2
Jak na POČÍTAČ
z cyklu Jak na tech
Kolektiv:
Adam Kubeš
Petr Veselý
Zdeněk Pechar
Magda Procházková
Jan Mach
Martin Vondráček
Tomáš Staško
Tomáš Arendáč
Mátúš Lackovič
www.jaknatech.cz
3
4
Obsah
1.
Úvod
9
2.
Jak na PC
2.1. Co se z těchto materiálů dozvíte?
2.2. Co je to počítač
2.3. K čemu může počítač sloužit?
2.4. Jak vypadá počítač
2.5. Jak počítač zapnout
11
11
11
12
17
22
3.
Co je to PC
3.1. Popis hardware
3.2. Rozdělení PC
3.3. Základní komunikační porty
25
25
27
27
4.
Popis notebooku
4.1. Rozdělení notebooků
31
32
5.
Stolní počítače vs. notebooky
5.1. Přenositelnost
5.2. Konektivita
5.3. Úspora energie
5.4. Výkon, technologie a kapacita
5.5. Cena a poměr cena : výkon
5.6. Spolehlivost
5.7. Výběr
5.8. Konfigurovatelnost a upgrade
5.9. Ergonomie
5.10. Design, vzhled, dojem
35
35
35
36
36
37
37
38
38
39
39
6.
Jak koupit PC/Notebook
6.1. Kategorizace počítačů 41
43
5
6
7.
Jak na to – operační systém
7.1. Co je to operační systém
7.2. První spuštění Windows
7.3. Soubory, složky, a jak s tím souvisí ikony
7.4. Ovládání Windows
7.5. Práce se soubory a složkami
7.6. Ovládací prvky Windows
7.7. Základy práce s textem
7.8. Vypnutí počítače, restart a úsporný režim
7.9. Zatuhnutí aplikace
55
55
56
58
66
73
83
92
95
97
8.
MS Office
8.1. Spuštění aplikace
8.2. Popis aplikace
8.3. Ukládání dokumentu
8.4. Písmo
99
99
100
101
102
9.
Internet
9.1. Co je to internet
9.2. Z historie internetu
9.3. Počítačové sítě
9.4. Přístup do internetu
9.5. Služby internetu
9.6. Webový prohlížeč
105
105
106
107
107
110
111
10.
Hudba, video a práce s obrázky
10.1. Hudba, video
10.2. Obrázky
113
113
119
11.
Periferie
11.1. Skener
11.2. Tablet
11.3. Mikrofon
11.4. Sluchátka
11.5. Reproduktory
125
125
128
130
131
133
12.
Údržba PC
12.1. Údržba hardwaru
137
137
12.2. SW údržba
13.
Údržba notebooku
13.1. Předpříprava
13.2. Vnější údržba
13.3. Vnitřní údržba
13.4. Když se nedaří
144
153
153
154
154
156
7
8
1.Úvod
Brožura, kterou jste právě otevřeli, je věnována začátečníkům, kteří mají chuť se dozvědět nové informace v oblasti
techniky. Brožura je doplněna webem – www.jaknatech.cz. Tento web obsahuje stejné informace jako brožura, rozšířené o více
obrázků, nějaká videa, komentáře a zkušenosti uživatelů, ale
také je pravidelně doplňován aktuálními články.
Struktura je rozdělena do 3 základních sekcí: Počítač, Mobil a Fotoaparát. V každé z nich najdete základní informace o
daném zařízení, základní členění a popis jeho součástí. Také
zde naleznete rady, jak si dané zařízení vybrat podle svých požadavků, jak ho používat, či jak ho správně udržovat.
Hodně zdaru při čtení a používání vaší techniky!
9
10
2.Jak na PC
2.1. Co se z těchto materiálů dozvíte?
Vysvětlíme si, co to jsou počítače, k čemu nám mohou
sloužit, a tedy proč se vůbec učit pracovat s počítačem. Dále
se podíváme na to, s jakými druhy počítačů se můžeme běžně
setkat, jak počítač nakoupit (jaký vybrat), a konečně též jak ho
ovládat. Naším cílem je, abyste se po přečtení těchto materiálů počítače nebáli a na základní úrovni rozuměli, jak k němu
přistupovat. Počítač totiž dnes může ulehčit práci skoro každému, a pokud se s ním dobře seznámíte, najdete mnoho dalších
využití.
2.2. Co je to počítač
Začneme pokusem o definici, ale nezalekněte se jí, pokud
se v ní ztratíte. Postupně si vše rozebereme.
Počítač je elektronické zařízení, které zpracovává data
pomocí programů. Rozlišujeme hardware (fyzické součásti, na
které si můžeme sáhnout, patří sem třeba procesor, paměť, pevný disk a jiné) a dále software, což jsou programy (aplikace).
Software je vždy uložen na nějakém médiu, ať už je to paměť
uvnitř počítače, nebo třeba pevný disk, USB flash disk, CD
apod. Zjednodušeně řečeno program je nějaká sada instrukcí,
jak se má počítač chovat (když po něm uživatel něco požaduje,
nebo uběhne nějaký čas apod.).
Co to znamená pro vás jako běžného uživatele? Zpravidla
vás hardware moc nezajímá a v našich materiálech se mu také
věnujeme okrajově. Běžný uživatel si sám asi nebude počítač
11
rozebírat. Ovšem pracovat s nimi bude neustále a čas od času
bude potřebovat též nějakou nainstalovat.
Již jsme zmínili, že na počítači běží nějaké programy (pro
potřeby našeho textu budeme považovat slova program a aplikace za synonyma jako v běžné řeči). Ty jsou programátory
napsány k tomu, aby reagovaly na požadavky uživatele, ať už
je to kliknutí myší nebo napsaný text z klávesnice, případně na
nějaké obecné události, jako třeba vypršení určitého času (podobně jako digitální budík reaguje na to, že už je šest hodin,
pokud jste si nastavili alarm, a tudíž začne zvonit) či obdržení
nějakého signálu ze sítě (z internetu, například příchod elektronické pošty – e-mailu).
Program nemůže dělat nic, na co nebyl naprogramován. Počítače nejednají samy od sebe, ale vždycky na základě
nějakého podnětu, například od vás. Samozřejmě se občas chovají netypicky, ale to bývá způsobeno buď souhrou různých
náhod a třeba i nějaké závady, nebo špatně napsaným programem. K řešení problémů s počítačem se ještě vrátíme v dalších
článcích.
Program pracuje s daty, která mohou být uložena v různé
podobě (viz kapitola 4.1 Jak na OS) nebo je do počítače vkládáte sami (píšete na klávesnici), a v programu zpravidla vznikají
další data. Například na počítači můžete napsat jednoduchý
dopis, vznikne vám tak soubor (dokument), nebo text, který
rovnou odešlete e-mailem. Výsledek je tedy vámi zadaný text a
nějaké skryté instrukce, kterým zase rozumí programy a které
jim sdělují, jak mají s daty zacházet (např. jak je mají zobrazit).
2.3. K čemu může počítač sloužit?
Na tuto otázku nelze dát vyčerpávající odpověď, jelikož lidská fantazie je neomezená a nová využití počítačů se
12
objevují každou chvíli. Neustále vznikají nové aplikace nebo
způsoby, jak využít ty dosavadní. A mimo jiné i díky internetu
se novinky šíří velmi rychle.
Představíme si ovšem některé základní činnosti, při kterých počítače pomáhají, nebo jsou dokonce nezbytné.
2.3.1. Administrativa
Za pomoci počítače a internetu nebo vnitropodnikové počítačové sítě vyřizuje většina zaměstnanců v kancelářích své
denní pracovní povinnosti:
• sepisují hlášení, zápisy z porad,
• vyplňují protokoly,
• vyřizují korespondenci (zpravidla elektronickou,
ale samozřejmě píší i dopisy, které se poté tisknou a
posílají klasickou poštou),
• hledají a čtou materiály vytvořené jinými zaměstnanci před nimi, různé podnikové znalosti nebo
informace o trhu apod.,
• hledají kontakty.
Pomocí různých tabulkových editorů a statistických nástrojů nebo jiných specializovaných aplikací můžete:
• vytvářet různé číselné výkazy,
• provozovat účetnictví,
• sestavovat (statistické) analýzy,
• sledovat průběh různých činností (například
vytížení výrobních linek, ekonomické ukazatele
podniku…) a další.
Elektronika může v některých případech nahradit kancelář, existují čistě virtuální organizace, ve kterých zaměstnanci
pracují třeba z domova nebo ze zahraničí pouze pomocí po-
13
čítače a internetu (ke kterému se dnes lze připojit i různými
způsoby bezdrátově, viz kapitola o internetu 4.3.).
Co s počítačem budete dělat v zaměstnání, záleží na oboru
a vaší profesi, ale ukážeme si několik příkladů běžného uživatele pro osobní použití.
Pomocí internetu můžete:
• hledat zaměstnání, dopravní spojení, aktuální informace o počasí, dopravě, jakékoliv zpravodajství,
• komunikovat s přáteli a známými,
• vyhledat si kontakt na firmu, kterou potřebujete
(i mnohé klasické řemeslníky již najdete na internetu, minimálně v obdobě Zlatých stránek),
• vybrat si nějaké zboží (novou televizi, nebo si třeba objednat nejnovější knížku) a objednat si ho na
dobírku,
• podívat se do mapy, a to včetně fotografií různých míst,
• obsluhovat svá bankovní konta (elektronickým
bankovnictvím) a dnes mnoho firem nabízí sledovat
nebo upravovat čerpání jejich služby přes internet
(například v Praze můžete mít přístup k fakturám za elektřinu a měnit některé parametry svého
odběru)…
I bez internetu můžete počítač využít na různé činnosti:
• vést si vaše domácí finance,
• evidovat adresy a telefony na své známé,
• psát dopisy, poznámky, výpisky, úkoly,
• evidovat seznamy věcí (třeba knih v knihovně i
s umístěním, nebo seznam DVD, dávno zapomenutých věcí schovaných na půdě apod.),
• vytvářet třeba i různé nápisy a cedule (potřebu-
14
jete na nástěnku v domě pověsit oznámení nebo si
chcete vyrobit jednoduchý leták) apod.,
• vést osobní kalendář s úkoly – diář (a s lepšími
mobilními telefony ho můžete synchronizovat, takže
jej můžete mít stále při sobě, nebo ho mít dostupný
pod heslem z jakéhokoliv počítače přes internet).
2.3.2. Tvořivá činnost
Sem spadají jak zájmové záležitosti, tak pracovní. Počítače
dnes třeba nahradily klasické sazečské stroje a kreslení architektonických a technických nákresů ručně za pomocí pravítek
(místo toho se přímo modelují trojrozměrné modely v počítači,
kterými lze libovolně otáčet a vytvářet poté třeba i vizualizace, které vidíte u developerských společností v jejich katalozích
domů a bytů).
Spisovatel, vědci a novináři zpravidla píší na počítači, protože mohou jakoukoliv pasáž svého textu opravit nebo
přepsat a jednoduše vytvářet archivní kopie (zálohy), navíc textové editory pomáhají odchytit část překlepů a hrubek. Mnoho
lidí tvoří s počítačem i grafiku, buď třeba modelují 3D objekty,
nebo kreslí rukou přes speciální periferii (externí hardware) –
tablet – přímo do počítače.
Fotografové a grafici upravují digitální fotografie v počítači, případně vyrábí různé montáže pro různé účely (bohužel
vytvořit podvodnou fotografii dnes není velký problém).
Můžete vytvářet své internetové časopisy a deníčky (blogy), a to včetně seriozního informování o aktualitách v nějaké
oblasti, firmě nebo lokalitě…
2.3.3. Zábava
Nakonec se můžete s počítačem zabavit, více či méně
smysluplně. Nemáme na mysli pouze počítačové hry, ale i
15
vzdělávání pro zábavu (třeba hledání zajímavostí) nebo poznávání nových lidí.
Na internetu se můžete seznámit, ať už za účelem vážného vztahu, nebo obyčejného kamarádství… Může jít o pouhý
kontakt přes internet na dálku (mnohé on-line hry pro více hráčů právě těží i z toho, že si tam hráči naleznou nové přátele
a vznikají velké komunity), třeba na nějakém chatu – diskusi,
nebo může jít o prosté zprostředkování seznámení, jako dříve
inzerátem v novinách.
Díky internetu a různým programům nebo jen internetovému prohlížeči můžete navštívit většinu míst na Zemi.
Některá pouze na mapě a přes záběry z družice (je pokryta
celá Země i když jen hustěji osídlené oblasti jsou natolik podrobně nafocené, abyste mohli rozeznat chodce), jiná pomocí
fotek z časopisů na internetu nebo od různých uživatelů (díky
mnoha webovým službám naleznete fotografie možná i z vaší
ulice), některé významnější oblasti můžete navštívit pomocí
jakési částečné virtuální procházky, kdy se můžete z mnoha
bodů díky panoramatickým fotografiím rozhlížet kolem sebe.
Například v Praze se můžete podívat, jak vypadá jakákoliv autem přístupná ulice (k datu, kdy byla vyfocena). Když jedete do
končin, kde jste ještě nebyli, můžete se tak podívat dopředu, jak
to tam vypadá, a budete se lépe orientovat. Zrovna tak se ale
můžete podívat třeba do New Yorku a projít se po ulici. Není to
pravá virtuální realita, ale je to velký posun od pouhého listování katalogy s fotkami.
16
Na internetu si můžete najít stovky hudebních klipů, písniček, rádií (klasických, která naladíte u nás nebo jinde ve světě
i stanic pouze internetových), sledovat mnohé pořady z archivů, číst si spoustu článků webových i běžných periodik (často
některé články, jejich části nebo zpožděně kompletní obsah vydávají zadarmo na internetu), a to nemluvě o případu, kdy si
jste ochotni za něco zaplatit, pak se přes internet dostanete skoro ke všemu…
2.4. Jak vypadá počítač
Ty tam jsou doby, kdy byl počítač jasně identifikovatelný podle velké skříně (case), monitoru a klávesnice, případně
myši. Dnes existují různé designy z estetického i praktického
hlediska. Můžete najít počítač v malé krabičce, ke které připojíte různá zařízení, nebo jako plochou desku i s displejem.
Nemluvě o noteboocích jako takových.
Obecně však počítač je tedy nějaká „skříň“ – nějaké jedno zařízení obsahující základní hardwarové prvky, které jsou
však běžnému uživateli skryty uvnitř: základní deska (motherboard), procesor (CPU), operační paměť RAM, elektrický zdroj,
grafické, zvukové a jiné přídavné karty, pevný disk (neboli
harddisk či HDD)…
Navenek bývá zpravidla přístupná nějaká mechanika pro
datová média, například optická CD-ROM, DVD-ROM, BluRay mechanika nebo kombinovaná (dnes obvykle i s možností
vypalovat některá média), čtečka paměťových karet (používaných v digitálních fotoaparátech, přehrávačích hudby, dražších
mobilních telefonech atd.), USB konektor pro připojení různých
zařízení (včetně USB flash disku), dříve však též disketová
mechanika.
A klasický počítač má ještě nějaká další rozhraní – konektory. Jde nejen o již zmíněné USB, ale též výstup na monitor
nebo jiné zobrazovací zařízení (třeba televizi) a pro vstup z klávesnice a myši atd. Více viz kapitola 2., která se věnuje popisu
počítačů).
Počítač však musíme nějak ovládat, k tomu dneska slouží
zpravidla klávesnice připomínající psací stroj a myš.
2.4.1. Klávesnice
Klávesnice sestává z kláves pro psaní, posun v textu a
pro volání nějakých funkcí, dále pak zpravidla ze tří kontro-
17
lek indikujících, v jakém režimu je klávesnice přepnuta (CAPS
LOCK, NUM LOCK, SCROLL LOCK). Rozložení znaků bývá
shodné na všech běžných klávesnicích, ale další klávesy mohou
být umístěny na trochu odlišných místech, navíc u notebooků
a netbooků nebývá numerická klávesnice napravo (pak musíte
číslice psát pomocí řady kláves nad písmeny).
Příklad klávesnice
Nebudeme vás zatěžovat všemi detaily o klávesnici teď,
když ještě pořádně nevíte, k čemu ji použít, postupně se na některé záležitosti podíváme, jak je budeme potřebovat. Přesto si
uvedeme základní informace pro práci s ní:
• Standardní bývá anglická klávesnice, u nás ve
většině případů doplněná o potisk pro české rozložení – to znamená, že ve Windows se dá přepínat,
jestli píšete na anglické nebo české.
• Anglické rozložení klávesnice má nad třemi řadami písmen číslice (a s klávesou SHIFT se píší další
znaky, které jsou na klávesách této číselné řady uvedeny, např. symbol dolaru, procenta apod.).
• České rozložení má na řadě kláves s číslicemi
některá často používaná písmena s diakritikou, a
číslice napíšete teprve s klávesou SHIFT, obě rozložení se ještě liší v umístění znaků interpunkce (např.
zmíněný symbol procent, ale i dvojtečka, pomlčka,
závorky…), navíc jsou prohozena písmena Z a Y.
18
• Můžete mít i jiná rozložení, to je záležitostí operačního systému (Windows), nikoliv samotné
klávesnice, proto si někteří třeba koupí potisky kláves pro azbuku.
• Standardně klávesnice píše malá písmena (pokud není zapnutý, tedy pokud nesvítí kontrolka,
CAPS LOCK, který se zapíná a vypíná stejnojmennou klávesou nad SHIFTem), velká písmena píšete
při současném stisknutí klávesy SHIFT a podobně
jako na psacím stroji, můžete tuto klávesu držet delší dobu a psát k tomu normálně více písmen, nebo ji
stisknout jen pro jedno písmeno.
• Se SHIFTem se též píší znaky, které jsou na klávese zobrazeny výš (například česká dvojtečka na
stejné klávese, kterou bez SHIFTu napíšete tečku).
• Číslice můžete u klasické klávesnice psát též na
tzv. numerické klávesnici napravo (jako klávesnice
u pokladny nebo kalkulačky), ale musí přitom svítit
kontrolka pro NUM LOCK (zapíná se stejnojmennou klávesou u této numerické klávesnice).
• ENTER slouží k napsání konce řádku nebo odstavce, a také k potvrzení nějaké volby.
• Po textu se pohybujete kurzorovými klávesami ‑ šipkami mezi numerickou klávesnicí a
písmennou – přičemž jedno stisknutí šipky doleva
nebo doprava znamená posun o jeden znak (písmeno), šipka nahoru a dolu znamená posun o jeden
řádek.
• Text lze mazat pomocí klávesy BACKSPACE
(často má symbol šipky doleva, takže je možné si
ji splést, ale je osamocená a bývá nad ENTERem),
nebo klávesou DELETE. BACKSPACE maže předchozí znak, DELETE následující (myšleno ve vztahu
ke kurzoru v textu).
19
Většinu práce s klávesnicí se naučíte zvykem, nyní je nejdůležitější vědět, že již zmíněné klávesy NUM LOCK, CAPS
LOCK a SCROLL LOCK zapínají specifický režim, k jejich
účinnosti je není třeba držet, na rozdíl od SHIFTu a jejich zapnutí vám signalizují tři kontrolky, zpravidla nad numerickou
klávesnicí. Standardní stav je, kdy svítí pouze první - tedy zapnutá klávesa NUM LOCK (zapnutá numerická klávesnice),
a budeme vždy v příkladech vycházet z toho, že v takovém
stavu máte svoji klávesnici.
Příklad práce s klávesnicí najdete na konci kapitoly 4.1.1
Jak na operační systém.
2.4.2. Myš
Počítačová myš je polohovací zařízení, které vzniklo výrazně později než klávesnice. Při běžné obsluze PC ji používáte
jako jakési ukazovátko. Jak pohybujete myší po stole (po ploše), pohybuje se na obrazovce kurzor myši (zpravidla šipka).
Rychlost pohybu a další charakteristiky ovládání myší se dají
nastavit (ve Windows v Ovládacích panelech).
Myš má zpravidla minimálně dvě tlačítka (výjimkou
jsou speciální myši pouze pro počítače MAC od firmy Apple,
ale těm se v našich materiálech nevěnujeme, jsou odlišné ve více
směrech od PC a neběží na nich Windows). Rozlišujeme levé
tlačítko a pravé. Dále může mít kolečko pro pohyb po stránce (podobně jako kurzorovými klávesami) a nějaká speciální
tlačítka.
Stisknutí tlačítka myši (a po zlomku sekundy opět uvolnění) znamená klik, více o jejím využití a jak s ní pracovat viz
kapitola 4.1.1 Jak na operační systém.
20
2.4.3. Monitor (obrazovka)
K práci na počítači potřebujeme i nějaké zobrazovací zařízení. Tím bývá monitor. Rozlišujeme převážně:
• CRT monitory,
• LCD monitory (neboli též displeje).
CRT monitory dnes ustupují LCD displejům, podobně
jako v oblasti televizí. Nevýhodou CRT je jejich velikost (čím
větší obrazovka, tím hlubší musí monitor být), zpravidla vypouklá obrazovka a míra vyzařovaného elektromagnetického
záření.
Jejich výhodou oproti LCD displejům (pokud pomineme
vysloveně dražší modely) je přirozenější podání barev (některé odstíny vypadají trochu jinak, ale pokud nemáte srovnání,
zpravidla to nepoznáte, až na černou barvu, která u LCD nemusí vždy vypadat opravdu černě) a také výborná odezva, tzn.
žádné rozmazání rychlého pohybu (u filmu nebo hry), a lepší
pozorovací úhel (na LCD je zpravidla třeba se dívat co nejvíce
kolmo, jinak se mění odstíny barev a kontrast).
Všechny nevýhody LCD zpravidla lze uspokojivě vyřešit
dbaním na výběr monitoru a koupí modelu z dražší třídy.
Dělení počítačů
Počítače můžeme dělit podle několika hledisek. Jednak
podle platformy:
• PC (personal computer) – na nich běží Windows
(nebo Linux apod.),
• Mac (Macintosh od firmy Apple) – mají vlastní
operační systém od Apple,
• specifické platformy pro různá úzká využití.
21
Nicméně v našich materiálech se zabýváme pouze počítači typu PC.
Dále můžeme počítače dělit podle toho, „jak vypadají“ –
tedy podle přenositelnosti atd.:
• desktop – klasický počítač, někdy též nazývaný
„stolní“,
• nettop – menší počítač, který lze snáze převézt,
ale na rozdíl od notebooku není určen ke každodennímu převážení,
• notebook (dříve též laptop) – přenosný počítač,
který zahrnuje jak samotný počítač, tak displej, klávesnici a nějaké polohovací zařízení (touchpad, což
je náhrada za myš),
• netbook – odlehčený „menší notebook“, určený
primárně pro přenášení.
Více informací k
viz kapitola 2. Co to je.
jednotlivým
druhům
počítačů
2.5. Jak počítač zapnout
Posledních pár slov v našem úvodu zaměříme na zapínání a vypínání počítače. To není nic složitého, ale existuje zde
pár doporučení, na co pamatovat.
Počítač se zapíná tlačítkem, podobně jako televize, když
není vypnutá jen ve stand-by režimu dálkovým ovladačem.
Toto tlačítko bývá u stolních počítačů vepředu, u notebooků
bývá někde poblíž klávesnice u víka, takže před zapnutím musíte nejprve odklopit displej. Ovšem s tím vám určitě pomůže
manuál k vašemu počítači nebo někdo z okolí.
22
Je však důležité vědět, že zapínacím tlačítkem (nebo volbou ve Windows v nabídce Start) vypínáte počítač také do
jakéhosi „stand-by režimu“. Nemůžete ho sice zapnout dálkovým ovladačem, ale je pod proudem jeho zdroj, tudíž odebírá
třeba pár wattů, a navíc v případě nějaké poruchy může dojít
ke zkratu a vznícení počítače. Nechceme vás strašit, toto riziko je stejné (tedy celkem nízké) jako u jakéhokoliv spotřebiče
v pohotovostním režimu. Může se to stát u televize, rádia,
elektrického sporáku, videa… Bohužel toto riziko není přímo
závislé na stáří spotřebiče, k nehodě může dojít i u nového PC.
Co to tedy znamená? Pokud nejste delší dobu doma, je
lepší, aby byl počítač vytažený ze zásuvky. Některé počítače
(stolní) mají třeba vzadu vypínač (páčku nebo kolébkový vypínač), který odpojí i zdroj od elektřiny, takže je to skoro totéž,
jako byste ho vytáhli ze zásuvky. Nejlepším řešením ale asi je
koupit kvalitní (ne levný dovoz na trhu) prodlužovačku s několika zásuvkami a vypínačem (takové ty, co svítí, když jsou
zapnuté), a do ní poté zapojit všechna zařízení (počítač, monitor, modem, tiskárnu…), a tento vypínač po skončení práce s
počítačem vypnout. U notebooku samozřejmě spíše jen vytáhnete kabel ze zásuvky (nebo zdroje).
Monitor (nikoliv displej notebooku) je třeba též zapnout,
opět na něm naleznete tlačítko, viz manuál. Jednou z možností
je nechávat monitor zapnutý a vypínat vše zmíněnou prodlužovačkou, viz předchozí odstavec.
23
24
3.Co je to PC
3.1. Popis hardware
Jako již bylo řečeno v úvodu, hardware je fyzické (technické) vybavení počítače. Zahrnujeme do něj všechny fyzické
součásti počítače. Typický osobní počítač je složen z počítačové
skříně, monitoru a dalších vstupně-výstupních periférií.
Uvnitř
hardware:
počítačové
skříně
se
nachází
následující
• Základní deska (motherboard) – jejím hlavním
účelem je propojit jednotlivé součástky počítače do
fungujícího celku a poskytnout jim elektrické napájení. Umožňuje zapojení procesoru a operační paměti.
Další komponenty (např. grafické karty, zvukové
karty, pevné disky, mechaniky) se na ni připojují
pomocí rozšiřujících slotů nebo kabelů.
• Procesor (CPU – Central Processing Unit) je
základní výpočetní jednotkou počítače. Někdy
bývá přirovnáván k mozku počítače. Pod pojmem
procesor se dnes téměř
vždy skrývá elektronicProcesor
ký integrovaný obvod.
Vykonává strojové instrukce, ze kterých jsou složeny programy.
25
• Operační paměť – vnitřní elektronická paměť,
která za běhu počítače uchovává programy a data.
Téměř výhradně bývá typu RWM (Read Write Memory), to znamená s možností opakovaného zápisu
a čtení informace. V současnosti se s operační pamětí setkáte pod zkratkou RAM, což znamená paměť s
náhodným přístupem (možnost přístupu na libovolné místo).
• Sběrnice – propojuje ostatní komponenty na základní desce s procesorem, umožňuje připojení
rozšiřujících karet.
• Grafická karta – stará se o zobrazení obrazu na
monitoru, vykonává grafické výpočty, a dnes již také
fyzikální výpočty v počítačových hrách. Může být
též integrována na základní desce. V tomto případě
grafický výkon není takový jako u neintegrovaných
grafických karet.
• Zvuková karta – vytváří signál, který se v reproduktoru mění na zvuk.
• Síťová karta – zprostředkovává připojení k počítačové síti.
• Zdroj – má za úkol napájet veškeré komponenty
počítače. Stará se o přeměnu přicházejícího napětí
(u nás střídavé napětí 230 V, 50 Hz) na stejnosměrná
napětí pro jednotlivé komponenty, které si je dále
mění tak, jak potřebují.
• Pevný disk (HDD – Hard Disk Drive) – trvale
uchovává větší množství dat pomocí magnetické
indukce. Používá se v počítačích a ve spotřební elektronice (MP3 přehrávače, videorekordéry…).
26
3.2. Rozdělení PC
Osobní počítače lze rozdělit na dvě základní skupiny:
• Desktop – klasický stolní počítač, jak jej většina uživatelů zná. Pod tímto pojmem se většinou
rozumí standardní PC se skříní, monitorem, klávesnicí atd. Desktopy lze velmi jednoduše vylepšovat a
přestavovat.
• Nettop – rozměrově malý počítač, určený pro plnění základních
výpočetních úloh, jako je prohlížení
internetu, zpracování dokumentů,
přehrávaní videa a zvuku apod.
Slovo nettop vzniklo kombinací
slov internet a desktop. Ve srovnání s běžně používanými počítači
spotřebují nettopy mnohem méně
energie. Důvodem je specifický typ
hardwaru podporující úsporu energie, který je převzatý z notebooků.
Nettop
3.3. Základní komunikační porty
• Zdířka pro napájecí kabel – není to sice port jako
takový, ale je nejdůležitější, protože se přes ni počítač připojuje do elektrické sítě. Nachází se ve zdroji
(zpravidla vzadu).
• VGA port (Video Graphics Array – grafické rozhraní) – slouží k propojení grafické karty s CRT
monitorem nebo LCD displejem. Přenos dat zde
probíhá analogovým způsobem. Dnes se již nepoužívá v takové míře jako v minulosti.
• DVI port (Digital Visual Interface – digitální vi-
27
zuální rozhraní) – toto rozhraní slouží speciálně
k připojení novějších LCD displejů, jelikož je zde
přenos dat realizován digitálně (tzn. nulami a jedničkami), což je pro LCD vhodnější, výsledek je
kvalitnější.
•
S-Video – slouží pro připojení televizoru jako výstupního
zobrazovacího zařízení (kvalita obrazu je však nízká).
•
HDMI
(High-Definition
Multi-media Interface) – rozhraní
pro přenos nekomprimovaného
obrazového a zvukového signálu
v digitálním formátu, slouží pro
připojení novějších LCD displejů
nebo televizí.
Poznámka: Jaký je vztah mezi rozhraním VGA, DVI a
HDMI?
VGA je z těchto portů nejstarší, dodnes však velmi používaný, a lze jej najít prakticky kdekoliv. Novější monitory
nabízejí připojení pomocí DVI portu, který zaručuje kvalitnější
přenos. Nejlepší parametry dnes nabízí HDMI, který se používá především pro propojení s kvalitními HD televizory.
• PS/2 port – standardní port sloužící pouze pro
připojení klávesnice a myši. Proto na dnešních počítačích najdeme právě dva PS/2 porty – jeden pro
myš, druhý pro klávesnici. Bývají také pro snadnější
orientaci barevně rozlišeny, zelený slouží pro myšku a fialový pro klávesnici.
• Paralelní port – dnes již málo používaný port, který sloužíval pro komunikaci se staršími tiskárnami,
skenery či dalšími specializovanými zařízeními. Na
28
dnešních počítačích se s ním sice setkáme, ale je to
jen kvůli zpětné kompatibilitě.
• Sériový port – dnes již překonaný. Přes tento port
se dříve připojovaly modemy, myši a skoro všechna
další externí zařízení. Dnes jej sice na počítačích nalezneme, ale prakticky nevyužijeme.
• USB port (Universal Serial Bus) – univerzální a
nejrozšířenější komunikační
port současnosti. Právě tento standard dnes již téměř
kompletně nahradil sériový
a paralelní port. Je to dáno
praktickými
rozměry, USB
vysokou rychlostí a univerzálností použití. Dnes se přes něj připojuje skoro vše,
myši, klávesnice, tiskárny, skenery, digitální foťáky,
přenosné MP3 přehrávače atp.
• Audio vstupy/výstupy – můžeme jich mít různý
počet, záleží na zvukové kartě. Většinou se setkáme
s klasickými konektory typu jack (3,5 mm). I zde v
jejich barevném rozlišení platí jistý standard: zelený
(výstup na přední reproduktory), modrý (line-in –
vstup pro nahrávání) a růžový (vstup pro mikrofon).
Pokud zvuková karta podporuje více reproduktorů,
výstup na subwoofer a centrální reproduktor bývá
oranžový, výstup na zadní reproduktory černý.
• Síťový port RJ-45 – připomíná o trochu větší telefonní přípojku. Využívá se pro připojení počítače do
sítě (též do internetu).
29
30
4.Popis
notebooku
Notebook, v USA známý pod pojmem laptop, má mnoho
podob. Ty se od sebe liší zejména velikostí a způsobem použití.
Nejmenší jsou netbooky, následují větší subnotebooky, klasické notebooky a nakonec největší notebooky označované jako
desktop replacement. Lze se také setkat s notebooky s otočnou
a dotykovou obrazovkou – tzv. tablet PC.
Notebook je zmenšená obdoba klasického stolního počítače. Místo velké krabice a k ní připojeného monitoru, klávesnice
a myši, jsou všechny tyto součástky vměstnány do jednoho
zařízení.
Funkčnost notebooku je pro běžného uživatele stejná jako
u stolního počítače. Notebooky používají stejné operační systémy a stejný software.
Výhody notebooků:
•
•
•
•
•
•
Přenositelnost a mobilita
Rozměry
Hmotnost
Možnost provozu na baterie
Menší spotřeba elektrické energie
Konektivita
Nevýhody notebooků:
• Špatná rozšiřitelnost konfigurace
• Menší výkon
• Nutnost dokoupit periferie (klávesnici, myš) pro
pohodlnou práci
31
4.1. Rozdělení notebooků
na:
Podle velikosti úhlopříčky displeje lze dělit notebooky
• subnotebooky (netbooky),
• standardní notebooky,
• desktop replacement (DTR).
4.1.1. Subnotebook (Netbook)
Jako netbooky označujeme malé notebooky, které se vyznačují malou úhlopříčkou (do 12“), malou hmotností (kolem
1 kg) a malými rozměry. Patří mezi ně hlavně méně výkonné
kancelářské a multimediální notebooky. U menších modelů chybí optická (DVD) mechanika, mají méně portů a malou
klávesnici s drobnějšími klávesami. Součástky jsou hodně miniaturizované a úsporné z hlediska spotřeby energie. Výdrž
kolem 7 a více hodin není výjimkou. Subnotebooky jsou cenově velice dostupné.
Netbooky s sebou přinášejí kromě velké mobility, výdrže
baterie a přijatelné ceny i několik negativ, mezi která patří zejména snížené pohodlí při psaní na malé klávesnici a také práce
s malým monitorem. Displeje těchto zařízení mají velikost od
8“ do 12“, a tomu je přizpůsobené i rozlišení. Navíc netbooky
nelze výrazně konfigurovat a nabídka portů není nijak pestrá.
Nachází se na nich jen několik základních portů. Nejdříve se do
netbooků dávaly malé SSD pevné disky, ale s postupem času se
začaly osazovat klasickými pevnými disky o velikosti 80–160
GB.
32
Používané operační systémy jsou nejčastěji Microsoft
Windows XP nebo Linux.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
+ Mobilita
+ Výdrž na baterie
+ Rozměry, hmotnost
+ Cena
- Výkon
- Malý displej
- Malá klávesnice
- Výbava portů (konektorů/zdířek)
- Chybí optická mechanika
4.1.2. Standardní
Do této kategorie patří zejména notebooky s úhlopříčkou
od 13“ do 15,4“. Hmotnost se pohybuje obvykle okolo 3 kg.
Tyto parametry splňuje většina notebooků.
Díky dostatečným rozměrům je možné umístit do středně velkých notebooků externí grafický čip, a tím i zvýšit jejich
grafický výkon, který postačuje i na práci s náročnějšími aplikacemi. Výbava portů je větší než u menších modelů.
•
•
•
•
•
•
+ Poměr cena/výkon
+ Výkon
+ Výbava portů (konektorů/zdířek)
- Hmotnost
- Hlučné chlazení
- Přehřívání
33
4.1.3. DTR (Desk Top Replacement)
Velké notebooky jsou daleko rozměrnější (17“ a více).
Slouží jako plnohodnotná náhrada desktopů a spíše než o
přenositelnost se zde jedná o převozitelnost. Takto rozměrné
počítače se používají tam, kam nelze vzít klasický stolní počítač, ale požaduje se stejný výkon.
Mají velký displej, který umožňuje pohodlnější práci s
aplikacemi, nabízí možnost zapojit více pevných disků, ale bývají těžké.
Jejich pořizovací cena je výrazně vyšší než, za jakou by
bylo možné pořídit jeden velice výkonný desktop. Jsou také náročnější na spotřebu energie a mají větší napájecí adaptéry.
•
•
•
•
•
•
•
•
34
+ Výkon
+ Displej (rozlišení i kvalita)
+ Prostorná klávesnice
+ Výbava portů (konektorů/zdířek)
- Hmotnost
- Hlučné chlazení, přehřívání
- Vysoká cena
- Nízká výdrž na baterie
5. Stolní počítače
vs. notebooky
Ačkoliv „normální“ stolní počítače (desktopy) vždy byly,
a pravděpodobně v nejbližší době ještě stále budou, nejčastější
volbou většiny lidí při koupi PC, notebooky se staly v posledních letech také velmi oblíbené. Jejich podíl na trhu neustále
stoupá. Zpočátku byly téměř výhradně používány služebně ve
velkých firmách vzhledem k jejich velmi vysokým nákladům.
V posledních letech však náklady dramaticky klesly, čímž notebooky konečně vstoupily do mainstreamu a staly se běžně
dostupnými i pro širokou veřejnost.
Mnoho lidí dnes používá notebook jako svůj jediný počítač a pro některé z nich notebooky přináší velmi cenné výhody,
bez nichž by se neobešli. Nicméně, notebooky rovněž představují jistou léčku, do které mnoho lidí jejich koupí spadne.
5.1. Přenositelnost
Notebook vám umožní vzít si počítač s sebou. Nejste vázáni na jedno místo, můžete pracovat v kanceláři i doma se
stejným vybavením a stejnými daty. Můžete s sebou všechno
brát na cesty, maximálně si kvůli tomu budete muset vzít nabíječku. Tato jednoduchost, absence mnoha drátů a minimální
nároky na prostor hrají pro notebook.
5.2. Konektivita
Snad všechny dnešní notebooky, bez ohledu na cenovou
kategorii, obsahují bezdrátovou technologii Wi-fi pro připojení
k internetu. Spojení s mobilním telefonem, kapesním počítačem a dalšími zařízeními naopak zajistí Bluetooth a starší
35
modely mají ve své výbavě alespoň infraport. Mezi časté prvky
notebooků patří rovněž integrovaná čtečka paměťových karet
a PCMCIA či Express Card slot, pomocí nichž lze notebook
elegantně rozšířit o nové funkce (například o Wi-fi u starších
modelů).
U stolních počítačů tyto technologie v základní výbavě
chybí. Takže je nutné je přikoupit a (externě) připojit, čímž se
ještě více snižuje mobilita počítače, estetický dojem a mnohdy i
uživatelské pohodlí.
Proto jsou notebooky, co se týče konektivity, daleko
před desktopy.
5.3. Úspora energie
V této oblasti kralují jednoznačně notebooky, které jsou
právě koncipovány na to, aby měly co nejnižší spotřebu elektrické energie.
5.4. Výkon, technologie a kapacita
Většina stolních počítačů poskytuje lepší výkon než notebooky, a přitom jsou ještě i levnější. Technologicky, jsou
jednotlivé komponenty přibližně stejné, ale pro mobilní komponenty platí, že jsou značně „ořezané“ kvůli snížení výkonu a
celkovému snížení spotřeby. Důvodem je hlavně větší mobilita, a aby notebooky vydržely fungovat co nejdéle na baterii.
V posledních letech jde vývoj hardware výrazně napřed
a až na vzácné výjimky jsou nové technologie uvedené ve stolních počítačích vždy s několikaměsíčním předstihem před
notebooky. Uživatelé notebooků jsou tedy vždy technologicky
„pozadu“ za desktopovými uživateli.
Co se týče kapacity a velikosti například platí, že nemůžete získat standardní pevný disk pro notebook, který je
36
stejně velký (kapacitou) jako ty, které se montují do lepších
desktopových počítačů (konkrétně disk s rychlostí 10 000 otáček/min neseženete). Rovněž není možné koupit notebook
s 24 „monitorem.
Omezení pro notebook je ale mnohem víc…
5.5. Cena a poměr cena : výkon
V tomto poměru vede desktop ve výkonnějších konfiguracích. Není problém koupit výkonný multimediální PC
se čtyřjádrovým procesorem za přibližně 30 000 Kč. Za srovnatelný výkon zaplatíte oproti desktopu i 2x více, a přesto již
výkonově desktopový počítač notebookem nedoženete.
Avšak u nejlevnějších notebooků za 10 000 Kč již situace
není tak jednoznačná. Srovnatelný stolní počítač sice bude za
pár tisíc, dokupte však monitor, periferie, operační systém a
jste nad touto částkou. Mnoho menších firem se rozhodlo raději
nakoupit nejlevnější notebooky, které jsou pro psaní a práci s
internetem naprosto dostačující.
Poměr cena : výkon je tedy až na výjimku lepší u desktopového počítače.
5.6. Spolehlivost
Vzhledem k extrémní miniaturizaci a značným designovým omezením spojeným s kompaktností notebooků, a
vzhledem ke skutečnosti, že se s notebooky hodně pohybuje, jsou současné notebooky podstatně méně spolehlivé než
stolní počítače.
Poruchovost je několikanásobně vyšší a je mnohem pravděpodobnější, že notebook bude potřebovat opravu. Notebooky
jsou rovněž dost křehké a vyžadují zvýšenou péči.
37
5.7. Výběr
Existuje několik tisíc modelů notebooků od stovek různých společností, ale i tak jsou možnosti výběru stolního
počítače nesrovnatelně větší. Dnes už to není velký problém,
ale přesto stále nemáte tak širokou nabídku u notebooků jako
u desktopů.
5.8. Konfigurovatelnost a upgrade
Při objednávce nového notebooku budete mít méně možností přizpůsobit vaši vybranou konfiguraci, než byste měli při
výběru desktopu. Většina výrobců notebooků má v nabídce
několik odlišných standardních konfigurací rozlišených podle
parametrů, jako jsou např. velikost obrazovky, procesor, kapacita disku, paměti atd., ze kterých si může uživatel vybrat, ale
možnosti úpravy jednotlivých konfigurací jsou minimální.
Při výběru desktopu se nesetkáme prakticky se žádnými
překážkami (kromě ceny) a můžeme si navolit takřka libovolnou konfiguraci. Toto je velmi silná zbraň stolních počítačů.
Většina stolních počítačů má nesčetné možnosti upgradu. Pokud již nestačí některé komponenty novým programům,
dají se jednoduše vyměnit. Je to určitě levnější než u notebooků,
kde i tak nelze všechno upgradovat. Většinou můžeme pouze
přidat paměť nebo koupit větší disk. U notebooku nelze vyměnit grafickou kartu ani procesor.
Naopak takový desktop můžete rozebrat celý a vyměnit
úplně všechno. A pokud šikovně prodáte původní komponenty, tak upgrade dokonce nebude ani tak finančně náročný.
Mobilní počítač tedy téměř nelze upgradovat a jeho životnost
z pohledu aktuálnosti bere rychle za své.
38
5.9. Ergonomie
Při používání malých notebooků není příliš komfortní
dlouhodobé psaní, neboť malá rovná klávesnice nepodporuje
přirozený úhel zápěstí. A můžeme pokračovat dále: malý displej, touchpad, nepřirozený sklon hlavy nad níže položeným
notebookem atd. To vše je daní za mobilitu.
S notebookem si ovšem můžete lehnout, a měnit tak
během práce polohu páteře, a pro sezení u stolu existují ergonomické podložky. I přesto jsou stolní počítače pro delší práci
komfortnější – mají větší displej a klávesnici. U desktopu většinou sedíte pohodlně, často v ergonomickém křesle, velký
monitor je přesně ve výšce očí cca 70–100 cm od vás.
Pro typické používání notebooků a stolních počítačů je
desktop ergonomicky lepší.
5.10. Design, vzhled, dojem
Notebooky jsou dnes moderní, mívají zajímavý design
(některé až na úkor funkcionality) a uděláte s nimi dojem. Nicméně s tím, jak se stávají stále populárnějšími, najednou zjistíte,
že je má každý a vypadají tak
nějak podobně. Až na výjimky se dnes všechny notebooky
vlastně tváří úplně stejně, a pokud si nekoupíte nějaký hodně
exkluzivní model, tak běžným
tuctovým 15,4“ přenosným
počítačem již dnes nikoho
neohromíte.
ASUS Lamborghini VX2s
Přitom běžný stolní počítač už dávno nevypadá jako
šedá krabice. Výrobci nabízejí v současné době velké množství
různorodých skříní, které svým vzhledem určitě zaujmou.
39
Existují i nadšenci, kteří si staví vlastní skříně pro svůj počítač, a výsledný efekt je tak často velmi působivý a unikátní. V
obýváku tedy může být desktopové PC v pěkné skříni designovou ozdobou, zatímco ležící notebook na stole moc parády
neudělá.
V tomto srovnání notebooků a desktopů asi nenajdeme
jasného vítěze.
40
6.Jak koupit
PC/Notebook
Výběrem počítače se v dnešní době zabývá stále více lidí,
zvláště před Vánocemi. Počítač se totiž v dnešní přetechnizované době stává běžnou součástí domácností. Důležitá otázka,
kterou si musíte položit, zní: na co budete počítač používat a
jak dlouho do něj nechcete investovat ani korunu?
Co dělat, pokud chcete, aby váš nový počítač byl za pár měsíců, nebo dokonce roků, stále funkční a dostatečně výkonný?
I tady platí známé pravidlo zlaté střední cesty. Podezřele levné
věci vzbuzují obavu z nedostatečné kvality na úkor nižší ceny.
Proto byste měli při nákupu takového stroje skutečně zvážit,
zda je pro vás opravdu výhodné ušetřit pár korun a riskovat, že
brzy navštívíte obchod s počítačovou technikou a budete třeba
kupovat nový stroj, protože stávající nebude stačit požadovaným nárokům (či některé součásti budou nekvalitní).
Při výběru stolního PC máte dvě možnosti. Buď si koupíte značkový počítač od více, či méně renomované firmy, nebo
se budete snažit ušetřit a necháte si počítač poskládat z jednotlivých součástek od svého známého – počítačového odborníka.
Každá možnost má své výhody i nevýhody. U notebooku máte
pouze jednu, a to koupit si hotový počítač, většinou s předinstalovaným operačním systémem.
Koupit si značkový počítač je většinou rychlejší cesta k
novému stroji. Stačí zajít do prodejny a vybrat si z nabídky prodejců. Většina má internetové stránky s ceníky, takže si svůj
nový počítač můžete vybrat v pohodlí domova. Další výhodou
výběru pomocí internetu je, že si můžete porovnat konkurenční nabídky. Když nejste s nabízenými počítači spokojeni, je tu
41
možnost jej za příplatek vylepšit. Problémem bývá malá operační paměť, nebo pevný disk.
Při koupi značkového počítače v supermarketech a hypermarketech je třeba zvýšené pozornosti na to, z jakých dílů
se sestava skládá. Prodejci ve snaze nabídnout nižší celkovou
cenu někdy nainstalují do počítače malou operační paměť nebo
již zastaralou základní desku. Malá paměť se dá vyřešit už zmíněným upgradem. Ale výměna základní desky je obtížnější, a
někdy dokonce nemožná, kvůli nekompatibilitě jednotlivých
zařízení na ní. V obchodech, které se zaobírají jenom prodeji
počítačů, je riziko nižší. Ve specializovaném obchodě bývá zaučený personál, který se v problematice vyzná.
Když se přece jen rozhodnete pro tzv. skládačku, dobře si
spočítejte, kolik vás bude stát. Ceny značkových a skládaných
počítačů jsou dnes už téměř vyrovnané. Výhodou skládačky je,
že máte v počítači přesně to, co chcete, což ocení hlavně zkušenější uživatelé. Další výhodou tohoto řešení je, že když se
nějaká součástka pokazí, reklamujete jen ji. Jsou případy, kdy
můžete počítač v omezené míře používat i v průběhu reklamace. Dobrá rada zní: důležité údaje si před odevzdáním do
servisu vypalte na CD nebo DVD disk, respektive zálohujte si
je průběžně.
42
Při koupi počítače, zejména u
notebooku, je třeba dbát na to, abyste
ho kupovali s operačním systémem.
Ten je u seriózních prodejců přímo
započtený v ceně, a proto je třeba při
porovnávání nabídek na to myslet.
Zejména v případě, že se rozhodujete mezi značkovým počítačem a
Operační systém má
skládačkou. Když operační systém
také svoji cenu
kupujete, nezapomeňte si zkontrolovat, že je též na faktuře. Stává se totiž, že někteří prodejci
vám operační systém prodají, ale je to nelegální kopie. Když
jej budete mít na faktuře, jste kryti před ochránci autorských
práv.
Ověřte si též, jaký operační systém vám prodávají. V dnešní době se používá zejména Windows Vista nebo Windows 7,
doporučujeme spíše Windows 7, jsou přece jen více vyladěné.
Můžete se také setkat s některou distribucí operačního systému
Linux. Jeho výhoda spočívá v nulové ceně, tedy je zadarmo, a
mnoho odborníků tvrdí, že je i bezpečnější. Je však složitější na
ovládaní a zpravidla v něm neběží software určený pro operační systém Windows.
6.1. Kategorizace počítačů
Abychom mohli lépe poradit, jaký počítač si máte koupit,
rozdělíme je do několika kategorií. Výše zmíněná otázka, na co
budete počítač používat, vás začlení do určité kategorie. Počítače tedy rozdělíme následovně:
•
•
•
•
•
Kancelářský počítač
Manažerský
Herní
Grafika/Video
Tablet PC
6.1.1. Kancelářský
Každodenním pomocníkem podnikatele nebo zaměstnance nemusí být vždy ten nejvýkonnější, nejdražší a nejnovější
počítač. Pro běžnou kancelářskou agendu postačí i velmi jednoduchý počítač, který hravě a bez problémů zvládne kancelářské
aplikace, jako je například účetnictví, Word, Excel, Outlook i
jiné programy. Nemusíte se ani bát, že by byl kancelářský počítač nějak výrazně ochuzený.
Internet, přehrávání MP3 a v závislosti na konfiguraci i
přehrávání DVD a vypalování je pro něj hračkou. K tomu
43
všemu se kancelářské počítače vyznačují nízkou spotřebou i
hlučností, a hlavně cenou, která je v kombinaci s velmi výrazně
příznivým poměrem cena/výkon zásadním argumentem k jeho
koupi.
1. Stolní PC nebo notebook
U kancelářského počítače se obvykle nepředpokládá, že
bude využíván na výpočetně složité úkoly, jakými jsou zejména hry. Proto je vhodný jak stolní počítač, tak levnější notebook.
Záleží na vás, jestli si práci nosíte domu, nebo pracujete pouze v
kanceláři. U druhé možnosti jednoznačně vítězí notebook, který se snadněji přesouvá z místa na místo. U stolního počítače je
přesun zdlouhavý a při každodenní rutině nereálný. Když však
počítač využíváte pouze na jednom místě, je lepší stolní varianta, která se pohodlněji ovládá a za stejnou cenu můžete dostat
výkonnější stroj (u nejslabších je otázka ceny diskutabilní).
2. Procesor
Procesor u stolního počítače nemusí být moc výkonný.
Každý procesor z dnešní nabídky pokrývá potřeby běžného kancelářského počítače. Stačí si vybrat jakýkoli za nejnižší
cenu. Také se nemusíte trápit, kterou značku (Intel nebo AMD)
zvolit, řiďte se pouze cenou.
Když však máte k dispozici více peněz, můžete zvolit
dražší vícejádrovou variantu. Výhodou bude, že váš počítač
bude rychlejší, což u kancelářského počítače není až tak podstatné, ale hlavně bude stabilnější a snadněji se vám podaří
přerušit zaseknuté programy.
3. Operační paměť
Čím více paměti má váš počítač, tím více aplikací můžete
44
spouštět a jejich běh bude svižnější. Kancelářský počítač vyžaduje, aby na něm bez větších prodlev běžel operační systém se
spuštěným internetovým prohlížečem, textovým, tabulkovým
editorem a e-mailovým klientem. Podle testů na internetu je pro
počítač s operačním systémem Windows XP dostačujících 512
MB paměti. V dnešní době se ale do popředí dostávají systémy
jako Windows Vista a Windows 7, a ty mají vyšší hardwarové
nároky. U Visty je doporučená velikost paměti alespoň 1 GB a
u Windows 7 dokonce 2 GB.
4. Základní deska
Základní deska je stavebním kamenem všech počítačů.
Určuje, jaký typ procesorů, disků a řady dalších zařízení na ni
můžete připojit. U kancelářského počítače není třeba, aby deska
podporovala nejnovější technologie. Stačí zvolit správný typ,
aby se dala osadit vámi zvoleným typem procesoru. Při koupi
se raději poraďte s prodavači ve specializovaných prodejnách,
abyste se vyhnuli zbytečným problémům s nekompatibilitou
procesoru a desky.
Nezbytnou součástí dnešního PC jsou USB porty. Těmito
porty disponuje každá současná deska. Dejte si však pozor na
jejich počet. Optimální se pohybuje kolem čtyř.
5. Grafická karta
Na kancelářských PC nechceme pracovat s náročnými
grafickými aplikacemi ani hrát hry. Tudíž jsou naše nároky
na grafickou kartu nízké. Postačí, když bude integrovaná na
základní desce (tzn. bude její součástí). V tomto bodě je nutné
poznamenat, že integrované grafické karty pro své fungovaní
odříznou část operační paměti. Nejedná se však o velké množství (při provozu kancelářských aplikací) a na celkové rychlosti
systému se to projeví jenom nepatrně.
45
6. Pevný disk
Kapacita pevného disku se odvíjí od charakteru dat,
který na něm budeme ukládat. Kancelářský počítač vyžaduje převážně uchovávání dokumentů z kancelářských aplikací,
jakými jsou Word a Excel, a udržování historie elektronické
pošty. Tyto typy dat nevyžadují rozsáhlé diskové kapacity, a
proto stačí sáhnout po běžných diskových kapacitách, cca od
320 GB u stolního počítače a u notebooku ještě méně, abychom
dosáhli nižší ceny.
Poznámka: Tento údaj se však rychle mění. Ty nejmenší
kapacity disků nebývají v poměru kapacity ku ceně nejvýhodnější, a kapacita se přitom každým rokem výrazně navyšuje.
7. Zvuk
Opět v kanceláři postačí základ. Vystačíme si s integrovanou zvukovou kartou. Kancelářské aplikace přece nevyžadují
prostorový zvuk. Navíc je otázkou, zda k počítači koupíte reproduktory (u notebooku bývají nějaké jednoduché vždy).
8. Monitor
Je běžné, že člověk využívající kancelářské PC za ním stráví hodně času, protože na něm dělá veškerou svou práci. Proto
je třeba dbát na zdraví a koupit monitor co možná nejšetrnější
k očím. Nedoporučujeme kupovat zastaralé CRT monitory, ale
raději LCD displeje, které jsou vhodné zejména pro statický obsah, což je pro kancelář typické.
9. Klávesnice a myš
Při výběru notebooku nemáme moc na výběr, co se týče
klávesnice, kupujeme si ji spolu s ním. Samozřejmě dá se k
němu dokoupit externí klávesnice, ale pro převoz je to již
nepraktické. U stolního počítače doporučujeme koupit ergonomickou klávesnici, která rukám umožní příjemné a nenáročné
ovládaní. Dejte si pozor na to, aby speciální tlačítka kláves-
46
nice, jakými jsou např. změna hlasitosti, nebyla umístěna mezi
běžnými klávesami, ale někde okolo (a nebo vůbec). Když máte
tlačítko pro uspání umístěné pod klávesou DELETE, může se
vám často stávat, že místo vymazání textu uspíte počítač.
Myš postačí jakákoliv dvoutlačítková s rolovacím kolečkem. Mnoho výrobců přechází z PS/2 portu na USB variantu,
kterou vám doporučujeme (často bývá doplněna o redukci na
PS/2, zatímco spolehlivé a levné opačné redukce neexistují). V
případě notebooku je nutné volit USB variantu. Dále by myš
měla být samozřejmě optická (ale kuličkové myši se snad již
nevyrábí). Také se začínají používat kvalitnější laserové myši,
protože mají lepší citlivost. Pokud jste levák, vyberte si myš,
která není tvarována výhradně pro pravou ruku.
6.1.2. Manažerský
Manažerský typ počítače je téměř ve všem podobný kancelářskému. Využívá se na podobné účely: psaní dokumentů,
kontrola pošty, prezentace atd. Je tady však jeden podstatný
rozdíl. Manažer často běhá po různých schůzkách a potřebuje
mít svůj počítač při sobě. Proto je jasné, že si nepořídí stolní počítač, ale notebook, se kterým může jezdit kdekoliv.
Jak jsem už zmínil, manažer používá počítač také na prezentaci, a proto potřebuje zapojit svůj notebook do projektoru
nebo televize. Je tedy důležité, aby jeho laptop disponoval
grafickým výstupem, a to nejlépe ve dvou nejpoužívanějších
druzích – SVGA a HDMI.
U manažerského počítače se také vyplatí více investovat
do operační paměti, aby byla prezentace svižnější, když na ní
budou kapacitně náročnější obrázky.
Posledním důležitým faktorem je výdrž baterie. Často
se stává, že manažer musí pracovat mimo svoji kancelář, kde
nemá přístup k zásuvce. Proto by měl mít notebook, který něco
vydrží. Měl by volit baterii s výdrži alespoň pět hodin.
47
Když nebudete do počítače ukládat objemná data, jakými
jsou filmy, zvolte raději notebook s menší kapacitou disku. Disky s menší kapacitou méně zahřívají počítač a spotřebují méně
energie, tedy vaše baterie vydrží delší dobu.
6.1.3. Herní
Už dávno neplatí, že na hry stačí „obyčejný“ počítač. Aby
bylo možné využít všech možností, které hra nabízí, je nutné,
aby PC byl již s tímto cílem navržen. Základem je vždy výkonná grafická karta, která společně se zbytkem počítače vytváří
ideální podmínky pro hraní her. Pro fajnšmekry a účastníky
různých LAN párty jsou využívané i sestavy s UV lampami a
jiným tuningovým sortimentem, který dotváří vzhled a atraktivitu PC.
Je důležité zmínit, že na krabici od her jsou uvedeny požadavky, které počítač musí splňovat, aby se na něm daná hra
spustila. Tyto požadavky jsou rozděleny do dvou kategorií.
První z nich se označuje minimální požadavky, určují minimum na to, aby hra šla spustit. Druhá se jmenuje doporučené
požadavky. Když váš počítač splňuje tyto doporučené požadavky, nemáte se čeho bát. Hru si zahrajete ve výborné grafické
kvalitě.
1. Stolní PC nebo notebook
Pro vášnivé hráče se koupě notebooku rozhodně nedoporučuje. Notebooky nenabízejí výkon, jaký dokáže nabídnout
stolní PC. Přesto máme k dispozici výkonné přenosné počítače. Jsou však mnohem dražší a pro většinu hráčů nedostupné.
Také komfort ovládaní stolního PC je mnohem vyšší než u
notebooků.
2. Procesor
Herní PC potřebuje vysoký výpočetní výkon, a proto
byste pro něj měli vybrat výkonný procesor. Patří mezi ně ví-
48
cejádrové procesory řady Core 2 Duo od firmy Intel a Athlon 64
X2 od společnosti AMD. Samozřejmě jsou tyto procesory drahé
ale, když si chceme hru pořádně užít, procesor není komponenta, na které by se mělo šetřit.
3. Operační paměť
Dalším kritickým místem pro hraní her je operační paměť. Její velikost určuje, jak rychle se hra spustí či jak kvalitní
modely a animace ve hře budou (ovlivňuje úroveň detailů ve
hře). Nároky her se kus od kusu liší, ale vždy platí: čím více,
tím lépe.
4. Základní deska
U základní desky pro herní PC je třeba si dávat pozor na
to, zda podporuje sběrnici PCI-Express. Tato sběrnice zabezpečí rychlý přenos dat mezi procesorem a grafickou kartou.
Výkonná grafická karta je k ničemu, jestliže do ní neproudí
včas dostatek dat.
Taktéž zkontrolujte, jestli je deska vybavena dostatečným
počtem USB portů.
5. Grafická karta
Grafická karta je pro hry klíčovým prvkem. Ona totiž řeší
většinu výpočtů spojených se zobrazováním grafiky her. Herní
grafické karty se dělí do následujících tří skupin:
• Lowend
• Mainstream
• Highend
Lowend
Jak už z názvu vypovídá, jedná se o nejlevnější druh karet. To se ale odráží i v jejich výkonu. Lowendové grafické
49
karty nejsou vhodné pro hráče. Hodí se spíše do kancelářských
PC. Jedině hráč, který fandí starým hrám, využije těchto karet.
Mainstream
Do mainstreamu patří karty s průměrným výkonem. Zahrajete si na nich téměř každou hru, ale ne v plných detailech
a se všemi možnými efekty, které hra nabízí. Hodí se, když nemáte zrovna moc peněz, ale chcete si nějakou hru zahrát. U
stolního PC není problém později upgradovat na grafickou
kartu z lepší třídy.
Highend
Do téhle skupiny patří nejvýkonnější karty. Je to elita
na trhu. S těmito kartami spustíte prakticky jakoukoliv hru v
nejvyšší kvalitě. Samozřejmě, pokud jste nešetřili na jiných důležitých komponentách, jako je procesor a paměť.
Nabídka výrobců grafických karet se neustále mění, a proto nemá smysl zde zmiňovat, které karty do jednotlivých řad
patří. Aktuální rozdělení najdete na stránkách výrobců, nebo v
článcích dostupných na internetu.
6. Pevný disk
Časy, kdy se hry spouštěly převážně z diskových médií, jako CD-ROM, jsou pryč. Teď se všechen obsah CD a DVD
kopíruje na disk, což vyžaduje dostatek volného místa. Proto
byste si měli vybrat disk, který je dostatečně velký a také hodně
rychlý, protože hra při svém běhu neustále přistupuje k datům
na něm.
7. Zvuk
Většina moderních her podporuje prostorový zvuk, a tak
byste se neměli spoléhat na zvukovou kartu integrovanou na
desce. Ta tuto techniku zvukového výstupu určitě nebude podporovat. Kupte si raději základní desku, která je bez zvukové
50
karty, čímž ušetříte nějaké drobné, a dokupte si lepší „zvukovku“ jako samostatné zařízení. Zvukové karty podporující
prostorový zvuk mají v názvů označení 5.1.
8. Monitor
Pro hraní her je důležitý velký monitor, aby na něm vyniklo prostředí a akce hry. Zakoupením LCD monitoru s velkou
úhlopříčkou kolem 19–20 palců neuděláte chybu. I přesto, jak
velkou plochu tyto monitory mají, nezaberou na stole mnoho místa, protože jsou tenké. V minulosti tyto typy monitorů
nebyly dost rychlé, a nestíhaly vykreslovat rychle se měnící
prostředí. Dnes je však situace jiná a každý z nabízených LCD
monitorů bez problémů zvládá jak statické, tak i dynamické
akční typy her.
9. Klávesnice a myš
U her jsou tato zařízení velmi důležitá, protože je pomocí
nich ovládáte. Klávesnice by měla být pro vás pohodlná, doporučujeme vám vyzkoušet více typů, než se rozhodnete nějakou
z nich koupit. Podobně jako u kancelářského počítače platí i
tady zásada, abyste si dali pozor na umístění tlačítek pro speciální funkce.
Pro myš též platí, že by měla být pohodlná, a nejen to.
U her, zejména u akčních, záleží na každém malém pohybu
kurzoru, který uděláte. Proto si kupte myš, která má vysoké
rozlišení (několik tisíc DPI). Prodejce u takových typů myší
většinou uvádí, že jsou určené pro hraní.
6.1.4. Grafika, video
Podobně jako byla analogie mezi kancelářským a manažerským počítačem, platí i u herního stroje a počítače určeného
pro grafiku nebo video. Jedná se o výkonný počítač, který nebude nejlevnější.
51
Rozdíl mezi nimi je v tom, že počítač na grafiku a video
není primárně určen pro hraní, ale pro práci s obrázky a virtuálními modely. Obraz je reprezentován velikou množinou dat,
a proto jeho zpracování vyžaduje vysoký výpočetní výkon stejně jako hry.
Rozdíl bude v grafické kartě. Po dosavadním čtení si možná myslíte, že lepší karty než ty highendové neexistují. Opak
je však pravdou. Existují ještě karty specializované na profesionální grafiku. S herními se výkonově obtížně porovnávají,
protože byly vyrobeny za jiným účelem, to je také důvod, proč
jsme je výše nezmínili. Profesionální grafické karty jsou navrženy pro grafické aplikace jako 3D Studio Max, Maya a podobně.
Tyto programy používají architekti a grafičtí designéři, kteří
modelují virtuální svět. Požadavky těchto aplikací jsou odlišné od her, a proto také vyžadují odlišný návrh grafické karty.
Firma ATI nabízí karty typu FIRE GL a společnost nVidia zase
karty typu Quadro FX.
Jedinou maličkostí, kterou můžeme u těchto počítačů
oproti herním opomenout, je herní myš s vysokým rozlišením.
6.1.5. Tablet PC
Poslední kategorií počítačů je Tablet PC. Nepleťte si však
tablet a Tablet PC.
Tablet PC, kterému se věnuje tato
sekce, je samostatně funkční zařízení
připomínající notebook. Oproti tomu
tablet je zařízení, které se připojí k počítači, a až poté se s ním dá pracovat
(slouží k přenosu kresby „digitální
tužkou“ do počítače).
Tablet PC
52
Existuje několik typů Tablet PC a jejich využití:
• Booklet
• Slate
• Konvertibilní
Booklet
Na první pohled verze booklet vypadá jako kniha, uvnitř
se však skrývá PC. Využívají se jako plánovací kalendáře, čtečky elektronických knih, či k prohlížení fotoalb.
Slate
Charakteristické jsou kompaktní rozměry. Je tedy pro vás
vhodný, když ho berete často na cestu s sebou. Dá se k němu připojit klávesnice, pokud disponuje odpovídajícím rozhraním.
Konvertibilní
Mají klávesnici stejnou jako notebooky. Navíc oproti notebookům obsahují dotykový displej. Hodí se tedy na kreslení
a také na rychlé zadávaní textu pomocí klávesnice.
53
54
7. JAK NA TO –
OPERAČNÍ SYSTÉM A
PRVNÍ SPUŠTĚNÍ PC
Již víte, co je to počítač, jaké druhy se běžně používají, a
na co se zaměřit při výběru PC. Nyní se dostáváme konečně k
softwaru. A začneme nejdřív operačním systémem (konkrétně
Windows). Poté si ukážeme případ prvního spuštění počítače.
7.1. Co je to operační systém
Operační systém (dále jen OS) je základní software, bez
kterého by počítač nefungoval. V podstatě každé elektronické
zařízení má nějaký OS, tedy i ty staré mobily, u kterých se to
výslovně neuvádí. Operační systém zahrnuje programy, které
poskytují základní funkce počítače uživateli a zprostředkovávají přístup k nim pro ostatní programy. Díky OS mají vývojáři
aplikací jednodušší práci a nemusí vědět, jak přesně funguje
procesor, jak se fyzicky ukládají soubory na disk apod.
Pokud si to tedy shrneme, operační sytém:
• organizuje přístup a využívání zdrojů počítače
(čas procesoru, přístup k datům na discích, přístup
do paměti),
• zajišťuje fyzicky vstup a výstup dat podle požadavků ostatních programů,
• komunikuje s uživatelem (dle pokynů vykonává
požadované akce),
• reaguje na chybové stavy programů a mylné
požadavky uživatele, aby nedošlo k zásadnímu poškození systému nebo ztrátě dat.
55
Zkrátka bez OS se neobejdete, ale zároveň vám práci velmi usnadňuje. Bez něj by práce s počítačem byla činností pro
vědce, nikoliv pro běžného uživatele.
Koupený počítač však nemusí obsahovat operační systém,
to záleží na prodejci, co nabízí a jak je počítač drahý. OS totiž
není zadarmo (vyjma mnoha variant Linuxu, se kterými byste
ale neměli začínat, protože přece jen Windows převládají všude
kolem, a tak pro vás jako začátečníka je lepší se naučit pracovat
nejdříve s nimi).
V současnosti převládá operační systém od americké společnosti Microsoft (kromě již zmíněného Linuxu ještě existují
komerční UNIX systémy, dříve zmíněný OS od Apple a několik
ojedinělých dalších systémů, například Chromium od společnosti Google, které má být určeno pro počítače stále připojené
k internetu). V našich materiálech se budeme věnovat převážně verzi Windows 7 (z roku 2009), která je jednou z nejlepších
v současné době používaných. Windows Vista vám doporučujeme přeskočit, ale je možné, že se setkáte s Windows XP,
které i přes svůj věk stále vedou a přestaly se prodávat teprve
nedávno.
7.2. První spuštění Windows
Pokud jste počítač s Windows právě koupili, buď vám prodejce nastavil i pár prvotních nastavení, nebo vás potká kratší
průvodce prvním spuštěním. V něm byste ale vesměs nemuseli
nic měnit, pouze případně opravit čas a časové pásmo a mohli
byste si změnit název počítače na nějaký jednoduchý název (bez
diakritiky, pouze základní písmena abecedy a čísla, ale může to
být cokoliv, třeba i slovo „pocitac“).
Nyní předpokládáme, že Windows jsou již vámi nebo
někým jiným nastaveny, a tak spuštění probíhá stejně jako
vždycky v budoucnu.
56
Po zapnutí počítače tlačítkem proběhne nejprve inicializace počítače a jeho BIOSu, kontrola paměti a přítomnosti disku
apod. Zde by po vás počítač neměl nic požadovat (v opačném
případě je někde nějaký problém, a tudíž se budete muset obrátit na někoho, kdo se v počítačích vyzná, nebo na servis).
Windows začnou samy nabíhat – počítač tzv. „bootuje“ [bůtuje]. Tato sekvence může trvat i přes minutu nebo dvě, záleží na
výkonu počítače a objemu instalovaných programů. Neděste
se, pokud bude monitor v průběhu náběhu zhasínat nebo občas blikat. Obrazovka s logem Windows se může změnit i na
výpisy nějakých příkazů, to vše bývá normální. Současně bude
možná slabě slyšet pevný disk, jak chrastí (protože zrovna
musí načítat obrovské objemy souborů), což bývá i doprovázeno blikáním nebo svícením kontrolky na přední straně počítače
(notebooky také mívají nějaký takový indikátor, zpravidla okolo klávesnice).
Vaše úloha nastává až později, a to ve dvou možných případech. V obou případech se zpravidla zklidní činnosti disku,
ne však vždy úplně (neměl by už pracovat tak „zuřivě“):
1. Windows naběhnou do uvítací obrazovky a nabízí vám
výběr uživatele (pravděpodobně zde bude jen jeden a je jen na
prodejci, jaké jméno mu vyplnil, může to být vaše jméno, může
to být „Standard“, může to být něco jiného)
• v tomto případě klikněte na uživatele, pokud je
jich tam více, tak klikněte na toho, který nemá u sebe
napsáno „guest“ ani „administrátor“ či „správce“,
• poté čekejte, než se systém dostane do stavu v
bodě 2.
2. Windows naběhnou kompletně a vy uvidíte tzv. Plochu
s ikonami (možná jen jednou – Koš) a hlavní lištou s hodinami
a datem i dalšími ikonkami, zároveň byste měli někde na obrazovce vidět kurzor myši - šipku
57
• pokud kurzor myši již vypadá jako šipka, a ne
jako přesýpací hodiny či točící se modrá kružnice a
zdá se, že obraz je stabilní, že už se nic neobjevuje
a nemění, můžete začít pracovat dále podle tohoto
článku.
Výchozí plocha
7.3. Soubory, složky, a jak s tím souvisí ikony
Nejprve nám dovolte pár slov o principu uložení dat, protože s tím souvisí základy práce s Windows.
Všechna data a programy v počítači jsou uloženy v souborech. Představte si je jako sešité svazky papírů. Můžete mít třeba
jen jeden papír (dopis) nebo svazek několika papírů (smlouva)
či štos mnoha desítek listů (katalog, manuál, směrnice…).
Stejně tak soubor v počítači může obsahovat pár slov nebo
mnoho stránek. Ovšem jelikož souborem může být i aplikace,
nemůžeme ho měřit na stránky. V oblasti počítačů se použí-
58
vá jako jednotka velikosti bajt (anglicky byte) – pozor, neplést
s jednotkou bit. Bajt má správně zkratku velké B (bit je malé b).
A 1 napsaný znak odpovídá minimálně 1 bajtu (napsaný vzkaz,
který má třeba 500 znaků tedy musí být v souboru o minimálně 500 bajtech, ale k tomu bývá nějaká identifikace, o jaký jde
soubor, a pokud to bude třeba ve Wordu nebo v jiném editoru
umožňujícím text vizuálně formátovat, zabere mnohem více).
Počítání bajtů bohužel není tak jednoduché. Z historických důvodů totiž jeden kB (tedy kilobajt) není 1 000 bajtů, ale
1 024 bajtů. Taktéž 1 MB (megabajt) je 1 024 kilobajtů atd.
Pro běžného uživatele je to zanedbatelný rozdíl, ale je
dobré to vědět, protože někdy obchodníci apod. uvádí nesprávné hodnoty (pouze po tisících, ne po 1 024), a tak dosahují
u velkých kapacit trochu rozdílných hodnot (třeba u kapacity
nabízeného pevného disku). Pokud si ale pro představu budete
říkat, že 1 MB je 1 000 kB, nic se nestane, ostatně tak i pokročilí
uživatelé často přemýšlí.
Souborem může být třeba dopis nebo jakýkoliv jiný
textový dokument (např. z Wordu), tabulka, webová stránka,
obrázek, hudební skladba, video, spustitelný soubor, neboli
aplikace (program) či nějaká databáze a další podpůrná data
(mnoho programů má tzv. knihovny, což jsou soubory s dalšími funkcemi, jako uživatele vás to ovšem nezajímá, taktéž
mnoho programů zapisuje různá nastavení a rozdělanou práci
do pomocných souborů apod.). A velikosti souborů jsou od 1
bajtu až po několik GB (to se týká ale jen několika málo specifických druhů soborů, třeba filmů nebo kopií DVD).
Soubory mohou mít ještě několik příznaků, mohou být:
• skryté,
• jen pro čtení,
• systémové.
59
Každý soubor může mít jeden, dva nebo všechny tři příznaky. Jejich význam je dvojí, jednak v standardně nastavených
Windows se vám skryté a systémové soubory nezobrazují,
takže je nemůžete ani omylem smazat (ale to neznamená, že
nemůžete stejně smazat něco důležitého), jednak pokud byste
je mazali, systém vás na to extra upozorní (a to se týká i těch
„jen pro čtení“).
Kdybyste měli v kanceláři pouze hromady papírů, asi
byste se v nich brzy nevyznali. Proto používáte různé šanony,
šuplíky, desky…
Stejně tak v počítači se mohou soubory uspořádat
do tzv. složek (anglicky folder), dříve se používal výraz „adresář“ (anglicky directory) a dodnes se občas v hovoru používá.
Složka může v podstatě obsahovat neomezené množství souborů (nebo žádný) a neomezené množství dalších složek. Ze
složek tak můžete vytvářet stromovou strukturu, stejně jako
když máte polici a v ní několik šanonů, a v nich třeba ještě vícero desek. Velikost složky se rovná velikosti všech souborů v ní,
a to včetně všech jejích podsložek.
Důležité je, že soubory i složky lze pojmenovávat, a ve
Windows můžete používat všechna písmena, včetně písmen s
diakritikou, dále mezery, číslice a některé další znaky (pomlčka
-, podtržítko _ a ještě několik, ale jiné bychom vám nedoporučovali používat).
Rozumným pravidlem je nepojmenovávat soubory a
složky více jak několika slovy a optimálně moc nepoužívat českou diakritiku (v některých případech selhání počítače by se
takový soubor mohl poškodit a mohl by být větší problém ho
obnovit) .
Soubor se od složky liší i tím, že má tzv. příponu. Při standardním nastavení Windows ji u názvu nevidíte, ale je od ní
odvozena ikona souboru (obrázek) a podle přípony OS pozná,
60
o jaký typ souboru jde. Díky tomu třeba ví, že když chcete otevřít fotografii (přípona .jpeg nebo .jpg), spustí nainstalovaný
prohlížeč obrázků. Přípona se odděluje tečkou. Takže kompletní název může třeba být: fotka1.jpg. Z bezpečnostních důvodů
doporučujeme přenastavit Windows, aby příponu zobrazovaly, ještě se k tomu vrátíme.
Název může kombinovat velká i malá písmena dle libosti,
pouze ze zvyku budeme většinou v našich příkladech mít názvy složek s velkým písmenem na začátku. Windows na rozdíl
od Linuxu nerozlišují velikost písmen, zde jde jen o kosmetickou záležitost. Ovšem v Linuxu by Dopis.doc a dopis.doc byly
dva různé soubory. Windows vám však neumožní vytvořit
oba, ale jen jeden z nich (a ten libovolně přejmenovávat na malá
a velká písmena).
Pochopit princip složek a souborů v nich je zásadní pro
správnou práci s počítačem, abyste nepostupovali jen podle
naučených postupů, ale rozuměli tomu, co děláte, a proč se
počítač chová tak, jak se chová.
Celková struktura dat v počítači vypadá tak, že máte
fyzicky v počítači pevný disk (fyzicky myslíme jako jedno zařízení připojené k počítači), zpravidla jeden. Ten však může být
rozdělen na několik logických jednotek (též se říká disků). Ty
jsou něco jako složka, mají svůj název, akorát pro odlišení je
to pouze písmeno. A tak standardně máte na počítači jen disk
C:, na kterém jsou nainstalovány Windows i umístěny později
vaše dokumenty a všechna data a aplikace.
Složky si můžete libovolně vytvářet, a tak třeba můžete
mít disk C:, na kterém budete mít svoji složku „Moje“, a pod ní
složku „Fotky“ a složku „Dopisy“ a ve složce Fotky navíc bude
složka „Dovolena“, kde budou fotky z poslední dovolené.
Pokud bychom chtěli zapsat, kde jsou vaše fotky z dovolené,
uvedeme: C:\Fotky\Dovolena – což je tzv. cesta. Konkrétní fotka bude třeba C:\Fotky\Dovolena\fotka1.jpg – toto
61
je přesný identifikátor souboru. Současně třeba budete mít v
C:\Dopisy\dopis_rodicum.doc mít uložený dopis, který jste
nedávno psali. Windows vytvářejí několik svých základních
složek (např.: C:\Windows).
Jak by mohla vypadat výše nastíněná struktura, vidíte na
následujícím obrázku:
Soubory a složky lze vytvářet, přejmenovávat a mazat.
Dále můžete kopírovat a přesouvat, více k tomu až později v
tomto článku.
62
Zmínili jsme ikony, to jsou jednoduché malé obrázky,
které napomáhají v odlišení souborů ve Windows podle jejich typů a v případě zástupců souborů podle volby uživatele.
Upozorňujeme však, že ikona i popsaný typ souboru (tře-
ba v jeho Vlastnostech nebo v podrobném výpisu souborů)
může změnit jakýkoliv program, který spustíte (a třeba i nějaký virus). Přípona je tedy to nejdůležitější, ovšem i tu může
jakýkoliv program nebo uživatel změnit. Ale v takovém případě jen nepůjde soubor správně spustit,
takže tady je menší míra nebezpečí,
než když si budete podle ikony a typu
myslet, že spouštíte obrázek, a přitom
půjde o spustitelný soubor (tedy aplikaci), který může obsahovat virus či
jiný škodlivý software.
Složka má také svoji ikonu
(zpravidla žlutý obrázek složky jako
desek).
Ikona složky
Existují dva speciální druhy souborů (bez ohledu na to,
jaké mají zmíněné příznaky, tedy jestli jsou třeba skryté nebo
ne): zástupce souboru a spustitelný soubor.
Zástupce je cosi jako odkaz na
jiný soubor nebo složku ‑ na jiné
umístění na disku. Mívá pár bajtů
až třeba jeden kilobajt a má příponu
.lnk . Můžete mu změnit ikonu na
cokoliv a pojmenovat ho libovolně.
Ikona zástupce bývá standardně
doplněna o maličkou zahnutou šipečku v rohu. Na obrázku vidíte
speciální systémovou ikonu apliIkona Koše a zástupci
kace Koš, poté zástupce na Koš již
se šipečkou, a poté zástupce například na aplikaci Malování
(pro práci jednoduchou úpravu obrázků).
Zástupci často bývají na Ploše Windows, kde reprezentují odkazy na spustitelné soubory jednotlivých aplikací, ale
můžete si vytvořit zástupce od jakéhokoliv souboru, včetně
63
dokumentu nebo od jakékoliv složky pro rychlejší přístup do
ní. O tom všem více dále v tomto článku.
Spustitelný soubor je aplikace. Nejčastěji má příponu
.exe, ale existují i další: .bat, .com, .scr a specifické jako .vbs, .js.
Na tyto soubory pozor! Spustitelný znamená, že je to program,
že tedy po jeho spuštění se vykonávají instrukce, které mu zadal programátor, a může tedy jít o škodlivý software. Takže
spouštět tyto soubory byste měli jen, pokud víte, odkud jsou
a k čemu (to platí hlavně, pokud vám přijdou elektronickou
poštou).
7.3.1. Plocha
Jak jsme už uvedli, princip složek a souborů je základ pro
pochopení počítače. A Plocha je ve skutečnosti složka, jen má
ve Windows speciální postavení.
V praxi jako běžný uživatel se s Plochou setkáte jako s
první věcí. Je skutečně myšlena jako pracovní plocha stolu.
Jsou na ní rozeseté ikony zástupců na některé programy a místa počítače. Má případně nastavenou nějakou tapetu (obrázek
na pozadí) nebo jen barvu a zabírá největší část obrazu po náběhu Windows. Základní Plochu, jak ji asi uvidíte u čerstvě
nainstalovaných Windows, jsme si ukázali na začátku tohoto
článku (první obrázek).
Jak jsme řekli, ikony jsou obrázky u souborů, a zástupce
je také soubor, který odkazuje na jiné soubory. Tzn. když řekneme, že na Ploše jsou ikony, myslíme tím soubory a složky
(zpravidla zástupce), a tudíž již asi vidíte podobnost s obyčejnou složkou. Ona se od ní liší v podstatě jen tím, že se na ni dá
lehce dostat z různých míst počítače a že má ono pozadí.
Plocha je tedy složka, která se vám sice bude zobrazovat
většinou ve struktuře úplně nejvýš, ale ve skutečnosti je umís-
64
těna někde na disku C:, obvykle v C:\Users\název uživatele\
Plocha (ovšem tato složka je systémová, a tudíž ji standardně v
přehledu složek na disku neuvidíte).
Na Ploše možná budete mít ikonu, tedy zástupce Počítač
(ve starších Windows též Tento počítač), ale možná zde bude
pouze Koš, případně zástupci na některé předinstalované aplikace. Ikona Počítač je specifický zástupce, který vám zobrazí
celý obsah počítače (všechny disky). Koš je zase speciální složka obsahující smazané soubory, dokud Koš „nevysypete“.
65
7.4. Ovládání Windows
Ještě si řekneme několik slov k principu ovládání, a pak si
většinu uvedeného předvedeme na příkladu.
Windows se ovládají převážně myší (ale postupem času
se můžete naučit různé způsoby urychlení pomocí klávesnice
a klávesových zkratek). Myší pohybujete kurzorem (šipkou)
na obrazovce, najíždíte na objekty (ikony, menu, tlačítka…) a
klikáte = stisknete a pustíte levé tlačítko myši. Čas od času potřebujete použít i pravé tlačítko myši nebo tzv. dvojklik = dvě
rychlá kliknutí levým tlačítkem. S dvojklikem mívají lidé zpočátku největší problémy, ale jednak na vlastním počítači lze
prodloužit maximální prodlevu mezi oběma kliknutími, aby to
počítač vyhodnotil jako dvojklik, jednak se dá skoro vždy dvojklik obejít, jen je to zdlouhavější, ukážeme si v příkladu.
Upozornění: Pokud se vám v některém příkladu objeví
nějaké chybové hlášení či zpráva, patrně jste jen klikli špatně
nebo zvolili špatnou volbu. Klidně si hlášení přečtěte, a pak
zpravidla klikněte na tlačítko Storno, pokud tam není, klikněte
na červené tlačítko křížku v pravém horním rohu této zprávy.
Viz obrázek:
66
Další upozornění se týká toho, že obrázky nemusí vždy
odpovídat vašemu stavu, a to i když máte Windows 7 Home
Premium, na kterých byly pro tento článek pořízeny. Důvodem
je zejména to, že jsme v omezeném čase na vytvoření těchto
materiálů neměli k dispozici čistou instalaci Windows, což znamená, že obsahuje některé aplikace navíc, a díky nim tedy je na
disku více složek nebo v některých menu více možností (zpravidla jsou však ty navíc anglicky, čímž je lze dobře poznat).
7.4.1. Příklad – Použití kliknutí a označování
ikon na Ploše
1. Předpokládáme, že vám naběhly Windows, již se obrazovka nepřekresluje (nemění) a vy vidíte Plochu a dole hlavní
panel s tlačítkem Start (logem Windows, vlevo), a oznamovací
oblastí s hodinami napravo (viz první obrázek tohoto článku).
2. Uchopte myš a pohybujte kurzorem (šipkou) po Ploše, naveďte ji na ikonu koše nazvanou Koš, pravděpodobně ji
máte v levém horním rohu.
3. Klikněte na ni (stiskněte levé
tlačítko myši a hned pusťte – klik by
měl vlastně být stejně rychlý, jako než
vyslovíte „klik“). Pokud se vám to povedlo, jakoby se „zvýrazní“, bude tzv.
označena (zamodřena), případně tence
orámována (celá ikona či její popisek).
4.
Poté klikněte do volné
plochy, ikona by měla přestat být zvýrazněna (zůstane pouze tenké orámování).
Označená ikona
5.
A opět ikonu označte a zkuste to případně s jinou.
Když označíte jinou, předchozí přestane být označená, podobně jako když kliknete do volného prostoru.
67
6. Nyní zkuste kdekoliv na Ploše stisknout a pustit pravé
tlačítko myši. Rozbalí se vám tzv. kontextové menu. Zatím si
ho nevšímejte, a opět levým tlačítkem někam do volného prostoru klikněte, menu zmizí.
Kontextové menu
7. Všimněte si,
že menu bude jiné,
pokud kliknete pravým tlačítkem do
volného prostoru, a
nebo pokud kliknete na nějakou ikonu.
Proto se jmenuje
kontextové, protože
se vždy týká daného objektu, na který
kliknete pravým tlačítkem (při kliknutí
pravým se objekt
také označí, což můžete vidět u ikony,
ale současně se rozbalí i menu).
8. Nyní si zkusíme dvojklik. Cvičně si ho můžete párkrát
zkusit ve volném prostoru Plochy.
9. Poté najeďte myší opět na ikonu Koš a udělejte dvojklik. Mělo by se vám otevřít okno Koš, a tím se dostáváme k
dalšímu prvku Windows…
7.4.2. Okno
Windows anglicky znamená „okna“ a oknům se při práci
skutečně nevyhnete. Každá aplikace běží buď v celoobrazovkovém režimu (kdy nevidíte ani hlavní panel, to se týká hlavně
68
počítačových her), nebo v okně (případně okně maximalizovaném na celou plochu, kdy zůstane pouze dole hlavní lišta).
Okno, jak asi podle příkladu nyní vidíte, je jakýsi rámec,
který lze roztáhnout horizontálně nebo vertikálně, přesouvat
a maximalizovat nebo minimalizovat do lišty, kdy není vidět.
Vše si ukážeme opět na příkladu, jen ještě zmíníme pro zvídavé, že po dvojkliku na ikonu koše jste spustili interní aplikaci
systému, která umožňuje procházet složky v počítači a kopírovat, přesouvat, mazat soubory a složky, ovšem v tomto případě
je určena pro obnovení smazaných souborů nebo jejich trvalé
odstranění.
Okno má v pravém horním rohu tři speciální tlačítka:
vodorovná čárka (či podtržítko), rámeček a křížek. Jedná se o
volby Minimalizovat, Maximalizovat a Zavřít.
A poslední věc, kterou budeme potřebovat, je tzv. „tažení“ či „přetažení“ myší. To se dělá tak, že stisknete levé tlačítko
myši a pohybujete kurzorem, dokud například nezmenšíte
okno, jak chcete, a poté tlačítko uvolníte. Viz příklad:
7.4.3. Příklad – Práce s tlačítky okna
1. Nejprve si zkusíme zmíněná tři tlačítka okna. Klikněte
(jednou) na symbol křížku v úplně pravém horním rohu. Okno
by se mělo zavřít – zmizet.
2. Opět okno dvojklikem na ikonu Koš otevřete.
3. Nyní zkuste první z trojice tlačítek (Minimalizovat) –
okno se schová na hlavní lištu dole.
4. Všimněte si, že na liště je ikona, která je orámovaná, a
vypadá tak jako tlačítko (ve starších verzích Windows má i popisek stejný jako samotné otevřené okno) a když na něj jednou
kliknete, okno se opět objeví. Ve skutečnosti v případě Koše
nebo obecně jakékoliv složky je na liště daná ikona stále,
69
pouze se orámuje při prvním otevření (spuštění aplikace), a
to proto, že nalevo jsou rychlé odkazy (zástupci), které slouží
jak jako indikátor běžící aplikace, tak jako zástupce. Ve starších
Windows tyto ikony jsou pouhými zástupci a nemění se. Ve
Windows 7 se objevují až při spuštění pouze pro aplikace, jejichž zástupci na liště nejsou. Lišta je tedy jeden ze způsobů, jak
se mezi běžícími aplikacemi, otevřenými okny, přepínat (dalším je stisknutí levé klávesy ALT, a k tomu mačkání klávesy
TAB).
5. Prostřední tlačítko (Maximalizovat) roztáhne okno přes
celou obrazovku (vyjma lišty dole). Zpátky ho vrátíte týmž tlačítkem (které nyní bude mít symbol dvou rámečků přes sebe).
Takže pamatujte, téměř každé
otevřené okno (tedy spuštěná aplikace)
má svůj název, který se zobrazuje v jeDetail trojice tlačítek
jím záhlaví (horní části rámečku okna)
a jeho ikona se objevuje v hlavní liště dole. Pokud máte otevřeno více oken stejné aplikace (nebo více složek), ikony se
při standardním nastavení nemnoží, pouze se množí rámečky
okolo nich a po kliknutí na ikonu se vám nabídne, které okno
chcete. Kliknutím na ikony otevřených oken dole na liště tedy
můžete mezi nimi přepínat.
Pokud vám tedy nějaká aplikace při práci „zmizí“, možná je jen minimalizovaná na liště, nebo ji překrylo jiné okno. V
obou případech ji stačí na liště najít a kliknout na ni.
Druhá možnost je, že jste si aplikaci omylem ukončili,
okno zavřeli křížkem (nebo klávesovou zkratkou ALT+F4), pak
ji musíte znovu spustit, v našich příkladech znovu poklepat
(dvojklik) na ikonu Koš.
Specifikem nových Windows je, že okna složek (tedy
i Koše) nemají v záhlaví (vedle trojice tlačítek, která jsme si
ukázali) titulek. Kde se nacházíte (na jaké cestě na disku), se
70
dozvíte až podle speciálního rozbalovacího políčka o kousek
níže. Běžné aplikace (třeba zmíněné Malování) mají v titulku
název aplikace a třeba název otevřeného souboru (obrázku).
7.4.4. Příklad – Tažení myší (velikost okna a
umístění)
1. Pokud nemáte okno Koš otevřené, opět si jej otevřete.
2. Najeďte myší na záhlaví okna (ve Windows 7 tedy bez
titulku, prázdná poloprůhledná plocha od trojice tlačítek v pravém horním rohu až k levému okraji).
3. Stiskněte levé tlačítko myši a držte! Poté pomalu pohybujte myší, uvidíte, že okno bude kopírovat váš pohyb. Právě
jste okno uchopili za jeho záhlaví a můžete si ho posunout.
4. Tlačítko myši pusťte, a okno zůstane v dané pozici (ve
Windows 7 se při najetí záhlavím okna blízko k okraji obrazovky může okno maximalizovat). V praxi přesun okna použijete,
pokud pracujete s více okny, viz později.
5. Nyní najeďte kurzorem myši na levou svislou hranu
okna, skutečně až na vnější okraj. Kurzor by se měl změnit na
symbol dvou šipek směřujících od sebe, spojených úsečkou.
Nyní opatrně opět stiskněte levé tlačítko myši (pokud vám myš
ujede dříve, než ho stisknete, nepovede se vám to a kurzor se
mezitím změní opět na jednu šipku).
6. A začněte posunovat horizontálně (vlevo nebo vpravo), okno se začne roztahovat nebo smršťovat podle pohybu
kurzoru.
7. Až budete s velikostí okna spokojeni, pusťte tlačítko
myši.
8. Totéž můžete provádět s kteroukoliv ze čtyř hran okna.
Nebo můžete najet na roh okna, pak můžete změnit velikost
okna horizontálně i vertikálně současně. Toto se špatně po-
71
pisuje, prostě si to zkuste, nic nemůžete zkazit, vždycky se dá
okno opět roztáhnout.
Po Ploše však lze přesouvat i samotné ikony. A v praxi
běžně budete přesouvat soubory a složky z jednoho umístění
do jiného (tedy i mezi složkami).
7.4.5. Příklad – Přetažení ikony
1. Pokud máte otevřené nějaké okno, minimalizujte ho
nebo zavřete.
2. Najeďte myší na některou ikonu na Ploše.
3. Uchopte ji (stisknout levé tlačítko), a poté ji přetáhněte
třeba na druhou stranu Plochy.
4. Když tlačítko pustíte, ikona nezůstane přesně na stejném místě, ale poskočí do neviditelné mřížky, která drží ikony
zarovnané. POZOR, abyste nepustili ikonu nad jinou, to by se
pokusila ona jiná zpracovat přetaženou (lze takto přetáhnout
dokument na Word a otevřít ho v něm, nebo přetáhnout soubor na složku a přesunout ji tak do ní).
Ukážeme si ještě jednu specialitu, kterou je dobré využívat
právě při kopírování nebo přesouvání souborů mezi složkami:
7.4.6. Příklad – Přetažení souboru pravým
tlačítkem
1.
Jste na Ploše a zkuste nějakou ikonu přetáhnout o
kus, ale nestiskněte levé, nýbrž pravé tlačítko myši.
2.
Přetáhněte ikonu.
3.
A pusťte pravé tlačítko. Objeví se kontextové
menu, kde se vás Windows zeptají, co chcete s ikonou udělat.
Pokud jste přesun udělali omylem (např. nechtěně stiskli tlačítko myši při pohybu), klikněte levým tlačítkem na Storno, jinak
72
klikněte na Přesunout sem, pokud opravdu chcete ikonu jen
přesunout. V případě volby Zkopírovat sem se vytvoří kopie
souboru.
Díky práci s pravým tlačítkem by se vám nemělo stát, že
přesouváte třeba fotografii mezi složkami a při pohybu myší
omylem tlačítko pustíte, když jste nastavení kurzorem nad
jinou složkou (případně myší pohnete ještě více, takže ani nevíte, kam jste fotku upustili).
Seznámili jsme se se základní prací s myší. Nyní si ještě
můžete vyzkoušet pravé tlačítko myši na ikoně okna v hlavní
liště dole. Objeví se kontextové menu, které vám umožňuje též
okno zavřít.
7.5. Práce se soubory a složkami
Možná si po přečtení pasáže o tom, co je to složka a soubor, říkáte, že se bez práce s nimi raději obejdete, že vám stačí
naučit se procházet stránky na internetu, možná někdy napsat
nějaký ten dopis apod. Avšak to pravděpodobně není pravda, a
i kdyby byla, stejně se tomu nevyhnete, vždyť dopis je soubor a
musí být někde uložen, a pokud by to byl třeba recept na dobrý oběd nebo zápisek do deníku, tak byste ho měli i zálohovat,
kdyby se vám s počítačem něco stalo. A z internetu si určitě
také někdy uložíte nějaký obrázek nebo dokument.
Ale nebojte se, není to tak těžké, jak vypadala teorie bez
praxe. Soubor jste už přesouvali po Ploše v příkladu dříve, ale
nebylo to pravé přesunutí ve smyslu práce se souborem (spíše
bych to nazval přesunutím ikony), jelikož soubor zůstal stále
ve stejné složce (tedy ve složce Plocha, která bývá uložena v
cestě C:\Users\jméno uživatele\Plocha).
Pokud přetáhnete myší soubor nebo složku do jiné složky
(nebo na její ikonu), přesouváte soubor/složku, tzn. na původním místě se smaže a na novém vytvoří. Pokud k držení
73
levého (nebo pravého, pokud dáte na naše doporučení výše)
tlačítka myši ještě stisknete druhou rukou klávesu CTRL, objeví se u kurzoru myši symbol malého plus (ve Windows 7 i s
popisem), který říká, že nyní soubor/složku kopírujete. V takovém případě vytvoříte kopii a originál zůstane i na místě,
odkud jste ho myší uchopili.
Dovolím si poznámku: pokud jde o práci s počítači, je
pojem „originální soubor“ bezpředmětný, kopie je stejně kvalitní jako originál, nedochází k žádné degradaci (jako možná
jste zvyklí u kopírování hudby z kazety apod.). Všechny kopie
jsou tedy nerozeznatelné od originálu, což vůbec nevadí.
7.5.7. Příklad – Vytvoření a přejmenování
složky
1. Zavřete všechna okna, abyste měli před sebou jen
Plochu.
2. Klikněte pravým tlačítkem myši do volného prostoru
a v kontextovém menu najeďte myší na položku Nový (má u
sebe šipku, což značí, že se rozbalí další menu), a poté v novém
menu na položku Složka a klikněte na ni.
3. Měla by se vám na Ploše objevit ikona složky s názvem
Nová složka. Soubory a složky lze přejmenovávat, takže abychom se v tom vyznali, uděláme to.
4. Opět otevřete kontextové menu, tentokrát musíte ale
kliknout pravým tlačítkem na Novou složku, poté v něm klikněte na položku Přejmenovat (je předposlední).
5. Nyní se vám popisek „Nová složka“ zamodřil, znamená to, že je označený celý, a můžete ho přepsat, takže rovnou
napište například název „Zdroj“ (už při prvním písmeni zmizí
původní text, to proto, že byl právě označený, tak jste ho přepsali, kdybyste na něj klikli myší, objevil by se vám v místě
kliku textový kurzor – svislá blikající čára – a psali byste do
74
něj, mohli byste tak třeba u špatného jména opravit překlep,
aniž byste celý název vypisovali znovu, ale takovéto tipy objevíte časem sami).
6. Když název dopíšete, můžete buď stisknout ENTER,
čímž se název potvrdí, nebo kliknout myší někam do volného
prostoru. Doporučujeme naučit se používat ENTER.
7. Složku můžete otevřít (dvojklikem levým tlačítkem),
pak se vám otevře okno s jejím obsahem, ale bude prázdná,
uvidíte pouze vlevo a nahoře různé volby, které nabízejí typická okna Windows.
Poznámka: U všech operací na Ploše nebo v jiné složce
můžete v nejnovějších Windows využít možnosti vrátit zpět.
Stačí kliknout pravým tlačítkem do volného prostoru a v
75
kontextovém menu zvolit volbu „Zpět: …“. Tímto se vrátí poslední operace (napsaná za dvojtečkou). Ve starších Windows
je pro tento účel pod menu každého okna ikonka se zahnutou
šipkou.
7.5.8. Příklad – Kopírování a přesouvání
složek
1. Nyní máme složku Zdroj, ze které budeme kopírovat,
ale ještě si musíme vytvořit také složku Cíl. Takže stejným způsobem, jako bylo popsáno v předchozím příkladu, si vytvořte
na Ploše složku a pojmenujte ji „Cíl“. Poznámka: Nemusíte ji
přejmenovávat dodatečně, protože ve chvíli, kdy se nová složka
vytvoří, je její název také označený, takže stačí rovnou napsat
„Cíl“ a stisknout ENTER.
2. Poté otevřete složku Zdroj (dvojklik), a v ní opět vytvořte novou složku (začněte tak, že kliknete pravým tlačítkem
myši do bílého volného prostoru uvnitř okna).
3. Novou složku ve složce Zdroj nyní chceme přesunout
do Cíle. Ukážeme si postupně dva postupy. První je klasické
přetáhnutí. Pokud i nyní vidíte na Ploše ikonu složky Cíl (takže vám ji otevřená složka Zdroj nezakrývá), můžete následující
krok přeskočit.
4. Jelikož máme složku Cíl schovanou za otevřenou složkou Zdroj, musíme si okno složky Zdroj o kus posunout nebo
zmenšit. Nejjednodušší je jej asi posunout, takže jej uchopte za
záhlaví (lištu s názvem) a přesuňte k některému okraji. Pokud
vám Windows dovolí okno zasunout „za roh“ (že část nebude
na obrazovce), vůbec to nevadí. Pokud posun žádným směrem
nevede k odkrytí složky Cíl, tak otevřené okno zmenšete (uchopením za jednu hranu nebo roh, viz dřívější příklad).
5. Nyní, když vidíme obsah složky Zdroj a ikonu složky Cíl, uchopíme složku Nová složka a přetáhneme ji myší na
76
ikonu Cíle. Ve chvíli, kdy budete nad ikonou cíle, měl by se
označit. Pusťte tlačítko myši a Nová složka by měla ze Zdroje
zmizet.
6. Přesvědčete se, že ve složce Cíl opravdu Nová složka
je (otevřete ji dvojklikem). Pokud by nebyla ani v Cíli, ani ve
Zdroji, patrně jste ji upustili někde po cestě na Ploše. Pokud
byste složku upustili na jinou ikonu, mohl by na vás vyskočit nějaký varovný nebo chybový dialog (rámeček se zprávou),
pak platí, co jsme psali na začátku, stiskněte Storno nebo křížek
v jeho rohu pro zavření.
7. Nyní si zkuste přetáhnout složku Nová složka zpět do
Zdroje, nemusíte Zdroj zavírat, prostě přetáhněte ikonu do volné plochy otevřeného okna (stačí abyste viděli malý kus bílé
plochy).
8. Poté klikněte do okna Zdroj, abyste ho celé viděli a
zkuste Novou složku překopírovat do Cíle. Přetahujte ji stejně
jako před chvílí, ale přitom stiskněte klávesu CTRL, uvidíte, že
se objeví malé plus (případně i s popisem, že jde o kopírování).
Když klávesu pustíte, opět zmizí, takže ho musíte držet až do
chvíle, kdy pustíte tlačítko myši (doporučujeme nejdříve pustit
tlačítko myši, pak teprve CTRL, jinak někdy bude vaše ruka na
klávesnici rychlejší, a tak si něco omylem přesunete namísto
překopírování).
9. Jakmile jste pustili tlačítko, a poté i klávesu, uvidíte, že
máte ikonu Nová složka v obou oknech.
10. Zkuste si nyní jednu z nich překopírovat (s CTRL) do
druhého (kde tedy už také je). Dostanete dialog s upozorněním, že již složka složku Nová složka obsahuje, a jestli ji chcete
přepsat. Takto vás Windows chrání, abyste si nevědomky nepřepsali třeba novější verzi napsaného článku nějakou starou
kopií, nebo pokud byste pojmenovávali každý dopis jen jako
Dopis.doc, abyste si nepřemazali jeden dopis jiným. V tuto
77
chvíli je na vás, co uděláte, křížkem nebo tlačítkem Storno můžete zrušit kopírování. Tlačítkem Ne, případně Přeskočit, zrušíte
kopírování této jedné složky (mohli byste kopírovat více souborů a složek najednou, pak by Ne platilo vždy jen pro tu jednu
položku, která je shodného názvu, kdežto Storno by zrušilo kopírování všech zbývajících položek) a pomocí Ano ji přepíšete,
což v našem příkladu vůbec nevadí, jsou stejně totožné. V případě, kdy kopírujete více věcí a víte, že chcete vždycky přepsat
soubory a složky se stejnými názvy (například zálohujete svá
data na přenosný disk a víte, že na něm jsou vždy stejně staré
nebo starší verze souborů, takže nic nehrozí), lze zaškrtnout
volbu, že chcete všechny duplicitní soubory přepsat. Dialog o
duplicitě se v nových Windows liší podle toho, zda kopírujete
jeden nebo více souborů (či složek), buď tedy obsahuje tlačítka
Ano a Ne, nebo obsahuje Ano, Přeskočit a Storno.
Celý proces kopírování můžete provést i pomocí tzv.
schránky. Přepisovat část textu z jednoho dokumentu do druhého by bylo málo komfortní, a proto operační systém umožňuje
jakoukoliv část textu, obrázku, ale též jakýkoliv soubor, složku
označit a zkopírovat nebo vyjmout do jakési schránky v paměti, a poté ji jinam vložit. Kopírování kopíruje, vyjmutí odpovídá
přesunu. Nevýhodou této schránky je, že do ní obsah můžete
vložit vždy jen najednou, je lhostejné, zda do ní vložíte jedno
slovo, sto stránek textu, malý dokument nebo celý film o stovkách MB, ale pokud do ní vložíte něco dalšího, automaticky
se to přepíše!
Ukážeme si, jak pomocí schránky kopírovat soubor.
Současně si ukážeme, jak jednoduše vytvořit od jakéhokoliv
souboru nebo složky zástupce (stačí při přesunu podržet CTRL+SHIFT nebo použít kontextové menu na daném souboru či
složce).
78
7.5.9. Příklad – Zástupci a kopírování pomocí
schránky Windows
1. Je možné, že na Ploše nemáte žádného klasického zástupce s ikonkou šipečky, pouze Počítač a Koš, vytvoříme si
zástupce složky Cíl. Klikněte na ni pravým tlačítkem a v kontextovém menu klikněte na volbu Vytvořit zástupce. Ihned se
vám na Ploše někde objeví stejná ikona, jen s šipečkou a v názvu bude „Zástupce – Cíl“.
2. Totéž můžete udělat klávesovou zkratkou, stačí uchopit složku jako při přesunu a podržet zároveň klávesy CTRL a
SHIFT, poté pustit tlačítko myši, a pak klávesy.
3. Zástupce můžete dále kopírovat, přesouvat a vytvářet i
od něj zástupce, ovšem to poslední nedoporučujeme.
4. Nyní zástupce složky přesuneme do složky Zdroj. Klikněte na něj pravým tlačítkem a z menu vyberte volbu Vyjmout.
Ikona zprůhlední, toto je výjimka oproti obrázkům a textům,
při vyjmutí souboru se hned neodstraní (je to dáno principem počítače a výhodností co se týče výkonu, jelikož můžete
do schránky vyjmout třeba obrovský soubor). Zmizí na původním umístění teprve poté, co ho někam vložíte.
5. Otevřete složku Zdroj a klikněte pravým tlačítkem do
volného prostoru, vyberte Vložit. Zástupce by se měl objevit (a
současně zmizet na Ploše).
6. Nyní na zástupce opět klikněte pravým tlačítkem a z
menu zvolte Kopírovat.
7. Poklepejte na zástupce a měla by se otevřít složka Cíl.
8. Opět otevřete kontextové menu a obsah schránky vložte. Nyní byste měli mít zástupce v obou složkách.
Poznámka: U výše uvedeného obrázku vidíte jednak anglické volby navíc dané nainstalovanými aplikacemi, jednak
79
volbu pro nalezení virů, ta je dána instalací českého antivirového programu Avast!
Text, obrázek nebo soubory, které jsou ve schránce, můžete vkládat opakovaně, dokud je nepřepíšete něčím jiným.
Takže pokud nyní opětovně budete přes kontextové menu
vkládat, budou se opět Windows ptát na přepsání již existujícího souboru.
Do budoucna se vám hodí vědět, že nemusíte používat
kontextové menu, ale stačí vždy kliknout na složku nebo soubor, abyste je označili, a poté použít klávesovou zkratku dle
následující tabulky, nastavit se do cílového umístění a opět
stisknout kombinaci kláves.
Kopírovat
CTRL+C
Vyjmout
CTRL+X
Vložit
CTRL+V
Kopírovat jako obrázek
celou obrazovku
PRINTSCREEN (PrtSc)
Poslední zkratku jsme hojně využívali pro doprovodné
obrázky tohoto a dalších článků. Uloží do schránky obraz, který se vyskytuje na obrazovce (ovšem bez kurzoru myši). Stačí
pouze stisknout klávesu PRINTSCREEN, často bývá označena
jen jako PrtSc nebo podobnou zkratkou. Na klasické klávesnici
se vyskytuje ve trojici kláves úplně nahoře nad kurzorovými
klávesami (vedle klávesy SCROLL LOCK). Pokud se vám při
práci s počítačem objeví podivná hláška (dialog), je dobré ho
takto sejmout a vložit do Wordu (nebo přímo e-mailu) či uložit
jako obrázek. Jestliže vyhledáte placenou podporu nebo máte
někoho známého, kdo se v počítačích vyzná více, můžete mu
tento obrázek poté poslat. Je to rozhodně lepší, než opisovat
dlouhé hlášení plné třeba i číselných kódů, které třeba adresát
vůbec nepotřebuje, a přesto vám poradí.
80
Schránku systému budete běžně používat hlavně pro
práci s textem, pro kopírování webové nebo e-mailové adresy
apod.
Ještě se musíme naučit označování více souborů a mazání. Pro tento účel potřebujeme více souborů nebo složek. Buď si
vytvořte další složky, nebo použijte trik, nakopírujte si zástupce
ve složce Cíl víckrát (buď ho znovu v této složce zkopírujte do
schránky a opakovaně vkládejte, nebo ho vždy uchopte myší s
CTRL a pusťte, v tomto případě, kdy zdrojová a cílová cesta je
stejná, budou Windows vytvářet kopie automaticky odlišené v
názvu).
7.5.10.Příklad – Označování souborů
1. Předpokládáme, že již máte několik složek nebo souborů např. ve složce Cíl. Pokud ne, vytvořte je podle předchozího
odstavce.
2. Klikněte myší na jednu položku ve složce Cíl, označí se
modře.
3. Poté podržte CTRL na klávesnici a klikněte na další.
Pak můžete CTRL pustit.
4. Takto jste označili dvě konkrétní položky, na které jste
klikli. Můžete přidat další, opět se stisknutou klávesou CTRL.
5. Pokud kliknete za držení klávesy CTRL na nějakou,
kterou už máte označenou, odznačí se.
6. Pokud kliknete bez klávesy CTRL, výběr se zruší a
označí se opět jen daná jedna položka.
7. Nebo můžete kliknout na první položku, kterou chcete
označit, a poté za držení klávesy SHIFT kliknout na poslední
(za předpokladu, že chcete například všechny soubory začínající písmenem A až po písmeno C, tedy v souvislé řadě), označí
se všechny mezi.
81
8. Můžete použít též jen myši, a to tak, že ve volném prostoru stisknete levé tlačítko myši a za jeho držení se budete
pohybovat přes kýžené položky. Myš bude od místa stisku
tlačítka kreslit obdélník a vše v něm označovat. Zkuste tedy pohybovat různými směry, abyste viděli, jak se položky označují.
Až budete mít všechny požadované, pusťte tlačítko myši.
9. Poslední způsob, v případě, že chcete označit všechny
položky ve složce, je stisknout současně klávesovou zkratku
CTRL+A (vybrat vše).
10. Může se stát, že chcete například všechny položky
kromě jedné. Pak je dobré vybrat pomocí CTRL+A (nebo označením první, a poté se SHIFTem označením poslední) označit
všechny, a poté stisknout klávesu CTRL a kliknout na tu, kterou nechcete.
7.5.11.Mazání souborů
Máme složku Cíl s mnoha soubory (zástupci), máme tedy
co mazat. To je velmi jednoduché, stačí kliknout na některý soubor (označit ho), a poté buď vybrat v kontextovém menu volbu
Odstranit (neplést s Vyjmout!), nebo prostě stisknout klávesu
DELETE (případně na některých klávesnicích, zejména na notebooku jen klávesu DEL).
Windows se vás zeptají, zda daný soubor opravdu chcete
smazat, pokud by byl pouze pro čtení, upozornily by vás na to.
Pokud nyní stisknete Ano, soubor zmizí. Ale ne nadobro. Podobně jako doma házíte věci do odpadkového koše, soubory se
ve skutečnosti přesunou do speciální složky zvané Koš. Také si
všimněte, že její ikonka na Ploše se změnila, ukazuje, že je v ní
papír. Když Koš otevřete (dvojklikem), můžete si prohlédnout,
co jste do něj vymazali, pravým tlačítkem přes kontextové
menu konkrétní soubory obnovit, nebo můžete vybrat v menu
volbu Vysypat koš a všechno odstranit natrvalo.
Poznámka: Odborníci mohou i takto smazaná data větši-
82
nou ještě obnovit, ale zpravidla jen jejich útržky.
7.6. Ovládací prvky Windows
Nyní si stručněji představíme typické ovládací prvky
ve Windows, se kterými se budete setkávat. Již znáte tlačítko
(například Ano či Storno v dialogu, křížek u okna a dialogu),
menu (zejména kontextové) a samotné okno a ikonu. Ale operační systém jich obsahuje mnohem více.
7.6.1. Tlačítko
Připomíná tlačítko na kalkulačce, nemusí mít ostré rohy,
ale bývá to obdélník nebo čtverec, zdánlivě lehce vystouplý
(ale může to být i plochý rámeček s textem uvnitř), je na něm
napsaný nějaký popisek, co tlačítko vykoná, nebo je na něm
piktogram (viz trojice tlačítek v pravém horním rohu okna) či
obojí (to uvidíte v některých aplikacích, například v internetovém prohlížeči nebo na některých webech).
Operace:
• 1x kliknout levým tlačítkem myši (tedy zmáčknutí tlačítka)
7.6.2. Menu
Též se mu někdy říká „nabídka“. Může být kontextové
(po stisku pravého tlačítka myši na nějakém prvku nebo souboru apod.) nebo normální, např. v záhlaví oken nebo Start
menu (pod tlačítkem s logem Windows vlevo dole na hlavním
panelu).
Obsahuje jednotlivé položky, mohou být jen textové, nebo
i s obrázky. Navíc se může dále větvit. Takové položky, které se
dále větví, mívají u sebe maličkou šipečku (plný trojúhelníček),
příkladem je položka Nový v kontextovém menu v prázdné
ploše v nějaké složce nebo na Ploše. Větve zpravidla mizí,
83
pokud z nich sjedete myší, takže na to pozor, pak musíte opět
na danou položku najet.
Operace:
• 1x kliknout levým tlačítkem myši
• najet na položku s trojúhelníčkem, která se větví
7.6.3. Textové pole
Nemáme na mysli obyčejný popisek, ale zpravidla bílé
políčko, do kterého lze většinou kliknout a objeví se na místě textový blikající kurzor. Slouží k zadávání nějakého textu (a
současně ke zobrazování). Můžete si je představit jako pole formuláře na úřadě, do kterých máte vepisovat své údaje. Může
to být ve webové aplikaci skutečně formulář údajů o vás nebo
o něčem, které můžete vyplňovat nebo upravovat, ale může to
být třeba pole pro zadání internetové adresy v prohlížeči.
Mohou mít více řádků nebo jen jeden, často mohou mít
omezený počet znaků (nikoliv ty, které vidíte, ale že jich více
nenapíšete, prostě se již neobjevují). Jelikož v nich můžete psát,
můžete do nich vkládat ze schránky, a naopak z nich kopírovat
nebo vyjmout (a též zde často funguje zkratka CTRL+A pro vybrání všeho), často totiž mívají kontextové menu, ale i když jej
nemají, lze použít zkratky v tabulce výše.
Operace:
• 1x kliknout levým tlačítkem myši pro vstup do
pole
• poté při textovém (zpravidla blikajícím) kurzoru
psaní na klávesnici, kontextové menu, označování
myší
7.6.4. Panel nástrojů (toolbar)
Je to řada tlačítek s ikonkami, někdy i textovým popiskem.
Chovají se naprosto stejně jako tlačítko, pouze bývají v řadě
84
vedle sebe, případně v několika řadách. Příkladem jsou
symboly Zpět a Vpřed (znázorněné šipkou vlevo a vpravo) v okně pod menu. Ale nejvíce se s nimi setkáte ve větších
aplikacích, například ve Wordu, Excelu apod., ale zde u starších verzí (do 2003), novější Office mají tzv. pás karet (ribbon),
který se ovšem chová stejně, pouze má navíc záložky a zabírá
více místa. Najdete ho i v Malování ve Windows 7.
7.6.5. Posuvník
Zpravidla je umístěn na pravé straně okna nebo nějakého jiného prvku, který zobrazuje nějaká data, která se do něj
nevejdou (například v okně, ve složce, mohou být desítky souborů, ale ty by se do malého okna nevešly). Slouží k posunu
pohledu na obsah okna nebo prvku a sestává ze dvou tlačítek
se šipkou (nahoru a dolů, nebo doleva a doprava) a jezdce.
Pokud kliknete na šipku nahoru, posune se pohled vzhůru.
Operace:
• 1x kliknout levým tlačítkem myši na šipku nebo
do volného prostoru vedle jezdce
• přetáhnout jezdce, a tím se posunout relativně
o tolik, o kolik jste posunuli jezdce (např. posunete
jezdce cca do poloviny prostoru posuvníku, tak se
pohled posune do poloviny)
7.6.6. Seznam (souborů)
S přehledem souborů jsme se již mohli setkat při kopírování souborů mezi našimi složkami. Nicméně pravděpodobně
jste měli standardní nastavení, a proto jste viděli jen velké ikony
s popisem. Každý přehled souborů (i v dialozích pro uložení a
otevření, nejen zmíněná okna složek) lze měnit, nemusíte vždy
vidět velké ikony. Pohled lze přepínat buď v panelu nástrojů
pomocí ikony s malou šipečkou (tou rozbalíte možnosti, na
85
co chcete přepnout), nebo v kontextovém menu – ale to musíte otevřít kliknutím pravým tlačítkem do volného prostoru ve
složce, nikoliv na nějaký soubor nebo složku, protože jinak se
vám otevře menu k vybranému souboru! V menu je pak nabídka Zobrazit, která se rozbalí na různé možnosti. Vyzkoušejte
si hlavně zobrazení Podrobnosti, které vám ukáže i velikosti
souborů a jejich typ (který jsme již zmínili, že může škodlivý
program změnit). Zobrazení středních a velkých ikon místo obecných ikon zobrazí náhledy některých souborů (např.
obrázků).
Při zobrazení s podrobnostmi můžete řadit soubory podle
některého sloupečku (tedy velikosti, názvu, typu, standardně
jsou řazené vzestupně dle názvu). Podle kterého jsou soubory
řazeny, se dozvíte dle malého trojúhelníčku u patřičného záhlaví sloupečku (směr, kterým ukazuje, říká, zda jde o vzestupné
nebo sestupné řazení). Řadit můžete i přes kontextové menu
(opět do prázdného prostoru).
7.6.7. Rozbalovací seznam
Slouží k výběru z více voleb, například pro výběr druhu
písma, kterým chcete naformátovat označený text ve Wordu.
Skládá se z části vypadající jako textové pole (někdy do ní lze
psát, a rychle tak vybrat konkrétní hodnotu bez použití myši)
a tlačítka s trojúhelníkovitou šipkou, kterou se rozbalí většina
seznamu. Seznam pak může mít posuvník, pokud je na výběr
příliš mnoho položek.
Operace:
• 1x kliknout levým tlačítkem myši na tlačítko se
šipkou pro posun o pár řádků
• 1x kliknout do prostoru mezi jezdcem a šipkou
pro posun o určité procento
• přetáhnout jezdce o určité procento
86
7.6.8. Zaškrtávací políčko (checkbox)
Slouží také k výběru nějaké volby, jedná se o čtvereček,
který je buď zaškrtnutý (daná volba je zapnutá), nebo prázdný.
Má tedy jen dvě volby (ano/ne).
Operace:
• 1x kliknout levým tlačítkem myši pro zaškrtnutí/
odškrtnutí
7.6.9. Zaškrtávací políčko – výběr z více
možností
Rozdíl oproti předchozímu tlačítku je v tom, že je kulaté, a
namísto zaškrtnutí se v něm objeví tečka, a v tom, že může být
vybráno vždy jen jedno políčko z více ve skupině (jako když v
anketě musíte vybrat jen jednu možnost).
Operace:
• 1x kliknout levým tlačítkem myši pro zaškrtnutí/
odškrtnutí jedné volby (jiná označená se odznačí)
87
7.6.10. Jezdce
Jezdec se občas používá pro nastavení nějaké hodnoty,
která může nabývat hodnoty z určitého rozpětí. Může jít o hlasitost zvuku nebo třeba kvalitu grafiky ve hře. Jezdec se podobá
posuvníku, akorát mu chybí šipky na koncích.
Operace:
• přetažení jezdce do požadované pozice (a
hodnoty)
7.6.11.Záložka (tab)
Slouží pro zobrazení více prvků v jednom okně nebo dialogu, než kolik by se jich tam vešlo. Záložky vypadají skutečně
jako záložky v diáři nebo telefonním záznamníku. Kliknutím
na patřičnou záložku se objeví volby z ní. Ukážeme si jednoduchý praktický příklad.
Operace:
• 1x kliknout levým tlačítkem myši pro zobrazení
obsahu záložky
7.6.12.Příklad – Zobrazení přípon souborů
1. Otevřete si libovolnou složku, třeba náš Zdroj.
2. A otevřete menu Uspořádat a dále Možnosti složky (ve
starších Windows je místo Uspořádat položka menu Nástroje).
88
3. Klikněte na záložku Zobrazení.
4. V seznamu se posuňte posuvníkem tak, abyste našli položku Skrýt přípony souborů známých typů.
5. Klikněte na zaškrtávací políčko, aby bylo prázdné, tedy
aby se přípony neskrývaly.
7.6.13. Hlavní panel (lišta)
Jde o lištu na spodní straně obrazovky (ale lze po jejím odemknutí ji přesunout na jinou hranu obrazovky nebo
zvětšit). Kromě tlačítka Start (logo Windows vlevo) se zde zobrazuje několik zástupců, které si sami můžete změnit, a pak
téměř všechny spuštěné aplikace (některé se chovají jinak a
mají tedy zobrazování zde vypnuté). Dále zde je systémová oblast vpravo.
Operace:
• 1x kliknout levým tlačítkem myši pro spuštění
zástupce, otevření nabídky Start nebo přepnutí do
běžící aplikace
• přetažením lze přidávat a měnit zástupce (ale je
třeba si panel nejdříve odemknout v kontextovém
menu), ve Win 7 lze měnit i uspořádání spuštěných
aplikací
• v kontextovém menu lze provádět další úpravy
89
7.6.14.Nabídka (menu) Start
Start menu se podobá klasickému menu, ale jsou zde
drobné rozdíly. Předně je menu Start rozsáhlejší. Po jeho otevření máte standardně k dispozici volbu k vypnutí počítače
(nebo jeho restartu a přepnutí do úsporného režimu přes přidruženou šipku), nějaké užitečné a neužitečné odkazy a další
nabídku (Všechny programy) s nainstalovanými programy.
Skoro každý program se při instalaci ptá, zda chcete a kam
do nabídky Start umístit odkazy (každá aplikace si zpravidla
vytváří vlastní podnabídku, což je jakási složka, jen zde se též
rozbaluje. Kdybyste do Start menu umístili klasickou složku,
třeba naši složku Zdroj z Plochy, nerozbalovala by se, pouze
po kliknutí na ni by se otevřela).
Významný rozdíl oproti běžnému menu (snad s výjimkou Oblíbených položek v Internet Exploreru) je v přítomnosti
kontextového menu.
Operace:
• 1x kliknout levým tlačítkem myši pro spuštění
zástupce
• najet na položku s ikonou složky, která se větví
• pravým tlačítkem otevřít kontextové menu s dalšími volbami
• přetáhnout položku
7.6.15.Systémová oblast hlavního panelu
Je to část s hodinami, zpravidla též symbolem aktuálně
používaného rozložení klávesnice (CS bývá standardně jako
české) a některými spuštěnými aplikacemi nebo výstrahami
systému a jiných aplikací. Windows zde oznamují aktualizace
apod. Pro ikony v této části platí, že po najetí na ně se objeví bublina s popisem nebo alespoň názvem aplikace. Navíc
na většině ikon funguje pravé tlačítko a mají své kontextové
90
menu, ostatní lze aktivovat dvojklikem levým tlačítkem.
Operace:
• najetí na ikonu a setrvání pár sekund pro nápovědný text
• 1x kliknout pravým tlačítkem pro kontextové
menu
• dvojklik levým tlačítkem pro vyvolání dané výstrahy nebo aplikace
7.6.16.Bubliny (tooltip)
Jedná se o nápovědné texty, standardně bývají ve světle
podbarveném rámečku (lehce žlutě nebo modře). Objevují se u
mnohých prvků, zejména u tlačítek panelu nástrojů nebo u ikon
v systémové oblasti hlavního panelu (napravo dole u hodin),
pokud na ně najedete myší a pár sekund s ní nepohnete (nesmí
se pohnout absolutně vůbec, takže doporučujeme sundat z ní
ruku). Často se též objeví při vyvolání kontextové nápovědy
(viz další odstavce). Jsou používané i na internetu, na dobře
vytvořeném webu stačí nechat chvíli myš bez pohybu nad obrázkem, někdy i odkazem apod. Pokud vidíte nějaký program
poprvé, rozhodně vám pomohou se trochu zorientovat.
Ještě existují specifické typy prvků, jako třeba textové
pole s malými tlačítky (šipečkami), které umožňuje zvyšovat
nebo snižovat hodnotu (ale zpravidla lze přepsat číslo i přímo
v políčku) nebo pole pro zadání data, která po kliknutí zobrazí
malý kalendář, kterým lze listovat a kliknout na patřičné datum apod.
Některá okna (těmto se říká dialogy, když nemají tlačítka pro minimalizaci a maximalizaci) mají u tlačítka křížku v
pravém horním rohu ještě tlačítko s otazníčkem. Jedná se o kontextovou nápovědu. U takových dialogů, pokud to programátor
neodbyl (takovým příkladem je beta verze, tedy testovací, u
Microsoft Office 2010), je možné kliknout levým tlačítkem
91
na otazník, a poté se změněným kurzorem kliknout na prvek v
dialogu, který nás zajímá (třeba na zaškrtávací políčko, jezdec
apod.). Objeví se bublina s krátkou nápovědou. Stejného způsobu u mnohých dialogů lze docílit pomocí kliknutí pravým
tlačítkem na patřičný prvek a výběr kontextové nápovědy v
kontextovém menu (pokud vám počítač tuto volbu nabídne).
7.7. Základy práce s textem
Již jste si sice museli napsat název složky, ale neměli jste
příliš možností vyzkoušet si klávesnici. Nyní to napravíme.
Velmi dobrou aplikací pro psaní jednoduchých poznámek a
testování funkcí klávesnice je Poznámkový blok, který je obsažen přímo v základní instalaci Windows. Naleznete jej v menu
Start pod nabídkou Příslušenství, ale lze jej spustit i tak, že poklepete na prostý textový soubor, který má příponu .txt, a ten
si můžete vytvořit.
Poznámka: .txt je soubor s prostým textem, což znamená,
že není nijak formátovaný (zde tedy platí, že co znak, to jeden
bajt velikosti souboru).
7.7.1. Příklad – Vytvoření prostého textového
souboru
1. Na Ploše nebo v některé z vytvořených složek otevřete kontextové menu (v prázdném prostoru) a vyberte položku
Nový, který se rozbalí, zde vyberte „Textový dokument“.
2. Opět máte možnost okamžitě dokument přejmenovat.
3. Poté dokument otevřete (dvojklikem). Měl by se vám
spustit Poznámkový blok.
4. Nyní můžete začít psát. Je to podobné jako na psacím
stroji, abyste napsali něco na třetí řádek, musíte napsat předchozí dva (například je udělat prázdné pomocí ENTERu),
92
nicméně v pokročilejších editorech jako MS Word jsou správnější způsoby, jak toho docílit.
5. Vyzkoušejte si napsat velké písmeno bez diakritiky (držet SHIFT, a k tomu stisknout patřičné písmeno).
6. Vyzkoušejte si psát velká písmena pomocí CAPS LOCKu (stisknout, rozsvítí se kontrolka, poté psát velká písmena, a
poté opět vypnout CAPS LOCK).
7. Velká písmena s diakritikou můžete psát buď pomocí
CAPS LOCKu, a nebo je musíte napsat tak, že použijete klávesy
pro čárku či háček (vedle BACKSPACE), háček se píše se SHIFTem, čárka bez – musíte nejprve napsat toto znaménko (pozor,
na obrazovce se neobjeví), poté se SHIFTem patřičné písmeno.
S touto klávesou se píší i malé ť a další málo používaná písmena. Nicméně třeba velké Ů (u s kroužkem) nenapíšete jinak než
s CAPS LOCKem.
8. Napište nějaký překlep, hrubku nebo něco podobného
a vraťte se kurzorovými klávesami (čtveřice šipek) k ní a opravte ji (smažte pomocí BACKSPACE (či osamocená šipka vlevo)
nebo DELETE, první klávesa maže doleva od kurzoru, druhá
klávesa maže doprava od kurzoru). Pomocí vypnutí režimu
INSERT a přepsání chyby správným písmenem bohužel v Poznámkovém bloku opravovat nemůžete, ale ve Wordu ano!
9. Nyní si zkuste přepnout rozložení klávesnice pomocí
klávesové kombinace LEVÝ ALT a SHIFT (případně kliknutím
na indikátor jazyka klávesnice u systémové oblasti a vybráním
anglického rozložení).
10. A zjistěte, jak se nyní liší psaní čísel pomocí číslicové
řady (nyní bez SHIFTu) nebo některé znaky interpunkce.
11. Ještě si vyzkoušejte označení textu. Myší stiskněte
levé tlačítko, kde chcete začít, a táhněte, dokud neoznačíte slova nebo písmena, která chcete. Poté tlačítko pusťte. Nyní
93
můžete zkusit práci se schránkou a označený text kopírovat
(přes kontextové menu nebo CTRL+C), a poté jinam vložit
(CTRL+V).
12. Označovat text můžete i klávesnicí. Stačí držet SHIFT,
a k tomu mačkat kurzorové klávesy. SHIFT pak pustíte, až vše
označíte.
13. Jakmile máte text označený, nesmíte stisknout žádný
znak (označený výběr by se přepsal tím znakem) ani kurzorovou klávesu (kurzor by se posunul a označení by zmizelo, ale
označený text v tomto případě zůstane).
14. Pohybovat se po textu můžete pomocí klávesnice
rychleji, pokud při mačkání kurzorových kláves budete držet
klávesu CTRL (pak se pohybujete po celých slovech).
15. Taktéž se můžete kamkoliv do textu dostat pomocí
kliknutí myší.
16. Pokud si vytvoříte dostatečně dlouhý text (např. pomocí nakopírování odstavce a jeho opakovaného vkládání),
posuvník napravo přestane být zašedlý (nepřístupný) a můžete jej používat. Taktéž pak můžete zkusit klávesy PAGE UP a
PAGE DOWN pro pohyb po více řádcích.
17. Též si zkuste klávesy HOME a END, které vás nastaví
na začátek nebo konec řádku.
Nyní si vysvětlíme funkci klávesy a režimu SCROLL
LOCK. Normálně je vypnutý (kontrolka napravo nahoře na
klávesnici nesvítí), pak funguje numerická klávesnice klasicky,
píše čísla. Pokud je zapnutý, platí povely, které jsou napsány
94
na numerické klávesnici u čísel, takže najednou funguje jako
šipky nebo PAGE UP, HOME apod. Nicméně tento režim používá málokdo.
Funkci kláves PAGE UP a PAGE DOWN imituje kolečko
myši. Stačí s ním o kus pootočit a posuvník se o kus posune
(zpravidla se kolečkem pohybujete o 3 řádky).
7.8. Vypnutí počítače, restart a úsporný režim
Moderní počítače lze vypínat i přímo stiskem tlačítka na
počítači (nikoli však případným vypínačem vzadu nebo na prodlužovacím kabelu), to počítač rovnou nevypne, ale dá pokyn
Windows, a ty se začnou ukončovat. Během chvíle to i uvidíte.
Nakonec by se počítač měl vypnout sám a zhasnout, pak lze
povypínat elektřinu, jak jsme si vysvětlili v úvodu.
Druhou možností
je otevřít nabídku Start
a vybrat patřičnou volbu nebo kliknout na
šipku u ní, která skrývá
ještě výběr, kdy můžete počítač třeba jen
restartovat.
Restartování běžně nepotřebujete, ale
může se stát, že se vám
bude zdát, že se počítač
chová divně. Zvláště,
pokud běží třeba i den
nebo více nepřetržitě
(uspání nebo úsporný
režim se nepovažuje za vypnutí, takže pak vám může počítač
běžet klidně týden), stává se, že po nějaké době se prostě začne
95
chovat netypicky, občas bude mít dlouhou odezvu, občas něco
nemusí fungovat, nebo se něco špatně překreslí apod. Může se
stát, že se nějaká aplikace zhroutí, a pak nefunguje správně ani
při novém spuštění. Ve všech těchto případech je první pomocí
restartování počítače (a mezi lidmi z branže IT koluje hláška
ze seriálu Ajťáci: „zkoušeli jste to vypnout a znovu zapnout?“,
která se vztahuje právě k tomu, že je nejlepší nejprve zkusit
počítač vypnout a zapnout, nebo alespoň restartovat). V některých případech, kdy může zlobit i nějaká komponenta počítače,
je ještě jistější počítač vypnout, počkat minimálně 30 sekund a
znovu zapnout. Restartování je pro počítač jako hardware šetrnější, protože neztrácí napětí, a tudíž se méně „opotřebovává“
(ale nemyslete si, že máte zvažovat každé vypnutí, jedná se o
téměř zanedbatelné opotřebení, ostatně zeptejte se jakéhokoliv
elektrotechnika, toto platí třeba i pro TV, bez ohledu na její stáří) a pro řešení softwarových potíží by restart měl stačit.
Pozor, pokud počítač vypnete, zapněte ho nejdříve za
několik desítek sekund, aby se stihly zastavit kotouče pevných
disků apod. Jinak můžete radikálně snížit jejich životnost!
Další možností je úsporný režim a režim spánku (hibernace). Jen ve stručnosti zmíníme, že úsporný režim znamená,
že se běžící Windows včetně všech aplikací, obsahu schránky,
snad i pozice myši, uloží do paměti (RAM) počítače, tato operace proběhne za pár sekund. Počítač pak lze probudit zpravidla
i úderem do klávesnice, nebo opět zapínacím tlačítkem a naběhne též během pár sekund, a vy můžete pokračovat v práci,
třeba i v otevřeném dokumentu (což, ale raději nedoporučujeme). Tato funkce bývá zpravidla u notebooků (a notebooky
se do úsporného režimu často přepínají samy po určité době
nečinnosti, pokud si to nepřestavíte), u stolních počítačů by ale
měla jít nastavit také. Pokud však počítač ztratí napájení (ze
sítě, nebo u notebooků dojdou navíc baterie), počítač vše zapomene a musíte projít klasickým spuštěním, navíc hrozí, že
96
se vám na disku vytvoří poškozené soubory. A rozhodně je tu
jisté riziko poškození i otevřených dokumentů.
Režim spánku (hibernace) je podobný jako úsporný režim, s tím rozdílem, že se vše uloží na pevný disk (HDD).
To sice trvá už několik desítek sekund, ale pořád je uspání a
probuzení rychlejší než vypnutí a zapnutí počítače. Navíc v
případě ztráty napájení (a u notebooku i vybití baterie) o nic
nepřijdete. Z tohoto režimu se musí počítač probudit zapínacím tlačítkem.
V krajních případech, kdy se počítač úplně „zblázní“ a
nepovolí vám normální vypnutí, například úplně zatuhne, že
nepůjde pohnout ani myší apod., pokud to trvá minutu a déle,
budete muset počítač vypnout „natvrdo“. To se dělá v dnešní době tak, že podržíte zapínací tlačítko cca 15 sekund. Stolní
počítače mívají ještě speciální malé tlačítko na tvrdý restart, to
není třeba držet. Samozřejmě tímto riskujete poškození nějakých souborů, zejména otevřených dokumentů. Windows po
náběhu asi budou i kontrolovat disk, ale toho se není třeba zaleknout, to je prevence.
7.9. Zatuhnutí aplikace
Někdy se stane, že se „zasekne“ pouze jedna aplikace.
Pokud přestane odpovídat, tak při pokusu o její ukončení, vás
na to Windows zpravidla upozorní a nabídnou vám možnost
ukončit ji násilně. Pokud v ní nemáte neuložená důležitá data,
potvrďte její ukončení (pokud máte, raději ještě několik minut
vyčkejte, třeba se aplikace vzpamatuje).
Někdy se k tomuto dialogu nedostanete, pak je na řadě
klávesová zkratka CTRL+ALT+DELETE, která vám umožní
počítač vypnout, restartovat, nebo ukončit nefunkční aplikaci.
U domácích verzí Windows rovnou vyvolá okno Správce úloh,
kde uvidíte přehled spuštěných aplikací. Na tu, která neod-
97
povídá, můžete kliknout (označit ji), a poté kliknout na tlačítko
Ukončit úlohu. Pokud se Windows zeptají, potvrďte, že ji chcete ukončit.
Pokud ukončení jedné aplikace nepomohlo, můžete zkusit ještě další, které se zdají, že nereagují na vaše pokyny. Jinak
doporučujeme v menu okna Správce úloh vybrat položku Vypnout a počítač restartovat nebo vypnout.
98
8.MS Office
MS Office 2007 (dále jen Office) je kancelářský balík,
sestávající z řady aplikací. Jednotlivé aplikace se liší svou
využitelností a do jisté míry i kvalitou provedení – některé aplikace Office budete používat pravděpodobně pravidelně, jiné
jsou spíše do počtu. Proto se v sérii návodů v této a dalších
kapitolách budeme zabývat pouze třemi nejpoužívanějšími
aplikacemi – MS Word, MS Excel a MS PowerPoint.
8.1. Spuštění aplikace
Spustit jednotlivé aplikace lze několika způsoby, například dvojklikem na ikonu určité aplikace na ploše:
Další způsob je přes nabídku Start:
• Klikněte na tlačítko Start.
• Najeďte myší na Programy, dále na Microsoft
Office.
• Klikněte na požadovanou aplikaci.
99
Třetí možností, jak otevřít některou z aplikací MS Office, je přímo otevřít dokument touto aplikací (dvojklikem na
soubor):
8.2. Popis aplikace
Každá aplikace Office se skládá z pásu karet, kde je umístěna funkcionalita jednotlivých aplikací (pro každou aplikaci
se více či méně liší), a dále ze záložek – pro přecházení mezi
jednotlivými pásy karet (také se mezi jednotlivými aplikacemi
liší).
Dalším prvkem je tlačítko Office (kulaté tlačítko vlevo nahoře, v testovací verzi Office 2010 je místo něj speciální záložka
Soubor), tlačítko Uložit v podobě modré diskety vedle tlačítka
Office (o ukládání viz dále) a tlačítko Zpět (šipka vedle tlačítka
uložit – slouží k vrácení poslední akce).
V pravém horním rohu jsou klasicky, jako u téměř každého okna, tři tlačítka – levé slouží k minimalizaci aplikace
(schování na lištu, respektive hlavní panel), prostřední pro maximalizaci okna aplikace a pravé k vypnutí aplikace.
8.2.1. Tlačítko Office
Tlačítko
Po kliknutí na tlačítko office se zobrazí menu,
Office
kde je vidět celá řada položek, stručně si popíšeme
některé z nich:
100
• Nový – vytvoří nový dokument aplikace Office.
• Otevřít – slouží k otevírání dokumentů aplikace
Office (viz dále).
• Uložit, Uložit jako – slouží k uložení dokumentů
aplikace Office (viz dále).
• Tisk – slouží k vytištění dokumentů aplikace
Office.
• Zavřít – slouží k ukončení aplikace Office.
Otevřít dokument lze dvěma způsoby – buď přímým
otevřením dokumentu v nějakém adresáři (viz výše), nebo využitím volby „Otevřít“ v menu tlačítka Office – v tomto případě
se vám otevře okno pro otvírání dokumentů:
Přejděte do adresáře, kde se dokument nachází, klikněte
na něj a pak klikněte na tlačítko Otevřít.
8.3. Ukládání dokumentu
Po napsání nějakého dokumentu by bylo velmi nepříjemné, kdyby po ukončení aplikace zmizely veškeré dosud napsané
údaje. Proto je potřeba dokument nejprve uložit – ukládat lze
několika způsoby:
1. Při ukončení aplikace, respektive zavření dokumentu
(například křížkem v pravém horním rohu), se ukáže následující dialog:
101
Tlačítko Ano slouží pro uložení dokumentu, tlačítko Ne
zavře dokument bez ukládání a tlačítko Storno dokument neuloží ani nezavře (pokud si nejste jisti, jestli chcete uložit změny,
tak doporučuji pro jistotu nejdříve toto tlačítko).
2. Druhou možností je uložit dokument pomocí menu:
Klikněte na tlačítko Office vlevo nahoře a následně klikněte na volbu Uložit nebo Uložit jako. Poznámka: V případě
ještě neuloženého dokumentu nezáleží, kterou z těchto možností zvolíte, pokaždé se vám ukáže okno pro ukládání.
V kolonce Název souboru napíšete název dokumentu (pro
pozdější snadnější hledání dokumentu je dobré zvolit takový
název souboru, který koresponduje s jeho obsahem), případně
změníte složku a pro potvrzení kliknete na Uložit. Pokud kliknete na Storno, okno se zavře bez uložení dokumentu.
Nyní se vrátíme ještě k volbám Uložit a Uložit jako. Rozdíl spočívá v tom, že pokud dokument, se kterým pracujete,
byl již uložen, změny při volbě Uložit se zanesou do stávajícího dokumentu, kdežto v případě Uložit jako se objeví okno
pro ukládání, kde je možné stávající dokument uložit jako nový
dokument s tím, že původní dokument zůstane beze změny.
Zkráceně lze říct, že pomocí volby Uložit jako vytvoříte kopii
stávajícího dokumentu a dále budete pracovat v ní.
8.4. Písmo
Pro změnu písma nejdříve označte text, kterého se to týká
(stiskněte levé tlačítko myši na začátku označovaného textu,
pak za jeho držení přesuňte myš na konec označovaného textu
a pusťte levé tlačítko myši – to platí u aplikací MS Word a MS
PowerPoint, u aplikace MS Excel klikněte na patřičnou buňku – viz následující jednotlivé návody). Pokud na pásu karet
kliknete levým tlačítkem myši na typ písma, zobrazí se vám
podmenu:
102
Kliknutím na jednu z
položek vyberete typ písma,
který chcete použít. V zásadě lze rozlišit pouze dva typy
písma – patkové (např. Times
New Roman nebo Cambria),
které je vhodné pro delší
souvislý tištěný text, a bezpatkové (např. Arial nebo
Calibri), které se velmi často využívá v nadpisech či
tabulkách.
Další možností, jak
upravovat text, je označit
text a kliknout na ikony dle
obrázku („B“ – tučně, „I“ –
kurzíva, „U“ – podtržení).
Příklad použití můžete vidět
na následujícím obrázku:
Tučně
kurzíva
podtržení
Dále je také možné měnit pozadí a barvu písma:
Levá ikona slouží ke změně pozadí
označené oblasti a pravá ikona ke změně barvy textu (kliknutím na šipku dolu napravo
od ikon je možné rozevřít nabídku barev ke
změně barvy textu či pozadí).
103
8.4.1. Zarovnání
Text je možné zarovnávat čtyřmi způsoby:
•
•
•
•
vlevo (L),
na střed (S),
vpravo (P),
do bloku (B).
Každé z těchto zarovnání má
různé využití, například nadpisy
bývají zpravidla zarovnány na střed
nebo vlevo, oproti tomu delší souvislý text bývá zarovnán do
bloku. Pro lepší představu se můžete podívat na následující
obrázek:
Zarovnání textu
příklad textu zarovnaného vlevo příklad textu zarovnaného
vlevo příklad textu zarovnaného vlevo příklad textu
zarovnaného vlevo příklad textu
příklad textu zarovnaného na střed příklad textu zarovnaného
na střed příklad textu zarovnaného na střed příklad textu
zarovnaného na střed
příklad textu zarovnaného vpravo příklad textu zarovnaného
vpravo příklad textu zarovnaného vpravo příklad textu
zarovnaného vpravo
příklad textu zarovnaného do bloku příklad textu
zarovnaného do bloku příklad textu zarovnaného
do bloku příklad textu zarovnaného do bloku
Další informace a návody k používání aplikací Microsoft
Office najdete na nešem webu www.jaknatech.cz.
104
9.Internet
9.1. Co je to internet
Internet – síť sítí, virtuální svět, kybernetický prostor, hovorově řečeno také „net“ – je veřejně dostupný celosvětový
systém vzájemně propojených počítačových sítí. Slovo internet
je zkratkou z anglického názvu interconnected networks, což v
překladu znamená propojené sítě. Skládá se z tisícovek různých
malých sítí (akademických, vojenských, vládních či komerčních). Je to velmi rychle se rozvíjející informační médium.
Rozmach internetu jde ruku v ruce s používáním některých velmi populárních služeb, které nám internet poskytuje.
Mezi neoblíbenější jistě patří elektronická pošta (e-mail), chat
(živá diskuse, která je založená na výměně krátkých textů, nejznámější je ICQ) a v neposlední řadě i dokumenty World Wide
Webu (WWW).
World Wide Web je označení pro část internetu, která
sdružuje informace ve formě webových stránek. Jeho zakladatelem je Tim Berners-Lee, který v roce 1991 vytvořil tento
pojem. V tomto roce také zveřejnil první internetové stránky
koncernu CERN v Ženevě ve Švýcarsku.
Neméně populární je i služba tzv. webblog či zkráceně blog. Jde o zasílaní pravidelných příspěvků (prezentování
svých názorů) běžných lidí na jedné webové stránce. Přispěvatelům se říká bloggeři (např. naleznete blogy některých známých
českých osobností na adrese aktualne.centrum.cz/blogy-anazory/).
105
Výhody internetu:
• Rychlý přístup k informacím (internet poskytuje
širokou nabídku informací z celého světa a ze všech
oblastí lidského života)
• Elektronický obchod
• Elektronické bankovnictví
• Elektronická komunikace
Nevýhody internetu:
• Viry, spyware a jiný škodlivý software
• Hrozba zneužití osobních údajů
• Počítačová špionáž atd.
• 95% internetu je v angličtině (dnes již je ale na internetu takové množství informací, že najdete téměř
cokoliv i v češtině, pouze v menší míře)
9.2. Z historie internetu
Základním kamenem k vytvoření sítě Internet byl vznik
Arpanetu v roce 1969. Byla to síť, kterou vytvořila skupina
ARPA (Advanced Research Projects Agency – Úřad pro pokročilé výzkumné projekty) založená americkým ministerstvem
obrany (Department of Defense). Účel vzniku Arpanetu byl
čistě vojenský. Šlo o propojení čtyř univerzitních počítačů za
účelem zálohy dat pro případ poškození jednoho počítače. V
roce 1972 bylo propojeno 23 počítačů. O dvanáct let později, v
roce 1984, překročil jejich počet tisíc a stále rostl.
V roce 1979 se k síti Arpanet připojila další počítačová
síť USENET, která byla vytvořená pro vědecké účely. A následovalo připojování dalších počítačových sítí. V 90. letech se
postupně k internetu připojovaly i komerční firmy.
Dnes je internet neoddělitelnou součástí života mnoha lidí.
Vznikly dokonce profese, které jsou na internetu závislé.
106
9.3. Počítačové sítě
Počítačová síť může mít mnoho podob. Tu nejzákladnější tvoří dva spojené počítače, většinou ji ale tvoří počítačů
mnohem více. Podoba tohoto spojení může být různá. Počítače
mohou být spojené síťovým kabelem, ale třeba též krátkovlnně (vzduchem přes vysílače a přijímače) nebo pomocí telefonní
linky. Důležité je, aby toto spojení umožňovalo elektronickou
komunikaci (což zatím elektrická síť v zásuvce neumožňuje).
Síť v rámci místnosti, budovy nebo komplexu či několika
ulic nazýváme jako lokální – LAN (Local Area Network). Sítě
však mohou přesahovat i hranice států (WAN – Wide Area Network), jako třeba síť Internet (internet s malým písmenem se
spíše stává obecným slovem, ačkoliv znamená totéž, proto ho
běžně používáme, kdežto Internet píšeme jen při označení této
konkrétní sítě jako pojmu). Sítě navíc mohou být virtuální, takže ve skutečnosti po jednom kabelu může být propojeno více
počítačů v různých sítích. Internet pak propojuje počítače i lokální sítě. Ale počítačové sítě by vydaly na celý článek, ačkoliv
pro používání internetu o nich příliš vědět nepotřebujete.
9.4. Přístup do internetu
ISP (Internet Service Provider – poskytovatel internetového připojení) je organizace zprostředkující připojení do
internetu, tj. firma zprostředkující telekomunikační službu. V
minulosti byla většina poskytovatelů připojení do internetu
také telefonními společnostmi (např. Český Telecom). Dnes už
je mnoho poskytovatelů.
107
V současnosti existuje několik možností pro připojení počítače k internetu:
• Telefonní linka (majitelem linky je telefonní
operátor)
ÂÂ
Dial-Up – technologie vytáčeného spojení
na telefonní lince. Počítač je na internet připojen přes telefonní linku za použití modemu. Na
trhu je slušný výběr modemů, od externích (USB,
sériový port) až po levné interní modemy. V notebooku máte pravděpodobně potřebný hardware
integrován. Rychlost, které je modem teoreticky
schopen dosáhnout, je 56 kbit/s pro download
(tok dat směrem k uživateli) a 33 kbit/s pro upload
(tok dat směrem od uživatele). Platí to ovšem pro
ideální podmínky na telefonním vedení. Toto spojení se dnes již používá málo, a to pro jeho vysoké
ceny (v poměru k času strávenému na internetu
nebo objemu přenesených dat) a nízkou rychlost.
ÂÂ
xDSL (Digital Subscriber) – technologie,
která umožňuje využít stávající vedení telefonu
pro vysokorychlostní přenos dat. Pro běžné domácí nasazení se obvykle využívá varianta ADSL
s rychlostí do 10 Mbit/s pro download a 1 Mbit/s
pro upload.
• Přípojka kabelové televize – připojení k internetu
pomocí kabelových rozvodů. Nepotřebujete telefonní linku, ale musíte mít v domě kabelovou televizi.
Maximální rychlost dosahuje v tomto případě až 100
Mbit/s pro download a 10 Mbit/s pro upload.
• Bezdrátová datová síť
ÂÂ
Satelitní připojení – připojení k internetu
prostřednictvím družic na oběžné dráze Země.
Výhodou je perfektní dostupnost, pro připojení
totiž stačí prakticky pouze výhled na oblohu, re-
108
spektive na příslušnou družici. V poslední době
pak popularitu satelitního připojení k internetu
zvýšila možnost vysokorychlostního připojení,
které je vhodné především pro stahování velkých
objemů dat. Satelitní technologie mají však jednu
velkou nevýhodu, a tou je doba odezvy. Příčinou
je vzdálenost geostacionárních družic od Země.
Tato hodnota činí kolem půl vteřiny, což je pro
aplikace pracující v reálném čase téměř nepřekonatelný problém. Nevýhodou je také vysoká cena
zavedení.
Mobilní připojení - tento druh připojení je určen pro uživatele, kteří potřebují být
připojeni k internetu kdykoliv, a především
odkudkoliv, kde je civilizace. Připojení je vázáno na signál mobilní sítě, ten je ale dnes
běžný. Pro přístup budete potřebovat mobilní telefon podporující datové služby, aktivaci
u svého telekomunikačního operátora a kabel
pro propojení s počítačem. Uvádíme aktuálně
používané možnosti:
GPRS (General Packet Radio Service) –
platíme za přenesená data, nikoliv za dobu
připojení (jako to bylo u starších technologií).
Rychlost může dosáhnout 21,4 kb/s po jednom
kanále, maximální rychlost činí 115 kbit/s.
EDGE – rozšíření stávajících služeb sítě
GSM, a s ní spojené technologie paketového
přenosu dat GPRS. Je asi třikrát rychlejší než
GPRS.
UMTS (Universal Mobile Telecommunication System) – označují se tak sítě třetí generace
(3G), které nabízejí oproti běžným mobilním
sítím GSM zejména rychlejší datové pře-
109
nosy. Teoretická rychlost stahování dat je až
2,2 Mbit/s.
ÂÂ
Wi-fi – zkratka pro termín Wireless Fidelity
(bezdrátová věrnost). Jedná se o název bezdrátové sítě, která funguje na bezlicenčním pásmu o
frekvenci 2,4 GHz. Tato síť umožňuje uživatelům
připojení k okolním prvkům sítě (PC, Notebook
nebo jiná Wi-fi síť), a to teoreticky v maximální
rychlosti 56 Mbit/s. Rychlost připojení se odvíjí
od vzdálenosti dalšího Wi-fi zařízení, od povětrnostních podmínek a jiných rušivých vlivů. Od
těchto faktorů se také odvíjí doba odezvy a stabilita připojení, která bývá většinou nižší než při
kabelovém připojení (xDSL, přípojka kabelové
televize).
9.5. Služby internetu
Na internetu mohou uživatelé využívat mnoho služeb.
Bývají zajišťovány počítačovými programy, které navzájem
komunikují pomocí tzv. protokolů. Mezi základní služby internetu patří:
• WWW – systém webových stránek zobrazovaných pomocí prohlížeče (Internet Explorer, Mozilla
Firefox, Google Chrome, Opera…),
• e-mail – elektronická pošta,
• instant messaging – on-line (přímá, živá) komunikace mezi uživateli (ICQ, Jabber…),
• VoIP (Voice over Internet Protocol) – technologie,
která se využívá pro telefonování prostřednictvím
internetu nebo jakéhokoliv jiného datového spojení,
• FTP (File Transfer Protocol) – protokol určený
speciálně pro přenos souborů,
•
přímé připojení ke vzdálenému počítači
110
(protokoly Telnet, SSH…),
• sociální sítě – pomocí sociálních sítí se prostřednictvím internetu sdružují lidé, kteří by se jinak fyzicky
třeba ani nemohli setkat, tyto služby využívají většinou kombinace více výše uvedených služeb; patří
sem například: Facebook.com, Lide.cz, Twitter.com,
MySpace.com.
9.6. Webový prohlížeč
Webový prohlížeč je aplikace, která slouží k prohlížení
webu (WWW). Program umožňuje komunikaci s HTTP serverem a zpracování přijatého kódu (HTML, XHTML, XML
apod.), který podle daných standardů zformátuje a zobrazí webovou stránku. Textové prohlížeče zobrazují stránky jako text,
obvykle velmi jednoduše formátované, ovšem s těmi se pravděpodobně nesetkáte. Grafické prohlížeče umožňují složitější
formátování stránky včetně zobrazení obrázků. Pro zobrazení některých zvláštních součástí stránky, jako jsou Flashové
animace nebo Java applety, je třeba prohlížeč doplnit o specializované zásuvné moduly. Na stránkách s těmito prvky vám
prohlížeč automaticky nabídne nainstalovat je (což už skýtá
jisté riziko, rozhodně byste neměli instalovat jiné nástroje než
Adobe Flash a Java, pokud nevíte, že je opravdu potřebujete a
nejedná se o podvod).
Mezi nejznámější webové prohlížeče patří: Internet Explorer, Mozilla Firefox, Google Chrome, Opera, Konqueror,
Safari (mezi textové např. Links, Lynx).
Článek o vyhledávání na internetunajdete na našem
webu www.jaknatech.cz, stejně jako články o tom co to je
mail a jak ho používat.
111
112
10. Hudba, video
a práce s obrázky
V této části si povíme něco o přehrávání hudebních souborů, videa, prohlížení a základních úpravách fotografií.
10.1. Hudba, video
Pro přehrávání hudby potřebujeme nějaké zařízení pro
poslech. Reproduktor nebo sluchátka by optimálně měla být s
kmitočtem přibližně od 16 Hz do 20 kHz. Standardní počítačové reproduktory se dělí většinou podle počtu ozvučnicových
sestav. Běžný stereo systém se tak označuje jako 2.0, stereo
systém se subwooferem 2.1, digitální prostorový pak jako 5.1 atd. První číslo před
tečkou uvádí počet běžných reproduktorů
(přední, boční, zadní, center, levý, pravý),
a druhé pak informuje o přítomnosti basové sekce, tzv. subwooferu.
Pro začátek si zkontrolujeme, zda
Zakončení kabelů
máme pro přehrávání hudby vše v pořád3,5mm jackem
ku připraveno. Zkontrolujeme, zda máme
připojeny všechny kabely mezi reproduktory a počítačem. Ve
většině případů má kabel zakončený 3,5 mm jackem stejnou
barvu jak zdířka v počítači.
Potom zkontrolujeme, zda jsou reproduktory v zásuvce
a zapnuté. V pravém dolním rohu obrazovky, hned vedle hodin s datem, bychom měli vidět ikonu reproduktoru, pokud je
u ní zobrazen znak podobný zákazu stání, znamená to, že je
zvuk ztlumený. Abychom slyšeli hudbu, musíme ho nejprve
zapnout, tzn. kliknout na ikonu levým tlačítkem myši a potažením jezdce nahoru či dolu upravit hlasitost, při uvolnění
113
tlačítka myši uslyšíme kontrolní zvuk. Pokud ikonu reproduktoru vedle hodin nenajdeme, je „schovaná“ pod malou vzhůru
směřující šipkou. Tímto jsme zkontrolovali základní nastavení
počítače a pokročíme k samotnému přehrávání.
10.1.1.Přehrávání
Pokud chceme přehrát nějaký zvukový soubor, najdeme
si ho v počítači nebo na jiném úložišti stejně jako každý jiný
soubor, tzn. např. Start–>Dokumenty–>Hudba. Dvojklikem levým tlačítkem myši otevřeme soubor v programu Windows
Media Player.
Aplikace Windows Media Player poskytuje intuitivní a
snadno použitelné rozhraní, s jehož pomocí můžete přehrávat
digitální mediální soubory, uspořádat kolekce digitálních médií atp.
V programu Windows Media Player lze přepínat mezi
dvěma režimy:
• Knihovna přehrávače – poskytuje komplexní kontrolu nad různými funkcemi přehrávače.
• Přehrávání – poskytuje zjednodušený
přehled aktuálně přehrávaného seznamu stop (tzn.
souborů).
Z režimu Knihovna přehrávače můžete do režimu Přehrávání přejít kliknutím na tlačítko Přepnout do okna Přehráváno
(v pravém dolním rohu přehrávače). Do knihovny přehrávače
se vrátíte zpět kliknutím na tlačítko Přepnout do knihovny (v
pravém horním rohu přehrávače).
Knihovna přehrávače
Knihovna přehrávače umožňuje přístup ke sbírce digitálních médií a jejímu uspořádání. V navigačním podokně si
můžete zvolit kategorii, například Hudba, Obrázky nebo Videa, kterou chcete zobrazit v podokně podrobností. Chcete-li
114
například zobrazit všechnu hudbu uspořádanou podle žánrů,
dvakrát klikněte na položku Hudba, a pak klikněte na položku
Žánr. Poté můžete přetažením položek z podokna podrobností
do podokna seznamu sestavit seznamy stop.
1) Panel Adresa
2) Navigační podokno
3) Podokno podrobností
4) Podokno seznamu
5) Oblast ovládacích prvků přehrávání
Při přepínání mezi různými zobrazeními v knihovně přehrávače můžete své kroky zpětně procházet pomocí tlačítek
Zpět a Vpřed
v levém horním rohu přehrávače.
115
Režim Přehrávání
V režimu Přehrávání můžete sledovat disky DVD a další
videa nebo zjistit, která skladba právě hraje. Můžete se rozhodnout, zda má být zobrazena pouze aktuálně přehrávaná
položka nebo výběr dostupných položek, který se zobrazí kliknutím pravým tlačítkem myši v okně přehrávače a kliknutím
na příkaz Zobrazit seznam.
Pro přehrání položky v knihovně přehrávače nejprve
najdeme položku, kterou chceme přehrát, poté a máme dvě
možnost: dvojklikem levým tlačítkem myši se tato položka začne přehrávat nebo klikneme v pravém horním rohu na kartu
Přehrát, čímž se rozbalí seznam přehrávání, a my můžeme položku z knihovny přetáhnout do seznamu.
Do podokna seznamu můžete přetahovat jednotlivé položky (například jednu nebo více skladeb) nebo kolekce položek
(například jedno nebo více alb, interpretů, žánrů, roků či hodnocení). Při přetažení kolekce položek do podokna seznamu se
začne přehrávat první položka v seznamu. Pokud již podokno
seznamu obsahuje jiné položky, můžete jeho obsah vymazat
kliknutím na tlačítko Smazat seznam.
Při sledování nějakých audio nebo video souborů se stane,
že nechceme sledovat soubor celý, ale chceme se přesunout na
určité místo v souboru. V takovém případě v knihovně přehrávače spusťte přehrávání souboru a přesuňte posuvník
do
místa, od kterého chcete soubor přehrát. U některých souborů
však není tento jezdec k dispozici.
116
1) Informace o médiu
2) Oblast ovládacích
prvků přehrávání
3) Tlačítko Přepnout
do knihovny
V programu Windows Media Player se přehrávané položky zobrazují v podokně seznamu v režimu Přehrávání a v
Knihovně přehrávače. Pořadí přehrávaných položek je možné
změnit zapnutím náhodného přehrávání, kdy se položky budou
přehrávat v nahodilém pořadí. Můžete si také zvolit opakované
přehrávání položek. Zapnete-li opakované přehrávání, přehrají se postupně všechny položky v podokně seznamu, a potom
se začnou přehrávat znovu. Náhodné a opakované přehrávání
můžete zapnout současně. Ovšem není možné náhodně nebo
opakovaně přehrávat disky DVD. Zapnutím náhodného nebo
opakovaného přehrávání se nezmění pořadí zobrazené v podokně seznamu.
Chcete-li opakovaně přehrávat pouze jediný soubor, vymažte z podokna seznamu všechny položky kromě té, kterou
chcete přehrávat. V režimu Přehrávání klikněte pravým tla-
117
čítkem myši do volného prostoru přehrávače, a pak zobrazte
podokno seznamu kliknutím na příkaz Zobrazit seznam. V
knihovně přehrávače klikněte na kartu Přehrát, čímž otevřete
podokno seznamu.
Chcete-li zapnout náhodné nebo opakované přehrávání,
proveďte jednu nebo obě následující akce:
• Pokud chcete položky přehrávat v náhodném
pořadí, klikněte na tlačítko Zapnout náhodné přehrávání
.
• Pokud chcete položky přehrávat opakovaně, klikněte na tlačítko Zapnout opakování
.
Náhodné a opakované přehrávání zůstane zapnuto, dokud je nevypnete opětovným kliknutím na tato tlačítka.
V režimu Přehrávání mohou být tlačítka Zapnout náhodné přehrávání a Zapnout opakování viditelná až po změně
velikosti okna.
Pro přehrávání videa jsou možnosti stejné jako u hudby.
Zmíníme však nabídku, která je dostupná po kliknutí pravým
tlačítkem myši do volného prostoru v okně Přehrávání. V této
nabídce nalezneme užitečné volby jako např. přepínání sledování na celé obrazovce (též klávesová zkratka ALT + ENTER
nebo dvojklik myší do přehrávaného videa), nebo nastavení velikosti videa. U disků DVD zde nalezneme i volbu pro titulky.
118
10.2. Obrázky
V programu Prohlížeč fotografií systému Windows můžete zobrazit digitální fotografie a obrázky mnoha různými
způsoby. Můžete je také vytisknout, provést nejzákladnější úpravy, vypálit na disk nebo otevřít v jiném programu v
počítači.
10.2.1.Zobrazení obrázků
1. Kliknutím otevřete knihovnu Obrázky.
2. V knihovně Obrázky otevřete složku obsahující požadovaný obrázek a klikněte na něj.
3. V panelu nástrojů klikněte na šipku vedle tlačítka Náhled, a poté klikněte na položku Prohlížeč fotografií.
PC_hudba_video_obrázky 7
119
1) Otočit doleva
2) Otočit doprava
Pokud je zobrazený obrázek otočen na bok, můžeme jej
otočit o 90° kliknutím na volbu Otočit doprava nebo Otočit
doleva. Chcete-li změnit úroveň
zvětšení na zaměření na stávající obrázek, klikněte na program
Lupa
a přetažením jezdce
nahoru zaměřte obrázek. Tímto způsobem můžete přiblížit
1) Otočit doleva
zobrazení osob nebo objektů na
2) Otočit doprava
snímku. Poté můžete obrázek
přetáhnout ručičkou a zobrazit
pouze jeho specifickou část. Chcete-li zobrazit skutečnou velikost obrázku, klikněte na tlačítko Skutečná velikost
.
Chcete-li nastavit celý obrázek tak, aby vyplňoval okno programu Windows Prohlížeč fotografií, klikněte na položku
Přizpůsobit oknu . Chcete-li zobrazit jiný obrázek, který je ve
stejné složce jako aktuální obrázek, kliknutím na tlačítko Předchozí
nebo Další
zobrazte předchozí nebo další
obrázek ve složce. Chcete-li obrázky zobrazit jako prezentaci,
klikněte na tlačítko Spustit prezentaci
.
Při zobrazení prezentace budou obrázky v aktuální složce
zobrazeny postupně jeden po druhém v režimu celé obrazovky,
přitom lze také řídit rychlost přehrávání prezentace. Prezentaci lze ukončit stisknutím klávesy ESC nebo kliknutím pravým
tlačítkem myši na prezentaci a následným kliknutím na volbu
Ukončit.
10.2.2.Použití ovládacích prvků prezentace
Prezentace běží automaticky, takže k přesouvání z jednoho obrázku na další není potřeba myš ani klávesnice. Chcete-li
však upravit chování prezentace, můžete na tuto prezentaci
120
kdykoli kliknout pravým tlačítkem myši, a v zobrazené nabídce
s parametry poté kliknutím zvolit jednu nebo více požadovaných voleb. Můžete například požadovat zobrazení obrázků
v náhodném pořadí, přejít dopředu nebo dozadu, pozastavit
prezentaci, upravit rychlost přehrávání nebo přehrávání úplně
ukončit.
10.2.3.Tisk obrázku
V programu Prohlížeč fotografií systému Windows lze
digitální fotografie také vytisknout. Je třeba si uvědomit, že
kvalita tisku závisí na několika faktorech, včetně vašeho výběru papíru a inkoustu, nastavení tiskárny a kvality původní
fotografie.
1. Na panelu nástrojů klikněte na tlačítko Tisk, a potom
na příkaz Tisk.
2. V dialogovém okně Vytisknout obrázky vyberte požadovanou tiskárnu, velikost papíru, kvalitu tisku, styl tisku a
počet kopií.
3. Po dokončení nastavení klikněte na tlačítko Tisk (předpokladem je mít k počítači připojenou a zapnutou tiskárnu).
121
1) Volba tiskárny
2) Formát papíru
3) Rozlišení tisku
4) Velikost tisku
5) Počet kopií
6) Možnost výplně rámečku
7) Náhled
8) Další možnosti tisku
122
10.2.4.Vypálení obrázků na disk CD nebo
DVD
Obrázky lze archivovat nebo sdílet pomocí disků CD či
DVD. Chcete-li v programu Prohlížeč fotografií systému Windows spustit proces vypálení, klikněte na panelu nástrojů na
položku Vypálit, a poté na volbu Datový disk. Po výběru volby
vypálení můžete na datový disk CD nebo DVD zkopírovat více
obrázků a dalších souborů.
10.2.5.Otevření obrázku v jiném programu
Obrázek můžete otevřít v jiném programu v počítači.
Můžete jej například otevřít v některém grafickém editoru za
účelem úprav. Chcete-li obrázek otevřít v jiném programu v
počítači, klikněte na panelu nástrojů na volbu Otevřít, a poté
vyberte požadovaný program (více o editaci fotografií se dozvíte v našem materiálu o digitálních fotoaparátech).
10.2.6.Řešení potíží
O řešení potíží, kodekách a formátech videa a zvuku se
dočtete na našich stránkách www.jaknatech.cz.
123
124
11. Periferie
11.1. Skener
Na přenos obrázků nebo fotografií do počítače se používá
skener. Jde o zařízení pracující na stejném principu jako kopírka, přičemž výsledkem jeho činnosti není kopie na papíře, ale
v počítači. Skener můžeme použít i tehdy, když si chceme ušetřit námahu s přepisováním textu. Nevýhodou však je, že takto
získaný text zůstane ve formě obrázku, a tak nebude možné s
ním provádět žádné textové úpravy (vymazávání řádků, dopisování slov apod.).
Pro získání editovatelného textu v digitální podobě musíme využít některý z programů OCR (Optical Character
Recognition – optické rozpoznávání textu), pomocí kterého počítač dokáže naskenovaný obrázek přečíst a přepsat do textu.
Nejdůležitější je v takovém případě kvalita a čistota předlohy,
protože pokud je text nezřetelný nebo jsou přes něj šmouhy,
zůstane v něm obvykle mnoho chyb. Čas, který pak strávíte
čtením a opravováním nesprávně přečtených znaků, je skoro
stejný, za jaký byste text přepsali sami.
Skenery jsou zařízení, jejichž úkolem je převést obrazovou informaci z tištěné či filmové předlohy do digitální podoby
a „odeslat“ ji na další zpracování do osobního počítače. Kromě
dnes nejrozšířenějších plošných skenerů známe skenery ruční,
bubnové, filmové a speciální skenery, které najdeme v nejrůznějších zařízeních, počínaje snímačem čárových kódů a konče
3D skenery.
Ploché (stolní) skenery jsou v současnosti nejpoužívanější. Pohyb nutný pro snímání obrazu zajišťuje přesná technika.
Předloha se položí na skleněnou desku, pod kterou se po-
125
hybuje světelný zdroj, který soustavou zrcadel přenáší obraz
na snímač.
11.1.1.Parametry skenerů
Stolni skener
Mezi základní parametry skenerů patří rozlišení a barevná hloubka.
Je však nutno říci, že rozlišení ani
barevná hloubka nejsou pro kvalitu
skeneru přímo rozhodující. Více záleží na přesnosti umístění zrcadel,
kvalitě čočky a dalších parametrech
(tedy na optickém systému). Bohužel tyto vlastnosti prodejci neuvádí.
Nejsou totiž tak triviální a není jednoduché je přímo ohodnotit.
• Rozlišení – udává se obvykle v DPI (počet bodů na
palec) a znamená jemnost snímacího rastru, a s tím spojenou datovou velikost výsledného obrazu. S větším rozlišením se tato
velikost zvyšuje. Rozlišení se dělí na hardwarové (dané vlastní
optickou soustavou a snímačem) a softwarové (tzv. interpolované rozlišení). Ve druhém případě je předloha nasnímána na
maximálním možném optickém rozlišení, a pak jsou další hodnoty dopočítávané. Interpolované rozlišení nikdy nedosáhne
kvality optického.
• Barevná hloubka – udává množství odstínů barev, které je skener schopen nasnímat. Dnes je obvyklou
barevnou hloubkou 24 bitů, což znamená možnost záznamu
v 16 777 216 odstínů. U profesionálních zařízení dosahuje barevná hloubka až 48 bitů (281 474 976 710 655 odstínů). Avšak
„počítačové“ zpracování obrazu (programové vybavení) pracuje maximálně s 36bitovými barvami. Na co je tedy vetší
barevná hloubka? V podstatě jde o interní záležitost skeneru,
126
v žádném případě to však není samoúčelné zlepšení. I když
vyšší barevnou hloubku nepodporuje celý zpracovací řetězec,
je tato „rezerva“ využita k dokonalejšímu zpracování nasnímaných obrazů přímo ve skeneru. Často výstupy získané tímto
skenerem poskytují podstatně vyšší kontrast a lepší ostrost.
11.1.2.Software
Kromě technických parametrů je třeba při výběru přihlédnout i k softwaru, který se skenerem získáte. Zatímco v
minulosti získal uživatel pouze ovladače, a vše ostatní si musel
pořídit sám, dnes jsou skenery velmi často doplněny o řadu
hodnotných programů. Proto je dobré všimnout si, co ke skeneru výrobce dodává, případně si nechat jednotlivé programy
prodejcem předvést. Velká většina skenerů má ovladače typu
TWAIN, které nám umožňují skenovat do libovolné aplikace.
Ve výbavě jistě nebude chybět software pro zpracování obrazu,
program pro rychlé automatické snímání předdefinovaných
typů dokumentů, který obvykle umožňuje i jejich automatizované předzpracování. Poslední, ale při kancelářském nasazení
důležitou, aplikací je program na rozpoznávání a převod textu
– OCR.
11.1.3.Výběr skeneru
Při výběru skeneru je však dobré brát na zřetel i další parametry, pro běžného uživatele možná méně srozumitelné a
často zdánlivě nepodstatné. Je to zejména typ snímače (CCD
nebo CIS) a rozhraní, jehož prostřednictvím skener komunikuje s osobním počítačem (dnes je jasnou volbou USB). Starší
technologie snímání CIS (Contact Image Sensor) snímá všechny barvy najednou, a proto nenabízí takovou výslednou kvalitu
obrazu jako novější technologie CCD (Charged Coupled Device). I když je rozdíl mezi výslednými obrázky nepatrný, není
důvod investovat do starší technologie, zejména když cenový
rozdíl skenerů je minimální.
127
Profesionální skenery jsou vybaveny rozhraním SCSI
nebo FireWire pro připojení k počítači. K nim ale budete potřebovat navíc i přídavný řadič, protože tyto porty nebývají ve
standardní výbavě počítače. Nabízejí však mnohonásobně vyšší přenosovou rychlost než univerzální USB.
11.2. Tablet
Tablet patří mezi vstupní zařízení. Jeho komunikace s
programy simuluje myš, tablet však dosahuje vyšší přesnosti a
rozlišení. Myš snímá změnu polohy pomocí odvalování kuličky
(staré kuličkové myši) na spodní části nebo dnes spíše opticky
posun po podložce. Tablet se však skládá ze tří složek: ploché
snímací podložky, pohyblivého snímacího zařízení (tvaru myši
nebo pera) a řídícího elektronického obvodu.
Plochá snímací podložka (tabule) je deska s hladkým
povrchem, pod kterým je umístěn citlivý elektromagnetický
obvod. Tato část je nepohyblivá.
Pohyblivé snímací zařízení, ať už tvaru myši, nebo pera,
je vybaveno snímačem elektrických signálů z elektromagnetického obvodu tabule.
Řídící elektronický obvod bývá umístěn v tabuli a snímá impulsy z pohyblivé části. Pomocí toho detekuje polohu
pohyblivé části. Pokud si představíme tabuli jako obrazovku,
jsme schopni řídit na ní kurzor pohybováním pohyblivé části.
Většinou je tablet používán, po překrytí příslušnou šablonou, jako řídící panel s menu pro program v počítači (velmi
často v CAD aplikacích pro modelování a kreslení). Někdy se
tablet také nazývá digitizér (tento pojem můžete slyšet v souvislosti s dotykovými obrazovkami PDA či univerzálnějších
mobilů – smartphonů).
128
Tablet
11.2.1.Na co je možné tablet využívat
Tabletem se dá úplně nahradit myš, může však být i doplňkovým nástrojem jenom na kreslení. Oproti klasické myši
mu sice chybí rolovací kolečko. Pravé a střední tlačítko je umístěné na peru, ale ovládaní vyžaduje pár týdnů cviku.
11.2.2.Důležité parametry
• Velikost aktivní plochy tabletu – ne pro každého
bude velká plocha tou nejlepší volbou.
• Rozlišení (přesnost) – udává se v DPI nebo LPI.
Znamená počet registrovaných bodů na palec. U tohoto parametru platí pravidlo: čím více, tím lépe.
129
• Citlivost přítlaku – kvalitní tablety umí reagovat
i na náklon pera.
• Počet programovatelných tlačítek na tabletu i
peru.
• Komplexní kvalita provedení.
11.3. Mikrofon
Mikrofon je elektroakustické zařízení, které přeměňuje akustický signál (zvuk) na elektrický signál. Podle způsobu
přeměny akustické energie mikrofony rozdělujeme do čtyř
základních skupin: uhlíkové, elektrodynamické (cívkové), kondenzátorové a krystalové (piezoelektrické). Mikrofon, jakožto
vstupní prvek záznamu, ve velké míře ovlivňuje výslednou
kvalitu nahrávky. Pokud tedy chceme kvalitní nahrávku, neměli bychom se bát investovat, a vyhnout se tak levným a
nekvalitním výrobkům.
Využít jej můžete pro komunikaci přes internet (přes
aplikace Skype, ICQ či v některých hrách) nebo pro nahrávání
poznámek hudby, přednášky nebo komentáře k videu apod.
Pracovat s ním umí mnohé aplikace
samy od sebe.
11.3.1.C h a r a k t e r i s t i k a
mikrofonu
Frekvenční rozsah – frekvenční rozmezí, ve kterém je mikrofon
schopen snímat zvuk, udává se v Hz.
Doporučujeme rozsah minimálně
40 Hz – 15 kHz.
Mikrofon
Směrová charakteristika – citlivost mikrofonu závisí na
úhlu, který svírá akustická osa mikrofonu s osou akustického
zdroje. Vyjadřuje se prostorovým grafem.
130
Maximální akustický tlak – hodnota v decibelech určující maximální hranici, od které začíná mikrofon snímat zvuk
zkresleně.
Citlivost mikrofonu – určuje odstup užitečného signálu
od šumu. Čím je tato hodnota vyšší, tím lépe, protože při vyšším signálu z mikrofonu není zvuk zapotřebí dodatečně tolik
zesilovat (z toho plyne méně šumu).
Elektrický šum – mikrofon ho sám o sobě indikuje vlivem konstrukce nebo nedokonalostí součástek. Čím nižší je
tato hodnota, tím je zvuk čistší.
11.3.2.Výběr a nákup mikrofonu
Mikrofony pohybující se v nižší cenové hladině mají kabel (pro přenesení zvuku do dalšího zařízení) k tělu přichycen
napevno. Dražší modely již umožňují odejmutí kabelu a dle
potřeby nahrazení jiným.
Novější typy mikrofonů mají zvukový výstup i na klasický USB konektor. To znamená, že je lze zapojit do počítače bez
nutnosti připojovaní přes jiná zařízení (mixpult, předzesilovač,
zvukovou kartu apod.).
Signál mikrofonu je vždy monofonní. To znamená, že mikrofon je schopen snímat zvuk jen v monu (jeden kanál). Na
trhu jsou speciální zdvojené mikrofony, které umí snímat signál ve stereu.
11.4. Sluchátka
Při použití sluchátek částečně zamezíme vjemu vnějších
ruchů a nebudeme druhé rušit hlukem (z počítače při hraní hry
nebo poslechu pořadu).
Sluchátka jsou pár speciálních malých reproduktorů,
které se umisťují na hlavu nebo do uší posluchače. Na trhu
131
najdeme sluchátka bezdrátová, klasická, tzv. pecky či špunty
(např. k MP3 přehrávačům) či headsety (sluchátka s mikrofonem a tlačítkem na ovládání hlasitosti).
11.4.3.Základní parametry
Základní parametry sluchátek jsou podobné parametrům
mikrofonu:
Frekvenční rozsah – jaké kmitočty je systém schopen
reprodukovat. Lidský sluch v mladém věku je schopen registrovat zvuk cca v rozsahu 20 – 20 kHz. V podstatě čím širší
rozsah, tím lépe.
Impedance – na velikosti impedance (společně s citlivostí)
závisí, jak hlasitě budou sluchátka hrát, resp. k jakému zdroji zvuku jsou vhodná. U přenosné techniky, kde se využívají
zejména nevelké zdroje energie, nacházejí uplatnění sluchátka
s nízkou impedancí (16 – 80 ohmů). Naopak u profesionální
techniky je zvykem používat sluchátka s vyšší impedancí.
Citlivost
Zkreslení – se udává v procentech a velice zjednodušeně jde o to, jaká část výsledného zvuku neodpovídá signálu,
který do sluchátek pustíte. Samotné české označení tohoto parametru je více než výmluvné. U sluchátek se většinou tento
údaj neuvádí. Pokud je již uveden, je nutné, aby jej doplňovaly
i podmínky, za kterých je zkreslení měřeno. Zkreslení pod 1 %
lze označit za velmi dobré, nejlepší sluchátka uvádějí i hodnoty
pod 0,1 %.
11.4.4.Výběr
uživatele
sluchátek
pro
běžného
Klasická sluchátka – patří k nejrozšířenějšímu a nejoblíbenějšímu typu při práci a zábavě na počítači. Pohodlné nošení
zajišťuje spojnice přes hlavu a větší náušníky. Náš výběr by
132
samozřejmě měla ovlivnit kvalita zvuku, a také délka kabelu.
Je však vždy možné zakoupit prodlužovací kabel.
Bezdrátová – např. Bluetooth
sluchátka představují jistou formu „nezávislosti“. Při poslechu hudby je možné
se pohybovat po místnosti nebo si zpříjemnit úklid a nemusíme sedět pouze na
jediném místě (u počítače). Ze zkušenosti však levnější modely trpí výrazným
šumem.
Klasická sluchátka
Špuntová, tzv. pecky – tento typ
sluchátek bývá nejvíce používán u přenosných zařízení typu MP3 přehrávače
či mobilního telefonu. Jsou méně pohodlná než sluchátka klasická.
Headsety – spojení klasických sluchátek s mikrofonem. Vhodné zejména
pro telefonování přes internet, kdy díky
připevněnému mikrofonu máme volné
ruce.
Špuntová sluchátka
11.5. Reproduktory
Reproduktory jsou podobně jako
sluchátka elektroakustické měniče, tj.
zařízení, která přeměňují elektrickou
energii na energii mechanickou ve formě
zvuku.
Zvukových systémů je v dnešní
době velké množství, od klasických 2.0
Headset
(byly běžnější dříve), přes 2.1 až po 7.1.
Jednička za tečkou znamená, že k reproduktorům patří sub-
133
woofer, který má na starost interpretaci nízkých (basových)
frekvencí.
11.5.5.Parametry reproduktorů
U reproduktorů existuje mnoho
parametrů. My uvádíme jen pár a doporučujeme se poradit s prodejci nebo
odborníky, pokud vám jde vysloveně o
profesionální zvukový výstup.
Frekvenční rozsah – obecně nám
postačuje rozsah od 20 Hz do 18 000 Hz.
Vyšší frekvence ucho neslyší.
Reproduktory
Citlivost – čím větší, tím lépe.
Rezonanční kmitočet (Fs) – pod tímto kmitočtem obvykle vyzářený výkon reproduktoru strmě klesá. U reproduktorů
s malým tlumením se při rezonanci značně zvyšuje výchylka
membrány, což většinou znamená vyšší zkreslení a sníženou
zatížitelnost kolem rezonančního kmitočtu. U středotónových
a vysokotónových měničů bývá rezonanční kmitočet obvykle
mimo pásmo pracovních kmitočtů.
11.5.6.Výběr reproduktorů pro PC
Provedení: S ohledem na požadovanou kvalitu zvuku je
nejlepším materiálem dřevo, avšak pro běžné činnosti na PC
nebude pro mnohé uživatele rozhodujícím kritériem. Nutno
podotknout, že dřevěné reprosoustavy se také pohybují ve
vyšších cenových hladinách.
Výkon: Výkon je jedním z hlavních ukazatelů kvality,
udává se ve wattech. Obecně platí, čím vyšší výkon, tím kvalitnější zvuk.
Ovládání hlasitosti a vypínání: pro poslech a práci na PC
je patrně nejvhodnější ovládání hlasitosti přímo na jednom z
134
reproduktorů. Ovládání by se nemělo nacházet na subwooferu,
který patří pod stůl. Další možností pro náročnější uživatele je
klasické dálkové ovládání nebo pseudo-dálkové nacházející se
na kabelu reproduktorů.
Kvalita zvukové karty: Zvuková karta do jisté míry také
ovlivňuje náš výběr (čím kvalitnější karta, tím širší možnosti
pro náš zvuk).
135
136
12. Údržba PC
Údržbu počítače můžeme dělit na dvě části: hardwarovou (dále jen HW) a softwarovou (SW).
Při HW údržbě jde o odstranění prachu a špíny z počítače. A to nejen z vnějšku, ale hlavně z vnitřku. I když každého
nejprve upoutá vnější vzhled počítače, je čištění vnitřní částí
důležitější pro zdraví PC. Špína mezi lopatkami větráku nebo
v otvorech skříně snižuje efektivitu chlazení, a počítač se více
zahřívá.
Vinou zanedbané SW údržby se vám může stát, že chcete narychlo někomu něco ukázat, nebo jenom sehnat dopravní
spoj, zapnete PC a čekáte minutu, dvě a systém pořád plně
nenaběhl… Za zpomalení
činnosti počítače zpravidla Před čištěním
mohou programy, které instalujete, nebo viry a jiný
škodlivý software, který se
může nechtěně dostat do
vašeho PC.
12.1. Údržba
hardwaru
Po čištění
Počítačové
komponenty přitahují prach,
špínu, vlákna, psí chlupy
a částice dýmu. Několik
větráků nasává vzduch dovnitř počítače, aby vnitřní
komponenty zůstaly chlad-
137
né. Naneštěstí, vzduch taktéž obsahuje špínu, která se usazuje
na komponentách a může způsobit různé problémy. I nejtenčí
vrstva prachu zvýší teplotu komponent počítače. To vše může
časem vyústit v trvalé poškození hardwaru.
Když kouříte nebo jíte a pijete poblíž vašeho počítače, tak
poskytujete potravu bakteriím, které najdou svůj nový domov
mezi klávesami vaši klávesnice a v podložce pro myš. Kdy
naposled jste vyčistili klávesnici, myš nebo její podložku od
nečistot?
Jak často byste měli čistit svůj počítač? To záleží na prostředí. Kompletní údržba by měla být provedena alespoň
jednou za rok. Jakmile uvidíte, co z počítače vydolujete, pravděpodobně zvýšíte frekvenci čištění.
Upozorňujeme, že HW údržba počítače, jak čištění vnějších, tak vnitřních části, musí probíhat při vypnutém počítači,
aby nedošlo k úrazu elektrickým proudem nebo zkratování některé komponenty.
12.1.1.Čistění notebooku
Stejně jako každé jiné zařízení mají i notebooky své požadavky na provoz a existuje mnoho zásad, jimiž jim můžeme
prodloužit životnost.
138
Pryč jsou doby, kdy ke chlazení počítače stačil jediný ventilátor a pasivní chladič. Nároky na chlazení počítačů již nejsou
zanedbatelným problémem. S rostoucím výkonem se zvyšuje
příkon, a tedy i množství vyzařovaného odpadového tepla. V
segmentu notebooků je třeba této problematice věnovat pozornost ještě vyšší. Všechny komponenty jsou ukryty v malém
prostoru. Většinou jsou integrované na základní desce.
Chlazení zákazník ovlivnit nemůže, je to pevně dáno konstrukcí modelu. Ale může situaci ještě zhoršit (nebo zlepšit).
V notebooku nenajdete žádné monstrózní ventilátory, ale
většinou kultivované a tiché řešení. Ve většině případů nalezneme ventilátor s mřížkou pro nasávání umístěné ve spodní
části a průduchy po stranách. Hlavní ventilátor neběží pořád,
ale spouští se a reguluje dle teploty a přípustné hlučnosti. Z
tohoto důvodu lze regulaci ze strany uživatele chápat jako týrání přenosného počítače. Přehřívání je největším nepřítelem
notebooků.
Před tím než se pustíte do čištění, měli byste odstranit
baterii z vašeho notebooku. Nefunkční větráky a špína patří
ke hlavním příčinám přehřívání. Způsobují pokles proudění
vzduchu počítačem. Více o čištění notebooku se dozvíte v dalším článku.
Kromě čištění můžeme notebooku ještě pomoct dalšími
způsoby. Je důležité nepracovat s notebookem na povrchu,
který nedovoluje volný průtok vzduchu pro chlazení. Jedná
se například o peřiny, sedačky a podobně. Buď se takového
použití zdržte, nebo si pořiďte podložku. Nemáme na mysli
přímo speciální chladicí, ale pouze takovou, která nabízí rovnou plochu.
Existují však chladicí podložky, které se svou činností na
chlazení aktivně podílejí. Existuje jich celá řada a každá nabízí
jinou ergonomii, funkce, barevné provedení a podobně. V zá-
139
Podložka pod notebook
sadě je dobré používat takovéto zařízení při potřebě chladit
nadstandardně (např. i v parném létě) a u výkonných, především herních, notebooků.
Co však rozhodne o efektivitě (účinnosti) chladicí podložky? Především použité ventilátory a jejich umístění vzhledem
k umístění a konstrukci samotného notebooku.
Za zmínku stojí také externí chladič umožňující připnutí na chladící mřížku po straně notebooku. Takové zařízení je
pevně přichyceno a napájeno z USB portu. Jeho účinnost je
však výrazně odvislá od konkrétního modelu přenosného počítače (od uspořádání jeho komponent).
V obou případech se připravte na zvýšenou hlučnost při
práci s počítačem (v důsledku dalších větráků).
140
12.1.2.Čištění skříně stolního PC
Jakýkoliv domácí čisticí prostředek (který neškrábe povrch) postačí na vyčištění vnější strany PC skříně.
Připomínáme, že před údržbou je nutné odpojit počítač
ze zásuvky!
Vnitřek skříně může být vyčištěn pomocí stlačeného vzduchu (nebo vysavače se zpětným chodem). Vyfoukejte jím prach
z vnitřku skříně a všech komponent (ale nemusíte je odpojovat). Věnujte zvýšenou pozornost větrákovým otvorům vzadu
a po stranách skříně. Když je to možné nepoužívejte stlačený
vzduch uvnitř bytu, domu. Prach a špína, kterou vyfouknete,
není zdravá pro dýchání. Pokud čistíte stlačeným vzduchem v
místnosti, použijte vysavač na zachycení prachu a špíny, který
vyletí z vašeho počítače.
Nikdy neotevírejte skříňku se zdrojem. I když je odpojená od sítě, může vám způsobit elektrický šok zbytkový proud.
Ovšem nastříkejte stlačený vzduch přímo do skříňky se zdrojem, čímž vyfouknete přebytečný prach.
Ostatní větráky, porty a konektory na desce byste také
měli vyfoukat stlačeným vzduchem. Nepoužívejte ho však na
disketovou, CD nebo DVD mechaniku. Také na vyfoukání
nepoužívejte váš dech, protože je velmi vlhký, a komponenty
nebyly navržené tak, aby odolaly vodě.
Stlačený vzduch patrně nebude schopen odstranit všechen
prach a špínu ze skříně PC. Možná bude nevyhnutelné očistit
některé počítačové komponenty ručně. Nikdy však nepoužívejte nic mokrého ani vlhkého. Nepokoušejte se čistit základní
desku pomocí látky, protože můžete poškodit elektrické komponenty. Vhodné může být opatrné ometení štětečkem.
Způsob, kterým můžete snížit prach nasávaný do skříně, je
umístit ji na výše položené místo, třeba jen o pár desítek cm.
141
Když se váš počítač nachází v moc prašném prostředí,
měli byste zvážit použití filtrovacího materiálu používaného v
pokojových čističích vzduchu. Tento filtr seženete v běžných
obchodech s hardwarem, může být nařezán tak, aby správně
zapadal, a zachytil tak většinu špíny a prachu předtím, než se
dostane do počítače.
12.1.3.Čištění obrazovky
Na čištění obrazovky je vhodné používat hadřík (utěrku) z mikrovlákna. Dá se sehnat v jakékoliv optice nebo foto
obchodě.
Důležité je nejprve obrazovku zbavit hrubých nečistot,
jako je prach apod. K tomu je vhodné použít nějaký menší
štětec nebo jednoduše monitor ofouknut. Pokud prach před samotným čištěním jemnou textilií neodstraníte, mohou hrubší
částice obrazovku poškrábat, protože se zachytí v utěrce. Prach
je poměrně tvrdý, a tak poškrábe i sklo. Sice se to neprojeví po
jednom úklidu, ale časem se může obraz zhoršovat.
Nyní můžeme obrazovku utřít hadříkem. Pokud jsou na
obrazovce nějaké mastné fleky apod. (například otisky prstů), je
vhodné použít destilovanou vodu na navlhčení látky. Na LCD
stačí i voda z vodovodu. Destilovaná voda je důležitá u CRT
monitorů s antireflexní vrstvou. Vodu používejte, jen pokud je
to nevyhnutelné. Nepoužívejte saponáty a jiné odmašťovače. A
rozhodně nepoužívejte líh.
Použití různých speciálních sad, které seženete v PC prodejnách, je také možné, ale podstatně levnější je výše uvedené
použití hadříku z mikrovlákna. Vyvarujete se tak možným
problémům s nevhodností čisticího prostředku na vaši
obrazovku.
142
Nevhodné je čištění pomocí papírových kapesníků,
ubrousků, nebo dokonce toaletního papíru. Recyklovaný papíru je na čištění moc hrubý, navíc po sobě zanechávají vlákna.
Nezapomeňte, že i samotný hadřík je potřebné po použití očistit. Vhodné je umytí pomocí klasického mýdla nebo
podobného prostředku. Velmi důležité je hadřík důkladně propláchnout, minimálně pětkrát, čistou vodou. Poté jej usušte v
co nejméně prašném prostředí. Nenechávejte textilii na otevřeném místě, ale vždy ji uschovejte do krabičky.
Jakou utěrku koupit? Značek je mnoho. Například Hama
má relativně levné, avšak dost hrubé. Na běžné použití však
postačí. Dejte si ovšem pozor, aby okraje nebyly obšité (obvykle klasickou hrubou nití). Podstatně lepší je okraj zastřihnutý
zubovitým vzorem. Když chcete kvalitnější utěrku, sáhněte po
dražších od firmy Rodenstock.
12.1.4.Čištění klávesnice
Prakticky každá klávesnice je dnes konstruována tak, že
slabým tahem vytrhnete postupně všechny klávesy, a tak se dostanete dovnitř. Nezapomeňte si ale předtím klávesnici vyfotit
nebo obkreslit, jinak budete mít problém jednotlivé klávesy
vrátit na původní místo. Jediným problémem bude mezerník.
Ten bývá uchycen na dvou místech, a bývá podpořen kovovou
příchytkou. Na některých klávesnicích tak bude řešen i ENTER. Proto tyto klávesy vylamujte jemně a dobře si všimněte,
jak jsou uchycené, abyste je dokázali správně vrátit. Pokud si
nejste jistí, jednoduše tyto klávesy vůbec nevyndávejte.
Sejmuté klávesy vložte do hrnce s teplou vodou. Tam se
pěkně odmočí všechny nečistoty. Během máčení kláves můžete
vysát prostor klávesnice, případně vyčistit kartáčkem.
Nakonec osušte klávesy a namačkejte je mírným tlakem
na původní místa.
143
12.2. SW údržba
Většina uživatelů Windows si jistě všimla, že rychlost
operačního systému a aplikací se po několika měsících používání snižuje, doba potřebná na start systému se prodlužuje
až o několikanásobek, občas se začnou objevovat chybová hlášení, některé programy přestanou správně fungovat apod. Je
to způsobeno tím, že se do systému „nabalují“ pozůstatky instalovaných programů, při brouzdání po internetu se sem tam
povede stáhnout přes veškerou opatrnost i něco nechtěného
(virus apod.), elektronickou poštou nám přichází velké množství rádoby zábavných prográmků atd. Problémy vznikají i
díky rostoucímu počtu záznamů v tzv. registrech systému Windows a v neposlední řadě souběžně s regulérními a žádoucími
programy běží i programy nežádoucí, např. spyware (opět nechtěně získaný).
12.2.1.Čištění disku
Ve Windows Vista i 7 najdete praktický nástroj pro odebrání přebytečných souborů. Podobný nástroj je dostupný i ve
Windows XP, ovšem s několika málo odlišnostmi.
144
Abyste nemuseli procházet každou složku a vyhledávat,
které soubory již nejsou zapotřebí, můžete využít výchozího
nástroje přímo ve Windows. Najdete jej v Ovládacích panelech,
a můžete díky němu rychle odhalit například dočasné soubory systému, prohlížeče nebo již nepotřebné záložní soubory a
obsah Koše. Čistění disku tyto nepotřebné soubory odstraní z
disku.
Tento program umí vytvořit dodatečné volné místo na
disku i díky komprimaci nepoužívaných souborů. Avšak přístup ke zkomprimovaným souborům bude pomalejší, což sníží
výkonnost počítače. Navíc zisk volného místa bude malý a
operace bude nějakou dobu trvat.
12.2.2.Fragmentace a defragmentace
Fragmentace disku znamená rozptýlení částí jednoho souboru na různá místa disku. Operační systém obvykle ukládá
soubory na první souvislé místo na disku, které je pro daný sou-
145
bor dostatečně veliké. Pokud není dostupné dostatečně velké
místo, uloží co největší část souboru do největšího dostupného
místa a zbylá data ukládá postupně do dalších volných míst.
Když je velká část pevného disku (resp. jedné logické jednotky, např. C:) využita uloženými soubory a složkami, většina
nových souborů se ukládá po částech na různá místa disku.
Projevuje se to zpomalením přístupu na disk a snížením celkového výkonu diskových operací, avšak nemusí jít o výrazné
zpomalení.
Nástroj Defragmentace disku naleznete např. přes kontextové menu na disku (kliknete pravým tlačítkem na disk
C: v prohlížení souborů a složek), zpravidla ve Vlastnostech
na záložce s nástroji. Případně je k nalezení v nabídce Start,
v Systémových nástrojích (případně ještě pod nabídkou
Příslušenství).
Před spuštěním defragmentace vyberte disk (ale pravděpodobně uvidíte pouze jeden, a to s písmenem C:), a poté
klikněte na Analyzovat. Po analýze se zobrazí okno s informací
o percentuálním poměru fragmentovaných souborů a složek.
Svazek (disk) defragmentujte jenom v případě, že to po analýze doporučí sám program.
Aby mohla aplikace Defragmetace disku správně a úplně defragmentovat svazky, potřebuje 15 % volného místa
na disku. Program využívá tuto oblast pro dočasné odložení
souborů.
Je doporučeno defragmentovat po instalaci softwaru či
aktualizací (a brzy po prvním spuštění Windows po jejich instalaci, např. po zakoupení předinstalovaného počítače).
Čas potřebný na proces defragmentace závisí na velikosti
disku, množství a velikosti souborů ve svazku, množství fragmentů a dostupných systémových prostředcích. Čím častěji
defragmentaci provádíte, tím rychleji zpravidla proběhne.
146
Defragmentaci spustíte tlačítkem Defragmentovat. V
krajním případě ji lze přerušit tlačítkem, které se objeví. Nikdy však nevypínejte počítač násilím během defragmentace!
Mohlo by dojít k poškození právě zpracovávaných souborů.
Je možné, že nástroj bude požadovat nejdříve provedení
kontroly chyb na jednotce, to uděláte též přes Systémové nástroje nebo dialog Vlastnosti u patřičného disku. Taktéž byste
během defragmentace neměli s počítačem pracovat, měli byste ho odpojit od internetu (např. vytáhnout kabel z modemu).
Může se stát, že defragmentaci bude narušovat běžící antivirus, pokud víte jak, můžete ho dočasně pozastavit (u Avastu
je to možné přes kontextovou nabídku na ikoně v systémové
oblasti hlavní lišty).
12.2.3.Čištění registrů
Jakákoliv instalace a odinstalace programu zanechává v
registrech systému Windows stopy. Tyto naprosto nepotřebné
stopy je možné smazat. Tento proces však není tak jednoduchý.
Je potřeba přibližně vědět, jaké programy máme v počítači nainstalované, umět provést zálohu apod. Existuje na to mnoho
nástrojů zdarma. Ale přesto doporučujeme přizvat si na takovou údržbu někoho trochu zkušeného. A vyplatí se to, někdy
může takové vyčištění sice dát chvíli práce, ale oddálit potřebu
reinstalace Windows o mnoho měsíců.
12.2.4.Antivirový program
Antivirový program je počítačový software, který slouží
k identifikaci a odstraňování počítačových virů a jiného škodlivého software (malware). K zajištění této úlohy se používají
dvě odlišné techniky:
• Prohlížení souborů na lokálním disku, které má za cíl
nalézt sekvenci odpovídající definici některého počítačového
viru v databázi antiviru.
147
• Detekce podezřelé aktivity nějakého počítačového programu. Tato technika zahrnuje analýzu souborů, se kterými
počítač pracuje, sledování aktivit na jednotlivých portech či
jiné techniky. Tuto techniku provozuje tzv. rezidentní modul
(či komponenta) antivirového programu, která musí neustále
běžet (a zpravidla ji lze otevřít přes ikonu u hodin na hlavní
liště).
Úspěšnost v odhalování hrozeb závisí na schopnostech
antivirového programu a aktuálnosti jeho databáze. Aktuální
virové databáze se dnes nejčastěji stahují z Internetu, a to i několikrát denně. O aktualizaci se však zpravidla antivirus stará
sám (jste-li připojeni k internetu dlouhodobě).
Pokud máte dostatek financí, tak můžete sáhnout po placeném antiviru. Mezi jeden z nejlepších placených antiviru je
řazen NOD od firmy Eset. Jde o kombinaci klasického antiviru,
antispywaru, firewallu a antispamu.
148
Když však nemáte dostatek financí, můžete si vybrat z
nabídky antivirů, které jsou zdarma. Některé mají omezenou
funkcionalitu, jiné jsou nabízeny v podobě zkušebních verzí
(trial/demo), které fungují omezenou dobu (zpravidla 30 nebo
60 či 90 dní). Pak existuje malá skupina světlých výjimek, které
nabízí jejich výrobce zdarma (pro domácí/nekomerční použití).
Mnohé jsou jen mírně ochuzenou verzí komerčních antivirů,
a dokonce nabízí nejen antivirovou, ale též antispywarovou
ochranu, a to i v podobě rezidentního souborového štítu. To
znamená, že činnost uživatele a dalších programů je sledována
nepřetržitě. Právě tato funkcionalita je pro běžného uživatele
stěžejní. V konečném důsledku lze s takovým štítem často oželet i chybějící ochranu elektronické pošty či webového obsahu.
Infikovaná příloha je totiž soubor jako každý jiný, stejně tak
zavirovaná HTML stránka na internetu. A právě hlídání manipulace se soubory je práce pro zmiňovaný štít. Často je pouze
snížen komfort uživatele (typicky: infikovaná zpráva se z pošty nesmaže automaticky, ale antivirus začne „křičet“ až při
manipulaci s infikovanou přílohou a uživatel ji musí smazat
sám), zatímco úroveň zabezpečení zůstává shodná. Představme si tedy několik antiviru nabízených zdarma.
Avast!
Patrně nejbohatší možnosti nabízí český Avast (od února
2010 v české verzi 5). Jeho funkcionalita je dokonce tak široká,
že i placené antiviry mohou často závidět. Neschází transparentní kontrola pošty na protokolech POP3, SMTP. Pak je tu
kontrola IM klientů (ICQ, Windows Messenger…), P2P sítí,
kontrola webového obsahu (HTTP), a dokonce i „behaviorální
štít“ kontrolující činnost jednotlivých procesů. Pro jeho aktivaci na rok se musíte registrovat (po roce lze licenci obnovit) na
stránkách výrobce (www.avast.com).
Avira
Co se týká funkcionality, nejskromněji působí německá
Avira (CZ ani SK verze neexistuje), která nabízí nutné minimum,
které bylo výše popsáno: modul pro jednorázovou kontrolu
disku a rezidentní souborový štít. Nicméně i to může stačit a
existuje spousta spokojených uživatelů. I když není Avira příliš
známý antivirus, vysoce se cení především její nenáročnost na
hardware a kvalitní detekce.
Microsoft Security Essentials
Podobnou funkcionalitu nabízí i antivirus Microsoft Security Essentials. I když je na trhu nováčkem, je možné mu plně
důvěřovat. Od února 2010 je k dispozici i v české verzi.
AVG
Bohatší jsou možnosti „free“ (zadarmo dostupných) řešení českého AVG (k dispozici i česká verze). Zde je k dispozici
i modul pro obecnou kontrolu komunikace, která teče skrze
protokoly SMTP a POP3 (tedy kontrola pošty) a příjemným
bonusem je technologie LinkScanner, která brání vstupu na
149
podezřelé webové stránky. Pokud používáte např. vyhledávač
Google, tak zde dokonce ke každému výsledku přidá zelenou
či červenou ikonku – podle toho, zda považuje obsah cílové stránky za bezpečný nebo škodlivý. Tato technologie není
běžnou součástí ani placených řešení a co víc, dokáže občas zabránit i vstupu na stránky, které sice neobsahují škodlivý kód,
ale snaží se z uživatele získat nějaké citlivé informace.
12.2.5.Spyware
Primárním účelem spywaru je sběr demografických dat
a informací o užívání programů nebo návštěvnosti webových
stránek. Někdy však spyware slouží i ke sběru soukromých
dat. Spyware obvykle tvoří skrytou součást některých programů nebo se stahuje bez souhlasu uživatele z internetu.
Nejnovější výzkumy organizací CSI a FBI udávají, že téměř 80 procent počítačů je infikováno spywarem. Toto číslo
navíc neustále narůstá, protože autoři spywaru využívají nové
a nové metody k jeho šíření. Protože bývají informace získávané spywarem velice hodnotné, investuje organizovaný zločin
do osob a nových technologií nemalé částky. Ochrana vůči této
hrozbě je naopak velmi obtížná. Společnosti jsou nuceny vyvíjet nejen řešení, která je ochrání vůči nové infekci, ale současně
také řešení, která vyléčí již infikované systémy. Zaměřme se
nyní podrobněji na metody šíření nákazy na počítačích.
Automaticky otevíraná okna
Automaticky otevíraná okna se využívají pro vynucení
uživatelské akce. Bývají součástí webových stránek, e-mailů,
některého softwaru nebo mají podobu panelů nástrojů instalovaných jako doplňky prohlížeče Internet Explorer. Spyware v
podobě automaticky otevíraných oken obsahuje celá řada softwaru pro sdílení dat (KaZaA apod.).
150
Dialery – programy pro vytáčení placených linek
Nástroje zvané dialery mění (obvykle tajně) nastavení
vytáčeného spojení. Místo telefonního čísla místního poskytovatele internetu uživatel vytočí velmi drahou mezinárodní
linku. Tyto nástroje se často využívají pro placení za přístup
na webové stránky s počítačovými hrami nebo webové stránky
pro dospělé. Tento problém se však týká jen uživatelů připojených přes vytáčené připojení, kterých je dnes již málo.
Výzvědné cookies
Soubory cookies se užívají k ukládání identifikace uživatele pro případný návrat na webovou stránku. Často však
bývají zneužity spywarem. Některé webové stránky například
využívají cookies ke sledování návyků uživatele při procházení webových stránek na internetu. Tyto webové stránky sbírají
cookies jiných webových stránek (cookies bývají často ukládány prostřednictvím reklamních bannerů). Soubory cookies
však naštěstí nejsou nebezpečné pro samotný počítač, nelze je
využít k šíření kódu.
Chyby v aplikacích
Důležité je aktualizovat většinu aplikací v počítači. Samotným operačním systém Windows počínaje, přes Office,
až třeba po přehrávač Flash animací nebo Adobe Reader (pro
čtení PDF souborů). Mnohé aplikace se o kontrolu aktualizací
starají samy (pokud nic nezměníte v nastavení, tak například
programy od společnosti Microsoft, zmíněný Flash, Adobe Reader i třeba Java), avšak kvůli výkonu si někteří uživatelé tyto
kontrolní mechanismy vyřazují (každé automatické kontroly
ukrajují maličký díl výkonu počítače nebo nepatrně prodlužují
jeho náběh po zapnutí).
A proč je třeba aktualizovat? Někdy může jít o opravu
nestability programů, o zlepšení některých funkcí, ale často
též o opravu špatně zabezpečených míst programů. Těmito
151
tzv. dírami se může právě útočník pomocí nějakého škodlivého
softwaru dostat do počítače nebo z něj získat nějaká data či jej
infikovat virem.
Jak odstranit spyware
Na odstranění spywaru máme k dispozici řadu nástrojů.
Jedním z nejlepších je Spybot Search and Destroy. Detekuje a
odstraňuje spyware. Je dostupný ke stažení (a obsahuje češtinu) na adrese: www.safer-networking.org/cz/spybotsd/index.
html.
152
13. Údržba
notebooku
Pokud se vám zdá váš notebook poněkud hlučnější, jestliže se přehřívá, či pokud ho vlastníte již déle a máte pocit, že už
potřebuje vyčistit, nastává ta pravá chvíle pro jeho údržbu.
Pokud se rozhodnete pustit do údržby notebooku, nejprve pečlivě prostudujte návod k vašemu typu počítače. Pokud
neobsahuje informace o údržbě, pokuste se informace o rozebrání a údržbě vašeho typu notebooku najít na internetu.
Pokud neuspějete, můžete se řídit naším návodem. Mějte však
na paměti, že každý typ notebooku je jiný, a proto náš postup
nemusí přesně odpovídat.
13.1. Předpříprava
Připravte si šroubováky (zejména
křížový s velmi malým průměrem). Pokud máte možnost sehnat, či zakoupit
sprej se stlačeným vzduchem (k dostání
v obchodech s elektronikou), neváhejte. Při údržbě vám bude velmi dobrým
pomocníkem. Pokud tuto možnost nemáte, poslouží velmi dobře i vysavač
se zpětným chodem, v nejhorším případě i s běžným. Na vnější údržbu se
hodí lehce navlhčený hadřík, případně
malý štěteček, na displej pak čistič LCD
obrazovek.
Stlačený vzduch
153
13.2. Vnější údržba
Nejprve se musíme ujistit, že máme notebook vypnutý a
odpojený ze sítě. Vlhkým hadříkem otřeme vnější části notebooku. Můžeme otřít i klávesnici a její okolí, včetně touchpadu. Na
vyčištění displeje je nejlepší použít hadřík, na který nastříkáme
trochu čističe LCD obrazovek. Popřípadě je možné obrazovku
přetřít navlhčeným hadříkem. Pak je ovšem lepší použít ještě
suchý hadřík (ubrousek) na vysušení a vyleštění.
V případě nečistot mezi jednotlivými klávesami se vybavíme stlačeným vzduchem, popřípadě si k ruce připravíme
vysavač. Když máme k dispozici stlačený vzduch, notebook
nakloníme, trubičku spreje vsuneme jemně pod některou z krajních kláves a sprej krátce stiskneme. Stlačený vzduch nečistoty
vyfouká ven, popřípadě je shromáždí na jedno místo, odkud
je opakováním postupu odstraníme úplně. Pokud používáme
vysavač, přiložíme hubici jemně ke klávesnici a pomalu zvyšujeme výkon. Pohybujte hubicí velmi opatrně, ať nepoškodíte
klávesy.
13.3. Vnitřní údržba
Do vnitřní údržby notebooku se nepouštějte velmi často.
Pokud se na údržbu necítíte, odneste svůj notebook do servisu,
kde vám rádi vyhoví a za poplatek notebook odborně rozeberou a vyčistí. V případě, že se rozhodnete pro údržbu sami,
postupujte velmi obezřetně.
Nejprve se ujistěte, že je notebook řádně vypnutý a odpojený od sítě. Notebook položte vrchní stranou (víkem) vzhůru
na větší jednobarevnou plochu (nejlépe papír většího formátu).
Nejprve z notebooku vyjměte baterii.
Postupně šroubovákem vhodné velikosti vyšroubujte
všechny šroubky na zadním krytu počítače. Postupujte systematicky, nejlépe si šroubky pokládejte okolo počítače tak, aby
154
bylo jasné, kam daný šroubek patří. Popřípadě si můžete bokem udělat nákres notebooku a šroubky pokládat přesně na
místa, odkud jste je vyšroubovali. Pokud jsou na zadní straně
viditelné menší zadní kryty, začínejte s nimi.
Příklad nákresu
Po odstranění jednoho z menších krytů by se měl objevit
prostor, ve kterém je umístěna základní deska s větrákem. To
je náš cíl.
Notebook s otevřeným zadním krytem
155
Pokud se podíváte na vyndaný zadní kryt, zjistíte, že je
na něm pravděpodobně vrstva prachu. Z krytu můžeme prach
bez obav odstranit navlhčeným hadříkem. Ovšem základní
desku a větrák je lepší čistit stlačeným vzduchem, popřípadě
vysavačem. Přeneste počítač do bezpečné vzdálenosti od vyndaných šroubků. Ujistěte se, že v prostoru, který budete čistit,
není žádná volná součástka, která by mohla někam zapadnout.
Použijte proud vzduchu nejprve na větrák, a pak na veškerá
dostupná zákoutí rozebraného notebooku. Pokud by nános
prachu z lopatek větráku nešel odfouknout, je možné pomoci
si opatrně štětečkem.
Pakliže jste již s vyčištěním spokojeni, můžete se pustit
do zavření odkrytých částí. V této fázi velmi oceníte nákres se
znázorněním umístění jednotlivých šroubků. Pečlivě dotáhněte každý závit, nešroubujte však silou, ať nepoškodíte plasty.
13.4. Když se nedaří
Pokud jste odšroubovali již všechny šroubky, které jste
mohli, a stále jste nenašli žádný větrák, nezoufejte. Stejně tak,
jako je to s novými auty, i počítače se stávají čím dál méně
přístupné domácímu kutilovi. Neztrácejte hlavu, počítač si
ponechte rozebraný do té míry, dokud jste si jisti, že ho opět
složíte dohromady. Odneste ho z dosahu šroubků a vezměte si s sebou stlačený vzduch, či vysavač. Pro údržbu postačí
i vyčištění větracích otvorů. Prozkoumejte tedy spodní stranu
počítače. Zjistíte, že jsou v něm otvory určené k větrání.
Pokud máte možnost zastrčit trubičku stlačeného vzduchu zevnitř tak, aby směřovala směrem k otvorům, udělejte
to a sprej krátce zmáčkněte. Pokud opravdu nemáte šanci se k
větrákům (byť domnělým) zevnitř dostat, použijte sprej zven-
156
čí. Postačí i vysavač s běžným chodem. Přiložte zvenčí hubici
vysavače a vysajte průduchy. Jsou to místa, na která se nejvíce
práší, a pokud bude mít vysavač vysoký výkon, vysaje prach i
z větráků.
157
Download

Jak na POČÍTAČ