Seminář
ICOPAL VEDAG CZ - 2011
ČÁST I.
NOVÉ NORMY:
ČSN 73 1901 - Navrhování střech
a
ČSN 73 0607 - Skládané vodotěsnící krytiny
Obecná část
Základními úkoly, týkající se přejímání evropských norem, je pověřen
„Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví“
(dále jen ÚNMZ Praha).
Vypracování normy
Zpracovatelé:
Kutnar – izolace staveb
DEK a.s., Technické středisko ATELIER DEK.
Technická normalizační komise TNK 65 Izolace staveb
Pracovník ÚNMZ ing. Radek Špaček
Historie:
původní ČSN 73 1901 - Navrhování střech, vznikla v 70.létech,
jako ojedinělá a originální norma, která měla za úkol sjednocení přístupů k
navrhování střech.
Na konci milénia vznikla nová ČSN, kde byly využity zkušenosti, z jejího
uplatnění za uplynulých 30 let, od odborníků, expertních a znaleckých
kanceláří.
Vznikl tak komplex nových českých norem:
ČSN 73 0600 – Hydroizolace staveb. Základní ustanovení
ČSN 73 0606 – Hydroizolace staveb. Povlakové hydroizolace. Základní
ustanovení
ČSN 73 0610 – Hydroizolace staveb. Sanace vlhkého zdiva. Základní
ustanovení
ČSN 73 1901 – Navrhování střech. Základní ustanovení
Vzhledem k rozhodujícímu a původnímu podílu české odborné veřejnosti na
jejich vzniku, lze oprávněně tvrdit, že se jedná o českou školu navrhování
střech a českou školu hydroizolační techniky.
Tato nová přepracovaná norma, po které budou následovat i ostatní
normy hydroizolační techniky, z této původní normy vychází a navazuje
na ni.
Změny oproti předchozí normě ČSN 73 1901:1999 :
došlo k úpravám požadavků na střešní konstrukce, v návaznosti na vydané
ČSN EN.
Dále jsou upraveny požadavky na provádění střech s ohledem na nové
poznatky z praxe.
Informace obsažené v normě jsou rozděleny do tří skupin:
1. Skupina – v kapitolách 4, 5 a 6 obsahuje požadavky na vlastnosti střech a zásady
pro návrh střech. Předpokládá se, že s touto částí budou nejvíce pracovat
investoři při formulaci zadání díla.
2. Skupina – v kapitolách 8 a 9 jsou podrobněji rozvedeny konstrukční souvislosti a
zásady navrhování střech. Předpokládá se, že s touto částí budou pracovat
především projektanti.
3. Skupina – Přílohy, ve kterých jsou obsaženy příklady osvědčených řešení
podrobností k některým konstrukčním zásadám. V příloze F jsou uvedeny obvyklé
technické meze vybraných vlastností střech
Kapitola 1. Předmět normy
Norma stanovuje požadavky na střechy a zásady návrhu střech stavebních
objektů.
Norma platí
-pro nové střechy
-pro rekonstrukce a opravy střech platí alespoň tak, aby byla zcela zajištěna
ochrana chráněné konstrukce, ochrana prostředí před vodou a aby bylo
přiměřeně zajištěno vnitřní prostředí.
-pro podzemní konstrukce ležaté části budov, chránící konstrukce nebo
prostředí pod sebou.
-Konstrukční principy, uplatněné v této normě platí přiměřeně i pro balkóny,
lodžie, koruny atik a zdí a římsy.
Norma neplatí
-pro střechy s textilní krytinou
-pro nafukovací haly
-pro skleníky
-pro střechy vytvořené z prosvětlovací konstrukce
-pro střechy, které jsou součástí technologických zařízení
Kapitola 2. Citované normativní dokumenty
Kapitola 3. Termíny a definice
První část definice –
plochá střecha, šikmá střecha a strmá střecha, byla přesunuta do kapitoly 4.
Definice nepochůzí střecha a pochůzná střecha byly vypuštěny a jejich význam je
popsán rovněž v kapitole 4.
V rámci definicí přibyly některé zcela nové výrazy:
3.13. rekonstrukce střechy
3.14. oprava střechy
3.15. krytina = vodotěsnící vrstva na povrchu střechy
3.16. vodotěsnící vrstva, vodotěsnící konstrukce
3.17. hlavní vodotěsnící vrstva
3.18. sněhový zachytávač
3.19. sněhová úprava krytiny
3.21. skládaná vodotěsnící vrstva
Jedná se o zcela nové pojmy, které se zvýrazní hlavně v nové ČSN 73 0607Skládané vodotěsnící konstrukce.
Pozn: všechny výše uvedené definice lze nahradit termíny hydroizolační vrstva,
pojistná hydroizolační vrstva, provizorní hydroizolační vrstva, kde se obecný termín
hydroizolace, vztahující se k vodě ve všech skupenstvích, použije v užším slova
smyslu, vztahujícím se pouze k vodě v kapalném skupenství
Sněhová úprava krytiny - bodové výstupky, rovnoměrně rozmístěné po střeše
Sněhový zachytávač liniový konstrukční prvek
Kombinace
sněhový zachytávač liniový konstrukční prvek
a bodové výstupky, rovnoměrně rozmístěné po střeše
Pozn. ing. Paryse
někteří autoři normy komentují, že sněhový zachytávač obvykle zadrží vrstvu sněhu
jen do své výšky, což v praxi vidíme jinak
Liniové zachytávače zadrží sníh, který přesahuje jejich výšku
Bodový zachytávač, který v praxi zadržuje i několikanásobnou výšku sněhu
A někdy to dopadne i takto
3.22. Skládaná vodotěsnící konstrukce = složená obvykle z horní skládané
vodotěsnící vrstvy a doplňkové vodotěsnící vrstvy skládané nebo povlakové.
Horní skládaná vodotěsnící vrstva částečně propouští vodu v důsledku
působení větru a dalších povětrnostních činitelů
Doplňková vodotěsnící vrstva, umísťovaná pod horní skládanou vodotěsnící
vrstvu je oddělena od ní vzduchovou vrstvou je při správném provedení
namáhána vodou volně stékající.
Pozn. Zdrojem vody, zatěžující doplňkovou vodotěsnící vrstvu je také
kondenzace na dolním povrchu horní skládané krytiny
3.23. Doplňková vodotěsnící vrstva účinně propustná pro vodní páru, difúzně
otevřená (sd je menší ne 0,3m)
3.24. Doplňková vodotěsnící vrstva omezeně propustná pro vodní páru, difúzně
uzavřená
Kapitola 4 Všeobecně, byla nahrazena kapitolou 4 Střecha a její funkce, a některá z
původních ustanovení jsou zahrnuty v kapitole 5.
Z původní kapitoly 4 byly vyňaty:
- 4.5 Korozní namáhání
- 4.10 Projekt střechy
(tyto byly přesunuty do dalších kapitol nové normy)
Kapitola 4. Střecha a její funkce
Souhrn požadavků a základní funkce, poznámky k termínům typů střech
Kapitola 5. Požadavky na střechy formuluje novým způsobem požadavky
5.4. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, vyloučení výskytu plísní,
vlhnutí stavebních konstrukcí a následného zhoršení vnitřního prostředí
5.4.5. Hygienické požadavky
5.4.6. ochrana životního prostředí
5.5. Ochrana proti hluku
5.6. Bezpečnost při užívání
Vlhké skvrny stěny a stropu
Plíseň
Bezpečnost při užívání střechy:
Kapitola 6. Dokumentace střechy a výměna informací
Zcela nově zařazená kapitola, která znamená, nebo bude znamenat,
velký zásah do dosavadního pojetí posuzování závad, nebo poruch střechy.
6.2. Návrh střechy se zpracovává před zahájením realizace střechy a má být
graficky zaznamenán. Grafický záznam musí umožnit jednoznačné
pochopení technického, vzhledového a provozního řešení střechy.
6.3. Návrh střechy musí úplně a jednoznačně určit materiálové,
technologické, konstrukční a vzhledové i provozní řešení střechy.
6.4. V případě, že návrh řešení není zaznamenán podle 6.1, stává se
autorem návrhu střechy ten subjekt, který střechu realizoval.
6.6. Pro každou střechu musí být autorem návrhu stanoven režim prohlídek,
kontrol, údržby a obnovy. Pro každou střechu musí být vypracován plán
ůdržby a kontroly funkčnosti odvodňovacích prvků. včetně lapačů splavenin
u paty odpadního potrubí
Neudržovaná střecha
Neudržovaná vpusť
Neudržovaný gaigr
U staré normy byly Kapitoly 7. Dilatace střech a 8. Tvar a odvodnění střech
zařazeny v nové normě do kapitoly 8.
Kapitola 7. Namáhání střech – velmi důležitá kapitola pro navrhování všech
střešních konstrukcí
7.1. zatížení střech vlastní tíhou a tíhou stavebních konstrukcí na střeše ležících – dle
ČSN EN 1991-1-1
7.2. zatížení sněhem, námrazou a ledem, - dle ČSN EN 1991-1-3
7.3. zatížení střech větrem - dle ČSN EN 1991-1-4
7.4. zatížení střech provozem a užíváním
7.5. zatížení střech teplotou - dle ČSN EN 1991-1-5
7.6. zatížení střech vodou, hydrofyzikální namáhání – druhy stanoví ČSN 73 0600
7.7. korózní namáhání střech
7.8. vzájemné ovlivňování materiálů
7.9. zatížení střechy výstavbou a údržbou, přiléhajících částí střech
7.10. vliv tvarových a objemových změn použitých materiálů
Kapitola 8. Návrh střechy – je v nové normě jednou z nejrozsáhlejších kapitol
(ve staré normě se jednalo naopak o jednu z nejkratších s názvem – Tvar a
odvodnění střech)
8.3. V návrhu střechy je třeba především zohlednit:
- Architektonické požadavky, požadavky zadavatele, barvy, vzhled střechy z interiéru,
odvodnění, přesah střechy – požadavky územního plánu!!!
- Konstrukce stavby (např. sklonitost nosných konstrukcí, objektové dilatační spáry,
druh nosné konstrukce apod.
- Namáhaní střechy podle kap. 7.
- Klimatické podmínky místa stavby
- Širší vztahy v místě stavby a území (např. kapacita kanalizace, možnost ukládaní
sněhu a ledu ze střech v okolí stavby)
- Využití prostor pod střechou
- Rizika zcizení nebo poškození materiálů a konstrukci střechy
8.5. Odpovídající vrstvy ve skladbách navazujících střešních ploch … a navazujících
obalových konstrukcí mají vzájemně navazovat.
Pozn. Návaznost je nezbytná především u vrstvy tepelně izolační,parotěsnící a
vzduchotěsnící
8.8. Všechny části střechy a konstrukce se střechou související, musí být navrženy
tak, aby se navzájem negativně neovlivňovaly
8.9. střecha nad vnitřním prostorem nemá být provedena z prefabrikovaných dílců,
jejichž spoje procházejí celou skladbu střech od interiéru k exteriéru. Toto
ustanovení norem je jednou z možných kritizovaných, neboť se týká
kompletizovaných střešních dílců – panelů - sendvičových panelů, kde střední část
představuje tepelná izolace a obě další vrstvy plechový profil.
8.19. navazuje na 8 původní normy Tvar a odvodnění střechy
8.19.5. zaatikové a mezistřešní žlaby se navrhují výjimečně. Tyto žlaby s dostatečně
velkou částí přilehlých rovin mají být opatřeny povlakovou vodotěsnící vrstvou.
Pozn. Rozsah ploch opatřených povlakovou vodotěsnící vrstvou závisí na
předpokládaném množství odváděné vody a na množství sněhu a ledu, který se
může hromadit ve žlabu
8.19.6.- 8.19.9. se týkají dalších žlabů a požadavky jsou nezměněné
8.19.10 – pro jednu vnitřně odvodňovanou střechu se musí navrhovat vždy
nejméně dva vtoky vždy se samostatným potrubím. Použije – li se jeden vtok,
musí se navrhnout přepad. Doporučuje se navrhovat bezpečnostní přepad na
všech plochých střechách.
8.19.11. odvodnění skrze atiku se nedoporučuje navrhovat – zamrzají
8.19.13. střechy s podtlakovým odvodnění se v místech, kde se předpokládá
zaplavení střechy nahromaděnou vodou, která aktivuje funkci podtlakového
odvodnění, navrhují na zatížení tlakovou vodou.
8.19.15. sporný požadavek – střecha se navrhuje tak, aby se na povrchu
krytiny netvořily kaluže. To se zajistí dostatečným sklonem krytiny.
Riziko tvorby kaluží se musí zohlednit v návrhu krytiny
8.20. Ochrana proti vodě, sněhu a ledu
8.20.2. Vodotěsnící konstrukce se navrhují podle ČSN 73 0600, povlakové
vodotěsnící konstrukce podle ČSN 73 0606 a skládané vodotěsnící konstrukce
podle nové normy ČSN 73 0607
8.20.4. Konstrukce střechy se navrhne podle ČSN 73 0540-2 tak, aby byla
vyloučena povrchová kondenzace nebo tvorba plísní vlivem vysoké vlhkosti na
vnitřním povrchu střechy
Pozn. Doporučuje se, aby pod každým střešním oknem bylo osazeno otopné
těleso (ing. Parys dodává tak, aby teplo proudilo po celé ploše okna, včetně
bočních špalet).
8.21. Sníh a led
Tato část kapitoly 8 (8.21.2 až 8.21.24) se týká převážně střech šikmých, ale i
přes to je zde zajímavá a důležitá 8.21.1. – v případě, že se počítá s ručním
nebo strojovým shazováním sněhu ze střechy, krytina musí mít dostatečnou
mechanickou odolnost .
8.22. vzduchotěsnost – opět zajímavá část normy, která se převážně týká
šikmých střech, ale dotýká se i plochých dvouplášťových střech větraných, kde
některé podkapitoly jsou důležitým prvkem:
8.22.1. vzduchotěsnost přispívá k vyloučení negativních jevů, jakými jsou
kondenzace vodní páry ve skladbě střechy, kondenzace na chladných površích
skladby střechy a nežádoucí únik tepla z vnitřního prostředí.
8.22.5. je-li vzduchotěsnost střechy závislá pouze na vrstvách z fólií lehkého
typu, musí být zajištěna použitím nejméně dvou takových vrstev
(např. parotěsnící vrstvy, doplňková vodotěsnící vrstva).
Doporučuje se předepsat kontrolu vzduchotěsnosti (Blower-door test).
8.22.6. objektové dilatační spáry nesmí přivádět do skladby střechy vzduch z
vnitřního prostředí stavby, nebo od technologických zařízení.
8.23. Vlhkostní režim konstrukce – známé jsou odstavce původní normy 4.3
Vlhkostní stav a režim střechy s doplněním :
8.23.3. zvláštní postup návrhu je třeba zvolit u konstrukcí nad otevřenou
hladinou, ledovou plochou, nad tepelně vlhkostně náročnými technologickými
provozy
8.23.4. u inverzních střech musí tepelně izolační vlastnosti vrstev pod
vodotěsnící vrstvou zajistit po dobu průsaku vody z tajícího sněhu nebo z
deště skladbou střechy takovou vnitřní teplotu, aby nedocházelo k povrchové
kondenzaci na vnitřním povrchu
8.23.6. při posouzení vlhkostního režimu střechy je třeba zohlednit
předpokládané množství zabudované vody u nových střech nebo zjištěného
množství vody ve střeše u rekonstruovaných střech
8.24. Tepelná ochrana - známé jsou odstavce původní normy 4.4.
Tepelně izolační vlastnosti střechy
Připojuje se však kapitola
8.25. Nežádoucí tepelné zisky prostor pod střechou, všechny podkapitoly
8.25.1. až 8.25.5 se mohou týkat všech typů střech, tj. plochých a šikmých
8.26. Mechanické vlastnosti skladby střechy a jednotlivých vrstev, odolnost
proti účinkům větru
Nově 8.26.3. – povrchové vrstvy střechy musí mít dostatečnou ochranu proti
obrusu
8.26.4. okraje střechy i okraje jednotlivých vrstev musí být navrženy tak, aby
odolávaly působení větru
8.26.5. obvod spáry mezi povlakovou vodotěsnící vrstvou, stabilizovanou
jinak než zatížením (pozn. Ing.Paryse, tj. lepením a mechanickým kotvením
nebo jejich kombinací) a jejím podkladem, musí být vzduchotěsný.
8.26.8. kotevní prvky musí být rozmístěny tak, aby jednotlivé kotvy, povlaková
krytina i nosná konstrukce, byly namáhány co nejrovnoměrněji
Poškození střech větrem – okraj, podfouknutí
8.27. Vzájemné ovlivňování materiálů v konstrukci střech, korozní namáhání
V původní normě řešeno v kap.4.5 Korozní namáhání.
Na straně jedné, tj. u původní normy jedna kapitola a dále pozn., která specifikovala
všechna korozní namáhání. Na straně druhé šest podkapitol, ale žádná pozn.
vysvětlující o jaké korozní namáhání na střechách může jít.
Z této původní normy je tak potřeba upozornit na skutečnost, že právě na povlakové
hydroizolace působí chemické namáhání, biologické namáhání, tepelné vlivy a
atmosférické.
V nové normě se všechny tyto typy namáhání skrývají nebo nejsou viditelné.
Tak i přes skutečnost, že v nových podkapitolách jsou důležité údaje, tak tato
kapitola má v novém provedení velké rezervy.
8.27.2. Materiály musí do střechy kombinovány a umístěny tak, aby se ve
vzájemném kontaktu nebo prostřednictvím vrstvy nebo toku vody nepříznivě
neovlivňovaly. K oddělení materiálů lze doporučit separační vrstvu
8.27.3. – je nepřípustné použití lehčených betonů, jako výplně z profilovaných
plechů
Sonda – lehký beton na trapézu
Dopad – zkorodovaný trapéz po demontáži lehkého betonu
8.28. Vliv provozu v objektu a na střeše – proti původní normě zde není podkapitola,
že povrch provozních vrstev je třeba navrhnout v takovém sklonu, který zajistí, aby
srážková voda odtékala do odvodňovacích prvků, aniž by na tomto povrchu vytvářela
kaluže.
8.29. Požárně bezpečnostní řešení – dle příslušných norem 73 0802, 73 0804,
73 0810 a dále podle příslušných právních předpisů
(Pozn. Ing. Parys – požárně bezpečnostní řešení doporučujeme předat požárnímu
specialistovi i s ohledem na skutečnost nových a sice častých změn dle EN).
8.30. Hluk a vibrace – zcela nové ustanovení, které v 5 podkapitolách řeší všechny
potřebná opatření – kročejový zvuk, vzduchovou neprůzvučnost, technologická
zařízení na střeše musí mít odpružené základny.
8.31. Volba materiálů
Rekonstrukce se doporučuje navrhovat tak, aby co nejvíce původních materiálů
zůstalo uložených na střeše, pokud to únosnost střechy a stav původních materiálů
dovolí!
(Pozn. Ing. Paryse – i tato podkapitola je trochu kolizní s více podkapitolami, které se
týkají hlavně požadavku – na střeše se nesmí vyskytovat kaluže vody!!!! Viz
předchozí a to přes skutečnost, že toto bylo rovněž v normě původní)
8.32. Proveditelnost, realizace – zcela nové ustanovení, které tyto záležitosti řeší v 10
Podkapitolách, z nichž vybíráme:
8.32.3. Bude – li střecha jednou z etap výstavby objektu, musí být její návaznosti na
další etapy (např. fasáda objektu) navrženy tak, aby i před dokončením navazujících
etap i na okraji střechy byla zajištěna dostatečná stabilita proti působení větru,těsnost
proti vodě a vzduchotěsnost. To platí i pro jednotlivé etapy realizace střechy.
(Pozn. Ing. Paryse – nebude tak možná tzv. výmluva poškození střechy z důvodu
klimatických podmínek)
8.32.6. Pro provedení spojů plastových fólií svařováním, slepováním v přesazích
nebo přelepováním přesahů musí být podklad souvislý a tuhý s pevnosti v tlaku
alespoň 60kPa.
(Pozn. Ing. Paryse – pozor na údaje výrobců minerálních desek, z nichž některé desky tyto výše
uvedené hodnoty nedosahují!!! Může se to týkat i dalších nových tepelných izolací)
8.32.7. Konstrukce střechy, která bude v průběhu výstavby objektu sloužit pro
dopravu a skladování materiálů, musí být navržena tak, aby vlivem výstavby a
dopravy nedošlo ke změně žádné z funkcí střechy oproti projektovaného stavu.
8.32.8. Opatření nutná pro vytvoření klimatických podmínek nutných pro realizaci
střechy, především pro zpracování materiál, musí být součástí návrhu střechy. Zřizují
se přístřešky, popř. vytápěné nad celou střechou nebo nad jejich části.
8.32.9. Pro rekonstrukce střechy se doporučuje navrhnout opatření pro provizorní
ochranu podstřešních prostor.
8.32.10. Konstrukční detaily a návaznosti vrstev, v nich musí být proveditelné.
(Pozn.ing.Paryse – velmi důležité podkapitoly, které v minulé normě nebyly vůbec naznačeny, je
to způsobené vývojem a získáním nových zkušeností)
8.33. Spolehlivost střechy – opět nová kapitola s velkou důležitostí pro praktické
vyhotovení spolehlivé střechy od možnosti vizuální kontroly, zpřístupnění podstřešních
prostor pro vizuální kontrolu z vnitřního prostoru, záložní jištění apod.
8.33.7. Konstrukce a zařízení, umístěné na střeše se mají osadit tak, aby
nedocházelo k hromadění nečistot pod nimi a v okolí a aby bylo možné kontrolovat a
opravovat krytinu bez jejich demontáže.
8.33.8. Při rekonstrukcích střech se doporučuje zvážit, zda do rozsahu
rekonstrukce nezahrnout i související konstrukce a zařízení či další vrstvy, aby
po přiměřeně dlouhou dobu nebyl nutný žádný zásah do střechy
8.34. Vliv tvarových a objemových změn použitých materiálů – opět nová
ustanovení
8.34.1. Vliv smrštění materiálů souvislých vrstev je třeba zohlednit při volbě
připevnění vrstev, popř.velikosti úseku vrstev
8.34.2. Hrozí-li vliv tangenciálních vrstev od tvarových a objemových změn
připevňovaných vrstev nebo od namáhání větrem, nesmí se pro spojovací
vrstvu použít trvale viskózní nebo pružný materiál
8.34.3. Hydroizolační povlaky z asfaltových pásů se od tuhých nevyztužených
dilatovaných podkladních vrstev, přes které probíhají spojitě, oddělující
dilatační vrstvou.
8.35. Trvanlivost dřevěných konstrukcí a prvků
8.35.1 Trvanlivost dřevěných prvků, které jsou do konstrukce zabudovány s
vlhkostí vyšší než 20% nebo mohou být v konstrukci vystaveny dodatečnému
působení (např. v důsledku kondenzace), je třeba zajistit větráním.
(Pozn. Ing.Paryse – takové dřevo, by nemělo být vůbec do konstrukcí použito,
odporuje to návazným normám pro dřevěné konstrukce).
8.35.2. Doporučuje se, aby dřevěné nosné prvky byly přístupné pro kontrolu, opravu
nebo obnovu chemické ochrany dřeva po celou dobu užívání konstrukce.
8.36. Bezpečnost při užívání – v této kapitole se neobjevily zásadní požadavky vyhl.
268/2009 o technických požadavcích na stavby, které předepisuje zajištění všech
pracovníků i na nepochozích střechách pomocí speciálního zařízení - kotevní a
lanové systémy. Neboť tyto systémy byly podrobně popsány v kapitole 5.6, ale
nebyly již dále zahrnuty do kapitoly 8.návrh střechy
Je to námět na novelizaci
8.37. Životní prostředí – opět nová kapitola s přesahem do budoucnosti
8.37.1. Doporučuje se používat recyklovatelné materiály …
8.37.2. Ekologické bilance materiálů
Při výběru materiálu pro konstrukce se posuzování ekologické bilance provádí podle
ISO 14001
Kapitola 9. Konstrukce a prvky střechy – odpovídá v podstatě kapitole 5 předchozí
normy. Hned základní pojmy v této kapitole mohou být kontraproduktivní. Týká se to
zejména definice „vodotěsnící“.
9.1.3. Vodotěsnící konstrukce může být povlaková – ano, nebo skládaná ne ve
starém pojetí normy. Již ze samotné podstaty slova vodotěsnící vyplývá, že se jedná o
materiál, který nepropouští vodu ve všech skupenstvích.
V novém pojetí se však jedná „pouze“ o vodu ve skupenství kapalném, přičemž
připomínám, že skládaná vodotěsnící konstrukce je nepropustná pouze pro vodu v
kapalném skupenství volně stékající, po jejím povrchu
9.1.4. skládaná vodotěsnící konstrukce se navrhuje podle ČSN 730607, povlaková
vodotěsnící konstrukce se navrhuje podle ČSN 73 0606.
9.1.7. Hlavní vodotěsnící konstrukce
9.1.7.2. Doporučuje se, aby pro vodotěsnící vrstvu inverzní střechy byl použit
materiál s prokázanou odolnosti proti prorůstání kořenů.
inverzní střecha, extrudovaný polystyrén s polymercementovou vrstvou.
Vyrůstá na ní zeleň.
9.1.8. Pojistná vodotěsnící konstrukce
9.1.8.2. Pojistná vodotěsnící konstrukce musí být odvodněna – zůstává dle
staré normy
9.1.8.5. Pojistná vodotěsnící vrstva se po dobu výstavby objektu zpravidla
používá jako provizorní vodotěsnící vrstva, bývá klimaticky i mechanicky
namáhána. S přihlédnutím k této okolnosti je třeba vhodně navrhnout její
složení, ochranu a případný způsob opravy.
9.1.8.6. Pojistné vodotěsné povlaky mohou být s obklopujícími konstrukcemi
spojeny jen do té míry, aby nedošlo k jejich poškození pohybem konstrukcí
9.3. Parotěsnící vrstva
9.3.1. Parotěsnící vrstva se navrhuje z materiálů s vysokým difúzním otvorem.
Preferuje se použití materiálů, které lze homogenně spojovat.
9.3.6. Parotěsnící vrstvy mají ležet na souvislém podkladu. Jsou-li na
nesouvislém podkladu, musí být podklad uzpůsoben tak, aby spoje byly
podloženy.
9.4. Expanzní vrstva
9.4.2. Expanzní vrstva nesmí ovlivnit stabilitu vrstev střechy
9.5. Tepelně izolační vrstva (termoizolační vrstva)
Vynechává se zde návrh podle ČSN 73 0540 1-4 Tepelná ochrana budov, vč.
novelizací, který je v kapitole 5.Úspora energie a tepelná ochrana.
9.5.1. tepelně izolační vrstvy se vytvářejí z pórovitých nebo mezerovitých materiálů s
póry či mezerami vyplněnými vzduchem. Preferují se materiály zabudované v suchém
stavu před materiály zabudovanými s použitím technologické vody.
Podkapitola staré normy 5.8.4 – Tepelně izolační materiály musí trvale odolávat
zatížení, kterému jsou ve skladbách střech trvale vystaveny. V nové normě pod
označením 9.5.4. jsou pak s poznámkou. Změnu vlastností tepelně izolačních
materiálů často vyvolává obsah vody.
9.5.9. Vytváří-li tepelně izolační materiál z desek přímý podklad pro kotvenou
povlakovou krytinu nespojenou s tepelně izolačním materiálem, musí být
stálá poloha desek tepelné izolace zajištěna samostatně proti účinkům sání
větru přenášených na desky pod tlakem nebo elektrostaticky
(Pozn.- ing. Paryse, postačí minimálně 2ks kotev na desku 0,5m2).
Tyto kotvy se nezapočítávají do celkového potřebného množství kotev.
Norma neukládá počet kotev jako u povlakové krytiny, aby tato odolávala zatížení
větrem dle ČSN 1991-1- 4.
9.5.11. Tepelně izolační vrstva, sousedící se vzduchovou vrstvou musí být účinně
chráněna před pronikáním proudícího vzduchu do struktury tepelně izolačního
materiálu (způsobuje snížení výsledného tepelného odporu) a před zanášením
prachem. K ochraně tepelné izolace se obvykle používá vrstva z trvanlivě spojené
fólie lehkého typu.
(Pozn. Toto opatření je nutné u vláknitých tepelně izolačních materiálů).
9.6. Tepelně akumulační vrstva – nový pojem.
9.6.1. tepelně akumulační vrstva se vytváří z hmotných materiálů nebo
materiálů měnících skupenství na horní hranici provozních teplot místností pod
střechou.
9.7. Spádová vrstva – některé nové přeformulování ustanovení
9.7.2. Spádu lze dosáhnout i sklonem nosné konstrukce střechy nebo sklonem nosné
vrstvy horního pláště.
9.7.3. Spádová vrstva z tepelně izolačních materiálů může plnit funkci tepelně izolační
vrstvy nebo s tepelně izolační vrstvou spolupůsobit.
Tato podkapitola vznikla přes námitky zastánců neustálého zvyšování tlouštěk tepelné
izolace, neboť z hlediska tepelně technických výpočtů se používá průměr tlouštěk.
9.8. Dilatační vrstva – proti staré normě se omezila na konstatování použitých
materiálů.
9.9. Separační vrstva – došlo k rozvinutí do více podkapitol proti ustanovení 5.15 staré
Normy.
9.10. Spojovací vrstva – smysl zůstává dle staré normy.
9.11. Kotevní prvky
9.11.2. Zatížení, vnášené do jednoho prvku dřevěného bednění kotvami nesmí být
větší, než je únosnost připevnění prkna k nosné konstrukci.
9.11.3. Řady kotev musí být kolmé nebo šikmé ke směru vln trapézového plechu,
nebo k prknům dřevěného bednění.
9.11.5. Pro plošné dřevěné nebo kovové podkladní vrstvy se délka kotevních prvků
navrhuje tak, aby byly účinně zakotveny, obvykle musí závit vyčnívat 10-20mm z
vnitřního povrchu nosné vrstvy.
9.12. Drenážní vrstva – v podstatě nedoznala změn
9.13. Filtrační vrstva - v podstatě nedoznala změn
9.14. Vzduchová vrstva a větrání – je v nové normě podstatně rozšířená, kde byly
použity mnohé podkapitoly z informativní přílohy.
9.14.4. Vzduchové vrstvy střech se obvykle větrají.
9.14.5. Větrání střech se zajišťuje prouděním vzduchu ve vzduchové vrstvě …
(Pozn. Vzduch s vysokým obsahem vlhkosti je těžší, než suchý vzduch. To může
ovlivnit proudění ve vzduchové vrstvě.Větrání střechy podporuje sklon horního pláště
a rozdílná výška přiváděcích a odváděcích větracích otvorů střech.)
9.14.6. Tloušťka vzduchové vrstvy dvouplášťové střechy se volí co největší. Minimální
tloušťka vzduchové vrstvy větrané dvouplášťové střechy se stanoví v závislosti na
délce a sklonu vzduchové vrstvy a požadované účinnosti.
9.14.7. Konstrukce střechy pod vzduchovou vrstvou musí být vzduchotěsná!!
(Pozn. Ing. Paryse – v některých případech tzv. lehkých střech je tato podmínka
prakticky nesplnitelná!!!)
9.14.9. Větrací otvory mají být umístěny tak, aby meziplášťový prostor byl větrán
rovnoměrně. Je-li meziplášťový prostor rozdělen, např. nosnými prvky na jednotlivá
pole, musí být každé pole účinně větráno.
9.14.14. Všechny vrstvy sousedící s větranou vzduchovou vrstvou musí být stabilní
proti přemístění účinkem proudícího vzduchu, popř. náporu větru.
(Pozn. Přemístění se projevuje především u sypkých materiálů a lehkých desek a
fólií.)
Nápory větru mohou způsobit rozkmitání fólií lehkého typu a tím sníží trvanlivost jejich
spojů a připevnění popř. způsobit poškození materiálu fólie.
9.14.16. Nevětraná vzduchová vrstva ve skladbě střechy nesmí negativně ovlivnit
tepelně technické vlastnosti střechy. Vliv nevětrané vzduchové vrstvy je třeba posoudit
podle ČSN 73 0540
9.14.17. Při rekonstrukci dvouplášťové větrané střechy, která má vést ke zvýšení
tepelného odporu střechy, je možné zvážit změnu střechy na nevětranou při splnění
níže uvedených podmínek:
- Spodní plášť střechy musí být vzduchotěsný
- Návrh nové tepelné izolace horního pláště musí z hlediska difúze a kondenzace
vodní páry potlačit účinek původní tepelné izolace spodního pláště. To je nezbytně
ověřit tepelně technickým výpočtem
- Materiál a způsob provedení původní parotěsnící vrstvy musí být ověřen v rozsahu
celé střechy průzkumem, jinak se doporučuje neuvažovat ve výpočtech s původní
parotěsnící vrstvou.
- Pokud je ve vrstvách dolního pláště zabudovaná vlhkost, je množné větrání uzavřít
až po vyschnutí vrstev. Je třeba posoudit vliv vlhkosti na degradaci materiálů.
- Pro střechy, jejichž horní plášť je tvořen dřevěnou konstrukcí a bedněním, lze
přeměnu na nevětranou dvouplášťovou konstrukci navrhovat jedině po provedení
podrobného mykologického průzkumu dřevěných konstrukcí a výpočtovém tepelně
technickém ověření, zda v dřevěných konstrukcích nemůže vlhkost dosáhnout
hodnot, vedoucích k rozvoji biologických škůdců.
- Je třeba ověřit riziko povrchové kondenzace na vnitřním povrchu přilehlých
obvodových konstrukcí (např. atik) v uzavřené vzduchové vrstvě. Pokud povrchová
kondenzace hrozí, je třeba obvodovou konstrukci opatřit tepelně izolační vrstvou.
9.14.18. V minulosti se k úpravě vlhkostního režimu jednoplášťových střech používaly
větrací kanálky, zvláště při zabudování materiálů s velkým obsahem vody do střechy.
Podrobnosti návrhu kanálků jsou v příloze E.
9.15. Vzduchotěsnící vrstva – opět jeden z nových pojmů a kapitol
9.15.1. Funkci vzduchotěsnící vrstvy může plnit každá trvale souvislá a neprůvzdušná
vrstva bez ohledu na její polohu v konstrukci.
(Pozn. Parotěsnící vrstva, povlaková vodotěsnící konstrukce, monolitické konstrukce
mají obvykle předpoklad plnit funkci vzduchotěsnící vrstvy.Funkci vzduchotěsnící
vrstvy nelze přisoudit kotvené povlakové krytině, pokud by byla jedinou souvislou
vzduchotěsnící vrstvou ve střeše nosná vrstva z profilovaného plechu bez těsnění
obvykle nepřispívá k vzduchotěsnosti střechy. Má-li být vrstva z profilovaného plechu
vzduchotěsnící, musí být spáry těsněné a kotvicí prvky nesmí perforovat plech.
Těsnění spár musí být funkční i při navrhovaném průhybu plechu)
9.15.2. Spolehlivě neprůzvučné jsou monolitické vrstvy navržené tak, aby v nich
nemohly vzniknout trhliny skrz celou vrstvu a napojené vzduchotěsně na prostupující
Konstrukce.
9.15.3. U vrstev fólií lehkého typu se spojitosti dosáhne slepením fólií systémovými
páskami s ověřenou trvanlivosti spoje. Spojení vrstvy se souvisejícími konstrukcemi
musí být vzduchotěsné a mechanicky odolné.
Alespoň u prostupů a napojení na související konstrukce má být fólie spojována na
pevném podkladu (např. bednění). Vrstva musí být v konstrukci v takové poloze, aby
při užívání stavby nemohlo dojít k jejímu mechanickému poškození nebo perforaci.
Spolehlivěji tuto funkci plní povlaky ze svařitelných materiálů.
9.16. Hydroakumulační vrstva
9.16.1. Materiál pro hydroakumulační vrstvu se volí podle požadovaného
množství vody, které má hydroakumulační vrstva zadržet.
9.16.2. Materiál a tloušťka hydroakumulační vrstvy pro zachycení kondenzátu
se volí podle rizika vzniku kondenzace a podle možnosti odparu.
9.16.3. – 9.16.5. dle staré normy
9.16.6. Hydroakumulační vrstva zachycuje v pěstebných souvrstvích nutné
minimální množství vody pro růst rostlin a omezuje průtok dešťových vod při
krátkodobých intezívních srážkách.
9.16.7. Materiál hydroakumulační vrstvy v pěstebném souvrství musí být
odolný vůči biologické korozi. Používají se sypké nasákavé materiály,
hrubovláknitá rašelina, hydrofilní desky nebo svinovatelné rohože z
minerálních vláken, netkané textilie, desky z nasákavých pěnových plastů či
profilované plastové fólie.
9.16.8. Akumulaci vody lze zajistit také vytvořením souvislé vrstvy vody v
drenážní vrstvě vhodnou úpravou střešního vtoku.
9.17. Ochranná vrstva – proti staré normě se jedná o zúžení kapitoly do formulace:
9.17.1. Ochranná vrstva se vytváří z textilií, plastových fólií, deskových materiálů
apod.
odolných mechanickému poškození.
9.18. Stabilizace a provozní vrstvy ve skladbách střech
9.18.1. - 9.18.2. dle staré normy
9.18.3. Pro zajištění stability základního souvrství, estetických záměrů, odtokových
poměrů (retenční funkce), požární bezpečnosti, ochrany hydroizolace (krytiny),
úpravy klimatu v okolí střechy nebo pro zajištění zamýšleného provozu na střeše se
navrhují:
- Násypy
- Dlažby (položené v násypu, položený na podložkách)
- Rošty
- Souvrství se železobetonovou, monolitickou deskou nebo z prefabrikátů, popř. s
nalepenou dlažbou)
Dále se navrhují:
- Železobetonové nebo plastové kontejnery na zeminu a zeleň
- Speciální konstrukce, stínící, pohledové nebo ochranné
- Kombinace uvedených souvrství a konstrukcí
9.18.6. Při návrhu střechy musí být zohledněn vliv souvrství nad tepelně izolační
vrstvou inverzní střechy, především na únosnost a stlačení vrstev střechy a na šíření
vlhkosti střešní skladbou.
9.18.7. Při návrhu pěstebného souvrství na inverzní skladbě střechy je třeba posoudit
vliv kořenů plánované vegetace na trvanlivost a kvalitu tepelně izolační vrstvy.
9.18.8. Při návrhu skladby střechy je třeba posoudit difúzní vlastnosti vrstev nad tepelně
izolační vrstvou.
9.19.9. Násypy – nová ustanovení
9.19.9.1. Násypy z praného tříděného těženého kameniva se navrhují v závislosti na
aerodynamickém zatížení střechy. Při okrajích střech se doporučuje stabilizace
kameniva vhodnými lepidly nebo dlaždicemi, popř. náhrada násypů dlaždicemi nebo
monolitickými vrstvami.
9.19.10. Provozní vrstvy teras – nová ustanovení
9.19.10.1. Betonové vrstvy – Používají se mazaniny, asfaltobetony s nejhrubších
frakcí do 11mm, plastbetony nebo jiné vhodné materiály. Mazaniny se doporučuje
vyztužit. Od povlakové vodotěsnící vrstvy a navazujících stavebních konstrukcí se
oddělují separační, dilatační a drenážní vrstvou.
9.19.10.2. Dlažby do maltového lože konstatování
9.19.10.3. Dlažby do podsypu – doporučuje se použít dlaždice a desky s minimální
nasákavosti s vnějším členitým povrchem. Pro podsyp se používá kamenivo frakce
2-4 v tloušťce nejméně 20mm.
9.19.10.4. Dlažby na podložkách – konstatování jasných ustanovení
9.19.10.5. Dlažby z desek a pásů na bázi plastů a elastomerů – dočasná ochrana
9.19.10.6. Litý asfalt
9.19.10.7. Lité vrstvy ostatní – speciální materiály
9.19.10.8. Dřevěné rošty
9.19.11. Vegetační vrstva (substrát) – výška substrátu odpovídá požadavkům
jednotlivých typů rostlin
Úkolem informativních příloh v normě byl a je v zásadě doplnit ustanovení
normy praktickými poznatky a tyto dále doporučit odborné veřejnosti, jako již
ověřené.
Tyto údaje nemohou být použity jako normové!
Jsou řazeny pod písmeny A až J.
Příloha A (informativní)
Konstrukční typy střech
Tabulka A1 – Konstrukční typy střech
Příloha B (informativní)
nahrazuje ochranné vrstvy střech, které se staly přímou součástí normy
Zásady řešení detailů a konstrukcí navazujících na střechu
B.1. Společné zásady pro všechny střechy – vybíráme jen ty nejzávažnější z
našeho subjektivního pohledu.
B.1.2. Navazující a prostupující konstrukce nesmí v detailu přivádět vodu pod
vodotěsnící vrstvy.
B.1.6. Vodotěsnící konstrukce nad dilatační spárou se umísťuje nad úroveň povrchu
přilehlé střechy.
B.1.7. Na prostupující a navazující konstrukce, které se pohybují (např.kmitající se
potrubí a tyčové prvky), se vodotěsnící vrstva napojuje dilatačně.
B.1.9. Spára mezi okrajem povlaku a prostupující nebo navazující konstrukcí, se řeší
vždy přesahem navazující konstrukce přes okraj povlaku a těsněním okraje povlaku.
Přesah navazující konstrukce přes okraj povlaku lze nahradit klempířskou konstrukcí
(spára mezi klempířskou a navazující konstrukcí musí být těsněna).
Pozn. Nedoporučuje se navrhovat těsnění detailů střech závislé pouze na tmelu.
Tmely se doporučuje chránit proti povětrnosti a UV záření.
Pozn. Spára mezi okrajem vodotěsnícího povlaku a potrubím nebo tyčí se zpravidla
tmelí a zajišťuje objímkou a kryje kloboučkem nebo manžetou vodotěsně spojenými s
prostupujícími prvky.
B.1.11. Okraj svislé části hydroizolačního povlaku v detailu musí být proti sesunutí
mechanicky upevněn k podkladu.
B.1.16. Doporučuje se vyloučit prostup bodových nebo liniových prvků z materiálů
dobře vedoucích teplo (např. tyčové kovové prvky kovových nosných konstrukcí,
klempířské prvky apod.) skladbou střechy z exteriéru, interiéru nebo skrz celou
skladbu střechy.
B.1.18. Prostupující a navazující konstrukce nesmějí umožnit vnikání teplého vzduchu
z vnitřního prostředí nebo z technologických zařízení v objektu do skladby střechy.
Vzduchotěsnící vrstvy střechy musí být na tyto konstrukce napojeny vzduchotěsně.
Těsnění musí být trvanlivé, odolné vzájemným pohybům konstrukce střechy a
prostupující konstrukce, musí odolávat teplotám povrchu prostupující konstrukce.
B.1.19. Tyčové prvky, prostupující skladbou střechy (např. prostupující odvětrání
kanalizace, sloupky nosných konstrukcí, mají mít v úrovni hydroizolace takový
tvar, aby bylo možné spolehlivě opracovat povlakovou hydroizolaci).
Vhodné jsou uzavřené kruhové tvary nebo čtvercové tvary, prostupující kolmo střešní
rovinou.
Vylučuje se použití ocelových I.nosníků a otevřených tenkostěnných profilů, apod.
B.1.20. Pěstebné souvrství střešních zahrad se pro zabránění šíření požárů
doporučuje po obvodě střech i kolem nástaveb a prostupů střechou nahradit pásem
šířky alespoň 500mm z nehořlavého materiálu – např. štěrk. Takto provedený pás je
vhodný i pro omezení nebo vyloučení zarůstání vegetace do navazujících konstrukcí.
Příloha C (informativní)
Zásady řešení detailů plochých střech a konstrukcí, navazujících na střechu
C.1. Střešní vtok
C.1.2. Hrdlo vtoku musí být v úrovni horního povrchu vodotěsnící vrstvy
nejnižším místem přilehlé střešní plochy i při uvážení průhybu střechy
NE TAKTO:
C1.10. Těleso vtoku musí být vždy připevněno k nosné vrstvě
C.2. Atika ploché střechy a stěna
C.2.3. Je-li atika výšky větší, než 500mm pokryta vodotěsnící vrstvou, musí být
předepsán způsob připevnění a stabilizace vodotěsnící vrstvy.
C.2.4. Parotěsnící vrstva se ukončí u horního povrchu tepelně izolační vrstvy. Je-li
zároveň pojistnou vodotěsnící vrstvou, ukončí se v úrovni horního povrchu tepelně
izolační vrstvy, nebo nejméně 80mm nad touto úrovní.
C.2.5. Způsob řešení vodotěsnící vrstvy v přechodu mezi plochou střechy a atikou, či
stěnou se navrhuje podle materiálu vodotěsnící vrstvy s přihlédnutím k pokynům
výrobce.
C.2.6. Každý povlak, který bude v průběhu výstavby plnit funkci provizorní vodotěsnící
vrstvy (např. parotěsnící vrstva nebo etapa vodotěsnící vrstvy) má být na atice nebo
stěně ukončen ve výšce nejméně 80mm. Bude-li plnit funkci provizorní hydroizolace v
průběhu zimního období, má být ukončen ve výšce 150mm.
C.3. Otvorová výplň ve stěně přilehající ke střeše
C.3.1. Úrovně povrchu se stanoví podle požadavků provozu mezi terasou a vnitřním
prostorem s přihlédnutím ke konstrukci výplně otvoru.
C.3.2. Uspořádání výškových úrovní nosných konstrukcí vůči rámu otvorové výplně a
poloha roviny otvorové výplně, musí umožnit ukončení všech hydroizolačních povlaků
ve skladbách s otvorovou výplní souvisejících konstrukcí a zajištění potřebné tepelné
ochrany detailu a zajištění návazností svislých vodotěsnících vrstev na otvorové výplni i
přilehlých stěnách.
C.3.4. Doporučuje se volit takové konstrukční uspořádání, aby se eliminovalo riziko
vedení vody pod vodotěsnící vrstvu připojovací spárou výplně otvoru
C.3.5. Způsob utěsnění spáry mezi povlakem a rámem otvorové výplně se volí podle
materiálu rámu a vodotěsnící vrstvy.
Příloha D (informativní)
Zásady řešení detailů šikmých střech
D.1. Konstrukce prostupující skladbou střechy, střešní okna
D.1.1. V rovině doplňkové vodotěsnící vrstvy je nad střešním oknem nezbytné
navrhnout opatření pro zachycení a odvedení případné vody, stékající po doplňkové
vodotěsnící vrstvě.
D.2. Okraj střechy u okapu
D.2.1. V detailu okapu musí být vyřešeno ukončení všech vrstev střešní skladby.
D.2.3. Doplňkové a pojistné vodotěsnící vrstvy musí být ukončeny vně obvodových
stěn. Mají být navrženy tak, aby okap vrstev plnil signalizační funkce.
D.2.5. Konstrukce okapu musí umožnit umístění a připevnění žlabů v požadovaném
sklonu.
Příloha E (informativní)
Předběžný návrh větrání střech zůstává dle staré normy pro orientaci tab.1
Nově je však důležité ustanovení:
E.4. Lze také kombinovat přirozené a nucené větrání vzduchových vrstev nad
prostorami s mokrým provozem
Příloha F (informativní)
Větrací kanálky
F.1. Jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a krytinou o vysokém
difúzním odporu.
F.1.1. Větrací kanálky se umísťují poblíž vnějšího líce střechy ve vrstvě propustné pro
vodní páru.
F.1.5. Průřezová plocha kanálků se navrhuje větší, než 0,0015m2.
F.1.7. Střešní plášť se navrhuje tak, aby pod kanálky neklesla vnitřní povrchová
teplota konstrukce pod rosný bod.
F.1.8. Základní systém větracích kanálků je po obvodě střechy napojen přímo nebo
prostřednictvím sběrných kanálků na vnější prostředí.
Příloha G (informativní)
Obvyklé technické meze pro střechy
G.1. Kaluže se obvykle tvoří při sklonu střechy do 3%.
G.2. U rekonstrukcí střech se sklonem vnějšího povrchu do 3%, kdy jsou přidány
další vrstvy střechy, lze považovat za přijatelné kaluže, zdržující se na povrchu
střechy o hloubce do 10mm.
Nepřijatelné jsou kaluže způsobené nevhodně vyrovnaným podkladem, kladem prvků
krytiny apod.
G.4. Spára šířky do 5mm mezi deskami tepelně izolačních výrobků nebo mezi
tepelnou izolací a navazující konstrukcí obvykle nezpůsobí snížení tepelně izolačního
účinku vrstvy tepelné izolace.
G.5. Za vyhovující kotevní prvky lze považovat takové, které vyhoví 12 cyklům ve
zkoušce podle Kesternicha.
Příloha H (informativní)
Cykly obnovy a kontrol
Tabulka H.1 – Doporučené cykly kontrol vybraných konstrukcí
Předmět
Stav
Cyklus kontrol
Povrch střechy
Bez nečistot, náletové zelen
0,5 roku
Vtoky
Průchozí, chráněné
0,5 rok
Nátěry, nástřiky
Souvislé, nepoškozené
1 rok
Hydroizolační vrstva
neporušený povrch, funkční UV
ochrana, spoje beze změn
1 rok
Tmelené spáry
Pružný tmel bez trhlin, spojený
s oběma povrchy
1 rok
Oplechování, lemování
Připevněné, těsné spoje
1 rok
Nadstřešní konstrukce
Soudržný a hydrofobní povrch,
neproniká voda za hydroizolační
vrstvu
1 rok
Tabulka H.2 – Orientační cykly údržby a obnovy vybraných konstrukcí
Konstrukční část
Jak ztratí svoji funkci
Odhad
cyklu
obnov
ya
údržby
Četnost za
životnost
Nutná opatření
Tmelené spáry
Trhliny v tmelu, odtržení od
některého z povrchů
2-3
10
Odstranit tmel, nově
zatmelit
Nátěry klempířských
prvků
Odlupování
3-5
4-6
Očistit, nové nátěry
Klasické omítky
nadstřešních
konstrukcí
Ztráta soudržnosti,
opadávání, odlupování,
nasákavost
10
2
Nová omítka
Dlažba na podložkách
položená na textilii
Zanesení organickým
spadem, zápach z tlení,
náletová vegetace
5
4
Přeložení dlažby,
výměna nebo
vyčištění textilie
Spárovací hmota u
lepené dlažby
Vznik trhlin ve spárách,
vydrolení hmoty ze spár
4
5
Provést přespárování
Příloha J (informativní)
V příloze J se nachází orientační Převodní tabulka sklonů, na které se nic
nemění.
Nová ČSN 73 067 – Skládané vodotěsnící konstrukce
Jedná se o zcela novou normu, kterou si vyžádala odborná veřejnost a to
zejména realizační firmy.
Je potřebné zdůraznit, že se jedná o první návrh a nástin toho, co tato norma
bude řešit.
Obsah:
Předmět normy
Citované normativní dokumenty
Definice
Skládaná vodotěsnící konstrukce
Příloha A (informativní) Bezpečné sklony tradičních a ručně vyráběných
krytin)
Příloha B (informativní) Orientační pomůcka pro navrhování skládaných
vodotěsnících konstrukcí
Download

ČSN 73 1901 - Navrhování střech