Beak Consultants GmbH
Am St. Niclas Schacht 13
09599 Freiberg
Phone:
Fax:
03731 - 781 350
03731 - 781 352
Bearbeiter
Dipl.-Geol. Dr. rer nat. C. Legler
Dipl.-Geol.-Geochem. Dr. rer. nat. T. Hertwig (Projektleiter)
Vorkommen Deutschkatharinenberg - Hora Sv. Kateřiny
Kurzfassung
Das Rohstoffvorkommen befindet sich im östlichsten Teil des Erzgebirgskreises des Freistaates
Sachsen. Es handelt sich um Erzgänge, die die Fortsetzung des Erzfeldes von Hora Sv. Kateřiny
bilden und zum Lagerstättendistrikt Seiffen - Hora Sv. Kateřiny gehören. Seit dem 15. Jahrhundert, beginnend in böhmischen Teil des alten Bergbaurevieres, wurden vor allem Cu und Ag mit
großen Unterbrechungen gewonnen. Seit über mehr als einhundert Jahren gibt es keine bergbauliche Tätigkeit mehr.
Auf Grund des Auftretens von Kassiterit und metasomatischer Nebengesteinsveränderungen im
unmittelbaren Bereich ordnete man die Mineralisation der Mineralabfolge Kassiterit-Silikat-Sulfid
der Sn(-W)-Assoziation mit zusätzlicher Quarz-Sulfid-Assoziation und jüngeren Mineralbildungen
(Fluorit, Baryt) zu. Die Erzgänge liegen in der Flöha-Querzone und setzen in einer Serie von mittel- bis hochmetamorphen Para- und Orthogneisen, innerhalb der komplizierten NE-Randstruktur
des Domes von Reitzenhain - Hora Sv. Kateřiny und des SW-Randes des Freiberger Blockes,
auf.
Die Bildung der Erzgänge als spätvariszische Mineralisation wird im Zusammenhang mit der Entstehung der Sn-Lagerstätte Seiffen gesehen, wobei die Kassiterit-Silikat-Sulfid-Mineralisation mit
Cu-Betonung als Ausdruck einer geochemischen Zonalität im Exokontakt eines unterpermischen
Granitkörpers vom Typ des Jüngeren Intrusivkomplexes aufgefasst wird.
Es liegen Ergebnisse aus technischen Untersuchungs- und Prospektionsarbeiten aus früheren
Jahren im weiteren Umfeld und nur aus relativ oberflächennahen Bereichen vor. Das Rohstoffvorkommen von Deutschkatharinenberg selbst ist nicht ausreichend untersucht. Der Grad der Erforschung und Erkundung ist sehr niedrig. Gemäß UNFC-Klassifikation ist von einem Mineralvorkommen bzw. von einer untersuchungswürdigen Mineralisation auszugehen. Das Mineralvorkommen hat keinen Ressourcencharakter und ist derzeit unbauwürdig
Aus gegenwärtiger Sicht gibt es Anzeichen potenzieller Vererzungszonen und die Chance der
Auffindung neuer und wirtschaftlich interessanter Mineralisationen im Teufenintervall 300 bis
1.000 m (Cu Sn, Pb, Zn, Ag, As, F, Ba). Weiterführende Untersuchungen sollten sich anschließen.
.
Inhaltsverzeichnis
Seite
1.
Zusammenfassung.......................................................................................................................4
2.
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
Allgemeine Angaben zum Rohstoffvorkommen .......................................................................5
Geographische Gegebenheiten .....................................................................................................5
Schutzgebiete .................................................................................................................................8
Infrastruktur ....................................................................................................................................8
Geschichtlicher Abriss des Bergbaus ............................................................................................8
Aktueller Zustand / Verwahrung / Sanierung .............................................................................. 13
3.
3.1
3.2
3.3
Geologie ..................................................................................................................................... 18
Regionalgeologische Entwicklung ............................................................................................... 18
Lithostratigraphie ......................................................................................................................... 20
Tektonik ....................................................................................................................................... 22
3.3.1 Regionaltektonik ............................................................................................................. 22
3.3.2 Lokale Tektonik .............................................................................................................. 23
Mineralisation .............................................................................................................................. 23
Technische Untersuchungen und Prospektion ........................................................................... 26
3.5.1 Bohrungen ...................................................................................................................... 26
3.5.2 Prospektionsarbeiten (Kartierung, Schlichprospektion) ................................................. 31
3.5.3 Pedogeochemie.............................................................................................................. 32
Lithogeochemische Untersuchungen .......................................................................................... 32
Geophysikalische Messergebnisse ............................................................................................. 33
3.4
3.5
3.6
3.7
4.
4.1
4.2
4.3
Beschreibung des Vorkommens ............................................................................................. 34
Erkundungsgrad .......................................................................................................................... 34
Rohstoffcharakteristik .................................................................................................................. 34
4.2.1 Genese ........................................................................................................................... 34
4.2.2 Rohstoffkennzeichnung .................................................................................................. 35
Vorratssituation ........................................................................................................................... 36
5.
5.1
5.2
5.3
Hydrogeologie ........................................................................................................................... 37
Allgemeine hydrogeologische Situation und Grundwasserdynamik ........................................... 37
Hydrochemie ............................................................................................................................... 38
Aktuelle Wasserhaltung............................................................................................................... 38
6.
Ingenieurgeologie / Gebirgsmechanik .................................................................................... 38
7.
Berechtsamkeiten ..................................................................................................................... 38
8.
8.1
8.2
8.3
8.4
8.5
8.6
Perspektiven der Rohstoffgewinnung .................................................................................... 39
Abbauverfahren ........................................................................................................................... 39
Aufbereitungsverfahren ............................................................................................................... 39
Landbedarf .................................................................................................................................. 39
Restriktionen ............................................................................................................................... 39
Sozialökonomische Verträglichkeit ............................................................................................. 39
Umweltverträglichkeit .................................................................................................................. 40
9.
Ökonomie / erste Wirtschaftlichkeitsbetrachtungen ............................................................. 40
10.
Empfehlungen für weitere Untersuchungen .......................................................................... 40
11.
Quellenverzeichnis.................................................................................................................... 42
Abbildungsverzeichnis
Abbildung 1
Abbildung 2
Abbildung 3
Abbildung 4
Abbildung 5
Abbildung 6
Abbildung 7
Abbildung 8
Abbildung 9
Abbildung 10
Abbildung 11
Abbildung 12
Abbildung 13
Abbildung 14
Abbildung 15
Abbildung 16
Abbildung 17
Abbildung 18
Seite
Lage des Betrachtungsgebietes im Umfeld von Deutschkatharinenberg Seiffen - Deutschneudorf ................................................................................................5
Landschaftliche Übersicht (die gelbe Linie markiert die Staatsgrenze, aus
Google Earth) .................................................................................................................6
Ansicht von Katharinaberg (Hora Sv. Kateřiny) mit den Grubenbauen auf
dem Nicolai Sth. (1. Hälfte 18. Jahrh., aus /22/) ............................................................9
Saigerriss Nicolai Stolln (aus /22/) .............................................................................. 10
Historischer Saigerriss der Fortuna Fdgr. von 1778 (aus /22/) ................................... 11
Historische Gangkarte um 1850 (Ausschnitt aus /68/) ................................................ 12
Lage der Fortuna Fdgr. mit aktuellem Tages- und Sohlenriss nach /66/ .................... 15
Geologische Übersicht (Flöha Querzone und Kristallindome (Ausschnitt aus
/62/).............................................................................................................................. 19
Geologische Spezialkarte (Ausschnitt aus /60/) .......................................................... 20
Geologische Karte (Ausschnitt aus /61/) ..................................................................... 21
Bruchtektonische Karte mit Mineralgängen (Ausschnitt aus /34/) .............................. 23
Übersicht der Erzmineralisation im Gebiet Seiffen – Deutschkatharinenberg –
Hora Sv. Kateřiny (Serizit- und Chlorit-Metasomatite sowie Quarz-SulfidAssoziation) (Ausschnitt aus /24/) ............................................................................... 24
Tiefe Bohrungen (rote Punkte) im Umfeld von Deutschkatharinenberg ..................... 27
Ergebnisse der Lesesteinkartierung im Gebiet Deutschkatharinenberg Oberlochmühle (Ausschnitt aus /55/) .......................................................................... 31
Ergebnisse der Schlichprospektion (Ausschnitt aus /43/) ........................................... 32
Lithogeochemische Komplexanomalien von Sn-Cu-Pb-As nördlich von
Deutschkatharinenberg (Ausschnitt aus /1/) ............................................................... 33
Ergebnisse der gravimetrischen Messungen bezüglich der Granitverbreitung
(Ausschnitt aus /55/) .................................................................................................... 34
Perspektivgebiet Seiffen – Deutschkatharinenberg (Ausschnitt aus /2/) .................... 36
Tabellenverzeichnis
Tabelle 1
Tabelle 2
Tabelle 3
Tabelle 4
Tabelle 5
Tabelle 6
Tabelle 7
Tabelle 8
Tabelle 9
Tabelle 10
Seite
Allgemeine Angaben zum Standort und verwendete Kartenwerke ................................7
Begrenzung des zu betrachtenden Rohstoffvorkommens..............................................7
Altbergbaurelevante Objekte ....................................................................................... 18
Erzmineralbestand und Gangarten der Mineralisation in
Deutschkatharinenberg ................................................................................................ 25
Stammdaten vorhandener Wismut-Bohrungen bei Deutschkatharinenberg ............... 27
Ergebnisse der Bohrung 2507/77 ................................................................................ 28
Ergebnisse der Bohrung 2508/76 ................................................................................ 29
Ergebnisse der Bohrung 2509/76 ................................................................................ 29
Ergebnisse der Bohrung 2510/76 ................................................................................ 30
Ergebnisse der Bohrung 2523/77 ................................................................................ 30
Fotoverzeichnis
Foto 1
Foto 2
Foto 3
Foto 4
Foto 5
Foto 6
Foto 7
Foto 8
Foto 9
Seite
Blick über das Besucherbergwerk in Deutschkatharinenberg nach Hora Sv.
Kateřiny mit seinem Altbergbaugebiet............................................................................9
Blick über die Bergbauhalden von Hora Sv. Kateřiny nach
Deutschkatharinenberg ............................................................................................... 10
Besucherbergwerk Fortuna Stolln im Hintergrund der restaurierte Fortuna
Kunst- und Treibeschacht. .......................................................................................... 13
Alter Bergbau in der Fortuna Fdgr. (Schaubergwerk) ................................................. 14
Mundloch des Oberen Stollns und Kaue des Kunst- und Treibeschachtes ................ 16
Gesichertes Mundloch des Catharina Stollns in Deutschkatharinenberg ................... 16
Alte Halden auf dem Mönch Gang (alter Tagesschacht) ............................................ 17
Ungesichertes Stolln-Mundloch an der Straße Deutschkatharinenberg –
Deutschneudorf ........................................................................................................... 17
Gangstück mit Chalkopyrit und weiteren Sulfiden in chloritischer
Grundmasse mit jüngeren Karbonaten und Fluorit (Länge des Handstückes
30 cm) .......................................................................................................................... 25
Anlagenverzeichnis
Anlage 1
Historischer Riss Fortuna / Morgenröthe Fundgrube
Abkürzungsverzeichnis
AN
at
cc
cl
cpy
E
Fdgr.
FEAZ
Fl.
fl
ga
GK
GFE
hm
hmba
HN
HW
k
ka
kb
kt
LfUG
LfULG
Ma
Mdl.
Mg.
Auftragnehmer
Arsenopyrit
Calcit
Chlorit
Chalkopyrit
Ost
Fundgrube
Fichtelgebirgisch-Erzgebirgische
Antiklinalzone
Flacher Gang
Fluorit
Galenit
Geologische Karte
Geolog. Foschung und Erkundung
Hämatit
Hämatit-Baryt- Folgengruppe
Höhennormal Kronstädter Pegel
Hochwert
Karbonat
Kaolinit
Kiesig-blendige Bleierzformation
Kilotonnen
Sächs. Landesamt für Umwelt
und Geologie
Sächs. Landesamt für Umwelt,
Landwirtschaft und Geologie
Millionen Jahre
Mundloch
Morgengang
N
NN
NNW
OBA
PM
py
qhm
qz
QG
RW
S
sc
sf
Sp.
sph
Sth.
TK
tu
TWG
UNFC
uqk
W
YIC
Nord
Höhe Normalnull Amsterdamer
pegel
Nordnordwest
Oberbergamt
Perspektive Massen
Pyrit
Quarz-Hämatit-Folgengruppe
Quarz
Quellgebiet
Rechtswert
Süd
Sericit
Sulfide
Spat Gang
Sphalerit
Stehender Gang
Topographische Karte
Turmalin
Trinkwasserschutzgebiet
United Nation International
Framework Classification for
Reserves/Resources
Uran-Quarz-Kalzit-Abfolge
West
Jüngerer Intrusivkomplex
1.
Zusammenfassung
Das Rohstoffvorkommen befindet sich in Deutschkatharinenberg in der Gemeinde Deutschneudorf, im östlichsten Teil des Erzgebirgskreises des Freistaates Sachsen. Seit dem frühen
16. Jahrhundert wurden bis 1884 mit großen Unterbrechungen Cu, Ag und Pb im bescheidenen Umfang abgebaut. Es handelt sich um Gangbergbau, der die Fortsetzung des Erzfeldes
von Hora Sv. Kateřiny nach NE bildet. Das Bergbaurevier Deutschkatharinenberg liegt südlich des bekannten Zinn-Bergbaurevieres von Seiffen.
Was den historischen Bergbau betrifft, ist festzustellen, dass im Verlaufe der knapp vierhundertjährigen bergbaulichen Bestrebungen in Deutschkatharinenberg kein wirklich einträglicher
Bergbau stattgefunden hat. In der Hauptsache baute man auf dem Fortuna Stehenden, einem maximal 0,50 m mächtigen kupfererzführenden Gang, der auf eine Länge von rund 450
m und einer vertikalen Erstreckung von ca. 60 m unterhalb des Hauptstollns, hauptsächlich in
den Bereichen der Oxidations-Zementationszone, teilweise abgebaut worden ist. Über die
insgesamt ausgebrachten Metallmengen sind keine Angaben verfügbar. In der unmittelbaren
Umgebung gibt es noch weitere, aber wenig bedeutende Erzgänge.
Auf Grund des Auftretens von Kassiterit und metasomatischer Nebengesteinsveränderungen
im unmittelbaren Bereich ordnete man die Mineralisation der Mineralabfolge Kassiterit-SilikatSulfid der Sn(-W)-Assoziation mit zusätzlicher Quarz-Sulfid-Assoziation und jüngeren Mineralbildungen (Fluorit, Baryt) zu.
Geologisch betrachtet tritt die Mineralisation innerhalb der Flöha-Querzone auf, die den Osterzgebirgischen Antiklinalbereich vom Mittelerzgebirgischen trennt. Die Zone stellt eine
petrofazielle und tektonische Sonderentwicklung dar, sie besitzt Tiefenstörungscharakter.
Die Bildung der Erzgänge als spätvariszische Mineralisation wird im Zusammenhang mit der
Entstehung der Sn-Lagerstätte Seiffen gesehen, wobei die Kassiterit-Silikat-SulfidMineralisation mit ihrer Cu-Betonung als Ausdruck einer geochemischen Zonalität im
Exokontakt eines unterpermischen Granitkörpers vom Typ des Jüngeren Intrusivkomplexes
(YIC mit Sn-F-Be-Li-Spezialisierung) aufgefasst wird. Lagerstättenkontrollierend sind Tiefenbrüche und Granitaufwölbungen.
Bisherige technische Untersuchungs- und Prospektionsarbeiten im unmittelbaren Umfeld von
Deutschkatharinenberg sind im Steckbrief genannt. Diese Untersuchungen erfolgten im Wesentlichen
im
Zusammenhang
mit
der
Zinnerkundung
in
Seiffen,
wobei
Deutschkatharinenberg in das damalige Untersuchungsgebiet nur randlich einbezogen war.
Die 1976 bis 1977 durchgeführten Bohrungen der damaligen SDAG Wismut haben
imprägnative Trümervererzungen mit Zn, Pb, Cu und Sn nachgewiesen. Das Vorkommen
selbst ist nicht ausreichend untersucht. Es ist einzuschätzen, dass der Grad der Erforschung
und Erkundung des Rohstoffvorkommens sehr niedrig ist.
Im Rahmen der komplexen Einschätzung der Rohstoffvorkommen im Erzgebirge / Vogtland
wurde für die Teilstruktur Seiffen-Deutschkatharinenberg ein Vorrat von 5.000 t Cu-Metall genannt. Das Gebiet wurde damals als bedingt höffig bezeichnet. Gemäß UNFC-Klassifikation
muss man von einer zwar untersuchungswürdigen, metasomatisch-hydrothermalen TrümerGang-Mineralisation, jedoch aktuell unbauwürdig, ausgehen.
Aus geologisch-rohstoffkundlicher Sicht ist der Standort auf Grund seiner Polymetallführung
mit Cu, Sn, Pb, Zn, Ag, F, Ba jedoch nicht uninteressant. Es gibt eine Reihe von Anzeichen,
dass es sich im Bereich Hora Sv. Kateřiny – Deutschkatharinenberg – Seiffen um eine höffige
Lagerstättenstruktur handelt, die weiter untersucht werden sollte.
2.
Allgemeine Angaben zum Rohstoffvorkommen
2.1
Geographische Gegebenheiten
Das zu betrachtende Mineralvorkommen in der Ortslage von Deutschkatharinenberg befindet
sich in der Gemeinde Deutschneudorf, im östlichsten Teil des Erzgebirgskreises des Freistaates Sachsen. Die ca. 1.100 Einwohner zählende Erzgebirgsgemeinde Deutschneudorf
liegt im Tal der Schweinitz in einer Höhe von ca. 600 bis 750 m HN. Abbildung 1 zeigt die Lage des Betrachungsgebietes auf der topographischen Karte und Abbildung 2 im Google
Earth.
Maßstab ca. 1 : 34.500
Abbildung 1 Lage des Betrachtungsgebietes im Umfeld von Deutschkatharinenberg - Seiffen
- Deutschneudorf
Maßstab: ca. 1 : 16.500
Abbildung 2
Earth)
Landschaftliche Übersicht (gelbe Linie markiert die Staatsgrenze, aus Google
Im Internet sind Informationen zu Deutschneudorf unter http://www.gemeinde. deutschneudorf.net/ zu finden.
Das Dorf grenzt an die tschechische Staatsgrenze an. Somit bestehen auch partnerschaftliche Beziehungen zu den unmittelbar benachbarten Gemeinden von Nová Ves v Horách
(Gebirgsneudorf) und Hora Svaté Kateřiny (Katharinaberg) mit folgenden Links im Internet
http://www.novavesvhorach.cz/ und http://www. horasvateKateřiny.cz/.
Nach geographischen Merkmalen liegt der Untersuchungsstandort im Oberen Osterzgebirge. Die Kammhöhen (Entfernung etwa 2 bis 4 km südöstlich des Standortes) betragen
mit wenigen Ausnahmen etwa 750 bis 850 m HN. Das allgemeine Relief ist gekennzeichnet
durch lange, relativ flache bis mittelsteile, nur teilweise tief eingeschnittene Täler und steilere
bergige Höhen. Charakteristisch sind große Hochflächenanteile /10/.
Aus hydrographischer Sicht gehört das Betrachtungsgebiet zum Hauptflusseinzugsgebiet
der Freiberger Mulde. Unmittelbarer Vorfluter ist der Bach Schweinitz, der auf tschechischer Seite, zwischen Deutscheinsiedel / Mníšek und Klíny, entspringt (Höhenlage 796 m)
und oberhalb Grünthal, östlich Olbernhau, in die Flöha mündet (Höhenlage 477 m).
Einige allgemeine Angaben zum Umfeld des Untersuchungsstandortes einschl. Kontaktadressen können der Tabelle 1 entnommen werden.
Tabelle 1
Allgemeine Angaben zum Standort und verwendete Kartenwerke
Merkmal
Kennzeichnung
Lage des Vorkommens
Gemeinde
Landkreis
Anschrift Gemeinde
Ortslage Deutschkatharinenberg
Deutschneudorf
Erzgebirgskreis
Gemeindeverwaltung
Bergstraße 9
09548 Deutschneudorf
Tel. 037368-218
Fax 037368-449
e-mail [email protected]
Abenteuer-Bergwerk Bernsteinzimmer
Deutschkatharinenberg 14
09548 Deutschneudorf
Tel. 037368-12942
Fax 037368-12943
e-mail [email protected]
RW: 46.02 000
HW: 56.09 500
Höhe: 600 bis 650 m HN
Neuhausener Flöhatalgebiet
5346 – Olbernhau 1 : 25.000, Landesvermessungsamt Sachsen,
Normalausgabe, 1994, 1. Aufl.
5346-SO – Kurort Seiffen / Erzgeb. 1 : 10.000, Staatsbetrieb
Geobasisinformation und Vermessung Sachsen, 2008, 1. Aufl.
5346 – Section Olbernhau-Purschenstein 1 : 25.000 – Geol. Aufnahme 1888 von J. Hazard
Geologische Karte 1 : 100.000 - Metallogenetisches Kartenwerk
Erzgebirge / Vogtland, Herausgeber ZGI Berlin, 1982
Mineralische Rohstoffe Erzgebirge – Vogtland / Krušne Hory Karte 2: Metalle, Fluorit / Baryt - Verbreitung und Auswirkung auf die
Umwelt 1 : 100.000 - Herausgeber Sächs. Landesamt für Umwelt
und Geologie, / Czech Geological Survey, Freiberg / Praha, 1995
Hydrogeologische Karte der Deutschen Demokratischen Republik, 1 : 50.000, Blatt Annaberg-Buchholz 1408-1 / Olbernhau
1409-2 / 1409-1 (SB 9), Hydrogeologische Grundkarte und Karte
der Grundwassergefährdung, VEB Kombinat Geologische Forschung und Erkundung Halle, 1. Auflage, Herausgeber ZGI Berlin, 1983, 1984
Bodenkarte des Freistaates Sachsen 1 : 50.000 - Blatt L 5346
Olbernhau. – Sächs. Landesamt für Umwelt und Geologie, Freiberg, 1995
Anschrift Besucherbergwerk
„Fortuna Stolln“
Mittlere Lagekennzeichnung nach
Gauß/Krüger(Bessel)-Koordinaten für
Deutschkatharinenberg
Kleinlandschaft
Vorhandene Topographische Karte (TK)
Vorhandene Geologische Karte (GK 25)
Vorhandene Geologische Karte (GK 100)
Vorhandene Metallogenetische Karte (MK
100)
Vorhandene Hydrogeologische Karte (HK)
Vorhandene Bodenkarte (BK 50)
Klimatisch ist das Betrachtungsgebiet durch seine feuchtkühle und teilweise kältere Kammlage des Oberen Osterzgebirges gekennzeichnet. Die Jahresdurchschnittstemperatur beträgt
4,0 bis 5,5°C, die Jahresniederschlagsmenge rund 1. 100 mm/a. Die potenzielle Verdunstung
(ETpot) beziffert sich auf 450 bis 460 mm/a. Etwa 250 bis 300 mm der Niederschläge fallen als
Schnee. Das Territorium liegt im Luvgebiet des Oberen Osterzgebirges, wobei lang anhaltende Schneebedeckung und mächtige Rauhfrostbehänge im Winter charakteristisch sind /3/.
Bezüglich des Windes dominieren südwestliche bis nordwestliche Richtungen.
Das hier zu betrachtende Rohstoffvorkommen (Betrachtungsgebiet – Rohstoffgebiet) ist in
Abbildung 1 dargestellt. Das Polygon kann durch folgende Koordinaten beschrieben werden
(Tabelle 2).
Tabelle 2
Begrenzung des zu betrachtenden Rohstoffvorkommens
Punkt
Rechts
Hoch
1
4601230
5609190
ca. 580
760 m WSW Deutschkatharinenberg (Schaustolln)
2
4602050
5610195
ca. 690
760 m N Deutschkatharinenberg (Schaustolln)
3
4603425
5608860
ca. 675
230 m NW Deutschneudorf (Zentrum)
4
4603210
5608585
ca. 650
460 m WSW Deutschneudorf (Zentrum)
5
4602090
5609310
ca. 585
175 m SE Deutschkatharinenberg (Schaustolln)
2.2
Höhe (m HN) Bemerkungen
Schutzgebiete
Das Untersuchungsgebiet liegt im Naturraum Osterzgebirge und gleichermaßen im Naturpark Erzgebirge / Vogtland.
Das nächstgelegene Naturschutzgebiet ist der Hirschberg – Seiffener Grund (D 09), liegt jedoch außerhalb des zu betrachtenden Raumes (Entfernung ca. 2 km nordwestlich des Betrachtungsgebietes). Landschaftsschutzgebiete und Biosphärenreservate sind nicht von Relevanz
(http://www.umwelt.sachsen.de/de/wu/umwelt/lfug/lfug-internet/interaktive_karten_10956.
html).
Die nächstgelegenen Trinkwasserschutzgebiete liegen östlich von Seiffen, zwischen Neuhausen und Deutscheinsiedel in einer Höhe von ca. 750 bis 800 m, rund 5 bis 8 km nordöstlich vom Untersuchungsstandort entfernt. Die Lage der Trinkwasserschutzgebiete geht aus
der interaktiven Karte des LfULG hervor
http://www.umwelt.sachsen.de/de/wu/umwelt/lfug/lfug-nternet/interaktive_karten_10950.html).
2.3
Infrastruktur
Die kleinen Gemeinden und Siedlungen im sächsischen Teil des Schweinitztales entstanden
im Wesentlichen durch die Exulantenbewegung im 17. Jahrhundert. Die etwas flacheren
Höhen- und Tallagen sind als ehemalige Waldhufendörfer und Streusiedlungen relativ dicht
besiedelt. Die Flächen an den Berghängen werden vorwiegend landwirtschaftlich und forstwirtschaftlich genutzt.
Die nähere und weitere Umgebung des Standortes ist infrastrukturell gut erschlossen. Die
Hauptverkehrsstraße führt durch das Schweinitztal mit den Hauptortschaften. Nebenstraßen
sind gut ausgebaut. Früher gab es eine etwa 8 km lange Eisenbahnlinie (Regelspur), die von
Olbernhau nach Deutschneudorf führte (sogen. Schweinitztalbahn, Betrieb von 1927 bis
1969, http://de.wikipedia.org/wiki/Schweinitztalbahn).
In Deutscheinsiedel befindet sich ein Grenzübergang mit Anbindung zum Ohře-(Eger-)Tal. In
Deutschkatharinenberg und in Deutschneudorf existieren jeweils Fußgängergrenzübergänge.
Bezüglich der zur Infrastruktur gehörenden Medien wie Elektroenergie Trinkwasser ist die
Verfügbarkeit gegeben. Gasanschluss besteht nicht (Auskunft Gemeindeverwaltung
Deutschneudorf).
2.4
Geschichtlicher Abriss des Bergbaus
Die erste Erwähnung des Bergbaues rechts der Schweinitz, in Deutschkatharinenberg, geht
vermutlich auf das Jahr 1514, spätestens aber auf 1518 oder 1519 zurück (/57/, S. 325). Als
Lehnträger trat der sächsische Herzog Heinrich persönlich in Erscheinung, was die Bedeutung, die man diesem Erzvorkommen beimaß, unterstreicht /51/. Bereits in der 2. Hälfte des
15. Jahrhunderts war man auf böhmischer Seite, wo später die Stadt Katharinaberg (Hora
Svaté Kateřiny) entstand, fündig geworden. Konkrete Nachrichten zum ältesten
Katharinaberger Bergbau sind nicht verbürgt /31/, er soll aber in der 2. Hälfte des 15. Jahrhunderts entstanden sein.
Foto 1 Blick über das Besucherbergwerk in Deutschkatharinenberg nach Hora Sv. Kateřiny mit
seinem Altbergbaugebiet
Der sich anfangs hoffnungsvoll entwickelnde Bergbau auf böhmischer Seite (Foto 1) erreichte
im 16. Jahrhundert seinen Höhepunkt. Mehrere Pochwerke und Wäschen sowie eine
Schmelzhütte standen in Nähe des Ortes. Erschmolzen wurde silberhaltiges Schwarzkupfer,
welches nach dem Bau der Saigerhütte Grünthal (1537) dort zu Garkupfer weiterverarbeitet
worden ist (/30/, S. 14). Gemäß den Angaben betrug der durchschnittliche Gehalt an Silber
knapp 1 % im Schwarzkupfer. Die erste, recht produktive Bergbauperiode ging in der Zeit des
30-jährigen Krieges zu Ende /22/.
Abbildung 3 Ansicht von Katharinaberg (Hora Sv. Kateřiny) mit den Grubenbauen auf dem
Nicolai Sth. (1. Hälfte 18. Jahrh., aus /22/)
Die zweite Bergbauperiode begann im damaligen Katharinaberg Anfang des 18. Jahrhunderts (Abbildung 3). Zwischen 1756 und 1770 wurden 5.400 Ztr. Kupfer (um 270 t) und 2,4 t
Silber ausgebracht /22/ was einen Silbergehalt von etwa 0,85 % ergibt. Bis zum Jahre 1786
soll der Bergbau im regen Betriebe gestanden haben, kam wegen Wasserhaltungsprobleme
dann schnell in den Verfall (/31/, S. 424). JOKÉLY /29/ bezeichnete die Baue als sehr hoffnungsreich und plädierte Mitte des 19. Jahrhunderts für einen neuen Aufschwung. Auch
GRIMM /21/ sprach sich 1872 für eine „Wiederbelebung des Bergbaues“ aus. Von 1900 bis
1904 führte die Brüxer (Most) Kohlenbergbaugesellschaft umfangreiche Aufwältigungen
durch (Abbildung 4). Das Ergebnis war aber unbefriedigend /59/. Danach gab es keine Aktivitäten mehr. 1936 ließ ein ortsansässiger Gebirgsverein den Tiefen Nicolai Stolln als Schaubergwerk herrichten.
Abbildung 4
Saigerriss Nicolai Stolln (aus /22/)
Zu neueren Untersuchungen kam es im Zusammenhang mit der Suche nach Uran-Erzen in
den 40er Jahren des 20. Jahrhunderts. Allerdings waren kaum Erfolge zu verzeichnen, denn
1951 wurden die bergmännischen Arbeiten aufgegeben /22/.
Foto 2 Blick über die Bergbauhalden von Hora Sv. Kateřiny nach Deutschkatharinenberg
Auf sächsischem Gebiet war die bergbauliche Tätigkeit ähnlich, wenn auch mit wesentlich geringerer Intensität, wie auf böhmischer Seite. Das Fehlen archivalischer Belege aus dem 16.
Jahrhundert deutet darauf hin, dass die Ergiebigkeit der Erzvorkommen nicht allzu hoch gewesen sein dürfte /51/. 1620 wird die Verleihung einer Grube unter dem Namen Fortuna genannt, als es darum ging, einige Kupferbergwerke der Umgebung für die Saigerhütte
Grünthal zu nutzen. Für 1622 ist ein Ausbringen von lediglich rund 235 kg Garkupfer und
0,655 kg Silber nachgewiesen /51/.
Die längste Bergbauperiode hielt mit Unterbrechungen beinahe das ganze 18. Jahrhundert
an. In dieser Zeitspanne kam es in der Grube Fortuna zu einem verhältnismäßig umfangreichen untertägigen Betrieb und der Errichtung mehrerer Gebäude, wie Huthaus, Pochwerk
und Schmelzhütte. Eine Reihe weiterer Gruben wurde eröffnet, die allerdings schon nach
kurzer Zeit wieder aufgegeben worden sind. Die günstigsten Erzanbrüche stellte man auf
dem Fortuna Stehenden fest.
1767 wurden Fortuna Fundgrube sowie die Mönch Fundgrube neu verliehen. Aber schon
1793 zeichnete sich das Ende des so optimistisch geförderten Bergbaus ab. Der tiefste Aufschluss wurde mit 59,5 m unterhalb des Stollns erreicht (Abbildung 5, Anlage 1).
Im 19. Jahrhundert kam es noch mal zu einigen bergbaulichen Aktivitäten, so 1833-1834 und
1842-1844, aber wiederum ohne wesentliche Erfolge. Ein neuer Abschnitt begann 1853. Die
Fortuna Fundgrube benannte man in Morgenröthe um, vorerst fuhr man den Mönchsgang
weiter auf. Das angetroffene Erz war jedoch zu geringhaltig und stark absetzig. Wie RIEDEL
schreibt, sind zwischen 1855 und 1862 60 Ztr. und 30 Pfd. Erze (ca. 3.000 kg) mit einem Metallinhalt von 1,08 kg Silber (ca. 360 g/t Erz), 8 Ztr. 41,8 Pfd. Kupfer (ca. 420 kg, entsprechend ca. 14 % Cu im Erz) und 8 Ztr. 48,5 Pfd. Blei ausgebracht worden.
Abbildung 5
Historischer Saigerriss der Fortuna Fdgr. von 1778 (aus /22/)
Unter der Bezeichnung „Erzgebirgische Silber- und Zinn-Bergbau-Gesellschaft Saxonia zu
Seiffen sammt Morgenröthe Fdgr. zu Deutsch-Catharinenberg“ begann 1869 ein nochmaliger
Bergbauversuch. Man begann den Tagesschacht zu erweitern und tätigte Vortriebsarbeiten
im Niveau des Fortuna Stolln. Aber schon 1881 beschloss man die Lossagung der Grube,
ohne richtig fündig zu werden. Kurze Aktivitäten waren zwischen 1882 und 1884 zu verzeichnen (Frisch Glück und Morgenröthe), die Erzlieferungen waren bedeutungslos. Neben dem
Bergbau auf dem Fortuna Stehenden wurde unweit westlich entfernt seit 1708 auf dem
Mönchsgang die Mönchzeche betrieben. Auch weiter nach Südosten baute eine Grube mit
Namen Frisch Glück am Fuchsleithenberg Kupfererz ab.
Die SDAG Wismut unternahm zwischen Deutschkatharinenberg und Seiffen, 1950 bis 1952,
erfolglose bergbauliche Versuche zur Suche und ggf. Gewinnung von Uran /54/.
Die nächste Abbildung 6 ist der historischen Darstellung des Bergbaues um
Deutschkatharinenberg entnommen und stellt die im 19. Jahrhundert bekannten Erzgänge
auf der sächsischen Seite der Umgebung von Deutschkatharinenberg dar. Einen alten Grubenriss der Fortuna bzw. Morgenröthe Fdgr. zeigt die Anlage 1.
Catharina Stolln
Geographisch Nord
Hora Sv. Kateřiny
(Katharinaberg)
Mönch Sth.
Fortuna Stolln
Frisch Glück Stolln
Maßstab: ca. 1 : 9.500
Abbildung 6
Historische Gangkarte um 1850 (Ausschnitt aus /68/)
Zusammenfassend ist festzustellen, dass der Bergbau, der der Zweiten Hauptperiode des
erzgebirgischen Berg- und Hüttenwesens angehört (/57/, S. 126 ff), im 16. Jahrhundert seine
bescheidene Blütezeit hatte. In der dritten Hauptperiode (etwa 1750 bis Anfang 20. Jahrhundert) sind zwar immer wieder verschiedene Versuche den Bergbau wieder aufzunehmen erfolgt, jedoch es kam zu keinen sehr produktiven Erzförderungen mehr. Im Verlaufe der mehrhundertjährigen Montangeschichte in Deutschkatharinenberg ist es zu keinem wirklich wirtschaftlichen Bergbau gekommen /22//57/. Deutschkatharinenberg und Hora Sv. Kateřiny gehören zu den kleinen Bergbaugebieten. Auf beiden Seiten der Grenze wurden die reicheren
Erze in den oberen Teufen abgebaut, nach der Tiefe führten geringere Metallgehalte und hohen Absätzigkeiten sowie Auskeilen der Erzpartien und Probleme der Wasserhaltung letztlich
zur Aufgabe des Bergbaus.
2.5
Aktueller Zustand / Verwahrung / Sanierung
Wesentliche touristische Attraktion ist das Besucherbergwerk „Fortuna Stolln“ /16/. Dieses
Schaubergwerk bildet das Kernstück des hier zu betrachtenden Rohstoffvorkommens auf
sächsischer Seite.
Foto 3 Besucherbergwerk Fortuna Stolln im Hintergrund der restaurierte Fortuna Kunst- und
Treibeschacht.
Das Schaubergwerk (Foto 3) wurde 2001 eröffnet. Anlass der Errichtung eines Besucherbergwerkes war die ergebnislos verlaufende Suche nach dem verschollenen Bernsteinzimmer. Informationen zur Schauanlage können folgendem Link entnommen werden:
http://www.fortuna-bernstein.de/. Die Schauanlage wird von der Fortuna Bernstein GmbH betrieben. Rechtlicher Eigentümer des Flurstücks ist die Gemeinde Deutschneudorf.
Foto 4 Alter Bergbau in der Fortuna Fdgr. (Schaubergwerk)
Abbildung 7 ist der von der Bergsicherung Schneeberg erstellte Tages- und Sohlengrundriss
aus dem Jahre 1999. Die damals aufgeschlossene Gesamtlänge betrug ca. 540 m zwischen
Catharina Stolln-Mundloch und NNE-Ende der von den Altvorderen getätigten Auffahrungen
(Foto 4).
Gang Mönch Sth.
Mdl. Fortuna Erbstolln
Mdl. Catharina Stolln
Gang Fortuna Sth.
Eingang Schauanlage
Maßstab: ca. 1 : 5.200
Abbildung 7
Lage der Fortuna Fdgr. mit aktuellem Tages- und Sohlenriss nach /66/
Das hier zu betrachtende Rohstoffvorkommen umfasst im wesentlichen das Gebiet des Altbergbaues.
Foto 5 Mundloch des Oberen Stollns und Kaue des Kunst- und Treibeschachtes
Die detaillierte Beschreibung der Sicherungs- und Verwahrarbeiten kann /22/ (S. 63-74) entnommen werden.
Nur ein Teil der Streckenabschnitte ist durch den Besucher zugänglich. Ein weiterer Teil kann
durch Bergbauerfahrene besichtigt werden. Nach Nordosten und Südwesten als auch in
Richtung der ehem. Mönch Fdgr. sind die Strecken verbrochen. Unterhalb des Fortuna
Stollns sind die alten Strecken und Abbaue abgesoffen.
Foto 6 Gesichertes Mundloch des Catharina Stollns in Deutschkatharinenberg
Darüber hinaus gibt es weitere Spuren von altem Bergbau, so östlich von
Deutschkatharinenberg (verwahrtes Mundloch der Catharina Fdgr., Foto 6), Halden und ver-
schütteter Tagesbruch auf dem Mönch Gang (Foto 7) und bei Deutschneudorf (ungesicherter
Altbergbau von Frisch Glück bei Deutschneudorf, (Foto 8).
Foto 7 Alte Halden auf dem Mönch Gang (alter Tagesschacht)
Mundloch der Fisch Glück Fdgr.
Foto 8 Ungesichertes Stolln-Mundloch an der Straße Deutschkatharinenberg – Deutschneudorf
Nachfolgend sind die wichtigsten altbergbaurelevanten Objekte aufgelistet (Tabelle 3).
Tabelle 3
Altbergbaurelevante Objekte
Objekt
Rechts
1)
Hoch
1)
Höhe (m HN)
Fortuna Fdgr. Stolln-Mdl.
4601965
5609435
ca. 580
Fortuna Fdgr. Mdl. Oberer Stolln
4601965
5609460
ca. 590
Fortuna Fdgr. Kunst- u. Treiberschacht
4601970
5608490
ca. 600
Fortuna Fdgr. Fortuna Erbstolln
4601860
5609405
ca. 582
Fortuna Fdgr. Halde auf dem Fortuna Sth.
4602095
5609615
ca. 634
Mönch Fdgr. Halden und alter Tagesbruch
4602080
5609780
ca. 662
Catharina Stolln, Stolln Mdl.
4601590
5609370
ca. 570
Frisch Glück, Stolln Mdl.
4602820
5608885
ca. 630
Nikolai Stolln, Stolln Mdl.
4601795
5609210
ca. 577
1)
2)
2)
Messungen mittels Hand-GPS
Abgelesen aus TK 10
Im gesamten sächsischen Teil des Betrachtungsgebietes sind unterirdische Hohlräume im
Sinne von § 2 Abs. 1 SächsHohlrVO vorhanden und in der Karte „Gebiete mit unterirdischen
Hohlräumen“ ausgewiesen, vergl. auch:
(http://www.bergbehoerde.sachsen.de/de/Wirtschaft/Bergbau/Hohlraumkarte/105900.html).
3.
Geologie
3.1
Regionalgeologische Entwicklung
Der zu betrachtende Untersuchungsraum liegt in der Flöha-Querzone der FichtelgebirgischErzgebirgischen Antiklinalzone. Sie trennt den Osterzgebirgischen Antiklinalbereich von
dem Mittelerzgebirgischen Antiklinalbereich /32/. Im NE grenzen almandin-amphibolitfazielle
metamorphe Gesteine des Osterzgebirgischen Antiklinalbereiches mit den markanten Struktureinheiten der aus grauen Gneisen aufgebauten Antiklinale von Freiberg und die
Rotgneisstruktur von Sayda an. Südwestlich der Flöha-Querzone treten im Mittelerzgebirgischen Antiklinalbereich die sogen. „Graugneiskuppeln von Annaberg und von Marienberg“
sowie die Rotgneis-Domstruktur von Reitzenhain - Hora Sv. Kateřiny /32/ auf. Die letztgenannte geologische Einheit beinhaltet differenzierte para- und orthokristalline Gesteine mit
unterschiedlichem Metamorphosegrad, hervorgegangen aus verschiedensten Edukten, mit
unterschiedlichem geologischem Alter, tektonisch stark durch Faltung und Bruchstörungen
beeinflusst, teilweise autometamorph und postkinematisch überprägt und mineralfaziell umgewandelt /35/. Diese Struktur besteht aus unterschiedlich stark deformierten Orthogneisen
(Rotgneisen), deren Rahmen Paragneisserien bilden /47/. Die granitischen Gneise bilden die
Kernpartien, nach dem Rand hin stellt sich eine stärkere Flaserung ein /49/. Zu
Lithostratigraphie, Strukturbau und Chemismus der Orthogneise liegen Untersuchungen von
FRISCHBUTTER /19//18/ vor. Wie TZSCHORN /55/ (S. 109) schrieb, gibt es keine Hinweise auf
Erzmineralisationen, die an die sogen. Rotgneis-Magmatite gebunden sind.
Die Flöha-Querzone ist ein markant WNW-ESE bzw. NW-SE verlaufendes Querelement,
welches sich mit einer Breite von 4 bis 8 km von Horni Jiřetin (SW Litvínov, Tschechien), über
Olbernhau bis mindest nach Augustusburg erstreckt /32/. Gekennzeichnet ist die FlöhaQuerzone durch das Auftreten von metatektischen Paragneisen, Gneisen mit Granulittendenz
und echten Granuliten sowie serpentinisierten Peridotiten (Ultrabasiten) /11/. Die Zone stellt
eine in petrofazielle und tektonische Sonderentwicklung dar /32/, sie besitzt Tiefenstörungscharakter.
Abbildung 8 zeigt einen Ausschnitt aus der Geologischen Übersichtskarte von Sachsen, eingetragen ist der Verlauf der Flöha-Querzone.
Flöha-Querzone
Kristallindom Sayda
Kristallindom
Reitzenhain – H.Sv. Kateřiny
Maßstab: ca. 1 : 700.000
Rohstoffvorkommen
Legende
Siehe Originalkarte /62/
Abbildung 8
Geologische Übersicht (Flöha Querzone und Kristallindome (Ausschnitt aus /62/)
Permokarbonsedimente (mit Steinkohlenflözen) befinden sich bei Brandov, ca. 3 km nordöstlich vom Standort entfernt /49/. Vorgezeichnet von der Flöha-Querzone wurden im Oberkarbon (Siles) und Perm (Unterrotliegend) klastische und kohlige Sedimente in einer schmalen, bis 10 km langen NW-SE-streichenden Struktur abgelagert /11/. Diese Struktur wird als
Senke von Olbernhau - Brandov bezeichnet und ist durch Störungen begrenzt. LOBIN /36/ hält
auch ein stefanisches Alter der gesamten Sequenz für möglich (/47/, S. 256).
In der näheren Umgebung von Hora Sv. Kateřiny wurde in jüngerer Zeit ein kleines Verbreitungsgebiet von Granit des variszischen jüngeren postkinematischen Intrusivkomplexes entdeckt, welches auf der Geologischen Karte von Sachsen (GK 25) nicht verzeichnet ist. Es
handelt sich um einen „stockförmigen Li-F-Granit“ (/7/, S. 190) bzw. um einen Leukogranit mit
hoher geochemischer Spezialisierung /52/. Das ist insofern von Interesse, als damit zumindest räumliche Beziehungen zwischen Tiefenmagmatismus (vom Typ YIC) und Erzmineralisationen bestehen.
Nachweislich tektonische Ereignisse in der Flöha-Querzone sind im Tertiär durch basaltischen Vulkanismus zu verzeichnen (3 km westlich von Hora Sv. Kateřiny, deckenbildender
olivinführender Basalt /23/).
In der nächsten Abbildung 9 ist der Ausschnitt der geologischen Karte gezeigt.
Maßstab: ca. 1 : 31.200
Legende
Siehe Originalkarte /60/
Abbildung 9
Geologische Spezialkarte (Ausschnitt aus /60/)
Die Bodenverhältnisse gehen aus der Bodenkarte des Freistaates Sachsen 1 : 50.000 hervor /65/.
3.2
Lithostratigraphie
Die lithostratigraphischen Verhältnisse werden in der nächsten Abbildung 10 gezeigt.
Flöha-Querzone
Ausschnitt GK 25 (Abbildung 9)
Rohstoffvorkommen
Kristallindom
Reitzenhain – H.Sv. Kateřiny
Maßstab: ca. 1 : 105.000
Legende
Siehe Originalkarte /61/
Abbildung 10 Geologische Karte (Ausschnitt aus /61/)
Es bestehen berechtigte Annahmen für ein jüngstproterozoisches Alter zumindestens für die
als Paragneise erkannten, ehemals sedimentären sandig-tonigen, grauwackeartigen Gesteine /37/. Für die Orthogneise werden jüngere Alter (Altpaläozoikum) angenommen.
Im engeren Untersuchungsraum sind hauptsächlich folgende parametamorphen Gesteine
vertreten (nach /61/, vgl. auch Gesteinssignatur in Abbildung 9 – „kursiv“):
Für den eigentlichen Bereich der Flöha-Zone sind opthalmitische Anatexite (Paraaugengneise) anzuführen. Sie entsprechen im wesentlichen der „Gnα: Zweiglimmriger
Flaser- und Augengneis“ der Geologischen Spezialkarte 1 : 25.000 und werden
lithostratigraphisch der Rusová (Reischdorfer-) Folge (PR3Pr2, Křimov-Schichten) zugeordnet (unterer Teil der Erzgebirgischen Gruppe, Proterozoikum).
Teilweise führen sie auch Metagrauwacken (Grauwackengneis, „Gnδ“ der Geologischen Spezialkarte 1 : 25.000 „Dichter Gneis“) und Metakonglomerate.
Im Liegenden der Křimov-Schichten sind Zweiglimmerparagneise vorhanden,
lithostratigraphisch zu den Natschung-Schichten (PRPr1) gehörend.
Bei den beiden folgenden Gesteinen handelt sich um prä- bis spätkinematische Metamagmatite der FEAZ, die zeitlich in das Proterozoikum bis tiefere Paläozoikum eingeordnet
werden (Intrusionsalter, frühestens Rittersberger Schichten (PR3Pr3), spätestens Ordovizium.
Klein- bis grobkörnige, relativ biotitreiche Metagranitoide (Orthogneise vom G-Typ),
auf der Karte in Abbildung 10 mit „G“ bezeichnet (entspricht im wesentlichen „Gnρ“
der Geologischen Spezialkarte 1 : 25.000 „großflaseriger grauer Gneis (Riesengneis)“)
Mittel- bis grobkörnige Muskovit-Biotit-Metagranodiorite bis Metagranite mit stark
reliktischem Gefüge, auf der Karte in Abbildung 10 mit „Gγ“ bezeichnet (entspricht im
wesentlichen „Gnγ“ der Geologischen Spezialkarte 1 : 25.000 „biotitführender rother
Gneis, vorwiegend mit langflaseriger und knotiger Textur“
Nach geochronologischen Untersuchungen wird das Alter der zum cadomischen Basement
des Erzgebirges gehörenden Antiklinalstrukturen auf 551 bis 554 Ma beziffert /47/.
3.3
Tektonik
3.3.1
Regionaltektonik
Die angeführten Gesteine gehören der untersten Strukturetage (präkambrischaltpaläozoisches Fundament), dem Übergangsstockwerk bzw. der mittleren (Permo-Siles)
und der oberen Strukturetage (känozoische Bildungen) an.
Die untere Strukturetage umfasst altkristalline Blöcke, die mehrphasig stark verfaltet und
metamorph überprägt sind. Die Schieferung des Kristallins bildet Antiklinalen und Synklinalen
ab. Der Untersuchungsstandort liegt an der NE-Flanke des Reitzenhain-Katarinaberger Domes bzw. an der SW-Flanke der Antiklinale des Freiberg-Fürstenwalder Blockes, wo
Verfaltung und Verschuppung besonders intensiv waren /34/. Neben der Faltentektonik muss
auf die Bruchtektonik verwiesen werden, die im Standortbereich durch die Flöha-Querzone,
als tiefreichendes Scherelement der FEAZ, regionaltektonisch gekennzeichnet ist. Aus regionaltektonischer Sicht sind die Schnittstellen tektonischer Tiefenbrüche bedeutsam. Neben der
NW-SE streichenden Flöha-Querzone, spielt die ENE-WSW streichende Süderzgebirgische
Tiefenstörung und die NNE-SSW-Tiefenstörung von Frauenstein-Seiffen, auf der die Lagerstätte Seiffen liegt (/25/, S. 452), eine Rolle.
Diese mittlere Strukturetage ist gekennzeichnet vor allem durch Bruchdeformation. Im Perm
ist bekanntermaßen Krusten-Extension zu verzeichnen (mit der Öffnung von Spalten), während später im Mesozoikum eher Kompression nachzuweisen ist (/34/, S. 16).
Im Oberkarbon bis Unterperm führte das tektonische Spannungsfeld dazu, dass sowohl in
NNW-SSE- als auch in NE-SW-Richtung sich mehrfach Brüche öffneten, die mit
rhyolithischem Material gefüllt worden sind (/47/, S. 473). Das NNW-SSE bis NW-SE gerichtete Spannungsfeld rief symmetrisch ein Scherspalten- und Fiederspaltensystem hervor, auf
welchem Erzmineralisationen zum Absatz kamen (/4/, S. 55-56).
Tektonik der oberen Strukturetage ist vor allem im Tertiär durch Krustendehnung markant.
Mit der Absenkung des Ohře-(Eger-)Grabens war die Heraushebung des Erzgebirges an NESW-Störungen verbunden. Mehr oder weniger senkrecht dazu entstanden NW-SE-gerichtete
Hauptbrüche bzw. alte tektonische Linien wurden reaktiviert.
Die tektonischen Hauptlinien sind Abbildung 10 und Abbildung 11 zu entnehmen. Die Beziehungen zwischen Tektonik und Mineralisation geht aus der Karte von KUSCHKA /34/. hervor.
Struktur Deutschkatharinenberg – Ahornberg –
Heidelberg – Bad Einsiedel – Rauschenbach
Legende
Maßstab: ca. 1 : 212.000
Abbildung 11 Bruchtektonische Karte mit Mineralgängen (Ausschnitt aus /34/)
Nach den Ergebnissen der Untersuchungen der SDAG Wismut im Seiffener Raum (1970er
Jahre) liegt das Erzfeld von Deutschkatharinenberg im Kreuzungsbereich der FlöhaQuerzone mit einer Gangstruktur, die etwa mit den Ortschaften Deutschkatharinenberg –
Ahornberg (Basaltschlot) – Heidelberg (SE Seiffen) – Bad Einsiedel – Rauschenbach angegeben werden kann /1/.
3.3.2
Lokale Tektonik
Markant ist ein NE-SW-/NW-SE-Störungsmuster, das frühzeitig im Permokarbon (teilweise
auch älter) angelegt und insbesondere im Tertiär reaktiviert worden ist.
Die Mineralisation ist an NNE-SSW- und NW-SE-Rupturen gebunden. Welche Rolle die lokale Tektonik, aber auch die Art der Gesteine bzw. die Lithostratigraphie für die Erzbildung
spielt, muss im Detail noch untersucht werden. Auffällig ist die Bindung der Mineralgänge von
Hora Sv. Kateřiny an den v.g. NW-SE verlaufenden Zug von anatexitischen Paraaugengneisen der Rusová (Reischdorfer) Folge (PR3Pr2, Křimov-Schichten) (vgl. auch Lage der Erzgänge in Abbildung 12).
Die Erzvorkommen von Hora Sv. Kateřiny und von Deutschkatharinenberg befinden sich jeweils beidseitig der NW-SE streichenden Schweinitztal-Störung (Teilstörung der FlöhaQuerzone). Die Störung war im Rotliegend aktiv, wobei der NE-Block abgesenkt worden ist.
3.4
Mineralisation
Das Rohstoffvorkommen von Hora Sv. Kateřiny / Katharinaberg und von
Deutschkatharinenberg besteht aus einem System von vorwiegend kupferführenden und
polymetallischen Erzgängen, die vor allem, aber nicht ausschließlich, NNE-SSW streichen
(Stehende Gänge, Sth.).
Der Schwerpunkt des alten Bergbaus ist im Stadtgebiet von Hora Sv. Kateřiny zu lokalisieren,
wo eine Vielzahl von Gängen namentlich benannt sind (1: Křížová (Kreuz) Sth., 2: Ondřej
(Andreas) Sth., 3: Kateřina Sth., 4: Svornost (Einigkeit) Sth., 5: Mikuláš(Nikolai) Sth., 6:
Kalbskopf Sth., 7: Hans Offener Sth., 8: Elias Sth. – vergl. nachfolgende Abbildung 12).
Paraaugengneise der Rusová (Reischdorfer)
Folge (PR3Pr2)
Legende
Maßstab: ca. 1 : 91.300
Abbildung 12 Übersicht der Erzmineralisation im Gebiet Seiffen – Deutschkatharinenberg –
Hora Sv. Kateřiny (Serizit- und Chlorit-Metasomatite sowie Quarz-Sulfid-Assoziation) (Ausschnitt aus /24/)
Auf sächsischer Seite sind nur wenige Gänge bekannt. Sie sind hauptsächlich zu lokalisieren
in der Ortslage von Deutschkatharinenberg (1: Mönch Fdgr., 2: Catharina Sth., 3: Fortuna
Sth.). Darüber hinaus gibt es noch einige unbenannt Gänge im Schweinitztal, in Richtung
Deutschneudorf (z.B. in der Frisch Glück Fdgr.). Die Mächtigkeit dieser teilweise kupferführenden Gänge ist sehr gering (bis 0,10 m).
Die Erzgänge sind von polymetallischem Charakter. Neben Cu und Ag, treten Sn, Pb, Zn und
weitere Elemente, vorzugsweise an Sulfiden gebunden, auf. Interessant ist das Vorkommen
von Fluorit und Baryt. Über Uranminerale ist nichts näheres bekannt.
J. F. W. CHARPENTIER /15/ hat 1778 in seiner „Mineralogie der Chursächsischen Lande“ das
Kupfererzvorkommen von Deutschkatharinenberg nach eigener Anschauung erwähnt. Beschreibungen der Erzgänge im Gebiet Deutschkatharinenberg - Hora Sv. Kateřiny /
Katharinaberg gehen auf VOGELGESANG /56/ (1850), JOKÉLY /29/ (1857), /21/ GRIMM (1872),
MÜLLER /39/ (1901) und ZELENY /59/ (1905) zurück. Einige neuere mineralogischgeochemische Untersuchungen stammen von BREITER (1982) /14/ für das tschechische Gebiet. SEIFERT hat im Rahmen seiner metallogenetischen Untersuchungen des Erzdistriktes
von Pobershau-Marienberg einige Beobachtungen mitgeteilt /52/, ebenso GRAF /20/, der im
Gebiet von Seiffen tätig war.
Der seinerzeit beste Kenner der sächsischen Erzlagerstätten, MÜLLER, beschrieb u.a. die
„Kupfererzgänge bei Deutsch- und Böhmisch-Katharinaberg“ und ordnete diese Mineralisation der „Facies der Kupferformation“ innerhalb der „kiesigen Blei- und Kupferformation“ („kbFormation“ zu. MÜLLER trennte die „Katharinaberger Kupfererzgänge“ von den „Zinnerz und
Kupfererz führenden Gängen bei Seiffen“, die er seiner „Zinnformation“ zuwies. Neben anderen Erzgängen ist für ihn (/39/, S.125) der Nicolai Gang wichtig, der früher auf böhmischer
Seite bebauter Hauptgang war, und der sich auf die sächsische Seite fortsetzt (Gegentrum).
Hier ist der Fortuna Sth. nach MÜLLER „auf 500 m Länge und bis 50 m unter der Stollnsohle“
(entspricht etwa 528 m HN) aufgeschlossen gewesen. Er ist 0,20 bis 0,50 m mächtig. An Mineralen nennt er eine Reihe von primären und sekundären Kupfermineralen und Gangarten
(/39/, S. 125).
Die bisher aufgefundenen Erzminerale und Gangarten in Deutschkatharinenberg sind in Tabelle 4 nach verschiedenen Autoren zusammengestellt. Einige Sekundärbildungen wurden in
neuerer Zeit auf Halden gefunden /38//58/.
Tabelle 4
Erzmineralbestand und Gangarten der Mineralisation in Deutschkatharinenberg
Mineralbestand Häufigkeit
Vorkommen von Deutschkatharinenberg
Erzminerale
Chalkosin (Kupferglanz), Hämatit (Rotheisenstein), Pyrit (Schwefelkies), Chalkopyrit (Kupferkies), Limonit (Brauneisenstein, Roteisen-
Hauptbestand
malm
Gangarten
Nebenbestand
Bornit, Cuprit (Rotkupfererz), schwarzer und brauner Sphalerit
(Zinkblende), Galenit (Bleiglanz), Azurit (Kupferlasur), Malachit,
Cuproasbolan (Kupferschwärze)
Akzessorien
ged. Silber, ged. Kupfer, Cerussit, Chalkophyllit, Kassiterit (Zinnstein),
Olivenit, Pharmakosiderit, Arsenopyrit (Arsenkies), Rubinblende (rote Zinkblende), Tennantit (Fahlerz), Proustit, Tirolit (Kupferschaum),
Chrysokoll (Kupfergrün), Zeunerit
Hauptbestand
Quarz, Letten (div. Tonminerale), (Hornquarz), Kaolin (Steinmark),
Karbonspäte (Braunspath), Siderit (Eisenspath), Calcit, Chlorit
Nebenbestand
grüner, grauer, violetter Fluorit, Baryt, Ankerit, Gips,
Fett: primäre Erzminerale, kursiv: Sekundärbildungen, in (...) Originalbezeichnungen
ZELENY /59/ gab verschiedene Generationen von Mineralen an, ohne jedoch klare Abfolgen
bzw. Mineralassoziationen zu benennen. BREITER /13//14/ beschreibt die Gänge als Kassiterit-Polymetallsulfid-Mineralisationen. Die TU Bergakademie Freiberg verfügt in ihrer Geowissenschaftlichen Sammlung im Institut für Mineralogie über mehr als 20 Mineralstufen und
Handstücke (Foto 9). Die Proben zeigen eine imprägnative Sulfidvererzung mit Chalkopyrit,
Sphalerit, untergeordnet Galenit, Arsenopyrit und Tennantit in einer „quarzig-chloritischen
Masse – (Hornstein)“ sowie weiteren Gangarten Karbonat („Carbonspath, Braunspath“) und
violettem Fluorit.
Sammlung-Nr. 43128
„Gangstück mit unregelmäßiger Struktur. Zinkblende
teils feinspätig und mit Chlorit verwachsen, teils gröber
und mit Chalkopyrit und
Spur Arsenopyrit verwachsen so eingespengt Bleiglanz führend. Als Gangart:
Flußspath und Carbonspath
Nr. 15 Brüxer Kohlengewerk“
Foto 9 Gangstück mit Chalkopyrit und weiteren Sulfiden in chloritischer Grundmasse mit
jüngeren Karbonaten und Fluorit (Länge des Handstückes 30 cm)
Über Metallgehalte in den seinerzeit geförderten Erzen gibt es keine verlässlichen Angaben.
Informationen bezüglich durchschnittlicher Kupfergehalte fehlen.
Der historische Kupferbergbau in den oberen Teufen ist möglicherweise auf die sekundären
Anreicherungen der Kupferminerale der Oxidation- und Zementationszone zurückzuführen.
VOGELGESANG /56/ beschrieb 1850 die Mineralisation von Deutschkatharinenberg als „späthig
mit vorwiegend Kupferglas“, von Katharinaberg als „quarzig mit Kupferkies“, verweist damit
auf mineralogische Unterschiede. In Deutschkatharinenberg sind Paragenesen mit reduziertem Kupfer (Chalkosin, Cuprit) jedenfalls auffällig und sprechen zusammen mit gediegen Cu
und gediegen Silber für Bildungen der Zementationszone.
Neben Cu, Zn und Pb sind auch beträchtliche As-Gehalte im Erz anzutreffen. Von hohem Interesse ist der Silber- und Zinngehalt (insbesondere Hora Sv. Kateřiny). Abgesehen von gediegen Silber selbst, werden spezielle Silberminerale in den alten Quellen nicht erwähnt. Neben silberhaltigem Blei und möglicherweise silberhaltigen Fahlerzen (analog Freiberger
Lagerstättenrevier, kb-Formation, /4//5/) ist wahrscheinlich ein beträchtlicher Teil des Silbers
im Chalkopyrit enthalten. Bekanntermaßen kann Chalkopyrit bis über ein Prozent Silber submikroskopisch enthalten (z. B. Chalkopyrit von Jáchymov 0,1 bis 1,5 Gew.-% Ag /41/).
Ältere Nachrichten über Sn in den Gängen fehlen. MÜLLER /39/ erwähnte Zinnerz in der
Mönch Fdgr. in Deutschkatharinenberg. Kassiterit ist verbreiteter, als bisher angenommen,
war jedoch auf Grund niedriger Gehalte früher wirtschaftlich kaum von Interesse.
Neuere Untersuchungen erbrachten den Nachweis von metasomatischen Nebengesteinsveränderungen im unmittelbaren Salbandbereich der Erzgänge. Zwei Paragenesen sind bekannt /54//55/, vgl auch Abbildung 12):
-
Chlorit-Kassiterit-Chalkopyrit-Sphalerit-Quarz-Fluorit und
Serizit-Chalkopyrit-Galenit-Quarz-Calcit.
Diese Paragenesen gehören zum Mineralisationstyp Kassiterit-Silikat-Sulfid.
Im Umfeld des Gebietes Hora Sv. Kateřiny / Katharinenberg – Deutschkatharinenberg setzten
somit verschiedene Mineralisationen auf /7/:
-
Sn-Silikat-Sulfid-Assoziation (vorzugsweise Seiffen, untergeordnet
Deutschkatharinenberg – Hora Sv. Kateřiny / Katharinenberg),),
Quarz-Polymetallsulfid-Assoziation (kb) (vorzugsweise Seiffen –
Deutschkatharinenberg – Hora Sv. Kateřiny / Katharinenberg),
Uran-Quarz-Karbonat-Assoziation (uqk, lokal, untergeordnete Bedeutung),
Quarz-Hämatit-Assoziation (qhm, lokal, untergeordnete Bedeutung),
Hämatit-Baryt-Assoziation (hmba, lokal, untergeordnete Bedeutung) Spatgänge?
Die Untersuchungen der SDAG Wismut erbrachte im Raum Seiffen den Nachweis von ENEWSW und NNE-SSW streichenden mineralisierten Störungen im Exokontakt des YICGranites, wobei erstgenannte mit Qz-Kassiterit-Gängen in Verbindung stehen (ehem. bauwürdige Vererzungen in der Zinn-Lagerstätte Seiffen). Die NNE-SSW-Störungen kontrollieren
eine polymetallische Trümer-Imprägnationsvererzung (Raum Deutschkatharinenberg) /1//2/.
3.5
Technische Untersuchungen und Prospektion
3.5.1
Bohrungen
Alle bekannten Bohrungen des Bohrarchives des LfULG sind in Abbildung 13 dargestellt. Von
Interesse sind nur die tiefen Bohrungen. Sie wurden durch die damalige SDAG Wismut zur
Untersuchung möglicher Uranvererzungen im Bereich der bekannten Gangstrukturen niedergebracht.
2508/76
2510/76
2507/76
2525/77
2507/77
2523/77
Maßstab: ca. 1 : 9.100
Abbildung 13 Tiefe Bohrungen (rote Punkte) im Umfeld von Deutschkatharinenberg
Die Stammdaten sind in Tabelle 5 aufgelistet.
Tabelle 5
Stammdaten vorhandener Wismut-Bohrungen bei Deutschkatharinenberg
Bohrung
Rechts
Hoch
Ansatz
ET
B...2507...1977
B...2508...1976
B...2509...1976
B...2510...1976
B...2523...1977
B...2525...1977
(Ansatz)
4601912,6
4601822,6
4601977,2
4602136,4
4601914,1
4602066,7
(Ansatz)
5609440,9
5609868,2
5609894,2
5609884,3
5609441,2
5609657,6
(m NN)
586,6
653,7
664,3
668,7
586,6
637,4
(m)
565,4
303,4
557,5
304,5
342,0
315,0
Mittl.
Azimut
(° Richtung)
205 SSW
200 SSW
215 SW
185 S
100 E
190 S
Mittl.
Einfallen
(°)
81
65
64
69
82
76
Erreichte
Tiefe
(m)
558
275
501
284
339
306
Von den Bohrkernen wurden zur Einschätzung mineralisierter Zonen emissionsspektralanalytische Bestimmungen u. a. der Elemente Pb, Zn, Cu, Ni, Mo, As und Sn (in ppm) angefertigt.
Von interessierenden Trümer- und Gangbereichen wurden auch nass-chemische Analysen
(in % Metallgehalt) durchgeführt. Im Allgemeinen schwankten die Probenahmeintervalle zwischen 5 und 10 m. Nicht immer entsprechen die Teufenangaben auch den Probeintervallen.
In Bereichen von vererzten Gängen und Trümern wurden die Mineralisationen auch einzeln
beprobt und analysiert. Die Untersuchungen dienten der Erkennung anomaler Elementgehalte. Ni und Mo sind in allen Bohrungen unauffällig.
Die wichtigsten Bohrergebnisse sind nachfolgend aufgelistet (Tabellen 6 bis 10).
Bohrung 2507/77
Die Bohrung 2507/77 ist in einer Höhe von 586,6 m (NN) in Deutschkatharinenberg angesetzt. Sie verläuft etwa parallel dem Fortuna Sth. und durchteuft einen vorwiegend gut
geklüfteten granitischen Gneis.
Charakteristisch ist die hydrothermale Zersetzung des Nebengesteins mit Anreicherungen an
Zn, Cu, Sn und As. Das Gestein ist hydrothermal durch Verquarzung, Chloritisierung,
Kaolinitisierung, Hämatitisierung, Limonitisierung und Sulfidisierung, ausgehend von Kluftund Störungsbereichen, gekennzeichnet.
Zwischen 110 und 400 m sind Mineralisationen anzutreffen.
Bei 282,1-300,2 wurde eine sulfidmineralisierte Zone aufgefunden. Entnommene Einzelproben aus Trümern und Gängen zeigten beträchtliche Gehalte an Pb und Zn im Prozentbereich, an Sn tlw. über 1 % (im Mittel 0,05-0,1%).
Tabelle 6
Ergebnisse der Bohrung 2507/77
Teufe
(m unter Bohransatz)
109,0-112,4
Gang /
Trum
152,2-155,0
cl-ka
155,0-160,8
k-cl
168,4
169,6-170,6
Mächtigkeit Mineralisation
(mm)
cl-ka
Probeintervall Analytik
(m)
(ppm, %)
Hydrothermale
Überprägung
Hydrothermale
Überprägung
110-115
3
cc, cl, Sulfide
155-165
k-cl
qz-cl
2
cc, cl
qz, cl
170-175
176,5-177,3
197,5
k-cl
qz-k
3-5
5-10
cc,cl
qz, cc, hm, cpy
190-200
239,0
qz-k
2-3
qz, cc, hm, cpy, sph
150-155
260-270
282,1
282,9-283,3
283,3-285,5
qz-k
cc-sf
qz-cl
20
150
291,5
292,2-292,6
293,0-293,6
cl-sf
cc-cl-sf
cc-sf
30
3-4
297,5
299,1
301,5
304,6-317,6
qz-sf
sf
sf
5
25
20
353,2
357,6-363,9
k-sf
sf
10-20
375,2-376,0
389,7
387,2-392,9
k-sf
k-sf
10-30
5-20
397,8-401,0
qz, cc, cpy, sph
cc, cpy, sph, at
Hydrothermale
Überprägung
cc, cl, cpy, sph
cc, cl, cpy, sph, at
cc, ga, cpy, sph, at
280-300
qz, at
sph, cpy, at
cc, sph
Hydrothermale
Überprägung
cc, ga, cpy, sph
cpy, sph, ga
350-355
355-360
cc, cpy, sph, at
cc, ga, cpy, sph
Hydrothermale
Überprägung
Hydrothermale
Überprägung
375-380
385-395
395-400
Pb 250, Zn >1.000, Cu
100, As 70, Sn 10
Pb >1.000, Zn >1.000,
Cu >1.000, As >300,
Sn >300
Pb 100, Zn 300, Cu 10,
As 5, Sn 10
keine Auffälligkeiten
Pb 10, Zn 40, Cu 8, As
5, Sn 4
keine Auffälligkeiten
Pb 200, Zn 150, Cu 15,
As 7
keine Auffälligkeiten
Pb 50, Zn 50, Cu 8
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
Einzelproben:
bis 1,01 % Sn, bis 0,24
% Pb, bis 1,3 % Zn
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
Pb 40, Zn 50, Sn 4
Pb >1.000, Zn >1.000,
Cu 60, As 8, Sn 80
Pb 250, Zn 700, Cu 40
keine Auffälligkeiten
Pb 100, Zn 200, Cu 40,
AS 10
Pb 100, Zn 200, Cu 40,
As 10
Bohrung 2508/76
Die Bohrung durchteuft vorwiegend Muskovit- und Biotitgneise sowie Metagrauwackengneise
(Dichter Gneis) mit stark limonitisierten, hämatitisierten, pyritisierten und chloritisierten Zonen
sowie gering mächtigen Karbonattrümern.
Die Bohrung zeigt im Bereich von 239,6 bis 241,8 m einen fein- bis mittelkörnigen
turmalinführenden Lagergranit.
Tabelle 7
Ergebnisse der Bohrung 2508/76
Teufe
(m unter Bohransatz)
38,4
41,3
53,3
90,7
143,3
194,0
200,0
214,7-214,9
Gang /
Trum
Mächtigkeit Mineralisation
(mm)
k
k
qz
tu
qz
k
k
qz
3
1-3
10
1-3
15
1-2
1-3
Probeintervall Analytik
(m)
(ppm, %)
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
cc
cc
qz
tu
qz, py, cpy, fl
cc
cc
qz
Bohrung 2509/76
Die Schrägbohrung verläuft etwa parallel der bekannten Gänge und durchteuft einen Komplex von Graugneisen, Muskovitgneisen und granitischen Gneisen.
Charakteristisch ist das Auftreten von zahlreichen mineralisierten Quarz-Karbonatgängen und
-trümern mit Sulfidmineralisation. Die Mächtigkeit der einzelnen Trümer und Gänge beträgt
nur wenige Millimeter bis wenige Zentimeter. Zwischen 150 und 500 m flacher Teufe sind
vorwiegend Quarz-Karbonat (qz-k)-Gänge und -Trümer mit starker Chloritisierung im
Salbandbereich und feinen Sulfiden von Zn, Cu, As und Pb anzutreffen.
Tabelle 8
Ergebnisse der Bohrung 2509/76
Teufe
(m unter Bohransatz)
151,3
Gang /
Trum
Mächtigkeit Mineralisation
(mm)
Probeintervall Analytik
(m)
(ppm, %)
qz-k
20
185,2
202,4-203,2
227,6
274,3
324,6
qz-fl
qz-k-cl
qz-k
qz-cl
k
10
1-3
2
3-4
2-3
325,3
qz-k
5
qz, cc, ga, cpy, at, 150-160
hm
qz, fl
qz, cc, cl
qz, cc
219-230
qz, cl, ga, cpy, at, hm
Nebengestein stark
chloritisiert
qz, cc py, cpy, at
324-334
437,7
qz-k
2-3
qz, cc
455,2
qz-k
2-3
485,6
485,3-499,0
qz-k
qz-k-cl-ka
5
20
qz, cc, ga, cpy, at,
hm
qz, cc, stark brecciert
qz, cc, cl, ka, py, 485-500
sph, at, hm
430-440
Pb 8, Zn 60, Cu 60, As
3, Sn 4
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
Zn 80, Cu 30
Zn 100, Cu 50, Sn 6
keine Auffälligkeiten
Pb 70, Zn 50, Cu 8, Sn
6
Pb 15, Zn 100, Cu 30,
As 20, Sn 4
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
Pb 100, Zn 250, Cu 10,
Sn 6
Bohrung 2510/76
Die Schrägbohrung 2510/76 durchteuft vorwiegend quarzitischen Graugneis mit
Kersantitgängen und granitischen Lagergängen.
Die Bohrung weist im Bereich von 157 bis 167 m eine geochemische Anomalie von Zn und
zwischen 226 und 236 m geringmächtige Trümer auf.
Tabelle 9
Ergebnisse der Bohrung 2510/76
Teufe
(m unter Bohransatz)
73,4-73,6
157,3-167,0
205,4
226,4-226,7
Gang /
Trum
Mächtigkeit Mineralisation
(mm)
Probeintervall Analytik
(m)
(ppm, %)
k
2-3
py
70-75
155-170
qz
k
20
10
qz
cc, py, ga
Zn 150
Pb 600, Zn 1.500, Cu
60, As 10, Sn 7
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
218-228
Pb 1000, Zn >1.500,
Cu 150, As 10, Sn 40
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
228,0-230,0
k
2-3
cc
236,2
268,1-276,5
k
k
2
10
cc
cc
Bohrung 2523/77
Die Schrägbohrung 2523/77 (im Bohrriss der Wismut fälschlicherweise 2533/77) ist neben
der Bohrung 2507/77 angesetzt worden. Sie verläuft etwa senkrecht auf den Fortuna Sth. zu.
Die Bohrung durchteuft vorwiegend gut geklüfteten granitischen Gneis und seine Einlagerungen.
Charakteristisch ist hydrothermale Zersetzung des Nebengesteins. Klüfte und Störungsbereiche sind limonitisiert, hämatitisiert und chloritisiert.
Mineralisationen sind zwischen 95 und 310 m anzutreffen.
Bei 288,4-291,8 wurde ein besonders hydrothermal überprägter Bereich mit Sulfiden und
kräftiger Verquarzung, Karbonatisierung und Chloritisierung angetroffen. Entnommene Einzelproben aus Trümern und Gängen zeigten erhöhte Gehalte an Pb, Cu und Zn.
Tabelle 10
Ergebnisse der Bohrung 2523/77
Teufe
(m unter Bohransatz)
95,5
Gang /
Trum
Mächtigkeit Mineralisation
(mm)
Probeintervall Analytik
(m)
(ppm, %)
cl
30
cl, py
90-100
104,8-112,1
139,0
162,8
162,9-165,1
164,3
171,5-172,8
qz-cl
qz-k
10
10
30-50
5
20
30-50
qz, cl
qz, cc
ga, cpy, sph
cpy, sph
cpy, sph
cc, py, ga, fl
Pb 150, Zn 250, Cu 20,
As 10, Sn 6
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
Gangbereiche
191,3
200,8
209,4
227,5-239,1
qz-k
k-sf
k-sf
qz-cl
10
5-10
10-20
qz, cc
cc, ga, sph
cc, sph
qz, cl
Zn bis 1,7%, Cu bis
0,13%
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
235-244
244,4
251,8
277,0
qz
k-cl
k
20
5-10
10-15
qz, sph, py, fl
cc, cl, ga, sph
cc, ga
Pb 1.000, Zn 1.000, Cu
500, As 80, Sn <300
keine Auffälligkeiten
keine Auffälligkeiten
288,4-291,8
qz-k-sf
10-20
304,7-310,0
k-sf
15
qz, cc, cl, sc, sph, Gangbereiche
cpy,
cc, cl, ga, cpy, py, fl
Gangbereiche
k
Pb 1.000, Zn 1.000, Cu
200, As 80, Sn 25
Pb 0,2-0,4%, Zn 0,20,5%, Cu 0,07-0,21%
Pb 0,2%, Zn 1,4%, Cu
0,2%, As 0,005%, Sn
Teufe
(m unter Bohransatz)
Gang /
Trum
Mächtigkeit Mineralisation
(mm)
Probeintervall Analytik
(m)
(ppm, %)
0,005%
Bohrung 2525/77
Die Schrägbohrung 2525/77 verläuft spitzwinklig zum Fortuna Sth. Sie durchteuft vorwiegend
biotitführenden grauen und muskovitführenden „Augengneis“ und Amphiboliteinlagerungen.
mit stark durchbewegten (brecciierten) Zonen (Hämatitisierung und Chloritisierung auf Klüften). Im gesamten Bohrbereich gibt es keine auffälligen mineralisierten Trümer und Gänge
sowie keine anomalen Elementgehalte der entnommenen Bohrkernproben.
Die hier nur kurz skizzierten sechs Wismut-Bohrungen zeigen, dass im Betrachtungsraum eine imprägnative Trümervererzung im Bereich von Störungen in Biotit- und Muskovitgneisen
(„granitisierte Gneise“ lt. Wismut-Berichten) anzutreffen ist. Die Erzzonen sind durch ihre
Polymetallführung (Pb, Zn, Cu, As) und, besonders bedeutsam, durch Sn, gekennzeichnet.
Wirtschaftlich interessante Anreicherungen wurden nicht erbohrt, jedoch kann das Gebiet in
Richtung Seiffen als nicht unperspektiv bezeichnet werden.
3.5.2
Prospektionsarbeiten (Kartierung, Schlichprospektion)
Die Lesesteinkartierung (1 : 25.000) weist im Gebiet des Deutschkatharinaberger Altbergbaus
Spuren von Kassiterit und Chalkopyrit, Hämatitisierungserscheinungen und Zonen der
Chloritisierung und Serizitisierung, was insgesamt auf metasomatische Vererzungsbereiche
hindeutet /54//55/, aus (Abbildung 14).
Bereich Fortuna Sth.
Maßstab: ca. 1 : 16.750
Abbildung 14 Ergebnisse der Lesesteinkartierung im Gebiet Deutschkatharinenberg - Oberlochmühle (Ausschnitt aus /55/)
Im Rahmen der „Regionalen Geochemie Erzgebirge / Vogtland“ wurden u. a. fluviatile Bachsedimente und Fließgewässer mineralogisch und geochemisch im Maßstab 1 : 100.000 untersucht, wobei die Ergebnisse aber nur Übersichtscharakter besitzen /45//46/. Für den hier
interessierenden Raum Seiffen - Deutschkatharinenberg waren nur unbedeutende Einzelerhöhungen einiger Elemente (Sn, F, Cu) und Minerale (Pyrit, Fluorit, Kassiterit, Topas) angezeigt. Im direkten Umfeld der Erzgänge von Deutschkatharinenberg sind die Indikationen im
Schlich bescheiden. Fluorit, Pyrit und Kupfer im Feinschlich wurden gefunden (Abbildung 15).
Teilweise ist der Einfluss von Altbergbau wahrscheinlich /42//43/.
Fluoritanomalie im Schlich
Kupferanomalie im Schlich
Maßstab: ca. 1 : 97.500
Pyritanomalie im Schlich
Abbildung 15 Ergebnisse der Schlichprospektion (Ausschnitt aus /43/)
3.5.3
Pedogeochemie
Wenig verwertbar für den interessierenden Betrachtungsraum sind die pedogeochemischen
Erkenntnisse, die bei der Zinn-Erkundung „Seiffen“ gewonnen werden konnten (Maßstab
1 : 10.000). Deutschkatharinenberg lag randlich des Erkundungsgebietes. Nur kleine anomale Bereiche von F (im Bereich Altbergbau) und Pb (Altbergbau und nordöstlich davon), keine
größeren zusammenhängende Elementflächen wurden entdeckt. Anomalien von Sn und Cu
sowie As sind erst in größerer Entfernung von Bedeutung /55/. Auf die Präsentation der entsprechenden Karten wurde an dieser Stelle verzichtet.
Im Ergebnis der Prospektion ist festzustellen, dass es zwar Erzindikationen in nördliche und
nordöstliche Richtung gibt, die aber durch Verdichtungsprobenahmen im größeren Maßstab
(1 : 5.000, 1 : 2.500) weiter untersucht werden sollten.
3.6
Lithogeochemische Untersuchungen
Die SDAG Wismut hatte in den Jahren 1974 – 1977 auch geochemische Untersuchungen bis
in den Raum von Deutschneudorf durchgeführt (Traktorbohrungen mit der Entnahme von
Gesteinsproben aus flachen Teufen). Im Bereich der bekannten Gangstruktur von
Deutschkatharinenberg wurden anomale Gehalte von Sn, Cu, Pb und As ermittelt. Von
höchstem Interesse für die Suche analoger Vererzungen ist aber die Feststellung, dass sich
in nordöstliche Richtung (Zankheide – Oberseiffenbach) diese Anomalien weiter verfolgen
lassen (Abbildung 16).
Maßstab: ca. 1 : 25.000
Abbildung 16 Lithogeochemische Komplexanomalien
Deutschkatharinenberg (Ausschnitt aus /1/)
3.7
von
Sn-Cu-Pb-As
nördlich
von
Geophysikalische Messergebnisse
Neben den regionalen Bestimmungen der Granitoberkante im Erzgebirge wurden auch im
Gebiet der Lagerstätte Seiffen gravimetrische Messungen im Maßstab 1 : 10.000 praktiziert
/12/. Dadurch konnte die Granitoberkante des variszischen postkinematischen Intrusivkomplexes weiter präzisiert werden. Für den Betrachtungsraum ist wesentlich, dass Strukturen
mit NW-SE- und NE-SW-Richtungen auftreten (Struktur parallel der Flöha-Querzone mit der
Granitdepression Schaffermühle und dem Granit-Rotgneisrücken von Hora Sv. Kateřiny sowie Struktur Deutschkatharinenberg – Ahornberg, parallel der Schweinitztalstörung). Diese
Strukturen sind interessant in Hinblick auf die Entstehung von Mineralisationen (Abbildung
17).
Nach der 1965 publizierten Darstellung (TISCHENDORF u.a.) liegt die Granitoberkante in
Deutschkatharinenberg (Geländehöhe angenommen 650 m HN) bei ca. 0 bis 50 m, nach der
Darstellung von SEIFERT /52/ dagegen etwas höher, bei ca. 100 bis 200 m (NN). Es ist wahrscheinlich, das der Granit bei ca. 500 bis 650 m unter dem Ort anzutreffen ist.
Weiterführende geophysikalische größer maßstäbige Spezialmessungen im Bereich der eigentlichen kupfererzführenden Gangmineralisationen von Deutschkatharinenberg kamen bisher nicht zum Einsatz.
Maßstab: ca. 1 : 262.500
Abbildung 17 Ergebnisse der gravimetrischen Messungen bezüglich der Granitverbreitung
(Ausschnitt aus /55/)
4.
Beschreibung des Vorkommens
4.1
Erkundungsgrad
Das hier betrachtete Erzvorkommen auf sächsischer Seite ist im Zusammenhang mit der Suche und Erkundung von Zinn im Umfeld der Lagerstätte Seiffen in den 60er und 70er Jahren
des 20. Jahrhunderts in den Untersuchungsprozess nur randlich einbezogen gewesen.
Konkrete ortsbezogene Untersuchungen (Proben aus dem Altbergbau, geologische Kartierungen, stoffliche Untersuchungen im größeren Maßstab, geophysikalische Messungen) wurden im unmittelbaren Betrachtungsgebiet bisher nicht durchgeführt. Es fehlen gute geologische Aufschlüsse zur Beurteilung des Rohstoffvorkommens.
Der Grad der Erforschung und Erkundung des interessierenden Rohstoffvorkommens ist als
sehr niedrig einzuschätzen.
4.2
Rohstoffcharakteristik
4.2.1
Genese
Die Erzvorkommen im ehem. Bergbaurevier von Hora Sv. Kateřiny und gleichermaßen im
angrenzenden sächsischen Teil, liegen am südlichen Rand des Lagerstättengebietes von
Seiffen, welches von alters her durch seine Zinnführung bekannt ist. Wie OELSNER schrieb
(/40/, S. 34), ist für die Lagerstätte ein sehr erheblicher Anteil von Chalkopyrit in den Gangerzen kennzeichnend. Aus Sicht der metallogenetischen Rayonierung ist ein gemeinsamer
Lagerstättendistrikt (Seiffen - Hora Sv. Kateřiny herausgestellt worden (/4/, S. 191).
MÜLLER (1901) sah, wie oben erwähnt, in den Kupfererzgängen die für den Freiberger Distrikt
klassische „kiesige Blei- und Kupferformation – Facies der Kupferformation„ /39/. BAUMANN
sprach von einer „Zn-Sn-Cu-Abfolge“ innerhalb der „kiesig-blendigen Bleierzformation (kbFormation“) /4/, die, bei Vormachtstellung von Kupferparagenesen, zur speziellen „Bildung
des Cu-Typs der kb-Formation“ führt. Diese „Cu-Fazies“ erstreckt sich vom Freiberger Gru-
benfeld bis „... in das südliche Randgebiet... „ (/5/, S. 37). Sie wurde bereits als sogen. Kupfer-Formation von FREIESLEBEN (1843/1845) /17/ ausgehalten. Neben den Haupterzmineralen
sind Chalkopyrit und eisenreicher Sphalerit zu nennen und in wechselnden Mengen treten
Tetraedrit, Bornit, Chalkosin und Stannin auf (/6/, S. 223). Des Weiteren ist Kassiterit (als Nadelzinnstein) wohl mit geringer Intensität, jedoch mit relativ hoher Extensität verbreitet (/5/, S.
91). Während in der tschechischen Literatur von einer „Mineralizace k-pol“ (kiesige
Polymetallvererzung, entspricht der kb-Formation) geschrieben wird (/9/, S. 148), ist heute in
Sachsen der Begriff der Quarz-Polymetallsulfid-Assoziation /7/ bzw. Quarz-SulfidFolgengruppe /33/ gängig. Bereits frühzeitig war die Zinnführung der „Katharinaberger Gänge“ und ihre stoffliche und lokale Relation zum Seiffener Lagerstättendistrikt aufgefallen.
ZELENY /59/ nahm die Zinn- und Fluoritgehalte in den Erzen zum Anlass „... die Erzgänge von
... Katharinaberg als Mittelglied zwischen die kiesige Blei- und Kupferformation und die Zinnformation zu stellen“ (/59/, S. 160). BECK beschreibt “kupfer- und arsenkiesreiche Fazies der
Zinnerzformation oder Zinnstein führende kiesig-blendige Bleierzformation“ aus der Erzrevier
Marienberg /8/.
Die Untersuchung der Mineralabfolgen und assoziierten Erzgänge und Metasomatite in der
Lagerstätte Seiffen und auch in der Region führte zu der Erkenntnis, dass die Zinn- und
Polymetallsulfidmineralisation
von
Seiffen
und
von
Hora
Sv.
Kateřiny
Deutschkatharinenberg als „Mineralabfolge Kassiterit-Sulfid“ der „Sn(-W)-Assoziation“ angehören (/4/, S. 191). Dies entspricht den Ergebnissen der paragenetischen Untersuchungen
von BREITER /13//14/ im tschechischen Teil des Erzgebirges.
Die Bildung der Erzgänge als „spätvariszische Mineralisation bzw. Strukturtyp“ wird im Zusammenhang mit der Entstehung der Sn-Lagerstätte Seiffen gesehen. Die Vererzung vom
Typ der ganggebundenen Kassiterit-Sulfid-Mineralisation mit ihrer Cu-Betonung wird als Ausdruck einer geochemischen Zonalität im entfernten Exokontakt des unterpermischen
intrudierenden Granitkörpers vom Typ des Jüngeren Intrusivkomplexes (YIC) aufgefasst
(/54/, S. 124). Für die damit im Zusammenhang stehende Sn-F-Assoziation wird ein Alter von
300 bis 290 Ma angenommen (Westphal, Stefan). Für die polymetallische Mineralisationen
zeigten die radiometrischen Daten 290 bis 260 Ma (Autun, Saxon, /53/). Aus den paragenetischen Verhältnissen geht eine hoch- bis mittelhydrothermale Bildung hervor.
Auch jüngere überprägende Mineralisationen, die spät- und / oder postvariszischen Ereignissen zuzuordnen sind, spielen offenbar eine Rolle (mit Hämatit, Baryt, Fluorit, Quarz u.a. Mineralen).
4.2.2
Rohstoffkennzeichnung
Offenbar handelt es sich im Raum Hora Sv. Kateřiny - Deutschkatharinenberg um bruchtektonisch gebundene Trümer- und Gangmineralisationen mit metasomatischen und hydrothermalen Kassiterit-Silikat-Quarz-Sulfid-Imprägnationen, die vor allem durch mesokänozoische Oxidations- und Zementationsprozesse zusätzlich angereichert worden sind.
Hinsichtlich von Erz- und Metallgehalten sind die historischen Angaben unsicher. Das im 19.
Jahrhundert auf deutscher Seite gewonnene (handgeklaubte) „derbe Kupferglanz-Stufferz“
enthielt 52-60 % Cu und 0,04-0,09 % Ag. Die Wascherze brachten 7-14 % Cu und 0,01-0,02
% Ag. Seinerzeit untersuchte Bleiglanzproben hatten einen Bleigehalt von 58-65 % Pb und
einen Silbergehalt von 0,02-0,1 % (Angaben aus /39/, S. 126).
Neben Cu, Pb, Zn, As, Ag ist ein beträchtlicher Gehalt an Sn (bis 1,21 %) festgestellt worden
/59/.
Bezüglich der mineralogischen Zusammensetzung liegt eine Kassiterit-Silikat-PolymetallVererzung vor. Es ist davon auszugehen, dass die Minerale innig miteinander verwachsen
sind, was hohe Anforderungen an die Aufbereitungstechnik stellen könnte.
Erkenntnisse können nur aus dem historischen Bergbau abgeleitet werden:
-
-
4.3
Strukturtyp:
Erzgänge, Erztrümer und imprägnative Erzzonen,
Mineralisationstyp: polymetallisch mit Cu Sn, Pb, Zn, Ag, As, F, Ba,
Ausdehnung:
laterale begrenzte Ausdehnung der Erzgänge im Bereich weniger
einhundert Meter bis maximal 1.000 bis 2.000 m, Teufenerstreckung
einige einhundert Meter,
Mächtigkeit:
sehr gering, dabei vorwiegend im Bereich von 0,05 bis 0,50 m, maximal 1 m,
Absätzigkeit:
sehr hoch mit extrem schwankenden Gehalten von Nutz- und
Schadstoffkomponenten.
Vorratssituation
Auf Grund der volkswirtschaftlichen Bedeutung von Zinn wurde im Raum Seiffen die vorhandene Lagerstätte in den 60er und 70er Jahren des 20. Jahrhunderts intensiv untersucht. Bezüglich des hier zu betrachtenden Gebietes von Deutschkatharinenberg lag dieses randlich
zum Seiffener Lagerstättenrevier und wurde nicht ausreichend in die Untersuchungen einbezogen. Die unmittelbare Umgebung der Fortuna Fdgr. (0,07 km²) mit gangnahen
Metasomatiten des kassiteritführenden Silikat-Sulfid-Typs, wurde als „höffiges Gebiet
(Höffigkeitskategorie II)“ ausgehalten. Das weitergefasste Areal (0,25 km²) wurde als „bedingt
höffig (Höffigkeitskategorie III)“ bezeichnet /26/. Damit wurde von Seiten des damaligen geologischen Erkundungsgebietes GFE dem Gebiet eine bewisse rohstoffliche Bedeutung zuerkannt.
Die SDAG Wismut hatte in den 1970er Jahren eine Reihe von Untersuchungen, insbesondere auf der Basis von flachen und tieferen Bohrungen im Raum Seiffen-Deutschkatharinenberg
durchgeführt. Das perspektivische Gebiet mit NNE-SSW- und NE-SW streichenden mineralisierten Zonen ist in Abbildung 18 dargestellt. Definitive Aussagen für eine quantitative Rohstoffeinschätzung konnten aber nicht getroffen werden /2/.
Perspektives Gebiet
Maßstab: ca. 1 : 311.000
Abbildung 18 Perspektivgebiet Seiffen – Deutschkatharinenberg (Ausschnitt aus /2/)
Die komplexe Einschätzung der Rohstoffvorkommen im Erzgebirge / Vogtland nannte für die
Teilstruktur Seiffen-Deutschkatharinenberg 5.000 t Cu-Metall /27//44/. Die Vorratsangaben,
die aber über das eigentlichen Betrachtungsgebiet Deutschkatharinenberg hinaus gehen, basieren auf Schätzungen /43/. Die Zahl konnte im Rahmen der vorliegenden Recherchen nicht
im Detail nachvollzogen werden (sogen. Perspektive Massen, PM). Selbstverständlich rechtfertigt dieser niedrige Metallwert (Produkt aus aktuellem Metallpreis und Vorrat) nicht die hohen
notwendigen
Investitionskosten
für
die
weitere
Suche,
Erkundung,
Lagerstättenaufschluss, Gewinnung, Aufbereitung usw.
Konkret wurden für das Kupfer-Vorkommen von Deutschkatharinenberg bisher keine
lagerstättenbezogenen Untersuchungen im Sinne einer Reconnaissance oder gar Prospektion durchgeführt, es liegt keine Geologische Studie vor. Gemäß UNFC-Klassifikation /28/ ist
von einem Mineralvorkommen, bzw. nach /50/ von einer untersuchungswürdigen Mineralisation bzw. aktuell unbauwürdiges Vorkommen auszugehen. Mindestforderungen an wirtschaftlich interessanten qualitativen und quantitativen Parametern fehlen. Derartige Mineralvorkommen werden nicht zu den Ressourcen gezählt /50/.
Es ist festzuhalten, dass die bisherigen Einschätzungen sich auf oberflächennahe Teufen beziehen. Tiefere Bereiche (>300 ... bis 1.000 m) wurden nicht bewertet.
5.
Hydrogeologie
5.1
Allgemeine hydrogeologische Situation und Grundwasserdynamik
Die grundwasserführenden Komplexe stellen sich wie folgt dar:
Oberes Grundwasserstockwerk – Grundwasser in quartären Lockergesteinen (Flussund Bachauen, quartären und pleistozänen Schuttdecken und in der Zersatz- und Auflockerungszone der Festgesteine (Porengrundwasserleiter)
Unteres
Grundwasserstockwerk
–
Grundwasser
(Kluftgrundwasserleiter, Grundwasser in Störungen).
in
Festgesteinen
Als hydrogeologisch wirksam zu nennen sind die örtlichen und vereinzelten quartären grobklastischen Bildungen der jungpleistozänen und holozänen Täler und der alluvialen
Einmuldungen auf den Hochflächen und an den Hängen. Vor allem in den Talauen ist in
Schottern, Kiesen, Sanden der Flüsse und größeren Bäche, Grundwasser anzutreffen, wobei
sich der Grundwasserspiegel meist in geringer Tiefe befindet (0,50 bis 1 m). Während der
bindige abdeckende sandig-schluffig-tonige Auenlehm nur zum Teil grundwasserschützend
wirkt, sind die darunter befindlichen groben Klastika örtlich ein guter Wasserleiter.
Die Schuttdecken der Hänge mit ihren teilweise mehr als 2 m mächtigen, oben vorwiegend
lehmig-sandig-grusigen, unten steinigen (skelettreichen) Substraten bieten Wässern gute Zirkulationsmöglichkeiten. Früher wurde das Wasser in Hausbrunnen zur örtlichen Versorgung
genutzt. Das Wasser fließt oberflächennah (hypodermisch) ab und entwässert in die Talauen.
Die metamorphen kristallinen Schiefer (vorwiegend Gneise) weisen trotz ihrer mehr oder
weniger guten Klüftung eine insgesamt eher geringe bis mittlere Grundwasserführung auf. Im
Allgemeinen ist der tiefere Untergrund verhältnismäßig schwer durchlässig. Örtlich bedeutsamer sind die oberflächennahen schluffig-sandigen und blockigen VerwitterungsgrusBildungen, die in der niederschlagsreichen Zeit beträchtlich Wasser führen können (Auflockerungs- und Zersatzzone). Allerdings ist ein zusammenhängender Grundwasserleiter nicht
ausgebildet.
Bedeutsam sind Störungszonen, auf denen Wasser in sehr unterschiedlichen Mengen angetroffen werden kann.
Im Untersuchungsgebiet erfolgt der unterirdische Abfluss im klüftigen Festgestein (Grundwasserfließrichtung) entsprechend in Richtung der Druckentlastungszone sehr wahrschein-
lich zum Hauptvorfluter, der Flöha, hin. Von einer relativ guten Geschütztheit des tieferen
Grundwassers gegenüber flächenhaft eindringenden Schadstoffen ist auszugehen.
Wie aus dem Hydrogeologischen Kartenwerk /64/ hervorgeht, ist das enge Tal der Schweinitz
auf Grund seiner dichten Besiedlung, der früheren örtlichen Leichtindustrie, lokal auch der
chemischen Industrie, vor allem auch wegen des örtlichen Handwerkes und des Altbergbaus
als emissionsbelastetes Gebiet ausgegliedert.
5.2
Hydrochemie
Hinsichtlich der hydrochemischen Bedingungen gibt es keine zusammenfassende Darstellungen, die den unmittelbaren Strandort betreffen. Verfügbar sind eine Vielzahl von EinzelWasseranalysen aus Wasserversorgungsanlagen der Region (Geologisches Archiv des
LfULG, Messtischblattakte, Unterlagen zur Hydrogeologie).
Systematische Untersuchungen der Wasserbeschaffenheit, insbesondere Auswertung in Hinsicht auf die Brauchbarkeit der Hydrochemie für die Suche von Mineralisationen wurden u. E.
nicht durchgeführt. Dass ggf. derartige Untersuchungen von Erfolg gekrönt sein könnten geht
aus der Tatsache hervor, dass die örtlichen Grundwässer tlw. erhöhte Gehalte an As, F und
anderen Elementen aufweisen.
5.3
Aktuelle Wasserhaltung
Im sächsischen Teil des Betrachtungsgebietes ist Grundwasser im Niveau der Schweinitzbachaue anzutreffen. Im Bereich der Fortuna Fdgr. liegt der Grundwasseranschnitt ca. 1 m
unter der Stollnsohle. Die Entwässerung erfolgte früher wie heute über den alten CatharinaErbstolln in die Schweinitz. Unterhalb dieses Niveaus sind die alten Grubenbaue abgesoffen.
6.
Ingenieurgeologie / Gebirgsmechanik
Das Gebirge besteht vor allem aus verschiedenen Gneisarten mit unterschiedlichen Einlagerungen kristalliner Schiefer. Gebirgsmechanisch sind Beeinträchtigung durch Schichtung und
intensive Absonderungsflächen, wie Schieferung und Bankung, sowie insbesondere Klüftung
und geologische Störungen gegeben.
Im Bereich von Störungen und vor allem in der unmittelbaren Umgebung der Erzgänge ist
das Material tonig-schluffig brüchig, teilweise auch plastisch und stark gebräch. Das Gestein
neigt zur Ablösung.
Im Bereich des Altbergbaus ist auf jedem Fall mit unbekannten Bergbauhohlräumen zu rechnen. Hier sind starke Zersetzung des Gesteins und gangparallele Ablösung und Hereinbrechen der alten Stöße oftmals die Regel.
Konkrete Messungen von gebirgsmechanischen Parametern liegen für den Betrachtungsraum nicht vor.
7.
Berechtsamkeiten
In den Unterlagen des Sächsischen Oberbergamtes (SächsOBA) in Freiberg ist die Fa. Beak
Consultants GmbH mit Bergbauberechtigung (Erlaubnis Feldnummer 1651 „Seiffen“ (Erze)
eingetragen.
8.
Perspektiven der Rohstoffgewinnung
8.1
Abbauverfahren
Das bisherige und über Jahrhunderte praktizierte Verfahren des Abbaues war Gangbergbau,
wobei vorwiegend Firstenstoß- (in Richtung Nordost) und Strossenbau (nach der Teufe) betrieben worden ist.
Die Diskussion moderner Abbauverfahren kann erst dann erfolgen, wenn Klarheiten über
bauwürdige Mineralisationen im Untersuchungsgebiet herrschen. Aus gegenwärtiger Sicht ist
die Gewinnung von Erzen im Gangbergbau (Kammerbau, Teilsohlenbruchbau) mit mindestens ein bis zwei Metern Auffahrbreite und mit entsprechend hohen Rohstoffgehalten (Cu
>0,7 %, Sn >0,1 %) nicht durchführbar. Derartige Erzbergbauanlagen gehen von 200 bis
500 kt/a Förder- und Durchsatzkapazitäten aus und sollten eine Mindestlebensdauer von 15
bis 25 Jahren gewährleisten. Hierzu sind entsprechende Lagerstättenvorräte erst nachzuweisen.
8.2
Aufbereitungsverfahren
Konkrete Aufbereitungsverfahren können erst benannt werden, wenn entsprechende Klarheiten über Paragenesen, Verwachsungen, Korngrößenverhältnisse usw. vorliegen. Würde man
von einer Gang-Trümerzug-Mineralisation ausgehen, wie sie im im SE-Erzfeld von Seiffen
auftritt, dann wäre bei relativ grobverwachsenem Kassiterit Dichtesortierverfahren (Wendelscheider, Herde) und bei feineren Verwachsungen Flotation anzuwenden. Letzteres ist wahrscheinlich. Der hohe Sulfidanteil erfordert eine getrennte Sulfidflotation. Wertkomponenten
wären neben Sn vor allem Cu, Pb und Zn. As ist im Konzentrat eher unerwünscht, tritt aber
auf.
Die Erze müssten mindestens bis zu einer Korngröße von 0,3 bis 0,5 mm aufgemahlen werden.
Polymetallischer Charakter des Erzes und möglicherweise heterogene Erzaufgabe macht den
technologischen Aufbereitungsprozess nicht einfach. Genaue Angaben zur Aufbereitungstechnologie können aber erst nach eingehenden aufbereitungstechnologischen Untersuchungen genannt werden. Voraussetzung ist auch hier der Nachweis entsprechender Vorratsmengen.
8.3
Landbedarf
Die bisherigen alten Abbaue liegen direkt in der Ortslage von Deutschkatharinenberg. Erst
wenn die Perspektive bauwürdiger Mineralisationen in nordwestlicher, nördlicher, nordöstlicher und östlicher Fortsetzung der bisher bekannten Erzgänge besteht, ist Landbedarf (jetzige landwirtschaftliche und forstwirtschaftliche Nutzflächen) angezeigt.
8.4
Restriktionen
Aus gegenwärtiger Sicht ergeben sich Restriktionen und Einschränkungen für fortführende
technische Untersuchungsarbeiten und ggf. bei positiven Resultaten einer Rohstoffgewinnung durch die Lage der potenziellen Vererzungen im Ort bzw. und Lage im Naturpark. Die
Anforderungen an den Natur- und Umweltschutz sind zu berücksichtigen.
8.5
Sozialökonomische Verträglichkeit
Bei Nachweis der Bauwürdigkeit des Rohstoffes lässt sich die Gewinnung sozialökonomisch
verträglich gestalten. Um dies zu diskutieren, sind eine Reihe von Grundsatzklärungen bezüglich der Mineralisationen notwendig. Eine bergbauliche Aktivität hätte sehr positive Auswirkungen auf die strukturschwache Grenzregion.
8.6
Umweltverträglichkeit
Bergbau hat in der Regel Auswirkungen auf die Umwelt. Dies ist in der sensiblen Kammregion besonders zu berücksichtigen. Aspekte der Umweltverträglichkeit können aber erst diskutiert werden, wenn konkrete bergbauliche Aktivitäten geplant sind.
9.
Ökonomie / erste Wirtschaftlichkeitsbetrachtungen
Wie die hier dargestellten lagerstättenkundlichen Verhältnisse zeigen, ist die vorhandene
Rohstoffbasis ungenügend und derzeit nicht nutzbar. Die sehr geringe Vorratslage genügt
nicht den Anforderungen einer bergbaulichen Gewinnung.
Die im Abschnitt 4.3 (Vorratssituation) skizzierte Einschätzung der Perspektivität des Betrachtungsgebietes auf der Basis der bisherigen Ergebnisse zeigt, dass im Umfeld von
Deutschkatharinenberg durchaus mit rohstoffhöffigen geologischen Strukturen gerechnet
werden kann. Die vorliegenden Erkenntnisse sind aber nicht ausreichend, eine abschließende definitive Aussage zur Rohstoffführung zu geben. Es gibt Anzeichen, in bestimmten Bereichen und möglicherweise in größeren Teufen ökonomisch verwertbare Mineralanreicherungen anzutreffen.
Zur Begründung seien angeführt:
- Vererzungen, die an der Oberfläche ausstreichen, teilweise mit beträchtlicher lateraler
und teufenmäßiger Erstreckung und durch den Altbergbau verfolgt werden können,
- Kartierungsergebnisse, die die Gangmineralisation in einer neuen Sicht erscheinen
lassen (Metasomatite, Sn-Führung),
- geochemische
Komplexanomalien
nach
Prospektionsergebnissen
(Lagerstättenindikationen, Pedogeochemie, Flachbohrungen (Sn, F, Cu, Pb, Zn, Ag,
As)),
- Tiefbohrungen, die teilweise das Vorhandensein von Erzzonen bestätigt haben,
- Lage der bekannten Erzgänge im Randbereich einer Granit-Aufwölbungsstruktur,
- Vorhandensein eines Sn-Li-spezialisierten Leukogranites vom Typ YIC (westlich Hora
Sv. Kateřiny),
- räumliche Lage der Erzgänge im Bereich einer bedeutsamen Tiefenstruktur (Flöha
Querzone).
Damit ergibt sich die Möglichkeit des Nachweises von wirtschaftlich gewinnbaren Mineralisationen, nicht nur für den sächsischen Teil des Untersuchungsgebietes, sondern auch für den
grenzübergreifenden Raum insgesamt, da die Perspektiven für die tschechische Seite mindestens gleichermaßen gut sind, wie für die deutsche Seite. Insbesondere ergibt sich Entwicklungspotenzial im Zusammenhang mit dem Zinnvorkommen von Seiffen. Insofern wird
dem Gesamtgebiet Hora Sv. Kateřiny – Deutschkatharinenberg – Seiffen eine nicht zu unterschätzende rohstoffwirtschaftliche Bedeutung und somit eine Chance für die Auffindung
neuer Mineralvorkommen, möglicherweise in größeren Teufen, beigemessen.
10.
Empfehlungen für weitere Untersuchungen
Im Gebiet treten Kassiterit- und Polymetallsulfid-Paragenesen auf. Dabei handelt es sich um
eine Sn-Silikat (Chlorit / Sericit)-Sulfid-Vererzung (Metasomatite) im Bereich polymetallischer
Cu-Pb-Zn-Erzgänge und –trümer bzw. -zonen. Lagerstättenkontrollierend sind möglicherweise Tiefenbrüche und Granitaufwölbungen (speziell vom Typ YIC mit Sn-F-Be-LiSpezialisierung). Nicht auszuschließen sind Exokontaktvererzungen über Hochlagen des
variszischen Intrusivkomplexes.
Wie erläutert, sind die Voraussetzungen für die Neuauffindung verdeckter Mineralisationen im
Betrachtungsgebiet gegeben. Als Schwerpunkt einer derartigen höffigen Struktur wird die
SW-NE streichende Linie Hora Sv. Kateřiny (Nicolai Sth.) – Deutschkatharinenberg (Fortuna
Sth.) – Oberseiffenbach angesehen. Im Bereich dieser Zone sind bedeutsame Anzeichen für
Mineralisationen vorhanden. Während die Höffigkeitseinschätzungen bisheriger Untersuchungen sich auf den oberflächennahen Teufenbereich beschränkt, sollte das Ziel zukünftiger
Sucharbeiten die Auffindung neuer Mineralvorkommen in größeren Teufen (bis 1.000 m) sein.
Das Untersuchungsareal ist aus geologisch-rohstoffkundlicher Sicht und wegen seiner
Polymetallführung (Cu, Sn, Zn, Pb, Ag, Fluorit, Baryt) interessant. Aus diesem Grund sollten
Untersuchungsarbeiten durchgeführt werden, um das Rohstoffpotenzial zu begründen.
Aus der Sicht des Bearbeiters ergibt sich folgender Handlungsbedarf:
1. Wissenschaftlicher Forschungsbedarf (ohne wesentliche technische Aufschlussarbeiten) durch Anhebung des gegenwärtig noch sehr niedrigen geologischlagerstättenkundlichen Kenntnisstandes (Klärung der mineralogischen und mineralparagenetischen Zusammenhänge, großmaßstäbige Lesesteinkartierungen insbesondere metasomatischer Erscheinungen, geochemische Untersuchungen an Erzproben im Bereich von Bergbaualtaufschlüssen, minerogenetisch-metallogenetische
Faktoren-Indikatoren-Analyse).
2. Durchführung von gestaffelten technischen Untersuchungsarbeiten außerhalb der
Ortslage (Verdichtungsprobenahmen von Pedo- und Lithogeochemie, Stream sediments, Schlichprospektion, hydrochemische Prospektion, geophysikalische Verdichtungsmessungen mit Gravimetrie, elektrischen Widerstandssondierungen und
elektro-magnetischen Messungen, Anlage von Schürfen, Flachbohrungen, mitteltiefen
Bohrungen, ggf. bergmännischen Aufschlüssen).
Es wird die Empfehlung gegeben, eine Höffigkeitseinschätzung im Teufenbereich 300 bis
1.000 m vorzunehmen und die konkreten Schritte weiterer wissenschaftlicher und technischer
Untersuchungsarbeiten zu definieren.
………………………………………
Berichterstatter
Stempel, Unterschrift
………………………………………
Abnahme Qualitätsmanagement
Stempel, Unterschrift
11.
/1/
/2/
/3/
/4/
/5/
/6/
/7/
/8/
/9/
/10/
/11/
/12/
/13/
/14/
/15/
/16/
/17/
/18/
/19/
/20/
/21/
Quellenverzeichnis
AUTORENKOLLEKTIV: Otschet do resultatam poijskov uranovogo orudenenija v rajone SaydaSeiffen v 1974-1977. - SDAG Wismut, Schlema, 1978, Geologisches Archiv Wismut GmbH
AUTORENKOLLEKTIV: Von der Wismut nachgewiesene Vorkommen nichtradioaktiver Bodenschätze und Einschätzung deren Perspektiven. – SDAG Wismut, Geologischer Betrieb, Grüna, 1989,
Geologisches Archiv Wismut GmbH,Reg.-Nr. 54856
BARTH, E., ZÜHLKE, D. u.a. : Um Olbernhau und Seiffen – Werte unserer Heimat, Bd. 43, Akademie-Verlag, Berlin 1985
BAUMANN, L.: Tektonik und Genesis der Erzlagerstätte von Freiberg (Zentralteil). - Freib.
Forsch.-H. C 46, Leipzig 1958, 208 S.
BAUMANN, L.: Die Erzlagerstätten der Freiberger Randgebiete. - Freib. Forsch.-H. C 188, Leipzig
1965, 268 S.
BAUMANN, L.: Die Mineralparagenesen des Erzgebirges – Charakteristik und Genese. – Freib.
Forsch.-H. C 230, Leipzig, 1968, S. 216-233
BAUMANN, L., KUSCHKA, E., SEIFERT, T.: Lagerstätten des Erzgebirges. – Enke Verlag, Stuttgart,
2000
BECK, R.: Die Erzlagerstätten der Umgegend von Marienberg unter Zugrundelegung des Manuskripts und der Zeichnungen von H. Müller aus dem Jahre 1848, neu bearbeitet. – Jb. Berg- u.
Hüttenwesen im Königreich Sachsen. – Freiberg, 1912, A 63 - A 133
BERNARD, J. H., POUBA, Z.: Rudní ložiska a metalogeneze. – Ústrední Ústav Geologický, Praha,
1986, 320 S.
BERNHARDT, A., HAASE, G. u.a.: Naturräume der sächsischen Bezirke. – Sächs. Heimatblätter,
Dresden 1986, Heft 4, S. 145-192, Heft 5, 193-228
BERNSTEIN, K,-H., BLÜHER, H.-J. u. a..: Erläuterungen zur geologischen Übersichtskarte der Bezirke Dresden, Karl-Marx-Stadt und Leipzig – 1 : 400 000. – VEB Geol. Forsch. U. Erkundung
halle, Freiberg, 1972, 78 S.
BODDIN, H.: Abschlussbericht über Gravimetermessungen im Gebiet Seiffen. – VEB Geophysik,
Leipzig 1958, Abschlussbericht, unveröff., Geol. Archiv LfULG, Freiberg, G 00048
BREITER, K.: Mineralizace Kasiterit-Sulfidické formace na Hoře Sv. Šebestiána v Krušných
Horách. – Acta Universitatis Carolinae, Geologica, Praha (1981), 35-43
BREITER, K.: Minerogeneze ložiska Kassiterit-Sulfidické formace Hora Sv. Kateřiny v Krušných
Horách. – Zprávy a studie, Krajského múzea v Teplicích 15 (1982), 35-46
CHARPENTIER, J. F. W.: Mineralogische Geographie der Chursächsischen Lande, Leipzig, 1778
EISEL, F.: Sachsens Museen & Schauanlagen des Berg- und Hüttenwesens. – Husum Druckund Verlagsgesell. MbH & Co. KG, Husum 2007, 190 S.
FREIESLEBEN., J. C.: Vom Vorkommen der Kupfererze in Sachsen. – Oryktographie von Sachsen, Freiberg (1848), H. 15
der Fichtelgebirgisch-Erzgebirgischen
FRISCHBUTTER, A.: Prävariszische Granitoide
Antiklinalzone und ihre Bedeutung für die Krustenentwicklung am Nordrand des Böhmischen
Massivs. – Zentralinstitut für Physik der Erde, Akademie der Wissenschaften der DDR, Veröff.
Nr. 69, Potsdam, 1990
FRISCHBUTTER, A.: Programm zur Rohstoffführung Erzgebirge / Vogtland, Themenkomplex 4:
Analyse der metallogenetischen Funktion der strukturellen Elemente. Aufbau und Gliederung
der Reitzenhainer Rotgneisstruktur. – Zwischenbericht zum Forschungsbericht 1975-1976, ZIPE
Potsdam, 1977 Geol. Archiv LfULG, Freiberg, EB 01620
GRAF, J.: Neubewertung und Interpretation von Erkundungsaufschlüssen einer potentiellen
Zinnerzlagerstätten des Erzgebirges am Beispiel der Lagerstätte Seiffen. - unveröff. Dipl.-Arbeit,
Bergakademie Freiberg, 1990, Geol. Archiv LfULG, Freiberg, M 01092
GRIMM, J.: Über den Bergbau zu Katharinaberg in Böhmen und die Aussichten seiner Wiederbelebung. – Berg- u. Hüttenmänn. Jahrb. der k. k. Bergakademien zu Přzibram und Leoben und
der königl.-ungar. Bergakademie zu Schemnitz, XX. Bd., Studienjahr 1869/70, Prag 1872, S.
146-166
/22/
/23/
/24/
/25/
/26/
/27/
/28/
/29/
/30/
/31/
/32/
/33/
/34/
/35/
/36/
/37/
/38/
/39/
/40/
/41/
/42/
/43/
/44/
HAUSTEIN, H.-P., PACH, S., RIEDEL, L., SCHÖNHERR, B.: Das Bernsteinzimmer im Fortuna Stolln zu
Deutschneudorf? Fakten und Vermutungen. – Herausgeber: Gemeindeverwaltung Deutschneudorf in Kooperation mit der Fortuna Bernstein GmbH, 2. überarb. Aufl., Marienberg, 2003, 115 S.
HAZARD, J.: Erläuterungen zur geologischen Spezialkarte des Königreichs Sachsen - Section
Olbernhau-Purschenstein. – in Commission bei W. Engelmann, Leipzig, 1889
HÖSEL, G., TISCHENDORF, G., W ASTERNAK, J.: Erläuterungen zur Karte Mineralische Rohstoffe
Erzgebirge – Vogtland / Krušné Hory 1 : 100.000, Karte 2: Metalle, Fluorit/Baryt – Verbreitung
und Auswirkung auf die Umwelt. - Bergbaumonographie Band 3: Sächs. LfUG, Freiberg
1997,112 S.
HÖSEL, G.: Fortschritte der Metallogenie im Erzgebirge – Position, Aufbau sowie tektonische
Strukturen des Erzgebirges. – Geologie, Berlin 21 (1972) 4/5, S. 437-456
HOTH, K., PÄLCHEN, W., WOLF, P., LORENZ, W., MIßLING, K., OSSENKOPF, P.: Komplexe Einschätzung der Rohstoffvorkommen und –anzeichen im Erzgebirge / Vogtland. – VEB GFE, Freiberg
1985, Geol. Archiv LfULG, Freiberg, EB 02116/01
HOTH, K., W OLF, P., PÄLCHEN, W., OSSENKOPF, P., LORENZ, W.: Geologische Kurzcharakteristik
und Grobeinschätzung der Rohstoffvorkommen und –anzeichen im Erzgebirge. – VEB GFE,
Freiberg 1985, Geol. Archiv LfULG, Freiberg, EB 01884/001
INTERNATIONALE RAHMEN-VORRATSKLASSIFIKATION DER VEREINIGTEN NATIONEN – Feste fossile
Brennstoffe
und
mineralische
Rohstoffe
–
Endfassung.
–
in:
http://www.unece.org/energy/se/pdfs/UNFC/UNFCemr.pdf
JOKÉLY, J.: Die geologische Beschaffenheit des Erzgebirges im Saazer Kreise in Böhmen. –
Jahrbuch der österreich. geologischen Reichsanstalt zu Wien, Bd. VIII, 1857, S. 575-580
KASPER, K.-H.: Von der Saigerhütte zum Kupferhammer Grünthal 1537 – 1873. – Herausgeber
Saigerhüttenverein e. V. Olbernhau-Grünthal, 1993, 150 S.
KATZER, F.: Geologie von Böhmen - Der geognostische Aufbau und die geologische Entwickelung des Landes mit besonderer Berücksichtigung der Erzvorkommen und der verwendbaren
Minerale und Gesteine. - Band 1, Prag 1892, 672 S.
KATZUNG, G., EHMKE, G.: Das Präquartär in Ostdeutschland – Strukturstockwerke und ihre regionale Gliederung. – Verlag Sven von Loga, Köln, 1993, 139 S.
KUSCHKA, E.: Vorschlag einer einheitlichen Systematik der Hydrothermalite auf der Grundlage
weiterentwickelter Arbeitsmethoden. – Z. angew. Geol., Berlin 20 (1974) 5, 193-205
KUSCHKA, E.: Zur Tektonik, Verbreitung und Minerogenie sächsischer hydrothermaler Mineralgänge. – Geoprofil, Sächsisches Landesamt für Umwelt und Geologie, Freiberg, 11 (2002), S. 1183
LINNEMANN, U. (ed.): Das Saxothuringikum – Abriss der präkambrischen und paläozoischen
Geologie von Sachsen und Thüringen. – unveränd. Sonderabdruck aus Geologica Saxonica
(Vol. 48/48), Lausitzer Druck- und Verlagshaus GmbH, Bautzen, 2004
LOBIN, M.: Aufbau und Entwicklung des Permosiles im mittleren und östlichen Erzgebirge. –
unveröff. Diss., Bergakademie Freiberg, 1986
LORENZ, W.: Lithostratigraphie, Lithologie und Lithofazies metamorpher Komplexe. – Z. geol.
Wiss., 7, Berlin 1979, S. 405-418
MARTIN, M., MODALECK, W.: Sekundäre Kupfermineralien von der Fortuna-Fundgrube in
Deutschkatharinenberg bei Seiffen im Erzgebirge. – Mineralien-Welt, 13 (2001) 2, S. 28-30
MÜLLER, H.: Die Erzgänge des Freiberger Bergrevieres – Erläuterungen zur geologischen Spezialkarte des Königreichs Sachsen. – Commission bei W. Engelmann, Leipzig 1901
OELSNER, O.W.: Die pegmatitisch-pneumatolytischen Lagerstätten des Erzgebirges mit Ausnahme der Kontaktlagerstätten. – Freib. Forsch-H. C 4, Berlin 1952, 80 S.
ONDRUŠ, P., VESELOVSKÝ, F., et all: Primary minerals of the Jáchymov ore district. – J. of the
Czech Geol. Society, Praha 48 (2003) 3/4, pp. 19-148
OSSENKOPF, P.: Methodische und regionale Ergebnisse der Schlichprospektion im Erzgebirge. –
VEB GFE, Freiberg 1982, Geol. Archiv LfULG, Freiberg, EB 01754/001
OSSENKOPF, P.: Ergebnisbericht Schlichprospektion Erzgebirge. – VEB GFE, Freiberg 1989,
Geol. Archiv LfULG, Freiberg, EB 02176
PÄLCHEN, W., OSSENKOPF, P., SCHIRN, R.: Aktualisierte Komplexeinschätzung der Rohstoffführung im Erzgebirge / Vogtland. – VEB GFE, Freiberg 1989, Geol. Archiv LfULG, EB 02116
/45/
/46/
/47/
/48/
/49/
/50/
/51/
/52/
/53/
/54/
/55/
/56/
/57/
/58/
/59/
PÄLCHEN, W., RANK, G., BERGER, R.: Regionale geochemische Untersuchungen an Gesteinen,
fluviatilen Sedimenten und Wässern im Erzgebirge / Vogtland. Teil 1: Methodik und Ergebnisse.
– VEB GFE, Freiberg 1982, Geol. Archiv LfULG, Freiberg, EB 01766/001-007
PÄLCHEN, W., TISCHENDORF, G., BERGER, R., Rank, G.: Metallogenetisches Kartenwerk Erzgebirge / Vogtland 1 : 100.000 – Geochemische Karten. – VEB GFE, Freiberg 1982 (Bibliothek des
LfULG)
PÄLCHEN, W., W ALTER, H.: (ed.): Geologie von Sachsen – Geologischer Bau und Entwicklungsgeschichte. – E. Schweitzerbart’sche Verlagsbuchhandlung (Nägele u. Obermiller), Stuttgart,
2008, 537 S.
PFEIFFER, L.: Tertiärmagmatite im sächsischen Raum und ihre geologische Stellung. – Z. geol.
Wiss., Berlin 10 (1982) 10, S. 1335-1338
PIETZSCH, K.: Geologie von Sachsen (Bezirke Dresden, Karl-Marx-Stadt und Leipzig). – VEB
Deutscher Verlag der Wissenschaften, Berlin 1962, 870 S.
REIßMANN, R.: Übersetzungs- und Bewertungsschlüssel für Arbeitsetappen, Informationsschriften und Vorratsklassen für mineralische Rohstoffe aus DDR-Bearbeitung in die Nomenklatur der
Internationalen Rahmen-Vorratsklassifikation der Vereinten Nationen (1996) – Diskussionsgrundlage. – Beak Consultants GmbH, unveröff. Bericht, Freiberg 2006
RIEDEL, L.: Die ältesten Nachrichten über den Bergbau bei Deutschneudorf. – Erzgebirgische
Heimatblätter, H. 1. 1985, S. 22-26.
SEIFFERT, T.: Zur Metallogenie des Lagerstättendistriktes Marienberg. – unveröff. Diss. TU Bergakademie, Freiberg, 1994
TISCHENDORF, G.: Leucocratic and Melanocratic Crust Magmatism. – Z. geol. Wiss., Berlin 16
(1988) 3,
TZSCHORN, G.: Zur Metallogenie und Prognose des Zinns im Teilgebiet Seiffen – 1. Teil: Zur
Metallogenie des Zinns – Ergebnisbericht. - Erkundungsbericht, ZGI, Berlin 1970, Geol. Archiv
LfULG, Freiberg, EB 00806
TSCHORN, G.: Zur Metallogenie des Zinns im Raum Seiffen unter besonderer Berücksichtigung
der geochemischen Evolution der Zinnlagerstätte Seiffen. – unveröff. Diss., Bergakademie Freiberg, 1974
VOGELGESANG, W.: Bericht über die Erzlagerstätten der Gegend von Chemnitz, Grünthal,
Katharinaberg, Deutschneudorf, Seiffen und Sadisdorf. – unveröff. Manuskript, Bergarchiv Freiberg, OBA-LU 249
W AGENBRETH, G., W ÄCHTLER, E., u.a.: Bergbau im Erzgebirge – Technische Denkmale und Geschichte. – Deutscher Verlag für Grundstoffindustrie, Leipzig 1990, 504 S.
W EIß, S.: Chalkophyllit aus Sachsen. – Lapis, München 26 (2001) 7-8, S. 6
ZELENY, V.: Der Erzbergbau zu Böhmisch-Katharinaberg im Erzgebirge. – Österr. Zeitschr. Bergund Hüttenwes., Wien 53 (1905) S. 139-14 und 156-161.
Kartenwerke / Risse
/60/
/61/
/62/
/63/
/64/
/65/
Geologische Karte (GK 25) 5346 – Section Olbernhau-Purschenstein 1 : 25.000 – Geol. Aufnahme 1888 von J. Hazard
Geologische Karte (GK 100) Geologische Karte 1 : 100.000 - Metallogenetisches Kartenwerk
Erzgebirge / Vogtland, Herausgeber ZGI Berlin, 1982
Geologische Übersichtskarte (GÜK 400) 1 : 400.000 - Herausgeber Sächs. Landesamt für Umwelt und Geologie, 3. Aufl., Freiberg 1992
Mineralische Rohstoffe Erzgebirge – Vogtland / Krušne Hory Karte 2: Metalle, Fluorit / Baryt Verbreitung und Auswirkung auf die Umwelt 1 : 100.000 - Herausgeber Sächs. Landesamt für
Umwelt und Geologie / Czech Geological Survey, Freiberg / Praha, 1995
Hydrogeologische Karte der Deutschen Demokratischen Republik, 1 : 50.000, Blatt AnnabergBuchholz 1408-1 / Olbernhau 1409-2 / 1409-1 (SB 9), Hydrogeologische Grundkarte und Karte
der Grundwassergefährdung, VEB Kombinat Geologische Forschung und Erkundung Halle, 1.
Auflage, Herausgeber ZGI Berlin, 1983, 1984
Bodenkarte des Freistaates Sachsen 1:50.000 - Blatt L 5346 Olbernhau. – Sächs. Landesamt
für Umwelt und Geologie, Freiberg, 1995
/66/
/67/
/68/
Tageriss und Sohlengrundriss Fortuna Stolln Deutschneudorf. - Bergsicherung Schneeberg, Lageplan 1:1.000, 1999/2010 (bearbeitet durch Ackermann/Schöbel)
Grubenriss Fortuna Fundgrube. – Sächsisches Staatsarchiv, Bergarchiv Freiberg Reg.-Nr.
40040 / K3652
Historische Gangkarte Deutschneudorf. – Sächsisches Staatsarchiv, Bergarchiv Freiberg
Název zařízení
Adresa, kontaktní údaje
Zpracovatel: Ing. Petr Bohdálek
Ložisko / výskyt Hora Svaté Kateřiny/
Stručné shrnutí
Historické ložisko Hora Svaté Kateřiny se nachází v severovýchodní části okresu Most na státní
hranicí se Saskem na území stejnojmenné obce. V rámci Krušných hor, pro které je typický
výskyt a těžba rud stříbra, cínu a uranu představuje ložisko určitou anomálii. Bezprostředním
impulsem pro vznik města na Městském vrchu byly sice nálezy stříbrné rudy, ale celý další rozvoj
tměsta i těžby v revíru byl položen na těžbě měděných rud. Ložisko bylo těženo s přestávkami po
dobu téměř 200 let v 16. až 18. století a představovalo v této době významný zdroj měděných
rud.
Ložisko bylo otevřeno z obou stran Městského vrchu , významnější důlní činnost pak byla
především na jeho SV úbočí směrem k hraničnímu toku říčky Svídnice. Hlavním důlním dílem
revíru je štola Mikuláš se stejnojmennou nejvýznamnější žilnou strukturou v revíru. Štola sloužila
k dobývání rud ia jako nejhlubší štola revíru také k jeho odvodnění jako dědičná štola. V této štole
byly prováděny i poslední těžební práce na žíle Mikuláš až do definitivního ukončení těžby
v revíru v roce 1786. Celková délka štoly dosáhla 476 m a hloubka119 m pod povrchem tj. 68,5
m pod úroveň štoly Mikuláš (úroveň III. patra). Poslední významný pokus o obnovení těžby na
ložisku provedla v letech 1903 – 1904 Mostecká uhelná společnost. V rámci průzkumných prací
byla vyzmáhána štola Mikuláš a poté zpřístupněny všechny stařiny na úrovni štoly i pod ní.
Následovalo k rozfárání panenských částí ložiska. Byla vyhloubena nová vodní a těžná jáma ze
III. na IV,. patro poté bylo vyraženo V. patro 126 m pod úrovní štoly. Na IV. patře byla zahájena
ražba překopu po nepojmenované východ-západní žíle směrem k předpokládanému křížení se
žilou Gottfried, ta však nebyla zastižena. Ražba byla po 204 m zastavena a průzkum byl
ukončen, vzhledem k tomu, že v průběhu průzkumných prací nebyly nalezeny žádné těžitelné
rudy. V poválečném období zde proběhl neúspěšný průzkum zaměřený na výskyt uranového
zrudnění a posldení aktivitou ve štole Mikuláš bylo neúspěšné hledání jantarové komnaty
ukončené v roce 2005.
Ložisko Hora Svaté Kateřiny představuje hydrotermální žilné ložisko kasiterit – sulfidické
formace. Oblast ložiska patří z regionálně geologického pohledu do krušnohorské oblasti,
jmenovitě do dílčí tektonické struktury označované jako kateřinohorská rulová klenba. Jedná se o
strukturu s plochou antiklinální stavbou s osou směru Z – V. Klenbovitá struktura je zde patrná
z opakování horninových pruhů téhož litologicko – petrografického složení J i S od osy vrásové
struktury. Klenba je porušena řadou zlomů SZ – JV směru. Ložisko je tvořeno systémem žil tří
základních směrů - SV – JZ (30 - 60°), S – J (345 – 15°) – žíly t ěchto dvou směrů byly zrudnělé,
jejich mocnost byla do 1m, s výjimku žíly Mikuláš s maximální mocností až 1,9 m. Třetí skupinu
žil tvoří žíly směru V – Z (240 – 270°), mnohem mén ě mineralizované. Určitá výjimečnost ložiska
spočívá v tom, že jeho bohaté zrudnění se vyskytuje na žilách pronikajících ortorulami,
Hydrotermální žíly jsou vázány pravděpodobně na skryté granitoidní těleso, které pravděpodobně
využilo k intruzi starou inhomogenní linii brandovského prolomu a intrudovalo realtivně vysoko do
krustální stavby antiklinoria. Kromě nejvýznamnější Mikulášské žíly se v revíru vyskytuje přes
dvacet dalších méně mocných žil, o jejichž charakteru jsou jen sporé informace. Přes zjevně
mimořádný metalogenetický význam revíru pro celou krušnohorskou oblast
vzhledem
k vzájemnému překrytí několika genetických typů mineralizací, nebyl na ložisku proveden
moderní geologicko – ložiskový výzkum a to ani přes zjištěné anomálie těžkých minerálů
(kasiterit, scheelit a wolframit) při šlichové prospekci v okolí ložiska.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
2
Obsah
Titulní strana profilu zpracovatele a stručné shrnutí
1.
Souhrn
Historické ložisko Hora Svaté Kateřiny se nachází v severovýchodní části okresu Most na
státní hranicí se Saskem na území stejnojmenné obce. Lokalita je dopravně přístupná po
silnici III. třídy 25220 odbočující ze silnice I. třídy č 13 ze směru od Mostu. Silnice pokračuje
přes obec Brandov dále do Olbernhau v Sasku. V rámci Krušných hor, pro které je typický
výskyt a těžba rud stříbra, cínu a uranu představuje ložisko určitou anomálii. Bezprostředním
impulsem pro vznik města na Městském vrchu byly sice nálezy stříbrné rudy, ale celý další
rozvoj města i těžby v revíru byl položen na těžbě měděných rud. Ložisko bylo těženo
s přestávkami po dobu téměř 200 let v 16. až 18. století a představovalo v této době
významný zdroj měděných rud. Poslední významný pokus o obnovení těžby na ložisku
provedla v letech 1903 – 1904 Mostecká uhelná společnost. V průběhu průzkumných prací
nebyly nalezeny žádné těžitelné rudy. V poválečném období zde proběhl neúspěšný průzkum
zaměřený na výskyt uranového zrudnění a posldení aktivitou ve štole Mikuláš bylo
neúspěšné hledání jantarové komnaty ukončené v roce 2005.
Hydrotermální žilné ložisko kasiterit – sulfidické formace Hora Svaté Kateřiny se nachází
z regionálně geologického pohledu v krušnohorské oblasti, jmenovitě v dílčí tektonické
struktury označované jako kateřinohorská rulová klenba. Jedná se o strukturu s plochou
antiklinální stavbou s osou směru Z – V. Klenbovitá struktura je zde patrná z opakování
horninových pruhů téhož litologicko – petrografického složení J i S od osy vrásové struktury.
Jádro centrální brachyantiklinály leží jižně od Hory Svaté Kateřiny a je tvořeno
kateřinohorskými ortorulami. Směrem na sever i na jih od ortorulového jádra ubývá
granitizace a metamorfózy a opakují se prhy stejného petrografického složení (migmatitity,
silně granitizované ruly slabě granitizované ruly, celistvé ruly. V jádře klenby vystupují
muskovitické až dvojslídné středně zrnité až hrubozrnné ortoruly, hybridní ruly, migmatity a
okaté až kataklastické žuly až žuloruly. Horniny klenbě náleží do skupiny tzv. červených rul a
migmatitů tj. jedné ze základních sérií krušnohorského krystalinika. Klenba je porušena řadou
zlomů SZ – JV směru. V oblasti ložiska vycházejí granitové horniny na povrch ve dvou
lokalitách – cca 2 km západně od obce a cca 5 km jižně od obce u osady Lesná. Těleso 2 km
západně od města tvoří v odkryté geologické mapě peň o průměru cca 200 m. Podle
posledních zjištěních Breitera (2008) je větší část pně tvořena středně zrnitým granodioritem.
Mladší drobně porfyrický leukogranit pronikl podél kontaktu a tmelí úlomky staršího granitua
jeho chemická charakteristika odpovídá mladšímu granitu A-typu taveniny obohacené o fluor,
Rb, Nb, Ta, Th, Zr, Y a Be, což indikuje příslušnost této horniny k nejmladším intruzívním
fázím mladšího intruzívního komplexu (nazývaného rudohorská žula). Další výchoz
granitového tělesa se nachází 5,3 km jižně od obce (viz obr.). Jedná se o horninu označenou
v geologické mapě 1 : 50 000 (list 02-31) Litvínov jako středně zrnitý biotitický granodiorit,
tedy hornina stejného typu ke kterému je dle této geologické mapy řazena hornina z výchozu
pně západně od obce, kde byly Breiterem nalezeny i jiné granitoidní horniny (viz výše).
Výchoz má rozměry cca 1000 x 500 m a dosud nebyl podrobněji zkoumán. Na základě
regionálního gravimetrického měření (Stárek 1964) byl cca 620 m severně od severního
okraje tohoto tělesa odvrtán strukturní vrt K – 1 o hloubce 510,6 m (souřadnice vrtu S –
JTSK (804685; 979791)), ve kterém byl granit zastižen v hloubce 310 m (Škvor – Dolejška
1966). Ve vrtu byl zastižen biotitický granodiorit horského typu (Škvor, Dolejška 1966) bez
indicií zrudnění.
Ložisko je tvořeno systémem žil tří základních směrů - SV – JZ (30 - 60°), S – J (345 – 15°) –
žíly těchto dvou směrů byly zrudnělé, jejich mocnost byla do 1m, s výjimku žíly Mikuláš
s maximální mocností až 1,9 m. Třetí skupinu žil tvoří žíly směru V – Z (240 – 270°),
mnohem méně mineralizované. Určitá výjimečnost ložiska spočívá v tom, že jeho bohaté
zrudnění se vyskytuje z větší části na žilách pronikajících ortorulami, Hydrotermální žíly jsou
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
3
vázány pravděpodobně na skryté granitoidní těleso, které pravděpodobně využilo k intruzi
starou inhomogenní linii brandovského prolomu a intrudovalo realtivně vysoko do krustální
stavby antiklinoria. Kromě nejvýznamnější Mikulášské žíly se v revíru vyskytuje přes dvacet
dalších méně mocných žil, o jejichž charakteru jsou jen sporé informace. Na základě
dosavadních znalostí lze konstatovat, že vzik ložiska lze interpretovat jako hydrotermální
žilnou aureolu skrytých těles cínonosných granitů. Jejich výskyt lze předpokládat v oblasti
hřbetu mezi Zámeckým vrchem (u Pyšné) – Lesnou – Malým Hájem a Gabrielinou hutí resp.
Brandovem.
Přes zjevně mimořádný metalogenetický význam revíru pro celou krušnohorskou oblast
vzhledem k vzájemnému překrytí několika genetických typů mineralizací, nebyl na ložisku
proveden moderní geologicko – ložiskový výzkum a to ani přes zjištěné anomálie těžkých
minerálů (kasiterit, scheelit a wolframit) při šlichové prospekci v okolí ložiska.
V případě provedení prospekčních prací by tyto práce měly být zaměřeny na zjištění výskytu
skrytých granitoidních masívů v blízkosti stávajícího povrchu a jejich petrologického a
ložiskového charakteru. Za tímto účelem lze doporučit použití základních geofyzikálních
(gravimetrie, radiometrie), geochemických (půdní metalometrie, šlichová prospekce) a
strukturně – petrologických metod prospekce. Důležité je také provedení revize
mineralogického složení žilné výplně na vzorcích z hald, uz depositů sbírek muzeí a
odborných institucí a na odebraných vzorcích vv Mikulášské štole, která je dnes přístupná.
Pokud budou po aplikaci těchto metod zjištěny věrohodné indicie výskytu skytých
cínonosných granitoidů popř. jiné indikace výskytu greizenového zruudnění, budou
vytipovaná místa ověřována pomocí technických prací (vrty, rýhy).
Celkově lze oblast vyhodnotit jako nadějnou a perspektivní k provedení prospekce na výskyt
cínonosných greizenů a žul.
2.
Obecné údaje o nalezišti
2.1
Geografická situace
Lokalita se nachází na katastrálním území Hora Sv. Kateřiny (641774) ve stejnojmenné
obci (567167) i v jejím bezprostředním okolí v Krušných Horách. Obec leží cca 22 km
severozápadně od města Most, v okrese Most (CZ0425) v Ústeckém kraji (CZ042). Území
je pokryto mapovým listem 02 – 313 mapy 1 : 25 000, listu mapy 1 : 50 000 02-31.
Vlastní revír leží na svazích tzv. Městského kopce (k. 729 m n.m.), zatímco úroveň obou
potoků protékajících na jihozápad a severovýchod kolem Hory Svaté Kateřiny a spojujících
se nedaleko od obce se pohybuje mezi 590 až 600 m n.m.. To samo o sobě ukazuje na
prudký spád svahů s dobrou možností pro výskyt přirozených odkryvů výchozů rudních žil.
Kromě toho značný výškový rozdíl byl neobyčejně výhodný při sledování rudních žil a
odvodňování dobývek pomocí štol, které dosahovaly při relativně malých vodorovných
délkách již značných hloubek pod úrovní terénu.
2.2
Chráněná území
K jižnímu úpatí Městského vrchu zasahuje ptačí oblast soustavy Natura 2000 CZ0421004
Novodomské rašeliniště – Kovářská.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
4
Ptačí oblast Novodomské
rašeliniště – Kovářská
obr. 1 Průběh hranic ptačí oblasti v okolí Hory Svaté Kateřiny
2.3
Infrastruktura
Lokalita je dopravně přístupná po silnici III. třídy 25220 odbočující ze silnice I. třídy č 13 ze
směru od Mostu. Silnice pokračuje přes obec Brandov dále do Olbernhau v Sasku.
Bezprostředně přes jižní část území historického revíru je vedena trasa VVTL (velmi
vysokotlakého plynovodu Transgas) a je zde rezervován další koridor PR 1 pro umístění
plynovodu VVTL DN 1 400 vedoucího z okolí obcí Hora Svaté Kateřiny a Brandov v
Ústeckém kraji do okolí obcí Rozvadov v Plzeňském kraji a Waidhaus na hranici ČR Německo. Jedná se o projekt „Gazela“. Zpřesněný koridor je v ZÚR ÚK sledován jako PR1.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
5
obr. 2 Průběh plynovodu a oplánované trasy nového plynovodu v územním plánu VUC
2.4
Dějinný nástin těžby nerostů
Vznik zdejších dolů není možné přesně datovat. Tvrzení, že byl yzaloženy míšeňskými
havíři a již na začátku 14. století byly v rozkvětu, je velmi nespolehlivé. První písemná
zpráva o místě pochází již z roku 1480 (Jangl 1962). Nejpravděpodobnější dobou vzniku
zdejšího dolování je tedy asi 2. polovina 15. století.Intenzita provozu stoupala teprve na
počátku 16. století, v době kdy panství bylo ve vlastnictví Šebestiána z Veitmíle, který
v souladu s dobovými trendy všestranně podporoval rozvoj báňského podnikání. Hora Sv.
Kateřiny bla povýšena na horní město r. 1528. Ve druhé polovině 16. století je město
uváděno mezi nejbohatšími stříbrnými doly v Čechách (Mathesius, 1562, Albinus 1589 – in
Jangl 1962). Už v této době se začínaly projevovat první těžkosti v souvislosti s pronikáním
dolů do větších hloubek, k ochabnutí provozu došlo tak jako v ostatních revírech v Čechách
díky třicetileté válce. S přibývající hloubkou významně přibýval podíl měděných rud
(Jangl1562). V průběhu 17. století byl provoz dolů obnovován pouze krátkodobě a bez
velkých investic. V horní relaci z r. 1665 není o Hoře Svaté Kateřiny ani zmínky. Obnova
provozu dolů je písemně bezpečně doložena až k roku 1714., kdy začalo druhé období
rozvoje dolování vykazující velmi dobré výsledky (Jangl 1962). Velký rozvoj a dobré
výtěžky dolů pokračovvaly až do roku 1766, kdy nastal přelom. Na žíle Mikuláš těžařstvo
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
6
české s podílem státu, na žíle Kateřina a na jejím křížení se žílou Mikuláš těžařstvo saské.
Těžařstvo Fortuna na s. straně Městského vrchu těžbu zastavilo. Zvláště bohaté rudy
stříbra s ryzím stříbrem byly na křížení žil Mikuláš a Kateřina v místě Schrottenschacht.
Pracovalo se v jámách Antonín, Filip a Florián hluboko pod úrovní dědičné štoly Mikuláš.
Pro čerpání vody zde bylo vodozdvižné kolo. Spory mezi těžařstvy nedovolily vyřešit
pokračování nejbohatší žíly Mikuláš po odhození na příčné žíle Kateřina. Po roce 1766 se
doly stávaly postupně pasivnější a r. 1786 byl již provoz omezen na pouhé udržovací práce
spojené s občasným paběrkováním v neúplně vyrubaných partiích (Jangl 1962). Vyhlídky
nebyly valné ani nejodnom ze zdejších hlavních dolů – Nicolai a Catharina a uvažovalo se
o jejich opuštění. Těžaři postupně odstupovali a roku 1807 – 1808 opustil doly i stát.
Měšťané, aby si udržely výhody plynoucí ze statutu horního města, udržovali doly
průchodné do r. 1846, kdy vzniklo nové těžařstvo "Katharina-Frisch-Glück-Gewerkschaft".
Po dvou letech neúspěšných pokusů na žíle Katharina-Frisch-Glück (snad totožné se
starou žilou Kateřina) práce zanechalo. Celkový rozsah provozu byl mizivý. V r. 1856 došlo
k reorganizaci těžařstva, jejímž cílem bylo získat kapitálově silnější společníky. To se sice
zdařilo, ale nový společník po dvou letech zemřel a tak těžkosti vedly znovu a k opuštění
dolů. To skončilo roku 1888 výmazem dolových měr Katharina Frisch Glück a Nicolai I, II,
III.
Poté byl terén ihned pokryl svobodnými kutišti, která vykoupila roku 1900 Mostecká uhelná
společnost (Brüxer Kohlenbergbaugesselschaft), aby podnikla velkorysejší průzkumný pokus,
který měl ověřit možnost obnovy prací na žilách Nicolai a Gottfried (Jangl 1962). Slibovala si
dobré výsledky od nalezení pokračování žíly Mikuláš po křížení s žilou Kateřina a založení
hlubšího patra. V rámci prováděných prací byla vyzmáhána spodní štola Mikuláš a poté byly
vyzmáháním zpřístupněny všechny stařiny na úrovni štoly i pod ní. Poté bylo přistoupeno
k rozfárání panenských částí ložiska. Byla vyhloubena nová vodní a těžná jáma ze III. na IV,.
patro poté bylo vyraženo V. patro 126 m pod úrovní štoly. Na IV. patře byla zahájena ražba
překopu po nepojmenované východ-západní žíle směrem k předpokládanému křížení se žilou
Gottfried. Ražba byla po 204 m zastavena, žíla Gottfried nebyla nalezena. Stejně neúspěšné
práce byly provedeny na štole Frölich Gemüth (Bufka et al. 2004). Vzhledem k tomu, ž ev
průběhu průzkumných prací nebyly nalezeny žádné těžitelné rudy, byly v roce 1904 aktivitu
v revíru zastaveny a práce ukončeny (Zeleny 1905). Podle Čady a Dejmka (1962) nebyl
průzkum řádně geologicky veden a nelze tedy negativní výsledek prací pokládat za
definitivní, protože nelze považovat průzkum za dokončený.
V období mezi světovými válkami v letech 1936 - 38 byla štola Mikuláš turistucky
zpřístupněna, ve štole bylo několik zastávek, kde byly návštěvníkům ukazovány čelby,
dobývky a především komora na vodní kolo se šachtou (Bufka et al. 2004). V průběhu války
byl důl prohlédnut německými geology avšak bez dalších výstupů.
V poválečných letech byla žíla Mikuláš báňsky otevřena r. 1951 bývalými Jáchymovskými
doly n. p. Bylo vyzmáháno štolové patro, ale ruda zachycena pouze na několika místech
(Rousek 1954). Jáchymovské doly n.p vyčistily dědičnou štolu Mikuláš a s ní spojenou štolu
Kateřinskou, po radioaktivních materiálech pátraly i v úseku Zobelsberg, žádné anomálie
ovšem nezjistili. V roce 1953 provedl prohlídku vyzmáhaných štol Mikuláš a Kateřina Rousek
(1953). Průzkumné práce na radioaktivní suroviny byly neúspěšné, otevřená ústí štoly byla
potom zlikvidována (Bufka et al. 2004).
Zatím poslední aktivitou v revíru bylo hledání tzv. jantarové komnaty, ukradené v průběhu
války nacisty v Carském Selu. Zmáhací práce ve štole Mikuláš probíhaly s různými
peripetiemi v letech 1998 – 2004, akce byla financována z USA (Bufka et al. 2004).
V současné době jsou díla opuštěna a obec uvažuje o budoucím turistickém zpřístupnění
štoly Mikuláš.
2.5
Aktuální stav / zajištění / sanace
V současné době je většina důlních prací v revíru zlikvidována a vstupy do důlních děl jsou
nepřístupné. Výjimkou nehlavní štola revíru Mikuláš, jejíž ústí bylo vyzmáháno v rámci akce
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
7
hledání jantarové komnaty v 90. letech. Hlavní patro štoly a některá díla nad úrovní štoly jsou
přístupná, důlní díla pod úrovní štoly jsou zatopená. Ostatní důlní díla se projevují pouze
morfologickými pozůstatky v terénu a nejsou v současnosti přístupná. Část důlních děl v JV
části revíru byla likvidována v souvislosti s výstavbou tlakové stanice tranzitního plynovodu.
3.
Geologie
3.1
Regionálně-geologický vývoj
Oblast ložiska patří z regionálně geologického pohledu do krušnohorské oblasti, která
představuje dílčí jednotku saxothuringika (sasko – durynské oblasti). Oblast Krušných hor je
tvořena dílčí jednotkou krušnohorské oblasti označovanou jako smrčinsko – krušnohorské
krystalinikum. Strukturně se jedná o složité antiklinorní pásmo budované krystalinickými
břidlicemi a granitoidy s osou antiklinoria směru SV – JZ ukloněnou generelně pod úhlem asi
20°k JZ. V rámci krušnohorské oblasti je krušnohors ké krystalinikum na SZ lemováno
jednotkou označovanou jako vogtlandsko – saské synklinorium, na JV pak depresní zónou
označovanou jako ohárecké krystalinikum (Mísař 1981). SV omezení je tektonické a je
tvořeno tzv. středosaským nasunutím, kterým je oblast oddělena od lužické oblasti, JZ
hranice je vymezená strukturně zlomovým příčným porušením antiklinorní struktury, které
jednotku odděluje od smrčinského antiklinoria.
Krušnohorské krystalinikum je budováno komplexem mladoproterozoických a staropaleozoických hornin prostoupených variskými granitoidy. Střední část antiklinoria (ve směru
osy tj. od SV k JZ) zaujímá dílčí tektonická struktura označovaná jako kateřinohorská rulová
klenba, dílčí tektonometamorfní struktura krušnohorského krystalinika, ve které se nachází
vlastní ložisko. Jedná se o strukturu s plochou antiklinální stavbou s osou směru Z – V v linii
Lesná – Kalek, která se rozkládá zhruba mezi Horou Svatého Šebestiána, Jirkovem,
Litvínovem, Horou Svaté Kateřiny a Načetínem (Škvor 1975). Celé toto území je tvořeno
řadou různě velkých dílčích vrásových struktur. Klenbovitá struktura je zde patrná
z opakování horninových pruhů téhož litologicko – petrografického složení J i S od osy
vrásové struktury. Klenba je porušena řadou zlomů SZ – JV směru.
Základní strukturní plán oblasti je kadomského (asyntského) stáří, tektonometamorfní stavba
oblasti byla dotvořena v průběhu variského orogenetického cyklu. Oblast je charakterizována
kompletním kadomským (asyntským) strukturním patrem a hercynským strukturním patrem.
Hlavní deformační fází, která definitivně utvořila strukturně metamorfní plán oblasti byla
sudetská fáze hercynského orogenu koncem spodního karbonu.
Hercynský orogen byl zakončen intruzemi tektonických a posttektonických granitoidů
krušnohorského plutonu se stářím 320 – 260 mil. let a extruzemi subsekventních vulkanitů
permského stáří. Krušnohorská hydrotermální žilná ložiska jsou vázána na doznívání
nejmladších fází hercynského plutonismu, stejně jako greizenová ložiska rud Sn a W.
3.2
Litostratigrafie
Kateřinohorská klenba je tvořena systémem brachysynklinál a brachyantiklinál. Jádro
centrální brachyantiklinály leží jižně od Hory Svaté Kateřiny a je tvořeno kateřinohorskými
ortorulami. Směrem na sever i na jih od ortorulového jádra ubývá granitizace a metamorfózy
a opakují se prhy stejného petrografického složení (migmatitity, silně granitizované ruly slabě
granitizované ruly, celistvé ruly. V jádře klenby vystupují muskovitické až dvojslídné středně
zrnité až hrubozrnné ortoruly, hybridní ruly, migmatity a okaté až kataklastické žuly až
žuloruly. Horniny klenbě náleží do skupiny tzv. červených rul a migmatitů tj. jedné ze
základních sérií krušnohorského krystalinika. Vlastní území kateřinohorského revíru je
budováno hybridními rulami s vyrostlicemi narůžovělých draselných živců (SV svahy
Městského vrchu) červenavé barvy a biotiticko – muskovitickými pararulami šedé barvy (JZ
svahy Městského vrchu).
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
8
Kataklastické žuly neboli reliktní biotitické žuly jsou středně až hrubě zrnité. Představují
horninové partie uchráněné z větší části od horninového prohnětení, které způsobilo
usměrnění a částečně i změnu minerálního složení při změně těchto žul na ortoruly.
Nejčastější velikost zrna je kolem 1 cm. Jsou biotitické, někdy se vyskytují malá množství
muskovitu. Živce jsou ve většině případů šedobílé, zbarvené na puklinách hematitem, který
se pravděpodobně uvolňuje z větrajících biotitů. Někdy tvoří velké vyrostlice, až 4x2 cm.
Lokálně jsou živce i narůžovělé. Biotity tvoří v některých partiích jednak shluky, jednak se
vyskytují v normálních lupíncích. Textura je všesměrně zrnitá. Tyto žuly pozvolna přecházejí
přes orthoruly do hybridních rul, takže lze sestavit plynulou řadu přechodů (Škvor – Zoubek
1963).
obr. 3 Výřez z geologické mapy 1 : 200 000 z roku 1963
Jak vidíme na geologické mapě 1 : 200 000 z roku 1963 jsou původně k tomuto typu žul
(odpovídajícím prevariským reliktním granitům) počítány i oba výskyty žul později
identifikované jako variské granitoidy zjištěné ve výchozech západně od Hory Svaté Kateřiny
a u Lesné (viz obr. 3).
Hybridní ruly jsou plástevné až okaté, biotiticko-muskovitické. Slídy tvoří celkem velké
souvislé plochy. Mají značné množství živců, které jsou šedobílé, na trhlinkách zbarvené
hematitem z rozkládajících se biotitů. Tento hematit se zároveň hromadí v plochách
břidličnatosti. Živce tvoří místy velká oka o rozměrech až 5 x 3 cm, která bývají zdvojčatnělá
podle karlovarského zákona. Na některých lokalitách převládá pouze živcová hmota, takže
biotity již jen naznačují původní plochy břidličnatosti a uplatňují se jen velmi málo v celkové
stavbě. Vrch,na němž leží Hora Sv.Kateřiny, je tvořen rovněž těmito hybridními rulami, jen s
tím rozdílem, že jsou živce na některých místech zbarveny do růžova, někde více, někde
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
9
méně. Jinak není mezi těmito horninami podstatný rozdíl. Zdá se, že se tyto ruly s růžovými
živci vyskytují jen tam, kde byla nějaká hydrotermální činnost.
Dvojslídné ruly, kde biotit převládá nad muskovitem a slídy tvoří velké souvislé plochy. Biotit
je opět rozkládán, takže se hematit hromadí v plochách břidličnatosti.. Živce i křemen tvoří
jednak drobná očka, jednak drobné pásky, oddělené od sebe slídami. Živce jsou šedobílé,
zrnité. Tyto ruly tvoří jednak sv. svah k. 622, SZ od Hory Sv. Kateřiny, jednak okolí
Brandovské pánve a okolí Nickelsdorfu, kde jsou poněkud křemitější a obsahují více biotitu.
Jejich odrůda s růžovými živci tvoří jižní část vrchu Hory Sv. Kateřiny a okolí k. 715 J od Nové
Vsi v Horách.
Drobové ruly jsou silně biotitické s minimálním množstvím muskovitu. Jsou velmi
jemnozrnné, šedé barvy. Obsahují poměrně velké množství křemene. Živce jsou šedobílé a
tvoří místy úzké proužky, takže celek připomíná migmatit. Akcesoricky je přítomen i granát.
Ve ssutích tvoří ploché, deskovité úlomky, průměrně 2 cm mocné. Na styku s žulou, s. od ko
791, jsou tyto drobové ruly přeměněny v kontaktní rohovce, čímž ztrácejí břidličnatost, jsou
masivní, silně prokřemenělé, pravděpodobně s větším obsahem granátu. Úlomky mají ostré,
rovné hrany. Žula těmito rulami proráží napříč.
Ve všech těchto popsaných rulách se vyskytují ložní aplitické orthoruly, které na výchozech
tvoří až 1 m mocné polohy. Jsou jemnozrnné až středně zrnité, převládá živcová hmota, buď
šedá nebo růžová, podle barvy živců okolních rul. Slíd je velmi málo a naznačují plochy
břidličnatosti. Tyto aplitické orthoruly netvoří pravděpodobně v tomto území žádná větší
tělesa.
Pod horninami krystalinika se nachází těleso tzv. krušnohorského plutonu. Jeho apikálním
výběžkem je pravděpodobně výchoz granitoidních hornin u Malého Háje i drobný peň
vycházející na povrch cca 2 km západně od obce. Jinde v okolí revíru na české straně nebyl
dosud výchoz zjištěn, další apikální výběžky vycházejí na povrchu v saské části. Aplitická
žula až mikrogranit má několik zajímavých odrůd. První, růžová, připomíná křemitý porfyr
svou jemnozrnnou základní hmotou s vyrostlicemi křemene. Druhá odrůda je růžová, středně
zrnitá, takže vytváří normální biotitickou žulu. Třetí odrůda je šedobílá, jemněji zrnitá než
odrůda druhá. Křemen tvoří vyrostlice, biotit je dobře viditelný pouhým okem. (První odrůda
nemá pravděpodobně biotit.) Místy byly nalezeny růžové pegmatity s tabulkami muskovitu
velikosti asi 1 cm2. Horniny krystalinika jsou pronikány žilným doprovodem plutonu –
žulovými porfyry. Jedna ze žil vychází na povrch asi 1,2 km JZ od Lesné. U Lesné byl
v hloubce 311,6 m navrtán biotitický granodiorit horského typu (Škvor, Doješka 1966).
Severně od revíru v oblasti Dippoldswalde a Glashütte jsou přítomna výlevná tělesa
křemenných porfyrů permokarbonského stáří, protažená JZ – SV směrem.
Nejmladšími horninami v oblasti ložiska jsou terciérní vulkanity. Jedno z menších těles tvoří
např. vrchol Kamenného vrchu cca 4 km západně od obce.
Stáří červených ortorul je dosud předmětem diskuzí. Převládá názor o svrchně
proterozoickém stáří celého krušnohorského krystalinika východně od karlovarského plutonu,
stratigrafické rozčlenění krystalinika je schematické. Červené ortoruly jsou produktem
kadomské orogeneze, hercynské strukturní patro má zřetelnou afinitu ke kontinentálnímu
typu kůry a je spojen s intenzivní deformací a metamorfźou. V průběhu sudetské deformační
fáze (konec spodního karbonu) byl ukončen metamorfní a deformační vývoj hercynského
patra. Hercynské granitoidy vykazují absolutní stáří mezi 320 a 260 mil. let, stejné postavení
mají i hercynské subsekventní vulkanity permského stáří.
Z dosavadních geologický poznatku z krušnohorské oblasti je zřejmé, že krušnohorský
pluton, hypotetický žulový batolit tvořící podloží krušnohorského krystalinika, má značně
členitou vnitřní i morfologickou stavbu a jeví výrazný sklon k vytváření kopulí a
morfologických hřbetů. Jedná se o velmi složité ttěleso s mnoha intruzivními fázemi, které lze
rozčlenit na časově oddělené série na sebe navazujících intruzívních fází staršího a mladšího
intruzívního komplexu. Jednotlivé intruzivní fáze intrudovaly do různé výškové úrovně
krustální stavby, rozdílná je také hloubková úroveň různých částí současného, erozí
obnaženého povrchu. Dílčí intruzívní výběžky, zejména pak výše zmíněné kopule a hřbety
se v geologické mapě jeví jako samostatné masívky s fakticky neznámým a často pouze
hypotetickým průběhem napojení na hlavní těleso plutonu, často však lze vysledovat jejich
souvislost s existující tektonickou linií. Kopule i intruzivní hřbety nebo výběžky vznikly
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
10
v souvislosti s vnitřní diferenciací mateřského tělesa a jejich příslušnost k různým intruzívním
fázím starého i mladšího intruzívního komplexu je rozdílná. Morfologie povrchu žulového
tělesa je určována především plochami nespojitosti v krystalinickém plášti plutonu. Tyto
tektonicky i mechanicky oslabená pásma složila jako místa výstupu intruzívních hmot plutonu
v jedné nebo i více intruzívních fázích. Povrch plutonu v oblasti ložiska Hora Svaté Kateřiny
je značně členitý morfologicky a zřejmě i mladší postintruzivní tektonikou.
V oblasti ložiska vycházejí granitové horniny na povrch ve dvou lokalitách – cca 2 km
západně od obce a cca 5 km jižně od obce u osady Lesná. Těleso 2 km západně od města
tvoří v odkryté geologické mapě peň o průměru cca 200 m. Podle posledních zjištěních
Breitera (2008) je větší část pně tvořena středně zrnitým granodioritem. Mladší drobně
porfyrický leukogranit pronikl podél kontaktu a tmelí úlomky staršího granitu. Podle Breitera
(2008) odpovídá chemická charakteristika mladšího granitu A-typu taveniny obohacené o
fluor, Rb, Nb, Ta, Th, Zr, Y a Be, což indikuje příslušnost této horniny k nejmladším
intruzívním fázím mladšího intruzívního komplexu (nazývaného rudohorská žula). Byly
zjištěny jen malé chemické rozdíly mezi horninami obou pulsů, ale naopak velké rozdíly mezi
horninami čerstvými a alterovanými. Kromě základních horninotvorných minerálů byly
v granitu zjištěny zajímavé akcesorické minerály – fluorit, topaz, beryl, mosazit, xenotim,
zirkon, thorit, chernovit a bastnezit (Ce-) a(La-) a kasiterit. Datováním monazitu bylo zjištěno
absolutní stáří (TH-U-celk. Pb) odpovídající hodnotě 300±14 mil. let. Toto stáří odpovídá
zjištěnému absolutnímu stáří nedalekého granitu v Seifen. Ve srovnání s granity v Seifen má
granit v Hoře Sv. Kat. snižší obsah Al, Be a Ta. Be, Sn a W byly přinášeny pozdními fluidními
fázemi ze kterých beryl krystalizoval na prasklinách v granitu (Breiter 2008). Breiter (2008)
také naznačuje možný vztah tohoto granitu k ryolitovému vulkanismu tufitických hornin
zjištěných v nedaleké Brandovské pánvi. Obě granitová tělesa v Hoře Sv, Kateřiny i v Seifen
způsobily při okrajích tělesa brekcionizaci okolních krystalických břidlic, což naznačuje intruzi
magmatu do oblasti křehkých deformací, tedy po metamorfní konsolidaci (Breiter 2008).
Breiter ve své práci z roku 2008 popisuje určité anomální rysy granitu od Hory Svaté Kateřiny.
Ačkoliv je topaz obvyklou fází více frakcionizovaných granitů v Krušných horách, ke kterým
granit v oblasti Hory Sv. Kat patří a přes jeho obohacení magmatickým fluoritem, je tento
granit topazem chudý. Dále je tento granit charakteristický pouze nízkým obsahem Al a P,
což znamenalo v konečném důsledku potlačení krystalizace topazu a zcela chybějící
přítomnost apatitu. Ve srovnání s nízkým obsahem topazu v granitu jsou metasomatizované
hliníkem bohaté ruly podél křemenných žilek v exokontaktu tohoto tělesa topazem
obohaceny. Tento topaz pocházející z exokontaktu tělesa je nejhojnějším minerálem stream
sedimentů (Breiter et al 1991).
Indikace výskytu hydrotermální Sn – W mineralizace byla zjištěna jižně od popisovaného
granitového výchozu a to ve formě vysokých koncentrací kasiteritu a wolframitu ve stream
sedimentech a ve formě několika nalezených kusů metasomatizovaných rul s křemennými
žilkami. Kasiterit ve stream sedimentech je nacházen ve formě větších zrn (>1 mm) a oproti
kasiteritu zjištěnému v granitech neobsahuje Nb. Wolframit (ferebrit) tvoří tabulkovité krystaly
až 5 mm dlouhé a je doprovázen scheelitem a stolzitem.
V širších regionálních vztazích je podle Breitera (2008) také důležitý fakt, že sedimenty
Brandovské pánve jsou obohaceny As, Mo, Cu, Zn, Sn, pro upřesnění je však potřeba říci, že
obohacený je pouze popel z uhlí Brandovské pánve, jedná se tedy o sorpci těchto prvků na
organickou hmotu v uhlí (Holub 2001). Zmíněné indikační příznaky mohou být interpretovány
jako projevy přítomnosti skryté granitové elevace, která byla zdrojem fluid i rudních roztoků.
Historické hydrotermální ložisko Ag-Cu-Zn-Sn rud pak může být interpretováno jako
mineralizační projev hydrotermální aureoly kolem takového tělesa.
Další výchoz granitového tělesa se nachází 5,3 km jižně od obce (viz obr.). Jedná se o
horninu označenou v geologické mapě 1 : 50 000 (list 02-31) Litvínov jako středně zrnitý
biotitický granodiorit, tedy hornina stejného typu ke kterému je dle této geologické mapy
řazena hornina z výchozu pně západně od obce, kde byly Breiterem nalezeny i jiné
granitoidní horniny (viz výše). Výchoz má rozměry cca 1000 x 500 m a dosud nebyl
podrobněji zkoumán. Na základě regionálního gravimetrického měření (Stárek 1964) byl cca
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
11
620 m severně od severního okraje tohoto tělesa odvrtán strukturní vrt K – 1 o hloubce 510,6
m (souřadnice vrtu S – JTSK (804685; 979791)), ve kterém byl granit zastižen v hloubce 310
m (Škvor – Dolejška 1966). Ve vrtu byl zastižen biotitický granodiorit horského typu (Škvor,
Dolejška 1966) bez indicií zrudnění. Zajímavým poznatkem je, že v závěrečné zprávě je
uvedeno, že ve vrtu K1 nebyly zjištěny projevy kontaktní metamorfózy.
Redaktorem geologické mapy i Breiterem (2008 ) bylo interpretováno, že obě intruzívní tělesa
obnažená erozí využila k výstupu do svrchních částí krustální stavby hypotetické tektonické
linie SSZ – JJV směru. Tato skutečnost však zatím není dostatečně doložena. Uvedený směr
není úplně typickým směrem regionálních a nadregionálních tektonických linií v oblasti.
Celá oblast je nedostatečně strukturně i geologicky prozkoumána, aby mohla být potvrzena
nebo vyvrácena existence skrytých žulových elevací cínonosných granitů mladšího
intruzívního komplexu. Například je na první pohled nápadné, že rozsáhlé těleso bazaltů,
které tvoří vrchol Kamenného vrchu cca 4 km západně od obce, nevyužilo k výlevu nějakého
tektonicky oslabeného pásma tak jak je obvyklé v ostatních částech Krušnohorského
krystalinika, kde jsou bazaltové výlevy situovány vždy na křížení starých tektonických linií
regionálního významu. Je proto pravděpodobné, že v oblasti existuje více tektonických linií a
zlomů, které mohly být coby oslabená pásma využity pro výstup některé z intruzívních fází do
vyšších pater lokální krustální stavby. Pro prohloubení dalšího poznání o morfologii, stavbě a
složení granitoidů v ložiskové oblasti je nutno provést doplňující průzkumné práce ať už
geofyzikálního (detailní gravimetrie, detailní radiometrie), strukturně – geologického (měření
puklinových systémů a dalších strukturních prvků krystalinika) a petrologického charakteru
(studium projevů kontaktní metamorfózy).
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
12
3.3
Tektonika
3.3.1 Regionální tektonika
Je zřejmé, že základní strukturní plán této části krystalinika byl určen prevariským vývojem a
to pravděpodobně v průběhu assyntského geotektonického cyklu. Varisky dotvořené a
konsolidované krušnohorské antiklinorium je strukturně rozděleno do několika
charakteristických dílčích kleneb – kateřinohorské, saydské, freiberské, tedy struktur
pravděpodobně prevariského původu. Jejich jádra jsou tvořena ortorulovými až
metagranitovými horninami (kataklastické žuly). Klenbové struktury se skládají z dílčích
brachyantiklinálních a brachysynklinálních struktur s osami ZJZ – VSV směru. Území ložiska
náleží ke kateřinohorské klenbě. Jádro centrální megaantiklinály kateřinohosrké klenby se
nachází jižně od Hory Svaté Kateřiny a je tvořeno kateřinohorskými ortorulami. Metamorfní
foliace v oblasti klenby má přibližně Z – V směr a mění se pouze velikost a směr sklonu. Osy
B mají rovněž přibližně směr Z – V as úklonem okolo 10°k Z (Zoubek – Škvor 196 3).
Regionální disjunktivní tektonika se projevuje ve dvou základních směrech. První,
pravděpodobně prevarisky založený je směru SV – JZ, tedy souhlasný se směrem osy
krušnohorského antiklinoria a základní lineární tektonické stavby saxothuringika. Dalším
systémem je příčný systém zlomů SZ – JV resp. SSZ – JJV směru. Vznik těchto příčných
zlomů je někdy časově interpretován do průběhu variské orogeneze. Tento směr porušující
příčně dílčí strukturně metamorfní struktury (klenby, ortorulová tělesa) je charakteristickým
směrem. Tektonicky podmíněná pásma tohoto směru byla využita k výstupu variských
magmatitů krušnohorského plutonu a to ve všech fázích vývoje této polyfázové granitoidní
intruze v celém území krušnohorské oblasti. V oblasti ložiska k tomuto směru náleží tzv.
brandovské zlomové pásmo, na kterém byla založena brandovská pánev.
3.3.2 Lokální tektonika
Studované území má výraznou tektoniku, patrnou už morfologicky a potvrzenou důlními
pracemi na Hoře Sv.Kateřiny. Nejvýznamnější disjunktivní tektonickou strukturou oblasti je
tzv. brandovský prolom. Jedná se o dlouhodobě aktivní tektonické pásmo oddělující dva dílčí
strukturní celky krušnohorského krystalinika – kateřinohorskou a saydskou klenbu. Toto
tektonické pásmo navazuje na zlomovou linii Flöha a tvoří východní tektonické omezení
Brandovské pánve (údolí Svídnice). Pásmo je velice výraznou zónou v rámci blokové stavby
českého masívu a lze je sledovat až do jeho jádra napříč jednotlivými blokovými jednotkami.
Pásmo bylo pravděpodobně dlouhodobě aktivní s počátkem aktivity v iniciálních fázích
variského geotektonického cyklu. Tektonicky aktivní zůstalo i v etapě doznívání tektogeneze
a v postorogenních fázích vývoje masívu až do permu. Dle většinové interpretace vytvářel
brandovský prolom propojení mezi sedimentačními prostory středočeské a saské pánevní
oblasti (Pešek et al. 2001) Určitý obraz o tektonických pásmech v oblasti nám znázorňuje
výřez mapy Linsserových indikací hustotních rozhranní (obr. 4). Z tohoto schématu vyplývá,
že jedná skutečně o nejvýznamnější regionální tektonickou linii. Zóna se podílí na omezení
Brandovské pánve okrajovýmo zlomy (hlavní zlom v údolí Svídnice) a paralelní zlomová
struktura, obě v podstatě paralelní s delší osou Brandovské pánve. Nápadné je také
protažení bazaltového výlevu Kamenného vrch ve směru S – J.
Vzhledem k přítomnosti takové nadregionálně významné tektonické struktury v bezprostřední
blízkosti ložiska lze předpokládat její řídící význam pro tektonicko strukturní plán oblasti. Ve
vztahu k hydrotermálním žilám ložiska je pozoruhodné že se nevyskytují mineralizované žilné
struktury SZ – JV směru paralení s touto linií. Nejvíce mineralizované pak byly žilné struktury
kolmého směru (SV – JZ resp. 30-60°), ke kterému náleží i hlav ní žíla revíru – žíla Mikuláš.
Podle historických pramenech byl právě na těchto žilách zjištěn kasiterit (Kratochvíl 1958).
Základní směry žil odpovídají základním směrům disjunktivní tektoniky v oblasti s výjimkou
SZ – JV směru. Největší počet mineralizovaných žilných struktur je vyvinut ve směru SV - JZ
(30 - 60°), Tyto žíly byly zrudn ělé, jejich mocnost byla do 1m, s výjimkou žíly Mikuláš s
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
13
maximální mocností až 1,9 m. Mikulášská rudní žíla má směr 20° a úklon 70-75° k západu.
Představuje nám starou tektonickou linii, které byla vyplněna žilnou výplní. Po uložení rudních
i nerudních nerostů byla tato stará dislokace obnovena novým zlomem, který má stejný směr
jako rudní žíla, pouze úklon je menší a to 60° k zá padu. Touto dislokací byla Mikulášská žíla
rozdělena na dvě křídla. Vyplývá to už ze systému starých prací. Směrná dislokace ložiska
má jílovitou výplň, průměrně 20 cm mocnou.Na jednom místě lze dobře pozorovat její styk s
žilou. Tato směrná dislokace je zajisté provázena řadou paralelních nebo sblížených
dislokací. Jedna z nich byla nalezena v ústí štoly u Zobelbachu. Nemineralizované poruchy
tohoto směru v širším okolí ložiska vytvářejí i výrazná tektonická pásma, kterými je porušován
průběh protáhlých těles jednotlivých typů metamorfních hornin a také se podílejí na
tektonickém omezení výskytu pánví s výplní permokarbonských sedimentů (Brandovská
pánev, Olbernhau). Další mineralizované struktury ložiska mají směr S – J (345 – 15°) (tato a
předchozí skupina označovány jako tzv. Stehende Gänge saských geologů). Posledním
typem mineralizovaných struktur na ložisku tvoří žíly směru V – Z (240 – 270°) (tzv.
Spatgänge saských geologů), mnohem méně mineralizované, v mnoha případech se jedná
pouze o tektonické poruchy s jílovitou výplní, lokálně mineralizované kalcitem.
obr. 4 Výřez mapy Linsserových indikací hustotních rozhranní ve třech
hloubkových úrovních ( zelená 1 km, modrá 3 km, červená 6 km) (Sedlák 2009).
Katzer (1892) in Kratochvíl (1958) uvádí, že SV – JZ žíly tzv. Stehende Gänge byly zrudnělé
cínovcem a chalkopyritem, tzv. Spathgänge poskytovaly stříbrné rudy a galenit. Při
průzkumu v letech 1900 – 1904 nebyly na těchto žilách (Spathgange) zrudnění zjištěno.
Výplň žil byla složena z jílu a křemene s nepravidelně rozptýlenými rudními minerály.
Systém paralelních dislokací vzhledem k brandovskému zlomu, je odkryta částečně také
pracemi na Hoře Sv. Kateřiny a je směrnou dislokací na Mikulášské žíle. Má pravděpodobně
poklesový charakter (Zeleny 1905).
Nemineralizované poruchy S – J a V- Z směru mají jílovitou výplň, tvoří tektonické linie
místního významu a místy tektonicky porušují průběh mineralizovaných žil SZ – JV směru.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
14
Je zřejmé, že směry mineralizovaných struktur mají značný rozptyl. Směr zlomové tektoniky
a mineralizace žilných struktur jsou časově i prostorově důsledkem postupného vyrovnávaní
napěťových vztahů uvnitř variského horstva. Vytvoření puklinového systému a jeho otevření
a mineralizace však je nutno považovat za dvě samostatné fáze , z nichž teprve druhá je
výlučně funkcí mechanismu intruze a postupného tuhnutí granitoidního plutonu. Za důležitý
prvek v kateřinohosrkém revíru je nutno považovat značnou závislost mineralizace na
směrech vyplňovaných puklin a snad také určité prostorové rozmístění základních typů
mineralizace (Ag- Cu) a to ve vertikálním i laterálním smyslu. Výklad geneze a struktury
ložiska, stejně jako jeho zařazení do systému metalogenního výkladu nelze na základě
současného stavu poznání v plné míře uskutečnit.
Pro prohloubení znalostí o místních strukturně – tektonických poměr je nutno provést detailní
strukturně – geologické mapování se zaměřením na metamorfní i disjunktivní struktury
v oblasti revíru.
3.4
Mineralizace
Na ložisku byly těženy rudy mědi a stříbra. Mineralogií žil v revíru se zabývali v novější době
Zeleny (1905), Rousek (1953, 1954), Breiter (1980). Většina prací byla zaměřena na
nejvýznamnější žílu v revíru – žílu Mikuláš se stejnojmenným dolem. Práce Zeleneho (1905)
měla ložiskově technologický charakter, Rousek (1953) prováděl pouze makroskopická
pozorování minerálů a to na materiálu z celíků ve štole Mikuláš a z odvalů, Breiter (1980)
provedl mikroskopický i mineragrafický výzkum minerálů včetně jejich chemismu, bohužel
však měl k dispozici pouze několik vzorků rudniny z odvalů a ze sbírky Oblastního muzea
v Teplicích.
Zeleny (1905) na základě studia makrotextur uvádí následující minerální sukcesi na ložisku:
1. pyrit I, hematit I
2. sfalerit, chalkopyrit I, galenit I, kasiterit, chalkozín
3. arzenopyrit, chalkopyrit II, galenit II, fluorit I
4. křemen, rohovec
5. fluorit II
6. kalcit
7. pyrit II, chalkopyrit III, galenit III, hematit II
Rousek (1954) nalezl v žilné výplni v celících sfalerit, chalkopyrit, tetraedrit, galenit, pyrit,
arsenopyrit, hematit, limonit, fluorit, manganokalcit, chalkantit a sádrovec, Jokély (1857) uvádí
ještě chalkozín, bornit, proustit. V komplexním přehledu Kratochvíla (1958) jsou uvedeny
ještě dolomit, ryzí stříbro a měď, covelín, chrysokol, malachit, azurit, markazit, siderit, uranin,
realgar, smaltin. U posledních třech minerálů lze předpokládat chybně přiřazenou
mineralizaci jáchymovskou ke zdejšímu ložisku (pozn. aut.).
Z přehledu i historických zpráv lze předpokládat, že hlavními rudními minerály na ložisku jsou
sfalerit, galenit, tetraedrit a chalkopyrit, nerudní výplň žil je křemenná nebo tvořená
mylonitizovanou horninou.
Sfalerit je nejhojnějším sulfidem ložiska (Breiter 1980). Tvoří žilky minimálně 5 cm mocné,
často s fluoritem, kalcitem nebo křemenem uprostřed (Breiter 1980) nebo malá černá zrna
prorostlá ostatními minerály zvláště chalkopyritem (Rousek 1953). Zrna jsou vždy
xenomorfní, po naleptání /10 % HNO3/ je patrné jejich lamelární dvojčatění. Zřídka má
červenohnědé vnitřní reflexy. Zatlačuje pyrit I a glaukodot, je zatlačován galenitem,
tetraedritem, chalkopyritem a idiomorfním křemenem III (Breiter 1980).
Kvantitativní
spektrální analýza ukázala 6,7 % Fe. Část Fe může patřit přimíšenému chalkopyritu ne však
víc než 1 %. Kateřinohorský sfalerit se tak s obsahem okolo 6 % Fe řadí ke středně
železnatým sfaleritům. Mikroanalyzátorem byl zjištěn sfalerit s obsahem Fe 0,3 - 0,9 %, téměř
čistý kleofan (Breiter 1980).
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
15
Chalkopyrit je vedle sfaleritu nejrozšířenějším minerálem. Tvoří buď zrna nebo žilky ve
sfaleritu nebo samostatné žilky v rule mocné až 1 cm. Vyskytuje se ve třech generacích.
Chalkopyrit I graficky srůstá s galenitem I, s nímž nejspíše společně vznikl. Zatlačuje sfalerit,
sám je zatlačován tetraedritem. Chalkopyrit II je kvantitativně nejdůležitější. Zatlačuje a tvoří
žilky ve sfaleritu, galenitu a tetraedritu. Od hranice zrn křemene III a sfaleritu selektivně
zatlačuje křemen III. Tvoří též samostatné žilky v rule (Breiter 1980).
Kvalitativní SPA chalkopyritu II je uvedena v tab. 3, kvantitativní analýza na mikroanalyzátoru
v tab. 5. Stanovené Zn, Cd a Pb patří pravděpodobně příměsi sfaleritu a galenitu, Sn příměsi
kassiteritu, neboť stannin nebyl zjištěn. Problematické je zařazení As, který nejspíše patří
přimíšenému glaukodotu, neboť jiný minerál obsahující As nebyl zjištěn. Ostatní prvky patří
příměsi silikátů. Chalkopyrit III tvoří automorfní krystalky 1 - 2 mm velké na fluoritu a kalcitu.
Galenit je poměrně hojným minerálem. Tvoří xenomorfní zrna do velikosti 4 mm s výbornou
štěpností. Vyskytuje se ve dvou generacích. Galenit I graficky srůstá s chalkopyritem I, s
nímž pravděpodobně současně vznikl. Silně zatlačuje sfalerit, je zatlačován tetraedritem a
chalkopyritem II. Galenit II tvoří xenomorfní zrna ve fluoritu nebo samostatné žilky v rule
(Breiter 1980).
Tetraedrit je viditelný pouze mikroskopicky. Tvoří xenomorfní světle šedá zrna se zeleným
odstínem, bez vnitřních reflexů. Zatlačuje sfalerit, galenit a chalkopyrit I, často od hranic s
křemenem. Sám je zatlačován chalkopyritem II. Rentgenograficky byl identifikován jako Agtetraedrit – (Breiter 1980).
Kasiterit je podle Breitera (1980) nejstarším rudním minerálem. Geneticky je vázán na
křemen I. generace. Kasiterit prvního typu tvoří částečně idiomorfní krystaly dosahující
velikosti 0,2 mm uzavírané v mladších sfaleritu a chalkopyritu a jenom nepatrně jim
zatlačované. Kasiterit druhého typu je s křemenem spojen bezprostředně. Jeho zrna menší
než 0,01 mm v něm tvoří přírůstkové zóny, dobře patrné na bazálních řezech krystalů
křemene I. Oba typy kasiteritu jsou starší než nejstarší sulfidy, podle vzhledu je možno
kassiterit prvního typu pokládat za poněkud výše temperovaný. Podle historických zpráv
(Jokély 1857 in Kratochvíl 1958) je uváděno, že se kasiterit vyskytoval ve svrchních obzorech
(patrech, tedy ve svrchních částech žil) na žíle Morgen Gänge a Mikuláš (Nikolai). Kasiterit
nebyl předmětem těžby, nepochybně má však značný význam pro určení geneze ložiska.
Pyrit se vyskytuje se ve třech generacích (Breiter 1980). Pyrit I tvoří xenomorfní zrna v
křemeni II velká 0,2 - 0,3 mm. Je rozpukán ve dvou vzájemně kolmých směrech a od puklin
zatlačován sfaleritem a tetraedritem. Pyrit II je nejhojnější. Tvoří asi 0,1 mm mocné žilky v
křemeni s chloritem /křemen IV/ a ve sfaleritu. Chlorit často zatlačuje a tvoří preudomorfozy
po jeho jehlicovitých krystalech. Pyrit III jsem pozoroval pouze makroskopicky. Tvoří
idiomorfní 1-2 mm velké krychličky na krystalovaném kalcitu.. Malé rozměry zrn a špatné
naleštění nedovolily změřit mikrotvrdost ani provést chemickou analýzu.
Covelín vzniká zatlačováním primárních sulfidů - galenitu, tetraedritu a nejvíce chalkopyritu
– zatlačování je patrné zejména u hranic zrn a podle štěpnosti. Je výrazně anisotropní, bez
vnitřních reflexů, supergenního původu (Breiter 1980).
Hematit tvoří 1 - 2 mm mocné žilky v rule. V nábrusech nebyl zastižen (Breiter 1980).
Glaukodot (?) – byl pozorován v jediném nábrusu, kde byl nalezen vysoce odrazný
anisotropní, narůžovělý minerál, tvořící xenomorfní zrna. Dle mineragrafické charakteristiky je
považován nejspíše za glaukodot (Breiter 1980).
Křemen je nejrozšířenějším minerálem žiloviny. Vylučoval se v řadě generací během celého
rudotvorného procesu. Nejstarší křemen I je zonární křemen provázený kassiteritem. Je
zatlačován sfaleritem a zachoval se v reliktech při okraji žíly. Křemen II tvoří drůzovité žilky
0,5 - 2 cm mocné. Často je doprovázen chloritem, který jej barví dozelena. Křemen III
intensivně zatlačuje sfalerit a galenit. Zejména ve sfaleritu tvoří dokonale omezené
metakrysty, později zatlačované chalkopyritem. Křemen IV doprovázený chloritem tvoří
mikroskopické žilky ve sfaleritu, který zatlačuje. Křemen V tvoří drúzovité žilky ve středu
kalcitových a fluoridových žilek. Mimo to tvoří křemen četné drúzovité žilky v rule, které nelze
jednoznačně zařadit (Breiter 1980).
Fluorit se vyskytuje na ložisku v několika barevných typech. V drúzových dutinkách nasedá
jeden typ bezprostředně na druhý bez oddělení druhým minerálem. Posloupnost barevných
typů je následující:
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
16
1. zelený fluorit tvořící osmistěny.
2. fialový fluorit, zřídka tvoří krychle o hraně 5 mm max.
3. bezbarvý až růžový fluorit, krychle o hraně do 3 mm. Fluorit proráží v žilkách starší
sfaleritové žíly, vyplňuje drúzové dutiny křemenných žil nebo tvoří samostatné žilky mocné
2-3 cm v rule (Breiter 1980).Vyskytuje se i v dutinách ve formě krychlových , někdy
osmistěnových krystalů do 5 mm, max. 2,5 cm (Rousek 1954).
Kalcit je nejmladším minerálem žiloviny. Během vylučování se měnil z růžového
manganokalcitu s obsahem 1 % Mn v bezbarvý kalcit. Převážně zcela vyplnil drúzové dutiny
v křemeni a ve fluoritu, jen zřídka tvořil prismatické krystaly do dutin.
Torbernit je zmiňován ve dvou zprávách o průzkumech z roku 1947 (sine 1948 in Bufka et
al. 2004). Byl nalezen v aktivních vzorcích z haldy jámy Kateřina a z dolového komplexu
Mikoláš – Kateřina., konkrétně ze štoly Dolní Kateřina a ze slepé šachty mezi Vrchní a Dolní
štolou. Tvoří velmi drobné , nicméně makroskopicky patrné šupinky.
Alumosíran mědi – modrý recentní hydratovaný alumosíran mědi tvoří povlaky a hojné
rozsáhlé náteky na stěnách důlních chodeb v dole Mikoláš. Podle rtg. studia se jedná o
minerál blízký glaukokerinitu či woodwarditu (Bufka et al. 2004). Povlaky modrého Cu-síranu
ze stěn chodeb a dobývek popisuje již Rousek (1954).
Jokély 1857) popisuje z Mikulášské žíly ještě chalkozín, bornit a proustit. Tyto minerály
nebyly novějšími výzkumy potvrzeny. Pouze Paulíček (1947 sine 1948 in Bufka 2004)
zmiňuje ve výčtu minerálů vedle obvyklých sulfidů ještě chalkozín, bornit, covellín a
sekundární minerály malachit, azurit, chalkantit, torbernit a fritzscheit (??), tyto údaje ovšem
nejsou příliš věrohodné.
Makrotextury, sukcese
Makrotextury byly sledovány na vzorcích z odvalů, takže jsem mohlo být sestaveno pouze
dílčí sukcesní schéma. Přesto, zvláště ve vztahu fluoritu, kalcitu a mladých sulfidů byly
makrotextury cenným příspěvkem ke stanovení celkové sukcese (Breiter 1980). Jako
modelové lze uvést dva příklady (Breiter 1980):
a. Sfaleritová žilka min. 7 cm mocná v prokřemenělé rule. Sfalerit je zatlačován mladšími
sulfidy a proražen drúzovitou žilkou řůžového fluoritu. Drúzová dutina fluoritu je plněna
jemnozrnným křemenem V, uvnitř křemene zrno galenitu II.
b. Drúzovitá žilka palisádového křemene je oddělena tektonickou hranicí od sfaleritové
žilky obsahující relikty podrceného křemen. Sfalerit je tedy mladší než palisádový křemen
/křemen II/. Na palisádový křemen nasedají krystalky pyritu a drúzová dutina je vyplněna
jemnozrnným křemenem IV.
Vznik žíly Mikuláš lze rozdělit do pěti hypogenních a jedné supergenní mineralizační
periody (Breiter 1980).
V první mineralizačni periodě došlo k prokřemenění ruly v okolí dislokace a ke krystalizaci
zónárního křemene I a obou typů kassiteritu.
Druhá mineralizační perioda počíná krystalizací křemene II s chloritem tvořícího proužky a
drúzovité žilky při okraji žíly. Následovala krysťalizace pyritu I a glaukodotu. Po drobných
tektonických pohybech, při nichž byl pyrit I podrcen, krystalizoval sfalerit, podle puklin pyrit
zatlačující. Sfalerit byl zčásti zatlačen myrmekitickými srůsty galenitu I a chalkopyritu I.
Krystalizaci křemene III předcházel pravděpodobně tektonický neklid, neboť kromě
metakrystů ve sfaleritu tvoří pravděpodobně i drúzovité žilky v rule. Po křemeni III
krystalizoval tetraedrit a chalkopyrit II, který křemen III od hranic se sfaleritem zatlačoval.
Ve třetí mineralizační periodě vznikly po tektonických pohybech žilky křemene IV s
chloritem a později žilky pyritu II.
Ve čtvrté mineralizační periodě krystalizoval po tektonických pohybech fluorit a kalcit,
částečně vyplňující drúzové dutiny starších žil, částečně tvořící nové samostatné žilky.
V páté mineralizační periodě krystalizoval nejmladší drúzovitý křemen V a v jeho dutinkách
idiomorfní krystalky pyritu III a chalkopyritu III, na hranicích zrn křemene galenit II.
V šesté supergenní mineralizační periodě vznikl v oxidační zóně žíly covelín, limonit a
další blíže neurčované druhotné minerály.
Toto sukcesní schéma je v dobré shodě se studiem makrotextur žíly, které provedl Zeleny
(1905) (viz výše). Jediným podstatným rozdílem byla skutečnost, že nebyl nalezen
arsenopyrit, který starší autoři uváděli jako velmi hojný.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
17
3.5
Geochemie
V srpnu a září 1958 byl na lokalitě Hora Svaté Kateřiny na SV svahu Městského vrchu
proveden pracovníky ÚÚG a GP Teplice metalometrický průzkum. Bylo odebráno 420
půdních vzorků z hloubky 50 – 70 cm na třech profilech dlouhých 700 m s krokem 5 m, profily
byly ve vzdálenosti 25 m od sebe. Vzorky byly analyzovány spektrální analýzou (Zahradník
1959). Byly sledovány obsahy Pb, Zn, Cu, Ag – nebyly zjištěny významnější anomálie, pouze
bodové anomálie Pb, Cu a Ag byly zjištěny přibližně v místech protnutí geochemických profilů
s předpokládaným průběhem rudních žil sledovaných starými pracemi (Zahradník 1959).
Další geochemická prospekce byla na lokalitě provedena v srpnu 1960 a to
v předpokládaném jižním pokračování Mikulášské žíly JZ od obce. Bylo odebráno 5231
půdních vzorků z hloubky 60 cm v 11 profilech s krokem 5 m, poté byly vzorky spektrálně
analyzovány(Svoboda 1961). V rámci této etapy byly zjištěny mírné lineární anomálie všech
prvků v místech předpokládaného pokračování žíly Mikuláš jižním směrem a několik
bodových anomálií v území západně od žíly Mikuláš ve směru žil sledovaných starými
důlními pracemi.
V rámci výzkumu rudného revíru při zpracování diplomové práce provedl Breiter (1980)
v okolí ložiska šlichovou prospekce a geochemické sledování řečištních sedimentů.
Významná anomálie kasiteritu s obsahem až 17,8 g/m3 byla zjištěna na potůčku stékajícím
od Malého Háje k Hoře Sv. Kateřiny (tedy od výchozu greizenizované žuly pozn. aut.). Další
anomálie byla zjištěna na potoce vytékajícím z rybníka 1 km Z od Malého Háje ke Gabrielině
Huti se snosovou oblastí na hřbetu mezi Malým Hájem a Brandovem. Ve stejných místech
byly zjištěny anomálie scheelitu (0,5 g/m3), wolframitu (<0,5 g/m3) a topazu. Zajímavý je také
zvýšený obsah apatitu ve všech vzorcích, který zde tvoří 10 – 30% těžké frakce. V rámci
šlichové prospekce byly provedeny spektrální analýzy podsítných frakcí (<0,15 mm). Vysoké
obsahy Sn byly zjištěny v potocích stékajících z Kamenného vrchu k Z, obsahy W >800 ppm
(hodnota geochemického pole 200-600 ppm) odpovídají zjištěným anomáliím wolframitu J od
obce. V oblasti historického revíru pak byly zjištěny anomálie Cu, Zn i As (enormní
koncentrace 3750 ppm byla zjištěna na J okraji obce, ve stejném místě byla zjištěna bodová
anomálie Bi). Z od Kamenného vrchu byla zjištěna bodová anomálie Mo (11 ppm).
Anomálie nebyly dále ověřovány.
3.6
Geofyzikální výsledky měření
Oblast ložiska byla součástí regionálního geofyzikálního průzkumu krušnohorského
krystalinika, kdy bylo prováděno gravimetrické měření zaměřené na zjištění průběhu podložní
hranice krystalinika s povrchem karlovarského plutonu (Stárek 1964). Na výsledky měření
působila nepříznivě velká morfologická členitost terénu, střední chyba v topografické korekci
několikrát převyšovala střední chybu vlastního tíhového měření. Výklad tíhového měření
zkresluje i silný regionální gradient upadající příkře ke Krušným horám, v oblasti Krušných
hor je průběh tíhového pole méně výrazný a značně porušený. To se projevilo i v nepřesném
výpočtu průběhu povrchu krušnohorského plutonu, kdy v oblasti Lesné byla očekáváná
hloubka okolo 900 m, přičemž granit byl ve vrtu zastižen v hloubce 311,6 m, kde byl zastižen
biotitický granodiorit horského typu (Škvor, Dolejška 1966). V rámci závěrečné zprávy
regionálního gefyzikálního průzkumu byly ( v ložiskové oblasti interpretovány gravimetrické
anomálie, avšak s nejasnou interpretaci. Ve vztahu k oblasti ložiska byly vymezeny
gravimetrické anomálie S,F,A a B. Jižně od Hory Svaté Kateřiny byla zjištěna oblast strmého
gravimetrického spádu – severně od anomálie A je gradient poměrně mírný, maxima
dosahuje v oblasti B. Výklad tíhového pole je komplikován značnou vertikální členitostí
topografického terénu.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
18
V novější době bylo realizováno několik geofyzikálních výzkumných úkolů. Nejprve bylo
realizováno regionální gravimetrické přeshraniční měření na území o rozloze 14.900 km2
v oblasti JV Saska a SV Čech. Kromě výrazného tíhového minima v oblasti altenbersko –
teplické kaldery bylo zjištěno dílčí gravimetrické minimum také v oblasti u Hory Svaté Kateřiny
(viz obr. 4). Je zajímavé, že tato anomálie je protažená ve směru SZ – JV, je tedy
pravděpodobné, že případné skryté granitoidní těleso, mateřský zdroj rudodárných roztoků
ložiska využilo k výstupu do svrchních části krustální stavby lokální oslabenou zónu vázanou
na brandovské zlomové pásmo SZ – JV- směru. Situaci gravimetrického pole v širší oblasti
znázorňuje obrázek. V rámci mezinárodního seizmologického výzkumu SUDETES 2003 bylo
realizováno seizmické měření na profilu S04 vedenému v oblasti tzv. altenbersko – teplické
kaldery (Novotný et al. 2010). Na základě výsledků měření byla interpretována řada anomálií
v hlubší stavbě krystalinika a zejména pak kolizní zóna mezi tepelsko – barrandienskou
jednotkou a saxothuringikem, která se nachází v oblasti altenbersko – teplické kaldery.
Kolizní zóna pod touto strukturou může být seizmicky sledována až do hloubky 20 km
(Novotný et al. 2010). Magmatické těleso indikované v blízkosti profilu S04 je interpretováno
jako mělký zdroj vulkanického pásma kaldery a Českého středohoří nacházející se v hloubce
9 -5 km na rozloze okolo 2000 km2. Hlubinný zdroj těchto mělčích subvulkanických
magmatických hmot byl interpretován v hloubce 15 -13 km (Novotný et al. 2010). Obraz
rozložení rychlosti seizmických vln v oblasti kolizní zóny naznačuje, že zóna je výsledkem
několika fází vývoje magmatické aktivity a procesů vzájemného ovlivňování krystalinického
pláště a polyfázově vystupujících magmat. Interpretovaná stavba na profilu S04 je
znázorněna na obrázku 5.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
19
obr. 5 Gravimetrická mapa v oblasti altenbersko - teplické kaldery (Sedlák 2009)
obr. 6 Interpretovaný seizmický profil (Novotný et al. 2010)
Na základě těchto nových poznatků by bylo vhodné doplnit dílčí geofyzikální měžření (detailní
seizmika, detailní gravimetrie v oblasti mezi Telčským potokem západně od hřbetu
Kamenného vrchu a Seiffen.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
20
4.
Popis výskytu / ložiska
Ložisko bylo zařazeno mezi klasická hydrotermální žilná ložiska. Ložisko je tvořeno
systémem žil tří základních směrů - SV – JZ (30 - 60°), S – J (345 – 15°) – žíly t ěchto dvou
směrů byly zrudnělé, jejich mocnost byla do 1m, s výjimku žíly Mikuláš s maximální mocností
až 1,9 m. Třetí skupinu žil tvoří žíly směru V – Z (240 – 270°), mnohem mén ě
mineralizované. Určitá výjimečnost ložiska spočívá v tom, že jeho bohaté zrudnění se
vyskytuje z větší části na žilách pronikajících ortorulami. Určitá výjimečnost ložiska spočívá
v tom, že jeho bohaté zrudnění se vyskytuje na žilách pronikajících ortorulami, zatímco
v ostatních krušnohorských revírech jsou ortruly považovány za horniny pro zrudnění
nevhodné (Čada – Dejmek 1969).
Kromě nejvýznamnější Mikulášské žíly se v revíru vyskytuje přes dvacet dalších méně
mocných žil, o jejichž charakteru jsou jen sporé informace.
První a druhou skupinu žil tvoří žíly, jejichž směr SV – JZ (30 - 60°) až S – J (345 – 15°) (tzv.
Stehende Gänge saských geologů). Tyto žíly byly zrudnělé, jejich mocnost byla do 1m,
s výjimku žíly Mikuláš s maximální mocností až 1,9 m. Druhou skupinu žil tvoří žíly směru V
– Z (240 – 270°) (tzv. Spatgänge saských geolog ů), mnohem méně mineralizované, v mnoha
případech se jedná pouze o tektonické poruchy s jílovitou výplní, lokálně mineralizované
kalcitem. Katzer (1892) in Kratochvíl (1958) uvádí, že SV – JZ žíly tzv. Stehende Gänge byly
zrudnělé cínovcem a chalkopyritem, tzv. Spathgänge poskytovaly stříbrné rudy a galenit. Při
průzkumu v letech 1900 – 1904 nebyly na těchto žilách (Spathgange) zrudnění zjištěno.
Výplň žil byla složena z jílu a křemene s nepravidelně rozptýlenými rudními minerály.
Podle Zeleneho (1905) a Jokélyho (1857) a Čady a Dejmka (1969)se vyskytují na Hoře Sv.
Kateřiny v české části revíru tyto žíly:
a) žíly převládajícího směru 30 – 60°
1. žíla Mikuláš (Nicolai - Stehender Gang) 30-45°, 70-80o k SZ, mocnost 20-190
cm. Výplň: rozložená žula, křemen, vápenec, fluorit, mastku podobná,
křemenem rostoupená zelenavá masa, bornit a chalkopyrit, akcesorický pyrit,
sfalerit, proustit. V jednotlivých pramenech jsou uváděny často značně odlišné
údaje o mocnosti a výplni žíly. Studiem archivních pramenů bylo zjištěno, že
jde o drobnější nadložní či podložní odžilky nebo i hlavní žílu doprovázející
žíly, v nichž se liší rudná výplň a jalovina, přičemž za jalovinu je v pramenech
považován i fluorit (Čada – Dejmek 1969).
2. žíla Jan (Johannes), (30-45°, 60 o – 70° k SZ, 5-30 cm), často ve formě odžilků
paralelně probíhajících. Výplň: černé jílovité břidlice, jíly , křemen, vápenec,
baryt, měděné kyzy, vtroušené stříbrné a olovnaté rudy. Křižuje se s málo
prozkoumanou žilou František a s řadou dalších žil
3. žíla Bohumír (Gottfried), směr 15°, sklon 65 o SZ, mocnost 20 – 30 cm, výplň:
jíly, křemen, fluorit, měděné kyzy, místy stříbronosný galenit, baryt (?).
4. žíla Bohumír – odžilek (Gottfried Trum), směr 45°, 60 o k SZ, mocnost 20-100
cm, výplň: zpevněné jíly, křemen, fluorit, měděné rudy. Fluorit převládá v této
žíle nad křemenem, měděné kyzy jsou málo stříbronosné
5. žíla Veselá mysl (Fröhlich Gemüthe Gang), směr 30 – 45°, sklon 60 o SZ,
mocnost 15 cm (ojediněle 30cm), výplň: jíly, křemen, fluorit, měděné kyzy.
6. žíla František (Franzisci Gang), směr 30 – 45°, sklon 60 - 70 o SZ, výplň:
rozložené břidlice, vápenec, fluorit, vtroušené stříbrné a měděné rudy.
7. žíla Honzík (Hanz Offener Gang) směr 45°, sklon 55° k SZ. výpl ň: mastkové
břidlice, jíly, křemen, fluorit, rohovec, měděné kyzy, galenit, ve svrchních
partiích křemen s hematitem.
8. žíla Telecí hlava (Kalbköpfler Gang), směr 30-45°, svislá, výpl ň jako žíla
Honzík
9. žíla Nanebevzetí Pann Marie (Himmelfahrter G.) směr 15 – 30, sklon k SZ,
výplň jako žíla Honzík
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
21
10. žíla Trojice (Dreifältigkeiter G.), směr 15 – 60°, sklon 78° k SZ, výplň: křemen,
měděné kyzy
11. žíla Praděd (Altvater G.), směr 30 -45°, sklon 75° k SZ
12. žíla Eliáš (Ellias G.) směr 30°, sklon 80° k SZ
b) žíly převládajícího směru 345 - 15°
1. žíla Bohatá útěcha (Reicher Trost G.) směr 345 – 360°, sklon 70 – 75°k V,
mocnost 15 – 25 cm, výplň: rozložené ruly, zelenavé mastkové břidlice
s vápencem, fluoritem, barytem a vtroušenými střbrnými a olověnými rudami
2. žíla Boží Požehnání (Segen Gottes G.), směr 345-360°, sklon 85° (?)
3. žíla Jiří (Georgi G.), směr 15°, sklon neudán
4. žíla Nebeské vojsko (Himmlisch Heer G.), směr 345-360°, sklon neudán
5. žíla Reichgeschieber, směr 15-30°, sklon 85° K SZ
c) žíly převládajícího směru 240 – 270°
1. žíla Kateřina (Katharina – Spat, jiná jména: Milde Güte, Gottesspat) směr 270280° , sklon 55°k S mocnost až 1 m, výpl ň: drcené ruly, částečně zpevněné
s vtroušenými rudami stříbra a mědi
2. Elizabeth –Spat G. směr 240-255°, sklon 70°k SZ
3. žíla František – Josef (Franz-Josef-Spat G.), směr 255°, sklon 60° k S a SV,
4. žíla Mikuláš – východozápadní (Nicolai-Spat G.), směr 240-250°, sklon 70°k
SZ)
5. žíla Protiklonná (Widersinniger Spat-G.), směr 270°, sklon 50-60° k JZ
V rámci průzkumu v letech 1900-1904 bylo po vyražení IV. a V. patra dosaženo hloubky 126
m pod úrovní dědičné štoly Mikuláš. Na úrovni IV. patra (-104 m) byl ražen překop k Z. Po
116 m narazil na žílu SV – JZ směru 60 cm mocnou zrudnělou chalkopyritem, která byla
nazvána Gottfried Trum. Žíla Gottfried ve svém předpokládaném průběhu však nebyla
nafárána ani po 204 m. Zjištěné zrudnění bylo silně nepravidelné, odstavcovité a žíly do
hloubky chudly. Zejména bohaté rudní sloupy na křížení tzv. "Stehende Gänge" (žíly směru
15 - 60°) a "Spat-Gange" (žíly sm ěru 240 - 270°) do hloubky nepokra čovaly. Z těchto důvodů
byly práce na jaře 1904 zastaveny (Zeleny 1905).
Rousek (1954), který jako poslední prováděl výzkum charakteru žil v důlních prostorech štoly
Mikuláš na ponechaných celících uvádí, že výplň i rudní obsah žil jsou velmi nepravidelné,
což je vidět i na velké tvarové i velikostní variabilitě důlních prostor. Většinu výplně tvoří
chloritická rulová drť, pravděpodobně první neúplná výplň dislokace, která se teprve později
stala místem, kde byly ukládány ostatní složky výplně. Rudní minerály jsou makroskopicky
velmi jemnozrnně prorostlé, galenit a tetraedrit nebývají makroskopicky patrné. některé ze
žilek komplexních rud jsou symetrické. na okrajích žilek jsou komplexní rudy, vnitřnější
proužek je pak fluoritový a nejvnitřnější kalcitový. Mocnost žilek komplexních rud je velmi
variabilní a kolísá od několika mm až do 25 cm. Jejich průběh horizontálně i vertikálně je
velmi nepravidelný. Rousek dále uvádí, že pilíře jsou od sebe jen málo vzdáleny a obraz
složení rudní i žilné výplně je pokaždé jiný. Jsou zde samozřejmě i partie, které obsahují jen
rulovou drť bez jakékoliv rudní mineralizace. Breiter (1980) zařadil ložisko Hora sv. Kateřiny
na základě minerální parageneze a obsahu stopových prvků v kassiteritu k hydrotermální
žilné formaci kassiterit-sulfidické ve smyslu Grigorjeva (1957), k typu sfalerit-galenitovému ve
smyslu Bolduana (1972).
Zrudnění mělo podle všeho výraznou vertikální zonálnost. Ze zpráv starých autorů je známo,
že ve svrchních částech žil se vyskytoval kasiterit a hojněji Pb-Zn rudy, hlouběji pak převládal
chalkopyrit (Jokély 1858). Zrudnění mělo významně odstavcovitý charakter a docházelo
k teleskopickému překrývání jednotlivých mineralizačních etap. Na základě historických
dokumentů lze předpokládat, že na ložisku existuje také laterální zonálnost výskytu stříbrných
a měděných rud. Informace o minerálních paragenezích jednotlivých žilných struktur, které
máme k dispozici jsou velmi kusé, avšak naznačují možné prostorové rozmístění a směrovou
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
22
podmíněnost žil se stříbrnou mineralizací a žil se stříbrnou i měděnou mineralizací. Důležitou
indicií takové laterální zonálnosti je také uváděný kutací pokus o těžbu stříbrných rud z r.
1850 u obce Pyšná v Karolínině údolí pod vrchem Jedlová, tedy jižně od granitoidního
masívu u Lesné.
Výskyty kasiteritu na jednotlivých žilách v Hoře Svaté Kateřiny byly sledovány pouze nahodile
a nesystematicky, jeho výskyt ve svrchních částech žil je však prokázán. Odvrtaný vrt K1
v blízkosti (620 m severně) rozsáhlého granitového výchozu u Lesné zachytil granit zastižen
v hloubce 310 m (Škvor – Dolejška 1966). Ve vrtu byl zastižen biotitický granodiorit horského
typu (Škvor, Dolejška 1966) bez indicií zrudnění. Přesto, že v souhrnné zprávě o posledním
průzkumu uvádí Zeleny (1905), že žíly v úrovni IV. a V. patra vykazují silnou odstavcovitost a
hluchnutí žilné výplně. Je však otázkou zda v dosažené hloubkové úrovni lze označit
zastižené úseky žil jako jejich hluché kořenové zóny. Zvláště v kontextu neznalosti hloubky
povrchu granitového tělesa v oblasti historického revíru se toto tvrzení nejeví jako zcela
podložené. Je zřejmé, že při paralelizaci ložiska se mineralogická parageneze zdejších žil
shoduje s (ve zjednodušené podobě) s nejhlubšími zónami freiberských žil avšak v případě
odvození vzniku zdejšího ložiska coby hydrotermální aureoly skrytých těles cínonosných
granitů bude jejich hloubkový vývoj ovlivněn jejich relativní polohou ve vztahu k mateřskému
granitoidnímu tělesu. Je nutno také brát v úvahu, že hloubkové úrovně 126 m pod štolu
Mikuláš bylo dosaženo pouze na žilné struktuře Mikuláš, kdežto v jiných částech ložiska,
zejména pak v oblasti křížení žilných struktur různých směrů těchto hloubek nebylo ani
zdaleka dosaženo. Bohužel není zřejmé, zda do hloubky nebylo pokračováno z důvodu
vyhluchnutí žilné výplně nebo z jiných např. majetkoprávních nebo technických důvodů.
Vzhledem ke stavu pozníní o ložisku lze konstatovat, že stavba a vývoj a rozsah mineralizace
na ložisku nejsou uspokojivě vyřešeny. V případě zájmu lze doopručit aplikaci moderních
prospekčních geochemických, gefyzikálních a strkturně – geologickcých metod prospekce a
provedení revize mineralogického složení a geochemie žilné výplně na vzorcích z hald, z
depositů sbírek muzeí a odborných institucí a na odebraných vzorcích v Mikulášské štole,
která je dnes přístupná. Pokud budou po aplikaci těchto metod zjištěny věrohodné indicie
výskytu skytých cínonosných granitoidů popř. jiné indikace výskytu greizenového zrudnění.
Celkově lze oblast vyhodnotit jako nadějnou a perspektivní k provedení prospekce na výskyt
cínonosných greizenů a žul, zásoby rud, které by mohly být zjištěny v hloubkovém
pokračování ložiska pravděpodobně nebudou mít charakter ekonomicky využitelných zásob.
4.1
Stupeň prozkoumání
Geologií, ložiskovými poměry a mineralogií kateřinohorského ložiska se zybývali v minulosti
ve starších dobách Ferber (1774), Jokély (1857), Grimm (1872), novější ložiskově geologické
výzkumy provedli Zeleny (1905), Rousek (1953, 1954), Čada a Dejmek (1969) a Breiter
(1980). Poslední kompilační prácí o historii dolování a mineralogii byla práce Bufky et al.
(2004).
První moderní geologicko – ložiskovou monografií o ložisku byla práce Zeleneho (1905). Tato
studie pochází z období 1900-1904, kdy byl prováděn geologický průzkum ložiska
v souvislosti s pokusem Mostecké uhelné společnosti o obnovu těžby mědi. V rámci této akce
byla vyzmáhána štola Mikuláš na Městském vrchu, a všechny staré důlní práce na úrovni
štoly i pod úrovní štoly až do hloubky 68,5 m pod úroveň štoly. Po vyhodnocení ložiska
v oblasti starých prací byl proveden báňský průzkum dosud netěžených částí ložiska a to
jednak hloubkového pokračování žíly Mikuláš se zaměřením na její křížení se „špátovou“
žilou Kateřina. Za tímto účelem bylo vyraženo IV. a V. patro dolu (v hloubce – -101,5 m a –
126 m pod úrovní dědičné štoly Mikoláš. Na úrovni IV. patra byla ražena sledná chodba po
nepojmenované žíle V – Z směru směrem k předpokládanému křížení se žilou Gottfried, kde
byl očekáván výskyt rudy. Chodba dosáhla délky 204 m aniž žílu Gottfried zastihla, ražba
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
23
byla zastavena (Zeleny 1905). Neúspěšné průzkumné práce byly prováděny také na žíle
Frölich Gemüth ve staré stejnojmenné štole, zaražené nedaleko od ústí štoly Kateřina
(Zeleny 1905). V průběhu průzkumných prací nebyly nalezeny žádné průmyslově těžitelné
rudy a v roce 1904 byly zastaveny veškeré průzkumné práce. Dle názoru Čady a Dejmka
(1969) nebyl průzkum 1900 - 1904 řádně geologicky veden a průzkum revíru považují za
nedokončený. Mezi lety 1941 – 1943 byly přístupné části ložiska prohlédnuty německými
geology (Bufka 2004) bez konkrétních závěrů. Koncem 40. let 20. století byl tzv. Vejprtskou
skupinou jáchymovských dolů zahájen průzkum revíru na radioaktivní suroviny. V rámci toho
průzkumu bylo obnoveno cca 750 m důlních chodeb v rámci štoly Mikuláš a vyzmáhána celá
řada dalších štol v revíru. Kromě výskytu torbernitu na některých žilách nebyl zjištěn výskyt
radioaktivních nerostů a po revizi prací v roce 1951 byly průzkumné práce ukončeny (Rousek
1953). Rousek (1953, 1954) v rámci zpracování své diplomové práce provedl mineralogickou
revizi rudního materiálu, stejným způsobem byl zaměřena i diplomová práce Breitera (1980).
Poslední průzkumnou aktivitou, která však nebyla zaměřena na ložiskový průzkum revíru bylo
hledání jantarové komnaty v letech 1998 – 2005, které bylo financováno z USA. Po
neúspěšném pátraní byly práce ukončeny, v současné době je štola ve stavu zajištění.
V regionálním měřítku byl v okolí ložiska proveden geofyzikální průzkum – gravimetrie
zaměřená na zjištění průběhu reliéfu žulového podloží ( Stárek 1964) . Dále byly na ložisku a
v jeho okolí provedeny i dvě etapy metalogenetické prospekce ( Zahradník 1959, Svoboda
1961). Zjištěné bodové anomálie nebyly nadále ověřovány. Tyto anomálie nebyly dále
ověřovány. V rámci geologického výzkumu byl v oblasti Lesné cca 1,5 km jižně od ložiska
odvrtán strukturní vrt K 1. V hloubce 311,6 m byl navrtán biotitický granodiorit horského typu
(Škvor, Dolejška 1966).
Přes zjevně mimořádný metalogenetický význam revíru pro celou krušnohorskou oblast
vzhledem k vzájemnému překrytí několika genetických typů mineralizací, nebyl na ložisku
proveden moderní geologicko – ložiskový výzkum a to ani přes zjištěné anomálie těžkých
minerálů (kasiterit, scheelit a wolframit) při šlichové prospekci v okolí ložiska (na Lesním
potoku pod obcí Malý Háj a na tocích západně a jihozápdně od obce) - Breiter 1980) a
výskytu aplopegmatitů a greisenizovaných žul vycházejících na povrch cca 2 km JZ od
ložiska.
4.2
Charakteristika surovin
Na ložisku byly v historických dobách (16. – 18. století) těženy stříbrné a měděné rudy.
Hlavními užitkovými minerály na ložisku byly stříbronosný chalkopyrit a stříbronosný
tetraedrit. Z pohledu produkce stříbra pravděpodobně méně významný byl stříbronosný
galenit a spíše mineralogické výskyty ryzího stříbra, i když vzhledem k zonálnosti zrudnění
mohly mít tyto minerály v počátcích zdejšího dolování spolu s nověji nepotvrzeným
argentitem i větší význam. Mohly být také hlavními rudními minerály tzv. špátových žil, kde
však výskyt zrudnění nebyl potvrzen. O obsazích kovů v těžených rudách toho mnoho
nevíme. V práci Zeleneho (1905) jsou uvedeny obsahy rudy dodávané do huti v Grunthalu
z roku 1738. V tomto roce měly uvedené vzorky přibližně 0,044 % Ag a 3,17 % Cu. Na 1 kg
stříbra připadalo 71,77 kg mědi.
V následující přehledné tabulce jsou uvedeny obsahy některých prvků v těžených resp.
zkoumaných rudách:
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
24
Cu
1
2
3
4
5
6
23,31
11,42
2,06
22,67
9,09
4,0
Fe
22,69
13,03
3,62
9,55
6,63
-
Ag
0,002
0,019
-
0,12
-
0,015
Pb
0,97
1,09
0,40
1,71
2,88
14,0
As
-
-
-
9,34
2,95
-
Zn
3,65
-
16,27
10,10
5,74
18,0
Sn
1,53
st.
1,21
0,53
-
0,15
1. chalkopyrit s galenitem, kasiteritem a staninem (?) bez bližší lokalizace (Jahn 1895)
2. chalkopyrit bez bližší lokalizace (Jahn 1895)
3. průměrná ruda, žíle Mikuláš (Zeleny 1905)
4. ruda bohatá chalkopyritem, žíle Mikuláš (Zeleny 1905)
5. průměrná ruda, žíla Gottfriedtrum (Zeleny 1905)
6. stříbrná ruda, žíla Gottfriedtrum (Zeleny 1905)
Breiter (1980) uvádí chemismus některých minerálů – ve sfaleritu byl zjištěn obsah železa
okolo 6 %, v chalkopyritu byly zjištěny spektrální analýzou mírně zvýšené obsahy Pb a Zn, a
také Sn a Cd.
Při bodových analýzách na mikroanalyzátoru byl zjištěn mj. obsah Ag v chalkopyritu 0,26%ˇ.
Zajímavým údajem jsou zprávy o rýžování zlata na Lesním potoce (tedy v místech anomálií
těžkých minerálů zjištěných Breiterem (1981). Z dochované horní knihy vyplývá, ž eokolo
roku 1560 byly v blízkosti města zlaté ryže v provozu. Je jich zde zaznamenáno celkem 20 a
to v povodí Lesního potoka tekoucího severním směrem od Malého Háje a vlévajícího se do
Kateřinohorského potoka jižně od města. Rozkládaly se v blízkosti Sobolího a Uhlířského
vrch (Čada – Dejmek 1969).
4.2.1
Původ
Na základě dosavadních poznatků zde existují dvě interpretace genetického charakteru
zrudnění. Obě dvě interpretace vycházejí z předpokladu, že mateřským zdrojem rudodárných
roztoků je skryté granitové těleso patřící k mladšímu nebo nejmladšímu intruzívnímu
komplexu. Jedná se tedy bezpochyby o hydrotermální žilné ložisko, avšak původ nebo
souvislost rudodárných hydrotermálních roztoků je interpretována dvěma způsoby.
Jedna z interpretací přisuzuje zdejším žilám analogii s hydrotermálními žilami v saydské
klenbě J od Seiffen , které jsou označovány jako cínonosné (Oelsner 1952), avšak s vysokým
obsahem chalkopyritu v křemenné a fluoritové žilovině současně s dalšími sulfidy. Výskyty
Sn a Cu zrudnění vedle sebe jsou považovány za teleskopická překrytí. Výsky u Seiffen a
ložisko Hora Svaté Kateřiny jsou podle této interpretace považovány za ekvivalent historicky
známého a velmi prozkoumaného revíru ve Freibergu (Čada – Dejmek 1969). O této
interpretaci dle jejich zastánců svědčí mnoho faktorů, počínaje hrubými směry žilných pásem
přes pravděpodobný průběh metalogeneze až po paragenetické poměry na žilách (Čada –
Dejmek 1969).
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
25
Druhá interpretace přisuzuje zdejším žilám charakter žil odpovídající zonální hydrotermální
aureole skrytých cínonosných granitoidních masívů. Pro tuto teorii hovoří indicie výskytu
cínonosných granitů zjištěné Breiterem (2008) v žulovém masívku obnaženém erozí cca 2 km
západně od obce. Další indicie byly pozorovány Dr. Šreinem v oblasti granitového výchozu u
Lesné (ústní sdělení). V neposlední řadě hovoří pro tuto interpretaci také anomálie výskytu
těžkých minerálů (kasiteritu, scheelitu, wolframitu a topazu) zjištěné v potocích stékajících
z tohoto hřbetu. Zajímavý je také zvýšený obsah apatitu ve všech vzorcích, který zde tvoří 10
– 30% těžké frakce. Jako oblast snosu byla vymezena oblast hřbetu mezi Malým Hájem a
Brandovem, anomálie byly zjištěny na tocích směřujících k SV do oblasti Hory Svaté
Kateřiny, tak i na potocích směřujících k SZ ke Gabrielině Huti (Breiter 1980).
Určitou zonálnost projevující se v okolí cínonosných granitoidních masívů můžeme
pozorovat ve všech oblastech jejich výskytu. Informace o minerálních paragenezích
jednotlivých žilných struktur, které máme k dispozici jsou velmi kusé, avšak naznačují možné
prostorové rozmístění a směrovou podmíněnost žil se stříbrnou mineralizací a žil se stříbrnou
i měděnou mineralizací. Důležitou indicií svědčící pro laterální zonálnost výskytu stříbrných a
měděných rud je také uváděný kutací pokus o těžbu stříbrných rud z r. 1850 u obce Pyšná
v Karolínině údolí pod vrchem Jedlová, tedy jižně od granitoidního masívu u Lesné. Výskyty
kasiteritu na jednotlivých žilách v Hoře Svaté Kateřiny byly sledovány pouze nahodile a
nesystematicky, jeho výskyt ve svrchních částech žil je však prokázán. Odvrtaný vrt K1
v blízkosti (620 m severně) rozsáhlého granitového výchozu u Lesné zachytil granit zastižen
v hloubce 310 m (Škvor – Dolejška 1966). Ve vrtu byl zastižen biotitický granodiorit horského
typu (Škvor, Dolejška 1966) bez indicií zrudnění. Zajímavým poznatkem je, že v závěrečné
zprávě je uvedeno, že ve vrtu K1 nebyly zjištěny projevy kontaktní metamorfózy – je tedy
otázkou zda byl vrtem skutečně zastižen granit staršího intruzívního komplexu (horský) a
nebo reliktní metagranit (kataklastický granit) prevariského stáří. Otázka přítomnosti
kontaktně metamorfních asociací v okolí obou granitových výchozů nebyla dosud řešena.
Na základě dosavadních znalostí lze konstatovat, že mírnou převahu mají argumenty ve
prospěch interpretace ložiska jako hydrotermální žilné aureoly skrytých těles cínonosných
granitů. Jejich výskyt lze předpokládat v oblasti hřbetu mezi Zámeckým vrchem (u Pyšné) –
Lesnou – Malým Hájem a Gabrielinou hutí resp. Brandovem.
4.2.2 Označení surovin
Na ložisku byly těženy měděné a stříbrné rudy. Stříbro se získávalo jedna vycezováním
z mědi, jednak přímo z těžených stříbrných rud.
4.3
Zásoby
Na ložisku nebyl proveden odhad ani výpočet zásob. V rámci geologického průzkumu
v moderní době zde nebyly zjištěny průmyslově těžitelné zásoby.
5.
5.1
Hydrogeologie
Obecná hydrogeologická situace a dynamika spodních vod
Horniny, v nichž jsou uloženy rudní žíly – okaté a plástevnaté ruly a žuloruly – jsou málo
břidličnaté a pro vodu prakticky nepropustné. Zvodeň má puklinovou propustnost, vyskytují se
velké dislokace s jílovitou výplní. Vody jsou drénovány potoky a starými odvodňovacími
příkopy kolem vrchu, ve kterém je uloženo ložisko. Odvodňovací příkopy, stejně jako dědičná
štola Kateřina a Mikuláš, jsou až do úrovně potoků.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
26
5.2
Hydrochemie
Na ložisku nebyl prováděn hydrogeochemický průzkum.
5.3
Aktuální odvodňování
V současné době je ložisko pod úrovní štoly Mikuláš zatopeno. Hladina vody dosahuje na
úroveň štoly Mikuláš, kterou jsou vody odváděny do potoka Svídnice.
6.
Inženýrská geologie / mechanika hornin
7.
Práva užívání důlních polí
V současné době nebyly v oblasti ložiska uděleny žádné průzkumné ani těžební licence.
V oblasti ložiska nejsou evidovány žádné zásoby.
8.
Perspektivy těžby surovin
V současnosti nejsou známy výskyty průmyslově a ekonomicky těžitelných zásob. Oblast je
však nadějná pro prospekci.
8.1
Metody těžby
Ložisko bylo těženo klasickým způsobem z a pomocí otvírky štolami a úklonnými nebo
svislými jamami. Hlavním odvodňovacím dílem důlních děl na Městském vrchu byla dědičná i
hlavní těžní štola Mikuláš. O technické stránce dolování se nám pro nejsterší období
nezachovaly žádné zprávy. Charakter prací zde byl obdobný jako v jiných revírech té doby,
veškerá práce se odehrávala za pomocí ručního nářadí. K dobývání žil se používaly různé
druhy mlátků, kladiv, perlíků, špičáků, želízek, klínů, sochorů, tyčí a páčidel. Pro doklízení
rubanina se požívalo škrabek, hrabic a lopat, k vytěžení rubaniny na povrch sloužily dřevěné,
železnými obručemi pobité okovy zavěšené na lanech rumpálů, jež se někdy používaly i
k čerpání důlní vody. Ve štolách a pro odvoz rudy bylo používáno koleček a kár. vytěžená
ruda se ještě před upravováním třídila na sítech (Čada – Dejmek 1969). Od počátku 18.
století začal být stejně jako v jiných revírech používán k důlním pracím střelný prach. To
umožnilo dosažení větších hloubek a tak ve zprávě mineraloga Ferbera z roku 1774 je
uvedeno, že nejdůležitější dílo revíru, štola Sv. Mikuláše, měla délku 340 sáhů (476 m) a
hloubku 85 sáhů (119 m). Asi uprostřed této hloubky bylo umístěno ve vyrubaném prostoru
vodní kolo vysoké 15 loktů (8,4 m) s 5,5 coulovými trubkami, kterým byly čerpány vody pod
úrovní štoly. Nejhlubší úrovně dosáhly práce v 1786, kyd bylo dosaženo 68,5 m hloubky pod
úroveň štoly Mikuláš (úroveň III. patra). Poté byly práce zastaveny.
V poslední etapě důlních prací v rámci průzkum Mosteckou uhelnou společností v letech
1903-5 byla vyhloubena nová vodní a těžná jáma ze III. na IV,. patro, poté bylo vyraženo V.
patro 126 m pod úrovní štoly. Na IV. patře byla zahájena ražba překopu po nepojmenované
východ-západní žíle směrem k předpokládanému křížení se žilou Gottfried. Ražba byla po
204 m zastavena, žíla Gottfried nebyla nalezena a práce byly ukončeny.
Dobývání bylo prováděno sestupkovou metodou ve zrudnělých úsecích žilných struktur.
Systém dobývání je dobře znázorněn na podélném řezu žilou Mikuláš.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
27
obr. 7 Podélný řez žilou Mikuláš (Čada - Dejmek 1969).
8.2
Metody zpravování a úpravy
Vytěžená ruda byla upravována drcením a přebíráním. Rudy se tavily v huti, která stávala na
severním konci města u potoka Svídnice (Čada – Dejmek 1969). . Na počátku 17. století byla
huť zrušena a nahrazena jinou. Hutnický proces byl rozdělen do dvou fází – tevní tzv. černé
mědi a jemná rafinace a vycezování stříbra. Prodikutem huti v Hoře Svaté Kateřiny byla
pouze tzv. černá měď zařízení na rafinaci černé mědi zde nebylo k dispozici. Za tímto účelem
se černá měď vozil k dalšímu zpracování do huti v Grünthalu nebo v Jáchymově (Jančárek
1980).
8.3
Potřeba pozemků
V současné době nejde definovat přesnou potřebu pozemků. Ústí štoly Mikuláš se nachází
na parcele č.
8.4
Restrikce
Zásadním střetem pro případnou těžbu nově nalezených rudních ložisek v okolí historického
ložiska budeou trasy plynovodů, které jsou vedeny napříč jižní polovinou historického ložiska.
Určité střety lze předpokládat také s ptačí oblastí západně od ložiska. Zásadní překážkou pro
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
28
úvahy o možné těžbě je neexistence těžitelných zásob a zcela nedostatečné geologické i
ložiskové poznání této lokality.
8.5
Sociálně ekonomická nezávadnost a kompatibilita
Případné zahájení jakýchkoliv prací v povoleném a schváleném režimu by přineslo pro území
několika obcí v horské oblasti Krušných hor s malým množstvím pracovních příležitostí.
Potřebnou kvalifikaci by však bylo nutno zajistit v rámci sociálních programů a speciálních
kurzů pro práce při těžbě nerostných surovin.
8.6
Nezávadnost pro životní prostředí
V případě objevení těžitelných zásob v oblasti historického ložiska Hora Svaté Kateřiny by
byla kruciální otázka výstavby úpravárenského závodu a případného umístění odkaliště.
Velmi důležitým parametrem je také výše roční těžby. Protože takové zásoby nejsou
v současnosti známy, nelze v tuto chvíli přesněji specifikovat případný vliv na životní prostředí
v případě těžby a otvírky ložiska.
9.
Ekonomie / první posouzení hospodárnosti
Při současném stavu poznání se v oblasti ložiska nevyskytují ekonomicky těžitelné zásoby.
ložisko bylo v podstatě vytěženo, několika prospekčními aktivitami nebyl zajištěn přírůstek
zásob pro případnou těžbu. Obecně lze říci, že ekonomická využitelnost ložiska se odvíjí od
kvantitativních a kvalitavních parametrů suroviny a ekonomické náročnosti jejího zpracování
a komplexního využití.
10.
Doporučení pro další průzkum
Přes zjevně mimořádný metalogenetický význam revíru pro celou krušnohorskou oblast
vzhledem k vzájemnému překrytí několika genetických typů mineralizací, nebyl na ložisku
proveden moderní geologicko – ložiskový výzkum.
Výskyt jednoho nebo více skrytých granitoidních masívů je předpokládán v okolí ložiska, dle
posledních gravimetrických měření je dílčí tíhové minimu vymezeno v oblasti hřbetu mezi
Zámeckým vrchem (u Pyšné) – Lesnou – Malým Hájem a Gabrielinou hutí resp. Brandovem,
tedy v místech zjištěných šlichových anomálií i pravděpodobné zdrojové oblasti zlata
zmíněných historických rýžovišť. Anomálie sleduje směr tohoto hřbetu, v oblasti hřbetu jsou i
povrchové výchozy granitoidních masívu buď s indiciemi greizenizace (masív u Lesné, ústní
sdělení Dr. Šrein) nebo přímo zjištěných výskytů cínonosných granitů typu A (masív západně
od obce, Breiter 2008). Zjištěné anomálie těžkých minerálů (kasiterit, scheelit a wolframit) při
šlichové prospekci v okolí ložiska (na Lesním potoku pod obcí Malý Háj a na tocích západně
a jihozápdně od obce) - Breiter 1980) bezpochyby souvisí s těmito indiciemi i se zjištěným
výskytem kusů metasomatizovaných rul s křemennými žilkami. Vysoké obsahy kasiteritu ve
stream sedimentech některých toků odvodňující oblast zmíněného hřbetu jsou doprovázeny
obsahy wolframitu (ferebrit), který tvoří tabulkovité krystaly až 5 mm dlouhé a scheelitu a
stolzitu. jsou také významnou indicií zdrojové oblasti. Je pravděpodobné, že v oblasti hřbetu
je vyvinuta řada poruch paralelních se směrem brandovského zlomu (SZ – JV), které je
indikováne mj. přítomností bazaltového výlevu v oblasti Kamenného vrchu. Lze předpokládat,
že tyto tektonické struktury, které vznikly v průběhu variského geotektonického cyklu vytvořily
oslabenéou tektonickou zónu, která mohla být využita k výstupu magmatických hmot
granitoidů mladšího nebo nejmladšího intruzivního komplexu krušnohorského plutonu
(rudohorské žuly) do svrchních částí krustální stavby.
V případě provedení prospekčních prací by tyto práce měly být zaměřeny na zjištění výskytu
skrytých granitoidních masívů v blízkosti stávajícího povrchu a jejich petrologického a
ložiskového charakteru. Za tímto účelem lze doporučit:
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
29
1) provedení detailního gravimetrického měření a detailní radiometrie za účelem zjištění
projevů možného výskytu připovrchových granitoidních masívů mladšího intruzívního
komplexu
2) detailní šlichovou prospekci v okolí zmiňovaného hřbetu včetně analýz stream
sedimentů
3) metalometrickou půdní propspekci v oblasti hřbetu i ložiska
4) deatilizování představ o možné zonálnosti rudné výplně jednotlivých žil revizí
haldového materiálu jednotlivých žilných struktur
5) mineralogickou revizi rudních vzorků uložených v depositech muzeí a přímým
odběrem v Mikulášské štole za účelem zjištění formy výskytu kasiteritu v žilné výplni a
chemismu ostatních rudních i nerudních minerálů
6) provedení detailního strukturně tektonického výzkumu zaměřeného na zjištění
základní tektonicko strukturní stavby v okolí ložiska
7) provedení petrologického výzkumu se zaměřením na zjištění projevů kontaktní
metamorfózy a zjištění geochemického a petrologického charakteru obou granitových
výskytů, charakteristiky ostatních granitoidních hornin (metagranity) oblasti a
petrologicko – geochemické charakteristiky ostatních metamorfovaných hornin v okolí
ložiska
obr. 8 Přibližné vymezení oblasti navrhované pro prospekci a oblasti historického revíru
11.
Seznam zdrojů
Baumann L. /1968/: Die Mineralparagenesen des Erzgebirges - Charakteristik und Genese.
In Probleme der Parageneze von Mineralen, Elementen und Isotopen. Freib.
Forschungshelfte C 230, 217-233.
Baumam L., Tischendorf G. /1978/: The metallogeny of tin in the Erzgebirge.Sb. MAWAM,
vol.3, 17-28, Praha.
Bernard J. H. /1964/: Vymezení metalogenních oblastí v prostoru jádra Českého masívu.
VÚÚG, 39, 133-136,Praha.
Bernard J. H. et al. /1969/: Mineralogie Československa. Praha,
Bílek L., Jangl L., -Urban J. /1976/: Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov.
Bolduan H. /1972/: Die Zinnmineralisation im Erzgebirge. Geologie 21, H.6., 677-692, Berlin.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
30
Breiter K. (1981): Studium minerálních paragenezí Hora Svatého Sebestiána a Hora Svaté
Kateřiny. Diplomová práce PfUK Praha, 1981.
Breiter K. – Sokolová M. – Sokol A. (1991): Geochemical Specialization of the tin-bearing
granitoid massifs of NW Bohemia. Mineralium Deposita, 26, 298-306.
Breiter K. (2008): Mineral and textural evolution of subvolcanic A-type granite: Hora Svaté
Kateřiny Stock Krušné hory Mts., Czech Republic. Z. geol. Wiss., Berlin 36, (2008) 6:
365 -382.
Breiter K. (2009): The involvement of F, CO2, and As in the Alteration of Zr–Th–REEbearing Accessory Minerals. Canadian Mineralogist, 47, 1375-1398.
IN THE HORA SVATÉ KATEˇ RINY A-TYPE GRANITE, CZECH REPUBLIC
Breiter K. – Müller A. (2009): Evolution of rare-metal granitic magmas documented by quartz
chemistry. E. J. Mineral. 2009, 21, 335 – 346.
Brus Z., Sysel P. /1965/: Mineralogický výzkum potočních náplavů v širším okolí Hory sv.
Kateřiny. Mostecko-Litvínovsko, Regionální studie III., odd. přír. věd, 3-24.
Bychovskij L. E. et al /1972/: Tipomorfnye osobennosti kassiteritov i volframitov i ich značenie
pri poiskach i ocenke rudnych mestoroždenij. In Tipomorfizm mineralov i ego
praktičeskoe značenie. 162-168, Moskva.
Čada M., Dejmek V. /1969/: Hora sv. Kateřiny. Geologie ložiska a dějiny dolování. Zprávy studie Oblast, vlast. muzea v Teplicích - přír. vědy 5, 3-23.
Eiselt L. M. /1941/: Bergbau. Heimatkunde des Kreises Komotau, Band 2, Heft 7, 39-43.
Ferber J. C. /1774/: Beiträge zu der Mineralgeschichte von Böhmen. Berlin.
Förster H.-J. – Tischendorf G. – Trumbull M.B. – Gottesmann B. (1999): Late – Collisional
Granites in the Variscan Erzgebirge, Germany. Journal of Petrology, 40, 11, 16131645.
Förster H.J. – Rhede D. (2006): The Be-Ta-rich granite of Seiffen (eastern Erzgebirge,
Germany): accessory-mineral chemistry, composition, and age of a late-Variscan Li-F
granite of A-type afinity. – N. Jb. Miner. Abh., 182, 307–321.
Grim J. /1872/: Uber der Bergbau zu Katharinaberg in Möhmen und die Ansichten seiner
Wiederbelebung. Berg und Hüttenmännisches Jahrbuch XX., Prag.
Hoffman V., Kupka F., Trdlička Z. /1965/: Tapiolit a kolumbit- tantalit v kassiteritech z
Krušných hor. VÚÚG,40, 295-296. Praha.
Hoffman A., Slavík F. /1910/: Uber "Durrerze" von Příbram. Bull. Internat. de l'Académie des
Sciences de Boheme , Praha.
Jahn C. /1895/: Arbeiten aus dem chemischen Laboratorium. Jahrbuch der k. k. geol.
Reichsanstalt, XLV., 11. Wien.
Janečka J., Mrňa F. /1966/: Metodika výzkumu cínonosných rozsypů. Geol. průzkum 11, 361364. Praha.
Jangl L. /1962/: Rešerše archivního materiálu. Hora sv. Kateřiny. MS Geofond P 13717.
Jokély J. /1857/: Die geol. Beschaffenheit der Erzgebirges in Saazer Kreis in Böhmen.
Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt VII, 516-607, Wien.
Jančárek P. (1980): Hornictví v Hoře Svaté Kateřiny za feudalismu. Monografické studie
Krajského muzea v Teplicích, 18, Teplice 1980.
Kratochvíl F. /1958/: Topografická mineralogie Čech, II. díl. Praha.
Maňour J. /1971/: Regionální šlichová prospekce Krušné hory. MS Géofond P 22876.
Němec D. /1964/: Kassiterit z rudních žil v Jezdovicích u Třeště. VÚÚG, XXXIX, 39-41.
Praha.
Novák F., Zahradník K. /1962/: Výzkum surovin stopových prvků: Geochemicko-prospekční
průzkum india. ÚNS Kutná Hora, MS Geofond P 15549.
Novotný M. – Skácelová Z. – Mlčoch B. (2010): Crustal structures beneath the Saxonian
Granulite Massif, the České středohoří and the Doupovské hory Mts. based on the
depth-recursive tomography. Journal of Geosciences, 55, 187-199.
Pešek J. et al. (2001): Geologie a ložiska svrchopaleozoických limnických pánví České
republiky. ČGS, Praha, 2001.
Píšová J. /1971/: Mineralogický výzkum Nb a Ta v cíno-wolfrámových minerálních asociacích.
MS Geofond P 22590.
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
31
Rousek O. /1954/: Geologie Mikulášského ložiska v Hoře sv. Kateřiny. Dipl. práce PřF UK
Praha.
Sattran V. et al. /1966/: Problémy metalogeneze Českého masivu. Sb. Geol. věc, LG 8, 7112, Praha.
Sedlák J. – Gnojek I. – Zabadal S. – Scheibe R. (2009): Gravity response of igneous rocks in
the northwestern part of the Bohemian Massif. Journal of Geosciences, 54, 325-342.
Stárek S.(1964): Gravimetrický průzkum v oblasti Krušných hor v roce 1963. MS Geofond
P16074).
Svoboda J. (1961): Zpráva o geochemické prospekci Hora Svaté Kateřiny. MS Geofond P
96444.
Svoboda J. et al /1964/: Regionální geologie ČSSR I/1. Praha.
Škvor V. et al. /1963/: Orientační ložiskový výzkum Sn-W-Li indicií ve střední části Krušných
hor. MS Geofond P 16218.
Škvor V. /1975/: Geologie české části Krušných hor a Smrčin. Knihovna ÖÖG 48, Praha. .
Škvor V., Dolejška J. /1966/: Zpráva o výsledcích stukturního vrtu K-l u Lesné u Bory sv.
Kateřiny v Krušných horách. MS Geofond P 17972.
Štemprok M. /1967/: Genetische Problems der Zinn-Wolfram-Vererzung im Erzgebirge.
Mineral. deposita, 2, 102-118, Berlin
Tichý K.(1961): Roční zpráva geologického průzkumu za rok 1960. MS Geofond P 118054.
Tischendorf G. /1968/: Das System der metallogenetischen Faktoren und Indikatoren bei der
Prognose und Suche endogener Zinnlagerstatten. Zeitschrift für angewandte Geologie,
14., 393-405, Berlin
Zahradník K. /1958/: Geochemická prospekce na lokalitách Hora sv. Kateřiny a Hora sv.
Šebestiána. MS Geofond P 10123.
Závěrečná zpráva úkolu Krušné hory - střed - fluorit /1964/ MS Geofond P 23288.
Zahradník K. (1959): Geochemická prospekce na lokalitách Hora Svaté Kateřiny a Hora
Svatého Šebestiána. MS Geofond P 10123.
Zeleny V. /1905/: Der Erzbergbau zu Bohmisch-Katharinaberg im Erzgebirge. Osterreichische
Zeitschrift für Berg- und Hüttewesen, 53, 139-142, 156-161, Wien.
Zoubek V. – Škvor V. (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě 1 : 200 000 M – 33 –
XIV Teplice a M – 33 – VIII Chabařovice. ÚÚG Praha, 1963.
Přílohy
• přehledná mapa v měřítku:
• důlní mapy
• řezu ložiskem, příp. dolem
• ostatní doplňující plány, tabulky nebo schémata
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
32
Zadané veličiny pro úpravu textu
Souvislý text:
font Arial 11 pt
řádkování jednoduché
zarovnání vlevo
odsazení před/po textu odstavce 0 pt
Záhlaví kapitol:
font Arial 11 pt bold
odsazení k souvislému textu 1 řádka
formát číslování arabských číslic 1.1.1
Okraje:
nahoře 2,5 cm
dole 2,0 cm
vlevo 2,4 cm
vpravo 2,5 cm
Ohodnocení potenciálu ložiska suroviny v sasko-českém pohraničí - hranice překračující katastr surovin.
33
………………………………………
………………………………………
referent / zpravodaj
převzetí řízením jakosti
razítko, podpis
razítko, podpis
Download

Steckbrief_Deutschkatharinenberg_Bericht Deckblatt