November/Listopad 2012
www.VZDOR.org
1989
VELKÝ SAMETOVÝ PODVOD
2012
Z OBSAHU:
V Turci zamestnanci bojujú proti šikanovaniu—Velká krádež prošla, aneb národ je zase o něco chudší—Zásah polície proti pracovníkom firmy FORD—Současná situace v Řecku—
Asociální ofenzíva v poklusu - Reportáže z podujatí 17. novembra 2012— Podporujem zavedenie jednej zdravotnej poisťovne—Policajné manévre v uliciach Bratislavy— Unikátní americký film o nacismu, "Hitlerova SS: portrét zla" - Ruky preč od Sýrie
VZDOR 11-12/2012
Z DOMOVA
V Turci zamestnanci bojujú proti šikanovaniu
V Turci prepukol škandál s pracovnými
podmienkami u najväčšieho zamestnávateľa v regióne. Pobočka dánskej obuvníckej firmy ECCO funguje v Martine uţ 13
rokov. V súčasnosti zamestnáva okolo
1300 ľudí. Napriek tomu, ţe ECCO je
najväčším zamestnávateľom v Martine,
mzda beţného pracovníka nedosahuje ani
priemernú slovenskú mzdu. Navyše, zamestnanci sú uţ dlhšiu dobu vystavovaní
nátlaku, poniţovaniu a vyhráţaniu sa zo
strany vedenia podniku.
Po niekoľkých námietkach odborov, ktoré na pracovisku fungujú uţ osem
rokov a je v nich pribliţne polovica zamestnancov, boli spory s vedením medializované. Nám sa podarilo získať vyjadrenia niekoľkých zamestnancov, ktorí však z
obavy o stratu zamestnania nechceli byť v
článku menovaní.
Zavedenie nepretrţitej prevádzky
Do prvého sporu s vedením sa zamestnanci dostali na konci minulého roka. Povodne v Ázii zničili thajskú pobočku ECCO
spolu s vyrobenými topánkami. Tento
výpadok mali z väčšej časti nahradiť slovenskí zamestnanci prechodom na nepretrţitú prevádzku. Vedenie firmy prijalo
ďalších tristo zamestnancov, ktorí boli
zaradení prevaţne na nepretrţitú prevádzku, kde sa pracovalo v 12 hodinových
zmenách. Vedenie však zaviedlo nepretrţitú prevádzku bez predchádzajúcej dohody s odbormi. Tie sa následne ocitli pred
dilemou: hájiť práva súčasných zamestnancov a nepristúpiť na nepretrţitú prevádzku, čo by malo za následok aj prepustenie troch stoviek novoprijatých ľudí
alebo pristúpiť na nepretrţitú prevádzku,
no pri splnení niekoľkých poţiadaviek
zamestnancov. Ako býva u zamestnávateľov na Slovensku uţ beţnou praxou, svoju
zámery meneţment podloţil vyhráţkami,
ţe sa podnik zatvorí a výroba sa presunie
do zahraničia.
Predstavitelia odborov teda súhlasili s výrobou 24 hodín denne, no pri súčasnom splnení niekoľkých podmienok ako
napríklad stanovisko odborníka, aký vplyv
bude mať nepretrţitá prevádzka na zdravie
zamestnancov. V podniku boli totiţ uţ
pred tým zistené choroby z povolania.
Ďalšou podmienkou bolo dobrovoľné bratie nadčasov alebo hodinová sadzba pri
vyplácaní príplatkov, pretoţe zamestnávateľ sa chcel na výške príplatkov
„dohodnúť s kaţdým zamestnancom osobitne―.
Mesto Martin označilo tieto poţiadavky za prehnané z obavy, ţe zamestnávateľ presunie výrobu do zahraničia. Ria-
2
diteľ podniku Jindřich Salajka vyjadrenie
odborov nebral do úvahy, lebo, ako sa
vyjadril pre televíziu TA3: „Podle nás, to
co slyšíme od předsedu odborů není hlas
lidu, který slyším denně od lidí―. Zástupcovia zamestnancov podali podnet na inšpektorát práce a ten im dal za pravdu v
tom, ţe zavedenie nepretrţitej prevádzky
bez súhlasu odborov je v rozpore s podnikovou zmluvou aj so Zákonníkom práce.
Neskôr sa zistilo, ţe zamestnávateľ neurčil
začiatok a koniec pracovnej doby ani neposkytoval zamestnancom nepretrţitý
dvojdňový odpočinok v týţdni, ktorý je
nevyhnutný pri nepretrţitej prevádzke.
Napriek tomu podnik doteraz nedostal
ţiadne sankcie!
Vedenie nás šikanuje!
Čoraz častejšie sa začínajú ozývať zamestnanci aj proti neľudskému prístupu zo
strany súčasného vedenia a zlým podmienkam na pracovisku. Zaznievajú slová
ako šikana, zastrašovanie a vyhráţky. Tieto informácie boli medializované televíziou TA3, ktorej sa jeden zamestnanec
ECCO vyjadril nasledovne:
„Riaditeľ nás nazýva opicami, gorilami a ovcami. Na mítingu o proteste sa
nám vyhráţal, ţe máme myslieť na svoje
deti a rodiny, na ktorú stranu sa pridáme.―
Ďalší zamestnanec nám praktiky
vedenia opísal takto: „Pôvodne dobré
myšlienky ako čistota a poriadok na pracovisku zástupcovia vedenia ţenú aţ do
nepredstaviteľného extrému. Je samozrejmé, ţe pri šití topánok spadne nejaký odpad, nitka, na zem. Ak sa to stane okamţite pribehnú a dotyčného zamestnanca
začnú neprimerane karhať.―
Zo strany vedenia údajne zazneli aj
poţiadavky, aby zamestnanci „niekoľko
hodín práce podniku darovali―, teda aby
nejaké hodiny odpracoval zadarmo. Údajne môţu byť radi, ţe majú nejakú prácu.
Pritom prehnané denné úkoly nie sú v
podniku nič neobvyklé.
Protest odborov
V polovici septembra sa pracovníci dánskej firmy odhodlali k protestu pod vedením odborov. deň pred plánovaným protestom vyvesili na nástenke informáciu
pre vedenie o plánovanom proteste a dôvody prečo tak konajú. Následne si počas
troch dní v priebehu dvoch týţdňov (12.9.
, 17.9. a 18.9.) na znak nesúhlasu s počínaním riaditeľa a vedenia nalepili na tričká nálepky s preškrtnutou animovanou
ovečkou. Chceli tak dať najavo, ţe nie sú
ovce, ktoré budú len po tichu drţať ústa a
krok. Podľa informácii ZO Integrovaného
odborového zväzu v podniku ECCO sa do
tejto formy protestu zapojilo pribliţne
70% všetkých zamestnancov výroby.
Čo sa dialo ďalej? Riaditeľ si vzal
dovolenku a jeho podriadení z manaţmentu počas nasledujúcich dní usporiadali
niekoľko mítingov o proteste. S odôvodnením, ţe zisťujú, čoho sa protest týkal, aj
keď dôvody uţ týţdeň pred tým viseli na
nástenke. Ich prístup k zamestnancom sa
však opäť ukázal ako nekompetentný.
Podľa pracovníkov fabriky sa členovia
meneţmentu pred mítingami niekoľko
hodín radili ako budú postupovať. Následne prerušili výrobu, zvolali zamestnancov
a odbory mohol zastupovať len jeden človek z ich vedenia, ktorý, samozrejme,
nemal ţiadny čas na prípravu či diskusiu
so zamestnancami. Podnik zastupovali
traja aţ štyria členovia meneţmentu. Takto vedenie zorganizovalo niekoľko mítingov, kde sa podľa niektorých zamestnancov pokúsili odbory zdiskreditovať a zamestnancov zastrašiť.
Ako ďalej?
Podľa našich zdrojov blízkych odborom
na pracovisku sú zamestnanci stále viac
nespokojní a odhodlaní vydobyť si slušné
zaobchádzanie, no k ostrejším formám
protestu ako štrajk musia byť obozretní.
Zákon o kolektívnom vyjednávaní totiţ
rozpoznáva dve kategórie štrajku – štrajk
ako spôsob riešenia sporu, ktorý vznikol
pri uzatváraní kolektívnej zmluvy a druhý
- štrajk nad rámec kolektívneho vyjednávania. Štrajk v ECCO by spadal do druhej
kategórie, no je tu problém, keďţe tento
druh štrajku, nie je presne definovaný a
veľmi ľahko môţe byť súdom označený
ako nezákonný. Naša ústava síce garantuje
právo na štrajk, ale takýmto spôsobom ho
obmedzuje. Podľa tohto zákona je legálny
štrajk o uzavretie kolektívnej zmluvy,
prípadne pri sporoch o plnenie, resp. neplnenie záväzkov z kolektívnej zmluvy.V
tom prípade, by štatutári odborov niesli
plnú zodpovednosť za straty zamestnávateľa počas štrajku.
Po sobotňajšej schôdzi sa odbory
dohodli, ţe vyčkajú do zimy aký postoj
zaujme vedenie a ďalší, doteraz nerozhodnutí, zamestnanci. V prípade, ţe sa riešenie problémov na pracovisku nepohne
ďalej, odborári sú odhodlaní vyuţiť na boj
Z DOMOVA
VZDOR 11-12//2012
za dodrţiavanie slušnosti a ľudského prístupu zo strany vedenia, rokovania o kolektívnej zmluve. Tie sa začnú na konci
roka.
Má slovenský pracujúci právo na dôstojný ţivot?
Inšpektorát práce je voči problémovému
zamestnávateľovi príliš benevolentný,
odborári majú aj napriek snahe štrajkovať
Martinská fabrika Ecco
čiastočne zviazané ruky neprehľadnou
legislatívou a vedenie podniku sa pokúša
dusiť akýkoľvek odpor uţ v zárodku. To
je realita súčasného Slovenska. Na mieste
je otázka, či má slovenský pracujúci právo
na dôstojný ţivot. Prípad zamestnancov
ECCO nie je jediný, horšie dopadli zamestnanci vranovského SLOTEXu. Vedenie SLOTEXu nevyplácalo zamestnancom
mzdy za tri mesiace, dlhovalo štátnym
inštitúciám a pod. Štát bol opäť z obavy
odchodu tejto firmy benevolentný a zamestnanci mali
dostatok pochopenia pre
zloţitú situáciu vedenia podniku. Mali dokonca toľko
pochopenia, ţe si nezaloţili
ani odbory. Výsledok? Behom celozávodnej dovolenky zamestnávateľ presťahoval celú výrobu do zahrani-
KRÁTKE SPRÁVY Z DOMOVA
Slovenskí odborári nepodporili celoeurópsky štrajk (14.11.)
Európska odborová únia na stredu vyhlásila vo viacerých krajinách Európsky deň akcie a solidarity na protest proti úsporným
opatreniam. Štrajk spôsobil rozsiahle prerušenia práce
a problémy v doprave. Z celkového počtu 27 krajín EÚ sa do
štrajkov nezapojili odbory 4 krajín, medzi nimi aj slovenské
KOZ. Tie si na tento deň stanovili termín zjazdu, kde volili nové
vedenie a masové štrajky v Európe podporili len vyjadrením solidarity.
Hromadné prepúšťanie v Topoľčanoch (20.11.)
Firma Z Industries SK v Topoľčancoch, ktorá vyrába plastové
komponenty pre automobilový priemysel, hromadne prepúšťa
zamestnancov. Ako informovala Lenka Jánska z úradu práce v
Topoľčanoch, firma nahlásila hromadné prepúšťanie 63 pracovníkov v termíne od 15. novembra do 31. decembra. Celkovo má
141 zamestnancov. Materskou firmou Z Industries SK je talianska spoločnosť Zanini Industries. Ako povedal primátor Topoľčian Peter Baláţ, ďalších 38 ľudí bolo zamestnaných na dohodu,
vo firme tak zostane pracovať 40 ľudí. Hlavnú časť svojej výroby
firma pravdepodobne ukončí v Topoľčanoch do konca roka, podľa kuloárnych informácií ju plánuje presťahovať do Juţnej Ameriky.
V seneckom Delphi štrajkovali proti presunu výroby (23.11.)
Hodinovým výstraţným štrajkom protestovali v piatok ráno proti
presunu výroby do Rumunska zamestnanci spoločnosti Delphi
Slovensko v Senici. Pred bránou fabriky sa zišlo na začiatku rannej zmeny asi tristo ľudí, ktorí ţiadali zachovanie práce v regióne. Ranná zmena nastúpila do práce aţ po štrajku o 7:00. Vedenie
čia. Na svojich chápavých zamestnancov
sa vykašľal, rovnako ako na svoje dlhy
voči štátu.
Osud prepustených zostáva neistý
Prípady oboch pracovísk dokazujú, ţe
jedinou moţnosťou, ako účinne bojovať
za dôstojné podmienky je organizovanie
sa. Svoje práva si vydobyjeme len tak, ţe
odloţíme strach a vzájomné spory a budeme postupovať spoločne!
Akékoľvek námietky a kritika o
neoprávnenosti takéhoto boja neobstoja,
pretoţe títo ľudia nebojujú za privysoké
mzdy, či rekreácie v Tatrách. Bojujú len
za to, čo by malo byť samozrejmosťou za čestný, férový a ľudský prístup.
Artur BEKMATOV
Delphi uţ oznámilo zámer presunúť výrobu káblových zväzkov
pre automobilky do zahraničia, o prácu tak má prísť do júna 2014
aţ 540 zamestnancov. Prvých 85 ľudí uţ výpovede dostalo. Spoločnosť ešte na začiatku roku 2009 zamestnávala 1 900 zamestnancov, v marci 2009 ohlásila spoločnosť hromadné prepúšťanie
419 ľudí. Koncom roka v druhej vlne prepúšťania prišlo o prácu
ďalších tristo ľudí, prepúšťanie pokračovalo aj ďalej.
Štrajkovať budú okrem učiteľov aj pracovníci justície
(24.11.)
V pondelok, 26. Novembra sa začína ostrý a časovo neobmedzený štrajk učiteľov. Je veľmi pravdepodobné, ţe do konca roka sa
k nim pridajú aj pracovníci justície, ktorí vo štvrtok 22. Novembra protestovali v Bratislave za vyššie platy a za investovanie
viac peňazí do rezortu. Protestu sa zúčastnilo pribliţne 500 ľudí.
Medzi základné poţiadavky pracovníkov justície patrí navýšenie
platu o 10%, zvýšenie rozpočtu súdov a písomná záruka ministra
spravodlivosti, ţe nebude do konca volebného obdobia prepúšťať.
Demonštrácia zdravotníkov v Ţiline (27.11)
Dňa 26. novembra 2012 sa v areáli Fakultnej nemocnice s poliklinikou v Ţiline konalo zhromaţdenie zdravotníkov a pacientov,
ktorí sa vyslovili proti rušeniu ďalších oddelení v nemocnici. To
zníţi dostupnosť starostlivosti pre obyvateľov celého Ţilinského
kraja. Kritizované tieţ bolo zlučovanie rôznych oddelení do jedného. Protestujúci kritizovali okrem iného aj veľké finančné úniky pre pobočky a manaţmenty zdravotných poisťovní, vrátane
"práva na zisk", ako aj nevýhodné zmluvy, ktoré vedenie nemocnice podpísalo.
Nezávislý levicový vlastenecký
měsíčník z Libereckého kraje
www.severoceskapravda.cz
3
Z DOMOVA
VZDOR 11-12/2012
Velká krádež prošla, aneb národ je zase o něco chudší
Nedávno dokázala prosadit vláda ČR
svůj dlouhodobý projekt „církevních
restitucí―. V čem tato krádeţ spočívá
a co si o ni myslíme my, jako Svaz
mladých komunistů Československa,
jsme vyjádřili jiţ mnohokrát. Ovšem
nejen my a nespočet dalších organizací, ale hlavně lid vyjádřil svoji jasnou
vůli, ţe si takovýto čin nepřeje. Jiţ
bylo mnoho řečeno o tom, proč na
tuto krádeţ nechceme přistoupit a
proč je odporná, my bychom chtěli
ale hlavně psát, jaké jsou její dopady
a o čem svědčí.
Kdyţ tedy přeskočíme ony důvody, proč je tento krok jednoznačně negativní, tedy to, ţe v době, kdy vláda „šetří―
na rozvoji státu i vlastních občanech, má
čas na rozhazování a obohacování jiţ bohatých církví a to ještě právě těch církví,
které se podílely na útlaku, pronásledování a zotročování (českého národa, zvlášť
po Bílé hoře), tak nejdůleţitější je právě
jeho dopad na společnost. A ten je vskutku rozsáhlý. Celá tato událost odčerpá
státu nesmírné materiální zdroje, velice
důleţité pro jeho rozvoj. Dále, kdyţ pomineme dopad materiálního charakteru, tato
mediálně i celospolečensky velice rozebíraná událost jasně znovu ukázala, ţe v
kapitalizmu je vůle většiny národa naprosto vedlejší. Je jasné, ţe dění politické,
stejně se vţdy odvíjející od dění ekonomického (tím je myšlena hlavně oblast
výroby, produkce materiálních statků a
kontroly nad ní), můţe v burţoazní, formální demokracii ovlivňovat proletariát
jen jednou za čtyři roky, a to jen velice
minimálně. Nyní to však zmíněný národ
pocítí i na vlastních kapsách. A jelikoţ
víme, ţe se od materiálních podmínek
člověka odvíjí jeho vědomí, můţeme oče-
další moc. Je mi odporné dávat této organizaci, která svými rituály připomíná středověk, jakýkoliv majetek, který
patří celé společnosti. Tato
„restituce― tedy zapadá do
pomalu se vytvářející mozaiky fašizace společnosti. Ta se
skládá nikoliv z otevřených
projevů fašistických myšlenek, nýbrţ z plíţivých, populistických a v jádru reakčních
myšlenek. Antikomunismus,
rasismus, xenofobie a potom
Václav Klaus a Dominik Duka
samozřejmě „pozitivní― výrakávat i tvrdší reakci pracujících neţ jindy.
zy: „tradiční rodina― (tou nejtradičnější
Avšak vţdy se to omezí jen na remcání a
jsou pravěké kmeny, ta burţoazní existuje
bezcílná nedynamická shromáţdění, jestli- maximálně 200 let, „vlastenectví― (myšlen
ţe tyto pracující neuvědomí, nesjednotí a
nacionalismus, v čemţ je obrovský rozdíl)
nepovede silná, proletářská avantgarda
a samozřejmě „víra v boha―, v onoho boleninského typu. Takţe se můţe stát, ţe
ha, který nenávidí všechny ty, kteří mají
pracující nebudou k dopadům církevních
jiný názor, sexuální orientaci a, podle výrestitucí přistupovat racionálně, ale emokladu, i barvu kůţe. Toho boha, který se
ciálně podlehnou DSSS, která se tváří
vůbec nezabývá nějakými válkami, při
jako strana, která přináší řešení. A ţe by v
kterých umíraly desítky milionů lidí. Toto
ČR nějaká komunistická strana byla, se
vše je třeba vzít v úvahu. Národ má oprávbohuţel říci nedá. (Ovšem v KSČM máme
něný vztek a pocit bezmoci, ovšem zavr„slušného― kandidáta na „nového Lenina―,
ţení burţoazních praktik je pouze první
jak se velkému slunci Vojtěchu Filipovi
krok k uvědomělosti. Teprve aţ se proleuvnitř této strany občas říká…).
tariát stane třídou pro sebe a nebude pouze
A o čem pak, krom učebnicového
třídou o sobě, tedy pochopí, proti čemu
příkladu mechaniky fungování burţoazní- bojuje a za co, teprve tehdy bude schopen
ho reţimu, ještě tato událost svědčí? Cír- proti těmto útokům na svá práva aktivně
kev byla vţdy velice jistou podporou kaţbojovat.
dého reakčního reţimu (feudalismu, absoProto stejně jako většina občanů ČR i
lutismu, fašismu), coţ rozhodně není nějamy odmítáme církevní restituce. Nedovolký útok na věřící, jenom na onu instituci,
me, aby katolická církev opět dostala
jeţ je minimálně celá staletí reakční a zpá- zpátky moc, kterou v dějinách zneuţila a
tečnická. Katolická církev soustředila v připravila tím o ţivot mnoho lidí po celém
dějinách obrovskou moc, kterou zneuţila
světě.
k vykořisťování a utlačování svých věřících a k vraţdám či boji o další území a
Tarik MUHIČ a Petr KRAČMAR
POZVÁNKA:
V prípade záujmu kontaktujte organizátorov na elektronickej adrese uvedenej
na plagáte.
4
ZO SVETA
VZDOR 11-12/2012
Zásah polície proti pracovníkom firmy FORD – NIE kriminalizácií odporu pracujúcich!
Viac ako 250 zamestnancov z belgickej
továrne Ford v Genku išlo v piatich autobusoch do Kolína nad Rýnom. Po dlhodobejších kontaktoch a viacerých vzájomných návštevách sa pracujúci dohodli na
vyslaní jasného signálu a zorganizovali
spoločný postup v boji za kaţdé jedno
pracovné miesto v oboch fabrikách.
V pláne bol protest na Spoločnom
Európskom koncile zamestnancov, ktorý
sa mal konať vo fabrike FORD v Kolíne
nad Rýnom. Chceli tak vyjadriť svoj odpor proti zatvoreniu fabriky v Genku a
tým prepusteniu 4 300 ľudí (+ 5 500 ďalších u subdodávateľov). Burţuji však rovnako ukázali svoje odhodlanie – na podujatí rozmiestnili hasičskú jednotku s vodnými delami a niekoľko stoviek ťaţkoodencov. Dvaja miestni reportéri to komentovali slovami: „Len zriedkakedy vidíme
takéto masívne nasadenie v jednej operá-
cií – a to sa tu stále nič nestalo a všetko
prebieha pokojne.― Prvé správy väčších
médií však hovorili o násilnostiach medzi
pracujúcimi a o hádzaní kameňov a zápalných fliaš. Jednoducho klamali. Všetky
veľké média správy prebrali a naďalej
vykresľovali pracujúcich ako zločincov,
pritom sa nikto z nich nespýtal na ich názor, ani len sa tam nebol pozrieť....
Skutočné zločiny sú páchané manaţérmi ktorí bez mihnutia oka vyhadzujú
na ulicu tisíce ľudí v záujme zisku. Zatiaľ
čo pracujúci v Nemecku nemajú ani len
právo spoločne štrajkovať za svoje miesta
a svoje práva. V prípade, ţe sa nedajú a
zoberú osud do vlastných rúk, špinia ich
zo strany médií a nakoniec prídu policajné
obušky ... Polícia sama ukázala, kto sa
správa násilnícky obkľúčením pracujúcich, vyhráţkami a bezdôvodným odpisovaním si ich osobných údajov. Dlhú dobu
si nemecký štátny aparát nedovolil priamo
zakročiť proti odporu pracujúcej triedy.
Má byť toto prvý signál zmeny?
Závodné a odborové organizácie
MLPD robia všetko pre to, aby prispeli k
tomu, ţe s týmto prístupom v budúcnosti
kapitalisti neuspejú. Solidarita je dnes
našou povinnosťou a pracovníci automobiliek v Nemecku sú vyzývaní organizovať solidárne akcie, protestné pochody,
podporné štrajky atď.
NIE kriminalizácií odporu pracujúcich v Genku! ZA okamţité zastavenie
policajných operácií! Bojujme za kaţdé
pracovné miesto – spoločne, organizovane, medzinárodne!
Zdroj:
Marxisticko-leninská strana Nemecka
Preloţil BH
Voľby v USA: Jeden za 18, druhý za 20 bez 2
Gratulácie a blahoţelania od najvyšších
predstaviteľov EU a väčšiny významných
štátov sveta sprevádzali posledné dni od
vyhlásenia výsledkov prezidentských volieb v USA. Nikto nešetril spokojnosťou,
slovami radosti a proklamácií o ďalšej
spolupráci a moţnostiach pokračovať
v nastúpenej ceste. Dokonca niektorí sa vyjadrili, ţe takto je moţné
prekonať aj súčasnú krízu kapitalizmu.
Na plné otáčky sa rozbehla
ruleta falošnej diplomacie. Niet
pochýb o tom, ţe ak by vyhral
Obamov protivník Mitt Romney
nasledovalo by také isté divadielko. Rovnako by sa pobratrili
a sľubovali si spoluprácu, nové
perspektívy a prekonanie všetkých
problémov sveta.
Takéto správanie väčšiny
svetových
politikov
a predstaviteľov medzinárodných
organizácii v podobných situáciách
svedčí len o dvoch veciach. Buď sú to
hlupáci, ktorí naozaj veria, ţe vyriešenie
toho či onoho problému závisí od personálneho obsadenia prezidentského kresla
v USA alebo veľmi dobrí herci cynicky
manipulujúci národmi.
Je jedno kto bude prezident USA.
Ak nenastane zmena samotného kapitalistického systému bude aj kríza aj kopa
iných problémov. Budú tu z podstaty toho
systému. Zmena jedného prezidenta, tejto
figúrky v rukách finančnej oligarchie
a vojensko–priemyselného komplexu,
môţe dať priebehu udalostí len viac alebo
menej brutálny priebeh. No hlavnej ten-
5
dencii – prehlbovanie krízy kapitalizmu
a narastaniu biedy väčšiny ľudstva – nezabráni. Ak by aj bol pokrokový, či ako je
Obama prezentovaný progresívny, mohol
by len dočasne stlmiť najvypuklejšie
a najstrašnejšie asociálne javy
v kapitalistickej spoločnosti. No spoloč-
nosť nachádzajúca sa v rozklade, topiaca
sa vo všeobecnom úpadku pod rukou reakčnej a preţitej spoločenskej vrstvy nedokáţe do svojho čela dostať pokrokovú
osobnosť. Ona ju nedokáţe ani vychovať.
Preto od počiatku bolo jedno ako
dopadnú prezidentské voľby v USA. To
ani neboli voľby. Bol to casting na hovorcu sponzorov a svetových monopolov.
Bolo to ako keď v televíznej realityshow
rozhodujú ľudia o víťazovi sms-kami.
Akurát teraz s vidinou moţnosti niečo
zmeniť opustili pohodlie vlastného bytu.
V jednej chvíli šli do burţoáznych volieb,
aby naoko naštrbili, odstránili burţoázny
stroj a vzápätí touto svojou účasťou ho
legitimizovali a potvrdili.
Tie gratulácie pre víťaza boli napísané ešte skôr ako boli uverejnené oficiálne výsledky volieb. Len meno víťaza dopísali. Bol to zápas vo vnútri kapitalizmu,
ktorý ho nemohol ohroziť. Mohol len
zmeniť jeho zovňajšok – potvrdiť
ho takým alebo onakým spôsobom.
Peniaze, výroba, prírodné
bohatstvo to zostáva naďalej
v rukách úzkej vrstvy vykorisťovateľov. Presne tých, ktorý nešetrili
peniazmi na tieto prezidentské
voľby a nebudú ani v budúcnosti.
Čím viac sa prehĺbi kríza kapitalizmu tým budú aj ich sponzorské
príspevky štedrejšie, aby bol ten
prezidentský cirkus ešte pútavejší.
Zaplatia koľko bude treba, aby
zaistili víťazstvo im vyhovujúceho
kandidáta. Striedanie charizmatických demokratov s tvrdými republikánmi veľmi málo zmení na fakte, ţe
kapitalizmus nutne speje od formálne demokratickej vlády k despotizmu. Kapitalisti podporia hocikoho, kto im zaistí trvanie ich panstva. Napchajú do neho toľko
peňazí koľko len bude treba. Len nech si
zachovajú svoje hospodárske postavenie.
Obetujú malú časť bohatstva pre zachovanie celku. Presne ako teraz pri dvojici
Obama – Romney. A oni, musiac im splatiť dlh, to splnia.
Ivan GAĽA
VZDOR 11-12/2012
ZO SVETA
Současná situace v Řecku
Zatímco v České republice protestuje
v Českých Budějovicích část zdejších
studentů proti jmenování Vítězslavy Baborové (KSČM) krajskou radní pro školství, ve velké části světa demonstrují studenti proti skutečným problémům a jejich
příčinám, zejména, po boku pracujících,
nikoliv proti nim, jak se často děje v ČR,
proti zhoršování sociální situace studentů
z dělnických a zaměstnaneckých rodin.
Naposledy se podobný protest uskutečnil
koncem listopadu v Londýně.
Současný reţim pouţívá různé fobie k vytvoření atmosféry strachu, ať uţ je
to fobie z Ruska a Rusů, islámu a muslimů či strach z toho, ţe pokud ještě budeme drţet poslední zbytky tzv. sociálního
státu, skončíme jako Řecko či jiné
„neposlušné― a „lenivé― státy jiţní Evropy. Problémem Řecka nebyl nějaký
„přehnaný― sociální stát či lenivost Řeků
(kteří mají jeden z největších počtů odpracovaných hodin v celé Evropě), ale jednak
odliv příjmů ze státního rozpočtu prostřednictvím sniţování daní, tím, ţe zahraniční kapitál vlastnil velké procento výrobních prostředků a vývoj řecké ekonomiky byl naprosto v reţii vládců evropského hospodářství – německého a francouzského kapitálu (s tím souvisel a souvisí odliv velkého mnoţství zdrojů, vytvořených řeckými pracujícími, do kapes zahraničních vlastníků). Jak ukazuje neustále se zhoršující situace Řeků, škrty ničemu
nepomohly, naopak rozprodávání státního
majetku a likvidace práv pracujících vede
ke stále viditelnějšímu zotročení země. Tu
v nebývale ostrých konturách zobrazuje
panování tzv. Troiky, tedy zástupců Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Evropské centrální banky, kteří prakticky rozhodují ve jménu „ohroţených―
věřitelů o jakékoliv vládní politice Řecka.
Podle údajů z jara 2012 byla v té době
v Řecku 21,7% registrovaná nezaměstnanost. V dnešní době stoupá tento
s kapitalismem nerozlučně spjatý jev aţ
k 25% a Řecko v tomto neradostném ukazateli soupeří se Španělskem o první příčku v Evropě. Rovněţ mezi mladými do 25
let má Řecko astronomické a obludné číslo nezaměstnanosti, sahající aţ k 51,2%.
Toto číslo bude nadále pravděpodobně
stoupat, jelikoţ jedním z plánů řecké burţoazní vlády je obnovení šestidenního
pracovního týdne a zvýšení počtu pracovních hodin za den, coţ opět povede
k zvýšení rezervní armády nezaměstnaných, která slouţí burţoazii k vydírání a
diktování podmínek ve výrobních vztazích. S pokračováním krize kapitalismu
burţoazie reaktivovala svoje zálohy, které
jsou schopny terorizovat příslušníky děl-
6
nické třídy. Jednou z nich je neofašistická
rasistická strana Zlatý úsvit (ZÚ - řecky
Chrysi Avgi, anglicky Golden Dawn).
Tato strana odmítá jakýkoliv společenský
pokrok od dob Velké francouzské burţoazní revoluce, a ve shodě s mnohými jinými idealistickými, iracionálními a reakcionářskými stranami, mytizuje období starověkého Řecka. Podobně postupovali
v Německu nacisté, kteří mytizovali staré
Germány, Árijce, tímto „hnutím ve vědomí― se inspiroval i norský fašistický terorista Breivik, který zase vyzdvihuje roli
křiţáků v boji proti islámu. Zlatý úsvit
nejspíš povaţuje období starověkého Řecka za „rasově čisté―. Toho Řecka, kde
vývoj výrobních sil a vztahů šel
v mnohém velmi dopředu, ale všechna
filozofie, věda a umění byly moţné jenom
díky práci a vytvořeným hodnotám milionů bezprávých otroků. Vůdce ZÚ Nikos
Michaloliakos nabádá k návratu
„pořádku―, který ve fašistickém, pravicovém a antikomunistickém smyslu slova
vţdy znamenal umlčení vzdorujícího dělnického hnutí, represe vůči komunistům a
upevnění vlády burţoazie. Vojenská diktatura černých plukovníků byla stejně jako
předchozí diktatura Ioanise Metaxase podporována samotným řeckým králem.
Hlavní činností Zlatého úsvitu je cílený
teror vůči imigrantským dělníkům ála
hony Ku-klux-klanu proti černochům
v USA. Represivní sloţky reţimu těmto
útokům často nečinně přihlíţejí na rozdíl
od svých brutálních zásahů proti protestujícím během demonstrací. Mají k tomu
svůj důvod. 50% příslušníků policie jsou
voliči právě Zlatého úsvitu a fašisté infiltrovali, respektive nikdo jim nebránil infiltrovat policejní sbor. Čím jsou tyto útoky
podmíněny? Nová řecká vláda, vzešlá
z druhých voleb roku 2012, sloţená
z konzervativců, sociálních demokratů a
pravicového odštěpku ze SYRIZY, strany
DIMAR (Demokratická levice), pokračuje
v škrtání a tzv. úsporných opatřeních, jeţ
oţebračují Řeky (v roce 2010 před začátkem hlavní vlny dluhové krize ţilo
v Řecku pod hladinou chudoby 3 z 11
milionů obyvatel). Stejně jako její předchůdkyně viní tato vláda z problémů Řecka, ruku v ruce s fašisty, legální i nelegální přistěhovalce, jejíţ postavení jako levné
pracovní síly lze charakterizovat jako otevřené námezdní otroctví. LAOS
(nacionalistická strana, kterou podporuje,
stejně jako Zlatý úsvit, řecký pravoslavný
klérus) dokonce navrhovala jejich hromadné vystěhování na neobydlené ostrovy.
Na videu na dnešní poměry levicového britského deníku The Guardian je
vidět jasná podstata řeckých neofašistů.
Tento obraz se podstatně liší od toho, jeţ
je vytvářen korporátními médii v českých
zemích. Nástup fašistů je ztotoţňován
v našich luzích a hájích s nástupem levicových a antikapitalistických sil
(„ohroţení demokracie z ultraprava i z
ultraleva―). Na videu vypovídá Javet
Aslam, představitel pákistánské komunity
v Řecku, který tvrdí: „Pokud vás chce
zaměstnavatel vydírat, vyhroţuje zavoláním Zlatého úsvitu.― Je zajímavé sledovat
skutečnost, ţe se Javet Aslam prohlašuje
za příslušníka dělnické třídy, třídy, která
podle některých ideologů KSČM neexistuje, vypařila se, a tak za její práva není
třeba agitovat a uţ vůbec hájit její zájmy.
Dalším, kdo mluví na videu, je poslankyně řeckého parlamentu za Komunistickou
stranu Řecka (KKE), s.Liana Kanelli, která byla 8. června 2012 napadena fašistou
ze Zlatého úsvitu během ţivě přenášené
televizní debaty.
KKE reprezentuje druhou skupinu,
na kterou fašisté rádi útočí, levici, antifašisty, odboráře a komunisty. Komunistická strana Řecka, nejstarší politická strana
v Řecku, má za sebou dlouhou historii
bojů s reakcí a různými druhy represe ze
strany ať jiţ formálně (burţoazně) demokratického či otevřeně fašistického reţimu
v Řecku. Po celou dobu od roku jejího
zaloţení (1918) byli její členové pronásledováni, vraţděni, zavíráni, přesto strana
v ilegalitě a v odboji dlouhá léta přeţila.
Pozice KKE se výrazně změnila aţ
s vytvoření koalice levicových stran
s názvem Synaspismos v roce 1987, která
dala základ pro dnešní slepenec různých
trockistických, maoistických a reformistických skupin – SYRIZU. Nemalý vliv
na postavení KKE měl samozřejmě i pád
socialistického tábora. Zásluhou zásadových komunistů, kteří v nelehké době 90.
let 20. století, kdy podle některých teoretiků historie skončila a znovuobnovený
kapitalismus, nově s jakousi sociální sloţkou, navţdy zvítězil a zajistil si vlastní
nesmrtelnost, dokázali pokrokoví Řekové
stranu zachránit.
V roce 2001 byly zaloţeny třídní a
radikální odbory PAME (Všedělnická
radikální fronta), které na rozdíl od českých rolex-bossů jsou schopni za práva
svých členů, příslušníků dělnické třídy,
skutečně, zásadově a dlouhodobě bojovat.
Komunistická strana Řecka z pohledu
zisku hlasů v burţoazních volbách od propadu v 90. letech 20. století aţ do roku
2012 posilovala. V květnu 2012, kdy se
konaly první volby v tomto roce, nezaznamenala KKE ani výrazný propad, ale ani
výrazný vzestup, zatím co „Koalice radi-
ZO SVETA
VZDOR 11-12/2012
kální levice―, jak z ní překlad názvu SYRIZY do češtiny, zaznamenala výrazný
vzestup. V druhých volbách, které se konaly o měsíc později, jelikoţ výsledky
květnových voleb nevedly k vytvoření
vlády, KKE propadla o 4% a zvítězila
konzervativní Nová demokracie, následovaná druhou stranou SYRIZA. Tento výsledek byl nejspíš cenou za to, ţe KKE
odmítla podílet se na jakékoliv vládě udrţující kapitalismus, coţ voliči stále dosti
věřící reformistickým iluzím nechtěli připustit. Přes tento výsledek má KKE nadále silný vliv, coţ ukázala v pořadí jiţ několikátou generální dvoudenní stávkou
v listopadu 2012 a řadou demonstrací rovněţ organizovanými odbory PAME.
18. listopadu 2012 se konala demonstrace v Athénách, Soluni a Pireu a na
dalších místech, kde předseda ţelezářských odborů v Pireu a člen PAME Sotiris
Poulikogiannis např. řekl: "Ode dne, kdy
kapitál vytvořil EU, snaţí se přes ni maximalizovat svou ziskovost sniţováním a
osekáváním v minulosti vydobytých práv
všech pracujících. Všemi těmi, kteří mluví o špatném jednání, nutnosti podřízenos-
ti, cizí okupaci atd., je hrána hanebná role.
Na jedné straně dělají spoustu hluku a
mluví neústupně a na druhé straně pomáhají pokusům utajit pravdu lidu - dělnické
třídy. Pomáhají ospravedlnění velkých
zaměstnavatelů tak, aby jejich destruktivní
činnost mohla pokračovat nekontrolovaně.
Dali roli fašistickým bandám Zlatého
úsvitu v tomto plánu. Jejich trojí role je
tato a) Chtějí obrátit hněv řeckých pracujících proti přistěhovalcům, b) chtějí pouţít
své otrocko-obchodní pracovní agentury
k zaštiťování se (k rádoby podpoře) řeckými dělníky a k jejich ovládání zaměstnavateli, jakoţto levné pracovní síly, c) chtějí provozovat polostátní represivní aparát
proti třídně orientovanému hnutí. Proto,
aby mohl být boj za práva pracujících
efektivní, musí být rasisticko-nacistické
názory Zlatého úsvitu odsouzeny. Vyzýváme pracující, a lid aby je odmítli, a to
masově a rozhodným způsobem. Tak, aby
oni (Zlatý úsvit pozn. překl.) neměli továrny nebo meetingy, kam by mohli chodit a
rozšiřovat jed rasismu a xenofobie, a mluvit o údajně „dobrých vlasteneckých kapitalistech."
KRÁTKE SPRÁVY ZO SVETA
Izrael opäť masívne bombarduje Gazu a zvaţuje pozemnú
operáciu
Izraelské síly zahájily raketové útoky na Gazu, zabily přinejmenším 6 osob poté, co bomba zasáhla autobus v Tel Avivu a zranila
16 lidí. Je osmý den izraelské kampaně ―Pilíř obrany‖, která zabila zatím více neţ 170 Palestinců. Izraelské stíhačky zaútočili více
neţ desetkrát po době na fotbalový stadion Al-Yarmouk v Gaze,
hlásí Al Jazeera. Bylo hlášeno několik obětí po útoku. Izraelské
obranné síly (IDF) tvrdily, ţe útočí na klíčové cíle Hamásu, zatímco palestinská samospráva kritizuje útoky za zabíjení civilistů.
Eskalace útoků přichází po bombovém útoku na autobus v Tel
Avivu, který zranil 16 lidí. Izraelská vláda svolala mimořádnou
schůzi v reakci na první teroristický útok ve městě od roku 2006.
Izraelské úřady zvýšili bezpečnost oblasti na úroveň 4 a začaly
pátrat po dvou podezřelých. Mluvčí Hamásu, Sami Abu Zuhri,
chválil tento bombový útok v tisku, ale neřekl, ţe za něj můţe
Hamás. Řekl, ţe Hamás vidí tento útok jako ―přirozenou reakci
na izraelské masakry…v Gaze.‖ ―Palestinské frakce se uchylují k
jakýmkoliv prostředkům k ochraně palestinských civilistů v nepřítomnosti světového úsilí o zastavení izraelské agrese,‖ řekl
Abu Zuhri.
Francúzsko na strane sýrskych rebelov
Francúzsko uznalo Sýrsku národnú koalíciu ako jedinú legitímnu
vládu zastupujúcu Sýrsky národ: Nikým nevolená, v zahraničí
sformovaná skupina rebelov je nazývaná ako legitímna a demokratická vláda Sýrie.
Skype porušuje vašu slobodu
Skype odovzdal osobné údaje 16-ročného holandského chlapca
americkej bezpečnostnej firme bez súdneho rozhodnutia a to iba
pre podozrenie, ţe sa chlapec v roku 2010 zapojil do blokovania
stránok PayPal, Visa a MasterCard po tom, čo tieto firmy odrezali
Wikileaks od peňaţných darov.
Obete kapitalizmu
Ďalšie dve obete kapitalizmu z nespočetného mnoţstva neviditeľných: V Španielsku 53 ročná ţena vyskočila zo štvrtého poscho-
7
Je otázkou, jak má KKE
v současné situaci, kdyţ Řecko míří
k otevřené burţoazní diktatuře (aby kolonie Troiky zůstala klidnou a nebouřící se),
postupovat, jak jsou efektivní generální
stávky, konající se od 2009, bez dalšího
vývoje boje za práva pracujících. Pouze
demonstrace a desetitíce lidí před parlamentem reţimu v jeho základech neškodí.
Přestoţe se musíme na postup řeckých
pracujících dívat kriticky, měli bychom
před nimi sklonit hlavu, jelikoţ úrovně
jejich boje v České republice rozhodně
nedosahujeme. U nás je stále málo lidí
ochotných vyjít do ulic, mnoho lidí sedí
v teplíčku panelových domů a některým
stačí strach z Ruska, islámu, jedné komunistické radní či odsuzování Řeků jako
líných parazitů. A to se bude dít do té doby, neţ se komunistická strana nestane
schopnou a ochotnou jasně proti tomuto
odvádění pozornosti bojovat a srozumitelně se definovat, jako strana bojující za
zájmy dělnické třídy a jejich spojenců.
Josef DASTAN
dia, keď k nej išli pracovníci banky, aby ju vyhodili na ulicu.
Jeden muţ sa obesil pri čakaní na exekútorov. V Španielsku vyhodia z domu denne 500 ľudí, od roku 2008 to bolo 400 000 ľudí.
Ale napr. v časti Andalúzia je 116 000 prázdnych domov.
Švajčiarske zbrane v Sýrii
Ruční granáty exportované ze Švýcarska do Spojených arabských
emirátů před několika lety, jsou podle švýcarské vlády nyní v
Sýrii. Zjištění přichází poté, co noviny otiskly fotografie, kterých
je syrský rebel se švácarským granátem. Švýcarsko dočasně zastavilo zbrojní zásilky do Spojených arabských emirátů poté, co
byla fotka otištěna. Šetření ukázalo, ţe SAE daly část zásilky
švýcarských ručních granátů Jordánsku v roce 2004 na podporu
svého boje proti terorismu. ―Odtud se ruční granáty zřejmě dostaly do Sýrie,‖ uvedla v prohlášení švýcarská vláda. Prohlášení
neobsahuje podrobnosti o tom, jak se zbraně dostaly z Jordánska
do Sýrie. Švýcarsko říká, ţe bude provádět revizi předcházejících
vývozů do ―různých zemí‖. www.freepub.comehere.cz
Cudzinci v Líbyi čelia zneuţívaniu a vykorisťovaniu
Podľa Amnesty International neznámy počet cudzincov v Lýbií
čelí riziku zneuţívania, bitia, týrania a bezdôvodného väznenia.
Počas 42ročnej vlády plukovníka Kaddáfiho boli cudzinci, zvlášť
tí zo subsaharskej Afriky evidovaný políciou a čelili rovnakému
zaobchádzaniu ako domáci obyvatelia. Od prepuknutia konfliktu
v roku 2011 sa ich situácia prudko zhoršila, zaviedlo sa bezprávie
a po uliciach sa začali túlať rôzne milície častokrát bezdôvodne
strieľajúce do ľudí. Tieto milície tieţ šíria rasizmus a xenofóbiu.
„AI neustále a opakovane varovala Líbyjských vodcov pred strachom ktorý vytvárajú pouličné milície. Znova ich vyzývame aby
spravili poriadok s milicionármi, a po práve ich súdili. Všetci títo
migranti, ľudia hľadajúci azyl a utečenci v Líbyi sú vystavení
riziku zatknutia v uliciach, obchodoch, kontrolných bodoch alebo
priamo vo svojich príbytkoch. Niektorí sú dokonca zatýkaní pri
nastupovaní na lode do Európy, alebo pri tom ako prechádzajú
púšťou či sa plavia po mori. Z mnoţstva zatknutých je len minimum zatknutých políciou, väčšinu zatýkajú a rovno okrádajú
príslušníci milícií o všetko hodnotné čo majú pri sebe.
REFLEXIE
VZDOR 11-12/2012
Asociální ofenzíva v poklusu
Jiţ mnohokrát v nedávné i vzdálenější
minulosti upozorňovali někteří představitelé antikapitalistické scény na ofenzívu,
kterou velkokapitál minimálně po dobu
dvaceti tří let tu rychle, tu pozvolna rozkládá, rozebírá a rozkrádá výdobytky sociálních a politických bojů minulých generací. Činí tak mimo jiné proto, ţe je
téměř ničím a nikým neohroţen, netlačen,
nespoután, coţ ostře kontrastuje s jeho
ohroţeným a někdy i rozloţeným postavením v období velké části 20. století. Při
veškerém respektu k velkému počtu nahněvaných lidí, kteří stále častěji protestují v ulicích nejen českých a slovenských,
ale i mnohých evropských a světových
měst, neexistuje v těchto zemích organizátorská a vzdělávací síla, která by protestů
dokázala vyuţít ve prospěch vykořisťované a utlačované většiny společnosti. I ty
nejmasovější a nejkvalitnější odborové a
jiné organizace v hospodářskou a vnitřní
krizí EU zmítaných zemích,přes velké
úspěchy, s našimi poměry nesrovnatelné,
nedokázaly kvalitativně posunout zaměření svých aktivit výše a jinam, coţ by pomohlo nejen jim, ale především jimi zastupovaným dělníkům, zaměstnancům a
nezaměstnaným. Tato asociální ofenzíva
kapitálu, jejímţ rejdištěm se stalo i Československo a jeho nedemokraticky rozdělené dvě části, bývá někdy nazývána jako
neoliberální. Uţití tohoto označení má
různé motivy, od neznalosti, přes neochotu chápat základní rysy tohoto kursu aţ po
vědomé klamání veřejnosti. Osobně
s tímto titulkem a vábničkou nesouhlasím.
Prosákl celým tzv. levicovým hnutím,
nejen sociálně demokratickými, ale i
„komunistickými― stranami. Má mimo
jiné za cíl zakrýt základní příčiny a podstatu protilidových taţení všech vlád
v Evropě od 80. a hlavně od 90. let 20.
století – dokončení obnovy kapitalismu ve
velké části světa, rozpad, rozklad a další
politický obrat doprava velké části komunistického a dělnického hnutí na světě.
Jako pozitivní protiklad „neoliberálního―
bývají často pouţívány spojení „sociální
stát―, „spravedlivé― či „sociální.― Hlavními propagandisty těchto hesel jsou právě
sociálně demokratické a některé tzv. komunistické strany současnosti, a různé, na
ně napojené organizace. V jejich podání
jsou tato hesla vzkazem velké části společnosti, proletariátu, ţe změna poměrů je
jednoduchá: stačí v reţimních volbách
volit prosazovatele této „spravedlnosti― a
oni ji promítnou do praxe. A tato písnička
je opakována řadu let. Má však jeden ne
nepodstatný háček. Nefunguje. Na stránkách našeho časopisu jsem se snaţil
v minulých číslech prokázat, jak politické
8
strany, který podobný „protipól― neoliberalismu měly ve svém volebním programu, hovořily o něm a kvůli tomu se dostaly k moci, v podstatě pokračovaly a tam,
kde jsou u moci i pokračují (Řecko, Skandinávie), ve zmíněné protilidové ofenzívě.
V některých případech pomalejším a
„mírnějším― tempem, jakoby sociálněji
(např. vlády ČSSD v ČR, zmíněné skandinávské státy), hlavní rysy a směr však
byly a jsou totoţné. A zde jsme se dostaly
k jádru věci, k příslovečnému čertovu
kopýtku. Hlavní charakteristickou zmíněné ofenzívy není neoliberalistická dogmatika a ideologie, ale zejména třídní, burţoazní charakter taţení proti a na úkor většiny národů. Neoliberalismus pak byl a je
hlavním projevem této ofenzívy, nikoliv
však jediným. Připomeňme Schröderovu
„novou vlnu,― nebo Blairovu teorii „třetí
cesty,― obě byly pokračováním asociální
ofenzívy, byly ovlivněny neoliberalismem, ale přímo o něj se nejednalo.
V narůstající ţivelné vlně nespokojenosti
v českých zemích, na Slovensku, ale i
v dalších státech, je karta „sociálního státu― neustále pouţívána a zbídačované lidé
jsou jejím prostřednictvím nadále klamáni
a ohlupováni. Ale o tom snad někdy jindy.
Součástí rozsáhlé protilidové ofenzívy jsou také zásadní kroky vlády Petra
Nečase, které Poslanecké sněmovna Parlamentu ČR (PS PČR) schválila
v symbolický den – dne 7. 11. 2012. Jednalo se o tzv. církevní restituce, ve skutečnosti kolosální tunel do veřejného sektoru
a dar církvím, o prosazení prováděcích
zákonů k tzv. důchodové reformě a vládního daňového balíčku. Milodarem církvím a náboţenským společnostem jsme
se zabývali v minulosti v mnoha článcích
a činíme tak i v tomto čísle „Vzdoru― na
jiném místě. Další dva zmíněné kroky
přesně zapadají do trendu posledních desítek let – sniţování reálných základních
lidských práv dělníků, ostatních zaměstnanců, nezaměstnaných, důchodců, učňů
či některých OSVČ a ţivnostníků, jejich
ţivotní úrovně (relativně, někdy i absolutně) a na druhé straně růst moci a zisků
zahraničního i českého velkokapitálu a
jeho sluţebníků. Tzv. důchodová reforma
m á post upn ě li kvidova t jeden
z posledních, jakţ takţ zachovalých výdobytků minulých generací – průběţně financovaný důchodový pilíř, provozovaný
státem. Objednavatelem a adresátem prostředků z této legalizované loupeţe za bílého dne má být kapitál penzijních fondů,
které budou s miliardovými prostředky
volně a téměř bez jakýchkoliv garancí
disponovat. Náklady na zavedení tzv. důchodové reformy činí aţ 20 mld. Kč, tj.
téměř 1/7 schodku státního rozpočtu ČR
z loňského roku. Průběţný důchodový
pilíř byl a je oslabován mnoha způsoby,
jednalo se zejména o vybírání financí
z tohoto fondu (který však není oddělen
od státního rozpočtu), zastropování sociálního pojištění pro bohaté, vysoká nezaměstnanost, kapitalismu vlastní, kdy stát
musí za nezaměstnané platit pojištění
atd.). To nebylo náhodné. Cestu oslabení
veřejných rozpočtů, které v minulosti tlumily některé nejbrutálnější asociální projevy kapitalismu, měl kapitál dávno vyzkoušenu i z jiných oblastí. Jedním z cílů
této cesty je hledání zdůvodnění pro privatizaci důchodového systému. Veřejný pilíř
má být zavedením tzv. reformy od 1. 1.
2013 oslaben dobrovolným vyvedením
3% ze sociálního pojistného, které však
zájemce musí doplnit částkou ve výši odpovídající 2% pojistného ze svých zdrojů.
Tyto prostředky pak má spořitel vloţit do
II. pilíře, spravovaného soukromokapitalistickými penzijními fondy. Nebudu se
zde obšírně zabývat známými výpočty,
které dokazují, ţe takto uloţené finance
pozbydou za desítky let velkou část své
reálné hodnoty a podle některých burţoazních odborníků se dokonce nevyplatí ani
nejbohatším sociálním vrstvám, stejně
jako ţe je moţný krach těchto fondů a
ztráty ţivotních úspor střadatelů (jak jsme
byli svědky v minulosti u kampeliček).
Důleţité je, ţe touto tzv. reformou, ve
skutečnosti dalším krokem proti právům a
ţivotní úrovni většiny lidí, se právě tato
většina dostává do svízelné situace. Spořit, respektive krmit finanční oligarchii
nemá smysl a ani na to nemá velká část
společnosti prostředky. Vyvedení 3% pojistného řadou lidí, kteří i kvůli svému
materiálnímu postavení vábení reţimní
propagandy podlehnou a svůj osud fondům svěří,však ještě více destabilizuje
průběţný důchodový pilíř. To povede jednak ke sniţování vyplácených důchodů,
ale hlavně k tlakům na jeho další oslabování, privatizaci aţ úplné předání do rukou soukromého kapitálu, tedy
k opakovanému sniţování důchodů. Ti,
kteří propagandě a tlaku nepodlehnou,
nebo o kroku ve skutečnosti ve prospěch
finanční oligarchie ani nebudou přemýšlet, se však setkají s výše zmíněnou realitou sniţování reálných důchodů a rozpouštění státem garantovaného důchodového
pilíře privatizacemi rovněţ. Tito lidé tak
budou z další strany tlačeni k tomu, aby
své finance vloţili ve svém zoufalství rovněţ některému z fondů. Budou masírováni
obavou, ţe pokud peníze „někam― nebudou odkládat, nebudou mít po odchodu do
důchodu z čeho ţít (pokud se ho v situaci
VZDOR 11-12/2012
neustálého posouvání věkové hranice pro
odchod do důchodu doţijí).
Odpůrci tzv. důchodové reformy
z řad různých iniciativ, ale i zaběhnutých
systémových a reformistických stran často
správně analyzují některé projevy a příčiny tzv. důchodové reformy, nedovedou
však odpověď na to, co se soukromokapitalistickými fondy, do nichţ dle zákona
budou plynout finanční prostředky pojištěnců, učiní. Obecné fráze o tom, ţe aţ se
dostanou k moci, fondy zruší, buď zastírají jejich vlastní bezmoc, neschopnost vnímat současnou třídní realitu, neskonalou
naivitu ve vztahu k současnému systému
nebo jsou otevřenou lţí. Pokud by jim
jejich vládci z řad kapitálu povolili takticky zrušit ustanovení o druhém pilíři, co by
učinili s úsporami lidí v těchto fondech?
Slyšeli jste, ţe by někdo z nich hovořil o
jejich zespolečenštění, vyvlastnění ve prospěch lidu? Já ne. Umíte si představit, jaké
konkrétní výhrůţné i reálné mocenské a
ekonomické sankce by takový potřebný
krok vyvolal u vládnoucích kašpárků velkokapitálu v Bruselu? Praxe Maďarska,
kde k vyvlastnění fondů přistoupili, pro
nás není příkladem, prostředky na důchody tam nepřešly pod skutečnou kontrolu a
správu tvůrců hodnot a jejich spojenců – proletariátu. Suma sumárum, lze
téměř s jistotou počítat s tím, ţe za
současného rozloţení politických i
třídních sil nelze získat prostředky
většiny národa, vloţené do soukromokapitalistických fondů, zpět do vlastnictví a správy touto většinou lidí.
K tomu je nutný organizovaný tlak
zdola, reprezentovaný silnou stranou
zájmů vykořisťovaných a zbídačovaných lidí, koordinovaný a vytvářený
v mnoha zemích Evropy a světa, prolínající se s bojem na politickém kolbišti. Vytváření schopností a cesta
k převzetí vlády a vlastního osudu do
našich rukou, je jediným východiskem nejen z bídy tzv. důchodové reformy, ale ke zvrácení protilidového
kursu burţoazie. Jeho součástí musí být
zespolečenštění (vyvlastnění) prostředků
penzijních fondů, které do nich lidé budou
vkládat v rámci tzv. důchodové reformy,
posílení státem garantovaného důchodového systému, pod správou a kontrolou
dělníků, zaměstnanců, nezaměstnaných,
důchodců, chudých studentů, učňů, některých skupin OSVČ a ţivnostníků. Tedy
skutečné zrušení toho, co vláda Petra Nečase počátkem listopadu schválila, a čemu
sama říká důchodová reforma. Takové
poţadavky prosazujeme.
Druhým krokem vlády Petra Nečase, který
recyklovaná burţoazně pravicová koalice
protlačila PS PČR ve stejný den jako tzv.
důchodovou reformu, byl daňový balíček.
9
REFLEXIE
Zejména kvůli němu rozehráli někteří
představitelé ODS několikatýdenní komedii o nesouhlasu, aby vzbudili dojem skutečné diskuze a názorových rozdílů
v současném reţimním politickém spektru. Minulá praxe však potvrzuje, ţe téměř
kaţdá podobná médii podporovaná hra
končí ještě větším připoutáním vládnoucích představitelů ke korytům. Tak tomu
bylo i nyní. Asociální ofenzíva, zvyklá
v posledních letech na sprint a cval, se po
chvílích odpočinku opět dala do klusu.
Daňový balíček obsahuje dva zásadní kroky: zvýšení DPH ze 14 na 15% u spodní
sazby a z 20 na 21% u sazby horní a 7%
zdanění těch, kdo vydělávají cca 100 tisíc
měsíčně. Tato tzv. solidární daň by však
měla platit pouze po omezenou dobu.
Omezení plošných paušálů u OSVČ je
pouze kosmetickým doplňkem.
Vládnoucí strany nejsou schopny,
ale zejména ochotny vybírat ani velmi
nízké daně z příjmů. Např. v r. 2011 vybral stát na 19% dani z příjmů právnických osob (korporátní dani) pouze 98%
toho, co si naplánoval, v absolutním vyjádření o 1,7 mld. korun méně. Tato situace se v posledních letech pravidelně opakuje, takţe daňové nedoplatky, které stát
s vysokou pravděpodobností bude postupně odpouštět, vyrostly do stovek miliard
korun. Zřejmě se ptáte, jak je to moţné a
umíte si představit, jak by s Vámi stát
zatočil, kdybyste jako zaměstnanci neplatili daně. Z toho vyplývá i skutečnost,
proč stát i při velmi nízké daňové sazbě
daně opakovaně není schopen vybírat. Je
tento postup dán jeho nekompetentností,
jak často tvrdí ČSSD nebo KSČM? Nebo
korupčníky, propojením politiky a podnikání, lobbisty apod.? Ano, druhá moţnost
je pravdivá, ale tvrdit, ţe lze v tomto systému postavit spravedlivý stát bez lobbistů
a korupce je otevřená leţ, která se vzpírá
historické praxi a zkušenosti. Kapitalistický stát vţdy plodil a byl řízen těmito para-
zity, kteří svůj daňový rybník vypouštět
nebudou, nebudou-li minimálně pod tlakem silného, organizovaného mimoparlamentního i parlamentního lidového hnutí.
A to zde v současnosti není. Odlišnosti
v případě státu a jeho řízení velkokapitálem a jeho pohůnky nalezneme pouze
v tom, jak zjevné nebo skryté jeho ovládání mafiány, korupčníky, lobbisty a obecně
velkokapitálem je. V případě českých zemí i Slovenska je viditelné aţ aţ. V tom je
ta „neprofesionalita― ve srovnání se západními zeměmi, po níţ často volá tzv.
levice a různé iniciativy.
Výnosnost daní u DPH (schopnost
státu daně vybrat), jejíţ zvyšování naopak
nejvíce zatěţuje vykořisťované a zbídačované masy, je naopak nejvyšší a
v současných podmínkách nejsnadnější. I
to dokazuje třídní charakter současného
státu. Proto dochází v českých zemích od
r. 2008 jiţ ke čtvrtému (!) zvýšení DPH,
která se v příštím roce dostane ve srovnání
s r. 2008 z 5% na 15% u spodní sazby a
z 19% na 21% u sazby horní. Vykořisťování většiny společnosti kapitálem a jeho
státem tedy narůstá ve všech jeho projevech a formách, coţ plodí růst zisků a
moci u velkoburţoazie na druhé straně.
Cestou a zároveň i cílem nás, komunistů, je postavit hradbu nespokojenosti a vzdoru v ulicích, na pracovištích i v zastupitelských sborech různých úrovní, odhalování pravdy o současných zlořádech a dostání vládnoucí
moci v rámci mezinárodní spolupráce
pod silný tlak. Ten musí vést
k dílčímu kroku – ke sníţení nepřímých daní, zavedení nulové sazby
DPH pro potraviny a základní ţivotní
prostředky, k prudké daňové progresi,dani z luxusu, k hranice systému
překračujícímu vyvlastnění vyvlastňovatelů (velkokapitalistů), k obnovení
suverenity českého a slovenského národa a k růst podílu na správě a kontrole státu a hospodářství dosud potlačovanou většinou lidí (aţ do situace
vhodné k vytvoření nového státu revoluční cestou). Cesta k tomu je známá, její
prosazení do praxe však bude probíhat
v nových podmínkách a jistě s sebou přinese moderní způsoby působení na cílové
třídy, sociální vrstvy a skupiny naše snaţení.
Dalším kamínkem do mozaiky
ofenzivy kapitálu na úkor zbytků výsledků
bojů minulých generací je zavedení tzv.
sociální karty, které PS PČR prosadila od
počátku příštího roku přehlasováním veta
prezidenta republiky Klause. Tomu se
však budeme věnovat někdy příště.
Jaromír JANDÁK
VZDOR 11-12/2012
KOMUNISTICKÝ 17. NOVEMBER
V KOŠICIACH
Stretli sme sa na Hlavnej ulici v Košiciach
v predvečer 23. výročia spoločenského prevratu v Československej socialistickej republike. Po rozhliadnutí okolo seba, sme videli,
ţe sme tam väčšinou pracujúci, nezamestnaní, študenti a dôchodcovia. Pribliţne 70 komunistov. Počas demonštrácie sa pristavilo
asi 30 okoloidúcich ľudí.
Tzv. hrdinovia novembra 89 boli niekde zalezení. Hádam sa báli prísť medzi nás?
Hanbili sa pozrieť priamo do očí jednoduchým občanom Slovenskej republiky? Asi
v nich nechceli vidieť odraz nezamestnanosti, nulovej perspektívnosti pre drvivú väčšinu
mladých ľudí a ťaţkého ţivota, ktorý tu nastal za posledné roky obnoveného kapitalizmu.
Oni si radšej v médiách vykresľujú
fiktívnu realitu o akejsi demokracii
a slobode. Ba čo viac. Heroizujú aj samých
seba. Hovoria ako im bolo zle, čo všetko
nemohli, lebo im to bolo zakázané, ţe boli
väznení a pod. Hovoria o sebe ako
o nevinných obetiach komunizmu.
Ľudová múdrosť hovorí, ţe loţ má
krátke nohy. Inak to nie je ani v prípade
týchto novembrových akoţe revolucionárov.
Z klamstva sa usvedčujú aj sami. V snahe
blysnúť sa, nešetria rečami ako a kde všade
vedome škodili socialistickému systému.
Takto sa verejne demaskujú, ako klamári,
manipulátori a bezzásadoví prospechári.
Pravda je taká, ţe oni, vraj utlačovaní
slobodomyseľní ľudia, odporcovia voči socializmu, buriči a revolucionári, sa mali dobre. Niektorí naozaj aţ nad mieru. A dnes sa
majú ešte lepšie.
A ostatní? Presne opačne. Ich sociálna situácia je stále horšia. Dnes naozaj nemusíte byť rebel, burič, revolucionár, aby
vám panujúci reţim strpčoval ţivot na kaţdom kroku. Stačí byť radový občan. Útlak
väčšiny občanov vyplýva z podstaty kapitalizmu. Malé mzdy, nezamestnanosť
a drahota na to úplne stačia. Veď akú slobodu môţe mať človek, ktorý hrdlačí za pár
šupov celé dni. Alebo celé dni trávi prepočítavaním kaţdého centu z podpory len aby
vydrţal do ďalšej.
A novembroví revolucionári, humanisti – ako si podaktorí hovoria, sa smejú
v telke od ucha k uchu a blúznia o dnešnej
slobode a údajnej komunistickej totalite. Ani
nemajú na výber. Inak by nedostali ţold od
dnešného panstva – bankárov, majiteľov
zvyšku fungujúcich podnikov a politických
bábok v ich rukách. Za túto divadelnú komédiu o tzv. demokracii majú dobre platené
z našich peňazí.
Ponaučenie? Pracujúci sa vţdy
a všade musia spoliehať hlavne sami na seba. Organizovať sa v odboroch a mať svoju
10
REFLEXIE
PREHLÁSENIE K UČITEĽSKÉMU ŠTRAJKU
Niekoľko posledných dní môţeme počuť
hlasy jednoznačne podporujúce štrajk
učiteľov a ľudí zamestnaných v školstve.
Štrajkujúci učitelia získali aj spojencov –
lekárov a členov niektorých iných odborárskych organizácii. Sú aj hlasy proti
tomuto štrajku. Tieto hlasy sa ozývajú nie
len z radov politikov. Nájdu sa aj niektorí
radoví občania, ktorí nesúhlasia s týmto
štrajkom. Podľa nich učitelia ţiadajú to na
čo nemajú nárok, vraj spravili z rodičov
rukojemníkov, klasicky sa tvrdí, ţe majú
viac voľna ako ostatní tak nemajú čo
štrajkovať. Učitelia sú obviňovaní zo sebectva, lebo vraj chcú mať pridané na
úkor ostatných. Jednoducho je konanie
učiteľov označované za nesprávne
a nespravodlivé voči ostatným.
A čo je potom vlastne spravodlivé
a správne? Ja myslím, ţe spravodlivé
a správne je to čo je v prospech pokrokových ľudí. Tých ľudí, ktorí svojou kaţdodennou prácou prinášajú úţitok celej spoločnosti, ktorí ju svojou mravčou prácou
posúvajú krok po kroku k novým dokonalejším veciam. Sú to tak pracujúci
v továrni, kde sa vyrábajú stále modernejš i e s t r oj e , s ú t o pr a c u j ú c i
v poľnohospodárstve kde sa dnes uţ tieţ
bez vedy nezaobídeme. Praktické potreby
vo výrobe dávajú stále nové podnety pre
vedu, výskum a vývoj. A tie spätne
ovplyvňujú a zdokonaľujú výrobu. Veda
je uţ vyše 100 rokov riadnou, stále významnejšou výrobnou silou. A vedu nemoţno robiť bez vzdelaných ľudí.
Je preto absurdné tvrdenie, ţe niet
prostriedkov na rozvoj školstva, vrátane
adekvátneho ohodnotenia práce učiteľov
– jej spoločenského významu. Keď na
opačnej strane bankári a špekulanti bohatnú z úţery, bez skutočnej práce len zvyšo-
vaním cien, úrokov a pod. Jednoducho sa
na strane práce hromadí nedostatok a na
strane planej záhaľky bohatstvo. Je absurdné, keď napriek všeobecnému rastu
produktivity práce a bohatstva, veda, výskum, vzdelávanie a všetka uţitočná ľudská práca ako taká nie je adekvátne ohodnotená.
Je to preto, lebo dnešný systém tzv. slobodného trhu, trhovej ekonomiky, ako sa
maskuje kapitalizmus, svojimi ekonomickými zákonitosťami vyvoláva rozdeľovanie bohatstva smerom ku súkromným
ziskom a nie potrebám tých, ktorí ho reálne vyprodukovali, vyvoláva rastúci protiklad medzi produktívnou prácou
a finančnými špekuláciami, vyvoláva tlak
na zvyšovanie výroby a udrţiavanie nízkej mzdovej úrovne, zvyšuje miery nadvýrobku a ziskovosti neplatením za zväčšujúce sa mnoţstvo vykonanej práce. Takto uniká obrovské mnoţstvo bohatstva,
ktoré by inak bolo pouţité na investície
do rozvoja a spotrebu celej spoločnosti
vrátane školstva, vedy a kultúry a ich zamestnancov.
Toto nemôţe trvať do nekonečna.
Tento stav je neudrţateľný, lebo to ohrozuje normálnu reprodukciu podmienok
existencie ľudskej spoločnosti – tak materiálnych ako aj duchovných. Tento stav je
potrebné odstrániť a nahradiť novým,
pokrokovejším stavom spoločnosti. Samo
od seba sa to neudeje. Nutná je organizovaná, cieľavedomá činnosť ľudí. Musí
nastať
spol očen sk ý
výbu ch
z nahromadených rozporov.
Preto je nesprávne rečniť o údajne
nezodpovednom konaní učiteľov. Správne
je pridať sa a vyjadriť im podporu. Nakoniec nie len učitelia, ale všetci pracujúci
by takto spoločne dosiahli oveľa viac.
vlastnú politickú stranu. Šťastie pre pracujúcich nespadne samé z neba. Musia si ho vybojovať sami spoločnými silami. Je jedno či
je vláda pravá, ľavá, modrá, oranţová alebo
zelená. Len výmena vlády nestačí. Je nutné
zmeniť celý spoločenský systém.
Z dnešného pohľadu, z praktických skúseností, sa nebojím verejne povedať, ţe pre
pracujúceho človeka je najlepší socializmus,
ktorého základom je spoločenské
a kolektívne vlastníctvo vo výrobe, silné
postavenie odborov a iných organizácii zamestnancov na pracoviskách a vďaka tomu
aj reálna politická moc pracujúcich vrstiev
v celom štáte. Samozrejme, ţe riešenie mnohých iných, špecificky národných
a ideových otázok, časom ukáţe samotný
vývoj a miestne podmienky.
Nastoliť niečo také kapitalizmus nikdy nedokáţe. Zbytočné utrpenie väčšiny,
nezaslúţený blahobyt menšiny – toť jeho
jediný výsledok. To je dôvod prečo sa dnešní „vladári― báli 17. novembra vystrčiť nos
na ulicu. Urobili tak jedine s početnou
ochranou polície, ktorá nám usilovne bránila
priblíţiť sa k nim. Jedine my komunisti sme
vystúpili verejne, lebo sa nemáme začo hanbiť. Snaţia sa z nás spraviť pohrobkov.
V skutočnosti, ale budúcnosť patrí socializmu a nie v kríze sa topiacemu kapitalizmu.
Pri nás sa ľudia pristavovali. Niekoľkí nám
prišli povedať, ţe sa im veľmi páčilo ako
sme sa pokúšali narúšať predošlé zhromaţdenie antikomunistov, ktoré ostatní okoloidúci obchádzali veľkým oblúkom.
Ivan GAĽA
REFLEXIE
VZDOR 11-12/2012
Rómsky problém je problémom sociálnym
Chudoba tvorí zase len chudobu
a brutalita je riešená zase len brutalitou.
Kolobeh ţivota? Nie! Je to neschopnosť
systému a mocných dnešného sveta! Nehovorte o prosperite kapitalizmu, úspešnosti jednotlivcov, keď nato doplácajú
miliónové zástupy iných po celej planéte.
Ku kaţdej kapitalistickej krajine a aj tej
rozvinutej patria štvrte, getá sociálne vylúčených. Úspešný Západ drancoval vo svojich kolóniách celé storočia prírodné bohatstvo a pracovnú otrockú silu iných národov tretieho sveta. Áno, blahobyt Západu bol vybudovaný na utrpení národov,
ktoré boli v ich područí a vyciciavaní
vlastných najbiednejších pracujúcich. Tu
nejde o menejcennosť, či vrodené gény,
lebo tak ako napr. v Juhoafrickej republike vedľa seba fungujú dva svety, svet
úspešnej menšiny Juhoafričanov, ktorí
ţijú z vykorisťovania svojich spoluobčanov, tak vedľa nich sa rozprestiera, väčšinou oddelený obrovským ochranným plotom, svet väčšiny vykorisťovaných Juhoafričanov, ktorí ţijú po miliónoch
v obrovských slumoch a getách. Taký istý
obrázok nájdeme aj v Latinskej Amerike,
Ázii, dokonca aj v krajine neobmedzených
moţností v USA. Tam platí zákon dţungle, silnejší vyhráva. Kult násilia, brutality,
kriminality, to je kult chudoby a sociálne
vylúčených
Moju krajinu vytunelovali, sprivatizovali a stále rozkrádajú bieli Slováci
z finančnej a spoločenskej oligarchie, naše
milované celebrity, páni bankári, manaţéri…. Z našej krajiny si odnášajú zahraničné korporácie, bankári, finančníci, smotánka, politická elita nami ťaţko vyprodukované miliardy. Všetko z našej práce.
Tomu hovorím krádeţ a nie šikovnosť.
Zlikvidovala sa potravinová sebestačnosť,
ohli sme chrbty a ohýbame ich znovu. Aj
finančná kríza prišla od bielych pánov
bankárov, finančníkov, oligarchov… Fabriky, pracoviská, firmy sa zatvárajú, lebo
je tu ich kríza z nenaţranosti hŕstky vyvolených.
V našom štáte nemáme Rómov na
ţiadnych strategických funkciách a ani
sme nikdy nemali, no za všetko zlé môţu
podľa niektorých práve oni. Je to jasná
zahmlievajúca, zavádzajúca a nebezpečná
politika vládnucej oligarchie, ktorá chce
odvrátiť pozornosť od svojho zlyhania a
obohacovania sa. Chcú odvrátiť pozornosť
od toho, ţe pravým vinníkom našej chudoby a biedy sú práve oni. Ich kapitalistická vláda a kult nedotknuteľného súkromného vlastníctva výrobných prostriedkov.
Potrebujú nájsť obetného baránka. U nás
sú to Rómovia, v západnej Európe zasa
prisťahovalci, napr. aj Slováci a ďalší,
v Grécku neofašisti zo Zlatého úsvitu naháňajú černochov a arabov a demagogicky
na nich hádţu tričko vinníka.
Svetová a domáca oligarchia si
však pritom mädlí ruky, lebo takto v tichosti môţe rozkrádať naše štáty pomaly
ďalej. Ich taktika, kedy sa do seba pustia
práve tí najbiednejší, obviňujú a napádajú
sa medzi sebou, kto je za čo zodpovedný.
Týmto hráme ich hru, prijímame ich špinavú taktiku, ktorá nás väčšinu vykorisťovaných pracujúcich stavia proti sebe! Sme
na jednej lodi, všetci vykorisťovaní. Je nás
väčšina a našou zbraňou je triedna jednota. Nerozdeľujú a nesmú nás rozdeliť rasy,
rozdeľujú nás triedy! Musíme si uvedomiť, kde v sociálnom rebríčku patríme
a tak sa aj správať. Tí hore budú robiť
všetko preto, aby sme boli dole a svoju
nenávisť zo svojej chudoby si vybíjali na
ešte chudobnejších. To musí skončiť
a nastúpiť triedny boj vylúčených
a vykorisťovaných más!
Opýtajme sa sami seba, prečo máme také nízke platy, prečo väčšina národa
ţivorí, lebo vlastníci firiem, domáce
a zahraničné oligarchie, burţoázia, bankári, manaţéri, finanční ţraloci, smotánka,
celebrity.. potrebujú stále viac a viac. Ich
sumy na výplatných páskach sú
s porovnaním s tými našimi astronomické.
Tieto peniaze však získavajú z našej práce
a špekuláciami s našimi ťaţko zarobenými
financiami. Dennodenne nás okrádajú,
cicajú ako pijavice, uťahujú nám opasky,
rozvracajú naše sociálne, kultúrne
a pracovné práva. Presne tie, ktoré sme si
museli tak ťaţko vydobyť. Akoto, ţe my
preţívame a oni si ţujú v blahobyte? Je to
snáď kvôli Rómom, ţe nie je dostatok
práce a o dobre ohodnotenej ani nehovorím? Je to snáď kvôli Rómom, ţe vás vyhadzujú z práce a zatvárajú vám pracoviská a fabriky, ţe naše školstvo, zdravotníctvo a verejné sluţby sa z roka na rok
stávajú pre nás neprístupnými?
Rómov sme po páde socializmu
povyhadzovali z práce, vylúčili sme ich
z vytvárania statkov a mysleli sme si, ţe
to sa akosi samo vyrieši. Veď všade prítomná a všemohúca ruka trhu všetko sama
zvládne. Vznikol problém, ktorý sa však
v tomto kapitalistickom systéme nikdy
nepodarí odstrániť, lebo pre neho je chudoba a sociálne vylúčenie prirodzeným
úkazom. Bez stabilnej práce pre Rómov,
nikdy nedokáţeme odstrániť problém Rómov a stabilnú prácu a dostatok práce pre
nás všetkých vrátane Rómov nikdy nedosiahneme, keď nezvrhneme vládu našich
vykorisťovateľov a neprevezmeme podniky, pracoviská, firmy do našich rúk. Súkromné vlastníctvo výrobných prostriedkov
je diktatúrou, cez ktorú nás ovládajú.
Kapitalizmus čo nevidieť, dá prácu
uţ len hŕstke šťastných, socializmus dá
prácu kaţdému—aj tým, ktorí nechcú pracovať.
Miroslav POMAJDÍK
ČASOPIS VZDOR NA INTERNETE
11
REFLEXIE
VZDOR 11-12/2012
Nie je integrácia ako integrácia
Keď kritizujeme EÚ, ozývajú sa aj také
názory, ţe "my" sme robili niečo podobné
- RVHP či ZSSR. Integrácia a vzájomná
pomoc nemusia byť apriórne zlé, ide však
o to, o akú integráciu ide, kto sa integruje
a v prospech koho takáto integrácia je. Z
minulosti poznáme integrácie v tábore
kapitalizmu i socializmu. Dôvodov pre
integráciu môţe byť viac, v čase bipolárneho sveta najmä spoločný politický a
hospodársky boj v súťaţi s druhou stranou. Európska únia sa vyvinula zo sfér
voľného obchodu najskôr len s niektorými
komoditami a medzi niekoľkými štátmi
západnej Európy. Dnes poznáme viacero
takýchto dohôd, ako napríklad NAFTA severoamerická zóna voľného obchodu.
Pre koho je takáto dohoda výhodná? Kto
môţe takúto dohodu iniciovať? Predovšetkým kapitalisti, ktorým sa týmto výrazne
uľahčí expanzia a nie len to - dostanú sa k
neskutočne lacnej pracovnej sile. Padajú
im byrokratické bariéry, clá a podobne. A
tak firmy z USA otvárajú vo veľkom narýchlopostavené fabriky, v ktorých Mexičania pracujú v porovnaní s Američanmi
za zlomok ich mzdy. Niektoré agentúry
ponúkajú firmám z USA reklamu na lacnú
pracovnú silu ako "chcete maximalizovať
svoje zisky? ponúkame minimálne náklady na zamestnancov" a pod.
Európska únia je organizáciou v
oveľa vyššom a pokročilejšom štádiu, ţe
si to ani sami nestačíme uvedomovať
(začínala v roku 1951 ako Európske spoločenstvo uhlia a ocele), no je to stále organizácia veľkokapitálu, umoţňujúca jeho
bezproblémový pohyb po takmer celom
"starom kontinente". Priestor pre takúto
integráciu, okrem toho, ţe bola pre západnú Európu nutná aj z dôvodu existencie
socialistického tábora, vznikol aj preto,
lebo kapitál čoraz viac prekračoval národné hranice a pre zvyšovanie ziskov potreboval čo najbezproblémovejšiu expanziu a
lacnejšiu pracovnú silu. Po vojne patrila
bezcelná zóna v rámci západnej Európy k
základným podmienkam poskytnutia finančnej pomoci z USA
Pred dosiahnutím tohto stavu sa v
minulosti o európskom projekte len rozprávalo, argumentom bol najmä mier na
kontinente. Základom pre takýto projekt
malo byť zmierenie medzi Nemeckom a
Francúzskom. Integrácia, ktorá uţ dosiahla aj spoločnú menu, však stále nie je na
konci a chystá sa ďalšia federalizácia.
Prečo? Isto nie pre lepšie "pobratanie sa
národov". K takýmto krokom poháňa vedúcich, dobre platených vrcholových politikov - poskokov kapitálu, najmä prehlbujúca sa dlhová kríza v EÚ. Potrebujú rýchlo a bez reptania odsúhlasovať poţiadavky
12
trhu a bánk. A čo poţaduje trh a banky?
Poţadujú rozsiahle sociálne škrty, no na
druhej strane poţadujú solidaritu samé pre
seba v podobe eurovalu.
Ak sa na to pozeráme z hľadiska
ekonomiky a čísel, tak nám to naozaj dáva
logiku a príde nám to racionálne. Veď nie
je moţné donekonečna sa zadlţovať a
tolerovať to "nesolventným" štátom. A
práve tým, ţe z hľadiska ekonomiky sú v
21. storočí útoky na sociálne práva a zhoršovanie ţivotnej úrovne "logické" a
"nevyhnutné", práve tým sa ukazujú protirečenia kapitalistického systému, tým sa
ukazuje, komu slúţi tento systém zjednocovania. Prečo majú byť celoplošne a zhora presadzované sociálne škrty, privatizácia, zvyšovanie odchodu do dôchodku,
zavádzanie poplatkov, nalievanie peňazí
do krachujúcich bánk či dokonca ich poštátnenie? A prečo nie znárodnenie podnikov a koncernov, kde státisíce ľudí pracujú pre pár magnátov, topiacich sa peniazoch? Prečo nie znárodnenie bánk, ktoré
majú rekordné zisky, disponujú našimi
peniazmi a obracajú výsledky našej práce
na trhoch, či si z nás robia otrokov pretoţe
chceme niekde bývať? Dobre vieme, ţe
ani tie najdrastickejšie sociálne škrty by
dlh nezastavili.
Na záchranu bánk sa opäť musia
skladať pracujúci. Vezmime si napríklad
pôţičky pre euroval a Slovensko. Na jednej strane „musíme škrtať―, ale na strane
druhej si musíme poţičať, aby sme mohli
poţičať. Pritom si poţičiavame za nevýhodné úroky, takţe dávame zadarmo peniaze bankám na úrokoch a samotný euroval nejde nikde inde ako do rúk ďalších
bánk. Uţ len z ich hľadiska – ak by im šlo
naozaj o záchranu, tak prečo nepoţičiavajú bezúročne?
Scenárov pre EÚ je viac a v dôsledku rozporov kapitalizmu nie je vylúčený ani jej rozpad, pravdepodobná je tieţ
ekonomická kolonizácia Európy nemeckými a francúzskymi bankami. Dlh, ktorý
bude neustále stúpať je, je veľmi účinným
otrokárom, zvlášť ak štáty rešpektujú pravidlá tohto otroctva.
Šliapať po miliónoch pracujúcich a
nezamestnaných je v nevyhnutné a logické, dotknúť sa kapitalistu je neprípustné,
práve naopak - treba mu podať pomocnú
ruku. Také je heslo EÚ. Rozhodne sme
proti takýmto heslám, ba sme za úplnú
negáciu takýchto hesiel. Ak by však šlo o
integráciu iného typu, o integráciu, ktorá
by pomohla vzájomnej pomoci, výmene
surovín a výrobkov, nie medzi kapitalistami, ale naozaj medzi národmi, k takej integrácii sa môţem prihlásiť
-SPI-
O „KOMUNISTICKÉM NEBEZPEČÍ“
V TŘEBONI
„Studenti gymnázia v Třeboni vyhlásili stávkovou pohotovost. Nesouhlasí s rozhodnutím zastupitelstva, aby oblast krajského školství řídila zástupkyně KSČM. Zůstane-li
jejich akce bez odezvy hejtmana, jsou připraveni demonstrovat. Hejtman Jiří Zimola
(ČSSD) označil poţadavky studentů za ultimativní.― (zdroj: www.novinky.cz)
Nikoli v surrealismu, ale v období po
drtivé poráţce pravice v krajských volbách
2012 se nacházíme. A tak jak zdechající zvíře nejvíce útočí kolem sebe, podobně je rozdmýchávána vlna antikomunismu, útočící
proti čemukoliv, co by jen trochu zavánělo
červenou. Letos jsou to gymnazisté, kteří
vedeni vlastní výjimečností (v čem ale?)
chtějí ultimativně rozhodovat o personálním
obsazení volených orgánů bez ohledu na
výsledky voleb. Dědu a bábu tentokrát nepřemluvili, tak se vrhli na oblast školství.
To, ţe jim nabízí hodiny demagogie o hrůzách komunismu, jim ale nestačilo.
Ač je celá třeboňská aféra spíše k smíchu, nabízí jednu otázku, na kterou je dobré
si odpovědět:
Nebude rozhodovat zmanipulovaná hrstka lidí spolu s nějakými antikomunistickými
figurkami o nerespektování výsledků voleb a
šachování ve vedení kraje? Má se celá společnost přizpůsobovat zlaté mládeţi, která
stejně jiţ není zlatou, ale spíš plechovou a
máme těmto frackům, jejichţ ţivotní názor
je dán vlastním egocentrismem a nulovou
ţivotní zkušeností, ustupovat? Ne. Nevím,
proč bych měl jako volič a občan svůj hlas
umlčet, nevím, proč bych měl souhlasit s
tím, aby byl můj volební lístek nerespektován. Nechápu, proč bychom měli brát vůbec
váţně to, ţe se několik školáků prostě nechce na nějaký čas učit, i kdyţ k tomu pouţije politické demagogie, coţ svědčí o důsledném vymývání mozků v dané oblasti. Pokud
nějaká parta nerespektuje, odkud vítr z volební urny vane a myslí si, ţe z pozice přihlouplého spratka bude diktovat zbytku kraje
- tedy těm, kteří svůj den nedělí jen na banality typu Milada Horáková namixovaná s
frontou na banány, ale pracují nebo mají
odpracováno.
Zmíněná akce je jen ukázkou degenerace
této společnosti, dekandence systému, impotence v myšlenkové oblasti. Ani jednomu z
těchto jevů naštěstí ustupovat nehodláme. A
zájmy nějakých pubertálních křiklounů ze
zbohatlických rodin jsou tím posledním,
čemu bychom ustupovat měli. Ať si paní
Sommerová hořekuje proti komunistickému
nebezpečí. My uţ to nebereme ani jako politický akt, spíše jako komediantství na úrovni
šmíry. Podobně jako celý tento „protest― v
primitivních mezích středoevropského antikomunismu.
Martin PEČ
VZDOR 11-12/2012
REFLEXIE
Podporujem zavedenie jednej zdravotnej poisťovne
Ak nejaká spoločnosť niekde podniká,
vţdy to robí s účelom zvyšovania zisku,
nie za účelom starostlivosti o obyvateľstvo. Podnikateľský krok, ktorý by napríklad zabezpečil prílev peňazí napríklad
do zdravotníctva a nie do vlastných vrecák
je pre biznis nepochopiteľný, pokiaľ sa
ním nesleduje iný cieľ, napríklad umlčanie
nespokojných obyvateľov, ktorí ţiadajú
zmenu systému a sú schopní dotiahnuť ju
do konca. Dnes uţ sa stalo pravidlom ţe
trh zasahuje do všetkých sfér ţivota a to aj
do takých, ktoré majú slúţiť
ľuďom na dostupné zabezpečenie základných ţivotných potrieb
a práv.
Slovenské zdravotníctvo
je pred kolapsom, máme zadĺţené
nemocnice a poisťovne, ktoré
majú problémy platiť zákroky a tieţ spory
s vytváraním zmlúv medzi nemocniciami
a poisťovňami. Zvyšujú sa poplatky v
nemocniciach uţ nehovoriac o drahých
doplatkoch za lieky. Popritom však v
zdravotnícve podnikajú finančné skupiny,
najviac Penta, ktoré dosahujú zisky, čo
rozhodne stojí za zamyslenie. V systéme
sa pohybujú peniaze, no končia v nesprávnych rukách. Nemocnice nie sú fabriky,
nič neprodukujú, takţe nemôţeme od nich
očakávať zisk. Jedine v prípade, ak by sa
zdravotná starostlivosť mala stať výsadou
zbohatlíkov, ktorí nemajú problémy platiť
drahé zákroky zo svojho, pričom verím, ţe
nebyť kapitalizmu, kde chce kaţdý hrabať
pre seba, tak zákroky, prístroje či lieky by
ani zďaleka nestáli toľké peniaze ani pacientov, ani poisťovne. Ţiaľ, aj farmaceutický priemysel je veľký a výnosný bisznis. Nemocnice musia byť dotované cez
štátny rozpočet a zákroky preplácajú poisťovne, do ktorých štát, firma a zamestnanci odvádzajú peniaze. Poisťovne majú
tieto nemalé peniaze uloţené v bankách,
kde z nich majú úroky. Môţu získavať aj
ďalšie peniaze, napríklad cez rôzne pripoistenia či dary.
Momentálne sú na Slovensku 3
zdravotné poisťovne - Všeobecná, Dôvera
a Union. VšZP je pritom akciovou spoločnosťou so 100% podielom štátu. Vláda v
rámci získania peňazí do zdravotníctva
plánuje zaviesť systém jednej zdravotnej poisťovne, čo napokon nie je v Európe
nič výnimočné. Len niekoľko štátov má
systém súkromných zdravotných poisťovní. Súkromné zdravotné poisťovne ako
nosný bod svojej kampane zvolili
"moţnosť voľby" medzi poisťovňami. Pod
"moţnosť voľby" z kaluţe do blata schovali svoje ekonomické záujmy. Úsmevné
bolo porovnávanie jednej poisťovne s
jedným párom topánok, jednou herečkou
atď. Som presvedčený, ţe ľudia nie sú
ovce a na túto kampaň im neskočili.
Zavedením jednej zdravotnej poisťovne by sa do značnej miery zakročilo
proti odtekaniu peňazí do súkromných
vrecák. Jedna zdravotná poisťovnňa má
viac peňazí z odvodov a teda dokáţe preplatiť viac zákrokov. Z viac peňazí sú aj
väčšie úroky v bankách. Jedna zdravotná
poisťovňa dokáţe byť viac solidárna, nakoľko choroby si nevyberáme. Nemôţe sa
stať, ţe jedna poisťovňa bude mať väčšinu
zdravých poistencov, ktorí nie sú tak nákladní a driuhá poisťovňa mnoţstvo ľudí s
celoţivotnými nákladnými chorobami.
Takáto poisťovňa by tieţ mala mať celoplošné zazmluvnenie, čo by odstránilo
mnoţstvo problémov s dostupnosťou starostlivosti. Nevidím však dôvod vyplácať
finančné skupiny za to, aby stiahli svoje
súkromné záujmy zo zdravotníctva. Je to
úplne nelogické (teda pokiaľ neberieme
do úvahy prípadné mafiánske praktiky a
vyhráţky daných skupín). Naše peniaze
potrebujú pacienti a nemocnice, nie
hŕstka ľudí topiacich sa v peniazoch.
To by bol cirkus a zločin, ak by nejaká vláda vyhlásila zákon, ktorý by
napríklad od nového roka zakázal súkromné zdravotné poisťovne a to bez náhrady.
Nešlo by pritom ani o ţiadne znárodňovanie či vyvlastňovanie.
Tým však problém ešte stále nekončí. Treba zabrániť čachrovaniu peňazí
aj v jedinej poisťovni. V mene zabezpečenia základných práv obyvateľov prijať
jasné pravidlá pri odmenách rôznych
úradníkov, tieţ tu nemajú čo hľadať zlaté
padáky. Na zastavenie rozkrádania peňazí
v poisťovni ale i iných štátnych subjektoch by sa dali uţ dnes nasadiť zákonné
páky a takéto praktiky jednoducho zakázať a tvrdo trestať. Dnes je to vlastne stále
legálne, hoc všetci hovoria, ţe nemorálne.
Je lepšie investovať peniaze do kontroly a
evidencie, ako nechať prepadať celé zisky
kapitalistom. Do kontroly tak či tak musia
investovať aj kapitalisti.
Stanislav PIROŠÍK
„Berieme si späť svoju krajinu!― – Keď niekto robí niečo, načo nedozrel
Sedemnásty november ako historická udalosť dodnes vyvoláva v ľuďoch zmiešané
pocity. Mnohí, medzi nimi paradoxne
väčšia časť mladšej generácie, ktorá prednovembrový reţim nikdy nemohla zaţiť,
o tomto dejinnom míľniku hovoria ako
o víťazstve slobody, pravdy a lásky nad
nenávideným komunistickým reţimom,
ktorý je súčasnou kapitalistickou propagandou vykresľovaný tak surovými črtami, aţ sa zdá neuveriteľné, ţe túto tyraniu
niekto vôbec preţil a môţe o tom rozprávať. Sú však i takí, ktorí vnímajú takzvanú
„neţnú revolúciu― ako podlú zradu,
v ktorej bola masová nespokojnosť vyuţitá pre cieľ kolonizácie krajín bývalého
východného bloku a následnej anexie ich
štátnych ekonomík. Názory sú teda rôzne.
Avšak nech sa zamýšľam akokoľvek
úporne, neviem si vysvetliť ako pochopili
13
výročie sedemnásteho novembra organizátori protestu „Berieme si späť svoju
krajinu!―.
Ako človek, ktorý nikdy neodolá
svojej zvedavosti, som sa podujal na návštevu tohto protestu, ktorého začiatok,
pokiaľ išlo o Košice, bol ohlásený na pätnástu hodinu práve v deň výročia novembrového prevratu. Osobitne ma zaujalo
oficiálne vyhlásenie organizátorov umiestnené na internete, ktoré hlásalo, ţe pred
dvadsiatimi troma rokmi bol spáchaný na
ľuďoch veľký podvod. Takáto formulácia
priamo naznačovala, ţe po páde socializmu došlo v našej krajine k negatívnemu
vývoju. Avšak, tak trochu paradoxne, vyjadrenie názoru na prednovembrový reţim
v tomto vyhlásení chýbalo. Táto skutočnosť vo mne ešte umocnila zvedavosť;
bolo mi totiţ jasné, ţe vystupujúci rečníci
sa k tejto téme budú musieť vyjadriť
a dúfal som tieţ, tak trochu naivne, ţe
snáď zaznie pozitívny názor aspoň na niektoré úspechy socializmu v našej krajine.
Na námestie, kde sa malo všetko
odohrať, som však prišiel priskoro – to je
dôsledok mojej zvedavosti – takţe zhromaţdených bolo ešte len veľmi malé
a roztrúsené mnoţstvo. Moţno poznamenať, ţe pre podobné protesty býva roztrúsenosť príznačná. Na pódiu pripravenom
pre rečníkov bola vystavená veľká tabuľa
s kresleným posolstvom, ktoré oznamovalo, proti čomu je protest vedený. Hrubými
červenými ťahmi bola preškrtnutá vlajka EÚ, balík peňazí, kráľovská koruna
(zrejme ako symbol odmietnutia autokracie jednej osoby) a červený kosák
a kladivo, symbol robotnícko-roľníckeho
hnutia, ktorý sa stal emblémom bývalého
VZDOR 11-12/2012
Sovietskeho Zväzu. Skutočnosť, ţe organizátori sú antikomunisti, ma veľmi nepotešila, ale ani neprekvapila, čo mi však
neušlo, je, ţe takáto veľavravná tabuľa sa
zaobišla bez preškrtnutého hákového kríţa, znaku nacistického Nemecka, či inej
ilustrácie, ktorá by sa vymedzovala voči
hnutiam podnecujúcim rasovú a etnickú
nenávisť. Bez akejkoľvek zlomyseľnosti
či sugescie pripúšťam, ţe organizátorov
niečo také ani nenapadlo a zrejme usúdili,
ţe všetci zhromaţdení budú povaţovať
takúto neznášanlivosť za odsúdeniahodné
barbarstvo. Záver, ktorého unáhlenosť
a nepremyslenosť, je evidentná.
Po nejakom čase obzerania si tejto
tabule a celkovej prípravy protestu sa začali mestom ozývať pokriky nabádajúce
k pripojeniu sa k protestu. Istú chvíľu som
bol presvedčený, ţe prichádzajú samotní
organizátori, ale stačila chvíľa, aby sa
ukázali i pôvodcovia týchto hesiel. Neboli
nimi nikto iní ako slovenskí neonacisti,
ale kvôli problémom, ktorí títo ľudia neustále majú s tým, keď sa o nich hovorí
(to platí mimochodom i o sionistoch
a vôbec všetkých extrémistoch) pripúšťam
i označenie nacionalisti, národní socialisti
či fašisti. Zo slušnosti a z rešpektu robím
výnimku pri ľuďoch ako Oskar Dobrovodský, ktorí boli k stykom s podobnými
hnutiami dotlačení absolútnou neschopnosťou štátu riešiť ich problémy – hoci
štátu iste vyhovuje vytváranie týchto úplne nezmyselných problémov, aby tak odklonil kritický pohľad verejnosti od vlastnej pochybnej činnosti a korupcie. Ale to
som odbočil. Vôbec nie je cieľom týchto
úvah zaoberať sa neonacistami. Kaţdý má
právo urobiť si na nich názor sám. Oni
sami sú tieţ len produktom kapitalistického systému, ktorý nutne produkuje nespokojnosť. V tomto článku nejde teda
o polemiku s neonacistami; nemoţno
s nimi viesť polemiku a preto sa dištancujem od akéhokoľvek hodnotenia ich hnutí.
No späť k samotnému protestu.
Hoci ľudia sa začali pomaly schádzať vo všeobecnej miere, tvorili neonacisti značnú časť zhromaţdených.
V kombinácii s nevyhranenosťou protestu
voči tomuto hnutiu sa mi začalo zdať, ţe
hlavnými hrdinami akcie sú naozaj práve
oni. Boli medzi nimi osoby kaţdej vekovej kategórie a zvlášť tí mladší boli neraz
viditeľne posilnení alkoholom. Poniektorí
boli zamaskovaní, čo som vôbec nepochopil. Pri prechádzaní okolo ich skupiniek sa
dalo počuť, ţe témou ich rozhovorov sú
pojmy ako „čierne opice― či „cigánske
k**vy―. Rómovia samotní na proteste
prítomní neboli. Prítomné však boli médiá, pre ktoré je činnosť neonacistov vţdy
veľmi zaujímavá ako aj činnosť hnutia
Anonymous, ktorých masky sa na proteste
14
REFLEXIE
objavili tieţ. Stojí za pozornosť, ţe Anonymous, to samozvané hnutie odporu, sa
teší takejto publicite. Je evidentné, ţe nejde o revoltu, ale len o ďalšiu zákernú
formu kontroly. Netreba zdôrazňovať, ţe
komunistické akcie zostávajú mimo mediálny záujem.
Teraz k samotnému priebehu protestu: ako prvý rečník a zároveň moderátor sa objavil pán, ktorého meno si uţ nepamätám, je však zvláštne, ţe nikde na
internete som nenašiel ani zmienku
o ňom, ani mená iných rečníkov, resp.
organizátorov. Bol to mierne zaguľatený
muţíček v stredných rokoch, s ligotavými
okuliarmi. Svoj prejav začal, paradoxne,
srdcervúcim opisom nepredstaviteľnej
krutosti bývalého komunistického reţimu.
Tento bezobsaţný dríst som si vysvetlil
ako „povinnú jazdu―: ak niekto sedemnásteho novembra vyslovuje nespokojnosť so
súčasnosťou, zrejme tak nemôţe urobiť
bez toho, aby súčasne nezdôraznil, ţe socializmus bol ešte horší. Následne sa tento
pánko začal pohoršovať nad stavom našej
krajiny spôsobom, ktorý mal zrejme pôsobiť sebavedomo a úderne, vyzeral však
infantilne, impotentne, aţ roztomilo. Obzvlášť komické bolo, ţe keď hovoril
o „našej krajine―, zo zástupu neonacistov
sa vytrvalo ozývali námietky, ţe nejde
o „našu krajinu―, ale „naše Slovensko―.
Rečník chvíľu zmierlivo komunikoval
s namietajúcim hlasom pod pódiom, keď
však zistil, ţe na takýto rozhovor jednoducho nestačí, usúdil, ţe je jedno či ide o
„našu krajinu―, alebo „naše Slovensko―.
Ako ďalšia úsmevná epizóda sa dá uviesť
snaha pána moderátora o burcovanie publika slovami: „Sme ovce?!― Na túto sugestívnu otázku zhromaţdení odpovedali zborovo a jednohlasne (teda po ovčom spôsobe): „Nie sme ovce!― Táto skutočnosť je
moţno komická, ale je zároveň prirodzeným výsledkom nedostatočnej prípravy
rečníka a vôbec jeho celkovej nevyspelost i , n e s c h op n os t i k om u n i k á c i e
s poslucháčmi a to z jednoduchého dôvodu: pán moderátor nemá zhromaţdeným
čo ponúknuť, nemá cieľ, ideu, ba ani počiatočné východisko a preto sa celkom
prirodzene túto svoju myšlienkovú prázdnotu snaţí zakryť siláckymi rečami. Celkovo moţno takýto prejav vyhodnotiť ako
nie prejav pre ľudí, ale prejav, ktorého
hlavnou funkciou bola zrejme masáţ urazeného malomeštiackeho ega rečníka.
Priznám sa, nemal som chuť ďalej
zotrvať na mieste. Protest prekypoval agresívnou náladou a aby som bol spravodlivý, nielen zo strany neonacistov. To bolo
nebezpečné práve preto, ţe organizátori sa
ukázali ako absolútne neschopní, dať tejto
agresii správny – alebo akýkoľvek – smer.
No jedným z ďalších rečníkov bol istý
devätnásťročný mladík, študent, ktorý
prečítal tzv. „Memorandum slobodného
občana―, pamflet tak prešpikovaný idealistickými snami o občianskej spoločnosti
bez predsudkov a zbedačovania
a prázdnymi floskulami, ţe snáď nejedno
oko nezostalo suché. Avšak tento mladý
muţ ani v jednom bode nespomenul, ţe
predsudky a bieda, ktorých sa chce zbaviť,
sú produktom dešktruktívneho pôsobenia
kapitalizmu. Celý problém sa mu zrejme
zdá
byť
pr oblémom
cn ost í
a zodpovednosti, teda určitého stavu ľudského vedomia. Je to argumentácia obzvlášť nebezpečná, pretoţe je neurčitá
a necháva priestor pre rôzne interpretácie
– i tie rasistické, ktoré sú jednoznačné
a pre mnohých uspokojivé. Aby som bol
však opäť spravodlivý, mladý študent vo
svojom prejave jasne odmietol rasovú či
etnickú nenávisť, hoci tak urobil pred zástupom ľudí, ktorí jeho presvedčenie nezdieľali a dávali to najavo výzorom
i transparentmi (holé hlavy, odev, dvojkríţ
ako symbol Hlinkovej gardy, právne nenapadnuteľná záleţitosť, ale mladík vedel,
pre koho reční). Za zmienku stojí, ţe
„Memorandum slobodného občana― sa
začínalo slovami: „Ja, slobodný občan, sa
ujímam vlády vo svojej krajine...― V akej
krajine sa rečniaci študent ujal vlády, mi
nie je jasné, avšak vzhľadom na uţ spomínaný nemalý podiel neonacistov medzi
zhromaţdenými a ich celkovú náladu pripomínajúcu sopku pred výbuchom, sa
celkom dobre dalo vypozorovať, kto by
asi vládu prevzal, keby moc náhodou padla do rúk sebavedomého – ţiaľ, len sebavedomého – rečníka.
Po jeho prejave som bol plný otázok a nemohol som sa dočkať, kedy sa
s ním pozhováram ako človek ktorý ma
isté pochybnosti. Taká príleţitosť sa naskytla takmer okamţite. Slušne som sa
pozdravil a opýtal som sa mladíka či on je
jedným z organizátorov protestu, načo mi
odpovedal, ţe organizátorom je kaţdý
občan Slovenskej republiky. To bolo prinajmenšom podivné. Netušil som totiţ, ţe
som zorganizoval protest takto nedomyslený a obklopený ľuďmi, ktorých rasistické názory nemôţem akceptovať. Na moje
výčitky ohľadom nevyhranenosti protestu
voči týmto hnutiam a moţným nebezpečenstvám, ktoré vyplývali z názorového
zloţenia zhromaţdených a ich vedomého
burcovania zo strany organizátorov, som
sa dočkal uistenia, ţe „hovorím úplne
z cesty―. Ani nie o pol minúty uţ moderátor z pódia oznamoval zhromaţdeným – a
teda aj neonacistom – ţe uţ sa objavujú
provokatéri, ktorých je však potrebné ignorovať. Pri všetkej skromnosti si dovolím tvrdiť, ţe šlo o reakciu na moju kritiku. Po tejto príhode som protest opustil
VZDOR 11-12/2012
plný sklamania a pocitu nepochopenia
a osamelosti.
Urobím teda pár stručných záverov, v ktorých protest vyhodnotím: organizátori boli na protest nepripravení. Ich
prejavy boli neurčité, abstraktné, inými
slovami, nehovorili vôbec nič a v podstate
šlo len o ţlčovité štvanie zhromaţdených,
nevedno ktorým smerom. Absolútne chýbala identifikácia príčin súčasného stavu,
čo malo za následok nezhody medzi zhromaţdenými. Tento fakt bol navyše
v úplnom nesúlade so sebavedomým
a siláckym vystupovaním organizátorov.
Organizátori mali príliš veľkú mienku
o svojich schopnostiach a štvavými rečami pred zástupom neonacistov sa zahrávali so silami, ktoré nemali najmenšiu šancu
akokoľvek usmerniť. Nebudem natoľko
zlomyseľný, aby som si dovolil tvrdiť, ţe
REFLEXIE
snáď vypuknutie výtrţností bolo ich cieľom, hoci to tak vyzeralo.
Organizátori neponúkli davu vôbec
nič okrem vlastného pohoršenia
a negatívnej energie spolu s vyvolávaním
stále väčšej agresie. Je však potrebné zdôrazniť, ţe vôbec nie je ľahostajné, ako
usmerniť hnev ľudu. Hnev ľudu musí byť
interpretovaný správne ako dôsledok sociálnych nerovností, a tie majú tieţ konkrétny dôvod. V prvom rade ním nie je
nezodpovednosť asociálov, prítomnosť
Rómov či skazenosť vládnucej elity, ale je
ním kapitalizmus, ktorý ničí bohatstvo,
slobodu a tieţ zdravý úsudok ľudových
más a je tieţ príčinou uţ spomenutej neprispôsobivosti, segregácie a nezodpovednosti.
Celá Európa v týchto dňoch povstáva v spravodlivej zúrivosti proti vyko-
risťovateľom. I pracujúce masy Slovákov
sú toho schopné, majú na viac ako na
prázdne drísty o občianskej spoločnosti,
ktorá snáď spadne odniekiaľ z oblakov
alebo na šikanovanie neprispôsobivých
Rómov. No napriek tomu je potrebná disciplína a tvrdosť organizácie pracujúcich,
pretoţe je to jediná zbraň ktorú pracujúci
proti kapitalizmu majú. Len tak moţno
urobiť koniec súkromnému podnikaniu,
daňovým únikom, korupcii, vykorisťovaniu a pretváraniu našej krajiny
a v podstate celého sveta na štvrť chudobných. Organizátori protestu „Berieme si
späť svoju krajinu!― vo svojej nezodpovednosti a trestuhodnej hlúposti ukázali,
ţe tieto ciele sú im na míle vzdialené.
Michal IMRICH
Policajné manévre v uliciach Bratislavy, o ktorých sa Slovensko nemalo dozvedieť
Po skončení školskej exkurzie v Bratislave sa so spoluţiačkami vydávame uličkami Starého mesta s cieľom niekde sa najesť. Vychádzame na Hurbanove námestie, kde stojí niekoľko autobusov a pred
nimi hlúčiky ľudí so slovenskými vlajkami. Nevieme, či autobusy dotyční blokujú,
či priváţajú alebo uţ odváţajú účastníkov
protestu. Oproti nim stojí niekoľko policajných vozidiel. Dav ľudí vonku začína
skandovať heslá ako "V jednote je sila!" a
"Poďte s nami!". Po chvíli sa dozvedáme,
ţe autobusy s ŠPZkami rôznych miest
Slovenska priviezli odborárov z justície na
dnešný protest a ţe skupinka demonštrantov z pred rozhlasu sa ich snaţí pritiahnuť
na svoj protest. Neúspešne.
Po niekoľkých minútach blokáda
končí, demonštranti vidia, ţe ľudia z autobusov nevychádzajú a tie nakoniec pokračujú vo svojej pôvodnej trase. Po ich odchode sa skupinka 50-60 demonštrantov z
Hurbanovho námestia spontánne vydáva k
Prezidentskému palácu. Zo zvedavosti sa
opatrne pridávame na chvost sprievodu.
Demonštranti prechádzajú na cestu, my
pokračujeme po chodníku. Autá spomaľujú a premávka hustne. Na chvoste sprievodu je asi 5-6 policajných áut. Pri prechode
cez kriţovatku počujem hlas, ktorý hovorí: "Päťdesiat aţ šesťdesiat členná skupina
ľudí so slovenskými vlajkami. Mieria k
prezidentskému palácu." Obzriem sa. Niekoľko krokov za mnou ide nevýrazný muţ
v tmavom kabáte. Sviţným krokom prejde
popri mne a náhli sa na opačnú stranu
námestia ako demonštranti.
Keď prichádzajú protestujúci k
Prezidentskému palácu, nastupujú aj policajné posily. Pribliţne 30 policajtov stojí
bok po boku pred vchodom paláca, ďalšia
skupina, tieţ pribliţne tridsiatich policajtov istí situáciu v sprievode zozadu. Opro-
15
ti nám prejdú aj policajti v civile s kamerami a s malou reflexnou páskou na ruke s
nápisom "POLÍCIA". Zo zvedavosti kráčam s kamarátom a spoluţiačkami dolu
ulicou, okolo nás prebiehajú ďalší policajti, teraz uţ s obuškami v ruke. Situácia sa
vyostruje a niekoľko chlapov radšej sprievod opúšťa.
Dievčatá zostali pozadšie a mňa s
kamarátom uţ "istí" asi štvorica policajtov
zozadu. Doslova nás tlačia pred sebou a
posmešne komentujú čo drţíme v rukách:
"Čo to máš za zástavu v ruke, slovenskú?"
berie si z ruky kamarátovu poskladanú
slovenskú zástavu a pokračuje: "Prečo ju
máš poskladanú. Rozprestri si ju. Veď
pred chvíľou si bol veľký vlastenec!"
Druhý policajt sa pridáva: "Ty to
čo máš v ruke, dţús? No len sa napi, posilni sa, lebo to ešte nekončí". Tretí sa k
nim pridáva tieţ: "Chceli ste bojovať za
zmenu, tak bojujte do konca, hrdinovia."
Zrazu sprievod zastal. Okolo nás sú
z troch strán policajti, zo štvrtej budova.
Atmosféra v obkľúčení hustne. Niektorí sa
snaţia ukryť do potravín, ktoré sa nachádzajú v budove. Z vysielačiek dostávajú
policajti príkaz nikoho z obkľúčenia nepustiť. Ľudia, ktorí to chceli skúsiť, boli
zastavení, nepustili ich. Obzerám sa naokolo. O múr budovy je opretý nevýrazný
muţ v dlhom kabáte, ktorý pred chvíľou
na Hodţovom niekomu do telefónu tak
aktuálne opisoval situáciu pred Prezidentským palácom. Teraz tu stojí opretý, v
tvári ma pokoj Angličana. Zapaľuje si
cigaretu. Radšej idem od neho ďalej a
obzerám sa naokolo. Zaujme ma malé
vystrašené a plačúce dieťa v náručí mladej
ţeny so slovenským šálom na krku. Čo tu
robí matka s malým dieťaťom?!
Naproti cez ulicu je presklená budova
TRENKWALDER. Ľudia v nej môţu z
"VIP lóţe" sledovať, čo sa bude diať ďalej. Spoluţiačky zostali našťastie mimo
obkľúčenia. Volám im, ţe sa tak ľahko k
nim nedostanem, no neodchádzajú. Miesto
toho sa vracajú k ţivému múru policajtov.
Po niekoľkých minútach diskusií ma k
sebe volá jeden z policajtov, pýta sa či
sme tu naozaj s nimi. Súhlasím a púšťajú
mňa a kamaráta z obkľúčenia. Prechádzame na druhú stranu a spolu s ďalšími zvedavcami sledujeme, čo bude nasledovať.
Doprava začína viaznuť. Po chvíli prichádza väzenský autobus a je jasné, ţe naspäť
nepôjde prázdny. Nakoniec väčšiu časť
demonštrantov po legitimácii pustili, ďalšiu časť zatkli a odviezli.
Zvláštne, ţe tu nie je nikto z médií.
Okolostojaci údajne volali do Markízy.
Popri obkľúčeným demonštrantom prešlo
auto JOJky, no ani sa nezastavilo. Medzi
ľuďmi v obkľúčení aţ teraz spoznávam
známeho. Je to redaktor alternatívneho
spravodajského portálu indymedia.sk.
Práve ukazuje policajtovi kameru a uvedomujem si, ţe o tomto proteste pravdepodobne veľa záznamov nezostane.
Idúc domov diskutujeme o dnešnom záţitku a ja mám zmiešané pocity.
Pochod ohlásený nebol, polícia nepouţila
neprimeranú silu a, ak mám byť úprimný,
zloţenie protestujúcich, (väčšinou neonacistické indivíduá (samozrejme česť výnimkám)) mi nebolo dvakrát sympatické.
Čo ma zaráţa, je fakt, ţe ak by sa
niečo podobné udialo v Rusku, Bielorusku, Číne či na Kube, bola by tam väčšina
svetových médií. Na druhý deň by si státisíce ľudí po celom svete prečítali správu o
tom, ako tamojšie vlády porušujú ľudské
práva. Dnes sa niečo podobné udialo na
Slovensku, no médiá (s výnimkou čas.sk)
situáciu absolútne ignorovali.
Artur BEKMATOV
REFLEXIE
VZDOR 11-12/2012
Médiá proti hŕstke rozvratníkom v našej spoločnosti
Dúfam, ţe kaţdý z nás oslávil 17. november 2012 ako sa patrí, zaspomínal si na
hnusné časy totality, na chvíle, keď sme si
sľúbili lásku a pravdu, oddýchol si pri
pocite, ţe dnes sa nám ţije podstatne lepšie, naša úroveň stále stúpa, uţ sme len na
skok od západnej Európy, máme minimum starostí, kvalitnejšie výrobky, nemáme strach o to, čo bude zajtra. Väčšina z
nás si iste doma vystavila portét Václava
Havla, obsypala ho kvetmi a zapálila pri
ňom mnoţstvo sviečok. Ak si myslíte ţe
blúznim, alebo tu píšem lţi, tak potom
šíria lţi aj naše masmédiá, ktoré by mali
byť našimi hovorcami. Z ich strany síce
denne počúvame o ekonomickej a dlhovej
kríze, o nekvalitných potravinách a nezamestnanosti, no v jeden deň dokáţu poprieť to, čo celý rok opakujú a to štýlom
propagandy z katregórie "totálny výpredaj
tovaru zpred 80 rokov".
Volebný výsledok v ČR zrejme
zaskočil mnohé celebrity, smotánku a "top
stars extra" (aj tie ktorým sa ţilo dobre za
socializmu i dnes). Hlúpemu pracujúcemu
plebsu, ktorý uţ začína mať plné zuby
kapitalizmu, treba dokázať, ako hlboko sa
mýli a ţe sa vlastne nemá na čo sťaţovať.
Tu prišla ako na zavolanie internetová
stránka českého ekonóma, ktorá
"dokazuje", ţe dnes si ţijeme podstatne
lepšie ako v socializme. Neplatená reklama na túto stránku obletela okamţite celé
Československo. Sám som o nej počul z
TV Markíza i zo Slovenského rozhlasu.
Budem parafrázovať Slovenský
rozhlas 1 zo dňa 16. novembra 2012. V
jednom spravodajskom príspevku, ktorý
by sa dal pokojne nazvať "Proti hŕstke
rozvratníkov v šťastnej kapitalistickej
domovine", sme sa dozvedeli niekoľko
závaţných informácií. V čase hospodárskej a dlhovej krízy celého sveta nám papagáj od mikrofónu tvrdí, ţe naša ekonomika je lepšia ako tá socialistická. To je
ako keď ľudia, ktorým hrozí exekúcia
robia finančných poradcov. Dlh krajín
celej Európy stúpa rekordnými krokmi, v
niektorých štátoch uţ presiahol 100%
HDP, ďalšie sa k nemu blíţia. Teda o
chvíľu, aj keď celoročný rozpočet dáme
na splatenie dlhu, nebude nám to stačiť.
Ďalej sme sa dozvedeli, ţe dnes si
človek môţe z priemernej mzdy dovoliť
podstatne viac ako v socializme. Potom
ale nechápem, prečo si ľudia berú drahé
hypotéky, ktoré v socializme nepotrebovali, prečo mladí bývajú v podnájmoch či sa
tlačia u rodičov. Asi nejaká móda. A čo je
to priemerná mzda? Ak máte 9 ţobrákov a
jedného milionára, tak priemerne je kaţdý
zarobí 100 000 korún, čo je ešte stále vysoký nadpriemer. Takéto výrazné rozdiely
v socializme neboli, hoc som rozhodne
proti tomu, aby kaţdý za výrazne rozdielny výkon dostal rovnakú mzdu. Aké potraviny ekonóm počítal? Tú drahú vodu,
ktorú kupujeme v mäse, rybách a mlieku?
Nedávno som si kúpil v hypermarkete
kuracie prsia, ktoré keď som robil na panvici, pustili toľko vody, ţe som ju rovno
pouţil ako základ na syrovú omáčku. Napriek tomu som sa v príspevku SRo dozvedel, ţe socialistické výrobky boli nekvalitné. Ja oproti tomu tvrdím, ţe kapitalistické výrobky sú nekvalitné a iné byť nemôţu a to z jednoduchého dôvodu. Kapitalistický trh potrebuje neustály odbyt,
nevyhovuje mu, ak vám niečo dlho vydrţí.
Pri autách napríklad potrebuje, aby ste
pravidelne navštevovali ich servis, lebo
inak stratíte záruku atď. Nedávno som sa
dozvedel, ţe sa prestali predávať sluchátka, ktoré boli obľúbené, pretoţe vydrţali
celé roky. Zakončím to asi najnázornejším
príkladom z médií: TV JOJ po hurikáne v
New Yorku priniesla správu o tom, ţe
podľa ekonómov môţe tento hurikán
"naštartovať ekonomiku". K celkovým
výdavkom pri hodnotení úrovne treba
pripočítať aj veci, ktoré sú v kapitalizme
tovarom, no v socializme právom.
Zo Slovenského rozhlasu sme sa
dozvedeli ďalšiu radostnú novinu: Mečiar
mal pravdu!. V roku 1989 sme protestovali hlavne preto, lebo sme videli, kam to
dotiahol Západ, a ten vraj dnes dobiehame! Slovenské Švajčiarsko je na dosah.
Nevylučujem, ţe raz bude naša ţivotná
úroveň podobná tej v západnej Európe,
veď aj na Západe stúpa nezamestnanosť,
sociálny štát západného typu sa pomaly
ale isto rozpadá ako tam, tak tu - veď uţ tu
nie je socialistický tábor, kvôli ktorému
ho museli kapitalisti na Západe financovať. Aţ Západ klesne na našu úroveň a
vrátime sa do medzivojnového kapitalizmu, potvrdia sa slová z rozhlasu.
V príspevku boli aj dve nahrávky
respondentov, z ktorých jeden hovoril o
nedostupnosti tovarov a nakupovaní všetkého na sklad (uţ teda neostal len pri obľúbených mandarínkach a banánoch) a
druhý hovoril práve o tom, ţe sme videli
úspech Západu. Na záver moderátor v
mene národa skonštatoval, ţe si dnes ţijeme lepšie. Zaujímavý je pritom rozpor
medzi názormi médií a názormi národa.
Zatiaľ čo moderátor tvrdil, ţe to len niekoľkí "ekonomicky neúspešní" šíria iné
názory neţ on, tak počas rozhovoru predsedu SZM v Slovenskom rozhlase spred 2
rokov sa všetci telefonickí respondenti
vyslovili za socializmus a proti kapitalizmu.
Mám pocit, ţe čím viac sa reţim
cíti ohrozený, čím viac má strach z vlastného ľudu, tým bude agresívnejšie a zúfalejšie šíriť antikomunistickú propagandu.
ZÚFALSTVO A STRACH - tieto slová
mi napadajú pri počúvaní podobných príspevkov. Nevylučujem, ţe v časoch keď
sa budú plniť ulice ľuďmi, ktoré však nebudú len zhlukom "nespokojných", ale
masou ľudí, s konkrétnym politickým
programom, bude reţim robiť čoraz veľkolepejšie oslavy Novembra a posledné
drobné zo štátnej kasy investuje do ohňostroja.
Stanislav PIROŠÍK
Unikátní americký film o nacismu, "Hitlerova SS: portrét zla"
Zcela neobvyklý, strhující film USA, ve
kterém se odehrávají zásadní události ţivota dvou německých bratrů v průběhu
vzestupu a pádu nacistické říše, natočil v
roce 1985 reţisér Jim Goddard. Je tak
rozdílný od amerických válečných filmů
té zatuchlé, prudérní, konzervativní, nalíčené "reaganovské" doby, rozmisťující
jaderné zbraně, kdy si Strýček Sam fašistickými metodami hlídal "svůj" latinskoamerický rybníček - invazí na Grenadu a
poté kdyţ CIA (vedená tehdyGeorgem
16
Bushem starším) prodávala drogy od panamského diktátora Noriegy (kterého si
USA nejdříve ustavili a kdyţ se nehodil,
svrhla jej námořní pěchota), aby mohla
nakupovat zbraně zakázané Ţenevskou
konvencí pro Contras-eskadry smrti v
Nikaraguy, které "bojovali" (vyvraţďovali
vesnice) proti lidové vladě prezidenta Ortegy (známá aféra Írán-Contras, za které
padly směšné tresty).
V této úpadkové době se točily filmy jako
"Rambo", primitivně antikomunistický
"James Bond" (v podání Timothyho Daltona, viz níţe), "Rudý Škorpion", Ztraceni
v akci (s neohroţeným Chuckem Norrisem na vrchlu slávy).. a jiné "skvosty",
které se postupem času staly spíše oblíbenými komediemi.. Zcela mimořádnou
pozornost v tomto ţánru něchtěných dementně-antikomunistických tragikomedií
si pak zaslouţí snímek Rudý úsvit (kde
hlavní role partyzánů bojujících proti fiktivní sovětské invazi do USA ztvárnila
dvojice protagonistů filmu Hříšný tanec -
VZDOR 11-12//2012
P.Swayze a J.Greyová - vidět "Baby" jak
místo tanečních kroků piluje střelbu z kulometu na sovětské výsadkáře, je skutečně
k neuvěření). Válečné filmy z 2.světové
války (aţ na čestné výjimky) se pak v
USA a jeho satelitech smrskly na obvyklé
schéma: tlupa (většinou) bývalých trestanců a "drsňáků" se někam prostřílí a tam
něco zničí s hereckými výkony a výpravou obvykle na úrovni italských erotických filmů..
"Hitlerova SS: Portrét zla" ze všech
těchto "kategorií" filmů, výráběných na
mentální úroveň adolescenta, který právě
odloţil herní konzoli, naštěstí úplně vybočuje. Není postaven na válečných scénách,
i kdyţ i těch brutálních je v díle povícero,
ale spíše na zobrazení nemoţnosti vystoupit z vlaku hrůzy a beznaděje nacistů,
kdyţ uţ do něj jednou člověk nastoupí.
Především na pozadí otřesných událostí,
které provázely (jiţ) nelítostnou cestu
Adolfa Hitlera k moci, se ukazují skutečné
charaktery dvou muţů, kteří jsou stejně
nelítostně do těchto historických mezníků
vtaţeni.
Jeden je zprvu srdcem nadšený do
reálií a své příslušnosti k nacistickým
"úderným oddílům" (SA), ale brzy ztrácí
iluze o uskutečňování "idejí" nacionálního
socialismu. Druhý, "skeptický intelektuál", původně ze ctiţádosti, později ze strachu, začne páchat ty nejhrůznější zločiny,
které si dovedeme představit, samozřejmě
pod tou stejně hororovou značkou
"ochranných oddílů" (SS).
Pro diváka se osudy bratrů Helmuta (Bill Nighy) a Karla (skvělý John Shea)
začínají v roce 1931, kdy se jiţ agresivně
nacisté derou k moci. Jejich cesty jsou na
křiţovatce - první ţivotní křiţovatce mladých lidí - v této době ovšem kaţdé takové rozhodnutí mělo fatální důsledky. V
této chvíli potkávají svého bývalého profesora-ţida, kterého sice zachrání před
násilníky z SA, ale uvědomí si přitom
beztrestnost, sílu a nástup nacistů. Profesor, jako zhmotněné svědomí národa,
prostupuje jistým způsobem celým filmem, s koncem této postavy v dojemné
scéně, kdy bývalý ţák chce propustit svého profesora z transportu Ţidů, do kterého
ho má sám naloţit.
I další scény popisují setkání prostých němců s hrůzami, jichţ se v soukolí
nacistického velekoncentráku najednou
sami dopouštěli, vědomě, či nevědomě.
Byl jsem příjemně překvapen, ţe v tomto
filmu ale ukázali především útlak a utrpení odborářů či dělníků, SA-many samozřejmě označovanými za komunisty. Nechci nijak sniţovat utrpení Ţidů za Války,
nebo zcela odlidštěný, nepochopitelný a
příšerný holokaust, ale ve chvíli, kdy
"Česká" televize vysílá dokumenty, kde se
zamlčuje, ţe německá sonderkomanda za
17
KULTÚRA
Války v Sovětském svazu střílela mimo
Ţidů i politické komisaře, či ţe tak zněl
rozkaz k jejich eliminaci. Nebo kdyţ nás
zahlcují filmy (mnohdy kvalitními) o Ţidech (namátkou Schindlerův seznam, Pianista, Ţivot je krásný) a jejich utrpení, tak
je jiţ mladí lidé přestávají vnímat. Myslím, ţe uţ to má v prevenci u mladých
minimální účinek. Poslední dobou navíc
přibývají řemeslně dobře udělané lţi, kde
je (lţivě a mimo kontext) zobrazováno
většinou smyšlené "utrpení" sudeských
němců v čs.pohraničí. Proto jsem rád za
jakýkoliv takovýto film, který jde mnohem více do hloubky a nemůţe se tak nedostat k uvědomění si třídního boje mezi
německými velkoburţuji, kteří ustavili
Hitlera německým kancléřem právě v době počínajícího volebního úpadku Nacistické strany (NSDAP) a zvýšení volebních
preferencí Komunistické strany Německa
(KPD) jako jejich vrcholný antikomunistický krok, a obelhanou německou dělnickou třídou, která netušila, ţe celá nacistická válečná mašinérie jede na obrovitý
státní dluh a ţe válka je jedinou moţností,
jak "Tisíciletou říši" udrţovat při ţivotě.
Rád bych ještě jednou zdůraznil, ţe
2.světová válka byla rozpoutána kvůli
ANTIKOMUNISMU, proto, aby si němečtí kapitáni průmyslu udrţeli svůj majetek a zisky. Mysleli si, ţe si Hitlera
"vychovají". Konec zlého snu nastal po
rozdávání ţelezných kříţů 12-ti letým
fanatickým "vojákům" z Hitlerjugend,
které nahnali pod pásy tanků vítězné, leninsko-stalinské Rudé armády, v roce
1949, kdy vznikl první stát v dějinách
Německa, který byl svobodný pro většinu
své společnosti, Německá demokratická
republika (NDR). Po tisíci letech bojů
jsme my Česi a Slováci byli s Němci skutečnými, rovnoprávnými, přáteli. Ne jako
dnes, kdy je NDR okupována Německou
spolkovou republikou, ze které si rozbitou
Československou republiku skupují bývalí
nacisté.
Ale zpět k filmu. Mezi bratry probíhají paradoxy ţivota (mimo politiku
také v milostném ţivotě prostřednictvím
dívky "Mitzi", kterou ztvárňuje Lucy Gutteridge) - Karl nejdříve zapáleně pro nacisty bratra Helmuta agituje - ten poukazuje na primitivismus nacistů.. Karl nejdříve věří, ţe se to zlepší.. Kdyţ je ovšem
svědkem naprosto bezprávné perzekuce
odborářů, při které je jeho bývalý vedoucí
dílny zmrzačen a smrtelně zraněn, nastává
u něj zlom, umocněný navíc rodinou odboráře, která se na Karla od "SA" obrací
jako na poslední instanci, která můţe snad
ještě něco změnit. Ovšem soukolí nejagresivnější formy kapitalismu, fašismu, jiţ
pevně zapustilo kořeny a Karl končí i v
koncentračním táboře. Na vyšší úrovni to
vše (a ještě více) poznává i Helmut (který
hasí Karlovy "prohřešky"), který se stává
bizardním chráněncem "pana hrůzy" Heydricha, který z rozjetého kolotoče není
schopen vystoupit, ale má kus moci a stává se pro své schopnosti a "rozumnost"
nepostradatelným pro různé primitivní
řezníky, kterými samozřejmě nacistické
bezpečnostní sloţky oplývaly.
Ve filmu jsou zobrazeny prakticky
všechny brutální milníky krátké nacistické
éry - právě skvěle (třídně) zobrazuje, jak
před nocí dlouhých noţů (oblíbená událost
našeho bývalého premiéra Topolánka), je
Hitler ve filmu zobrazen potřásající si
rukou s největšími velkoburţuji Německa
té doby a jak s nimi odchází do jejich privátních prostor - Heydrich s Helmutem
sedí v recepci, či baru, onoho hotelu, kde
k předání moci v kapitalismu nacistům
došlo. Heydrich se ptá Helmuta, co si
myslí, ţe teď bude s oním druhým
"vůdcem nacistické revoluce" Ernstem
Ro:hmem (vůdce miliónové SA, který
chtěl pro "národní socialismus" zestátnit coţ je zcela něco jiného neţ znárodnění,
bankéře). Helmut mu cynicky odpovídá:
"Na co ještě potřebujeme revolucionáře,
kdyţ revoluce uţ dávno proběhla?!".
Vraţdění SA-manů jednotkami SS, za
účasti samotného Hitlera, patří k silným
okamţikům filmu. Je zde dokonce poukaz
i na to, jak Ro:hmem mnozí nacisté pohrdali pro jeho homosexualitu, která byla
tehdy veřejným tajemstvím.
Dokonce se našlo místo i pro atentát na Heydricha, který tvůrci nepochopitelně natočili v otevřené krajině. Je to jen
detail, celkový dojem ze samotného filmu
mi nepokazil. Je třeba v příběhu přehlédnout pár nepřesností a mimochodem, postava Hitlera tu nemá ani zdaleka takový
prostor, jako by si někdo mohl podle názvu myslet. Coţ je výrok autora komentáře na csfd.cz , se kterým se mohu plně
ztotoţnit.
Výborná a autentická je kamera
Ernesta Vincze. Podezřívám jej, ţe při
natáčení tohoto filmu pouţil i starší kameru-veterána ze 40. aţ 50.let, která (jak
můţeme vidět např. v našich prvorepublikových filmech) vytváří "divadelní dojem", tedy, ţe hlavní postavy kaţdé scény
vystupují do popředí a pozadí ustupuje,
stává se jednolitou "kulisou". To je dnes, v
éře filmových triků (pohled z prolétající
bomby, viditelnost střel letájících kolem
hlav protagonistů..), jiţ naprosto nemyslitelné a moţná právě proto mě to potěšilopohladilo.. Některé scény, např. se zpěvačkou "Mitzi", jsou skutečně jak vystřiţené z poloviny 30. let.
Představitele Helmuta, Billyho
Nighy (12.12. 1949), u nás můţete znát z
filmu "Harry Potter a Relikvie smrti", či
"Láska nebeská", za kterou si vydobil
nominaci na Zlatý glóbus, další nominaci
VZDOR 11-12/2012
na Zlatý glóbus za roli ministerského poradce v dramatu "The girl in the café" si
vyslouţil v r.2006 a představitele Karla,
Johna Shea (14.4. 1949), zase jako zločince Lexe Luthora v "Lois a Clark: Nová
dobrodruţství Supermana" či známém
komediálním seriálu "Sex ve městě".
Velmi činný televizní řezisér Jim
Goddard tentokrát natočil skutečný velkofilm, ságu sebedestrukce německého národa. Od tohoto filmaře mohou dále snad
čeští a slovenští diváci znát televizní seriál
"Poldové" ("The Bill"), oceněný 6-ti cenami, mimo jiné prestiţní televizní cenou
BAFTA za r. 2009, s dalšími 22 nominacemi. Seriál byl vysílán v 90.letech na ČT
a po Jimu Goddardovi jej natáčelo bezpočet resirérů - poměrně věrně zobrazoval
práci řadových policistů. Moţná také mohou znát film Rudý orel, 1994, který obsaPředseda Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy (ÚV KSČM)
Vojtěch Filip, neschopen odpovědět v
politicko-diskusním pořadu TV Prima
Partie na otázku, zda-li byl zločinný minulý (před r. 89) nebo současný reţim, zde
uvedl některá nepravdivá a zavádějící
tvrzení, netýkající se sice tentokrát přímo
mladých komunistů, ale která přesto potřebují uvést na pravou míru.
Jsou to fakta týkající se politických
uskupení - Komunistické strany Československa (KSČ) a Strany práv občanů Zemanovci (SPOZ) a vztahu tohoto reţimu (i
KSČM) k nim. V Partii i ve „stranických"
Haló novinách Vojtěch Filip v zásadě
uvedl, kterak si vládní koalice „objednala"
útok zleva v podobě KSČ s televizním
konstatováním, ţe „ve Středočeském kraji
měla KSČ asi 0,8 procenta"...
O Zemanovcích se zase ani on, ani
burţoazní média nezmiňují prakticky vůbec. A zatím jsou vrcholní představitelé
KSČM, „kteří nekoušou", jak uvedl profesionální antikomunista, místopředseda
ČSSD Lubomír Zaorálek, vidět v médiích
úplně všude a ČSSD usilovně „přemýšlí",
jak zrušit Bohumínské usnesení zakazující
jí spolupráci s KSČM na celostátní úrovni.
I na našich webových stránkách
www.komsomol.cz se, samozřejmě ze
zcela jiných pozic, marxistických, ale v
některých ohledech příliš zobecňujících,
objevilo, ţe výkon KSČ a SPOZ v krajských volbách, ke kterým přišlo ani ne
40% voličů, byl neúspěchem. S tím ovšem
nemohu souhlasit. Tyto dvě strany symbioticky spojené podporou jednoho z vylhaných kandidátů na prezidenta - Miloše
Zemana (s podtitulem jeho materiálů
„Vţdyť ho znáte"; no právě...) a také jako
„radikalnější" varianty KSČM a ČSSD
skutečně uspěly. Navíc k tomu musím
poznamenat, ţe počítat při krajských vol-
18
KULTÚRA
hově právě daleko více zapadá do šablony
(pozdně) "reaganovských" filmů, o kterých se zmiňuji výše, jako "rambové" své
doby. Jedná se o dvoudílné milostné drama na pozadí válečného konfliktu. Příběh
milostného trojúhelníku mezi zkušeným
agentem CIA Jackem Carverem
(představitel, po předchozích hercích
ztvárňujících Jamese Bonda, upadajícíh,
primitivně antikomunistických bondovek
z 80.let, z nichţ jedna se odehrává i v Československu, plném gazíků VB s
"policisty" v ušankách se samopaly, Thimothy Dalton) a jeho milenkou, zdravotní
sestrou Kate, která je provdaná za lékaře
českého původu Petera Husaka (!). Lékař
Peter se proti své vůli stává spolupracovníkem ruské tajné sluţby. Kate se o spolupráci dozví, je otřesena a rozhodne se mezi oběma muţi..
Štěpán a Zeman
bách průměr z výsledků jednotlivých krajů je trochu matoucí (byť orientačně je to
dostačující), protoţe v krajích je různý
počet obyvatel a rozdíl mezi např. Karlovarským a Středočeským je veliký.
KSČ kandidovala, pokud správně vím,
ve čtyřech krajích a v Ústeckém a Moravskoslezském měla ve výsledku přes 2 procenta. A to navzdory tomu, ţe jinak v
těchto krajích zvítězila KSČM a ČSSD (v
Ústeckém kraji navíc se silnými tzv.
„levicovými subjekty" – „Severočechy" a
„Mostečáky"). KSČ neměla prakticky
ţádnou volební kampaň a vůbec o její
existenci se mnoho nedozvídáme, snad
kromě několika kontroverzních (s podporou tzv. „trţního socialismu") rozhovorů s
předsedou strany Štěpánem v burţoazních
mediích, stránek Komunisté 1921
(Krajský výbor KSČ v Ostravě pro MS
kraj) a blogu člena ÚV KSČ a SMKČ
Vojtěcha Mišičáka na Parlamentních listech. Kdyţ si uvědomíme, ţe taková Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS)
a její akce mají obrovský prostor v médiích (navíc posilováni takovými
„dramatizacemi", které se změnily na blamáţ, jako byla kauza „útoku" na Peťu z
Břeclavi, který se nakonec přiznal, ţe si
vše udělal sám…), a přesto tato neonacistická strana „uspěla" velmi podobně
jako KSČ. V případě DSSS jsou tyto volby tedy, oproti KSČ, významným neúspěchem.
Pokud se jednalo o útok zleva na
KSČM, jak uvedl Vojtěch Filip, byl na
moţnosti KSČ, které jsem výše popsal,
velmi zdařilý. V Opavě se díky 5%, které
ve volbách obdrţel senátní kandidát KSČ
Škařupa, nedostal do II. kola volby senátní
kandidát KSČM Opálka, kterému na II.
kolo chyběla asi 2%, která by, při neúčasti
Komentář z diskuse na jednom
filmovém webu je výstiţný: ..s láskou,
nenávistí, mstou zahořklého ex-českého
lékaře, který nakonec bere AK-47 do
svých rukou. Je zajímavé, jak všichni zlí v
amerických a britských filmech jsou buď
Rusové-Sověti, nebo Češi..
Hitlerova SS: Portrét zla se naštěstí
úplně vzdálil některým "historickým" filmům, které připomínají spíše dokumenty
o jeţdění v autech veteránech.. Je to neprávem neznámý film, který směle strčí
do kapsy různé "válečné velkofilmy" i
řadu bezduchých, trikově perfektně udělaných filmů. Nechci jej čtenáři nějak přechválit, ale dostanete-li se k němu, určitě mu
věnujte pozornost. Pro ty, kteří mají rádi
kvalitní protiválečné filmy, povinnost.
David PAZDERA
kandidáta KSČ, s velkou pravděpodobností obdrţel on. V Ostravě pak kandidáta
KSČM Luzara zcela deklasovala kandidátka KSČ Šarišská (dříve ovšem téţ členka KSČM), kdyţ získala prakticky polovinu hlasů jako on, celkem téměř 7%. Je
pravda, ţe zcela KSČ propadla v Pardubickém kraji, kde ovšem není dlouhodobě
„zavedená", tak jako na severu západní
části rozdělené Československé republiky
a navíc, na dobře zorganizovaných předvolebních shromáţděních místní vedoucí
kandidátku KSČM Hanu Horskou podporoval „první československý kosmonaut" (jak byl představován na pardubických „mítincích" KSČM) Vladimír Remek, který má téţ na jednom ze svých
propagačních materiálů, coţ jsou dětská
puzzle, skafandr se znaky ČSSR a projektu Interkosmos. Myslím, ţe takto v mnohém vyjedla KSČM nostalgickou kartu
KSČ. Ve volební kampani byla taktéţ
velmi aktivní Komise mládeţe při OV
KSČM v Ústí nad Orlicí, tvořená aţ na
jedinou výjimku členy SMKČ, kteří v
tomto regionu úzce spolupracují s KSČM,
samozřejmě s tím, ţe na akcích KSČM šíří
výhradně marxisticko-leninské materiály a
symboly revolučního dělnického a komunistického hnutí. Ne se symboly (polo)
Evropské unie a účastí na projektech, které jsou sice vytlačováním amerického
imperialismu, ale imperialismem evropským... Nebo s hesly jako „KSČM hájí
zájmy VŠECH!"...
KSČ připravila KSČM o tak 3 - 4 zastupitele, přičemţ ve Středočeském kraji,
kde byl jeden z nejstrmějších nárůstů volebního výsledku KSČM, to znamenalo
nezískat rozhodující mandát při konečném
výsledku KSČM 19 zastupitelů, ČSSD 20
zastupitelů.
Nejsem stoupencem ani KSČ, ani
SPOZ, ani politiky současného vedení
VZDOR 11-12/2012
Z ČINNOSTI ORGANIZÁCIE
„Ruky preč od Sýrie!― znelo Bratislavou
Po mestách ako Moskva, Ankara, Praha,
Minsk, Rím, Frankfurt, či New York sa
demonštrácia proti zasahovaniu západných mocností do vnútorných záleţitostí
Sýrie uskutočnila aj na Slovensku.
Na bratislavskom Námestí SNP sa
uţ krátko po pol štvrtej začali schádzať
účastníci demonštrácie. Do štvrtej sa na
námestí zhromaţdilo okolo 70 ľudí, ďalšie
desiatky stáli mimo námestia počúvajúc
prejavy rečníkov.
Po oficiálnom otvorení podujatia sa
slova ujal predseda Zväzu sýrskych študentov na Slovensku Ali Assad, ktorý
zdôraznil, ţe sýrska vláda uţ od začiatku
„povstania― proti prezidentovi Assadovi
uskutočnila niekoľko zásadných reforiem
a ústupkov opozícií. Medzi ne patria napríklad zrušenie výnimočného stavu, vypracovanie nového volebného zákona,
prebehnutie komunálnych a parlamentných volieb s účasťou mnohých politických strán a nezávislých kandidátov, ale
aj vypracovanie novej ústavy, ktorá obdrţala veľkú podporu obyvateľstva.
Druhý rečník v poradí, podpredseda KSS, Pavol Suško vyjadril podporu a
solidaritu sýrskemu ľudu. Okrem iného
tieţ poukázal na bezohľadný prístup Západných mocností, ktoré v snahe dostať sa
ku zdrojom iných krajín, svojou imperialistickou politikou porušujú medzinárodné
právo: „Zúčastňujeme sa tejto demonštrácie aj preto, lebo chceme povedať, ţe tieto
akcie zo strany Západu sú protiprávne!
Všetky tieto akcie sú porušovaním medzinárodných dohôd a medzinárodného práva! Je to zasahovanie do vnútorných zále-
ţitostí suverénnych štátov! Sú
to scenáre ako zlikvidovať
jednotlivých vodcov, legálne
zvolených predstaviteľov
týchto krajín! Je to narušenie
charty OSN! Je to narušenie
všetkých pravidiel, ktoré tu
sú. Chcú toto všetko popľuvať a ukázať,
ţe môţu robiť, čo oni chcú!―
Suško v mene KSS odsúdil zasahovanie do suverenity iných štátov a poukázal, ţe aj na Slovensku sú porušované
práva – právo na bývanie, právo na prácu
a pod.
Predseda SZM, Miroslav Pomajdík, ostro odsúdil zaujatosť médií v sýrskom konflikte. Jednostranné informovanie a prikrášľovanie reality je beţnou praxou nielen v slovenských, ale aj v zahraničných masmédiách. Zároveň poukázal
na nebezpečenstvo prepojenia islamských
militantov a sýrskej ozbrojenej opozície:
„Človeku sa chce zvracať, keď počúva
ako na jednej strane v Jemene, Afganistane, či Pakistane prozápadné reţimy podporované USA a EÚ bojujú proti povstalcom, ktorí sú prepojení s Al-Kájdou. Počúvame o správnosti boja proti islamskému terorizmu a Al Kájde. V Sýrii pochádza väčšina ozbrojenej opozície z radov
Al-Kájdy a podobných fanatických islamistických skupín! Prakticky celá hlavná
vetva rebelov sa hlási k radikálnemu islamu. No v médiách sa uţ píše o demokratických sýrskych povstalcoch! V tomto
prípade to zrazu nie sú islamskí fanatici
ako v Jemene, či Afganistane!―
Po oficiálnych príhovoroch dali
KSČM - znám však kvalitní lidi jak v
KSČ, tak „u Zemana" - je zajímavé, ţe
tam, kde se KSČM nejvíce účastní při
rozdělování podílu na moci v komunální
politice i ve velkých městech, má KSČ
nejvyšší výsledky. Myslím skutečně výsledky - na severu ČR jsou tedy trojnásobné k výsledku např. Komunistické strany
Slovenska, která na rozdíl od KSČ měla
volební materiály, mladé komunisty na
kandidátce, jedno volební období i poslance a neuspěla teď několikrát velmi těţce…
Je otázka, pokud by KSČ měla 8 desítek okresních výborů a milióny na volební
kampaně, jako má KSČM, kolik by ve
volbách oproti odkomunizované KSČM
získala. KSČM má své finanční prostředky, původní i ty návazné, z valné části od
předlistopadové KSČ, kterou ovšem
KSČM ve svých materiálech a ústy mnohých svých vrcholných představitelů čím
dál více haní, ale volit ji chodí lidé, kteří,
biti touto panskou vládou, v ní vidí jistoty
reálného socialismu. Nejen ţe byly takto
„převedeny" peníze od komunistů k sociálním demokratům s nálepkou komunistické strany, ale stejně se to stalo i s politickým odkazem historie komunistického
hnutí.
Jak by vypadala kampaň KSČ, kdyby
měla peníze, nám napovídají právě Zemanovci, kteří zvítězili v souboji s
„Paroubkovci" o lidi znechucené politikou
ČSSD. SPOZ se, jako úţeji profilovaná
strana, dostala do dvou krajských zastupitelstev, a to i přes volební úspěch dvou
tzv. hlavních levicových stran, ČSSD a
KSČM. (Rozdíl mezi oficiální levicí a
pravicí je, v současném kapitalismu, systému útlaku, vykořisťování a válek, pouze
v tom, ţe „levice" podporuje současný
kapitalismus „více zastřeně" a „pravice"
zcela otevřeně...)
Zeman oproti Jiřímu Paroubkovi (NSLEV 21) skutečně uspěl. Paroubek do
kampaně investoval milióny a stal se nejporaţenějším z poraţených. Zemanovci
zato mají své zastupitele ve dvou krajích a
19
organizátori priestor na diskusiu, ako dôkaz toho, ţe prijímajú kaţdý názor a hocikto sa môţe slobodne vyjadriť. Túto
moţnosť vyuţili Sýrčania ţijúci na Slovensku – Samir Assad, Jalal Suleiman,
Sýrčan ţijúci v Rakúsku a Zdeněk Rajchl,
predseda OV KSS Myjava.
Na úplný záver vyzvali organizátori na jeden veľký potlesk poslaný do nádherného Damasku ako prejav solidarity a
úcty pred tým, čo všetko si od marca minulého roka musel vytrpieť sýrsky ľud.
Podujatie sa nezaobišlo bez drobných opletačiek s mestskou políciou, aj
keď tie prišli aţ po oficiálnom ukončení
celej demonštrácie.
Na adresu slovenských médií moţno povedať len jedno, opäť raz nesklamali
a celé podujatie odignorovali. Je zaujímavé, ţe keď sa protestuje proti Číne, Bielorusku, či Venezuele médiá spravia správou číslo jeden aj šaškovanie pred veľvyslan ectvom
3-5 aktivistov z
„mimovládnych organizácií―. Ak sa ale
zíde väčší počet demonštrujúcich na protest proti politike Západu, médiá, súkromné aj verejnoprávne, zostávajú hluché,
slepé a nemé.
Artur BEKMATOV
tam jsou i v radě a v koalici, ve Zlínském
jsou v tzv. „levicové" koalici ČSSD s
KSČM a v Pardubickém to táhnou s
ČSSD a s Koalicí pro Pardubický kraj.
Z toho všeho, včetně čísel obrovské
volební neúčasti, je vidět, ţe by zde mohla
působit skutečně revoluční strana, kterou
suplují občanská sdruţení, ale prostor pro
ni je třeba získat - komunisté musí mít
moţnost propojovat své struktury a získávat lidi, neţ vytáhnou do boje. Nová revoluční strana nevznikne ani z KSČM, ani z
KSČ a ovšem ani ze SPOZ - ale komunisté, zejména ti mladí, kteří nové komunistické hnutí budují z revizionistických trosek, musí dýchat a musí umět s poctivými
členy těchto organizací komunikovat. Nesmíme dopustit, aby případný konec těchto organizací byl lidmi brán jako konec
nositelky myšlenek vědeckého socialismu
(tak jako po roce 1989, ale z toho snad v
hlavách uţ pomalu vybředáváme), komunistické strany. Není to jen o penězích, jak
svědčí Paroubkův případ.
DPA
Čítaj, píš, rozširuj, organizuj sa!
Časopis si môţeš predplatiť na adrese:
[email protected]
Na danú adresu tieţ môţeš posielať svoje
námety, pripomienky, texty, polemiku i
kritiku
Časopis VZDOR vznikol z iniciatívy ľudí, ktorí uţ majú dosť klamstiev šírených masmédiami, ktoré sú rukách
finančných magnátov. Na základe našich skúseností tvrdíme, ţe z médií dennodenne zaznieva ich interpretácia
reality, problémov a riešení ktorú vnucujú celej spoločnosti. Príčiny súčasných problémov (kríza, dlhy, nezamestnanosť) sa nevysvetľujú existenciou kapitalistických protirečení, kde výsledky práce celých národov idú do vrecák niekoľkých kapitalistov, ale sa dávajú za vinu pracujúcim (napríklad "leniví" Gréci, Španieli, Taliani... raz
tam určite budú aj leniví Česi a Slováci). Rovnako pokiaľ ide o riešenia napríklad v čase dlhovej krízy, tie sú jednoznačne v prospech bánk, ktoré len parazitujú na ľudskej práci a v neprospech pracujúcich, ktorí svojou prácou
ţivia celú spoločnosť, najviac však banky samotné. Médiá a v nich prezentovaní odborníci hľadia na všetko len
zkrze čísla, pričom rešpektujú kapitalistickú ekonomiku, ktorá je uţ vo svojej podstate protiľudová, čo sa dá ľahko dokázať. Kaţdý rok počúvame o ekonomickom raste, teda kaţdý rok vyprodukuje naša spoločnosť viac produktov. Dnes je na svete taká pokročilá technológia výroby, ţe nikto na svete nemá dôvod byť chudobný. Logicky
by sme sa teda mali mať rok čo rok lepšie, avšak deje sa presný opak - popri ekonomickom raste počúvame o
"nevyhnutnosti" sociálnych škrtov, ľudia končia na úradoch práce; sú hromadne vyháňaní z domovov, aby našli
prácu inde, dostávajú sa do váţnych existenčných problémov, uţ nehovoriac o nastupujúcej generácii, ktorá nemá
uţ ani výdobytky staršej generácie v podobe vlastného bývania, má však výdobytky kapitalizmu v podobe doţivotnej hypotéky na krku. Napriek tomuto všetkému sa dozvedáme, ţe si "ţijeme nad pomery" a ţe sme
"ekonomický hriešnici". Podľa tejto logiky je zodpovedné a primerané ţiť v chudobe. Nebudeme tu pojednávať o
ďalších aspektoch súčasnej reţimnej propagandy, o tých sa dočítate práve v našom časopise.
Tak ako masmédiá slúţia a sú hovorcom triedy kapitalistov, tak chce byť VZDOR tribúnou a sluhom vykorisťovanej a utláčanej väčšiny, ako má uvedené v podtitule. Chce byť časopisom s ľudskou tvárou a na strane ľudí.
Tým sa nikdy nebude tajiť. No nechce byť len informátorom, ale i organizátorom a podnecovateľom spravodlivého odporu.
Časopis sa šíri v tlačenej i internetovej podobe. Tlačenú verziu časopisu sa nám podarilo zabezpečiť po tom, čo sa
mesačník VZDOR cez leto 2012 stal československým. Tlačená verzia je zvýhodňovaná a skôr dostupná, predovšetkým z toho dôvodu, aby sme nazbierali dostatok finančných príspevkov, ktoré poslúţia na tlač ďalšieho čísla.
Viac o predplatnom nájdete na stránke www.vzdor.org. Odoberaním časopisu (ktorý neţije zo ţiadnych reklám)
prispievate k tomu, ţe bude i naďalej vychádzať. Tieţ uvítame akúkoľvek ďalšiu pomoc či uţ pri podieľaní sa na
obsahu časopisu, distribúcii, alebo jeho propagácii. Viac v rubrike „Pridaj sa― na stránke www.vzdor.org.
REDAKCIA
Časopis na internete:
Československý komunistický videokanál na YouTube
„KOMINFORM CS“
Download

November-December / Listopad-Prosinec - Časopis