Štítecký
list
Číslo 5
Datum vydání: Štíty 9. 10. 2012
A máme tu další volby. Objevily se nudné billboardy
s veselými tvářemi politiků. Všichni slibují i nesplnitelné,
jen aby se vetřeli do přízně voličů. Někdy mám pocit, že
předvolební kampaň nikdy nekončí. Řada lidí ani neví, co
kraj nebo senát dělá, proto svoji účast na volbách zvažují. Chtěl bych vás vyzvat k účasti v krajských a senátních
volbách, které se budou konat ve dnech 12. října a 13. října
2012. Vím, že všichni ti, kteří někdy pracovali v komunální
politice a s čistými úmysly se snažili pracovat pro své obce
a občany, tváří v tvář s předvolební realitou, se nestačí divit.
Každý starosta zná svoje zastupitele a občany, kteří jsou po
celou dobu vládnutí zastupitelstva poměrně aktivní, snaží se
prosazovat zájmy svých občanů, sdružení a mnohdy, i když
jde i o jejich vlastní zájmy, alespoň pomáhají v rozvoji obce.
Jsou to prostě lidé, bez kterých to nejde. A potom jsou lidé,
kteří jsou aktivní pouze těsně před volbami. Připomínají mi
zombie. Vylezou, zaneřádí vzduch a opět zalezou. A opakuje
se to při každých volbách, ať komunálních, krajských, parlamentních nebo senátních. Ze svých
řad vyberou osobnosti na billboardy, které nás
přesvědčují, že jen oni jsou ti nejlepší. Jejich jediným zájmem přitom je, zda jejich spolubojovníci
na kandidátce budou chtít placenou funkci. A co
občan? Obec? Kraj? O to přece až tak moc nejde.
Důležité je, že jsou „u lizu“ a tu skutečnou práci
nechť udělají ti, kteří jsou aktivní a práce pro lidi
je baví. Politická kariéra se s prací přece nemůže
míchat. A občan se opět diví, kdo stříhá pásky,
kdo rozděluje kamarádům dotace, kdo má celou
rodinu v různých dozorčích radách. A za kým
stojí neochvějně jeho strana, stranické sekretariáty, nadšená mládež pracující pro stranu. Bylo
dobře, že jsme i trošku naivní. Protože po bližším
seznámení se s realitou, politiky a s představiteli
stran napříč politickým spektrem, tak mnozí
z nás vystřízlivěli a naivita nás opustila. Krajské
a senátní volby, které nás čekají, se nebudou lišit
od ostatních voleb. Strany budou slibovat, špinit
se, hanit se navzájem, přesvědčovat občany, že to
s nimi myslí upřímně a že jen jejich kandidáti
ZÁŘÍ - ŘÍJEN 2012
kraj vyvedou ze slepé uličky. Nevěřme tomu. Jestli bude vládnout Petr nebo Pavel, největší část břemene stejně zůstane
na obcích. My starostové a zastupitelé měst a obcí budeme
muset stále apelovat na krajskou reprezentaci a hlavně hlídat
její úředníky, aby se neopakovaly takové případy, kdy kraj
něco plánuje bez vědomí a souhlasu obcí a potom se diví,
že mu třeba neprojdou například Zásady územního rozvoje
kraje, nebo spalovna komunálního odpadu. Každý Váš hlas je
nesmírně důležitý. Nejvíc se důvěřuje starostům v komunální
politice, osobně jsem tomu nesmírně rád, protože je to o poctivé práci a starostech s tím spojených. I přesto půjdu ke
krajským a senátním volbám a dám svůj hlas straně, kterou
zastupuji již 6 let ve Štítech. Nedělám si iluze, že se po volbách
něco zlepší pro Město Štíty, ale pevně doufám, že se o nás
bude na kraji vědět, tak jako doposud.
S úctou
Bc. Jiří Vogel, starosta
•
ZPRÁVY Z
RADNICE
•
•
Výpis z usnesení z 35. – 37. jednání
RMě ve Štítech
•
Rada města po projednání schválila následující smlouvy
na pronájem pozemku:
•
Smlouva o pronájmu části pozemku p.č. 2020/1 v k.ú.
Štíty - město o výměře 200 m2, žadatel p. Jaroslav
Poláček, Zábřeh.
Ostatní schválené smlouvy:
•
•
•
•
•
•
•
Smlouva o dílo uzavřená se zhotovitelem firmou VELT-OKNA s.r.o. Zábřeh, kdy předmětem smlouvy je dodávka a montáž 2 kusů plastových oken na objektu hasičské
zbrojnice v Herolticích.
Smlouva o dílo uzavřená se zhotovitelem Jindřichem
Dvořákem, Česká Třebová, kdy předmětem smlouvy je
provedení zemních prací v souvislosti s výstavbou splaškové kanalizace v ulici Za Vodou.
Smlouva o dílo uzavřená se zhotovitelem firmou STRABAG a.s. Praha, kdy předmětem smlouvy je oprava místních komunikací v místech, kde byla prováděna výstavba
kanalizace.
Smlouva o dílo uzavřená se zhotovitelem p. Milošem
Nechanickým, Poniklá, kdy předmětem smlouvy je
provedení opravy hřbitovní zdi v Herolticích.
Smlouva o poskytnutí účelového příspěvku z rozpočtu
Města Štíty, příjemcem je TJ Sokol Štíty, předmětem
smlouvy je poskytnutí finanční částky ve výši 131 900,- Kč na nákup nového travního traktůrku.
Smlouva o výpůjčce uzavřená s TJ Sokol Štíty, kdy předmětem smlouvy je bezplatná výpůjčka multifunkčního
hřiště ve Štítech.
Smlouva o výpůjčce uzavřená s firmou Ing. Jan Rýznar
– RPS Computers Olšany, kdy předmětem smlouvy je
výpůjčka zařízení v rámci projektu „Podpora rozvoje IKT
Štítecko“ za cenu 150 tis. Kč bez DPH za kalendářní rok.
Různé:
•
•
•
Na každém ze svých jednání byla rada města seznámena s přehledem stavu majetku města, stavem závazků a
pohledávek města, stavem účtů a pokladen. Dále rada na
každém jednání vzala na vědomí plnění úkolů ze zasedání ZMě Štíty a provedla kontrolu plnění úkolů z usnesení
RMě Štíty.
Rada města vzala na vědomí návrh stanovení priorit
oprav a investic na rok 2013.
Rada města schválila finanční příspěvek ve výši 500,-- Kč
na zakoupení poháru na okresní výstavu drobného zvířectva v Bušíně a nákup 3 ks dárkových balíčků v hodnotě 300,-- Kč pro tenisový turnaj OPEN Štíty 2012.
Štítecký list strana 2
•
•
•
•
•
•
Rada města schválila nákup dárkových předmětů na
setkání v Belvedere Ostrense.
Rada města schválila nákup kuchyňské linky v hodnotě cca 10 tis. Kč pro nový byt v čp. 5 ve Štítech, nákup
nových lůžkovin v počtu 8 ks na chatu na Pastvinách a
nákup křovinořezu pro místní hospodářství.
Rada města schválila úplnou uzavírku silnice I/43 a
umístění přechodného dopravního značení na silnici
II/368 z důvodu uzavírky mostu přes říčku Březná v k.ú.
Štíty – město v termínu od 6.8.2012 do 15.12.2012.
Rada města schválila jmenování zapisovatelek okrskových volebních komisí, stanovení minimálního počtu
členů OVK a vzala na vědomí informace o počtu a sídle
volebních okrsků pro volby do zastupitelstev krajů a Senátu Parlamentu ČR.
Rada vzala na vědomí přehled hospodaření ZŠ a MŠ
z prostředků zřizovatele na období leden až červen
2012.
Rada vzala na vědomí oznámení o poskytnutí finančního
příspěvku z rozpočtu Olomouckého kraje na pořízení,
rekonstrukci, opravu požární techniky na rok 2012 ve
výši 20 tis. Kč.
Rada města schválila pokládku asfaltového koberce v ul.
Okružní – parkoviště před hřbitovem.
Rada města jmenovala nové členky Školské a kulturní
komise, a to p. Kamilu Uhlířovou a p. Lenku Pospíšilovou.
Rada města schválila provozní řád veřejného multifunkčního hřiště.
Rada města schválila nabídku zpracování povodňového
plánu pro Město Štíty v souladu s platnou legislativou.
ŘÁDKOVÁ INZERCE
Koupím staré pohlednice do r. 1945.
Dále hledám řády a vyznamenání, též socialist.
Tel.: 608 420 808.
Firma UNISTOLA
nabízí k prodeji bukové dřevěné brikety.
Brikety jsou baleny v plastových pytlích.
Cena za 10 kg je 35,- Kč.
Odběr briket na adrese firmy
po telefonické domluvě.
UNISTOLA, Písařov 176,
tel.731 177 339, 608 621 951.
Ohlédnutí za Štíteckou poutí
V neděli 19. srpna se konala ve Štítech pouť. Náměstí
ožilo kolotoči, houpačkami a dalšími atrakcemi
pro děti. Prodejních stánků bylo jen poskrovnu.
Zato v odpoledních hodinách se zaplnil kulturní dům do
posledního místa. Konala se zde kulinářská soutěž o nejlepší
cukrářský výrobek k 55. výročí vzniku Evropské unie
a hlavním účinkujícím byl známý český moderátor, bavič
a zpěvák Vladimír Hron, jehož vystoupení mělo u publika
veliký úspěch.
Již nyní můžeme prozradit, že příští rok o pouti, která se bude
konat 18. srpna se můžeme těšit na Davida Deyla a pozvání
přijala také známá pěvecká dvojice Eva a Vašek.
Kulinářská soutěž
k 55. výročí EU
Letos uplynulo 55 let od podpisu římských smluv, které jsou
považovány za počátek evropské integrace vedoucí k dnešní
Evropské unii. Proto Městské evropské informační středisko
(MEIS) Štíty uspořádalo k tomuto výročí cukrářskou soutěž.
K narozeninám Evropské unie mohl kdokoli upéct jakýkoli
cukrářský výrobek s tematikou EU.
Soutěž se konala o pouťové neděli v Kulturním domě ve Štítech. Celkem sedm přihlášených účastnic vystavilo svá díla
v předsálí KD a široká veřejnost hlasovala, který je ten nejlepší. V době sčítání hlasů a porcování všech vystavených dobrot probíhalo na sále zábavné pěvecké vystoupení Vladimíra
Hrona. V přestávce se pak konala ochutnávka dezertů pro
veřejnost a po té pokračovala druhá část kulturního programu. V závěru odpoledne bylo vyhlášeno pět vítězek soutěže
a výherní dort v podobě Eiffelovy věže stojící na zeměkouli
byl darován organizátory Vladimíru Hronovi. Ten jej symbolicky ochutnal a věnoval do domova důchodců v sousedství
kulturního domu, což ocenili nejen klienti domova důchodců.
Soutěž se konala za finanční spoluúčasti Olomouckého kraje,
Statutárního města Olomouc a Informační sítě Europe Direct
Olomouc.
Stanislava Smrčková
TIC a MEIS Štíty
Štítecký list strana 3
ITÁLIE –
BELVEDERE OSTRENSE
Vážení přátelé,
jmenuji se Eliška Töröková. Byla jsem pozvána panem starostou
vašeho města, abych se ve dnech 15. - 19. srpna 2012 jako tlumočnice pro českou skupinu zúčastnila partnerského pobytu v italském
městečku Belvedere Ostrense nedaleko San Marina.
Jelo nás celkem devět ve dvou automobilech. Dovolte mi nyní, přiblížit vám průběh naší cesty.
Čtvrtek 16. srpna
Dopoledne jsme společně navštívili San Marino, nejstarší republiku
na světě. San Marino bylo založeno Svatým Marinem v roce 301,
kdy byli po celé tehdejší římské říši pronásledováni křesťané a Svatý
Marino se se svou skupinou uchýlil na horu Monte Titano nedaleko
Rimini. Malý stát je dodnes velice hrdý na svou bohatou historii,
má rozlohu pouhých 60 km2 a má asi 27 000 obyvatel. Úředním jazykem je italština, ale obyvatelé se považují za „Sanmariňany“, jsou
poměrně bohatí, žijí z cestovního ruchu a z obchodu se značkovým
zbožím, protože stát byl bezcelní zónou. Hlavním městem je San
Marino, které má asi 5 000 obyvatel. Je zde veliké množství historických památek, soukromých muzeí, několik kostelů a lanovka, kterou
místní využívají při cestě za prací do hlavního města. U radnice je
stráž v dobových oblecích. Zemi vládnou společně dva „Kapitáni
regenti“, kteří jsou demokraticky voleni na půl roku. Symbolem celé
země jsou tři věže – Guaita, Cesta a Montale. San Marino působí
jako středověká pohádka, je obklopeno hradbami a konají se zde
různé festivaly. V San Marinu je možno nakoupit mnoho druhů
zboží, od suvenýrů, zlata, drahých kamenů po značkové oblečení,
kabelky a alkoholické nápoje všech možných světových značek za
velmi příznivé ceny. Prošli jsme celé hlavní město od dolní brány
Svatého Františka až po věže, ochutnali jsme místní vynikající zmrzlinu a prohlédli si také krásné luxusní obchody s milými prodavači,
kteří hovoří všemi možnými jazyky.
Odpoledne jsme se na pláži nedaleko města Senegallia setkali
s panem Saurem Petrini, který se o nás od začátku staral. Večer
nás v Belvedere Ostrense přivítal pan starosta Riccardo Piccioni,
paní Fiorella, paní Mariola a pan Franco, mnoho místních obyvatel
a také 57 Francouzů z partnerského města Saint Pal en Chalencon
v čele s panem starostou Pierrem Dantonym.
Večer po uvítacím ceremoniálu jsme byli rozděleni do rodin.
Všichni, kdo nehovořili italsky, byli velmi rádi, že není vůbec žádný
problém s komunikací. Nikdo nemusel mít strach, že se nedomluví
a něco třeba poplete. V rodinách se našel vždy někdo, kdo uměl obstojně rusky, nebo tam byla vdaná paní z Polska. Mladší Italové se
s členy výpravy domluvili také anglicky. Všichni jsme byli s ubytováním a pohostinností našich hostitelských rodin velice spokojeni.
Naši hostitelé byli velice vděčni za dárky, které od města obdrželi.
I kdyby v rodinách uměli jen italsky, tak není čeho se bát. Italové
jsou velice milí a pohostinní lidé, stačí se usmívat a oni s radostí hovoří sami, můžete jen poslouchat a budete se zaručeně dobře bavit.
Italština je krásný jazyk a oni stále nemohou pochopit, proč se u nás
ve školách neučí.
Italové mají Čechy poměrně rádi, ale říkají nám stále, že jsme z Československa. Obdivují nás, že jsme disciplinovaní a vzdělaní a že
u nás žijí samé hezké ženy. Velice uznávají bývalého prezidenta Václava Havla a fandili nám v době Pražského jara roku 1968. Později
na Jana Palacha dokonce složili oslavnou píseň.
Italové pivo nepijí tak často jako my, protože u nich se od pradávna
pěstuje víno. Pán, u kterého jsem byla ubytovaná, při večeři nalil
darované pivo z lahve do malé skleničky. Pivo však kupodivu neudělalo žádnou pěnu. Ptala jsem se, co s ním vlastně udělal, že to není
možné, že je to výborná značka a že pěnu mít musí. Přiznal se, že
ho pro jistotu dal těsně před večeří přímo do mrazničky, aby bylo
dostatečně vychlazené, protože bylo venku stále vedro. Ale že to
prý vůbec nevadí, že si tuto láhev dopije zítra. Pak si dal červené
Štítecký list strana 4
víno a na moje zdraví ještě silný likér Limoncelo, který sám vyrobil.
Ke snídani jsme měli sladkosti, i dospělí muži snídají malé sušenky
a k tomu pijí silnou kávu. Všechno jídlo je v Itálii vždy velice chutné
a nikomu po něm nic není. Všude se podává výborná zmrzlina a za
velmi dobré ceny si kdekoliv můžete koupit vynikající pizzu, těstoviny, víno, sladkosti, ovoce nebo kávu a cappuccino.
Pátek 17. srpna
Ráno jsme dvěma autobusy (jeden autobus plný Francouzů a ten
druhý s námi a s Italy) odjeli do překrásného města Tolentino, kde
se nachází bazilika Svatého Mikuláše. Prohlédli jsme si náměstí
s orlojem a dali jsme si výbornou kávu v hezké kavárně v centru
městečka. Poté jsme odešli do baziliky a v doprovodu augustiniánského mnicha pátera Pasquale Cormia jsme prošli všechny části
nádherné baziliky Svatého Mikuláše.
V bazilice se nachází hrob Svatého Mikuláše Tolenského. Tento světec vykonal mnoho zázraků a dodnes je toto místo navštěvováno
poutníky z celé Itálie. Svatý Mikuláš je také známý v Kanadě, USA,
Belgii, Holandsku, Francii, Španělsku a celé Latinské Americe.
Narodil se v nedalekém městečku San Angelo in Pontano v roce
1245. Zemřel v Tolentinu v roce 1305. Je patronem a ochráncem
mnoha jiných italských měst, například Říma, Benátek, Palerma,
Katánie, Ancony, Bologni a Verony. Jedním z jeho nesčetných zázraků byla záchrana města Benátek při požáru Dóžecího paláce.
Na památku tohoto zázraku obyvatelé Benátské republiky věnovali
bazilice nádherný obraz.
V podzemí baziliky je umístěno muzeum betlémů, kde jsou betlémy z mnoha zemí světa. Páter Pasquale požádal našeho pana
starostu, jestli bychom také mohli darovat betlém z Čech. Slíbili
jsme, že do roka a do dne sem bude nějaký betlém ze Štítů dopraven, a pak bude vystaven ve slavném muzeu betlémů. Bazilika má
nádherné interiéry, strop je pozlacený a je na něm 18 soch světců
v nadživotní velikosti. V boční kapli jsou malby od Giotta. Navštívili
jsme také hrob světce, který byl zbudován až v roce 1926, kdy bylo
nalezeno tělo, protože mu byly uťaty paže, které byly uschovány
oddělené v železné skříňce. V roce 1976 se zde konaly veliké oslavy
znovunalezení světcova těla. Páter Pasquale byl velice nadšený a my
mu s velkou úctou děkovali za jeho velmi poutavý výklad o bazilice
a životě Svatého Mikuláše.
Při společném obědě česká skupina sklidila veliký potlesk při zpěvu moravských písní, Francouzi byli nadšení z české verze písně
„Avignon, tam je shon“. Nevěděli, že existuje jiná verze, než je ve
francouzském jazyce. Po obědě jsme při cestě autobusem představili
Českou republiku a město Štíty jak Italům, tak jsme byli požádáni
francouzskou skupinou, jestli bychom mohli něco říct v jejich autobuse. Francouzi se neustále chodili vyptávat, jak daleko je Praha od
Štítů, Štíty tedy vypadaly jako hlavní město naší země. Sklidili jsme
veliký potlesk a můžeme se prý těšit na časté návštěvy družebních
výprav z obou zemí.
Odpoledne jsme navštívili opatství Abbadia di Chiaravalle di Fiastra. Opatství bylo založeno v roce 1142, kdy vévoda ze Spoleta
a markýz anconské provincie daroval okolní pozemky mnichům
z řádu cisterciáků z Chiaravalle u Milána. Na stavbu opatství byl
také použit materiál z nedalekého rozbořeného římského města Urs
Salvia, které bylo zničeno králem Alarichem po roce 408 po Kristu.
Ve sklepení kláštera je muzeum věnované tomuto kdysi bohatému
římskému městu. Mniši cisterciáckého řádu, kterých zde nyní žije
celkem osm, se stále řídí pravidly „Ora et Labora“ – (modli se a pracuj). Mají na starosti skoro 2000 hektarů pozemků a statky. V roce
1422 byl klášter vyrabován banditou Braccio da Montone, později
klášter přešel do rukou Jezuitů. V roce 1773 zakupuje klášter bohatá šlechtická rodiny Bandini, jejíž poslední člen umírá bezdětný
v roce 1918. Nynější klášter spravuje nadace této rodiny. Navštívili
jsme klášterní kostel, sklepení, manufakturu na olivový olej a víno,
refektář, sklady a muzeum. Celkem zde v několika jazycích provází
turisty sedm průvodkyň. Naše paní průvodkyně byla velice vzdělaná a její výklad nás doslova uchvátil. Navštívili jsme také nádhernou
Salu Terrenu, kde měli poslední majitelé vymalované výjevy svých
hradů a zámků po celé Itálii. Patřil jim mimo jiné i nynější soudní
palác v Římě. K palácové části opatství patří také pohádková zahrada v anglickém stylu.
Na zpáteční cestě se nám v autobuse představil pan starosta francouzského města Saint Pal en Chalencon. Jejich město se nachází asi
100 km od Lyonu ve středofrancouzské vysočině, žije tam asi 1000
obyvatel.
Sobota 18. srpna
Dopoledne jsme měli program na pláži. Byli jsme na soukromé pláži s mnoha slunečníky společně s Francouzi. Voda byla velice teplá,
pobřeží je písčité s pozvolným vstupem. Bylo zajímavé pozorovat
Italy, jak neustále korzují po pláži sem a tam a povídají si. Soukromá pláž má restauraci, bar, sprchy, převlékárny, hřiště a společenské
prostory, kde Italové hrají karty. Obědvali jsme ve veliké jídelně pro
asi 250 lidí. Oběd se podával formou samoobsluhy a byl vynikající,
jako všechny ostatní jídla během celého pobytu. Odpoledne jsme
odjeli do Belvedere, abychom se připravili na večerní program odhalování pomníku na počest 10 let výročí partnerství mezi italským
a francouzským městem.
Na hlavním náměstí u kostela byla postavena veliká tribuna a celý
zbytek náměstí byl plný židlí pro hosty. Byli zde všichni důležití
občané města, starostové všech tří partnerských měst seděli na
čestných místech na tribuně. Také byli pozváni pan farář, bývalá
paní starostka Monika, architekti, funkcionáři z krajského úřadu
v Anconě a policisté ve slavnostních uniformách. Hrály se všechny tři národní hymny (italská, francouzská a česká) a byl odhalen
a posvěcen pomník 10 let výročí partnerství. Následovaly pečlivě
připravené projevy v italském a francouzském jazyce, následně jsem
tlumočila do češtiny.
Po slavnosti na náměstí jsme odjeli do nedalekého městečka k veliké
oslavě, kam byl mimo večeře také přinesen obrovský dort, který vyrobil místní cukrář. Hrála tam živá kapela, tančilo se, zpívalo, jedlo
a veselilo.
Rozloučili jsme se s našimi milými hostiteli a vyrazili směrem do
České republiky. Francouzská skupina zůstala v Bevedere až do úterý následujícího týdne.
Naše skupinka v druhém autě ještě udělala zastávku v místě, které
se jmenuje „Italia in miniatura“. Jedná se o nádherný tematický
park, který se nachází nedaleko Rimini. Je zde možno na více
než 50.000 m2 vidět miniatury italských památek, celý park má
tvar italské „kozačky“ a jednotlivé stavby byly sestrojeny ze dřeva,
pryskyřice a železa. Stavby jsou plně funkční (například sopka Etna
vypouští v pravidelných intervalech kouř, tovární komíny kouří
a malá autíčka, lodě, vlaky a letadla jezdí.). Všechny stavby jsou neuvěřitelně věrné. Máte pocit, že se procházíte v nějakém Gulliverově
městečku. Například věž v Pise zde měří 1 m, ve skutečnosti 55 metrů. Všude se můžete vyfotografovat. Jsou zde italská letiště, nádraží,
hory, řeky. Zábava je jak pro děti, tak pro dospělé. Je možno se projet
Benátkami na gondole po Canale Grande, město je postavené v měřítku 1:25. Okolo celého parku jezdí vláček a je zde také pohádka
o Pinocchiovi. V rohu parku můžete vidět klece s mnoha papoušky
a zadovádět si s vodními pistolemi u vodního hradu. Část parku je
také věnována evropským památkám. U vchodu se nachází veliká
restaurace a prodejny suvenýrů. Zůstali jsme zde celé odpoledne.
Všechno je vkusně upraveno, roste zde veliké množství bonsají a tak
celý park vypadá jako jedna skutečná Itálie, jen v menším měřítku.
Kdo by zde zůstal déle, s platnou vstupenkou se sem může podívat
druhý den zdarma.
Večer jsme odjeli směrem domů. Dorazili jsme do Štítů druhý den
ráno.
Já nyní žiji v Žamberku. Moje maminka pochází z Výprachtic, jmenovala se Menšíková. Ke Štítům mám hezký vztah již od dětství.
Chtěla bych tímto poděkovat panu starostovi za milé pozvání a také
všem členům naší výpravy za nadšení a radost z míst, které jsme
společně navštívili.
Italové z Belvedere zase brzy přijedou, jak slíbili. Budou se konat
další cesty do Itálie. Tento pobyt patří k mým nejlepším cestovatelským zážitkům v zahraničí. Neváhejte a příště jeďte s námi, budete
jistě nadšení.
Hezký slunečný podzim všem milým obyvatelům hezkého města Štíty
přeje Eliška Töröková, tlumočnice.
Neděle 19. srpna
Ráno jsme byli slavnostně přijati na radnici u pana starosty Riccarda. Radnice je bývalý šlechtický palác a má nádherný interiér.
Štítecký list strana 5
Šilperská barvírna, bělírna a její
přestavba na mateřskou školku
nepěstoval a jeho pěstování bylo dražší, stal se nakonec nedostatkovou surovinou. Ze lnu se vyráběly ještě další výrobky, jako provazy,
lana, sítě. Důležitý byl také lněný olej na maštění, v lékařství a i na
výrobu barev (fermež).
Zpracoval: Jiří Liška
Tkalcovství
V podhorských roubených chaloupkách Orlických hor, Jeseníků
a blízkého Slezska klapaly ještě i na začátku dvacátého století tkalcovské stavy, u kterých seděli tkalci, plátenici, kteří mívali později
ale i jiná povolání jako: sedlák, kameník, zedník či tesař, kteří zvláště
po dlouhých zimních večerech, při petrolejové lampě nebo svíčce,
často s dlouhou fajfkou v puse popotahovali čoud, který jen bafali,
ale nevdechovali, při tom stloukali rukama hřeben stavu do hotového plátna, natočeného na válec a nezapomněli po prohození člunku,
ještě prošlápnout pedály osnovy či napnout plátno na válec.
Tkalo a předlo se tenkrát skoro všude. I děti musely pomáhat. Tkalo
se nejdříve pro vlastní potřebu. Potom, jak víme, od Třicetileté války
ve větším, na prodej. Teprve později se píše o tkalcích, kteří pracují
ve mzdě. Ze starých listin je známo, že na Bílé Vodě provozovalo
panstvo z Rudy, tedy Liechtensteinové, bělírnu lnu a koudele. Nebělili jen svoji úrodu, ale poddaní sedláci museli také ještě předepsané
množství lnu dodávat vrchnosti. V té době stála skoro u každého
obydlí sušárna, kde se len sušil. Také se dovídáme, že Březenský
rychtář Lubich provozoval velkou bělírnu. Nejen to, měl také velké
stádo ovcí a dodával vlnu do přádelen. S jeho úmrtím tento provoz
skončil. Přes zavedení strojové výroby se ještě ručně tkalo s vrcholem výroby okolo roku 1890.
Lněné plátno přímo ze stavu by ale ještě nebylo prodejné. Hodilo by
se nanejvýš na pytlovinu. Proto si lidé stále vymýšleli nové a nové
postupy, aby jejich plátno bylo hezčí, kvalitnější a tím i prodejnější.
Začátky byly skromné. Hotové plátno se máchalo tenkrát v potoce
a na plochém kameni do něho bušilo, aby změklo. V létě se rozprostřelo na trávník, proto TRAVA a kropilo. Ostatní obstaralo sluníčko. Původní režná barva lněného vlákna za čas zbělela. Potom se vše
mandlovalo za studena velikými válci, taženými koňmi. Plátno se
ještě barvilo a mechanicky upravovalo, což se dělá dodnes.
Zmínky o tkalcích v Březenském údolí najdeme většinou až po Třicetileté válce. V záznamech jsou u jmen obyvatel uvedeny často také
jejich povolání: (Der Weber= tkadlec). Šilperk měl svůj tkalcovský
cech. Podmínky přijetí a práce v cechu jsou dostatečně známy 7/.
Zboží se vyváželo do roku 1742 do tenkrát ještě částečně česky mluvící Vratislavi (později německé Breslau, dnešní Wroclawi), která
byla do té doby rakouská (předtím též několikrát česká). Nejdůležitější ale byl trh vídeňský, kam se jezdilo přes Olomouc, Prostějov
a Brno, kde byly 4 roční hlavní trhy a ve Starém Brně ještě 2 další.
Nejvíce navštěvovány byly trhy podzimní, po sklizni. Byli i tací, kteří
měli svoje stálé místo poblíž Pekařské ulice.
Vídeňský trh, kam se látky převážně vozily, požadoval ale jemný
povrch, vzory, barvy a když barvu bílou, tak opravdu bílou a ne režnou. Existovalo již mnoho druhů tkanin, s názvy jako: Oxford, Kanafas, Zephyr. Některé se vyvážely na Balkán, do Maďarska, Galicie,
(dnešní část Polska a Ukrajiny), atd. Hodně látek šlo též do Horních
Uher, jak se dnešnímu Slovensku říkalo a zde především na Oravu.
Celý obchod byl přísně celně a finančně sledován. Již existovaly
specializované manufaktury, které si ale úzkostlivě střežily jak svoje
postupy, tak i patenty. Používanými materiály byly také současně
dány patřičné chemikálie. Na vlnu se specializovalo zvláště Brno. Na
Červené Vodě a v Králíkách to ale byla později bavlna. Pro bohatší
klientelu dokonce drahé hedvábí.
Zde nesmíme propadnout domněnce, že byl Šilperk velkým textilním střediskem. Tím rozhodně nebyl. Byl především až do roku
1848 správním centrem asi 18 okolních obcí, takže šlo mnohé
správní řízení obcí, na příklad: Červená a Bílá Voda, Mlýnický Dvůr,
Karlov, Šanov, Písařov, Bukovice, Jedlí, přes zdejší úřady. Daleko
významnější v textilu byla ale právě Červená Voda a Králíky. Tkalo
se doslova všude. Tedy i na příklad v Crhově, Valteřicích, Čenkovicích, nebo Lichkově, Většinou se zboží přineslo v modrých textilních obalech v sobotu k faktorovi, který po „hledání a najití chyb“
ve tkanině hůř platil. Zboží se dostalo do bělírny, či barvírny. (Větší
Musíme přiznat, že toho zatím o zdejší barvírně 1/ a bělírně mnoho
nevíme, ale je známo, kde stála, kdy asi vznikla a také kdy zanikla.
Navíc máme dokonce i její fotografii, takže víme, jak vypadala, ba
dokonce je velmi pravděpodobné, že její část je dodnes zachována,
aniž bychom si toho byli vůbec vědomi. (Její provoz se dá již poměrně snadno, podle okolních barvíren, 2/ zrekonstruovat).
Historický přehled
Do konce 19. století se zdejší, tenkrát převážně němečtí obyvatelé,
živili zemědělstvím, které dávalo na strmých chudých polích s tvrdým podhorským klimatem a dlouhými zimami jen skrovné výnosy. Proto se lidé museli snažit si přivydělat a to zvláště v zimním
období, když nebylo možno venku pracovat, ať to bylo na polích,
na stavbách, nebo v lomu 3/. K tomu všemu bylo v té době mnoho
zemědělsky nepodařených let, jako: 1713,1714, 1715,1716,1718,
1720,1721,1723, 1816, 1847 atd. Bylo to, jak dneska víme, způsobeno
sopečnou činností v tehdejší Batávii, (Indonézii). Například sopka
Tambora vychrlila 150 kubických kilometrů popela do stratosféry,
že se změnil na léta zemský klimat. (Jednou bylo veliké sucho, podruhé následkem trvalých dešťů shnila úroda na poli, jindy zase následkem předčasné a dlouhé zimy se neurodilo skoro nic). Následky
pro obyvatele planety byly vždy strašné: Hlad a bída. (Podobné to
bylo jak v Německu, tak i Anglii, Francii a právě začínajících Spojených státech amerických). Následovaly ještě nemoci, jako mor,
cholera, TBC a nyní ještě přišly hladomory. Lidé jedli doslova trávu
a kořínky. Denně chodilo i 50 žebráků prosit o něco k jídlu a byli
rádi, když dostali alespoň několik brambor 4).
Hodně lidí muselo v druhé polovině 19 a začátkem 20. století,
v době tehdejší hospodářské krize, ve dražbě prodávat svoje obydlí,
někdy dokonce kvůli 12 zlatkám. Proto se vystěhovávali. Někdy
do sousedního Slezska, dnešního Polska, kde pracovali v dolech,
nebo železárnách, ale i do Maďarska a Ruska. Nemálo Šilperáků
si zvolilo raději blízké hlavní město tehdejší monarchie, Vídeň.
Jiní dali přednost tenkrát moderní Americe. Mnoho jich bohužel
ze stejných důvodů do Nového světa nikdy nedojelo. (Nemohli
vědět, že je uvedené nesnáze čekají již na cestě a také v Americe
- poněvadž i tam se změnilo klima, na které ještě ke všemu nebyli
vůbec zvyklí). Úbytek německého obyvatelstva, nejen ze Šilperska,
byl veliký. (Podobná situace byla například i v sousedních Horních
Heřmanicích). Často se ale vystěhovaným nepodařilo domek vůbec
prodat. Koupily je však potom české spořitelny a banky, případně
Národní jednota. Známá byla na příklad banka v Jablonném nad
Orlicí, která skoupila domky v Čenkovicích a prodávala je Čechům,
takže se nakonec konečný počet obyvatel obcí mnoho nezměnil, ale
změnila se podstatně struktura obyvatel a jejich povolání. Mladí
muži se dávali z nouze na vojnu, kde sloužili plných 12 let a potom
byli převzati do státních služeb. (Někdy se bohužel vraceli již jen
jako invalidé a aby nemuseli žebrat, byly založeny trafiky). Mladé
dívky zase pracovaly jako služky ve větších městech. Kvůli malé
zalidněnosti kraje, nedostatku přírodních surovin a hornatému terénu se Březenskému údolí ještě dlouho také vyhýbaly zemské cesty,
železnice a tím i začínající průmysl.
Nemůžeme se proto divit, že textilní fabrikant Wilhelm Brass, 6/ se
po začátcích na Březné přestěhoval po roce 1855 raději do Zábřeha,
kde vlak již jezdil o celých 50 let dříve, nežli vůbec přijela první
lokomotiva do Šilperka (1. 12. 1899). Zábřeh takto v průmyslové
revoluci 19. století významně předstihl Šilperk. Ale byly ještě další
vlivy, které ztěžovaly situaci lidí, jako byla například: Napoleonova
kontinentální blokáda v roce 1806, nebo Americká občanská (neboli
též secesní) válka, (1860-1865). V obou případech se značně omezil
dovoz laciné bavlny do Evropy, že tkalci byli najednou bez materiálu, a tím i bez práce. Nejhorší byl rok 1863, jak píší kroniky. Nyní se
naskytla krátká příležitost pro tkalce Březenského údolí. Ti našli odbyt pro dražší lněné zboží, jenže: poněvadž se len pomalu ani moc
Štítecký list strana 6
tkalcovny (strojové), měly později často svoje barvírny. Barvířů bylo v Březenském údolí tedy více. Okolo
roku 1898 se pomalu začaly zakládat v Březenském
údolí a okolí, (hlavně na Červené Vodě a Králíkách),
větší textilní továrny. Jako první byl Johann Kubias,
další Fedinand Schmied. Mnoho úspěchů ze začátku
z různých důvodů ale neměli. Dominik Walter, (pozdější Tesla Králíky) nebo Schroll, či továrna na hedvábí (Perla) byli již lepší.
Konkurence v celé tehdejší Evropě byla velká a tlak
na kvalitu a cenu byl s rostoucí industrializací textilní
výroby díky právě nově zaváděnému pohonu továren
parními stroji, vodními turbínami, jakož i díky novým
vynálezům textilních strojů, látek, barev a pokroků
začínající chemické výroby také větší a větší, takže
nakonec se stávali ruční tkalci často opět žebráky
a docházelo ke stávkám.
Asi do roku 1848 existoval ještě i v Šilperku tkalcovský cech. Začínající mechanizací výroby se ale staly cechy brzdou pokroku a byly
zrušeny. Také vrchnost sama následkem revoluce v roce 1848 pomalu končila. Jen právně se držela, tak do roku 1850-1851, i když
se stále ještě, hlavně na veřejných stavbách angažovala. Zvláště po
požárech Šilperka (především kostela, radnice, německé školy, dnešního zdravotního střediska), dále v lesích a pochopitelně ve Vídeňské vládě, zastupovali zdejší Liechtensteinové, velkou část tehdejší
Moravy až do konce I. světové války.
Ve zpracování látek vynikali tradičně hlavně Francouzi, Belgičané,
Angličané a ve zdejším kraji především Němci. Okolní, tenkrát ještě
převážně německá města, jako: Šumperk (Mährisch Schönberg),
Zábřeh (Hohenstadt), Moravská Třebová (Mährisch Trübau), nebo
Svitavy (Zwittau), vyvážely těžkými formanskými povozy své výrobky nejčastěji do Vídně. Z okolních barvíren to byla hlavně firma
Glammer na Bílé Vodě (založená v roce 1870). Ta dodávala na konci
19. století i kompletní textilní vybavení pro velké námořní lodě, jako
byl např. německý zaoceánský parník Bremen a další. (Podniky to
byly ze začátku většinou velmi malé, rodinné, ale bylo jich hodně, ze
kterých ale přežily jen ty největší.
Šilperská barvírna
Zakladatele šilperské barvírny zatím neznáme, ale mohli to být
nejspíše Liechtensteinové, na začátku manufaktur se v podnikání
angažovala i šlechta). Barvírna se nacházela na pozemku dnešní
mateřské školky, byla jednopatrová, ve tvaru písmene „L“, s mansardovou, tedy lomenou střechou obou budov, postavená v barokním
slohu, někdy asi z konce 18. století. Její přední část byla ale později,
okolo roku 1880, zbourána. V této budově se textil k barvení a bělení přijímal a hotový zase vydával. Zadní budova (dnešní mateřská
školka) byla z části barvírnou a bělírnou. O provozu uvnitř této budovy toho mnoho nevíme, můžeme ale opět mnohé rekonstruovat:
(Na fotografii nevidíme ještě žádný velký komín, takže nepracovala
ve velkém, nebyla přizpůsobena na modernější zimní provoz).
Každá barvírna potřebuje vodu, té byl dostatek v Heřmanickém
potoce, který měl tenkrát, a ještě i dlouho potom, kvalitu pitné
vody7/. Je pravděpodobné, že se zde bělilo jen na louce, která má
sklon k jihu, využívalo se tedy síly sluníčka. Plátno se položilo na
louku, rozvinulo a často polévalo vodou, obrátilo a znovu kropilo.
Zimní provoz s kotelnou se zaváděl v okolí od roku 1890 a vyžadoval by vysoké investice. V té době ale byla již zdejší barvírna deset
let mimo provoz. Dovoz uhlí a chemikálií koňskými potahy i v zimě
se tenkrát praktikoval až z Dolní Lipky, kam vlak již dávno jezdil.
(Trať Hanušovice-Šumperk- vojenská dráha). Nad dnešním Acrobat
parkem byl ještě rybník, který udržoval dostatečnou zásobu vody.
Tenkrát se bělilo také na Horních Travech, pod Olšinkou, na břehu
říčky Březné, jak víme z fotografií. Šilperská barvírna patřila zřejmě
k nejstarším v okolí. Bohužel rychle zastarala, proto brzy zanikla.
Není těžké si vybavit situaci ve městě na konci 19. století: Rakousko
Uhersko muselo nejen po pruských válečných porážkách zlepšit
svoji hospodářskou situaci. Pokulhávalo také průmyslově, především za Anglií, ale i Pruskem (dnešním Německem) a Francií.
K tomu bylo zapotřebí zlepšit zvláště vzdělání obyvatel. Proto bylo
od roku 1880 vydáváno mnoho nových zákonů, zvláště ohledně
vzdělání a výstavby škol. To umožňovalo určitý pokrok ve vzdělání.
Přestavba barvírny na mateřskou školku
Ke stavbě školky v Šilperku došlo tenkrát hlavně díky iniciativě
místního lékaře. Dr. Alois Blümel /8 to byl, kdo začal shánět peníze, sponzory a stal se předsedou jím založeného „Spolku mateřské
školy“. V té době šlo nejen Šilperákům o povznesení všeobecného
vzdělání obyvatel, počínaje mateřskou školou, kterou Němci tenkrát
vynalezli 9/. Na stavbu se hodila právě bývalá barvírna. Jak pozemek, tak i budova. Přední část budovy byla zbourána a ze zadní
části bylo sejmuto horní patro. (Mateřská škola se zakládala okolo
roku 1880. To znamená, že barvírna musela končit krátce před tímto
datem, ale ne dlouho předtím, poněvadž fotografie začínaly teprve
okolo roku 1860). Takto adaptovaná budova mateřské školky byla
stavěna v tehdejším „rakouském slohu“, kde okna byla na úrovni
fasády. Dnešní, poněkud „orientální sloh“ dostala školka teprve
mnohými nedávnými adaptacemi. Je třeba připomenout, že se okolí
Heřmanického potoka jak nad dnešní školkou, tak i pod ní až k říčce Březné, neříkalo až někdy do 60. let dvacátého století jinak, nežli
„LOCKERGRUND“ = „měkká, nebo volná zem“. Ve zdejším dialektu se toto slovo vyslovovalo často zkráceněji „LOCKGRUND“. Starý
Šilperk měl ještě další textilní provozy, ale o tom až příště.
Vysvětlivky a literatura
1/ Článek vznikl díky paní Hildegardě Beranové, za což jí patří dík.
2 Theodor Glammer (1838-1912) zakladatel firmy Glammer na Bílé Vodě
v roce 1870 (dnešní Colora). Rodina Glammer je pochována na Mlýnickém
Dvoře. Jejich hrob a pomník je dodnes zachován. Viz též článek „Theodor
Glammer“, překlad Jiří Liška.
3/Kamenolom v Pálené hoře byl používán ještě částečně i po II. světové
válce. Z kamene tohoto lomu byly stavěny veškeré stavby ve městě, jakož
i stará městská zeď, tvrze za kostelem a v Pálené hoře, kostel, dnešní škola,
pošta, německá škola (dnešní zdravotní středisko, i když již částečně z ruin
nedaleké tvrze), také radnice atd.
4 /a 5/ Kronika Březenského údolí, Jiří Liška
6/ Hermann Brass, narozený 5. ledna 1855 na Březné, dnes Štíty Hamerské,
převzal v roce 1875 v Zábřeze prosperující přádelnu červeného vlákna s barvírnou, kterou založil jeho otec, Wilhelm Brass, pocházející z Porýní. Zasloužil se hodně o výstavbu odborných a dívčích škol, poté, co sám vystudoval
politechniku ve Švýcarském Curychu.
7/ Ještě okolo roku 1960 pěstoval v potoce zakladatel KSČ v Šilperku, Schön
Ernst, pstruhy.
8/ Dr. Alois Blümel (narozen 15. 10. 1855 v Rokytnici, zemřel 20. 6. 1926
v Šilperku). Byl lékařem nejen ve městě, ale i v okolních českých vesnicích,
jako Heřmanicích - plných 40 let, nejen jako lékař, ale zastával také různé
funkce ve školství, bance, soudu, sportu, hudbě atd. Jeho pomník na Štíteckém hřbitově je zachován. Viz též článek „Dr. Blümel“, Jiří Liška
9//Němci byli tenkrát první na světě, kteří „mateřskou školu“ vůbec založili.
Mateřská škola, německy „der Kindergarten“, doslovně „dětská zahrada“.
Proto se i v dnešní angličtině mateřské školce říká - THE KINDERGARDEN. Stejně tak ruština používá výraz „dětskij sad“, což je doslovný překlad
z němčiny.
Štítecký list strana 7
Tři zámky – mýty a fakta
Podle pověstí stávaly Štíty (dříve Šilperk) pod třemi
hrady. První prý byl za kostelem, druhý nad řekou Březnou
v blízkosti crhovské pily, třetí na vrchu Petrově, součásti masívu Královy hory.
Jedna z pověstí vypráví o tom, že si páni tří zámků pomocí
zvláštního zařízení na dobrou noc přiťukávali džbánky s vínem.
(Tato pověst pochází patrně z 16. st., z doby, kdy Matyáš Žalkovský předal šilperské panství svým synům a majetek mezi ně
spravedlivě rozdělil.)
Co je však na těchto pověstech pravdivé? Jde o výmysl
předků, jejich bujnou fantazii? Nebo na každém šprochu
pravdy trochu? Odpověď zní: Prokazatelně nějaká tvrziště
existovala, nešlo však o velké hrady nebo zámky.
Šilperský hrad (městská tvrz) stával pravděpodobně při
dnešní silnici do Heřmanic. Patrně existoval již před založením samotného města a jeho funkce byla především strážná,
ochranný kopec, hrad). Původně mohlo jít pouze o předsunutou věž stojící na místě dnešního kostela nebo za ním,
později mohla být stavba dodatečně rozšířena. R. 1424 jej
pobořili husité, ale existují zmínky o tom, že Jan Žalkovský
se jej pokusil v r. 1598 opravit. O tom svědčí i pamětní desky
s erby Žalkovských, které byly původně umístěny ve zdech
hradu, později na zdi štítecké fary.
Osud hrádku se naplnil v době třicetileté války, roku
1642 byl pobořen švédskými vojsky a shořel (před tím je
již uváděn jako pustý, tj. neobydlený). Materiál z hradních
zřícenin se později používal na opravy města po požárech,
na stavbu nového kostela (1755), fary (1794) radnice (1756,
1857), opěrné zdi silnice (1872) vedoucí do náměstí i výstavby domů.
Petrov. Hrádek nebo tvrz na Petrově, v masívu Královy
hory, se nachází asi 2,5 km od Štítů a patří spíš do katastru
Horních Studének. Je odsud dobře vidět do Štítecko kralické kotliny, což naznačuje strážní funkci tohoto objektu
(v dávných dobách tudy vedla z Kladska na Moravu dávná
obchodní stezka – tzv. suchá trasa vedla přes Horní Studénky
a Zborov na Klášterec, kde stával benediktinský klášter). Na
místě byla nalezena spousta šipek s tulejkou nebo s řapem,
zbytky mazaniny. I o Petrově existuje pověst:
Jednou za tři sta let se v pravé poledne na Velký pátek objevuje zakletá paní v černém kočáře taženém býky, kterým z chřípí srší oheň. Kdo ji chce vysvobodit, musí ji vzít z úst zlatý klíček
od pokladu, vydržet hodinu dorážení ohnivých býků, neleknout
se a ani nehlesnout.
protože tudy vedla stará obchodní stezka. Město, založené
nejspíš v polovině 13. st. německými kolonisty (v tzv. 2. kolonizační vlně), mohlo převzít jméno po hradu (Schilperk =
Štítecký list strana 8
Tvrz, hradiště, hrádek „Na zámku“, někdy Zámecký vrch
Byl jedním ze tří údajných středověkých opevnění v okolí
Štítů, podle některých pramenů nejstarším. Je ukryt ve stinném lese, nad řekou Březnou, místo působí intimním, skry-
Četné nálezy potvrzují stáří hrádku. Keramické střepy (odhadováno na 14. - 15. st., předměty ze železa – hřeby, hroty
z šipek do kuše, hrot oštěpu, podle staré německé kroniky
byl prý zde nalezen r. 1873 železný meč a 2 staré zlaté mince.
Zajímavý je nález blíže neurčeného kamenného předmětu
v roce 1965, k čemu sloužil, dodnes není známo. Jisté však
je, že materiál, ze kterého je vytesán, se na našem území
nenachází. Můžeme se proto domnívat, že byl tento kámen
přivezen odněkud ze Saska při velké kolonizaci šilperského
panství., tj. ve 13. století. V současné době je možné si ho
prohlédnout na MěÚ Štíty.
tým dojmem. Historici se domnívají, že hrádek mohl být pro
svou polohu vhodnou základnou pro nájezdy loupeživého
rytíře Ješka ze Šilperka a jeho loupeživé družiny. Otázkou
zůstává, jestli Ješek toto sídlo vystavěl nebo se zmocnil již
existujícího hrádku. Podle nálezů zde hrádek stál asi od konce 13. století do počátku 15. století.
„Zámecký vrch“ lákal „hledače pokladů“, amatérské archeology i zájemce o historii odedávna, o čemž svědčí četné
prohlubeniny po sondách, jámy v této tajemné lokalitě apod.
Posledním, asi nejvzácnějším předmětem, nalezeným „Na
zámku“ amatérským hledačem loni, je drobná stříbrná mince,
tzv. parvus. Vzhledem k tomu, že se parvy razily od roku 1300
do roku 1384, ležela tam asi od doby Ješka nebo jeho nástupce.
I podle slov našeho rodáka, archeologa Mirka Vernera, by si
tato zajímavá lokalita zasloužila podrobnější archeologický
výzkum. Nikdo neví, jaká tajemství ještě ukrývá.
Mgr. Ivana Valentová
(Prameny: J. Březina, M. Filipová, P. Nisler, M. Plaček, R. Čáp)
Štítecký list strana 9
ZE ŠKOLNÍCH
LAVIC
První školní den
Už jsem školák!
Dne 3. září 2012 v 7 hodin 30 minut nastala nová, významná
životní etapa pro 21 prvňáčků v první třídě ZŠ Štíty.
Žáčci i jejich rodinní příslušníci si se zájmem prohlíželi nové
vybavení třídy, která prošla během letošních hlavních prázdnin kompletní rekonstrukcí.
Velký zájem nových žáků vzbudila především celá řada připravených pomůcek na lavicích. Některé děti neudržely svoji
zvědavost a nadšeně věci přebíraly, dokazovaly také svou
šikovnost při rovnání pomůcek do aktovek zářících novotou.
Jejich zájem o učení mne velice potěšil.
Starosta města Štíty spolu s ředitelem školy popřáli dětem
hodně úspěchů a nešetřili také povzbudivými slovy k jejich
rodičům.
Domů si děti odnesly krásné nové SLABIKÁŘE jako dárek
naší školy z rukou pana ředitele a s věnováním pro práci
v první třídě.
Už jste školáci! Ať se Vám vše vydaří.
Mgr. Blanka Schwarzová – třídní učitelka 1. ročníku
Štítecký list strana 10
Začal nový školní rok
Třetího září začal nový školní rok – 2012/2013. Žáci opět
usedli do školních lavic a začali si po prázdninách zvykat na
pravidelný školní režim. Někdo to zvládl rychle, u jiných to
naopak, tak jako každý rok, trvalo trochu déle. Teď na konci
září snad i ti poslední z nich pochopili, že bez svědomité
a pravidelné přípravy nebudou jejich výsledky zrovna ideální. Nový školní rok přináší řadu změn. Jednou z těch pro
školu podstatných jsou změny v počtech žáků. Ze školy na
konci roku odešli žáci devátého ročníku, naopak jsme přivítali nové prvňáčky a také z okolních škol k nám již tradičně
přestoupilo několik žáků, především na druhý stupeň. A jak
to tedy s počty žáků aktuálně vypadá? Škola má nyní 244
žáků, což je o 11 více, než na počátku loňského roku. Počet
tříd zůstal, přes odchod žáků dvou devátých tříd stejný, tedy
11. Na prvním stupni máme v 5 třídách 119 žáků, na druhém
v 6 třídách 125 žáků. Protože se počet žáků osmého ročníku
dostal na číslo 36, museli jsme rozdělit tento ročník do dvou
tříd po 18 žácích. Do první třídy nastoupilo 21 žáčků, což
je v porovnání s loňskem o 4 více. Z okolních obcí k nám
po prázdninách přišlo 17 žáků. Celkový průměr na třídu je
nyní přibližně 22,3 žáka. Právě dostatečný počet žáků je pro
každou školu nezbytnou podmínkou, protože od počtu žáků
se odvíjí ze strany MŠMT a kraje financování jak mzdové oblasti pedagogických i nepedagogických pracovníků, tak vlastního vzdělávání. Ačkoliv má v současnosti řada škol problém
s poklesem počtu žáků, u nás můžeme letos naopak konstatovat, že se tento několikaletý trend zastavil a došlo oproti
loňskému roku k nárůstu celkového počtu žáků. Vyšší počty
žáků ve třídách s sebou ale přinášejí vedle ekonomických
kladů také některé problémy. Jedná se především o třídy, kde
je počet žáků 30 a více. V těchto třídách je složitější odučit
všechnu požadovanou látku a přitom se individuálně věnovat jednotlivým žákům a přizpůsobovat tempo výuky jejich
požadavkům. V některých předmětech se proto snažíme dělit
početnější třídy na menší skupiny. Zde jsme, bohužel, limitováni mzdovými prostředky, které od MŠMT prostřednictvím
kraje dostáváme. Více tříd a skupin znamená také více požadavků na pracovní úvazky, tedy počty pedagogů. V minulých
dvou letech byla situace v tomto směru na škole přece jen
příznivější, neboť jsme mohli využít finančních prostředků
z projektu EU peníze školám a zaplatit z nich pedagogy, kteří
učili v některých z těchto dělených tříd. Projekt v tomto roce
končí a ze mzdových prostředků, které máme pro letošní rok
z MŠMT k dispozici, se dělení tříd v rozsahu, na který jsme
byli zvyklí v posledních dvou letech, nedá, bohužel, uskutečnit. Přesto věřím, že paní učitelky udělají pro kvalitu výuky
a spokojenost žáků a rodičů i v letošním roce maximum.
Jestli se počet žáků na základní škole letos zvýšil, tak v mateřské škole jsme se v tomto školním roce dostali na maximum kapacity a to jsme museli ještě několik zájemců, právě
z kapacitních důvodů odmítnout. Nyní máme v mateřské
škole 81 dětí ve třech třídách po 27. To samozřejmě znamená
větší nároky na pedagogické i nepedagogické zaměstnance,
ale jsem přesvědčen, že i v tomto případě se vše zvládne ke
spokojenosti dětí i rodičů.
Důležitým ukazatelem kvality výchovně vzdělávacího procesu školy je úspěšnost žáků při žádostech o přijetí na střední
školy. Přijímací řízení žáků devátých tříd se v loňském školním roce odehrávalo podle jiných pravidel, než v roce předešlém, kdy měli žáci možnost podávat až tři přihlášky. Tentokrát byl počet přihlášek na střední školy omezen na dvě. Pro
nás je důležité, že všichni žáci byli na nějakou střední školu
přijati. Pro většinu středních škol je vedle prospěchu ze ZŠ
stále častěji důležitým kritériem výsledek přijímacích zkoušek. Z celkového počtu 34 absolventů školy začal od září 2012
jeden žák studovat čtyřleté gymnázium, 20 žáků nastoupilo
na střední odborné školy a 13 žáků si zvolilo střední odborné
učiliště.
Vedle výuky ve třídách se snažíme žákům v rámci ŠVP
a s ohledem na finanční možnosti školy i rodičů nabídnout
řadu aktivit, které probíhají mimo školu. Patří k nim účast
na sportovních i znalostních soutěžích, sportovní kurzy,
návštěvy kulturních představení, exkurze či výlety. V rámci
tělesné výchovy se v loňském školním roce žáci pátého ročníku opět zúčastnili lyžařského výcviku v nedalekém Zborově,
kde jsou pro tuto věkovou skupinu velmi vhodné podmínky
a žáci sedmého a osmého ročníku zase v březnu úspěšně
absolvovali lyžařský kurz v nedalekém lyžařském středisku
Čenkovice. Také žáci 3. a 4. ročníku měli možnost se zúčastnit sportovně zaměřené aktivity. Jednalo se o plavecký kurz
a proběhl v závěru druhého pololetí školního roku v Zábřehu. Vedle sportovních aktivit se již tradičně zaměřujeme na
oblast prevence sociálně-patologických jevů a posílení pozitivních vztahů mezi žáky navzájem a také mezi žáky a učiteli.
Opět jsme zorganizovali pro všechny třídy 2. stupně a starší
třídy 1. stupně akce spojené se zážitkovou pedagogikou. Každý ročník měl zaměření na jiné téma. Tyto akce žáků s jejich
třídními učiteli a odbornými lektory se nám velmi osvěd-
čují. Jsou také velkým přínosem pro komunikaci mezi žáky
a učiteli. Výsledky vidíme mimo jiné ve snižující se četnosti
výskytu kázeňských problémů.
Zajímavostí právě uplynulého školního roku byla účast
školy na prvním celoplošném testování úrovně znalostí žáků
pátých a devátých ročníků, které proběhlo v červnu. Žáci vypracovávali testy z matematiky, českého jazyka a angličtiny.
Celé testování probíhalo on-line přes internet. Z dosavadních výsledků jsme se dozvěděli, že naši žáci se úrovni svých
znalostí pohybují kolem republikového průměru, ale v některých oblastech, například v konverzaci z angličtiny nebo
v gramatice z českého jazyka, jsme se dostali nad republikový
průměr.
Období školního roku není spojeno pouze s výukou
a vzděláváním, ale i s aktivitami, které mají pomoci škole po
materiálně technické stránce. V minulém školním roce jsme
se snažili udělat v tomto směru maximum a myslím, že se
řada věcí podařila a vzhled i vybavení školy se zlepšilo. Jen
namátkou - v měsíci říjnu jsme ukončili projekt Modernizace učeben cizích jazyků a ICT v ZŠ Štíty, který byl financován
z fondů EU (ROP) a také z rozpočtu města. V rámci této akce
bylo kompletně zrekonstruováno 5 učeben, ve kterých byly
vyměněny podlahy, elektroinstalace včetně osvětlení a oken.
Učebny jsme zařídili novým nábytkem a vybavili ICT technikou, jako jsou počítače, vizualizéry, hlasovací zařízení, zvukové pulty či interaktivní tabule s krátkou projekcí. Během
jarních prázdnin se nám podařilo opravit interiér školní
jídelny a dovybavit ji novým nábytkem. V dalších opravách
jsme pokračovali o letních prázdninách, kdy jsme kompletně
opravili 3 kmenové třídy na I. stupni. Obě tyto akce jsme
mohli uskutečnit díky finanční dotaci města Štíty. Z provozních prostředků školy jsme ještě pořídili nový nábytek do
obou tříd školní družiny a výrazně tím zlepšili jejich vzhled.
Také exteriér školy prošel několika změnami. Na řadě míst
jsme opravili omítky, vyměnili okna a opravili oplocení areálu.
I když MŠMT a kraj výrazně ponížily finanční prostředky
určené pro rok 2012 na nákupy učebních pomůcek, podařilo se nám díky prostředkům z projektu EU peníze školám
pořídit řadu učebních pomůcek, především učebnic, ale také
počítače, výukové programy a další.
Také do mateřské školy jsme v průběhu roku zakoupili
nové vybavení a to jak do tříd, tak i do areálu školní zahrady.
I když se nám společně mnohé z plánovaných věcí podařilo, s novým školním rokem opět přicházejí nové úkoly
a nové výzvy. Chtěl bych na tomto místě poděkovat všem zaměstnancům školy za práci, kterou v minulém školním roce
odvedli a zároveň jim popřát hodně energie a chuti do práce
v tom novém.
Chtěl bych také poděkovat vedení města v čele s panem starostou za zájem o školu a velmi dobrou spolupráci.
Závěrem bych chtěl vyjádřit přání, aby školní rok, který
máme nyní před sebou, proběhl úspěšně a bez větších problémů a komplikací. Aby mezi rodiči i žáky vládla se školou
spokojenost a žáci měli co nejlepší výsledky. Také bych byl
rád, kdyby došlo k posunu a pro vedení tohoto státu stalo se
školství konečně tak, jak slibovali ve volbách, prioritou.
Mgr. Pavel Dvořáček
ředitel školy
Štítecký list strana 11
Z pohledu občanů
Honawydry
Něco už pamatuji. Nebyl toaletní papír, obkládačky, vložky
podpultově, pro maso se chodilo do front... Bylo obtížné stát
se i šťastným majitelem Trabanta. Když se nám něco nelíbí,
je nám to připomínáno. Není třeba. Něco už totiž, jak jsem
řekl, pamatuji. A dobře pamatuji i to, co mám zapomenout!
I v těch dobách, kdy jsem často trávil čas sháněním něčeho
takřka životně důležitého, si pamatuji, že v regále byl chlast.
A cigarety. A byly tam vždycky! Ne v tom sortimentu jako
dnes.
Různé doby však spojuje jedno: Boj proti nim. Vysvětlování
jejich škodlivosti našemu zdraví. Při potřebě zdražování,
v jakékoliv době, stály vždy v první řadě. Jejich spotřebu to
nikdy nesnížilo, ale lid ovlivněný osvětou pro to měl lepší
pochopení. Osvěta, v tom původním ryzím významu, ale
nepomáhá, chlastá se a hulí dál. Možná ta osvěta ani není
dost upřímná. Ceny už ruinují rodiny závislých, nezbývá
na kulturu ani na dovolenou..., v lepším případě. V horším
nezbývá na nájemné. Když se zvýší cena, zvýší se přítok do
věčně vyschlé státní kasy. A polívčičku si přihřeje i distributor a obchodník. Myslím, že už nikdo nepovažuje za upřímné
varování ministra o škodlivosti kouření na krabičce cigaret.
Vždyť stejná „hodnotná“ varování bychom mohli psát na
uzeniny, nebo sůl, která je nad zlato nebo na ten alkohol,
o kterém jde řeč. Asi je více pravdy na vyjádření alkoholika
- kuřáka, „vždyť já živím stát.“
A tak nám už nepočetné jednotky intenzivní péče zabírají ti co měli to „štěstí“ a sehnali lacinější pití. Ti co
nepochopili, že to dražší je lepší... Nebo je to ještě nějak
úplně jinak? Dnes, 13. září, umírají další poživači metylalkoholu a ještě stále nevíme, kdo je toho příčinou.
Kontrolní orgány vyrazily do ulic a pořádají hon. Hon
na vydry. Ale cože to plácám, vždyť vydra je chráněná!
Alex Krobot
Já... a Štěpán
Vám odpovíme
Štěpán a etanol...
redaktorka: Ahoj Štěpáne, co aféra?
Štěpán: Vzal jsem si poučení....
redaktorka: Už nepiješ?
Štěpán: Redaktorko, to je hluboké nedorozumění...koupil jsem si příručku potravinářské technologie, zopakoval chemické vzorečky, destilační křivky,
umyl sklinky a ...
redaktorka: A co kolky a etikety?
Štěpán: U nás doma je to fakt....
Já...a Štěpán Vás jenom zdravíme...
dotazy posílejte na adresu: [email protected]
Štítecký list strana 12
STOLETÍ
Vody…31...
než nateče do sklenice…
…..virtuální voda...
Voda v tomto okamžiku neexistující. Řekl bych, že to je
docela trefný překlad.
A co my s tím?
Koupíme kytici růží nebo bavlněné tričko, případně papriky, rýži, rané brambory z Egypta, banány z Kolumbie
a další komodity. Jejich původ je někde na jihu, v Africe,
Asii, jižní Americe, hlavně na sluníčku.
A v tom je ten háček. Tam, kde je více sluníčka, je většinou méně vody a výše jmenované plodiny ke svému
růstu potřebují neuvěřitelné množství tekutiny. Velmi
často jsou to oblasti, kde je dnes kritický nedostatek vody
pro tu základní lidskou potřebu. Evropa je ve svém celku
větším dovozcem produktů, které jsou jmenovány. Je
tedy dovozcem virtuální vody a svoji vlastní bilanci si takto nadlepšuje na úkor států, které nás takovou produkcí
zásobují. Ta čísla nejsou malá. V Evropě je podle statistik
jediným vývozcem virtuální vody Francie. Pokud přepočteme průměrnou spotřebu vody na jednotku produkce,
potom mluvíme o „vodní stopě“.
A nyní několik čísel:
1kg hruška, jablko
1kg broskev
1kg hovězí maso
1kg vepřové maso
1 kg čokoláda
1kg chléb
20 růží
1 ks bavlněné tričko
750 l vody (spotřeba)
1200 l
15500 l
4800 l
24000 l
1300 l
100 l
2700 l
Voda po zeměkouli nekoluje pouze řekami, atmosférou
apod., ale také díky mezinárodnímu obchodu. V současné
době Evropa suché oblasti ještě více vysušuje.
Co je to jedna sprcha proti jednomu steaku?
Pojem virtuální voda použil poprvé John Antony Allan v r.
1994.
Arjen Y. Hoekstra z Nizozemí před šesti lety definoval
pojem vodní stopa.
(čerpáno z publikací výše uvedených autorů)
Petr Beneš
Hasičská soutěž o pohár
SDH Březná
Hasičská soutěž –
Heroltice
Jedenáctého ročníku soutěže hasičských družstev o nový
putovní pohár SDH Březná se v sobotu 25. srpna zúčastnilo
pět soutěžních družstev. Soutěžilo se na dvě kola se třemi
překážkami a výsledné časy z obou kol se sčítaly. Obě kola
vyhráli hasiči z Heroltic ve složení: F. Haltmar, L. Haltmar,
P. Sitta, J. Knápek, R. Seidlman, F. Seidlman, M. Malý. Výsledky: 1. Heroltice (49:54 s.), 2. Březná (52:18 s.), 3. Horní
Heřmanice (60:49 s.), 4. Štíty (63:75 s.), 5. Bušín (86:46 s.).
Doplňující soutěž o nejlepší zadáky v nalejvačce (strojník,
savičák, košař) vyhrálo trio z Březné ve složení: D. Kubíček,
P. Malý, M. Malý. Výsledky: 1. Březná (8:87 s.), 2. Štíty
(9:21 s.), 3. Horní Heřmanice (9:97 s.), 4. Heroltice (10:47 s.).
Trofej za nejvíce vítězství z posledních deseti ročníků také
obdrželo družstvo z Heroltic, které zvítězilo celkem 4x.
Dne 15. září 2012 se uskutečnil již jedenáctý ročník hasičské
soutěže o pohár Sboru dobrovolných hasičů Heroltic, který
se konal na louce u požární nádrže. Celkem do Heroltic přijelo 6 soutěžících týmů hasičů. Soutěž probíhala se stroji PS 8
ve dvou soutěžních kolech, kdy se výsledné časy sčítaly.
V celkovém součtu časů prvního a druhého kola zvítězilo
družstvo hasičů z Březné, dále následovalo toto pořadí:
2. Heroltice, 3. Nemile, 4. Bušín, 5. Horní Heřmanice, 6. Bukovice.
Doplňující soutěž o nejrychlejší útok dle pravidel požárního
sportu vyhrálo družstvo Heroltic.
Při příležitosti soutěže se konal i den s RC modely.
Štítecký list strana 13
Milovala jsem Vás, tolik se mi chtělo žít,
však přišla nemoc zlá a já musela odejít.
Největší láska na světě umírá,
když maminka oči své zavírá.
Jen vzpomínky nám zůstaly na roky kdysi šťastné,
jsou v našich srdcích ukryté, jsou hluboké a krásné.
SPOLEČENSKÁ
KRONIKA
JUBILANTI
Dne 16.9.2012 uplynulo
25 roků, co odešla od všeho
co měla ráda
naše maminka, manželka,
V průběhu měsíce září a října tohoto roku slaví
významné životní výročí tito naši spoluobčané:
Hranička Otakar
Štíty 315
70 let
paní Ludmila Šulová
Gronychová Marie
Štíty 13
75 let
z Crhova.
Macková Anna
Heroltice 55
79 let
Harbich František
Štíty 160
80 let
Mamiňák Jiří
Březná 14
81 let
Marešová Marie
Štíty 191
83 let
Šanovec Zdeněk
Štíty 281
84 let
Tkačuková Marie
Heroltice 154
86 let
Valenta Josef
Březná 19
87 let
Macková Marie
Crhov 69
92 let
MNOHO ZDRAVÍ!
Kdo jste ji znali a měli rádi, věnujte jí vzpomínku.
Děkuje manžel Jaroslav, dcery Lenka, Jaroslava,
Eva a Ludmila s rodinami,
rodina Šulova a Skálova.
Klesla ruka, která tak ráda pracovala.
Zmlkla ústa, která slovy hladívala.
A oči, které se jasně dívaly,
navždy se již zavřely.
Dne 6. září jsme vzpomněli a dne 19. července jsme si
připomněli 5. výročí úmrtí
10. výročí úmrtí
paní
pana
Heleny Viktorinové
Františka Viktorina
Vzpomíná celá rodina.
Sousedský večer
16. 11. 2012 od 16 hodin
v sále SDH v Červené Vodě
Hrají Pašeráci
Vstupné dobrovolné.
Pořádá Klub čilých babiček
a Obec Červená Voda.
Štítecký list strana 14
TURISTIKA
Právě jsem se vrátil...
Nadpis je opravdu jen parafráze. Já jsem se vrátil
z cestování, které lze nazvat podle k tomu sloužící turistické
mapy, Jizerské hory a Frýdlantsko. Znají to tam třeba
absolventi známé Jizerské padesátky. No, znají... Ti co vozí
ryby z Norska, ještě nemusejí znát Norsko.
Deset nocí jsem strávil v krásné roubené chalupě z 18.
století přímo na úpatí hor, naprosto vzdálen od civilizačního
rambajzu. Tady bylo určitě hezky i ve dne, ale to už jsem
zase vyháněl po celém širém okolí. Už první den jsem zdolal
nejvyšší českou jizerskou horu a pak následovaly další vršky,
skály a vodopády v okolí. Využíval jsem dost i místních
spojů, které byly nesrovnatelně lépe vyladěné a bohatší než
u nás. Neodstraněných nebo nyní odstraňovaných škod po
povodních je velmi mnoho a silnice se červenají značkami,
které nepotěší řidiče. I ve spleti objížděk se mi podařilo najít
zajímavá místa a věci, které zase turistům ukážu v budoucím
diafonu. Naznačím: Orloj ve starém mlýnu i s živým
apoštolem. Ekologická příprava oběda v ohnisku sluneční
paraboly. Kořenovská zubačka. Psí kostel v Polomených
horách. Zhořelec.
Každý má určitě zase nějaké nové zážitky, já je mám
i z přípravy "chlapských" teplých večeří. Klasické kožené
pohory dnes neseženete, není kůže. Dává se teď do konzerv.
Alex Krobot
Rozpis cvičebních lekcí
Pondělí od 18.00 do 19.00
Zdravotní jógové cvičení ve školní družině
Cena lekce: 20,- Kč
Úterý od 18.00 do 19.00
Fitness a bodyform s Šárkou v tělocvičně ZŠ
Sraz v 17:45 h, vchod ze školního dvora
Cena lekce: 30,- Kč
Středa od 17.00 do 18.00
Zdravotní cvičení s Kamilou v Sokolovně
Cena lekce: 30,- Kč
Středa od 18.00 do 19.00
Pilates v tělocvičně ZŠ
Cena lekce: 30,- Kč
Čtvrtek od 18.00 do 19.00
Zdravotní jógové cvičení ve školní družině
Cena lekce: 20,- Kč
Zumba
Zumba - od úterý 2. 10. v 18.30 hodin
v Králíkách (tělocvična ZŠ „žlutá“).
Zumba - od středy 3. 10. v 19.00 hodin
v tělocvičně ZŠ Červená Voda a dále
pravidelně.
Těším se setkání s Vámi, na známé tváře i na
nové cvičenky, kterým bude přizpůsoben celý
říjen.
S sebou pití, ručník, karimatku.
Těší se na vás Jana Zumba Mannlová
ROZPIS KOPANÁ - PODZIM 2012
Datum
0XåL,$WĜ
ýDV
Dorost - OP
ýDV
so.13.10. %OXGRYâWtW\
ne,14.10
15:00
so,20.10. âWtW\âWČSiQRY
ne,21.10.
15:00 âWtW\%RKGtNRY
so,27.10. âWtW\.RQLFH%
ne,28.10.
14:30 âWtW\+DQXãRYLFH 11:00
ne,4.11. /RãWLFHâWtW\
0ODGãtåiFL23
ý$6
0ODGãtSĜtSUDYND23
âWtW\/RXþQiQ'HVQRX
11:30
âWtW\âXPSHUN$
11:30
ýDV
10:00 âWtW\%5DSRWtQ%
/LELQDâWtW\
10:30
1RYê0DOtQâWtW\
09:30
%RKGtNRY%âWtW\%
+RUQt3RPRUDYt%âWtW\+DQXãRYLFH 10:00
âWtW\+UDELãtQ
13:30 +UDELãtQâWtW\
ne,11.11. 0HGORYâWtW\
13:30
so,17.11. âWtW\/HãWLQD
13:00
11:00
11:30
0XåL%WĜtGD
ýDV
15:00
15:00
1RYê0DOtQ%âWtW\%
14:30
âWtW\%.DPHQQi
13:30
âWtW\%3HWURY6RERWtQ%
13:30
Štítecký list strana 15
K L E O PAT R A
3. 11. 2012 od 18:00 hod.
v kulturním domě v Herolticích
vystoupí opět ochotnický divadelní soubor z Mostku u Chocně
s představením KLEOPATRA
na motivy stejnojmenného muzikálu.
Místní organizace Českého zahrádkářského svazu Štíty
pořádá tradiční
MOŠTOVÁNÍ OVOCE
Termín: vždy v sobotu: 29. 9., 6. 10., 13. 10., 20. 10. a 27. 10. 2012
v době od 7:00 do 13:00 hodin.
Cena: 1,- Kč/kg – členové ČZS, 2,- Kč/kg – nečlenové ČZS
Kontakt: J. Rýznar, mobil: 775 117 176, L. Habermann, mobil: 723 168 368
Moštování většího množství ovoce je nutno telefonicky domluvit!
Zájemce je povinen zajistit si odvoz výlisků z ovoce!
Štítecký list č. 5. září - říjen 2012. Vydává Město Štíty, nám. Míru 55, www.stity.cz (IČO: 00303453). Připravuje redakční rada:
předseda - Mgr. Jana Knápková; členové - Iveta Horvátová, Stanislava Smrčková, Mgr. Hana Tempírová, Miroslav Čermák.
Tisk povolen pod ev. č. MK ČR E 10324. Vychází 6 x ročně. Grafická úprava: Pavel Ševčík - VEDUTA, Štíty.
Download

list 5.pdf