Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Skripta modulů kurzu
Kolektiv autorů
Název návrhu GP: Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.03/02.0014
Autoři jednotlivých modulů:
Trávníkářství
prof. Ing. František Hrabě, CSc.
Výživa rostlin
doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.
Ochrana rostlin
doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.
Krajinářství
Ing. Miroslav Ezechel
Dendrologie
Ing. Marek Bednařík
Mechanizace
RNDr. Pavel Hrdina
BOZP
Karel Fusek
Ing. Tomáš Hejzlar
ICT
Mgr. Martina Hanáková
© SŠZePř Rožnov pod Radhoštěm, 2012
Tato publikace je financována Evropským sociálním fondem
a státním rozpočtem České republiky
Obsah
MODUL TRÁVNÍKÁŘSTVÍ ..........................................................................................................6
Zakládání a ošetřování trávníků ....................................................................................................... 10
MODUL VÝŽIVA ROSTLIN ....................................................................................................... 66
Výživa a hnojení rostlin .................................................................................................................... 70
MODUL OCHRANA ROSTLIN ............................................................................................... 102
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany ................................................................................. 106
MODUL KRAJINÁŘSTVÍ ........................................................................................................ 138
Tvorba krajiny ................................................................................................................................. 142
MODUL DENDROLOGIE ........................................................................................................ 178
Základy sadovnické dendrologie .................................................................................................... 182
MODUL MECHANIZACE ........................................................................................................ 272
Mechanizace pro ošetřování trávníků ............................................................................................ 276
MODUL BOZP ........................................................................................................................... 314
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci při pěstebních a udržovacích pracích ................................ 318
BOZP na golfových hřištích ............................................................................................................. 382
MODUL ICT ............................................................................................................................... 400
MS Word 2010................................................................................................................................ 406
MS Excel 2010 ................................................................................................................................ 434
MS PowerPoint 2010 ...................................................................................................................... 458
Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků
prof. Ing. František Hrabě, CSc.
Název návrhu GP: Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.03/02.0014
Modul Trávníkářství
Obsah
ZAKLÁDÁNÍ A OŠETŘOVÁNÍ TRÁVNÍKŮ ........................................................................... 10
1
2
Úvod......................................................................................................................................... 10
Základní pojmy a rozdělení trávníků........................................................................................ 11
2.1
Trávníkový ekosystém ..................................................................................................... 11
2.2
Normy a systémy členění trávníků.................................................................................. 13
3
Biologie a morfologie trav ....................................................................................................... 15
3.1
Tráva a travina ................................................................................................................ 15
3.2
Růst a vývoj trav .............................................................................................................. 15
3.2.1 Obilka trav .................................................................................................................. 15
3.2.2 Klíčení a vzcházení obilek ........................................................................................... 17
3.2.3 Odnožování trav ......................................................................................................... 17
3.2.4 Tvorba stébel .............................................................................................................. 20
3.2.5 Vytrvalost trav ............................................................................................................ 22
3.3
Přehled trávníkových druhů............................................................................................ 23
3.4
Hospodářská charakteristika hlavních trávníkových druhů ............................................ 25
3.4.1 Jílek vytrvalý – Lolium perenne L. ............................................................................... 25
3.4.2 Lipnice luční – Poa pratensis L. ................................................................................... 27
3.4.3 Kostřava červená – Festuca rubra .............................................................................. 29
3.4.4 Kostřava rákosovitá – Festuca arundinacea Schreber ................................................ 31
3.4.5 Psineček obecný (tenký) – Agrostis capillaris L. (A. tenuis) ........................................ 33
3.4.6 Psineček výběžkatý – Agrostis stolonifera L. .............................................................. 34
4
Zakládání a ošetřování trávníků............................................................................................... 36
4.1
Zakládání a výsev trávníků .............................................................................................. 36
4.2
Ošetřování využívaných trávníků .................................................................................... 38
4.2.1 Základní péče .............................................................................................................. 40
4.2.1.1
Sečení trávníků................................................................................................... 40
4.2.1.2
Výživa a hnojení trávníků ................................................................................... 45
4.2.1.3
Smykování, vláčení a válcování trávníků............................................................ 49
4.2.1.4
Závlaha trávníků ................................................................................................. 50
4.2.2 Udržovací péče ........................................................................................................... 53
4.2.2.1
Ochrana trávníků proti plevelům a chorobám................................................... 53
4.2.2.2
Vertikutace (pročesávání trávníku) .................................................................... 53
4.2.2.3
Aerifikace ........................................................................................................... 53
4.2.2.4
Pískování ............................................................................................................ 55
4.2.3 Regenerační péče ....................................................................................................... 56
4.2.3.1
Skarifikace .......................................................................................................... 56
4.2.3.2
Hloubkové kypření ............................................................................................. 57
4.2.3.3
Pasivní kypření vrtáním půdního profilu............................................................ 57
4.2.3.4
Tlakové kypření .................................................................................................. 58
4.2.3.5
Meliorační frézování drnové části...................................................................... 58
4.2.3.6
Drnování............................................................................................................. 58
4.2.3.7
Biologické způsoby regenerace trávníkového drnu ........................................... 59
4.2.3.8
Přisvětlování trávníků ........................................................................................ 60
8
Modul Trávníkářství
4.2.3.9
Top-dressing ...................................................................................................... 60
4.2.3.10 Aplikace pomocných růstových látek ................................................................ 60
5
Skladba trávníkových směsí ..................................................................................................... 61
5.1
Okrasné směsi ................................................................................................................. 61
5.2
Užitkové trávníky ............................................................................................................ 62
5.3
Golfové a tenisové trávníky ............................................................................................ 63
5.4
Ostatní kategorie trávníků .............................................................................................. 64
5.5
Fotbalový trávník ............................................................................................................ 64
Použitá literatura.............................................................................................................................. 65
9
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Zakladaní a osetrovaní travníku
prof. Ing. František Hrabě, CSc.
1
Úvod
Trávníkářství je speciální obor pícninářství zabývající se biologií tvorby trávníkového drnu
a pěstebně – technologickými opatřeními, nutnými pro splnění funkcí na něj kladenými.
Tyto funkce jsou, na rozdíl od produkčního charakteru příbuzných oborů lukařství
a pastvinářství, převážně tzv. mimoprodukčního charakteru. Vedle základní ekostabilizační
funkce týkající se koloběhu uhlíku a dusíku, je to funkce krajinná a ekologická (protierozní,
protiabrazní, zasakovací a filtrační spojená s omezováním ztrát živin vyplavováním,
znečišťováním zdrojů podzemní vody nitráty, omezováním povrchového splachu živin,
“blokací„ těžkých kovů v kořenové soustavě). Významná je funkce sportovně – rekreační,
dále kulturní (malířství, poezie).
Rozsah pěstebních ploch travních porostů nejen produkčního charakteru,
tj. cca 1,0 mil. ha luk a pastvin a cca 0,45 mil. ha ploch s komunální zelení (stromovou,
kořenovou a převažující trávníkovou zelení) vyžaduje mimořádnou péči dotýkající se
každého daňového poplatníka. Náklad na ošetřování 1 ha městské zeleně se pohybuje
od 50 tis. do 130 tis. Kč. Každý občan by si měl položit otázku, zda stav (kvalita) této
zeleně je na úrovni odpovídajícím nákladům.
Trávníkářství je spojováno nejčastěji s provozováním silně zatěžovaných sportovních
fotbalových a golfových trávníků. V ČR je v současné době provozováno asi 100 golfových
areálů, tvořících téměř 50% podíl na všech areálech ve střední a východní Evropě. V této
oblasti lze doslova hovořit o silně vyspělé průmyslové produkci nejen trávníkového drnu
(ve vztahu ke znalosti například produkce předpěstovaných trávníků), ale i návazných
„servisních„ služeb v oblasti péče o travní plochy a v konečném důsledku i v oblasti služeb
a péče o zákazníky. Náklady na vybudování golfového hřiště jsou enormně vysoké, často
více jak 50 až 100 mil. Kč a u fotbalových hřišť s vyhříváním plochy cca 15–20 mil. Kč. O to
usilovnější musí být snaha o racionální nákladovost jejich provozu. Nelze však opomenout
i tematiku speciálních travních ploch, například oblast krajinotvorných „květnatých luk“,
obnovy biotopů, regenerace „opuštěných“ a nevyužívaných podhorských porostů, sadů,
vinic. Funkčnost trávníků je v přímém vztahu ke znalosti teorie. Kritériem dobré teorie je
praxe tj. kvalitní trávník.
10
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
2
Základní pojmy a rozdělení trávníků
2.1
Trávníkový ekosystém
Travní biom – souhrnné označení ekosystémů stejných kategorií, např. travní biom –
ekosystém luk, ekosystém savan, ekosystém trávníků.
Ekosystém – dynamický cirkulační systém producentů, konzumentů a reducentů, který je
propojený energeticky s abiotickým prostředím a se značnou mírou stability a se
schopností samostatné existence (samoobnovy) bez podstatnější dotace dodatkové
energie.
Obrázek 1 Schéma trávníkového ekosystému (zdroj Hrabě)
Trávník
Pod pojmem trávník rozumíme účelové rostlinné společenstvo složené převážně
z travních druhů (hřišťové trávníky), případně s dílčím zastoupením bylin (pestré, bylinné
trávníky), výjimečně i bobovitých druhů (druhově pestré louky, trávníky v sadech aj.)
obvykle nízkého vzrůstu a vytvářející hustý, pružný a pevný drn, jehož zelená hmota
většinou není využívána pro krmení zvířat.
Trávníky patří po vodních plochách k nejsvětlejším prvkům prostředí, dobře kopírují terén
a změkčují jeho kontury. Jsou spojovacím článkem mezi krajinnými prvky, pomáhají
zvýraznit hodnotu všech druhů rostlin, které jej obklopují a představují přirozenou
11
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
protiváhu barev kvetoucích rostlin. Čím jsou trávníkové plochy uspořádanější a jemnější,
tím více se projevuje jejich kontrastní působení a tím větší je jejich pojící schopnost.
Travní drn – nadzemní živá a odumřelá travní hmota a kořenová fytomasa.
Trávníkový drn – podzemní fytomasa (surový humus) vznikající při drnotvorném procesu,
tvořená více či méně mineralizovanou organickou hmotou ze spleti svazčitých kořenů
trav, výhonků, nadzemních stvolů a odumřelých částí „strniště“ o mocnosti 60–150 mm.
Travní druh – přirozená, stejnorodá skupina populací, která je vlivem řady faktorů
morfologicky a biologicky odlišná od ostatních travních populací. V Evropském katalogu
odrůd je zařazeno 27 travních druhů a téměř 2 500 odrůd pro pícní a trávníkové využití
(40 %).
V ČR jsou navíc používány druhy neuvedené v seznamu:
lipnice smáčknutá (4), z toho ČR – Razula; medyněk vlnatý (4) – Hola; metlice trsnatá (8) –
Kometa, Meta, Sibir; poháňka hřebenitá (4) – Rožnovská; sveřep bezbranný (40!) –
Tabrom; lesknice kanárská (5) – Judita; srha hajní (1) – Tosca; sveřep horský (1) – Tacit;
tomka vonná (1) Jitka.
1.
Zelená listová vrstva, kosená
(20 až 40 mm), nekosená (60–100 mm)
2. Vrstva plsti, nedostatečně rozložená
(5–30 mm)
3. Vrstva plsti, silně rozložená (5–10 mm)
4. Odnožovací zóna
5. Hlavní kořenová zóna (50–100 mm)
6. Vegetační půdní vrstva (100–400 mm)
a) Vegetační půdní vrstva s vyšším
obsahem humusu
b) Vegetační půdní vrstva s nízkým
obsahem humusu
7. Zóna vyplavování živin
8. Akumulační vrstva pro jílovité částice,
+
soli, ionty K
9. Podložní skeletovitá vrstva, světle
zbarvená
10. Matečná hornina – půdotvorný
substrát
Obrázek 2 Struktura travního drnu intenzivního trávníku na přirozeném půdním profilu (Straka, 2003)
Odrůda – ustálená skupina populací v rámci příslušného druhu vytvořenou záměrnou
lidskou činností procesem výběru a šlechtění.
Kategorie trávníků – v širším slova smyslu skupina trávníků sloužících určitému
podobnému účelu (např. reprezentační trávníky, hřišťové trávníky, parkové a okrasné
trávníky, předpěstované trávníky – trávníkové koberce aj.).
Druh trávníku – vyjadřuje v rámci kategorie určité užší poslání (účel); např. tenisový
trávník, fotbalový, golfový trávník – jamkoviště, odpaliště, dráhy, okraje.
12
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Třída trávníků – vyjadřuje vztah k úrovni caespestechniky a požadovaným cílům,
např. intenzivní a extenzivní trávníky.
Caespestechnika – soubor pěstebních a technických opatření zajišťujících požadovaný
účel a funkčnost příslušné kategorie, příp. druhu trávníku.
2.2
Normy a systémy členění trávníků
V ČR jsou platné tři normy týkající se zakládání, ošetřování a využívání trávníků.
ČTN ČSN 83 9031
Technologie vegetačních úprav v krajině
Trávníky a jejich zakládání
ČTN ČSN 83 9051
Technologie vegetačních úprav v krajině
Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy
ČTN ČSN 83 9011
Technologie vegetačních úprav v krajině
Práce s půdou
Tabulka 1 Kategorizace trávníků v ČR dle ČTN ČSN 83 9031
Kategorie
trávníku
parterový
Vlastnosti *)
Nároky na péči
reprezentační zeleň
hustý kobercový trávník,
nízká zatížitelnost
vysoké až velmi vysoké
veřejná zeleň, zahrady
u domů apod.
střední zatížitelnost,
odolnost proti suchu
střední až vysoké
sportovní, hrací
a odpočinkové plochy
vysoká zatížitelnost
(celoročně)
střední až velmi vysoké
převážně extenzivně
využívané porosty
ve veřejné zeleni,
v krajině, bohaté porosty
lučního charakteru
trávníky se širokým
spektrem použití podle
účelu a stanoviště
velmi malé až střední
Oblast použití
(okrasný)
parkový
(rekreační)
sportovní
(zátěžový)
krajinný
(extenzivní)
*)
hustota porostu a jeho zatížitelnost klesá s rostoucím zastíněním
13
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Systém RSM
V Evropských podmínkách se v kategorizaci a tvorbě směsí prosazuje systém RSM (RegelSaatgut-Mischungen Rasen).
RSM specifikuje pro sestavování trávníkových směsí následující faktory (příklad):
RSM – 2.4.: Užitkové trávníky – bylinné
Prostředí:
bez omezení
Stanoviště:
pro všechna stanoviště s výjimkou externě mokrých a živinami chudých
stanovišť
Využitelnost: volná příroda, sídliště, zahrady
Ošetřování:
malé až velmi malé, 5–8 sečí/rok, výška sečení 40–50 mm
Výsevek:
10–15 g/m2
Při návrhu vhodných druhů je udáváno jejich průměrné % zastoupení (váhové) ve výsevku
s úrovní možného rozpětí – většinou ±10 % od průměru – ve vztahu ke specifickým
podmínkám prostředí. Vhodnost odrůdy je v RSM zpracována bodovým hodnocením 1 až
8 a musí pro daný účel využití dosahovat minimálně stanovené hodnoty.
Obrázek 3 Členění trávníků do kategorií a druhů (dle RSM systému, 2008)
Poznámka: 8.0 Biotopy – dělí se na 4 druhy trávníků 8.1 – 8.4
14
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3
Biologie a morfologie trav
3.1
Tráva a travina
Travinný ekosystém ve vztahu k základní složce tj. producentovi v širším pojetí se skládá
z trav (čeleď Poaceae), z travám podobných druhů z čeledi šáchorovité (biky, sítiny)
a ostřic (čeleď Cyperaceae). Další, z hlediska počtu druhů menší složkou jsou vikvovité
druhy (čeleď motýlokvěté). V extenzivním typu trávníku mají významné postavení
dvouděložné druhy, označované za ostatní byliny. Extenzivní trávníkové porosty
parkového typu nebo technického charakteru (např. trávníky na náspech, svazích,
biotopech) mají širší druhovou diverzitu. Trávníky intenzivně ošetřované a využívané
(sportovní, okrasné) mají úzkou druhovou skladbu tvořenou výhradněji malým počtem
trav, ale obvykle s vyšším zastoupením vhodně se doplňujících odrůd příslušného druhu.
Zastoupení vikvovitých a ostatních bylin není v trávníku žádoucí.
Obrázek 4 Ostřice sp.
(zdroj Hrabě)
3.2
3.2.1
Obrázek 5 Bika ladní
(zdroj Hrabě)
Obrázek 6 Sítina rozkladitá
(zdroj Hrabě)
Obrázek 7 Sítina sivá (zdroj
Hrabě)
Růst a vývoj trav
Obilka trav
Travní semeno je obchodní název pro plod trav – obilku. Ta se nachází v pluše a může být
s osinkou a nebo bez ní, což je jedním z rozpoznávacích znaků pro určování druhu.
Obilky mají různou velikost, tvar a zejména hmotnost vyjadřovanou váhou tisíce semen
(HTS).
Druh
HTS
počet semen v 1 g osiva
jílek vytrvalý
2,0 g
500–700
lipnice luční
0,3 g
2 500–5 000
psineček výběžkatý
0,05 g
14 000–20 000
15
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Význam a znalost této charakteristiky je potřebná z hlediska stanovení výše výsevku
v čisté trávníkové monokultuře. Například u psinečku výběžkatého činí výsevek jen 5,0 g
na m2, avšak u druhů s velkými obilkami (HTS) 20–30 g na 1 m2. HTS dále spolurozhoduje
o vzájemném hmotnostním poměru druhů při výsevu ve směsce. Druhy s vyšší HTS
a obvykle větší mají i rychlejší energii klíčení a vzcházení – např. jílek vytrvalý vzchází
obvykle již za 7–10 dnů – a jsou tedy v počáteční fázi po výsevu i konkurenčně silnější vůči
druhům s malou obilkou (například vzcházení u lipnice luční probíhá za 14–20 dnů).
Praktické využití těchto znalostí se promítá do stanovení správného poměru mezi silně
a slabě konkurenčním druhem ve výsevku.
Například chceme, aby výsledný plošný poměr (% pokryvnosti) u fotbalového trávníku
tvořeného silně konkurenčním jílkem vytrvalým a slaběji konkurenční lipnicí luční, byl
v poměru 50 : 50. Kdybychom do směsi použili ½ každého druhu ze základního výsevku
doporučovaného pro čistý výsev tj. po 10 g, pak by počet semen na 1 m2 byl u jílku 5 000
až 7 000 a 25 000 až 50 000 obilek u lipnice luční, tedy poměr 1 : 5–7. I při tomto poměru
by se mohl na porostu projevit konkurenční tlak s převahou jílku tvořícího méně zapojený
drn. Pro oslabení jeho konkurenčního vlivu je nutno provést výpočet váhového poměru
obou druhů ve vztahu k upravenému výsevku ve směsce respektující znalosti o úrovni
konkurence. Znamená to, že u jílku vytrvalého bude základ výpočtu stejný, tedy 10 g
(50 % z 20 g tj. 5 000–7 000 tis. obilek). U lipnice luční je však výsevek, vzhledem k nižší
konkurenční schopnosti ve směsce, zvýšen z původních 15 g až na 25 g na 1m2, znamená
to, že musíme vyset na 1m2 ne 10 g, ale 12,5 g (50 % z 25 g) tedy min. cca 30–60 tis.
obilek. Znamená to poměr 1 : 6–8,5. Tímto jsou vytvořeny předpoklady, že v travním drnu
bude dosaženo předpokládané a žádoucí 50% plošné pokryvnosti výběžkaté lipnice luční.
Obrázek 8 Jílek vytrvalý – bez osinky
a s plochou květní stopkou (foto Hejduk)
Obrázek 9 Kostřava červená – s osinkou
a kulatou květní stopkou (foto Hejduk)
16
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3.2.2
Klíčení a vzcházení obilek
Obilka se nachází po sklizni určitou dobu ve stavu dormance. Po výsevu dochází k příjmu
vody a vlastnímu klíčení. Mimo biologických mezidruhových rozdílů se v rychlosti klíčení
a následného vzcházení význačně projevuje vliv vlhkosti a teploty půdy. Jako minimální
úroveň je udávána teplota 2–3oC (výhoda při brzkém jarním přísevu). Za optimum
v mírném pásmu je považována teplota 20–25oC a u teplomilných druhů (C4), například
Zoysia, troskut až 40oC. Po enzymatické aktivaci zásobních látek v obilce dochází
k vytvoření primárního kořínku a následně k tvorbě sekundární kořenové soustavy
nazývané svazčitá. V tomto období dochází k vytvoření primárního listu, tj. počátku
vzcházení. Postupně se rozrůstající kořeny vytváří sice mělce hlubokou, ale
co do hmotnosti a celkové plochy kořenů mohutnou síť prorůstající půdou a vytvářející
žádoucí drobtovitou strukturu z hlediska požadovaných fyzikálních charakteristik
substrátu pro růst trav. Na povrchu půdy se objevují další pravé listy (3–5) a v úžlabí
primárního listu s mateřskou odnoží se vytváří shluk (uzlina) nových dceřiných odnoží.
Nastává počátek další vývojové fáze nazvané odnožování. Usměrňování intenzity tvorby
dceřiných odnoží je základním předpokladem pro dosažení kvalitního a hustého
trávníkového drnu.
3.2.3
Odnožování trav
Znalost ve způsobu rozdílu mezi travními druhy v návaznosti na intenzitu tvorby nových
dceřiných odnoží v průběhu vegetačního období náleží k základním teoretickým otázkám
trávníkářství. Umožňuje racionálním způsobem řídit průběh tvorby sukcese druhové
skladby) trávníku a dosažení žádoucích „provozních“ požadavků kladených na příslušnou
kategorii a druh trávníku.
Způsob odnožování
Z hlediska morfologického rozlišujeme u trav způsob odnožování tzv. vnitropoševní
(intravaginální) a vněpoševní (extravaginální). Při vnitropoševním způsobu zůstávají nově
se tvořící dceřiné odnože „uzavřeny“ uvnitř pochvy mateřské odnože a vzniklá rostlina má
charakter hustého nebo volného (řídce) trsu. Tyto trávy nazýváme trsnaté. U druhé
skupiny trav odnožujících vněpoševně (extravaginálně) prorůstají dceřiné odnože pochvu
mateřské odnože do stran, buď pod zemí, nebo i na povrchu, zakořeňují a vytváří hodně
nadzemních výhonků a hustý drn. Tato skupina trav je označována jako výběžkatá.
Zařazení jednotlivých druhů trav do příslušné skupiny a další diference v členění uvnitř
skupin trav jsou patrny z níže uvedeného přehledu (obrázek 12).
Dynamika tvorby vegetativních odnoží
Odnožování v travním porostu, probíhá v průběhu vegetačního roku prakticky stále, tedy
i při nízkých teplotách. Avšak intenzita tvorby odnoží a listových výhonků je mimo vlivu
člověka (např. hnojením) v přímém vztahu k průběhu teploty a srážek. Ze schémat
(obrázky 10, 11, 13) je patrný i vliv intenzity využívání trávního porostu.
17
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Při extenzivním, např. dvousečném lučním využívání je charakteristický dvouvrcholový
průběh tvorby odnoží s charakteristickou vysokou tvorbou odnoží v příznivém jarním
období. Pozdní provedení seče v období květu louky a následné období letního sucha
vede k ochuzení tvorby zásobních látek a značnému snížení tvorby odnoží. K opětnému
zvýšení zakládání nových odnoží, spíše pro dobré přezimování a včasné jarní obrůstání,
dochází v období letně-podzimním (září – listopad).
U intenzivně využívaných, pravidelně hnojených a zavlažovaných trávníků dochází
prakticky k řízenému a rovnoměrnému odnožování v průběhu hlavního vegetačního
období, což je spojeno s tvorbou hustého a kvalitního drnu. Nutno mít na paměti, že
i při této řízené dynamice odnožování, předchází tvorbě nadzemních listových výhonků
ve včasném jaru a počátku podzimu, intenzivní nárůst kořenů, což dočasně snižuje kvalitu
nadzemní části drnu.
Obrázek 10 Odnožování trsnatých trav (zdroj
Hrabě)
Obrázek 11 Odnožování výběžkatých trav (zdroj
Hrabě)
Obrázek 12 Travní druhy vhodné pro trávníky (Svěráková, 2000)
18
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Obrázek 13 Rozdíl v dynamice tvorby odnoží u lučního porostu – viz křivky a trávníku – viz vodorovná osa
(dle Gandert a Bureš, 1991)
Doporučení:
Biologickým zákonitostem tvorby podzemní kořenové a nadzemní části trávníkového drnu
je nutno přizpůsobit i příslušná caespestechnická opatření, zejména dobu aplikace výživy
a systém hnojení, dále regenerační zásahy do drnu (nenarušení tvorby kořenů!), případně
závlahu a frekvenci sečení trávníku. Racionálně, tj. ve správné době s biologií tvorby drnu
provedená opatření nejen přispívají ke snížení nákladů na ošetřování, ale omezují i možné
nepříznivé ekologické projevy do životního prostředí.
19
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3.2.4
Tvorba stébel
Z morfologického hlediska členíme trávy dle tvaru stébla na trávy tzv. s vernací složenou,
vyznačující se plochým stéblem (např. lipnice luční, srha laločnatá) a trávy s vernací
kulatou (např. ovsík vyvýšený, bojínek luční). Jedná se o pomocný rozpoznávací znak
u mladých výhonků trav. Stářím dochází ke zmenšování těchto rozdílů.
Z obrázku 14 je patrno, že trávy tvoří tři druhy nadzemních výhonků:



stébelné plodné (fertilní) se stéblem, listovou čepelí a květenstvím s obilkami;
stébelné neplodné (sterilní) se stéblem, listovou čepelí a bez nebo se zakrnělým
květenstvím;
listové čepele bez stébel.
Tato různorodá tvorba výhonků má vztah k jarovizačnímu stádiu, tj. v podstatě vliv
nízkých teplot, délky jejich působení v interakci se světelnými podmínkami. Trávy tzv.
ozimého, respektive převážně ozimého charakteru vyžadují pro tvorbu fertilních výhonků
delší působení nízkých teplot v zimním období a při snížených světelných podmínkách.
U trav tzv. jarního charakteru postačuje k zdárnému průběhu jarovizace již krátkodobější
snížení teplot pod bod mrazu. Trávy náležící do této skupiny – většinou trsnaté (srha
laločnatá, ovsíky, bojínek luční) vytváří více stébelných výhonků, tedy s vyšší hmotností,
ale nižší kvalitou píce, což je předurčuje k využití do lučních porostů. Z praktického
hlediska to dále znamená, že trávy převážně ozimého charakteru, k nimž náleží převážně
základní výběžkaté trávníkové druhy (lipnice luční, kostřava červená, psineček sp.) ale
i trsnatý jílek vytrvalý, vytváří více listových výhonků, což je žádoucí pro hustý drn
trávníků, případně i dobře olistěných sterilních stébelných výhonků, což je předurčuje
z hlediska příznivé kvality pro využití do pastvin.
•
•
•
listové – shluk listových pochev, které
přecházejí v listové čepele;
stébelné sterilní – dělením
meristematických pletiv náležejících
k založeným kolénkům dojde
k prodlužovacímu růstu;
stébelné fertilní – stébla jsou
zakončená květenstvím.
Obrázek 14 Druhy nadzemních výhonků (zdroj Hrabě)
20
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Listová čepel
Počet listových čepelí vytvářejících hustotu drnu se pohybuje dle travního druhu
v rozmezí cca 45 000 u kostřavy rákosovité až po téměř 250 000 na 1 m2 u psinečku
výběžkatého. Přechod ke stéblu je tvořen morfologicky odlišnými jazýčky a oušky.
Samotná čepel má dle druhu nejen různou šířku – např. u úzkolisté kostřavy ovčí 0,5 mm
až po 45 mm u kostřavy rákosovité – ale i charakteristickou jemnost, např. u psinečků,
případně hrubost rýhování. Listová čepel je významným rozpoznávacím znakem
jednotlivých travních druhů.
Doporučení:
Kvalita trávního drnu, zvláště hustota, případně i vzhled, je odvislá od tvorby a počtu a též
od šířky a jemnosti rýhování čepele listových výhonků. Předpokladem je výběr vhodných,
především výběžkatých druhů trav ozimého charakteru, dále respektování druhových
a zvláště odrůdových rozdílů v jemnosti a barvě čepele listové. Z pěstebních opatření lze
hustotu trávníkového drnu ovlivnit výživou, zvl. dusíkem, dále doplňkovou závlahou
a častým sečením.
21
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3.2.5
Vytrvalost trav
Mezi travními druhy jsou významné rozdíly v jejich vytrvalosti, a to jak z pohledu
obecného, např. produkčního u luk a pastvin, tak i funkčního, zvláště u trávníků. Trávy
volně trsnaté, k nimž náleží i významný trávníkový druh jílek vytrvalý, mají krátkodobou
2 až 3 letou produkční vytrvalost a zařazují se převážně do produkčních porostů jetelotráv
pěstovaných na píci na orné půdě, případně v menší míře do dočasných a i trvalých
lučních porostů, v nichž plní produkční funkci v počáteční fázi sukcese do období cca 4 až
7 let. Zajímavostí je, že vytrvalost některých druhů, např. zmíněného jílku vytrvalého je
podporována sešlapáváním při pastevním využívání a zejména při zátěži ve sportovních
trávnících. Vytrvalejší, především výběžkaté druhy, dosahuji maximální produkce až
v období mezi 4–8 rokem po výsevu a jsou základem do směsí pro trvalé travní porosty
(louky, pastviny). Velmi vytrvalé trávy, jak hustě trsnatého charakteru (metlice trsnatá,
smilka tuhá, kostřava ovčí), tak i výběžkaté (kostřava červená výběžkatá) jsou pravidelnou
součástí polopřirozených lučních porostů, protierozních porostů na svazích aj. Vytrvalost
trávníkových druhů je i ve vztahu k úrovni ošetřování. Obecně trávníky často sečené,
vysoce hnojené a zavlažované na bázi kostřavy červené trsnaté a s krátkými výběžky,
zvláště při zatěžování jsou krátkodobější a je nutno počítat buď s intenzivní regenerací zvl.
přísev, nebo znovuzaložením porostu. U hřišťových (fotbalových) trávníků na bázi jílku
vytrvalého a lipnice luční lze při správné antropogenní zátěži naopak jejich provozní
vytrvalost prodloužit. Nelze opomenout i vliv výšky kosení na vytrvalost jednotlivých
druhů. Např. zkrácení vytrvalosti a konkurenční schopnosti jílku vytrvalého při velmi
nízkém sečení (pod 20 mm) a v protikladu podpora vytrvalosti a uplatnění psinečku sp.
při velmi nízkém (0,4 až 20 mm) sečení.
Doporučení:
Znalost rozdílů mezi vytrvalostí trav má význam pro skladbu trávníkových směsím
ve vztahu k jejich funkci (kategorie a druh trávníku). Vytrvalost trávníku je obecně
zkracována vysokou intenzitou hnojení, závlahy a nadměrnou zátěží. Nelze ani opomenout
rozdílnou reakci trávníkových druhů na výšku sečení a její vliv na konkurenční schopnost
a tedy i funkční dobu vytrvalosti.
Obrázek 15 Vytrvalost trav (Hrabě, 2005)
22
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3.3
Přehled trávníkových druhů
Ve vztahu k přehledu trávníkových druhů (viz kapitola 3.2.3 Odnožování trav) činí jejich
počet 24. Ještě širší je jejich odrůdová skladba, jak je patrno z údajů v tabulce
(obrázek 16). Mnohé z nich mají i významné uplatnění v produkčních porostech (jílek
vytrvalý, kostřava červená, kostřava rákosovitá) či při ekologickém „ozeleňování“
rekultivačních ploch, skládek odpadů (smělek, medyněk aj.). Mnohé druhy jsou též
pravidelnou součástí polopřirozených travinných biomů (smilka tuhá, úzkolisté kostřavy,
tomka vonná).
Obrázek 16 Seznam odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize k 1. 6. 2010
Z hlediska intenzivního trávníkového využití jsou mezi základní druhy řazeny: jílek
vytrvalý, kostřava červená výběžkatá a její speciální trávníkové formy – kostřava červená
hustě trsnatá a krátce výběžkatá, dále velmi hustě tvořící drn psineček výběžkatý a jeho
příbuzný psineček tenký, psineček psí. Z hlediska odolnosti drnu vůči zátěži náleží do této
skupiny i lipnice luční. Mezi doplňkové trávníkové druhy je řazena kostřava rákosovitá,
jejíž budoucí význam je zdůrazňován ve spojitosti se změnou klimatu (sucho), dále metlice
trsnatá, lipnice hajní, nízká, smáčknutá, bojínek cibulkatý. Další druhy lze přiřadit
do skupiny doplňkových druhů majících uplatnění při ozeleňování svahů, břehů,
železničních a dálničních náspů aj.
23
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Teplomilné druhy Zoisya, Paspalum, Cyndon dactylon – troskut, Penisetum, Buchloe –
buvolí tráva mají v našich podmínkách z hlediska nároků na teplotu jen ojedinělý význam.
Např. dle zkušenosti ve Francii je ve vinicích využívána kombinace troskutu (letní aspekt)
a kostřavy rákosovité (zimní aspekt).
24
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3.4
3.4.1
Hospodářská charakteristika hlavních trávníkových druhů
Jílek vytrvalý – Lolium perenne L.
Morfologie:






volně trsnatá tráva, při sešlapávání zakořeňují spodní
kolénka;
nižší až středně vysoká;
počet výhonků při intenzivním ošetřování – 90 až
100 tis./m2;
šířka listové čepele 0,8–1,6 mm;
nízká hmotnost nadzemní části drnu (při výšce sečení
40 mm) 400–500g/m2, z toho 2/3 stařina;
hmotnost kořenové fytomasy střední 1000–1200 g/m2.
Hospodářské charakteristiky:








Obrázek 17
Jílek vytrvalý (Dietl
a kol., 1998)
silná konkurenční schopnost při intenzivním využívání a zátěži;
slabší konkurenční schopnost při extenzivním využívání;
rychlá regenerace; rychlejší obrůstání po seči způsobuje tzv. „vlnitý trávník“
(ve směsi např. s lipnicí luční a kostřavou červenou);
nároky (požadavky) na:
o závlahu – optimální (střední úroveň);
o výživu – vysoké (zvl. dusík!);
o sečení – vyžaduje časté sečení, výška – optimum 20–40 mm;
reakce na zasolenost – průměrná odolnost;
plstnatění – velmi nízké;
požadavek na úroveň ošetřování – průměrná až velmi vysoká;
odolnost proti chorobám: spíše nízká, zvl. na jaře proti plísni sněžné, dále proti rzi
travní a na podzim padlí travní.
25
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Obrázek 18 Hodnocení hospodářských charakteristik – jílek
vytrvalý (Knappe, 2007)
Využití:




užitkové trávníky, včetně parkových;
sportovní hřišťové trávníky a regenerační směsi;
golfové trávníky – odpaliště, dráhy, event. okraje jamkovišť;
krajinné a komunikační trávníky.
26
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3.4.2
Lipnice luční – Poa pratensis L.
Morfologie:






nízká tráva s dlouhými podzemními výběžky;
hustý, kompaktní drn, počet výhonků 70–90 tis./m2;
čepel listů: spíše střední až širší podle typu odrůdy;
mohutný kořenový systém 1500–1600 g/m2, z toho ve vrstvě
0–20 mm až 80 %;
hmotnost nadzemní fytomasy nižší 600–700 g/m2;
charakteristické znaky: „kolejnička“ po celé délce čepele
na líci, složená vernace, člunkovitě zakončená čepel.
Hospodářské charakteristiky:









elastický a kompaktní drn;
v zimě zelené listy;
počáteční slabší konkurenční schopnost;
hrubší textura trávníku;
nároky (požadavky) na:
o závlahu – střední;
o výživu – vysoké;
o sečení – vyžaduje časté sečení;
o výška – 15–50 mm;
odolnost k zasolení – slabá (nesnáší);
plstnatění – průměrné;
požadavek na úroveň ošetřování – průměrný;
citlivost vůči chorobám – náchylná ke rzivosti.
27
Obrázek 19 Lipnice
luční (Dietl a kol.,
1998)
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Obrázek 20 Hodnocení hospodářských charakteristik (Knappe,
2007)
Tabulka 2 Charakteristika rodu Poa spp. – lipnice (Hrabě, 2008)
vhodnost pro využití
počet
odrůd
OECD
způsob
odnožování
Lipnice luční – Poa pratensis L.
157
Lipnice hajní - Poa nemoralis L.
Druhy
trávníky
pícní
porosty
rhizomy
/
/
8 (2 ČR)
trsnatá
/
-
1 (ČR)
trsnatá
-
/
6
stolony
/
/
4 (1 ČR)
rhizomy
/
-
Lipnice nízká – Poa supina L.
2
rhizomy
/
-
Lipnice roční – Poa annua L.
1
trsnatá
-
-
Lipnice bahenní - Poa palustris L.
Lipnice obecná – Poa trivialis L.
Lipnice smáčknutá – Poa compressa L.
Lipnice roční – víceletá forma P.a. reptans využívána ve vlhkých oblastech USA
do jamkovišť.
28
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3.4.3



Kostřava červená – Festuca rubra
Kostřava červená – výběžkatá
Kostřava červená – krátce výběžkatá
Kostřava červená – hustě trsnatá
Festuca rubra subsp. rubra
Festuca rubra trichophylla
Festuca rubra subsp. Commutata
Morfologie:




počet výhonků: kostřava červená trsnatá – 120 tis./m2;
čepel listů: šířka 0,60–1,60 mm;
hmotnost nadzemní fytomasy při sečení na výšku
40 mm: 500–600 g/m2, z toho až 74 % odumřelé;
hmotnost kořenové fytomasy: 1300–1500 g/m2
do hloubky 200 mm, z toho až 70 % ve vrstvě do 20 mm.
Hospodářské charakteristiky:






slabší konkurenční schopnost po výsevu, dále
při intenzivním hnojení dusíkem;
Obrázek 21 Kostřava
červená (Dietl a kol., 1998)
velmi jemný, elastický a estetický drn;
požadavky na:
o závlahu nižší (F.r.c.) až nízké (F.r.r. a F.r.t);
o výživu – nižší;
o sečení – střední až nižší;
o výška – nízké 5–60 mm, 15–60 mm (F.r.r.);
o zasolenost – střední (F.r.r. a F.r.c.) až velmi dobrá (F.r.t.) snáší i vyšší obsah
těžkých kovů v půdě;
plstnatění: průměrné (F.r.r. a F.r.c.) až vysoké (F.r.t.);
požadavek na úroveň ošetřování – nižší (až střední);
citlivost vůči chorobám – průměrná až nižší, zejména vůči houbovým
např. čarodějné kruhy a kornatka travní.
29
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Tabulka 3 Rozdíly mezi formami Festuca rubra (Hrabě, 2003)
Festuca rubra, subsp.
Charakteristika
rubra (dlouze
výběžkatá)
commutata
(trsnatá)
Trichophylla
(kr. výběžkatá)
výběžky
dlouhé
žádné
krátké
vzhled
5
4
4
hustota drnu
8
9*
odolnost proti mrazu
9
8*
tolerance na zátěž
5
6*
tolerance na sucho
7
8*
tolerance na zastínění
8
8
8
tolerance na zasolení
6
6
9
jemnost
6
vhodnost pro hřiště
5
6
vhodnost pro trávníky
7
9
vhodnost pro golf
5
8*
8*
Poznámka: 1 až 9 = nejlepší * významné rozdíly mezi odrůdami
30
9*
8
6*
8
9*
6*
9
9*
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3.4.4
Kostřava rákosovitá – Festuca arundinacea Schreber
Morfologie:






krátce výběžkatá tráva, ve směsích se sklonem k tvorbě
samostatných, do šíře se rozkládajících trsů;
širší čepel listů (i více než 4,0 mm), rýhovaná, drsnější,
trávníkové odrůdy americké provenience užší list, sytě
zelená barva!
mělčí, ale mohutná kořenová soustava, s hlouběji
sahajícími kořeny (odolnost proti suchu!);
hmotnost nadzemní fytomasy 500–600 g, z toho odumřelá
65 %;
hmotnost podzemní kořenové fytomasy 1200–1300 g/m2;
počet výhonků až 45 tis./m2.
Obrázek 22 Kostřava
rákosovitá (Dietl a kol.,
1998)
Hospodářské vlastnosti:





dobré a rychlé obrůstání na jaře;
svěží barva v létě i na podzim;
prodloužený růst v podzimním období;
schopnost tvorby uzavřeného drnu při dominantním zastoupení ve směsi (>70 %),
nejčastěji s lipnicí luční (30 %);
nevhodný komponent do užitkových trávníků při malém (<30 %) zastoupení
ve směsi.
31
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Obrázek 23 Hodnocení hospodářských charakteristik – Kostřava
rákosovitá (Knappe, 2007)
Využití:





extenzivní krajinné a rekreační trávníky v sušších a teplejších polohách;
trávníky na letištích, na okraji komunikací;
dostihové dráhy, koňské výběhy;
golfové rafy;
při očekávané změně klimatu (delší velmi teplé a suché periody během letních
měsíců) jsou její vlastnosti velmi cenné.
32
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3.4.5
Psineček obecný (tenký) – Agrostis capillaris L. (A. tenuis)
Druhy:




Psineček obecný (tenký) – Agrostis capillaris L.
Psineček výběžkatý (pravý) – A. stolonifera (prorepens)
Psineček veliký (bílý) – A. gigantea (alba)
Psineček psí – A. canina L.
Morfologie:




tráva s krátkými podzemními výběžky, slabý kořenový
systém, velmi jemný hustý drn;
počet výhonků: 180–200 tis/m2;
hmotnost kořenové fytomasy: 900–1000 g/m2(spíše
nižší);
hmotnost nadzemní fytomasy: celkem 700–800 g/m2
(spíše střední).
Hospodářské charakteristiky:





Obrázek 24 Psineček obecný
mimořádně hustý a jemný drn, sklon k vysokému (Dietl a kol., 1998)
plstnatění;
tolerance k velmi nízkému a častému sečení – 4 až 20 mm;
požadavky na:
o závlahu – střední potřeba;
o hnojení – vysoké nároky;
o odolnost proti zasolení – mírná;
požadavek na úroveň ošetřování: průměrné až vyšší;
odolnost proti chorobám: nižší – v létě a na podzim listové skvrnitosti a rzi,
ve vlhkém podzimu a na jaře plísně.
Využití:



golfová jamkoviště (15 % psineček tenký + 85 % kostřava červená trsnatá a krátce
výběžkatá);
okrasné trávníky s kostřavou červenou;
krajinné a užitkové trávníky (zastoupení cca 5–10 % ve směsi).
33
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
3.4.6
Psineček výběžkatý – Agrostis stolonifera L.
Morfologie:
Dříve byly rozlišovány dva poddruhy psinečku výběžkatého, které jsou dnes uznány jako
samostatné druhy:
Psineček veliký (bílý) – A. gigantea (alba), středně vysoká až vysoká tráva (1 m), více
olistěná, šířka čepele 6–10 mm, dlouhé podzemní výběžky, netvoří stolony, pícní využití
pro vlhčí louky a pastviny, popř. zakládání květnatých luk.
Psineček výběžkatý (pravý) – A. stolonifera (prorepens), nižší (0,5 m), s úzkou čepelí,
poléhavý typ, dlouhé nadzemní výběžky, které na kolénkách zakořeňují; pícninářsky
bezcenný; využití pouze pro trávníky, typicky monokulturní druh.




počet výhonků: 200–250 tis./m2;
šířka čepele listů: 0,7–0,8 mm;
hmotnost nadzemní fytomasy při výšce sečení
do 10 mm na jamkovišti 400–500 g/m2 z toho
65 až 75 % odumřelé, hmotnost kořenové fytomasy:
250–300 g/m2, z toho v podpovrchové vrstvě
0 až 20 mm, cca 60 %;
rozpoznávací znak: vysoký jazýček, širší, jemně
a hustě rýhovaná čepel listová.
Hospodářské charakteristiky:








Obrázek 25 Psineček výběžkatý
(Dietl a kol., 1998)
silná konkurenční schopnost v porostu při intenzivním
sečení a ošetřování;
pomalejší jarní regenerace u extenzivních trávníků;
vysoká jemnost, hustota a vyrovnanost drnu – problém při nízkém sečení (pomalá
„rychlost greenu“);
požadavky na:
o závlahu – velmi vysoké;
o výživu – vyžaduje intenzivní minerální hnojení;
o sečení – velmi časté sečení, min. 3x týdně v okrasných trávnících a 1x za den
u jamkovišť ve vegetačním období;
o výška sečení – 3–20 mm;
odolnost proti suchu – nízká, nebezpečí zasychání drnu a jeho pomalá regenerace;
plstnatění: velmi vysoké;
požadavek na úroveň ošetřování: velmi vysoký (pravidelné časté a razantnější
regenerační zásahy do drnu);
citlivost vůči chorobám: vysoká, zvl. k houbovým (padlí travní); nutná prevence
tzv. „fungicidní clona“.
34
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Využití:


sportovní trávníky – golfové: jamkoviště monokultura, příp. přídavek 7–8 %
psinečku tenkého, parkové a technické (lyžařské sjezdovky) na vlhčích stanovištích;
Poznámka: vysoká cena osiva; nízký výsevek 5 g/m2 = 50 kg/ha.
Poznámka:
Charakteristiky dalších trávníkových druhů vč. teplomilných viz Hejduk, S. a kol., 2009.
35
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4
4.1
Zakládání a ošetřování trávníků
Zakládání a výsev trávníků
Příprava plochy
Zakládání trávníku lze provést buď klasicky, tj. na původní nebo dovezené zemině, nebo
na umělém substrátu. Při zakládání trávníku na původním stanovišti, případně
s položením zeminy z jiné plochy je nutné odstranění nežádoucích příměsí (často zbytky
kořenů dřevin, kamenů a drtě a jiné). Základní problém spočívá ve výběru vhodné zeminy,
nejlépe jednoho půdního druhu (písčitohlinitá nebo hlinitopísčitá). Zeminy těžší – hlinité
až jílovitohlinité jsou méně žádoucí z hlediska vodního režimu. Zvláště při snaze
o vylepšení fyzikálních vlastností těžších zemin jejich promícháním s pískem může dojít
k vytvoření "sklovité" povrchové vrstvy naprosto nevhodné pro rozvoj kořenové vrstvy
v podpovrchové a nejvíce antropogenně zatěžované části trávníku. V těchto případech je
vhodnější aplikovat vrstvu písku na povrch jílovité zeminy a do ní provést výsev obilek.
Před výsevem je nutné provést příslušná odplevelovací opatření jak mechanická (vláčení
plochy), tak chemická, zvl. proti houževnatým plevelům (aplikace systémově působícího
herbicidu, např. Roundup).
Zásada: Nejen vhodný půdní druh, ale i jeho rovnoměrné jednotné rozprostření po celé
ploše má význam nejen pro tvorbu žádoucího drnu, ale i jeho estetický vzhled, zvláště
v období nedostatku vláhy. Nezbytným zásahem je systémové odplevelování zeminy
před (na skládce) a i po rozmístění na ploše a vzejití plevelů.
Kdy provést výsev?
V podmínkách s pravidelným a vyšším úhrnem dešťových srážek je nejvhodnějším
obdobím provedení výsevu v jarním termínu, cca od poloviny dubna do konce května až
poloviny června. Z grafického znázornění (obrázek) je patrno, že při příliš brzkém jarním
výsevu je zpomalováno klíčení a vzcházení hlavních "tvořitelů" drnové části trávníku
(lipnice luční, kostřavy červené) a na druhé straně podporováno uplatnění konkurenčního
jílku vytrvalého, který pak v trávníku dominuje. Letní výsev lze doporučit jen v řízených
podmínkách tj. při aplikaci doplňkové závlahy. I v tomto případě vzniká nebezpečí nižší
vzcházivosti a nižší tvorby odnoží u žádoucích, výše uvedených výběžkatých druhů.
Doporučené řešení týkající se zvýšení výsevku může však vlivem jak vnější mezidruhové
konkurence (jílek), zejména však vlivem vnitřní konkurence (vysoká hustota klíčenců), vést
k "boji" o vodu a živiny a tím k zeslabení růstu a odumírání klíčenců. Letně-podzimní
termín výsevu v období září – do poloviny října (čím dříve, tím vyšší jistota) lze obecně
doporučit v sušších podmínkách. Z provozních důvodů se jako vhodný tento termín jeví
pro zatravňování vinic, rekultivovaných ploch aj. Výhodou je, i přes pomalejší a nízký
nárůst nadzemní fytomasy do nástupu zimy, dobré zakořenění a založení odnožovací
uzliny. Na jaře pak trávy vytváří rychle dceřiné odnože a poměrně dobře zapojený drn.
36
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Výhodou je v případě dílčího poškození nebo nerovnoměrnosti vzejití možnost provedení
včasného jarního přísevu.
Kolik vysévat?
Výše výsevku doporučovaná realizátory tj. 2,0 kg/100 m2 z ekonomického hlediska není
příliš zatěžující pro „malotrávníkáře“. Pro větší plochy již může být výše výsevku
posuzována z hlediska ekonomického. Např. finanční rozdíl v zatravnění 1 ha vinice
při doporučovaném výsevku 100 kg a 150 kg/ha činí při ceně osiva (cca 80,- Kč/kg)
4.000,00 Kč.
Tabulka 4 Orientační výsevky (Hrabě, 2003)
Kg/100 m2
Druh trávníku
Okrasné trávníky
1,5–2,5
Užitkové trávníky
1,0–2,5
Fotbalová hřiště (zatěžované hrací
trávníky)
2,0–2,5
Vinice, sady
0,5–1,5
Svahy
2,0–3,0
Doporučení:
Z přehledu vyplývá doporučení průměrného výsevku 1,5 kg/100 m2. S opožďováním výsevu
vzrůstá i požadavek na jeho zvýšení, zvláště u užitkových a okrasných trávníků.
V protikladu u extenzivních trávníků (vinice, sady) lze doporučený výsevek 1,0 kg/100 m2
i snížit nejen s ohledem na ekonomiku (poznámka: cena 1,0 kg osiva 80–120 Kč), ale
i ve vztahu k půdnímu druhu. Na lehčích až středně těžších půdách na rovině. Na svahu je
potřeba naopak vyset až 1,5 kg osiva na 100 m2.
Přihnojování založených trávníků
Po posouzení vitality porostu (vzrůstu, vzhledu, zbarvení) po vzejití na jaře a v létě
provedeme regenerační přihnojení v dávce 3–4 g/m2 v ledkové formě (LAV 27,5%-1,11,5 kg/m2). Při aplikaci této formy hnojiva na vlhký trávník může dojít k jeho poškození
"popálení" a úhynu rostlin. Vhodnější je použití tekutého dusíkatého hnojiva.
Ochrana proti plevelům
Trávník je po vzejití méně odolný konkurenčním plevelům. Taktéž při aplikaci herbicidů
na mladý trávník může při nedodržení zásad pro jejich aplikaci dojít k retardaci růstu.
Proto přednostně omezujeme růst zvláště jednoletých plevelů opakovaným sečením.
Teprve později použijeme u porostů vysetých na jaře a v létě herbicidy omezující
rozšiřování víceletých plevelných druhů využitím kombinovaného přípravku
Lontrel/Starane (Bofix). U trávníků z letně podzimního výsevu podzimní ochranu herbicidy
neprovádíme. Část plevelných druhů je zničena mrazem. Na jaře postupujeme obdobně
37
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
jako u jarního výsevu. U trávníků ve vinicích je však nebezpečí poškození révy. Plevele jsou
omezovány mulčováním.
Doporučení:
Trávník lze zakládat téměř po celou vegetační sezonu. Jistota založení se s opožďováním
výsevu v průběhu vegetace snižuje. Při dodržení doporučení lze úspěšně založit trávník
v počátku podzimního období.
4.2
Ošetřování využívaných trávníků
Trávník, má-li splnit svou určenou funkci, vyžaduje odpovídající úroveň péče, která však
nemůže být náhodná, ale systémová. Z přehledu (obrázek 26) je patrno členění
předmětných do systému:



základní péče,
udržovací péče,
regenerační péče.
Rozsah regeneračních opatření – cca 18–20 v návaznosti na jejich realizaci v souladu
s dynamikou tvorby travní fytomasy – jak nadzemní, tak kořenové – vyžaduje nejen jejich
řádné provedení, ale téměř každodenní starost o trávník. U větších ploch trávníků se
jedná i složitou ekonomickou a ekologickou tématiku. Například trávník na golfových
drahách je sečen až 80x za sezonu, což je při vysoké ceně sekaček velmi náročné. Rovněž
u extenzivních trávníků kosených např. 5x za rok dochází k tvorbě nadzemní fytomasy
na úrovni 5,0–8,0 t suché fytomasy na 1 ha tj. 25–40 t v čerstvém stavu. Náklad
na skladování (likvidaci jako odpadu) 1,0 t činí 600,00 Kč.
38
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Systémy péče o trávníky
Obrázek 26 Systémy péče o trávníky (Hrabě, 2009)
39
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4.2.1
Základní péče
Do souboru základních pěstebních opatření lze zahrnout sečení trávníků, závlahu, výživu
a hnojení. Jednotlivé oblasti této péče jsou patrné z obrázku 26.
4.2.1.1
Sečení trávníků
Sečení je pro trávník stresový faktor, který významně ovlivňuje fyziologii rostlin a rychlost
znovu obrůstání.
Při rozhodování o výšce a četnosti sečení rozhoduje stáří trávníku, tolerance jednotlivých
druhů na výšku sečení, druh a kategorie trávníku (předpěstovaný nebo setý, zatěžovaný
nebo rekreační či okrasný, krajinný aj.). Neméně významným faktorem působícím
na kvalitu trávníku je druh žacího ústrojí.
Požadavky travních druhů na výšku sečení:
Ze schématu (obrázek 27) je patrno, že nízké sečení vyžadují trávníky s převahou psinečku
a kostřavy červené krátce výběžkaté a trsnaté, tj. většinou okrasné (parkové) trávníky
a trávníky na golfových jamkovištích. U těchto trávníků se pohybuje výška sečení asi
od 5 mm do 15 max. 20 mm. U trávníků s převahou jílku vytrvalého a lipnice luční,
tj. na fotbalových hřištích či užitkových sezónně zatěžovaných plochách, lze sečení
provádět na výšku 20–40 mm. K travním druhům, vyžadujícím vyšší sečení minimálně
30 až 40 mm, náleží kostřava rákosovitá, lipnice bahenní a metlice trsnatá.
Obrázek 27 Požadavky travních druhů na výšku sečení (zdroj Hrabě)
40
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Sečení mladých trávníků
Vývoj a růst trav a trávníku po výsevu je dán dominantním druhem ve směsi. Rychlé
klíčení, vzcházení i růst nadzemí je charakteristický např. pro jílek vytrvalý, též
i pro psineček výběžkatý (zvl. při použití „folií“ po výsevu), naopak pomalejší je například
u lipnice luční, kostřavy červené.
Cílem sečení mladého trávníku je především podpora tvorby nových „dceřiných“ odnoží,
a tím i hustoty drnu na základě znalostí teorie apikální dominance (omezení zejména
konkurence „starších“ odnoží) a dále omezení růstu a konkurence rychle rostoucích
jednoletých plevelných druhů.
U nově založených trávníků postupně snižujeme výšku sečení ve vztahu k účelu využívání.
Obecné doporučení pro sečení mladých užitkových trávníků je následující:
1. seč při výšce
2. seč při výšce
3. seč při výšce
80–100 mm
80–60 mm
60 mm
na výšku drnu
na výšku drnu
na výšku drnu
60–80 mm
60–45 mm
40–35 mm
U hřišťových (fotbalových) trávníků lze postupně snižovat na výšku drnu 20–35 mm,
u golfových pak dle typu trávníku na 20 mm (dráhy) až na 4–7 mm u jamkovišť.
Tabulka 5 Výška a četnost sečení trávníků v roce založení (Muller-Beck, 2004)
Kategorie a druh trávníku; výška sečení v mm
Období
sečení
okrasné a užitkové
hřišťové
golfové
intenz. užit. hřišťový fotbal ragby hokej odpal.
jamk.
okraj
dráha
po vzejití
60–80
60–80
40
25/40
40
50–60
minimální
výška
40–60
40–50
28
>12/28
28
30
20
20
10–12
20
20–30
2x
2–3x
2–3x
2x
dle
růstu
následné
sečení
10–15
30
30
frekvence
sečení (za
týden)
2x
1x
1x
35
50
1–2x
41
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Kdy a jak často sekat využívané trávníky?
Zásada: Sečení využívaných trávníků provádět tak často, abychom odstranili cca jen
1/3 asimilační plochy.
Při porušení uvedené zásady značně snižujeme asimilační plochu trávníků a tím
i schopnost rychlé regenerace. Nízkým sečením (viz obr.) např. z výšky 60 mm na 40 mm
snížíme asimilační plochu lipnice luční z 6,5 m2/m2 na 3,3 m2/m2, tj. o 50 % a obdobně
u jílku vytrvalého z 8,6 m2/m2 na 4,2 m2/m2.
Ztráta asimilační plochy se projeví ve zpomalené 2regeneraci
(vitalitě) obrůstání
Asimilační plocha (LAI m .m-2)
a prořídnutí drnu.
listů travních druhů
m2/m2
11,1
12
8
5,7
5,2
6
4
9,1
9
10
3,1
2,4
2
9,7
8,6
6,6
6,5
3,3
3,1
4,2
1,7
0
Kostřava
ovčí
Psineček
výběžkatý
4,0 cm
Kostřava
červená
6,0 cm
Lipnice luční Jílek vytrvalý
8,0 cm
Obrázek 28 Asimilační plocha (Muller-Beck, 2004)
Obrázek 29 Tabulka parametrů pro sečení trávníků dle ČTN ČSN 839051
42
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Čím sekat trávníky?
Kvalitní trávník vyžaduje kvalitní řez a použití vhodného žacího ústrojí.
Obrázek 30 Nenaostřené kosící ústrojí
rotační sekačky způsobuje „roztřepený
řez“ a zpožďuje obrůstání trávníku
(Pospíšil, 2003)
Prstové žací ústrojí zaručuje kvalitní „střih“ trávníkových porostů. Uplatňuje se především
na rovinatých plochách u vyšších porostů parkových a krajinných trávníků při výšce
porostu do 200–250 mm. Nevýhodou je nižší plošný výkon za jednotku času, náročnost
na obsluhu a údržbu a nutnost následného úklidu hmoty trávníku.
Vřetenové žací ústrojí umožňuje provedení vysoce kvalitního a nízkého (0,4–1,0 mm) řezu
u velmi často sečených golfových trávníků, zejména jamkovišť (s přídavným,
tzv. gromingem), příp. odpališť. Taktéž se využívá při – v agregaci 3–5 oddělených
sekaček, kopírujících lépe terén – sečení golfových drah při současném sběru drobné
posečené hmoty do závěsných košů. Nevýhodou vřetenových sekaček je vyšší pořizovací
cena, náročnost na obsluhu a údržbu a omezení sečení trávníků do výšky cca 80 mm.
Obrázek 31 Vřetenové žací ústrojí (foto, Knot)
Obrázek 32 Prstové žací ústrojí (foto Knot)
43
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Rotační žací ústrojí je konstruováno u klasických sekaček na principu rotujícího nože
v horizontální rovině, při němž střih je vlastně „utržení“ trávy, tj. její větší řezná a nerovná
plocha. Trávníkový drn se vyznačuje po posečení nejen horším vizuálním vzhledem, ale
i zpožděnou regenerací, zvl. není-li rotující nůž dobře nabroušen (obrázek 30). Rotační
sekačky se vyznačují vysokou výkonností, snadnou ovladatelností a údržbou. Nevýhodou
je však nebezpečí skalpování trávníkového drnu na nerovném a členitějším terénu
a z toho vyplývající i nedodržení rovnoměrné výšky kosení, přispívající k „vlnovitému“
obrůstání trávníku.
Mulčovací ústrojí
Speciální technikou pro sečení např. přestárlých porostů okrajů golfových drah (sečených
1x až 2x za rok) nebo tzv. květnatých (slamnatých) krajinných luk jsou mulčovače.
U větších strojů se rotační „kladívka“ otáčejí ve vertikální rovině a usekávají trsy trávy;
tyto jsou při pohybu mezi bubnem (krytem) a „kladívky“ mělněny na větší či menší části,
tzv. mulč, který podléhá na povrchu rozkladným procesům. Využití mulčování při
ošetřování komunálních trávníků je v současné době exaktně ověřováno. Může mít
uplatnění u trávníků v podmínkách slabého narůstání trávníkové hmoty a spíše v sušších
podmínkách, kde může mulč přispívat k omezení výparu vody z trávníku. Naopak
ve vlhčích podmínkách může být rozkládající se drn zdrojem infekce pro rozšiřování
chorob trav. U některých vybraných druhů (asociací) krajinných lučních porostů lze
uplatnit mulčování 1x za rok nebo za dva roky jako prostředek k uchování druhové
diverzity (Spatz, 2005).
Obrázek 33 Rotační žací ústrojí (firemní
materiál, zdroj Hrabě)
Obrázek 34 Mulčovací ústrojí – kladívkové
(firemní materiál, zdroj Hrabě)
44
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4.2.1.2
Výživa a hnojení trávníků
Výživa a hnojení v návaznosti na vláhový režim stanoviště a doplňkovou závlahu náleží
k nejvýznamnějším pěstebním opatřením a vyžaduje hlubší teoretické znalosti.
Zahrnuje níže uvedené problémové situace (okruhy):
Potřeba živin
V současné době je věnována pozornost cca 16 živinám (obrázek 35), které lze z hlediska
významnosti rozdělit do tří stupňů. Vždy však platí „zákon minima“, tj. nedostatek jedné
živiny nelze kompenzovat jinou živinou.
Příznivý vliv živin na trávník se projevuje v rychlé obnově listů, podpoře tvorby odnoží
(hustota drnu), tvorbě chlorofylu a zbarvení v tvorbě fytohormonů a na celkové vitalitě
a vzhledu trávníku. Nadbytek živin, zvl. přehnojení dusíkem způsobuje přílišný růst
trávníku a spotřeby vody, „houbovitý“ list se sníženou odolností proti biotickému stresu
a chorobám. Taktéž vede k nežádoucí změně porostové skladby (sukcesi) trávníku.
Úroveň výživy vyplývá především z vysoké potřeby živin – zejména dusíku a draslíku –
na tvorbu nadzemní a kořenové biomasy (4,0–6,0 t z 1 ha nadzemní a 10–16 t.ha-1
kořenové fytomasy) představující potřebu dusíku více jak 250–300 kg.ha-1.rok-1.
Při stanovení potřeby – viz údaje v tabulce 6 a dle ČSN 839051 – je nutno zohlednit možné
Potřeba živin
pro trávníku
trávníky vi dominantní
g.m-2 (dle Odermatta
kategorie
a druhy
travní2002)
složku v trávníku.
Kategorie, druh,
třída trávníku
Extenzivní
Užitkové
•Exkluzivní
•Intenzivní
•Extenzivní
Dusík
P2O5
K2O
Mg
L
S
T
L
S
T
L
S
T
L
S
T
-
-
-
5
4
3
10
8
8
1
1
1
25
25
15
20
25
10
15
20
8
4
6
4
4
6
4
3
5
3
12
15
12
10
12
10
10
12
10
2
3
2
2
3
2
2
3
2
Fotbalové
Obrázek
35 Dávky jednotlivých živin ve vztahu k půdnímu druhu (Odermatt,
•Extenzivní
25 20 15
8
8
6
17 15 15
3
3
2002)
•Intenzivní
35
30
25
12
12
9
22
20
20
4
4
3
4
Tabulka
Golfové 6 Výživa a hnojení jednotlivých kategorií trávníků dle ČSN
•Jamkoviště
40 30 30
Druh trávníku
•Odpaliště
24 20 18
•Dráhy (dle ČSN10
10 10
839031)
8
4
8
8
4
8
6
16
3
10
6
čistý17
N
parterový (okrasný)
15–20
parkový (rekreační)
6–10
sportovní (zátěžový)
15–20
krajinný (extenzivní)
0 –3
45
14
8
15
14
4
4
4
Dávka (g.m2.rok-1)
8
2
2
2
15
2P2O52
2
0 –8
K2O
0–16
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Mezi jednotlivými druhy trav a kategoriemi trávníků jsou značné rozdíly v požadavcích
C. živiny,
typ travního
porostu
na
jak je patrno
z obrázku.
30
30
20
25
Psineček sp.
20
12
15
Kostřava
rákosovitá
10
Kostřava
červená
Lipnice
roční
5
Kostřava
ovčí
Lipnice
obecná
niedrig
Malá
mittel
Střední
hoch
Velká
Jílek vytrvalý
Lipnice luční
0
Obrázek 36 Potřeba dusíku (N) ve vztahu k travnímu drnu (Muller-Beck, 2004)
N- potřeba ve vztahu k travnímu druhu
p
o
t
ř
e
b
a
v
e
v
z
t
a
h
u
k
t
r
a
v
n
í
m
u
d
r
u
h
u
Pozornost je nutno věnovat též zásobě přijatelných živin v půdě (viz blíže Bayer a kol.,
2005, Metodiky pro hnojení rostlin), úrovni ztrát dusíku vyplavením na umělých písčitých
substrátech (cca 5–8 % z dodaného N v minerálním hnojivu a 3–5 % na půdních
substrátech), dále ztráty volatilizací („vyprcháváním“) dusíku při povrchové aplikaci
a ztráty denitrifikací při přeměnách dusíku v půdním prostředí. U sportovních trávníků je
nutno zohlednit při úrovni hnojení i jejich antropogenní zátěž.
U trávníků extenzivně ošetřovaných parkových, krajinných a biotopů je naopak nutno
počítat ve výživě s dotací biologického dusíku ze symbiózy hlízkových bakterií
s vikvovitými druhy (jetelovinami, vikvemi aj.) – cca 3 kg dusíku na 1 % pokryvnosti, či tzv.
mykorrhizou hub na kořenech trav (cca 5–10 kg.ha-1 za rok) a dále s živinami z dešťových
srážek a imisí (10–20 kg N.ha-1). Z praktického hlediska (inf. Müller-Beck, 2006 – anonym)
doporučená zásoba živin v půdách respektive substrátech pro trávníky činí (v mg na 100 g
půdy):


u běžných půd
u písčitých substrátů
10–20 mg P2O5
7–15 mg P2O5
15–30 mg K2O
10–20 mg K2O
7–15 mg MgO
5–20 mg MgO
Poměr živin
Z grafického znázornění je patrný téměř vyrovnaný poměr mezi dusíkem a draslíkem.
V souvislosti se změnou klimatu je stále více zdůrazňována potřeba zvýšení úrovně
u draslíku zvyšujícího odolnost trávníkových druhů vůči vodnímu i teplotnímu stresu
a i proti chorobám.
Obrázek 37 Poměr živin pro „zdravý“ růst trávníku (firma Compo, interní materiál)
46
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Doba hnojení trávníku
Systém výživy a hnojení musí splňovat požadavky na rychlou regeneraci trávníkového
drnu po posečení a dále rovnoměrný nárůst nadzemní části drnu a jeho hustoty
v průběhu vegetace. Z důvodu mělké kořenové soustavy trav a i nebezpečí vyplavení
některých živin a jejich forem např. iontu NO3-N z minerálních hnojiv je potřeba aplikovat
v průběhu vegetačního období hnojiva v několika dávkách. Zohlednit je nutno v prvé řadě
dynamiku tvorby (rozvoje) nadzemní a kořenové fytomasy zvl. období zakládání nových
odnoží. Neméně významným faktorem zejména u hlavní živiny dusíku je převládající
forma hnojiva, např. rychle rozpustná a rostlinami přijatelná NO3-N (např. ledek vápenatý)
či formy NH4 s pomaleji uvolňujícím se dusíkem (LAV – 27,5 %). K postupnému uvolňování
na principu pomalého fyzikálního rozpouštění obalu granule hnojiva lze dosáhnout
i ve formě obalovaného N-hnojiva a též u tzv. dlouhodobě působících hnojiv vzniklých
řetězením molekul močoviny (Urea-N).
Obrázek 38 Taktéž je možná řada produktů
dlouhodobě působících N-hnojiv vzniklých
kombinací obou forem (zdroj Hrabě)
Vztah mezi dynamikou tvorby drnu a aplikací speciálních hnojiv s pomalým uvolňováním
Doba aplikace:
jaro
III - V
dusíku je patrný z následujícího obrázku:léto
VI/2 – VIII/1
podzim
I.
Doba aplikace:
II.
III.
IV.
V.
III – V
• regenerační
(sportovní)
r
Charakter výživy:
e
g
e
n
e
r
a
č
n
í
• hlavní
(nezatěžované)
(
n
e
z
a
t
ě
ž
o
v
a
n
é
)
IX/2 – XI/2
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
XI.
XII.
VI/2 – VIII/1
IX/2 – XI
• regenerace
(sportovní)
• regenerace kořenů
(tvorba odnoží)
r
(
• konečné
(nezatěžované)
při použití DPN
(
p
n
ř
k
o
e
z
i
n
e
a
p
č
t
o
ě
u
n
é
ž
o
ž
i
v
t
í
a
D
n
é
P
)
N
t
v
e
o
g
r
e
b
n
a
e
o
r
a
d
c
n
e
o
k
ž
o
í
ř
e
n
ů
)
• < 10 oC p ůda
ů
• NK – hnojení
hnojení
(Cererit)
Cererit)
Obrázek 39 Vztah mezi tvorbou drnu a aplikací hnojiv s pomalým uvolňováním dusíku
(zdroj Hrabě)
47
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
V tomto případě je doporučována systémová aplikace ve třech dávkách, a sice v jarním
období, před hlavním obdobím tvorby kořenů pro podporu odnožování a rychlosti
obrůstání nadzemní části (III.–V.). Druhá dávka v období VI.–VII. měsíce jako hlavní
a u užitkových trávníků již konečná a u hřišťových trávníků jako regenerační pro tvorbu
listových výhonků. Třetí dávka – podzimní (IX/2–XI/1) ve formě NK hnojiv má za cíl
podpořit zakládání nových odnoží pro příští rok. Draslík přispívá ke zvýšení odolnosti vůči
chladu a chorobám.
Zásada: Dobu aplikace dlouhodobě působících hnojiv je nutno posuzovat vzhledem
k aktuálnímu průběhu povětrnosti, zejména srážek. Při vyšších dešťových srážkách se může
rychlost uvolňování dusíku zkrátit z deklarované délky působící 4–6 týdnů. V těchto
případech je nutno provést další aplikaci hnojiv.
Při použití klasických jedno a vícesložkových minerálních hnojiv – ledek vápenatý (15%),
ledek amonno-vápenatý, močovina, NPK hnojiva, Cererit obsahující i mikroprvky – je
nutná aplikace ve 4–5 dávkách. Na jaře lze použít k základnímu hnojení (březen) NPK,
Cererit, případně s LV nebo LAV. V období duben-červen lze provést opakovanou (2x)
aplikaci močoviny nebo LAV. V letním období, z důvodu možného „popálení“ trávníku
výše uvedenými hnojivy, jsou vhodnější k přihnojení tekutá hnojiva (např. Kristalon).
Podzimní hnojení pro podporu tvorby nových odnoží může být opět provedeno NK
hnojivem, případně i v kombinaci s mikroelementy (Cererit).
Tekutá (foliální) výživa trávníků
Rostliny jsou schopné přijímat živiny mimo kořeny i prostřednictvím listové čepele. Listová
výživa je využívána převážně jako doplněk k základní výživě kořeny. Tekutá výživa
umožňuje:





rychlý příjem živiny – např. N již za 1–6 hodin – v době potlačování příjmu kořeny
(sucho) nebo k vyrovnání odcházejícího účinku standardního hnojiva;
u porostů se slabě vyvinutým kořenovým systémem přispívá k rychlému ozelenění
trávníku před turnajem;
vyrovnání nevyrovnanosti trávníku při nerovnoměrné aplikaci minerálních hnojiv;
na propustných písčitých substrátech umožňuje tzv. „lžícové“ hnojení odstraňující
nebezpečí průsaku (ztrát) živin;
umožňuje výživu trávníku bez nebezpečí popálení porostu (při dodržování
aplikačních zásad, tj. neaplikovat za horkého počasí).
48
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4.2.1.3
Smykování, vláčení a válcování trávníků
Smykování a vláčení trávníků
Cílem smykování trávníkových ploch obecně je rozhrnutí nerovnoměrnosti (např.
krtičinců) a základní vyrovnání povrchu plochy. U zaplavovaných ploch je cílem rozrušení
„půdní krusty“ a rozhrnutí nánosu naplavenin po ploše. U intenzivně ošetřovaných
hřišťových trávníků je cílem smykování zatažení písku a top-dressing materiálu do jamek
vytvořených při aerifikaci. Cílem smykování je též rozrušování rozpadajících se „špuntů“
po aerifikaci a zrovnoměrnění této vynesené zeminy (substrátu) na povrchu plochy.
K plošnému smykování menších ploch lze využít zatahovací sítě. U větších ploch lze využít
speciální smyk s možností provedení mělčí aerifikace. U větších parkových celků
k urovnání povrchu a odstranění krtičinců lze využít smyk v kombinaci s prutovými
branami a současným přísevem trav a jiných druhů (viz dále stať „Biologická regenerace“).
Obrázek 41 Pročesávání – vertikutace drnu
(zdroj Hrabě)
Obrázek 40 Urovnávání písčitého bankru (zdroj
Hrabě)
Válcování trávníků
Cíl válcování:




zvýšení rychlosti greenu;
zapravení písku a topdres materiálu do drážek a jamek po aerifikaci a vertikutaci;
zhutnění nově setých greenu;
zpevnění povrchu po přísevku.
Efekt:




zvýšení rychlosti greenu o 30 cm v den válení (15 cm den po válení);
válení každý druhý den = jako sečení 2x denně;
v létě možno zvýšit výšku kosení, aniž by se snížila rychlost greenu;
snížení „dolarové skvrnitosti“ po sečení a následném válení; zvl. po ranním sečení
– odstranění rosy.
49
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4.2.1.4
Závlaha trávníků
Voda je základ života. Vysoké nároky trav na vodu vyplývají z řady faktorů. Například
travní porost má vysoký tzv. transpirační koeficient (= množství vody potřebné k tvorbě
1 kg sušiny nadzemní fytomasy) na úrovni 700–800 l, tj. 1,5–2x více jako příbuzné
obiloviny. Další příčinou je vysoká evapotranspirace (= odpařování) vody travním
porostem, tj. včetně z povrchu půdy. Obměna vody u lučního porostu tímto procesem
v horkém a suchém dni může být 3–5ti násobná. Uvážíme-li, že hmotnost extenzivně
sečeného trávníku (5x za rok) činí v průměru na jednu seč cca 0,60 kg/m2, pak to znamená
při 80 % obsahu vody výpar na úrovni 0,48 x 5 = 2,4 kg/m2 za den, tj. až 25 tisíc l.ha-1
za den. Spíše jsou udávány hodnoty vyšší, tj. 2–6 litrů na 1 m2 a den-1.
Základní otázky, mimo kvality a vhodnosti závlahové vody dle ČSN 757143 – Jakost vody
pro závlahy (1991), se soustřeďují na tyto okruhy:




Kdy zavlažovat?
Jak vysoká má být úroveň závlahové dávky?
V které denní době zavlažovat?
Jaký způsob (techniku) závlahy zvolit?
Kdy zavlažovat?
Složitá otázka, která se u sportovních trávníků řeší s využitím počítačových modelů
na základě průběhu povětrnostních a půdních podmínek v návaznosti na AZS. Taktéž
dochází k inovaci technologií zavlažovacích systémů, včetně podpovrchové aplikace.
Stanovit optimální dobu aplikace doplňkové závlahy není jednoduché. Praktičtější
„závlaháři“ udávají jako vhodnou fázi, kdy trávník začíná zavadat. Reakce travních druhů,
respektive odolnost proti suchu je však různá – řídit se dominantním druhem,
např. odolnou, ale po suchu pomalu regenerující kostřavou červenou nebo
subdominantním na vodu vysoce náročným psinečkem tenkým na greenu. Zkušenost zde
bude hrát významnou roli.
Tabulka 7 Spotřeba vody trávníkem ve vztahu k teplotě vzduchu (Skirde, 1978)
teplota vzduchu (oC)
mm (l/m2) a den
< 20
1–2
20–25
2–3
25–30
3–4
30–35
5–6
> 35
>7
50
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Jak vysoká má být úroveň závlahové dávky?
Úroveň doplňkové závlahy je též ve vztahu ke stáří trávníku. U trávníků po výsevu (první
měsíc) je žádoucí udržovat vlhkost vegetačního substrátu každodenní závlahou a v menší
dávce (5–7 l/m2/den). V dalším měsíci lze přijít na systém 2x za týden 10–15 l/m2.
Dle Bureše je roční potřeba doplňkové závlahy u trávníků v našich klimatických
podmínkách na úrovni 700 mm za rok (dle období – tabulka 8).
Tabulka 8 Orientační potřeba závlahy v jednotlivých měsících
(Gandert a Bureš, 1991)
Měsíc
Doplňková závlaha
březen
30
duben
50
květen
70
červen
90
červenec
110
srpen
110
září
90
říjen
50
U starších využívaných trávníků by měla dávka zajistit nasycenost vegetační vrstvy (plná
vodní kapacita) do té míry, aby nedošlo k odtoku vody drenážním systémem
a případnému vyplavování živin mimo ekosystém.
V praxi u využívaných trávníků by měla být pravidlem vydatná závlaha v dávce 20 až
25 mm/m2. Tato nepravidelná, cca v 1týdenním intervalu, prováděná závlaha přispívá
k přirozenému vodnímu režimu a k tvorbě hlubší kořenové soustavy. Délka mezidobí mezi
jednotlivými dávkami ve vztahu k teplotě vzduchu je následující:
Teplota:
20oC
– asi 12 dnů
25oC
– asi 8 dnů
30oC
– asi 6 dnů
> 30oC – asi 5 dnů
Nízké dávky a tedy častější závlaha vede k mělčímu zakořeňování kulturních trav,
podporuje rozvoj plevelných mělce kořenících druhů (lipnice roční) a k degradaci trávníku.
Závlaha v malých závlahových dávkách zvyšuje a udržuje vlhkost opadu („stařiny“)
v nadzemní fytomase a přispívá, zvl. v létě k rozšiřování houbových chorob v trávníku,
např. kornatky travní.
51
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
V které denní době zavlažovat?
Z hlediska účinnosti závlahy, tj. omezení neproduktivního výparu je vhodné provádět
závlahu časně ráno. V této době je též nejnižší rozdíl mezi teplotou závlahové vody
a rostlinami. Při vysoké teplotě a intenzitě slunečního záření může být odpařování až
na úrovni 50% závlahové vody. Při zavlažování v období vysoké teploty až 40–45oC
na povrchu trávníku může aplikace chladné závlahové vody vést k poškození trávníku
(teplotní šok). V těchto případech je vhodné mírné ochlazení trávníku v průběhu dne
malými dávkami závlahy, zvláště u golfových jamkovišť.
Obecná zásada: Nově založený trávník po dobu 4 týdnů udržovat stále vlhký tedy 5 až
10 mm každý den, následně 2x týdně dávka cca 20 l/m2 a po zapojení drnu 1x týdně 20 až
25 l/m2.
Využívané (starší) trávníky zavlažovat 1x týdně v dávce 20 až 25 l/m2 dle průběhu a úrovně
teploty vzduchu.
Obrázek 42 Kolorit zavlažovaného greenu (zdroj Hrabě)
52
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4.2.2
Udržovací péče
4.2.2.1
Ochrana trávníků proti plevelům a chorobám
Jedná se o speciální tématiku, jež je podrobně uvedena v publikaci Hrabě, F. a kol.:
Trávník pro zahradu, krajinu a sport (viz Použitá literatura).
4.2.2.2






Vertikutace (pročesávání trávníku)
Provzdušňování nadzemní vrstvy (strniště).
Snížení množství stařiny v nadzemní vrstvě.
Zvýšení cirkulace vzduchu, rychlosti průsaku vody a živin do vegetační vrstvy.
Zvýšení přívodu světla k odnožovací zóně.
Podpora růstu kořenů.
Omezení růstu plevelných druhů s přízemní růžicí.
Obrázek 43 Vertikutace rotačním způsobem (foto Knot)
4.2.2.3
Obrázek 44 Vertikutace s mělkým
prořezáváním – aerifikací (firma Compo,
interní materiál)
Aerifikace
Aerifikace je mechanické opatření trávníkové plochy zasahující do drnové a zejména
vegetační vrstvy s cílem úpravy fyzikálních vlastností zhutnělého vegetačního substrátu
(půdy) pro zlepšení jeho vzdušného a vlhkostního režimu a tím i vytvoření vhodných
podmínek pro regeneraci drnové části tj. nadzemní zelené a kořenové hmoty.
Příčina:




nevhodná půdní zrnitost (i přirozených zemin);
nevhodná skladba substrátů vegetační vrstvy;
nevhodná konstrukce profilů hřiště;
nadměrná antropogenní zátěž.
53
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Následky:




nevhodná pórovitost půdy a vzdušný režim (< 10 % vyplnění pórů vzduchem
v objemu půdy);
vytvoření anaerobního prostředí, vedoucího ke změně chemizmu půdy,
např. ke snížení pH pod 5,0 a k tvorbě půdních sraženin (např. sulfidu železnatého
podílejícího se na jevu zvaném černá vrstva);
snížení příjmu živin;
zpomalení růstu kořenů a intenzity mikrobiální činnosti vedoucí navíc
ke zpomalení rozkladu stařiny drnu a zhoršení jeho regeneračních schopností.
Obrázek 45 Aerifikace prořezáváním drnu
(firemní materiál, zdroj Hrabě)
Obrázek 46 Aerifikace jamkováním (firemní materiál,
zdroj Hrabě)
„Špunty“ po jamkování je nutno z plochy buď odstranit a následně provést pískování nebo
u fotbalových hřišť po vyschnutí rozetřít po ploše smykem.
Technika:






málo intenzivní – plné hroty (100 na 1 m2,
50 mm hloubka);
intenzivní – duté hroty;
průměr 10–15 mm;
vzdálenost 60–100 mm;
hloubka 200 mm;
počet vrtů 200–400 na m2.
Obrázek 47 Špunty po jamkování
(foto Vrzalová)
Cíl:



snížení stupně zhutnění vegetační vrstvy;
hlubší provzdušnění substrátu;
zlepšení vsakování případně vzlínání vody.
Princip:


propíchávání drnu a vegetační vrstvy dutými (coring) nebo plnými hroty
(jamkování – spiking);
hlubší prořezávání trávníkové a vegetační vrstvy (slitting).
54
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4.2.2.4 Pískování





Zlepšení fyzikálních charakteristik povrchové části vegetačního substrátu.
Zlepšení podmínek pro odnožování trav.
Písek zajišťuje rychlejší osychání povrchu po dešťových srážkách.
Provádí se 1 x za rok jako součást kompletních regeneračních opatření v letním
období.
Ostrý křemičitý písek:
o u fotbalových trávníků průměr zrn 0,25 – 2,00 mm;
o u jamkovišť 0,25 – 0,75 mm;
O obsah Ca < 5 %.
Cíl
Vrstva (mm)
Potřeba l.m-2
Urovnání povrchu
0,2 – 0,4
2–4
Výplň otvorů po aerifikaci
0,5 – 0,8
5–8
Zlepšení skladby vegetačního substrátu
0,8 – 1,2
8 – 12
Základní renovace vegetační vrstvy
15 a více
> 15
Obrázek 48 Pískování trávníku ve vztahu ke stanovenému cíli (zdroj Hrabě)
Obrázek 50 Pískování speciální
velkokapacitní technikou, zdroj Hrabě)
Obrázek 49 Pískování malou technikou (zdroj
Hrabě)
55
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4.2.3
Regenerační péče
Jde o soubor opatření ke zlepšení fyzikálních charakteristik vegetační vrstvy a vytvoření
podmínek pro rychlou regeneraci trávníkového drnu, zejména kořenů a pokryvnosti
nadzemní části.
Obrázek 51 Poškození trávníku chorobami po zimě – vlevo a v letním
období – vpravo (foto Knot)
4.2.3.1
Skarifikace
Cíl:



vytvoření podmínek pro regeneraci („zmlazení“) drnu;
razantnější odstranění silně vyplněné vrstvy plstí, mechů a stařiny u silně
zanedbaných travních drnů u krajinných a komunálních trávníků;
vyrovnání povrchu drnu (vč. povrchu zeminy).
Princip:

použití rotačních ústrojí, schopných současně provést i mulčování stařiny
a zplstnatělé organické hmoty.
Využití:

mělké skalpování povrchu poškozených užitkových trávníků založených
na speciálních substrátech s následným prosevem rychle etablujících druhů (jílek
vytrvalý); urychlení regenerace přisvětlováním a další opatření.
Obrázek 52 Skarifikace (zmlazování) drnu
(firemní materiál, zdroj Hrabě)
Obrázek 53 Hloubkové kypření radlicemi
s prořezáváním (firemní materiál, zdroj Hrabě)
56
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4.2.3.2
Hloubkové kypření
Cíl:


dosáhnout aktivního nakypření a provzdušnění vegetační vrstvy pod hlavní
kořenovou zónou;
částečným narušením kořenové zóny podpořit tvorbu kořenového vlásení
a zvýšeného příjmu živin z půdního prostředí.
Princip: narušení drnové vrstvy ve vertikálním směru (štěrbina) nosnou částí vibrující
radlice a nadzvednutí (nakypření) zhutnělejší vrstvičky vegetačního substrátu pod hlavní
vrstvou kořenové části.
Následné opatření: použití trávníkového smyku k rozrušení části u zeminy vynesené
na povrch.
Hloubkové kypření – VERTI DRAIN
Princip: obdobný jako u mělké aerifikace, ale
s penetrací až do hloubky 350–400 mm.
Plné hroty:


průměr 5–25 mm;
hloubka 150–400 mm.
Obrázek 54 Detail nakypření drnu při aerifikací
(firemní materiál, zdroj Hrabě)
4.2.3.3
Pasivní kypření vrtáním půdního profilu
Cíl: hluboké vertikální narušení (prokypření) silně utužených, zejména nosných substrátů
nebo přírodních zemin obvykle na plochách bez drenážní konstrukce.
Obrázek 55 Hloubková
aerifikace vrtáním (firma
Fischner)
Obrázek 56 Pískování po hloubkové aerifikací vrtáním (firma
Fischner)
57
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4.2.3.4
Tlakové kypření
Obrázek 57 Tlakové kypření
vzduchem (Teralift)
4.2.3.5
Obrázek 58 Tlakové kypření vodou (HydroJect)
Meliorační frézování drnové části
Drážka:
 hloubka 150 mm;
 šířka 30 mm;
 rozestup 220 mm.
Obrázek 59 Meliorace drnu
hloubkovým frézováním (zdroj Hrabě)
4.2.3.6
Drnování
Jde o způsob rychlého založení trávníku nebo oprav části poškozeného trávníku.
Druhy předpěstovaných trávníků se zeminou:
Princip: dokonalé vyprání substrátu z velmi nízce
sečeného drnu a slabé vrstvy kořenů (obrázek 61).
Požadavky:
 nízká tloušťka drnu: 10–15 mm;
 vrstva plstě max. 3,0 mm;
 klimatizovaná přeprava (podchlazení na 40°C)
Obrázek 60 Trávníkový drn bez substrátu
(zdroj Hrabě)
58
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Firma Zehetbauer:
1. Malé role: 1,25–2,50 m x 0,40 m
= 0,50–1,00 m2 = 15, ev. 25–30 kg
2. Velké role: 5–25 m x 1,20–2,10 m
= 6,10–30,5 m2 = 1 m2 = 22 kg
Firma KVĚT:
Rozměr:
Tloušťka:
Hmotnost:
Paleta:
4.2.3.7
2,50 x 0,40 m = 1,00 m2
1,50–2,0 cm
25–30 kg
33,00 m2, tj. 800–1000 kg
Obrázek 61 Moderní vysoce výkonný
„kombajn“ pro slupování trávníkového drnu
(zdroj Hrabě)
Biologické způsoby regenerace trávníkového drnu
Přísev drnu
Dosévací stroj štěrbinový:
Šířka:
Vzdálenost řádků:
Hloubka:
Výsevek:
Výkon:
1,58–2,08 m
75 mm
max. 20 mm
0,2–2,8 g/m2
1,89–2,50 ha/hod.
Obrázek 62 Dosévací stroj štěrbinový (zdroj Hrabě)
Dosévací stroj jamkový:
Šířka:
Počet vpichů:
1,6m
940/m2 – 1850/m2
Obrázek 63 Dosévací stroj jamkový (zdroj Hrabě)
Stroj pro bezorebný přesev trávníků (povrchový):





smykování;
pročesávání drnu a částečné odplevelování
s pomocí ocelových prutů;
načechrávání povrchové vrstvy půdy;
výsev;
zaválení.
Vhodný pro regeneraci krajinných trávníků!
Obrázek 64 Stroj pro bezorebný
přesev trávníků – povrchový (zdroj
Hrabě)
59
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
4.2.3.8
Přisvětlování trávníků
Pravidelná součást regenerace trávníků
na velkých fotbalových stadionech (zastíněné
plochy)
4.2.3.9




Obrázek 65 Přisvětlování trávníků (foto Hrabě)
Top-dressing
Potahování drnu, resp. povrchu vegetačního substrátu slabou vrstvičkou
speciálního, dobře homogenizovaného substrátu z kompostu, rašeliny a písku.
Může napomáhat k rozkladu organické hmoty odumřelých částí rostlin.
Potřeba směsi cca 1 l.m-2 (v přepočtu na hřiště 7–10 m3).
Častěji je top-dressing využíván pro regeneraci trávníků na jamkovištích.
Obrázek 66 Top-dressing (pískování a aplikace organické hmoty (zdroj Hrabě)
4.2.3.10
Aplikace pomocných růstových látek
Jedná se o látky organického původu, mající podpůrné účinky na klíčení, vzcházení,
odolnost vůči stresu aj.:





bioalgináty;
lignohumáty;
fytohormony;
biologické prostředky na principu endomykorhizy;
půdní kondicionéry (Agrosil, Terra – control SC 823, Stocksorb).
Blíže Hejduk, S. a kol. Trávníkářství (viz Použitá literatura).
60
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
5
Skladba trávníkových směsí
Do skladby trávníkových směsí se zásadním způsobem promítá znalost následujících
faktorů:



požadavek na plnění příslušné funkce (viz kategorie trávníků);
druhové odlišnosti trav v biologii, morfologii a hospodářských charakteristikách;
meziodrůdové odlišnosti, zvláště v jemnosti, barvě čepelí, náchylnosti k chorobám
a jiné.
Uvedené faktory jsou významné především u kategorie intenzivně ošetřovaných
okrasných a speciálních golfových trávníků (jamkoviště) pěstovaných na umělých
substrátech. U většiny ostatních kategorií trávníků mají ve vztahu ke skladbě jejich směsí
rozhodující vliv převážně ekologické a povětrnostní podmínky stanoviště a lokality.
Obecným trendem u intenzivně využívaných a zatěžovaných trávníků je nižší počet druhů
ve směsi a vyšší počet odrůd dominantních druhů. U extenzivních krajinných,
komunálních trávníků, biotopů je trend širší druhové skladby se zařazením odrůd
odpovídajících vlastnostmi spíše původním ekotypům (např. i získaných sběrem osiva
z naturálních porostů).
5.1
Okrasné směsi
Okrasné trávníky jsou zakládány většinou na umělém substrátu. Vyžadují vysokou úroveň
výživy, používání speciálních hnojiv s pozvolným uvolňováním živin, zvl. dusíku
a doplněných i o další mikroprvky (hořčík, železo, bor, aj.). Pravidlem je doplňková
závlaha. Výška kosení 20–30 mm v intervalu 2–3 x za týden (dle intenzity růstu).
Druhová skladba
Varianta č. 1 – je "monokultura" tvořená 100% kostřavou červenou, ale se zvýšeným
podílem k.č. trsnaté.
Varianta č. 2 – základem je opět kostřava červená, zvl. forma trsnatá a krátce výběžkatá
(celkem 85 %) s doplněním 15 % psinečku tenkého nebo výběžkatého, zvl. ve vlhčích
podmínkách (vzdušná vlhkost). V sušších podmínkách lze místo části psinečku použít
kostřavu ovčí.
61
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
5.2
Užitkové trávníky
Užitkový trávník může mít variant standartní, případně pro nepravidelně zatěžované
plochy (dětská školní hřiště), dále pro sušší podmínky a i variant s částečným podílem
bylinných druhů. Úroveň péče o trávník je poměrně vysoká.
Tabulka 9 Příklad možné skladby užitkových trávníků dle ekologických podmínek (zdroj Hrabě)
% podíl (váhový) ve směsi
Druh trávníku
pro sušší
podmínky
standard
krajinný,
bylinný 1)
mírná zátěž
Kostřava červená 2)
40–802)
25–652)
20–602)
40–803)
Psineček tenký
5
-
-
5
Lipnice luční
15–35
25–55
15–45
10–20
Jílek vytrvalý
-
-
20–40
-
Kostřava ovčí
-
10–20
-
5–15
Poznámka:
1)
rozšíření o poháňku hřebenitou (cca 5 %), příp. lipnici obecnou (2 %) a bylinné
druhy (3 %)
2)
převážně kostřava červená trsnatá
3)
převažuje kostřava červená výběžkatá
62
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
5.3
Golfové a tenisové trávníky
U směsí pro jamkoviště (greeny) s nejvyššími požadavky na povrchovou vyrovnanost
a rychlost greenu vyžadující "ultra“ nízké sečení (prakticky až na 4,0 mm!) je základem
monokultura psinečku výběžkatého, případně kombinace k.č. hustě trsnaté krátce
výběžkaté s psinečky. U odpališť, kde je spíše požadavek na únosnost drnu a odolnost
proti jeho poškození holí, je základem lipnice luční a jílek vytrvalý, s doplněním o kostřavu
červenou výběžkatou. U tenisových trávníků jsou základem předchozí druhy, doplněné
částečně k.č. krátce výběžkatou a hustě trsnatou a ev. psinečkem tenkým. Pro směsi
na golfové dráhy lze využít receptur týkajících se užitkových trávníků (var. 1–3).
Tabulka 10 Příklad skladby směsí golfových a tenisového trávníku (zdroj Hrabě)
% podíl (váhový) ve směsi 3)
Druh trávníku
jamkoviště
odpaliště
1
tenis
2
Psineček výběžkatý
100
7(0)
-
-
psineček tenký
-
8(15)
-
10
Kostřava červená trsnatá
-
45(45)
-
10–20
Kostřava červená kr.
výběžkatá
-
40(40)
20
10
Kostřava červená dl.
výběžkatá
-
-
201)
10
Lipnice luční
-
-
40
40–50
Jílek vytrvalý
-
-
40
30–352)
Poznámka:
1)
pro stinné a vlhčí polohy
2)
var. bez jílku vytrvalého, 60 % k. č. + 30 % lipnice luční + 10 % psineček tenký
3)
pro směsi na golfové druhy lze zvolit některou z var. (1–3) z užitkových trávníků
63
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
5.4
Ostatní kategorie trávníků
Jedná se o speciální typy trávníků (parkoviště, ozelenění střech, biotopy, břehové
trávníky, komunikační doprovodné plochy dálnic). Možné skladby směsí jsou uvedeny
v monografii Hrabě, F. a kol. Trávníky pro zahradu, krajinu a sport.
5.5
Fotbalový trávník
Vysoká, pravidelná a ve vztahu k délce vegetační doby dlouhodobá antropogenní zátěž
trávníku pro kopanou vyžaduje nejen vysokou úrovně základní a udržovací pěstební péče,
ale i zejména pečlivou a často nákladnou regenerační péči spojenou s hloubkovou
aerifikací, přísev, přisvětlováním a jiné.
Tabulka 11 Příklad skladby směsí (zdroj Hrabě)
% podíl (váhový) ve směsi
Druh trávníku
fotbal – založení
fotbal – regenerace
Jílek vytrvalý
40–60
100/80
Lipnice luční
60–40
0/20
Kostřava červená výběžkatá
do 15
-
Druhová skladba
Druhová skladba je poměrně jednoduchá. Základem jsou druhy snášející dobře
sešlapávání -jílek vytrvalý, lipnice luční, dobře a rychle regenerující udržující zapojený drn.
Pro lepší zakořeňování se přidává, zvláště u trávníků přepěstovaných (kobercových),
kostřava červená výběžkatá.
Doporučení:
U základních druhů použít 2–3 odrůdy, při zakládání v letně podzimním termínu snížit
podíl jílku vytrvalého z důvodu větší náchylnosti mladých rostlin na plíseň.
64
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Použitá literatura
CAGAŠ, Bohumír a Jan MACHÁČ. Ochrana trávníků proti chorobám, škůdcům, plevelům
a abiotickému poškození. České Budějovice: Kurent, 2005. ISBN 80-903-5220-0.
HEJDUK, Stanislav. Trávníkářství I. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita
v Brně, 2008. ISBN 978-80-7375-227-9.
HRABĚ, František et al. Trávníky pro zahradu, krajinu a sport. Olomouc: Vydavatelství
Ing. Petr Baštan, 2009. ISBN 978-808-7091-074.
KNAPPE, J. Auswahlkriterien bei Rasengräsern und Berücksichtigung der Anforderungen
und deren Qualität. In: Trávníky 2007: sborník z odborného semináře, MZLU v Brně. Brno:
Agentura BONUS, 2007. ISBN 80-86802-11-6.
ŠIMEK, P. Náklady na údržbu trávníků v systémech zeleně sídel. In: Trávníky 2002: sborník
vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 29.–30. května 2002 v Liberci.
Hrdějovice: Agentura BONUS, 2002. ISBN 80-902690-6-0.
GREEN: Časopis českého svazu greenkeeperů. Dostupné z: http://casopis-green.cz/
65
Modul Trávníkářství
Zakládání a ošetřování trávníků (prof. Ing. František Hrabě, CSc.)
Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin
doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.
Název návrhu GP: Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.03/02.0014
66
Modul Výživa rostlin
Obsah
VÝŽIVA A HNOJENÍ ROSTLIN ................................................................................................. 70
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Zdravá půda jako prostředí pro růst rostlin ............................................................................. 70
Vznik půd ................................................................................................................................. 70
Fyzikální vlastnosti půd ............................................................................................................ 71
3.1
Zrnitost půd a zemin ....................................................................................................... 71
3.2
Pórovitost ........................................................................................................................ 72
3.3
Struktura půdy ................................................................................................................ 72
3.4
Půdní vzduch ................................................................................................................... 73
3.5
Půdní voda ...................................................................................................................... 74
3.5.1 Poutání vody, sací tlak a hydrolimity .......................................................................... 74
3.5.2 Pohyb vody v půdě ..................................................................................................... 76
3.6
Půdní organická hmota ................................................................................................... 76
Chemické vlastnosti půd .......................................................................................................... 78
4.1
Iontová výměna .............................................................................................................. 78
4.2
Půdní reakce (pH půdy)................................................................................................... 78
Biologické vlastnosti půdy ....................................................................................................... 79
5.1
Mikroorganismy v půdě .................................................................................................. 79
5.1.1 Bakterie....................................................................................................................... 79
5.1.2 Aktinomycety .............................................................................................................. 79
5.1.3 Půdní houby (mikromycety) ....................................................................................... 80
5.2
Půdní fauna (zooedafon)................................................................................................. 81
5.2.1 Mikrofauna (pod cca 0,1 mm) .................................................................................... 81
5.2.2 Mezofauna (do 10 mm) .............................................................................................. 81
5.2.3 Makrofauna (cca nad 10 mm) .................................................................................... 81
Příjem vody a živin ................................................................................................................... 82
6.1
Příjem vody kořeny ......................................................................................................... 82
6.2
Příjem živin ...................................................................................................................... 82
Formy a přeměny hlavních živin v půdě .................................................................................. 84
7.1
Dusík................................................................................................................................ 84
7.2
Fosfor .............................................................................................................................. 85
7.3
Draslík ............................................................................................................................. 85
Hnojení trávníků ...................................................................................................................... 87
8.1
Dusík (N) .......................................................................................................................... 88
8.2
Fosfor (P) ......................................................................................................................... 89
8.3
Draslík (K) ........................................................................................................................ 89
8.4
Hořčík (Mg) ..................................................................................................................... 89
8.5
Síra (S) ............................................................................................................................. 89
8.6
Mikroelementy................................................................................................................ 90
8.7
Interakce živin ................................................................................................................. 90
8.8
Faktory ovlivňující výživu a hnojení trávníků .................................................................. 91
8.9
Obsah přijatelných živin v půdě a ve vegetačním substrátu........................................... 92
Trávníková hnojiva ................................................................................................................... 94
9.1
Jednosložková zemědělská hnojiva využívaná pro hnojení trávníků .............................. 94
68
Modul Výživa rostlin
9.2
Kapalná hnojiva a hnojení na list u trávníků ................................................................... 95
9.3
Systém hnojení v průběhu roku ...................................................................................... 96
9.3.1 Klasická, rychle působící hnojiva ................................................................................ 96
9.3.2 Dlouhodobě působící hnojiva ..................................................................................... 96
9.3.3 „Lžícová výživa“ .......................................................................................................... 98
10 Respektování předpisů pro ochranu životního prostředí ........................................................ 99
Použitá literatura............................................................................................................................ 100
69
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
Vyziva a hnojení rostlin
doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.
1 Zdravá půda jako prostředí pro růst rostlin
Základní pojmy: fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půd, zvětrávání hornin
a minerálů, agrochemické vlastnosti půdy.
Půda se skládá z minerálního a organického pevného podílu, půdního vzduchu a vody
a z živých organismů. Pokrývá část přirozeného povrchu Země a vytváří předpoklad
pro život většiny rostlin a zároveň životní prostor pro živočichy a člověka.
Půda vzniká většinou zvětráváním mateční horniny za spoluúčasti organické hmoty rostlin
a živočichů, často za přispění člověka a je v neustálém vývoji. Tvorba půdy probíhá velmi
pomalu a podle podmínek vzniká v našich podmínkách vrstvička o mocnosti 1 centimetr
v průměru 33 let, ale na některých místech i více než 300 let (Stehlík, 1975).
Při přirozeném procesu tvorby půd vznikají půdní horizonty. Podle jejich vlastností
(např. barva a mocnost) určují jednotlivé půdní typy (např. kambizem, černozem,
rendzina, glej aj.). Půdní druh je spojen se zrnitostním složením, tzn. na podílu jílu,
prachových částic a písku. Velikost aktivního povrchu závisí na velikosti částic a určuje
rychlost zvětrávání i retenci vody. Půdní substrát vzniká záměrným promísením
přírodních i umělých materiálů, které následně slouží pro pěstování rostlin. Termín
zemina je používán zejména ve stavebnictví pro nezpevněné horniny (písky, spraš).
Při výrobě substrátů se tento pojem vztahuje na přemístěné půdní horizonty (ze skrývek
a z výkopových prací).
2
Vznik půd
Většina půd vzniká na zvětralých horninách. Minerály obsažené v horninách se působením
vody a v ní rozpuštěných látek, vzdušného kyslíku, střídáním teplot a živých organismů
mění, zmenšuje se jejich velikost, vznikají sekundární minerály, zejména jílové a dochází
k akumulaci organické hmoty. Produkce enzymů a organických kyselin, které rozrušují
horniny je vždy přímo úměrná biologické aktivitě v půdě (Sachs a Luff, 2002).
Obsah a kvalita jílových minerálů určují do velké míry vlastnosti půd, zejména schopnost
poutat vodu a živiny. Velikost částeček jílu je menší než 0,002 mm. Vyznačují se velkým
aktivním povrchem, mají schopnost bobtnat a při vysychání se smršťují. Nejčastějším
jílovým minerálem v našich půdách je illit, nejlepšími sorpčními vlastnostmi se vyznačuje
montmorillonit a naopak nejméně žádoucí je kaolinit.
70
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
3
Fyzikální vlastnosti půd
Půda se skládá se ze čtyř složek, jejichž poměr se neustále mění:




3.1
minerální pevná složka (úlomky hornin, minerály – jílové, prachové a písčité
částice);
organická složka (živé a odumřelé půdní organismy, kořeny rostlin, odumřelé
zbytky rostlin a živočichů, humusové látky);
voda (půdní roztok);
vzduch.
Zrnitost půd a zemin
Zrnitost (textura půdy) udává poměr zastoupení velikostních skupin částic minerálního
podílu půdy. Rozdělení se provádí jako u nezpevněných sedimentů frakcionací zrn. Frakce
pod 2,0 mm se nazývá jemnozem, nad 2,0 mm skelet. Podle zastoupení písku, prachu
a jílu v jemnozemi zařazujeme půdu do určitého půdního druhu. V ČR se používá
pro zemědělské potřeby rozdělení zrnitostních frakcí jemnozemě podle Kopeckého.
Tabulka 1 Rozdělení zrnitostních frakcí jemnozemě podle Kopeckého (Kutílek, 1978)
Označení kategorie
Průměr zrn (mm)
Sedimentační
rychlost (mm.s-1)
Měrný povrch
řádově (m2.g-1)
I. jílnaté částice
< 0,01
< 0,2
> 10
II. prach
0,01–0,05
0,2–2,0
1–10
III. práškový písek
0,05–0,10
2,0–7,0
0,1–1
IV. písek
0,10–2,00
> 7,0
< 0,1
V rámci I. kategorie se rozlišuje koloidní jíl (pod 0,001 mm) a fyzikální jíl (pod 0,002 mm).
Poznámka: půdní částice nejsou většinou kulovitého tvaru, a proto jejich zde uváděná
velikost odpovídá ekvivalentu průměru koule, která ve vodě klesá stejnou rychlostí, jako
odpovídající nekulovitá částice.
71
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
3.2
Pórovitost
Veškeré prostory v půdě, které jsou zaplněné vzduchem nebo půdním roztokem, se
nazývají póry. Nejmenší objem pórů vykazují hrubozrnné písky a extrémně zhutněné
horizonty (výjimečně pod 30 %), naopak nejvyšší pórovitost má rašelina. Jednotlivé půdy
se liší v celkovém objemu i v rozdělení jednotlivých kategorií pórů v závislosti
na zrnitostním složení, obsahu a kvalitě organické hmoty a na struktuře půdy. Zrnitostní
složení působí na zastoupení pórů následovně: vyšší podíl větších zrn způsobuje nižší
celkovou pórovitost, ale vyšší objem hrubších pórů (vzduchu); vyšší podíl jemných částic
(jílu) zvyšuje celkovou pórovitost ale zejména díky jemným pórům (hrubé póry často
chybí).
Půdní póry dělíme podle velikosti následovně:



hrubé póry (makropóry, nekapilární póry), vyskytuje se v nich nejčastěji vzduch,
po závlaze či dešti rychle odtékající gravitační voda;
střední póry (kapilární), střední průměr 0,2–10 µm, obsahují kapilární, zavěšenou
vodu, při silném vyschnutí půdy obsahují vzduch;
jemné póry, obsahují vodu nepřístupnou rostlinám.
Při hodnocení pórovitosti je důležitý celkový objem a podíl velikostních kategorií pórů, ale
i jejich kontinuita (spojitost). Pokud nejsou póry navzájem propojeny, nemohou vést
vzduch ani vodu.
3.3
Struktura půdy
Pro písčité půdy nemá struktura půdy velký význam, neboť je zde nedostatek tmelících
látek a jílu. Stabilní systém pórů se zde udržuje při vhodné zrnitosti mezi částicemi písku.
U středně těžkých a těžkých půd je dobrý strukturní stav základním předpokladem
pro dostatečný obsah vzduchu a rychlou infiltraci vody. Fyzikální vlastnosti většiny půd se
výrazně mění, pokud mechanický tlak poškodí jejich agregátovou strukturu. Toto
poškození je nejpravděpodobnější, pokud vlhkost půdy dosáhne úrovně polní kapacity či
vyšší. Pokud tedy použijeme hlinité či jílovité zeminy pro stavbu hřiště, dojde
nevyhnutelně k tomu, že při jeho používání za deště či krátce po dešti dojde ke zničení
struktury půdy v povrchové vrstvě s následnou drastickou redukcí infiltrační schopnosti
a obsahu vzduchu. Všechny druhy půd jsou v určitém rozsahu zhutnitelné, ale konečný
výsledek závisí na jejich zrnitostním složení. Při každém zhutňování (pohybem lidí, zvířat či
strojů) jsou nejrychleji ničeny největší póry. Degradace půdní struktury způsobuje
přemokření a tvorbu kaluží na povrchu trávníku. Tyto podmínky nepříznivě ovlivňují růst
kořenů, ale snižují také hratelnost na hřišti. Jestliže na takto poškozeném povrchu hra
pokračuje, stává se povrch rychle kluzký a plastický a trávník je zcela zničen.
72
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
3.4
Půdní vzduch
Podmiňuje dýchání kořenů a mikroorganismů a proto je velmi důležité udržet v půdě
trvale co největší objem vzduchu a zajistit jeho výměnu s okolní atmosférou. Při růstu
kořenů probíhá intenzivní dýchání a spotřebovává se kyslík, vzniká CO 2. Nově vznikající
kořeny zajišťují příjem vody a živin (kořenové vlášení má krátkou životnost). Také půdní
organismy vyžadují vzdušný kyslík pro svůj život, vysoký obsah CO2 v půdním vzduchu
působí toxicky.
V dobře provzdušněné půdě neklesá obvykle koncentrace kyslíku v půdním vzduchu
ve svrchní vrstvě pod 15 % objemových (v atmosféře 21 %). S hloubkou jeho koncentrace
klesá. Při nedostatku kyslíku (hypoxie) v půdním vzduchu (pod 10 % obj. O2) vzniká
anaerobní, redukční prostředí spojené s hnilobnými procesy a tvorbou metanu (CH4)
a sirovodíku (H2S). Tyto procesy se projevují nepříjemným zápachem stoupající intenzity
(jako rybniční bahno) a později šedomodrým až černým zbarvením („black layer“).
V takových podmínkách klesá koncentrace O2 na nulu.
Obsah CO2 je v půdním vzduchu vždy zvýšen (v horních vrstvách půdy asi 10x) ve srovnání
s atmosférou. Při omezené výměně plynů může obsah CO2 vzrůst až nad 10 %
objemových, zejména v hlubších vrstvách půdy. To již silně omezuje růst kořenů. Nízký
obsah O2 v půdním vzduchu je obvykle spojen se zhutněním a s nadměrnou akumulací
plsti v trávníku. Objem vzduchu klesá při vzrůstajícím obsahu vody v půdě a naopak.
Aktuální objem vzduchu v půdě zjistíme jako rozdíl celkové pórovitosti a aktuální vlhkosti
(objemové). Objem vzduchu při objemu vody odpovídající polní kapacitě se nazývá
minimální vzdušná kapacita půdy. Hodnota minimální vzdušné kapacity dosahuje u písků
cca 30 %, u hlinitých půd 20 % a u jílů 10 % objemových. U trávníků by obecně měla být
nad 10 %, minimum pro růst kořenů je 5 %. Je to velmi dobrý ukazatel zhutnění půd.
73
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
3.5
Půdní voda
Půdní voda pochází převážně ze srážek a ze závlah, v některých případech z přitékající
podzemní vody. Při vysoké intenzitě deště či závlahy dochází na málo propustných půdách
k akumulaci vody na povrchu nebo k povrchovému odtoku, aniž by se dostala kekořenům.
Voda, která pronikla do půdy, je zadržována ve formě „zavěšené“ (kapilární) vody, nebo
prosakuje přes půdu a obohacuje zásoby podzemní vody. Díky kapilárnímu zdvihu může
voda z nižších vrstev doplňovat zavěšenou půdní vodu pro potřeby rostlin.
Obsah vody v půdě se vyjadřuje nejčastěji objemově (%). Největší množství vody, které
může půda zadržet, se nazývá maximální vodní kapacita. Je menší než celková pórovitost,
protože i při úplném zaplavení zůstávají v půdě v uzavřených pórech bubliny vzduchu.
Polní vodní kapacita udává, jaké maximální množství zavěšené vody je schopna půda
dlouhodoběji zadržet. Závisí na zrnitosti (čím je v půdě více jílnatých částic, tím je poutáno
více vody), na struktuře, na obsahu organické hmoty, druhu půdních koloidů (humusové
koloidy poutají více vody než jílové minerály; montmorillonit poutá více vody než kaolinit).
Obsah vody v půdě je závislý na intenzitě a vydatnosti srážek (závlahy), na propustnosti
půdy (povrchový odtok) a době a intenzitě odběru vody (ztráty výparem přímo z půdy –
evaporace, výparem rostlin – transpirace). Půdní voda působí jako hlavní zdroj vody
pro rostlinu jako životně důležitého faktoru pro stavbu těla, ochlazování a transport
minerálních živin i asimilátů i jako faktor při vývoji půd (podmínka chemického zvětrávání,
zvyšování obsahu humusu aj.)
3.5.1
Poutání vody, sací tlak a hydrolimity
Voda je v půdě vázána různými způsoby s odpovídající silou vazby a tomu odpovídají
hydrolimity. Půda váže vodu v důsledku adsorpčních a kapilárních sil a pro její odstranění
musíme vyvinout určitý sací tlak. Vyjadřuje se v centimetrech vodního sloupce, nověji
v Pascalech. Sací tlak dosahuje nejvyšších hodnot při nejnižším obsahu vody v půdě.
Absolutně suchá půda vysává vodu (resp. vodní páru) podtlakem cca 1000 MPa
(10.000 atm) – k odstranění veškeré zbytkové vody je třeba půdu ohřát na teplotu
250 až 300 oC. Adsorpční voda na styčných místech půdních částic (koutová voda) a voda
v kapilárách o průměru cca 10 µm je ještě udržována v půdě proti působení gravitace a je
poutána silou cca 30 kPa.
74
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
Z obrázku 1 je patrno, že při stejném obsahu vody v různých druzích půd je tato voda
vázána odlišnými silami (v závislosti na velikosti aktivního povrchu a velikosti pórů).
Důležitým hydrolimitem je bod vadnutí. Je to obsah vody v půdě, při kterém většina
rostlin trvale vadnou i v atmosféře nasycené vodními parami. To se vyskytuje tehdy, když
je půdní voda poutána silou cca 1,5 MPa (pF = 4,2).
Obrázek 1 Vztah mezi texturou (zrnitostním složením) a vlhkostí půdy (Šimek, 2003a)
Obsah vody mezi bodem vadnutí (BV) a polní kapacitou (PK) vymezují tzv. využitelnou
vodní kapacitu pro rostliny. Nad pF 4,2 je voda pro rostliny nedostupná (příliš pevně
vázána v půdě, „mrtvá voda“) a pod pF 2,5 je voda vázána nedostatečně a prosakuje jako
gravitační voda do nižších vrstev (jsou-li propustné). Při pF = 0 jsou prakticky veškeré
půdní póry vyplněny vodou.
Tabulka 2 Důležité půdní hydrolimity (Schöntaler, 2008)
Sací tlak
cm vodního
sloupce
hodnota
pF
Ekvivalentní
průměr
Označení pórů
pórů (µm)
< 60
< 1,8
> 50
Makropóry
Pomalu se
odvodňující
póry
60–300
1,8–2,5
50–10
300–15 000
2,5–4,2
10–0,2
Střední póry
> 15 000
> 4,2
< 0,2
Jemné póry
75
Ohraničení půdní vody
Rychle pohyblivá
Pomalu
pohyblivá
Rostlinami
využitelná voda
Mrtvá voda
(nevyužitelná)
Gravitační
voda
Zavěšená
voda
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
3.5.2
Pohyb vody v půdě
Na tekoucí vodu působí v kolmém směru gravitační síla a ve všech směrech síly půdní
matrice, které se mění podle vlhkosti půdy. Podle toho, která síla zde převažuje, se
pohybuje voda buď jako gravitační (rychle protéká půdou), nebo zůstává v půdě jako voda
zavěšená (převažují-li přitažlivé síly půdní matrice).
Pokud se dostává voda do suché půdy prostřednictvím srážek nebo závlahy, dochází
nejprve k nasycení povrchových vrstev půdy na polní kapacitu. Po překročení polní
kapacity a dostatečném přítoku vody dochází k posunu čela zvlhčení do větší hloubky.
Čelo zvlhčení však zřídka postupuje rovnoměrně, neboť voda přednostně proudí
makropóry (chodby žížal, výsušné praskliny)
Při absenci srážek či závlahy se voda pohybuje kapilárními silami naopak z nižších (vlhčích)
vrstev nahoru k povrchu půdy. Také při promrzání půdy v zimním období dochází
k posunu vody z nižších horizontů k hranici promrzání, kde se vytváří tzv. ledové čočky,
které způsobují zvedání povrchu půdy.
Permeabilita: hydraulická vodivost, označuje se filtračním koeficientem K popř. Kf.
Hodnota K je definována jako rychlost pohybu vody mezi dvěma body při plném nasycení.
Závisí na celkovém objemu, velikosti a kontinuitě (vzájemném spojení) pórů. Orientační
ukazatel pro střední (ekologicky optimální) permeabilitu hlinitých, strukturních půd je
cca 20 mm/h.
Podle ČSN 735910 by na fotbalových hřištích mělo být dosaženo hodnoty K ve vegetační
vrstvě v rozmezí 0,00087–0,0012 cm/s. U drenážní vrstvy je požadována hodnota
K nad 0,001 cm/s. U golfových hřišť je normována hodnota K ve vegetační vrstvě
na jamkovištích, odpalištích (0,6–2,0 mm/min) a ve všech drenážních vrstvách
(nad 5,0 mm/min). Podle USGA by měla hydraulická vodivost vegetační vrstvy
na golfových greenech dosahovat minimálně 150 mm/h.
3.6
Půdní organická hmota
Odumřelé orgány rostlin (kořeny, listy atd.) spolu s odumřelými půdními organismy
a jejich exkrementy jsou v půdě přeměňovány činností mikroorganismů. Většina
organických látek je zcela rozložena v procesu mineralizace, jejímiž konečnými produkty
jsou CO2, H2O, NH3 a další minerální látky, které slouží okamžitě jako zdroj minerálních
živin pro rostliny a mikroorganismy (recyklace). Při mineralizaci získávají půdní organismy
energii pro svůj život. Část organické hmoty je transformována do humusových látek,
které jsou relativně odolné vůči rozkladu. V půdách obsahujících jíl dochází k tvorbě
humusojílovitého komplexu. Humusové i jílové částice jsou koloidní povahy a mimo to, že
zvyšují výměnnou kapacitu, jejich komplexy snižují kohezi (lepivost) jílu, vytváří drobivou
strukturu a snižují rychlost rozkladu organické složky až na několik tisíc let (poločas
rozpadu huminových kyselin v černozemích je 2–5 tisíc let).
76
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
Trvalý humus je směs vysokomolekulárních látek hnědé barvy, které mají vhodné fyzikální
a chemické vlastnosti. Dělí se na tři skupiny: 1. Fulvokyseliny (světlejší barvy, rozpustné
a nejsnáze rozložitelné); 2. Huminové kyseliny (tmavé a nerozpustné v kyselinách,
nejkvalitnější frakce); 3. Huminy (nejodolnější frakce k rozkladu). Živný humus je část
organické hmoty, která slouží jako zdroj energie a živin pro půdní organismy.
Výchozí surovinou pro tvorbu humusových látek je nejčastěji lignin, při jehož přeměnách
se výrazně uplatňují enzymy mikroorganismů, živočichů i rostlin (Šimek, 2003).
Pro rychlost mineralizace je velmi důležitý poměr C/N (u kvalitních půd bývá 8–10/1).
Humusové látky mají vysokou schopnost poutat kationty (cca 7x více než jílové minerály),
zvyšují retenci vody v půdě, biologickou aktivitu a pórovitost. Vysoký obsah organické
hmoty v trávníkových substrátech na hřištích (rašelina) však způsobuje problémy
(klouzavost povrchu, akumulace velkého množství vody po dešti aj.). Po výsevu trávníku
dochází k postupnému nárůstu organické hmoty v půdě. Nejvýraznější změny se projevují
do hloubky 3–5 cm. Nově postavené a otestované hřiště tak získává během dvou až tří let
bez adekvátní péče zcela odlišné vlastnosti. Může dojít k nárůstu obsahu organické hmoty
v povrchové vrstvě vegetační vrstvy až na 7 %. Akumulace organické hmoty je
podporována zejména používáním nových velmi hustě odnožujících odrůd,
nedostatečnou aerifikací a vertikutací (omezená výměna vzduchu v povrchové zóně vede
k tvorbě mělce uložených kořenů), nízkým pH (pod 5,5) omezujícím aktivitu bakterií
a aktinomycet, nízkou aktivitou žížal atd. Nárůst obsahu organické hmoty nad 5 % vede
k ucpávání nekapilárních pórů a tím k redukci infiltrační schopnosti a výměny vzduchu.
To vede ke zvýšenému výskytu houbových chorob, ke vzniku anaerobních podmínek
(„Black layer“), nadměrně měkkému povrchu a ke snížení hloubky prokořenění. Tento
problém vede k rychlému zhoršování vzhledu trávníků zejména v letním období při stresu
z vysokých teplot. Akumulaci nadměrného obsahu organické hmoty v intenzivně
ošetřovaných sportovních trávnících se dá předejít především pravidelným pískováním
a aerifikací dutými hroty.
Trávníkáři se často obávají nadměrného nárůstu obsahu organické hmoty, která vede
k zamokření půdy a zhorší kvalitu trávníku. To se může stát ve sterilním prostředí, kde se
organická hmota nerozkládá (čistý písek bez mikroorganismů). V biologicky aktivní půdě
se to stává zřídka (Sachs a Luff, 2002).
Akumulace organické hmoty v půdě je však hodnocena v některých případech velmi
pozitivně. Díky schopnosti travních porostů akumulace organické hmoty v půdě je možno
na 1 hektaru půdy pod trvalými travními porosty zjistit i více než 100 tun uhlíku, zatímco
na orných půdách je to jen cca 30 t/ha (vrstva 0–20 cm). Po zatravnění dochází
k akumulaci organické hmoty v půdě po dobu asi 30–40 let, než se ustálí rovnovážný stav
mezi tvorbou a rozkladem organické hmoty (Qian a Follett, 2002). Hromadění uhlíku
v půdě s travními porosty (sequestrace) může sehrát významnou roli při omezování
nárůstu obsahu CO2 v atmosféře (klimatická funkce).
77
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
4
4.1
Chemické vlastnosti půd
Iontová výměna
Některé půdní částečky jsou schopné výměny kationtů, které si vyměňují s půdním
roztokem. Jsou to zejména minerální a organické koloidy (jílnaté a humusové částice).
Rostliny přijímají živiny hlavně ve formě iontů v procesu výměny iontů mezi půdním
roztokem či koloidy a povrchem kořenů. Kationtová výměna je reversibilní (vratná).
To znamená, že pokud se dostane do půdy větší množství iontů Ca 2+, vytěsní poutané
ionty H+ a obráceně. Součet nábojů kationtů, které mohou být v půdě adsorbovány, se
označuje jako kationtová výměnná kapacita (KVK, angl. CEC), popř. jako výměnná sorpční
kapacita T. Nejvyšší hodnoty KVK dosahují humusové látky (1500–2500 mmol.kg-1),
zatímco písčité půdy dosahují pouze hodnot 10 až 250 mmol. kg -1 (Šimek, 2003).
Schopnost poutání aniontů je u našich půd omezená.
4.2
Půdní reakce (pH půdy)
pH představuje koncentraci vodíkových iontů v půdním roztoku. Při kyselé reakci je
v půdním roztoku mnoho volných iontů H+, v neutrální půdě je stejné množství iontů H+
a OH- a v alkalické půdě převažují volné ionty OH-.
Měření pH půd se u nás běžně provádí v ředěném elektrolytu (0,2 M KCl popř. 0,01 M
CaCl2). Tato půdní reakce se nazývá jako výměnná. Její hodnota leží o 0,1–1,0 stupeň níže,
než pokud je pH měřeno v suspenzi půdy s destilovanou vodou.
Hodnota pH ovlivňuje mnohými způsoby chemické, biologické i některé fyzikální
vlastnosti a procesy v půdě. Jedná se zejména o přeměnu minerálních a organických látek,
rychlost mineralizace a přijatelnost živin. V silně kyselých půdách převažují v rámci
mikroorganismů houby, zatímco bakterie naopak preferují neutrální či mírně kyselou
reakci.
Extrémně nízká i vysoká hodnota pH působí negativně na růst rostlin. Optimální reakce
půdy pro většinu rostlin je v rozmezí kyselé až neutrální (pH výměnné = 5,0–7,5). Velké
množství H+ iontů se uvolňuje do půdního roztoku např. při rozkladu organické hmoty
a v procesu příjmu živin rostlinami. Vysoké dávky živin v průmyslových hnojivech (zejména
síran amonný) vedou k poklesu půdní reakce. Rovněž anaerobní podmínky v půdě vedou
k tvorbě organických kyselin a dalších látek, které snižují půdní reakci. Silně kyselá půdní
reakce vede ke snížení rychlosti mineralizace organické hmoty (tvorba plsti) a pomalé
recyklaci živin, zejména dusíku. Dochází také k uvolňování toxicky působících iontů Al3+,
Fe2+ a Mn2+ do půdního roztoku. Naopak vysoké pH vede k blokování příjmu Fe a Mn,
v trávnících se zvyšuje zaplevelení a výskyt houbových chorob.
78
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
5
Biologické vlastnosti půdy
Půdní organismy se označují termínem edafon. Váhový podíl edafonu na hmotnosti sušiny
organické hmoty se pohybuje v rozmezí od 1 do max. 10 %. Půda je samostatný
ekosystém, v němž existují zde potravní řetězce, které mají počátek na odumřelé hmotě
prorostlé mycéliem hub, jimž se živí drobní členovci a roztoči. Pod přirozeným travním
krytem se povrch půdy neustále obohacuje o odumřelé listy a stébla, členovci tam
neustále dodávají exkrementy a zanechávají svá mrtvá těla. V půdě zůstávají odumřelé
kořeny. Ze všech organických látek vzniká humus, zdroj výživy pro mikroorganismy.
Mikroorganismy uvolňují z organické hmoty CO2, z něhož vzniká fotosyntézou nová
organická hmota. Ve zdravé půdě probíhá neustálý boj o organické látky mezi ohromným
počtem chvostoskoků, hlístic, roztočů, prvoků, larev hmyzu, mravenců a mikroorganismů.
5.1
5.1.1
Mikroorganismy v půdě
Bakterie
Nejvýznamnější skupinou půdních mikroorganismů jsou bakterie. Vyskytují se především
v těsném okolí kořenů rostlin. Z praktického hlediska je významné dělení na aerobní
(vyžadují k životu vzdušný kyslík) a anaerobní (žijí v podmínkách s absencí
nebo nedostatkem kyslíku). Převážná většina bakterií žije na odumřelých tělech rostlin,
živočichů a mikroorganismů (saprofyté). Většinou vyžadují lehce rozložitelné organické
látky jako zdroj výživy, mají vysoké nároky na dostatečnou vlhkost prostředí a dávají
přednost slabě kyselé až alkalické reakci.


5.1.2
Nitrifikační bakterie (Nitrosomonas, Nitrobacter) oxidují amonný dusík (NH4+),
který vzniká rozkladem bílkovin, na nitrity a nitráty. Vzhledem k tomu, že nitrátový
dusík je v půdě labilní a podléhá ztrátám, vyrábí se hnojiva s tzv. inhibitorem
nitrifikace, které mají déle udržet výhodnější amonnou formu v půdním prostředí.
Bakterie poutající vzdušný dusík – žijí buď volně v půdě (Azotobacter), nebo
v symbióze na kořenech bobovitých rostlin (Rhizobium), váží tento dusík
do organických sloučenin a zpřístupňují ho následně rostlinám. Tyto organismy
jsou odpovědné za přítomnost většiny dusíku v ekosystémech na Zemi.
Aktinomycety
Aktinomycety jsou jednobuněčné organismy podobné velikosti jako bakterie. Vytváří síť
výběžků, dokáží využívat i obtížně rozložitelné zdroje uhlíku (lignin). Mají podobné nároky
na prostředí a výživu jako bakterie. V půdách převažují Streptomycetes, které způsobují
spolu s půdními houbami typický pach zdravé půdy. Frankia alni fixuje vzdušný dusík
na kořenech olší.
79
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
5.1.3
Půdní houby (mikromycety)
Půdní houby (mikromycety) jsou vícebuněčné, většinou vytváří typické mycélium
(podhoubí). Do této skupiny patří také důležití parazité trav (původci houbových chorob).
Houby preferují slabě kyselou až kyselou reakci, dávají přednost sušším stanovištím,
dokáží využívat těžce rozložitelné organické látky. Řada mikromycet žije v symbióze
na kořenech vyšších rostlin, zejména dřevin, ale i trav. Tento jev se nazývá mykorrhiza.
Vlákna hub (hyfy) jsou mnohem jemnější než kořeny rostlin a pronikají větším objemem
půdy v okolí kořenů. Umožňují lepší příjem vody za sucha (vyšší sací tlak) a zpřístupňují
málo pohyblivé živiny (zejména dusík a fosfor). Díky tomu v přírodě dokáže přežít smilka
tuhá (Nardus stricta) a kostřava ovčí (Festuca ovina) i na velmi chudých půdách
(Slavíková, 1986).
Všechny půdní mikroorganismy vykazují vyšší životní aktivitu při vyšších teplotách
a vlhkosti a při stoupajícím provzdušnění půdy (s výjimkou anaerobních organismů).
Rhizosféra (bezprostřední okolí kořenů) se liší od okolní půdy výrazně zvýšenou aktivitou
mikroorganismů (zejména bakterií). Kořeny vylučují výměšky obsahující energetické
zdroje, aminokyseliny a další látky. Ve styku s kořeny může být hustota osídlení
mikroorganismy tak vysoká, že jsou kořeny prakticky izolovány od půdy souvislým obalem
z jejich buněk (Duvigneaud, 1988).
Pokud je v půdě dostatek kyslíku, rozloží se snadno stravitelné látky prostřednictvím
bakterií a hub během několika dnů na CO2 a vodu. Za nepřítomnosti kyslíku (zamokřené či
zhutněné půdy) dochází k fermentaci na toxické alkoholy a organické kyseliny.
80
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
5.2
5.2.1
Půdní fauna (zooedafon)
Mikrofauna (pod cca 0,1 mm)
Především jednobuněční nálevníci a hlístice. V aktivním stavu se nachází v půdním roztoku
v pórech, živí se zejména bakteriemi a aktinomycetami.
5.2.2
Mezofauna (do 10 mm)
Především členovci – hlavní zástupci roztoči, chvostoskoci a roupice. Živí se odumřelou
organickou hmotou (saprofytní organismy), ale též požírají mikroflóru a mikrofaunu.
Roztoči a roupice dávají přednost vlhké (ne mokré) půdě, chvostoskoci obývají spíše suché
prostředí.
5.2.3
Makrofauna (cca nad 10 mm)
Nejdůležitější zástupci jsou žížaly, protože kypří půdu, rozkládají opad rostlin (listy,
stařina). Mají rády vlhké prostředí a slabě kyselou až neutrální reakci. Podle způsobu
života se žížaly dělí na tyto typy (Pižl, 2002):



epigeické (žijící v povrchových vrstvách půdy, hojné v kompostech);
endogeické (větší rozměry, vytváří velké, hluboké chodbičky, žijí v hlubších
vrstvách půdy);
anektické (přechodné vlastnosti, největší velikost).
V trávnících jsou velmi početné populace žížal (dostatek potravy, absence kultivace půdy),
které pomáhají provzdušňovat zhutněné půdy, omezují vrstvu plsti na povrchu a urychlují
koloběh živin. V některých trávnících jsou však považovány za nežádoucí, neboť
zanechávají exkrementy na povrchu trávníků (rozmazávají se při sečení a zvyšují
zaplevelení). Do makrofauny řadíme také větší členovce (svinky, mnohonožky, dravé
stonožky a hmyz) a drobné savce. Některé druhy hmyzu působí na trávnících škody
(tiplice, chrousti, můry). V některých letech mohou trávníky poškodit hlodavci (hraboš
polní).
Organismy, které žijí v půdě obohacené organickou hmotou, přispívají ke zvětrávání
hornin a urychlují tvorbu půdy. Vytváří řadu organických kyselin (např. k. citronová,
mléčná, octová, humínové a fulvokyseliny), podobně jako kořeny rostlin, které rozpouští
řadu minerálů a uvolňují z nich živiny potřebné pro růst rostlin. Produkce enzymů
a organických kyselin, které rozrušují horniny je vždy přímo úměrná biologické aktivitě
v půdě. Dýchání půdních organismů zvyšuje také rychlost fotosyntézy. Přibližně
50 % uhlíku, který rostliny poutají v procesu fotosyntézy, pochází z respirace v půdě
(Sachs a Luff, 2002).
81
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
6
6.1
Příjem vody a živin
Příjem vody kořeny
Přibližně 95 % vody, které rostlina přijme, je odpařeno v procesu transpirace. Transpirace
je zásadní pro chlazení těla rostlin, ale i pro transport živin z kořenů do nadzemních
orgánů. Voda je vedena z míst s vyšším vodním potenciálem (půda) do míst s potenciálem
nízkým (atmosféra). Nedostatečný obsah kyslíku v půdě (zhutněná a zamokřená
stanoviště) nebo nízká teplota půdy zpomalují příjem i vedení vody kořeny. Velký význam
v příjmu vody má kořenové vlášení, které několikanásobně zvětšuje aktivní povrch
kořenů. Kořenové vlášení zvětšuje povrch kořenového válce 24 krát. Stres vyvolaný
půdním suchem vyvolává zvýšený růst kořenových vlásků. Starší kořeny ztrácí schopnost
přijímat vodu a živiny (suberin v pokožce starších kořenů brání pletiva před vyschnutím).
Rostlina je schopna snášet snížení obsahu vody ve svém těle pouze v omezené míře
a po určitou dobu. Příjem živin je nerozlučně spojen s jejich příjmem ve formě vodního
roztoku.
6.2
Příjem živin
Uhlík (CO2) a kyslík (O2), které tvoří největší podíl orgánů rostlin, jsou přijímány
z atmosféry zejména prostřednictvím průduchů na listech. Pokud podpoříme rychlost
fotosyntézy, zlepšíme tím i zásobení rostlin organickým uhlíkem (Bell, 2011). Ostatní
živiny jsou přijímány kořeny, menší množství živin může pronikat také přes listy. Nejsnáze
přijímají kořeny živiny z půdního roztoku. Koncentrace živin v půdním roztoku je většinou
velmi nízká a proto přijímají rostliny většinu živin výměnnou iontů z povrchu jílových
a humusových koloidů (výměna H+ za kationty a HCO3- za anionty). V podmínkách
s nedostatkem přístupných živin hraje velkou roli schopnost kořenů zpřístupňovat obtížně
přijatelné živiny pomocí organických kyselin a chelátových komplexů. Na příjmu živin
z půdy se podílí pouze mladé části kořenů a zejména zóna kořenového vlášení. Na 1 mm
délky mladého kořene u trav v lehké půdě připadá přibližně 90 kořenových vlásků
s průměrnou délkou 1 mm. Kořenové vlásky mají životnost jen asi 10–12 dnů (Ryant et al.,
2003).
Příjem živin a jejich transport může být pasivní (hnací silou je transpirační tok, kapilární
síly a difuze) nebo aktivní, kdy rostlina využívá speciálních selektivních přenašečů
a spotřebovává při tom energii.
82
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
Závislost rychlosti růstu či fotosyntézy na obsahu živin v rostlině se vyznačuje typickým
průběhem (viz obrázek 2). Při deficitu živiny křivka strmě stoupá a i velmi malé zvýšení
obsahu deficitní živiny (po přihnojení) se projeví výrazným zvýšením intenzity růstu.
Saturační hodnota je dosahována v širokém rozsahu obsahu živiny a teprve velmi vysoké
obsahy vykazují toxické působení na rostliny. Vzhledem ke složitosti interpretace obsahu
živin v rostlině na její vitalitu a produkci se používá hodnota, která je označována jako
kritický obsah živin. Je to takový obsah v rostlině, kdy rychlost růstu nebo fotosyntézy
dosahuje 90 % maximální hodnoty.
Anorganické soli i některé organické látky (močovina) mohou vstupovat do rostliny
i přes listy. Roztok musí přejít přes kutikulu, jejíž propustnost se zvyšuje po delším
ovlhčení. Tento způsob příjmu nemůže nahradit příjem živin kořeny, ale slouží pouze
k rychlému dodání menšího množství živin v případě jejich akutního nedostatku.
Při použití vyšší koncentrace dochází zejména za slunečného počasí k popálení listů.
Bezpečná koncentrace aplikovaných roztoků je u močoviny a hořké soli do 5 %, u ledků
do 1 %. Z celkového aplikovaného množství je listy přijato pouze 2–35 % živin (Nátr, 1971
in Procházka et al., 1998). Nejčastěji je takto dodáván dusík, popř. železo (chelátová
forma). Naopak fosfor je přes listy přijímán velmi pomalu.
Obrázek 2 Závislost rychlosti růstu (osa y) na obsahu příslušné živiny
v rostlině (Nátr in Procházka et al., 1998)
83
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
7
7.1
Formy a přeměny hlavních živin v půdě
Dusík
Horniny a minerály obsahují velmi málo dusíku a hlavní rezervoár představuje atmosféra
(78% N2). Tento zdroj je však pro rostliny nedostupný. Rostliny přijímají dusík z půdy
ve formě iontů NO3- a NH4+, které vznikají při mineralizaci organické hmoty, nebo jsou
dodávány v hnojivech. Jejich podíl v půdě pod travními porosty však dosahuje pouze
0,1 až 1 % z celkového půdního N. Travní porosty odebírají z půdy v podmínkách střední
Evropy ročně cca 50–400 kg N.ha-1, v luční půdě je však uloženo v organických vazbách
5 až 15 t.ha-1 dusíku, který je bez činnosti půdních organismů pro rostliny nepřístupný.
Podíl celkového dusíku v suché půdě pod travními porosty se pohybuje většinou do 0,3 %
hmotnostních. Většina půdního organicky vázaného dusíku je těžce rozložitelná.
Organicky vázaný dusík se do půdy dostává zejména z opadu nadzemních částí rostlin
(zejména při mulčování) a z odumřelých kořenů. Při mineralizaci organické hmoty se dusík
uvolňuje ve formě amonných iontů, které se mohou vázat na sorpční komplex půdy.
Nitrifikační bakterie oxidují v aerobních podmínkách za vhodné teploty a vlhkosti půdy
rychle amonnou formu dusíku na nitrátovou. Optimální podmínky pro mineralizaci
a nitrifikaci jsou v půdě při teplotě 15–30oC při vlhkosti 40–60 % polní kapacity. Pokud
nejsou nitráty přijaty rostlinami či mikroorganismy, dochází k jejich vyplavování
do drenáží popř. do podzemních vod. Vysoké koncentrace nitrátů poškozují kvalitu pitné
vody (norma: max. 50 mg.l-1 NO3-) a spolu s fosforem se podílí na eutrofizaci povrchových
vod (řasy, sinice). Při vyplavování strhávají nitráty z půdy bazické kationty, což vede
k okyselování půd. Část nitrátů je přeměňována denitrifikačními bakteriemi na oxidy
dusíku, popř. molekulární dusík N2, které unikají do atmosféry. Denitrifikací může být
ztraceno z půdy až 50% dusíku dodaného v hnojivech. Zvýšené koncentrace dusíku (NO3-)
ve vodách vedou k restrikcím při používání hnojiv v některých oblastech (nitrátová
směrnice). Po aplikaci hnojiv s amonnou formou N nebo močoviny dochází k volatilizaci
amoniaku (ztráty plynného NH3). Volatilizace může představovat ztráty N až ve výši 30 %
z dodaných hnojiv, zejména za sucha a vysokých teplot.
Tabulka 3 Potenciální vstupy a odběry dusíku v ekosystému trávníků (zdroj Hejduk)
Vstupy N
Odběr N (popř. alokace)
Hnojiva
Odběr rostlinami – pokosená, odstraněná biomasa
Atmosferické depozice
Vyplavování N z půdy (zejména nitráty)
Biologická fixace
Denitrifikace a volatilizace plynných forem N do atmosféry
Povrchový odtok po přívalových deštích popř. po nesprávné
závlaze
Imobilizace a akumulace N v půdní organické hmotě
84
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
Mimo hnojiv se N do půdy dostává atmosferickými spady (10–30 kg N.ha-1 za rok) a velmi
významná je symbiotická fixace vzdušného N bakteriemi rodu Rhizobium na kořenech
bobovitých rostlin (150–300 kg N.ha-1 ročně). V trávníkářství tato fixace uplatňuje u jetele
plazivého (microclover). Celková bilance dusíku v trávnících by měla být pokud možno
vyrovnaná, pouze v prvních letech po založení trávníku se ukládá část dodaného dusíku
v organických vazbách do půdy. Čím větší jsou přebytky na straně vstupů v porovnání
s odběrem rostlinami (odstraněná pokosená biomasa a vyčesaná plsť), tím větší je riziko
znečištění životního prostředí (nitráty a oxidu dusíku).
Při mineralizaci organické hmoty v půdě se uvolňuje ročně 100–400 kg N.ha-1 a díky tomu
mohou rostliny růst i bez hnojení (Šimek, 2003). Veškerá minerální N hnojiva se vyrábí
ze vzduchu při značné spotřebě energie z fosilních paliv potřebné na přeměnu N2 na NH3.
Na 1 kg takto získaného dusíku se spotřebuje cca 40–80 MJ energie, což odpovídá
přibližně spalnému teplu 1–2 litrů nafty.
Dlouhodobé používání minerálních N hnojiv vede k okyselování (acidifikaci) půdy.
Nejvýrazněji se takto projevuje síran amonný, z něhož vznikají v půdě dvě silné kyseliny:
(NH4)2SO4 + 4O2
7.2
→
H2SO4 + 2HNO3 + 2H2O
Fosfor
Je to živina, jejíž nedostatek spolu s dusíkem nejčastěji limituje růst rostlin v přírodě.
Na rozdíl od dusíku a draslíku obsahují půdy fosforu jen velmi málo a hnojení
fosforečnými hnojivy tak výrazně zvyšuje úrodnost panenských půd. Po přihnojení
rozpustnými formami P ve formě hnojiv je však velká část fosforu rychle chemicky
přeměněna na nerozpustné sloučeniny. Rozpuštěné formy fosforu mají tendenci se srážet
a proto i na dobře hnojených půdách je koncentrace P v půdním roztoku velmi malá
(pod 1 µg.l-1) a při odběru rostlinami se musí neustále doplňovat z labilních sloučenin.
Pohyblivost P v půdě je nejmenší, ze všech živin (viz obr. 3). Při silně kyselé půdní reakci
a v anaerobním prostředí dochází k vysrážení rozpustných forem po přihnojení do zcela
nerozpustných sloučenin s hliníkem a železem, v alkalických půdách vápníkem (s mnohem
lepší dostupností). Optimální pH půdy pro příjem fosforu je proto 6,0–6,5. Fosforečná
hnojiva se získávají drcením a chemickou úpravou fosfátů (rozpouštění v kyselině sírové
či dusičné).
V povrchových vodách je fosfor častěji limitující živinou pro eutrofizaci, než dusík. Je-li
poměr N:P ve vodě větší než 16, pak je limitující P. V povrchové vodě vyvolává eutrofizaci
zvýšení koncentrace P na 20–100 µg.l-1 (Šimek, 2003b). Problémy vznikají při zarůstání
zásobních nádrží pro závlahovou vodu a u vodních překážek na golfových hřištích.
7.3
Draslík
Draslík se (na rozdíl od předchozích živin) v půdě ani v rostlině nevyskytuje v organických
sloučeninách. Je běžnou složkou řady půdních minerálů, zejména slíd a draselných živců.
85
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
Na hlinitých a jílovitých půdách, které vznikly z těchto minerálů, nebývá s nedostatkem
K takový problém, jako na půdách s převahou křemičitého písku. Draselné ionty se v půdě
zadržují elektrickými silami na jílových a organických koloidech, takže na půdách
s dostatečnou kationtovou výměnnou kapacitou může výměnný draslík představovat
značné množství vyjádřené v kg.ha-1. Některé jílové minerály však mohou K pevně fixovat
do své krystalické mřížky, kde je pro rostliny nedostupný. Asi 90 % přijatelného dusíku je
vázáno na sorpční půdní komplex a pouze 10 % je rozpuštěno v půdním roztoku. Přijatelný
draslík tvoří jen asi 1–2 % celkového obsahu K v půdě.
Vzhledem k převaze písčitých substrátů u sportovních trávníků je zde problém
s nedostatkem K v půdě běžný. Kationtová výměnná kapacita je v těchto půdách malá,
a proto často dochází k vyplavování draslíku do drenáží.
Příklady důležitých iontů pro výživu rostlin:
Dusík (N)
nitrát NO3amonium NH4+
Fosfor (P)
dihydrogenfosforečnan H2PO4hydrohenfosforečnan HPO42-
Draslík (K)
K+
Vápník (Ca)
Ca2+
Hořčík (Mg)
Mg2+
Síra (S)
síran SO42-
Obrázek 3 Příjem živin kořeny ve vztahu k jejich
vzdálenosti (podle Gervy in Müller-Beck)
86
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
8
Hnojení trávníků
Trávy, stejně jako všechny rostliny, potřebují ke svému růstu a vývoji minerální živiny.
V největším množství jsou přijímány dusík, fosfor a draslík, v poněkud menším síra, vápník
a hořčík. V podstatně menším množství jsou přijímány další prvky (mikroelementy), které
jsou ale také nezbytné pro život rostlin. Mezi nejdůležitější mikroelementy pro růst trav
patří železo, měď, zinek, mangan, bor, molybden a křemík.
Hnojením bychom měli dodávat živiny jednak pro zdravý vývoj vzcházejících a vyvíjejících
se rostlin (živiny jsou nezbytnou součástí jejich těl) a jednak jako náhradu za živiny, které
byly odstraněny spolu s travní biomasou při sečení trávníku. Pokud se při kosení travní
biomasa nesbírá (golfové dráhy – fairways), uplatňuje se recyklace živin a potřeba hnojení
je minimální.
Tabulka 4 Základní rostlinné živiny a typické rozpětí
jejich koncentrace v mladých listech trávníkových trav
(Adams a Gibbs, 2004)
Prvek – makroelementy
g.kg-1 sušiny
Dusík (N)
20–45
Fosfor (P)
2,0–5,0
Draslík (K)
20–40
Vápník (Ca)
5,0–20,0
Hořčík (Mg)
1,0–5,0
Síra (S)
2,0–10,0
Prvek – mikroelementy
mg.kg-1 sušiny
Železo (Fe)
100–500
Mangan (Mn)
30–100
Zinek (Zn)
40–100
Měď (Cu)
5–50
Bor (B)
5–50
Molybden (Mo)
1–4
87
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
8.1
Dusík (N)
Hnojení touto živinou se projevuje u trávníků nejintenzivněji a nejrychleji. Dusík přijímají
trávy ze všech minerálních živin v největším množství. Je součástí bílkovin, nukleových
kyselin a enzymů a také chlorofylu, který rozhoduje o barvě trávníku. Dusík podporuje
odnožování trav (hustotu a konkurenční schopnost), regeneraci po poškození, sytou barvu
trávníku, ale také dlouživý růst listů.
Rostliny přijímají dusík z půdy ve formě dvou iontů: NO3- a NH4+. Přes listy mohou být
přijímány i molekuly močoviny CO(NH2)2 ve formě roztoku (koncentrace do 5 %).
Nedostatek dusíku se projevuje žloutnutím trávníku, prořídnutím (zaplevelováním)
a nízkou intenzitou růstu. Současně se snižuje vitalita trav, která se projevuje nižší
odolností trávníku vůči mechanické zátěži, chorobám a dalším stresům (stresové proteiny
obsahují N). Nastává rozklad bílkovin ve starších listech a z nich uvolněný dusík je
přesunován do nejmladších listů. Zmenšuje se velikost chloroplastů a snižuje se obsah
chlorofylu v listech. Zpomaluje se růst nejen nadzemní části, ale i kořenů.
Nadbytek dusíku (po přehnojení) je pro trávník nebezpečnější, než jeho nedostatek.
Zvyšuje se rychlost růstu nadzemních orgánů (častější potřeba sečení, větší produkce
biomasy) a snižuje se odolnost proti napadení houbovými chorobami (pletiva jsou
vodnatá, porost je nadměrně hustý – omezená výměna vzduchu, konkurence o světlo).
Růst kořenů zaostává za růstem nadzemní části, snižuje se odolnost vůči suchu. Vyšší
dávky N na podzim vedou k prodlužování vegetace a špatnému přezimování. Listy mají
houbovitou konzistenci a špatně se kosí. Přehnojování dusíkem vede současně
k poškození kvality podzemních vod (vyplavování nitrátů) a k úniku oxidů dusíku
do ovzduší (skleníkové plyny).
Zvýšená potřeba dusíku nastává brzy na jaře pro regeneraci odnoží po zimě, pro vytvoření
listové plochy (fotosyntéza, tvorba stavebních a zásobních látek). Další období zvýšené
spotřeby N nastává po vertikutaci, aerifikaci, aplikaci herbicidů či po jiné zátěži, kdy musí
rostliny regenerovat po poškození. Podle Adams a Gibbs (2004) je schopen dospělý porost
jílku vytrvalého za dobrých růstových podmínek zakomponovat do organických vazeb
přibližně 2,0 kg N na 1 ha denně. Hlavním problémem tedy je, jak udržet dlouhodobě
v kořenové zóně podobné množství přijatelných forem N. Jednorázová dávka N v rychle
působících hnojivech by proto neměla na trávnících překročit 60 kg.ha -1. Na podzim by
mělo být hnojení N ukončeno při trvalém poklesu půdních teplot pod 8 C.
88
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
8.2
Fosfor (P)
Podporuje růst kořenů a zlepšuje vyzrávání trávníku na podzim (akumulace zásobních
látek do kořenů). V rostlině je nutný pro přenos energie (ATP, NADPH aj.), genetické
informace (DNA) a dále tvoří některé stavební látky (fosfolipidy, cukerné estery aj.).
P rezervou pro rostlinu je fytin. Rostlina přijímá P ve formě aniontu H2PO4- a HPO42-.
Příjem P je inhibován v anaerobním a v alkalickém prostředí. Rozhodující je aktivní příjem,
který je spojen se spotřebou energie. Velká množství fosforu vyžaduje rostlina
v počátečních fázích vývoje po vzejití. V půdě je pevně fixován (biologicky a chemicky)
a jeho pohyb je zde velmi pomalý. Proto je vhodné zapravit P hnojiva do celého profilu
vegetačního substrátu před založením trávníku, popř. hnojení P aplikovat spolu
s pískováním po aerifikaci. Pokud nepoužíváme kombinovaná hnojiva, je možno ročně
aplikovat P jen jednou a N + K hnojiva podle podmínek pro růst trávníků. Hnojení
fosforem je třeba (na rozdíl od N) korigovat podle výsledků půdních analýz. Vysoké dávky
P vedou k podpoře lipnice roční a mělce kořenících plevelů. Je-li obsah P v nižších vrstvách
půdy výrazně nižší, než v povrchových, snižuje se hloubka zakořenění trávníku.
8.3
Draslík (K)
Je důležitý pro transport a akumulaci asimilátů v rostlině (ukládání zásobních látek
do kořenů). Zvyšuje odolnost vůči suchu (zlepšuje hospodaření s vodou), zátěži, mrazu
a houbovým chorobám. V cytoplazmě buněk snižuje vodní osmotický potenciál, čímž
redukuje ztráty vody a zvyšuje účinnost příjmu vody kořeny (Šimek, 2003b). Trávy mají
relativně vysoké nároky na příjem K. V písčitých substrátech je K nedostatečně fixován
a dochází k jeho vyplavování. Draselné hnojení je důležité je zejména na podzim, kdy
zlepšuje přezimování trávníků. V rostlině působí zejména jako katalyzátor a naprostá
většina K v rostlině je ve formě iontu K+ či v jiné anorganické formě. Do půdního roztoku
se uvolňuje zejména při zvětrávání živců a slíd, v půdách s vyšším podílem jílnatých částic
nebývá problém s jeho nedostatkem.
8.4
Hořčík (Mg)
Bývá často deficitní živinou, a proto se standardně přidává do většiny kombinovaných
hnojiv. Je součástí molekuly chlorofylu a řady enzymů. Problémy s jeho nedostatečným
příjmem se mohou projevovat po přehnojení draslíkem (antagonistický vztah). Deficit se
projevuje chlorózami listů mezi žilnatinou.
8.5
Síra (S)
Je trávníky přijímána přibližně ve stejném množství jako fosfor. Je součástí řady hnojiv
(sírany a obalovaná hnojiva), ale přesto se může vyskytnout její deficit, který se projevuje
podobně, jako nedostatek N. Při anaerobním prostředí se podílí na vytvoření tzv. blacklayer, což je černě zbarvená vrstva půdy (nejčastěji 4–6 cm pod povrchem) s vysokým
obsahem FeS (anaerobní prostředí, toxické pro růst kořenů).
89
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
8.6
Mikroelementy
Běžně se nestanovuje jejich obsah v půdě. Jsou stejně důležité jako hlavní živiny
a při intenzivním růstu se může rychle projevit jejich nedostatek, zejména na písčitých
substrátech. Nicméně jejich nadbytek může být pro rostliny horší než jejich nedostatek.
Trávy obsahují nejvíce Fe a Mn (50–300 ppm v sušině), u dalších mikroelementů je obsah
do 30 ppm.
Železo je v rostlině z 90 % přítomno chloroplastech a podílí se na sytě zelené barvě listů.
Problémy vznikají nejčastěji na alkalických půdách (chlorózy). Aplikuje se nejčastěji
ve formě chelátů (EDTA). Mangan je důležitý při tvorbě fenolických látek a ligninu
a podporuje tak odolnost trav vůči houbovým chorobám. Příjem je omezován vysokým pH
a vysokým obsahem organické hmoty v půdě.
8.7
Interakce živin
Příjem živin a jejich koncentrace v těle rostlin jsou ovlivňovány jejich vzájemnými vztahy.
Trávník například nemůže efektivně využívat draslík, pokud nemá k dispozici dostatek
dusíku. Používání K hnojiv není rizikové pro životní prostředí, jako je to u N a P, a proto
často dochází k jeho nadměrné aplikaci. To následně vede k odstraňování Ca a Mg
ze sorpčního komplexu a jejich následnému nedostatku v rostlinách (Bell, 2011). Častá
foliární aplikace železa vede často k omezení příjmu Mn rostlinami (Carrow et al., 2001).
2
Tabulka 5 Doporučené hnojení pro golfové trávníky (g/m ) dle Noon (2006)
Dráhy
(Fairways)
Odpaliště
(Tees)
Jamkoviště
(Greens)
N
P2O5
K 2O
MgO
10–15
4
6–8
1
15–25
5
8–12
2
25–35
6
18–30
3–4
Pokud hodnotíme vliv jednotlivých živin na růst a vzhled trávníku je třeba si uvědomit, že
živiny působí společně a že například fosfor, který podporuje růst kořenů, má na jejich
rozvoj menší vliv než dusík.
90
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
8.8
Faktory ovlivňující výživu a hnojení trávníků
Racionální hnojení je při pěstování trávníků významným opatřením pro udržení jejich
vysoké kvality. Problémy spojené s hnojením lze soustředit do následujících okruhů:









respektování obsahu přijatelných živin v půdním prostředí či ve vegetačním
substrátu;
respektování obsahu živin v listech;
respektování nároků dominantního druhu v porostu;
respektování průběhu počasí v jednotlivých letech a klimatu v dané oblasti;
stanovení potřeby živin podle jednotlivých kategorií trávníku;
respektování poměru základních živin;
správný systém hnojení s ohledem na termín aplikace a dělení celkové roční dávky
(zejména N);
výběr vhodného druhu hnojiva a formy živin;
respektování předpisů pro ochranu životního prostředí.
91
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
8.9
Obsah přijatelných živin v půdě a ve vegetačním substrátu
Analýzy půd na obsah přijatelných živin (P, K, Mg popř. Ca) bychom měli provést jak
před založením trávníku, tak v pravidelných intervalech (2–3 roky) u trávníků starších.
V ČR se od roku 1999 používá metoda stanovení přístupných živin dle Mehlicha III.
Tabulka 6 Kritéria obsahu P, K, Ca, Mg pro jednotlivé druhy orné půdy ČR (Mehlich)
OBSAH
FOSFOR
Nízký
Do 50
Dobrý
81–115
Vysoký
116–185
OBSAH
DRASLÍK
lehká
střední
těžká
Nízký
Do 100
Do 105
Do 170
Dobrý
161–275
171–310
261–350
Vysoký
276–380
311–420
351–510
OBSAH
VÁPNÍK
lehká
střední
těžká
Nízký
Do 1000
Do 1100
Do 1700
Dobrý
1801–2800
2001–3300
3001–4200
Vysoký
2801–3700
3301–5400
4201–6600
OBSAH
HOŘČÍK
lehká
střední
těžká
Nízký
Do 80
Do 105
Do 120
Dobrý
136–200
161–265
221–330
Vysoký
201–285
266–330
331–460
Pozn.: Mezi hodnotou nízký a dobrý obsah je hodnota vyhovující, obsah překračující
hodnotu vysoký patří do kategorie velmi vysoký.
92
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
Při znalosti obsahu přijatelných živin v půdě můžeme korigovat doporučené dávky hnojiv
podle následující tabulky.
Tabulka 7 Korekce normativů P, K, Mg v závislosti na obsahových kategoriích (Richter et al., 1999)
Korekce základního normativu (%)
Obsah živiny
P
K
Mg
nízký
+25
+15
+50
vyhovující
0
0
0
dobrý
–30
–50
0
vysoký
–100
–100
–100
velmi vysoký
–100
–100
–100
93
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
9
Trávníková hnojiva
Používají se zejména minerální hnojiva, nejčastěji v granulované formě, ale v některých
případech i krystalická či kapalná. Klasická zemědělská hnojiva mají určitá omezení u nízce
sečených trávníků (greeny), neboť jejich granulace je často stejně velká jako výška
trávníku (3–4 mm). Jejich výhodou je výrazně nižší cena a snadnější dostupnost.
9.1
Jednosložková zemědělská hnojiva využívaná pro hnojení
trávníků
Tabulka 8 Jednosložková zemědělská hnojiva pro hnojení trávníků (zdroj Hejduk)
Živina
Název hnojiva
Obsah
živiny
(%)
Poznámka
N
Ledek vápenatý
15
velmi rychlé působení, pro kyselé půdy
Ledek amonný s
vápencem
27,5
nejpoužívanější N hnojivo na světě
Dusičnan amonný
33
výbušný, všechny ledky snadno pálí listy
Močovina
46
pomalejší působení
DAM 390
30
kapalné hnojivo (směs dusičnanu amonného
a močoviny)
Superfosfát
8
rychle rozpustná forma
Hyperkorn
11,5
pomaleji rozpustná forma
Draselné soli
33–50
obsahují chlor
Síran draselný
40
bezchloridové, šetrnější
Hořká sůl
10
pro listovou výživu
Kieserit
15
pro hnojení přes půdu
P
K
Mg
94
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
9.2
Kapalná hnojiva a hnojení na list u trávníků
Živiny mohou být v menší míře přijímány i přes listy. Tato doplňková forma výživy se
uplatňuje zejména v období sucha a u trávníků s poškozeným kořenovým systémem
(zhutněná půda).
Důvody pro využívání listové výživy mohou být u trávníků následující:





rychlé zlepšení barevného aspektu (např. před soutěžemi a turnaji);
odstranění rušivého vizuálního vlivu granulí po aplikaci;
rychlé dodání chybějící živiny;
eliminace nepříznivých půdních vlastností (železo na alkalických půdách);
snížení ztrát živin při kosení (eliminace sběru granulí).
Mezi hlavní nevýhody patří nízké jednorázové dávky živin (silně zředěné roztoky),
krátkodobá účinnost (častější aplikace), možnost popálení trávníku v případě použití vyšší
koncentrace roztoku a za horkého počasí a omezená účinnost v případě deště po aplikaci.
Koncentrace hnojiv jsou v rozmezí 1–3 %, je vhodné použít smáčedla pro dokonalejší
pokrytí listů.
Tabulka 9 Příjem jednotlivých živin přes listy (časový průběh) dle Müller-Beck
Živina
doba potřebná pro 50% příjem
Dusík
1–6 hodin
Fosfor
2,5–6 dnů
Draslík
1–4 dny
Hořčík
20 % během 1 hodiny
Železo
8 % během 24 hodin
Mangan
1–2 dny
Zinek
1 den
Poměr hlavních živin (N : P2O5 : K2O) v trávníkových hnojivech by měl být při dobré
zásobě živin v půdě 4 : 1 : 3 (Adams a Gibbs, 2004). Někteří autoři doporučují zvýšení
poměru draslíku z důvodu zvýšení odolnosti vůči stresovým faktorům (sucho, houbové
choroby, mráz). Vždy je nutno přihlédnout k obsahu přijatelných živin v půdě, pH půdy
a k jejímu zrnitostnímu složení.
95
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
9.3
9.3.1
Systém hnojení v průběhu roku
Klasická, rychle působící hnojiva
Používání klasických, rychle působících hnojiv je typické pro extenzivní a krajinné trávníky,
popř. i pro intenzivní trávníky v případě potřeby jejich rychlé regenerace. Systém hnojení
může být založen na včasném základním jarním hnojení (březen – duben) vícesložkovým
hnojivem (NPK, Cererit, Vollkorn atd.) s cílem podpory růstu založených odnoží
z podzimního období. Dávka N dosahuje 4–8 g.m-2. K dalšímu hnojení od konce dubna
do začátku června se využívají nejčastěji jednosložková N hnojiva (ledky, močovina, síran
amonný) pro regeneraci poškozených trávníků a udržení barevného aspektu. V této době
trávníky nejintenzivněji rostou, a proto by tato dávka neměla být příliš velká (do 4g N.m-2).
Při použití N hnojiv hrozí nebezpečí popálení trávníku při aplikaci na vlhký trávník (rosa),
v takovém případě je vhodné spustit krátce závlahu, aby došlo k opláchnutí hnojiva z listů.
Pro letní období jsou vhodné také kapalná hnojiva s mikroprvky, čímž se snižuje riziko
stresu z vysoké koncentrace solí v půdním roztoku. K poslednímu pozdně letně –
podzimnímu přihnojení (září – říjen) je možno opět využít vícesložková hnojiva. Hnojení
vede k podpoře zakládání nových odnoží a k udržení asimilační plochy pro dostatečnou
tvorbu asimilátů pro dobré přezimování. Dnes se stále častěji uplatňují hnojiva
s regulovaným uvolňováním živin, které umožňují snížit dávky živin při dosažení vysoké
kvality trávníku.
9.3.2
Dlouhodobě působící hnojiva
U trávníků a okrasných rostlin jsou využívána v poslední době stále častěji hnojiva
s pomalým uvolňováním živin, zejména dusíku. Jejich výhodou je úspora pracovních
nákladů (omezený počet aplikací za rok), eliminace nebezpečí popálení listů, rovnoměrný
růst trávníku, nízká prašnost a omezené riziko vyplavování nitrátů a dalších živin. Uvádí se
doba působení 2–3 měsíce. Pro golfové greeny se používá menší granulace (1–2 mm).
Jejich nevýhodou je vyšší cena (přibližně 3 až 10 krát oproti zemědělským hnojivům)
a nedostatečný účinek pro rychlou regeneraci trávníku.
Používají se čtyři způsoby pro zpomalení uvolňování živin:
1. Obalování granulí – používají se rychle rozpustná hnojiva, jejichž granule jsou
potaženy vrstvou síry, polymerů a vosků, které se postupně rozpadají. Část granulí je
neobalena, část je naopak potažena několika vrstvami, aby se živiny uvolňovaly
rovnoměrně. Doba působení závisí na druhu a tloušťce obalu, na teplotě a vlhkosti.
Často se používá obalovaná močovina pod názvem SCU (Sulphur coated urea). Při její
výrobě se kropí granulky močoviny roztavenou sírou. Obchodní produkt obsahuje
20 až 30 % síry a 32 až 38 % dusíku. Na sírový obal se nakonec pro vyšší stabilitu
a pro zpomalení mikrobiálního rozkladu nanesena vrstvička vosku a biocidu.
Uvolňování močoviny do půdního roztoku nastává po rozpadu ochranného obalu.
96
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
Nevýhodou obalovaných hnojiv je sbírání granulí při vertikutaci, zejména na greenech
(při používání groomeru).
2. Řetězení močoviny – využívají se zde kondenzáty močoviny, pod různými obchodními
názvy. Nejstarším zástupcem je formaldehydmočovina (Ureaform), která se vyrábí
od roku 1924 (BASF). Vzniká z močoviny a formaldehydu a vlastnosti výsledného
produktu závisí na vzájemném poměru surovin a na době vzájemného působení,
teplotě, pH a na dalších faktorech. Je to směs sloučenin s rozdílnou délkou řetězců.
Obecně platí, že čím je řetězec delší, tím dlouhodoběji hnojivo působí. Nejjednodušší
případ je vznik monomethylol-močoviny (Schönthaler, 2008):
NH2 – CO – NH2 + CH2 O
Močovina
Formaldehyd

HO – CH2 – NH – CO – NH2
Monomethylol-močovina
Dalšími kondenzáty močoviny jsou sloučeniny prodávané pod obchodními názvy IBDU
(Isobutylendiurea, Isodur), CD močovina (Crotodur) a další.
Podíl rychle a pomalu rozpustných frakcí N se posuzuje podle jejich rozpustnosti
v chladné (25 oC) a horké vodě (100 oC). Jejich dlouhodobý účinek spočívá v pozvolné
hydrolýze, jejíž rychlost závisí na faktorech, které ovlivňují růst rostlin – voda, teplota,
aktivita půdních organismů a půdní reakce (hodnota pH).
3. Inhibitory nitrifikace a inhibitory ureázy. Použití inhibitorů nitrifikace omezí přeměnu
amonného N na nitráty. Nejznámějšími inhibitory nitrifikace v Evropě je Didin
(DCD = dicyandiamid) a Piadin (DCD+3-methylpyrazole). Při vyšší koncentraci
nitrátového N v půdě dochází snadno ke ztrátám (denitrifikace v anaerobních
podmínkách, vyplavování po nadměrné závlaze či srážkách, zejména na lehkých
půdách). Nedávno byla uvedena na český trh močovina s inhibitorem ureázy, který
snižuje ztráty N únikem amoniaku po její hydrolýze na povrchu půdy. Jako inhibitor je
používán NBPT (N-(n-butyl)-thiophosphorictriamid).
4. Organická hnojiva nachází stále častěji uplatnění i pro hnojení trávníků, neboť roste
zájem veřejnosti o omezování chemických vstupů. Patří sem např. kompost,
masokostní, rohová, péřová a rybí moučka, sušená krev, pokrutiny, čistírenské kaly,
odpady z potravinářského, farmaceutického a kožedělného průmyslu atd. Jejich
nevýhodou je nízká koncentrace živin (max. 14 % N) a tudíž nutnost používat vysoké
dávky. Mohou pozměnit vlastnosti vegetačního substrátu (zvýšení retenční kapacity,
sorpční schopnosti, podpora mikrobiální aktivity atd.). Rychlost jejich působení závisí
nejen na původu a poměru C/N, ale i na způsobu jejich zpracování (např. hydrolýza).
Další výhodou organických hnojiv je to, že mimo hlavní živiny obsahují i mikroprvky.
Kompost je používán spíše jako zdroj mikroorganismů a organické hmoty. Obsah N je
0,5 až 3 % v sušině (Altissimo, 2011). Kvalita kompostu z různých zdrojů se může velmi lišit
v závislosti na použitých výchozích surovinách, způsobu ošetřování a době zrání. Lze ho
použít do vegetační vrstvy před zakládáním trávníků, nebo ve směsi s pískem pro top
dressing. Je-li kompost dostatečně zralý a vyroben z patřičných vstupů, omezuje výskyt
97
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
a projevy patogenních mikroorganismů, omezuje plsť a zhutnění, zvyšuje odolnost
trávníku vůči stresu a snižuje spotřebu závlahové vody (Sachs a Luff, 2002).
9.3.3
„Lžícová výživa“
Menší dávky podle aktuální situace (Spoon feeding approach)
Cílem tohoto přístupu je využívat celkově nízkou až střední dávku N a vyhnout se
nadměrnému, nárazovitému růstu trávníku a omezit množství minerálního dusíku v půdě
pro redukci jeho ztrát. Problémy vznikají často při používání standardních hnojiv
na písčitých substrátech po přívalových srážkách (vyplavení, povrchový odtok).
Na golfových greenech dochází při tomto způsobu hnojení ke zvýšení rychlosti a pevnosti
povrchu. Systém je vhodný také pro oblasti s častými a vydatnými dešti, kde se
dlouhodobě udržuje vysoká půdní vlhkost a snadno dochází k vyplavování rozpustných
forem živin.
Lze využít i při použití fertigace, což je aplikace hnojiv v závlahové vodě (kvůli problému
s rovnoměrnou distribucí živin na ploše není tato metoda příliš v trávníkářství používána).
Používají se velmi nízké jednorázové dávky N, pouze 5–20 kg ha-1, jejichž aplikace se
opakuje v týdenních intervalech, nejčastěji ve formě silně ředěných roztoků postřikovači
(Carrow et al., 2001).
98
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
10 Respektování předpisů pro ochranu životního prostředí
Vysoké dávky dusíku používané na některých fotbalových a golfových trávnících
(250 až 400 kg.ha-1 ročně) snižují využitelnost N rostlinami pod 50% a vedou ke znečištění
podzemních vod (vyplavování nitrátů) a atmosféry (oxidy N uvolňované při denitrifikaci).
Vyplavování nitrátů je zvyšováno silně propustnými pískovými substráty a omezenou
hloubkou kořenů v důsledku zátěže a nízkého sečení. To vedlo v minulosti k výrazné
kritice trávníkářství jako celku, a proto byla přijata řada opatření a restrikcí.
K omezení vyplavení nitrátů může vést vhodný režim závlahy. Rostliny kontinuálně
odebírají uvolňované živiny a zvyšují celkový příjem. Střídání proschnutí a převlhčení půdy
také zvyšuje množství vyplavených živin. Dalším důležitým opatřením je používání nižších
a častějších jednorázových dávek dusíku (1–2 g.m-2), které stihne rostlina v krátké době
přijmout. Poslední možností je používání dlouhodobě působících hnojiv s řízeným
uvolňováním živin.
Dalšími rizikovými oblastmi pro životní prostředí při ošetřování trávníků je používání
herbicidů, fungicidů, únik PHM a olejů ze strojů. Všechny tyto faktory musí být brány
v úvahu při tzv. „ekologizaci“ golfových hřišť. Aby bylo minimalizováno riziko znečištění
povrchových vod, používá se ochranný travní pás (buffer zone), který zachycuje povrchový
odtok z výše položených, intenzivně ošetřovaných ploch. Tento ochranný pás by měl být
sečen na vyšší výšku, aby byl schopen co nejlépe zachycovat povrchový odtok vody
a převádět ho na méně nebezpečný odtok podpovrchový (Carrow et al., 2001).
Z důvodu omezení výše uvedených rizik vznikla v poslední době řada golfových
a fotbalových hřišť a dalších travnatých ploch, kde není dovoleno používat pesticidy
a často ani minerální hnojiva. Nejvíce takových trávníků je v Dánsku a v Nizozemí, ale
začínají se objevovat i v dalších zemích.
99
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
Použitá literatura
ADAMS, W. A. a R. J. GIBBS. Natural Turf for Sport and Amenity: Science and Practice.
3rd edition. Cambridge: CAB International, 2004. ISBN 0-85198-720-6.
ALTISSIMO, A. Organic fertilizers: Přednáška v rámci semináře „Zimní škola
greenkeeperů“. In: Mendelova univerzita v Brně, 15.–16. 11. 2011.
BELL, G. E. Turfgrass physiology&ecology: Advanced management principles. Wallingford:
CABI, 2011. ISBN 978-1-84593-648-8.
CARROW, R. N., D. V. WADDINGTON a P. E. RIEKE. Turfgrass soil fertility and chemical
problems: Assesment and management. Hoboken, New Jersey: John Wiley&Sons, Inc.,
2011. ISBN 1-57504-153-7.
DUVIGNEAUD, P. Ekologická syntéza. Praha: Academia, 1988.
NONN, H. Řízená výživa trávníků, půdní analýzy, hodnocení, podpůrné půdní a výživné
prostředky: Přednáška v rámci Zimní školy greenkeeperů. In: MZLU v Brně, 15. 11. 2006.
KUTÍLEK, M. Vodohospodárská pedologie. 2. vyd. Praha: SNTL, 1978.
PIŽL, V. Žížaly České republiky: Sborník přírodovědného klubu v Uherském Hradišti.
Uherské Hradiště: Přírodovědný klub v Uherském Hradišti, 2002. Supplementum
č. 9/2002. ISBN 80-86485-04-8.
PROCHÁZKA, S., I. MACHÁČKOVÁ, J. KREKULE a J. ŠEBÁNEK a kol. Fyziologie rostlin. Praha:
Academia, 1998.
QIAN, Y. a R. F. FOLLETT. Assessing Soil Carbon Sequestration in Turfgrass Systems Using
Long-Term Soil Testing Data. Agronomy Journal, 2002. ISBN 94:930-935.
RICHTER, R., J. HLUŠEK a L. HŘIVNA. Výživa a hnojení rostlin: Praktická cvičení. Brno: MZLU
v Brně, 1999. ISBN 80-7157-346-9.
RYANT, P., R. RICHTER Multimediální učební texty z výživy rostlin [online]. Brno: Ústav
agrochemie a výživy rostlin, MZLU v Brně, 2003, 16. 11. 2006 [cit. 2012-07-29]. Dostupné
z: http://web2.mendelu.cz/af_221_multitext/vyziva_rostlin/index.htm
SLAVÍKOVÁ, J. Ekologie rostlin. Praha: SPN, 1986.
STEHLÍK, O. Potenciální eroze půdy proudící vodou na území ČSR: Studia Geographica 42.
Brno: Geografický ústav ČSAV Brno, 1975.
SACHS, P. D. a R. T. LUFF. Ecological golf course management. Hoboken, New Jersey: John
Wiley&Sons, Inc., 2011
SCHÖNTALER, K. Půda a vegetační substráty. In: HEJDUK, S. a kol. Trávníkářství. Brno:
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008. ISBN 978-80-7375-227-9.
ŠIMEK, M. Základy nauky o půdě: 1. Neživé složky půdy. České Budějovice: Biologická
fakulta JU v Českých Budějovicích, 2003a.
ŠIMEK, M. Základy nauky o půdě: 3. Biologické procesy a cykly prvků. České Budějovice:
Biologická fakulta JU v Českých Budějovicích, 2003b.
100
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
101
Modul Výživa rostlin
Výživa a hnojení rostlin (doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.)
Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany
doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.
Název návrhu GP: Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.03/02.0014
102
Modul Ochrana rostlin
Obsah
POŠKOZENÍ TRÁVNÍKU A MOŽNOSTI JEHO OCHRANY ............................................. 106
1
2
Úvod....................................................................................................................................... 106
Obecné zásady ochrany trávníků ........................................................................................... 107
2.1
Způsoby ochrany trávníků............................................................................................. 107
2.2
Projevy onemocnění trávníků ....................................................................................... 107
2.3
Obecná charakteristika trávníkových chorob ............................................................... 109
2.4
Profylaktická ochranná opatření ................................................................................... 109
3
Potenciální původci onemocnění trávníků ............................................................................ 110
3.1
Infekční onemocnění .................................................................................................... 111
3.1.1 Virózy ........................................................................................................................ 111
3.1.2 Bakteriózy ................................................................................................................. 111
3.1.3 Houby........................................................................................................................ 111
3.1.3.1
Hlenky .............................................................................................................. 111
3.1.3.2
Sněžná světlorůžová plísňovitost trav ............................................................. 112
3.1.3.3
Sněžná šedobílá (tyfulová) plísňovitost trav .................................................... 113
3.1.3.4
Červená nitkovitost trav................................................................................... 114
3.1.3.5
Čarodějná kruhovitost trav .............................................................................. 115
3.1.3.6
Padlí trav .......................................................................................................... 116
3.1.3.7
Listové skvrnitosti ............................................................................................ 117
3.1.3.8
Travní rzi........................................................................................................... 118
3.1.3.9
Bronzově hnědá ohniskovitost trávníku .......................................................... 119
3.1.3.10 Antraknóza trávníku......................................................................................... 120
3.1.3.11 Drobná kulatá ohniskovitost trávníku.............................................................. 121
3.1.3.12 Suchá skvrnitost trávníku ................................................................................. 122
3.1.3.13 Fusariová spála trávníku .................................................................................. 123
3.1.4 Háďátka .................................................................................................................... 123
3.2
Neinfekční původci onemocnění trávníku a ochrana proti nim ................................... 124
3.2.1 Řasy........................................................................................................................... 124
3.2.2 Mechy ....................................................................................................................... 125
3.2.3 Hmyz ......................................................................................................................... 126
3.2.4 Ostatní živočišní škůdci ............................................................................................. 126
3.2.5 Plevele ...................................................................................................................... 127
4
Obecné zásady ochrany trávníků ........................................................................................... 128
4.1
Nepřímá opatření.......................................................................................................... 128
4.1.1 Bakteriální antagonisté ............................................................................................. 129
4.1.2 Houboví antagonisté ................................................................................................ 129
4.1.3 Kompost a jeho příznivé působení ........................................................................... 129
4.1.4 Mykorrhiza a přípravky na její bázi ........................................................................... 129
4.1.5 Šlechtění na rezistenci .............................................................................................. 130
4.1.6 Endofytní houby ....................................................................................................... 130
4.2
Přímá opatření .............................................................................................................. 131
4.2.1 Zásahy biologické povahy ......................................................................................... 131
4.2.2 Zásahy jiné nechemické povahy ............................................................................... 131
104
Modul Ochrana rostlin
4.2.3 Zásahy chemické povahy .......................................................................................... 131
4.2.3.1
Fungicidy .......................................................................................................... 131
4.2.3.2
Herbicidy .......................................................................................................... 134
4.2.3.3
Růstové regulátory........................................................................................... 134
5
Výskyt onemocnění trávníků v průběhu roku ....................................................................... 135
6
Závěr ...................................................................................................................................... 136
Použitá literatura............................................................................................................................ 137
105
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
Poskození travníku a moznosti jeho
ochrany
doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.
1 Úvod
Specializace a výjimečnost chorob a škůdců, kteří se vyskytují v trávnících, je dána již
samotných „hostitelským prostředím“. Travní druhy zde nerostou volně, tj. přirozeně, ale
tvoří víceméně umělé společenstvo rostlin, kde převažují druhy trav s nízkou produkcí
nadzemní hmoty, které bohatě odnožují, intenzivně prokořeňují vegetační vrstvu půdy
a vytvářejí hustý a pevný travní drn. Ten se pravidelným sekáním a dalšími kultivačními
zásahy pěstuje a udržuje v takovém vzhledu a stavu, aby co nejlépe plnil speciální funkce
– od estetických až po sportovní.
Diagnostika těchto škodlivých biotických činitelů a z ní vyplývající ochranná opatření
nejsou jednoduchou záležitostí nejen u nás, ale i v zemích se značně rozvinutým
„trávníkářským průmyslem“. Naše znalosti o nich jsou relativně omezené. Hlavní důvody
jsou následující:





absence pravidelného sledování výskytu biotických poruch na trávnících různého
typu;
nepravidelný výskyt onemocnění trávníku v závislosti na klimatických podmínkách,
způsobu ošetřování a dalších faktorech;
obtížná identifikace původců onemocnění trávníku;
absence specializovaného výzkumného projektu doma nebo v zahraničí
(o specializovaném pracovišti, či oddělení ani nemluvě) se zaměřením na ochranu
trávníku vůči stresu;
dosavadní neexistence registrovaných chemických a jiných přípravků na ochranu
proti chorobám a škůdcům trávníků (inspirace: spolupráce skandinávských států).
106
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
2
Obecné zásady ochrany trávníků
2.1
Způsoby ochrany trávníků
Ochrana přímá versus nepřímá:

přímá – herbicidy, fungicidy, insekticidy příp. další přípravky převážně chemické
povahy;

nepřímá – správná péče o porost včetně přiměřeného výsevku, nechemická
opatření, rezistentní šlechtění, biologické metody (vč. posílení přirozených
antagonistů chorob atd.).
Integrovaná ochrana: kombinace všech možných ochranných opatření – chemických,
genetických, biologických a chemických
Biologická ochrana: obecně jde o snížení infekčního tlaku nebo aktivity původce
onemocnění nasazením určitých organismů. Její současné problémy:




výzkum je dosud na začátku;
vysoké náklady;
problémy s přepravou a dodávkami;
vysoké náklady na diagnostiku (biologické prostředky jsou přísně specifické).
Důvody hledání alternativ k chemické ochraně:




problémy se vznikem rezistence u populace původce onemocnění;
porušování přirozeného půdního režimu;
problémy v oblasti životního prostředí a částečně i se zákonem (nelze používat
neregistrované přípravky, byť obsahující účinnou látku a povolené do jiných
plodin…);
dlouhodobé působení některých chemických přípravků, rezidua atd.
Cíl všech ochranných opatření:


2.2
zajistit optimální podmínky pro růst trávníku;
vytvořit nepříznivé podmínky pro infekci.
Projevy onemocnění trávníků
Ve fytopatologii trávníků je třeba počítat s tím, že původce onemocnění je přítomen
vždycky. K jeho projevům však dochází tehdy, když:



vitalita travního porostu je z různých příčin oslabena;
vnější podmínky umožní expresi určité choroby, nebo celého komplexu
onemocnění;
náchylnost k onemocnění může být ovlivněna zejména teplotou, světlem, vodou
a živinami.
107
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
Teplota:



citlivost vůči extrémním teplotám je u různých druhů rozdílná;
nízká teplota – nízká úroveň látkové výměny – potencionálně vyšší náchylnost
k onemocnění;
vysoká teplota – poruchy způsobené nedostatkem vody.
Světlo:


předpoklad pro asimilaci;
nedostatek světla zvyšuje náchylnost k infekci.
Voda:



nedostatek vody brzdí látkovou výměnu;
zvadlá rostlina může být po přísunu vody snadněji infikována;
nadbytek vody v půdě a plsti brání správné výměně živin.
Živiny:




ovlivňují rozhodujícím způsobem vitalitu rostlin;
rostliny dobře zásobené živinami lépe odolávají infekci;
důležitý je správný poměr K, N;
nadbytek N může být rizikovým faktorem.
Vliv onemocnění na trávníky:






snížená schopnost zátěže;
omezená regenerace;
zhoršený „zelený“ aspekt;
omezení „hrací“ schopnosti (menší rychlost míčku atd.);
zvýšený výskyt nežádoucích trav, plevelů a mechu;
pozměněné složení původní směsi.
Kritéria pro výběr vhodného fungicidu:






působnost;
snášenlivost;
jistota (jak pro travní drn, tak pro člověka);
doba účinku (znalost kdy a jak dlouho působí);
rezistence (mít informace, zda existují již choroby s indukovanou rezistencí vůči
danému onemocnění);
doba použití.
108
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
2.3









2.4










Obecná charakteristika trávníkových chorob
Převažují choroby houbového původu.
Nízká vitalita rostlin a příznivé podmínky pro rozvoj choroby vedou k infekci.
Odolnost/náchylnost je druhovou a odrůdovou záležitostí.
Extrémní teploty a silné výkyvy způsobují náchylnost drnu.
Nedostatek světla způsobuje zeslabení rostlin.
Nedostatek vody zeslabuje rostliny, její přebytek ovlivňuje kořenový systém.
Nedostatek živin a kolísání jejich hladiny zeslabuje rostliny (nebezpečné jsou
vysoké dávky N před zimou).
Přebytek N zeslabuje rostliny (stejnoměrnost).
Dostatečné množství K zajišťuje odolnost (zejména postupně a pomalu působící,
např. na greenech, kde je písek).
Profylaktická ochranná opatření
Využití rezistentních druhů a odrůd.
Odstranění plsti na trávníku.
Odstranění nadbytečné vlhkosti a zhutnění půdy.
Závlaha v suchých podmínkách.
Podpora rozvoje antagonistů.
Zlepšení provzdušnění půdy, zachování její drobtovité struktury.
Vyvarovat se poranění listů (používat ostré nářadí).
Zásobení živinami podle potřeby, odstranit jak jejich nedostatek, tak přebytek.
Vyvarovat se přebytku N.
Optimalizovat dávky K.
109
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3
Potenciální původci onemocnění trávníků
Infekční původci
Tabulka 1 Infekční původci onemocnění trávníků (schéma dle Smileye a kol., 2005)
viry
bakterie
mykoplasmózy
háďátka
viroidy
riketsie
houby
prvoci
Neinfekční onemocnění
1. biotičtí původci neinfekčních onemocnění:
a) řasy;
b) mechy;
c) hmyz;
2. abiotičtí původci neinfekčních poruch:
a) chemické agens:
 pesticidy;
Obrázek 1 Podzimní fialovění psinečků
je i druhovou a odrůdovou záležitostí
 zvířecí moč nebo soli;
(Cagaš, 2010)
 hnojiva;
 nedostatek živin (P a K chybí velmi často, někdy je třeba dodat Ca a S, aby se
udrželo pH 6–7);
 plyny (ozón, etylen, kysličníky S a další);
 ostatní užitkové chemikálie (čisticí prostředky, mazadla, pohonné hmoty aj.);
b) fyzikální agens:
 teplota;
 voda a led;
 mělká půda (zvýšené zahřívání podkladové horniny);
 půdní zhutnění (vyvolané např. nadměrným zatížením – provozem);
 plsť (thatch – vzniká dlouhodobou akumulací odumřelých kořenů, rhizomů,
stolonů atd.);
 stromy a keře (konkurence s trávníkem v oblasti vody, výživy a světla);
c) mechanické agens:
 poškození sekáním (tupý nůž rotační sekačky trhá list a vytváří tak dobré
podmínky pro vstup infekce);
 poškození skalpováním sekačkou (příliš nízké nastavení nože);
 poškození listů a pupenů v období dormance (kola aut);
 poškození při sportovním zatížení;
d) fyziologické agens:
 fialovění trávníku (obrázek 1).
110
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1
Infekční onemocnění
3.1.1
Virózy – RGMV, BYDV
Výskyt je potvrzen, ale nevytvářejí na trávnících typické příznaky jako původci houbového
onemocnění
3.1.2
Bakteriózy – druhy rodů Pseudomonas spp, Xanthomonas spp.
Poškození na trávnících není známo. Výskyt u trav využívaných jiným způsobem, je však
znám.
3.1.3
3.1.3.1
Houby
Hlenky (slime molds)
Obrázek 2 Hlenky na monokultuře lipnice
luční (foto Cagaš)
Tabulka 2 Hlenky (zdroj Cagaš)
Původci
Příznaky
Podmínky
podporující výskyt
Ochranná opatření
vč. podmínek
omezujících výskyt
Chemická ochrana
Mucilago crustacea Wiggers
Physarum cinereum (Batsch)Pers.
Fuligo spp. a ostatní druhy třídy Myxomycetes
Nepravidelné skvrny o velikosti 2–60 cm se náhle objevují
na trávníku zejména na podzim za vlhkého počasí; listy, příp. stébla
jsou obalena bílými, šedými, či jinak zbarvenými tělísky
(sporangia); nejde o typické parazity, trávy zpravidla neodumírají,
dochází však ke zhoršení estetického vjemu (slizovité skvrny).
Objevují se zpravidla na stejném místě.
Chladné a vlhké počasí, zastínění, silná vrstva plsti.
Nejsou většinou potřebná, poněvadž nejde o typické škodlivé
organizmy. Sporangia je možno odstranit proudem vody,
hrabáním, nízkým sekáním. K preventivním opatřením patří
odstraňování rosy a listí a zajištění dostatečné propustnosti
půdního substrátu.
Neprovádí se, v případě většího výskytu je použití fungicidů možné.
111
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.2
Sněžná světlorůžová plísňovitost trav
(Plíseň sněžná, pink snow mold, Fusarium patch, Schneeschimmel)
Obrázek 3 Typické projevy sněžné
světlerůžové plísňovitosti (foto Cagaš)
Tabulka 3 Sněžná světlerůžová plísňovitost trav (zdroj Cagaš)
Původce
Příznaky
Podmínky
podporující
výskyt
Ochranná
opatření
včetně
podmínek
omezujících
výskyt
Chemická
ochrana
Monographella nivalis (Schaffnit)E. Müller var. nivalis
syn.: Griphosphaeria nivalis (Schaffnit)E. Müller & von Arx aj.
anam: Microdochium nivale (Fr.) Samuels & Hallet var. nivale
syn.: Fusarium nivale (Fr.)Sorauer aj.
Zprvu drobné (4 –6 cm), později rozšiřující se vodnaté skvrny s bílým,
nebo lehce narůžovělým myceliem. Výskyt choroby však není vázán ani
na výskyt sněhu, ani mrazu. Teplotní optimum pro rozvoj choroby je
0 až 8°C. Napadá všechny druhy trav, k nejnáchylnějším patří lipnice
roční, k nejodolnějším pak bojínek luční a cibulkatý. Odrůdy jílku
vytrvalého patří k náchylným. Jde o nejvýznamnější chorobu trávníků
v našich podmínkách.
Střídání teplot, v jehož důsledku trávy neprodělávají plnou dormanci,
dlouhotrvající vlhkost na trávníku (rosa, mlha), špatně vysýchající
vrchní vrstva půdy (zhutnělý povrch), sníh na nezamrzlém půdním
povrchu, neodklizená organická hmota (tráva, listí), extenzivně sekaný
trávník, vysoké dávky N na podzim a nedostatek K, vysoká hodnota pH,
uměle vyhřívaný trávník, příliš intenzivní sekání na podzim (vyholování
trávníku, mechanické poškození), stinné polohy.
Správné složení travní směsi, nepřehnojování N na podzim (zvláště
rychle rozpustná hnojiva), uchování suché svrchní vrstvy půdy
(aerifikace, pískování, příp. drenáž), odstraňování rosy, plsti,
organických zbytků, vyvarovat se vápnění na podzim (houba dává
přednost půdám s alkalickou reakcí), provzdušnění a odstranění
napadeného materiálu na jaře.
Anilazin, benomyl, bitertanol, carbendazim, carbendazim + prochloraz,
chlorthalonil, fenarimol, mancozeb, metiram, propiconazol,
thiabendazol, thiophanat-methyl, vinclozolin (EUROGREEN, 2002),
triadimefon, iprodione, azoxystrobin, trifloxystrobin, myclobutanil,
PCNB, flutolanil, cyproconazol, triram (Cagaš, 2000; Johnston, 2001).
112
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.3
Sněžná šedobílá (tyfulová) plísňovitost trav
(Paluška travní,grey snow mold, Typhula blight, grauer Schneeschimmel)
Obrázek 4 „Papírová“ struktura napadeného
porostu kostřavy rákosovité sněžnou
šedobílou plísňovitostí trav (foto Cagaš)
Tabulka 4 Sněžná šedobílá plísňovitost trav (zdroj Cagaš)
Původce
Typhula incarnata Lasch ex Fr. Diese
Příznaky
Po roztání sněhu se objevují různě velké skvrny, odumřelé rostliny
mají „papírovou strukturu“, typické je bílé, nebo růžové mycelium
a zejména pak sklerocia světlé barvy (velikost zrnka písku)
na odumřelých listech.
Podmínky
podporující výskyt
Dlouhodobě ležící sněhová pokrývka, teploty 0–10 °C, mladé
zásevy, vysoká vzdušná vlhkost.
Ochranná opatření Nepřehnojování N, odstraňování plsti, vytváření podmínek
vč. podmínek
pro zachování vitality rostlin (paluška napadé především oslabené
omezujících výskyt rostliny), vertikutace a odstranění napadeného rostlinného
materiálu. Velmi náchylné jsou odrůdy psinečku výběžkatého.
Chemická ochrana
Bitertanol, carbendazim, carbendazim + prochloraz, chlorthalonil,
iprodion, triadimefon, vinclozolin (EUROGREEN, 2002),
propiconazole, azoxystrobin, PCNB, fenarimol, cyproconazole
(Johnston, 2001).
113
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.4
Červená nitkovitost trav
(kornatka travní,red thread, Rotspitzigkeit)
Obrázek 5 Detail vatovitého
mycelia červené nitkovitosti
(foto Cagaš)
Obrázek 6 Výskyt červené nitkovitosti
na monokultuře kostřavy červené (foto Cagaš)
Tabulka 5 Červená nitkovitost trav (zdroj Cagaš)
Původce
Laetisaria fuciformis (McAlpine)Burdsall
syn.: Corticium fuciforme (McAlp.)Wakef
anam.: Isaria fuciformis Berk.
Příznaky
Světle hnědé, později slámovitě zbarvené skvrny různé velikosti se
objevují na trávníku v pozdním létě a na podzim. Při vyšší vzdušné
vlhkosti se objevují chomáčky vatovitého mycelia růžové barvy.
Při teplotách 16–22 °C a vlhkém počasí je možný epidemický výskyt
a napadená plocha je zbarvena do červena. Na golfových hřištích
převládá na drahách, zatímco na jamkovištích je vzácná.
Podmínky
Dlouhotrvající vlhkost půdy i trávníku (rosa, mlha, záplavy, špatná
podporující výskyt zavlažovací technika), nedostačující a nepravidelná minerální
výživa. Napadány jsou všechny druhy trav, k velmi náchylným
druhům patří kostřava červená, může být i odrůdovou záležitostí
(Cagaš et al., 2010).
Ochranná opatření Pravidelné a dostatečné zásobení porostu živinami, vhodné složení
vč. podmínek
travní směsi, odstraňování plsti, optimalizace závlahy.
omezující výskyt
Chemická ochrana Anilazin, benomyl, carbendazim + prochloraz, chlorthalonil,
fenarimol, iprodion, mancozeb, prochloraz, propiconazol,
thiophanat-methyl, tradimefon, vinclozolin (EUROGREEN, 2002),
azoxystrobin.
114
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.5
Čarodějná kruhovitost trav
(fairy rings, Hexenringe)
Obrázek 7 Projevy čarodějné kruhovitosti
bez plodnic původce (foto Cagaš)
Tabulka 6 Čarodějná kruhovitost trav (zdroj Cagaš)
Původce
Příznaky
Podmínky
podporující výskyt
Ochranná opatření
vč. podmínek
omezujících výskyt
Chemická ochrana
Marasmium oreades (Bolt ex Fr.)Fr.
Potenciálními původci může být dalších 60 druhů hub (Pronczuk,
1995).
Pravidelné kružnice, nebo jejich části, tvořené buď plodnicemi
hub, nebo odumřelou zónou, či tmavě zbarveným pruhem
trávníku. Vyskytují se především na starších, méně často kosených
trávnících.
Nedostatek živin v půdě, silná vrstva plsti, zhutnění půdy, časté
fungicidní ošetření.
Odstranění půdy s myceliem do hloubky cca 30 cm, doplnění
novou zeminou, výsev nové travní směsi, nebo provzdušnění
a zavodnění části s myceliem, či plodnicemi hub.
Neprovádí se, problematická.
115
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.6
Padlí trav
(powdery mildew, Echter Mehltau)
Obrázek 8 Padlí trav na kostřavě červené
(foto Sysel)
Tabulka 7 Padlí trav (zdroj Cagaš)
Původce
Příznaky
Podmínky
podporující výskyt
Ochranná opatření
vč. podmínek
omezujících výskyt
Chemická ochrana
Blumeria graminis (DC) E. O. Speer
syn.: Erysiphe graminis de Candolle
Bílý moučnatý povlak na svrchní straně listů, provázený často
chlorózami a nekrózami; listy v důsledku silného napadení
hnědnou a zasýchají.
Zastínění, těžké a málo provzdušněné půdy, vysoká relativní
vzdušná vlhkost, různý stupeň náchylnosti odrůd. K velmi
náchylným patří odrůdy lipnice luční, kostřavy červené a druhy
rodu psineček.
Odstranění příčin zastínění, volba vhodných druhů a odrůd,
nepřehnojování N, provádět pouze ranní zálivku.
Triadimefon, propiconazole, fenpropimorph a další systémové
fungicidy.
116
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.7
Listové skvrnitosti
(leaf spots, Blattfleckenkrankheiten)
Obrázek 9 Silné napadení trávníku fotbalového
hřiště v Pise listovými skvrnitostmi (foto Cagaš)
Tabulka 8 Listové skvrnitosti (zdroj Cagaš)
Původce
Především druhy rodů Cladosporium, Drechslera, Pyrenophora a
další.
Příznaky
Tmavé skvrny na listových čepelích, které se postupně rozšiřují,
listy následně usýchají a při silném výskytu dostává celý porost
hnědavé zabarvení. Silné napadení u náchylných odrůd může vést
k prořídnutí trávníku.
Podmínky
K velmi náchylným druhům patří lipnice luční, jílek vytrvalý,
podporující výskyt kostřava červená a druhy rodu psineček; jednostranné hnojení N
spojené s nedostatkem K, nedostatek světla, tvorba plsti, vysoká
vzdušná vlhkost (časté rosy, jejichž vodní film je pro rozvoj infekce
velmi důležitý).
Ochranná opatření Výběr vhodně složené travní směsi, odstranění stresových situací
vč. podmínek
pro trávník (velmi nízká seč, nedostatek světla), rovnoměrné
omezujících výskyt zásobení živinami, odstraňování plsti a nadměrné vlhkosti (rosa),
optimalizace zavlažování (množství, rozdělení).
Chemická ochrana Anilazin, carbendazim + prochloraz, chlorthalonil, iprodion,
mancozeb, prochloraz, triadimefon, vinclozolin (EUROGREEN,
2002).
117
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.8
Travní rzi
(graminicolours rusts, Roste)
Obrázek 10 Lipnice luční napadená rzemi
v podzimním období (foto Cagaš)
Obrázek 11 Letní výtrusy
Puccinia coronata
(foto Cagaš)
Tabulka 9 Travní rzi (zdroj Cagaš)
Původce
Rody Puccinia a Uromyces, především pak Puccinia coronata Corda
var. coronata, Puccinia poarum Niels., Puccinia poae-nemoralis
(Otth)Cum. et Greene a Puccinia graminis subsp. graminicola Urban.
Příznaky
Žluté, oranžové, nebo červenohnědé prášivé skvrny na svrchní
straně listových čepelí a stébel (letní výtrusy), doprovázené často
chlorózami a nekrózami, které přecházejí v tmavé skvrny (zimní
výtrusy) vedoucí k zasychání listů, případně celých rostlin. K velmi
náchylným druhům patří lipnice luční, jílek vytrvalý a psinečky.
Podmínky
stresové podmínky (nedostatečná minerální výživa, nedostatek
podporující výskyt světla a vody), nepříliš častá seč, vysoká teplota a vysoká vzdušná
vlhkost (teplotní optimum pro rozvoj rzí je 20–30 °C), náchylné
odrůdy.
Ochranná
Volba odolných odrůd (zejména u jílku vytrvalého existují značné
opatření vč.
meziodrůdové rozdíly, u lipnice luční téměř žádné), odstranění
podmínek
podmínek způsobujících stresový stav porostu, optimalizace
omezujících
minerální výživy a světelných podmínek, častá seč.
výskyt
Chemická ochrana Benomyl, bitertanol, fenarimol, mancozeb, propiconazol,
thiophanat-methyl, triadimenol, triadimefon (EUROGREEN, 2002),
azoxystrobin (Drexler, 1999).
118
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.9
Bronzově hnědá ohniskovitost trávníku
(take-all patch, Schwarzbeinigkeit)
Obrázek 12 Projevy bronzově hnědé
ohniskovitosti na golfovém hřišti v Sickendorfu
(foto Cagaš)
Tabulka 10 Bronzově hnědá ohniskovitost trávníku (zdroj Cagaš)
Původce
Příznaky
Podmínky
podporující výskyt
Ochranná opatření
vč. podmínek
omezujících výskyt
Chemická ochrana
Gaeumannomyces graminis (Sacc.) v. Arx et Oliv.
Nejprve nepravidelné skvrny (5–10 cm v průměru), které se barví
tmavě zeleně, pak dostávají světle hnědou až červenou barvu.
Kruhy, které pak vznikají, se objevují každý rok na stejném místě
a zvětšují se. Jde o onemocnění stébla a kořenů, takže rostliny se
nechají z půdy lehce vytáhnout. Ve středu kruhu dochází
ke změně složení porostu (zůstávají především dvouděložné
plevele, širokolisté typy lipnice roční, nebo kostřava červená,
která je relativně odolná).
PH vyšší jak 7 (častý výskyt po vápnění), greeny na píscích, kde je
nedostatek půdních antagonistů, zhutnění půdy, nepravidelná
minerální výživa, stres v důsledku sucha, vysoká vzdušná vlhkost.
Pravidelná kontrola stavu pH v půdě, vyrovnaná výživa N, jarní
aplikace hnojiv obsahujících NH4, odstranění příčin zhutnění půdy;
při dosévání napadených míst zvýšit podíl kostřavy červené
ve směsi.
Carbendazim, chlorthalonil, fenarimol, propiconazol, thiophanatmethyl, triadimefon (EUROGREEN, 2002).
119
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.10
Antraknóza trávníku
(anthracnose, Anthraknose)
Obrázek 13 Napadená výseč z greenu
antraknózou (vlevo) a zdravá část (foto Cagaš)
Tabulka 11 Akranóza trávníku (zdroj Cagaš)
Původce
Příznaky
Podmínky
podporující výskyt
Ochranná opatření
vč. podmínek
omezujících výskyt
Chemická ochrana
Colletotrichum graminicola (Ces.)Wilson
Microdochium bolleyi (Sprague)de Hoog
Způsobuje mezerovitost trávníku, snížený růst a žloutnutí; z toho
důvodu bývá toto onemocnění často přehlíženo. Projevy choroby
závisí na teplotě vzduchu – zatímco při teplotách vyšších jak 25 °C
se tvoří větší nepravidelné skvrny zbarvené do žluta až
červenohněda, při teplotách do 20 °C je možno pozorovat menší
skvrny (1–3 cm v průměru), kdy nejmladší list se barví do
žlutooranžova. Napadené rostliny se dají snadno vytáhnout z půdy,
na odumřelých částech rostlin lze najít tmavé mycelium a černá
tělíska s „ostny“ (acervuli).
Výskyt vyvolává jakýkoliv druh stresu.
Podpora vitality travního porostu, rovnoměrné zásobení živinami,
pravidelná a dostatečně vysoká seč, odstraňování plsti, drenáž
a optimalizace závlahy, odstranění zhutnění.
Benomyl, chlorthalonil, fenarimol, mancozeb, propiconazol,
thiabendazol, thiophanat-methyl, vinclozolin (EUROGREEN, 2002).
120
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.11
Drobná kulatá ohniskovitost trávníku
(dolarová skvrnitost, dollar spot, Dollarflecken)
Obrázek 14 Drobné skvrny velikosti golfového
míčku – typické příznaky „dolarové skvrnitosti“
(foto Cagaš)
Tabulka 12 Drobná kulatá ohniskovitost trávníku (zdroj Cagaš)
Původce
Sclerotinia homeocarpa F. T. Benett,
Lanzia spp.
Moellerodiscus spp.
Příznaky
Drobné kulaté skvrny, často tzv. tygří stopa, též zaměnitelné
s mechanickým poškozením, pavučinkové mycelium za vysoké
vzdušné vlhkosti.
Podmínky
Nedostatek vody v půdě a vysoká vzdušná vlhkost, vysoké teploty
podporující výskyt vzduchu a nízká úroveň minerální výživy, nadbytek plsti.
Ochranná opatření Odstranění rizikových faktorů.
vč. podmínek
omezujících výskyt
Chemická ochrana Azoxystrobin, trinexapac-ethyl (PGR).
121
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.1.3.12
Suchá skvrnitost trávníku
(dry-patch-symptome, LDS)
Obrázek 15 Příznaky suché skvrnitosti
na greenu golfového hřiště ve Slavkově
(foto Cagaš)
Obrázek 16 Detail suchá
skvrnitosti (foto Cagaš)
Tabulka 13 Suchá skvrnitost trávníku (zdroj Cagaš)
Původce
Příznaky
Podmínky
podporující výskyt
Ochranná opatření
vč. podmínek
omezujících výskyt
Chemická ochrana
Nepříznivé půdní podmínky a dosud neidentifikované druhy hub
(velmi aktivní na jaře) vyžadující sucho vytvářejí hydrofobní
hmotu, která odpuzuje vodu. Příznačná je absence rosy
na postižených místech a redukce kořenového systému. Výskyt je
typický za horkého a suchého počasí.
Suché, hnědé, zprvu okrouhlé a později nepravidelné skvrny
na trávníku.
Špatně organizovaná závlaha, suché a horké počasí, velké
množství plsti, zhutnění povrchu, utváření terénu (vlny), vysoký
podíl písku ve svrchní vrstvě, nízké hodnoty pH, kořeny stromů
zasahující do svrchní vrstvy, napadení čarodějnými kruhy, časté
fungicidní ošetření (Schönthaler, 1998).
Odsávání rosy, silné zavlažení napadených míst (až 300 l vody
na 1 m2), „hydrojet“, případně přidání detergentů, odstranění
půdního zhutnění, lokální renovace drnu.
Není účinná.
Mimo těchto chorob mohou houby rodu Fusarium vyvolávat další onemocnění trávníku,
např. tzv. fusariovou spálu trávníku (letní fuzarióza, summerpatch, Fusarim blight
Sommerfusariose), druhy rod Pythium způsobovat onemocnění označované jako Pythium
blight, dále je popsána tzv. hnědá ohniskovitost trávníku (brown patch, yellow patch)
122
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
vyvolaná houbami Rhizoctonia solani a Rhizoctonia cerealis, které nebyly dosud u nás
identifikovány a popsány.
3.1.3.13
Fusariová spála trávníku
(letní fuzarióza, summer patch, Sommerfusariose)
Obrázek 17 Poškození lipnice nízké (Poa supina)
fusariovou spálou v pokusech VST (foto Cagaš)
Tabulka 14 Fusariová spála trávníku (zdroj Cagaš)
Původce
Příznaky
Fusarium spp.
Slámově zbarvené skvrny různé velikosti (5–15 cm), při vysoké
vzdušné vlhkosti narůžovělé mycelium (v počáteční fázi).
Podmínky
Teploty 25–30 °C, vysoká vzdušná vlhkost, stres způsobený suchem,
podporující výskyt dobře zásobená půda N, pH pod 5 a nad 7.
Ochranná opatření Snížení dávek N, dobré zásobení P a K, zajištění dobré cirkulace
vč. podmínek
vzduchu, zvednout výšku seče, uvážlivě zavlažovat.
omezujících výskyt
Chemická ochrana Preventivně azoxystrobin?
3.1.4
Háďátka (Nematodi)
Řada druhů osidlujících kořenovou sféru může
způsobovat
přímé
i
nepřímé
škody
na trávnících. Přímé škody vznikají vlivem
poškození kořenů, což se projevuje nižší
tvorbou kořenové hmoty a tím nižší odolností
vůči nedostatku vody (suchá místa na trávníku)
a nižší schopností přijímat živiny. Poškozené
kořeny (následkem sání nematodů) jsou
vstupní branou pro infekci, vyvolanou Obrázek 18 Stavba těla nematodů
parazitickými
houbami
rodů
Pythium, (přefoceno Smiley et al. 2005)
Rhizoctonia, Fusarium, atd. (Lung, 1997).
123
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.2
Neinfekční původci onemocnění trávníku a ochrana proti nim
3.2.1
Řasy (algae)
Obrázek 19 Řasy ve stinné části golfového hřiště
v Poděbradech (foto Cagaš)
Tabulka 15 Řasy (zdroj Cagaš)
Původci
Vláknité řasy a sinice rodů Nostoc, Cylindrocystic, Mesotaenium
a dalších.
Příznaky
Zelené, hnědavé, později černé skvrny slizovité povahy, které
později zasýchají a praskají (krusta). Velikost od několika centimetrů
až po dlouhé pásy.
Podmínky
Méně propustné půdy, stálá a nadměrná vlhkost, nedostatečná
podporující výskyt výživa, sklon ke kvašení. Především v zastíněných partiích hřiště.
Vrstva plsti.
Ochranná opatření Vyloučit stinné polohy, provzdušnění půdy, pískování, nesekat příliš
vč. podmínek
nízko, při výskytu mechanicky narušit, odstranit, dosev novou
omezujících výskyt směsí.
Chemická ochrana Quinoclamin (Mogeton)
124
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.2.2
Mechy (moss)
Obrázek 20 Jarní vyčesání mechu z trávníku patří
k základním mechanickým ochranným
opatřením (foto Cagaš)
Tabulka 16 Mechy (zdroj Cagaš)
Původce
Příznaky
Podmínky
podporující výskyt
Ochranná opatření
vč. podmínek
omezujících výskyt
Chemická ochrana
Druhy Brachythecium rutabulatum L., Ceratodon purpureus L.,
Climacium dendrides Dill., Mnium cuspidatum L. a Rhytidiadelphus
squarrosus L. a další (Hope, 1983, Straková et al., 2002).
Mech vytváří konkurenční prostředí, travní porost ustupuje, je
neduživý.
Nedostatečné provzdušnění půdy i porostu, špatná drenáž,
nedostatečná výživa, extrémně vysoká nebo nízká hodnota pH,
stinná poloha, velmi nízce sečený trávník (skalpování), plsť,
poškozený travní drn následkem zaplevelení, napadení chorobami
a škůdci, zanedbaný trávník.
Přílišnou kyselost půdy vyrovnat dodáním mletého vápence –
obecně doporučená dávka: 20 kg mletého vápence na 100 m2
plochy v případě kyselé reakce (upravit na pH 6–6,5), slabou
vitalitu a konkurenční schopnost trav podpořit přihnojením,
drenážování, aerifikace, plsť narušit vertikutací, volit speciální
směs pro stinné polohy (metlice trsnatá, kostřava rákosovitá,
kostřava ovčí).
Některý z protimechových přípravků na bázi síranu železnatého
(zelená skalice), tři díly síranu amonného a jeden díl síranu
železnatého (3–6 kg/100 m2), quinoclamin.
125
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.2.3
Hmyz
Nejvážnější původci poškození trávníků:









larvy osenice polní (Agrotis segetum);
larvy osenice ypsilonové (Agrotis ypsilon);
larvy tiplice bahenní (Tipula paludosa);
larvy muchnice březnové (Bibio marci);
larvy listokaza zahradního (Phyllopertha horticola);
larvy chroustka letního (Amphimallon solstitialis);
larvy chrousta obecného (Melontha melontha);
larvy kovaříků (Agriotes spp.);
krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa).
Příznaky poškození: požerky na listech, poškození kořenů, žloutnutí a zasýchání trávníku,
druhotné poškození travního drnu hmyzem, případně obratlovci.
Obrázek 21 Larvy chroustků mohou trávník
velmi silně zdecimovat (foto Cagaš)
3.2.4
Ostatní živočišní škůdci
Obratlovci:



myšovití hlodavci, především hraboš polní (Microtus arvalis), hrabošík podzemní
(Pitymys subterraneus), hryzec vodní (Arvicola terrestris);
krtek obecný (Talpa europaea);
prase divoké (Sus strofa).
Obrázek 22 Jarní poškození trávníku myšmi
(foto Cagaš)
126
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
3.2.5
Plevele
Tabulka 17 Některé obtížně zhubitelné a často se vyskytující plevele v trávnících (zdroj Cagaš)
Jednoděložné
Dvouděložné
Ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli), lipnice roční (Poa annua),
pýr plazivý (Elytrigia repens),troskut prstnatý (Cynodon dactylon),
ostřice (Carex spp.)
Rozrazil (Veronica spp.), popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea),
černohlávek obecný (Prunella vulgaris), ptačinec žabinec (Stellaria
media), jitrocel (Plantago spp)., mochna (Potentila spp.), pryskyřník
plazivý (Ranunculus repens), kakost (Geranium spp)., šťavel (Oxalis
spp.), hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule), smetanka lékařská
(Taraxacum officinale).
Obrázek 24 Ježatka kuří noha výrazně omezuje
růst nově založeného trávníku (foto Cagaš)
Obrázek 23 Hluchavka objímavá na nově
založeném trávníku (foto Cagaš)
Specifický problém intenzivně udržovaných trávníků: lipnice roční.
Možnosti chemické eradikace: amicarbazone, cumyluron, ethofumesat, paclobutrazol,
pendimethalin, růstové regulátory (komplexní ochrana není dosud vyřešena).
127
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
4
Obecné zásady ochrany trávníků
Ochrana nepřímá: nechemická opatření, biologické metody, šlechtění na rezistenci.
Ochrana přímá: pesticidy (především fungicidy a herbicidy), další přípravky chemické
ochrany, přípravky na biologické bázi.
Integrovaná ochrana: je systém ochrany používající všechny ekonomicky, ekologicky
a toxikologicky přijatelné metody pro udržení škodlivých organizmů pod hladinou
škodlivosti, s přednostním využitím přirozených omezujících faktorů – Utopie, realita,
nebo zbožné přání?
Biologická ochrana – snaha snížit infekční tlak nebo aktivitu původce onemocnění
„nasazením“ určitých organizmů.
Současné problémy biologické ochrany:



výzkum je dosud na začátku;
vysoké náklady;
problémy s přepravou a uskladněním.
Důvody hledání alternativ k chemické ochraně:



4.1








vznik rezistence původce onemocnění (houby);
porušování přirozeného půdního prostředí;
negativní vliv na životní prostředí.
Nepřímá opatření
Vhodné stanoviště – vyloučení méně vhodných lokalit, přizpůsobení travní směsi
daným podmínkám.
Komplex péče o půdu – extrémní modelování x rozdílné mikroklima x LDS, kvalitní
substrát pro kořenový systém, seťové lůžko, organické substance 1–3,5 %, obsah
živin ve svrchní vrstvě (cca 5 cm): 8 g N.m-1, 8 g P2O5. m-1, 12 g K2O.m-1, 2 g Mg.m-1,
pH 5,5–7,5, kondicionéry, smáčedla.
Složení travního porostu – přizpůsobit požadovaným nárokům, možnostem
ošetřování i stanovištním podmínkám.
Zásadní pěstitelská opatření – sečení, mulčování (jeho možné ochranné působení).
Minerální výživa – dostatečné zásobení základními prvky, vedlejšími (Mg, Ca, S)
příp. i stopovými (B, Cu, Fe, Mn, Zn), nedostatek – karenční choroby, náchylnost,
nadbytek N, jeho pozdní aplikace, dostatek K aj.
Zásobení vodou – přiměřenost dávky, četnost zálivky, doba zavlažování atd.
Ostatní mechanické pěstitelské zásahy – vertikutace, aerifikace, topdressing,
pískování (mohou rovněž omezit výskyt onemocnění).
Opatření biologické povahy – zejména podpora antagonistů v půdě.
128
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
4.1.1






4.1.2






4.1.3



4.1.4


Bakteriální antagonisté
Pseudomonas aureofaciens kmen TX-1, mikrobiální pesticid (Spot-less), použití
na golfových hřištích se zálivkou, omezuje výskyt Sclerotinia homeocarpa, Bipolaris
sorokiniana, Magnaporthe poae.
Pseudomonas aeruginosa – antagonismus vůči Pyricularia grisea, Sclerotinia
homeocarpa, Rhizoctonia solani, Rhizoctonia cerealis, Fusarium culmorum.
Pseudomonas fluorescens – antagonismus vůči Sclerotinia homeocarpa, Bipolaris
sorokiniana, Drechslera spp.
Enterobacter cloacae – antagonistické působení vůči Sclerotinia homeocarpa
(srovnatelné s přípravky iprodione a propiconazole), dále vůči Pythium spp.,
Magnaporthe poae.
Xanthomonas campestris – bioherbicidní účinky vůči lipnici roční.
Bacillus subtilis (kmen QST 713, přípravek Sertenade).
Houboví antagonisté
Trichoderma harzianum (komerčně využívaná formulace Bio-Trek 22G, Supresivit,
T58) – výborná účinnost vůči původcům řady houbových onemocnění.
Trichoderma hamatum – velmi dobrá účinnost vůči Pythium aphanidermatum
a Pythium ultimum.
Typhula pacorrhiza – velmi dobré působení vůči původcům sněžné šedobílé
plísňovitosti (Typhula incarnata a Typhula ishikariensis).
Pythium oligandrum, přípravek POLYVERSUM – speciální formulace pro trávníky?
Rhizoctonia solani, Gaeumannomyces graminis (avirulentní kmeny) – potlačují
virulentní kmeny svého druhu.
Clonostachys rosea – spolu s Trichoderma harzianum (Gliorex, registrace 2010)
biologický přípravek účinný proti houbám přenosným semeny (Bipolaris, Pythium,
Sclerotinia, Claviceps).
Kompost a jeho příznivé působení
Kvalita je závislá na výchozích komponentech a stupni zralosti (pozor na residua
herbicidů – fluroxypyr).
Dobrý a uleželý kompost obsahuje množství bakterií rodu Pseudomonas,
aktinomycety a další příznivě působící organizmy.
Dobrá účinnost vůči Laetisaria fuciformis, Typhula incarnata, Fusarium spp.,
Pythium spp.
Mykorrhiza a přípravky na její bázi
Endomykorrhizní houby rodu Glomus (AM arbuskulární mykorrhiza)zvětšují aktivní
povrch kořenů, posilují příjem vody, prvků, pozitivní vliv na vitalitu trav.
Opačné působení za stresových podmínek.
129
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
4.1.5
Šlechtění na rezistenci
Detekce odolných typů (odrůdy, ekotypy) a jejich využití (Poa pratensis x Poa
arachnifera).
4.1.6
Endofytní houby
Endofytní houby Neotyphodium spp. a jejich využití ve šlechtění na odolnost vůči stresu:




zvýšená odolnost vůči poškození hmyzem (např. Oscinella frit);
větší odolnost vůči abiotickému stresu (sucho);
lepší vytrvalost (Cagaš a Macháč, 2005);
u některých izolátů zaznamenáno inhibiční působení vůči některám původcům
onemocnění trav (Bipolaris sorokiniana, Colletotrichum graminicola, Limonimyces
roseipellis, Rhizoctonia cekalis, Rhizoctonia zeae, Sclerotinia homeocarpa).
Obrázek 25 Hyfa Neotyphodium spp. v listu jílku
vytrvalého (foto Cagaš)
130
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
4.2
Přímá opatření
4.2.1




Zásahy biologické povahy
Preparáty obsahující parazitické háďátko Steinernema carpocapsae proti larvám
osenice polní, osenice ypsilonové a tiplice bahenní.
Preparáty obsahující půdní bakterie Bacillus thurigiensis israelensis proti larvám
tiplice bahenní.
Preparáty
obsahující
parazitické
háďátko
Heterorhabditis
megidis
a Heterorhabditis bacteriophora proti larvám listokaza zahradního, chroustka
letního a chrousta obecného.
Preparáty obsahující houbu Beauveria brongniartii proti larvám listokaza
zahradního, chroustka letního a chrousta obecného.
4.2.2



Zásahy jiné nechemické povahy
Použití horké vody či pěny proti vytrvalým plevelům v trávníku.
Panenská seč u nově založených trávníků (eradikace jednoletých či efemerních
plevelů).
Přípravky na bázi kukuřičné mouky, resp. lepku MGM (Bio-weed a ostatní) –
brždění růstu kořenů (plevelné prosovité trávy).
4.2.3
Zásahy chemické povahy
4.2.3.1








Fungicidy
Problém indukované rezistence (hrozí i u strobilurinů).
Střídat přípravky, dát přednost vícesložkovým.
Novější fungicidy jsou šetrnější k životnímu prostředí.
Problémy spojené s registrací fungicidů v trávnících (menší zájem firem,
organizace pokusů na více místech, registrace).
V ČR není v současné době registrován žádný fungicid do trávníků (podle Seznamu
registrovaných přípravů z r. 2010 byl ještě registrován Heritage – do vyčerpání
zásob)!
Neexistence registrovaného fungicidu vede často k „experimentování“ s přípravky.
Bude nutná angažovanost sportovních svazů, greenkeeperů atd. (příklad
Skandinávie).
Od 5. 5. 2009 jsou všechny subjekty, které používají přípravky na ochranu rostlin
při podnikání povinny vést evidenci o používání přípravků (§ 49 odst. 3 zákona
č. 326/2004 Sb.) a splnit povinnost odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky
při jejich ošetřování přípravky podle § 86 odst. 1 výše uvedeného zákona.
131
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
Tabulka 18 Fungicidy registrované pro použití na golfových hřištích ve Skandinávii (Aamlid 2009, Bioforsk)
Přípravek
SF
Iprodion (Rovral,
x
Chipco)
Bitertanol (Baycor
25 WP)
Thiophanat methyl
(Topsin WG)
Prochloraz (Sportak) x
Propiconazole (Tilt)
S
N
DK
x
x
x
x
x
Tebuconazole
(Folicur)
Azoxystrobin +
propiconazole
(Amistar Duo)
Trifloxystrobin +
propiconazole
(Stratego)
x
(x)
pouze
azoxystrobin
x
x
Tabulka 19 Některé účinné látky užívané v trávníkářství a jim odpovídající fungicidní přípravky registrované
v ČR (podle Seznamu registrovaných přípravků a dalších prostředků na ochranu rostlin 2011)
Účinná látka
Fungicid
azoxystrobin
Amistar, Heritage, Ortiva, Quadris
azoxystrobin+propiconazole
Amistar Duo není!
picoxystrobin
Acanto
pyraclostrobin
Comet není!
trifloxystrobin
Zato 50 WG
triflofystrobin+propiconazole Stratego není!
bitertanol
Baycor 25 WP
iprodione
Rovral Aquaflo
prochloraz
Spartakus, Sportak HF, Mirage 45 ECNA
propiconazole
Bumper 25 EC, Tendency 25, Tilt 250 EC
tebuconazole
Lynx, Orius 25 EW, Orius 6 FS, Ornament 250 EW,
Horizon 250 EW, Staccato, Raxil 060 FS
thiophanate-methyl
Topsin M 500 SC
132
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
Tabulka 20 Účinnost vybraných látek vůči některým chorobám trávníků (zdroj Cagaš)
Onemocnění
(původce)
Některé účinné látky přípravků užívané v zahraničí
Plísňovitosti
Fusarium culmorum
Červená nitkovitost
Bronzově hnědá
ohniskovitost
Pythiová spála
Drobná kulatá ohniskovitost
benomyl, chlorothalonil, iprodione, propiconazole,
thiophanate-methyl, triadimefon, quintozene
propiconazole,triadimefon
azoxystrobin, fenarimol, myclobutanil, propiconazole
Čarodějná kruhovitost
Padlí trav
Rzivosti
Listové skvrnitosti
Atraknóza
azoxystrobin, fosetyl-Al, chloroneb, metalaxyl-M
boscalid, choroneb+thiophanate-methyl, chlorothalonil,
chlorothalonil+fenarimol, iprodione, mancozeb, maneb,
myclobutanil, PCNB, thiophanate-methyl, triadimefon,
vinclozolin
trinexapac-ethyl (Moddus)
flutolanil (Marasmius, Lepiota, Agaricus)
azoxystrobin (Lycoperdon, Agrocybe, Bovistra)
azoxystrobin, myclobutanil, propiconazole,
pyraclostrobin, triadimefon
azoxystrobin, fenarimol, chlorothalonil, mancozeb,
propiconazole, triadimefon
azoxystrobin, chlorothalonil, iprodione, mancozeb,
myclobutanil, propiconazole, PCNB, pyraclostrobin,
thiophanate-methyl, vinclozolin
azoxystrobin, chlorothalonil, propiconazole,
pyraclostrobin, thiophanate-methyl, thiophanatemethyl+mancozeb, triadimefon
133
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
4.2.3.2
Herbicidy
Přípravky účinné vůči mechům (částečně i řasám):




zelená skalice (heptahydrát síranu železnatého);
Antimech (trávníkové hnojivo) zelená skalice + síran amonný (1 : 3), 30–60 g/m2;
Finalsan (kyselina pelargonová) – starší trávníky )16,6 ml/1 j vody/m2, pozor
na vyšší koncentrace;
Mogeton 25 WP, Mogeton 4WP (quinoclamin) – 15 resp. 9 g /1 l vody/10 m2.
Tabulka 21 Přípravky účinné vůči dvouděložným a některým jednoděložným druhům v trávníku
registrované v ČR (podle Seznamu registrovaných přípravků a dalších prostředků na ochranu rostlin 2011)
Cílené druhy
Účinná látka
Přípravek
Dvouděložné
plevele
Clopyralid *
CLIOPHAR 300 SL
LONTREL 300
Dicamba
BANVEL 480 S
2,4-D + Dicamba+ MCPA+ Mecoprop-P
DICOTEX
Fluroxypyr
STARANE 250 EC
TOMIGAN 250 EC
Plevelné trávy
Clopyralid*+Fluroxypyr+MCPA
BOFIX
Clopyralid*+Fluroxypyr
TRAVIN
Fenoxaprop-P-ethyl+Mefenpyrdiethyl**
PUMA EXTRA
Quizalofop-P-ethyl ***
TARGA SUPER 5 EC
* pozor na citlivost čeledí Asteraceae, Fabaceae a Solanaceae!
** pouze v trávníku s převahou jílku vytrvalého; není přímo registrován do trávníků
*** pouze v trávníku s převahou kostřavy červené resp. kostřavy ovčí; není přímo
registrován do trávníků
4.2.3.3
Růstové regulátory
K omezení přítomnosti lipnice roční v trávnících lze využít také přípravky na bázi
trinexapac-ethylu (Moddus, Palisade, Primo MAXX) a prohexadionu-Ca (Regalis).
134
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
5
Výskyt onemocnění trávníků v průběhu roku
Tabulka 22 Výskyt některých onemocnění trávníků v průběhu roku * (zdroj Cagaš)
Onemocnění
Měsíc
Název
Původce
Hlenky
Mucilago crustacea
I
II
III IV V
*
XI XII
*
*
** ** ** *
Sněžná
Monographella nivalis
světlorůžová
plísňovitost trav
** ** ** *
Sněžná šedobílá
plísňovitost trav
Červená
nitkovitost trav
Čarodějná
kruhovitost
trávníku
Padlí trav
Typhula spp.
** ** **
Blumeria graminis
** ** ** ** ** ** ** ** **
Listové
skvrnitosti
Pyrenophora spp.,
Drechslera poae,
Cladosporium phlei
Puccinia spp.
** ** **
Rzi
Drobná
plísňovitost
trávníku
Bronzově hnědá
ohniskovitost
trávníku
Drobná kulatá
ohniskovitost
trávníku
Pythiová spála
trávníku
Hnědá
ohniskovitost
trávníku
Antraknóza
trávníku
*
VI VII VIII IX X
*
*
*
*
**
** **
Laetisaria fuciformis
** ** ** ** ** ** ** **
Marasmius oreades
** ** ** ** ** ** ** ** ** ** ** **
** ** **
** ** ** **
Fusarium culmorum,
Fusarium spp.
** ** **
Gaeumannomyces
graminis
** ** ** ** ** ** ** **
Sclerotinia
homeocarpa
** ** ** ** **
Pythium spp.
** ** ** ** *
Rhizoctonia solani,
Rhizoctonia cerealis
*
** ** ** ** *
Glomerella
graminicola,
Colletotrichum
graminicola
*
*
** ** ** *
*
** ** ** *
Suchá skvrnitost
*
*) v případě příznivých klimatických podmínek, podporujících vývoj původce, se mohou
onemocnění vyskytnout i mimo uvedený termín
135
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
6
Závěr







Ochrana trávníků je zdánlivě jednoduchou, ale ve skutečnosti velmi náročnou
záležitostí.
Nezapomínat, že i trávník je „funkcí“ stanoviště.
Citlivě vážit všechny nepřímé i přímé ochranné možnosti.
Zbytečně neexperimentovat, ale iniciativně vyzkoušet vlastní postup pro dané
stanoviště („trávník na míru“).
Sledovat „novinky“ v oboru.
Spojit síly a vytvořit podmínky pro rozšíření spektra šetrných pesticidů do trávníku.
Podpořit vznik České trávníkářské společnosti jako platformy i garanta dalších
nových informací o trávnících a jejich ochraně.
136
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
Použitá literatura
BELL, D. a SCHUSTER. Mykorrhiza-Pilze auf dem Golfplatz. Greenkeepers Journal. 2000,
č. 3, s. 8–10.
CAGAŠ, B. Prvé domácí zkušenosti s Amistarem v ochraně trávníku. In: Trávníky 2000:
ročenka českého trávníkářství. 2000, s. 24–25.
CAGAŠ, B. Rozruch kolem fialovění greenů. Green. 2010, č. 10, s. 28–29.
CAGAŠ, B. a R. MACHÁČ. Tolerance of perennial ryegrass (Lolium perenne L.) with and
without infection with Neotyphodium spp. to abiotic stress. In: International Turfgrass
Society Research Journal Vol. 10. 2005, s. 841–844.
CAGAŠ, B., M. ŠEVČÍKOVÁ a R. MACHÁČ. Field Resistance of Festuca Rubra Varieties to
Red Thread (Laetisaria Fuciformis). In: C. Huyghe (ed.), Sustainable Use of Genetic
Diversity in Forage and Turf Breeding: Chapter 40. Springer Science-Business Media B. V.,
2010, p. 289 – 293. DOI 10.1007/978-90-481-8706-5_40.
DREXLER, G. Fungizideneinsatz im Grassamenbau: Vorträge der 41. In: Ausschusses
„Gräser, Klee und Zwischenfrüchte“. Fulda, 1999, s. 69–72.
Grün-Systeme, Diagnose-und Therapiehandbuch für Rasenkrankheiten. EUROGREEN.
2002.
HOPE, F. Rasen. Stuttgart: Verlag Eugen Ulmer, 1983. ISBN 3-8001-5038-7.
JOHNSTON, W. J. Tenure and Promotion. Washington: Washington State University, 2001.
LUNG, G. Rasenkrankheiten und tierische Schädlinge. Greenkeepers Journal. 1997, č. 3,
s. 32–35.
NONN, H. Algen in Rasenflächen. Greenkeepers Journal. 1997, č. 1, s. 26–27.
PRONCZUK, M. Kompendium wiedzy o chorobach traw i ich zapobieganiu na trawnikach.
Radzikow: IHAR Radzikow, 1995.
Seznam registrovaných přípravků a dalších prostředků na ochranu rostlin 2011.
SCHÖNTHALER, K. E. Anlage, Pflege und Renovation von Golfrasen, Přednáška. In: Ústav
pícninářství, MZLU v Brně, 29. 4. 1998.
SMILEY, R. W., P. H. DERNOEDEN a B. B. CLARKE: Compendium of Turfgrass Diseases.
Minnessota: APS Press, 2005.
STRAKOVÁ M., S. KUBEŠOVÁ a B. CAGAŠ. Mechy a řasy v trávníku. Hrdějovice: Agentura
BONUS, 2002. ISBN 80-902690-7-9.
137
Modul Ochrana rostlin
Poškození trávníku a možnosti jeho ochrany (doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.)
Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny
Ing. Miroslav Ezechel
Název návrhu GP: Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.03/02.0014
138
Modul Krajinářství
Obsah
TVORBA KRAJINY................................................................................................................... 142
1
Funkce krajiny ........................................................................................................................ 142
1.1
Rozdělení funkcí ............................................................................................................ 142
1.2
Produkční funkce .......................................................................................................... 142
1.3
Protierozní funkce ......................................................................................................... 144
1.4
Mikroklimatická funkce................................................................................................. 146
1.5
Hygienická funkce ......................................................................................................... 146
1.6
Biodiverzita ................................................................................................................... 148
1.7
Ekologická stabilita........................................................................................................ 149
1.8
Rekreace........................................................................................................................ 149
1.9
Estetické působení ........................................................................................................ 150
1.10 Krajinný ráz ................................................................................................................... 152
1.11 Naučná funkce .............................................................................................................. 153
2
Legislativní ochrana životního prostředí................................................................................ 154
2.1
Obecná ochrana životního prostředí ............................................................................ 154
2.2
Ochrana půdy, lesa a vody ............................................................................................ 155
2.3
Ochrana přírody a krajiny ............................................................................................. 156
2.4
Dotační politika ............................................................................................................. 159
3
Typy krajinného plánování..................................................................................................... 161
3.1
Úmluva o krajině ........................................................................................................... 161
3.2
Úrovně plánování .......................................................................................................... 161
3.3
Územní systémy ekologické stability ............................................................................ 161
3.4
Plány péče o zvláště chráněná území ........................................................................... 162
3.5
Pozemkové úpravy ........................................................................................................ 162
3.6
Územně plánovací dokumentace.................................................................................. 162
3.7
Lesní hospodářské plány ............................................................................................... 163
3.8
Vodohospodářské plánování ........................................................................................ 163
3.9
Plány rekultivací ............................................................................................................ 163
4
Realizace krajinných úprav .................................................................................................... 165
4.1
Zakládání krajinných úprav ........................................................................................... 165
4.2
Péče o krajinné úpravy .................................................................................................. 165
5
Zeleň a voda v krajině ............................................................................................................ 166
5.1
Vodní toky a jejich doprovodná vegetace..................................................................... 166
5.2
Vodní plochy a jejich doprovodná vegetace ................................................................. 168
5.3
Tůně .............................................................................................................................. 168
5.4
Mokřady ........................................................................................................................ 169
5.5
Doprovodná vegetace komunikací ............................................................................... 170
5.6
Větrolamy...................................................................................................................... 171
5.7
Meze ............................................................................................................................. 172
5.8
Remízky a solitéry ......................................................................................................... 172
Použitá literatura ............................................................................................................................ 174
Právní předpisy a mezinárodní úmluvy .......................................................................................... 175
Internetové zdroje .......................................................................................................................... 176
140
Modul Krajinářství
141
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Tvorba krajiny
Ing. Miroslav Ezechel
1 Funkce krajiny
1.1
Rozdělení funkcí
Krajina plní různé funkce. Lidská činnost pak může jednotlivé funkce podpořit či utlumit.
Některé prvky v krajině mají jen určitou jednu funkci, některé mají funkcí více.
Na výsadbu dřevin v krajině často zbývají plochy, které nelze jinak využívat nebo jde
o plochy, které mají ochránit pole (např. větrolamy) či plní některé další speciální funkce.
Proto je nutné navrhovat plochy zeleně tak, aby měly pokud možno více funkcí,
např. biokoridor sloužící k ekologické stabilitě může být i větrolamem a současně člení
krajinu na menší plochy.
V krajině můžeme zjednodušeně vymezit tyto funkce, přičemž je lze také členit
podrobněji:



1.2
hospodářsko-technické;
ekologické;
sociální.
Produkční funkce
K produkci slouží v krajině zejména zemědělské plochy a lesní porosty. V krajině jsou
produkovány i další speciální kultury, z nichž některé zahrnují také výsadby stromů a keřů,
jako je například ovocnářství a vinařství. Výsadby produkčních stromů a keřů se tak podílí
na utváření naší krajiny. V minulosti se staly ovocné dřeviny typickým a všudypřítomným
prvkem naší krajiny a vnášely do ní charakteristickou rozdrobenost. Byly to ovocné stromy
v alejích, drobných sadech v krajině a ve venkovských zahradách. Podstatná část těchto
porostů byla zničena v průběhu kolektivizace a v současné době jsou ovocné sady velmi
intenzivní zemědělskou kulturou. Nelze ani počítat s alejemi ovocných stromů podél
komunikací, jedině u komunikací místního významu a u polních cest, ale i v těchto
případech se nebude jednat o prioritně produkční výsadby, nýbrž spíše o reminiscenci
minulosti. Pozitivním rysem současné doby je snaha o záchranu starých krajových odrůd
ovocných dřevin. Tyto staré krajové odrůdy jsou nejčastěji pěstovány jako vysokokmeny
a kromě použití v malých sadech v krajině mohou najít uplatnění i na okrajích vesnic
při tvorbě rekreační zeleně pro obyvatele vesnice, která bude stylizována do podoby
starého sadu.
142
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Produkční funkci mají také výsadby dřevin, které poskytují obživu včelám a následnou
produkci medu. Medonosné dřeviny většinou nejsou vysazovány samostatné, ale tvoří
část remízků či doprovodné vegetace vodních toků. Při úpravách krajiny se proto musí
sázet různé dřeviny, aby v krajině bylo dostatek kvetoucích rostlin v celém průběhu roku.
Ve vyspělých zemích světa projevuje nadbytek zemědělské půdy, která se proto uvolňuje
pro jiné využití, jako je například pěstování energetických plodin. Zdrojem energie se
mohou stát také rychle rostoucí druhy dřevin, např. topoly a vrby.
Obrázek 1 Typické uspořádání ovocných zahrad na okraji vesnice (foto Ezechel)
Obrázek 2 Drobné sady v krajině (foto Ezechel)
Obrázek 3 Využití nově založeného ovocného sadu
(foto Ezechel)
Obrázek 4 Sklizeň rychle rostoucích dřevin (foto
Ezechel)
143
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
1.3
Protierozní funkce
Zemědělská krajina s velkým počtem pozemků fungovala jako účinný protierozní systém.
Základní význam v ochraně půdy před vodní erozí má v současnosti protierozní
agrotechnika a účinek pěstovaných plodin. Mezi agrotechnická opatření patří
vrstevnicové obdělávání půdy, výsev do ochranné plodiny nebo do strniště. Pokud jsou
tato opatření nedostatečná, budují se záchytné a svodné příkopy, úžlabinové zatravněné
pásy, zasakovací pásy, průlehy, vodní nádrže nebo terasy proti vodní erozi.
Obrázek 5 Protierozní meze (foto Ezechel)
Obrázek 6 Průleh (foto Ezechel)
144
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Obrázek 7 Terasy (foto Ezechel)
Obrázek 8 Protierozní příkop (foto Ezechel)
Při navrhování bloku orné půdy by se měla pracovní délka projektovat ve směru vrstevnic
a měla by se stanovit přípustná šířka pozemků s ohledem na vodní či větrnou erozi
a účinnost stávajících protierozních opatření.
Mezi významná opatření patří také organizace polních cest, neboť jejich příkopy zachycují
a odvádějí vodu. Je-li cesta vedena v hlubším zářezu, je třeba podél cesty navrhnout
záchytný příkop nad svahem zářezů.
Obrázek 9 Příkop podél cesty sloužící zároveň jako protierozní příkop (foto Ezechel)
145
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
1.4
Mikroklimatická funkce
Do mikroklimatických funkcí patří:

zmírňování teplotních a vlhkostních výkyvů;

změny proudění vzduchu.
Zmírňování teplotních výkyvů spočívá v tom, že vegetace hodně záření odrazí a část
spotřebuje na fotosyntézu, zatímco technické prvky hodně záření přijímají a dlouho
ho vyzařují. Vliv na vnímání teploty má i relativní vzdušná vlhkost, vytváření stínu
či ovlivnění vzdušného proudění. Vegetace také odpařováním vody zmírňuje výkyvy
vzdušné vlhkosti.
Změny proudění vzduchu mohou nastat ovlivněním proudění podle teplotního gradientu,
snížením intenzity proudění vzduchu nebo změnou směru proudění větru.
Během dne dochází nad technickými prvky k rychlému ohřevu vzduchu, který stoupá
do vyšších poloh a na jeho místo je nasáván chladnější vzduch z porostů zeleně
či z vodních ploch. Tomuto jevu se říká horizontální proudění podle teplotního gradientu.
Podobný jev jako u horizontálního proudění nastává i ve vertikálním směru
např. pod stromem. Při proudění vzduchu dochází u překážek k nadzvednutí proudnic
vzduchu do výšky a tím se chrání přízemní prostor. Touto překážkou mohou být jak
technické prvky, tak i vegetace.
Směr větru se ovlivní umístěním šikmo a nejlépe do klínu se špicí ve směru škodlivého
větru. Při výsadbách je nutné zajistit nejen ochranu před vzdušnými proudy, ale také
zajistit provětrávání prostoru. Nevhodné je proto nějaký prostor uzavírat výsadbou
ze všech stran, neboť dochází ke stagnaci vzduchu.
Vegetace také ovlivňuje tvorbu mrazových pásů. Chladný vzduch stéká již po velmi
mírném svahu. Jsou-li výsadby situovány napříč takovýmto svahem, bude se za nimi tvořit
mrazový pás. V místech, kde toto nebezpečí hrozí, se musí provádět rozvolněné výsadby.
1.5
Hygienická funkce
Hygienické působení vegetačních prvků spočívá ve snižování prašnosti a hlučnosti. Tento
se však nesmí přeceňovat, protože důležitější je omezit přímo zdroj hluku či prachu.
Protiprašné působení zeleně je dvojího typu. Je to jednak filtrační funkce husté listové
plochy, to znamená přímé zachytáváním prachových částic na listech, a jednak
vypadáváním prachu při zpomalení rychlosti větru při průchodu vegetací.
Vegetace by měla mít co největší povrch listové plochy. Z toho důvodu mají být
protiprašné výsadby maximálně husté. Hustotu ochranných vegetačních pásů lze ovlivnit
stříháním, výběrem vhodného taxonu anebo patrovitostí porostu.
Rozmístění protiprašných výsadeb by mělo být co nejblíže ke zdroji, aby došlo k zachycení
prachových částic dříve, než nastane jejich rozptyl. Nestačí však jen prachové částečky
146
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
nechat vypadat na zem, neboť se mohou při zvýšení rychlosti větru opět zvednout. Je
potřeba, aby se částečky prachu ovlhčily a zapadly do travnaté plochy
Proti hluku se většinou používají technické zábrany jako například stěny, valy anebo se
zapouští komunikace do terénních zářezů. Tyto zábrany mají jednou velkou výhodu,
působí na rozdíl od vegetačních zábran okamžitě po dokončení. Většinou také jsou
technické zábrany méně náročné na prostor, ale zase jsou velmi drahé a navíc technické
zábrany nám hluk nelikvidují. Je to dáno tím, že hluk se šíří v kulovitých vlnách. Narazí-li
zvuková vlna na homogenní překážku, a to je právě případ technických zábran, odrazí se
a zvýší se hlučnost před překážkou. Takže zatímco v místě za zábranou je hluk snížen, před
zábranou je naopak hluk ještě větší.
Při snižování hlučnosti nejde jen o ochranu ale i o likvidaci hluku. Princip likvidace hluku
spočívá v nárazech na listovou plochu, neboť každý náraz snižuje intenzitu. Vegetační
zábrany zvuk pohlcují, rozptýlí a odrazí, zatímco technické zábrany zvuk jen odráží.
Z hlediska boje proti hluku jsou nejvhodnější výsadby umístěné co nejblíže k hlukovým
zdrojům nebo co nejblíže k chráněným objektům. Účinnost se ještě zvýší použitím
několika hlukových pásů. Největší účinnost má kombinace technických a vegetačních
zábran.
Obrázek 10 Osázený protihlukový val (foto
Ezechel)
Obrázek 11 Protihluková zeď a za ní výsadba stromů (foto Ezechel)
147
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
1.6
Biodiverzita
Biodiverzitou se rozumí různorodost druhů a společenstev. Některá společenstva v naší
přírodě vznikla postupným vývojem samovolně, většinu území však již člověk změnil.
V některých případech vznikla cenná území přispěním člověka, neboť se jeho činností
na takové lokalitě vytvořily odlišné podmínky, které umožnily přežití druhům, jež by jinak
zahynuly.
Nejcennější části přírody jsou vyhlášeny jako zvláště chráněná území. O tato území je
nutné se starat a udržovat je ve stavu, který vyhovuje potřebám jednotlivých druhů.
Mezi nejčastější činnosti ve zvláště chráněných územích patří odstraňování nepůvodních
dřevin a jejich nahrazování původními, odstraňování náletových rostlin z ploch, kde jsou
cenná bylinná společenstva, a kosení nebo vypásání travnatých porostů, aby nezarůstaly
náletovými rostlinami. Ke kosení se často přistupuje až po odkvětu a opadu semen
vybraných druhů rostlin.
Obrázek 12 Hotel pro hmyz (foto Ezechel)
Obrázek 13 Nadchod přes dálnici pro zvěř (foto
Ezechel)
Obrázek 14 Obtokový rybochod (foto Ezechel)
148
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
1.7
Ekologická stabilita
Jedním z nejdůležitějších úkolů v krajině je udržení její ekologické stability. Ekologicky
nejstabilnější jsou společenstva blízká přirozeným společenstvům. Ta jsou však z hlediska
možného využití člověkem málo výnosná. Vyvstává tak otázka, jak udržet ekologickou
rovnováhu krajiny a zároveň produkovat potraviny a jiné suroviny. Toho je možné
dosáhnout propojováním stabilních části krajiny a tuto základní kostru dále rozšířit, aby
byla zachována trvalá existence druhů a možnost jejich migrace. Tak se vytváří územní
systémy ekologické stability.
Pří vytváření územního systému ekologické stability krajiny je zapotřebí, aby mezi sebou
spolupracovaly sousední obce a regiony a jednotlivé prvky vzájemně propojily i na místní
úrovni. Výsadby budou funkční až po desítkách let a případnou dodatečnou změnou by se
tento čas dále prodlužoval.
Při výsadbách biokoridorů a biocenter by se měly používat původní druhy rostlin
odpovídajících danému stanovišti. Výsadby by se však neměly provádět šablonovitě, ale
s přihlédnutím k okolní krajině. Biocentra a biokoridory jsou místa, do kterých se stahují
zvířata, takže je vhodné vytvořit podmínky pro jejich různé druhy. Proto je možné
ponechat také zatravněné plochy v místech, kde by přirozená vegetace měla charakter
lesa. V okrajích by měly být zastoupeny keře vytvářející přirozený přechod z okolní krajiny.
Při výsadbách biocenter a biokoridorů se nesmí zapomínat ani na výsadby v okolní krajině,
které je nutné doplnit či propojit s již existujícími prvky rozptýlené zeleně.
1.8
Rekreace
S pojmem rekreace souvisí pojmy obyvatelnost a obytnost krajiny. Obyvatelností krajiny
se označuje vhodnost krajiny ke stálému lidskému pobytu, práci a osídlení. Obyvatelnost
značí také vhodnost krajiny k lidskému pobytu v přírodě. Obyvatelnost tedy vzniká
bez záměrného přičinění člověka. Naproti tomu obytnost je výsledkem vědomé, ochranné
nebo tvořivé lidské péče. Obytná krajina je chápána jako přírodní prostor přímo úmyslně
určený anebo utvořený k přírodnímu obývání.
Rekreace se dělí podle délky trvání na polodenní, víkendovou, prázdninovou. Podle místa
se rozděluje na rekreaci v místě bydliště a mimo bydliště. Poslední členění je na aktivní
a pasivní.
Aktivní rekreace je chápána ve smyslu aktivního pohybu člověka a patří sem sportovní
činnost, turistika nebo zahrádkaření. Naproti tomu pasivní rekreace je typická svým
klidem. Nejvhodnější pro ni jsou místa s intimitou a soukromím.
U krátkodobé rekreace souvisí její řešení s plánováním běžné krajiny. Naproti tomu
dlouhodobá rekreace se většinou odehrává ve vybraných oblastech. Předpoklady
pro rozvíjení krátkodobé rekreace jsou ve stavu přírodních podmínek, atraktivnosti
a zájmové přitažlivosti a hospodářskými podmínkami.
149
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Způsob hospodářského využití krajiny může ovlivnit rekreaci jak negativně, oblasti
s intenzivním zemědělstvím, těžbou, znečištěným prostředím, okolí nádrží na pitnou
vodu, ale i pozitivně např. vinařské oblasti.
Nejdůležitějším rekreačním způsobem využívání zemědělské krajiny by mělo být budování
procházkových tras spojující vybraná místa v logický a dojmově ucelený systém. Tyto
procházkové okruhy mají mít určitý cíl a mají dojmově gradovat. Vhodné je budovat trasy
okružní.
Obrázek 15 Vyhlídkové místo v krajině (foto Ezechel)
1.9
Estetické působení
Krajina působí jinak než zahrady a parky, větší význam zde hraje terén a stavby. Dojem
z krajiny je podmíněn také způsobem hospodaření. Základními prvky terénu jsou dány
a patří sem zejména kopce, údolí a roviny.
Kopce přirozeně přitahují pozornost, protože vše, co stojí na kopci, je zdůrazněno. Kopec
je přirozeným cílovým místem a rozhledem z kopce může dojmově gradovat cesta
krajinou. Z kopce je vhodné otevřít výhledy na zajímavá místa v krajině.
Obrázek 16 Působnost kopce v krajině (foto Ezechel)
150
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Údolí jsou přirozeně spojena s vodními toky a vegetací, které většina lidí podvědomě
vnímá jako příjemné. Vzhled údolí se při procházení mění a vytváří dynamickou
kompozici. Údolí může být zakryto pohledům z okolí, čímž vytváří přirozená místa
s intimitou, vhodná k pasivní rekreaci. Trasa vodního toku je přirozenou linií v krajině,
kterou lze ještě zvýraznit doplněním o vegetaci.
Obrázek 17 Působnost údolí (foto Ezechel)
Roviny propojují jednotlivé prvky kopců a údolí. Rozlehlé roviny ale působí jednotvárně.
Takovouto rovinu lze rozčlenit výsadbou dřevin.
Výsadbou dřevin se mohou vytvořit také iluze terénu. Skupina dřevin, která má
na okrajích keře a směrem do středu zvyšující se stromy, vytváří iluze kopce. Výsadba
na terénní terase u vodního toku opticky údolí prohloubí.
Díla vytvořená člověkem jsou ve volné krajině vidět z mnohem větší vzdálenosti a navíc
přirozeně přitahují pozornost. Zajímavá díla se zdůrazní pomocí obecných sadovnických
a krajinářských zásad. Nevzhledné stavby je nutno nějakým způsobem zakrýt nebo
alespoň opticky zmenšit jejich měřítko. Potlačí se bezprostřední výsadbou kolem těchto
staveb. Osázet souvislé plochy kolem těchto staveb však není vždy možné. Potom se
vysadí alespoň jednotlivé stromy, které při pohledu opticky zmenší souvislou plochu
stavby a tím změní její měřítko. Dřeviny se využijí při zakrytí terénních náspů a zářezů.
Musí se vysazovat nepravidelně, aby nebyla zvýrazněna linie zářezu nebo náspu.
Z hospodářských činností ovlivňuje nejvíce vzhled krajiny zemědělství. Zemědělství působí
trojím způsobem, a to kvalitou práce, jednotlivými plodinami a uspořádáním polí. Stejně
jako u ostatních činností působí pořádek v zemědělské výrobě dojmem uspořádanosti
a naopak zaplevelené nebo mezernaté porosty budou působit dojmem zanedbanosti.
Působnost plodin se v průběhu roku mění a je vhodné, aby nepřevažovalo období, kdy je
většina polí bez vegetace. Tomu lze zabránit pěstováním zeleného hnojení či meziplodin,
což má i příznivý hospodářský dopad.
151
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Zemědělské plodiny působí v krajině různým způsobem. Ozimy vytváří nejprve v krajině
řádkováním rastr, aby posléze vytvořily dojem obrovských trávníků. Esteticky působí také
barevná změna do zlatožluté před sklizní. Obdobně působí i jařiny, ale v kratším intervalu.
Působnost okopanin a kukuřice se projeví až po sklizni obilnin, kdy svou zelenou barvou
vytváří kontrast s převažujícími zoranými plochami. Olejniny a technické plodiny esteticky
působí svými květy a vzhledem odlišným od převažujících obilnin. Podobně se projevují
také jeteloviny. Jejich největším kladem je však celoroční působnost. Speciální kultury,
jako jsou vinice, chmelnice či sady působí také technickými prvky vedení či oplocení.
Na vzhled krajiny působí také velikost honů. Jsou-li velké, tak krajina působí jednotvárně.
Proto je dobré v krajině zachovat vhodné měřítko. Toho lze dosáhnout také použitím
dřevin, které opticky rozčlení velké plochy.
1.10 Krajinný ráz
Krajinný ráz je pojem, který se často používá a každý ho může vnímat trochu jinak, vždy
však jako něco, co je typické pro určitou krajinu. Velmi často se ale krajina hodnotí spíše
podvědomě, na základě pocitů. Aby hodnocení nebylo jen subjektivní, je zapotřebí si
uvědomit, co je pro jakou část krajiny typické, jak se krajina vyvíjela a co se děje v krajině
v současnosti.
Krajinný ráz je definován v § 12 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
pozdějších předpisů. Krajinný ráz je „zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika
určitého místa či oblasti“.
Krajinný ráz je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu, a proto
zásahy do krajinného rázu (např. umisťování a povolování staveb) mohou být prováděny
pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území,
kulturních dominant krajiny a také s ohledem na měřítko a vztahy v krajině.
K činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu
ochrany přírody. K ochraně krajinného rázu lze zřídit obecně závazným právním
předpisem přírodní park.
Z uvedené definice vyplývá, že je krajinný ráz daný přírodními podmínkami, historickým
vývojem krajiny a jejími kulturními hodnotami.
152
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
1.11 Naučná funkce
Naučnou funkcí se rozumí výchova k estetice, kultuře a ochraně přírody. Tuto funkci mají
například arboreta, sbírkové zahrady, parky, naučné stezky, částečně i vlastní turistické
cesty.
Naučné stezky chápeme jako turistické trasy, v rámci kterých jsou některé významné
objekty a jevy popsány na jednotlivých zastávkách. Zastávky by měly obsahovat údaje
o geologických, půdních a klimatických poměrech, geomorfologických jevech,
hydrografických prvcích, rostlinách a živočiších. Dále by zde měl být popsán vztah
hospodářských kultur ke krajině, historický vývoj krajiny, význačné historické stavby
či umělecké výtvory. Na naučné stezce je vhodné upozornit i na negativní jevy v krajině
a na možnosti nápravy. Úvodní panel by měl obsahovat základní údaje o stezce, její
obtížnosti a přístupnosti.
Obrázek 18 Naučná stezka se
zpřístupněním informací mobilním
telefonem (foto Ezechel)
Obrázek 19 Informační panel obsahující mnoho textu (foto
Ezechel)
153
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
2
Legislativní ochrana životního prostředí
2.1
Obecná ochrana životního prostředí
Základní právním předpisem, který zmiňuje životní prostředí je Ústava České republiky,
zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zde je v Preambuli zmíněno odhodlání společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní
a kulturní, hmotné a duchovní bohatství. Další ustanovení je v článku 7, ve kterém je
uvedeno, že stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
V oblasti životního prostředí jsou základní práva každého občana zakotvena Listině
základních práv a svobod, a to:



Každý má právo na příznivé životní prostředí.
Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí
a přírodních zdrojů.
Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí,
přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru
stanovenou zákonem.
Tyto základní principy jsou rozvedeny dále v zákoně 17/1992 Sb., o životním prostředí,
který definuje základní pojmy a principy v oblasti životního prostředí, které běžně
používají další oborové právní předpisy v oblasti životního prostředí, ale již je nedefinují.
Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně
člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší,
voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.
Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími
činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce.
Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím
generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom
nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.
Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo
biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou
podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí.
Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou
lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy.
Dalším důležitým právním předpisem je zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace
o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví povinnosti úřadů
informovat o stavu životního prostředí.
154
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Právní předpis, který řeší, do jaké míry určité vlivy mohou narušit životní prostředí a jak se
tyto koncepce či záměry projednávají, je zákon 100/2001 Sb., o posuzování vlivů
na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů.
K tomuto zákonu jsou dvě přílohy s kategoriemi záměrů, které podléhají posuzování podle
tohoto zákona. V kategorii II, což jsou záměry vyžadující zjišťovací řízení, jsou i sportovní
areály na ploše nad 1 ha, golfová hřiště, motokrosové, cyklokrosové a cyklotrialové areály
mimo území chráněná podle zvláštních právních předpisů.
2.2
Ochrana půdy, lesa a vody
Ochrana půdy je řešena v zákoně č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního
fondu. Zákon pojímá zemědělský půdní fond šířeji, než by se dalo očekávat. Zemědělský
půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice,
vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny a půda, která byla a má být nadále
zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Ale do zemědělského
půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská
půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby. Tímto se rozumí polní cesty, pozemky se
zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy,
hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi,
apod.
Lesy jsou řešeny zákonem 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů
(lesní zákon). Účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči
o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního
prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření
v něm.
Je nutné si ale uvědomit, že zákon neřeší jen les, ale tzv. pozemky určené k plnění funkcí
lesa, což jsou pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny
za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m,
a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny. Jsou to dále také zpevněné
lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné
vegetace (s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací), lesní pastviny
a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem
souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství. U těchto pozemků může orgán státní správy
lesů nařídit označení jejich příslušnosti k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa.
Voda včetně vodních ekosystémů je chráněna zákonem 254/2001 Sb. o vodách a o změně
některých zákonů (vodní zákon). Účelem vodního zákona je chránit povrchové a podzemní
vody. Dále je to stanovení podmínek pro hospodárné využívání vodních zdrojů
a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvoření podmínek
pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl.
Vodní zákon má také přispívat k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících
suchozemských ekosystémů.
155
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
2.3
Ochrana přírody a krajiny
V oblasti ochrany přírody a krajiny je nejdůležitějším právním předpisem zákon
114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon má
velké množství prováděcích předpisů, z nichž je nejdůležitější vyhláška č. 395/1992 Sb.,
vyhláška, ministerstva životního prostředí České republiky, kterou se provádějí některá
ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Zákon rozlišuje několik úrovní ochrany přírody a krajiny. Zahrnuje jak ochranu území, tak
ochranu jednotlivých druhů rostlin a živočichů. Podle rozsahu a významu ochrany
vykonávají státní správu v oblasti ochrany přírody a krajiny různé úřady. Jsou to:








obecní úřady;
pověřené obecní úřady;
obecní úřady obcí s rozšířenou působností;
krajské úřady;
správy národních parků a chráněných krajinných oblastí;
Česká inspekce životního prostředí;
Ministerstvo životního prostředí ČR;
újezdní úřady, Ministerstvo obrany ČR.
Pro ochranu území se používá několik způsobů ochrany, z nichž každý se používá
v určitých případech a má různě velký rozsah omezení pro území, na kterém se nachází.
Jde o tyto způsoby ochrany:







významné krajinné prvky;
územní systém ekologické stability;
přírodní parky;
Natura 2000;
přechodně chráněné plochy;
zvláště chráněná území;
smluvní ochrana.
Významným krajinným prvkem se rozumí ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky
hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.
Významnými krajinnými prvky jsou ze zákona lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera
a údolní nivy. Dále se mohou jimi stát i jiné části krajiny, které zaregistruje orgán ochrany
přírody jako významný krajinný prvek.
Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která
umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu
rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav
obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky
významnými lokalitami, které jsou chráněny jako zvláště chráněné území nebo požívají
smluvní ochranu.
156
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Evropsky významné lokality jsou zařazeny do národního seznamu. Jde o ty lokality, které
v biogeografické oblasti nebo oblastech, k nimž náleží, významně přispívají k udržení nebo
obnově příznivého stavu alespoň jednoho typu evropských stanovišť nebo alespoň
jednoho evropsky významného druhu z hlediska jejich ochrany, nebo k udržení biologické
rozmanitosti biogeografické oblasti.
Jako ptačí oblasti se vymezuje území nejvhodnější pro ochranu z hlediska výskytu, stavu
a početnosti populací těch druhů ptáků vyskytujících se na území České republiky
a stanovených právními předpisy Evropských společenství. Toto území stanoví vláda
nařízením.
Za přechodně chráněnou plochu může orgán ochrany přírody svým rozhodnutím vyhlásit
území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných rostlinných nebo
živočišných druhů, nerostů nebo paleontologických nálezů. Přechodně chráněnou plochu
lze vyhlásit též z jiných vážných důvodů, zejména vědeckých, studijních či informačních.
Území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná lze vyhlásit za zvláště
chráněná. Zde je nutné si uvědomit, že zvláště chráněná území mají vyšší stupeň ochrany
než výše jmenované způsoby územní ochrany a omezení činnosti v těchto územích je
mnohem větší.
Kategorie zvláště chráněných území jsou:






národní parky;
chráněné krajinné oblasti;
národní přírodní rezervace;
přírodní rezervace;
národní přírodní památky;
přírodní památky.
Je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná území před rušivými vlivy z okolí, může být pro ně
vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány
na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody.
Pro ochranu druhů existuje kromě obecné ochrany:



ochrana ptáků;
ochrana dřevin;
ochrana památných stromů.
Za zvláště chráněné druhy lze vyhlásit druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo
vzácné, vědecky či kulturně velmi významné.
Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se dle jejich ohrožení člení na stupně:



kriticky ohrožené;
silně ohrožené;
ohrožené.
157
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Důležité je ještě v zákoně o ochraně přírody a krajiny ustanovení o přístupu do krajiny.
Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území není
dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu pověřeného obecního úřadu. Obce by měly
vést přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách.
Přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby má každý
právo na volný průchod, ale nesmí tím způsobit škodu na majetku či zdraví jiné osoby
a nesmí zasahovat do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen
respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní
předpisy. Toto se nevztahuje na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady,
vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Další omezení je u orné
půdy, luk a pastvin, které jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození
porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Dojde-li k oplocování či ohrazování pozemků,
které nejsou vyloučeny z práva volného průchodu, musí vlastník či nájemce zajistit
technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě
pozemku.
158
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
2.4
Dotační politika
Zdroje dotací pro výsadby v krajině či o péči o přírodu jsou různé, nicméně nejvýznamnější
jsou zdroje národní a evropské. Spíše výjimečně lze získat i dotace ze zdrojů obcí či krajů.
Národními zdroji jsou myšleny zdroje ze státního rozpočtu anebo z rozpočtů státních
fondů.
Ze státního rozpočtu je financován například Program péče o krajinu nebo Podpora
obnovy přirozených funkcí krajiny.
Program péče o krajinu je určen na dotace v několika hlavních oblastech opatření
ve zvláště chráněných územích, evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech,
nebo na opatření pro zlepšování dochovaného kulturního a krajinného prostředí ve volné
krajině mimo zvláště chráněná území anebo také na zabezpečení péče o ohrožené
a handicapované živočichy.
Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny se dělí na několik podprogramů. Část je určena
jen pro Agenturu ochrany přírody a krajiny. Ostatní žadatelé mohou využít tři
podprogramy:
 Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy.
 Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na nelesní ekosystémy.
 Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na lesní ekosystémy.
Mimo státní rozpočet stojí zdroje Státního fondu životního prostředí. Státní fond životního
prostředí financuje ze svých zdrojů následující programy:

Program na podporu druhové diverzity neprodukčních rostlin a zachování jejich
genových zdrojů. Program vede k posílení diverzity sídelní i krajinné zeleně
s důrazem na uchování jedinečného genetického materiálu domácích ohrožených
a kulturně významných neprodukčních rostlin a zvýšení povědomí veřejnosti
o důležitosti této problematiky.
 Program na podporu výkupu pozemků ve zvláště chráněných územích, jejich
ochranných pásmech a významných krajinných prvcích. Jeho cílem je zajistit
účinnou ochranu přírody v nejvzácnějších oblastech České republiky
prostřednictvím vlastnických práv odborných institucí.
 Program pro vítěze ocenění Zelená stuha a Zelená stuha ČR - péče o zeleň a životní
prostředí. V tomto programu je poskytováno finančního ocenění vítězům krajských
kol soutěže Vesnice roku a vítězi celostátního kola soutěže Zelená stuha ČR.
Program vznikl na základě dohody se Spolkem pro obnovu venkova České
republiky a Memorandem o spolupráci mezi Ministerstvem životního prostředí ČR
a Ministerstvem pro místní rozvoj ČR.
Z programů, které jsou spolufinancovány z evropských zdrojů, patří mezi nejvýznamnější
Operační program životního prostředí a Program rozvoje venkova.
159
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
V Operačním programu životního prostředí je na přírodu a krajinu zaměřena prioritní osa
6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny. V této ose jsou podporovány oblasti:






implementace a péče o území soustavy Natura 2000;
podpora biodiverzity;
obnova krajinných struktur;
optimalizace vodního režimu krajiny;
podpora regenerace urbanizované krajiny;
prevence sesuvů a skalních řícení, monitorování geofaktorů a následků hornické
činnosti a hodnocení neobnovitelných přírodních zdrojů včetně zdrojů podzemních
vod.
Z nejvýznamnějších podporovaných oblastí to je v rámci podpory biodiverzity opatření
k ochraně ohrožených druhů rostlin a živočichů, zajišťování péče o chráněná území,
opatření k překonávání migračních bariér - rybí přechody, regulace a likvidace populací
invazních druhů rostlin a živočichů.
Při obnově krajinných struktur se uplatňují například opatření - realizace vegetačních
opatření v krajině, jako je výsadba a obnova remízů, alejí, solitérních stromů, větrolamů,
územní systém ekologické stability nebo na opatření k zachování a celkovému zlepšení
přírodních poměrů v lesích ve zvláště chráněných územích, územích soustavy
Natura 2000, vymezených regionálních a nadregionálních biocentrech územních systémů
ekologické stability a v prioritních oblastech pásem ohrožení emisemi.
V rámci optimalizace vodního režimu krajiny lze získat podporu na podporu přirozených
rozlivů v nivních plochách, budování a obnova retenčních prostor, revitalizace vodních
toků a mokřadů, výstavba poldrů nebo na opatření k ochraně proti vodní a větrné erozi
apod.
V sídlech je významná podpora regenerace urbanizované krajiny na zakládání a revitalizaci
významné sídelní zeleně, individuální zakládání a obnovu parků, stromořadí, hřbitovů,
městských a obecních lesoparků atd.
Program rozvoje venkova má ke krajině zaměřenou osu II. Zlepšování životního prostředí
a krajiny.
Tato osa má dvě skupiny opatření – skupina II.1 zaměřená na udržitelné využívání
zemědělské půdy a skupina II.2 zaměřená na udržitelné využívání lesní půdy.
V rámci skupiny opatření zaměřená na udržitelné využívání zemědělské půdy je
nejvýznamnější podprogram II.1.3 Agroenvironmentální opatření, podopatření C – Péče
o krajinu. V tomto podopatření jsou podporovány tituly:



Titul C1: Zatravňování orné půdy
Titul C2: Pěstování meziplodin
Titul C3: Biopásy
160
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
3
Typy krajinného plánování
3.1
Úmluva o krajině
Pro tvorbu krajiny je významná z mezinárodního hlediska Evropská úmluva o krajině
(Florencie, 20. 10. 2000), která se mimo jiné definuje pojmy.
Krajina znamená část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je
výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů.
Cílová charakteristika krajiny vyjadřuje přání a požadavky obyvatel týkající se
charakteristických rysů krajiny, v níž žijí, formulované pro danou krajinu kompetentními
veřejnými orgány.
Ochrana krajiny je chápána jako činnosti směřující k zachování a udržení význačných nebo
charakteristických rysů krajiny, odůvodněné její dědičnou hodnotou, vyplývající z její
přírodní konfigurace a/nebo z lidské činnosti.
3.2
Úrovně plánování
K řešení krajiny slouží tzv. krajinné plánování, které může mít různé formy, z nichž
nejčastější jsou:







3.3
územní plánování;
pozemkové úpravy;
územní systém ekologické stability krajiny;
hospodářské úpravy lesů;
plány péče o zvláště chráněná území;
vodohospodářské plánování;
plány rekultivací.
Územní systémy ekologické stability
Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je řešen zákonem 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou 395/1992 Sb.,
kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
ve znění pozdějších předpisů.
ÚSES je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých
ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišují se tři úrovně ÚSES - místní,
regionální a nadregionální. Územní systém se skládá z biocenter, biokoridorů,
interakčních prvků a případně ochranných zón. Z hlediska plánování jsou závazná
biocentra a biokoridory.
Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině. Biocentrum svým stavem a velikostí
umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého
ekosystému.
161
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Biokoridor neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak
umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.
Obrázek 20 Schéma složeného biokoridoru (zdroj Ezechel)
3.4
Plány péče o zvláště chráněná území
Plány péče o zvláště chráněná území vyplývají ze zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky 395/1992 Sb., kterou se provádějí
některá ustanovení zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
předpisů.
Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo je odborný a koncepční
dokument ochrany přírody. Plán péče na základě údajů o dosavadním vývoji a současném
stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu
předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného
území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu.
3.5
Pozemkové úpravy
Pozemkové úpravy jsou řešeny zákonem 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách
a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Pozemkovými
úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se
nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic
tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. Současně se
jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního
fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny.
3.6
Územně plánovací dokumentace
Územní plánování je upraveno zákonem 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a mimo jiné řeší i uspořádání krajiny.
162
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
3.7
Lesní hospodářské plány
Plánování v lesích je upraveno zákonem 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění
některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. V lesnickém plánování
existují oblastní plány rozvoje lesů, lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy.
3.8
Vodohospodářské plánování
Vodohospodářské plánování je upraveno zákonem číslo 254/2001 Sb., o vodách
a o změně některých zákonů (vodní zákon). Plánování v oblasti vod je tvořeno Plánem
hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí, včetně programů opatření.
Účelem plánování je ochrana vod jako složky životního prostředí, ochrana před
povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod a trvale udržitelné užívání vodních zdrojů
a hospodaření s vodami pro zajištění požadavků na vodohospodářské služby, zejména
pro účely zásobování pitnou vodou. Tyto plány jsou podkladem pro výkon veřejné správy,
zejména pro územní plánování, územní rozhodování, vodoprávní rozhodování
a povolování staveb.
3.9
Plány rekultivací
Problematika rekultivací je upravena několika právními předpisy, z nichž je
nejvýznamnější zákon 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní
zákon) ve znění pozdějších předpisů. U pozemků dotčených těžbou je organizace povinna
zajistit sanaci, za níž se považuje odstranění škod na krajině komplexní úpravou území
a územních struktur.
Obrázek 21 Rekultivace ke sportovním účelům
(foto Ezechel)
Obrázek 22 Vymodelování výsledného povrchu již při navážení skládky
(foto Ezechel)
163
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Obrázek 23 Odvodňovací příkopy na tělese výsypky
(foto Ezechel)
Obrázek 24 Vodní rekultivace (foto Ezechel)
Obrázek 25 Lesnická rekultivace (foto Ezechel)
Obrázek 26 Zemědělská rekultivace (foto Ezechel)
Obrázek 27 Starý lom postupně zarůstající nálety
(foto Ezechel)
164
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
4
4.1
Realizace krajinných úprav
Zakládání krajinných úprav
V krajině se vysazují přednostně dřeviny, které by zde rostly přirozeně. Nejvhodnější je
použít ty druhy, které byly vypěstovány z místních zdrojů. Při použití nepůvodních dřevin
je nutné pečlivě zvážit, zda by stejné funkce nesplnila nějaká dřevina původní. Nepůvodní
dřeviny se uplatní tehdy, vysazují-li se ovocné dřeviny v krajině, nebo při výsadbě rychle
rostoucích dřevin, které se použijí jako dřeviny výplňové. Další možností je výsadba
na extrémních stanovištích, která jsou tak změněna, že nelze úspěšně použít původní
domácí druhy. Použití nepůvodních dřevin v krajině je nutné projednat s příslušným
orgánem ochrany přírody a krajiny a tento orgán musí tuto výsadbu odsouhlasit.
4.2
Péče o krajinné úpravy
Při výsadbách v krajině vyvstává do popředí také problém s péčí o tyto výsadby.
V některých případech jde o špatně přístupná místa, což ztěžuje případné použití
mechanizace. Naopak v rozsáhlých úpravách je možné využít i některé zemědělské stroje,
musí se s tím však počítat již při zpracování projektu. Pak se rozteče řad přizpůsobují
kultivačnímu nářadí. Ve volné krajině může být také problémem závlaha vysazených
dřevin.
V krajině žije množství zvěře, a proto se musí výsadby chránit před okusem. Často se
vysazují menší sazenice, kterých vysadí větší množství pro případ, že by část dřevin
odumřela nebo byla poškozena. Tyto výsadby se však nesmí zapomenout prořeďovat.
165
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
5
5.1
Zeleň a voda v krajině
Vodní toky a jejich doprovodná vegetace
Pobřežní vegetace má mnoho funkcí, zejména ochranu břehů před škodlivým působením
proudící vody, vlnobitím, chodem ledu a splavením. Kořeny chrání břeh před odnosem
zeminy. Porosty keřových vrb tlumí nápory vody. Vegetace také zmírňuje vlny způsobené
vodní dopravou. Břehové porosty působí jako větrolamy, které chrání okolní zemědělské
pozemky a plavební dráhu. Břehové porosty vytváří biotop pro živočichy, mají transpirační
význam a mohou sloužit i k produkci dřeva.
Prioritní funkcí je ale ochrana břehu. Ta předurčuje možnosti využití dřevin. Ochranu
břehů lze rozlišit na technickou, biotechnickou anebo vegetační. Přednost by měla
dostávat ochrana pomocí vegetace. U toků s vyrovnanými a nízkými průtoky postačí
k ochraně břehů travnaté porosty. Nebo lze využít mokřadních rostlin, např. rákosin.
K ochraně břehů se vyžívá také pružných vrbových větví. To vyžaduje udržovat keřovité
pásmo vrb v optimální hustotě a seřezávat vzrůstné vrby po 2–3 letech a nízce rostoucí
vrby po 6–7 letech. Pro uplatnění stromů k ochraně břehu se hodí nejlépe dřeviny 1,1 m
nad hladinu, protože pak je účinnost kořenů při ochraně břehu maximální. Stromy působí
nejlépe při sklonu 1 : 1 – 1 : 1,5. Na pozvolnějších svazích již rostou stromy daleko
od břehu a neposkytují mu dostatečnou ochranu.
Z technických opatření je to zához kamenem, kamenná rovnanina, dlažby, drátěné
konstrukce s vyskládanými kameny a případně zdi. Technická opatření by se měla
používat jen v případech, kdy je skutečně nutné zpevnit břeh a nelze použít jiné možnosti
ochrany a nemělo by se ho používat podél celého toku, ale jen v místech, kde je břeh více
namáhán nebo kde by mohla voda poškodit stavby.
Technická a vegetační opatření je možné kombinovat a vytvářet zápletové plůtky, doplnit
plůtky z prken vrbovými řízky, oživit kamenný zához vrbovou podložkou umístěnou
pod kameny nebo zapíchat vrbové řízky mezi kameny.
Obrázek 28 Vznik nádrže na jednom břehu a zanášení
na druhém břehu (foto Ezechel)
166
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
U splavných toků řek se vlivem vodní dopravy tvoří ve zvýšené míře vlny, proto je
zapotřebí chránit před nimi břehy. Nejčastěji se používá zához, ale při dostatečné šířce
toku by bylo možné použít rákos a další bažinné rostliny anebo se používají biotechnické
konstrukce. Kolem splavných vodních toků se k ochraně plavební dráhy vysazují
větrolamy.
Má-li tok ochranné hráze, musí se v pásmu mezi břehem a ochrannou hrází udržovat jen
travní porost a nesází se zde keře, případně lze použít kmenné tvary stromů, ale
ve větších rozestupech.
Obrázek 29 Vodní tok s ochrannou hrází (foto
Ezechel)
Břeh nížinného toku se v místech stálé hladiny zpevní a dále od toku by měl být pás
trávníků a zhruba v místech maximálních ročních hladin se vysazují stromy a keře.
Toky horských a podhorských oblastí mají v průběhu roku nevyrovnané průtoky, a proto
je důležité zpevnit břehy a zpomalit rychlost toku, čehož se docílí přehrážkami.
Obrázek 30 Vymletá strž rozvodněným tokem
(foto Ezechel)
Obrázek 31 Přehrádky na vodním toku (foto
Ezechel)
Zemědělsky významné toky k odvodnění a závlahám mají malé průtoky, a tak k ochraně
jejich břehů postačí travní porosty.
167
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
5.2
Vodní plochy a jejich doprovodná vegetace
Pro doprovodnou vegetaci u vodních ploch platí v principu stejné zásady jako
u doprovodné vegetace vodních toků. Na vodní nádrže s břehovým porostem má
navazovat luční pásmo nebo ochranný lesní pás, které mají protierozní funkci. Výsadba
dřevin na hráze je možná tehdy, jen když nenarušuje stabilitu hráze. Na vzdušné straně
hráze mohou panovat extrémní podmínky, jako je sucho či přehřívání.
Obrázek 32 Hráz suchého poldru (foto Ezechel)
5.3
Tůně
Tůněmi se rozumí terénní prohlubně zaplněné vodou. Liší se od malých vodních nádrží
tím, že je nelze vypustit a že nevznikají vzdutím vody za hrází.
Korytné tůně vznikají přirozeně v korytech toků prohloubením koryta. Brzy se zanášejí, ale
přitom se vytvářejí nové. Postranní tůně spojené s korytem toku vznikají při natržení
břehu. Slepá ramena vznikla ze zbytků starých říčních ramen. S hlavním tokem bývají
spojena jen v době povodní. Pokud se spojí s hlavním tokem, pak sice zvyšují průtočnou
kapacitu toku, ale z toku do nich pronikají ryby, které mohou zahubit druhy vázané
na původní prostředí.
Periodické tůně vznikají v terénních depresích a zůstávají obvykle po většinu roku suchá,
avšak zejména v jarním období, se zaplňují vodou, která se tam dostává rozlitím nebo
průsaky a voda tam setrvává ještě nějakou dobu i po skončení povodně. Tůně mohou
vznikat také zavodněním těžebních jam.
Obrázek 33 Zatopené staré rameno
po zvýšených průtocích (foto Ezechel)
Obrázek 34 Zatopená jáma po těžbě (foto
Ezechel)
168
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
K ochraně nádrže před usazováním se mohou budovat usazovací tůně. Tůně zvyšují
biologickou rozmanitost krajiny a retenční kapacitu území. Tůně se mohou uměle vytvořit
hloubením. Musí se však vytvářet mírný sklon svahů kvůli stabilitě břehů, rozvinutí
pobřežní vegetace a také z bezpečnostních důvodů.
Obrázek 35 Usazovací tůň před rybníkem (foto
Ezechel)
5.4
Obrázek 36 Uměle vybudované tůně v areálu
Sluňákov u Olomouce (foto Ezechel)
Mokřady
Mokřadem se rozumí území, ve kterém vystupuje hladina vody k terénu a nad terén, ale
nevytváří větší hluboké volné vodní plochy. Tato místa se zde však mohou vyskytnout
stejně jako ostrůvky. Tato rozmanitost vede k velké biologické diverzitě.
Obrázek 37 Mokřad (foto Ezechel)
Obrázek 38 Slatiniště (foto Ezechel)
Mokřady také zadržují vodu v krajině, a to jak trvale, tak i v době povodní, kdy se může
záplavová voda rozlévat do šíře. Nové mokřady se mohou vytvořit v místech zaniklého
rybníka nebo hloubením či vybudováním nízkých hrázek v ploché nivě. Mokřad lze založit
také na dně poldru. Kolem mokřadu by měl být ochranný pás dřevin a zatravněných
ploch.
169
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
5.5
Doprovodná vegetace komunikací
Doprovodné vegetace komunikací má funkce dopravní a krajinářské. Dopravní funkcí se
rozumí požadavky bezpečnosti provozu. Ty se uplatňují při volbě vhodných taxonů
a rozmístění dřevin a k udržení řidičovy pozornosti. Sází se dřeviny, které jsou odolné
k suchu, soli, výfukovým plynům, poranění
a zhoršeným půdním podmínkám. Naopak
nevhodné jsou dřeviny, které trpí vývraty
nebo vylamováním větví nebo dřeviny
s opadem velkých plodů či množstvím
velkých dužnatých listů, které mohou být
příčinou smyků. Zachovává se přehlednost
v riskantních úsecích, jako jsou zatáčky
a křižovatky, a proto k nim nepatří keře
a stromy s nízko nasazenými korunami. Ani
se v okolí těchto úseků se ani nerealizují Obrázek 39 Nevhodně provedené výsadby
nápadné úpravy, které by rozptylovaly u komunikace – blízko komunikace, malé rozestupy,
nezapěstovaná korunka v dostatečné výšce, vlevo
pozornost řidiče. Dřeviny se vysazují jsou stromy pod elektrickým vedením
v dostatečné vzdálenosti od komunikace, (foto Ezechel)
aby neohrožovaly provoz.
Vegetace má také udržet svěží nervovou kondici řidiče, čehož se docílí potlačením
jednotvárnosti výsadeb. Důležité je budování odpočívadel. Rozmístění vegetace musí také
umožnit údržbu travnatého pásu podél komunikací, protože pokud jsou dřeviny jednotlivě
v místech, kde se pravidelně seká tráva, její údržbu velmi ztěžují. Řešením je za příkop
vysadit pás keřů, které se částečně rozprostírají ve výšce nad příkopem a mírně ho tak
stíní a tráva se pak seká na krajnici a v části příkopu.
Vegetace podél komunikací má rovněž funkce krajinářské, protože komunikace je
základním vyhlídkovým místem. Trasu
silnice lze zdůrazňovat nebo potlačovat
a jednotlivé části krajiny tak zájmově
spojovat. V zajímavém přírodním prostředí
se volí nepravidelné osázení, neboť
pravidelné aleje by ji oddělily od ostatního
prostředí. Také náspy a zářezy se osazují
nepravidelně, aby se potlačil jejich
nepřirozený tvar. Nevzhledné plochy kolem
komunikace je možné zamaskovat hustou
výsadbou a na zajímavá místa se naopak Obrázek 40 Alej z modřínů zakrývá pohledy
na komunikaci a další části krajiny a působí jako
otevřou výhledy.
okraj lesa (foto Ezechel)
170
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Pro dálnice je typické použití náspů a zářezů, a proto vystupuje do popředí nutnost
zakomponovat dálnice vhodně do krajiny. Výsadby keřů podél dálnic mohou sloužit také
ke zpomalení a zastavení vozidla, které by z dálnice vyjelo. Nejproblematičtějším místem
u dálnic je středový pás, protože se do něj dostává sůl a navíc trpí suchem, a proto se
musí při jeho osazování volit dřeviny, které snáší jak sucho, tak sůl.
Stavba dálnic s sebou nese často také problém míst s přirozeným tahem zvířat. Využívají
se přemostěná údolí nebo se budují speciální migrační objekty nad komunikací. Zároveň
je vhodné v širším okolí doplnit výsadby tak, aby tahy zvířat přirozeně nasměrovaly
k přemostění.
Obdobné zásady jako u silnic platí i v případě polních cest. Vegetační doprovody se však
volí jednostranné, aby zde mohly projíždět i zemědělské stroje v pracovní poloze.
Po cca 200 m se ponechávají mezery pro vjezdy na pole. U užších pozemků je nutné
počítat s vjezdy na každý zemědělský hon. Polní cesty slouží také jako pěší stezky
a cyklostezky.
5.6
Větrolamy
Proti účinkům větru se využívají občasné umělé zábrany nebo větrolamy. Při proudění
vzduchu se proudnice vzduchu dostávají nad překážky a tím se chrání přízemní prostor.
Větrolamy se rozlišují na nepropustné, polopropustné a propustné.
Nepropustné větrolamy nepropouští vzdušné proudění a vytváří za sebou pásmo úplného
bezvětří. Nevýhodou je že takto ochrání jen malé území. Polopropustné větrolamy část
vzdušných proudů nadzvedávají a část propouští s nižší intenzitou, proto se používají vyšší
stromy, středně vysoké stromy a keře. U propustných větrolamů chybí keřové patro a část
proudnic je sice nadzvedávána, ale vzdušné proudy těsně nad zemí prochází bez snížení
intenzity. Propustné větrolamy mají nejnižší účinnost.
Obrázek 41 Polopropustný větrolam se skládá z řad
různě vysokých dřevin (foto Ezechel)
Obrázek 42 Propustný větrolam má mezery mezi
kmeny stromů (foto Ezechel)
Největší účinek mají větrolamy vysazené kolmo na směr škodlivého větru. Tím nemusí být
ve všech případech vítr nejčastější, ale i vítr, který nepříznivě působí jen v určité části
roku.
171
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
5.7
Meze
Meze měly v minulosti význam při vymezení hranic polí, někde sloužily jako komunikace,
poskytovaly dobytku píci a často na nich rostly ovocné stromy, ale většinou to byly úzké
zatravněné pásy.
Při výsadbách dřevin na mezích je důležité, aby byla mez půdorysně stejně široká. Stejné
šířky se dosahuje kombinací různě vysokých, ale stejně širokých dřevin, použitím
vysokokmenů s podrostem keřů či různými počty řad a rozmístěním dřevin podle jejich
vzrůstu.
5.8
Remízky a solitéry
Remízky slouží k ochraně drobné zvěře a poskytují jí potravu. Pro situování remízků jsou
vhodné lokality umístěné na vodním zdroji, chráněné před častým hlukem a provozem.
Obrázek 43 Remízek vzniklý v rohu bývalé pískovny
(foto Ezechel)
Obrázek 44 Remízek vzniklý na výchozu horniny
(foto Ezechel)
Pokud se zakládá remízek na zemědělské půdě, měl by mít tvar čočky s podélnou osou
ve směru pracovní délky honu, aby nenarušoval zemědělskou výrobu. Trvalé remízky jsou
tvořeny porosty stromů a keřů s volnými travnatými plochami a nemají být souvislé. Je
vhodné umisťovat do okrajů trnité keře, aby byl remízek chráněn před vniknutím psů.
V remízku nemají být jen keře s jedním vysokým stromem, protože pak slouží jako
výstavek dravcům a ostatní druhy zde nemají klid. Je-li remízků v krajině nedostatek,
mohou se vytvářet remízky dočasné tvořené nesklizenými stonky kukuřice, topinamburu,
apod.
172
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Solitéry tvoří jednotlivé stromy, většinou jsou to zbytky po původních rozsáhlejších
prvcích rozptýlené zeleně. Solitéry mají velký estetický význam, protože ovlivňují velký
prostor a často jsou to body zvláštního zájmu.
Obrázek 45 Solitéra vzniklá na zarůstající
cestě (foto Ezechel)
Jako solitéra se použije dřevina domácí, dlouhověká, schopná založení koruny ve větší
výšce, aby se pod ní dalo jezdit, a s kůlovým kořenem, který by nebyl narušován
mechanizací (např. hrušeň, dub).
Obrázek 46 Solitéry přitahují pozornost a vytváří významné dominanty
(foto Ezechel)
173
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Použitá literatura
BAREŠ, B., M. EZECHEL, O. KALČÍKOVÁ, P. SMUTNÝ, M. STŘÍBRNÁ a I. ŠAŠEK. Školení
pro cestovní ruch v chráněných oblastech. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze,
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008.
BULÍŘ, Pavel. Vegetační doprovody silnic. Praha: Výzkumný a šlechtitelský ústav
okrasného zahradnictví, Novinář, 1988. Aktuality. Sadovnictví, krajinářství.
Ezechel, M., 2011: Krajinářství – rozptýlená zeleň ve volné krajině.
EZECHEL, Miroslav. Protiprašné a protihlukové působení vegetace. Zpravodaj č. 96,
Hortiklub. Praha, 2004.
EZECHEL, Miroslav. Voda v krajině - Tůně a mokřady. Zpravodaj č. 106, Hortiklub. Praha,
2007.
HORKÝ, J. a I. VOREL. Tvorba krajiny. Praha: ČVUT, 1995. ISBN 80-01-01290-5.
JECH, D. Lokální systém trvalé vegetace – zásady návrhu. Průhonice: VÚOZ, 1994.
JUST, T., V. ŠÁMAL, M. DUŠEK, D. FISCHER, P. KARLÍK a J. PYKAL. Revitalizace vodního
prostředí. Praha: AOPK ČR, 2003. ISBN 80-86064-72-7.
LOUDA, F., I. MERUNKOVÁ a M. EZECHEL. Analýza indikátorů možného rozvoje venkova.
In: Soubor přednášek Pohořelice, 19. 3. 2009. Rapotín: Výzkumný ústav pro chov skotu,
2009, s. 56.
LOUDA, F., I. MERUNKOVÁ a M. EZECHEL. Analýza indikátorů možného rozvoje venkova.
In: Soubor přednášek Rapotín, 12. 3. 2009. Rapotín: Výzkumný ústav pro chov skotu,
2009, s. 45.
Mareček, J., 2005: Krajinářská architektura venkovských sídel. Česká zemědělská
univerzita, Praha, 362 s., ISBN 80-213-1324-2
MAREČEK, J. Tvorba a ochrana krajiny: Krajinářství a sadovnictví. Praha: SPN, 1966.
MAREČEK, J. Zahrada. Praha: Noris, 1992. ISBN 80-900908-1-8.
MÍCHAL, I. Ekologická stabilita. Brno: Veronika, ekologické středisko ČSOP, 1994. ISBN 8085368-22-6.
Míchal, I., Löw, J., 2003: Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy, 552 s.,
ISBN 80-86386-27-9
MÍCHAL, I. a J. LÖW. Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2003. ISBN
80-86386-27-9.
NOVÁK, L., M. IBLOVÁ a V. ŠKOPEK. Vegetace v úpravách vodních toků a nádrží. Praha:
SNTL, 1986.
ROHON, P. Tvorba a ochrana krajiny. Praha: ČVUT, 1995. ISBN 80-01-01272-7.
174
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
ŘEHOŘEK, V. Prírodovedecké náučné chodníky. In: HÚSKA, J. et al Agroturistika, príroda
a poľnohospodárstvo. Nitra: Vysoká škola poľnohospodárska v Nitre, 1995, s. 71–74.
SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. Praha: Naděžda Skleničková, 2003. ISBN 80903206-1-9.
ŠTĚPÁNEK, L. a J. MAREČEK. Ozelenění a úprava vesnice i krajiny. Praha: SZN, 1958.
ŽÁK, L. Obytná krajina. Praha: S.V.U. Mánes – Svoboda, 1947.
Právní předpisy a mezinárodní úmluvy
Evropská úmluva o krajině, Florencie, 20. 10. 2000
VYHLÁŠKA č. 395/1992 Sb. ministerstva životního prostředí České republiky ze dne
11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Ústava České republiky, zákon 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti
ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění
pozdějších předpisů.
Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon 139/2002 Sb., pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,
ve znění pozdějších předpisů.
Zákon 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
pozdějších předpisů.
Zákon 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění
pozdějších předpisů.
Zákon 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon),
ve znění pozdějších předpisů.
Zákon 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších
předpisů.
175
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Internetové zdroje
Finanční nástroje péče o přírodu a krajinu [online]. AOPK ČR, ©2012 [cit. 2012-07-20].
Dostupné z: http://www.dotace.nature.cz/
VIZUS. Finanční nástroje péče o přírodu a krajinu [online]. AOPK ČR, ©2012 [cit. 2012-0720]. Dostupné z: http://www.dotace.nature.cz/
Státní zemědělský intervenční fond [online]. SZIF, ©2000-2012 [cit. 2012-07-20]. Dostupné
z: http://www.szif.cz/
Státní fond životního prostředí ČR [online]. SFŽP [cit. 2012-07-20]. Dostupné
z:https://www.sfzp.cz/
Ministerstvo životního prostředí [online]. MŽP, ©2008 - 2012 [cit. 2012-07-20]. Dostupné
z: http://www.mzp.cz/
Operační program Životní
z: http://www.opzp.cz/
prostředí
[online].
176
[cit.
2012-07-20].
Dostupné
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
177
Modul Krajinářství
Tvorba krajiny (Ing. Miroslav Ezechel)
Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie
Ing. Marek Bednařík
Název návrhu GP: Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.03/02.0014
178
Modul Dendrologie
Obsah
ZÁKLADY SADOVNICKÉ DENDROLOGIE......................................................................... 182
1
Dendrologie všeobecná ......................................................................................................... 182
1.1
Co je dřevina ................................................................................................................. 182
1.2
Dřeviny v systému rostlin .............................................................................................. 186
1.2.1 Zjednodušený systém říše ROSTLINY (Plantae) ........................................................ 187
1.2.2 Evoluce...................................................................................................................... 188
1.3
Výslovnost některých skupin písmen ve vědecké latině ............................................... 189
1.4
Vývoj rostlinstva v pleistocénu a v holocénu (postglaciálu) ......................................... 190
2
Nahosemenné dřeviny........................................................................................................... 198
3
Listnaté dřeviny ..................................................................................................................... 207
4
Základy sadovnické dendrologie............................................................................................ 213
4.1
Dekorativní použití dřevin............................................................................................. 213
4.1.1 Časový vývoj ............................................................................................................. 213
4.1.2 Dekorativní znaky částí dřevin .................................................................................. 213
4.1.3 Specifika jehličnanů ve struktuře, habitu a použití .................................................. 218
4.1.4 Stálezelené dřeviny................................................................................................... 229
4.1.5 Opadavé stromy a keře............................................................................................. 230
4.1.6 Keře........................................................................................................................... 231
4.1.7 Popínavé a oplétavé křoviny..................................................................................... 232
5
Rozmnožování dřevin ............................................................................................................ 233
5.1
Generativní rozmnožování ............................................................................................ 233
5.1.1 Plodnost dřevin......................................................................................................... 233
5.1.2 Sběr semen a plodů dřevin ....................................................................................... 233
5.2
Všeobecně k výsevům ................................................................................................... 235
5.3
Stratifikace .................................................................................................................... 235
5.4
Jiné postupy .................................................................................................................. 236
5.4.1 Orientační doby sběru semen, způsob jejich ošetření a výsevu .............................. 237
5.5
Vegetativní rozmnožování ............................................................................................ 248
5.5.1 Množení dřevin dělením, kopčením, hřížením ......................................................... 248
5.5.2 Množení dřevin zelenými, dřevitými, vzdušnými a kořenovými řízky ...................... 249
5.5.3 Vhodné období řízkování .......................................................................................... 252
5.5.4 Množení dřevin štěpováním ..................................................................................... 256
5.5.5 Metody a vhodná období štěpování......................................................................... 260
Použitá literatura ............................................................................................................................ 271
180
Modul Dendrologie
181
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Zaklady sadovnicke dendrologie
Ing. Marek Bednařík
1 Dendrologie všeobecná
Název „dendrologie“ je odvozen z řeckých slov dendron – strom a logos – rozum, nebo
myšlenka. Dendrologie je tedy nauka o dřevinách nebo jinými slovy vědní disciplína
zkoumající dřeviny. Vzhledem na ohromnou šíři problematiky se dendrologie dělí na víc
specializovaných či aplikovaných dendrologií. Například lesnická dendrologie se
zaměřením na lesnicky pěstované dřeviny, které studuje po stránce morfologické,
ekologické i chorologické. Sadovnická dendrologie se věnuje okrasným druhům dřevin,
meliorační zas dřevinám, které je možné využít při zlepšování životního prostředí.
Základním cílem této nauky je poznání jednotlivých vybraných druhů dřevin, získání
základních poznatků o dřevinách a jejich společenstvech, o ekologii dřevin, o jejich funkci
v krajině a o možnostech jejich praktického využití. Samotnými stromy se zabývá
arboristika.
1.1
Co je dřevina
Vyslovit jednoznačnou definici co je dřevina je věc poměrně obtížná. Podle jedné definice
jsou to rostliny se zdřevnatělými stonky a kořeny. Jsou víceleté až dlouhověké, plodí
mnohokrát a jejich stonky se obyčejně rozvětvují. Další definice se opírá nikoli o představu
životní formy (ev. vzrůstu) či o dřevnatost stonku, ale o sekundární tloustnutí. Bohužel
tyto definice vždy nedefinují stejné rody a co je podle jedné definice dřevinou, to je podle
jiné definice bylinou. Existují kontroverzní případy, kdy podle dané definice nemůžeme
mezi dřeviny zařadit druhy vyhovující jiné definici (jde o některé jednoděložné rostliny).
Zde možno zmínit ještě např. skočec (Ricinus communis), který v určitých vnějších
podmínkách roste jako dřevina a v jiných jako bylina (v místě původu - tropické Africe jde o dřevinu dosahující výšky až 12 metrů, v mírném pásu má charakter jednoleté byliny).
Jeden druh tak nemusí být charakterizován jen jako dřevina. Dřevo neboli xylém (xylema)
je dřevní část cévního svazku složená z cév, popř. též z cévic, dřevního parenchymu
a sklerenchymatické pochvy. Při druhotném tloustnutí přibývá hlavně druhotný xylém.
Vnitřní odumřelé dřevo je tzv. jádro. Vnější, mladší, světlé dřevo je tzv. běl. Bambusy jsou
trávy bez druhotného tloustnutí, v jejich stoncích se hromadí látky způsobující dřevnatění
a definici vyhovují. Vzrůstem lze mluvit i o keřích a stromech. Banánovníky do této
skupiny dle dané definice nepatří, neboť "kmen" u nich vytváří zdřevnatělé listové řapíky,
nikoli stonky. Vzrůstem ovšem připomínají stromy. Stromovité dračinky definici vyhovují,
jako jediné jednoděložné dokonce všem definicím dřevin. Palmy definici rovněž vyhovují.
Mnohé vytrvalé rostliny mají dřevnatějící oddenky, u nichž se nakonec lze
182
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
herbochronologickými metodami (podobným dendrochronologickým) stanovit různé
přírůstky. Zdřevnatělé jsou ovšem oddenky, nikoli stonky a tyto rostliny dřevinami nazvat.
Druhotným tloustnutím se vyznačují dvouděložné a nahosemenné rostliny, ale chybí
u jednoděložných (zbytek původního prokambia mezi dřevní a lýkovou částí cévního
svazku nezůstává zachován, takže se kambium nevytváří). U jednoděložných je druhotné
tloustnutí známo jen u několika stromovitých druhů (rody Dracaena, Yuca). Rozdíl mezi
bylinami a dřevinami je, že u bylin končí činnost kambia ve stejné sezóně, kdy započala
a kambium produkuje jen určité množství sekundárního xylému. U dřevin naopak začíná
kambium na jaře opět fungovat (v našich klimatických podmínkách) a jeho činnost se tedy
každoročně obnovuje. Vytlačováním sekundárního dřeva dovnitř stonku a lýka k jeho
obvodu rostliny tloustnou. Jako druhotně tloustnoucí jsou uváděny i vymřelé stromovité
výtrusné rostliny jako plavuně (např. Lepidodendron) nebo přesličky (např. Calamites).
U karbonských plavuní a přesliček však kambium produkovalo sekundární xylém jen
směrem dovnitř stonku (ale nikoli naopak floém navenek).
V anglosaské literatuře se můžeme setkat s označením taxonu "woody plants",
"lignophytes" či "lignophyta" (což by bylo možno také přeložit jako "dřeviny"). Tyto
rostliny jsou definovány jako monofyletická skupina cévnatých rostlin s cévním kambiem
produkujícím dřevo ("wood") a korkovým kambiem produkujícím korek ("cork"). Této
definici však vyhovují i nyní již vymřelé plavuně (např. Lepidodendron) či přesličky
(např. Calamites), ty se však vyvinuly nezávisle na daném taxonu. Definovaná skupina
pojímá všechny semenné (včetně cykasů a semenných kapradin – "Pteridosperms", "Seed
Ferns"), ale také skupinu vedoucí k rodu Archeopteris. Dané pojetí naráží na tvorbu
dřevního pletiva (xylemu), které nalézáme u všech taxonů dané skupiny, tedy i bylin
(skupiny s druhotnou ztrátou sekundárního tloustnutí). Český ekvivalent názvu Lignophyta
patrně dosud neexistuje, vhodný by mohl být např. "rostliny dřevinné".
Zatímco plavuně v současnosti známe jen jako byliny, kapradiny dodnes známe
i stromovité druhy (Dicksoniaceae, Cyatheaceae - s kmenem, zástupci vzácně bez kmenů).
Mezi výtrusnými rostlinami tedy mnoho dřevin nenalézáme.
Zejména v souvislosti s dřevinami jsou nahosemenné ("Gymnospermae") nazývány též
konifery. Název je odvozen od latinského "conifer" = "nosící šišky" (nikoli souvislost
s jehlicovitými listy; plody přitom díky své dužnatosti u jalovců vůbec šištici nemusí
připomínat a u tisů vznikají semena dokonce jednotlivě a rovněž je lze považovat za plody
dužnaté díky obalujícímu míšku). Nahosemenné jsou ryze jen dřeviny a řadíme do nich
u nás třídu Coniferae a třídu jinanů (Ginkgoinae). V rámci oddělení Pinophyta se rozlišují
čtyři řády: Cycadales, Ginkgoales, Gnetales, Pinales. Podle manoxylického
vs. pyknoxylického dřeva se zase rozlišovaly dvě základní skupiny nahosemenných –
Cycadophyta a Coniferophyta (s jinany a jehličnany). Na dělení si lze všimnout různého
pojetí skupiny (oddělení, třídy, řády), ale i různě používaných synonym. Jako konifery jsou
označovány také jen jehličnany, což nejsou jediné nahosemenné s reprodukčními orgány
uspořádány v šišticích.
183
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Za nejprimitivnější krytosemenné u nás mnoho lidí považuje magnólie, neboť jako
nejprimitivnější je uvádí řada našich středoškolských učebnic a také patrně povědomé
slovo Magnoliophyta rovněž název tohoto rodu odráží. Jako typový druh rodu Magnolia
vybral K. Linné Magnolia virginiana, podle rodu Magnolia bylo posléze i pojmenováno
celé oddělení Magnoliophyta. S jedním druhem dřeviny jsou tak spojeny všechny
krytosemenné rostliny.
Původní představy botaniků o původních krytosemenných se nicméně ubíraly
k jehnědovitým dřevinám (Betulaceae, Fagaceae, Casuarinaceae, Juglandaceae
a Salicaceae), čemuž odpovídá řazení těchto skupin na začátek starších publikací.
Magnólie pak v našich podmínkách presentují dřeviny s velkými květy a mnohačetnými
generativními orgány uspořádanými do spirály. Na vlastní primitivnost upomínají u rostlin
z magnóliové větve ploché tyčinky s nerozlišenou nitkou a prašníkem, srůsty okrajů
plodolistu. I magnóliová větev má však primitivnější čeledi než Magnoliaceae a zmíněné
znaky se často demonstrují na rodech Degeneria, Austrobaileya či Drimys. Zajímavostí
této skupiny je i obvyklé opylování brouky, kteří jsou pokládáni za evolučně relativně
novou skupinu hmyzu. Dříve uváděla literatura řazení do Magnoliaceae i badyánovník
(Illicium) či schisandru (Schisandra), tyto rody jsou však dnes řazeny do řádu
Austrobaileyales. V roce 1998 byla v Číně nejstarší kompletní fosilie krytosemenné rostliny
rodu Archaefructus zařazeného do zvláštní čeledi. Studium znaků však ukazuje, že
zmíněný rod mohl presentovat sesterskou skupinu všem dalším krytosemenným
rostlinám. Překvapivé je, že nešlo o dřevinu, ale o vodní bylinu s velmi primitivními znaky.
Vedle magnolidové větve je primitivní skupinou také skupina ANITA. Z domácích rostlin
sem patří čeleď leknínovitých (mnohými znaky připomínají květy magnólií).
Docela velké problémy jsou v rámci systematického řazení zástupců u řádu Fagales.
Samostatně je dnes řazena čeleď Nothofagaceae se zástupci dřevin dříve řazených
do čeledi Fagaceae, ale z jižní polokoule. V čeledi Betulaceae se ocitá Alnus a Betula
(podčeleď Betuloideae) a Ostrya, Carpinus a Corylus (z podčeledi Coryloideae někdy
nazývané jako čeleď Carpinaceae či Corylaceae). Synonyma se zde prolínají se
samostatným vyčleňováním čeledí a podčeledí.
Rod Celtis byl vždy zajímavý svými peckovicemi, které se u tradičně uváděné čeledi
Ulmaceae jinak nevyskytují. Rod je někdy řazen i do samostatné čeledi Celtidaceae,
na Ulmaceae upomíná nesouměrná čepel listu. V současnosti se rod ocitá v čeledi
Cannabaceae (syn. Lupulaceae).
Mnoho laiků rovněž zaujme, že čeledi či rod, které u nás známe jako ryze bylinné, mají
v teplejších oblastech příbuzné druhy jako dřeviny. Pak se může obecná charakteristika
čeledi lišit pro zástupce u nás rostoucí od charakteristiky vztažené pro celý svět.
Vzpomenout lze na rod třezalka, kdy z teplejších krajin k nám byla dovezena a je
pěstována Hypericum calycinum (a její kříženci ap.). Méně známou obdobou je rod Viola,
jejíž keřovitý zástupce (Viola fruticosa) je pěstován ve skleníku pražské botanické zahrady
184
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Na Slupi. Do čeledi šťavelovitých (Oxalidaceae) řadíme zase i rod Averrhoa - nízké stromy
se známými plody na našem trhu jako karambola. V příhodných podmínkách se může
patrně snadno aktivovat druhotné tloustnutí stonku původně zástupců mírného pásma,
naopak možná je redukce tohoto tloustnutí a druhy stromovité mohou být v našich
podmínkách jen bylinami. Známy jsou ovšem jak skupiny jen s dřevinami, tak alespoň
recentně bezdřevinné (cykasy x plavuně).
Pro zjednodušení můžeme rozdělit „dřeviny“ podle vzhledu na následující růstové typy:





Strom (arbor) je dřevina s vysokým zdřevnatělým stonkem, v dolní části
nerozvětveným, označovanou jako kmen (truncus), který prochází do rozvětvené
koruny (corona).
Keř (frutex) je dřevina se zdřevnatělými stonky už od báze rozvětvenými. Různé
způsoby rozvětvování tvoří osobité typy keřů, například metlovitý, prutnatý,
jednokmenný a vícekmenný.
Polokeř (hemixyla) je vytrvalá rostlina, které dřevnatí pouze její spodní část větví,
zatím co horní, květonosná část, zůstává bylinná.
Dřevnatá liána (liana) je dřevina se stonkem celým dřevnatým, ale pružným.
Nikdy není tak pevná, aby mohla růst do výšky bez opory. Zachytává se o podložku
pomocí úponek (například réva), nebo pomocí lepkavých adventivních kořenů
(například břečtan), nebo se o podložku (sousední dřevinu) opírá bočními větvemi
či hákovitými ostny (některé růže).
Ovíjivé liány se šplhají vzhůru závitnicovým otáčením kolem opory (zimolez kozí).
Původní dřeviny jsou zde domácí a byly by tu rozšířené bez vlivu člověka, nepůvodní
(neboli exoty) jsou zde rozšířené díky člověku (introdukované člověkem).
185
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
ROZDĚLENÍ DENDROLOGIE
sadovnická
lesnická
ovocnářská
dřeviny parků a měst,
převažuje estetická
funkce
pěstování lesa
pěstování ovocných
dřevin
HLAVNÍ HOSPODÁŘSKÉ DŘEVINY ČR
Smrk ztepilý
Dub letní, zimní
Buk lesní
Pinus sylvestris
Picea abies
Fagus sylvatica
17%
53%
Quercus robur,
petraea
Borovice lesní
6,7%
6,9%
Zatímco doubravy najdeme přirozeně v nižších nadmořských výškách, bučiny a smrčiny se
vyskytují ve vyšších polohách, nejvýše pak přirozeně roste kleč. Od těchto dřevin,
tzv. nositelů zonality jsou odvozeny názvy vegetačních lesních stupňů, které udávají
vertikální pásmovitost (výškovou zónu).
Vegetační lesní stupně:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
1.2
dubový
buko-dubový
dubo-bukový
bukový
jedlo-bukový
smrko-bukový
buko-smrkový
smrkový
klečový
Dřeviny v systému rostlin
Hlavní taxonomické kategorie:








říše (regnum)
podříše (subregnum)
oddělení (divisio)
třída (classis)
řád (ordo)
čeleď (familia)
rod (genus) - v textu píšeme kurzívou
druh (species) - v textu píšeme kurzívou
186
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
1.2.1


Zjednodušený systém říše ROSTLINY (Plantae)
podříše: Biliphyta
o oddělení: Glaucophyta
o oddělení: Ruduchy (Rhodophyta)
podříše: zelené rostliny (Viridiplantae)
o vývojová linie: zelené řasy (Chlorophytae)
 oddělení: zelené řasy
 třídy: zelenivky, kadeřnatkovité, žabovlasovité…
o vývojová linie: Streptophytae
 vývojová větev: parožnatky (Charophytae)
 oddělení: parožnatky (Charophyta)
 třídy: spájivky, parožnatky…
 vývojová větev: mechorosty (Bryophytae)
 oddělení: hlevíky (Anthocerotophyta), játrovky
(Marchantiophyta), mechy (Bryophyta)
 vývojová větev: vyšší rostliny (Cormophytae)
 psilofytní rostliny
 oddělení: Protracheophyta, Rhyniophyta,
Zosterophyllophyta, Trimerophytophyta
 pteridofytní rostliny (kapraďorosty)
 oddělení: plavuňovité (Lycopodiophyta),
přesličkovité (Equisetophyta), kapradinovité
(Polypodiophyta), prvosemenné
(Progymnospermophyta)
 nahosemenné (gymnospermické) rostliny
 oddělení: kapraďosemenné (Lyginodendrophyta),
Coraiotophyta, cykasorosty (Cycadophyta), jinany
(Ginkgophyta), jehličnany (Pinophyta), Liánovce
(Gnetophyta)
 krytosemenné (angiospermické) rostliny
 oddělení: Magnoliophyta
 třídy: Magnoliopsida, Rosopsida, Liliopsida
187
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
1.2.1.1
Semenné rostliny
VĚDECKÁ KLASIFIKACE
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta)
Nadoddělení: semenné rostliny (Spermatophyta)
Oddělení:







†kapraďosemenné (Lyginodendrophyta)
†Cordaitophyta
cykasorosty (Cycadophyta)
jinany (Ginkgophyta)
jehličnany (Pinophyta)
liánovce (Gnetophyta)
krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída:
o
o
o
1.2.2
jednoděložné (Liliopsida)
nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Evoluce
Semenné rostliny (Spermatophyta) je skupina, která zahrnuje všechny rostliny, které
produkují semena. Semenné rostliny se zařazují do skupiny cévnatých rostlin, které patří
do podkmenu vyšších rostlin.
K semenným rostlinám patří tyto recentní skupiny, většinou označované jako oddělení:





cykasorosty (Cycadophyta)
jinany (Ginkgophyta) s jediným přežívajícím druhem jinanem dvoulaločným
jehličnany (Pinophyta)
liánovce (Gnetophyta)
krytosemenné (Magnoliophyta)
Fylogenetický strom semenných rostlin
Fylogenetický strom ukazuje cykasorosty jako nejstarší semenné rostliny, které s mladšími
jinany (Gingkophyta) sdílejí pohyblivé spermatozoidy a další rysy, u jehličnanů (Pinophyta)
již chybějící.
188
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
1.3
Výslovnost některých skupin písmen ve vědecké latině
Vědecké názvy se píší s velkým písmen v rodovém jménu (na rozdíl od češtiny) a malým
v druhovém epiteton; v tištěném textu musí být latinský název napsán vždy stylem
kurzíva!!!
př.: Ophrys insectifera, Polygaloides chamaebuxus, Quercus robur - ale: tořič hmyzonosný,
zimostrázek alpský, dub letní
Tabulka 1 Výslovnost latinských názvů (zdroj Bednařík)
Skupina znaků, příp. znak
výslovnost
příklad
ca, co, cu
[ka], [ko], [ku]
Campanula, Acorus, Cupressus
ci, ce, cy
[ci], [ce], [ci]
Cicer, cyaneus
cco, ccu
[ko], [ku]
Chroococcus
cci, cce
[kci], [kce]
Vaccinium
ae, oe
[é]
Circaea, coeruleus
ti (následuje-li samohláska) [ci]
robertianum
ti (v ostatních případech)
Clematis
sti (i když
samohl.)
[ti]
následuje [sti]
Cerastium
s
(na
počátku
slov, [s]
následuje-li souhláska, příp.
ve spřežce ss)
Solanum, Asparagus, Brassica
s (následuje-li samohláska)
[z]
arvensis, Cortusa
qu, gu
[kv]
sanguineus, Quercus
aë, oë - přehláska označuje, [ae], [oe]
že jde o dvě samostané
samohlásky, nikoli spřežku
označující délku
Isoëtes, Hippophaë
189
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
1.4
Vývoj rostlinstva v pleistocénu a v holocénu (postglaciálu)
Ve starším pleistocénu, tzv. preglaciálu neboli postpliocénu, bylo klima v Evropě zpočátku
ještě dosti teplé, ale pak se rychle ochlazovalo a nastává doba, kterou pro zvětšení ploch
ledovců označujeme jako dobu ledovou čili glaciální. Tato doba měla rozhodující vliv
na vývoj našich lesů.
Ve Skandinávii se vytvořil souvislý ledovec, tzv. kontinentální ledovec, který několikrát
pronikl až do střední Evropy. Současně se směrem k našemu území šířil od jihu ledovec
alpský.
V průběhu ledové doby nebyla naše krajina nikdy souvisle zaledněna. Skandinávský
ledovec dosahoval až k severním úpatím našich pohraničních hor a byl ve Šluknovském
a Frýdlantském výběžku, kde pronikl až k Liberci. Moravskou branou pak postoupil až
k městu Hranice. V našich pohraničních horách se v této době vytvořily místní malé
karové ledovce (Šumava, Krkonoše, Jeseníky, Karpaty).
Pleistocén nebyla doba klimaticky jednotná. Vystřídaly se čtyři výrazně chladná období tzv. glaciály s poněkud teplejšími mezidobími, tzv. interglaciály. Glaciály byly nazvány
podle alpských říček. Ani glaciály však nebyly klimaticky jednotné a dělí se dále na velmi
chladné stadiály s mírnějšími interstadiály:
1. doba ledová – GÜ NZ
1. doba meziledová – CROMER (GÜ NZ – MINDEL)
2. doba ledová – MINDEL
2. doba meziledová – HOLSTEIN (MINDEL – RISS)
3. doba ledová – RISS
3. doba meziledová – EEM (RISS – WÜ RM)
4. doba ledová – WÜ RM
Opakované zalednění během pleistocénu vyvolalo veliké změny ve složení rostlinstva
Evropy. Ústup vegetace na jih byl v Evropě ztížen rovnoběžkově položenými Alpami
a Karpaty, které také bránily zpětnému návratu této květeny v meziledových dobách,
takže mnoho rodů, které se vyskytovaly v třetihorách v Evropě, vyhynulo. Naproti tomu
v Severní Americe dovolil poledníkový směr velkých pohoří poměrně plynulé stěhování
květeny, takže ochuzení holocenní vegetace není zdaleka tak výrazné jako v Evropě.
V ledových dobách bylo u nás nepříznivé studené období. Teplomilná květena ustupovala
jednak na jihozápad (do údolí Rhôny), jednak k východu a jihovýchodu do Uherské nížiny,
na Balkán a do Černomoří. Na místo této teplomilné květeny pronikala do našich krajin
z hor alpská a ze severu arktická květena. Během glaciálů ustoupila polární hranice lesa
k jihu tak, že se dotkla snížené alpínské hranice lesa, takže zmizela izolační bariéra lesa
mezi alpínskou a arktickou vegetací.
190
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Střední Evropa byla v té době skoro bezlesá. V hornatých krajích a v oblastech
pod přímým vlivem ledovce se rozprostírala severská tundra s mechy a lišejníky. Dále
od ledovců pak převládala arktickoalpínská květena s vůdčím druhem Dryas octopetala
a dále Empetrum nigrum, Betula nana, Vaccinium uliginosum, Salix herbacea, Salix
lapponum apod. Na sušších místech byla subarktická step, která zaujímala i Čechy
s Moravou a nižší polohy Slovenska. Na místech s příznivějším podnebím vznikla tajga
zakrslého vzrůstu, složená hlavně z borovice a břízy.
V interglaciálech pronikaly do střední Evropy od jihu lesní dřeviny, jako jsou duby, lípy,
javory, habr, buk, jedle apod., a vytvářely zapojené lesy.
Pleistocenní ledové doby začaly asi před jedním miliónem let. Pozdní glaciál skončil
ve střední Evropě kolem roku 8 300 před n. l., tj. přibližně před 10 000 roky. V pozdním
glaciálu v rozmezí od 11 250 roků do 8 300 roků před n. l. došlo k několika klimatickým
výkyvům, které jsou označované jako starší dryas, interstadiál bölling, střední dryas,
interstadiál alleröd a mladší dryas. V těchto obdobích kromě interstadiálů bylo podnebí
ve střední Evropě v mnohém podobné subarktickému klimatu (délka vegetační doby, ale
jiné poměry světelné) s průměrnými ročními teplotami v nížinách kolem –1 oC až 0 oC, což
však k předchozímu období, poslednímu würmskému stadiálu, představovalo určité
oteplení. Vegetace u nás měla ve vyšších polohách charakter kamenité tundry s prvky
vegetačního pásu Carex-Elyna, níže pak byla tundrová vegetace s poléhavými keříky
(hlavně vrby) s prvky vegetačního pásu Vaccinium uliginosum Loiseleuria a v nejnižších
polohách byly otevřené stepní formace sprašové stepi s neuzavřenou vegetací některých
halofilních rostlin (Plantago maritima) a druhů z čeledi Chenopodiaceae (merlíkovité)
s ojedinělými prvky lesostepního vegetačního pásu Pulsatilla bez borovice, stepního pásu
Stipa, hlavně na spraších, a s prvky vegetačního pásu mediteránní horské stepi.
Na nejpříznivějších místech se pak v refugiích vyskytovala zakrslá borovice, bříza, kleč,
modřín, limba a některé vrby. V böllingském a allerödském interstadiálu došlo k mírnému
oteplení s průměrnými ročními teplotami asi +1 oC až +3 oC. V těchto interstadiálech
nastal jednak větší rozvoj lesostepního pásu Pulsatilla, stepních vegetačních pásů Stipa
a mediteránní horské stepi, a z refugií dřevin se začaly šířit hlavně borovice lesní, kleč
a bříza, takže vznikaly světlé borobřezové porosty. V následujících dryasových dobách
však docházelo k regresi dřevin opětně do refugií a převládaly otevřené formace
ve vyšších polohách tundrové, v nižších nezapojené chladné sprašové stepi. Pozdně
glaciálním obdobím, nazývaným mladší dryas, končí na našem území pozdní glaciál.
V mladším dryasu byla pokryta ještě celá Skandinávie ledovcem. Následuje období
postglaciální (holocén), pro něž je charakteristické celkové oteplení, ale s více teplotními
i vlhkostními výkyvy.
Preboreál
První postglaciální období se nazývá Preboreál. Během Preborálu se výrazně zlepšily
podmínky pro šíření dřevin s převahou borovice (Pinus) a břízy (Betula). Největší plochu
našeho území zaujímají právě zmíněné březo-borové rozvolněné lesy. V nižších polohách
191
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
se vyskytovala stepní vegetace s borovicí. Na konci tohoto období se už ojediněle objevují
líska (Corylus), dub (Quercus) a jilm (Ulmus). V některých částech našeho území se
vyskytoval už i smrk (Picea), (Ložek, 1973). Jako dominantní se stále uplatňuje borovice
a bříza (Rybníček et Rybníčková, 1998).
Boreál
Během boreálu dochází k dalšímu zapojení lesa, a k jeho postupu do vyšších nadmořských
výšek, především borovice lesní, borovice kleč a břízy. Čím dál více se v borových lesích
uplatňuje také líska. Od jihu na naše území proniká stále více pás smíšených teplomilných
doubrav (Quercetum mixtum) s dubem, jilmem a později také lípou (Tilia). Ovšem
takovýchto listnatých smíšených lesů bylo na našem území zatím velmi málo. Také se stále
více ve vyšších polohách uplatňuje smrk (Picea). Jako dominantní se vedle břízy a borovice
začíná uplatňovat také dub.
Atlantik
Atlantik je také nazýván klimatickým optimem. Horní hranice lesa dosáhla své nejvyšší
nadmořské výšky, ležela o 300–400 m výše než dnes (Ložek, 1973).
Probíhá další rozvoj lesů. Převahu mají smíšené doubravy (Quercetum mixtum), a hojně se
začíná prosazovat javor (Acer), jasan (Fraxinus), jilm (Ulmus) a lípa (Tilia). Smrk se v tomto
období vyskytoval při vhodných půdních podmínkách na mnoho místech, hlavně ve
středních a vyšších polohách. V závěru atlantiku se vytvořily základy dnešní vegetační
stupňovitosti: v nižších polohách teplomilné doubravy, které byly přeměňovány místy
člověkem v zemědělské plochy, smíšené a listnaté lesy v horách přecházely do smrkového
vegetačního stupně a v nejvyšších polohách do klečového vegetačního stupně.
Epiatlantik
Začíná ustupovat horní hranice lesa, ale pořád je výše než dnes, a to o 200–300 m.
Vegetační stupňovitost podobná jako v atlantiku. (Ložek, 1973). Borovice a líska jsou
na ústupu, stejně tak ustupoval ve smíšených doubravách jilm a lípa a více se uplatňuje
dub a jasan. Začíná se vyskytovat buk (Fagus) a jedle (Abies). Buk se na naše území dostal
dříve než jedle. V epiatlantiku se u nás objevuje také tis (Taxus).
Subboreál
V horských oblastech se stále více vyskytují buk a jedle spolu se smrkem. V nížinách
do smíšených doubrav proniká habr (Carpinus). Vegetační stupňovitost je již stejná jako
v dnešní době. Smíšené bučiny s bukem, jedlí a smrkem jsou na konci této periody plně
rozšířené. Předešlé smíšené opadavé horské lesy přežily pouze za extrémnějších půdních
podmínek. Horské smrkové lesy dosáhly jejich maximální rozlohy.
Starší Subatlantik
Ve starším subatlantiku se zvýšila vlhkost, což podporovalo rozvoj vegetace buku a jedle.
Ty pronikly i do nižších poloh, vyskytovaly se v místech svého nejnižšího rozšíření. Horní
192
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
hranice lesa se snižovala až na dnešní úroveň. Ve smíšených doubravách převládá dub
s velkým podílem habru, výrazně ustupovala líska.
Mladší Subatlantik (Subrecent)
Subrecent je již velmi ovlivněn činností člověka. Mezi dominantní dřeviny patří v nižších
polohách dub, lípa a habr. Ve vyšších horských oblastech poté buk, jedle a smrk (Rybníček
et Rybníčková, 1998). Původní lesní vegetaci ve vyšších polohách je postupně
nahrazována nepůvodní smrkovou monokulturou.
Vliv člověka na vývoj vegetace
Holocén se vyznačuje tím, že je ve své mladší části výrazně ovlivněn činností člověka.
V období pozdního glaciálu, paleolitu (starší doba kamenná) je zatím vliv člověka
na přírodu prakticky nulový, lidé se živili rybářstvím, lovem a sběrem rostlin. Také
v mezolitu (střední doba kamenná), zahrnující období preboreálu, boreálu a začátek
atlantiku, není vliv člověka na krajinu podstatný. Lidé se dál živili rybařením, jejich sídla se
vyskytovala hlavně na pobřeží moří jezer a u velkých řek. Osídlení je stále poměrně řídké,
(Ložek, 1973). Koncem mezolitu končí doba lovců a sběračů.
Během neolitu (mladší doba kamenná, konec atlantiku a první polovina epiatlantiku)
člověk přechází od lovu a sběru k zemědělství. Můžeme toto období označit za období
počátku antropogenního přetváření přírody. (Zeman, 1984) Lidé zemědělci si začali
budovat relativně stálá sídla kácením a pálením v lesních oblastech, připravovat půdu
pro pěstování obilnin a pastvu dobytka. Zprvu zakládali své osady v nejúrodnějších
xerotermních oblastech, později však postupovali i do vyšších oblastí. Zaváděli nové
obilné kultury se společenstvy plevelů, ale hlavně pastvou podporovali nechtěně i nový
sekundární rozvoj xerotermní vegetace v oblasti. Tím výrazně ovlivňovali i vývoj vegetace
a flóry. V následující období eneolitu se prakticky nic nezměnilo. Zemědělci měli čím dál
dokonalejší nástroje a postupovali dále do vyšších poloh. Během doby bronzové (zahrnuje
konec epiatlantiku a subboreál) nastal ještě větší rozvoj zemědělství, a to orby i pastvy.
S využíváním bronzu (slitina niklu a mědi) k výrobě různých nástrojů se výrazně
zdokonalilo a urychlilo obdělávání polí. Rozšiřovala se lidská sídla, a zasahovala do stále
vyšších nadmořských výšek (Zeman, 1984).
193
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Tabulka 2 Klimatické podmínky (Ložek, 2005; Musil, 2007)
Časová osa
Absolutní stáří
Období
Klimatické podmínky
[BC]
[BP]
1 400 –
současnost
Mladší
Subatlantik
1 400–2 700
Starší
Subatlantik
2 700–3 300
Subboreál
0
–1 000
zřetelné vysušení a poněkud
zvýšená kontinentalita
Rozdíl vlhkosti mezi zalesněnými
horami a odlesněnými nížinami
se zvyšuje.
Kolísání vlhčích a suších fází
chladnější léta
zhoršení podnebí - ochlazení a
zvýšení srážek
Mladší
1 000
Geologická
chronologie
teplo a sucho, roční průměr
o 1–2 °C vyšší než dnes
–2 000
3 300–6 000
Epiatlantik
–5 000
6 000–8 000
Atlantik
Střední
–4 000
Pozdní glaciál
výkyvy, postupné ubývání vlhkosti
HOLOCÉN
o 1–2 °C vyšší než dnes s mírnými
PLEISTOCÉN
–3 000
časté střídání vlhkých a suchých
výkyvů, léta v průměru teplejší
než v současné době, teplota
postglaciální klimatické optimum
průměrná teplota až o 3 °C vyšší
než dnes
oceánické podnebí
srážky až o 60–70 % vydatnější
než dnes
–7 000
–8 000
8 000–9 700
Boreál
teplé podnebí se suchými léty;
teplota dočasně vzrůstá rychleji
než vlhkost, takže podnebí nabývá
kontinentální ráz, průměrné
teploty
až o 2 °C vyšší než dnes
9 700–10 300
Preboreál
oteplení a zvlhčování, klima
zpočátku
chladné až o 5 °C nižší než dnes
10 300–11 000
Mladší Dryas
Poslední studený výkyv s
průměrnými teplotami kolem 0 °C
11 000–12 000
Alleröd
drsné podnebí (+2–3°C) s
poměrně teplými léty, zvlhčení
–9 000
–10 000
194
Starší
–6 000
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Období
12 000–12 300
Střední Dryas
12 300–12 700
Bölling
–11 000
12 700–13 400
Starší Dryas
13 400–13 800
Raunis
Klimatické podmínky
Geologická
chronologie
ochlazení k 0 °C, mírné oteplení a
zvlhčení (kolem +1–2 °C)
studené subarktické podnebí
(kolem -1 °C), mírné oteplenía
zvlhčení
–12 000
subarktické podnebí
195
Pozdní glaciál
Absolutní stáří
[BP]
PLEISTOCÉN
Časová osa
[BC]
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
–1 000
2 700–3 300
Subboreál
3 300–6 000
(Epiatlantik)
–2 000
–3 000
zhoršení podnebí – ochlazení a
zvýšení srážek
plynulý ústup smíšených doubrav,
v nichžnabývá dub úplné převahy nad
jilmem a lípou ve prospěch buku a
jedle, které počínajívytvářet uzavřené
porosty; místy šíření smrčin;
stále hojněji se podílí na skladbě
porostů habr
vytváří se vegetační výškové stupně,
Mladší
Starší Subatlantik
Slované
1 400–2 700
kontinentalita
Rozdíl vlhkosti mezi zalesněnými
horninami a odlesněnými nížinami se
zvyšuje
Kolísání vlhčích a suších fází
chladnější léta
Doba
železná
Mladší Subatlantik
Období
Doba
bronzová
0
1 400 –
současnost
Vliv
člověka
Eneolit
Tabulka 3 Vývoj rostlinstva (Ložek, 2005; Musil, 2007)
Časová
Absolutní stáří
Období
Vývoj vegetace
osa [BC]
[BP]
zřetelné vysušení a poněkud zvýšená
1 000
jak je známe dnes (doubravy –
Střední
–8 000
Boreál
9 700–10 300
Preboreál
Borovice a bříza mají převahu, vrba
ustupuje, objevují se dub, líska a jilm
10 300–11 000
Mladší Dryas
poslední období převahy
nenáročných otevřených formací
–9 000
196
Starší
8 000–9 700
boro-lískové formace ustupují
smíšeným doubravám s jilmem a
později lípou;
borovice-líska: světlé lesy s velmi
hojnou lískou zasahující v horách a na
severu daleko mimo svůj dnešní areál
smíšené doubravy a olše dosud slabě
zastoupeny
Mezolit
300–400 m nad současnou úroveň
Paleolit
–6 000
–7 000
Pozdní glaciál
Atlantik
HOLOCÉN
6 000–8 000
PLEISTOCÉN
–4 000
–5 000
lesa dosud o 200–300 výše než dnes;
většínou převažují smíšené doubravy,
jilm a lípa ustupují jasanu, místy
převaha smrku, borovice nebo olše,
nástup a rychlé šíření buku a jedle
hlavní rozvoj smíšených doubrav
s jilmem a lípou;
borovice, líska a olše dosud silně
zastoupeny; objevuje se hojněji smrk
vzácně, zejména na J a JV se objevují
první stopy buku a jedle;
horní hranice lesa stoupá místy až
Neolit
bukojedliny – smrčiny), horní hranice
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Časová
osa [BC]
Absolutní stáří
[BP]
Období
Vývoj vegetace
11 000–12 000
Alleröd
poměrně velký rozsah borobřezových lesů; místy slabá příměs
náročných prvků
12 000–12 300
Střední Dryas
otevřená formace nabývá opět
převahy
12 300–12 700
Bölling
parková tajga s borovicí a břízou
12 700–13 400
Starší Dryas
otevřená formace nenáročných
druhů:
Artemisia, Selaginella, Ephedra
13 400–13 800
Raunis
–10 000
–11 000
–12 000
parková tajga – bříza, borovice a
arktické nivy
sprašová step, trávy, Chenopodiaceae
atd.
197
Vliv
člověka
Období
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
2
Nahosemenné dřeviny
Jejich asimilační orgány mají tvar jehlic, šupin (cypřišek) nebo jsou lupenité (ginkgo).
Většinou se jedná o rostliny vždy zelené. Opadá např. modřín, pamodřín, metasekvoje,
tisovec.
JINAN DVOULALOČNÝ – Ginkgo biloba
Jediný druh rodu Ginkgo s mnoha kultivary. Strom dorůstající asi 30 m výšky, je převážně
okrasná dřevina, dvoudomá, léčivka. Listy mají typicky vějířovitou čepel. Semena jsou
ve žlutém dužnatém žlutooranžovém osemení velikosti třešně, zapáchají. Světlomilný,
nenáročný, lehčí půdy, v mládí nesnáší silné mrazy, odolný exhalacím. Původně rozšířen
v Číně.
SMRK ZTEPILÝ – Picea abies Karst.[L.], syn. Picea excelsa [Lam.]Link
Strom s průběžným přímým kmenem (dosahuje výšky až 50 m, stáří 200 –300 let, ojediněle
400–600). Větve uspořádány v přeslenech. Trvale silný růst vrcholového prýtu zajišťuje
smrku korunu špičatou, věžovitou někdy velmi proměnlivou.
Jehlice (10-25 x 1–1,5 mm vel.) proměnlivé délky, jednotlivé, 4hranné bez pochev,
na zastíněných větvích dvouřadě uspořádané, na slunných kartáčovitě (všestranně)
rozložené, vzpřímené. Jehlice vytrvávají 6–9 let podle výškové polohy stromu. Smrk kvete
v porostech asi od 60. roku a to obyčejně v 4–5letých periodách, v horách 7–8letých.
(V oblastech poškozených imisemi jehlice vytrvávají kratší dobu a intervaly plodnosti se
obvykle prodlužují). Před dozráním a zdřevnatěním jsou šišky buď zelené (forma
chlorocarpa) nebo červené (f. erythrocarpa). Červenoplodé smrky jsou většinou časně
rašící, kdežto zelenoplodé většinou pozdní.
Semeno je kávově hnědé, vejčité, snadno oddělitelné od křídla. V 1 kg je kolem 120 000 až
200 000 semen. V době hojné úrody dává smrk až 100 kg semen na 1 ha (20.106 semen).
Kořenová soustava smrku je obyčejně plochá, rozložená ve vrchních horizontech půdy,
takže smrk nemá většinou pevnější zakotvení a značně trpí vývraty, v umělých porostech
také půdu jednostranně vyčerpává.
Dřevo je stejnoměrné, žlutavě bílé, bez barevně odlišeného jádra s náhlým přechodem
jarního a pozdního dřeva, s dobře znatelnými letokruhy, je měkké, pružné, má dlouhá
vlákna, dobře se štípe a snadno zpracovává. Dřevo má všestranné použití jako stavební,
truhlářské, pro výrobu papíru atd.
Rozšíření smrku od jihovýchodní Evropy (nejjižnější přirozený výskyt je v Rodopech) až
téměř po Severní ledový oceán ukazuje, že není náročný na klima. Společně se smrkem
sibiřským (Picea obovata Ldb.) zaujímají rozsáhlou část Eurasie až k Ochotskému moři.
Severní hranice jejich areálů probíhá severní částí Skandinávie, poloostrovem Kola (hraničí
s tundrou). Smrk prochází celou Sibiří, vyskytuje se v pánvi Amuru, v Zabajkalí, Altaji
i v severním Mongolsku. Chybí však na Kamčatce. Ve východní Sibiři a na Dálném východě
198
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
smrk sibiřský doplňuje ještě smrk ajanský (Picea ajansensis). Ve střední a jihovýchodní
Evropě zaujímá horské soustavy (podhůří a středohoří střední Evropy, Alpy, Karpaty,
pohoří Balkánského poloostrova). Rozlišujeme smrk severský (nižší polohy) od horského
smrku karpatského, alpského, hercynského a balkánského.
Smrk zaujímá jedno z prvních míst mezi dřevinami ve schopnosti snášet nízké teploty.
Mnohem citlivější je k vysokým teplotám a suchosti vzduchu. V suchých letech odumírají
i staré stromy, zvláště na lehce vysýchajících půdách. Smrk patří ke dřevinám vyžadujícím
značnou vzdušnou vlhkost. Protože má povrchovou, celkem slabou kořenovou soustavu,
je značně náročný na půdní vlhkost a to rovnoměrnou; snáší i nadbytečnou vlhkost
(podmáčené lokality, okraje rašelinišť).
Smrk nemá velké nároky na minerální složení půdy (vyšší než borovice, menší než jedle
a modřín). Obyčejně tvoří dobré porosty na svěžích písčitě hlinitých půdách, roste však
stejně na těžkých hlínách i píscích, když jsou dostatečně vlhké. I na černozemi roste
obyčejně rychle a úspěšně při dostatku vláhy.
Smrk je dřevina stinná až polostinná, snese i plné osvětlení na pasece. Koruny tvoří
souvislý kryt. Smrčiny vytvářejí stinné porosty s klimatem bez výrazných výkyvů. Vlivem
uspořádání sklonu větví se nedostává déšť ke kmeni a po něm k zemi nýbrž stéká
po větvích k okraji koruny, odkud padá k zemi. Zde jsou také nejbohatěji vyvinuty jemné
kořínky. Mělkými kořeny smrk nevyužívá spodní vrstvy půdy, a proto příliš nepřispívá
ke koloběhu živin z hlubších vrstev půdy. Zvláštní klimatické prostředí smrčin a silný opad
jehličí překáží často vývoji bylinného patra, a to má vliv i na složení fauny. Flora smrčin je
chudá, někdy velmi chudá, bohatší jen na prosvětlených místech a okrajích.
Smrk je dřevina neobyčejně proměnlivá, ale také velmi plastická a nejsou u ní proto
vyhraněny tak silně klimatypy jako třeba u borovice. Provenience smrku z teplejšího
a vlhčího klimatu jsou méně odolné, mají větší vzrůst, jejich roční vývoj na jaře začíná
později a také později končí, mají delší a četnější větve a širší koruny, modravější hustší
jehlice. Přenesení do cizích podmínek snáší smrk poměrně dobře. Na rozdíl od borovice je
smrk méně citlivý k přenesení do teplejších oblastí.
Rozeznává se řada klimatypů a forem smrku ztepilého.
Smrk je dřevinou vysokého lesa a smrčiny se obhospodařovaly hlavně holosečí s umělou
obnovou. Tím vznikly porosty stejnověké nebo porosty s malými věkovými rozdíly
(vylepšováním kultur). Obmýtí u smrku v nižších polohách s rychlým růstem je 80 let,
v horských polohách 100–120 let. Uměle založení porosty v nízkých polohách musí být
káceny často ještě dříve pro nebezpečí napadení červenou hnilobou, která snižuje
technickou hodnotu dřeva.
U smrku je obhospodařování přizpůsobeno jeho biologické povaze. Smrk se liší od jedle
rychlejším vývojem v mládí, menší potřebou ochrany v mládí, a protože je méně ohrožen
pozdními mrazy a horkem, hodí se lépe pro pěstování na holé ploše. Údobí kultury
a mlaziny je ve smrčinách většinou rozhodující pro vznik pěkných a čistých kmenů.
199
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Vysoké hmotné výnosy současně s vysokou výtěží užitkového dřeva vynesly smrku název
"zlatý strom". Snaha o maximální výnos si vynucovala jeho neuvážené a pochybné
pěstování i tam, kde k tomu nebyly stanovištní předpoklady. To je také pozadí tehdejší
"smrkové mánie" a příčina jejího rozsahu. Mnoho neúspěchů zapříčinilo také dřívější
běžné používání osiva alpských vysokohorských sort, nevhodných pro naše nižší polohy. Je
nutno si uvědomit, že 80letý porost vznikal na počátku našeho století, před 1. světovou
válkou.
Smrkové porosty jsou ohrožovány větrem, sněhem, hmyzími škůdci. V poslední době mají
na smrkové porosty katastrofální vliv průmyslové imise často kombinované s druhotným
poškozením hmyzem a houbami. Tato problematika bude podrobněji popsána v kapitole
o ochraně lesa.
SMRK OMORIKA – Picea omorica (Pančic´) Purkyně
Je strom dorůstající do 30 m výšky s korunou velmi štíhlou, jehlancovitou, až skoro
sloupovitou. Jehlice ploché 8–12 mm dlouhé a 2 mm široké, tupé s krátkou špičkou. Šišky
převislé, vejčité, podlouhlé 3–6 cm dlouhé, otvírají se v srpnu a zůstávají na stromě až
3 roky. Plodnost u stromů ve volnu začíná ve 12 až 15 letech, jinak od 40. roku věku.
Původní areál smrku omorika je v horách Jugoslávie na středním toku řeky Driny. U nás
v poslední době používán částečně pro zalesňování severočeských kalamitních ploch.
SMRK SITKA – Picea sitchensis (Bong.) Carr.
Dobsahuje ve své domovině 40 až 90 m výšky s korunou široce kuželovitou. Jehlice tuhé,
ploché 15–25 mm dlouhé, pichlavé. Původní areál západní pobřeží Sev. Ameriky
od Aljašky až po Kalifornii. U nás se zkouší při zalesňování v Krušných horách.
SMRK SIVÝ – Picea glauca (Moench) Voss
Jehlice na svrchní straně větévek husté, ze spodu větévek vzhůru zakřivené; tupé, sivé až
bílé šištice. Původem ze Sev. Ameriky. U nás mj. používán pokusně pro zalesňování
v imisních oblastech (Krušné hory).
SMRK PICHLAVÝ – Picea pungens Engelm.
Má jehlice tuhé, silně pichlavé, často až bílé ojíněné, všestranně odstálé. Vyskytuje se
v několika formách. Pochází ze Sev. Ameriky (Skalisté hory); u nás používán pro zalesnění
v imisních oblastech (Krušné hory). Dobře je známa jeho odrůda "stříbrný smrk", která je
využívaná v zahradní architektuře.
JEDLE BÍLÁ – Abies alba Mill. (syn. A. pectinata [Lam.]DC.)
Vysoké štíhlé kmeny (40–60 m) mají kůru bělavou až šedě stříbrnou. Jehlice 15 –30 mm
dlouhé, na rubu se dvěma bílými pruhy. Šišky vzpřímené, 10–14 (ale i až 30) cm dlouhé,
válcovité. Zrají koncem září nebo v říjnu a po prvních mrazech se rozpadávají, takže
na větvích zbývá pak jen vzpřímené vřeteno. Výškový přírůst se začíná zvyšovat teprve
200
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
od 15. roku, vrcholí mezi 30–40 lety a trvá dlouho přes 100 let. Celkově dosahuje jedle
vysokého stáří 300–400 let, výjimečně i více.
Hmotnými výnosy je jedle mezi našimi jehličnany na prvním místě. Smrk se jí ve stejně
příznivých polohách jen přibližuje.
Jedle má kůlový kořen s hluboko sahajícími upevňovacími kořeny a to je příčinou její
odolnosti k větrům, vývratům. Vyžaduje hlubokou a poměrně vlhkou půdu.
Dřevo jedle je stejnoměrně žlutavě bílé nebo se slabým narůžovělým nádechem. Nemá
pryskyřičné kanálky. Je méně lesklé než dřevo smrkové, hůře se opracovává, snadno
šedne. Je pod vodou velmi trvanlivé.
Jedle má proti smrku velmi omezenou oblast rozšíření. V podstatě souhlasí její areál
s areálem horského smrku, chybí u ní však areál severský. Proti horskému smrku jde dále
na západ a na jih. Všeobecně má však vyšší nároky na obsah živin v půdě než smrk, zvláště
na obsah vápna a vyžaduje také půdy hlubší. Proto má také někdy optimum na vápenci.
Úplně chybí na rašelině.
Jedle je dřevina stinná, mezi našimi jehličnany ji předstihuje v tomto směru jen tis. Proti
porostům smrku, borovice a buku je plocha jedlin u nás mizivě malá. V druhové skladbě
lesů ČR podíl jejího zastoupení klesá – podle inventarizace 1950 – 2,8 %, 1970 – 2,1 %,
1980 – 1,7% , 1988 – 1,2 %, 1997 – 0,9 %.
Jedle je mnohem méně proměnlivá, mnohem konzervativnější než smrk a jiné dřeviny.
Podíl jedle se snižoval stejnou měrou, jako smrk vlivem kultury přibýval a šířil se stále
na větší plochy. Jedle je velmi citlivá dřevina, která potřebuje klidný vzduch, nesnáší
větrnou volnou plochu a silné ozáření sluncem (v mládí), trpí horkem stejně jako mrazem.
Chybné zmlazování a hlavně holosečné hospodářství bylo jednou z hlavních příčin jejího
ústupu. Podle posledních poznatků je méně citlivá na imisní poškození než smrk.
V ČR jsou introdukovány mj. severoamerické druhy – JEDLE OJÍNĚNÁ – Abies concolor
(Gord. et Glendenning) Hildebr. nebo JEDLE OBROVSKÁ – Abies grandis (Douglas)Lindl.
BOROVICE LESNÍ – Pinus sylvestris L.
Je strom až 40 m vysoký s kmenem, který se vysoko čistí od větví. Má jehlice po dvou
ve svazečku na brachyblastech, přímé nebo točité, dlouhé až 5 cm. Vytrvávají na stromě
tři roky. Borovice dospívá ve volnu v 15, v zápoji mezi 30–40 lety. Šišky se na podzim
prvního roku obracejí dolů. Tehdy mají velikost lískových oříšků a teprve v příštím roce
dorůstají do délky 4–5 cm. Z jara jsou ještě zelené, do října pak uzrají. Teprve třetího roku
z jara vypadává semeno - vejčitě podlouhlé s blanitým, lesklým, nahnědlým křídlem.
Výškový růst borovice je v mládí velmi bujný, vrcholí mezi 15. až 25. rokem a končí kolem
100 let. Borovice dosahuje stáří 300–350, max. 600 let. Borovice vytváří silný a hluboko
pronikající hlavní kůlový kořen, stejně tak i boční kořeny, takže je v půdě dobře zakotvena
a netrpí vývraty. Jen na mělkých půdách nebo bažinách má mělké kořeny.
201
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Dřevo borovice má na vzduchu rozlišenou žlutavou běl a červenohnědé jádro s ostře
výraznými letokruhy. Je měkké, lehké, pružné, ale méně houževnaté a křehčí než dřevo
smrkové. Je bohatě pryskyřičnaté a proto velmi trvanlivé (i ve vodě). Používá se jako dříví
stavební, důlní, lodní, pro výrobu sudů i jako vláknina. Ze stojících stromů se dříve těžila
pryskyřice.
Borovice má rozsáhlý areál, který zaujímá velkou část Evropy a značnou část severní Asie.
Ohromné rozšíření borovice ukazuje nejlépe na její podivuhodnou nenáročnost
na klimatické i půdní podmínky. Borovice roste na píscích i hlínách, na kamenitých
půdách, drolinách i na skalách bez ohledu na geologický podklad (vápence i žula),
na bažinách, tedy na místech výstředně suchých i nadbytečně mokrých.
Borovice je dřevina slunná, odolná k mrazu, horku, schopná snášet extremní letní
podmínky, a proto se zmlazuje i na volné ploše. S úspěchem se kultivuje na suchých
píscích, dunách a vátých píscích. Ekologické rozpětí borů je značně širší než u smrčin, ale
jejich vliv na stanoviště následkem slabšího zastínění a většího přístupu tepla k půdě je
méně pronikavý.
Borovice je dřevina velmi proměnlivá, přizpůsobivá rozmanitým podmínkám a má dobře
vyhraněné klimatypy.
Bory se obvykle obhospodařují holosečně, ačkoliv v místech, kde půda není příliš suchá,
zmlazují se i přirozeně. Životní nároky borovice jsou poměrně blízké podmínkám holoseče,
zvláště pokud se jedná o odolnost k mrazu, malou citlivostí k horku i suchu.
Obmýtí borovice v oblastech, které ji vyhovují, je většinou 120 let, při snaze získat cenné
sortimenty 120–150 let; v méně vhodných podmínkách bylo obmýtí jen 80 let.
Růst v mládí je rychlý; když není porost poškozován, zapojí se kolem 10. roku.
Ze škodlivých činitelů ohrožující kultury v mládí je nejhorší sypavka (Lophodermium
pinastri), která působí velké škody zvlášť na půdách zarostlých travou a ve velmi hustých
síjích. Vedle sypavky ohrožuje mladé rostliny borovice hlavně tráva. V suchých letech
a na suchých půdách, zvlášť v prvním roce, borovice hromadně odumírají suchem. Značné
ztráty a mezery v borových kulturách působí také ponravy chrousta, klikoroh, václavka
i okus zvěře.
BOROVICE ČERNÁ – Pinus nigra Arnold
Borovice černádosahující výšky 20–50 m je schopna dožít se 500–1000 let. Má proměnlivý
habitus podle stanoviště a oblasti, kde roste. Koruna je proměnlivá od úzké, široce vejčité
až po deštníkovitou. Jehlice jsou po dvou v jedné pochvě 80–160 mm dlouhé, délkou i
stavbou velmi proměnlivé. Šišky přisedlé po 2–4, souměrné, rozevírají se na jaře 3. roku,
pak brzy opadávají. Mají velmi proměnlivou velikost (3,5–8 x 2–4 cm).
Kořeny na dobrých půdách kůlové, hluboké, ale dovedou se přizpůsobit i mělkým
stanovištím.
202
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Dřevo s odlišeným jádrem, dosti měkké, jemné, lehké, matné, trvanlivější a bohatší
na pryskyřici než dřevo borovice lesní. Kvalita dřeva závisí na stanovišti; upotřebení jako
u borovice lesní.
Borovice černá, jako jihoevropská dřevina, tvoří porosty většinou ve vyšších horských
polohách - od Španělska až po Malou Asii a Kavkaz. Kavkazské populace jsou však dnes
často popisovány jako sice blízké příbuzné, leč samostatné druhy např. Pinus sosnovskii.
Má značné nároky na teplo, je však odolná k mrazům. Tvoří řadu klimatypů.
BOROVICE KLEČ – Pinus mugo Turra (= P. montana Mill.)
Kleč se vyznačuje neobyčejnou mnohotvárností růstovou i ve stavbě šišek. Jde
o vícekmenný keř až 2,5 m vysoký. Jehlice jsou po dvou ve svazečku, dlouhé 3–4 cm,
oboustranně tmavě zelené. Kleč začíná plodit mezi 6.–10. rokem a kvete téměř každý rok.
Šišky jsou 2–6 cm dlouhé, tmavohnědé, symetrické, otevírají se z jara třetího roku. Kleč
má poměrně omezené rozšíření, zaujímá zhruba areál horských borovic nebo smrků či
jedle, na severu končí na úpatí Karpat a Krkonoš, na východě na úpatí rumunských Karpat.
V horských oblastech místy vytváří souvislý pás nad horní hranici lesa, jindy k ní proniká,
ale prostupuje i pásmo smrku a buku na půdách zvláštní povahy, především na rašelinách.
Vytváří četné klimatypy.
Klečové porosty sice nemají velký význam výnosový; o to tím větší význam pro ochranu
půdy, protože brání splavování země a dalšímu šíření sutí a kamenitých polí v horských
polohách, kde stěží lze použít jiné dřeviny. Klečové porosty v horách nad horní hranici lesa
musí být chráněny před dalším ničením. Člověk se věnoval zatím jen ničení a hubení kleče,
a to zejména ohněm, aby uvolnil plochu pro pastviny. Příklady z nedávné doby vidíme
v karpatské oblasti - plocha kleče byla velmi omezena, místy až nad únosnou míru
a následky se projevují v rozsáhlém splavování půdy na exponovaných svazích, v šíření sutí
a polí. V tatranské oblasti bylo přes polovinu klečových porostů (Liptovské hole) zničeno
požáry a pastvou.
BOROVICE BLATKA – Pinus rotundata Link
Jde o strom až 20 m vysoký s šedočernou borkou až do koruny stromu, jehlice jsou 3 –6 cm
dlouhé, oboustranně sytě zelené a se šiškami asymetrickými, hnědými. Přirozeně je
rozšířena v Třeboňské pánvi, Krušných horách, na Šumavě, ve Slavkovském lese,
Žďárských vrších a na Hrubém Jeseníku, převážně na přechodových rašeliništích.
BOROVICE LIMBA – Pinus cembra L.
Je strom 18–25 m vysoký s jehlancovitou až válcovitou korunou. Jehlice tuhé, 5 –9 cm
dlouhé, po 5 ve svazečku. Limba začíná plodit mezi 50. až 60. rokem, semenné roky jsou
po 6 až 10 letech. Šišky vejčité, 5–8 cm dlouhé. Semena oříškovitá (8–12 mm dlouhá),
bezkřídlá, jedlá (limbové oříšky). Růst limby je velmi pomalý (desetiletý stromek dosahuje
výšky 1,5 m), období největšího růstu do výšky mezi 150. až 250. rokem. Růst ukončuje
často až kolem 400 let.
203
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Limba má několik původních nesouvisejících areálů výskytu: ohromná oblast sibiřská
(dnes se hodnotí jako samostatný druh – Pinus sibirica), Alpy a Karpaty (oblast tatranská
a východokarpatská). V horách od nadmořské výšky 1200 až 2000 m.
Evropský areál limby byl lidskými zásahy značně omezen a některé lokality v nadmořské
výšce 1100–2000 m byly zničeny.
BOROVICE HEDVÁBNÁ – VEJMUTOVKA – Pinus strobus L.
Je to introdukovaná dřevina původem z východu Severní Ameriky. Strom je 25 –50 m
vysoký, koruna v mládí kuželovitá, postupně se rozšiřuje. Jehlice ve svazečcích po pěti,
dlouhé (5–12 cm), tenké, často poněkud převislé. Šišky na konci větví (po jedné až třech
pohromadě), 10–18 cm dlouhé, válcovité.
Rychle rostoucí dřevina, u nás někdy zaváděna do lesního hospodářství. Dříví lehčí než
u borovice lesní, s velkými přírůsty. Dřevo u nás podceňováno, ačkoliv v Americe často
velmi žádané. Dnes se o jeho využití projevuje zájem (tužkárenský průmysl). Vejmutovka
u nás trpí smolotokem.
Pozn.: Rod Pinus má přes 100 druhů.
MODŘÍN OPADAVÝ – Larix decidua Mill. (Larix europaea DC.)
Velmi vzrůstný strom (20–50 m), s mohutným, přímým někdy naspodu šavlovitým
kmenem. Hlavní větve nevytvářejí přesleny. Letorosty mají na vyniklých sbíhavých
polštářcích jednotlivé jehlice ve spirále; roztroušeně a v nestejném počtu se v jejich úžlabí
zakládají pupeny, které příštím rokem vyvinou svazek jehlic a přejdou do tvaru zkrácených
větévek (brachyblastů), které po několik let tvorbu svazečků jehlic opakují a sotva
znatelně se prodlužují. Některé však vyrůstají hned v tenké letorosty.
Modřín raší časně (asi s břízou), jehlice má měkké a hebké (1,5 cm dl.), nahloučené
ve svazečcích po 20–65, velmi vydatně transpirující, které na podzim žloutnou a opadávají.
Šišky dozrávají prvním rokem, otevírají se jen nedokonale v příštím jaru, semeno
vypadává jen zdlouhavě a často až v následujícím roce. Šišky pak vytrvávají dlouho
na stromě (3–10 let). Šišky jsou drobné, kulaté, velké 15–25 mm.
Modřín má v mládí rychlý růst (hned v 1. roce vyhání prýt dlouhý přes 10 cm a nasazuje
boční pupeny). Rychlý růst v mládí netrvá dlouho, již ve 20 letech ho dostihuje smrk,
později jedle, kdežto borovice roste obdobně. Vzrůst do výšky vrcholí kolem 20. roku,
po 60 letech slábne a trvá ještě přes 100 let. Růst do tloušťky trvá téměř neomezeně.
Na vhodných stanovištích modřín dosahuje neobyčejných rozměrů. Stáří dosahuje
500 až 900 let. Jsou známy stromy (italské Alpy – San Geltruda di Ultimo) staré 2200 let.
Kořen původně kůlovitý se později silně větví, v optimálních podmínkách je pak srdčitý,
dobře zakotvený v půdě.
Dřevo má úzkou žlutavou běl a široké červenohnědé, až krvavě červené jádro. Dřevo je
velmi pevné, pružné, trvanlivé (i pod vodou), lehké a dobře se štípe. Má značný obsah
204
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
pryskyřice. Je to cenné dřevo stavební, nábytkové, truhlářské, používá se na výrobu sudů.
Někdy je schopno nahradit dřevo dubové.
Výskyty modřínu se soustřeďují jednak v oblasti alpské, jednak v oblasti karpatské. Pěstuje
se téměř v celé Evropě.
Modřín je dřevina vysloveně slunná, s řídkou korunou, značně trpící zastíněním. Vedle
světla vyžaduje i pohyblivý vzduch. Při pěstování modřínu jsou vyhraněny klimatypy, které
se navzájem liší zejména různě rychlým růstem, různým začátkem a ukončením ročního
vývoje.
Čisté původní modřínové lesy či porosty jsou většinou jen na velmi malých plochách
uvnitř Alp a v Karpatech. V ČR je původní pouze ve Slezku - v podhorské oblasti
Bruntálska. Zastoupení modřínu v lesích ČR v posledních letech mírně stoupá 1950 –
1,6 %, 1980 – 2,6 %, 1988 – 3,0 %, 1997 – 3,7 %.
Dobré hmotové výnosy spolu s vysokou cenou dřeva, dlouhověkostí a dobrými
pěstebními vlastnostmi vyvolávají snahu o zvyšování zastoupení modřínu v lesích ČR.
Jsou dvě nebezpečí ohrožení nebo škody, se kterými se lze setkat od časného věku
modřínových tyčkovin a která v posledních desetiletích způsobila velké zklamání při jeho
pěstování: je to jednak mol (Coleophora laricella), který poškozuje každoročně vyrašené
jehlice (často se tyto škody zaměňují s mrazem, který škodí poměrně vzácně), jednak
napadení houbou, která vyvolává rakovinu, znehodnocující dřevo četnými boulemi a vede
k záhubě kmínku.
TIS ČERVENÝ – Taxus baccata L.
Je rozkladitě větevnatý, vícekmenný keř až stromek 5–15 m vysoký. Pomalu rostoucí, ale
dosahující stáří až 1000 let. Jehlice tmavozelené, dvouřadé (vytrvávající 4–8 let). Dospívá
ve volnu ve 20–30 letech, v lese v 70–120 letech; plodí pak každoročně a hojně až
do vysokého stáří.
Semena jsou tvaru drobných oříšků 6–7 mm dlouhá, obklopená dužnatým červeným
nepravým míškem (epimatium). Nasládlý míšek vyhledávají ptáci a roznášejí tak semena.
Kořeny vesměs srdčité, dobře zakotvují strom. Výjimečná je výmladnost tisu. Rozmnožuje
se lehce řízky. Růst v mládí je podobný jedli, po 20. roce se růst do výšky výrazně
zpomaluje (v 60 letech dosahuje výšky okolo 5 m, ve 120 letech jen 10 m).
Tis je rozšířen po celé střední a jižní Evropě a také v horách sz. Afriky a na Kavkaze.
Dřevo má úzkou žlutou běl a červenohnědé jádro, je tvrdé, těžké, husté, úzkoleté, těžce
štípatelné, velmi pružné a trvanlivé.
Ve středověku bylo pro svou ohebnost vyhledáváno ve velkém a používalo se k výrobě
luků (ale také kopí aj. zbraní). Ve středověku byly zásoby tisového dřeva vypleněny.
205
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Kůra, dřevo, jehličí i semeno (kromě míšku) obsahují jedovatou směs pseudoalkaloidů
dříve označovaných jako tzv. taxin. U člověka může způsobit otravu. Skot, kozy a zvěř mu
však brzy uvykají a okusují jej bez následků.
Tis nevytváří samostatné porosty, je pouze vtroušen. Je chráněn dle zákona o ochraně
přírody.
DOUGLASKA TISOLISTÁ – Pseudotsuga menziesii (Mirb.) Franco
Pochází ze západní části Severní Ameriky, kde dosahuje velké výšky a tloušťky (až 4 m).
Jehlice přímé, 2–3 cm dlouhé; rozemnuty příjemně voní. Šišky jsou převislé, vejčité
podlouhlé, 5–10 cm dlouhé.
K nám introdukována, patří mezi rychlerostoucí dřeviny, má velké přírůsty. Dřevo má
barevně odlišné jádro; považuje se za kvalitní.
Jiné jehličnaté dřeviny nemají valný význam v našem lesním hospodářství. Podrobnější
údaje lze nalézt v lesnické literatuře.
206
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
3
Listnaté dřeviny
DUB LETNÍ (křemelák) – Quercus robur L. (Q. pedunculata Ehrh., Q. sessiliflora
Salisb.)
Dub letní je strom 20–30 m vysoký. Listy laločnatě chobotnaté, kratičce řapíkaté, čepel
zcela lysá, na bázi ouškatá. Plodenství dlouze stopkatá, plod je velká nažka – žalud
s číškou. Semenné roky se opakují po 4–8 letech.
Dub roste do 5 až 10 let pomalu (do 20 až 30 cm), v tu dobu kůlový kořen dosahuje
hloubky 1 m i více (sazenice při vyzvedávání ve školkách se podřezávají). Růst do výšky
končí ve 120 až 200 letech. Přírůst do tloušťky trvá celý život (dosahuje stáří 400 až 500 let
až i 1000 let).
Kořenová soustava je mohutná, jde do hloubky až 5 m, je silně rozvětvená a tvoří hluboko
jdoucí kůlový kořen, jinak ovšem podle půdy velmi proměnlivá a někdy dokonce jen mělce
rozložená. Dub je velmi odolný proti větru a půdu využívá do velké hloubky. Má značnou
výmladnost, tvoří hojné pařezové výmladky i výhony na kmeni ("vlky"). V lese omezuje
tvorbu vlků přítomnost stínicích stromů spodní etáže, a proto je boční zastínění stromů
výhodné. Dub nesnáší zastínění shora (s výjimkou mládí), protože je náročný na světlo.
Dřevo dubu má úzkou žlutavou běl (pro některé druhy zpracování není ceněna) a široké,
světle až temně hnědé jádro. Dřevo je hrubě kruhovitě pórovité, velmi tvrdé, těžké a má
vysoký obsah tříslovin. Používá se na stavby vodní, pozemní, na stavbu lodí, pražce,
parkety, sudy, nábytek.
Těžiště výskytu je v nížinných lužních lesích, na minerálně bohatých, těžších a čerstvě
vlhkých zaplavovaných půdách. Roste až do podhorských poloh, i na chudších a kyselých
půdách. Přirozený areál dubu sahá od Skotska, jižní Skandinávie, k Uralu, Krymu; je
i na Kavkaze, Balkánském a Apeninském poloostrově a v severní části Pyrenejského
poloostrova.
DUB ZIMNÍ (drnák) – Quercus petraea (Mattuschka) Liebl.
Dub zimní má listy zřetelně řapíkaté, s čepelí na rubu kratičce pýřitou, na bázi klínovitou
až uťatou; plodenství jsou krátce stopkatá. Světlomilná a teplomilná dřevina, odolná
k suchu i pozdním mrazům, častá na minerálně chudých a kyselých půdách od pahorkatin
až do podhorských poloh.
DUB PÝŘITÝ (šípák) – Quercus pubescens Willd.
Dub pýřitý má letorosty i listy plstnaté; borka je hrubě kostkovitě rozpukaná. Zpravidla
menší strom, někdy keř. Teplomilná dřevina odolná k suchu, rostoucí převážně
na bazických podkladech. Je charakteristickou složkou dřínových doubrav a lesostepních
útvarů.
207
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
BUK LESNÍ – Fagus sylvatica L.
Strom 30–50 m vysoký, se štíhlým válcovitým kmenem. Listy dvouřadě střídavé, široce
vejčité až eliptické, 5–10 cm dlouhé. Plody jsou trojboké nažky – bukvice. Buk kvete
v zápoji ve věku 60–80 let. Semenné roky se opakují v 5–10letých obdobích
(v nepříznivých podmínkách jednou za 9 až 12 let).
Rozšíření – jižní Anglie, jižní Švédsko, Polsko, Volyň, Balkán, Apeniny, Sicílie, Korsika,
Pyreneje.
Všeobecně vyžadují bučiny dobré humózní půdy. Buk je velmi stinná dřevina, s hustě
olistěnou korunou slabě propouštějící světlo. Bučiny překrývají značnou část Evropy,
v severní části areálu rostou v nížinách až pahorkatinách, přímo od hladiny moře;
ve střední Evropě rostou v nadmořských výškách cca 300–1000 m, na jihu až do 2000 m.
Buk tvoří četné klimatypy, i když nejsou tak výrazné jako u dřevin jehličnatých.
Výnosy buku jsou menší než u smrku a jedle, s horším podílem užitkového dřeva. Buk
tvoří srdčité kořeny, kterými dobře kotví v půdě. Výmladnost buku je celkem slabá.
Dřevo je narůžovělé až červenavě světle hnědé, roztroušeně pórovité, tvrdé, pevné, těžké,
silně sesychavé často s tzv. nepravým jádrem. Dřevo se používá na parkety, pražce, sudy,
nábytek a dýhy.
Bučiny vytváří čisté porosty; na méně vhodnějších sut´ovitých stanovištích rostou
s příměsí jasanu, javoru či lípy. Vápnomilné bučiny mívají příměs borovice, jeřábu muku,
dubu ceru apod.
HABR OBECNÝ – Carpinus betulus L.
Habr je vysoký 6–25 m, bohatě a nepravidelně rozvětvený. Strom má hladkou borku, je
často svalcovitý. Čepele listů jsou vejčité 4–15 cm dlouhé. Plody jsou drobné oříšky,
umístěné na trojlaločném plochém křídle, srostlém ze tří listenů. Habr má bohatou
kořenovou soustavu, na hlubokých půdách až srdčitou, většinou ale povrchovou, takže
na mělkých půdách trpí často vývraty. Má silnou pařezovou výmladnost, lehko zaplevelí
paseky.
Dřevo je bílé až šedobílé se žlutým odstínem, roztroušeně pórovité, tvrdé, těžké, špatně
štípatelné.
Oblast rozšíření habru zaujímá jižní a střední Evropu po jižní Švédsko, na východ po Dněpr.
Habr je dřevina stinná. Je hlavní výplní habrových doubrav a právě jen ve spojení
s habrem mohl mnohde dub uhájit svoje místo před expanzí bučin.
V našich lesích se habr nikdy nepěstoval, lidské zásahy však přispívaly vesměs k jeho
převládnutí. Často je v lesnické literatuře věnováno více pozornosti otázce hubení habru,
než jeho pěstování.
208
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
JASAN ZTEPILÝ – Fraxinus excelsior L.
Strom až 40 m vysoký, lichozpeřené listy, vstřícné. Plodnost začíná ve volnu ve 20 až
30 letech, v porostech ve 30 až 40 letech. Jasan je rychlerostoucí dřevina, na dobrých
půdách může dosáhnout stáří až 250 let a ve výčetním průměru 1,7 m. Zakořenění je dosti
extensivní, kůlový kořen slabě vyvinut, postranní kořeny sahají daleko a pronikají dosti
hluboko. Výmladnost je výborná.
Dřevo je kruhovitě pórovité, má širokou narůžovělou běl, později barevně odlišené, světle
hnědé jádro. Dřevo je poměrně tvrdé a těžké, velmi pružné, ohebné, pevné, špatně
štípatelné a středně trvanlivé. Používá se na nábytek, dýhy, sportovní nářadí, hudební
nástroje. V kvalitě dřeva jsou podle stanoviště značné rozdíly. Rozšíření jasanu: téměř celá
Evropa; výskyt v Malé Asii je nejistý. Nejlépe roste jasan na čerstvých, hlubokých, kyprých
a živných půdách, čerstvých a vlhkých. Kromě aluvií lužních lesů roste také na suťových
a roklinových svazích.
Jasan snáší tlumené světlo a v mládí takové podmínky přímo vyžaduje, s přibývajícím
věkem je však na světlo stále náročnější a ve stáří se stává dřevinou slunnou.
Jasan je citlivý ke kouři, plynům a prachu, nehodí se proto pro stromořadí v ulicích
(nesnáší zasolení). V lesním hospodářství je ceněn.
LÍPA MALOLISTÁ – Tilia cordata Mill.
Strom 25–40 m vysoký. Listy má na rubu lysé, šedozelené s chomáčky rezavých chlupů
v paždí žilek; oplodí je v prstech smáčknutelné. Kořen má hluboký, kůlovitý, silný, z něhož
vyrůstají četné postranní kořeny a daleko se rozprostírající kořeny povrchové.
To umožňuje pevné zakořenění i na sutích a skalách. Je odolná vůči větru. Výmladnost je
výtečná a bohatá. Po dosažení 50–60 let objevuje se často jádrová hniloba. Dožívá se
500 až 700 let. Je to polostinná dřevina odolná k mrazu; daří se jí na humózních, živinami
bohatých půdách. Přirozeně se vyskytuje v dubových habřinách a v lužních, suťových
a roklinových lesích; od nížin do podhůří, v horách ojediněle.
Dřevo lípy je bílé, slabě narůžovělé nebo nažloutlé (při uložení ve vlhku často zelená),
měkké, lehké, málo trvanlivé. Nejlepší dřevo řezbářské, používané také k výrobě krabic,
bedniček, modelů, tužek, dřevěného uhlí, soustružnictví.
LÍPA VELKOLISTÁ – Tilia platyphyllos Scop.
Listy jsou na rubu žlutozelené, pýřité; žilnatina třetího řádu je vyniklá, chomáčky chlupů
jsou běložluté až okrové; oplodí je dřevnaté, většinou žebernaté, v prstech
nesmáčknutelné. Má podobné ekologické nároky jako předešlý druh; je citlivá k pozdním
mrazům. Přirozeně roste v suťových a roklinových lesích, klenových a lipových bučinách;
od pahorkatin do podhůří, v horách zřídka.
Dřevo není od předcházejícího druhu odlišné.
209
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
LÍPA STŘÍBRNÁ – T. tomentosa Moench. syn. T. argentea Desf.
S listy na rubu bělavě plstnatými; pochází z jihovýchodní Evropy. U nás je využívána jako
okrasný a alejový strom.
JAVOR MLÉČNÝ – MLÉČ – Acer platanoides L.
Je strom 20–30 m vysoký, s krátkým kůlovým kořenem pronikajícím do hloubky a řadou
kořenů bočních nevybíhajících daleko do strany, ale seskupených při kmeni. Bohatá
pařezová výmladnost.
Dřevo má bělavé, lesklé, tvrdé a těžké a pevné. Používá se v truhlářství, řezbářství
i na hudební nástroje. Oblast rozšíření se kryje zhruba s rozšířením lípy malolisté. Mléč je
polostinná dřevina, v mládí snáší dobře zastínění, je dosti odolný proti zimě. Mléč zřídka
tvoří čisté porosty. Bohatá výmladnost (až do 60 let).
JAVOR HORSKÝ – KLEN – Acer pseudoplatanus L.
Je to strom 35–40 m vysoký. Zakořenění je silné se srdcovitými kořeny. Výmladnost klenu
je slabá. Klen je strom střední a jižní Evropy, hlavní oblastí je horské pásmo (pásmo bučin
a spodní pásmo smrkového stupně). Výskyt je nesouvislý, ostrůvkovitý (vlhká stanoviště
nebo strmé kamenité suťové svahy). Je to dřevina polostinná. Dřevo je obdobné jako
u mléče.
JAVOR POLNÍ – BABYKA – Acer campestre L.
Strom 15–20 m vysoký, na slunných místech a skalách jen keř. Babyka je teplomilnější než
klen. Babyka je dřevina polostinná, je dobrou dřevinou druhého patra, zejména
v doubravách. Lesnicky dřevina nepříliš významná (pomalý růst).
OLŠE LEPKAVÁ (OLŠE ČERNÁ) – Alnus glutinosa (L.) Gaertn.
Je strom 20–35 m vysoký. Opakvejčité, nahoře vykrojené listy jsou po vyrašení lepkavé.
Květenství jehnědovitá; ze samičích jehněd se vyvíjejí hnědozelené šištice s drobnými
tmavohnědými nažkami (na 1 kg asi 600–700 tisíc semen).
Rychlerostoucí dřevina, v 5 letech dosahuje výšky 4 m a na vhodném stanovišti teprve
po 50. roce její výškový přírůst značně polevuje. Má až do vysokého věku velmi bohatou
pařezovou výmladnost. Kořenová soustava se mění podle stanoviště, na lokalitách
s vysokou hladinou spodní vody je povrchová, na hlubší a provzdušněnější půdě srdčitá.
Olše může poutat vzdušný kyslík (v korálkovitých nádorech postranních kořenů jsou
symbiotické aktinomycety z rodu Frankia).
Dřevo je lehké, měkké, po poražení se zbarvuje žlutooranžově; málo trvanlivé ve volnu
a trvanlivé pod vodou. Používá se na soustružení, k výrobě překližek, zápalek, tužek atd.
Rozšířená téměř po celé Evropě a v západní Sibiři. Optimální růst má olše na hlubokých
hlinitých půdách náplavů s pohyblivou vodou, horší na bažinách a lokalitách s trvale stojící
vodou. Je dřevinou nížin a pahorkatin (obvykle nepřesahuje 850 m n. m., ojediněle [max.]
980 m n. m. [Rýchory]). Nejhojnější je v nížinných luzích.
210
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
OLŠE ŠEDÁ – Alnus incana L. Moench.
Dorůstá jen 15–20 m, od olše lepkavé se odlišuje zašpičatělými vejčitými listy, nažky jsou
světlejší (na 1 kg 1,2–1,4 mil. nažek). V mládí roste velmi rychle, výškový přírůst slábne
po 20. roce a strom se dožívá jen 50–80 let. Kořenová soustava mělká, velká pařezová
výmladnost, bohatá tvorba kořenových odnoží.
Rozšíření z jižní Evropy až za polární kruh. Ve střední Evropě je spíš dřevinou horskou
a (stoupá do 1000 m). Světlomilná dřevina, která má význam jen jako krátkodobá
průkopní a meliorační dřevina.
OLŠE (OLŠIČKA či KŘESTICE) ZELENÁ – Duschekia alnobetula (Ehrh.) Pouzar.
Je keř 2–3 m vysoký, vysokohorský druh (1500–2000 m n. m.). Význam jako
půdoochranná dřevina ve vysokých horách.
BŘÍZA BRADAVIČNATÁ – Betula pendula Roth.
Je strom dorůstající až do 30 m výšky, ale průměru jen 60 až 70 cm. Plody jsou křídlaté
nažky (na 1 kg 6–7 mil. kusů). Bříza dosahuje plodnosti ve volnu již kolem 10. roku a plodí
téměř každoročně. V mládí je rychlerostoucí dřevinou, maximální výškový přírůst asi
v 10 až 15 letech, ve 40 letech polevuje a kolem 70. roku výškový růst obvykle končí.
Kořenová soustava je rozložena do šíře.
Dřevo středně těžké, málo trvanlivé, používá se na výrobu dýh, nábytku, v kolářství
a řezbářství. Dává velmi výhřevné palivo. Je rozšířena téměř po celé Evropě. V ČR je
v současnosti zastoupení BŘ 3 %.
V minulosti byla bříza v našich porostech hojnější a měla velký význam při zarůstání
odlesněných ploch lesem. Později byla označována jako plevelná dřevina a vysekávána
zmlazin jehličnatých monokultur. Dnes se názory na břízu opět mění. Je používána jako
dřevina meliorační, při zalesňování kalamitních ploch i nelesních půd.
BŘÍZA PÝŘITÁ – Betula pubescens Ehrh.
Liší se od břízy bradavičnaté vzpřímenými nepřevislými větvemi, plstnatými výhony. Dřevo
má podobné vlastností i použití. Bříza pýřitá jde dále na sever, kde se mísí s velmi
proměnlivou Břízou křivolakou – B. tortuosa Ledelo.
JILM HABROLISTÝ – Ulmus minor L. (syn. U. campestris L.)
Strom je až 40 m vysoký, někdy jen keř. Kořen kůlový, někdy srdčitý, občas kořeny
deskovité. Dřevo velmi pružné, ohebné, trvanlivé, těžké, pevné. Dřevo kulovitě pórovité
s výrazným jádrem a krásnou kresbou. Užívá se v nábytkářství, řezbářství (pažby pušek).
Původní rozšíření v mírné a teplé oblasti Evropy, z. Asie a sz. Afriky. Má velké ekologické
rozpětí. V první polovině tohoto století (ve dvacátých letech) byly jilmy silně napadeny
tzv. holandskou nemocí, vyvolanou houbou Ceratocystis ulmi, která vedla místy takřka
k vymizení jilmu.
211
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
JILM VAZ – Ulmus effusa Willd (U. laevis Pallas)
Strom je až 35 m vysoký. Kořenová soustava je bohatě vyvinuta (starší kmeny často
tabulovité kořeny). Má kmen s hojnými výmladky. Dřevo méně ceněno než u jilmu
polního. Je to strom střední Evropy. Daří se mu nejlépe v lužních lesích a křovinách,
na vlhkých místech, kolem toků; dlouhotrvající záplavy dobře snáší. Mimo lužní lesy
a jejich okolí se nevyskytuje. Vystupuje do výšky 400 m n. m.
JEŘÁB PTAČÍ – Sorbus aucuparia L.
Strom nebo keř 5 až 15 m vysoký. Roste roztroušeně v lesích skoro v celé Evropě
a v západní Asii. Vysazuje se někdy podél komunikací hlavně ve vyšších polohách. Používá
se jako meliorační a náhradní dřevina při zalesňování imisních holin (Krušné hory).
JEŘÁB MUK – Sorbus aria (L.) Crantz
Je strom, nebo často i mnohokmenný keř 6–7 m vysoký. Areál střední, západní Evropa;
u nás roste na výslunných a skalnatých svazích teplejších oblastí od nížin až max. 800m
(Milešovka).
JEŘÁB BŘEK – Sorbus torminalis (L.) Crantz
Je strom 10–15 m vysoký s korunou ve volnu spíše rozložitou; v zápoji je však i docela
štíhlá. Je dosti tolerantní k bočnímu zastínění. Areál Evropa (kromě severní
a severovýchodní); také Malá Asie, Kavkaz, Sýrie a severoápadní Afrika. V současnosti
velmi vyhledávané dřevo.
TOPOLY – Populus spp.
Rod s mnoha druhy, které mají řadu kříženců spontánních i umělých a spoustu kultivarů.
Některé mají značný lesnický význam. Topoly patří mezi rychle rostoucí dřeviny a vysazují
se často jako lignikultury pro získání biomasy. Velké výsadby v mnoha zemích Evropy
(Německo, Holandsko, Belgie, Francie, Itálie aj.). Podél komunikací nebo jinde časté
řadové výsadby pyramidálních kultivarů.
VRBY – Salix spp.
Rod s velkým počtem druhů (300–600). Častý je keřovitý vzrůst využívaný pro výrobu
pletených výrobků – košíkářská vrba. Z hlediska produkce dřeva jsou zajímavé vrby bílá
(S. alba) a americká vrba černá (S. nigra), které jsou největší (vyjímečně až 40 m vysoké),
rychle rostoucí. Jejich vyšlechtěné kultivary mohou nahradit i kultivary topolů, které
ve střední Evropě jsou úspěšné jen v nejteplejších částech (vrba bílá vystupuje
o 200 až 300 m výše).
Z introdukovaných listnatých dřevin je nejběžnější TRNOVNÍK AKÁT – Robinia
pseudoacacia L. – původem ze Severní Ameriky, strom s velkou výmladností kmenovou
i kořenovou. U nás většinou v teplejších oblastech, používá se někdy jako pionýrská
dřevina. Řada dalších domácích i introdukovaných dřevin není v tomto velmi stručném
přehledu uvedena.
212
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
4
Základy sadovnické dendrologie
4.1
Dekorativní použití dřevin
Stromy a keře mohou mít nejen mnoho barev, ale i množství různých tvarů. Některé
vlastnosti dřevin vyniknou v zimě, jiné jsou výrazné během vegetace. I velikost a množství
olistění ovlivní celkové působení dřeviny. Některé dřeviny mohou díky velikosti listů
působit hruběji než dřeviny s menšími listy. Velikost listů tedy ovlivňuje i použití dřeviny
ve vzdálenosti k pozorovateli. Dřeviny s většími a nápadými listy umístěné blízko
pozorovateli, například nedaleko cesty mohou tedy nejen upoutat pozornost, ale
i kontrastovat s dřevinami v pozadí s jemným pravidelnějším habitem a menšími listy.
A současně vyvolat takto při správném umístění dojem většího prostoru. Tento trik nesmí
však být použit nápadně. Vlastnosti jednotlivých částí dřevin a jejich působení jako celku
dřevin tedy přímo určují použití rostlin i jejich uspořádání vůči okolí.
4.1.1
Časový vývoj
Terén a půda, které jsou podkladem každého sadovnického výtvoru, podléhají v období
několika let celkově jen sotva pozorovatelným proměnám ve svém objemu, tvaru a hodnotě, kdežto rostlinstvo, stejně tak jako ostatní živé organismy, prodělává během svého
života změny velmi pronikavé, neboť se vyvíjí a dospívá, pak stárne a nakonec odumírá,
aby učinilo místo mladším exemplářům. Je proto třeba uvažovat o díle architekta jako
celku, organismu, který se vyvíjí a jako takový mění. Přičemž by dílo mělo být schopno
ukázat v průběhu dospívání a vývoje estetické kvality. Schopnost předvídat a plánovat
vývoj kompozice však nespočívá pouze v znalostech dlouhověkosti dřevin
a představivosti. Je třeba zvážit nejen změny v průběhu dlouhodobého období, ale
i sezónní změny a rozhodnout se, v kterou dobu má být jeho výtvor nejpůsobivější.
Nezanedbat zásadu, že dřeviny musí být v kompozici vždy esteticky cenné. Je samotnou
podstatou tvorby zahradního architekta, že jeho dílo jinak působí v prvních letech
po založení a jinak po několika desetiletích.
V sadovnické praxi rozlišujeme: zeleň vysokou (stromy), zeleň střední (keře) a zeleň
nízkou (podrost), bylinné patro – trvalky, letničky a dvouletky). Vzrůst a tvar u všech
těchto skupin je dán rozvětvením nadzemních částí (lodyh), a to u dřevin postavením,
tloušťkou a hustotou větví a větévek.
4.1.2
Dekorativní znaky částí dřevin
Výtvarný výraz rostlin závisí na intenzitě a charakteru znaků a vzájemném poměru částí
a jednotlivých vlastností znaků. Nakupením většího množství rostlin s podobným znakem
lze společný podobný znak v mnoha případech zvýraznit. Nebo dát vyniknout dřevině
s opačnými vlastnostmi (kontrast), která se vyskytuje v kompozici jen jednou. Vlastnosti
rostlin vytvářejí tedy estetický účinek nejen samy o sobě, ale především opakováním
a kombinacemi. Při výběru dřeviny je třeba zohlednit vlastnosti rostliny, pro které je
213
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
žádoucí dřevinu použít, ale zejména ty vlastnosti, které se stanou výraznými (pozitivně,
nebo negativně) a ovlivní především, nebo v dlouhodobém působení celkový účinek
kompozice.
4.1.2.1
Kmen
Kmen dřevin se uplatňuje nejen svou mohutností, délkou a tloušťkou, ale i strukturou
a zbarvením kůry. Pokud dřeviny rostou na normálním stanovišti a za normálních
okolností, je kmen často přímý, třebaže se u různých druhů rozvětvuje v různých výškách.
U jehličnatých stromů, u buků, dubu zimního a všech druhů vyznačujících se vysokým
vzrůstem dorůstá až do vrcholu, kdežto u lip, javorů, letního dubu a většiny listnáčů se
rozvětvuje v několika metrech nad zemí do více hlavních větví, čímž koruna nabývá
rozložitého charakteru. U většiny stromů je kůra hladká a teprve později různými způsoby
puká a vytváří charakteristickou borku. Tato borka je u některých druhů různě hrubě
rozpukaná, např. na starých dubech, jilmech, lipách, kaštanech, ořešáku, bílém topolu,
bříze a borovicích, nebo jemněji rozpukaná na javoru a většině jehličin, u jiných se loupe
v celých plástech, např. u platanů. Poměrně méně druhů podržuje hladkou kůru až
do vysokého věku, jako např. buk, habr, většina topolů, třešně a z jehličin jedle. Zbarvení
kůry je převážně hnědé nebo šedohnědé, a to světlejších nebo tmavších odstínů. Odlišné
jsou zejména bílé kmeny mladších bříz, stříbrošedá kůra osik a buků (zvláště
na vápencovém podkladě), červenohnědá kůra borovice lesní, žlutozelená kůra a skvrnité
kmeny platanů a zelená kůra na kmenech mladé vejmutovky a javoru jasanolistého
(Negundo aceroides).
4.1.2.2
Koruna
Při uplatnění stromů, jako výtvarného prvku je velmi důležitá výška a šířka koruny, její
hustota a textura. Možnosti použití se řídí podle výšky stromů, délky větví a úhlu jejich
postavení, podle daného obrysu koruny, dále podle hustoty koruny. Jejich uplatnění je tak
omezeno možností vytvářet vyváženou směs kontrastních a harmonických vztahů mezi
jednotlivými prvky kompozice.
Stromy s korunou kuželovitou
Jehličiny s korunou kuželovitou nebo válcovitě kuželovitou, na obryse pravidelně zubatou,
zde jsou větve rovnoměrně rozložené v pravidelných etážích. Jsou přímé, špičaté
zakončené a nesou stejnoměrně rozložené husté větévky, takže průhled korunou je pouze
v prostorech mezi větvičkami — jedlovité (jedle, smrk, douglaska). Vysazují se jak
do masívů a skupin, tak i jako solitéry. Příklady: smrk Picea mariana 'Beissneri', cypřišek
hrachonosný Chamaecyparis pisifera 'Plumosa' a 'Boulevarď, jedle Abies veitchii, zerav
západní Thuja occidentalis.
Stromy s korunou široce kuželovitou, hustou. Jehličiny s korunou široce kuželovitou,
hustou, upomínající na široký a hustý smrk, např. Tsuga, se používají hlavně jako solitéry.
214
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Stromy s korunou široce kuželovitou tupě zakončenou. Jehličiny s korunou vzhledu
tmavého modřínu mají větve dlouhé, poměrně tenké a daleko odstávající, někdy velmi
nepravidelně rozložené, takže obrys je velmi členitý (např. Cedrus). Vysazují se jen jako
solitéry, avšak jen na chráněných místech. Jedle bělokorá Abies alba, smrk ztepilý Picea
abies, a jeho kultivar 'Barryi', smrk Picea glauca 'Conica', smrk Picea sitchensis, zerav
obrovský Thuja plicata.
Stromy s korunou kuželovitou k vrcholu se zužující. Jsou vždycky výraznými prvky
ve skladbě, zvláště když k jejich tvrdému výrazu přispívá i olistění. Patří sem z listnáčů
turecká líska (Corylus columa), opadavé jehličiny, tj. modříny (Larix) a tisovec (Taxodium)
a většina stálezelených jehličin.
Jehličiny s korunou kuželovitou, jsou dřeviny stejnoměrně a nápadně k vrcholu se zužující,
s korunou v mládí hustou, později prořídlou. Mají přímé větve vějířovitě rozložené,
vodorovně odstálé až skloněné a nesou štíhlé, tenké větévky, pokryté spirálově
sestavenými drápkovitými modrozelenými jehlicemi (např. Sequoia, Cryptomeria).
Vysazují se jen jako solitéry.
Stromy úzce kuželovité a sloupovité. Nejnápadnější korunu ze stromů s korunou
kuželovitou mají stromy úzce kuželovité a sloupovité, které se pro svůj neobvyklý a přísně
formální tvar stávají zvláštním předmětem pozornosti ve skladbě. Ve volně řešených
sadových úpravách mohou být vysazeny jen jako solitéry, neboť jejich seskupením
ve větším počtu bychom vytvořili cizorodý a nápadně přísný útvar, dokonce ještě tvrdší,
než je alej pyramidálních topolů v krajině. V pravidelně řešených zahradách mohou být
vysazeny ve větším počtu, a to někdy jako zdůraznění důležitých bodů, jindy jako jedinci
v pravidelných odstupech nebo k vytvoření živých stěn, plotů apod. Z listnáčů sem patří
štíhlé kultivary, označované jako „Fastigiata“, „Pyramidalis“, „Columnaris“, nebo „Stricta“
u rodů jírovec (Aesculus), bříza (Betula), habr (Carpinus), buk (Fagus), topol (Populus),
akát (Robinia) a jilm (Ulmus). Z jehličin cypřišek (Chamaecyparis), túje (Thuja), jalovec
(Juniperus) a Calocedrus.
Jehličiny s korunou úzce kuželovitou, řídkou mají větve sestavené v šikmo odstávajících
přeslenech. Jsou přímé a nesou na koncích nápadné jehlice, které jsou hustší než
u borovic (např. Sciadopitys). Vysazují se jen velmi zřídka, a to jako solitéry.
Stromy s korunou široce rozložitou nebo okrouhle oválnou.
Dřeviny s korunou široce rozložitou, nebo okrouhle oválnou působí příjemným, klidným
dojmem, který často bývá zesílen v době podzimního vybarvování listů. Mají význam
především pro vysazování do velkých skupin v krajinářských parcích, kde tvoří největší
část porostů. Jako ojedinělé stromy (solitéry) jsou v krajinářských úpravách dostatečně
nápadné jen tehdy, jsou-li plně izolovány, tak, aby se jejich ostře ohraničená silueta
rýsovala proti kontrastnímu pozadí. Tyto dřeviny mají i význam jako stromy alejové. Sem
patří rody javor (Acer), jírovec (Aesculus), habr (Carpinus), buk (Fagus) a lípa (Tilia),
215
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
z nižších pak moruše (Morus), břestovec (Celtis), jeřáb (Sorbus), jabloň (Malus) a slivoň
(Prunus), které se vyznačují buď květy, nebo okrasnými plody a vysazují se jako solitéry.
Stromy s korunou široce rozložitou nebo okrouhle oválnou, nepravidelnou a řídkou
působí celkově lehčím a světlejším dojmem, pokud se mezi olistěním promítá obloha
nebo světlejší, či vzdálenější pozadí, nebo pokud mají světlé olistění. Některé obzvláště
nápadné druhy se vysazují hlavně jako solitéry nebo předsadba ke skupinám masívních
stromů. Do této skupiny dřevin patří zejména druhy listnáčů javory (Acer cappadocicum,
A. negundo, A. saccharinum), pajasany (Ailanthus), dřezovec (Gleditsia), nahovětvec
(Gymnocladus), liliovník (Liriodendron), topol (Populus alba), lapina (Pterocarya), akát
(Robinia), vrba (Salix fragilis), jerlín (Sophora) a z jehličin borovice (Pinus contorta), (Pinus
parviflora), pamodřín (Pseudolarix).
Dřeviny s korunou sloupovitou mají význam především pro vysazování alejí. Do velkých
skupin v krajinářských parcích se výjimečně používají jako solitéry nápadné výškou
a tvarem koruny. Tyto dřeviny mohou být někdy dekorativní i květem, nebo zbarvením
listů, ale vzhledem k tvaru koruny vždy je požít lze spíše jako zvláštní prvek. Patří sem
některé kultivary rodů habr (Carpinus), buk (Fagus), akát (Robinia) a slivoň (Prunus)
a z jehličin například jalovec, cypřiše a tis.
Stromy s korunou protáhle oválnou
Stromy s korunou protáhle oválnou, na vrcholu zaoblenou, pravidelnou, uzavřenou
a hustší. Jsou velmi výrazné ve svém olistění a vysazují se hlavně jako solitéry. Výškově
jsou mezi jednotlivými zde zastoupenými druhy poměrně velké rozdíly, a proto
vysazujeme zvlášť velké stromy do rozsáhlých trávníků, menší stromy i do prostor
uzavřenějších. Typickými představiteli této skupiny jsou druhy rodů olše (Alnus cordata),
šácholan (Magnolia salicifolia), topol (Populus tremula), třešeň (Prunus avium), dřeviny
rodu katalpa aj.
Stromy s korunou protáhle oválnou, na vrcholu zaoblenou, uzavřenou a hustší, ale
nepravidelnou. Jsou stejně výrazné jako předešlé a vysazují se do řidších skupin nebo jako
solitéry. Takto rostoucí korunou se vyznačují druhy rodů javor (Acer lobelii), olše (Alnus
incana a) slivoň (Prunus subhirtella).
Stromy s korunou protáhle oválnou, na vrcholu zaoblenou, pravidelnou a lehkou. Nejsou
zvláště výrazné, ale většinou partii zlehčují. Hodí se zejména k oživení rozsáhlejších
a masivnějších skupin jiných listnáčů, k nimž se vysazují na okraje jako předsadba, ale jsou
mezi nimi i druhy vyloženě solitérní. Vedle bříz sem náleží zejména druhy rodů jabloň
(Malus prunifolia), hrušeň (Pirus salicifolia), slivoň (Prunus sargentii) a akát (Robinia
viscosa), které jsou vesměs zajímavé i svými květy.
Stromy s korunou protáhle oválnou, na vrcholu zaoblenou, nepravidelnou a lehce
stavěnou se hodí jako přechod mezi stromovými masívy a volnou plochou, a to buď jako
solitéry, nebo v řídké skupině, poněvadž pravidelně vyžadují více svěda. Zvláště dobře se
216
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
uplatní, promítnou-li se na tmavém pozadí. Sem patří například druhy a rody bříza
(Betula), vrba (Salix alba), dub (Quercus coccinea) a jinan (Gingko biloba).
Stromy s korunou převislou
Charakter převislých (smutečních) forem stromů se plně uplatní jen tehdy, jsou-li
vysazeny ojediněle, tj. jako solitéry. Ve spojení s normálně rostoucími stromy působí
kontrastně a tento kontrast je ještě silnější, přisadíme-li je do blízkosti stromů štíhlých
tvarů. Použití nápadné dřeviny s korunou převislouje nevhodné v parcích opakovat
vícekrát, neboť jsou příliš nápadné a opakování by zpravidla působilo nakonec únavně
a oslabovalo by účinek. Dřeviny s korunou převislou je vhodné vysazovat na břehy rybníků
a u potoků, na hřbitovech a v blízkosti mauzoleí, v rozsáhlých parcích, a to buď jako
solitéry, nebo ve skupinách a takřka všechny převislé listnáče lze vysadit i k zastínění
odpočívadel a besídek. Smuteční formy jsou zastoupeny mezi druhy rodů olše (Alnus),
bříza (Betula), habr (Carpinus), buk (Fagus), jasan (Fraxinus), dřezovec (Gleditsia), dub
(Quercus), vrba (Salix), jerlín (Sophora), jeřáb (Sorbus), lípa (Tilia), jilm (Ulmus) a z jehličin
u jedle (Abies), smrku (Picea), douglasky (Pseudotsuga), cypřiše (Chamaecyparis) aj.
Smuteční a převislé formy stromů, pokud to jsou listnáče, mají koruny rozložité
a na vrcholu zaoblené, v celkovém obrysu okrouhlé, nebo složené z chomáčů větví a listů,
jak je tomu např. u smuteční vrby. Celkový tvar smutečních stromů totiž není dán
převislým vrcholem, nýbrž větvemi, které vodorovně odstávají od kmene a když dorostou
určité délky, ohýbají se k zemi. Sklon k ohýbání je u převislých listnáčů někdy tak velký, že
se kmen musí v mládí vyvažovat do výše, aby byl zachován stromovitý charakter jedince,
který teprve v pozdějším věku vytváří normálně rostoucí terminální výhon. Výjimku tvoří
jen smuteční buk, který má ve stáří pyramidální korunu. Smuteční jehličiny bývají značně
užší než normální variety, neboť jejich větve jsou jednak kratší než u listnáčů, jednak
obyčejně splývají již od kmene, nebo vytvářejí dlouhé převisající větve bez hlavního
výhonu, jako je tomu u Picea excelsa inversa. Charakter smutečních forem stromů se plně
uplatní jen tehdy, jsou-li vysazeny ojediněle, tj. jako solitéry. Ve spojení s normálně
rostoucími stromy působí kontrastně a tento kontrast je ještě silnější, přisadíme-li je
do blízkosti stromů štíhlých tvarů.
Monstrózní tvary stromů
Monstrózní stromy se vyznačují širokým obrysem koruny, podobně jako stromy smuteční,
jenže jsou bizarní, a to zvláště po opadu listů. Jejich větve jsou značně pokroucené
a obrysy koruny nepravidelné, obyčejně složené z obloukovitých tvarů. Monstrózní
koruny vytvářejí například javor Acer saccharinum „Wieríi“, akát Robinia pseudoacacia
„Tortuosa“, jerlín Sophora japonica „Pendula“. Z jehličnanů všechny kultivary jehličin,
označené jako forma, nebo varieta „Monstrosa“ nebo „Tortuosa“, jinak například
borovice Pinus aristata, modřín Larix decidua 'Virgata', cypřišek Chamaecyparis obtusa
'Filicoides', 'Crippsii'.
217
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
4.1.2.3
Textura koruny
Textura koruny je vytvářena jednak velikostí, tvarem a povrchem listových čepelí, jednak
množstvím a seskupením, popřípadě postavením listů na větvích. Velké, masívní, hustě
na větévkách přisedlé listy dodávají rostlině hrubou texturu, a tím i celkovou robustnost
a větší výraznost, drobné a dlouze řapíkaté listy naopak jemnost a obrysovou měkkost,
která při pohledu z dálky se může zdát až mlhovitou. Listy hladké nebo na jedné ploše
světlejší dodávají listnatému stromu určitou veselost a třpyt, tedy větší zajímavost, neboť
jejich textura se při větru zdánlivě mění. Délka a tloušťka větví a větviček, jejich postavení,
počet a vzájemný poměr dodávají stromu určitý ráz nejen v době olistění, nýbrž i v zimě.
V zimě se u listnáčů uplatňuje větvení holé koruny nápadněji než v létě, neboť v době
vegetace jsou větve pokryty listím. Vzpřímené větve vytvářejí štíhlé a vyšší koruny.
Vodorovně rozložené naopak koruny široké a rozložité: silné větve dodávají stromu výraz
větší masívnosti, kdežto koruna složená z tenkých větví a větévek je celkově lehčí. Lze
zhodnotit, že v působení textury koruny tedy kromě jiných vlastností velmi zásadně
působí tvar a postavení větví.
K osazování masívů jsou vhodné stromy s hustou a výraznou texturou především tam, kde
je třeba dosáhnout toho, aby světlejší dřevina, nebo skupina kontrastovala na tmavším
pozadí. Zbarvení koruny závisí nejen na barvě jednotlivých listů, ale i na hustotě olistění.
Čím tmavší jsou listy koruny a čím hustší je olistění, tím tmavší je i celkové zbarvení
stromu.
4.1.3
Specifika jehličnanů ve struktuře, habitu a použití
Podle použití v sadovnictví se rozlišují konifery na dvě hlavní skupiny, a to na jehličnany,
které jsou používány především ke krytí (výplňové dřeviny) nebo vytvoření rámce a obrub,
a na jehličiny solitérní, jež vysazujeme do míst zvláště exponovaných, kde jsou určeny jako
základní nebo zvláště výrazné body v zahradní architektuře. Kromě těchto dvou skupin
rozeznáváme typy, používané převážně k pokrytí povrchu půdy (půdokryvné dřeviny).
Toto rozdělení však není nikdy absolutní, neboť jednotlivé druhy můžeme použít
k různým, často i odlišným účelům. Ke krycím účelům se nejlépe hodí různé druhy dřevin,
ale volba vhodných druhů je dána především velikostí plochy a výškou předmětů, které
mají být zakryty. Trvalost a pravidelnost tvarů jehličnanů i možnost tvarování některých
druhů a odrůd jehličnanů byla důvodem k jejich častému používání v historických
a historizujících zahradách s pravidelnou kompozicí (francouzský park). Jehličnany jsou
ve svém habitu a v estetickém účinku svérázné. Jejich použitím mohou být vytvořeny
jednotvárné, strnulé nebo naopak příliš neklidné skupiny. Důvodem je olistění, tedy
negativní stránka se odvíjí od výhod jehličnanů. Větve a listy jehličnanů se ve vánku
a větru nepohybují, jejich tvary jsou často velmi pravidelné a někdy až přísné, celkově
jehličnany tedy působí strnule. Změny, které jehličnany prodělávají během roku, nejsou
oproti listnatým dřevinám tolik výrazné.
218
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Jehličnany jsou tedy nejen jedním z nejvýraznějších a kompozici harmonizujích prvků, ale
i dřeviny, které v kompozici neměnností účinkují celoročně a trvale. Jejich neměnného
výrazu lze použít jako kontrastu oproti kvalitám měnícího se okolí. V létě jehličnany proti
světlejší zeleni trávníků a výsadby listantýchn rostlin působí temně zelenou barvou,
přísným tvarem a často i majestátním habitem chladně, ba dokonce ve velkých skupinách
ponuře. V zimě jsou naopak oživujícím prvkem kompozice, který vyvolává pocit tepla.
Důležitým a záměrně vyhledávaným momentem je nenapodobitelná krása jehličnanů
v zimě, kdy jsou pokryty sněhem. Přispívá k zimnímu půvabu zahrady, nebo parku.
Na sněhu vyvolává temná zeleň hmoty jehličin jako velmi výrazný kontrast. Na bílém
pozadí sněhu vynikne temné jehličí a výrazně zřetelné větve. Tvar a postavení větví
na kmeni ve výsadbě účinkují velmi nápadně. Spíše horizontální bětve a náhle více
zaoblené tvary vnímá pozorovatel příjemně a zasněžená smková skupina může působit
romanticky, zvláště v období Vánoc. Změna barvy olistění a povrchu jehlic a větví, vlivem
námrazy (šedavý nádech, bělavý povlak, výrazné krystalky, vrstvičky námrazy a ledu
na silnějších větvích) a jinovatky, působí díky temnému zbarvení odlišně oproti listnatým
dřevinám a celkově velmi dekorativně. Listnaté dřeviny v závoji námrazy naopak často
vnímáme jako expresivně působící, tragicky smutné, nebo neživé. Krásným dojmem
působí též ojíněné nebo orosené jehličnany.
Většina štíhlých, pyramidálních a vůbec protáhlých stromů je vnímána pozorovateli jako
obvyklá pro kopcovité a nerovné terény. Lze takto vhodně využít protáhlé a pyramidální
tvary některých jehličnanů. Vysazením úzkých a vzpřímených jehličnanů
na nepravidelnosti terénu lze zvýraznit tyto nerovnosti a zdůraznit charakter povrchu.
Jehličiny, jejichž linie textury bývají v dospělém tvaru převážně horizontální, kulaté
a zklidňující se hodí do všech útvarů terénu. Jehličnany nejdokonaleji maskují méně
vzhledné části zahrady nebo staveb v blízkosti při průhledech do okolí. Výsadby jehličnanů
ve velkém počtu tvoří souvislý a hustý porost. Velká seskupení tvoří vůbec nejtemnější
ze všech porostů vůbec, a lze je výborně použít jako kontrastní pozadí za výsadbu výrazně
světlých barevných dřevin, dřevin se světlou borkou a výrazným větvením. Vržené stíny
jehličin, jsou také velmi výrazné, toho je třeba dbát velmi pečlivě, aby nebyly vytvořeny
příliš tmavé a smutné obrazy. Z toho důvodu je vhodné komponovat jehličnany často
ve skladbě se světlejšími odstíny listnáčů.
Do alejí a při úzkém vstupu do budov jsou často používány zvláště přísně působící
sloupovité jalovce, cypřišky a túje. Celkově do větších skupin k budovám jsou vhodnější
tisy a kleče v kombinaci s listnáči. Z relativně nižších nepravidelných tvarů s horizontálním
větvením na velkých plochách jsou často používané především jalovec (J. virginiana)
„Tripartita“, (J. chinensis) „Pfitzeriana Aurea“. Pro malebný tvar větví a relativně velmi
malý průměr koruny je často v menších výsadbách používán smrk pančičův (Picea
omorica). Snáší dobře se stejně jako jalovce J. virginiana „Tripartita“, J. chinensis
„Pfitzeriana Aurea“ pro průmyslové ovzduší. Do veškerých výsadeb, do stínu a na výsluní
lze doporučit tis (Taxus baccata, Taxus media) a kultivary. Tento jehličnan je ovšem spolu
219
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
s tújemi jednou z mála velmi jedovatých jehličin. Výsadba takových dřevin není zcela
vhodná do objektů mateřských školek a některých dalších zařízení pro nedospělé
a nemocné.
Při volbě solitérních jehličin je široký výběr, omezený především řešením zahrady
a celkovém jejím uspořádání, zda budeme volit kompaktní výrazný a tvrdý tvar pyramidy
nebo polokoule (a tedy aspoň do určité míry uhlazený), nebo jehličinu s korunou
malebnější, nepravidelnou nebo dokonce rozsochatou a někdy i řidší, jakou mají borovice.
V parcích ve stylu anglického přírodně krajinářského parku se vysazují jako solitéry, hlavně
jehličiny s volně rostoucí a malebnou korunou, tj. borovice a douglasky nebo mohutně
rostoucí druhy smrků a jedlí, v menších zahradách různé druhy cypřišků, monstrózní
formy smrků apod. V pravidelných zahradách naproti tomu převládají kompaktní kulovité
nebo pyramidální tvary jehličin, které na zvláště exponovaných stanovištích ještě uměle
tvarujeme. Sem se hodí jednak stromy vytvářející pravidelné pyramidy (smrky, jedle,
cypřišky), jednak stříhané tisy, túje, cypřišky, nebo nízko rostoucí formy smrků podle toho,
jak přísně pravidelné je rozčlenění zahrady.
U solitérně a řídce ve skupinách vysázených jehličnatých stromů usilujeme o to, aby byly
zavětveny až k zemi, zvláště u jehličnanů, rostoucích v kuželovitých a sloupovitých
tvarech, například u smrků a cypřišů. U jehličnanů borovicovitých typů je to vhodné jen
někdy. Také je především zpočátku růstu, žádoucí, dosáhnout spíše pravidelného větvení
s jedním terminálním výhonem. Koruna jehličnatých stromů musí mít dostatek prostoru,
neboť její redukce v pozdějším období je nesnadná. Jehličnany proto zásadně
nevysazujeme pod elektrická vedení a do těsné blízkosti budov. Poškozený nebo zničený
terminál nahrazují zdravé konifery zpravidla velmi snadno a po několika letech nemusí být
jeho ztráta vůbec patrná, avšak větve zejména ve spodní části koruny dlouho dorůstají,
pokud vůbec. Podobně jsou jehličnany ohroženy zastíněním. Úpravy habitu,
např. žádoucího zavětvení, kompaktnějšího růstu a zpomalení, ale i zrychlení růstu, lze
dosáhnout zaštipováním nebo řezem. Porušení habitu může být někdy způsobeno příliš
hustým sponem výsadby nebo dokonce vrůstáním sousedních dřevin. Růst jehličin
v zápoji má za následek zpravidla odsychání částí zastíněné koruny a někdy i narušení
stability dřevin. K prosychání jehličin v zápoji často dochází v důsledku nesprávné výsadby,
např. při kombinování jehličnatých stromů s podrostem, který vrůstá do skupiny nebo
dokonce přerůstá dřeviny a znehodnocuje je.
Někdy je důležité vysazovat do kompozice již odrostlejší jehličnany, neboť rostliny
podsazované jsou vzrůstnější a vyžadují častou redukci, aby nekonkurovaly koniferám.
K poškozování dochází též při sekání trávníků, např. osekáváním spodních větví. Proto se
kolem mladších sazenic udržují mísy v černém úhoru, nebo ošetřené vhodným
herbicidem. Zásadně nelze doporučit běžnou výsadbu zakrslých a plazivých typů přímo
do volného trávníku, zvláště tam, kde není zajištěna pravidelná, intenzívní údržba. Skupiny
zakrslých a plazivých konifer vysazujeme zásadně do odpleveleného záhonu, který podle
potřeby můžeme zahustit výsadbou vhodných nízkých trvalek, nebo použít vhodný mulč.
220
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Poškození habitu konifer může někdy nastat i v důsledku polámání těžkou sněhovou
přikrývkou, někdy též přimrznutím větví nebo přetížených kmenů k zemi. Takovéto
situace je nutno hlídat a škodám zabránit. Obdobně jsou některé konifery okusovány zvěří
(nejvíce Taxus, Abies, některé druhy Juniperus, Pinus aj.) nebo poškozovány působením
psí moči. Při vzájemných kombinacích solitér jehličnatých dřevin nesmíme zapomenout
na jejich tvarovou a barevnou specifičnost. Pokud nemáme předběžné praktické
zkušenosti nebo vhodné vzory, nedoporučujeme např. vzájemné kombinace stromů
s borovicovitým a cypřišovitým habitem. Při výsadbě výrazných tvarů (např. úzce
sloupovitých) usilujeme raději o vytvoření nepravidelně rozvolněné skupiny
(nebo o opakování několika různě velkých skupin), než abychom porost nahodile
rozptylovali. U menších porostních skupin (od 3 do 9 kusů) je vhodnější používat lichý
počet exemplářů ve skupině (3, 5, 7, 9); u větších porostních skupin již jejich počet
nevnímáme. U barevných sestav je vhodnější kombinovat exempláře jednoho vybarvení
s druhy a odrůdami základního vybarvení, nikoliv pestrolisté exempláře různých barev
vzájemně pomíchat. Barevná specifičnost pestrolistých odrůd vynikne lépe, použijí-li se
v omezeném rozsahu. Jejich masová výsadba může působit až kýčovitě.
Živé ploty a stěny z konifer jsou vzhledem k technickým i dekoračním vlastnostem
jehličnanů oblíbeny. Vysazované konifery se mají při výsadbě tvarovaného živého plotu
téměř dotýkat svými spodními větvemi. U tvarovaných živých plotů se musí dbát
na vytvoření vyrovnaných podmínek v celé linii plotu. U plotů vysokých nad 60 cm lze
doporučit řez mírně kónický (plot se mírně zužuje směrem nahoru, přičemž se lépe udrží
zavětvení spodních partií). Z nižších jehličin se hodí na živé ploty zejména tisy i různé
odrůdy tújí a cypřišků, které dobře snášejí řez. Kromě stříhaných plotů a stěn lze použít
k členění prostoru i zapojení volně rostoucí konifery, zvláště tisy, zeravy a rozložité
jalovce, a pro nízké plůtky též zakrslé smrky, zeravy a cypřišky.
Široké uplatnění mají konifery ve skalce. Mnohdy nemusí jít pouze o jejich konkrétní
výsadbu přímo v některé partii alpína, ale spíše o přirozené a nenásilné začlenění skalky
v prostoru zahrady. Aby alpínum tvořilo se zahradou jeden kompoziční celek a aby přitom
mohla vyniknout jeho rozmanitá krása, potřebuje optické oddělení od ostatních částí
zahrady. Výškovou gradací porostu jehličnatých dřevin lze také navodit iluzi svahu
a dosáhnout tak pohledového zakončení alpína.
Ve skalce je vhodnější soustředit jehličnany do souvislejšího útvaru. Nepromyšlené
„posetí" alpína koniferami působí zpravidla chaotickým dojmem, nepravdivě. Ucelenější
útvary konifer v alpínu navozují iluzi pásma kosodřevin, nebo horní hranice lesa
a nepůsobí negativně nevyvážeností kompozice. Při konkrétní výsadbě dbáme, aby
cennější, hlavně mladé nebo zakrslé druhy nebyly znehodnocovány agresivními typy
trvalek a skalniček. Nízké souvislé pokryvy z jehličnanů zakládáme zásadně
do odpleveleného záhonu. V travním porostu je jejich údržba a odplevelování neúměrně
pracné a prorůstající tráva mnohdy výsadbu úplně znehodnotí.
221
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Z nejnižších jehličnanů (vysokých asi 20–60 cm) lze do skalek a vřesovišť doporučit zvláště
plazivé a poléhavé druhy a odrůdy, jako jsou Juniperus communis ,Hornibrookii'
a 'Repanda', J. chinensis 'Sargentii', J. horizontalis 'Douglasii', 'Glauca', 'Humilis', 'Plumosa',
'Prostrata' a 'Wiltonii', J. procumbens 'Nana', J. sqamata 'Blue Carpet', J. virginiana
'Reptans', Microbiota decussata, Pinus mugo 'Slavinii', Picea abies 'Procumbens', Taxus
baccata 'Repanda Aurea'. Pro nižší souvislé porosty (70–150 cm) zvláště Juniperus sabina
'Tamariscifolia', J. communis 'Depressa', 'Depressa Aurea', J. communis var. 'Montana', J.
chinensis 'Pfitzeriana Compacta', J. squamata 'Blue Star', J. virginiana 'Grey Owl', Picea
abies 'Nidiformis', 'Tabuliformis', Pinus mugo 'Gnom', P. mugo var.'Pumilio', Taxus
baccata 'Repanda', T. cuspidata 'Nana', T. x media 'Thayerae', Tsuga canadensis
']eddelhoh', Thujopsis dolabrata 'Nana'.
Barevná krása jehličnatých dřevin představuje barevnou paletu od stříbřitých, sivých,
modravých, celé široké stupnice zelených, ale i žlutých, hnědavých až nafialovělých barev
a odstínů jehlic.
V základním členění barevné stupnice lze vytvořit tyto skupiny:






světle zelené druhy a odrůdy, např. modřín obecný (Larix decidua), kryptomerie
japonská (Cryptomeria japonica), tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) aj.;
zelené druhy a odrůdy, např. smrk ztepilý (Picea excelsa), zerav západní (Thuja
occidentalis), smrk omorika (Picea omorika), jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba);
temně zelené druhy a odrůdy, např. tis červený (Taxus baccata), borovice lesní
(Pinus silvestris), borovice černá (Pinus nigra);
stříbřité až sivé druhy a odrůdy, např. smrk pichlavý (Picea pungens), jalovec
Meyerův (Juniperus squamata 'Meyeri'J, jedle ojíněná (Abies concolor);
žluté a žlutě panašované druhy a odrůdy , např. žlutolisté odrůdy jalovce čínského
(Juniperus chinensis), žlutolisté odrůdy cypřišku Lawsonova (Chamaecyparis
lawsoniana) cypřišku hrachonosného (Ch. pisifera), cypřišku tupolistého
(Ch. obtusa);
ostatní pestrolisté druhy a odrůdy, např. Chamaecyparis lawsoniana
'Albovariegata', Juniperus sabina 'Variegata', Ginkgo biloba 'Variegata'.
K dalším důležitým dekorativním znakům jehličnanů, které lze využít v zahradách, patří
zbarvení a struktura kůry nebo borky. Uplatní se hlavně u starších exemplářů dřevin.
K nejkrásnějším patří kmeny borovic, především domácí borovice lesní (Pinus silvestris),
ale velmi zajímavé jsou i další druhy a odrůdy (Pinus bungeana, P. nigra aj., dále
např. tisovec (Taxodium), metasekvoje (Metasequoia), modřín (Larix), cypřišek
hrachonosný (Chamaecyparis pisifera) a tis červený (Taxus baccata). Za zmínku stojí
i šedavě brachyblasty jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba).
Tvarem nebo barvou mohou květy (květenství) a plody (plodenství) doplnit okrasné
působení jehličnatých dřevin. Ať již to jsou červené (fialkové) samičí šištice modřínu (Larix
decidua), nebo červené, nahoře otevřené míšky tisu (Taxus), popř. bizarní tvary borových
222
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
šišek, z nichž vynikají např. šišky borovice Lambertovy (Pinus lambertiana), borovice
Bungeovy (P. bungeana), borovice těžké (P. ponderosa), borovice Jeffreyovy (P. jeffreyi),
borovice Coulterovy (P. coulterii), borovice himalájské (P. griffithii) aj. K dalším
vyhledávaným plodům patří zejména šišky cedrů (Cedrus), ale i některých smrků (Picea
omorika, P. polita), jedlí (Abies koreana, A. pinsapo.) a bobulovitých šištic jalovců
(Juniperus virginiana, J. communis).
Výraznost solitery, stejně jako dřeviny, která součástí skupiny ovlivní výrazně tvar
a velikost jehlic nebo šupin. K vyhledávaným jehličnanům proto patří zejména borovice
s mohutnými jehlicemi, jako např. borovice Jeffreyova (Pinus jeffreyi), borovice těžká
(P. ponderosa) a borovice černá (P. nigra), nebo borovice s jehlicemi výrazně dlouhými,
například borovice hedvábná Pinus strobus. Pro zajímavé listové stonky jsou vyhledávány
pajehličníky (Sciadopitys verticillata) a pro vějířovité, dvoulaločné, dlouze stopkaté listy
jinan (Ginkgo biloba). Zajímavé jsou též druhy výrazné bohatě pryskyřičnými pupeny,
jehlicemi nebo šišticemi. K takovým druhům patří borovice osinatá (Pinus aristata), jedle
balzámová (Abies balsamea) a řada dalších.
Při použití blízko cest a odpočívadel může být okrasným znakem dřeviny i výrazná kresba
na listech. Typické jsou například výrazné bělavé pruhy na rubu jehlic u jedlí (Abies
veitchii, A. concolor) smrků (Picea omorika) nebo bělavé šedá rubová strana jehlic
některých borovic (např. Pinus strobus, P. schwerinii). Také u některých cypřišovitých
jehličnanů je výrazná kresba na listech. Je tomu tak např. u zeravu Standishova (Thuja
standishii) a zeravu řasnatého (Thuja plicata). U mnoha cypřišků, například cypřišku
lawsonova a tupolistého (Chamaecyparis lawsoniana a Ch. obtusa) je také viditelná
kresba na větvičkách připomínající písmeno X (na rubu šupinovitých listů). Pozorovatel
však ocení dekorativní detail pouze při pozornějším pohledu. Jalovec obecný (Juniperus
communis) má bělavý pruh na líci, takže celá dřevina vypadá našedle ojíněná, což je právě
atraktivní v partiích vřesovišť.
Vyhledávaná je rovněž skupina jehličnatých dřevin s výrazně lesklým listem, který činí
strukturu olistění dřeviny ještě výraznější. Ze zástupců lze uvést zvláště jedle Abies alba,
A. cephalonica, A. concolor A. nordmaniana, A. homolepis, A. veitchii, A. balsamea,
A. grandis, douglaska Pseudotsuga menziesii, jedlovec Tsuga canadensis, nebo zeravy
Thuja plicata a T. standishii. Některé jehličnany mohou vynikat také výraznou, zpravidla
pryskyřičnou vůní. Tak je tomu u smrků, jedlí, douglasek a borovic (např. Pinus
banksiana). Po rozetření listů i některých dalších, třeba cypřišovitých jehličnanů, lze
vnímat příjemné (pro mnohé lidi) a typické vůně (např. u zeravů Thuja occidentalis,
T.plicata).
223
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
4.1.3.1
Zahradnicky významné rody jehličnanů
Jedle
Jedlím (Abies) se daří v dobré půdě s dostatkem vláhy. Je však většinou (mimo Abies
concolor) choulostivá na kouřové plyny. V sadovnictví často používané druhy:







Abies alba – vysoká až 30 m se světlou kůrou, pro vlhčí půdy; pro větší zahrady
a k chatám.
Abies balsamea 'Nana' – zakrslá, vysoká až 120 cm; pro skalky a menší zahrádky.
Abies concolor – vysoká až 20 m s dlouhým šedozeleným jehličím.
Abies concolor 'Compacta' – zakrslá, vysoká až 1 m, keřovitá; proskalky a menší
zahrady.
Abies homolepis – menší, 8 až 10 m vysoká, pravidelná, odolný druh i pro menší
zahrady.
Abies lasiocarpa arizonica 'Glauca' – vysoká 8 až 10 m, široce pyramidální vzrůst,
stříbrošedé jehličí.
Abies pinsapo 'Glauca' – 6 až 8 m vysoká, rostoucí do šířky, s modrošedým
pichlavým jehličím, odolná proti namrzání.
Cypřišek
Cypřišek (Chamaecyparis) má keřovitý až jehlancovitý vzrůst, je velmi podobný tújím.
Dobře roste v zahradní půdě s dostatkem vláhy. Nejčastěji používané kultivary:









Chamaecyparis lawsoniana 'Alumii' – vysoký až 10 m, štíhlý, jehlancovitý kultivar,
s modravě šedým olistěním.
Chamaecyparis lawsoniana 'Elwoodii' vysoký 1,5–2 m, modrozelené olistění,
kuželovitý, hustý vzrůst, roste pomalu.
Chamaecyparis lawsoniana 'Lane' – vysoký až 4 m, štíhlý jehlancovitý kultivar se
zlatožlutým olistěním.
Chamaecyparis nootkatensis 'Glauca' – vysoký až 5–8 m, kompaktní, pyramidálně
rostoucí kultivar se šedomodrým olistěním.
Chamaecyparis nootkatensis 'Lutea' – vysoký až 5 m, hustý, pyramidální, na jaře
při rašení světle žluté, později v létě světle zelené olistění.
Chamaecyparis nootkatensis 'Pendula' – vysoký 10–12 m, široce větvený, větve
převisají; zajímavý a pěkný jako solitéra.
Chamaecyparis nootkatensis 'Viridis' – vysoký 5–8 m, úzce sloupovitý kultivar
s intenzivně zeleným olistěním.
Chamaecyparis obtusa 'Nana Gracilis' – vysoký až 1 m, pomalu rostoucí, zakrslý,
keřovitý růst.
Chamaecyparis pisifera 'DwarfBlue' – vysoký do 1 m, zakrslý, šedomodré olistění,
vhodný pro skalky.
224
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)





Chamaecyparis pisifera 'Filifera' – vysoký až 3 m, rozložitý vzrůst, jemné převisající
větévky světle zelené barvy.
Chamaecyparis pisifera 'Nana' – vysoký nejvýše 1 m, modrozelený, zakrslý,
polštářovitý.
Chamaecyparis pisifera 'Nana Aureo-variegata' – podobný Chamaecyparis pisifera
'Nana', žlutě žíhané olistění.
Chamaecyparis pisifera 'Squarosa' – vysoký až 5 m, široce pyramidální, šedomodré
olistění.
Chamaecyparis pisifera 'Squarosa Dumosa' – zakrslá kulovitá forma, vysoký až 1 m,
s namodralým olistěním.
Jalovec
Jalovec (Juniperus) je dřevina plazivého, keřovitého, nebo sloupovitého vzrůstu. Jalovce
snášejí dobře sucho, horší půdu a preferují výsluní. Je vypěstováno mnoho různých
kříženců, kultivarů jalovců pro použití v různých podmínkách. Nejpoužívanější kultivary:
Jalovec čínský








Juniperus chinensis 'Blaauw's Varietät' – keřovitá forma vysoká až 1,5 m, se
šedomodrým olistěním.
Juniperus chinensis 'Hetzii' – keřovitý až poléhavý vzrůst, šedomodré olistění,
dosahuje až 1,5 m.
Juniperus chinensis 'Keteleeri' – široce pyramidální vzrůst, vysoký až 5 m,
šedozelené jehlice.
Juniperus chinensis 'Mountbatten' – hustý, pyramidální vzrůst, vysoký 2–3 m,
šedomodré olistění.
Juniperus chinensis 'Pfitzeriana' – jeden z nejvděčnějších, široce keřovitý vzrůst,
vysoký až 2–3 m, šedozelený.
Juniperus chinensis 'Pfitzeriana Aurea' – podobný Juniperus chinensis 'Pfitzeriana',
při rašení zlatožlutý, v zimě bronzový nádech jehlic.
Juniperus chinensis 'Plumosa Aurea' – rozložitý vzrůst, vysoký až 2 m, olistění
intenzívně zlatožluté.
Juniperus chinensis 'Plumosa Aureo-varigata' – vysoký 1–1,5 m, hustý, jemně
větvený, zakrslá forma, konce větévek zlatožluté.
Jalovec obecný
Jalovec obecný má nezaměnitelný vzhled, který omezuje možnosti jeho použití.


Juniperus communis je domácí, pouze na světlo náročný druh, hodící se velmi
dobře do vřesovišť a menších výsadeb štíhlé, keř s hustoukorunou pyramidálního
tvaru se šedozelenými jehličkami; dosáhne výšky až 2–3 m.
Juniperus communis 'Depressa' – nízký (20–30 cm), plazivý vzrůst, pro skalky
a pokrytí slunečných svahů.
225
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)



Juniperus communis 'Depressa Aurea' – podobný předešlému, při rašení má
intenzívně zlatožluté olistění, později světle žluté.
Juniperus communis 'Hornibrookii' – plazivý vzrůst (30–40 cm), šedozelené ostré
jehličky.
Juniperus communis 'Stricta' (syn. J. communis 'Hibernica') – velmi oblíbená
a vděčná forma sloupovitého jalovce, výška až 3–4 m.
Jalovec vodorovný

Juniperus horizontalis 'Glauca' – zcela nízká (10–20 cm) plazivá forma, intenzívně
modré olistění.
Poléhavé druhy jalovců jsou oblíbené pokryvné a podrostové dřeviny.
Jalovec chvojka



Juniperus sabina – poléhavý vzrůst, vysoký až 1,5 m, vytváří husté porosty,
šedozelené barvy, rychle roste.
Juniperus sabina 'Hicksii' – vysoký 1,30–1,50 m, zvlášť široce rostoucí forma se
šedozeleným olistěním.
Juniperus sabina 'Tamariscifolia' – nízký (40–50 cm), hustý, široce rozložitý, zelené,
šedomodré olistění.
Jalovec skalní

Juniperus scopulorum 'Blue Heaven' – široce pyramidální vzrůst, šedozelené až
stříbřité olisténí.
Jalovec šupinatý

Juniperus squamata 'Meyeri' – keřovitý vzrůst, vysoký až 2–3 m, hustě větvený, se
stříbřitě modrými jehlicemi.
Jalovec viržinský






Juniperus virginiana 'Burkii' – široce pyramidální vzrůst, vysoký až 3–4 m,
ledomodré až stříbrošedé olistění.
Juniperus virginiana 'Canaertii' – široce pyramidální, bujný vzrůst, vysoký 5–6 m,
s tmavě zeleným olistěním.
Juniperus virginiana 'Glauca' – štíhlý, vysoký až 4 m, v mládí poněkud nepravidelný
vzrůst, šedomodré olistění.
Juniperus virginiana 'Pyramidalis Hilii' – široce pyramidální, bujného vzrůstu,
vysoký až 8 m, šedomodré olistění.
Juniperus virginiana 'Schotii' – široce sloupovitý vzrůst, vysoký 2–3 m, sivé zelené
olistění.
Juniperus virginiana 'Tripartita' – keřovitý vzrůst, vysoký až 2 m, modrozelené až
zelené olistění.
226
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)

Juniperus virginiana 'Skyrocket' – různě úzce sloupovitý vzrůst, vysoký 3 až 5 m,
modravé sivě zelené olistění.
Modřín
Modřín opadavý (Larix decidua) – sadovnicky nejběžněji používaný druh tohoto rodu
opadavých jehličnatých dřevin. Rychle roste a dosahuje výšky až přes 30 m. Z dospělého
stromu nebezpečně opadávají velké suché větve.
Smrk
Smrk (Picea) – významný rod okrasných dřevin. Zahrnuje mnoho kultivarů vysoké hdnoty,
použitelných jako solitery, výplňové dřeviny, podrost, i zakrslé dřeviny vhodné do skalek.
Používané kultivary:














Picea abies – domácí druh, rychle roste a dosahuje výšky až 30–40 m. Hodí se
i do živých plotů, nesnáší zastínění, suchý vzduch, zasolení a exhalace.
Picea abies 'Columnaris' – úzký sloupovitý vzrůst, vysoký až 10 m, krátké větve,
sytě zelené jehličí.
Picea abies 'Cupressina' – hustý, štíhle pyramidální vzrůst, výška do 15 m, tmavě
zelené jehličí.
Picea abies 'Maxwellii' – zakrslý, vysoký do 50 cm, ploše kupovitý vzrůst, krátké
jehličí, pomalu roste.
Picea abies 'Nidiformis' – zakrslý, dosahuje výšky 1–1,5 m, má rozcuchaně
hnízdovitý tvar.
Picea abies 'Remontii' – pravidelně kuželovitý vzrůst, zakrslý, dorůstá výšky až 2 m.
Picea abies 'Repens' – poléhavý vzrůst, vysoký nejvýše 30 cm, husté, krátké jehličí.
Picea glauca 'Conica' – zakrslý, kuželovitý vzrůst, vysoký až 3m. Roste pomalu.
Picea glauca 'Echiniformis' – velmi zakrslý, kupovitý vzrůst, dorůstá výšky
50 až 80 cm, jehličí husté, drobné, pichlavé. Pomalu roste.
Picea omorika – hustý pyramidální vzrůst, výška přes 15 m.
Picea omorika 'Nana' – hustý, kompaktní vzrůst, pomalu roste a dosahuje nejvýše
1 m výšky.
Picea pungens 'Argentea' – stříbrný smrk – odolný, na půdu není náročný,
dosahuje výšky až 20 m, vhodný pro velké zahrady a parky.
Picea pungens Glauca Globosa' – zakrslý „stříbrný“ smrk – keřovitý vzrůst,
dosahuje výšky do 1 m.
Picea pungens 'Glauca Kosteri' – „stříbrný“ smrk – dotahuje výšky až 20 m,
modravě stříbřité jehličí. Je vhodný pro velké zahrady a parky.
227
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Borovice
Borovice (Pinus) – většinou vyšší stromy, přizpůsobivé, nenáročné na půdu i polohu.
Nejčastěji používané kultivary:











Pinus aristata – pomalu roste, dosahuje výšky až 8 m, zvláštní řídl vzrůst, krátké
jehličí.
Pinus cembra – limba – otužilá horská borovice hustého vejčitého vzrůstu, pomalu
roste a dosáhne výšky až 8–10 m.
Pinus jeffreyi – velké krásné stromy s dlouhým (až 20 cm) jehličím, dosáhne výšky
až 25 m; pro půdy s dostatkem vláhy.
Pinus mugo – borovice kleč, kosodřevina – roste všude a vytváří keře vysoké
až 3 až 4 m.
Pinus mugo 'Mughus' – zakrslá, poléhavá kleč – tvoří porosty až 2 m vysoké.
Pinus mugo 'Pumilio' – velmi zakrsle rostoucí kleč, vysoká nejvýše 1 m; vhodná
do skalek i malých zahrad.
Pinus nigra – vysoká až 20 m, tmavé jehličí, velmi otužilá i exhalacím, odolná.
Pinus parviflora 'Glauca' – menší, vysoká až 5–8 m, široce rozložená, jehličí světle
modrozelené.
Pinus silvestris – domácí druh borovice s červenou kůrou, velmi nenáročná.
Pinus silvestris 'Pumila' (synonymum P. silvestris 'Watereri') – zakrslá, vysoká 2 m,
vejčitý vzrůst, modrozelené jehličí.
Pinus strobus – vejmutovka – velká, vysoká až 30m,s velmi jemným modravě
zeleným jehličím; pro vlhčí hlinitou půdu.
Tis
Většinou pomaleji rostoucí keřovité jehličnany, vzácněji nízké stromy, s tmavým jehličím.
Snáší velmi dobře polostín i stín. Roste ale i na slunci. Je nenáročný na půdu, má raději
dostatek vláhy, ale snese i sušší podmínky.






Taxus baccata – domácí druh keřovitého vzrůstu, starší rostliny tvoří stromy
vysoké až 10 m.
Taxus baccata 'Dowastoniana' – dosahuje výšky 3–4 m, tvoří kmen s vodorovně
postavenými větvemi, větévky převislé.
Taxus baccata 'Dowastoniana Aureo-variegata' – žlutě žíhaná forma, dosahuje
výšky 2–3 m.
Taxus baccata 'Erecta' – vzpřímeně keřovitý vzrůst, vysoký nejvýše 3 m, temně
zelené jehličí; vhodný na úzké a řídké, obzvláště pomalu rostoucí, stálezelené živé
ploty.
Taxus baccata 'Repandens' – poléhavá zakrslá forma, dosahuje výšky 50–60 cm.
Taxus baccata 'Washingtonii' – kompaktní až kulovitý vzrůst, vysoký 1,5–2 m,
jehličí v létě žlutozelené, v zimě zlatově bronzové.
228
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)


Taxus cuspidata 'Nana' – nízký, plazivý (šířka až 4 m) vzrůst, výška 1 m.
Taxus media 'Hicksii' – štíhlý, sloupovitý vzrůst, vysoký 1,5 m, velmi odolný
a pěkný.
Zerav
Jehličnan většinou široce sloupovitého, nebo kuželovitého růstu. Mnoho kultivarů,
zejména druhu zerav západní (Thuja occidentalis) bylo šlechtěno pro stálezelené živé
ploty. Některé kultivary jsou zakrslé, keřovitého tvaru, nebo různě barevné. Nejčastěji
používané kultivary:





4.1.4
Thuja occidentalis 'Ellwangeriana Rheingold' – nízká, kuželovitě rostoucí zlatožlutá
forma, vysoká do 1,5 m.
Thuja occidentalis 'Umbraculifera' – nižší zakrslá forma, vysoká do 1,5 m, s tenkými
modravými větévkami.
Thuja occidentalis 'Viridis' – hustě jehlancovitá, sytě zelená forma, vhodná na živé
ploty, dobře se tvaruje.
Thuja occidentalis 'Smaragd' – hustě jehlancovitá, sytě zelená forma, vyšlechtěna
pro živé ploty, nevyžaduje tak často tvarování.
Thuja occidentalis 'Malonyana' – velmi úzce sloupovitá, sytě zelená barva,
používaná na živé ploty, není příliš vhodná, nemusí se téměř tvarovat.
Stálezelené dřeviny
Stálezelené dřeviny jsou v sadovnické terminologii listnáče, které neshazují každoročně
list. Tvarem sice odpovídají spíše opadavým keřům, ale svou temnou zelení jehličinám.
Stálezelené dřeviny se uplatňují všude tam, je třeba vytvořit trvalé dekorace, zejména
v zimním odobí. Stálezelené dřeviny jsou většinou poněkud choulostivé, takže se vysazují
se jen na takových stanovištích, kde nebudou trpět mrazem, sluncem nebo suchem.
Je vhodné stanoviště v polostínu a na severním svahu. Na exponovaných místech,
na výsluní a v mrazových kotlinách, je vhodné dát přednost jehličinám.
Stálezelené dřeviny jsou výrazným prvkem skladby, a rostou-li dobře, projevují se jako
zvlášť ušlechtilé a cenné rostliny. Proto se vysazují nejčastěji na výrazná místa, tj. hlavně
jako dekorace budov, vchodů, schodišť a uměleckých výtvorů a v pravidelných zahradách
jsou používány i jako význačné body na rozcestích a v květinových rabatech.
V přírodně krajinářských zahradách stálezelené dřeviny tvoří často popředí nebo podrost
vyšším stromům, které jim zároveň dodávají určitou ochranu. Poněvadž se od jehličin liší
méně než od listnáčů, mohou s jehličinami tvořit přímo uzavřenou skupinu, v níž jsou
nejnižšími členy. Mají-li stálezelené dřeviny být předsadbou listnáčů, je lépe, jsou-li
skupinou oddělenou. Pouze ve velkých parcích mohou být dřevinou
podrostovou.Stálezelené dřeviny se nejlépe uplatní pod borovicemi a pod duby. Vřes
a vřesovec rostou dobře i pod břízami. Jako podrost jsou nejvhodnější pro zahrady a parky
229
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
břečťany a barvínek, z vyšších druhů slivoň Prunus laurocerassus a pěnišník Rhododendron
cunninghamii.
4.1.5
Opadavé stromy a keře
Největší díl porostů v krajině v ČR, v zahradách, i v parcích tvoří listnáče. Dřeviny, jejichž
asimilačními orgány jsou listy. Na jaře raší, postupně se vyvíjejí a na konci vegetačního
období odumírají a opadávají. Tento cyklus se pravidelně a každoročně opakuje. U mnoha
druhů a variet tuto proměnu ještě doprovází odlišné zbarvení olistění při rašení na jaře
a při opadu listů na podzim. Některé druhy se mimoto vyznačují i nápadnými květy, nebo
plody. Mezi jehličnany je proměnlivost v olistění zastoupena jen u několika rodů. U druhů
z naší domácí flóry je to u rodu modřín (Larix) z exotických opadavých dřevin se někdy
pěstují rostliny rodu tisovec Taxodium, pamodřín Pseudolarix a jinan Gingko.
Fyziologicky se rostliny opadem listů chrání poškozením mrazem, a před ztrátami vody,
neboť by jinak nestačily při omezeném příjmu vláhy ze zamrzlé půdy nahrazovat vodu,
kterou listy vypařují. V zimě se tedy většina našich dřevin chová jako některé xerofytní
rostliny, které se také přes období sucha v teplých a suchých oblastech chrání opadem
listů.
Na rozdíl od temné zeleně stálezelených dřevin a jehličin jsou opadavé dřeviny celkově
lehčími a měkčími prvky v estetice zahradní kompozice. Je to způsobeno právě méně
tuhými listy, kterými prosvítá více světla, a pohybují se velmi dynamicky ve větru, čímž
působí dojmem lehkosti. Z dálky může být někdy koruna listáčů světlá, lehká a závojovitá.,
zvláště u rostlin s vykrajovanými a laločnatými listy.
4.1.5.1
Působení tvaru listů opadavých dřevin
Dřeviny s vejčitými listy
Dřeviny s vejčitými listy, jako mají buky, habry, jilmy, kaštany a magnólie, nebo srdčité
listy – lípy, olše, katalpy, Paulownie apod., vyvolávají při použití v sadovnické kompozici
dojem masívnosti a hustoty. Obzvláště jsou-li současně listy i tmavé barvy. Působí výrazně
i na dálku, ať jsou listy rozloženy stejnoměrně, nebo ve výrazných chomáčcích.
Dřeviny s protáhlými, úzkými a čárkovitými listy
Listy vrb, řešetláku některých kultivarů dubu a úzkolistých odrůd jiných stromů jsou
zřetelně patrné jen zblízka. Při pohledu z dálky se jednotlivě ztrácejí a struktura stromů je
jednotná. Jen tehdy, jsou-li sestaveny v hustých chomáčcích, mezi nimiž prosvítá obloha,
nebo naopak zůstávají prostory silně zastíněné, je struktura stromu dobře patrná.
Dřeviny s dlanitými listy
Například listy javoru, platanu, břeku, bílého topolu, amerického dubu, liliovníku, moruše
a liquidambaru, jsou nápadné a dodávají koruně masívního vzezření. Zblízka jsou
atraktivní a zřetelně viditelné. Vedle toho, že vrhají tmavé stíny, uplatňují se i leskem
svého povrchu (nebo rubu), čímž vyvolávají často hru světel. Laločnaté listy dubů
230
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
a dubolisté odrůdy jiných druhů (označené – var. quercifolia) působí výrazněji než vejčité
a protáhle vejčité listy buků, habrů a jiných dřevin a to zvláště proto, že bývají tmavší.
Dřeviny se stříhanými listy
Stříhané a dělené listy šlechtěných odrůd listnáčů korunu značně zlehčují a zjemňují. Tvar
jednotlivého listu je zřetelně patrný jen zblízka, při pohledu z dálky je koruna světlá, lehká
a závojovitá.
Dřeviny se zpeřenými listy
Dlanitě zpeřené hrubé listy jírovce maďalu (Aesculus) dodávají koruně masívní a malebné
vzezření. Zpeřené listy zlehčují celkový výraz koruny a činí její zbarvení světlejší.
Přistupuje-li k tomu řídké větvení, jsou koruny lehké, vzdušné a světlé až průhledné.
Tmavší jsou jasan, ořech, ořechovec, jerlín, zvlášť světlé akát, pajasan, jeřáb a dřezovec.
4.1.6
Keře
Keře dorůstají vždycky menších rozměrů než stromy, a to nejen do výšky, nýbrž v celé
hmotě. Ačkoliv jejich hlavní osa a větve jsou zdřevnatělé jako u stromů, nevytvářejí kmen,
nýbrž se rozvětvují již odspodu, takže korunka je přízemni nebo aspoň nízko nasazená.
I když některé keře rostou stromovitě, nedosahují ani té velikosti jako keřovitě rostoucí
stromové omladky z pařezů. Některé druhy křovin se rozrůstají z vedlejších kořenů;
pak vytvářejí jednotlivé keře celý chomáč výmladků nebo se dokonce rozrůstají v porost
jako je tomu např. u pámelníků (Symphoricarpus). Tvar keřů je podobně jako u stromů
závislý na délce a postavení větví, jejich výraznost na počtu větví a na jejich tloušťce,
bohatost jejich rozvětvení a na velikosti a bohatosti listů.
4.1.6.1
Rozdělení keřů podle habitu koruny
Keře stromovité
Nejrobustnější jsou keře stromovité, jejichž koruna je posazena na nízkém kmínku, jako je
např. Acer ginnala, Amelanchier canadensis, Cornus alternifolia, z našich druhů hlohy
(Crataegus), pokud se pěstují jako keře, černý bez (Sambucus) a střemcha (Prunus padus)
a některé exotické druhy stromů, které u nás rostou keřovitě, např. Davidia involucrata.
Vysoké košaté keře jsou vesměs pravidelně rozložené a buď stejně široké, nebo dokonce
širší, než jaká je jejich výška. Některé jsou husté, jako např. lísky (Corylus), svída (Cornus
sanquinea) šeříky apod., jiné řidší a méně pravidelné, např. bez černý (Sambucus nigra),
klokoč (Staphylea) a většina druhů rodu Viburnum.
Středně vysoké košaté keře
Středně vysoké košaté keře jsou většinou široce rozložité, na obryse pravidelné. Husté
a široce rozložité, mezi nimiž jsou např. jírovec drobnokvětý (Aesculus parviflora)
a některé druhy pustorylů (Philadelphus coronarius), méně rozložité jsou některé skalníky,
např. Cotoneaster acutifolia, C. nigra, C. tomentosa, brsleny, hlošina aj. a ze stále zelených
střemcha vavřínolistá (Prunus laurocerassus) a Rhododendron. Lehce stavěné, tedy řidší
231
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
jsou např. japonské javory (Acer palmatum), dřín květnatý (Cornus florida) a kalina
chlupatá (Viburnum tomentosum), ze stálezelených Viburnum rhytidophyllum.
Nízké košaté keře
Nízké košaté keře dorůstají výšky 1 m. Jsou buď husté, nebo řídce větvené. Husté jsou
mochny (Potentilla dahurica), kdoulovce (Chaenomeles), Ribes alpinum a ze stálezelených
kyhanka (Andromeda): řídce rozvětvené, tedy lehce stavěné jsou kručinky (Genista),
pustoryl malolistý (Philadelphus) a ze stálezelených dřišťál (Berberis dar-winii) a Mahonia.
Keře spíše protáhlého vejčitého tvaru Keře spíše protáhlého vejčitého tvaru, tedy štíhlejší,
mají převážně větve směřující vzhůru. Jsou buď hustě rozvětvené, jako dřín obecný
(Cornus mas), většina vyšších skalníků (Cotoneaster) apod., nebo jen slabě rozvětvené,
jako např. komule (Buddleia), škumpa (Rhus) a tamaryšek (Tamarix).
Výmladkově rostoucí křoviny
Výmladkově rostoucí keře mají málo stálých větví. Vyhánějí z vedlejších kořenů četné
vedlejší výhony, takže jsou celkově hustě kartáčovité a někdy dovedou dokonce vytvořit
samy porost. Jsou to zejména netvařec (Amorpha), mandloň nízká (Amygdalus nana),
pámelník (Symphoricarpus).
Nepravidelně a rozsochatě rostoucí křoviny
Nepravidelně a rozsochatě rostou například skalník vodorovný (Cotoneaster horizontalis)
a z jehličin rozsochaté jalovce a kleče.
4.1.7
Popínavé a oplétavé křoviny
Popínavé a oplétavé keře vytvářejí sice také zdřevnatělou lodyhu, která však neroste
zpříma. Dokud lodyha nezdřevnatí, potřebuje pevnou oporu, neboť jinak se plazí po zemi.
Mezi popínavé a oplétavé keře patří například zimolez německý (Lonicera periclymenum),
nebo réva (Vitis).
Plazivé a poléhavé keře
Plazivé a poléhavé keře zůstávají zakrslé a rostou spíše do šířky. Některé druhy a kultivary
vytvářejí kobercové porosty. Příklady: skalník (Cotoneaster humifusa, C. microphylla,
C. prostrata, C. dammeri 'Skogholm'), čilimník (Cytisus decumbens) a zakrslé vrby,
z jehličin mnohé druhy a kultivary jalovce. Dřeviny břečtan (Hedera helix), tlustonitník
Pachysandra, ostružina (Rubus platyphyllos) a brčál (Vinca), tvoří celé porosty.
Keře vytvářející stromkovité korunky
Keře vytvářející stromkovité korunky jsou vyloženými solitérami, a to jak ve velkých
parcích, tak i v domácích zahradách. Zde často nahrazují stromy, které by na menším
prostoru neměly dostatek místa nebo by zabraňovaly přístupu světla apod. Tyto keře tvoří
nejčastěji doplněk stromoví a přechod mezi vysokou zelení stromů a nízkým porostem
trávníků. Nekdy jsou použity jako předsadba krycích stromových skupin. Používají se i jako
samostatné skupiny a kompozice v menších celcích.
232
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
5
Rozmnožování dřevin
5.1
Generativní rozmnožování
Generativní rozmnožování je rozmnožování semeny. Získáme tak velké množství
variabilního potomstva (často nejsou semenáče věrné), což může být obrovská výhoda,
ale také nevýhoda (pokud požadujeme stejné potomstvo např. vzrůstem, barvou,
habitem… jako má matečný strom). Semenáče bývají velmi odolné, navíc se ve výsevech
objevují zajímavé mutace.
5.1.1
Plodnost dřevin
Plodností dřevin rozumíme schopnost produkovat semena. Dřeviny neplodí semena
každým rokem, ale po kratších nebo delších intervalech. Interval je závislý na mnoha
činitelích, především na druhu dřeviny. Vlivem znečištění ovzduší imisemi se intervaly
mezi semennými roky prodlužují.
Interval 1 až 2 roky: bříza, osika, topol, vrby.
Interval 2 až 3 roky: borovice, jilmy, javory, jasan, lípy, habr.
Interval 3 až 4 roky: modřín, jedle.
Interval 5 až 6 let: smrk, duby.
Interval 6 až 8 let: buk.
5.1.2
Sběr semen a plodů dřevin
Odhad úrody a doba sběru
Jedním z předpokladů hospodárnosti sběru a podkladem pro plánování jednotlivých prací
je odhad úrody plodů a semen dřevin. Ještě před vlastním odhadem úrody semen sleduje
lesník tvorbu květních pupenů, průběh kvetení a tvorbu plodů. Odhad úrody se provádí
okulárně ze země nebo po výstupu do koruny stromu. U jedle a smrku se nejčastěji
používá metoda počítání šišek na straně koruny přivrácené k pozorovateli, a to na zkusné
ploše (60–70 stromů roste na ploše asi 0,25 ha). Jednotlivé stupně úrody charakterizuje
tabulka.
233
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Tabulka 4 Stupně úrody (BEZECNÝ a kol., 1992)
Označení
úrody
stupně
Charakteristika stupně úrody
Upřesnění
charakteristiky
stupně úrody smrku
a jedle
číselné
slovní
0
neúroda
0
0
1
slabá
úroda
malé množství plodů (šišek) na volně
rostoucích a okrajových stromech
1–40 šišek na 1 strom
2
střední
úroda
dobrá až hojná plodnost
41–70 šišek
na uvolněných a okrajových stromech, na 1 strom
slabší plodnost uvnitř porostu
3
plná
úroda
hojná plodnost na volných
a okrajových stromech, dobrá až
hojná plodnost na stromech uvnitř
porostu
nad 71 šišek
na 1 strom
Semena a plody dřevin se sbírají v období, kdy dosáhla plné zralosti (tzv. zralosti
fyziologické). Jen výjimečně se sklízení přeléhavá semena lípy v září a jasanu v srpnu,
v době jejich voskové zralosti (tzv. zralosti technické).
Fyziologická zralost je taková zralost semena, při které je zárodek již schopen vyklíčit.
Technická zralost je období, ve kterém je z biologického hlediska i z hlediska dalšího
zpracování nejvhodnější semeno sbírat.
Sběr semen a plodů lesních dřevin se v roce soustřeďuje do čtyř období:




Konec jara a začátek léta – sbírají se semena osiky, topolu a jilmu.
V druhé polovině léta se sbírají plody třešně a břízy.
Na podzim nastává hlavní semenářské období. Sbírají se šišky jedle a douglasky,
šišky vejmutovky a kleče druhý rok po opylení, plody dubu, buku, javoru, akátu
a jeřábu.
V zimním období se sbírají semena lípy, šišky borovice lesní (druhý rok po opylení),
smrku a modřínu.
234
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
5.2
Všeobecně k výsevům
Semena potřebují ke klíčení kyslík a vodu. Proto je nejlépe volit lehké vzdušné substráty
na bázi rašeliny, nebo kokosových vláken s příměsí písku, drtě, nebo perlitu. Takové
substráty není nutné sterilizovat. Vyséváme spíše mělce. Velká semena krátce namočíme
do vody a vyséváme samostatně. Prachová semena se vysévají na povrch. Po důkladném
zavlažení již nesmí výsev do vyklíčení přeschnout. Toho docílíme pomocí různých
výsevních skleníčků, které mají průhledný plastový kryt. Denně výsevy kontrolujeme.
Nejčastější příčinou neúspěšného výsevu je přemokřený, či rozbahněný substrát, nízká
teplota, přeschnutí výsevu, netrpělivost (některé druhy klíčí dlouho a pomalu)
a neposkytnutí dormantním semenům náležitý teplotní režim. V katalogu jsou uvedeny
kódy výsevu, které napoví jak postupovat.
Nejčastější příčinou úhynu semenáčků je nedostatečná výměna vzduchu, přelití,
přeschnutí, vystavení přímému slunci. Larvy smutnic mohou také způsobit velké škody.
Většina semen klíčí při pokojové teplotě. Druhy z chladných oblastí, hor, nebo náhorních
rovin klíčí lépe při nižších teplotách, tropické druhy vyžadují vyšší teploty.
Doba od výsevu po vyklíčení je různá. Semena, která klíčí rychle, tj do 2–3 týdnů vzcházejí
rovnoměrně a najednou. Semena, která klíčí pomalu a dlouho mohou vzcházet ještě
tři měsíce po výsevu.
Semena s tvrdou testou
Typickými představitely jsou bobovité druhy Fabaceae, Mimosaceae, Caesalpiniaceae
a některé ibiškovité
Malvaceae. Tvrdá testa nepropouští vodu a semena nevyklíčí. Pomáháme si skalpelem,
nožem, pilníkem, nebo smirkovým papírem. Účelem je povrch semene narušit, ale
nepoškodit embryo. Tomuto postupu se říká skarifikace (scar = jizva). Semena
pak namočíme do vody a nabobtnalé ihned vysadíme. Ostatní opakovaně skarifikujeme až
dojde k nabobtnání.
5.3
Stratifikace
K tomu, aby vyklíčila, potřebuje mnoho druhů dormantních semen projít obdobím
vlhkého chladu. Faktory jsou vlhkost, vzduch, chlad a čas. V přírodě to probíhá tak, že
semena na podzim uzrají, před příchodem zimy zapadnou do vlhké půdy a na jaře
po oteplení vyklíčí.



Semena se krátce namočí, až změknou nebo nabobtnají.
Smíchají se s vhkým substrátem a vloží do malých sáčků, nebo se vysadí do malých
květináčků a důkladně zavlaží.
Umístí se do chladničky při 3–8C po určitou dobu. Zpravidla to jsou 4 týdny
(krátká stratifikace), nebo 3 měsíce.
235
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)

Semena se vyjmou ze sáčků a vysadí, postupně zvyšujeme teplotu. Prudká změna
teploty z 5 na 35C může semena zničit.
Často klíčí semena již během stratifikace, a proto dávám přednost výsevu do květináčků
ještě před začátkem stratifikace. Tím odpadá pozdější manipulace s naklíčenými semeny.
5.4
Jiné postupy
Některá semena nevyklíčí ihned po sklizni a jsou dormantní až do té doby, než pomine
období skladování za sucha, které se pohybuje od 1 měsíce do 5 let.
Dvoustupňové klíčení
Některá semena vyžadují 1–4 měsíce vlhko a teplo, potom následuje vlhko a chlad, kdy
dochází ke klíčení. Někdy během teplého cyklu vyrazí kořen, ale stonek se začne vyvíjet až
po skončení chladného cyklu. Někdy je nutné jednotlivé cykly pravidelně po třech
měsících střídat, aby se přerušila dormance a došlo k vyklíčení. Tropické druhy, jako jsou
palmy, nebo arálie vyžadují dlouhé období vlhka a tepla, během kterého dochází
k plnému vývoji embrya a teprve potom semena klíčí.
Máčení a plavení
Některá semena obsahují chemické látky, které v přírodě brání jejich vyklíčení
za nevýhodných podmínek. Říkáme jim inhibitory. Po příchodu delšího vlhkého období
dochází k vyplavení těchto látek a vyklíčení. Několikadením namáčením semen s častou
výměnou vody vyplavíme inhibitory.
Typickým příkladem jsou tropické monzumové a pouštní druhy, ale také Gunnera
manicata. Voskovitého, či olejovitého povrchu se zbavíme přídavkem smáčedla (Jaru).
Světlo a tma
Některá semena vyžadují ke klíčení světlo např. Eucalyptus, nebo zástupci čeledě
Bignoniaceae (Trubačovité), jejichž semena mají blanitý obal propouštějící světlo. Většina
semen přirozeně klíčí ve tmě.
Kolísavá teplota
Některá semena jsou přizpůsobena ke klíčení v období velkých rozdílů teplot mezi dnem
a nocí např. Protea nebo Cleome. Toho můžeme docílit v nevytápěném skleníku, nebo
přenášením výsevu z chladničky do místnosti a naopak.
Chemické látky
Existuje celá řada chemických látek, které pozitivně působí na klíčení, dusičnan draselný,
peroxid vodíku, kyselina sírová a citronová, chloramin, různé hormony jsou jen některé
z nich. Semena z polopouštních oblastí Austrálie, Chile a Jižní Afriky klíčí po namočení
ve výluhu z kouře. Požáry dávají šanci takovým druhům, které by jinak v konkurenci
s ostatními rostlinami neobstály. Kyselina giberelinová GA3, přírodní růstový hormon,
dokáže rychle naklíčit některá dormantní semena.
236
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
5.4.1
Orientační doby sběru semen, způsob jejich ošetření a výsevu
Listnaté dřeviny:
Tabulka 5 Listnaté dřeviny (Bärteles, 1988)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Akantopanax
Acanthopanax
-
4–6 měs.
stratifikace
III – IV
(peckoviny)
Prunus (většina)
VI – VIII
3–5 měs.
stratifikace
III – IV
Aaktinidie (Kiwi) Actinidia
-
suché
uskladnění
III – IV
Akát
Robinia
XI – XII
suché
uskladnění
V
Akébie pětilistá
Akebia quinata
VIII – IX
3–4 měs.
stratifikace
X nebo III – IV
Ambroň
Liquidambar
XI – XII
1–3 měs.
stratifikace
IV – V
Bělas
Chionanthus
-
až 2 roky
stratifikace
III – IV
Bez
Sambucus
VIII – X
5–6 měs.
stratifikace
III – IV
Blahokeř
Clerodendrum
-
suché
uskladnění
-
Brslen
Euonymus
IX – X
2–4 měs.
stratifikace
X – XI nebo
III – IV
Břestovec
Celtis
XI – XII
2–3 měs.
stratifikace
po sklizni
nebo III – IV
Bříza
Betula (většina)
-
suché
uskladnění
III – IV
Buk
Fagus
X
Vlhké a chladně
usklad.
IV
237
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Cesmína
Ilex
XI
1–2 roky
stratifikace
po sklizni
nebo III – IV
Čilimník
Cytisus
-
suché
uskladnění
V
Čimišník
Caragana
VII – VIII
suché
uskladnění
V
Dřezovec
Gleditsia
XI – XII
3 měs.
stratifikace
V
Dřín (květnatý, Cornus (florida, VIII – X
svída jap.)
cousa)
4–8 měs.
stratifikace
IV – V
Dřín (obecný, Cornus
(mas, VIII – X
svída kv.)
sanq.,am.)
4–6 měs.
stratifikace
X – XI nebo III
Dřišťál
Berberis
(většina)
X – XII
4–6 měs.
stratifikace
III – IV
Dub
Quercus
(většina)
X – XI
Vlhké a chladně
usklad.
XI nebo IV –
V
Habr
Carpinus
(většina)
-
4–6 měs.
stratifikace
X – XI nebo
Habrovec
Ostrya
IX
5–7 měs.
stratifikace
IV – V
Halézie
Halesia
X – XI
4–5 měs.
stratifikace
III – IV
Hlodáš
Ulex
VIII – X
suché
uskladnění
V
Hloh
Crataegus
IX – XI
4–6 měs.
stratifikace
po sklizni
nebo III
Hlošina
Elaeagnus
IX – XI
3–18 měs.
stratifikace
IV – XI
238
II – III
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Ibišek
Hibiscus
-
suché
uskladnění
IV
Jasan
Fraxinus
X – XI
2–6 měs.
stratifikace
X nebo III – IV
Javor babyka
Acer campestre
IX – XI
4–6 měs.
stratifikace
III – IV
Javor stříbrný
Acer
saccharinum
V – VI
0
Ihned po
sklizni
Javory
Acer (většina)
X – XI
3–4 měs.
stratifikace
III – IV
Jerlín
Sophora
XI – I
suché
uskladnění
V
Jeřáb
Sorbus (většina)
IX – X
4–6 měs.
stratifikace
IV
Jilm
Ulmus (většina)
V – VI
0
Ihned po
sklizni
Jilm evropský
Ulmus europ.
VIII – X
suché
uskladnění
V – VI
Jírovec
Aesculus
(většina)
X – XI
vlhké a chladné
uskladnění
po sklizni
nebo III – IV
Kalina
Viburnum
IX – XII
3–12 měs.
stratifikace
IV – V
Kaštanovník
Castanea
X – XI
2–3 měs.
stratifikace
po sklizni
nebo II
Katalpa
Catalpa
XII – II
suché
uskladnění
III – IV
Kdoulovec
Chaenomeles
X – XII
2–3 měs.
stratifikace
po sklizni
nebo II – III
239
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Klokoč
Staphylea
X – XI
18 měs.
stratifikace
IV – V
Korkovník
Phellodendron
X – XI
5–6 měs.
stratifikace
IV – V
Kručinka
Genista
X – XI
suché
uskladnění
V
Křehokvětec
Cladrastis
X – XII
suché
uskladnění
V
Křídlatec
Ptelea
X – XII
3–4 měs.
stratifikace
XI nebo III –
IV
Kustovnice
Lycium
X – XII
0
III – IV
Liliovník
Liriodendron
X – XI
5–6 měsíců
stratifikace
IV
Lípa
Tilia
X – XI
5–6 měs.
stratifikace
III – IV
Lýkovec
Daphne mez.
VII
10–20 měs.
stratifikace
po sklizni
nebo III – IV
Mahonie
Mahonia
VII – VIII
8–10 měs.
stratifikace
VIII nebo III –
IV
Moruše
Morus
X – XI
4–6 měs.
stratifikace
III – IV
Muchovník
Amelanchier
(většina)
VII – VIII
3–4 měs.
stratifikace
III – IV
Nahokvětec
Gymnocladus
XI – I
suché
uskladnění
V
Netvařec
Amorpha
fruticosa
X–I
suché
uskladnění
IV – V
240
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Olše
Alnus (většina)
X – XII
suché
uskladnění
III – IV
Ořech
Juglans
X
5–6 měs.
stratifikace
IV – V
Ořechovec
Carya
-
4–6 měs.
stratifikace
-
Ostružiník
(maliník)
Rubus
VIII – X
4–6 měs.
stratifikace
III – IV
Pajasan
Ailanthus
X – XII
2–3 měs.
stratifikace
po sklizni
nebo III – IV
Paořech
Pterocarya
XI – XII
3–4 měs.
stratifikace
IV – V
Paulovnie
Paulownia
XI – XII
suché
uskladnění
III – IV
Pieris
Pieris
XI – XII
0
po sklizni
nebo I
Plamének
Clematis
X – XII
suché
uskladnění
III – IV
Platan
Platanus
II – III
2–3 měs.
stratifikace
V – VI
Podražec
velkolistý
Aristolochia
macro.
-
suché
uskladnění
IV
Ptačí zob
Ligustrum vul.
X – XII
2–3 měs.
stratifikace
X nebo III – IV
Rakytník
Hippophae
VIII – IX
3 měs.
stratifikace
IV – V
Ruj
Cotinus
VIII – IX
5–7 měs.
stratifikace
III – IV
241
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Růže
Rosa (botan.)
VIII – XI
4–18 měs.
stratifikace
III – IV
Růžovec
Rhodotypos
X – XII
2–3 měs.
stratifikace
VIII nebo III –
IV
Řešetlák
Rhamnus
VIII – X
5–7 měs.
stratifikace
XI nebo III –
IV
Sazaník plodný
Calycanthus
fert.
X – XI
4–6 měs.
stratifikace
po sklizni – XI
nebo IV
Skalník
Cotoneaster
(většina)
VIII – X (XI)
4–18 měs.
stratifikace
III – IV
Sturač
Styrax
XI – XII
18–24 měs.
stratifikace
III – IV
Sturačník
Pterostyrax
X – XI
3–4 měs.
stratifikace
IV – V
Svída
Cornus (ostatní)
VIII – X
4–6 měs.
stratifikace
III – IV
Svída
Cornus
colurn.)
(avel., VIII – X
5–7 měs.
stratifikace
X – XI nebo III
Šácholan
Magnolia
X – XI
5–6 měsíců
stratifikace
IV – V
Šeřík
Syringa
XI – II
2–3 měs.
stratifikace
III – IV
Škumpa
Rhus
X – XI
suché
uskladnění
III – IV
Štědřenec
Laburnum
X – XII
suché
uskladnění
V
Tavola
Physocarpus
-
suché
uskladnění
IV – V
242
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Tavolníkovec
Sorbaria
IX – X
suché
uskladnění
IV – V
Temnoplodec
Aronia
-
4–6 měs.
stratifikace
X nebo III
Tupela
Nyssa
XI
0
Ihned po
sklizni
Vilín
Hamamelis
X – XI
18 měs.
stratifikace
III – IV
Vřes obecný
Calluna vulgaris
VIII – IX
0
po sklizni – IX
Zimokeř
Celastrus
X – XI
4–6 měs.
stratifikace
IV – V
Zimolez
Lonicera
(většina)
X – XII
4–5 měs.
stratifikace
III – IV
Zmarilka
Cercic
-
suché
uskladnění
III – IV
Zmarličník
Cercidiphyllum
XI – XII
suché
uskladnění
III – IV
Zploděr
Ceanothus
-
18 měs.
stratifikace
IV
Žanovec
Colutea
X – XI
suché
uskladnění
V
243
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Jehličnaté dřeviny:
Tabulka 6 Jehličnaté dřeviny (Bärteles, 1988)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Borovice
Pinus
ayacahuite
-
1–3 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice
Pinus halepensis -
1 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice
Banksova
Pinus banxiana
IX
1–3 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice černá
Pinus nigra
XI – II
suché
uskladnění
III – IV
Borovice
drobnokvětá
Pinus parviflora
X – XI
1 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice
hustokvětá
Pinus densiflora
-
1 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice
Jeffreyova
Pinus jeffreyi
XI
suché
uskladnění
III – IV
Borovice kleč
Pinus mugo
XI – I
suché
uskladnění
III – IV
Borovice
korejská
Pinus coraiensis
IX – X
1 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice
Lambertova
Pinus
lambertiana
-
1 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice lesní
Pinus sylvestris
XI – II
suché
uskladnění
III – IV
Borovice limba
Pinus cembra
XI – II
3 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice
ohebná
Pinus flexilis
-
1 měs.
stratifikace
III – IV
244
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Borovice
osinatá
Pinus aristata
IX – XI
suché
uskladnění
III – IV
Borovice
pohorská
Pinus monticola
-
3 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice
pokroucebná
Pinus contorta
IX – X
suché
uskladnění
III – IV
Borovice
rumelská
Pinus peuce
IX
1 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice těžká
Pinus ponderosa VIII – IX
suché
uskladnění
III – IV
Borovice
Thunbergova
Pinus
thurbengiana
-
1 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice tuhá
Pinus rigida
-
1 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice
vejmutovka
Pinus strobus
IX
1 měs.
stratifikace
III – IV
Borovice
Walichova
Pinus
wallichiana
IX – X
1 měs.
stratifikace
III – IV
Cedr
Cedrus
III - IV
suché
uskladnění
IV – V
Cypřišek
Chamaecyparis
ostatní
-
suché
uskladnění
IV – V
Cypřišek
Lawsonův
Chamaecyparis
laws.
VIII – IX
suché
uskladnění
IV – V
Cypřišek
nutkajský
Chamaecyparis
nootk.
III – IV
12 měs.
stratifikace
IV – V
Douglaska
Pseudotsuga
VIII – IX
stratifikace (?)
XI nebo II – III
245
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Hlavotis
Cephalotaxus
-
3–4 měs.
stratifikace
IV – V
Jalovec obecný
Juniperus
comun.
VIII – XI
6–18 měs.
stratifikace
III – IV
Jalovec tuhý
Juniperus rig.
-
6–18 měs.
stratifikace
III – IV
Jalovec viržinský Juniperus virg.
XI – XII
6–18 měs.
stratifikace
III – IV
Jedle
Abies
IX – X
suché
uskladnění
V
Jedlovec
Tsuga
X – XII
2–4 měs.
stratifikace
X – XI nebo III
– IV
Jinan
Ginkgo
X – XII
15–18 měs.
stratifikace
IV
Kryptomeria
Cryptomeria
-
suché
uskladnění
III – IV
Metasekvoje
Metasequoia
-
suché
uskladnění
II – III
Modřín
Larix (ostatní)
X
1 měs.
stratifikace
IV – V
Modřín
Kaempferův
Larix kaempf.
X – XII
1 měs.
stratifikace
IV – V
Pajehličník
Sciadopsis
-
0
III – IV
Pamodřín
Pseudolarix
-
0
III – IV
Pazerav
Calocedrus
IX – X
suché
uskladnění
IV – V
Sekvojovec
Sequoiadendron -
suché
uskladnění
IV
246
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Doba sklizně
Ošetření
Výsev
Smrk
Picea (většina)
XI – XII
1 měs.
stratifikace
III – IV
Smrk bílý
Picea glauca
IX – X
1 měs.
stratifikace
III – IV
Smrk pichlavý
Picea pungens
VIII – IX
1 měs.
stratifikace
III – IV
Smrk sitka
Picea sitchensis
IX – X
1 měs.
stratifikace
III – IV
Tis
Taxus
VIII – X
12–18 měs.
stratifikace
IX – XI nebo
III
Tisovec
Taxodium
X – XI
1–2 měs.
stratifikace
III – IV
Zerav (Tůje)
Thuja
IX – X
1–2 měs.
stratifikace
IV – V
247
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
5.5
Vegetativní rozmnožování
Vegetativním rozmnožováním se rozumí rozmnožováním pomocí orgánů rostlin.
Obrovskou výhodou je, že získáme naprosto totožné potomstvo s matečnou rostlinou.
Nevýhodou je však malá výtěžnost, náročnost a pracnost některých technik.
5.5.1
Množení dřevin dělením, kopčením, hřížením
Druhy, které mají schopnost vytvářet adventivní kořeny, lze dělením, kopčením a hřížením
i kořenovými řízky množit poměrně snadno.
5.5.1.1
Dělení a kopčení
Vyjmutím z půdy a "roztrháním" nebo rozřezáním mateřského keře anebo odkrojením
rýčem získáme několik sazenic k dalšímu pěstování (maliny). Alternativou je obnažení
výhonků (výmladků) vyrážejících z kořenů nebo z kořenového krčku (majících již dostatek
vlastních kořenů) a jejich odříznutí (odkopky švestek a slív). Přechodným způsobem mezi
kopčením a hřížením je prosypávání celých keříků (vřesovištní dřevinky) lehčí zeminou
a po zakořenění "roztrhání" na jednotlivé zakořeněné letorosty. Kopčení se provádí
obdobně – přihrnováním lehčí zeminy k mladým letorostům větších keřů, které
pak po zakořenění zase obnažíme a od mateční rostliny oddělíme. Více se rozepisovat
o těchto prastarých a běžně používaných způsobech asi nemá význam.
5.5.1.2
Hřížení
Je-li to možné, připravíme mateční rostlinu již rok předem - silnějším seříznutím a mírným
zvýšením dávek dusíku. Cílem je vypěstování dostatečně dlouhých výhonů. Hřížení spočívá
v ohnutí vhodného (většinou jednoletého) výhonu mateřské rostliny (co nejmenší oblouk)
a "potopení" jeho části (nebo celého výhonu) do půdy. Až do zakořenění je výhon spojen
s mateřskou rostlinou. Půda nemá být těžká ani příliš vysýchavá, výhodné je mírně zvýšit
její "kyselost" (Ph). Používáme různé alternativy. Výhon z jara potopíme v jednom nebo
několika místech (vlnovité hřížení) anebo jej zahrneme celý. V přihrnutých bodech je
možno letorost přiháčkovat nebo zatížit kamenem, pro podporu kořenění narušit kůru,
přiškrtit měděným drátem, či výhon nalomit. Lze také letorost zakořeňovat přímo
do nádoby apod. Seříznutím ostatních (nepohřížených) výhonů mateční rostliny lze
podpořit tok asimilátů a živin do pohřížené části. Pro usměrnění tohoto toku do míst
žádoucího kořenění je také vhodné omezování výhonků na oblouku hříženého letorostu.
Kořenění trvá jedno – výjimečně dvě (magnolie) – vegetační období. Po zakořenění výhon
oddělíme nebo rozřežeme na části a řezem upravíme.
248
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
5.5.2
Množení dřevin zelenými, dřevitými, vzdušnými a kořenovými
řízky
5.5.2.1
Množení dřevin letními řízky
Odběr řízků
Použít můžeme úplně měkké řízky (květen – někdy z přirychlených keřů), polovyzrálé
(od poloviny června do poloviny července, kdy letošní větvičky již začínají mírně
dřevnatět) i vyzrálé řízky (letorosty mají být již celé vyzrálé – nemusí být úplně zatvrdlé).
Nejvhodnější doby odběru jednotlivých rodů naleznete v tabulce 1. Vrcholové řízky
odebíráme z konců letorostů, ze zbytku letorostu pak řízky osní. U jehličnanů používáme
řízky s tzv. patkou staršího dřeva, které řežeme nebo odtrháváme. Obecně lépe koření
řízky z mladších rostlin a rostlin vzniklých také řízkováním. Řežeme nejlépe
za podmračeného dne nebo brzy z rána, dokud je rosa. Řízky nesmí zaschnout, proto je
ukládáme do igelitových sáčků nebo zastíněných nádob.
Úprava řízků
Velké listy řízků můžeme zastřihnout až na jednu třetinu – jednak pro úsporu místa
při množení a také pro omezení odpařování. Roztřepaný konec trhaných jehličnatých řízků
odstřihneme. Někdy kořenění pomůžeme seříznutím kůry (neřezat do dřeva) na části
řízku. Největším nepřítelem řízků jsou plísně, proto řízky vypereme ve slabém (světle
růžovém) roztoku hypermanganu nebo některého fungicidního přípravku dle návodu
výrobce (nabídka se mění – poradí každý prodavač). Takto připravený materiál (řízky)
můžeme několik dnů uchovat v igelitovém sáčku v zeleninové přihrádce domácí ledničky.
Substrát (zemina) pro řízkování musí být zároveň vzdušný i nasákavý. Existuje nepřeberné
množství receptů od čistého ostrého písku, čisté vláknité rašeliny přes směsi rašeliny,
písku, perlitu, kuliček polystyrenu, polorozloženého borového jehličí (jehož odběr v lese je
ale zakázán), až po velmi speciální a složité směsi. V praxi však většinou vystačíme se
dvěma díly rašeliny a jedním dílem ostrého písku a někdy přídavkem perlitu (expandovaný
silikát hlinitý) nebo drceného polystyrenu. V domácích podmínkách substrát preventivně
ošetříme proti plísním alespoň prolitím vařící vodou s přídavkem hypermanganu a plníme
jím běžné květináče, misky, nízké umělohmotné přepravky na zeleninu nebo jen děrované
igelitové sáčky.
Řízky pak zapichujeme "na doraz" vedle sebe jen tak hluboko (1–2 cm), aby se
nevyvracely. Pro podporu kořenění se před "pícháním" používají chemické směsi stimulátory (u běžných druhů dřevin to ale není životně důležité), které jsou v mnoha
druzích běžně v prodeji. Budou to většinou pudry, roztoky, někdy pasty. Do pudru
ponoříme před pícháním spodní část řízku a kolíčekem pak hloubíme jamky v substrátu,
aby se pudr při zapichování nestíral. Do roztoků tekutých stimulátorů namáčíme celé řízky
a lze jimi i dodatečně (jemnou mlhou) zalévat řízky již napíchané.
249
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Napíchaným řízkům je třeba zabezpečit světlo (asimilace) a téměř 100 % vlhkost vzduchu.
Teplo podporuje kořenění (pozor na přehřátí). (obrázek množárny ve fóliovém krytu)
Při podzimním množení je důležitější vyšší teplota v substrátu, naopak mezi řízky nižší
teplota omezuje vývoj plísní. Spodní teplo můžeme zajistit v pařeništi založeném
na "poloteplo" nebo položením topných elektrických kabelů pod nádoby s řízky.
Dostatečné vlhkosti docílíme vydatnou počáteční zálivkou a následným obalením celých
nádob i s napíchanými řízky tenkou fólií (fólie má zůstat zarosená). Obalenou nádobu
někdy postačí položit třeba jen do polostínu pod řídký keř. Jistější je ale umístění
dopařeniště, fóliovníku nebo skleníku. Stínění je nutným kompromisem mezi potřebou
světla a udržením snesitelné teploty. Vlhkost je třeba průběžně kontrolovat. Květináč
s několika řízky – vše v igelitovém sáčku – lze také umístit do bytu za jižní okno, kde budou
pod trvalým dohledem a stínění výhodně obstarají okenní žaluzie. Nejúčinější, ale také
technicky i časově náročnější, je neobalenou nádobu umístit pod velmi jemnou vodní
mlhovku, kde jsou řízky za plného světla mlhou soustavně ochlazovány a ve 100% vlhkosti
velmi rychle koření. Pro mlhovkové množení je třeba vzdušnější substrát a tak podíl písku
v substrátu nahradíme perlitem a polystyrenem.
Doba kořenění je cca od 14 dnů do několika týdnů a je závislá na mnoha faktorech.
Na řezné ráně se napřed vytvoří kalus, který vzhledem připomíná těsto. Z kalusu (a dalších
částí řízku) následně vyrůstají kořeny. Pokud se u řízku jen zacelí řezná rána, kalus
zatvrdne a kořeny nevyrazí, je to většinou známkou toho, že řízek byl z hlediska množení
v době odběru již "přezrálý" nebo nevhodných teplot v množárně. Jestliže řízek nehnije,
lze se o vyprovokování kořenění u vzácných řízků pokusit narušením zatvrdlého kalusu.
Názory a zkušenosti praktiků bývají často i naprosto protichůdné a tak nezbývá, než
studovat a experimentovat. Někdy ovšem veškeré "vědecké" přístupy tvrdošíjně selhávají,
ale soused, který ulomí v půli léta pět větviček zlatice a zapíchne je pod angrešt, se
na podzim pochlubí pěti krásnými silnými rostlinami.
Před hrnkováním a dalším dopěstováváním je třeba řízkovance opatrně otužit. Rostliny
z pozdního množení přezimujeme ve studeném pařníku nebo fóliovníku a hrnkujeme
nebo školkujeme až z jara.
5.5.2.2
Množení dřevin dřevitými (zimními) řízky
Tento způsob je nejméně náročný na odborné znalosti, specializaci zařízení i pracnost jak
při odběru, úpravě, samotném množení, tak i pracech následných. Řízky odebíráme
pro tento způsob množení z listnatých dřevin – vyzrálých, plně dřevnatých letošních
letorostů, po opadu listů. Řežeme za bezmrazého počasí od listopadu do ledna (výjimečně
i později, dokud se nenalévají pupeny). Za cennější jsou považovány spodní části letorostů
s patkou dvouletého dřeva. Řízky upravíme asi na velikost tužky, většinou (tabulka 2)
řežeme tzv. na očko – spodní řez je výhodnější šikmý. Ve svazcích pak řízky ukládáme
do jara ve vlhku a chladu (ne v mrazu). Výhodné je zahrabání svazků hlouběji do hromady
písku (pozor na hlodavce), kde dobře přezimují ve stabilní teplotě i vlhkosti. Po vyjmutí je
250
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
často na řezných plochách řízků již znatelné zacelení řezu (kalus). Řízky lze píchat na jaře
přímo do záhonu s propracovanou lehčí zeminou (dobře přitlačit). Výhodnější je
rozprostřít na záhon černou fólii a její okraje přihrnout. Řízkem sevřeným v pěsti
prorazíme fólii a poté jej zatlačíme do země tak, aby nad fólií zůstal jen jeden pupen nebo
jeden pár pupenů. Fólie zvyšuje teplotu půdy, brání odparu vláhy, růstu plevelů i tvorbě
škraloupu. Tento způsob množení je obvzláště výhodný pro zakládání živých plotů.
5.5.2.3
Množení dřevin vzdušnými odnožemi
Má význam především pro zahrádkáře, protože je málo produktivní. Výhodou je, že se
takto dají rozmnožit i vzácnější druhy a druhy špatně kořenící (lze použít i u pokojových
rostlin). Další výhodou je to, že získáme poměrně velké rostliny. Na začátku rašení
vybereme na mateřské rostlině víceletý výhon a na něm odstraníme kousek kůry až
nadřevo. U výhonu o síle do 1,5 cm proužek asi v šíři 2 cm, u silnějších max. 4 cm.
Odstraněním kůry se omezí tok živin z kořenů i asimilátů z listů, které se pak hromadí
v místě přerušení. Na řezu použijeme některý z prodávaných stimulátorů a poté jej
obalíme hrstí vlhkého rašeliníku, v nouzi vláknitou rašelinou. Na rašeliník přiložíme fólii
(asi 30 x 40 cm), nahoře i dole ji dobře utěsníme ovázáním a na několika místech ji
proděravíme (umožníme výměnu plynů). Vše pak ještě obalíme vrstvou alobalu, která
bude bránit přehřívání. Na podzim pak výhon oddělíme, i s prokořeněným rašeliníkem
nahrnkujeme a pro vyrovnání poměru mezi (slabými) kořeny a korunkou zakrátíme horní
letorosty.
Tento postup byl vyzkoušen například u: Picea (smrk), Abies, Pseudotsuga (douglaska)
menziesii, Pinus (borovice) sylvestris, Acer (javor) pseudoplatanus, Aristolochia (podražec)
tricaudata, Fagus (buk) sylvatica, Quercus (dub) petraea, Sambucus (bez) nigra, Sorbus
(jeřáb) aucuparia, Tilia (lípa) cordata, dále rody Magnolia (šácholan), Parrotia,
Rhododendron (pěnišník), Pieris (hořčík), Hamamelis (vilín) a dalších – i skleníkových
a pokojových rostlin.
5.5.2.4
Množení dřevin kořenovými řízky
Lze využít u vhodných druhů s masitějšími kořeny. Na podzim odebereme z matečních
rostlin části kořenů o přibližné síle 0,5 až 2 cm, odebíráme jen tolik kořenů, abychom
nezničili mateční rostlinu. Odřízlé kořeny založíme do vlhké rašeliny, mrazuprostě uložíme
(do sklepa) a udržujeme vlhké. Někdy během ledna je rozřežeme na cca 10 cm dlouhé
kousky. Připravený truhlík naplníme písčitohumózní vlhkou zeminou a řízky do ní
zatlačíme, překryjeme asi 2 cm vrstvy téže zeminy a proti vysychání přidáme vrstvičku
rašeliny. Bedýnku uložíme do chladna (ve sklenících se ukládají pod stoly), protože kořínky
rostou i při nízkých teplotách, ale rašení listů není ještě žádoucí. Na světlo a do tepla
truhlík přeneseme až po začátku kořenění nebo vyrašení nových výhonků nad povrch.
Podle vzrůstnosti druhu a stavu kořenů přesazujeme zakořeněné a olistěné rostliny
v pozdním jaru nebo až napřesrok.
251
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
5.5.3
Vhodné období řízkování
Tabulka 7 Řízkování rostlin (Bärteles, 1988)
Aktinidie
(Kiwi)
Actinidia
VI
-
-
Azalka
Rhododendron
V
VI
-
Bobkovišeň
lékařská
Prunus
laurocerasus
VIII
XI
Ano
Brslen
Fortuneův
Euonymus
fortunei
VII
XI
-
VI
VII
Ano
Břečťan
kavkazský
Hedera colchica VII
VIII
-
Břečťan
obecný
Hedera helix
III
XII
-
Bříza
Betula pendula VI
Youngii
VII
Ano
Cesmína
Ilex
VIII
XI
-
Stálezelené
Cesmína
Ilex
II
III
Ano
Stálezelené
Čilimník
Cytisus
III
IV
-
Čilimník
Cytisus
VIII
IX
-
Dřín květnatý
Cornus florida
VI
VII
Ano
Dřišťál
Berberis
IX
X
-
Stálezelené
Dřišťál
Berberis
VII
VIII
-
Opadavé
Hlohyně
Pyracantha
VII
X
-
Ibišek
Hibiscus
VII
VIII
Ano
Brusnice
Vaccinium
chocholičnatá corymbosum
252
Opadavé
hybr.
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Jasmín
Jasminium
VII
VIII
-
Kalina
Viburnum
VII
IX
Ano
Kdoulovec
Chaenomeles
VII
VIII
Ano
Kolkvície
Kolkwitzia
VI
VII
-
Komule
Buddleia
III
V
-
Komule
Buddleia
VII
VIII
-
Lýkovec
Daphne
VIII
IX
-
Mamota
Kalmia
VII
VIII
Ano
Mandloň
trojlaločná
Prunus triloba
VI
VII
Ano
Meruzalka
Ribes
VI
VII
-
Mochna
Potentilla
VII
IX
-
Pámelník
Symphoricarpos VII
X
-
Pěnišník
Rhododendron
VIII
X
Ano
Pernetye
Pernetia
X
II
-
Pieris
Pieris
IX
-
Ano
Plamének
Clematis
VII
-
Ano
Podražec
Aristolochia
VII
VIII
Ano
Ptačí zob
Ligustrum
VII
IX
-
Pustoryl
Philadelphus
VII
VIII
-
Ruj
Cotinus
V
VI
Ano
Skalník
Cotoneaster
VII
VIII
-
Sklalník
Dammerův
Coton.
Dammeri
V
XI
-
253
Velkokv.
Hybridy
Hybridy
Většina
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Svída bílá
Cornus alba
VIII
IX
-
Svída
japonská
Cornus kousa
VI
VII
Ano
Šácholan
Magnollia
stellata
x VII
VIII
Ano
Šácholan
Magnollia
x VII
Soulangeanův soulangeana
VIII
Ano
Tavolník
Spiraea
VI
VII
-
Trojpuk
Deutzia
VII
VIII
-
Vajgelie
Weigela
VII
VIII
-
Vrba
Salix
VII
VIII
-
Vřes
Calluna
VII
VIII
-
Vřesovec
Erica
VII
VIII
-
Wistárie
Wisteria
VII
VIII
Ano
Zákula
Kerria
VII
IX
-
Zimolez
kloboukatý
Lonicera pileata
VII
VIII
-
Zimolez lesklý Lonicera nitida
VII
VIII
-
Zimostráz
Buxus
VIII
IX
-
Zlatice
Forsythia
VII
VIII
-
254
Zakrslé
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Tabulka 8 Řízkování rostlin (Bärteles, 1988)
Jedle
Abies
III
IV
Ano
Cypřišek
Chamaecyparis
IX
XII
Ano
Jalovec
Juniperus
IX
XI
Ano
Jedle
Abies
IX
X
Ano
Kryptomerie
Cryptomeria
IX
-
Ano
Metasekvoje
Metasequoia
VI
VII
Ano
Metasekvoje
Metasequoia
II
III
Ano
Nutkacypřiš
Cupressocyparis IX
-
Ano
VI
VII
Ano
Smrk bílý – Picea
kónický
conica
glauca
Smrk ztepilý
Picea abies
VI
VII
Ano
Tis
Taxus
IX
I
Ano
Tsuga
Tsuga
IX
XII
Ano
Zerav
Thuja
IX
XII
Ano
255
Zakrslé
Zakrslé
Zakrslé
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
5.5.4
Množení dřevin štěpováním
Štěpování je způsob rozmnožování náročnější na manuální zručnost a čas. Spočívá
v umělém spojení části jedné rostliny (podnože) s částí jiné. Tyto dvě rozdílné části (může
se jednat i o více částí) po srůstu vytvoří rostlinu jedinou. Spojovat (štěpovat) dřeviny
můžeme v rámci rodu (slivoň a broskvoň), méně často i mezi rody jedné čeledi (hloh
a jeřáb nebo skalník a muchovník). Snášenlivost a schopnost srůstu může být ale i v rámci
rodu velmi rozdílná.
Kdy použít štěpování
Některé neustálené kultivary (pokud selhává jejich množení řízkováním) množit jinak
nelze, nebo řízkované mají nevhodný tvar či špatně rostou. Vhodným výběrem podnože
lze ovlivnit vlastnosti budoucí rostliny – brzdit růst bujně rostoucích kultivarů, ovlivnit
odolnost kořenů proti nízkým teplotám, suchu, vysoké hladině spodní vody apod. Pokud
nevyhovuje odrůda, použijeme k přeroubování odrůdu jinou. Výhodou přeroubování
(proti vysazení nové dřeviny) je rychlý nárůst nové koruny (úspora několika let). Jindy
potřebujeme kmenné tvary rostlin, které jinak tvoří keře (kdoulovec).
Naroubováním více druhů na jednu podnož si jako raritu můžeme vyrobit dřevinu
kvetoucí v několika barvách, plodící více odrůd plodů či s různobarevným olistěním
v jedné koruně. Dřeviny poškozené ohryzem nebo oděrem většiny kůry (lýka) kmene lze
někdy zachránit překlenutím poškozeného místa roubem nebo výmladkem.
5.5.4.1
Podnože
Lze využít semenáče, odkopky, řízkovance, mohou to být normálně rostoucí i hrnkované
rostliny a někdy dokonce ještě nezakořeněné pruty, nebo také jen samotné kořeny.
Pro masově štěpováním množené (většinou ovocné) dřeviny existují tzv. typové podnože,
s ustálenými vlastnostmi pro různé účely a stanoviště. Někdy je třeba kořenů s určitými
vlastnostmi, ale pro tvorbu kmene se nehodících. Proto se použije kmenotvorná vložka
ana ni teprve kultivar, který vytvoří korunu. Vložka se také používá tam, kde vlastnosti
podnože a roubu vyhovují, ale je mezi nimi špatná srůstnost (afinita). Jako podnože se
používají mladé rostliny, ale je možné přeroubovat i několik desítek let starý strom. Vždy
to ale musí být zdravé a viruprosté rostliny, netrpící rakovinou, nádorovitostí kořenů ani
špatnou výživou.
5.5.4.2
Rouby
Řežeme je z mladších (ale již kvetoucích), zdravých a pokud možno jednoznačně určených
kultivarů, nejlépe z osluněné části koruny. Neřežeme z "vlků" a dáváme pozor na zdravé
a nepoškozené pupeny. U jehličnanů odebíráme rouby z typických jedinců. Pro letní
očkování opadavých listnáčů a (letní i zimní) štěpování jehličnanů i stálezelených dřevin je
odebíráme těsně před použitím. (Po nějakou dobu se dají uchovat jen v chladničce,
v porofoliových sáčcích.) Používáme většinou jednoleté letorosty, nejvíce však tříleté.
U jehličnanů není dobré použít jako rouby boční výhonky. Pro roubování opadavých
256
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
listnáčů v předjaří řežeme rouby v zimě, za bezlistého stavu (bez mízy). Bývá to kolem
vánoc (XII - I), v nouzi i později za bezmrazého počasí. Uchováme je podobně jako dřevité
řízky – ideálem je teplota 0–2°C a vlhko.
5.5.4.3
Způsoby štěpování
Jednotlivé varianty se liší tvarem spoje, společný je způsob ošetření spojovaného místa,
který spočívá v upevnění spoje ovázáním lýkem, pryžovým úvazkem nebo PE páskou
a zamazání ran štěpařským voskem nebo balzámem (i řezné plochy). V chladnějším
období využijeme vosk tekutý. Dodržení hygieny práce = prevence proti přenosu viróz.
Řezy na podnožích i roubech mají být co nejpřesnější (tvary pro jednotlivé varianty
vyplývají z obrázků). Pracujeme s dobře nabroušeným(!) roubovacím nožem. Pro srůst je
důležitý těsný styk, aby vrstvy kambia (dělivého pletiva pod kůrou) v místě řezů k sobě
těsně přiléhala. U dobře srůstných druhů mají přiléhat alespoň na jedné straně.
Z mnoha způsobů štěpování a jejich variant se pro okrasné dřeviny nejvíce používají tyto
typy:
Roubování





kopulací – pro přibližně stejně silnou podnož i roub;
na kozí nožku – silná podnož, slabý roub u opadavých listnáčů;
do rozštěpu – obdoba kozí nožky, pro velmi tenké rouby a měkká dřeva;
za kůru – pro velmi slabé rouby v plné míze, často pro přeroubování starších
stromů a za kůru s klínovým řezem roubu – ve skleníku pro jemné výhony hůře
a dlouho srůstajících druhů;
postranním plátováním – nejčastěji pro jehličnaté silné rouby a listnáče
roubované pod sklem.
257
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Obrázek 1 Roubování jehličnanů za kůru (Vilkus, 2003; Walter, 2001)
Anglická kopulace
Kopulace
Kozí nožka
Obrázek 2 Některé způsoby roubování (Vilkus, 2003; Walter, 2001)
258
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Očkování na spící nebo bdící očko (pupen)



T-řezem (nebo křížovým) – nejběžnější;
třískové – v době, kdy je málo mízy, a prstencové – starší způsob pro použití v plné
míze;
nikolování - očkování, při kterém se mezi očko a podnož vkládá slabá destička třetí
odrůdy pro překonání špatné srůstnosti (nesnášenlivosti odrůd). Na bdící (rašící)
očko se provádí v květnu až červnu, na spící v červenci až září (za druhé mízy). Spící
očko má jen srůst - rašení v tomto roce je nežádoucí (nestačí vyzrát). Podnože mají
být v plné míze, očka odebíráme z odřízlých vyzrálých letorostů, které ihned
po odříznutí zbavíme listů.
Obrázek 3 Očkování do T řezu (Vilkus, 2003; Walter, 2001)
Přikájení (ablaktace)
Spočívá ve spojení rostlin s vlastními kořeny a odříznutím roubu od mateřské rostliny až
po srůstu. Jedna z obou rostlin se proto většinou i s hrnkem zapustí do země poblíž místa
spojení, vedle druhé volně rostoucí. V místě požadovaného srůstu na obou rostlinách
seřízneme několik cm dlouhý proužek kůry, obě řezné plochy se k sobě přiloží a pevně
sváží. Proti narušování srůstání (pohybem větví ve větru) se místo srůstu vyváže
k pevnému kůlu. Využívá se pro dřeviny s velmi slabými letorosty (Betula pendula
'Youngií').
5.5.4.4
Doby a místa štěpování
Venkovní roubování
Roubujeme přímo na stanovišti, na rostoucí podnože ve výši požadované koruny
a používáme delší rouby s tolika pupeny, kolik má mít koruna kosterních větví.
Pro přeroubování roubujeme u země, kratšími rouby (výhon bude tvořit zatím jen kmen).
Doba provedení - duben až květen, někdy až do června, většinou kopulací.
Štěpování v ruce
Provádí se na bezkořenné podnože – nezakořeněné a nenarašené pruty (např. Salix
caprea 'Pendula' na prut košíkářské vrby) kopulací, na kozí nožku nebo do rozštěpu.
259
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Výhodou je, že můžeme pracovat – v lednu až únoru – v místnosti u stolu. Hotové
choulostivější roubovance nahrnkujeme a necháme zakořenit v teplém skleníku, ostatní
založíme do bedýnek a uložíme do chladna (můžeme i do tmavší místnosti). Před
vysazením je necháme mírně narašit ve fóliovníku nebo studeném skleníku.
Štěpování pod sklem
Používá se většinou u jehličnanů a stálezelených, v srpnu až září umístíme roubovance
do studeného pařeniště a v lednu až únoru do teplého skleníku. Začátkem jara je možno
využít i studené fóliové kryty. Roubovance je nutno za slunečních dnů stínit (max. 18°C)
a zavlažovat jemnou mlhou. Podnože bývají většinou hrnkované a pro zimní roubování
mírně narašené. Roubujeme kopulací, na kozí nožku, za kůru, postranním plátováním
a do rozštěpu.
Při roubování jehličnanů používáme narašené, víceleté podnože a slabší čerstvé rouby.
Řezy mají být co nejdelší a nepoužíváme štěpařského vosku (pryskyřice jej sama nahradí).
Od listopadu začínáme borovicemi, v únoru pokračujeme smrky a do dubna ostatními
jehličnany.
5.5.5
Metody a vhodná období štěpování
Tabulka 9 Štěpování listnatých dřevin (Bärteles, 1988)
Kultivary
druhu
Kultivary
druhu (lat.)
Podnož
Doba
Metoda
Poznámka
(peckoviny)
Prunus
Typové podnože
I – II
V ruce
Založit do
chladna
(peckoviny)
Prunus
Typové podnože
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
(peckoviny)
Prunus
Typové podnože
Léto
Očkování
Venku
Akát
Robinia
Robinia
pseudoacacia
Jaro
Za kůru
Venku
Akát
Robinia
Robinia
pseudoacacia
Zima
V ruce
Založit do
chladna
Alnus
Alnus druhy
A. glutinosa
II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Angrešt
Ribes
(angrešty)
Ribes aureum
Zima
V ruce
Založit do
chladna
260
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Kultivary
druhu
Kultivary
druhu (lat.)
Podnož
Doba
Metoda
Poznámka
Angrešt
Ribes
(angrešty)
Ribes aureum
VIII
Plátování
Venku
Arálie
Aralia
Aralia elata
I – II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Azalka
Rhododendr
on (opadavé)
Rhododendron
luteum
VI nebo v
Plátování
zimě
Uložit do
skleníku
Bělas
Chionanthus
Fraxinus ornus
I – II
V ruce
Založit do
chladna
Bělas
Chionanthus
Fraxinus ornus
VII – VIII
Kopul. +
K.nožka
Venku
Bruzonécie
Broussonetia
Kořeny B.
Papyrifera
I – II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Břečťan
Hedera
Hedera helix
II – III
Plátování
Uložit do
skleníku
Břestovec
Celtis
Celtis occidentalis
I – II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Bříza
Betula
Betula pendula
II – III
Plátování
Uložit do
skleníku
Bříza
Betula
Betula pendula
II – III
V ruce
Uložit do
skleníku
Bříza
Betula
Betula pendula
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Buk
Fagus
Fagus sylvatica
II – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Cesmína
ostrolistá
Ilex
aquifolium
Ilex aquifolium
VIII
Plátování
Uložit do
skleníku
Cesmína
ostrolistá
Ilex
aquifolium
Ilex aquifolium
II – III
Plátování
Uložit do
skleníku
261
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Kultivary
druhu
Kultivary
druhu (lat.)
Podnož
Doba
Metoda
Poznámka
Čimišník
Caragana
Caragana
arborescens
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Dřezovec
Gleditsia
Gleditsia
tricanthos
Pozdní
jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Dřezovec
Gleditsia
Gleditsia
tricanthos
I – II
V ruce
Založit do
chladna
Dřín květnatý
Cornus
florida
Cornus florida
II – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Dřišťál
Berberis
Berb. Thunb.
'Atropurpurea'
II – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Dub
Quercus
Dle skupinové
příslušnosti
VIII
V ruce
Uložit do
skleníku
Dub
Quercus
Dle skupinové
příslušnosti
II – III
V ruce
Uložit do
skleníku
Habr
Carpinus
Carpinus betulus
I – II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Hloh
Crataegus
Crateugus
monogyna
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Hloh
Crataegus
Crateugus
monogyna
Léto
Očkování
Venku
Hlošina
pichlavá
Elaeagnus
pungens
Elaeagnus –
opadavé
II – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Hortenzie
Hydrangea
petiolaris
Vlastní kořeny
II – III
Kopul. +
K.nožka
Založit do
chladna
Hroznovec
Exochorda
Kořeny
Exochorda
II – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Hrušeň
Pyrus
Pyrus communis,
Cydonia oblonga
Léto
Očkování
Venku
262
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Kultivary
druhu
Kultivary
druhu (lat.)
Podnož
Doba
Metoda
Poznámka
Hrušeň
Pyrus
Pyrus communis,
Cydonia oblonga
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Ibišek
Hibiscus
Hibiscus syriacus
II – III
Kopul. +
K.nožka
Založit do
chladna
Jabloň
Malus
Semenáče, klony,
typy
Léto
Očkování
Venku
Jabloň
Malus
Semenáče, klony,
typy
Jaro
V ruce
Založit do
chladna
Jabloň
Malus
Semenáče, klony,
typy
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Jasan
Fraxinus
Fraxinus excelsior
Léto
Očkování
Venku
Jasan
Fraxinus
Fraxinus excelsior
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Jasan
Fraxinus
Fraxinus excelsior
II – III
V ruce
Založit do
chladna
Javor
dlanitolistý
Acer
palmatum
Vlastní druh
II a VIII
Plátování
Uložit do
skleníku
Javor jap.
Acer
japonicum
A. palmatum
II a VIII
Plátování
Uložit do
skleníku
Javor
jasanolistý
Acer
negundo
Vlastní druh
Polovina
VI
Očkování
Venku
Javor klen
Acer
pseudoplatan Vlastní druh
us
VII – VIII
Plátování
Uložit do
skleníku
Javor mléčný
Acer
platanoides
Vlastní druh
VII – VIII
Plátování
Uložit do
skleníku
Jilm
Ulmus
(převislé)
Ulmus x
hollandica
Jaro
Za kůru
Venku
263
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Kultivary
druhu
Kultivary
druhu (lat.)
Podnož
Doba
Metoda
Poznámka
Jilm
Ulmus
Ulmus glabra, U
carpinifolia
Jaro
Za kůru
Venku
Jírovec
Aesculus
A.
hippocastaneum
II – III
V ruce
Založit do
chladna
Jírovec
Aesculus
A.
hippocastaneum
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Jírovec
Aesculus
A.
hippocastaneum
VII – VIII
Klín za
kůru
Venku
Jírovec
Aesculus
A.
hippocastaneum
VI – VII
Očkování
Venku
Kalina
Viburnum
Viburnum lantana VIII
Plátování
Uložit do
skleníku
Kalina
Viburnum
Viburnum lantana II – III
Plátování
Uložit do
skleníku
Kaštanovník
Castanea
Castanea sativa
I – II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Kaštanovník
Castanea
Castanea sativa
VI
Očkování
Venku
Katalpa
Catalpa
Catalpa
bignonioides
II – III
V ruce
Založit do
chladna
Kdouloň
Cydonia
(ovocné)
Kdouloň EM A,
sorbus aucuparia
Léto
Očkování
Venku
Kdouloň
Cydonia
(ovocné)
Kdouloň EM A,
sorbus aucuparia
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Kdoulovec
Chaenomeles
Ch jap. Kořeny Ch
speciosa
I – II
Kopul. +
K.nožka
Založit do
chladna
Křídlatec
Ptelea
Ptelea trifoliata
II – III
V ruce
Založit do
chladna
264
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Kultivary
druhu
Kultivary
druhu (lat.)
Podnož
Doba
Metoda
Poznámka
Liliovník
Liriodendron
Liriodendron
tulipifera
II – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Lípa
Tilia
Tilia petiolaris, T
cordata
II – III
V ruce
Založit do
chladna
Lípa
Tilia
Tilia petiolaris, T
cordata
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Lípa
Tilia
Tilia petiolaris, T
cordata
V
polovině
VII
Očkování
Venku
Líska
Corylus
Corylus avelana,
C colurna
I – II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Lískovníček
Corylopsis
Corylopsis spicata
I – II
Plátování
Uložit do
skleníku
Loubinec
Ampelopsis
Parthenoc.
Quinquefolia
II
V ruce
Založit do
chladna
Lýkovec
Daphne
Daphne
mezereum
II – III
Plátování
Uložit do
skleníku
Majkaragan
Calophaca
Colutea
arborescens
I – II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Moruše
Morus
Morus alba
I – II
V ruce
Založit do
chladna
Muchovník
hladký
Amalanchier
laevis
Cotoneaster
bulbosus
VI – VII
Očkování
Venku
Muchovník
hladký
Amalanchier
laevis
Amalanchier
lamarckii
II – III
V ruce
Založit do
chladna
Olše šedá
Alnus incana
Vlastní druh
II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
265
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Kultivary
druhu
Kultivary
druhu (lat.)
Podnož
Doba
Metoda
Poznámka
Ořechovec
Carya
Rod Juglans
I – II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Ořešák
královský
Juglans regia
J regia, J nigra
Konec IV
Sedélk.
Uložit do
skleníku
Ořešák
královský
Juglans regia
J regia, J nigra
Konec IV
Kopulace
s protijaz.
Uložit do
skleníku
Pajasan
Ailanthus
A. altissima
II – III
V ruce
Založit do
chladna
Parocie
Parrotia
Hamamelis
I – II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Pěnišník
Rhododendr
on
Většinou R
'Cunningham's
White'
I – III
Plátování
Uložit do
skleníku
Pivoňka
Paeonia
Kořeny Paeonia
lactiflora
VII – VIII
Kozí nožka
Uložit do
skleníku
Plamének
Clematis
Kořeny Clematis
vitalba
I – II
Plátování
+ do
rozštěpu
Uložit do
skleníku
Plamének
Clematis
Kořeny Clematis
vitalba
Léto
Do
rozštěpu
Uložit do
skleníku
Podražec
Aristolochia
Kořeny A.
Macrophylla
II – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Přísavník
trjcípý
Parthenociss
us
tricuspidata
P quinquefolia
I – II
Do
rozštěpu
Uložit do
skleníku
Ptačí zob
vejčitolistý
Ligustrum
ovalifolium
L vulgare, L
ovalifolium
II – III
Kopul. +
K.nožka
Založit do
chladna
266
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Kultivary
druhu
Kultivary
druhu (lat.)
Podnož
Doba
Metoda
Poznámka
Réva
Vitis
Americké hybridy
I – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Růže
Rosa
Rosa canina, R
multiflora
Léto
Očkování
Venku
Růže
Rosa
Rosa canina, R
multiflora
XII – IV
Kopulace
za kůru
Uložit do
skleníku
Rybíz
Ribes (rybízy)
Ribes aureum
Zima
V ruce
Založit do
chladna
Skalník
vrbolistý
Cotoneaster
salicifolius
Cotoneaster
bullatus (i jiné)
II – III
V ruce
Uložit do
skleníku
Skalník
Watererův
Cotoneaster
watereri
Cotoneaster
bullatus (i jiné)
II – III
V ruce
Uložit do
skleníku
Strangwasov
ka
Stranvaesia
Cotoneaster
bullatus
VIII – IX
Očkování
Venku
Svída
japonská
Cornus kousa
Cornus florida
II – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Šácholan
Magnolia
Magnolia kobus
Léto
Plátování
Uložit do
skleníku
Šácholan
Magnolia
Magnolia kobus
I – II
Plátování
Uložit do
skleníku
Šeřík
Syringa
Syringa vulgaris
Jaro
Kopul. +
K.nožka
Venku
Očkování
Venku
V ruce
Založit do
chladna
Šeřík
Syringa
Syringa vulgaris
Do
poloviny
VII
Šeřík
Syringa
Syringa vulgaris
Jaro
267
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Kultivary
druhu
Kultivary
druhu (lat.)
Podnož
Doba
Metoda
Poznámka
Štědřenec
Laburnum
Laburnum
anagyroides
II – III
V ruce
Založit do
chladna
Štědřenec
Laburnum
Laburnum
anagyroides
Léto
Očkování
Venku
Tomel
japonský
Diospyros
kaki
Diospyros
virginiana
II – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Topol
Populus
Hybridy P
canadensis
I – II
V ruce
Založit do
chladna
Trubač
Campsis
Kořeny C.
Radicans
I – II
V ruce
Uložit do
skleníku
Vilín
Hamamelis
H virginiana, H
japonica
II – III
Plátování
Uložit do
skleníku
Vilín
Hamamelis
H virginiana, H
japonica
VIII
Plátování
Uložit do
skleníku
Vistárie
Wisteria
Kořeny Wisteria
sinensis
I – II
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Vrba jíva
Salix caprea
Salix viminalis, S
daphnoides
II – III
V ruce
Založit do
chladna
Vrba
nádherná
Salix
magnicifa
Salix viminalis, S
daphnoides
II – III
V ruce
Založit do
chladna
Zelkova
Zelkova
Ulmus
II – III
Kopul. +
K.nožka
Uložit do
skleníku
Žanovec
Colutea
Colutea
arborescens
II – III
V ruce
Založit do
chladna
268
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Tabulka 10 Štěpování jehličnatých dřevin (Bärteles, 1988)
Kultivary
druhu
Podnož
Doba
Borovice
Pinus
dvoujehličnaté
P contorta, P
sylvestris
Borovice
Pinus
tříjehličnaté
Pinus ponderosa
Borovice
Pinus
pětijehličnaté
Pinus strobus, P
walichiana
Pinus pumila
Pinis strobus, P
contorta
Borovice
zakslá
Cedr
Cedrus
Cypříšek
Lawsonův
Chamaecyparis Ch lawsoniana /
lawsoniana
pisifera (i jiné)
Cypříšek
nutkajský
Camaecyparis
nootkaensis
Cypříšek
tupolistý
Chamaecyparis Ch lawsoniana /
obtusa
pisifera (i jiné)
Cypříšek
zeravovitý
Chamaecyparis Ch lawsoniana /
thyoides
pisifera (i jiné)
Douglaska
Pseudotsuga
C deodara.
Thuja
occidentalis
Pseudotsuga
menziesii
269
Metoda
Poznámka
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima + léto
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima + léto
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima + léto
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima + léto
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima + léto
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Kultivary
druhu
Podnož
Doba
Jedle
Abies
Vlastní nebo A
alba/normand.
Jalovec
virginský
Juniperus
virginiana
Juniperus
virginiana
Jedlovec
Tsuga
Tsuga
canadensis
Modřín
Kaempfer
ův
Larix
caempferi
Larix decidua
nebo caempf.
Modřín
opadavý
Larix decidua
Larix decidua
nebo caempf.
Pazerav
cedrový
Calocedrus
decumbens
C decurrens
nebo Thuja
occid.
Pazerav
cedrový
Calocedrus
decumbens
Camaecyparia
lawsoniana
Smrk
Tis
Zerav
Picea
Picea abies
Taxus
Taxus baccata
Thuja
Thuja
occidentalis
270
Metoda
Poznámka
Zima + léto
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima + léto
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima + léto
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Zima + léto
Postr.
Plát/Za
kůru
Uložit do
skleníku
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Použitá literatura
BÄRTELES, Andreas. Rozmnožování dřevin. Praha: SZN, 1988.
KAVKA, Bohumil a Jiří MALÝ. Krajinářské sadovnictví. Praha: SZN, 1970. ISBN 000437232.
MENTLÍK, Václav. Jehličnany v zahradě a alpínu. Praha: SZN, 1986.
MOJŽÍŠEK, Mirko. Okrasné dřeviny [online]. 2004 [cit. 2012-07-19].
Dostupné z: http://www.dendro.mojzisek.cz
MUSIL, Ivan a Jan HAMERLÍK. Jehličnaté dřeviny. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80200-1567-9.
VILKUS, Eduard. Roubování a očkování. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0539-7.
WALTER, Vilém. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Nakladatelství Brázda,
2001. ISBN 80-209-0268-6.
271
Modul Dendrologie
Základy sadovnické dendrologie (Ing. Marek Bednařík)
Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků
RNDr. Pavel Hrdina
Název návrhu GP: Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.03/02.0014
272
Modul Mechanizace
Obsah
MECHANIZACE PRO OŠETŘOVÁNÍ TRÁVNÍKŮ ............................................................. 276
1
2
3
Úvod....................................................................................................................................... 276
Historie .................................................................................................................................. 276
Žací stroje............................................................................................................................... 278
3.1
Rotační (srpové) žací ústrojí .......................................................................................... 280
3.1.1 Typy rotačních žacích strojů ..................................................................................... 281
3.1.2 Výhody a nevýhody rotačních sekaček ..................................................................... 284
3.2
Cepové žací ústrojí ........................................................................................................ 285
3.3
Bubnové a lištové žací ústrojí........................................................................................ 285
3.4
Vřetenové žací ústrojí ................................................................................................... 286
3.4.1 Srovnání výhod a nevýhod vřetenových sekaček ..................................................... 287
3.4.2 Použití vřetenových sekaček podle typu trávníku .................................................... 287
3.4.3 Parametry vřetenové sekačky .................................................................................. 288
3.4.4 Frekvence sečení a faktory, které ji ovlivňují ........................................................... 288
3.4.5 Moment síly M přenášený hydraulikou stroje ......................................................... 290
3.4.6 Výška sečení.............................................................................................................. 290
3.4.7 Vřetenová sekačka – kvalitní sečení? ....................................................................... 293
3.4.8 Nastavení vřetenové sekačky ................................................................................... 294
3.4.9 Význam podbrusu u vřeten ...................................................................................... 294
3.4.10
Přední a zadní opěrné válce ................................................................................. 295
3.4.11
Zlatá pravidla pro vřetenové sekačky................................................................... 296
3.4.12
Třídimenzionální sekání........................................................................................ 296
3.4.13
Typy vřetenových sekaček ................................................................................... 297
3.4.14
Další operace prováděné pomocí vřetenových sekaček ...................................... 299
3.5
Seznam sekací techniky pro 18-ti jamkové hřiště ......................................................... 300
4
Stroje pro regeneraci trávníků ............................................................................................... 302
4.1
Stroje pro povrchové mechanické zásahy .................................................................... 302
4.2
Stroje pro podpovrchové mechanické zásahy – aerifikaci ............................................ 304
4.2.1 Valivé aerifikátory ..................................................................................................... 304
4.2.2 Vbíjecí aerifikátory .................................................................................................... 304
4.2.3 Hloubkové aerifikátory Verti – Drain ........................................................................ 305
4.2.4 Vodní aerifikátory – injektory. .................................................................................. 307
4.2.5 Stroje pro Topdressing – pískování........................................................................... 307
4.3
Secí a dosévací stroje .................................................................................................... 309
4.3.1 Secí stroje ................................................................................................................. 309
4.3.2 Stroje pro přísev ....................................................................................................... 309
4.4
Stroje pro aplikaci chemikálií ........................................................................................ 310
4.5
Rozmetadla průmyslových hnojiv ................................................................................. 311
4.6
Moderní trendy ............................................................................................................. 311
Použitá literatura ............................................................................................................................ 312
274
Modul Mechanizace
275
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Mechanizace pro osetrovaní travníku
RNDr. Pavel Hrdina
1 Úvod
Kvalitní zdravé trávníky mají velký vliv na naše životní prostředí – zlepšují mikroklima,
dýchání, snižují prašnost, erozi, vsakují dešťové vody a kromě těchto ekologických aspektů
mají neméně důležitou funkci rekreační a estetickou. Zvyšující se tlak na kvalitu životního
prostředí by měl vést logicky i ke zkvalitňování péče o trávníky.
2
Historie
Základem péče o trávník je pravidelné sekání. Kosení je
nejdůležitější a z hlediska historie bylo první operací
prováděnou na trávníku. Stroje na kosení jsou známé již z první
poloviny 19. století. První typy kosících strojů byly stroje
vřetenové.
Začátek mechanických strojů na ošetřování trávníků je spojen
s Anglií a s rozvojem tamních parkových ploch a zvláště
golfových hřišť. Vřeteno je nejstarším a nejlepším systémem,
který zajistí dostatečnou kvalitu střihu a zdravý trávník. Tento
systém má čistý rovný střih a zároveň vysoký pracovní výkon.
První vřetenová sekačka byla zkonstruována v Anglii roku 1830
Edvinem Buddingem a ve druhé polovině 19. století komerčně
rozšířená firmou RANSOMES. První inspirací pro vřetenový
princip sekání prý byly stroje na zpracování vlny. Prvním
pohonem sekaček byla lidská, posléze pak koňská síla. Součástí
výrobního katalogu firmy Ransomes byly i speciální „boty“ pro
koně roznesla na větší plochu a kopyto nepoškodilo trávník.
Obrázek 1 Schéma
historické vřetenové
sekačky (zdroj archiv
Hrdina)
koně, aby se hmotnost
Obrázek 3 Jedna z prvních motorových
sekaček 1902 (zdroj archiv Hrdina)
Obrázek 2 Třívřetenová tažená sekačka
RANSOMES (zdroj archiv Hrdina)
276
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
V následujících desetiletích se vřetenové sekačky stávaly běžným nástrojem při úpravě
trávníků a postupně pomáhaly měnit vzhled a kvalitu trávníků. Obrovský zlom potom
nastal v souvislosti s využitím spalovacího motoru.
Pokroky v technice pak znamenaly i posun v technologii přenosu síly z energetické
jednotky na pracovní ústrojí. Typy přenosu energie - mechanická převodovka od kol, která
se roztáčejí pohybem stroje, klínové řemeny, bovdenové lanko, hydraulika, a v poslední
době se rozvíjející elektrický přenos energie. Stroj je vybaven zdrojem energie – baterie
nebo dynamo se spalovacím motorem a pracovní ústrojí je roztáčeno elektromotorem.
Několik zajímavých mezníků:








1830 – Edvin Buddings patent vřetenové sekačky
1832 – první komerční využití Ransomes
1870 – koňská síla
1902 – první motorová sekačka Ransomes
Začátek 20. století rozvoj trávníkářství v USA (Toro, Jacobsen)
1962 – první greenový triplex
1988 – první lehká sekačka drah
1996 – první komerčně využívaná
elektrosekačka
 2003 – rádiem řízená sekačka český
patent!!
 2009 – první plně hybridní sekačka
JACOBSEN ECLIPSE
Podobným, i když kratším vývojem prošla i další
technika například aerifikátory.
Obrázek 4 Historický plakát na vřetenové
sekačky (zdroj archiv Hrdina)
277
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3
Žací stroje
Sečení je primární činnost při údržbě trávníků. Pro výběr žacího stroje je důležité nejdříve
si uvědomit několik základních skutečností:




Jaký trávník a pro koho budeme připravovat.
Místní podmínky – undulace terénu, travní druhy, závlaha, stavba hřiště…
Zatížení – požadovaný výkon.
Počet pracovníků, které máme pro údržbu k dispozici, rozpočet.
Typy žacích ústrojí:




vřetenové – reel;
rotační – rotary;
cepové – flail;
lištové – sickle bar.
Obrázek 5 Schéma různých
typů žacích ústrojí (zdroj
archiv Hrdina)
Výška sečení a četnost sečí:
Plocha
Výška
Četnost sečení
Jamkoviště
3–4 mm
denně
Odpaliště
6–15 mm
obden
Dráhy
10–20 mm
obden
Semirafy
3–4,5 cm
2–3x týdně
Udržované rafy
od 5 cm
týdně
Fotbalová hřiště
2–4 cm
2–3x týdně
Baseballová hřiště
4 cm
2–3x týdně
Komunální plochy
nad 4 cm
4–12 sečí za rok
Dostihové závodiště
12 cm
týdně
Při dodržování zásady snižovat výšku listu o maximálně 1/3 a podle rychlosti růstu trávy
(vegetační období, srážky, hnojení…) dostaneme automaticky potřebný počet sečí.
V mnoha našich městech však při údržbě parků bohužel vidíme špatný postup.
Ekonomický tlak totiž často správce městské zeleně vede k naprosto opačnému procesu.
Snižuje se počet sečí, trávníky nejsou řádně zavlažovány a hnojeny. Výsledkem je pak
řídký a slabý porost, který snadno podléhá mechanické zátěži a chorobám, nebo je
vytlačen plevelem.
278
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Jaká jsou řešení? Dodržovat základní pravidla. Sekat jen o 1/3 výšky listu a dle rychlosti
růstu trávy pak regulovat počet sečí. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty
trávníku. Takto sečené plochy pak není potřeba sbírat, tráva se může nechat zamulčovat.
Díky tomu je každá jednotlivá seč velmi rychlá a efektivní a odpadají problémy s odvozem
a kompostováním travní hmoty. V případě potřeby například na jaře nebo na podzim je
možné trávník prořezat výkonnými vertikutátory, které zároveň vyčesanou hmotu
seberou. Tyto stroje se používají i na sběr listí.
Velmi důležitým faktorem je i typ kosícího ústrojí – pro nejkvalitnější parkové a sportovní
plochy by mělo být vždy vřetenové, na ostatní plochy pak stačí rotační.
279
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.1
Rotační (srpové) žací ústrojí
Princip – oddělení stébel a listů trávy úderem vodorovně rychle se otáčejícího nože.
Při otáčení nože vzniká v prostoru krytu podtlak, jehož účinkem je tráva vytahována
nahoru a poté useknuta. Otáčky nože se pohybují v rozmezí od 2400 do 3400 ot/min.
Řez je působen úderem, a proto dochází k poškození listu trávy v délce několika mm. Tím
vzniká velká rána, která je vstupem pro choroby, stéblo zasychá a trávník je nadměrně
stresován. Proto není srpové žací ústrojí vhodné pro sečení kvalitních trávníků. První
sekačky s ústrojím rotačním nožovým vznikly v třicátých letech 20. století.
Obrázek 6 Rotační žací ústrojí (zdroj archiv Hrdina)
Tento princip je v současné době bezkonkurenčně nejrozšířenější a má i velmi široké
možnosti využití. Jeho výhodou je možnost sečení vyšší trávy, malá možnost poškození
a velmi jednoduchá údržba.
To, že je údržba jednoduchá, vede mnohého uživatele k přesvědčení, že se vlastně nemusí
provádět údržba žádná. Pravý opak je pravdou. Nůž srpového žacího ústrojí rotuje
vysokou úhlovou rychlostí a jeho konec má obvodovou rychlost výrazně přesahující
100 km/hod. Je nezbytně nutné provádět pravidelné kontroly nože, aby nemohlo dojít
k jeho prasknutí a odmrštění. To by vzhledem k vysokým rychlostem mohlo být velmi
nebezpečné.
Obrázek 7 Detail nože rotační sekačky (zdroj archiv
Hrdina)
Mimo bezpečnosti je samozřejmě důležitá i řezná hrana. Aby nůž plnil svůj úkol sekat
trávu co nejlépe, musí být hrana nabroušená. Broušení je třeba provádět co nejčastěji a je
nutné vždy nůž při broušení vyvážit. Nevyvážený nůž způsobuje vibrace a rychlé
opotřebení systému pohonu nože (ložiska, hřídele, hydromotory…). Možným rizikem
při broušení je i vyhřátí materiálu a trvalá změna mechanických vlastností nože.
Základní nevýhodou rotačních sekaček je horší kopírování nerovností, větší stres
pro trávník díky úderu nože, a vysoká energetická náročnost.
280
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.1.1
3.1.1.1
Typy rotačních žacích strojů
Jednonožové stroje
Žací ústrojí tvoří horizontálně se otáčející nůž nebo nosník, na jehož konci je uchycen nůž
pracující na principu srpového kosení. Celé ústrojí je chráněno krytem, na němž je hnací
motor (spalovací nebo elektromotor). Do kategorie těchto strojů můžeme řadit i strunové
sekačky, oblíbené pro údržbu hůře přístupných míst, obsekávání kolem stromů a jiných
překážek. Tyto stroje využívají setrvačnosti stébel trávy, vystavené úderu kruhově se
otáčející nylonové struny. Nylonová struna o průměru 1–1,6 mm je navinuta uvnitř
rotujícího disku. Konec o délce 20 až 50 cm je z disku bočně vyveden. Rotující struna,
které motor udělí rychlost okolo 1200 ot/min, je vlastním pracovním ústrojím.
3.1.1.2
Jednomotorové stroje s pohonem pojezdu
Sekačky s pojezdem jsou vhodné pro středně velké a větší zahrady nebo pro větší
pracovní plochy. Profesionální sekačky jsou vybaveny motorovým pojezdem
s mechanickým nebo hydrostatickým pohonem zadních kol. Některé typy strojů jsou
vybaveny zásobníkem, kam je pomocí proudu vzduchu, který působí ventilační efekt nožů
dopravována posečená hmota.
Zajímavé je i srpové žací ústrojí v úpravě jako vznášedlo, kde konstrukční řešení nože
při vysokých otáčkách způsobuje vztlak a celý stroj udržuje v malé výšce nad zemí.
3.1.1.3
Travní malotraktory
Vícenožové sekačky určené pro velké a členité pozemky. Žací ústrojí bývá nejčastěji
zavěšeno mezi přední a zadní nápravou a má několikastupňové výškové nastavení.
Posečená hmota je dopravována středovým tunelem nebo tangenciálně plastovou rourou
do zavěšeného koše nebo přívěsného zařízení. Tyto stroje musí mít velmi dobrou
manévrovací schopnost a dobrou průjezdnost terénem.
Travní traktory mohou být jak v hobby –
jednoduchém a laciném provedení, tak
i v provedení profesionálním, se vznětovým
motorem a s hydrostatickým pojezdem.
Záběr bývá okolo 120 cm a sběr středovým
tunelem je velmi efektivní a stroje dokáží
sbírat i velmi vlhkou a vysokou trávu.
Typickým představitele této kategorie je
třeba stroj SXG.
Obrázek 8 Mezinápravová rotační sekačka se
sběrem středovým tunelem (zdroj archiv Hrdina)
281
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.1.1.4
Profesionální rotační sekačky
S vpředu neseným žacím zařízením – out front mowers
Tří nebo čtyřkolové stroje poháněné vznětovým motorem o výkonu 15–30 kW. Žací ústrojí
je nesené vředu, díky tomu je střih kvalitní, stroj nejede předními koly po trávě
před posekáním. Navíc stroj lépe kopíruje terén, a protože má řízenou zadní nápravu, je
i manévrovací schopnost velmi vysoká. Nevýhodou je poměrně dlouhá cesta pro případný
sběr trávy. Sběr trávy při sekání je proto třeba chápat spíše jako pomocnou funkci,
a pokud to je možné snažit se spíše o více sečí bez sběru. Stroje tohoto typu mohou být
vybaveny speciálními mulčovacími žacími jednotkami, které odřezky trávy dále
přesekávají na drobné části, které pak snadno zapadnou do stávajícího porostu. Tento
systém je dlouhodobě nejefektivnější i nekvalitnější pro trávník, je ho ale třeba
kombinovat s občasným vyhrabáním trávníku, vertikutací a aerifikací. Je to ale jediná
správná cesta ke skutečně pěknému trávníku.
Záběr bývá mezi 130–190 cm a pohon
žacího ústrojí zajišťuje mechanický
vývodový hřídel a u nejmodernějších strojů
je pak pro přenos energie využíván
hydraulický systém a to buď přímo – každý
nůž má vlastní hydromotor, nebo jsou
otáčky hydromotoru roznášeny na nože
mechanicky klínovými řemeny. Velkou
výhodou hydraulického přenosu energie je
velmi nízká hlučnost a malé vibrace a také
snadná údržba. Typickým příkladem stroje
moderní konstrukce je například sekačka
HR3300.
Obrázek 9 Rotační vpředu nesená sekačka
s kompletně hydraulickým pohonem (zdroj archiv
Hrdina)
S vpředu neseným žacím zařízením a se dvěmi bočními žacími jednotkami (bat wing
mowers)
Jedná se o výkonné stroje pro velké rovnější plochy. Pohonem tady vždy bývá vznětový
motor o vysokém výkonu, pojezd je hydraulický a pohon žacích nožů je zajištěn
hydraulikou.
282
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Pracovní záběr se dle typu stroje pohybuje
od 250 do 500 cm. Jednotky jsou neseny
na ramenech tak, aby vždy došlo
k posekání trávy dříve, než ji přejedou
pojezdová kola. Stroje tohoto typu mohou
být vybaveny speciálními mulčovacími
žacími jednotkami, které odřezky trávy
dále přesekávají na drobné části, které pak
snadno zapadnou do stávajícího porostu.
Sběr trávy u těchto strojů již není technicky
možný a vždy je třeba, pokud je to nutné, Obrázek 10 Výkonná rotační sekačka velkých ploch
(zdroj archiv Hrdina)
sbírat posekanou trávu speciálním
sběračem. Jedná se tedy o vysoce výkonné žací stroje vhodné pro sekání parků, letišť,
jezdeckých areálů. V ČR se těmito stroji můžete nejčastěji setkat při údržbě golfových
hřišť. Typickým příkladem je stroj HR9610 se záběrem 500cm (obrázek 10).
Profesionální sekačky rotační – tří až sedmičlánkové sekačky rotační se zadními
opěrnými válci
Velmi zajímavá novinka posledních několika let. Jedná se o stroje s velmi vysokou kvalitou
sečení. Základem sekací jednotky je kruhový kryt, uvnitř kterého rotuje v jedné ose jeden
nebo více nožů, které jsou poháněné hydromotorem. Sekací jednotky jsou zavěšeny
samostatně a vpředu vybaveny protiskalpovacími koly, vzadu jedou po opěrném válci
podobně jako vřeteno vřetenové sekačky. Díky tomu tento typ stroje ze všech rotačních
sekaček nejlépe kopíruje terén a na posečené ploše vytváří ujímaný optický efekt. Tyto
typy strojů byly vyvinuty především pro kvalitní střih golfových semirafů a rafů. Najdou
však uplatnění i při údržbě kvalitních parků a dalších ploch. Jednotky jsou neseny
na ramenech tak, aby vždy došlo k posekání trávy dříve, než ji přejedou pojezdová kola.
Obrázek 11 Tříčlánková rotační sekačka se zadními
opěrnými válci (zdroj archiv Pavel Hrdina)
Obrázek 12 Pětičlánková rotační sekačka se zadními
opěrnými válci (zdroj archiv Hrdina)
283
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Profesionální sekačky rotační – agregované s traktorem
Nesené čelně nebo vzadu tažené s vlastním koly nebo nesené na tříbodovém závěsu.
Záběr těchto strojů může být od 150 až do 500 cm.
Kvalita sečení u těchto strojů je samozřejmě nižší než u sekaček jednoúčelových
speciálních. Zvláště u sekaček tažených za traktorem, kde kola traktoru přejíždějí
neposečenou trávu, je kvalita střihu výrazně nižší. Pohon je většinou zajišťován
mechanickým vývodovým hřídelem nebo hydraulikou. Tam, kde traktor nemá dostatečně
výkonnou hydrauliku, může být sekačka vybavena vlastním hydraulickým systémem, který
je poháněn vývodem traktoru.
3.1.2
Výhody a nevýhody rotačních sekaček
Rotační (srpové) sekačky jsou v současnosti jistě nejrozšířenější variantou při údržbě
trávníků. Je ale třeba si uvědomit, že to není možnost ani jediná ani nejlepší. Důvodem
oblíbenosti tohoto typu sečení je relativně nízká cena za výrobu stroje, snadná údržba
i schopnost useknout vyšší trávu, a tedy potřeba užšího počtu sečí. To jsou ale veskrze
ekonomické charakteristiky, které mívají negativní vliv na kvalitu trávníku. Z hlediska
kvality sečení je bezesporu vhodnější sekačka vřetenová a toto sekání je také méně
energeticky náročné, takže nižší spotřeba paliva může kompenzovat o něco náročnější
servis. Rotační sekačky je tedy třeba volit tam, kde z nějakého důvodu nemůžeme použít
sekačky vřetenové. Například při sekání parkových ploch v zahraničí je vřetenové sekání
velmi rozšířené (Anglie, Francie). Naproti tomu u nás je použití vřetenové sekačky
naprostou výjimkou.
Při volbě mezi vřetenovou a rotační sekačkou jsou také důležité ekologické aspekty, které
si zatím mnoho zákazníků ne zcela uvědomuje. Vřetenové sekání je méně energeticky
náročné a tedy šetří životní prostředí. Vřetenové stroje mají většinou menší hluk vibrace,
a tedy nezatěžují okolí emisemi hluku a šetří zdraví operátorů. V neposlední řadě mají
čistší řez, a tím umožňují rostlině rychleji regenerovat. To může ve svém důsledku vést
ke snížení spotřeby chemikálií aplikovaných na trávník.
284
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.2
Cepové žací ústrojí
Principem tohoto sečení jsou krátké nože volně zavěšené v horizontální rovině v rotujícím
válci. Po roztočení válce se vlivem odstředivé síly dostanou nože
do polohy, v níž konají žací funkci. Nože mohou mít podle
požadované funkce různý tvar a mimo sekání listů trávy rovný typ
nožů může používat i pro vertikutaci. Tvar nožů T, L, Y, I atd.
Možné použití cepových žacích strojů – větší výšky sečení od 60
do 150 mm na méně udržovaných plochách, plochy kde hrozí
nebezpečí poškození žacích nožů, pokud by byl použit jiný systém,
vertikutace. Velkou výhodou těchto strojů je možnost kombinace
cepového sečení se sběrem (obrázek 14).
Obrázek 13 Detail nože
cepového žacího ústrojí
(zdroj archiv Hrdina)
Cepové žací ústrojí může být alternativní variantou místo rotační vpředu nesené sekačky.
Časté je i využití tohoto systému sečení s traktorem, ať už ve variantě se sběrem nebo
bez něj. Za zmínku stojí i samostatný samochodný stroj firmy AMAZONE s cepovým žacím
ústrojím a velmi zajímavě vyřešeným podáváním posekané trávy (obrázek 15).
Obrázek 14 Tažený vertikutátory se sběrem
rostlinných zbytků může sloužit i jako cepová
sekačka (zdroj archiv Hrdina)
3.3
Obrázek 15 Cepová sekačka se sběrem (zdroj archiv
Hrdina)
Bubnové a lištové žací ústrojí
Použití na zemědělských plochách. Není vhodné pro pěstování kvalitních trávníků.
285
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.4
Vřetenové žací ústrojí
Základním principem těchto strojů je „nůžkový střih“ mezi spirálovým nožem vřetene
a spodním protiostřím (spodním nožem). Díky spirálovité konstrukci nože vřetene působí
v jediném bodě, v němž v daném okamžiku
vřeteno stříhá, maximální síla a střih je velmi
kvalitní a efektivní.
V současné době se používají vřetena
s počtem 4–11 spirálových nožů kopírujících
válcovou plochu vřetene, které se velmi
rychle otáčí okolo horizontální osy. Podle
aplikace je počet otáček vřetene mezi
400 až 2200 za minutu. Z toho vyplývá, že
každý bod spodního nože je až 24.000krát
Obrázek 16 Princip střihu vřetenové sekačky (zdroj
za minutu v kontaktu s nožem vřetene.
archiv Hrdina)
Každý výrobce těchto strojů se musí v praxi
vyrovnávat s celou řadou potíží a problémů jako například jsou:






výběr optimálně tvrdého materiálu, který nesmí být příliš měkký, ale ani příliš
tvrdý;
zabránění vibracím, které se tlumí asymetrickým umístěním nožů na vřetenu;
zabránění přílišnému vývinu tepla – je zcela nutné udržovat mezeru 0,05 mm mezi
spodním nožem a listem vřetene;
zabránění poškozování trávníku spodním nožem při extrémně nízkém sečení
golfových greenů pomocí speciálně konstruovaných spodních nožů;
maximální využití výkonu motoru optimálním přenosem momentu síly, u většiny
kvalitních strojů pomocí hydrauliky;
silný proud vzduchu tvořený vřetenem. Je třeba pečlivě volit sklon nožů
na vřetenu tak, aby nože dobře střihaly trávu a zároveň se minimalizoval proud
vzduchu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že jen velmi
málo výrobců se dokáže skutečně dobře
vyrovnat se všemi problémy tohoto typu
sečení a vyplývá z něho i poměrně vysoký
podíl vývoje a přesné výroby na ceně
vřetenových sekaček.
Obrázek 17 Popis částí vřetenového žacího ústrojí
(zdroj archiv Hrdina)
286
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.4.1
Srovnání výhod a nevýhod vřetenových sekaček
Výhody:
Nevýhody:
– naprosto nejvyšší kvalita sečení (čistý střih);
– velký pracovní výkon;
– možnost sekat i velmi nízké trávníky;
– výborné kopírování terénu;
– možnost použít sběrací koše na každé vřeteno.
– vyšší pořizovací náklady;
– náročnější údržba.
Obrázek 18 Menší vřeteno
lépe kopíruje terén (zdroj
archiv Hrdina)
3.4.2
Použití vřetenových sekaček podle typu trávníku
Obecně můžeme konstatovat, že pro kvalitní sečení by se vzdálenost jednotlivých seknutí
měla přibližně rovnat nastavené výšce sečení. Nastavená výška sečení je vzdálenost roviny
určené spodními okraji předního a zadního válce a horní hranou spodního nože.
Pro většinu aplikací můžeme nastavenou výšku sečení považovat za skutečnou výšku
sečení. Rozdíl je podstatný pouze u sekání velmi nízkých trávníků (pod 5 mm). V případě
příliš vysoké frekvence jsou listy trávy stlačeny proudem vzduchu od vřetene dolů
a nejsou přesekány. V případě nízké frekvence je na trávníku patrná vlnovka kolmá
na směr sečení (marceling).
Výška sečení
Optimální frekvence na 1 m
Typ aplikace
2–5 mm
8 mm
10–20 mm
nad 30 mm
nad 50 mm
nad 200
nad 120
pod 100
pod 50
pod 30
golfové greeny
odpaliště
golfové dráhy
semirafy
rafy
Na obrázku 19 je vidět členění tří výšek
sekání dráhy semirafu a rafu.
Obrázek 19 Špičková sekačka golfových drah –
příklad různých výšek sečení (zdroj archiv Hrdina)
287
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.4.3
Parametry vřetenové sekačky
Základním pracovním nástrojem sekačky je vřeteno,
a sekačka je právě tak dobrá a seká právě tak dobře, jaké je
její vřeteno.
Vřeteno popisujeme rozměry (průměr a šířka) a počtem
nožů na vřetenu. Pro volbu vhodné technologie jsou velmi
důležité další dva údaje – frekvence sečení (je dána
otáčkami vřetene, počtem nožů na vřetenu a dopřednou
rychlostí stroje) a vzdálenost vodících válců (schopnost
kopírovat vlny terénu). Frekvence sečení vřetenových
Obrázek 20 Parametry vřetene
sekaček má v sobě zahrnutou již složku dopředné rychlosti. (zdroj archiv Hrdina)
Udává se v počtu seknutí (frequency of cut) na jeden metr posekaného trávníku při určité
pracovní rychlosti stroje (většinou 6–8 km/hod). Místo frekvence se někdy může udávat
také vzdálenost mezi jednotlivými průchody nože vřetene (frequency of clip). Toto je
časté hlavně v USA.
Typické greenové vřeteno se otáčí rychlostí 2200 ot/min. Obecně lze říci, že čím menší
vřeteno, tím kvalitnější střih. Velká a těžší vřetena jsou vhodná pro méně kvalitní a méně
často stříhané trávníky.
Další pomocné parametry, které nás u sekaček zajímají, jsou – tlak na trávník, rozměry
stroje pro transport, přepravní rychlost, spotřeba, obratnost, ergonomické řešení, apod.
3.4.4
Frekvence sečení a faktory, které ji ovlivňují




Otáčky vřetene (Reel speed) – Rs (cca 2200 ot/min)
Počet nožů na vřetenu (number of blades) N (5–11)
dopředná rychlost stroje (working speed) V (cca 6–8 km/h)
Clip rate Cr – vzdálenost, kterou ujede stroj při dané rychlosti mezi dvěma po sobě
následujícími přechody listu vřetene přes spodní nůž cca 4 mm
 Frekvence sečení Cutting frequency Cf – počet seků na 1 m při dané rychlosti
Obrázek 21 Frekvence sečení (zdroj archiv Hrdina)
288
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Příklad
Cuttig frequency činí přibližně Cf = 250 / 6 km/h pro sekačku greenů a můžeme ji spočítat
následujícím způsobem
Cutting frequency
Cr = N * Rs / V
N = 11 nožů
Rs = 2200 otáček /min
V = 6 km/hod = 100 m/min
Cr = 11 * 2200 / 100
Cr = 242 „seků“ za metr při 6km/h
Obrázek 22 Frekvence sečení (zdroj
archiv Hrdina)
Clip rate
Cr = 1 / Cf
Cr = 1 / 242 = 0,0041 m = 4,1 mm
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že Frekvence sečení nezávisí na průměru
vřetene!!!!!
Frekvence sečení musí být vždy přizpůsobená výšce sečení. Pokud je frekvence sečení
nízká, vznikají vlnovky – v literatuře označované jako Marcelling, Washboarding. Mimo
otáček vřetene podobné chyby může způsobovat i příliš rychlá jízda, případně typ
zavěšení vřeten nebo špatný stav stroje, například vadná ložiska válců. Pokud je frekvence
vysoká tráva, list trávy je jen stlačen dolů, ale není přeseknut.
Rozhodující parametry vřeten jsou dané jeho konstrukcí:





sklon spodního nože;
závěs vřetene;
vzdálenost válců a způsob nastavení;
šířka vřetene;
průměr vřetene.
289
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.4.5
Moment síly M přenášený hydraulikou stroje
M = FxR (N/m)
R – poloměr vřetene (metr)
F – síla, kterou působí v daném okamžiku nůž vřetene na list trávy (Newton)
F = M/R, kde M je dané konstrukcí stroje a úměrné spotřebované energii
Čím je větší poloměr, tím je menší síla!!!!
Velké vřeteno nebo malé vřeteno – při rozhodování této otázky musíme mít výše uvedený
princip vždy na paměti. Malé vřeteno má při stejné spotřebě energie větší účinnost, nebo
naopak při použití větších vřeten budeme mít vyšší spotřebu energie (kterou většinou
získáváme spalováním fosilních paliv) než u menších vřeten.
Velká vřetena najdou uplatnění na novém trávníku díky odolnosti a menší možnosti
poškození a tam, kde předpokládáme potřebu vyšší délku useknutého listu (méně časté
seče).
3.4.6
Výška sečení
Nastavená výška sečení na lavici versus skutečná výška sečení.
Kvalita sečení a výkon vřetenové sekačky jsou závislé na správném sestavení vřetene
a jeho správném nastavení.
Již při chybě 0,25 mm ve stranovém nastavení výšky sečení na vřetenu, nebo při odlišném
nastavení výšky u jednotlivých vřeten, dochází k vytváření pruhů či schodů na greenu. Jde
o dosti častý problém.
Pro přesné nastavení vřetene jsou nezbytné: rovná podložka nebo stůl, správná měrka
nastavení výšky, odpovídající nářadí a hlavně znalosti zásad a metody nastavení výšky
sečení u vřeten.
Obrázek 23 Nastavení výšky sečení (zdroj archiv Hrdina)
290
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Nastavení výšky sečení na vřetenu – na lavici
Před započetím práce musíme vědět, co udává tato nastavená výška a jak se nastavuje.
Výšku měříme pomocí měrky přiložené ke spodním válečkům. Toto je nastavení zvané
na „lavici“.
Tato výška je zvolená dle našich zkušeností a požadavků na trávník. Je závislá
na vlastnostech porostu, sezónních změnách a požadavků na hru (rychlost atd.).
Pamatujte, že dvě podobná vřetena od stejného či různého výrobce mohou být nastaveny
úplně stejně, ALE skutečná výška sečení může být odlišná. A to vlivem rozdílné
konfigurace vřetene (geometrie vřetene, pozice spodního nože, rozdílná hmotnost,
válečky, Turfgroomer, atd.)
Nastavení výšky střihu
Nastavení výšky střihu se provádí zvednutím nebo spuštěním předních a zadních
opěrných válců. Změnou výšky pouze jednoho válce se změní úhel spodního nože –
protiostří.
Obrázek 24 Nastavení výšky sečení (zdroj archiv Hrdina)
291
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Skutečná výška sečení
To je konkrétní výška, kde je tráva useknutá. Přesné měření této výšky je velmi
problematické. Půdní povrch je nepravidelný a různorodý. Dále nerovnost povrchu
s holými místy či rozdílnou hustotou porostu nám může dát rozdílnou barvu travního
porostu. To je způsobeno zejména příliš nízkou výškou sečení pro daný stav porostu
trávníku.
Pro odstranění těchto problémů bychom měli:



změnit techniku pěstování trávníku;
konfiguraci vřetene (válečky, Turfgroomer atd.);
zvýšit výšku sečení.
Výška sečení by měla odpovídat přibližně clip rate (vzdálenosti jednotlivých seků)
Obrázek 25 Kořenový systém (zdroj archiv Hrdina)
Pozor: Čím níže chceme sekat, tím pravidelnější a hladší musí být povrch greenu.
Někteří výrobci uvádějí ve svých materiálech „ jakési ideální nebo teoretické minimální
výšky sečení 0,5–1,5 mm“, toto je ovšem v praxi velmi obtížně dosažitelné. Vždy
(i při agresivním sklonu nože) pracujeme s nějakou nenulovou tloušťkou protiostří
a nenulovou tloušťkou listu trávy. Díky tomu je při těchto „rekordních“ minimálních
výškách sečení tráva poškozována otěrem a spíše ničena než kosena. Každý výrobce má
ve své nabídce speciální „turnajové“ spodní nože pro kvalitní sekání na nízkou výšku
greenu, ale i tyto velmi tenké nože mají své limity. Mnohem účinnější metoda, jak zrychlit
green než sekání na příliš nízkou výšku, je dvojí přesekání. Toto se běžně praktikuje
například na turnajích PGA a na zcela nejšpičkovějších greenech se dokonce seká
i čtyřikrát za sebou. Při turnajovém sekání je také nutné velmi často měnit spodní nože
sekačky.
Obrázek 26 Detail spodního nože vřetenové sekačky
(zdroj archiv Hrdina)
292
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.4.7
Vřetenová sekačka – kvalitní sečení?
Mnoho faktorů může ovlivnit kvalitu sečení, některé z nich jsou vlastnosti travního
porostu.
Problémy v porostu, jako silná vrstva plsti, holá místa, pokus o odseknutí příliš velké délky
trávy najednou atd., nemusí být vždy překonány pomocí nastavení sekačky. Důležité je,
abychom si pamatovali, že čím je nižší výška sečení, tím rizikovější jsou tyto faktory, které
ovlivňují výslednou kvalitu trávníku. Mějme na vědomí, že skutečná výška sečení je závislá
na různých faktorech – hmotnosti vřetene, příslušenství vřetene, vlastnostech travního
porostu. Skutečná výška sečení bude odlišná od nastavené výšky na vřetenu.
Faktory ovlivňující kvalitu:















tlak v pneumatikách;
otáčky motoru;
ložiska vřeten a válečků;
ostrost vřetene a spodního nože;
rovnoběžnost spodního nože a vřetene;
nastavení spodního nože a vřeten;
úhel spodního nože;
válečky – rovnoběžné s vřetenem;
výška sečení;
správný spodní nůž;
válečky a stav ložisek válečků;
otáčky vřetene;
rychlost pojezdu při sečení;
rychlost spouštění vřeten a správná sekvence (časování spouštění zadního
vřetene);
vyváženost vřetene a přítlak na půdu.
Všechny tyto faktory a vlivy musíme vzít v úvahu, pokud hodnotíme kvalitu sečení.
Zejména pokud se snažíme odstranit nějaký problém.
293
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.4.8
Nastavení vřetenové sekačky
Nastavení mezery mezi noži vřetene a protiostřím:
Vždy je třeba udržovat minimální mezeru mezi vřetenem a spodním nožem. Mezera mezi
spodním nožem a vřetenem by měla být v rozmezí 0,01 mm až 0,05 mm, nikdy nesmí být
kontakt kov na kov. Tato mezera se měří různými způsoby. Ideální je pomocí
profesionálních měrek, často se však používá i obyčejný kancelářský papír. Pokud pásek
papíru vložíme vodorovně mezi vřeteno a protiostří a pootočíme vřetenem, papírek by
neměl být ustřihnut. Pouze by na něm mělo vzniknout zřetelné otlačení stiskem nože
a protiostří tzn., pokud papírek vložíme kolmo na protiostří (jak roste tráva), papírek by
měl být při pootočení ustřihnut.
Důležité je zejména při primárním nastavení změřit tuto mezeru na všech nožích vřetene
a to vždy na jednom okraji uprostřed a na druhém okraji. Toto měření nám pomůže
odhalit nedostatky jako např. ohnutý nůž na vřetenu, nesprávně nastavenou
rovnoběžnost vřetene s protiostřím, opotřebená ložiska vřetene, špatně nabroušené nože
vřetene apod.
Pokud se budou nože vřetene příliš dotýkat protiostří, vřeteno se začne při sečení
zahřívat, při zahřátí zvětší svůj objem a kontakt nože vřetena a protiostří bude ještě
silnější. Následkem toho se nože vřetena budou rychleji opotřebovávat a otupovat
při zvýšené spotřebě pohonných hmot.
Naopak pokud bude mezera příliš velká, tráva nebude ustřižena, ale spíše užmoulána.
Plocha řezu bude větší.
Díky přesnému nastavení vřetene je tráva čistě uříznuta podobně jako u nůžek, jednotky
jsou chladnější a vykazují menší opotřebení, snižuje se spotřeba paliva, namáhání stroje,
apod.
3.4.9
Význam podbrusu u vřeten
Podbrusem se nazývá zúžení sekajícího konce vřetene. Toto zúžení používá většina
výrobců vřetenových sekaček. Jaký je jeho význam?
1. Výrazně snižuje energetickou náročnost sekání. Podbrus byl zaveden již v době,
kdy vřetena tahali koně. V době spalovacích motorů někteří výrobci zkoušeli
podbrus vynechat, ale po zkušenostech z praxe se opět k této praxi vrátili.
2. Díky podbrusu si může každý zákazník sekačku snadno naostřit zpětným pohybem
vřeten – tzv. backlapping.
BACKLAPPING – lapování nožů vřetene je základní naostření ztupených řezných hran
nožů.
294
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Jak se lapování provádí?
Vřeteno se otáčí proti směru otáčení při sečení. Na nože vřetene je pomocí štětce
s dlouhou rukojetí nanášena směs brusiva s mazlavým mýdlem. Mýdlo se používá z toho
důvodu, že jej lze snadno opláchnout vodou. Doporučená velikost zrn by měla být okolo
180 mikrometrů. Otáčky vřetene musí být při zpětném zabrušování mnohem nižší, než
při sečení. Pokud jsou hrany nožů příliš opotřebené a zakulacené, je třeba vřeteno
nabrousit.
Obrázek 28 Detail nože (zdroj
archiv Hrdina)
Obrázek 27 Broušení
vřetene (zdroj archiv
Hrdina)
Broušení vřeten se provádí na speciálních bruskách. Mimo
naostření řezných hran je při broušení důležité obnovit původní
tvar válcové plochy. Obdobně musíme obnovit původní úhly
a hrany na spodním noži – protiostří.
Zajímavá novinka uchycení protiostří permanentními magnety
výrazně šetří práci a zvyšuje kvalitu i odolnost sekačky
(obrázek 29).
3.4.10
Přední a zadní opěrné válce
Obrázek 29 Nový způsob
uchycení spodních nožů
pomocí permanentních
magnetů (zdroj archiv
Hrdina)
Zadní válce bývají hladké, pro zachování konstantní výšky sečení by měly být vybaveny
stěrači aktivními nebo pasivními. Přední válce jsou
podle typu aplikace buď plné hladké nebo
rýhované pevné nebo segmentované. Správnému
výběru předního válce je třeba věnovat velkou
pozornost, protože zvláště u nízko střižených
trávníků můžeme válci zásadně ovlivnit
charakteristiky sekačky.
Obrázek 30 Typy předních válců (zdroj
archiv Hrdina)
295
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.4.11
Zlatá pravidla pro vřetenové sekačky
1. Nikdy nesekejte vyšší rychlostí než 11 km/hod.
2. Maximální výška sečené trávy musí být rovna polovině průměru vřetene + výšce
sečení.
3. Je třeba přizpůsobit výšku sečení a frekvenci sečení – zvláště pro aplikace
pod 15 mm.
4. Frekvence sečení závisí na třech faktorech:
 pracovní rychlosti stroje;
 rychlosti otáčení vřetene;
 počtu nožů na vřetenu.
3.4.12
Třídimenzionální sekání
Moderní stroje pro greeny mohou být vybaveny zařízením pro 3D sekání. Tedy sekání
i pod nastavenou výškou sečení. Tento systém nazývaný TURF GROOMER (travní
pročesávač) se stává naprostou nezbytností pro sekání moderních greenů. Rýhovaný válec
nadzdvihne horizontálně rostoucí listy trávy a ty jsou přeseknuty ve vertikální rovině
rotujícími hvězdicovými noži. Výsledkem je výrazně kvalitnější sečení bez stresu, zdravější
a homogennější trávník a vyšší rychlost greenu bez nutnosti snižovat výšku sečení.
Obrázek 32 Schéma Turfgroomeru
(zdroj archiv Hrdina)
Obrázek 31 Schéma Turfgroomeru (zdroj
archiv Hrdina)
Pozor nezaměňovat s vertikatem, který pracuje v kořenové vrstvě. Rozteč nožů
u TURFGROOMERU je 7 mm.
Poznámka: Na špičkových drahách se začíná také používat stejný systém 3D sekání
s roztečí 12 mm.
Obrázek 33 Vřeteno s Turfgroomerem pro 3D
sekání greenů (zdroj archiv Hrdina)
Obrázek 34 Detailní záběr Turfgroomeru (zdroj archiv
Hrdina)
296
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.4.13
Typy vřetenových sekaček
Ručně vedené jednovřetenové sekačky
Jedno vřetenové sekačky jsou většinou vedeny
kráčející obsluhou. Jsou používány pro sekání
menších kvalitních ploch. Pokud je přenos
energie od motoru na vřeteno mechanický,
mají fixní frekvenci sečení a liší se podle typu
použití od golfových a bowlingových greenů
přes sportovní (např. fotbalové) až po parkové
trávníky. V posledních letech byly uvedeny
na trh i stroje s kombinací spalovacího motoru Obrázek 35 ECLIPSE – Hybridní jednovřetenová
sekačka s plně plovoucím vřetenem (zdroj
s pohonem elektrickým. U těchto strojů je archiv Hrdina)
možné plynule měnit frekvenci sečení nastavením otáček elektromotoru podle potřeb
konkrétní plochy. Ruční sekačky jsou nutné tam, kde je třeba dosáhnout maximální
kvality, jsou vhodné pro nové a velmi měkké greeny, umožňují nejpřesnější
a nejkvalitnější způsob údržby.
Typický stroj pro green má záběr okolo 55 cm, průměr vřetene 12,5 cm, 11 nožů
na vřetenu, frekvence sečení cca 250 seků na metr.
Pro speciální aplikace existují také ruční sekačky s menším záběrem (45cm), stroje
s částečně nebo plně plovoucím žacím ústrojím, stroje s elektropohonem pro práci poblíž
obytných budov. Při rozhodnutí o použití jen ručních sekaček pro greeny je vždy třeba
vyřešit dopravu sekaček a pracovníků po areálu. Na jednu (max. dvě) sekačky by měl být
k dispozici užitkový vozík s malým podvalníkem na přepravu strojů i posekané trávy.
Pro dopravu na krátké vzdálenosti bývají tyto stroje vybaveny pojezdovými koly, která se
pro vlastní sekání odpojují.
V Anglii jsou velmi oblíbené velké jednovřetenové sekačky se záběrem okolo 100 cm
pro sekání fotbalových hřišť (obrázek 36 a 37).
Obrázek 36 Mastiff – jednovřetenová sekačka
fotbalový trávníků (zdroj archiv Hrdina)
Obrázek 37 E-walk – elektrická jednovřetenová
sekačka (zdroj archiv Hrdina)
297
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Více vřetenové samochodné sekačky
Počet vřeten na stroji tři pět nebo sedm.
Vřetena jsou uspořádána tak, aby vždy byla
tráva posekána před pojezdovými koly.
Ideální uspořádání je takové, kdy krajní
vřetena jsou vpředu v zorném poli
operátora. Tak je možné přesně sledovat
kontury sekaných ploch a maximálně
efektivně stroj využívat.
Energetickou
jednotkou
vřetenových
sekaček je vznětový motor o výkonu
15 až 40 kW. Pohon vřeten je v současnosti Obrázek 38 Eplex – Plně elektrická třívřetenová
sekačka greenů (zdroj archiv Hrdina)
u většiny strojů hydraulický. Novinkou je
pohon vřeten elektrický na sekačkách, které jsou plně elektrické (zatím jen
u třívřetenových sekaček greenů), nebo hybridní v kombinaci se spalovacím motorem.
Prvním příkladem tohoto nového typu stroje je JACOBSEN Eclipse.
Typický záběr u třívřetenové sekačky je 150–210 cm, u pětivřetenové sekačky 200–300 cm
a u sedmivřetenových sekaček bývá záběr 300–400 cm.
Obrázek 39 Třívřetenová sekačka greenů se sběrači
(zdroj archiv Hrdina)
Obrázek 40 Pětivřetenová sekačka drah
s nasazenými sběrači trávy (zdroj archiv Hrdina)
Obrázek 41 Výkonná sedmivřetenová sekačka se
záběrem 400 cm (zdroj archiv Hrdina)
298
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Sestavy vřeten tažené traktorem
V minulosti velmi oblíbené stroje, které najdou široké uplatnění i dnes všude tam, kde je
třeba rychlé, levné a kvalitní časté sekání parkových či sportovních ploch (letiště,
dostihové areály, parky).
Vřetena jsou sestavena do sestav po 3, 5, 7, 9, kusech a tažena traktorem s travními koly.
Pohon vřeten zajišťuje většinou mechanická převodovka od pojezdových kol nebo
hydraulický systém pomocí hydromotorů.
Výhodou vlečených vřetenových sekaček je velká produktivita a relativně nízké náklady.
Nevýhodou je obtížné manévrování, garážování stroje a samozřejmě i fakt, že vřetena
sekají až za traktorem.
Obrázek 42 Sestava vřete vlečených traktorem,
pohon hydraulikou (zdroj archiv Hrdina)
3.4.14
Další operace prováděné pomocí vřetenových sekaček
Velkou výhodou vřetenových sekaček je, že mohou
být vřetena krátkodobě nahrazena jiným pracovním
nástrojem a celý stroj se pak mění na univerzální
regenerační prostředek. Náhradní kazety umožňují
několik typů operací, které jsou důležité zvláště
u nízce střižených trávníků (vertikutace, skarifikace,
spiking, aerifikace, kartáčování).
Obrázek 43 Systém regeneračních kazet
pro greenovou sekačku (zdroj archiv
Hrdina)
299
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
3.5
Seznam sekací techniky pro 18-ti jamkové hřiště
Pro zajímavost uvádíme doporučený seznam vybavení typického 18-ti jamkového hřiště
sekací technikou:
Greeny: výška sečení 2,5–6 mm, plocha cca 1,5 ha, sekáno denně
5–6 ručních jednovřetenových sekaček s 11ti nožovými vřeteny
a Turfgroomerem.
nebo
1 samojízdná třívřetenová sekačka, 11ti nožová vřetena, Turfgroomer, kartáč,
spiker, verticut a 3 ruční jednovřetenové sekačky, s 11 nožovými vřeteny
a Turfgroomerem
nebo
2 samojízdné třívřetenové sekačky, 11ti nožová vřetena, Turfgroomer, kartáč,
spiker, verticut
Okolí greenů (Collars, aproaches), odpaliště: výška sečení 6–11 mm, plocha cca 2–3 ha,
sekání obden
3–4 ruční jednovřetenové sekačky, 7–11ti nožová vřetena
nebo
1 třívřetenová sekačka (greenový typ) 7–11ti nožová vřetena a 2 ruční sekačky
nebo
2 třívřetenové sekačky (greenový typ) 7–11 ti nožová vřetena
Semiraf (okolí greenů, bunkrů, drah): okolo 25–45 mm, plocha cca 10ha, sekáno 2x týdně
1 plně hydraulická třívřetenová sekačka se sedminožovými vřeteny a 1 rotační
sekačka (pětičlánková případně tříčlánková)
nebo
2 plně hydraulické třívřetenové sekačky se sedminožovými vřeteny
nebo
2 rotační sekačky (pětičlánkové případně tříčlánkové)
Dráhy: výška sečení 10–20 mm, plocha okolo 20 ha, sekáno obden
2 lehké plně hydraulická třívřetenová sekačky záběr 250–300 cm
300
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Často sekaný raf: výška sečení 40–70 mm, sekáno 1–2x týdně
1 plně hydraulická pěti vřetenová sekačka se záběrem 300 cm
nebo
1 plně hydraulická rotační sekačka se stranovým odhozem nebo mulčovací se
záběrem 300–350 cm
nebo
1 traktorem tažená vřetenová sekačka pětičlánková (resp. sedmičlánková)
Těžký, málo sekaný raf: sekání několikrát za rok
1 robustní rotační sekačka se záběrem okolo 1,8–3,5 m
nebo
1 rotační sekačka, nesená traktorem, pohon PTO 1,8–2,1 m
301
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
4
Stroje pro regeneraci trávníků
Kvalitní travní porost se neobejde bez pravidelné péče. Vedle sečení jsou dnes běžnou
součástí technologických postupů při pěstování trávníků další pracovní operace:






4.1
vertikutace (skarifikace) – prořezání;
aerifikace – provzdušnění;
topdressing – pískování;
aplikace chemikálií – postřik a rozmetání hnojiv;
výsev a dosev;
kartáčování a smykování,…
Stroje pro povrchové mechanické zásahy
Hlavním úkolem prořezávání je rozrušení zplstnatělé travní vrstvy a nakypření svrchních
vrstev půdního profilu do hloubky přibližně několika milimetrů. Tento zásah umožňuje
rostlinám lepší příjem živin, zasakování vody a přístup vzduchu ke kořenům. Podle
místních podmínek se provádí jednou až desetkrát za vegetaci v době, kdy je travní porost
v plném růstu.
Vertikutace – prořezání
Tato operace je prováděna vertikálními prořezávači – vertikutátory, jejichž pracovním
ústrojím jsou ploché trojúhelníkovité, hvězdicové nebo volně uchycené nože z tvrzené
oceli upevněné na horizontálně se otáčejícím hřídeli. Protisměrnou rotací vniká pracovní
ústrojí do hloubky několika milimetrů a nařezává travní drn ve vzdálenosti 5 až 10 mm
od sebe podle konstrukce nožového hřídele. Pracovní záběr strojů se pohybuje u ručně
vedených strojů mezi 0,4 až 0,7 m. Pro větší plochy se využívají stroje s větším záběrem
vertikutátory nesené traktorem nebo adaptéry k vřetenovým sekačkám.
Většina strojů dnes umožňuje plynulé nastavení pracovní hloubky s milimetrovou
přesností, která přizpůsobuje práci stroje různorodým podmínkám travního porostu
a zajišťuje kvalitní provedení této operace,
při níž dochází k rozrušení travní plsti.
Obrázek 44 Vertikutace velkých ploch – traktorem
nesený vertikutátor (zdroj archiv Hrdina)
302
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Skarifikace – prořezání
Tímto názvem je nazývána hloubková vertikutace prováděná většími noži s větší roztečí,
která může zasahovat hlubší vrstvy 5–20 mm a nakypřuje i svrchní vrstvy půdního profilu.
Při obou těchto operacích je vyčesaná hmota sbírána přímo do koše nebo ponechána
na ploše a následně sebrána sběračem, sekačkou se sběrem.
Grooming – velmi lehké prořezání prováděné buď samostatně, nebo před sekáním.
Obrázek 45 Popis obrázku (zdroj archiv Hrdina)
Pracovní hloubka je 0 mm a používá se pro přerušení odnožovacích kořenů u výběžkatých
trav, odstranění plevelných trav (Lipnice roční).
303
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
4.2
Stroje pro podpovrchové mechanické zásahy – aerifikaci
Stroje pro aerifikaci plnými a dutými hroty (coring), hloubkové provzdušňovače, vodní
a vzduchové injektory. Hlavním cílem těchto stojů je uvolnit zhutnělou vegetační vrstvu
trávníku, umožnit přístup vzduchu, živin a vody ke kořenovému systému. Tato operace
urychluje rozklad organických zbytků, působí příznivě také na oteplování vrchní půdní
vrstvy, což umožňuje travám hlubší zakořeňování a podporuje odnožování.
Aerifikace je údržbovou pracovní operací, při níž se mechanicky propichuje půda přibližně
do hloubky 50 až 150 milimetrů, s četností 300 až 500 otvorů na 1 m2. Průměr otvoru je
dán typem pracovního ústrojí a pohybuje se nejčastěji v rozmezí 6–25 mm.
4.2.1
Valivé aerifikátory
Stroje využívané k provzdušňování jsou označovány jako provzdušňovače – aerifikátory.
Pracovní ústrojí těchto strojů mohou být
rozdílné konstrukce. Jednodušší variantu
představují ježkové válce opatřené
po obvodu delšími plnými nebo dutými
hřeby. Nevýhodou těchto strojů utužení
půdy v okolí vpichu a ovalicita otvoru.
Hloubka těchto strojů je maximálně
100 mm. Na valivém principu pracují
také hloubkové
pasivní
prořezávače
s trojúhelníkovými noži. Pracovní hloubka Obrázek 46 Valivý aerifikátor (zdroj archiv Hrdina)
tohoto stroje může být až 20 cm. Vždy
se jedná o adaptéry tažené traktorem s travními koly.
4.2.2
Vbíjecí aerifikátory
Nože – trny jsou vbodávány do trávníku kolmo za současného dopředného pohybu stroje.
Vbíjení zajišťuje klikový mechanizmus, který je poháněn spalovacím motorem u malých
samochodných aerifikátorů nebo vývodovým hřídelem traktoru u nesených strojů. Díky
klikovému mechanismu vniká hrot aerifikátoru kolmo do země a po aerifikaci zůstanou
v trávníku téměř kulaté otvory. U většiny těchto strojů je možné měnit hroty podle toho,
jaký typ trávníku provzdušňujeme. Rozteč otvorů závisí na typu trávníku a může být
podélně 40 mm až 150 mm
a příčně 30 mm až 81 mm.
Pracovní hloubka klasických
vbíjecích arifikátorů je mezi
60 až 120mm.
Obrázek 47 Popis obrázku (zdroj archiv Hrdina)
304
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Pro aeriifkaci se používají různé typy nožů – plné trny o průměru 6–24 mm nebo duté trny
o průměru 6–32 mm. Plné se používají při letní aerifikaci (odventilování trávníků).
Nejčastější je použití dutých nožů, které umožní částečnou (1–5%) výměnu vegetační
vrstvy a tím se trvale mění fyzikální i chemické složení (v kombinaci se zapískováním). Tato
praxe je velmi častá například na golfových greenech. Při použití dutých trnů zůstávají
na povrchu trávníků půdní zátky, které jsou následně sbírány sběrači nebo kartáčovými
nástavci vřetenových sekaček. Pro větší plochy jako jsou třeba golfové dráhy se často tyto
zbytky po aerifikaci nechávají rozpadnout a pak se zasmykují zatahovací sítí nebo kartáči.
Obrázek 49 Aerifikace dutými hroty (zdroj archiv
Hrdina)
Obrázek 48 Ručně vedený aerifikátor
(zdroj archiv Hrdina)
4.2.3
Hloubkové aerifikátory Verti – Drain
Používání aerifikátorů s dutými hroty je běžná praxe už více jak 100 let. Dlouhodobé
použití těchto užitečných nástrojů do hloubky cca 10 cm vytvoří pod touto hloubkou
zhutněnou vrstvu půdy. Pro správnou funkci
vegetačního substrátu a drenáže je nutné tuto vrstvu
odstranit. Další zhutnění samozřejmě vzniká
i provozem na trávníku (sekačky, sportovci…) Velký
problém se zhutněním (kompakcí) můžeme sledovat
třeba na fotbalových hřištích. Zde může v kombinaci
s deštěm zhutnění změnit charakter hry, a může dojít
i k velkému poškození trávníku.
Obrázek 50 Měření zhutnění půdy
penetrometrem (zdroj archiv Hrdina)
305
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Řešení tohoto problému se objevilo před cca 20 lety. Aerifikátory
s hloubkovým uvolněním drnu na principu zakopávání.
Jedná se o unikátní patentovanou technologii – stroj nesený
na tříbodovém závěsu traktoru, který dokáže penetrovat půdní
profil do hloubky až 40 cm a v nejhlubší úvrati nože díky
paralelogramovému uspořádání ramen tlumič aktivně zatlačí na nůž
Obrázek 51 Popis
a ten nadzdvihne celý půdní profil. Díky tomu je vytvořen prostor obrázku (zdroj archiv
Hrdina)
pro kořenový růst a průchod vody do drenážního systému.
Záběr těchto strojů se pohybuje od 100 do 260 cm. Stroje musí pronikat do velké hloubky
i za velmi těžkých podmínek. Proto je důležitá hmotnost stroje, počet ramen a úhel,
pod kterým působí síla nože na trávník (snaha eliminovat horizontální složku, která
způsobuje rázy na traktor). Velkou roli hraje také umístění těžiště stroje rozložení části
hmoty do stran stroje, kde hraje tato hmota roli závaží na páce a přispívá ke stabilizaci
aerifikátoru při práci v náročných podmínkách.
Vzhledem k tomu že stroje Verti – Drain mohou být použity i s dutými hroty pro mělkou
aerifikaci, jedná se o velmi univerzální stroj, který je v profesionální péči o trávník
naprosto nepostradatelný.
Obrázek 53 Verti-Drain při aerifikaci dutými
hroty ihned po zapískování (zdroj archiv
Hrdina)
Obrázek 52 Hloubkové uvolnění greenu
(zdroj archiv Hrdina)
306
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
4.2.4
Vodní aerifikátory – injektory.
Hydrojet – jedná se o velmi zajímavý princip, kde je
aerifikace prováděna proudem vody která je pod
vysokým tlakem vstřikována do trávníku. Výhodou
tohoto stroje je naprostá neporušenost trávníku,
Nevýhodou je naopak neexistence otvoru, který bychom
mohli vyplnit pískem a vytváření zhutněné vrstvy
Obrázek 54 Popis obrázku (zdroj
archiv Hrdina)
pod hloubkou dosahu těchto strojů. Na rozdíl od nožů,
které působí jen bodově, vodní paprsek se rozpíná na všechny strany a zhutnění je
několikrát rychlejší. Je tedy nutno tento systém využívat vždy v kombinaci s ještě jiným
strojem na mechanickou aerifikaci. Někteří výrobci používají vodní injektáž i k dodávání
chemikálií do kořenového sytému.
4.2.5
Stroje pro Topdressing – pískování
Pískovače jsou stroje na precizní distribuci písku a jiných materiálů na trávník. Tato
operace se provádí v kombinaci s aerifikací pro vyplnění aerifikačních otvorů, nebo
v kombinaci se scarifikací a nebo samostatně pro srovnání povrchu a doplnění písku do
vegetačního substrátu. V moderním greenkeepingu je běžné provádět lehký topdressing
greenů po 2–3 týdnech a proto musí být stroje na tuto práci přesné i výkonné zároveň.
Rozlišujeme několik druhů pískovačů podle rozmetacího zařízení.
Kartáčové pískovače
Písek je podáván širokou štěrbinou s hradítkem pro nastavení
množství písku ke kartáči, který písek vmetá do trávníku.
Výhodou tohoto systému je možnost dávkovat naprosto
precizní množství písku a možnost aplikovat i velkou vrstvu při
poměrně vysoké pracovní rychlosti. Nevýhodou je omezený
záběr daný šířkou zásobníku a kartáče. Objem zásobníku
0,5 až 4 m3 a záběr 70 do 200 cm.
Obrázek 55 Popis obrázku
(zdroj archiv Hrdina)
Obrázek 56 Kartáčový pískovač (zdroj archiv Hrdina)
307
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Diskové pískovače
Písek je rozmetán do šířky dvěma protiběžnými disky, šířka rozmetání může být až
12 metrů. Výhodou těchto strojů je vysoký pracovní výkon, což je výhoda hlavně
u lehkých a častých aerifikací. Nevýhodou je pak fakt, že písek není prudce vmetán
do trávníku, ale dopadá na povrch, dále mírná nerovnoměrnost aplikace a vyšší nároky
na kvalifikaci obsluhy.
Zásobník pískovače je vybaven podávacím pásem a může být u malých strojů vybaven
vlastním podvozkem s motorem a stroj pracuje vedený operátorem. Nebo se používají
nástavby na užitková auta, případně závěs traktoru. Největší pískovače pak jsou přívěsy
tažené traktorem a jejich pohon zajišťuje hydraulika. Velké pískovače mohou být
vybaveny pásovými dopravníky a používají se i na doplňování písku do golfových bunkrů,
pro zásobování malých pískovačů (obrázek 58).
Obrázek 57 Diskový pískovač (zdroj archiv Hrdina)
Obrázek 58 Využití diskového pískovače drah
na doplňování písku do bunkrů (zdroj archiv Hrdina)
V posledních letech se topdressery používají i na aplikace gumigranulátu do umělých
trávníků třetí generace.
Zajímavostí jsou i samonakládací pískovače, které se samy sklopí a mohou být naloženy
bez nutnosti použití nakladače. Díky tomu stačí na práci s nimi jen jeden pracovník.
Podmínkou ovšem je, aby sklad písku nebyl
příliš daleko od pískované plochy. Tyto
pískovače najdou uplatnění hlavně
na menších plochách jako je fotbalové
hřiště. Na golfu vzhledem k velké
vzdálenosti je třeba vyřešit dopravu písku
jiným způsobem.
Obrázek 59 Samonakládací pískovač (zdroj archiv
Hrdina)
308
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
4.3
4.3.1
Secí a dosévací stroje
Secí stroje
Jejich úkolem je zapravit rovnoměrně osivo do hloubky 5–10 mm. Podávání osiva
na výsevní jednotku zajišťují pryžové nebo gumové kartáče, které osivo rovnoměrně
vyhrnují. Regulace výsevku se provádí změnou velkosti vyhrnovacích otvorů. Půda
před setím je upravována pomocí mřížovaného nebo cambridžského válce. Po setí je
osivo zapraveno zadním válcem, který půdu utuží a zajistí lepší klíčivost. Ručně vedené
sečky mají záběr 50–100 cm, traktorem tažené mohou mít záběr až několik metrů.
4.3.2
Stroje pro přísev
Setí se provádí do již vzrostlého trávníku, úkolem těchto strojů je tedy připravit secí lůžko
prořezáním nebo vbodnutím trnu do trávníku. Podle tohoto principu dělíme dosévací
stroje na hrotové a diskové.
Hrotové sečky jsou jednodušší a mohou být použity i pro výsev nových trávníků. Pomocí
jednoho či dvou válců s kuželovými hroty
vytváří 1000–2000 otvorů na m2 a přes ně
vysévají osivo. Následně osivo do otvorů
zasmykují kartáč. Hroty sečky jsou na rozdíl
od válcového aerifikátoru kuželové.
Obrázek 60 Hrotová sečka se dvěma válci (zdroj
archiv Hrdina)
Diskové sečky sejí do drážek, které jsou vyřezány diskovým nožem. Jejich výhodou je
stoprocentní účinnost. Nevýhodou pak je
řádkový charakter výsevu, který je
na trávníku dlouhou dobu patrný. Jsou také
pomalejší a náchylnější na poškození
v obtížných podmínkách.
Obrázek 61 Secí mechanismus přesné diskové
sečky (zdroj archiv Hrdina)
309
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
4.4
Stroje pro aplikaci chemikálií
Pro aplikaci kapalin na trávník se používají postřikovače. Pro malé plochy se používají
ruční postřikovače, pro větší trávníky pak výkonné postřikovače tažené nebo nesené
traktorem nebo užitkovým vozíkem.
Postřikovač se skládá z nádrže čerpadla, postřikovacích ramen a trysek. Součástí plastové
nádrže je i míchací zařízení, které zabraňuje sedimentaci chemikálie. Samozřejmou
součástí postřikovače by měly být i nádrže na čistou vodu sloužící k proplachování stroje
a umývání obsluhy.
Objem nádrže mívá většinou několik set litrů v závislosti na typu nosiče. Záběr ramen
pevných je 2–12 m a plovoucích nad 10 m. Plovoucí ramena mají pomocná kola, která
zabraňují poškození ramen při práci v terénu. Trysky jsou velmi důležitou součástí
postřikovače. Je třeba volit trysky podle typu aplikace, kterou chceme provádět.
Kvalitnější postřikovače mívají tři a více tryskové držáky, aby bylo možné snadno trysky
měnit podle typu aplikace. Pohon čerpadla je u moderních strojů zajišťován hydraulikou,
u starších pak mechanickým pohonem. Důležitá je tlakový regulátor pro nastavení tlaku
a průtoku v závislosti na pojezdové rychlosti stroje.
Ovládání postřikovače ruční pomocí manuálního ventilu, kterým je pouštěna kapalina
do trysek při předem nastaveném tlaku průtoku a konstantní rychlosti vozidla. Abychom
věděli, jaké množství postřikovač dává, je ho vždy třeba pro daný typ trysek a chemikálií
kalibrovat.
Ovládání postřikovače elektronické, které se pomocí elektroventilů řídí podle rychlosti
jízdy vozidla. Rychlost jízdy je sledována podle otáček motoru nebo měřena přímo
radarem. Tento způsob ovládání je samozřejmě přesnější a umožňuje lepší přizpůsobení
aplikace terénu.
Další vybavení postřikovače – hadice s postřikovací pistolí pro postřik míst, kam
nemůžeme s technikou, pěnový značkovač. Odstavný rám, který je schopen unést plný
postřikovač je také velmi důležitý
pro případ, že máme namíchanou kapalinu
a změní se náhle počasí. Postřikovač je pak
možné odstavit plný bez přečerpávání
chemikálie.
Obrázek 62 Postřikovač nesený na univerzálním
vozíku (zdroj archiv Hrdina)
310
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
4.5
Rozmetadla průmyslových hnojiv
Ručně vedená – štěrbinová nebo rotační, vždy je třeba řádně kalibrovat na daný typ
hnojiva a pojezdovou rychlost.
Nesená – disková nebo hubicová – pohon většinou hydraulikou (obrázek 63).
Při údržbě trávníků se samozřejmě používá mnoho dalších specializovaných strojů,
příkladem je například slupovač drnů RYAN (obrázek 64).
Obrázek 63 Hubicové rozmetadlo hnojiv nesené
na vozíku (zdroj archiv Hrdina)
4.6
Obrázek 64 Slupovač drnů fy RYAN (zdroj
archiv Hrdina)
Moderní trendy
Mezi zajímavé trendy při vývoji mechanizace pro ošetřování trávníků patří již zmíněné
alternativní pohony – akumulátory, LPG. Testování probíhá i s vodíkovými palivovými
články. Novinkou jsou i hybridní stroje s kompletně elektrickým pohonem, kde zdrojem
energie je spalovací motor. Testují se dálkové způsoby ovládání, technologie GPS, apod.
Mezi nejdůležitější však patří ekologie a ekonomika provozu. Ekologie se promítá
především do snižování emisí škodlivých plynů, používání biologicky odbouratelných
náplní hydrauliky. Výrazný je i tlak na snižování hluku a vibrací strojů, proto se u moderní
technologie stále více prosazuje hydraulický nebo elektrický pohon pracovních orgánů
na místo mechanického.
Index servisovatelnosti
Je důležitý parametr, kterým lze relativně
objektivním
způsobem
charakterizovat
náročnost nebo naopak snadnost servisu. Je
jasné, že snadno servisovatelné stroje budou
dlouhodobě v mnohem lepším stavu, i že se
snížení provozních nákladů
promítne
do efektivity stroje a výsledně i do zdraví
trávníků. Příklad najdeme na obrázku 65, kde
je příklad rotační sekací jednotky v poloze,
v níž je údržba nožů velmi snadná.
311
Obrázek 65 Snadný přístup ke všem částem
stroje (zdroj archiv Hrdina)
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Použitá literatura
BEARD, J. B. Turf management for golf courses. 2. vyd. Chelsea, Michigan: Ann Arbor
Press, 1998. ISBN 1-57504-092-1.
HRABĚ, F. a kol. Trávy a trávníky – co o nich ještě nevíte. Olomouc: Ing. Petr Baštan –
Hanácká reklamní, 1993. ISBN 80-903275-0-8.
HRABĚ, F. a kol. Trávníkářská ročenka 2005. Olomouc: Ing. Petr Baštan – Hanácká
reklamní, 2005. ISBN 80-903275-2-4.
HRABĚ, F. a kol. Trávníkářská ročenka 2006. Olomouc: Ing. Petr Baštan – Hanácká
reklamní, 2005. ISBN 80-903275-6-7.
Hrdina, P., Stavíme golfové hřiště část III/2005, vydala CGF a firma Unigolf
TURGEON, A. J. Turfgrass Management. Upper
Pearson/Prentice Hal, 2008. ISBN 978-0-13-223616-4.
Saddle
River,
New
GREEN: Časopis českého svazu greenkeeperů. Dostupné z: http://casopis-green.cz/
312
Jersey:
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
313
Modul Mechanizace
Mechanizace pro ošetřování trávníků (RNDr. Pavel Hrdina)
Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Modul BOZP
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci při pěstebních
a udržovacích pracích
Karel Fusek
BOZP na golfových hřištích
Ing. Tomáš Hejzlar
Název návrhu GP: Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.03/02.0014
314
TENTO GLOBÁLNÍ GRANT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
Modul BOZP
Obsah
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI PŘI PĚSTEBNÍCH A UDRŽOVACÍCH
PRACÍCH (KAREL FUSEK) .................................................................................................... 318
1
2
3
Úvod....................................................................................................................................... 318
Systém řízení BOZP - základní prvky systému........................................................................ 318
Základní povinnosti BOZP ...................................................................................................... 319
3.1
Pracoviště a pracovní prostředí .................................................................................... 319
3.2
Úkoly v prevenci rizik .................................................................................................... 319
4
Prevence rizik identifikace nebezpečí, hodnocení a omezování rizik.................................... 320
4.1
Všeobecné preventivní zásady...................................................................................... 320
4.2
Kategorizace prací – rizikové práce............................................................................... 320
4.3
Postupy v prevenci rizik ................................................................................................ 321
4.4
Havarijní připravenost a zásahy .................................................................................... 322
4.5
Zásady postupu při identifikaci a hodnocení rizik BOZP ............................................... 322
4.6
Hodnocení rizik ............................................................................................................. 323
5
Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků ................................................... 324
6
Používání bezpečnostních značek a značení.......................................................................... 325
7
Základní pravidla BOZP při zahradnických a pěstebních pracích s ručním nářadím ............. 327
7.1
Ruční nářadí a pomůcky ................................................................................................ 327
8
Bezpečnostní zásady pro zajištění bezpečného provozu při práci ve výškách ...................... 328
8.1
Práce nad volnou hloubkou a ve výškách ..................................................................... 328
8.2
Zásady bezpečné práce na žebřících ............................................................................. 330
9
BOZP pro zajištění bezpečného provozu křovinořezů ........................................................... 332
10 BOZP pro zajištění bezpečného provozu ručních motorových řetězových pil ...................... 333
10.1 Osobní ochranné pracovní pomůcky ............................................................................ 334
10.2 Povinnosti obsluhy řetězové pily .................................................................................. 334
10.3 Bezpečný postup kácení stromu ................................................................................... 336
10.4 Správné zásady dodržování požární bezpečnosti při obsluze strojů: ........................... 337
11 Bezpečné používání nebezpečných chemických látek a přípravků ....................................... 338
11.1 Definice a zkratky, základní pojmy ................................................................................ 338
11.2 Hlavní zásady................................................................................................................. 338
11.2.1
Prevence rizik při manipulaci s chemickými látkami: ........................................... 339
11.2.2
Zásady správného nakládání s chemickými přípravky na ochranu rostlin ........... 341
11.3 Postupy v případě havárie ............................................................................................ 344
11.3.1
Okamžitá opatření ................................................................................................ 344
11.3.2
Následná opatření ................................................................................................ 344
11.3.3
Preventivní opatření............................................................................................. 344
11.3.4
Prostředky k likvidaci havárií ................................................................................ 345
11.3.5
Opatření při nehodách, haváriích a požárech ...................................................... 345
12 Zdravotní preventivní péče, zdravotní způsobilost ............................................................... 352
13 Činnost pracovníků při vzniku pracovního úrazu................................................................... 355
14 Bezpečnostní zásady pro zajištění bezpečného provozu elektrických zařízení ..................... 356
14.1 Způsob zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem ..................................... 356
14.2 Nejdůležitější bezpečnostní požadavky pro všechny druhy nářadí a spotřebičů ......... 358
316
Modul BOZP
15
Plán první pomoci – traumatologický plán ............................................................................ 361
15.1 Pravidla základní podpory života u dospělého ............................................................. 361
15.2 Automatizovaný externí defibrilátor (AED) .................................................................. 367
15.2.1
Časná defibrilace AED přístrojem......................................................................... 367
15.2.2
Postup při použití AED.......................................................................................... 368
15.2.3
Program včasné defibrilace na pracovišti ............................................................ 370
15.3 Uzávěr dýchacích cest cizím tělesem - dušení .............................................................. 371
15.4 Zotavovací poloha ......................................................................................................... 372
15.5 Krvácení ........................................................................................................................ 374
15.5.1
Zevní krvácení ...................................................................................................... 374
15.5.2
Vnitřní krvácení .................................................................................................... 376
15.6 Doporučené vybavení lékárničky na pracovišti ............................................................ 379
BOZP NA GOLFOVÝCH HŘIŠTÍCH (TOMÁŠ HEJZLAR) .................................................382
1
2
Úvod ...................................................................................................................................... 382
BOZP při údržbě golfového hřiště – povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance ................. 382
2.1
Přehled platné legislativy .............................................................................................. 383
2.2
Základní dokumentace BOZP na pracovišti .................................................................. 383
3
Práce při údržbě golfového hřiště ......................................................................................... 385
3.1
Práce se strojním zařízením (postupy a pokyny) .......................................................... 385
3.1.1 Pokyny pro bezpečnou práci se stroji na golfových hřištích .................................... 385
3.1.2 Zakázané práce se strojním zařízením...................................................................... 386
3.1.3 Povinnosti obsluhy před zahájením činnosti se strojním zařízením......................... 386
3.1.4 Rizika při práci se strojním zařízením a jejich opatření ............................................ 386
3.2
Manipulace s břemeny ................................................................................................. 387
3.3
Práce s pilami a křovinořezy ......................................................................................... 387
3.4
Práce v dílně .................................................................................................................. 388
3.5
Provozování dopravy .................................................................................................... 389
3.6
Ruční elektrické nářadí ................................................................................................. 390
3.6.1 Ruční nářadí .............................................................................................................. 390
3.6.2 Mechanické ruční nářadí .......................................................................................... 390
3.6.3 Pneumatické nářadí .................................................................................................. 390
3.6.4 Kontroly a revize elektrických zařízení ..................................................................... 391
3.6.5 Rizika při práci s elektrickým nářadím ...................................................................... 391
3.7
Práce ve výškách ........................................................................................................... 391
3.8
Chemické látky .............................................................................................................. 392
3.9
Pracovní úrazy ............................................................................................................... 395
4
Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) ..................................................................... 396
4.1.1 Příklady použití OOPP dle druhu vykonávané práce ................................................ 396
5
Požární ochrana ..................................................................................................................... 397
Použitá literatura............................................................................................................................ 398
317
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Bezpecnost a ochrana zdraví pri praci
pri pestebních a udrzovacích pracích
Karel Fusek
1 Úvod
Podpora péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP), ochrana zdraví
zaměstnanců a ostatních osob vykonávajících pracovní činnosti (pěstební a udržovací
práce), stejně tak i těch, kteří mohou být touto činností nepříznivě ovlivněni a ochrana
životního prostředí před nepříznivými účinky práce jsou důležitou součástí politiky
členských států Evropské unie. Česká republika se postupně přizpůsobuje podmínkám
těchto členských zemí a jsou vytvářeny podmínky pro zavádění systému řízení BOZP.
2
Systém řízení BOZP – základní prvky systému
Výchozím krokem při zavádění systému řízení BOZP i při provádění pěstebních
a udržovacích prací je stanovení a zformulování politiky BOZP řídícím managementem
dané organizace. Z politiky BOZP by měly vycházet další kroky vedoucí k jejímu naplnění.
Těmito kroky jsou:




plánování, musí vycházet z identifikace nebezpečí, hodnocení rizik a řízení rizik, je
základem celého systému BOZP;
zavedení a provoz, musí být stanoveny odpovědnosti, pravomoci a příslušné role,
včetně poskytnutí odpovídajících zdrojů, které umožní plnění úkolů v oblasti BOZP;
kontrola, měření a hodnocení, musí být zaměřena na průběžné sledování
dosažených výsledků, identifikaci odchylek, analyzování příčin a provedení korekcí;
přezkoumání (zahrnuje opatření k neustálému zlepšování, přecházející v neustálé
zlepšování). Zodpovědní vedoucí pracovníci musí přezkoumávat funkčnost
systému managementu BOZP.
Poslední krok, zahrnující opatření ke zlepšování, je výchozím podkladem pro stanovení
nových cílů politiky BOZP na kvalitativně vyšší úrovni a zároveň také výchozím krokem
k absolvování dalšího cyklu. Tímto nepřetržitým procesem je naplňován princip
neustálého zlepšování systému řízení. Uplatňování principu neustálého zlepšování je také
zárukou trvalé funkčnosti, efektivnosti a zvyšování výkonnosti systému řízení BOZP.
Důsledné naplnění požadavků systému řízení, by mělo rovněž napomoci ke zvýšení
odpovědnosti jednotlivců za plnění jim stanovených povinností a k zajištění i většího
zapojení (osobní angažovanosti) managementu a ostatních zaměstnanců organizace
na plnění bezpečnostní politiky a stanovených cílů. Zároveň by mělo vytvořit podmínky
pro preventivní předcházení mimořádným událostem a tím i ke snížení úrazovosti
a nákladů organizace spojených s jejich likvidací.
318
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
3
Základní povinnosti BOZP
Právnické a podnikající fyzické osoby musí zajišťovat povinnosti v oblasti BOZP vyplývající
z právních předpisů.
3.1
Pracoviště a pracovní prostředí
Zaměstnavatel musí zajistit všechna svá pracoviště tak, aby vyhovovala dotčeným
právním předpisům.
Požadavky na pracoviště zahrnují požadavky na tato zařízení:










3.2
provozní budovy;
pracoviště;
osvětlení pracoviště;
teplotu v provozních místnostech;
tepelnou zátěž, zátěž chladem a minimální opatření k ochraně zdraví;
zátěž hlukem;
klimatizace a větrání pracovišť;
fyzickou zátěž a prostorové požadavky související s fyzickou zátěží;
sanitární a pomocná zařízení, zásobování vodou;
pracovní prostředí.
Úkoly v prevenci rizik
Povinnost provádět úkoly v prevenci rizik je zakotvena v Zákoníku práce. Mezi rizika patří
všechny zdroje úrazů, průmyslové škodliviny, nadměrné teplo nebo chlad, záření,
elektrická energie apod. Riziko je takto definováno jako: „Kombinace pravděpodobnosti
a rozsahu možného zranění nebo poškození zdraví zaměstnance, vystaveného
v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo
ohrožení zdraví zaměstnance”. Pracovní rizika obvykle dělíme na mechanická, fyzikální,
chemická a biologická. Jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším,
s čím zaměstnanec přichází do styku. Vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci, která plní preventivní charakter, se rozumí účelová dělba práce mezi vedoucí
zaměstnance, pravidelná kontrola na pracovištích a stanovení odpovědnosti za odstranění
zjištěných závad. Smyslem a účelem je vést zaměstnavatele, ale i zaměstnance, k nalezení
přijatelné míry rizik. Dosažení tzv. nulového rizika není prakticky možné.
319
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
4
Prevence rizik identifikace nebezpečí, hodnocení
a omezování rizik
Pod tímto pojmem se rozumí veškerá opatření, která jsou zavedena nebo se plánují
na všech stupních činnosti organizace k prevenci nebo snížení rizik. Proces, jehož cílem je
optimalizace rizika se nazývá hodnocení a řízení rizik. První část tohoto procesu, která se
zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, přináší podklady pro druhou část
procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru
tzv. eliminace rizik. Nelze-li rizika odstranit, je povinností je vyhodnotit a přijmout
opatření k jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo
minimalizováno.
4.1
Všeobecné preventivní zásady
Z těchto zásad musí zaměstnavatel dodržovat při všech opatřeních k prevenci rizik
vycházet. Zásadou takto definovanou je povinnost zaměstnavatele přednostně uplatňovat
prostředky kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany.
Pod pojmem kolektivní ochrana se rozumí ochrana pro více zaměstnanců společně,
pojmem individuální ochrana se rozumí pak poskytování OOPP, pracovních oděvů a obuví,
mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. Individuální ochrana
však nastupuje až tam, kde nelze vyloučit vlivy kolektivní ochrany. Základní právní normy
definující pojmy prevence rizik, riziko a kategorizaci rizik jsou zákon č. 262/2006 Sb.
Zákoník práce v platném znění a zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, Zákon
č.20/1966Sb O péči o zdraví lidu v platném znění. Na ně pak navazují příslušné prováděcí
právní předpisy, které jsou buď dosud platné, nebo které budou novelizovány či nově
precizovány.
4.2
Kategorizace prací – rizikové práce
Vyhláška MZ č. 432/2003 Sb. zařazuje práce do čtyř kategorií:
1. Do první kategorie se zařazují práce vykonávané za podmínek, při nichž podle
současné úrovně poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví zaměstnance.
2. Do druhé kategorie se zařazují práce, při nichž ukazatele faktorů, jimž jsou
zaměstnanci vystaveni (dále jen “expozice”), nepřekračují hygienické limity, stanovené
zvláštním předpisem a touto vyhláškou, ale nelze vyloučit, že se při této míře expozice
neprojeví u vnímavých jedinců nepříznivé účinky na zdraví. Do této kategorie se
zpravidla dále zařazují práce, pro jejichž vykonávání jsou zvláštními právními předpisy
stanoveny požadavky na zdravotní způsobilost osob, které takovou práci vykonávají.
3. Do třetí kategorie se zařazují práce, při nichž není expozice zaměstnanců faktorům
spolehlivě snížena technickými opatřeními na úroveň stanovenou hygienickými limity
a pro zajištění ochrany zdraví zaměstnanců je proto nezbytné využívat osobní
ochranné prostředky, organizační a jiná ochranná opatření (dále jen ochranná
opatření).
320
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
4. Do čtvrté kategorie se zařazují práce a pracovní procesy spojené s vysokým rizikem
ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných
ochranných opatření.
Faktory a limity pro zařazení prací do kategorie druhé až čtvrté podle měřitelných faktorů
jsou uvedeny v příloze vyhlášky. Práce, při kterých jsou hodnoty těchto faktorů příznivější,
než odpovídá druhé kategorii, se zařazují do první kategorie. Při zařazování konkrétních
prací do kategorií se bere v úvahu vzájemné ovlivňování účinků různých faktorů, pokud je
toto ovlivňování na podkladě současných vědeckých poznatků známé.
4.3
Postupy v prevenci rizik
Organizace stanoví, zavede a bude udržovat dokumentované postupy zajišťující:
a)
b)
c)
d)
identifikaci nebezpečí
hodnocení rizik
omezování rizik
hodnocení kroků a) až c)
ad a) Identifikace nebezpečí
Při identifikaci nebezpečí na pracovišti je nutno brát v úvahu:



situaci nebo události, popřípadě kombinaci okolností, které by mohly být příčinou
úrazu nebo onemocnění;
charakter potenciálního úrazu nebo onemocnění, odpovídající příslušné činnosti,
výrobku nebo službě;
dřívější úrazy, nehody a onemocnění.
V rámci procesu identifikace je třeba rovněž věnovat pozornost:






způsobu, jakým je práce organizována, řízena a vykonávána, jakož i veškerým
změnám těchto podmínek;
uspořádání pracovišť, charakteru pracovních procesů, materiálů, strojů a zařízení;
výrobě, instalaci a uvádění do provozu, jakož i manipulaci a likvidaci (materiálů,
pracovišť, strojů a zařízení);
nákupu zboží a služeb;
uzavírání kontraktů na dodávky a subdodávky strojů, zařízení, služeb a prací,
včetně specifikace kontraktů a závazkových vztahů vůči dodavatelům;
kontrole, údržbě, zkoušení, opravám a výměnám (strojů a zařízení).
ad b) Hodnocení rizika
Je nutno zhodnotit veškerá rizika, která jsou spojena s každým identifikovaným
nebezpečím, a na základě stanovené míry rizika určit priority opatření k omezení rizika.
Identifikaci nebezpečí, hodnocení rizika a postupy omezování rizika je třeba podrobovat
dokumentovanému hodnocení jejich efektivnosti a v případě nutnosti je upravovat.
321
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
ad c) Omezování rizika
Veškerá rizika, která podle výsledků procesu hodnocení vyžadují omezení, je třeba omezit
na základě preferenčního pořadí opatření k omezení rizika (obvykle nazývaného
hierarchie opatření), založeného na principu rozumné dosažitelnosti. Za prvořadé
opatření k omezení rizika se považuje jeho eliminace.
4.4
Havarijní připravenost a zásahy
Je třeba identifikovat veškeré potenciální havarijní situace a dokumentovat havarijní
postupy se zřetelem k zabránění vzniku onemocnění a úrazů nebo jejich zmírnění.
Organizace má přezkoumávat a podle potřeby revidovat svou havarijní připravenost
a postupy zásahu, zejména po vzniku nehod nebo havarijních situací.
4.5
Zásady postupu při identifikaci a hodnocení rizik BOZP
Identifikace a hodnocení rizik tvoří nedílnou součást zabezpečování BOZP. Proto je
bezpodmínečně nutné provádět ji a aktualizovat v pravidelných intervalech (minimálně
však 1 krát za 2 roky).
Vedoucí pracovníci jsou povinni včas písemně upozornit představitele vedení
pro integrovaný systém řízení na skutečnosti, související s nutností doplnění nebo
přezkoumání daného stavu v oblasti rizik.
Doplnění a přezkoumání rizik včetně stanovení stupně jejich nebezpečnosti je prováděno
zejména:





při zásadních změnách technologie, pořízení nových strojů, změnách postupů;
při změně právních předpisů, technických norem a dokumentů;
na základě zjištění všech druhů kontrol;
na základě výsledku přezkoumání systému BOZP vedením;
na základě vyhodnocení důsledků havárie, mimořádného stavu, těžkého
či smrtelného pracovního úrazu, nebo provedené analýzy v oblasti rizik.
Návrh na doplnění nebo přezkoumání rizik a jejich stupně nebezpečnosti probíhá
v souladu s postupem změnového řízení řídících dokumentů podniku.
Doplnění nebo přezkoumání rizik a jejich stupně nebezpečnosti je prováděno podle
následujících kroků:


Představitel vedení schválí na základě předchozího návrhu příslušný pracovní tým
a seznámí pracovní tým s tímto řídícím dokumentem.
Pracovní tým provede posouzení všech stávajících skutečností, které se týkají
identifikace a hodnocení rizik. V odůvodněných případech – viz výše uvedené,
provede potřebnou aktualizaci.
322
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)


4.6
Po přezkoumání a následném doplnění rizik (provedení aktualizace příslušné části
registru rizik) pracovní tým stanoví stupeň nebezpečnosti rizik na základě
schválené metodiky.
Vedoucí týmu následně informuje o výsledku doplnění a přezkoumání rizik
představitele vedení, a zajistí potřebné změnové řízení.
Hodnocení rizik
Je základním a nezbytným krokem pro zvládnutí jakýchkoliv rizik v podniku. Hodnocení
rizik by nemělo být chápáno jako úzce technická záležitost, ale jako kombinace
technických, přírodovědných a humanitárních disciplín.
Pokud je hodnocení rizik využito v procesu rozhodování, je nutno vzít v úvahu i další
aspekty, např. aspekty ekonomické, psychologické i politické.
Hodnocení rizik je důležité zejména pro:



identifikaci hrozícího nebezpečí;
stanovení rizika, jako zdroje možného ohrožení zdraví nebo způsobení škody;
rozhodnutí, zda je riziko přijatelné.
Hodnocení rizik je prováděno vždy odpovědnými zaměstnanci s praktickými znalostmi
pracovních činností. Výhodná je dále spolupráce odpovědných zaměstnanců,
např. krizových útvarů, kteří zabezpečují či vykonávají činnosti na jednotlivých úsecích
bezpečnosti.
323
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
5
Poskytování osobních ochranných pracovních
prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních
prostředků
Po provedení identifikace a vyhodnocení rizik je nutné na jejich základě tato rizika omezit.
Nelze-li rizika odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními
v oblasti organizace práce, je organizace povinna poskytnout zaměstnancům osobní
ochranné pracovní prostředky (OOPP). Osobní ochranné pracovní prostředky jsou
ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich
zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím
předpisem. Pravidla pro jejich přidělování, používání a údržbu se zpracovávají do směrnice
pro přidělování OOPP.
Organizace je povinna poskytovat zaměstnancům, u nichž to vyžaduje ochrana jejich
života a zdraví nebo ochrana života a zdraví fyzických osob, k bezplatnému užívání
potřebné osobní ochranné pracovní prostředky, jakož i mycí, čistící a desinfekční
prostředky v souladu se Zákoníkem práce v platném znění a nařízením vlády
č.495/2001Sb. Toto NV stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních
ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. Všechny
dotčené osoby jsou povinny používat při práci osobní ochranné pracovní prostředky
a ochranná zařízení. Všechny přidělované OOPP musí mít certifikát a o jejich přidělení se
musí vést evidence. V souladu s ustanovením Zákoníku práce poskytování OOPP nesmí
být nahrazováno finančním plněním. OOPP se poskytují na ochranu zdraví a života
zaměstnanců bezplatně tam, kde není možno zaměstnance chránit kolektivním
technickým opatřením. V případě ztráty funkční schopnosti OOPP ji zaměstnavatel vymění
za funkční (o nefunkčnosti rozhoduje vedoucí zaměstnanec). Zaniknou-li podmínky
pro vybavení zaměstnanců OOPP, je organizace oprávněna vyžadovat vrácení
poskytnutých OOPP ve stavu, odpovídajícímu jejich přiměřenému opotřebení.
Organizace je oprávněna vymáhat náhradu škody na OOPP, kterou zaměstnanec způsobil
ztrátou, nesprávným nebo nedbalým zacházením nebo úmyslným poškozením
Organizace vede zpravidla evidenci o vydaných OOPP na evidenčních listech, jejich příjem
zaměstnanec stvrzuje svým podpisem. V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá
při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění, poskytuje zaměstnavatel jako osobní
ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv.
Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky
na základě zhodnocení rozsahu znečištění zaměstnanců při práci nebo jejich ohrožení
chemickými látkami a na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami,
v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím předpisem, též poskytuje ochranné
nápoje.
324
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
6
Používání bezpečnostních značek a značení
Každý zaměstnavatel musí v souladu s platnými předpisy označit pracoviště předepsaným
značením a bezpečnostními tabulkami. Bezpečnostní a požární značky pro únik a evakuaci
osob na únikových cestách musí být zřetelné a čitelné i po zhasnutí osvětlení
na komunikaci.
Značky zákazu jsou s černým piktogramem na bílém podkladu s červeným přeškrtnutým
kruhem:
Obrázek 1 Značky zákazu (zdroj příloha NV 11/2002 Sb.)
Značky výstrahy jsou s černým piktogramem na žlutém podkladu v černém trojúhelníku:
Obrázek 2 Značky výstrahy (zdroj příloha NV 11/2002 Sb.)
325
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Značky příkazu mají bílý piktogram v modrém poli:
Obrázek 3 Značky příkazu (zdroj příloha NV 11/2002 Sb.)
Značky požární ochrany – požárně bezpečnostní zařízení, směry cest a informativní
značky pro prostředky požární ochrany. Znaky jsou bílé na červeném podkladu:
Obrázek 4 Značky požární ochrany (zdroj příloha NV 11/2002 Sb.)
Informativní značky – Označení místa první pomoci a únikových východů. Znaky jsou bílé
na zeleném podkladu:
Obrázek 5 Informativní značky (zdroj příloha NV 11/2002 Sb.)
Doporučené rozměry tabulek – symbol:



105 x 105mm,
148 x 148mm,
210 x 210mm.
Doporučené rozměry tabulek – únikové východy:


210 x 105mm,
300 x 150mm.
326
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
7
Základní pravidla BOZP při zahradnických a pěstebních
pracích práce s ručním nářadím



7.1
Dbát na organizaci práce a uspořádání pracoviště tak, aby práce mohla být
prováděna bezpečně.
Zabraňovat zbytečnému nadměrnému či jednostrannému fyzickému zatížení,
nevhodným pracovním polohám a pohybům, případně alespoň přerušovat práci
zařazením bezpečnostních přestávek.
Při pracích ve výškách tzn. na stromech, nebo při použití žebříků je třeba
postupovat v souladu s NV 362/2005Sb.
Ruční nářadí a pomůcky
Bezpečnostní požadavky na ruční nářadí:





Rukojeti, násady a jiná místa, kde je třeba nářadí uchopit, musí být hladce
pracována a vhodně tvarována. Násady a rukojeti musí být zajištěny proti
uvolnění.
Úderné plochy a hroty nářadí nesmějí mít otřep nebo trhliny.
Nářadí, nástroje a pracovní pomůcky se smí používat jen pro účely, pro které jsou
určeny, poškozené musí být vyřazeny z používání způsobem, který vylučuje
možnost jejich opětovného použití.
Nářadí musí být bezpečně a přehledně ukládáno na místech k tomu určených.
Převážet a přenášet ostré a špičaté nářadí se smí jen v ochranných pouzdrech
nebo obalech.
327
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
8
Bezpečnostní zásady pro zajištění bezpečného provozu
při práci ve výškách
8.1
Práce nad volnou hloubkou a ve výškách
Při pracích ve výškách tzn. na stromech, nebo při použití žebříků je pracovník na svém
pracovišti ohrožen pádem do hloubky nebo pádem z výšky, propadnutím a sesutím, musí
být zajištěn proti pádu. Zajištění pracovníka proti pádu musí být zajištěno vždy
při pracovních činnostech nad vodní plochou nebo jinými tekutinami, kde je nebezpečí
poškození zdraví a při pracích ve výšce nad 1,5 m. Ochrana proti pádu ve výšce nad 1,5 m
není vyžadována, pokud je pracoviště na ploše se sklonem do 10° s jednotyčovým
zábradlím výšky 1,1 m kolem celé plochy pracoviště. Technologický postup musí stanovit
konkrétní činnosti, které smí poučený pracovník provádět v místě do 1,5 m od hrany
možného pádu.
Délka pádu při použití osobního zajištění bezpečnostním pásem může být maximálně
0,6 m, postrojem bez tlumiče 1,5 m a postrojem s tlumičem pádu maximálně 4 m. Místo
upevnění musí zajistit ochranu ve směru pádu o statické síle 15 kN.
Obrázek 6 Práce v koruně stromu (zdroj
Fusek)
Materiály, větve odřezky vznikající při pracích ve výškách (na stromech) musí být zajištěny
tak, aby nedošlo k jeho sklouznutí, pádu nebo sfouknutí větrem.
Prostory pod pracovní plochou ve výšce musí být zajištěny:





vyloučením provozu v blízkosti pod pracovištěm ve výšce;
užitím ochranné konstrukce v prostoru práce;
užitím záchytné konstrukce pod pracovní plochou;
dvoutyčovým zábradlím výšky 1,1 m s tyčemi ukotvenými na nosných sloupcích;
střežením prostoru pod pracovištěm;
328
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Ochranné pásmo pod pracovní plochou musí mít šířku:




1,5 m při práci ve výšce max. 10 m;
2,0 m při práci ve výšce max. 20 m;
2,5 m při práci ve výšce max. 30 m;
10 % výšky objektu pokud práce probíhají ve výšce nad 30 m.
Pokud práce probíhají na pracovní ploše se sklonem nad 25°, rozšiřuje se ochranné pásmo
o 0,5 m. Při pracovních činnostech, kdy se provádí postupné zvyšování konstrukce je
nutno i zvyšovat pracoviště tak, aby pracovali v obvyklé výšce nad pracovní plochou
a vzájemně se neohrožovali s ostatními pracovníky. Ke zvyšování místa práce se nesmí
používat jiná zařízení, než ta, která jsou k tomu účelu určená.
Práce na nechráněném prostoru a ve výškách musí být přerušeny pokud:






je v době pracovní činnosti silný déšť, sněží, nebo se tvoří námraza;
je mlha s viditelnosti do 30 m;
je teplota okolí nižší než –10°C;
je vítr o rychlosti více než 8 m/s na zavěšených konstrukcích;
je vítr o rychlosti více 5 m/s na žebřících s použitím osobních zajištění;
je vítr o rychlosti více než 10,7 m/s u všech ostatních činností.
Obrázek 7 Práce ve výškách (foto Fusek)
329
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
8.2
Zásady bezpečné práce na žebřících
Povinností každého zaměstnavatele, který používá žebříky pravidelně provádět, podle
požadavku technických norem zkoušky stability a pevnosti žebříku nejméně jedenkrát
ročně. Technické normy platné v současné době však tyto zkoušky nevyžadují. Postačí,
když zaměstnavatel provede nejméně 1x ročně prohlídku všech žebříků. Žebříky, které
jsou poškozené, nesmí být používány. Vizuální prohlídky žebříků se musí provádět
při výdeji ze skladu nebo příjmu do skladu a před každým použitím.
Kontroluje se především: zda jednotlivé části žebříku nejsou prasklé nebo nalomené,
uvolněné, neodborně opravené nebo jinak poškozené. Před použitím je nutno také
zkontrolovat stabilitu žebříků. U dvojitého žebříku (štafle) musí být dokonalý styk všech
čtyř bočnic s rovnou podložkou. U jednoduchého žebříku musí mít všechny konce štěřínů
(bočnic) dokonalý styk se svislou rovinou, o kterou se žebřík opírá, a vodorovnou rovinou,
na které stojí. Zjistí-li se na žebříku závada, musí být ihned vyřazen.
Doporučujeme označit žebříky, které užíváte tak, aby mohly být evidovány
a kontrolovány. Při práci se žebříkem musí být splněny následující podmínky. Sklon
jednoduchého žebříku má být 2,5 : 1, volný prostor za žebříkem u paty žebříku 0,18 m,
do strany 0,6 m. Na žebříku se může stát chodidly nejvýše 0,8 m od horní části
u jednoduchého žebříku, 0,5 m u dvojitého. Žebřík musí být zajištěn proti posunutí,
bočnímu vychýlení, zvrácení nebo rozevření. Sbíjené žebříky (do délky 3,5 m) se smějí
používat jen pro výstup na lešení. Příčle musí mít zapuštěny.
Při práci ze žebříku se nesmějí provádět takové práce, při kterých se pracovník nemůže
alespoň jednou rukou zachytit, pokud hrozí nebezpečí pádu. Při práci ze žebříku, pokud
pracovník stojí chodidly 5m a výše, musí být zabezpečen proti pádu ochranným osobním
zabezpečením.
Obrázek 8 Piktogramy zákazu při práci ze žebříku (zdroj technická dokumentace žebříků ALVE 2007)
Na žebříku mohou být prováděny jen krátkodobé, fyzicky nenáročné práce při použití
ručního nářadí. Po žebříku mohou být vynášena nebo snášena jen břemena o hmotnosti
do 15 kg. Po žebříku nesmí vystupovat, sestupovat ani na něm pracovat současně více než
jedna osoba.
Na žebříku smí zaměstnanec pracovat jen, stojí-li chodidly nejméně 0,8 m pod horním
koncem opěrného žebříku nebo 0,5 m pod horním koncem dvojitého žebříku. Při výstupu,
sestupu a práci na žebříku musí být pracovník obrácen obličejem k žebříku a v každém
okamžiku musí mít možnost bezpečného uchopení a spolehlivou oporu.
330
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Pro upevnění nářadí (např. klíčů, šroubováků, kladívka apod.) nebo uložení drobného
materiálu (např. hřebíků, šroubů apod., musí pracovník použít vhodnou výstroj nebo
k tomu upravený pracovní oděv.
Žebříky používané pro výstup nebo sestup musí svým horním
koncem přesahovat výstupní či nástupní plošinu nejméně o 1,1 m,
přičemž tento přesah může být nahrazen pevnými madly nebo
pevnou částí konstrukce, za kterou se může pracovník spolehlivě
přidržet.
Žebřík musí být postaven tak, aby byla zajištěna jeho stabilita.
Přenosný žebřík musí být postaven na stabilním, dostatečně velkém,
nepohyblivém podkladu. Sklon žebříku má být 3 : 1.
Obrázek 9 Nestabilní
Zaměstnavatel musí zajistit provádění prohlídek žebříků v souladu podklad žebříku
s návodem na jejich používání. Je zakázáno provádět na žebříku (zdroj VÚBP 2007)
práce, při nichž se používá nebezpečných nástrojů nebo nářadí jako např. přenosných
řetězových pil, ručního pneumatického nářadí apod. Je zakázáno používat žebřík jako
přechodový můstek, pokud není výrobcem k takovému použití určen. Je zakázáno
používat žebříky s uvolněným kováním, poškozenými příčlemi nebo štěřinami.
Je zakázáno shazovat se žebříků předměty a materiál, není-li možné předpokládat jejich
dopad na bezpečné místo, nebo jestliže by tyto mohly strhnout pracovníka s výšky. Je
zakázáno provádět práce na žebříku za nepříznivé povětrnostní situace, kdy může být
ohrožena bezpečnost nebo zdraví zaměstnance. Stojí-li pracovník při práci na žebříku výše
než 5m nad úrovní terénu musí být spolehlivě zajištěn proti pádu zaměstnavatelem
určenými osobními ochrannými pracovními prostředky.
331
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
9
Bezpečnostní zásady pro zajištění bezpečného provozu
křovinořezů
Platí přiměřeně i pro travní sekačky a motorové pily.
Vedoucí pracovníci zodpovědní za provoz jsou povinni zajistit:









Přidělit k používání jen stroj, který byl schválen příslušným schvalovacím orgánem
a je vybaven předepsaným bezpečnostním zařízením. Používat jen stroje, o nichž
bylo vydáno ujištění o prohlášení výrobce nebo dovozce o shodě (předložení
písemného ujištění o tom, že výrobce nebo dovozce daného typu stroje k němu
vydal prohlášení o shodě si vyžádat od distributora).
Při práci se stroji dodržovat pracovní režim stanovený pro daný typ Hlavním
hygienikem ČR (tj. dodržovat expoziční dobu stanovenou pro daný typ stroje
na základě zjištěných hodnot hluku a vibrací (tento údaj by měl být uveden
v návodu k používání poskytovaném uživateli distributorem, a to s každým novým
výrobkem); práci pravidelně přerušovat nejméně desetiminutovými přestávkami,
přičemž by práce neměla přesáhnout stanovenou úhrnnou dobu.
Technologické postupy pro práce se stroji upravit tak, aby z nich vyplývaly
pracovní přestávky vedoucí k přerušování expozice.
Během pracovních přestávek nevystavovat obsluhu dalšímu působení
nadměrného hluku a vibrací.
Obsluhu stroje vybavit osobními ochrannými prostředky, které ji ochrání
před pracovními riziky, především před rizikem nadměrného hluku a vibrací, ale
též před zraněním odlétnuvší částí řezaného materiálu, před chladem atd. (zajistit
přitom používání těchto ochranných prostředků obsluhou, a to zejména
prováděním kontrol používání přidělených osobních ochranných pracovních
prostředků na základě určených rizik. Ochranné prostředky poskytované k ochraně
před nadměrným hlukem musí být účinné v oblasti hladin hluku stanovených
pro daný typ stroje).
Vybavit obsluhu stroje pro případ úrazu obvazovým balíčkem a v případě práce
na vzdáleném pracovišti lékárničkou.
Nepověřovat prací zaměstnance, kteří nejsou zdravotně způsobilí, nejsou starší
18 let a nejsou-li k obsluze stroje vyškoleni.
Pověřovat prací se strojem mladistvé pouze v případě, že splňují podmínky
stanovené příslušnými předpisy a v případě, že se jedná o přípravu na povolání, jeli přitom zajištěna dostatečná ochrana odborným dozorem příp. organizačními
opatřeními, za současného použití předepsaných ochranných prostředků.
Práci organizovat tak, aby pracovník nebyl na pracovišti osamocen.
332
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)

Zajistit, aby byl v bezpečné vzdálenosti od jednotlivě pracující obsluhy stroje
přítomen další pracovník, který alespoň v půlhodinových intervalech zkontroluje
zrakem nebo sluchem (voláním, případně domluvenými signály) pracovníka
obsluhujícího stroj.
Osoby, které obsluhují zařízení, jsou seznámeni s možnými riziky, jako i s prevencí těmto
rizikům předcházet v rámci periodického školení:





lidské faktory;
vzájemné působení mezi osobami;
psychologické hledisko;
znalost obsluhovat dané zařízení;
tendence k odchýlení od stanovených zásad pro obsluhu, údržbu, zjednodušování
práce nebo neprovedení předepsaných úkonů.
V plné míře musí být splněna kvalifikace obsluh a školení a seznámení s provozním řádem,
které zahrnují i prevenci rizik. Pracovní postup pro obsluhu a údržbu je stanoven
v technické dokumentaci. Selhání lidského faktoru nelze zcela vyloučit, musí být
prováděna důsledná kontrola a dodržování stanovených pracovních postupů.
Vybavení OOPP musí odpovídat druhu prováděné práce:


při vyžínání – normální pracovní oděv, ochrana zraku a sluchu, rukavice;
při výřezu stromků a keřů – neprořezné kalhoty a boty, kompletní přilba, rukavice.
Obrázek 10 Piktogramy pro ochranné pomůcky (zdroj technická dokumentace vyžínače SOLO)
333
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
10 Bezpečnostní zásady pro zajištění bezpečného provozu
ručních motorových řetězových pil
10.1 Osobní ochranné pracovní pomůcky
Nutno používat tyto OOPP:




ochranná přilba s chrániči sluchu a zraku;
ochranný oděv s neprořeznou vložkou;
protipořezová obuv s neprořeznou špičkou;
rukavice.
Zásady bezpečné práce:





pilu držet oběma rukama;
dbát na pevný a bezpečný postoj, nestát pod odřezávanou větví;
práce u elektrického vedení až do 10 m vzdálenosti je zakázána;
za ohrožený prostor se považuje okruh 10 m od místa vyvětvování;
před zahájením prací musí být zajištěny ústupové cesty.
Základní pravidla prevence rizik pro vyvětvovací i jednoruční motorové pily:






pilu nepoužívat na nestabilních pracovištích, nepracovat na žebříku;
při práci ve výšce nad 5 m použít vysokozdvižnou plošinu, nebo jinou speciální
techniku určenou pro práci ve výškách;
nepracovat v koruně bez patřičného vybavení, pracovník musí být jištěn dalším
zaměstnancem;
je zakázáno pracovat při teplotě pod –10 °C a při povětrnostní situaci, kdy dochází
k nebezpečnému výkyvu korun;
před zahájením prací musí být vymezen ohrožený prostor a stanovena pravidla
signalizace;
pracovník i řetězová pila musí být při výstupu do koruny stromu, během práce
i sestupu zajištěn i proti pádu samostatnými jistícími prostředky, upevněnými
k plošině nebo ke stromu mimo zónu prováděné práce.
10.2 Povinnosti obsluhy řetězové pily
Před zahájením práce je pracovník povinen:
a) zkontrolovat záznamník motorové pily a zápis o výsledku poslední kontroly;
b) prověřit funkci automatického vypínání chodu řetězu při volnoběžném chodu
motoru;
c) prověřit funkci bezpečnostní brzdy řetězu;
d) prověřit funkci pojistky plynu;
334
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
e) zkontrolovat naostření řetězu, jeho správné napnutí, správnost funkce olejové
pumpy pro mazání řetězu, promazání, popř. rolky na konci lišty;
f) zjištěné závady neprodleně odstranit popř. oznámit nadřízenému.
Během práce je pracovník povinen:
a)
b)
c)
d)
dodržovat bezpečnostní předpisy pro práci s řetězovou pilou;
dodržovat technologické postupy pro jednotlivé práce;
dodržovat návod výrobce;
respektovat zakázané práce.
Dále je pracovník povinen:
a) při startování musí být pila postavena na vhodném a bezpečném místě, řetěz se
nesmí dotýkat žádného předmětu, spodní část zadní rukojetí pily musí být
přidržována špičkou nohy a levá ruka přidržuje pilu k zemi za trubkovou rukojetí;
b) při manipulaci s pohonnými hmotami dodržovat požární předpisy;
c) s motorem v chodu je možno pilu přenášet na vzdálenost max. 150 m, vždy lištou
dopředu; na vzdálenost nad 150 m se přenáší s motorem v klidu;
d) pilu transportovat jen s nasazeným chráničem pilového řetězu;
e) před řezem je třeba nasadit pilu opěrkou o řezané dřevo a lištu s běžícím řetězem
volně přitlačovat do řezu na plný plyn;
f) pilový řetěz se z řezu vysunuje při snížených otáčkách motoru za chodu řetězu;
g) při přetržení řetězu musí být motor okamžitě zastaven;
h) při přetížení pily a klesání otáček motoru je nutné snížit záběr pily do řezu;
i) při práci, kdy hrozí nebezpečí svírání pily v řezu, musí být přidělen k takové práci
pomocník, který nadzvedáváním přeřezávaného materiálu vhodnými pracovními
pomůckami (sochorem, sapinou) předchází svírání;
j) pomocník nesmí stát proti běžícímu řetězu;
k) při práci je dovoleno používat jak odbíhající tak nabíhající část řetězu;
l) při řezání s odbíhající částí řetězu se může pila, zejména při nasazení vzepřít;
motor musí proto před nasazením pily do řezu dosáhnout plných otáček;
m) nebezpečí vzepření (zpětného vymrštění pily) při řezání s nabíhající částí řetězu
při sevření na horní straně lišty je nutno vyloučit;
n) pilu musí pracovník při práci pevně držet oběma rukama za rukojetí;
o) během práce je nutno sledovat napnutí řetězu, zvláště nového, který se zpočátku
více vytahuje, správné napnutí nesmí vykazovat provis řetězu z lišty a musí dovolit
ruční posunutí řetězu v liště.
335
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
10.3 Bezpečný postup kácení stromu
V prostoru kácení a ústupových cest (vyznačeno červeným tečkováním) odstranit větve,
keře a jiný materiál bránící bezpečnému ústupu. Z kmene je nutno odstranit případné
výmladky a větve bránicí volnému pohybu a přístupu ke kmeni.
Obrázek 11 Postup kácení stromu (zdroj E BOZP, 2008)
Památné stromy
Je-li třeba památné stromy zabezpečit před škodlivými vlivy z okolí, vymezí pro ně orgán
ochrany přírody, který jej vyhlásil, ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené činnosti
a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud tak
neučiní, má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru
desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není
dovolená žádná pro památný strom škodlivá činnost, například výstavba, terénní úpravy,
ořezy, odvodňování, chemizace.
336
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
10.4 Správné zásady dodržování požární bezpečnosti při obsluze
strojů
a) Plnění nádrže pohonnými hmotami, seřizování palivového systému a karburátoru
se nesmí provádět v blízkosti otevřeného ohně a platí přísný zákaz kouření. Motor
musí být zastaven (kromě seřizování karburátoru).
b) Po naplnění paliva je nutno před startováním stroj přemístit na jiné místo, aby se
zabránilo případnému zapálení přeteklého paliva.
c) Palivo se musí nalévat do nádrže pozorně, pomocí nálevky, aby benzin nestékal
na hlavu válce.
d) Platí zákaz startování a provozu stroje s výbušným motorem v prostorách, kde je
zákaz používání a manipulace s otevřeným ohněm. Pracovat startovat
v uzavřených prostorách je povoleno, pokud je zajištěno odsávání spalin.
e) pohonné hmoty je možno přechovávat pouze ve vhodných označených
uzavřených kanystrech, uložených na bezpečném místě.
337
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
11 Bezpečné používání nebezpečných chemických látek
a přípravků v rámci pěstebních a udržovacích prací
11.1 Definice a zkratky, základní pojmy
Chemické látky jsou chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané
výrobním postupem včetně případných přísad a rozpouštědel nezbytných pro uchování
jejich stability a jakýchkoliv nečistot přírodního původu nebo vznikajících ve výrobním
procesu, s výjimkou rozpouštědel, která mohou být z látky oddělena beze změny jejího
složení nebo ovlivnění její stability, (dále jen látky).
Chemické přípravky jsou směsi nebo roztoky složené ze dvou nebo více chemických látek
(dále jen přípravky). Klasifikace je zhodnocení, zda látky nebo přípravky mají jednu nebo
více nebezpečných vlastností a jejich zařazení do jednotlivých skupin nebezpečnosti.
Distributor je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která látky
nebo přípravky prodává, jejich prodej zprostředkovává nebo jiným způsobem je poskytuje
dalším osobám, i když svou činností vlastnosti látek nebo přípravků přímo neovlivňuje.
Výrobcem je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí
nebo i jen vyvinula látky nebo přípravky, které hodlá uvést na trh pod svým jménem;
za výrobce se považuje i právnická osoba mající sídlo v České republice, která je písemně
zmocněna zahraničním výrobcem k jeho zastupování na území České republiky.
Bezpečnostní list je souhrn identifikačních údajů o výrobci nebo dovozci, o nebezpečné
látce nebo přípravku a údajů potřebných pro ochranu zdraví člověka nebo životního
prostředí.
Nakládání s látkou nebo přípravkem je každá činnost, jejímž předmětem je látka nebo
přípravek, jejich výroba, dovoz, vývoz, distribuce, používání, skladování, balení,
označování a přeprava. Autorizovanou osobou je fyzická osoba, která je držitelem
platného rozhodnutí o udělení autorizace podle tohoto zákona.
11.2 Hlavní zásady
Základním krokem při nakládání s chemickými látkami a přípravky je zabezpečení
klasifikace chemických látek a přípravků v používání. Údaje o klasifikaci látek a přípravků
a jejich množství jsou výchozí informací pro zavedení určitého režimu při nakládání
s chemickými látkami a přípravky a plnění povinností.
338
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
11.2.1
Prevence rizik při manipulaci s chemickými látkami:
Vybraná ustanovení bezpečnostního předpisu upravujícího zásady hodnocení a eliminace
rizik.(Zákon 309/2006 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci).
Požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení § 4:
Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky
a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které
budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být:
a) vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců;
b) vybaveny nebo upraveny tak, aby odpovídaly ergonomickým požadavkům a aby
zaměstnanci nebyli vystaveni nepříznivým faktorům pracovních podmínek;
c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány.
(2) Bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení,
dopravních prostředků a nářadí stanoví prováděcí právní předpis.
Požadavky na organizaci práce a pracovní postupy § 5:
Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly
dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti, a aby zaměstnanci:
a) nevykonávali činnosti jednotvárné a jednostranně zatěžující organismus. Nelze-li je
vyloučit, musí být přerušovány bezpečnostními přestávkami; v případech
stanovených zvláštními právními předpisy musí být doba výkonu takové činnosti
v rámci pracovní doby časově omezena;
b) nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty nebo materiály;
c) byli chráněni proti pádu nebo zřícení;
d) nebyli ohroženi dopravou na pracovištích;
e) na pracovišti se zvýšeným rizikem nepracovali osamoceně bez dohledu dalšího
zaměstnance, pokud jejich ochranu nezajistí jinak;
f) nevykonávali ruční manipulaci s břemeny, která může poškodit zdraví, zejména
páteř.
(2) Bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, které je
zaměstnavatel povinen zajistit, stanoví prováděcí právní předpis.
Bezpečnostní značky, značení a signály § 6:
Na pracovištích, na kterých jsou vykonávány práce, při nichž může dojít k poškození
zdraví, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní značky a značení a zavést signály,
které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci, a seznámit s nimi zaměstnance. Bezpečnostní značky, značení a signály mohou
být zejména obrazové, zvukové nebo světelné.
339
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Vzhled, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů stanoví
prováděcí právní předpis.
Rizikové faktory pracovních podmínek a kontrolovaná pásma § 7:
Jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel
povinen pravidelně, a dále bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně
podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly
vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru. Při zjišťování,
hodnocení a přijímání opatření k dodržení nejvyšších přípustných hodnot je povinen
postupovat podle zvláštních právních předpisů. Rizikovými faktory jsou zejména faktory
fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele
(například viry, bakterie, plísně), prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž
a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost). Nelzeli výskyt biologických činitelů a překročení nejvyšších přípustných hodnot rizikových
faktorů vyloučit, je zaměstnavatel povinen omezovat jejich působení technickými,
technologickými a jinými opatřeními, kterými jsou zejména úprava pracovních podmínek,
doba výkonu práce, zřízení kontrolovaných pásem, používání vhodných osobních
ochranných pracovních prostředků nebo poskytování ochranných nápojů.
Při péči o zeleň jsou používány různé nebezpečné chemické látky a přípravky, přičemž
práce s nimi představuje specifický zdroj ohrožení zdraví, případně i života. Je v zájmu
každého, kdo s těmito látkami pracuje, ochránit se před škodlivými účinky všech
používaných látek. Základní povinností zaměstnavatelů je tedy vytvořit podmínky pro to,
aby jejich zaměstnanci nebyli prací s chemickými látkami a přípravky ohrožováni. Mimo
přípravků na ochranu rostlin, na které se vztahuje zákon č. 326/2004 Sb., jsou
v zemědělství, zejména při dopravě materiálů a opravách mechanizace, používány
chemické látky a přípravky, na které se vztahuje zákon č. 356/2003 Sb., jako např. čisticí
a dezinfekční prostředky, rozpouštědla, pohonné hmoty, chladicí kapaliny, kapaliny
do nemrznoucích směsí (fridex), brzdové kapaliny, elektrolyty v bateriích, které jsou
vzhledem ke svým vlastnostem látkami nebezpečnými. V důsledku používání obou skupin
látek a přípravků se pak v zemědělství vyskytují nebezpečné odpady.
Osoby pečující o zeleň jsou neustále vystaveni nebezpečí nemoci z povolání jako plicní
choroby, artritida, ztráta sluchu a rakovina kůže. Dalším nebezpečím jsou pracovní úrazy
vlivem chemikálií a strojních zařízení. Jednou z potíží, které tyto osoby čelí, je fakt, že lidi,
dobře nechápou nebezpečí a neuvědomují si, že k postřikům používají nebezpečné látky.
Je nutno zabezpečit, abychom se chránili před rizikem a varovali před riziky při ošetřování
zeleně. Jedno z největších rizik při údržbě zeleně představují důsledky používání
chemických látek a jejich dlouhodobé působení na osoby.
340
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
11.2.2
Zásady správného nakládání s chemickými přípravky
na ochranu rostlin
V současné době je základní právní normou v této oblasti zákon č. 326/2004 Sb.,
o rostlinolékařské péči a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, a jeho prováděcí předpisy. Předmětem zákona je stanovení práv a povinností
podnikajících právnických i fyzických osob při zjišťování vlastností chemických látek
a chemických přípravků a při jejich klasifikaci podle těchto vlastností, při jejich registraci,
evidenci, oznamování, při jejich uvádění na trh a do oběhu a při nakládání s nimi
a vymezení působnosti správních úřadů při zajištění ochrany zdraví člověka a životního
prostředí před škodlivými účinky těchto látek a přípravků a stanovení působnosti státních
organizací pověřených dozorem nad dodržováním tohoto zákona.
Tento zákon se nevztahuje na některé skupiny látek a přípravků, i když mají nebezpečné
vlastnosti, např. na potraviny, léčiva, kosmetické prostředky, krmiva, hnojiva, pomocné
půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty, přípravky na ochranu rostlin atd.,
pokud nakládání s nimi je upraveno zvláštními právními předpisy, a na některé zvláštní
režimy nakládání s nimi (přeprava v silniční, železniční a další dopravě, dodávka plynu
ve veřejném zájmu). Nebezpečné látky a přípravky jsou takové látky a přípravky, které
vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností, a pro tyto své vlastnosti jsou
klasifikovány za podmínek stanovených zákonem č. 356/2003 Sb. jako výbušné, oxidující,
extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, hořlavé, vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, žíravé,
dráždivé, senzibilizující, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné
pro životní prostředí.
Chemické přípravky sloužící k ochraně rostlin se nazývají pesticidy, podle svých účinků
a podle účelu použití se rozdělují na tyto druhy:







insekticidy působící proti hmyzu;
akaricidy působící proti zárodkům hmyzu;
rodenticidy působící proti škodlivým hlodavcům;
herbicidy působící proti plevelům;
arboricidy působící proti nežádoucím dřevinám;
fungicidy působící proti parazitujícím houbám;
mořidla osiv působící proti původcům chorob rostlin.
Tyto látky jsou vzhledem ke svým nebezpečným vlastnostem často klasifikovány jako
vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, dráždivé, senzibilizující při styku s pokožkou nebo
sliznicemi.
Zásady bezpečné manipulace:
Některé postřiky vyžadují používat více ochrany než jiné, ale existují obecná pravidla, jež
se vztahují na všechny postřiky. Je nutno mít na paměti, že řádné čištění postřikovacího
zařízení a likvidace chemického odpadu je stejně důležitá pro vaše bezpečí jako používání
341
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
ochranného vybavení při postřikování. Je důležité se seznámit s údaji o bezpečnosti
(bezpečnostní list viz příloha) a zjistit, které postřiky pro vaše úkony lze bezpečně použít
i v blízkosti zvířat, případně jaká ochranná opatření kvůli nim zavést. Je nutno si uvědomit,
že postřiky mohou být větrem rozneseny na dlouhou vzdálenost, a že je nezbytné, plné
pochopení údajů o bezpečnosti obsažené v bezpečnostním listu před zahájením postřiku.
V údajích naleznete kontaktní telefonní číslo, na které se obracejte pro vysvětlení
poskytnutých informací nebo s dotazy o použití postřiku, jež nejsou obsaženy v údajích.
Zvažte také důsledky skladování postřiků na a jak toto bezpečně provést.
Většina postřikovačů může způsobit zranění nebo škody, pokud se s nimi patřičně
nezachází a pokud nejsou správně použity. Je nutno je používat v souladu
s technickou dokumentací a údaji o bezpečné obsluze od dodavatele. Důležité je seznámit
se s dokumentací, popisky a údaji o bezpečnosti, kontrola postřikovacího zařízení,
bezpečné postupy zacházení, ochranné vybavení, zajištění proškolení osob. Je nutno mít
na paměti, že pesticidy se do těla mohou dostat:



absorpcí v kontaktu s pokožkou, zvláště očima;
nadýcháním zplodin, výparů a prachu;
náhodným polknutím při jídle, pití nebo kouření.
Účinnost ochranného vybavení, při manipulaci a čištění a rizika kontaminace chemickou
látkou, vážnost zranění pracovníka je možno zlepšit těmito zásadami pro bezpečnou
manipulaci:





Pro postřiky použijte co nejméně toxický pesticid. (nebezpečné látky a přípravky,
které vykazují co nejmenší intenzitu nebezpečných vlastností, vybírat látky
s nejnižšími parametry nebezpečnosti).
Zabezpečte činnosti s nebezpečnými látkami a přípravky (např. používání,
skladování, balení, označování, přeprava a zneškodňování) jen osobami odborně
způsobilými. Je nutno zajistit osobám, které provádějí činnosti (nakládají)
s nebezpečnými látkami a přípravky, dostatečné a přiměřené informace a pokyny
k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zejména je seznámit s riziky, s výsledky
vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik.
Pověřujte činnostmi s nebezpečnými látkami a přípravky (např. používání,
skladování, balení, označování, přeprava a zneškodňování) jen osoby zdravotně
způsobilé, tj. osoby, u nichž byla zdravotní způsobilost k výkonu této činnosti
schválena lékařem.
Pověřujte činnostmi s nebezpečnými látkami a přípravky jen osoby, které jsou
seznámeny s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti práce,
bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci, vztahujícími se
k činnosti s nebezpečnými látkami a přípravky.
Použijte pouze doporučené množství pesticidu pro jednotlivou činnost. Připravte
přesné množství potřebné pro okamžité použití.
342
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
















Vyhledejte rizika při činnostech, které budou prováděny, rizika na pracovištích,
u strojů a zařízení, související zejména s nebezpečnými látkami a přípravky, zjistit
jejich zdroje a příčiny a přijmout opatření k jejich odstranění (např. poskytnout
osobám potřebné OOPP). Používejte ochranný oděv a vybavení podle údajů
v bezpečnostním listu.
Zajistěte potřebné prostředky pro poskytnutí první pomoci.
Zaznamenávejte si každé použití a jeho výsledek.
Zajistěte, že postřikovač bude správně fungovat a že neprotéká.
Nepijte, nejezte a nekuřte při přelévání, mísení postřiku a při postřikování.
Nelijte koncentrované pesticidy do nádrží vyšších než vaše ramena.
Při práci s vysoce toxickými pesticidy nepracujte sami, případně udržujte nějakou
formu mobilního spojení.
Postřikujte s minimálním rozptylem, nejlépe za slabého větru. Nikdy nepostřikujte
za silného větru.
Použitím správných filtrů a struktury pesticidu zabraňte ucpání trysky. Voda
a vybavení musí být čisté.
Ucpané trysky vyčistíte měkkým kartáčkem nebo tlakovým vzduchem. Nikdy trysky
nevysávejte nebo neprofukujte.
Zhruba vyčistěte všechno postřikovací a ochranné vybavení, pokud nehrozí, že
odpadní voda kontaminuje životní prostředí nebo způsobí jiné nebezpečí.
Pracovní oděv perte odděleně od domácího, nebo používejte jednorázový oděv.
Po postřikování po manipulaci s pesticidy si před jídlem, pitím, toaletou
a kouřením umyjte ruce mýdlem a vodou.
Zajistěte asanační prostředky pro likvidaci poruch a havárií vzniklých při používání
nebezpečných látek a přípravků.
Zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí
používané při činnostech s nebezpečnými látkami a přípravky byly v dobrém
technickém stavu, byly pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány.
V případech, že organizace nebo podnikající fyzická osoba nemá dostatečné
technické nebo personální zajištění pro činnosti s nebezpečnými látkami
a přípravky, zajišťovat tuto činnost externími organizacemi či osobami.
343
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
11.3 Postupy v případě havárie
Havárie je takový stav, při kterém může být ohroženo či poškozeno zdraví obyvatelstva,
nebo může dojít k ohrožení či poškození životního prostředí. Likvidace havárie se skládá
z realizace okamžitých a následných opatření.
11.3.1
Okamžitá opatření
Prvotní zásah směřuje v rámci lokalizace a likvidace havárie k vyloučení možných ohrožení
či poškození zdraví lidí nebo složek a prvků životního prostředí. V jeho rámci je nezbytně
nutné:



urychleně jakýmkoli způsobem zabránit dalšímu úniku nebezpečných látek
ze zařízení či obalů (přerušení čerpání, utěsnění prasklin a jiných netěsností apod.);
zabránit vniknutí látek do kanalizace nebo vodního toku (místa kanalizačních
vpustí přikrýt např. kanalizační rychloucpávkou nebo jiným vhodným způsobem);
na úkapy či rozlití látek použít sorbenty, případně pokrýt suchým pískem nebo
zeminou.
11.3.2
Následná opatření
Po ukončení likvidace havárie je nutno uplatnit vhodné asanační a sanační postupy
v místě havárie a v jeho okolí, zejména:



utěsnit netěsnosti zařízení či obalů tak, aby nedocházelo k dalším únikům
nebezpečných látek, v případě nutnosti přečerpat látky z poškozených zařízení
či obalů do náhradních (nepoškozených) nádob;
shromáždit použité sorbenty, uložit je do uzavřených nádob (sudů) a uložit
na bezpečné místo, takto znečištěné sorbenty předat oprávněné firmě k likvidaci;
zasaženou plochu důkladně očistit (zamést, umýt) a zamezit tak možnosti vzniku
následné havárie.
11.3.3





Preventivní opatření
Zajistěte lékárničku s první pomocí, která obsahuje ručník, čisté oblečení,
resuscitační masku na dýchání z úst do úst, jednorázovou vaničku na výplach očí
a roztok do očí, mýdlo, kartáček na nehty a jasný návod, jak s tímto vybavením
zacházet.
Mějte po ruce čistou vodu na umytí.
Zajistěte telefonní spojení pro volání v případě nouze.
Na pracovišti musí být k dispozici osoba odborně způsobilá k poskytnutí první
pomoci.
Zkontrolujte popisky, údaje o bezpečnosti a další bezpečnostní návody
od pesticidu. Ujistěte se, že máte správné protilátky, OOPP, vybavení a zařízení
pro případ nouze, které je vyžadováno.
344
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)


Okamžitě zastavte práci a vyhledejte lékařskou pomoc, pokud se objeví znaky
svalové křeče, nejasného vidění, zvýšené slnivosti nebo obtíží při dýchání. Otrava
pesticidy se takto projevuje.
Pokud pravidelně pracujete s pesticidy, doporučuje se každoroční lékařská
prohlídka před a po postřikovací sezóně a v případě některých chemikálií i častěji.
11.3.4
Prostředky k likvidaci havárií
Obecně je nutno být vybaven lopatou, koštětem, plastovou nádobou, absorpční rohoží
nebo sypkým sorbentem, náhradním obalem, hasicím přístrojem, kanystrem s čistou
vodou a lékárničkou pro poskytování první pomoci.
Pracovníci provozovatele musí být při své činnosti vybaveni OOPP osobními ochrannými
pracovními prostředky (podle charakteru prací) v tomto minimálním rozsahu:




ochranné brýle nebo obličejový štít;
ochranné rukavice;
ochranný pracovní oděv;
pevná ochranná obuv.
Protipožární vybavení:


hasební prostředky: vhodné – práškový;
nevhodné – vodní.
11.3.5
Opatření při nehodách, haváriích a požárech
Lokalizace při rozlití, rozsypání, úniku. Zabránit dalšímu unikání látek a odpadu. Únik
kapalin likvidovat s použitím vhodného absorpčního materiálu (Vapex, hlinka apod.),
případně použít materiál z okolí (písek, hlína). Zabránit vniknutí do kanalizace nebo
vodního toku. Použitý sorbent a kontaminovanou zeminu odtěžit a přemístit
do nepropustných kovových nádob a likvidovat v souladu s předpisy v oblasti nakládání
s odpady. Pokud látka (odpad) vnikla do vodního toku, kanalizace, půdy nebo poškodila
porosty, vyrozumět hasiče a policii. Při první pomoci postupovat především podle údajů
v bezpečnostním listu.
Autorizace k nakládání s látkami:
Látky, s nimiž lze nakládat bez potřeby autorizace:





hořlavé (věta R10),
zdraví škodlivé (symbol Xn),
dráždivé (symbol Xi),
senzibilizující (věta R42 a R43),
a látky a přípravky, které jako nebezpečné klasifikovány nejsou.
345
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Látky k nakládání, s nimiž je zapotřebí příslušná autorizace:











výbušné (symbol E),
oxidující (symbol O),
extrémně hořlavé (symbol F+),
vysoce hořlavé (symbol F),
vysoce toxické (symbol T+),
toxické (symbol T),
žíravé (symbol C),
karcinogenní (věta R45, R49),
mutagenní (věta R46),
toxické pro reprodukci (věta R60,61),
nebezpečné pro životní prostředí (symbol N nebo věty R52, R53, R59).
Tabulka 1 Popis nebezpečných látek
(zdroj http://www.vscht.cz/met/stranky/vyuka/labcv/labor/koroze_rvety/teorie.htm)
skupina
označení symbol
charakteristika
1
výbušné
E
2
oxidující
O
mohou exotermně reagovat i bez přístupu
kyslíku za rychlého vývinu plynu nebo
u nichž dochází při definovaných
zkušebních podmínkách k detonaci
a prudkému shoření nebo které při zahřátí
vybuchují, jsou-li umístěny v částečně
uzavřené nádobě
při styku s jinými látkami, zejména
hořlavými, vyvolávají vysoce exotermní
reakci
3
extrémně
hořlavé
F+
4
vysoce
hořlavé
F
v kapalném stavu mají bod vzplanutí nižší
než 0°C a bod varu nižší než 35°C nebo
které jsou v plynném stavu vznětlivé při
styku se vzduchem za normální (pokojové)
teploty a normálního (atmosférického)
tlaku
mohou se samovolně zahřívat a poté
vznítit při styku se vzduchem za normální
(pokojové) teploty, normálního
(atmosférického) tlaku a bez přívodu
energie,
mohou se v pevném stavu snadno vznítit
po krátkém styku se zápalným zdrojem
a po odstranění zápalného zdroje dále hoří
nebo doutnají,
mají v kapalném stavu bod vzplanutí nižší
než 21°C a nejsou extrémně hořlavé,
346při styku s vodou nebo vlhkým vzduchem
uvolňují vysoce hořlavé plyny v množství
nejméně 1 litr.kg-1.h-1
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
skupina
označení symbol
charakteristika
5
hořlavé
věta R10
6
vysoce
toxické
T+
7
toxické
T
mají bod vzplanutí v rozmezí od 21°C
do 55°C
po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží
mohou i ve velmi malém množství
způsobit akutní nebo chronické poškození
zdraví nebo smrt
po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží
mohou i v malém množství způsobit akutní
nebo chronické poškození nebo smrt
8
zdraví
škodlivé
Xn
po vdechnutí, požití nebo po proniknutí
kůží mohou způsobit akutní nebo
chronické poškození zdraví nebo smrt
9
žíravé
C
po styku s živou tkání mohou způsobit její
zničení
Xi
nemají vlastnosti žíravin, ale při přímém
dlouhodobém nebo opakovaném styku
s kůží nebo sliznicí mohou vyvolat zánět
10 dráždivé
11 senzibilizující věta
R42, R43
12 karcinogenní
věta
R45, R49
13 mutagenní
věta R46
14 toxické pro
reprodukci
věta
R60, R61
15 nebezpečné
pro životní
prostředí
N nebo
věty
R52,
R53, R59
po vdechnutí nebo proniknutí kůží mohou
vyvolat přecitlivělost tak, že po další
expozici vznikají charakteristické příznaky
po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží
mohou vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu
rakovin
po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží
mohou vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu
genetických poškození
po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží
mohou vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu
nedědičných poškození potomků,
poškození reprodukčních funkcí nebo
schopností reprodukce muže nebo žen
po proniknutí do životního prostředí
představují nebo mohou představovat
okamžité nebo opožděné nebezpečí
347
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Tabulka 2 R věty (Risk Phrases) – popisují charakter nebezpečnosti chemických látek
(zdroj http://www.vscht.cz/met/stranky/vyuka/labcv/labor/koroze_rvety/teorie.htm)
R1
Výbušný v suchém stavu
R2
Nebezpečí výbuchu při úderu, tření, ohni nebo působením jiných zdrojů zapálení
R3
Velké nebezpečí výbuchu při úderu, tření, ohni nebo působením jiných zdrojů zapálení
R4
Vytváří vysoce výbušné kovové sloučeniny
R5
Zahřívání může způsobit výbuch
R6
Výbušný za i bez přístupu vzduchu
R7
Může způsobit požár
R8
Dotek s hořlavým materiálem může způsobit požár
R9
Výbušný při smíchání s hořlavým materiálem
R 10
Hořlavý
R 11
Vysoce hořlavý
R 12
Extrémně hořlavý
R 14
Prudce reaguje s vodou
R 15
Při styku s vodou uvolňuje extrémně hořlavé plyny
R 16
Výbušný při smíchání s oxidačními látkami
R 17
Samovznětlivý na vzduchu
R 18
Při používání může vytvářet hořlavé nebo výbušné směsi se vzduchem
R 19
Může vytvářet výbušné peroxidy
R 20
Zdraví škodlivý při vdechování
R 21
Zdraví škodlivý při styku s kůží
R 22
Zdraví škodlivý při požití
R 23
Toxický při vdechování
R 24
Toxický při styku s kůží
R 25
Toxický při požití
R 26
Vysoce toxický při vdechování
R 27
Vysoce toxický při styku s kůží
R 28
Vysoce toxický při požití
R 29
Uvolňuje toxický plyn při styku s vodou
R 30
Při používání se může stát vysoce hořlavým
R 31
Uvolňuje toxický plyn při styku s kyselinami
R 32
Uvolňuje vysoce toxický plyn při styku s kyselinami
R 33
Nebezpečí kumulativních účinků
R 34
Způsobuje poleptání
348
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
R 35
Způsobuje těžké poleptání
R 36
Dráždí oči
R 37
Dráždí dýchací orgány
R 38
Dráždí kůži
R 39
Nebezpečí velmi vážných nevratných účinků
R 40
Možné nebezpečí nevratných účinků
R 41
Nebezpečí vážného poškození očí
R 42
Může vyvolat senzibilizaci při vdechování
R 43
Může vyvolat senzibilizaci při styku s kůží
R 44
Nebezpečí výbuchu při zahřátí v uzavřeném obalu
R 45
Může vyvolat rakovinu
R 46
Může vyvolat poškození dědičných vlastností
R 48
Při dlouhodobé expozici nebezpečí vážného poškození zdraví
R 49
Může vyvolat rakovinu při vdechování
R 50
Vysoce toxický pro vodní organizmy
R 51
Toxický pro vodní organizmy
R 52
Škodlivý pro vodní organizmy
R 53
Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí
R 54
Toxický pro rostliny
R 55
Toxický pro živočichy
R 56
Toxický pro půdní organizmy
R 57
Toxický pro včely
R 58
Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky v životním prostředí
R 59
Nebezpečný pro ozónovou vrstvu
R 60
Může poškodit reprodukční schopnost
R 61
Může poškodit plod v těle matky
R 62
Možné nebezpečí poškození reprodukčních schopností
R 63
Možné nebezpečí poškození plodu v těle matky
R 64
Může poškodit kojence prostřednictvím mateřského mléka
R 65
Zdraví škodlivý: při požití může vyvolat poškození plic
R 66
Opakovaná expozice může způsobit vysušení nebo popraskání kůže
R 67
Vdechování par může způsobit ospalost a závratě
349
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Tabulka 3 S věty (Safety Phrases) – pokyny pro bezpečné zacházení s nebezpečnými chemickými látkami
(zdroj http://www.vscht.cz/met/stranky/vyuka/labcv/labor/koroze_rvety/teorie.htm)
S1
Uchovávejte pod zámkem
S2
Uchovávejte z dosahu dětí
S3
Uchovávejte v chladném místě
S4
Uchovávejte z dosahu obývaných míst
S5
Uchovávejte pod ... (příslušnou kapalinu specifikuje výrobce)
S6
Uchovávejte pod ... (inertní plyn specifikuje výrobce)
S7
Uchovávejte obal těsně uzavřený
S8
Uchovávejte obal suchý
S9
Uchovávejte obal na dobře větraném místě
S 12
Neuchovávejte obal těsně uzavřený
S 13
Uchovávejte odděleně od potravin, nápojů a krmiv
S 14
Uchovávejte odděleně od ... (vzájemně se vylučující látky uvede výrobce)
S 15
Chraňte před teplem
S 16
Uchovávejte mimo dosah zdrojů zapálení - Zákaz kouření
S 17
Uchovávejte mimo dosah hořlavých materiálů
S 18
Zacházejte s obalem opatrně, opatrně jej otvírejte
S 20
Nejezte a nepijte při používání
S 21
Nekuřte při používání
S 22
Nevdechujte prach
S 23
Nevdechujte plyny/dýmy/páry/aerosoly ... (příslušný výraz specifikuje výrobce)
S 24
Zamezte styku s kůží
S 25
Zamezte styku s očima
S 26
Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc
S 27
Okamžitě odložte veškeré kontaminované oblečení
S 28
Při styku s kůží okamžitě omyjte velkým množstvím ... (vhodnou kapalinu specifikuje
výrobce)
S 29
Nevylévejte do kanalizace
S 30
K tomuto výrobku nikdy nepřidávejte vodu
S 33
Proveďte preventivní opatření proti výbojům statické elektřiny
S 34
Chraňte před nárazy a třením
S 35
Tento materiál a jeho obal musí být zneškodněny bezpečným způsobem
S 36
Používejte vhodný ochranný oděv
S 37
Používejte vhodné ochranné rukavice
350
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
S 38
V případě nedostatečného větrání používejte vhodné vybavení pro ochranu dýchacích
orgánů
S 39
Používejte osobní ochranné prostředky pro oči a obličej
S 40
Podlahy a předměty znečištěné tímto materiálem čistěte ...(specifikuje výrobce)
S 41
Nevdechujte zplodiny požáru nebo výbuchu
S 42
S 43
S 45
Při fumigaci nebo rozprašování používejte vhodný ochranný prostředek k ochraně
dýchacích orgánů (specifikaci uvede výrobce)
V případě požáru použijte ... (uveďte konkrétní typ hasicího přístroje. Pokud zvyšuje
riziko voda, připojte "Nepoužívat vodu")
V případě nehody nebo necítíte-li se dobře, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc (jeli to možno, ukažte toto označení)
S 46
Při požití okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte tento obal nebo označení
S 47
Uchovávejte při teplotě nepřesahující ... oC (specifikuje výrobce)
S 48
Uchovávejte ve zvlhčeném stavu ... (vhodnou látku specifikuje výrobce)
S 49
Uchovávejte pouze v původním obalu
S 50
Nesměšujte s ... (specifikuje výrobce)
S 51
Používejte pouze v dobře větraných prostorách
S 52
Nedoporučuje se pro použití v interiéru na velké plochy
S 53
Zamezte expozici - před použitím si obstarejte speciální instrukce
S 56
Zneškodněte tento materiál a jeho obal ve sběrném místě pro zvláštní nebo
nebezpečné odpady
S 57
Použijte vhodný obal k zamezení kontaminace životního prostředí
S 59
Informujte se u výrobce nebo dodavatele o regeraci nebo recyklaci
S 60
Tento materiál a jeho obal musí být zneškodněny jako nebezpečný odpad
S 61
Zabraňte uvolnění do životního prostředí. Viz speciální pokyny nebo bezpečnostní listy
S 62
S 63
S 64
Při požití nevyvolávejte zvracení: okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a ukažte tento
obal nebo označení
V případě nehody při vdechnutí přeneste postiženého na čerstvý vzduch a ponechte
jej v klidu
Při použití vypláchněte ústa velkým množstvím vody (pouze je-li postižený při vědomí)
351
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
12 Zdravotní preventivní péče, zdravotní způsobilost
Novelizací zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů,
Zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů a nabytí účinnosti zákona č. 258/2000 Sb.,
o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, od 1. ledna 2001 došlo
ke zpřesnění a rozšíření povinností zaměstnavatele v oblasti závodní preventivní péče.
Současně byla rozšířena pravomoc orgánů ochrany veřejného zdraví a okresních hygieniků
vykonávat státní odborný dozor nad plněním povinností zaměstnavatele zajistit závodní
preventivní péči (viz. § 82 odst. 3 písm. m, zákona č. 20/1996 Sb.)
Povinnosti zaměstnavatele vyplývají především v zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci, které jsou zakotveny v zákoníku práce v § 132 až 138.
Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví nejen zaměstnanců
při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají
výkonu práce, ale i osob, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. Náklady
spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel.
Zaměstnavatel je povinen vytvářet podmínky pro bezpečné pracovní prostředí vhodnou
organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik.
Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů
k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají
za cíl předcházet rizikům a minimalizovat ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců.
Zaměstnavatel je povinen:
a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho
schopnostem a zdravotní způsobilosti. Zdravotní způsobilost je nutné odlišovat
od zdravotního stavu, který je podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních
údajů, ve znění pozdějších předpisů, zahrnut mezi tzv. citlivé osobní údaje;
b) informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce
zařazena;
c) zajistit, aby práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem
vykonávali pouze zaměstnanci, kteří mají zdravotní průkaz, kteří se podrobili
zvláštnímu očkování nebo mají doklad o odolnosti vůči nákaze;
d) sdělit zaměstnancům, které zdravotnické zařízení jim poskytuje závodní
preventivní péči a jakým druhům očkování a jakým lékařským preventivním
prohlídkám souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, umožnit
zaměstnancům podrobit se těmto očkováním a účastnit se lékařských
preventivních prohlídek v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo
rozhodnutím příslušného orgánu hygienické služby;
e) zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pravidelně ověřovat jejich znalost, a vést
o tom průkaznou evidenci;
352
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
f) zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu
určitou, mladistvým a jejich zákonným zástupcům, podle potřeb vykonávané práce
ve vhodných intervalech dostatečné a přiměřené informace a pokyny
o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, které se týkají jejich práce a pracoviště.
Těhotné a kojící ženy a matky do konce devátého měsíc po porodu je dále povinen
seznámit s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství nebo kojení;
g) informace a pokyny o bezpečnosti práce je třeba zajistit zejména při přijetí
zaměstnance, při jeho převedení, přeložení nebo změně pracovních podmínek,
změně pracovního prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků,
technologie a pracovních postupů;
h) pro zaměstnance se změněnou pracovní schopností zajišťovat zejména potřebnou
úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných dílen, zaškolení
nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich
pravidelného zaměstnání;
i) poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky;
j) zajistit, aby technická zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení života
a zdraví zaměstnanců, obsluhovali jen zdravotně a zvlášť odborně způsobilí
zaměstnanci;
k) organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady
bezpečného chování na pracovišti.
Práva a povinnosti zaměstnanců:
a) Zaměstnanci mají právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
na informace o rizicích jejich práce a na informace o opatřeních na ochranu před
jejich působením.
b) Zaměstnanci jsou oprávněni odmítnout výkon práce, která bezprostředně
a závažným způsobem ohrožuje jejich život nebo zdraví, popř. život nebo zdraví
jiných osob a takové odmítnutí nelze posuzovat jako nesplnění povinnosti
zaměstnance.
c) Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní
bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání.
Zaměstnanec je zejména povinen:
a) účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem v zájmu bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci a podrobit se ověření jejich znalostí;
b) podrobit se lékařským prohlídkám, očkování, vyšetření a diagnostickým zkouškám
stanoveným zvláštními právními předpisy;
c) dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
d) dodržovat při práci stanovené pracovní postupy;
353
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
e) nepožívat alkoholické nápoje a jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele
a v pracovní době i mimo tato pracoviště, a nekouřit na pracovištích, kde pracují
také nekuřáci. Zákaz používání alkoholických nápojů se nevztahuje
na zaměstnance v horkých provozech, pokud požívají pivo se sníženým obsahem
alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění
pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno;
f) oznamovat svému nadřízenému nedostatky a závady na pracovišti;
g) podrobit se na pokyn příslušného vedoucího zaměstnance stanoveného
v pracovním řádu zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových
látek.
354
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
13 Činnost pracovníků při vzniku pracovního úrazu
Definice pracovního úrazu: „Za pracovní úraz se považuje jakékoli poškození zdraví nebo
smrt, které byly pracovníkovi způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým
a násilným působením vnějších vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti
s ním.“ Na úroveň pracovního úrazu je postaven i úraz, který utrpěla jiná osoba, která se
s vědomím organizace zdržuje na jejích pracovištích nebo v prostorách, které nejsou jinak
veřejně přístupny. Pracovním úrazem není úraz, který se pracovníku přihodil na cestě
do zaměstnání a zpět.
Rozdělení úrazů:


smrtelný – každý pracovní úraz, který způsobil pracovníkovi smrt ihned, nebo
nejpozději do jednoho roku;
ostatní – všechny ostatní pracovní úrazy.
Postup při vzniku úrazu:
Poškozený popřípadě svědci neodkladně nahlásí nadřízenému úraz. Každý úraz podléhá
evidenci v knize úrazů a drobných poranění. Příslušný vedoucí zaměstnanec sepíše zápis
do této knihy tak, aby z něj mohl být sepsán záznam o úrazu (NV 201/2010Sb.).
Zaměstnanec okamžitě a neodkladně podá zprávu o vzniku úrazu přímému nadřízenému
vedoucímu zaměstnanci případně OOZ PR, který operativně rozhodne o dalším postupu.
Příslušný vedoucí zaměstnanec provede vyšetření příčiny úrazu a zajistí, aby nedošlo
k opakovanému úrazu ze stejných příčin. V případě smrtelného úrazu a v případě
podezření na zavinění jinou osobou okamžitě informuje dotčené orgány v souladu
s NV 201/2010 Sb.
Pracovní úraz podléhající hlášení:
Úraz si vyžádá absenci pracovníka delší než 3 dny. Záznam o úrazu sepíše příslušný
vedoucí zaměstnanec ve spolupráci s OOZPR do 5 dnů po úrazu. Neoznámení úrazu
poškozeným, nebo svědky v den kdy se stal, rovněž jako uvedení nepravdivých příčin
úrazu a nesepsání záznamu nebo jeho nepředání je hrubým porušením předpisů
vztahujícím se k zaměstnancem vykonávané práci se všemi důsledky pro zaměstnance,
který tak učinil.
Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání:
Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání provádí nejpozději do jednoho
měsíce po vzniku škodné události odškodňovací komise.
355
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
14 Bezpečnostní zásady pro zajištění bezpečného provozu
elektrických zařízení
Elektrická zařízení (prodlužovací šnůry, el. vrtačky, elektrické plotostřihy, el. sekačky,
el. řetězové pily, vertikulátory apod.) patří mezi tzv. vyhrazená technická zařízení. Možno
však říci, že mezi vyhrazenými zařízeními mají zvláštní postavení. Vzhledem ke svému
rozšíření a používání i u široké veřejnosti, dostávají elektrická zařízení charakter téměř
všeobecných technických zařízení.
Nebezpečí závažných úrazů elektrickým proudem se však vyskytuje již od běžně
používaného nízkého napětí (dnes 230/400 V), kde např. podceňování nebezpečí
v kombinaci s venkovním prostředím, může vést až ke smrtelným následkům.
Za elektrická zařízení se obecně označují celé soubory, instalace, skupiny i jednotlivé
elektrické předměty. Podle nebezpečí se elektrická zařízení dělí na silnoproudá, v nichž
při obvyklém užívání mohou nastat proudy nebezpečné osobám nebo věcem, nebo
slaboproudá, v nichž takové proudy obvykle nastat nemohou. Podle použití se elektrická
zařízení dělí na silová (k výrobě, přenosu a přeměně elektrické energie v práci nebo jiný
druh energie), sdělovací (k přenosu informací) a pomocná zařízení (k zajišťování, ovládání
a sledování správné funkce silových nebo sdělovacích zařízení). K problematice
elektrických zařízení lze přiřadit též atmosférickou a statickou elektřinu.
Zajištění před úrazy, popř. škodami způsobenými elektřinou, eliminace či omezení
nebezpečí se přednostně provádí opatřeními technického charakteru.
14.1 Způsob zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem
Nejen spotřebiče, ale jakéhokoliv elektrického zařízení lze rozdělit na základní ochranu,
která se uplatňuje, když zařízení pracuje v bezporuchovém stavu a ochranu při poruše, jež
zasáhne v okamžiku, kdy na zařízení došlo k porušení základní ochrany. Podle toho, jakým
způsobem jsou tyto ochrany u spotřebiče realizovány, se rozdělují spotřebiče do tříd
ochrany 0, I, II, III.
Třída ochrany 0 – NENÍ POVOLENA!
Základní ochrana: základní izolací; ochrana při poruše: není; označení druhu ochrany:
bez označení; napájecí vedení: dvoužilové. Provozování spotřebičů třídy ochrany 0 není
v ČR povoleno (dříve k nám bývaly víceméně nelegálně dováženy ze zahraničí).
Třída ochrany I
Základní ochrana: základní izolací; ochrana při poruše: ochranné pospojování; konstrukční
prvky ochrany: má prostředky k připojení ochranného vodiče (PE vodiče); označení druhu
ochrany: v místě připojení vodiče PE (viz obrázek 12); napájecí vedení: trojžilové s žílou
vodiče PE zelenožluté barvy; připojovací vidlice: trojpólová s ochranným kontaktem.
356
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Obrázek 12 Označení třídy ochrany I v místě připojení
vodiče PE (zdroj Fusek)
Spotřebič třídy I obvykle snadno poznáme podle toho, že má přívodní napájecí šňůru
s ochranným kontaktem a jeho kryt, který je přístupný dotyku, nebo alespoň části krytu
jsou kovové.
Třída ochrany II
Základní ochrana: základní izolací; ochrana při poruše: přídavnou nebo zesílenou izolací;
konstrukční prvky ochrany: přídavná nebo zesílená izolace; označení druhu ochrany:
viz obrázek 13 na typovém štítku; napájecí vedení: obvykle dvoužilové, výjimečně
trojžilové; připojovací vidlice: dvoupólová, neoddělitelně spojená s přívodem, výjimečně
i trojpólová s ochranným kontaktem
Obrázek 13 Označení dvojité izolace nebo třídy ochrany II
na typovém štítku (zdroj Fusek)
Jestliže má spotřebič dvoupólovou síťovou vidlici bez ochranného kontaktu, potom se
pravděpodobně se jedná o třídu II.
Třída ochrany III
Základní ochrana: omezení napětí; ochrana při poruše: oddělení od jiných obvodů;
konstrukční prvky ochrany: napájení ze zdroje malého napětí ze zdroje SELV nebo PELV,
oddělujícího spotřebič od sítě; označení druhu ochrany: viz obrázek 14 na typovém štítku;
napájecí vedení: dvoužilové; připojovací vidlice: dvoupólová, konstrukčně řešená tak, aby
ji nebylo možné připojit do sítě 230 V/50 Hz.
Obrázek 14 Označení třídy ochrany III na typovém štítku (zdroj
Fusek)
357
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
14.2 Nejdůležitější bezpečnostní požadavky pro všechny druhy
nářadí a spotřebičů:















Elektrické zařízení, stroj nebo nářadí se smí odkládat, přenášet nebo opouštět jen
je-li v klidu. Smí se přenášet jen za část k tomu určenou.
Před každým použitím musí obsluha pečlivě zkontrolovat, zda nejsou poškozeny
kryty nebo jiné části zařízení. Dále je nutno zkontrolovat všechny pohyblivé části,
které mohou ovlivnit správnou funkci zařízení.
Seřizování, čištění, mazání a opravy smějí být prováděny jen za klidu.
Poškozené nářadí a zařízení, které nelze spínačem vypnout nebo zapnout se nesmí
používat.
Před zapojením zařízení do sítě se musí obsluha přesvědčit, zda je spínač vypnutý,
u nářadí vybaveného zajišťovacím tlačítkem (kolíkem) nesmí být toto tlačítko
zatlačeno, tj. zablokováno na stálý chod.
Nářadí a nářadí spojené s nástavci se může používat pouze k pracím, ke kterým je
určeno (např. kotoučové pily nelze používat ke kácení stromů, k řezání větších
stromů nebo polen apod.).
Upevňovací a seřizovací klíče a kličky se nesmí ponechávat zastrčeny v nářadí. Před
zapnutím se musí obsluha přesvědčit, zda jsou odstraněny z pohyblivých
a rotujících částí nářadí upínací klíče, kličky a seřizovací prvky.
Před zahájením práce je nutno zkontrolovat, zda napětí na štítku zařízení souhlasí
s napětím elektrické sítě.
Před započetím práce je nutno se přesvědčit, na zemi (u sekaček, vinkulátorů
vyžínačů, apod.), není elektrické vedení, plynové nebo vodovodní potrubí apod.
Nejlépe a nejbezpečněji nářadí pracuje v doporučeném pracovním rozsahu. Nářadí
nesmí být trvale přetěžováno – při zjištění, že otáčky motoru nadměrně klesají
nebo se přehřívá plášť či skříň nářadí (nad 60 °C), je třeba práci přerušit.
Předmět obráběný nebo opracovávaný nářadím musí být zajištěn proti
nežádoucímu pohybu. K upínání předmětů je nutno používat upínacích přípravků,
svorek nebo šroubového svěráku. Držení předmětu přímo v rukou je nebezpečné.
Pracoviště, pracovní stůl a další místa, kde se používá nářadí, je nutno udržovat
v čistotě a pořádku.
Při práci s nářadím je nutno zaujmout bezpečný postoj/pevné postavení a zajistit
stabilitu a rovnováhu. S nářadím se nesmí pracovat z vratkých podložek
a předmětů. Pro práci s nářadím na žebřících platí kromě jiných zásad zejména
zákaz prací, při nichž se používá pneumatických nástrojů, vstřelovacích přístrojů,
řetězových pil, brusek a jiných podobných nebezpečných nástrojů (nářadí).
Při práci se zařízením je nutno udržovat pozornost a soustředěnost, nedoporučuje
se pokračovat v práci při únavě.
Elektrické zařízení musí být chráněno před vodou, nesmí být proto vystaveno
dešti, nesmí se používat ve vlhku, mokru ani ve výbušném prostředí.
358
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)













Zařízení se musí udržovat v čistotě, větrací otvory musí být čisté a průchodné,
do motoru se nesmí dostat cizí tělíska. Rukojeti je nutno udržovat suché, čisté
a chránit před olejem a mastnotou.
Při práci s elektrickým zařízením je nutno vyhnout se dotyku uzemněných
předmětů (např. topných těles, potrubí apod.).
Nářadí se nesmí přenášet za přívodní kabel ani se nesmí tento kabel používat
k vytažení vidlice ze zásuvky.
Při používání nářadí se musí chránit pohyblivé přívody elektrického zařízení
vhodným způsobem proti poškození (nesmí vést přes ostré hrany, v blízkosti
otevřeného ohně nebo horkých povrchů a musí být chráněny před mastnotami
apod.). Přívodní elektrický kabel nesmí být namáhán tahem. Ve venkovním
prostředí je nutno používat prodlužovací kabel příslušně označený a pro toto
prostředí určený.
Přívodní elektrický kabel, prodlužovací kabel, vidlici a zástrčku je nutno pravidelně
kontrolovat. U nářadí tř. II a III musí být pohyblivý přívod neoddělitelně spojen
s vidlicí.
Především při práci s rotujícími nástroji (vrtačky, vrtací kladiva, brusky,
šroubováky, sekačky, řetězové pily, křovinořezy apod.) vzniká nebezpečí zachycení
části oděvu či jiných osobních předmětů. Proto je třeba nosit pracovní oděv
upnutý (zejména rukávy), z oděvu nesmí viset šály, opasky, šátky apod.,
před zahájením práce je nutno odložit případně řetízky, přívěsky, velké prsteny,
náramky apod. Uvedené druhy zařízení je někdy nebezpečné při jejich činnosti
držet v rukavicích. Má-li obsluha delší vlasy, musí k jejich ochraně používat čepici
(síťku). Při práci ve venkovním prostředí se doporučuje používat gumové rukavice
a obuv s protiskluzovou podrážkou.
Vzniká-li při práci s nářadím ohrožení prachem, odletujícími částicemi apod., je
nutno používat osobní ochranné pracovní prostředky adekvátní k ochraně očí,
obličeje, případně dýchacích orgánů (brýle, obličejový štít, maska, respirátor).
Dochází-li při provozu nářadí k nadměrné hlučnosti a vibracím, je nutno rovněž
používat osobní ochranné pracovní prostředky. Práce v hluku a vibracích musí být
pravidelně přerušována klidovými přestávkami.
Jiným osobám než obsluze není dovoleno, aby se zdržovaly v blízkosti pracujícího
nářadí nebo se dotýkaly přívodních nebo prodlužovacích kabelů.
Nářadí zapojení do sítě se nesmí přenášet s prstem na spínači.
Nástroje musí být udržovány čisté a ostré. Přitom je nutno dbát pokynů
pro údržbu a výměnu nástrojů (návod k obsluze). Není dovoleno používat jiných
doplňků, nástavců a příslušenství, než je doporučeno v návodu k obsluze.
Po ukončení práce, před údržbou nářadí a výměnou nástrojů (pilového kotouče,
řetězu, nožů apod.) se musí přívodní kabel vytáhnout ze zásuvky.
Nepoužívané nářadí musí být uloženo na suchém, výše položeném místě.
359
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)


Není dovoleno navrtávat skříně a kapoty nářadí, držadla apod., aby nedošlo
k porušení ochranné izolace.
Poškozené nářadí, díly, ochranné kryty, vadné spínače a podobné části musí být
řádně opraveny nebo vyměněny odbornou servisní firmou, není-li v návodu
uvedeno jinak. Vždy musí být použito jen originálních dílů doporučených
výrobcem nářadí.
360
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
15 Plán první pomoci – traumatologický plán
15.1 Pravidla základní podpory života u dospělého
1. Ujistěte se, že jste vy, postižený a další okolostojící v bezpečí.
2. Zkontrolujte reakci postiženého (obrázek 15). Jemně zatřeste jeho rameny a hlasitě se
zeptejte: „CO JE VÁM?“
Obrázek 15 Zkontrolujte reakci postiženého
(Příručka základní neodkladné resuscitace,
Česká resuscitační rada, 2007)
(A) Jestliže odpovídá:
 Nechte postiženého v poloze, ve které jste ho nalezli, za předpokladu, že není
další nebezpečí.
 Pokuste se odhalit problém a poskytněte pomoc, jestliže je třeba.
 Pravidelně postiženého znovu vyšetřujte.
(B) Jestliže neodpovídá:
 Volejte o pomoc (obrázek 16).
Obrázek 16 Volání o pomoc (Příručka základní
neodkladné resuscitace, Česká resuscitační rada, 2007)
361
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)

Otočte postiženého na záda a potom uvolněte dýchací cesty záklonem hlavy
a přizvednutím brady (obrázek 17).
Obrázek 17 Položte svou ruku
na čelo postiženého, zakloňte mu
hlavu a přizvedněte bradu
(Příručka základní neodkladné
resuscitace, Česká resuscitační
rada, 2007)


Položte svou ruku na čelo postiženého a jemně mu zaklánějte hlavu dozadu;
ponechte svůj palec a ukazovák volný, abyste mohli v případě potřeby
umělého dechu uzavřít jeho nos (obrázek 18).
Špičkami svých prstů pod vrcholem brady postiženého přizvedněte bradu, aby
se otevřely dýchací cesty.
Obrázek 18 Jemně zaklánějte hlavu
(Příručka základní neodkladné
resuscitace, Česká resuscitační rada,
2007)
362
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
3. Za udržování uvolněných dýchacích cest vyšetřujte pohledem, poslechem a pocitem
přítomnost spontánního dýchání (obrázek 19).
 Sledujte pohyby hrudníku.
 Poslouchejte u úst postiženého zvuky při dýchání.
 Vnímejte proud vydechovaného vzduchu na své tváři.
V prvních několika minutách po srdeční zástavě může postižený dýchat slabě, nebo mít
nepravidelné hlučné vdechy („lapavé dechy“). Nepleťte si je s normálním dýcháním.
Přítomnost spontánního dýchání nevyšetřujte déle než 10 sekund. Máte-li jakékoliv
pochybnosti, jestli je dýchání normální, jednejte, jako kdyby normální nebylo.
Obrázek 19 Přítomnost normálního dýchání
vyšetřujeme pohledem, poslechem a pocitem
(Příručka základní neodkladné resuscitace, Česká
resuscitační rada, 2007)
4. První pomoc – stav dýchání
(A) Jestliže je dýchání normální:
 Otočte postiženého do zotavovací polohy (viz dále – „Zotavovací poloha“).
 Pošlete nebo jděte pro pomoc, zavolejte zdravotnickou záchrannou službu.
 Kontrolujte trvale dýchání.
(B) Jestliže dýchání není normální:
 Pošlete někoho pro pomoc. Jestliže jste sami,
opusťte postiženého a volejte zdravotnickou
záchrannou službu. Vraťte se a zahajte stlačování
hrudníku následujícím způsobem:
 Klekněte si po straně postiženého.
 Umístěte bázi dlaně jedné ruky do středu
hrudníku oběti.
Obrázek 20 Stlačování hrudníku
 Položte bázi dlaně své druhé ruky na vršek první (Příručka základní neodkladné
ruky (obrázek 20).
resuscitace, Česká resuscitační
rada, 2007)
363
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)

Propleťte prsty obou rukou a ujistěte se, že vyvíjíte tlak na hrudní kost, nikoliv
na žebra či břicho (obrázek 21).
Obrázek 21 Tlak prstů
na hrudní kost (Příručka
základní neodkladné
resuscitace, Česká resuscitační
rada, 2007)



Nakloňte se nad hrudník postiženého a svými nataženými horními končetinami
zatlačte na hrudní kost, aby došlo ke stlačení o 4–5 cm (obrázek 22).
Po každém stlačení uvolněte tlak na hrudník bez ztráty kontaktu vašich rukou
s hrudní kostí. Opakujte frekvencí 100 stlačení za minutu (o něco méně
než 2 stlačení za sekundu).
Stlačení a uvolnění by mělo trvat stejnou dobu (poměr 1 : 1).
Obrázek 22 Stlačení hrudní kosti
o 4–5 cm (Příručka základní
neodkladné resuscitace, Česká
resuscitační rada, 2007)
364
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
5. Umělé dýchání
(A) Kombinujte stlačování hrudníku s umělým dýcháním:
 Po 30 stlačeních znovu uvolněte dýchací cesty záklonem hlavy a zvednutím
brady (obrázek 23).
 Stiskněte nosní křídla ukazovákem a palcem vaší ruky, ležící na čele
postiženého.
 Umožněte otevření úst, ale udržujte zvednutou bradu.
Obrázek 23 Zahájení umělého
dýchání (Příručka základní
neodkladné resuscitace, Česká
resuscitační rada, 2007)


Normálně se nadechněte a svými rty obemkněte těsně ústa postiženého.
Vydechněte normální dechový objem do úst postiženého. Sledujte, zda se jeho
hrudník zvedá jako při normálním dýchání. Vdech trvá okolo 1 sekundy, výdech
rovněž, poměr 1 : 1. (obrázek 24).
Obrázek 24 Výdech do úst
(Příručka základní neodkladné
resuscitace, Česká resuscitační
rada, 2007)
365
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)

Udržujte záklon hlavy a zvednutou bradu, oddalte svá ústa od postiženého
a podívejte se, zda hrudník klesá (obrázek 25).
Obrázek 25 Kontrola výdechu
postiženého (Příručka základní
neodkladné resuscitace, Česká
resuscitační rada, 2007)



Znovu se normálně nadechněte a vydechněte ještě jednou do úst postiženého,
abyste provedli celkem dva účinné umělé dechy. Potom bez otálení vraťte své
ruce do správné polohy na hrudní kosti a proveďte dalších 30 stlačení
hrudníku.
Pokračujte stlačováním hrudníku a umělými dechy v poměru 30 : 2.
Nepřerušujte resuscitaci, dokud postižený nezačne normálně dýchat.
Jestliže váš úvodní umělý dech nevedl ke zdvihnutí hrudníku jako při normálním dýchání,
pak před dalším umělým dechem:



Zkontrolujte ústa postiženého a odstraňte jakoukoliv překážku.
Znovu zkontrolujte, že je dostatečný záklon hlavy a zvednutí brady.
Neprovádějte více než dva dechy. Jestliže je přítomen více než jeden
zachránce, střídejte se každé 1–2 minuty, aby se předešlo únavě. Během
výměny zachránců zajistěte minimální prodlevu.
(B) Resuscitace jen se stlačováním hrudníku
 Jestliže nejste schopen nebo ochoten provádět umělé dýchání, provádějte jen
stlačování hrudníku.
 Jestliže je prováděno jen stlačování hrudníku, mělo by být nepřetržité,
frekvencí 100 za minutu.
 Nepřerušujte stlačování hrudníku, dokud postižený nezačne normálně dýchat.
6. V resuscitaci pokračujte do té doby než:
 Dorazí kvalifikovaná pomoc a převezme resuscitaci.
 Postižený začne normálně dýchat.
 Jste se vyčerpali.
366
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
15.2 Automatizovaný externí defibrilátor (AED)
K náhlé srdeční zástavě u dospělých osob dochází nejčastěji z příčin, které jsou
v samotném srdci. Při srdečním infarktu může dojít k poruše rytmu – fibrilaci (míhání)
komor. Srdeční sval se nekoordinovaně stahuje (míhá) a srdce neplní svou roli pumpy –
krevní oběh ustává. Jedinou známou efektivní léčbou v takovém případě je defibrilace,
neboli elektrický výboj, který může chaos v elektrických signálech v srdci zrušit a opět
obnovit činnost srdce jako pumpy.
Automatizovaný externí defibrilátor (zkratka AED) je počítačový, bezpečný a uživatelsky
přívětivý přístroj, který analyzuje srdeční rytmus a určí, zdali je přítomen rytmus vhodný
k defibrilaci. Jestliže AED detekuje rytmus vhodný k defibrilaci, nabije se a vyzve nás,
abychom zmáčknutím tlačítka vyslali defibrilační výboj (viz následující obrázek). Pokud je
přístrojem rozpoznán srdeční rytmus, který nelze upravit defibrilačním výbojem, AED
přístroj nás vyzve k další kontrole pacienta či k provádění resuscitace. Hlavní význam užití
AED přístroje pro postiženého spočívá v šanci výrazně zkrátit dobu od vzniku fibrilace
srdečních komor, která náhlou srdeční zástavu vyvolala, k život zachraňující defibrilaci.
Hlavní význam užití AED přístroje pro nás zachránce spočívá v optimalizaci našich
postupů, máme u sebe ve stresové situaci užitečného pomocníka, kterým nám radí
a uklidňuje, čímž napomáhá efektivnímu poskytování neodkladné resuscitace.
15.2.1
Časná defibrilace AED přístrojem
Abychom docílili správné analýzy srdečního rytmu a zejména účinného dodání
elektrického výboje do fibrilujícího srdečního svalu, je nezbytné správně nalepit elektrody.
První elektrodu nalepíme na pravou polovinu hrudníku těsně pod pravou klíční kost.
Druhou elektrodu nalepíme na levou polovinu hrudníku co nejvíce zboku, přitom horní
okraj elektrody by měl být v úrovni prsní bradavky. U žen s velkými prsy tato
při nalepování elektrod odsuneme stranou. Elektrody lepíme na pokud možno suchý
hrudník, proto jej v případě potřeby otřeme ručníkem, kapesníkem, košilí či jiným kusem
oděvu, který máme po ruce. V případě nadměrného ochlupení hrudníku u některých
mužů část hrudníku, kam musíme elektrody nalepit, oholíme.
AED přístroj se stává našim pomocníkem a rádcem při provádění KPR. Zvukové
a zobrazované instrukce nám pomáhají zvládat vypjaté chvíle při KPR. AED přístroj má
paměťovou kartu, která zaznamenává zachycený srdeční rytmus a časové údaje
od zapnutí přístroje až do jeho vypnutí. Zpráva o použití AED přístroje může být vytištěna
pro dokumentaci.
367
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
15.2.2
Postup při použití AED
Jedná se rovněž o doporučený algoritmus European Resuscitation Council (Evropská rada
pro resuscitaci), který přetiskujeme v oficiálním českém překladu se svolením České rady
pro resuscitaci.
1. Ujistěte se, že jste vy, oběť a další okolostojící v bezpečí.
2. Jestliže oběť nereaguje a nedýchá normálně:
 Pošlete někoho pro AED a zavolejte zdravotnickou záchrannou službu.
 Zahajte resuscitaci podle doporučeného postupu pro základní podporu života.
3. Jakmile je k dispozici AED defibrilátor
 Zapněte defibrilátor (obrázek 26) a nalepte elektrody (obrázek 27).
Obrázek 26 Zapněte defibrilátor
(Příručka základní neodkladné
resuscitace, Česká resuscitační rada,
2007)


Obrázek 27 Nalepte elektrody
(Příručka základní neodkladné
resuscitace, Česká resuscitační
rada, 2007)
Je-li přítomen více než jeden zachránce, jeden připravuje AED přístroj, druhý
pokračuje v resuscitaci.
Postupujte podle pokynů.
368
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)

Ujistěte se, že se nikdo nedotýká postiženého, když AED přístroj analyzuje
rytmus (obrázek 28).
Obrázek 28 AED přístroj analyzuje
rytmus (Příručka základní
neodkladné resuscitace, Česká
resuscitační rada, 2007)
4. Indikace výboje
(A) Je-li indikován výboj:
 Ujistěte se, že se nikdo nedotýká postiženého.
 Zmáčkněte tlačítko výboje podle instrukce AED přístroje (plně automatické
AED přístroje provedou výboj automaticky).
 Pokračujte podle hlasových/psaných pokynů.
(B) Není-li indikován výboj:
 Okamžitě pokračujte v resuscitaci, použijte poměr 30 stlačení hrudníku
na 2 umělé dechy.
 Pokračujte podle pokynů.
5. Pokračujte v resuscitaci podle pokynů AED přístroje, dokud:
 Nepřijde kvalifikovaná pomoc a nepřevezme resuscitaci.
 Postižený nezačne normálně dýchat.
 Nejste vyčerpáni.
369
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
15.2.3
Program včasné defibrilace na pracovišti
Je pozoruhodné, kolik úsilí věnují podniky a organizace ochraně svého majetku
před zloději (důmyslné bezpečnostní systémy) či před požárem (hasicí přístroje, nehořlavé
materiály apod.). Na druhé straně ochraně tomu nejcennějšímu, co podniky a organizace
mají – zaměstnancům a zákazníkům – je často věnována pozornost mnohem menší.
Obrázek 29 Umístění AED přístroje
na pracovišti (Příručka základní
neodkladné resuscitace, Česká
resuscitační rada, 2007)
Veřejnost obvykle silně vnímá klíčovou roli kvalitně fungující zdravotnické záchranné
služby (ZZS). Přestože její úroveň je u nás vysoká, zemře v České republice až 20 000 osob
ročně následkem náhlé srdeční zástavy, které by se při včasném poskytnutí první pomoci
veřejností přímo na místě příhody (tedy i na pracovišti) dalo předejít. Možná ještě více
provokující formulací tohoto faktu je, že náhlou srdeční zástavu v průměru přežije zhruba
jen 5 % lidí. Jak je to možné?
Důvod je prostý, hlavním protihráčem je čas. O osudu postiženého náhlou srdeční
zástavou se rozhoduje v několika prvních minutách a tento osud (do 5 minut!) mají
v rukou často náhodní svědci příhody. Přestane-li srdce bít, životně důležité orgány nejsou
zásobovány kyslíkem a jejich buňky začínají odumírat. Pokud náhodní svědci dokáží
okamžitě zareagovat a pomoci správně prováděnou masáží srdce a umělým dýcháním,
šance na přežití se významně zvyšuje. Situace by tedy nemusela být pro většinu
postižených tak beznadějná, pokud by obecná připravenost společnosti v oblasti první
pomoci byla větší. Bohužel ani dobře fungující záchranná služba nemůže při sebelepší vůli
většinou přijet na místo dříve než do 10 minut ve městech a do 15 minut mimo města.
Příroda je neúprosná – ve většině případů je již pozdě. Podaří-li se postiženého náhlou
srdeční zástavou oživit ještě i po takové době, pak mají tito pacienti většinou trvalé
závažné poškození mozku.
370
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Program časné defibrilace umožní daný prostor (a v něm se nacházející osoby) zabezpečit
tak, že v případě náhlé srdeční zástavy, způsobené mechanismem fibrilace srdečních
komor, je možné takto postiženým podat defibrilační výboj do 5 minut od kolapsu, čímž
pravděpodobnost přežití z 3–5 % stoupá až na 65–70 %. Současný pokrok technologií
umožňuje tento zákrok provést i laikům s minimálním zaškolením, ještě před příjezdem
záchranné služby.
15.3 Uzávěr dýchacích cest cizím tělesem – dušení
Uzávěr dýchacích cest cizím tělesem je u dospělých nejčastěji zapříčiněn potravou.
Protože většina příhod dušení je spojená s jídlem, dochází k nim často před svědky. Tím je
dána příležitost k časnému zásahu, zatímco je postižený dosud při vědomí. Protože
rozpoznání uzávěru dýchacích cest je klíčem k úspěšnému výsledku, je důležité nesplést si
tento naléhavý případ s mdlobou, srdečním záchvatem, mozkovou mrtvicí nebo jinými
stavy, které mohou zapříčinit náhlou dechovou tíseň, zmodrání postiženého nebo ztrátu
vědomí. Cizí tělesa mohou zavinit buď mírný, nebo závažný uzávěr dýchacích cest. Je
důležité zeptat se postiženého při vědomí: „DUSÍTE SE?“
Postup při dušení dospělých:
1. Jestliže postižený jeví známky mírného uzávěru dýchacích cest:
 Povzbuzujte ho, aby pokračoval v kašli, ale nedělal nic jiného.
2. Jestliže postižený jeví známky závažného uzávěru dýchacích cest a je při vědomí:
 Proveďte až pět úderů do zad, jak je popsáno dále:
 Stoupněte si na stranu a mírně za postiženého.
 Podepřete hrudník postiženého jednou rukou a dobře ho předkloňte dopředu tak,
aby se po vytlačení cizí předmět raději vyprázdnil ven ústy, než postoupil dále
do dýchacích cest.
 Proveďte až pět rázných úderů mezi lopatky hranou svojí druhé ruky.
 Zkontrolujte zrakem po každém úderu do zad, jestli se neuvolnila obstrukce
dýchacích cest. Účelem je uvolnit uzávěr dýchacích cest náhlým úderem, spíše než
nutnost provést jich všech pět.
 Jestliže pět úderů do zad nestačí odstranit uzávěr dýchacích cest, proveďte až pět
rázných stlačení břicha v nadbřišku, jak je popsáno dále.
 Stůjte za postiženým a položte obě paže okolo horní části jeho břicha.
 Nakloňte postiženého dopředu.
 Sevřete pěst jedné vaší ruky a umístěte ji mezi pupek a mečovitý výběžek hrudní
kosti postiženého.
 Pevně sevřete tuto ruku svojí druhou rukou a prudce zmáčkněte dovnitř a vzhůru.
 Opakujte až pětkrát.
 Není-li uzávěr dýchacích cest dosud uvolněn, pokračujte střídáním pěti úderů
do zad s pěti ráznými stlačeními břicha.
371
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
3. Jestliže postižený v kterémkoliv okamžiku ztratí vědomí:
 Položte ho opatrně na zem.
 Neprodleně přivolejte zdravotnickou záchrannou službu (tel. 155).
 Zahajte resuscitaci
Všichni postižení po zprůchodnění dýchacích cest, u kterých přetrvává kašel, obtíže
při polykání nebo pocit "knedlíku v hrdle", musejí být odesláni k lékařskému vyšetření.
Rázná stlačení břicha mohou zapříčinit závažná vnitřní poranění, a proto všichni takto
ošetření měli by být vyšetřeni lékařem k vyloučení poranění.
15.4 Zotavovací poloha
Existují různé variace zotavovací (dříve stabilizované) polohy (z angl. recovery position),
z nichž každá má své výhody. Není jediná poloha, která by byla ideální pro všechny
postižené. Poloha musí být stabilní, blížící se správné poloze na boku s visící hlavou
a bez tlaku na hrudník, který by zhoršil dýchání.
Pokud má postižený poruchu vědomí, ale dýchá normálně (tedy má i zcela určitě
zachovaný krevní oběh), uložíme ho do zotavovací polohy. V této poloze má postižený
s poruchou vědomí nejlépe zajištěnou průchodnost dýchacích cest. Umožňuje rovněž
bezpečné odtékání případných zvratků bez nebezpečí jejich vdechnutí.
Postiženého opakovaně kontrolujeme v krátkých časových intervalech až do předání
odborné pomoci. Jestliže postižený přestane dýchat, ihned jej přetočíme zpět na záda,
zakloníme mu hlavu, přizvedneme dolní čelist, opakovaně zhodnotíme dýchání a event.
zahájíme umělé dýchání.
Postup uložení postiženého do zotavovací polohy:



Poklekněte vedle postiženého a ujistěte se, že má obě dolní končetiny natažené.
Umístěte ruku, která je blíže k vám, od těla v pravém úhlu, loket ohnutý a dlaní
ruky nahoru (obrázek 30).
Přitáhněte vzdálenější ruku přes hrudník a zasuňte hřbet ruky pod tvář
postiženého blíže k vám (obrázek 31).
Obrázek 30 Poloha rukou (Příručka
základní neodkladné resuscitace,
Česká resuscitační rada, 2007)
Obrázek 31 Poloha rukou (Příručka
základní neodkladné resuscitace,
Česká resuscitační rada, 2007)
372
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)



Svojí druhou rukou uchopte vzdálenější nohu nad kolenem a zatáhnutím ji
pokrčte, chodidlo je ponecháno na zemi.
Za ponechání jeho ruky stlačené proti tváři zatáhněte za jeho vzdálenější nohu,
abyste převalili postiženého směrem k sobě na jeho bok.
Upravte horní nohu, aby byla v kyčli i koleni ohnutá do pravého úhlu.
Obrázek 32 Poloha nohou
(Příručka základní neodkladné
resuscitace, Česká resuscitační
rada, 2007)



Zakloňte hlavu postiženého dozadu a ujistěte se, že dýchací cesty zůstávají
průchodné.
Upravte ruku pod tváří, je-li to nutné, aby udržovala hlavu zakloněnou (zotavovací
poloha). Pravidelně kontrolujte dýchání.
Jestliže musí zůstat postižený v zotavovací poloze déle než 30 minut, otočte ho
na druhou stranu, abyste zabránili otlaku.
Obrázek 33 Zotavovací poloha
(Příručka základní neodkladné
resuscitace, Česká resuscitační
rada, 2007)
373
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
15.5 Krvácení
15.5.1
Zevní krvácení
Náhlá ztráta asi 1/3 objemu krve ohrožuje postiženého na životě. Jestliže v těle dospělého
koluje asi 5–6 litrů krve, již náhlé vykrvácení asi 1,5 litru krve hrozí rozvojem šoku
a při neléčení smrtí. Podle toho, ze které cévy postižený krvácí, dále rozlišujeme krvácení
z tepen (tepenné), kdy jasně červená krev vystřikuje z rány pod tlakem, a krvácení z žil
(žilní), kdy z rány volně vytéká tmavě červená krev. Dále rozlišujeme krvácení z vlásečnic
(kapilární), které vidíme např., když se odřeme.
Prudké zevní krvácení může ohrozit život postiženého během několika minut. Nebezpečné
je nejen tepenné, ale i žilní krvácení. Zevní krvácení je obyčejně ihned zřejmé.
První pomoc
U prudkého zevního krvácení neváháme krvácející cévu provizorně stlačit přímo v ráně
prsty. Pokud je to z časových důvodů jen trochu možné, chráníme se gumovými
rukavicemi z lékárničky na pracovišti. Improvizovaně si můžeme ruku omotat tkaninou,
např. kapesníkem či ručníkem. Na sterilitu (sterilní = zbavený choroboplodných zárodků)
v tomto případě nehledíme, v sázce je život postiženého. Pokud můžeme, postiženou
oblast zvedneme nad úroveň srdce, stisk přitom nepovolujeme.
Tlakové body
S výhodou můžeme využít znalost tzv. tlakových (kompresních) bodů, jejichž stlačením
v místě nad krvácející ranou můžeme krvácení zastavit, popř. významně snížit. Tlakový
bod je místo, kde lze cévu přitlačit proti pod ní ležící kosti, čímž přerušíme tok krve
od srdce k ráně. Jsou to:
1. Spánkový tlakový bod: při krvácení z horní části obličeje a vlasaté části hlavy, stlačíme
jej asi 1 cm před zvukovodem směrem k oku.
2. Lícní tlakový bod: při krvácení z dolní části obličeje, stlačíme jej asi 3 cm před úhlem
dolní čelisti zepředu a zdola.
3. Krční tlakový bod: při nemožnosti zastavit krvácení z obličeje, dutiny ústní, hlavy
a krku stlačíme krční tepnu mezi hrtanem a kývačem hlavy asi uprostřed krku.
4. Podklíčkový tlakový bod: při prudkém krvácení z podpaží, ramene a horní části paže,
stlačíme jej za klíční kostí směrem dolů k prvnímu žebru.
5. Pažní tlakový bod: při krvácení z lokte a předloktí, stlačíme jej na vnitřní straně paže
asi uprostřed mezi svaly.
6. Břišní tlakový bod: při krvácení z oblasti pánve, popř. neztišitelném krvácení z rodidel,
stlačíme jej v pupeční jizvě šroubovitě pěstí velkým úsilím, čímž přitlačíme aortu proti
páteři.
7. Stehenní tlakový bod: při prudkém krvácení z dolní končetiny stlačíme stehenní tepnu
pod tříslem na vnitřní a přední straně stehna.
374
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Praktický trénink vyhledání správných tlakových bodů je nezbytný. Tento postup můžeme
s úspěchem využít u krvácení z menších a středních tepen.
Jestliže se nám podařilo zastavit zevní krvácení ať již přímým stlačením rány, nebo
stlačením tlakového bodu, vyčkáváme příjezdu odborné pomoci (závodního lékaře či ZZS)
za stálého stlačování rány a dohledu postiženého.
Tlakový obvaz
Pokud lze, přiložíme tlakový obvaz, se kterým budeme úspěšní při stavění žilního
a menšího tepenného krvácení. Optimálně využijeme připravených hotových obvazů
v balíčku. Pokud takto předpřipravený obvaz nemáme k dispozici, přiložíme na ránu
nejdříve krycí vrstvu (sterilní mul), kterou pevně přichytíme několika otáčkami obinadla.
Nad ránu potom umístíme ještě tlakovou vrstvu (rulička mulu, složený kapesník) a pevně
přitáhneme zbytkem obinadla. Při prosakování obvazu můžeme tento postup zopakovat
nejvýše třikrát. V některých tělních krajinách ale nelze tlakový obvaz přiložit, nebo je
nezbytné stlačovat krvácející ránu prsty až do chirurgického ošetření, např. krční tepna,
nebo podklíčková tepna.
Zaškrcovadlo
Ve výjimečných případech je třeba užít zaškrcovadla, kterým energicky zatáhneme
končetinu nad ranou tak, abychom přerušili tok krve v tepně mezi srdcem a ranou.
Optimálně použijeme speciální pryžové obinadlo, nebo improvizovaně dostatečně široký
pruh pevné látky (aspoň 5 cm), např. složený trojcípý šátek. Nikdy končetinu
nezaškrcujeme drátem nebo provazem. Jednou nasazené zaškrcovadlo nepovolujeme.
Nezapomeneme zaznamenat čas, kdy jsme končetinu nad ranou zaškrtili. Ošetřené místo
zvedneme. Postiženého uložíme do autotransfuzní polohy, kdy mu kolmo vzhůru
zvedneme obě dolní končetiny, popř. i obě horní končetiny. Přiložený tlakový obvaz
opakovaně kontrolujeme.
Krvácení z varixů
Varixy (městky) na žílách dolních končetin mohou krvácet při úderu, nebo často
i spontánně. Vznikají tehdy, kdy poškozené žilní chlopně brání odtoku krve z dolních
končetin. Městnající krev zvýšeným tlakem narušuje žilní stěnu, která se v místech
městnání rozšiřuje a vytváří charakteristické bulky. Protože se jedná o žilní krvácení,
vytékající krev je tmavě červená. Může se jednat i o závažné krvácení, které, není-li včas
zastaveno, může ohrozit život postiženého.
První pomoc: Krvácení se pokusíme zastavit přímým stlačením krvácející rány a zvednutím
dolní končetiny nad úroveň srdce. Přivoláme ZZS. Ránu stlačíme prsty nebo dlaní přes
přiložený měkký a dostatečně veliký polštářek (výhodný je hotový obvaz č. 3 nebo č. 4).
Nemáme-li k dispozici sterilní krytí, improvizovaně užijeme např. složený kapesník, šátek
apod. Uvolníme dolní končetinu tím, že stáhneme těsně přiléhající ponožky či podvazkový
pás. Jestliže krvácení pokračuje a obvaz je prosáklý krví, přiložíme další krycí vrstvu a opět
375
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
přitáhneme obvazem. Dolní končetinu podložíme. Při opravdu prudkém krvácení z varixů
můžeme využít stlačení v stehenním tlakovém bodě.
Vlásečnicové krvácení
Objeví se při poranění nejjemnějších cév, probíhajících v kůži. Příčinou jsou odřeniny
či drobné řezné a tržné rány kůže. Není nebezpečné z hlediska krevní ztráty. Většinou se
zastaví do několika minut samo.
15.5.2
Vnitřní krvácení
Příčinou vnitřního krvácení může být jak úraz, tak onemocnění. Z úrazů mohou zapříčinit
vnitřní krvácení zlomeniny dlouhých kostí či pánve, údery do břicha, pronikající rány.
Nejčastějšími onemocněními, zapříčiňujícími vnitřní krvácení, jsou krvácející žaludeční
vřed, prasklá výduť aorty apod. Vnitřní krvácení bývá obvykle závažnější než zevní
krvácení. Krev se hromadí v některé tělní dutině a může zůstat skryta. Nebo působí
viditelnou změnu barvy pod povrchem kůže. Popřípadě může vytékat z některého
z tělních otvorů (ústa, nos, ucho, konečník, močová trubice, rodidla). Často se projeví
až komplikacemi tlakem na životně důležité orgány (krev v lebce stlačuje mozek, krev
v hrudníku stlačuje plíce).
Masivní vnitřní krvácení se projevuje nápadnou bledostí, pocením, celkovou slabostí, což
jsou známky šoku. Vnitřní krvácení nelze v podmínkách první pomoci zastavit, vyžaduje
chirurgické ošetření a náhradu ztraceného objemu infuzemi a transfuzemi.
První pomoc
Postiženého uložíme na záda, hlavu mírně níže otočíme ke straně, zvedneme dolní
končetiny. Je vhodné uložit postiženého na podložku (např. deku) a přikrýt ho. Přivoláme
ZZS. Uvolníme postiženému tísnící oděv kolem krku, hrudníku, pasu. Pokud je při vědomí,
nepodáváme nic ústy, uklidňujeme postiženého. Opakovaně kontrolujeme základní
životní funkce, údaje zaznamenáváme. Pokud je postižený v bezvědomí, uložíme ho
do zotavovací polohy na boku.
Modřiny
Jedná se o vnitřní krvácení, které prosáklo tkáněmi a způsobilo charakteristické zabarvení
podkoží. Bývá způsobeno prudkým pádem na masité části těla (např. hýždě), dále vzniká
po úderech, podvrtnutích či zlomeninách. Modřiny se projevují kromě nachově modrého
zbarvení postižené oblasti bolestivostí a otokem. Tam, kde u postiženého nalezneme
otisky oděvu, mělo by to být pro nás varovným znamením možného poranění vnitřních
orgánů.
První pomoc: Postižené místo ochlazujeme, lehkým tlakem můžeme zpomalovat krevní
průtok, pokud lze, postižené místo zvedneme.
376
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Krvácení z nosu
Krvácení z nosu může nastat jak po nárazu do hlavy, tak rovněž po silném kýchnutí,
smrkáním, někdy bez zjevné příčiny. Zdrojem krvácení je nejčastěji céva v nosní přepážce.
První pomoc: Postiženého posadíme a vyzveme ho, aby se předklonil, zmáčknul si měkké
části nosu, dýchal klidně ústy – a vydržel v této poloze 10 až 20 minut. Podáme mu
jakoukoliv nádobu, do které může vše z úst vyplivovat, protože polykání může narušit
krevní sraženinu a spolknutá krev může způsobit pocit na zvracení. Do zátylku můžeme
postiženému přiložit studený obklad. Pokud krvácení z nosu neustane do cca 30 minut,
přivoláme ZZS.
Krvácení z ucha
Krvácení z ucha bývá následkem proděravění ušního bubínku například při zatlačení cizího
předmětu do ucha, úderem do hlavy ze strany, nebo při výbuchu. Je-li výtok z ucha čirý
vodnatý, popř. s příměsí krve, jedná se o závažný příznak zlomeniny báze lební. Postižený
si může stěžovat na bolest, která bývá zpočátku ostrá, později trvalá, udává zhoršení
sluchu, může pociťovat i závrať.
První pomoc: Postiženému pomůžeme zaujmout polohu v polosedě, hlavu má nakloněnou
k postižené straně, aby krev mohla volně odtékat. Na ucho připevníme sterilní obvaz
(nejlépe hotový pohotovostní balíček) nebo improvizovaně polštářek čistého textilu
bez chloupků. Postiženého v poloze, v jaké jsme ho ošetřili, odvezeme k dalšímu ošetření.
V případě závažnějšího stavu přivoláme k transportu ZZS.
Krvácení z úst
Následkem pádu či úderu do oblasti obličeje se může vyskytnout krvácení z oblasti jazyka,
dásní či patra. Dlouhotrvající krvácení se může vyskytnout z lůžka po vyraženém
či vytrženém zubu. Kromě krvácení z úst se u postiženého může rovněž vyskytnout otok
v obličeji, popřípadě deformita při zlomeninách obličejových kostí.
První pomoc: Postiženého ošetřujeme vždy vsedě s předkloněnou hlavou nad umyvadlem
nebo jinou nádobou. Krev necháme odtékat, postižený krev nepolyká. Ránu pevně
stlačíme čistým mulem po dobu 15 až 20 minut. Do krvácejícího zubního lůžka můžeme
vložit vysoký mulový tampon a postiženého vyzveme, aby pevně skousnul na dobu 20 až
30 minut. Do úst možno vložit kousky ledu a nechat cucat. Po opatrném odstranění mulu
ústa nevyplachujeme, postižený nesmí nic jíst ani pít. Při neúspěchu můžeme postup
zopakovat, nejsme-li ani nyní úspěšní, přivoláme odbornou pomoc. Ke stavění prudšího
či déletrvajícího krvácení můžeme využít stlačení tlakových bodů krčního nebo čelistního.
Krvácení z trávicího traktu
Jestliže postižený zvrací čerstvou krev, krevní sraženiny či částečně natrávenou tmavou
až černou krev, jedná se o krvácení z cév v žaludku nebo v jícnu. Je třeba rozhodnout, zda
se nemůže jednat o krev spolykanou při krvácení z nosu či úst. Při tomto typu krvácení
z trávicího traktu bývá stolice sytě černá, dehtovitá, s typickým štiplavým zápachem.
377
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Podezřelý průjem před příjezdem lékaře nesplachujeme. Ztráty krve mohou být veliké
a mohou ohrozit postiženého rozvojem šoku.
První pomoc: Postiženého uložíme do vodorovné polohy na zádech, při zvracení
do zotavovací polohy na boku. Nedáváme nic jíst ani pít. Postiženému při plném vědomí
můžeme dát cucat kostky ledu, popř. po malých doušcích (po lžičkách) polykat ledovou
vodu. Na podbřišek můžeme přikládat studené (nikoliv ledové) obklady. Při šoku
provedeme protišoková opatření. K transportu a dalšímu ošetření přivoláme ZZS.
378
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
15.6 Doporučené vybavení lékárničky na pracovišti
Lékárnička první pomoci by měla být samozřejmou součástí vybavení každého pracoviště.
Její obsah a rozsah se může lišit v závislosti na charakteru pracovní činnosti podniku
a aktivitě technika BOZP ve spolupráci se závodním lékařem. Lékárnička musí být zřetelně
označená a snadno přístupná. Lékárnička se musí uchovávat na suchém místě, musí být
pravidelně kontrolována a doplňována, aby vše potřebné bylo po ruce. V některých
podnicích může mít lékárnička podobu přenosné tašky či kufru. Minimální doporučené
vybavení lékárničky na pracovišti si můžeme rozdělit do několika skupin: 1. léky,
2. náplasti, 3. obvazy, 4. dlahy a 5. další užitečné pomůcky.
1. Léky
Z léků můžeme s klidným svědomím doporučit ten s označením "analgetikum". Jedná se
o lék tišící bolest, doporučujeme podat 1 až 2 tablety ústy a nechat zapít douškem vody.
Podáváme zásadně u postižených při vědomí, aby nedošlo k vdechnutí tablety nebo
tekutiny s následným dušením. Další léky do minimálního vybavení lékárničky
pro poskytování první pomoci na pracovišti nedoporučujeme. Samozřejmě je možné
lékárničku rozšířit o další volně prodejné léky podle konkrétních podmínek toho kterého
pracoviště. Doporučujeme, aby se tak stalo vždy po dohodě se závodním lékařem.
K výplachu očí zasažených chemikálií doporučujeme přednostně užít tekoucí vody
z vodovodního řádu. Pokud má postižený u sebe své léky, které pravidelně bere,
poradíme mu, aby je užil podle doporučení svého lékaře.
Dezinfekční prostředky
Z dezinfekčních roztoků doporučujeme užít do ran 3% roztok peroxidu vodíku (lidově
zvaného "kysličník"), nejlépe v plastovém obalu. Na dezinfekci okolí ran je možné užít
jodových či alkoholových přípravků, nejlépe ve spreji.
2. Náplasti
Náplasti jsou určeny pro ošetření drobných ran a odřenin. Vyrábí se z textilií, nebo vodě
odolného plastu. Náplast na cívce slouží k uchycení obvazů. Náplast s polštářkem můžeme
s výhodou užít přímo na malé rány.
3. Obvazy
Obvazy sestávají z krycího polštářku uchyceného na obinadle, jsou uzavřeny v ochranném
obalu, aby zůstaly sterilní (prosté choroboplodných zárodků). Ideální pro první pomoc
jsou tzv. hotové obvazy, které se snadno přikládají. Existují v různých velikostech.
Obinadlo
Obinadla se užívají k omezení pohybu poraněných kloubů, vazů či svalů. Dále k upevnění
a přitlačování krycího obvazového materiálu. Správně přiložené přispívají k omezení otoku
poraněné končetiny. Ideální jsou tzv. kohezivní elastická obinadla, kdy jednotlivé otáčky
dobře drží na sobě bez posunu, není třeba je uchycovat spínacími špendlíky či svorkami.
379
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Šátky
Trojcípé šátky jsou vyrobeny z textilie. Můžeme je použít jako závěsy, nebo i obvazy. Jsouli sterilní, lze je užít i ke krytí velkých ran či popálenin.
4. Dlahy
Dlahy se užívají k omezení hybnosti zlomenin, ale rovněž je můžeme s výhodou užít
u poraněných kloubů či pohmožděnin, je-li to třeba.
5. Další pomůcky
Mezi užitečné pomůcky, které můžeme využít při poskytování první pomoci na pracovišti,
řadíme: gumové rukavice k ochraně vlastních rukou, nůžky, dezinfekční ubrousky, dýchací
roušku nebo dýchací masku
380
Modul BOZP
BOZP při pěstebních a udržovacích pracích (Karel Fusek)
Použitá literatura
BARTLOVÁ, I. Nebezpečné látky I. Rožnov pod Radhoštěm: ROVS, 2005.
MALÝ, Stanislav a kol. Prevence pracovních rizik. Díl I. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti
práce, 2009. ISBN 978-80-86973-76-0.
MALÝ, Stanislav a kol. Prevence pracovních rizik. Díl I. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti
práce, 2009. ISBN 978-80-86973-76-0.
MALÝ, Stanislav a kol. Prevence pracovních rizik. Díl II. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti
práce, 2009. ISBN 978-80-86973-79-1.
MALÝ, Stanislav a kol. Prevence pracovních rizik. Díl III. Praha: Výzkumný ústav
bezpečnosti práce, 2009. ISBN 978-80-86973-82-1.
NOVOTNÝ, K. Bezpečnost práce při provozu mechanizovaného nářadí I. a II. Rožnov
pod Radhoštěm: ROVS, 1998.
SVOBODA, J. Práce s křovinořezem: Pracovní postupy. Rožnov pod Radhoštěm: ROVS,
2009.
SVOBODA, J. Práce s motorovou pilou: Pracovní postupy. Rožnov pod Radhoštěm: ROVS,
2009.
ŠENK, Zdeněk. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci: prakticky a přehledně podle normy
ČSN OHSAS 18001:2008. Olomouc: ANAG, 2009, 279 s. ISBN 978-80-7263-551-1.
Příručka základní neodkladné resuscitace, Česká resuscitační rada, 2007.
Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek.
Právní předpisy platné v České republice zejména Zákon 309/2006Sb., o zajištění dalších
podmínek BOZP a zákon 262/2006 Sb., Zákoník práce v platném znění.
381
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
BOZP na golfovych hristích
Ing. Tomáš Hejzlar
1 Úvod
V České republice se začíná v posledních deseti letech zvyšovat číslo, které určuje počet
golfových hřišť v této zemi. Práce při údržbě těchto hřišť je rozmanitá a pracovníci
(greenkeeper), kteří se o údržbu starají, musejí prokázat veliký rozsah svých dovedností.
Tak, jak to v životě bývá, že vše nové mívá nedostatky, tak také úroveň BOZP na golfových
hřištích je zatím v počátcích. Tato příručka popisuje základní požadavky na BOZP
při údržbě golfových hřišť a je v ní upozorňováno na možná rizika při vykonávání této
činnosti.
2
BOZP při údržbě golfového hřiště – povinnosti
zaměstnavatele a zaměstnance
Na každého zaměstnavatele se vztahují české právní předpisy a normy. V této kapitole je
uveden přehled platné legislativy k datu vydání této příručky a je zde také uvedeno, jaké
dokumenty by měl mít každý zaměstnavatel ve své společnosti zavedeny.
Zaměstnanci vždy musejí být na vykonávanou činnost odborně a zdravotně způsobilí.
Zaměstnavatel musí zajistit, aby zaměstnanec nevykonával žádnou činnost, na kterou není
zdravotně a odborně způsobilý. Pracoviště je potřeba vybavit lékárničkou a její obsah
musí odpovídat druhu vykonávané práce. Zaměstnanci musejí být prokazatelně
seznámeni s traumatologickým plánem pracoviště.
Zaměstnavatel zajistí, aby se zaměstnanec podrobil lékařské preventivní prohlídce
u smluvního lékaře zaměstnavatele, a to ve lhůtách stanovených platnou legislativou.
Pokud zaměstnanec vykonává činnost zařazenou do rizikové kategorie, podrobuje se
lékařským preventivním prohlídkám ve lhůtách stanovených na základě rozhodnutí
Krajské hygienické stanice.
Povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance jsou uvedeny v zákoně č. 262/2006 sb.,
v platném znění, § 101 – § 106.
Zaměstnanci je zakázáno během pracovní činnosti požívat alkoholické nápoje nebo jiné
omamné či návykové látky. Zaměstnanec rovněž chodí do zaměstnání odpočinutý
a vyvaruje se zbytkovému alkoholu. Při požití alkoholu před nástupem do zaměstnání se
snižuje pozornost zaměstnance a zvyšuje se riziko vzniku pracovního úrazu jak
zaměstnance, tak dalším osobám vyskytujícím se na pracovišti.
382
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
2.1
Přehled platné legislativy
Mezi základní legislativu v BOZP patří:









2.2
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění;
Zákon č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek BOZP, v platném znění;
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění;
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění;
Nařízení vlády 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci,
v platném znění;
Nařízení vlády 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště
a pracovní prostředí, v platném znění;
Nařízení vlády 201/2010 Sb., o šetření pracovních úrazů, v platném znění;
Nařízení vlády 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný
provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, v platném znění;
Nařízení vlády 168/2002 Sb., o organizování dopravy, v platném znění.
Základní dokumentace BOZP na pracovišti
Každý zaměstnavatel si musí vést dokumentaci BOZP a řídit se pokyny, které jsou v této
dokumentaci popsány.
Základním dokumentem je předpis pro provádění školení BOZP a PO. V dokumentu musí
být popsány osnovy školení BOZP pro pracovní pozice a každého zaměstnance proškolit
dle příslušné osnovy a nechat podepsat prezenční listinu o absolvování školení (vstupní,
opakované, mimořádné).
Dalšími dokumenty jsou:











Předpis pro vydávání a kontrolu osobních ochranných pracovních prostředků
(vychází ze zákoníku práce a Nařízení vlády č. 495/2001 Sb.);
Dokument o vyhledání pracovních rizik (vychází ze zákoníku práce);
Dokument pro šetření pracovních úrazů (vychází ze zákoníku práce);
Dokument pro vydání ochranných nápojů (vychází z Nařízení vlády
č. 361/2007 Sb.);
Dokument o závodní preventivní péči (stanovený závodní lékař a lhůty
pro lékařské preventivní prohlídky);
Dokument pro stanovení zkoušek a revizí strojů a zařízení;
Dokument o provozování strojů a zařízení a ručního nářadí (vychází z Nařízení
vlády č. 378/2001 Sb.);
Dokument o poskytnutí první pomoci (Traumatologický plán);
Dokument o provádění prací ve výškách;
Dokument o provozování dopravy;
Kniha úrazů (vychází z Nařízení vlády č. 201/2010 Sb.);
383
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)







Dokument o systému řízení BOZP (vychází ze zákoníku práce);
Dokument o nakládání s chemickými látkami (Zákon 356/2003 Sb.);
Pravidla pro nakládání s chemickými látkami (vychází ze zákona č. 258/2000 Sb.);
Kategorizace prací (vychází ze zákona č. 258/2000 Sb.);
Havarijní plán (vychází ze zákona č. 450/2005 Sb.);
Dokument popisující místní řád skladu (vychází z Nařízení vlády č. 101/2005 Sb.);
Dokument o provedené roční prohlídce BOZP (vychází ze zákoníku práce).
384
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
3
Práce při údržbě golfového hřiště
3.1
Práce se strojním zařízením (postupy a pokyny
pro bezpečnou práci na strojích)
Zaměstnavatel je povinen zajistit minimální požadavky na bezpečný provoz a používání
zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným strojním zařízením.
Je povinností používat zařízení k účelům a za podmínek, pro které je určeno v souladu
s provozní dokumentací. Rovněž zaměstnavatel může stanovit další požadavky
na bezpečnost místním provozním bezpečnostním předpisem, a to minimálně v rozsahu
daném normovou hodnotou.
Zaměstnanci (obsluze zařízení) musí být umožněn bezpečný přístup k zařízení
a dostatečný manipulační prostor. Strojní zařízení musí být vybaveno zábranou nebo
ochranným zařízením zabraňující kontakt zaměstnance s pohyblivou částí strojního
zařízení, nebo pádu břemene.
Povinnost zaměstnance je montovat nebo demontovat zařízení za bezpečných podmínek
v souladu s návodem dodaným výrobcem, nebo není-li návod výrobce k dispozici,
návodem stanoveným zaměstnavatelem.
Strojní zařízení určené pro obrábění materiálu musí být opatřeno zábranou, chránící
zaměstnance proti vymrštění obrobku. Pokud taková zábrana není, musí být pracoviště
vybaveno bezpečnostním značením (Příkaz k nošení ochrany očí nebo příkaz k nasazení
ochrany obličeje) a povinnost zaměstnance vyplývající ze zákoníku práce je respektovat
toto bezpečnostní značení a používat přidělené osobní ochranné pracovní prostředky.
Kontrola bezpečnosti provozu zařízení se provádějí před uvedením zařízení do provozu
dle průvodní dokumentace výrobce. Není-li výrobce znám nebo není-li průvodní
dokumentace k dispozici, stanové rozsah kontroly zařízení zaměstnavatel místním
provozním bezpečnostním předpisem. Každé zařízení musí být vybaveno provozní
dokumentací. Následná kontrola musí být prováděna nejméně jednou za 12 měsíců
v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem, nestanoví-li
zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normový rozsah a četnost
následných kontrol jinak. Provozní dokumentace musí být uchována po celou dobu
provozu zařízení.
3.1.1




Pokyny pro bezpečnou práci se stroji na golfových hřištích
Nepracujte se stroji za podmínek, kdy hrozí snadné sklouznutí stroje na svahu.
Nepracujte se stroji, pokud je půda zamrzlá nebo velmi mokrá.
Se stroji s vlastním pohonem smí pracovat pouze osoba starší 18 let.
Nikdy nesmí být dovoleno spouštět motor a obsluhovat stroj bez předchozí
instruktáže a prokazatelném seznámení s návodem k použití a jeho pochopení.
385
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)




3.1.2








3.1.3





3.1.4
Se stroji smí pracovat pouze osoby zdravotně a odborně způsobilé
pro vykonávanou činnost.
Snažte se pochopit smysl všech kontrolek a měřidel před uvedením stroje
do chodu. Práce bez znalostí může vést k nehodám či úrazům.
Při práci dbejte, aby děti a další osoby nebo zvířata byla mimo dosah
bezprostředního vlivu stroje. Uživatel stroje nese odpovědnost vůči třetím
osobám, eventuálně za škody způsobené na majetku.
Sekací stroje jsou vybaveny nouzovým vypínačem motoru (CENTRAL STOP).
Jestliže obsluha opustí pracovní místo a je zařazen pojezd nebo zapnuta vřetena,
motor se zastaví.
Zakázané práce se strojním zařízením
startovat motor v uzavřeném prostoru;
startovat motor při zařazeném pojezdu a zapnutých sekacích jednotkách;
používat stroj jsou-li v dosahu další osoby nebo zvířata;
používat stroje s poškozenými nebo demontovanými kryty nebo součástkami;
provádět opravy, seřizování nebo čištění za chodu motoru;
obsluhovat stroj po požití alkoholu nebo požití léků snižujících pozornost;
přepravovat další osoby pokud pro to stroj není uzpůsoben;
přepravovat stroj po vlastní ose po veřejných komunikacích pokud pro určitý stroj
není udělena výjimka.
Povinnosti obsluhy před zahájením činnosti se strojním
zařízením
překontrolovat dotažení šroubových spojů;
překontrolovat stav všech pracovních jednotek;
překontrolovat stav pohonných hmot;
překontrolovat činnost nouzového vypínání motoru;
prohlédnout pracovní plochu a případně odstranit z trávníku všechny cizí
předměty, např. postřikovače a jiné překážky. Do nového prostředí vjíždějte
obezřetně, dávejte pozor zvláště na nízké větve stromů, elektrická vedení a jiné
překážky nad vámi.
Rizika při práci se strojním zařízením a jejich opatření
Mezi nejčastější rizika při práci se strojním zařízením jsou kontakt osoby se strojním
zařízením nebo jeho součástí. Další riziko vyplývající z činností je odlet částic a zasažení
osoby pracující se strojem nebo osob v jeho okolí. Jedno z nejzávažnějších rizik je
zachycení osoby pohyblivou částí strojního zařízení. V souvislosti s tímto rizikem vznikají
jedny z nejzávažnějších pracovních úrazů a poškození zdraví osob při práci.
386
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
Opatření pro práci se strojním zařízením je používat přidělené osobní ochranné pracovní
prostředky, aby bylo zamezeno kontaktu zaměstnance s odletujícími částmi. Zaměstnanec
musí být pro vykonávanou činnost odborně a zdravotně způsobilý. Pokud zaměstnanec
zjistí jakýkoliv nedostatek na pracovišti, je povinen tuto skutečnost neprodleně nahlásit
svému vedoucímu.
3.2
Manipulace s břemeny
Hygienický limit pro občasné zvedání břemen je pro muže maximálně 50 kg a pro ženy
maximálně 20 kg. Pro časté zvedání je hygienický limit pro muže maximálně 30 kg
a pro ženy maximálně 15 kg.
Rizikem vyplývajícím z manipulace s břemeny je celkové zatěžování pohybové, srdečně
cévní a dýchací soustavy. Rovněž tato činnost ovlivňuje látkovou přeměnu
a termoregulaci. Při časté a namáhavé manipulaci se můžou projevit potíže s dýcháním
a krevním oběhem, a také může docházet k onemocnění svalově kosterního aparátu,
tj. poškození páteře, svalů, šlach kloubů a kostí.
Při manipulaci s břemeny je důležité si uvědomit, že ruční manipulace by měla být až vždy
na posledním místě. Opatřením pro manipulaci s břemeny je využívat nástroje na nářadí,
volit správně pracovní polohu.
Obrázek 1 Manipulace s břemeny (Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2011)
Dále je nutno dodržovat hygienické limity pro přenášení břemen a k pracovní činnosti
zařadit režim odpočinku, tj. dodržovat klidové přestávky.
3.3
Práce s pilami a křovinořezy
Zaměstnavatel musí zpracovat místní provozní bezpečnostní předpis pro práci
s řetězovými pilami. Zaměstnanec je povinen při práci postupovat v souladu s návodem
k použití od výrobce a místním provozním bezpečnostním předpisem. Zaměstnanec je
rovněž povinen respektovat veškeré piktogramy, které jsou na pilách a křovinořezech
vyobrazeny (používat osobní ochranné pracovní prostředky, seznámit se návodem
k použití apod.).
387
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
Při používání ručních řetězových pil musí být zajištěno, aby plynová páka motorových
řetězových pil se po uvolnění tlaku ruky samočinně vrátila do nulové polohy a chod
pilového řetězu se musí samočinně zastavit po snížení otáček.
Spínač proudu u elektrických řetězových pil musí být umístěn tak, aby umožňoval vypnout
proud, aniž by bylo třeba přemísťovat ruce.
Rizika při práci s pilami a křovinořezy jsou zasažení obsluhy odletujícími částmi, kontakt
s pohyblivými nebo rotujícími částmi zařízení. Zaměstnanec vždy musí být seznámen
s návodem k použití a používat přidělené osobní ochranné pracovní prostředky.
V případě používání pil a křovinořezů na pohonné hmoty hrozí riziko kontaktu pokožky
s chemickými látkami (pohonná hmota, oleje) a také požití chemických látek (nikdy
neuskladňovat chemické látky v potravinových obalech).
V případě používání elektrických pil a křovinořezů hrozí riziko dotyku osob s živými částmi
a zasažení osob elektrickým proudem v případě porušení izolace. Závažné riziko
vyplývající z činnosti je dotyk vodivých předmětů s elektrickými vodiči.
K pohonu nářadí se spalovacím motorem nesmí být používáno benzínu s nebezpečnými
látkami jako přísadami. Pohonné hmoty smějí být doplňovány jen při zastaveném motoru.
Při startování musí být nářadí se spalovacím motorem postaveno spolehlivě na pevném
podkladě a přidržováno rukou. Startovací šňůra nesmí být při startování omotávána okolo
ruky.
Při práci s pilami a křovinořezy je rovněž riziko nadměrného hluku a vibrací přenášených
na horní končetiny nebo jsou vibrace přenášeny zvláštním způsobem (např. při práci
s křovinořezem, pokud se opírá o stehno). Může tak dojít trvalému poškození sluchu
a vzniku nemocí z povolání.
Před započetím práce s řetězovou pilou nebo křovinořezem vždy zkontrolujte veškeré
bezpečnostní prvky, a to v rozsahu stanoveném výrobcem.
3.4
Práce v dílně
Na pracovišti musí být výrazně vyznačena komunikace určena pro pěší, rozvaděče
elektrické energie musí být volně přístupné a nesmí být zahrazeny žádným materiálem
z důvodu zásahu hasičů v případě požáru. Rukojeti ručního nářadí používané v dílně musí
být zaoblené a nepoškozené, aby nedošlo k poranění zaměstnanců. Rovněž ruční nářadí
musí být používáno pouze pro účely, pro které je určeno. Je zakázáno používat poškozené
ruční nářadí.
Ruční elektrické nářadí musí být označeno inventárním číslem a musí prokazatelně
podléhat revizním zkouškám. Rovněž je zakázáno používat jakékoli elektrické nářadí, které
je poškozené, rozbité apod., a pokud jsou odkryté jakékoli vodivé části elektrického
ručního nářadí.
388
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
Při práci s ručním elektrickým nářadím je povinností zaměstnance používat osobní
ochranné pracovní prostředky v souladu s návodem k použití anebo zpracovaným místním
provozním bezpečnostním předpisem.
Povinnost zaměstnavatele je vybavit zaměstnance příslušnými osobními ochrannými
pracovními prostředky pro ochranu života a zdraví v závislosti na vykonávané činnosti.
V případě práce s odmašťovacími prostředky je povinnost zaměstnavatele přidělit
zaměstnanci také hygienické prostředky pro zajištění BOZP.
Regály v dílně musí být označeny, a to počtem buněk ve sloupci a maximální nosností
buňky. Regály musejí být rovněž prokazatelně minimálně jednou ročně kontrolovány.
Rizikem při práci v dílně je kontakt s nářadím a uloženým materiálem. Je nutné používat
oděv chránící před poškrábáním nebo zasažením části těla obsluhy. V případě používání
ručního elektrického nářadí hrozí dotyk osob s živými částmi a zasažení elektrickým
proudem. Nikdy nepoužívejte jakékoli poškozené ruční nářadí a všechny závady ihned
hlaste svému nadřízenému. Další riziko je pád předmětu na zem a vznik tak možného
poškození zdraví osob pohybujících se po pracovišti. Vždy používejte přidělené osobní
ochranné pracovní prostředky jako např. ochrannou obuv s kovovou nebo plastovou
špičkou a pevnou podrážkou. Při práci v dílně je také riziko zvyšování prašnosti
při používání obráběcích zařízení nebo používání dřevozpracujících zařízení, čímž může
dojít k poškození dýchacích orgánů.
3.5
Provozování dopravy
Zaměstnavatel při provozování dopravy organizuje práci zaměstnanců v souladu
s nařízením vlády 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních
postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními
prostředky, v platném znění, zvláštními právními předpisy, návodem dodaným výrobcem
pro provoz, údržbu a používání dopravních prostředků a místním provozním
bezpečnostním předpisem vydaným zaměstnavatelem. Zaměstnanci provozující dopravu
musejí být prokazatelně seznámení s výše uvedenými dokumenty.
Zaměstnavatel je povinen:



Určit prostory pro bezpečné nakládání a vykládání přepravovaného nákladu a určit
zaměstnance koordinující tuto činnost.
V případě vykládky a nakládky zvláště těžkých nebo rozměrných břemen byly
vydány organizační pokyny (technologické pokyny) a pro připojování a odpojování
dopravních prostředků byl zajištěn dostatečný počet zaměstnanců pro tyto
činnosti a před zahájením prací byl určen jejich způsob dorozumívání.
V případě, že to vyžadují okolnosti, byl zaměstnanec při pohybu na pracovišti
mimo pozemní komunikace seznámen s místními provozními podmínkami.
389
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
Rizika spojená s prací na dopravních prostředích (jako jsou např. vozíky Cushman) jsou
vibrace přenášené na celé tělo, tzv. celkové vibrace. K přenosu dochází prostřednictvím
sedadla, podlahy apod. Další riziko je kontakt osoby s dopravním prostředkem, pád
z vozítka apod.
3.6
3.6.1
Ruční elektrické nářadí
Ruční nářadí
Rukojeti, násady a jiná místa, kde je třeba nářadí uchopit, musí být hladce opracována
a vhodně tvarována. Násady a rukojeti musí být zajištěny proti uvolnění. Úderné plochy
a hroty nářadí nesmějí mít otřep nebo trhliny. V prostředí a na pracovištích, kde je
nebezpečí výbuchu, musí být používáno nářadí z nejiskřícího materiálu. Kladiva, sekáče,
tužlíky (temováky) a obdobné nářadí určené pro práci s kaleným nebo jinak tepelně
zpracovaným materiálem nesmějí být zhotoveny z materiálu, který se odštěpuje. Kleště,
kterých se užívá k uchopení nebo přidržování materiálu při kování, musí mít tvar
odpovídající tvaru kovaného materiálu.
3.6.2
Mechanické ruční nářadí
Mechanické ruční nářadí musí být provedeno tak, aby zajišťovalo bezpečné upínání
nástroje a aby nepřipouštělo styk obsluhy s pohybujícími se částmi mechanického ústrojí,
popřípadě nástroje. Spouštěcí a zastavovací ovládače musí být snadno a rychle
ovladatelné a nesmí umožňovat náhodné spuštění mechanického ručního nářadí nebo
zaseknutí příslušného ovládače, pokud je nářadí v chodu. Části sloužící k uchopení
a držení musí být tvarovány tak, aby nedocházelo u pracovníků k nadměrné únavě
a deformacím rukou. Dvoučelisťová sklíčidla nesmějí být používána k upínání nástrojů
s rotačním pohybem. Seřizování, čistění, mazání a opravy mechanického nářadí smějí být
prováděny, jen je-li nářadí v klidu. Při používání mechanického nářadí se musí chránit
pohyblivé přívody elektrického proudu, stlačeného vzduchu a jiné energie vhodným
způsobem proti poškození. Mechanické ruční nářadí se smí odkládat, přenášet nebo
opouštět, jen když je v klidu.
3.6.3
Pneumatické nářadí
Rychlospojky s poškozeným bajonetovým uzávěrem nebo těsněním se nesmějí používat.
Odbočka potrubí pro upevnění pryžové hadice musí být opatřena vzduchovým kohoutem
nebo samouzavíracím ventilem. Při používání pneumatického nářadí nesmí tlak vzduchu
překročit stanovené hodnoty. Pneumatické nástroje nesmějí být po použití uvolňovány
vystřelováním. Hadice musí být před připojením k pneumatickému nářadí profouknuty
stlačeným vzduchem. Průtoku vzduchu nesmí být bráněno ohýbáním hadic. Hadice musí
být na nátrubku zajištěna sponou proti sesmeknutí. Před prováděním jakýchkoliv úprav
nebo oprav musí být u pneumatického nářadí uzavřen přívod vzduchu a z hadice musí být
vypuštěn tlakový vzduch.
390
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
3.6.4
Kontroly a revize elektrických zařízení
Kontroly zařízení se provádějí minimálně jedenkrát za dvanáct měsíců, četnost a rozsah
revizní zkoušky je dán normovou hodnotou.
3.6.5
Rizika při práci s elektrickým nářadím
Při práci s elektrickým nářadím hrozí riziko dotyku zaměstnance s živou částí a zasažení
osoby elektrickým proudem. Další riziko vyplývající z činnosti je dotyk cizích vodivých
předmětů s elektrickými vodiči a popálení osob horkou plochou.
3.7
Práce ve výškách
Zaměstnavatel přijímá technická a organizační opatření k zabránění
pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo
sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení (dále jen „ochrana
proti pádu“) a zajistí jejich provádění:


na pracovištích a přístupových komunikacích nacházející se
v libovolné výšce nad vodou nebo nad látkami ohrožujícími
v případě pádu život nebo zdraví osob;
na všech ostatních pracovištích a přístupových
komunikacích, pokud leží ve výšce nad 1,5 m nad okolní
úrovní, případně pokud pod nimi volná hloubka přesahuje
1,5 m.
Ochranu proti pádu zaměstnavatel přednostně řeší pomocí
prostředků kolektivní ochrany, kterými jsou zejména technické
konstrukce. Prostředky osobní ochrany, kterými jsou osobní
ochranné pracovní prostředky proti pádu, se používají v případě,
kdy povaha práce vylučuje použití prostředků kolektivní ochrany
nebo není-li použití prostředků kolektivní ochrany s ohledem Obrázek 2 Práce
na povahu, předpokládaný rozsah a dobu trvání práce a počet na žebříku (zdroj
Hejzlar)
dotčených zaměstnanců účelné nebo s ohledem na bezpečnost
zaměstnanců dostatečné.
Práce na žebříku jsou povoleny pouze ve speciálních případech, žebřík slouží jako
přístupová komunikace. Každý žebřík musí být označen inventárním číslem a prokazatelně
na něm musejí být prováděny kontroly v rozsahu stanoveném buď návodem k použití,
anebo normovou hodnotou. Je zakázáno používat poškozený žebřík, veškeré poškozené
žebříky musejí být odstraněny z pracoviště. Úrazy spojené s používáním poškozených
žebříků bývají jedny z nejtěžších a z pravidla bývají s trvalými následky. Je povinnost
používat žebříky v souladu s návodem k použití, respektovat a dodržovat piktogramy
vyobrazené na žebříku, viz obrázek uvedený výše.
391
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
Rizika při práci ve výškách jsou nezachycený pád, propadnutí osob, nebezpečné
a nekvalifikované používání prostředků proti pádu. V průběhu pádu může dojít k nárazu
na překážku v trajektorii pádu nebo na náraz na překážku v průběhu zachycení pádu.
Rovněž může dojít k zachycení pádu ve fyziologicky nevhodné poloze a vyprošťovací práce
po zachycení pádu nesmí překročit cca 20 minut (může dojít k poškození páteře, orgánů,
krevního oběhu). Při práci ve výškách a nad volnou hloubkou hrozí také riziko pádu nářadí
na osoby nacházející se pod pracovištěm.
Při výstupu a sestupu po žebříku hrozí uklouznutí, pád a vznik pracovního úrazu.
3.8
Chemické látky
Chemické látky jsou chemické prvky a jejich sloučeniny a směsi jak přírodní, tak umělé,
včetně jejich přísad sloužících k uchování jejich stability.
Chemické přípravky jsou směsi nebo roztoky složené ze dvou nebo více látek.
Nebezpečné látky nebo nebezpečné přípravky jsou látky nebo přípravky, které
za podmínek stanovených zákonem 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických
přípravcích mají jednu nebo více nebezpečných vlastností, které jsou klasifikovány jako:
a) výbušné látky a přípravky jsou ty, které mohou exotermně reagovat i bez přístupu
vzdušného kyslíku;
b) oxidující látky a přípravky jsou ty, které vyvolávají vysoce exotermní reakci
ve styku s jinými látkami, zejména hořlavými;
c) extrémně hořlavé jsou kapalné látky a přípravky s extrémně nízkým bodem
vzplanutí a nízkým bodem varu nebo plynné látky a přípravky, které jsou hořlavé
ve styku se vzduchem při pokojové teplotě a tlaku;
d) vysoce hořlavé:

látky a přípravky, které se mohou samovolně zahřívat a nakonec se vznítí
ve styku se vzduchem při pokojové teplotě bez dodání energie;

pevné látky a přípravky, které se mohou snadno zapálit po krátkém styku
se zdrojem zapálení a které pokračují v hoření nebo vyhořely po jeho
odstranění;

kapalné látky a přípravky, které mají velmi nízký bod vzplanutí;

látky a přípravky, které ve styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují
vysoce hořlavé plyny v nebezpečných množstvích;
e) hořlavé jsou kapalné látky nebo přípravky s nízkým bodem vzplanutí;
f) vysoce toxické jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí, požití nebo
při průniku kůží ve velmi malých množstvích způsobují smrt nebo akutní nebo
chronické poškození zdraví;
392
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
g) toxické látky nebo přípravky jsou ty, které při vdechnutí, požití nebo při průniku
kůží v malých množstvích způsobují smrt nebo akutní nebo chronické poškození
zdraví;
h) zdraví škodlivé látky nebo přípravky jsou ty, které při vdechnutí, požití nebo
při průniku kůží mohou způsobit smrt nebo akutní nebo chronické poškození
zdraví;
i) žíravé látky nebo přípravky jsou ty, které mohou zničit živé tkáně při styku s nimi;
j) dráždivé látky nebo přípravky jsou ty, které mohou při okamžitém, dlouhodobém
nebo opakovaném styku s kůží nebo sliznicí vyvolat zánět a nemají žíravé účinky;
k) senzibilizující látky nebo přípravky jsou ty, které jsou schopné při vdechování,
požití nebo při styku s kůží vyvolat přecitlivělost, takže při další expozici dané látce
nebo přípravku vzniknou charakteristické nepříznivé účinky;
l) karcinogenní látky nebo přípravky jsou ty, které při vdechnutí nebo požití nebo
průniku kůží mohou vyvolat rakovinu nebo zvýšit její výskyt;
m) mutagenní látky nebo přípravky jsou ty, které při vdechnutí nebo požití nebo
průniku kůží mohou vyvolat dědičné genetické poškození nebo zvýšit jeho výskyt;
n) toxické pro reprodukci jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí nebo požití
nebo průniku kůží mohou vyvolat nebo zvýšit výskyt nedědičných nepříznivých
účinků na potomstvo nebo zhoršení mužských nebo ženských reprodukčních
funkcí nebo schopností;
o) nebezpečné pro životní prostředí jsou látky nebo přípravky, které při vstupu
do životního prostředí představují nebo mohou představovat okamžité nebo
pozdější nebezpečí pro jednu nebo více složek životního prostředí.
393
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
Symboly nebezpečnosti:
Obrázek 3 Označování chemických látek dle zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách
Nově platné piktogramy:
Obrázek 4 Označování chemických látek dle nařízení ES č. 1272/2008
Riziky při práci s chemickými látkami jsou kontakt, zasažení nebo působení látek na osobu.
Je důležité mít na paměti, že rizikové vlastnosti látek jsou vždy uvedeny na obalu
chemické látky (R – věty, nově již P – výroky) a také v bezpečnostním listě chemické látky.
Rizikem je také požití látky. Chemická látka nesmí být nikdy uskladněna v potravinovém
obalu, aby nemohlo dojít k záměně.
394
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
3.9
Pracovní úrazy
Povinností každého zaměstnance je nahlásit jakékoli poranění nebo úraz, které se
na pracovišti zaměstnanci stanou.
Povinnost zaměstnavatele je vést evidenci úrazů v knize úrazů a to i úrazů, kterými nebyla
způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost
nepřesahující tři kalendářní dny, a je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku všech
úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje.
Zaměstnavatel je povinen přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů.
Tyto povinnosti vyplývají ze Zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění, § 105
a nařízení vlády č. 201/2010 Sb., v platném znění.
Zaměstnavatel vyhotovuje záznamy a vede dokumentaci o všech pracovních úrazech,
jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři
kalendářní dny nebo k úmrtí zaměstnance. Zaměstnavatel zašle záznam o pracovním
úrazu do pátého dne následujícího měsíce na Oblastní inspektorát práce a příslušnou
pojišťovnu zaměstnance, který úraz utrpěl.
395
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
4
Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP)
Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo
opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout
zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky (dále jen „OOPP“). Tyto prostředky
nesmí zaměstnance ohrožovat a bránit při výkonu práce. Za OOPP lze považovat také
pracovní oděv nebo obuv. Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí,
čisticí a dezinfekční prostředky. Na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými
podmínkami je povinností zaměstnavatele poskytnout ochranné nápoje. OOPP musí
zaměstnavatel udržovat v použitelném stavu a kontrolovat jejich používání. Veškeré
OOPP, ochranné nápoje, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky jsou zaměstnanci
poskytovány bezplatně.
V případě, že při práci vznikají rizika, která nelze omezit technickým nebo organizačním
řešením, musí zaměstnavatel vydávat zaměstnancům osobní ochranné pracovní
prostředky (dále OOPP).
Obrázek 5 Piktogramy označující ochranné prostředky (zdroj Hejzlar)
OOPP se poskytují na náklady zaměstnavatele a nelze je nahrazovat finančním plněním.
Zaměstnavatel musí kontrolovat, zda zaměstnanci používají při práci stanovené OOPP.
Povinností zaměstnance je se o tyto OOPP starat, neničit a používat dle charakteru a rizika
vykonávané práce.
4.1.1




Příklady použití OOPP dle druhu vykonávané práce
ochrana hlavy – před sluncem, deštěm – pokrývka hlavy (čepice, nepromokavý
klobouk apod.);
ochrana sluchu – při práci se sekačkou, křovinořezem apod., – zátkové chrániče
sluchu, mušlové chrániče apod.;
ochrana očí a obličeje – práce s řetězovou pilou, křovinořezem apod. – ochranné
brýle, ochranný obličejový štít;
ochrana rukou a paží – práce s ručním nářadím, chemickými látkami apod. –
ochranné kožené nebo pogumované rukavice, ochranné rukávy, ochrana proti
pořezání;
396
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)



5
ochrana nohou – manipulace s břemeny, práce na nerovném, nezpevněném
terénu, práce se stroji, u kterých jsou přenášeny vibrace – obuv s ochrannou
bezpečnostní tužinkou, obuv, vysoká obuv, přezůvková obuv odolná proti
vibracím, ochrana proti pořezání;
ochrana trupu, břicha – při práci s ručním nářadím, se strojním zařízením,
s chemickými látkami – ochranné vesty, kabáty;
ochrana celého těla:
o prostředky pro prevenci proti pádu – úplná výstroj pro prevenci pádu;
o ochranný oděv – ochranné pracovní oděvy (dvojdílné, kombinézy).
Požární ochrana
Zaměstnanci musejí být seznámeni s evakuačním plánem pracoviště, který musí být
vyvěšen v prostorách pracoviště. Rovněž musejí být seznámeni s požárně poplachovými
směrnicemi vypracovanými pro podmínky pracoviště. Musejí znát základní principy
a rozmístění přenosných hasicích přístrojů.
Zaměstnanci nesmějí svévolně používat a zneužívat věcné prostředky požární ochrany.
Rovněž je nesmějí poškozovat, a tím snižovat jejich životnost. Základní typy přenosných
hasicích přístrojů (dále jen „PHP“) jsou:




sněhový,
vodní,
pěnový,
práškový.
Povinností zaměstnavatele je seznámit zaměstnance s rozdílností použití jednotlivých
typů PHP a jejich užití.
397
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
Použitá literatura
HALÁTEK, Adam. Bezpečnost práce a ochrana zdraví při údržbě golfového hřiště. Ostrava,
2008. Bakalářská práce. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava.
Jak na břemena?: Příručka VÚBP, v. v. i. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2011.
ISBN 978-80-86973-53-1.
Právní předpisy platné v České republice.
Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách.
Nařízení ES č. 1272/2008 – nařízení CLP.
Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek
398
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
399
Modul BOZP
BOZP na golfových hřištích (Ing. Tomáš Hejzlar)
Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Modul ICT
MS Word 2010
MS Excel 2010
MS PowerPoint 2010
Mgr. Martina Hanáková
Název návrhu GP: Vzdělávání pro lepší zeleň kolem nás
Registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.03/02.0014
400
Modul ICT
Obsah
MS WORD 2010....................................................................................................................... 406
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Úvod....................................................................................................................................... 406
Popis prostředí MS Word 2010.............................................................................................. 407
Práce s dokumenty ................................................................................................................ 409
3.1
Vytvoření dokumentu ................................................................................................... 409
3.2
Uložení dokumentu....................................................................................................... 411
3.3
Základní nastavení stránky............................................................................................ 412
3.4
Záhlaví a zápatí stránek................................................................................................. 413
3.5
Poznámka pod čarou..................................................................................................... 413
3.6
Tisk dokumentu............................................................................................................. 414
Základní editace textu ........................................................................................................... 415
4.1
Pohyb po dokumentu ................................................................................................... 415
4.2
Psaní textu..................................................................................................................... 415
4.3
Označování textu do bloku ........................................................................................... 416
4.4
Zarovnání textu ............................................................................................................. 416
4.5
Sloupce a tabulátory ..................................................................................................... 417
4.6
Písmo............................................................................................................................. 418
4.7
Odrážky a číslování........................................................................................................ 419
4.8
Schránka a operace se schránkou ................................................................................. 420
4.9
Přenos textu z jiného zdroje (Vložit jinak) .................................................................... 421
Grafika ve Wordu................................................................................................................... 422
5.1
Vkládání grafických objektů .......................................................................................... 422
5.1.1 Vložení klipartu (obrázku z databáze Wordu): ......................................................... 422
5.1.2 Obrazce ..................................................................................................................... 422
5.1.3 WordArt .................................................................................................................... 422
5.1.4 Obrázky SmartArt ..................................................................................................... 423
5.1.5 Vložení obrázku z externího zdroje .......................................................................... 423
5.2
Operace s grafickým objektem ..................................................................................... 424
5.3
Seskupování objektů ..................................................................................................... 425
5.4
Titulky k vloženým objektům ........................................................................................ 426
Tabulky................................................................................................................................... 427
6.1
Karta Návrh tabulky ...................................................................................................... 427
6.2
Karta Rozložení tabulky................................................................................................. 428
Styly ....................................................................................................................................... 430
Obsah dokumentu ................................................................................................................. 431
8.1
Postup generování obsahu ........................................................................................... 431
Stručný postup vytvoření a úpravy dokumentu .................................................................... 432
402
Modul ICT
MS EXCEL 2010 ........................................................................................................................434
1
2
3
4
5
6
7
Úvod ...................................................................................................................................... 434
Popis prostředí MS Excel ....................................................................................................... 435
Práce s dokumenty ................................................................................................................ 436
3.1
Vytvoření dokumentu ................................................................................................... 436
3.2
Uložení dokumentu ...................................................................................................... 437
3.3
Práce s listy ................................................................................................................... 439
3.4
Tisk dokumentu ............................................................................................................ 440
3.5
Nastavení (rozložení) stránky ....................................................................................... 440
Editace a formátování buněk ................................................................................................ 441
4.1
Formát buněk................................................................................................................ 441
4.2
Plnění buněk ................................................................................................................. 442
4.3
Změna obsahu buněk.................................................................................................... 442
4.4
Označení buněk do bloku ............................................................................................. 443
4.5
Grafická úprava obsahu buněk ..................................................................................... 444
4.6
Sloučení buněk .............................................................................................................. 446
4.7
Ohraničení buněk.......................................................................................................... 447
Formát tabulky ...................................................................................................................... 448
5.1
Úprava rozměrů sloupců a řádků.................................................................................. 448
5.2
Operace s řádky a sloupci ............................................................................................. 448
5.3
Skrytí řádků nebo sloupců ............................................................................................ 448
Vzorce .................................................................................................................................... 449
6.1
Kopírování vzorců a dat pomocí tlačítka myši .............................................................. 449
6.2
Jednoduché matematické vzorce ................................................................................. 450
6.2.1 Vzorce pro matematické operátory (+, -, *, /) vložené mezi dvě hodnoty .............. 451
6.2.2 Součet několika hodnot (suma) ................................................................................ 451
6.2.3 Maximum a minimum zadaných hodnot ................................................................. 452
6.2.4 Aritmetický průměr .................................................................................................. 452
6.2.5 Počet hodnot ............................................................................................................ 452
Tvorba a editace grafů ........................................................................................................... 453
7.1
Tvorba grafu .................................................................................................................. 453
7.2
Ukázky grafů ................................................................................................................. 454
7.3
Editace grafu ................................................................................................................. 456
403
Modul ICT
MS POWERPOINT 2010........................................................................................................ 458
1
2
3
Úvod....................................................................................................................................... 458
Základní pravidla při tvorbě počítačových prezentací ........................................................... 459
Popis prostředí MS PowerPoint ............................................................................................. 460
3.1
Karta Soubor ................................................................................................................. 461
3.2
Karta Domů ................................................................................................................... 461
3.3
Karta Vložení ................................................................................................................. 462
3.4
Karta Návrh ................................................................................................................... 462
3.5
Karta Přechody .............................................................................................................. 462
3.6
Karta Animace ............................................................................................................... 462
3.7
Karta Prezentace ........................................................................................................... 463
3.8
Karta Revize .................................................................................................................. 463
3.9
Karta Zobrazení ............................................................................................................. 463
4
Správa prezentace ................................................................................................................. 464
4.1
Otevření (vytvoření) nové prezentace .......................................................................... 464
4.2
Uložení prezentace ....................................................................................................... 466
4.3
Tisk prezentace ............................................................................................................. 467
5
Snímky prezentace................................................................................................................. 468
5.1
Nový snímek .................................................................................................................. 468
5.2
Zobrazení snímků .......................................................................................................... 469
5.3
Pozadí snímku – motivy ................................................................................................ 469
5.3.1 Předdefinované motivy ............................................................................................ 470
5.3.2 Vlastní formát pozadí ............................................................................................... 471
5.4
Manipulace se snímkem ............................................................................................... 472
5.4.1 Označení snímku....................................................................................................... 472
5.4.2 Kopírování a přesun snímku ..................................................................................... 472
5.4.3 Odstranění a skrytí snímku ....................................................................................... 472
5.5
Popisné údaje na snímku .............................................................................................. 473
5.6
Poznámky ke snímkům ................................................................................................. 473
5.7
Rozdělení prezentace na oddíly .................................................................................... 473
6
Vkládání a editace grafických objektů ................................................................................... 475
6.1
Editace objektů ............................................................................................................. 476
6.2
Manipulace s objektem................................................................................................. 476
6.3
Seskupování objektů ..................................................................................................... 477
6.4
Psaní textu..................................................................................................................... 478
6.5
SmartArt ........................................................................................................................ 479
7
Přechody a animace............................................................................................................... 480
7.1
Přechody mezi snímky .................................................................................................. 480
7.2
Animace objektů ........................................................................................................... 481
8
Předvádění prezentace .......................................................................................................... 483
Použitá literatura ............................................................................................................................ 484
404
Modul ICT
405
Modul ICT
MS Word 2010 (Mgr. Martina Hanáková)
MS Word 2010
Mgr. Martina Hanáková
1 Úvod
Vytváření textových dokumentů je jedním z nejčastějších úkolů, se kterým se každý
při práci s počítačem setká. Obsahově kvalitně zpracovaný text je nutné podpořit i kvalitní
finální grafickou úpravou daného dokumentu, včetně dodržení všech typografických
pravidel.
K práci s dokumentem slouží řada textových editorů. Z nich je mezi uživateli asi nejčastěji
zastoupený MS Word, který je součástí balíku kancelářských programů MS Office.
Vzhledem k historickému vývoji programů, existuje mezi uživateli několik verzí textového
editoru MS Word. Z nich nejčastěji používanou je verze 2003 nebo 2007, nově se rozšiřuje
verze 2010. Rozdíl v ovládání verzí MS Word 2003 a 2007 je opravdu velký, ale
po překonání prvotní nedůvěry a nutnosti změny určitých zažitých postupů, uživatel brzy
zjistí, že práce ve verzi 2007, případně 2010 je daleko intuitivnější, přehlednější a rychlejší.
Verze 2007 a 2010 přinesly nové formáty souborů, nová písma a nové šablony
pro všechny typy dokumentů.
Při našich úpravách textových dokumentů si nejprve zopakujeme a ukážeme základní
principy společné všem verzím MS Word, jako je zvládnutí klávesnice, pohyb po textu,
označování textu (pomocí klávesnice i myši), změna velikosti a typu písma, kopírování
a přesun částí textu, ukládání dokumentů apod. Poté se podrobněji podíváme na změny,
které přinesly verze 2007 a 2010. Na závěr se zaměříme na finální úpravu dokumentu
s dodržením základních typografických pravidel. Naučíme se jedno z nejzákladnějších
pravidel při psaní dokumentu: „Nejprve vytvořit text, soustředit se na jeho obsah, pak
teprve celý dokument upravovat.“ Většina ukázek a popisů v tomto studijním textu bude
z editoru MS Word 2010.
Tento studijní text obsahuje pouze základ pro práci s textovým editorem, neklade si za cíl
obsáhnout všechny taje práce s MS Word, chce pouze seznámit a ukázat nejčastěji
používané prvky při vytváření a úpravách dokumentů. K dalšímu studiu pak mohou sloužit
odborné manuály a řada publikací na trhu. Některé z nich jsou uvedené ve studijní
literatuře.
406
Modul ICT
MS WORD 2010 (Mgr. Martina Hanáková)
2
Popis prostředí MS Word 2010
Prostředí textového editoru MS WORD 2010 se skládá z několika částí. V horní části jsou
panely a karty s nabídkami možných úprav a změn textu, prostřední část tvoří vlastní
dokument, dolní část pak obsahuje informace o dokumentu, způsob zobrazení jeho
stránek a lupu. Celý textový editor (prvky funkce textového editoru) je možné ovládat
několika způsoby – myší, klávesovými zkratk