásn/jší v/ci. Vy m1=ete ka=dopádn/ v/ci trochu p<idr=eti k sob/, dokud nep<ichvátám, abych je jednou prov=dy sešila k sob/. Mé ouško je tisíckrát lepší,
ne= všechno ostatní!“
„Uleh$uji práci“ odpov/d/l rozzloben/ knoflík. „A kdy= se n/co roztrhá,
mohu rychle vypomoci v nouzi. Jen moje hlavi$ka je ta pravá!“
„Ano, pomáháte nepo<ádným dívkám, vy hlavi$kové sle$inky,“ <ekla jehla
zu<iv/. „Ale moje práce je jen po<ádná a m1=e se nechat vid/t!“
- 61 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Ale, ale!“ napomínala bílá cívka nití. „Pro$ v=dy hned tak špi$at/, mé dámy? Co= to nejde mírnou cestou?“
„Takové jsou v=dy!“ mínil náprstek. „Ale budu s nimi se všemi hotov!“
„Shledávám to nehezké a nejemné, takto se p<ít!“ pravilo hedvábí a pozdvihujíc nosánek, napínalo malinké zoubky kulatého kartonu, na n/m= bylo navinuto. „Chcete p<ece šít také s mými n/=nými vlákny. Musím ale <íci, =e jsme vlastn/
zvyklé p<icházet do styku s vaším jehlovým p<íbuzenstvem teprve od $ísla 9 a výše.“
„Já mám zlaté ouško!“ volala jehla a otá$ela se hn/viv/, neboS byla jen
z rodiny $íslo 8.
„Já mám modrou sklen/nou hlavi$ku!“ odsekl špendlík, který m/l radost
ze zlosti své nep<ítelkyn/. „I moji sourozenci jsou všichni pest<í a jsou rádi pou=íváni!“
„Co= nem1=ete v1bec dr=et pusu!“ zasy$ela jehla. „Neustále se vm/šujete,
a p<i tom jste ve skute$nosti jen polovi$ní jehla!“
„Tato v/$ná hádka je tak nudná!“ <ekly nyní n1=ky a zívly, a= se jejich ost<í
široce rozev<elo a op/t zaklaplo. Vypadaly trochu klackovité, ale naslouchaly p<íliš
dlouho a byly vlastn/ uvyklé okam=it/ a energicky zakro$it. Cht/ly mít klid.
„Já si myslím, =e jsme všichni stejn/ pot<ební i nepot<ební!“ pokra$ovaly
dále. „Podle toho, jak jsme práv/ pot<ebovány.“
„No, co se toho týká,“ mínil centimetr hrd/, „tedy já jsem ze všech ten nejnepostradateln/jší. Mn/ pot<ebují v=dycky nejd<ív. Od mé pozornosti závisí, budeli n/jaká v/c zhotovena, a jak bude rozd/lena!“
„A kdy= tak jednou p/kn/ sklapnu, jako onehdy,“ smály se n1=ky, „pak je
po m/<ení!“
Centimetr se pobou<en/ odkulil na druhou stranu. P<ed krátkým $asem byl
sešíván, pon/vad= neopatrné st<íhnutí n1=ek ho t/=ce zranilo. Tato skvrna ovšem
velmi zabolela milou ješitnost centimetru.
„Rád bych vid/l, kdo by mohl d/lat moji práci!“ volal há$ek, vytahuje se
p<es hlavy ostatních v celé své délce.
„P<irozen/, suchá, nohatá osoba neumí také nic jiného, ne= klapat!“ <ekla
jehla a zajisk<ila p<i tom v ohni zloby.
Nyní po$aly i knoflíky harašit ve své krabi$ce. „Nezapomínejte na nás,“ volaly. „My jsme p<ece také pot<ební!“
V koší$ku na šití bylo stále hlu$n/ji a bou<liv/ji, <e$i jen a jen vybuchovaly. Jehla a špendlík p<ely se velmi rozho<$en/. Há$ek je st<ídav/ chytal, jednoho
po druhém, za ucho nebo za hlavi$ku, a d1kladn/ s nimi zat<epal. Nit/ p<ely se
s tiskacími knoflíky, náprstek a hedvábí si vzájemn/ vykládaly a n1=ky m/ly své
uši – tj. dr=átka, do nich= lidé zasunují prsty – schovány pod polštá<kem na jehly,
aby nemusely poslouchat b/dování centimetru.
Náhle vším tímto hlukem, vádou, na<íkáním a h<ímáním pronikl úpln/ cizí
zvuk, jemu= všichni s ú=asem naslouchali, a ponenáhlu byl v koší$ku klid. N/kdo
se práv/ za$al smát, srde$n/ a vesele. Smích byl tak okouzlující, =e se všechny zlé
obli$eje za$ínaly pomalu vyjas:ovat, hn/vivé vzplanutí uhasínalo a všichni se dívali do rohu koší$ku, odkud zvuky vycházely. V nejzazším rohu le=ela =lutohn/dá
hmota, která vypadala jako kousek kamene, ale její povrch byl rozbrázd/n hlubokými rýhami. A tato nepatrná, špinavá v/c, se smála takovým zlatistým obla=ujícím, pokojným smíchem.
„Vosk!“ volali u=asle i zklaman/ všichni najednou.
- 62 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Ano, vosk!“ p<ikývl sm/jící se vosk. „Jací jsme to sm/šní! Hádáte se jako
lidé a musíte =ít v jednom dom/ p/kn/ vedle sebe!“
„To p<ece musí lidé také!“ sko$il mu do <e$i náprstek, sotva dechu popadaje.
„Však jste práv/ ale vid/li, jak je to únavné!“ <ekl vosk. „Obyvatelé koší$ku =ijí
p<ece v míru!
Podívejte se, jsem jenom prostý chasník, velmi opot<ebovaný a nevzhledný, ale
proto p<ece také váš p<ítel. Slyšeli jste mn/ kdy, abych <íkal o sob/, =e se pova=uji
za d1le=it/jšího ne=li ostatní, nebo =e platím za n/co víc?“
„To ale také nem1=ete!“ volala jehla zvysoka. „K $emu m1=ete být v1bec
u=ite$ný!“
„A práv/ jehla se musí dvojnásob plaho$it, jestli=e nit dob<e nenavoskuji.
Práv/ v$era jedna z vašich sester praskla v p1li,“ odv/til pokojn/ vosk. Jehla zahanbena umlkla.
„Podívejte se, p<átelé“, pokra$oval vosk dále. „Vy všichni jste lidským výmyslem, lidské ruce vás vytvo<ily a pou=ívají vás. Jíkají vám mrtvé v/ci a nev/dí, =e
na vás lpí jako dech n/co z jejich bytosti a bytí. Vy však se musíte chránit, abyste
nep<ijímali od nich zlo, které tak jako dobro se k vám nese. Dnes vnikla $ást lidské zloby do našeho tichého koší$ku – a ud/lala nás všechny odbojné. Ale mnohem krásn/jší je být spokojení, neboS pak bude sv/t mnohem sv/tlejší a slunn/jší, a práce bude radostí a uspokojením!“
„Radost a uspokojení!“ spílala jehla. „Tam, kde moje pokolení stojí ustavi$n/ jednou nohou v hrob/. Jak snadno se naše jemné postavy p<elomí nebo zapadnou do temného kouta, kde musí bídn/ zreziv/t.“
Jehla cítila se být p<i této =alob/ velmi interesantní a hodna soucitu, ale
vosk jí lhostejn/ odpov/d/l.
„Nu, co se toho tý$e, jednou se opot<ebujeme všichni. Jeden rychleji ne=
druhý, ka=dý podle svého zp1sobu, ovšem nejrychleji nit/. Ale to také nic ned/lá,
neboS pak jsme p<eci splnily sv1j úkol a to je hlavní v/c. I kdy= jsme slou=ily pouze lidem!“
„Vy jste zvláštní chasník“, poznamenal te) náprstek. „Máte asi hodn/ $asu
k p<emýšlení.“
„To také,“ odv/til vosk, „ale vlastn/ je to tím, =e jsem jiný jiný ne= všichni!“
„Jak to? Pro$?“ ozvalo se ze všech stran.
„Brat<i, podívejte se,“ <ekl skromn/ vosk. „P1vodn/ jste sice kdysi všichni
vyrostli a vznikli jeden jako =elezo, druhý jako st<íbro, d<evo, len nebo bavlna. Ale
$lov/k vás roztrhal, rozkouskoval, roz<ezal, va<il, tavil, brousil, tak=e máte nyní
toho na sob/ z jeho v1le mnohem víc ne=li z oné $áste$ky vašeho prap1vodního
=ivota. Proto vás m1=e $lov/k podle ur$itého práva nazývat také „mrtvými v/cmi“,
neboS on má tolik, =e vás m1=e rozbít a znetvo<it. U m/ je tomu jinak. Já pocházím z úlu. Byl jsem pouze povrchn/ zpracován a vytla$en a hned jsem p<išel sem.
Ve mn/ =ije píle a práce v$elího národa, který m/ stvo<il. Ve mn/ svítí n/=ná krása nespo$etných kv/t1, podr=el jsem v sob/ jejich v1ni a jejich dech chladného
éteru. Je ve mn/ vánek kvetoucích luk a pta$í zp/v, pozdrav kvetoucích strom1 a
slune$ní svit. P<irozen/, =e ode všeho se mi dostalo jen mizivé menšiny, ale ve
všem =ije smích a radost, která napl:uje jejich práci a jejich =ivot, a to je také moje p<ednost p<ed vámi. U$il jsem se a $erpal jsem ze z<ídla p<írody, mohu se smát
a býti vesel jako oni a chci vás tomu také rád nau$it.“ Skon$il vosk.
„S díky odmítám!“ zamumlala jehla. Tiskací knoflíky se hloup/ chechtaly.
- 63 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Smích je n/co velmi krásného,“ poznamenaly n1=ky zamyšlen/. „To bylo
ji= p<edtím vid/t, kdy= tv1j smích u$inil konec všem spor1m.“ N1=ky bezd/$n/
nepou=ily od lidí p<evzatého oslovení „Vy“ a mluvily p<irozen/ ke svým kamarád1m a pokra$ovaly v tém=e tónu.
„Smích je osvobozující a vychází-li z dobrosrde$ného srdce, dává lásku a
radost. Smích mírní =al a starosti. Lidé by se m/li více smát od srdce, pak by bylo
lépe o n/ postaráno.“
„Budeme se nyní také op/t smát a budeme dr=et jeden s druhým.“ Jekl
náprstek. „Co se mne tý$e, dokonce velmi rád a vosk nechS mne v=dycky upomene, kdybych n/kdy na to zapomn/l.“
N1=ky ptaly se nyní p<emítav/ dále. „Pro$ mohly být kv/tiny, v$ely, louky a
ptáci všichni tak usm/vaví a veselí?“
„Pon/vad= byli vd/$ni Prav/$nému,“ odpov/d/l vosk, „ a proto=e jejich =ivot
byl jeden jediný dík Pánu. Sv1j dík ale mohou bytostní nejlépe vyjád<iti radostí a
horlivým tvo<ením.“
A tu za$alo to v koší$ku a v jeho nitru Sukat a vrzat a najednou bylo
v koší$ku ticho, pon/vad= p<ed domácím pánem m/li všichni velikou úctu, a$koliv v/tšinou vlastn/ spal a nestaral se o své nájemníky.
„To bylo dob<e <e$eno, vosku!“ zavolal dutým hlasem. Byl toti= vylo=en zeleným hedvábím a to velmi dusilo jeho hlas. „Kdybychom byly jenom i „mrtvé v/ci“, p<ece m1=eme Pánu prokazovat úctu podle svého zp1sobu. A poda<í-li se nám
to, abychom u$inili i lidi veselejšími, aby i oni mohli býti vd/$ni Pánu, pak by to
bylo to nejlepší, co se nám kdy poda<ilo!“
V tomté= okam=iku vstoupily do pokoje ob/ =eny. Ob/ cht/ly sáhnout po
koší$ku, aby ho uklidily. Ale koší$ek se jim ob/ma vysmekl z rukou a kutálel se
po podlaze, roztrušujíc celý obsah. Matka s dcerou rychle poklekly a p<i tom narazily do sebe hlavami. Jak to jen p<išlo, najednou se musely dát ob/ do smíchu,
skoro proti své v1li a =ertujíce, shledávaly roztroušené v/ci dohromady. V tom
vcházel do pokoje otec s bratrem, p<ivoláni veselým smíchem.
Jak byl pokoj najednou p/kný a útulný, plný slunce a sv/tla. Hloupý spor
byl zapomenut a brzy sed/li u kávy hovo<íce a svorni.
„Ták“ <ekl koší$ek spokojen/. „Pro dnešek budou veselí, to však znamená
na zítra vymyslet n/co jiného.“
Špendlík a jehla skutáleli se spole$n/ do skuliny v podlaze a byli p<i sbírání vypadlých v/cí z koší$ku p<ehlédnuti. Oba nep<átelé le=eli t/sn/ vedle sebe.
Rozpáleni a rozhn/váni vynucenou pospolitostí.
V tom prošla pokojem dcera a uvid/la modrou sklen/nou hlavi$ku, která
se blyšt/la v št/rbin/ podlahy.
„Ó, tady le=í ješt/ zapomenut špendlík,“ <ekla a zvedla jej. Jehlu nevid/la,
le=ela p<íliš hluboko ve št/rbin/.
„Ba, hlavi$ka je p<ece lepší ne= ucho!“ <ekl špendlík spokojen/ a nechal se
hrd/ zabodnout do polštá<ku na jehly. A opravdu, tentokrát m/l pravdu.
.......ooOoo.......
- 64 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Nápis na hrobce
Marie Halseband
„Tak co, star$e, jak pokra$uje tvá práce,“ tázal se štíhlý Arab a chystal se vystoupit nahoru. Musel projít d<íve schýlen nízkým otvorem dve<í, aby se dostal na
plošinu, kde sed/l starý mu= pod stinným stanem. Sta<ec byl zahalen v široký,
temn/ zelený plášS, jeho hlava byla jako z vyd/lané k1=e a bílá špi$atá brada d/lala jeho hubený obli$ej ješt/ podlouhlejším a huben/jším. Sed/l uprost<ed nejpodivn/jších p<ístroj1 a m/<ících aparát1. Pod ochrannou st<echou ve skále le=ela hromádka jemn/ svinutých papyrusových svitk1. P<ed starcem na nízkém stole$ku le=ela m/d/ná plotna, do které vyrýval pomocí rydla a kyseliny písemné
znaky. Plotna byla jimi ji= ze t<í $tvrtin pokryta.
Starý mu= pozvedl hlavu, pokynul lhostejn/ p<íchozímu na pozdrav a pokra$oval ve své práci, ani= by se dal rušit. Arab p<istoupil na okraj zdi, která lemovala plošinu v/=e a díval se na =havou, sluncem ozá<enou zemi. Pod ním rozkládalo
se skalnaté údolí hrob1 kní=at. Ve skalní st/n/ temn/ zírala nedávno otev<ená
brána, st<e=ená kamennými lvy. Arab1v zrak se zarosil, kdy= se tam díval. V=dyS
tam dole le=el ji= po n/kolik týdn1 $lov/k, kterého nejvíce miloval, a jen= mu byl
po celý =ivot p<ítelem, kní=etem i kamarádem v boji. Násiln/ musel se vytrhnout
ze svých chmurných myšlenek a t/kal zrakem po dlouhém, úzkém údolí, v n/m=
se hem=ili sv/tle od/ní lidé a velbloudi. Na úpatí v/=e, na které stál, odpo$ívala
<ada jezdc1. Sn/hobílých mu=1 a koní. Byli to vybraní, krásní lidé a zví<ata, t/lesná strá= mrtvého kní=ete. St<e=ili vchod do skalnatého údolí, p<ed ním=, kam
oko dohlédlo, rozprost<ela se nekone$ná, =lutá, lesknoucí se poušS.
- 65 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Posa) se, Eh-Bra-Hyde, a poslouchej,“ pravil sta<ec hlubokým hlasem. „Ietl
jsem ti ji=, co jsem napsal od úmrtní slavnosti za našeho pána, kdy po dva dny a
dv/ noci všichni jeho sluhové a p<átelé truchliv/ le=eli na zemi a nep<ijímali ani
potravy ani nápoj1. Te) pokra$uji dále.
U Abdrushinova katafalku stál štíhlý náhrobek ze sn/hobílého mramoru, a
v n/m d<ímala Nahome, dcera cizího národa. O ní se musím ješt/ krátce zmínit,
neboS vím z hv/zd, =e p<ijde ješt/ jednou na Zem, a= se navrátí náš kní=e. Nahome, dcera královská a já starý Joram, jsme poslední z našeho kmene, který kdysi
Abdrushina p<epadl a jej= on si pak podrobil. Pokoušel jsem se uprchnout
s dít/tem v náru$í, avšak rychlí jezdci kní=ete nás dostihli. Byl jsem od vít/z1 zajat. Nenávid/l jsem nep<átele svého národa a cht/l jsem rad/ji zem<ít, ne= být otrokem. Tak stanul jsem vzdorn/ p<ed ním a pohlí=el poprvé do jeho velikých zá<ivých o$í.
Jsi volný, Jorame, pravil klidn/, nechci t/ nutit, ani ti d/lat bolest. Znal jsem
všechna tajemství své zem/ a jako d1v/rník královského rodu, a mimo to mi Allah
prop1j$il tajemné síly a dary jasnovidnosti. Abdrushin to v/d/l a p<ece mi dal
svobodu. S ú=asem pat<il jsem na n/ho a v tém=e okam=iku vid/l jsem podivuhodné sv/tlo z nebe rozlévati se na n/ho a vid/l jsem, jak svatá znamení Allahova
stojí nad ním. Nahome však vztáhla jásav/ ru$ky k n/mu a on pozvedl ji n/=n/
vzh1ru k sob/. Tu jsem poznal, =e je milá$ek Bo=í a od té doby nále=elo mu mé
t/lo i má duše.
Nahome vyr1stala s kní=ecí úctou pod otcovskou pé$í Abdrushinovou. Byla
p<ekrásná. Mé srdce se smálo, kdy= se objevila jako vítr na plošin/ v/=e. Perly
zdobily její $erné copy a její o$i temn/ zá<ily, jakmile kní=e vstoupil. Kdy= pak došla zv/st o strašném zavra=d/ní našeho pána do našeho tábora, a jezdec pln ho<e
jí to sd/lil, tu zmizela bez =alostného hlesu ve svém stanu. Kdy= jsme ji pozd/ji
hledali, nalezli jsme ji ji= ztuhlou, a$ spanilou a krásnou le=eti na lo=i. Vedle ní
stál malý, zlatý pohárek a lahvi$ka jedu, kterou si p<ed lety ode mne kdysi vyprosila. Nahome, radost mého stá<í, následovala milá$ka Allahova.“
Sta<ec se op<el nazad a pohlí=el dlouho do dálky.
„Nyní konám svou poslední práci,“ pravil kone$n/ k Eh-Bra-Hydovi. „Pak p1jdu i já za nimi, jak jsem ji= dávno $etl ve hv/zdách; musím ješt/ zaznamenat, co
jsem vid/l dnes v noci. I to pat<í na hrobku kní=ete. Te) však ji= odejdi, p<íteli.
Dnes ve$er dáme tuto tabuli na místo odpo$inku našeho pána.“ Sta<ec se díval za
odcházejícím, a= zmizel v temnot/ kamenného schodišt/. Pak schýlil se op/t nad
tabulí a psal.
„Allah vyslal kní=ete na zem a pošle ho ješt/ jednou, a= uplyne víc ne= dva tisíce let. Veliká hv/zda bude ho zv/stovat a p<inese hr1zu a zmatek mezi lidi. P<ivodí t/=ké =ivelní pohromy, neboS vyslanec Allah1v je Syn Ilov/ka, o n/m= budou
brzy mluviti proroci. P<ináší Bo=í soud. B/da lidstvu. Zajde v b/dování a jen malý
po$et jich bude zachrán/n svou vírou. Toto píši já, starý Joram, v <e$i mých otc1,
aby to nemohl nikdo $íst a vrahové vznešeného kní=ete nebyli varováni. Je má
zasáhnout trestající soud, jako všechny ty, kdo se odvá=ili rušiti místo posledního
odpo$inku t/la mého pána a krásné Nahome.“
Starý mu= pracoval neúnavn/ <ádku za <ádkou po dlouhé hodiny. Kr1p/je potu vyvstaly na jeho bledém $ele a rydlo mu tém/< padalo z unavené ruky, která
nyní s poslední silou zna$ila ješt/ k<í=, z n/ho= zá<í paprsky.
Kdy= nave$er vstoupil velký Arab op/t na plošinu, le=el sta<ec v pokrývce na
koberci a pohlí=el na n/ho pohaslým zrakem. „Se mnou je konec Eh-Brah-Hyde.
- 66 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Te) musíš donést desku sám,“ pravil a ukazoval na m/d/nou plotnu, která stála
u zdi ji= celá popsaná. Arab posadil se k n/mu a uchopil studené ruce Joramovy,
který s námahou mluvil dále. „Napsal jsem na desku ješt/ mnoho o neslýchaných
pozd/jších událostech, ale to je ješt/ tajemství.“ Sta<ec le=el klidn/ a t/=ce oddychoval. Náhle rozev<el široce zraky a posadil se s vypjetím posledních sil, zatím co
Arab ho jemn/ podepíral. „Vidím Sv/tlo a <ady bla=ených,“ zvolal Joram nadšen/.
„Tu stojí Abdrushin, náš Pán, všichni volají: Syn Ilov/ka! Ó jak zá<í ve Sv/tle a
Iistot/. Vedle n/ho sedí krásná Paní a dr=í nádobu, ve které to zlatorud/ vlní a
ví<í. Nemohu se ani dívat, jak je to krásné.“ Po starcov/ obli$eji rozlily se náhle
veliké slzy a on tiše pokra$oval. „Nahome, volám t/, praví Pán. A nyní svítí všechno pojednou jemn/ r1=ov/, a kam se podívám, vidím samé r1=e a lilie. Mezi nimi
stojí Nahome, $istá a krásná. Nahome - milované dít/.“
Starý mu= se zhroutil jako bleskem zasa=en. Eh-Bra-Hyd sklonil se k n/mu a
jemnou rukou zatla$il jeho vyt<ešt/né o$i a pak z1stal sed/t u mrtvoly, a= p<išel
jeho sluha.
„Bude pochován p<ed hrobkou Pána,“ rozkazoval Arab, „cht/l, aby jeho klid
nebyl ni$ím rušen. NechS ve své veliké lásce je tam na strá=i.“
.......ooOoo.......
- 67 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Nezp'sobná dívenka
Marie Halseband
Se vzdorovitým obli$ejem le=ela Herma v postýlce a její malé srdé$ko bylo plno
ošklivého hn/vu. Pro$ má být jen ona vším vinna a v=dycky jen ona plísn/na.
Kdy= jí to d/lá =ert, aby Lenu zlobila, nemusí se matka pro to hned durdit. Lena je
p<ece za to placena. V=dycky je to stejné, jen ona je v dom/ ta nepokojná. Dob<e
tedy, bude ješt/ víc a pak ostatní uvidí, co ud/lali. - Ach, v duši dít/te bylo zachmu<eno. V sále hovo<ili rodi$e a Herma mohla rozum/t tichým slov1m, pon/vad= dve<e byly nedov<eny.
„Jekla jsem jí to, =e k pod<ízeným musíme být dvojnásob p<ív/tivými, pon/vad= to není lehký úkol, být pro jiné stále pohotov/,“ <ekla matka. „Ona se však
na mn/ podívala studen/ a odmlouvala.“
„Stále jsem doufal“, odpovídal otec, „=e $isté okolí, po=ehnání a k<í= jí pomohou. Zdálo se, =e to na ní u$inilo p<ece hluboký dojem.“
K<í=. Herna po n/m sáhla zpola zahanbeným a bezd/$ným pohybem, v=dycky
ten k<í=. Všichni o n/m mluvili s úctou a u$itelka jí v=dycky <íkala, aby myslela
na to, aby se mohla stát nyní dít/tem Grálu a sm/la =ít s ostatními na Ho<e. Kdy=
byla nezp1sobná, byla v=dycky na n/j upozorn/na a tu se její hn/v teprve probudil. Ka=dé nucení bylo Herm/ protivné, a proto odvrátila své myšlenky od svatého
znamení.
V tom pocítila na prošívané pokrývce tlak a v prostoru n/=n/ osv/tleném m/sí$ním sv/tlem vid/la p<ed sebou choulící se zví<e, malou $ervenou veverku.
„Poj) se mnou!“ <ekla krátkým, rozkazujícím tónem, „u nás u bytostných uslyšíš ji= to další.“
Herma se v1bec neprotivila, =e zví<e sed/lo p<ed ní, ba =e i mluvilo, zlobila se
jen, =e tak energicky cht/lo o ní rozhodovat.
„Nep1jdu“, <ekla pohrdav/, „mohla jsi m/ alespo: o to nále=it/ poprosit.“
Veverka ude<ila ocáskem o pokrývku, a mezi jejími špi$atými zoubky bylo slyšet sykot: „Toté= ti <ekla dnes ráno Lena. U$inila jsi to?“
„To je n/co úpln/ jiného“, podotkla Herma chladn/, „jdi a nech mne spát.“
O$i veverky po$aly jisk<it. Pojednou zahvízdla. Postel se náhle naklonila a
Herma vylétla z okna a let/la ješt/ kus dále vzduchem a dopadla nešetrn/ na malý lesní palou$ek.
„Dávej p<ece pozor!“ volaly vy$ítav/ mnohé jem:ounké hlásky, „v=dyS zni$íš
naše krásné m/sto!“
- 68 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
A mravenci pobíhali pod/šen/ mezi sebou. Herma rychle vysko$ila, ale nemohla si odpustit, aby sv1j hn/v nad vzdušnou cestou neprojevila tím, =e n/kolikrát
šlápla do mraveništ/. Nemyslela však na to, =e je bosá. Pobou<ení mravenci p<ešli
okam=it/ k protiútoku, který skon$il bolestným úprkem Hermy.
„Zadr=te ji, aby nemohla dále!“ volala veverka a vysko$ila na nízkou v/tev vedle
Hermy; bleskurychle sehnuly se v/tve šípkového ke<e dol1 a obejmuly její t/lo bolestivými pouty. Cht/la se bránit, ale kv/tinová pouta ji krvav/ zra:ovala. Cht/la
k<i$et, ale veliký netopýr tichounce p<ilétl a sedl si na její ústa. Hermy se zmocnila veliká úzkost, která se trochu zmírnila, kdy= z lesa vystoupila dívka, milá na
pohled, ale smutného obli$eje. Tiše op<ela se o strom a její veliké o$i dívaly se na
Hermu plny vý$itky a obvin/ní.
Nad loukou objevila se jasná zá< m/síce a nyní Herna vid/la, =e veverka m/la
na hlav/ korunku n/=n/ utkanou ze =alud1 a malých líste$k1. Také dívka m/la
vetknutou kv/tinovou korunku ve vlnitých vlasech. Ze všech stran mezi stromy
p<icházela zví<ata všeho druhu, sk<ítkové strom1 a kv/tin, duchové kamen1 a
mechu. Malý mu=í$ek v hn/dých sametových šatech, s nádherným $erným plášt/m p<istoupil blí=e. Herma vid/la, =e to byl veliký motýl. Vyno<ovali se brouci a
drobn/jší hmyz. Všichni m/li na hlavách svítící $elenku. Herma stála na shromá=d/ní král1.
Nyní p<edstoupila dívka a pravila: „Nebudeme dnes soudit, zdali toto dít/ zde
je vino =alem mnoha z nás. Chceme dnes p<ed ni postavit zrcadlo a podívat se,
m1=e-li se ješt/ polepšit. To bude naším nejbli=ším úkolem pro vznešeného krále,
jemu= slou=íme ve v/rné lásce. NechS p<ijdou trpaslíci!“
V temnot/ lesa to zašum/lo a dlouhý pr1vod trpaslík1 z n/j vykro$il. Vedli a
vlekli sebou spoustu zvláštních bytostí, které se nehezky bránily a k<i$ely, ale p<i
spat<ení Hermy umlkly. Malí zajatci trpaslík1 jako nepoda<ené ko<eny nebo zví<ata, m/li ohyzdné výr1stky a znetvo<eniny a všichni m/li stejný, zlomyslný a odporný výraz obli$eje. Trpaslíci jednali s nimi se z<ejmým odporem.
Dívka znovu promluvila: „Podívej se dob<e na tyto malé ohyzdy, to jsou tvoje
$iny v posledních týdnech. Sebrali jsme je a trpaslíci je zav<eli do jesky:. Však je
u= znovu poznáš.“
Znetvo<eniny p<edstupovaly p<ed ni jedna po druhé, a u ka=dé Herma vid/la,
co u$inila, jakoby hnusné postavy m/ly s sebou kouzelné zrcadlo a dr=ely jí ho
p<ed o$ima. Tu uhodila malého brat<í$ka a trýznila ho, zde poka:kala sest<e inkoustem sešit, aby ona byla potrestána. Pak zase vzdorovit/ vypov/d/la matce
poslušnost, trápila ji v=dycky a byla na ni zlá. Zde obelhala otce, tam =alovala na
sourozence a =alovala nespravedliv/. Znovu a znovu bila Lenu, kopala a štípala ji
a ješt/ ji zra:ovala ošklivými slovy. Malá h<íšnice byla pomalu zard/lá studem;
kamkoliv obrátila své provinilé o$i, všude se na ni dívaly její špatné skutky. Nakonec se jí zmocnila závraS z nových a nových obraz1, které se na ni tla$ily.
„Ano, Hermo, je to bolestné,“ <ekla nyní dívka, „všechno víme. A ješt/ s =alem
vidím, =e se t/ to správným zp1soben nedotklo. Ale nepokládáme t/ dosud za
ztracenou, nejd<íve ti bude odplaceno stejné stejným. Cviku a Cvaku, poj)te sem
a ud/lejte $est svému jménu.“
Ze zástupu trpaslík1 vysko$ily dv/ statné malé postavy. Uchopily Hermu, vytáhly jí bezohledn/ z trnových pout a vhodily ji velikým obloukem zp/t do její lo=nice, ve které se s hlubokým vzdechem probudila.
- 69 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Bylo ješt/ brzo ráno a Herma m/la $as p<emýšlet o svém pozoruhodném výletu
mezi bytostné a brzy jí to p<ipadalo jako sen. Set<ásla nep<íjemné vzpomínky a
bezstarostn/ se oblékla. Ji= p<emýšlela, jak by mohla pozlobit Lenu a hlu$n/ dupajíc, b/=ela po schodech dol1, pon/vad= jí to bylo zakázáno. Ale ach, noha ji náhle pálila jako pekelný ohe: a na okam=ik se p<ed ní objevil zlostí jisk<ící malý
obli$ej. To p<ece nebyl sen! Stísn/na sestoupila po schodech dol1.
„Chci své mléko!“ zvolala nezp1sobn/ do kuchyn/. Hned na to se slzami v
o$ích t<ela si nos, pon/vad= se jí dostalo od trpaslíka po<ádné š:upky.
A tak, jak to za$alo ráno, šlo to celý den. Na ka=dý nezp1sob byla ihned bolestná odpov/). Kone$n/ Herma trápená se všech stran se vzdala a sed/la tiše u
svých školních úloh. Ale ani tady nem/la klidu. Nemilosrdn/ ji strkali malí pozorovatelé, jestli=e ustala ve svá horlivosti.
To byla nyní velmi bolestivá doba u$ení, kterou Herma musela pro=ít. Pomalu
na jejím vlastním t/le jí bylo ukazováno, co zp1sobila jiným. Kdy= se jednou kone$n/ p<emohla a byla k Len/ vlídná, uvid/la ve starém poctivém obli$eji velikou
radost a poprvé se v ní probudilo p<ání, d/lat to i nadále lépe. Poznenáhlu byli
Cvik a Cvak mén/ v $innosti, ale ukazovali jí v rozích a koutech zlé obli$eje, kdy=
Herma op/tovn/ upadala do starých chyb.
Minulo mnoho týdn1. V jedné noci, kdy m/síc byl v úpl:ku, uchopili Cvik a
Cvak svoji sv/<enku a tentokrát mnohem n/=n/ji ji dopravili na lesní mýtinu ke
shromá=d/ní král1. Herma byla tentokrát uvítána p<ív/tiv/ji a dívka k ní p<istoupila a <ekla: „Vypráv/j nám, co ses nau$ila!“
Zprvu zajíkav/, pak leh$eji a sp/šn/ji p<iznala se Herma ke všem svým nezp1sob1m.
„P<emýšlela jsi také o tom, pro$ jsme si dali s tebou takovou práci? Ii myslíš,
=e Cvik a Cvak nemají nic jiného na práci, ne= aby trestali nezvedené d/ti?“
Herma sklonila zahanben/ hlavu a její pohled utkv/l na st<íbrném k<í=i, lesknoucím se v m/sí$ních paprscích. V tom ruka dív$iny ho také uchopila.
„Ano, tomuto svatému znamení pod/kuj, =e jsme se s tebou namáhali. Nestalo
se to k v1li tob/. Slou=íme tím králi král1, aby v jeho blízkosti byl jen mír, radost
a dobrota; kdybys byla z1stala zlou, byla bys musela odejít a k<í= by ti byl vzat.
Dnes ješt/ neporozumíš, co to znamená. Ale pon/vad= jsi byla dosud jen dít/tem,
tedy my bytostní mohli jsme se pokusit o tvoje obrácení. Chceš dále pracovat na
tomto zlepšení a ode dneška nositi k<í= v úct/?“
Herma dosud hled/la na malý st<íbrný k<í=. Poprvé p<emýšlela o jeho pravém
významu správným zp1sobem, pon/vad= také poprvé beze vzdoru a odmluvy naslouchala <e$i n/koho jiného. Veliká radost ji naplnila. Vzala k<í= do obou rukou
a zvolna <ekla:
„Chci nyní v=dycky myslet na k<í= a na krále Imanuele a také na to, abych mu
d/lala radost.“
Všichni bytostní p<ív/tiv/ pokyvovali a dívka dotkla se Hermina $ela, její o$i na
ní spo$inuly a n/=né ruce doprovodily ji dom1.
Nemyslete si, =e Herma byla ihned vzorným dít/tem, tím do smrti nebude, ale i
tak je to dobré. Cvik a Cvak museli mnohdy s ní rozlousknout tvrdý o<íšek, pon/vad= ona se musela nau$it tomu, co je i pro dosp/lé lidi tím nejt/=ším, to jest p<ekonat sám sebe. Trvalo to p<inejmenším dlouho, ale ona m/la v1li d/lat to dob<e,
a tak brzy ji= nemuseli trpaslíci být neustále za ní. K tomu m/la nyní mnohem
lepšího strá=ce a napomínatele ve svém k<í=i, který vysoko ctila nade vším, pon/-
- 70 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
vad= poznala jeho význam. Co je platno $lov/ku, <ekne-li: „Je to dobré“, ale necítíli to ve svém srdci. A tak to šlo s Hermou a= dosud.
Jednoho dne se oba trpaslíci s Hermou rozlou$ili, a bylo jim smutno, proto=e
se všichni t<i m/li rádi.
Nyní =ije Herma radostn/ se svými rodi$i, sourozenci a s Lenou a je mo=no
doufat, =e z ní bude jednou správné dít/ Grálu. A to znamená velmi mnoho.
.......ooOoo.......
- 71 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
P0íb%h o Abdrushinovi
Marie Halseband
P<ed mnoha, mnoha lety sed/l B1h ve svém zlatém hrad/ velmi smuten. Lidé
se odklonili ode všeho dobrého, na Boha ji= nemysleli a dokonce se mu i smáli.
Všude bylo plno nešt/stí. Tu p<išel mladík ke zlatým stup:1m jeho tr1nu, poklekl
a prosil, aby sm/l zkusit ukázat ješt/ jednou lidem cestu do království Bo=ího.
B1h Otec láskypln/ pokynul na souhlas a pravil: „D<ív ne= ti dám povolení, nau$
se nap<ed znát lidi. Ty ješt/ nevíš, jak jsou zlí.“ A pak poslal jeho duši na zem.
Na kraji poušt/, kde pra=í slunce a kde hn/dí lidé halí se p<ed jeho =árem do
bílých plášS1, tam p<išel Abdrushin na sv/t jako syn jednoho arabského kní=ete.
Pat<ili mu nejkrásn/jší kon/ a jeho sluhové m/li ho rádi, proto=e byl dobrý a
spravedlivý! Byl nep<ítelem všeho zla. Jeho sousedem byl farao, král EgypSan1.
Ten potla$oval národy a cht/l, aby Abdrushin vytáhl s ním na loupe= a vra=d/ní.
Ale Abdrushin <ekl: „Ne, pomáhej lidem, bu) k nim dobrý a oni se pak sami
odevzdají do tvé ochrany.“ Pak sedl na svého krásného bílého kon/ a odklusal se
svými Araby pry$. Tu se zle král rozzlobil a tajn/ poslal za nimi své jezdce, aby
Abdrushina p<epadli. Tento zlý plán se opravdu poda<il. Arabové byli p<epadeni a
Abdrushin byl zabit.
Jeho duše let/la vzh1ru k Bo=ímu tr1nu a tam poklekla. „No,“ pravil B1h
Otec, „chceš ješt/ lidem pomoci a p<inést na zemi Bo=í slovo?“
„Ano, milý Pane,“ odpov/d/l. „Je jich tam dost, kte<í mají v sob/ ješt/ jisk<i$ku sv/tla a lásky k Tob/! T/m chci pomoci a ukázat pravou cestu. Ale dej mi také
me$, abych mohl zni$it všechno zlé, aby se mohl navrátit na zemi také mír.“
„Máš-li tolik d1v/ry,“ pravil milý B1h, „pak budeš druhým voláním. Ale d<íve,
- 72 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
ne= t/ tam pošlu, p1jde na zemi m1j Syn, Je=íš Kristus a p<inese mé první poselství. Snad ho budou slyšet.“
Všech sedmero nebes stálo v ml$enlivé zbo=nosti a o$ekávání, kdy= Syn Bo=í
ubíral se dol1 k zemi. Brzy však s b/dováním vid/li, =e Je=íš byl lidmi nenávid/n
pro svou $istotu a svou Bo=skou lásku. Plakali se Spasitelem v jeho bolesti a bíd/
a v jeho ho<kém utrpení. Kdy= byla jeho Bo=ská duše p<ivedena do zlatého hradu,
tak uzav<eli všechna okna a dve<e a B1h Otec odvrátil svou tvá< pry$ od lidí.
„Chceš nyní ješt/ dol1 na zem?“ tázal se Abdrushina. Ten poklekl, p<ikývnul a
sepnul s prosbou své ruce. Tu pozvedl B1h Otec svou nejdobrotiv/jší ruku a dal
mu me$, kterým by mohl zvít/ziti nad zlem. Dal mu také dru=ku, aby mohla s
láskou stát po jeho boku, kdyby ho lidé cht/li trápit.
Tak p<išel Abdrushin op/t na zem a prohlásil všem lidem druhé volání Bo=í.
Oni však neslyšeli jeho slova. Stali se ješt/ oškliv/jšími a zatvrzelejšími a mysleli
jenom na sebe samé. Nyní pozvedl Abdrushin sv1j Bo=í me$ a nechal ho dopadnout mezi n/. Tu vysko$il ohe: z hor a za$al se t<ásti. Te) kone$n/ zpozorovali
lidé, =e B1h vztáhl nad nimi svou ruku a poprvé pocítili, jak byli dosud zlí. P<išli
na Horu k Abdrushinovi a slyšeli slova Bo=í, která jim <íkal. Pro mnohé však bylo
ji= p<íliš pozd/ a oni nemohli ji= najít cestu. Proto=e $ekali p<íliš dlouho. Nad Abdrushinovým domem však stojí velká hv/zda a zelený prapor zá<í po celé zemi a
zv/stuje lidem v1li Bo=í a jeho Vyslance.
.......ooOoo.......
- 73 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Strá2ci zahrady
Marie Halseband
Na okraji zahradní zdi, která odd/lovala oba pozemky, sed/li vedle sebe sousedé
Pichlá$ek a Všudybyl a klátili malýma no=kama.
Byli to dva prapodivní braši; pleS byla jak hn/dá k1=e, bystrá o$ka svítila
z vrás$itých obli$ej1. Vlasy, které jim spadaly a= na tvá<e, vypadaly jako jemná
vlákna nebo spleS drobounkých ko<ínk1. Pichlá$ek m/l zelenou a Všudybyl hn/dou
kamizolu. První m/l za $epi$kou zastr$ené pírko, druhý kyti$ku rozmarýny.
„D/kuji ti, sousede,“ pronesl práv/ Pichlá$ek, „=e mi chceš pomoci.“
„To se p<ece rozumí samo sebou, brat<e,“ odv/til Všudybyl. „Mám málo práce
v zahrad/, oba sta<í lidé starají se sami o všechno a to tak dob<e, =e pro nás, bytostné, je radost jim pomáhat. Kdyby všichni lidé byli takoví, vypadalo by to jinak
na tomto Bo=ím krásném sv/t/. Ale podívá-li se našinec do tvé zahrady, v/ru, je mu
smutno u srdce. Není v ní ani radosti, ani šSastného r1stu.“
„Achich, tihle lidé!“ povzdechl si smutn/ Pichlá$ek. „Tak malí jsou a p<ece z nich
ji= $iší zlo, které si v n/kterém ze svých d<ív/jších =ivot1 na sebe uvalili. Ale já t/mto d/tem uká=u, =e dovedu ochránit p<ed nimi svá zví<ata i rostliny! Bude to sice
perná práce, brat<e Všudybyle, ale všichni obyvatelé zahrady mi slíbili pomoc.“
„Mo=ná, =e bychom mohli d/tem p<ece ješt/ pomoci,“ mínil Všudybyl. „Jak je
dob<e, =e nejsou všichni lidé takoví, jako tyto dv/ malé dívky.“
„Pohle), zrovna p<icházejí!“ zvolal Pichlá$ek.
„Ale nejsou samy! Podívej se jen, brat<e, jaké sv/tlo je kolem cizího d/v$átka.
Kone$n/ p<išlo sem jednou trochu sv/tla. Je mo=né, =e se do$káme ješt/ i radosti.“
Sm/jící se a švito<ící Lída s B/tuškou, d/ti domu, p<icházely blí=e. Mezi sebou
vedly si malého hosta, jemu= hrd/ ukazovaly všechny krásy a zajímavosti rozlehlé
zahrady. Lída se práv/ zastavila a zam/stnávala se $ímsi na zemi.
„Vidíš, jak se zmítá!“ volala k R1=ence a stoupla špi$kou boty op/t na kroutící se
dešSovku. „Po jedné stran/ je ji= úpln/ zplošt/lá!“ <ekla spokojen/.
R1=enka se zhrozila.
„Chudák =í=ala!“ volala, v=dyS jí p<ece p1sobíš bolest!“
Lída ji rozdurd/n/ táhla odtud.
„Nek<i$ p<ece tolik, uslyší náš a= na terase! Co= to není zábavné, v=dyS je to jen
=í=ala. Poj), uká=u ti ješt/ n/co jiného!“
A táhla R1=enku tak rychle za sebou, =e tato nemohlo na to nic odpov/d/t. Zamí<ily k hustému k<oví poblí= loubí. B/tuška rozhrnula bezohledn/ k<oví, rvouc p<i
- 74 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
tom v/tve, ani= by mohla dosáhnout pta$ího hnízda, které bylo vysoko nad ní ve
v/tvích ukryto.
„P<inesu stoli$ku!“ zvolala Lída a odb/hla do nedalekého loubí.
„Ned/lejte to!“ napomínala R1=enka. „Milí, milí ptá$kové!“
Ale stoli$ka byla ji= zde a Lída ji postavila do m/kké prsti a hbit/ lezla nahoru,
aby se mohla první podívat do hnízda. Le$ stoli$ka se zakymácela a zabo<ila se
hluboko do kypré p1dy. Dívka ztratila rovnováhu a prudce dopadla na ostrou hranu cesty.
„Tak!“ <ekl Pichlá$ek spokojen/. „Na to si budeš pamatovat!“
S t/mito slovy odkvapil rychle za krtkem, aby mu pod/koval za jeho pomoc, neboS to byl krtek, který zemi zkyp<il.
„Rádo se stalo,“ zamumlal starý poustevník a nakupil znovu hlínu do výše, aby
k<oví a hnízdo byly lépe chrán/ny.
Ale v zahrad/ si prohlí=ela Lída pohmo=d/ná, rozbitá kolínka. Hn/v vyloudil jí
z o$í slzy a cosi si p<i tom pro sebe zlobn/ broukala. R1=ence se uleh$ilo a za$ala
horliv/ vypráv/t:
„Moje maminka <íká, =e se ptá$k1m nesmí sahat do hnízda, jinak sta<í uletí a
vají$ka se zkazí, zahrada osi<í; není v ní pak pta$ího jásotu.“
„Pta$í jásot!“ <ekly sestry pohrdav/ a smály se. Ale R1=enku to nezarazilo, vypráv/la klidn/ dále:
„Co= vy v zim/ nekrmíte ptá$ky? V=dyS jsou pak za to tak krotcí a vd/$ní. Dávám jim ka=dý den drobe$ky, a proto mohu ji= nyní, ovšem z dálky, pozorovat, jak
krmí svá mlá)ata.“
„A to je n/jaká zábava?“ zvolala B/tuška. „Poj)me do lesí$ka, budeme si hrát!“
Lída s R1=enkou šly za ní. Lesí$ek byl neveliký; byla to vlastn/ $ást zahrady, ponechaná sama sob/. Rostly zde jedle a smrky, k<oví a trní pokrývalo lesní p1du.
Pod velkým rozlo=itým bukem m/ly dívky své h<išt/; opodál stála okrouhlá lavice a
stolek. K zahradní zdi byla p<istav/na mali$ká besídka, v ní= si d/ti za nep<íznivého
po$así hrály a kde si uschovávaly hra$ky, které necht/ly tak daleko zahradou nosit.
„Jak je zde hezky!“ radovala se R1=enka a šplouchala se ve studánce, která vytékala z d<ev/ného koryta hned za chatkou.
Druhé dv/ dívky se prodíraly s k<ikem a pískotem k<ovím k mraveništi a za$aly
ho hned h1lkami rozhrabávat. Tentokrát m/la sm1lu B/tuška. Jen se oto$ila a ji=
uvízla v k<oví a v jejích lehkých letních šati$kách se zašklebila veliká díra. B/tušky
se to zvlášS bolestn/ dotklo, proto=e byla ješitná, a p<ed maminkou to jist/ také
hladce neprojde.
Všudybyl se spokojen/ pošimral na nose a krá$eje kolem malinového ke<e, dal
mu p<átelský štulec za jeho pomoc.
„Tak a te) budeme va<it!“ <ekla Lída, p<inášejíc z besídky r1zné talí<ky a nádobí$ko. „P<inesu n/co k jídlu!“ a ji= popadla koší$ek a odb/hla do ovocné zahrady.
R1=enka vstoupila mezi tím do mali$kého dome$ku a rozhlí=ela se kolem. Na
prostých, d<ev/ných st/nách byly rozv/šeny a rozestaveny r1zné hra$ky, malé d<ev/né =idli$ky a stole$ek zvaly za nepohody ke h<e. Mali$ká si zv/dav/ prohlí=ela
hra$ky, smála se n/kolika =ertovným panenkám a vycpaným zví<átk1m, ale náhle
bolestn/ vyk<ikla.
B/tuška se podívala, co se d/je.
„Ach!“ <ekla pak lhostejn/. „Zlatá rybka! Do$ista jsme na ni zapomn/ly.“
- 75 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
R1=enka vzala podlouhlé akvárium, v n/m= bylo ješt/ trochu kalné vody a ve
kterém se polomrtvá rybi$ka sotva hýbala. Rychle je zanesla ke studánce, opatrn/
vypustila zlatou rybi$ku do malého korýtka a m/la radost, kdy= vid/la, =e se ješt/
hýbe.
„Jak jsi sm/šná!“ <ekla B/tuška, „Co zále=í na rybce? Zahyne-li, p<inese nám
Anda z trhu novou.“
D<íve ne= R1=enka mohla projevit své rozho<$ení, B/tuška hlasit/ vyk<ikla a horliv/ si t<ela svou malou nahou ru$ku.
„Vosa!“
„Jen po$kej!“ prohodil Pichlá$ek pln hn/vivého zadostiu$in/ní. „To byl teprve
první posel mé p<ítelkyn/, královny vos. A pamatuj si, nebude také poslední!“
B/tuška pla$íc, t<ela si ru$ku a hn/vala se na zlou vosu. Ale R1=enka m/la o$i
jen a jen pro zlatou rybi$ku, která nyní op/t vesele plovala ve sv/=í vod/. Tu se také
ji= vracela Lída, p<inášejíc s sebou koší$ek, vrchovat/ napln/ný jahodami a t<ešn/mi.
„Ach, to je krásné ovoce!“ vyk<ikla R1=enka nadšen/, neboS to bylo její nejzamilovan/jší jídlo. Misti$ky a talí<ky byly rozd/leny a hra za$ala.
„Ty ale dovedeš rychle trhat!“ <ekla R1=enka v nejlepší nálad/.
Lída se spokojen/ usmívala.
„Zahradník nevid/l, =e jsem vzala ovoce z jeho koše. Však on si toho ani nevšimne.“
R1=enka udiven/ vzhlédla.
„Ty jsi mu to vzala, aby nev/d/l?“
Ob/ sestry se daly do veselého smíchu.
„Ty jsi hloupá! Kdybychom se m/ly v=dycky ptát maminky, mohly bychom $ekat
na ovoce t<ebas celý den, pon/vad= ji p<ece nesmíme stále vyrušovat v jejím pokoji.“
„A zahradník?“ tázala se R1=enka.
„A co!“ <ekla Lída pohrdliv/. „Ten p<irozen/ hubuje a láte<í, všimne-li si toho. A
proto si to vezmeme, aby nevid/l. Tak je to.“
A R1=ence p<ešla najednou všechna chuS na jídlo. Vtom upadla Líd/ velká jahoda a kutálela se v písku. S hubováním se shýbla a ve svém sp/chu narazila prudce
na hranu stolu, a= se jí v hlav/ zatm/lo. Byla zlostí bez sebe. Vysko$ila a b/=ela ke
studánce, aby omyla zašpin/né ovoce. P<i tom p<išla na zlatou rybi$ku.
„Fuj!“ vyk<ikla. „Te) chutná voda rybinou!“
Pohybem ruky vyhodila rybi$ku p<es okraj studánky na zem. R1=enka p<ib/hla,
tvá<e jí z$ervenaly hn/vem. Zvedla rybi$ku, o$istila ji a vpustila ji op/t do její úzké
sklenice, kterou naplnila vodou.
„Vezmu si ji s sebou,“ <ekla. „A dám vám za ni svoji obrázkovou kní=ku.“
Sestry se smály. R1=enka jim p<ipadala hloupá a bláhová. Ale dívenka popadla
sklenici a bez rozlou$ení prob/hla velkou zahradou a= k terase, na ní= sed/li její
rodi$e s rodi$i obou sester. Pichlá$ek a Všudybyl se za ní dívali a m/li z malého
d/v$átka radost.
Sestry pokr$ily rameny nad rozmazlenou návšt/vou a s dvojnásobnou chutí a
horlivostí se pustily do ovoce a za chvíli se ji= hašte<ily, která z nich má víc.
„Jak jsou ošklivé!“ <ekl Všudybyl smutn/. „Všechna radost a jas zmizely s malým
d/v$átkem. Nu=e, brat<e Pichlá$ku, ud/lej $est svému jménu!“
„Rádo se stane!“ odpov/d/l Pichlá$ek a str$il do koší$ku, tak=e se všechno krásné ovoce vysypalo na zem a daleko se rozkutálelo.
- 76 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„To je tvoje vina!“
„Ne, tvoje!“
A nyní pokra$oval svár na zemi.
„Ouvej, klekla jsem si na jahodu, ó, mé krásné šaty!“ vyk<ikla náhle Lída.
B/tuška se škodolib/ usmála a nacpala si rychle plnou pusu t<ešní.
„Po$kej!“ zabzu$ela výhru=n/ v$ela, která sed/la na t<ešni a dala jí =ihadlo do
rtu.
Ústa jí okam=it/ zdu<ela. B/tuška na<íkajíc, utíkala k domu, p<enechávajíc bojišt/ Líd/. Le$ Lída nem/la ji= mít radost z ovoce; ka=dý kousek, po n/m= vztáhla ruku, byl plný mravenc1. Bylo jich všude plno. Sna=ila se je set<ást a pošlapat, ale
najednou jí lezli po rukou a po krku.
Zd/šen/ se ošívala, ale mravenci jí lezli po celém t/le. Všude ji to pálilo a sv/dilo
a= k nesnesení.
„Jen víc, milí p<átelé!“ povzbuzoval Pichlá$ek malé bojovníky. „Ovoce pat<í vám!“
A mravenci kousali a vst<ikovali svoji kyselinu na t/lí$ko d/v$ete, a= i toto kone$n/ s plá$em odb/hlo. V dom/ se práv/ lou$ili rodi$e R1=enky, kdy= pla$ící a na<íkající Lída p<iklopýtala k domu. Rozlou$ili se co nejrychleji.
„Maminko, prosím!“ <ekla R1=enka, kdy= byli venku, „nikdy u= bych necht/la jít
k t/mto d/tem. Trápí zví<ata a nejsou hodné.“
„Mo=ná, =e se jim proto také zví<ata dnes pomstila,“ prohodil otec. „Dostaly na
pam/tnou a nebude jim to jist/ na škodu.“
R1=enka p<itiskla ú=eji k sob/ sklenici a m/la radost, =e malá rybi$ka je op/t
sv/=í a vesele se prohání.
Nad zahradou se snesl ve$erní klid. Oba sousedé sed/li, odpo$ívajíce na svém
obvyklém míste$ku na zdi.
„Zít<kem po$ínaje, budou hlídat vosy ovocnou zahradu,“ pravil Pichlá$ek. „Qádná
z dívek nedostane ovoce, aby ji za to vosa nebodla.“
„A mn/ zase slíbil pavouk k<i=ák, =e se vyšplhá otev<eným oknem a p<eb/hne jim
po krku; zp1sobí to bolestivé rány,“ vysv/tloval Pichlá$ek.
„V B/tuš$in/ kapesníku se usadila veliká housenka, z ní= má nesmírný strach.“
„Myš se svými d/tmi i s p<íbuzenstvem vleze dnes v noci do besídky a spole$n/
tam rozkousají všechny hra$ky.“
„A mravenci se postarají o to, aby jim zošklivili jejich h<išt/!“
„Všechny pnoucí r1=e a k<oviska je budou píchat a bodat bez smilování, jakmile
se odvá=í do jejich blízkosti, nebo kdyby si dokonce cht/ly natrhat jahody!“
„A také ostatní p<átelé jsou ochotni nám pomáhat. Co dívky nyní za$nou, nechS
je to cokoli, ve všem je potká nezdar, všude na n/ bude $íhat leknutí a bolest, a to
proto, aby se nás nau$ily znát!“
Pichlá$ek mluvil výhru=n/.
„Trapi$i zví<at jsou také t/mi nejohavn/jšími lidmi,“ <ekl Všudybyl zachmu<en/.
„Nemají =ádné právo =ít na této Bo=í krásné zemi. Zdali pak lze t/mto d/tem ješt/
pomoci?“
„Pokusíme se o to, neboS Bo=í sv/tlo svítí nyní op/t na zem a volá lidi. Nebudou-li
chtít slyšet, nechS to pocítí, a kdy= to nebude nic platné, pak nechS zahynou; neboS
dosti dlouho $lov/k ma<il a nevá=il si toho, co mu Pán daroval, aby to chránil a
opatroval ke cti Všemohoucího. Nyní se smí op/t všechno tvorstvo radovat ze svého
=ivota a d/kovat Pánu!“
- 77 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Ano,“ prohodil Všudybyl zamyšlen/. „To se budou muset lidé hodn/ vzchopit,
ne= k nim bude Pán op/t tak milostiv. Qe mají mnohé od$init, to vidíš v malém p<ece ji= zde.“
„A proto s novou silou chut/ do práce a pokusme se, zdali dovedeme Pánu slou=it tak, =e nau$íme lidi, aby byli op/t tak dob<í jako kdysi, kdy= je láska Pán/ stvo<ila.“
.......ooOoo.......
- 78 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Na stráni
Marie Halseband
Mezi lesem a loukou byla strá:, na ní= rostly tu a tam stromy a nízké ke<e. Celý svah byl zalit nádherným svitem jarního slunce. Vtom vystr$il cvr$ek z úkrytu
svou $ernou, buclatou hlavi$ku a dal se do zp/vu:
„Jak krásn/ svítí sluní$ko! Zima je ta tam! D/kujeme Pánu, =e nám op/t daroval sv/tlo!“
Kolem dokola vykukovali z malých skulinek v zemi ukrytí sousedé cvr$ka a jeden po druhém se p<ipojovali k jeho zp/vu. Netrvalo dlouho a celá strá: se ozývala radostným chórem.
„D/kujeme Pánu!“
„Krásná píse:“, pomyslil si Pale$ek, který horliv/ kyp<il p1du, aby rostlinky
mohly leh$eji rozkvétat. M/l radost, =e celá strá: tonula ji= ve sv/tlé zeleni.
- 79 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Vzk<íšení =ivota! Pán je op/t na zemi! Všechno rozkvete a dvojnásob se rozzá<í,
aby mu slou=ilo v lásce a radosti! Jen kdyby lidé byli jiní!“
„Ale Pale$ku, kdopak by myslel na lidi, kdy= sluní$ko tak rozkošn/ svítí!“ ozval
se sk<ítek stromu, který bydlel ve starém dubu, protahuje se v paprscích slunce,
tak=e všechny v/tve jen jen praskaly. Dlouhým zimním spánkem tak trochu zd<ev/n/l.
„Máš pravdu,“ odtušil Pale$ek. „Jen d/ti p<inášejí s sebou trochu té radosti.
Doufejme, =e zase p<ijdou, celou zimu jich nebylo vid/t.“
Po mezi cupitala malá polní myš, vystavujíc s rozkoší sv1j šedý ko=íšek teplému slunci.
„To je to p<íjemné!“ volal myšák, kývaje na Pale$ka. „Mám skoro zálusk poohlédnout se po nev/st/!“
„To není pro našince,“ povídá Pale$ek spokojen/. „Ale rád ti p1jdu za kmotra,
a= budeš mít v hnízd/ první tucet d/ti$ek.“
Myšák se podrbal malou praci$kou na špi$ce $umá$ku, aby zakryl bla=ený
úsm/v, <ka, =e mu bude velikou ctí, jen co si zalo=í vlastní domácnost. Naho<e, na
kraji lesa, bydlí n/kolik rozkošných myších sle$inek, m1=e se lehce stát… ale Pale$ek bude jist/ prvním, kdo dostane oznámení. A myšák rychle odkvapil.
„Iili –li!“ ozvalo se kosovo nesm/lé vábení z vrcholku jasanu. Poslouchal, dostane-li odpov/).
„Hlupáku!“ zvolala lasi$ka, která se práv/ nat<ásala a lelkovala p<ed svým doup/tem. „Volej p<ece hlasit/ji! Jinak nebude nikdo ani v/d/t, =e jaro je u= tady!“
P<i t/chto slovech posko$ila a slupla s velkou chutí tu$ného cvr$ka, který se
neopatrn/ p<iblí=il a= k jejímu doup/ti.
„Cvr$kové jsou p<ed ob/dem tou nejlepší pochoutkou. Nezdá se vám to také,
pane?“ a oto$ila se zdvo<ile k Pale$kovi, který d/lal, jako kdy= neslyší.
Malá loupe=nice lo:ského roku vykradla vejce ze všech hnízd, co jich na stráni
bylo, tak=e ptáci k Pale$kov/ zármutku si museli hledat místa k hnízd/ní jinde.
Proto nemohl lasi$ku ani vid/t. V=dyS ptáci byli jeho nejlepšími p<áteli. Lasi$ka
chvíli $ekala na odpov/), pak pokr$ila trochu ušt/pa$n/ pru=nými ramínky a p<itiskla se k hn/dé, $erstv/ vyorané brázd/, vonící vlhkou prstí.
Pale$ek pokra$oval ve své práci. Cvr$ci, kte<í p<i lasi$$in/ labu=nickém zakousnutí jejich druha na chvíli umlkli, zpívali mu doprovod. Pale$ek pokynul vesele na pozdrav kosu, jeho= zp/v byl nyní hlasit/jší, proto=e zaslechl v dálce odpov/).
Mezi lískovými ke<i bylo báje$n/ ukryto a chrán/no sluncem ozá<ené míste$ko,
jemu= v/noval obzvláštní pé$i. Stále tam cosi kutil, urovnával, hladil a p/stoval, a
kdy= se zdálo, =e všechna práce je ji= vykonána, p<ece znovu a znovu obracel starostliv/ o$i na místo, které nyní p<elétl jemný, mírný svit.
Mladý, št/kající psík vyb/hl nahoru po stráni a v/t<il cvr$$í skrýše. Pustil se
horliv/ do rozhrabávání zem/, tak=e prsS za ním jen odletovala.
„Chra: se vkro$it na mé míste$ko, ty zbojníku!“ volal na n/ho staroch, chystaje
se k obran/ míste$ka, tak pe$liv/ p<ipraveného.
„Ale co!“ zavr$el pes, rozradostn/ný krásným slunným dnem. „Zrovna zde je
tak p/kn/ teplou$ko, to by se to válelo! Hejsa, jak je ten =ivot krásný!“
Pale$kovy o$i zaho<ely hn/vem.
„Zde je p1da Sv/tlem p<ipravovaná!“ <ekl velitelsky. „Rozum/l jsi mi?“
Mali$ký pes stáhl ocas.
- 80 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Nu, jen se nedurdi, v=dyS já u= jdu. Zde to tak hezky voní po lasi$ce; ale nic ve
zlém, staroušku!“
A v nov/ probuzené radosti ze =ivota vyb/hl po stráni nahoru, aby se tam na
lesní mýtince dosyta proválel.
„Minulý týden tam se=rala liška ku<e,“ <ekla si spokojen/ lasi$ka, která psa po
celou dobu nespustila s o$í. „Te) bude páchnout a to lidé nesnášejí.“
M/la ji= te) radost z mrzutosti, která za chvíli vznikne mezi psem a jeho pánem, neboS oba byli jejími úhlavními nep<áteli.
Na kraji lesa bylo slyšet hlasy. Pale$ek nastavil ucho, zakýval spokojen/ hlavou
a vrhl ješt/ poslední pohled na malý kousí$ek p1dy, na n/m= rozkvétaly kv/tiny,
a mezi nimi skota$ilo n/=né dít/ sk<ítk1.
Hlasy se ozývaly ji= hodn/ na blízku a hned na to vstoupila na mýtinku mladi$ká dívka, provázená t<emi d/tmi. Zpívali prostou, krátkou jarní píse:. Zn/la
jasn/ a $ist/ a chv/la se v drsném vzduchu sv/=í zem/ a mladé zelen/.
„Zní to tak hezky,“ prohodil Pale$ek, „m1=ete se posadit tamhle na sluní$ko.“
Dívky jakoby mu rozum/ly, následovaly jeho pozvání a usadily se mezi ko<eny
stromu na pokraji svahu, odkud byl nejkrásn/jší výhled na celé údolí. Mladá dívka se rozhlédla bla=en/ kolem sebe, sepjala ruce a pojednou zajásala:
“Och, jak je krásný ten nádherný Bo=í sv/t! Jak je to krásné, =e ho smíme obývat!“
„Kde vlastn/ bydlí milý B1h?“ ptalo se nejmenší d/v$átko.
„Všude a nikde, malá Helenko,“ odpov/d/la B/la, „B1h je všudyp<ítomný.“
„A kde ho potom máme najít?“ tázala se sedmiletá Ani$ka.
„V jeho díle! Podívejte se p<ece kolem sebe, d/ti! Vidíte, jak divukrásný je sv/t,
jak nádhern/ je všechno stvo<eno a= po to nejmenší? Hle, na Helen$inu $ervenou
zást/rku usedl $melák. Není p<ekrásný ve svém hn/do=lutém ko=íšku?
Kterýpak $lov/k by byl schopen ud/lat n/co tak jemného a krásného? A i kdyby se mu to poda<ilo – vdechnout =ivot m1=e jedin/ milý B1h. Jen on dává =ivot a
sv/tlo zví<at1m, lidem a rostlinám. Posílá nám déšS, sníh, h<ejivé paprsky slunce i
vanoucí v/try. Všude m1=eme vycítit jeho svatou ruku, jen kdy= ji chceme vid/t!
Rozumíte u=, co tím míním: všude a nikde?“
„Pak musí mít také hodn/ starostí,“ zvolala Berta, která si a= dosud hrála ulamováním kousku stromové k1ry, aby zjistila, zda larvy brouk1 dob<e v ní p<ezimovaly.
„Milý B1h má své slu=ebníky, kte<í provád/jí jeho v1li,“ <ekla vá=n/ B/la. „B1h
je p<íliš vzdálený a p<íliš svatý, ne= aby se staral o n/co tak mali$kého, jako je
zem/ a $lov/k. Myslete si jen, =e má sto tisíc a ješt/ daleko víc takových sv/t1, na
kterých =ije nespo$etn/ =ivých bytostí. A p<esto o všem ví a všechno vidí!“
„Zcela správn/,“ pokyvoval si Pale$ek spokojen/. Sed/l poblí= dívek na voln/
vy$nívajícím ko<enu stromu a houpal se. „Mo=ná, =e vám p<ece uká=u své malé
míste$ko. No, za chvilenku uvidím, smím-li tak u$init.“
Dívky se daly op/t do zp/vu. Helenka vyšplhala se nahoru k lesu a za chvíli se
vracela zp/t s n/kolika kv/tinkami v ruce, které polo=ila B/le do klína. Bylo to n/kolik chudobek s krátkými stopkami, dva petrklí$e a jaterník. B/la je vzala do ruky a láskypln/ se na n/ zadívala.
„Všechno =ije z Bo=í milosti,“ prohodila zamyšlen/. „B1h dal $lov/ku všechnu
krásu, ale to nejkrásn/jší, co vyšlo z jeho ruky, jsou kv/tiny. Víte d/ti, kdy= Pán
stvo<il sv/t, tu cht/l, aby jeho slu=ebníci =ili a p1sobili uprost<ed radosti. Pokynul
- 81 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
proto svým and/l1m, aby p<inesli s nebeských zahrad ty nejkrásn/jší kv/tiny a
rozhodili je všude po všech sv/tech.
Rozkošné, n/=né, sv/telné bytosti – sk<ítkové se jim <íká – ošet<ovali a starali se
o kv/tiny, které se stále více rozmno=ovaly ke cti Pána a k radosti všeho =ivoucího. Tak p<inesli také kv/tiny a= do t/ch nejvzdálen/jších $ástí stvo<ení, kde bydlí
lidé, pon/vad= oni jsou t/mi nejmenšími mezi Pánovými tvory v duchu. Krása kv/tin m/la v nich udr=ovat bd/lou touhu po Sv/tle a probouzet snahu po dosa=ení
nádhery ráje.
V/$ní pomocníci rozseli své nejkrásn/jší kv/tinové dary dol1 na sv/ty lidí, neboS dob<e v/d/li, =e lidé pot<ebují mnoho pomoci, jeliko= =ijí tak daleko od milého
Boha a jeho síly Sv/tla. Tak vyrostly =luté kv/tiny, které je m/ly v=dy upomínat na
svaté Sv/tlo, z n/ho= jim byly darovány. Tu rozkvétaly rudé kv/ty, aby jim pov=dy
p<ipomínaly lásku Pán/, která jim darovala =ivot a stvo<ení. B/lostné kv/ty, svítící
ve Sv/tle Iistoty, m/ly lidem v/$n/ p<ipomínat obraz $istoty. Modré kv/tiny, rozkvétající na znamení svazku mezi Pánem a Jeho tvorstvem, m/ly jim býti symbolem v/rné slu=by a upomínat je na v1li Pán/, na ni= nem/li nikdy zapomenout.
S nebe p<icházeli sk<ítkové a p/stovali kv/tiny, jich= n/=nou krásu pro=havili
svou silou, neboS sk<ítkové jsou ze Sv/tla a zachvívají se zcela ve v1li Boha Otce.
Lidé se radovali z kv/tin, d/kovali Pánu za jeho dobrotu a byli šSastní.
Ale =el, tak jak u= to bývá, p<ijímali lidé znenáhla všechno, co jim Pán daroval,
jako samoz<ejmost, zapomn/li mu d/kovat, dokonce zapomn/li i na svého Stvo<itele a Pána a cht/li sami ud/lat všechno ješt/ krásn/jší a lepší. Hloupí, zlí lidé! A
tak zakrátko i kv/tiny se jim zdály málo krásné, pon/vad= zapomn/li, co znamenají barvy Sv/tla a co jim m/ly p<ipomínat. P/stovali veliké, pestrobarevné kv/tiny, ale $inili tak bez lásky a modlitby. Proto se nedostavilo po=ehnání Sv/tla,
sk<ítkové se s rozho<$ením odvrátili, a proto tyto kv/tiny vyp/st/né lidskou rukou
mnohem rychleji uvadají.
Tak jako s kv/tinami, tak to u$inili lidé se vším. Tím se p<ipravili o veškeré dary pomocník1, neviditelných sluh1 Bo=ích, uzavírajíce si sami sv/tlé cesty
k v/$nosti.
A p<ece ješt/ i dnes ukazují kv/tiny cestu k výšinám, jen kdyby to lidé cht/li
ješt/ vid/t.“
„A sk<ítkové?“ ptala se Ani$ka, opírajíc si hlavi$ku o B/lino rám/. „Umírají i oni
také tak rychle, jako jejich kv/tiny?“
„Oni ošet<ují kv/tiny, ale nejsou s nimi spojeni. Vyp/stují-li kv/tinu, $i je-li dokonce n/jaká rostlina u<íznuta nebo zaschne-li, pak jdou op/t vzh1ru do sv/tlejších úrovní a $ekají, a= dostanou novou práci. Jen jednou jsem vid/la, jak šli
s kv/tinami a byli p<i tom bla=ení.“
„Ó, B/linko, tys mohla vid/t sk<ítky?“ zvolaly udivené d/ti.
„Jen jednou jsem je vid/la, a to p<i nádherné slavnosti. St1l Pán/ byl pokryt
r1=emi a nad touto nádhern/ vonící rudou krásou vznášeli se sk<ítkové v jásavém
uctívání. Jejich n/=ná t/lí$ka =hnula ve sv/tle Bo=í lásky, která zá<ila sh1ry.
Kdy= jsem po slavnosti ješt/ celá rozechv/lá vyšla ven do p<írody, tu o=ily louky
i les kolem dokola samými mali$kými postavi$kami, které tak jako my lidé naslouchaly Bo=ímu slovu.“
„Nyní vím, pro koho jsou ur$eny moje kv/tiny!“ zvolal Pale$ek spokojen/ a radostí ud/lal kotrmelec. Pak odkvapil k blízkým lískovým ke<1m a rozhrnul jejich
v/tve.
- 82 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Ó!“ zajásala náhle Helenka a rozb/hla se k míste$ku. „Kus nebe spadlý na
zem! Podívejte se jen, jaká je to krása!“
Poklekla s nadšením p<ed chrán/ným mali$kým zákoutím, které bylo celi$ké
pokryto svítivou mod<í kv/t1 ho<ce.
„Jaký líbezný, modrý zázrak nebes,“ <ekla B/la, p<istupujíc blí=e.
Ale Pale$ek, který stál vedle a m/l ruce zastr$eny v kapsi$kách u kalhot, p<eskakoval nadšením z nohy na nohu.
„To jsou kv/tiny v/rnosti,“ pokra$ovala B/la zamyšlen/. „V/<ím, =e smím ráno
vyhrabat jednu kv/tinu i s ko<ínky a vzít ji s sebou na Horu.“
Pale$ek radostí vysko$il do výše a zvolal:
„No, kone$n/! Proto jsme je p<ece vyp/stovali a opatrovali! Ale dít/ sk<ítk1 p1jde s nimi, aby z1staly úpln/ sv/=í.“
„B/lo, ty odejdeš?“ ptala se Helenka.
„Ano, ale pouze na dva dny. P1jdu op/t na slavnost, která se bude konat ke cti
a chvále Bo=í. Budu tam sm/t slyšet Bo=í slovo.“
„Sm/ly bychom Ti dát s sebou i naše kv/tiny?“ ptaly se d/ti jedno p<es druhé.
„Mám v zahrádce anemonky!“
„A já $ervené tulipány!“
„Já mám jen bílou hyacintu,“ <ekla Helenka smutn/. „Co myslíš, mohla bys ji
také vzít s sebou?“
„Vašimi kv/tinami vyzdobíme koší$ek, do n/ho= vlo=íme hv/zdi$ky ho<ce. To
bude krása,“ pravila B/la vesele. „A= se op/t vrátím, budu vám moci jist/ vypráv/t
mnoho nového o nádherném Bo=ím tkaní ve stvo<ení, které nyní op/t povede lidi
po sv/tlých cestách v1le Bo=í.“
Plny radosti a horlivosti všechny $ty<i odb/hly.
Pale$ek, maje ruce op<eny v bok, díval se za nimi.
„Nu=e,“ pokývnul nahoru na kosa, „te) zpívej, jak nejlépe dovedeš, neboS zemi i
všem slu=ebník1m sv/tla nastalo opravdu jaro: Bo=í jaro nového lidského =ití!“
.......ooOoo.......
- 83 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
T0i sourozenci
Pírko bylo nejmladším dít/tem velké rodiny. Se svými sourozenci Vlo$kou a Oblá$kem si hráli v samém sv/tle a slune$ní zá<i. Dovád/li éterem, seskupovali veselými slovy mra$na soumraku a poletovali nad nimi lehce a jemn/, neboS byli nejn/=n/jší ze všech bytostí vzduchu, sylfy a vyhlí=eli tak pr1svitn/ a k<ehce, =e se
dalo p<edpokládat, =e je p<evrátí ka=dý závan v/tru.
To je však práv/ zvláštností vzdušných bytostí, =e se pohybují v síle v/tr1, nechají se unášet šumnými údery perutí divokých brat<í a jásavé létají o závod
v mocném dechu otce Vichra, p<id/lujícího jim práci.
Vzdušné bytosti, sylfy, se vznášejí ve v/$ném pohybu, neustále se ohýbajíce,
tulíce, pomáhajíce v radostném p1sobení. V/$n/ se honí a škádlí a horliv/ závodí
ve své slu=b/, která je jim radostnou, bla=enou hrou, plnou vd/$nosti a dycht/ní
po Sv/tle.
Tak trávili tito t<i sourozenci bezstarostn/ dny svého mládí v nádherných vlnách éteru. Naslouchali zn/ní sv/tla v tichých hodinách pobo=nosti a p<ipojovali
své malé, pomáhající pohyby k velké, jásavé slu=b/ svých nes$etných sester, které se nechávaly unášet ve velkých kruzích mocným p<íkazem Vichru do všech
sv/tadíl1.
Ne= i pro t<i nejmladší m/la za$ít doba p1sobnosti. Jednoho dne, práv/ kdy= si
uvili t<pytné v/nce z k<išSál1, sršících sv/tlem a podali si malé ruce, aby vyzkoušeli nový tanec, uchopil je náhle mocný úder perutí Vichru a odvanul je k zemi.
Hoj! Jak tu ví<ili mezi sebou, sm/jíce se, a jak byli bez dechu zmítání sem a
tam a kone$n/ p<ece rozváti.
„Ot$e Vich<e, nech nás op/t se shledati!“ volalo ješt/ Pírko prosebn/. Tu je ji=
zahnal nový náraz bou<e daleko od jeho sourozenc1. Skulilo se do travnaté kotliny, v ní= mohlo na okam=ik vydechnout. Byla zde skvostná, sluncem vyh<átá pohoda; velký motýl tan$il kolem Pírka a volal hláskem, n/=ným jako dech:
„Bu) vítána, malá sestro.“
Nad Pírkem však kvetla a svítila jablo: tisíci r1=ov/ n/=nými kv/ty a radostný
zp/v práce nespo$etných v$el zn/l bzu$iv/ k ní dol1. Pírko vysko$ilo. I zde $ekala
na n/ radostná práce; vznášelo se v/tvemi v bla=ené radosti, vztahujíce jemné ruce a dotýkajíce se kv/t1.
„Díky tob/, malá sestro vzduchu!“ pravil bru$ivým hlasem sk<ítek jablon/.
„P<inesla jsi nám oplod:ující dech Sv/tla. Chci dát ku poct/ Pána bohatou úrodu!
Nezapome: také na ostatní, o$ekávající také po=ehnání!“
Pírko to dob<e v/d/lo, p<esto, =e ješt/ nikdy nebylo na zemi, neboS sestry, které
se odtud vrátily, vypráv/ly o tom. Tak klouzalo dále skrze stromy a ke<e, p<es roští a ploty sp/l její lehký tanec, p<es les a louku, pole a zahradu. Všude pohladily
lehounce její malé ruce kvetoucí hojnost bytostného =ití, otvírajíc je Sv/tlu, všude
p<edával její n/=ný pohyb, její mírný dech oplod:ující zárodek, tajuplnou sílu bytostného v po=ehnání Sv/tla, v n/m= se zachvívalo její n/=né tílko.
Tu kle$elo Pírko v houští u kvetoucí trnky, =vatlalo s matkou zaje$icí a šimralo
jejích p/t mlá)at za hebkýma ušima. Tam let/lo lesem a smálo se do úkrytu srn,
kde stál skvrnitý kolouch na nejistých no=kách, t/sn/ p<ivinut k matce. Tan$ilo
- 84 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
v ranním v/tru nad =itnými poli a kvetoucí klasy sklán/ly se vd/$n/ p<ed =ehnající písní v/$né plodnosti, kterou jim zpívalo sladkým hlasem.
„Jak je krásné slou=it Pánu“ – AS velí $i malí, všechno se zachvívá ve sv/tle bla=eného díku! Všechno p<ijímá a dává dále, všechno pije z v/$ného z<ídla milosti
Pán/ a smí Jeho jménem dávat sv1j malý díl a tak pomáhat svatému dílu, aby se
da<ilo a vzkvétalo ke cti Pána! Svatý jest Pán! Bla=en, kdo smí Jemu slou=it!“
Tak zpívalo Pírko. Jejímu jásavému hlásku naslouchalo všechno bytostné
v jasné radosti a dík tvorstva se pojil k jejich radostn/ pohnutým záchv/v1m dík1.
„Tak zpívá mládí, které je poprvé na zemi,“ mínil kos. „Nau$ se nap<ed poznat
lidi!“
Ano, lidé! Byli jediní, kterým se Pírko vyhýbalo, neboS z jejich obydlí nevystupoval radostný, zá<ivý záchv/v Sv/tla, který p<ece bytostné tak samoz<ejm/ v sob/
neslo. Pírko bylo šSastno, =e v jejím poli p1sobnosti bylo tak málo sídlišS lidí, daleko roztroušených a vzdálených od hlu$ného shonu m/st, o nich= si nemohlo
ud/lat =ádnou správnou p<edstavu. Jen u d/tí sed/lo rádo a smálo se do jejich
her.
Tu je zatahal jednoho dne pidimu=ík za závojové šátky a pravil:
„Tam naho<e na lu$ní stráni sedí jedno z vás a plá$e, malá sestro!“
Ihned let/lo Pírko podél úbo$í, vedeno bolestnými vzlyky, které mu zn/ly vst<íc.
Byl to Oblá$ek, malý, ladný brat<í$ek, který zde sed/l s opuchlýma o$ima, uplakaný, na slune$ním paprsku a p<ece se ješt/ chv/l zimou a vzrušením.
„Brat<í$ku, co se stalo? Plá$eš po domov/? Je p<ece krásné slou=it Pánu na
zemi,“ zvolalo k n/mu Pírko.
„Krásné!“ mínil Oblá$ek ho<ce. „U lidí!“
Pak po$al vypráv/t:
„Byl jsem snesen nad pusté hromady kamení, které lidé nazývají svými bydlišti.
Bez =ivota a bez Sv/tla sídlí tam v mlhovitém mo<i pustých myšlenkových forem a
nejoškliv/jších útvar1 temnot. Dle své v1le pok<ivili a zpitvo<ili stromy a kv/tiny,
které mi =alovaly na své utrpení. Kam $lov/k sáhne, pracuje proti v1li Pán/, pova=uje vše vlastní za lepší a pokouší se zformovat své okolí podle toho.
P<išel jsem do zahrady. Tam pod sklem p/stovali cizokrajné rostliny. Bytostní
mi to ukazovali s odporem, neboS lidé si to vymysleli jen rozumem a nedbali zá<ení, které p<ece ka=dý Bo=í tvor v sob/ nosí a ší<í dále. Vytvo<ili tém/< samý nesoulad a tím neplodnost, místo aby podporovali harmonii.
Kamkoliv jsem p<išel, všude bylo toté=. Tu jsem opustil škaredá m/sta a vyhledal venkov, bytostný =ivot. Lidé však i venkov pokazili svou ziskuchtivostí. Ohavné stavby kou<ily vysoko k obloze a kazily vzduch, zele: se dusila v hromadách
št/rku, který lidé vyhrabali ze zem/. Lidé sami m/li pohaslé o$i, byli bez lásky,
radosti a myšlenek na Boha, co= p<ece ka=dou práci zkrášlí a $iní ji pravou bohoslu=bou.
Mrazilo m/ ze všeho toho kalu a ošklivosti; let/l jsem proto sem a cht/l jsem se
vyplakat v zeleni, uprost<ed p<ív/tiv/jšího =ivota.“
„Zde jsou lidé tiší p<i své práci,“ pravilo Pírko, „a nejsou zlí. I jim však chybí
Sv/tlo, které by m/li mít a které z nich $iní skute$né tvory Pán/. Le$ není tu alespo: té velké disharmonie mezi nimi, která bolí. Les a pole jsou však napln/ny radostnou slu=bou všeho tvorstva Bohu, =e se musíme v=dy jen t/šit. Z1sta: u
mne, brat<í$ku, neboS moje práce není ješt/ skon$ena!“
- 85 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Horký letní vzduch chv/l se nad zralými plody, kdy= p<ivál ji=ní vítr Vlo$ku,
t<etí ze sourozenc1, k ob/ma sylfám. Jásav/ se pozdravily, s úsm/vem radovali se
s nimi bytostní p<átelé. Vlo$ka byla celá proniknuta sv/=estí hor, p<icházela ze
samoty vysokých sn/=ných vrchol1, kde n/=ným dechem darovala nejmenšímu
porostu a mechu po=ehnání Sv/tla plodného vzniku.
„Tak krásné to tam bylo na osam/lých vrcholech,“ pravila. „M/la jsem touhu
jen po domov/ a po vás.“
„Naše práce jest nyní vykonána,“ zvolalo Pírko, „máme prosit západní vítr, aby
nás odvál dom1?“
„Pry$ od lidí, jak jsem rád,“ <ekl Oblá$ek. „Ale Pírko, jsi p<ece jen naše nejmladší, jinak bys v/d/lo, =e od v/tru m1=eme dostat jen znamení, kam máme jít,
abychom svoji práci dokon$ili.“
„Dom1 chcete?“ tázala se Vlo$ka a pot<ásla svými bled/modrými šate$kami.
„Nyní, kdy je Bo=í Sv/tlo na zemi, vy pošetilé?“
„Co, jak?“
Všude se náhle vyno<ily malé hlavi$ky, všechen bytostný =ivot se pohnul a naslouchal, aby mu neušlo ani jediné slovo.
„Vid/la jsem je nad horami zá<it ve svaté dáli,“ <ekla Vlo$ka. „Qhnulo tak krásn/, =e jsem rázem pozbyla všechnu touhu po domov/. Po celý den jsem se pak jen
smála a zpívala, a= p<išel ji=ní vítr a vzal mne s sebou k vám. Dal mi také nový
p<íkaz pro nás t<i. Jekl, =e ka=dý z nás bytostných, který je nyní na zemi, smí
spolupomáhat p<i velké prom/n/. NeboS Pán <ekl, =e má op/t být Sv/tlo na zemi!“
Tu se radovali velcí i malí, radovaly se všechny bytosti vzduchu, zem/, ohn/ a
vody; radoval se všechen =ivot. Radost se stala díkem a dík se stal modlitbou, která jako tiché, slavnostní vanutí táhla nad zemí a sd/lovala všemu =ivému, co se
zachvívalo ve v1li Pán/, =e nastal svatý $as, na n/j= všichni $ekali po dlouhá staletí od doby, kdy lidé rozseli velké zlo svého falešného myšlení.
Pírko sed/lo zcela tiše, s velkýma zá<ícíma o$ima a Oblá$ek musel zase plakat,
ale tentokrát radostí, neboS nebylo mo=no ani domyslet, jak krásnou se nyní musí
stát zem/, a= se lidé kone$n/ také nau$í =ít v Bo=í v1li.
Náhle se Pírko vzchopilo, podalo ruce sourozenc1m a všichni spole$n/ zatan$ili
sv1j nejkrásn/jší, nejslavnostn/jší rej k poct/ Pána. Pírko, malé n/=né Pírko, zpívalo k tomu jako zvuk harfy:
„Slou=íme Sv/tlu! Svat/ porou$í nám v1le Všev/$ného! Nyní p<ichází vykoupení! Nyní zá<í nový =ivot! Spravedlnost, Láska a Iistota soudí sv/t!“
Tiše dozn/l jásavý zp/v. Sourozenci klouzali vzduchem v rostoucím pohybu,
pru=n/ a radostn/. Bleskurychlými obraty stoupali vzh1ru a sp/li k novému poli
p1sobnosti, které jim ukázal západní vítr, který práv/ p<ilet/l.
„Kam?“ volali za nimi malí p<átelé, kte<í z1stali zp/t.
„Št/stí vst<íc!“ zn/la odpov/), která k nim zvonila dol1 ji= z velké výše.
Pak zmizelo Pírko, Oblá$ek a Vlo$ka v mo<i oblohy; zanikli jako malé, bledé
mrá$ky, jen jejich jásavé op/vování Sv/tla napl:ovalo ješt/ radující se p<írodu,
která také kvetla vst<íc št/stí, je= nyní s Bo=ím Sv/tlem slavilo op/t sv1j p<íchod
na zem.
.......ooOoo.......
- 86 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Dv% rozmluvy
Marie Halseband
„Smím rušit? Nezlobte se, prosím, na mne. Je to ohledn/ knihy, nedá mn/ to
pokoje. Prosím, pomozte, vysv/tlete mi!“
„S radostí, ale jedno vám chci hned <íci. Kdy= knihu $tete a z1stane vám n/co
nejasného, $t/te ono místo op/t p<íští den. Shledáte, =e to, co se vám v$era ješt/
zdálo nepochopitelné, je najednou srozumitelné, ba samoz<ejmé. Musíte jen klidn/ p<emýšleti o p<e$teném. Tak! Nyní za$n/te!“
„Ach, neosm/luji se tém/< ptát, máte pravdu. Ietla jsem ješt/ velmi málo,
abych všemu rozum/la. Avšak jedna otázka m/ stále zam/stnává. Víte p<ece, =e
m1j mu= p<ed p1l rokem zem<el. Ošet<ovala jsem jej a prokazovala mu tolik lásky, kolik jsem jen mohla. Poh<bít jsem jej dala, jak cht/l. Modlila jsem se za n/ho
a ob/tovala pro n/j, co jsem jen v/d/la. Ale on se tím nezdál být spokojen. NeboS
jedné noci se mn/ z<eteln/ zdálo, =e stál u mého l1=ka a roz$ilen/ ke mn/ hovo<il
d1raznými posu:ky. Byla jsem nešSastna. Co jsem m/la nyní $init? Jekn/te mn/,
jak tomu mám rozum/t?“
„Ale to je p<ece tak jednoduché. Váš mu= cht/l <íci, jak jemu i sob/ máte pomoci. Radujte se, =e pomoc p<išla tak brzy. Jen n/co je mn/ nesrozumitelným. Co
nazýváte ob/tí?“
„To, co jsem se u$ila ji= jako malé dít/. Ku p<íkladu, ke cti Matky Bo=í si od<íci
kus kolá$e nebo kapesné, šet<it na svíci, která se potom mrtvému nebo svatému
roz=ehne.“
„Uva=ujte o tom: prosp/jete t/mito $iny vskutku n/komu? V Indii vyvrací si fakirové údy, v Kairu tan$í domorodci k vy$erpání a ka=dý míní, =e tím Bohu prokazuje velikou laskavost. Kdy= sv1j kus kolá$e nebo chleba dáte n/komu opravdu
hladovému, pak jste u$inila dobrý skutek, ne však, kdy= trýzníte svoje t/lo. Nezapomínejte, =e t/lo jest sv/<ený statek. Jen kdy= jste zdráva t/lesn/ i duševn/, m1=e se dostaviti harmonicky zdárný výsledek.“
„Pak jsem to dob<e mínila, ale p<ece špatn/ u$inila. Musím se u$it jinak.“
- 87 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„To musíme všichni. V=dyS te) to víte lépe a m1=ete podle toho jednat.“
„Má modlitba byla také nesprávná?“
„To zále=í p<irozen/ na vaší modlitb/ samé. Kdy= se za n/j vroucn/ modlíte o
postup ke Sv/tlu, tedy mu to jist/ pom1=e. Ka=dá pravá modlitba bude vyslyšena
ve Sv/tle, ovšem $asto jinak, ne= jsme cht/li, v=dy však k našemu nejlepšímu, nebo toho, za koho jsme prosili. To je pravá láska. Kdysi jsem poznal u své známé
falešnou, sobeckou lásku. Tato paní také náhle ztratila svého mu=e. Nap<ed byla
ve své bolesti bezmocná, potom za$ala s mrtvým provozovat jakýsi kult. Vystavila
jeho popel ve svém pokoji, postavila mu oltá< a nevzdálila se více od n/j.
Víte, co se tu stalo jemnohmotného? Duše mu=e, která ješt/ byla spjata se zemí, nemohla se dlouho odpoutat, pon/vad= byla zdr=ována smutkem paní. Musela jít t/=ší, bolestn/jší cestou, ne= jí byla zprvu ur$ena. Qena v/<ila, =e poctiv/
truchlí, ale myslela jen na svoji osam/lost, stále jen na sebe. Proto se musí mnoho k dobru p<i$init.“
„Snad jsem dala svému mu=i vše dobré a on rychle stoupá. V=dyS jste jej znal a
víte, =e byl dobrý $lov/k.“
„Pravda, =e byl, ale proto nem1=e se mu darovati ani kousek cesty, kterou má
ješt/ proputovati. U Boha není nespravedlivosti.“
„Nemohu mu tedy nijak pomoci?“
„Jekl jsem vám ji= d<íve, =e pomoc je zde. Qijte, tak jak u$í kniha. Tím pom1=ete sob/ i jemu. Na ka=dém z nás je závislá celá <ada hledajících duší. Jsou to
mrtví, které jsme m/li rádi, nebo se kterými nás spojuje nit osudu. Vidí Sv/tlo,
které vyslanec Bo=í p<inesl na zemi. Itou s námi a vnímají s pot/šením velkou
Bo=í dobrotu. Tím s námi vystupují do $istších výšin. Víte te), o co vás váš mu=
prosil, kdy= stál u vašeho l1=ka?“
II.
„Všechno je mn/ jasné, co píše, ale =e sám o sob/ <ekl, =e je Syn Ilov/ka, tomu nemohu uv/<iti.“
„Kdo to má tedy <íci, kdy= ne On? Má Bo=í poslání. V=dyS zjišSuješ sám p<i $tení knihy, =e je pravá, pravdivá. Pro$ pak nechceš v/<it práv/ tomuto jedinému?“
„Syn Ilov/ka musí být jiným, ne tak $ist/ lidským jako my.“
„Krásn/! On má tedy sed/t nad námi v oblacích a mluvit k nám hromem a
bleskem? Co= by nám byl jen tak srozumitelným? Nemusí být $lov/kem mezi
lidmi, aby své poslání vyplnil? Tvrdíš, =e myslíš jasn/, ale toto jednoduché, ba
samoz<ejmé nem1=eš pochopit.“
„No, nejsem =ádné dít/, které si myslí, =e král musí sed/t v =upanu, s korunou
a =ezlem. N/jak se ale p<ece musí vyzna$it p<ed jinými lidmi.“
„Není to $isté, vznešené Slovo, které nám On p<inesl, u= samo vysv/d$ením
Jeho poslání? Je=íš k nám také p<išel jako prostý $lov/k. Od n/j také vy=adovali,
- 88 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
=e by m/l být jiným, ne= jsou ostatní lidé. Dnes se opakuje toté=. Lidé nejsou ani
o vlas jiní.“
„Ty jsi mn/ usadil, starý p<íteli, ale m1j rozum se p<ece ješt/ brání.“
„Iti tedy dále a utvrz v sob/ $isté u$ení. Pak b/= na Horu. A= spat<íš Abdrushina, m1=eš ke mn/ op/t p<ijít. Chci ti potom n/co znovu <íci a odpov/d/t ti. Ale
doufám, =e nebudeš ji= míti mnoho ku ptaní.“
.......ooOoo.......
- 89 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Starý ková0
Marie Halseband
Jasn/ zn/ly rány kladiva a kolem ková<e, stojícího u kovadliny, pršely jiskry.
Bílé vlasy mu vlály, o$i se mu leskly. Bez p<estávky bilo svalnaté rám/ do =hnoucího =eleza.
Ji= dlouho pohlí=el z blízkého svahu cizí poutník na toto divadlo a t/šil se z tohoto obrazu síly a práce. Starý ková< diváka nevid/l. Set<el si pot s $ela a za$al
zpívat. Jak se podivil cizinec, kdy= zaslechl jasn/ a $ist/ motivy z oper. V tomto
malém hnízd/ jist/ mají rádio a gramofon. Ková<1v zp/v byl však jist/ podivuhodný výkon, pon/vad= byl bez chyb. Mu=i to nedalo a šel se podívat blí=e.
"Dobrý den, mist<e! Smím si tu odpo$inout?" tázal se cizinec a op<el se o zahradní plot.
Sta<ec p<átelsky pokynul a ukázal na malou lavi$ku uprost<ed kvetoucích karafiát1 a ji<in.
"Posa)te se do zahrady, mu=i, budu hned hotov. Pak si m1=eme spolu pobesedovat."
Op/t dun/ly rány kladiva a zdálo se, =e sta<ec na cizince zapomn/l. Tomu však
nebyla dlouhá chvíle v rozkvetlé, malé selské zahrádce. Radostn/ p<elétal jeho
pohled skv/lou nádheru kv/tin a prodléval na silné postav/ ková<ov/. Brzy byla
jeho práce hotová. Zav/sil <et/z, který vykoval, na kovadlinu, umyl se u studny a
vešel do zahrady.
Cizinec zatím vybalil ze svého batohu pe$eni a ovoce a p<ipravil k tomu kousek
másla a p<íbor.
"Hej," smál se sta<ec, "to já p<inesu chleba a n/co k pití."
- 90 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Šel do malého domku a brzy se vrátil zp/t s podnosem, na n/m= byly talí<e,
sklenice a d=bán s domácím vínem. Kdy= p<inesl ješt/ ze studny konev sv/=í vody,
pravil starý ková<:
"Bu)te vítán, pane, a nechte si chutnat."
Brzy sed/li oba pospolu jako sta<í známí, neboS skromné vystupování cizincovo, který se p<edstavil jako dr. Franke, se ková<ovi zamlouvalo. Náhle zazn/lo z
domu dlouhé zasténání. Sta<ec vysko$il a pospíchal dovnit<. Bylo slyšet jeho p<idušené konejšení a uklid:ující slova.
Mu= se za chvilku vrátil, posadil a jedl, jako by se nic nestalo. Cizinec potla$il
otázku, kdy= vid/l starcovy o$i. Byly široce rozev<eny a bylo vid/t, =e je duchem
nep<ítomen.
"Uvnit< le=í má =ena," pravil po chvíli polohlasn/, jako by mluvil jen k sob/." Je
chorá na t/le i na duši a bývá te) $asto krutá. B1h však ví, pro$ to je," dodal k
tomu jasným hlasem.
"D/tí nemáte?" tázal se cizinec.
"Ó ano! T<i skv/lé chlapíky," odv/til ková<. "Ale zde to práv/ všechno povstalo.
Muselo to ovšem tak být. Budu vám to vypráv/t, pane doktore, ale nezapome:te
se p<i tom napít. My zde v kraji révy dovedeme mluvit nejlépe p<i vín/.
Moji hoši byli a jsou nejv/tší chloubou, zvlášS nejstarší Jan, chlapík urostlý jako strom, silný a svi=ný. Kdy= stával u kovadliny, srdce se mi smálo. Ale ten klacek nem/l nic jiného v hlav/ jen hudbu. U$il se tajn/ hrát na housle a na klavír a
kone$n/ jsem musel dovolit, aby šel do sv/ta studovat hudbu.
Druhý hoch, Karel, byl jemné postavy. M/l jsem v=dycky strach, abych mu
neublí=il," pravil sta<ec a podíval se s úsm/vem na své svalnaté ruce. "Kdy= i on
p<išel s hudebními nápady, nechal jsem ho jít. Poznal jsem ji= u toho prvního,
který byl horká hlava, =e by bylo bezú$elné se proti tomu vzpírat.
Kdy= však i ten t<etí s tím za$al, tu bylo u nás hromobití. Ten musel ji= z1stat
doma. Pot<eboval jsem p<ece pomocníka a n/kdo musel pokra$ovat v mé práci,
kdy= ji= prad/de$ek byl ková<em. Kluk byl od té doby zara=en. Konal tiše své <emeslo. Byl však stále bledší a brzy jsem vid/l, =e bych ho ztratil. Tu jsem ho nechal s bolestným srdcem jít, kam cht/l. Jeho dík i radost byly dojemné.
Má =ena stála mi a= do té doby v/rn/ po boku, t<eba=e mi v boji s chlapci
mnoho pomoci nemohla. Byla stále churavá a jemná a =ila tiše pro sebe. O nás se
však piln/ starala a chodila $asto do kostela.
Všichni t<i hoši p<icházeli dom1 jen ob$as, p<inášeli sem hudbu a r1=ové plány o budoucnosti. D1m býval plný zp/vu a n/co mi z toho utkv/lo v mé staré hlav/. Jednou, kdy= všichni t<i pojednou neo$ekávan/ dojeli a ve$er sed/li pohromad/, po$al vypráv/t Pavel o jednom p<íteli, u n/ho= se nau$il znát nové slovo Bo=í.
P<inesl knihu s sebou a mluvil o Synu Bo=ím a o Synu Ilov/ka. Kdy= to matka
slyšela, za$ala se náhle vadit a k<i$et, co= se u té tiché =eny nikdy nestalo. Nakonec po$ala zu<it a odvolávala se na fará<e a církev. Ml$ky odešel hoch ven. Nepromluvil ji= ani slova o u$ení Grálu. Kdy= však odcestoval, našel jsem v kovárn/
otev<enou knihu a první slova, která jsem $etl, zn/la: "Kdo se nesna=í, aby Slovo
Pán/ také správn/ pochopil, ten se provi:uje."
Brzy za$aly chodit nadšené dopisy od mého horkokrevného Jana, který se vrhl
st<emhlav do nového u$ení!
S mou =enou stala se podivuhodná zm/na. Byla te) mrzutá, svárlivá a ztrp$ovala mi =ivot. Pak dostala záchvat mrtvice a od té doby byla ochromena. Mohla ji=
jen málo mluvit. Kdy= však mluvila, byla to jen nenávistná slova proti chlapc1m a
- 91 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
proti Antikristovi, kterého prý p<inesli do domu. Kdy= jsem jednoho dne v její p<ítomnosti našel ve sk<íni knihu a vzal si ji, neboS mezi tím jsem ji ne$etl, - tu k<i$ela, a= jí od úst létala p/na. Pak se zhroutila zalita potem. Polo=il jsem ji na postel a zdálo se mi, jakoby zašeptala: "K<í=!"
"Je to jist/ zvláštní historie, pane doktore," p<erušil se sta<ec,“ale musel jsem ji
n/komu vypráv/t, abych si to všechno sám ujasnil. A k vám pojal jsem hned d1v/ru."
Cizinec srde$n/ p<isv/d$il a ková< pokra$oval: "Jednou p<išli dva nejstarší zase
dom1. Zá<ili vnit<ním št/stím a ukazovali mn/ st<íbrné k<í=e, které nosili na krku
a vypráv/li mi o Vyslanci Bo=ím. Qena upadla do hlubokého rozechv/ní, jakmile
se d/ti k ní p<iblí=ily. Bylo z<ejm/ vid/t, jak se jí uleh$ilo, kdy= zase odcestovaly.
Te) jsem i já za$al knihu $ísti. D/lal jsem to ovšem úpln/ tajn/, ale zdálo se, =e to
=ena p<ece pozoruje. Nedala se ji= uklidnit. Zlý duch sed/l jí v týle. Teprve $asem
se mi to ujasnilo, kdy= jsem u$ení lépe pochopil. Iistá, nádherná Pravda m1=e
p<icházet jedin/ od Boha.
Kdy= se moji hoši op/t vrátili dom1, pravil Jan: "Tentokrát snad mohu matce
pomoci a ukazoval p<itom na zlatý k<í=, který se leskl na jeho kabát/. Šel klidn/ k
ní a ona na n/ho pohlí=ela ztrnulým zrakem. "K<í=!" sténala hlasit/. "Ó, jak ho<í!"
Svíjela a kroutila se jako v bolestech. Jan uchopil ji za ruku a n/=n/ ji hladil. Pomalu se uklid:ovala a nakonec usnula. Te) náhle cht/la, aby hoch byl stále u ní.
Jakmile odešel, za$ala se chv/t a k<i$ela: "K<í= m/ spálí!"
Kdy= chlapec odcestoval za týden, bylo jí ji= mnohem
lépe. Záchvaty p<icházely stále <id$eji a já sám mohl jsem
ji lehce uklidniti. Kdybych jí mohl p<inést ze Svaté Hory
Bo=í pomoc, jist/ by se brzy úpln/ uzdravila."
Cizinec pozorn/ naslouchal. Te) polo=il svou ruku na
tvrdou p/st starého mu=e.
"Jen skute$n/ opravdu a poctiv/ hledajícím má býti
pomáháno," pravil klidn/.
"Pane, vy znáte Poselství?" tázal se ková< p<ekvapen/.
Host vstal a jeho sv/tlý vlas zá<il ve ve$erním slunci. Marn/ se sna=il zakrýt svoje rozechv/ní.
"Vaše víra pomohla i mn/!" pravil m/kkým hlasem. "Ji=
dlouho jsem znal u$ení, ale jakási váhavost mn/ zdr=ovala. Te) vím, pro$ mn/ to dnes tak neustále pudilo na cestu a jak dob<e to s námi Otec v nebesích myslí. Pozdravujte nemocnou a vaše skv/lé syny. Na svaté Ho<e se op/t
uvidíme.“
.......ooOoo.......
- 92 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Svatá noc
Marie Halseband
Byl krásný zimní ve$er a na nebi jisk<ilo plno hv/zd. Po cest/ krá$el mladý
mu= se schýlenou hlavou, veda za sebou oslí$ka, na kterém sed/la n/=ná =ena,
unavená a smutná. Hledali nocleh, ale všude, kde se ptali, byli mrzut/ odbyti.
Nikde nem/li místa po unavené poutníky.
Náhle p<ed nimi zazá<ila na nebi veliká a jasná hv/zda, její= jisk<ivé paprsky
dopadaly na chudý, polorozpadlý dome$ek u cesty - byl to chlév.
„ Zde z1staneme, Josefe,“ pravila mladá =ena.
Mu= jí šetrn/ pomohl slézti s oslí$ka a zavedl ji do šeré místnosti, v které to
p<íjemné von/lo senem. V kout/ chléva stál vole$ek, který spokojen/ p<e=vykoval
a udiven/ obracel hlavu na pozdní návšt/vníky.
Josef ulo=il Marii na l1=ko upravené narychlo ze sena tak m/kce, jak to práv/
bylo mo=né. Pak zavedl oslí$ka k volkovi a dal mu krmivo. Oba man=elé byli však
hladoví a Josef se vrátil zp/t do vesnice Betléma, aby po=ádal o trochu jídla. Na
mnoho dve<í zaSukal, ale nikde mu neotev<eli a tak mu nezbývalo ne= se smutn/
vrátit s prázdnýma rukama ke své =en/, kterou tak dlouho nechal o samot/.
Hv/zda stála nad chlévem a byla ješt/ v/tší a zá<iv/jší. Její zá<e rozjas:ovala
nyní celé okolí. Josefovi se zdálo, jako by vid/l ve vzduchu se vznášeti sv/tlé postavy a slyšel hudbu tak krásnou, jakou nikdy ješt/ neslyšel. Se zatajeným de-
- 93 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
chem se blí=il k dome$ku a díval se oknem dovnit<.
Rozechv/n sepjal ruce, o$i se mu zarosily a veliké slzy se kutálely po jeho hn/dých lících. Marie sed/la na slám/ a dr=ela v náru$í d/Sátko, které práv/ porodila.
Vedle ní stáli dva sn/hobílí and/lé se zlatými k<ídly, pomáhali obléci chlape$ka a
zavinouti ho do plátna. Pak p<inesli jesli$ky, vystlali je teple senem a slámou a
Je=íška polo=ili na n/. Maria k nim pohlí=ela se zá<ivými a vd/$nými zraky. Najednou tu bylo plno mali$kých veselých and/lí$k1, kte<í se usadili na okraji jesli$ek a radostn/ houpali no=i$kama, zpívajíce p<i tom sladké ukolébavky.
Tu vstoupil Josef tiše dovnit<, štasten objal Marii a oba se bla=en/ dívali pak
na Jezulátko a d/kovali Bohu.
Za chvilku se pootev<ely dve<e, n/jaká je=atá hlava nakoukla nesm/le dovnit<
a pak se ji= objevoval jeden mu= za druhým. Byli to pastý<i, kte<í hlídajíce venku
svá stáda, spat<ili nádhernou zá<ící hv/zdu na nebi, stojící nad Betlémem a mnoho jásajících and/l1. Ihned v/d/li, =e jen milý B1h m1=e dokázat n/co tak krásného a cht/li se na vlastní o$i p<esv/d$it, jaký zázrak to poslal na zem. Kdy= pak
spat<ili krásné a zá<ící dít/, poklekli a modlili se s rodi$i.
Pozd/ji si pastý<i povšimli, =e Maria s Josefem nemají co jísti. Jeden za druhým se tiše vytrácel z chléva a vraceli se s dárky, jich= mohli ve své chudob/ postrádati. Jeden p<inesl misku mléka, druhý kousek látky, jiný chléb a sýr. To
všechno p<inesli k radosti Jezulátku a Josef i Maria byli tím velmi dojati.
Jezulátko le=elo v jesli$kách a usmívalo se.
Náhle se otev<ely dve<e a venku bylo vid/t kon/ a velbloudy.
T<i sta<í mu=ové, z nich= jeden byl v obli$eji úpln/ $erný, vstoupili dovnit<. Byli
to t<i moud<í králové od východu, kte<í ji= dávno uvid/li hv/zdu a šli za ní, i kdy=
jejich cesta byla velmi daleká.
Šli tak dlouho, a= našli Jezulátko.
P<inášeli s sebou opravdu královské dary! To nejlepší a nejkrásn/jší, co m/li a
co jim bylo nejmilejší, podávali te) na zlatých mísách Jezulátku.
Josef i pastý<i ú=asem otvírali o$i, kdy= králové v nádherných šatech vstupovali do chléva s krásnými dary v rukou. Jen Maria se radostn/ usmívala, sklán/jíc se nad svým d/Sátkem, proto=e v/d/la, =e v jesli$kách tu le=í Syn Bo=í. Všichni
byli šSastni, naslouchali and/lským zp/v1m, sepjali ruce a modlili se, jak and/lé
prozp/vovali:
„ Sláva Bohu na výsostech a pokoj lidem na zemi!“
.......ooOoo.......
- 94 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Rej sk0ítk'
Marie Halseband
Jemné, n/=né zvon/ní zaznívalo ze zahrady, pono<ené do vlahého soumraku.
Nádherný den $asného léta chýlil se ke svému konci. V záhonech dýchaly tulipány, sytá $erve: šalv/jí potemn/la a vznešené lilie, které se ty$ily v jejich st<edu,
zá<ily dvojnásobnou b/lostí a $istotou. Rudé r1=e se matn/ t<pytily, om/j a vika
pohybovaly se ve vlahém ve$erním vánku.
M/síc vyšel zá<iv/ nad horou a oza<oval zahradu. Na bílé lavi$ce, zpola zakryté
t/=kými, p<evislými v/tvemi kv/t1, sed/l mu=. Tiše pohlí=el na nádherný klid ve$era a kochal se pohledem na tanec dvou sv/tlušek, které se prohán/ly zahradou
prodchnutou v1ní a radostí ze =ivota.
"Kdo m1=e takto létat," myslel si mu=, "ten je oprošt/n od všech myšlenek, ode
všech starostí! Jen na jednu jedinou hodinku moci zapomenout na všechen
sp/ch, =ít bezstarostn/ a kvést tak, jako zde tyto kv/tiny a zví<ata. Muselo by to
být krásné!"
Polo=il se na záda a zadíval se na m/síc, který skoro v plném úpl:ku vystoupil
vysoko na nebi. Nejjasn/jší sv/tlo i nejhlubší stíny st<ídaly se zahradou, dodávajíce všemu podivuhodný, tajuplný p1vab. Tichá zahrada, kterou prochvívala silná
kv/tinová v1n/, vyhlí=ela jako o$arovaná.
"Kdo m1=e takto nezarmoucen/ =ít!" pomyslel si ješt/ jednou mu= a zadíval se
na jisk<ící brou$ky, kte<í práv/ skota$ili na cest/.
Tu mu bylo podivn/ lehce a volno, cítil, jak z n/j spadá pozemská tí=e a v tom
ji= stál vedle svého t/la u lavi$ky a díval se udiven a trochu obveselen na odpo$ívající t/lo.
Jaký to byl pojednou bzukot, šum a zp/v, jak byla o=ivena zahrada, která p<ece sniv/ odpo$ívala v plném klidu ve$era. Mluvení a volání, šepot a smích zaléhal
k uším mu=e, který p<ekvapen/ hled/l kolem sebe na =ivot v p<írod/.
Jemný vánek dotkl se jeho obli$eje.
"Promi:te," <ekl netopýr, "mám však nasp/ch, hlad bolí!"
"Kate<inko!" zaznívalo to =ádostiv/. "Kde jsi? Nevidím ji= tvého sv/télka!"
Tak volal jeden svítící brou$ek a hledajíc, poletoval nahoru a dol1. Druhý, takté= hledajíc, zk<í=il jeho cestu a volal na n/j:
- 95 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
"Však já ji najdu a stane se mojí =enou! Pak se m1=eš rozhlédnout, aby sis našel jinou!"
A mali$cí svítící brou$kové vyrazili proti sob/, a= oba spadli do trávy.
Ze záhon1 tulipán1 vycházelo hlasité praskání a mlaskání - tam se skulil je=ek a pojídal šneka. Nebyl dosud hotov s ob/dem, kdy= cosi v jeho blízkosti
zašustilo. Bleskurychle vyrazila z k<oví u=ovka, zasy$ela na svého úhlavního
nep<ítele, který ji zpozoroval p<íliš pozd/, a zmizela v hustém porostu. Je=ek
rychle spolkl zbytek svého jídla a cupkal byst<e za hadem.
"Všechno je jako u nás, lidí," <ekl nyní zkoumav/ mu=. "Všude tentý= boj o potravu a o =ivot. Nevidím ú$elu, pro$ to všechno je?"
V tomto okam=iku uslyšel šustot, šelest a vln/ní a rozhlí=eje se kolem, pozoroval s údivem, =e z kv/tin vystupují p1vabné malé bytosti. Volaly vzájemn/ na sebe
a rovnaly si své, jako vánek n/=né, pestré šate$ky, vyhlí=ející jako kv/tinové lístky. Pak se vzaly za ruce a tan$ily p<ed u=aslým mu=em sv1j rej. Mu= se nemohl
dosyta vynadívat na jejich n/=né pohyby. Zpívaly k tomu jasnými hlásky. Byl to
radostný zp/v, takový, jaký se skute$n/ k t/mto krásným bytostným d/tem hodil.
Elfové zpívali:
"Slou=íme Pánu, tak jako všechno na Zemi mu slou=í. Jen $lov/k zapomn/l na
Boha, a proto také ji= neví, jaký ú$el =ivot má. Kdo neslou=í Bohu, toho =ivot je
bezcenný a špatný."
Nyní vystoupil z krou=ícího reje p<ed mu=e bytostný om/je. Byl to mu=í$ek v
modrém brn/ní.
"Stojíme p<ed tvými dve<mi a bdíme!" volal na mu=e. "Chceme t/ však také
probudit, abys slyšel naše volání."
"Voníme a kveteme, dávajíce barvy a sv/tlo t/m, kte<í cht/jí hledat spásu,"
pravil tulipánový elf. Jeho =lutý krajkový šat vesele poletoval, kdy= se vracel mezi
ostatní.
"My neseme barvu Svaté lásky," volali elfové šalv/je. "Lidé mají myslet na ni,
kdykoliv nás uvidí. Avšak na $istou, vznešenou nebeskou lásku dávno ji= zapomn/li."
Ve veselém shluku p<ilétly nyní pelargonie. Iisté, mali$ké postavi$ky v pestrobarevných sukénkách.
"My kveteme p<ed okny a zdobíme terasy. Jsme jen malé, ale náš dík smí spolu s ostatními stoupat vzh1ru ke sv/tlým výšinám. Jíkají nám skupinové duše a
jdeme vzájemn/ spolu vzh1ru. Jedna zanikajíc jest zárove: semínkem jiné. Slou=íme jedna druhé a všechny spole$n/ Pánu, který na nikoho nezapomíná a
všechny nás má rád!"
"My, malí bytostní, kte<í kveteme a p<ipravujeme ovoce, jsme také skupinovými dušemi!" zvolal elf lipového kv/tu, slétaje ze stromu. "Bytostný stromu jest naším otcem, pomáhá nám =ít. My mu na oplátku pomáháme nésti semena, =ivíme
nespo$etné bytosti, a tak slou=íme výstavb/ =ivota!"
Mu= bezd/$n/ vzhlédl a spat<il zvrásn/lý obli$ej usmívajícího se lipového stromu. Tu musel pot<ásti hlavou. Do jakého sv/ta to zde nahlédl, do sv/ta, s ním=
=il, ani= by o n/m n/co tušil.
Nyní p<edstoupil kývající a houpající se sk<ítek orlí$ku a pravil:
"Ilov/$e, ty se divíš a nechápeš! - Kdysi jste nás vid/li a znali, ba ješt/ více!
Tehdy jsme vám pomáhali, proto=e jsme vás milovali a proto=e to tak bylo ur$eno
Pánem! - Je to však ji= dávno, co jsme se vzdálili od vašeho ošklivého konání!"
- 96 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Nyní se mu= probral ze svého údivu a zasmál se. "Iím jste nám mohli pomáhat?" tázal se trochu zvysoka.
"Víc, ne= si myslíš!" odv/til bytostný ostro=ky a srazil ostruhy jako voják.
"U nás vládne po<ádek a všechno jde svou radostnou, sv/tlou a cht/nou cestou! - My kv/tiny dávaly jsme vám radost a ješt/ dnes se z nás radujete, a$koliv to
ji= není takové, jako kdysi. Naše kv/ty m/ly vás v=dy upomínat na nádherné p1sobení Sv/tla, z n/ho= tryská veškerý =ivot. Sna=ily jsme se udr=et váš dík bd/lým, darujíce vám svou krásu, abyste p<i pohledu na nás vzpomínali na Pána,
který všechno stvo<il. Jeho Svatá síla bezprost<edn/ vyza<uje z prastvo<ení, které
je mnohem $istší a nádhern/jší ne= Zem/!"
"Prastvo<ení?" podivil se mu=.
"P<irozen/! Zde je p<ece pozd/jší stvo<ení a ty stojíš na mali$ké Zemi, $ásti tohoto pozd/jšího stvo<ení, které je op/t v porovnání s nedozírností nádherného
prastvo<ení jen velmi malé."
Chudobky se trochu hlasit/ji chichotaly "Tady si op/t jeden myslel, =e je pánem stvo<ení," št/betaly jedna druhé, ale matka r1=e je napomenula.
"Lidé, vaše myšlení stalo se omezeným! Proto nás ji= nevidíte a proto jste pozbyli spojení s malými pomocníky Cht/li jste být chyt<ejší ne= Pán a ne=ili jste
podle v1le Bo=í. Všechno, co vám bylo dáno k podpo<e a u=itku, jste zneu=ívali."
"Tomu nerozumím!" odpov/d/l mu=. "My se doslova plaho$íme na této zemi,
která se opravdu nestala krásn/jší. Mohu jen <íci, =e jsem Boha pov=dy ctil!"
"Ty ani nevíš, co to znamená, Boha opravdov/ uctívat," zazn/lo sou$asn/ ze
všech stran.
Dot$en/ ví<il kruh sk<ítk1 závratnou rychlostí kolem mu=e. Teprve pozvolna se
op/t uklid:oval.
"Ano, takoví jste," ujala se r1=e op/t slova. "Qe se zem/ stala ošklivou a =e sami
musíte se plaho$it, jest jenom vaše vlastní vina. Pro peníze jste ji celou rozryli a
rozkopali. Svými stroji zbavili jste se chleba. Máte-li v n/jaké zemi n/$eho nadbytek, pak to dozajista nedáte hladov/jícím v jiné zemi."
"M1j Bo=e," zdráhav/ p<itakal mu=, "to je pravda, ale válka...!"
"Ano, válka a nenávist, rozep<e a nep<íze: vládnou na Zemi, která mohla být
jasnou a sv/tlou, napln/na láskou Nejvyššího, kdybyste ji byli tak hluboko nestáhli do temna!" zvolala nyní lilie pobou<ena. "Sta:te se nap<ed op/t $istými a
dobrými, d<íve ne=li se odvá=íte p<iblí=it s prosbou k Pánu, jeho= svaté jméno
ustavi$n/ zneu=íváte tak oškliv/ a nedbale, jako jsi to práv/ u$inil ty!"
Mu= naslouchal úpln/ zmaten. Nev/d/l ji= opravdu, co by m/l <íci. Usilovné
p<emýšlení t/=ce na n/ho dolehlo. Vy$erpán na duši i na t/le usedl na lavi$ku
vedle svého t/la. Ale sk<ítkové provád/li dále kolem n/j sv1j rej.
Za n/jakou chvíli zavanula k mu=i jemná, vonná vlna. Jemn/ fialový heliotrop
soukal se po pavu$in/, t/sn/ kolem jeho nosu.
"Pozemský mu=i, ty jsi zara=en a p<itom vidíš jenom nás, malé bytostné z jemné hrubohmotnosti, kterou vlastn/ ka=dý $lov/k mohl by vid/t.
Tak jako my se zachvíváme v radostném reji, tak zachvívá se stvo<ení, a tak
jako my podáváme si ruce, tak si také veškerý =ivot ve stvo<ení podává ku pomoci
své ruce, a jeden spolup1sobí s druhým. Vše kolem tebe =ije, nic není mrtvo. Naší
síly dostává se nám od našich p<átel stojících o p1l stupn/ nad námi. Jsou v=dy o
trochu více sv/tlejší a jemn/jší, a sami jsou op/t spojeni s ješt/ sv/tlejšími pomocníky. A tak to jde dále v nep<erušeném <et/zu a= nahoru k Pánu. Je to usta-
- 97 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
vi$ná vým/na, je to dávání a braní, dík a radost dávajícího. A tak to také m/lo být
i u lidí!"
"Bylo by to velmi krásné!" mínil mu=. "Ale nebude tomu tak nikdy!"
"Jak nesprávn/ op/t myslíš," vmísila se hlasit/ a ost<e bytostná fuchsie. "Ka=dý z vás lidí to <íká. Qádný nechce za$ít se zlepšením, a proto stojíte všichni ne$inn/ a zlomysln/ a klesáte stále hloub/ji. Kdybyste byli poslouchali svých pomocník1, bylo by to s vámi jist/ tak daleko nedošlo."
"Co= my máme také pomocníky?" tázal se mu=. "Já jsem dosud =ádného nezpozoroval!"
"Pro$ plýtváte slovy s tímto $lov/kem?" volal elf náprstníku. "Poj)me rad/ji
tan$it, on stejn/ nerozumí, co mu chceme <íci."
A rej pokra$oval ve svém ví<ení dále kolem mu=e. Pojednou se ze zástupu odtrhl elf, od/ný v šate$ky bledého kosatce a p<iplul k n/mu dol1.
"Vedle tebe pracují lidští duchové a vzdušné bytosti vanou zahradou, =ehnajíce
a pomáhajíce. Víly šeptají ukryty v houští, a ve v/tvích strom1 pozorují sk<ítkové
mladé ptá$ky. Zahrada je plná =ivých bytostí."
Mu= se byst<e rozhlédl kolem sebe, ale i kdy= se hodn/ namáhal, nevid/l nic.
Pohn/van/ vysko$il:
"Nikdo tu není!" volal popuzen. "Opravdu nevím, $emu mám v/<it z této sm/sice dnešní bláznivé noci!"
Jemný, mnohohlasý smích zvu$el kolem n/j. Krou=ilo to jako jasná mlha kolem sk<ítk1, kte<í se ztráceli jeho zrak1m, mizíce ve vzduchu a m/sí$ních paprscích.
Op/t o n/j zavadil netopýr.
"P<emýšlejte!" volal na n/j. "P<emýšlejte, a pak se nau$íte! Na sv/t/ není nic
mrtvého, krom/ lidí!"
"Jak to myslíte?" tázal se mu= d1razn/.
"Promi:te mi," odv/til zdvo<ile netopýr, "ale mám nejvyšší $as, abych se vrátil
dom1. Iekají na mne mé d/ti."
Jeho m/kký dotek k<ídel zavadil o $elo mu=ovo, který se probudil a povstal.
St<íbrné m/sí$ní sv/tlo zalévalo zahradu. Vlahá noc dýchala jemnou v1ni kv/tin.
Dv/ sv/tlušky skota$ily prohán/jíce se sem i tam a mu=i se zdálo, jako by zaslechl
jemné, vábivé volání: "Kate<inko!"
"Všechno je sen, omyl a fantazie!" <ekl kone$n/ a ubíral se ke svému velkému
domu, plnému myšlenkových forem, starostí a sklí$enosti, jen= mu pojednou p<ipadal velice temný.
Ale mali$ké pro=ití ve sv/t/ bytostných ho všude provázelo, a brzy se v n/m
probudí k =ivotu, vzdor tomu, =e to nepova=uje za pravdu.
V $istých paprscích Svatého Sv/tla musí se nyní duše otevírat. Musí, aS ji=
cht/jí, nebo ne, proto=e svatá v1le Bo=í je k tomu donutí.
.......ooOoo.......
- 98 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Princezna Sn%hurka s ledovým srdcem.
Marie Halseband
Na sv/t/ jsou pozoruhodní lidé. Jsou mezi nimi mnozí, na nich= na první pohled nevidíme, co v nich v/zí dobrého nebo zlého, a jsou také takoví, a t/ch je
mnoho, kte<í cht/jí budit zdání, =e jsou n/$ím víc, ne= ve skute$nosti jsou. Ale
princezna sn/hová vlo$ka byla skute$nou princeznou. Na té to bylo ji= z daleka
vid/t, i kdyby byla nenosila ve svých st<íbrných vláskách ani jedinou k<išSálovou
korunku.
Její lesknoucí se šaty byly posety hv/zdi$kami a na malých útlých no=kách
nosila ty nejúhledn/jší st<íbrné st<eví$ky, jaké si mo=no jen p<edstavit.
Princezna bydlela vysoko nad oblaky, ve sklen/ném záme$ku, který ji dal její
otec - ledový obr - vystav/t, pon/vad= ji velmi miloval. V zámku bylo mnoho sál1,
jeden krásn/jší ne= druhý a v nich byly prost<eny bílé tlusté hebounké koberce,
jako $erstv/ napadlý sníh. Lo=nice malé princezny se t<pytila b/lostí, jakoby ozá<ena m/sí$ním sv/tlem. Stála v ní postýlka um/lecky zhotovená z ledového rampouchu jako z obrovského drahokamu, a v ní hedvábné podušky ur$ené chránit
spánek krásné Sn/hurky.
Zámek, který dal král ledových obr1 vystav/t princezn/, byl p<ekrásný. Po=ádal o pomoc nejdovedn/jší bytostné a tak bylo vytvo<eno um/lecké dílo, nemající
sob/ rovna. Však to také trvalo hodn/ dlouho, ne= byl zámek hotov a to malé
princezn/, která mezitím pobíhala v ledových zahradách obrovského sv/ta, neslou=ilo.
V zahradách byly divukrásné sluje, plni$ké k<išSál1 a drahokam1, jeskyn/,
zabíhající hluboko do ledu a osv/tlované jedine$n/ pestrými sv/tly. Byly však ledov/ studené, i ledovým obr1m bylo v nich zima a proto otec svou malou dcerku
p<ed nimi varoval. NeboS kdo prodléval v jejich chladné nádhe<e p<íliš dlouho, ten
byl daleko vzdálen od sv/tla v/$nosti a hrozilo mu nebezpe$í, =e mu srdce zledovatí - a to je n/co velmi zlého, proto=e potom takový nešSastník zapomene na lásku Boha Otce i jeho vznešenost, zapomene na všechno, krom/ sama sebe a miluje
jen své vlastní malé já.
- 99 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Ale princezna, sotva=e vkro$ila do první jeskyn/, rázem zapomn/la na všechna
otcova varování. Pronikala stále hloub/ji a hloub/ji do tajemství ledového sv/ta,
nedbala, =e minul den a nastala ji= noc, sp/chala dál a dál, dívajíc se u=asle kolem sebe, ba zapom/la i jíst i spát. Tak se stalo, =e se ani nemodlila a její srdce
rychle ledovat/lo.
Princezna se vrátila z ledových jeskyní úpln/ zm/n/ná. Mluvila tvrd/ a lhostejn/ se starým sn/hulákem, který a= dosud byl jejím nejmilejším spole$níkem a
který úzkostn/ na ni $ekal.
A tu p<išel pro ni otec, zá<ící radostí, aby ji odvedl dom1, do nového zámku.
Princezna hned zdaleka namítala, =e si zámek p<edstavovala mnohem v/tší a
nádhern/jší. Pak prob/hla všemi sály a komnatami, podívala se do vysokého ledového zrcadla, je= odrá=elo její n/=nou postavi$ku, a pokynula milostiv/ svému
otci, který krá$el šSasten vedle ní, $ekaje na slova uznání.
„Hezké“, <ekla kone$n/, kdy= stáli ve velikém zrcadlovém sále, který zá<il a
t<pytil se tisícerými plameny roz=atými severní zá<í.
Otec obr byl zasmušilý. Tolik se t/šil na jásavý dík svého dít/te a nedovedl si
vysv/tlit, pro$ projevuje tak málo radosti.
„Byla tak dlouho sama“, uva=oval v duchu,“ snad zapomn/la. Musím ji upozornit!“
„Sn/hurko, zatan$i!“ zvolal hlasit/. „Sál jest ur$en k tvému tanci a pro slu=bu
Pánu, se kterou máš dnes zapo$íti!“
Tanec princezna velmi milovala, chut/ se pustila do tance a její no=ky se jen
míhaly po hladkých ledových parketách. Ví<ila kolem, a= se jí šaty vzdouvaly a
hv/zdi$ky na nich t<pytiv/ blýskaly.
Ledová zrcadla zachycovala tisíceronásobn/ její obraz a promítala jej sálem.
Ledový obr sed/l na svém tr1n/ a radostí tleskal.
„D/kuji ti, dceruško!“ zvolal uchvácen a pokynul malé princezn/. P<ijala dík
jako n/co samoz<ejmého, v=dyS byla tak n/=ná a krásná! Tan$ila dále, myslíc p<i
tom na ledové jeskyn/ i jejich chladnou nádheru a její tanec se stal divoký a rozpustilý.
Obru bylo smutno u srdce, kdy= spat<il princeznu divoce tan$it. To p<ece nebyl tanec zasv/cený slu=b/ Sv/tlu. Co se to stalo z jeho dít/te? V=dyS ona nechápe, co to znamená sm/t slou=it svému Pánu! Drsn/ p<erušil její rej.
„Sn/hurko, poj) sem! Chci ti ukázat, jaký je tv1j úkol!“
Princezni$ka se zvolna p<ibli=ovala a král, otev<ev okno, ukázal jí vzdálenou
zemi, na ní= dopadal nádherný sn/hový poprašek.
„Podívej se!“ <ekl, „kdy= tan$íš, poletuje na zemi sníh.
Tam dole pod námi <íkají tomu zima. Musíš však být pam/tliva, =e všichni, a=
k t/m nejmenším, podléháme v1li a zákon1m Prav/$ného.
Jeho slu=ebníci p1sobí v Jeho v1li. Mn/ porou$í Merkur a já porou$ím tob/ v
jeho jménu. Smíš tan$it, jen kdy= ti <eknu, st<ez se však být neposlušnou nebo
tak divokou jako prve! Máš vd/$n/ slou=it Sv/tlu, na to nikdy nezapome:! Kdybys
cht/la jednat podle své v1le, tedy bys zde nemohla déle z1stat.---- “.
Princezna poslouchala jen zpola. Je$ o slou=ení a díku shledávala skoro nudnou.
Pak šli ke stolu do veliké jídelny, která byla $aloun/na jinovatkovými gobelíny.
Velcí sn/huláci pochodovali v dlouhých <adách a p<inášeli na st<íbrných mísách
plno vzácných jídel. Princezna nahlédla vybírav/ tu i tam a vzala si jen n/kolik
- 100 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
malých soust. Zato tím horliv/ji prohán/la tlusté sn/huláky, =ádajíc v=dy n/co
jiného, ne= jí nabízeli.
A proto se ledový obr sna=il být dvojnásob p<ív/tivý. Chválil sluhy a poka=dé
hlasit/ a vlídn/ pod/koval, a zejména starému princezninu opatrovníku, jeho=
tato velmi nezp1sobn/ p<ehlí=ela, dal mnohé dobré slovo. Dosud doufal ve zm/nu
dce<iny bytosti, avšak princezna z1stala lhostejná a chladná. Starý otec pohlí=el s
rostoucí nevolí na dceru.
„Co= se nedovedeš chovat jinak? Pro$ zarmucuješ ty v/rné staré slu=ebníky?“
tázal se. „Pro$ jim alespo: jedenkrát nepod/kuješ?“
Dcera pokr$ila lehce rameny.
„D/kovat? A pro$? Dostanu p<ece tak jako tak vše, co chci,“ odv/tila lhostejn/.
Ubohý otec, ledový obr! Sed/l zde, jakoby ho n/kdo ude<il do hlavy, neboS najednou si uv/domil, =e dcerka neuposlechla jeho varování a navštívila ledové jeskyn/. Rozt<ásl se bolestí a hn/vem.
„Ó, jaký =al!“ zvolal a veliké slzy se mu koulely po tvá<ích a ledových vousech.
„Srdce ti zledovat/lo! Zapomn/la jsi na Pána a jeho dobrotu. Zatím co já jsem se
sna=il ud/lat ti zde radost, tys tam dole v ledových hlubinách poh<bila všecko
dobro svého srdí$ka! Nedám ti ji= nic, dokud se nenau$íš d/kovat a v lásce slou=it!“
Rozhn/vaný obr vstal a sp/šn/ opustil zámek. Tu se obrátili i sn/huláci a šli
za svým králem. Jen princeznin starý opatrovník nebyl mezi nimi. Na míst/, kde
stál, vznikla malá ledová skvrna; starý sn/hulák se ze zármutku k smrti uplakal.
Za chvíli byl zámek opušt/n a tichý.
„To je dob<e, =e jsou všichni pry$!“ pomyslela si princezna a roztan$ila se sín/mi, cht/jíc otce pohn/vat. Kdo ví, co by byla ješt/ ud/lala, kdyby to byla dovedla! Ale sotva=e za$ala jak se pat<í tan$it, zámek se s hrozným rachotem rozsko$il,
podlaha se roztrhla a princezna se <ítila dol1 k zemi.
Ach, to tyla zlá cesta pov/t<ím mezi divokými ví<ícími sn/hovými vlo$kami a
princezna dopadla zt/=ka na zem a práv/ na sv1j n/=ný nosánek, který a= dosud
nosila tak vysoko. Nebylo divu, =e si jej musila hezkou chvíli t<ít, ne= se mohla
rozhlédnout kolem sebe, a tu zjistila, =e sedí na st<eše n/jakého domu.
Podle svého zvyku cht/la se lehce zhoupnout dol1. Ale princezna byla t/=ká a
nemohoucná a sníh se jí lepil na od/v. Nyní teprve uvid/la, =e všechny hv/zdi$ky
z jejího roucha opadaly a její krásné šati$ky byly špinavé a nevzhledné. St<íbrné
st<eví$ky ztratila ji= kdesi na cest/ vzduchem, tak jako korunku, na kterou si
uleknuta cht/la práv/ sáhnout.
„Poj),“ <ekla vtom krytina, „podr=ím t/!“ a pomohla Sn/hurce dol1 na zem.
„Nu, copak!“ zvolala, kdy= se tato beze slova odvrátila. „Ty mi ani nepod/kuješ?“
„Ne!“ zn/la odpov/). „Já jsem princezna!“
Na ta slova se daly okolní domy do smíchu, a= se t<ásly a nahýbaly, smály se i
rampouchy na okapu, a= radostí zvonily, smál se i okap, smáli se i psi, kte<í $enichajíce pobíhali po dvo<e.
„Kdybys byla princezna“, <ekla kone$n/ krytina op/t zvá=n/vši, „pak bys musela být teprve pam/tliva toho, =e ten, kdo chce v =ivot/ stát výše, musí také více
dávat a d/lat ne= ostatní!“
„D/lám tak, jak já chci!“ odsekla princezna povýšen/ a rychle odcházela. Šaty
m/la rozedrané, vlásky rozcuchané, tak=e nikdo v ní ji= nepoznal ne=nou princeznu Sn/hurku. Byla ráda, =e se setm/lo a =e p<išla do lesa, kde ji nikdo nevid/l.
- 101 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Nádhera zimního lesa byla úchvatná. Upomínala ji pon/kud na t<pyt z<íceného
zámku a na minulé, nenávratné $asy plné krásy. Ale na to té= princezna necht/la
myslit!
Zpola zakryta k<ovím a sn/hem, objevila nyní n/kolik srnek.
Ubohá zví<ata nemohla se tém/< ani pohnouti a vzhlí=ela prosebn/ k ní hladovýma smutnýma o$ima. Ale Sn/hur$ino chladné srdce s nimi necítilo. Potom p<išli zelenošedí mu=í$ci a ut/šovali mrznoucí zví<ata. Vypráv/li jim o slune$ním
sv/tle, o jaru i lásce Pán/, která nezapomene na =ádného tvora, a pomohli unaveným srnám nalézt trochu k1ry a suchých bylin, tak=e se posiln/ny op/t vzchopily.
Zamyšlen/ a zlobn/ šla princezna dále, ani= si všímala cesty. Byla by málem
zakopla o malou prohlube: ve skále, kdyby byla vtom nezahlédla záblesk sv/tla,
které z ní pronikalo. Zvídav/ sestoupila po úzkých stupních dol1 a p<išla do
úpravné jeskyn/. U jasn/ plápolajícího ohn/ sed/ly dv/ staré =eny a va<ily k ve$e<i polévku.
P<íjemn/ von/la bylinami a ko<ínky, ale princezna nakr$ila nelib/ nosík a úpln/ zapomn/la p<áti dobrý ve$er.
Qeny ji laskav/ pozvaly dále. Jedna z nich jí s:ala vlhký od/v a p<inesla jí místo n/j hn/dou $istou kytlici z hrubé látky, která se zdála být princezn/ pro její
jemné t/lí$ko p<íliš drsnou. Proto ani slovem nepod/kovala.
Druhá =ena p<istoupila k ní ze zadu a uhlazovala jí st<íbro=luté vlasy h<ebenem z jemného sosnového jehli$í.
„Au, toto tahá!“ <ekla princezna.
Qeny postavily nyní p<ed ni misku polévky a vlídn/ ji vybídly, aby jedla.
„Nechci, jsem zvyklá jíst pouze ledový buillon“, <ekla princezna a odvrátila se
od ohn/, jeho= teplo jí p1sobilo nezvyklou bolest srdce.
Ob/ =eny se na sebe podívaly.
„Ach, ona neumí d/kovat!“ <ekla jedna z nich zachmu<en/ a p<ilo=ila n/kolik
polen na ohe:, tak=e vysoko vzplál a zah<ál celou jeskyni.
„To teplo je mi nep<íjemné!“ <ekla Sn/hurka a cht/la se odtáhnout dále, ale
nemohla. O$i staré =eny jakoby ochromily její údy i myšlenky. Jedna z nich k ní
p<istoupila a polo=ila svou vrás$itou ruku na její srdce. Ostrá bolest pronikla
princeznou, cht/la k<i$et, cht/la si st/=ovat, ale nevypravila ze sebe ani hlásku.
„V=dyS jsem to v/d/la,“ zvolala =ena, „=e má ledové srdce!“
“Proto také neumí d/kovat!“ p<ipojila druhá.
Princezna cht/la zlostn/ odpov/d/t, =e také nechce d/kovat nebo být n/jakým
zp1sobem laskavá a =eny okam=it/ porozum/ly jejím myšlenkám.
„D/v$e, nechceš-li nám pod/kovat“, <ekla první =ena, „tedy je to tvou v/cí. Cokoliv ud/láš dobrého nebo zlého, vrátí se ti zp/t a postihne také jen tebe. Ale Pánu Bohu musíme d/kovat ka=dým dechem, neboS On nás všechny stvo<il. Kdo
nectí Boha a jeho v1li, ten se tomu musí nau$it!“
Sta<ena vytáhla z kapsy st<íbrnou píšSalku a zapískala. Nato p<isp/chali se
všech kout1 a skulin jeskyn/ mali$cí mu=í$ci a ptali se po jejím p<ání.
„Vezm/te tuto dívku s sebou!“ zvolala stará =ena. „Ona má studené srdce!
NechS slou=í v nejtemn/jších hlubinách zem/, aby se tam kone$n/ nau$ila d/kovat a poznávat!“
Zdráhající se princezna byla nato uchopena mnoha drobnýma ru$kama a p<istr$ena t/sn/ k ohni. Ó, jak byl teplý a hnusný! Její odvaha povolovala, Sn/hurka
byla smutná a studené srdce div se jí bolestí nerozsko$ilo.
- 102 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Bolestn/ si vzdychla, rozplynula se a jako veliká kapka vody se skulila hluboko do zem/.
„Tam aS nyní sedí v temnotách a slou=í trpaslík1m!“ <ekla stará =ena své spole$nici. „Jednoho dne se v ní p<ece probudí touha po sv/tle, neboS má-li v sob/
jen troši$ku dobra, nem1=e na n/ nikdy zapomenout. A pak bude ji= sama usilovat, aby se dostala op/t vzh1ru.“
„Z1stane-li však její srdce chladné a ona úpln/ zapomene na sv/tlo a lásku, co
potom?“ otázala se druhá =ena zamyšlen/.
„Pak nechS zahyne a umírajíc nasytí ušlechtilejší zárodky, které budou Bohu a
Pánu lépe slou=it ne= to $inila ona!“ zn/la odpov/).
„Proto jí tedy p<eji, aby našla brzy sv/tlo a v<elostí srdce napravila, co její ledové srdce bez lásky zavinilo“, p<ipojila druhá.
A toté= p<ejeme naší princezni$ce i my.
.......ooOoo.......
- 103 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Prázdniny na horách
Marie Halseband
Starý mu= sed/l na lavi$ce p<ed svojí horskou chatou a $ekal na vnou$ata,
osmiletou Evi$ku a sedmiletého Tomáše. Po prací napln/ném =ivot/ se odst/hoval
sem nahoru, aby strávil zbytek svého =ivota v klidu hor, které u= od svého d/tství
miloval a tak se tím splnil jeho dávný sen.
Místo, kde nyní bydlel, bylo obklopené zasn/=enými horskými velikány. Bylo
chrán/né p<ed drsnými v/try a protékal jím divoký potok. Chata m/la u skály obzvlášS výhodné a chrán/né místo. V blízkosti byla salaš a bydleli tu pastý<i se zví<aty.
Pastý<i pomáhali p<i stavb/ chaty a té= sta<e$ek jim mnohokrát pomáhal.
Nyní se starý t/šil na návšt/vu svých vnou$at a práv/ tak se t/šila i Evi$ka s
Tomáškem. P<išli se svými rodi$i a zv/dav/ se rozhlí=eli kolem. Obdivovali chatu
zvenku i zevnit<, všude cítili radostné a dobré myšlenky svého d/de$ka.
D/ti se tu cítily v bezpe$í a byly šSastné. Kdy= vyb/hly ven, uvid/ly hned vedle
ješt/ jednu chatu. „D/de$ku, v=dyS tu je ješt/ jedna menší chata, ta také pat<í tob/? Tys nám ani ne<ekl, =e jsou tu dv/ chaty!”
„Ta menší je stáj pro moje oslíky”, odv/til starý. „Jen tam b/=te a podívejte se
na n/. Jmenují se Florián a Sebastián. M/lo to být pro vás p<ekvapení.”
„Jak dlouho je u= máš? Kde si k nim p<išel? Jsou to dobrá zví<átka? Smíme
na nich jezdit?” To všechno cht/ly d/ti v/d/t.
„Pomalu, pomalu”, <ekl d/de$ek, „jsou to dobrá, u=ite$ná zví<átka, na kterých
m1=ete jezdit, a a= p<ijde $as, budu vám vypráv/t, jak jsem k nim p<išel.”
V následujících dnech se však k tomu nenaskytla p<íle=itost. D/ti si nejd<íve
m/ly zvyknout na =ivot v horách, a té= na své denní práce, kterými mohly d/de$kovi pomoci.
A= potom se u$ily jezdit na oslovi, co= je velmi bavilo a t/šilo. Podnikaly
s d/de$kem vycházky – ka=dý den o n/co dál a výš, s oslíky i bez nich.
Navštívili blízkou salaš, obdivovali pastý<e se stádem a p<ihlí=eli, jak pastý<i
vyráb/jí máslo a sýr pro svoji vlastní pot<ebu.
Jednoho deštivého dne jim d/de$ek kone$n/ vypráv/l, jak k ob/ma oslík1m
p<išel:
„Bylo to v dob/, kdy jsem ješt/ ne=il v horách a nev/d/l jsem, zda se mi v1bec
n/kdy moje p<ání splní.
Jednoho dne jsem stál tam dole v ní=in/ p<ede dve<mi, kdy= tu šel kolem mu=
s oslíkem, obtí=eným nákladem. Bez slitování mu= pohán/l ubohé zví<e kopanci.
Zmocnila se m/ zlost a <ekl jsem tomu surovci sv1j názor.”
„M1=eš to tvrdohlavé zví<e mít!” k<i$el na mn/ výsm/šn/, „zaplaS jen po<ádnou
hromádku pen/= a dohodneme se!”
Bylo mi ubohého zví<ete líto a tak jsem ho odkoupil, i kdy= jsem nev/d/l, co
s ním budu d/lat. A tak jsem m/l oslíka. Postavil jsem mu na zahrad/ stáj a pou=íval jsem ho k nošení r1zných b<emen. V=dy byl dobromyslný a $ilý.
Jednoho dne, plného starostí, kdy= jsem dostal výpov/) z domu, ve kterém
jsem bydlel jako nájemník, jsem se rozhodl, =e si na svém oslíku vyjedu do hor.
- 104 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Cht/l jsem si toti= na této cest/ ujasnit svá další rozhodnutí. Bylo mi, jakoby mi
myšlenka na tuto cestu do hor byla vnuknuta.
AS u= tomu bylo jakkoliv, šel jsem si pro oslíka, který byl rád, =e si vyjde ven a
proti všem zvyklostem sám p<ebral vedení. Byl jsem tomu rád, proto=e mne p<íliš
zam/stnávaly mé myšlenky a starosti a i tak jsem nem/l ur$itý cíl. Zví<ata vidí
mnohé, co my lidé nevidíme a dají se tím vést a <ídit.
Tak jsem cestoval d1v/<iv/ na svém Floriánovi, který, jak se zdálo, si byl jistý.
Nakonec jsem byl zv/davý, kam m/ donese. Za n/jaký $as jsme p<išli po neznámých cestách k sousední salaši a potom sem do tohoto horského údolí, kde nyní
bydlím.
Kdy= jsme sem dorazili, bylo mi, jako bych kolem sebe slyšel radostné hlásky –
šeptajících mnoha malých, šSastných bytostí. M1j Floriánek zar=ál obzvlášS vesele, jakoby se rozlou$il s n/kým, koho jsem já nevid/l. Sám jsem byl okouzlený
tímto krásným údolím. Hovo<il jsem s pastý<i z blízké salaše a rozhodl jsem se, =e
tu budu stav/t.“
„Ale ty máš p<ece dva oslíky!” zvolaly d/ti.
„Ano, ješt/ Sebastiána, ale to je zase jiná povídka”, odpov/d/l d/de$ek. „Tu
vám také chci vypráv/t, proto=e mi jinak nedáte pokoj.
Brzy na to jsem musel zanést d1le=itou zprávu svému p<íteli v horách. Tentokrát p<enechal Florián jako obvykle vedení mn/. Bylo zá<ivé jasné ráno, kdy= jsme
dorazili do horské chaty mého p<ítele. Obloha byla ješt/ jasná. P<ítel mne pozval,
abych z1stal n/kolik hodin a= do odpoledne. Souhlasil jsem a Florián se zdál být
té= spokojený. Klidn/ se pásl na horských loukách a pochutnával si na dobré tráv/.
Náhle však zneklidn/l, p<estal se pást a cht/l jít pry$. Ano, stal se tvrdohlavým, co= jsem u n/j v1bec neznal. Já jsem cht/l z1stat, on však cht/l jít pry$.
Nakonec mi p<ítel poradil, abych se vydal na cestu, neboS v/d/l, =e zví<ata mají
spojení s malými bytostnými a =e poslouchají jejich výstrahy a pokyny.
Tak jsme tedy šli, jak to Florián cht/l. Brzy jsem si byl jistý, =e byl takovou
malou bytostí vedený – dal se p<íkrou cestou, která vedla prudce dol1. Mezitím se
nebe zatáhlo, zvedl se prudký vítr a my jsme dorazili dom1 práv/ v$as, ne= se
spustila prudká bou<ka.
Následující den jsem se dozv/d/l, =e cesta, po které jsme p1vodn/ m/li jít, byla
zasypaná sesunutou hlínou a kamením. Hluboce ot<esen jsem d/koval Bohu za
zázra$nou záchranu jeho nejmenšími slu=ebníky, kte<í mého Floriána varovali a
vedli. Nyní jsem p<emýšlel, $ím bych to dobré zví<e mohl pot/šit. V=dy jsem m/l
dojem, =e se cítí osam/lý a pomyslel jsem si, jak jsem já rád, =e mám p<átele a
p<íbuzné, =e by stejn/ tak i on m/l radost z p<átel. A tak se mi brzy naskytla p<íle=itost koupit druhého oslíka, který se jmenuje Sebastián. Jsem rád, kdy= je vidím spolu, jak jsou šSastní, co= jste ur$it/ vid/li také. Nikdy je od sebe neodd/lím,
mám radost z obou.”
.......ooOoo.......
- 105 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Úzká lavi ka
Monika byla malé d/v$átko. Otec jí padl ve válce. Maminka té= brzo zem<ela a
Moniky se neradi ujali p<íbuzní. Starali se sice, aby nem/la hlad, ale jinak bylo
d/v$átko odkázáno samo na sebe.
D1m jejích p/stoun1 stál blízko potoka a tomu Monika $asto vypráv/la, pro co
její p/stouni nem/li porozum/ní, proto=e d/ti nem/li rádi.
Monika v/<ila, =e potok ji poslouchá a svým zp1sobem jí odpovídá a ut/šuje ji.
Milovala zví<ata, kv/tiny a stromy a zdálo se jí, jakoby u nich našla lásku a porozum/ní.
P<es potok, se kterým si ráda vypráv/la, vedla úzká lavi$ka. Nikdo ji u= nepou=íval, neboS dále dol1, kde byl potok širší, vedl k druhému b<ehu most. Ale tam
bylo p<íliš rušno, a té= to bylo p<íliš daleko na malé d/v$átko. Ale Monika by byla
velmi ráda šla p<es potok na druhý b<eh. Lítali tam ptáci, které v zim/ krmila:
sýkorky a $ervenky, hýl i datel. A potom – tak ráda by v/d/la, jak to tam asi vypadá.
Ješt/ n/co lákalo Moniku, aby šla na druhý b<eh. V noci, d<ív ne= usnula, slyšela z dálky šum/ní, které bylo plné út/chy a uspávalo ji do spánku jak mamin$ina píse:, kterou kdysi zpívala. Bylo to šum/ní vodopádu, zaznívající v tichu noci z druhého b<ehu.
K tomuto šum/ní Monika cht/la jít. Chyb/la jí odvaha p<ejít p<es úzkou lavi$ku. Zábradlí, kterého by se mohla p<idr=ovat, u= dávno bylo zpráchniv/lé a místy
u= spadlo do potoka. Lavi$ka sama bylo sice úzká, ale ješt/ pevná.
Jednoho ve$era zn/lo šum/ní vodopádu obzvlášS líbezn/, jakoby zpíval milý
hlas. „Zítra p1jdu p<es lávku,” rozhodla se Monika ješt/ p<ed usnutím. „Musím jít
k vodopádu a pod/kovat mu.”
Ve snu potom slyšela milý hlas: „Kdy= se nebudeš bát a budeš plná radostné
odvahy, tak p<ejdeš p<es lávku.”
Následující ráno vykro$ila Monika plná d1v/ry a odvahy na lavi$ku a dostala
se bezpe$n/ na druhý b<eh. Tam, na okraji lesa, mezi ke<i plnými $ervených plod1, uvid/la Monika svoje ptá$ky, sýkorky, $ervenky, hýly, p/nkavy. Cvrlikali a
let/li kus cesty lesem p<ed ní.
Vítr šum/l v korunách strom1 a siln/ji zašum/l vodopád na konci lesa. Mohutn/ se <ítil vysokým obloukem ze skalní trhliny.
„Vodopád, m1j vodopád”, jásala Monika – „p<ece jsem t/ našla! Jak jsi krásný!
D/kuji ti, d/kuji ti!” Kde se voda sbíhala, vytvo<ilo se malé jezero, ze kterého vytékal potok.
Najednou se d/v$átku zdálo, jakoby vid/la krásnou =enskou bytost, rusalku,
která k ní promluvila: „Tvoje radost m/ p<ivolala!”
„To ty jsi v noci poslala ke mn/ to šum/ní?” ptala se Monika. „To vodopád šum/l” – odpov/d/la rusalka – „Ale mo=ná jsi slyšela i moji píse:. Zpívám n/kdy ve$er, kdy= se setmí”. – „V$era jsem t/ slyšela, odpov/d/la Monika, „a proto jsem
byla tak šSastná a mohla jsem jít p<es lavi$ku.” Rusalka se usmála a <ekla: „Budu
ti p<ítelkyní.” – „Jak je to krásné”, zvolala Monika. „Te) mám tolik p<átel a nikdy
nejsem sama: ptá$ky, kv/tinky, les, vodopád a tebe! Všichni jste mí p<átelé”.
- 106 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Tam naproti na b<ehu”, <ekla rusalka, „le=í dob<e ukrytý p/kný kámen. Ten ti
daruji a v=dy, kdy= p<ijdeš k vodopádu, najdeš také takový na znamení, =e my,
kte<í svým zp1sobem slou=íme Pánovi, jsme tví p<átelé. I kdy= nás nebudeš vid/t.”
A Monika našla kámen. Byl vodou do kulata vyhlazený a zá<il r1znými barvami. ŠSastná d/kovala rusalce, kterou však u= nevid/la. Ješt/ chvíli se dívala do
bílého proudu vodopádu, a potom b/=ela dom1. Kámen dr=ela pevn/ v ruce.
Opatrn/, ale bez strachu, šla p<es úzkou lavi$ku. Nyní po ní $asto p<echázela.
Ale v=dy za=ila Monika n/co krásného na b<ehu jezera, v=dy kdy= se dostala k vodopádu. Jen z<ídka se ukázala rusalka. Motýli jí p<ilétali na ruku, ptáci jásav/
zpívali v nejbli=ší blízkosti, zelené ješt/<i$ky se p<iblí=ily a= k ní, jakoby jí cht/ly
ukázat, jak jsou krásné, a na kraji lesa, u jezera, našla Monika v=dy p/kný kámen.
Kdy= Monika p<icházela k vodopádu, stávalo se n/kdy, =e se vyno<ila rusalka a
povídala si s ní. Dala jí mnohdy dobrou radu. Jednoho dne jí ukázala cestu, vedoucí k jednomu domu v lese. Radost naplnila Moniku a bylo jí, jakoby o$ekávala
n/co zvlášS krásného.
Ale p<esto stála potom nesm/le p<ed dve<mi hájovny a nev/d/la, zda má volat,
zaklepat nebo zazvonit a co by m/la <íci. Ne= se mohla rozhodnout, vyšla p<ív/tivá
paní a <ekla: „Chceš m/ navštívit, malé d/v$átko? To je od tebe milé. U= $asto
jsem t/ vid/la jít k vodopádu a p<ála jsem si, abys m/ navštívila.”
„Rusalka u vodopádu o tvém p<ání v/d/la,“ <ekla Monika, „ona m/ k tob/ poslala.”
„Jak je krásné, =e m1=eš rusalku vid/t, a =e jí rozumíš”, odpov/d/la paní z hájovny a pozvala Moniku do domu. Kdy= spolu vešly do pokoje, Monika zvolala: „U
tebe je ale všechno sv/tlé, ne tak tmavé, jak u nás”.
Paní z hájovny se vesele zasmála a <ekla: „Tak p<ij) ke mn/ jen $ast/ji! Takové
dít/, jako jsi ty, si u= dávno p<eju.” – „Nemohla by sis m/ koupit?” zeptala se Monika. „Lidé, u kterých bydlím, m/ necht/jí, oni nemají rádi d/ti a u tebe se mi líbí
mnohem víc.”
„Dít/ se koupit nem1=e,“ <ekla paní „ale my se m1=eme mít rády a ty nás m1=eš navšt/vovat, i m1j mu= bude mít radost.“
Kdykoliv šla Monika k vodopádu, zavítala do hájovny. Hajný ji $asto vzal s sebou do lesa, který se stal pro ni <íší plnou div1. Láskyplné p1sobení hajného prohloubilo její radost ze všeho v p<írod/. Kde to bylo mo=né, té= horliv/ pomáhala.
„Odkud víš, jak máš všechno ud/lat, aby to bylo správn/?” ptala se Monika.
„Ilov/k se musí sna=it všechno v/d/t a všechno musí, aS je to cokoliv, d/lat s radostí a láskou, té= to, co je mu zat/=ko. To je to nejd1le=it/jší a p<ináší to pomoc,“
odpov/d/l lesník.
„A také se musí hodn/ u$it jako já”, <ekla Monika, „kdy= te) u= brzo p1jdu do
školy.”
„A nyní jsem šSastný, =e mohu v lese, který mám tak rád, =ít a pracovat”, pokra$oval lesník. „Já mám také ráda les”, <ekla Monika, „a= budu velká, také budu
lesníkem.”
„To nep1jde”, <ekl lesník, „k tomu =ena není dost silná. Ale mohla by ses stát
zahradnicí. To také m1=eš sadit, p/stovat a opatrovat, to je té= p/kné a úpln/ podobné jako lesník.”
„Ano, zblízka u t/ch malých bytostí. N/kdy je vidím pobíhat po lese, ale ne
dost z<eteln/”, <ekla Monika a potom cht/la v/d/t: „Pat<í les tob/?”
- 107 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Ne, nepat<í mi”, odpov/d/l lesník. „A vlastn/ mi p<ece pat<í, proto=e kdy= s
láskou a radostí v n/m pracuji, je to, jakoby mi pat<il.”
„A komu pat<í skute$n/?” ptala se Monika.
„Pat<í vlád/”, odpov/d/l lesník. „Ale správn/ <e$eno, vlastn/ také ne. Pravý majitel je Ten, komu pat<í všechno, který všechno z lásky stvo<il: les a vodopád, louku a <eku, hory a mo<e, celou Zem s lidmi, zví<aty a rostlinami, slunce, m/síc a
hv/zdy a dále nad nimi nádheru nebeské <íše: Pánu Bohu. A on o$ekává, =e my
všechny Jeho statky s díkem a radostnou prací budeme v/rn/ opatrovat.”
„ B 1 h “, opakovala Monika a úpln/ ztichla, jakoby si vzpomn/la na n/co, co
kdysi v/d/la a co bylo tak krásné, =e to ješt/ nemohla pochopit.
Také s paní lesníkovou Monika $asto rozmlouvala. Povídala jí, co ješt/ nikomu
ne<ekla: o mamince, u které byla, ne= p<išla k p<íbuzným. Maminka jí zpívala
písn/, zvlášS ve$er, kdy= se stmívalo: o pastý<i a ove$kách, o v/tru a mracích,
o m/síci a o hv/zdách. Potom však maminka onemocn/la, odešla a nikdy se nep<išla na ni podívat. Lidé <íkali, =e um<ela.
„Co je to, zem<ela?” „Tak se to <íká”, odpov/d/la paní hajná „kdy= je $lov/k povolaný, aby putoval dál do jiného kraje, ne= je naše Zem. Sv/tlé laskavé bytosti
tam tvou maminku zavedly.”
„A je tam tak krásn/ jako u vodopádu, u rusalky a u tebe?” ptala se Monika.
„Ješt/ mnohem krásn/ji a sv/tleji”, odpov/d/la paní hajná.
Jednoho dne se Monika divila, =e je její pokojík prázdný a =e její p/stouni balí
kufry a bedny. Rychle odb/hla do hájovny, aby se s tím sv/<ila. Cestou našla v
lese konvalinky a plná radosti zapomn/la na všechno ostatní, natrhala kyti$ku,
kterou se zá<ícíma o$ima p<inesla paní hajné.
„To je krásné, p/kné,“ <ekla paní, „=e mi práv/ dnes p<inášíš kvítky.”
„Pro$ dnes?” ptala se Monika, „máš narozeniny?” „Ne”, odv/tila paní, „ale dnes
ti mohu <íct n/co, co t/ jist/ pot/ší: Budeš od dnešního dne bydlet u nás jako naše dít/. Všechno je u= s tvými p<íbuznými dohodnuto. Zítra se odst/huješ k nám.”
Nejd<ív byla Monika úpln/ tiše: „To byly myšlenky mé maminky a tys je slyšela?” Paní hajná jí p<isv/d$ila, a potom <ekla: „Te) b/= dom1 a pomoz p<i balení.
Polovinu konvalinek p<ineseš svojí p/stounce na rozlou$enou. Pod/kuj jí, neboS
svým zp1sobem pro tebe ud/lala mnoho.”
Monika nejprve váhala, potom se zamyšlen/ vracela lesem. Nakonec natrhala
ješt/ víc konvalinek a ud/lala v/tší kytici. S milým úsm/vem ji dala své p/stounce. Ta byla tak p<ekvapená, =e jí vystoupily slzy do o$í.
„Nemusíš plakat”, <ekla Monika, „v=dyS to není odsud daleko a já t/ mohu navštívit. P<es tu úzkou lavi$ku p<ejdu úpln/ lehce.”
„Ano, navštiv mne”, odv/tila p/stounka, a tím se spolu smí<ily. Od té doby
bydlela Monika v hájovn/. Iasto ješt/ musela jít p<es „úzkou lavi$ku”, to znamená, =e musela to, co jí bylo zat/=ko, ud/lat odvá=n/ a s d1v/rou.
Potom si v=dy vzpomn/la na sv1j zá=itek z d/tství a na slova, které tehdy ve
snu slyšela:
„Kdy= se nebudeš bát a budeš plná radosti a radostné odvahy, tak p<ejdeš.”
.......ooOoo.......
- 108 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Ani
in zá2itek
Ani$ka a její o rok starší bratr Míša si hrávali nejrad/ji celý den v lese a na poli. I
kdy= byla Ani$ka d/v$átko, p<ece se ve všem cht/la podobat svému bratrovi.
Maminka si $asto povzdechla nad její divokostí. Bylo by jí milejší, kdyby
desetileté d/v$e svým n/=n/jším vlivem mírnilo svého jedenáctiletého bratra.
„Mám vlastn/ dva chlapce,“ <íkala $asto. Otec se tomu smál, neboS se mu to
líbilo, =e je d/v$e divoké jak kluk.
„To klidn/jší, jak si p<eješ”, <íkal, „to p<ijde a= p<íliš brzo.” Maminka pochybova$n/ zavrt/la hlavou. Anka se asi nikdy nezm/ní.
Kdy= Anka s Míšou poskakovali po loukách, $asto se Míša honil za zví<átky.
Chytal motýly, nebo se sna=il polapit veve<i$ku. Jeho sestra mezitím trhala kvítky, které jí p<išly pod ruku. Iasto je potom nechala le=et, proto=e jí p<eká=ely
ve h<e. I kdy= je n/kdy natrhala pro maminku, potom je n/kde polo=ila, zapomn/la na n/ nebo je u= nenašla a n/=né kv/tinky mezitím zvadly.
Tak byly d/ti pro okolní sv/t vlastn/ postrachem, a kdy= b/=ely do lesa, tak
p<ed nimi let/la sojka a varovala p<ed divokými vet<elci.
Anka nev/<ila své mamince, =e nesmyslné trhání kv/tin zarmoutí kv/tinové elfy a rozhn/vá trpaslíky ko<en1. U= dávno nev/<ila na elfy a trpaslíky. Kone$n/,
m/la u= deset let, co je jí po pohádkách! Smála by se, kdyby jí n/kdo cht/l vypráv/t o elfech.
Avšak brzy za=ila n/co, co ji úpln/ zm/nilo. Jednou šla maminka s d/tmi úzkou cestou. Na svahu kvetla modrá kv/tinka, kterou Anka ješt/ nevid/la. Ihned k
ní p<isko$ila a cht/la ji utrhnout, ale maminka ji zadr=ela.
„Tuto kv/tinku nesmíš utrhnout, Ani$ko, je to ho<ec, vzácná rostlina, která je
chrán/ná.“ Anka se durdila: „V=dyS to nikdo neuvidí, kdy= ji utrhnu. Tak dob<e by
se hodila do malého sklen/ného pohárku na otcov/ psacím stole. Otec bude rád,
kdy= mu tu kv/tinu p<inesu.”
Ale maminka to nedovolila: „I tak necháváš všechny kv/tiny zvadnout”, <ekla
nakonec. Anka si umínila, =e se druhý den tajn/ vrátí na to místo a kv/tinu p<ece
utrhne. To také u$inila. Místo našla rychle. D<íve, ne= mohla sáhnout po kv/tin/,
za$ala se Anka klouzat dol1 po svahu.
Cht/la se n/kde zachytit, zakopla a padala dol1 svahem. Zmocnil se jí strach,
k<i$ela o pomoc a sna=ila se zarýt do p1dy. Ale zem byla sypká, kameny se uvolnily a poskakovaly kolem ní velkými skoky do blízké propasti.
Kdy= si u= plna zoufalství myslela: „Te) spadnu i já do propasti, a potom je po
všem...,” tu pocítila oporu. Kdy= se pokusila zvednout, uvid/la p<ed sebou malou
bytost, která si ji pozorn/ prohlí=ela.
Anka hned v/d/la, =e je to trpaslík, i kdy= trpaslíci v jejích pohádkových kní=kách vypadali jinak, mnohem veselejší a pest<ejší.
„Kone$n/ m/ jednou vidíš”, <ekl malý mu=í$ek, „pomáhám kv/tinám – kv/tinovým elf1m p<i pln/ní jejich povinností. Ty se mi nemusíš p<edstavovat, já t/
znám. My všichni t/ známe, tebe i tvého bratra a jsme z vás velmi smutní. Na tebe jsem se $asto díval, jak jsi ubohé kv/tiny natrhala, a potom je nechala bez povšimnutí le=et.”
Anka zd/šen/ zav<ela o$i. Cht/la si levou nohu p<itáhnout k sob/, ale asi m/la
vyvrtnutý kotník. S bolestným výk<ikem op/t klesla na zem.
- 109 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Vidíš,“ <ekl trpaslík, „jako ty tu nyní le=íš v bolestech a bezbranná, tak se d/je
kv/tinkám, kdy= je utrhneš a zahodíš – nebo jsi na to nepomyslela, co d/láš?”
„U= to jist/ víckrát neud/lám”, b/dovala Anka. „Tak, víckrát neud/lám”, opakoval trpaslík po ní. „To známe! Kdy= vy, lidé, máte strach, potom slíbíte všechno.
Kdy= je po všem, zase zapomenete.”
„Och ne, te) vím, jak to bylo ode mne špatné”, vzdychla Anka. „Te) to víš.
Jsme smutní, kdy= musíme p<ihlí=et, jak naše sv/<ence trápíte.”
D/v$átku to bylo líto. V=dyS v jádru nebyla zlá. Cht/la trpaslíka ješt/ jednou
ujistit, =e skute$n/ u= nikdy neutrhne bez p<í$iny kv/tinu. Ale kdy= se pokusila
zvednout, uvolnilo se n/kolik kamen1. Za$ala se sama spoušt/t a rychle se blí=ila
k propasti.
Najednou jí bylo, jakoby ji otev<ená náru$ zadr=ela. Byla to divná tvá<, která se
nad ní sklán/la, stará a p<ece mladá, podobná lidské tvá<i a p<ece jiná. Nebyl to
trpaslík, to vid/la hned; malý mu=í$ek, se kterým mluvila, zmizel nebo z1stal
vzadu.
Musela se p<ed touto novou zvláštní tvá<í také styd/t, jako p<ed trpaslíkem?
Ne! Zelené o$i se na ni dívaly laskav/. „Zadr=el jsem t/, kdy= jsi cht/la spadnout.
Co hledáš, mám ti pomoct?”
Na tolik otázek najednou nemohla Anka odpov/d/t! Zmatená pádem a svým
zá=itkem, pokusila se zvednout. Kotník ješt/ stále bolel, ale mohla se posadit a
rozhlédnout se.
Zamrazilo ji, neboS pod ní zívala propast. T/sn/ vedle ní stál mladý smrk, který
zadr=el její pád, a z toho smrku hled/la tvá<, která se nad ní sklán/la.
„Kdo jsi?” zeptala se Anka ostýchav/ s úsm/vem a údivem. „Jsem elf tohoto
smrku, který t/ svými v/tvemi zadr=el. Jak jen došlo k tomuto zlému pádu?” ptal
se elf.
Ó, pomyslela si Anka, on našt/stí neví, co všechno v/d/l trpaslík.
„Já... já...”, za$ala Anka vysv/tlovat. P<ece nemohla <íct, =e navzdory mamin$inu zákazu cht/la utrhnout ho<ec.
„Za$ala jsem padat a klouzat ... a te) se sama nemohu zvednout“ – kone$n/
vykoktala.
„M1=eš se toho kmene p<idr=et,“ nabídnul jí elf. „Je silný a pru=ný, zde se nem1=e tak hned n/co stát. Poj), klidn/ se ho chyS pevn/ji.”
Avšak Anka op/t klesla zp/t. „Nem1=u,“ na<íkala, „noha m/ bolí, musela jsem
si ji p<i pádu zranit.“
Nic jiného jí nezbývalo, ne= hlasit/ volat o pomoc. Doufala, =e doma bude chyb/t a p1jdou ji hledat. Anka k<i$ela, a= úpln/ ochrapt/la.
Dlouho, dlouho musela $ekat. T/sn/ se p<itiskla ke stromu, aby v =ádném p<ípad/ u= nemohla sklouznout. Ješt/ nikdy nic podobného neza=ila. Milovala ten
strom a elfa, který se o n/j staral, a kterého ve své nouzi mohla vid/t. Pochopila
nyní, jak škared/ a bezohledn/ se dosud chovala ke všem rostlinkám a =ivým bytostem.
Ob$as op/t volala o pomoc. Kone$n/, kdy= u= se blí=il ve$er, uslyšela shora
odpovídat hlasy. Kameny se koulely dol1, a potom vid/la p<icházet otce. Jeho tvá<
byla bledá hr1zou.
„Ani$ko, nehýbej se!” volal. „Hned jsem u tebe, ka=dý pohyb m1=e být tvou
zkázou!” Otec ur$it/ nevidí, myslela si Anka, =e dobrý elf m/ dr=í ve své náru$i a
chrání m/. Tak <ekla:
„Elf tohoto smrku m/ chrání.”
- 110 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„Ano, ano”, otec stál nyní t/sn/ vedle ní, a také se p<idr=oval mladého smrku,
„jaké št/stí, =e t/ strome$ek zadr=el.”
„Byl to elf strome$ku..., je tak milý, jen se podívej!”
Otec lehce pot<ásl hlavou, „má hore$ku”, myslel si pln starostí, jak ji jen dostane nahoru? Opatrn/ ji zdvihnul. „M1=eš jít?” „Levá noha m/ velmi bolí,“ na<íkala.
„Jen malý kus cesty. Potáhnu t/. Potom t/ u= mohu vzít do náru$í.”
Pomalu to šlo dop<edu. Kone$n/ byli naho<e. Tam u= $ekala starostlivá maminka a Míša. Sotva uvid/la Anka bratra, u= na n/ho volala:
„Poslouchej, to u= nikdy nesmíme d/lat! U= nikdy nesmíme chytat zví<átka nebo trhat kv/tinky. Jekl mi to trpaslík. Byl velmi smutný, ale elf stromu byl ke
mn/ tak dobrý a laskavý!”
„Ona má skute$n/ hore$ku”, myslel si otec. Ale potom potvrdil: „Ano, malý
smrk Anku dr=el, jinak by se ur$it/ z<ítila do propasti.”
Mamince št/stím a vd/$ností vstoupily slzy do o$í. Anka cht/la vypráv/t dál,
byla však p<íliš unavená. Bezpe$n/ stulená v otcov/ náru$i, usnula.
Kdy= následující ráno vypráv/la svoji p<íhodu, stále se znovu ujišSovala, =e ur$it/ všechno skute$n/ pro=ila a nezdálo se jí to. „Vím, =e jsem $asto bývala zlá”,
<ekla, „trpaslík se na mne hn/val právem.”
Maminka ji objala a <ekla: „Jsem vd/$ná za to, =e jsi mohla trpaslíka a elfa vid/t. To není dáno ka=dému. Mn/ jsi nikdy nev/<ila, kdy jsem ti o nich vypráv/la.
Babi$ka mohla mnohé z nich vid/t a byli jí milí jako p<átelé.”
„Elf smrku byl ur$it/ mým p<ítelem”, <ekla Anka zamyšlen/, „škoda, =e stojí
tak daleko dole a já ho nemohu navštívit.”
Maminka ji ut/šovala a pravila, =e také pomocníci všech n/=ných =ivých bytostí se mohou stát jejími p<áteli, kdy= se k nim bude v=dy chovat pozorn/. Ur$it/
potom za=ije ješt/ mnoho krásného.
I kdy= Míša a Ani$$iny kamarádky úpln/ nev/<ili této p<íhod/, tak se p<ece
v budoucnu <ídili v=dy podle toho, co od nich Ani$ka =ádala:
„Mít úctu ke všemu co v p<írod/ roste a =ije!”
.......ooOoo.......
- 111 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
D%tský doktor
Ve velkém parku s vysokými starými stromy a p<ekrásnými kv/tinkami stál
dlouhý, jednoposcho)ový d1m s plochou st<echou. I kdy= to byla d/tská nemocnice, nepanoval v ní smutek a bolest. Kdo chvíli postál u brány nebo šel po širokých, udr=ovaných cestách, slyšel mnoho smíchu a zp/vu a veselé d/tské hlasy.
Duší domu byl vedoucí léka<, doktor Pokorný, p<ív/tivý starší pán, který si rád s
d/tmi za=ertoval a našel si $as k tomu, aby jim vypráv/l povídky. Nemocné d/ti
jsou obzvlášS vd/$né za ka=dé p<ív/tivé slovo, za ka=dý milý pohled. Proto všichni
malí i v/tší pacienti svého strý$ka doktora velmi milovali a $asto se stalo, =e po
vylé$ení n/která dívka nebo chlapec prolévali p<i lou$ení slzi$ky.
I dnes, za slune$ného letního dne bylo mnoho malých pacient1 v parku, postele byly vysunuty na terase, lehátka postavená a n/kolik d/tí, které se u= uzdravily, si hrálo a pobíhalo. Kolem v/tšího chlapce se seskupilo n/kolik d/tí a doktor
Pokorný k nim práv/ p<išel.
Avšak dnes se v=dy p<ív/tivý strý$ek doktor velmi rozzlobil. Chlapec se pokoušel vytrhat pavoukovi nohy.
„Fuj, sty) se, takto trápit zví<e!” zvolal léka<. Pachatel se sice za$ervenal, ale
pokoušel se ospravedlnit sv1j $in: „V=dyS je to jen odporný pavouk...”
„Za prvé, je pavouk velmi u=ite$né zví<e, a za druhé, nic vám nedává právo
trápit jiného =ivého tvora, i kdyby byl mnohem menší nebo zdánliv/ neu=ite$ný,“
<ekl léka< velmi vá=n/.
D/ti provinile hled/ly k zemi. U jejich nohou le=el pavouk, který se marn/ pokoušel dostat dop<edu na dvou zbývajících nohách. Tu ho zašlápla velká mu=ská
bota.
„Cos to provedl, strý$ku doktore!” na<íkalo d/v$átko. „Te) jsi pavouka usmrtil!”
„M/l se ješt/ dál trápit, Barborko, kdy= jste mu tak krut/ vytrhali nohy?” zeptal se léka<.
„Poj) ke mn/, Ivane”, obrátil se na pachatele, „a vy ostatní si m1=ete také p<isednout a poslouchat. Chci vám vypráv/t p<íb/h.” D/ti rády poslouchaly. Všechny
si sedly na lavi$ku, strý$ek doktor doprost<ed.
„Byl jednou jeden malý chlapec a jmenoval se práv/ tak jako ty, Ivane. Otec
mu brzo zem<el a maminka pracovala a šet<ila pro své jediné dít/. Chlapec se
choval jako všechny jiné d/ti v jeho v/ku. N/kdy byl neposlušný, ob$as však um/l
být i velmi rozumný. Ve škole se u$il dob<e a pomáhal mamince v domácnosti nebo na jejích poch1zkách. M/l však jednu špatnou vlastnost. Trápil zví<átka a rád
jim p1sobil zlo.
Ko$ce pana domácího utopil koSátka, mouchám a pavouk1m trhal nohy. Chytal =áby, aby je posadil do sklenice a nechal je tam zahynout =ízní. K pták1m vylezl na stromy a vybíral jim vejce z hnízda nebo vyházel bezbranná mlá)ata ...”
„Ó, strý$ku doktore, ten chlapec byl ale špatný”, p<erušilo d/v$átko vyprav/$e.
„Ano Renátko, máš pravdu, byl to špatný chlapec. Jeho maminka byla zoufalá.
Nemohla ublí=it ani mušce a její dít/ bylo tak kruté a trápilo ka=dé zví<e. Pokoušela se všemi zp1soby - láskou i p<ísností, aby chlapce zm/nila.
- 112 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
I kdy= Ivan slíbil, =e u= =ádné zví<átko nebude trápit, upadl v=dy znovu do
svých starých ne<estí. Kdy= za$al dospívat, tak sám bojoval proti tomu špatnému
zvyku a maminka si uleh$ením vydechla. Proto=e byl velmi nadaný, dostal se do
m/sta na vysokou školu.
Jednoho dne p<ekvapil maminku zprávou, =e se chce stát zv/roléka<em. Vysv/tlil jí, =e cítí pot<ebu napravit to, $ím se na zví<átkách proh<ešil. I kdy= nemohl
zví<átka, která kdysi k smrti utrápil, p<ivést op/t k =ivotu, p<ece jen doufal, =e ve
svém povolání jim bude moci pomáhat v bolestech a tísni.
Byl to jeden z nejšSastn/jších okam=ik1 jejího =ivota, kdy= maminka slyšela
synova slova.
„Ó, to se Ivan musí stát zv/roléka<em a m1=e ješt/ všechno napravit”, p<erušila op/t Renátka.
„Po$kejte, jak všechno dopadne”, napomínal léka<. „Kdy= potom mladý mu=
cht/l v/domosti, které získal, pou=ít u nemocných zví<átek, tehdy jej zví<ata odmítla. Qádné zví<e nesneslo dotyk jeho rukou. U= kdy= se blí=il, zneklidn/no a trhlo sebou. Zdálo se, jakoby na rukou mladého léka<e cítilo, =e kdysi trápil zví<ata.
Mladý mu= velmi zesmutn/l. Litoval své špatné skutky z mládí. Jeho u$itelé
mu nakonec radili, aby studium zanechal nebo zm/nil. Maminka i on se uskrom:ovali a šet<ili, jen aby mohl studovat, a te) by bylo všechno nadarmo. Nem/l odvahu, aby o tom mamince napsal.
Mezitím se stále znovu pokoušel p<iblí=it ke zví<at1m. Všechny pokusy však
selhaly. Jednou si ko$ka jeho domácí paní zapíchla trn do p<ední tlapky. Zavolali
ho a on cht/l zví<átku pomoci. Ale ko$i$ka, jindy velmi p<ítulná, ho kousla do ruky. M/la stejný pohled jako ko$ka, které utopil koSátka.
M1=ete si p<edstavit, jak byl mladý mu= zoufalý. Cht/l se vyst/hovat do Ameriky a stát se farmá<em. Uv/domil si však, =e také jako farmá< se bude muset zabývat koni, krávami, dobytkem. Proto tento plán zavrhnul. Co však má napsat
své mamince?“
„Mo=ná, =e by v=dy m/la být jeho maminka u toho, kdy= by ošet<oval zví<átka”,
<ekla Renátka. „Moje maminka má tak n/=nou ruku, =e zkrotí i nejzu<iv/jšího
psa, <íká v=dy otec.”
„Tak to bylo asi stejné u jeho maminky, Renátko. Ale p<edstav si to, nemohl
p<ece všude brát maminku s sebou. Musel najít jiné východisko. A víte, =e kdy=
$lov/k tak vroucn/ prosí o pomoc, tak také p<ijde...”
„Já jsem jednou prosil, aby škola vyho<ela, proto=e jsem zapomn/l svoji slohovou práci”. P<iznal se v/tší chlapec, „ale škola p<ece nevyho<ela.”
„Ano, špatné v/ci si nesmíte nikdy chtít vyprosit a hloupé také ne. Kdy= u= byl
Ivan zoufalý a u= se od svých u$itel1 odhlásil, onemocn/lo v sousedství dít/. Léka<, který bydlel nedaleko, nebyl doma a dít/ pot<ebovalo pomoc ihned. P<išli pro
n/ho. Nejd<íve necht/l, ale nemohl p<ece svou pomoc odmítnout. Dít/ se dusilo.
Ud/lal pot<ebný zákrok a tím dít/ti zachránil =ivot. Tento zá=itek se mu stal ukazatelem nové cesty. Cht/l se nyní stát d/tským léka<em.”
Doktor Pokorný se odml$el. D/ti $ekaly na konec povídky. Potom se zeptaly:
„Co bylo dál, strý$ku doktore?”
„Co bylo dál?” opakoval. „Nic. To je konec.”
„Ale stal se ten tv1j chlapec Ivan potom d/tským léka<em?”, zeptal se chlapec,
který se té= jmenoval Ivan.
„Ur$it/,“ zn/la stru$ná odpov/).
- 113 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
„A m/ly ho d/ti rády?” ptala se Renátka. Tu se podíval strý$ek doktor na d/ti a
<ekl tiše: „Myslím, =e ano... ”
Ivan byl první, který pochopil. Postavil se, podal léka<i ruku a <ekl: „Chci se
stát takým, jako jste vy, pane doktore!”
.......ooOoo.......
- 114 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Mali a zví0átka
V zemi, kde rostou kokosové palmy a banány úpln/ samoz<ejm/ uzrávají ve
vlastní zahrad/, se jednoho dne narodilo d/v$átko Mali.
D/ti, které v této zemi p<icházejí na sv/t, mají $erné vlasy, hn/dou pleS a tmavé o$i. Avšak Mali m/la mnohem sv/tlejší pleS, hn/dé vlasy a o$i, které by se
mohly nazvat zlatými.
Rodi$e se nesta$ili divit, =e je jejich dcerka tak docela jiná ne= ostatní d/ti a
m/li strach, =e jejich dít/ proto jednou bude mít t/=ký =ivot.
Malin otec byl chudý rolník, který obd/lával svá rý=ová polí$ka jediným volem
a choval n/kolik slepic, byl však se svým =ivotem spokojený.
Maminka se starala o malou domácnost, drtila sklizenou rý=i a p<itom si tém/<
celý den zpívala. Ned/lali si zbyte$né starosti a sv1j =ivot pro=ívali klidn/, avšak
m/li jedno p<ání, aby jednou mohli mít d/v$átko. Kdy= se jim toto p<ání splnilo,
byli naprosto šSastní a nesmírn/ vd/$ní za tento dar.
Mali se da<ilo výborn/. Ze zápra=í malého dome$ku pozorovala celé hodiny sv/t
kolem sebe, jakoby se vší té krásy nemohla nasytit.
„Co asi Mali všechno vidí?” Ptali se $asto rodi$e i ostatní, kdy= vid/li d/v$átko
s bla=eným úsm/vem sed/t na prahu. Iasto se tak bla=en/ usmívala a to bylo tak
líbezné, =e si lidé $asto šeptali:
„Je to, jakoby ta malá byla o$arovaná. Její úsm/v je jak paprsek sv/tla.”
Lidé se divili nebo pot<ásali hlavou, ale uvnit< byli rádi, =e to není jejich dcera.
V=dyS nikdo nev/d/l, co to má znamenat – a lidé v té zemi jsou velmi pov/r$iví.
Té= Malina maminka pociSovala vedle radosti $asto údiv. Proto=e nemohla vid/t ducha, který stál za její dcerkou a chránil ji. Ani malé bytosti, které $asto b/haly kolem ní. Proto si mnohé neum/la vysv/tlit. Kdy= Mali povyrostla,
nez1stávala u= blízko otcovského domu, ale $asto se vzdalovala a= k lesu.
Netrvalo dlouho a b/hala úpln/ sama a= do pralesa. Ten nebyl p<íliš vzdálený
od d/dinky, kde =ila. Byla postavená na kraji lesa tak, aby sluní$ko mohlo svítit
do ka=dého domu.
Maminka se n/kdy polekala, kdy= nenašla dcerku v blízkosti domu. Myslela na
šelmy, které $asto hladem hnané p<icházely a= k dome$k1m d/dinky. Proto se
pokoušela udr=et dcerku ve své blízkosti. Ale nepoda<ilo se jí to. Jakoby ji tajemná síla táhla do lesa a nemohla pochopit, pro$ jí to cht/li zakazovat.
Tak trávila dívenka své dny v lese. Ve$er se vracela dom1 s kv/tinkami, lesnými plody nebo té= s p/knými listy, které doma dala do vody, a rodi$e se t/šili z
této vzácné ozdoby.
Otec se však stále obával, =e by divoká zví<ata mohla ublí=it d/v$átku a prosil
svou =enu, aby na ni dávala v/tší pozor. NeboS ani on nemohl vid/t sv/tlý, zá<ící
kruh kolem d/v$átka, který ji chránil.
Jednoho dne se maminka rozhodla, =e p1jde se svojí dceruškou, aby se dozv/d/la, co ji vlastn/ do lesa láká. Iekala, a= se Mali vzdálila a potom šla tajn/ za ní.
Vid/la, =e jde zcela jist/ jedním sm/rem, jakoby ji n/kdo vedl. Pospíchala za n/jakou povinností. Zdálo se, =e i ve svém sp/chu zdraví doprava a doleva, a p<itom
se usmívá. Kdy= u= byla uprost<ed lesa, náhle se Mali sehnula, opatrn/ utrhla
n/kolik list1 a zmizela s nimi v hustém k<oví. Maminka nyní opatrn/ p<istoupila
blí=e a mohla nahlédnout do úkrytu. Co tu vid/la, jí skoro vyloudilo výk<ik údivu.
- 115 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Na postýlce z mechu le=elo jelení telátko s poran/nou nohou. Mali p<istoupila
ke zví<átku a laskav/ mu domlouvala. Telátko jí vd/$n/ lízalo ruku a nechalo si
nemocnou no=ku zabalit do p<inesených list1. Potom mu Mali n/kolikrát pohladila poran/né místo. Bolesti za$ali mizet a zví<átko se uklidnilo. Ba zdálo se, =e dokonce usnulo. Mali se mezitím ohlédla a mluvila s n/kým, kdo byl neviditelný.
Ukázala na nemocné zví<átko a d1v/<iv/ se usmívala.
Potom vystoupila z úkrytu, ale v1bec se nepolekala, kdy= tam uvid/la stát
maminku, která se zapomn/la schovat, proto=e byla celá u vytr=ení z toho, co
práv/ vid/la. Ale dcer$in radostný úsm/v se p<i pohledu na maminku jen prohloubil. Chytila ji za ruku a <ekla:
„Poj), p1jdeme spolu k mému dalšímu p<íteli. Je toti= mnoho zví<átek v lese,
které pot<ebují pomoc a trpaslíci nemohou ka=dému pomoci. Potom m/ zavolají a
zavedou m/ tam, kde mohu pomoci já.”
Mali to <íkala tak samoz<ejm/, jakoby ka=dý $lov/k mohl vid/t trpaslíky a elfy.
Maminka je však vid/t nemohla, a proto své dcerce nerozum/la.
Mali mezitím vypráv/la o malé opi$ce, která spadla z kokosové palmy. „Ur$it/
se opi$í maminka domnívala, =e její mlá)átko je mrtvé, proto=e odb/hla, ani= by
se za ním ohlédla.
Tu pro mne p<išel trpaslík a dovedl m/ ke zví<átku, které le=elo na zemi jak
mrtvé. Polo=ili jsme ho do m/kké postýlky z listí a krmili ho kokosovým mlékem a
lesními plody, a= se zase uzdravilo. Dnes mu <eknu, =e se musí nyní samo o sebe
postarat.”
Chvíli šly spolu dále, pohrou=ené do svých myšlenek. Potom Mali pokra$ovala:
„Elfové mn/ ukázali, které bylinky a plody jsou lé$ivé a vý=ivné a kdy= si nejsem
jistá, tak p<ijdou a uká=ou mi je.”
Maminka ješt/ stále ml$ela. Všechno to bylo pro ni nové a nepochopitelné.
V=dyS dosud ani nev/d/la, =e n/co takového v1bec existuje, a =e práv/ její dcerce
bylo dop<áno všechno to zázra$né vid/t a pro=ít.
Mezitím se dostali a= ke skupin/ strom1. Mali se plná o$ekávání zahled/la do
korun strom1, nebylo však nic vid/t ani slyšet.
„Kde jen dnes v/zíš, malý nezbedníku?” volala Mali udiven/. Ale stále se nic
neozývalo. Tu náhle spat<ila pár velkých, ustrašených opi$ích o$í, které vykukovaly za velikým listem. Mali se hlasit/ zasmála.
„Aha, ty máš strach, =e mám s sebou svoji maminku. Ta ti nic neud/lá, jen
poj)!” Tu opi$ka rychle slezla se stromu a d1v/<iv/ sko$ila hlasit/ se sm/jící dív$in/ na ramena. Mali ji laskav/ pohladila a povídala jí, =e se od nyn/jška bude
muset u= sama o sebe postarat:
„Jinak bys úpln/ zapomn/la, =e se z tebe má stát velká a silná opice. Ale kdybys pot<ebovala pomoct, tak víš, jak m/ m1=eš zavolat.”
Ješt/ jednou ji nakrmila, pohladila ji po hlav/ a opi$ka vylezla na svoji palmu
a zmizela. Mali se za ní dívala a šla potom s maminkou dál cestou k jiným nemocným zví<átk1m, která pot<ebovala její pomoc.
Potkali se cestou i se zdravými, silnými zví<átky. Pro všechny m/la Mali úsm/v
a n/kolik laskavých slov. N/která z nich se dala i pohladit.
Kdy= se op/t vrátily dom1, dlouho p<emýšlela maminka o tomto zá=itku. Pomalu chápala, pro$ je její dcerka tak úpln/ jiná ne= ostatní, pro$ je taková sv/tlá
a zá<ící a je obklopená zvláštní ochranou.
- 116 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Nikomu však o tom ne<ekla, aby Mali nebyla rušená p<i své divuplné pomoci,
kterou poskytovala lesní zv/<i. Jen otci všechno <ekla, aby ji s klidným srdcem
nechal chodit do lesa.
Nevím, jak to bylo s d/v$átkem Mali dále. Je to u= dost dávno, co tam =ila a
nikdo u= o ní nemluví. Ale nikdo si neumí vysv/tlit, pro$ lesní zv/< v této zemi není v1$i lidem v1bec plachá. Jist/ tu dál ješt/ =iv/ p1sobí láska dívenky Mali.
.......ooOoo.......
- 117 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Krej í Janek
„Babi$ko, prosím, vypráv/j mi pohádku!” Babi$ka u= znala takovéto prosby,
proto se jen usmála a kývla:
„No dob<e, budu ti dnes vypráv/t p<íb/h, který se stal, kdy= jsem m/la tolik
rok1, kolik máš te) ty. Tak poslouchej:
Všichni lidé v malém m/ste$ku, kde jsem bydlela, se divili, dokud najednou
vzal chudý krej$í Janek tolik pen/z. Dal z nich postavit velký sirot$inec a pomohl
mnoha chudým lidem. Jednou mn/ sv1j p<íb/h vypráv/l, proto ho tak p<esn/
znám.
Krej$í Janek byl chudým krej$íkem a m/l málo práce, a té= málo chleba. Byl
proto velmi chudý, a proto=e byl velmi dlouhý, <íkali mu lidé „nitka” – ale Janek
se tomu jen a jen usmíval a v1bec se nezlobil. To se však ostatním nelíbilo, proto=e jim šlo práv/ o to, aby se nazlobil, a kdy= se jim to nepoda<ilo, tak se na n/j
rozzlobili. Dostával stále mí: práce a hlad byl jeho stálým hostem. Kdyby tehdy
nebylo nás, d/tí, byl by asi hladem um<el.
My jsme však krej$íka Janka m/ly rády. Vypráv/l nám mnoho p/kných p<íb/h1 a $asto nám pomohl v nouzi. Kdy= si n/kdo z nás roztrhl kabátek a netroufal
si s tou dírou p<ijít dom1, Janek mu ji spravil. P<išíval utr=ené knoflíky a um/lecky zalátal díry na našich pun$ochách. Za to jsme mu darovaly jablka nebo
chléb. Byli jsme dobrými p<áteli.
Tak zase jednou zavítal do krajiny podzim. Krej$í Janek chodil dennodenn/ do
lesa a do hor, aby trochu obohatil sv1j chudobný jídelní$ek. N/kdy jsme ho my,
d/ti, mohly doprovázet a to byl pro nás poka=dé velký svátek.
Úpln/ tiše jsme s ním procházely lesem. Ukázal nám potom všechny ptáky a
zví<átka, znal všechna kvítka a bylinky. Nám d/tem se zdálo, =e v lese není nic, co
by krej$í Janek neznal.
Ale kdy= byl jednou v lese sám a my jsme ho u= tou=ebn/ o$ekávali, vrátil se
dom1 velmi bledý. Zav<el se do své kom1rky a nikoho nevpustil dovnit<. Stáli
jsme vystrašen/ pohromad/ a šeptali si strašidelné v/ci.
Ur$it/ potkal ubohý Janek n/jakého zlod/je anebo našel mrtvého $lov/ka, který se kdesi z<ítil. Anebo se mu stalo n/co tak strašného, =e jsme si to neum/li ani
p<edstavit. V ten ve$er jsme se jen neradi lou$ili a váhav/ jsme se vraceli dom1.
N/kolik dní jsme Janka nevid/li, ani jsme o n/m nikde neslyšeli.
Ale potom jsme nevycházeli z údivu, kdy= chudý krej$í Janek pozval stavitele,
aby vystav/l velký sirot$inec. Nejen my d/ti jsme si tím lámaly hlavy, ani naši rodi$e nemluvili o ni$em jiném. Povídalo se n/co o d/dictví, ale já jsem tomu nev/<ila, neboS Janek mi $asto <íkal, =e nemá nikoho na celém sv/t/.
Tak jsem se jednoho dne p<iblí=ila k jeho díln/ a m/la jsem št/stí. Janek mi
otev<el a rychle za mnou zamknul. Hled/la jsem na n/ho plná nap/tí a on se
trošku usmál.
„Ty jsi u= asi zv/davá, =e?” zeptal se m/. Kývla jsem jen trochu hlavou a roz$ilením jsem cítila v nohách úplnou slabost. Tu se ke mn/ sehnul a zeptal se:
„Umíš ml$et?” Ml$ky jsem p<ikývla hlavou. „Kdy= ti povím sv1j p<íb/h, nepovíš
ho =ádnému $lov/ku na sv/t/, dokud budu =ivý?” Zeptal se ješt/ jednou d1razn/
- 118 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
a já jsem p<ikývla na souhlas. Tu za$al vypráv/t a já jsem sotva dýchala. Jen
abych n/co nep<eslechla.
„Vzpomínáš si ješt/ na ve$er, kdy jsem se vrátil z lesa a u= jsem si s vámi nehrál jako jindy? Toho dne jsem za=il n/co prazvláštního.
Vyšel jsem u= brzo ráno z domu, proto=e jsem si cht/l nasbírat na ob/d n/kolik p/kných h<ib1. Toho rána však bylo všechno jak za$arované.
Hledal jsem a hledal, ale celý les byl jak vymetený. Ani jediný h<íbek jsem nenašel. Proto=e jsem však rozhodn/ cht/l n/jaké h<iby najít, b/hal jsem po lese dál
a o$i jsem m/l up<ené k zemi, abych =ádný h<ib nep<ehlédl.
Kdy= jsem si unavený sedl na kámen, zjistil jsem, =e jsem se dostal do úpln/
neznámé $ásti lesa. Všechno kolem mi bylo cizí. Šel jsem stále do kopce a nyní
jsem podle strom1 poznal, =e musím být u= dost vysoko. „No to je p/kné nad/lení,
Janku!” <ekl jsem si sám pro sebe, „to te) asi bude trvat, ne= se odtud vymotáš.”
Jak tu tak sedím, najednou slyším zvláštní na<íkavý zvuk. „To musí být n/jaké
zví<átko v nebezpe$í”, pomyslel jsem si a rychle jsem vstal a šel za na<íkajícím
hlasem.
U= po n/kolika krocích jsem našel srnku. Le=ela na zemi a dívala se na mne
pohledem plným strachu. Poznal jsem hned, =e nem1=e vstát, =e je zran/ná.
Sklonil jsem se k ní a tu jsem uvid/l, co se stalo.
Zví<átko bylo zasa=eno st<elou, a te) tady bezmocn/ le=elo. Rychle jsem hledal
n/kolik list1, o kterých jsem v/d/l, =e mají hojivou sílu a ovázal jsem s nimi ránu.
Potom jsem natrhal v/tší mno=ství trávy a dal ji srnce. Bude to trvat asi n/kolik
dní, ne= si bude moci op/t sama zajít na pastvu. Našt/stí jsem našel i kmen
stromu, který jsem mohl vyhloubit a naplnit vodou z blízkého pramene. Necht/l
jsem, aby ubohé zví<e trp/lo =ízní. Potom jsem p<itáhnul v/tve a naskládal je kolem srnky tak, aby byla p<ed cizími zraky dob<e ukrytá. Te) jsem byl spokojený.
Tu jsem najednou uslyšel hlas: „To jsi provedl dob<e, nev/d/l jsem, =e jsou ješt/ lidé, kte<í si uchovali $isté srdce pro bytosti v p<írod/.”
Vid/l jsem p<ed sebou stát malého staršího mu=e. Plný údivu jsem hled/l na
starce, a tu za$al zase hovo<it: „Vidím, =e se divíš, ty m/ neznáš? Jsem jeden z
trpaslík1 a stává se velmi z<ídka, =e nás n/jaký $lov/k vidí.
Tato srnka hledala pomoc. Slyšeli jsme ji na<íkat a já jsem se cht/l podívat,
jestli jí mohu pomoci. Ale ty jsi u= byl zde a já jsem s radostí vid/l, jak ses zví<ete
ujal. NeboS v/z, k nám $asto doléhá ná<ek zví<at, které vy, lidé, štvete a zabíjíte.
Není to v=dy hlad, co vás k tomu vede a =ene, v/tšinou je to radost ze zabíjení a
chtivost po pen/zích.
My, trpaslíci, známe tvé bratry, $lov/$e. V=dyS kopou a hrabou i v horách pro
drahé kameny a kovy. Co však s nimi d/lají? Kují zbran/, kterými se vzájemn/
usmrcují. Dobývají zlato, které v dlouhé tisícileté práci p<ipravujeme
k ušlechtilým ú$el1m. Oni si však zlato vzájemn/ závidí a mnoho krve u= bylo pro
n/ vylito.
Tys prokázal zví<eti dobro, proto ti chci n/co ukázat, co si m1=eš vzít. Pou=ij to
dob<e!“
S t/mito slovy šel starý mu=í$ek n/kolik krok1 p<ede mnou, potom ukázal na
místo v lesní p1d/ a ve slune$ním paprsku se n/co zablýskalo.
Tázav/ jsem se podíval na mu=í$ka, ale ten u= zmizel. Sehnul jsem se k tomu
místu a vid/l jsem tam le=et jemný, pr1zra$ný kámen. Vzal jsem ho a vydal se na
cestu jak ve snu, ješt/ zcela zaujatý tím, co jsem práv/ za=il.
- 119 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Sešel jsem na druhé stran/ kopce a cestou jsem m/l dost $asu na p<emýšlení.
Cht/l jsem dob<e pou=ít vzácný trpaslík1v dar a brzy jsem m/l hotový plán, co s
drahocenným kamenem provedu.
Kdy= jsem dorazil do m/sta, šel jsem hned ke klenotníkovi. Ten se velmi divil a
ptal se m/, odkud ten kámen mám, neboS jeho cena p<edstavuje celý majetek.
Jekl jsem mu, =e jsem k n/mu p<išel poctivým zp1sobem. Pokud ho chce, =e ho
m1=e mít, kdy= ne, tak aS to nechá tak. Našt/stí se u= dál neptal a dal mi mnoho,
mnoho pen/z za ten kámen.
ŠSastn/ jsem se vrátil dom1 pozd/ ve$er vlakem. Z t/chto pen/z se nyní staví
sirot$inec. Tam budou moci všechny ty ubohé d/ti, které nemají rodi$e, bydlet a
najíst se. Také n/kolika starým chudým lidem jsem poslal peníze. Te) však jsou
u= všechny peníze pry$!“
„Ach”, <ekla jsem polekan/ Jankovi. „Te) nemáš nic, v1bec nic?” Tu se šelmovsky usmál a <ekl: „Mám dost. Jen se podívej, kolik práce jsem v posledních
dnech dostal!”
Otev<el svou sk<í:, která jindy v=dy bývala prázdná. Te) byla p<epln/ná nejkrásn/jšími látkami.
„Janku!” zvolala jsem udivená, „jak se to stalo?”
P<ikývl a usmál se: „Tedy, tak u= to na sv/t/ bývá. Kdy= jsem nem/l peníze a
hladov/l jsem, tak mi nikdo nepomohl, krom/ vás, d/tí. Te) však jsou zv/daví
všichni v m/ste$ku. Rádi by v/d/li, jak to, =e mám te) tolik pen/z. Tak mi p<inášejí práci, aby si se mnou mohli popovídat. Myslí si, =e se tak dozv/dí moje tajemství. Ale to $ekají zbyte$n/!
D/ti na m/ pamatovaly, kdy= jsem byl chudý, proto jsem já té= pamatoval na
d/ti, kdy= jsem tak neoby$ejným zp1sobem dostal kámen.”
„Krej$í Janek u= ne=ije,“ skon$ila babi$ka svoje vypráv/ní. „Ale jeho obchod
ješt/ existuje. Je to velký p/kný d1m a Jank1v vnuk tam ješt/ pracuje. Sirot$inec
však ješt/ dnes nese jeho jméno.”
Zamyšlen/ se dívala Elza na babi$ku a tiše <ekla:
„To byla p/kná povídka!”
.......ooOoo.......
- 120 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
Konec
Obsah:
- 121 -
Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband
- 122 -
Download

Nová sbírka pohádek a povídek - Marie Halseband