4/2013
GYMNÁZIUM ARABSKÁ
PRAHA 6
POD LAVICÍ 10
Po dlouhé odmlce, kdy redakce školního časopisu hibernovala pod lavicí, jsme zpět a
s námi přichází i další vlna hanebného pisálkovství. Opět jsme
zavítali do srdcí a myslí studentů
a ptali se i na ty nejniternější otázky, riskovali
životy, pátrali v těch nejzazších koutech lidského
podvědomí.
Dnešní díl je dozajista speciální. Odvážili
jsme se vytasit největší kalibr, a to soutěž o nejhezčího profesora. Dále si můžete přečíst rozhovor s lektory, fejeton proti televizi nebo článek o
kontroverzní sexovně. Jak už to ale ve správných
médiích bývá i tady pro vás máme jednu špatnou zprávu, totiž že se jedná o poslední číslo naší úspěšné redakce. Ale nesmutněte, štafeta se
předá dál a můžete se těšit na nové tváře a na
nové ztracené existence. Doufám, že si čtení
užijete stejně tak, jako my jsme si užili tu moc
tvořit. S přáním příjemného počtení
Vaše redakce
Dobrá časopis, silný
idéa.
Žehnám.
Mein taktic? Ich zkusit
readen and gutte!
2
4/2013
Znáte ten pocit, když si
doma zapnete televizi a
zavalí vás atomovka reklam a dalších komerčních
sra*ek? Jak může tak
prostý čin, jakým je zmáčknutí čudlíku na
ovladači, strhnout tu ubíjející lavinu blbostí,
která vás hravě zarazí do gauče tak hluboko,
že najdete i křupku, jež vám tam zapadla
před několika měsíci? No upřímně, mně
z toho bývá často nevolno.
ček. Nejspíš bychom ani nepoznali rozdíl,
kdyby moderátoři měli místo skutečných tváří jen namalované „smajlíky“ korespondující
se závažností zprávy. A tak to vypadá, když je
opravdu dobrý den.
Většinou je náplň televizních novin laděná
spíše depresivně. Hlavní zprávy:
– V lese na Jablonsku se našlo rozsekané tělo zabalené v igelitové tašce s logem známého supermarketu .... chybí však jedna noha;
Z domova – Na pultech pražského řeznictví
se našla lidská končetina, zřejmě se jedná o
nohu; Kultura – V Rokycanech jistý pan Mentál zakopl o neznámý předmět, když byl na
procházce v lese, a rozrazil si hlavu. Ukázalo
se, že se jedná o starověké kopí, jež má velkou historickou hodnotu; Počasí – Venku
mrzne, je hlášeno 1355 zlomenin a 641
omrzlin, nemluvě o stovkách dětí, které přimrzly jazyky k pouličním lampám a zábradlím; Sport – Rekordman v pojídání čočky se
po svém nejlepším výkonu nafoukl a odletěl
neznámo kam, členové rodiny to komentují:
„No, ten už teď určitě prdí do hlíny...“; Zvířátko na konec – Ve studni v Hluboké uvízl
kůň, veterináři mu nedávají mnoho nadějí
na přežití, a proto bude odeslán na zabijačku, kde z něj udělají kuřecí stehna.
Síla médií nás utlačuje, asi jako kdyby na vás
v sauně seděl zápasník sumo, jehož zadnice
už dlouho nepocítila blahodárnou sílu
sprchy. No aspoň je tu teplo. Ostatní určují,
co se dozvíme a jak by nás to mělo ovlivnit.
Sbohem auta na solární pohon, sbohem alternativní paliva, sbohem chytří lidé, vítej
zbytečná spotřebo a utrácení. Ať žije ropa. A
já teď nevím, čeho se mám podle televize
bát víc, jestli toho, že pan Patrovič nemá vůbec žádný hlas, nebo toho, že jedné hvězdě
vypadlo na veřejnosti tohle zvířátko, zatímco
u další bylo vidět úplně jiné a chlupatější, než
je obvyklé. Každý den jsou na nás ze všech
médií skrze kamenné tváře moderátorů vysílány vlny bubáků a strašidel, bombardují nás
brutálními vraždami a na závěr nás
s gigantickým úsměvem zpraví o roztomilém
vrhu štěňátek, která se narodila panu Bobešovi, popřípadě který ze svých údů si nechal
zvětšit. Tím se zbavíme pocitu nevolnosti ze
zkaženosti celého světa a nahradíme ho příjemnou radostí z hrstky chundelatých kuli-
. Střídejme růžové a černé brýle, je to
v módě. Hlavně ať nevidíme, co se děje kolem. Jsme tak trochu jako pijavice, které se
živí lidským neštěstím. A jak nám chutná!
3
POD LAVICÍ 10
Myslíte si, že se nemáme každý den čeho
bát? Už takhle ty životy máme těžké, a když
se dostanu zničený domu a sednu si k počítači a zapnu televizi , vyletí na mě další
kusy masa s chytře zvolenou politickou nebo spotřební agitkou a pohlavním zneuži-
společnosti. Žijme ve strachu a v blažené
nevědomosti, protože kdo se bojí, nesmí do
lesa, protože tam roste pravda a vlastní názor. Ale když už to máme tak blízko k těm
běhacím obrázkům, tak proč si nepůjčit názory zpravodajců, kteří přeci musejí být ne-
...Každý den jsou na nás ze všech médií skrze kamenné tváře moderátorů
vysílány vlny bubáků a strašidel, bombardují nás brutálními vraždami a na
závěr nás s gigantickým úsměvem zpraví o roztomilém vrhu štěňátek, která
se narodila panu Bobešovi, popřípadě který ze svých údů si nechal zvětšit.
tím. A to je hnus, dámy a pánové. A co nám
teprve dělají podprahově! No Sodoma Gomora, velebnosti. Žádný „Tak vypněte nás
prosím, ať nebolí vás hlova.“ Zlatý voči,
Kostkáčku. Sedět, čumět, běda jak vás napadne jít na záchod.
stranní, když jsou placeni z peněz inzerentů.
Tak si vezměte to GS Condro, vyperte si
v Pervolu, zakousněte se s chutí do horseburgeru, zalijte to Activií, ať vás to hezky
projede, a celé to zahustěte několika nešťastnými příběhy lidí, kteří jsou na tom hůře než vy. A když nemáte koninu, tak tam
nedávejte vůbec žádný maso. Zavřete oči a
nechte se vést za ručičku. Moderní člověk
sám nežije.
Ale nakupovat, jó to je jiná. Vyražme do
supermarketových bulvárů a naplňme naše
železné břichy, které tlačíme sem a tam
v nekonečných alejích lemovaných výdobytky tzv. moderní
Jakub Schlichter 4.D
4
4/2013
Většina našich vrstevníků z řad studenstva v nedávno proběhlých volbách odevzdala svůj hlas Karlu
Schwarzenbergovi. Všichni k tomu měli své důvody a zvolení Miloše Zemana hlavou naší republiky je velice
zklamalo, rozpálilo, či dokonce znechutilo. Nyní je však na čase smířit se s porážkou a pohlédnout i na kvality
našeho nového prezidenta. Proto jsme se rozhodli otisknout následující článek sepsaný jeho voličem.
Pro Miloše Zemana jsem se rozhodl již několik měsíců před volbami, nebyl jsem tedy ovlivněn
předvolební kampaní, která nebyla vždy úplně korektní.
va Klause je nejvýznamnější osobností, která
v roce 1989 vstoupila do české politiky. Ví
proto, jak si má ve funkci prezidenta počínat
a co si může dovolit. Zkušenost v politice má
však i svou stinnou stránku, vláda Miloše Zemana je spojována s různými korupčními
aférami. Dalším problematickým postojem
pro mě, stejně jako pro mnoho levicových voličů, byla Zemanova podpora kontroverzní politiky Izraele.
Přes tyto nedostatky mi z devíti
kandidátů připadal jako nejlepší
volba.
Oslovila mě v první řadě jeho lidovost. Jelikož český prezident nemá žádné zásadní
pravomoci, je jeho hlavní úlohou reprezentace
České
republiky
v zahraničí. Ačkoliv Karel Schwarzenberg je ve světě velmi uznávanou
osobností, je podle mě vhodnější,
když národ reprezentuje jeho typický
představitel. Alespoň posledních deset let žil
Miloš Zeman na chalupě na Vysočině jako
běžný důchodce a zná tak každodenní život
a problémy občanů své země.
První přímá prezidentská volba, zvláště pak
vyhrocená kampaň předcházející druhému
kolu, na kterou v našem prostředí zatím nejsme zvyklí, společnost silně polarizovala.
V televizních debatách se Zeman ukázal jako
charizmatický politik a výborný řečník, někdy ovšem působil až zbytečně agresivně.
Domnívám se, že brzy po inauguraci zájem a
pozdvižení kolem nového prezidenta opadne, a nedopustí-li se ve své funkci žádných
rozporuplných kroků, jako byla novoroční
amnestie Václava Klause, různé iniciativy zaměřené proti Zemanovi zanedlouho vyšumí
do ztracena.
Miloš Zeman je člověk ve svých názorech zásadový a nikdy se nebál je bez ohledu na důsledky veřejně prezentovat. V roce 1970 byl
například kvůli odmítnutí okupace Československa vyloučen z KSČ a kvůli svým názorům
několikrát dostal výpověď ze zaměstnání.
Víme tedy, co od něj jako od prezidenta můžeme očekávat.
Dalším důvodem bylo, že Miloš Zeman je
zkušený politik, vedle Václava Havla a Václa-
Adam Falbr 4.D
5
POD LAVICÍ 10
Mezi prezidentskými kandidáty
jsem nemusela vybírat dlouho.
Stačilo si představit, jak by jako
prezidenti vystupovali. Jediný
člověk, který byl tohoto postu,
dle mého názoru, hoden, byl samozřejmě
Karel. Ne pro nějakou nadměrnou
inteligenci, všichni kandidáti byli
inteligentní lidé, ale pro svou poctivost, slušnost a grácii, s jakou
dokáže prezentovat sebe, ale i naši zemi. Nikdy nebyl spojen
s kontroverzní kauzou ani jinými
odhalenými nekalostmi, čímž se bohužel
v naši politické sféře moc lidí pochlubit nedokáže. Vždy důstojně, ale razantně hájil
zájmy naší republiky, a dokonce je i stavěl
před zájmy osobní. I na kritiku a urážky, ať
už přímo jeho osoby nebo jeho úřadu a
strany, dokázal reagovat bez hrubostí a vulgarizmů a přesto soupeře naprosto
rozmetat. Abych jen nevychvalovala,
prezidentu republiky by samozřejmě
mělo být rozumět. Karel ale dokázal,
že ani tento handicap mu nestojí
v cestě stát se uznávaným člověkem
u nás i ve světě. Pro mě je Karel číslo
jedna. Veronika Traganová 4.D
Mona Yassinová, studentka třídy 2.D našeho gymnázia, se
k nám nedávno přistěhovala ze Sýrie. Přesto, že je zvyklá na
zcela jiné životní podmínky než my, výborně se přizpůsobila a
nebýt vždy přítomného šátku, ani by vás nenapadlo, že je muslimka. Jak se jí u nás líbí, jak se jí žilo v Sýrii a jak tady a ještě
mnoho dalšího důvěrně prozradila našemu školnímu časopisu!
Odkud jsi a proč ses přestěhovala do Čech?
Žiješ tu s celou rodinou?
Narodila jsem se tady a později jsme se několikrát stěhovali do Sýrie a zase zpátky. Naposledy jsme se sem vrátili kvůli konfliktu o
vládu v Sýrii, známému jako Arabské jaro.
Maminka je Češka a táta Syřan, proto jsme se
tolikrát stěhovali. Naposledy jsme tu žili do
mé třetí třídy, a to v Karlových Varech. Nyní
jsme se sem vrátili bez sestry, která se rozhodla zůstat v Sýrii.
6
4/2013
Jsou výrazné rozdíly mezi vyučováním v Sýrii
a tady?
v jídle, tam bych například nejedla jako přílohu brambory a nejím vepřové. Pak zcela jistě
v tradicích. Žila jsem v okolí Idlebu, kde se život hodně točí okolo náboženství, držíme Ramadán a mnoho dalších muslimských svátků.
A co se týče oblékání, také existují určité rozdíly. Někoho v minisukni byste v Idlebu nepotkali. Ale takhle se žije hlavně v okolí Idlebu a
Halabu, třeba v Damašku už pravidla nejsou
tak přísná.
Ano, velké rozdíly. Především jazyk. Co se týče
oborů, zdají se mi podobné. V Sýrii jsem také
studovala přírodovědnou větev, ale prostory,
kde se vyučuje, i způsob vyučování se liší. Tam
jsem nikdy nedělala referáty. Tady si máme
informaci spíše vyhledat sami, kdežto u nás
jsme vše pouze přebírali od učitele. Tady je to
asi o trochu těžší.
Takže i tady jsou určitě nějaké muslimské komunity?
Kde se Ti líbí více?
To je těžká otázka. Česko je hezčí, architekturou i památkami, a je tu mnohem příjemnější
klima. Nemůžu říct, že by v Sýrii nebyly významné památky, naopak, ale tady je o mnoho hezčí příroda a spousta zeleně. V Česku se
mi líbí, jen se mi už začíná stýskat po přátelích
a rodině. Někdy je to těžké.
Ano, muslimské komunity tady jsou. Není to
tak oficiální, ale máme stejné záměry, chodíme společně do pražské mešity na Černém
Mostě, zúčastňujeme se společných akcí. Teď
se akorát chystá koncert na podporu Sýrie,
kam se strašně těším.
Blíží se nějaký významný muslimský svátek ?
Pokud by sis mohla vybrat, kde bys chtěla
studovat a kde žít?
Ano, ted se blíží čas Ramadánu. Ten probíhá
v devátém měsíci islámského kalendáře, takže
je každý rok v jinou dobu a během něj je zakázáno nejen jíst, ale také pít a kouřit.
Studovat bych chtěla tady nebo někde v cizině, například v Anglii. Myslím, že úroveň je
určitě vyšší a pro praxi uznávanější než v Sýrii,
ale žít bych chtěla tam. Chtěla bych se vrátit,
kdyby se situace vyřešila.
Kdybys nám mohla doporučit, kam do Sýrie ...?
Rozdíly v kultuře jsou asi nepopiratelné. Jak
to zvládáš, je něco, na co si nemůžeš zvyknout?
Já miluji přírodu a v Sýrii není moc zeleně, ale
i tak je to tam krásné. Doporučovala bych Palmiru, Eblu nebo Damašek, tam je to pěkné.
Samozřejmě i v Idlebu, malém městě poblíž
Halabu, kde jsem žila, je krásně!
Já to tady poměrně dobře znám, jsem zvyklá.
Takže spíše lidé tady mají problém si zvyknout
na mě. Nejenom kvůli náboženským rozdílům, protože jsem muslimka,
Děkuji za rozhovor
Pavlína Kopalová 2.A
ale i kulturní rozdíly tu prostě jsou. Třeba
7
POD LAVICÍ 10
Pátek vypadal jako docela poklidný den. Tím chci říci, že se mi ráno podařilo rozlepit si oční víčka bez hrubšího poškození tkání, nepohádat se zuřivě s milovanými
rodiči o koupelnu, a dokonce jsem i odešla včas na tramvaj. Na komplikace to nevypadalo ani ve chvíli, kdy jsme se s redakcí časopisu domluvili, že bych mohla
přispět něčím vtipným, třeba básničkou o jaru. Třeba se pak jaro už konečně dostaví. Jenže pak jsem přišla domů a chtěla si zapsat nápady, ty se ale okamžitě a nenávratně
někam ztratily. Také veškerý vtip se někam vytratil. Po hodině práce jsem dospěla do stavu
lehčího duševního vyčerpání a stvořila několik perel, kde se psalo o tom, jak květy pučí, krávy
bučí a profesoři nás mučí, které mne vyděsily tak, že jsem je hned smazala. Bylo jasné, že tudy
cesta nevede.
Udělala jsem si dobrý čaj a zkusila to znovu. Na druhý pokus jsem napsala křečovitě žertovnou
báseň, ve které všichni vypadali jako tlupa nesvéprávných a přihlouple zasněných nešiků, kteří
jsou celkově jarem psychicky narušeni, očichávají rašící přírodu, cloumají jimi bouřlivé city a
hystericky se radují z toho, že svítí slunce a zpívají ptáci. Bylo to sice docela zajímavé, ale poněkud to přesáhlo míru exhibicionismu, která by mě dokázala přinutit k tomu, abych něco podobného zveřejnila.Raději jsem začala psát jednoduše.
Když začnou květy zjara pučet,
Všechno se nějak lépe daří,
A zimě vystaví se účet,
Změna jsou data v kalendáři
Jenž nenechá ji vrátit zpátky,
V uších mi zvoní rolničky
Ač číhá za zadními vrátky.
A já tu píšu básničky.
Další básnický pokus už byl výsledkem kompletního zoufalství, které mne dovedlo až k říkankám.
Jaro je blízko, sníh už taje,
Škola se stává upírem,
Včely si brousí sosáky.
Pije mi krev a krade čas
Zima už končí, i když zlá je,
Jaro mne ale láká ven
Pokvetou zase bodláky.
Tak co mám dělat, prosím vás.
8
4/2013
Když jaro na dveře už klepe,
Realita mne ale ničí,
Spřádám vždy své sny velkolepé,
Za oknem led. A vichr fičí.
Jak najít správnou cestu z nudy
Není čas ještě na něhu,
A uchovat si svoje bludy.
vrazit jdu hlavu do sněhu.
Což jsem také opravdu učinila a se zchlazenou hlavou jsem vytvořila poslední verzi, na které mi
nezbývá než trvat. Není sice moc humorná, ale celkem dobře vyjadřuje duševní stav, do kterého jsem sama sebe přivedla. Ať se jaro klidně dostaví, mně už je teď úplně jedno, kdy to bude,
ale ať mne hlavně nikdo nepřesvědčuje, že z mladých básníků a básnířek padají verše stejně
rychle a snadno jako z kozy bobky. A už vůbec nemám sílu a chuť studovat kvalitu těch bobků.
Tedy veršů. Teď víte vše.
Jaro je konec temných rán,
Na jaře je čas vždycky krátký
Jaro jsou střípky naděje,
Vstávání bolí v zimě více,
A škola jeho velký žrout,
že bude lépe. Jak? To nevím…
Jaro je k létu tajný plán,
vteřiny nevrátí se zpátky,
Nic se však ale neděje
Jaro je návrat létavice.
stroj času umět vyvinout.
Do léta jistě všechno změním.
Vánoce byly kdysi dávno
Jaro jsou dlouhé večery,
A zima je už unavená.
kdy chci být jinde, jindy, jiná
Ať začnou ptáci vítat ráno
a dělám zbrklé závěry,
A tráva ať se zazelená.
mé štěstí, radost i má vina.
9
Petra Třísková, 1.D
POD LAVICÍ 10
Dodržuješ nějaké velikonoční tradice? Chodíš koledovat?
Honza
Koledovat nechodím,
ale barvím vejce.
Chris
Chodím koledovat. Jiné
tradice nedodržuji.
Pravopis není jazykem, je pouze
jeho zápisem, obrazem. Je to
vnější forma jazyka, kterou můžeme libovolně měnit. Je tu
ovšem ještě tradice, ale ne vše
tradiční přetrvá - ostatně tradičně směli kdysi
volit jenom muži, tradiční bývala i monarchie
na našem území. Může se ale stát, že pokud
dojde ke změně, poruší se jazyková kontinuita a starší literatura nebude pro budoucí generace čitelná. Tím by se rozšířil repertoár
knih, které by budoucí děti četly v přepisech.
Například Máchův Máj by v originále student
střední školy obtížně četl a ještě obtížněji
v něm hledal krásno. (Byl pozdnj wečer –
prwnj mág – // Wečernj mág – byl lásky čas).
Velice probíranou otázkou českého pravopisu
Filip
Koledovat nechodím
už hodně dlouho a
žádné tradice nedodržuji.
je právě psaní i a y. Dřív to bývaly dvě různě
vyslovované samohlásky, ovšem zhruba od
doby Jana Husa se na většině českého území
vyslovuje jen jedno [i]. Dokud byl rozdíl mezi
i a y slyšet, nebyl problém s jejich psaním.
Dnes ale v mluvené češtině rozdíl zanikl, a
tak je asi správné uvažovat o možnosti zrušit
ypsilon. Dokonce v 60. letech 20. století proběhla diskuze s návrhy na omezení psaní
ypsilonu na slabiky dy, ty, ny, což by znamenalo poměrně výraznou změnu. Byla by ale
vykoupena celkovou jednoduchostí a snadným zvládáním pravopisu dětmi ve školách.
Prof. P. Sgall tehdy dokazoval, že kdybychom
ypsilon neměli, sotva bychom našli důvody
pro jeho (znovu)zavedení.
10
4/2013
Asi nejčastěji zmiňovaným a asi jediným
skutečně lingvistickým argumentem proti
navrhované úpravě je nárůst homonymie,
tedy situace, kdy se dvě různá slova (např.
vlivem nerozlišování i a y) píšou stejně. Pokud bychom po této úpravě napsali bít, nebylo by jasné, jestli myslíme význam
'existovat' nebo 'mlátit'. To je ovšem velmi
zjednodušené pojetí: ve skutečnosti poznáváme význam slova nikoli pouze prostřednictvím jeho izolované formy, ale hlavně
pomocí kontextu, do něhož je slovo zasazeno. V drtivé většině případů tak skutečně
nehrozí, že by nebylo pochopitelné, jaký
význam slova měl autor na mysli. Z 290 000
nejčastěji užívaných slov registrujeme 4220
dvojic homonymních slov na principu i/y
(více než tři čtvrtiny z nich tvoří
právě příčestí sloves – psali/
psaly
nebo
modelovali/
modelovaly).
Nejasnost tedy může nastat
pouze u malého procenta výrazů, a to pouze v případě, že bychom se s nimi setkali izolovaně, protože z kontextu bychom
jednoznačně určili, o který význam jde. Z tohoto důvodu tedy
nemusíme mít strach, že bychom
si po zrušení y/ý nerozuměli.
Obecně navíc platí, že zdaleka
největší variabilita (a tedy největší riziko nedorozumění) v jazyce
je v oblasti významu. Významová
mnohoznačnost slov, jako hlava, los,
vinice, zámek, rys, travička, zebra, kolej,
granát, myš nebo koruna je samozřejmě
11
pravděpodobnějším zdrojem nedorozumění v komunikaci než nejasnost psané formy.
Při zvážení všech těchto důvodů by asi bylo
správné se zříci ypsilon, protože výhody
převažují nad nevýhodami a toto ochuzení
českého jazyka by bylo vyváženo ušetřeným úsilím žáků, které by nemuselo být vynaloženo na příliš složitý pravopis i/y a
mohlo by se využít v jiných, například významových nebo literárních oblastech výuky českého jazyka. Ostatně bezchybné užití
pravopisu nemusí vždy znamenat vysoké IQ
autora nebo zajímavost textu. Ale až do
přijetí nových pravidel musíme psát podle
současného pravopisu, se kterým jsou, přiznejme si, někdy potíže.
Petra Třísková 1.D
POD LAVICÍ 10
We met at Davids office and we thought that´s going to be the calmest
possible place. But when we started the interview with David and Tonya, the janitor came in
and he made quite a big noise. So the interview began in really funny way.
Tonya
David
-
- Lived in North Carolina
- Taught for 11 years
- Coached basketball, baseball,
softball and bowling
- Spear time: weightlifting, comicks
From Illinois, lived in North Carolina
Taught for 10 years
Coached girls basketball
Spear time: horseriding, watching
movies
What were your first impressions when you arived in czech republic?
First thing I remember was going to the grocery store. It
was very overwhelmig because obviously we don´t speak
fluent czech. We were only given a small amount of foodwords so I didn´t know what any of that food was, so i
remember that beeing really big deal.
Well my first impression, I was little bit stunned because I
got of the airplain, got my bags and the guy met us there
and it was like „bam bam bam“. Everything happened very
fast in first minutes and I was in shock. But I love the place
where we live because it is near a park. I was very pleased
with the public transportationbecause it is easy to get from
one place to another.
12
4/2013
Is there anything you were dissapointed about ?
I would deffinetly agree because that was a big part of
our life.
One thing i was disappointed in was that not many people
like basketball. That was a big part of our lives in the USA.
So not getting to do that very much was disappointing.
If you have to describe people here with one adjective what would it be?
Yeah when we walk to the store and people don´t look at
you they just turn their heads. That is something i wasn´t
used to. In America people greet each other on the street. I
fell like „cold“ would be my word.
I would say pessimistic.
Are you satisfied with students english level on our school so far?
It depends on class it´s very different in each class.
I´m very satisfied with level of Year Four students. The Year
Two and Year Three classes really depend on the class, but
overall i´m setisfied.
What was your reason for teaching in czech republic?
Yeah the organisation chosed for us, because the Visa
process for Czech Republic takes longer.
We wanted to live overseas. We went to Indonesia last year
and that gave us a desire to live overseas. We were
choosing between Czech republic and Vietnam. Basically
these were two potentional areas that needed teachers.
Could you compare schools systems here and in America ?
We were at private school and the marks policy was
much different. For example the failing grade was 69%.
Also every student had their own laptop in class so it was a
very big technology school. Coming from laptop to chalkboards is very different. But a possitive for this school is that
the students are more mature. Back in america we couldn´t
leave students by them selves. They would probably kill
each other. If someone got hurt parents would probably sue
you. Here, we don´t have to worry about that.
Have you experienced any funny story since you´ve arrived?
Well we were on a bus and some lady started to speak to Tonya. I said „Nemluvim Cesky“ but she probably thought that i
had thought she was speaking to me. She said something to me in Czech, which was probably something like „I was talking to her.“ So she continued to speak to Tonya and it was a bit awkward. Tonya just paciently listened till the end of the
story and then she said: „Nemluvim cesky“. The lady then simply got off the bus. Well that was kind of funny.
Jakub Hejdánek, Matouš Pinkava 4.D
13
anketa
POD LAVICÍ 10
Na naší škole každým
dnem potkáváme nespočet překásných a
velmi charizmatických profesorů. Každý z nich
má co nabídnout a má čím zaujmout. Nemyslíte? Zeptali jsme se studentek, jaký na to mají
názor a kterého z našich profesorů shledávají
vůbec nejkrásnějším. 99 ze 100 dotazovaných
dívek na naši otázku reagovalo smíchem a následným poměrně zdlouhavým přemýšlením.
Což je naprosto pochopitelné, protože během
chvilky určit toho nejhezčího z široké škály
arabských hřebců je téměř nadliský úkol. Při
sbírání dat do ankety jsme se setkali s davovou mánií v podobě kolektivního výběru stejného profesora, což se nakonec projevilo i do
konečných výsledků. Dalším problémem bylo
to, že některé studentky ani všechny profesory
neznají. Vůbec nejproblematičtější komunikace byla s dívkami z prvního ročníku. Jakmile
uviděly naši skupinu mladých borců , už se
mohly jen těžko soustředit na anketu samotnou a spíše se chtěly seznámit. Jména se pohybovala napříč širokým spektrem profesorů.
Trochu překvapivě se neumístili někteří očekávaní favorité, jako například pan profesor Pe-
šek, nicméně to bylo spíše v důsledku malého
počtu tříd, které učí. Osm dívek se zdrželo hlasování. Po jednom hlasu obdrželi pan profesor
Rynd a Krotil. Zejména u profesora Krotila se
jedná o velmi pěkný výsledek, když uvážíme,
že učí pouze chlapce a ještě jen na částečný
úvazek. Kvůli tomu se nám bohužel nepodařilo
získat jeho fotografii. Po dvou hlasech si za
svůj specifický šarm vysloužili učitelé Brinke,
Škapa a Lauterbach. Tři hlasy obdržel arabský
sportovec pan profesor Jelínek. Čtyři čárky si
získal nováček na Arabské, David Taylor. Na
čtvrtém místě se s šesti hlasy umístil přeborník
v latině profesor Žytek.
A nyní tři nejúspěšnější učitelé na gymnáziu.
Třetí místo obsadil vždy sršící vtipem profesor
Erhart s hezkými třinácti hlasy. Druhé místo
patří vášnivému turistovi profesoru Kalouskovi, který získal krásných osmnáct hlasů. Naprostým vítězem se však stal s neuvěřitelnými
čtyřiceti hlasy obrovský sympaťák, profesor
biologie, Šimon Hrozinka. Blahopřejeme.
Matouš Pinkava, Jakub Hejdánek 4.D
graf
prof.
Krotil
1
1
2
2
2
14
3
4
4/2013
Jako když jsem teď slyšela,
jak Bláža a Vladěna ze třídy
posměšně, ironicky, sarkasticky a komunisticky kecaly o
tom, že titul nejkrásnějšího učitele získal právě
ON, musím se tady vyjádřit, i když jsem se už
zařekla, že k ničemu se už nikdy víckrát vyjadřovat nebudu, ale teď prostě musím, protože
přesně vím, jaké ON zažívá pocity a jaké pocity
zažívat bude, jelikož přesně vím, jaké je to být
krásný-krásná, jak neuvěřitelně těžký závazek
ke společnosti mám, protože „být krásná“ to
není jenom tak, protože krásný člověk je jako
určitá ikona a podle toho se musí chovat,
prostě to není jenom tak, jako u ostatních méně krásných, páč musíte být neustále né o
krok, ale tři kroky před ostatními, mít určitou
jasnou vizi, jelikož právě na vás světla reflektorů svítí nejjasněji, a když jdu do obchodu
s oblečením, tak to není žádný utrácení za hadry (jak říká má matka), to je vlastně má práce,
mé celoživotní vzdělávání, mít na sobě ty NEJ a
IN věci, protože jako ta ikona mám povinnost
být jako takový Lídr krásy, prostě ten-ta, co
udává tón, mít jako ten
roz-
6
hled a hlavně vím, že jsem perfekcionacistka,
ale já musím být, protože slabí prostě končí jako GAME OVER a jen ti, co jsou nejen krásní,
ale i pracovití a chytří jdou dál, to jako abych
byla konkrétní, když kráska Hájková z 1.B se ráno probudí a pomyslí, co super-nového a
TRENDY a COOL si vezme na sebe, tak já
v TOM už dvě hodiny musím chodit po škole
jako dáma a chovat se v TOM jako hodně přirozeně a v pohodě, což každý neumí, protože
každý není ta Ikona pod světlem, a lidi by si to
měli uvědomit, že MY KRÁSNÍ TO máme těžký,
jako JÁ Adéla i ON Šimon, a taky na závěr chci
říct, že kdyby měl Šimon nějaké potíže, vlastně kdyby všichni KRÁSNÍ měli nějaké potíže,
tak mi klidně můžou jako napsat nebo zavolat
do redakce, jako já každého vyslechnu a třeba i
poradím pár finess, jak jako dál, protože sice
„I'm cute and clever for now and forever“, ale
„I wanna be rich but I´m not a Bitch“ !!!
Adéla Krupicová 1.A
13
18
15
40
POD LAVICÍ 10
Poznáváte je? Ano, každou
přestávku je vídáme na chodbách naší školy . Občas to člověku už přijde otravné a někomu možná i nechutné. Obzvlášť, když se
na šťastný pár díváte s vědomím, že vy sami se zrovna nemáte s kým pomazlit. Určitě
bych neomezoval zamilované jakoukoliv
formou restrikce. To by bylo proti přirozenosti a proti lidským svobodám. Nicméně
každou přestávku snášet pohledy do útrob
dutiny ústní po čase prostě leze na nervy.
Jak tento problém vyřešit? Dle mého názoru příčinou těchto velmi častých mazlenic
na chodbách je sexuální nevyvášněnost studenstva. Nerozumím tomu, proč se dělá
ohromný skandál z toho, když se ukáže, že
Karel byl na záchodcích se Štefkou nebo že
Jája uspokojovala Lukáše v šatnách. To byly
samozřejmě pouze smyšlené příklady, ale
možná se časem doslechnete o někom konkrétním. Za vinu to má samozřejmě zákaz
pohlavního styku ve školách a tabuizování
problematiky sexu obecně. Měli bychom
mít více pochopení pro tělesné potřeby
všech párů na Arabské a zasadit se o zřízení
školní sexovny. Ano, na škole máme studovnu, serverovnu, posilovnu, tak proč bychom nemohli zřídit i sexovnu? Páry by se
nám pak na oplátku odvděčily tím, že na
Fotky studentů pod textem byly
pořízeny s jejich laskavým i méně
laskavým souhlasem (pozn. red.)
chodbách by už neměly potřebu všemožných projevů upřímné lásky, kterých musíme, ať chceme či nechceme, být svědky.
Její umístění si dovedu představit někde
v prvním podzemním podlaží, třeba vedle
školního hudebního studia. Vybavení bych
nechal čistě v režii studentů. Zavedl bych
také klub přátel sexu na GA, jehož členové
by platili drobný poplatek a vybrané finance
by šly na chod sexovny, na spotřební materiál nebo i na nějaké ty vylepšovací pomůcky. Až by se tato milostná místnost zaběhla
a zájem o ni by stále rostl, studenti by se
mohli do sexovny objednávat. Myslím, že
jedna vyučovací hodina pro jeden pár by
bylo tak akorát. Případné porušování řádu
sexovny bych vyřešil instalací kamerového
systému. Odvážlivci by se pak mohli při návštěvě sexovny nechat natáčet a ti ještě
odvážnější by mohli soutěžit o nejkvalitnější snímek apod. Zkrátka zásoba možností
sexovny je nesmírně hluboká a investice do
této místnosti by se určitě vyplatila.
Matouš Pinkava 4.D
16
4/2013
Přemýšlíte už o tom, kam půjdete v létě na brigádu? Nechte se inspirovat zkušenostmi tlatchmana (čti TLÆČMENA) Vládi, který si od PC na Arabské odběhl až na
hrad Karlštejn.
„Dobrý den, dámy a pánové, vítám vás na Státním hradě Karlštejn….“ Tuto větu si jistě dokážete živě představit jako tradiční
přivítání na jakémkoli hradě či zámku. Co si
asi nedokážete představit, je množství dřiny
a práce, která se za touto větou skrývá. Začalo to jako nevinná nabídka od maminky:
„Nechceš zkusit brigádu na hradě? Kolegyně
mi to doporučila jako fajnovej job.“ Jednoduše na to kývnete, ať už chcete maminku
potěšit nebo vás to opravdu zaujalo. Zjistil
jsem si termín přijímacího
pohovoru,
(v mém případě po
plesu GA roku 2012,
takže lehce náročná
situace..),
dostavil
jsem se na daný termín, prošel jsem pohovorem, který mě
tedy vcelku zaskočil,
jelikož některé části
jsem opravdu neočekával, jako např. historický test nebo zcela nečekaný výstup před
kamerou v roli průvodce hradu, pro mě nepředstavitelná situace… Po několika měsících čekání mi zazvonil telefon. „Dobrý den,
pane Žebero, zde je zástupce kastelána..“ a
už je vám jasné, o co tady jde, je to vážné.
Dostanete text, který se máte naučit, velice
rozsáhlý a komplikovaný text, ze kterého
vám vstávají vlasy na hlavě. Přeskočím dny a
týdny, kdy jsem se tento text učil, a přejdu
rovnou k věci, nástupu na hrad. Přijel jsem
do kolektivu úplně neznámých lidí, nevěděl
17
jsem, co očekávat. Milé překvapení. Všichni
jsou velice přátelští a ochotní mi pomoci, to
by šlo. Ale co ty prohlídky, text si ne zcela
pamatuji, vypadávají mi slovíčka a co hůř,
obávám se výstupu před lidmi. Pár dní jsem
chodil na hrad, na tzv. náslechy, kdy jsem
poslouchal ostatní průvodce, což mě tedy
velice uklidnilo, uvědomil jsem si, že si onen
text nemusím pamatovat celý, to byla ale
úleva!! Ale už je to tady, moje první prohlídka, nervozita snad úplně všude, špatná větná skladba, vypadávají mi slova a k tomu
ještě občas zakoktám…. No hrůza a
děs, říkám si, vraťte
jim vstupné, tohle si
nezasloužili!… Prohlídka končí, huráá,
mám to za sebou, ale
co to? Že mám hned
další? Jakto? Proč
já?.. No to zase bude
vypadat. Avšak je tu
zvrat. Druhá prohlídka je perfektní, fakta
urovnaná do přehledných vět, text navazuje,
turisté vám baští každé slovo, no prostě paráda! Od té doby každá prohlídka už probíhá
v naprostém klidu, je ze mne tedy průvodce
Státního hradu Karlštejn. „Toto je tedy konec
naší prohlídky, přeji Vám krásný zbytek dne
a na shledanou..“
Vláďa Žebera 4.E
POD LAVICÍ 10
Dnes bych se s vámi rád podělil o své zážitky a zkušenosti z prvních měsíců stravených na gymnáziu Arabská.
to ze začátku možná trvalo o něco déle než
ostatním. Opravdu jsem měl před začátkem
školního roku obavy, jestli se ve třídě najde
někdo, s kým bych si rozuměl. To bylo však
naprosto zbytečné. Zjistil jsem, že kamarády
si najdete všude, i když nejste úplně ten typ
člověka, který se dá ihned s každým do řeči.
Všichni se ke mně chovají mile. Například nedávno jsem chyběl dva týdny, a když jsem se
vrátil do školy, spolužáci mi pomohli
s doplněním učiva. Mám je za to rád.
Tyto měsíce
NOVÁČEK
pro mě byly jak příznivé, tak občas náročné. Na některé nové věci
jsem si špatně zvykal. Jednou z těchto věcí je
například odlišný systém hodnocení. Víte, na
základní škole to bylo mnohem jednodušší.
Na testy jste se nemuseli učit, pokud jste
v hodinách dávali pozor a pochopili probíranou látku. Gymnázium mě naučilo, že nelze
pouze dávat pozor v hodinách. Musím se pravidelně připravovat i doma a na testy se učit
(v mém případě hodně dlouho). Další věcí, na
kterou jsem si zvykal obtížně, bylo časné ranní vstávání. Já jsem člověk, který má rád spánek a dopřává si ho co nejvíce. Po nastoupení
na gymnázium Arabská ráno vstávám o dvě
hodiny dříve, než když jsem chodil na základní školu. Ale už jsem si zvykl a nedělá mi to
problém.
Také moderní interiér mě velice nadchnul.
Předtím jsem byl zvyklý na nemoderní prostory své bývalé školy. V oblibě mám zejména
jídelnu, kde moc dobře vaří. Skvělá je i možnost využít bufet.
Jak sami vidíte, na Arabské se cítím
velmi dobře a už teď se těším na další čas
strávený se svými spolužaky a učitelským
sborem.
Co se týče naší třídy. Mám opravdu rád svoji
třídu. Našel jsem si zde kamarády, i když mi
Ty roky stravené na gymnáziu byly pro
mě hezké a některé z nich ještě hezčí. Toto
období však také rozvrátilo všechny dětinské
prvácké představy, kterými trpí můj kolega
z předchozího článku. Strach z náročnosti, z
neustálé domácí přípravy i z nepozornosti ve
Richard Vereb 1.D
vyučovacích hodinách se ukázal jako neopodstatněný.
Na Arabskou jsem šel hlavně z prozaických
důvodů. Krátká cesta do školy, skvělá dopravní dostupnost a hřiště druhé generace, to byla ta osudová lákadla!
..Šmoulí mléko s tyrkysovou barvou, tofu Segedín a pondělní čočka
18
4/2013
Jak jsem již zmínil, prváci jsou vystrašení různými věcmi. Pamatuju si horlivé rady ze základní školy a okolí ohledně nového středoškolského režimu. V těchto dnech mi to přijde
jen úsměvné. Gymnázium mě naučilo v drtivé
většině předmětů absolutní nepozornosti.
Koncentrace na výklad o Jihlavě nebo etice
rapidně klesá hned po prvních minutách výuky. Najednou si člověk říká, že ty nástěnné hodiny ve třídě, které už dva roky nefungují, jsou
překvapivě zábavné.
Dalším bodem je oblíbená domácí příprava.
Ze začátku to opravdu bylo poctivé psaní úkolů s procvičováním před testem, ale doba pokročila k obepisování kamarádů napříč ročníkem ohledně zjišťování správných odpovědí.
Z deseti stran jsou v opakování jen dvě a ty již
má poctivý maturant přeci na taháku. Ano,
situace je to jen modelová, avšak častá. Díky
tomuto přístupu může nepředvídatelná znalostní opakovačka zamrzet. Rozčílení ze zbytečné „pěťule“ umocní pocit špatného svědomí zakotvený právě ze základky. Ale ona nakonec ta obdržená špatná známka nebyla ve výsledku tak špatná, když by stálo tolik úsilí si ji
opravit. Toto „Arabské zocelení“ mám osvojené na vcelku vysoké úrovni. .
Na druhou stranu, střední škola je další krok
v elipse znalostí začínajících od první třídy. Logicky tedy gymnázium musí být náročnější.
S tím souhlasím se svým kolegou. Určité předměty s určitým kantorem proto udrží pozornost a ani tahák zde nepomůže. Kdybych se
podobně choval kupříkladu v matematice, už
bych zde asi dávno „nestudoval“ a při rozhodování - jak dál - bych mířil nejspíše ke kuchařské kariéře.
Mimořádně kladné věci na Arabské jsou dle
mého názoru dvě. Nachází se tu skvělý kolektiv
spolužáků
spolu
s nezbytnou stravovací
místností. Kouzelná masterchef jídelna na mě volá
tradiční heslo. „Pojďte půlka vedle!“ Já slyším.
S tácem utíkám. Tašku
odhazuji do kouta. Necí- MAZÁČEK
tím vůči komukoliv žádné slitování. Sálem se rozléhá několik let tento bojový
pokřik. Vytrénovaný školní jedlík hned začne
reflexivně slinit. Připravuje svoje chuťové pohárky na kokos. Kokosové pití celý týden stejné, ale přeci barevně jiné. Nevídané pochutiny a recepty. Vítej na Arabské od 11:30.
Atmosféra ve třídě se mi zdá přátelská a víceméně tomu tak bylo celé čtyři roky. Pomáháme si s rozesíláním zápisků, úkolů či testů
na profesionální úrovni. Trávíme společně čas
v hospodách, na chatách nebo na výletech a
zažíváme neuvěřitelné tarantinovské historky
z podsvětí. Pár vzpomínek nejspíše nelze
z Arabské zapomenout.
Šmoulí mléko s tyrkysovou barvou, tofu Segedín a pondělní čočka po celodenní „čočce“
testů mi budou až moc chybět. Po hlubším
vzpomínání jsem se zastyděl. Moje přítomnost zde někdy bývala jen za účelem oběda a
zkontrolování funkčnosti starých známých.
Ano, těch rozbitých hodin. Shrnuto podtrženo.
Správné kontakty s minimem námahy, skvělé
příhody a spousta gurmánských zážitků, to je
ta moje Arabská. Přeji nováčkům, ať první rok
není jejich posledním, a maturantům přesný
opak.
Honza Janáček 4.D
po celodenní „čočce“ testů mi budou až moc chybět. ..
19
POD LAVICÍ 10
jak
(rusky)
barvivo
výztuha
studně
brána
metal
malý
(angl.)
plošná
míra
domácí
zvíře
mojí
ruská
abeceda
opak lícu
kus
ledu
značka
litru
český
spisovatel
(Rudolf)
iniciály agličtinářky Aleny
světelný
odraz
popěvek
pohádková
postava: pan
spolupracovník Laurina
umění
kap
Trója
1.
tajenka
jednostopé
vozidlo
550
římsky
předložka
princezny
s * na čele
křičet
druh
opice
(mn. č.)
snížený tón
sůl kyseli ny sírové
včelí
produkt
značka
draslíku
druh hudby a módy
(21. st.)
druh
m
papouška
2.
tajenka
typ paměti PC
foukej
(o větru)
Zkr. tuny
solmizační
slabika
kulturní
národní
odbor (zkr.)
věnované
předměty
solmiz.
slabika
drn
naše měna
stromořadí
Pomůcka:
SKRUŽ, MEDEK, MYS
Každý okamžik hledání je …………………………….. …………………………………… (P. Coelho)
Každý okamžik hledání je …………………………….. …………………………………… (P. Coehlo)
T. Halamová, G. Kopalová, M. Levicová, K. Hrudková,
P. Korfová
20
osobní
zájmeno
Download

Pod lavicí - Gymnázium Arabská