Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Brno
Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc
OUTDOOR 2011
Sborník příspěvků z konference
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Brno
Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc
OUTDOOR 2011
Sborník příspěvků z konference učitelů
vysokých škol, kateder tělesné výchovy a sportu
pořádané v Brně 5. 5. 2011
Vydání tohoto sborníku bylo finančně podpořeno z projektu ESF „Vytvoření
a implementace edukačního systému podpory pohybové aktivity na českém
akademickém poli“ (CZ.1.07/2.2.00/07.0119).
Sborník bude sloužit jako školící materiál studentům na Univerzitě Palackého a Ostravské
univerzitě v inovovaných předmětech Rekreologie II, Teorie rekreace v přírodě a Předpis
pohybové aktivity.
1
Recenzenti: Prof. PhDr. Vladimír Hellebrandt, PhD.
Doc. PaedDr. Eduard Hofmann, CSc.
Editoři: Doc. PaedDr. Pavel Korvas, CSc.
Mgr. Taťána Straková, PhD.
© Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita, Brno
© Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc
ISBN
2
OBSAH
Odborná sekce 1
Outdoor v programech odborných kateder vzdělávajících v oblasti
kinantropologie na vysokých školách
1. Jan Neumann: Současné problémy v oblasti zvané „outdoor“
7
2. Oto Louka: Outdoor ve výukových programech
KTV PF UJEP v ÚSTÍ n.L.
13
3. Jan Hnízdil: Orientační sporty a jejich aplikace ve studijních
programech KTV PF UJEP v Ústí nad Labem
16
4. Zdenko Reguli, Michal Vít, Čihounková Jitka: Úpolové outdoorové
aktivity ve studiu Speciální edukace bezpečnostních složek
24
5. Luboš Charvát: Obsah letního výcvikového kurzu v oborovém
studijním programu tělesné výchovy
29
6. Jaroslav Kupr, Klára Pochobradská, Václav Bittner, Radim Antoš:
Koncepce výuky sportů v přírodě na Technické univerzitě v Liberci
31
7. Taťána Navrátíková, Soňa. Formánková: Outdoor v programech
tudijních oborů tělesná výchova a sport na FTK UP v Olomouc
36
8. Oto Louka, Jan Hnízdil: Využití potápění na nádech ve výuce
oboru TVS a AVP
39
9. Ondráček, J., Hřebíčková, S., Fialová, H., Paugschová, B: Longitudinální
sledování úrovně dovedností studentů FSpS při výuce běhu na lyží.
43
10. Jan Kresta: Outdoorové aktivity a rozhodčí sportovních her
54
Odborná sekce 2
Inovace předmětů v oblasti výzvových sportů v rámci studijního
programu tělesné výchovy a sportu
1. Jana Hoffmannová: Biodromální pohled na výzvové sporty
59
Odborná sekce 3
Outdoor ve studijních programech všeobecných kateder a ústavů
tělesné výchovy a sportu na vysokých školách
1. Marek Cvikl, Jiří Helešic, Michal Sebera: Transformace tělovýchovných
kurzů na Outdoor animační programy na Slezské univerzitě Obchodně
podnikatelské fakultě v Karviné
68
2. Došla Jan: Multimediální učebnice orientačního běhu
3
75
Odborná sekce 4
Outdoor na nižších typech škol
1. Jan Kresta, David Cihlář: Outdoorové aktivity v rámci kurzovní výuky
na nižších typech škol
79
2. Ladislav Vomáčko, Jiří Baláš, Lenka Nováková:Využívání umělých
lezeckých stěn na ZŠ a SŠ na území hlavního města Prahy
82
Odborná sekce 5
Bezpečnost při outdoorových aktivitách na školách všech stupňů.
1. Sylva Hřebíčková, Jan Ondráček, Lucie Šťastná: Diagnostika optimální
pozice jezdce na jízdním kole
100
2. Jiří Skoumal, Luděk Šebek: Bezpečnost při outdoorových aktivitách
108
3. Jan Šťastný: Bezpečnost při in-line bruslení
117
4. Pavel Korvas: Východiska bezpečného pohybu při outdoorových
aktivitách
123
5. Jan Došla, Taťána Straková: Bezpečnost při lezení na umělých stěnách
126
6. Taťána Straková: Jistící pomůcky v lezení
129
7. Eduard Hrazdíra, Taťána Straková: Bezpečnost při snowboardingu
134
8. Oto Louka: Vybrané bezpečnostní aspekty při výuce lyžování
a snowboardingu
139
4
ODBORNÁ SEKCE 1
Outdoor v programech odborných kateder vzdělávajících
v oblasti kinantropologie na vysokých školách.
5
SOUČASNÉ PROBLÉMY OBLASTI ZVANÉ „OUTDOOR“
Jan Neuman
Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze
Úvodem je třeba říci, že oblast skrývající se pod názvem „outdoor“ je velmi členitá a zasahuje
do velké množiny lidských činností. Vzhledem k narůstající důležitosti bychom se měli
společně zamyslet nad tím, které odborné problémy je třeba v této oblasti řešit. Náš příspěvek
považujeme proto za podnět k této odborné diskusi.
Některé z důvodů pro větší zájem společnosti
Z prognostických úvah ve vyspělých zemích víme, že lze očekávat další růst zájmu o aktivity
spojené s prožitkem a pobytem v přírodě. Zřejmě dále poroste počet organizací nabízejících
různé typy programů využívajících aktivity v přírodě pro volný čas. Poroste zájem o kvalitní
programy, což bude spojeno s jejich hodnocením i určitou regulací (bezpečnost, kvalifikace
atp.). Nabídka programů se bude stále více přizpůsobovat potřebám klientů, což bude
vyžadovat tvůrčí přístup i připravenost organizátorů.
Souběžně bude vznikat stále více prožitkově a dobrodružně laděných programů v umělém
prostředí. Rozroste se paleta profesí, která bude ovlivňována i společným postupem v rámci
EU.
Pobyt a aktivity v přírodě jsou už dnes ve vyspělých státech spojovány se zdravím mladé
generace, zdravým životním stylem, odolnosti a zdatnosti. Je třeba mít na zřeteli pozitivní vliv
pobytu v přírodním prostředí na rozvoj vzdělání , formování hodnot i osobnostní rozvoj. To
vše by mělo podpořit další rozvoj školních i mimoškolních aktivit v přírodě i odpovídající
programy pro vzdělávání pedagogů a vychovatelů.
Nezanedbatelný je i ekonomický přínos aktivit a sportů v přírodě spojený s formováním tzv.
outdoorového průmyslu.
Vztah k přírodnímu prostředí a aktivitám v něm bude stále více spojován s udržitelným
rozvojem. To vše se ale může uskutečňovat jen při koordinovaném postupu k využívání
přírodních zdrojů k rekreaci, sportu i učení.
Zhodnocení historie
Řadu let si uvědomujeme skutečnost, že jsme se ne zcela dostatečně poučili z jedinečného
historického vývoje pobytu v přírodě v českých zemích. Chceme připomenout jen některé
skutečnosti, které jsou zajímavé i z celoevropského pohledu :
* Jedinečná koncepce aktivní turistiky, již od konce 19. století. Zdůrazňuje propojování
pohybu a pobytu v přírodě s poznáváním;
* Sokolský pobyt v přírodě a táboření, od počátku 20. století, včetně podnětů k budování
překážkových přírodních areálů;
* Transformace zahraničních vlivů do českého prostředí -Skauting-Junák, Woodcraft-Liga
lesní moudrosti, Tramping – touha po volném a dobrodružném životě v přírodě,YMCA –
nové formy cvičení v přírodě;
* Životní styl v souladu s přírodou – Eubiotika prof. Růžičky a pionýrské kroky E. Štorcha;
zajímavé a málo známé programy reformních škol ;
* Foglarův vliv na mladou generaci, využívání romantiky, dobrodružství v přírodě i ve městě
k formování charakteru mladých lidí;
* Moderní pohled na rekreaci v bývalém Československu, zahrnující i rozvoj rekreace v
přírodě ;
6
* Sporty a aktivity v přírodě v osnovách škol, pobyt v přírodě, kursy lyžování i studijní
programy na vysokých školách atp.
Z mnohých historických zdrojů můžeme stále čerpat poučení pro dnešní život i budoucnost.
Ožehavé téma terminologické a možnosti pro odbornou diskusi
Ve sledované oblasti stále trvají nejasnosti terminologické i obsahové.
Terminologické problémy řešíme již celou řadu let i v oblasti tělesné výchovy a sportu.
Poslední důležitá diskuse proběhla kolem termínu „Kinatropologie“.
V této etapě bychom považovali za úspěch, kdybychom se domluvili na termínech, které
budeme používat na odborné úrovni. Je třeba osvětlit, co znamenají přijímané zahraniční
termíny a jaký vztah mají k tradiční české terminologii – turistika, sporty v přírodě, pobyt
v přírodě, tělocvičné či tělovýchovné aktivity v přírodě, či aktivity v přírodě.
V zahraniční literatuře nalézáme často termíny, které zavádí jeden autor nebo malá skupina
odborníků. Ty nejdůležitější termíny uvádíme v dalším textu.
Takzvaný „Outdooor“
Oblast, kterou jsme nazvali pro konferenci „outdoor „ je velmi široká a dynamicky se
rozvíjí. Je sporné, zda vůbec je vhodné, abychom tento termín používali v uvedené formě.
V anglicky mluvících je v odborných kruzích toto slovo obvykle doprovázeno dalším
termínem, který vymezuje předmět zájmu, či oblast o které se mluví.
Aktivity v přírodě (AP), Outdoor Activities
V české terminologii je to poměrně nový termín. AP jsou pohybové aktivity, které využívají
přírodní prostředí a co nejméně je narušují. AP jsou v této koncepci využívány jako
prostředky učení i prostředky osobnostního rozvoje. Vyskytují se v názvech odborných
organizací i studijních programů vysokých škol.Ve Velké Británii i u nás najdeme studijní
programy s názvem „Outdoor Activities“, „Management of Outdoor Activities“ atp.
Sporty v přírodě(SP), Outdoor Sports
SP tvoří samostatnou oblast, která je zaměřena na rozvoj potřebných pohybových dovedností
a růst výkonnosti. Příroda je v tomto pojetí spíše pojímána jako velká a krásná tělocvična.
Rekreace v přírodě(RP) – Outdoor Recreation
RP je forma rekreace využívající přednostně přírodní zdroje. Zahrnuje celou paletu aktivit
prováděných v přírodním prostředí, tedy od rybaření až po jízdu motorovými vozidly
v terénu.
Aktivity jsou zaměřeny na odpočinek, zábavu,rozvoj dovedností, znalostí, k vytváření vztahu
k aktivitám volného času v přírodě a podpoře celoživotního zájmu. Nově se rozvíjí v oblasti
rekreace v přírodě, např. v USA, starost o zdatnost populace i snaha preferovat aktivity
konané vlastní silou. Zdůrazňuje se udržitelnost provozování aktivit v turistických oblastech.
Existuje úzké propojení s tzv. „outdoor industry“. Rekreace v přírodě je také zavedený
studijní obor na mnoha univerzitách.
V EU se ustanovila „Evropská konfederace zaměstnavatelů v oblasti „outdoors“ (od roku
2008). Snaží se definovat „outdoors“ a určit roli aktivit v přírodě v aktivním prožívání
volného času Je zde zřejmá snaha umožnit volné podnikání v rámci EU a k tomu je třeba
kompatibilita kvalifikací, mobilita pracovníků i organizace celoživotního vzdělávání.V tomto
směru byly už navrženy standardy pro tzv. „Outdoor Animator“.
7
Sportovní turismus (ST) - Sport Tourism
Je to do jisté míry samostatná oblast, která však mnoha směry zasahuje i do sportů v přírodě i
rekreace v přírodě. ST zahrnuje dle jedné definice všechny formy aktivní i pasivní účasti ve
sportovní aktivitě pro kterou je účastník nucen z různých důvodů (komerčních i
nekomerčních) opustit místo bydliště a místo pracoviště Objevuje se názor, že ST má
několik hlavních směrů :
zaměření na atrakce, resorty, na sportovní aktivity a pobyty (aktivní ST-lyžování, cyklistika
atp.), cesty na sportovní události,akce- velké i místní události, zaměření na dobrodružství
(Sport Adventure Tourism).
Výchova v přírodě (VP) – Outdoor Education
Termín, který se u nás objevil už počátkem 20. století, ale dále se nerozvíjel. Nyní je to
v mezinárodním měřítku uznávaný výchovný směr, který využívá k ovlivňování účastníků
aktivity v přírodě, pobyt v přírodě s prvky environmentální výchovy a dynamické procesy
probíhající v malých skupinách při řešení problémových situací.
Učení se v přírodě(UP) , Outdoor Learning
Učení se v přírodě je teoretická koncepce i praxe spojená s různým zaměřením, různými
výstupy i s různým prostředím. Je zaměřeno na učení se o přírodě, o společnosti, o vztahu
společnost-příroda. Je využíváno v terapii, v práci malých skupin a v učení se nových
dovedností v aktivitách v přírodě. Výstupy se týkají znalostí a porozumění spojených s
poznáváním a využíváním přírody, zahrnují vztahy, hodnoty a pocity ve vztahu k prostředí,
dovednosti, chování jednotlivců i skupin, osobnostní rozvoj.
Učení se v přírodě a přírodou lze sledovat z několika hledisek :
- Probíhá v terénních studiích, při návštěvách přírodních oblastí, parků a zahrad – často
spojované s výukou na různých typech škol i s výzkumem;
-Využívá se k osobnostnímu rozvoji, situace jsou často spojovany s dobrodružstvím;
- Je zahrnuto také v projektech a studiích spojených s přírodním prostředím, učebními
předměty, zdravím, hrou i sociální výchovou.
Klasické sportovní pojetí zahrnující rozvoj dovedností a výkonnosti se obvykle s termínem
„outdoor learning“ nespojuje.
Koncept „outdoor learning“ , učení se v přírodě , se týká mnoha oblastí- výchova v přírodě,
výchova dobrodružstvím, environmentální výchova, zkušenostní (zážitková) výchova, terénní
studie, přírodní studie atp.
V této koncepci dochází k naplnění potřeby efektivního učení.
Výchova dobrodružstvím(VD) - Adventure Education
Původně spojována jen s divočinou. Jsou to nejrůznější aktivity (nemusí to být jen aktivity
v přírodě), které jsou nabízeny formou výzvy. Hledá se optimální vztah mezi velikosti rizika a
úrovní kompetencí účastníků. Stále častěji se v tomto směru využívá umělé dobrodružné
prostředí. Model učení se pomocí dobrodružství je rozpracováván i v jiných vědních oborech.
Terapie dobrodružstvím(TD - ,Adventure Therapy
Nový obor ve kterém trvají problémy s terminologií a interpretací. Jeden z nový přístupů
zdůrazňuje podporu a udržování zdraví pomocí dobrodružství. Přiklání se k použití termínu
„Adventure Wellness“. Využití široké koncepce „wellness“ by dle některých odborníků
umožnilo sdružení klinických i terénních praktiků z různých zemí, což by vedlo
k vzájemnému obohacení.
8
Výzkumná práce
Stejné nedostatky, které zjišťujeme v jiných vědních oborech i v kinatropologii se vyskytují
v oblasti aktivit v přírodě. Je možné říci, že ve výzkumných pracích převažuje extenzita a
kvantita nad kvalitou. Tento trend má spíše narůstající tendenci.
Mnoho výzkumných prací v této oblasti se věnovalo přínosu výchovy v přírodě
k osobnostnímu rozvoji účastníků. V posledním období je velký zájem o zkoumání tzv. green
exercises (UK) -aktivit v přírodě spojených se zdravým způsobem života. Ekonomické
propočty spojené s výzkumy už nyní ukazují na značné výhody takto prováděné prevence.
Stále větší pozornost je také věnována výzkumům v předškolnímu věku. Zjistilo se,že
kontakt s přírodou a pohyb v přírodě je důležitý pro všestranný rozvoj mladých lidí. To je
nesmírně důležité z hlediska celé společnosti.
S výzkumem a rozvojem teoretické práce souvisí prostor pro publikování. Ten je z jednoho
pohledu dostatečný, neboť téměř každá větší fakulta má vědecký časopis, včetně
celorepublikového časopisu Česká kinatropologie. Mohli bychom teoreticky usilovat o
„Suplementa“ u některého ze zavedených časopisů. Domníváme se však, že tato velká
roztříštěnost by odborné diskusi výrazně neprospěla.
Určitým přechodným řešením by mohlo být soustředění teoretických i výzkumných prací do
jednoho či dvou už existujících časopisů – Gymnasion či Journal of Outdoor Activities . To
by však znamenalo širší shodu vztahující se k vedení těchto časopisů.
Dalším brzdícím elementem efektivity výzkumné práce je nedostatečná informovanost a
kvalitní oponentura dosud zpracovaných a publikovaných pracích z oboru. Naše snaha zavést
před řadou let „Outdoor Information Center“ ztroskotala na nedostatečné podpoře z vlastních
řad. Nyní je situace taková, že rychleji zjistíme přehled publikací z anglicky mluvících zemí
než z České republiky.
Na adrese „theses.cz“ najdeme řadu zajímavých závěrečných prací z oboru, často i několik
prací stejného či podobného názvu. Čerpání informací z těchto zdrojů by však zasluhovalo
opravdu kritický pohled.
Rozvoj profesního zaměření
Dalšímu rozvoji odborného přístupu brání nedostatečná diskuse, je třeba hlubší pohled a
usilovné hledání širších souvislostí.
Pro takovou práci chybí odborné zázemí, které by sdružovalo odborníky z různých oborů. Je
třeba poznamenat, že rozvoj všech výše uvedených směrů není v žádné z vyspělých zemích
veden pracovníky tělovýchovných fakult. Ve srovnání se zahraničím chybí organizace pro
rozvoj oboru.
Specifické studijní obory na VŠ např. UK FTVS, UP FTK, UJEP PF se postupně formují a
jejich rozvoj prověří připravované reorganizace VŠ.
Chybí nám také provázanost kvalifikací i odborné rozhodování o udělování akreditací.
Je zřejmé, že mnohé kvalifikace i certifikace by měly být celorepublikově srovnány a měly by
mít návaznost na evropské a další mezinárodní kvalifikace i standardy.
Profesionální organizace existují pro jednotlivé sporty či disciplíny. V oboru pracují mnohá
občanská sdružení. Bylo založeno „Profesní sdružení pro zážitkového vzdělávání“, rozvíjí se
„Zážitková pedagogika“. Pro učení a výchovné aplikace aktivit v přírodě však není v ČR
konstituována žádná specifická odborná či profesionální organizace typu „ Institut for
Outdoor Learning“ ve Velké Británii.
Závěr
Studie chce přispět k dalšímu zkvalitnění celé oblasti, která využívá aktivity v přírodě pro
rekreaci, učení, výchovu i terapii.
9
Stručná shrnutí problémů vychází z rozsáhlých rešerší odborné literatury i z vlastních našich
poznatků. Domníváme se, že příští odborná fóra by se měla zabývat řešením některého
z uvedených problémů:
1) Shromážděním poznatků, které přesvědčí řídící i odbornou sféru o důležitosti aktivit
v přírodě a potřeby vytváření podmínek pro koordinované a udržitelné využívání přírodního
prostředí ke zvýšení kvality života v ČR;
2) Znovu se zamyslet nad odkazy minulosti a využít všech podnětů ke zkvalitnění odborné i
teoretické práce v oboru;
3) Kriticky zhodnotit zahraniční vlivy, které ovlivňují současnou terminologii a shodnout se
na klíčových odborných termínech s cílem zkvalitnit komunikaci v rámci ČR i EU;
4) Posoudit možnosti specializovaného řešení některých nastíněných směrů aplikujících
aktivity v přírodě; zamyslet se nad možnou koordinaci a zkvalitnění výzkumu;
5) Podniknout potřebné kroky k nalezení publikační platformy a prověřit provozování
určitého typu odborné databáze teoretických a výzkumných prací;
6) Podnítit diskusi o založení organizace, která by podněcovala teorii i praxi zaměřenou na
nejrůznější aplikace aktivit v přírodě (rozvoj, učení, výchova, zdraví atp.)
Referenční seznam
ATARIAN, A. Trends in outdoor adventure education. Journal of Experiential Education 24,2001,
č.3, s.141-149.
EWERT, A. W. Outdoor adventure pursuits: Foundations, Models, and Theories. Scottsdale: Publ.
Horizons,1989.
FRIEDMAN,T.L. Hot, Flat and Crowded. Why we need a green revolution- and how it can
renew America. New York : Farrar, Straus and Giroux, 2008.
JIRÁSEK,I. (Editor) Fenomén Foglar. Praha : Prázdninová škola Lipnice, 2007.
JIRÁSEK, I. (Editor) ZET Miloš Zapletal.Pět životů. Olomouc : UP v Olomouci, 2010.
LOUV,R. Last Child in the Woods. Saving Our Children from Nature-Deficit Disorder.
Chapel Hill : Algonquin Books, 2006.
LYNCH,P.,MARTIN,A.,NEUMAN,J., TURČOVÁ,I. Termíny a praxe ve výchově v přírodě
na Novém Zélandu. Gymnasion, 2004, č. 1,s. 17-23 .
MARTIN, A., NEUMAN, J., & TURČOVÁ, I. The Czech Outdoor Experience: Turistika
and connections to Friluftsliv. In HENDERSON, B. and VIKANDER, N. (Eds.): Nature
First: Outdoor Life the Friluftsliv Way. Toronto : Natural Heritage Books, 2007. 322 str.
MILES, J. C., PRIEST,S. Adventure Programming. State College: Venture Publishing,1999.
NEUMAN, J.: Outdoor activities - various opportunities of application and development.In.
NEUMAN,J.,BRTNIK,J.,MYTTING,I. (Editors) Proc. int. Seminar Prague 1994. Lüneburg :
Edition Erlebnispädagogik,1996, s. 23 – 31.
NEUMAN, J.: Aktivity v přírodě - význam a vývojové tendenc .In BUNC,V., MARVANOVÁ,
Z. (Editoři) Sborník sportovní sekce FTVS UK. Praha:UK FTVS, 1996, s. 11-16.
NEUMAN, J. Zur wissenschaftlichten und fachlichen Arbeit auf dem Gebiet
Erlebnispädagogik in der Tschechischen Republik. In PAFFRATH, F.H., SALZMANN, A.,
SCHOLZ, M. (Editors) Wissenschaftliche Forschung in der Erlebnispädagogik. Tagung
Hochschulforum Erlebnispädagogik. Augsburg : ZIEL, 1999, s. 173-179.
NEUMAN,J .Rekreace a výchova v přírodě ve vztahu k trvale udržitelnému rozvoji. In
DOLEŽAL,T.,TILINGER P.(Editoři) Ekologické aspekty tělesné výchovy a sportu. Sborník
referátů ze semináře.Praha:ČOV, 1999,s. 53-63.
10
NEUMAN,J. et all Turistika a sporty v přírodě .Přehled základních znalostí a dovedností pro výchovu
v přírodě. Praha: Portál, 2000, 197 s.
NEUMAN,J. Možnosti začleňování ČR do EU v oblasti „Aktivity v přírodě,výchova v přírodě
a učení v přírodě. In TILINGER,P.,RYCHTECKÝ,A.,PERIČ,T. (Editoři) Sborník příspěvků
národní konference Sport v České republice na začátku nového tisíciletí. Praha,UK FTVS
2001,s.56-6.
NEUMAN,J. Outdoor-problémy teorie,kvalifikace a spolupráce In
TILINGER,P.,RYCHTECKÝ,A.,PERIČ,T. (Editoři) Sborník příspěvků národní konference
Sport v České republice na začátku nového tisíciletí. Praha,UK FTVS 2001,s. 299.
BARTŮNĚK,D.,NEUMAN,J. Co vypovídají současné koncepce a výzkumy o vztahu výchovy
v přírodě k tělesné zdatnosti,zdraví a kvalitě života In
TILINGER,P.,RYCHTECKÝ,A.,PERIČ,T. (Editoři) Sborník příspěvků národní konference
Sport v České republice na začátku nového tisíciletí. Praha,UK FTVS 2001,s.93-96.
NEUMAN,J. Contemporary problems in outdoor activities. In VAVERKA, F. (Editor)
Proceedings of 3 rd International Conference Movement and Health UP FTK Olomouc 2003.
Olomouc : UP Olomouc 2004, s. 402-406.
NEUMAN,J. European Institute for Outdoor Adventure Education and Experiential
Learning ( EOE) .Gymnasion 2004, č. 2, s. 57- 62 .
NEUMAN,J. Campaign for Adventure. Gymnasion 2005, č. 3, s. 71-72
NEUMAN,J. Nadace a manifest podporující dobrodružství. Gymnasion 2005,č.3,s.73-75
NEUMAN,J. The Institute for Outdoor Learning. Gymnasion 2005,č.4,s. 69-73
NEUMAN,J., BARTŮNĚK,D.,VOMÁČKO,S.TURČOVÁ,I. ŠAFRÁNEK,J. Aktivity
v přírodě – nový studijní směr na UK FTVS Praha.In BAHUTKOVÁ, M.(Editor) Sport a
kvalita života 2006 . Sborník abstrakt mezinárodní konference 9.-10.11.2006 Brno. Brno,
Masarykova univerzita 2006,s. 79-80
NEUMAN,J. Future trends in Outdoor Activities. In TURČOVÁ,I.,MARTIN,A.(Editors)
Outdoor Activities in Educational and Recreational Programmes. Praha: IYNF, 2009, s. 65-69
NEUMAN, J. Wellness a aktivity v přírodě. In HOŠEK,V.,TILINGER,P.(Editoři) Wellnes jako
odbornost. Sborník z mezinárodní konference „Východiska pro odborné vzdělávání wellness
specialistů.Praha: Palestra, 2010,s.19-27.
STRASDAS, W., JAROSCH, T. A., SCHARPF, H. Auswirkungen neuer Freizeittrends auf die
Umwelt. Aachen: Meyer und Meyer Verlag, 1994.
TURČOVÁ,I. Diverzita české a anglické terminologie výchovných přístupů a směrů
využívajících přírodu jako edukační prostředí. Disertační práce . Praha : UK FTVS, 2005,
160 str.
11
OUTDOOR VE VÝUKOVÝCH PROGRAMECH KTV PF UJEP
V ÚSTÍ NAD LABEM
Oto Louka, Jan Hnízdil,
Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Úvod
V našem příspěvku jsme se zabývali problematikou tzv. OUTDOORU v současných
výukových programech na PF UJEP v Ústí n. L. v prezenční i kombinované formě studia.
Pojem tzv. outdooru, chápeme v našem sdělení, jako problematiku pohybových aktivit
v přírodě, jak v praktické , tak i teoretické rovině výuky. Cílem sdělení bylo přispět k lepší
informovanosti ve výše zmíněné oblasti. Naše sdělení vychází ze zkušeností tříletého průběhu
výuky bakalářského oboru Aktivity v přírodě a z aktuální situace ve studijních oborech
garantovaných Katedrou tělesné výchovy na PF UJEP, (Nežerka, 2011, Hnízdil, 2011).
Především se nám jednalo o celkové posouzení situace s předchozím obdobím do roku
2008/09, (Louka, 2000, 2003, 2004) .
Hlavní studijní obory garantované KTV PF UJEP
Bakalářské studium tělesné výchovy a sportu (dvouoborové)
Bakalářské studium tělesné výchovy a sportu (jednooborové)
Bakalářské studium Aktivity v přírodě
Magisterské studium učitelství pro 1. stupeň ZŠ
Magisterské studium učitelství pro 2. stupeň ZŠ
Magisterské studium učitelství pro střední školy
Přehled letních kurzů 2010/2011
Povinné kurzy:
Kurz úvod do studia aktivit v přírodě (AVP)
Kurzy aktivit v přírodě, základní kurz (TVS, AvP, 1. st. ZŠ, PVČ, MŠ)
Kurz vysokohorské turistiky, letní (AvP)
Kurz základů horolezectví (AvP)
Kurz vodní turistiky
Povinně volitelné kurzy:
Kurz základů horolezectví
Turistický kurz
Kurz kanoistiky a vod. turistiky
Cykloturistický kurz
Kurz potápění
Kurz kardiofitness
Výběrové kurzy
Instruktor letních turistických kurzů
Instruktor skalního lezení
Instruktor horské turistiky
Instruktor cykloturistiky
Instruktor lanových překážek
Kurz Instruktor základů potápění na nádech
12
Přehled zimních kurzů 2010/2011
Povinné kurzy:
Lyžování
Snowboarding a carving
Zimní kurz ( 1.st., PVČ )
Bruslení 4 dny
Kurz aktivit v přírodě zimní (AVP)
Vysokohorská turistika zimní (AVP)
Kurz přežití (AVP)
Povinně volitelné kurzy:
Lyžování a snowboarding
Vysokohorská turistika zimní
Horolezectví zimní
Turistika zimní
Volitelné kurzy:
Instruktor lezení na um. stěně
Instruktor snowboardingu
Instruktor lyžování
Přípravný kurz základů lyžování 5 dní
Pokud není uvedeno, trvají kurzy 7 dní.
Přehled dalších předmětů souvisících s outdoorem:
Teorie aktivit v přírodě
Filosofické a historické zákl. aktivit v přírodě
Plavání, užité plavání
Facilitační dovednosti a skupinová dynamika
Orientační sporty a jejich aplikace
Stavba a konstrukce lanových překážek
Dramaturgie programů
Přírodní víceboje
Organizace aktivit v přírodě I
Organizace aktivit v přírodě II
Terapeutické aplikace aktivit v přírodě
Outdoor management training
Praxe 3 týdny
Závěr
Celkově můžeme konstatovat nárůst celkového objemu kurzovní výuky, především v oblasti
povinných kurzů, dále zařazení nových aktivit, např. skialpinismus, zlepšení vybavení a tedy
i zlepšení bezpečnostních standardů, např. v oblasti lavinové prevence – využívání lavinových
vyhledavačů, atd. Studijní obor Aktivity v přírodě sehrál jasně pozitivní úlohu a výrazně
ovlivnil i tuto oblast výuky i u ostatních oborů tělesné výchovy a sportu. Podstatně se zlepšila
podpora sponzorů – firem s outdoorovým zaměřením v oblasti materiální podpory, což zase
přispělo ke zlepšení bezpečnosti výuky.
13
Použité zdroje:
LOUKA, Oto Výuka snowboardingu na PF UJEP v Ústí n. L. Těl. Vých.Sport. Mlád., 66,
2000 č. 8, s. 6 – 8. ISSN 1210 – 7689
LOUKA, O. Vybrané bezpečnostní aspekty při výuce horolezectví. In. Sborník ze semináře
Pohyb a výchova KTV PF UJEP 2003. ISBN 80-7044-563-7
LOUKA, O. aj. Use of outdoor activity with adventure elements in student’s education.
Využití outdoorových aktivit s prvky dobrodružství
při výchově studentů. Sborník
z konference Outdoor Sport Education. Hr. Skála. 2004. ISBN 80-903577-1-7
LOUKA, Oto Stav výuky lyžování na PF UJEP v Ústí n. L. Těl. Vých.Sport Mlád., 2004 č.
5, s. 6 – 8. ISSN 1210 - 7689
Hnízdil, Jan [online] c 2011, [cit. 2011-04-30]. Dostupné z http://pf.ujep.cz/ktv/
Nežerka, Josef [online] c 2011, [cit. 2011-04-30]. Dostupné z http://aktivity.podcisarem.cz
14
ORIENTAČNÍ SPORTY A JEJICH APLIKACE VE STUDIJNÍCH
PROGRAMECH KTV PF UJEP v ÚSTÍ NAD LABEM
Jan Hnízdil, Oto Louka, Martin Škopek
Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
ÚVOD
Ve většině všech studijních oborů a programů, které jsou realizovány v rámci Katedry
tělesné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem jsou v různé
míře vyučovány předměty, jejichž náplň vychází obsahově z principů orientačního sportu.
Cílem příspěvků je podat sumarizující přehled těchto předmětů a prezentovat metody výuky,
didaktické formy, kontroly studia obsahovou náplň a materiálně technické podmínky pro
výuku těchto předmětů. Největší počet takovýchto předmětů je realizován v rámci studijního
oboru Aktivity v přírodě, kterému se v tomto příspěvku věnujeme detailněji.
Předměty s prvky orientačních sportů jsou realizovány v následujících studijních oborech a
programech:
o Učitelství pro první stupeň ZŠ
o Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání
o Tělesná výchova dvouoborová
o Tělesná výchova a sport
o Aktivity v přírodě
UČITELSTVÍ PRO 1st. ZŠ:
V rámci výuky na konci 2. semestru na Letním výcvikovém kurzu jsou v rámci
praktické výuky prezentovány dovednosti spojené s pohybem v přírodním prostředí
s využitím mapy (jak turistické, tak speciální orientační) a buzoly. Kontrola studia
spočívá v absolvování závodu v orientačním běhu na úrovni obtížnosti kategorií HD10, délka 1850 m, převýšení 30 m, 5k. (
) a splnění teoretického testu, jehož obsahem jsou základní principy orientace.
Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška instruktáž), Aktivizující (hry), Demonstrace, Nácvik dovedností. Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta („zápočtový“ modelový závod) 15
Obrázek 1 Mapa s tratí závodu, sloužící jako kontrola studia (viz text)
V rámci studijního programu Učitelství pro první stupeň ZŠ je dále ve 3. semestru
realizován předmět „Orientační hry“ s dotací 0/2. Obsahovou náplň tvoří orientační hříčky,
jejichž cílem je seznámit studenty se základními principy orientace, s mapou respektive
plánkem zájmového území a pravidly a postupy při vytváření těchto hrových aktivit. Student
je po absolvování kurzu a splnění kontrol studia schopen konstruovat, materiálně a technicky
zabezpečit a organizovat tyto „hříčky“ s orientační tématikou nejen pro prostředí 1. stupně
ZŠ. Základní studijní oporou je publikace Orientační hry nejen do přírody (KIRCHNER &
HNÍZDIL, 2004).
Vyučovací metody: Monologická (výklad, instruktáž), Aktivizující (hry), Nácvik dovedností. Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta (realizace hrové aktivity s orientační tématikou) TĚLESNÁ VÝCHOVA A TĚLESNÁ VÝCHOVA A SPORT
Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání a tělesná výchova dvouoborová jsou studijní
obory učitelského směru, předpokládá se pokračování studentů v navazujícím magisterském,
učitelském typu studia. Tělesná výchova a sport je neučitelský bakalářský studijní obor.
16
V těchto dvou studijních programech je výuka předmětů s tématikou orientačních sportů
realizována shodně, v průběhu prvního semestru je v rámci předmětu Teorie aktivit v přírodě
v jednohodinové přednášce posluchač seznámen se základní teorií, systematikou a principy
orientačních sportů. Tyto vstupní poznatky jsou nadále rozšířeny a doplněny o praktická
cvičení v rámci pětidenního letního výcvikového kurzu na konci 2. semestru:
Letní výcvikový kurz. Pro praktickou výuku a následný štafetový závod (Obrázek 2),
sloužící jako kontrola studia je využíván prostor Ostrova u Tisé. Tento je charakteristický
velkou členitostí terénu, značným výškovým převýšením a skalnatým charakterem. Prostor
byl využit pro uspořádání MČR v orientačním běhu roce 1999. Mapová díla vytvořená pro
tento závod a jejich aktualizace jsou základním mapovým podkladem pro realizaci praktické
výuky.
Vyučovací metody: Přednášení, Monologická (výklad, instruktáž), Aktivizující (hry), Demonstrace, Nácvik dovedností. Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta („zápočtový“ modelový závod). Písemný test. Obrázek 2 Mapa se s jedním úsekem štafetového závodu, sloužící jako kontrola studia (viz
text)
17
STUDIJNÍ OBOR AKTIVITY V PŘÍRODĚ
Tento studijní obor v rámci studijního programu Tělesná výchova a sport je, jak vyplývá
z názvu, primárně zaměřen na problematiku sportů a aktivit v přírodě. Ve všech ročnících
tohoto bakalářského typu studia jsou realizovány předměty, jejichž náplň obsahově vychází
z principů orientačního sportu.
1.ročník
Předmět: Úvod do studia aktivit v přírodě
Prvním kurzem, který studenti oboru Aktivity v přírodě absolvují je kurz „Úvod do studia
aktivit v přírodě“ na ostrově Murter v Chorvatsku. V rámci výuky jsou prezentovány základní
dovednosti spojené s orientací pomocí speciální mapy. Tato slouží i jako mapový podklad pro
závod, který je zároveň jednou z kontrol studia. Mapa není typickou orientační mapou, ale
základní principy orientačních sportů jsou zde již využity – charakter tratě, pořadí kontrol,
popisy, kódy apod. (obr. 3). Závod absolvují dvojice, měřen je čas. Podmínkou je nalezení
všech kontrolních stanovišť.
Vyučovací metody: Monologická (instruktáž), Aktivizující (hry) Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta („zápočtový“ modelový závod dvojic) Obrázek 3 Mapa s tratí závodu dvojic, sloužící jako kontrola studia (viz text)
Předmět: Teorie aktivit v přírodě
V tomto předmětu s dotací 1/3 jsou prezentovány v rámci přednášek a na ně navazujících
cvičení jednotlivé aktivity a sporty v přírodě, které jsou v následujících semestrech
vyučovány detailněji v jednotlivých předmětech a blocích. Pro prezentaci problematiky
orientačních sportů je vyhrazena jedna přednáška a 3 hodiny cvičení. Obsahově vychází
18
z poznatků, které byly prezentovány a osvojeny v průběhu úvodního kurzu Úvod do studia
aktivit v přírodě (viz výše).
Vyučovací metody: Monologická (přednáška), Hodnotící metody: Písemný test Předmět: Letní výcvikový kurz
Na závěr studia 1. ročníku je zařazen kurz v rozsahu 5 dnů se zaměřením na cykloturistiku,
orientační běh a aktivity v přírodě. Koná ve výcvikovém středisku UJEP na Bukovině u
Hrubé skály. Výcvikový prostor situovaný v CHKO Český ráj je charakteristický velkou
členitostí terénu, množství pískovcových skal a skalních měst. Poloha v CHKO také přináší
určitá omezení pro provozování orientačních aktivit v tomto prostoru. V návaznosti na úvodní
kurz studenti prohlubují své znalosti a dovednosti v oblasti orientace. Na rozdíl od prvního
kurzu je již využívána pro nácvik a kontrolu studia speciální mapa pro orientační běh.
V souladu s didaktickou zásadou postupu od jednoduššího ke složitějšímu je první seznámení
s mapou prostřednictvím jednoduché mapy s potlačenou informací v prostoru výcvikového
střediska (Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška instruktáž), Aktivizující (hry),
Demonstrace, Nácvik dovedností.
Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta („zápočtový“ modelový závod). Písemný test ).
Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška instruktáž), Aktivizující (hry), Demonstrace, Nácvik dovedností. 19
Hodnotící metody: Analýza výkonu studenta („zápočtový“ modelový závod). Písemný test Obrázek 4 Mapa s potlačenou informací
Na závěr výcvikového kurzu absolvují studenti v rámci kontroly studia „zápočtový závod“ dle
pravidel OB na mapě v měřítku 1:75 000, e=5m. Parametry tratí: Muži: 4550 m. 175 m. 12 k.
(Obrázek 5 Mapa s tratí závodu, sloužící jako kontrola studia pro studijní program
„Aktivity v přírodě“Ženy: 3890 m 115 m 7 k.
20
Obrázek 5 Mapa s tratí závodu, sloužící jako kontrola studia pro studijní program „Aktivity
v přírodě“
2.ročník.
Předmět: Orientační sporty a jejich aplikace
Tento předmět je zařazen do čtvrtého semestru v dotaci 1/1.
Cílem předmětu je přiblížit studentům problematiku orientačních sportů. Studenti se seznámí
se všemi typy těchto aktivit z pohledu technického a materiálního vybavení, zásad fyzické
složky výkonu a zejména s možnostmi aplikace těchto poznatků při konstruování dalších
aktivit tohoto typu. Důraz je kladen na pochopení principu orientačních sportů a další
schopnost posluchače tyto principy aktivně využívat při organizování, řízení, rozhodování i
samotné účasti na těchto aktivitách. Studenti si prohloubí základní znalosti a dovednosti v
oblasti orientačních aktivit a jejich aplikací.
Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška instruktáž), Aktivizující (simulace, hry), Demonstrace. Hodnotící metody: Písemný test. Analýza výkonu studenta („zápočtový“ závod – podmínkou je absolvování závodu pořádaného ČSOS obtížnosti minimálně na úrovni kategorie P2, respektive T3,4) Program přednášek:
21
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
Orientační sporty, klasifikace, rozdělení, historie
Mapa, měřítko, druhy map, postup zpracování map
Orientační běh, charakteristika, možnosti aplikací
Lyžařský orientační běh, charakteristika, možnosti aplikací
Orientační závody na horských kolech charakteristika, možnosti aplikací
Rogaining, horský orientační běh, charakteristika, možnosti aplikací
Rádiový orientační běh, charakteristika, možnosti aplikací
Orientační potápění charakteristika, možnosti aplikací
Orientační sport pro handicapované, charakteristika, možnosti aplikací
Trénink v orientačních sportech, fyzická složka výkonu
Trénink v orientačních sportech, technická a taktická složka výkonu
Orientační hry I dramaturgie, mezipředmětové vztahy
Orientační hry II v letní a zimní přírodě, v budově
Průběh a organizace orientačního závodu, příprava, provedení, zpracování výsledků
Principy konstrukce plánků a jednoduchých map pro orientační aktivity, využití GPS
3. ročník
Předmět: Aplikovaná kartografie a topografie
Cílem předmětu je přiblížit posluchačům teoretické koncepty geografické kartografie jako
podkladu pro praktické vyústění v podobě samostatné tvorby mapového díla velkého měřítka.
Okruhy přednášek:
1.
Úvod do kartografie, dělení, instituce, literatura
2.
Mapa, měřítko, druhy map, postup zpracování map
3.
Matematická kartografie, souřadnicové systémy, klasifikace zobrazení
4.
Geodetické práce, mapování, fotogrammetrie
5.
Dálkový průzkum země, letecké snímkování, GPS
6.
Generalizace a vyjadřovací prostředky, značky diagramy, barva, písmo
7.
Obsah map, doplňkové a konstrukční prvky, kartografické a prostorové vyjadřovací
prostředky
8.
Tematická kartografie, klasifikace tematických map
9.
Mapám příbuzná zobrazení, snímky a fotomapy, pohledové mapy, jiná zobrazení
10.
Redigování a kartografické zpracování map, redakční příprava, sestavitelský originál,
vydavatelský originál
11.
Reprodukce map, sazba, reprografické techniky
12.
Počítačová kartografie, hlavní principy a zařízení, postup zpracování konkrétní mapy
13.
Užití map, orientace, čtení a interpretace map, chyby při měření, morfometrie
14.
OCAD I
15.
OCAD II
Vyučovací metody: Monologická (přednáška instruktáž), Demonstrace. Hodnotící metody: Zkouška, Zápočtovou prací je zmapování konkrétního území dle výběru studenta, hodnotí se celý proces od výběru mapových podkladů pro kvalitu finálního produktu ‐ mapy vytvořené v programu OCAD. Studijní opory a bibliografické zdroje
Pro výuku výše uvedených předmětů využíváme jak klasických tištěných publikací a
zdrojů tak formátů elektronických. U orientačních sportů, jejichž charakteristikou je i
dynamický rozvoj a implementace nových technologií a postupů (elektronický záznam
průchodu kontrolním stanovištěm, mapování a tvorba map za využití speciálních software,
22
využití GPS aplikací apod.) nepřekvapí, že výraznější podíl studijních opor čerpáme
z prostředí internetu.
Jsou to jednak multimediální učebnice –Orientační sporty (HNÍZDIL, 2006) a Orientační běh
nejen pro začátečníky (DOŠLA, 2010), jednak elektronické dokumenty, například–50 let
historie OB v ČR 1950-2000 (ŽEMLÍK, 2000) či Mapy pro orientační sprint (BEDNAŘÍK,
2007).
Z tištěných publikací, které sloužící jako studijní opory uvádíme jako příklady díla
LENHARTA (1991) HNÍZDILA a KIRCHNERA (2005, 2006, 2011)
ZÁVĚR
V našem příspěvku jsme se pokusili sumarizovat a systematizovat zařazení předmětů,
které svou obsahovou náplní vychází tematicky ze sportovní disciplíny orientační běh (resp.
O. sport) ve výuce v rámci studijních programů a oborů realizovaných na katedře tělesné
výchovy PF UJEP v Ústí nad Labem. Tyto aktivity v sobě mají značný potenciál zejména
v oblasti mezipředmětových vztahů a mají své uplatnění nejen v edukační praxi učitele všech
stupňů škol ale i v jiných oblastech práce s dětmi mládeží a kolektivy. I v době bouřlivého
rozvoje GPS technologií zůstávají základní dovednosti spojené s orientací a práci s mapou
základními dovednostmi, kterými by měl každý člověk v nezbytné míře disponovat.
SEZNAM LITERATURY
BEDNAŘÍK, L. (2007). Mapy pro orientační sprint - ISSOM2007. Načteno z
http://obmapy.shocart.cz/ISSOM2007cz.pdf
DOŠLA, J. (2010). Orientační běh nejen pro začátečníky. Získáno 15. 2 2011, z
http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/beh/web/index.html
HNÍZDIL, J. (2011). Orientační běh a orientační sporty. V O. LOUKA, Základy turistiky a
sportů v přírodě. Ústí nad Labem: PF UJEP.
HNÍZDILl, J. (2006). Orientační sporty. Načteno z PF UJEP:
http://pf.ujep.cz/ktv/hnizdil/OB_multimedia/start.htm
KIRCHNER, J., & HNÍZDIL, J. (2004). Orientační hry nejen do přírody. Praha: Grada.
KIRCHNER, J., & HNÍZDIL, J. (2005). Orientační sporty. Praha: Grada.
LENHART, Z. (1991). Malá škola orientačního běhu. Praha: Olympia.
ŽEMLÍK, J. (2000). 50 let orientačního běhu v ČR 1950-2000. Načteno z
http://www.orienteering-history.info/50letob.pdf
ÚPOLOVÉ OUTDOOROVÉ AKTIVITY VE STUDIU SPECIÁLNÍ
EDUKACE BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK
Zdenko Reguli, Michal Vít, Jitka Čihounková
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita
Úvod
23
Speciální edukace bezpečnostních složek (dále jen SEBS) je v současnosti akreditován
jako samostatný obor ve studijním programu Tělesná výchova a sport. Vědecký
a pedagogický základ Fakulty sportovních studií tvořila Katedra tělesné kultury Pedagogické
fakulty Masarykovy univerzity, jako akreditované pracoviště pro vědní obor Kinantropologie.
Vznik Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně (2002) umožnil další rozvoj
vědního oboru a možnost rozšíření a diverzifikace studijních oborů. SEBS byl a zůstává
inovativním oborem, který je bezkonkurenční nejenom v České republice, ale také Evropě.
S rozvojem oboru souvisí i vytvoření oddělení úpolů na Katedře sportovní edukace (od r.
2003) a pozdější vznik samostatné Katedry gymnastiky a úpolů (od r. 2008), která je
garantujícím pracovištěm tohoto oboru. Předměty studijního oboru jsou vyučovány průřezově
všemi katedrami Fakulty sportovních studií, jakož i externími odborníky z praxe.
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat úpolové outdoorové aktivity ve studiu Speciální
edukace bezpečnostních složek a na základě empirických zkušeností poukázat na
nenahraditelnost těchto aktivit.
Tak jako jsou outdoorové aktivity důležitou součástí pohybové výchovy (Gilbertson,
2006), tak jsou v oboru SEBS úpolové aktivity důležitou součástí outdoorových aktivit.
Cíle a profil absolventa oboru
V souladu s aktuálními trendy plynoucími z boloňského procesu definujeme cíl a profil
absolventa a jednotlivé výstupy z učení (Reguli, Sebera, 2009).
Posláním tříletého bakalářského studia speciální edukace bezpečnostních složek je
připravit kvalifikované, vysokoškolsky vzdělané odborníky pro bezpečnostní složky
nejširšího zaměření.
Studijní obor je koncipován tak, aby připravil absolventy v oblasti teoretických disciplin
společenskovědních, lékařsko-biologických, občansko-právních, teoreticko-sportovních
a technických. Mimo oblast obecných i speciálních teorií budou absolventi speciálně fyzicky
připravováni a získají účelové dovednosti v oblasti úpolových sportů, sebeobrany a bojových
umění a také horolezectví a parašutismu. Průběh studia bude vytvářet u studentů způsobilost
tvořivě a samostatně pracovat a komunikovat v mimořádných situacích.
Absolventi tříletého bakalářského studia speciální edukace bezpečnostních složek najdou
uplatnění jako vysokoškolsky vzdělaní odborníci v oblasti praktického uplatňování právních
a účelově-pořádkových norem života prostřednictvím bezpečnostních složek. Trh práce jim
nabídne široké uplatnění v civilních bezpečnostních službách (CBS), justiční stráži, nápravně
výchovných zařízeních, ochraně letišť a železnic, jako soukromým učitelům sebeobrany a
bojových umění, ale také u Policie ČR, městské policie a speciálních ozbrojených jednotkách.
Výstupy z učení oboru
Jednotlivé výstupy z učení oboru SEBS jsou koncipovány tak, aby zahrnovaly kognitivní,
psychomotorickou, i afektivní doménu učení (tabulka 1)
Tabulka 1. Výstupy z učení studijního oboru Speciální edukace bezpečnostních složek
Absolvent po úspěšném ukončení studia:
1. Dokáže předvést praktické dovednosti v jednotlivých sportech, je schopen odpozorovat
a zopakovat nové sportovní dovednosti
2. Přirozeně (bez přemýšlení) aplikuje praktické dovednosti v modelových
sebeobranných situacích, spojuje dílčí pohyby, mění strukturu pohybu tak, aby vyřešil daný
pohybový problém
3. Má základní znalosti z teoretických disciplín Tělesné výchovy a sportu a také ze
24
základů bezpečnosti a práva, dokáže reprodukovat a vysvětlit jednotlivé pojmy a vztahy mezi
nimi.
4. Akceptuje morální východiska sebeobrany, respektuje platné právní normy,
jednoznačně rozlišuje mezi společenskými a osobními potřebami.
5. ovládá základní poznatky metodologie kinantropologického výzkumu, aplikuje je ve
výzkumném projektu, analyzuje získaná data a dokáže je shrnout a vyvodit všeobecné závěry
Outdoorové předměty ve studiu SEBS
Jak je zřejmé z cíle a profilu absolventa, studium SEBS je v praktické části zaměřeno na
získání dovedností z různých úpolových systémů a sebeobrany. K povinným předmětům
aplikovaného základu také patří zimní kurz Lyžování a letní kurz Turistika a sporty v přírodě.
K oborovým předmětům dále Horolezectví a Kurz horolezectví. Tyto předměty nejenom
rozvíjejí specifické dovednosti, jsou také k úpolovým aktivitám důležitým doplňkem k rozvoji
celého spektra pohybových schopností (Zvonař et al., 2011). Pro rozvoj kompetence
k sebeobraně je také důležité nacvičovat úpolové dovednosti v různých podmínkách mimo
tělocvičnu, aby se nácvik co nejvíc přibližoval k reálným podmínkám sebeobrany (Miller,
2008; Grossman a Christensen, 2007).
Díky spolupráci Katedry atletiky, plavání a sportů v přírodě a Katedry gymnastiky a úpolů
se na letním kurzu Turistika a sporty v přírodě (Ondráček, Hřebíčková, 2007) zabýváme také
outdoorovými úpolovými aktivitami. Tyto aktivity tvoří dvě skupiny, které v dalším textu
podrobněji analyzujeme:
1. Taktické hry v přírodním terénu
2. Úpolové aktivity ve vodě
Taktické hry
Používáme zde pojem taktické hry. V minulosti se používali také názvy bojové hry, branné
hry, vojenské hry (například Rovný et al., 1966). Pojem taktické hry vyjadřuje kompetence,
které pomocí těchto her rozvíjíme. Taktické hry jsou také jedním z nejlepších prostředků, jak
poznat skupinu. Analyzuje i rozvíjí se schopnost spolupráce ve skupině, prosazuje se taktické
myšlení, schopnost využívat terén, anticipace soupeřova jednání projevuje se charakter členů
skupiny i postavení a role jednotlivců ve skupině. Vyčleňují se velitelé, „tahouni“ i výkonné
charaktery.
Vlajka
Vlajka je jednou z tradičních taktických her. Hráči jsou rozděleni do dvou skupin, každé
skupině je přiděleno poměrně velké území, do jehož prostoru na obou stranách stejně daleko
od dělicí čáry je umístěna vlajka. Při této hře využíváme terén lesa a dělící území představuje
lesní cesta. Vlajka je umístěna na viditelném místě, domácímu týmu není dovoleno ji
maskovat nebo přemísťovat. Hráči pohybující se na území soupeře mohou být vyřazeni ze hry
a to dotekem soupeře.
Role hráčů: většinou se hráči rozdělí na několik útočných a obranných týmů, kdy útočné
týmy se snaží odlákat soupeře, proniknout na jeho území a zmocnit se vlajky, obranné týmy
pak střeží vlastní území a prostor vlajky a snaží se vyřadit co nejvíce soupeřů.
Cílem hry je zmocnit se soupeřovy vlajky a dopravit ji na svoje území. Stane-li se tak, hra
končí.
Strategie využité studenty SEBS:
1. Ochrana vlajky – defenzivní strategie zaměřená na ochranu území v blízkosti vlajky
a vyřazení co největšího počtu soupeřů. Strategie spočívala ve vytvoření silné obrany a
hustém rozmístění hráčů v území kolem vlajky, pouze malá skupinka tvořila útočný tým.
25
2. Velký obchvat – skupina třech studentů se vydala na dlouhou cestu s cílem obejít
hlídané území soupeře a překvapit ho útokem z nečekané strany. Bohužel ale zapadla do
blízké bažiny a vrátila se až po ukončení hry.
Princezna
Druhým typem taktické hry, která je studentům zařazena do programu výcvikového kurzu,
je přeprava důležité osoby. Hráči jsou rozděleni do dvou týmů. První tým bodyguardů má za
úkol dopravit důležitou osobu z bodu A do bodu B, druhý tým teroristů se snaží důležité
osoby dotekem zmocnit.
Role hráčů: většinou se hráči rozdělí do několika skupin. Týmy bodyguardů se snaží zmást
soupeře a zajistit bezpečnou přepravu důležité osoby, intrikuje a vymýšlí léčky. Týmy
teroristů hlídají okolí a přístupové cesty k cíly cesty důležité osoby.
Hra končí, ji-li důležitá osoba přepravena do cílového bodu nebo je-li zajata teroristy.
Strategie využité studenty SEBS:
1. Odlákání teroristů. Hráči se rozdělili do několika skupin, jedna skupina doprovázela
princeznu, dvě skupiny měly falešnou návnadu. Zatímco se skupina s princeznou vydala
bezpečnou cestou velkým obchvatem, ostatní skupiny se pomalu přibližovaly z různých stran.
Strategie selhala na dvou faktorech. Prvním byla anticipace soupeře, kdy teroristické hlídky
byly rozmístěny i na nepravděpodobných místech a i přes poplach, který vyvolala falešná
princezna, se ze svých pozic nestáhly. Druhým faktorem bylo špatné načasování příchodu
skupiny s princeznou. Skupina se nestihla dopravit do tábora v době rozruchu kolem falešné
skupiny.
2. Přemístění cílového bodu. Podle zásady „co není zakázáno, je dovoleno“ přemístila
jedna z teroristických skupin cílový bod, jímž byl zahradní altán, do ohraničeného prostoru,
kde se dobře střežil. Vymezením prostoru si skupina zajistila zvýhodněnou pozici a proto
vyčkávala, až se princezna s doprovodem přiblíží. Všichni hráči se soustředili na hájení
tohoto prostoru.
3. Podle stejné zásady zvolila jiná skupina převoz princezny automobilem, do kterého
v rámci bezpečnosti nastoupilo 10 bodyguardů. Autem vjeli až do cílového místa - altánu –
ale přesto se jednomu teroristů podařilo princezny dotknout dříve, než vystoupila.
Pro ozbrojené složky je schopnost spolupráce jedním z nejdůležitějších předpokladů
úspěšného vykonávání profese, proto je potřeba tyto schopnosti v jedincích rozpoznat,
utužovat a rozvíjet. Taktické hry nabízejí nenásilnou formu jak analýzy skupiny, tak rozvoje
spolupráce a soudržnosti skupiny, taktiky, pohybu v terénu i kondičních schopností a volních
vlastností. Při jednoduchých úkolech se studenti dostávají do podobných situací, se kterými se
mohou potkat v profesi bezpečnostních složek.
Pro následující kurzy uvažujeme o zařazení nočních taktických her, aby byla zátěž
na spolupráci skupin komplexní.
Úpolové aktivity ve vodě
Při pobytu v přírodě je vhodné využívat pro úpolové aktivity také vodní prostředí. Úpolové
aktivity jsou přípravou nejenom pro řešení sebeobranné situace, ale i pro nácvik záchrany
tonoucího (Baran, 2008). Při organizaci cvičení ve vodě je třeba klást zvýšenou pozornost na
bezpečnostní opatření. Učitel musí jasně vysvětlit principy provádění jednotlivých cvičení a
zásadu vzájemné zodpovědnosti obou partnerů. Studenti následují pokyny vyučujícího a při
cvičení ve dvojících navzájem zodpovídají za bezpečnost partnera. Druhý vyučující sleduje
cvičení ze břehu, aby mohl situaci přehledně kontrolovat.
Úpolová cvičení ve vodním prostředí rozdělujeme do následujících skupin:
26
1.
2.
3.
4.
5.
Průpravné úpoly a úpolové hry
Základní úpolová technika (bez partnera)
Technické prostředky (s partnerem)
Boj ve vodě
Záchrana tonoucího (s využitím úpolových technik)
Průpravné úpoly a úpolové hry
Rozmanité úpolové hry pro kondiční rozvoj, rozvoj koordinačních schopností, otužování,
zlepšování pohybu ve vodním prostředí (v dosažné i hluboké vodě).
a) Dvojice
b) Skupina (všichni proti všem)
c) Skupiny (proti sobě)
Základní úpolová technika (bez partnera)
Nácvik základní úpolové techniky s využitím hydrodynamického odporu jako přirozené
zátěže. Vhodný je zejména nácvik úderové techniky (údery, seky, kopy) s překonáváním
odporu vody. Rozvíjíme jak kondiční předpoklady, tak technické provedení – špatné
provedení vede k většímu odporu vody. Voda dává studentovi „zpětnou vazbu“ o správné či
nesprávném provedení. Tato metoda tréninku je známa z tradičních bojových umění, např.
karate. V současnosti ji využívá moderní pohybová aktivita aqua combat, kde je účinek
hydrodynamického odporu a hydrostatického vztlaku zesílen používáním speciálním
pěnových pomůcek (Rutarová, Vít, 2009). Rovněž je možné provádět nácvik technik hodů
způsobem tandoku renšú. Princip cvičení je stejný jako u úderové techniky – rozvíjíme
především výbušnost provedení techniky.
Technické prostředky (s partnerem)
Specifikem provedení úpolových technik ve vodě je snížení adheze na těle (partner při
provedením klouže, je těžké ho hodit) a působení hydrostatického vztlaku, který oba partnery
nadnáší. Provedení technik v dosažné vodě se proto liší od provedení na souši. Studenti se učí
modifikovat provedení techniky tak, aby byli schopni je aplikovat při boji ve vodě.
Boj ve vodě
Nácvik boje ve vodě je důležitý především pro účely profesní sebeobrany. V určitých
situacích může dojít k zápasu dvou nebo více osob, jehož součástí se může stát i příslušník
bezpečnostní složky. V takovém případě je nutné, aby měl osvojené základní dovednosti boje
ve vodním prostředí. To mu umožnila předchozí základní cvičení ve vodě. Nyní je vhodné
zkoušet různé formy cvičného boje ve vodě s přihlédnutím k následujícímu dělení:
a) Boj bez oblečení
b) Boj s oblečení
c) Boj v dosažné vodě
d) Boj v hluboké vodě
Záchrana tonoucího
Příslušník bezpečnostních složek může být rovněž účastníkem situaci, kdy je nutné
zachránit tonoucího. Tato dovednost by měla být součástí jeho výcviku (Baran, 2008). Jak je
známo, v některých situacích se tonoucí snaží chytit nebo přemoci zachránce, který se může
stát sám obětí situace. Je vhodné nacvičovat základní strategie a technické prostředky vhodné
pro záchranu tonoucího útočícího na zachránce.
Literatura
27
Baran, I. (2008). Úpolové zručnosti ako nevyhnutná súčasť profesnej prípravy plavcov
záchranárov. In Prínos úpolových aktivít na rozvoj osobnosti človeka. Bratislava : Peter
Mačura-PEEM. s. 115-128.
Gilbertson, K. (2006). Outdoor education : methods and strategies. Champaign, IL :
Human Kinetics. 214 s. ISBN 0736047093.
Grossman, D.,Christensen, L. W. (2007). On Combat : The Psychology and Physiology of
Deadly Conflict in War and in Peace. USA : PPCT Research Publications. 403 s.
Miller, R. (2008). Meditations on Violence : A Comparison of Martial Arts Training &
Real World Violence. Boston : YMAA Publication Center. 181 s.
Ondráček, J., Hřebíčková, S. (2007). Turistika I. Elportál, Brno, Masarykova univerzita.
ISSN 1802-128X.
Reguli, Z., Sebera, M. (2009). Autoevaluační zpráva oboru Speciální edukace
bezpečnostních složek. Brno : Masarykova univerzita. Interní dokument.
Rovný, M., Čechvalová, U. et al. (1966). Teória a metodika pohybových hier. Bratislava
SPN. 141 s.
Rutarová, Ivona - Vít, Michal. Charakteristika aerobní aktivity aqua combat a její vztah k
úpolům. In Rozvoj profesionálnych kompetencií učitel´ov telesnej výchovy na základných a
stredných školách z úpolových športov. první. Banská Bystrica : Katedra telesnej výchovy a
športu Fakulty humanitných vied UMB v Banskej Bystrici, 2009. od s. 49 - 57, 9 s.
ISBN 978-80-8083-831-7.
Zvonař, M. Duvač, I., Sebera, M., Kolářová, K., Vespalec, T. Maleček, J.
(2011). Antropomotorika pro magisterský program tělesná výchova a sport. 1.vydání. Brno :
Muni PRESS. 231 s. ISBN 978-80-210-5380-9.
OBSAH LETNÍHO VÝCVIKOVÉHO KURZU V OBOROVÉM
STUDIJNÍM PROGRAMU TĚLESNÉ VÝCHOVY
Luboš Charvát
Fakulta pedagogická, Západočeská univerzita v Plzni
28
ÚVOD
Letní výcvikový kurz je určen pro všechny studenty tělesné výchovy a to jak v hlavním,
tak ve vedlejším sloupu. Studenti v hlavním sloupu si jej zapisují ve druhém semestru, ve
vedlejším pak ve čtvrtém semestru. Letní výcvikový kurz je postaven tak, aby studenti byli
postaveni do situací, do kterých se mohou dostat během výuky tělesné výchovy na základní či
střední škole nebo na školním výletě. Kurz trvá celkem 9 dní.
ROZDĚLENÍ KURZU DO TÉMATICKÝCH CELKŮ
Kurz je rozdělen do tří částí, které na sebe navazují. V první části se studenti seznamují
s aktivitami, které jsou řízené pedagogem. Tyto činnosti mají studenty připravit na další
činnosti, které na kurzu proběhnou. V tomto bloku si studenti vyzkouší seznamovací
icebreakery, kooperační a interakční činnosti, techniku jízdy na kole po silnici i v terénu,
nízké i vysoké lanové překážky, tábornické dovednosti, stavění provizorních přístřešků, lezení
na skále a jištění lezce,kulturně poznávací činnost po okolí tábora, orientace v terénu podle
mapy i bez ní.
Druhá část je umístěna mimo hlavní tábor a je rozdělena do tří dnů. V prvním dnu studenti
absolvují cyklistický bodovací závod, který trvá celý den. Během něj se studenti pohybují po
menší skupinách na kolech v rámci silničního provozu po komunikacích nižších tříd, večer
přijedou do externího stanového tábora, kde postaví stany a odloží cyklistickou výstroj. Zabalí
si věci nutné k přenocování venku a vyrážejí na přenocování venku „pod širákem“, opět
nocují po skupinách, aby si mohli navzájem pomoci např. při nepřízni počasí nebo při
nenadálé závadě na vybavení. Když přečkají noc pod širým nebem, ráno si zabalí všechny
věci a absolvují pěší výlet po kontrolních bodech, které jsou stanoveny instruktory kurzu. Ti
se během těchto dvou dnů pohybují rovněž na kole, aby mohli monitorovat pohyb studentů,
kteří mají předepsané kontroly, jež musí během jízdy či pochodu navštívit. Po celodenním
pěším výletu se vrací zpět do externího stanového tábora, kde přečkají druhou noc. Třetí den
se vydávají na cestu zpět do hlavního tábora opět na kolech. Cesta vede terénem ne vždy
sjízdným na kole. Studenti si během tohoto návratu opět vyzkouší kooperaci ve skupině při
překonávání překážek jako je potok, skalka či strmý kopec. Při této činnosti se ukazují
jednotlivé charaktery členů skupiny. Po návratu do hlavního tábora mají studenti čas na
odpočinek, na programu jsou pouze drobné nenáročné hry, aby studenti stihli zregenerovat.
Poslední část kurzu je zaměřena na méně tradiční sportovní hry, které se dají hrát v přírodě
na improvizovaných hřištích. Studenti si vyzkouší organizaci turnaje, do kterého se musí
zapojit vždy celá skupina, aby mohla být odehrána utkání ve všech hrách.
Opět přichází na řadu kooperační a organizační schopnosti členů družstev.
Odpoledne potom studenti absolvují orientační závod, který je součástí zápočtových
požadavků.
Tabulka 1 Přehled činností a místo pobytu
5
1
2
3
4
Přesun na kolech do
Cyklistický
tábora
bodovací
závod,
Činnosti po skupinách
organizované v táboře a přenocování
jeho okolí
venku
6
7
Pěší
Jízda
pochod,
v terénu
přenocování na kole,
ve stanu
návrat
do
29
8
Turnaj ve
sportovních
hrách,
zápočtový
orientační
9
Úklid
tábora,
přesun
zpět
do
hlavního závod
tábora
Hlavní tábor
Mimo hlavní tábor
Plzně
na
kolech
Hlavní
tábor
PERSONÁLNÍ A MATERIÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ
Kurzu se pravidelně zúčastňuje okolo 80 studentů, kteří jsou rozděleni do 6 skupin.
V první části, která trvá 4 dny kurz zajišťuje 6 instruktorů, protože tato část je organizačně
poněkud náročnější. Studenti se přesouvají mezi stanovištěmi na kolech neboť lezení a jízda
na kole se uskutečňuje mimo hlavní tábor. Ve druhé části, kdy se studenti pohybují mimo
hlavní tábor již postačují instruktoři čtyři. Zajišťují kontrolu skupin během zaměstnání, hlídají
externí tábor a převoz věcí, které studenti nevozí s sebou na kolech. Třetí část po
zkušenostech zajišťují tři instruktoři, kteří dohlížejí či rozhodují jednotlivé hry. Práce
instruktorů již začíná před zahájením samotného kurzu zajištěním materiálu nutného
k realizaci kurzu a rozdělení studentů do skupin.
Materiálně je kurz dosti náročný jak z pohledu instruktorů, tak i z pohledu studentů.
Studenti si na kurz musí zajistit kolo v dobrém technickém stavu, věci nutné k přenocování
venku, stravu na druhou část kurzu, kdy se pohybují mimo hlavní tábor, oblečení do každého
počasí. Jsou tak nuceni k plánování a zamyšlení o činnosti, kterou budou na kurzu
provozovat. O tom jsou informování na schůzce, která se uskuteční cca 3 týdny před
zahájením kurzu. Instruktoři zajišťují materiální vybavení na první a třetí část kurzu. Jedná se
o mapy, buzoly, vybavení na lezení, nízké a vysoké lanové překážky, aj.
ZÁVĚREM
Přestože je letní výcvikový kurz zařazen do druhého semestru studia, snažíme se již část
organizace přenést na studenty. Sami organizují skupinu a jsou nuceni řešit situace v terénu ať
již v průběhu kulturně poznávacích vyjížděk na kole nebo v průběhu bodovacího
cyklistického závodu, kdy jsou rozděleni do dvou skupin, které vzájemně spolupracují při
získávání potřebného počtu bodů. Během času a s rozmachem fotoaparátů v mobilních
telefonech se cyklistický bodovací závod transformoval na „fotorally“, aby byla zajištěna
objektivita při bodování. Na tomto kurzu se ukáže charakter jednotlivců i schopnost skupiny
spolupracovat při plnění zadaných úkolů.
LITERATURA:
Neuman, J. (1998). Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha: Portál.
Pávková, J. a kol. (2002). Výchova zážitkem. Praha: Portál.
KONCEPCE VÝUKY SPORTŮ V PŘÍRODĚ NA TECHNICKÉ
UNIVERZITĚ V LIBERCI
Jaroslav Kupr, Václav Bittner, Klára Pochobradská, Radim Antoš
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci
Cíl:
Cílem příspěvku je seznámení s koncepcí výuky sportů v přírodě (outdoorových aktivit) na
Technické univerzitě v Liberci (TUL).
30
Dílčí cíle:
1)
Seznámení se systémem výuky na TUL.
2)
Charakteristika cílové skupiny studentů.
Představení KTV FP TU v Liberci:
Katedra tělesné výchovy, Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické, Technické
univerzity v Liberci (dále jen KTV) vznikla roku 1953 jako součást Vysoké školy strojní.
Původně zajišťovala povinnou všeobecnou tělesnou výchovu a letní i zimní kurzy pro
studenty vysoké školy. Po roce 1989 postupně vznikly fakulty pedagogická, mechatroniky,
hospodářská a následně fakulta umění a architektury. KTV prošla proměnou - z rektorátního
útvaru, katedry zajišťující pouze všeobecnou tělesnou výchovu se změnila na oborovou
katedru Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické (FP). Počet pracovníků KTV se
podle potřeb zvyšoval, v současné době má katedra 19 pedagogů a spolupracuje i s
externími lektory a odborníky. Veškerá výuka (s výjimkou plavání) probíhá v prostorách
sportovního areálu TUL nacházejícího se v těsné blízkosti kolejí, které bylo předáno do
provozu v roce 1983 a postupně se modernizuje a rozšiřuje. V současné době spravuje KTV
2 velké tělocvičny, malý zrcadlový sál, posilovnu, hernu stolního tenisu, fotbalové hřiště,
tenisové kurty, nafukovací halu s dalšími tenisovými kurty, saunu, spinningový sál, lanové
centrum a horolezeckou stěnu.
Vědeckovýzkumná činnost KTV je zaměřena zejména na problematiku hodnocení
tělesného stavu a základních složek tělesné zdatnosti mládeže včetně modelování jejího
dalšího rozvoje, funkční zátěžovou diagnostiku vrcholových a výkonnostních sportovců a na
Kineziologickou a biomechanickou analýzu pohybu člověka. Tuto oblast činnosti velkou
měrou podporuje Laboratoř sportovní motoriky TUL (SLAB), která je výzkumným
pracovištěm KTV a nachází se také ve sportovním areálu TUL (KTV, 2011).
Výuku oborové tělesné výchovy zajišťuje KTV pro magisterské studium Učitelství pro 1.
stupeň ZŠ, dále pro bakalářské studium oborů Učitelství TV pro 2. stupeň ZŠ, Sportovní
management, Pedagogika volného času a nově od akademického roku 2011/2012 také pro
obor Rekreologie. Součástí je i navazující magisterský program pro učitelství TV pro 2.
stupeň ZŠ.
Velká část činnosti KTV je směřována na výuku všeobecné tělesné výchovy pro studenty
jiných než výše uvedených specializací (neoborový studenti KTV). Jedná se o studenty
všech fakult a oborů TUL (OF). To představuje ročně přibližně 3000 studentů TUL. Tento
počet reprezentuje: přibližně 500 studentů Hospodářské fakulty, 550 studentů Fakulty
mechatroniky, informatiky a mezioborových studií, 100 studentů Fakulty strojní, 400
studentů Fakulty textilní, 80 studentů Fakulty umění a architektury a 1400 studentů Fakulty
přírodovědně-humanitní a pedagogické.
Výuka oborových studentů na KTV:
Výuka oborové tělesné výchovy zahrnuje pro KTV studenty magisterského studia
Učitelství pro 1. stupeň ZŠ (160 studentů denní formy studia, 146 studentů kombinované
formy studia), dále pro bakalářské studium oborů Učitelství TV pro 2. stupeň ZŠ (120
studentů denní formy studia), Sportovní management (135 studentů denní formy studia),
Pedagogika volného času (124 studentů denní formy studia, 81 studentů kombinované
formy studia). Nově od akademického roku 2011/2012 také pro obor Rekreologie (cca 35
studentů v prvním ročníku). Součástí je i navazující magisterský program pro učitelství TV
pro 2. stupeň ZŠ (v současnosti 14 studentů, na akademický rok 2011/2012 přihlášeno 32
31
studentů). Celkový počet za akademický rok 2010/2011 představuje 780 oborových
studentů.
Obrázek 1: Struktura zimních kurzů na KTV FP TU v Liberci
Struktura zimních a letních kurzů na KTV pro oborové studenty KTV:
Povinná struktura zimní a letních kurzů na KTV je jasně definovaná požadovanými
výstupy a kompetencemi jednotlivých studijních oborů. Jednotlivé obory dosahují rozdílných
vstupních i výstupních nároků na studenty. Celkový přehled zimních kurzů, včetně jejich
prostupnosti a návaznosti je uveden v obrázku číslo 1.
Povinné kurzy:
 Učitelství pro 1. stupeň ZŠ - Základní zimní a Základní letní kurz;
 Učitelství TV pro 2. stupeň ZŠ – Kurz běžeckého lyžování, Základní letní kurz,
Kurz sjezdového lyžování (zakončený licencí Lyžařský instruktor);
 Sportovní management- Základní letní kurz, Kurz zimních sportů;
 Pedagogika volného času - Základní zimní kurz, nebo Základní letní kurz;
 Rekreologie – Základní zimní kurz, Základní letní kurz.
Současná struktura kurzů má jisté nároky z hlediska lokality, dopravy, materiálního
zabezpečení i personální vytíženosti. Pro základní kurzy jsou voleny lokality v ČR a to Český
ráj pro letní variantu a Jizerské hory pro zimní variantu. Obě lokality jsou velmi atraktivní a
nacházejí se v blízkosti Liberce. Výjimku tvoří pouze kurz pro Sportovní management, který
je pořádán v Chorvatsku. Ostatní navazující kurzy nemají tak přesně danou lokaci. Přehled
letních kurzů z hlediska lokalit a obsazení osobními asistenty (OA) je v přehledu v tabulce 1.
Zde je popsaný stav za akademický rok 2010/2011. Průměrný počet dní u OA je 17 na letním
kurzu (maximum je 36 dní).
Tabulka 1: Přehled letních kurzů 2010/1011
32
Kurz KCT LEK LEK SPA
1 KYA TSP, LKU KLE, … VHT VO
K VO
K Čas. OA Poč
dotac
et S
Místo
e An. Rak. 5 1+2 38 Ma
. Chor.
7 1+3 30 Ma
. Chor.
7 30 1+3 Ma
. Chor.
7 20 Ma
1 . Chor.
7 15 An. Sed. 7 50 An. Sed. 7 1+7 30 An. Sed. 7 5 Ku. Sed. 7 45 Ku. Sed. 7 1+8 45 Ku. Sed. 7 10 Ku. Rak. 7 20 1+2 Ku. Rak. 7 18 Dy. Vlt. 5 1+1 18 Kř. Vlt. Ma
KYA . Chor.
Rj. Chor.
LKU Rj. Chor.
VO
K Kř. Vlt. 5 1+1 25 7 7 7 1 18 35 1+2 5 5 1+1 20 Vysvětlivky: sloupec 1 - zkratka kurzu, sloupec 2 - zkratka vedoucího kurzu, sloupec 3 - lokalita kurzu,
sloupec 4 – časová dotace kurzu ve dnech, sloupec 5 – počet asistentů na kurzu (vedoucí + počet),
sloupec 6 – počet studentů na kurzu.
33
Všechny základní kurzy jsou pojaty hlavně z hlediska motivačního a seznamovacího.
Např. Základní letní kurz (shodný náplní pro několik oborů) zahrnuje aktivity – kanoistika,
cyklistika, lanové aktivity, orientační běh, netradiční sportovní hry apod. Tyto aktivity jsou
pojaty a prezentovány v základní formě. Jednotlivé dílčí aktivity je možné rozvíjet
v navazujících specializovaných kurzech. Vrcholem jsou navazující licenční kurzy. Celkový
přehled letních kurzů, včetně jejich prostupnosti a návaznosti je uveden v obrázku 2.
Obrázek 2: Struktura letních kurzů na KTV FP TU v Liberci
Výuka neoborových studentů (OF):
Po ustálení základních pravidel výuky tělesné výchovy na ostatních fakultách TUL, je
stanovený povinný rozsah pro všechny studenty v nutnosti povinně absolvovat dva
předměty tělesné výchovy během doby studia. Způsoby možnosti plnění jsou tři: semestrální
výuka, víkendová výuka a kurzovní výuka.
Semestrální výuka obsahuje širokou nabídku sportovního vyžití v areálu KTV. V nabídce
jsou tradiční pohybové aktivity (volejbal, fotbal, plavání atd.) i moderní formy pohybových
aktivit (bosu, spinning, Sportovní lezení na umělé stěně).
Víkendovou výuku je možné absolvovat v různých kombinacích (in-line, cyklistika,
raketové sporty, turistika, vodní sporty atd.), které si student zvolí dle svého zaměření. Pro
splnění požadavků víkendové výuky musí absolvovat dvě výukové jednotky v plném
rozsahu.
Kurzovní výuka do určité míry kopíruje možnosti a kurzovní výuku oborových studentů,
umožnila však rozšíření a zatraktivnění nabídky. Kurzy jsou v různém rozsahu a několika
stupních náročnosti a specializací. Grafické znázornění je v obrázcích 1 a 2.
Současné pojetí tělesné výchovy na OF vychází ze základního předpokladu, že podstatná
část současné populace dospělého i dětského věku trpí tzv. hypokinézou, tedy nedostatkem
pohybové aktivity (Suchomel, 2006). Snahou KTV je motivovat k celoživotní pohybové
34
aktivitě studenty, ktěří nejsou přímo spotrovně vyhranění a zaměřeni. Možnosti vyzkoušení
a zažití vybraných aktivit podle našich zkušeností motivuje mnoho studentů k nepovinné
docházce na výuku TV i v semestrech, kdy již nemají účast povinnou.
Literatura:
Historie Katedry tělesné výchovy TUL. [online]. c 2010, [cit. 2011-04-21]. Dostupné z:
<http://www.ktv.tul.cz/>.
SUCHOMEL, A. 2006. Tělesně nezdatné děti školního věku. 1. vyd. Liberec : Technická
univerzita. ISBN 80-7372-140-6.
35
OUTDOOR V PROGRAMECH STUDIJNÍCH OBORŮ TĚLESNÁ
VÝCHOVA A SPORT NA FTK UP V OLOMOUCI
Taťána Navrátíková, Soňa Formánková
Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci
1 Úvod
Studijní program Tělesná výchova a sport vymezuje obsah vzdělání v jednotlivých studijních
oborech a etapách studia. Jedná se o studijní obory, které mají společný všeobecný základ
předmětů a po ukončení magisterské etapy umožňují absolventům vzdělávat žáky na
základních a středních školách v předmětu tělesná výchova.
Do studijního programu Tělesná výchova a sport řadíme studijní obory: Učitelství tělesné
výchovy v aprobaci s druhým předmětem, Tělesná výchova a sport, Aplikovaná tělesná
výchova a Ochrana obyvatelstva. Studium těchto oborů probíhá na Fakultě tělesné kultury UP
v Olomouci formou prezenčního a kombinovaného studia.
2 Studijní obory
Studijní obory Učitelství tělesné výchovy, Tělesná výchova a sport, Aplikovaná tělesná
výchova a Ochrana obyvatelstva spojuje modul tělesné výchovy, který má společné povinné a
povinně volitelné předměty. V modulu tělesná výchova se vyskytují předměty, které úzce
souvisí s outdoorem a jejich výuka probíhá nejčastěji formou kurzů nebo seminářů. Druhý
modul se týká specializace daného oboru (např. modul aplikované pohybové aktivity a
speciální pedagogiky, modul specializace ve sportu, modul ochrany obyvatelstva), které se
studují na FTK. Pouze u oboru Učitelství TV probíhá studium druhého předmětu na jiné
fakultě podle aprobace (např. PřF - biologie, PdF – společenské vědy, FF - anglická filologie,
atd).
2. 1 Prezentace studijních předmětů zaměřených na outdoor.
2. 1. 1 Bakalářská etapa (Bc.)
Kurz lyžování 1, povinný A předmět, 8 dní.
Předmět je zaměřen na alpské a běžecké lyžování, lyžařskou turistiku a pobyt v zimní přírodě
s dodržováním bezpečnostních pravidel. Rozvíjí techniku a metodiku lyžování pro potřeby
školní i mimoškolní tělesné výchovy.
Lyžování licenční, povinně volitelný B předmět, 7 dní.
Licenční program navazuje na základní dovednosti předmětu lyžování. Zaměřuje se na
zdokonalování techniky v alpském a běžeckém lyžování. Umožňuje získat licenční kvalifikaci
Instruktor nebo Cvičitel lyžování. Zabývá se didaktikou, diagnostikou a korekcí chyb,
zaměřuje se na dodržování bezpečnostních pravidel na sjezdových i běžeckých tratích.
Snowboarding B, povinně volitelný B předmět, 5 dní.
Předmět je zaměřen na teorii a metodiku snowboardingu. Studenti získávají základní
pohybové dovednosti v jízdě na snowboardu. Seznamují se s didaktikou, diagnostikou a
korekcí chyb ve snowboardingu. Učí se zodpovědnému chování na sjezdových tratích a
důslednému dodržování bezpečnostních pravidel.
Kurz turistiky a sportů v přírodě, povinný A předmět, 9 dní.
Předmět zahrnuje širokou škálu vědomostí a dovedností, které jsou spojeny se sportovními a
herními činnostmi prováděnými v přírodním prostředí. Zaměřuje se na různé formy turistiky,
zážitkovou pedagogiku, ekologii a další aktivity, které se dají provozovat ve školní i
36
volnočasové tělesné výchově. Vybavuje studenty základními vědomostmi, dovednostmi i
organizačními principy pro uspořádání a realizaci sportovních aktivit, soustředění, kurzů,
táborů a pobytů v letní přírodě.
Kurz kanoistiky a windsurfingu, povinný A předmět, 7 dní.
Předmět v sobě zahrnuje dvě sportovní činnosti – kanoistiku a windsurfing. Kanoistika se
zaměřuje na techniku jízdy na všech typech plavidel (kajak, kanoe, raft), s důrazem na
bezpečnost, organizaci a vedení plavby několika lodí. Windsurfing je zaměřen na techniku
jízdy a ovládání windsurfingu. Seznamuje s bezpečnostními pravidly provozu na vodních
plochách.
Vysokohorská turistika, povinně volitelný B předmět, 5 dní.
Cílem kurzu je osvojit si pobyt ve vysokohorských podmínkách s využitím horolezeckého
materiálu, umělých pomůcek a teleskopických holí. Zaměřuje se na zvládnutí bezpečného
pohybu v exponovaném vysokohorském terénu. Seznamuje s bezpečnostními principy při
organizaci vysokohorské túry a vedení družstva.
Cyklistika a základy horolezectví, povinně volitelný B předmět, 5 dní.
Předmět zaměřen na dvě sportovní činnosti – cyklistiku a horolezectví. Cyklistika se orientuje
na techniku jízdy v horském terénu, vedení družstva a výběr etapy. Horolezectví je zaměřeno
na základy lezení, jištění a slaňování s důrazem na metodiku, bezpečnost a technické zajištění
výuky.
Vodní turistika, povinně volitelný B předmět, 5 dní.
Předmět je zaměřen na vodní turistiku, prohlubuje základní vodácké dovednosti na tekoucí a
divoké vodě do obtížnosti wwIII. Hlavní důraz je kladen na bezpečnost, organizaci a vedení
plavby několika lodí. Zaměřuje se na potřeby kurzů, výletů, vodáckých kroužků, které
pořádají základní a střední školy v rámci školní i mimoškolní výuky.
Windsurfing, povinně volitelný B předmět, 5 dní.
Cílem kurzu je naučit studenty bezpečně manévrovat a řídit windsurfing. Získat základní
teoretické znalosti a praktické dovednosti v jízdě na windsurfingu. Seznámit se
s bezpečnostními pravidly provozu na vodních plochách.
In line bruslení, povinný A předmět, 13 S (pravidelná výuka)
Cílem předmětu je získat základní dovednosti na in-line bruslích. Osvojit si metodické
postupy s dodržováním všech bezpečnostních zásad a pravidel při výuce in-line bruslení.
Seznamuje s dalšími sportovními aktivitami, které lze provádět na in-line bruslích (například
hokej, lyžování, aerobic).
2. 1. 2 Navazující magisterská etapa (NMgr.)
Lyžování a snowboarding, povinný A předmět, 7 dní.
Předmět je zaměřen na didaktiku lyžování a základy snowboardingu. Výukový program se
orientuje na zdokonalování techniky alpského lyžování v modifikovaných podmínkách.
Využívá didaktické prostředky a korekční cvičení při odstraňování chyb v technice jízdy. Ve
snowboardingu se zaměřuje na metodiku, organizaci a bezpečnost při výuce začátečníků. Učí
dodržovat bezpečnostní pravidla, zásady a tolerantní chování lyžařů a snowboardistů na
sjezdových tratích.
Snowboarding 2B, povinně volitelný B předmět, 5 dní.
Předmět je zaměřen na nadstavbu, hlavně na didaktiku snowboardingu, zabývá se metodikou,
diagnostikou a korekcí chyb v technice jízdy. Umožňuje získat licenci Instruktor
snowboardingu.
Vysokohorská turistika 2B, povinně volitelný B předmět, 5 dní.
Předmět se orientuje na přípravu, výběr a plánování vysokohorské túry. Zaměřuje se na
strategii pohybu v exponovaném terénu, s uplatněním zodpovědnosti a dodržování všech
pravidel a zásad.
37
Vodní turistika 2B, povinně volitelný B předmět, 5 dní.
Předmět je zaměřen na kanoistiku a rafting. Zabývá se technikou a metodikou jízdy na
nafukovacích lodích. Prohlubuje vodácké dovednosti na divoké vodě a umělém kanálu. Učí
strategii plavby, výběru etapy, hodnocení a morfologii vodních toků při důsledném
dodržování všech bezpečnostních principů.
Windsurfing 2B, povinně volitelný B předmět, 5 dní.
Zaměřuje se na rozšiřující program a zdokonalování jízdy WS za ztížených povětrnostních
podmínek, jízda v trapézu. Cílem WS je bezpečně se pohybovat a orientovat na vodní ploše,
s důsledným dodržováním bezpečnostních zásad při provozu různých plavidel.
Golf, povinně volitelný B předmět, 13 S (pravidelná výuka).
Předmět se zaměřuje na nácvik techniky golfu, seznamuje se základními údery a jejich
uplatněním ve hře. Zabývá se strategií hry, používáním pravidel a etikety golfu, chováním a
pohybem po golfovém hřišti.
Literatura:
BÍLÝ, J. & KRAČMAR, F. (2006). Kanoistika. Praha. Grada.
BOŠTÍKOVÁ, S. (2004). Vysokohorská turistika. Praha. Grada.
CREASEY, M. (2000). Horolezectví. Praha. Noctis studio.
HAMSTER, R. (2005). Golf. Praha.
KUTÁČ, P. & NAVRÁTÍKOVÁ, T. (2006). Cvičíme a hrajeme si na lyžích. Olomouc.
Hanex.
KUTÁČ, P. & NAVRÁTÍKOVÁ, T. (2005). Lyžařský kurz od A do Z. Olomouc. Hanex.
LOUKA, O. (2002). Snowboarding. Ústí nad Labem. UJEP.
NEUMAN, J. et al. (2000). Turistika a sporty v přírodě. Praha. Portál.
SOULEK, I. & MARTINEK, K. (2000). Cyklistika. Praha. Grada.
ŠTUMBAUER, J. & VOBR, R. (2005). Windsurfing. České Budějovice. Kopp.
38
VYUŽITÍ POTÁPĚNÍ NA NÁDECH VE VÝUCE OBORU TVS A AVP
Oto Louka, Jan Hnízdil
Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Úvod
Na školách základních i středních se stále častěji objevují v nabídce letních kurzů
pobyty žáků a studentů v přímořských oblastech. Součástí programů, kromě běžných
pohybových aktivit na souši, je i koupání, plavání a často i tzv. šnorchlování či potápění na
nádech na otevřené vodě. Problémem je minimální úroveň znalostí i dovedností učitelů, kteří
se žákům a studentům věnují, což může přinášet nežádoucí zvýšení bezpečnostního rizika.
Proto se domníváme, že je na nejvýš důležité aby naši studenti získali potřebné znalosti a
dovednosti v rámci svého studia.
Cílem našeho sdělení bylo přispět k lepší informovanosti ve výše zmíněné oblasti.
Získání potřebných kompetencí pro potápění na nádech, významným způsobem přispěje ke
zvýšení bezpečnosti žáků a studentů. V našem příspěvku se proto věnujeme možnostem
využití nácviku potápění na nádech ve výuce studijních oborů Tělesná výchova a sport a
Aktivity v přírodě. Podrobněji v našem příspěvku uvádíme přehled základní metodiky, kde
klademe důraz především na zajištění bezpečnosti nácviku potápění na nádech a vytvoření
správných návyků. Na závěr našeho sdělení prezentujeme naše dosavadní zkušenosti se
zařazením potápění na nádech v kurzovní i semestrální výuce.
Základní pojmy
Apnea je stav kdy člověk ať už dobrovolně nebo nedobrovolně přestává dýchat. Potápěč se
před apneou zhluboka nadechuje a klesá pod vodou. I když potápěč během potápění nedýchá
atmosférický vzduch, neznamená to, že nedýchá vůbec. Důsledkem fyzické aktivity,
snižování a zvyšování tlaku jsou procesy, které urychlují buněčné a plicní dýchaní, což
způsobuje zkracování apney. Čas, na který je člověk schopen zadržet dech, závisí nejen na
objemové kapacitě plic jedince, ale také na rychlosti šíření CO2 v těle a jeho množství.
Diving reflex je psychofyziologická reakce vyvolávající snížení tepové frekvence,
metabolismu, a tím i spotřeby kyslíku. Tuto reakci u člověka vyvolává apnea, přímý kontakt
se studenou vodou a hydrostatický tlak.
Barotrauma je poškození tkání a orgánů způsobené přetlakem nebo podtlakem v dutinách
vyplněných plynem. Blackout - bezvědomí, ztráta kontroly dýchání
Buddy systém – bezpečnostní systém založený na permanentním vizuálním kontaktu partnerů,
kdy vzdálenost mezi nimi umožňuje okamžitou a účinnou pomoc či záchranu.
Hyperventilace je záměrně zvýšená ventilace plic Tato technika se provádí asi deseti
hlubokými vdechy rychle po sobě čímž se sníží obsah oxidu uhličitého v krvi. Nádechy se
provádějí rovnoměrně a nesmějí přesáhnout více než 12-15 nádechů. Jelikož velmi nízký
obsah oxidu uhelnatého není normální stav a mohl by způsobit závrať, nevolnost, nebo křeče.
Freediving – viz potápění na nádech, někdy především soutěžní disciplíny.
Potápění na nádech – potápění bez technických pomůcek /přístroje se vzduchem či jiným
Povrchový interval – čas mezi vynořením a zanořením k dalšímu ponoru.
Samba – ztráta motorické kontroly
Šnorchlování – rekreační forma plavání na hladině s pomůckami /maska, šnorchl, event.
ploutve / umožňujícími pozorovat dění pod hladinou, s občasným zanoření do cca 5 – 10 m,
(Čáni, 2005, Hentschel, 2008, Štěpánek, 2008)
39
Metodika nácviku potápění na nádech
Metodika nácviku potápění na nádech, zde uvedená, vychází z podmínek na tzv. volné
vodě, tzn. složitější podmínky, se kterými se můžeme setkat na kurzovní výuce u moře.
K výuce na bazénu se vyjadřujeme v další části textu.
Teorie
Úvodní přednáška - Základy teorie pohybu ve vodě, fyzikální zákony, fyziologie
potápění, barotrauma, základní vybavení, zvláštnosti pohybu v moři, bezpečnost a tzv. buddy
systém, podrobněji viz např. www.AIDA.cz, www.FREEDIVING.cz.
Praxe
Začínáme na břehu nácvikem správného dýchání, ukázkou plavání s ploutvemi,
zanoření atd. Na mělké vodě, kde všichni stačí, se přesvědčíme, že všichni umí uplavat
alespoň 100m bez ploutví, pokud již tuto informaci nemáme z předchozí výuky. Následuje
nácvik plavání s ploutvemi, s maskou a se šnorchlem, dále zkoušíme správné zanoření a
vyrovnání tlaku. Pro pozvolné zanoření je velmi vhodné používat speciální bóji s lanem a
zátěží, na hloubce do 10 m. Zanoření provádíme nejprve pomocí ručkování po laně nohama
napřed pomalu a současně vyrovnáváme tlak v uších, při potížích zastavíme a zvolna
vystoupáme. Pokud nám nedělá zanoření potíže, zkusíme se zanořit hlavou napřed s využitím
lana a vykopnutí nohou nad hladinu. Nespěcháme, veškeré činnosti probíhají v klidu beze
spěchu.Všechna cvičení děláme ve dvojicích a od začátku zkoušíme dopomoc a záchranu.
Především dbáme na dodržení pravidel – jeden se potápí druhý ho sleduje a jistí.
Základní pravidla bezpečnosti při freedivingu (www.AIDA.cz, www.FREEDIVING.cz)
ABC – základní vybavení, maska, ploutve, šnorchl
BUDDY SYSTÉM, vzájemná kontrola, pomoc, nikdy se nepotápěj sám!
VYROVNÁNÍ TLAKU - včas, jemně a často, nikdy ne do bolesti!
HYPERVENTILACE - nikdy neprovádět hyperventilaci! Hyperventilace snižuje hladinu
CO2 v krvi (mnozí se domnívají, že zvyšuje hladinu kyslíku, což není pravda); za
hyperventilaci se považuje více než 15 hlubokých dechů za minutu.
ZÁKLON hlavy při ponoru může vést k porušení chrupavky hrtanu!
POTÁPĚNÍ ukončíme po sambě, blackoutu nebo i při subjektivně nepříjemných pocitech.
NEPOTÁPÍME se nikdy v únavě, či jinak idisponovaní /alkohol, drogy apod./
POVRCHOVÝ INTERVAL vždy dodržujeme mezi dalším ponorem alespoň trojnásobek
času, k času stráveného pod hladinou! Ideální je pak interval 4-8 min v závislosti na délce a
hloubce předchozího a následujícího ponoru.
SAMBA – v případě ztráty motorické kontroly, cyanóza, křeče atd. je nezbytná asistence
partnera, jeho těsný kontakt, mluvit, radit a očekávat blackout.
BLACKOUT – v případě bezvědomí, ztráty kontroly dýchání apod. je opět nezbytná asistence
partnera, těsný kontakt, následuje sundání masky, foukneme na obličej a mluvíme na
partnera! Důležité je zachování klidu a rozvahy.
NIKDY pod vodou nevydechujte a prudce nevydechujte ani na hladině.
NIKDY se nepotápějte bez náležitého označení místa ponoru a bez sestupového lana
VYHÝBEJTE SE příliš rychlým a zbrklým pohybům, např. otočkám
NEZVYŠUJTE tempo v poslední části výstupu
VYHÝBEJTE SE ponorům s prázdnými plícemi - velmi nízká hladina kyslíku může
zapříčinit SWB v hloubce bez předchozího varování. DOPŘEJ si dostatek času pro adaptaci.
VYHÝBEJTE se negativním myšlenkám, špatné duševní rozpoložení zvyšuje spotřebu
kyslíku.
NIKDY se nepotápějte, pokud jste unavení, prochladlí či jinak indisponovaní, např.
nachlazení, rýma apod.
40
JÍDLO A PITÍ - nedoporučuje se potápět dříve než za 4 hod po hlavním jídle nebo 2 hod po
lehké svačině - řádná hydratace je nutná pro nádechové potápění a proto by měl být zajištěn
dostatek tekutin (nejlépe vody) i mezi ponory.
SEBEREFLEXE – poznej dokonale sám sebe, nauč se rozeznávat signály svého těla,
perfektní sebereflexe je základem.
Současný stav výuky potápění na nádech na KTV PF UJEP
V podstatě máme na našem pracovišti v současné době dvě možnosti výuky potápění
na nádech:
- v bazénu v rámci semestrální výuky plavání a tzv. užitého plavání.
- v rámci kurzovní výuky na otevřené vodě – Kurz potápění, Kurz Instruktor základů
potápění na nádech, kurz Úvod do studia AVP.
Výuka v bazénu, oproti výuce na otevřené vodě, nabízí řadu výhod především
jednoduší organizace a vyšší bezpečnost. Metodika v úvodu probíhá shodně, důležité je
důsledné trvání na tzv. buddy systému a jasném vysvětlení bezpečnostních rizik v úvodní
přednášce. Je třeba zdůraznit, že chemicky ošetřená voda v bazénu je velmi agresivní a její
vdechnutí má za následek vážné poškození plicní tkáně. U vody v přírodním prostředí toto
riziko nehrozí. Proto je naprosto nezbytné důsledně vyžadovat od studentů přesné plnění
pokynů učitele. Vybavení pro výuku na bazénu nemusí být kompletní ABC, postačí plavecké
brýle, ale zvláště u bazénů s hloubkou větší než 3 m doporučujeme skřipec na nos, nejlépe
potápěčskou masku. Ploutve nám usnadní pohyb, zvýší obratnost a rychlost, šnorchl umožní
stálou kontrolu partnera pod vodou v bazénech s hloubkou okolo 5 m, kdy můžeme zkoušet
řadu cvičení vhodných pro potápění do hloubky. Výuku je vhodné zpestřit lovením puků,
kroužků, různých soutěží a po určitém zácviku lze zařadit i tzv. podvodní pólo. Při vodním
pólu používáme míč o průměru cca 15 – 20 cm naplněný slanou vodou, tak aby byl těžší než
okolní vodní prostředí.
Výuka na volné vodě
Potápění na nádech jsme zařadili do tří bloků, jako součást programu Zahajovacího
kurzu studia Aktivity v přírodě, který byl realizován v Chorvatsku. Celkem se kurzu
zúčastnilo 30 studentů, kteří byli rozděleni do tří skupin po 10 studentech. Po úvodní společné
přednášce, absolvovala každá skupina postupně, instruktáž na břehu, následoval plavecký test
na 100m, oblečení neoprénu a ostatního vybavení. Na mělké vodě si studenti vyzkoušeli své
vybavení a doplavali s instruktorem k bóji. Ostatní dvě skupiny měly mezi tím jiný program.
Bóje byly umístěny tak, aby maximálně dosažitelná hloubka nemohla překročit 10 m. Zde
pokračoval výcvik dle výše uvedené metodiky, v nácviku zanoření, vyrovnání tlaku v uších
atd.
První lekce trvala vždy přibližně 1 hodinu, pak se skupiny vystřídaly. Úspěšnost, tj.
klidné zanoření alespoň do 6 m a plynulý výstup zvládlo 70% studentů, z toho polovina
studentů se bez problémů dostala vlastní silou na dno do 10 m. Zbývajících 30% studentů
mělo většinou potíže s vyrovnáním tlaku v uších, nebo měli nepříjemné subjektivní pocity.
Večer při hodnocení celého dne, proběhla diskuse i k této problematice, kde byly vysvětleny
případné nejasnosti.
Ve druhé lekci jsme opakovali a dále zdokonalovali základní činnosti. Studenti, kteří
zvládli bez problémů hloubky do 10 m měli bóji umístěnou na hloubce 15 m, ostatní
pracovali na osvojení základních návyků. Ve druhé lekci zvládlo plynulý sestup a výstup do
6m 90% studentů, z toho 50 % studentů se zanořilo do 10 m a 25% studentů dosáhlo hloubky
15 m.
Ve třetí lekci jsme využili výletu na lodi a na dvou zastávkách jsme se zaměřili na
využití získaných dovedností při potápění podél pobřeží v hloubkách mezi 5 – 15 m. Pro
41
dodržení bezpečnosti jsme opět studenty rozdělili do několika družstev a především jsme
kladli důraz na dodržení tzv. BUDDY SYSTÉMU.
Závěr
V závěru našeho sdělení jsme shrnuli naše dosavadní zkušenosti a navrhli možnosti
dalšího vývoje. Především zkušenosti z oblasti kurzovní výuky přinesly velmi pozitivní a
zajímavá zjištění. Freediving pracuje na zcela opačných principech ve srovnání s běžnými
sportovními aktivitami, např. hry, atletika aj., které zcela převažují ve výuce našich studentů.
Freediving vyžaduje opak, zklidnění, uvolnění, sebekontrolu, podobně jako např. horolezectví
vyžaduje odpovědnost za partnera, schopnost koncentrace a vysoký stupeň kázně. Odezva od
studentů byla maximálně pozitivní, především byli překvapeni, jak značným akvatickým
potenciálem disponují, jak jej mohou využít a co zajímavého lze vidět pod hladinou. Pro
mnohé z nich znamenalo potápění do „hlubin“ překonání strachu i zcela iracionální obav.
Pro nás učitele vyplynuly z experimentu některé zajímavé skutečnosti, např. i dobří
plavci nemusí úplně snadno zvládat určitý stres nového prostření volné vody, vln, větru a
hloubky pod sebou. Neplavci, či vyloženě slabí plavci by neměli být v žádném případě
zařazeni do programu prováděného na volné vodě, přestože např. neoprén a ploutve výrazně
zvyšují jejich výkonnost. Běžný plavecký program vyučovaný ve studiu tělesná výchova, i
když obsahuje některé prvky záchrany a zanoření, neskýtá dostatečné kompetence pro tuto
oblast. Proto doporučujeme pro učitele speciální seminář základů freedivingu, který umožní
dokonalé zvládnutí základních dovedností a znalostí nezbytných pro bezpečný průběh výuky,
nejlépe absolvování kurzu pro instruktory.
Ve spolupráci s Centrem celoživotního vzdělávání UJEP jsme vypracovali vzdělávací
program Instruktor základů potápění na nádech, který jsme akreditovali v r. 2010 na MŠMT
ČR, předpokládáme, že tento program nám umožní další vzdělávání pedagogických
pracovníků i mimo rámec naší univerzity a budeme mít možnost přispět ke zkvalitnění výuky
v dané oblasti, (Louka, 2010).
Při dodržení bezpečnostních pravidel je potápění na nádech velmi příjemná a bezpečná
aktivita, která umožní nejen poznání krás podmořského světa, ale především přispěje
k rozvoji osobnosti a poznání sebe sama.
Použité zdroje:
ČÁNI, D. Freediving, level II Praha. 2005 Výukový text. 120s.
EXNER, Daniel Freediving - návrat k podstatě. Oceán 2003,1. Dostupné z
www.freediving.cz[cit. 2011-04-30].
HENTSCHEL, M. Freediving – přehled disciplín. Bc. práce. 2008. UJEP. Ústí n.L. 72 s.
LOUKA, O. Instruktor základů potápění na nádech, Vzdělávací program CCV a KTV PF
UJEP. 2010
ŠTĚPÁNEK, M. Freediving, level III Praha. 2008 Výukový text. 108s.
www.AIDA.cz2011, [cit. 2011-04-30].
www.FREEDIVING.cz [cit. 2011-04-30].
42
VÍCELETÉ SLEDOVÁNÍ ÚROVNĚ DOVEDNOSTÍ STUDENTŮ FSPS
PŘI VÝUCE BĚHU NA LYŽÍCH
Jan Ondráček, Sylva Hřebíčková, Hana Fialová
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita, Brno
Božena Paugschová
Fakulta humanitných vied, UMB Banská Bystrica
Úvod
Současný způsob života většiny populace nezahrnuje dostatek pohybu. Již od raného dětství
se děti seznamují s technikou, médii, sedavým způsobem života. Sedí mnohem častěji u
televize a počítače než předešlé generace. Tyto technologie jsou dnes dostupné téměř všem
lidem žijícím ve vyspělých zemích. Děti a mládež ztrácí pohybové návyky, obratnost a
pohyblivost.
„Deficit zdatnosti navzdory vysoké angažovanosti ve sportu: Evropské sportovní kluby mají
již léta stále vysoký počet členů. Organizovanost dětí dosahuje 50 - 70% v západoevropských,
skandinávských i v některých nově přistoupivších východoevropských zemí. U dospívající
mládeže dosahuje organizovaná účast ve sportu 30 - 50%. Nicméně tato vysoká sportovní
angažovanost nemůže nárůst každodenní tělesné pasivity - hypokineze zredukovat. Přibližně
polovina evropských dospívajících nesplňuje doporučované ukazatele pro zdravotně
orientovanou tělesnou aktivitu (denně kontrolované hodnoty mírné pohybové aktivity)“
(Vilímová, 2002).
Pokusili jsme se zjistit, zda postupná změna životního stylu již zanechala následky na dnešní
generaci mladých lidí, která však ještě není touto změnou zasažena tolik, jako právě
vyrůstající děti. Zkoumání jsme zaměřili na studenty Fakulty sportovních studií, tedy na
takovou kategorii mládeže, u které předpokládáme určitou úroveň provádění sportovní
činnosti, ale přesto předpokládáme, že „nepohybování se mimo hřiště“ již i na nich zanechá
následky, co se vstřebávání požadované pohybové dovednosti týče.
Naším cílem tedy bylo ověřit otázku, zda se současný životní styl, s nedostatečnou
pohybovou aktivitou, odrazí na zvládnutí pohybových dovedností v běhu na lyžích studenty
FSpS.
Metodika
Zkoumanou skupinou byli studenti Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity z let
minulých a na ně navazující studenti Fakulty sportovních studií téže univerzity. Tato skupina
je specifická tím, že ji tvoří pohybově nadaní jedinci vybraní z běžné populace, kterou
doplňují vrcholoví sportovci různých sportovních odvětví, kteří však netvoří základ skupiny.
Zpracovaná data pocházejí z desetiletého období mezi roky 1999 - 2008. Zkoumaný soubor se
tedy skládá ze studentů po sobě jdoucích deseti ročníků. Hodnocení jejich dovednosti ve
zvládnutí techniky běžeckého lyžování probíhalo vždy v 1. ročníku jejich studia, tzn. že
sledovaná skupina byla vždy přibližně stejnou věkovou kategorií asi 20 let. Výjimky jistě
existovaly v každém ročníku, předpokládáme však přibližně stejné procento takovýchto
studentů ve všech ročnících, proto tyto výjimky považujeme za zanedbatelné.
Hodnocených studentů bylo celkem 1265, z toho 784 mužů a 481 žen. Počet studentů
v jednotlivých létech byl odlišný (tab. 1).
43
Tab. 1: Počty studentů v jednotlivých zkoumaných letech
Muži
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Ženy
44
52
51
47
97
103
86
92
124
88
45
41
34
39
49
58
44
30
65
76
CELKEM
89
93
85
86
146
161
130
122
189
164
Kritéria posuzování studentů dle úrovně zvládnutí techniky jsou dlouhodobě stanovena,
základním cílem je takové jejich zvládnutí, aby mohl být udělen zápočet. Hodnocenými prvky
jsou základní způsoby běhu na lyžích: střídavý běh dvoudobý, soupažný běh jednodobý,
oboustranné bruslení dvoudobé symetrické (2:1) a oboustranné bruslení jednodobé (1:1).
Hodnotitelé - učitelé běžeckého lyžování FSpS - se ve zkoumaném období téměř neobměnili,
což lze považovat za argument pro zachování objektivity hodnocení.
Počty studentů v jednotlivých letech se značně liší, údaje o hodnocení jsme proto zpracovali
do grafů s procentuálním zastoupením uděleného hodnocení ve škále A, B, C, D, E. Vyučující
hodnotili získané dovednosti již před zavedením systému hodnocení tohoto typu pomocí
známek 1, 1-, 2, 2-, 3. Proto nebylo těžké přiřadit ke známkám ekvivalenty písmen : A = 1 /
B = 1,5 / C = 2 / D = 2,5 / E = 3 / F = nesplnil požadavky zápočtu.
Nebylo možné dohledat, jestli student obdržel hodnocení vícekrát. Proto jsme brali tento údaj
pouze jako orientační. Nezahrnuli jsme jej ani do výpočtu aritmetických průměrů. Pokud
student s hodnocením F nakonec požadavky splnil, je nové hodnocení zahrnuto v tabulkách i
grafech jeho původního ročníku.
V textu i popiscích tabulek a grafů jsme použili následující zkratky: K I = střídavý běh
dvoudobý, K II = soupažný běh jednodobý, S I = oboustranné bruslení dvoudobé, S II =
oboustranné bruslení jednodobé.
Získaná data byla zpracována do přehledných grafů, z kterých je možné vyčíst změny
v získaném hodnocení studentů. Vyhodnotili jsme zlepšení či zhoršení průměrných výsledků
studentů z jednotlivých let, porovnali počáteční a konečné hodnoty a poté vyvodili závěry.
Pro každou zkoumanou techniku jsme vytvořili tabulku s aritmetickými průměry
vypočítanými z udělených hodnocení za jednotlivá léta, přičemž aritmetický průměr je - dle
Králíka a Hartmanna (2000) - součtem hodnot kvantitativního statistického znaku,
vydělených četností souboru. K této tabulce jsme pak vytvořili grafy vývoje výsledků
studentů – mužů, žen, všech.
Vyjádřili jsme rovněž střední hodnotu – medián. Ten leží v našem případě - opět dle Králíka a
Hartmanna (2000) - mezi dvěmi prostředními statistickými jednotkami, z kterých jsme tudíž
vytvořili průměr. Považujeme za důležité, že není ovlivněn extrémními hodnotami a můžeme
jej tedy srovnat s počátečním a konečným hodnocením studentů z let 1999 a 2008.
44
Výsledky
Hodnocení střídavého běhu dvoudobého
Tab. 2: Aritmetické průměry hodnocení ze střídavého běhu dvoudobého
K I.
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Muži
Ženy
CELKEM
2,239
2,178
2,208
2,308
2,195
2,258
2,098
2,279
2,171
2,298
2,333
2,314
2,34
2,224
2,301
2,223
2,362
2,273
2,233
2,261
2,242
2,277
2,167
2,25
2,403
2,215
2,339
2,352
2,309
2,332
Medián:
Muži: 2,288
Ženy: 2,243
Celkem: 2,266
K I. - Muži
3,05
Klasifikace
2,85
2,65
2,45
2,239
2,298 2,34
2,308
2,277
2,223 2,233
2,403 2,352
2,098
2,25
2,05
1,85
1999 2000
2001 2002 2003
2004 2005 2006
2007 2008
Roky
Obr. 1: Vývoj hodnocení mužů v letech 1999 – 2008 z K I.
Vyjma roku 2001 sledujeme neustále nevýrazně se měnící křivku, která klesá i stoupá, má
však tendenci (během zkoumaných deseti let) mířit spíše k horšímu hodnocení. Poslední dva
roky je hodnocení nejhorší (tab. 2, obr. 1). Medián se nachází mezi počátečním hodnocením
z roku 1999 a konečným v roce 2008.
45
K I. - Ženy
3,05
Klasifikace
2,85
2,65
2,45
2,25
2,178 2,195
2,279
2,333
2,362
2,224
2,261
2003 2004
2005 2006 2007
2,167 2,215
2,309
2,05
1,85
1999
2000 2001 2002
2008
Roky
Obr. 2: Vývoj hodnocení žen v letech 1999 – 2008 z K I.
Hodnocení se mírně zhoršovalo první tři zkoumaná období, poté se zlepšování se
zhoršováním střídají se stejnou intenzitou, v roce 2006 dokonce pozorujeme lepší výsledky
než v roce 1999 (obr. 2). Medián se sice nachází mezi počátečním a konečným hodnocením a
rozdíl mezi těmito hodnoceními také vykazuje značné zhoršení za zkoumané období, avšak
průběh křivky se nevyznačuje jakoukoliv pravidelností a předvídatelností dalšího vývoje.
K I. - CELKEM
3,05
Klasifikace
2,85
2,65
2,45
2,25
2,208 2,258 2,171
2,339 2,332
2,314 2,301 2,273
2,242 2,25
2,05
1,85
1999 2000
2001 2002 2003
2004 2005 2006
2007 2008
Roky
Obr. 3: Vývoj hodnocení všech studentů v letech 1999 – 2008 z K I.
Pokud však posuzujeme studenty jako na jednu skupinu, dostaneme křivku, která prokazuje
zhoršení hodnocení za sledovaných deset let, přestože od roku 2003 do roku 2006 dochází ke
zlepšování výsledků, i když jen nepatrně (obr. 3). Medián se nachází mezi původním a
posledním zkoumaným hodnocením studentů.
46
Hodnocení soupažného běhu jednodobého
Tab. 3: Aritmetické průměry hodnocení ze soupažného běhu jednodobého
K II.
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Muži
Ženy
CELKEM
2,205
2,211
2,208
2,192
2,329
2,253
2,225
2,397
2,294
2,16
2,628
2,372
2,222
2,316
2,253
2,112
2,284
2,174
2,221
2,25
2,231
2,136
2,167
2,143
2,238
2,146
2,206
2,341
2,342
2,341
Medián:
Muži: 2,213
Ženy: 2,3
Celkem: 2,242
K II. - Muži
3,05
Klasifikace
2,85
2,65
2,45
2,25
2,238
2,221
2,205 2,192 2,225 2,16 2,222
2,136
2,112
2,341
2,05
1,85
1999 2000
2001 2002 2003 2004 2005
2006 2007 2008
Roky
Obr. 4: Vývoj hodnocení mužů v letech 1999 – 2008 z K II.
Hodnocení mužů ze soupažného běhu jednodobého za zkoumané období je po celou dobu
vyrovnané. Vidíme lepší výsledky v letech 2004 a 2006. Až poslední dva roky dochází
k značnému zhoršení hodnocení (tab.3, obr. 4). Nemůžeme z toho ovšem vyvodit závěr, že
tato tendence bude pokračovat. Medián se nachází mezi hodnotou počátečního a konečného
měření.
47
K II. -Ženy
3,05
Klasifikace
2,85
2,628
2,65
2,45
2,211
2,329
2,397
2,316 2,284
2,25
2,25
2,342
2,167 2,146
2,05
1,85
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
Roky
Obr. 5: Vývoj hodnocení žen v letech 1999 – 2008 z K II.
Křivka hodnocení žen z běhu soupažného jednodobého nám neukazuje nic zajímavého, z čeho
bychom mohli vyvodit jakýkoliv závěr. Vletech 2000, 2001 a 2002 pozorujeme značné
zhoršení hodnocených studentek, naopak v dalších letech, až do roku 2007, viditelné zlepšení.
Až poslední rok je hodnocení opět horší (obr. 5). Medián se nachází mezi první a poslední
měřenou hodnotou.
K II. - CELKEM
3,05
Klasifikace
2,85
2,65
2,45
2,25
2,294
2,208 2,253
2,372
2,253
2,174
2,231
2,341
2,143
2,206
2,05
1,85
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
Roky
Obr. 6: Vývoj hodnocení všech studentů v letech 1999 – 2008 z K II.
Ani křivka charakterizující vývoj hodnocení všech studentů neprokazuje plynulé zlepšování či
zhoršování hodnocení, přestože první a poslední hodnocení vykazují značný rozdíl a nachází
se mezi nimi medián. Průběh křivky se v čase mění – stoupá i klesá (obr. 6).
48
Hodnocení oboustranného bruslení dvoudobého
Tab. 4: Aritmetické průměry hodnocení z oboustranného bruslení jednodobého
S I.
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Muži
Ženy
CELKEM
1,943
2,144
2,045
2,5
2,293
2,409
2,255
3,147
2,612
2,33
2,615
2,46
2,206
2,347
2,253
2,228
2,526
2,335
2,32
2,58
2,408
2,201
2,3
2,225
2,343
2,231
2,304
2,307
2,283
2,296
Medián:
Muži: 2,281
Ženy: 2,324
Celkem: 2,32
S I- Muži
3,05
Klasifikace
2,85
2,5
2,65
2,45
2,255
2,33
2,25
2,05
2,206 2,228
2,32
2,201
2,343 2,307
1,943
1,85
1999
2000 2001 2002
2003 2004
2005 2006 2007
2008
Roky
Obr. 7: Vývoj hodnocení mužů v letech 1999 – 2008 z S I.
Opět sledujeme markantní rozdíl mezi první a poslední naměřenou hodnotou, mohli bychom
ovšem sledovat obdobný rozdíl mezí první a jakoukoliv ze zbývajících hodnot (obr. 7). Pokud
bychom tedy nebrali v potaz maximální a minimální hodnotu (nejhorší a nejlepší hodnocení),
mohli bychom pouze konstatovat, že ohodnocení mužů za oboustranné bruslení dvoudobé za
poslední roky sledovaného období se mění jen mírně.
49
S I. - Ženy
3,147
3,05
Klasifikace
2,85
2,615
2,526
2,65
2,45
2,25
2,58
2,347
2,293
2,3
2,144
2,231 2,283
2,05
1,85
1999
2000 2001 2002
2003 2004
2005 2006 2007
2008
Roky
Obr. 8: Vývoj hodnocení žen v letech 1999 – 2008 – S I.
Kromě překvapivě špatného hodnocení žen z oboustranného bruslení jednodobého v roce
2001 (tab. 4, obr. 8) nevyčteme nic zajímavého ani z tohoto grafu. V tomto případě se
dokonce medián nevyskytuje mezi hodnocením prvního a posledního zkoumaného roku,
natolik je postup křivky rozkolísaný.
S I. - CELKEM
3,05
Klasifikace
2,85
2,612
2,65
2,409
2,45
2,25
2,46
2,253
2,335
2,408
2,225
2,304 2,296
2,045
2,05
1,85
1999
2000 2001 2002
2003 2004
2005 2006 2007
2008
Roky
Obr. 9: Vývoj hodnocení všech studentů v letech 1999 – 2008 z S I.
Vývoj křivky poukazuje opět na radikální zhoršení hodnocení první dvě léta od prvního
hodnocení zahrnutého do výzkumu. Pak dochází ovšem opět k nepřehlédnutelnému zlepšení
v letech 2002 a 2003. Další vývoj už tak výrazný není. Hlavně z grafu opět nevyčteme nic
zajímavého kromě faktu, že mezi poslední a první sledovanou hodnotou existuje rozdíl a
v tomto intervalu se také nachází medián (obr. 9).
50
Hodnocení oboustranného bruslení jednodobého
Tab. 5: Aritmetické průměry hodnocení z oboustranného bruslení dvoudobého
S II.
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Muži
Ženy
CELKEM
1,852
2,167
2,011
2,269
2,268
2,269
2,215
2,529
2,341
2,266
2,628
2,43
2,242
2,357
2,281
2,209
2,517
2,32
2,343
2,602
2,431
2,272
2,267
2,27
2,355
2,338
2,349
2,341
2,428
2,381
Medián:
Muži: 2,268
Ženy: 2,393
Celkem: 2,331
S II. - Muži
3,05
Klasifikace
2,85
2,65
2,45
2,269 2,215 2,266 2,242
2,209
2,25
2,05
2,343
2,272
2,355 2,341
1,852
1,85
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
Roky
Obr. 10: Vývoj hodnocení mužů v letech 1999 – 2008 z S II.
Na této křivce pozorujeme zhoršující se průměr, některé roky (2000, 2002, 2003, 2005)
pozorujeme mírné zlepšení, kterému ovšem předcházelo o to větší zhoršení hodnocení hlavně
v letech v letech 2000 a 2005 (tab. 5, obr. 10). Ohodnocení zvládnutí pohybových dovedností
se zde pomalu plynule zhoršuje.
51
S II. - Ženy
3,05
Klasifikace
2,85
2,529
2,65
2,45
2,25
2,167
2,628
2,517
2,602
2,357
2,268
2,267
2,338
2,428
2,05
1,85
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
Roky
Obr. 11: Vývoj hodnocení žen v letech 1999 – 2008 z S II.
Tato křivka jeví se značně rozkolísaně. Po prvním hodnocení se ženy po tři roky
nepopiratelně zhoršují, pak přichází lepší hodnocení roku 2003 a opět dva roky horší
klasifikace, zlepšení a zhoršení. Téměř to vypadá, že se pohybujeme v sinusoidě (obr. 11).
Přesto je opět první hodnocení mnohem lepší než to z posledního roku a medián leží mezi
nimi.
S II. - CELKEM
3,05
Klasifikace
2,85
2,65
2,45
2,25
2,05
2,269
2,341
2,43
2,281 2,32
2,431
2,27
2,349 2,381
2,011
1,85
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
Roky
Obr. 12: Vývoj hodnocení všech studentů v letech 1999 – 2008
Přestože je možné pozorovat výrazná zlepšení v letech 2003 a 2006, celkově můžeme
sledovat zhoršování hodnocení, zvláště pak v rozdílu první a poslední hodnoty. Pokud
bychom ovšem první měření přehlédli, máme tu opět sinusoidu, i když ne tak výraznou, vývoj
však inklinuje k horšímu hodnocení (obr. 12). Medián je mezi první a poslední hodnotou.
Diskuze
Práce obsahuje množství grafů, které nebylo jednoduché porovnat. Základními srovnávacími
prvky pro nás byly aritmetické průměry.
52
Jsme si vědomi, že výsledky zkoumání mohly do určité míry ovlivnit vnější přírodní
podmínky jednotlivých let, jako je kvalita a množství sněhu, kvalita stopy, pisty apod.,
Rovněž nelze stoprocentně vyloučit ani působení lidského faktoru při hodnocení, přes
veškerou snahu o objektivizaci.
Pokud posuzujeme grafy vývoje hodnocení, můžeme konstatovat, že jejich průběh není
nikterak dramatický, i když v souhrnu k mírnému zhoršování uděleného hodnocení dochází..
Na základě tohoto zkoumání však nelze jednoznačně prokázat, že by se současný životní styl,
s nedostatečnou pohybovou aktivitou, u studentů FSpS projevil výrazně negativně vzhledem
ke schopnosti zvládnout pohybové dovednosti v běhu na lyžích.
Závěr
V předložené práci jsme se pokusili zjistit, zda se změnila úroveň zvládnutí pohybových
dovedností studentů FSpS v průběhu konkrétních deseti let, přičemž zkoumanou oblastí byly
základní techniky běhu na lyžích.
Můžeme konstatovat, že hodnocení studentů je v čase proměnné. Hodnocení z roku 1999 je
ve všech případech lepší než to z roku 2008 a střední hodnoty aritmetických průměrů
klasifikace z jednotlivých let a jednotlivých technik se (až na jeden případ) vyskytují mezi
průměry prvotního a posledního ze zkoumaných let. To by nasvědčovalo tomu, že studenti
nezvládají naučit se jednotlivé techniky za stejných podmínek v té stejné kvalitě jako dříve.
Křivka vývoje hodnocení ovšem tuto tendenci neprokazuje zřetelně. Předpokládali bychom
přímou úměru zhoršujícího se hodnocení nebo konstantní vývoj s bodem zlomu, kde by
proběhlo zhoršení hodnocení, které by se už radikálně nelepšilo. Namísto toho sledujeme
určité výkyvy hodnocení, jejichž další vývoj lze jen stěží předpovídat.
Můžeme tedy vyvodit závěr, že hodnocení studentů se v průběhu sledovaného desetiletí sice
měnilo, ale, dle našeho názoru, nikterak prokazatelně v souvislosti se současným životním
stylem.
Literatura
FIALOVÁ, H, Longitudinální sledování úrovně dovedností studentů FSpS při výuce běhu na
lyžích, DP FSpS MU, Brno, 2009
KRÁLÍK, O., HARTMANN, J. Základy statistiky pro pedagogy. 1.vyd. Brno: Akademické
nakladatelství CERM, 2000. 39 s. ISBN 80-7204-152-5
VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. Brno: Paido, 2002.103 s. ISBN 80-7315-033-6
53
OUTDOOROVÉ AKTIVITY A ROZHODČÍ SPORTOVNÍCH HER
Jan Kresta
Pedagogické fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
v Ústí nad Labem
Úvod
Pohybové aktivity provozované člověkem v přírodě tvoří podstatnou část spektra
celkové pohybové aktivity některých skupin lidí. Může se jednat o aktivity provozované
v rámci organizovaného sportu, popř. provozované rekreačně. Tyto aktivity bývají
provozovány lidmi z nejrůznějších profesních oblastí nebo dokonce se stávají profesí určitých
skupin populace. Některé oblasti pohybové aktivity se mohou zdát vzájemně si vzdálené, ale
nemusí to být pravdou. My se v našem příspěvku zaměříme na outdoorové aktivity, které
provozují rozhodčí futsalu a pokusíme se přiblížit oblast sportovních her k aktivitám
v přírodě.
V odborné literatuře je v oblasti sportovních her značné množství poznatků o výkonu a
dalších aspektech aktérů utkání – hráčů. Méně výzkumně zmapovanou oblastí se jeví oblast
rozhodčích těchto sportovních her. V souladu s Šafaříkem a Stibitzem (1978) se domníváme,
že rozhodčí je důležitou součástí každé sportovní hry, protože se přímo podílí na jejím
průběhu a tím i na výsledném dojmu pro diváky, funkcionáře, hráče samotné. V neposlední
řadě je mocí výkonnou i soudní při rozhodování o herních situacích dle pravidel.
Rozhodování (myšleno činnost rozhodčího) ve sportovních hrách je složitým procesem, při
němž je rozhodčí - člověk nucen, většinou při fyzické zátěži a pod psychickým tlakem
rozhodovat o herních situacích (Šafařík a Stibitz, 1978; Slepička a kol., 2006; Helsen, 2004).
A právě vzhledem k faktu, že rozhodčí je vystaven poměrně velké psychické zátěži
před, při i po utkání (Castagna, 2009; Helsen, 2004), využívají rozhodčí pro odreagování i pro
přípravu na utkání nejrůznější činnosti. Jednou z oblastí, která je i dle našich zkušeností
rozhodčími využívána, je oblast pohybových aktivit realizovaných v přírodě.
Cíl práce
Cílem práce je přispět do problematiky využití outdoorových pohybových aktivit
rozhodčími sportovních her jakožto prostředku pro přípravu na utkání.
Metodika výzkumu
V tomto dotazníkovém šetření s polouzavřenými otázkami, jsme v rámci případové
studie určité skupiny respondentů oslovili vybrané futsalové rozhodčí (Thomas & Nelson,
2001). Výběr byl záměrný, vybráni byli rozhodčí ze Svazu futsalu v ČR. Jednalo se o 20
rozhodčích, kteří jsou pověřeni řízením pouze 1.ligy (muži ve věku 23-45let, s rozhodcovskou
praxí 2-17let). Šetření proběhlo v březnu roku 2011 se svolením subkomise rozhodčích
Svazu futsalu ČR. Byla zaručena anonymita při zveřejnění výsledků.
Rozhodčí byli dotazováni jak využívají outdoorové pohybové aktivity při přípravě na
utkání. Dotazování byl rozděleno do dvou oblastí. První byla oblast, ve které rozhodčí
odpovídali jaké outdoorové pohybové aktivity využívají při přípravě na utkání z
dlouhodobého hlediska („tréninkový proces“). Druhou oblastí bylo jejich využití
outdoorových pohybových aktivit před utkáním, kdy se touto aktivitou mohou odreagovat
(tedy nikoli v rámci tréninkového procesu). Využili jsme klasifikaci aktivit realizovaných v
54
přírodě podle Louky et al. (2010). Ve výsledcích budou uvedeny pouze aktivity, které
rozhodčí vybrali alespoň jedenkrát.
Výsledky
V první oblasti, kde jsme se dotazovali na outdoorové pohybové aktivity využívané
rozhodčími při přípravě na utkání z dlouhodobého hlediska, nám vyšly následující výsledky.
Z celkového počtu dvaceti dotázaných rozhodčích se jich nejvíce věnuje cvičením v
přírodě (na rozvoj kondičních předpokladů). Podrobnosti uvádí tab. 1. Ostatní pohybové
aktivity v přírodě nebyly rozhodčími ani jednou označeny (např. bouldering).
Tab. 1 Pohybové aktivity v přírodě provozované rozhodčími (n=20)
odpovědi ANO
5
6
4
2
hry v přírodě cvičení v přírodě
lanové překážky
běh v přírodě
%
25,00%
30,00%
20,00%
10,00%
Mezi frekventované outdoorové pohybové aktivity rozhodčích patří cyklistika, která
jednoznačně předčila běh a ostatní v létě realizovatelné sporty. Podrobnosti uvádí tab. 2 a 3.
Ze zimních sportů je zastoupeno lyžování (30 %) a bruslení se snowboardingem (pouze
jedním repsondentem). Ostatní sportovní odvětví zůstala nezastoupena.
Tab. 2 Letní outdoorové sporty provozované rozhodčími (n=20)
odpovědi ANO
9
2
2
cyklistika
běh
plavání
%
45,00%
10,00%
10,00%
Tab. 3 Zimní outdoorové sporty provozované rozhodčími (n=20)
odpovědi ANO
6
1
1
lyžování
snowboarding
bruslení
%
30,00%
5,00%
5,00%
Ve druhé oblasti jsme se zaměřili na využití outdoorových pohybových aktivit před
utkáním, kdy se touto aktivitou mohou odreagovat. Může se jednat o aktivity několikadenní,
popř. jednodenní, či kratší.
Velké zastoupení (50%) mají u rozhodčích v oblasti pobývání v přírodě procházky
(50%), houbaření (45%) a rybaření (25%). Ostatní aktivity nabídnuté rozhodčím v dotazníku
jsou všechny zastoupeny v tabulce alespoň jednou kladnou odpovědí – oproti předchozím
výsledkům. Oblíbenou aktivitou se ukazuje i turistika a její jednotlivé formy, kde převažuje
cykloturistika společně s pěší turistikou (viz tab. 4 a 5).
55
Tab. 4 Pobyty v přírodě provozované rozhodčími (n=20)
odpovědi ANO
5
2
3
2
3
10
5
9
letní přechody (hor, údolí)
zimní přechody (hor, údolí)
letní expedice
zimní expedice
táboření
procházky
rybaření
houbaření lov
%
25,00%
10,00%
15,00%
10,00%
15,00%
50,00%
25,00%
45,00%
Tab. 5 Formy turistiky provozované rozhodčími (n=20)
odpovědi ANO
11
10
3
4
3
7
pěší
cyklo
vysokohorská
lyžařská
vodní moto
%
55,00%
50,00%
15,00%
20,00%
15,00%
35,00%
Diskuse
Z vlastní zkušenosti víme, že nároky na rozhodčí sportovních her jsou čím dál vyšší.
Toto souvisí s nutností zvýšení efektivity tréninkového procesu rozhodčích. Současná situace
v přípravě rozhodčích ve futsale není ideální, nicméně se pracuje na jejím zlepšování. Z větší
části je odpovědný za přípravu na utkání sám rozhodčí. Nadřízenými orgány je většinou
kontrolována jeho výkonnost, bez ohledu na prostředky, které pro přípravu využije. Nás
zajímalo využití outdoorových aktivit, protože s nimi máme pozitivní vlastní zkušenosti.
V případě první oblasti, kterou jsme se zabývali (outdoorové pohybové aktivity
využívané rozhodčími při přípravě na utkání z dlouhodobého hlediska), je nutno učinit
několik poznámek. V této oblasti se ukázalo, že dominuje cyklistika společně s během v
přírodě. Lze to brat za alternativu rozvoje zejména vytrvalostních schopností. Překvapila nás
cvičení a hry v přírodě, které rozhodčí uvedli v třetinovém či čtvrtinovém zastoupení. Zde je
možno spatřovat alternativu pro rozvoj rychlostních, koordinačních či silových schopností.
Otázkou je, zda forma provozování těchto aktivit je vhodně řízena, aby bylo dosaženo efektu
trénovanosti.
V druhé oblasti (využití outdoorových pohybových aktivit před utkáním, kdy se touto
aktivitou mohou odreagovat), nás nepřekvapily údaje o oblibě rybaření (houbaření), což jsou
aktivity velmi opozitní vůči sportovním hrám. Proto považujeme tyto aktivity za velmi
vhodné pro odreagování před utkáním. Naopak nás překvapily odpovědi od části rozhodčích o
jejich oblibě zimních či letních přechodů. Velmi oblíbenou aktivitou se ukazuje turistika ve
všech formách.
56
Závěr
V příspěvku jsme chtěli obohatit problematiku využití outdoorových pohybových
aktivit rozhodčími sportovních her, jakožto prostředku pro přípravu na utkání. Z výše
prezentovaných výsledků lze vyvozovat určitou oblibu těchto aktivit u rozhodčích, stejně jako
tomu je u obecné populace. Jejich využívání v oblasti tréninkového individuálního procesu je
diskutabilní, zejména z hlediska řízení a efektivity tohoto procesu. Naopak je doporučujeme
využití v oblasti psychické přípravy na utkání nebo psychické regenerace po něm.
Literatura
CASTAGNA, C. et al. (2009). Match demands of professional futsal:case study. Journal of
science and medicine in sport. vol. 12.
HELSEN, W., BULTYNCK, J.B. (2004). Physical and perceptual-cognitive demands of topclass refereeing in association football. Journal of Sports Sciences. 179-189.
LOUKA, O. et al. (2010). Základy turistiky a sportů v přírodě. Ústí nad Labem: Pedagogická
fakulta UJEP.
THOMAS, J. R., & NELSON, J. K. (2001). Research methods in physical activity.
Champaign, IL: Human Kinetics.
57
ODBORNÁ SEKCE 2
Inovace předmětů v oblasti výzvových sportů v rámci
studijního programu tělesné výchovy a sportu
58
BIODROMÁLNÍ POHLED NA VÝZVOVÉ (RIZIKOVÉ) SPORTY
Jana Hoffmannová
Fakulta tělesné kultury, Olomouc
Úvod
Vycházíme z přirozeného východiska biodromální psychologie, kterým je to, jak svému
životu rozumí ten, kdo ho žije a utváří. Čerpáme z přesvědčení, že vedení vlastního života je
realizací osobní svobody, která patří k nejvyšším hodnotám moderního člověka. V životní
cestě člověka dochází k přechodům, ve kterých se formují důležitá rozhodnutí a ty určují další
směřování vývoje (Říčan, 2006). Jedná se jednak změny v rolích a postavení, které významně
ovlivňují život jedince (začátek školy, přechod ze základní školy na střední, puberta, získání
první práce, opuštění domova apod.), jednak se mění se okruh lidí, kteří člověka obklopují.
Ve sportovní psychologii se problematikou tzv. life transitions (životních proměn) zabývá
např. Murphy (1995), Lavalee a Wylleman (2006), Stambulova (2007). V životní dráze je
sportovec konfrontován významnými událostmi (life events), které mohou být jak pozitivní,
tak negativní a mají dlouhodobý dopad na život jedince (Morris & Summers, 1995). Rozdíl
mezi životní proměnou a událostí spočívá v procesuální záležitosti a jednorázová akce,
mnohdy nečekaná, s malou možností předvídání či ovlivnění. Přes 40 let se debatuje, zda
jednání člověka je určováno spíše rysy jeho osobnosti (např. Vaněk, Hošek & Svoboda 1974;
Kajtna, Tušak, Barič & Burnik, 2004; Breivik, 1999; Hoffmannová 2003), situačními vlivy
(Kerr & Svebak, 1989) či jejich složitými interakcemi. Přehlíží se, že rysy osobnosti se
mohou různě prosazovat v různých životních okolnostech.
Pojem biodromální psychologie (řecky bios = život, dromos = běh) navrhl Josef Koščo
(1987), který chápe vývoj jako neustálý proces změn, přičemž i v dospělosti a stáří má člověk
potenciál pro růst. Životní cesta je pro každého člověka jedinečná a je ovlivňovaná řadou
sociokulturních a socio-ekologických vlivů. S myšlenkou životní dráhy osobnosti, „
Lebenslaufpsychologie“, vystoupila německá psycholožka Charlotta Bühlerová (1933).
Anglicky mluvící země používají označení „lifespan psychology“, což je psychologie
životního rozpětí (Baltes, Staudinger & Lindenberger, 1999).
Erikson (1999) pojmenovává existenci tzv. „normální“ vývojové krize a změny, kterými si za
život každý člověk projde. Definuje každé životní stádium určitým úkolem, který má člověk
ve svém duševním vývoji splnit. To, jak je zvládne překonat, závisí na úrovni osobnostní
zralosti. Tyto vývojové krize považuje za bod obratu, za křižovatku, kde se člověk buď vydá
cestou růstu, nebo se na nějakou dobu zastaví. Každé vývojové období obsahuje jak vývojové
úkoly, které člověk řeší, tak i růstová nebezpečí. Nevylučují se navzájem, obohacují se.
Z pojetí vyjadřujícího názor, že krizové situace jsou přirozenou výzvou k růstu člověka,
rovněž vycházíme v naší práci, krize tedy znamená hrozbu, riziko i příležitost. Vývojová krize
nastává, dostanou – li se hybné síly do ostrého rozporu. Je to stav, kdy už není možné zůstat
takovým jako dosud, a přitom cesta kupředu není otevřena nebo je velmi nesnadná. Ze
střetnutí protikladů vzniká nová kvalita. To zároveň znamená, že se ztrácí něco starého
(Říčan, 2006).
Zaměření na životní události může být prospěšné v úsilí o účinný podíl na utváření obecné
teorie celoživotního vývoje člověka vysvětlující stávající projevy a umožňující i anticipaci
pravděpodobného chování a prožívání v budoucnu. Jednou z metod jak tyto významné
události v životě jedince zachytit představuje čára života (life line), na níž, na základě
metafory životní stezky, je formována vizuální reprezentace životního běhu v grafické podobě
59
časové a emoční osy (Čermák, 2004; Vlčková, 2004; Schroots & ten Catová, 1989).
Představuje příležitost k uchopení a objasnění individuálních osobnostních projevů a jejich
změn v daném prostředí a časovém úseku života. Dále nám poskytuje cenné informace o
pozitivním formování osobnosti, harmonizaci jejich stránek umožňující účinné zvládnutí
kritických životních událostí, uspokojivou seberealizaci jedince během celé životní cesty.
Pocit ovlivnitelnosti průběhu životních událostí odráží pocit schopnosti zvládnout situace a
ovlivňuje také způsob hodnocení stresových událostí. Výzva také zahrnuje kognitivní
hodnocení, názor, že změna patří k životu a je nutno chápat ji spíše jako příležitost k růstu než
jako ohrožení. Každé rozhodování je obtížné a důvod spočívá v tom, že rozhodnutí v sobě
vždy zahrnuje zamítnutí, tedy ke každému ano musí nutně existovat nějaké ne, každé
rozhodnutí eliminuje nebo „zabíjí“ jiné možnosti. Rozhodnutí jsou drahá, protože vyžadují se
něčeho vzdát. Učinit rozhodnutí znamená odříznout se od ostatních možností. Subjektivně
nejkonfliktnější je rozhodování shledává Hošek (1999, 28) „v situaci, kde riziko je
padesátiprocentní“. Tento názor rozvíjí logickou dedukcí, že „to, co může mít člověk se
stoprocentní pravděpodobností, má pro něj nízkou hodnotu“. Naopak cíle, které jsou
nedosažitelné, mají potom subjektivní hodnotu nejvyšší.
Domníváme se, že každodenní běžné, všední, obvyklé situace většinou vedou k tomu, že se
člověk projevuje rovněž stereotypně, jedná podle zavedených zvyklostí, nemá příležitost
ukázat, co v něm je nebo čeho se mu nedostává. Mezní, náročné, neočekávané, nové situace
naopak tento „výzvový“ ráz mají, člověk nemůže uplatnit navyklé stereotypní reakce. Jedinec
má tedy dvě možnosti. Pohotově zmobilizovat a zkombinovat vhodné prvky svého
dosavadního repertoáru způsobů chování v nový funkční celek nebo selhat a projevit svou
nezpůsobilost, nepřipravenost ke zvládání situace či úkolu. V takovém případě lze nahlížet na
neobvyklé situace jako příležitost ke zjištění toho, jak rychle se dokáže vpravit do nových
podmínek, jak dokáže mobilizovat své zdroje a rezervy, jak rychle a efektivně se dovede učit
ze svých chyb a novým zkušenostem.
Výzkumné metody
Základní metodu sběru dat tvoří polostrukturované interview v rámci focus groups a metoda
životní křivky. V kontextu s focus group se opíráme o Morganovo (2001, 9) pojetí focus
group jako „výzkumné metody, jejímž prostřednictvím získáváme kvalitativní data za využití
skupinové interakce vzniklé a probíhající v debatě na téma určené badatelem“. Morgan (1997)
uvádí na základě uskutečněných šetření (Morgan a Spanish 1984), že nejviditelnějším
výsledkem pozorovatelným na základě interakce v rámci focus group je způsob, jakým na
sebe participanti navzájem reagují, jak vyjadřují souhlas či nesouhlas, kladou otázky a
odpovídají na ně a tak podobně. Proto také podle Morgana (2001) účastníci focus group často
udávají, že nejzajímavějším aspektem diskusí je šance "sdílet a srovnávat" jejich představy a
zkušenosti. V této souvislosti se domnívám, že tato skutečnost je velmi významným aspektem
hovořícím ve prospěch využití uvedené metody v mém výzkumu. Focus group se tak stává
přirozeným pokračováním procesu společného hledání smyslu významných životních událostí
i jejich zobecnění ve vztahu ke sportovní činnosti. O možnostech a vhodnosti využití focus
group v kinantropologickém výzkumu jsme pojednávali již dříve (Šebek & Hoffmannová,
2010). Metoda čáry života jako výzkumný nástroj se vyvíjela z původně projektivní techniky
(Tyl, 1985), avšak v našem výzkumu není takovýmto způsobem pojata, a slouží nám
především jako individuální prezentace subjektivního pojetí svého života. K datům získaných
prostřednictvím křivky přihlížíme ve smyslu osobní výpovědi každého účastníka, tedy jak ji
vnímají oni sami, aniž bychom dále jinak interpretovali křivku a hodnotili ji na základě
skrytých významů. Data jsou zpracována a kódována v softwarovém programu Atlas.ti 5.
Analýza dat probíhá prostřednictvím metody zakotvené teorie (grounded theory), kterou
60
vyvinuli Strauss a Glaser (Strauss & Corbinová, 1999). Tato teorie je založena na
systematickém shromažďování údajů o zkoumaném jevu a jejich analýze. Zakotvená teorie
reprezentuje realitu a údaje, které ji utváří, jsou srozumitelné a obsažné, čímž se teorie stává
dostatečně pružnou, aby se dala aplikovat na různé situace spojené se zkoumaným jevem
(možnost ovlivňovat zkoumaný jev) (Corbin & Strauss, 1999). Uvědomujeme si, že vzhledem
k metodě zakotvené teorie (Bryant & Charmaz, 2008) nemůžeme utvářet obecné závěry.
Avšak pokud se snažíme zejména o porozumění, nezříkáme se ani vysvětlení jevu, který
zkoumáme. Jak uvádí Hendl (2005) „porozumění znamená rekonstrukci toho, jak někdo
druhý propojuje skutečnosti pomocí jím uznávaných zákonitostí, zatímco vysvětlení znamená
propojení událostí pomocí zákonitostí uznávaných námi“.
Zkoumaný soubor
Kritériem našeho účelového výběru je příslušnost ke skupině sportovců věnujících se
rizikovým sportům, kterými jsou freeskiing a freestyle snowboarding na špičkové a lektorské
úrovni. Uvědomujeme si, že tento způsob záměrného výběru je často kritizován, nicméně při
využití metod triangulace a dalších metod kontroly validity „lze velmi účinně právě
předcházet riziku nevyužití či zkreslení výsledku analýzy prvotních dat“ (Miovský, 135).
Vzhledem ke zvolené metodě analýzy dat zakotvené teorie, je náš sběr dat řízen vznikající
teorií. Takto teoreticky zaměřený výběr (theoretical sampling) „ je hlavním postupem při
sběru dat v kvalitativním výzkumu“ (Hendl, 2005). V současné době pracujeme se třemi
focus groups, z nichž každá byla tvořena šesti účastníky. Jedná se o skupinu freestylistů lyže a
snowboard, kteří jsou výkonnostně orientováni, tj. účastní se seriálú závodů. Druhou skupinu
tvoří opět lyžaři a snowboardisti freestylisti, kteří svým umem jsou na špici v ČR, účastní se
exhibicí, v minulosti závodili a nyní se podílí se na výuce freestylu (pořádají různé kempy pro
mladé). Třetí skupinu tvoří instruktoři freestylu, kteří učí freeskiing a skoky na snowboardu
v komerční lyžařské škole. Cílem naší práce není komparace jednotlivých skupin, nicméně
způsob složení může ovlivnit výsledky výzkumu, což bude předmětem naší diskuze.
Dílčí výsledky
V současné době pro lepší přehlednost pracujeme při konceptualizaci dat s kódy rozdělenými
do čtyř skupin. Tyto skupiny se mohou, ale nemusí shodovat s kódovými kategoriemi, resp.
v programu Atlas.ti 5 obsaženými families. Jedná se o skupiny zahrnující významné
momenty, úlohu sportu v životní dráze, vnější a vnitřní faktory. U nejpočetnějších kódů jsme
vytvořili síťové náhledy s jednotlivými citacemi ze strany účastníků výzkumu. Jde o krok,
který nám umožňuje lepší přehled nejčastěji použitých kódů a vizualizaci pro kontrolu, zda se
jednotlivé citace účastníků opravdu k tomuto kódu vztahují. Následující příklad síťového
náhledu ukazuje vnímání pozice freeskiingu a freestylu snowboardingu v jejich životě ze
strany účastníků v aktuálním čase výzkumu. Níže uvádíme další příklady síťových náhledů ve
vztahu k dílčím výsledkům procesu konceptualizace dat.
61
dominance v životì
[3:2][5] Ne tak, tu nejvìtší
-------------------Ne tak, tu nejvìtší
[3:24][8] To je tìžká závislost
-------------------To je tìžká závislost
[1:55][2] všecko, co se toho týèe mì zaj..
-------------------všecko, co se toho týèe mì zajímá
[1:67][7] Já to mám taky tak aji pøes to..
-------------------Já to mám taky tak aji pøes to léto
[3:149][315] Tebe to strašnì baví a tím
žij..
-------------------Tebe to strašnì baví a tím žiješ tady
takhle
[1:56][2] Podle toho se tak oblíkám, pos..
-------------------Podle toho se tak oblíkám, poslouchám
takovou hudbu, kterou všichni ostatní, co
dìlají snowboarding
[1:68][7] tak v podstatì se všechno
motá..
-------------------tak v podstatì se všechno motá kolem
toho snowboardingu
[1:50][4] všechno se snažím
pøizpùsobova..
-------------------všechno se snažím pøizpùsobovat
snowboardingu tak
[1:75][8] kteøí jenom jezdí nebo takhle
-------------------kteøí jenom jezdí nebo takhle
[1:88][12] Tak všichni mají tak nìjak ste..
-------------------Tak všichni mají tak nìjak stejnej cíl
[1:39][11] všechno je to vlastnì jako o j..
-------------------všechno je to vlastnì jako o ježdìní.
[3:1][5] udìlal bych pro to první posle..
-------------------udìlal bych pro to první poslední
[1:82][11] prostì snowboard je všechno
ok..
-------------------prostì snowboard je všechno okolo
[3:454][385] Ale to je prostì vìc, my
tøeba..
-------------------Ale to je prostì vìc, my tøeba máme, aji
Mojmír to má tak urèitì, tu zimu máš celou
zátah, prostì.
[1:65][5] a že jo, snowboardingem žiju
-------------------a že jo, snowboardingem žiju
Účastníci uvádí, že provozování freestylu na lyžích či snowboardu působí na ně formativním
dojmem. Freestyle je součástí jejich života, ovlivňuje je a má určitý podíl na utváření jejich
osobnosti.
[3:445][373] že jakoby sem byl ve styku
s d..
-------------------že jakoby sem byl ve styku s dospìlými
lidma a jakoby hnedka sem byl jakoby
starší
formování života
[3:26][10] Ale stálo to za to. Jízda, des..
-------------------Ale stálo to za to. Jízda, deset let, uf
[1:52][2] mì svým zpùsobem ovlivòuje.
-------------------mì svým zpùsobem ovlivòuje.
[3:44][11] Takže je to velká souèást
mého..
-------------------Takže je to velká souèást mého života,
protože je to spojený s pøírodou, kterou
mám asi ráda nebo tak nìjak bych to øekla
[3:447][373] Ale øíkám, jakoby dalo mi
to h..
-------------------Ale øíkám, jakoby dalo mi to hodnì
[1:166][27] ty dìti to potøebujou, jo,
oni..
-------------------ty dìti to potøebujou, jo, oni potøebujou
navést na ten správný smìr jako.
[1:49][4] Mì v životì odvíjí už z èásti ..
-------------------Mì v životì odvíjí už z èásti všechno od
toho
[3:46][14] Já si myslím, že to dìlá lepší..
-------------------Já si myslím, že to dìlá lepší, lepší nebo
lepší, z klukù to dìlá lepší lidi
[1:78][9] Ta domluva s tìma kamaráda
pot..
-------------------Ta domluva s tìma kamaráda potom,
když jsme jezdili na ty snowboardy
[3:8][7] ovlivòuje velkou èást mého živ..
-------------------ovlivòuje velkou èást mého života
[1:66][6] A seš zase slušná
-------------------A seš zase slušná
[3:27][11] Pro mì je to jako souèást urèi..
-------------------Pro mì je to jako souèást urèitì života
[3:7][6] ale je to nìco, je to prostì u..
-------------------ale je to nìco, je to prostì už souèást
[3:3][5] je jako èásteènì mùj život
-------------------je jako èásteènì mùj život
Důležitou úlohu ve freestylu na lyžích či na snowboardu hraje pocit vlastního vloženého úsilí.
[3:186][132] jako to fakt zabiješ jednou,
vlastní vložené usilí
a..
-------------------jako to fakt zabiješ jednou, ale jako
musíš chtít
[3:306][58] Takže je to jenom v mé
hlavì, ..
-------------------Takže je to jenom v mé hlavì, no
[3:609][105] Udìlal sem pro to hodnì
-------------------Udìlal sem pro to hodnì
[3:189][133] tak si všechno vydobyl
úplnì s..
-------------------[3:368][77] a máš to jenom jeden skok a
tak si všechno vydobyl úplnì sám
[3:600][80] mezi tìma lidma, já neøíkám,
de..
j..
--------------------------------------a máš to jenom jeden skok a deš na
mezi tìma lidma, já neøíkám, jakože
mùstek, a tam se do toho hecneš tøeba
[3:62][17] vás to motivuje a prostì to
tøeba freeskieøi k tobì vzhlíží, ale ty se k
sám
de..
tomu musíš propracovat.
-------------------vás to motivuje a prostì to de a
najednou to de prostì a je to lepší a lepší
[3:112][143] Když už je všechno fakt
a tøeba zkusíte nìco úplnì inèího
velký ..
[3:390][245] Nic prostì. To je jenom
-------------------jejich..
[3:201][142] my sme si stavìli dvojáky,
Když už je všechno fakt velký už a
-------------------tro..
chceš do toho dát všechno
Nic prostì. To je jenom jejich aktivita, je
-------------------to jenom jejich motivace, protože je to
my sme si stavìli dvojáky, trojáky
baví, a že to chtìjí dìlat.
[1:140][21] Hlavnì takhle z toho mám
dalek..
[3:614][110] Ale ne, ale ne, tam de o to
-------------------v ..
Hlavnì takhle z toho mám daleko víc
[3:196][137] On si všechno taky vyjel
-------------------sám
Ale ne, ale ne, tam de o to v tý hlavì,
-------------------tam de o tu motivaci, víš co?
On si všechno taky vyjel sám
62
Nejčastěji zmiňovaným faktorem v souvislosti provozování freestylu na lyžích či snowboardu
je pestrost a variabilita aktivity. Tato sportovní činnost představuje prostor pro vlastní tvorbu,
provedení a prezentaci jednotlivých triků. Významným faktorem se zdá být možnost
sebevyjádření. Ke stejným výzkumným zjištěním dospěl Šebek (in press).
variabilita aktivity
[3:113][143] že to není prostì stejný
-------------------že to není prostì stejný
[3:387][238] Je to variabilní.
-------------------Je to variabilní.
[3:105][143] Ale u nás je taky víc
možností..
-------------------Ale u nás je taky víc možností v tom
freestylu, no
[3:279][233] Mùžu se toèit doleva,
doprava...
-------------------Mùžu se toèit doleva, doprava. Já mùžu
fakt cokoliv.
[1:247][52] Tak to tak bývá aji na tìch
zá..
-------------------Tak to tak bývá aji na tìch závodech, že
když se jede bez trik, tak ti jezdci si to
tøeba mezi sebou èasto hodnotí sami,
kdo to vyhrál.
[3:278][232] Mùžeš dát nohu pøes
nohu, mùže..
-------------------Mùžeš dát nohu pøes nohu, mùžeš jet
dozadu
[3:77][123] ale pøitom mùžu zùstat u
frees..
-------------------ale pøitom mùžu zùstat u freeskiingu,
protože tam je taková variabilita prostì
všech trikù a možností
[3:271][225] Mì baví to, že prostì se
uèím ..
-------------------Mì baví to, že prostì se uèím ty rùzné
variace, co jsou
[3:360][398] my tìch trikù máme hroznì
moc,..
-------------------my tìch trikù máme hroznì moc, ale ještì
se to vždycky mìní, když pøijedeš nìkam
jinam.
[3:32][11] Mnì se na tom líbí ta variabil..
-------------------Mnì se na tom líbí ta variabilita
[3:468][405] Ale zase u vás to nehraje
tako..
-------------------Ale zase u vás to nehraje takovou roli
extra moc velkou, když už vyletíš, tak už
mùžeš skoèit jak? Buï naplocho nebo
trochu jakoby na trochu koplém mùstku
nebo prostì na normálním. U vás to
nehraje roli,
[3:284][242] Mùžeš skákat pøes trupku,
pøes..
-------------------Mùžeš skákat pøes trupku, pøes lavièku,
pøes strom a všechno, že?
[3:277][230] Ty si mùžeš vybrat jeden
skok,..
-------------------Ty si mùžeš vybrat jeden skok, že a
mùžeš si tam chytnout patku, potom
špièku a mùžeš dát nohu pod nohu
[3:282][239] Prostì máš prostì víc
možností..
-------------------Prostì máš prostì víc možností.
[3:465][402] U vás se to liší, že vy máte
p..
-------------------U vás se to liší, že vy máte prostì každý
jiný mùstek, že jo? Vy nemáte tohle, že
to musí být dvacet centimetrù doprava...
V souvislosti s jinými sporty je mnohdy často uváděna důležitost cesty jako cíle oproti
výsledku. Účastníci výzkumu uvádí, že freestyle na lyžích či snowboardu dělají proto, že je
baví učení se novým trikům, zkoušení nových trendů apod.
cesta jako cíl
výsledek jako cíl
[3:481][411] takže jako pøedpokládám,
že pu..
-------------------takže jako pøedpokládám, že pudu zase
výkonnostnì nahoru.
[3:404][259] Já ten sport dìlám, protože
mì..
-------------------Já ten sport dìlám, protože mì baví to
uèení se
[1:230][28] anebo samozøejmì, kdyby to
šlo..
-------------------anebo samozøejmì, kdyby to šlo, tak
bych byl rád, ale nejdu tam jako zatím
nìjak cílevìdomì, abych se zlepšoval
poøád se chci zlepšovat, ale nedávám
tomu to, co se prostì dává ve sportech.
[3:410][261] To je nìco jiného, on dìlá
jin..
-------------------To je nìco jiného, on dìlá jiný sport. Jeho
sport je závislý na kvalitním výsledku.
[3:406][259] ne ten výsledek.
-------------------ne ten výsledek.
[3:324][72] a nejen ten výsledek.
-------------------a nejen ten výsledek.
[3:325][72] a to uèení se, sorry, to není
..
-------------------a to uèení se, sorry, to není jakože, ty
když...víš jak to myslím? My se bavíme
tím uèením.
[3:403][259] protože to potom zavání
tím, ž..
-------------------protože to potom zavání tím, že to dìláš
kvùli výkonu.
[3:326][72] Zatímco u sportu, jako dìláš
t..
-------------------Zatímco u sportu, jako dìláš ty, je dobrý
ten výsledek
[3:327][261] Jeho sport je závislý na
kvali..
-------------------Jeho sport je závislý na kvalitním
výsledku
[1:180][31] Mì celkovì závodìní pøestalo
b..
-------------------Mì celkovì závodìní pøestalo bavit
[3:482][413] A potom se dostáváme na
olympi..
-------------------A potom se dostáváme na olympijské
hry, v Soèi 2014, kde bych chtìl být,
takže to by byl mùj absolutní vrchol
Další často citované výroky jsou ve smyslu osobní svobody, nezávislosti a zábavy. Důležitost
je přisuzována faktu, že freestylisté si dělají sport po svém a s radostí.
63
nezávislost
[3:231][187] jedeš si své
-------------------jedeš si své
[1:80][9] tak mùžeš jet v podstatì sama
-------------------tak mùžeš jet v podstatì sama
[3:11][6] nebaví mì tøeba poslouchat lid..
-------------------nebaví mì tøeba poslouchat lidi a tak ty
názory a televizi
[3:357][393] Vy fakt prostì jakoby
obleèeš ..
-------------------Vy fakt prostì jakoby obleèeš se jako,
cigárko, trávièka, úplnì zhulení dete na
závody
[3:34][11] Je to prostì volný, a když
pro..
-------------------Je to prostì volný, a když prostì èlovìk
chce tak je s kamaráda, je s lidma, který
to dìlaj
[3:45][11] A potom je ten freestyle, že
m..
-------------------A potom je ten freestyle, že mùžu nosit
volný gatì. Práce, ve škole, furt musí
èlovìk nosit podpadky a nìjaký sukýnky a
pak si to prostì jako obrátí a je to fajn,
takže tak.
[3:96][131] A mùže si u toho øíkat, co
chc..
-------------------A mùže si u toho øíkat, co chcem
[3:87][128] protože já v tom vzduchu
mùžu ..
-------------------protože já v tom vzduchu mùžu dìlat
fakt, co chci.
[3:59][17] když prostì by tøeba aji ti li..
-------------------když prostì by tøeba aji ti lidi nebyli okolo
[3:111][143] že každej dìlá nìco jinýho
-------------------že každej dìlá nìco jinýho
zábava
[3:592][294] Ten sport mají dìlat jenom
pro..
-------------------Ten sport mají dìlat jenom pro radost
[1:45][28] Je to prostì zábava, že já
poø..
-------------------Je to prostì zábava, že já poøád beru
snowboard spíš jako zábavu než jako
sport
[3:20][7] proto to dìlám a baví mì to
[3:270][225] A zábava je, že my jich
máme f..
-------------------A zábava je, že my jich máme fakt víc
prostì než je u vás.
-------------------proto to dìlám a baví mì to
[1:241][48] ti lidí, co zaèínali tak už ne..
-------------------ti lidí, co zaèínali tak už nejsou úplnì
mlaïáci a nehrnou se tak do tìch závodù,
ale chcou si to spíš užít.
[1:229][28] ale mám to v sobì
poskládaný t..
-------------------ale mám to v sobì poskládaný tak, že je
to zábava, že to je mùj koníèek
[1:34][11] prostì snowboard je všechno
ok..
-------------------prostì snowboard je všechno okolo o
ježdìní nìkam a na party
[3:217][179] prostì jen tak ze srandy
-------------------prostì jen tak ze srandy
[3:37][11] A baví mì to
-------------------A baví mì to
[3:10][6] Je to dobrej pocit, prostì, ba..
-------------------Je to dobrej pocit, prostì, baví mì to
[3:220][182] ty jo, mì to baví
-------------------ty jo, mì to baví
[1:243][49] Jo, to je pøesnì ono, užít si ..
-------------------Jo, to je pøesnì ono, užít si to, co tì baví.
[3:237][190] jedeš sem, pro zábavu
-------------------jedeš sem, pro zábavu
[3:4][5] Protože mì to v tom vzduchu ba..
-------------------Protože mì to v tom vzduchu baví
[3:272][225] Mì baví to, že prostì se
uèím ..
-------------------Mì baví to, že prostì se uèím ty rùzné
variace
Ve výzkumu se opakovaně setkáváme s tématem úrazu. Účastníci se riziko zranění nejen
uvědomují, ale i s tím do budoucna počítají, berou ho jako součást sportovní činnosti, které se
věnují. Zároveň však mají vlastní způsoby minimalizace možnosti zranění.
64
[1:255][74] Já si dávám bacha na ty
fregme..
-------------------Já si dávám bacha na ty fregmenty, ty
neskáèu, po tìch bych se asi nepostavil.
[3:333][362] takže to prostì všechno
smeteš..
-------------------takže to prostì všechno smeteš a prostì
jezdíš a seš rád, no
[3:422][321] Tam je potom druhá vìc,
když s..
-------------------Tam je potom druhá vìc, když se zraníš.
[3:448][373] a jakoby èeho se nejvíc
bojím ..
-------------------a jakoby èeho se nejvíc bojím jakoby,
proè jakoby skonèit, tak je to zranìní
[3:331][362] A pak je to tøeba blbý si
tøeb..
-------------------A pak je to tøeba blbý si tøeba øíct, že
„mùže se ti nìco stát“
stín úrazu
[3:428][324] pak se tøeba se zraní
-------------------pak se tøeba se zraní
[3:371][77] Ale pøitom stejnì furt jakoby
..
-------------------Ale pøitom stejnì furt jakoby maximálnì si
mùžeš dát prostì na èuòu nebo na záda a
prostì dobré, všechno oukej
[3:598][77] U vás, když ty to vidíš, tak
t..
-------------------U vás, když ty to vidíš, tak ty to mùžeš
skoèit do té vody, že jo? Ty se prostì ze
tøech metrù rozplácneš na vodu a je
všechno oukej, když máš vestu, neoprém
a to
[1:249][61] ale jak je to zmrzlý, tak to n..
-------------------ale jak je to zmrzlý, tak to neskáèu
vùbec, když je jak beton, ale velký kiky,
jak je to zmrzlý ,tak to neskáèu, to mám
svoje záda moc rád.
[3:453][385] Samozøejmì zranìní se bojí
vši..
-------------------Samozøejmì zranìní se bojí všichni asi
úplnì nejvíc.
[3:476][411] že sem vidìl neskuteèný
videa,..
-------------------že sem vidìl neskuteèný videa, kde se
prostì lidi totálnì zmasakrovali a zmìnili se k
nepoznání
[1:251][70] Vždycky, dyž vidím nìco
zmrzlý..
-------------------Vždycky, dyž vidím nìco zmrzlýho, tak na
to kašlu a radši si dávám pøekážky, na
tìch se mùžeš zranit sice taky, ale je to
rozhodnì míò nebezpeèný než to rozpálit
na 15 m a kydnout na záda.
[3:483][413] Potom sem tak jakoby
èmárknul ..
-------------------Potom sem tak jakoby èmárknul dolù,
hodnì dolù tak jakože zranìní, protože
skoro každý sportovec má nìjaké zranìní,
které ho omezí nebo spíš vìtšina
sportovcù nebo v tom našem sportu
skoro každý druhý
Závěr
Již dílčí výsledky naší práce naznačují popření některých zavedených nebo ustálených mýtů
týkajících se zkoumané skupiny sportů. Jednu kategorii výpovědí například tvoří výroky
vztahující se k riskování jako takovému. Freeskieři a snowboardisté se podle řady výpovědí
nechtějí zranit, naopak to je to poslední o co stojí. Jak je patrné z některých uvedených
náhledů, jezdci se například nepouštějí střemhlav na skok, aniž by si předtím nepromysleli,
jak a jaký skok provedou a nezhodnotili své kompetence. Riziko v tomto směru představuje
stimulaci nejen po stránce fyziologické, psychické (ve smyslu působení podvědomých až
nevědomých ochranných mechanizmů), ale i strategického myšlení a logického uvažování,
které probíhá na odlišné bázi. Zkoumaný typ aktivit představuje jeviště, na kterém
protagonisté objevují sebe sama v zátěžových situacích a možnost osvojení si účinných
strategií vedoucích k jejich efektivnímu zvládání. Zřejmý psychologický potenciál těchto
aktivit je možném přenosu do širších interpretací životního běhu účastníků.
Referenční seznam
ALFERMANN, D., STAMBULOVA, N., & ZEMAITYTE, A. (2004). Reactions to sport
career termination: A crossnational comparison of German, Lithuanian, and Russian athletes.
Psychology of Sport & Exercise, 5, 61–75.
ALFERMANN, D., & STAMBULOVA, N. (2007). Career transitions and career termination.
In G. Tenenbaum, & R. Eklund (Eds.), Handbook of Sportpsychology (pp. 712-733). New
Jersey: John Wiley Sons.
BALTES, P. B., LINDENBERGER, U., & STAUDINGER, U. M. (1998). Life-span theory in
developmental psychology. In W. Damon & R. M. Lerner (Eds.), Handbook of child
psychology I. (pp. 1029–43). New York: Wiley.
BALTES, P. B., STAUDINGER, U. M., & LINDENBERGER, U. (1999). Lifespan
psychology: theory and application to intellectual function. Annu. Rev. Psychol., 50, 471 507.
BREIVIK, G. (1999). Sensation seeking in sport. Oslo: Norges Idrettshoegskole.
BRYANT, A., & CHARMAZ, K. (2008). Grounded theory. London: SAGE publications.
65
BÜHLER, Ch.(1933). Der menschliche Lebenslauf als psychologisches Problem.
Leipzig:Hirzel.
CORBIN, J., & STRAUSS, A. (1999). Basic of qualitative research (3rd ed.). Thousand
Oaks: Sage Publications.
ČERMÁK, I. (2004). „Genres“ of life-stories. In D. Robinson, Ch. Horrocks, N. Kelly & B.
Roberts (Eds.). Narrative, Memory, and Identity. Huddersfield: University of Huddersfield
Press.
ERIKSON, E. H., & ERIKSON, J. M. (1999). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha:
Lidové noviny.
HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Praha: Portál.
HOFFMANNOVÁ, J. (2003). Extrémní sporty. Specifické aspekty osobnosti a motivace u
sportovců. Rigorózní práce, Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Olomouc.
HOŠEK, V. (1999). Psychologie odolnosti (2. vyd.). Praha: Karolinum.
KAJTNA, T., TUŠAK, M., BARIČ, R., & BURNIK, S. (2004). Personality in high – risk –
sports athletes. Kinesiology, 36, 24-34.
KOŠČO, J. et al. (1987). Poradenská psychológia. Bratislava: SPN.
LAVALLEE, D., & WYLLEMAN, P. (2006). Career Transitions in sport. International
Perspectives. U. S.: Fitness Information Technology.
MIOVSKÝ, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha:
Grada.
MORGAN, D. L. (2001). Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu.
MORGAN, D. L. (1997). The focus groups as qualitative research (2nd ed.). Thousand Oaks:
Sage Publication, Inc.
MORRIS, T., & SUMMERS, J. (1995). Sport psychology. Theory, applications and issues.
NY: John Wiley and Sons.
MURPHY, S. M. (1995). Sport psychology interventions. Champaign: Human Kinetics.
ROBINSON, D. W. (1992). A descriptive mode of enduring risk-recreation involvenient.
Journal of Leisure Research, 24(1), 52-63.
ROBINSON, D. W. (1992). The risk - sport process: an alternative approach for humanistic
physical education. QUEST, 44, 88-104.
ŘÍČAN, P. (2004). Cesta životem. Vývojová psychologie. Praha: Portál.
SCHROOTS, J. J. F., & ten KATE, C. A. (1989). Metaphors, aging and the Life-line
Interview Method. In D. Unruh & G. Livings (Eds.), Current perspectives on aging and the
life cycle(3). Personal history through the life course (pp. 281-298). London: JAI Press.
STRAUSS, A., & CORBINOVÁ, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a
techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert.
ŠEBEK, L. (in press). Specifické aspekty učení, motivace a adherence ke sportovní aktivitě u
subkultury bikerů. Disertační práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.
ŠEBEK, L., & HOFFMANNOVÁ, J. (2010). Metoda focus group a možnosti jejího využití v
kinantropologickém výzkumu. Tělesná kultura, 33(2), 30–49.
VLČKOVÁ, I. (2004). Formální zvláštnosti autobiografické paměti u různých věkových
skupin. Diplomová práce, Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Brno.
VANĚK, M., HOŠEK, V., & SVOBODA, B. (1974). Studie osobnosti ve sportu. Praha:
Univerzita Karlova.
66
ODBORNÁ SEKCE 3
Outdoor ve studijních programech všeobecných kateder a
ústavů tělesné výchovy a sportu na vysokých školách
67
TRANSFORMACE TĚLOVÝCHOVNÝCH KURZŮ NA OUTDOOR
ANIMAČNÍ PROGRAMY NA SLEZSKÉ UNIVERZITĚ OBCHODNĚ
PODNIKATELSKÉ FAKULTĚ V KARVINÉ
Marek Cvikl, Jiří Helešic, Michal Sebera
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Slezská univerzita v Opavě
1.
VÝVOJ POSTAVENÍ TĚLOVÝCHOVNÝCH KURZŮ V RÁMCI STUDIJNÍCH PLÁNŮ Obchodně podnikatelská fakulta Karviná byla zřízena zákonem České národní rady v roce
1991 jako součást Slezské univerzity v Opavě. V akademickém roce 1990/1991 fungovala
jako součást Masarykovy univerzity v Brně. Fakulta má ekonomické zaměření a studují zde
studenti studijních programů Hospodářská politika a správa, Marketing a management,
Systémové inženýrství a informatika, Gastronomie, hotelnictví a turismus. Dříve
jednostupňové magisterské studium je od roku 2002 rozděleno na bakalářský tříletý a
navazující magisterský dvouletý stupeň. Studium se od roku 1997 řídí kreditovým systémem.
Fakulta zaměstnává tělovýchovné pracovníky hned od svého vzniku v roce 1990.
Samostatná katedra tělesné výchovy byla zřízena v akademickém roce 1992/93. Od roku 2007
byl změněn název na Katedru tělovýchovných a sportovních aktivit. Od roku 1993 má
stabilně 3 interní zaměstnance a zaměstnává dle aktuální potřeby několik externích
spolupracovníků.
Vývoj studijních plánů jednotlivých oborů odráží záměry vedení fakulty v jednotlivých
obdobích, podmínky ministerstva školství a akreditační komise pro tvorbu a realizaci
studijních programů na vysokých školách. Odráží i celospolečenské vlivy jako je vstup do
Evropské unie, přijetí boloňských dohod a zavedení vícestupňového terciálního vzdělávání
v České republice. Z původně malé a elitní fakulty pro cca 1000 – 1200 studentů je v dnešní
době instituce, jež má 14 bakalářských a 6 navazujících magisterských studijních oborů ve 4
studijních programech. V současnosti je zapsáno na fakultě cca 4300 studentů, tedy téměř
čtyřnásobek původního záměru. Tento překotný extenzivní rozvoj počtu studentů se
samozřejmě projevuje v konstrukci studijních plánů i v postavení tělovýchovy v jejich rámci.
V následujících řádcích uvádíme vývoj postavení předmětů realizovaných katedrou tělesné
výchovy či katedrou tělovýchovných a sportovních aktivit v rámci studijních plánů.
Rok 1993 – 1999
Zařazení:
studijní plány všech oborů, povinné absolvování předepsaného rozsahu
Rozsah:
5 semestrů, 2 hod. týdně, 2 kredity/semestr + 2 kredity za kurz – nutnost získat
12 kreditů za nižší stupeň magisterského studia
Rozdělení: 1. - 2. semestr – základní TV program + plavecký výcvik
3. - 5. semestr – specializované TV
6. – 10. semestr – volitelné TV
TV kurz povinný v rámci nižšího stupně magisterského studia.
Rok 1999 -2002
Zařazení:
studijní plány všech oborů, povinné absolvování předepsaného rozsahu
Rozsah:
4 semestry, 2 hod. týdně, 2 kredity/semestr + 2 kredity za kurz – nutnost získat
10 kreditů za nižší stupeň magisterského studia
Rozdělení: 1. semestr – základní TV program včetně plaveckého výcviku
2. semestr - specializované TV programy
3. - 4. semestr – výběrový program TV
5. – 10. semestr – volitelné TV (nepovinné)
TV kurz povinný v rámci nižšího stupně magisterského studia.
68
Rok 2002-2005
Zařazení:
studijní plány všech oborů, povinné absolvování předepsaného rozsahu
Rozsah:
4 semestry, 2 hod. týdně, 2 kredity/ semestr + 2 kredity za kurz – nutnost získat
10 kreditů za nižší stupeň magisterského studia
2 semestry 2 hod. týdně, 2 kredity/ semestr + 2 kredity za kurz – nutnost získat
6 kreditů za bakalářské studium
Rozdělení: 1. - 2. semestr – základní TV
3. - 4. semestr – výběrový program TV
5. – 10. semestr – volitelné TV (nepovinné)
TV kurz povinný v rámci nižšího stupně magisterského studia.
TV kurz povinný v rámci bakalářského stupně studia.
Rok 2005-2008
Zařazení:
nezařazeno ve studijních plánech, volně volitelná
Rozsah:
2 hod. týdně, bez kreditového ohodnocení
TV kurzy povinné pouze pro obor: Hotelnictví
Rozsah: 3 povinné 7 denní kurzy
studijní programu: Gastronomie, hotelnictví a turismus – 3 povinné kurzy, 6 kreditů
Rozdělení: ITVK891 Letní outdoor aktivity
ITVK892 Zimní outdoor aktivity
ITVK893 Indoor aktivity a zahraniční pobyty
Rok 2008-2011
Zařazení:
studijní plány všech oborů, povinné absolvování předepsaného rozsahu
Rozsah:
1 semestr, 2 hod. týdně, 2 kredity - nutnost získat 2 kredity za bakalářské
studium
Rozdělení: 1. semestr – základní TV
2. - 6. semestr – výběrový program TV (nepovinný) – Bc. studium
7. – 10. semestr – výběrový program TV (nepovinný) – NMg. studium
TV kurzy povinné pouze pro obor: Hotelnictví
Rozsah: 1 povinný 7 denní kurz
studijní programu: Gastronomie, hotelnictví a turismus – 1 povinný kurz, 2 kreditů
Rozdělení: TVASA/PLOA Letní outdoor aktivity nebo TVASA/PZOA Zimní outdoor
aktivity
Jak je patrno z výše uvedeného byly tělovýchovné kurzy vždy součástí činnosti katedry.
Považovali jsme kurzy vždy za nedílnou součást vysokoškolského studia a „tělo-výchovných
aktivit“ vysokoškoláků. Koncept katedry tělesné výchovy zahrnoval, a doufám bude dále
zahrnovat, vzájemně propojenou kombinaci nabídky pohybových aktivit v rámci semestru –
„pravidelná každotýdenní výuka“, bloková výuka sportovních a rekreačních aktivit –
„tělovýchovné kurzy“ a činnost Vysokoškolského sportovního klubu – stavovského sportovně
zaměřeného občanského sdružení.
Na OPF Karviná bylo celkem ke studiu zapsáno za 20 let cca 15 000 studentů a do
letošního roku úspěšně absolvovalo 4700 studentů. Některý z tělovýchovných kurzů
absolvovalo cca 4 500 studentů.
Tabulka č. 1
69
Zdroj: 20 Obchodně podnikatelské fakluty v Karviné – propagační boržura
Tabulka č. 2
Zdroj: záznamy katedry tělesné výchovy OPF Karviná
Z grafů je jasně patrný, postupně se zrychlující extenzivní rozvoj OPF Karviná.
Zabezpečit výuku rostoucího počtu zapsaných studentů se neobejde beze změn v oblasti
studijních plánů. Ty jsou konstruovány tak, aby minimalizovaly celkové náklady výuky,
případně neobsahovaly „zbytné“ předměty či celé studijní obalsti mezi něž se na OPF
v Karviné bohužel dostala i tělovýchova a sport (viz. roky 2005–2008). Skokový nárůst počtu
přijímaných studentů není provázen nárůstem počtu tělovýchovných pracovníků na katedře.
Vedení fakulty opakovaně přijalo rozhodnutí o snížení rozsahu nabídky tělovýchovných
aktivit v rámci studijních programů nebo dokonce okamžitou změnou statutu předmětů
vyučovaných katedrou na předměty volitelné a ještě bez kreditového hodnocení.
V následujícím období (2008–2011) se nám podařilo do studijních plánů zařadit alespoň
v prvním ročníku jeden semestr výuky tělovýchovných a sportovních aktivit se statusem
70
předmětu „povinný“ a kreditovým ohodnocením. V ostatních semestrech bakalářského studia
a všech semestrech navazujícího magisterského studia pak se statusem volně volitelná a
s kreditovým hodnocením (2 kredity). Tělovýchovné kurzy se staly volitelnými s výjimkou
„Outdoor animačních programů“ pro obor Hotelnictví. Z grafů je zřejmé, že procentuální
podíl absolventů obchodně podnikateské fakulty jež se aktivně účastní tělovýchovných kurzů
či „Outdoor animačních programů“ neustále od roku 2003 klesá. V současnosti si
tělovýchovné kurzy či outdoor animační programy zapisuje ani ne ¼ všech absolventů
bakalářského studia. Přičemž jejich velkou část tvoří studenti oboru hotelnictví, pro něž je to
závazný odborný předmět. Volně volitelný předmět „bloková výuka sportovních
specializací“, jak jsou v současných studijních plánech evidovány tělovýchovné kurzy, si
zapisuje odhadem 10 – 15% budoucích absolventů. S touto skutečností se katedra nechce
smířit, hledá příčiny tohoto stavu a možnosti jeho změny. Nejprve jsme se zaměřili na
obsahovou stránku tělovýchovných kurzů a Outdoor animačních programů.
2.
OBSAHOVÁ NÁPLŇ TĚLOVÝCHOVNÝCH KURZŮ A OUTDOOR ANIMAČNÍCH PROGRAMŮ Předmět „tělovýchovný kurz“ byl od roku 1991 do roku 2005 zařazen jako povinná
součást studijních plánů všech studijních oborů v rozsahu absolvování 1 týden za magisterské
či bakalářské studium. Základní náplní tělovýchovných kurzů na OPF Karviná byly vždy
především turistické aktivity spojené s putováním a pobytem v přírodě – vodní turistika,
cykloturistika, vysokohorská a pěší turistika. Dále aktivity vázané na určitou sezónu a
prostředí – lyžování, snowboarding, windsurfing, paragliding, lezení. Zařazovali jsme kurzy
sportovních specializací, které smysluplně rozšiřují nabídku pohybových aktivit o kurzy
aerobních cvičení, různých sportovních soustředění se zaměřením na tenis, baseball a softbal,
odbíjenou apod. Rozsah kurzu je 7 dní se snahou aby zahrnoval minimálně 12 plánovaných
půldenních programů. Obchodně podnikatelská fakulta není vlastníkem žádného rekreačního
zařízení, proto si místa konání vybíráme dle vlastního uvážení s ohledem na vhodnost
podmínek a finanční možnosti frekventantů. V realizaci zimních kurzů se bezvýhradně
orientujeme na české a slovenské hory. U letních programů pak na Českou a Slovenskou
republiku, případně moře v Chorvatsku. Ve výběru destinací jsme částečně omezováni
pravidly OPF Karviná pro zahraniční služební cesty.
Struktura tělovýchovného kurzu (blokové výuky sportovních specializací) je následující.
1. Hlavní pohybový program - studentům je nabízena určitá sportovní specializace (kurz
vodní turistiky, lyžování, windsurfingu, vysokohorské turistiky apod.). Kurz je převážně
monotematicky zaměřen na danou specializaci. Denní rozsah tematicky zaměřené činnosti
je alespoň 7 h doplněné o činnosti navázané na pobyt v přírodě a „táboření“.
2. Doplňující teoretické poznatky - součástí kurzů jsou i přednášky, které se bezprostředně
váží k nezbytným teoretickým poznatkům dané sportovní specializace a bezpečnosti při
jejím provádění. Rozsah nepřesahuje tři přednášky v celkovém objemu do 4,5 hod.
3. Společenský program - společenský program doplňuje hlavní pohybový program a
umožňuje neformální setkávaní účastníků i vedení kurzu. Snažíme se, aby naplňoval jeden
z hlavních cílů našich tělovýchovných kurzů, a to budování motivační struktury
k provádění pohybových a sportovních aktivit v dospělém věku a rozšíření pohybových
zkušeností o sporty v přírodě.
71
Předmět „Outdoor animační programy“ je od roku 2005 povinným předmětem studijního
programu Hotelnictví, gastronomie a turismus, studijního oboru Hotelnictví. Je realizován
formou kurzu mimo místo studia v Karviné či Opavě. Vlastní program kurzu má jednotnou
strukturu:
1. Hlavní pohybový program (pohybové vzdělávání) - studenti si v současnosti vybírají
jeden zimní nebo letní animační program s hlavní pohybovou aktivitou zaměřenou např.
na lyžování, snowboarding, vodní turistiku, cykloturistiku, vysokohorskou turistiku,
rekondiční a kondiční aerobní aktivity. Hlavním cílem jednotlivých pohybových
programů je zábavnou a nenásilnou formou naučit studenty základním pohybovým
dovednostem vybraných sportovních specializací. Studentům, kteří mají s vybranou
pohybovou aktivitou již větší zkušenosti, se samozřejmě nabízí rozšiřující program dle
možností katedry s využitím moderních materiálu a současných trendů. Tyto studenty se
snažíme zapojit i do procesu realizace pohybových programů jako demonstrátory,
pomocné instruktory či samostatné organizátory a rozhodčí. Tak získávají potřebnou
praxi pro svůj budoucí profesní život. Nedílnou součástí hlavního pohybového programu
je získávání základních poznatků o bezpečném chování při pobytu v přírodě, pohybu na
sjezdových tratích či mimo ně, pohybu na řekách, pohybu ve skupině při cyklistice apod.
Dle možností jsou představovány některá řešení a možnosti záchrany v případě krizové
situace.
2.
Vzdělávací program (teoretické vzdělávání) - přednášky a semináře zaměřené na realizaci
služeb v dané oblasti cestovního ruchu jako jsou: činnost horské služby, střediska
lavinové prevence, lyžařské školy, provozovatelů lanových drah a sjezdových tratí,
půjčoven sportovního materiálu, činnost různých fitcenter a komerčních sportovních a
rekreačních areálů, průvodcovské služby, činnost trenérů a sportovních učitelů apod.
považujeme za nedílnou součást našich Outdoor animačních kurzů. Tyto praktické
informace rozšiřují povědomí frekventantů o dané problematice. Vzhledem k jejich
studijnímu oboru jsou zde zakomponovány i prakticky orientované besedy
s problematikou gastronomických služeb, hotelového provozu či služeb ubytovacích.
3.
Doplňkový animační program - jedná se o animační program odpovídající konkrétnímu
prostředí a dané sezoně. Důležitým úkolem doplňkového animačního programu je
vzájemné seznámení studentů. Vytváření kolektivu je zásadní pro navození pozitivní
atmosféry a zdárný průběh kurzu. Program je tvořen outdoor nebo indoor společenskými
a prožitkovými hrami, zaměřenými na týmovou komunikaci, řešení problémů, schopnost
rozhodování nebo rozdělení rolí v týmu. Hry navazují na hlavní ideovou linii celého
kurzu. Například, nejedeme na lyžařský kurz, jedeme na „Zimní Olympijské hry“, „Hry
mládeže“, „Zábavou proti ekonomické krizi“ apod. Během kurzu jsou soutěže průběžně
vyhodnocovány a na konci následuje závěrečné vyhlášení výsledků a předání cen. Cílem
animačních programů je navazování nových společenských vztahů, řešení navozených
situací a získání zkušeností z práce v týmu. Ve snaze o podporu budování motivační
struktury frekventantů se snažíme „vizualizovat“ prožitky formou digitálního obrazového
záznamu, který promítáme přímo při večerním hodnocení. Jako další výborný motivační
prvek se nám osvědčil předmět, vyjadřující příslušnost k dané skupině, který si student
může po skončení kurzu ponechat. Konkrétním příkladem budiž obyčejné tričko (dres),
který když si na sebe oblékne, rázem se stává identifikovatelným členem svého týmu.
4.
Praxe studentů - odborná praxe studentů v rámci Outdoor animačních programů je
realizována formou praktických výstupů. Jedná se o samostatnou skupinovou realizaci
zvoleného tématu v oblasti služeb cestovního ruchu. Příkladem takových výstupů mohou
být: „hry bez hranic“, „dalmácká gastronomie“, „slovenské hody“, přednášky na téma
72
„fauna a flóra Roháčů“, vedení skupiny osob a zajištění bezpečnosti na řece Otavě,
průvodcovská činnost ve vybraném regionu či městě. Praktické výstupy jsou po jejich
realizaci v diskuzi oponovány a připomínkovány jak vedením kurzu, tak vlastními
účastníky.
3.
ZÁVĚR Vzhledem k tomu, že máme jen omezenou možnost ovlivnění opětovného zařazení
blokové výuky sportovních specializací do studijních plánů, nezbývá nám než se soustředit na
propagaci a zatraktivnění nabídky rekreačních, tělovýchovných a sportovních aktivit. Naše
snahy jsou vedeny několika směry.
1. Propagace tělovýchovných kurzů a blokové výuky sportovních specializací je mimo jiné
prováděna i v rámci pravidelné výuky členů katedry. Tam, kde lze navázat na semestrální
výuku určité sportovní specializace, nabízíme zapsaným studentů možnost ji dále rozvíjet
či doplnit formou blokové výuky. Maximálně využíváme moderních médií a možností
informačních technologií. V případě naší fakulty se snažíme oslovit studenty
prostřednictvím nástěnných obrazovek, elektronické nástěnky, webových stránek fakulty
a katedry, informačního systému univerzity, informačních kiosků apod. Od loňského
roku má katedra také profil a stránky na sociální síti facebook. Potenciál sociálních sítí je
značný, a my se jej snažíme využít v náš prospěch. Velkou předností sociální sítě je její
interaktivita. Pokoušíme se navázat přímou spolupráci i se studentskými organizacemi
AISEC, Nadace Student, ERASMUS Club a studentskou komorou akademického senátu.
2.
Chceme vytvářet či podporovat vznik menších „komunit“ a neformálních skupin. Zde
máme na mysli, že s přibývajícím počtem studentů na vysokých školách dochází
k paradoxní situaci kdy se tento „dav“ spíše atomizuje než hledá uplatnění ve skupině.
Tomuto trendu bohužel nahrává i neosobní výuka ve velkých posluchárnách, různé formy
e-learningu, zprostředkovávání video přednášek apod. Právě důraz na neformální
setkávání skupiny lidí společných zájmů nebo společných zážitků může být jednou z cest,
jak propagovat a zatraktivnit naši práci. Snažíme využívat na kurzech pořízených
fotografií a videozáznamů, z nichž se vlastními silami vytváříme audiovizuální záznam,
který pak následně účastníkům i vedení školy dáváme k dispozici. V poslední době se
pokoušíme užít i společná propagační trička, jež by mohla podpořit myšlenku
sounáležitosti s určitou skupinou, prostředím, akcí a dát tak účastníků pocit jisté
výlučnosti.
3.
Zatraktivnění programu blokové výuky sportovních specializací je nezbytné. Vedou nás
k tomu i zjištění, která ukazují na menší pohybovou zkušenost frekventantů, jejich
mnohdy nedostatečnou fyzickou kondici a s tím spojenou menší chuť překonávat
fyzickou a psychickou únavu. Naši frekventanti byli mnohdy v průběhu i po skončení
kurzu „velmi unaveni“. Pro některé se obyčejný tělovýchovný kurz stal „kurzem přežití“.
Takto fyzicky náročný program jsou studenti stále méně ochotni podstupovat. Proto
musíme upravit objem i náplň hlavního pohybového programu a opustit myšlenku jeho
monotématického zaměření. Takto „získaný“ čas věnovat programům doplňkovým,
společenským a regeneračním. Na základě zkušeností s realizací Outdoor animačních
programů u oboru Hotelnictví se nám jeví jako možnost zatraktivnění „blokové výuky
sportovních specializací“ zařazení samostatných animačních programů i do jejich plánů.
Tak jak byly naznačeny v textu výše.
73
Katedra tělovýchovných a sportovních aktivit Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné
je rozhodnuta pokusit se zvrátit nepříznivý trend klesajícího počtu účastníků námi nabízené
„blokové výuky sportovních specializací“. Jsme přesvědčení, že by měla být součástí
vzdělávacího programu studentů ekonomicky zaměřených oborů a nejen jich. Absolvování
takovéhoto tělovýchovného kurzu s pohybovým programem a jeho již zmíněnými doplňky by
mělo patřit k praktickým zkušenostem každého vysokoškolsky vzdělaného občana. Tato
zkušenost by mohla přispět k provádění pohybových aktivit v dospělém věku jako běžné
součásti života, jako dobré příležitosti k navazování společenských vztahů nebo k vlastní
seberealizaci.
74
MULTIMEDIÁLNÍ UČEBNICE ORIENTAČNÍHO BĚHU
Jan Došla
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita, Brno
Úvod
Orientační běh je krásný a zajímavý sport, který se provozuje většinou ve zdravém prostředí
přírody. Zejména lesy tvoří nejpřirozenější „hřiště“ této sportovní disciplíny. Orientační běh
můžeme provozovat celý sportovní život, mezi orientačními běžci najdeme jak čtyřleté děti,
které jdou do terénu s rodič, tak i 80leté veterány. Je to sport, který spojuje fyzickou složku
výkonu s duševní. Podstatnou část výkonu tvoří rychlost a správnost rozhodování, volba
postupu a vůbec celková mentální síla sportovce.
Obr. 1 Orientační běh je vhodný sport pro všechny generace
Orientační běh je relativně mladé, dynamické sportovní odvětví. Je to sport, při kterém se
snažíme za pomocí mapy a buzoly proběhnout co nejrychleji trať danou kontrolami
zakreslenými v mapě, které musíme v přesně stanoveném pořadí označit. Pro orientační běh
je charakteristické, že se pohybujeme v neznámém terénu. Všechny podstatné informace,
pomocí kterých volíme svůj postup, bychom měli vyčíst z mapy. Čím přesnější je mapa, tím
lépe můžeme volit svůj postup v terénu.
V rámci projektu FRVŠ 223/2010 jsem v roce 2010 vytvořil multimediální učebnici
orientačního běhu nazvanou Orientační běh nejen pro začátečníky, kterou bych chtěl ve svém
příspěvku představit. Vzhledem ke značnému počtu předmětů (a tím i studentů) využívajících
základy orientace a orientačního běhu, se studenti vždy potýkali s problémem, jak získat
literaturu vhodnou ke studiu. V současné době lze ke studiu využít pouze tištěné práce
Kirchnera a Hnízdila Orientační hry nejen do přírody (2004) a Orientační sporty (2005),
popřípadě starší práce Douška a Lenharta Malá škola orientačního běhu (1991) nebo Koče
75
Škola orientačního běhu (1980). Právě v oblasti multimediálních materiálů byla oblast
orientačního běhu dlouhodobě opomíjena.
V současné době je prováděna výuka orientace v terénu a výuka orientačních sportů a her
na více pracovištích Masarykovy univerzity. Výuka probíhá u studentů oborové tělesné
výchovy na Fakultě sportovních studií, studentů učitelství pro 1. stupeň na Pedagogické
fakultě a v rámci povinné tělesné výchovy také u studentů ostatních fakult Masarykovy
univerzity. V rámci Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity bude učebnice využita
při výuce u studentů, kteří se učí základy orientačního běhu v rámci výcvikového kurzu
Turistika I. U studentů ostatních fakult Masarykovy univerzity, zapsaných do TV, bude
využita v povinné TV u předmětů Sporty v přírodě, Outdoorové aktivity a Aktivní formy
ochrany života a zdraví v krizových podmínkách.
Nově vytvořená multimediální učebnice bude sloužit samozřejmě nejen potřebám studentů
Masarykovy univerzity, ale vzhledem k jejímu umístění na webu ji mohou používat i studenti
a učitelé jiných škol a také další zájemci o tuto problematiku. V současné době je k dispozici
na Elportále Masarykovy univerzity, což jsou webové stránky poskytující e-learningové
materiály studentům. Webová adresa této multimediální učebnice orientačního běhu je
http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/beh/web/index.html.
Učebnice vedle úvodu obsahuje těchto osm kapitol:
Historie orientačního běhu
Základní pojmy
Výstroj a výzbroj
Výklad značek
Základní manuál závodníka
Orientační hry a možnosti mapového tréninku
Malý orienťácký slovníček
Doporučená literatura
Nebudu zde popisovat obsah všech kapitol, pouze bych se pokusil poukázat na to
nejzajímavější, co tato učebnice nabízí.
V kapitole Výklad značek se seznámíme s Mapovým klíčem, který by měl ovládat každý,
kdo chce orientační běh vyzkoušet. Nejpoužívanější značky jsem pro větší názornost doplnil
fotografiemi z terénu. Jako příklad můžeme uvést rýhu:
109 Rýha
Erozní rýha nebo příkop, které jsou příliš úzké pro znázornění vrstevnicemi nebo značkou
106, se znázorní jedinou čarou. Šířka linie odpovídá šířce rýhy. Minimální hloubka 1 m.
Konec čáry je zašpičatělý.
76
Kapitola Základní manuál závodníka nám přináší nejdůležitější informace potřebné ke
zvládnutí startu v závodě. Orientační běh má na rozdíl od jiných sportů celou řadu
specifických pravidel, jejichž nedodržení nebo porušení se trestá diskvalifikací. Proto by i
naprostý začátečník, který se chce zúčastnit orientačního závodu, měl tato pravidla znát.
Poslední kapitoly nám pak přináší malý orienťácký slovníček a doporučenou literaturu,
která obsahuje velké množství zejména internetových odkazů. Orientační běh je velmi úzce
spjat s webovým prostředím, přes které se dostaneme k pravidlům, metodice, závodům a
přihláškám na ně. Některé závody můžeme dokonce i sledovat on-line.
Doporučená literatura:
DVOŘÁK, F. Orientační běh. Praha: FTVS UK, 1986, 160 s.
HNÍZDIL, J., KIRCHNER, J. Orientační sporty: běh, běh na lyžích, radiový, horská kola,
potápění. 1. vyd. Praha : Grada, 2005, 97 s. ISBN 80-247-1058-7.
KIRCHNER, J., HNÍZDIL, J. Orientační hry nejen do přírody. Praha: Grada, 2004, 100 s.
ISBN 80-247-0798-5.
KOČ, F. Orientační běh. Praha: Olympia, 1975, 205 s.
LENHART, Z. a kol. Malá škola orientačního běhu. Praha: Olympia, 1991, 146 s.
ŽEMLÍK, J. a kol., 50 let orientačního běhu v ČR – ke stažení na: http://www.orienteeringhistory.info/50letob.pdf
Doporučené internetové zdroje:
http://www.orientacnibeh.cz/ – oficiální stránky ČSOS
http://www.orienteering.org/ – stránky Mezinárodní federace orientačního běhu – IOF
http://zhusta.sky.cz/Jihomoravska_oblast/ – stránky Jihomoravské oblasti OB
http://repreob.hyperlink.cz/ – stránky české reprezentace
http://repreob.hyperlink.cz/ob/index.php – stránky časopisu Orientační běh
http://www.orienteering-history.info/cfirst.php – stránky Centra historie OB
http://obmapy.shocart.cz/ – stránky Mapové rady
http://tvorbamap.shocart.cz/ – stránky o tvorbě map pro OB
http://csob.tmapserver.cz/ – databáze map pro OB
http://obmapy.shocart.cz/ISSOM2007cz.pdf – ISSOM 2007 – česká verze
http://lazarus.elte.hu/tajfutas/isom2000/isom2000-cz.pdf – ISOM 2000 – česká verze
77
ODBORNÁ SEKCE 4
Outdoor na nižších typech škol
78
OUTDOOROVÉ AKTIVITY V RÁMCI KURZOVNÍ VÝUKY NA
NIŽŠÍCH TYPECH ŠKOL
Jan Kresta, David Cihlář
Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
v Ústí nad Labem
Úvod
V našem příspěvku se zaměříme na problematiku realizace pořádání kurzů aktivit v
přírodě na základních školách (dále jen ZŠ). V současném pojetí základního vzdělávání dle
Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání (dále jen RVP ZV) mají tyto
pohybové aktivity bezpochyby své místo. Aktivity v přírodě napomáhají k plnění cílů
základního vzdělávání dle RVP ZV.
Rámcový učební plán pro základní vzdělávání „závazně stanovuje začlenění
vzdělávacích oblastí a vzdělávacích oborů do základního vzdělávání na 1. stupni a na 2.
stupni“ (VÚP Praha, 2007, 104). V oblasti kinantropologie se to týká zejména vzdělávací
oblasti Člověk a zdraví a vzdělávacích oborů Výchova ke zdraví a Tělesná výchova. Zřejmý
je i přesah do dalších vzdělávacích oblastí (např. Člověk a příroda) a Průřezových témat
(např. Enviromentální výchova).
Oblast pohybových aktivit v přírodě může být realizována kromě klasických
vyučovacích jednotek i organizační formou kurzu. Kurzovní výuka se jeví výhodně pro
některé učivo jako je turistika a pobyt v přírodě, plavání, lyžování, snowboarding, bruslení.
Možná je realizace i dalších pohybových činností podle podmínek školy a zájmu žáků (VÚP
Praha, 2007, 78). RVP ZV umožňuje i realizaci netradičních outdoorových aktivit, kterých
stále do naší tělesné kultury přibývá. Podle Louky et al. (2010) nebo Hnízdila et al.
(2005,2004) se může jednat o rozličné pohybové outdoorové aktivity jako jsou různé formy
turistiky (cyklo, vodní, vysokohorská apod.) nebo sporty v přírodě (orientační běh,
horolezectví, rafting apod.).
Domníváme se, že v současnosti bývá velmi problematické realizovat kurzovní výuku
aktivit v přírodě. Důvodů může být mnoho. Může se jednat o materiální či personální
podmínky dané ZŠ. Taktéž participace (materiální, finanční), která bývá požadována po
rodičích žáků, může negativně ovlivnit realizaci této formy výuky. Pro další vylepšení
stávající situace může posloužit výsledek šetření v jednotlivých regionech, popř. v celé České
republice.
Cíl práce
Cílem práce je přispět do problematiky realizace kurzovní formy výuky na ZŠ
zjištěním aktuální situace kurzovní výuky na základních školách (2.stupeň) v Ústí nad Labem.
Metodika výzkumu
V naší případové studii určité skupiny repsondentů, jsme využili dotazníkového
šetření (s polouzavřenými otázkami), které jsme realizovali elektronickou formou (Thomas &
Nelson, 2001). Obrátili jsme se na ředitele jednotlivých škol, aby svolili vyplnění dotazníku
jejich vyučujícími tělesné výchovy na druhém stupni. Ředitelé byli ujištěni o faktu, že
výsledky nebudou zveřejněny konkrétně, ale v obecné rovině. Celkově bylo dotazováno všech
28 škol spadajících pod Asociaci školních sportovních klubů (dále jen AŠSK) okresu Ústí
nad Labem (pouze dvě školy nemají školní klub AŠSK). Celek tedy dotazník vyplnilo 28
učitelů tělesné výchovy ve věku 24-65 let s praxí v rozmezí 1-32 let. Návratnost dotazníků
79
byla 100%, podařilo se získat vyplněný dotazník z každé školy. Šetření proběhlo v říjnu a
listopadu roku 2010.
Výsledky
Zajímalo nás, které kurzy jsou v současné době (v posledních třech školních rocích) na
ústeckých školách realizovány, proč jsou realizovány a co případně brání jejich realizaci
podle vyučujících tělesné výchovy, kteří vycházeli ze svých zkušeností. Celkově se v
odpovědích o realizaci objevují kurzy cyklistické, lyžařské, vodácké a turistické (zaměřené na
pěší turistiku). Souhrnné výsledky uvádíme v tabulce č. 1. Ostatní pohybové aktivity v přírodě
nejsou realizovány formou kurzovní výuky.
Tab. 1 Realizace kurzů na ústeckých ZŠ a zájem žáků o tyto kurzy
Cyklistický kurz
Počet
%
A
B
C
D
18
0
4
6
64,3
0
14,3
21,4
Lyžařský kurz
Počet
%
4
2
8
14
Vodácký kurz
Počet
%
14,3
7,1
28,6
50,0
22
0
0
6
78,6
0
0
21,4
Turistický kurz
Počet
%
18
0
6
4
64,3
0
21,4
14,3
Legenda: A – ZŠ kurz nepořádá, B – Žáci se účastní, ale bez většího zájmu, C - Žáci se chtějí
účastnit, D - Žáci o tyto kurzy projevují velký zájem
Cyklistické kurzy nepořádá 18 škol (64%), tj. přibližně třetina ústeckých ZŠ je
realizuje. Zájem žáků o tyto kurzy ve školách, kde je kurz realizován, je u žáků zvýšený.
Vyučující nejčastěji uvedli (62%), že důvodem nerealizace cyklistického kurzu je finanční
participace rodičů na kurzu a neochota samotných vyučujících kurz poprvé realizovat.
Problémem naopak nebylo materiální vybavení, jízdní kolo na kurz by si opatřila většina
žáků. Žádná škola nemá k dispozici kola na půjčování žákům.
Lyžařské kurzy nepořádá přibližně 15% ústeckých škol, zbytek škol je poměrně s
úspěchem realizuje. Polovina škol uvádí velký zájem o tyto kurzy. Je nutno dodat, že pod
pojmem lyžařský kurz je nutno zahrnout i snowboarding. Na některých kurzech je však
realizován pouze sjezdový výcvik (běžecký nikoliv). Učitelé uvádějí dlouholetou tradici
těchto kurzů na svých školách. Z ústeckých škol má 71% škol k dispozici lyže pro zapůjčení
žákům.
Vodácké kurzy jsou realizovány pouze na šesti školách, kde je o ně velký zájem. Jsou
realizovány jak na raftech, kanoích, tak kajacích. Školy plně využívají služeb externích
organizací pro pronájem materiálního vybavení (lodí, pádel apod.).
Turistický kurz je realizován na deseti školách s poměrně zvýšeným zájmem žáků.
Některé školy (5 škol) uvedly, že v rámci tohoto kurzu zařazují jednorázově vodácký výcvik
nebo cyklo výlet.
Z šetření dále vyplynulo, že některé školy (byť jich bylo minimum, konrétně 2)
nerealizují žádný kurz aktivit v přírodě.
Diskuse
Z výše uvedených výsledků můžeme usuzovat, že velkou roli při (ne)realizaci kurzů
na dané škole hrají tyto aspekty: tradice kurzu na škole, která je spojena s menší organizační
náročností pro organizátora (většinou učitel tělesné výchovy); finanční částka, kterou musí
uhradit za kurz rodiče; ochota učitele kurz organizovat, realizovat bez nároku na finanční
80
odměny v opozici se zvýšeným rizikem úrazu žáků a tím vzniklých problémů pro
vyučujícího; materiální vybavení školy (zapůjčení vybavení zdarma žákům).
Největší četnosti vykazovaly zrealizované lyžařské kurzy, což by mohlo být dáno
nejen tradicí na dané škole (ta úzce souvisí s v minulosti povinným lyžařským výcvikem pro
žáky sedmých tříd), ale i vzrůstající oblibou lyžování a snowboardingu ve společnosti.
Naopak nejméně byly realizovány kurzy vodácké. Příčinou může být větší
organizační náročnost pro vyučujícího při přípravě kurzu, zejména při nevyhovujících
materiálních podmínkách školy (škola nemá vlastní lodě). Zřejmě to je dáno finanční
náročností na jejich nákup. Z praxe víme, že např. některé výchovné ústavy tyto lodě vlastní a
kurzy organizují (např. Výchovný ústav Boletice). Jistou možností je využití služeb externích
organizací, které zajišťují komplexní služby v oblasti vodní turistiky.
Překvapivě málo škol realizuje kurzy pěší turistiky. Většinou se však nejedná o
pouhou pěší turistiku, kurz je doplněn i o jiné formy turistiky. Na některých školách se obsah
dle nás spíše blíží „sportovně-turistickému“ kurzu, kdy obsahem jsou v místě konání
sportovní klání a některý den výlet apod.
Závěr
V našem příspěvku jsme se zaměřili na oblast realizace kurzovní výuky na druhém
stupni ZŠ. Z výše uvedených výsledků je patrné, že kurzovní forma výuky aktivit v přírodě,
má stále své místo v Rámcových učebních plánech jednotlivých škol. Vzhledem k velké
problematičnosti nařízení účasti ředitelem školy žáky, jsou tyto kurzy spojeny s určitými
problémy. Doporučujeme věnovat tomuto problému další pozornost nejen v regionálním, ale i
v celorepublikovém měřítku.
Literatura
HNÍZDIL, J. et al.(2004). Orientační hry nejen do přírody. Praha: Grada.
HNÍZDIL, J. et al. (2005). Orientační sporty :běh, běh na lyžích, radiový, horská kola,
potápění. Praha: Grada.
LOUKA, O. et al. (2010). Základy turistiky a sportů v přírodě. Ústí nad Labem: Pedagogická
fakulta UJEP.
THOMAS, J. R., & NELSON, J. K. (2001). Research methods in physical activity. Champaign,
IL: Human Kinetics.
VÚP PRAHA. (2007). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP
Praha.
81
VYUŽITÍ LEZECKÝCH STĚN NA ZÁKLADNÍCH A STŘEDNÍCH
ŠKOLÁCH NA ÚZEMÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY
Ladislav Vomáčko, Jiří Baláš, Lenka Nováková
Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze
Úvod
Lezení je sport jednak pro malé holky i kluky, ale stejně tak pro zralé muže a ženy. Stává se,
že tento zdánlivě obyčejný sport přeroste v životní názor nebo dokonce styl. Jestliže lezení
propadneme, není možné s ním přestat. Lezení je pro mnoho z nás droga odkrývající nám
stále nové obzory. Je činností, ke které se rádi vracíme a jejímž prostřednictvím se snažíme
přiblížit ke svým lezeckým cílům. Lezení je vlastně hra, hra s gravitací. Každým krokem se
na stěně lezci ukazuje nová situace, při jejímž řešení si lezec nehraje pouze se stěnou, ale také
sám se sebou. Obzvláště lezení nízko nad zemí (bouldering) lezcům přináší radostné prožitky.
Lezení je činnost, která je spojována se strachem, ale i s důvěrou. Lano spojuje lezce
s partnerem, který ho jistí. Jistič musí být plně soustředěn na pohyb lezce a odhadovat, co
udělá a jak se asi zachová při jeho dalších krocích a postupech vpřed. Jak u lezce, tak i u
jističe se rozvíjí citlivá forma spolupráce, která se odráží v sociálním vztahu mezi lidmi a
v budování důvěry. Lezení s jištěním je celé založené na odpovědnosti a důvěře mezi lezcem
a jističem. Kdo není schopen svěřit svůj život do cizích rukou, nemůže nikdy bezpečně lézt.
Historie lezení na umělých stěnách Počátek lezení na umělých stěnách je mnohdy uváděný v 80. letech 20. století, přičemž
datován byl již dříve. S jakýmsi předchůdcem lezeckých stěn se můžeme setkat na přelomu
18. a 19. století v armádní přípravě. Nedaleko Seattlu v USA byla vybudována Schurmannova
skála s umělými chyty. S další stěnou se můžeme setkat v Paříži počátkem 40. let 20. století,
kterou vybudovali pařížští lezci. Postupem času se začaly objevovat další stěny a to
především k pedagogickým účelům, bylo tomu tak v 50. a 60. letech. Vyučující D. Robinson
společně se skupinou studentů postavil v roce 1957 ve vestibulu Katedry tělesné výchovy na
Univerzitě v anglickém Leedsu umělou lezeckou stěnu, která ovlivnila mnohé zájemce o
lezení. Další velmi stará stěna je v tělocvičně Uralského technického institutu v
ruském Jekatěrinburgu, dříve Sverdlovsku. Zprvu se jednalo o dřevěné bariéry s dřevěnými
chyty a lištami nebo naopak zdi s vystouplými kameny. Využívaly se k výuce základů lezení,
k nácviku různých záchranných technik, k prožitkovým aktivitám apod. Postupně se stěny
dostávaly do škol a různých sportovišť, avšak velice pomalu. Rozmach lezeckých stěn
nastává v 80. a 90. letech s rozvojem soutěžního lezení. První soutěže světové úrovně na
umělé stěně se konaly roku 1897 v Grenoblu. Od následujícího roku se pořádal každoročně
světový pohár v lezení na rychlost a obtížnost.
Historie lezení na umělých stěnách v českých zemích
V českých zemích došlo k rozvoji lezení na umělých stěnách až s příchodem demokracie. Do
roku 1989 se mu zde bohužel moc nedařilo. Nejdříve se začaly stavět stěny ve velkých
městech, jedna z prvních stěn byla postavena v Ostravě přívoze v ve sportovní hale Hutních
montáží. Vznik této stěny je datován na rok 1991, v roce 1994 vznikla stěna v hale TJ
Ruzyně, přibližně současně vnikla umělá stěna v Liberci v tělocvičně TU. Nejvíce stěn se
staví ve školách, ve víceúčelových halách či sportovních komplexech. V různých
modifikacích nalezneme stěny i na dětských hřištích, dokonce i v mateřských školách v
82
podobě prolézaček. Díky rostoucímu počtu stěn ve školách se začalo lezení zařazovat do
výuky tělesné výchovy a do volnočasových aktivit žáků.
Pedagogické využití lezení na umělých stěnách v historii
Lezení bylo řazeno mezi důležité činnosti již od začátku povinné tělesné výchovy
u Filantropistů. Na první pohled je patrné, že z pedagogického hlediska je horolezectví
vyzdvihováno v dějinách tělesné výchovy spíše jako forma lezení na uměle vytvořených
překážkách, oproti formě lezení ve volné přírodě. Využívaly se především přírodní nebo
zdánlivě přírodní překážky a stanoviště (ne vlastní rukou vybudovaná – stromy, hromady,
kameny atd.), na nichž byly přidělány další pomůcky (žebříky, lana) zcela jako doplňková
záležitost.
Lezení můžeme z pedagogického pohledu velice kladně hodnotit především z hlediska
zvyšování účinnosti vzdělávacího procesu. U lezení se jedná o komplexní plnění pohybového
úkolu, které od sebe nelze dělit na stránku fyzickou či psychickou, ale je nutné obě tyto části
spojovat a plnit současně na dostatečné úrovni. Rozvoj tělesných cvičení v tělesné výchově
vytlačil lezení a lezecké nářadí na dlouhou dobu z pedagogického procesu. Nyní se v mnoha
zemích opět upírá na lezení pozornost. Dalo by se říct, že se vyvíjí ve dvou směrech.
V jednom směru se jedná o součást gymnastických cvičení a v druhém směru jako
horolezectví ve vysokých horách. Dnes je lezení akceptovaný druh sportu, který má vlastní
pole působnosti a těší se velké pozornosti ve volnočasových aktivitách jak u mládeže, tak i u
dospělých
Umělá „horolezecká“ stěna
Přestože sportovní lezení patří mezi sporty v přírodě, ke kterému patří pohyb v přírodě,
zábava, dobrodružství, adrenalin a jiné, lezení na umělé stěně by nemělo sloužit pouze jako
tréninkové v době, kdy je venku k lezení nevhodné počasí. Umělá lezecká stěna je
považována za nejvhodnější způsob seznámení začátečníků s tímto sportem. Odpadají nám
zde rizika např. dlouhých pádů, dopadů na kamení, nerovného letu, atd., další výhodou může
být teplo, sucho a pohodlí tělocvičny, které dokáže každý začátečník ocenit. Mnozí u umělých
lezeckých stěn zůstávají a na skály se nikdy nedostanou, k tomu samozřejmě mohou vést
různé důvody. Byť se jedná o psychické potíže (např. strach, úzkost, smutek, lítost, atd.) nebo
jen nemají tu správnou příležitost a chuť zkoušet něco nového.
Stěna, která se bude využívat pro výuku lezení ve školách, by měla být členitá, to znamená, že
by měla být opatřena hranami, kouty a komíny pro lezení. Tyto profily umožňují postavení
lezeckých cest podobných jako ve volné přírodě. Přesně na takovýchto cestách využívají děti
více nohy a celé tělo. Velmi vhodné je ve výuce využívat stěnu v kombinaci s ribstoly, které
bezprostředně navazují na prostor lezení. Dalším vhodným doplňkem mohou být šplhací lana
nebo dokonce lezecké sítě
Z hlediska specifičnosti činnosti na umělé lezecké stěně se jeví jako nezbytné další vzdělání
pedagogických pracovníků. Již od roku 1998 vybrané vysoké školy poskytují vzdělání pro
instruktory lezení na umělých stěnách. Jedná se o určitou instruktorskou kvalifikaci, která
opravňuje učitele vyučovat lezení, stejně jako jsou licence na lyžování, snowboarding, aj.
Toto oprávnění „instruktor lezení na umělých stěnách“ se dá získat v současné době na
akreditovaných pracovištích.
Cíle práce
Cílem práce je zjistit počtem umělých lezeckých stěn, na základních a středních školách
v Praze. Dále zjistit, kolik ZŠ a SŠ vlastní svoji umělou lezeckou stěnu a využívají lezení
v rámci výuky tělesné výchovy. Dalším cílem práce je, poukázat na využití lezeckých stěna
83
v prostorách škol. Posledním cílem je zjistit, kolik škol zařazuje lezení do výuky TV, ale
nevlastní lezeckou stěnu.
Charakteristika zkoumaného souboru
Záměrně vybraný soubor představující základní a střední školy v hlavním městě Praha.
Celkový počet dotázaných škol byl 483; z toho 281základních škol a 202středních škol.
Metody výzkumu
Dotazník směřující školám, které vlastní svoji lezeckou stěnu, byl dělen takto:
1) Obecné informace – informace o škole a umístění stěny apod.
2) Technické informace – výška, šířka, plocha, apod.
3) Výuka na stěně – intenzita využívání lezecké stěny při výuce TV, apod.
Dotazník směřující školám, které svoji lezeckou stěnu nevlastní, obsahuje pouze jednu část,
týkající se umělé lezecké stěny v objektu, který navštěvují a dále se týká osob, podílejících se
na výuce.
Formy otázek dotazníku:
a) uzavřené
dichotomické – ANO či NE
zaškrtávající - výběr z uvedených možností
b) otevřené
pro respondenta velká volnost u odpovědí
otázka nasměruje na dotazovaný jev, ale neurčuje alternativní odpovědi
Zpracování výsledků
Pro získání dat byly vybrány a zpracovány pouze takové dotazníky, které odpovídají předem
stanoveným kritériím:
1) zcela vyplněné dotazníky
2) správně vyplněné dotazníky
3) ty, které nebyly správně vyplněné, nebyly zařazeny do výsledků
Organizace terénního šetření:
Ke zjištění počtu škol vlastnících umělou lezeckou stěnu jsme odeslali, elektronicky
nestandardizovaný dotazník do 483 škol. Dotazník měl dvě části, v jehož první části bylo
dvacet otázek a ve druhé části bylo otázek šest. Touto formou, odpovědělo 250 škol. Ke
zjištění dalších informací, od zbývajícího počtu škol (233) jsme využili telefonického
dotazování, kde jsme se nedovolali celkem do 46 škol. Potom tedy zkoumaný soubor, který
zaslal či sdělil svoji odpověď, je 437 škol.
84
VÝSLEDKY
Výsledky dotazníku
Následující grafy zobrazují výsledky vyplývající z provedeného výzkumu.
Graf č. 1. Přehled počtu škol v Praze 2009/2010
V grafu č. 1 vidíme znázornění celkového počtu zkoumaných základních a středních škol
v Praze v roce 2009-2010.
Graf č. 2. Přehled odpovědí u základních škol v Praze
85
Graf č. 3. Přehled odpovědí u středních škol v Praze
U grafu č. 2 a č. 3, které znázorňují ZŠ a SŠ můžeme vidět, kolik škol z celkového počtu má
či nemá vlastní lezeckou stěnu. Dále je patrné, které školy někam dochází nebo stěnu
připravují. Můžeme také vidět, kolik škol neodpovědělo.
Graf č. 4. Přehled odpovědí u ZŠ i SŠ
Graf č. 4 znázorňuje odpovědi jak základních, tak i středních škol dohromady. Vidíme zde,
jaká byla celková skupina ZŠ a SŠ škol. Z toho je nejvíce důležitou skupinou, skupina
vlastnící svoji umělou lezeckou stěnu, kde tomu bylo 26:10 (ZŠ:SŠ). Právě touto skupinou se
budou zabývat další grafy.
86
Graf č. 5. Využití stěny pouze jako prolézačky u ZŠ i SŠ
Graf č. 5 je zařazen z důvodu upřesnění vlastních lezeckých stěn na ZŠ a SŠ, na kterých
probíhá např. výuka TV, volnočasové aktivity, kroužky aj. Některé základní školy (10)
uvádějí, že vlastní umělou lezeckou stěnu, kterou využívají pouze o přestávkách jako tzv.
prolézačky pro děti. Tyto „stěny“ se nacházejí pouze na základních školách a to především na
prvním stupni.
Školy, vlastnící pouze tzv. „prolézačky“, nebudou dále zařazeny do následujících grafů. Níže
uvedené grafy se týkají škol vlastnících svoji umělou lezeckou stěnu. Zde budou porovnány
ZŠ (16) a SŠ (8) ve dvou částech dotazníku. Jedná se o část obecných informací a část výuky
na stěně.
Graf č. 6. Upřesnění vlastnictví lezecké stěny
87
U grafu č. 6 vidíme, že pouze jedna ZŠ nemá ve vlastnictví umělou lezeckou stěnu. Jedná se o
ZŠ Masarykova kde stěnu vlastní školní sportovní klub HO GEKON. U škol středních jsou
všechny stěny majetkem školy.
Graf č. 7. Umístění umělých lezeckých stěn
Na grafu č. 7 můžeme vidět umístění lezeckých stěn. Pět ZŠ uvádí, že lezeckou stěnu mají
umístěnou v jiných prostorách. Jedná se o školy ZŠ Emy Destinové (stěna se nachází v aule),
ZŠ nám. Svobody (stěna umístěna v aule), ZŠ Nepomucká (stěna umístěna na chodbě), ZŠ
Chvaletická (stěna je umístěna v předsálí tělocvičny) a nakonec ZŠ Londýnská, která uvádí,
že se stěny nachází v aule a na dvorku.
U SŠ jsou v jiných prostorách označeny tři školy a to jsou VOŠ - SPŠ Dopravní a SPŠ
Stavební, obě dvě stěny se nachází v posilovně a Gymnázium Jana Keplera přičemž stěna se
nachází ve světlíku, který je zastřešený polykarbonátem.
Další možnou odpovědí byl sportovní areál školy. Zde se stěna nachází u dvou ZŠ a tří SŠ.
Jsou to ZŠ Gutova, ZŠ Sdružení, SPŠ Strojnická, SŠ Aloyse Klara a VOŠE a OA Kollárova.
Ve zbylých školách se stěny nacházejí v tělocvičně.
Graf č. 8. Rok postavení umělých lezeckých stěn
88
Na grafu č. 8 můžeme spatřit počátek umišťování umělých lezeckých stěn do škol v Praze.
Zvláště potěšujícím faktem je to, že stěny neustále přibývají a přibývat i nadále budou.
V Praze se nacházejí další tři školy, které stěnu plánují. Jedná se o Gymnázium a Sportovní
Gymnázium Nad Štolou, Základní školu Generála Janouška a Základní školu U Roháčových
Kasáren. Všechny tyto tři školy plánují stěnu postavit v roce 2010/2011, přičemž podle
daných odpovědí velice záleží na grantech získání peněžní dotace.
Graf č. 9. Rok úpravy umělých lezeckých stěn
Graf č. 9 znázorňuje roky, kdy byly stěny naposledy upraveny. Všechny uvedené školy dbají
na opravy či úpravy vlastních umělých lezeckých stěn. Nejčastější úpravy se týkají čištění či
výměny chytů, nátěru, stavby nových či přestavby starých cest a výměny jistících prvků. U
Gymnázia Jana Nerudy, kde byla stěna postavena v roce 1996, se v roce 2003 po povodních
dělala kompletní rekonstrukce.
89
Graf č. 13. Bezpečnost na stěně
Podle grafu č. 13 můžeme říci, že žáci a studenti byli s bezpečností na stěně seznámeni
převážně formou instruktáže. Pouze ve třech případech je tomu jinak. Na dvou školách byli
žáci a studenti seznámeni s bezpečností písemnou formou a v jediné škole nebyli žáci a
studenti s pravidly a chováním na stěně seznámeni vůbec.
Písemnou formou byly seznámeni žáci na ZŠ Satalice a na Gym. Jana Nerudy, kteří navíc
měli i instruktáž.
Na ZŠ Sdružení, na které se lezení nevyučuje a stěnu využívá pouze družina, nebyli žáci a
studenti s pravidly a bezpečností seznámeni vůbec.
Graf č. 14. Výuka na stěně
V grafu č. 14 je viditelné, kdo na stěně žáky vyučuje. Mezi školy, na kterých nikdo na lezecké
stěně nevyučuje, patří ZŠ Sdružení, ZŠ Gutova, ZŠ Vojtěšská a ZŠ Londýnská. Tyto školy
90
sice umělou lezeckou stěnu vlastní, ale nevyužívají ji a nebo ji provozuje někdo jiný, jak je
tomu u stěny ZŠ Gutova.
Poměrně velké zastoupení mají při vyučování lezení na školách také externisti. Je to
především z důvodu nedostatku instruktorské kvalifikace „učitel školního lezení“ u učitelů.
Mezi tyto školy, kam dochází vyučovat externí pracovník, patří ZŠ profesora Švejcara, ZŠ
Emy Destlinové a ZŠ Satalice.
U dvou základních škol je vidět zastoupení výuky lezení i jinými učiteli, než-li jsou učitelé
TV. Toto je praktikováno na ZŠ Masarykova a na ZŠ Nepomucká.
Nejčastěji se výuce lezení na umělých stěnách věnují učitelé tělocviku. Jedná se o ostatní
školy, které zde nejsou vypsány.
Výjimkou je SŠ Aloyse Klara, na které vyučuje hodiny lezení vychovatel. Tato škola není v
grafu č. 14 zobrazena.
Graf č. 16. Provoz na stěně
Na otázku „Jak je stěna provozována?“, bylo možno vybrat z několik odpovědí. Proto je také
v grafu č. 16 vidět více odpovědí, než-li je celkový počet škol. Stěny umístěné ve školách se
nejvíce využívají při výuce školní TV a při volnočasových aktivitách žáků a studentů. Stěny
jsou rovněž uvolňovány pro Horo oddíl a veřejnost.
Pouze pro hodiny TV stěnu využívají ZŠ Pr a PrŠ, ZŠ Londýnská, VOŠE a OA Kollárova,
VOŠ a SPŠ Dopravní a SPŠ Strojnická.
Pro lezení veřejnosti své stěny nabízí SPŠ Stavební Josefa Gočára, Gym. Jana Keplera, ZŠ
Jižní IV a ZŠ Gutova.
Pro výuku ve školní TV a současně pro volnočasové aktivity své stěny využívají SPŠ
Stavební Josefa Gočára, SŠ Aloyse Klara, Gym. Nad Kavalírkou, Gym. Jana Nerudy, Gym.
Jana Keplera, ZŠ Nepomucká, ZŠ Masarykova, ZŠ Satalice, ZŠ Emy Destinové, ZŠ Profesora
Švejcara, ZŠ Jižní IV, ZŠ nám. Svobody, ZŠ Jaroslava Ježka (B1-B4), ZŠ Chvaletická a ZŠ
Resslova.
91
Pro horo oddíl svoji stěnu zapůjčuje ZŠ Pr a PrŠ, ZŠ Masarykova, ZŠ Satalice a ZŠ Jižní IV.
Graf č. 17. Četnost využití lezecké stěn
U grafu č. 17 Využívání lezeckých stěn cílovými skupinami.
Nejméně je stěna využívána pro veřejnost, a to jak u základních, tak i středních škol. Pro
veřejnost se stěna využívá pouze na ZŠ Jižní IV a na SPŠ Stavební Josefa Gočára.
Pro Horo oddíl je stěna využívána pouze na základních školách, a to 1-2 hod/týden u škol ZŠ
Masarykova, ZŠ Pr a PrŠ a ZŠ Jižní IV, a 3-4 hod/týden u škol ZŠ Emy Destinové a ZŠ
Satalice.
Nejvíce využité jsou stěny pro výuku školní TV. 1-2 hod/týden stěnu využívají ZŠ nám.
Svobody, ZŠ Jaroslava Ježka, ZŠ Jižní IV, ZŠ Pr a PrŠ, ZŠ Masarykova, ZŠ Resslova,
Gymnázium Jana Nerudy, VŠE a OA Kollárova a SPŠ Strojnická. Na 3-4 hod/týden svoji
stěnu využívají VOŠ a SPŠ Dopravní a SPŠ Stavební Josefa Gočára. Na 5-6 hod/týden je
lezecká stěna využívána na ZŠ Chvaletická.
92
Graf č. 18. Způsob využití stěn
U grafu č. 18 je vidět, jakým způsobem je stěna využívána. K této otázce bylo opět možné
vybrat více odpovědí.
Do výuky školní TV je stěna zařazena na 16 školách (10 x ZŠ a 6 x SŠ). Jedná se o ZŠ
Londýnská, ZŠ profesora Švejcara, ZŠ Bítovská, ZŠ nám. Svobody, ZŠ Jaroslava Ježka, ZŠ
Jižní IV, ZŠ Pr a PrŠ, ZŠ Masarykova, ZŠ Resslova, ZŠ Chvaletická, VŠE OA Kollárova,
SPŠ Strojnická, VOŠ a SPŠ Dopravní, Gymnázium Jana Keplera, Gymnázium Jana Nerudy a
SPŠ Stavební Josefa Gočára.
Pro volnočasové aktivity je lezecká stěna využita u škol ZŠ Satalice, ZŠ Emy Destinové, ZŠ
Chvaletická, ZŠ Resslova, ZŠ Masarykova, ZŠ Jaroslava Ježka, ZŠ nám. Svobody, ZŠ
Bítovská, ZŠ Profesora Švejcara, ZŠ Nepomucká, ZŠ Jižní IV, SŠ Aloyse Klara, Gymnázium
Jana Nerudy, Gymnázium Jana Keplera a Gymnázium Nad Kavalírkou.
Pro volný čas žáků a studentů mají stěnu k dispozici na ZŠ Jižní IV, ZŠ Sdružení, SŠ Aloyse
Klara a SPŠ Josefa Gočára.
93
Graf č. 19. Žáci, kteří stěnu využívají
Graf č. 20. Studenti, kteří stěnu využívají
Výše uvedené grafy nám znázorňují, které třídy a ročníky stěnu nejvíce využívají.
V další části této práce jsou uvedeny školy, které na veřejnou umělou lezeckou stěnu dochází,
a to buď v rámci TV, a nebo v rámci celodenních sportovních akcí.
Celkový počet škol, které dochází na stěnu je třicetjedna. Z toho je dvacetčtyři škol
základních a sedm škol středních.
94
Graf č. 21. Školy docházející na stěnu
Ve výše znázorněném grafu jsou uvedeny školy, které dochází na veřejné lezecké stěny.
Graf č. 23. Návštěva stěn
Ve výše uvedené otázce bylo opět povoleno více možných odpovědí. Graf č. 23 nám tedy
zobrazuje, kolik škol v jakém předmětu na stěnu dochází.
Při hodinách TV na stěnu dochází školy Gym. Omská, Trojské Gym. Sv. Čecha, ZŠ
Malostranská (Malostranské Gym.), ZŠ Chodov a ZŠ Letohradská.
Při třídních aktivitách na stěnu dochází ZŠ Letohradská a při kroužku lezení na stěnu dochází
Gym. Buďárna a Trojské Gym. Sv. Čecha.
95
Graf č. 24. Výuka na stěně
Další otázka opět umožňovala více variant odpovědí. Graf č. 24 nám tedy ukazuje více
variant, než-li je celkový počet škol.
Instruktoři veřejných lezeckých stěn vyučují lezení ve škole Gym. Omská a ZŠ Chodov.
Učitelé tělocviku vyučují lezení na umělých stěnách v následujících školách Trojské Gym.
Sv. Čecha, gym. Omská, ZŠ Malostranská a ZŠ Chodov. V tomto případě je jasné, že učitelé
těchto škol musí být proškoleni a musí vlastnit oprávnění „Učitel školního lezení“.
Aby mohl doprovázející učitel na stěně vyučovat, musí rovněž vlastnit toto oprávnění. Do této
skupiny se řadí ZŠ Letohradská a Gym. Buďárna.
SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ A DISKUZE
Výzkum provedený ve školním roce 2009/2010 přinesl výsledky, jejichž zpracováním jsme
dospěly k těmto zjištěním.
Pokud se zaměříme na obecné inormace, které byly první částí dotazníku, můžeme si
všimnout u grafu č. 4, zastoupení umělých lezeckých stěn na Základních a středních školách
v Praze. Z celkového počtu 483 škol bylo 36 škol se stěnou vlastní, 31 těch, které někam
dochází a 4, které stěnu plánují. Přičemž u základních škol bylo zjištěno 26 umělých
lezeckých stěn vlastních, 24 škol, které někam docházejí a 3 školy které stěnu plánují. Ovšem
musíme zde brát v úvahu, že ještě 10 škol, ze skupiny stěn vlastních, připadá na prolézačky.
Prolézačky, které jsou využívány pouze na základních školách a to především na prvním
stupni jsou většinou umístěny na chodbách, kde je žáci mohou využívat zejména o
přestávkách. Do výuky se tyto stěny nezařazují. U středních škol je 10 stěn vlastních, 7 škol,
které někam docházejí a 1 škola, ketrá stěnu plánuje. Počet těchto škol, neustále narůstá, což
je faktem toho, že je lezení oblíbeným sportem. Tento fakt, se nám potvrdil v grafu č. 8,
vidíme zde první umělou lezeckou stěnu ve školách v Praze, která byla postavena v roce 1991
a to na SŠ Aloyse Klara. Naopak doposud poslední postavená stěna je na VOŠE a OA
96
Kollárova, která byla postavena v roce 2008. Je tedy patrné, že umělých lezeckých stěn
neustále přibývá. V grafu č. 8 ještě vidíme, největší nárůst počtu umělých lezeckých stěn ve
školách, zachycený v roce 1995/1996 a také v roce 2007/2008, kdy se počet stěn shoduje. Rok
1995/1996 přibyly tři školy základní a dvě školy střední, v roce 2007/2008, je tomu naopak. Z
grafu č. 11, kdo stěnu spravuje, vyplývá poměrně velký rozdíl, mezi středními a základními
školami. O stěny se v největším počtu základních škol stará specializovaná firma, kdežto u
škol středních je to především učitel, který za spolupráce studentů stěnu spravuje. Výsledky,
jsou především ovlivněny věkovou kategorií žáků a studentů.
Zaměříme-li se na výuku lezení, informace jsou znázorněny v grafu č. 14, kde je znázorněno,
kdo lezení vyučuje. U škol středních, se jedná pouze o učitele tělesné výchovy, kdežto u
základních škol se jedná jak o učitele TV, o ostatní učitele, tak i o externisty. Domnívám se,
že u této otázky velice záleží na dané osobě a na vztahu jedince k samotnému lezení. Při
výzkumu jsme se v mnoha případech osobně setkali například s absolventy UK FTVS a nejen
s nimi, kteří díky tomu, že lezení mají rádi, lezení se věnují nebo se s lezením již dříve
setkaly, se snaží zavést jej do škol, kde učí. Přičemž, dalším aspektem, který je v mnoha
případech negativní ve stavbě nových umělých lezeckých stěn, je nedostatek financí. Kvůli
tomuto faktu, byl výzkum zaměřen i na školy, které na stěny dochází. Když se zaměříme na
graf č. 15, kolik osob se podílí na výuce, vyplývá z něj, že na největším počtu škol vyučuje
jeden nebo dva učitelé. Z tohoto grafu je také znatelné, že jsou školy, kde se podílí na výuce
šest, či sedm vyučujících. Mezi ně patří Gymnázium Jana Keplera, Gymnázium Jana Nerudy,
ZŠ Satalice nebo ZŠ Bítovská. V opačném případě, jsou ve výzkumu objeveny školy, které
sice stěnu vlastní, ale nevyužívají ji, protože se lezení nikdo nevěnuje, nikdo nemá potřebné
školení. Mezi takové patří například základní škola Vojtěšská a základní škola Londýnská.
Další graf č. 16 nám ukazuje, jakým způsobem je stěna nejčastěji provozována. Nejčastějším
využitím umělých lezeckých stěn ve školách jsou volnočasové aktivity žáků a výuka tělesné
výchovy. Volnočasové aktivity jsou především kroužky lezení, kterých každoročně přibývá.
Nejen na školách, které vlastní svoji stěnu, ale i na školách které na stěnu dochází. V příloze
č. 1 můžeme vidět zařazení lezení do výuky tělesné výchovy u mladšího žactva na Gymnáziu
Jana Keplera.
Při zaměření na školy docházející na umělé lezecké stěny, je z šetření znatelné, že školy
docházejí ve větší míře pouze jedenkrát za rok, při celodenních, sportovních akcích školy. Jen
v 7 případech z uvedených 31 škol, jsem se setkala s docházením na stěnu minimálně tři krát
za rok. Především se jedná o návštěvy lezeckých stěn v blízkém okolí školy, v rámci tělesné
výchovy, za doprovodu učitele, který danou hodinu vyučuje. Pouze dva případy uvádí, že na
stěně vyučují místní instruktoři.
ZÁVĚR
Ukázalo se, že umělé lezecké stěny, jsou součástí poměrně velkého počtu základních
i středních škol, a že tyto školy neustále přibývají. Nejvíce lezeckých stěn postavených ve
školách, jsou přímo majetkem školy, kde se o ně přibližně jeden krát za rok, starají učitelé
tělocviku nebo objednané specializované firmy. Nejčastěji se stěny využívají při hodinách
tělesné výchovy a volnočasových aktivitách žáků. Přičemž u největšího počtu škol je lezení
vyučováno učiteli tělesné výchovy.
Výsledků, kterých jsem díky této práci dosáhla si lze cenit hlavně proto, že nám dává ucelený
přehled počtu a využití umělých lezeckých stěn na základních a středních školách v Praze.
97
POUŽITÁ LITERATURA
BALÁŠ, J., STREJCOVÁ, B., VOMÁČKO, L. Lezeme a šplháme. Praha: Grada Publishing
a.s., 2008. ISBN 80-247-2272-6
NEUMAN, J. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě, Praha: Portál s. r. o., 1998. ISBN: 807178-405-2
NEUMAN, J. a kol., Překážkové dráhy, lezecké stěny a výchova prožitkem, Praha: Portál,
1999. ISBN 80-7178-292-0
PRIEST, S., GASS, M. A. Effective leadership in adventure programming. Champaign:
Human Kinetics. 1997
VÁGENKNECHT, P. Didaktika sportovního lezení v tělesné výchově na středních školách:
diplomová práce. Praha: FTVS UK, 2000
VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. Brno: Paido, 2002. ISBN 80-7315-033-6
VOMÁČKO, L., BOŠTÍKOVÁ, S. Lezení na umělých stěnách. Praha: Grada Publishing,
a.s., 2008. ISBN 80-247-217-3
WURDINGER, S. D. Philosophical Issues In Adventure Education. Dubuque, IA:
Kendall/Hunt Publishing Co, 1994
98
ODBORNÁ SEKCE 5
Bezpečnost při outdoorových aktivitách na školách všech
stupňů.
99
DIAGNOSTIKA OPTIMÁLNÍ POZICE JEZDCE NA JÍZDNÍM KOLE
Sylva Hřebíčková, Jan Ondráček, Lucie Veselá
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita
Jízda na kole představuje svazek mezi dvěma prvky, kolem a cyklistou. Kolo je vyrobeno
z tvrdých součástek, které ačkoliv se dají přizpůsobit, stále zůstávají jen kovovými tyčemi. Dá
se říci, že i lidské tělo je tvořeno jakýmisi pevnými komponenty, které se však mohou hýbat
díky souhře a stažitelnosti tkání [2]. Cílem je ovšem přizpůsobit jízdní kolo cyklistovi tak, aby
se cyklista musel přizpůsobovat co nejméně (Burke 1994; Pruitt and Matheny 2001) [3].
Optimální posed na kole je rozhodující. Pro cyklistu to znamená pohodlí a lepší výkon.
Správný posed zajišťuje efektivnost, výkonnost, komfortní jízdu a minimalizuje zranění.
Účinná a správná pozice je ta, která umožňuje cyklistovi šlapat na kole, aniž by plýtval
energií. Je třeba rozdělit cyklistovu hmotnost mezi sedlo, pedály a řidítka tak, aby nebyla
přenášena na svalstvo zad a paží [3].
Podle Henkeho optimální posed musí zabezpečit [10]:





účinný a uvolněný pohyb nohou při šlapání aerodynamickou polohu těla racionální rozložení hmotnosti těla na řidítka a zadní kolo pocit volného dýchání lehké ovládání a řízení celého stroje Správným nastavením se může zajistit přesný individuální posed na kole. Předpokladem však
je, aby fixní body jízdního kola (velikost a geometrie rámu, šířka řidítek, délka představce a
délka klik) byly v souladu s vlastní výškou a somatotypem cyklisty. [15].
Seřízením výšky a sklonu sedla, délky sezení a výšky řidítek lze nastavit individuální posed,
jehož cílem je umožnit provádět všechny pohyby během jízdy na kole volně a harmonicky.
Při nesprávném posedu se mohou dostavit zdravotní potíže jako svalové bolesti paží, šíje a
zad, bolesti stehen, lýtek a Achillovy šlachy [15].
Podle Boulder Center for Sports Medicine prostředky umožňující nastavení optimálního
posedu [2]:









výška rámu délka kliky a poloha nohy na pedálu výška sedla pozice sedla v horizontální rovině poloha horní plochy sedla výška řidítek vzdálenost řidítek od sedla šířka řidítek, sklon řidítek Nastavení optimálního pozice
Na jízdním kole jezdec převážně sedí. Výjimka nastává tehdy, když je stoupání tak prudké, že
jej „v sedle“ nevyjede a musí se ze sedla postavit. Ale i v tomto případě se horní polovina těla
pohybuje minimálně [17].
Trup cyklisty by měl vytvářet uvolněný oblouk – „luk“ nad středovou trubkou (obr. 1). Celá
horní polovina těla by se měla na pohybu cyklisty podílet zejména tím, že nedělá vůbec nic.
100
Tělo (tedy trup) by mělo celou hmotností „sedět“ v sedle. Velkou a poměrně častou chybou
je, že se v pedálech „stojí“ a tělo nespočívá celou vahou v sedle, což vede k rychlé únavě
svalů dolních končetin [17].
Obr.15. Pozice trupu cyklisty [28]
Vybraná zdravotní rizika cyklistiky
Jízda na kole má relativně nízké dopady na lidské zdraví. Velmi často přivedou cyklisty
k zamyšlení nad polohou na kole až zdravotní problémy, které nejčastěji začínají bolestmi zad
nebo kolenou [16].
Nejčastěji se vyskytující zdravotní problémy [2] spojené s nesprávnou pozicí jezdce na kole
jsou:









syndrom iliotibiálního traktu, burzitida úponu stehenního svalu (zánět šlachy), bolest dolní části zad, bolest horní části zad, bolest rukou, paží a ramen, zánět Achillovy šlachy, plica syndrom, tlak na přední část rozkroku (Genitální tlak/odřeniny), tlak na močovou trubici. Cílem výzkumu bylo zjistit možnosti stanovení optimální pozice v ČR a dále zjistit způsoby
výběru a nastavení jízdního kola různými výkonnostními skupinami cyklistů. Vzhledem ke
složitosti problému se tento výzkum věnuje pouze silniční cyklistice.
Výzkumná otázka
Pro splnění cíle práce jsme stanovili následující výzkumné otázky:
1.
2.
Jaké jsou možnosti stanovení optimální pozice jezdce na jízdním kole v ČR? Jaké jsou způsoby výběru a nastavení silničního kola jednotlivými výkonnostními skupinami cyklistů? Použité metody výzkumu
Výzkumná otázka 1 byla zjišťována pomocí publikací a internetu a následně osobní
návštěvou specializovaného centra pro sestavení optimálního posedu BG Fit Specialized. V
centru proběhla prohlídka speciálních měřících pomůcek a fotodokumentace. Součástí
výzkumu byla názorná ukázka sestavení optimální pozice. Dále byly získány podklady pro
optimální sestavení pozice a prázdný formulář pro záznam vyšetření.
K zjištění výzkumné otázky 2 bylo použito dotazníkového šetření. Anketní dotazník byl
anonymní a obsahoval 2 typy otázek - uzavřené a otevřené. Tyto položky jsou jak
dichotomického tak polytomického typu. Polytomické položky jsou typu výběrového.
101
V předvýzkumu byly otázky konzultovány s odborníky z řad trenérů. Srozumitelnost
jednotlivých otázek byla ověřována zkušebním vyplněným u 5 cyklistů pomocí interview.
Dotazovaní vyplňovali anketní dotazníky za přítomnosti výzkumníka a vždy vysvětlili, jak
rozumí dané otázce.
Charakteristika zkoumaného souboru cyklistů
Cyklisté a cyklistky byli rozděleni na tři výkonnostní skupiny dle využívání silničního
jízdního kola. Cyklisté a cyklistky byly tedy rozděleni na rekreační jezdce, závodníky amatéry
a profesionální závodníky.
Výzkum byl proveden na dospělých cyklistech bez rozdílu pohlaví. Spodní věková hranice
byla 18 let a horní hranice nebyla stanovena. Navrácených anketních dotazníků bylo celkem
82. Vyplnilo je 18 žen a 64 mužů (viz obr. 2).
80
70
60
50
Spodní hranice
40
Horní hranice
30
20
10
0
Rekreační jezdci
Závodníci amatéři
Profesionální závodníci
obr.2:
Graf věkového rozpětí ; obr.3:
Vyšetření páteře BG fit
Bylo zjištěno, že existuje několik „asistovaných“ možností, jak docílit sestavení posedu na
jízdním kole v ČR:






publikace s cyklistickou tématikou, nastavení kola v místě nákupu, využití webového kalkulátoru, služby soukromého trenéra, sportovní laboratoře, odborné nastavení jízdního kola.
Pomocí internetu bylo zjištěno, že existuje několik systémů zabývajících se nastavováním
správného posedu na kole – Bikefitting, Body Scanning CRM, Bike Fit System. V ČR nabízí
tyto služby Specialized a Duratec. Tyto systémy se snaží najít optimální ergonomii1.
Světovou jedničkou přizpůsobování sériového kola individuálním potřebám zákazníka je
značka Specialized, která nabízí tříúrovňový program optimalizace posedu nazvaný „Body
Geometry Fit“ (viz obr. 3)[16].
Duratec je firma česká, která je schopena nabídnout zákazníkovi dokonce optimalizovanou
geometrii celého rámu („FOG systém“) [1].
Výzkumná otázka 2
Výzkumnou otázkou 2 jsme zjišťovali způsoby výběru a nastavení jízdního kola vybranými
výkonnostními skupinami cyklistů. Pro výzkum bylo třeba stanovit 7 dílčích otázek.
Odpovědi na dílčí otázky byly hledány v anketních dotaznících vyplněných třemi
výkonnostními skupinami cyklistů bez rozdílu pohlaví. K výzkumu byly použity odpovědi od
20 respondentů z každé výkonnostní skupiny cyklistů, celkem tedy odpovědi od 60 cyklistů a
1
Ergonomie (z řečtiny ergon = práce a nomos = zákon) je věda zabývající se optimalizací lidské činnosti, a to zejména vhodnými rozměry a
tvary předmětů tak, aby byly svým tvarem co nejvíce přizpůsobeny tvaru lidského těla a tak udržovaly jeho přirozené držení
102
cyklistek.
Otázka č.1:
Jaké jsou tělesné rozměry jednotlivých výkonnostních skupin cyklistů?
U profesionálních cyklistů je průměrná tělesná výška nejmenší (172,7 cm), ovšem tato
hodnota je způsobena největším počtem žen v dané skupině (viz tab. 1) Průměrná tělesná
výška závodníku amatérů je 179,2 cm a rekreačních jezdců 177,8 cm.
tab. 1: Tělesné rozměry zkoumaného souboru
Respondenti
muži ženy Tělesné rozměry (cm/kg) Rozpětí (cm/kg) BMI
Rozpětí
Rekreační jezdci
17
3
177,8/77,13
165-193/59-110 24,37 20,52-29,61
Závodníci amatéři
Profesionální závodníci
16
12
4
8
179,2/70,65
172,7/63,25
163-191/50-89
150-192/48-78
21,86 18,81-24,65
21,13 19,49-22,21
Otázka č.2: Používají jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů odpovídající velikosti
jízdních kol vzhledem k tělesné výšce?
U rekreačních jezdců se ukázalo, že z 85% používají vhodné velikosti jízdních kol. Pouze
15% jezdí na nevhodných velikostech. Odpovídající velikost jízdního kola mezi závodníky
amatéry mělo 55%. 40% amatérů jezdí na velkých jízdních kolech vzhledem ke svojí tělesné
výšce.
Otázka č.3: Používají ženy dámská silniční jízdní kola?
Výzkum ukázal, že dámská silniční jízdní kola jsou velice zřídka využívaná. 50% rekreačních
jezdkyň používá jízdní kola uzpůsobená pro ženy a amatérky využívají tyto kola ze 14%.
Profesionálky dámská jízdní kola „nejezdí“. Jedna z profesionálních závodnic uvedla, že
využívá služeb speciálního kola vyrobeného na míru.
Otázka č.4:Podle jakých kritérií si jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů vybírají velikost
silničního jízdního kola?
Jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů odpovídaly na otázky týkající se způsobu výběru
velikosti silničního jízdního kola. Vyhodnocení využití daného způsobu výběru velikosti
jízdního kola proběhlo pomocí absolutní i relativní četnosti a bylo zaneseno do tab. 2.
tab. 2: Absolutní a relativní četnost způsobu výběru velikosti jízdního kola
Rekreační jezdci
Závodníci amatéři
Profesionální závodníci
Doporučení od
výrobce
12/60%
3/15%
Doporučení od prodejce
14/70%
3/15%
Doporučení jiné
osoby
3/15%
3/15%
Po osobní
zkoušce
15/75%
18/90%
7/35%
2/10%
5/25%
14/70%
Rekreační jezdci se nejčastěji přiklánějí při výběru velikosti jízdního kola k osobní zkoušce.
Ovšem vždy osobní zkoušku kombinují s radou od výrobce či prodejce popřípadě
s doporučením od jiné osoby. Jejich výběr se neřídí jen jednou možností, nechávají si vždy
radit.
Závodníci amatéři podobně jako rekreační jezdci rádi kola zkouší. Radit si ve výběru velikostí
ale nechávají jen velice zřídka. V případě, že si nejsou jistí velikostí, zjišťují si informace
od více osob a ujišťují si tak správný výběr.
103
Profesionálové si velikost jízdního kola vybírají nejčastěji po osobní zkoušce (70%). Osobní
zkoušku často kombinují s doporučením od výrobce či prodejce. U 25% závodníků velikost
jízdního kola určila jiná osoba a závodník neměl možnost zasáhnout do výběru velikosti
jízdního kola.
Otázka č.5: Podle jakých kritérií si jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů vybírají značku
silničního jízdního kola?
Rekreační jezdci si značku jízdního kola vybírají převážně dle ceny (95%). Způsoby výběru
však kombinují, důležitý je pro ně i vzhled a geometrie rámu. Pouze u tří (15%) respondentů
byl výběr ovlivněn jen z jednoho hlediska – 2x finance, 1x geometrie (viz tab. 3).
Závodníci amatéři podobně jako rekreační cyklisté nemají jen jedno kritérium při výběru
jízdního kola. Kombinují způsoby výběru. Z části se u nich projevila povinnost vůči svému
týmu v použití určité značky kola, ale vždy měli na výběr model dané značky.
U profesionálních závodníků se ukázala povinnost závodníků vůči svému týmu, kdy je jim
značka a v mnoha případech i model jízdního kola určen. Avšak pět (25%) respondentů
profesionálních závodníků uvedlo, že si jízdní kolo mohou vybrat ze sortimentu dané firmy a
většina z těchto závodníků kombinuje u výběru vzhled a geometrii jízdního kola.
tab. 3: Absolutní i relativní četnost výběru silničního jízdního kola
Vzhled
Geometrie
rámu
Finance
Určeno
týmem
Rekreační jezdci
15/75%
12/60%
19/95%
0/0%
Závodníci amatéři
14/70%
17/85%
17/85%
8/40%
Profesionální závodníci
5/25%
4/20%
0/0%
20/100%
Otázka č.6: Jakým způsobem si jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů nastavují posed?
U každé výkonnostní skupiny byla provedena analýza odpovědí, která byla zpracována dle
relativní četnosti využití, výsledky byly zapsány do tab. 4. Z výsledků vyplývá, že rekreační
jezdci si svůj posed z 50% sestavili sami. 25% rekreačních jezdců si posed sestavilo dle
publikace a 5% jezdců si nechalo sestavit posed ve specializovaném centru. 10% rekreačních
jezdců si posed sestavilo samo a následně jim posed upravil kamarád a 10% jezdců si posed
nechalo sestavit prodejcem.
Mezi amatéry se také ukázala možnost osobního sestavení jako nejčastější metoda (35%).
Někteří amatéři osobní sestavení provádí dle publikace (15%). 15% závodníků amatérů si
nechalo sestavit posed trenérem. 15% amatérů využilo služeb specializovaného centra. Po 5%
amatérů volilo za možnost sestavení posedu mechanika či kamaráda. 5% si nechalo sestavit
posed od prodejce.
25% profesionálů si sestavilo posed samo. Stejný počet si nechalo sestavit posed ve
specializovaném centru. 15% profesionálů si nechalo posed sestavit mechanikem. 35%
profesionálních závodníků si sestavilo posed samo a konzultovalo ho s mechanikem, trenérem
či kamarádem.
104
tab. 4: Absolutní a relativní četnost způsobů sestavení posedu
sám
Rekreační
jezdci
Závodníci
amatéři
Profesionální
závodníci
publikace mechanik trenér
10/50
5/25%
%
7/35
3/15%
%
5/25
0/0%
%
0/0%
0/0%
1/5%
3/15%
sám +
mechanik
kamarád centrum
0/0%
sám +
trenér
obchod
+ sám
sám +
kamarád
1/5%
0/0%
0/0%
2/10%
2/10%
3/15% 1/5%
3/15%
0/0%
1/5%
1/5%
0/0%
0/0%
5/25%
3/15%
3/15%
0/0%
1/5%
0/0%
Otázka č7: Mají jednotlivé výkonnostní skupiny cyklistů zdravotní problémy spojené
s optimálním posedem?
Každá výkonnostní skupina cyklistů byla rozdělena dle nastavení posedu jízdního kola na
jezdce s nastavením ve specializovaném centru a s nastavením mimo specializované centrum.
Z výzkumu vyplývá, že rekreační jezdci, kteří si nechali sestavit posed ve specializovaném
centru, netrpí žádnými bolestmi po jízdě na kole (viz tab. 5). Mezi amatéry jeden
z respondentů uvedl potíže s dolní částí páteře. Nejvíce problémů s pohybovým aparátem
uvedli profesionální závodníci, kteří mají problémy s dolní částí páteře a krční páteří. Po
provedení analýzy u cyklistů, kteří si sestavili nebo nechali sestavit posed mimo
specializované centrum, bylo zjištěno, že 9 rekreačních jezdců, 6 závodníků amatérů a 6
profesionálních závodníků nemají žádné problémy s pohybovým aparátem po jízdě na kole.
U rekreačních jezdců se jako nejčastější problém ukázala bolest krční páteře, dále se objevuje
bolest horních končetin, kolenních kloubů a dolní části páteře. Závodníci amatéři nejčastěji
trpí bolestmi krční páteře. Objevují se ale i bolesti dolní části páteře, hrudní páteře, kolenních
kloubů, hlezenních kloubů a horních končetin. Profesionální závodníci mají nejčastěji
problémy s dolní částí páteře. Jeden z respondentů profesionálů uvedl problémy s krční páteří
a kolenními klouby.
tab. 5: Zdravotní problémy cyklistů po sestavení posedu ve specializovaném centru a mimo něj
sestavení posedu v centru
n
b
R 19
A 17
P 15
dolní
část
páteře
a
č
1
2
0
3
2
6
hrudní
páteř
krční
páteř
a
0
0
0
a
2
2
1
č
0
2
0
kolenní
klouby
č
3
5
0
a
1
1
1
č
2
4
0
hlezen
ní
kloub
a
č
0
0
0
1
0
0
horní
končet
iny
a č
2 2
0 1
0 0
sestavení posedu mimo
centrum
B n dolní
krční
B
P
část
páteř
P
páteře
a č
a č
9 1 0 0
0 0
1
3 3 1 0
0 1
2
5 5 0 3
0 1
1
Legenda:
n - počet respondentů
R - rekreační jezdci
A - závodníci amatéři
P - závodníci
profesionálové
b - bolest
a - ano
č - částečně
BP - bez potíží
Závěr
Výzkumná otázka 1 byla zjišťována pomocí publikací a internetu. Následně bylo
navštíveno specializované centrum zaměřené na sestavení optimální pozice. V centru bylo
absolvováno odborné sestavení optimálního posedu s vysvětlením postupu a jednotlivých
kroků. Zjistili, že možností sestavení optimální pozice je mnoho, ovšem mimo specializovaná
centra může být sestavení nepřesné díky neodbornému měření nejen tělních segmentů.
Odborná centra v ČR zaštiťují firmy Specialized a Duratec. Z nich první zmíněné má větší
pokrytí.
Mezi systémy odborného sestavení posedu jsou rozdíly. Systém firmy Specialized se
105
nazývá Body Geometry Fit Technology a zabývá se přizpůsobováním sériového kola
individuálním potřebám cyklisty. Zahrnuje daleko více měření než systém firmy Duratec
nazývající se FOG systém. Tento český systém se zabývá nabídkou výroby jízdního kola na
míru. Cyklista tedy nejprve podstoupí měření, které probíhá na univerzálním stojanu a poté je
mu vyrobeno jízdní kolo s optimalizovanou geometrií.
Na základě zjištění vyplývajících z výzkumné otázky 2 vyplývají následující dílčí závěry.
Cyklisté využívají celé škály velikostí jízdních silničních kol a také speciálních kol
vyrobených na míru. Vzhledem ke své výšce většina cyklistů jezdí na vhodné velikosti
jízdního kola. Což dokazuje, že jsou si cyklisté vědomi, že je nutnost mít určitou velikost
jízdního kola vzhledem ke svým tělesným rozměrům. Výsledky tohoto výzkumu však nemusí
být zcela přesné. Měření by musel provádět specialista a počítat nejen s tělesnou výškou, ale i
s délkou dolních končetin a také velikostí nohy.
Odpovědi na dílčí otázku č.3 ukázaly, že dámský silniční rám nemusí být vždy ideálním
řešením pro ženy ve výběru silničního jízdního kola. Dámská silniční jízdní kola jsou
využívaná jen zřídka. Největší výskyt dámských kol se projevil u rekreačních jezdkyň.
Výzkum se věnoval i způsobu, kterým si cyklisté vybírají velikost silničního jízdního kola a
následně značku. Jako nejvyužívanější způsob výběru velikosti jízdního kola u všech
výkonnostních skupin se ukázala osobní zkouška. Rekreační jezdci často využívají i
doporučení od výrobce či prodejce. Tyto výsledky poukazují na fakt, že jsou závodníci
informováni o vhodné velikosti jízdního kola vzhledem ke svým tělesným rozměrům. Naopak
rekreační jezdci nemají takové znalosti, což ukazuje, že využívají doporučení.
Méně jednoznačné odpovědi uváděly různé výkonnostní skupiny cyklistů na výběr značky
jízdního kola. Z výsledků vyplývá, že u rekreačních jezdců a amatérů cyklistů není jen jedno
kritérium při výběru. Často dochází ke kombinaci. U profesionálních cyklistů se projevila
povinnost vůči svému týmu, kdy je jim značka a v mnoha případech i model jízdního kola
určen.
Jako nejčastější metodou sestavení posedu všemi výkonnostními skupinami cyklistů se ukázal
způsob, kdy si jezdci posed sestavují sami. U profesionálních závodníků se často využívá i
služeb speciálního centra. Rekreační jezdci využívají publikace s cyklistickou tématikou.
Otázkou však zůstává, zda-li je posed optimální, jelikož při neodborném měření může
docházet k zásadním chybám.
Dílčí otázkou č.7 jsme zjistili, že cyklisté trpí bolestmi pohybového aparátu po jízdě na
jízdním kole. Nejčastější problémy jsou s dolní částí páteře a krční páteří. Méně často se
vyskytují bolesti hrudní páteře, kolenních kloubů, hlezenních kloubů a horních končetin. 25
respondentů uvedlo, že po jízdě na kole nemají žádné problémy s pohybovým aparátem. Mezi
rekreačními jezdci se objevilo nejvíce respondentů, kteří uvedli, že nemají žádné bolesti
pohybového aparátu. U závodníků amatérů a profesionálů se bolesti objevovali častěji. Tato
skutečnost však může být způsobena častější a delší jízdou na jízdním kole oproti rekreačním
jezdcům.
Seznam použitých zdrojů
BERAN, V. Máte správný posed? [online]. c2008-2010. [2010-08-17]. Dostupné na
WWW:http://www.alltraining.cz/informace/novinky/mate-spravny-posed-alltrai-ning-czoficialnim-mericim-centrem-firmy-duratec-770/ (1)
BOULDER CENTER FOR SPORTS MEDICINE, PRUITT, A., Body geometry 5. vyd. 2008. 74
s. (2)
BURKE, E., R., High-Tech Cycling 2. vyd. Human Kinetics, 2003. 317 s. ISBN 0-7360-4507-4.
(3)
CIBULA, K., Mechanika jízdního kola 2. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2004. 93 s. ISBN 8001-03016-4.
106
CYKLISTIKA KRNOV, Jak určit velikost rámu [online]. [cit 2010-08-17]. Dostupné na WWW:
http://www.cyklistikakrnov.com/Clanky/09/urceni-velikosti-ramu.htm
DURATEC, Rám na míru [online]. c2006-2010. [cit 2010-10-18]. Dostupné na WWW:
http://www.duratec.eu/cs/ram-na-miru/
GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu Brno: Paido. 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6.
GRASGRUBER, P., CACEK, J. Sportovní geny 1. vyd. Brno: Computer Press. 2008. 480 s. ISBN
97-880-251-1873-3.
HENDL, J. Kvalitativní výzkum 1.vyd. Praha: Portál. 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
HENKE, S. Skripta pro trenéry cyklistiky 1.vyd. Jičín: RK Tisk Jičín, 164s. (10)
HRONZA, Styční důstojníci. Velo, 4/2004, od s. 37-39. ISSN 1213-113009.
HRONZA, Šup, Kovářík. Aby jízda nebolela, nastavte správně posed na kole [online]. c20082010. [cit 2010-05-18]. Dostupné na WWW: http://cestovani.id-nes.cz/aby-jizda-nebolelanastavte-spravne-posed-na-kole-fbb-/ig_kolo.asp?c= A080311_222235_ig_kolo_skr.
CADIM, M. Body Geometry Fit na vlastní kůži I. [online]. c2010. [cit 2010-01-11]. Dostupné na
WWW: http://www.roadcycling.cz/index.php5? str=clanek&id= 882&zpz=1.
CHRÁSTKA, M. Metody pedagogického výzkumu 1.vyd. Praha: Grada Publishing a.s. 2007. 272
s. ISBN 978-80-247-1369-4.
KONOPKA, P., Cyklistika 9. vyd. Reproart Liberec, s.r.o., 2007. 198 s. ISBN 978-80-254-0258-0.
(15)
Kuchler., K. Není posed jako posed. Velo, 2/2008, od s. 24-29. ISSN 1213-113009. (16)
LANDA, P. Cyklistika – trénink a jeho plánování 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 2005. 120 s.
ISBN 80-247-0725-X. (17)
LANDA, P., LIŠKOVÁ, J. Rekreační cyklistika 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s.. 2004. 91 s.
ISBN 80-247-0726-8.
LUKA BIKE, Nastavení posedu [online]. c2004-2010. [cit 2010-05-18]. Dostupné na WWW:
http://www.lukabike.com/technika-jizdy/posed.php.
MERIDA BIKE, Jak zvolit správnou velikost a nastavit posed [online]. c2009-2010. [cit 2010-0817]. Dostupné na WWW: http://www.merida-bike.cz/ clanek/273.
MILSON, F. Bike Manuál 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s. 2008. 192 s. ISBN 978-80-2472214-6.
MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu 1.vyd. Praha: Grada
Publishing a.s. 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4.
PAVLÍK, J. Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce 1. vyd. Brno : Masarykova
univerzita. 2003. 57 s. ISBN 80-210-2130-6.
SIDWELLS, CH. Velká kniha o cyklistice 1. vyd. Nakladatelství Slováry. 2004. 240 s. ISBN 807209-585-4.
SKEŘIL,M., ČEGAN, P. Cykloturistika pro všechny Ostrava: MONTANEX a.s. 2003. 56 s.
ISBN 80-7225-108-2.
SOBOTKOVÁ, K. Dokonalá symbióza aneb jak správně sedět na kole [online]. c2010. [cit 201005-18]. Dostupná na WWW: http://www.wild-cat.cz/clanek/ 131-dokonala-symbioza-aneb-jakspravne-sedet-na-kole.
SOULEK, I., MARTINEK, K. Cyklistika 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s. 2000. 112 s. ISBN
80-7169-951-9.
SOVNDAL, S. Cycling Anatomy Human Kinetice, 2009. 191 s. ISBN 0-7360-7587-9.
107
BEZPEČNOST PŘI OUTDOOROVÝCH AKTIVITÁCH
Jiří Skoumal, Luděk Šebek
Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci, Česká republika
Outdoorové aktivity provozované různými organizacemi představují velmi významnou
oblast tělesné kultury. Tato činnost se vyznačuje jednak vlastním dynamickým vývojem,
vlastními zákonitostmi, ale také se na druhou stranu propojuje se všemi vrstvami
společenského života a jakoby v podvědomí se snaží vymanit z omezujících pravidel a
legislativních opatření a fungovat na základě vlastních zákonitostí. Outdoorové aktivity jsou
proto fenoménem, který lze jednoduše popisovat, ale mnohem hůře analyzovat. Outdoorové
aktivity prošly v České republice za posledních několik desítek let rychlým vývojem a
přinesly s sebou velkou spoustu problémů a komplikovaných vztahů, zejména na poli rychle
rostoucího odvětví s podceňovaným ekonomickým dopadem. Provozování outdoorových
aktivit rúznými organizacemi přispívá k vytváření pracovních míst, slouži jako nástroj pro
místní a regionální rozvoj a je katalyzátorem rozvoje cestovního ruchu a může být i
impulzem k modernizaci infrastruktury v dané oblasti. Outdoorové aktivity přestaly být
pouhou rekreační tělesnou aktivitou, což mělo za následek, mj. že se staly obchodními
aktivitami a komerční činností. Z výše uvedeného vyplývá potřeba poukázat na užitečnost
vzájemného zkoumání vztahu outdoorových aktivit a bezpečnosti při jejich provozování a z ní
vycházející ochrany zdraví. Dále se tento příspěvek snaží o posílení právní informovanosti v
oblasti sportu, legislativy a sportovní úrazovosti.
ÚVOD
Současné provozování outdoorových aktivit přináší velmi složité problémy. Souhrnně je lze
vymezit jako:

institucionální, 
materiální, 
personální, 
finanční, 
organizační. Jejich vyřešení vyžaduje analýzu o podstatě a vývoji outdoorových aktivit, jejich
společenském působení, společenském zařazení, vlivu a funkcích.
V kontextu historického vývoje mají outdoorové aktivity doposud málo zkušeností v soužití s
právem. Tabulka 1 ukazuje počet vyhledaných právních předpisů v programu ASPI( ASPI –
automatizovaný systém právních informací“ ve verzi STUDENT s datem aktualizace 16. 11.
2006, které obsahují komplexní pokrytí všech předpisů publikovaných na území ČR včetně
předpisů měst a obcí a předpisů ES / EU. obsahujících zadané klíčové slovo v období od roku
1918 až do 16.11. 2006.) (Červinka, 2OO7)
108
Tabulka 1. Počty právních předpisů od roku 1918 až do 16.11. 2006, obsahující zadané
klíčové slovo (Červinka, 2OO7)
Klíčové slovo
Tělesná kultura
Sport
Tělesná výchova
Outdoorové aktivity
Rekreace
Tělovýchova
Tělesná cvičení
Tělesná aktivita
Pohybová aktivita
Počet
právních
předpisů
40
647
811
0
436
1128
20
14
37
Je zřejmé, že mnoho předpisů obsahuje více než jedno klíčové slovo, čímž se výrazně snižuje
počet zkoumaných předpisů. Pečlivou hlubší analýzou všech těchto předpisů se dojde k další
velké redukci jejich počtu, protože z dalšího zkoumání jsou vyřazeny prováděcí předpisy
nízké právní síly (sdělení, metodické dopisy apod., pokud nejsou zvlášť významné) a
předpisy, jejichž souvislost s outdoorovými aktivitami je i přes výskyt klíčového slova
mizivá.
Podle Prusáka (1984) je jednou z nejvýznamnějších cest rozvoje vzájemných vztahů mezi
sportem a právem právní zodpovědnost, kdy ublížení a vážné újmy na zdraví jsou hybnou
pákou těchto vztahů. V situaci, kdy nebyla ve sportu nijak porušena pravidla a dojde přesto
například k těžkému ublížení či smrti, existují v podstatě tři možnosti nazírání na
zodpovědnost sportovců:
1. právní zodpovědnost sportovců při provozování sportu je vždy naprosto vyloučena 2. právní zodpovědnost sportovců při provozování sportu existuje jen za zvláštních okolností, například při hrubém porušení pravidel, těžkém ublížení na zdraví či smrti 3. právní zodpovědnost sportovců existuje vždy, za všech okolností a řídí se trestním zákonem. (Prusák, 1985) První dvě skupiny názorů patří ovšem spíše do skupiny mýtů, naivních názorů a virtuální
reality, je třeba se přiklonit až ke třetí skupině (Konečný, 1999).
Dřívější zanedbávání zkoumání outdoorových aktivit a práva ustupuje příznivějším názorům a
právní úprava týkající se sportovních problémů je již v některých zemích zakotvena buď
přímo v zákonech, nebo se alespoň z právního hlediska věnuje pozornost některým
problémům sportovního charakteru.
CÍL
Cílem příspěvku je nalézt hranice mezi oblastmi sportu a práva na základě specifických
kritérií a vlivů outdoorových aktivit, zjistit jejich vzájemné působení a ovlivňování
regulativních systémů a sankčních mechanismů. Podpůrným cílem je na základě odborných
materiálů nalézát typy legislativního zakotvení práva v outdoorových aktivitách a provést
třídění s ohledem na zákonodárnou situaci v České republice.
109
METODY
Studie je založena zejména na analýze písemných dokumentů, a to právních předpisů a
odborných publikací zaměřených na právo ve sportu. K doplnění a aktualizování informací
bylo nezbytné studium a analýza publikovaných názorů, denního tisku a internetových zdrojů.
Pro tuto práci teoretického charakteru jsme považovali za nejvhodnější použít následující
teoretické metody, které se navzájem prolínají a úzce spolu souvisejí:
 induktivní metoda- od jednotlivých informací postupně přecházíme k obecnějším
údajům a vytváříme co možná nejpřesnější obraz skutečnosti;
 deduktivní metoda- na základě vlastních poznatků doplňujeme a upřesňujeme
chybějící údaje;
 přímá metoda- na základě pramenů týkajících se přímo studovaného jevu
sestavujeme vlastní studii;
 nepřímá metoda- doplňujeme fakta z dokreslujících zpráv;
 komparativní metoda- porovnáváme fakta z většího množství zdrojů;
 analýza- podrobujeme získané materiály rozboru a jejich zhodnocení;
 syntéza a interpretace- poznatky zpracováváme, časově zařazujeme a provádíme
jejich výklad.
SYSTÉM PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ PRO OBLAST OUTDOOROVÝCH AKTIVIT Právem rozumíme určitý soubor obecně závazných pravidel chování (právních norem) státem
stanovených a sankcionovaných. Obecně lze tyto předpisy rozdělit v pořadí právní síly na :

normy o nejvyšší právní síle – ústava a ústavní zákony, přijaté mezinárodní úmluvy, 
zákony vydávané parlamentem, 
nařízení vlády, 
vyhlášky ministerstev, 
vyhlášky krajů, 
vyhlášky obcí. Tyto předpisy jsou doplněny dalšími normami:

pokyny, 
metodickými pokyny, 
usnesením příslušného orgánu samosprávy, 
zřizovací listinou apod. Rozlišení podle právní síly neznamená, že např. "zákon platí více než pouhá vyhláška
ministerstva, a musí se dodržovat více než vyhláška ministerstva", toto členění má pro nás
význam pouze ten, že právní normy nižší právní síly musí být v souladu s normami vyšší
právní síly a v případě rozporu platí předpis vyšší právní síly. Platnost všech těchto obecně
nebo speciálně platných předpisů má limitovanou platnost a předpis nižší právní síly vychází
ze zmocnění vyššího a nemůže měnit předpis vyšší právní síly.
Pokud je určitý předpis schválen a vydán, neznamená to, že je hned závazný. U každého
právního předpisu musíme rozlišovat tzv. účinnost, to jest den, od kterého se podle předpisu
postupuje. To, kdy právní norma nabývá účinnosti, zjistíme zpravidla z jejího posledního
paragrafu či článku. Každý právní předpis pak platí do té doby, dokud nebude zrušen, přičemž
zrušen může být pozdějším právním předpisem (obvykle předposlední paragraf či článek
uvádí, které právní předpisy tato norma zrušuje), nebo orgánem, který jej vydal. Zákony,
110
vládní nařízení a vyhlášky ministerstev vycházejí vždy ve sbírce zákonů a mají obvykle
celostátní platnost, vyhlášky obcí a obecních úřadů mají pouze místní platnost. To znamená,
že platí v tom kterém regionu a seznámit se s nimi můžeme na vývěsce toho kterého úřadu
nebo na úřadě samotném. Jedeme-li tedy třeba na tábor, je vždy dobré se informovat, zda zde
taková vyhláška, která by upravovala problémy daného regionu, neplatí. Obec může kupř.
zakázat v době zvýšeného nebezpečí požárů rozdělávat ohně apod. Máme-li v ruce právní
předpis, musíme vždy ještě prověřit, zda později nebyl vydán jiný předpis, který by ten
dřívější pozměňoval nebo doplňoval. Pokud tomu tak je, musíme si sehnat i všechny tzv.
novely.
Každá outdoorová aktivita má svého provozovatele (pořadatele). Jedná se o právnickou,
případně fyzickou osobu. Provozovatel outdoorové aktivity pověří konkrétní osobu, aby se o
přípravu outdoorové aktivity postarala, a ta se stává organizátorem této outdoorové aktivity a
vystupuje při jednání s klientem, rodiči, úřady apod. Provozovatel outdoorové aktivity s touto
osobou uzavře pracovněprávní vztah, a ta je následně odpovědná provozovateli za přípravu,
průběh a likvidaci outdoorové akce. Odpovědnost je v oblasti občanskoprávní,
pracovněprávní i trestněprávní:
1. odpovědnost občanskoprávní mají všechny osoby, které mají co do činění
s organizovanou outdoorovou akcí.
2. pracovně právní odpovědnost mají ti, kteří mají uzavřený pracovněprávní vztah
s provozovatelem.
3. trestně právní odpovědnost mají ti, kteří se svým jednáním dopustili trestního činu,
nebo jej umožnili spáchat a jsou starší 15 let.
Odpovědnost provozovatele outdoorové akce
Odpovědnost provozovatele outdoorové akce se řídí Zákoníkem práce. Provozovatel
odpovídá obecně a objektivně za všechny škody, které organizátor outdoorové akce utrpí při
plnění svých pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů. Organizace
za škodu odpovídá, pokud neprokáže, že si pracovník utrpěnou škodu zcela zavinil sám. Ve
smyslu ustanovení § 306 zákoníku práce vydává subjekt (svaz, TJ/SK, regionální sdružení)
jako zaměstnavatel se souhlasem odborové organizace pracovní řád (souhlas odborové
organizace se vyžaduje tam, kde tato organizace působí). Pracovní řád blíže rozvádí
ustanovení zákoníku práce, a to podle zvláštních podmínek zaměstnavatele. Pracovní řád je
závazný pro zaměstnavatele a pro všechny zaměstnance subjektu v pracovním poměru.
Pro zaměstnance subjektu vykonávající pro zaměstnavatele práce na základě dohod o pracích
konaných mimo pracovní poměr je pracovní řád závazný v rozsahu stanoveném zákoníkem
práce a v rozsahu stanoveném příslušnou dohodou o práci konané mimo pracovní poměr.V
pracovně právních vztazích jedná jménem zaměstnavatele pověřený pracovník - personalista.
Ten proškolí zaměstnance o zásadách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.(školení provádí
pravidelně). Taktéž tento pověřený zaměstnanec uvedený v předchozím odstavci je povinen o
provedeném proškolení každého zaměstnance sepsat protokol. V pracovním řádu jsou
uvedeni vedoucí zaměstnanci, kteří jsou oprávněni podle ustanovení §106 odst. 4 písm. i)
zákoníku práce dát zaměstnanci pokyn k tomu, aby se podrobil zjištění, zda není pod vlivem
alkoholu nebo jiných návykových látek. Ostatní práva a povinnosti zaměstnanců a
zaměstnavatele v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se řídí zákoníkem práce.
Práva a povinnosti, která nejsou výslovně specifikována v tomto pracovním řádu, se řídí
příslušnými ustanoveními zákoníku práce a případně dalšími vnitřními předpisy
zaměstnavatele. Příslušnými ustanoveními platného občanského zákoníku se v pracovně
právních vztazích řídí zejména právní postavení zaměstnavatele, který je právnickou osobou,
náležitosti právních úkonů, zastoupení, bezdůvodné obohacení, podmínky promlčení a
promlčecí doba, počítání času a závazky v pracovně právních vztazích.
111
Vlastník sportovního zařízení je povinen vydat a zveřejnit návštěvní řád, ve kterém stanoví
pravidla pro vstup a chování návštěvníků a osob vykonávajících pořadatelskou službu ve
sportovním zařízení. Provozovateli zařízení se ukládá povinnost zajistit bezpečnost osob a
majetku ve svém zařízení. Sankce za nesplnění povinnosti je zákaz účasti návštěvníků až na
dobu 1 roku. Při porušení zákazu půjde o správní delikt a pokuta činí až 2 000 000,- Kč.
Upozorňuje se, že se jedná o obecně závazný právní předpis, který se vztahuje na všechny
provozovatele sportovních zařízení s tím, že není rozhodující, na jaké sportovní úrovni se
soutěž koná.( Zákonem č. 274/2008 Sb., došlo ke změně zákona o podpoře sportu č. 115/2001
Sb. Zásadní změnou je ustanovení o povinnostech provozovatele sportovního zařízení ( např.
Trojský vodní kanál, lanové centrum,…)
Zásady zdravotnického zajištění účastníků sportovních aktivit
Zásady vycházejí především z Výnosu MZSV ČSR z 1.12. 1989, kterým se doplnila
směrnice č. 3/1981Věst. MZ ČSR o péči o zdraví při provádění tělesné výchovy a sportu, ve
znění směrnice č.5/1985 Věst. MZ ČR. Za zdravotnická rizika při provádění sportovních akcí
a tělesné výchovy odpovídá sportovec, pořadatel a kvalifikovaný pracovník:
• potvrzení o zdravotním stavu by měl pořadatel vyžadovat u osob starších 40 let a
účastníků náročných pohybových aktivit ( např. pochod 50 km, běh 10 km, běh na
lyžích 30 km, závody v triatlonu a dalších vícebojích apod.)
•
potvrzení o zdravotním stavu vyžaduje kvalifikovaný tělovýchovný pracovník (trenér,
cvičitel) u všech sportovců, kteří jsou v soustavném tréninku, zúčastňují se
pravidelných sportovních soutěží a jsou členy sportovní organizace
•
povinnost lékařské prohlídky stanoví v rozpisu (propozice soutěže) vyhlašovatel akce,
resp. pořadatel
•
lékařská prohlídka platí jeden rok
•
lékařské prohlídky sportovců zúčastňujících se soutěží celostátní úrovně (jejich
označení určuje svaz) provádějí odborní tělovýchovní lékaři, u ostatních sportovců
praktičtí lékaři, kteří mají možnost odeslat vyšetřované ke konsiliárnímu vyšetření u
tělovýchovného lékaře
•
náklady na lékařské prohlídky nad rámec Zdravotního řádu hradí svým pojištěncům
některé zdravotní pojišťovny, ostatní pojištěnci si prohlídky hradí sami, případně
s přispěním organizace
•
lékařské prohlídky státních reprezentantů jsou hrazeny svazem ze státního příspěvku
na sportovní reprezentaci
•
za zdravotnické zabezpečení sportovních akcí odpovídá pořadatel akce
•
rozsah zdravotnického zabezpečení sportovní akce může pořadatel konzultovat
s tělovýchovným lékařem
•
náklady na zdravotnické zabezpečení sportovních a tělovýchovných akcí nese
pořadatel, náklady při ošetření zdravotnická pojišťovna sportovce.
Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách a školských zařízeních
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo metodický pokyn k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních
112
zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (Č.j.: 37 014/2005-25 ). V něm se
řeší bezpečnost a ochrana žáků při:

výuce tělesné výchovy 
výuce plavání 
lyžařském výcviku 
sportovně turistických kurzech (horolezectví, vodní turistika,..) 
bruslení organizovaném školou 
soutěžích a přehlídkách 
zahraničních výjezdech Dále uvádíme základní právní předpisy pro oblast outdoorových aktivit v oblasti školství:
 Vyhláška MZ č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro
děti, ve znění zákona č. 148/2004 Sb.
 Vyhláška MŠMT č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů
 Vyhláška MŠMT č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání
 Vyhláška č. 55/2005 Sb., o podmínkách organizace a financování soutěží a přehlídek
v zájmovém vzdělávání
 Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení
a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých
 Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení č. j. 14 269/2001-26, Věstník
MŠMT sešit 5/2001.
 Vyhláška č. 57/2010 Sb. ze dne 12. února 2010, kterou se mění vyhláška č. 64/2005
Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, stanoví, že záznam o úrazu a vyrozumění o
aktualizacích záznamů o úrazu se zasílá České školní inspekci v elektronickém
formuláři.
Úrazové pojištení členů sportovních organizací
Úrazové pojištění zahrnuje výplatu pojistného plnění v případě, že v důsledku úrazu dojde k
přechodnému nebo trvalému tělesnému poškození nebo smrti pojištěného. Úrazem se rozumí
neočekávané a náhlé působení zevních sil nebo vlastní tělesné síly nezávisle na vůli
pojištěného, ke kterému došlo během trvání pojištění a kterým bylo pojištěnému způsobeno
tělesné poškození nebo smrt. Obecně se úrazové pojištění sjednává pro případ:
• smrti následkem úrazu - pojistitel poskytne pojistné plnění oprávněné osobě, a to ve výši
sjednané pojistné částky;
• trvalých následků úrazu nebo trvalých následků úrazu s progresivním plněním pojistitel poskytne pojistné plnění ve výši procentního podílu ze sjednané pojistné částky. Jeli sjednáno pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním, zvyšuje se plnění podle
stupně hodnocení trvalých následků až na čtyřnásobek sjednané pojistné částky;
• tělesného poškození způsobeného úrazem nebo pracovní neschopnosti následkem
úrazu - dojde-li k úrazu pojištěného, vyplatí pojistitel pojistné plnění ve výši procentního
podílu z pojistné částky stanoveného pro příslušné tělesné poškození podle příslušné
oceňovací tabulky nebo ve výši součinu sjednané pojistné částky pro jeden den pracovní
neschopnosti a počtu dnů léčení tělesného poškození, a to podle toho, co bylo sjednáno
v pojistné smlouvě po odečtení případné karenční doby. (Šístková, D. (2005). FP guide:
113
Úrazové pojištění - Společný katalog odborných měsíčníků FP-Finanční poradce a
bankovnictví, č. 1, s. 26 – 27. ) Úrazové pojištění rozděluje pojištěné osoby podle povolání a
zájmové činnosti do různých rizikových skupin. Obecně platí, že čím vyšší riziková skupina,
tím vyšší riziko pro pojišťovnu, a proto platí klient vyšší pojistné. V některých případech je
uzavření smlouvy pro rizikovost nemožné, tj. klienta nelze pojistit vůbec (např. vyznavače
adrenalinových a extrémních sportů). Výše pojistného v úrazovém pojištění tedy také závisí
na zařazení pojištěného do rizikové skupiny, což znamená soubor činností pracovních,
zájmových a sportovních se srovnatelným rizikem úrazu. Většina pojišťoven nenabízí
„sportovní úrazové pojištění“ jako samostatný produkt, ale formou individuálního úrazového
pojištění nebo skupinového úrazového pojištění členů sportovních organizací (resp. oddílů, TJ
apod.).V individuálním úrazovém pojištění (pojistnou smlouvu uzavírá zpravidla člověk sám
pro sebe), které zahrnuje pojistné krytí celých 24 hodin denně, je důležité, jak rizikovou
pracovní činnost pojišťovaná osoba vykonává a také jak rizikovou sportovní (zájmovou)
činnost provozuje ve volném čase a v jakém rozsahu (např. danému sportu se věnuje jen
rekreačně, jako registrovaný sportovec nebo jako profesionální sportovec). Ve skupinovém
úrazovém pojištění (pojistnou smlouvu uzavírá zpravidla sportovní organizace), které
zahrnuje pojistné krytí pouze při činnosti v rámci sportovní organizace, je důležité, jak
rizikovou sportovní činnost pojišťované osoby provozují a v jakém rozsahu.
Český svaz tělesné výchovy má s pojišťovnou Kooperativa a.s. uzavřenu smlouvu o
úrazovém pojištění členů ČSTV. Tato pojistná smlouva s číslem 495000830-7 je uzavřena na
dobu neurčitou, je účinná od 1.1.2006. Smlouvou jsou pojištěni členové sportovních,
tělovýchovných a turistických svazů, TJ/SK, sdružených v ČSTV, účastníci akcí pořádaných
TJ/SK, svazy sdruženými v ČSTV i dalšími subjekty v ČSTV. Speciální pojištění úrazu
vyžadují sportovní aktivity s vysokým rizikem vzniku úrazu. Jak prokazují statistiky Horské
služby České republiky, mezi aktivity s největší úrazovostí řadíme sjezdové lyžování, které
četností úrazů jasně obsazuje první příčku. (obrázek 1)
Obrázek 1 Celkový počet úrazů dle činnosti za období 2002 – 2005
114
Řád úrazové zábrany v tělesné výchově, sportu, turistice a horolezectví
Řád úrazové zábrany je základním bezpečnostním pokynem pro provádění tělesné výchovy,
sportu a turistiky v České republice. Úraz je událost, která působí na organismus náhle nebo v
časově krátkém období a má za následek poruchu zdraví postižené osoby. Pod pojmem
úrazová zábrana se rozumí dodržování povinností předepsaných tímto řádem jednotlivci,
sportovním družstvům a tělovýchovným orgánům. Zásady úrazové zábrany by měli
dodržovat i občané, kteří provádějí tělovýchovné aktivity neorganizovaně.
Úrazovou zábranu provádějí všichni účastníci tělovýchovného procesu (sportovci, trenéři,
cvičitelé, instruktoři, rozhodčí, tělovýchovní zdravotníci, další funkcionáři) a všechny
organizace pořádající tělovýchovné akce (cvičení, trénink, závody, utkání, turistické a
horolezecké akce). Všichni účastníci tělovýchovného procesu jsou povinni respektovat
vyhlášku č. 3/1981 Ministerstva zdravotnictví v platném znění, která je základním materiálem
pro oblast zdravotnického zabezpečení tělesné výchovy, sportu a turistiky (dále jen sportovní
činnost). V ní se stanovují:
 Povinnosti cvičenců a sportovců
 Povinnosti cvičitelů, instruktorů a trenérů
 Povinnosti rozhodčích
 Povinnosti zdravotníků
 Povinnosti ředitele závodu
 Úkoly organizací zajišťujících tělovýchovnou, sportovní, turistickou a horolezeckou
činnost
 Úkoly sportovních svazů
 Zásady organizace první pomoci
ZÁVĚRY
Organizace provozující outdoorové aktivity jsou povinny zajistit odpovídající míru
bezpečnosti a ochrany účastníků, kteří vykonávají outdoorové aktivity. Péče o bezpečnost při
outdoorových aktivitách zejména u dětí je v popředí zájmu. Konstituování outdoorové
legislativy je odrazem vnitřního vývoje jednotlivých outdoorových sportů. Proto jsou úvahy o
unifikaci a integraci outdoorové legislativy dosud předčasné. Přijetí národních outdoorových
legislativ, mají-li být funkční, je nemyslitelné bez důsledné kooperace outdoorových a
právních odborníků. Jedná se o značně náročnou a obtížnou práci, při které by měly být
vyřešeny následující problémy:
 důsledně dodržovat soulad pojmového aparátu outdoorových sportů s právnickou
terminologií
 vyřešení poměru právní a neprávní regulace vztahů u outdoorových sportů
 na úrovni právní regulace outdoorových sportů určit míru regulace zákonnými a
podzákonnými normami
 v právním předpise stanovit odpovídající poměr obecné a kazuistické úpravy s
ohledem na cíl právní úpravy
 v organizační struktuře sportovního hnutí vymezit práva a povinnosti jednotlivých
subjektů
 definovat a dodržovat pojmovou jednoznačnost používaných termínů
 dodržovat obsahovou a funkční provázanost s ostatními nesportovními právními
předpisy
 vytvořit odpovídající poměr mezi prevencí, smluvní volností a represivními
opatřeními
 vytvořit principiální soulad a provázanost právních norem
115
Vyřešení těchto problémů nás může přivést mezi vyspělé země s rozsáhlou outdoorovou
legislativou, které již dávno pochopily, že investice do bezpečnosti se vždy vyplatí .
LITERATURA
BIĆOVSKÝ, J., HOLUB, M. (1991). Občanský zákoník – komentář. Praha: Linde
ČERVINKA, J.(2007) Vývoj legislativy v oblasti tělesné kultury v letech 1918 –
2006: diplomová práce . Olomouc : FTK UP, 2007.
CHODĚRA, O. (1997). Občanským právem krok za krokem. Praha: Grada,
KONEČNÝ, A. (1999). Sport a právo. In Z. Hanelová & H. Válková (Ed.),
Movement and health : international conference organized by the Faculty of
Physical Culture, Palacký University in Olomouc, September 11-14, 1999.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci
KRÁLÍK, M.
(2001). Právo ve sportu. Praha: C. H. Beck
PRUŠÁK, J. (1984). Šport a právo (Úvod do dejín, teórie a praxe právnej zodpovednosti
v športe). Bratislava: Šport, slovenské telovýchovné vydavatelstvo.
PRUŠÁK, J. (1985). Úrazy a poškodenia zdravia při športe a problém športového a právného
deliktu. Bratislava: Právník, 124, č.9,s. 791 a násl.
Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů.
Zákon č. 40/1964 Sb. (Občanský zákoník).
Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších
předpisů.
ZUSKA, K. (1992). Sport na právo. Tělovýchovný pracovník, č. 1, s. 8.
INTERNETOVÉ ZDROJE
www.koop.cz/page.jsp?path=/produkty/urazove-pojisteni
www.horskasluzba.cz/go.php
www.csob.cz
116
VÝUKA IN-LINE BRUSLENÍ NA VUT V BRNĚ, CESA A
PROBLEMATIKA VYUŽÍVÁNÍ BEZPEČNOSTNÍCH POMŮCEK PŘI
IN-LINE BRUSLENÍ
Jan Šťastný
Centrum sportovních aktivit, Vysoké učení technické v Brně
1. Výuka a podmínky pro in-line bruslení na VUT v Brně
Nabídka výuky in-line bruslení má na VUT v Brně dvě podoby. První z nich je součástí
letního kurzu druhého ročníku oboru Management v tělesné kultuře, který se letos uskuteční
poprvé. Druhou podobou je semestrální volitelná výuka celouniverzitní tělesné výchovy.
Podmínky pro semestrální výuku umožnila rekonstrukce atletického areálu na Palackého
vrchu, kde kolem tréninkového stadiónu vznikl 450m dlouhý okruh o šířce 3,5m na zcela
rovném profilu tratě. Aktuálně se dokončuje rekonstrukce hlavního stadiónu, kolem kterého
povede in-line okruh délky orientačně 500-600m, který bude propojen se stávajícím okruhem,
profil tratě bude z poloviny svažitý. Oba okruhy jsou osvětleny „pouličním“ osvětlením a při
souběhu s výukou fotbalů jsou osvětlovány i hlavními světlomety areálu. To umožňuje
bruslení v podstatě kdykoliv do 22:00 večer.
Semestrální volitelná výuka běží druhým semestrem, kdy letošní podmínky umožňovaly
bruslit od začátku semestru – tj. 14. února, a to i v teplotách kolem -8 stupňů Celsia. Výuka je
vypisována pro začátečníky, pokročilé a mírně pokročilé – fitness. Nejstabilnější docházka je
u skupiny začátečníků, která se udržuje i za nepříznivých klimatických podmínek. Celkem je
do 4 vypsaných výukových hodin v týdnu zapsáno 63 studentů, z nichž se 39 podílelo na
odpovědích v níže vyhodnoceném dotazníku.
Problémem je dodržování pravidel bezpečnosti ve výuce in-line bruslení, způsobené
podceňováním rizik při nevyužívání ochranných pomůcek. V pokynech při zápisu pro
výukové hodiny in-line bruslení jsou uváděny chrániče + přilba. Vymáhání dodržování těchto
pokynů je složité, i proto se snažíme ku příkladu přilby dle možností studentům zapůjčit.
Pokud i přesto někdo ze studentů nevyužívá některou z uvedených bezpečnostních pomůcek,
je srozuměn s porušováním bezpečnostních pokynů.
2. Dotazník „In-line bruslení a bezpečnost“
Dotazník byl sestaven a zveřejněn díky službě Vyplňto FREE. Jeho úkolem bylo
prozkoumat využívání bezpečnostních pomůcek při in-line bruslení, dále provozované
aktivity a zájmy souvisejícími s in-line bruslením. Cílem bylo oslovit co nejširší a
nejrůznorodější skupinu in-line bruslařů, s předpokladem dosažení nejvyššího počtu odpovědí
od studentů VUT v Brně a ostatních VŠ.
Otázky dotazníku byly následujících typů – uzavřené, otevřené, polootevřené, segmentační
(VUT, …), povinné a nepovinné. U většiny se jednalo o otázky typu „seznam“, výsledky
otevřených otázek byly sjednoceny. Do příspěvku byly vybrány některé z těchto otázek a pro
interpretaci byla data filtrována dle zadaných kritérií.
2.1. Oslovené skupiny, způsob propagace
Pro získání dostatečného počtu respondentů dotazníku byla využita propagace mezi
studenty VUT v Brně, dále mezi studenty navštěvujícími výuku bruslení na VUT v Brně, a na
skupinách sociální sítě Facebook zabývajících se především in-line bruslením. Účastníci
117
průzkumu byli požádáni o další propagaci mezi svými známými. Dotazník byl také dostupný
a viditelný na stránkách www.vyplnto.cz.
Tab. 1 – údaje o dotazníku
Autor průzkumu:
Jan Šťastný
Šetření:
13.
03.
2011
až 11. 04. 2011
Počet respondentů:
284
Vypovídací
hodnota: velmi dobrá
(vypovídací hodnota je počítána pouze na základě
počtu respondentů)
13 / 8.72
Počet otázek (max/průměr):
Návratnost
dotazníků: 86.4%
(návratnost dotazníků je dána poměrem vyplněných a
zobrazených dotazníků)
00.02:44
Průměrná doba vyplňování:
2.2. Vybrané segmentační otázky – charakteristika respondentů:
Tab. 2. - 1. Jaká je vaše úroveň
in-linech?
počet
začátečník
63
mírně pokročilý
117
pokročilý
93
závodník / instruktor
11
Tab. 3. - 2. Které disciplíny
preferujete (jezdíte)?
počet
fitness
206
speed skating
52
freestyle
48
jiné
30
agresive
10
alpine slalom
7
hokej
3
dovedností na
%
22,18
41,20
32,75
3,87
na in-line bruslích
%
72,54
18,31
16,90
10,56
3,52
2,46
1,06
118
Tab. 4. - 3. Vyberte prosím váš aktuální stav (studium / práce)
počet %
student jiné VŠ
76
26,76
student VUT v Brně
72
25,35
pracující
59
20,77
student VUT v Brně - navštěvuji výuku in-line
bruslení s CESA
39
13,73
student SŠ, nebo ZŠ
25
8,80
mateřská dovolená
7
2,46
jiná možnost
6
2,11
Tab. 5. - 13. Jaké je vaše pohlaví?
počet
%
žena
167
58,80
muž
112
39,44
2.3. Dotazník - vyhodnocení 39 studentů navštěvujících výuku
Výhrady k výukovým hodinám nejsou dle dotazníků téměř žádné (otevřená nepovinná
otázka „Máte návrh na zlepšení semestrální výuky in-line bruslení?“). Tato otázka
byla zodpovězena 9x (z toho zaznamenala 5 pozitivních ohlasů, dále 2 doporučení pro úpravu
výuky a 2 poznámky se týkaly samotného okruhu). U této skupiny bylo zaznamenáno
nejvyšší procento využívání přilby.
3. Bezpečnostní pomůcky
Chrániče mají především funkci tlumení nárazu, zpevnění kloubu (především zápěstí) a
díky plastovým „sliderům“ také postupného brzdění po pádu, díky jejich klouzání po
podložce (asfaltu). Dle doporučení by bruslaři měli používat čtyři základní chrániče pro
snížení rizika zranění, k čemuž se přikláníme. Ze zkušeností můžeme podle důležitosti
chrániče seřadit následovně:
1. přilba
2. chrániče dlaní / zápěstí
3. chrániče kolen
4. chrániče loktů
5. další ochranné pomůcky - brýle, chrániče hýždí / pánve, …
Nejčastěji uváděné důvody pro nepoužívání chráničů jsou nepotřebnost, diskomfort,
finanční náročnost, vnímání ostatními, nebo neznalost funkčnosti.
3.1. Zranění způsobená při in-line bruslení
Dle literatury (http://www.sportsinjurybulletin.com) bylo zjištěno, že 38% zranění z in-line
bruslení je na horní části těla, 31% dolních části těla, 21% v oblasti boků a pánve, 10%
zranění hlavy. Dále dle tohoto zdroje je 35% všech zranění otřes mozku, stejné procento je i
kožních poranění. Úrazy vazů jsou uváděny v 10% a zlomeniny v 5% případů. Stejný zdroj
shrnuje i další studie, kde se hovoří o nejčastěji ošetřovaných úrazech způsobených in-line
bruslením. Pohybují se kolem 35% v případě zlomenin, 25% úrazů zápěstí, 5% úrazů hlavy.
119
Jiný zdroj (Sherker, S., Cassell, E., 2002) shrnující problematiku úrazů při in-line bruslení,
uvádí i výsledky studií, které se zabývaly vyšším rizikem zlomenin v oblasti paže při
používání chráničů zápěstí (lokální přetížení). Předpokládáme že se jednalo o starší typy
chráničů. Jako nejohroženější věkovou skupinu úrazem uvádí 10 – 14 let. Úrazy je dle zdroje
nejohroženější oblast zápěstí. Zdroj doporučuje všem skupinám bruslařů využívat všechny
čtyři základní ochranné pomůcky.
3.2. Bezpečnostní pomůcky – výsledky dotazníku
Z výsledků dotazníku vyplývají následující nejčastěji používané chrániče (viz. Tab. 6):
Tab. 6. - 8. Když si jdu zabruslit (mimo výuku a jiné organizované akce),
používám tyto ochranné pomůcky (povinná, seznam - alespoň jedna polouzavřená)
ODPOVĚĎ
POČET
LOKÁLNĚ
GLOBÁLNĚ
chrániče dlaní a zápěstí
140
50.18%
49.3%
sluneční brýle
138
49.47%
48.59%
přilba
108
38.71%
38.03%
chrániče kolen
95
34.05%
33.45%
chrániče loktů
61
21.86%
21.48%
žádné
53
19%
18.66%
chrániče hýždí / stehen
4
1.43%
1.41%
ostatní odpovědi
5
1.8%
1,75%
Zajímavé je srovnání s využíváním cyklistické přilby při jízdě na kole (viz. otázka 10), kde
60,3% (167) respondentů uvedlo, že ji běžně používá, což nekoresponduje s jejím jen cca
39% procentním využíváním u in-line bruslení.
Po filtraci dat dostáváme tyto nejčastější kombinace (viz Tab. 7.):
Tab. 7. – používané kombinace chráničů
POUŽÍVANÉ KOMBINACE CHRÁNIČŮ POČET
GLOBÁLNĚ
přilba, dlaně, lokty, kolena
35
12,3%
přilba, dlaně, lokty
15
5,3%
dlaně, lokty, kolena
55
19,4%
přilba, dlaně
23
8,1%
přilba
33
11,6%
dlaně
28
9,8%
žádné
91
32%
120
3.3. Rozbor výsledků používání bezpečnostních pomůcek
Respondenti , kteří neoznačili žádný ze 4 základních chráničů (32%; 91) – tedy
předpokládáme, že chrániče nepoužívají, označili svou bruslařskou pokročilost následovně
(viz Tab. 8.):
Tab. 8. - 1. Jaká je vaše úroveň dovedností na in-linech? (povinná, seznam
- právě jedna)
ODPOVĚĎ
POČET
LOKÁLNĚ
GLOBÁLNĚ
pokročilý
41
42.71%
14.44%
mírně pokročilý
41
42.71%
14.44%
začátečník
13
13.54%
4.58%
závodník / instruktor
1
1.04%
0.35%
U této skupiny mírně převažuje procento mužů.Z této skupiny přitom 36 % (33)
respondentů používá přilbu při jízdě na kole.
Skupina využívající všechny 4 základní ochranné pomůcky se skládá lokálně (po
odfiltrování dat) téměř z devadesáti procent ze začátečníků a mírně pokročilých bruslařů.
Procentuální rozložení mužů a žen je v této skupině vyrovnané.
Při pohledu a filtrování skupiny všech začátečníků 21,5% (61), dostaneme tyto výsledky
(Tab. 9.), ze kterých je patrné tradiční „podcenění“ rizik z neznalosti. Využívání chráničů je
v celkovém počtu sice vyšší, ale neodpovídá úrovni dovedností.
Tab. 9. – chrániče začátečníci
ODPOVĚĎ
POČET
LOKÁLNĚ
GLOBÁLNĚ
chrániče dlaní a zápěstí
42
68.85%
14.79%
chrániče kolen
33
54.1%
11.62%
přilba
29
47.54%
10.21%
chrániče loktů
26
42.62%
9.15%
sluneční brýle
20
32.79%
7.04%
žádné
10
16.39%
3.52%
chrániče hýždí / stehen
3
4.92%
1.06%
4. Další směřování tématu
Otázky a úkoly pro pokračování v této práci by se mohly zaměřovat na další bezpečnostní
faktory jako jsou používání brzdiček, znalost zastavování / brzdění, velikost koleček,
frekvence bruslení, definice pokročilostí + disciplín, terénní sledování a záznam výsledků.
121
5. Literatura
Sherker, S., Cassell, E.,(2002). In-line skating injury: A review of the literature, Monash
University,. Retrieved from http://www.monash.edu.au/muarc/reports/muarc133.pdf
Sport injury bulletin,. Inline skating injury prevention
Retrieved from http://www.sportsinjurybulletin.com/archive/inline-skating-injuries.html
Šťastný, J. – In-line bruslení a bezpečnost (výsledky průzkumu), (2011).
Dostupné online na http://in-line-brusleni-a-bezpecnos.vyplnto.cz
122
VÝCHODISKA BEZPEČNÉHO POHYBU PŘI OUTDOOROVÝCH
AKTIVITÁCH
Pavel Korvas
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita
Pohyb v přírodě je ve společnosti vnímán jako standardní součást života, který umožňuje
člověku fyzickou a psychickou relaxaci ve volném čase. Všechny volnočasové aktivity včetně
outdoorových v průběhu celého roku v sobě zahrnují určitá nebezpečí a rizika, která jsou ale
integrální součástí lidské existence a tudíž i volnočasových aktivit (Zvonař, Charvát 2008).
Veřejnost bere outdoorové aktivity, a tedy i zimní turistiku za méně bezpečné, i když je
v maximální míře prováděna prevence, jsou dodržovány bezpečnostní pravidla, zásady,
standardy. Je to typický jev, protože běžná populace obtížně rozlišuje mezi reálným a
vnímaným rizikem (Cooley 2000, Ajango 2000 aj.). Obvykle je riziko a úroveň nebezpečí
posuzována na základě zkušeností před rozhodnutím o další aktivitě. Ve skutečnosti jsou
aktivity v přírodě typicky méně riskantní než většina každodenních lidských aktivit, například
každodenní doprava do zaměstnání, domácí práce nebo jiné volnočasové aktivity jako je
sport, sportovní trénink apod. Ovšem outdoorové aktivity, a tedy i zimní turistka jsou
významně bezpečnější než většina jiných tradičních pohybových aktivit.
Ze sledování v zahraničí vyplývá poměrně významná skutečnost, že většina aktivit
v přírodě jsou bezpečnými aktivitami s malou úrazovostí. Z dvacetileté studie vedené Project
Adventure vyplývá (Furlong. Jilling, LaRhette, Ryan 1995), že u outdoorových aktivit bylo
způsobeno v průměru 4,33 zranění na milión hodin pohybu v přírodě. To je nižší úroveň než
například v běžném vzdělávacím procesu na školách, kde bylo zjištěno 8 zranění, u
rekreačních aktivit 19 a při školní tělesné výchově na amerických školách, ve které jsou
tradičně nejvíce využívány hry, gymnastika, atletika a plavání, bylo zaznamenáno 9,6 zranění
na milión hodin (Project Adventure 1987). Také U.S. National Safety Council zjistil, že
v tělesné výchově na školách je 2x více úrazů než při aktivitách v přírodě (Project Adventure
1987). U kurzů Outward Boundu (letní i zimní), které jsou velmi náročné a namáhavé, bylo
zaznamenáno 37,5 zranění na milión hodin, což je podstatně méně než u fotbalu v USA ( 60
zranění/ mil. hodin). Cooley (2000) zjistil, že při pobytu a pohybu v přírodě (outdoor) je 18x
menší pravděpodobnost způsobit si zranění než u fotbalu nebo cheerleading a o 50% menší
úmrtí než u dopravních nehod u věkové kategorie 15 – 19 let.
V ČR je jiná metodika pro hodnocení úrazovosti. Ze záznamů zdravotního registru
úrazovosti vyplývá, že při školní tělesné výchově a školním sportu vzniká 27,7% všech
školních úrazů, z toho na 2.stupni ZŠ 41,9% a na SŠ 20,8%. Z celkového počtu všech úrazů
vzniká při školní tělesné výchově a sportu 3,1% , z toho u žáků ve věku 10 – 14 let 1,7% a u
studentů ve věku 15-19 let 1%. Nejnižší úrazovost je zaznamenána v zimních měsících, i když
zde probíhají zimní kurzy, jejichž součástí jsou všechny druhy lyžování, snowboarding nebo
zimní turistika. Průměr za prosinec až březen je 6,6% úrazů z celoročního počtu. Ve zbytku
roku je to měsíčně 10,2%. Na druhou stranu je zřejmé, že celková pohybová aktivita těchto
věkových kategorií je v zimních měsících nižší než ve zbytku roku, tudíž je nižší i úrazovost.
Při srovnání úrazovosti u jednotlivých sportů jsou na tom nejhůře všechny druhy aktivit na
kole s 21% ze všech úrazů zaznamenaných při sportovní činnosti. Na druhém místě je kopaná
se 17,7%. Ze zimních sportů je na tom nejhůře alpské lyžování 5,6%, bruslení 2,2%,
sáňkování 0,7% a nejlépe je na tom běžecké lyžování a zimní turistika se 0,7% ze všech úrazů
ve sportu (http://www.detske-urazy.cz/).
Nehodu při pohybových aktivitách v přírodě můžeme definovat jako neočekávanou
událost, která ústí ve zranění nebo ztrátu. Tyto ztráty mohou být fyzické, sociální, finanční
123
nebo emocionální. Proto je důležité omezovat nebezpečí na minimum při všech aktivitách
v přírodním prostředí, což se na prvním místě týká školní TV, školních akcí jako jsou výlety,
terénní výuka, kurzy a další mimoškolní akce. Prevence úrazů v zimním prostředí, které je
méně přátelské než zbytek ročních období a ve kterém působí kumulovaně řada klimatických
a přírodních jevů na člověka, je zcela zásadním předpokladem úspěšné akce. Základní
znalostí pro prevenci úrazů a nebezpečných situací je vliv objektivního a subjektivního
nebezpečí na vznik potencionálně nebezpečné situace. Ze statistiky HS vychází, že zhruba 80
procent nehod vzniklo společným působením obou druhů nebezpečí, u nichž primární
příčinou bylo podcenění možnosti vzniku nebezpečné situace, na kterou se dále nabalují další
problémy. Nebezpečí a riziko se zvyšuje s délkou a náročností akce. To znamená se
zvyšujícím se časem stráveném v terénu, s celkovým převýšením, zhoršenou kvalitou sněhové
podložky i hmotností zátěže, rychlostí přesunu, počtem účastníků ve skupině. K nižší
nehodovosti přispívá i charakter akcí, které u zimní turistiky bývají obvykle v kratší časové
dotaci. Pořádá se více půldenních než celodenních akcí.
Prvním krokem k předcházení úrazům je znalost jeho vzniku a průběhu při programech
zimní turistiky a způsobům, jimiž může být minimalizován (Ajango 2000). Podle
Williamsona (1970) vzniká většina nehod při kombinaci tři typů nebezpečí, které vytváří
potenciál úrazu nebo nebezpečné příhody:
1. nebezpečné podmínky přírodního prostředí
2. riskantní jednání vykonávané účastníky
3. omyly vedení akce
Při vedení akce zimní turistiky je nutné předcházet vzniku nebezpečných situací
kontinuální analýzou jednotlivých prvků nebezpečí. To je ověřený způsob redukce vzniku
potencionální možnosti příhody, zranění nebo minimalizování důsledků nehody na
akceptovatelnou a obnovitelnou úroveň (Priest,Baillie 1987). Raffan (1984) popisuje roli
vedoucího při outdoorové akci jako „slot machine“, který je při vedení akce neustále
stresován a vymačkáván jako citron.
Pro vedoucí je výhodné pracovat stále s deseti základními kroky analýzy nebezpečí:
1. Plán akce musí být vytvořen dopředu, akce musí být připravena, seznámit se dopředu
s prostředím akce
2. Pátrej po nebezpečných situacích, okolnostech a podmínkách
3. Vyjmenuj potencionální nebezpečí, seznam s ním účastníky akce
4. Pokud je to možné, odstraň prvky, které mohou přispívat k nebezpečným situacím
5. Vyhýbej se nebezpečným situacím (nebezpečným částem trasy, změnou času průchodu
oblastí, zrušením nebo změnou programu atd.)
6. Identifikuj a hodnoť nebezpečnou situaci a popiš ji účastníkům
7. Ohodnoť potenciální riziko a překlasifikuj nebezpečí
8. Odhadni potenciální ztráty
9. Minimalizuj ztráty
10. Proveď vhodnou úpravu, přizpůsobení
Je důležité, že tímto způsobem mohou vedoucí minimalizovat riziko a možné zranění, které
vyplývá z potencionálního nebezpečí vyplývajícího z různých druhů a forem pobytu a pohybu
v přírodě (Ajango 2000). Není nutné se zabývat vždy všemi deseti kroky pro redukování
nebezpečí. Důležité je provést preventivní opatření, zejména kvalitní plánování akce, brát
v úvahu klimatické podmínky, fyzickou úroveň účastníků a jejich psychický stav. V zimním
období jsou nejčastější příčiny problémů dehydratace, nedostatek občerstvení, hypotermie,
124
omrzliny (vítr, zima), vyčerpání, ztráta orientace, neznalost terénu, neschopnost vedoucího
odhadnout fyzickou zdatnost účastníků a jejich psychický stav.
Pro školní akce tradičně platí řada zásad, které konkrétněji doplňují uvedených deset kroků
a pomáhají redukovat vznik nebezpečných situací při školních akcích:
1. Vedoucí jsou povinni poučit všechny účastníky o zásadách úrazové zábrany, o bezpečnosti
při pohybu v daném terénu,
2. Nepovolit účast bez patřičné výstroje a vybavení pro danou aktivitu
3. Vedoucí musí dodržovat stanovené metodické postupy, předpisy, pokyny a principy,
4. Fyzickou zátěž stanovit přiměřeně k možnostem, technické úrovni a psychickému stavu
účastníka akce,
5. Ovládat zásady první pomoci, znát kontakty na HS
6. V případě ohrožení zdraví přerušit akci
7. Dokonalá znalost technicko-odborné složky (orientace v terénu, mazání lyží, jednoduché
opravy výzbroje, atd.)
8. Učitel, vedoucí akce se při jejím zahájení řídí pokyny HS nebo jiných odpovědných
orgánů.
9. Na túru ZT by měli jít dva vedoucí., oznámí trasu túry, její cíl i předpokládané časové
údaje jejího průběhu.
10. Základem prevence je více přemýšlet, než se začnu pohybovat v terénu.
Závěrem je potřeba připomenout, že přes relativně nízkou nehodovost při outdoorových
aktivitách v zimním období zaměřených na aktivní druhy turistiky je zejména při hromadných
akcích potřeba dbát na možnosti nebezpečí, které vzniká zejména z prostředí a předcházet
jeho vzniku dokonalou prevenční činností, jejíž základní principy byly v příspěvku zmíněny.
Literatura:
Bílek, F. a kol. (1971) Turistika mládeže. Olympia, Praha, 269 s. ISBN 27-070-71
Boštíková,S. (2004) Vysokohorská turistika. Grada, Praha, 115 s. ISBN 80-247-0696-2
Michalička,V.,Chrastina,R.(1977) Lyžařská turistika.Olympia, Praha,157 s.,ISBN 27-010-77
Neuman, J.a kol.(2000)Turistika a sporty v přírodě . Praha,Portál,200s. ISBN 80-7178-391-9
Seaborg,E., Dudley,E. (1994) Hiking and Backpacking. Human Kinetics Pub., Champaign,
145 s. ISBN 0-87322-506-6
Schneeweiss,Ch. (2007) Sněžnice. Grada, Praha,96 s. ISBN 978-80-247-1872-9
Vyškovský,J a kol. (1992) Turistika. Brno, PdF MU. skripta, 72 s.ISBN 80-210-0496-7
Watkins,D., Dalal,M. (1995) Táboření a turistika. Mladé léta,Bratislava, 128 s. ISBN 80-0600617-2
Winter,S. (2003) Vysokohorská turistika. Kopp, Č.Budějovice, 128 s. ISBN 80-7232-201-X
Zvonař, M., Charvát, M. (2008) Vliv pohybové aktivity na zdravotní stav střední a starší
populace. In III. International Congress on Sport Medicine, Exercise Science and Physical
Education. Gwalior, India : The Global Academic Network, s. 70 - 71.
Internetové odkazy:
http://www.detske-urazy.cz/ [cit. 25.4.2011]
125
BEZPEČNOST PŘI LEZENÍ NA UMĚLÝCH STĚNÁCH
Jan Došla, Taťána Straková
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita
Ačkoliv první umělé lezecké stěny můžeme v historii nalézt již v 19. století, kdy se
využívaly při výcviku armády, jejich rozmach nastává až v osmdesátých a devadesátých
letech 20. století. Tento rozmach souvisí zejména s rozvojem závodního lezení. Staví se
umělé lezecké stěny sloužící při závodech a také při přípravě na ně. V lezení se objevuje
pojem "sportovní lezení", kterým se rozumí volné lezení po cestách s fixním jištěním
(borháky, nýty). První světově významné závody na umělé stěně se uskutečnily v roce
1987 v Grenoblu (Vomáčko, Boštíková, 2003). V roce 1990 se pak koná první mistrovství
světa.
Lezení společně se stavbou nových lezeckých stěn začíná pronikat také do výuky na
základních a středních školách. V současné době existuje i v České republice řada škol,
které zařadily lezení do svých osnov. Vedle větších lezeckých stěn určených pro lezení s
lanem se staví také menší boulderingové stěny, které nejsou tak náročné na prostor a
finance. Spolu s tímto rozvojem je také žádoucí zařazovat lezení do učebních programů
studentů na vysokých školách, zejména do výuky budoucích učitelů a trenérů.
Na Masarykově univerzitě máme lezení zařazeno jednak v odborné tělesné výchově,
jednak v celouniverzitní tělesné výchově. Studenti Fakulty sportovní studií se s lezením
seznámí v povinném kurzu Turistika I., který probíhá v oblasti Drátníku a Čtyřech Palic a
dále ve volitelných kurzech probíhajících na umělých stěnách v Brně. Některé obory, jako
Speciální edukace bezpečnostních složek, mají lezecké aktivity zařazeny častěji. V
celouniverzitní tělesné výchově mají studenti možnost zapsat si jak bouldering, tak i
lezení s lanem. V létě pak každý rok pořádáme lezecký kurz na Blatinách v oblasti
Žďárských vrchů. Bohužel Fakulta sportovní studií má pouze menší boulderingovou
stěnu, takže pro lezení s lanem jsme nuceni si stěnu pronajímat. Zájem studentů často
převyšuje naše možnosti, a tak bývají seminární skupiny většinou obsazeny pár minut po
otevření zápisu.
Sportovní lezení je sport vyžadující perfektní zvládnutí určitých dovedností. Velmi
důležitá je bezpečnost lezení. Tento pojem chápeme jako chování lezce, jističe i dalších
lidí tak, aby nedošlo k nějakému zdraví ohrožujícímu jednání. Souvisí s tím i používání
bezpečného a certifikovaného materiálu a pomůcek. Veškerý používaný lezecký materiál
musí plnit evropskou normu EN. Další vhodné certifikace vydává Mezinárodní unie
lezeckých organizací (UIAA), její požadavky na bezpečnost jdou většinou nad rámec
evropské normy. Bezpečnostní standardy UIAA jsou k nahlédnutí na jejich webových
stránkách na http://www.theuiaa.org/safety_standards.php. Necertifikovaný materiál
nesmíme při výuce používat!
Při lezení na umělých stěnách nastává u lezců často mylný pocit bezpečí na rozdíl od
"nebezpečného" lezení na skalách. Tento pocit bývá spojen s množstvím lidí, příjemným
prostředím, častým lezením s horním jištěním (toprope). Často pak dochází k chybám z
nedbalosti nebo nepozornosti. Abychom se těmto zbytečným chybám snažili zabránit,
řekneme si některé důležité zásady pro lezení na umělé stěně.
Základním požadavkem při lezení je zvládnutí dovednosti navázání na lano a jištění.
Proto se v prvních lekcích věnujeme zejména této problematice a až po jejích perfektním
zvládnutí bychom měli přejít k dalším lezeckým dovednostem. Při navazování používáme
výhradně osmičkový uzel, který provlékáme očkem opasku a nohavice. Při lezení toprope
se ještě možnost spojení lezce s lanem pomocí dvou karabin s pojistkou zámku vložených
126
do centrálního oka karabiny a vůdcovského uzlu udělaného na laně. Tento způsob je
vhodný při navazování se doprostřed lana. Prvolezec se tímto způsobem nikdy nesmí
navázat. Při jištění je vhodné zpočátku začátečníky naučit jistit přes jednu, maximálně dvě
jistící pomůcky. Za základ můžeme považovat jištění přes HMS karabinu a poloviční
lodní uzel. Další vhodná jistítka jsou zejména některé jednodušší typy jako kyblík, Guide
nebo Reverzo. Pozor na konstrukčně složitá jistítka typu Gri-gri nebo Cinch, která přes
svou samoblokující funkci skýtají mnohá úskalí a jsou vhodnější spíše pro pokročilé
lezce. Mezi mnoha lezci stále oblíbená osma je primárně určena jako slaňovací pomůcka a
proto bychom ji k jištění neměli používat. Při používání každé nové jistící pomůcky je
nutné se seznámit s návodem a doporučeními výrobce.
Zvýšenou pozornost bychom měli dbát při přechodu od jištění přes HMS karabinu k
jiným jistítkům. Zatímco u HMS karabiny můžeme jistit v tzv. poloze "V" (jistíci ruka
svírá lano za karabinou, nicméně v horní poloze), u jistítek typu kyblíku musíme držet
lano pod jistítkem. Některé metodiky už proto vyučují toto držení také u jištění přes HMS
karabinu. Další rozdíl je ten, že v poloze "V" je palec jistící ruky směrem od jistítka,
zatímco u kyblíku musí směřovat k jistítku
Pro začátečníky je vhodné lézt ve trojicích, kdy jističe ještě zálohuje další osoba, která
svírá lano přibližně 1-2 metry za jistící pomůckou. Tento třetí člověk jednak může dodat
určitou psychickou podporu lezci a také samozřejmě může eliminovat případnou chybu
jističe. Určitou pozornost věnujeme výběru lezeckého partnera, snažíme se, abychom byli
na váhově podobné úrovni. Zejména začátečníkům by dělaly odchylky v hmotnosti o 20 a
více kilogramů velké problémy.
Jednou z dalších důležitých věcí je naučit začátečníky tzv. partnerské kontrole
(partnercheck). Tato kontrola, kterou poprvé popsal rakouský instruktor Michael Larcher
(Schubert, 2010), se stala všeobecně užívaným standardem. Jak název napovídá, jde o
vzájemnou kontrolu lezce a jističe před započetím vlastního lezení. Jistič zkontroluje u
lezce správné navázání a zapnutí úvazku, lezec u jističe pak správně založené jištění se
zřetelem na zamčení karabiny. Partnerská kontrola je sice nejdůležitější u začátečníků, ale
neměli by ji podceňovat ani zkušení lezci. Chybu může udělat každý a z praxe známe
mnoho případů, kdy se zbytečných chyb např. u navazování dopustili i velmi zkušení lezci
(Schubert, 1998, 2010). Vhodné je také udělat na konci lana pojistný uzel (např.
vůdcovský), zejména když si nejsme jisti délkou lana nebo cesty. Pokud nejsou na stěně
erární fixní expresky, musíme také zkontrolovat, zda jich má lezec dostatečný počet s
sebou.
Další důležitou věcí je dobrá a srozumitelná komunikace mezi jističem a lezcem. Je
třeba znát základní lezecké povely "jistím", "lezu", "dober", "povol", "sedám", "zruš" a
další. Zejména při komunikaci na dálku je vhodné se oslovovat jménem - "Honzo zruš",
hlavně v přeplněných halách nám to ulehčí komunikaci. Spolu se správnou komunikací
souvisí i koncentrace obou partnerů, která je hlavně u jističe životně důležitá.
Mezi nejčastější chyby, se kterými se můžeme při lezení na umělých stěnách setkat,
můžeme zařadit následující:
- špatně zapnutý úvazek, zejména neprotažení bederního popruhu 3x bezpečnostní
sponou. Tento problém do jisté míry eliminují novější typy úvazků s rychlozapínací
sponou. při této chybě hrozí při odsednutí nebo pádu rozepnutí celého úvazku a vypadnutí
z něj. V praxi jsme zažili už třikrát tuto situaci při odsednutí, pokaždé naštěstí lezec zůstal
viset v nohavičkách.
- špatně založené jištění, mezi časté chyby patří nezamčení šroubovací pojistky karabiny,
opět tuto chybu může eliminovat použití karabiny s twistlock zámkem. Při této chybě
hrozí otevření se karabiny a vypadnutí lana.
127
- špatné navázání na lano, fatální může být zejména navázání na materiálové poutko,
případně nedokončení celého osmičkového uzlu. Při těchto chybám hrozí při jakémkoliv
odsednutí pád až na zem.
- špatné jištění, mezi nejčastější a nejnebezpečnější chyby patří puštění lana jistící rukou.
Pokud lezec v tento okamžik lano zatíží, jistič dokáže případný pád odvrátit pouze za cenu
spálených rukou nebo mu vůbec nezabrání.
- špatné cvakání lana do expresky, při dalším postupu nad expresku hrozí její přetočení a
při případném pádu vycvaknutí lana z expresky.
- špatná práce jističe, těchto chyb může být celá řada, např. sem můžeme zařadit žádný
nebo příliš velký průvěs lana při lezení "na prvním", stejně tak i špatné postavení jističe
vůči stěně nebo sezení při jištění Při lezení toprope je to zejména špatné dobírání lana a
tím vznikající průvěs lana.
- nikdy nejistit toprope přes jednu expresku nebo karabinu bez pojistky zámku, vhodné je
použít dvě karabiny s pojistkou zámku proti sobě. Nebezpečí zde vzniká zejména tehdy,
když druholezec při pohybu vzhůru postupně vycvakává postupné jistící body a pak "v
zápalu boje" vycvakne i ten poslední.
- nikdy nezavěšovat lano do karabiny nebo expresky, kde již jedno lano je. Vzniklé tření
hrozí přepálením lana a následným pádem.
Z naší praxe registrujeme jako nejčastější chybu zejména nedostatečnou partnerskou
kontrolu a z ní vyplývající další chyby - nezamčená pojistka zámku karabiny, špatně
provlečená spona úvazku, špatně oblečený úvazek. Mezi další časté chyby patří špatné
postavení jističe a držení lana v pozici "V" u jištění kyblíkem (tzv. čekání v této poloze na
další dobrání lana při lezení toprope).
Jedním ze světově nejuznávanějším a nejcitovanějších odborníků v oblasti bezpečnosti
při lezení je bezesporu Pit Schubert, který byl více než 30 let vedoucím Bezpečnostní
komise Německého horolezeckého svazu (DAV). U nás vyšly tři jeho práce nazvané
Bezpečnost a riziko na skále a ledu I., II., III., které se sice zabývají hlavně lezením na
skalách a v horách, ale některé pasáže se věnují i lezení na umělých stěnách. Tyto knihy
můžeme doporučit každému, kdo se chce lezení věnovat. V rámci českého lezení se
metodikou a bezpečností při lezení zabývá např. Radek Lienerth, jehož metodické
materiály nalezneme na stránkách Českého horolezeckého svazu www.horosvaz.cz, a
jeden z autorů Horolezecké abecedy Tomáš Kublák - www.horolezeckametodika.cz.
Použitá literatura:
Schubert, P. Bezpečnost a riziko na skále a ledu I., Praha 1998, Freytag Berndt, 272 s.,
ISBN 80-85822-27-X
Schubert, P. Bezpečnost a riziko na skále a ledu II., Praha 2007, Freytag Berndt, 320 s.,
ISBN 80-7316-064-1
Schubert, P. Bezpečnost a riziko na skále a ledu III., Praha 2010, Freytag Berndt, 224 s.,
ISBN 978-80-7316-312-9
Vomáčko, S., Boštíková, S. Lezení na umělých stěnách. Praha 2003, Grada, 140 s., ISBN
80-247-0406-4
Internetové zdroje:
www.horolezeckametodika.cz.
www.horosvaz.cz
www.theuiaa.org/safety_standards.php
128
JISTÍCÍ POMŮCKY V LEZENÍ
Taťána Straková, Jan Došla
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita
ÚVOD: Sportovní lezení, stejně jako další „adrenalinové sporty“ v poslední době těší
velkému zájmu a pozornosti veřejnosti. Lezecký sport se stává dostupnějším díky rostoucímu
množství informací a možnosti vyzkoušet si začátky lezení pod dohledem placených
instruktorů nebo průvodců. Ve veřejném podvědomí přestává být záležitostí excentrických
dobrodruhů a mezi „nováčky“ najdeme zástupce snad všech generací. Jedna ze zásadních
dovedností, se kterou se adept lezení musí seznámit je jištění. Snad nejpopulárnější a
nejčastěji používanou jistící pomůckou je tzv. kyblík ( ATC, ATC XP, ATC Guide, Reverso
atd.). Důvodem je jistě jednoduché založení do lana a poměrně snadná manipulace. Další
možností jsou tzv.polo-automatická jistítka, jejichž výhodou je samoblokovací funkce (při
zatížení jistícího lana sevřou automaticky brzdné lano) ovšem na úkor složitější konstrukce a
nutnosti delšího tréninku manipulace s nimi. Brzdné lano při správné pozici rukou není
nezbytné držet, ale přesto je to nutné jako pojistka špatného založení, proklouznutí, apod..
Provozovatelé některých stěn použití těchto jistítek přinejmenším nedoporučují,
někteří údajně dokonce zakazují. V řadách lezců však mají mnoho příznivců oceňujících
jejich výhody, zejména v případech, kdy do popředí vystupuje jejich samoblokovací funkce.
CÍL: V našem příspěvku jsme se soustředili právě na tento typ jistících pomůcek, speciálně
na polo-automatické blokanty založené na principu pohyblivé vačky. Vybrali jsme 4
nejdostupnější typy, u kterých chceme poukázat jejich rozdíly, výhody i problémy jejich
používání
GRI- GRI
výrobce: PETZL
Patrně nejznámější jistítko z této kolekce je již legendární GRI-GRI.
Často zdůrazňovanými nedostatky jsou nedostatečná brzná síla při použití lan nižšího
průměru a zejména možnost snadného nechtěného otevření při přidržení páky při podávání
lana prvolezci nebo při spouštění. Potenciální možnost nehody částečně odstranila metodika
práce zvaná Gaswerk ([email protected] noviny) Jistící ruka obepíná (drží jistítko v dlani a plní
současně 2 úkoly, palcem zabraňuje zablokovaní při nečekaném tahu při podávání lana
prvolezci a současně zbývající 4 prsty obepínají jistící lano.
GRI-GRI 2
výrobce: PETZL
Od roku 2010 je na trhu inovace tohoto jistítka GRI-GRI 2, které by mělo zásadně
zlepšit funci a komfort (Obr.1). Ve srovnání s původním modelem je lehčí, nový design řeší
již zmíněnou možnost přidržení páky a otevření segmentu. Páka je včleněna do povrchu
jistítka a nejde již lehce přidržet, jak tomu bylo u předchozího typu. Podávání je zde řešeno
pouze lehkým tlakem palce na vačku, tvar a velikost GRI-GRI k takové držení usnadňuje,
také výrobce ho uvádí přímo v návodu a instruktáži k použití (www.petzl.com). GRI-GRI 2
pracuje stejně spolehlivě při jištění, spouštění i slaňování. Nový design rukojeti umožňuje
vynikající kontrolu během sestupu a pozvolné uvolnění lana. Správné založení lana usnadňují
ikony jak na vnitřní, tak vnější straně jistítka.
„Kvalitní a bezpečné jistítko, to je opravdu těžký technický oříšek, protože nároky na "handling" (to jak
se s ním pracuje) jsou u sportovních lezců vysoké a bezpečnost versus lidský faktor je často kritická
okrajová podmínka“. Steve McClure (www.lezec.cz)
Výrobce upozorňuje na nezbytnost stálého držení brzdného lana jistící rukou (stejně je tomu i
u všech ostatní uvedených pomůcek.
129
Hmotnost: 185 g o 20% lehčí než jednička a o 25% menší a je určen pro průměr
Průměr lana: 8,9 – 11m (optimum 9,9 – 10,3).
Obr. 1. GRI-GRI (www.petzl.com)
CINCH
výrobce: TRANGO
Na první dojem je proti GRI-GRI méně masivní, díky tomu, že oba segmenty do sebe
nezapadnou (nezaklapnou jako v případě zavření GRI-GRI) a zůstávají pohyblivé (Obr.2).
Páka otevírající vačku je umístěna na opačné straně, zdánlivě nelogicky. Pro podávání lana
bez rizika nechtěného zaseknutí doporučuje výrobce podobný úchop v dlani jako u GRI-GRI
2 . Tvar je tomu přizpůsoben, je zde otvor pro palec na pravé straně jistítka.
Obr.2. CINCH (www.trango.com)
Malým natočením a sklopením dlaně s jistítkem je zajištěno plynulé povolování lana.
Jakmile dojde k silnějšímu tahu za lano, CINCH se narovná a vačka zablokuje posun lana.
Správné založení je i zde usnadněno symboly na vnitřní straně otočné části. Jistící lano není
vedeno přes zaoblenou hranu směrem k lezci, ale drženo přímo směrem dolů. Při spouštění je
páka držena levou rukou, celé jistítko se pootočí a bez problémů umožní manipulaci s pákou.
http://www.trango.com/belay_rappel
„Založení lana je velmi jednoduché a elegantní, stejně jako manipulace s jistící pomůckou.
Plynulé spouštění vyžaduje trochu cviku“ (www.lezec.cz, 2008).
Výrobce myslel i na to a návod k použití, stejně jako instruktážní video obsahuje i jednoduché
triky, jak si poradit se spouštěním těžšího lezce. Situaci řeší přidáním karabiny do nohavičky
sedáku a vedením lana přes tuto „ kladku“
Hmotnost : 182 g
130
Průměr lana: 9,4 – 11 mm
Výrobce zdůrazňuje u tohoto jistítka především dynamické zachycení pádu (obzvláště
v případě použití lan nižšího průměru a v případě vyššího pádového faktoru) a tedy výraznou
redukci zatížení celého jistícího řetězce, také možnost plynulého, bezpečného slanění či
spouštění.
SUM
výrobce: FADERS
Další variantou může být jistítko SUM firmy Faders (Obr.3), hodnocené prestižním
americkým časopisem Rock & Ice jako nejlepší auto-blokant vhodný pro jakékoli lano do
průměru 10 mm. (www.rockclimbing.com/.../Sum_Auto_Belay_Device)
Obr.3
SUM (www.roscklimbing.com)
SUM je určeno pro průměry lan 9,1 -10,5 což je výjimkou mezi podobnými typy
blokantů, Podle řady referencí se vyznačuje vyjímečně dobrou schopností dynamického
zachycení pádu.ve srovnání s GRI-GRI. Výrobce uvádí snížení rázové sily až o 75 % což je
nejen těžko uvěřitelné , ale bohužel i těžko ověřitelné.
http://www.planetfear.com/reviews/Faders_SUM_Belay_Device_730.html
Podmínkou bezchybného fungování je pochopitelně správné založení lana, stejně jako
u předchozích typů je dobře označeno ikonkami lezce a jistící ruky. Kromě toho výrobce
upozorňuje na situace, kdy může dojít nesprávnou manipulací k nechtěnému zablokování
(pokud se jistítko posune směrem k zámku karabiny a ta se vzpříčí) a nebo naopak v tom
horším případě, k tomu, že lano není zablokováno v případě jeho zatížení a volně jistící
pomůckou prochází (sklopení celého jistítka směrem dolů, např. při prověšení jistícího lana).
Některá hodnocení také uvádějí problémy při spouštění nebo slaňování, díky menší
funkčnosti páky otevírající vačku.
http://storrick.cnc.net/VerticalDevicesPage/Belay/LeverBelayPages/LeverBoxBelay830.html
Jistící pomůcka je ve srovnání s dvěma předchozími poměrně robustní a také těžší.
Hmotnost: 260 g.
Průměr lan: 9,1 – 10,5 mm
EDDY
výrobce EDELRID
Poslední jistítko, které v tomto výčtu uvádíme je EDDY firmy Edelrit (Obr.4). Proti
ostatním má jednu výjimečnou funkci tzv. Double-Stop. EDDY kromě klasického
zablokování lana při rychlejším zatížení blokuje lano také na druhém konci dráhy páky ( při
nekontrolovaném otevření). Cílem je zabránit nehodě v důsledku nepozornosti nebo např.
úleku jističe (popř. slaňujícího lezce)
http://www.fixeclimbing.com/index_contenidos.php?opcion=3
131
Velkou výhodou této jistící pomůcky je možnost využití pro nejširší škálu lan ze všech
srovnávaných jistítek , lze pracovat s lany od 9 do 11 mm průměru.
Nevýhodou je jeho váha a velikost, také bývá kritizován komplikovaný způsob otevření
zamáčknutím středového čepu.„Nedokážeme si představit otevření třeba s rukavicemi“
,„Nedokážeme si představit otevření třeba s rukavicemi“ (www.lezec.cz , 2008)
Správné založení lana usnadňují symboly na vnitřní i vnější straně. Podávání lana v případě
nových lan je bezproblémové, stejně tak zachycení pádu a následné odblokování jistítka.
EDDY se při povolování lana chová tak, jako by dokázalo odlišit pád od energetického
dobrání lana a nezablokuje se v nejméně vhodném okamžiku, kdy prvolezec nabírá lano.
http://www.ukclimbing.com/gear/review.php?id=489
Při spouštění nebo slaňování je třeba najít optimální pozici páky, protože při příliš velkém
tlaku na páku se EDDY opět zablokuje. Díky této vlastnosti je výrobcem doporučováno I pro
začátečníky.
Hmotnost: 350 g
Průměr lana: 9 – 11 mm
Obr. 4
Edelrid – EDDY ( www.edelrid.de)
ZÁVĚR: Společným znakem všech těchto jistítek je důrazné doporučení výrobce nepoužívat
jistící pomůcku bez prostudování návodu k použití.
Obecně se lezecká veřejnost shoduje na faktu, že polo-automatická jistítka nepatří do
rukou začátečníků, ale spíše zkušených lezců. Dá se však říct, použití jednoduššího jistítka
nás lépe ochrání před možným omylem.
Reinhold Scherer uvádí ve svém článku pro Berg&Steigern , statisticky ověřený údaj,
že k většině úrazů na umělých stěnách dochází při použití kyblíku.
„ Otázka tedy nebude znít..o jakou jistící pomůcku se jedná, ale jakých chyb se při manipulaci
s ní můžeme dopustit.“ (Scherer, 2010)
S tímto tvrzením se bez výhrady ztotožňujeme. Nezbývá než podpořit vlastní
bezpečnost při lezení přinejmenším důsledným dodržováním známých a praxí ověřených
pravidel, bez ohledu na to jak velkou snahu o naši bezpečnost vyvinuli výrobci našeho
jistítka.
132
-
Při používání každé nové jistící pomůcky je nutné se seznámit s návodem a
doporučeními výrobce
Věnovat dostatek času nácviku manipulace s jistítkem, vyloučit možnost přenosu
nesprávného pohybového stereotypu např. při ztrátě soustředění nebo stresové situaci.
Vybrat si spolulezce o jehož zdatnosti v jištění jsme se přesvědčili.
Neopominout „ partner check“ i v případě založení lana do jistící pomůcky a způsobu
jištění. (Schubert, 2011)
SEZNAM ZDROJŮ:
Schubert, P. Bezpečnost a riziko na skále a v ledu III., Praha 2010, Freytag&Berndt, ISBN
978-80-7316-312-9
Jištění GRIGRI. Základy bezpečného lezení. [email protected], zvláštní číslo, 2006, HUDY
sport.
Cinch, uživatelský test [online] 2008 [cit 2011-28-4]. Dostupné na WWW: www.lezec.cz
Edelrit EDDY, uživatelský test [online] 2008 [cit 2011-28-4]. Dostupné na WWW:
www.lezec.cz
http://www.fixeclimbing.com/index_contenidos.php?opcion=3 [cit 2011-20-4]
http://storrick.cnc.net/VerticalDevicesPage/Belay/LeverBelayPages/LeverBoxBelay830.html
[cit 2011-14-4]
http://www.planetfear.com/reviews/Faders_SUM_Belay_Device_730.html [cit 2011-28-4]
http://www.trango.com/belay_rappel
http://www.ukclimbing.com/gear/review.php?id=489 [cit 2011-25-4]
Scherer, R. Je jištění opravdu „easy“? [online] 2010 [cit 2011-28-4]. Dostupné na WWW:
http://www.hudy.cz/data/soubory/HUDYinfo_11.cele_cislo.pdf
www.rockclimbing.com/.../Sum_Auto_Belay_Device [cit 2011-27-4]
www.edelrid.de[cit 2011-28-4]
www.petzl.com [cit 2011-15-4]
133
OCHRANNÉ POMŮCKY PŘI SNOWBOARDINGU
Eduard Hrazdíra, Taťána Straková
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita
Úvod
Masové rozšíření snowboardingu a jeho bezpečné soužití na sjezdovkách s vyznavači
ostatních zimních sportů s sebou nese nutnost změn jak v chování jezdců, tak v jejich
vybavení.
Možným zdravotním komplikacím při výuce a jízdě na snowboardu můžeme předcházet
již při výběru a nákupu snowboardového vybavení ve specializovaných prodejnách. Výrobci
dnes pamatují na bezpečnost snowboardistů nabídkou velkého množství ochranných
prostředků, jejichž existenci a dostupnost by žádný zodpovědný uživatel svahu neměl
ignorovat. Ty nejdůležitější, například přilba nebo chránič páteře, které pomáhají chránit před
nejtěžšími úrazy, se dají pořídit za cenu jednodenního ježdění a jejich užitná hodnota se dá
počítat na léta. Každoroční sledování rozšíření snowboardových ochranných prostředků mezi
studenty na kurzech FSpS nás utvrzuje v názoru, že osvěta v oblasti jejich propagace, výběru
a způsobu používání je nevyhnutelná.
Cílem tohoto příspěvku je upozornit na nejdůležitější ochranné pomůcky, chránící před
nejvážnějšími úrazy, jako jsou přilba a chránič páteře, zdůraznit vlastnosti těchto ochranných
pomůcek, na které se při jejich výběru zaměřit
Přilba
Nejpoužívanější z chráničů je přilba, která se již mezi uživateli svahů zabydlela. Velký
podíl na této skutečnosti nesou především mediální prostředky a propagace mezi lyžaři od
přelomu tisíciletí. Původ snowboardových přileb hledejme v závodních lyžařských, jejich
úpravou pro pohodlnější a delší použití vznikly přilby pro širokou lyžařskou veřejnost a
úpravou designu i samotné přilby snowboardové. Jelikož přilba má především chránit, je
nutno při výběru sledovat zda i ta snowboardová má kvalitní a lehkou skořepinu založenou na
vstřikované technologii. Při výběru se lze úspěšně orientovat vedle historie značky i podle
množství sportovních odvětví, pro které daná firma přilby vyrábí. Sebekvalitnější přilba
nebude chránit, nesedí-li bezvadně na hlavě. Při výběru je zapotřebí nehledat prvně zrcadlo,
ale třeba i s pomocí někoho druhého vyzkoušet, zdali se přilba nemá tendenci na hlavě
posunovat v jakémkoli směru. Na hlavě musí sedět bez většího tlaku a volných míst i
nezapnutá v poloze hlavou dolů. Design dnešních přileb je kompromisem mezi závodní
bezpečností a uživatelským komfortem, přilba však musí bez výjimky chránit oblast spodiny
lebeční. U přilby požadujme i ochranu uší, boční, minimálně připínací části by měly být
standardem. Upevnění pomocí podbradového zapínání věnujeme pozornost, správné je
nastavovací. Z hlediska používání jde o známý a až na výjimky v dnešní době neopomíjený
ochranný prostředek. Vzorová přilba na Obr. 1 má vyznačena problematická místa - chrání
týl, uši, a má i stavitelné zapínání.
134
Obr. 1 přilba pro snowboard (foto Hrazdíra)
Chránič páteře
Ochranný prostředek označovaný jako páteřák slouží k ochraně páteře a oblasti zad, která
trpí především nárazy na předměty při nekontrolovaných pádech a velkých rychlostech. Jako
výborná se ukazuje ochranná funkce páteřáku před nárazy a srážkami jinými uživateli svahu,
zejména těmi nečekanými zezadu, tedy většinou seshora. Podobně jako u hokejových
chráničů zde rozhoduje kvalita plastů, které musí snést i nízké teploty. I zde se můžeme
orientovat dle šíře nabídky výrobce, třeba i pro jiné sportovní odvětví s podobnými nároky na
ochranu, třeba motorismus. Pro dokonalou funkci musí páteřák dokonale přilehnout k ploše
zad. První systém, který se o to stará, je fixace pomocí nastavitelných šlí nebo integrace do
vesty. Fixace šlemi má své výhody v nastavování dle objemu svršků a v nastavení vertikální
pozice, vesta zase pevněji drží chránič ve správné pozici, je však náročnější na výběr správné
velikosti. Druhý systém je nastavitelný bederní pás, který fixuje páteřák v oblasti bederní
páteře a zajišťuje její kopírování. Páteřák správné délky nezasahuje do krční páteře a
nekoliduje s chráničem kostrče. Z nabídky vybíráme takové, které při pohybech paží z lopatek
nesklouzávají. Profilem vybíráme tenčí a segmentů v krunýři volíme více, lépe kopírují tvar
zad.Páteřák se pomalu dostává do povědomí snowboardistů, můžeme konstatovat, že doba
jeho rozšíření podobně jako přilba dosud nenastala. Na Obr. 2 můžeme srovnat tvary stejných
velikostí obou variant chráničů páteře.
135
Obr. 2 Chránič páteře (foto Hrazdíra)
Chrániče zápěstí
Snowboarding je disciplína, kde i drobná chyba v rovnováze vede k pádu. Ten
zachycujeme reflexním nastavením rukou do směru pádu. Reflexům se dá při výcviku odolat
zejména ze začátku jen velmi obtížně, a tak jsoufraktury či naštípnutí zápěstních kůstek
častým strašákem začátečníků a konečnou sportovních snah – tedy pokud se nerozhodneme
přenechat velkou část rizika úrazu chráničům zápěstí – buď integrovaným v rukavici anebo
variantě skryté pod rukavicí. Chrániče integrované v rukavici nabízejí výrazně větší komfort
co se týče nošení i ochrany, jsou však součástí rukavice a tudíž i dražší. Zejména pro
začátečníky jsou velmi vhodné navlékací chrániče zápěstí, jsou velikostně univerzálnější,
použitelné se stávající rukavicí a několikrát levnější, než integrované. U obou typů chráničů
doporučujeme volit pomůcky s umístěním chrániče na spodní straně zápěstí. Ochrana zápěstí
je pro začátečníka z hlediska rizika úrazu velmi podceňovaná, jen velmi málo začátečníků se
chová zodpovědně a chráničem se vybaví. Zlomeniny v oblasti zápěstí patří mezi nejčastější
úrazy při výuce snowboardingu. Na Obr. 3 je vlevo vnitřní rukavice s připnutým chráničem,
vpravo je navlékací.
Obr. 3 Chrániče zápěstí (foto Hrazdíra)
136
Ochrana kostrče a stehen
Pády bolí především na tvrdší sníh, na který v dnešní době umělého zasněžování narazíte
opravdu všude. O tom, že pády vzad jsou pro kostrč bolestivé svědčí i časté a pro ruce chybné
nastavování rukou pod zadek, kde jsou přisedávány. Naražená kostrč si dokáže vynutit třeba i
čtyři týdny klidu. Jako výborná pomůcka se hodí speciální polstrované ochranné šortky ze
síťoviny se všitými plastovými chrániči kostrče a bočních částí stehen, které ocení i pokročilí
snowboardisté, např. při pádech při carvingu, kdy prkno podjíždí a jako první sníh kontaktují
ve vysoké rychlosti právě stehna nebo při překonávání umělých překážek ve snowparku. Při
výběru se soustředíme na kvalitu plastů, jejich vhodné rozmístění na kostrči stehnech a
bocích, trvanlivost materiálu šortek a stahovacího pásu z hlediska kvality fixace chráničů.
Používání tohoto chrániče můžeme bohužel rovněž zařadit mezi méně obvyklé. Na Obr. 4
vidíme ochranné šortky z pohledu zezadu s vyznačením kritických míst ochrany.
Obr. 4 Ochrana kostrče a stehen (foto Hrazdíra)
Chrániče kolen
Snowboarding je svým charakterem sport, kde oporu při zastavení je možno vyhledat
pouze přidržením, usednutím a nebo kleknutím. Časté nešetrné poklekávání na tvrdou
podložku v nepříznivých podmínkách technického sněhu vede zejména u dospělých
začátečníků k mnohačetným podlitinám a distorzím, oceníproto chrániče kolen, které svým
polstrováním chrání exponovaná místa. Při výběru dbáme na umístění polstrování a tím
pádem i velikost, malé zařezávající se nebo velké padající chrániče dokáží snowboarding
značně znepříjemnit. Rozšířením je tento chránič opět nepříliš známý, nouzově je lze nahradit
i volejbalovými chrániči, jeho použití si však pochvalují velmi především dospělí.
137
Obr. 5 Chrániče kolen (foto Hrazdíra
Závěr
Je nutno připomenout, že existence a samotné používání ochranných prostředků nemůže
úraz zcela vyloučit, každý uživatel svahu je povinen respektovat a dodržovat pravidla FIS pro
pohyb na sjezdovkách. Vzhledem k množství druhů sjíždění svahů je možné debatovat o
selekci svahů pro různá odvětví, nikoli však násilnou formou, ale podporovat současný trend
nabízet v zimních areálech dostatek specializovaných míst a svahů jako snowparky,
boardercross, carvingové a freeride sjezdovky apod.
138
VYBRANÉ BEZPEČNOSTNÍ ASPEKTY PŘI VÝUCE LYŽOVÁNÍ A
SNOWBOARDINGU
Oto Louka
Pedagogická fakulta, UJEP Ústí nad Labem
Úvod
V naprosté většině publikací pojednávajících o bezpečnosti při lyžování a
snowboardingu je věnována pozornost především bezpečnostním pravidlům na upravených
tratích, event. doplňujícím pravidlům pro skupiny osob, což stanovuje především "Bílý
kodex", který platí ve všech alpských zemích a stojí za ním i Mezinárodní lyžařská federace
FIS, viz. např. Kammler, 2001, Maršík, 2003, Částka, 2005, Benešová a Štumbauer, 2006,
Gnad, 2006, Nosek, 2008, Louka, 2002, 2007, www.bezpecnehory.cz/bezpecne/na-sjezdovku/
aj. Bezpečnost při jízdě ve volném terénu řeší např. Louka, 2002, 2006,
www.bezpecnehory.cz/bezpecne/do-freeridu) a běžeckých tratích, např. Gnad, 2006, Nosek,
2008.
Naším cílem bylo přispět k lepší informovanosti lyžařských pedagogů v uvedené
problematice. Náš příspěvek se zabývá bezpečnostními aspekty lyžování a snowboardingu ve
snowparku a to ze dvou důvodů:
Prvním důvodem je rostoucí zájem studentů lyžařů i snowboardistů o ježdění ve
snowparku, kde se chtějí seznámit se základy triků a skoků, které patří do tzv. freestyle
disciplín. Zájem projevují žáci středních i základních škol, tudíž je vhodné aby budoucí
instruktoři lyžování a snowboardingu, z řad našich studentů, měli alespoň elementární
představu o bezpečném chování ve snowparku.
Druhým důvodem, který souvisí i s rozvojem tzv. freeskiingu, jsou nové modely tzv.
„freestylových lyží“ nebo také tzv. „twintip“ se zvednutou patou, které umožňují skoky, triky
a jízdu pozadu, podobně jako při snowboardingu (Volák, Mikula, 2009). Podobné možnosti
nabízí v současnosti stále více používané tzv. snowblades, krátké lyže, využívané i pro nácvik
carvingu.
Snowparky, které jsou už v téměř každém středisku, společně s novými modely lyží a
určitou revoltou mladých ve vztahu k tradičním technikám sjíždění a carvingu, vedou ke
zvýšenému zájmu o nové trendy v lyžování. Tato nově vzniklá situace připomíná počáteční
nástup snowboardingu, kdy teprve řada úrazů na kurzech donutila příslušné instituce
k adekvátní reakci, tzn. vznik metodiky výuky a bezpečnostním doporučením pro výuku.
V našem sdělení jsme ponechali stranou metodiku nácviku základních skoků a triků a
zaměřili jsme se na bezpečnostní pravidla a doporučení pro ježdění ve snowparku, ke kterým
jsme dospěli na základě osobní zkušenosti a konzultací s dalšími instruktory.
139
Obr. č. 1 Skoky jsou radost… (archiv Louka)
BEZPEČNISTNÍ PRAVIDLA A DOPORUČENÍ PRO JÍZDU VE SNOWPARKU:
Upraveno dle Volák, Mikula, 2009.
SEZNÁMTE SE S PRAVIDLY A POKYNY, KTERÁ UVÁDÍ PROVAZOVATEL PŘI
VSTUPU
RESPEKTUJTE OSTATNÍ UŽIVATELE
SLEDUJTE DĚNÍ OKOLO SEBE
HLASTE SE O MÍSTO NA ROZJEZDU
ZVOLTE SI PŘEKÁŽKU, ČI SKOK, ODPOVÍDAJÍCÍ VAŠÍM SCHPNOSTEM, ČI
AKTUÁLNÍ KONDICI
NA SKOK ČI PŘEKÁŽKU NAJÍŽDĚJTE AŽ VE CHVÍLI, KDY JASNĚ VIDÍTE, ŽE
JEZDEC PŘED VÁMI BEZPEČNĚ ODJEL
UDRŽUJTE PLYNULOST A LOGIKU JÍZDY
NEZASTAVUJTE NA „TABLU“ (PLOCHA MEZI ODRAZEM A DOPADEM) SKOKU
VOLETE SPRÁVNOU ROZJEZDOVOU RYCHLOST NA PŘEKÁŽKU ČI SKOK
ODPOVÍDAJÍCÍ VAŠIM SCHOPNOSTEM A STÁVAJÍCÍM PODMÍNKÁM
PŘI ROZJÍŽDĚNÍ ČI ZASTAVENÍ SE PŘESVĚČTE, ŽE NIKOHO NEOHROŽUJETE
NAD SEBOU A POD SEBOU
PŘI NEHODĚ JSTE POVINI MÍSTO NEHODY OZNAČIT, PŘIVOLAT POMOC A
POSKYTNOUT 1. POMOC
140
Obr. č. 2 Označení místa nehody (archiv Louka)
Z výše uvedených zásad vyplývá především dodržení základních principů ohleduplnosti a
zvládnutí určitých specifických pravidel pohybu na skocích a překážkách, ale i při jízdě či
zastavení mezi nimi. Jeden z nejčastějších problémů je netrpělivost a nedůslednost při
kontrole, zda opravdu jezdec před vámi bezpečně odjel. Opravdu důležité je přesvědčit se zda
jezdec neleží zraněný za hranou skoku. V případě zranění je třeba informovat ostatní jezdce –
zkřížené ruce, a zajistit první pomoc a další nezbytnosti.
Důležité je akceptovat aktuální podmínky a nesnažit se za každou cenu jezdit a skákat
i v případě nevhodných podmínek, např. zledovatělý podklad, dramaticky změní nájezdovou
rychlost vydřená místa na kámen či hlínu apod. Zvláště by měl tato pravidla ctít každý učitel a
instruktor a důsledně by měl vyžadovat jejich dodržování i od svých žáků či klientů.
Použité zdroje:
BENEŠOVÁ, D.a ŠTUMBAUER, J. Školní lyžování II. Plzeň. 2006.
ČÁSTKA, aj. Jak dokonale zvládnout carving. 2005. 1. vyd. Praha. Grada Publishing
GNAD, T. aj. Kap. z lyžování. UK Praha. Karolinum. 2006.
KAMMLER, J. Carving. České Budějovice : Kopp, 2001.
LOUKA, O. Snowboarding. 1. vyd. Ústí n.L.: UJEP – AČS, 2002. ISBN80-7044-438-X
LOUKA, O. aj. Snowboarding – vyb. kapitoly. Ústí n. L. 2006
LOUKA, O. Aktuální term. pojetí výuky sjezd. lyžování. Sborník KTV PF 2007 Ústí n. L.
MARŠÍK, J. Carving. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003
NOSEK, M., aj. Instruktor šk. lyžování. 2008. KTV a CCV UJEP. Ústí nad Labem. 2009.
ŠTUMBAUER, J. a VOBR, R. Carving. České Budějovice. 2007.
VOLÁK, J. a MIKULA, L. Freeskiing. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009
http://www.bezpecnehory.cz/bezpecne/do-freeridu/bh-desatero/
http://www.bezpecnehory.cz/bezpecne/na-sjezdovku/
141
Outdoor 2011
Sborník příspěvků z konference
Editoři: Doc. PaedDr. Pavel Korvas, CSc.
Mgr. Taťána Straková, PhD.
Vydala Masarykova univerzita a Univerzita Palackého v roce 2011
Tisk: Tribun EU s.r.o.
1. vydání, 2011-06-01
ISBN
142
Download

stáhněte zde - Úvod - Univerzita Palackého v Olomouci