SÍLA – KRA – texty písní
____________________________________
Kamenné dveře
(text: Veronika)
1.
Horská cesta, vítr, kámen, všude sníh.
Stoupá směrem zimní krajinou.
V tom prokletí hledá poutník smrtný klid.
Hledá spásy jen ne zahynout.
Ref:
Nezavírej těžký dveře z kamene.
Kouř nemůže přes ně proudit ven.
Bojím se, že do rána tu zemřeme.
Tiší mrtví, co se nevrací.
2.
Tiše dopěl havran píseň tesknivou.
O větru, co sžírá v těle krev.
Obejmi mou duši zimou souženou.
Ještě tančí dech na horkých rtech.
Ref:
3.
Hory, věčná jednota a tajemství.
Není pravda, není ani lež.
Křídla vloček nesou tě do hájemství.
Prachem jseš a prachem zůstaneš.
Ref:
____________________________________
Černohorská
(podle knížky Černá hora od
Josefa Holečka z roku 1876)
1.
Tolikrát tě oženila tvoje matka,
kolikrát jsem tebe zřela mladá.
Jenom jednou, přicházel jsi z vojny,
za džbánek jsi požádal mě vody.
2.
Já ti dala plný vína pohár,
tys jím mrštil, blahé víno rozlil.
Za bílou mne silou chopil ruku
za sebe jsi na koně mne vsadil.
Ref:
Ouvej, milý, splavila tě voda
a do mých tě odplavila dvorů.
Tvář ti zčernejž, jako horské sněhy,
žes pošpinil panenčino líce.
3.
Třikrát ztuha opásal mne pasem,
a po čtvrté od šavle řemenem.
Zavedl mne do zelené hory,
pomiloval moje líčko bílé.
Ref:
____________________________________
____________________________________
___________________________________
Cestičky
(text: Veronika)
Ledová královna
(text: Veronika)
Čínská polívka
(text: Kristýna)
1.
Hledám tě můj milý
na těch velkých horách,
bolejí mne nohy
a srdce mi puká.
1.
Běž utíkej, koně žeň!
Zuří Ledová královna
Vstaň, pospíchej, nečekej
zuří šíleně mrazivá
1.
Uvařila jsem si vlasy anděla.
Nedělala bych to, kdybych to věděla.
Vařící voda je pomalu strávila.
Čí byla ruka co anděla zabila?
Ref:
Cestičky jsou kamenité
a já chodím bosa,
na kamínkách zůstávají
kapky krve, rosa.
Mlč, neplakej, slzy drž
v stříbru měsíce krajina.
Křič, slzy roň, zavolej
říše bolesti matčina.
Ref:
Horká voda, koření.
Marné všechno snažení.
Horká voda, sůl.
Zlom už nad tím hůl.
Smysl nemá lovit lžící,
co převřelo pod poklicí.
2.
A pod srdcem nosím
tobě syna dcery,
musejí mne vydat,
nebo mě zabijí.
Ref:
3.
Horo, vysoká jsi,
daleko ty vidíš,
pověz kudy on šel,
nebo už je mrtvý?
Ref:
4.
Horo, moje horo,
proč jsi nemlčela?
Vidím ho tu ležet,
hlava bez těla.
Vlci vyjí, z dálky cítí,
že máme být spolu.
Na kamínkách zůstanou tu
lásky krvebolu.
____________________________________
Akvárium
(text: Veronika)
1.
Na břehu řeky,
vodou rákosím,
s blátem zápasím,
na tebe volám.
Břehy jsou tam, ty tam,
topím se, zajatcem žabích blan.
Ref:
Potopen,
osedlám vránu,
s šupinou odletím mračnem k ránu.
Hledal jsem svou milou v oceánu,
vzala ji voda,
solí v srdci ránu.
2.
Ach má milá,
vzala si tě voda,
v rybu mi tě proměnila.
Tone touhou koník v mořských vlnách,
v chaluhách jsem se zachytila!
Ref:
3.
Plav si kam ty chceš,
vírou zůstaneš,
v korály obléknu duše svých dětí.
Ztratil se poklad,
nočním hrám zpívat,
mokré šaty jim už nikdo neusuší!
Ref:
Ty nejsi Gerda a já nejsem Kaj,
maminko nemůžu umírám!
Já nejsem Gerda a ty nejsi Kaj,
synáčku zlé noci ubývá!
Krátký dech jako tvůj život, synu
vystlaná ústa sněhem.
Od lidí pryč, říkej: "Nezahynu!"
"Duše má, veď mě," zašeptal jelen.
2.
Nech, opouštěj, trny škub
srdce vyprahlá puklina
jdi, navždy jsi vetřelcem
na dno hozená lavina
Ref:
___________________________________
Oči
(text: Veronika)
1.
Zdál se mi sen o břehu řeky, či jezera.
Stála jsem tam a o tobě snila.
Ty jsi byl ten, koho jsem hledala.
Věnce do vod hodila.
Ref:
A oči tvé, tvoje oči.
Vy jste mne tenkrát viděly.
Teď vedle tebe hlava, hlava se točí.
Srdce tvé mé se potkaly.
2.
Teď nezdá sen se, oheň je ve dlani
V ohni jsme my, v něm smrt nás našla
Voda je slib, žízeň je bez hany
Sliby jsou žízní, voda odešla
Ref:
A oči tvé, tvoje oči
Vy jste mne tenkrát viděly
Teď vedle tebe hlava, hlava se točí
Srdce tvé mé se potkaly
2.
Ve slaném nálevu teď tonou.
Snoubí se se lžící kovovou.
A mastná oka nad vodou.
A vláčná pára nad hlavou.
Ref:
____________________________________
Kojot
(text: Veronika)
1.
Bratr mojí sestry je kojot,
mou sestrou však voda je,
s holí dešťovou tancuje,
proto kojot mým bratrem je.
2.
Bratr mého bratra je kojot,
mým bratrem zůstává vzduch,
že létat s ptáky dovede,
proto kojot mým bratrem je.
Ref:
Nepoznat kojotí stesk,
štípnutí pavouka, zajícův běh,
bez nich bys nebyl.
Poznat kojotí stesk,
štípnutí pavouka, zajícův běh,
bez nich bys nebyl.
Poznat kojotí stesk,
štípnutí pavouka, zajícův běh,
bez nich bys nebyl.
Nepoznat kojotí stesk,
štípnutí pavouka, zajícův běh,
bez nich bys nebyl nic.
3.
Bratr mojí matky je kojot,
mou matkou duch ženy země,
u ní se duše ukryje,
proto kojot mým bratrem je.
4.
Bratr mého otce je kojot,
mým otcem je věčný plamen,
že teplo ohně miluje,
proto kojot mým bratrem je.
Ref:
____________________________________
____________________________________
____________________________________
Bleší cirkus
(text: Kristýna)
Indická
(text: Veronika
podle Rabíndharátha Thakura)
Opičák
(text: Veronika)
1.
Bleší cirkus v Evropě,
to dneska už se nevidí.
Tohle však myslím férově
a za pravdu se nestydím.
Já znám jednoho básníka,
za války býval pilotem,
ten má starého ratlíka,
který oplývá životem.
2.
Hurá, je tu bleší cirkus,
jen se račte posadit!
A jako speciální bonus
můžete psa pohladit.
Hop - a máte přítele,
a když smutno bude vám,
on pošimrá vás vesele
a nebudete sám.
____________________________________
Klokan
(text: Veronika)
1.
Když slunce zaprší,
klec se otvírá,
kolem mouchy srší,
klokan vybíhá,
přenádherné je být,
svobodou se opít,
šeptat z plných plic.
Heja heja heja!
Pádí směrem
na jih!
2.
A když slunce zajde,
klec se zavírá,
pelech v trávě husté,
klokaN usíná
nechává si zdát o dni,
co může dát
volnost místo klec.
Heja heja heja!
Pádí směrem
na jih!
1.
Vím, že marné je chtít,
cizinec pojede kol našich vrat.
Zahodím klid, práci nech být.
Poraď mi matko, jaký obléci šat?
Ref:
Jel ulicí jeho vůz, koně pádící.
Já strhla jsem šňůru rubínů zářících.
Kola drtila,
krev rubínů zazářila,
on mne nevšim si
i přes dar v prachu ležící.
2.
Srdce měj smír a v očích skryj,
jak mocný může být dívčí žal.
Budu kal pít, s ohněm se bít,
vždyť vím, že musel jít cestou dál.
Ref:
Jel ulicí jeho vůz, koně pádící.
Já strhla jsem šňůru rubínů zářících.
Kola drtila,
krev rubínů zazářila.
Čert ať vezme si
po čem toužím a už nechci!
Prolog:
Z dálky ne z války, z kůže všech bot
dívat se zpátky, do temných vod
prozkoumat hlubiny duše světa
podpořit Goetheho, či odepsat.
Probádat pralesy, džungle i dno
podmořské, nadmořské světla světlo
a naschvál sesbírat divno světa
z prastarých příběhů kouzlo ticha
1.
Sedí starý opičák, na vysokém stromě
je starý jak ořešák, už se vidí v hrobě
nechoď k němu milá, vyškrábe ti oči
podřízne tvé hrdlo bílé, v krvi jazyk smočí
Ref:
Neznámí papoušci mluvící "uktápzop"
před rokem byli však vyhubeni
neznajíc hada co bál se říct: "Pozpátku!"
Kolem si létají trpaslí psi
2.
Neposlechla milá, přece k němu šla
nedbala mé rady, za ním utekla
roztrh blůzku bílou, odřezal jí ňadra,
rozpáral mou milou, vykousnul jí játra
____________________________________
Ref:
Modlitba válečníka
(text: Veronika)
Doslov:
Vrátit se zpátky, najít svou loď
nemyslet na to, zda návrat je vhod
nemilá náhoda pomstou světa
a nechat popravit vůni léta
1.
Já jsem
Já jsem
Já jsem
Já jsem
Ref:
Otče
Otče
Otče
Otče
je
je
je
je
vyděsil, jako běsnící plamen
vyděsil jak šíp hořící
vyděsil oslepujícím žárem
vyděsil, popel dusící
Čekání na medvěda
(text: Kristýna)
otče
otče
otče
otče
2.
Já jsem
Já jsem
Já jsem
Já jsem
je
je
je
je
otče
otče
otče
otče
otče pomaluj mne zemí zemí
pomaluj mne zemí
otče pomazej mne krví krví
pomazej mne krví
vyděsil jako letící orel
vyděsil jak vlk zuřící
vyděsil, jak havran lišky pozabíjel
vyděsil, kůň můj válčící
Ref:
3.
Já jsem
Já jsem
Já jsem
Já jsem
Ref:
___________________________________
je
je
je
je
vyděsil strachu válčit navždy zbaven
vyděsil, na smrt běžící
vyděsil srdce proměnil v kámen
vyděsil jak Bůh šílící
Prolog:
Říkávala moje bába,
až tě štěstí opustí,
až probudíš se do neznáma,
usoužená bolestí,
až přátele mít nebudeš
a rodiče tě vydědí,
vydej se tam, kde šumí les,
do míst, kam chodí medvědi.
Vem si s sebou kousek špeku,
rozestel si pod skalou
svou starou kostkovanou deku,
pak čekej, až tě dostanou,
jen medvědi rozhodují
o tvém bídném životě.
Buď se se špekem spokojí,
nebo snědí TĚ.
1.
Už mě štěstí opustilo,
ach má bábo, běda běda,
jediné snad co mi zbylo,
v lese čekat na medvěda,
do chlebníku špek si dávám,
skládám svoji starou deku,
možná naposledy mávám
tomuto krutému světu.
2.
Pomalu se blížím k lesu,
ach, jak ten špek krásně voní,
začínám být trochu v stresu,
až mi z toho v uších zvoní,
copak by se asi stalo,
kdybych z toho špíčku,
ukousla si – jenom málo,
jenom polovičku?
3.
Medvěd si mě stejně najde,
přiblíží se nočním tichem,
je lepší, když člověk zajde
pěkně s plným břichem,
když pod skálu přicházím,
už je tmavá noc,
v chlebníku špek nacházím,
nezbylo ho moc…
4.
Zabalená ve své dece
cítím zvláštní tíseň.
po špeku má přece člověk
vždy strašlivou žízeň,
medvěd nikde – jaká smůla,
je mi skoro do pláče.
právě jsem si vzpomenula –
v ledničce mám lahváče!
Doslov:
Není vždycky rozumné
dát na babské rady.
Vracím se pro lahvové
s medvědy za zády.
____________________________________
Dřevorubec
(text: Kristýna)
1.
Nejradši bych plakala,
ach můj bože, bože,
proč já jsem si nevzala
takového muže?
Přála jsem si dřevorubce,
mám je tuze ráda,
líbí se mi jejich ruce
a mohutná kláda (záda).
Ref:
Ještě že mám aspoň sny
dřevorubče úžasný!
Na pasece s tebou tančím,
k tomu zpívají nám kanci.
Ještě že mám aspoň sny
dřevorubče úžasný!
S tebou mi nic neschází,
nechť tě síla provází!
2.
Moch by na mně dříví štípat,
přeříznout mě pilou
pod smrčkem pak něžně líbat
svou oddanou milou.
Krmila bych si ho zdravě,
chleba, špek a řízky,
by moch pokáceti hravě
duby, buky, břízky.
Ref:
3.
Mít tak takového pána,
žilo by lehce,
jenomže já hloupá nána
vzala jsem si vědce.
Ref:
Download

SÍLA – KRA – texty písní