CANYONING
Metodický manuál pro začínající kaňonáře
Iveta Farková
2010
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
OBSAH
Úvod ........................................................................................................................................... 4
Co je to canyoning? .................................................................................................................... 5
Canyoning jako rekreační aktivita .......................................................................................... 7
Canyoning jako komerční aktivita .......................................................................................... 7
Historie canyoningu.................................................................................................................... 9
Výzbroj a výstroj ....................................................................................................................... 11
Vybavení nutné k prostupu kaňony ..................................................................................... 11
Individuální vybavení........................................................................................................ 11
Kolektivní vybavení........................................................................................................... 14
Vybavení nutné k řešení kritických situací ........................................................................... 15
Lokality provozování canyoningu ............................................................................................. 17
Typy kaňonů ............................................................................................................................. 18
Hodnocení obtížnosti kaňonů .......................................................................................... 18
Získávání informací nutných k bezpečnému prostupu kaňony................................................ 24
Knižní průvodci ................................................................................................................. 24
Internet............................................................................................................................. 25
Mapy a mapové údaje ...................................................................................................... 26
Informace o vývoji počasí ................................................................................................. 28
Vliv canyoningu na osobnostní a sociální složku jedince ......................................................... 30
Techniky uplatňované při prostupu kaňony ............................................................................ 39
Pohyb ve vertikálním a horizontálním terénu...................................................................... 39
Pohyb za použití lana........................................................................................................ 39
Pohyb bez použití lana ..................................................................................................... 48
Pohyb ve vodním prostředí .............................................................................................. 51
První pomoc a záchrana při canyoningu .................................................................................. 53
Předpoklady pro provozování canyoningu............................................................................... 56
Materiální předpoklady .................................................................................................... 56
Osobnostní předpoklady .................................................................................................. 56
2
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Zdravotní předpoklady ..................................................................................................... 57
Modelový projekt canyoningové túry ...................................................................................... 58
Rekreační canyoning ............................................................................................................ 58
Komerční canyoning ............................................................................................................. 62
Použité zdroje ........................................................................................................................... 66
Přílohy....................................................................................................................................... 68
3
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Úvod
Aktivity provozované v přírodním prostředí spojené s dobrodružstvím, výzvou a určitým
stupněm rizika se stále častěji stávají náplní trávení volného času. Lidé touží po aktivním
odpočinku, přirozeném prostředí, něčem novém a zajímavém, chtějí objevovat nová místa,
nové zážitky. Právě proto se canyoning stále více dostává do povědomí veřejnosti, čím dál více
sportovních agentur nebo cestovních kanceláří ho nabízí svým klientům a také ho více lidí
provozuje samostatně a spontánně.
Jelikož v České republice neexistují téměř žádné teoretické materiály a informace, byl
vytvořen tento Metodický manuál jako součást diplomové práce s názvem Canyoning –
rekreační aktivita moderní doby (Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury,
katedra rekreologie).
4
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Co je to canyoning?
Canyoning je relativně novou přírodní aktivitou, které se dnes věnuje čím dál více lidí.
Slovo canyoning vzniklo z anglického slova canyon, což znamená kaňon – hluboké údolí
s příkrými až svislými svahy a koncovky -ing, která zpravidla vyjadřuje činnost, pohyb nebo akci.
Ve většině jazyků se používá tvar canyoning, v americké angličtině také výraz canyoneering.
Canyoning je provozovateli a účastníky velmi často nazýván sportem, i když všemi svými
charakteristikami definici slova sport neodpovídá. Hlavní odchylkou od pojmu sport je absence
výkonové a soutěžní složky. Ve skutečnosti se v případě canyoningu jedná o pohybovou
aktivitu v přírodě, což je činnost, kterou konáme vlastní silou (popř. za pomoci speciálního
vybavení) a která je spjata se šetrným využíváním přírodního prostředí nebo překonáváním
přírodních překážek. Vzhledem k tomu, že se v poslední době canyoning velmi rychle rozvíjí a
aktivně se mu věnuje velké množství lidí, je zde určitý předpoklad, že v budoucnu se stane
sportem a bude splňovat všechny jeho charakteristické znaky (tedy i soutěžní charakter a
výkonovou orientaci).
Existuje několik charakteristik a definic této rychle se rozvíjející přírodní pohybové
aktivity:
•
Specifická sportovní disciplína, která využívá některé prvky speleologie, horolezectví a
kanoistiky na divoké vodě. Sestupuje se při něm roklemi, soutěskami a průrvami směrem
dolů. V převážné většině případů je v tomto prostředí i aktivní vodní tok. Canyoning je
samostatnou alpinistickou disciplínou, která má nejblíže ke speleologii a využívá některé
prvky dalších vertikálních sportů.
•
Canyoning je sestup hlubokými roklemi vymletými ve skále, které se vyznačují malým
vodním průtokem (obvykle méně než 200 l/sec) a strmými svahy.
•
Canyoning je relativně mladý přírodní sport, který vznikl ve Francii. Jedná se o prostup
koryty ve směru jeho toku, tedy shora dolů. Při canyoningu se kombinuje slaňování
5
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
skalních stěn a vodopádů, plavání tůněmi s křišťálově čistou vodou,
prodírání se mezi obřími ohlazenými balvany, skákání do hlubokých tůní s ledovou vodou,
sjíždění tobogánů a skluzavek, ale hlavně to je celé je o nádherné přírodě a zákoutích,
která jsou očím běžného turisty skryta. Při tomto pestrém vodním sportu se využívají
prvky vodáctví, horolezectví a speleologie.
•
Canyoning, také známý jako canyoneering, je sport, který kombinuje lezení po skalách,
horskou turistiku, skoky do horských jezírek, plavání v úzkých pasážích kaňonů, slaňování
vodopádů a kaskádovitých šachet. Zřídkakdy je tento sport provozován bez průvodce,
který velmi dobře zná každé jezírko, skluzavku a vodopád daného kaňonu.
•
Ve Spojených státech amerických je canyoning charakterizován jako lezení, skákání,
přeskakování, slaňování a klouzání ve většinou mokrém kaňonu s tůněmi, vodopády a
tekoucí vodou. V těchto kaňonech je většinou zapotřebí horolezecké vybavení a jsou
nazývány jako technické kaňony. Oproti tomu canyoneering je zde chápán jako lezení a
protahování se relativně suchými a čistými kaňony s četnými štěrbinami. Tyto kaňony mají
většinou suchá koryta, která se zaplňují vodou jen po velkých bouřích. Výjimkou mohou
být malá jezírka se stojatou vodou. V závislosti na obtížnosti kaňonu se jím buď jen
prochází, nebo se využívá horolezecké vybavení k lezení a slaňování.
Jak z těchto definic vyplývá, je canyoning relativně novým sportem provozovaným
v přírodním - převážně vodním - prostředí, zpravidla v menších skupinách, který v sobě
kombinuje prvky horolezectví, vodní turistiky, speleologie a plavání. Prostředí, ve kterém se
kaňonáři pohybují a překážky, které zdolávají, jsou často velmi odlišné od prostředí a
překážek horolezců, kanoistů i speleologů. Proto vyžadují kromě znalostí a dovedností
z těchto jednotlivých disciplín také jejich kombinaci a také některé další specifické znalosti a
dovednosti (meteorologie, práce s mapami a průvodci, aj.).
6
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Canyoning jako rekreační aktivita
Canyoning stále více lidí provozuje jako rekreační aktivitu ve svém volném čase, berou
ho jako zálibu, koníček a aktivně se mu věnují. Láká je dobrodružství, napětí, nový a nevšední
zážitek, pobyt v přírodě, zábava a únik z civilizace. Tito lidé se tvoří malé neformální skupiny,
společně a spontánně se této přírodní aktivitě věnují. Canyoningové túry nebo expedice
podnikají několikrát za rok, vydávají se do složitějších kaňonů, prozkoumávají kaňony nové,
pořádají expedice a poznávací výpravy. Dále mapují kaňony a vydávají o nich knižní průvodce.
Tito kaňonáři mají a používají složitější vybavení, musí každou túru přesně naplánovat,
připravit se na možné krizové situace a v kaňonu spoléhají sami na sebe (na své schopnosti,
dovednosti, zkušenosti a vybavení) a své kolegy. Někteří z těchto lidí se také pracují jako
průvodci nebo instruktoři canyoningu.
Tito lidé se slučují do asociací a institucí, pomocí nichž mohou spolupracovat a předávat
si zkušenosti s dalšími kaňonáři v jiných zemích. Tyto asociace také zprostředkovávají
vzdělávání v oblasti canyoningu, záchrany a první pomoci. I když v České republice nejsou
vhodné podmínky pro provozování canyoningu, mnoho Čechů se mu věnuje a od roku 2004
existuje Česká asociace canyoningu (CAC).
Canyoning jako komerční aktivita
Canyoning provozuje řada cestovních kanceláří a sportovních agentur také jako
komerční aktivitu. V tomto případě se jedná z pohledu klienta rovněž o rekreační aktivitu, ale
z pohledu agentury jde o zprostředkování této rekreační aktivity s cílem peněžního zisku
z nabízených služeb. Tyto kanceláře nebo agentury fungují přímo v oblastech, kde se canyoning
provozuje nebo své klienty do těchto oblastí dopraví a canyoning jim zprostředkují. Klient si
v tomto případě najde jemu vyhovující agenturu, od průvodce (instruktora) dostane potřebné
vybavení, projde nutným proškolením a v průběhu postupu kaňonem následuje pokyny
průvodce. Pokud se skupina ocitne v krizové situaci, průvodce vzniklý problém řeší, dává
pokyny klientům, jak postupovat a co dělat.
V tomto případě průvodce kaňon velmi dobře zná, ví, kde jsou jaké překážky, nástrahy,
nebezpečí, jak předcházet možným nebezpečným situacím. Klient se na něho spoléhá a věří
mu, je „v jeho rukou“.
7
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
V České republice nabízí canyoning svým klientům např. cestovní
kanceláře Alpina, RA Zlín nebo Adventura. Ve Slovinsku canyoning provozují např. sportovní
agentury AlpiCenter, SportMix, Top Extreme nebo Bovec Adventures, ve Francii např. agentury
Maison du canyoning, Undiscovered Alpes, ve Španělsku např. Northen Spanich Adventure a
v USA např. Adventure Sports Holidays.
8
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Historie canyoningu
Prvopočátky canyoningu jsou spojeny s průzkumnými cestami francouzských speleologů na
konci 19. století.
V roce 1892 začal Francouz Armand Janed jako první s průzkumem kaňonu řeky Verdon
v Horní Provence. Další podstatnou částí tohoto kaňonu prostoupil v roce 1905 francouzský
hydrogeolog a speleolog (označován za otce francouzské speleologie) Eduard Alfred Martel
(celý kaňon byl prozkoumán až o 20 let později - v roce 1925). Martel se věnoval průzkumu
podzemních řek a jeskyní a na přelomu 19. a 20. století poprvé sestoupil do několika
neprozkoumaných kaňonů v Provensálsku a v oblasti přímořských Alp.
S počátky evropského canyoningu jsou kromě Janeda a Martela spojeni i další
francouzští, španělští, italští a němečtí speleologové a horolezci – např. Louis Armand (kolega a
spolupracovník E. Martela), Lucien Briet (provedl četné průzkumy kaňonů v oblasti Sierra
Guara ve Španělsku), Jackues Moreau, Cazales Dubosq, Robert de Joly nebo Pierre Minvielle
(v roce 1977 vydal prvního knižního průvodce canyoningu).
V prvopočátcích canyoningu byl prostup kaňony poměrně velmi náročnou a drsnou
záležitostí. V té době neexistovaly technické vymoženosti, jako jsou např. expanzní nýty,
horolezecké karabiny, slaňovací pomůcky, moderní lana z umělých vláken, horolezecké přilby,
neoprenové obleky atd. V době těžkých konopných lan, provazových žebříků, železných
kovaných skob, v době kdy nejlepší ochranou proti chladu bylo pouze vlněné oblečení, byl
celodenní nebo dokonce několikadenní prostup kaňonem skutkem opravdu obdivuhodným.
Historická canyoningová výprava v roce 1908
9
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
S rozvojem techniky a vybavení nastal v 80. letech 20. století i
prudký rozvoj canyoningu. Nový materiál (slaňovací pomůcky, kvalitnější lana, neoprenové
obleky, aj.) umožnil zvládnout do té doby nepřekonatelné překážky a canyoningu se začalo
věnovat stále větší množství lidí. V alpských zemích začaly vznikat národní canyoningové
asociace sdružující zájemce o canyoning (1989 – Španělsko, 1992 – Francie, 1999 – Itálie).
Canyoning se brzy stal komerčně provozovaným sportem, řada kaňonářů se mu začala
věnovat na profesionální úrovni. To vedlo ke vzniku Evropské komise canyoningu (C.E.C.), což
byla první mezinárodní asociace profesionálních průvodců canyoningu.
Historie canyoningu v České republice má kořeny v 90. letech minulého století. V té
době se s tímto novým a nevšedním sportem setkávali čeští cestovatelé, horolezci,
speleologové a vodáci v zahraničí a začali se mu stále více věnovat. Od roku 2001 se někteří
členové Českého horolezeckého svazu snažili vytvořit v této organizaci odbornou komisi
canyoningu, ale neúspěšně. Proto byla v roce 2004 založena samostatná organizace věnující se
canyoningu v ČR – Česká asociace canyoningu (C.A.C.).
Historická canyoningová výprava
10
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Výzbroj a výstroj
Canyoning patří mezi sporty, kde hrozí určité riziko úrazu nebo zranění a proto
i požadavky na výbavu a potřebný materiál jsou relativně náročné.
Pro vybavení na canyoning platí (stejně jako u charakteristiky canyoningu), že je to
kombinace vybavení na horolezectví, vodní turistiku a speleologii. Výstroj je velmi podobná
výstroji vodácké a výzbroj je kombinací horolezeckých a speleologických pomůcek. Všechen
použitý materiál musí být v bezvadném stavu a kaňonář s ním musí umět pracovat a
manipulovat za běžných i za ztížených podmínek (chladno, šero, ve vodopádu, pod vodou,
apod.).
Vybavení nutné k prostupu kaňony
Z hlediska nutnosti a potřebnosti dané pomůcky dělíme vybavení na to, které musí mít u
sebe každý člen canyonářské výpravy a to, které je potřeba pro celou skupinu a stačí, když ho
mají pouze někteří členové (v závislosti na množství těchto věcí).
Individuální vybavení
Toto vybavení musí mít s sebou bezpodmínečně každý, kdo se vydává na canyoningovou túru
– ať už je to klient sportovní agentury nebo „samostatný“ kaňonář.
• Neoprenový oblek
Vzhledem k velmi nízké teplotě vody v kaňonech (3-6°C) je tento oblek
bezpodmínečně nutný. Používá se mokrý neoprenový oblek s dlouhými rukávy
i nohavicemi, vhodnější je kombinace vysokých kalhot a bundičky s kapucí
(popř. bez ní) než celotělový oblek.
Nejvhodnější tloušťka obleku pro
canyoning je 5 mm, někdy postačí i 3 mm (podle délky pobytu v kaňonu).
Z důvodu většího komfortu je vhodné pod neoprenový oblek používat ještě
funkční termoprádlo (např. Moira, Sensor, aj.)
Primární funkce obleku je tepelná izolace, další funkcí je ochrana proti
drobným úderům a škrábancům.
11
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
Obuv
Obuv hraje při pohybu v kaňonu důležitou roli. Měla by být lehká,
nejlépe z nenasákavého materiálu, který v mokrém prostředí drží tvar a
nevytahuje se. Měla by chránit proti chladu, mít zpevněný kotník a
dostatečně tuhou podrážku, která neomezuje cit. Nejvhodnější je
silnější podrážka ze surové pryže.
Nevhodné jsou boty s vibramovou podrážkou (kloužou a není v nich dostatečný cit),
s podrážkou z hladké tvrdé pryže nebo podrážkou s tzv. mechové pryže, ale i neoprenové
vodácké boty, které nedostatečně zpevňují kotník při pohybu v nerovném terénu. Existuje
speciální obuv pro canyoning, která ale málo vydrží a je drahá. Většina kaňonářů proto používá
běžnou sportovní obuv (lehké trekingové boty) – neklouže a chrání kotník, v kombinaci
s neoprenovou ponožkou – chrání proti chladu.
Speciální kaňonářskou obuv vyrábí např. Hiko (ČR) nebo MTDE (Španělsko).
•
Přilba
Ochranná přilba je další důležitou součástí vybavení každého
kaňonáře. Její hlavní funkcí je ochrana hlavy při plavání, slaňování i
chůzi, chrání před nárazy a pádem kamenů z výšky. Funguje také jako
tepelná izolace hlavy při slaňování ve vodopádech.
Z přilby by měla dobře a rychle odtékat voda, což je důležité
hlavně při skocích. Po celou dobu pobytu v kaňonu musí mít kaňonář přilbu zapnutou na hlavě.
Sundávání přilby před skokem z velkých výšek (z důvodu předcházení poranění krčních obratlů)
nemá význam. Naopak přilba ochrání hlavu v případě špatného odrazu a nekontrolovaného
pádu.
•
Rukavice
Rukavice nejsou nepostradatelnou součástí vybavení při
canyoningu, ale mají své výhody, které mohou přispět k lepší pohodě
kaňonáře. Nejvhodnější jsou neoprenové rukavice s gumovou dlaní.
Jejich funkcí je chránit ruce před chladem, udržovat ruce v suchu,
zabránit drobným rankám, odřeninám a poranění o lano při
slaňování.
12
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
Sedací úvazek
Používají se speciální sedací úvazky pro canyoning, vyrobené
z nenasákavých voděodolných materiálů se zvýšenou odolností
proti oděru. Kromě všech náležitostí horolezeckého úvazku mají
ochrannou pogumovanou zadní část, která chrání neopren proti
prodření v místech, která jsou při klouzání nejvíce namáhána.
Výhodou canyonářského úvazku je vysoká pozice kotevního bodu, která zabraňuje
přetočení hlavou dolů při slaňování ve vodopádech, nebo pokud ztratíme rovnováhu tíhou
batohu. Další výhodou oproti horolezeckému úvazku je větší odolnost materiálu proti vlhku a
mokru a také pohodlnější chůze.
Pro účely komerčního canyoningu, kdy součástí prostupu kaňonem není slaňování (spíše
skluzavky a skoky) se využívají speciální plastové chrániče (výztuhy), které chrání neopren před
prodřením.
Speciální úvazky pro canyoning v České republice vyrábí např. Singing Rock nebo Rock
Empire.
•
Slaňovací osma
Ke slaňování lze použít testovanou horolezeckou slaňovací osmu,
vhodnější je však speciální osma pro canyoning tzv. „Pirana“. Tato osma je
vyráběna ze speciálního materiálu pro slaňování ve vodním prostředí,
vyrábí ji firma Petzl.
•
Karabiny
Karabiny
používáme
vždy
testované
a
schválené.
V jednodušších kaňonech je nutné mít alespoň jednu karabinu HMS
s pojistkou pro slaňování s osmou. V obtížnějších kaňonech a pro
případ nenadálé nebo krizové situace je nezbytná jedna (popř. dvě)
karabina typu HMS s pojistkou (pro slaňování s osmou), jedna karabina bez pojistky pro
doplňkový brzdný systém (např. prusík při obtížnějším slanění), jedna karabina klasického tvaru
s pojistkou (např. k ´odsednutí´ před slaňováním). Každý kaňonář musí umět s těmito
karabinami pracovat - a to i v rukavicích, s prokřehlýma rukama, apod.
13
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
Jistící pomůcky
Kromě karabin a slaňovací osmy je vhodným vybavením také
krátký „prusík“ (sebejištění při obtížnějším slanění ve vodopádech), dvě
ploché smyce (pro zajištění se na slaňovacím stanovišti, popř. jištění při
traverzování) a blokant (pro případ záchranné akce nebo nutnosti
návratu vzhůru po laně).
•
Píšťalka
Píšťalka je nejvhodnějším dorozumívacím prostředkem v místech, kde je špatně vidět i
slyšet (např. úzké soutěsky se zatáčkou, složitější slaňování, apod.). V případě zranění s její
pomocí můžeme komunikovat se záchranáři a dávat jim znamení.
Kolektivní vybavení
•
Lana
Lano je nezbytnou součástí vybavení kaňonářů, i když v kaňonu není žádné slanění. Toto
lano slouží pro případ krizové nebo neočekávané situace.
Pro slaňování vodopádů nebo jiných úseků kaňonu je nutné mít kvalitní a dostatečně
dlouhé lano a vždy mít minimálně jedno lano rezervní (pro případ poškození lana, zaseknutí
v kotvícím bodě, atp.). Délka lana závisí na délce slaňování, nejčastěji se používají lana o délce
30, 50, 75 a 100 m a průměru 9-10 mm.
Pro canyoning se používají výhradně statická lana (max. průtah 4-6%). Nejvhodnější jsou
speciální kaňonářská lana, která mají minimální nasákavost, malou srážlivost a některá i
plavou. Tato lana v České republice vyrábí např. firma Tendon.
•
Kaňonářský vak (batoh)
Batoh pro canyoning by měl mít hladký povrch (bez vnějších kapes,
popruhů a přezek), aby se nezachytával o skalní výběžky, být odolný proti
oděru a důležitou součástí je dostatek otvorů pro rychlý odtok vody.
Velikost záleží na délce kaňonu a množství materiálu, vhodné jsou vaky
s objemem kolem 50 l. Musí se do něj vejít lano a všechny potřebné věci pro
postup kaňonem i případnou záchranu.
14
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
Vodotěsný vak
Tento vak se často používá i pro ostatní vodní sporty, uchovávají se
v něm v suchu materiály jako je oblečení, jídlo, doklady a jiné drobné
předměty, které se nesmí namočit. Pro osobní použití je vhodný objem
okolo 16 l.
•
Vodotěsná nádoba
Jedná se o stejný typ nádoby, který se používá ve speleologii a
vodních sportech. Nejvhodnější je plastový soudek se šroubovacím
uzávěrem o objemu 6-10 l. Tato nádoba chrání před vodou věci, které
jsou křehké a nesmí přijít do kontaktu s vodou (lékárnička, fotoaparát,
mobilní telefon, vysílačka, aj.). Dále tato nádoba pomáhá zvyšovat vztlak
batohu.
Vybavení nutné k řešení kritických situací
•
Lékárnička
Lékárničku se základním vybavením musí mít u sebe instruktor (v případě komerčního
canyoningu) nebo několik členů výpravy samostatných kaňonářů. Měla by být ve vodotěsném
pouzdře nebo umístěna do nepromokavé nádoby v kaňonářském vaku. Do základního vybavení
lékárničky patří dýchací rouška, trojcípý šátek, obinadlo (normální i elastické), náplasti,
termofólie, dezinfekce, kousek PVC fólie. S tímto vybavením lze poskytnout první pomoc např.
při větších odřeninách, tepenném krvácení, zástavě dechu či srdce nebo otevřeném
pneumotoraxu plic.
•
Házecí pytlík
Jeho obal je ušit z nylonové tkaniny signální barvy, ve dně je umístěn nosný materiál,
který
pytlík
nadnáší
tak,
aby
plaval
na
hladině.
Do
obalu
je
naskládáno
15-20m plovoucího pleteného lana. Jeden konec lana je zakončen poutkem, druhý je provlečen
otvorem ve dně pytlíku a také s poutkem. V případě záchrany hodí zachránce oběti pytlík, sám
drží oko na konci lana. Lano se odvíjí z pytlíku, oběť by ho měla chytnout a to umožní zachránci
vyproštění oběti z nebezpečné situace.
15
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
Šplhadla (blokanty)
Šplhadla (např. jümar, schunt, prusíkův uzel, aj.) slouží v krizových situacích k výstupu po
laně nahoru. Využívají se různé typy, některé svírají lano jednosměrnými zuby, některé rotací.
Všechny fungují na principu, že se dají lehce posunout po laně nahoru, ale zablokují se při
zatížení a pohybu dolů. Mezi výrobce patří např. Petzl, Rock Empire.
•
Ostatní
Mezi další vybavení potřebné k řešení krizových situací patří nůž, vodotěsná čelová
svítilna, vysílačka nebo mobilní telefon (v některých kaňonech je velmi slabý nebo žádný signál
telefonních operátorů), náhradní suché oblečení a také vysoce energetické potraviny.
16
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Lokality provozování canyoningu
I přesto, že se canyoningu v České republice věnuje stále více lidí, jsou podmínky pro
jeho provozování v Čechách minimální. Je zde několik potoků a říček v Beskydech a Jeseníkách,
které protékají kaňonovitým terénem, ale ze sportovního hlediska jsou téměř nevyužitelné.
V zahraničí je situace odlišná, k dispozici je velké množství kaňonářských oblastí na všech
kontinentech.
V Evropě se nejvíce kaňonů nachází v Alpách a Pyrenejích, největší canyonářskou
„velmocí“ je Francie. Nejvíce kaňonů se nachází v jižní Francii (1400 kaňonů), především v
oblastech Pyreneje, Jura, Causses, Cevenny, Auverge, Přímořské Alpy a Horní Provance. Dalšími
oblastmi, které patří k Francii a jsou velmi významné pro rozvoj canyoningu, jsou Korsika,
ostrovy Mauricius, Reuinon (Indický oceán) a Martinik (Karibské moře).
Dalším evropským státem velmi vhodným k provozování canyoningu je Španělsko. Na
jeho území bylo doposud prozkoumáno téměř 1200 kaňonů, které se nachází v Pyrenejích a
Aragonii (najdeme zde nejznámější evropskou kaňonářskou oblast Siera Guara).
Velké množství kaňonů (téměř 800) je také v Itálii, zejména v Alpách (Lombardie,
Trentino, Piemont) a oblasti Friuli Venezia.
Mezi další evropské státy, ve kterých se canyoning provozuje, patří Švýcarsko (190
kaňonů), Rakousko (asi 85 kaňonů), Portugalsko (75 kaňonů), Slovinsko (téměř 70 kaňonů),
Řecko (35 kaňonů), dále Andora, Německo, Chorvatsko, Srbsko a Černá hora.
V Americe se významné kaňonářské oblasti nacházejí zejména v USA (Utah), dále
v Kanadě, Mexiku, Brazílii, Chille, Bolívii, Argentině a na Kubě.
V Asii se nachází několik zajímavých kaňonů v Jordánsku, Japonsku, Nepálu a Číně.
Významné a zajímavé kaňonářské oblasti je také v Austrálii a na Novém Zélandu (např.
Carmarthen Canyons, Wollangabme wilderness, Bungleboori Creeks).
Mezi africké státy vhodné pro provozování canyoningu patří např. Jihoafrická republika
a Tanzánie.
17
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Typy kaňonů
Hodnocení obtížnosti kaňonů
Stejně jako např. u horolezectví, kanoistiky nebo dalších sportů existuje jednotný systém
hodnocení obtížnosti, také v canyoningu vznikla postupem času potřeba vytvořit jednotný a
ucelený systém, který hodnotí obtížnost prostupů jednotlivými kaňony. Bohužel doposud nebyl
vytvořen jednotný systém platný pro všechny kaňony na celém světě. Hodnocení se liší podle
doby svého vzniku i místa, kde se popisovaný kaňon nachází. Při plánování canyoningové túry
s pomocí knižního průvodce je nutné se seznámit s hodnocením obtížnosti daného kaňonu
v této literatuře (popř. na internetu).
Pro bezpečný průběh canyoningové túry nestačí kaňon popsat jako technický nebo
netechnický, lehký nebo těžký, jak tomu bylo v minulosti. Nedostačující byla i dříve používaná
šestistupňová klasifikační stupnice.
V současné době se nejvíce používá tří složkové hodnocení kaňonů, které vypracoval
Francouz Henry Vincens. První složka jasně popisuje technickou obtížnost a objektivní
nebezpečí (vážnost kaňonu). Další složkou je kvalita vystrojení soutěsky, tedy v jakém stavu
jsou jistící body a slaňovací stanoviště (tzv. štandy) a poslední údaj udává charakteristiku
kaňonu. Takto stanovená informace má mnohem přesnější vypovídající hodnotu a každému
dává jasnou zprávu o tom, co ho čeká, na co si dát pozor a jaké vybavení s sebou do kaňonu
vzít.
A – technická obtížnost + objektivní nebezpečí (vážnost kaňonu)
•
technická obtížnost
Technická obtížnost kaňonu je posuzována podle tří hledisek. Stupeň obtížnosti v daném
kritériu je dán číslem 1-6 (1 je nejlehčí). Číslo je doplněno písmenem a, b, nebo c, které
označuje kritérium.
a: akvatická, vodní obtížnost – zohledňuje délku „bazénu“, fenomén divoké vody,
teplotu vody, výšku skoků a náročnost odrazu i místa doskoku
b: slaňovací stanoviště – výška slanění, obtížnost přístupu ke stanovišti, obtížnost
v průběhu slaňování, mezistanoviště při dlouhých úsecích
18
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
c: obtížnost terénu – obtíže při lezeckých krocích, náročnost chůze,
překonatelnost přírodních překážek (stromy, apod.)
Podmínky platnosti technické obtížnosti:
- Uváděné hodnocení platí pro normální, tedy nízký vodní stav a za optimálních
podmínek.
- Hodnocení není závislé na stavu vystrojení slaňovacích stanovišť. Kvalitu vystrojení
popisuje jiná škála (viz. C – Kvalita vystrojení slaňovacích stanovišť).
- Každý kaňonář musí sám umět odhadnout, co je v jeho silách.
- Hodnocení se vždy stanovuje podle nejobtížnějších míst v kaňonu, není to průměrná
hodnota.
Hodnocení technické obtížnosti kaňonu
•
objektivní nebezpečí (vážnost kaňonu)
Toto hodnocení obsahuje dvě rozdílná kritéria:
-
četnost a kvalita míst, na která lze utéct před stoupající vodní hladinou
-
četnost a kvalita únikových cest z prostupovaného kaňonu
19
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Hodnocení objektivního nebezpečí v kaňonu
B – charakteristika kaňonu
Udává topologii kaňonu a říká, který styl průstupu je pro soutěsku typický.
Charakteristika kaňonu
C – Kvalita vystrojení slaňovacích stanovišť
Toto hodnocení není úplně objektivní, mohou na něj mít vliv některé měnící se podmínky.
Např. jarní tání může stanoviště poškodit, může se změnit tok potoka a dosavadní jištění je
mimo trasu, apod. Také je potřeba dávat pozor na zastaralé smyce, kruhy, karabiny aj. Vždy je
20
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
vhodné mít s sebou alespoň jednu mailonu (ocelová karabina se
šroubovací pojistkou, kterou je nutné utáhnout klíčem) a několik metrů nové kulaté smyce tzv.
repšňůry.
Kvalita vystrojení slaňovacích stanovišť v kaňonu
Např. 4ab, III – xx – CRM
4ab, III – obtížnost 4 je v kritériu akvatika a slanění zastoupena alespoň jednou. Stupeň III
udává zvýšenou míru objektivního nebezpečí.
xx – kvalita vystrojení je průměrná (2/4 tzn. 2 ze 4)
CRM – většinu technických míst představují slaňovací manévry ve vodním proudu (C), které se
nachází mimo proud vody (R). Zbytek terénu tvoří schůdné pasáže (M).
V některých starších průvodcích je uvedena starší klasifikace kaňonů, proto zde uvádím i
toto hodnocení.
Stupnice čítá šest úrovní a platí zde, čím vyšší, tím obtížnější. Obtížnost bývá stanovena
při normálním stavu vody a musí se počítat s případnými změnami způsobenými vyšším stavem
vody, spadanými stromy, poškozením jistících bodů apod.
C1 – lehká soutěska s krátkými úseky plavání do 10m a s krátkými skluzavkami. Skoky
z výšky max. 1m. Bez slaňování, doba průstupu do 2 hodin.
C2 – kaňon se skoky do 3m, jednoduchá slanění, plavecké úseky do délky 50m
C3 – slaňování z výšek do 15m, skoky do 5m, nutná znalost a schopnost sebejištění,
nenáročné lezecké pasáže
21
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
C4 – slaňování do 50m, skoky až z výšky 8m, plavecké úseky do 100m.
Nutná schopnost jištění a dobrá zručnost práce s lanem.
C5 – až 100m slanění i přes převisy, částečně nebezpečné vodní proudy, náročnější lezecké
pasáže při sestupu. Naprosto nutná zkušenost a jistota i na komplikovaných místech.
C6 – extrémní obtížnost, především ve vodních úsecích. Náročná a dlouhá slanění,
bezpodmínečná perfektní znalost jištění a zkušenosti. Vysoké nároky na kvalitu
materiálu. Často i s bivakováním v kaňonu.
V kaňonech v USA je nejčastěji používán odlišný hodnotící systém. Tento systém byl
stanoven American Canoyneering Association (ACA) a používá hodnocení skládající se ze 4
číselných údajů oddělených pomlčkami (např. 2-2A-4 nebo 3-2C-3X V5).
Tyto 4 údaje hodnotí:
•
Práci s lanem … 1 - pro normální sestup není třeba žádné lano (lano by ale mělo být
vždy ve výbavě průvodců)
2 - pro sestup jsou požadována jen jednotlivá slaňování
3 - složitá práce s lanem a několikanásobné slaňování
•
Vodu
- množství / proud … 1 - bez vody (nebo jen velmi málo vody)
2 - voda bez proudu nebo mírně proudící
3- voda se silným proudem, nutná znalost plavání v divoké
vodě
- plavání … A - plavání se nevyžaduje
B - krátké nebo málo časté plavání
C - dlouhé nebo velmi časté plavání
•
Čas
- průměrná doba … 0 - 1-3 hodiny
1 - 3-4 hod
2 - 4-6 hod
3 - celý den
4 - 1-2 dny
5 - více dní v kaňonu
22
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
-
únikové možnosti (pro stupeň 4 a lehčí) … R – některé úseky
mají omezenou možnost úniku
X – dlouhé úseky bez možnosti
úniku
(Pokud není uveden žádný údaj, je možné předpokládat, že v kaňonu budou četné
možnosti úniku.)
•
Lezení (nepovinný údaj)
Klasifikace terénu je založena na systému vyvinutém Sierra klubem technického
lezení (5 tříd), doplněna přesnějším Yosemitským desítkovým systémem.
-
chůze po pevné zemi
-
chůze dolů nebo nahoru do kopce se změnou výšky
-
lezení vyžadující ruce pro udržování rovnováhy nebo pro oporu
-
lehké vertikální nebo téměř vertikální lezení
-
technické lezení (dále hodnocené Yosemitským desítkovým systémem od 5.0 do
5.14)
-
lezení s umělými pomůckami
I když není uveden čtvrtý nepovinný údaj, je možné předpokládat, že všechny kaňony
budou zahrnovat lezecký terén dolů nebo nahoru až do klasifikace 3.
23
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Získávání informací nutných k bezpečnému prostupu kaňony
Před vstupem do neznámého kaňonu je nutné si o tomto místě zjistit maximální
množství informací, aby mohl být zajištěn bezpečný a bezproblémový prostup. Nejvíce
informací o jednotlivých kaňonech nebo kaňonářských oblastech je možné získat z knižních
průvodců a internetu, důležité je také umět správně číst mapy kaňonu (popř. oblasti) a znát
vývoj počasí, které bezpečnost prostupu kaňonem velmi ovlivňuje.
Podle získaných informací je třeba naplánovat prostup kaňonem a vybrat vhodné
vybavení.
Knižní průvodci
První knižní průvodce canyoningu vyšel v roce 1977, byl vydán mnichovským
nakladatelstvím Verlag a autorem byl Francouz Pierre Minvielle. Tato kniha popisuje kromě 92
horských túr poprvé v historii také prostup devíti kaňony.
V cizině doposud vyšlo více než 200 knih popisujících prostupy kaňony a zabývajících se
bezpečností a metodikou provozování canyoningu, v českém jazyce bohužel nebyl vydán
žádný.
Celkové hodnocení obtížnosti kaňonů je velmi subjektivní a také se značně mění
s měnícími se podmínkami (množství vody, stav kotvících bodů, apod.). Proto by knižní
průvodci měly obsahovat informace o slaňovacích úsecích (jejich počet, nejdelší slaňování, stav
kotvících bodů), o nástupu do kaňonu a návratu z něj (podrobný popis nástupové trasy, odhad
doby nástupu i návratu) a o celkovém čase potřebném na celou túru (čas nástupu, prostupu
kaňonem i doba návratu). Dále by neměl chybět popis únikových míst a upozornění na
nebezpečná a obtížná místa kaňonu, informace o plavání (počet, délka a obtížnost úseků
s nutností plavání), síle vodního toku a ukazatelích maximální výšky vodního toku, která ještě
umožňuje bezpečný prostup kaňonem.
Bohužel ne ve všech zemích, kde se canyoning provozuje, existují vyhovující knižní
průvodci. O francouzských, španělských, švýcarských, italských, řeckých, aj. kaňonech vyšlo
velké množství průvodců, které obsahují dostačující množství informací a map k bezpečnému
prostupu kaňony. Odlišná situace je např. ve Slovinsku, kde je relativně velké množství kaňonů
a canyoning je dosti rozšířeným sportem. Pro tuto oblast existuje pouze několik průvodců,
které popisují jen velmi malé množství ze zdejších kaňonů a neobsahují dostatečné množství
24
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
potřebných informací. Proto je nutné mít s sebou mapu dané oblasti,
dostatečné množství vybavení a doufat, že materiál bude stačit a nenastanou neřešitelné
komplikované situace.
Příklady knižních průvodců:
•
Blanco, R., Puyo, Á. (2009) Senderos de agua del aldo gállego. Zaragoza: Prames S.A. –
průvodce španělskou canyonářskou oblastí Huesca
•
Büdeler, R., Flitner, G. (1997) Pyrenäen-Die schönsten canyoning Touren. München:
Bergverlag Rother. –průvodce nejkrásnějšími kaňony v Pyrenejích
•
Fait, C., Fait, J. (2009) Cascades et canyons littouraux á La Ciotat. Rouen: Éditions des
Falaises. – průvodce francouzskou oblastí Bouches du Rhone
•
Jourdan, F. (2003) Canyons Slovenes. Association Corse-Canyon. – průvodce 26
nejznámějšími kaňony v oblasti Triglavského NP ve Slovinsku
•
Kelsey, M. (2003) Technical Slot Canyon Guide to the Colorado Plateau. Provo: Kelsey
Publishing. – průvodce americkou canyonářskou oblastí v Coloradu
•
Neumann, I. et al. (2004) Schluchten Canyon. Edition Neumann. – průvodce
nejkrásnějšími kaňony v Rakousku, Itálii a ve Slovinsku
•
Stammwitz, T. (2009) Grand canyons. Chur: Terra Grischuna. – průvodce švýcarskou
canyonářskou oblastí Graubünden
Internet
Internet slouží pro zjištění aktuálních informací o kaňonech a kaňonářských oblastech.
Většinu stránek upravuje a aktualizuje národní asociace canyoningu v dané zemi nebo
canyonářské kluby. Kromě informací o stavu a obtížnosti daných kaňonů zde často bývají i
informace o počasí, mapy, praktické rady, odkazy na společnosti nebo agentury, které zde
canyoning provozují, apod.
Příklady internetových zdrojů:
•
http://members.ozemail.com.au/dnoble/canyoning.html - informace o canyonářské
oblasti Blue Mountains v Austrálii
•
http://www.barrancos.org – informace o kaňonech ve španělských oblastech Huesca,
Katalunie, Andaluzie, na Korzice, v Přímořských Alpách a dalších evropských oblastech.
25
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
http://www.canyonuri.ch/index.html - informace o švýcarských
kaňonech
•
http://www.descente-canyon.com – francouzské stránky obsahující informace o
kaňonech ve Francii, Německu, Itálii, Slovinsku, Řecku, Austrálii, Maroku, Chile a dalších
zemích, kde se canyoning provozuje
•
http://www.dankat.com – informace o canyoningu v oblasti San Gabriels v USA
Mapy a mapové údaje
Mapové údaje, značky a symboly používané v mapách kaňonů se značně liší, obecně
platí, že téměř každý vydavatel uvádí své vlastní značení. Toto značení je ale vždy vysvětleno
v úvodu průvodce (mapy), proto není orientace v mapě nijak složitá. V mapách kaňonů jsou
vždy popsána důležitá místa, např. místo nástupu/výstupu do kaňonu, začátek/konec kaňonu,
parkoviště na začátku/konci kaňonu, mosty, pro orientaci důležité objekty, řeky, přítoky,
silnice, cesty, apod. Tyto mapy většinou slouží k obecné orientaci o pozici, tvaru, délce kaňonu
a jeho přístupnosti. K podrobnějšímu popisu kaňonů se používají jejich nákresy – tzv. topa,
které detailně popisují jednotlivé části kaňonu. Používají se zde konkrétní symboly, podle
kterých lze vyčíst informace o kotvících bodech a jejich počtu, délce skoků, vodopádů nebo
skluzavek, přírodní překážky, nouzové výstupy, apod. Opět platí, že tyto symboly nejsou ve
všech průvodcích naprosto stejné, ale každý průvodce obsahuje vysvětlivky toposymbolů.
26
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Toposymboly
Nákres kaňonu, tzv. topo
Kaňon začíná 12m vodopádem, na levé straně jsou 2 lepené háky (1), vodopád končí 10m
dlouhou tůní - s nutností plavání (2), z levé strany přitéká další potok (3) a na pravé straně je
možnost opustit kaňon (4). Následují velké kameny (5) a 50m dlouhý úsek chůze (6). Za ním
27
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
začíná zúžená část, na jejímž začátku se musí tůně obejít zprava. Na konci
úzké pasáže je 8m dlouhá skluzavka s možností jištění dvěma borháky na pravé straně (7). Skluz
končí v tůni s protiproudem (8) a před mostem je na levé straně východ z kaňonu (9).
Některé průvodce obsahují pouze základní popis kaňonu s mapou, v lepším případě je
jejich součástí popis kaňonu, mapa i podrobné topo (Příloha č. 1).
Informace o vývoji počasí
V některých kaňonech se hladina vody mění jen velmi málo, ale existují i kaňony, z nichž
i malá bouřka udělá smrtelně nebezpečné místo. Z tohoto důvodu jsou znalost předpovědi
počasí a schopnost předvídat vývoj počasí v oblasti, kterou kaňon odvodňuje, pro kaňonáře
nepostradatelné. Tyto informace je nutné zjistit nejen před vstupem do kaňonu, ale sledovat je
i v průběhu canyoningové túry a v případě zhoršujících se podmínek na ně adekvátně reagovat
(např. ukončením túry a opuštěním kaňonu).
Počasí je stav ovzduší v určitém prostoru a časovém úseku, nebo také aktuální stav
vlhkosti, srážek, teploty, rychlosti a směru větru, oblačnosti a viditelnosti na určitém místě na
zemi, které jsou ovlivněny podnebím.
O stavu počasí informuje řada faktorů a ukazatelů – např. teplota vzduchu, oblačnost,
množství a druh srážek, vítr aj. Pochopení vzájemných vztahů mezi těmito faktory, zkušenosti a
cvik umožňují správné vyhodnocení meteorologické situace a usouzení na příští vývoj počasí.
Pro kaňonáře je důležité neustále sledovat projevy počasí a podle nich uzpůsobovat
canyoningovou túru.
Ukazatele vývoje počasí:
•
vítr – vývoj počasí naznačuje směr větru. Stočení větru od západu na východ většinou
znamená změnu k ustálenému a pěknému počasí a naopak.
•
oblačnost – sledování vývoje oblačnosti má největší význam pro předpověď počasí.
Při hodnocení oblačnosti je nutné odhadovat stupeň pokrytí oblohy a rozlišovat
jejich tvar (kupovité x vrstvené oblaky; nízké x střední x vysoké).
28
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
fronty – vznikají při přesunu teplých a studených vzduchových
mas v souvislosti se změnami tlakového pole. Pro laika je rozlišování front
relativně obtížné.
•
dohlednost – informuje o stavu ovzduší a slouží také k určení charakteru vzduchové
hmoty (teplý, studený, vlhký vzduch)
•
srážky – důležité je určit, zda jsou trvalé nebo pouze přeháňky; charakterizují typ
fronty
•
tlak – jeho změny upozorňují na přechod fronty (tzn. na příští změnu počasí). Pokles
tlaku při ustáleném počasí znamená částečné zhoršení, naopak stoupající tlak
vzduchu může vést k rozpuštění oblačnosti a zlepšení počasí.
•
teplota – pro krátkodobou předpověď počasí má pouze malý význam, je však důležitá
kvůli vlivu na aktivitu člověka a jeho vnímání tepla či chladu
29
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Vliv canyoningu na osobnostní a sociální složku jedince
Canyoning je výzvová, riziková rekreační aktivita prováděná v přírodním prostředí ve
volném čase (s výjimkou profesionálních průvodců canyoningu) a jeho provozování má vliv na
osobnostní a sociální složku účastníků, kteří se mu věnují.
Canyoning můžeme podle Neumanova dělení označit jako aktivitu v přírodě, pro které
platí, že nejsou prováděny samoúčelně, jsou využívány jako prostředek a výzva pro jednotlivce
a malé skupiny. Při aplikaci odpovídajících metod a přístupu skrývají výchovný potenciál
k rozvoji osobnosti. Při canyoningu nejde jen o pouhé projití určité části „říčního koryta“ a
zapsání tohoto kaňonu do seznamu zdolaných. Mnohem důležitější jsou pocity a vnímání této
aktivity jednotlivými členy canyonářské výpravy; jejich překonání sebe sama (např. při skocích
nebo složitém slaňování); vnímání pohybu v téměř nedotčené přírodě; zkušenosti, které si
z kaňonu odnesou a uvědomění si, že i zdánlivě individuální aktivita zahrnuje spolupráci a
nutnost spolehnout se na druhé a věřit v sílu skupiny.
Pojmy, které s provozováním canyoningu z hlediska vlivu na osobnost člověka velmi úzce
souvisí:
•
Volný čas
Jak již bylo zmíněno výše, je canyoning aktivita prováděná převážně ve volném čase. Pro
volný čas existuje mnoho definic a charakteristik, je to např. část lidského života mimo čas
pracovní a tzv. čas vázaný, který zahrnuje biofyzické potřeby člověka, chod rodiny, dojíždění za
prací a další nutné mimopracovní činnosti. Je dobou, kterou má člověk k dispozici pro činnosti
sebeurčující a sebevytvářející, pro odpočinek a zábavu.
Funkcemi volného času jsou odpočinek, zábava a rozvoj osobnosti.
Se všemi těmito definicemi je canyoning v souladu, s výjimkou profesionálních průvodců
canyoningu. Tito průvodci se canyoningu mohou věnovat (a většinou věnují) i ve svém volném
čase, ale je zároveň i jejich časem pracovním.
•
Rekreace
Canyoning patří mezi aktivity, které se využívají k rekreaci jedince. Pojem rekreace je
používán v nejširším smyslu pro označení činností vykonávaných ve volném čase za účelem
regenerace, relaxace, kompenzace a zábavy, rozumí se jím též institucionální základ těchto
30
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
činností, zejména těch, které mají hromadnější charakter a jsou realizovány
mimo bydliště. Rekreace plní řadu funkcí, např. zdravotně preventivní, léčebnou a
rehabilitační.
Slovo rekreace původ v latinském “recreare“ (znovu tvořit, obnovovat), vyjadřuje aktivní
proces, ve kterém se člověk zaměřuje na sebe sama. Rekreace označuje činnosti zaměřené na
obnovení vyčerpaných sil a kompenzaci deformativních vlivů, které plynou ze socioprofesních
rolí člověka, z nesprávných životních návyků nebo jednostranné práce. Dále jsou to činnosti
zaměřující se na rozvoj jedince, tvorbu jeho zdraví, zdokonalování fyzické, psychické i sociální
stránky a kultivaci. Stejný autor dále uvádí, že rekreace je, na rozdíl od odpočinku, vždy aktivní
činnost.
S canyoningem souvisí kromě obecného pojmu rekreace také konkrétnější pojem
pohybová rekreace a hlavně pod ní spadající rekreace tělocvičná. Tento druh rekreace je
spojen s provozováním tělocvičných aktivit, jejichž cílem je působení na člověka, jeho
zdokonalování a rozvoj jeho fyzické, psychické i sociální stránky.
•
Příroda
Pro provozování canyoningu je důležité přírodní prostředí, ve kterém je provozován a
také vliv tohoto prostředí na kaňonáře. Pro přírodu jako prostředí ovlivňující rozvoj člověka
neexistuje jednotná definice, různí autoři uvádí různé charakteristiky.
Příroda je nejenom souhrn skutečností nevzniklých činností člověka, volná krajina, ale
hlavně přirozené prostředí obklopující a zároveň zahrnující člověka a celou lidskou komunitu.
Přírodu můžeme tak vnímat jako nejlepší, nejskutečnější a nepravdivější „dílnu lidskosti“
- dílnu našeho utváření, kultivace, vedení a výchovy.
Pro kaňonáře je důležité, že příroda je nejen prostorem zábavy a předmětem poznávání,
nýbrž také podnětem pro činnosti, které člověka vedou k aktivnímu a šetrnému vztahu k ní.
Každý kaňonář by měl nejen využívat přírodní prostředí kaňonu a jeho okolí pro provozování
své aktivity, ale také vnímat jeho krásu a přirozenost a starat se o jeho ochranu (např. šetrným
umisťováním jistících pomůcek a kotvících bodů, odnášením veškerého odpadu z kaňonu,
neděláním zbytečného hluku, parkováním dopravních prostředků na vyznačených parkovištích,
atd.).
Základní složky přírodního prostředí jsou voda, vzduch, půda a vegetace. Tyto složky
tvoří základní přírodní zdroje, zajišťují existenci všech organismů, mají rozhodující vliv na stav
31
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
životního prostředí a také na existenci všech rekreačních aktivit v přírodě.
Z toho důvodu nejde canyoning provozovat kdekoli, ale pouze v místech, kde tyto složky splňují
potřebné podmínky.
Pro provozování canyoningu jde hlavně o složku půdní a vodní (dostatečně členitý terén
vymletý vodním proudem, vytvářející vhodný kaňon), ale i složka vzduchová (vliv na počasí a
stav vodní hladiny) a vegetační (působivý dojem a zážitky z téměř nedotčené přírody) hrají
svou důležitou roli.
•
Výzva a dobrodružství
Výzva je zapojení osobních schopností a prostředků v riskantních situacích. Člověk dává
většinou přednost různým výzvám před klidem a učí se tak tyto výzvy zdolávat a překonávat.
Výzvové a dobrodružné aktivity vedou k optimální duševní i motorické výkonnosti, umožňují
získávání nových zkušeností a nabízejí nové možnosti pro překonávání hranic vlastních sil.
Nejisté a riskantní situace (které se v canyoningu vyskytují – např. skoky, dlouhá slanění
vodopádů, apod.) překonává člověk vlastní aktivitou a tím přispívá k osobnostnímu růstu.
S výzvou úzce souvisí také pojem dobrodružství, které lze charakterizovat jako situaci, do
které vstupuje člověk ze svobodné volby a s motivací tuto situaci zvládnout a překonat. Je pro
něj charakteristická nejistota výsledku, existuje zde více řešení, ve kterých využíváme vlastní
síly a schopnosti, ale také spolupráci s dalšími členy slupiny.
Pro výzvu i dobrodružství je však charakteristická individualita, pro každého jedince
může být výzvou nebo dobrodružstvím něco jiného. V canyoningu může být pro někoho výzvou
slanění padesátimetrovým vodopádem, pro jiného skok do tůně z metrové výšky. Některý
32
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
účastník vnímá jako dobrodružství už pouhé oblečení do neoprenového
obleku, jiný ho vidí ve zdolávání několikahodinového obtížného kaňonu. Úspěšné překonání
těchto výzvových a dobrodružných situací rozvíjí člověka v dané oblasti a posouvá jeho hranice.
Dále u něj rozvíjí schopnost spolupráce a spolehnutí se na ostatní členy skupiny.
•
Riziko
U žádné aktivity v přírodě nemůžeme zcela odstranit možná rizika a platí to i v případě
canyoningu. Riziko je volba situace nebo aktivity s vysokou mírou pravděpodobnosti
neúspěchu nebo ztráty, ohrožující něco, co má pro člověka určitou hodnotu. Je to také
nebezpečí nezdaru, neúspěchu, ztráty, ale také výzva, motivace k překonání sebe sama. Jedním
z druhů rizik je riziko, které posouvá hranici lidských možností, objevuje nové světy, posouvá
hranici lidského poznání. Riziko může být tělesné, duševní, sociální nebo finanční, podle jeho
úrovně rozlišujeme riziko nízké, střední a vysoké.
U přírodních aktivit jako je canyoning je subjektivní riziko (tedy riziko vnímané účastníky
canyoningové výpravy) často velmi vysoké (při komerčním i rekreačním canyoningu), ale je
důležité, aby riziko objektivní (skutečně hrozící) bylo sníženo na minimum a byly dodržovány
všechny podmínky k zachování maximální bezpečnosti. Každý účastník canyoningové výpravy
(v případě komerčního canyoningu hlavně instruktor) musí umět rozpoznat, specifikovat a
zařadit aktuální stav rizika a podle toho zvolit další postup své činnosti (popř. činnosti skupiny).
33
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Jak již bylo zmíněno, má provozování canyoningu vliv na rozvoj
osobnostní a sociální složky účastníků a v této souvislosti je důležité zmínit se o přírodní
výchově, výchově prožitkem a také výchově výzvou a dobrodružstvím.
Výchova je proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout
pozitivních změn v jejím vývoji.
•
Přírodní výchova
Přírodní výchova obsahuje pět dimenzí, které spolu navzájem souvisí a vyplývají z nich
čtyři základní vztahy výchovy a přírody – výchova v přírodě, výchova přírodou, výchova pro
přírodu, výchova o přírodě. V případě canyoningu se jedná nejen o pohybovou aktivitu v
přírodě, ale také o získávání základních vědomostí o přírodním prostředí, klimatu a vodním
prostředí; o vztahu k přírodě a její ochraně a především o osobnostní a sociální rozvoj
účastníků a působení na ně. Proto i canyoning můžeme považovat za součást přírodní výchovy.
Přírodní výchova v pěti dimenzích
34
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
Výchova prožitkem
Rozvojem osobnostní a sociální složky jedince se zabývá také výchova prožitkem, která
pracuje s několika základními teoriemi, ze kterých se v canyoningu uplatňuje především teorie
optimálního prožívání a model zón komfortu a stresu.
Prožitkem můžeme označit určitý vjem nebo dojem, který zachytíme a vnímáme jako
něco neobyčejného a působivého. Je pro něj charakteristická bezprostřednost a je závislý na
zvláštnostech člověka, který ho prožívá. Prožitky nejsou u dvou osob nikdy stejné, působí
výhradně individuálně. Pokud je použito správné reflexe, přetváří se prožitek ve zkušenost
využitelnou v dalším životě.
Zážitek lze popsat jako zvnitřněnou zkušenost a dále uvádějí, že pro rozvoj a budování
osobnosti se musíme vystavovat takovým situacím, které jsou mnohem silnější než každodenní
činnosti, ale současně s těmito situacemi musíme umět vyrovnat i v budoucnosti.
Zážitek můžeme charakterizovat jako:
•
nenahraditelný v lidském životě
•
jedinečný – nemožnost záměny jednoho za druhý
•
individuální – každý jedinec prožívá danou situaci jinak
•
nepřenositelný z jednoho individua na druhé
•
neoddělitelný od obsahu – existuje zde sounáležitost jedince s prožívanou
událostí
•
komplexní – zapojení tělesné, duševní i sociální složky jedince
Podle Teorie optimálního prožívání (stavu plynutí flow) je pro rozvoj a učení jedince
důležité, aby složitost úkolů odpovídala úrovni jeho schopností, dovedností a vědomostí – tím
se dostane do tzv. stavu plynutí flow. Aktivity určené k vyvolání tohoto stavu poskytují pocit, že
něco nového objevujeme, tvořivý pocit přenášející nás do nové reality. Zkrátka transformují
naše já tím, že ho činí komplexnějším. Člověk je ve stavu plynutí tak zaměřen na vykonávanou
činnost (na bezprostřední prožívání), že jí přiřazuje maximální důležitost.
Tato teorie je velmi dobře aplikovatelná na oblast canyoningu. Obecná platnost, že při
velmi složitých úkolech trpí klienti úzkostí, stresem či frustrací a naopak při příliš jednoduchých
zadáních se nudí, platí i zde. Např. pokud má kaňonář, který ještě nikdy neskákal z vyšší skály,
skočit do vody z pěti metrů, bude to pro něho velmi těžký možná nepřekonatelný problém.
35
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Ovšem člověk, který běžně skáče z deseti nebo patnácti metrových výšek,
překoná stejný skok bez pozastavení, bude se možná i nudit. Pro kaňonáře, který již několikrát
stejný nebo o něco menší skok zdolal, bude tato situace vzrušující, výzvová a jeho zážitky z ní
budou nejsilnější.
Model zón komfortu a stresu předpokládá, že člověk v průběhu vývoje získává
zkušenosti, učí se dovednostem, vytváří si modely chování a komunikace a buduje si vlastní
hodnotový žebříček. Zároveň objevuje smysl života a nové cíle a tím vším kolem sebe vytváří
tzv. zónu komfortu (zkušenosti a bezpečí). Vše co je v této zóně obsaženo již člověk někdy zažil,
viděl, dělal, setkal se s tím, není to pro něj nic nového. Pokud člověk ze zóny komfortu
vystupuje do oblasti neznámého, nepoznaného, dostává se do zóny růstové (rozvojové).
Přechod ze zóny komfortu do zóny růstu je spojen s určitým rizikem, které vyvolává eustres –
motivační, pozitivní stres. Oblast přechodu je tedy totožná se stavem optimálního prožívání
(flow).
Při překročení určité hranice stresu je vyvolán distres – negativní stres, člověk se dostává
do zóny paniky. V této zóně se již člověk přichází k fyzické nebo psychické újmě, popř. smrti.
Zóna se chová jako dynamický systém. Při vystavení jedince riziku se rozpíná v těch
oblastech, na které je působeno. Pokud ale na některou, již rozvinutou, oblast přestanu
působit, může se opět vrátit zpět nebo dokonce na hodnotu před výchozí situací.
Zóny komfortu, stresu a růstu jedince
Model zóny komfortu a stresu je možné uvést na dalším konkrétním příkladu
z canyoningu. Celá skupina kaňonářů má překonat padesátimetrové slanění vodopádu. Zkušení
36
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
kaňonáři, slaňující občas i stometrové úseky, se budou cítit komfortně a
v psychické i fyzické pohodě. Pro ty členy výpravy, kteří již slaňovali, ale pouze kratší vodopády,
bude tento úkol výzvou, dostanou se do zóny růstu a překonáním tohoto vodopádu dojde
k rozšíření jejich komfortní zóny v oblasti slaňování. Pokud ale toto slanění bude muset
překonat nováček, který ještě nemá dostatečné dovednosti a zkušenosti se slaňováním a
poprvé slaňuje ve vodním proudu, může se lehce dostat až za hranice paniky a distresu a hrozí
u něj nejen vysoké subjektivní (vnímané), ale i objektivní (skutečné) riziko úrazu popř. smrti.
(Takovýmto
situacím
je
nutné
předcházet
dostatečným
tréninkem
a
postupným
zdokonalováním technických dovedností, ale také využitím jiné možnosti zdolání vodopádu –
spuštěním na laně, využitím únikové cesty z kaňonu, atd.)
•
Výchova výzvou a dobrodružstvím
Výchova výzvou a výchova dobrodružstvím spolu úzce souvisí. Výchova výzvou klade
důraz na výzvový charakter aktivit v přírodě i jiných činnostech spojených s rozvíjením
schopností a dovedností člověka.
Dobrodružnou výchovu můžeme definovat jako jednu ze součástí zážitkové pedagogiky,
jejíž typickou charakteristikou je vnímání vztahu k aktivitám pociťovaným jako výzva
k překonání, a to v rovině subjektivního rizika či nebezpečí a tedy jako určitý způsob odpovědi
na otázku, jak dochází k pedagogickému transferu.
•
Turistika
Podle úvodní charakteristiky canyoningu jako aktivity kombinující prvky horolezectví,
vodní turistiky a speleologie je vhodné zmínit v souvislosti s canyoningem také pojem turistika.
Turistika komplex činností spojených s aktivním způsobem pobytu a pohybu v přírodě,
s využitím odborně technických znalostí a dovedností se záměrem poznat přírodní a
společenské poměry ve zvolené oblasti.
Co se týče různých druhů turistiky, existuje např. turistika pěší, vysokohorská, lyžařská,
vodní, dále cykloturistika, mototuristika, turistika na koních, motorových lodích nebo
sportovních plachetnicích, dále můžeme zmínit také turistiku dobrodružnou, městkou,
kongresovou a incentivní, lázeňskou nebo gastroturistiku. Canyoning má tedy blízkou
souvislost s turistikou vodní, vysokohorskou, částečně pěší a také dobrodružnou.
37
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
Cestovní ruch
Jak již bylo zmíněno, je canyoning také komerčně využívaná aktivita a je součástí nabídky
cestovních kanceláří – českých i zahraničních. Tím canyoning úzce souvisí také s cestovním
ruchem a přispívá k jeho rozvoji. Cestovní ruch je spojován s využitím volného času,
poznáváním a rekreací. Zahrnuje aktivity osob, které cestují a pobývají v místech mimo jejich
obvyklé prostředí (bydliště) po dobu nepřesahující jeden rok.
38
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Techniky uplatňované při prostupu kaňony
Jak již bylo zmíněno, je canyoning jakousi kombinací horolezectví, vodní turistiky a
speleologie a to samé platí také pro techniky, které se při canyoningu používají. Každý kaňonář
musí tyto techniky bezpečně ovládat, sebemenší zaváhání by mohlo vést ke vzniku krizové
situace nebo tragédie. Všechny techniky by si měli kaňonáři předem vyzkoušet a seznámit se
s nimi v prostředí, kde nehrozí nebezpečí úrazu nebo zranění.
Se správným provedením daných technik úzce souvisí také výběr vhodného materiálu a
také schopnost tento materiál používat.
Pohyb ve vertikálním a horizontálním terénu
Pohyb za použití lana
•
Slaňování
Slaňování je kromě skoků a skluzavek nejčastější způsob jak při canyoningu překonat
horizontální úseky. Není zásadou, že v každém kaňonu se musí bezpodmínečně slaňovat,
existují i některé kaňony (většinou využívané pro komerční canyoning), ve kterých slaňování
není potřeba. I v těchto komerčně využívaných kaňonech ale musí mít průvodce ve vaku lano
pro případ řešení krizové situace, spuštění účastníků, apod. Při každé canyoningové výpravě je
nezbytně nutné mít s sebou dostatečné množství lan pro slaňování, minimální délka nejdelšího
lana musí být nejméně jako nejdelší slaňovací úsek.
Kromě lana je ke slaňování zapotřebí ještě sedací úvazek a slaňovací osma
(popř. speciální canyonářská osma, tzv. Pirana).
Při canyoningu se nejčastěji používá tzv. na rychlo založená osma, protože se často
slaňuje prudkým vodním proudem (a je žádoucí slaňovat co nejrychleji) a slanění většinou
končí v tůních, ze kterých je nutné co nejrychleji opustit vodní vývařiště. Vždy je třeba
rozhodnout, zda použít běžný způsob založení osmy nebo „rychlou osmu“ (pokud dojde
k puštění lana z rychlé osmy, je rychlost slaňování téměř rovna volnému pádu). Při založení
lana do osmy běžným způsobem je nutné, aby lano obepínalo osmu shora (nemůže tak dojít
k opření osmy s lanem o skálu a k zaseknutí lana – což by mohlo být velkým nebezpečím).
39
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Pokud je naopak potřeba snížit rychlost slaňování, existuje několik způsobů
zbrzdění lana (např. překřížení lana v osmě, provlečení lana druhou karabinou na sedacím
úvazku).
„Rychlá osma“
Použití osmy Pirana umožňuje založení lana různými způsoby, které se liší brzdnou silou.
Ze tří brzdných poloh lze volit podle hmotnosti uživatele, průměru lana a terénu. Obrázek A
ukazuje rychlé založení osmy Pirana, má podobné vlastnosti jako normální slaňovací osma, je
vhodné pro mírné stupně slanění. Na obrázku B je stále ještě rychlé založení osmy Pirana, toto
založení ale umožňuje lépe kontrolovat a ovládat rychlost slaňování. Obrázek C zachycuje třetí
možný způsob založení osmy Pirana, jeho výhodou je vysoce kontrolovatelná rychlost
slaňování, využívá se při pomalém a plynulém slaňování. Dva pomocné výstupky na brzdě
umožňují měnit velikost tření i během slaňování a je kombinovatelné se všemi třemi způsoby
založení osmy (obr D).
Různé způsoby založení caynonářské osmy Pirana
40
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Před započetím slaňování je nezbytně nutné zkontrolovat stav
kotvících bodů, v případě jejich absence zřídit kotvící body nové. (viz. Kotvící body)
V canyoningu se ve většině případů slaňuje pouze na jednom prameni lana (druhý
pramen se využívá k pasivnímu spuštění slaňujícího v krizové situaci nebo ke stažení lana po
slaňování dolů). Druhý konec lana se nevytahuje z vaku celý, ale souká se z něho ven v průběhu
slaňování. Výhodou je využití pouze potřebné délky lana a také to, že se celé vytažené lano
nezamotá dole ve vodním vývařišti.
Typy slaňování:
a/ Aktivní slaňování – využívá se v případech, kdy kaňonáři nehrozí během slaňování
nebezpečí ve vodním proudu. Lano je pevně ukotveno pomocí karabiny a lodní
smyčky a slaňující kaňonář sám ovlivňuje a reguluje průběh slaňování a jeho
rychlost.
Pevné ukotvení lana
b/ Pasivní slaňování (spouštění jinou osobou) – využívá se tehdy, když účastník výpravy
není schopen sám aktivně slaňovat nebo když dochází během slaňování ke
kontaktu slaňujícího lana s ostrými skalními hranami a hrozí poškození lana.
Speciálním typem aktivně pasivního slaňování je způsob, kdy slaňující spouští
sám sebe (lano je upevněno k úvazku, provlečeno kotvícím bodem a vedeno zpět
do osmy slaňujícího).
41
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Aktivně pasivní slaňování - spouštění sebe sama
c/ Kombinované slaňování – používá se v těch případech, kdy v průběhu slaňování hrozí
nějaké komplikace. Lano v tomto případě není ukotveno pevně, ale uvolnitelným
způsobem pomocí polovičního lodního uzlu zajištěného smyčkou. Kaňonář
slaňuje aktivně sám a pokud nastanou nějaké problémy nebo komplikace, uvolní
další člen výpravy ukotvení lana a zahájí spouštění slaňujícího kolegy.
Uvolnitelné ukotvení lana
Při slaňování ve vodopádu se kaňonáři musí chovat velmi obezřetně, dávat pozor na
kluzké kameny a proud, který jim může podrážet nohy. Je-li skála hladká, kluzká a bez
výstupků, je výhodnější slaňovat zády ke skále. Co se týče pozice těla, je třeba sklonit hlavu na
prsa a vytvořit si prostor pro dýchání. Důležité je slaňovat přímo dolů po spádnici a neuhýbat
z vodního proudu. Při slaňování mimo hlavní vodní proud hrozí riziko poškození lana dřením o
skálu – kaňonář se snaží slaňovat mimo proud, ale voda ho stahuje zpět a vzniká tím kyvadlový
pohyb.
42
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Dalším důležitým pravidlem je neslaňovat v prudkém vodopádu
s vakem na zádech. Je možné ho pověsit přímo karabinou k bedernímu úvazku nebo na 1-2m
dlouhou smyci, předejde se tím otočení hlavou dolů při slaňování (což je nebezpečné hlavně
v závěru slaňování nebo ve vodním vývařišti). Ve zvláště obtížných vodopádech je nutné
slaňovat bez vaku, celé lano z něho vyndat a nechat ho za sebou spustit.
Při slaňování do vodního vývařiště je nezbytně nutné, aby kaňonář po uvolnění osmy
nepouštěl lano a neustále se ho držel. Lano mu může pomoci vyplavat z velkého vodního
vývařiště, při stahování se pro něj nemusí vracet a v případě problémů ho kolegové na břehu
mohou pomocí lana vytáhnout ven z vývařiště.
Po slanění posledního člena výpravy je nutné slaňovací lano stáhnout a zabalit zpět do
vaku, aby bylo připraveno k dalšímu použití. Zaseknutí lana při stahování by se mohlo stát
problémem, proto je vždy důležité pozorně zakládat lano do kotvícího bodu a před slaňováním
i v jeho průběhu sledovat, zda půjde lano bezpečně stáhnout dolů.
V některých případech (např. je-li v kaňonu jen jeden dlouhý vodopád ke slanění) je
možné použít pouze lano délky tohoto slanění. Kaňonáři si tím ušetří síly nesením pouze
poloviční hmotnosti lana a i čas při balení lana do vaku po slanění. Ke stažení takového lana
použijí buď repšňůru (obr. A) nebo ho stáhnou pomocí canyonářského vaku, který použijí jako
zátěž (obr. B).
Stažení slaňovacího lana repšňůrou a tíhou vaku
43
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
Vystupování po laně (jumarování, prusíkování)
V některých situacích je nezbytně nutné dostat se po laně také nahoru. K tomu se
využívá technika jumarování, základní pomůckou je zde jumar nebo jiný typ blokantu (schunt,
prusíkův uzel, aj). Tyto pomůcky fungují na principu, že je možné je snadno posunovat po laně
nahoru, ale zablokují se při pohybu dolů.
Jeden blokant je karabinou spojen se sedacím úvazkem a připevněn k lanu, druhý je na
laně níže, je spojen s dlouhou plochou smycí a slouží k zatížení nohou. Při výstupu po laně je
nejprve nutné odsednutím zatížit úvazek s horním blokantem a to umožní posunout spodní
blokant se smycí po laně nahoru. Po té si lezec stoupne do smyce spodního blokantu, posune
uvolněný horní blokant spojený s úvazkem a opět jej zatíží. Tento postup se neustále opakuje.
Blokant typu jumar
Stejným způsobem funguje technika prusíkování, kdy se místo blokantu používá tzv.
Prusíkův uzel, který má několik variací. Tenké lano (smyčka) se obtáčí okolo lana silnějšího,
dokud nevznikne dostatečné tření, které zabrání tenkému lanu (smyčce) sklouznout. 4 základní
typy prusíků jsou: jednoduchý prusík (nejmenší spotřeba smyc, pod zátěží se ale může
zadrhnout), excentrický prusík (je ho možné použít na plochých smycích i na smycích z tenkého
lana), karabinový excentrický prusík (vyžaduje použití karabiny, která při šplhání funguje jako
držák; vhodný pro mokrá lana), francouzský (asymetrický) prusík (pod zátěží se dá posouvat
rukou, proto je často využíván při záchranných akcích).
44
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Jednoduchý prusík
Excentrický prusík
Karabinový excentrický prusík
45
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Francouzský (asymetrický) prusík
•
Traverzování
Z důvodu umístění některých kotvících slaňovacích bodů v exponovaném terénu je třeba
k jejich dosažení překonat lezecké pasáže. Většinou jde pouze o traverzování horizontálním
směrem a nemusí se překonávat složité kolmé úseky. První člen canyonářské výpravy se naváže
na lano a další ho jistí – vše probíhá jako při horolezectví. V průběhu traverzování se jistí za
pevné fixní body, které jsou obvykle osazeny (popř. si zakládá vlastní postupové jištění). Po
dosažení slaňovacího místa se zajistí pomocí odsedávací smyčky za kotvící bod a připraví lano
ke slanění.
Následně si odváže jistící lano z úvazku a zafixuje ho do kotvícího bodu pro slanění.
Druholezec upevní druhý konec lana na začátku traverzu tak, aby nemohlo projít k prvolezci,
ale od něj ano a vytvoří tím lanové zábradlí pro ostatní členy výpravy. Ti se na zábradlí
postupně zajišťují svými 2 odsedávacími smycemi, postupují ke kotvícímu bodu slanění a po
připraveném laně slaní dolů. Když se poslední člen výpravy dostane ke slanění, opět se zde
zajistí odsedávací smycí a z kotvícího slaňovacího bodu uvolní zajištěné „treverzovací“ lano. Za
druhý konec ho pak stáhne k sobě a naskládá opatrně do vaku, aby bylo připraveno pro další
použití.
46
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Uvolnitelné kotvení fixního lana v traverzu
•
Kotvící body
Při slaňování, popř. traverzování se jistící lano zakládá do kotvících bodů, které jsou
většinou již na potřebných místech kaňonu osazeny. Ukotvení musí být vždy provedeno
alespoň na dvou kotvících bodech – např. nýty spojené smycí nebo řetězem, dva nezávislé
přírodní body, apod. Před upevněním lana do kotvícího bodu je vždy nutné si zkontrolovat jeho
stav, kromě vizuální kontroly je vhodné ho vyzkoušet také pod zatížením.
Jištění na dvou kotvících bodech
Kaňony jsou vystaveny extrémnímu vnějšímu vlivu, a proto je nutné vždy počítat s tím,
že některé kotvící body budou zničené nebo budou úplně chybět. Je proto nezbytně nutné
vždy pečlivě zkontrolovat kvalitu jistících skob a mít s sebou i náhradní materiál – několik smyc,
mailon (ocelových karabin se šroubovací pojistkou), popř. náhradní skoby.
47
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Pokud má skupina kaňonářů vhodné vybavení, může se pustit i do
průstupu kaňonů, kde není jištění v příliš dobrém stavu, popř. úplně chybí. Je k tomu zapotřebí
technika pro vrtání děr a usazování nýtů v nich (vrtačka, kladivo, lepidlo, nýty). Jako kotvící
body se nejčastěji používají tzv. borháky (lepené skoby a expanizní nýty). Umístění takového
kotvícího bodu je trvalý zásah do přírodního prostředí, proto je vždy nutné dobře zvážit jeho
umístění a nutnost použití.
Pohyb bez použití lana
•
Skoky z výšky
K překonání každého vertikálního úseku není potřeba využívat slaňování (popř.
spouštění). Menší převýšení (10-15m) je možné překonat skokem nebo skluzem po skále, vždy
je zde ale podmínkou dostatečné množství vody pod skokem (popř. skluzavkou), umožňující
bezpečný dopad.
Pokud si kaňonáři nejsou jisti, že je v místě dopadu dostatek vody a nejsou zde žádné
překážky (v případě zpěněné nebo kalné vody), je nutné, aby první účastník prostupu slanil
tento vertikální stupeň po laně. Po slanění prozkoumá místo dopadu a podle zjištěné situace
zvolí ostatní účastníci další postup. V případě dostatečného množství vody a absence překážek
mohou ostatní tento úsek překonat skokem, pokud ale existují určité pochybnosti, je
bezpečnější, aby všichni účastníci použili k překonání tohoto úseku lano a slanili dolů.
Většinou platí pravidlo, že nejvhodnější (a obvykle také nejhlubší) místo pro doskok je
těsně za místem, kam dopadá voda vodopádu!!!
Při skocích je kromě podrobného prozkoumání místa dopadu také vhodně vybrané místo
odrazu. Nesmí dojít k uklouznutí odrazové nohy kaňonáře, je proto lepší skákat z větší výšky,
ale s dobrým odrazovým místem než naopak. Po odrazu je nutné zpevnit tělo, ruce připažit
(popř. přitisknout na prsa) a nohy držet u sebe, aby nedošlo při dopadu k jejich nárazu na
hladinu. Během letu by kaňonář měl udržovat takovou polohu, aby do vody dopadl po nohách.
Těsně po dopadu je vhodné ihned pokrčit nohy (očekávat náraz na dno) a dát lokty od sebe,
aby se co nejvíce zpomalila rychlost pod vodou.
48
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Skoky většinou představují pro účastníky velkou výzvu a zážitek.
Pokud to podmínky v místě dopadu dovolí, ušetří skoky i čas, který by byl jinak potřeba ke
slanění všech účastníků, vždy ale musí být bezpečnost na prvním místě. V případě nepříliš
bezpečných odrazových nebo doskokových podmínek nebo obavách účastníka (účastníků) ze
skoku, je vždy vhodnější slanit.
•
Překonávání skluzavek a tobogánů
Pro překonávání skluzavek a tobogánů platí stejná bezpečnostní pravidla jako pro skoky,
tzn. před sjezdem účastníků je nutné zkontrolovat místo dopadu nebo dojezdovou plochu a
zaujmout správnou pozici, aby nedošlo při sjezdu ke zranění. Skluzavky a tobogány se sjíždí
vždy po nohou a po zádech, tělo musí být zpevněné. Nohy jsou natažené, špičky u sebe, ruce
překřížené na prsou zabraňují poranění loktů o nerovnosti terénu. Aby nedocházelo k nárazům
hlavy o skálu, je důležité mít ji předkloněnou dopředu.
49
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
•
Chůze a překonávání horizontálních úseků
Horizontální úseky kaňonů, kde není dostatek vody k plavání, se překonávají chůzí
vodou. Tento zdánlivě jednoduchý pohyb se ale na kluzkých a mokrých kamenech a členitém
terénu může stát zdrojem úrazu nebo zranění. Některé kameny jsou pokryty kluzkým
povlakem, překážky pod vodou nemusí být kvůli kalu nebo zpěněné vodě dostatečně viditelné
a proto je nutná zvýšená pozornost všech účastníků canyoningové výpravy.
Každý kaňonář by měl zvládat specifický druh chůze po tomto kluzkém terénu. Tato
chůze funguje tak, že noha by těsně před došlápnutím měla ohledat terénní nerovnosti a zjistit,
jestli je kámen kluzký, či nikoli, celé tělo musí být neustále připraveno na možné uklouznutí
nebo pád. Obecně platí, že je vhodnější jít větším proudem, kde proudící voda čistí kameny od
slizovitého povlaku, než v malém proudu a po kluzkých kamenech. Suchý, většinou neklouzavý,
povrch se ihned po namočení stává velmi kluzkým. Proto, když první účastník přejde suchý
povrch bez problémů, musí dát další kaňonáři pozor na jím namočený a tedy i více kluzký
povrch.
V případě ztráty rovnováhy je nutné snížit těžiště a raději volit kontrolovaný pád do
vody, než se snažit nekoordinovanými pohyby znovu nabýt rovnováhu.
Pro chůzi ve členitém a kluzkém terénu je důležitá dobře padnoucí obuv neomezující cit,
s pevným kotníkem a neklouzavou podrážkou ze surové pryže. Využít lze drahé boty speciálně
vyráběné pro canyoning, které nemají dlouhou životnost, nebo lehkou sportovní obuv (lehké
trekingové boty, tenisky). Proti chladu se do těchto bot používají neoprenové ponožky.
50
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Pohyb ve vodním prostředí
Vlastnosti proudící vody
Zpěněná proudící voda má na rozdíl od vody stojaté či mírně tekoucí specifické
vlastnosti, obsahuje více vzduchových bublin, má mnohem menší vztlak, proudy mají větší sílu
a hůře se odhadují překážky a nerovnosti pod hladinou. Proto je i plavání či jakýkoli pohyb v ní
mnohem obtížnější. Plavání a pohyb v takové vodě vyžaduje nácvik, zkušenosti, předvídání,
znalost pohybu ve vodním prostředí a také značnou psychickou odolnost.
Pohyb v proudící vodě
Ve zpěněné proudící vodě je proto důležité udržovat polohu na zádech, nohama napřed a se
špičkami na hladině. Takovým způsobem má kaňonář přehled o překážkách a všem, co se před
ním děje. Ruce se snaží držet nad hladinou nebo jimi řídit směr pohybu, tělo je zpevněné, ale
připravené reagovat na jakoukoli změnu, nerovnost nebo překážku. Kaňonářský vak je dobré
použít jako plovák, pro ušetření sil je dobré nechat se nést proudem a šetřit s dechem.
Pozice pro plavání na divoké vodě
Pro ušetření sil je potřeba co nejvíce využívat vodních proudů a dostat se tak do
klidnějších míst na břehu nebo do protiproudu za překážkou. Při plavání je také důležité se
vyhýbat velkým vodním válcům, sifonům a mohutným zpěněným proudům, které jsou pro
kaňonáře velmi nebezpečné. Kvůli tomuto nebezpečí by měla skupina kaňonářů zdolávat
51
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
pouze ty plavecké úseky, které bezpečně zná nebo které má možnost
předem prohlédnout a zhodnotit jejich stav. Pokud tato možnost neexistuje, musí první člen
výpravy, který je zajištěn na laně z pevného stanoviště, prozkoumat nepřehledná a nebezpečná
místa.
52
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
První pomoc a záchrana při canyoningu
Jak již bylo zmíněno, patří canyoning k výzvovým, rizikovým aktivitám prováděným
v přírodním prostředí a i přes dodržování všech bezpečnostních opatření není nikdy možné
riziko zranění úplně eliminovat. Proto i při sebevětší opatrnosti může dojít ke zranění nebo
úrazu.
Příčiny zranění a úrazů:
- vysoký vodní stav (po bouřích, povodně, přehrady vypouštějící vodu)
- poruchy materiálu (prodření lana, otevřená karabina, starý kotvící bod, apod.)
- dlouhodobé působení nízké teploty
- skoky a skluzavky (málo vody, nánosy na dně, aj.)
- nepřehledný terén pod vodou, uklouznutí a pády při chůzi (nejčastější zdroj úrazů)
- nedostatek zkušeností, ztráta koncentrace účastníků
Vzhledem k tomu, že složitě přístupný terén kaňonů komplikuje rychlou odbornou
pomoc záchranářů, je poskytnutí první pomoci ostatními kaňonáři nezbytné a ve vážnějších
případech i život zachraňující. Z toho důvodu musí mít každý účastník canyoningové túry
základní znalosti první pomoci a také znát specifika záchrany v prostředí kaňonů a její postup.
Specifika záchrany v prostředí kaňonu
V kaňonu může i lehké zranění znamenat vážné nebezpečí pro zraněnou osobu. Terén
komplikuje pomoc zraněnému a péči o něj, vlhkost a chlad vedou k rychlému zhoršování stavu
zraněné osoby. Ve většině případů není možné zavolat pomoc zvenčí pomocí mobilního
telefonu (častá absence signálu mobilních operátorů v kaňonech) a zorganizovat rychlou
záchranu. Obtížná je i dostupnost pro záchranáře a jejich techniku.
Postup záchrany:
1. Zachovejte klid.
2. Zhodnoťte celou situaci nehody.
3. Uklidňujte zraněnou osobu a rychle se k ní pokuste dostat (s ohledem na vlastní
bezpečnost).
4. Dostaňte zraněného z místa nebezpečí a chraňte ho před dalším ochlazováním.
53
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
5. Transportujte zraněnou osobu co nejopatrněji a v případě
potřeby tím pověřte všechny přítomné osoby.
6. Zavolejte (informujte) záchranáře, nejméně jedna osoba musí zůstat se
zraněnou osobou.
7. Pokud není možné získat pomoc zvenčí, upoutejte pozornost prostředky
nouzových signálů.
Mezi nejčastější zranění a úrazy při canyoningu patří:
•
Tržné rány a odřeniny
K tvorbě malých a méně vážných oděrek dochází při canyoningu poměrně často,
k ošetření většinou postačí vyčistit ránu a v případě stále krvácející ranky sterilní krytí
voděodolnou náplastí.
V případě větších a hodně krvácejících ran je nutné co nejdříve zastavit krvácení,
většinou pomocí tlakového obvazu nebo stlačením cévy přímo v ráně.
•
Tonutí
Utonutí je nejzávažnějším úrazem při canyoningu, jde o smrt udušením z nedostatku
vzduchu a pokud člověk tuto příhodu přežije, označujeme tento stav za tonutí. K tonutí
dochází, když člověk pod vodou vlivem nedostatku vzduchu upadne do bezvědomí, uvolní se
mu reflexní sevření hrdla, dojde k nucenému nádechu a vdechnutí vody do plic. K tonutí může
dojít i po nečekaných, nekontrolovatelných pádech a náhlých ponořeních do studené vody na
reflexním podkladu.
U tonoucích, u kterých došlo k zástavě dechu, by mělo být co nejrychleji zahájeno umělé
dýchání, pokud došlo i k srdeční zástavě, je nutná také současná masáž srdce. Poměr vdechů a
stlačování srdce by měl být 2:30 s frekvencí srdeční masáže 80-100/min.
•
Zhmoždění, podvrtnutí, vykloubení, zlomeniny
Při chůzi po kluzkých kamenech nebo přímo vodou se skrytými podvodními překážkami
se zvyšuje riziko zranění převážně dolních končetin. Může se jednat o vykloubení nebo
podvrtnutí kloubů (kolenního, hlezenního) nebo zlomeniny převážně dlouhých kostí (holenní,
lýtková, popř. stehenní).
54
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
První pomocí v takovéto situaci je znehybnění daného segmentu
(kosti nebo kloubu), v případě kosti fixujeme jeden kloub nad a jeden pod ní, v případě kloubu
jednu kost nad a jednu pod kloubem. S postiženou končetinou se snažíme co nejméně hýbat a
zajistit co nejšetrnější transport zraněného.
•
Hypotermie (podchlazení)
K podchlazení dochází tehdy, když převažuje delší dobu odvod tělesného tepla nad jeho
tvorbou a teplota jádra klesne pod 35°C. V prostředí kaňonu má voda konstantní teplotu 3-7°C
a dlouhodobé působení studené vody v kombinaci s nízkou pohybovou aktivitou může vést
k postupnému podchlazování organismu. Neoprenový oblek snižuje rychlost podchlazení až
desetkrát, ale ani jeho použití postupnému podchlazení těla zcela nezabrání.
Podchlazení se v první fázi projevuje svalovým třesem, zvýšením tepové frekvence a
vazokonstrikcí, což jsou snahy organismu zastavit pokles teploty. První pomocí je zastavení
dalšího ochlazování postiženého (vhodné využití izolační fólie), pomalé a postupné zahřívání
organismu (v pokročilém stádiu podchlazení pouze pod lékařským dozorem).
Pokud podchlazení provází tonutí v chladné vodě, má ochranný vliv na vznik mozkových
komplikací z nedostatku kyslíku. S poklesem teploty klesá i spotřeba kyslíku (při teplotě jádra
32°C o 25%) a to umožňuje úspěšnou resuscitaci tonoucích i po delší době, např. po 30
minutách.
•
Přehřátí
Některé pasáže kaňonů bývají vystaveny přímému slunečnímu záření, pokud je tato
pasáž delší, tělo není ochlazováno vodou a kaňonář vykonává větší fyzickou námahu, může
dojít v tmavém neoprenovém obleku k přehřátí organismu. V tomto případě chybí organismu
možnost regulovat tělesnou teplotu pocením a přehřívá se. První pomocí je odstranění příčiny,
tzn. přesun postiženého do stínu a rozepnutí neoprenového obleku, chlazení jeho těla
(poléváním vodou, ovíváním), popř. podávání chladných tekutin. K přehřívání organismu
nedochází při canyoningu tak často jako k jeho podchlazení.
55
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Předpoklady pro provozování canyoningu
Aby byla canyoningová túra úspěšná a splnila cíle a očekávání účastníků, je nutné
splňovat určité předpoklady. Nejdůležitější je splnění předpokladů materiálních (tzn. co vše mít
v kaňonu s sebou), osobnostních (kdo může canyoning provozovat, jaké musí mít dovednosti,
schopnosti, znalosti a zkušenosti) a zdravotních (jaká zdravotní omezení mohou způsobit
problémy, popř. v jakém zdravotním stavu musí být účastníci canyoningu).
Materiální předpoklady
Materiální zabezpečení a vybavení každého kaňonáře velmi úzce souvisí s jeho
komfortem při průstupu kaňonem a hlavně s jeho bezpečností. Nedbalost nebo nepozornost
při přípravě vybavení může mít později v kaňonu tragické následky.
Obecně platí, že nejvhodnější je použití vybavení určeného přímo pro canyoning (které
je odolné vůči vodě a vlhku), musí ho být dostatečné množství (vybavení individuální musí mít
každý účastník výpravy, skupinové závisí na počtu účastníků, délce slanění, obtížností kaňonu,
apod.) a důležitý je také rezervní materiál pro případ ztráty nebo poškození materiálu
základního. Každý člen výpravy musí umět s materiálem pracovat a ovládat ho za normálních i
ztížených podmínek (pod vodou, za šera, ve vodním proudu, apod.).
Kompletní vybavení pro canyoning zahrnuje materiál technický (individuální i kolektivní),
materiál potřebný pro řešení krizových situací a materiál informační (průvodce, mapy, nákresy
kaňonu - tzv. topa, informace o únikových cestách, důležitá telefonní čísla, apod.).
Osobnostní předpoklady
Na optimální průběh canyoningové túry má vliv i složení skupiny kaňonářů.
U rekreačního canyoningu je důležité, aby členové výpravy znali navzájem svoje schopnosti,
dovednosti a předchozí zkušenosti, v případě canyoningu komerčního je nutností, aby
instruktor věděl tyto informace o svých klientech.
Každý kaňonář musí umět plavat, v případě kaňonu se slaněním by měl zvládat alespoň
základní techniky slaňování, neměl by mít panický strach z výšek nebo vody, měl by být
ochoten pomoci a zapojit se to týmové práce. Je výhodou, pokud již má účastník výpravy
předchozí zkušenosti s canyoningem, dobré jsou i zkušenosti se sporty s canyoningem
souvisejícími, např. horolezectví, speleologie, plavání, potápění, kanoistika, atp.
56
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Instruktor, který doprovází skupinu klientů v kaňonu, musí být
proškolen, mít zkušenosti s canyoningem, znát dobře daný kaňon a případná rizika v něm. Měl
by mít u klientů respekt, podávat jim přesné a jasné informace, jít příkladem, v případě
potřeby (např. u skoků nebo obtížnějších slanění) je vhodně motivovat. Pokud dojde ke
zranění, úrazu nebo řešení krizové situace, musí zachovat klid a postarat se o zraněného nebo
vyřešení problému, klienti by mu měli plně důvěřovat.
Co se týče nejvhodnějšího počtu účastníků, existují určité rozdíly mezi canyoningem
rekreačním a komerčním. Pro rekreační canyoning je minimální počet kaňonářů 3,
v maximálním počtu se většina autorů shoduje na 5-7. V komerčním canyoningu se počet
účastníků liší podle typu kaňonu. Do kaňonů bez slaňování je optimální počet 5-11 klientů a 2
instruktoři, ve slaňovacích kaňonech 5-8 klientů a 2 instruktoři.
Zdravotní předpoklady
Obecně lze říci, že canyoning je aktivita určená pro jedince bez vážných zdravotních
komplikací a omezení.
Ze zdravotních důvodů by canyoning neměly provozovat osoby se srdečními problémy
(po infarktu myokardu, s nestabilní anginou pectoris, s ICHS) a hypertenzí - z důvodu větší
tělesné zátěže při nástupu do kaňonu a rizika např. při skocích do studené vody. Další omezení
se týká osob, které jsou krátce po zlomenině kosti, po zraněních a operacích kolen, páteře,
apod. nebo mají jiné omezení pohybového aparátu. Důvodem jsou např. dopady a odrazy ode
dna po skocích nebo skluzavkách.
Aby nedocházelo vlivem studené vody k rychlému podchlazování organismu, je vhodné
otužování, např. sauna, sprchování studenou vodou, aj.
57
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Modelový projekt canyoningové túry
Průběh rekreačního a komerčního canyoningu je v mnoha ohledech podobný, ale existují
zde i určité rozdíly, proto je tato kapitola rozdělena na dvě části. První popisuje průběh
canyoningové túry neformální skupiny rekreačních kaňonářů a druhá túru komerční, tedy
pořádanou a organizovanou agenturou.
Mezi hlavní rozdíly mezi oběma typy canyoningových túr patří míra zodpovědnosti
účastnících se osob, vztahy ve skupině (formální vs. neformální skupina), existence vs. absence
standardů, organizace skupiny, průběh řešení krizové situace, apod.
Rekreační canyoning
Jak již bylo zmíněno výše, provozuje canyoning kromě komerčních sportovních agentur
také stále více samostatně organizovaných skupin kaňonářů. Jedná se většinou o menší
neformální skupiny, jejichž členové se navzájem znají, vědí, co mohou od ostatních očekávat,
jaké jsou jejich schopnosti, dovednosti i chování v určitých situacích. Méně často podnikají túry
skupiny kaňonářů, kteří se navzájem neznají, využívají např. možnost dostat se do nových míst,
prozkoumat nové kaňony, vyzkoušet nové vybavení, apod. Pro tento typ canyoningu je typické,
že každý účastník je zodpovědný sám za sebe, každý člen výpravy musí důvěřovat a spolehnout
se na své schopnosti, dovednosti, zkušenosti a materiál a také na své kolegy. V případě krizové
situace musí společně vzniklý problém vyřešit, nemají nikoho, komu by předali zodpovědnost
za danou situaci a kdo by za ně problémovou situaci řešil. Tito kaňonáři se nemohou při
plánování a organizování túry spolehnout na předem připravené informace, mapy nebo
materiál (jak je tomu v případě komerčního canyoningu). Vše si musí zařídit sami – informace,
materiál, dopravu, případnou pomoc zvenčí, apod.
Před túrou
Při plánování canyoningové túry je důležité vybrat vhodný kaňon s přihlédnutím na
složení skupiny (počet účastníků, jejich zkušenosti, schopnosti, fyzická i psychická kondice, věk,
dostupné vybavení), roční dobu a aktuální počasí, jeho dostupnost a obtížnost. Dále je nutné
shromáždit veškeré dostupné informace o kaňonu (jeho stav, dostupnost, doprava a
parkování, bezpečnost, aj.), o aktuálním počasí a jeho nejbližším vývoji a zajistit si potřebný
materiál. Je důležité, aby celá skupiny měla v pořádku materiál technický (např. lana, slaňovací
58
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
pomůcky, přilba, neoprenový oblek, kotvící body), záchranný (např.
lékárnička, nůž, házecí pytlík) i informační (mapy, fotografie, topa - nejlépe zatavená ve fólii,
důležitá telefonní čísla, informace o únikových cestách, apod.). Samozřejmostí musí vždy být i
materiál rezervní (náhradní lana, slaňovací pomůcky, aj.), aby skupina byla schopna dalšího
postupu i v případě, že o část materiálu přijde. V případě více denní výpravy s sebou musí
skupina mít také vybavení potřebné pro přespání (spací pytle, svítilny, hygienické potřeby, aj.)
a dostatek vysoce energetické stravy.
Účastníci canyoningové túry musí být z bezpečnostních důvodů nejméně 3, optimální
počet je do 6-7 osob – příliš velký počet členů výpravy způsobí, že prostup kaňonem trvá velmi
dlouho (nepříznivý vliv chladu, vody, klesající zásoby energie, zvyšující se únava, aj.).
Canyoning je možné považovat za aktivitu
kolektivní, je zde důležitá spolupráce všech členů
výpravy, podporují se, navzájem motivují, musí se na
sebe spolehnout a v některých situacích se navzájem
jistí. Proto je důležité si předem rozdělit činnosti
jednotlivých účastníků, stanovit si plán postupu i
časový rozvrh túry. Skupina by měla mít vedoucího
akce, osobu, která má s canyoningem bohaté
zkušenosti, u ostatních členů výpravy má autoritu a
respekt a mohou se na něho spolehnout. Tento člověk
řídí
činnost
celé
skupiny,
jednotlivých
účastníků
překonávání
daných
a
organizuje
postup
koordinuje
překážek.
Dále
způsob
je
v jeho
kompetenci kontrola potřebného vybavení a jeho správného používání, dohled na zajištění
bezpečnosti jednotlivých členů výpravy, dodržování časového plánu a velmi důležitá je i
organizace řešení mimořádných a případných kritických situací.
Pokud je členem výpravy začínající kaňonář, je důležité, aby byl před začátkem
podrobně seznámen s průběhem túry, s ovládáním veškerého vybavení, technikami
potřebnými k průstupu i možnými riziky.
59
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Před začátkem samotné túry je třeba znovu zkontrolovat veškeré
potřebné vybavení, jeho množství a funkce a také se domluvit na signálech, které se používají
pro dorozumívání v místech se sníženou viditelností, na větší vzdálenost, při pohybu u
hlučného vodopádu, apod. (Příloha č. 2 – Dorozumívání v kaňonu)
Než skupina začne s nástupem do kaňonu, je také užitečné nechat doprovodu na břehu
(mimo kaňon) informace o trase túry a předpokládaných časech, popř. je v průběhu túry
informovat o pozici skupiny (mobilní telefon, vysílačka).
Průběh túry
V průběhu túry je nezbytné dodržovat rozdělení činností i časový plán akce a následovat
pokyny vedoucího skupiny. Členové musí také neustále sledovat aktuální vývoj počasí.
Všichni účastníci by si měli stále navzájem vizuálně kontrolovat materiál (individuální i
společný), zda nedošlo k jeho poškození nebo je-li správně používán, nastaven, apod. Pokud se
výpravy účastní nováček, musí na něj zkušenější členové dohlížet, kontrolovat jeho práci
s materiálem, dávat mu nezbytné rady a informace a v případě potřeby ho vhodně motivovat,
povzbudit nebo mu pomoci s vyřešením problému.
Pokud dojde ke zranění některého z účastníků, nebo se vyskytnou jiné důvody, omezující
jeho další postup kaňonem je nutné zabezpečit jeho ošetření, popř. transport na konec kaňonu
nebo k nejbližšímu únikovému místu z kaňonu.
POZOR!!! V průběhu prostupu …
-
parkujte svoje auto na místech k tomu určených
-
prostupujte kaňon pouze na vyznačených cestách a chodnících
-
používejte označené vstupy a výstupy
-
nestoupejte na skály porostlé mechy a lišejníky
-
obejděte chráněná a soukromá území
-
zajistěte si povolení k průchodu soukromých území
-
neznečišťujte kaňon
-
nikdy nesundávejte přilbu
-
slaňujte v proudu (kyvadlový pohyb při vychylování z proudu může prodřít lano)
-
i malá zranění mohou vést k velkým problémům
-
dejte pozor na:
60
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
ostré hrany skály (používejte ochranu lana)
sifony (všechna místa nejdřív prozkoumat)
kluzké a slizké kameny
hluboká vývařiště
slaňování v prudkých vodopádech s vakem (upevněte ho karabinou nebo přes
smyci k úvazku)
staré nebo opotřebené kotvící body
počasí, lepší počítat se zhoršením
-
dobré je začínat s prostupem co nejdříve ráno, vyhnete se nebezpečí odpoledních
bouřek v letním období
-
počítejte s časovou rezervou (údaje uvedené v průvodci mohou být nepřesné)
-
buďte ohleduplní k ojedinělé fauně i flóře. (V soutěsce se během ročních období
výrazně mění vodní stav. Vznikají citlivé ekosystémy, usazeniny nebo bažiny. Vstupování
na takové plochy může být nebezpečné.)
-
chovejte se tiše (rušíte jinak klid přírody a radostné výkřiky mohou znít jako volání o
pomoc a vyvolat zmatky).
Po túře
Po zdolání kaňonu je nutné sbalit veškerý materiál, zkontrolovat, zda nedošlo k jeho
vážným poškozením a nechat ho dobře vyschnout, aby byl připraven pro další použití.
Jestliže došlo během výpravy k nějaké mimořádné nebo krizové situaci, popř. řešení
problému, ale i v případě bezproblémového průběhu canyoningové túry je důležité provést
závěrečný rozbor průběhu prostupu kaňonem. Účastníci by si měli shrnout, co se jim podařilo,
v čem udělali chybu, jaké byli slabé, či silné stránky výpravy, co by mohli příště udělat lépe a
čeho se nadále vyvarovat. Pokud měl některý z účastníků problémy s určitou používanou
technikou, je vhodné získat od ostatních co nejvíce rad, připomínek a informací a v této
technice se nadále zdokonalovat.
V případě, že reálný prostup kaňonem byl odlišný od informací v topu, je užitečné si
změny a rozdíly zaznamenat (přímo do topa nebo do průvodce) pro případ další výpravy do
tohoto kaňonu.
61
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Komerční canyoning
Skupina se skládá většinou z náhodných zájemců o canyoning, tedy převládají zde určité
formální vztahy, účastníci se mezi sebou neznají. Často se jedná i o skupiny známých, přátel,
rodiny, zájmové kolektivy, apod., tedy již o skupinu se vztahy neformálnějšími. Od počátku až
do konce jsou se skupinou většinou 2 instruktoři-průvodci (podle typu a náročnosti kaňonu a
počtu účastníků), kteří podávají účastníkům veškeré potřebné informace, zapůjčují materiál a
vysvětlují práci s ním, pomáhají jim řešit případné problémy a dotazy, v případě nenadálé nebo
krizové situace jsou zodpovědní za celou skupinu i za průběh řešení a klienti se na ně
stoprocentně spoléhají.
Před túrou
Účastníci se přihlásí v agentuře, zaplatí poplatek
a podle pokynů se dostaví na dané místo setkání.
Počet účastníků závisí na typu a náročnosti kaňonu. Do
kaňonů bez slaňování je optimální počet 5-11 klientů a
2 instruktoři, ve slaňovacích kaňonech 5-8 klientů a 2
instruktoři.
Ještě před túrou instruktoři zkontrolují stav
kaňonu (nebo o něm zjistí aktuální informace). Zjistí,
zda nedošlo k výrazným změnám (sesuvy kamení,
poškození jistících nebo slaňovacích bodů, vysoký,
popř. nízký stav vodní hladiny, apod.), které by
znemožňovaly prostup tímto kaňonem nebo výrazně
zvyšovaly riziko zranění či jiného problému. Dále je
povinností instruktorů informovat se o vývoji počasí a minimalizovat riziko např. nebezpečného
zvýšení vodní hladiny.
Na místě setkání se instruktoři skupině představí, seznámí se s nimi, zjistí jejich
dosavadní zkušenosti, dovednosti, zdravotní stav a případná zdravotní omezení. V případě
neodpovídajícího stavu některého z účastníků mu instruktoři vysvětlí možná rizika a
nedoporučí mu další účast na túře. Dále instruktoři účastníkům vysvětlí, co je čeká, na co se
62
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
mají připravit, co si vzít s sebou a sdělí jim základní informace o kaňonu,
kterým budou prostupovat, jeho náročnosti a potřebném vybavení k jeho zdolání. Nutností
před túrou je také seznámení klientů se základními pravidly chování v kaňonu a se signály,
které se používají v kaňonu pro dorozumívání v případě zhoršených podmínek (hluk, větší
vzdálenost, šero, atp.).
Základní pravidla chování v kaňonu:
•
první a poslední jde vždy průvodce
•
v žádném případě není dovoleno si v kaňonu sundávat přilbu
•
účastníci musí poslouchat instrukce průvodce
•
neskákat do vody po hlavě
•
nechodit nebo neskákat jinam, než řekne instruktor
•
v případě nejasností nebo pochyb informovat instruktora
Při úvodní instruktáži podepisují všichni účastníci protokol, že byli seznámeni se
základními pravidly, že jsou ve vhodném zdravotním stavu, popř. jaké berou léky nebo mají
omezení a také, že mají odpovídající pojištění.
Co se týká zodpovědnosti a pojištění při komerční canyoningové túře, musí být všichni
účastníci předem pojištěni. Pokud je canyoning součástí nabídky české cestovní kanceláře, je
pojištění pro tento typ aktivit většinou zřizováno CK (je již v ceně nebo za příplatek). Každá
sportovní agentura, která canyoning v dané zemi nabízí, za klienta odpovídá, zajistí
profesionálního průvodce s patřičným osvědčením a zkušenostmi. Agentura by měla mít
pojištění proti právní odpovědnosti, které slouží např. v případech poruchy materiálu a s ním
souvisejícím zraněním. Dále každá agentura ručí za své průvodce – zda mají dostatečnou
kvalifikaci, zkušenosti, schopnosti, atd., ale v případě zavinění problému nedbalostí průvodce,
spadá odpovědnost na něj. Pokud si zranění nebo úraz způsobí klient v důsledku porušení
pravidel nebo neuposlechnutí instruktora, nenese za něj agentura zodpovědnost.
Dále podle typu kaňonu rozdají instruktoři klientům potřebné vybavení (neoprenový
oblek, přilbu, boty, ochrannou fólii proti poškození zadní části neoprenu, popř. sedací úvazek,
63
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
karabiny, osmu a další materiál potřebný k slaňování), vysvětlí a ukážou jim
použití tohoto materiálu a v případě potřeby je s ním naučí pracovat.
Všechen materiál si poté účastníci sbalí do neoprenového obleku (usnadní si tak
manipulaci s ním a jeho transport při nástupu do kaňonu), instruktoři ještě jednou zkontrolují,
zda všichni klienti mají vše potřebné a také svoje vybavení (lana, lékárnička, nůž, mobilní
telefon, vysílačka, náhradní karabiny a slaňovací materiál, svítilna, mapa, topo, popř.
fotoaparát – vše sbalené v kaňonářském vaku). Pokud místo setkání není v blízkosti kaňonu,
přepraví se instruktoři i celá skupina na místo, odkud začíná nástup do kaňonu.
Průběh túry
Na místě, ze kterého začíná nástup do kaňonu, instruktoři ještě jednou zkontrolují
klienty a jejich materiál. Každý účastník má na sobě plavky, termoprádlo a boty, materiál
sbalený v neoprenovém obleku má na ramenou jako batoh. Jeden z instruktorů vede skupinu,
druhý jde na konci a pomáhá klientům v případě potřeby. Nástupy do některých kaňonů jsou
relativně nenáročné, vedou po rovině nebo jen mírně exponovaným terénem, netrvají příliš
dlouho. Některé nástupy jsou naopak náročné, vyžadují určitou fyzickou kondici účastníků,
terén je strmý a kamenitý a trvají i několik hodin. Informace o nástupu, jeho délce a obtížnosti
musí mít klienti již před túrou, aby se mohli rozhodnout, zda daný kaňon absolvují či nikoli.
Po příchodu na začátek kaňonu se účastníci túry oblečou do vybavení, instruktoři jim
v případě potřeby pomohou a po té zkontrolují správnost oblečení všech klientů. Následuje
instruktáž o chování v kaňonu, jak se pohybovat, jak postupovat při skocích, skluzavkách, popř.
nácvik slaňování (v případě kaňonu se slaněním).
Po zodpovězení případných dotazů začne samotný sestup kaňonem. Před každým
skokem, slaněním, skluzem nebo jiným výjimečným místem je důležité popsat i ukázat
účastníkům, co mají dělat na co se soustředit a na co si dát pozor. Pokud dělají klienti nějaké
chyby, je vhodné jim o nich říct, aby se jich mohli příště vyvarovat. V případě slaňovacího
kaňonu je nutné každého klienta jistit, bez ohledu na to, zda slaňovat umí nebo je začátečník.
64
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Po túře
Po výstupu z kaňonu, odevzdání a uložení použitého materiálu je důležité závěrečné
zhodnocení celé akce. Instruktoři by se měli informovat, jestli nedošlo k nějakým menším
zraněním, jak se účastníci cítí, jaké pocity měli v průběhu túry, zda měl některý z účastníků
nějaké problémy. Dále jestli byla naplněna očekávání nebo případné obavy, zda museli
překonávat nějakou výzvu a jestli se jim to podařilo a posunulo je to. V případě řešení nějakého
problému v kaňonu je vhodné se k němu vrátit a zjistit, zda jsou opravdu všichni v pořádku.
65
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Použité zdroje
Büdeler, R. (2000). Canyoning, aber sicher. Berlin: Bergverlag Roter.
Bulička, M. (2001). Co je to canyoning. Outdoor, 7, 44-45.
Bulička, M. (2006). Žulový labyrint v alpských subtropech. Outdoor, 4, 36-41.
Creasy, M. (2000). Horolezectví. Dobřejovice: REBO PRODUCTIONS CZ.
Čihovský, J. (2006) Sociologický výzkum. Olomouc: Studijní text pro posluchače FTK UP Olomouc.
Doležal, T. et al. (1991). Základy kanoistiky a vodní turistiky. Praha: Univerzita Karlova.
Duln, P. (2005). Canyoning in Lombardia. Stampa: Edizioni TopCanyon.
Francová, E. (2003). Cestovní ruch. Olomouc: Univerzita Palackého.
Francová, E. (2003). Základy cestovního ruchu. Olomouc: FTK.
Frank, T., Kublák, T. et al. (2007). Horolezecká abeceda. Praha: Epocha.
Frömel, K. (2002). Kompendium psaní a publikování v kinantropologii. Olomouc: UP.
Gut, T. (2002). Handbuch Canyoning. Bielefeld: Reise Know-How.
Hájek, B., Hofbauer, B., Pávková, J. (2008) Pedagogické ovlivňování volného času. Současné
trendy. Praha: Portál.
Hanuš, R, Chytilová, L. (2009) Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada.
?? Hanuš, R. (2000). Vztah výchovy a přírody. In Kinantropoologie (pp. ). Olomouc: UP.
Hanuš, R., Jirásek, I. (1996) Výchova v přírodě. Ostrava: Technická univerzita.
Hartl, P., Hartlová, H. (2004). Psychologický slovník. Praha: Portál.
Hattingh, G. (1999). Horolezectví. Praha: Svojtko & Co.
Hodaň, B., Dohnal, T. (2005). Rekreologie. Olomouc: Univerzita Palackého.
Hofmann, S., Ellert, G. (2007). Canyoning. Berlin: Bergverlag Roter.
Jandourek, J. (2001) Sociologický slovník. Praha: Portál.
Jirásek, I. (2004). Vymezení pojmu zážitková pedagogika. Gymnasion, 1/2004, 6-15. Praha:
Prázdninová škola Lipnice.
Keggenhoff, F. (2006) Prvá pomoc. Bratislava: Ikar.
Lipónski, W. (2003). World sports encyclopedia. St. Paul: MBI.
Loskot, J. et al. (1999). Záchrana na tekoucí vodě. Vodní záchranná služba ČČK.
Macků, E. (2003). Adrenalin je to poslední, co chci. Outdoor, 6, 25-28.
Macků, E. (2007). Canyoning. In T. Frank, Horolezecká abeceda (pp. 380-391). Praha: Epocha.
Neuman, J. et al. (1999). Překážkové dráhy, lezecké stěny a výchova prožitkem. Praha: Portál.
66
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Neuman, J. et al. (2000). Turistika a sporty v přírodě. Praha: Portál.
Papica, J. (1973). Metody sociálně psychologického výzkumu. Praha: SPN
Pávková, J. a kol. (2002). Pedagogika volného času. Praha: Portál.
Priest, S., Gass, M. A. (2005) Effective Lesdership in Adventure Programming. Champing (IL):
Human Kinetics.
Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. (2003). Pedagogický slovník. Praha: Portál.
Rokyta, R. et al. (1999). Fyziologie. Praha: ISV.
Slovník cizích slov. (1998) Praha: Encyklopedický dům.
Sýkora, B. et al. (1986). Turistika a sporty v přírodě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Štos O., Risk in Outdoor, 7, 2006, 34-40.
Velký sociologický slovník. (1996) Praha: Vydavatelství Karolinum.
Wieser, A. et al. (2004). Schluchten Canyon. Schiefling am See: Edition Neumann.
Internetové zdroje:
Blokanty a šplhadla. Retrieved 13. 03. 2010 from the World Wide Web:
http://sport.popina.cz/horolezectvi-blokanty-splhadla-c-21_87.html.
Canyoning. Retrieved 27. 10. 2009 from the World Wide Web:
http://en.wikipedia.org/wiki/Canyoning.
Canyoning: A brief introduction. Retrieved 27. 10. 2009 from the World Wide Web:
http://www.alysonadventures.com/gay/canyoning.htm.
Deutscher Canyoning Verein. Retrieved 13. 11. 2009 from the World Wide Web:
http://www.deutschercanyoningverein.de/beucher.
Chuck, Ch. (2009). Petzl Pirana. Retrieved 13. 03. 2010 from the World Wide Web:
http://blog.gocanyoneering.com/2009/05/petzl-pirana/.
Kůra, M. (2000) Canyoning. Retrieved 28. 10. 2009 from the World Wide Web:
http://www.raft.cz/serial.aspx?ID_serialu=7.
Macků, E. Historie canyoningu. Retrieved 28. 10. 2009 from the World Wide Web:
http://www.canyoning.cz/p.php?p=historie.
Setnička, M. Co je to canyoning? Retrieved 27. 10. 2009 from the World Wide Web:
http://www.cestovatel.cz/clanky/co-je-to-canyoning.
67
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Přílohy
Příloha č. 1 – Ukázky knižních průvodců a canyoningových map
Příloha č. 2 - Dorozumívání v kaňonu
Příloha č. 3 – Ilustrační fotografie z canyoningu
68
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Příloha č. 1 – Ukázky knižních průvodců a canyoningových map
69
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
70
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Příloha č. 2 – Dorozumívání v kaňonu
71
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
Příloha č. 5 – Ilustrační fotografie z canyoningu
72
ČESKÁ ASOCIACE CANYONINGU
73
Download

Canyoning - matodický manuál pro začínající