Skalničkářův rok leden 2013
číslo 67
Obsah
Skalničkářův rok PĚSTITELSTVÍ
2 Nové kultivary lomikamenů ­ část I. (J.Bürgel)
7 Crocus vernus ´Karin´ (M.Martan)
8 Blechnum microphyllum ­ perspektívny druh pre naše záhrady (M.Škulec)
9 Jeffersonia dubia ­ hajnička nebo skalnička? (J.Baláž)
10 Disporum ­ vládce stínu (M.Martan)
12 Gentiana veitchiorum (O.Navrátil)
13 Rod Delosperma III. Delosperma alpinum versus Delosperma 'Hogan' (J.Niederle) CO NÁS ZAJÍMÁ
14 Akce semena 2012 ­ 2013 (M.Pospíšil)
16 Zahradní války II. ­ divočina vrací úder (O.Navrátil) leden 2013
číslo 67
ISSN 1805­1170
Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno.
Elektronický časopis vychází dvakrát ročně.
Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan
Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc.
Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno
Klubový zpravodaj
NAŠE AKCE
19 Přednášky a členské schůze 19 Výstava 2013
20 Burzy rostlin 2013 21 Zájezd 2013 Vyšlo 12. ledna 2013
http://www.skalnicky­brno.cz/zpra.php
INFORMACE ZE SETKÁNÍ
22 Usnesení z 36. setkání zástupců skalničkářských klubů České a Slovenské republiky
22 Zpráva z 36. setkání zástupců skalničkářských klubů České a Slovenské republiky
Na titulní straně Jeffersonia dubia Foto J.Baláž
INFORMACE Z KLUBU
23 Z členské základny
24 Inzerce
24 Drobné zprávy a informace 25 Kalendář akcí klubu v 1. pololetí 2013
Botanické poznámky na konci čísla
1
PĚSTITELSTVÍ
řízkuje, skoro nejde řízkovat, je velmi vzácný a tedy je těžko jej i křížit. S. × dinninaris jako kříženec S. dinnikii × S. columnaris je poměrně vitální a předává svým potomkům znaky podobně jako jeho rodiče, ale předává i vitalitu a zdá se být dobrým opylovačem. Pro křížení byl mimo zmíněné nové druhy použit osvědčený, životný himálajský druh S. poluniniana, který přináší do křížení tvar růžic, vitalitu, bujnost růstu a mnoho květů, jako určité negativum však přináší i volnější trsy, jakousi měkkost a nižší mrazuvzdornost. Pro červenou barvu byly použity kultivary skupiny poluanglica S. 'Tvůj Úspěch' a další. Dále byly použity druhy S. iranica a S. wendelboi, které dominují v kříženích vitalitou, kompaktními trsy, tvrdostí růžic, větším počtem květů na lodyze a jejich kříženci rostou pomalu. Hybridy těchto druhů jsou vitální a jsou vhodní i do exponovanějších skalek.
Při zahradním řízeném křížení se někdy sejdou u hybrida vlastnosti jen negativní, hybrid nejen že neroste, nekvete, ještě se vytahuje a podobně. Některé jedince je však radost pěstovat, protože předčí své rodiče v kráse i v bujnosti růstu, doslova se předhánějí ve vitalitě. Jako by se rodičovský pár jednou k sobě hodil, podruhé nehodil. Jedná se o křížení druhů a proto asi polovina křížení není úspěšná, jednotlivé druhy se proti křížení brání genetickými bariérami. Jestliže se křížení druhů uskuteční, mají hybridy na základě heterosního efektu vitalitu vyšší. Z dlouhodobého zahradního křížení vyplývá, že se spolu snadno kříží evropské, kavkazské, a sinohimálajské druhy a je možno předpokládat, že všechny Kabschie jsou si příbuzné a jsou to s největší pravděpodobností v pravém smyslu druhy euroasijské.
Autorem křížení je Jan Bürgel. Ve vypěstování a selekci jsem spolu­
pracoval s O. Maixnerem.
Uvedu jeden „planý kultivar “ a několik kultivarů starších, jež nebyly dosud popsány.
Nové kultivary lomikamenů ­ část I.
Do kultury byly zavedeny nové druhy červených kavkazských lomikamenů S. dinnikii, S. × dinninaris a S. columnaris, které byly přivezeny českými cestovateli. V průběhu několika let byly tyto druhy použity pro křížení. Ačkoliv známe chování některých rostlin při křížení, dá se říci, že vždy je zahradní křížení, hybridizace sázka. Záleží na dominanci každého jednoho znaku či vlastnosti u jednotlivých rodičovských druhů a tak se někdy sejdou vlastnosti pozitivní, jako například krása květů, uspořádání a tvar růžic a vitalita, jindy jsou pozitivní vlastnosti doprovázeny nižší vitalitou nebo semenáčky pomalu rostou. Vysokohorské kabschie rostou velmi pomalu, nemají kam spěchat. V Himálaji například v lokalitě „před Thorung La 5100m“ rostou porosty, čtvereční kilometry, polštáře a lavice miliónů rostlin více druhů, S. hypostoma, S. andersonii, S. × tukuchensis, S. × alpigena a jejich trojnásobných hybridů. Jsou staré až tři sta let a rostou zde tisíce let, opravdu nemají kam spěchat, rostou na jednom místě tak dlouho, že po určité době vyčerpají živiny, začnou chřadnout a zahynou, jsou nahrazeny svými potomky. Popíši některé znaky, jež užité rodičovské druhy předaly, tyto znaky jsou pravděpodobně dominantní.
S. dinnikii předává tvar trsu a růžic, její červená až růžová barva květu však dominantní není. Druh je dobrou matkou, dobře se opyluje a dobře donáší semena. V zásadě však se moc kladně v křížení neprojevuje, často, jestliže jsem ji užil jako partnera při křížení s červenými druhy (červená × červená), vznikly rostliny skoro bílé. Jako by bílá barva byla v rostlině skrytá a dominantní.
S. columnaris předává tvar trsu a růžic a její potomci rostou pomalu až velmi pomalu. Protože druh roste velmi pomalu, velmi obtížně se 2
Saxifraga × alpigena ' Thapa Peak' (Thapa Peak 6012m) Sběr v roce 2000, pod číslem DEBU 20/6/101 z lokality „1hodina do Kalopani 4000m, Centrální Himálaj, údolí Kali Gandaki
Synonymum: S. × thapaensis BŰRGEL nomen nudum. V roce 2000 jsem nalezl tohoto hybrida, připravil jsem jeho popis, ale nepublikoval jsem jej. V dalším roce 2001 jsem našel S. andersonii, S. quadrifaria a S. × alpigena na lokalitě Thorung Pedi, kde rostly jak oba rodičovské druhy, tak jejich hybridy. Tehdy jsem pochopil, že S. × alpigena je hybrid té samé kombinace, hybrid S. andersonii × S. quadrifaria.
Popis: Malé polštářky vystoupavé do 10 cm průměru. Výběžky krátké 5 až 10 mm. Růžice otevřené 3 až 9 mm v průměru, listy přímé, vejčité, obvejčité až úzce vejčité, mají jen jeden pór na uťatém vrcholu. Mladé malé růžice mají listy v růžici vstřícně uspořádané a některé tyto vstřícně uspořádané růžice mají poupě a pokvetou. Dospělé zcela vyvinuté růžice mají pak listy v růžici uspořádány alternátně neboli střídavě. Poměr vstřícně a alternátně uspořádaných růžic v trsu je proměnný v závislosti na ročním období. (Zjara více vstřícných růžic, na podzim více alternátně uspořádaných růžic). Listy 1,7 – 2,3 mm × 2,3 – 4 mm mají několik brv u báze. Květenství 1 – (3)květy, lodyha 5 – 15 (20 mm ve skleníku) nese 3 lodyžní listy, poupě je malá kulička 2 až 3,5 mm v průměru. Květ bílý vázovitý, květní lístky při dokvétání převislé. Květ má 10 mm v průměru. Květní lístky okrouhlé, 4,5 mm široké a 4 mm dlouhé. Blizna bílá, prašníky temně červené, nektarový kroužek žlutý. Překvapením je vitalita rostliny, protože pochází z výšek 4000m. V horkém počasí nemá ráda vrchní vlhkost.
Saxifraga 'Krokodýl', NCC= nezařazený kultivar
Kultivar subsekce Engleria nalezený v mé zahradě v roce 1982.
Popis: Vitální rostlina. Trs je tvořen šedozelenými růžicemi o průměru 2 až 3 cm. Listy kopisťovité s 13 ti póry, 1,7 mm široké a 10 až 14mm dlouhé. Lodyha 10 cm. Hlavní znak, který kultivar odlišuje, je množství listů v růžici a jejich tvar. Lodyžní listy pokrývají lodyhu hustě, zvláště pak při počátku růstu lodyhy, a tak připomínají šupiny kůže krokodýla. Doporučil bych venkovní expozici.
Saxifraga ´Teide´
Saxifraga 'Teide' [Skupina Swing]
Jedná se o sesterský semenáč S. ´Tenerife‘, vybrán po roce 1999. Znak, který odlišuje tyto kultivary, je počet květů. S. ´Teide‘ má jen jeden květ na lodyze. Při výsevu vzešlo asi 50 semenáčků kombinace S. wendelboi × S. poluniniana a většina, skoro všechny, měly více květů na lodyze, pouze jeden semenáč měl jen 1 květ na lodyze. Pěstoval jsem jej pět let, vybral jsem jméno hory Teide jako vrchol ostrova Tenerife. Další rok kvetla S. ´ Teide‘ více květy. Vlastnost 3
jedno nebo vícekvětosti tohoto kultivaru není konstantní a je závislá na kondici rostliny, na průběhu počasí, hnojení a podobně. Tyto podmínky mění počet květů a S. ´Teide‘ je jednou jednokvětá, jindy vícekvětá. Podobně se chovají i jiné kultivary nebo druhy, například S. ´Dr Watson‘ má jedno až desetikvěté lodyhy v jednom trsu v jednom okamžiku.
sesterský semenáč ´Satchmo‘ a S. ´Louis Armstrong´. Když ty samé rodičovské rostliny byly užity v opačném pořadí (S. aretioides × S. media × S. lilacina × S. lowndesii) x S. poluniniana. Popis: Jedná se o bohatě kvetoucí červený jednokvětý kultivar, tvoří vystoupavé polštáře, je životný, tvořen je otevřenými růžicemi o průměru 9­13 mm. Lodyha 5 ­15mm vysoká nese 1 květ o průměru 12 mm, barva květních lístků je tmavě purpurová. Protože jedním rodičem je S. lowndesi, má raději vlhčí a chladnější podmínky, v horkém počasí nemá ráda vrchní vlhkost, kvete časně.
Saxifraga ‘Charles Darwin’
Saxifraga poluniniana × S. × semmleri ‘Martha’, (S. ferdinandi­
coburgi × S. pseudolaevis × S. sancta)
Vypěstován v roce 1995.
Popis: Kompaktní polštář je tvořen otevřenými růžicemi o průměru 13­14 mm. Listy růžice široké 1,7 mm mají 3 póry. 3 cm vysoká lodyha nese 1 až 6 květů a až 7 lodyžních lístků. Květní lístky žluté okrouhle obvejčité, rozestálé, celá vnitřní část květu, prašníky, blizny jsou žluté až zelenožluté. Saxifraga ´Dr.Watson´ (S. poluniniana × S. kotschyi)
Saxifraga ´Dr. Watson‘
Pěstovaný od roku 2009.
Fixní postava Conana Doyla, stejná kombinace jako u S. ´Sherlock Holmes‘ jedinci, vlastní rodičovské rostliny byly jiné. U tohoto kultivaru to byl vlastní nový sběr, S. poluniniana 01/2/104/100/1a z Centrálního Himalaye z lokality Bhratang a nové introdukce S. kotschyi českých skalničkářů. S. kotschyi se většinou chová do­
Saxifraga ´Neil Armstrong'
´Saxifraga ‚ Neil Armstrong‘ [Skupina Blues ] No.: 06 /04, výsev v roce 2004. Hybridní kombinace (S. aretioides × S. media × S. lilacina × S. lowndesii) × S. poluniniana, Je to 4
minantně ve všech znacích a předává tvar květu, počet květů i tvar růžic.
Popis: Vystoupavé polštáře tvořené otevřenými růžicemi o průměru 15 až 18 mm. Listy čárkovitě ­ kopisťovité o rozměru 3 x 8 mm s 5ti póry. Lodyha nese 6 lodyžních lístků a kompaktní vrcholík s (1), 5ti až 10ti žlutými, vázovitými květy. Prašníky oranžové. Rostlina bohatě kvete, roste velmi rychle a je vhodná pro venkovní užití.
hodnotím červené barvy a plisovaní korunních lístků.
Saxifraga ´Crinoline‘
No.: Ir × din, Kombinace S. iranica × S. dinnikii. Výsev 2005, selekce 2012.
Popis: Kompaktní vystouplý polštář tvoří otevřené růžice s listy poněkud konvexně prohnutými. Průměr růžice je 8 až 10 mm. Listy růžice čárkovitě­kopisťovité o rozměrech 1,8 x 4,5 mm se 3mi póry. Květ růžový, vázovitý o průměru 12­15 mm. Petaly o rozměrech 4 x 6 mm, prašníky žluté a blizna světle růžová. Lodyha 4­5 cm dlouhá se 3mi až 5ti květy a až 7mi lodyžními listy. Rostlina se snadno pěstuje, je životná dobře kvete a je vhodná pro pěstování jako venkovní kultura, sbírky i skalku. Saxifraga ´Rumba‘
S. ‚Laka‘ × S. kotschyi, výsev 2005, selekce 2007. Kombinace šesti druhů S. aretioides × S. media × S. lilacina × S. poluniniana × S. iranica × S. kotschyi, No.: 1000/07 Popis: Vitální rostlina vytváří vystoupavý polštář tvořený otevřenými růžicemi. Růžice mají 15 mm v průměru a na 2 cm vysoké lodyze nesou 1­(3) oranžovo­růžové květy o průměru 15 mm. Prašníky jsou tmavě purpurové. Kultivar je vhodný pro venkovní pěstování.
Saxifraga ´Samba‘
No.: 1/2005B, S. × poluanglica ´Tvůj Úspěch‘ × S. kotschyi, výsev a výběr 2005­2006. Kombinace pěti druhů S. aretioides × S. media × S. lilacina × S. poluniniana × S. kotschyi, Popis: Kultivar roste dobře. Celá rostlina, růžice, květenství připomíná S. kotschyi. Jako u rodičovského druhu S. kotschyi nese lodyha 4 až 5 květů o průměru 8 až 12 mm. Poupata jsou červená, po otevření jsou květy oranžové stejně jako prašníky i krátké nitky, které prašníky nesou. Kultivar je vhodný pro venkovní pěstování. Saxifraga ´Red Crinoline´
Saxifraga ´Red Crinoline‘
No.: Ir × dn 6, Kombinace: S. iranica × S. × dinninaris. Výsev 2005, selekce 2012.
Popis: Polštář kompaktní, vystouplý tvoří jej otevřené růžice s listy poněkud konvexně prohnutými. Průměr růžice je 8 až 10 mm. Listy růžice čárkovitě­kopisťovité o rozměrech 1,8 x 5,5 mm se 3mi póry. Květ červený vázovitý o průměru 12 mm. Petaly úzké 3,5 x 6­7 mm Do kultury byly zavedeny nové druhy červených kavkazských lomikamenů S. dinnikii, S. × dinninaris a S. columnaris, byly přivezeny českými skalničkáři. V průběhu několika let byly tyto druhy použity pro křížení k získání nových barev a forem. Jako nové 5
jsou nepravidelně uspořádané v květu, prašníky žluté a blizna světle růžová. Lodyha 4 cm dlouhá se 3 až 5 květy. Rostlina je životná, dobře kvete a je vhodná pro pěstování mimo skleník. Skupina Liberty Ships
Popíši novou kombinaci křížení S. iranica × S. poluniniana × S. aretioides × S. lilacina × S. media jako [Skupina Liberty Ships] pro kultivary S. ´Laka‘, S. ´Fairport‘, S. ´Halo‘, S. ´Daylight‘.
Liberty ships byly nákladní lodě budované za druhé světové války v USA.
Popisované rostliny této kombinace jsou ze skleníku. Semena byla vyseta v roce 2005, 2006 vzešly, do roku 2012 byly vybírány a popisovány. S. ´Winifred’ byla užita v roce 1989 jako rodič S. × poluanglica ´‚Tvůj Polibek‘ a nyní byla použita znovu, aby bylo dosaženo červené barvy. Hybridní roj asi padesáti semenáčů měl pěkné růžové barvy a několik červených jedinců (některé jsou při otevření květů stejně nebo tmavěji červené než S. × anglica ´Winifred‘).
Saxifraga ´Fairport´
Saxifraga ´Halo‘, [Skupina Liberty Ships] Jméno lodi, No.: LW 18 Saxifraga ‚Laka‘ × Saxifraga × anglica ‚Winifred‘ Jedná se o sesterský semenáč S.‘Fairport’ a ‘Daylight’. Nový, výjimečný tvar a velikost květu řadí kultivar jako výjimečný v souboru již pěstovaných.
Popis: Kultivar s polštářem vystoupavým. Růžice otevřené mají průměr 12­15 mm, listy růžice jsou čárkovité 1,9­2,6 x 7­8 mm, mají 7 pórů. Poupě velké, ve tvaru kuličky. Květ růžový, plochý nebo miskový, má až 22 mm v průměru. Květní lístky široké, převislé, okrouhlé, na vrcholu se rolují a jsou zvlněné. Květní diagram je pravidelný, prašníky červené. Saxifraga ´Fairport‘ [Skupina Liberty Ships] Fairport ­ jméno lodi, No.: LW 16a, WL 2/2005 Saxifraga ‚Laka‘ × Saxifraga × anglica ´Winifred‘ S. ´Laka‘ je velice pěkný a životný kultivar s pěknou růžovou barvou. Je to vícenásobný hybrid kombinace S. aretioides × S. media x S. lilacina x S. poluniniana x S. iranica. Popis: Kultivar s polštářem vystoupavým je životný asi jako S. ‘Winifred ‘. Růžice má průměr 7­10 mm, listy růžice čárkovité 1,2 x 6,5 mm a má 3­7 pórů. Poupě je kulovité, . lodyha 3 až 15 mm vysoká nese jeden květ. Květní diagram pravidelný, petaly převislé, okrouhlé o rozměru 7,3 x 8 mm. Prašníky tmavě purpurové, nektarový kroužek purpurový.
6
Saxifraga ´Halo´
Saxifraga ´Tenerife´
Další informace můžete najít na osobních stránkách http://saxifraga.webnode.cz/ a http://saxifraga­burgel.webnode.cz/
Jan Bürgel, Praha
Saxifraga ´Daylight´
Crocus vernus ´Karin´
Saxifraga ´Daylight‘, [Skupina Liberty Ships] Jméno lodi. No.: LW3, LW6, Saxifraga ´Laka‘ × Saxifraga × anglica ´Winifred‘
Popis: Kultivar s polštářem vystoupavým. Růžice otevřené mají průměr 10­12 mm, listy růžice jsou čárkovité 2­2,6 x 8 mm, mají 7 pórů. Poupě velké ve tvaru kuličky. Květ růžový, plochý nebo miskový má až 22 mm v průměru. Zejména pro milovníky cibulovin jsem připravil tento kratičký článeček, či spíše zmínku o téměř neznámém, ale velmi hezkém jarním šafránu Crocus vernus ´Karin´. Jedná se zřejmě o nedávnou novinku, neboť ani na internetu se o něm téměř nic nedozvíte, jedině, že ho nabízí česká firma Lukon Bulbs ve svém podzimním katalogu. Já jsem ho sázel na podzim 2009, takže jsem se z jeho velmi zajímavě vybarvených velkých květů těšil již třikrát. Základní barva je tmavě modrofialová, na špicích jsou tmavé Fotografie v barevné příloze autor a A. Young
7
skvrny s bělavou infúzí. Měl jsem vždy dojem, že oproti jiným jarním šafránům rašil vždy trochu později. Po loňské špatné zimě, kdy mnoho cibulovin nevyrašilo vůbec, včetně mnoha osvědčených kultivarů krokusů, jsem si nedělal velké naděje. Ale nezklamal! Jestli ho seženete, vyzkoušejte ho i na vaší zahradě. U mne roste v kamenité zemi, kam při sázení (do košíku na cibuloviny) přidávám kompost. Místo je hodně vysychavé, zejména v létě.
Mojmír Martan, Brno Blechnum microphyllum ­ perspektívny druh pre naše záhrady
S rastlinami rodu Blechnum mám posledné roky nie najlepšie skúsenosti. Naša domáca rebrovnica (česky žebrovice) Blechnum spicant v Bratislave trpí v lete extrémnymi horúčavami a suchým vzduchom. Zrejme podobné skúsenosti sú aj v Brne. Crocus vernus ´Karin´ (foto M.Martan)
Blechnum microphyllum (foto M.Škulec)
8
zbierke Blechnum microphyllum (syn. B. gayanum) z Čile – Vulkan Villarica. Okrem južného Čile rastie aj v Argentíne. Rastlina je veľkosťou len o niečo väčšia než predošlý druh. Listy majú 15 – 20 cm. Veľmi dobre rastie, rozrastá sa plazivými podzemnými výhonmi a dobre znáša našu klímu. Samozrejme v lete je vďačná za zalievanie a rozprašovanie vody. Ani mrazy ju nepoškodia tak ako predošlý druh. Je to vďačná a perspektívna rastlina pre našu kultúru. Je vhodná do vresoviska, alebo do hájnej časti záhrady.
Milan Škulec, Bratislava
Jeffersonia dubia ­ hajnička nebo skalnička ? Já myslím, že obojí. V hajní části zahrady je sice hlavní těžiště jejího využití, ale můžeme ji často vidět i ve větších skalkách nebo na záhonech. Tam je ale vhodné vybrat jí co nejvíce zastíněné místo. Na slunci nám sice Jeffersonia dubia poroste také a bude na takovém stanovišti dokonce kompaktnější. A také pokvete dříve než rostliny ve stínu, ale je to vždy na úkor délky kvetení. Tato skutečnost se dá docela dobře eliminovat tím, že sázíme rostliny na různě osluněná stanoviště. U mě se osvědčilo pěstování jak na plném slunci, kde rozkvétají až o týden dřív, ale také, a to hlavně, v polostínu až ve stínu. Tímto způsobem si prodlužuji dobu kvetení až na více jak čtrnáct dní. Jako většina hajniček, vyžaduje i Jeffersonia dubia mírně kyselou, lehčí půdu, která musí být ale dobře zásobená živinami. Hůře snáší i déle trvající sucho. Je velice zajímavé, že zatímco na některých zahradách sotva přežívá, tak někde se dokáže generativně rozmnožovat tak intenzívně, že musí být omezována.
listy Blechnum spicant (dole) a B. spicant ´Serratum´ (nahoře) (foto M.Škulec)
Často pestovaná menšia Blechnum penna­marina rastie lepšie. Stálozelené listy vyrastajú z plazivého podzemku a dorastajú 10 – 20 cm dĺžky. Druh je rozšírený v Austrálii, na Novom Zélande a v Južnej Amerike. V kultúre je aj forma ´Cristatum´ s hrebienkami na konci listov. Je to druh ktorý sa celkom dobre adaptuje v zahradách. Predsa mám po posledných zimách nepríjemnú skúsenosť. Napriek ľahkému krytu boli stálozelené listy niektorých rastlín tak poškodené, že sa rastliny dlho po zime spamätávali, či dokonca odišli (rastliny z Nového Zélandu a Argentíny). Paradoxne rastliny z Tasmánie boli nepoškodené. Už niekoľko rokov mám v 9
Jeffersonia také proto, že je mezi skalničkáři všeobecně vžitý a proto každý ví, o jakou rostlinu se jedná. Rozmnožování Jeffersonia dubia je možné buď výsevem, nebo rozebíráním starších trsů. Nejjednodušší způsob jak získat větší množství rostlin, je výsev semen, kterých Jeffersonia dubia tvoří dostatek. Semena je vhodné vysévat co nejdřív po uzrání, kdy mají nejvyšší klíčivost. V příznivých podmínkách dochází i k samovýsevům a to i na dosti vzdálených místech od mateřských rostlin. Mně k namnožení stačily zatím semenáče sebrané ze samovýsevů, kterých mám na zahradě dostatek. Semenáčky pěstované v kontejnerech dorůstají do květu i několik let a to je asi důvod, proč se téměř neobjevují v prodeji. Rozmnožování rozebíráním starších trsů je možné, je ale dost obtížné. Starší trsy mají tak hustě propletené drátovité kořeny, že je bez poškození není téměř možné rozdělit. Tuto operaci lze provádět, až když jsou rostliny ve vegetačním klidu t.j. po zatažení.
Popis: Bylina, v době vegetace vysoká 15­20 cm, na zimu zatahující, v květu bezlistá, listy se objevují krátce po odkvětu. Listy jsou okrouhlé, srdčité, v mládí složené, hnědofialové, později zelené a jsou na stopkách až 15 cm vysokých. Květy velké až 3 cm, jsou neseny na stoncích do 15 cm vysokých. Základní barva květů je modrá, ale existují i formy s květy růžovými nebo bílými. Plod obsahuje velká černá semena.
Vyskytuje se v severovýchodní Číně, v Koreji a na Dálném východě. Roste v lesích, ale také v křovinách, převážně na vlhčích stanovištích, v nadmořské výšce 500­1200 m.n.m.
Poznámka: V poslední době se v několika publikacích objevilo přeřazení tohoto druhu, do rodu Plagiorhegma, který byl dříve uváděn jako synonymum. Já nejsem zastáncem přeřazování druhů z jednoho rodu do druhého i když uznávám, že v některých případech to může být opodstatněné. Je na každém z nás jak se k tomu stavíme. Já jsem použil v tomto článku označení rodu Jaroslav Baláž, Dolní Rožínka
Jeffersonia dubia (foto J.Baláž)
Disporum ­ vládce stínu
Rod Disporum (české jméno nemá) zahrnuje dle různých botaniků cca 10­60 druhů. Jsou to zajímavé lesní trvalky, charakterem růstu připomínají nám známější kokoříky (Polygonatum). Milují stín a 10
chladnější nevysychavá místa, sluneční svit tolerují v ranních nebo časných dopoledních hodinách, zejména na jaře. Nejlépe rostou v přiměřeně vlhkých hlinitých humózních půdách. Tyto, u nás vzácné, rostliny mají rády klidné místo, nedoporučuje se v jejich sousedství přerývaní půdy, protože mělce koření a může docházet k poškození podzemních orgánů. Na zimu zatahují, v tomto období je vhodné pokrýt půdu nad rostlinami vrstvou listí, které před rašením opatrně odstraníme a nahradíme vrstvou kompostu. Roste v nadmořských výškách od 100 do 2500 m. Raší v dubnu, kdy ze země vyrůstají lodyhy olistěné svěže zelenými, lesklými, kopinatými listy, zakončené velkými nícími, velmi půvabnými žlutými květy, které můžeme obdivovat ještě v průběhu května. Koncem léta a na podzim se objevují malé černé plody. Dorůstá výšky až 75 cm, ale rozrůstá se pomalu. Množí se opatrně dělením starších trsů, buď v předjaří před rašením, nebo na podzim. Rostlina je v brněnských podmínkách spolehlivě zimovzdorná.
Disporum flavens (foto M.Martan)
Disporum flavens (syn. Disporum uniflorum)
Pochází z Koreje, zasahuje i do přilehlých částí Číny a Mandžuska. Disporum viridescens (foto M.Martan)
11
Disporum viridescens (syn.Uvularia viridescens)
Pochází také z Koreje, roste ale i v Japonsku, severní Číně a na východě Ruska (Mandžusko) v nadmořských výškách do 600 m, nejčastěji v lesích a na travnatých svazích. Na rozdíl od předchozího se tento druh rozrůstá rychleji, takže se dá i častěji dělit. Květy má menší, hvězdičkovité, nazelenale až krémově bílé, rozvíjejí se v průběhu května. Podobně jako u předchozího druhu zrají koncem léta a na podzim malé černé plody. Dorůstá výšky až 80 cm a je u nás plně zimovzdorný. Gentiana veitchiorum ­ typická forma (foto O.Navrátil)
našich skalkách se zejména v posledních letech začíná vyskytovat častěji a to dokonce v několika různých formách. U některých rostlin jde o typické exempláře, jindy se jedná zřejmě o různé místní formy a varianty. Zajímavá je například existence rostlin s bohatě členěnými lodyhami, tvořící doslova hrozny květů na vzpřímených koncích „větviček“ (viz foto Petr Hába, Vizovice). Často se asi pěstují i přírodní kříženci s druhy Gentiana sinoornata, G.lawrencei, G. farreri, G. helophila a snad i G. futtereri a G. nyalamensis. Variabilita Gentiana veitchiorum je značně vysoká. Přesto se domnívám, že by bylo dobré si připomenout některé základní Pokud se zajímáte i o další hajní a lesní rostliny, pak je pro vás první čtvrtek v dubnu 2013 připravena přednáška na toto téma.
Mojmír Martan, Brno
Gentiana veitchiorum O hořci Gentiana veitchiorum Hemsl toho bylo již napsáno hodně. Rozhodl jsem se přesto k problematice tohoto hořce ještě vrátit. Na 12
mezi korunními cípy, jež jsou kratší a jakoby rozprostřené s několika zuby. Koruna je tudíž oproti hořci G. veitchiorum mnohem výrazněji pěticípá. Lodyha tohoto hořce je olistěná delšími a dosti užšími ostře zahrocenými listy a bazální růžice má listy oproti lodyžním značně kratší, je mnohem méně výrazná, nerobustní a v době květu již zatahuje. Květy druhu G. helophila opalizují většinou do purpurova až tmavě fialova ­ viz Flora of China. Semenáče těchto hořců mi před pár lety poslal Vladimír Staněk. V kultuře se zřejmě objevily i některé další, zajímavé hořce z Tibetu, jejichž odlišení od druhu G. veitchiorum je pro nás úkolem do budoucna. Vodítkem při určování těchto hořců by mohl být především vzhled a tvar květu a korunní trubky, olistění lodyh a délka a tvar kalicha a kališních lístků. V některých případech se přesto asi budeme muset spokojit s konstatováním, že škála tvarů u forem hořce G. veitchiorum je velmi pestrá a příroda je mocná čarodějka.
Oldřich Navrátil, Ostrava
Rod Delosperma III. Delosperma alpinum versus Delosperma 'Hogan'
Gentiana aff. veitchiorum (foto P.Hába)
vlastnosti vzhledu této rostliny, jež by nám mohly napomoci alespoň při určování typických hořců tohoto druhu. Charakteristická je pro něj především robustní bazální růžice, která je i v době květu značně výrazná a částečně zatahuje až po odkvětu v pozdním podzimu. Poléhavé lodyhy jsou dosti hustě olistěné nepříliš dlouhými, avšak cca 2,5 a více mm širokými listy. Květ je souměrně úzce trychtýřovitý, 4­6 cm dlouhý, vně výrazně pruhovaný a korunní listy spolu s plikami tvoří souměrnou hvězdu. Barva koruny je variabilní od temně modré po čistě bílou. Tvarově podobné květy Gentiana helophila se liší delší korunou (7­7,5 cm) a tvarem výběžků Delosperma 'Hogan' je nejčastěji prezentováno jako Delosperma alpinum či Delosperma 'Sani Pass'. První označení je naprostý nesmysl, druhé je nicneříkající, protože na Sani Pass roste delospermat pěkná řádka druhů. Sean Hogan zavedl tento druh do kultury. V přírodě je toto delosperma nalézáno ve vlhké plytké půdě na vrcholcích čedičových skalek. V zahradě je překvapivě zimovzdorné. To jsem si ovšem myslel jenom do letošní zimy. Delospermata nesnesou trvalý mráz. Buďto jim zmrznou kořeny, anebo uschnou. Pokud ovšem neuhnijí. Od většiny druhů rodu Delosperma se odlišuje drobnými bílými kvítky a lesklými krátkými 13
širokými na vrcholu zaokrouhlenými listy, které se na slunci zbarvují červenohnědě. Mladé rostliny po nařízkování vytvářejí asi 10 cm dlouhé polovzpřímené bohatě olistěné lodyžky. Ty se později položí a ztratí spodní listy, takže starší rostliny jsou tvořeny rohožkou plazivých holých větviček, z níž vyrůstají krátké olistěné výhonky. Svým charakterem je Delosperma 'Hogan' vynikající drobnou rostlinou do skalek.
váním tohoto jména vyčkat, zda uvedený druh nepopsal někdo dříve.
Josef Niederle, Brno
CO NÁS ZAJÍMÁ
Skutečné Delosperma alpinum vypadá úplně jinak. Je tvořeno hlavně řepovitým kořenem, na jehož vrcholu vyrůstá trsík kratičkých lodyžek s droboučkými špičatými lístečky a miniaturními bílými kvítky. Původní název a možná i budoucí je Ectotropis alpina. Rostlina je venku naprosto nepěstovatelná. Představu o její nepatrnosti si uděláte z obrázků
Akce semena 2012 ­ 2013
Tak je to tu zas, mám­li se upřímně přiznat, i tentokrát jsem s napětím očekával, co dárci převratného pošlou a bude­li to něco velice zajímavého, tzv. hitovka z jiného světadílu, pohoří či nepříliš vzdálených evropských lokalit ­ přírodní sběry. Nutno říci, že nemusíme vzhlížet do velkých skalničkářských dálek a snít. Naši pěstitelé mají velké množství takových rostlin přímo ve svých skalkách a mnozí ochotně plody těchto kytiček darovali do naší letošní klubové brněnské akce semen. Velice však musím poděkovat těm, co se vydali, trmáceli, pečlivě popsali, vytřídili, vyčistili a posléze darovali semínka z horských lokalit. Seznam dárců je v letošním roce o něco kratší, neznamená to ­ naštěstí ­ méně kvalitní, než v loňském období. I položek je méně. Rozhodl jsem se však doplnit tento seznam, lépe řečeno některá semena z loňské akce přeřadit do letošní. Má to jednoduché vysvětlení proč. Zkrátka většina materiálu je klíčivá i několik let a patří mezi ně mnoho atraktivních druhů a navíc, bylo mi jich líto, vždyť je v následujícím roce nemusíme mít. A začalo třídění a sestavení jmenného seznamu dárců, což je jednoduché, a sestavování druhů rostlin, lépe řečeno jejich jmenných názvů, což je daleko horší a pracnější. Pokud jsou perfektně http://farm4.static.flickr.com/3033/2625648330_46f50b7296_o.jpg
http://farm3.static.flickr.com/2019/2616740684_3ce4ed9492_o.jpg
http://www.bcss.org.uk/foruma/viewtopic.php?f=1&t=92733
Porovnání těchto dvou rostlin najdete na síťové stránce
http://www.srgc.org.uk/smf/index.php?
topic=3795.msg147247#msg147247
Mince u Delosperma alpinum má průměr 19 mm. Trsík Delosperma alpinum je nepatrně větší než jedna růžice Delosperma 'Hogan'.
Internet je zdrojem báječných informací, které ovšem tvoří jen nepatrný podíl v záplavě naprostých nesmyslů. Takže téměř všechno, co najdete o Delosperma alpinum, ve skutečnosti popisuje a zobrazuje Delosperma 'Hogan'.
Na konci tohoto čísla Delosperma 'Hogan' formálně popisuji a dávám mu jméno Delosperma seanii­hoganii. Zatím doporučuji s použí­
14
nasáčkovány a vzorně, hlavně čitelně popsány (jako u přítele Doskočila, Doležala či Řeháčka), je vše v pořádku. Horší je luštění některého písma, ale to je již problém můj a musím se s tím vypořádat, jelikož nemám odvahu ani chuť někomu něco vyčítat, když udělá dobrý skutek. Jedno však přece ­ prosil bych, a to velice, používat papírové sáčky a nevytvářet tak zvaná psaníčka neboli smotky, dá­li se to tak nazvat. Musím je totiž rozbalovat, přesypat do nového sáčku a opět popsat ­ je­li jich více. Prodlužuje to značně práci. Kdybych vše nechal tak, jak přišlo, při každém usypání pro zájemce se část semínek „rozběhne“ po stole a pracně je zase vracím. Věřím, že tato připomínka neovlivní vaši aktivitu, moc by mě to mrzelo. Pokud to tak musí být, zase se s tím nějak poperu ­ děkuji. Vůbec objednávání pomocí počítače je nejlepší a nejrychlejší komunikace, mohu také, a dělám to, oznámit odeslání zásilky a dotyčný potvrdí příjem nepoškozeného balíčku od pošty. Vím, že mnozí tuto možnost z různých důvodů nemají a nebudou mít ­ snad by však v některých případech bylo možné se s někým domluvit a spojit objednávky více zájemců ­ pochopitelně, každý svoji objednávku odděleně a odeslat na můj mail (nic to nestojí). Je již po 21.prosinci 2012, co píši tento příspěvek do časopisu. Od tohoto data jsou semínka nabízena i jiným zájemcům, dá se předpokládat, že i letos bude stejný, ne­li větší zájem ostatních skalničkářů mimo náš brněnský klub. Akce bude trvat do posledního dne měsíce března 2013. Takže pro zajímavost moje práce bude trvat 6 měsíců.
Campanula zoysii (foto M.Martan)
Nový způsob placení (odstranění zasílání známek) ­ po dvou měsících zkušeností není s touto novotou problém. Dá se i domluvit, jde­li pouze manipulační poplatek, zaplacení jiným způsobem, aby nebyla částka za složenku typu „C“ větší, než základní úhrada. I tento případ jsem řešil a z dotyčným jsme se dohodli (díky možnosti komunikace mailu apod).
Androsace carnea var. carnea (foto M.Martan)
A co nového v letošní nabídce? Většina to asi ví a někteří se již těší z obdržených semínek. Je pochopitelné, že největším lákadlem jsou přírodní sběry ­ navíc atraktivních druhů. Obrovský zájem byl o Campanula zoysii přítele Rotha, přírodní sběr ze Slovinska, 15
Gentiana je obdivuhodná a doplněna příspěvky od přátel Rotha, Mokrého, Skučka a dalších. Tradičně žádané jsou severoamerické, nizoučké, krásně kvetoucí Townsendie, taktéž ve slušné nabídce. Nemá snad již cenu se dále rozepisovat a prakticky opsat seznam nabízených semen pro rok 2012 ­ 2013 a přitom více a více být nucen používat různých přívlastků, nejlépe bude si zvolit a zkusit vyset ­ nebojte se! nádherný zvonek rostoucí od 1000 m nadmořské výšky do 2300 metrů, modře kvetoucí, požadující zimní výsev na povrch substrátu. Samotná rostlina potřebuje pro zdárný růst přistíněné stanoviště, lehce vlhký, ne mokrý štěrkovitý substrát, nejlépe do štěrbiny mezi kameny. Dobrý je zimní kryt ­ tabulka skla nad rostlinu. Nabízena je také tařice Alyssum bornmuelleri pocházející z Turecka, kde roste až do výšky téměř 3000 metrů nad mořem, žlutě kvetoucí, vyžadující přímé slunce a dobrou drenáž na skalce. Budeme­li mít tato semínka, vyséváme je na povrch v předjaří. Nebo další zajímavost Androsace carnea var. carnea ­ kompaktní forma od našeho předsedy. Přítel Skuček dodal Androsace helvetica x pubescens. Krásný mrňous, jak název napovídá, je to sice hybrid, jehož základ A. helvetica pochází z evropských hor, nacházející se i ve výškách hodně nad 3000 m, bíle kvetoucí se žlutým očkem. U hybridu A. helvetica x pubescens provedeme zimní výsev a rostliny umístíme ve skalce do štěrkovitého, na živiny chudého substrátu. Rostlinu sázíme na odklon od slunce. Od přítele Hraběte jsme získali koniklec jarní, který sesbíral v Norsku. Pulsatilla vernalis vyžaduje výsev co nejdříve, ne přímé slunce a je vděčný za zimní sucho ­ opět evropská rostlina. Taktéž je bohatá nabídka rodu Aster ­ zájem je především o Aster coloradensis ­ nízká, růžově kvetoucí původem z USA. Ve zvoncích, kromě zmíněné Campanula zoysii, máme bohatou nabídku. To samé, co se týče pestrosti, můžeme tvrdit o rodu Dianthus. Zatím vítězí v poptávce druh z hor Rumunska Dianthus callizonus od přítele Mokrého ze Svitav a Martana z Brna. Díky jim kryji zvýšenou poptávku tohoto růžově kvetoucího kompaktního karafiátku. A Draby ? Snad bez komentáře, jedna hezčí než druhá, totéž v nabídce modroušků (Edraianthus) ­ jsou to „stálice“. Velké poděkování patří příteli Navrátilovi z Ostravy za dodání 101 položek do letošní nabídky semen. Jeho kolekce rodu A závěrem je mojí povinností, a činím to rád, poděkovat všem, kteří přispěli do letošní akce semen ­ moc si toho ceníme.
Miroslav Pospíšil, Rosice
V psaníčkách jsem dostával semena kaktusů kolem roku 1965, a nic se mi nerozsypalo. Od té doby je používám stále. Je to asi věc zvyku.
Josef Niederle, Brno
Zahradní války II. ­ divočina vrací úder…
Ano, milí čtenáři, vaše obavy se naplnily, neboť je zde volné pokračování mého humorně dokumentárního příběhu o totálním vítězství přírody nad člověkem.
Doslechnu­li se někde, jakých technických vymožeností bylo dosaženo, jak skvěle se zvýšila průmyslová výroba nebo o kolik procent vzrostla světová ekonomika, představím si současně znečištěné ovzduší, otrávené vodní zdroje a vykácený les. Myslím, že polemika, zda je planeta Země zelená nebo modrá, bude již brzy zbytečná, protože bude zřejmé na první pohled, že šedá. Jelikož žiji na Ostravsku, vím o čem mluvím. Po tomto nepříliš optimistickém úvodníku se s velkou radostí navracím k původnímu tématu.
16
Oproti výše uvedeným globálním problémům se naše starosti na zahradě mohou sice jevit malichernými, avšak každodenní boj je zde veden s neustálou zarputilostí. Ještě jednou se musím zmínit o hraboši polním, neboť je to mé „nejoblíbenější“ zvířátko. Moje „trestanecká kolonie“ z umělohmotných košíků je vystavována rozmarům počasí, materiál zvolna tyří a starší košíky jsou pak hlodavci zkonzumovány společně s rostlinami. Musím tedy stále dokupovat nové košíky. Tyto se však dají zakoupit jen v určitých rozměrech a drobné exempláře (na jednu malou cibulku či rostlinku) jsou v současnosti v zahradnických prodejnách nesehnatelné. Nový zdroj jsem objevil v prodejně akvaristiky, kde v těchto malých košíčkách dostávají akvarijní rostlinky a košíčky tu bývají vyhazovány jako odpad.
Jednou na jaře jsem prudce otevřel dveře naší kůlny. Na podlaze si lebedil obrovský hraboš. Pomalým, opatrným pohybem jsem zalovil v hromadě harampádí, neslyšně jsem vytáhl širokou lopatku a nenápadně jsem napřáhnul k drtivému úderu. “Já ti dám“, probleskla mi hlavou vražedná myšlenka. Překvapený živočich panáčkoval na zadních pacičkách, jeho černá očka zářila jako skleněné korálky a růžovým čumáčkem čenichal, jestli něco dobrého nenesu. “Neboj se“, zašišlal jsem nesmyslně, dočasně odzbrojen jeho „přítulností“ a paže mi nerozhodně poklesla. Hlodavec ve zlomku vteřiny vyhodnotil situaci a bleskurychle zmizel. “Mazlíček“ se mi za dobrotu odvděčil ještě tentýž rok v létě sežráním většiny primulí sekce Auriculastrum. Zákeřně si počíhal, až odstraním košíčky a pak začaly hody. Nejvíc mu chutnala Primula minima alba, kterou díky jeho snaživosti již nepěstuji. Asi mi nezbude nic jiného, než ponechat košíky na rostlinách i přes léto, což bude z estetického hlediska vskutku nevšední podívaná..
Jsou ovšem hlodavci, proti kterým jsou i umělohmotné košíčky zcela neúčinné. Před několika lety se na naší (jeho) zahradě zabydlel hryzec. Zkušení pěstitelé ovocných stromků vědí, že v tomto případě jde o přeborníka výrazně odlišné váhové kategorie. Dospělý jedinec je schopen přehryzat i kořeny vzrostlého stromu a ten následně uhyne. Jednou odpoledne jsem na zeleninovém záhonu se zaujetím sledoval, jak v zemi pozvolna mizí nať petržele. Podobný úkaz jsem viděl poprvé a ještě jsem netušil, co bude následovat. Velká sbírka amerických kosatců včetně nejnovějších kultivarů známého pěstitele Ing. Krupky skončila v žaludku nenasytného jedlíka stejně jako některé botanické druhy sekce Oncocyclus a Juno. Při hledání nejlahodnějších pamlsků brázdil tento nezvaný kolchozník naši (svoji) zahrádku podzemními norami o průměru kolem 8 cm křížem krážem, přičemž se systematicky vyhýbal nastraženým pastím. Řádění neurvalého nájezdníka skončilo asi po třech letech stejně náhle jako započalo, přistěhováním nového podnájemníka. Od té doby jsem přeřadil kunu skalní v myslivecké terminologii z kategorie škodná do užitečná.
Jak jsem již kdysi podotkl, náš pozemek není oplocen a jelení i srnčí zvěř má na něj tudíž volný přístup. Kvůli této skutečnosti jsem nucen vždy před zimou všechny stromky a keře obalit pletivem. Touto roztomilou činností „zabiju“ obvykle na podzim minimálně týden a tak se snažím množství pěstovaných dřevin omezovat. I srnci už pochopili, jak mne tato činnost obtěžuje a v posledních letech ožírají okrasné dřeviny i v létě, abych měl na podzim méně práce. Pro statného jelena, ozbrojeného mohutným parožím, není naopak problém odstranit umělohmotné pletivo z jehličnanu mnohem rychleji, než jsem ho já zabalil.
Když se mi v kelímkách s rostlinami nebo s výsevy proběhne srna, vyloženě mne to nepotěší, ale v poslední době se v okolním lese přemnožili divočáci a jejich návštěva by mne asi dovedla k infarktu..
Definitivním impulsem k sepsání této druhé reportáže o nikdy nekončícím boji zahrádkáře s různými živočichy byl pro mne 17
telefonický rozhovor s Milanem Odvárkou ze Zdešova. Zkušený pěstitel a skalničkář mi se zaujetím popisoval, jak mu na pozemku jakési larvy či housenky soustavně ožužlávají jeho miláčky. Z rozhovoru jsem sice nepochopil, o jaký druh hmyzu se jedná, ale musí to být příšerné bestie. Zato prý nemá žádné slimáky, což mne mírně rozladilo, neboť na naší zahradě se to díky pestrosti beskydské přírody těmito potvorami doslova hemží, a jestli tu některý druh plžů nebo mlžů dosud nežil, zavlekl jsem ho sem neúmyslně zcela jistě já spolu s nakoupenými rostlinami. Geniální metoda ochrany rostlin před těmito bylinnými predátory pomocí vybudování jakéhosi vodního příkopu, zmíněná v časopisu Skalničky č. 4/11, není, s ohledem na umístění lokality na strmém kopci, v suchém jižním svahu, příliš ideální. Chemické přípravky určené k jejich ničení by pak mohly zahubit i některého z užitečných tvorů, kteří zde rovněž žijí. Ano, je tu naštěstí i mnoho živočichů, se kterými jsem uzavřel jakési spojenectví a ti bojují po mém boku a pomáhají mi s likvidací nepřátel, ale o tom snad zase někdy příště.
Oldřich Navrátil, Ostrava
18
NAŠE AKCE

Čtvrtek 4. dubna 2013, 16:30
Mojmír Martan, Brno
Hajní rostliny I
Přehled hajních rostlin, které je možné pěstovat v brněnských podmínkách. 
Čtvrtek 2. května 2013, 16:30
Štěpánka a Cedrik Haškovcovi, Praha
My cizinou jsme bloudili III: O Španělsku si zpívám
Přednáška nám už známé manželské dvojice bude věnována květeně Španělska. 
Čtvrtek 6. června 2013, 16:30
Rostliny v pohybu I
Promítání krátkých videí o rostlinách, která jsme objevili na internetu. 1. díl bude zaměřen především na skalničky na přírodních stanovištích.
PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE
Scházet se budeme na tradičním místě v sále na Křenové 67 ve 2. poschodí každý první čtvrtek v měsíci v 16:30, s výjimkou února a letních prázdninových měsíců. Po prázdninách se pak opět shledáme ve čtvrtek 5. září 2013 v 16:30.
Každá členská schůze začne krátkou organizační informací a následovat bude přednáška s promítáním digitálních snímků, v červnu si pak promítneme krátká videa. Stále platí, že po vstupu do sálu je každý člen povinen se podepsat do prezenční listiny a zaplatit příspěvek 10 Kč na úhradu nákladů za sál a honorář přednášejícímu.


Sobota 26. ledna 2013, 9:00
Výroční členská schůze
Program bude tradiční ­ hodnocení činnosti a program na rok 2013, ocenění nejlepších exponátů výstavy 2012 s krátkým promítáním a finále soutěže o nejkrásnější digitální fotografii. Zajištěno bude občerstvení.
MM
VÝSTAVA 2013
Čtvrtek 7. března 2013, 16:30
Petr Hanzelka, Praha
Skalničky v botanické zahradě Praha­Troja Přednáška známého znalce okrasných rostlin a kurátora sbírek rostlin v BZ Troja. Výstava 2013 se uskuteční ve zcela jiném termínu a na jiném místě, než jsme byli zvyklí. Proběhne již v dubnu od pátku 19. 4. do pondělí 22. 4. v areálu botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně­Černých Polích na třídě Generála Píky č.1. Vchod bude pouze horní branou od zastávky tramvaje č. 9 a 11 Bieblova. V této době zde probíhá výstava Jaro v zahradě. Celý venkovní 19
areál bude přístupný, uzavřeny zůstanou expozice v interiéru (orchideje). přejímka exponátů: středa 17. 4. 2013 vlastní výstava: pátek 19. 4. až pondělí 22. 4. 2013
likvidace výstavy: úterý 23. 4. 2013
Dodržujte prosím také termín likvidace. Vzhledem k tomu, že výstava končí až v pondělí, není možné si odvážet exponáty již v neděli večer a ani v pondělí, neboť je nutné exponáty z místa výstavy dovézt a roztřídit, což zabere nějaký čas. Proto je likvidace naplánovaná až na úterý po 12 h. MM
10­17 h
9­18 h
12­15 h
Exponáty se budou přejímat pouze ve středu 17. 4. od 10 do 17 hodin! Dodržujte prosím tento termín! Po 17 h se areál zavírá! Přejímka exponátů, stejně jako jejich výdej, se uskuteční v prostoru burzy rostlin, tedy pod správní budovou BZ před garážemi. Za exponáty, které neprojdou řádnou evidencí, nebere klub žádnou odpovědnost a majitel těchto rostlin nemůže být považován za vystavovatele. Veškeré výjimky jsou možné jen po předchozí domluvě s předsedou klubu nebo se členy výstavní komise, tj. s přítelem Hadačem nebo Mertou. Výstavní komise má právo odmítnout rostliny nevzhledné, odkvétající nebo ty, které zjevně nestihnou vykvést. Vystavovatelem se stává každý člen Klubu skalničkářů Brno, jenž dodá (a výstavní komise přijme) nejméně 3 exponáty, v případě korýtek nebo větších osázených nádob tolerujeme i menší počet. Naše expozice bude umístěna v prostoru nad alpínkovým skleníkem, kde jsou rozmístěna klubová koryta, která sem byla převezena ze Čtyřlístku. V nich naši členové, zejména Pospíšil se synem, Doležal, Rozehnal a další už na podzim vytvořili hrubé stavby miniskalek a skalek navazujících na tato koryta. K dispozici budou částečně i navazující terasy tzv. střešních zahrad, kam bude možno zapustit některé objemnější exponáty a na dlážděné plochy lze postavit osázené nádoby. Místo je chráněno před slunečním úpalem vzrostlými stromy. BURZY ROSTLIN 2013
V letošním roce uspořádáme 3 prodejní burzy rostlin. Všechny se uskuteční v Botanické zahradě a arboretu MU v Černých Polích. dubnová burza (při výstavě Skalniček)
příjem zboží:
prodej:
likvidace:
středa 17. 4. čtvrtek 18. 4. pátek 19. 4. až pondělí 22. 4.
úterý 23. 4.
14­17 h
9­17 h
9­18 h
12­15 h
Burza bude umístěna v prostoru garáží pod správní budovou. Vjezd automobily pro svoz a odvoz zboží bude možný horní branou z třídy Gen.Píky (od zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova). Čas ve středu 17. 4. před 14. hodinou je vyhrazen pro stavbu burzy, nenavážejte prosím zboží v tomto čase. Registrovaným vystavovatelům bude odvedeno 20 % z ceny prodaných rostlin ve prospěch klubu, ostatním 25 %.
Výplata za prodané rostliny a odměny za služby a brigády se uskuteční ve čtvrtek 6. června 2013 od 15:45 do 16:30 hodin (před členskou schůzí) v sále na Křenové ulici 67.
20
květnová burza (při výstavě Iris 2013)
likvidace:
příjem zboží:
prodej:
čtvrtek 23. 5. 9­15 h, 17­18 h
pátek 24. 5. až pondělí 27. 5.
9­18 h (v pondělí do 17:00 h)
likvidace:
pondělí 27. 5.
17:00­18:30 h
úterý 28. 5. 8­10 h
I tato burza bude umístěna v prostoru garáží pod správní budovou. Vjezd automobily pro svoz a odvoz zboží bude možný horní branou od zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova. Nevjíždějte prosím ihned do areálu, vzhledem k omezenému prostoru bude pohyb aut regulován. Ve čtvrtek 23. 5. zde bude v 16:00 probíhat slavnostní zahájení výstavy Iris 2013. V době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do areálu! V době výstavy bude pro návštěvníky otevřena i dolní brána z ulice Drobného, kde jsou i dobré možnosti parkování. Jinak je možné parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale pro neznalé místních poměrů trochu složitější příjezd.
Termín výplaty za prodané rostliny a odměny za služby a brigády květnové burzy zatím není znám a bude oznámen zúčastněným buď na členské schůzi 6.června nebo individuálně. 26. 9. pátek
27. 9. až pondělí 30. 9.
(v pondělí do 17:00)
17:00 ­ 18:30 h
8 ­ 10 h.
Přebírací formuláře (jsou shodné jak pro rostliny na burzu tak pro výstavní exponáty) si můžete stáhnout na našich internetových stránkách www.skalnicky­brno.cz v sekci Burzy. Na přebírací protokoly prosím vždy připište své aktuální telefonní číslo, nejlépe mobilního telefonu. Případné dotazy směřujte na předsedu či místopředsedy klubu (viz adresář členů výboru klubu na konci zpravodaje č. 66). MM
ZÁJEZD 2013
Letošní zájezd se uskuteční ve dnech 1. a 2. 6. 2013 (sobota+neděle). Navštívíme severozápadní Moravu. Předpokládaná trasa zájezdu vede přes Olomouc do Pasek, kde navštívíme soukromé arboretum Makču Pikču. Trasa pokračuje do Jiříkova, kde navštívíme galerii u Halouzků s obří sochou Praděda, vysokou 10,4 m. Po prohlídce galerie pojedeme do Staré Vsi u Rýmařova, kde bude prohlídka dvou skalek a současně i nocleh. Po Staré Vsi se budeme pohybovat pěšky, aby se nám dobře spalo. Druhý den zahájíme návštěvou skalky Podzimní burza rostlin se také uskuteční v prostoru velké garáže pod správní budovou. čtvrtek
30. 9.
1. 10.
Prosíme prodávající, aby striktně dodržovali uvedené časy. Ve čtvrtek 26. 9. zde bude v 16:00 probíhat slavnostní zahájení výstavy Barvy podzimu 2013. V době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do areálu! Prosíme vás, abyste rostliny přivezli pokud možno do 15:00. Doba mezi 17:00 a 18:00 je určena hlavně pro členy, kteří z důvodu zaměstnání přejímku zboží do 15:00 nestihnou. podzimní burza (při výstavě Barvy podzimu)
příjem zboží:
15 h, 17­18 h
prodej:
pondělí
úterý
9 ­ 9 ­ 18 h 21
v Bruntále. Pokračovat budeme do Krnova, kde navštívíme dvě skalky. Prohlídky skalek ukončíme v Olomouci. V současné době domlouváme, zda budou skalky dvě nebo tři. Přeji všem hodně zdraví a snadné rozhodování při podávání přihlášky. Karel Rozehnal
5. Příští setkání v roce 2013 se uskuteční v Olomouci, v roce 2014 v Nitře. 6. Účastníci setkání ukládají pořádajícímu klubu sepsat zprávu ze setkání a zaslat ji všem klubům. Zapsala: Marie Jurčová, předsedkyně OS skalničkářů Iris Opava Zpráva z 36. setkání zástupců skalničkářských klubů České a Slovenské republiky INFORMACE ZE SETKÁNÍ
Zpráva zapsaná předsedkyní OS v Opavě Marii Jurčovou z 36. setkání zástupců skalničkářských klubů a OS České a Slovenské republiky, uskutečněné ve dnech 14. 9.­ 16. 9. 2012 v Opavě. Pořadatelem setkání bylo Občanské sdružení skalničkářů Iris Opava. Účast : 48 zástupců z 15 Klubů a OS + 3 hosté z Opavy /představitel OS Natura Bc. Jakub Kubačka, Ing. Frank a ředitel ekoškoly z Vávrovic p. Gregor. Z jednání se omluvili zástupci OS a klubů z Drietomy, Děčína, Nitry Pulsatilla. Zprávu o své činnosti z těchto klubů zaslali pouze z Nitry Pulsatilla. Seznam zúčastněných klubů a OS: Bratislava, Brno, Bruntál, Nejdek, Nitra, Olomouc, Opava, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha, Trenčín, Zlín, Žďár nad Sázavou, Žilina. Průběh setkání: V pátek 14.9. příjezd, vítání účastníků včetně předávání drobných pozorností hostům, ubytování v Domově mládeže ul. Alšova. Po večeři přednáška Bc. Kubačky a Ing. Franka o městských parcích v Opavě, dále seznámení s projektem ekoškoly ve Vávrovicích ředitelem této školy p. Gregorem. Program pokračoval videoprojekcemi s prezentací jednotlivých Usnesení z 36. setkání zástupců skalničkářských klubů České a Slovenské republiky
Setkání se konalo ve dnech 14.­16.9. 2012 v Opavě. V návrhové komisi na usnesení pracovali: předseda KS ze Zlína př. Ing. Vladimír Šumbera, předsedkyně KS z Olomouce př. Zdeňka Žákovýchová a předsedkyně pořádajícího OS skalničkářů Opava Marie Jurčová. USNESENÍ : 1. Důsledně informovat ostatní kluby o jménech předsedů včetně jejich adres, telefonů, mobilů a přesných emailů. 2. V zájmu výměny zkušeností dávat na internet informace o uskutečněných zájezdech, pobytech, ubytování a jiné zajímavosti z těchto akcí. 3. Přenést poznatky z ekoškoly ve Vávrovicích do škol a jiných dětských zájmových organizací ve svém okolí i na orgány státní správy. 4. Téma příštího jednání je spolupráce s orgány státní správy, se soukromými subjekty
/ umožnění reklamy, propagace apod./. 22
INFORMACE Z KLUBU
klubů a slovním doprovodem některého ze zástupců. V sobotu byla uskutečněna procházka částí městského parku za odborného výkladu Ing. Franka, byla zhlédnuta i skalka v parku, kterou od r. 2003 udržují členové OS skalničkářů v Opavě, pak jsme navštívili ekoškolu ve Vávrovicích za přítomnosti jejího ředitele. Následovala skalka zákládající členky klubu skalničkářů p. Šlorové v Mladecku s malým dopoledním pohoštěním, oběd proběhl v Novém Dvoře a prohlídka Arboreta rovněž v Novém Dvoře. Dále jsme si prohlédli skalku p. Gatnarové v Jamnici, která nám připravila odpolední svačinu, následovala prohlídka skalky v Neplachovicích u p. Varšo, skalka v Holasovicích u p. Schraiera. Končili jsme u p. Němce ve Štáblovicích, kde si účastníci mohli nakoupit skalničky, čarověníky, každý tam také obdržel skalničku Sedum pilosum jako pozornost našeho OS. Večeře proběhla opět v Domově mládeže a následovala přednáška jednoho z účastníků př. Piatka z Ostravy o pěstování skalniček v korytech, pak zbývající zástupci, buď slovně nebo obrazem, dokončili prezentaci svých klubů. Po oba večery proběhla po prezentacích diskuze, ze které vyplynulo, že nás nejvíce trápí nedostatek finančních prostředků a přibývající věk členů klubů. Ovšem nadějné bylo sdělení předsedy klubů z Plzně p. Lumerdinga, který řekl, že již při svém vzniku měly kluby stejné problémy a přežily. Zakončení setkání bylo uskutečněno v neděli, kdy byl členy návrhové komise př. Ing. Vladimírem Šumberou ze Zlína, př. Zdeňkou Žákovýchovou z Olomouce a př. Marií Jurčovou z Opavy všem přednesen návrh na usnesení, které bylo všemi přítomnými schváleno. Usnesení je přílohou této zprávy. Pořádající OS z Opavy bylo potěšeno pochvalou a poděkováním za zdárný průběh setkání, za zajištění bohatého programu i chválou úrovně skalek, které byly navštíveny. Z ČLENSKÉ ZÁKLADNY
Stav k 30. 6. 2012:
Přírůstky:
Úbytky:
Stav k 1. 1. 2013:
130 členů
1 člen
3 členové
128 členů
Přírůstky za 2.pololetí 2012: Ďuriník Jozef ­ obnovené členství
Úbytky za 2.pololetí: Němcová Jarmila ­ zemřela v listopadu 2012
Čermáková Františka ­ zemřela dne 30.9. 2012
Rudická Danuše ­ na vlastní žádost
Upozorňujeme všechny členy, že členské příspěvky na rok 2013 se platí od 1. 1. 2013 do 31. 5. 2013. Nezaplacení příspěvku do tohoto termínu bude považováno za nezájem o další členství v klubu a bez dalšího upozornění povede k vyloučení z klubu. Nejvýhodnější placení je na členských schůzích, kde si členové současně odeberou příslušný zpravodaj. Pro zaslání lednového zpravodaje číslo 67 je rozhodná platba poštovného v roce 2012, pro zaslání zpravodaje číslo 68 bude rozhodná platba za rok 2013. Členové, kteří nedocházejí na členské schůze a požadují zaslání zpravodaje poštou, musí mimo členského příspěvku (150,­ Kč) zaplatit ještě poštovné 35,­ Kč v ČR a ve SR 80,­ Kč. V lednovém zpravodaji, který bude odesílán poštou, bude přiložena poštovní poukázka na zaplacení členského příspěvku a poštovného na rok 2013.
23
DROBNÉ ZPRÁVY A INFORMACE
Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu nahlásili nové údaje co nejdříve na adresu: Marie Servisová, Jahodová 40, 620 00 Brno, tel. 545 229 648, mob. 608 502 916, nebo Věra Salzburgerová, Křídlovická 78, 603 00 Brno, tel. 530 315 666, mob. 732 522 841.
Marie Servisová



INZERCE
Uzávěrka 68. čísla klubového zpravodaje Skalničkářův rok bude 10. 8. 2013. Distribuce proběhne od 5. 9. 2013.
Adresa našich internetových stránek: www.skalnicky­
brno.cz . Zde najdete i případné aktuální změny, které nastaly po uzávěrce zpravodaje. Chcete přijímat na své zahradě klubové zájezdy? Pokud ano, tak nám to nezapomeňte včas oznámit.
 Pište prosím články do zpravodaje, veškeré příspěvky posílejte na adresu: Ing. Mojmír Martan, Úvoz 7, 602 00 Brno nebo na e­mail: [email protected], tel. 728 235 171
Brněnská trojka ­ členové Klubu skalničkářů Brno nabízí pro­
hlídku svých skalek, poradenskou činnost při pěstování skalniček, trvalek a okrasných dřevin apod. Nabízíme široký sortiment skalniček a trvalek téměř z celého světa, včetně rarit. Pouze osobní odběr. Na jaře 2013 pořádáme 2 dny otevřených dveří na našich zahradách, a to v sobotu 20.4. a ve středu 8.5. od 9 do 16 h. Další individuální návštěvy jsou možné i v jiných termínech dle dohody.
● manželé Pospíšilovi, Rosice u Brna, mobil: 607567772 nebo 606544132, e­mail: [email protected]
● Mojmír Martan, Brno, mobil:728235171, e­mail: [email protected]
● Zdeněk Hlavoň, Syrovice u Brna, mobil: 606887519, e­mail: [email protected]
24
KALENDÁŘ AKCÍ KLUBU V 1. POLOLETÍ 2013
26. 1.
7. 3.
4. 4.
17. 4.
6. 6.
10. 8.
9:00
16:30
16:30
10:00 ­ 17:00
výroční členská schůze (Křenová)
členská chůze a přednáška (Křenová)
členská chůze a přednáška (Křenová)
příjem exponátů na výstavu (Arboretum)
17. 4.
14:00 ­ 17:00 dubnová burza ­ příjem rostlin (Arboretum)
18. 4.
9:00 ­ 17:00 dubnová burza ­ příjem rostlin (Arboretum)
19. ­ 22. 4. 9:00 ­ 18:00 výstava + dubnová burza ­ prodej (Arboretum)
(22. 4. jen do 17:00)
23. 4.
12:00 ­ 15:00 likvidace výstavy a dubnové burzy (Arboretum)
2. 5.
16:30
členská chůze a přednáška (Křenová)
23. 5.
9:00 ­ 15:00
příjem rostlin na květnovou burzu (Arboretum)
17:00 ­ 18:00 příjem rostlin na květnovou burzu (Arboretum)
24.­ 27.5.
9:00 ­ 18:00
květnová burza ­ prodej (Arboretum)
(27. 5. jen do 17:00)
27. 5.
17:00 ­ 18:30 likvidace květnové burzy (Arboretum)
28. 5.
8:00 ­ 10:00
likvidace květnové burzy (Arboretum)
31. 5.
poslední možný termín zaplacení příspěvků na rok 2013
1.­ 2. 6.
zájezd na SZ Moravu
6. 6.
15:30 ­ 16:30 výplata za prodané rostliny, služby a brigády (Křenová)
16:30
členská schůze a přednáška (Křenová)
uzávěrka Zpravodaje č. 68
Vybrané akce v 2. pololetí 2013
5. 9.
26. 9.
16:30
9:00 ­ 15:00
7:00 ­ 18:00
27. ­ 30. 9.
9:00 ­ 18:00
30. 9.
1. 10.
7. 11.
17:00 ­ 18:30
8:00 ­ 10:00
členská schůze a přednáška (Křenová)
příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
(30. 9. jen do 17:00)
likvidace podzimní burzy (Arboretum)
likvidace podzimní burzy (Arboretum)
uzávěrka 7. ročníku fotosoutěže a poslední termín, kdy je možno darovat semena do výměny Nepředvídané události mohou způsobit změny programu, času a místa konání příslušných akcí. Aktuální informace najdete vždy na našich internetových stránkách.
www.skalnicky­brno.cz
25
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
profunde luteo, basin versus albo. Glandulae distantes, numerus earum numero carpellorum minor vel eum aequans. Carpella 5 – 12 in plantā unā. Capsula fabricā ut in genere Delosperma, duriuscula, valvis acutis, alis longitudine ± 0.6 longitudinis valvarum. Pedicellus capsulae inter bases bractearum inclusus et conclusus, capsula apparenter sessilis, ante apertionem cum pedicello caduca et solum per bracteas affixa. Placentatio parietalis, sine septo falso.
N. B. Texturae vim ac notionem ut in dendrologiā utimur. Placenta in Ruschioidis ad marginem carpelli sita est, basis carpelli ad marginem receptaculi, itaque sutura marginum carpelli cum placentā externo pariete ovarii videtur.
Habitat in herbidis alpinis montium Drakenberg­Maloti in Lesotho. Observatus locis Sani Pass, Afriski, Two Gun Pass, Kotisephola Pass, Thabana Ntlenyana, Menoaneng Pass.
Holotypus Josef Niederle s. n., 5 Nov. 2011, planta culta, BRNU 620823.
Mater mea commemoratur.
Slovo Appenninigena mohlo mít v latině mužský i ženský gra­
matický rod. Proto pro Malotigena ustanovuji rod ženský.
BOTANICKÉ POZNÁMKY
Jméno pro nuggetoid, emendace popisu
Upřesnění popisu publikovaného v čísle 65 tohoto časopisu na straně 35.
Malotigena frantiskae­niederlovae Niederle in Skalničkářův rok 65 : 35. 2012
Diagnosis generis
A genere Delosperma internodiis in basibus foliorum persistentibus celatis; vesiculatis cellulis foliorum, quae ab auctoribus pluribus papillae dictae sunt qualemcunque formam habeant, ex maximā parte inconspicuis ambitu oblongo­linearibus applanatis, transversis seriebus ordinatis, solum ad marginem carinamque ciliae formantibus; numero carpellorum maiore; capsulis caducis differt.
Descriptio speciei
Fruticulus congestus radicans, 2 cm altus, texturā rosulatā. Internodia 0 – 3 mm longa, longiora ubi umbrata, in basibus foliorum persistentibus celata. Folia opposita, lanceolata usque anguste triangula, 15 – 20 mm longa, 5 – 6 mm lata, 3 mm crassa, connato­vaginata, infrā teretia, suprā plana vel teretiuscula, ad apicem carinata. Vesiculatae cellulae ad marginem et apicis carinam ciliae formantes, aliae inconspicuae applanatae, ambitu oblongo­lineares, transversis seriebus ordinatae, colorem argentato­
viridem efficientes. Flores 2 – 4 cm in diametro. Perigonium alias calyx 5 – 6­merum. Staminodia petaliformia alias petala colore Josef Niederle
26
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
D polovina vnější stěny přihrádky
dimidium externi parietis loculi
L boční stěna přihrádky
lateralis paries loculi
T strop přihrádky složený ze dvou polovin
tectum loculi ex duobus dimidiis constans
Další delospermata
Popisuji další delospermata, jejichž uniformitu v potomstvu jsem ověřil a která se výrazně liší od druhů dosud popsaných. Delosperma parentum Niederle sp. nov.
Diagnosis
Staturā humili, densā; foliis brevibus latis; floribus sat magnis, rosaceo­purpureis medio seu centro albido; intranectario cum sulco concentrico distinguitur. Delosperma nelii foliis angustioribus lineari­oblongis ad dimidium indistincte latissimis; floribus solitariis; filamentis dilute stramineis; intranectario medium versus tantum leviter declinato ibique valde compresse lobato sine vallo marginali differt, ceterae species aut foliis angustis aut nullis ramis perennis aut staturā erectā distant.
Descriptio
Planta perennis, radicans, 2 – 3 cm alta. Ramuli breves, plus minus 5 cm longi, demum radicibus obsiti. Internodia plus minus 10 mm longa, colore initio roseo, postea ochraceo. Folia opposita, oblanceolata seu obtrullato­obovata recurvata, ad 2/3 manifeste latissima, connata sine vaginā, 15 mm longa et 5 mm lata et 2 mm crassa usque ad 20 mm longa et 7 mm lata et 3 mm crassa, vesiculatis cellulis per paucas minusculas bullas irregulariter gibbosis humilibus obsita, colore viridi, subtus ad basin ad quartam 27
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
radialibus vel quasi­suturis in futuras valvas divisae, iuxtā dimidia superiora quasi­suturarum arcuatim elevatae, elevatis lobis colore atriore, pedicellis 10 – 20 mm longis. Placentatio parietalis.
N. B. Sulci a L.Bolus suturae dictae in dorso carpelli loco costae folii siti sunt nec carpella inter se connectunt nec margines carpelli, proptereā quasi­suturae, in toto genere. Sutura inter margines carpelli receptaculo et columellae adnata est. Rarius non solum sulci in quasi­suturis sed etiam sulci in suturis inter carpella velut in Delospermate holzbecherorum apparent. Valvae ex dimidiis duorum carpellorum constant. parte rosaceo. Flores 25 mm in diametro, pedicellis brevibus, 3 per inflorescentiam. Perigonii alias calycis tubus semiglobosus usque late claviformis, 5 mm longus et 7 mm in diametro, lobi lanceolati. Petaliformia staminodia alias petala 25 – 30, colore rosaceo­
purpureo ad basin albido. Filiformia staminodia albida, ad apicem rosaceo tincta. Filamenta albida. Antherae luteae. Stigmata 5 – 6, purpurea. Glandulae 5 – 6 distantes atrovirides. Intranectarium, i. e. spatium seu area inter nectaria, formā unicā, cum sulco concentrico anfractuoso inter glandulas superans abrupte elevatum lobosum vallum ad extremum et abrubte elevatos lobos ad medium sito; stigmatibus in foveā sitis. Capsulae suprā convexae, sulcis Habitat in Lesotho prope iugum Menoaneng et verisimiliter in aliis locis in altitudine 3000 m.
Holotypus hic designatus Josef Niederle s. n., 2 Dec. 2012, planta 28
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
29
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
culta in horto eius, BRNU. Isotypus ibidem.
Introductio Holzbecherorum ex anno 2008.
Parentes mei commemorantur.
Delosperma repens L.Bolus a Delosperma subpetiolatum L.Bolus s podobně tvarovanými listy vypadají úplně jinak, hlavně mají dlouhé letorosty.
30
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
solum in quasi­suturis in dorso carpelli sed etiam in suturis inter carpella, quod rara nota in genere est. Delosperma reynoldsii foliis latioribus modice attamen perspicue canaliculatis; perigonio haud dilatato; floribus purpureis; mediis florum purpureis haud viridibus; antheris et polline pallidis, Delosperma cooperi et Delosperma roseopurpureum surculis valde longioribus et floribus horizontalibus non profundis, ceterae species habitu haud suf­
fruticoso subprono distant.
Descriptio
Suffrutex subcaespitosus usque subpronus texturā floccosā in hieme, incomptā in aestate. Steriles ramuli brevissimi in fasciculis. Floriferi ramuli ascendentes, 3 – 9 cm longi et 1 – 3 mm in diametro, novelli colore rosaceo­purpureo. Internodia 1 – 6 cm longa, inaequalia. Folia plantarum iuniorum opposita, curvata usque vermicularia, subulato­linearia, plus minus 6 cm longa; basin versus latiora, semicylindrica marginata, 8 mm lata et 4 mm crassa; ad medium 4 mm lata et 4 mm crassa; ad apicem cylindrica acuta; fragilia, colore cinereo­viridi, vesiculatis cellulis obtecta. Vesiculatae cellulae ex maximā parte semiglobosae, modo ad apicem folii conicae. Folia plantarum vetustiorum duplo fere minora. Flores 1 – 3 per inflorescentiam. Perigonium, ab auctoribus pluribus calyx dictum, ad transitionem inter tubum et lobos conspicue dilatatum, colore cinereo­viridi, eius tubus semiglobosus, eius lobi angusti linearesque. Petaliformia staminodia, ab auctoribus pluribus petala dicta, plus minus 45, obliquo­patentia, colore pallidissime lilacino, ad basin versus pallide viridi. Filiformia staminodia et filamenta colore pallide viridi; viridis color demum luteo radians. Antherae primo luteae postea albescentes. Capsulae dum recentes infrā semiglobosae, suprā subplanae, totis dimidiis valvarum humiliter convexis, sulcis radialibus non solum in quasi­suturis in dorso Delosperma holzbecherorum Niederle sp. nov.
Diagnosis
Distinguitur vesiculatis cellulis, quae ab auctoribus pluribus papillae dictae sunt qualemcunque formam habeant, ex maximā parte semiglobosis seu hemisphaericis non elongatis; basalibus inferioribusve internodiis lignosis, distalibus superioribusve herbaceis annuis; foliis subulato­linearibus differenter curvatis, ex maximā parte in densis floccis aggregatis; perigonio ad loborum basin dilatato; mediis seu centris florum colore initio pallide viridi, postea luteo radiante; capsulis immaturis cum sulcis radialibus non 31
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
carpelli sed etiam in suturis inter carpella, 12 – 14 mm in diametro; demum siccae 10 – 11 mm in diametro. Placentatio parietalis.
Collectores viderunt plantas flore purpureo fortasse conspecificas. Habitat in Lesotho prope iugum Menoaneng.
Holotypus hic designatus Josef Niederle s. n., 10 Sep. 2012, planta culta in horto eius, BRNU 624435.
Introductio Holzbecherorum ex anno 2008.
32
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
luteae. Stigmata 4 – 5, colore luteolo. Ovarium ad quartam partem adnatum alte eminens suprā nectarium, colore purpureo vel viridi. Holonectarium quinquangulum, colore viridi. Capsulae siccae 4 – 5 mm longae et 4 – 5 mm in diametro, pedicellis 3 mm longis, infrā costatae. Valvae capsularum minorum sine alis, valvae capsularum maiorum rudimenta alarum ad apicem gerentes. Placentatio basalis in flore, parietalis in fructu.
Habitat in Lesotho prope iugum et transitum Sani.
Delosperma seanii­hoganii Niederle sp. nov.
Diagnosis
Haec species staturā parvā; foliis late ovalibus brevibus, obtusi usque rotundatis, ad dimidium tenuibus, exinde crassis, colore rubello­fusco, epidermide eorum glabrā, minute rugosā, vesiculatis cellulis paucis hyalinis nec lacteo suffusis solum ad marginem carinamque sitis et stomatibus pallidis magnisque ornatā; floribus parvis subsessilibus albis, singulatim ad apices ramulorum sessis; ovariis suprā nectarium alte eminentibus; holonectariis quinquangulis distinguitur.
DescriptioFruticulus prostratus radicans, plus minus 2 cm altus et 10 cm in diametro. Ramuli aut breves rosulati aut longiores prostrati. Internodia 3 – 5 ( – 10) mm longa. Folia opposita, late ovalia, ad basin ad tertiam parte saepe usque ad dimidium connata vaginata, infrā convexa, suprā leviter convexa vel leviter concava, subteretia vel leviter triquetra, glabra, minute rugosa, ad marginem carinamque paucis vesiculatis cellulis hyalinis humilibus cum mammā minusculā ornata, dimidiis superioribus crassis, inferioribus tenuibus, 10 mm longa et 4 – 5 mm lata et 3 mm crassa, rarius usque ad 13 mm longa et 6 – 7 mm lata et 4 mm crassa, conspicue pallidis stomatibus minutissime punctata, colore rubello­
viridi vel usque atrofusco. Flores parvi, subsessiles, plerumque semiclausi, plus minus 5 mm in diametro, rarius aperti plus minus 10 mm in diametro, singulatim ad apices ramulorum sessi. Perigonii alias calycis tubus brevis, lobi foliis similes, duo 3 mm longi et 2 mm lati, tres minores marginati. Petaliformia staminodia alias petala 20 – 30, 5 mm longa et 1 mm lata, obtusa vel rotundata, colore albo. Petaloidea staminodia praesentia, subduplo breviora. Filiformia staminodia absentia. Stamina 10 – 20, filamenta alba, antherae 33
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
34
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
Holotypus hic designatus Josef Niederle s. n., 30 Oct. 2012, planta culta in horto eius, ramus floriferus cum nectario denudato, BRNU 624434. Sean Hogan commemoratur.
Tento druh je v kultuře chybně nazýván Delosperma alpinum.
35
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
Ostatní druhy v kultuře, se kterými jsem se setkal, nemají znaky, které by je spolehlivě odlišovaly od některého z těchto druhů již popsaných.
Pod 2100 m
Delosperma carolinense N. E. Br.; podobné D. ashtonii
Delosperma davyi N. E. Br.;dlouze plazivé, drobnokvěté, lokalizované
Delosperma floribundum L.Bolus; větve vzpřímené, připomíná D. cooperi
Delosperma monanthemum Lavis; květy po jednom, purpurové, větší
Delosperma obtusum (Schltr.) L.Bolus; listy úzké, tupé, bělavé prašníky
Delosperma rogersii L.Bolus žluté květy
Delosperma suttoniae Lavis; kulovitý kořen
Nad 2400 m
Delosperma alticola L.Bolus; plazivé, listy úzké 1:10
Delosperma ashtonii L.Bolus; známo z kultury
Delosperma basuticum L.Bolus; listy úzké 1:5, šedozelené
Delosperma clavipes Lavis; listy úzké 1:10, u konce nejširší
Delosperma congestum L.Bolus; vzpřímené, drobné bílé květy
Delosperma cooperi (Hook.f.) L.Bolus; známo z kultury
Delosperma crassuloides (Haw.) L.Bolus; drobné květy
Delosperma deleeuwiae Lavis; podobné D. ashtonii
Delosperma galpinii L.Bolus; podobné D. ashtonii
Delosperma hirtum (N.E.Br.) Schwantes ; dlouhé úzké žlábkovité listy
Delosperma kofleri Lavis; vzpřímené
Delosperma lavisiae L.Bolus; listy úzké 1:10, menší nachové květy
Delosperma lineare L.Bolus; vzpřímené, drobné bílé květy
Delosperma nelii L.Bolus; plazivé, drobné listy 1:6 s rovnoběžnými hranami uprostřed neznatelně nejširší, jednokvěté, viz D. parentum
Delosperma nubigenum (Schltr.) L.Bolus; známo z kultury
Delosperma pilosulum L.Bolus; listy úzké 1:10, vzpřímené větvičky
Delosperma reynoldsii Lavis; keřík
Delosperma roseopurpureum Lavis; známo z kultury, podobné D. cooperi
Delosperma scabripes L.Bolus; listy úzké 1:10, stonky nápadně papilózní
Delosperma wethamae L.Bolus; drobné bílé květy, podobné D. lineare
Delosperma wiumii Lavis; drobné nádherně růžové květy
Údaje o nadmořské výšce převzaté z databáze
Plants of Southern Africa, an online checklist
mohou být založeny na mylných identifikacích.
Fotografie originálních položek jsem nalézal v databázi
JSTOR Plant Science.
Josef Niederle
Hypanthium, receptaculum, torus
K napsání tohoto kratičkého příspěvku jsem se rozhodl na základě vlastní nepříjemné zkušenosti, když jsem v anglickém textu ve shodě s českým zvykem použil slova receptaculum ve smyslu češule. Tento termín je tak stále používán v učebních pomůckách našich universit, lze jej nalézt v Zahradnickém slovníku naučném i v nejnovějším Klíči. Nad 2100 m
Delosperma annulare L.Bolus; nektária se dotýkají
Delosperma deilanthoides S.A.Hammer; známo z kultury
Delosperma herbeum (N.E.Br.) N.E.Br.; zatahující, úzkolisté, bělavé květy
Delosperma sutherlandii (Hook.f.) N.E.Br.; podobné D. ashtonii, ale s velkými listy a zatahující
Zahradnický slovník naučný pod heslem květní lůžko uvádí 36
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
takovouto definici.
attached.
Podobný útvar vzniká také rozšířením spodní části květních obalů a tyčinek a nazývá se češule (receptaculum).
Proto autorům učebních textů velice doporučuji, aby bez váhání rychle vymazali všechny zmínky o receptaculu, kdykoliv jim na mysli vytanula češule. Jinak nás budou považovat za pitomce. V angličtině se někdy pro přesnost používá termín proper receptacle, v latině receptaculum proprium. Existuje totiž ještě podobný termín pro thalamus, lůžko staženého květenství, a to v angličtině common receptacle, v latině receptaculum commune.
Klíč (Kubát et al., 2002) obsahuje heslo češule, hypanthium, receptakulum.
Nepátral jsem po autorovi tohoto omylu, ani nechci jmenovat autory učebních textů, s nimiž chci i nadále dobře vycházet. Raději se dám na dokumentaci zahraničních pramenů.
S pojmem hypanthium, což je jediný správný výraz pro češuli, už to nebude tak jednoznačné. Používal se totiž ve dvou smyslech, úzkém anatomickém a širokém morfologickém. V nepochopení tak jednoduchého faktu spočíval spor americké a německé školy o původu hypanthia. Každý mluvil o něčem jiném. V úzkém smyslu je hypanthium miskovitě či pohárovitě rozšířený torus spolu s k němu přirostlými bázemi květních obalů. Okraj hypanthia v tomto smyslu je shodný s okrajem rozšířeného toru a nalézají se na něm často nektária. V širokém smyslu je hypanthium miskovitý či pohárovitý útvar tvořený rozšířeným torem a navzájem přirostlými bázemi květních obalů a tyčinek. Jeho struktura je tak rozmanitá. Aby to nebylo tak jednoduché, Simpson (2010) vymyslel třetí smysl tohoto termínu, v němž z hypanthia v širokém smyslu vypouští část přirostlou k semeníku. To je ale pořádná pitomost. Ještě aby se to tak ujalo.
Všude v zahraničí slovo receptaculum, anglicky receptacle, znamená torus neboli květní osa či květní lůžko bez nejmenšího ohledu na jeho tvar. I květní osa ve tvary tyčky je receptaculum. Začnu v historii. Asa Gray (1836) v Elements of Botany definuje receptaculum takto.
The torus or receptacle is the end of the flower­stalk, or the portion of axis or stem out of which the several organs of the flower grow, upon which they are borne.
Takřka v tomto století Weberling & Pankhurst (1992)
The receptacle is also called the floral axis, or it is sometimes called the torus.
Poměrně nedávno se Ronse (2010) vyjadřuje takto.
The floral receptacle (axis or torus) is the central part of the flower on which floral parts are inserted and is homologous to the stem.
Heslo v Oxford Dictionary vypadá takto.
Simpson (2010) ve druhém vydání Plant Systematics.
hypanthium a cup­like or tubular enlargement of the receptacle of a flower, loosely surrounding the gynoecium or united with it
The receptacle or floral receptacle (also termed a torus, ...) is the tissue or region of a flower to which the other floral parts are V Collins Dictionary najdeme tuhle formulaci.
37
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
hypanthium the cup­shaped or flat receptacle of perigynous or epigynous flowers
to
Allaby (1998) v A Dictionary of Plant Sciences uvedl takovouto definici.
Poslední tři pojmy a termíny jsou samozřejmě dávno zastaralé a nepoužitelné. Definoval je Linnaeus (1750).
hypanthium a cup­like or tube­like enlargement of the floral receptacle or base of the perianth that surrounds the gynoecium and fruits.
Literatura
A nakonec internetové stránky Systematics of Plants at the University of Illinois na adrese
Collins Dictionary
http://www.life.illinois.edu/ib/335/
Kubát et al., 2002 Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha.
Hypanthium (floral cup) – a structure derived by the adnation of the
perianth bases and stamens. It is variously shaped. Linnaeus, C., 1751 Philosophia Botanica in qua explicantur fundamenta botanica cum definitionibus, Stockholm a Amsterdam.
jedno pro květní obaly a tyčinky, receptaculum floris,
druhé pro pestíky, receptaculum fructus.
Allaby, M. 1998. A Dictionary of Plant Sciences, Oxford University Press, Oxford.
Gray, A., 1836 Elements of Botany. New York.
Oxford Dictionary
Viz též
Ronse De Craene, L.P., 2010 Floral Diagrams: An Aid to Understanding Flower Morphology and Evolution, Cambridge University Press, Cambridge.
http://dx.doi.org/10.1086/376876
http://dx.doi.org/10.1086/324528
Simpson, M.G. , 2010 Plant Systematics, Elsevier.
A ještě jedna upřesňující poznámka. V botanickém pravěku, než autorům došlo, že v češuli je ukryt rozšířený torus, v nesprávné představě, že květní obaly a tyčinky vyrůstají z orgánu nesouvisejícího s orgánem, z něhož vyrůstají pestíky, ještě blíže specifikovali receptaculum proprium takto:
U hypogynních květů co jedno společné,
fructificationis.
Weberling, F., Pankhurst, R.J. 1992 Morphology of Flowers and Inflorescences, Cambridge University Press, Cambridge.
Zahradnický slovník naučný. 3. díl Ch­M. ÚZPI, Praha.
Josef Niederle
receptaculum U epigynních a perigynních květů co dvě navzájem nesouvisející, a 38
Skalničkářův rok, leden 2013, číslo 67
ISSN 1805­1170
Epentomium, neboli hypanthium má být co bývalo
Účelem tohoto příspěvku je zabránit hrozícímu chaosu.
Pojem hypanthium u Maloideae je botanická klasika. Ve Flora Europaea (Tutin et al. 1968: 64) najdeme takovouto informaci.
Hypanthium tubular, not open at the apex and completely enclosing the 2 – 5 more or less connate carpels which are more or less adnate to the hypanthium. Fruit a fleshy pome, developed from the carpels and hypanthium.
Tak se hypanthium sensu Simpson změní na epentomium.
Takto pojem používá většina autorů, například Allaby (1998) a Ronse De Craene (2010).
V hypogynních květech neexistují ani hypanthia ani epentomia. V každém perigynním květu se svrchním semeníkem je epentomium totožné s hypanthiem a hypentomium neexistuje. Čeští botanikové (Kubát et al., 2002) používají termín receptaculum co synonymum termínu hypanthium. Zbytek světa používá termín receptaculum ve smyslu torus. Česká originalita je někdy poněkud matoucí.
Domnívám se, že význam zavedených pojmů by se neměl podstatně měnit. Proto mě poněkud rozhořčila aplikace pojmu hypanthium Simpsonem (2010). Simpson nazývá hypanthium zbytek hypanthia ve standardním smyslu po odstranění střední části přirostlé ke gyneceu. Takový přístup je nepochybně nežádoucí. Slovo hypanthium doslova znamená věc pod květem. Poněvadž gyneceum je částí květu, hypanthium by mělo být i pod gyneceem.
Pro úplnost uvádím latinsky logickou klasifikaci květů. Jde o terminologii užitou Simpsonem (2010), v níž byl termín epihypogynní nahrazen termínem mesogyní. Spojení epihypo se mi moc nelíbilo. Pojem definovaný Simpsonem, jistě důležitý, je třeba nazývat jinak. Proto doporučuji takovéto definice.
Hypentomium je střední část hypanthia přirostlá ke gyneceu.
Epentomium je volná periferiální část hypanthia, která zbude po odebrání hypentomia.
(řecky entome = zářez)
39
Download

Číslo 67 - Klub skalničkářů Brno