číslo 2, 2/2014
Vážení přátelé,
ROZHOVOR s Petrem Peštou o mistrovství světa
Koloběžkové mistrovství světa
se vrací po deseti letech do
Plzně a protože vypukne již za
dva měsíce, nadešel čas si o
něm popovídat.
V tomto směru není povolanější
osoby než Petr Pešta, který má
ovšem co říci i k další spoustě
koloběžkových otázek.
Původně kilometrový rozhovor
jsme tedy rozdělili na dvě části.
Tu
druhou
naleznete
v
příspěvku k historii Rollo ligy a
koloběžkových závodů v České
republice.
1
Petře, ty jsi hnacím motorem plzeňského koloběžkového
Mistrovství světa, takže pojďme na to. Na co se můžeme na konci
léta těšit?
Doufám, že nikoho nezklameme a Mistrovství bude pěkný zážitkem
pro všechny závodníky, doprovod i diváky. Že umíme udělat pěkný
závod, jsme připomněli při nedávné ZLATÉ KOLOBĚŽCE 2014, 22.
června v obci Těškov na Rokycansku. Snad jediné, co může trochu
pokazit atmosféru, bude případné špatné počasí, ale to fakt ovlivnit
neumíme . Jinak doufám, že MS bude kromě sportovních výkonů i
pohodová párty.
Myslím, že vše začne naplno hned v pátek ve Městě Touškov, které
je jen 10km z centra Plzně a kde budou v rámci programu MS sprinty
a štafety a rovnou nakousnu, že už i akce pro nekvalifikované
dospělé, S KOLOBĚŽKOU PRO RADOST. Závod v kritériu bude i pro
mládež a žáky. Většina ze čtenářů Město Touškov nezná, ale slibuji
parádní atmosféru, zájem místních obyvatel i výborné zázemí pro
závodníky. Zázemí poskytne a s pořádání pomůže Sokol Města
Touškov i další v dobrém smyslu místní nadšenci.
V sobotu odpoledne je na programu MS, doufám, že už definitivně,
Kritérium na 15 km a opět i hobby závod S KOLOBĚŽKOU PRO
RADOST. Definitivně říkám proto, že závod se pojede v samotném
centru města Plzně a jelikož je příští rok Plzeň hlavní Evropské město
kultury, tak byl s dojednáním uzavírky veliký problém. Hlavním
důvodem problému je rekonstrukce několika ulic v centru Plzně, aby
byly příští rok ještě krásnější a díky tomu stanovené objízdné trasy.
Ale musím uklidnit, trasy závodu se žádná uzavírka netýká. Vlastně
se jedná o loňskou a předloňskou trasu Hervis půlmaratnu a s tím
spojeného Koloběhranu. Čeká nás atraktivním prostředí v okolí
hotelu Courtyard Marriott. U hotelu Courtyard je jedna
z nekrásnějších lokalit v Plzni, která je jen 200 m od srdce města
Plzně náměstí Republiky a Katedrály sv. Bartoloměje s nevyšší
kostelní věží v Česku. Zóna klidu Mlýnská strouha, vyhlášená pivnice
Parkán s pravým nefiltrovaným Plzeňským a Pivovarské muzeum,
Plzeňský Pivovar (kde bude nabídnuta závodníkům organizovaná
prohlídka) je cca 500 m, 300 m krásný stadion FC Viktoria Plzeň,
dostatečná parkovací kapacita v hlídaném parkovacím domě
Rychtářka 200 m od startu a za 10,-Kč na hodinu.
A ještě jedna velmi zásadní změna proti hostování na běžecké akci.
Všechny silnice budou oboustranně uzavřeny, což znamená 6 – 8 m
šířka a hlavně žádné auto ani kamion jako loni na podzim
v protisměru. Prostě trasa pro vrcholný závod koloběžek.
Sobotní program by měl být největším dnem MS i hobby závodu,
trasa poměrně plochá i atraktivní, třeba kolem ZOO. A hlavně
nebudeme ničí hosté, Plzeň bude patřit jen nám koloběžkářům,
žádní běžci, žádní handbikeři, žádní inlinisté, jen my a ničím
nerušená koloběžková atmosféra.
V neděli nás čeká osvědčená trať dlouhého závodu v Plzni na
Košutce, okruh Plzeň, na Záluží, na Ledce a zpět na Plzeň a ukončení
MS na Ranči Šídlovák 200 m od cíle závodu. Trať by měla být většině
závodníků známá, a kdo se účastnili Finále Eurocupu 2012, si doufám
dobře vzpomíná na pohodový průběh Eurocupu a dobré grilované
maso na závěr. Zde se hobíkům omlouvám, závody mít nebudou, ale
mohli by se přijít podívat a pořádně fandit, ať cizinci vidí, jak to
v Česku na koloběžkách žije.
Hobíky a ty, kteří nezvládli kvalifikaci, bude jistě zajímat, jak to
bude s open a hobby závody. Máte něco nachystané v tomto
směru?
Na to už jsem vlastně odpověděl v předchozích otázkách. Žáci a ti co
nezvládli či se nezúčastnili kvalifikace, mají jedinečnou šanci zažít
atmosféru MS v pátek ve Městě Touškov, kde bude pro kategorie
mimo MS připravené kritérium a v sobotu v centru Plzně v závodě na
7 – 15 km, dle věku. Včas přihlášeným nabídneme i účast na sobotní
večerní párty i další doprovodné služby.
druhé číslo koloběžkového Magáče je
na světě.
Číslo první se setkalo s veskrze
pozitivními ohlasy, tudíž není důvod se
jednou za tři měsíce znovu neozvat.
Dalšího čtvrt roku uběhlo jako voda a
koloběžková sezona je v plném proudu.
Očekávaný
boom
koloběžkového
sportu v České republice skutečně
nastal. Účastníky Rollo ligových závodů
již nelze spočítat na prstech jedné ruky,
ani na všech prstech, které člověk má.
Na start ligových závodů se pravidelně
staví více než stovka závodníků a
závodnic všech věkových kategorií ze
všech koutů republiky. Přicházejí další
a další noví borci a jsou vítáni s
otevřenou náručí.
To nejlepší však teprve přijde.
Mistrovství světa v koloběhu se vrací
poslední srpnový víkend po deseti
letech zpět do České republiky. Půjde o
velkolepou koloběžkovou akci, tudíž
nám nezbylo, než si o ní popovídat s
jejím ředitelem, Petrem Peštou. I
zbytek Magáče je snad zajímavý. Fidův
koutek
pokračuje
zkoumáním
monopostů 28x28, PePe se rozpovídá o
překotném vývoji koloběhu v České
republice a závěr čísla patří již tradičně
povídání o Tour de France na
koloběžce. Jen tak mimochodem, na
cestu na Korsiku jsme se z pražského
Bohdalce vydali dnes přesně před
rokem...
Užívejte léta, ať již na koloběžce, nebo
bez ní ... ovšem samozřejmě raději s
koloběžkou
Honza Vlášek
Tady se však musím pokusit nalákat i Dobrovolníky. Máte-li zájem podílet se na organizaci tak
prestižní akce jakou je Mistrovství světa, budeme velmi rádi a narovinu říkám, že Vás i
potřebujeme. V případě zájmu se ozvěte na email: [email protected] Pro každého
dobrovolníka je připravené tričko, občerstvení na dobu konání závodu. Pokud byste chtěli být
dobrovolníky v rámci celého Mistrovství, tak bezplatně zajistíme ubytování a v závislosti na
vykonávaných činnostech i další podporu. Vlastně je to šance, jak vidět a být účastníkem MS za
minimální náklady.
A co doprovodný program, nějaká ta závěrečná party, koncert a podobně?
Tady asi trošku popřu svá prohlášení o sportovní akci, ale když už je ten koloběžkový svátek, tak to
vypadá, že i doprovodný program bude dost bohatý. Jednak hned v pátek ve Městě Touškov zahraje
po vyhlašování výsledků rocková a z části koloběžková skupina GREYMON písničku- hymnu
koloběžkářů složenou k MS v české i anglické verzi a po nich ještě jedna skupina, omlouvám se,
nevzpomenu si na jméno. Poslouchat je nebudeme sami, určitě se přidají i místní obyvatelé.
K dispozici budou grilované klobásy, limo, kola, čaj a káva pivo 10 a 12° atd. Tady docela závidím
závodníkům S KOLOBĚŽKOU PRO RADOST. A k tomu, i když je Plzeň velmi snadno dosažitelná na
koloběžce, zajistili jsme na večer přibližně na 22:30 autobus, který asi jen za 30,- Kč odveze
koloběžkáře i jejich stroje do Plzně a nejspíš pojede i dopoledne z Plzně na sprint.
V sobotu večer pak bude párty MS. Stejně jako závod také přímo v centru Plzně cca 500 m vzdušnou čarou od startu a cíle přes řeku Mži
v místní části Roudná, která se v posledních letech vrátila k předválečné kráse a noblese. Zde v sálu Hotelu Roudná/Saloon-Steak restaurant
s kapacitou 300 míst bude velmi slušný Raut, bohatá tombola, taneční vystoupení, promítání fotek a možná i videa z proběhlých závodů,
loňské Kick France 2013, a pak už jen zkušený DJ, který bude hrát i na vaše přání. Jen tohle opravdu nejsme schopni utáhnout stejně jako
jiné “stravovací akce“ v rámci MS z rozpočtu, na párty bude vstupné 220,-Kč, které narovinu říkám, i tak nepokryje celé náklady na sobotní
večer.
V neděli bude velmi krátké předání pořadatelství MS 2016 do Austrálie. A pak pro zájemce nabídneme prohlídku světoznámého pivovaru
Pilsner Urquell, to bude v pátek a sobotu dopoledne.
Kolik očekáváte v Plzni závodníků?
Hodně, ale vážně, uvidí se až po přihláškách, hlavně představitelům Holandska a některým z IKSA se nelíbil náš termín MS a dost nepříjemně
útočili, že tradiční termín MS je první víkend v srpnu, kdy začínají letní prázdniny a dovolené. Ovšem pořádáme sportovní akci, nikoliv
organizovanou dovolenou a je potřeba respektovat místní zvyky. Nedokážu si představit, jak v Česku nebo minimálně v Plzni budou během
probíhajících dovolených na začátku srpna na svých místech jednak naši členové a příznivci, to samé potřební úředníci atd., o případné
divácké kulise nemluvě. Představ si to v Praze a víš, o čem mluvím. Navíc historicky první MS v roce 2004 bylo ve dnech 4.-6. června 2004,
víc to rozvádět nebudu.
I přes zmíněnou kritiku předpokládáme, že celkový počet závodníků MS bude ke 200 borcům a s hobby závody s KOLOBĚŽKOU PRO RADOST,
lehce překročí počet 250 závodníků. Když nás, ale bude nad 270, tak to už by mohlo být někde problematické. Na MS i hobby závody jsou
navázány různé služby apod., které nelze jen tak rozšířit a doobjednat. Tímto vyzývám k rychlému přihlášení, zejména zájemce o hobby
závody s KOLOBĚŽKOU PRO RADOST, kde nejsme schopni ani odhadnout účast a při přihlášce na poslední chvíli se může stát, že již nebude
možné je pozvat na párty k MS a poskytnout další služby spojené akcí.
2
Kalendář závodů
Česká Rollo liga
16.-17.8.2014– Stará Boleslav
Dlouhý závod
Kritérium
20.-21.9.2014 – Lipník nad Bečvou
Finále Rollo ligy
Sprinty, dlouhý závod, štafety
více info: www.ceskykolobeh.cz
Evropský pohár
24.-25.5. 2014 – EC Německo
časovka do vrchu
dlouhý závod
více info na www.iksaworld.com
29.8.-31.8.2014– Mistrovství světa
Plzeň, Město Touškov
sprinty, kritérium, dlouhý závod, štafety
více info www.ceskykolobeh.cz/wc2014
Seriál Bez pedálů
23.8.2014 – Ostrov
pětihodinovka
13.9.2014 - Kvilda
Šumavský sjezd
více info www.bezpedalu.cz
A obligátní slovo na závěr?
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že nikde jinde ve světě se Mistrovství světa nekonalo jako samostatná akce ve větším městě, než je Plzeň. Vždy to byla města či městečka maximálně do
velikosti 30 tisíc obyvatel a město Plzeň má 170 tisíc a celá oblast „plzeňské aglomerace“, pro kterou je Plzeň spádovým centrem, pak přes 300 tisíc obyvatel. Samotnou kapitolou je jen
pro koloběžky realizovaná uzavírka v centra takové oblasti, na trase silnic o délce 7,3 km, se musí odklonit městská hromadná doprava, na uzavírce musí stát přes 20 pořadatelů, samotný
dopravní projekt je velmi náročný a také to stojí nemalé finanční prostředky. Bez generálního partnera MS firmy KOSTKA a hlavních partnerů MS, společností YEDOO a KICKBIKE a bez
vstřícnosti a pochopení FLOP dopravní značení bychom sobotní program v centru Plzně nedokázali zrealizovat. Uvědomme si, že Mistrovství světa se koná v Česku po dlouhých 10 letech,
další je v Austrálii, pak určitě bude zájem v Holandsku, možná v USA a dokážeme vůbec za dalších 10 let znovu MS do Česka přitáhnout? Každý den vidím na Plzeňských ulicích několik
koloběžkářů, nenechte si ujít Mistrovství světa v hlavním městě koloběžek!
FIDŮV TECHNICKÝ KOUTEK
Dobrý den, hlásí se Vám zvláštní
zpravodaj Fido z nejvyšší světové
dlouhodobé soutěže koloběžkářů –
z Evropského poháru a přináší Vám
notně osobními pocity „zkreslené“
informace – EC KAMPEN očima i
jinými smysly ...
Teď vážněji. Byl to můj první
koloběžkový
víkend
takového
kalibru a víc než na samotné závody
jsem se těšil na to, že se mi snad
podaří vyzkoušet si na vlastní
masívnější ramena zadní stavby. Positiva? Na této koloběžce
jsem v Kampenu jel jako na první a dojem = lešeňová trubka
se vším všudy. Tuhá a bohužel s velmi vysokou nášlapnou
výškou. No a jak je vidět na přiložené fotografii (kokpit),
nejen u nás se ladí za běhu, ale i jinde se ladí neustále a „na
poslední chvíli“. Rám je dostupný = sehnatelný, pokud tedy
Martin Bonder (Holanďan) zrovna najde chvilku času.
malý postřeh, který Hannu kvitoval. Ta koloběžka má na
sobě čistokrevnou silniční karbonovou vidli nad kterou už
není dříve nutný distanční „špalek“. Tudíž už je od počátku
konstruovaná jako silniční závodní speciál, na který
samozřejmě půjde namontovat kde co, ale přizpůsobovat se
bude závoďák a nikoli, jako doposud, že se závoďák bude
tvořit z univerzálu – trekovky.
Napojení zadní stavby na stupátko bylo notně přepracováno
EXIOM
a zesíleno (tady se pořád bojím těch nástavců na současné a
Je extravagantní koloběžkou a vzhledem k tomu, že znám starší modely této značky, kde se s velkým zadním kolem
jeho českou kopii MIBO Revoo, tak mi to nedalo ho konstrukčně nepočítalo - nutno ale podotknout, že nevím o
nevyzkoušet.
nikom, komu by starý „Bejk“ z důvodu užití nástavců na
velké zadní kolo prasknul.) a nejen to, zesílen je notně i
spodní oblouk hlavní rámové trubky.
tělesnou schránku proslulé stavby závodních koloběžek. A
snad se i zadařilo, posuďte sami.
K mnohým jsem měl i odborný výklad, kterému jsem
víceméně nerozuměl, ánžto jsem jazykový negramot. Přesto
jsme se vždy na technických detailech shodli a přesně
cílenými otázkami přes ochotného překladatele Honzíka
Vláška a vlastní postřehy jsem se dopracoval k mnoha
„překvapivým“ zjištěním. Proč ty uvozovky. Na spoustu
těchto technických řešení jsem už docela dávno (cca před
dvěma roky) přišel sám, nebo a to mnohem častěji, na ně
přišel někdo jiný a já byl jen konzultantem, pouhým Je to spojení kompozitu a CrMo oceli zadní stavby
pozorovatelem, či uživatelem - testérem.
pocházející z dob, kdy jsem sám na kole závodil. Tenké a
nízko umístěné stupátko, absolutně nejtužší koloběžka!
BONDERKA
Vyzkoušení triatlonové hrazdy (připomněl jsem si svá
triatlonová závodní léta i v tomto ohledu), která je pro volné
komíhání nohou docela zajímavá, ale díky tomu, že
neumožňuje zapojit celé tělo, tak je vlastně limitující pro
vyšší rychlosti. No a hlavní negativum = ta rámová „trubka“ u
kolene. Ani ne po 1km jsem získal obstojnou modřinu a to
jsem si dávat setsakra majzla. Prostě tudy cesta nevede,
navíc zatáčka na rozbitém povrchu musí být pro opřenou
nohu utrpením byť stabilizační funkci tzv. „třetího bodu“
nelze upřít. A nechtěné vystoupení musí být zážitkem pro
zbytek života, pokud ten po případném karambolu vůbec
bude pokračovat.
3
Je to koloběžka na dvou 28“ kolech s rámovou stavbou,
která na první pohled víceméně kopíruje stavbu finského
KickBike. Jenže odlišnosti tu jsou. Jiná výztuha za hlavovou
trubkou, jinde umístěné svorníky ztužující ohyby hlavní
rámové trubky, která není pod stupátkem zploštělá ještě
KICKBIKE 28x28
Tak tady jsem měl výše avizovaný zasvěcený výklad od
samotného guru koloběhu a majitele firmy v jedné osobě.
Hned na začátek musím podotknout, že lze jen těžko
odhadnout, jaká bude finální (prodejní) podoba tohoto
„finského“ skvostu. Zatím to vypadá na suprově vybavený
prototyp, který umožní testovat skoro vše. Různé typy brzd
(silniční, véčka i hydrauliku) a vidlice (trekové i silniční). Tady
TROJANKA 28x28
Tak tady musím upozornit, že oba prototypy jsem si
vyzkoušel na závodech RL v Moravské Třebové a videa
zkoumal už ze závodu v Pardubicích, kde jsem si všimnul, že
s tuhostí to nebude nic moc. Tušení se potvrdilo, i když ta
poslední verze je již o poznání tužší. Přesto se jedná o měkčí
koloběžku, než je KICKBIKE. Z hlediska jízdních vlastností mi
připadá točivější, ale vzhledem k hmotnosti (nejtěžší s
uvedených) a menší tuhosti už nikoliv živější. Dostupná je od
letoška na individuální objednávku a po konzultaci na přání i
s vlastní geometrií a úpravami.
nízko řídítka, aniž by brali v potaz, že toto tvrzení je samo
o sobě irelevantní a že ho je nutné vždy posuzovat
společně s výškou jezdce, jenž na té koloběžce jezdí.
JENŽE, Kai Immonen je minimálně o dobrých 20cm vyšší
než já. Netuším, jestli shodně nastavenou koloběžku
bude používat i v kopcích, ale do holandských rovin to je
určitě správná cesta. Jízdní vlastnosti? Nezvykle zaoblené
stupátko nečinilo výraznější problémy ani při
přeskakování asi z důvodu nalepeného šmirglu. Nášlapná
výška jako u Bonderky je hendikepem. Za povšimnutí
stojí i využití tzv. triatlonových (nevím proč se takto často
pojmenovávají) brzd, víceméně jinak udělaný princip
véček s čepy čelistí na samostatném třmenu.
KAIOVKA
4
Tak tohle byl vážení šok! Ta koloběžka se asi mění
každým okamžikem, alespoň dle Kaiova kokpitu soudě.
Ten budil dojem narychlo zbastleného svařence. Ovšem
nikoli bezhlavě, ba přímo naopak. No a o nejvyšší tuhost
ze všech zde zkoušených koloběžek se stará speciální
výztuha ukrytá uvnitř rámové stavby, prostě zanechání
pocitu ze stoje na „traverze“. Jsem rád, že jiným se
podařilo uskutečnit to, co mně zatím ne. Za povšimnutí
stojí i velmi dlouhý a dolů skloněný představec,
víceméně shodný s tím, jaký jsem sám vozil celou
loňskou sezonu. Mnozí namítali, jak mám nepřirozeně
PG - čko
Můj první fyzický kontakt a… chtěl bych ji mít, opravdu
moc chtěl. Ta koloběžka spojuje všechno dohromady. Je
jako pírko. Kdyby ten rám měl horní rámovou trubku,
jako má pánské jízdní kolo, tak bych si s ním při prvním
zvednutí vyrazil zuby, jak vyletěl vzhůru. Neskutečné!
Rám váží okolo 1,5kg!!!, celek pod 5kg bez problémů a
atakovat 4kg hranici by nebyl problém, Je příkladně tuhá,
ale není tužší než Bondnerka, má suprové trakční
vlastnosti jako KickBike, ale jde mnohem lépe „za
nohama“, osobně vyzkoušeno na prvním PG-čku
v Čechách (Mára Kadlec) na Šumavě a to i do kopce. Na
rovinu řečeno jde za těma nohama absolutně nejlíp a to
určitě nejen díky tuhosti, ale hlavně díky té
„nehmotnosti“. Často si díky minimální světlé výšce lízne
(čitelně) o zem, ale má vyměnitelné karbonové kryty
spodku stupátka. Má ukrytým šroubem v zadních
patkách výškově stavitelné zadní kolo (zas mě to hřeje u
srdce).
Sice v malém, ale dostatečném rozsahu. Nášlapná plocha je
buď surová karbonová, nebo, jak to chtěl Mára z důvodu
lepšího roznesení hmotnosti jezdce, krytá duralovým
plechem. Škoda, že ten nový Márův rám nemám vyfocený,
aby byla vidět progrese i tohoto výrobku. Nový rám je
v oblasti hlavní rámové trubky za hlavovou trubkou a až po
stupátko výrazně užší a je více v zákrytu za předním kolem
(výrazně lepší aerodynamika). Jinak řečeno ta jeho „trubka“
je o mnoho méně kulatá, ale je hodně placatá při jejím
přibližně shodném obvodu. Dostupnost závisí na staviteli, je
na jeho rozhodnutí, komu ji nabídne.
KOSTKA
Nové Racery od Kostky jsem se rozhodl popsat samostatně
v článku na Přibližovadlech a po delším testování. Ve zkratce
řečeno. Tuhost mírně menší než u Trojanky, za co může
luxusní délka nášlapu jako u PG-čka, hmotnost u verze
28/28“nejvyšší z výše popisovaných, u verze 28/20“ na
úrovni Trojanky a zde i s obdobnou tuhostí i přes délku
stupátka. Dostupnost - na dotaz ve firmě, oproti ostatním
víceméně obratem.
A výsledkově? Plnohodnotný maraton: 1. místo kat. Junior
(verze s 20“ zadním kolem), 3. místo kat. Veterán (prototyp
26/26“). Takže závodit se na ní obstojně dá ...
Příběhy Rollo ligy
Pro pokračování historických příběhů z Rollo ligy jsme využili možnost
popovídat si s organizátorem letošního koloběžkového mistrovství světa,
Petrem Peštou , který se do koloběžkového dění v České republice zapojil
na sklonku devadesátých let minulého století a v tisíciletí novém byl
dlouholetým předsedou Českého svazu koloběhu. Jeho PSP KK Plzeň byl,
a stále je, vlajkovou lodí koloběžkového sportu v České republice, který v
podstatě udával směr koloběžkového sportu v ČR v minulém minimálně
desetiletí.
Poslední tři otázky rozhovoru s PePem se tak krásně hodí do seriálu
příběhů Rollo ligy a koloběžkového sportu vůbec...
Petr Pešta, Láďa Provod a Karel Cvalín, Zlín 2001
Tradiční dresy na Metekslublesku 2002, Ultima a PSP plus Hubing
Pořádal jsi historicky první Mistrovství světa v koloběhu v roce 2004. Od té doby uplynulo celé desetiletí. Jak se od té doby změnil koloběžkový sport? Je těžší takový závod
uspořádat?
Myslím, že MS 2004 výrazně nastartovalo mezinárodní hnutí, ale začnu šířeji v roce 2001, při prvním pokusném Mistrovství Evropy jsme slyšeli z Holandska tvrdou kritiku, že tohle nemá
cenu a dalších 10 let bude trvat, než bude mít taková akce smysl. V roce 2002 na již prvním oficiálním Mistroství Evropy v Plzni bylo 36 domácích a 25 zahraničních závodníků. Na podzim
roku 2003 jsme řešili s Thijzou podobný problém s prvním MS 2004. Tehdy bylo na MS nominováno jen 40 českých závodníků a přijelo 46 cizinců včetně pražské Thajské studentky a
prvního Slováka Mira Ilovičného, který byl hostem u mě doma. Ale už tehdy byly špičkové výkony u mužů 100% srovnatelné s dnešními. V čem se od té doby koloběžkový sport trochu
změnil, jsou materiály a koloběžky a větší účast na závodech. Atmosféra je podobná, ale ne úplně stejná, když se podíváš na video z MS 2004 úsměvy, a k tomu si vzpomenu na tehdejší
sobotní párty v pro koloběžkáře zamluveném VŠ klubu UCHO, tak tam ještě před půlnocí pařilo určitě 80 účastníků, tj. téměř 100%,, skákalo se koloběžkou přes papírové krabice, nakonec
se rám se zlomil. Tohle je určitě možné i dneska, jen při tom počtu závodníků už tam nebudou všichni. A tehdy ráno v 9:30 všichni na startu a vítěz Alpo. A Alpo Kuusisto je velikým
favoritem minimálně dlouhého závodu i letos…… ale určitě se zvedla se prestiž koloběžek jako sportu.
Závod je rozhodně těžší uspořádat, jednak už byla nastavena nějaká úroveň, ke které jsme jako pořadatelé přispěli. A pak se jinak se pořádá pro 86 závodníků a jinak pro 200 a více.
Základní povinnosti jsou stejné, ale musíš tomu dát víc. A ještě jiný případ počtu do 50 a na MS do 90 lidí jsem si i dovolil závodit, to letos nehrozí, takže 16. senior je nominovaný na MS.
Jako bývalý dlouholetý předseda svazu se na koloběžkové scéně pohybuješ již přes 15 let. Lze vůbec srovnat tvé začátky v devadesátých letech a současnou éru?
Když jsem před 15 lety a i dřív před 20 lety jel na koloběžce po Plzni, tak se lidi otáčeli, co je to za exota. Dnes už je koloběžka normální dopravní prostředek. Co se týká samotných závodů,
tak si myslím si, že pocity každého nově příchozího jsou stejné, zejména napětí a možná i trochu obavy, jak ty závody ve skutečnosti vypadají a jak já na nich při svém prvním startu
dopadnu. To se asi od roku 1998, kdy jsme se účastnili prvních závodů, nezměnilo vůbec. Zatím se zásadně nezměnila ani ta jedinečná atmosféra závodů. Co je teď trošku horší, za 15 let
mám v pelotonu spousta kamarádů a dobrých známých a při letošní krásné rekordní účasti na závodech jsem zatím všechny známé přes kontakty s nově příchozími nezvládl ani potkat. A
koloběžky se mění tak, jak se mění společnost, nebyl internet, pozvánky na závod se posílaly poštou, nebyl problém udělat závod bez dopravní uzavírky, nejezdilo tolik aut a díky tomu
nebylo na silnicích tak nebezpečno. My sice už v roce 1999 udělali v Plzni při Rollo lize svojí první dopravní uzavírku, ale na té silnici by to dnes neprošlo. A až do konec sezóny 1998 byla
Rollo liga jen pro 12“ koloběžky, my na 20“ se sedátkem jezdili mimo soutěž. Na konci sezóny na Valné hromadě u přehrady Bystřička na Valašsku došlo díky tehdejšímu předsedovi Svazu
Petrovi Vavrušovi k otevření pro koloběžky jiné konstrukce od roku 1999. A pozor, pro mnohé důležitá informace: na Bystřičku v roce 1998 přijeli zástupci Holandska a Finska (3 Finové
přes Pobaltí ve Fiatu Punto a v Česku byla poprvé vidět koloběžka s předním 28“ kolem - Kickbike ) a proběhlo jednání, v rámci kterého vznikla IKSA. Takže vidíte, vše podstatné
v koloběžkách za posledních 15 let vzniká u nás v Česku.
Rovněž plzeňské stroje prošly v novém tisíciletí turbulentním vývojem, co si myslíš o nové módě koloběžek 28x28“.
Turbuletní vývoj je za poslední 1,5 roku, my od 2002 do 2013 jezdili všichni na 28 x 20“ a vlastně byli průkopníky předních 28“ kol. Co se hlavně mění, ale až od roku cca 2009 jsou
materiály, od plášťů a předních kol počínaje. Do té doby jsi mohl vyhrát na koloběžce za 10.000,-Kč. My jsme relativně dlouho nové módě 28 x28 či 28x26 bránili, ale minimálně je ta
koloběžka klidnější na nerovnostech a má větší dojezdy. A vím od našeho výrobce, že udělat kvalitní, tvrdý rám a 100% přesný je u velkého rámu větším oříškem než u 28“ x 20“. Ale Petr
to zvládnul, rám už je tvrdý jako na 28“ x 20“, co nás zatím trošku „zlobí“ je váha, kterou jsme zatím na velké koloběžce nedostali pod 6,8 kg.
Petr Pešta a Honza Vlášek
5
SERIÁL – Povídání z Tour de
France 2013
V minulém čísle Magáče jsme s misí KICK
FRANCE 2013 procestovali ve třech etapách
Korsiku. Na řadu nyní přichází mystická
Provence, která se však v mnoha místech
stala pro některé z nás cestou s trnovou
korunou na hlavě.
Část 2 – Přes Provence do podhůří
Pyrenejí
6
Korsiku opouštíme za kokrhání kohoutů
v Ille Rousse. Naloďujeme se na trajekt,
který v sedm ráno zdvihá kotvy a nabírá
kurz Nice. Snažíme se spát na palubě, ale
moc se nám to nedaří. V půlce plavby
nasazujeme
samomasážní
pomůcku
Compex a napojeni na elektrody hrajeme
oblíbenou Ski Challenge. V Kitzbühelu jsem
neporazitelný. Posléze volá slečna (nyní již
paní) Kvasničková z Českého rozhlasu
Dvojky a povídáme si o dosavadních
útrapách a radostech našeho putování.
Příjezd do Nice je velkolepý, v přístavu jsou
jachty obludných rozměrů a také náš
karavan s osádkou Holanďanů Karin a
Roba, kteří nám mají dělat pojízdnou
restauraci. Je tam i Alpova žena s dcerou,
takže je veselo. My ovšem neleníme a
v pekelné výhni se vydáváme na trať
časovky družstev, odpočinkové 22km
dlouhé etapy. No, ono se řekne
odpočinková, ale balanc na lajně
odstavného pruhu tříproudé dálnice, kde
projede několik desítek tisíc aut za
sekundu, to není úplně odpočinek. Navíc
se tam dějí podivné věci typu vypadlá
rezerva z auta, do které naletí minimálně
pět aut v závěsu, a podobné nesmysly.
V jednu chvíli nás míjejí policisté a varovně
kývají ukazováčkem. To asi tou značkou
zákaz vjezdu cyklistům. Jenže my jsme
naštěstí koloběžkáři. Nakonec však přeci
jen abdikujeme v polovině etapy, kde cesta
vede na totální dálnici s provozem typu
Nuselák v osm ráno. Volíme menší
objížďku ve stejné délce trasy. Je to jediný
okamžik celé Tour, kdy jsme přesně
nedodrželi itinerář etapy.
Při návratu na promenádu jedeme po cyklostezce podél dálnice a jsme svědky další nehody.
Chlapík na karbonovém ultrakole, které vypadá, že by sneslo nákupku v hodnotě několika
stovek tisíc, přelétne přes člena místního gangu, dopadne na hlavu a brutálně se rozseká.
Následuje hádka a pro jistotu vyklízíme pozice, abychom neschytali kulku. Myšlenu kulku, ne
Kulku.
V cíli etapy stojí obrovské fanouškovské město. Nakupujeme cyklistické čapky a další
suvenýry, sledujeme dojezd poslední korsické etapy a opékáme se tak dlouho, až
konstatujeme, že je snad čas se odebrat do kempu. Tam čeká nejen pojízdná restaurace, ale
především VITO s posádkou Bouzíno, Láďa a Terka. Dochází na první masáže a rehabku, Jarda
si konečně tejpne lýtko, Vašek poprvé zabírá na 4 hodiny masážní stůl. Válečnou poradu
s Karin po večeři narušují novináři Grim z idnes.cz a Kohout z Radiožurnálu a posléze i
Australan píšící svůj blog o putování s Tour de France. Jsme v dobré náladě, což se hodí.
Zítřejší etapa je totiž druhá nejdelší z celé Tour de France. Také článek na idnes.cz končí
povzbudivě: „Zatím ovšem celé sexteto věří, že na konci třítýdenního martýria čeká Paříž na
kompletní sestavu KICK FRANCE. A s ní i její bulváry plné aut. Vlášek se pousměje: "Tam to
bude možná víc o život než v Alpách."
Start páté etapy je v Cagnes sur Mer. Za volantem je Bouzíno a při první otočce narvaného
Jumpiho málem urve nosič koloběžek o protilehlý svah. Je to jeho první a naštěstí také
poslední krizový moment za volantem. Etapa do Marseilles je proklatě dlouhá. 228km je
kupodivu vcelku houpavých a začátek nám moc neodsýpá. Pohybujeme se na periferii Nice a
celé aglomerace podél pobřeží. Cesta vede kopcovitými záludnými městečky se spoustou
odboček, ale René je na vše připraven a s pomocí navigace smrtonosný start zvládáme bez
ztráty květinky. Na nohy nás staví parádní druhá snídaně po nákupu v boulangerii u cesty
skládající se z domácího pečiva zapečeného se vším možným. Chvíli poté se vymaňujeme
z obětí aglomerace a svištíme na jih. Z krajiny se stává klasická Provence, houpavá, vyprahlá,
nezaměnitelná. Hans Christian se vydává do vinice svého mládí kdesi v horách. Má za úkol
přivézt k večeři nějaký degustační kousek červeného vína.
7
Okolo stovky nás poprvé dojíždí předvoj od Pepy Zimovčáka. Pepa
pojede až druhou polovinu Tour, ale kluci si chtějí zkusit trasu celou.
Povídáme si o strastech cesty, závodíme z kopce a cesta pěkně
ubíhá. Postupem času začíná být ukrutné vedro. Finský bohatýr Alpo
není s teplem úplně kamarád, což řeší skokem do jezera u cesty
v plné polní. Dojíždí nás za deset minut a vypadá jako vodník, za další
půl hodinky byste na něm nenašli mokrou nitku.
Kolem stopadesátého kilometru sedá na Vaška krize a vypadá, jako
by už neujel ani centimetr. Situaci řešíme druhým obědem na
odpočívadle u cesty, což všem vlévá novou krev do žil. Vašek
najednou letí kupředu. Tím spíše, když je před námi Côte de la
Roquebrussanne, první kopec, který je obklopen diváky. Poprvé
potkáváme El Diabla, fanouškovskou ikonu Tour v obleku ďábla
s trojzubcem. Během stoupání se nám zdá, že slyšíme dudy. Vedro již
není takové, takže to nevypadá na halucinaci. V jedné ze zatáček
stojí opravdu v půlce vozovky Skot v komplet národním obleku a
hraje na pořádné dvanáctivýfukovky. Jsme v laufu a kopec
vylétneme, jako bychom byli na startu etapy a ne na téměř
dvoustém kilometru.
Den se chýlí ke konci, slunce klesá a krajinu mění dlouhé stíny.
Přijíždíme na útesy nad Marseille zalité večerním slunce, pod nimiž
se třpytí moře. V jedné ze zatáček při sjezdu z Col de Bastides se
v hloubce pod námi objevuje přístav v Marseilles. Žádná krize, žádná
únava. Všichni jsme v totální euforii. Cíle na promenádě v Marseilles
u ruského kola dobýváme ve vynikajícím čase pod 14 hodin. Paráda.
V kempu u Aix en Provence už na nás čeká skvěle postavené stanové
městečko, Bouzíno s Terkou jedou pilu při fyzioterapeutických
pracích, Karin je zlitá na mol, ale jídlo nám chutná. Jarda má zítra
narozky a objednává si u Karin nějaký dobrý stejk. S takovouhle tu
Tour zmákneme levou zadní ...
Ráno je moudřejší večera, říká klasické přísloví. Pro nás však byl
večer spíše moudřejší rána. Budíme se do zakaboněného dne. Jdu na
snídani, kde pobíhá Pája v slzách. V křesílku sedí Jarda průhledný jak
igelit a žmoulá suchou housku. První zjištění říká, že přes noc zmizely
z auta dva počítače včetně nějakých externích disků a dalších
technických serepetiček, čemuž nezabránil ani Láďa, jehož průměrná
délka spánku na Tour byla okolo jedné hodiny a dvaceti sedmi
minut. Druhé zjištění je horší. Jarda sere vodu, celou noc nespal, má
brutální teplotu a vypadá, že do osmi minut umře. Jediné štěstí je, že
nemáme teploměr, jinak by ho asi Hans Christian neshledal
způsobilým startu do 175,8km dlouhé etapy do Montpellier.
Cesta na start je deprimující. Navíc bloudíme. Na startu nasazujeme
blatníky, protože to vypadá na déšť. Myslím, že Jarda na svoje
jedenatřicáté narozeniny jen tak nezapomene, a to i přes to, že z celé
etapy si nepamatuje vůbec nic. Celou štreku se potácí s mžitkami
v očích na šesti paralenech, trošce suchého chleba a doušku coca coly. Hans Christian mu říká, že když pojede dál, bude možná jeho
cesta poslední, protože se mu zastaví srdce. Jenže Tour nejde vzdát.
Lze jí dokončit buď příjezdem do Paříže, nebo na Olšany. Nic jiného
neexistuje. A Jarda by chtěl spíše tu Paříž.
Volíme cestu co nejmenšího odporu s minimem zastávek, aby byl
Jarda co nejrychleji v cíli. Alpo s Reném ho vezou v háku chvíli
napřed a nemůžeme je sjet asi dvě hodiny. Jede se pila, což je
Jardovi jedno. Pořád kouká jen na zadní kolo borce před sebou a
ťuká nohou o asfalt. Naštěstí v etapě je jen jeden kopeček. Malé
stoupání ke světoznámému hradu les Baux. Náladu nám zde zvedají
kluci z bílého mančaftu, chvíli s nimi závodíme z kopce, ale jinak je
nám do smíchu moc není. Michal se snaží zlepšit si apetit pojídáním
gumových hadů a třešní u cesty, což vesele provozuje i v dalších
dvou etapách, než se zubatá s kosou skloní i nad ním :)
Trasa etapy je jinak totálně nezajímavá a nudná. Klasická tranzitní
etapa. Posledních 50 kilometrů vede ovšem po státovce Praha –
Kolín plné aut a posledních 15 kilometrů periferiemi Montpellier po
silnicích typu Jižní spojka v Praze. Je to totální šílenost i za střízliva,
natož pak s tunou paralenu a bezvládným tělem připoutaným ke
koloběžce jenom vůlí. Nakonec ale přežíváme i situaci, kdy se na nás
vyřítí z protisměru na sjezdu z dálnice auto, kterému jen tak tak
uskakujeme, a po jedenácti hodinách a jedenácti minutách jsme v cíli
u fotbalového stadionu. Jarda okamžitě usíná. V kempu nevečeří,
nepije, jen spí a propocuje jedno triko za druhým. Zvažujeme infuzi,
ale na radu Hanse dáváme přednost léčebné metodě s názvem
spánek. Usínáme s obavami ze zítřejšího dne. Na scéně budou kopce,
po nich hory a za dva dny nejvyšší vrchol letošní Tour, Porte de
Pailleheres ...
Ráno se budíme s obavami o Jardův osud. Kupodivu je na nohou.
Vypadá sice na umření, říká, že propotil v noci asi deset triček a
nonstop chodil na záchod, ale nějak se obléká a po svižné snídani,
která zůstala Jardovi samozřejmě odepřena, vyrážíme. Čeká nás
205,5km do Albi přes čtyři kategorizované kopce jižní částí
Centrálního masivu. Něco jako Benešovsko, jen o trochu vyšší.
STEPLFSTEDEN, 11 měst na koloběžce
Kdo neví, co je největší sportovní
událostí
v
Holandsku,
prosím,
shlédněte
toto
video:
http://youtu.be/CcXoSYK8mn0. Je to
Elfstedentocht,
200km
dlouhý
bruslařský závod po holandských
kanálech vedoucí jedenácti městy,
jehož vítěz se stane nesmrtelným.
Tento závod se jede pouze, pokud
podmínky dovolí (naposledy v roce
1997) a všichni Holanďané jsou
vysypáni v mrazu podél trati počtech
téměř nekonečných.
Variantou
pro
koloběžkáře
je
STEPELFSTEDEN, 240km „výlet“ přes 11
holandských
měst.
Startuje
se
každoročně o půlnoci v městečku
Bolsward a do šesti do rána jedou
všichni v jedné skupině. Poté se ovšem
začíná závodit.
Zrádná zde není pouze nekonečná
holandská rovina, ale zejména stroje.
Jde o poslední závod na světě, který lze
absolvovat pouze na dvanáctipalcových
koloběžkách!!!
Letošních jedenácti měst se zúčastnilo
požehnaných 176 koloběžkářů, z nichž
pouze 8 nedojelo do cíle. Více
informací
naleznete
na
www.stepelfsteden.nl
jeden z dalších defektů v Provence spravuje obligátně Alpo
Velikonocích Tour Čechy. To umíme dobře.
Etapa nám zabere něco málo pod 14 hodin, dojezd je nekonečně
dlouhý přes celé Albi, kde cílovou rovinku hlídají desítky
dobrovolníků. Je nám skvěle. Jarda vypadá živ a zdráv. Nikdo nemá
žádné výraznější potíže. Náladu nám o pár chvil později kazí peklo
v kempu, kde Karin ztropí hysterickou scénu, že jsme přijeli o hodinu
a půl později a vystydlo jídlo. Prý jí to holky nahlásili špatně schválně
a už s nimi nechce mít nic společného. Koukáme jako blázni a jdeme
s Alpem radši umýt nádbí. Alpo si z toho hlavu nicméně nedělá. Říká,
že se stane, co se má stát. Objedeme to s Karin i bez ní. Bez ní to prý
bude možná trochu složitější, ale za to větší legrace. Proti tomu se
nedá prostě nic namítnout.
Jdeme spát lehce po setmění, protože budíček je nachystaný snad již
na šestou ranní. Musíme se přemístit do Castres a vyrazit na první
strašidelnou etapu s prvním horským dojezdem ... někde daleko
před námi čekají Pyreneje ...
Spletitá cesta k Pyrenejím, foto: P. Soukupová
Na to, že Jarda dva dny nejedl a jede pani a gua, kupodivu
postupujeme vpřed svižně. V jedné z pauz Jarda slézá z koloběžky a
vší silou do ní kopne. To je asi zlomový moment, odpoledne dokonce
začíná mluvit a občas se ozve s nějakým nesmyslem. Zdá se, že
teplota ustoupila. Blíží se průsmyk Col des 13 Vents a dohadujeme
se, co že to znamená. Brutálně fouká a Martina hlásí, že to je 13
větrů. To by sedělo. Nahoře už se opět staví dojezd zítřejší horské
prémie. Kopce nejsou obsypané diváky, ti čekají v Pyrenejích, ale
sem tam se objeví nějaký karavan s vlajkami a hlavně večer kolem
šesté hodiny vyrušujeme celé rodiny sedící na zápražích svých
camperů od večeře a sklenky vína. Jede se nám dobře po silnicích,
které tolik připomínají okolí Neveklova a České Sibiře, kudy vedla o
Celkové údaje
4. etapa: 26,1km, časovka
http://www.rozhlas.cz/zpravy/ostatnidiscipliny/_zprava/1230916
http://sport.idnes.cz/tour-na-kolobezce-0zw/cyklistika.aspx?c=A130702_121117_cyklistika_tm2
5.etapa: 228,5km, 13:40,35h
6.etapa: 175,8km, 11:11,49h, 887m převýšení
7. etapa: 206,52km, 13:57,30h, 2497m převýšení
Expresně ze světa koloběhu
Etapák, historicky první koloběžkový
závod se v květnu setkal s velkým
úspěchem. Parádní atmosféra a slušné
počasí provázelo o druhém květnovém
svátku dvacítku borců v pěti etapách v
chebském a tachovském pohraničí.
Vítězem se stal, kdo jiný, Alpo Kuusisto
z týmu KICKBIKE SUOMI před Tomášem
Pelcem a Michalem Kulkou z ULTIMA
KICKBIKE Factory Racing Team.
Pořadatel slibuje návrat závodu opět v
roce 2015.
E –kolobezka.cz spustila zakázkovou
stavbu závodních speciálů na rámech
KICKBIKE v klasické variantě 28x20 i s
vylepšením na 28x28. K mání jsou
komponenty všech předních světových
značek Campagnolem počínaje a
Corimou
se
Zippem
konče.
Monoposty, které zatím spatřily světlo
světa jsou k vidění na http://www.ekolobezka.cz/cs/tuning
Koloběžková Rollo liga se letos jede
historicky po čtyřicáté, Tour de Šumava
se jela v květnu po pětadvacáté. V
jubilejním ročníku Rollo ligy je již téměř
jisté, že Po dvanácti letech bude trofej
pro celkového vítěze putovat do rukou
jiného borce než je Láďa Provod. Ve
hře jsou pánové Marek Kadlec z PSP KK
Plzeň a Tomáš Pelc z ULTIMY.
8
Ladislav Bartůněk, Tel.: +420 605 276 693, E-mail: [email protected], Masarykovo náměstí 35, Brandýs nad Labem
Download

Snímek 1 - Koloběžky