3/ 2014
Diplomatické fórum
Česká scéna
Ekonomika
Zahraniční
scéna
Kalendárium
Komentáře
Kultura
POSLEDNÍ KROKY RUSNOKOVY VLÁDY
„Snad nikdo neočekával, že vláda v demisi bude natolik
akční a v listopadu 2013 schválila jedno z dalších opatře
ní, které stanovilo, že:
Od března roku 2014 děti do 18 let nebudou za pobyt v
nemocnicích a lázních platit ani korunu. Dospělí za den
pobytu v nemocnici zaplatí 60 korun - do té doby denní
pobyt stál100 korun.“
Zuzana Švicová, str. 2
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
vstupujeme do druhého pololetí.
Každý nějakým způsobem
dokončil první půlrok, s různými
výsledky, s různými pocity. Někdo
je spokojený se svými výsledky,
někdo ne. Nyní se ale každý
připravuje čelit druhému půlroku,
každý si stanovuje své cíle –
předsevzetí. Naše Diplomatické
listy si stanovily také jedno
předsevzetí, a to poskytnout Vám
studentům více informací ze světa,
z politiky, ekonomiky a kultury.
DL jsou otevřené listy, do kterých
může psát kdokoli. Zapojte se i
Vy do tvorby školních novin a
pomozte šířit informace z domova
i ze světa mezi studenty naší školy.
Přeji Vám inspirativní čtení
Šéfredaktor Anton Pavlenko
NOVÝ PŘEDSEDA VLÁDY
„Za jeho působení ve funkci ministra financí vznikly
rozpočtové schodky v celkové výši 406,6 miliard Kč,
v důsledku čehož se státní dluh více než zdvojnásobil.
Od roku 2006 až do roku 2011 fungoval jako opoziční
poslanec a často se nebál kritizovat vládní kroky.
V rámci stranické hierarchie se stal 18. března 2011 na
sjezdu v Brně předsedou sociální demokracie.“
Tomáš Lacina, str.3
Přečtěte si také aktualitu k nové vládě na str.6
2
Česká scéna
Diplomatické listy 3/2013
Poslední kroky Rusnokovy vlády
od března roku 2014 děti do 18 let nebudou za pobyt v nemocnicích a lázních platit ani
korunu. Dospělí za den pobytu v nemocnici zaplatí 60 korun - do té doby denní pobyt stál100
korun. Tento poplatek je však od 1. ledna 2014 díky rozhodnutí Ústavního soudu zrušen. Celá
novela zákona o veřejném zdravotním pojištění však musí ještě projít legislativním
10. červenec roku 2013 je datem začátku mandátu Rusnokovy vlády. Od té doby jakoby se
"roztrhl pytel" s kroky, nad kterými se vláda v demisi shodla. Zde je krátké shrnutí některých
z nich.
Už v srpnu se vláda rozhodla přidělit zakázky v
hodnotě 1,1 miliardy korun a vypsala veřejné
zakázky na dalších 910 milionů. Např.
ministerstvo spravedlnosti přidělilo zakázky v
celkovém objemu 220 milionů korun. Dále
vypsalo mimo jiné i veřejné výběrové řízení na
informační technologie ve svém resortu za 154
milionů; ministerstvo obrany připravilo na
nearmádní veřejné zakázky 66 milionů korun;
ministerstvo kultury s cílem zajistit ostrahu svých
objektů vypsalo výběrové řízení v celkové
hodnotě 292 milionů a ministerstvo financí vypsalo zakázky na "pouhých" 64 milionů. V tomto
výčtu bychom mohli pokračovat i v dalších resortech. Jednotlivá ministerstva ani nestihla
spočítat všechny své peníze a už se objevily první negativní ohlasy ze strany místopředsedy
Senátu Přemysla Sobotky. Ten je toho názoru, že ne všechna zákonná opatření jsou v souladu s
ústavou a zdůrazňuje, že nutnost opatření by měli posoudit znalci a ústavní právníci, protože
opatření, která navrhuje vláda v demisi, by měla sloužit pouze k neodkladným věcem a neměla
by se týkat daní, státního rozpočtu apod.
Vláda se k tomuto výroku postavila, řekněme překvapivým způsobem a přiznala, že některé
případy nejsou opravdu úplně akutní. Ale na druhé straně zastánce kabinetu premiéra v demisi
našel v předsedovi Senátu Milanu Štěchovi, který je přesvědčen, že pokud si je vláda jista
neodkladností některých opatření a celá věc projde řádným legislativním procesem, nevidí
důvod, proč by měl Ústavní soud zasahovat.
Snad nikdo neočekával, že vláda v demisi bude natolik akční a v listopadu 2013 schválila jedno
z dalších opatření, které stanovilo, že:
od března roku 2014 děti do 18 let nebudou za pobyt v nemocnicích a lázních platit ani korunu.
Dospělí za den pobytu v nemocnici zaplatí 60 korun - do té doby denní pobyt stál100 korun.
Tento poplatek je však od 1. ledna 2014 díky rozhodnutí Ústavního soudu zrušen. Celá novela
zákona o veřejném zdravotním pojištění však musí ještě projít legislativním procesem.
Je jasné, že ne všechny politické strany s tím souhlasí, ale největší problém s tímto krokem
mají samozřejmě nemocnice, které požadují plnou kompenzaci. Ty totiž ročně vyberou na
poplatcích 2.1 miliardy korun. Po snížení poplatků by přišly nemocnice o polovinu této částky,
vybraly by tedy "jen" 1.1 miliardy. Není tedy vyloučeno, že pojišťovny platby navýší. To je
ale jen jeden z problémů. Než vstoupí novela v platnost, to je období od ledna do února 2014,
pacienti nebudou platit vůbec nic. Tím nemocnice přijdou o 175 milionů korun měsíčně. Kdyby
však celý proces trval déle než zmíněné 2 měsíce, v krajních případech by hrozilo omezení
zdravotní péče v nemocnicích, tvrdí předseda Asociace českých a moravských nemocnic
Eduard Sohlich. Otázkou zůstává, jestli tyto kroky nezpůsobí více škody než užitku.
Zuzana Švicová
Zdroj: m.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/249229-den-v-nemocnici-za-60-korun-schvalila-vlada/
m.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/246293-vlada-ma-za-sebou-100-dni-jsem-rad-za-souzneni-s-hradem-rika-rusnok/,
m.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/244017-premysl-sobotka-pochybuje-o-ustavnosti-zakonnych-opatreni/, m.ceskatele
vize.cz/ct24/ekonomika/237807-euro-rusnokova-vlada-pridelila-zakazky-za-vice-nez-miliardu/,
Obrázek: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Rusnokova-vlada-schvali-program-CSSD-a-KSCM-jednaj
i-o-podpore-280849; http://blog.idnes.cz/blog/7088/354583/Zeman.a.Rusnok.jpg
3
Česká scéna
Diplomatické listy 3/2013
Nový předseda vlády
Po strastiplné cestě se konečně dvaačtyřicetiletý Bohuslav Sobotka stal 17. ledna 2014 novým
premiérem České republiky.
Jeho cesta na tuto pozici nebyla vůbec jednoduchá. Již v minulosti zastával funkci
ministra financí a zároveň byl 1. místopředsedou, a to za vlády Vladimíra Špidly.
Funkci ministra financí zastával i ve vládách Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka.
Za jeho působení ve funkci
ministra
financí
vznikly
rozpočtové schodky v celkové
výši
406,6
miliard
Kč,
v důsledku čehož se státní dluh
více než zdvojnásobil. Od roku
2006 až do roku 2011 fungoval
jako opoziční poslanec a často se
nebál kritizovat vládní kroky.
V rámci stranické hierarchie se
stal 18. března 2011 na sjezdu
v Brně
předsedou
sociální
demokracie. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 kandidoval jako lídr ČSSD a
stranu přivedl k zisku 20,45 % hlasů, což bylo naprosto dostačující. Po tomto vítězství začal
kolotoč, který nakonec Sobotkovu pozici výrazněji posílil. Známá lánská schůzka, kdy se
Miloš Zeman setkal dne 26. října 2013 na zámku v Lánech s částí vedení ČSSD (Haškem,
Tejcem, Škromachem, Chovancem a Zimolou), přičemž řádně zvolený předseda strany
Bohuslav Sobotka přizván nebyl, odstartovala pokus o puč ve vedení ČSSD. Výkonný výbor
ČSSD pak jednal v Lidovém domě o výzvě k odstoupení Sobotky z čela ČSSD. Hašek i další
účastníci několikrát v médiích popřeli, že by se schůzka konala, i když její účastník Chovanec
médiím svou účast potvrdil. Pod mediálním tlakem schůzku nakonec potvrdili a posléze
někteří rezignovali na stranické
funkce. Zeman poté prohlásil, že
považuje za komické utajovat
jakoukoliv schůzku a současně
odmítl názor, že by šlo o pokus o
převrat
ve
vedení
ČSSD.
V následujících dnech pověřil
Zeman
Bohuslava
Sobotku
sestavením nové české vlády. Dne
10. ledna 2014 oznámil, že
Bohuslava Sobotku jmenuje 17.
ledna 2014 předsedou vlády České
republiky.
Tomáš Lacina
Zdroje: oficiální stránky B. Sobotky , obrázky: tamtéž, http://img.blesk.cz/img/1/full/1825102-img-michal-hasekcssd-socialni-demokracie-hejtman-jihomoravsky-kraj-sobotka.jpg
Česká scéna
4
Diplomatické listy 3/2013
Svěží vítr mezi zkušenými
ANO
Díky volebnímu výsledku jsme se
v Poslanecké sněmovně dočkali
dvou nových politických hnutí.
První z těchto dvou hnutí je
Okamurův Úsvit s 6,88 %, který
svou identitu a kampaň postavil
na síle přímé demokracie.
Druhým nováčkem, ale s výrazně
lepším výsledkem je hnutí ANO
s 18,65%, které se stane i
s největší pravděpodobností druhou nejsilnější koaliční stranou. Na podzim roku 2011 založil
Andrej Babiš hnutí, které původně mělo sloužit jako iniciativa pro nespokojené občany. Zásadní
prioritou hnutí je podle stanov potírání korupce. Své místo v politickém spektru vidí ANO spíše od
středu napravo. V současné době hnutí ANO nelení, ale vehementně se zapojilo do různých
vyjednávání. Podílí se na návrhu variant změn církevních restitucí, schválilo koaliční smlouvu,
navrhlo několik kandidátů na ministerstva, např. ministerstvo financí by měl obsadit sám předseda
hnutí Andrej Babiš. Zatím pracují na zákonných předlohách o státní službě, chtěl by vyřešit
nejasnosti kolem požadavku na lustrační osvědčení pro členy příštího kabinetu. Hnutí ANO se
v mnoha bodech shodlo i s druhým nováčkem hnutí Úsvitem přímé demokracie Tomio Okamury.
Byl to právě Tomio Okamura, který podpořil Abdreje Babiševe snaze stát se ministrem financí.
Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury
Okamurovo hnutí se stalo v předčasných volbách v roce 2013 šestou nejsilnější parlamentní
stranou. Okamura nepovažuje svoji stranu za standardní, bude se pouze snažit spojovat a
podporovat všechny silné osobnosti
společenského a politického života
a prosazovat změny ústavy ve
smyslu přímé demokracie. Za
zásadní problém současné podoby
české
demokracie
považuje
Okamura chronickou nestabilitu
koaličních vlád a korupční
prostředí. Považuje za nutné
vytvořit nová pracovní místa a
podporovat
malé
a
střední
podnikatele. Zajímavostí u tohoto
batolete je, že má více poslanců než samotných členů. Od tohoto roku by však měl být zahájen
přijímací proces pro zájemce tohoto politického subjektu, kteří se chtějí vyvarovat přeběhlíků a
členů s jinou politickou minulostí.
Tomáš Lacina
Zdroje: Lidové noviny, iDnes, htcp/www.hnutí ANO-hnutí Úsvit
Obrázky: http://media.novinky.cz/897/398970-top_foto1-mx8ou.jpg?1384273805,
http://img.reflex.cz/img/3/article/1835208_babis.jpg
5
Česká scéna
Diplomatické listy 3/2013
ŽE BY RESTART?
Ve dnech 18. – 19. 1. 2014 se v olomouckém hotelu Sigma
konal 24. volební kongres Občanské demokratické strany. A
byl to právě tento hotel, v kterém česká pravicová strana
vznikla. Mnozí proto celý sjezd vnímali jako nový začátek.
ODS, která si prošla nejtěžším obdobím své historie, přes
velké korupční kauzy, na které logicky navázala drtivá porážka v podzimních předčasných
parlamentních volbách, přijela ve výře velkých změn a naordinovala si novou krevní
transfúzi.
Sobotní den zahájil svým projevem končící 1. místopředseda a šéf budějovické ODS Martin
Kuba, který vedl stranu od jara loňského roku po odstoupení Petra Nečase z čela strany.
Svými projevy navázali kandidáti na předsedu strany. Jako první zaujal delegáty pozdější
vítěz Petr Fiala. Jeho projev byl optimisticky laděný a zdravě sebevědomý. Že oslovil většinu
občanských demokratů, dokazoval i bouřlivý potlesk, který často přerušoval jeho projev a
zakončen byl ovacemi ve stoje. Už i tato chvíle naznačovala, že jde o žhavého kandidáta na
hlavní funkci ve straně. Jako druhý vystoupil se svým projevem europoslanec Eduard
Kožušník. Kožušník zmiňoval nutnost reorganizace strany a zvolení krizového manažera a
opětné konání kongresu v květnu letošního roku. Jeho projev se ovšem setkal s chladnou a
rozporuplnou odezvou. Jako poslední se o post předsedkyně strany ucházela Miroslava
Němcová, která během svého projevu zopakovala především svou kandidaturu a z jejích úst
se dala vyčíst beznaděj a snaha o záchranu značky.
Zvítězil nový impuls, který proslov profesora Petra Fialy vyvolal, a on se tak stal 18. 1. 2014
historicky čtvrtým předsedou ODS. Po jeho prvním projevu ve zvolené funkci poděkoval
minulému předsedovi Petru Nečasovi, Martinu Kubovi a v neposlední řadě vyzdvihl práci a
obětavost ve prospěch Občanské demokratické strany Miroslavě Němcové, která se dočkala
děkovného potlesku, při kterém povstal celý sál. Následovala volba 1. místopředsedy, kterou
získal v souboji proti Petru Pospíšilovi, pro někoho možná překvapivě, Jan Zahradil, který
vstupuje do této funkce již podruhé během své politické kariéry. Až do ranních nedělních
hodin probíhaly volby dalších čtyř místopředsedů. To, že
obměnu mysleli delegáti kongresu vážně, se projevilo mimo
jiné tím, že ve vedení se již neobjevila žádná jména spjatá
s minulými kormidelníky. Druhý den se nesl již jen
v organizačním duchu, kdy delegáti měnili část stanov.
Jednou ze změn bylo např. snížení členů výkonné rady.
Zaznělo v tento den i několik inspirativních projevů, jak ODS
znovu nastartovat.
ODS věří, že tímto restartem se opět dostane do kondice a
poslední slova nového předsedy to jen umocnila: „ODS žije,
ODS je zpět“.
Tomáš Lacina
Zdroje: http://www.ods.cz/kongres2014/aktualne, idnes.cz, oficiální stránky ODS (logo tamtéž)
Obrázek:http://www.ods.cz/profil/8730-petr-fiala
6
Česká scéna
Diplomatické listy 3/2013
Nová vláda – Aktuální sestava
Předseda vlády
"Jsem rád, že se povedlo udržet lidovce na palubě, máme společně s
nimi a ANO připravený dobrý vládní program, který může nejlépe a
nejrychleji prosadit vláda s výraznou a stabilní parlamentní
většinou."
Vicepremiér a ministr financí
"Raději budu v exekutivě, tam můžu předvést, že se stát dá řídit jinak
než doteď. Někteří lidé z našeho hnutí fungují ve sněmovně skvěle.
Ale já na to žvanění nejsem."
Vicepremiér a ministr bez portfeje
Dosáhl svého - má tři křesla ve vládě včetně ministerstva
zemědělství. Čelní představitelé ANO říkají, že to je skutečný vítěz
koaličních vyjednávání.
Lubomír Zaorálek
Martin Stropnický
ministr zahraničních věcí
ministr obrany
Milan Chovanec
Jan Mládek
ministr vnitra
ministr průmyslu
a obchodu
7
Česká scéna
Diplomatické listy 3/2013
Antonín Prachař
Marian Jurečka
ministr dopravy
ministr zemědělství
Svatopluk Němeček
ministr zdravotnictví
tělovýchovy
Marcel Chládek
ministr školství, mládeže a
Věra Jourová Richard
Brabec
ministryně pro místní
rozvoj ministr životního prostředí
Daniel Herman
Jiří Dienstbier
ministr kultury
ministr pro lidská práva, rovné
příležitosti a legislativu
Helena Válková
Tominová
ministryně spravedlnosti
Michaela Marksováministryně práce a sociálních věcí
Anton Pavlenko
Zdroje: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2014/01/29/vlada-ministri/#1,
http://www.vlada.cz/cz/vlada/
Ukrajina
Na konci roku 2013 se ve Vilniusu konal summit, kde měla být podepsána
asociační dohoda EU s Ukrajinou, klíčový dokument, který by váhající
Ukrajinu těsněji přitáhl na evropskou oběžnou dráhu. Summit se však vydal
jinou cestou, než si přáli evropští diplomaté a polovina ukrajinské populace.
Na to, že Viktor Janukovyč nepodepsal dohodu, reagovala německá kancléřka Angela
Merkelová slovy, že dveře jsou stále otevřené. Evropští diplomaté tvrdí, že za odmítnutím
asociační dohody stojí nátlak a tvrdost Ruska proti ukrajinské cestě do Evropy.
Putin se snaží všemi možnými způsoby odklonit Ukrajinu od Evropy. Jeden ze způsobů, jak
toho dosáhnout, byla finanční pomoc Ukrajině. Vladimir Putin a Viktor Janukovyč se
v prosinci roku 2013 dohodli na finanční injekci v hodnotě 15 miliard dolarů (302 miliard
Kč), kterou Rusko Ukrajině poskytlo formou nákupu státních dluhopisů počátkem ledna 2014.
Ruské úlevy jsou pro Kyjev vítaným lékem na kritický stav ekonomiky, která je na pokraji
krachu a bez vnějších injekcí by se podle expertů příští rok neobešla. Součástí pomoci je i slib
snížit Ukrajině od 1. ledna cenu ruského zemního plynu zhruba o třetinu - Dosavadní cena
400 dolarů za tisíc krychlových metrů plynu vyváženého na Ukrajinu se snížila na 268,5
dolaru.
Není známo, za jakých podmínek poskytlo Rusko Ukrajině pomoc. Dá se ale rozumně
předpokládat, že ekonomické podmínky nebyly žádné, pouze ty politické. Dohoda mezi
Ukrajinou a Ruskem tak v první řadě podkopává sblížení Ukrajiny s Evropou a také pozici
MMF (Mezinárodní měnový fond). Ukrajina delší dobu od MMF dostávala pomoc. Program
pomoci byl však opakovaně aktivován a zase deaktivován tak, jak země plnila nebo neplnila s
ním spojené podmínky. Vyjednávání o posledním úvěru dokončena nebyla, protože Ukrajina
odmítla dodatečné podmínky. Ruský úvěr poskytnutý této zemi znamená, že Ukrajina již s
podmínkami MMF souhlasit nemusí. Tedy alespoň prozatím. MMF následně uznal, že jeho
tehdejší požadavky byly příliš přísné.
Tento odklon od EU a naopak příklon směrem k Rusku vyvolal masové
protesty v Kyjevě a dalších ukrajinských městech. Jejich účastníci žádali
demisi vlády a obnovení asociačních jednání s EU. Opozice tvrdila, že
Janukovyč v Moskvě "prodal" ukrajinskou ekonomiku. Kromě nové
plynové dohody a příslibu finanční pomoci si Janukovyč z Moskvy
odvezl 14 dalších hospodářských smluv, které výrazně změní dosavadní stav rusko-ukrajinské
spolupráce. Ruské a ukrajinské podniky podle Putina napříště vytvoří "semknutý hospodářský
komplex" a budou aktivně spolupracovat na ukrajinských a ruských trzích. Vývoz ukrajinské
produkce do Ruska se prý může zvýšit až několikanásobně, ukrajinské podniky získají nové
zakázky a vzniknou nová pracovní místa. Jaký trh je pro ukrajinské byznysmeny výhodnější,
pořád zůstává otázkou. Novinář Andrew Rettman říká: "V tuto chvíli ukrajinští podnikatelé
vybírají, do kterého světa chtějí patřit. Ohromné, většinou nezákonně získané bohatství, už
mají z devadesátých let. Teď už je láká bezpečný prostor, ve kterém zákony a dohody platí. A
to je Evropská unie, ne Rusko."
Podle Janukovyče bylo jednání v Kremlu "absolutně konstruktivní a věcné". O případném
vstupu Ukrajiny do euroasijské celní unie budované Moskvou se prý nehovořilo. Celní unie je
trnem v oku ukrajinské opozice, která ji považuje za politickou past hrozící definitivním
uvržením Ukrajiny do ruského područí. Předmětem jednání byly i mezinárodní otázky. Obě
strany se podle Putina dohodly na tom, že budou těsněji koordinovat svou diplomacii,
zejména s ohledem na "otázky strategické stability a bezpečnosti v Evropě".
Anton Pavlenko
Zdroje: http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-61488560-dohoda-mezi-ukrajinou-a-ruskem-posila-obezeme-do-problemu, http://zpravy.ihned.cz/c1-61459190-sblizovani-putina-a-janukovyce-rusko-da-ukrajine-15miliard-dolaru-a-snizi-cenu-za-plyn, http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/ukrajina-nasaje-12miliard-dolaru-od-rusu-zkraje-roku_292950.html; Vlajky: statnivlajky.c
9
Ekonomika
Diplomatické listy 3/2013
WTO a první globální dohoda
Jen málokdo doufal ve zdárný konec po tolika lete
ch. Více než 13 let trvalo WTO (World Trade
Organization - Organizace pro mezinárodní obcho
d založená v roce 1995), než se domluvilo všech 1
59 členských zemí v tzv. vyjednávacích kolech o d
alším pokračování celkové liberalizace obchodu. 7
. prosinec 2013 se tak zapíše do historie WTO jak
o den, kdy bylo dosaženo první globální
dohody svého druhu, kterou schválily na ostrově
Bali všechny členské státy.
"Poprvé v historii naší organizace WTO skutečně splnila, co slíbila," těmito slovy komentova
l výsledek jednání generální ředitel WTO Roberto Azeveda.
Podle vyjednavače za Českou republiku (náměstka ministra obchodu a průmyslu Milana Hov
orky) tímto výsledkem WTO potvrdila svou roli tvůrce pravidel obchodu i v době, kdy většina
zemí, včetně EU, sjednává dohody, které jsou "důležitější" pro ně samotné.
Za hlavní úspěch existence této dohody je považován fakt, že:
 až jeden bilion dolarů je částka, která se díky dohodě dostane do světového obchodu;
 většina příslušných ministrů považuje za nejdůležitější body o usnadnění obchodu díky
sjednocení a elektronizaci společných byrokratických bariér, čímž by mělo dojít k násled
nému zlepšení podmínek pro obchod a to zejména pro nejchudší země;
 dále mají všechny signatářské státy povinnost konzultovat a zveřejňovat předpisy, které
se týkají obchodu. Tento bod je jakýmsi podbodem dohody GATT (Všeobecná dohoda o
clech a obchodu, která byla předchůdcem samotné WTO), který zmiňoval v tzv. doložce
nejvyšších výhod to, že všechny členské státy mají stejné podmínky pro obchod. Jinými
slovy, poskytne-li země A zemi B sníženou sazbu na clu, musí tuto stejnou sazbu
aplikovat pro všechny ostatní státy, s nimiž obchoduje.
Jak je ale skoro u všech dohod zvykem, i zde se objevil odpůrce. Tím byla Indie. Všemi silam
i se snažila prosadit výjimky v předpisech pro zemědělství pro méně rozvinuté a rozvojové stá
ty, a to z jednoho prostého důvodu. Příští rok totiž plánuje spustit tzv. potravinový program pr
o 800 milionu lidí, který by byl v rozporu s původním návrhem výše zmiňované dohody.
Nicméně se svým odporem Indie neuspěla.
Pro Českou republiku tato dohoda přinese pozitivum v otázce celních kvót (celní kvóta je mn
ožství zboží, které je posláno do volného oběhu za snížené clo, když se tato kvóta vyčerpá, apl
ikuje se domluvená smluvní sazba cla). Jak prohlásil vyjednavač Hovorka, dojde k jejich
plnému využití a zamezí se tak různým machinacím.
Zuzana Švicová
Zdroje: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi/c1-61413360-historicky-milnik-wto-poprve-schvali
la-globalni-dohodu-ma-vyrazne-pomoci-ceskym-exporterum?fb_action_ids=1020157934378
0001&fb_action_types=og.recommends&fb_source=other_multiline&action_object_map=%
5B627313344000786%5D&action_type_map=%5B%22og.recommends%22%5D&action_re
f_map=%5B%5D
http://www.clo.mestozlin.cz/deska/kvoty.html
Obrázek:http://www.google.cz/search?q=wto&client=tablet-android-samsung&hl=cs&source=androidbrowsertype&v=141338691&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=pYvIUu7tIomGswbB64CYAw&ved=0CAkQ_AUoAA
&biw=1280&bih=800
10
Zahraniční scéna
Diplomatické listy 3/2013
Írán: Období velkých změn
Po mnoho let byl Írán spolu s Irákem a Severní Koreou vnímán jako stát podporující
terorismus a usilující o získání zbraní hromadného ničení. Íránský raketový a jaderný program
(o němž Teherán vytrvale tvrdí, že se jedná o program mírový) se stal předmětem nekončících
diskusí, podezření a obvinění ze strany mezinárodního společenství. V poslední době ale Írán
mezinárodní scénu celkem překvapuje svými krůčky ke změnám.
V listopadu 2013 došlo k předběžné dohodě mezi 6 mocnostmi a Íránem ohledně omezení
íránského jaderného programu. Írán si ale neustále stojí za uznáním svého práva obohacovat
uran. Írán dosud obohacoval uran na 20%, což však převyšuje množství pro energetické
využití. Proto se v dohodě řeší zabavení íránský uranových zásob pod 5%. Aby zabránil
pochybnostem Západu, slíbil íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf intenzivnější
spolupráci s MAAE (mezinárodní agenturou pro atomovou energii) a souhlasil s rozsáhlými
inspekcemi v íránských jaderných zařízeních. Mimo jiné Teherán slíbil, že nebude zvyšovat
své zásoby obohaceného uranu na 3,5% a nebude budovat další zařízení na obohacování
uranu. Taková dohoda totiž pomůže Íránu zmírnit sankce a možná časem i dosáhnout
odvolání ropného embarga uděleného Íránu Evropou i USA.
O této dohodě mluví USA i Írán jako o velkém úspěchu. A opravdu to velkým úspěchem je,
když žije naděje, že Írán a USA po 33 letech obnoví diplomatické vztahy.
11
Zahraniční scéna
Diplomatické listy 3/2013
Dalším krokem Íránu je spolupráce s USA v boji proti teroristům v Iráku. Obě strany jsou
připraveny poskytnout irácké vládě vojenské vybavení a konzultace, avšak armádní jednotky
z jejich pohledu nebudou nutné. Takový zvrat okolností je velmi zvláštní, ještě v prosinci
2012 jsme mohli sledovat zprávy o agresivitě Íránu, který hrozí útokem na jakýkoliv stát
Perského zálivu, který poskytne území či vzdušný prostor USA. Vyhrožoval útokem i na
Izrael a celá situace byla natolik vypjatá, že ji celý svět sledoval se zatajeným dechem a
obával se jakéhokoli pohybu v dané oblasti. Není potom divu, že Izrael má obavy a
pochybnosti o listopadové dohodě mezi mocnostmi a Íránem.
Velkým příkladem arabskému světu jde íránský prezident Hasad Rúhání nejen ve snaze o
spolupráci se Západem, ale i ve svém kroku ohledně zavedení politických stran v Íránu. Slovy
Hasada Rúháního: "Občané musejí vědět, k jaké politické straně se hlásit." Je velmi složité
předpovídat vývoj zavedení politických stran v Íránu, všechny dřívější pokusy o jejich
zavedení naprosto selhaly. Pokud se takový krok Rúhánímu opravdu vydaří, můžeme Írán
považovat za stát, který se nebojí udělat velký krok vpřed.
Jak se situace Íránu bude dále vyvíjet a jak na něj bude mezinárodní společenství hledět,
můžeme prozatím jen sledovat.
Karina Leonova
Zdroje: http://www.lidovky.cz/iran-se-s-mocnostmi-dohodl-na-omezeni-sveho-jaderneho-programu-p7g/zpravy,
svet.aspx?c=A131124_073327_ln_zahranici_hm#utm_source=clanek.lidovky&utm_medium=text&utm_campai
gn=a-souvisejici.clanky.clicks, http://www.blisty.cz/art/71639.html, http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizkyvychod/clanek.phtml?id=731886, http://www.lidovky.cz/iran-potrebuje-politicke-strany-vola-ruhani-popluralitnim-systemu-1ie-/zpravy-svet.aspx?c=A140107_134816_ln_zahranici_msl,
http://tema.novinky.cz/hasan-ruhani, http://www.cdi-iran.org/Article/12902Zarif_to_brief_Majles_on_meeting_with_Kerry
Obrázky: http://www.historieweb.cz/persie-v-moderni-dobe, http://www.cdi-iran.org/Article/12902Zarif_to_brief_Majles_on_meeting_with_Kerry
12
Zahraniční scéna
Diplomatické listy 3/2013
Prezidentské volby v Chile
Michelle Bacheletová. Narozena 29. září 1951 v Sa
ntiagu, doktorka medicíny, konzultantka ministerstv
a zdravotnictví, první žena v čele ministerstva obra
ny v Latinské Americe, bojovnice za práva žen, ale
především od prosince prezidentka Chile. Tak zní, v
elice stručně řečeno, životopis nově zvolené prezide
ntky Chile.
Svými 62 procenty hlasů porazila proti kandidátku
Evelyn Mattheiovou. Nestalo se však poprvé, co Bacheletová získala prezidentský mandát. U
ž v letech 2006 - 2010 zastávala prezidentský post, avšak kvůli ústavě nemohla být zvolena d
vakrát po sobě. Musela si tedy pár let počkat. A čekání se vyplatilo.
I když zákonodárná moc patří parlamentu, Bacheletová se bude jistě snažit prosadit levicové r
eformy jako např.: reformu vzdělávacího systému, která vyvolala v posledních letech nejednu
vlnu protestů; zvýšení daní o pět procent; změnu volebního systému na tzv. binominalismus, k
terý naprosto vylučuje ze hry malé politické strany a v neposlední řadě i některé články ústavy
.
A právě tuto snahu považuje Mattheiová za zcela neadekvátní. Komentovala ho slovy, že tout
o reformou by se z "prosperující a stabilní země mohl stát další ničivý levicový experiment typ
u Venezuely."
V této chvíli však není jasné, jestli se vůbec nějaké z těchto plánovaných reforem stanou skute
čností.
Zuzana Švicová
Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/druhe-kolo-prezidentskych-voleb-v-chile-f0o-/zahranicni.aspx?c
=A131216_074959_zahranicni_ert
Obrázek tamtéž
13
Zahraniční scéna
Diplomatické listy 3/2013
Časovaná bomba s názvem uprchlický tábor
Začátkem
nového
roku začal pro Sýrii
pozitivně.
Syrská
vláda pod patronací
Ruské federace začala
s odevzdáváním
chemických zbraní,
které
byly
již
několikrát
použity
v syrských
bojích,
pod
mezinárodní
kontrolou. Přestože se
proces začal dostávat do zpoždění, dá se očekávat, že Sýrie bude velmi brzy těchto ničivých
zbraní zbavena. To však nic nemění na tom, že boje budou dále probíhat, počet obětí narůstat
(zemřelo již 130 tisíc osob) a exodus pokračovat. Když v březnu 2011 zasáhla Sýrii vlna
revolucí známá jako arabské jaro, která další měsíc přešla do regulérní občanské války,
varovalo množství odborníků před případným syrským exodem a vznikem uprchlických
táborů v sousedních zemích. Z historie víme, že takové tábory se často stávají epicentrem
dalších nepokojů. Například v palestinských táborech v Jordánsku byly organizovány
teroristické akce proti Izraeli a později dokonce i proti jordánskému králi Husajnovi (Černé
září v Jordánsku). Dalším příkladem jsou Hutuové, kteří uprchli před Rwandskou genocidou
do uprchlických táborů v Zairu (dnešní Kongo), kde následně vyvolali občanskou válku.
Podobný scénář se však bohužel začíná naplňovat i v Libanonu a Iráku.
Rozmanitý Libanon
Ačkoliv ve většině blízkovýchodních zemí jsou obyvatelé
rozděleni na většinové sunnity a menšinové šíity (Sýrie) či
naopak (Írán), v případě Libanonu neplatí ani jedno. Země má
necelé čtyři milióny obyvatel, kteří se řadí do třech stejně
početných náboženských skupin, a to na sunnity, šíity a
křesťany. Státní moc je tak ústavně vybalancovaná mezi ně.
Tento systém je však dlouhodobě narušován palestinskými (sunnitskými) uprchlíky, kterých
je v Libanonu přes 400 tisíc, a v posledních dvou letech i uprchlíky ze Sýrie. Podle nedávných
odhadů jich do Libanonu uprchlo již přes půl miliónu! To je pro zemi jako Libanon ohromné
množství a není tedy žádným překvapením, že vyrovnané soužití bylo narušeno. Jelikož se
šíitská dnes už menšina cítí ohrožena, začíná kolem sebe racionálně kopat. Naposledy během
vánočních svátků, kdy byl v Bejrútu spáchán atentát na bývalého ministra financí
Mohammeda Šattaha, jenž je sunnitského vyznání. Při atentátu zemřelo dalších pět lidí a přes
čtyřicet jich bylo zraněno. I když se k činu nikdo nepřihlásil, dá se předpokládat, že souvisí
s občanskou válkou v Sýrii a uprchlickými tábory.
14
Zahraniční scéna
Diplomatické listy 3/2013
Rozpůlený Irák
Irácká situace je velmi podobná té libanonské. Země je
z velké části rozdělena mezi šíity (jihovýchod) a sunnity
(severozápad). Aby komplikací nebylo málo, žije na
severu i početné etnikum Kurdů, kteří si na svém území
založili vlastní stát, jehož území není pod sebemenší
správou irácké vlády. Nedávno se k územím neovládaném
vládou připojila i provincie Anbár. Tuto provincii totiž
ovládla sunnitská islámská organizace Islámský stát v Iráku a Levantě. Jak souvisí provincie
Anbár se Sýrií, válkou a uprchlickými tábory?
Anbár totiž leží na západě Iráku, kde Irák sousedí právě s válečnou Sýrií a odkud pocházejí
uprchlíci, kteří se usadili v této oblasti. Sunnitští povstalci v Sýrii bojují proti „šíitské“ vládě
BašáraAsáda a v Iráku vládnou šíité též. Konflikt mezi sunnity a šíity se proto přesouvá i do
Iráku a bude velmi důležité, jestli se irácké vládě podaří danou oblast znovu dostat pod svou
kontrolu.
Syrská občanská válka má na svědomí už mnoho životů, ale donedávna „jen“ syrských. Boje
se však začínají přesouvat mimo hranice, proto je důležité razantní zákrok k ukončení války a
návratu uprchlíků zpět do svých domovů.
Dušan Ondráček
Zdroje: K. Černý, Svět politického islámu;
Obrázek:http://i.idnes.cz/13/072/cl6/ERT4c736f_syrie_187.jpg, http://img.aktualne.centrum.cz/587/98/5879882syrie-uprchlici-irak.jpg, http://cz.wallpapersus.com/wp-content/uploads/2013/01/Ir%C3%A1k-vlajka.jpg,
http://www.vlajky-statu.cz/data/vlajky/vlajka-libanon-800.gif
15
Zahraniční scéna
Diplomatické listy 3/2013
Turecko a střet dvou stran
Turecko většinou svého území spadá do blízkovýchodního regionu, kde je otázka náboženství
natolik důležitá, že i v 21. století hýbe místním politickým systémem a společností. Tradiční
spor mezi sekulárním a náboženským (islamistickým) obyvatelstvem probíhá i v Turecku, a
proto si pojďme tento spor v Turecku představit.
Není žádným překvapením, že sekulární část reprezentuje především armáda, která
v minulosti provedla již několik vojenských převratů, po kterých k moci
vždy dosadila sekularisty. Dalším představitelem sekulární části je
Republikánská lidová strana (CHP), což je v současné době největší
opoziční síla. Do sekulární části ještě patří i istanbulští podnikatelé, kteří
masivně sponzorují právě Republikánskou stranu. Na straně druhé stojí
konzervativní a islamistická (umírněná) Strana spravedlnosti a pokroku
(AKP) vedená RecepemErdoĝanem. Hluboký konflikt mezi těmito dvěma
stranami je dlouhodobě hlavním „hybatelem“ zdejšího politického vývoje
a budoucího směřování Turecka.
Politický islám do politického systému vstoupil v 50. letech 20. století, kdy byl zaveden
pluralitní systém s volnou soutěží více stran, ale až v 70. letech se stal nejsilnějším protestním
hnutím, což vedlo k častým střetům s tehdejší vládní (sekulární) garniturou. I když byly
islamistické strany hojně zakazovány, tak jejich vliv i nadále rostl a nezdá se, že by tato
vitalita měla být v nejbližší době vyčerpána. Po vítězství islamistické strany AKP v roce 2002
se navzdory obavám z Turecka nestal „druhý Írán“ a ani nebyla ohrožena demokracie. Vláda
AKP ve svých počátcích ustála pokus o další vojenský převrat, ačkoliv takové štěstí neměla
historicky první islamistická vláda RefahaPartise,
která byla svržena v roce 1997. AKP záhy poté
začala prosazovat hluboké demokratické a
ekonomické reformy. Mezi klíčové změny patří
např. účast kurdské strany ve volbách, prolomení
tabu v otázce arménské genocidy či nové směřování zahraniční
politiky k EU. I když později začala ukazovat svou konzervativnější tvář ve vnitřní a
zahraniční politice, stále lze AKP přirovnat ke konzervativním stranám evropského typu,
např. kCDU, kterou se ostatně islamisté skrz vlivnou tureckou diasporu v Německu inspirují.
K celkovému obrazu o turecké společnosti je nutné přidat i pár čísel. Podle nedávných
průzkumů věří drtivá většina Turků v Boha (97%) a velmi vysoká část z nich se řadí
k praktikujícím muslimům (např. půst o ramadán dodržuje 92%, na páteční modlitbu dochází
62%), avšak celých 67% je proti zasahování náboženství do státních záležitostí a jen 21%
populace podporuje zavedení islámského státu podle patřičného práva.
O dalším směřování Turecka rozhodne jeho lid, jestli jejich rozhodnutí bude dobré či špatné
ukáže až budoucnost. Pro nás Evropany je však klíčové, aby Turecko zůstalo nadále sekulární
a demokratickou zemí, která je otevřená pro obchod a investice. A jestliže tak zůstane je na
místě zvážit jejich účast v evropských integračních uskupeních.
Dušan Ondráček
Zdroje: K. Černý, Svět politického islámu
Obrázky: http://us.123rf.com/400wm/400/400/fintastique/fintastique0903/fintastique090300061/4441350-mapof-turkey-and-turkish-flag-illustration.jpg,
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b8/Tayyip_Erdo%C4%9Fan.JPG
16
Kalendárium
Diplomatické listy 3/2013
Nástup Romanovců
21. února 1613 nastoupil na carský trůn Michail Fjodorovič Romanov,
jako car Michail I. Zvolen byl v Moskvě zemským sněmem a to všemi
hlasy. Jeho nároky na ruský trůn byly odvozeny také od toho, že byl
prasynovcem posledního Rurikovského cara Fjodora I. Touto volbou byla
zvolena na carský trůn dynastie Romanovců, která vládla v Rusku až do
konce monarchie v roce 1917.
Touto volbou bylo ukončeno takzvané Období zmatků, které trvalo od
roku 1587, kdy zemřel právě mladý prastrýc Michaila I. car Fjodor I., syn
Ivana IV. Hrozného. Období po smrti Fjodora I. je charakteristické jako doba samozvanců,
kdy se na ruském trůnu střídali samozvanci, aniž by byli oprávněnými následníky. Dvakrát se
také stalo to, že na trůn nastoupil falešný dědic, který se tedy jen vydával za právoplatného
dědice.
V tomto období byli Romanovci v nemilosti,
především za vlády Borise Godunova, který
nařídil obsadit v roce 1600 romanovský palác a
v následujícím roce poslal Romanovce na Sibiř.
Za vlády Lžidimitrije byli v roce 1605 povoláni
přeživší Romanovci zpět. Přesto trvalo ještě 8
dlouhých let nejistoty, zmatků a bojů o vládu.
Až v roce 1613 bojaři svolali volební sněm, který
měl dát Rusku nového a stabilního cara. Michail
Romanov měl za sebou silnou podporu církevních
představitelů, kteří měli v ruské společnosti
klíčové postavení a jejichž podpora byla klíčová.
Michail Romanov zprvu odmítal přijmout titul
cara, ale jelikož byl zvolen jednohlasně, tak byl
nakonec přesvědčen o tom, že by měl korunu
přijmout. Tím založil vládnoucí dynastii jedné
z nejmocnějších zemí na světě, které vláda
v Rusku přes 300 let.
Jakub Janik
Zdroje: ŠVANKMAJER , M ILAN A KOL.: DĚJINY RUSKA, DĚJINY STÁTŮ , LIDOVÉ NOVINY , PRAHA, 1995
Obrázky: http://i28.tinypic.com/llevp.jpg,
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:RomanovsCoatRF.png
17
Kalendárium
Diplomatické listy 3/2013
Smutný konec velkého státníka
Dne 5. ledna 1923 ráno byl spáchán atentát na ministra financí JUDr. Aloise Rašína, před jeho
domem v Žitné ulici č. 6, když nasedal do přistaveného automobilu. Atentátníkem byl Josef
Šoupal, devatenáctiletý úředník pojišťovny v Německém Brodu (dnes Havlíčků Brod), který
byl smýšlením anarchokomunista. Do hlavního města přijel právě za účelem zavraždit Dr.
Rašína, aby tím pomohl pracující třídě a zastrašil tak třídu vládnoucí. Měl sen o zcela
spravedlivé společnosti a jeho cestou k tomuto cíli byla naprosto jednoduchá věc, stačí přeci
odstranit několik nepohodlných jedinců. Jako první byl na řadě právě ministr financí, ale po
něm měli následovat další.
Je pravdou, že toto byl první povedený atentát
v moderních českých dějinách spáchaný na člena
kabinetu. O pár let dříve byl sice pokus o to
zavraždit tehdejšího ministerského předsedu JUDr.
Karla Kramáře, ovšem tento atentát úspěšný nebyl,
mimochodem oba dva politici byli Národní
demokraté. Přesto, i když doma mezi kamarády a
známými mluvil o tom, jak by chtěl zabít Rašína,
tak ho nikdo nebral vážně.
Do Prahy odcestoval již na začátku prosince
předchozího roku. 12. prosince šel do ClamGallasova paláce, kde sídlilo ministerstvo zahraničí
s cílem ministra zabít. Dožadoval se audience u
ministra, vydával se za představitele Mladé
generace národní demokracie v Plzni, ovšem
slyšení mu bylo odmítnuto. Rozhodl se tedy ještě
počkat v budově ministerstva na Dr. Rašína. Když
ministr odcházel, tak k němu ale přistoupila žena a
proto se Šoupal rozhodl nestřílet. Místo toho si
zjistil u sluhy adresu ministra a zapsal si poznávací
značku jeho automobilu. Jeho následný plán byl počkat na ministra u něho v domě. Ovšem
ani zde nebyl ministr sám a tak se opět k akci neodhodlal. Následně, ještě téhož dne,
se pokusil uskutečnit svůj čin, když šel až do ministrova bytu, ovšem panská i ministrův syn
mu sdělili, že Rašín doma návštěvy nepřijímá. Po tomto dni, pro něj plném nezdarů se rozhodl
vrátit do Německého brodu.
Do Prahy se Šoupal vrátil 4. ledna, tedy den před atentátem a ubytoval se nedaleko bytu
Rašínova, na Václavském náměstí v hotelu Zlatá husa. Podle údajů z vyšetřování měl
v úmyslu zdržet se zhruba 6 dní. Nevěděl totiž, zda je ministr doma či mimo Prahu.
Následujícího dne čekal atentátník před ministrovým domem. Když viděl vycházet Rašína
z domu, přistoupil k němu a dvakrát vystřelil. Zasáhl ho ovšem jen jednou, zato velmi účelně,
náboj se zastavil u jedenáctého obratle. Šoupal se dal na útěk, ale vydal se za ním číšník, který
vycházel z ministrova domu a následně také strážníci, kteří byli nedaleko. Atentátníka
zadrželi ve vedlejší ulici.
18
Kalendárium
Diplomatické listy 3/2013
Mezi tím se šofér snažil postarat o raněného ministra, o kterém se domníval, že je jen v šoku.
K ministrovi také přispěchal z domu jeho syn a lékař, MUDr. Weisseberg, který poskytl
ministru první lékařské ošetření. Ministr byl následně převezen do sanatoria v Podolí, kde
podstoupil operaci. Přední profesoři zjistili, že kromě zranění ránou pronikla do ministrova
těla také infekce. Navíc že na základě zranění je trvale ochrnutý od břicha dolů. Po vyšetření
lékaři informovali hradního kancléře JUDr. Přemysla Šámala o stavu ministra Rašína a sdělili
mu, že situace je beznadějná a s největší pravděpodobností ministr brzy zemře. Oficiální
zprávy ale jinak byly v celku optimistické.
Po tom, co Rašín přišel k vědomí, tázal se, zda byl útočník napojen na legionáře, se kterými
měl ministr již delší dobu značné problémy. Ještě téhož dne byla na Václavském náměstí
uspořádána manifestace na podporu Rašína, kde byli odsuzováni jeho protivníci, kteří proti
němu veřejně vystupovali, za to, že mohou za atentát. Kromě toho se začala velmi rychle řešit
situace ve vládě, kdo povede prozatímně ministerstvo financí, což však až do smrti ministra
nebylo vyřešeno s poukazem na to, aby se to smrtelně zraněného ministra nedotklo. Vláda se
ještě téhož dne sešla k projednání situace. Paradoxně díky atentátu velmi hladce prošly vládou
i parlamentem dva kontroverzní zákony – zákon na ochranu republiky a tiskový zákon.
Jestliže v minulém roce byl Rašín politikem, proti kterému šla největší kritika kvůli jeho
politice, a to jak ze strany společnosti, opozice a mnohdy i vlády, byl nyní politikem, za
kterým se značná část společnosti i politiků stavěla a jeho odpůrci se neodvážili pokračovat
v kritice. Mezi tím se kolem 8. ledna zdálo, že ministr se začíná ve zranění vzpamatovávat,
ale lékaři to považovali jen za přechodný stav, což byla pravda. 11. ledna začal ministr
vykašlávat krev a dostavila se horečka. Prezident Masaryk se 16. toho měsíce vrátil z Tater a
několikrát navštívil jak postřeleného Rašína, tak nemocného Švehlu. Ovšem podle svědectví
se k Rašínovi choval dost chladně. Několik dnů na to navrhl, aby ministra navštívil také
zahraniční specialista, ten však už nedorazil.
Neustále ho navštěvovali kolegové, nejčastěji ze strany a z Pětky. Přesto v půlce února se stav
začal kriticky zhoršovat a bylo jasné, že není sebemenší šance na přežití. 17. února večer se
rozloučil s rodinou. 18. února 1923 ve čtvrt na jednu JUDr. Alois Rašín, ministr financí
Republiky československé podlehl následkům atentátu.
Rašínův pohřeb byl státním pohřbem, ale
jelikož si přál zpopelnění, tak byl pohřeb
bez účasti církve. Pohřeb se konal 21.
února a byl do té doby něčím nevídaným
v mladé republice. Rakev byla vystavena
v Panteonu Národního muzea, kolem ní
čestnou stráž drželi Sokolové, projevy
přednesli Kramář a dva muži října –
Stříbrný a Soukup. Krom Rašínovy rodiny
byl přítomen prezident, vláda, členové
parlamentu i akademické obce a
diplomatický sbor. Poté se vydal průvod za účasti tisíců lidí. Průvod šel Václavským
náměstím, Jungmanovou ulicí, Žitnou ulicí kolem Rašínova až do Strašnického krematoria.
Jakub Janik
Zdroje: ŠETŘILOVÁ, JANA: ALOIS RAŠÍN. D RAMATICKÝ ŽIVOT ČESKÉHO POLITIKA, ARGO, P RAHA, 1997
OBRÁZKY :http://img.ct24.cz/cache/616x411/article/43/4265/426410.jpg,
http://coinz.eu/csk/1_csk/g/z_11_korun_10_1992_alois_rasin_czechoslovak_coins.jpg
19
Komentáře
Diplomatické listy 3/2013
Novoroční projev již o Vánocích
Na prezidentův projev jsem vlastně narazila náhodou při jednom rodinném obědě. Popravdě
toto přesunutí mi vůbec nevyhovuje a to hned z několika důvodů. To, že se pan prezident vrátí
k tradici první republiky, na kterou Češi tak rádi vzpomínají, z něj nedělá „tatíčka Zemana“.
První novoroční projev sice přednesl Klement Gotwald, ovšem od roku 1993 se smysl projevu
poněkud změnil. A já si nejsem jistá, že si to náš pan prezident při přesouvání projevu
uvědomil.
K samotnému obsahu projevu – raději jsem si ho hned několikrát přečetla, jelikož jsem
nemohla uvěřit svým uším. Opravdu, pan Zeman nás asi nepřestane překvapovat. Vánoční
projev má obvykle formu svátečního přání, poselství lidem, projevení nadějí do dalšího roku.
To jsem také od projevu čekala. A jistě nejsem sama. Proto mě o to víc rozesmutnilo, když
tam vlastně nic takového nezaznělo. Ano, na konci nám pan prezident popřál pěkně, to se
musí uznat. Ovšem ztracených jedenáct minut mi to nevrátí. Pan Zeman mluvil stále jen o
sobě a svých úspěších. Jako by se obhajoval před celou zemí. Vše, o čem se zmínil, dokázal
bravurně vztáhnout k své osobě. Je sice hezké, že se nám náš „lidový prezident“ přiznal, že
stále kouří, ale co s tím?
Mám ten názor, že pokud v letošním roce absolvoval 620 setkání, umí jistě říci daleko lepší
vánoční řeč. Proto panu prezidentovi Zemanovi držím palce do příštího roku a doufám, že
mile překvapí nejen mne, ale celý národ.
Tereza Vodáková
Zdroj obrázku: http://www.tyden.cz/obrazek/201401/52e2625e2cbf8/crop-555850-p201312260231501.jpg
20
Komentáře
Diplomatické listy 3/2013
Komentáře ke krokům ČNB – zásah do kurzu KČ
Pro: Cíl použití měnového kurzu jako dalšího z nástrojů měnové politiky je udržet cenovou
stabilitu v souladu s inflačním cílem ČNB. ČNB se však stále snaží urychlit návrat k svému
standardnímu nástroji a to úrokové sazbě.
V nedávné době ČNB oznámila, že koruna oslabuje.
Oslabení kurzu koruny vede pochopitelně k zvýšení dovozních cen vlivem, kterých lze jistě
předpokládat nižší koupěschopnost domácností. Poptávka však může být jednoduše
přesměrována na domácí zboží a služby a podpořena nižšími reálnými úrokovými sazbami v
důsledku zvýšených inflačních očekávání.
Velkým plusem oslabení koruny je podpora českého vývozu, která vede ke zvýšení
konkurenceschopnosti ve světě a tím i k zisku podniků. Tato skutečnost zaručuje pokles
nezaměstnanosti a nárůstu mezd což je neopomenutelným positivem.
Nikola Baumrukrová
Proti: V době všeobecného zdražování, kdy většina Čechů neví, kam se jeho plat rozutekl, se
Česká národní banka rozhodla po 11letech zasáhnout do kurzu Kč. Ihned po oznámení
intervencí koruna oslabila z 25,80 Kč/EUR na 26,63 Kč/EUR. V ten moment si Kč šáhla na
svou nejslabší úroveň od poloviny roku 2009.
"Pokud koruna zůstane takto slabá, můžeme velmi brzy čekat zdražování pohonných hmot,
dovážených výrobků i služeb (včetně dovolených), jejichž ceny se odvozují od zahraničních
cen," upozornil analytik ČSOB Petr Dufek.
Výsledkem rozhodnutí ČNB bylo zdražení nejen pohonných hmot o 50haléřů na litru, ale i
během dvou adventních týdnů zdražila i veškerá elektronika, potraviny a zahraniční pobyty, a
to až o 4%. Centrální banka byla tímto takřka donucena zdražit veškeré dovážené zboží a
zvednout celkovou cenovou hladinu v ČR.
Proto byla intervence ČNB v loňském roce pro většinu obyvatel ČR nepříjemná, na druhou
stranu, takto oslabená KČ pomohla českým firmám se zahraničním exportem, jelikož jejich
zboží v podstatě zlevnilo.
Můj názor se tím, ale nemění – ČNB by měla s každým takovým nápadem pracovat co
nejopatrněji, aby důsledky nebyly tak šokující jako v loňském roce.
Aneta Soldánová
Zdroje: : http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/249457-cnb-zasahuje-chce-oslabit-korunu-a-dari-se-ji-to/,
http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/
21
Kultura
Diplomatické listy 3/2013
Kulturní prostředí Státu Izrael
Izraelská kultura patří mezi nejstarší na světě, a proto i orientace v ní je poměrně složitá, tudíž
je důležité na začátek říci, že není Žid jako Žid. Židovské obyvatelstvo můžeme dělit podle
mnoha parametrů, ale v našem případě jsou důležitá dvě kritéria, a to vztah k víře (judaismu)
a původ jejich předků. V 21. století můžeme ve společnosti nalézt osoby, které v otázce
náboženství zůstávají bez vyznání. Tento aspekt se týká nejen evropských národů, ale i
mimoevropských. Židé však pohlížejí na
judaismus nejen jako na své náboženství (víru),
ale i jako národnostně-kulturní celek, proto
v dnešní židovské populaci nenalezneme Žida,
který by nevyznával judaismus. Je zde však
rozdíl v tom, jak důležitou roli pro něj jeho
náboženství má. V současnosti můžeme nalézt
tři základní směry judaismu: progresivní
(reformní), konzervativní a ortodoxní. Životní
styl Židů jednotlivých směrů je v mnoha věcech
značně odlišný. Navíc je tento styl mírně ovlivněn i původem židovské rodiny. Původní vlast
židovského lidu je samozřejmě Svatá země, ale v průběhu několika staletí, byli Židé donuceni
odejít a usadit se snad ve všech koutech světa, kde se pak vyvíjeli odlišně. Proto se židovské
obyvatelstvo dělí do několika etnických skupin: Aškenázové (pocházejí ze střední a východní
Evropy), Séfardové (oblast Středomoří) a Mizrachim (severní Afrika a Orient). Dá se tedy
říci, že tradice a kultura jsou v každé židovské rodině značně odlišné. V řadě věcí se však
shodují všechny židovské komunity. Zde je výčet několika takových tradic.
Základní etapy v životě Žida
Brit mila
První krok do náboženského života židovského chlapce začíná již osmým dnem po narození,
kdy je uskutečněna tzv. obřízka. Židé chápou obřízku jako smluvní akt s Bohem, stejně tak,
jak to udělal Abrahám, praotec židovského národa. V rámci obřízky dostává chlapec i
hebrejské jméno.
Bar micva
V židovské kultuře je chlapec považován za dítě do třinácti let (dívka do dvanácti) s tímto
životním přechodem souvisí obřad Bar Micva. Při něm je chlapec poprvé vyvolán k Tóře a
dostává svůj talit (obřadní plášť) a tfilin (modlitební řemínky). Po ukončení obřadu
se chlapec stává nábožensky způsobilý, a tudíž musí dodržovat všechna přikázaní
Tóry.
Svatba
Svatbu obvykle provádí rabín za asistence dvou svědků. Celý svatební obřad se
odehrává pod chupou (baldachýn), který nad novomanžely drží čtyři nezadaní
mládenci. Před začátkem nevěsta sedmkrát obejde ženicha pod chupou a až poté
rabín zahájí obřad. Nejdříve ženich navlékne nevěstě prsten a poté jí dá napít
červeného košer vína. Nevěsta pak přečte manželskou smlouvu známou jako
ketuba. Na konci obřadu ženich rozdupne sklenici, což znázorňuje zničení Chrámu.
22
Kultura
Diplomatické listy 3/2013
Pohřeb
Zesnulý je nejčastěji pohřbíván v rakvi zahalený pouze v bílém pohřebním rubáši s názvem
kitl. Zpopelnění je pro většinu Židů zakázáno. Při pohřbu pozůstalí (avelim) zpívají zádušní
modlitby a po skončení pohřbu drží sedm dní smutku (šiva). Jako ozdoba pro židovské hroby
slouží kamínky a přání na malé papírky.
Židovská domácnost
Židovské učení nabádá všechny Židy žijící mimo Izrael k přizpůsobení v prostředí, ve kterém
žijí a naopak vyzývá k postavení svého domova jako „malého Izraele“.
Mezuza
Prvním znamením, že se daná domácnost řídí židovskými zvyky, je mezuza, která je pověšená
u vstupních dveří. Jedná se o malou schránku, v níž je svitek Tóry.
Připomínka Chrámu
V židovských domovech je zvykem mít jednu stěnu (nejčastěji k východu) neomítnutou, což
má symbolizovat zničení Chrámu.
Kuchyně a kašrut
Asi nejznámější prvek židovské domácnosti je kuchyně. Judaismus velmi přesně na základě
biblických veršů určuje, které pokrmy jsou vhodné a které nikoliv. Souhrn všech vhodných
zásad se nazývá kašrut či košer. První důležitou zásadou židovské kuchyně je nemíchání
masitých a mléčných výrobků. Ze zvířat mohou Židé jíst savce, kteří mají rozpolcená kopyta
a přežvykují (osel, skot, jelen apod.), ryby s šupinami a ploutvemi a z ptactva lze jíst vše
kromě dravců a mrchožroutů. Avšak povolené maso musí splňovat ještě další kritérium, a to
šchitu. Šchita je speciální způsob poražení (zabití) povoleného zvířete, které provádí vyučený
šochet (řezník), který souvislým tahem přetne hrtan a jícen zvířete. Krev musí být důkladně
odkapána a poté je maso ještě nasoleno, aby se zbavilo zbytku krve.
Židovské předměty
Talit a tfilin
Tyto předměty se většinou nosí pouze při modlitbě, ale lze jena Židech
spatřit i během dne. Talit je modlitební plášť a tfilin jsou modlitební
řemínky s dvěma krabičkami (na paži a hlavu), které obsahují svitky
Tóry.
Kipa
Židovská pokrývka hlavy, kterou musí mít Žid při návštěvě synagogy či
hřbitova, při modlení a stravování. Někteří ji však nosí celý den nebo ji
nahrazují kloboukem.
Menora
Je sedmiramenný svícen, který je symbolem judaismus již od starověku a v současné době je i
součástí státního symbolu státu Izrael.
23
Kultura
Diplomatické listy 3/2013
Davidova hvězda
Židovská hvězda byla již ve starověku využívána jako součást výzdoby, avšak jako
symbol ji Židé přijali až v 19. století, kdy se stala emblémem jejich náboženství.
Nejdůležitější židovské svátky
Šabat – den odpočinku, svatý den, sedmý den týdne, nejdůležitější
židovský svátek, daný Desaterem.
Pesach – svátek
22.(23.) nisanu.
nekvašených
chlebů, velikonoce.
14.
až
Roš ha-šana – židovský Nový rok. 1. a 2. tišri.
Jomkipur – Den Smíření, nejsvětější den v roce, desátý den měsíce tišri.
Chanuka – svátek světel, svátek znovuzasvěcení Chrámu. Probíhá po osm dní od 25.kislevuaž
do 2. nebo 3.tevetu.
Židovské měsíce
nisan –březen až duben
ijar – duben až květen
sivan – květen až červen
tamuz – červen až červenec
av – červenec až srpen
elul – srpen až září
tišri – září až říjen
chešvan – říjen až listopad
kislev – listopad až prosinec
tevet – prosinec až leden
švat – leden až únor
adar – únor až březen.
Dušan Ondráček
Zdroje: M. Čejka, Judaismus a politika v Izraeli
Obrázky: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Beit_Alpha.jpg,
http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/lib/exe/fetch.php%3Fmedia%3D43053-davidova-hvezda.jpg,
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c0/Chupah_closeup.JPG,
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1b/Liten_askenasisk_sjofar_5380.jpg/220pxLiten_askenasisk_sjofar_5380.jpg,
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/19/IDF_soldier_put_on_tefillin.jpg,
http://img3.rajce.idnes.cz/d0303/3/3971/3971932_1fe4faeaaae977c8aa212c1fcd08530d/images/P9160157zed_narku.JPG
24
Kultura
Diplomatické listy 3/2013
Kulturní Suma sumárum: Co ještě stihnout v lednu a co nepromeškat v únoru
I v dalším roce je na programu nepřeberné množství zajímavých kulturních akcí. V roce 2014
je jich skutečně mnoho a proto zde nemohu jmenovat všechny, pokusím se ale jmenovat ty
nejoriginálnější, konající se v následujících dvou měsících.
Únor
Festival španělských filmů La Película 2014
Patříte k milovníkům Španělska? Tak to je pro vás tento festival mluvených filmů stvořený.
Přijďte si poslechnout španělštinu a přiblížit si tamější kulturu prostřednictvím filmů. Festival
La Película se uskuteční ve dnech 18. – 23. 2. 2014 v kině Světozor.
ELLIOTT ERWITT: Personal Best for Leova
Prodloužená výstava známého amerického fotografa
ElliottaErwitte. Výstava představuje výběr z několika
stěžejních
snímků
fotografa.
Převládají
černobílé
fotografie situací každodenního života i jemného
humoru. Výstava byla prodloužena až do 9. 2. 2014 a
můžete ji navštívit vLeicaGallery Pratur.
Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945
Tato výstava fotografií zachycuje okamžiky z natáčení filmu „Ghetto Theresienstadt“.
Zajímá-li vás druhá světová válka a strasti koncentračních táborů je pro vás tato výstava
skutečně zajímavým i poučným zpestřením za symbolických 20,-Kč. Výstavu připravilo
Židovské muzeum v Praze a potrvá až do 23. 2. 2014.
BŘEZEN
Vinohradské masopustní trhy
Vinohradské masopustní trhy se konají na Tylově náměstí, které má většina z nás při cestě do
školy. Můžete zde nakoupit nejrůznější gastronomické speciality, ale také drobné umělecké
výrobky a dárky. Nebudou zde chybět tradiční české speciality ani přírodní kosmetika či
výrobky z kůže. Trhy končí 14. 3. 2014.
Věže z Merkuru
Zajímavá výstava, která bude umístěna v suterénu Petřínské rozhledny nabízí návrat do
dětských let, kdy jsme ze stavebnice stavěli díla, která nám i svou malou velikostí přišla jako
veledíla. Součástí výstavy je totiž i herna kde můžete realizovat vlastní představy o
konstrukcích.
Nikola Baumrukrová
Zdroje článek: http://www.citybee.cz, http://www.informuji.cz ; Zdroje obrázky: http://www.kunsthauswien.com/
images/stories/ usstellungen/2012/Elliott_Erwitt/Erwitt_France_Paris_1989_.jpg
Download

Diplomatické listy 2014/3