Zámecká 57, 664 52 Sokolnice
Časopis Domova pro seniory Sokolnice
Úvod
Milí čtenáři,
léto je pomalu za námi a blíží se nám podzim. Užíváme si ještě
poslední teplé dny babího léta. Vinobraní je v plném proudu a i my, na
zámku, jsme ochutnali alespoň kapku letošního burčáku.
V tomto čísle, které je laděno do barev vína a podzimu, najdete naše
tradiční rubriky věnované oslavencům, novým tvářím v našem
domově, akcím v předcházejícím měsíci, pranostikám i jménům, se
kterými se u nás potkáte. Nabídnu Vám tentokráte i něco málo
z historie, podíváme se společně na slavkovský zámek a od tohoto
čísla najdete ve zpravodaji také tzv. Pomerančovou stránku. Proč
pomerančovou, se dočtete v dalších ze zajímavých článků. Dále
v tomto čísle najdete i pokračování naší malé felinoterapie, něco
z Vaší tvorby, kterou samozřejmě i nadále uvítám. Pokračuje naše
rubrika „Víte, že…?“, kde se tentokrát dozvíte zajímavosti
z nejrůznějších oblastí. Kdybyste měli nápad, co do této rubriky
napsat příště, určitě se ozvěte. ☺
Děkuji za Vaše krásné příspěvky, přeji Vám klidný začátek podzimu a
těsím se zase za měsíc.
Váš Zpravodaj
2
Ohlédnutí za srpnem
A máme tu letní měsíc srpen…
Skončil horký srpen, čas dovolených a
prázdnin. Doufejme, že nám pěkné počasí
ještě vydrží a sluníčko nás při pobytu
v našem překrásném parku bude zahřívat.
A jak jsme byli i přes tato tropická vedra
v srpnu aktivní? Při ručních pracích ( 4.8. )
jsme společně vyráběli záložky do knih.
Myslím, že se moc povedly. A ti, co jsou
méně zruční, nebo nemohli vyrábět,
přispěli alespoň radou.
Stolní hry ( 10.8.) byly vždy plné veselí
a smíchu, účast hojná, obzvláště proto, že
jsme hráli venku, na
čerstvém
vzduchu.
Ve čtvrtek 11.8. jsme
někteří společně s paní
Vlaďkou
Sedlákovou
vyrazili na výlet pořádaný
aktivizačním úsekem pod
vedením
paní
Evy
Stiborové. Posezení u
sokolnického
rybníka
,,Balaton,, bylo příjemné,
zmrzlina osvěžující.
Kdo měl (16.8.) zájem, navštívil naše ,,letní kino“- promítání filmu
,,FANFÁN TULIPÁN“. Na den 17.8. byl na oddělení naplánován
film na přání, ale pro nezájem se nekonal. Místo toho se konalo
posezení u kávy v parku s besedou na Vámi zvolené téma.
Ve stejném dni jste měli možnost zahrát si ,,BINGO“ ve společenské
místnosti.
3
Nácvik písně našeho ,,pěveckého sboru“ pod vedením paní
Stiborové se tentokrát konal na našem oddělení, takže kromě
pravidelných účastníků se přidali i další.
Hojná účast byla také při hraní paměťových her 24.8. Nejvíce se
Vám líbila tzv.,,slovní kopaná“. Snad se Vám naše nabídka líbila a
každý si něco vybral dle svého gusta.
Kolektiv I. oddělení
Co se událo v srpnu na druhém oddělení…
Měsíc srpen nám sice moc pěkného počasí nedopřál, ale my jsme se
nenechaly odradit a i přes chladné počasí jsme se snažily nezahálet.
Taneční odpoledne se nám vydařilo
úžasně. S gramofonem, starými
gramofonovými deskami a klientkami,
které jsou pro každou legrac, jsme si
zatančily i zazpívaly.
Podařilo se nám splnit i přání naší
klientky paní Šikutové a výlet do
slavkovského zlatnictví byl příjemným
zpestřením deštivého dne.
Oblíbené promítání s popcornem se
nám tenhle měsíc také podařilo
uskutečnit. Při krásné pohádce
„Dařbuján a Pandrhola“ jsme společně
strávily příjemné chvíle.
Výroba dekoračních předmětů ve formě látkových a papírových
andělů se klientkám také líbila. I přes vtipné poznámky, že jsou ještě
prázdniny a my už chceme něco tvořit, se do práce pustily s chutí a
pílí sobě vlastní. Andělíčci se moc povedli a doufáme, že udělají
radost i někomu dalšímu ☺
4
Koncem
měsíce
se
naštěstí
matka
příroda
alespoň trošku umoudřila a
ukázala nám svou pravou
letní
tvář
vonící
dozrávajícími
plody
a
pokoseným obilím. Toho
jsme samozřejmě využily
k procházkám do parku a
nezapomínaly jsme ani na
tolik důležité pokrývky hlavy a pitný režim.
Prázdniny
nám
skončily a s nimi bude
ubývat
i
krásných
slunných
dnů,
ale
nezalekneme se, a pokud
to bude jen trošku
možné,
tak
budeme
vyjíždět do zámeckého
parku. A když to
nepůjde, tak věřte, že
zahálet
rozhodně
nebudeme ☺
Kolektiv druhého oddělení
A jak jsme si užívali léta na III. oddělení?
V srpnu si s námi léto tak trochu zahrávalo a dalo nám bohatě okusit
svých rozmarů – vždy se však našel nějaký ten den, který jsme mohli
strávit v příjemném prostředí parku, posedět na lavičce, či se trošku
projít… A koncem měsíce jsme si dokonce mohli připadat jako někde
v Karibiku, jen místo palem nám v tropickém žáru skýtaly životadárný
stín k našemu odpočinku letité javory.
5
Zahráli jsme si opět i
pétanque,
hru
s pestrobarevnými
koulemi, která si mezi
námi už našla své stálé
příznivce, a vydali se
znovu
k sokolnickému
„Balatonu“. A stejně jako
k létu
vždy
patřily
oblíbené
výletní
restaurace,
patřívalo
k němu za našich časů i letní kino. Proto řada z nás uvítala zámecké
„letní kino“, připravené pro nás aktivizačním úsekem. Zhlédli jsme
zábavné veselohry ze současnosti i romantické zamilované retro
„Fanfán Tulipán“ s idolem ženských srdcí z našich mladých let
Gerardem Philipem.
A co ještě vždy
patřilo a dodnes patří
k horkému létu? No
přece zmrzlina! Při
zmrzlinovém mlsání,
které pro nás připravily
naše „sestřičky“, jsme
si
nejen
opravdu
pochutnali a příjemně
se osvěžili v parném
dni, ale nazdobené
poháry lahodily i oku a duši. Jako kouzlem ocitli jsme se náhle v zemi
mládí, v romantické cukrárničce se svojí první láskou. Vzpomínky
přicházely samy…
Jindy jsme zase procvičovali hbitost našich prstů při zábavném
provlékání provázků. Radostný smích provázel naše úspěchy i
neúspěchy. A od pestrých provázků se začaly odvíjet i vzpomínky –
na háčkování, pletení, síťkování, drhání…
6
Několikrát nás navštívila Mgr. Eva Stiborová a s ní za námi vždy
přišlo i sluníčko. Společně jsme si z plných plic a od srdce zazpívali.
(Možná je to nácvik sborového zpěvu ke dni otevřených dveří, ale to
je zatím ještě tajemství – i pro nás zpěvačky.)
A do našeho zámku zavítal znovu i sympatický „gedeon“ s Biblí,
aby se spolu s námi zamýšlel nad životem ve světle Evangelia. Zde
nemůžeme než citovat Písmo: „Jak milý je příchod těch, kteří zvěstují
dobro, kteří zvěstují Boží království.“
V měsíci srpnu oslavila také řada z nás své narozeniny. Paní Marie
Vyvlečková a pan Jaroslav Matula oslavili v kruhu svých nejbližších
krásnou devadesátku. (Paní
Vyvlečková slavila dokonce
po dvě neděle!) Vždy
usměvavá klientka se dožila
devadesátin v plné duševní
svěžesti, dny tráví nad
svými oblíbenými knihami
a
to
ne
ledajakými.
Kupříkladu nad obsáhlým
románem ze starověkého
Egypta
„Řeka
bohů“.
Nováček na našem oddělení pan Matula je dosud statný muž, který se
ještě nedávno pečlivě staral o svou nemocnou manželku. Oběma
přejeme ze srdce, aby ve stejné kondici oslavili s námi i tu stovku.
Paní Stupková sice neslavila žádné životní jubileum, letos jí bylo 71
let, ale její narozeniny se proměnily v malou slavnost uprostřed
květin, kterou jí připravily „sestřičky“ ve službě – Renata, Jitka a
Hana. Jak je vidět, všichni stavíme výš a výš naši profesní laťku –
anebo laťku našeho lidství?
Tento měsíc se loučíme s dlouholetou pracovnicí našeho Domova
pro seniory, zdravotní sestrou Dobromilou Ratičákovou z II. oddělení,
která se rozhodla odejít na zasloužený odpočinek. Zároveň se kolektiv
III. oddělení loučí se zdravotní sestrou Ivanou Holečkovou, která
odchází oslabený kolektiv II. patra posílit.
Děkujeme a přejeme hodně štěstí.
7
Ohlédnutí za srpnovými aktivitami
Také druhý prázdninový měsíc utekl jako voda. I když začátek
měsíce se moc nevyvedl, jeho druhá polovina byla letní se vším
všudy. Byla ve znamení sluníčka, výletů a dovolených. Některé dny
jsme museli i my polevit v naší zábavě a více odpočívat, protože
teploty na sluníčku šplhaly až ke čtyřicítce. Přesto jsme se snažili
alespoň dopoledne nějak se zabavit. Konaly se pravidelné akce jako
„Biblické příběhy“, „Bingo“, „Pétanque“ a „Letní kino“, na které
znovu zveme nejen všechny, kteří je dosud nenavštívili, ale také naše
nové spolubydlící.
Náš malý pěvecký sbor, který nacvičoval písně na dožínkovou
slavnost, vytrvale zkoušel a zpíval pro radost nejen sobě, ale i
prvnímu a druhému oddělení. Na přání jsme naše zpívání přesunuli ze
společenské místnosti do prostor v prvním patře proto, aby si s námi
mohli zazpívat i ti, kteří už do společenské místnosti z různých
důvodů nechodí. Nakonec jsme naše písničky nacvičovali se
sokolnickými dětmi, které předvedou taneční pásmo složené
z lidových písniček také za našeho pěveckého doprovodu. Zatím naše
zpívání moc umělecky nevypadá, ale sklidili jsme pochvalu od
pořadatelů i maminek dětí. V neděli 11.09.2011, až nás bude na
slavnosti doprovázet cimbálová muzika Donava, už budeme jako
profesionálové. Vyprávění o naší pěvecké přípravě na slavnost bych
chtěla zakončit poděkováním a pochvalou našim hlavním zpěvákům –
paní Šikutové, paní Forejtníkové a paní Holoubkové ze II. oddělení,
pánům Rapouchovi a Slaninovi z I. oddělení a také všem těm, kteří si
k nám přisednou a zpívají s námi.
Další velkou srpnovou událostí byl výlet k rybníku Balaton
v Sokolnicích. Auto se muselo třikrát otočit, aby se dostalo na
všechny. V dopoledních hodinách se na terásce zahradní restaurace
pěkně sedělo a povídalo. Vzpomínali jsme na dovolené, kam kdo
jezdíval, které země navštívil, kde se mu nejvíc líbilo…..Díky
přítomnosti rekreantů - rybářů jsme se na chvilku mohli cítit jako na
dovolené v kempu u vody.
8
Poslední srpnový den jsme si užili zase trošku jinak. Přijel za
námi náš známý pan
Doubek ze Žatčan se
svou kobylkou Quinny
zapřaženou v kočáře a
dopřál nám opět malou
projížďku
parkem.
V parku na sluníčku už
na něj čekalo plno
zájemců o vyjížďku.
Podařilo se nám do
kočáru vysadit každého,
kdo měl zájem se svézt, a to, že seděl na vozíčku, pro nás nebyl žádný
problém. O koníka jsme se taky pěkně postarali. V přestávkách mezi
jízdami ho ti odvážnější z nás i krmili jablky a mrkví, které se svými
pomocnicemi z II. oddělení nasbírala paní Zuzana Knápková, za což
jim děkujeme určitě i jménem koníka. Teď už se těšíme, co nám
přichystá teplé babí léto.
Mgr. Eva Stiborová
Sociálně-aktivizační úsek
Ohlédnutí za srpnovými aktivitami
I. oddělení
Středa 07.09.
„STOLNÍ HRY“
- Člověče nezlob se, karty, pexeso, domino
Středa 14. 9.
,,RUČNÍ PRÁCE“
- příprava a výroba upomínkových předmětů
9
Středa 21. 9.
,, PAMĚŤOVÉ HRY“
- cvičení pro tělo i paměť
- za pěkného počasí v parku
Začínáme kolem 9.30 hod.
Srdečně všechny zve kolektiv 1. oddělení.
II. oddělení
Každé úterý
výroba dekoračních předmětů na den otevřených dveří
Každou středu
rekondiční cvičení
relaxační cvičení
trénink paměti a komunikačních dovedností
reminiscenční terapie
diskuse o přírodním léčitelství, předávání zkušeností
(byliny, recepty)
Po dohodě s klientkami se budou promítat DVD dle výběru klientek a
za hezkého počasí budeme i nadále chodit na vycházky do zámeckého
parku a jeho okolí.
Budeme pokračovat ve velmi oblíbené aromaterapii na pokojícha
chodbách.
III. oddělení
Pátek 09.09.
TANEČNÍ TERAPIE
- tanec v sedě
Pondělí 12.09. POUŠTĚNÍ HUDBY NA PŘÁNÍ
10
Středa 21.09. CVIČENÍ
S OVERBALY A MÍČKY
Čtvrtek 29.09. PAMĚŤOVÉ
HRY
Pondělí - Pátek ve 13:00
skupinové i individuální čtení.
Za pěkného počasí posezení na nádvoří nebo procházka do parku.
Na Vaši účast se těší kolektiv III. oddělení☺
Nabídka aktivizačních činností v září
Pátek 02.09.
NÁCVIK ZPĚVU NA DOŽÍNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Pondělí 05.09. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY
od 10:00 hodin ve společenské místnosti
Úterý 06.09.
VÝLET NA PERNŠTĚJN A DO KUNŠTÁTU
odjezd v 07:00 hodin od zámku
Pátek 09.09.
NÁCVIK ZPĚVU NA DOŽÍNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Neděle 11.09.
DOŽÍNKY A DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
od 14:00 hodin na nádvoří
Pondělí 12.09. SPORTUJEME SPOLEČNĚ
od 09:30 hodin v zámeckém parku
11
Středa 14.09
PŘEDNÁŠKA POLICIE ČR
od 10:00 hodin ve společenské místnosti
Čtvrtek 15.09. STARÝ ZÁKON
od 10:00 hodin ve společenské místnosti
Pátek 16.09.
ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Neděle 18 .09. POHÁDKA O POPELCE od 10:00 hodin v jídelně
- divadelní představení
Pondělí 19.09. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY
od 10:00 hodin ve společenské místnosti
Středa 21.09
VÝLET DO KOVÁRNY V TĚŠANECH
odjezd v 09:30 hodin od zámku
Čtvrtek 22.09. LETNÍ KINO od 15:30 hodin ve společen. místnosti
- film na pokračování
Pátek 23.09.
ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Pondělí 26.09. KVÍZOVÁNÍ od 13:00 hodin ve společen. místnosti
Úterý 27.09.
PÉTANQUE
od 10:00 hodin v zámeckém parku
Čtvrtek 29.09. LETNÍ KINO od 15:30 hodin ve společen. místnosti
- film na pokračování
Pátek 30.09.
ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
12
Nové tváře
Bobrovský Josef, Mgr.
Sýkora František
Uhlířová Antonie
Hájenka
I. oddělení
II. oddělení
Vítejte mezi námi!
V měsíci září slaví své narozeniny
Brabcová Marie
Floriánová Jarmila
Koláček Ivan
Kolouchová Anděla
Matulová Františka
Moresová Anežka
Ondráčková Františka
Palečková Anna
Putnová Božena
Valenta Vlastimil
Vinklárková Václavka
13
Burianová Jana
Jašková Jana
Krbílek Oldřich
Rábová Jiřina
Ve znamení pomeranče
Dne 21. září si celý svět připomíná Mezinárodní den Alzheimerovy
nemoci. Tradice vznikla v roce 1994 a Česká alzheimerovská
společnost se k ní připojila krátce po svém vzniku v roce 1997. Od r.
2001 si tento den připomínáme jako „Pomerančový den“. Motiv
pomeranče byl zvolen podle básně,
která popisuje průběh lidského
života jako zrání pomeranče. A také
pro všeobecnou rozšířenost tohoto
oblíbeného ovoce, které už svou
barvou navozuje pocity optimismu a
pohody – znají je lidé zdraví i
nemocní Alzheimerovou chorobou
na celém světě.
V celém světě trpí závažnou formou této nemoci na 35 miliónů lidí a
její lehčí formou až 150 miliónů. Trpěla jí ve stáří i řada známých
osobností, třeba bývalý americký prezident Ronald Reagan,
francouzská herečka Annie Girardotová nebo američtí herci Petr Falk
– proslulý komisař Columbo a Charles Bronson, jeden z filmových
„Sedmi statečných“, který byl ve skutečném životě vyznamenán
Purpurovým srdcem za statečnost ve 2. světové válce. V České
republice je postiženo Alzheimerovou nemocí kolem 120.000 osob.
Trpí jí i někteří z Vás. Projevuje se větším zapomínáním a horší
soustředěností.
14
Pro všechny, kdo mají tyto potíže a statečně s nimi bojují, jsme
vytvořili v našem Zpravodaji novou stránku – jako náš malý dárek
k Mezinárodnímu dni Alzheimerovy nemoci. Bude se jmenovat
Pomerančová stránka.
V naší zemi se sice v několika posledních letech připomíná
Pomerančový den 21. června (svátek v tento den slaví Alois) na počest
lékaře Aloise Alzheimera, který jako první popsal tuto nemoc u své
pacientky. A kolem tohoto data, v tzv. pomerančovém týdnu se
soustřeďují veškeré aktivity a počiny ve prospěch nemocných. To, co
je zde důležité, jsou však vždy lidé, nikoliv data a lokální
patriotismus. A tak s naší iniciativou přicházíme tak, jak dozrála.
Kdesi jsem četla krásnou myšlenku: Možná přicházíte kvůli
Alzheimerově nemoci o své včerejšky, ale určitě ne o svůj dnešek a
zítřek. Kéž jsou ty Vaše dnešky a zítřky naplněny pohodou, láskou a
krásou.
Jarka Buchalová
Pomerančová stránka
O lvovi a myšce
Odpočíval lev po lovu a v líném
odpoledním vedru tvrdě usnul. Opodál se
honily malé myšky, bylo jich celé hejno.
V zápalu hry se nebezpečně přiblížily ke
spícímu lvovi. Jedna neopatrná myška mu
vběhla přímo mezi tlapy a vší silou do něj
narazila. Lev se lekl, vyskočil a milou
myšku chytil do drápů.
Myška, celá ustrašená, prosila tenkým hláskem: „Ach, ty jsi tak
velký a silný, k čemu ti bude jedna malá myška? Pusť mě, prosím!“
„Máš vlastně pravdu. Co bych si s tebou počal?“, pomyslil si lev a
malou myšku pustil.
Zanedlouho běhal lev po lese a najednou se chytil do nastražených
sítí. Začal se zoufale bránit. Ale čím víc sebou trhal a házel, tím víc se
15
do sítí zaplétal. Vysílený lev počal nešťastně naříkat. Už se viděl
v rukou nepřátelských lovců.
Jeho mohutný řev zaslechla i malá myška. Rozběhla se za hlasem a,
jak spatřila nebohého lva, hned věděla, co se stalo. „Počkej, přestaň
naříkat, hned ti pomohu.“ „Jak bys mohla, taková malá myš?!“, zoufal
si lev. „Hned uvidíš.“, pravilo chytré zvířátko. Myška oběhla spletené
sítě a všechno si dobře prohlédla. Pak začala pomalu a trpělivě
přehryzávat jedno oko za druhým. Netrvalo dlouho a lev byl volný.
Zachráněný lev myšce pěkně poděkoval a pomyslil si: „Každý, i ten
nejmenší, může nějak pomoci, když ví, jak na to.“
Z La Fontainových Bajek
Dobrý král Václav
Věřili byste tomu, že v daleké ostrovní
Anglii zná našeho českého knížete sv.
Václava už každé malé dítě? A že ho možná
zná dokonce více anglických malých dětí než
českých? Tady je důkaz – o Vánocích, na
Štěpána se totiž ve všech tamních rodinách
zpívá starobylá anglická koleda stejně, jako
v těch našich zpíváme na Štědrý večer
„Narodil se Kristus Pán“. Dobrý král Václav
patří k tradičním anglickým Vánocům stejně jako voňavé větvičky
cesmíny a věčně zelené jmelí. A dokonce i k těm americkým,
v rodinách anglosaského původu. Zaposlouchejme se do slov koledy,
ze kterých na nás ono kouzlo Vánoc dýchne spolu s teplem lidské
dobroty:
16
Na Štěpána dobrý král Václav z okna hledí,
všude, kam se podívá, závěje a ledy.
Svítil měsíc a byl mráz, pálil jako divý,
a v tom spatří chudáka, jak tam sbírá dříví.
„Hola, páže“, pravil král, „podívej se honem.
Odkud je ten sedláček, víš-li něco o něm?“
„Pane můj, ten sedláček bydlí tamhle kdesi
u studánky, v chalupě pod samými lesy.“
„Přines maso, přines chléb a pár polen k tomu,
Zanesem to ještě dnes sedláčkovi domů.“
A tak šli, král s pážetem, a tak vyrazili,
i když venku vítr dul a vyl ze vší síly.
„Pane můj, je hrozná tma a je hrozná zima.
Sotva jdu, už nemůžu, strach mne z toho jímá.“
„Vkládej nohy do mých stop a pojď dál, můj hochu,
za chvíli ti nebude zima ani trochu.“
Vkládal nohy krok co krok do stop po svém králi
a kam vkročil svatý král, tam i sněhy hřály.
Proto věřte křesťané, boháči i páni,
ten, kdo cítí s chudými, dojde požehnání.
Anglické děti a možná ani jejich rodiče asi nevědí, že Václav byl
pouze údělný kníže, že stál u zrodu českého přemyslovského státu, že
zemřel rukou vlastního bratra z mocenských důvodů. Dobrý král
Václav, který v mrazu a
vichru putuje zasněženým
lesem,
aby
obdaroval
chuďasa,
se
v jejich
představách dost možná tak
trochu řadí k dalším králům
vánočního období – třem
mudrcům
z východu,
nesoucím dary pro chudé
betlémské děťátko. O to bližší je však jejich vnímavému dětskému
srdci oproti pouhé historické postavě z učebnic dějepisu. Jak řekl
17
známý americký spisovatel a pastor unitářské církve Robert Fulghum:
„Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než
historie, že sny jsou mocnější než skutečnost.“
A zcela určitě už malí ani velcí Angličané netuší, že stejně jako měl
jejich legendární král Artuš své rytíře kruhového stolu, má i dobrý král
Václav své blanické rytíře, ovšem právě z onoho tajemného světa
legend a mýtů. Vojsko reků padlých v dávné bitvě spí prý v hoře
Blaník a přijde v čele se svatým Václavem na pomoc české zemi, až
bude nejhůře. Tehdy se zazelená uschlý dub, vytryskne vyschlý
pramen a vojsko rytířů vyjede z hory. Tak předpověděl slepý
mládenec.
Tolikrát bylo české zemi těžko, že hůř už snad být ani nemůže – za
husitských válek, za války třicetileté, za „heydrichiády“… Vojsko se
však neukázalo. Kéž by tedy už navždy zůstalo spát uvnitř Blaníku ve
svém světě krásných legend, daných nám pro potěchu a posilu srdce.
A jedinými blanickými rytíři, které spatří náš svět, kéž by byli ti
z Rudky, vytesaní do kamene lidovým umělcem, které každé léto
zhlédnou zástupy šťastných, rozesmátých výletníků.
A my… Kráčejme jako ono páže ve stopách dobrého krále Václava
a teplem naší lásky a našeho úsměvu proměňujme zemi. Jak brutální
byl polopohanský svět za časů prvních Přemyslovců – vladykové měli
moc nad životem a smrtí nevolníků a bezohledně uplatňovali právo
první noci u nevolných dívek. Následovníci sv. Václava jej proměnili
do dnešní podoby. V dusivé atmosféře nastupujícího nacismu a
mnichovské zrady píše Karel Čapek týden před smrtí: „… půjdeme
s jinými lidmi a národy po hřejivých stopách, jež zanechal ve sněhu
dobrý kníže Václav.“
A jaký bude svět zítra? To záleží i na nás. Pastor Fulghum pokračuje:
„Věřím, že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že úsměv je jediným
lékem na zármutek. A že láska je silnější než smrt.“
Jarka Buchalová
18
Zámek Slavkov u Brna
A máme tu měsíc září. Pro školáky měsíc, kdy začíná školní rok, pro
mnohé z nás ještě čas dlouho očekávané dovolené. Počasí tohoto léta
moc nepřálo radovánkám u vody, a tak někteří z nás rádi navštívili
některý hrad nebo zámek, ať už ve svém okolí nebo i vzdálenější.
Pojďme společně alespoň na chvíli navštívit krásný zámek nedaleko
Brna, který je od roku 2008
vyhlášen národní kulturní
památkou.
Vítejte ve Slavkově u Brna!
Zámek patří k nejstarším
dochovaným panským sídlům
na Moravě. Historie dnešního
barokního zámku však začíná
ve 13. století, kdy zde byla
vybudována komenda řádu německých rytířů. Koncem 16. století
přešel zámek do vlastnictví moravského šlechtického rodu Kouniců a
stal se na víc než čtyři století jejich majetkem. K zámku patřilo i celé
slavkovské panství.
V 17. století prošel renesanční
zámek barokní přestavbou. Na
dnešní podobě zámku má zásluhy
Dominik Ondřej Kounic, který
tímto úkolem pověřil italského
architekta Domenica Martinelliho
z Luccy.
Při
prohlídce
se
seznámíte
s dobovým mobiliářem a částí
obrazové sbírky šlechtického rodu Kouniců, Rubensovým sálem,
Historickým sálem, který byl místem sjednání příměří po bitvě u
Slavkova v roce 1805.
19
Podzemí zámku představuje unikátní prostory dvou pater
zámeckých sklepů, systém spojovacích chodeb, schodišť, hospodářské
zázemí s pekárnou a kuchyní. K vidění je také mučírna.
Součástí prohlídky je krásná kaple sv. Kříže. Stavba prochází oběma
nadzemními zámeckými patry. Dokončena byla jako poslední část
zámku v roce 1769, kdy ji vymaloval Josef Pichler. Oltář se sochami
andělů vytvořil F. X. Masseschmidt. Na oltáři jsou uloženy zlomky
evangelií psané na pergamenu. Prostory kaple jsou využívány
k církevním sňatkům a ke koncertům.
V prostorách zámku se
konají různé společenské
akce – výstavy obrazů,
Václavský
jarmark,
Zámecké
dýňobraní,
Hubertova jízda, koncerty
atd.
K zámku patří i rozsáhlý
zámecký park, který má
rozlohu šestnáct hektarů a
patří k nejvýznamnějším zámeckým parkům na Moravě. Zdobí ho
bohatá sochařská výzdoba od významného italského sochaře Giovanni
Giulianiho. V současnosti, zejména v létě, se v parku konají
významné regionální hudební, divadelní a filmové festivaly.
Kolektiv I. oddělení
Z naší malé
malé „felinoterapie“
pro pohlazení duše
Vzorní rodiče Niňa a Niňo a jejich velká svorná rodina
Koncem léta před jedenácti roky zaklepala u mě skupinka dětí a
každé mělo v náručí jedno krásné černobílé koťátko. Prý jestli jim
nenajdou nový domov, večer je rodiče všechna utopí. Poslala jsem je,
20
ať se poptají jinde, měla jsem svého milovaného kocourka Čičutka a
neplánovala jsem žádný další „přírůstek do rodiny“. Když se ale
zvečera děti s koťaty vrátily, že nikde nepořídily, co mně zbývalo, než
nachystat košíček na spaní a
misečku granulek s mlíčkem.
Copak jsem mohla dopustit
krutou smrt těch okatých,
heboučkých
stvořeníček?
Kocourka s něžně růžovým
nosíkem jsem nazvala Niňo
(španělsky
chlapeček),
kočičky, které měly na nose
černou skvrnku, jakoby malý
knírek, dostaly jména Niňa (španělsky holčička) a Manchita
(španělsky skvrnka).
Na půdě u mě tehdy žila stará kočička Micka se svojí dcerou
Lízinkou, kterou jedni sousedé „zapomněli“, když se stěhovali.
Zkusila jsem jí kdysi nabídnout domov, ale bohužel se odmítala
naučit chodit na kočičí záchodek. Léta již neměla koťata, i když
bývala březí. Snad potratila, snad měla koťátka tak slabá, že nepřežila,
snad je porodila někde, kde jim někdo ublížil. Jakmile Micinka
trojčátka v chodbě zahlédla, suverénně vpochodovala do domu a
začala je důkladně umývat. Nevím, jakým divem se jí spustilo mlíčko,
ale milá Mici začala koťátka kojit.
V prádelně ve dvoře nám tehdy jako každoročně hnízdily vlaštovky.
Bylo to zvláštní – na zemi slastně předoucí kojící kočka a přímo nad
ní vlaštovčí hnízdo plné vykukujících hlaviček. Vlaštovky bez bázně
přilétaly a mláďátka krmily. Stačil by jediný kočičí skok a bylo by po
idylce. Ale nad půvabnou scénerií jako by se rozprostíral onen
biblický mír, kdy vlk se bude pást s beránkem. Micinka koťata
odkojila a nedlouho poté jsem ji našla v klubíčku stulenou spát u své
misečky na půdě – spala navždy. Snad dala malým strakáčkům své
poslední síly… Ale vím, že byla šťastná, že po tolika letech marného
čekání měla opět koťátka.
21
Když
koťata
ztratila
svou
„maminku“, vrhla se s veškerou
svou hravostí i sladkou mazlivostí
na Čičutka. A já se nestačila divit,
v jakého starostlivého „strýčka“ se
ten
mohutný
kocour,
léta
rozmazlovaný
jako
jedináček,
proměnil a co všechno si od
rozpustilých koťat nechal líbit.
Kočičky byly dvě malé rošťácké
divošky
a
dávaly
klidnému
bratříčkovi i dobráckému Čičimu co proto. Kočičí kluk si to ale
vynahrazoval u misky a bílé bříško měl po jídle vždycky jako balónek.
Rostl z něho i malý zlodějíček, před kterým neobstála žádná taška.
Brzy přibyl do rodiny i líbezný malý kocourek Šohajek, který se ke
mně jednou přidal na cestě z práce a statečně šlapal z Kobylnic až do
Prace. A na Mikuláše na mě po návratu ze zaměstnání čekalo ve
dveřích
roztomilé koťátko, které jakoby z oka vypadlo mým
trojčátkům. Určitě to byl jejich bratříček z dalšího vrhu, kterého mi
ony děti tentokrát pro jistotu tajně podstrčily. Pojmenovala jsem
kocourka Mikulášek a můj dům se začal podobat kočičí školce. Po
pokojích si na honěnou a schovávanou hrála koťata, mazlivě se nám
otírala o nohy, rozvalovala se na podlaze slastně vystavujíc napapaná
bříška k pošimrání… Museli jsme dávat pozor na každý krok, aby
nedošlo k úrazu, ale bylo to krásné období.
Nakonec jsem ale bohužel podlehla naléhání manžela a kolektivu
v zaměstnání: Šohajek a Manchita se stali malými kamarády dvou
chlapců, co přišli o milovanou kočičku, a maličký Mikulášek hravým
společníkem invalidního pána upoutaného na vozíček. Doma
s Čičutkem zůstali jen Niňo a Niňa. Rozloučení s koťátky, zvláště
s přítulným Šohajkem, který si mě sám našel a vybral, mě však bolelo
natolik, že jsem se zařekla, že v už v životě žádné zvířátko z domu
nedám. A to jsem dodržela dodnes, proto naše kočičí rodinka čítá
k dnešnímu dni 27 vousatých hlav.
22
Šohajek s Manchitou, přejmenovanou na Mančinku prožili jako
milovaní mazlíčci krásný, bohužel poměrně krátký život. Tak jako
mnohým jiným kočičkám se jim stala osudnou naprostá volnost ve
věku kolem tří a čtyř let. Niňo a Niňa se letos ve zdraví dožili
jedenácti roků, čili na lidský věk šedesátky, obklopeni svou početnou
milující rodinou. A maličký bílý Mikulášek? Mohutný mazlivý kocour
Mikuláš je dodnes věrným přítelem a společníkem invalidního pána.
Příště se dozvíte, proč nazývám Niňu a Niňa vzorní rodiče a kdo do
jejich rodiny patří.
Jarka Buchalová
Víte, že......?
Kočka má v každém uchu 32 svalů.
Jediný pták, který umí létat pozpátku, je kolibřík.
Pštrosi strkají hlavu do písku, protože hledají vodu.
Netopýři vylétávají z jeskyně vždy doleva.
Orel dokáže zabít mladého jelena a ještě s ním i odletět.
Některé ústřice z Karibiku umí lézt na stromy.
Emu a klokani jsou na uniformách australské armády proto, že
neumějí couvat.
Kudlanka nábožná je jediný hmyz, který umí otočit hlavu.
Mládě červenky sní denně 4,256 metrů červů.
Bernardýni nenosí a nikdy nenosili soudky s rumem.
V knize "O hmyzu" přírodovědce Url N. Lanhama se
dozvídáme, že reprodukční cyklus mšice je tak rychlý, že
samičky se rodí již těhotné.
Nejstarší akvarijní rybička se dožila 41 let. Jmenovala se Fred.
Pohlaví želvy poznáte podle zvuku, který vydává. Samečci
chrochtají a samičky syčí.
Oči některých ptáků váží více než jejich mozky.
23
Kočičí moč v ultrafialovém světle svítí.
Slon je jediný savec, který neumí skákat.
Z Vaší tvorby
KDYŽ…..
Když krása odchází mílovými kroky,
Když život dělá z nás lidí cvoky,
Když duše churaví a prášky nejsou na nic,
Když lidská zloba nezná hranic,
Když kytky rozkvetou a hned je spálí mráz,
Když někdy zvítězí ta skrytá blbost v nás,
Když mrtvých bojíme se víc než živých,
Když někdy libujem si v slovech lživých,
Když v zimě bláto je a v létě mrznou uši,
Když hledáš doktora na nemocnou duši,
Když ptáš se problémů, zda-li jsou v pořádku,
Když už ti partner nestojí za hádku,
Když lidská srdce pokryla se jíním,
Když občas házím perly sviním,
Když už si připadám jak sám voják v poli,
Když jizva srůstává a přece bolí,
Když naše dotyky jsou náhle vlažné,
Pak ptám se života, zda-li to myslí vážně.
Vladimíra Sedláková
24
25
Jaromíra
Václava
24.9.
28.9.
Hildegarda
Ženská podoba jména Jaromír - bujný, slavný, prudký, silný.
Václav je české české jméno slovanského původu, pračesky
Veceslav, znamená „více slavný“. Václava tedy „více slavná“.
české,
slovenské
Svátek slaví Hildegarda podle estonského, německého a švédského
kalendáře. V dnešní době se jméno příliš neužívá a vyskytuje se
zřídka. Zkrácenou podobou je Hilda a jeho význam je bojovat,
zápasit. Pravděpodobně nejznámější nositelkou tohoto jména
byla abatyše Hildegarda von Bingen (1098–1179), německá
léčitelka, přírodovědkyně, mystička a hlavně žena všestranných
zájmů. Svůj život zasvětila práci pro chudé a nemocné.
Hildegarda se stala patronkou přírodovědců, léčitelů a bylinářů.
Její léčitelská a bylinářská doporučení patří k základům
alternativního léčitelství i dnes.
Jméno staroslověnského původu. Vzniklo jako doslovný překlad
řeckého Elpis (naděje), význam jména je tedy „naděje“.
Starší tvar jména „Lidmila“. Lidmila, Ludmila, staré slovanské
jméno, znamená „lidu milá“.
české,
slovenské
germánské
ruské
Naděžda
17.9.
slovanské
Ludmila
16.9.
egyptskohebrejské
Marie
Nejasného významu. Jeho základní hebrejské podobě Miriam
(hebr. Mirjam) se často přisuzuje původ egyptský (z egyptského koptského „merit amm“) a vykládá se jako „milovaná Bohem“,
z aramejské podoby Marjam se někdy odvozuje význam „kapka
moře“.
12.9.
Historie jména
Původ jména
Jméno
Datum
Původ jmen našeho domova - září
Pranostiky na září
Co srpen nedovařil, žáří nedosmaží.
Začátek tohoto měsíce přináší lidem i hovadu zlé páry a mlhy.
V září mnoho požárů bývá, proto se obloha rdívá.
Teplé září - dobře se ovoci i vínu daří.
Na dešti v září rolníků moc záleží.
Zářijový déšť polím potrava, zářijové spršky pro víno otrava.
Po hojných deštích v září osení zimní se podaří.
Bouřky v druhé polovině září přinášejí mnoho větrů.
Ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každý strom.
Bouřka v září - sníh v prosinci.
Bouřky v září - na jaře mnoho sněhu.
Teplé září - říjen se mračí.
Září víno vaří a co nedovaří, říjen dopeče.
Babí léto - léto na odchodě.
Divoké husy na odletu - konec i babímu létu.
Divoké husy svačinu odnášejí a zimu přinášejí.
Pěkné růže v zahrádkách věští pěkný podzimek a pozdní zimu.
Září jezdí na strakaté kobyle.
Září, na léto jde stáří.
1. září
Svatý Jiljí, své počasí drží.
26
2. září
Na svatého Štěpána krále, je už zima namále.
8. září
Jaké počasí na Narození Panny Marie, takové potrvá čtyři
neděle.
Neprší-li o Marie narození, bude suchý podzim.
Panny Marie narození - vlaštoviček rozloučení.
10. září
Neprší-li o Mikuláši, bude suchý podzim.
14. září
Po svatém Kříži, podzim se blíží.
Na povýšení svatého Kříže, odkud fouká vítr, odtud přijde
drahota.
15. září
Od Panny Marie Sedmibolestné teplota rychle poklesne
16. září
Na Ludmily světice obouvej střevíce.
21. září
Po svatém Matouši, čepici na uši.
22. září
Je-li jasno na den svatého Mauricia, bude v zimě mnoho větrů.
26. září
27
Na svatého Cypriána, chladno bývá často z rána.
27. září
Na Kosmu a Damiána, studeno bývá z rána.
28. září
Kolem svatého Václava, nové léto nastává.
Na svatého Václava, každá pláňka dozrává.
Svatý Václav hady sklízí.
29. září
Svatý Michal, všechno z polí spíchal.
30. září
Svatý Jeroným, bez dřeva zatopil.
Na svatého Jeronýma, stěhuje se k nám už zima.
Chcete mít svůj Zámecký zpravodaj? Pokud ano, je možné si ho
zakoupit za 30,- Kč. Zeptejte se Vašich sestřiček.
Váš Zpravodaj
Uzávěrka příštího čísla Zámeckého zpravodaje je 25.09.2011. Své
příspěvky
zasílejte
v elektronické
podobě
na
email
[email protected] nebo je v listinné podobě předejte
pracovníkům Sociálně-aktivizačního úseku. Uzávěrka listopadového
čísla bude 25.10.2011.
Redakční rada: Mgr. Petra Bartáčková, Jaroslava Buchalová, MVDr.
Petr Nováček, Dagmar Rábová, Jiřina Rábová, Vladimíra Sedláková.
Technické zpracování: Mgr. Petra Bartáčková
28
Download

Zpravodaj 09 2011 - Domov pro seniory Sokolnice