Občanský
a společenskovědní
základ
POLITOLOGIE
ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Tereza Köhlerová
Marek Moudrý
Nakladatelství a vydavatelství
w ww. co m p u ter m ed i a. cz
R
Obsah
Obsah
ÚVODNÍ SLOVO ..........................................................................................................................................................................................................................................6
SEZNAM TÉMAT .........................................................................................................................................................................................................................................6
POLITOLOGIE JAKO VĚDA .....................................................................................................................................................8
POLITOLOGIE A POLITIKA ...................................................................................................................................................................................................................8
Oblasti politologie..............................................................................................................................................................................................................................................8
Definice a vymezení politiky ...........................................................................................................................................................................................................................9
Teorie moci ........................................................................................................................................................................................................................................................11
POLITOLOGIE A JEJÍ MÍSTO V SYSTÉMU VĚD.......................................................................................................................................................................... 12
Politologie a jiné vědy .....................................................................................................................................................................................................................................12
Metody zkoumání............................................................................................................................................................................................................................................13
HISTORICKÝ VÝVOJ POLITICKÉHO MYŠLENÍ ........................................................................................................................................................................ 14
Politické myšlení ve starověku .......................................................................................................................................................................................................................14
Politika ve středověku .....................................................................................................................................................................................................................................15
Novověk a politika...........................................................................................................................................................................................................................................16
Politika 19. a 20. století .................................................................................................................................................................................................................................17
Kořeny české politiky .......................................................................................................................................................................................................................................18
STÁT ...........................................................................................................................................................................................19
TEORIE VZNIKU STÁTU ....................................................................................................................................................................................................................... 19
Starověký stát....................................................................................................................................................................................................................................................19
Středověký stát..................................................................................................................................................................................................................................................20
Koncepce vzniku státu ....................................................................................................................................................................................................................................20
DEFINICE, ZNAKY A FUNKCE MODERNÍHO STÁTU............................................................................................................................................................. 21
Vymezení pojmu „stát“...................................................................................................................................................................................................................................21
Znaky státu .......................................................................................................................................................................................................................................................21
Funkce státu ......................................................................................................................................................................................................................................................22
Svrchovaný stát / zámořské území / protektorát / autonomie ...........................................................................................................................................................23
Suverenita lidu..................................................................................................................................................................................................................................................24
TYPY STÁTŮ A FORMA VLÁDY ......................................................................................................................................................................................................... 24
Typy států ..........................................................................................................................................................................................................................................................24
STÁTNÍ OBČANSTVÍ .............................................................................................................................................................................................................................. 27
Získání státního občanství České republiky ..............................................................................................................................................................................................28
POHYB OSOB MEZI STÁTY.................................................................................................................................................................................................................. 28
Důvody a podoby migrace .............................................................................................................................................................................................................................28
ÚSTAVA ČR / DĚLBA MOCI / LIDSKÁ PRÁVA .....................................................................................................................31
VÝVOJ NAŠEHO ÚSTAVNÍHO SYSTÉMU ..................................................................................................................................................................................... 31
Pojmy z oblasti ústavního práva ..................................................................................................................................................................................................................31
Vnik ústav ve světě a jejich vliv na formování naší ústavnosti ..............................................................................................................................................................31
Československé ústavy ....................................................................................................................................................................................................................................31
Vznik ústavy České republiky .......................................................................................................................................................................................................................34
Obsah ústavy České republiky......................................................................................................................................................................................................................34
SYMBOLY ČESKÉ STÁTNOSTI ........................................................................................................................................................................................................... 37
DĚLBA MOCI .............................................................................................................................................................................................................................................. 37
PROCES SCHVALOVÁNÍ ZÁKONŮ .................................................................................................................................................................................................. 39
LIDSKÁ PRÁVA........................................................................................................................................................................................................................................... 40
Významné lidskoprávní dokumenty a oficiální instituce .......................................................................................................................................................................40
Atributy lidských práv a svobod...................................................................................................................................................................................................................42
Porušování lidských práv a mezinárodní nevládní organizace zabývající se ochranou lidských práv a svobod .....................................................................42
Tuzemské nevládní instituce na ochranu lidských práv .........................................................................................................................................................................43
ČLOVĚK JAKO OBČAN DEMOKRATICKÉHO STÁTU .......................................................................................................45
OBČANSKÁ SPOLEČNOST .................................................................................................................................................................................................................. 45
Občanská společnost v demokratickém a totalitním státě ...............................................................................................................45
POLITICKÉ STRANY ............................................................................................................................................................................................................................... 46
Politické strany v České republice...................................................................................................................................................47
NÁTLAKOVÉ SKUPINY .......................................................................................................................................................................................................................... 47
Typy nátlakových skupin ................................................................................................................................................................47
STÁTNÍ SPRÁVA A SAMOSPRÁVA ..................................................................................................................................................................................................... 49
Státní správa .....................................................................................................................................................................................................................................................49
Samospráva .......................................................................................................................................................................................................................................................50
Územní samospráva........................................................................................................................................................................................................................................50
Orgány územních samosprávných celků ....................................................................................................................................................................................................51
Působnost územně samosprávných celků ..................................................................................................................................................................................................52
3
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV .................................................................................................................................................................................................................... 52
HORIZONTÁLNÍ A VERTIKÁLNÍ DĚLBA MOCI .............................................................................................................................................................................. 53
VOLBY A VOLEBNÍ SYSTÉMY................................................................................................................................................................................................................... 53
Proč se účastnit voleb? ..........................................................................................................................................................................................................................................53
Volební právo v demokratických státech ..........................................................................................................................................................................................................53
Volební systémy.......................................................................................................................................................................................................................................................54
Volby v České republice ........................................................................................................................................................................................................................................54
Volební kampaň .....................................................................................................................................................................................................................................................55
Jak volby prakticky probíhají?............................................................................................................................................................................................................................55
DEMOKRACIE A JINÉ FORMY VLÁD ....................................................................................................................................... 57
DEMOKRACIE JAKO FORMA VLÁDY ................................................................................................................................................................................................... 57
Přímá a nepřímá (zastupitelská) demokracie ...................................................................................................................................... 57
PRINCIPY A HODNOTY DEMOKRACIE.............................................................................................................................................................................................. 58
AUTORITÁŘSKÉ A TOTALITNÍ REŽIMY............................................................................................................................................................................................. 59
Současné nedemokratické režimy ......................................................................................................................................................................................................................60
DIKTÁTOŘI 20. A 21. STOLETÍ .................................................................................................................................................................................................................. 61
Adolf Hitler .............................................................................................................................................................................................................................................................61
Benito Mussolini ....................................................................................................................................................................................................................................................61
Josif Vissarionovič Stalin.....................................................................................................................................................................................................................................62
Mao Ce–Tung .........................................................................................................................................................................................................................................................62
Fidel Castro .............................................................................................................................................................................................................................................................62
Kim Ir-sen a jeho nástupci...................................................................................................................................................................................................................................63
Pol Pot.......................................................................................................................................................................................................................................................................64
POLITICKÉ IDEOLOGIE ............................................................................................................................................................................................................................. 65
Ideologie v totalitním státě ..................................................................................................................................................................................................................................65
Liberalismus ............................................................................................................................................................................................................................................................66
Konzervatismus......................................................................................................................................................................................................................................................66
Socialismus ..............................................................................................................................................................................................................................................................67
Komunismus ...........................................................................................................................................................................................................................................................67
Nacionalismus ........................................................................................................................................................................................................................................................68
Fašismus ...................................................................................................................................................................................................................................................................68
Feminismus a environmentalismus ...................................................................................................................................................................................................................69
EXTREMISMUS ............................................................................................................................................................................................................................................... 69
MEZINÁRODNÍ INTEGRACE / MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE ............................................................................................ 72
MEZINÁRODNÍ INTEGRACE ................................................................................................................................................................................................................... 72
Podoby mezinárodní integrace ..........................................................................................................................................................................................................................72
Stupně mezinárodní ekonomické integrace .....................................................................................................................................................................................................72
MEZINÁRODNÍ OBCHOD ......................................................................................................................................................................................................................... 72
Důvody mezinárodního obchodu .....................................................................................................................................................................................................................72
MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÉ ORGANIZACE .............................................................................................................................................................................. 73
Světová obchodní organizace (WTO) .............................................................................................................................................................................................................73
Mezinárodní měnový fond (MMF) .................................................................................................................................................................................................................73
Světová banka .......................................................................................................................................................................................................................................................73
Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) ................................................................................................................................................................................................73
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ....................................................................................................................................................................74
ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ (OSN) .................................................................................................................................................................................. 74
Charta OSN ...........................................................................................................................................................................................................................................................74
Organizační struktura OSN...............................................................................................................................................................................................................................74
Rada bezpečnosti OSN ........................................................................................................................................................................................................................................75
SEVEROATLANTICKÁ ALIANCE (NATO) .......................................................................................................................................................................................... 75
Působení NATO ve světě......................................................................................................................................................................................................................................75
EVROPSKÁ INTEGRACE ............................................................................................................................................................ 76
HISTORIE SJEDNOCOVÁNÍ EVROPY ................................................................................................................................................................................................... 76
Středověké a novověké snahy v uspořádání Evropy ......................................................................................................................................................................................76
Formování Evropy po 1. světové válce ..............................................................................................................................................................................................................77
Panevropské hnutí .................................................................................................................................................................................................................................................77
Evropská integrace po roce 1945 .......................................................................................................................................................................................................................78
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ EVROPSKOU INTEGRACI...................................................................................................................................................................... 79
IDEOLOGICKÉ VLIVY .................................................................................................................................................................................................................................. 79
Rada Evropy ...........................................................................................................................................................................................................................................................80
Evropský soud pro lidská práva .........................................................................................................................................................................................................................80
POLITICKÉ VLIVY ......................................................................................................................................................................................................................................... 80
EKONOMICKÉ VLIVY .................................................................................................................................................................................................................................. 80
4
Obsah
EVROPSKÁ UNIE .................................................................................................................................................................. 82
PODSTATA FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE ..............................................................................................................................................................................82
ZAKLÁDAJÍCÍ SMLOUVY ..................................................................................................................................................................................................................82
Pařížská smlouva.........................................................................................................................................................................................................................................83
EHS – Evropské hospodářské společenství ...........................................................................................................................................................................................83
Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská) ..........................................................................................................................................................................................83
ČLENSKÉ STÁTY EU.............................................................................................................................................................................................................................84
Kodaňská kritéria........................................................................................................................................................................................................................................84
Členské státy EU ..........................................................................................................................................................................................................................................84
Kandidátské státy pro vstup do EU ........................................................................................................................................................................................................85
SYMBOLY EVROPSKÉ UNIE .............................................................................................................................................................................................................85
PILÍŘE EVROPSKÉ UNIE ....................................................................................................................................................................................................................87
První pilíř: Evropská společenství ..........................................................................................................................................................................................................87
Druhý pilíř: Společná a zahraniční politika ........................................................................................................................................................................................87
Třetí pilíř: Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech .............................................................................................................................................................87
VOLNÝ POHYB OSOB – SCHENGENSKÝ PROSTOR ............................................................................................................................................................88
Schengenský prostor (Schengen) .............................................................................................................................................................................................................88
POLITIKY EU ...........................................................................................................................................................................................................................................89
Výlučné politiky ............................................................................................................................................................................................................................................89
Sdílené politiky .............................................................................................................................................................................................................................................89
Doplňující politiky .......................................................................................................................................................................................................................................90
Ostatní politiky.............................................................................................................................................................................................................................................90
OBCHODNÍ POLITIKA EU................................................................................................................................................................................................................90
Co je celní unie? ............................................................................................................................................................................................................................................90
Zásady společné obchodní politiky ..........................................................................................................................................................................................................90
INSTITUCE EVROPSKÉ UNIE ............................................................................................................................................ 92
HLAVNÍ INSTITUCE EU ....................................................................................................................................................................................................................92
Instituce zajišťující právní systém EU ...................................................................................................................................................................................................92
Vrcholný politický orgán EU .....................................................................................................................................................................................................................92
DALŠÍ DŮLEŽITÉ INSTITUCE EU .................................................................................................................................................................................................93
PRINCIP SUBSIDIARITY ....................................................................................................................................................................................................................94
EVROPSKÁ RADA ..................................................................................................................................................................................................................................94
Působnost Evropské rady ...........................................................................................................................................................................................................................94
PŘEDSEDNICTVÍ A ČLENOVÉ EVROPSKÉ RADY .................................................................................................................................................................94
RADA EVROPSKÉ UNIE ......................................................................................................................................................................................................................95
Působnost Rady Evropské unie ................................................................................................................................................................................................................95
Formace v Radě Evropské unie ................................................................................................................................................................................................................95
Předsednictví v Radě Evropské unie .......................................................................................................................................................................................................95
Členové Rady Evropské unie.....................................................................................................................................................................................................................95
ROZHODOVÁNÍ V RADĚ EVROPSKÉ UNIE ..............................................................................................................................................................................96
EVROPSKÁ KOMISE .............................................................................................................................................................................................................................96
Působnost Evropské komise.......................................................................................................................................................................................................................96
Hlavní úkoly Evropské komise .................................................................................................................................................................................................................96
ORGANIZACE EVROPSKÉ KOMISE .............................................................................................................................................................................................96
EVROPSKÝ PARLAMENT ..................................................................................................................................................................................................................97
Pravomoce Evropského parlamentu .......................................................................................................................................................................................................97
Složení Evropského parlamentu ..............................................................................................................................................................................................................97
Výbory Evropského parlamentu...............................................................................................................................................................................................................97
Frakce – politické skupiny v Evropském parlamentu .........................................................................................................................................................................98
Čeští poslanci v EP ......................................................................................................................................................................................................................................98
GLOBALIZACE / PLANETÁRNÍ PROBLÉMY .................................................................................................................... 99
PODSTATA GLOBALIZACE...............................................................................................................................................................................................................99
GLOBALIZACE Z HISTORICKÉHO POHLEDU .......................................................................................................................................................................99
PŘÍČINY GLOBALIZACE ...................................................................................................................................................................................................................99
DOPADY GLOBALIZACE NA STÁT A SPOLEČNOST ......................................................................................................................................................... 100
Negativa globalizace ................................................................................................................................................................................................................................ 100
Pozitiva globalizace .................................................................................................................................................................... 100
KONZUMNÍ SPOLEČNOST ........................................................................................................................................................................................................... 101
TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ ................................................................................................................................................................................................ 101
MOJE POVĚDOMÍ O STÁTU A MEZINÁRODNÍCH INSTITUCÍCH ............................................................................ 103
POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA ..................................................................................................................... 104
5
POLITOLOGIE
7
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Politologie jako věda
Po prostudování této kapitoly budete znát:
Co se v kapitole
dozvíte
• předmět jednotlivých společenských věd
• pojem politika (definice a vymezení politiky)
• vývoj politického myšlení
Budete pak umět:
• předmět a metody zkoumání politické vědy
• vysvětlit pojem politika
• nastínit vývoj politického myšlení
člověka
• pochopit vztahy a vazby mezi
politikou a ostatními vědami
Počátky vývoje politického myšlení
pravěk
starověk
středověk
novověk
Prvotní snahy postihovat skutečnosti
a události v politických souvislostech
spatřujeme v antickém Řecku.
POJEM
M
▸ POLITOLOGIE
Pojem pochází z řečtiny (polis = městský
t ký stát,
tát
logos = věda, rozum).
rozum
• vztah politologie k jiným vědám
První kapitola se zabývá vymezením politologie jako jedné ze společenských
věd − dozvíte se, čím se tato společenská věda zabývá a jaké metody využívá.
Dále se seznámíte s vývojem politického myšlení a s nejvýznamnějšími osobnostmi této vědy.
Politologie a politika
V současné době rozlišujeme mnoho společenských věd. Samotné označení „společenské“ nám napovídá, že se jedná o vědy, které se zabývají člověkem
nebo společností. Určitě každý z vás ví, že psychologie je věda zabývající se, velmi stručně řečeno, lidským chováním, sociologie zkoumá jednání lidí ve společnosti, sociální skupiny a strukturu společnosti, ekonomie se snaží o objasnění fungování hospodářského života společnosti, demografie se zabývá vývojem lidské
populace, pracuje tedy s pojmy jako porodnost (= natalita), úmrtnost (= mortalita)
aj. Čím se ale zabývá politologie?
Politologie je interdisciplinární společenská věda, která se snaží o objektivní
zkoumání státu a jeho politických institucí. Zabývá se politickými systémy, činností politických stran, politických organizací a zájmových skupin, ideologiemi,
mezinárodními vztahy a také tím, jak se lidé chovají v politickém prostředí.
TI
SOUVISLOSTI
dání
Stát a jeho vnitřní politické uspořádání
Jednou z oblastí, kterým se politologie věpolitologie Mimo jiné
nuje, je tzv. srovnávací politologie.
sem patří porovnávání funkčnosti jednotlivých forem státu podle vnitřního politického
uspořádání. Existuje více hledisek, podle kteuspořádání
rých se rozčleňují státy:
autokra• Typy států podle způsobu vlády (autokrastáty).
tické a demokratické státy
monarchie
• Typy států podle hlavy státu (monarchie
republika).
a republika
• Typy států podle jeho uspořádání (typicky
konfederace).
stát, federace a konfederace
unitární stát
stát, policejní
právní stát
• Jiná hlediska dělení (právní
plutokracie, tyranie apod.).
byrokracie, plutokracie
stát, byrokracie
stát
Srovnávací politologie tedy např. zkoumá a porovnává možnost a míru ovlivňování chodu
politiky (z pohledu občanů) u demokratických
a autokratických států. Příkladem může být
míra politických svobod občanů demokratické
Jižní Koreje a totalitní izolované KLDR.
Ilustrační obrázek − pozorovatelé KLDR na hranici s Jižní Koreou.
8
Velmi jednoduše bychom mohli chápat politologii jako nauku o státu.
Oblasti politologie
Politologie se zabývá mnoha oblastmi, proto se dělí do několika disciplín:
• obecná politologie − zabývá se historickým vývojem politologie, vývojem politologických škol a popisuje vztah politologie k jiným vědám;
• politické teorie − jak plyne z názvu, těžištěm zájmu jsou politické teorie, a to jak
v minulosti, tak i v současnosti;
• srovnávací politologie − srovnává fungování různých forem států;
• politické instituce − soustředí se na stát, dělbu moci, ústavu, státní správu a samosprávu;
• mezinárodní vztahy − zkoumá vztahy mezi jednotlivými státy, organizacemi, zabývá se mezinárodním právem a jelikož hrají v současné době mezinárodní organizace stále větší roli ve světovém politickém dění, začíná se tato disciplína vyčleňovat jako samostatný vědní obor.
Jaké otázky si politologové kladli a kladou? Co je zajímá? Co je cílem jejich zkoumání? Politologové sledují činnost těch, kteří se účastní politiky. O činnosti koho
je tedy řeč?
Politiky se účastní nejen poslanci, senátoři či prezident republiky, ale i studenti demonstrující před ministerstvem školství nebo politické strany usilující o získání
moci ve volbách. Někteří politologové se zamýšlejí nad tím, jak by měl fungovat
stát a jeho instituce, jestli by například měli volit prezidenta republiky sami občané, nebo poslanci a senátoři. Jiní popisují jednotlivé politické jevy a další zase před-
Politologie jako věda
POJEM
M
povídají, jak se bude politika vyvíjet, např. jaký dopad by mohlo mít na život občanů ČR vítězství té které politické strany ve volbách.
Zkoumání politologů můžeme tedy rozdělit do tří základních směrů:
1. Normativní politologie − zabývá se tím, jak by společnost a politika měly fungovat, zahrnuje také hodnotové soudy.
2. Deskriptivní (pozitivní) politologie − popisuje politické jevy, politickou praxi,
politické instituce, popisuje tedy politickou realitu takovou, jaká je.
3. Predikativní (prognostická) politologie − snaží se předpovídat, jaká bude politická realita v budoucnu, a současně zkoumá, zda a do jaké míry lze budoucí vývoj ovlivnit.
▸ POLITOLOG
Politolog je osoba, která se profesně věnuje
ě j
zkoumání struktury politického, sociálního
a ekonomického systému společnosti.
politologie = věda
politika = činnost
Definice a vymezení politiky
TI
SOUVISLOSTI
Již několikrát jste mohli narazit na pojem politika, politický. Co to ale politika je?
Tak jako je možné chápat ekonomiku jako ekonomii v praxi, také politiku můžeme chápat jako politologii v praxi. Jak už víte, politologie je věda, kdežto
politika je činnost.
Politika je středem zájmu různých skupin obyvatel daného státu – jak těch, kteří
se jí profesně věnují, tak i jednotlivých občanů.
Definic politiky existuje několik, pro naše potřeby politiku vymezíme takto:
Politika je specifický druh činnosti politických subjektů, jejichž cílem je prostřednictvím vlivu realizovat své zájmy, prosadit své cíle. Nástrojem k prosazení svých cílů a zájmů je politická moc, o jejíž získání usilují různými prostředky.
Co si ale máme představit pod pojmem subjekt politiky? Co znamená vliv v politice? A o jakých různých prostředcích je v definici řeč?
1. Subjekt politiky − např. politická strana, občanské hnutí, zájmová skupina,
p
stát
n
nebo mezinárodní organizace usilující o vliv nebo moc.
SOUVISLOSTI
Subjekt politiky
at“ co nejvíce voličů, aby získala v Poslanecké
Každá politická strana se v předvolební kampani snaží „nalák
é dění.
sněmovně co nejvíce křesel a mohla tak ovlivňovat politick
ická hnutí či obMezi zájmové skupiny můžeme zařadit také např. ekolog
u ekologické iničanská sdružení, která prosazují své zájmy. Např. politiko
u určitého konochran
o
snaha
být
může
tu)
subjek
ého
ciativy (jako politick
ého subpolitick
jako
krétního území, politikou občanského sdružení (také
í neprobydlen
pro
lokality
dané
ení
jektu) může být snaha o neznehodnoc
u.
objekt
o
slovéh
průmy
či
čního
myšlenou výstavbou komer
é scéně (proStát působí jako subjekt politiky např. na mezinárodní politick
politiky).
dářské
hospo
oblasti
v
sazení výsostných zájmů daného státu např.
poukazující na nesrovnalosti, které
jedinec
jako
občan
lad
napřík
−
jedinec
i
Subjektem politiky může být
nastaly v průběhu voleb do zastupitelstva obce.
Kromě subjektu politiky lze hovořit také o objektu politiky, což jsou sociální skupiny, na které se působí.
TI
SOUVISLOSTI
Objekt politiky
Pokud například vláda rozhodne o změně registračních poplatků za vydání
dokladů (např. pasu), pak to má dopad na určitý objekt politiky, kterým je celá
státu. Všech těchto lidí se tedy bude týkat povinnost
skupina občanů daného státu
uhradit nově stanovený poplatek.
V politice je však málokdo (a málokdy) jen subjektem nebo jen objektem, a to proto, že politika je vzájemné působení politických subjektů a objektů.
ry?
Koho se týká politika a do jaké míry?
Profesně je politika předmětem zájmu politologů, mezi jejichž činnost patří například podrobné analýzy postupů politické reprezentace
státu, rozbory postojů politiků apod. Do jaké
míry má ale politika dopad na nás, občany?
Do větší, než si myslíme. V politice se rozhoduje o záležitostech, které se více či méně
dotýkají našeho každodenního života. Na
úrovni města či obce je na politice závislé například rozhodnutí obce zřídit nebo naopak zrušit stanici městské policie či rozhodnutí zastupitelstva obce v investičních akcích. Na úrovni kraje to může být cena jízdného vlakových spojů či slučování škol.
Na úrovni státu může být příkladem zavedení a podoba státních maturit, regulace cen plynu a elektřiny či rozhodnutí
o dostavbě nové
jaderné elektrárny.
Z DĚJIN
Politická moc
Německý sociolog Max
Weber (1864−1920)
uvádí, že jedinci, kteří se
věnují politice, chtějí získat politickou moc.
Weber rozlišuje dvě podoby (podstaty) moci:
• moc, která slouží jako nástroj pro dosažení
cílů
jiných cílů;
• moc, která vychází ze své podstaty, je kategorií sama o sobě a její získání je pro
politika prestiží.
Touhu po získání moci (resp. po možnosti vládnout a „hýbat“ politikou) dokladují mnohé případy z historie (od egyptských faraonů přes imperátory a panovníky dobyvatele až po novodobé
diktátory a politické představitele států).
„Lidé by nikdy nedosáhli toho, co
je možné, kdyby ve světě soustavně
nesahali po tom, co možné není.“
ber
Max Webe
9
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Politologie a její místo v systému věd
TI
SOUVISLOSTI
„Přijdou, či nepřijdou volit?“
Politologie a jiné vědy
Již dlouho je pryč doba, kdy v období budování reálného socialismu u nás přicházelo
k volebním urnám 99,7 % voličů.
Současnost je ve znamení dosti nízkých volebních účastí voličů, zejména při volbách do Parlamentu a do Senátu. U voleb do krajských či
obecních zastupitelstev je účast voličů vyšší.
Například parlamentních voleb v roce 2013
se zúčastnilo 59,48 % voličů,
voličů k urnám nepřišlo 40,52 % občanů.
občanů Voleb do Senátu se
např. v roce 2012 účastnilo v prvním kole
pouze 34,90 % a ve druhém kole dokonce
jen 18,60 % oprávněných voličů.
ANO
NE
Účast
ve volbách
Politická reprezentace státu a jednotlivé politické strany zvláště si tedy právem pokládají
otázku, jak zvýšit volební účast občanů. Souvisí to přirozeně s výsledky voleb, kdy každý
hlas pro stranu (politické seskupení) znamená šanci přiblížit se k výraznějšímu politickému zisku a k účasti v budoucí vládě.
Každá politická strana tedy využívá poznatků sociologie a psychologie, aby si udělala odhad, jak
se občan jako volič během voleb zachová, a jakou je proto třeba použít strategii. Jiné představy o výsledcích voleb bude mít zastánce pravice
a jiné zase levicově zaměřený volič, jinak bude
volit občan s vysokoškolským vzděláním a jinak
středoškolák apod. Politické strany (i v ČR) dokonce využívají pro stanovení správné strategie
volební kampaně i zahraničních poradců.
Pro představitele politiky by však základní
otázkou mělo být, proč tak klesá ochota voličů k volbám vůbec jít...
SOUVISLOSTI
TI
Lobbing
Pojem lobbing pochází z angl. lobby ((předsíň
předsíň,,
v přeneseném slova smyslu zájmová skupina).). Výrazem se označuje snaha o prosazována
ní skupinových zájmů, a to
zejména u státních orgánů a veřejných institucí
(a jejich představitelů),
případně v médiích.
Lobbování může velmi
snadno přerůst v korupční snahy.
snahy Předmětem takového počínání je
zpravidla osobní prospěch či snaha ovlivňovat média (a to jak ze strany ekonomických
subjektů, tak i politiků samotných).
Na tyto praktiky, které zatěžují společnosti
zemí celého světa, poukazuje zejména organizace Transparency International
nal. Z právního
hlediska lobbování nezákonné
není, ovšem korupce již ano.
12
V předešlé podkapitole jsme si definovali politologii jako vědu a vymezili jsme
některé základní pojmy jako subjekt a objekt politiky, vliv (moc) a prostředky, které politika k dosažení vlivu používá.
Politologii jsme si definovali mj. jako interdisciplinární společenskou vědu.
Ke společenským vědám, se kterými se politologie mnohdy prolíná, lze zařadit
především filozofii, sociologii, historii, psychologii, právo a ekonomii.
a) Filozofie. Až do 19. století byla politologie součástí právě této vědy. Ta část
filozofie, který se zabývá výhradně politikou, se nazývá filozofie politiky
a zkoumá například, jakou úlohu plní ve společnosti normy a hodnoty nebo
studuje etické základy státní moci, přičemž vychází z poznatků politologie.
b) Sociologie. Věda o fungování společnosti byla jednou z disciplín, které měly významný vliv na konstituování vědy politické. Odvětví sociologie zabývající se politikou − sociologie politiky − analyzuje chování voličů a politiků, vytváří statistiky či provádí výzkumy veřejného mínění, které je pro politické subjekty často
zpětnou vazbou a zároveň impulzem k jejich dalšímu počínání.
c) Historie. Politický vývoj je těžištěm zájmu mnoha historiků. Jejich poznatky pak
politologie využívá k tomu, aby mohla zpětně potvrzovat své závěry. Abychom totiž pochopili politické změny, ke kterým v minulosti docházelo, je znalost dějin nezbytná. Prakticky vše totiž plyne z historického vývoje.
d) Psychologie. I věda o lidské psychice a lidském chování souvisí s politologií. Specifickým druhem chování totiž je chování lidí ve sféře politiky. Znalosti psychologie pak pomáhají například vysvětlit a odhadnout chování voličů, což se politikům obvykle hodí vědět při předvolebních mítincích, kdy se snaží ovlivnit a někdy i zmanipulovat účastníky (více v kapitole Nátlakové skupiny, str. 47).
e) Ekonomie. Rovněž ekonomické poznatky jsou v politice důležitým faktorem.
Ekonomie a politika se vzájemně ovlivňují. Vysoká nezaměstnanost nebo
zvýšení daní může podnítit občany k nátlaku na politické subjekty s cílem situaci změnit. Hospodářskou krizi nebudou schopni vyřešit sami ekonomové,
je úkolem státu, aby se formou různých opatření snažili dopady takovéto krize zmírnit.
TI
SOUVISLOSTI
Krize ekonomiky, morálky, systému
Řada politologů poukazuje na to, že současné globální problémy světa nejsou způsobeny jen nerozvážným počínáním si na poli ekonomiky a financí (ze strany řady
států i finančních institucí, např. bank či pojišťoven). Jde o mnohem závažnější stav
− o krizi ekonomickou a současně o krizi společnosti, úpadek morálky a hodnot,
politiku
které by ji měly tvořit, a propad důvěry v politiku.
v ruce snažit jak ekonoJe tedy nasnadě, že o obnovu všech těchto společenských součástí se musí ruku
, psychologie a dalsociologie
práva,
oblasti
z
mičtí odborníci, tak i politici ve spolupráci s dalšími odborníky
h.
samotnýc
občanů
přispění
ších oborů. To vše samozřejmě za aktivního
a krátkodobý proces...
Všichni se přitom shodují na tom, že míra pokřivení je tak značná, že to nebude snadný
f) Právní vědy. Oblast práva byla po dlouhou dobu úzce propojena s oblastí politickou a můžeme říct, že je tomu tak i dodnes. Například Ústava ČR je nejvyšším
zákonem státu, tvoří vrchol právního řádu. Mimo jiné stanovuje základní pravidla politických vztahů, vymezuje základní mocenské instituce a vztahy mezi nimi.
Jedno z témat, které spadá na pomezí práva a politologie a je předmětem diskusí
mnoha politologů i občanů, je poslanecká imunita.
Poté, co jsme si vymezili vztah politologie (politické vědy) k jednotlivým společenským vědám, je zřejmé, že nelze jednoznačně vymezit předmět politologie, jelikož v mnoha případech překračuje oblast svých zájmů a dostává se na pomezí jiných věd. Mnohá témata a různé problémy týkající se společnosti prolínají několika vědami současně.
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Z DĚJIN
Egyptské pojetí světa
Starověký Egypt se vyvíjel více než 3 000 let.
Během tohoto období se formovala i jeho
politika, která měla dvě podoby: zahraniční
politika v podobě obchodních vztahů se sousedními zeměmi a expanzivní politika směřující k územním ziskům.
Egyptské pojetí světa bylo spojeno s bohyní
Maat (slovo maat značí ve staroegyptštině
podstatu, univerzální řád světa).
podstatu
světa Tento univerzální řád světa v sobě zakotvoval kromě náboženského pohledu i skutečnosti související s pravdou, harmonií
a správným jednáním.
jednáním
Vidíte, že už zde, v pojmu „správné jednání“, jsou zakotveny zárodky politiky.
politiky Symbolem maat bylo pštrosí pero,
pero které měla na
čelence i stejnojmenná bohyně.
Historický vývoj politického myšlení
Politické myšlení vždy bylo součástí politické praxe. Znalost dějin politického
myšlení nám pomáhá lépe se orientovat nejen v minulosti, ale také v přítomnosti.
Je nutné si uvědomit, že politické myšlení se historicky vyvíjí a vždy vychází z dané
historické situace. V této podkapitole se seznámíte s nejvýznamnějšími událostmi
a mysliteli od starověku až po 20. století.
Politické myšlení ve starověku
Starověk můžeme časově vymezit od vzniku prvních států okolo 4. tisíciletí před
naším letopočtem do 5. století našeho letopočtu.
V období starověk
starověku
ku se p
politické
ollittické m
myšlení
yššlen
ní za
začíná
ačínáá částeč
částečně
čněě vymaňovat ze sféry
mytologie a nábožen
náboženství.
nsttví.
Z doby starověkého Egypta se např. dochovala poučení, jak postupovat v případě povstání, jakým způsobem je možné si vytvářet okruh oddaných lidí, jak se chovat k nadřízeným apod. Z období Babylonské říše je nejvýznamnějším dokumentem
Chammurabiho zákoník, starověká Čína v tomto směru zaznamenala největší rozmach v období od 6. − 2. století př. n. l., které je nazýváno obdobím „sta škol“. K nejznámějším směrům patřilo konfuciánství, taoismus nebo mohismus.
Umění války
Dílo Umění války (Art of War,
Z DĚJIN
Chammurabiho zákoník
Zákoník neobsahuje pouze ujednání právního charakteru, ale řeší i otázky obchodu
a soukromého vlastnictví, rodiny, půjček, násilných činů a postavení jednotlivých spoledesky
čenských vrstev. Měl podobu dioritové desky,
tzv. stély (viz obr. níže), která byla vztyčena
na veřejném místě tak, aby jej měli všichni
na očích a nemohli se vymluvit na to, že neznají znění zákoníku. V současnosti je vystaven v pařížském muzeu Louvre.
Pro ilustraci pár příkladů ze znění některých
článků:
• „Jestliže někdo někoho obvinil a uvrhl naň
podezření z vraždy, avšak neusvědčil jej, bude
ten, kdo ho obvinil, usmrcen.“
• „Jestliže se někdo dopustil loupeže a bude
dopaden, tento člověk bude usmrcen.“
• „Jestliže stavitel postavil někomu dům a neudělal své dílo pevně a zeď spadne, tento stavitel pevně vystaví tuto zeď ze svých vlastních
prostředků.“
• „Jestliže šenkýřka, v jjejímž
j domě
se scházeli zločinci, tyto
to zločince
nezadržela a do palácee
nepřivedla, bude tato
šenkýřka usmrcena.“
• „Jestliže právoplatnýý
občan vyrazil oko příslušníku plnoprávných
občanů, vyrvou mu
oko. Jestliže zlomil
kost plnoprávného
občana, zlomí
mu kost.“
14
Vojevůdce
Sun Tzu
ZAJÍMAVOST
) stvořil proslavený čínský vojevůdce Sun Tzu (544 př. n. l. – 496 př. n. l).
Kromě toho, že dílo pojednává o vojenské taktice a strategii,
přesahuje svými myšlenkami také do společenského a politického života. Je rozčleněno na 13 kapitol (Plán • Příprava války
• Plánování útoku • Bojová situace • Válečná síla • Prázdné
a plné • Válečné střetnutí • Devět proměn • Pohyb vojska • Povaha
krajiny • Devět krajin • Útok ohněm • Užití zvědů). Svým rozsahem a pojetím je považováno za jedinečné nadčasové dílo.
„Jedna spravedlnost je mocnější než tisíc zbraní.“
Sun Tzu, Umění války
Umění války ve vazbě
bambusových desek
Větší pozornost budeme věnovat řeckému politickému myšlení, které se začíná
formovat se vznikem městských států − „polis“. Největší rozmach zaznamenává
v 5. – 4. století př. n. l. Jako první od přírodní problematiky k problematice člověka
a společnosti přecházejí sofisté, kteří se začínají zabývat spravedlivým uspořádáním
obce, významem moci a svobody.
Platón se např. ve svém díle Ústava snaží o konstrukci ideálního státu a hledá odpověď na otázku: „Co je to spravedlnost?“ V Platónově ideálním státě existují tři vrstvy obyvatel. Na vrcholu jsou vládci–filozofové, kteří ztělesňují rozum.
Díky své vzdělanosti a moudrosti vědí, co je dobré pro obec. Druhou vrstvu tvoří strážci, jejichž úkolem je chránit obec, a poslední skupinou jsou výrobci (rolníci a řemeslníci), kteří se starají o zisk a obživu. Uspořádání obce odpovídá uspořádání lidské duše − u vládců převládá rozum, u strážců je to vášeň a statečnost,
u řemeslníků a rolníků žádostivost. Během výchovy se projeví, jaká složka v duši
člověka převažuje. Výchova je pro všechny společná a děti jsou podrobeny několika zkouškám, při kterých jsou postupně vybráni výrobci, pak strážci a nakonec
vládci. Takto vzniklé skupiny jsou pak vychovávány tak, jak to odpovídá jejich
budoucímu určení a způsobu života, který s ním bude spojen. Spravedlnost se
netýká jednotlivých občanů, ale státu jako celku, zájmy celku jsou tedy nadřazeny zájmům jednotlivce. Pouze pokud občané dělají to, k čemu jsou určeni, může
být dosaženo harmonie. Vládcové ani strážci nesmí mít soukromý majetek ani
soukromý život. K plození dětí jsou jim přidělovány ženy tak, aby bylo zaručeno
co nejkvalitnější potomstvo. Výrobci mohou vlastnit majetek, ale jen v omezené
míře tak, aby bylo zřejmé jejich podřízené postavení. Platón kritizuje demokracii
Umění války:
Vojevůdce Sun Tzu:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Umění_války
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sun_Tzu
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Novověk a politika
OSOBNOSTT
Niccolò
Machiavelli
Niccolò Machiavelli (1469–1527)
zastával vlivný post florentského státního
sekretáře a posléze i kancléře. Vynikal
pragmatičností a smyslem pro udržení
vlivu a moci (a to za každou cenu).
Svého času byl dokonce obviněn ze spiknutí a vězněn.
Pokud bychom zmiňovali význačnou osobnost, která zasáhla do vývoje politiky
v období renesance, pak to jistě bude Niccolò Machiavelli.
Niccolò Machiavelli byl italský renesanční politický myslitel, který proslul svým
spisem Vladař, v němž radí budoucímu vladaři, jak získat a udržet si moc ve státě.
Cílem politika má být pevná a trvalá vláda. Obsah jeho díla je nutno chápat v kontextu s tehdejší politickou situací v Itálii. Tato země byla rozdrobena na mnoho malých republik, které spolu neustále bojovaly a byly vystaveny násilným převratům.
Z toho vyplývá touha po silné a bezpečné Itálii, po vytvoření italského národního státu. Machiavelli psal také poezii a dodnes se hraje jeho komedie Mandragora
(hra odráží zkaženost tehdejší italské společnosti a všeobecný úpadek mravů).
Machiavelli byl velmi vzdělaný, pohyboval se v italských politických kruzích, setkal se s mnoha významnými osobnostmi a navštívil také papežský dvůr.
TI
SOUVISLOSTI
aneb účel světí prostředky
Ma
Machiavellismus
M
cíl. Machiavellista je označení pro člověka, který je ochoten těchto cílů dosáhnout pomocí
Tento termín označuje politickou zásadu, podle které je prioritní politický cíl
morální a právní principy. Tato teorie bývá vlastní lidem, kterým nejsou cizí manipulační
přehlíží
přičemž
jakýchkoli prostředků (ve smyslu „účel světí prostředky“),
moc.
svoji
upevnit
snaží
se
pomocí
techniky, s jejichž
Tento termín však vznikl spíše nepřesnou interpretací Machiavelliho díla Vladař, neboť jeho autor nikdy nehovořil o tom, že použité prostředky
mohou být politickým cílem vždy ospravedlněny. Použité prostředky mohou být dle Machiavelliho ospravedlněny pouze obecným prospěchem.
postojem. Uplatňuje se typicky například
achiavellismus je spojován především se striktně účelovým, pragmatickým až cynickým počínáním a postojem.
Machiavellismus
managementu.
právě v politice či v oblasti ekonomie a managementu
• Příklad z oblasti řízení kolektivu: vedoucí pracovník, který se snaží upevnit si svoji pozici tak, že si část pracovníků „nakloní“ na svou stranu
poskytnutím nějaké výhody, nejčastěji finanční v podobě nadstandardně vyšších odměn. Vůbec mu nevadí, že odměny neodpovídají výkonu zaměstnanců, je pro něj prostě důležitější fakt, že budou na jeho straně.
POJEM
M
▸ MACHIAVELLISTA
Člověk snažící se prosazovat postupy vedoucí
d í
k cíli bez ohledu na morální principy.
OSOBNOSTT
Thomas
Hobbes
Thomas Hobbes (1588–1679) byl
anglický filosof, který význačně ovlivnil
zejména politickou filosofii. Věnoval se
také historii, geometrii, fyzice a etice.
Mezi jeho známá díla patří Leviathan,
ve kterém pojednává o podstatě a moci
občanského a církevního státu. Název díla
je odvozen od biblické mořské nestvůry
Leviathana, v románu symbolizujícího
Leviathana
chaos a nepořádek ve společnosti.
OSOBNOSTT
John
Locke
John Locke (1632–1704) byl anglický
filosof. Ve svých myšlenkách hájil
především svobodu a rovnost lidí. Jeho
dílo mělo významný vliv na britské
osvícenství a liberální myšlení.
16
Osvícenství zahrnuje období 17.−18. století a jakožto intelektuální hnutí znamenal obrat ve vývoji evropského myšlení. Objevují se snahy zbavit se závislosti na teologii a od dogmat se myslitelé uchylují k rozumu a lidské přirozenosti.
Duchovní principy tohoto období daly základ dnešnímu pojetí lidských práv
a demokracie. Politické myšlení této doby je reakcí na vznikající kapitalismus.
Stěžejní jsou první koncepce přirozených práv a teorie společenské smlouvy, které se v tomto období objevují.
Thomas Hobbes byl anglický filosof, známý zejména jako zakladatel novověkého pojetí společenské smlouvy. Hobbes vychází z předpokladu, že v přirozeném stavu, kdy ještě neexistovala podřízenost státu, byl člověk člověku vlkem,
sledoval jen své zájmy. Takové sobectví však může vést k válce všech proti všem,
proto lidé uzavírají smlouvu, dohodu o vytvoření státu, který má zabezpečit
mírové soužití svých občanů a zbavit je strachu o fyzické přežití. Občané se musejí vzdát části svých práv ve prospěch neomezeného vládce, který tak získá moc
k tomu, aby mohl prosazovat pravidla pokojného soužití lidí. Stát má právo neomezeně zasahovat do svobod jedince; podle Hobbese má panovník dokonce právo rozhodovat o vyznání svých poddaných s cílem zabránit náboženským konfliktům. Stát má dále za úkol podporovat rozvoj průmyslu, starat se o chudé a dbát
o rovnost všech před zákonem. Jako stoupenec silného státu a pevného řádu
bývá Thomas Hobbes považován za duchovního otce konzervatismu.
John Locke byl anglický filosof, mimo jiné autor díla Dvě pojednání o vládě.
Ve svých politických názorech spojuje myšlenku přirozených práv a teorii společenské smlouvy. Na rozdíl od Hobbese předpokládá, že v přirozeném stavu
jsou si všichni rovni, odmítá tedy možnost války všech proti všem. Lidé vytváří
společenskou smlouvou stát, aby si zajistili svobodu, protože pouze tam, kde
jsou zákony, může být garantována svoboda. Od Hobbese se Locke liší také názorem, že panovník nemá mít neomezenou moc, moc má být limitována zákony, stát má navíc občanům garantovat jejich přirozená práva. Tedy práva, která náleží každému člověku právě proto, že je člověk. Jedná se o právo na život,
svobodu a majetek. Pokud stát svůj závazek neplní a porušuje zákony, stává se
odpor občanů legitimní. Locke klade velký důraz na svobodu vyznání. Pro své
myšlenky bývá John Locke považován za duchovního otce liberalismu.
Thomas Hobbes:
John Locke:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Thomas_Hobbes
http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Locke
Stát
Stát
Po prostudování této kapitoly budete znát:
Co se v kapitole
dozvíte
• pojem stát, jeho charakteristika
• teorie vzniku státu
• jednotlivé typy a formy státu
• rozdíly v uspořádání starověkého, středověkého a moderního státu
Budete pak umět:
• význam státu pro jeho občany
• definovat, co je stát, pojednat
o jeho základních charakteristikách
Druhá kapitola pojednává o základních teoretických poznatcích o státu jakožto politické instituci. Dozvíte se, proč vznikla potřeba uspořádání společnosti do
podoby státu, jaké by stát měl plnit funkce a jak se v průběhu dějin měnila jeho
podoba a principy fungování. Dozvíte se, jaký je rozdíl mezi republikou a monarchií či federací a unií a také kdo je občan a kdo obyvatel státu.
• pojednat o teoriích vzniku státu
Teorie vzniku státu
• pochopit důležitost a význam
státu pro občana, který v něm žije
Státy neexistují od počátků dějin, ale vyvíjely se přirozeně tak, jak se vyvíjela společnost. Lidé žili v počátcích své existence v jiných společenských uskupeních – v rodech, kmenech, klanech. Jednalo se o malá uskupení čítající desítky až stovky osob,
jejichž základem byly příbuzenské vztahy. Společenské vztahy se zakládaly na nepsaných pravidlech, která se přenášela zvykovým právem. Postupně docházelo k rozrůstání těchto pospolitostí, což vedlo k tomu, že osobní a příbuzenské vztahy přestávaly být stmelujícím prvkem těchto útvarů. Začala se projevovat nutnost existence všeobecně závazných pravidel (zákonů), která by byla vynutitelná ze strany formální autority (panovníka). Jen tak může fungovat stále se rozrůstající společenství.
• posoudit a pochopit rozdíl mezi
občanem a obyvatelem státu
Starověký stát
V průběhu dějin se do značné míry měnila podoba fungování států.
První státy jako Egypt či Mezopotámie vznikaly ve 4.−3. tisíciletí př. n. l. Normy
chování jejich obyvatel byly odvozeny většinou ze zvykového práva.
Forum Romanum
ZAJÍMAVOST
Formum Romanum je jednám nejznámějších a nejnavštěvovanějších míst
starověkého Říma. Byl to vlastně pomyslný střed Říma, kde se scházelo jeho obyvatelstvo a kde probíhaly veřejné diskuse. Rovněž zde stála
spousta chrámů. Na místě fóra se původně nacházel močál, který byl pomocí drenážní a kanalizační soustavy odvodněn. Největšího rozmachu doznalo římské fórum za doby panování Julia Caesara
Caesara.. Úpadek fóra byl spjat
s koncem Západořímské říše a s nástupem křesťanství; nakonec mu přispěli i samotní obyvatelé, kteří pustnoucí sutiny původních chrámů rozebírali na stavební kámen.
Mimochodem pojem fórum ve smyslu prostoru pro diskuse je zachován dodnes – např.
na internetových diskusních portálech.
VÍTE, ŽE...?
Nejstarší město světa
území
Osada Catal Hüyük se nachází na
o z největjedn
o
se
á
dnešního Turecka. Jedn
hlejších a nejrozsá
ších archeologických
nalezišť z období mezi
lety 7500 až 5700 př.
n. l. Podle řady odborníků dost možná nejstarší město světa...
Z DĚJIN
Starobabylonská říše
1792 př. n. l.
1750 př. n. l.
Mari
Eufr
at
BBabylon
Kish
is
Ve starověkém Římě plnilo funkci agory fórum.
• pochopit rozdíly mezi historickými
formami státu
r
Tig
Klasické starověké řecké polis (městské státy), např. Athény, bývají považovány za předchůdce moderního státu. Právě Athény jsou pokládány za kolébku filosofie, umění a demokracie. Veřejné prostranství (agora), byla místem, kde se shromažďovali občané polis, aby se účastnili politických diskusí, konaly se zde trhy
a bohoslužby, byla zde vyhlašována rozhodnutí panovníka. Agora byla tedy místem, kde se mohli občané aktivně účastnit
Zbytky starověké ogory v řecké Soluni
politiky. Občané s právem volit byli pouze muži starší třiceti let, ti také mohli rozhodovat o vině či nevině obžalovaných. Práva athénských žen byla velmi omezená,
mnohdy nebyla jejich pozice lepší než pozice otrokyně. O sňatku rozhodovaly rodiny bez nevěsty, ženy neměly žádná politická práva a neměla ani přístup ke vzdělání.
• posoudit jednotlivé typy a formy
státního uspořádání
Larsa
Uruk
Ur
Eridu
Již panovníci Starobabylónské říše se opírali
o úřednický aparát
aparát. Vznikaly první normy
normy, kterými se společnost řídila, byly k dispozici první
právní prvky, jak si vymoci plnění povinností
– např. Chammurabiho zákoník,
zákoník který byl založen především na oblasti zvykového práva. Nástupci krále Chammurabiho (též Chammurapi)
však nebyli schopni právní systém dále rozvíjet, což vedlo k postupnému úpadku celé říše.
Na obrázku vidíte rozmach říše za období Chammurabiho vlády; v levém
rohu pak jeho podobiznu na di19
oritové bustě.
Stát
Z DĚJIN
Dějinný vývoj státnosti na našem území
Polsko
Německo
• Předstupněm státního útvaru na našem území byla Sámova říše (existovala v letech 623−658). Franský kupec Sámo spojil slovanské kmeny z důvodu obrany proti nájezdům Avarů. Tento kmenový svaz zanikl až po smrti Sáma.
říše která byla v letech 833−906 jedním z nejvýznamnějších států
• Skutečně prvním státním útvarem byla Velkomoravská říše,
ve střední Evropě. Rozkládala se na území dnešního Česka, Slovenska a Maďarska. Mezi významné osady (hradiště) patří
na Moravě Mikulčice nebo Staré Město u Uherského Hradiště.
• Za vlády Přemyslovců se utvářelo České království
království, které bylo významnou součástí Svaté říše římské.
římské
• V letech 1526−1918 pak byly české země podřízeny habsburské monarchii.
monarchii
• V roce 1918 vzniká Československá republika jako jeden z nástupnických států Rakousko–Uherska.
• Od 1. ledna 1993 se začíná psát historie samostatné České republiky.
Definice, znaky a funkce moderního státu
Česko
Slovensko
Rakousko
Slovinsko
Maďarsko
Chorvatsko
Přibližná rozloha Sámovy říše
SOUVISLOSTI
TI
Stát jako takový charakterizují určité obecné znaky a stát také plní řadu funkcí.
Jak vznikly některé současné
moderní státy?
Vymezení pojmu „stát“
První moderní státy se začaly formovat
v 16. a 17. století. Jak takový stát vznikne?
• Stát je organizovanou formou lidské společnosti. Stát je instituce.
• Jako první příklad uveďme vznik Československé republiky
republiky. Do roku 1918 jsme byli součástí Habsburské monarchie, neměli jsme tedy
vlastní stát. Rozhodující podíl na vzniku samostatné Československé republiky měl bezesporu T. G. Masaryk
Masaryk, který již v roce 1914 (krátce
po vypuknutí 1. světové války) odešel do exilu,
aby zviditelnil náš národ a přesvědčil politiky
velmocí o oprávněnosti samostatného československého státu. Masaryk působil ve Švýcarsku, Francii, Anglii, Rusku, USA. Ve svých projevech vystupoval proti Habsburkům a prosazoval ideu společného státu Čechů a Slováků. Masaryk si na svou stranu získal amerického prezidenta W. Wilsona
Wilsona, který garantoval vznik samostatného Československa. Dne 28. 10. 1918
vznikl samostatný Československý stát
stát, čímž
došlo poprvé od dob
Velké Moravy ke spojení
Čechů a Slováků v samostatném státě.
T. G. Masaryk byl 14. 11. 1918 zvolen ve své
vlasti prezidentem.
Znaky státu
Mezi typické znaky státu patří následující:
1. Teritorium – každý stát zaujímá určité území, které zahrnuje suchozemský prostor, vnitřní a pobřežní vody, prostor pod nimi a vzdušný prostor nad nimi.
2. Státní moc – moc vládnout, vytvářet zákony a soudit.
3. Obyvatelstvo – všechny osoby, které obývají dané území a spadají pod moc daného státu.
4. Státní suverenita – suverénní (svrchované) státy jsou nezávislé na moci jiného
státu. V mezinárodním prostředí vystupují samy za sebe, vstupují do vztahů s jinými státy − uzavírají mezinárodní smlouvy, vstupují do mezinárodních organizací. Každý stát rozhoduje o svých záležitostech samostatně.
Každý stát disponuje ve vztahu ke svému obyvatelstvu mocí. Jedná se o hierarchicky uspořádané státní orgány, které jako celek nazýváme mocenský aparát.
Každý stát potřebuje ke svému fungování donucovací prostředky, prostřednictvím kterých svou moc vykonává.
• V demokratických státech však bývají upřednostňovány nenásilné prostředky
vynucující dodržování zákonů.
• Totalitní společnosti využívají (kromě zákonů a propagandy) často i represivních
prvků k zajištění své vládnoucí moci.
ÉDIÍ
Z MÉDIÍ
Jak chutná moc
ky a úvahy
Slovenský spisovatel Ladislav Mňačko v tomto románu popisuje vzpomín
avzpomínkazabývá
přítele
svého
pohřbu
při
se
Ten
ústřední postavy, fotografa Franka.
ě ztrápostupn
však
Dotyčný
války.
světové
II.
za
činnost
ou
odbojov
ou
mi na společn
áře. Titul
cí charakter a morální kredit při zastávání funkcí komunistického funkcion
dennomoci
tické
komunis
atelé
vykonav
věrně nastiňuje mocenské praktiky, které
z toho,,
strach
neustálý
a
st
zbabělo
jejich
i
uje
poodhal
však
denně využívali; zároveň
že by mohli o svoji moc přijít... Doporučujeme k přečtení.
Zákony jsou závazné pro všechny, kteří se zdržují na území daného státu.
• Moderní stát Izrael vznikl na základě plánu OSN na rozdělení Palestiny v roce 1948;
1948
do této doby Židé svůj vlastní stát neměli. Na
konci 19. století se začal konstituovat sionismus, (nacionalismus židovského národa), jemus
hož nosnou myšlenkou bylo právě vytvoření samostatného státu.
státu Nově vzniklý stát Izrael byl
ihned uznán Spojenými státy, následovaly další země, mezi nimi také ČSR. Arabské státyy
jej uznat odmítly a vyhlásily mu válku – následovalo
mnoho dalších ozbrojených
konfliktů
iktů, ve kterých Izrael
svou existenci uhájil. V prvních letech existence židovského státu Izrael došlo k masivní imigraci těch
Židů, kteří přežili holocaust, a také těch, kteří byli vyhnáni z arabských zemí. Palestina (jakožto arabský stát) usilovala o stát na stejném
území, spor vedly tyto dvě země také o město
Jeruzalém, které má velký náboženský význam
Jeruzalém
jak pro Židy, tak pro muslimy a křesťany. V současné době jsou vztahy
stále napjaté a je těžké před21
povědět další vývoj.
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
VÍTE, ŽE...??
Lorem Ipsum
z některých autonomních území
Postřehy
Grónsko:
• Je to největší ostrov světa.
• Geograficky patří k Severní Americe,
z historického, politického a ekonomického
pohledu ovšem přináleží k Evropě.
• 85 % Grónska pokrývá oblast trvalého ledu
(ledovec o tloušťce až 3 000 m).
• V roce 1982 obyvatelé Grónska v referendu
rozhodli, že Grónsko nebude přímou součástí EU, je tedy jen zámořským územím
Evropy. Paradoxně ovšem jeho obyvatelé
zůstávají díky svému dánskému občanství i nadále občany EU.
• Moře obklopující Grónsko je velmi bohaté
na faunu, mimo jiné se zde vyskytuje několik druhů chráněných velryb.
Některá současná území spadají pod správu jiného státu, většinou jsou ale do
značné míry samostatná. Jedná se o tzv. autonomní území. Rozhodnutí v oblasti
bezpečnostní a zahraniční politiky si zpravidla nárokuje země, pod jejíž správu dané
území spadá. Mezi závislá území patří již zmíněné Grónsko (Dánsko), Hongkong
(Čína), Falklandy (Spojené království Velké Británie a Severního Irska) aj.
Poměrně často se hovoří o omezení státní suverenity při vstupu do větších společenství států, např. do Evropské unie (platí to tedy například i pro Českou republiku).
Do určité míry tomu tak opravdu je, protože např. právní normy EU jsou nadřazeny
zákonům a normám jednotlivých členských států, mnohé kompetence státu se přesouvají na orgány EU a dochází k integraci ve stále více oblastech. Suverenity se tedy
částečně musely vzdát všechny členské země, a to ve prospěch nadstátní suverenity
Evropské unie.
Suverenita lidu
Co je suverenita státu, již víme, ale co vyjadřuje pojem suverenita lidu?
Jedná se o demokratickou zásadu, podle níž je zdrojem veškeré státní moc lid.
Právě občané rozhodují ve volbách o tom, kdo je bude zastupovat a řešit za ně záležitosti týkající se fungování státu a společnosti. Suverénem je tedy lid, nikoli panovník, jehož vůle se stává zákonem a jehož moc není nijak omezena.
Princip suverenity lidu je zakotven i v Ústavě ČR.
SOUVISLOSTI
Grónsko
Hongkong:
• Jde autonomní o oblast, která spadá pod
správu Čínské lidové republiky.
• Od roku 1842 patřil Velké Británii.
Ta jej měla (společně s přiléhajícími oblastmi) pronajatý od čínské vlády na celkovou dobu 99 let. Britský pronájem
skončil v roce 1997.
• Název Hongkong znamená v překladu
„voňavý přístav“.
• Hongkong je velmi významným obchodním a námořním centrem.
• Co se týče správy Hongkongu, jedná se
o „zvláštní administrativní zónou Čínské
republiky“. Čína se zavázala, že po
lidové republiky“
převzetí od Velké Británie (v roce 1997)
zachová po dobu 50 let (až do roku 2047)
beze změny ekonomický systém, tedy tržní
systém a životní styl země).
• Úředním jazykem Hongkongu je kantonština
a angličtina. Hlášení na veřejných místech
je vysíláno v kantonštině, angličtině
a čínštině.
Zakotvení suverenity lidu v Ústavě ČR
Čl. 2:
1. Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné
a soudní.
oc přímo.
2. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc
p padech
3. Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech,
mezích a způsoby, které stanoví zákon.
4. Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno,
a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Typy států a forma vlády
Jistě víte, že každý stát je něčím specifický a funguje na jiných principech. Tím
teď nemáme na mysli to, že každý stát zaujímá jinou rozlohu a má jiný počet obyvatel. Jde o to, že v čele některých států je prezident, u jiných států je to král či královna. Některé státy jsou jednotné, jiné jsou součástí federace. V některých státech žijí
lidé svobodněji než v jiných. Všichni určitě vnímáme značné rozdíly mezi Českou
republikou a Spojeným královstvím nebo mezi USA a Severní Koreou.
Typy států
Abychom byli schopni tyto rozdíly definovat, vymezíme jednotlivé typy států
a formy vlády. V rámci klasifikace států se používá celá řada pojmů jako typ státu,
forma státu, forma vlády, politický režim, členění státu apod.
Můžeme tedy státy třídit např. podle následujících kritérií:
1. Kritérium − HLAVA STÁTU:
A) Republika (z lat. res publica − věc veřejná) je stát, jehož představitel, většinou prezident, je volen na určité, časově omezené volební období. Prezident může být volen přímo občany, nebo nepřímo parlamentem.
Hongkong
24
Např. ve Spojených státech amerických je prezident volen přímo, je zároveň hlavou vlády, kterou vytváří a která je mu odpovědná. Vláda je oddělena od parlamentu. Jedná se pak o tzv. prezidentskou republiku.
Grónsko:
Hongkong:
Falklandské ostrovy:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Grónsko
http://en.wikipedia.org/wiki/Hong_Kong
http://cs.wikipedia.org/wiki/Falklandy
Ústava ČR / Dělba moci / Lidská práva
Ústava ČR / dělba moci / lidská práva
Po prostudování této kapitoly budete znát:
• pojem ústava a rozdíly mezi jednotlivými typy tohoto dokumentu
Co se v kapitole
dozvíte
• vývoj ústavního systému českého státu (ČSR, ČSSR, ČSFR, ČR)
• princip dělby moci ve státě a jeho smysl
• význam lidskoprávních dokumentů pro občany demokratických států
Budete pak umět:
• příklady porušování lidských práv ve světě
• pojednat o významu a poslání
ústavy
Tato kapitola vás seznámí s ústavou, základním zákonem státu. Seznámíte se
s ústavním vývojem českého státu a podrobněji pak se současnou Ústavou ČR
a Listinou základních práv a svobod. Dále se dozvíte, jak je v našem státě rozdělena moc a kým, na jakých principech a za jakých podmínek lze schválit zákon.
• vymezit vývoj ústavního systému
našeho státu, pochopit základní
rozdíly mezi jeho vývojovými
etapami
Vývoj našeho ústavního systému
• pochopit, proč se moc ve státě dělí
mezi jeho jednotlivé mocenské
struktury
Ústava (konstituce) je základní zákon státu, který stojí na vrcholu hierarchie
právních norem.
Určuje charakteristiku státu, státoprávní uspořádání, státní symboly, stanovuje základní pravidla politických vztahů, vymezuje základní mocenské instituce,
jejich kompetence a vztahy mezi nimi. Jelikož je nedílnou součástí Ústavy ČR
také Listina základních práv a svobod, můžeme tvrdit, že je ústavně zakotveno
také postavení občanů ve státě, tedy jejich práva a povinnosti.
Pojmy z oblasti ústavního práva
Většina států má ústavu psanou, naopak nepsanou ústavu má Velká Británie.
Britská nepsaná ústava se opírá o historický vývoj a ústavní zvyklosti.
• poznáte a budete schopni si
uvědomit význam lidskoprávních
dokumentů pro existenci člověka
ve společnosti
POJEM
M
▸ RIGIDNÍ x FLEXIBILNÍ
Oba pojmy pocházejí z latiny:
rigidus = tuhý, nepoddajný, neohebný;
neohebný
flexibilis = nestálý, pružný, ohebný, přizpůsobivý.
přizpůsobivý
Dále se můžeme setkat s pojmem oktrojovaná (vnucená) ústava − jde o typ ústavy, která nebyla přijata parlamentem, ale byla vydána pouze z rozhodnutí panovníka.
Rigidní ústava se vyznačuje tím, že její změna není tak „snadná“ jako změna běžného zákona. Většinou je k odsouhlasení její změny zapotřebí větší počet hlasů zákonodárců (např. Ústava ČR). Větším počtem hlasů se v českém ústavním řádu myslí
tzv. kvalifikovaná většina, která představuje 3/5 hlasů poslanců a senátorů.
Protikladem rigidní ústavy je ústava flexibilní, jejíž změny nejsou nijak ztíženy
oproti přijímání běžných zákonů.
Vznik ústav ve světě a jejich vliv na formování naší ústavnosti
Vznik prvních ústav spadá do období konce 18. století, kdy postupně zanikají absolutní monarchie a začíná vznikat parlamentarismus.
Právě v tomto období vznikají ústavy USA a Francie, které do značné míry ovlivnily vznik konstitucí jiných států. Pro české země byl významný revoluční rok 1848,
kdy se objevují požadavky na zavedení ústavnosti. Počátek českého ústavního vývoje spadá do druhé poloviny 19. století, tedy do období habsburské monarchie.
My se ovšem zaměříme na ústavy, které byly vydány až po 28. 10. 1918, kdy bylo
vyhlášeno samostatné Československo.
Československé ústavy
Dne 13. listopadu 1918 byla Národním výborem schválena Prozatímní ústava.
Jednalo se o první ústavu Československé republiky, která platila necelé dva roky.
Dne 29. února 1920 byla československým Národním shromážděním schválena ústavní listina Československé republiky, která rušila Prozatímní ústavu.
Ústava byla výrazem demokratického zřízení Československé republiky a platila až do roku 1948, přičemž v období německé okupace byla tradice konstitucionalismu přerušena.
Z DĚJIN
Počátky ústavnosti u nás
V českých zemích se snahy o zavedení ústavnosti objevují v souvislosti s revo1848. V tehdejší době bylo
lučním rokem 1848
naše území součástí Rakouského císařství
monarchie Bylo to za
(v rámci habsburské monarchie).
období panování císaře Ferdinanda I. Dobrotivého, kterého revoluční události donutily
tivého
k významným ústupkům.
Byla vydána Dubnová
ústava, první v historii
ústava
rakouské monarchie.
Nesplnila však očekávání a Ferdinand I. byl ještě během roku 1848 vystřídán císařem Františkem Josefem I. (viz obr.).
Právě František Josef I. v roce 1860 otevřel tzv. Říjnovým diplomem cestu k reformonarchii
mě Rakouska v konstituční monarchii.
POJEM
M
▸ ÚSTAVNOST
čí
Ústavnost (neboli konstitucionalismus)) značí
vládu lidu prostřednictvím demokratické ústavy.
31
Ústava ČR / Dělba moci / Lidská práva
Rok 1989 byl významným mezníkem. Došlo k pádu komunistického režimu
a k opětovnému nastolení demokracie. Tyto politické, společenské a hospodářské změny si žádaly také novelizaci ústavy. Byly schváleny změny ústavního
zákona (bylo vypuštěno ustanovení o vedoucí úloze KSČ), dále došlo (od data
23. 4. 1990) ke změně názvu republiky na Česká a Slovenská Federativní
Republika a bylo zrušeno plánované hospodářství.
Česká a Slovenská Federativní Republika trvala do roku 1993.
Československo a Česká republika − ústavní souvislosti
Konec I. světové války
Doznívající světová
hospodářská krize
II. světová válka
Vznik samostatného
Československa
Mnichovská dohoda
Okupace
nacistickým Německem
1918−1938
1938−1939
1939−1945
Protektorát
Čechy a Morava
Československo
tzv. první republika
Prozatímní ústava
z 13. 11. 1918
Únorová ústava
z 29. 2. 1920
Česko-Slovenská
republika
tzv. druhá republika
území pod správou Německa
Slovenská
republika
Co byla „pomlčková“ válka?
Po listopadu 1989, kdy došlo ke změně režimu, bylo nutné změnit název Československa, jelikož jsme již nebyli socialistickou
zemí.
Dne 29. března 1990 byl odhlasován nárepublika.
zev Československá federativní republika.
S tímto názvem společného státu Čechů
a Slováků se právě Slováci nedokázali ztotožnit, označení „československý“ pro ně
národů.
neznamenalo výraz partnerství obou národů
„Skrátka ide tu o to, aby bola určitá ochota zo strany českých poslancov upraviť to
slovo „československý“, ktoré pre Slovákov
vždy zaváňa čechoslovakizmom a v ktorom
sa cítia nie ako partneri, ale ako prídavok
k národu českému...“ vyjádřil tehdy podstatu
problému ve stručnosti slovenský poslanec
Jozef Kučerák.
samostatný slovenský stát
Konec II. světové války
Období socialistického
Československa
První poválečné roky
Federativní stát
Obnova demokracie
v Československu
1945−1948
1948−1989
1989−1992
Československo
tzv. třetí republika
TI
SOUVISLOSTI
Pád totalitního režimu
Československá
republika
Česká a Slovenská
Federativní Republika
(1948–1960)
deklarována jako lidově
demokratická republika
Ústava 9. května
z 9. 5. 1948
(1990–1992)
Federace,
jejíž součástí byla:
Česká republika
a Slovenská republika
Ústavní zákon – změna
názvu republiky
1989 a 1990
Československá
socialistická
republika
(1960 - 1990)
Od roku 1969 federace,
jejíž součástí byla:
Česká socialistická republika
a Slovenská socialistická republika
Socialistická ústava
z 11. 7. 1960
31. 12. 1992
Rozdělení společného
státu, zánik federace
„—“
V dubnu 1990 tedy poslanci odhlasovali
nový název − Česká a Slovenská Federativní
Republika.. Tento název byl v rozporu s praRepublika
vidly pravopisu, podle kterých se „Slovenská“
mělo psát s malým písmenem, v kontextu napjatých vztahů mezi Čechy a Slováky se však
dalo předpokládat, že pravopis půjde stranou.
I přesto ale řada rozporů (podstatnějších
„–“) přetrvala a dne 31. 12. 1992 došlo
než „–“
k rozpadu federace. Od 1. ledna roku 1993
na politické mapě působí dva nové samostatné státy.
Na následujícím obrázku vidíte představitele obou jednajících stran – vlevo Vladimír
Mečiar za stranu slovenskou, vpravo Václav
Klaus za stranu českou (snímek z roku 1992
ze společných jednání týkajících se rozdělení společného státu).
od 1. 1. 1993
SR
TASR
t : TA
to:
ffoto
rojj fo
Z ro
Zd
Česká republika
Ústava České republiky
z 1. 1. 1993
Společný stát Čechů a Slováků existoval (s výjimkou období Protektorátu
Čechy a Morava) více než 74 let.
Česká a Slovenská Federativní Republika:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Česká_a_Slovenská_Federativní_Republika
Ústavní zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky:
http://cs.wikisource.org/wiki/Ústavní_zákon_o_zániku_České_a_Slovenské_Federativní_Republiky
POJEM
M
▸ FEDERACE
Jde o typ státního zřízení – složený stát,
tát který
kt ý
se skládá z více států (členů) federace.
33
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
SOUVISLOSTI
Z DĚJIN
Prezidenti našeho státu
Tomáš Garrigue
Masaryk
1 prezident
Československé republiky
V úřadu prezidenta:
14. 11. 1918 – 14. 12. 1935
Edvard Beneš
2 prezident ČSR
V úřadu prezidenta:
18. 12. 1935 – 5. 10. 1938
28. 10. 1945 – 7. 6. 1948
Emil Hácha
3 prezident ČSR a Protektorátu
Čechy a Morava
V úřadu prezidenta:
30. 11. 1938 – 9. 5. 1945
Klement Gottwald
4 prezident
Československé republiky
V úřadu prezidenta:
14. 6. 1948 – 14. 3. 1953
Antonín Zápotocký
5 prezident
Československé republiky
V úřadu prezidenta:
21. 3. 1953 – 13. 11. 1957
Antonín Novotný
6 prezident Československé
socialistické republiky
V úřadu prezidenta:
19. 11. 1957 – 28. 3. 1968
Ludvík Svoboda
7 prezident Československé
SSídlo
d o vlády
ád ČR
Vláda ČR sídlí i zasedá v budově Strakovy akademie v Praze na Malé
aléé
Straně (viz připojený obrázek). 
Budova byla postavena koncem 19. století a původně sloužila jako škola
kola
a kolej pro ubytování nemajetných studentů české šlechty.
Tehdejší studenti se ve Strakově akademii vyučovali i takové předměty,
které se na veřejných školách neučily vůbec (či jen okrajově). Namátkově mezi ně patřilo například kreslení, hudba a zpěv, šerm či jízda na koni.
V období I. světové války byla ve Strakově akademii zřízena (pod patronací Červeného kříže) nemocnice
nemocnice. Po vzniku samostatného Československa
již byla budova využívána pro potřeby úřednické činnosti a po II. světové válce (od 15. 5. 1945)
5)
slouží její prostory až dodnes vládním účelům.
účelům
Prezident republiky je hlavou státu a je volen na společné schůzi obou komor Parlamentu na dobu pěti let, nanejvýš dvakrát za sebou. Volební období prezidenta republiky začíná v den složení slibu. Podle schváleného návrhu vlády ČR (nejprve jej v prosinci 2011 schválil Parlament ČR, v únoru 2012
i Senát ČR) budou prezidenti republiky voleni tzv. přímou volbou. Prezident ČR nemá rozsáhlé pravomoci, má spíš reprezentativní funkci – především zastupuje stát navenek, dále podepisuje zákony, je vrchním velitelem
ozbrojených sil, propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, má právo udělit
amnestii (což dělá většinou po nástupu do úřadu), jmenuje soudce, jmenuje a odvolává předsedu a členy vlády, přijímá jejich demisi, může rozpustit Poslaneckou sněmovnu aj. Prezident republiky může být před Ústavním
soudem na základě žaloby Senátu stíhán pouze za velezradu. Za přestupky
a trestné činy prezidenta republiky trestně stíhat nelze.
• Hlava čtvrtá − zaručuje nezávislost soudní moci, která je tvořena Ústavním
soudem (se sídlem v Brně), Nejvyšším správním soudem (Brno), Nejvyšším soudem (Brno), vrchními soudy (Praha, Olomouc), krajskými a okresními soudy.
Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni prezidentem republiky se souhlasem Senátu na dobu deseti let. Soudcem Ústavního soudu se může
stát bezúhonný občan volitelný do Senátu, který má vysokoškolské právnické
vzdělání a minimálně deset let vykonával právnické povolání. Bez souhlasu
Senátu nelze soudce Ústavního soudu trestně stíhat.
socialistické republiky
V úřadu prezidenta:
30. 3. 1968 – 28. 5. 1975
Gustáv Husák
8 prezident Československé
socialistické republiky
V úřadu prezidenta:
1975 – 1989
• Hlava pátá − stanovuje funkce Nejvyššího kontrolního úřadu, mezi které patří
především kontrola hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Na návrh Poslanecké sněmovny jmenuje prezident republiky jeho prezidenta
a viceprezidenta.
• Hlava šestá − stanovuje funkce České národní banky, mezi jejíž hlavní úkoly
patří zajištění cenové stability, vydávání bankovek a mincí, stanovení pravidel
provádění
p
platebního styku, dohled na činnost ostatních bank.
Václav Havel
SOUVISLOSTI
9 prezident
České a Slovenské
Federativní Republiky
Nezávislost
e á s o a autorita České národní banky
V úřadu prezidenta:
29. 12. 1989 – 20. 7. 1992
Centrální banky jsou institucemi, které jsou zcela nezávislé na vládě i parlamentu daného státu, nejinak tomu je i v ČR. Českou centrální bankou je Česká národní banka
banka, která je řízena bankovní radou včele s guvernérem
guvernérem. Všechny členy bankovní rady ČNB jmenuje přímo prezident republiky, a to na šestileté funkční období.
Česká národní banka má v bankovní soustavě formální, ale především neformální autoritu.
autoritu
I když řadu pokynů vydává pouze ve formě doporučení, jsou respektována.
respektována
Na obrázku vidíte sídlo ČNB v Praze. 
1 prezident České republiky
V úřadu prezidenta: 2. 2. 1993 – 2.2.2003
Václav Klaus
2 prezident
České republiky
V úřadu prezidenta:
7. 3. 2003 – 7. 3. 2013
Miloš Zeman
3 prezident
České republiky
V úřadu prezidenta:
od 8. 3. 2013
36
á spravo• Hlava sedmá − vymezuje územní samosprávné celky, které mají právo
vat určité záležitosti samostatně, bez zásahu státu, pokud nejednají v rozporu se
zákonem. Nižšími územními samosprávnými celky jsou obce, vyššími pak kraje.
Česká národní banka:
http://www.cnb.cz/ , http://cs.wikipedia.org/wiki/ČNB
Nejvyšší kontrolní úřad:
http://www.nku.cz/ , http://cs.wikipedia.org/wiki/NKÚ
Oficiální stránky prezidenta ČR:
http://www.hrad.cz/cs/
Ústava ČR / Dělba moci / Lidská práva
• Hlava osmá − obsahuje přechodná a závěrečná ustanovení související s transformací České národní rady v Poslaneckou sněmovnu a jejími kompetencemi do
doby zvolení Senátu.
Symboly české státnosti
Státní symboly jsou určitá znamení, která stát přijal jako oficiální vyjádření
své totožnosti a svrchovanosti.
Mají nejčastěji grafickou či hudební podobu a obvykle vycházejí z historických
souvislostí, tradic či dřívějších národních symbolů. Mezi symboly, které souvisejí s tradicí české státnosti, můžeme zmínit především korunovační klenoty, z nichž
nejstarší je Svatováclavská koruna, kterou nechal vyhotovit v roce 1346 Karel IV.
Národním stromem je lípa.
Samotné státní symboly jsou přesně vymezeny a zakotveny v ústavě státu.
V následujícím přehledu můžete vidět všechny naše oficiální státní symboly.
Státní symboly České republiky
1. Velký státní znak
2. Malý státní znak
3. Státní barvy
(trikolóra)
TI
SOUVISLOSTI
Historické symboly české státnostii
H
Pokud byste si chtěli vybavit, jaký historický symbol charakterizuje český stát, možná
byste si vzpomněli na korunovační klenoty.
Zejména Svatováclavská koruna je velmi významným historickým národním
symbolem českého
státu a spolu s ostatními korunovačními
žezlo patří k nakrálovské jablko a žezlo)
klenoty (královské
pokladu
šemu národnímu pokladu.
Koneckonců stylizovanou podobu královské
koruny naleznete i na oficiálních státních symbolech − na hlavě lva na státních znacích.
Originály korunovačních klenotů jsou uloženy
v katedrále sv. Víta. Vystavovány jsou obvykle
jen u příležitosti volby prezidenta. Výstava korunovačních klenotů se vždy setkává s velkým
zájmem veřejnosti (snímek z roku 2008).
4. Státní vlajka
TI
SOUVISLOSTI
5. Vlajka (standarta)
prezidenta republiky
6. Státní pečeť
7. Státní hymna
PPůvod státní hymny
„Kde domov můj“ je píseň z divadelní hry
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka. Autorem hry je Josef Kajetán Tyl a hudka
Škroup
bu složil František Škroup.
VÍTE, ŽE...??
Pojmy vlajka a prapor
Víte, že je rozdíl mezi pojmem vlajka a prapor? Prapor je napevno a natrvalo připevněn ke stožáru, kdežto vlajka se přichycuje ke stožáru pomocí lanka – často se slavnostně vytahuje a po odeznění význačné
události (např. státního svátku) se ze stožáru snímá.
Dělba moci
Jedním z nejvýznamnějších demokratických principů politického uspořádání je
dělba moci do tří složek, která má zamezit zneužití státní moci.
Jako první představil svou koncepci v 17. století anglický filosof John Locke, který navrhl rozdělit státní moc na složku zákonodárnou a výkonnou. Tuto teorii
dále rozpracoval v 18. století osvícenský myslitel Charles Louis de Montesquieu,
který přidal moc soudní. Tento systém oddělení jednotlivých složek moci se také
označuje jako „systém brzd a protivah“. Splynutí všech tří složek moci v rukou jedné osoby nebo malé skupiny osob by totiž znamenalo konec demokracie a nastolení autokracie.
Státní symboly České republiky: http://cs.wikipedia.org/wiki/Státní_symboly_České_republiky
Dělba moci:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dělba_moci
Josef Kajetán Tyl
František Škroup
Původ státní vlajky
Vznik naší vlajky historicky spadá do období vzniku samostatného Československa.
Ke konci roku 1918 byla sestavena odborná komise, která nakonec vybrala návrh
Kursy
Jaroslava Kursy.
Původně to tedy byla
společná vlajka Čechů i Slováků. Od
rozdělení federace v roce 1992 používá Slovenská republika svoji vlastní vlajku, Česká republika si ponechala původní „československou“ podobu státní vlajky.
Nutno říci, že řada Slováků se s československou vlajkou velmi sžila a považuje
ji pocitově i nadále za vlastní.
37
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Z DĚJIN
Lidská práva v dějinách
• Pojem „lidská práva“ lze vysledovat v listině Magna charta libertatum (neboli Velká listina práv a svobod). Tento právní dokument s podpisem anglického krále Jana Bezzemka formálně omezovala některé panovníkovy pravomoci a vyžadovala po něm, aby i on sám se řídil zákony.
Listina obsahovala ustanovení, podle kterého
musel být panovník ztotožněn s tím, že i jeho
rozhodování bude omezeno zákonem.
Magna charta sice v podstatě pravomoci panovníka nikterak neomezovala, sloužila však
šlechtě jako pojistka proti zlovůli panovníka.
Její větší význam ovšem spočívá v tom, že
z historického pohledu je to první význačnější dokument, ovlivňující formování práva jako
takového.
takového
Na obrázcích vidíte část listiny Magna charta
a krále Jana, který ji podepisuje.
Lidská práva
Lidská práva jsou důležité civilizační hodnoty, které vyplývají z faktu, že se člověk
narodil jako svobodná bytost.
Lidská práva představují souhrn základních potřeb člověka, bez nichž by lidé
nemohli žít důstojným životem.
V průběhu dějin usilovali lidé o dodržování lidských práv, ať už to byla nevolnická povstání v období středověku, nebo úsilí reformátorů za nápravu církve
a svobodu vyznání z 15. a 16. století. Důležitým mezníkem byla Velká francouzská revoluce na konci 18. století, která znamenala krok od absolutismu k občanství – dochází k uznání člověka jako občana.
Významné lidskoprávní dokumenty a oficiální instituce
Mezi důležité lidskoprávní dokumenty patří Deklarace práv člověka a občana,
která byla vydána 26. 8. 1789 francouzským Ústavodárným shromážděním. Tento
dokument deklaruje rovnost občanů, právo na svobodu, vlastnictví, odpor proti
útlaku aj. a byl vzorem pro ustavení pozdějších dokumentů garantující lidská práva,
která jsou platná v současných demokratických státech.
Deklarace práv člověka a občana
ZAJÍMAVOST
Vznik francouzské Deklarace práv člověka a občana
v revolučním roce 1789 měl skutečně dalekosáhlý význam.
ústavy.
Byla to i předzvěst první francouzské ústavy
občana. PosuďDeklarace obsahovala 17 bodů práv člověka a občana.
te sami jejich význam:
Vznik francouzské Deklarace práv člověka a občana
v revolučním roce 1789 měl skutečně dalekosáhlý význam.
ústavy.
Byla to i předzvěst první francouzské ústavy
občana. Posuďa občana.
člověka
práv
bodů
17
Deklarace obsahovala
te sami na několika z nich jejich význam a nadčasovost:
• Význačný posun v problematice lidských
práv přineslo 18. století a osvícenské hnutí.
hnutí
V této době například vznikly tak zásadní dokumenty, jako byla americká Deklarace
nezávislosti (z roku 1776) či francouzská
Deklarace práv člověka a občana
(z roku 1789).
Osvícenství se postupně stalo životním postojem. Zasáhlo vědu, ekojem
nomii i umění, promítalo se do filosofických
názorů a politiky. Plošně  SSko
ko
konom
kkýý eeko
tský
tsk
kots
ko
zasáhlo celou západní osvíceenské
bdobí
obdo
k ho obd
Evropu; člověk jako jet
mith
Adam Smi
Ad
dinec se začal více zajímat o vědu a pokrok,
začal se zapojovat do
veřejného života a politiky. Ve svém důsledku
to vedlo až k Velké francouzské revoluci.
revoluci
soff
oso
filosof
eckýý fifilo
ěmec
Němec
N
• Přesto, že lidská prán eell KKaaannt
aanue
manuel
man
mm
Im
Im
va byla zakotvena
v těchto dokumentech, jejich uznávání a prosazování v běžném životě se nestalo ihned
samozřejmostí. V USA, po ukončení války Sesamozřejmostí
veru proti Jihu, sice bylo zrušeno otroctví
otroctví,
avšak uznání rovnosti práv pro bělochů a černošského obyvatelstva se potýkalo s mnoha
problémy. Velmi známou osobností bojující za
problémy
práva černošského obyvatelstva
ve dvacátém století byl Martin
40
Luther King
King.
1. Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek.
2. Účelem každého politického společenství je zachování přirozených a nezadatelných práv člověka. Tato práva jsou: svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku.
4. Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv každého člověka nemá jiných mezí než ty, které zajišťují ostatním členům společnosti užívání týchž práv. Tyto meze mohou být
ustanoveny pouze zákonem.
 Deklarace práv a svobod člověka,
Museum Carnavalet, Paříž, Francie
5. Zákon má právo zakazovat pouze činy škodlivé společnosti. Nikomu nemůže být bráněno v tom, co není
zakázáno zákonem, a nikdo nemůže být nucen činit něco, co zákon nenařizuje.
7. Každý člověk může být obžalován, zatčen nebo uvězněn pouze v případech stanovených zákonem
a pouze způsoby, které zákon předepisuje. Ti, kteří vyžadují, vyhotovují, vykonávají nebo dávají vykonávat svévolné příkazy, mají být potrestáni; ale každý občan předvolaný nebo vzatý do vazby na základě
zákona musí okamžitě poslechnout, jinak se stává vinným pro odpor.
9. Každý člověk je pokládán za nevinného až do té doby, kdy je prokázána jeho vina;
jestliže se pokládá za nezbytné zatknout jej, každá přísnost, která by nebyla nutná
k zajištění jeho osoby, má být přísně potlačena.
11. Svobodné sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejdrahocennějších práv člověka, každý občan může tedy svobodně mluvit, psát, tisknout, jest se mu však
zodpovídat za zneužívání této svobody v případech zákonem stanovených.
14. Všichni občané mají právo určit sami nebo prostřednictvím svých zástupců potřebnost veřejných daní, svobodně k nim dát souhlas, kontrolovat jejich používání,
určit jejich kvótu, základ, způsob jejich vybírání a dobu jejich trvání.
...
Deklarace práv člověka a občana:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Deklarace_práv_člověka_a_občana
Ústava ČR / Dělba moci / Lidská práva
Ze států, ve kterých dochází velmi často k porušování lidských práv, jsou na tom
nejhůře země s totalitními komunistickými režimy (zejména Severní Korea, tedy
Korejská lidově demokratická republika), Čína a Kuba, ale také například Bělorusko. Obdobně pak i některé diktátorské režimy či vojenské junty [chunty], které panují či působily v některých afrických (Somálsko, Súdán, Libye, Zimbabwe)
nebo asijských zemích (např. Myanmar, dřívější Barma). Tyto země lidská práva buďto ignorují, či vyloženě potlačují (věznění politických odpůrců, umisťování
do koncentračních táborů, vysídlování obyvatel, popravy, ale třeba i jen odepření
práv některým skupinám obyvatel, např. ženám – popření rovnoprávnosti).
Závazky státu, převzaté na základě četných mezinárodních dokumentů, mají
pouze politickou a morální váhu, nikoliv právní. V mezinárodních vztazích se však
uznává, že účastnické státy nesou za převzaté závazky odpovědnost.
Jaká lidská práva a svobody a kde se porušují
ZAJÍMAVOST
Čína je jednou z asijských zemí, které v posledních letech zaznamenávají obrovský ekonomický vzestup, často je ale kritizována za nedodržování lidských práv. Jedním z projevů je
stále uplatňovaný trest smrti, jen v roce 2010 Čína popravila více než tisíc lidí, a to smrtící injekcí nebo zastřelením. Ignorace lidských práv souvisí také se skutečností, že Čína
je komunistickým státem. Západní státy sice na jedná straně odsuzují Čínu za porušování
práv, na druhé straně většina z nich s Čínou obchoduje. Velmi často jsou čínští představitelé kritizováni za přístup k Tibetu (ten je od 50. let 20 století okupován Čínou) za potlačování práv a svobod tamního obyvatelstva a za násilné vnucování ideologie. Duchovní představitel Tibeťanů, dalajláma Tändzin Gjamccho,
Gjamccho, žije od roku 1959 v indickém exilu.
Tibetský dalajláma
Bělorusko je často označováno za policejní stát, v jehož čele stojí poslední diktátor Evropy, prezident
Alexandr Lukašenko.
Lukašenko. Politická opozice zde není legální, proto jsou odpůrci režimu vězněni, zastrašováni nebo přímo vražděni. Neobvyklé nejsou únosy, zmizení a náhodná úmrtí osob, které ohrožují Lukašenkův režim. Jakékoli protesty bývají brutálně potlačeny policií. Za porušování lidských práv bývá Bělorusko
sankcionováno ze strany liberálně demokratických států, a to zákazem cestovat do demokratických států, který platí pro politické představitele, nebo omezením hospodářských vztahů.
Severní Korea je vnímána jako jeden z nejrepresivnějších totalitních režimů současného světa. Jako všechny totalitní režimy také korejský režim v čele s Kim
Čong-unem (nástupcem Kim Čong-ila) se opírá o ozbrojené složky státu a o stalinskou ideologii. Celá země je ovládána strachem, propagandou a státní mocí
– názorně to dokumentovaly záběry „nuceně hraného smutku“ Severokorejců při
státním pohřbu Kim Čong-ila. Na území KLDR funguje mnoho pracovních a likvidačních táborů. Podle závažnosti trestních činů jsou lidé posílání do různých typů
táborů. Jakákoli kritika státu či režimu představuje jistou smrt v likvidačním táboře. Důvodem může být neutřený obrázek vůdce, který musí viset v každé domácnosti, nebo špatné připnutí odznáčku. Vězni v táboře hladoví, jsou mučeni a nuceni těžce pracovat do vyčerpání. Pro Severní Koreu je typická uzavřenost vůči okolnímu světu, proto neexistují přesná čísla o počtu mučených a zavražděných lidí
v táborech. Na obrázku vpravo vidíte 170 m vysokou věž Čučche,
Čučche, oficiální monument komunismu v Pchjongjangu, hlavním městě KLDR. 
Tuzemské nevládní instituce na ochranu lidských práv
Nutno zmínit, že i před rokem 1989 u nás působila řada neformálních sdružení,
která poukazovala na četná porušování lidských práv u nás. Tehdy byly pochopitelně
pod „pečlivým dohledem” tehdejších mocenských orgánů. Tím „dohledem“ je míněno neustálé sledování a následné represe vůči jejím jednotlivým členům. Asi nejznámějšími
m j
z tohoto období byly Charta 77 a Československý helsinský výbor.
JAK JE TOMU VE SVĚTĚ?
„Zhroucený stát“
V reakci na události druhé světové války přijala OSN dne 10. 12. 1948 Všeobecnou
deklaraci lidských práv. Jedná se
dokument který shrnuo nezávazný právní dokument,
je lidská práva a ke kterému se většina zemí
světa hlásí a respektuje jej.
V těchto souvislostech se používá
i pojem „zhroucený
stát“. Je to stav, kdy
stát“
daný stát přestává
plnit svoji funkci
(vláda nemá kontrolu nad svým územím,
země je v politickém, kulturním a hospodářrozvratu). Tyto státy se většinou neoském rozvratu)
bejdou bez zahraniční humanitární a ekonomické pomoci.
Typickým příkladem může být již zmiňovaná Severní Korea (celým názvem Korejská
republika která řadu
lidově demokratická republika),
let trpí katastrofálním stavem hospodářství, nedostatkem zdrojů a energií a hladomorem. V současnosti je to politicky i hospodářsky nejizolovanější stát světa. I přesto
však Severní Korea věnuje obrovské částky do zbrojního průmyslu, vývoje balistických raket a jaderného výzkumu a ohrožuje
své okolí militantními postoji a výpady. Pokrytecky také vydírá
ostatní vyspělé státy požadavky na humanitární a potravinovou pomoc, kterými podmiňuje své
ústupky ve zbrojení a zpřístupnění jaderných zařízení pro
inspektory Mezinárodní agentury pro
atomovou energii
(MAAE).
Na obrázku vpravo je
severokorejská balisTaepodong-2, prozatím neútická raketa Taepodong-2
spěšně testovaná. Spekuluje se o tom, že
by byla schopna zasáhnout západní pobřeží USA a Aljašku a že by mohla být nosičem jaderných hlavic. 
Noční satelitní snímek NASA dokladuje fatální nedostatek elektické energie, se kterou se tato totalitní země potýká. 
SOUVISLOSTI
Čína
Charta 77
Charta 77 byla založena 1. ledna 1977 a nejznámějšími signatáři byli filosof prof. Jan Patočka
Patočka,, dramatik
matik
Václav Havel,
Havel, spisovatel Pavel Kohout,
Kohout, prozaik a publicista Ludvík Vaculík.
Vaculík. Ludvík Vaculík je i autorem manifestu Dva tisíce slov.. S jeho úplným zněním se můžete seznámit na portálu Svědomí.cz na adrese
http://www.svedomi.cz/dokdoby/19680627_dvatisiceslov.htm .
Text vyšel dne 27. června 1968 v řadě tehdejších tiskovin, přičemž se tak stalo pouhý den
poté, co byla příslušným zákonem na krátkou dobu zrušena cenzura slova. Veřejně se
k němu přihlásilo (podepsalo jej) více než 100 000 občanů, v řadě případů i význačných osobností společenského, uměleckého a kulturního
života. Kvůli tomuto postoji byli po srpnu 1968 odsouzeni ke stálé perzekuci ze strany StB a normalizačního
začního aparátu
p rát
pa
ráá státu.
KLDR
Čína
Jižní
Korea
Japonsko
43
30
20
10
0
1
2
3
3
2
1
1
2
3
Člověk jako občan demokratického státu
Člověk jako občan demokratického státu
Po prostudování této kapitoly budete znát:
• pojem občanská společnost
Co se v kapitole
dozvíte
• podstatu politické strany
• charakteristiku jednotlivých volebních systémů
• jaké mají občané demokratického a totalitního státu možnosti se podílet na
správě veřejných věcí
• význam vertikální a horizontální dělby moci a charakteristiku subjektů státní
správy a samosprávy
Tato kapitola přináší teoretické poznatky o občanské společnosti a možnosti
jejich praktického využití v demokratickém státě. Seznámíte se s principy fungování veřejné správy a jejím dělením. Dozvíte se, k čemu nám slouží úřady
a také to, proč byste měli chodit k volbám, koho a kam máte možnost volit a jak
vy sami můžete ovlivnit politický a společenský vývoj v zemi, ve které žijete.
Občanská společnost
Už víte, že pojmem občan se rozumí příslušník státu, který má práva, svobody a také povinnosti.
Občanská společnost je abstraktní pojem, který lze chápat jako společnost
aktivních občanů − tedy občanů, kteří nejen pasivně uplatňují svá práva
a svobody, ale sami se aktivně podílí na utváření veřejného života, zajímají se
o dění ať už ve své bezprostřední blízkosti, nebo ve státě, snaží se ovlivnit vývoj společnosti k lepšímu.
Občanskou společnost lze chápat také jako systém iniciativ, spolků, různých
hnutí, sdružení, neziskových organizací, nezávislých médií, jejichž činnost nevychází z nařízení státu, jsou tedy na státu nezávislá. Občanská společnost se
může rozvinout pouze v demokratických státech. Může, ale také nemusí. Nikdo nemůže občanskou společnost vytvořit, demokratické zřízení dává občanům právo aktivně se podílet na veřejném životě, sama demokracie však neznamená nutnou existenci občanské společnosti.
Co je tedy předpokladem pro to, aby se občané aktivně účastnili politického života a dění kolem sebe a aby se tak ve státě plně rozvinula občanská společnost?
• Sami občané musí věřit tomu, že mohou něco změnit.
• Občané musí mít přístup k informacím a právo informace šířit prostřednictvím
nezávislých médií.
• Občané musí mít státem garantované právo se sdružovat, zakládat politické strany aj.
• Občané musí znát svá práva.
• Občané musí mít základní vědomosti o politice a demokracii, aby mohli kriticky přistupovat k dění kolem sebe.
Občanská společnost v demokratickém a totalitním státě
V předchozích odstavcích bylo uvedeno, čím občanská společnost ve své podstatě je a že se může rozvinout pouze v demokratické společnosti.
V souvislosti s demokraticky založenou a smýšlející společností se také velmi často uvádí pojem pluralita.
Pluralita znamená četnost, pestrost a mnohotvárnost. Pluralitní občanská společnost je skutečně pestrá četností a mnohotvárností názorů, zastoupením řady institucí a spolků, skupinových názorů apod.
Budete pak umět:
• vysvětlit podstatu občanské společnosti a roli občana v ní
• popsat podstatu politické strany,
její obecnou charakteristiku
• pojednat o volebních systémech
• uvědomit si rozdíly mezi demokratickou a totalitní společností
co se týče možností, které mají jejich
občané při ovlivňování společenského a politického dění
• popsat jednotlivé subjekty státní
správy a samosprávy, vazby mezi
nimi a rozdělení jejich kompetencí
SOUVISLOSTI
Skutečně se může každý z nás podílet
na ovlivňování dění ve společnosti?
Není to jen fráze, fikce? Co zmůže samotný
jedinec proti soukolí celé společnosti?
Jenže právě v tom to je. Demokratickou občanskou společnost totiž spoluutváří každý
nás..
jedinec, osobnost každého z nás
• Máte-li odlišný vlastní názor na skutečnost,, nebojte se jej přiměřenými prostřednost
ky prezentovat. Je to váš názor a okolí by jej
mělo respektovat. Odnětí možnosti mít vlastní názor by bylo krokem k totalitě a potírání
smýšlení.
svobody smýšlení
• Jestliže svým názorem poukážete na možnost zlepšení stavu a díky tomu dojde ke
změně, pak jste aktivně ovlivnili chod společnosti.
lečnosti
• Tím, že se (třeba i v budoucnosti) zapojíte
aktivněji do společenského dění, napomůžeo
olečnosti.
te rozvoji občanské společnosti.
Svojí podstatou je jedno, jestli budete aktivním členem nějakého občanského hnutí ččii
h
ho
vedoucím modelářského
ž
kroužku či rádcem družiny
skautů. Svojí pozitivní prací,
postoji a předáváním vědomostí
a zkušeností budete vždy ovlivňovat ostatní
lidi a napomůžete formování jejich smýšlení.
Nenechte se tedy otrávit např. stávající politickou situací ve společnosti, „staromazáckým“ a pokryteckým chováním lidí kolem
vás; buďte aktivní. K tomuto stavu určitě přispějí i každodenní drobné radosti, kterými se obdarujete
vy či vaši blízcí.
45
Člověk jako občan demokratického státu
Státní správa a samospráva
SOUVISLOSTI
TI
Pojem veřejná správa označuje jak instituce, tak činnost těchto institucí
podřízených vládě. Mezi jejich hlavní úkoly patří:
• rozhodovat, řídit a organizovat veřejné záležitosti;
• ochrana veřejného pořádku a bezpečnosti (Policie ČR);
• trestání přestupků ve správním řízení aj.
Veřejnou správou se rozumí činnost orgánů, které spravují veřejné záležitosti
a jsou projevem výkonné moci ve státě. Veřejné záležitosti mohou být spravovány na místní či centrální úrovni, vždy však v souladu s právním řádem a ve veřejném zájmu.
Veřejná správa se dále dělí na státní správu a samosprávu.
Činnost orgánů veřejné správy se přímo týká občana a jeho role ve společnosti.
Základními oblastmi veřejné správy jsou:
• práce a sociální věci, zdravotnictví, kultura, školství, životní prostředí, péče
o zdraví atd.
Současná ministerstva České republiky
ubliky
Následující výčet představuje přehled současných ministerstev České republiky.
• Ministerstvo zahraničních věcí
• Ministerstvo obrany
• Ministerstvo financí
• Ministerstvo práce a sociálních věcí
• Ministerstvo vnitra
• Ministerstvo životního prostředí
• Ministerstvo pro místní rozvoj
• Ministerstvo průmyslu a obchodu
• Ministerstvo dopravy
• Ministerstvo zemědělství
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
výchovy
• Ministerstvo kultury
• Ministerstvo zdravotnictví
• Ministerstvo spravedlnosti
Státní správa
Jak již bylo naznačeno v úvodu, jedná se o orgány státní moci.
Ústředními orgány státní správy jsou ministerstva, do jejichž čela jsou jmenováni ministři (jako jednotliví členové vlády).
Mezi další ústřední orgány státní správy patří například Český statistický úřad,
Český telekomunikační úřad, Národní bezpečnostní úřad nebo Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, Úřad pro ochranu osobních údajů atd.
SOUVISLOSTI
TI
Na obrázku vidíte Ministerstvo zahraničních
věcí ČR
ČR.. Nachází se v objektech Černínského paláce na Loretánském náměstí v Praze
na Hradčanech.
Hlavní oblasti činnosti některých ústředních orgánů státní moci
• Ministerstva – řídí jednotlivé resorty (odvětví) hospodářství státu.
ČSÚ) – zpracovává výsledky sčítání lidu, výsledky
• Český statistický úřad (ČSÚ
voleb nebo výsledky šetření průměrných cen jednotlivých výrobků. Na internetových stránkách ČSÚ lze nalézt např. statistické údaje týkající se počtu cizinců v ČR, nezaměstnanosti, průměrné měsíční mzdy, cestovního
ruchu nebo také počtu vražd v České republice. Na obrázku vpravo
vidíte sídlo ČSÚ v Praze.
ČTÚ) – stanovuje podmínky pro podnikání
• Český telekomunikační úřad (ČTÚ
Český statistický úřad
v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. Na něj se může
obrátit každý občan se stížností (např. na poštovní služby či služby telefonních operátorů). ČTÚ celou záležitost posoudí, a je-li to zapotřebí, zajistí i její přešetření.
NBÚ) – vykonává státní správu v oblasti ochrany utajovaných informací a bez• Národní bezpečnostní úřad (NBÚ
pečnostní způsobilosti osob (prověřuje např. způsobilost osob, které budou pracovat s utajovanými skutečnostmi). Plní i úkoly vztahující se k oblasti ochrany utajovaných informací (vyplývajících ze závazků členství
České republiky v Evropské unii, NATO a z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána). Zajišťuje
také výzkum v oblasti nových bezpečnostních hrozeb, podílí se na vývoji šifrovacích algoritmů apod.
• Úřad pro ochranu hospodářské soutěže – jak již jeho název napovídá, je to orgán státní moci, který dohlíží
na dodržování pravidel v oblasti hospodářské soutěže a u veřejných zakázek. Vytváří také podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže.
• Úřad pro ochranu osobních údajů – dohlíží na ochranu soukromí a osobních údajů občanů, řeší podněty
spamem) apod.
související se zasíláním nevyžádané elektronické pošty (spamem
Ústředním orgánům státní správy jsou podřízeny další orgány. Pod Ministerstvo školství tak např. spadá Česká školní inspekce, pod Ministerstvo práce
a sociálních věcí spadá Česká správa sociálního zabezpečení, Ministerstvu vnitra podléhá Záchranný hasičský sbor ČR nebo Policie ČR, Ministerstvu průmyslu a obchodu je podřízena Česká obchodní inspekce apod.
Ústřední orgány státní správy – rozcestník:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ústřední_orgán_státní_správy
VÍTE, ŽE...??
První masivní spam
Když už zmiňujeme problematiku nevyžádané elektronické pošty a to, že je právně postižitelná...
Prvním skutečně masivně rozesílaným spaLottery
mem byla zpráva Green Card Lottery,
americká
1994
března
5.
zaslala
kterou
Siegel Tenprávnická společnost Canter a Siegel.
krát zahltila na 5 500 diskusních fór internetové sítě Usenet.
Pro vysvětlenou – Green Card Lotery je loterijní program vedoucí k získání tzv. United
States Permanent Resident Card (tzv. zelekarta kterou každoročně zajišťuje Minisná karta),
terstvo zahraničí Spojených států amerických pro imigranty směřující do USA. Držitel
této karty je pak
SPAM
oprávněn legálně
SPAM
pobývat a pracovat v USA.
Není divu, že zmíněný spam vyvolal takový ohlas
a tak enormě
zatížil (v tehdejší
době zdaleka
ne tak rychlý)
internet.
SPAM
SPAM
49
Člověk jako občan demokratického státu
Horizontální a vertikální dělba moci
• Horizontální dělba moci – moc ve státě je rozdělena na moc zákonodárnou,
výkonnou a soudní. Předpokladem pro tento způsob dělení moci je, že žádná
ze složek moci není nadřazená a všechny složky jsou na stejné úrovni. To má
zabránit zneužití moci a být tak zárukou demokracie.
• Vertikální dělba moci – vychází z předpokladu, že existence pouze centrálních orgánů státní správy by byla neúčelná. Proto je organizace veřejné správy
propracovaná tak, že vedle vlády a jiných ústředních orgánů vykonávají státní správu vyšší a nižší územní celky, které disponují také jistou mírou autonomie (samosprávy).
Podstatu horizontální a vertikální dělby moci shrnuje následující schéma.
Horizontální dělba moci
výkonná
(exekutiva)
Podřízenost moci soudní a zákonodárné
v totalitních režimech a diktaturách
Výkonná moc (tedy vláda) totalitních zemí
či diktatur si téměř bez výjimky podřizuje
obě zbývající moci, tedy zákonodárnou
i soudní. V praxi tedy tato zákonodáná moc
„produkuje“ jen takové zákony, které posilují vládní moc. Obdobně „funguje“ soudnictví v těchto zemích. Dokladem toho byly
jednak režimy bývalých socialistických
zemí, ale také i současné totalitní země či
diktatury (KLDR, Bělorusko, Kuba, Čína).
Vertikální dělba moci
Moc
zákonodárná
(legislativa)
SOUVISLOSTI
TI
Vláda (a jiné ústřední orgány státní správy)
soudní
(justice)
Vyšší územní celky
(vykonávající státní správu a samosprávu)
Nižší územní celky
(vykonávající státní správu a samosprávu)
Volby a volební systémy
Volby jsou nedílnou součástí politického procesu a významným faktorem ovlivňujícím politický vývoj ve státě.
Volby jsou nejdůležitějším prostředkem uplatňování suverenity lidu.
Pro občany státu představují volby možnost demokraticky se podílet na politickém dění ve státě.
Proč se účastnit voleb?
Nikdo nemá povinnost jít k volbám, jedná se o právo člověka uplatnit svůj hlas
a vyjádřit tím svůj názor. Pro spoustu lidí je politika vzdálené téma, mnozí si pouze stěžují na politickou situaci a nesouhlasí s tím, „jak naši politikové rozhodli, jaké
reformy zavedli a jaké chystají“. Jsou politikou znechuceni a nemají chuť k volbám
jít. Nejít k volbám a distancovat se tak od politiky je pohodlné. Pokud ale člověk
k volbám nejde, znamená to, že odmítá možnost něco změnit. Zde se nabízí otázka,
zda má takový člověk právo stěžovat si na politické dění, když se vzdal příležitosti ovlivnit politický vývoj ať už ve svém okolí, nebo na celostátní úrovni. Argumentem člověka, který odmítl jít k volbám, může být jeho tvrzení, že jeden hlas nemůže
ovlivnit výsledky voleb. Co se ale stane, když toto bude tvrdit většina lidí?
Volební právo v demokratických státech
SOUVISLOSTI
TI
Výsledky výzkumu – spokojenost se
současnou politickou situací
V říjnu roku 2013 se voleb do PS Parlamentu
ČR nezúčastnila více než třetina oprávněných
voličů. Pro většinu z nich bylo hlavním důvodem obecné znechucení z politiky. Asi desetina z těch, kteří nešli volit, uvedla, že nechodí k žádným volbám.
Dalšími důvody byl
nezájem, nemožnost
se rozhodnout nebo
předpoklad, že by
strana, kterou chtěli
volit, podle průzkumů
„Koho volit?“
stejně neuspěla.
Nicméně, spokojenost
„Změní se něco..?“
lidí s domácí politickou situací obecně pomalu roste, podle průzkumů je nyní nejvyšší od roku 2005.
„Jste vy osobně spokojen(a) s našíí
současnou politickou situací?"
2%
19 %
Volební právo v demokraticky založených zemích je:
• Všeobecné – volební právo je přiznáno všem občanům, kteří dosáhli určitého
věku (v ČR 18 let) bez ohledu na pohlaví, rasový či sociální původ nebo vzdělání.
Volební právo nemají osoby, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům.
2014
Určitě ano
34 %
45 %
Spíše ano
Spíše ne
Určitě ne
Zdroj: STEM 5/2014
53
Demokracie a jiné formy vlád
Demokracie a jiné formy vlád
Po prostudování této kapitoly budete znát:
Co se v kapitole
dozvíte
• znaky přímé a nepřímé demokracie
• zásady a principy, na kterých funguje demokratické státní zřízení
• fungování demokratického, autoritativního a totalitního státu
• typické mocenské ideologie, diktatury a diktátoři
Budete pak umět:
• podstatu extremismu
• objasnit podstatu přímé a nepřímé
demokracie
V páté kapitole se seznámíte s principy demokratického a autoritativního
způsobu vlády, současnými nedemokratickými státy a znaky totalitních států.
Dále se dozvíte, jaké hodnoty jsou typické pro jednotlivé ideologie, co je to extremismus, co je příčinou jeho vzniku a jaká jsou jeho rizika.
• vysvětlit zásady a principy,
na jakých je založen demokratický stát
Demokracie jako forma vlády
Slovo demokracie pochází ze starořeckého pojmu „démos“ (lid) a „kratein“
(vládnout). První známá demokracie má kořeny v antickém Řecku (období 5. až
4. století př. n. l.).
Demokracie je tedy forma vlády, případně státního zřízení, ve kterém veškerá
moc pochází z lidu.
• pojednat o typických znacích
demokratického, autoritativního a totalitního státu. Poznáte
také odlišnosti života občanů
v těchto státech
• objasnit podstatu jednotlivých
mocenských ideologií
• pochopit, co stojí za vznikem
extremismu a v čem se skrývá
jeho nebezpečí
Lid je tedy v takovém státě suverénem. Demokratická forma vlády má zajistit
všem svým občanům rovná politická práva.
Demokratická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny, přitom je však dbáno
ochrany menšin.
Přímá a nepřímá (zastupitelská) demokracie
1. Přímá demokracie – takové státní zřízení, které předpokládá bezprostřední účast
občanů na politickém rozhodování. Fakticky je znám jediný případ rozvinuté
přímé demokracie, a to antická demokracie v městských státech. Aby se mohli občané aktivně a přímo účastnit politického rozhodování, byla předpokladem
malá rozloha státu a zajištění prostředků obživy občanů. Jen pak se mohli občané soustavně shromažďovat a věnovat se politice. Předpokladem pro fungování
přímé demokracie v antických městských státech bylo nerovné postavení svobodných občanů a otroků. Právě otroci byli vedle žen a cizinců vyloučeni z politického života, z čehož vyplývá, že rovná politická práva měli jen svobodní muži, nikoli všichni občané.
V dějinách se přímá demokracie vyskytovala zřídka, v moderních státech se setkáváme spíše s demokracií nepřímou (neboli zastupitelskou), která ale může
vykazovat prvky demokracie přímé. Takovýmto prvkem přímé demokracie bývá
referendum neboli všelidové hlasování.
Švýcarské ANO v referendu k eutanázii
JAK JE TOMU VE SVĚTĚ?
Referendum
Pojem referendum značí rozhodnutí všech
občanů (nebo i všech obyvatel dané země)
otázkách
v zákonodárných nebo výkonných otázkách.
30
V referendu je voličům předložena otázka, na
„ne“.
niž odpovídají „ano“, či „ne“
V referendu rozhodují voliči například o rozdělení státu nebo o otázkách morálního
charakteru. Je to např. prohibiční zákon
v USA a Kanadě (zákaz produkce a distribuce alkoholu v letech 1914 až 1933), povolení rozvodu v Irsku apod.
Na obrázku níže vidíte uplatňování prohibičního zákona v praxi – ničení sudů s lihovinami v provincii Ontario v Kanadě, rok 1925.
Dlužno ovšem říci, že dopad byl přesně
opačný; dramaticky vzrostla nelegální výroba
vání.
a obchod s alkoholem a jeho pašování.
10
ZAJÍMAVOST
Liberální švýcarská legislativa umožňuje eutanázii od roku 1941. Nevyléčitelně nemocným lidem či osobám s nesnesitelnými bolestmi nebo vážným postižením je tak umožněno ukončit život s pomocí speciálních organizací. Jejich pracovníci připraví pacientovi
smrtící nápoj, který sám vypije. V Curychu každoročně asistovanou sebevraždu podstoupí
na 200 lidí, studie navíc ukazují, že této možnosti využívá stále více cizinců. Konzervativní
strany chtěly v roce 2011 zpřísněním legislativy učinit přítrž „turistice za smrtí“ do kliniky
Dignitas, která poblíž největšího švýcarského města i vážně nemocným cizincům pomáhá ukončit jejich život. Podle nich by měli mít právo na asistovanou sebevraždu v Curychu
jenom cizinci, kteří mají na území kantonu alespoň jeden rok trvalý pobyt. Voliči v Curychu však odmítli v referendu eutanázii cizinců zakázat.
Zdroj: Novinky.cz
V České republice občané v referendu
(2003) vyslovili souhlas s přistoupením
České republiky k Evropské unii.
unii Dodnes
se jedná o jediné celostátní referendum,
které v dějinách
j
České republikyy pro
pproběhlo.
22,67 %
Dalším prvkem přímé demokracie je přímá volba prezidenta.
Referendum:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Referendum
77,33 %
PRO
PROTI
557
20
0
1
2
3
Demokracie a jiné formy vlád
Rozdílné pohledy na další vývoj civilizace
ZAJÍMAVOST
Francis Fukuyama,
Fukuyama, americký spisovatel japonského původu, představuje ve své knize Konec dějin a poslední člověk svou
tezi o konci historie. Pád železné opony a zhroucení komunistického režimu podle něj znamená vítězství liberální demokracie založené na svobodném trhu a respektování lidských práv, která se ukázala jako jediná možná alternativa fungování státu. Státy jako
je Severní Korea či Bělorusko jsou podle něj přetrvávajícím anachronismem a je jen otázkou času, kdy i v nich zvítězí demokratické myšlenky a diktátoři budou odstraněni. Světová společnost už se nemá kam ideologicky vyvíjet, proto Fukuyama předpokládá nastolení planetárního liberálně-demokratického řádu. Jelikož jsou zmíněné demokratické hodnoty typické pro západní společnost, bývá tato teorie označována za univerzalistickou. Může západní svět šířit své myšlenky po celém světě jako univerzální?
Fukuyamovu teorii o konci dějin negativně vnímal Samuel Huntington,
Huntington, americký politolog, který ve své knize Střet civilizací
F. Fukuyama
S. Huntington
nastínil odlišnou vizi budoucnosti lidstva. Pádem Železné opony skončil ideologický konflikt mezi socialistickým Východem a kapitalistickým Západem. Po ukončení studené války již nejsou stěžejní ideologické rozdíly, nýbrž rozdíly kulturní. Současný svět
je podle Huntingtona rozdělen do osmi civilizačních okruhů, které se od sebe liší historickým vývojem, tradicemi a hodnotami, které uznávají. Huntington upozorňuje
na fakt, že se Západ nadřazuje vůči ostatním kulturám především tím, že šíří své myšlenky jako univerzální. Snahy o pozápadnění zbytku světa označuje za aroganci Západu – velmi negativně to například vnímají některé islámské státy. Budoucí konflikty podle něj nebudou konflikty mezi státy, ale mezi kulturami a civilizacemi.
Otázkou tedy je – nacházíme se na konci dějin, nebo ve střetu civilizací?
POJEM
M
Autoritářské a totalitní režimy
▸ BYROKRACIE
Většinu moderních evropských zemí, Kanadu, USA, Austrálii a řadu dalších
můžeme označit za demokratické. Stále ovšem ještě existují státy, které fungují na
zcela jiných principech. Z hlediska způsobu vlády rozlišujeme státy demokratické
a autokratické. V této souvislosti se často používá pojem politický režim.
Jde o systematickou administrativní činnost.
či
t
Je pro ni typické hierarchické uspořádání
a specializace funkcí.
V negativním slova smyslu se často termínem
byrokracie označuje snaha o získání moci
(funkcí) spojená s přehlížením a arogancí
arogancí.
Autokracie (samovláda) je takový typ státu, ve kterém jsou státní moc a politický režim soustředěny do rukou jednotlivce či úzké skupiny osob.
Držitelé moci se opírají o ozbrojené složky a byrokratický aparát. Není přípustné, aby se občané podíleli na politickém rozhodování, které zároveň nepodléhá jejich kontrole. Tento stát omezuje prostor pro svobodu občanů na minimum.
Autokratické režimy se mnohdy uchylují k diktátorským formám vládnutí,
které mohou mít několik podob. Například:
• absolutní monarchie (současné Saúdskoarabské království)
• diktatura (diktatura prezidenta Roberta Mugabeho, současná Zimbabwe)
• autoritářské státy (současné Bělorusko, prezident Alexandr Lukašenko)
• totalitní režim (současná Severní Korea)
Nejhorší formou diktatury je tot
totalitní
talittní rrežim,
ežim
m který zasahuje do všech oblastí života společnosti. Občané jsou zcela podřízeni státu a kontrolováni tajnou policií. Totalitní režimy mají několik společných rysů:
1. existuje jediná státem uznávaná a vynucovaná ideologie;
2. ekonomika je centrálně plánovaná a řízená;
3. existuje jediná masová vládnoucí politická strana;
4. vládnoucí složka neuznává žádné meze, které by omezovaly její pravomoci;
5. totalitní režim neuznává svobodného jedince;
5. tajná policie dohlíží na veškeré dění ve společnosti;
6. vláda má monopol na masové informační prostředky;
7. neexistuje nezávislé soudnictví, dochází k mimosoudní perzekuci.
totalitarismus
autoritářské režimy
demokracie
Autoritářské režimy se od totalitních liší v tom, že stát neusiluje o „totální“ kontrolu všech oblastí života společnosti. Občanům je ponechán prostor pro soukromý život, jejich svoboda je však v mnoha směrech omezována. Autoritářské státy postrádají vůdčí ideologii a do určité míry umožňují vznik opozice.
Totalitarismus:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Totalitarismus
Monstrproces:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Monstrproces
Milada Horáková:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Milada_Horáková
Proces s M. Horákovou: http://cs.wikipedia.org/wiki/Proces_se_skupinou_Milady_Horákové
Z DĚJIN
Totalitní Československo 50. let
minulého století
Současní politologové se shodují, že všechny
tyto znaky vykazoval nacistický režim v Německu a komunistický režim v SSSR. V Československu panoval nejtužší totalitní režim stalinistického typu právě v letech 1948–1953.
Tehdejší Československo bylo zcela v politicsvazu. Jinými slokém područí Sovětského svazu
vy, veškerý vývoj našeho státu probíhal přesně podle „sovětského vzoru“. Do našeho hospodářství byly zaváděny nesystémové prvky,
které po relativně krátké době „proletářského
nadšení“ začínaly přinášet negativní
výsledky – v porovnání se západním poválečným vývojem se začala projevovat stagnace
vývoji.
a opožďování v ekonomickém vývoji
Daleko nejhorší je však politický útlak a teobyvatelstvu. Seror uplatňovaný na vlastním obyvatelstvu
bemenší nesouhlas s vládnoucí politikou znamenal obvinění ze sabotování „poúnorového
vývoje“ a snahy o politickou diverzi a maření
budování socialistické společnosti. Nejlepším
dokladem toho byly vykonstruované soudmonstrprocesy, na základě kterých bylo není monstrprocesy
spravedlivě obviněno, odsouzeno a žalářováno mnoho lidí. Známý je například proces
s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa
Slánského (během kterého bylo vyneseno 11 rozsudků smrti) a proces
Horákovou, ktes Miladou Horákovou
rý je považován za největší a nejznámější z monstrprocesů (bylo obžalováno celkem 639 lidí
a padly čtyři rozsudky smrti včetně popravyy
Milady Horákové). Obrázek
zachycuje Miladu Horákovou
59
v průběhu procesu.
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Z DĚJIN
Politický, ekonomický a společenský vývoj Československa v letech 1948–1989
Po druhé světové válce převzaly zodpovědnost za vývoj světa dvě supervelmoci – USA a SSSR. Země západní Evropy hromadně obnovo
vov
vovaly zdevastovanou poválečnou ekonomiku. Vydatně jim v tom napomohly USA a tzv. Plán evropské obnovy (známý spíše pod názvem
Marshallův plán
plán). Za jeho vznikem a prosazením v americkém kongresu v roce 1947 stojí osobnost
George C. Marshalla (význačný vojenský činovník a politik). Marshallův plán nabízel přibližně 13 miliard
dolarů všem postiženým zemím Evropy (byl nabídnut tedy i Československu), nicméně země spadající do vlivu Sovětského svazu tuto pomoc odmítly
odmítly. To, že Marshallův plán přinesl praktický užitek, nejlépe dokládá poválečná obnova válkou rozvráceného Německa. Státy „sovětského bloku“ odpověděly na
Marshallův plán v roce 1949 vytvořením tzv. Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP)
(RVHP), která však
byla nevýkonným hospodářským seskupením, podléhajícím zcela direktivám centrálního ovládání ekok), nomiky socialistických států Sovětským svazem.
ouk)
Brou
er (Br
äfer
e Käf
en
aagen
wag
Volksw
M rshall
g C. Ma
orrge
Geor
G
Ge
ých
telnných
uttelnýc
menute
p menu
zapo
d n z neezapome
jeede
Jak již bylo řečeno, Československo bylo v letech 1948–1989 zcela pod vlivem komunislečleč
válečpová
ckké po
ecké
meck
něme
mbolů ně
symb
sy
tického Sovětského svazu. Představitelé KSČ (tehdejší jediné vládnoucí politické strany) zaoy
bnov
néé obn
čali ihned po převzetí moci v únoru 1948 budovat totalitní politický systém. Veškerá moc byla
soustředěna v rukou úzkého kruhu nejvyšších komunistických funkcionářů stojících mimo jakoukoliv demokratickou kontrolu. Za nejhorší bývá označováno období do roku 1953, kdy byli
odpůrci režimu cíleně perzekvováni soudní i mimosoudní cestou. Byl vydán Zákon na ochranu lidově demokratické republiky č. 231,
231 který měl „uzákonit“ likvidaci opozice, byly zřizovány tábory nucených prací, do kterých byli posíláni „nepohodlní“ občané a probíhaly politica,
ra a,
raha
Okupační vojska, PPra
sektor, který se nesluké procesy. Komunistický režim zcela zlikvidoval (znárodnil) soukromý sektor
apappa
i ačníí aapaaliz
malizační
rrm
Noorm
9688
968
196
21. 88. 1968
21
čovat s tzv. diktaturou proletariátu.
proletariátu Ekonomika byla řízena z jednoho centra podle ústředního
konk nod ko
ppood
ěěll pod
měl
mě
rát m
rát
plánu,
odtud
označení
centrálně řízená ekonomika
ekonomika. Byla uskutečněna, mnohdy násilnou formou, kolektivizace zemědělství – vznierréé
kkeré
eešške
veš
vešk
ou ve
olou
rolo
trolou
tr
kala jednotná zemědělská družstva (JZD). Jakékoli projevy odporu proti režimu byly bezpečnostními složkami potlačeny. Po čáso
n ve spodění
tečném uvolnění režimu v roce 1968 (tzv. Pražské jaro 1968
1968) a jeho následném ukončení invazí vojsk Varšavské smlouvy do Česostiti 
lečnos
le
koslovenska 21. 8. 1968,
1968 nastalo v 70. letech období tuhé normalizace.
normalizace Kritikové poměrů byli opětovně pronásledováni, šikanováni a vězněni. Velmi nechvalně
hvalně se na pronásledování odpůrců režimu podepsala komunistická Státní bezpečnost (StB
StB). Všudypřítomná cenzura a prorežimní média
cenzurovala informace – vše, cco jen trochu „zavánělo“ demokratickými principy, bylo odfiltrováno. Koncem 80. let se začal komunistický režim hroutit, v Českoslo1989, který pro náš stát znamená počátek cesty k návratu k demokracii.
demokracii
vensku je významným mezníkem 17. listopad 1989
POJEM
M
▸ LIDOVÁ DEMOKRACIE
Lidová demokracie byla používána v označení
socialistického státního zřízení, velmi často tedy
přímo v názvu daného státu tzv. východního
bloku. Vedoucí úlohu v těchto zemích měla
komunistická strana (nebo skupina stran
pod vedením komunistické strany). Skutečné
demokratické hodnoty v nich nebyly uplatňovány.
SOUVISLOSTII
Symbol totality
Jedním z neznámějších symbolů totality byla
Berlínská zeď
zeď.. Rozdělovala Berlín na západní
a východní část a měla bránit útěkům obyvatel
z východního Německa na západ.
V noci z 12. na 13. srpna 1961 obehnaly ozbrojené složky NDR hranice východní části Berlína
ostnatým drátem. Od tohoto okamžiku byl předěl mezi oběma částmi města střežen a později
byl systém zábran doplněn o betonovou zeď
a výstražná zařízení. Na obrázku vidíte Berlínskou zeď v roce 1986. Povšimněte si rozsáhlého ostře hlídaného „pásma smrti“, které přiléhalo k východoněmecké části zdi.
Mezi státy prosovětsky orientovaného východního bloku patřily všechny země,
které byly koncem II. světové války osvobozeny sovětskou Rudou armádou. Toto
poválečné uspořádání vyplynulo z Postupimské konference (uskutečněné v červenci roku 1945). Byla to Československá socialistická republika, Německá
demokratická republika (tedy část Německa, který připadla po II. světové válce do
sféry vlivu SSSR), Maďarská lidová republika, Polská lidová republika, Rumunská
socialistická republika, Bulharská lidová republika a Albánská lidová republika.
Vliv komunistické ideologie se postupně šířil i do dalších zemí světa. Jmenujme
například doposud přetrvávající totalitní stalinistický režim v Severní Koreji, nedemokratické socialistické režimy na Kubě, ve Vietnamu, v Číně či Laosu.
Současné nedemokratické režimy
V současné době stále existuje řada nedemokratických států. O poměrech
v KLDR (Severní Korea) a Bělorusku jste se mohli dozvědět ve třetí kapitole
v souvislosti s porušováním lidských práv (str. 43). Dalším státem, který bývá
označován jako jeden z nejrepresivnějších režimů, je Myanmar.
Současný Myanmar, oficiálním názvem Svazová republika Myanmar (bývalá Barma), byl v minulosti britskou kolonií; nezávislým státem se Barma stala až
v roce 1948. V té době se jednalo o jeden z nejbohatších států jihovýchodní Asie,
dnes ovšem žije většina jeho obyvatel v absolutní chudobě. V důsledku politických problémů vypukla v zemi občanská válka, ve které upevnila své pozice
armáda. V roce 1962 došlo k vojenskému převratu a Barma se stala vojenskou
diktaturou. Od roku 2011 je oficiální hlavou prezident, vládu však z velké části
tvoří bývalí generálové a představitelé tzv. vojenské junty [chunty]. Nadále je
j arV červenci 1963 navštívil Berlín prezident USA John F. Kennedy.
Kennedy. Svůj projev, ve kterém
mimo jiné zdůraznil i důležitost osobních svobod člověka, zakončil památnou, v němčině
pronesenou větou, v níž naznačil své pocitové příslušenství k Berlíňanům:
„Všichni svobodní lidé, všude kde žijí, jsou občany Berlína.
A proto i já jako svobodný člověk jsem hrdý, že můžu říct:
Ich bin ein Berliner. Jsem také Berlíňan
Berlíňan!“
60
Berlínská zeď:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Berlínská_zeď
Demokracie a jiné formy vlád
mádě zaručen výrazný podíl na moci. Roku 2011 však přišla podstatná změna,
vojenskou elitu ve vedení státu vystřídala civilní vláda, která začíná postupně
zavádět reformní kroky.
SOUVISLOSTI
Myanmarská disidentka Su Ťij je volná
Myanmar
Su Ťij je světově známou osobností myanmarského protirežimního odporu.
Su Ťij získala vysokoškolské vzdělání v Anglii, kde vystudovala Oxfordskou
univerzitu. Od roku 1988 opětovně žije v Myanmaru. Pro obyvatele představuje vůdčí osobnost Národní ligy pro demokratizaci v Myanmaru (opoziční strana, které je Su Ťij předsedkyní). Režim vládnoucí junty ji od roku
1989 držel opakovaně v domácím vězení,
vězení Su Ťij i odmítla svobodu výměHillary Clintonová a Su Ťijj
nou za nucený odchod do exilu. V roce 1990 vojenská junta vyhlásila volby,
ve kterých opozice v čele se Su Ťij přesvědčivě zvítězila; junta ovšem označila výsledky voleb za neplatné.
V roce 1991 byla Su Ťij udělena (z podnětu Václava Havla) Nobelova cena míru
míru. Tu bude moci převzít až
nyní – teprve v květnu roku 2012 byl totiž Su Ťij vydán pas a bude moci poprvé od roku 1989 legálně vycestovat. V roce 2011 vystřídala u moci vojenskou chuntu civilní vláda; Su Ťij uspěla v doplňovacích volbách
a účastní se již zcela legálně zasedání dolní komory myanmarského parlamentu.
JAK JE TOMU VE SVĚTĚ?
Šafránová revoluce
V Myanmaru se téměř 90 % obyvatel hlásí k buddhismu, významné postavení ve spomniši. Již několikrát
lečnosti mají buddhističtí mniši
se pokusili zasáhnout do politiky, zapojili se do
protestů a protivládních demonstrací. Proto je
buddhistická obec ze strany junty kontrolována. V roce 2007 proběhla tzv. šafránová revoluce, která představovala sérii pokojných deluce
monstrací právě pod vedením buddhistických
mnichů. Protesty byly brutálně potlačeny, mniši
byli biti, vyháněni z klášterů, svlékáni z rouch,
mu
spousta z nich byla odsouzena k mnohaletému
vězení, někteří zmizeli beze stopy.
Snímek zachycuje průvod protestujících mni-ichů během dnů šafránové revoluce.
30
20
10
0
1
2
3
3
2
Diktátoři 20. a 21. století
1
Dějiny lidské společnosti jsou bohužel poznamenány skutky jedinců, kteří
díky svým představám o „budoucím pořádku“ mají na svědomí miliony obětí
a hospodářský a mravní rozvrat státu (či řady zemí).
1
Adolf Hitler
3
A. Hitler (1889–1945) byl představitelem německého nacionalismu a je mu připisováno rozpoutání konfliktu II. světové války. Ve
30. letech minulého století byl vůdčí osobností Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), od roku 1933 pak německým kancléřem požívajícím neomezené diktátorské pravomoci.
SOUVISLOSTI
TI
A. Hitler
Svou agresivní a expanzivní politikou (vize vybudování tisícileté Třetí říše)
postupně zavlekl do válečného konfliktu většinu zemí Evropy a severní Afriky.
V roce 1938 podepsal Mnichovskou dohodu (postoupení území českých Sudet Německu), v roce 1939 zaútočil na Polsko, postupně obsadil země Beneluxu i Francii a zahájil letecký útok na Anglii. Počátkem léta 1941 porušil mírovou
smlouvu s Ruskem a otevřel východní frontu. Antisemitské smýšlení Hitlera vyústilo v myšlenku holocaustu (systematické pronásledování a hromadné vyvražďování osob židovského původu), která byla bohužel uskutečněna prostřednictvím likvidačních koncentračních táborů, postupně zřízených na území obsazené Evropy a Německa.
Blížící se konec II. světové války a postupné obsazování Berlína sovětskou armádou donutil Hitlera 30. 4. 1945 spáchat sebevraždu.
Benito Mussolini
Společně s Adolfem Hitlerem byl Benito Mussolini (1883–1945),
známý jako Duce [duče] (ve významu „vůdce“), známou osobností evropského fašismu 30. let 40. let minulého století. Itálie společně s Německem a Japonskem tvořily seskupení zvanou Osa (uskupení vojenských mocností bojující za zájmy fašismu proti mocnostem Spojenců).
B. Mussolini
Italská fašistická vojska se za II. světové války angažovala především v bojích
v Severní Africe, na Balkáně a v Rusku. Mussolini byl obdobně jako Hitler proslulý svými fanatickými projevy. Byl také jedním z aktérů Mnichovské dohody. Koncem války se Duce snažil vyjednávat kapitulaci. 28. dubna 1945 však byl společně
se svojí milenkou při fingovaném útěku zastřelen a 29. 4. byla jejich těla pověšena
hlavou dolů na konstrukci benzínové stanice v Miláně. Zpráva o smrti Mussoliniho a jeho posmrtném lynčování značně ovlivnila Hitlera v jeho úvahách ukončit život sebevraždou.
A. Hitler:
B.Mussolini:
2
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hitler
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mussolini
ovat?
Jak se mohla historie znovu opakovat?
Čím Hitler tolik zapůsobil na Němce?
Zde je nutné vyjít z faktu, že celý svět (a
tedy i Německo) se v průběhu 30. let potýkal
al s vrch
vrcholící
vrcholíc
cí světovou hospodářskou krizí.
Světové ekonomiky se zhroutily, výjimkou byl
jen Sovětský svaz. Obyvatelstvo zemí postižených krizí mylně došlo k závěru, že na vině
je demokratický systém a tržní hospodářství
jako takové. To vedlo k vzestupu extremistických politických ideologií, které slibovaly nastolení systému s pevným řádem. V Německu a Itálii to byl především nástup fašismu
v čele s A. Hitlerem a B. Mussolinim.
Pokud k těmto závěrům obyvatelstva přidáte
notnou dávku demagogie, slibů o nekonečné
existenci nové říše s vyvolenou rasou a řečnické umění Hitlera a Mussoliniho, není divu,
že na svou stranu strhli takovou masu lidí.
Na obrázcích vidíte Hitlera a Mussoliniho během svých fanatických projevů.
61
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Z DĚJIN
Mladý revolucionář a zločinec
V mládí patřil Stalin mezi levicové radikály
radikály.
Carskou policií byl stíhán jako nebezpečný
zločinec (měl na svědomí četné násilnosti;
např. v roce 1907 zosnoval přepadení Tbiliské banky s 50 mrtvými lidmi, většinou
z řad kolemjdoucích). Vzhledem ke své
brutalitě, kterou
se snažil aplikovat i do názorů
a postojů levicových skupin, jichž
byl členem (což
ústilo v konflikty),
byl často vězněn.
Josif Džugašvili v karCarský režim jej
totéce Petrohradské
také často posílal
policie, 1911
do vyhnanství na
Sibiř. Jeho mládí bylo ve znamení vyhnanství, útěků a levicových aktivit.
Diktátor upevňující svoji moc
Po říjnové revoluci roku 1917 začala stoupat
Stalinova hvězda. Od roku 1922 (až do roku
1952) zastupoval funkci generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu
a začal také upevňovat svoji moc.
moc Mezi jeho
metody patřily telefonní odposlechy, křivá
obvinění, udavačství, vraždy. Neváhal ze svého dosahu dokonce odstraňovat i své dřívější
příznivce a politické přátele, kteří mu dopomohli k moci. Nechal tak například
v roce 1936 popravit Grigorie Zinovjeva
(údajného strůjce vraždy Kirova, Stalinova blízkého spolupracovníka), v roce 1940
přikázal popravu Nikolaje Ježova (vrchního
představitele sovětské policie NKVD) a stál
v pozadí atentátu na Lva Nikolajeviče Trockého v jeho exilu v Mexiku (rovněž v roce
1940). Dobře to dokumentují i následující fotografie. Po odstranění Ježova se již „jaksi
nehodilo“, aby zůstal zachován na fotografii
vat...
se Stalinem. Retušér musel zapracovat...
Josif Vissarionovič Stalin
Josif Vissarionovič Džugašvili (1878–1953), spíše známý jako Stalin,
se dostal k moci v roce 1917 a na politické scéně působil do své smrti v roce 1953. V letech 1922–1952 zastával funkci generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu. Ve snaze upevnit svou moc
a rozšířit impérium neváhal provést brutálním způsobem kolektivizaJ. V. Stalin
ci zemědělství, uměle vyvolat hladomor ani vraždit odpůrce režimu.
Pravděpodobně nechal zabít i své dvě manželky, Podle historiků má na svědomí více
životů, než si vyžádala II. světová válka – podle odhadů je to na 40 milionů obětí; je
tedy vedle Mao Ce-Tunga jedním z nejkrutějších diktátorů v dějinách lidstva.
Mao Ce-Tung
Mao Ce-Tung (1893–1976), předseda Komunistické strany Číny,
vyhlásil roku 1949 v Pekingu Čínskou lidovou republiku. Na
konci 50. let začaly slábnout jeho pozice ve vedení strany, což bylo
jedním z hlavních důvodů tzv. Kulturní revoluce (plným názvem
Velká proletářská kulturní revoluce), kterou inicioval v roce 1966
Mao Ce–Tung
a která pokračovala prakticky až do jeho smrti. V důsledku této
násilné kampaně utrpěla Čína obrovské škody na kulturním dědictví, ekonomice i životech lidí (vraždy a mučení lidí rudými gardami). Byly zničeny historicky významné budovy, muzea, páleny knihy. Jedním z jeho politických cílů bylo
přivést zemi k ekonomickému rozkvětu, místo toho však Mao Ce-Tung způsobil
nedozírný hladomor, kterému přímo podlehlo téměř 40 milionů lidí. Celkem má
te
tento
en diktátor na svědomí více než 70 milionů životů.
SOUVISLOSTI
Maoismus a Velký skok vpřed
Maoismus je specifickou odnoží marxismu aplikovaného za vlády Mao Ce-Tunga v čínské
ké
lidové republice. Je to vládnoucí ideologie, která má dokonce (ve své redukované podobě)
ě)
své místo i v současné politické doktríně vládnoucí Komunistické strany Číny.
Maoismus symbolizuje malá rudá knížečka s názvem Citáty předsedy Maa, která
obsahuje na 427 citátů a myšlenek „velkého vůdce“. V Číně byla vydávána ve stamilionoových nákladech a byla „nezbytným doplňkem každého účastníka Kulturní revoluce“. 
Pod pojmem Velký skok vpřed se skrývá myšlenka a snaha Mao Ce-Tunga (z konce 50. let minulého století) rychle zvyšovat čínskou produkci. A to tak, aby se Čína dostala během následujících 15 let ekonomicky do postavení velmoci a aby bylo v zemi dokončeno vybudování komunismu
komunismu. V Maových představách to bylo např. potlačení rodiny
a vybudování komun, které měly zajišťovat primitivními prostředky (a bez potřebného zázemí, energií) i složitou průmyslovou činnost (např. výroba oceli nekvalifikovanými rolníky).
Samozřejmě vše náležitě podepřeno propagandou... Výsledkem těchto nepromyšlených
a nesystémových snah byl již zmíněný rozvrat ekonomiky Číny a hladomor.
Na obrázcích vidíte knížečku Citáty předsedy Maa a primitivní pece na výrobu oceli. Získaná ocel měla pochopitelně mimořádně špatnou kvalitu. 
Fidel Castro
cí
oucí
dou
ádou
še nežžáád
tuše
Retuše
RRe
u...
mku.
z snímk
osobyy ze
Kult osobnosti Stalina
Po ukončení II. světové války dosáhla glorifikace Stalina obludných rozměrů. Propaganda jela na plné obrátky. Bytost „milovaného
vůdce a otce Stalina“ se promítala do všech
součástí života společnosti i každého občana, a to i v satelitních státech, podléhajících
vlivu Sovětského svazu. Kult osobnosti Stalina byl zrušen v roce 1956
1956, kdy byly Nikitou
Chruščovem (nástupcem Stalina) odhaleny jeho diktátorské
62
praktiky.
Vůdce kubánské revoluce Fidel Castro (nar. 1926) se dostal
k moci v roce 1959 a až do roku 1979, kdy se stal hlavou státu, zastával funkci premiéra Kuby. Po převzetí moci nastolil na Kubě
autoritativní režim, navázal úzké vztahy se Sovětským svazem
a zemi začal směřovat k vybudování komunismu. Došlo ke znárodnění pozemků a podniků, reorganizaci školství, byla zavedena
bezplatná lékařská péče.
F. Castro
Zpočátku byl Fidel Castro u obyvatel Kuby oblíben, byl pokládán za schopného a charismatického vůdce. Postupem času však došlo k obratu. Fidel Castro,
v jehož rukou byla soustředěna veškerá moc, porušil základní lidská práva, zaveJ. V. Stalin:
Kult osobnosti:
Mao Ce-Tung:
Velká proletářská kulturní revoluce:
Velký skok vpřed:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Stalin
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kult_osobnosti
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kult_osobnosti
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kulturní_revoluce
http://cs.wikipedia.org/wiki/Velký_skok_vpřed
Demokracie a jiné formy vlád
Politické ideologie
SOUVISLOSTI
TI
Ideologie je soustava idejí, teorií, názorů a postojů vyjadřující vztah ke společnosti a světu.
Každá ideologie se snaží vyložit si dění ve společnosti po svém a přistupuje k jednotlivým problémům na základě hodnot, které uznává. To, jaká ideologie
převládá v tom kterém státě, se odráží na jeho politickém režimu, způsobu vlády a životě občanů. Každá ideologie vytváří určitý hodnotový rámec, který definuje, co je dobré a co špatné.
Součástí ideologie je tzv. doktrína (popř. několik doktrín), tedy soubor zásad
a názorů na dílčí, konkrétní otázku týkající se fungování státu. Touto dílčí otázkou může být např. zahraniční politika státu.
Ideologie v totalitním státě
V totalitních režimech má ideologie velký význam. Ospravedlňuje násilí a bezpráví, které stát páchá na svých občanech.
Základem dvou již zmíněných totalitních režimů byl v případě hitlerovského
Německa nacismus a v případě Sovětského svazu komunismus.
S ideologiemi totalitních států souvisí také pojmy indoktrinace, demagogie,
brainwashing, dezinformace, propaganda a politická manipulace.
• Indoktrinace – snaha režimu o jednoznačné a vnucené přijetí určité doktríny (bez
její kritiky či protinázoru). Její přijetí je vynucováno silou.
Příklady doktrín v ideologiích
Brežněvova doktrína měla opravňovala
Sovětský svaz intervenovat v kterémkoli státě východního bloku, pokud by v této
zemi vzniklo nebezpečí uvolnění nebo dokonce pád komunistického režimu. To byl
případ Maďarského povstání v roce 1956
(které bylo silou potlačeno zásahem sovětské armády) či srpna 1968 u nás. V tomto
případě se na základě využití zmíněné doktríny při invazi do Československa podílelo
hned šest armád východního bloku.
Na obrázku vidíte vyvěšenou revoluční maďarskou vlajku v průběhu Maďarského povstání v říjnu 1956. Z jejího středu je vystřižen tzv. „Rákosziho znak“ vlajky Maďarské lidové republiky (MLR). Mátyás Rákosi
byl pro revoltující Maďary v krizovém roku
1956 ztělesněním komunistického režimu.
Včlenění „Rákosziho znaku“ do vlajky MLR
(symbolizující v socialistické propagandě
zemi rolníků a dělníků) popíralo zásady heraldiky (byl zde použit celkový koncept vzorů znaku podle SSSR, rudá hvězda nad
znakem apod.).
• Dezinformace – cílené a záměrné matení a zamlžování podstaty a pravdivosti.
• Propaganda a politická manipulace – systematické šíření
názorů a informací, které má vést k žádoucímu společenskému vědomí (typicky za použití agitace, plakátů, vysílání propagandistických myšlenek v médiích apod.).
• Brainwashing neboli „vymývání mozku“ – manipulativní technika, jejímž účelem je změna postojů manipulovaných lidí ve prospěch manipulátora. Kromě politiky se užívá také při ovlivňování náboženského smýšlení (sekty) nebo v oblasti obchodní činnosti (manipulativní předváděcí akce či návštěvy podomních obchodníků
mající za účel přesvědčit důvěřivého člověka ke koupi nechtěné věci či služby).
Komunistický propagandistický plakát
Z DĚJJIN
N
Hitlerovo hlasování o anschlussu Rakouska k nacistickému Německu
Možná nevíte, že Hitlerova propaganda cíleně připravovala
připojení Rakouska k nacistickému Německu v roce 1938
(tzv. anschluss
anschluss) a následné „ospravedlnění“ tohoto kroku
v očích politických představitelů Evropy a světa.
Samotné obsazení Rakouska německou armádou se
uskutečnilo 12. 3. 1938. Dne 10. dubna 1938 však nacistická propaganda vyhlásila „referendum“ k připojení
Rakouska k Německu a nechala Rakušany hlasovat prostřednictvím přichystaných hlasovacích lístků. Položená
otázka zněla: „Souhlasíte se znovusjednocením Rakouska
s Německou Říší, které bylo nastoleno 13. března 1938,
a volíte stranu našeho vůdce, Adolfa Hitlera?“
Povšiměte si, jak byl hlasovací lístech přichystán. Dominovala v něm pochopitelně odpověď Ano (Ja), která byla přibližně 3x větší než odpověď Ne (Nein), umístěná mimo zarovnání a jakoby upozaděná. Zvolení „správné“ možnosti mělo napomoci i to, že hlasování nebylo neveřejné, nýbrž tzv. manifestační
manifestační, přímým odevzdáním lístku do rukou „prověřených“ komisařů. „Potupnou“ odpověď Ne nakonec volilo minimum Rakušanů. Výsledky hlasování hovoří za vše – pro připojení
se vyjádřilo 99,7 % voličů.
voličů
Na druhém obrázku vidíte příslušníky německé a rakouské hraniční stráže při odstraňování závory rušené hranice 15. března 1938. 
Poznámka: obdobně tomu bylo u znaku
Československé socialistické republiky (viz
Souvislosti, str. 32).
Souvislosti
Bushova doktrína zase ospravedlňovala zahájení války ze strany USA v Afghánistánu
jakožto války proti terorismu. Tato doktrína
reagovala na
útok teroristických sil na budovy World
Trade Center
v New Yorku,
Yorku,
který se uskutečnil 11. září
2001.
2001
Obrázek zachycuje jednu
z hořících věží
obchodního
centra po útoku.
65
Demokracie a jiné formy vlád
POJEM
M
Feminismus a environmentalismus
▸ FEMINISMUS
Ve druhé polovině 20. století se objevují další politické ideologie jako feminismus
nebo environmentalismus.
• Feminismus – bývá chápán jako hnutí za emancipaci žen, které upozorňuje na
nespravedlivé dominantní postavení mužů vůči ženám ve společnosti a snaží se
proto o zrovnoprávnění žen v politické, ekonomické a společenské oblasti života. V minulosti si feminismus kladl za cíl především prosadit politická práva žen,
dnes je zaměřen na otázky týkající se násilí páchané na ženách, porodnosti, potratů, nerovných příležitostí pro ženy a muže na trhu práce aj.
• Environmentalismus – zabývá se vztahem mezi přírodou a společností, usiluje o takový společenský, ekonomický a politický vývoj, který by byl v souladu
s principy trvale udržitelného rozvoje. Zdůrazňuje jak individuální, tak kolektivní odpovědnost. Hodnoty a principy, ze kterých tato ideologie vychází, se objevují v programech „zelených“ politických stran a ekologických organizací a hnutí (Greenpeace, Hnutí Duha, apod.).
Extremismus
Pojmem extremismus bývají označovány vyhraněné ideologické postoje,
které stojí mimo zákon.
Extremismus se prezentuje extrémními názory nebo extrémními činy a jeho
základem je netolerance, tedy nesnášenlivý postoj vůči cizímu přesvědčení, kultuře, náboženství nebo fyzické odlišnosti.
Extremistické postoje a směry mají společné následující znaky:
• Jsou namířené proti demokratickým hodnotám, snaží se destabilizovat stávající
demokratický systém.
• Často se uchylují k násilí za účelem prosazení svých idejí.
• Překračují zákonné normy, jsou protiprávní.
Význam pochází z latiny, femina = žena.
SOUVISLOSTI
TI
Pravicový extremismus v ČR
Pravicový extremismus vychází z myšlenek fašismu a nacismu, na který navazují současná neonacistická hnutí a or
orrganizace. Nejčastějšími projevy jsou rasismus, xenofobie a antisemitismus.
Extrémní pravice odmítá rovnost všech lidí,
lidská a občanská práva. Zavrhuje také myšlenkový pluralismus a existenci politických
stran a naopak preferuje vůdcovský
princip. Legitimizuje
i použití násilí a dokonce je za určitých
okolností upřednostňuje. Tento postoj je
pak již vlastně politickým terorismem.
terorismem
Mezi stoupence neonacismu se řadí neonacističtí skinheads,
skinheads, pro které je stěžejní vlastenectví, proto jsou jejich aktivity zaměřeny především proti přistěhovalcům.
Pravicový extremismus je v České republice reprezentován Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (DSSS). Vedle ní u nás působí ještě několik neregistrovaných pravicově extremistických organizací a skupin, které
mají na svědomí řadu demonstrací, nepokojů
a protestních pochodů.
Za projev extremismu můžeme považovat rasistické výroky neonacistů, teroristický útok nebo napadení představitele státní moci.
Na základě odlišných uznávaných hodnot a cílů se extremismus dělí na pravicový a levicový, v poslední době bývá často zmiňován extremismus náboženský.
SOUVISLOSTI
Levicový eextremismus / Anarchismus
Vychází z marxisticko-leninské revoluční ideologie. Jeho součástí jsou také
hnutí, která odmítají respektovat jakýkoli společenský řád
anarchistická hnutí
a hlásají neomezenou svobodu jedince. Anarchisté odmítají pojmy jako stát,
parlament, vláda, republika, monarchie, kapitalismus apod. Jejich cílem je
odstranit stát jakožto nežádoucí a zbytečnou instituci a vytvořit tak společautorit. Systém bez autorit, zavedených pravidel a ustavených zánost bez autorit
konů však nemůže zajistit lidská práva a svobody. Za zakladatele anarchismu, který usiluje o nastolení anarchie (bezvládí) pomocí revoluce, bývá označován Michail Bakunin
Proudhon, který je však v otázce vývoje společnosti zastáncem evoluční koncepce.
a také Pierre Proudhon
kruhu
Tradiční symbolikou anarchismu je černá vlajka a písmeno A v kruhu.
V současné době představuje pro západní svět velké nebezpečí tzv. teroristický
džihadismus. Jedná se o radikální křídlo islamismu, který hlásá totální a mučednickou válku proti „bezbožnému“ Západu. K vyznavačům patřil například Usáma bin
Ládin a organizace Al-Káida (ale i množství dalších nově vznikajících). Zastánci tohoto směru mají na svědomí mnoho teroristických útoků. Výjimečné nejsou sebevražedné atentáty, jejichž cílem je maximální počet obětí na civilistech. Příkladem může být
útok z 11. září 2001 na budovy Světového obchodního centra (World Trade Center,
WTC) a na Pentagon, který je Američany považován za útok proti symbolům americké moci, hodnotám svobody a demokracie. Za viníka této teroristické akce, která si vyžádala celkem na 6000 obětí, byl označen právě Usáma bin Ládin a Al-Kájda.
Džihád:
Al-Káida:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Džihád
http://cs.wikipedia.org/wiki/Al-Kaida
DIÍ
Z MEDIÍ
Pravicový extremismus na vzestupu
Mezníkem v boji s extremisty se staly střety, které bývají označovány jako „bitva o Janov“. 17. listopadu 2008 došlo k mobilizaci
neonacistické scény na celorepublikové úrovni, stovky pravicový extremistů se pokusily projít Litvínovem až na sídliště Janov, obývané lidmi ze sociálně slabších vrstev, převážně Romy. Došlo k tvrdým střetům se stovkami policistů, kteří dlouho nemohli dostat situaci pod kontrolu. K dalším větším střetům policistů s extremisty došlo v roce 2009 v Přerově, které přerostly v pouliční bitku extremistů
s policií. Nárůst kriminality na Šluknovsku rozpoutal v roce 2011 vlnu nepokojů a demonstrací, převážně ve městech Varnsdorf, Rumum
ummburk a Šluknov, ve kterých nadále panuje nnaaapjatá situace...
Speciálníí zásahová
jednotka Policie ČR
69
ČLOVĚK
V MEZINÁRODNÍM
PROSTŘEDÍ
71
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Mezinárodní integrace / Mezinárodní organizace
Po prostudování této kapitoly budete znát:
Co se v kapitole
dozvíte
• problematiku mezinárodní integrace a její podoby
• potřebnost mezinárodního obchodu (obchodních vztahů mezi státy)
Budete pak umět:
• nejvýznamnější mezinárodní organizace a jejich poslání
• pochopit problematiku potřebnosti postupného sbližování stanovisek jednotlivých států
Mezinárodní integrace
• pojednat o podobách mezinárodní integrace
• pochopit význam nejdůležitějších mezinárodních politických
a ekonomických organizací
a vojenských uskupení
Integrace označuje formy a procesy slučování původně izolovaných nebo
samostatných jednotek v jednotný systém. Opakem integrace je desintegrace,
tedy rozpad celku na části.
Podoby mezinárodní integrace
Mezinárodní integrace může mít následující podoby:
POJEM
M
1. Federalistická integrace:
▸ CENTRALISMUS
Centralismus je označení způsobu řízení
z jednoho organizačního ústředí. Politická
moc a zodpovědnost se přenáší z regionálních
institucí na centrální orgány.
• politická
• státy se sjednocují v jeden celek, nejdříve politicky a poté ekonomicky.
Příklady federací: USA, Mexiko, Německo, Rakousko, Španělsko, Belgie
2. Funkcionalistická integrace:
• ekonomická
POJEM
M
▸ DECENTRALIZACE
• státy se propojují nejdříve ekonomicky a poté politicky (např. Evropská unie).
Decentralizace je situace, kdy je na nižší
ižší složky
l žk
delegováno větší množství pravomocí a s tím
souvisejících odpovědností.
Stupně mezinárodní ekonomické integrace
1. Pásmo volného obchodu – dochází k odstranění cel mezi státy (např. USA–
Kanada).
2. Celní unie – jde o vyšší stupeň integrace na principu odstranění cel mezi státy a společné celní politiky vůči třetím zemím (Evropská unie byla vybudována právě na zásadě celní unie).
Z DĚJIN
Hedvábná stezka
Již z dějepisu víte, že pojem Hedvábná stezka označuje obchodní trasy,
trasy kterými se ve
starověku a středověku dopravovalo zboží
z východní Asie do zemí rozprostřených kolem Středozemního moře. Její jednotlivé
směry vedly jak po moři, tak po souši. Hlavním obchodním artiklem, který byl dovážen
z Číny, bylo hedvábí (podle něj byl zvolen
i název obchodních tras);; předmětem obchodu však byly i další druhy zboží (např. orientální druhy koření). Na mapce vidíte trasy
Hedvábné stezky.
3. Společný trh – celní unie doplněná o volný pohyb výrobních faktorů.
4. Hospodářská unie – společný trh včetně propojení národních ekonomik.
5. Měnová unie – hospodářská unie a společná měna (např. země tzv. eurozóny
platící společnou měnou – eurem).
6. Politická unie – ekonomická unie a společný politický systém řízený z jednoho centra (např. sjednocení Německa v roce 1990).
Mezinárodní obchod
Mezinárodní obchod je směna zboží či služeb různých subjektů určitého státu
v rámci celého světového hospodářství.
Evropa
Persie
Pe
Arábie
Indie
Míru zapojení státu do mezinárodního obchodování označujeme jako
otevřenost ekonomiky nebo uzavřenost ekonomiky.
Čína
Míru otevřenosti ekonomiky je možné nejlépe vyjádřit procentuálním podílem vývozu a dovozu na hrubém domácím produktu (HDP).
Afrika
Jáva
Již v období starověku tedy kvetl čilý mezinárodní obchod, který se dále rozvíjel v souvislosti se zámořskými plavbami, objevem Ameriky a dalším rozvojem průmyslu v novověku.
72
Důvody mezinárodního obchodu 1. Odlišnost výrobních podmínek – jednotlivé země jsou odlišně vybaveny přírodními zdroji, nachází se v odlišných geografických a klimatických podmínkách,
mají rozdíly v kvalitě lidských zdrojů a technického pokroku.
Zahraniční (mezinárodní) obchod:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Zahraniční_obchod
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Evropská integrace
Po prostudování této kapitoly budete znát:
Co se v kapitole
dozvíte
• historii evropské integrace
• charakteristiku významných evropských milníků postupného sjednocování
• význam mírového poselství Jiřího z Poděbrad
Budete pak umět:
• pojednat o počátcích sjednocování evropského kontinentu
• pochopit, jaký význam mělo a má
pro Evropu panevropské hnutí
• pojednat o integračních snahách
v Evropě po II. světové válce
• pojednat o významných osobnostech stojících za procesem
sjednocování Evropy
Počátky úvah o jednotné Evropě
pravěk
starověk
středověk
• faktory evropské integrace po roce 1945
• podstatu Rady Evropy a Evropského soudu pro lidská práva
Tato kapitola se zabývá evropskou integrací. Seznámíte se s počátky snah o sjednocení evropského kontinentu, s významem panevropského hnutí a také s problematikou integračních snah v Evropě po II. světové válce.
Historie sjednocování Evropy
Úvahy o jednotné Evropě provázejí její obyvatele po staletí. Od nástupu křesťanství se v různých časových obdobích objevovaly tendence spojovat menší územní
celky a vytvořit tak velké říše. Čím více se Evropa drolila na menší územní celky,
tím častěji se objevovaly tendence tato malá území sjednotit.
novověk
Prvotní snahy o sjednocování území Evropy
se vážou k ranému středověku.
SOUVISLOSTII
Karolinská renesance
Po rozpadu římské říše začala západní Evropa
zaostávat za východní částí. Barbarské kmeny neuměly číst a psát a kultura Říma upadla v zapomnění.
Až za císaře Karla
Velikého se jeho dvůr
stal centrem kultury a vzdělanosti velkého významu. Toto
období, charakterizované snahou o obnovu vzdělanosti, položilo základ kultury západní civilizace a také románskéslohu.
ho slohu.
Nositeli kultury se
staly zvláště kláštery,, ve kterých také
ry
vzniklo nové písmo – karolinská minuskula
(viz ukázka podpisu Karla Velikého). 
Písmo bylo velmi jednoduché a stalo se záy,
kladem pozdějšího malého písma abecedy,
latince.
kterou používáme dodnes – latince
ské“ Odpověď
Víte co znamená slovo „karolinské“?
je jednoduchá – označení vychází ze jména císaře Karla, který v dané době vládl.
76
• pojem panevropského hnutí; důvody neúspěchu panevropské ideje
SOUVISLOSTI
Francká říše jako protiváha vlivu Byzantské říše
Jedním z příkladů snah o sjednocování územních celků může být Francká říše
říše, státní útvar rozkládající se v západní Evropě mezi lety 481 až 814.
Největšího rozmachu dosáhla Francká říše za Karla Velikého,
Velikého který vládl v letech 768 až 814. Po jeho smrti došlo k postupnému úpadku říše
Francká říše
a následnému rozdrobení na menší územní celky. Francká říše se za
Karla Velikého stala rozhodující mocností v západní Evropě a protiváhou
byzantské říše na východě.
východě Tomuto významu odpovídal také císařský titul panovníka. Roku 800 korunoval papež Lev III. v Římě Karla Velikého
císařem. Touto korunovací byla symbolicky na západě obnovena římská říše,
císařem
říše která však
všaak
měla se svou starověkou předchůdkyní pramálo společného. V církevním pojetí see stal
stal
středověký císař vládcem a ochráncem všech křesťanů na západě
západě.
Středověké a novověké snahy v uspořádání Evropy
V období středověku a novověku se v Evropě objevovaly říše, které spojily několik dříve samostatných státních útvarů – prakticky, nebo symbolicky.
Příkladem spojení několika samosprávných státních
útvarů byla Svatá říše římská, od 15. století označovaná jako Svatá říše římská národa německého. Od roku
1648 fungovala říše spíše jako symbolické spojení samostatných států. Svatá říše římská národa německého formálně zanikla v roce 1806 a místo ní se v Evropě objevila
jiná říše – rakouská.
Koruna Svaté říše římské
A právě podunajská monarchie bývá někdy připodobňovaná evropskému integračnímu uskupení, protože
v sobě zahrnovala mnoho národů a národností. V roce 1918,
kdy Rakousko-Uhersko (toto označení nesla říše od roku 1867)
zanikalo, se objevily snahy významných světových politiků
udržet toto uskupení při životě jakožto příklad mnohonárodnostního státu s jednou správou.
Vývoj však šel nezadržitelně kupředu a Evropa se po I. světové válce rozdrobila na mnoho národnostně celistvých i různorodých států.
Francká říše:
Karel Veliký:
Státní znak
Rakousko-Uherska
http://cs.wikipedia.org/wiki/Francká_říše
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Veliký
Evropská integrace
SOUVISLOSTI
Jiří z Poděbrad
Evropy.
Český král Jiří z Poděbrad (1420–1471) bývá často uváděn jako první státník, který přišel s myšlenkou na sjednocení Evropy
Grenoblu. Jiří z Poděbrad nechal sepsat Smlouvu o nastolení
Impulsem mu byl humanista a jeho rádce Antonio Marini z Grenoblu
míru v celém křesťanstvu, na základě které se tehdejší panovníci měli snažit o udržení trvalého míru na principu národní
svrchovanosti států, zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí. Spory mezi jednotlivými zeměmi se měly řešit před mezitribunálem. Evropa se měla sjednotit v boji proti Turkům. Ve spolku se měly státy uspořádat do větších celnárodním soudním tribunálem
ků (například: Galie, Germánie, Hispánie) a při společném hlasovaní měly mít každý jeden hlas. S vůdčí rolí se počítalo s Frandvorům. Jeho výzva se však
cií. V průběhu dvou let vyslal král v čele s Antoniem Marinim poselství k evropským panovnickým dvorům
cií
odezvou což bylo také výrazně ovlivněno tím, že Jiří z Poděbrad ze svých plánů vyjmul papeže
setkala celkově s negativní odezvou,
nemyslitelné. Pouze někteří panovníci přijali smlouvu kladně. Snaha Jiřího z Poděa římskou kurii, což bylo v té době téměř nemyslitelné
a v podstatě vytvářela středověkou obdobu Evropské unie.
převratná
a
moderní
velmi
brad byla na svou dobu
Formování Evropy po I. světové válce
SOUVISLOSTI
TI
I. světová válka byla prvním globálním válečným konfliktem
v Evropě. Prvotní rozbuškou byly politické a mocenské spory na
Balkáně, které se vyhrotily atentátem na následníka rakouského
trůnu Františka Ferdinanda d'Este.
Válka postihla většinu Evropy a rozšířila se také do jiných kontinentů. Výsledkem tohoto válečného konfliktu byly miliony mrtvých a obrovské materiální škody. Moderní člověk si ani v současnosti nedovede představit, jak to prožívali tehdejší obyvatelé.
Jiří z Poděbrad
Českéh
Českého
a Č
ak
nak
a znak

království.
království.
Nové státy v Evropě po I. světové válce
František F. d'Este
Z DĚJJIN
JIN
N
Během tohoto válečného konfliktu zanikly
velké mnohonárodnostní státy: Ruské impérium, Německé císařství, Rakousko-Uhersko
a Osmanská říše. Evropa se „rozdrolila“ do
mnoha menších územních celků:
1 Sovětský svaz (Ruská sovětská federativní
socialistická republika), 2 Litva, 3 Lotyšsko,
4 Estonsko, 5 Finsko, 6 Polsko,
7 Rakousko, 8 Maďarsko, 9 Československo
a 10 Jugoslávie
Jugoslávie.
I. světová válka
5
Globální válečný konflikt let 1914 až 1918 přinesl nezměrné útrapy.
Dovedete se vžít do role mladého vojáka, který je po týdnech prožitých v zákopech u belgického města Ypre zasažen bojovým plynem?
Jaké to na něm zanechá fyzické a psychické následky? Jak se cítí
obyvatelé obcí zasažených válečnou frontou? Jaké pocity prožívají
rodiče, kteří od poštovního doručovatele obdrží úřední oznámení
o tom, že jejich dítě padlo v boji?
Na ilustračním obrázku vidíte anglické vojáky oslepené německým bojovým plynem během bitvy u Ypre. 
4
3
2
1
6
9
7
Evropská civilizace poprvé zakusila globální konflikt, který se nevyhnul ani civilnímu obyvatelstvu, naopak – v mnoha případech je do války přímo zatahoval.
Mír podepsaný 11. 11. v 11 hodin 11 minut roku 1918 ve francouzském Compiègne byl pro mnohé natolik cenný, že začali uvažovat o myšlence mírového
soužití v Evropě a o nástrojích, které by toto umožnily.
Víra v nutnost zabránit opakování katastrofy takového rozsahu se stala impulsem
pro unifikační myšlenkové proudy, ve kterých se začaly objevovat názory podporující integraci všech evropských států. Ideálním vzorem těchto snah byly Spojené státy
americké. Mnozí politici zmiňovali potřebu vytvoření Spojených států evropských.
Panevropské hnutí
„Manifestem“ těchto snah se stala kniha Paneurope Richarda Coudenhove-Kalergiho, která byla vydána roce 1923. Tato kniha dala impuls panevropskému hnutí, které ovlivnilo mnoho významných osobností meziválečné
i poválečné éry. K této ideji se přihlásil například vědec Albert Einstein, německý spisovatel a nositel Nobelovy ceny Thomas Mann, evropský politik
a syn posledního rakouského císaře Otto von Habsburg nebo například německý konzervativní křesťanský politik a první poválečný německý spolkový kancléř Konrad Adenauer.
Panevropské hnutí je nejstarším evropským hnutím v Evropě. Jeho podstatou
je politické a hospodářské sjednocení evropských států na principech demokracie a na společných křesťanských základech.
Spojené státy americké:
Panevropská unie:
http://cs.wikipedia.org/wiki/USA
http://cs.wikipedia.org/wiki/Panevropská_unie
8
10
 Nové státy v Evropě, rok 1922
TI
SOUVISLOSTI
Spojené státy americké
Spojené státy americké (United States
a.
of America) jsou nejstarší federací světa.
demokracii která ffunJde o zastupitelskou demokracii,
guje prostřednictvím kongresového systému definovaného
ústavou.
ústavou
Správa USA je rozdělena do tří úrovní: federální (celostátní působnost),
státní (omezení na
jednotlivé státy;
USA jsou členěny
na 50 států)
a místní (okresní nebo metropolitní orgány).
Na obrázku vidíte komisi, která Kongresu předkládá návrh Deklarace nezávislosti
amerických
Spojených států amerických.
K ratifikaci došlo 4. červen77
1776
ce 1776.
Občanský a společenskovědní základ • POLITOLOGIE • ČLOVĚK V MEZINÁRODNÍM PROSTŘEDÍ
Evropská unie
Co se v kapitole
dozvíte
Po prostudování této kapitoly budete znát:
• vznik a podstatu fungování Evropské unie (EU)
• základní dokumenty EU
Budete pak umět:
• vysvětlit problematiku vzniku
EU a podstatu jejího fungování
• pojednat o členských státech EU,
o harmonogramu a o podmínkách
přístupu jednotlivých zemí do EU
• pojednat o symbolech EU (vlajka
EU, jednotná měna, hymna apod.)
• vysvětlit podstatu fungování
tzv. Schengenského prostoru
• stručně popsat vnitřní i vnější
politiku EU
SOUVISLOSTII
Cíle Evropské unie
Cílem EU je vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, podpora rozvoje
a růstu hospodářství, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a zlepšování životní úrovně
prostředí.
a kvality životního prostředí
cílů slouží čtyři základtěchto
K zabezpečení
trhu. Mezi tyto základní
ní svobody vnitřního trhu
svobody patří:
• volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.
• členské státy EU a přístupová kritéria do EU
• symboly a pilíře Evropské unie
• podstatu volného pohybu osob států EU v rámci tzv. Schengenského prostoru
• politiku Evropské unie
Tato kapitola se zabývá Evropskou unií. Dočtete se v ní o základních dokumentech, na kterých je založena podstata fungování EU, o zakládajících státech i o státech, které k EU přistupovaly v dalších letech. Velmi důležitou oblastí v rámci EU je existence tzv. eurozóny, tj. zemí, ve kterých je jako platidlo zavedena jednotná měna EU – euro. Dozvíte se také o možnosti volného pohybu
osob členských států EU, které jsou začleněny do tzv. Schengenského prostoru.
Podstata fungování Evropské unie
Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního
rozšíření v roce 2013 tvoří 28 evropských států s více jak 500 miliony obyvateli.
Evropská unie není jen pouhou konfederací států, ale není ani federálním státem. Je to úplně nové a historicky ojedinělé seskupení. Její politický systém se během posledních padesáti let neustále vyvíjel postupným přijímáním řady smluv
– od smluv podepsaných v Paříži a Římě v padesátých letech po novější smlouvy
podepsané v Maastrichtu, Amsterodamu, Nice a Lisabonu.
Členské státy Unie těmito smlouvami převedly část své národní svrchovanosti na společné orgány, které reprezentují nejen jejich národní zájem, ale i kolektivní zájem celé Unie.
• Smlouvy tvoří tzv. „primární“ právo.
• Od nich se pak odvozuje tzv. „sekundární“ právo, které má přímý dopad na
každodenní život občanů Evropské unie. Sekundární právo se skládá zejména
z nařízení, směrnic a doporučení.
EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii (známější jako
Maastrichtská smlouva), která navazovala na evropský integrační proces započatý v padesátých letech. Do přijetí tzv. Maastrichtské smlouvy se Evropská
unie označovala jako Evropské společenství.
Vnitřní trh je také tvořen společnou politikou
Evropské unie – například v oblastech hospodářské soutěže, společné vnější obchodní
zemědělství.
politiky a zemědělství
Zakládající smlouvy
Právní systém současné Evropské unie prošel dlouhodobým postupným vývojem. Smlouvy, které byly postupně přijímány, vytvořily právní rámec fungování současné EU.
Základy Evropské unie byly položeny několika smlouvami:
1. Pařížskou smlouvou, kterou bylo v roce 1951 založeno Evropské společenství
uhlí a oceli (ESUO).
2. Římskými smlouvami, jimiž bylo v roce 1957 založeno Evropské hospodářské
společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom).
Rok 1957 – ratifikace Římských smluv.
82
Evropská unie:
http://cs.wikipedia.org/wiki/EU
Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva):
http://cs.wikipedia.org/wiki/Smlouva_o_Evropské_unii
Pařížská smlouva:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pařížská_smlouva
Evropské společenství uhlí a oceli:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropské_společenství_uhlí_a_oceli
Římské smlouvy:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Římské_smlouvy
Evropské společenství pro atomovou energii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Euratom
Evropská unie
Mapa EU
Rejkjavík
Legenda:
členské státy EU
státy vedoucí přístupová jednání
SOUVISLOSTTII
2013
Sídelní město Evropské unie
FINSKO Helsinky
ŠVÉDSKO
Stockholm
ISLAND
Sídlem EU je Brusel
Brusel, hlavní město Belgie Na obrázku vidíte Vítězný oblouk,
gie.
jednu z dominant Bruselu. 
Tallinn
ESTONSKO
Riga
LOTYŠSKO
DÁNSKO
LITVA
Kodaň
IRSKO
VELKÁ
BRITÁNIE
Dublin
NIZOZEMÍ
Amsterdam
Londýn
Brusel
Paříž
FRANCIE
Vilnius
POLSKO
Berlín
NĚMECKO
BELGIE
LUCEMBURSKO
Lucemburk
Štrasburk
Varšava
Praha
ČESKÁ
REPUBLIKA
SLOVENSKO
Bratislava
Vídeň
RAKOUSKO
MAĎARSKO
RUMUNSKO
SLOVINSKO
Záhřeb Budapešť
Bukurešť
Lublaň
CHORVATSKO
Bělehrad
SRBSKO
ITÁLIE
Řím
ŠPANĚLSKO
Madrid
Podgorica
ČERNÁ
Skopje
HORA MAKEDONIE
BULHARSKO
Sofie
Ankara
ŘECKO
Lisabon
TURECKO
Atény
PORTUGALSKO
MALTA
KYPR
Valletta
Nikósie
Datum vstupu do Evropské unie:
Belgie
Francie
Itálie
Lucembursko
Německo
1950
1958
1958
1958
1958
Nizozemsko
Dánsko
Irsko
Velká Británie
Řecko
1958
1973
1973
1973
1981
Portugalsko
Španělsko
Finsko
Rakousko
Švédsko
1986
1986
1995
1995
1995
Česká republika
Estonsko
Kypr
Litva
Lotyšsko
2004
2004
2004
2004
2004
Maďarsko
Malta
Polsko
Slovensko
Slovinsko
2004
2004
2004
2004
2004
Bulharsko
Rumunsko
Chorvatsko
2007
2007
2013
SOUVISLOSTTII
Kandidátské státy pro vstup do EU
Staré versus nové členské země EU
Až na Turecko a Island se jedná převážně o balkánské země bývalé Jugoslávie.
V závorce je uveden rok, od kterého daný stát vede přístupová jednání s EU:
• Turecko (od roku 1963), Černá Hora (od roku 2008), Makedonie (od roku 2009),
Island (od roku 2009) a Srbsko (od roku 2012).
SOUVISLOSTI
TI
Otazníky
ík kolem vstupu Turecka do EU
Turecko je zemí, která má nejdéle podanou žádost o vstup do Evropské unie – učinilo tak již v roce 1963.
Dodnes vstup této téměř 75miliónové muslimské země vzbuzuje řadu otazníků. Vstup Turecka má svoje příznivce
i odpůrce
odpůrce. Zastánci přijetí vyzdvihují stabilizaci institucí a právního řádu Turecka po vstupu do Unie a posílení ekonomiky EU ve světě. Zároveň by vstup Turecka přinesl výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie. Vstup
do Evropské unie by byl pro Turecko jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv. Odpůrci Turecka v Evropské unii upozorňují, že se jedná o převážně asijskou zemi, která
sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy s Kyprem (Turecko okupuje velkou část území Kypru) a Arménií
(genocida etnických Arménů v roce 1915). Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv. Kritici
přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní
Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako Německo.
Často se lze setkat s pojmem staré a nové
země Mnozí si potom kladou otázku,
členské země.
které státy jsou staré a které nové.
• Označení staré členské země se používá
pro 15 členských států do největšího rozšíře2004.
né EU v roce 2004
• Země přistoupivší po tomto datu se oznanové. Česká republika je tedy novou
čují jako nové
členskou zemí a například Rakousko starou,
přestože přistoupilo až v roce 1995.
Na obrázku vidíte byzantský chrámový komplex Hagia Sofia (chrám
chrám Boží moudrosti
moudrosti), významnou světovou architektonickou
ou památku. Nachází se v Istanbulu.
Istanbulu 
Symboly Evropské unie
Mezi oficiální symboly Evropské unie se řadí:
• Evropská vlajka, Evropská hymna, Den Evropy, jednotná měna euro a heslo
Evropské unie.
Pojďme si je v následujících odstavcích podrobněji přiblížit.
SOUVISLOSTI
Oficiální webový portál EU...
...naleznete na adrese:
http://europa.eu/index_cs.htm
Najdete na něm informace o podstatě Evropské unie a o její historii, o politice kterou prosazuje, o životě obyvatel
EU, symboly EU, audiovizuální
85
materiál apod.
Download

Politologie / Člověk v mezin. prostředí