ZPRAV
DAJ 3
číslo
červen
2014
ÚVODNÍK
Společná pozvánka, společná akce,
společný zážitek
V neděli 15. června byl svátek nejen
svatého Víta, ale i tuchoměřického
kostela, který nese jméno tohoto světce. Proto na tento den společnými
silami komunita Chemin Neuf a sbor
La Folia připravili pouť. Akci finančně
podpořil i Obecní úřad Tuchoměřice.
Pouť byla zahájena slavnostní mší svatou, poté následovalo
setkání farníků a bazar v zahradě kláštera. Zájemci si tu mohli
za symbolickou cenu koupit to,
co jiní už nepotřebují a vdechnout těmto věcem nový život.
Navíc s vědomím, že tak činí pro
dobrou věc. Výtěžek bazaru bude totiž použit na nutnou údržbu
varhan v kostele sv. Víta. Nádvořím se vinula vůně vaflí. Každý
příchozí si mohl nabídnout koláč
a něco k pití.
Po malém občerstvení bylo
připraveno ve dvoře kláštera divadlo. Komediant Lukáš Bouzek vystupoval v Tuchoměřicích
poprvé a byl skvělý. Děti mohly zasahovat do děje a staly se
tak součástí příběhu o princezně
Bramboře a princi Mrkvičkovi,
který nakonec porazil hrozného draka Friťáka a v podstatě tak
uhájil zdravou výživu před fast
foodem. Princ Mrkvička, sportovec tělem i duší, nebo aspoň verbálním projevem, bavil nejen děti, ale i dospělé. Rozjařený dav se
pak přesunul ke kreativní dílně,
kde bylo možné vyrobit si na památku Mrkvičkova vítězství princeznu Bramboru.
Uvolněnou atmosféru na zahradě a dvoře vystřídala elektrizující nálada v kostele. Všichni
napjatě očekávali vrchol pěvecké sezony sboru La Folia. Pro
letošní rok sbormistryně Jana
Vöröšová připravila aranžmá se
dvěma cimbály a pozvala skvělé cimbalisty, Nikol Kuchynkovou a Petra Spěváka. Navíc sbor
doprovázel Roman Janál, sólista Národního divadla v Praze.
Hlavní část programu zazpívaly děti. Barevné písničky na motivy Duhových pohádek Daniely
Fišerové zhudebnila sama Jana
Vöröšová a děti se nelehké látky
zhostily bravurně. Děti, cimbály,
Roman Janál, nezvyklé hudební
nástroje. Výjimečný zážitek, jak
se vyjádřila jedna z posluchaček:
„… něco takového jsem ještě nezažila. Bylo to nádherné, úžasné…
Chybí mi slova…“ Na závěr koncertu zapěla dospělá část sboru
pět lidových písní. „Škoda, že to
nebylo delší. Bylo to tak krásné,
že bych si byla ještě pár písniček
poslechla,“ litovala další posluchačka. Pokračování v neformálním duchu nakonec koncert přeci jen měl. V zahradě kláštera pod
šípkovým keřem zahrál Petr Spěvák celou řadu lidovek. Za jejich
doprovodu se prodaly poslední
věci z bazaru, snědly se poslední
koláče, vypily poslední kapky vína a v měkkém světle večerního
slunce se všichni vydali na cestu
do svých domovů. Tak příště zase společně. V tom je ta síla… 
VERONIKA KORDOVÁ
Ráno jsem vstal levou nohou.
Tak se to říká, když máte
od rána blbou náladu a ani
nevíte, co je toho příčinou.
Můj známý říká, že je to chemie. Chemické procesy v nás.
Nevím.
Den se rozběhl ve svých
pracovních kolejích. Před
polednem přicházím vyřídit
ne úplně jednoduchou záležitost na katastrální úřad.
Mačkám pořadí: 121. Takže… napadá mě, než vstoupím do místnosti s přepážkami, každá ze dvou úřednic
bude mít za sebou od rána šedesát žadatelů. Možná
stejně blbě naladěných jako já. Tuto mou obavu potvrzuje pán sedící vedle s číslem
119. Otráveně komentuje
své peripetie: „A tohle všechno si platím ze svých daní!“
Jeho hněv se s přibývajícím
časem stupňuje. Po půlhodině nabývám dojmu, že svými
daněmi financuje chod celé
státní správy.
Vstupuji dovnitř. Za přepážkou sedí usměvavá milá paní a ptá se: „Co pro vás
můžu udělat?“ Zaskočilo mě
to. Čekal jsem, poté co vyřídila pána, který ji svými daněmi financuje, úplně jinou
reakci. Všechno se ve mně
otočilo. Začal jsem se usmívat. Možná to úplně nebylo
vidět, ale já to cítil.
Že by to byla ta chemie?
Ne! Setkání se vstřícností
a laskavostí. 
KAROL BÖHM
2
JAK SE U NÁS ŽIJE
Chtěl jsem se sem vrátit
Ž I VO T
Alaine, většina z nás o Vás ví jen
to, že jste farářem římskokatolického kostela v Tuchoměřicích.
Mohl byste se vlastními slovy
představit, říct něco o sobě?
Žiji v Tuchoměřicích od roku 2000 (s tříletou pauzou
ve Francii). Narodil jsem se
na úpatí francouzských Alp. Je
mi 54 let. První roky života jsem
prožil na venkově, moje maminka pracovala jako sociální
pracovnice a tatínek byl správce statku. Zemřel, když mi bylo
7 let. Po maturitě jsem šel studovat dějiny do Lyonu a potom,
místo vojny, na dva roky na civilní službu do Afriky. Pracoval
jsem v Togu jako učitel dějepisu a zeměpisu. Po návratu jsem
vstoupil do Komunity Chemin
Neuf, se kterou jsem se seznámil během let studia.
Proč jste se rozhodl pro povolání faráře? Čím jste chtěl být jako malý?
Jako dítě jsem jasně věděl, čím
chci být: učitelem dějin. Pořád
mám rád dějiny, ale našel jsem
jiné priority. Jako dítě jsem byl
vychovaný v katolické víře,
v dospívání jsem se stal ateistou, ale jako student jsem znovu hledal smysl života a prožil
jsem to, co bych nazval „setkání s Bohem“. Od té doby jsem
přemýšlel, že se stanu knězem. Studoval jsem teologii
v Paříži a potom od roku 2000
do 2007 jsem sloužil jako bratr
tady v Tuchoměřicích. Vysvěcen na kněze jsem byl ve Francii v roce 2007, ale po třech
letech strávených ve velké farnosti u Paříže jsem toužil vrátit se zase do Tuchoměřic. Vrátil jsem se jako farář (oficiálně
administrátor farnosti).
Co má na starosti takový farář, jaká je jeho práce?
I když si to někteří myslí, farář nepracuje jenom v neděli! Fakt je, že v neděli má často nejvíc práce, ale v diáři jsou
také různé obřady nebo setkání v týdnu. V naší malé farnosti (ve které jsou kromě Tuchoměřic také obce Středokluky,
Přední Kopanina, Kněževes
a Číčovice) není mnoho křtů,
svateb nebo pohřbů, ale i tak
to znamená hodně setkání. Farář musí být hlavně k dispozici
pro své farníky a pro všechny,
kteří se s ním chtějí setkat (například v Tuchoměřicích mám
„úřední hodiny“ každý pátek
od 15 do 18 hodin, ale to neznamená, že jsem nedostupný
jindy v týdnu). Je to moje povinnost, ale i moje radost. Musím se starat o údržbu a opravu kostelů a kaplí (je jich v naší
farnosti sedm). A mám také
administrativní povinnosti vůči církvi a vůči státu (matriky,
účetnictví…).
Tuchoměřice jsou krásná obec
a kostel sv. Víta je jejich nádherná dominanta. Myslíte, že by
bylo možné nějakým způsobem
rozšířit spolupráci s obcí? Mohli byste něco nabídnout i Vy?
I když nemám české občanství,
cítím se jako „tuchoměřický
občan“ a život v obci mě hodně zajímá. Jsem rád, že se v poslední době daří oživit kulturní život v obci například díky
sboru La Folia nebo iniciativě
Z A H U M N Y
Náš další host rubriky o sousedech z cizích zemí žije
v Tuchoměřicích už více než deset let. Jmenuje se Alain
Cleyssac a narodil se ve Francii. V současné době bydlí
v klášteře v komunitě Chemin Neuf a působí jako farář
v tuchoměřickém kostele.
TUCHOMĚŘICE SPOLEČNĚ.
Jsem rád, že kostel může přivítat koncerty a že v klášteře proběhly další kulturní akce. Stal
se také útočištěm pro místní
knihovnu. Je to dobrý začátek
a byl bych rád, kdyby se spolupráce s obcí rozšířila. Akce jako Den sousedů nebo letošní pouť sv. Víta ukazují, že
když spolupracujeme, dokážeme daleko víc, než si myslíme.
Jsou zde v klášteře prostory,
které ještě moc nepoužíváme,
protože nejsou opravené a vybavené (například sýpka nebo terasy). Zpřístupnit tyto
prostory pro veřejnost by bylo
prospěšné pro všechny strany.
A určitě se najdou ještě další
oblasti, ve kterých by byla užitečná užší spolupráce. 
IVANA MATĚJŮ
Jak vypadal společenský život v K životu na vesnici odjakživa patřily
společenské akce. Pořádaly se zábavy,
poutě a plesy. Vznikaly spolky, kde se
lidé scházeli, diskutovali, a to i v dobách pro ně velmi těžkých. O tom, jak
se v naší vesnici žilo v minulém století,
vyprávěl rodák z Kněžívky Jan Brant.
dovat Vysokou školu zemědělskou v Praze-Dejvicích. Z politických důvodů ale musel brzy
studium ukončit. Následovala vojna, práce v JZD a odchod
na hutě na Kladno.
„Společenský život v Tuchoměřicích byl vždycky spojen se Sokolem, a to už od jeho založení v roce 1898,“ začíná vyprávění pan
Brant. První roky se pro sporPan Brant se narodil v roce ve Slaném a ve studiích pokra- tovní aktivity využíval velký sál
1927. Po obecné škole vystudo- čoval na zemědělské akademii v hostinci, který byl v dnešním
val arcibiskupské gymnázium v Táboře. V roce 1947 začal stu- obchodě naproti firmě Husqvar-
na – ProMat. Po 1. světové válce koupil Sokol armádní dřevěnou budovu. Tu postavil v místě,
kde dnes stojí DiskoRai. Dřevěná budova byla vytápěna kotlem
na uhlí a právě tady se nacvičovalo na všesokolské slety, a to až
do roku 1948.
V roce 1935 přistavěli sokolové k dřevěné boudě další prostory (stavba byla postavena
z opuky ze zdejších lomů). Sokol se rozšířil o divadlo a pěvecký soubor.
JAK SE U NÁS ŽIJE
3
Hudba je umění časové a záleží
na každém, jak si tu chvíli prožije
Hudební skladatelka
a sbor­mistryně dětského
a smíšeného sboru La Folia
Jana Vöröšová oživila díky
svým hudebním aktivitám
kulturní dění v Tuchoměřicích. Sama chodila zpívat
do sboru od 5 let. „Zpívání
je vlastně lék. To, co považujeme za samozřejmé, při
zpěvu, kdy vědomě pracujeme s dechem, najednou
používáme jinak, a mozek
tak je přinucen otevřít jiná
šuplata. Různé tóny mají
různé vibrace a když je dokážete uvést v harmonii, je
to velký a krásný zážitek,“
vysvětluje.
Na prvních zkouškách se sešli lidé, kteří ve sborech dříve zpívali, ale i takoví, kteří
se nikdy noty neučili. A členů přibývá. Jak se s takovým
sborem pracuje?
Jádro sboru jsou lidé, kteří
si rozumí a rádi se potkávají. To, že začali zpívat, byla ze
začátku asi zvědavost, ale také dobrá záminka, aby se viděli. V podstatě jsou to tři skupiny lidí. Ti, kteří kdysi zpívali
a jen se zpátky po letech navracejí k něčemu, co již znali. Druzí, kteří by rádi zpívali,
ale nebyla příležitost, čas atd.
A třetí, které ani ve snu nenapadlo, že by někdy mohli stát
na pódiu a zpívat před lidmi.
Práce s takovým různorodým
materiálem je samozřejmě jiná, než bývá běžné. Hlavně
proto, že asi 70 % z nich nemá doma žádný nástroj a nejsou zběhlí ve čtení z not. Takže
každou novou věc já po hlasech nahraju, nazpívám, pošlu mailem, oni si to doma
naposlouchají a potom to pomalu na zkouškách dáváme
dohromady.
Ono to není jenom o zpívání. V rámci hodiny se děti učí
dobře dýchat, správně stát,
hrajeme různé rytmické hry.
Vlastně to samotné zpívání je
něco velmi náročného. Spojit dost abstraktní představu se slovy, s náladou a znovu
a znovu to opakovat, nezapomenout, že teď mají být nástroje, na které se často hraje
něco zcela jiného, než se zpívá. A v neposlední řadě samotné vystoupení, kterému
předchází náročná zkouška.
Je to opravdu výkon.
Také to, že vezmete za své,
že na něčem pracujete půl
i tři čtvrtě roku a potom je
to za 20 minut hotové, to je
zvláštní věc, ale v dnešní době ozdravná. Hudba je umění časové a záleží na každém,
jak si tu chvíli prožije. To se
snažím dětem předat, že „nebaví“ je slovo, které vypovídá
o nich, ne o tom, co dělají.
A jaké jsou plány ohledně sboru pro dospělé? Platí stále pozvání pro nové členy?
Když byla premiéra Dvořákova rekviem, tak ten sbor
A jaká je práce s dětským sbo- měl 400 členů. Takže rozširem? Jejich ochota ke spolu- řovat se sbor ještě může, ale
práci se asi dost mění s věkem. má to samozřejmě nějaké
Jak je zpívání baví?
hranice. Jelikož Tuchomě-
řice nemají žádný prostor,
ve kterém by se dalo zkoušet,
scházíme se zatím po obývácích, čímž je utužován jakýsi
partyzánsko-klubový duch,
ale je nás 25 členů – jen těch
židlí, co se musí nanosit...
Máš osobně ještě další vize, jak by mohla vypadat nabídka kulturních aktivit
v Tuchoměřicích?
Ráda bych, i s ohledem na
vlastní děti, aby tu vznikla nějaká obdoba základní umělecké školy (s nabídkou dramatického, výtvarného, tanečního a sportovního oboru,
jazyků, tvořivých dílen, přírodovědný kroužek, archeologické vycházky... ) tak, aby se
děti už od mala mohly aktivně podílet na přípravách akcí
a slavností v obci (masopust,
pouť, posvícení, advent, Velikonoce, starší děti by připravily bojovku pro mladší při
lampiónovém průvodu atd.)
a aby poznaly své nejbližší
okolí v celé jeho rozmanitosti. Nerada bych svoje děti vozila na kroužky autem do Prahy nebo okolních obcí. Všechno je to ovšem podmíněno
místem, kde by se tyto aktivity mohly provádět. 
Tuchoměřicích
„Po vypuknutí druhé světové
války byly tyto aktivity zakázány,“ vzpomíná pan Brant, který
do té doby cvičil jako starší žák.
Lidi zákaz neodradil, ale atmosféru ve společnosti to ovlivnilo.
Pan Brant dodává: „Cesta k srdci daleká, bál se člověk člověka.“
V roce 1941 byl založen mužský pěvecký soubor Tuchomír,
který vedl páter Ráček. V roce
1945 se soubor rozrostl i o ženské hlasy. O tři roky později pěvecký soubor zanikl. Pan Brant
je dnes posledním žijícím členem Tuchomíru a s radostí sleduje aktivity sboru La Folia,
který v Tuchoměřicích funguje v současnosti. „Mám radost,
že v Tuchoměřicích vznikl pěvecký soubor. Rád bych ještě jednou
slyšel a zazpíval si píseň Zpěvu zdar od skladatele Sattlera. S touto písní jsme se umístili na 5. místě v celorepublikové
soutěži,“ dodává hrdě. 
IVETA PERGLEROVÁ
FOTO ARCHIV PANA BRANTA
Pan Brant (vpravo) během divadelního představení
BARBORA HRONOVÁ
4
AKCE V TUCHOMĚŘICÍCH
Den dětí
se opět povedl
Den dětí byl letos, stejně jako
roky předchozí, úspěšný a slunečný. Tradiční sportovní disciplíny, obří nafukovací klouzačka, skákací hrad a další aktivity
v režii Ivety Ernestové přilákaly
na místní hřiště desítky dětí a rodičů. Pozvané hasičské auto se
na hřiště neprobojovalo, skončilo před branami. Ukázka hašení tak přilila vodu do Únětického
potoka. Novinkou bylo představení tanečního kroužku, nově si děti mohly v kreativní dílně vyrobit vlastní placku. Hřiště
se hemžilo spokojenými dětmi
s pomalovanými obličeji a taškami plnými výher z tomboly. 
VK
Zahrada u MŠ U mateřské školky dochází po desetiletích k velké změně. Vyrůstá tu originální
hřiště, které slibuje neotřelé vyžití pro děti (loď s kormidlem a podpalubím, lanová dráha, pískoviště
s vodními prvky a další) a zázemí pro pořádání akcí s rodiči (altán s ohništěm, divadlo s hledištěm).
Financí a šikovných rukou není nikdy dost, a proto kdokoliv by měl chuť přispět finančně či fyzicky,
bude vítán. Vypomoci můžete také darováním materiálu (dřevo, kameny, nenasákavé cihly, dlažební kostky, beton, různé atypické zajímavé prvky apod.). V případě zájmu se ptejte přímo ve školce, na
e-mailu [email protected] nebo na telefonním čísle paní ředitelky Noskové 725 529 688.
Vaše děti, vnoučata, kamarádi a všechny ostatní děti to moc ocení! 
KAROLINA KAŠPAROVÁ
Proč se TUCHOMĚŘICE
SPOLEČNĚ zúčastní
volebního klání?
Přispět k dobrým věcem lze různými
způsoby. Proto jsme se aktivně zapojili do obecního života a začali
pořádat různé akce. Na jiných akcích se podílíme pomocnou rukou.
Pro lepší informovanost o dění
ve vesnici jsme také začali na vlastní náklady nepravidelně vydávat
Zpravodaj. Některé obecní záležitosti však lze ovlivňovat pouze z pozice zastupitele. A to je důvod, proč jsme se rozhodli kandidovat – chceme svým dílem přispět k rozkvětu naší
obce a spokojenému životu v ní. Chceme navázat
na všechno dobré, co se za minulá léta podařilo,
a z našeho pohledu toho rozhodně nebylo málo.
Zároveň si však myslíme, že je neustále co zlepšovat, a tomu chceme věnovat své síly.
A jaké máme plány?
Chceme se spojit s odborníky a vytvořit dlouhodobou koncepci rozvoje obce, aby i při dalším
rozrůstání zůstal zachován její ráz. Aby Tuchoměřice byly obcí, ve které je a bude radost žít.
Chceme obec, která bude podporovat všechny aktivity, které napomáhají kvalitnímu živo-
tu. Ať se to týká společenských, kulturních či sportovních akcí nebo
rozšíření možností podpory našim seniorům.
Chceme zajistit zdravé obecní finance s vyrovnaným rozpočtem, zároveň však chceme při realizaci jednotlivých projektů využít
možností dotací, ať už z prostředků
kraje či operačních programů EU.
Chceme se zasadit o to, aby se veškeré informace o dění v obci dostaly ke všem občanům.
Umožníme občanům vyjádřit se na jednáních
zastupitelstva. Nadále budeme vydávat Zpravodaj. Zkvalitníme internetové stránky obce.
Chceme, aby Tuchoměřice byly spravedlivá a přátelská obec, v níž zájmy všech občanů
budou upřednostňovány před zájmy jednotlivců či podnikatelských subjektů.
Naše motto: Obec, ve které žijeme, vytvářeli
naši předkové, co s ní uděláme my, ovlivní naše potomky. 
KAROL BÖHM, MARTIN DIMOV
Přidejte se k nám!
Průzkumy ukazují, že lidem se dobře
žije tam, kde funguje společenský život. To potvrzují i vítězové soutěže Vesnice roku. Minulý rok tuto cenu získala obec, ne o moc větší než ta naše, kde
funguje 16 spolků.
Lidem je dobře mezi lidmi. Jsou jistě výjimky, ale v zásadě nás setkávání s jinými lidmi obohacuje. Zvláště
když do toho můžeme přinést také něco svého. Vždyť život se neměří na čas,
na dny, na roky, ale na zážitky.
V dubnu jsme založili zde v Tuchoměřicích spolek TUCHOMĚŘICE SPOLEČNĚ. V úvodu stanov spolku se
píše, že tento spolek je dobrovolný a samosprávný svazek členů, kteří mají zájem se aktivně podílet na společenském
a kulturním životě obce.
Zveme všechny z vás, kteří to cítíte podobně a chtěli byste se zapojit
do činnosti spolku, přihlaste se! Roční
členský příspěvek činí 100 Kč na člena.
Svou účastí podpoříte naši ideu aktivního života v obci a členským příspěvkem či sponzorským darem pomůžete
aktivitám, které spolek připravuje (akce, Zpravodaj apod.). 
Více najdete na stránkách
www.tuspolecne.cz
Zpravodaj občanské iniciativy TUCHOMĚŘICE SPOLEČNĚ. Evidenční číslo MK ČR E 21697. Redakce: Barbora Hronová, Marie Hlaváčová, Ivana Matějů, Iveta Perglerová.
Korektura: Kamila Dimova. Fotografie: Karolina Kašparová. Zpravodaj je financován z příspěvků členů a sponzorských darů příznivců TUCHOMĚŘICE SPOLEČNĚ z. s.
Kontakt: [email protected], www.tuspolecne.cz. Vychází 27. 6. 2014
Download

Tuchoměřický zpravodaj – č.3 červenec 2014