Kanonizace NZ
•
•
•
nejprve pro jistotu, co je to kánon?
původní význam řec. kanón je třtinová hůl, odvozeně pravítko, měřítko,
pravidlo či normu
v našem případě kánon značí vymezený soubor autoritativních spisů, čili co
závazně do NZ (resp. SZ) patří a co ne
Pro začátek připomenutí vzniku SZ kánonu:
• zjednodušíme-li situaci, tak známe dva kánony – Palestinský a Alexandrijský
• Alexandrijský obsahuje i deuterokanonické knihy a je užíván ŘK církví
• Palestinský je kratší právě o ty deuterokanonické spisy a je užíván
protestantskými církvemi
• deuterokanonické spisy jsou takto nazývána ŘK, pravoslavní je nazývají
nekanonické a protestanté apokryfy
• Palestinský kánon byl ustaven v Jamnii ve škole rabiho Jochanana ben Zakkai,
kam byla Gamalielem II. svolána synoda, která tento kánon mezi roky 90 a
100 ustavila
• Alexandrijský kánon vyplývá ze vzniku Septuaginty (LXX), tedy řeckého
překladu SZ, který vznikl mezi 3. a 1. stoletím př. Kr. v egyptské Alexandrii –
obsahuje tedy ty spisy, který byly zahrnuty do LXX, tzn. i spisy
deuterokanonické
• LXX byla určena pro Židy žijící mimo Palestinu, kteří již nebyli schopni číst
hebrejský text a se vznikem křesťanství se stala biblí pro křesťany
• v okamžiku, kdy jí začali používat křesťané, přestávali LXX Židé pomalu
používat a se vznikem Palestinského kánonu v zásadě přešli na užívání kánonu
nového
• protestanté používají Palestinský kánon, protože právě ten se definitivně
prosadil v Judaismu
NZ v raném stádiu
• první křesťané vůbec nepočítali s tím, že by používali dvoudílné Bible – SZ a
NZ – očekávali brzký příchod Božího království a nepociťovali nutnost
vytváření autoritativních textů – jediná autorita bylo evangelium o Kristově
vzkříšení (e. jako radostná zvěst, nikoliv literární žánr)
• normou pro život církve byla „slova Páně“ zvěstovaná apoštoly
• vždy když někde nacházíme v nejstarších textech apoštolských otců zmínku o
„Písmu“, vždy mají na mysli židovskou bibli, čili náš SZ
• jediná autorita tedy bylo již zmíněné Písmo a Pán, tedy Ježíš Kristus
ukřižovaný a vzkříšený
• všechny známé narážky v NZ textech „podle Písem“ jen potvrzují autoritu SZ
pro ranou církev – události evangelia se tedy opírají nejen o zvěst o Kristu, ale
také o autoritativní dotvrzení, že se vše událo tak, jak bylo předpovězeno ve
SZ
Vznik kánonu NZ
• ke vzniku NZ prakticky vedlo předčítání apoštolských listů v jednotlivých
církvích a zachycení tradice o Ježíšovy v ucelených textech (ještě ale ne
evangelia)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
z přímého kázání se tedy postupně stávají texty, které mají nějakou ustálenou
formu a navíc potřebují další výklad – to už se blížíme k vlastnostem biblických
textů
nicméně tento proces trval poměrně dlouho a ještě ve 2. století byla stále
ještě základní autoritou ústní tradice o J.K.
zároveň se ve 2. století již vyskytly snahy vypořádat se se SZ a se „svatými“
texty křesťanů
o jedna možnost byla zavrhnout SZ a přijmout jen kř. texty
o druhá možnost byla o kř. texty rozšířit SZ
o třetí možnost byla na teologickém základě rozlišit Starou a Novou
smlouvu (SZ a NZ) a tím ukázat na jedinečnou zkušenost křesťanů, ke
které sice SZ odkazuje, ale už k ní nedosahuje – tato varianta, jak asi
tušíte zvítězila
idea NZ kánonu vzniká kolem poloviny 2. století s vlastnostmi
o sbírka textů podobné vnitřní struktury jako SZ – ohraničená a prakticky
uzavřená
o bude od SZ zřetelně odlišena
o nebude však od SZ oddělena
prakticky pak ke vzniku takové sbírky vedla vzrůstající autorita textů v církvi
používaných, čtených, sbíraných a opisovaných
neopominutelný moment vedoucí částečně ke vzniku kánonu byl i pokus
heretika Markióna takový kánon sestavil a vznik dnešního kánonu mohl být
jakýsi protitah – moment to byl ale okrajový, protože tendence kanonizace
nacházíme již před Markiónem
první doklad o existenci formujícího se kánonu je z konce 2. století, kdy
církevní Otcové již určitou verzi kánonu znají – idea dnešního kánonu NZ už
existovala, ale o některé spisy se ještě stále vedly spory
z pozdější doby 3. století pak známe již různé verze NZ více či méně se blížící
našemu současnému NZ – ve výčtech spisů NZ se často setkáváme
s vymezením negativním – tedy z určitého seznamu tehdy známých spisu se
vybíraly ty, které do NZ kánonu nepatří
co rozhodovalo o zařazení spisu do kánonu: měřítko apoštolskosti, teologická
korektnost a rozšíření v církvi
kánon se tedy prakticky ustaluje na přelomu 2. a 3. století, ale ještě není přijat
všeobecně – poprvé se s ním v naší podobě setkáváme až r. 367 u biskupa
Athanasia, ale v instrukci platné jen pro jednu diecézi
ke konci 4. století už byl náš NZ kánon uznávanou normou, ale nejvyšší
papežskou autoritou byl vyhlášen až ke konci století 5. dekretem papeže
Gelasia I.
Co je tedy na NZ kánonu zvláštního a důležitého
• vznikal v procesu, nikoliv jediným zasedáním nějaké rady
• kánon svým charakterem (např. čtyři evangelia = různé úhly pohledu) není
poslední autoritou, ale nezbytným nástrojem k tomu, aby se s touto autoritou
člověk mohl setkávat
• kánon je normou živé tradice, normou, kterou církev rozpoznala, nikoliv
ustanovila
• modelem byl kánon SZ
Download

13 - Kanonizace NZ