Žilinská univerzita v Žilině
Strojnícka fakulta
Katedra energetickej techniky
Centrální zásobování teplem
Část 4.
Spalování, technologie spalování
Principy spalování
Spalování - rychlé chemické spojení kyslíku se spalitelnými složkami paliva
(C, H, okrajově i S).
Uhlík a vodík se při spalování spojují s kyslíkem – vznik CO2 a H2O
(exotermické reakce).
- spálením 1 kg uhlíku se uvolní 32 800 kJ tepla
- spálením 1 kg vodíku se uvolní 142 700 kJ tepla
- vedle uhlíku a vodíku se do energie paliva zahrnuje i chemická energie
molekulárního uskupení. I ostatní prvky (síra) přispívají k uvolnění energie.
Protože během spalování uniká voda v podobě páry, snižuje obsah vody v
palivu přenášené teplo = výhřevnost paliva.
Spalné teplo (definováno při 1 bar, 25 °C) = většina přídavné energie k dispozici
jen při kondenzaci vodní páry ze spalin na vodu při t < 40 °C.
Konverze paliva na teplo
- spalovací techniky obvykle probíhají při atmosférickém tlaku, ale mohou
se uskutečňovat i při vyšším tlaku (zplyňování, pyrolýza),
- u všech spalovacích systémů se energie paliva (čistá výhřevnost) mění
téměř stoprocentně na teplo,
- u většiny postupů se obvykle toto čisté teplo uvolněné z paliva převádí a
uplatňuje v procesu výroby páry,
- nespálený uhlík v popelu, CO a VOC (těkavé organické sloučeniny)
působí během spalovacího procesu ztráty na energii paliva.
Míra dokonalosti přeměny chemické energie v palivu na tepelnou energii
spalin - účinnost spalování
- je závislá od poměrné ztráty mechanickým (ξMN)a chemickým (ξCN)
nedopalem
η = 1 − (ξ MN + ξ CN )
[-]
(1)
Základní ztráty spalovacích zařízení
Komínová ztráta = tepelná ztráta způsobená únikem tepla ve spalinách proudících
do atmosféry.
- rozdíl tepelného obsahu spalin na výstupu z kotlové části spalovacího zařízení a
tepelného obsahu vzduchu přiváděného do ohniště k množství tepla přivedeného
v 1 kg paliva.
Ztráta mechanickým nedopalem = způsobená propadem tuhé hořlaviny roštem do
popelníku.
- vyskytuje se jen u roštových ohnišť při spalování tuhých paliv,
- podíl uhlíku v popelu ze spalování tuhého paliva závisí na zrnitosti paliva,
konstrukci roštu.
Ztráta citelným teplem ve zbytcích = vyskytuje se jen při spalovaní tuhého paliva.
- súvisí s tepelným obsahom tuhých zvyškov odstraňovaných zo spaľovacieho
zariadenia, a to vo forme popola, mechanického nedopalu a popolčeka..
Ztráta chemickým nedopalem = ztráta v důsledku nedokonalého spalování
prchavé hořlaviny paliva.
- souvisí s výskytem CO, H, CH4, resp. uhlovodíků ve spalinách odváděných ze
spalovacího zařízení do atmosféry,
- nejvýznamnější složkou chemického nedopalu je přitom oxid uhelnatý.
Ztráta odevzdáváním tepla do okolí sáláním a vedením = od konstrukce
spalovacího zařízení, použitého materiálu izolací, tloušťky stěn a povrchové
úpravy stěn.
- přesný výpočet této ztráty je velmi zdlouhavý a proto se na její stanovení v praxi
používají nomogramy.
Velmi důležitý je přívod správného množství vzduchu do spalovacího
procesu (chemické reakce hořlavých složek paliva s kyslíkem).
Skutečné množství spalovacího vzduchu
s
t
V vzs
= V vzs
⋅λ
[(n)m3·kg-1]
(2)
Teoretické (minimální) množství spalovacího vzduchu
t
V vzs
=
22,40 ⎛ C H S O ⎞
⋅⎜ + +
− ⎟
0,21 ⎝ 12 4 32 32 ⎠
t
Vvzs
= Qir ⋅ 0,245 + 0,5
[(n)m3·kg-1]
[(n)m3·kg-1]
(3)
(4)
Zvyšování přebytku vzduchu
zvýšené množství spalin
pokles teploty plamene
snížení přestupu tepla
poměr né ztr áty
Nutnost optimalizace přebytku vzduchu
so učtov á křiv ka ztr át
kom ínová ztráta
ztrá ta me chan ickým
a chem ický m ned opale m
op timá lní
přeby tek vzduch u
přeb ytek vzduchu
Množství spalin vzniknutých spálením 1 kg paliva
Součet obj. množství plynných složek (CO2, SO2, N, odpaření H2O)
s
t
Vsnv
= Vsns
+ VH 2 O + Vvzpr
[(n)m3·kg-1]
(5)
s
t
Vsnv
= 1,867C + 0,7S + 0,8 N + 11,2H + 1,24 ⋅ W r + (λ ⋅ v v − 0,21) ⋅ V vzs
Při zplyňování pevných a kapalných paliv se teplo uvolňuje ve dvou etapách:
1. Stupeň – zplynění paliva
2. Stupeň – spálení plynu, který vznikl (plynové spalovací turbíny, plynové
motory – nutná čistota plynu)
8/3
5
Způsoby spalování paliva
- spalování na roštu (malé a střední zdroje)
- spalování práškového paliva
- spalování ve fluidní vrstvě
- spalování plynných a kapalných paliv
- zplyňování a pyrolýza paliv
Spalování na roštu – nevyžaduje jemné mletí paliva
– spalování ve vrstvě paliva i nad povrchem
– pevné rošty (rovinné, stupňové)
– rošty s občasným přemístňováním paliva (šikmé, vratisuvné)
– rošty se stálým přemístňováním paliva (pásové, řetězové, vibrační)
Průběh spalování na pohyblivém roštu
„
ve vrstvě na roštu (pevná hořlavina a uhlík),
„
nad vrstvou paliva (uhlovodíky a oxid uhelnatý).
16/26
Základní části roštového ohniště
- spalovací prostor vymezený stěnami,
- rošt s palivovou násypkou, hradítkem, škvárovým jízkem a výsypkou,
- zařízení pro přívod spalovacího vzduchu,
Základní části roštu:
nosná konstrukce, roštnice, hnací ústrojí (u mechanických roštů).
Funkce roštu:
- vytvářet a udržovat vrstvu paliva požadované tloušťky a prodyšnosti při co
nejmenším propadu a úletu zrn paliva,
- zajišťovat přívod spalovacího vzduchu do jednotlivých míst plochy roštu
tak, aby spalování probíhalo s optimálním součinitelem přebytku vzduchu,
- umožňovat postupné vysoušení, zahřátí na zápalnou teplotu, hoření a
dokonalé vyhoření všech zrn paliva,
- shromaždovat, popř. zajišťovat odvod tuhých zbytků po spalování a
regulovat tepelný výkon podle požadovaného výkonu kotle,
- při spalování na roštu bude mít použité palivo menší rozměry než má
roštový systém,
- příliš malé částice paliva propadají nespálené roštem, velké částice se
zcela nespálí než opustí pohyblivý rošt,
Kotle s pevným roštem
- palivo vyhořívá v původní nasypané vrstvě,
- zbytky po spalování (škvára a popel) se odstraňují ručně
to předurčuje tyto kotle pro nejmenší výkony
Kotle se stupňovým roštem
Dvě části:
- šikmé, kde vyhořívá prchavá hořlavina,
lavina
- vodorovné, kde dohořívá pevný zbytek,
zbytek
Rošt je vhodný pro paliva s větším obsahem
prchavé hořlaviny (biomasa).
11/3
5
Občasné přemístňování paliva (šikmý stupňový rošt)
Složený ze dvou částí:
„
„
šikmé, kde vyhořívá
prchavá hořlavina,
vodorovné, kde dohořívá
pevný zbytek.
Vhodný pro paliva s větším
obsahem prchavé hořlaviny.
Použití pro střední výkony
od desítek kW po řádově
několik MW.
Prohrabávací (vratisuvný) rošt
Rošt s horizontálním posuvem paliva
„
„
„
„
nejčastěji používané pro
biomasu,
vodorovný nebo šikmý,
roštnice naskládané za
sebou se pohybují
všechny nebo jen každá
druhá řada,
zajišťují současně posuv i
promíchávání paliva.
19/26
Prohrabávací rošty chlazené vodou
„
„
„
„
pro sypké paliva (piliny,
hobliny, štěpky) a paliva s
vyšším obsahem popelovin,
rošt = nosná konstrukce z
dutých profilů, jimiž protéká
voda, roštnice mezi profily,
nedochází ke spékání
popelovin, nižší tepelné
namáhání, vyšší životnost,
u velkých roštů je nutný
samostatný vodní okruh, rošt
nelze napojit přímo na tlakový
systém kotle.
Teplovodný kotol VESKO-B
Technologie, která nevyžaduje suchou a čistou štěpku
Parametre kotla VESKO-B:
Tepelný výkon
1,0 – 8,0 MW
Pracovný pretlak
0,35 – 1,0 MPa
Pracovná teplota
90 – 110 °C
- kotly VESKO-B sú určené pre výhrevne CZT a pre priemyselné kotolne,
- spaľuje: kôru, odrezky, piliny, štiepku, slamu, netriedený odpad,
- vysoká tolerancia voči vlhkosti, parametre kotla sú dimenzované na 50 %
vlhkosť, kotol však spaľuje palivo aj s vlhkosťou 70 %,
- dopravné cesty sú schopné prepraviť aj nespáliteľné prímesi (kamene,
oceľové kusy a pod.),
- spaľovanie je optimalizované podľa podtlaku v spaľovacom priestore a
podľa prebytku kyslíka v spalinách.
VESKO-B, 6 MW, Partizánske
TZL
NOx
CO
TOC
Emisný limit (mg/m3)
150
650
250
50
70
220
196
33
Výsledok merania (mg/m3)
Technologie na spalování slámy
„
„
Vzduchem chlazený posuvný šikmý rošt,
spalovací komora bez vyzdívky, stěny spalovací komory jsou z důvodu nižší
teploty tavení popelu slámy chlazeny vodou.
vodou
Technologie na spalování slámy
Kotle s mechanickým roštem
Palivo se v ohništi posouvá, případně se prohrabuje, postupně vyhořívá a
zbytky po spalování jsou vynášeny mechanicky,
Pásový rošt
- jeden z nejrozšířenějších typů mechanických roštů,
- vznikl jako modifikace roštu řetězového, jenž byl vlastně prvním typem
mechanického roštu,
Základní nevýhodnou řetězového roštu, jehož roštnice tvořily články širokého
Gallova řetězu
při výměně spálené nebo poškozené roštnice se musel
rozebrat celý řetěz.
- moderní pásové rošty umožňují výměnu roštnic za provozu,
Pásový rošt: bez pohazování a s pohazováním paliva
- pohazování je vhodné pro spalování uhlí s větším obsahem prachu,
- pohazovací zařízení je umístěno pod výsypkou uhlí,
Pohazování: mechanicky, pneumaticky, párou
Mechanický pohazovač
1- podávač, 2- pohazovač, 3- usměrňovací
deska
Smysl pohybu roštu
- při mechanickém pohazování největší částice uhlí dopadají na konec roštu a
menší částice blíže k pohazovači,
- horní část roštu s palivem se pohybuje směrem k pohazovacímu zařízení,
na opačném konci je umístěna škvárová výsypka,
Smysl pohybu roštu
- při pneumatickém pohazování největší částice uhlí dopadají na rošt poblíž
pohazovače a jemnější částice dále ke konci roštu,
- proto se horní část roštu spolu s palivem pohybuje směrem od pohazovacího
zařízení a škvárová výsypka je umístěna na konci roštu ve směru pohybu,
Spalování uhlí na pohyblivém roštu
Spalování na roštu - technologie pro menší kotle na uhlí, hlavně se uplatňuje u
průmyslových a místních zařízení CZT.
Příklad roštu se stálým přemístňováním paliva (pásový rošt)
Dvojice galových řetězů s
profilovanými nosiči s
vyskládanými roštnicemi.
Vrstva paliva postupuje
rovnoměrně a neměnně =
prašné nebo spékavé paliva
špatně prodyšná pro
spalovací vzduch.
Vhodné pro granulované
tříděné a kusové palivo, pro
biomasu nepříliš vhodné.
Zdroj tepla s vibračním roštem
17/35
Prášková ohniska – od roku 1920 (rošty nedávaly dostatečný výkon pro velké
parní kotle)
Práškové ohniště není co do výkonu omezeno, spaluje paliva s obsahem popela
vyšším než 55 % a s vyšší účinností než ohniště roštová.
Na roštech lze spalovat uhlí s obsahem popela 30-40 %.
V práškových ohništích probíhá spalování uhlí v letu, spaluje se jemně umletý
prášek, který se přivádí tryskami hořáků spolu se vzduchem do prostoru ohniště.
Uhelný prášek se dopravuje ze mlýnů pneumaticky.
Palivo se drtí a mele. Před mletím nebo během mletí se suší horkým vzduchem
nebo spalinami. Používají se trubnaté (kulové) mlýny, tlukadlové mlýny,
ventilátorové mlýny.
Hořáky - musí zaručit rychlé a dokonalé spálení prášku. Do hořáku se
přivádí směs prášku s primárním vzduchem. Sekundární vzduch se
přivádí rovněž hořákem, ale promíšení nastane až v ohništi.
Hořák: vířivý, turbulentní kruhový (čelní) nebo hubicový hořák.
Granulační topeniště pro méně hodnotná paliva
- vyhovuje nejnižší teplota plamene, která zajišťuje ještě stabilní
vzněcování a dostatečně rychlý průběh hoření.,
- provozuje se nízko pod bodem tavení popela,
- aby nedocházelo ke škvárování
teplota popela dostatečně nízká,
- ve středu plamene jsou teploty často vyšší, než je bod tavení částic popela
(1000 – 1500 °C),
- popel nezůstává u stěn a popel nahromaděný na dně zůstává pevný ,
- do granulační komory 10 – 20 % popela (odstraňuje se jako spodní popel),
80 – 90 % popílku unášejí spaliny (odstraňuje v odlučovačích),
- ve spodní části vychlazené komory granulační rošt = řídká soustava málo
nakloněných varných trubek, o kterou se kapky roztavené strusky ochladí.
výtavné topeniště
- palivo se spaluje při vyšších teplotách, popeloviny se roztaví a odstraňují se
z ohniště v tekutém stavu,
- provozuje se při teplotách nad bodem tavení popela (1400 °C) = zajištění
dostatečné tekutosti popela k proudění směrem dolů okolo chráněných stěn,
- tekutý popel se ochlazuje ve vodou naplněném sběrači ,
- topeniště potřebují speciální keramické obložení (odolnost proti teplotám
roztaveného popela a vysokoteplotnímu chemickému působení),
- velká množství popela se přemisťují ke stěnám, stékají po stěnách a
vytékají dnem,
- vysoký úlet paliva, popílek může recyklovat do spalovací komory za tvorby
kotelní škváry,
- výtavný kotel spaluje hlavně černé uhlí (antracitového černého uhlí), které
má poměrně malé množství těkavých látek,
Výtavná ohniště jsou dvouprostorová se stropními hořáky (oddělený
výtavný a ochlazovací prostor)
a – ohniště ve tvaru U (USA), b – ohniště ve tvaru U (ČR),
c – ohniště ve tvaru U s nižším stropem (až 70% popela se zachytí)
Systémy spalování
- v uhelných hořácích se směs paliva a plynu vhání tryskami do spalovací
komory a hoří s přídavným spalovacím vzduchem ,
jednoprostorová s rohovými hořáky
Cyklónová ohniště
Odlišnost cyklónového ohniště od práškového:
- palivo se nemele tak jemně jako pro prášková ohniště,
- výstupní rychlost sekundárního vzduchu z trysek je 3-krát až 5-krát vyšší
než u práškových hořáků, velká kinetická energie sekundárního vzduchu
vyvolá silné víření v celém prostoru ohniště,
- velké relativní rychlosti mezi částečkami paliva a vzduchem a velké
rychlostní gradienty v celém prostoru cyklónového ohniště umožňují
intenzivní spalování i při malém přebytku vzduchu,
- tvar cyklónového ohniště a jeho stěny pokryté roztavenou struskou umožňují
zachytit velké množství popela, výtavný prostor cyklónového ohniště zachytí
až 95 % všeho popela ve formě roztavené strusky,
Schéma horizontálního cyklónového ohniště
Fluidní spalování (černé a hnědé uhlí, biomasa)
- nástřik paliva do horkého vířícího lože, kam se ode dna fluidního kotle vhání
spalovací vzduch a dochází ke zkapalnění lože,
- při najíždění se jako materiálu lože obvykle používá písek,
- vrstva s částicemi včetně paliva (1 – 3 %), popel a sorbenty (vápenec) se
stávají postupným prouděním vzduchu v topeništi tekuté, teplota lože
umožňuje hoření paliva,
- následkem teplot spalování (750 – 950 ºC) a dlouhého času prodlevy je
vyhoření paliva velmi vysoké (nízké emise, vysoká účinnost),
- dva různé typy fluidních kotlů: spalování ve stacionárním fluidním loži a
spalování v cirkulujícím fluidním loži,
- u spalovacích zařízení s tepelným výkonem nad 50 MW, spalujících uhlí, je
fluidní spalování v cirkulujícím fluidním loži nejvhodnější technologií.
Schema fluidního kotle se stacionárním ložem a s cirkulujícím ložem
- spalování ve stacionárním fluidním loži se podobá v mnohém ohledu
spalování na roštu,
- spalování v cirkulujícím fluidním loži se podobá spalování práškového uhlí
nebo spalování hořáky.
Spalování s cirkulující fluidní vrstvou
- znamená stacionární fluidní lože u dna topeniště, hustota suspenze nad
ložem se snižuje s výškou topeniště,
- vzduch se dmýchá na dno topeniště: částečně jako primární vzduch
vháněný roštem, částečně jako sekundární vzduch několik metrů nad roštem,
- rychlost vzduchu vysoká (4 – 6 m/s),
- k odstranění SO2 se přidává do lože drcený vápenec nebo dolomit,
- důležitá je účinnost tzv. teplého cyklonu (vyhoření uhlíku, spotřeba vápence,
emise SO2 a CO i teplotní profil).
Fluidní kotel s cirkulujícím ložem
ke spalování nízkosirného uhlí
- povrchy přenosu tepla (jsou-li
v redukční atmosféře fluidního lože)
mohou korodovat a být postiženy erozí,
- nejtěžší opotřebování při nepřetržitém
střídání redukční atmosféra s oxidační,
- proto potrubí kotle v prostoru vířícího
lože chráněno ohnivzdornou
keramickou vyzdívkou,
vkou
- vertikální povrchy přenosu tepla
v oxidační zóně musí být odolné proti
opotřebení materiálem lože,
Výroba přehřáté páry ve fluidním kotli s cirkulujícím ložem
Pára
Výmění k tepla
Předehřátá voda
Horké spaliny
Horká
voda
Spaliny
Přehřátá pára
Přehřívač páry
Palivo
Přívod vody
Cyklon
Komín
Předehřev
vody
Fluidní
kotel
Spodní popel
Filtrace
spalin
Recyklace
popílku
Sekundární
vzduch
Ohřátý primární
vzduch
Primární vzduch
Popílek
Porovnání účinnosti kotlů
1 - výtavná ohniště, 2 - granulační ohniště, 3 - mechanické rošty, 4 - posuvné rošty
Ohniště na kapalná paliva
Výhody: vysoká výhřevnost, snadnost těžby, dopravy a skladování.
- vyšší účinnost, odpadá ztráta tepla struskou, obsah popelovin je
nepatrný, odpadají odlučovače popílku.
Kapalná paliva: topné oleje ropné, dehtové = oleje podřadné.
Spalování kapalných paliv
- systémy spalování používané u kotlů ke spalování kapalných paliv jsou
podobné těm, kterých se využívá ve spalovacích zařízeních s uhelným palivem,
- do kotle se mechanicky nebo prostřednictvím nosiče (vzduch, pára) pod
tlakem nastřikují jemné aerosolové kapky paliva velikosti 30 - 150 µm,
- jemné částečky, případně převedena na páry se dobře mísí se vzduchem a ve
velmi krátké době shoří,
- u TTO se vyžaduje nízká viskozita v hořáku = zajištění správného rozprašování
paliva – nutnost zahřátí na 120 – 140 °C,
Existují tři hlavní technické problémy:
- potřeba ohřáté zásoby, přeprava a přihřátí před rozstřikem vzhledem k vysoké
viskozitě TTO (asfaltová povaha, vysoká molekulová hmotnost),
- tendence k tvorbě koksových částic a korozivních úsad (přítomnost S, N, V…)
Spalování ve fluidním loži
- jako doplněk uhlí, zaváděním vápence dochází k odsíření,
- velmi malé množství popela ze spalování oleje umožňuje výraznou spotřebu
vápence,
- nižší emise NOx = důsledek nízké teploty spalování ve fluidním loži,
Vznětové (Dieselovy) motory
- větší elektrárny i decentralizovaná menší zařízení vyrábějící elektřinu i teplo,
- vývoj vysoce účinné palivové báze a nízkorychlostních motorů,
- palivová flexibilita - motorová nafta, těžký topný olej, plyn, surová nafta,
biopaliva,
Spalování plynných paliv
- spalovací plynové turbíny,
- vznětové a zážehové motory, motory s vysokotlakým vstřikem plynu,
- kotle na plyn a ohříváky.
Spalovací plynové turbíny
- provozují se podobně jako systémy parních turbin, avšak k otáčení lopatek se
namísto páry používají spalné plyny,
- pohání nejen generátor elektřiny, ale i rotující kompresor ke stlačování vzduchu,
který se potom mísí ve spalovací komoře buď s plynem nebo s kapalným palivem,
- mohou spalovat různá plynná a kapalná paliva
- zemní plyn, plyny o nízké nebo střední výhřevnosti:uhelný plyn ze zplyňování
uhlí, vysokopecní plyn a plyn ze zplyňování biomasy paliva
- nemají kotle nebo dodávku páry, kondenzátory (výměníky) nebo systém
zneškodňování odpadního tepla (nižší investiční náklady proti parnímu systému),
- přímé spalování vyžaduje pouze čisté plyny a potřebný tlak (snižování tlaku ZP,
stlačování topných plynů z ostatních zdrojů),
- využití k výrobě elektřiny v oblasti nižších (100 kWel), středních a velkých výkonů
(310 MWel)
- používají se u spalovacích zařízení, jako jsou paroplynové jednotky
(kombinované cykly), kogenerační závody a integrované jednotky zplyňování uhlí)
- účinnost plynových turbin v otevřeném cyklu kolísá v rozsahu asi 30 – 42 %
Plynovou turbinu v zásadě tvoří: kompresor, spalovací komora a expanzní turbina
- vzduch se nasává do kompresoru systémem přívodu filtrovaného vzduchu a
stlačuje se na tlak mezi 10 až 30 bary (velké turbiny)
Jednotka výroby elektřiny s průmyslovou plynovou turbinou
- výkon přímo ovlivňuje čistota vzduchu (vysoká čistota – jinak vznik inkrustace)
První řada lopatek před a po promytí
- spalování (spalovací komora) paliva a stlačeného vzduchu při t = 1235 až 1430 °C
(velké plynové turbiny)
- plyn po spálení expanduje turbinou a vyrábí elektrickou energii v generátoru při
odběru potřebné energie pro pohon kompresorů
- plynové turbiny se projektují o jedné nebo dvou hřídelích
Jednohřídelové plynové turbiny
- mají jednu nepřerušovanou hřídel, proto mají všechny stupně stejné otáčky
- vhodné k pohonu elektrického generátoru, pracujícího při konstantních
otáčkách (kolísání rychlosti je nežádoucí)
Dvouhřídelové plynové turbiny
- nízkotlaká část turbiny oddělena od vysokotlaké části pohánějící kompresor
Materiály použité u stacionárních plynových turbin se mohou rozdělit do tří
hlavních skupin: korozivzdorná ocel (na bázi železa), slitiny na bázi niklu a slitiny
na bázi kobaltu
Materiály použité na kompresory jsou stejné jako u vysokotlakých částí parních
turbin
Motory
Vznětové motory spalující plyn s tepelným příkonem nad 50 MW se využívájí
zřídkakdy
Ottův zážehový plynový motor - pracuje podle koncepce chudého spalování.
- chudá směs: ve válci je více vzduchu než je ke spalování potřeba
- energie uvolněná při spalování paliva se prostřednictvím pohyblivého pístu
přenáší na setrvačník motoru
- s rotujícím motorovým setrvačníkem je spojený alternátor - výroba elektřiny
- motor je určený pro nízkotlaký plyn
Motor na dvojí palivo
- lze provozovat na nízkotlaký zemní plyn nebo kapalná paliva (motorová nafta,
TTO, bionafta, atd.)
- v režimu kapalného paliva pracuje podle Dieselova principu a v režimu
plynného paliva podle Ottova principu – chudé spalování (2-krát více vzduchu)
řízené spalování a vysoký měrný výkon
válce bez bezprostředního rizika klepání
nutnost přídavné energie na start
spalování (nízká kompresní teplota) –
nástřik malého množství např. nafty
Kotle na plyn
- elektrárenské kotle na plyn jsou podobné kotlům spalujícím olej
- pouze pro spalování plynu je spalovací komora menší
- ve většině případů se tyto kotle projektují také pro spalování kapalného paliva
(rezerva pro stavy stabilizace provozu)
- teplo ze spalovaného paliva se používá k výrobě přehřáté páry
- jiné využití v tepelných elektrárnách: pomocné kotle k najíždění zařízení,
k vytápění budov během odstávek - výroba lehce přehřáté páry (nízký tlak)
Download

Spalování - Strojnícka fakulta