53
Představuji se, seznamuji se
Představuji se,
seznamuji se
31
Představuji se na začátku kurzu
Cíl – Umím se představit v úvodní lekci, při příležitosti nově příchozího
Vím, co mám dělat, když se chci seznámit s ostatními účastníky kurzu
Účastníci si v kolečku posílají míček. Kdo má míček, ten se představí. Řekne své jméno a např.
kde a s kým bydlí, co ho baví, kde pracuje, proč se přihlásil do kurzu. Ostatní se ptají, co je ještě
zajímá.
Pro případ, že účastníci nejsou v otázkách iniciativní, můžeme jim uložit za úkol, aby se každý
zeptal na jednu otázku. Pokud účastníci nevědí, na co by se mohli zeptat, může napomoci brainstorming na téma „co nás zajímá na ostatních“.
Cvičení lze opakovat, když přijde do kurzu někdo nový nebo návštěva.
Pomůcky: míček nebo jiný předmět, případně tabule, fix
32
Jak představit druhého člověka
Cíl – Umím představit dva lidi, kteří se navzájem neznají
Umím naslouchat druhému člověku, co mi o sobě říká
Skupina sedí v kruhu.
Představte si, že se lidé, kteří sedí vedle vás, neznají. Zkuste je navzájem představit. Lektor
předvede: Lucie, to je Marek, Marku, to je Lucie.
Pokračuje pomocník lektora a pak ostatní po kruhu.
Účastníci se rozdělí do dvojic. Navzájem si sdělí o sobě jednu informaci, např. co je baví nebo
o své rodině, práci apod. Mají si zapamatovat, co si navzájem řekli. Dostanou na to asi 5 minut.
Pak každý představí toho druhého ostatním.
Pomůcky: dvojice barevných papírků nebo pexeso
33
Jak se představuji druhému člověku a komu podávám ruku první
Cíl – Umím se představit druhému člověku
Lektor s pomocníkem předvedou představení se s podáním ruky: jeden pozdraví, představí se
druhému jménem, druhý mu odpoví a podá ruku. Účastníci chodí po místnosti, potkávají se
a zkoušejí totéž ve dvojicích.
Tato dovednost účastníkům většinou stačí.
Společenské pravidlo, že první zdraví a první se představuje muž, mladší a podřízený, ruku mu
na to podává žena, starší, nadřízený je pro pokročilé.
54
34
Představuji se, seznamuji se
Jak příjemně stisknout ruku
Cíl – Vím, jak silně mám stihnout druhému ruku, aby mu to bylo příjemné
Vím, že se mám druhému při podávání ruky koukat do očí
Lektor obejde účastníky a u každého zahraje nějakého člověka, který se představuje nebo zdraví a přitom stiskne ruku buď příliš silně nebo slabě. Účastníci povídají, jaké to je.
Účastníci utvoří dvojice. Jeden z dvojice stiskne druhému ruku. Druhý z dvojice ho pobízí, že má
stisknout více nebo méně, až je mu to příjemné. Pak se vymění. V další výměně se přidá oční
kontakt.
35
Jak komunikujeme při představování
Cíl – Vím, jak se mám představit druhému
Vím, na co si mám při představování dát pozor
Lektor s pomocníkem hrají scénky, při kterých se představují.
V každé scénce je nějaká chyba v komunikaci: uhýbání pohledem, mumlání, mluvení příliš nahlas, přílišný stisk ruky, dívám se na někoho jiného, než s kým mluvím, velká blízkost a nevhodný
dotyk, velká vzdálenost apod. Účastníci poznávají chyby, kdo ví, může říct.
Po scénce s pomocníkem mohou ostatní hrát postupně stejnou scénku s lektorem nebo pomocníkem. Jeden hraje, ostatní ho sledují a potom dají zpětnou vazbu, co se mu povedlo.
36
Co dělat, když nerozumím jméno
Cíl – Vím, jak se mám druhého zeptat, když jsem nerozuměl, jak se jmenuje
Umím se druhému říct, že jsem nerozuměl jeho jméno
Představím se vám teď různými jmény, zapamatujte si je.
Lektor obejde účastníky a představí se každému jiným jménem, které zamumlá, takže mu účastníci neporozumí. Pokud se jej někdo na jméno přeptá, odpoví srozumitelně.
Pak se zeptá všech účastníků, jak se jim představil a diskutuje se o tom, jak je možné se přeptat
na jméno, když nerozumíme.
Nerozuměl jsem, můžete mi to zopakovat, prosím?
Lektor následně znovu obchází kolečko a nesrozumitelně se představuje. Všichni účastníci se
přeptávají na jméno, buď svým způsobem nebo využijí frázi, na které se skupina shodla.
37
Jak mám pozdravit, komu mám vykat a komu tykat
Cíl – Vím, které pozdravy jsou vhodné v různých situacích, při vykání/tykání
Vím, komu vykáme a komu tykáme v kurzu
Když někoho známého potkáme, co uděláme? Pozdravíme.
Jaké pozdravy znáte?
Účastníci jmenují různé pozdravy, píší je na tabuli.
Jaký pozdrav se hodí, když je to náš blízký člověk, kamarád?
Na tabuli barevně podtrhnou pozdravy kamarádské.
Co když je to cizí člověk nebo někdo méně známý?
Podtrhují pozdravy formální.
55
Představuji se, seznamuji se
Představte si, že potkáte Vašeho souseda/strýce/kolegu/šéfa/někoho z kurzu/cizího člověka/
dítě na ulici a chcete se jej na něco zeptat (na co bychom se takových lidí asi mohli ptát)?
Účastníci mají za úkol ve dvojicích jednotlivé situace. Společně si všímají rozdílů.
Jak jste se pozdravili? Vykali jste si nebo tykali?
Se kterými lidmi si tykáme? Proč? Se kterými lidmi si vykáme? Proč?
Jak je to tady na kurzu?
Pomůcky: tabule nebo flipchart, barevné fixy
38
Jak poznám vykání od tykání
Cíl – Poznám vykání od tykání
Umím lépe používat vykání i tykání
Lektor s pomocníkem si připraví krátký rozhovor – scénku, ve které se potkají, pozdraví a něco
krátce řeší. Vykají si.
Vykali jsme si nebo tykali?
Účastníci hádají.
Podle čeho jste to poznali?
Účastníci, kteří mají zájem, mohou předvést podobný rozhovor, ve kterém si tykají.
Účastníci hrají číšníky v restauraci. Pomocník si dá před obličej fotku dítěte nebo fotku pana
prezidenta. Fotky náhodně střídá. Účastníci mají za úkol dítěti tykat a panu prezidentovi vykat
a mluvit s nimi podle zadání:
Pozdravte Honzíka/ pana prezidenta a přivítejte ho. Zeptejte se, co by si dal k pití, jestli si bude
přát jídelní lístek, jak se mu líbí ve vaší restauraci, zda si bude přát platit. Řekněte, že má telefon.
(Úkoly dostávají po jednom)
Fotky lze následně zaměnit za fotografie konkrétních lidí, kterým se účastníci učí tykat nebo vykat. (fotografie lektora, učitele apod.)
Pomůcky: fotka malého kluka a fotka pana prezidenta, fotky dalších lidí, kterým se účastníci učí
vykat či tykat
39
Jak můžu nabídnout tykání
Cíl – Vím, v jakých situací a komu se hodí nabídnout tykání
Umím nabídnout tykání
Když se s někým seznámíme, napřed si vykáme. S některými lidmi si můžeme začít tykat, když
se na tom domluvíme.
S jakými lidmi si tykáte a s jakými si vykáte?
S kým si obvykle potykáme?
S lidmi, kteří jsou nám blíže: přátelé, dobří známí, spolužáci. kolegové. Často se cítíme blízko
s lidmi podobného věku.
Jak se navrhuje tykání?
Lektor s pomocníkem předvedou: Můžeme si tykat? Jo, jistě. Já jsem Zděněk, já jsem Martina.
Ostatní si zkouší- buď hrají jiné lidi nebo si mohou, pokud chtějí potykat navzájem.
56
Představuji se, seznamuji se
Lze doplnit téma tykání s asistenty:
Jak je to s vašimi asistenty – vykáte si nebo tykáte? Domluvili jste se na tom?
Jak by vám to bylo příjemné? Co pro to můžete udělat?
Pomůcky: rekvizity pro změnu rolí
57
Oslovení, rozhovor
Oslovení, rozhovor
40
Jak mám s někým začít mluvit
Cíl – Umím vhodně oslovit druhého člověka
Vím, co mám dělat, když chci někoho oslovit
Vím, čeho se mám při oslovení vyvarovat
Lektor s pomocníkem hrají scénku, ve které si spolu začínají povídat. Přitom na sebe volají z dálky, nedívají se na sebe a jsou k sobě otočeni zády.
Účastníci popisují, co jim přijde divné a co by mělo být jinak.
Společně se vyjmenuje, co je důležité, když se lidé oslovují:
• Pokud jsme daleko, můžeme na druhého zavolat, aby se otočil a zastavil, potom k němu
přijdeme blíž
• Podíváme se mu do očí
• Když s někým ten druhý člověk mluví, počkám, až domluví, až pak jej oslovím
• Když nás nevidí nebo stojí zády, oslovíme ho a případně mu poklepeme na rameno
Oslovení znamená, že řekneme jeho jméno. Když ho neznáme, řekneme pane/paní/slečno. Účastníci si zkouší oslovení ve dvojicích. Lektor zadá konkrétní situace ze života, při kterých se lidé oslovují.
41
Jak se můžu zapojit do hovoru
Cíl – Umím se vhodně zapojit do hovoru dalších osob
Lektor si na konci přestávky vybere jednoho z účastníků a začne si s ním volně povídat, tak, aby
ostatní slyšeli. Najde společné téma, které dotyčného zajímá. Např. o seriálu, který viděli. Když
je rozhovor v nejlepším (lektor může dát pomocníkovi znamení), pomocník přijde a začne s lektorem mluvit o něčem nezajímavém, např. že někde opravují chodníky. Lektor si ale bude chtít
dál povídat s účastníkem o seriálu a chodníky je nezajímají. Pomocník se nenechá odbýt, takže
lektor dá najevo, že je to nepříjemné.
Lze zahrát jako předem domluvenou scénku nebo využít situace, která přirozeně nastala.
Sledovali jste, co se teď dělo? Co bylo nepříjemné?
Důležité zásady pro zapojení se do hovoru dalších osob:
• Poslouchám a zjistím, o čem se ostatní baví
• Pak řeknu něco k tomuto tématu – svoji zkušenost, novinku, zeptám se na něco, co souvisí
s tématem
• Neskáču do řeči
• Když hovor končí (lidé už nemají potřebu dál o tématu mluvit), můžu přinést nové téma,
začnu mluvit o tom, co máme společné
• Když nejsme dobří kamarádi, nemluvím o osobních věcech (nemluvím o tom, jestli jsem se
pohádal s rodiči, s partnerkou, jaké mám zdravotní potíže, kolik peněz beru k výplatě)
58
Oslovení, rozhovor
Účastníci si postupně zkouší zapojit se do hovoru. Dva si povídají např. o tom, co dělají v práci,
a třetí se přidá – přistoupí blíž a řekne něco k tématu.
Jak poznáme, že to, co říkám, ostatní zajímá?
Bedlivě poslouchají, dál se o to zajímají, ptají se.
42
Vcházím do dveří – zaklepu a počkám na pozvání
Cíl – Umím vcházet slušně do dveří
Vím, co všechno mám při vcházení do dveří udělat
Co je potřeba udělat, když vcházíme do dveří (k přijímacímu pohovoru, ke spolubydlící do pokoje, do kanceláře ředitele…dle zaměření kurzu)?
Pomocník předvede vstup do dveří – např. jde do kanceláře na smluvenou schůzku.
Co všechno při tom pomocník udělal? Co byste vylepšili?
Při vcházení je tedy potřeba:
Zaklepat, počkat, až budu pozván dále, úplně vstoupit
Podívat se na všechny a nahlas pozdravit
Představit se (většinou), říct za kým jdu, co chci
Účastníci si po jednom zkusí vstoupit do dveří, ostatní komentují, co se podařilo, a navrhují, co
by se dalo příště vylepšit. Kdo potřebuje, opakuje vstup vícekrát, až se podaří.
V průběhu kurzu si lektor dále všímá, jak účastníci vcházejí do dveří, a ty, kteří to potřebují,
chválí za podařené vstupy. Pokud někdo vejde do dveří velmi neomaleně, lektor by to neměl
přejít, měl by dát přirozeně najevo, že se mu to nelíbí (lekne se, řekne, že ho to ruší) a měl by
slušné vcházení vyžadovat.
Vstup do dveří je pak dobré natrénovat v reálu – účastníci mohou zaklepat na další lidi v budově
(například jim něco přinést nebo vyřídit vzkaz).
43
Co se stane, když vtrhnu do dveří
Cíl – Vím, co se stane, když vtrhnu do dveří
Pomocník lektora v průběhu kurzu schválně nečekaně vtrhne do místnosti a začne do toho rovnou nahlas mluvit, takže všechny vyruší. Lektor diskutuje s ostatními, jaké to je.
Kde by nám to bylo nejvíce nepříjemné?
Může se stát také něco opravdu nepříjemného – někomu vtrhneme do koupelny, někdo se převléká, chce být sám.
Za dveřmi může být důležité jednání, můžeme rušit.
44
Neruším?
Cíl – Umím zjistit, jestli jdu vhod
Umím počkat, domluvit se na jindy
Zadání cvičení opět upravíme podle prostředí, na které je kurz zaměřen (práce, bydlení,…)
Když za někým přijdeme, může se stát, že na nás ten člověk zrovna nemá čas.
Jak můžu zjistit, jestli neruším?
Neruším? Chtěl bych s Vámi mluvit. Možné způsoby sepíšeme na tabuli.
Co asi ten dotyčný odpoví? Co dělat, když na mě nemá čas?
59
Oslovení, rozhovor
Můžu se domluvit na jindy. Můžu říct, že je to moc důležité.
Účastníci si situace zkoušejí ve dvojících.
Lektor se může předem domluvit s kolegy v kanceláři, že budou dělat velmi zaneprázdněné.
Účastníci dostanou úkoly něco v kanceláři vyřídit nebo zjistit. Kolegové je poprosí, aby chvilku
počkali, nebo se s nimi domluví na později.
Co vám v kanceláři řekli?
Pomůcky: tabule, fix
45
Nemám čas
Cíl – Umím druhému slušně říct, že nemám čas
Vím, jak ukončit hovor, ve kterém nechci pokračovat
Může se stát, že někdo se mnou chce začít mluvit a já nemám čas.
Co můžeme odpovědět?
Promiňte, teď nemohu. Zkuste to za chvilku. Vydržte 10 minut.
U telefonování: Já se Vám ozvu zpátky.
Můžeme se domluvit na jindy?
Mám jen chvilku, pět minut.
Co mohu říct člověku, se kterým nechci vůbec mluvit? Jdete do práce a potkáte paní sousedku,
která se s vámi chce vybavovat, ptá se, jak se máte, co rodiče, jaká byla dovolená. Co jí řeknete?
Jak ukončíte hovor?
Promiňte, ale já už budu muset jít, musím jít do práce.
Nezlobte se, ale já teď hodně pospíchám.
Napíše se na tabuli, potom si to všichni vyzkouší.
Co mohu říct neznámému člověku, který mě svým povídáním obtěžuje a nenechá se odbýt?
Např. žebrákovi nebo někomu, kdo mi chce něco prodat?
Důrazněji: Dejte mi pokoj! Nechte mě být! Účastníci si vyzkoušejí.
Pomůcky: tabule, fixy
46
Co můžu dělat, aby mi ten druhý rozuměl
Cíl – Vím, co mám dělat, aby mi druhý rozuměl
Umím jasně vyslovovat
Účastníci se rozdělí do dvojic. Jeden z dvojice si dá špunty do uší a zapisuje nákupní seznam,
který mu druhý diktuje (5 věcí).
Co jste museli dělat, aby vám ten druhý rozuměl?
Mluvit nahlas, pomalu, srozumitelně vyslovovat.
Kdy je potřeba dát si na vyslovování více záležet?
Když je někde hluk, je hůře slyšet.
Účastníci se rozdělí do dvojic, mají mobilní telefony. Jeden z dvojice jde do jiné místnosti nebo
ven, druhý zůstává a má na telefonu zapnutý reproduktor, aby slyšeli i ostatní. Zatelefonují si.
Ten, který je v jiné místnosti, má za úkol říct do telefonu cizí jméno a adresu, kterou mu lektor
napsal na papírek. Druhý si údaje zapisuje na papír. Doptává se, když nerozumí.
Vyslovování jde dobře trénovat také při hlasité hudbě nebo v tramvaji.
Pomůcky: špunty do uší, papíry, tužky, 2 telefony, papírek se jménem a adresou, rádio
60
Poslouchám a reaguji
Poslouchám a reaguji
47
Reaguji na oslovení a dotazy
Cíl – Nebojím se říct svůj názor nebo svoje zkušenosti
Umím odpovědět, když se mne někdo zeptá
Toto cvičení je důležité především u pasivních účastníků, u kterých se setkáváme s tím, že neodpovídají na otázky (reakce za ně obvykle zajišťují lidé, kteří o ně pečují).
Lektor se s účastníky domluví, že pokud se jich na něco zeptá a neřekne ničí jméno, je to otázka
pro všechny, mají tedy odpovědět všichni.
Vyzkouší se:
Jaké je Vaše oblíbené jídlo?
Lektor čeká na odpověď od všech, případně upozorní, od koho ještě odpověď očekává.
V dalším kole se zkouší ptát účastníci a pomocník se doptává těch, kteří hned neodpovídají. Lektor může zároveň okomentovat, jak se daří prvky komunikace, přirozený oční kontakt.
Lektor dále vysvětlí, že pokud osloví někoho jménem a na něco se ho zeptá, chce slyšet odpověď pouze od osloveného, i když se na odpověď někdy čeká.
Pokud účastníci spolu mluví, ale odpovídají lektorovi místo sobě navzájem, může lektor použít
pomůcku – například papírový panáček (formou mávátka), který ukazuje rukama na ostatní
účastníky.
Lektor dává otázky jednotlivcům, pokud začne odpovídat někdo aktivnější, lektor upozorní, že
se ptal konkrétního člověka a proto chce slyšet odpověď od něj.
Jako chytáky může dát otázky, na které znají odpovědi i ostatní. Např.
Lukáši, Vy jste s Martinem spolužáci?
Petře, kdo z vás je starší, Hana nebo Vy?
Varianty otázek pro konkrétní lidi a pro všechny účastníky lektor střídá.
Především je však důležité tato pravidla systematicky dodržovat po celou dobu kurzu.
Pomůcky: papírový panáček (formou mávátka), který ukazuje rukama na ostatní účastníky
48
Reaguji včas
Cíl – Vím, že je dobré reagovat a být aktivní
Aniž by lektor uváděl, že se jedná o nějaké cvičení, vytáhne např. čokoládu a nabídne:
Kdo by si dal čokoládu?
Lidem, kteří reagovali, dá kousek, zbytek zabalí a nestará se o ty, kteří zájem nevyjádřili, nebo
to nestihli. Pokračuje v hodině.
Za chvíli nabídku opakuje, kdo nereaguje nebo reaguje moc pomalu, má smůlu.
Lektor okomentuje, popíše společně s účastníky, co se stalo.
61
Poslouchám a reaguji
Hra je velmi rychlá a je efektivní, pokud se v průběhu kurzu opakuje.
Pomůcky: čokoláda
49
Odpovídám vždy
Cíl – Vím, proč nereaguji
Umím místo mlčení říkat, proč nemohu odpovědět
Lektor se předem domluví s pomocníkem a zahrají scénku, ve které se lektor zeptá např.
Do jaké jste chodila školy?
Pomocník neodpovídá, neměl by se ani smát, přemýšlí. Lektor opakuje otázku a nic. Účastník
se tváří, že neví, nebo se stydí, asi nechce odpovědět.
Proč myslíte, že asi neodpovídá?
Stydí se, neví, jak se ta škola jmenovala, snaží se vzpomenout, je to tajemství.
My ale nevíme, jak to je a jsme z toho zmatení. Co by mohl udělat, aby nám to bylo jasné?
Říct: Nemůžu si vzpomenout, nevím, nechci o tom mluvit.
Je slušné odpovědět vždy, když se nás někdo ptá, aby ostatní věděli, na čem jsou.
Tohle pravidlo je důležité v kurzu dodržovat a vyžadovat. U některých účastníků to může být
otázka dlouhodobého nácviku, než si zvyknou, že by měli odpovědět (vyjma cizích, nebezpečných lidí). Je vhodné spolupracovat s dalšími lidmi, kteří s účastníkem pracují v jiném prostředí
(asistenti, rodinní příslušníci).
Lektor dává účastníkům otázky, na které každý odpoví, že neví, že nechce odpovědět, nebo že
si to musí rozmyslet:
Kolik let je Vaší mámě?
Kolik teď máte u sebe peněz?
Kudy se dostanu k restauraci u Veverků?
50
O čem si můžu s druhými povídat
Cíl – Umím se zapojit do hovoru, naslouchat druhým
Poznám, když mne druhý člověk poslouchá
Než začne lekce, lektor podpoří téma, o kterém si účastníci povídali, nechá jej rozvinout, zkusí
zapojit všechny.
O čem si lidé povídají, když se spolu sejdou v kavárně nebo v hospodě?
Lektor nechá vyjmenovat více nápadů. Pomocník rozdělí účastníky do dvojic. Každému účastníkovi dá úkol zjistit o tom druhém něco z vyjmenovaných témat.
Co jste se dozvěděli? O čem jste si ještě povídali?
Poslouchal vás? Zajímalo ho to? Jak jste to poznali?
51
Povídám si s druhými jen tak
Cíl – Umím konverzovat
Umím přinášet nová témata pro povídání
Uvolnit atmosféru ve skupině, stmelení skupiny
Pravidelně na začátku každé lekce dá lektor 15 minut volnou diskusi.
Lektor zcela odchází nebo nechá povídání rozvinout. Pomocník otázkami podporuje k hovoru
i méně mluvné účastníky. Do povídání zasahuje co nejméně.
62
52
Poslouchám a reaguji
Nenudím Tě?
Cíl – Vím, jak můžu projevit zájem o druhého člověka
Poznám, že druhého zajímá to, o čem se bavíme
Lektor s pomocníkem zahrají scénku: prodavač a kupující. Nahrají ji na video.
Kupující se ptá, jak funguje mobilní telefon, který si chce koupit. Prodavač zaujatě vysvětluje.
Oba aktivně naslouchají. Kupující pak začne povídat o tom, jak si často telefonuje se svojí kamarádkou a o čem. To prodavače evidentně nezajímá, moc neposlouchá je nervózní (může si
poklepávat nohou, hrát si nervózně s tužkou v ruce nebo si kreslit, dívat se jinam, sledovat hodinky) a snaží se hovor stočit zpátky k nakupování.
O čem jsme se bavili?
Které téma prodavače zajímalo? Které jej nezajímalo?
Jak jste to poznali?
Účastníci se podívají na video a vrátí se k prvkům komunikace. Ukazují si projevy zájmu, aktivního naslouchání: Dívá se do očí, přikyvuje nebo přitakává, ptá se. A projevy nezájmu.
Účastníci pak zjišťují ve dvojici, co druhý dělal o víkendu.
Je něco, co jste ten den prožili stejně?
Co jste zjistili od druhého? Jak jste to zjišťovali (doptávali jste se)?
Poslouchal Vás ten druhý? Jak jste to poznali?
Pomůcky: kamera, počítač, dataprojektor
53
Zajímám se
Cíl – Umím poslouchat a reagovat
Umím rozeznat signály toho, že mne druhý poslouchá
Účastníci se ve dvojicích zajímají, co si myslí ten druhý. Jeden se ptá např. Co si myslíš o nevěře?
Druhý má za úkol reagovat: A co si myslíte Vy?
Různé otázky mohou být předem připravené na lístečcích.
Pomůcky: lístečky s otázkami
54
Nasloucháme si
Cíl – Umím aktivně reagovat
Uvědomuji si, jak reaguji
Všichni si dají židle tak, jako na návštěvě (nebo jsou opravdu na návštěvě – například u kamaráda, který bydlí v chráněném bydlení). Povídají si.
Tato situace se natočí na video. Když se pak záznam pouští, dostanou účastníci za úkol sledovat, jak ostatní reagují, když jeden mluví, jaké vidí prvky naslouchání, jak se kdo zapojuje
do hovoru, případně mohou přinášet i návrhy, co by šlo udělat lépe. Dostanou zpětnou
vazbu.
Pomůcky: kamera, počítač, dataprojektor
63
55
Poslouchám a reaguji
Jak můžu ukončit rozhovor
Cíl – Umím ukončit rozhovor
Vím, jak by se neměl rozhovor ukončovat
Lektor si začne povídat s jedním z účastníků, nechá si vyprávět, např. co se dělo v práci. Když
účastník vypráví, lektor se najednou otočí k pomocníkovi a začne se s ním domlouvat na něčem
důležitém, co je ještě potřeba zařídit, třeba přinést nějaké pomůcky. Přestože účastník mluví.
Pak se všech ptá, co se stalo. Od prvního účastníka zjišťuje, jak se cítil. Je možné natáčet cvičení
na kameru a sledovat, jak účastník reagoval.
Co můžete příště říct jinak?
Promiň, já musím teď něco ještě vyřídit.
Představte si, že s někým telefonujete, ale přijdete na řadu v obchodě u pokladny a potřebujete
ukončit hovor. Co můžete říct?
Promiň, já teď musím končit, zavolám za chvíli.
Potkáte souseda, který si s vámi chce povídat, ale vy spěcháte na autobus do práce.
Vysvětlíme, že spěcháme. Můžeme dodat, že bychom rádi pokračovali, ale bohužel to nejde.
Jak to nemá vypadat?
Lektor s pomocníkem předvedou, jak lektor odejde bez upozornění, nebo započne hovor s jiným člověkem bez omluvy.
Pomůcky: kamera, počítač, dataprojektor
Download

Praktická část