Geriatria 1/2011
OBSAH
GERIATRIA
ODBORNÝ ČASOPIS SLOVENSKÝCH
A ČESKÝCH GERIATROV
Vedúci redaktor
Ladislav Hegyi
Zástupca vedúceho redaktora
Silvester Krčméry
Editorial
Z. Mikeš:
Novoročný príhovor po prvom jarnom dni . . . . . . . . .
5
Originálne práce
Z. Žecová, J. Kopřivová, M. Sebera:
Vliv pravidelné pohybové intervence na aerobní
vytrvalost důchodců žijících v domově pro seniory. . . .
7
M. Dúbrava, J. Jánošiová:
Karcinoembryonálny antigén v geriatrii – analýza
výkonnosti testu v reálnych klinických podmienkach
13
Katarína Ďuranová
I. Bartošovič, A. Tašká, D. Bartošovičová:
Bolesť u seniorov v inštitucionálnej starostlivosti . . . . 20
Redakčná rada
Ivan Bartošovič
Martin Dúbrava
Zdeněk Kalvach
Štefan Koval
Eduard Kolibáš
Štefan Krajčík
Zoltán Mikeš
František Németh
Eva Topinková
Pavel Weber
Helena Zavázalová
Redakčný kruh
Ladislav Badalík (SK)
Peter Belan (SK)
Vladislav V. Bezrukov (UA)
Franz Böhmer (A)
Svein O. Datland (N)
Oleg V. Korkuško (UA)
Štefan Litomerický (SK)
Alex Kalache (WHO)
Erich Lang (D)
Christoph Lucke (D))
William Molloy (CND)
Jiří Neuwirth (CZ)
Vladimír Pacovský (CZ)
Mario Passeri (I)
F.M.E. van Schendel (NL)
Jörg Schulz (D)
Vladimír Zaremba (CZ)
V. Zaremba, H. Zavázalová, K. Zikmundová, J. Kotrba:
Zdravotní situace seniorů ve věku 75–79 let:
patří táto věková skupina k mladším
nebo k starším seniorům? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
26
Prehľadné referáty
R. Ochaba, I. Bartošovič, A. Herdová:
Riziká fajčenia u seniorov
a metódy na odvykanie od fajčenia . . . . . . . . . . . . . . . 33
OBSAH / CONTENTS
Tajomník redakcie
Informácie o liekoch
F. Németh:
Eprosartan, originálny sartan na slovenskom trhu,
výhodný aj pre starších pacientov . . . . . . . . . . . . . . . 38
Správy
Dear members, friends and sponsors
of EURAG! .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
41
Oficiálna webová stránka
Slovenskej gerontologickej a geriatrickej spoločnosti
www.geriatria.sk
3
Geriatria 1/2011
CONTENTS
GERIATRIA
OBSAH / CONTENTS
časopis slovenských
a českých geriatrov
Vydáva:
Slovenská gerontologická
a geriatrická spoločnosť
Limbová 5
831 01 Bratislava
Vedúci redaktor:
prof. MUDr. Ladislav Hegyi,
DrSc.
Jánošíkova 78
901 01 Malacky
e-mail:
[email protected]
Adresa redakcie:
Katarína Ďuranová
Klinika geriatrie LF UK
Limbová 5
831 01 Bratislava
tel.: 02/5954 5232
e-mail:
[email protected]
Editorial
Z. Mikeš:
New Year’s wish on the first day of Spring . . . . . . . . .
5
Original papers
Z. Žecová, J. Kopřivová, M. Sebera:
The effect of regular exercise on aerobic endurance
of pensioners residing in homes for seniors . . . . . . . .
7
M. Dúbrava, J. Jánošiová:
Carcinoembryonic antigen in geriatrics – analysis
of test effeciency in real clinical conditions . . . . . . . .
13
I. Bartošovič, A. Tašká, D. Bartošovičová:
Pain in seniors in institutional care facilities
. . . . . . . 20
V. Zaremba, H. Zavázalová, K. Zikmundová, J. Kotrba:
Health status of seniors aged 75–79 years:
should this age group be included to younger
or older seniors? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Review articles
R. Ochaba, I. Bartošovič, A. Herdová:
Smoking risks in seniors and methods
of smoking cessation . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
Short Communication
F. Németh:
Eprosartan – original sartain in Slovak market
– beneficial for older patients . . . . . . . . . . . . . . . . . .
News
Dear members, friends and sponsors
of EURAG! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Jazyková úprava:
Anglická:
PhDr. B. Weiblová, MPH
Slovenská:
PhDr. I. Bielik, PhD., MPH
Sadzba, reprodukcia, tlač:
Charis s. r. o., Ipeľská 3
821 07 Bratislava
4
Registračné číslo: 2929/09
ISSN 1335 – 1850
38
Official website of the
Slovak Gerontologic and Geriatric Society
www.geriatria.sk
Geriatria 1/2011
Vážené kolegyne a kolegovia, milí priatelia!
Dovoľte mi, aby som sa na Vás s príchodom Nového roku obrátil so želaním
pevného zdravia, osobnej i pracovnej pohody a splnenia všetkých Vašich želaní.
Rok 2010 bol rokom striedania stráží
na čele našej Spoločnosti. Rád by som sa
v mene novozvoleného výboru SGGS ako
aj v mene svojom poďakoval celej členskej
základni za dôveru, ktorú ste do nás vložili. Chcem Vás v mene celého Výboru uistiť, že urobíme všetko pre to, aby sme Vašu
dôveru nesklamali.
Á propos, členská základňa! Čestný
prezident SGGS, prof. MUDr. Ladislav
Hegyi, DrSc., zhodnotil na ostatnom kongrese 30-ročnú históriu a činnosť Spoločnosti. Konštatoval, že analýza členskej základne vykazuje vyšší vekový priemer v porovnaní s predchádzajúcimi obdobiami.
Táto skutočnosť signalizuje pokles percenta mladých členov. Je v záujme nás všetkých tento nepriaznivý trend zvrátiť. Apelujem preto hlavne na vedúcich geriatrických pracovísk, aby stimulovali svojich mladých spolupracovníkov k členstvu a aktívnej účasti v práci SGGS. Nezabúdajme, že
sila a vážnosť odbornej spoločnosti je o. i.
determinovaná aj výškou členskej základne a aktivitou jej členov.
Koncom decembra 2010 prebehla z
iniciatívy denníka SME rozsiahla celospoločenská diskusia o výskyte dekubitov v
našich zdravotníckych zariadeniach. Z diskusie vyplynula značná dezinformovanosť
nielen laikov, ale, žiaľ, aj niektorých vedúcich praocvníkov zdravotníctva. Táto skutočnosť prinútila aj Výbor SGGS k zaujatiu stanoviska. Domnievam sa, že je vecou
geriatrov sústavne monitorovať situáciu a
poukazovať na nedostatok prostriedkov,
ktoré zdravotníctvo do nákupu antidekubitálnych lôžok a iných pomôcok investuje. Nepochybujem, že každý z nás využíva
všetky možnosti k zaisteniu vysokého štandardu liečebnej starostlivosti, ale rovnako
som presvedčený, že bez poskytnutia aspoň minimálneho materiálneho štandardu je sebalepšia snaha málo účinná. Rád
by som veril, že v danom smere dôjde k
náprave.
Vážené kolegyne a kolegovia, ešte raz
Vám želám splnenie Vašich osobných aj
pracovných prianí, veľa zdravia, energie a
optimizmu.
Váš
Zoltán Mikeš
SLOVO VYDAVATEĽA / EDITORIAL
NOVOROČNÝ PRÍHOVOR PO PRVOM JARNOM DNI
New Year’s wish on the first day of Spring
Dear colleagues and friends!
Allow me to extend you my best wishes
at the beginning of the New Year and wish
you all the best in your personal and professional lives.
The year 2010 was the year of changing the guards in the leadership of our
Society. On behalf of the new board of the
SGGS and on my own behalf I would like
to thank to all the members for their trust
and support. We will do all the best to
maintain your confidence .
Let me go back again to the the issue
of our membership: The honorary chaiman of the SGGS Prof. Ladislav Hegyi.
MD, D.S. evaluated the 30 years of history and activities of the Society on its last
Congress. He stated that the analysis of
our members/membership shows higher
average age as opposed to the previous
years. This fact signals the decrease in the
percentage of young members. It is the
concern of all of us to change this unfavourable trend. Therefore, let me appeal to
our leading geriatric workplaces so that
they would stimulate their younger collea-
5
SLOVO VYDAVATEĽA / EDITORIAL
Geriatria 1/2011
6
gues to membership and active paricipation in the activities of SGGS.
In the end of December 2010 the daily SME initiated extensive society-wide
discussion on the occurence of decubituses in our health care facilities. I regret to
say that the discussion revealed low level
of informedness of not only lay public but
also of some leaders of health care. This
fact forced the Board of SGSS to take up
its stance towards this issue. I am convinced that geriatricians should continuously
monitor the actual situation and point at
the lack of means necessary for purchasing antidecubital beds and other aids. I
am persuaded that we all use all the available modes to ensure the high standard of curative-therapeutical care. However, without
providing minimal material standard our
efforts may remain ineffective. I would like
to believe that this issue will be solved soon.
Dear colleagues, once again all the
best in the upcoming year.
Yours,
Zoltán Mikeš
Geriatria 1/2011
VLIV PRAVIDELNÉ POHYBOVÉ INTERVENCE NA AEROBNÍ
VYTRVALOST DŮCHODCŮ ŽIJÍCÍCH V DOMOVĚ PRO SENIORY
2
2
Souhrn
Obyvatelé domovů pro seniory jsou velmi často vystaveni riziku vzniku poklesu jejich
akčního potenciálu. Příčinou je nedostatek příležitostí udržovat si pravidelně tělesnou i
duševní kondici. Pokles tělesné zdatnosti ovlivní stupeň aerobní vytrvalosti.
V naší studii jsme si ověřili vliv roční pravidelné pohybové intervence na úroveň
aerobní vytrvalosti u vybraných skupin seniorů. Testovaný soubor reprezentuje skupina
34 důchodců ve věku od 65 do 93 let, trvale žijících v domově pro seniory v Brně.
Aerobní vytrvalost jsme hodnotili testem šestiminutové chůze (6 MWT). Výsledky
kontrolních měření dokazují zvýšení aerobní vytrvalosti u cvičících skupin seniorů. Data
druhého kontrolního měření reprezentují pokračující vzestup aerobní vytrvalosti u
cvičící skupiny testovaných osob v průměru 316 ušlých metrů v testu 6 MWT. U necvičící
skupiny seniorů jsme zaznamenali pokles aerobní vytrvalosti, osoby ušly průměrně
pouhých 228,86 m.
Aerobní vytrvalost přímo ovlivňuje kvalitu života u této skupiny obyvatel.
Klíčová slova: senioři – aerobní vytrvalost – test šestiminutové chůze (6MWT) – pohybový intervenční
program
Populace důchodců žijících v domovech pro seniory tvoří specifickou skupinou obyvatel naší společnosti. Pobyt v
sociálním zařízení s sebou přináší omezené možnosti, jak si udržovat nebo dále
rozvíjet fyzické i psychické schopnosti.
Senioři jsou vystaveni riziku rychlejšího
poklesu úrovně tělesné zdatnosti i mentálního stavu.
Tělesnou zdatnost je možné definovat
jako schopnost řešit každodenní úkoly s
dostatkem energie, pohotově a bez zjevného nástupu únavy (Kovář 2001). Podle Měkoty a Cubereka (2007) se zdatnost nevztahuje jen k fyzickému zatížení, ale je
pojímána v souvislosti s požadavky denně
prováděných činností, trávení volného času a možnosti participovat na širokém spektru pohybových aktivit. Tělesná zdatnost je
nezbytným předpokladem pro funkci lidského organismu a lze ji vhodným trénováním a podporováním udržet nebo i rozvíjet do konce života.
Fyzická zdatnost je výsledkem stavu jejich jednotlivých komponent, kterými jsou
silové schopnosti, hbitost, flexibilita, rovnováha a vytrvalost (Spirduso 2005). Měkota a Novosad (2005) popisují vytrvalost
jako „základní pilíř fyzické kondice a významnou komponentu zdravotně orientované
zdatnosti.“
U skupiny seniorů je adekvátní úroveň
aerobní vytrvalosti potřebná pro vykonávání denních činností jako je chůze, nošení malého nákupu, chůze v nerovném
terénu nebo po schodech a provozování
rekreačních sportů a koníčků. Po 30. roce
života dochází v každé další dekádě k úbytku aerobní kapacity organismu o 5-15 %,
po 70. roce života to je až 50 % (Rikli a
Jones 2001). Aerobní vytrvalost má přímý
vztah k funkční mobilitě seniorů, navíc
jejím trénováním se snižuje riziko nemocí
kardiovaskulárních, diabetu 2. typu, obezity a vysokého krevního tlaku (Rikkli a
Jones, 1998; Guccione, 2000).
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
1
Z. Žecová , J. Kopřivová , M. Sebera
( SurGal Clinic s. r. o., Brno, Primář: MUDr. Luboš Bärtl, Masarykova univerzita, Brno,
2
Fakulta sportovních studií, Děkan: Mgr. Jiří Nykodým, Ph.D.)
1
7
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
8
Jedním z prostředků, kterým můžeme
aerobní vytrvalost u kategorie seniorů hodnotit, je test šestiminutové chůze (six minute walk test, 6 MWT). Ten je součástí
senior fitness testu (Rikli and Jones 2001)
a v praxi bývá k tomuto účelu hojně
využíván buď jako součást baterie testů
nebo zcela samostatně. Test je snadno proveditelný a má dobrou reliabillitu. Autorky dále referují o tom, že testem 6 MWT
lze spolehlivě a citlivě zachytit úroveň fyzické kapacity mezi věkovými kategoriemi
seniorů 60,70 a 80 letých.
Podle studie autorů Enright a kol.
(2003) je test šestiminutové chůze vhodným prostředkem k hodnocení změn funkčního stavu testovaných osob i s jejich
rozličným zdravotním handicapem.
Cílem našeho projektu bylo posoudit
vliv pravidelné pohybové intervence na
úroveň aerobní vytrvalosti u vybraných skupin důchodců žijících v domově pro seniory a porovnání úrovně vytrvalosti u skupiny cvičících a necvičících seniorů.
Metodiky
Test 6 MWT
Test zahrnuje chůzi po dobu šesti minut, kdy se testovaná osoba se snaží ujít
co nejdelší vzdálenost. V průběhu testování je povoleno kdykoliv chůzi přerušit a
odpočívat, ať už ve stoji, nebo v sedu na
připravených židlích. My jsme pro testování využili koridoru chodeb v přízemí jedné z budov domova pro seniory. Celý prostor má obdélníkový tvar, je dostatečně široký a velmi dobře osvětlený. Na vnitřní
straně chodeb jsme v rozmezí několika
metrů umístili plastové židle, které sloužili
k odpočinku. Najednou jsme testovali maximálně 6 osob, které na povel startovali z
určeného místa. Po šesti minutách bylo
hlasitým hvizdem píšťalky testování ukončeno. Do celkového počtu zdolaných metrů jsme započetli přesně odměřenou vzdálenost, zaokrouhlenou na celé číslo. V průběhu testování dohlížely na seniory 4 osoby, které také zajišťovaly korektnost průběhu a hlavně bezpečnost seniorů.
Pohybový intervenční program
Pravidelné cvičení probíhalo 12 měsíců, od ledna do prosince 2009 v domově
pro seniory. Při zahájení programu převažovalo jednoduché kondiční cvičení v sedu na židli. Postupně jsme při cvičení začali využívat náčiní jako overbaly, tyče,
thera-bandy, činky, malé míčky s bodlinami a další pomůcky vhodné pro tuto věkovou kategorii. Náročnost a obtížnost cvičení jsme zvyšovali počtem opakování
cviků, změnou rychlostí provedení cviků a
polohy. Cvičili jsme ve stoji u židle, madla
nebo v prostoru. Do programu jsme zařadili i chůzi, krokové variace v různém
směru, výpady vpřed, do stran, dále chůzi
se zpěvem, cvičení ve dvojicích s náčiním
i bez něj. Za pěkného počasí v letních měsících jsme pro trénink vytrvalostní chůze
využili zahradu domova pro seniory. Před
zahájením cvičení byli senioři informováni o možnosti kdykoliv cvičení přerušit,
odpočívat a dále se opět zapojit. Cvičební
lekce trvala přibližně 50 min a cvičilo se
2x týdně.
Charakteristika testovaného souboru
Testovaný soubor reprezentuje celkem
34 osob, trvale žijících v domově pro seniory v Brně. Skupinu tvořilo 29 žen, jejich
průměrný věk byl 82,7 let a 5 mužů s průměrným věkem 74,8 let. Všichni senioři
byli schopni samostatné chůze, v případě
potřeby používali hole nebo chodítka.
Vzhledem k početnému souboru, dále k
prostorovým možnostem tělocvičen a zejména pro zajištění bezpečnosti zúčastněných osob, byli senioři rozděleni do dvou
skupin po 17 jedincích. Skupina 1 cvičila
v dopoledních hodinách, skupina 2 odpoledne. Jejich pohybový program v jednom
dni se obsahově shodoval. Po šesti měsících intervence se skupina 1 již neúčastnila pohybového programu, skupina 2 dále
ve cvičení pokračovala ještě další půlrok.
Vstupní testování proběhla na začátku
ledna 2009, první kontrolní měření počátkem července 2009 a druhé kontrolní měření koncem prosince 2009.
V průběhu experimentu postupně vypadli 4 osoby (3 ženy a 1 muž). Příčinou
byl nezájem pravidelně cvičit, zhoršení
zdravotního stavu, úmrtí a jedna osoba
odmítla závěrečné testování.
Všechny osoby měly v anamnéze polymorbiditu provázející stárnutí. Z projektu
byli před zahájením vyloučeni jedinci, u
kterých by cvičení vytrvalostního charakteru, způsobilo zdravotní komplikace.
Výsledky
Pro zpracování dat jsme použili metody matematické statistiky a proměnné věcně i statisticky významné jsme zaznamenali do tabulek a grafů. Aplikováním testů
normality (Kolmogorov-Smirnovův a Shapiro-Wilksův) u všech proměnných, jsme
zamítli hypotézu o normalitě dat. Proto
jsme všude použili neparametrické testy.
Na základě Wilcoxonova t-testu jsme testovali hypotézu o rovnosti středních hod-
not. Zvolili jsme 5% hladinu statistické významnosti (Hendl 2004).
Výsledky z prvního kontrolního měření prokazují zvýšení úrovně aerobní vytrvalosti hodnocené testem 6 MWT u obou
skupin seniorů. Po šestiměsíční pohybové
intervenci se zvýšila v průměru dosažená
vzdálenost u skupiny 1 z 236,17 m na
255,52 m, u skupiny 2 z 286,35 na 312,06
m (Tab 1, 2). U obou skupin nebyly změny testu 6 MWT u prvního kontrolního
měření statisticky významné, můžeme
však konstatovat tendenci ke zlepšení. V
následujícím půlroce skupina 1 nepokračovala ve cvičení a došlo k poklesu úrovně
aerobní vytrvalosti, u skupiny 2, která dalších šest měsíců cvičila se úroveň aerobní
vytrvalosti ještě zvýšila (Tab 3). Rozdíly
mezi skupinami byly statistisky významné
na začátku experimentu i při prvním a druhém kontrolním měření. Vstupní a kontrolní hodnoty testu 6 MWT v průběhu
Tabulka 1: Výsledky vstupního měření 6 MWT
skupina
6 MWT 1
průměr
skupina 1 236,17
skupina 2 286,35
6 MWT 1 6 MWT 1
N
Sm.odch.
17
17
68,03881
70,42988
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
6 MWT 1 6 MWT 1 6 MWT 1
Minimum Maximum medián
84,0
96,0
336,0
390,0
236,0
310,0
Tabulka 2: Výsledky 1. kontrolního měření 6 MWT
6 MWT 2
průměr
skupina 1 255,52
skupina 2 312,06
skupina
6 MWT 2 6 MWT 2
N
Sm.odch.
17
75,06007
15
58,08549
6 MWT 2 6 MWT 2 6 MWT 2
Minimum Maximum medián
136,0
418,0
254,0
224,0
416,0
327,0
Tabulka 3: Výsledky 2. kontrolního měření 6 MWT
skupina
skupina 1
skupina 2
6 MWT 3
průměr
228,86
316,00
6 MWT 3 6 MWT 3
N
Sm.odch.
15
15
76,00457
61,65804
6 MWT 3 6 MWT 3 6 MWT 3
Minimum Maximum medián
126,0
213,0
364,0
406,0
230,0
343,0
Tabulka 4: Přehled výsledků vstupních a kontrolních měření 6MWT
6 MWT
6 MWT 1
6 MWT 2
skupina
vstupní m./m
kontrolní m./m
kontrolní m./m
skupina 1
236,17
255.52
228.86
skupina 2
286,35
312.03
316.00
9
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
10
celoroční internvence uvádí ve stručnosti
Tab 4. Grafické znázornění změn úrovně
aerobní vytrvalosti u obou skupin seniorů
v průběhu roční intervence jsou zaznamenány v krabicovém grafu 1.
Diskuse
Podle prezentovaných výsledků našeho výzkumu se nám pravidelnou pohybovou intervencí podařilo ovlivnit úroveň aerobní vytrvalosti u vybraných skupin seniorů. Podle statisticky zpracovaných výsledků se po šesti měsících pravidelného
čovala, stala se skupinou kontrolní. Skupina 2 ještě dalších šest měsíců pravidelně
cvičila. U seniorů ze skupiny 2, se nám
podařilo ještě zlepšit úroveň aerobní vytrvalosti hodnocenou testem 6 MWT. Testované osoby ušly při druhém kontrolním
měření průměrně 316 m. U skupiny 1, která již necvičila, to byla vzdálenost pouhých
228,86 m (Tab 3). Naměřená hodnota
228,86 m u necvičících seniorů, svědčí o
poklesu aerobní vytrvalosti. Tato naměřená vzdálenost byla dokonce o 26,66 m
kratší než při vstupním měření, které pro-
Graf 1: Grafické znázornění změn testu 6 MWT u obou testovaných skupin seniorů
cvičení zvýšila vzdálenost ušlých metrů v
testu 6 MWT u první skupiny průměrně o
19,35 m, u druhé skupiny to bylo 25,71 m.
Příčinou naměřených rozdílů u obou testovaných skupin mohla být nestejná výchozí úroveň aerobní vytrvalosti, rozličné
spektrum diagnóz v osobních anamnézách
seniorů, ale také odlišná adaptace každého jedince na fyzickou zátěž. Také nepoměrné zastoupení mužů v obou skupinách
mohlo ovlivnit výsledky prvního kontrolního měření.
Ve druhé části našeho ročního experimentu skupina 1 již ve cvičení nepokra-
běhlo před zahájením pohybové intervence. Výsledky druhého kontrolního měření
u seniorů skupiny 1 dokumentují, že úroveň aerobní vytrvalosti byla po šesti měsících vyřazení pravidelného cvičení nižší,
než při zahájení celého experimentu.
Je nutno zmínit, že pravidelným cvičením neovlivníme cíleně pouze vytrvalost,
jako jednu z komponent fyzické kondice.
Vliv cvičení se projeví na všech jejich
komponentách a to ať již ve smyslu pozitivního nárůstu nebo poklesu.
Důkazem toho, že pravidelnou pohybovou intervencí lze zvýšit úroveň aerobní
vytrvalosti u seniorů žijících v sociálních
zařízeních, jsou studie mnoha autorů.
Autorům Toraman a kol. (2004) se během devíti - týdenního experimentu v domově pro seniory podařilo u cvičící skupiny zvýšit ušlou vzdálenost v testu 6 MWT
o 12% (o 63,3 m), u kontroní skupiny, která necvičila to bylo zlepšení o 2% (o 0,6 m).
Kolektivu autorů Capodaglio a kol.
(2005) se v průběhu roční pohybové intervence podařilo zvýšit naměřenou vzdálenost u testu 6MWT u žen o 4,7%, u mužů
o 4,5%. Zúčastněné osoby byly od věku 75
let výše a jejich intervence probíhala převážně jako cvičení na stacionárních přístrojích a formou domácího cvičení.
Testované osoby, ve studii autorů Rubenstein a kol. (2000), se zlepšili v testu 6
MWT po dvanácti–týdenním pravidelném
cvičení průměrně o 48 m u experimentální
skupiny, u kontrolní to bylo průměrně 12 m.
Autoři Dibrezzo a kol. (2005) a Cavani a kol. (2002) zvolili test 6 MWT jako
součást baterie Senior fittnes testu. Přestože jejich prezentované výsledky při kontrolních měřeních testu 6 MWT neprokázaly statisticky významné změny, přispělo
jejich cvičení k pozitivním změnám fyzické kondice. Pravidelné cvičení umožnilo
testovaným seniorům snadnější vykonávání aktivit denního života a snížilo se také riziko vzniku pádů. S ohledem na vytrvalost
je důležité podotknout, že doba trvání pohybové intervence zmíněných autorů byla
poměrně krátká, pouhých 6 a 10 týdnů.
Účelně zvolený obsah pohybového programu, jeho frekvence, intenzita a doba trvání jsou významnými, činiteli, kterými můžeme ovlivnit vybrané testované parametry.
V našem programu senioři na začátku
experimentu cvičili pouze v sedě na židli,
s postupným získáváním fyzické kondice
a sebedůvěry jsme mohli využít cvičení v
jiných polohách, následně chůzi v tělocvičně a později také mimo ní.
Při práci se seniory je také důležitá
jejich motivace během cvičení i při testování. Autoři Capodaglio a kol. (2005), poukazují ve své práci na skutečnost, že bě-
hem testování vybraných skupin seniorů,
si rychlost chůze a potřebu odpočinku
určují samotní senioři. To bezesporu ovlivní jejich celkový výkon. V průběhu pohybové intervence jsme seniory motivovali
ke stále lepším výkonům, ale postupem
času jsme učinili doznání, že jejich prioritou během celého projektu bylo cvičit, aby
si udrželi svou soběstačnost. Cvičení pro
ně bylo příležitostí setkávat se, byla to
možnost pro rozvíjení sociální interakce
seniorů žijících v instituci a také doba
smysluplného trávení volného času.
Závěr
Pravidelným pohybovým intervenčním programem se nám podařilo pozitivně ovlivnit aerobní vytrvalost u důchodců
žijících v domově pro seniory. Prokázali
jsme důležitou a nezastupitelnou úlohu pravidelného cvičení u této specifické kategorie populace. U seniorů, kteří si neudržují svou fyzickou kondici pravidelným
cvičením, dochází s přibývajícím věkem k
poklesu aerobní vytrvalosti. Přestože jsme
v naší studii neprokázali v kontrolním testování změny statisticky významné, bylo
pro nás velmi pozitivním ukazatelem, že i
v tomto vysokém věku je možné kladně
ovlivnit aerobní vytrvalost.
Je nutné podotknout, že testované osoby v naší studii vedly spíše pasívní způsob
života. Účast v našem experimentu bezesporu pozitivně ovlivnila nejen jejich tělesný stav, ale i duševní kondici.
Trénovaná úroveň aerobní vytrvalosti
seniorů přispívá k udržení zbylého funkčního potenciálu. To jim umožní zachovat
si schopnost zůstat co nejdéle samostatným v každodenních aktivitách, jejich rekreačních sportech, koníčcích. Rozvíjená a
udržovaná aerobní vytrvalost ve stáří, může přímo ovlivnit celkovou kvalitu života
důchodců žijících v domově pro seniory.
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
Literatura
1. CAVANI V., MIER M. C., MUSTO A. A.,
TUMMERS N., Effect of a 6 – weeks resistance
training program on functional fitness of older
11
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
adults, J Aging Phys Act, 2002, 10, s. 443-452.
2. CAPODAGLIO P., CAPODAGLIO E. M.,
FERRI A., SCAGLIONI G., MARCHI A., SAIBENE F., Muscle function and functional ability
improves more in community-dwelling older
woman with a mixed-strength training programme, Age Ageing, 2005,34, s. 141-147.
3. DiBREZZO RO., SHADDEN B. B., RAYBON B. H., POWERS M., Exercise intervention
designet to improve strength and dynamic balance among community – dwelling older adults, J
Aging Phys Act, 2005, 13, s. 198-209.
4. ENRIGHT P. L., McBURNIE M. A., BITTER V., TRACY P. R., McNAMERA R.,
ARNOLD A, NEWMAN A. W. , The 6-min walk
test : A quick measure of functional status in
elderly, CHEST, 2003, 123, s. 387-398.
5. GUCCIONE A. A., Geriatric physical
therapy, Mosby, Inc. : 2000, second edition, s.
507, ISBN 0-323-00172-6.
6. HENDL J., Přehled statistických metod
zpracování dat: analýza a metaanalýza dat, 1 vyd.
Praha: Portál, 2004, 583 s. ISBN 80-7178-820-1.
7. RIKLI R. E. , JONES C. J., Senior fitness
test manual. Champaign, IL : 2001, Human Kinetics. s. 176, ISBN – 13: 978-0-7360-3356-5.
8. KOVÁŘ R., Tělesná zdatnost, pohybová
aktivita a délka života, Čes kinantrop, 2001,1, s.
49-57.
9. TORAMAN N. F., ERMAN A., AGYAR
A., Effect of multicomponent training on functional fitness in older adults, J Aging Phys Act,
2004, 12, s. 538-553.
10. MĚKOTA K., CUBEREK R., Pohybové
dovednosti, činnosti, výkony, UP Olomouc FTK:
2007, s. 163, ISBN 978-80-244-1728-8.
11. MĚKOTA K., NOVOSAD J., Motorické
schopnosti, UP Olomouc FTK : 2005, s. 175,
ISBN 80-244-0981-X.
12. RUBENSTEIN Z., JOSEPSON K. R.,
TRUEBLOOD P. R., LOY S., HARKER J. O.,
PIETRUSZKA F. M., ROBBINS A. S., Effects of
a group exercise program on strength, mobility,
and falls among fall – prone elderly men, J
Gerontol Med Sci, 2000, 55A, 6, s. M317-M321.
13. RIKLI R. E., JONES C. J., The reliability and validity of a 6-minute walk test as a measure of physical endurance older adults, J Aging
Phys Act, 1998, 6, s. 363-375.
14. SPIRDUSO W. W., FRANCIS K. L.,
MACRAE P. G.: Physical dimensions of aging.
Human kinetics: 2005, second edition, s. 384,
ISBN 0-7360-3315-7.
Adresa autora
Mgr. Z. Ž.
Juliánovské náměstí 1,
636 00 Brno
The effect of regular exercise on aerobic endurance
of pensioners residing in homes for seniors
Z. Žecová, J. Kopřivová, M. Sebera
Summary
The residents of homes for seniors are often exposed to the risk of decrease in their action potential, caused by the lack of opportunities to regularly maintain their physical and mental condition. The
reduction of physical fitness affects the degree of aerobic endurance.
In our study we verified the effect of annual regular exercise on the level of aerobic endurance in
selected groups of seniors. The tested group comprised 34 pensioners aged 65 to 93 years, residing in
homes for seniors in Brno.
Aerobic endurance was evaluated by 6 MWT. The results of control measurements demonstrate
the increased aerobic endurance in exercising groups of seniors. The data of the second control measurement represent continuing increase in aerobic endurance in exercising groups of tested subjects
making in average 316 meters in 6 MWT. In non-exercising group of seniors the decrease in aerobic
endurance was recorded, whereas the subjects made in average mere 228.86 m. Aerobic endurance
directly influences the quality of life in this group of inhabitants.
12
Key words: seniors – aerobic endurance – 6 MWT – exercise intervention program
Geriatria 1/2011
M. Dúbrava, J. Jánošiová
(I. klinika geriatrie LFUK a UN Bratislava: prednosta: Doc. MUDr. M. Dúbrava, CSc.)
Súhrn
Zhubné ochorenia patria medzi typické ochorenia seniorov. Pri ich diagnostike sa frekventovane používa aj karcinoembryonálny antigén (CEA). Analyzovali sme dáta 65-ročných a starších
pacientov (n = 371,priemerný vek 79,4 rokov),ktorí mali počas hospitalizácie na našej klinike v priebehu jedného roka vyšetrený CEA. V indikačne selektovanej skupine hospitalizovaných seniorov
boli zvýšené hodnoty CEA prítomné temer u pätiny vyšetrených (18 %). Vek sám o sebe nemal
vplyv na hladinu CEA. Vysoká špecifičnosť testu CEA (82 – 87 % v rôznych vyšetrených podskupinách) a jeho negatívna predikčná hodnota (71 – 98 %) ho predurčujú na vylúčenie prítomnosti
malignity – ak je CEA „negatívny“, malignita s pomerne vysokou pravdepodobnosťou nie je prítomná. Nižšia senzitívnosť (najviac 55 %) a pozitívna predikčná hodnota (najviac 48 %) obmedzujú diagnostickú decíznosť patologických hodnôt CEA vo vzťahu k malignite, tú treba v prípade
pozitivity CEA potvrdiť ďalšími vyšetreniami. Aj pre špecifickú skupinu hospitalizovaných seniorov
sa potvrdilo, že test CEA je najspoľahlivejší (83 %) pri kolorektálnom karcinóme.
Kľúčové slová: geriatria – karcinoembryonálny antigén – CEA – onkomarkery – laboratórne vyšetrenia – laboratórne testy – ekonomika zdravotníctva – polymorbidita
Východiská
Moderná medicína sa opiera aj o množstvo pomocných vyšetrovacích metód. Možno ich rozdeliť napríklad na metódy laboratórne, zobrazovacie a ostatné. Aj napriek
prolongovaným problémom s financovaním zdravotníctva na Slovensku sa zdá, že
laboratórnemu testovaniu sa aj z ekonomickej stránky darí a stalo sa komerčne zaujímavým. To však nič nemení na skutočnosti, že slabo odôvodnené či suboptimálne interpretované vyšetrenia v skutočnosti znamenajú neefektívny výdavok z limitovaných finančných zdrojov, ktorý môže
chýbať inde. Najväčšia zdravotná poisťovňa v SR obmedzila vyšetrovanie onkomarkerov od 1. 4. 2011 jeho naviazaním na odbornosť predpisujúceho lekára a diagnózu
pacienta.
Medzi typické ochorenia seniorov patria aj zhubné ochorenia. Pri ich diagnostike sa takisto využívajú vyššie uvedené postupy. Frekventovane používané je aj stanovovanie tzv. onkomarkerov (nádorových
markerov). Jedným z najtradičnejších (známy je od r. 1965 (1)) a najčastejšie používa-
ných je karcinoembryonálny antigén (CEA).
Jeho pomenovanie vzniklo tak, že pri objavení bol detekovaný len v karcinóme a
embryonálnych tkanivách; dnes vieme
(2), že vzniká aj v zdravých tkanivách, ale
v rádovo menších množstvách. Ani CEA
sa však nevyskytuje len pri jednom malígnom ochorení. Uvádza sa, že najtesnejší vzťah má ku kolorektálnemu karcinómu.
Polymorbidita, ktorá je typickým geriatrickým fenoménom, má v prípade testov, ktorých senzitivita a špecificita sa neblíži sto percentám, zásadný význam pre
ich indikovanie a ešte väčší pre interpretovanie nimi získaných výsledkov. Týka sa
to aj vyšetrovania onkomarkerov. Základným predpokladom ich racionálneho používania je poznanie ich výpovednej hodnoty. Špecifických dát o nej pre populáciu
seniorov je poskromne. Týka sa to aj geriatrických subpopulácií, napr. hospitalizovaných seniorov. Práve u nich sa z rôznych dôvodov používajú onkomarkery s
vysokou intenzitou. V tejto práci sa podrobnejšie venujeme situácii s CEA.
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
KARCINOEMBRYONÁLNY ANTIGÉN V GERIATRII – ANALÝZA
VÝKONNOSTI TESTU V REÁLNYCH KLINICKÝCH PODMIENKACH
13
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
Pacienti a metódy
V retrospektívnej observačnej štúdii sme
analyzovali dáta 65-ročných a starších
pacientov, ktorí boli počas jedného roka
(2010) hospitalizovaní na I. klinike geriatrie Lekárskej fakulty Univerzity Komenského a Univerzitnej nemocnice, Bratislava (klinika) a mali vyšetrený CEA. Ak mal
pacient v priebehu roka vyšetrený CEA opakovane, hodnotili sme prvý test. V našich
podmienkach sa hladina CEA nižšia ako
0,2 ng/ml laboratórne bližšie neurčuje,
preto bola v pre účely tejto práce hodnota
CEA < 0,2 ng/ml považovaná za nulovú.
Spolu išlo o 371 pacientov (ženy /
muži: 60 / 40 %) priemerného veku 79,4
rokov (medián 80 rokov, rozpätie 65 – 101
rokov). Sledovali sme vzťah CEA a veku –
v celom súbore a v podsúbore pacientov,
ktorí nemali CEA zvýšený nad horný limit referenčného rozpätia (4,7 ng/ml) a
vzťah CEA k aktuálne prítomným, suponovaným či prekonaným malignitám; malignity sme posudzovali jednak v skupine
„akákoľvek – každá“, jednak osobitne pre
hrubé črevo a rektum; vychádzali sme pritom z klinických záverov pri prepustení
pacienta z hospitalizácie, ktoré sme u pitvaných zosnulých doplnili aj o nálezy
sekčné.
Následne sme zistili senzitívnosť (SE),
špecifičnosť (ŠP), pozitívnu predikčnú hodnotu (PPH), negatívnu predikčnú hodnotu (NPH) a spoľahlivosť (AC) testu CEA
pre vyššie opísané situácie. Hodnotili sme
aj mieru zvýšenia CEA (v troch pásmach,
ktoré sme si arbitrárne stanovili pre túto
prácu: ľahké zvýšenie – najviac o 100 %
nad referenčný limit, stredné zvýšenie –
medzi 101 a 299 %, výrazné zvýšenie –
300 a viac %). Analýza možných príčin
tohto „nemalígneho“ vzostupu CEA bude
predmetom nasledujúceho článku.
Štatistickú významnosť rozdielu kvantitatívnych znakov nepárovým T-testom.
Za štatisticky významné sme považovali rozdiely s hladinou významnosti aspoň 0,05.
Výsledky
Priemerná hodnota CEA v celom sú-
Graf 1: Karcinoembryonálny antigén – podiel fyziologických a zvýšených hodnôt (%)
14
Legenda: RH – hladina karcinoembryonálneho antigénu (CEA) v referenčnom rozmedzí; + 100 – hladina CEA zvýšená o menej ako 100,1 % hornej hranice RH, + 100,1 – 299,9 – hladina CEA zvýšená
o viac ako 100 % hornej hranice RH a menej ako 300 % hornej hranice RH, + 300 – hladina CEA
zvýšená o 300 a viac percent hornej hranice RH
bore bola 6,8 ng/ml (SD 28,7), najvyššia
zistená hodnota bola 475,5 ng/ml. V rámci referenčného rozpätia CEA („fyziologické – referenčné hodnoty“; RH) bolo 82,5 %
vyšetrení, nad horný limit RH („patologické hodnoty“) bolo 17,5 % nálezov. Spomedzi zvýšených hodnôt CEA išlo o ľahké
zvýšenie (najviac do 100 % hornej hranice
RH) u 9,4 % vyšetrených, stredné zvýšenie (medzi 101 a 299 % hornej hranice
RH) sme pozorovali u 3,2 % vyšetrených,
výrazné zvýšenie (nad 299 % hornej hranice RH) u 4,9 % pacientov (graf 1).
Vzťah CEA a veku v celom sledovanom súbore bol voľný (R2 = 0,0145). Podobná situácia bola aj v prípade, ak sme
sledovali vzťah veku a CEA len u pacientov, ktorí mali CEA v rámci referenčného
rozpätia (graf 2).
Pohlavná diferenciácia priemerných
hodnôt CEA bola síce zrejmá – u žien to
bolo 8,5 ng/ml (SD 36,1) a u mužov 4,3
ng/ml (SD 10,0), rozdiel však nebol štatisticky významný (p = 0,1).
Diagnostikované malígne ochorenie malo 64 pacientov (17 % všetkých vyšetrených), pričom u piatich bol prítomný viac
než jeden nádor, metastázy boli diagnostikované u 13 pacientov, z toho do pečene u
ôsmich. Relevantné podozrenie na malígne ochorenie malo pri prepustení z kliniky záverované 28 pacientov (8 % všetkých
vyšetrených). V minulosti (bez ohľadu na
to kedy) diagnostikované a aktuálne neprítomné / neliečené malígne ochorenie
malo 40 pacientov (11 % všetkých vyšetrených), pričom dvaja pacienti prekonali viac
než jedno malígne ochorenie. Malígne ochorenie diagnostikované alebo relevantne suspektné malo 86 pacientov (24 % všetkých
vyšetrených). Malígne ochorenie diagnostikované alebo relevantne suspektné alebo
v minulosti diagnostikované a aktuálne neprítomné / neliečené malo 119 pacientov
(32 % všetkých vyšetrených). Malignity
podľa lokalizácie v uvedených podskupinách pacientov uvádzame v tabuľke 1.
Zistené hodnoty parametrov charakterizujúcich výkonnosť testu CEA – jeho
SE, ŠP, PPH, NPH, AC v študovaných klinických situáciách uvádzame v tabuľke 2.
Diskusia
Vo všeobecnosti možno onkomarkery
vyšetrovať pre rôzne indikácie (3). Najsilnejšou sa v túto chvíľu zdá byť pozícia pri
detekcii recidívy, resp. progresie už známeho a liečeného malígneho ochorenia.
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
Graf 2: Vzťah karcinoembryonálneho antigénu (CEA) a veku u pacientov, ktorí nemali CEA
zvýšený nad horný limit referenčného rozpätia
Legenda: CEA – karcinoembryonálny antigén
15
Geriatria 1/2011
Tabuľka 1: Prítomnosť jednotlivých malígnych ochorení (n)
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Malignita
loco ignoto
kolorektálna
močového mechúra
prostaty
pankreasu
pľúc
žalúdka
prsníka
AML
CLL
obličky
ezofágu
žlčových ciest / žlčníka
uteru
ovária
štítnice
hypofaryngu
kože (spinocelulárna)
CML
glioblastóm
plazmocytóm
pečene
lymfóm
malígny melanóm
Aktuálne prítomná
13
11
7
5
5
4
4
3
3
3
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Suspektná
6
2
2
2
1
1
2
Prekonaná
10
2
2
1
1
11
4
4
5
2
1
3
2
1
1
4
Legenda: AML – akútna myelocytová leukémia; CLL – chronická lymfocytová leukémia; CML –
chronická myelocytová leukémia; Loco ignoto – nádor neznámej alebo nepresne určenej lokalizácie
(typu „nádor parakardiálne“, „nádor brucha“, „nádor malej panvy“); Prekonaná malignita – malígne
ochorenie diagnostikované v minulosti a aktuálne bez znakov recidívy a bez špecifickej liečby (bez
ohľadu na to, kedy bola liečba ukončená).
16
Podobne je to aj s hodnotením účinnosti
liečby. Onkomarkery sa etablovali aj vo
vzťahu k predikcii prognózy. Nápomocné
môžu byť pri identifikovaní neznámeho
zdroja zistenej metastázy – v tomto prípade treba pripomenúť, že onkomarkery primárne zrkadlia nie „onkomarker produkujúci“ orgán, ale druh tkaniva, ktoré sa môže nachádzať vo viacerých orgánoch. Na
široký skríning malígnych ochorení nie sú
onkomarkery vzhľadom na ich nižšiu senzitívnosť a špecifičnosť indikované.
V klinickej praxi sa pri indikovaní vyšetrenia onkomarkerov asi používa zmes
vyššie uvedených tradičných možností doplnená o akési „skríningové“ hľadanie či
potvrdenia nádoru, na ktorý poukazuje klinický obraz alebo iný nález (najčastejšie
generovaný zobrazovacími metódami) –
je to teda akýsi pandant hľadania zdroja
metastázy. Zvyčajne vyšetríme viacero onkomarkerov a následne sa kombináciou pozitívnych výsledkov snažíme identifikovať
zdroj malignity. Aby sme však vedeli vyhodnocovať kombináciu testov, mali by
sme najskôr poznať ich výkonnosť jednotlivo. Táto práca sa venovala CEA.
CEA je glykoproteín patriaci do skupiny nemucinóznych markerov bunkových
adhézií. U zdravých ľudí sa v krvi vyskytuje len v minimálnych množstvách. Produkuje sa však v nezanedbateľných množstvách – deje sa tak najmä v hrubom čreve,
kde je CEA uvoľňovaný z apikálnej časti
buniek do lúmenu čreva – z organizmu odchádza stolicou a do krvi sa nedostáva.
Pri karcinómoch je mechanizmus uvoľňovania CEA do krvi dobre preskúmaný
napr. pri kolorektálnej lokalizácii, typovo
však zrejme ide vždy o ten istý patogene-
Geriatria 1/2011
Charakteristika
SE:
ŠP.
PPH:
NPH:
AC:
NA
NA
hč
NA
susp
NA
post
NA
+ susp
NA
+ post
31,3
85,3
30,8
85,6
76,0
54,5
83,6
9,2
98,4
82,7
32,1
83,7
13,8
93,8
79,8
12,5
81,9
7,7
88,6
74,4
32,6
87,2
44,6
80,4
74,1
26,1
86,5
47,7
71,2
67,1
Legenda: AC – spoľahlivosť, CEA – karcinoembryonálny antigén, NA – pri prepustení z hospitalizácie prítomné malígne ochorenie, NA hč – pri prepustení z hospitalizácie prítomné malígne ochorenie
hrubého čreva alebo konečníka, NA post – v minulosti prekonané malígne ochorenie, NA susp – pri
prepustení z hospitalizácie suponované malígne ochorenie, NPH – negatívna predikčná hodnota, post
– v minulosti prekonané malígne ochorenie, PPH – pozitívna predikčná hodnota, SE – senzitívnosť,
susp – pri prepustení z hospitalizácie suponované malígne ochorenie, ŠP – špecifičnosť
tický reťazec. Malígne bunky sa v tkanive
množia bez bazálnej membrány, zároveň
strácajú svoju polaritu a CEA nedistribuujú len apikálne, ako je to fyziologické, ale
na celom povrchu bunky. Z neho sa CEA
priebežne vo vezikulách oddeľuje do extracelulárneho priestoru a lymfou sa dostáva do krvi (4).
Zvýšená tvorba CEA je príznačná najmä pre adenokarcinómy orgánov entodermálneho pôvodu: kolorektálny, žalúdka, ezofágu, pankreasu, žlčníka, pľúc, medulárny
karcinóm štítnice (pri ňom CEA vzniká v
C-bunkách). Vo významnom zastúpení sa
objavuje aj pri neentodermálnych karcinómoch: mliečnej žľazy, ovárií, endometria,
močového mechúra, prostaty (3,4). Pri
genéze patologickej koncentrácie CEA v
krvi však nejde len iba o prítomnosť nádoru. Pri tom istom histologickom type
nádoru existujú podstatné odlišnosti tvorby CEA – napr. pri kolorektálnom karcinóme sa CEA viac zvyšuje pri pokročilejších štádiách, častejšie sa zvyšuje pri lokalizácii v ľavej časti čreva, dobre diferencované karcinómy produkujú viac CEA
ako menej diferencované (5). Iným než
„malígnym“ príčinám zvýšenia CEA a tejto situácii u našich pacientov sa budeme
venovať v osobitnom článku.
CEA je klinicky najvýznamnejší zrejme na detekciu hepatálnych metastáz ko-
lorektálneho karcinómu (5) a na detekciu
rekurencie kolorektálneho karcinómu po
jeho operačnej liečbe (4). Pre neinvazívne
posúdenie charakteru ložiskových lézií
pečene je dôležité, že CEA sa nezvyšuje
pri hepatocelulárnom karcinóme (4). Svoje miesto má však aj v iných indikáciách –
napr. pri manažovaní karcinómu prsníka
(6) alebo medulárneho karcinómu štítnice (7). CEA možno stanovovať, pochopiteľne, aj inde ako v krvi – napríklad v pleurálnej tekutine (8). K nádejným spôsobom intenzívneho využitia CEA v budúcnosti patrí identifikácia nádorových buniek v periférnej krvi alebo inde (reverznou PCR sa identifikuje mRNA CEA),
cielená administrácia protinádorových liečiv naviazaných na antiCEA monoklonálne protilátky, protinádorová vakcinácia (voči peptidom odvodeným od CEA). Pre
vysoký počet falošne pozitívnych nálezov
a nízku pozitívnu predikčnú hodnotu sa
CEA nehodí na skríningové používanie v
neselektovanej populácii (5). Možno ho
však použiť ako akýsi cielenejší diagnostický prídavok (4).
Pri multifaktoriálne podmienenej genéze sérových hladín CEA neprekvapuje,
že SE, ŠP, PPH, NPH a AC tohto testu nedosahujú „100 %“. V našom súbore bola ŠP
podstatne vyššia (od 82 – 87 % pri jednotlivých klinických situáciách), ako jeho SE
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Tabuľka 2: Senzitívnosť, špecifičnosť, predikčné hodnoty a spoľahlivosť CEA v rôznych
klinických situáciách (%)
17
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
18
(13 – 55 %), rovnako tak NPH bola vyššia
(71 – 98 %) ako PPH (8 – 48 %). AC sa
pohybovala od 67 do 83 %. Na prvý
pohľad by sa mohlo zdať, že sú to „nízke“
čísla, ktoré ako keby znehodnocovali použitie CEA v klinickej praxi. V skutočnosti je to skôr opačne – mnoho iných rutinne používaných testov nedosahuje ani
takéto hodnoty (podrobnejší opis situácie
pri iných testoch presahuje náplň tejto
publikácie).
Najvyššiu SE (55 %) sme zistili voči
zhubným nádorom kolorekta, najnižšiu
(13 %) v skupine pacientov s prekonanou
malignitou. Jedine v prípade malígnych nádorov kolorekta prekročila SE stanoveného CEA 50 %. Tieto údaje nemôžu vzhľadom na početné možnosti vzniku zvýšených hladín CEA prekvapovať.
Najvyššiu PPH (48 %) sme zistili voči
„kumulatívnym“ zhubným ochoreniam
(diagnostikovaná alebo suponovaná alebo
prekonaná malignita), najnižšiu (13 %) v
skupine pacientov s prekonanou malignitou. Treba podčiarknuť, že vo všetkých prípadoch boli hodnoty menšie ako 50 %.
ŠP kolísala v porovnaní s inými charakteristikami výkonnosti testu CEA vo
veľmi úzkom rozpätí a dosahovala pomerne vysoké hodnoty (82 – 87 %). Ak je
CEA v RH, možno teda s pomerne vysokou spoľahlivosťou povedať, že malignita,
či už aktuálne diagnostikovaná, suponovaná alebo prekonaná, v lokalizácii kolorektálnej či inej, naozaj prítomná nie je.
Najvyššiu NPH (98 %) sme zistili voči
nádorom kolorekta, najnižšiu (71 %) voči
„kumulatívnym“ zhubným ochoreniam
(diagnostikovaná alebo suponovaná alebo
prekonaná malignita). Objektivizované
hodnoty NPH spolu s už zmienenou ŠP
len potvrdzujú význam CEA pri vylučovaní malignity.
Najvyššiu AC (83 %) sme zistili voči
nádorom kolorekta, najnižšiu (67 %) voči
„kumulatívnym“ zhubným ochoreniam
(diagnostikovaná alebo suponovaná alebo
prekonaná malignita). Aj v indikačne selektovanej skupine hospitalizovaných se-
niorov sa teda potvrdilo vedúce miesto CEA
pri kolorektálnom karcinóme.
Iste možno diskutovať o tom, či má klinický zmysel zaoberať sa CEA u pacientov s „prekonanými“ malignitami. Domnievame sa, že má, pretože „mieru a spoľahlivosť prekonanosti“ v geriatrii často
nepoznáme, resp. sledovanie onkomarkerov je silným nástrojom na jej posúdenie.
Vidíme dve významnejšie limitácie tejto observačnej retrospektívnej štúdie. Prvým je „neštandardizovaný“ spôsob indikovania vyšetrenia CEA, teda spôsob vzniku nášho súboru. Napriek tomu, že indikovanie sa dialo takto, ide o zaužívaný
spôsob, ktorý reflektuje klinickú realitu a
tak vypovedá o výkonnosti testu v „neštúdiových“, skutočných podmienkach. Druhým obmedzením je, rovnako ako pri
iných štúdiách podobného zamerania, že
za „zlatý štandard“ (súbor správne pozitívnych a správne negatívnych testov) považujeme to, čo v skutočnosti iste zahŕňa
aj falošne pozitívnych a falošne negatívnych pacientov. Vychádzali sme totiž z klinicky záverovaných malignít, čiastočne korigovaných sekčne. Klinická skúsenosť
nás učí, že sa medzi nimi iste nachádzali
aj pacienti, ktorí v skutočnosti malignitu
nemali (z hľadiska malignity „falošne pozitívni“ – typicky pri nespoľahlivých anamnestických informáciách) a chýbali pacienti, ktorí v skutočnosti malignitu mali
(z hľadiska malignity „falošne negatívni“
– typicky pri krátkom čase hospitalizácie
alebo odmietaní vyšetrení). Obmedzenie
tohto druhu prakticky nie je o.i. z etických
dôvodov kompletne redukovateľné.
Záverom zhŕňame naše zistenia nasledovne:
1. V indikačne selektovanej skupine
hospitalizovaných seniorov boli zvýšené
hodnoty CEA prítomné temer u pätiny
vyšetrených (18 %).
2. Vek sám o sebe nemá vplyv na hladinu CEA.
3. Objektivizovali sme výkonnosť testu
CEA v indikačne selektovanej skupine hospitalizovaných seniorov.
4. Vysoká ŠP a NPH predurčujú CEA
na vylúčenie prítomnosti malignity (ak je
CEA „negatívny“, malignita s pomerne
vysokou pravdepodobnosťou nie je prítomná).
5. Nižšia SE a PPH obmedzujú diagnostickú decíznosť patologických hodnôt
CEA vo vzťahu k malignite, tú treba v prípade pozitivity CEA potvrdiť ďalšími vyšetreniami.
6. Potvrdilo sa, že test CEA je najspoľahlivejší pri kolorektálnom karcinóme.
5. DUFFY M.J.: Carcinoembryonic antigen
as a marker for colorectal cancer: is it clinically
useful? Clin Chem, 47, 2001, č. 4, s. 624 – 630.
6. HARRIS L., FRITSCHE H., MENNEL
R., NORTON L., RAVDIN P., TAUBE S.,
SOMERFIELD M.R., HAYES D.F., BAST R.C.
Jr.: American Society of Clinical Oncology 2007
update of recommendations for the use of tumor
markers in breast cancer. J Clin Oncol, 25, 2007,
č. 33, s. 5287 – 5312.
7. CHEN H., SIPPEL R.S., O'DORISIO
M.S., VINIK A.I., LLOYD R.V., PACAK K.: The
North American Neuroendocrine Tumor Society
consensus guideline for the diagnosis and management of neuroendocrine tumors: pheochromoLiteratúra
cytoma, paraganglioma, and medullary thyroid
1. GOLD P., FREEDMAN S.O.: Specific cancer. Pancreas, 39, 2010, č. 6, s. 775 – 783.
carcinoembryonic antigens of the human digesti8. GU P., HUANG G., CHEN Y., ZHU C.,
ve system. J Exp Med, 122, 1965, s. 467 – 481.
YUAN J., SHENG S.: Diagnostic utility of pleu2. BOUCHER D., COURNOYER D., ral fluid carcinoembryonic antigen and CYFRA
STANNERS C.P., FUKS A.: Studies on the con- 21-1 in patients with pleural effusion: a systematrol of gene expression of the carcinoembryonic tic review and meta-analysis. J Clin Lab Anal, 21,
antigen family in human tissue. Cancer Res, 49, 2007, č. 6, s. 398 – 405.
1989, č. 4, s. 847 – 852.
3. KAUŠITZ J.: Nádorové markery. In: ĎURIŠ I., HULÍN I., BERNADIČ M. (Eds.): Princí- Adresa autora:
py internej medicíny, SAP 2001, Bratislava, 2951 s.
Doc. MUDr. M. D., CSc.,
4. HAMMARSTRÖM S.: The carcinoembryI. klinika geriatrie LFUK
onic antigen (CEA) family: structures, suggested
a UN Bratislava
functions and expression in normal and malignant
Limbová 5, 833 05 Bratislava
tissues. Semin Cancer Biol, 9, 1999, č. 2, s. 67 – 81.
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
Carcinoembryonic antigen in geriatrics
– analysis of test effeciency in real clinical conditions
M. Dúbrava, J. Jánošiová
Summary
Malignant diseases belong to typical diseases in seniors. Carcinoembryonic antigen (CEA) is
often used in their diagnostics.
We analyzed the data of 65-year old and older patients (n = 371,mean age 79.4 years), examined
for CEA during hospitalization at our clinic within one year. In the selected group of hospitalized seniors, increased CEA levels were present in almost a fifth of the patients examined (18%). The age alone had no effect upon the CEA level. High specificity of the CEA test (82-87% in various subgroups
examined) and its negative predictive value (71 – 98%) suggests elimination of malignancy – "negative" CEA is highly suggestive of the absence of malignancy. Lower sensitivity (maximally 55%) and
positive predictive value (maximally 48%) reduce diagnostic accuracy of pathological values of CEA
as related to malignancy. In case of positive CEA, malignancy has to be confirmed by further examinations. It was confirmed that in colorectal carcinoma CEA test is the most reliable one (83%) for
specific group of hospitalized seniors, too.
Key words: geriatrics – carcinoembryonic antigen – CEA – oncomarkers – laboratory examinations –
laboratory tests – health economics - polymorbidity
19
Geriatria 1/2011
BOLESŤ U SENIOROV V INŠTITUCIONÁLNEJ STAROSTLIVOSTI
1, 2
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
3
1
I. Bartošovič , A. Tašká , D. Bartošovičová
( OZS Skalica, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava
3
ambulancia prenosných chorôb, Holíč)
1
2
Súhrn
Výskyt bolesti sme sledovali v súbore z roku 2000, v ktorom bolo 59 náhodne vybraných
obyvateľov štyroch DD s priemerným vekom 71,2 rokov. S pomocou inštruovaných vrchných
sestier zariadení sme ich vyšetrili riadeným rozhovorom – dotazníkom s 37 otázkami. Súčasťou tohto dotazníka boli aj otázky na prevalenciu a lokalizáciu bolestí. Štúdiu o farmakoterapii sme realizovali v roku 2001 v 25 sociálnych zariadeniach pre seniorov v Trnavskom kraji.
Vyšetrovaný súbor tvorilo 1758 obyvateľov s priemerným vekom 74 rokov. Pre potreby tejto
práce sme analyzovali pravidelné užívanie antireumatík a analgetík i nepravidelné užívanie
liekov a skupín analgetík a antireumatík.
Prítomnosť bolestí uviedlo 72,9 % súboru, štatisticky významnejšie mali bolesti ženy (91,4 %)
oproti mužom (45,8 %). Skoro tretina bolestí bola charakterizovaná ako trvalé bolesti (30,6 %).
Pravidelné užívanie analgetík a nesteroidných antireumatík v súbore z roku 2001 sme zistili u 217 obyvateľov (12,3 % súboru). Nepravidelne,„podľa potreby“, užívalo rôzne skupiny liekov 851 seniorov (45,8 %). Štatisticky významnejšie častejšie užívajú nepravidelne lieky ženy
(53 %) v porovnaní s mužmi (39,8 %). Analgetiká a antireumatiká (podľa ATC klasifikácie skupiny M01, N02, R05), užívalo príležitostne 368 seniorov, čo tvorilo 21 % z celkového počtu obyvateľov nepravidelne užívajúcich lieky.
Kľúčové slová: inštitúcie – bolesť – farmakoterapia – seniori
Úvod
Medzi najdôležitejšie charakteristiky našich seniorov žijúcich v inštitúciách sociálneho typu patrí:
● polymorbidita,
● starnutie obyvateľov,
● zhoršujúci sa funkčný stav v bežných a zložitejších aktivitách denného života,
● polyfarmácia a polypragmázia,
● vysoká úmrtnosť,
● zvýšený počet kognitívnych porúch
a demencie,
● vysoký výskyt geriatrických syndrómov,
● špecifické sociálne problémy a
● výskyt subjektívnych ťažkostí, medzi
ktoré patrí bolesť.
V našej práce sme sa venovali výskytu
a liečbe bolestí u obyvateľov zariadení sociálnych služieb.
20
Metodika
Výskyt bolesti sme sledovali v súbore z
roku 2000, v ktorom bolo 59 náhodne
vybraných obyvateľov štyroch domovov
dôchodcov (ďalej DD) s priemerným vekom 71,2 rokov; 24 mužov (40,7 % súboru) malo priemerný vek 69 rokov; u 35
žien (59,3 %) súboru bol priemerný vek
72,8 rokov. Vekový interval bol od 47 – 92
rokov. S pomocou inštruovaných vrchných sestier zariadení sme ich vyšetrili pozmeneným riadeným rozhovorom – dotazníkom s 37 otázkami. Súčasťou tohto dotazníka boli aj otázky na prevalenciu a lokalizáciu bolestí. Štatistické zisťovania sme
vykonali pomocou chí–kvadrátového testu. Celkové výsledky súboru sme publikovali (Bartošovič, 2006).
Štúdiu o farmakoterapii sme realizovali v dvadsiatich piatich sociálnych zariadeniach pre starých občanov v Trnavskom
kraji v roku 2001. Dvadsať DD bolo režimového typu; štyri zariadenia boli kombi-
nované režimového a penziónového typu
a jedno zariadenie bol domov-penzión pre
dôchodcov. Priemerne v zariadeniach bývalo 70 obyvateľov (rozpätie 17 – 251 obyvateľov). Vyšetrovaný súbor tvorilo 1758
obyvateľov s priemerným vekom 74 rokov.
Bolo v ňom 1148 žien (65,3 %) s priemerným vekom 75,7 rokov a 610 mužov
(34,7%), ktorí mali priemerný vek 70,9
rokov. Desať percent obyvateľov bolo 59
ročných a starších a päť percent bolo 90
ročných a starších. Písomne a telefonicky
sme oslovili a inštruovali riaditeľov, ústavných lekárov i vrchné sestry všetkých
zariadení. Na základe zaslaného písomného vzoru sme zisťovali k 31. decembru
2001 pravidelne užívané lieky a nepravidelne („podľa potreby“) užívané lieky. Pri
štatistickom spracovaní sme použili chí–
kvadrátový test. Súhrnné výsledky sme
publikovali (Bartošovič, 2006). Pre potreby
tejto práce sme analyzovali pravidelné užívanie antireumatík a analgetík i nepravidelné užívanie liekov a skupín analgetík a
antireumatík.
Výsledky
Prevalenciu bolestí vidíme v tabuľke 1.
Prítomnosť bolestí uviedlo 72,9 % súboru, štatisticky významnejšie mali bolesti ženy (91,4 %) oproti mužom (45,8 %).
Skoro tretina (30,6 %) bolestí bola obyvateľmi určená ako bolesti trvalé.
Pravidelné užívanie analgetík a neste-
roidných antireumatík v súbore z roku
2001 sme zistili u 217 obyvateľov (12,3 %
súboru).
Nepravidelne, „podľa potreby“, užívalo
rôzne skupiny liekov 851 seniorov (45,8 %).
Štatisticky významnejšie častejšie užívajú
nepravidelne lieky ženy (53 %) v porovnaní s mužmi (39,8 %). Analgetiká a antireumatiká (podľa ATC klasifikácie skupiny M01, N02, R05), užívalo príležitostne
368 seniorov, čo tvorilo 21 % z celkového
počtu obyvateľov nepravidelne užívajúcich lieky. Výsledky vidíme v tabuľke 2.
Diskusia
Pri hodnotení kvality života patrí ku
kritériám aj subjektívne vnímanie zdravotného stavu. Nie vždy subjektívne udávané
ťažkosti a vnímané zdravie zodpovedajú klinicky zistenému stavu, prítomnosti choroby a poruchám funkcií. Prístupy k hodnoteniu vlastného zdravia sú ovplyvňované:
– prítomnosťou zdravotných ťažkostí,
– rôznymi individuálnymi faktormi,
– psychikou,
– momentálnou situáciou,
– osobnou skúsenosťou a
– sociokultúrnymi vplyvmi prostredia
(Zaremba a spol., 2005).
Subjektívne zdravotné ťažkosti starých
ľudí vyplývajú zo zmeny ich zdravotného
stavu, sú však aj výsledkom reakcie na
sociálne faktory, ktoré život sprevádzajú a
ovplyvňujú. Ich prítomnosť sa odráža na
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
Tabulka 1: Výskyt a charakteristika bolesti v súbore obyvateľov DD z roku 2000
Výskyt a charakter bolesti Muži (n = 24)
Ženy (n = 35)
Spolu (n = 59)
Bolesti prítomné
Bolesti neprítomné
11 (45,8 %)
13 (54,2 %)
32 (91,4 %)*
3 (8,6 %)
43 (72,9 %)
16 (27,1 %)
2 (8,3 %)
16 (45,7 %)
18 (30,6 %)
5 (20,8 %)
10 (28,6 %)
15 (25,4 %)
4 (16,7 %)
6 (17,1%)
10 (16,9 %)
Trvalé bolesti
Časté bolesti
(1-2x týždenne)
Občasné bolesti
(1-2x mesačne)
* p < 0,005
21
Geriatria 1/2011
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Tabulka 2: Pravidelne a nepravidelne užívané lieky
22
Pravidelne užívané lieky
(ATC klasifikácia)
Muži
(n = 610)
Ženy
(n = 1148)
Spolu
(n = 1758)
Nesteroidné antireumatiká M 01
Analgetiká - N 02, R05
49 (8 %)
12 (2%)
123 (10,7 %)
33 (2,9 %)
172 (9,8 %)
45 (2,6 %)
Nepravidelne užívané lieky
Muži (n = 610) Ženy (n = 1148) Spolu (n = 1758)
neužívajú
užívajú
z toho analgetiká - N02, R05
antireumatiká - M01
367 (60,2 %)
243 (39,8 %)
25 (2,9 %)
71 (8,3 %)
* p < 0,001
pocite spokojnosti, osobnej pohody; motivuje vyhľadanie lekárskeho ošetrenia, preskripciu liekov a potrebu i spotrebu zdravotnej a sociálnej starostlivosti. Tým potvrdzujú vzájomnú podmienenosť zdravotnej a sociálnej situácie, tak typickú pre
vyšší vek. V mnohých prípadoch signalizujú vážnejšiu poruchu (chorobu), a preto
ich nemožno bagatelizovať a prisudzovať
len prejavom vekových zmien (Zavázalová
a spol., 1993).
Subjektívne ťažkosti a bolesti sú výrazom postojov a názorov starých osôb. Seniori ich považujú za súčasť a prejav starnutia. Nepovažujú ich za prejav vážnejšieho ochorenia a postupne si na tieto ťažkosti zvyknú. Lekársku pomoc vyhľadajú
až pri výraznom zhoršení svojho zdravotného stavu a často sa začínajú liečiť, až
keď je choroba v pokročilom stave. Medzi
najvýznamnejšie subjektívne ťažkosti nesporne patrí bolesť.
Bolesť je najčastejším príznakom ochorenia i varovným signálom skutočného či
hroziaceho poškodenia tkanív aj u starších ľudí (Kubešová a spol., 2001). Oproti
iným zložkám má výrazne vyjadrenú emocionálnu zložku (Kalvach, 2004). Bolesť
obmedzuje nielen radosť zo života, ale vedie k narušeniu aktivít denného života (Litomerický, 2000, Németh a kol., 2009).
Väčšina autorov sa dnes zhoduje v
tom, že vnímanie bolesti nie je u seniorov
540 (47 %)
608 (53 %) *
79 (9,3 %)
193 (22,7 %)
907 (51,6 %)
851 (48,4 %)
104 (12,2 %)
264 (31 %)
znížené, s vekom sa môže zvyšovať len tolerancia bolesti (Kubešová a spol., 2001,
Ferrell, 2003).
Aj u seniorov sa vyskytujú oba základné druhy bolesti (akútna i chronická), len
ich zastúpenie je iné, ako v mladšej populácii (Kubešová a spol., 2001). Neriešená,
perzistujúca chronická bolesť vedie ku
komplikáciám, ktoré zahrnujú fyzickú dizabilitu a psychosociálne súvislosti. Tie
môžu bolesť a jej pociťovanie podmieňovať alebo byť jej dôsledkom (Ferrell, 2003,
Kalvach, 2004). S chronickou bolesťou sa
u starých ľudí spájajú aj iné dôležité faktory ako sú depresia, znížená socializácia,
poruchy pohyblivosti, poruchy spánku, zvýšená potreba zdravotnej i sociálnej starostlivosti a pod. (Litomerický, 2000). Úzkosť, depresia, osamelosť, konflikty partnerské, rodinné či pracovné môžu byť príčinou stáleho pretrvávania a akcentovania
bolesti (Kalvach, 2004).
Skoro tri štvrtiny nášho súboru malo
prítomnú bolesť, štatisticky významne
častejšie ženy oproti mužom Trvalá frekvencia bolestí sa vyskytla častejšie, ako bolesti občasné (frekvencia 1-2 krát mesačne) a bolesti časté (1-2 krát týždenne). U
mužov sme naopak zistili väčší počet tých,
ktorí nám neudávali žiadne bolesti (tabuľka 1).
Presný výskyt (incidencia a prevalencia) bolesti u staršej populácie nie je známy. Epidemiologické štúdie v populácii
nemajú štandardizovanú definíciu „signifikantnej bolesti“, u starších ľudí žijúcich
vo vlastných domácnostiach dosahuje prevalencia bolesti až 25 – 56 % (Ferrell, 2003).
Štúdie o výskyte bolesti a iných subjektívnych ťažkostí sú časté, hlavne u ľudí,
žijúcich vo svojich domácnostiach. V spomínanej štúdii autori (Zaremba a spol.,
2005) v súbore 615 osôb nad 60 rokov
potvrdili zdravotné ťažkosti až u 84,7 %
seniorov, u žien častejšie (87,9 %) ako u
mužov (78 %). Najčastejšie sa vyskytla bolesť (32,7 %), dýchavica (19,7 %), nespavosť (15,1 %) a tráviace ťažkosti (15 %).
Do kategórií najviac obmedzujúcich chorôb patrili ochorenia pohybového aparátu
(30,7 %, signifikantne častejšie uvádzané
ženami) a obehovej sústavy (22,9 %).
Keďže zdravotný stav seniorov v inštitúciách je horší, bolesť sa u nich vyskytuje častejšie ako u ľudí žijúcich v komunite. Udáva sa, že 45–80 % obyvateľov
ošetrovateľských domovov (NH) trpí na
závažnú bolesť (Ferrell, 2003). V našej
literatúre je menej prác, ktoré sa venujú
tomuto problému. Šipr (1984) v súbore
1151 osemdesiatročných a starších osôb
(medzi ktorými bolo 7,1 % obyvateľov
DD) zistil, že najčastejšími zdravotnými
ťažkosťami sú bolesť (46 % súboru) a dýchavica (42 %). Na bolesti si sťažovali
ženy dvakrát častejšie ako muži. Nováková a spol. (1987) zistili bolesť u 88,1 %
obyvateľov DD (štatisticky významne viac
u žien ako u mužov) a 93,8 % obyvateľov
DPD. Trvalé a časté bolesti (aspoň jedenkrát týždenne) malo 41,1 % osôb v DD a
59,4 % obyvateľov DPD. Najčastejšou lokalizáciou bolestí boli dolné končatiny,
kolenné kĺby, hlava a chrbtica.
Vzťah starnutia a bolesti je komplexný
(Weber, 2005). V priebehu starnutia sa
zvyšuje výskyt stavov, ktoré sú sprevádzané chronickou alebo akútnou bolesťou,
hlavne pochádzajúcich z pohybového
ústrojenstva. Keď už bolesť vznikne, starší
ľudia ju horšie tolerujú pre zníženú tvorbu
endorfínov v mozgu (Krajčík a Križanová,
2010).
Špecifickým problémom je bolesť u
seniorov s demenciou. Podľa niektorých
autorov je tolerancia bolesti u pacientov s
Alzheimerovou demenciou vyššia, čo znamená, že tolerujú dyskomfort a bolesť dlhšie ako ľudia s normálnou kogníciou, pokým reagujú na bolestivý stimul (Cunningham, 2010). Bolesť je u nich častá, je
pravidelným príznakom hlavne ťažkej demencie a terminálnych stavov, ale napriek
tomu na tento príznak obvykle nemyslíme
a nediagnostikujeme ho (Holmerová a
spol., 2009). Pri rozpoznaní hlavne akútnej bolesti treba u dementných seniorov
starostlivo vnímať nonverbálne signály bolesti v rôznych situáciách, bolestivú vokalizáciu, výraz tváre, reč tela či potrebu utešovania (Holmerová a spol., 2009).
Bolesť v inštitucionálnej starostlivosti
má svoje špecifiká. Patrí k nim vysoká prevalencia bolesti (od 45–80 %); jej asesment je ovplyvnený polymorbiditou, nesignalizáciou bolesti či vysokým výskytom
kognitívnych porúch. Niektorí seniori sa k
bolesti nepriznávajú, považujú ju za nevyhnutnú súčasť starnutia a staroby, alebo
majú strach, aby neboli považovaní za
„sťažovateľov“ a tým bola negatívne ovplyvnená ich ďalšia ošetrovateľská starostlivosť (Ferrell, 1995).
Chronické bolestivé syndrómy sa môžu týkať skupiny muskuloskeletálnych
ochorení a skupiny ochorení iných systémov ľudského organizmu (Hegyi a Krajčík, 2006). K základným opatreniam patrí
medikamentózna intervencia s celou pestrou škálou súčasných farmák (Palát,
2007). Na druhej strane je liečba bolesti v
starobe často veľmi ťažká, pretože kauzálna liečba mnohých ochorení nie je možná, bolesti sú horšie rozpoznateľné, pretrváva nezáujem a poruchy komunikácie terapeutov, či strach starých ľudí (Krajčík a
Križanová, 2010).
V našom súbore pravidelne užívalo
analgetiká a antireumatiká len 12,3 % súboru, čo môžeme považovať za liečbu nedostatočnú (tabuľka 2).
Pražskí autori zisťovali chronickú me-
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
23
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
24
dikáciu analgetikami a psychofarmakami
v súbore 236 obyvateľov domova dôchodcov s priemerným vekom 84 rokov. Bez
bolesti bolo 33,9 % obyvateľov, z ktorých
asi štvrtina dostávala analgetiká. Zostávajúcich 156 osôb (66,1 %) udávalo výskyt
bolesti a z nich 94 (39,8 % z celého súboru) silnú bolesť. Analgetiká v skupine seniorov s bolesťou dostávala len menšia polovica (46,8 %) z nich. Autori konštatujú,
že obdobne ako v zahraničí zistili vysoké
percento seniorov s výskytom chronickej
bolesti, Príčinu vidia v nedostatočne aktívnom prístupe ošetrujúceho personálu, nedostatočnom využití analgetík i adjuvantnej terapie a chýbajúcej spätnej kontrole
efektu liečby (Málek a spol., 2002).
„Trinástou komnatou“ geriatrickej farmakoterapie sú lieky užívané nepravidelne, tzv, „podľa potreby“. V našom súbore
48,4 % obyvateľov užívalo niektoré lieky
nepravidelne. Analgetiká a antireumatiká
participovali na tejto iregulárnej liečbe v
jednej pätine prípadov.
V roku 2009 bola publikovaná Národná správa o stave v amerických ošetrovateľských domovoch, prehľad za rok 2004
(„The National Nursing Home Survey:
2004 overview“). Približne 22,7 % obyvateľov týchto zariadení udávalo bolesť v priebehu siedmich dní pred zisťovaním. Najčastejšou liečebnou stratégiou (78,7 %)
bol príkaz užívať lieky od bolesti podľa potreby („as–needed“, „PRN = pro re nata“);
nasledovala trvalá medikácia (49,8 %) a
používanie nefarmakologických spôsobov
liečby (29,3 %) (The National Nursing Home Survey, 2009).
Literatúra
1. BARTOŠOVIČ, I.: Seniori v domove dôchodcov. 1 vyd. Bratislava : Charis, 2006, 156 s.
ISBN 80-88743-63-X.
2. CUNNINGHAM, C., MC CLEAN, W.,
KELLY, F. The assessment and management of
pain in people with dementia in care homes. Nursing Older People, 2010, 22, 7, s. 29–35.
3. FERRELL, B.A.: Pain evaluation and
management in the nursing home. Ann Intern
Med, 123, 1995, 681–687.
4. FERREL, B.A.: Acute and chronic pain.
In: Geriatric Medicine. An Evidence-Based Approach.
4th. ed. Edited by Christine K. Cassel et el. New
York-Berlin-Heidelberg: Springer, 2003, s. 323–342.
ISBN 0-387-95514-3.
5. HEGYI, L., KRAJČÍK, Š.: Geriatria pre
praktického lekára. 2. vyd. Bratislava: Herba, 2006,
364 s. ISBN 80-89171-36-2.
6. HOLMEROVÁ, I. a spol. Bolest – podceněný problém v péči o pacienty s demencí. Čes
Ger Rev, 2009, 7, č. 1, s. 31–35.
7. KALVACH, Z. Bolest ve stáří. In: Kalvach,
Z., Zadák, Z., Jirák, R., Zavázalová, H., Sucharda, P. a kol.: Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha
: Grada Publishing, 2004, s. 344–352. ISBN 80247-0548-6.
8. KRAJČÍK, Š., KRIŽANOVÁ, K.: Bolesť v
starobe. In: Geriatria [Hegyi, L., Krajčík, Š.–eds].
1. vyd. Bratislava : Herba, 2010, s. 172– 175.
ISBN 978-80-89171-73-6.
9. KUBEŠOVÁ, H., HOLÍK, J., WEBER, P.,
VORLÍČEK, J.: Úskalí diagnostiky a léčby bolesti u nemocného vyššího věku. Geriatria, 7, 2001,
č. 1, s. 13–19.
10. LITOMERICKÝ, Š.: Manažment chronickej nemalígnej bolesti u starých ľudí. Slov Lek,
10 (24), 2000, č. 1-2, s. 45–48.
11. MÁLEK, J., KURZOVÁ, A., BENEŠ, M.,
UMLAUFOVÁ, D.: Úroveň diagnostiky a terapie
bolesti u geriatrických spoluobčanů. Prakt. Lék,
82, 2002, č. 5, s. 284–286.
12. NÉMETH, F. a kol.: Geriatria a geriatrické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 2009, 194 s.
Záver
ISBN 978-80-8063-314-1.
Bolesť patrí k najčastejším i najdôleži13. NOVÁKOVÁ, H., SKALSKÁ, H.,
tejším subjektívnym príznakom aj u senio- TRUHLÁŘOVÁ, J.: Staří lidé v domovech důchodrov, ktorí žijú v inštitúciách sociálnych slu- ců a léčebnách pro dlouhodobě nemocné (zdravotní
žieb. Jej výskyt aj v našich sociálnych za- a sociální aspekty). Suppl. sborníku vědeckých
riadeniach je vysoký a je na nás, ktorí sa o prací LFUK, Hradec Králové, 1987, 82 s.
14. PALÁT, M.: Chronické bolestivé syndrótýchto seniorov staráme, aby sme sa sna- my a obdobie staroby. Geriatria, 13, 2007, č. 1, s.
žili ju korektne diagnostikovať a liečbou 35–39.
ovplyvniť.
15. ŠIPR, K.: Nejčastejší potíže starých lidí.
Prakt Lék, 64, 1984, č. 17, s. 644–646.
16. U.S. DEPARTMENT OF HEALTH
AND HUMAN SERVICES, CENTERS OF
DISEASE CONTROL AND PREVENTIVON,
NATIONAL CENTER FOR HEALTH STATISTICS: The National Nursing Home Survey: 2004
Overview. CDC, 13, 2009, č. 167, 13 s.
17. WEBER, P.: Základy gerontologie a geriatrie. In: P. Dítě (ed.).: Vnitřní lékařství III –
skriptum. Brno: Lékařská fakulta MU, 2005, s.
675 – 689 s. ISBN 80-210-3673-7.
18. ZAREMBA, V., ZAVÁZALOVÁ, H.,
KOTRBA, J., ZIKMUNDOVÁ, K.: Subjektivní
hodnocení zdravotního stavu osobami staršími
60 let a vybrané charakteristiky jejich zdravotního chování. Geriatria, 11, 2005, č. 1, s. 18–23.
19. ZAVÁZALOVÁ, H., VOŽEHOVÁ, S.,
ZAREMBA, V., ZIKMUNDOVÁ, K.: Nejčastejší
subjektivní zdravotní potíže starých osob. Plzeň.
lék. Sborn, 61, 1993, s. 37–43.
Adresa autora
doc. MUDr. I. B., PhD., mim. prof.
OZS Skalica
Pod Hájkom 37/2006, 909 01 Skalica
e mail: [email protected]
Pain in seniors in institutional care facilities
I. Bartošovič, A. Tašká, D. Bartošovičová
Summary
The incidence of pain was followed up in the year 2000 in group of patients with 59 randomly
chosen residents of 4 old people’s homes with the mean age of 71.2 years. The head nurses of the
selected facilities examined the patients by means of a guided interview – a questionnaire with 37
questions. A part of this questionnaire comprises questions concerning the prevalence and location
of pain. The study on pharmacotherapy was conducted in the year 2001 in 25 social facilities for seniors in the Trnava region. The examined group consisted of 1578 residents with the mean age of 74
years. In the pharmacotherapy study both regular and occasional use of antirrheumatics and analgesics was analyzed.
The presence of pain was reported in 72.9 % of the group, statistically more significant pain was
observed in women (91.4 %) as opposed to men (45.8%). Almost a third of pain was characterized as
persistent (30.6 %).
Regular use of analgesics and non-steroidal antirrheumatics in the 2001 group was found in 217
residents (12.3 % of the group). Occasional use (as needed) was observed in 851 seniors (45.8%). Statistically significant occasional use was observed in women (53 %) in contrast with men (39.8%).
Analgesics and antirrheumatics according to the international classification were used occasionally
by 368 seniors that represented 21 % of the total number of residents using drugs occasionally.
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
Key words: facilities – pain – pharmacotherapy – seniors
25
Geriatria 1/2011
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
ZDRAVOTNÍ SITUACE SENIORŮ VE VĚKU 75 – 79 LET:
PATŘÍ TÁTO VĚKOVÁ SKUPINA
K MLADŠÍM NEBO K STARŠÍM SENIORŮM?
26
V. Zaremba, H. Zavázalová, K. Zikmundová, J. Kotrba
(Ústav sociálního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni
Vedoucí: Doc. MUDr. H. Zavázalová, CSc.)
Souhrn
Cílem této studie bylo zjistit porovnáním vybraných ukazatelů subjektivně hodnoceného
zdravotního stavu, spotřeby zdravotní péče a zdravotního chování u skupiny seniorů ve věku
75-79 let se skupinami mladších a starších seniorů, ke které skupině tato sledovaná věková
skupina patří. Údaje byly získány pomocí rozhovorů s náhodně vybranými pacienty praktických lékařů v letech 2007-2010. Sledované soubory tvořili pacienti ve věku 65-74 let (515
osob), 75-79 let (385 osob) a ve věku 80 let a více (246 osob), žijící většinou ve městech České
republiky. Výsledky analýzy ukazují, že se v současné době skupina 75-79 letých seniorů jako
celek většinou sledovaných ukazatelů blíží více skupině starších seniorů nad 80 let.
Kľúčové slová: zdravotní situace – senioři 75-79 let – srovnání s mladšími a staršími seniory
Úvod
V rámci dlouhodobého sledování zdravotního stavu a jiných životních charakteristik starší populace jsme postupně zjišťovali, že se v průběhu posledních desetiletí ukazatele nepříznivého zdraví posunují více k vyšším věkovým skupinám.
Nastává jev, který byl již před lety nazván
kompresí morbidity a disability. Mladší
senioři se stávají zdravější, zatímco starší
senioři hodnotí svůj zdravotní stav hůře
než v minulosti. Zároveň se setkáváme s
určitým paradoxem (možná jen zdánlivým), že zdravotní stav nejstarších seniorů může být v průměru hodnocen jako
lepší než středně starých seniorů, a to i
pokud jde o disabilitu. Vysvětluje se to
tím, že jedinci s těžším zdravotním postižením zemřou dříve a do velmi vysokého
věku se dostanou ti, kteří pravděpodobně
i z genetických důvodů žijí podstatně déle
než většina ostatních seniorů (2,22).
Již vícekrát jsme upozorňovali, že s
vývojem se posunuje horní hranice středního věku do vyšších věkových skupin
(20). Svědčí o tom i některé novější práce
o studiu zdravotního stavu a stylu života
nejstarších (oldest old) seniorů (starších
80-85 let) a starších 100 let (centenarians)
ve srovnání s mladšími seniory (10). Obrazně se hovoří, že současné stáří (old
age) bychom měli nahradit termínem nový střední věk – new middle age (12). V
každém případě bychom se měli více zabývat zdravotní i sociální situací jednotlivých dílčích věkových skupin populace
staršího věku a nejen starší populací jako
celkem.
Zlepšování zdravotního stavu a oddalování disability je významným předpokladem změn v životě a v postavení seniorů v
současné době i do budoucna. Prohlubuje
možnosti aktivity včetně pracovního zapojení. Mění obraz stárnutí populace. Seniři
se stávají ne zátěží společnosti, ale svým
všestranným potenciálem přispívají k rozvoji společnosti.
Je třeba znovu upozornit na to, že starší populace netvoří homogenní celek. Kalendářní věk není limitujícím faktorem
pro každého seniora. Potenciál seniorů
bychom měli využívat nezávisle na věku,
podle jejich kvalit. Je to i v intencích naší
Rady vlády pro seniory a stárnutí popula-
ce a Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2008-2012, ale i v dalších letech. Vyžaduje to i komplexnější
přístup v sociologii třetího věku (21).
Pro toto sdělení jsme zvolili populaci
seniorů ve věku 75-79 let. Jaké jsou v současné době ukazatele zdravotní situace,
subjektivně vnímaného zdraví, využívání
zdravotnických služeb i některé zdravotní
determinanty u této věkové skupiny? Patří
tato pětiletá věková skupina již dnes spíše
k mladším seniorům (65-74 let) nebo stále ještě k starším (nad 80 let)?
Srovnali jsme proto vybrané ukazatele
subjektivně hodnoceného zdravotního stavu, spotřeby zdravotní péče a zdravotního
chování u pacientů ve věku 75-79 let s obdobnými ukazateli ve věku 60-74 let a nad
80 let.
Soubory a metodika
Srovnávané věkové skupiny tvořili pacienti praktických lékařů. Šlo o skupinu
75-79 let (sledovanou v letech 2009-2010),
skupinu 65-74 let a skupinu nad 80 let
(sledované v letech 2007-2008). S vybranými pacienty těchto věkových skupin byl
proveden standardizovaný rozhovor studenty šestého ročníku naší fakulty. V dalším označujeme skupinu 65-74 let jako
mladší senioři a skupinu nad 80 let jako
starší senioři.
Výběrové soubory zahrnovaly 385 pacientů ve věku 75-79 let, 515 pacientů ve
věku 65-79 let a 246 pacientů ve věku nad
80 let. Šlo o smíšenou populaci městskou
a venkovskou: dvě třetiny až tři čtvrtiny
pocházely z měst České republiky. Uvedené soubory nereprezentují celou obecnou
populaci, ale jen pacienty, kteří se v posledním roce dostavili do ordinace praktického lékaře. Přes toto omezení lze tyto soubory srovnávat ve vybraných ukazatelích.
Byly sledovány údaje o subjektivně vnímaném zdravotním stavu, spotřebě zdravotní péče podle informací samotných
pacientů a o jejich zdravotním chování.
Jednotlivé ukazatele budeme podrobněji
analyzovat v dalším textu.
V tabulkách je uváděn celkový počet
jen těch respondentů, kteří odpověděli na
danou otázku. Rozdíly v příslušných počtech mezi jednotlivými otázkami byly nepatrné. Ke statistickému hodnocení rozdílů mezi jednotlivými skupinami bylo
použito testu pro hodnocení dat v procentech (pravděpodobnosti). Podrobnější údaje o mladších a starších seniorech byly již
publikovány (18,19).
Srdečně děkujeme všem zúčastněným
v těchto šetřeních: studentům, lékařům i
pacientům za jejich pomoc při sběru dat a
ochotu ke spolupráci.
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
Výsledky a diskuse
Zdravotní stav
Mezi největší zdravotní potíže ve všech
sledovaných věkových skupinách patřily
nejčastěji potíže pohybové a bolesti (tab,
1). Na potíže pohybové si stěžovala třeti-
Tab. 1: Největší zdravotní potíže pacientů praktických lékařů v závislosti na věku (v %)
Potíže
65-74 let
75-79 let
80 let a více
Pohybové
Bolesti
Dušnost
Nespavost
Zažívací
Jiné
Žádné
34,4
31,5
18,4
23,5
19,8
16,3
14,2
42,3
37,9
25,7
27,5
16,4
14,8
8,6
48,6
34,3
28,2
25,3
19,6
21,2
6,9
Počet respondentů (n)
515
385
245
27
Geriatria 1/2011
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Tab. 2: Subjektivní hodnocení zdravotního stavu pacienty praktických lékařů v závislosti
na věku (v %)
28
Zdravotní stav
65-74 let
75-79 let
80 let a více
Velmi dobrý
Vcelku dobrý
Přiměřený věku
Spíše špatný
Velmi špatný
7,4
25,4
47,2
17,1
2,9
3,4
16,5
52,4
24,6
3,1
4,2
12,1
48,3
33,3
2,1
Počet respondentů (n)
515
382
240
Tab. 3: Potřeba pomoci jiné osoby u pacientů praktických lékařů v závislosti na věku (v %)
Potřeba pomoci
65-74 let
75-79 let
Pravidelně
Občas
Nepotřebuji
2,7
19,8
77,5
7,3
37,1
55,6
10,2
52,6
37,2
Počet respondentů (n)
515
383
245
na pacientů ve věku 65-74 let, ale až polovina pacientů ve věku nad 80 let. Skupina
75-79letých i v ukazatelích dalších největších potíží blížila více skupině nad 80 let
než skupině mladších seniorů. Rozdíly mezi skupinou 75-79 let a skupinou nad 80
let nebyly statisticky významné (P>0,05).
Kardinální otázkou pro vyšší věk je zachování soběstačnosti fyzické a psychické, sociální i ekonomické. Příčinou ztráty
fyzické a psychické je nejčastěji onemocnění s těžším zdravotním postižením, které vede k potřebě pravidelné nebo občasné pomoci jiné osoby. Ztráta pohyblivosti
patří k nejzávažnějším poruchám. Ta vede
i k poruchám sociálních vazeb.
Nejčastějšími nejvíce omezujícími (disabilizujícími) nemocemi byly nemoci pohybového ústrojí a nemoci oběhové soustavy. Nemoci pohybového ústrojí omezovaly významně funkce ve věku 65-74 let u
37,1 % respondentů, ve věku 75-79 let u
38,6 % a nad 80 let u 38,9 % bez významných rozdílů mezi všemi sledovanými věkovými skupinami (P>0,05). Nemoci oběhové soustavy jako nejvíce omezující uved-
80 let a více
lo 21,2 % pacientů ve věku 65-74 let, 31,0
% ve věku 75-79 let a 27,5 % nad 80 let.
Na dalších místech byl diabetes mellitus,
nemoci dýchací a trávicí soustavy, u mužů
ještě močového ústrojí (prostata).
V posledních letech se stále více pozornosti věnuje prevenci disability a kompresi morbidity, odsunu jejich následků až
do tzv. čtvrtého věku. Cílem by pak nemělo být prodlužování této konečné životní
etapy, ale udržení kvality života až do jeho
konce (7). Zdůrazňuje se celá řada preventivních opatření během celého života i
ve vysokém věku (1,3,4,5,6,8,9,13, 14,15,
16, 17).
Respondenti považovali svůj zdravotní
stav zhruba v polovině případů za přiměřený věku (tab. 2), a to ve všech sledovaných věkových skupinách. Jako dobrý jej
hodnotilo 32,8 % ve věku 65-74 let, 19,9 %
ve věku 75-79 let a 16,3 % nad 80 let. Rozdíly mezi skupinou mladších seniorů a
skupinou ve věku 75-79 let byly signifikantní (P<0,001).
Potřeba pomoci jiné osoby stoupala pravidelně s věkem (tab. 3). Nepotřebovalo ji
Geriatria 1/2011
Důvod návštěvy
65-74 let
75-79 let
80 let a více
Předpis léků, kontrola zdrav. stavu
Akutní onemocnění,
zhoršení zdrav. stavu
Doporučení k odbornému lékaři
Preventivní prohlídka
Jiné
57,0
62,8
65,9
21,3
11,2
14,1
4,1
18,8
7,9
12,8
8,9
24,0
9,8
8,5
4,5
Počet respondentů (n)
516
382
246
Tab. 5: Spotřeba zdravotní péče pacienty praktických lékařů v závislosti na věku (v %)
Specifikace
Frekvence návštěv u lékaře:
Jednou týdne
1–2 krát za měsíc
1–2 krát za 2 měsíce
Méně často
Léčení u odborného lékaře:
U jednoho
U dvou
U tři a více
Neléčí se
Hospitalizace:
V posledním roce
Před 2-5 lety
Před více než 2-5 lety
Nebyl(a) nikdy hospitalizován(a)
Počet respondentů (n)
65-74 let
75-79 let
80 let a více
3,3
30,2
41,4
25,2
4,3
42,3
42,0
11,4
4,2
50,6
30,7
14,5
46,7
11,2
2,9
39,2
45,7
18,0
9,7
26,6
45,9
19,3
5,3
29,5
25,4
29,8
30,8
14,0
41,7
29,4
20,8
8,1
45,7
31,0
15,5
7,8
510
384
245
(ani občas) 77,5 % pacientů v mladším se- jich zastoupení s věkem.
niorském věku, 55,6 % ve věku 75-79 let,
Pro populaci vyššího věku je typická vyšale jen 37,2 % ve věku nad 80 let.
ší návštěvnost praktických lékařů a zvyšuje se s věkem (tab. 5). U mladších seniorů
Spotřeba zdravotní péče
je nižší návštěvnost odborných lékařů: u
Využívání zdravotnických služeb závi- odborného lékaře se neléčí 39,2 % pasí na celé řadě faktorů, nejen zdravotních. cientů ve věku 65-74 let, ale jen 26,6 % ve
K nejvýznamnějším zdravotním důvodům věku 75-79 let (rozdíly jsou signifikantní –
vyhledání lékařské pomoci patřila kontro- P<0,001) a 29,5 % nad 80 let (rozdíly nela zdravotního stavu spojena většinou s signifikantní).
předpisem léků a akutní onemocnění, příTaké u hospitalizace je skupina 75-79
padně zhoršení zdravotního stavu (tab. 4). let bližší ukazatelům u osob nad 80 let, u
Diagnostická a terapeutická opatření patří mladších seniorů je signifikantně a podk nejčastějším ve všech věkových skupi- statně nižší (tab. 5). V posledním roce bynách, u preventivních prohlídek klesá je- lo hospitalizováno 25,4 % pacientů ve vě-
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Tab. 4: Důvody návštěvy pacientů u praktických lékařů v závislosti na věku (v %)
29
Geriatria 1/2011
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Tab. 6: Užívání léků pacienty praktických lékařů v závislosti na věku (v %)
Specifikace:
Užívaní léků:
Prvavidelně
Občas
Neužívá
Kupování volne prodejných léků:
Prvavidelně
Občas
Nekupuje
Počet respondentů (n)
65-74 let
75-79 let
80 let a více
74,0
17,6
8,4
89,6
6,8
3,6
85,4
9,7
4,9
17,3
54,6
28,1
516
20,0
56,9
23,1
385
16,0
47,5
36,5
246
Tab. 7: Zdravotní chování pacientů praktických lékařů v závislosti na věku (v %)
Specifikace:
Dietne se omezuje
Usiluje o udržení
telesné hmotnosti
Nekouří
Nepije vůbec
alkoholické nápoje
Chodí na procházky
pravidelně nebo občas
Cvičí pravidelně neo občas
Počet respondentů (n)
65-74 let
55,6
75-79 let
55,5
80 let a více
47,8
72,6
82,2
69,9
85,0
53,7
84,5
27,5
84,4
35,3
83,1
38,8
64,4
43,8
35,4
27,5
509
385
246
ku 65-74 let, ale až 41,7 % ve věku 75-79
let (P<0,001).
U užívání léků (tab. 6) je skupina 7579 let bližší starším seniorům, u volně prodejních léků je tomu naopak: léky si nekupují statisticky významně více osoby nad
80 let než ve věku 75-79 let (P<0,001).
Obecně jen nepatrný podíl pacientů ve všech
věkových skupinách neužívá léky vůbec
(od 3,6 % do 8,4 %).
30
Ve všech skupinách je podíl nekuřáků větší než čtyřpětinový, rozdíly mezi nimi nejsou signifikantní. Osoby ve věku 75-79 let
nepijí vůbec alkoholické nápoje (35,3 %) o
něco více než mladší senioři, blíží se spí-še
starším seniorům.
V pohybové aktivitě se senioři ve věku
75-79 let procházkami významně liší od
starších seniorů, jsou u 75-79letých podstatně častější. Jejich frekvence je obdobná jako u mladších seniorů (více než čtyři
pětiny chodí pravidelně nebo občas na procházky). U starších seniorů (nad 80 let) je
také nižší frekvence tělesných cvičení ve
srovnání se seniory ve věku 75-79 let.
Mladší senioři cvičí častěji než senioři ve
věku 75-79 let.
Zdravotní chování
Byly sledovány vybrané charakteristiky životního stylu respondentů. Jde o významné determinanty zdraví i ve vysokém
věku.
Polovina respondentů ve všech věkových skupinách seniorské populace se dietně omezuje (tab. 7). O udržení tělesné hmot- Závěry
nosti se snaží více mladší senioři (72,6 %),
1. Srovnání zdravotního stavu, spotřejim se blíží i skupina 75-79letých (69,9 %). by zdravotní péče a vybraných ukazatelů
zdravotního chování ve věkové skupině
75-79 let s věkovými skupinami 65-74 let a
nad 80 let ukázalo, že v současné době v
naší populaci se tato věková skupina většinou svých ukazatelů blíží více skupině
starších než mladších seniorů.
2. Abychom docílili výraznějšího posunu ve zlepšování zdravotní situace seniorů a posunuli horní hranici mladších
seniorů k 80 letům, je třeba realizovat
adekvátní zdravotní a sociální opatření v
péči o starší občany tak, jak jsou z větší
části formulována v našem Národním
programu přípravy na stárnutí obyvatelstva a v dokumentech Organizace spojených národů a Světové zdravotnické organizace.
3. Mezi významná opatření patří především podpora zdravého chování seniorů, zajištění dostupné komplexní zdravotně sociální péče na celostátní a komunitní
úrovní s cílem zlepšit kvalitu života ve
všech fázích života seniorů (11).
Literatura
1. BALZI D., LAURETANI F., BARCHIELLI A., FERRUCCI L., BANDINELLI S.,
BUIATTI E., MILANESCHI Y., GURALNIK J.
M.: Risk factors for disability in older persons
over 3-year follow-up. Age Ageing 39, 2010, č. 1,
s. 92-98.
2. COLLERTON J., DAVIES K., JAGGER
C., KINGSTON A., BOND J., ECCLES M. P.,
ROBINSON L., A., MARTIN-RUIZ C., VON
ZGLINICKI T., JAMES O. F., W., KIRKWOOD
T., B., L.: Health and disease in 85 year olds:
baseline findings from Newcastle 85+ cohort study. Brit. Med. J. 339, 2009: b 4904.
3. DONALD I. P., FOY C., JAGGER C.:
Trends in disability prevalence over 10 years in
older people in Gloucestershire. Age Ageing 39,
2010, č. 3, s. 337-342
4. DOYLE Y., MCKEE M., RECHEL B.,
GRUNDY E.: Meeting the challenge of population ageing. Brit. Med. J. 339. 2009, č. 7625, s.
892-894.
5. GILL T. M., GUO Z., ALLURE H., G.:
Subtypes of disability in older persons over the
course of 8 years. J. Amer. Geriatr. Soc. 56, 2008,
č. 3, s. 436-443.
6. GILL T.M., GAHBAUER E. A., HAN L.,
ALLORE H., G.: Trajectories of disability in the
last years of life. N. Engl. J. Med. 362, 2010, č. 13,
s. 1173-1180.
7. GRUSS P. (ed): Perspektivy stárnutí: z
pohledu psychologie celoživotního vývoje. Praha:
Portál 2009, 224 s. ISBN 978-80-7367-605-8.
8. HARDY S. E., GILL T. M.: Recovery
from disability among community dwelling older
persons. J. Amer. Med. Ass. 291, 2004, č. 13. s.
1596-1602.
9. HEGYI L., KRAJČÍK Š.: Geriatria pre
praktického lekára. 2. vyd. Bratislava: Herba
2006, 364 s. ISBN 80- 89171-32-2.
10. HENSLEY B., MARTIN P., MACDONALD M., POON L., GEORGIA CENTENARIAN STUDY, JAZWINSKI S. M., GREEN R.,
C., GEARING M.. MARKESBERY W. R.,
WOODARD J. L., JOHNSON M. A., TENOVER J. S., SIEGLER I. C., RODGERS W. L.,
HAUSMAN D. B., ROTT C., DAVEY A., ARNOLD J.: Family history and adaptation among
centenarians and octogenarians. Gerontology 56,
2010, č. 1, s. 83-87.
11. HOLMEROVÁ I., VÁLKOVÁ M.: Východiska dlouhodobé péče. Lék. Listy (příloha
Zdrav. Novin) 2009, č. 18, s. 4-7.
12. JOHNSON A.: Old age is the new
middle age. www. dh.gov. uk./en/News/Speeches
/DH_085020.
13. KALETA D., POLANSKA K., DZIANKOWSKA-ZABORSZCZYK E., HANKE W.,
DRYGAS W.: Factors influencing self-perception
of health status. Cent. Eur. J. publ. Hlth 17, 2009,
č. 3, s. 122-127.
14. KLEVETOVÁ D., DLABALOVÁ I.:
Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada Publishing 2008, 208 s. ISBN 978-80-2472169-9.
15. PERLS T.: Health and disease in people
over 85. Brit. Med. J. 339, 2009, b 4715.
16. SEEMAN T. E., MERKIN S. S., CRIMMINS E. M., KARLAMANGLA A. S.: Disability trends among older Americans: National
health and nutrition Examination Surveys, 19881994 and 1999-2004. Amer. J., publ. Hlth 100,
2010, č. 1, s. 100-107.
17. TOPINKOVÁ E.: Aging, disability and
frailty. Ann. Nutr. Metab. 52, 2008, suppl. 1, s. 6-11.
18. ZAREMBA V., ZAVÁZALOVÁ H.,
ZIKMUNDOVÁ K., KOTRBA J.: Hodnocení
vlastního zdraví nejstaršími pacienty. Plzen, lék.
Sbor. 75, 2009, s. 51-58.
19. ZAREMBA V., ZAVÁZALOVÁ H., ZIKMUNDOVÁ K., KOTRBA J.: Hodnocení vlastní
zdravotní situace mladšími seniory (65-74 let).
Geriatria 16, 2010, č.1, s. 6-12.
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
31
ORIGINÁLNE PRÁCE / ORIGINAL PAPERS
Geriatria 1/2011
20. ZAVÁZALOVÁ H. a kolektiv: Vybrané Adresa autora
kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: KaroliProf. MUDr. V. Z., DrSc.
num 2001. 98 s. ISBN 80-246- 0326-8.
Ústav sociálního lékařství
21. ZÁZNAM z 12. zasedání Rady pro seniLékařské fakulty UK,
ory a stárnutí populace 15. dubna 2010 /vystoualej Svobody 31
pení doc.P. Saka). www.mpsv.cz/cs/8923.
323 18 Plzeň,
22. ZIKIC L., JANKELIC S., MILOSEVIC
Česká republika
D. A., DESPOTOVIC N., ERCEG P., DAVIDOVIC M.: Self-perception of health (SPH) in the
oldest-old subjects. Arch. Gerontol, Geriatr. 49,
2009, Suppl. 1, s. 245-249.
Health status of seniors aged 75–79 years:
should this age group be included to younger
or older seniors?
V. Zaremba, H. Zavazálová, K. Zikmundová, J. Kotrba
Summary
The aim of the study was to compare selected indicators of subjectively evaluated health status,
health care consumption and health behaviour in a group of seniors aged 75-79 years with younger
and older seniors and identify where to include the group followed up. Tha data were obtained through
interviews with randomly chosen patients of general practitioners during 2007-2010. The followed up
groups consisted of patients aged 65-74 years (515 subjects), aged 75-79 years (385 subjects) and aged
80 and more (246 subjects) residing mostly in urban aeas of Czech Republic. The results of analysis
show that a group of 75-79 year old seniors as one whole, is currently more comparable to a group
of older seniors aged over 80 according to a majority of followed up indicators.
Key words: health situation – seniors 75-79 years – comparison with younger and older seniors
32
Geriatria 1/2011
1
2
R. Ochaba , I. Bartošovič, A. Herdová
( Fakulta verejného zdravotníctva, Slovenská zdravotnícka univerzita
2
Úrad verejného zdravotníctva)
1
Súhrn
Príspevok charakterizuje najčastejšie príčiny úmrtí podľa Správy o zdravotnom stave obyvateľstva a najčastejšie príčiny úmrtí ľudí starších ako 65 rokov. Článok poskytuje odhady počtu
fajčiarov vo vekovej kategórii 65 a viac na základe amerických štúdií a domácich výskumov, ktoré poukazujú aj na značný počet ľudí, ktorí dokázali prestať fajčiť najmä vo veku 75 rokov a viac.
Epidemiologické údaje o výskyte fajčenia na Slovensku a vo svete potvrdzujú trend znižovania
výskytu fajčenia najmä zvyšovaním počtu ľudí, ktorí zanechali fajčenie. Príspevok predstavuje
najdôležitejšie nástroje, ktoré vedú k znižovaniu výskytu fajčenia u starších ľudí, ktorými sú najmä edukácia.V súvislosti s poskytovaním odbornej pomoci príspevok predstavuje účinné metódy, akými sú najmä krátka rada u praktického lekára a špecializované poradenstvo na odvykanie
od fajčenia, ktoré sa vykonáva na regionálnych úradoch verejného zdravotníctva.
Kľúčové slová: fajčenie – odvykanie od fajčenia – zdravotné a sociálne dopady fajčenia
Úvod
Fajčenie spôsobuje rad zdravotných
problémov a komplikácií a je sním spojených 7 z celkom 14 hlavných príčin, ktoré
spôsobujú smrť u ľudí vo veku 60 rokov a
starších (8). V roku 2008 boli na Slovensku podľa Správy o zdravotnom stave obyvateľstva najčastejšou príčinou smrti zo
všetkých úmrtí choroby obehovej sústavy,
(muži 46,9 %, ženy 61,0 %), nádory (muži
24,6 %, ženy 20,3 %), vonkajšie príčiny
(muži 9,2%, ženy 2,4 %), choroby dýchacej
sústavy (muži 6,1 %, ženy 5,1 %), choroby
tráviacej sústavy (muži 6,7 %, ženy 4,6 %).
Niektoré zo štúdií potvrdzujú, že fajčenie spôsobuje vážne zdravotné problémy u
starších ľudí, najmä však srdcovocievne choroby, vysoký krvný tlak, žalúdočné vredy a
cukrovku (15). Fajčenie v neskoršom veku
spôsobuje rad problémov v oblastiach ako
sú zvýšený stres, znížená mobilita a spokojnosť v oblasti sociálnych vzťahov (7).
V USA bolo v roku 2000 potvrdené, že
fajčí vo veku 65 a viac okolo 10 % obyvateľov (4) a fajčenie zapríčinilo odhadom
287 000 úmrtí medzi ľuďmi nad 65 rokov
(20). Viacero štúdií potvrdilo, že medzi
populáciou nad 65 rokov v USA je viac
mužov, ktorí prestávajú fajčiť a v porovnaní s vekovou kategóriu od 18 do 64 rokov
je výskyt fajčenia na nižšej úrovni (5). Na
Slovensku nie sú komplexné údaje k dispozícii, pretože väčšina prieskumov sa týka fajčenia u detí a mládeže, ktoré vykonáva Štatistický úrad SR v rámci európskych projektov (9). Odhadom môže na
Slovensku fajčiť okolo 20 % starších ľudí
vo veku 65 rokov a viac. Podľa Bartošovičovho výskumu (1) u obyvateľov domovov
dôchodcov na Slovensku v roku 1989 fajčilo 12,5 % obyvateľov, o jedenásť rokov
neskôr stúpol ich počet viac ako dvojnásobne na 27,1 %. Zároveň v roku 2000 prišlo k zníženiu počtu seniorov, ktorí zanechali fajčenie alebo nikdy nefajčili. Vzostup počtu fajčiarov pozoroval vo všetkých
skupinách, najmä však vo vekovej skupine
75 ročných, oproti seniorom 74 ročným a
mladším. Podľa Zarembu a spol. (25) medzi osobami vo veku 60 rokov a staršími je
17,2 % stálych alebo príležitostných fajčiarov, viac u mužov oproti ženám (26,7 %
verzus 11,3 %). Udáva aj relatívne vysoké
zastúpenie bývalých fajčiarov, hlavne me-
PREHĽADNÉ REFERÁTY / REVIEW ARTICLES
RIZIKÁ FAJČENIA U SENIOROV A METÓDY
NA ODVYKANIE OD FAJČENIA
33
PREHĽADNÉ REFERÁTY / REVIEW ARTICLES
Geriatria 1/2011
34
dzi mužmi (43,2 %), čo svedčí o tom, že
úsilie o zanechanie fajčenia je často úspešné.
U fajčiarov je 10-násobná pravdepodobnosť, že ochorejú na rakovinu pľúc oproti
tým, ktorí nikdy nefajčili. Fajčenie vedie aj
k mnohým osobnostným zmenám. Na druhej strane však svetlým príkladom pôsobia práve ľudia, ktorí fajčenie prekonali.
Až 77 % z populácie fajčiarov sa stáva
dennými fajčiarmi do dosiahnutia veku 20
rokov. Z pohľadu vzniku závislosti od tabaku hrá rolu správanie a postoje rodičov
a priateľov k fajčeniu (6,16,18). Zanechanie fajčenia teda nemusí byť úzko spojené
len so skupinou vo veku 15 – 19 rokov, kde
najviac respondentov prestáva fajčiť (10).
Výskyt fajčenia na Slovensku
Štatistický úrad SR počínajúc rokom
1994 periodicky v dvojročných intervaloch realizuje na reprezentatívnej vzorke
prieskum o názoroch obyvateľov SR k užívaniu drog a tabaku. Od roku 1994 najväčší podiel vo všetkých sledovaných súboroch tvoria nefajčiari. Od roku 2000 stúpa
podiel nefajčiarov aj medzi mládežou SR
vo veku 15 až 29 rokov. U mládeže z Bratislavy je identický podiel nefajčiarov od
roku 1998 – 53 %.
So zvyšujúcim sa vekom respondentov
sa zvyšuje podiel tých, ktorí o sebe tvrdia,
že fajčia denne. Na druhej strane je u najmladších najvyšší podiel príležitostných
fajčiarov. V súbore dospelej populácie SR
sa v súčasnosti znížil podiel fajčiarov na
úroveň 38 %, čo je od roku 1994 najnižšia
nameraná hodnota v tomto súbore. Oproti roku 2000 klesol počet denných fajčiarov o 7 %. Najviac denných fajčiarov v súčasnosti je vo vekovej kategórii 25 – 29
ročných. Nefajčiari sú najčastejšie zastúpení medzi ženami a respondentmi s
vysokoškolským vzdelaním. V roku 2006
sú najpočetnejšou skupinou u dospelých
od 18 rokov spomedzi troch sledovaných
nefajčiari, pričom po prvý krát presiahol
počet nefajčiarov hranicu 60 %. Podiel nepravidelných fajčiarov ostáva pri porov-
naní s ostatnými rokmi na konštantnej
úrovni 13 %.
V súvislosti s pohlavnými rozdielmi vo
fajčení fajčí na Slovensku 49 % mužov a
28 % žien. Za priemerný vek začiatku fajčenia súbor populácie SR označil vek 17,3
roka, pričom u mužov je vek prvej skúsenosti vo veku 16,7 roka a u žien vo veku
18,9 roka.
Výskyt fajčenia vo svete. Z pohľadu
sledovania výskytu fajčenia tabakových
výrobkov u dospelých v Európe, sledujeme z viacerých zdrojov a odkazov značne
rozdielne údaje o prevalencii, ktoré požívajú inú metodiku zberu a vyhodnocovania dát. Z tohto hľadiska sú porovnateľné
údaje Svetovej zdravotníckej organizácie,
ktorá vychádza z overenej metodiky (24).
Z hľadiska výskytu fajčenia v európskej
populácii treba zdôrazniť pretrvávajúce
rozdiely v úrovni medzi jednotlivými krajinami. Existujú vo väčšine krajín veľké
rozdiely medzi výskytom fajčenia žien a
mužov. Spomedzi viac ako 50 krajín európskeho regiónu najnižší výskyt fajčenia
tabakových výrobkov je v Albánsku, Belgicku, Islande, Slovinsku a Švajčiarsku.
Na druhej strane sú krajiny s najvyššou
prevalenciou fajčenia tabakových výrobkov, kde zaraďujeme Rusko, Ukrajinu, Grécko, Srbsko, Bosnu a Hercegovinu a Bulharsko. Najväčšie rozdiely z hľadiska fajčenia u pohlavia mužov a žien sa zistili v
Arménsku, Albánsku a v Kazachstane. Najvyššia miera fajčenia u mužov bola v Rusku (70 %) a u žien v Srbsku (40 %).
Možnosti pre intervencie praktického lekára v oblasti podpory zanechania fajčenia
V súvislosti so zvyšovaním motivácie
seniorov k zanechaniu fajčenia má veľké
možnosti praktický lekár. Pri každej návšteve pacienta môže motivovať pacienta k
zanechaniu fajčenia. Podľa odporúčaní
SZO (23) liečbu tabakovej závislosti, ktorá zahŕňa aj krátku intervenciu u praktického lekára, môžu vykonávať aj vyškolení
lekári v iných vedných odboroch ako je
psychiatria, avšak musia postupovať v sú-
lade s medicínskymi poznatkami o liečbe
tabakovej závislosti. Krátka rada od lekára
môže motivovať k zanechaniu fajčenia až
u 30 % fajčiarov, v porovnaní so žiadnou
intervenciou (11). Zanechanie fajčenia v
akomkoľvek veku znižuje riziko vzniku choroby a smrti. Ak ľudia vo veku 60 až 64
rokov, ktorí fajčili denne jednu škatuľku
cigariet prestanú fajčiť, znížia riziko úmrtia v budúcich 15 rokoch o 10 %. Medzi
fajčiarmi vo veku 65 a viac ročnými, odhadované relatívne riziko vzniku rakoviny
bolo 0,73 u abstinujúcich 5 rokoch, 0,54 u
abstinujúcich 10 rokov a 0,29 u abstinujúcich 20 rokov (3).
Poradenstvo na regionálnych úradoch verejného zdravotníctva
V roku 2009 bolo v poradniach na
odvykanie od fajčenia pri 31 regionálnych
úradoch verejného zdravotníctva poskytnutá pomoc 64 klientom vo veku 65 a viac.
Pričom absolvovali 82 návštev v týchto zariadeniach. Oproti sledovanému obdobiu
rokov 2007 a 2008 došlo k viac ako 100 %
nárastu klientov tejto vekovej kategórie. V
rámci základného poradenstva v 36 poradniach ochrany a podpory zdravia bolo
za rok 2009 zistené, že poradňu navštívilo
až 52 % nefajčiarov vo veku 65 a viac.
Avšak z ďalších údajov z testu Zdravé srdce, ktorý sa predkladá na vyplnenie každé-
mu klientovi, neodpovedalo na otázku o fajčení až 36 % klientov. Z ostatných údajov
o počte fajčiarov sa teda nedá určiť skutočná miera počtu fajčiarov vo veku 65 a viac,
ktorí zariadenie navštívia (tabuľka č. 1).
Z údajov, ktoré sú k dispozícii vyplýva
skutočnosť, že sa zvyšuje význam poradenstva na odvykanie od fajčenia pre seniorov. Táto veková skupina hľadá pomoc a
úlohou poradní na odvykanie od fajčenia
je nielen zvýšiť dostupnosť poradní, ale na
druhej strane aj kvalitu a spôsob hodnotenie účinnosti. Podľa údajov v tabuľke č. 2
najviac výkonov v poradni na odvykanie od
fajčenia sa týka merania oxidu uhoľnatého a poskytovaniu odborného poradenstva.
Záver
Riziko úmrtia vplyvom fajčenia sa vyrovná po 15 rokoch nefajčenia úrovni rizika u tých, ktorí nikdy nefajčili. Napriek
tomu, že najväčší prínos pre človeka má
zanechanie fajčenia v období adolescencie, zanechanie fajčenia v neskoršom veku
preukázateľne znižuje riziko vzniku chorôb, ktoré s ním súvisia (21). S cieľom zvýšiť počet bývalých fajčiarov sa dnes používajú farmakologické a behaviorálne stratégie, profesionálne poradenstvo a krátka
rada, telefonické poradenstvo a iné. Jedným z najúčinnejších nástrojov u starších
ľudí s cieľom zanechania fajčenia je podľa
PREHĽADNÉ REFERÁTY / REVIEW ARTICLES
Geriatria 1/2011
Tabuľka č. 1: Evidencia fajčenia podľa testu Zdravé srdce u starších ako 65 rokov
za rok 2009
Muži
Ženy
Spolu
Fajčenie
N
%
N
%
N
%
25 cigariet denne a viac
3
0.3
0
0.0
3
0,1
10 až 25 cigariet denne
13
1.3
11
0,5
24
0,8
Menej ako 10 cigariet
17
1.7
15
0,7
32
1,0
Príležitostný fajčiar
15
1,5
17
0,8
32
1,0
Nefajčiar menej ako 2 roky
6
0,6
7
0,3
13
0,4
Nefajčiar viac ako 2 roky
121
12,0
70
3,2
191
6,0
Pasívny fajčiar
36
3,6
75
3,5
111
3,5
Absolútny nefajčiar
461
45,7
1175
54,3
1636
51,6
Neuvedené
336
33,3
793
36,7
1129
35,6
Spolu
Zdroj: ÚVZ SR, 2010
1008
100,0
2163
100,0
3171
100,0
35
Geriatria 1/2011
PREHĽADNÉ REFERÁTY / REVIEW ARTICLES
Tabuľka č.. 2: Prehľad typu a počtu výkonov v poradniach na odvykanie od fajčenia
na RÚVZ za rok 2009
Poradňa
odvykania
od fajčenia
Meranie TK a pulzu
Meranie spirometrom
Meranie smokerlyzerom
Odborné poradenstvo
Iné
Zdroj: ÚVZ SR, 2010
viacerých štúdií najmä edukácia (14, 19, 22).
Iné štúdie poukazujú na vek, ako na prediktor fajčenia u starších ľudí v smere zvyšovania počtu bývalých fajčiarov vo vekovej kategórii 65 a viac (2, 17).
V úsilí stať sa bývalým fajčiarom pomáhajú na Slovensku odborné poradne pri regionálnych úradoch verejného zdravotníctva, ktoré sa špecializujú na odúčanie od fajčenia (12). Na Slovensku máme 31 poradní
na odvykanie od fajčenia. Formou individuálnych sedení, behaviorálnej podpory a
s možnosťou užívania prípravkov s náhradným obsahom nikotínu pomáhajú ľuďom zanechať fajčenie a užívanie tabaku. Poradne svojim klientom ponúkajú aj svojpomocné príručky ako sa stať nefajčiarom (13).
Literatúra
36
1. BARTOŠOVIČ, I., TAŠKÁ, A., BARTOŠOVIČOVÁ, D.: Fajčenie a alkohol u obyvateľov
domovov dôchodcov v rokoch 1989 a 2000, Kontakt, 8, 2006, č. 2, s. 347-357 s.
2. COLSHER, PL., WALACE, RB., POMREHN, PR.: Demographic and health characteristics of elderly smokers: results from Established
Population for Epidemiologic Studies of the Elderly. Am J Prev Med, 6, 1990, s. 61-70.
3. FAGERSTROM, K.: The epidemiology of
smoking. Health consequences and benefits of
cessation. Drugs, 62, 2002, Suppl. 2, s. 1-9.
4. HAAS, A, ENG, C., DOWLING, G.,
SCHMITT, E., HALL, S.: The relationship between smoking history and current functioning in
disabled community-living older adults. Ann Behav Med, 29, 2005, č. 3, s. 166-173.
5. HUSTEN, GC., SHELTON, MD., CHRISMON, HJ., LIN W., MOWERY, P., POWELL, F.:
Cigarette smoking and smoking cessation among
Počet
Spolu
938
232
2264
2162
395
5991
older adults: United States, 1965-94. Tobacco control, 6, 1997, s. 175-180.
6. CHASIN, L., PRESSON, C.C., ROSE, J.S.,
SHERMAN, S.J.: The natural history of cigarette
smoking from adolescence to adulthood: Demographic predictors of continuity and change.
Health Psychol, 15, 1996, s. 478-484.
7. MAXWELL, C.J., HIRDES, J.P.: The prevalence of smoking and implications for quality
of life among the community-based elderly. Am J
Prev Med, 9, 1993, s. 338-345.
8. OSSIP-KLEIN, D., PEARSON, T.A.,
McINTOSH, S.: Smoking is a geriatric health
issues. Nicot Tobacco Res, 1, 1999, s. 299-960.
9. OCHABA, R., ROVNÝ, I., BIELIK, I.,
HAMADE, J., KAVCOVÁ, E., KIMÁKOVÁ, T.,
NOCIAR, A., SALAMONOVÁ, M., STANČIAK, J.: Základy kontroly tabaku a alkoholu.
Bratislava: ÚVZ SR, 2008, 62 s. ISBN 978-807159-170-2.
10. OCHABA, R.: Postoje, skúsenosti a zdravotné uvedomenie mládeže k fajčeniu. Lek Obzor, 56, 2008, č. 4, s. 148-152.
11. OCHABA, R.: Poradenské prístupy k zanechaniu fajčenia v súčasnosti. Lek Obzor, 55,
2006, č. 9, s. 387 – 390.
12. OCHABA, R., KOLLÁRIK, T., KAVCOVÁ, E., BAŠKA, T., AVDIČOVÁ, M., KRETOVÁ, E., SALAMONOVÁ, M., ŠIMOROVÁ, A.,
ŠŤASTNÝ, P.: Manuál pre pracovníkov poradne na
odvykanie od fajčenia. Bratislava: ÚVZ SR, 2007,
36 s. ISBN 978-80-7159-165-8.
13. OCHABA, R.: Prečo nezačať fajčiť. Bratislava: Metodicko-pedagogické centrum Bratislavského kraja, 2005, 36 s. ISBN 80-7164-393-9.
14. PIERCE, J.P., FIORE, M.C., NOVOTNY, TE., HATZIANDREU, EJ., DAVIS, RM.:
Trends in cigarette smoking in United States: Educational differences are incresing, J Am Med Ass,
261, 1989, s. 56-60.
15. RIMER, B.K., ORLEANS, C.T.: The
family physician’s role in helping older smokers
quit. Am Family Phys, 42, 1990, s. 959-960.
16. ROVNÝ, I., OCHABA, R., BIELIK, I.,
AVDIČOVÁ, M., BOBROVSKÁ, M., BRUTENIČOVÁ, E., HAMADE, J., KAVCOVÁ, E., KIMÁKOVÁ, T., KIŠŠOVÁ, L., NÉMETOVÁ, D.,
SALAMONOVÁ, M., TÓTH., K., TURČANOVÁ,
E.: Prevencia závislostí a fajčenia tabaku. Bratislava:
ÚVZ SR, 2007, 144 s. ISBN 978-80-7159-164-1.
17. SALIVE, M.E., CORNONI-HUNTLEY,
J., LACROIX, A.Z., OSTFELD, A.M., WALACE, R.B., HENNEKENS, C.H. Public health
believs. Am J Publ Health, 82, 1992, s. 1268-1271.
18. STANTON, W.R., SILVIA, P.A.: A longitudinal study of the influence of parents and
friends on children’s initiation of smoking. J Appl
Psychol, 13, 1992, s. 423-434.
19. US Centers for Disease Control. Smoking
cessation during previous year among adults-United
States, 1990 and 1991. 42, 1993, s. 504-507.
20. US Centres for Disease Control. Cigarette smoking attributable mortality any years of potential life lost – United States, 1990. 42, 1993, s.
645-649.
21. US Department of Health and Human Services. Reducing the health consequences of smoking: 25 years of progress. A report of the surgeon
general, 1989. Rockville, Maryland: Public
Health Services, Center for disease control. s. 80.
22. US Department of Health and Human Services. The health benefits of smoking cessation. A
report of the surgeon general, 1990. Rockville,
Maryland: Public Health Service, Centers for
Disease Control. s. 110.
23. WHO Evidence Based Recommendation on
the Treatment of Tobacco Dependence. Denmark:
WHO, 2001, 7 s.
24. WHO report on the global tobacco epidemic: mpower package. Geneva: WHO, 2008. 329
s. ISBN 978 92 4 159628 2.
25. ZAREMBA, V. et al.: Subjektivní hodnocení zdravotního stavu osobami staršími 60 let a
vybrané charakteristiky jejich zdravotního chování. Geriatria, 11, 2005, č. 1, s. 18–23.
Adresa autora
PhDr. R. O., PhD, MPH
Katedra behaviorálneho zdravia
Fakulty verejného zdravotníctva
Slovenská zdravotnícka univerzita
v Bratislave
Limbová 14
833 03 Bratislava 37
PREHĽADNÉ REFERÁTY / REVIEW ARTICLES
Geriatria 1/2011
Smoking risks in seniors and methods
of smoking cessation
R. Ochaba, I. Bartošovič, A. Herdová
Summary
The paper characterizes the most frequent death causes according to the report on Population’s
Health Status and the most frequent causes of death in people older than 65 years. It also offers smoker number estimates in the age category of 65 and more, based on the US studies and home research which points to significant number of people who stopped smoking especially at the age of 75
and more. Epidemiological data on smoking prevalence in Slovakia and worldwide confirm decreasing trend of smoking in older people. The paper introduces the most important tools (e.g. education)
that result in decreased smoking in older people. With regard to providing of specialized help the
paper offers effective methods such as short advice at a general practitioner’s and specialized counselling for smoking cessation which is being conducted at regional public health authorities.
Key words: smoking – quit smoke – health and social impact of smoking
37
Geriatria 1/2011
INFORMÁCIE O LIEKOCH / SHORT COMMUNICATION
EPROSARTAN,ORIGINÁLNY SARTAN NA SLOVENSKOM
TRHU, VÝHODNÝ AJ PRE STARŠÍCH PACIENTOV
38
F. Németh
(Klinika geriatrie, FNsP Prešov )
Artériová hypertenzia (AH) napriek
nárastu diagnostických a hlavne liečebných postupov predstavuje naďalej vážny
medicínsky problém. Neliečení hypertonici asi v 50 % prípadov zomierajú na ischemickú chorobu srdca alebo chronické
srdcové zlyhanie, asi v 33 % na cievnu
mozgovú príhodu (CMP) a v 10-15 %
prípadov na obličkové zlyhanie. Štúdia
MRFIT (Multiple Risk Factor Intervention Trial) dokázala významnú súvislosť
medzi rizikom náhlej cievnej mozgovej
príhody a zvýšeným krvným tlakom, najmä systolickým Prínosy zníženia zvýšeného systolického tlaku krvi (STK) potvrdila štúdia SHEP (Systolic Hypertension in the Elderly Programm) a Syst-Eur
(Systolic Hypertension-Europa). STK je
významným prediktorom mortality zo
všetkých príčin, zo srdcovo cievnych a
mozgovo cievnych príhod a ochorení obličiek. STK sa zvyšuje postupne s vekom,
kým diastolický krvný tlak (DTK) sa zvyšuje asi do veku 60 rokov a potom sa zvyčajne znižuje. Väčšina starších pacientov
s hypertenziou má predovšetkým systolickú hypertenziu a optimálna liečba týchto
pacientov spočíva v znížení STK pri minimálnom znížení DTK. Zvýšenie STK u
starších pacientov je podmienené najmä
poklesom poddajnosti artérií, ktorú zapríčiňuje hlavne proces aterosklerózy. To
vysvetľuje, prečo je hypertenzia u starších ľudí predovšetkým systolická.
Renín-angiotenzínový systém (RAS)
a sympatický nervový systém (SNS) zohrávajú dôležitú úlohu pri kontrole STK.
Angiotenzín II a noradrenalín majú silný
vasokonstrikčný účinok s priamym efektom na periférny odpor. Eprosartan okrem
toho, že blokuje receptor pre angiotenzín
II typ l (AT1), inhibuje aj presynaptické
receptory AT1 na sympatických neurónoch a tým znižuje uvolňovanie noradrenalínu do synaptickej štrbiny. Účinkuje
teda nielen na RAS ale aj SNS. Týmto
duálnym mechanizmom sa líši od ostatných sartanov a aj preto sa zaraďuje medzi sartany štvrtej generácie. Týmto duálnym mechanizmom účinku sa líši od ostatných sartanov. Eprosartan je preto ako
prvý a jediný považovaný za sartan štvrtej generácie.
Eprosartan má vysokú afinitu k receptorom AT1. Blokáda receptorov AT1
v prípade eprosartanu je závislá od dávky, čo znamená, že blokáda receptorov je
„prekonateľná“ (kompetetívny antagonizmus), ak organizmus produkuje zvýšené množstvo angiotenzínu II, napr. v
reakcii na zníženie objemu krvi, eprosartan môže byť z väzobných miest vytlačený. Naproti tomu väzba valsartanu, irbesartanu, candesartanu a aktívnych metabolitov losartanu na receptor je „neprekonateľná“.
Duálny mechanizmus účinku, vysoká
afinita a kompetetívna väzba na AT1 receptory súvisia s antihypertenzívnou účinnosťou eprosartanu, ktorá bola dokázaná
vo viacerých klinických štúdiách, v ktorých eprosartan signifikantne redukoval
systolický aj diastolický tlak krvi a pulzný tlak. Eprosartan efektívne redukuje
krvný tlak aj v prípade izolovanej systolickej hypertenzie.
U seniorov je eprosartan účinný nielen v tradičných indikáciach, nádejný je
najmä v sekundárnej prevencii CMP. Asi
20 % ľudí zomiera počas prvých mesiacoch po náhlej CMP. U pacientov, ktorí
už prekonali CMP sa až 15 krát zvyšuje
riziko opakovanej príhody. Medzi tými,
ktorí prežijú CMP 8 % pacientov dostane
ďalšiu príhodu do jedného roku a 17 % pacientov do piatich rokov od prvej CMP.
V štúdii MOSES sa porovnával účinok nitrendipínu a eprosartanu na mobiditu a mortalitu po CMP. Nitrendipín na
porovnávanie bol vybratý preto, že v štúdii Syst-Eur znížil oproti placebu výskyt
CMP o 42 % a všetky srdcovo-cievne príhody o 31 % ! Stredná doba sledovania
pacientov v štúdii MOSES bola 2,5 roka.
Východiskové charakteristiky pacientov
v oboch ramenách boli podobné.
Primárnymi end-pointmi bola celková mortalita, celkový počet srdcovo cievnych a mozgovo cievnych príhod, vrátane všetkých opakovaných príhod. Sekundárnymi end-pointmi boli jednotlivé zložky primárneho end-pointu, hodnotenie
funkčného stavu a kognitívnej funkcie.
AH bola u jednej tretiny pacientov liečená
monoterapiou, ostatní mali kombinovanú
liečbu. Počas sledovaného obdobia sa signifikantne znížil počet úmrtí, mozgovo
cievnych, srdcovo cievnych ako aj opakovaných príhod (primárny end-point) o
21 %, keď sa sledoval iba výskyt CMP alebo opakovanej CMP (sekundárny endpoint) zníženie v eprosartanovej línii bolo
až o 25 % Okrem toho eprosartan preukázal trend k nižšiemu výskytu fatálnej
alebo nefatálnej srdcovej príhody, ale bez
štatistickej významnosti. Obe látky vykazovali približne rovnaké zníženie KT ale
výrazné zníženie mortality, výskytu CMP
a srdcovo cievnych príhod potvrdzuje širšiu pleiotropnosť účinku eprosartanu.
V observačnej longitudinálnej štúdii
OSCAR (Observation Study on Cognitive function And sTK Reduction) bol na
veľkom počte pacientov (nad 42 000) sle-
dovaný nielen sTK, dTK, ale aj vplyv eprosartanu na kognitívne funkcie pacientov prostredníctvom MMSE (Mini Mental State Examination). Po 6 mesiacoch
užívania eprosartanu bol zaznamenaný
pokles sTK v priemere o 25,9 +– 14,1 mm
Hg, pokles dTK o 12,2 +– 9,1 mm Hg a
pacienti v MMSE sa zlepšili o 0,81 bodu,
čo bolo vysoko štatisticky signifikantné
(p<0,0001). Pre geriatrickú medicínu je
dôležité, že výsledky MMSE sa zlepšovali aj v skupinách pacientov s vysokým vekom (nad 80 r.).
V období od apríla do septembra 2010
sme mali možnosť overiť účinok eprosartanu u 20 geriatrických ambulantných
pacientov. Priemerný vek troch mužov a
sedem žien bol 75,6 roka priemerný KT
bol 172/88 mm Hg. Išlo o polymorbidných pacientov so systolickou AH, z nich
12 prekonali v minulosti CMP, 6 sa liečili na CHOCHP (príčiny indikácie sartanu). V priebehu 2 mesiacov poklesol KT
o 21/6 mm Hg, ani u jedného nevznikla
nová CMP, nežiadúce účinky neudával
žiaden pacient. Priemerný počet liekov,
ktorí pacienti užívali bol 6, vzájomné liekové interakcie neboli pozorované. Kašel, ortostatická hypotenzia alebo zhoršenie renálnych parametrov tiež neboli zaznamenané. Pre malý počet súboru výsledky MMSE nemajú výpovednú hodnotu.
Aj keď ide o malý súbor pacientov a
veľmi krátku dobu monitorovania pacientov, zdá sa, že štvrto generačný eprosartan bude mať svoje miesto v liečbe starších pacientov.
INFORMÁCIE O LIEKOCH / SHORT COMMUNICATION
Geriatria 1/2011
MUDr. F. N., PhD.
Klinika geriatrie, FNsP Prešov
39
inzercia
TEVETEN
inzercia
TEVETEN
inzercia
TEVETEN
inzercia
TEVETEN
Geriatria 1/2011
Last week, from 06 to 09 April 2011 in
Heerlen in the Netherlands, we had our
General Council meeting and a high-level
conference on actual challenges and perspectives of pensions systems in the Netherlands and in Europe. Both meetings
went very well indeed. We benefitted from
excellent facilities in the premises of the
APG (Algemene Pensioen Groep) and
enjoyed most generous hospitality provided by our Dutch friends and sponsors.
In the General Council meeting we
discussed the present situation and the future of our organization in difficult economic times and in a situation of fierce competition among civil society organizations. We took note that the actual President of EURAG, Gísli Páll Pálsson, will
end his mandate in October this year due
to his heavy professional commitments in
Iceland. General Council members proposed and asked Dirk Jarré from Germany to become his successor. After due reflection, Dirk Jarré declared his willingness to take over the presidency of EURAG and we expect the General Assembly,
which will take place in Prague (Czech
Republic) in October 2011, will elect him.
A couple of constructive ideas for the
strengthening of our network and its visibility as well as some promising projects
for fruitful cooperation among members
have been presented at the General Council meeting so that we can look quite optimistically into the future of EURAG. The
minutes of the General Council meeting
with more details will be sent out to members as soon as possible.
As for the conference on pension systems in the Netherlands and in Europe we
had six excellent experts to share information and their ideas with us. Broad
discussions in which all present members
were actively involved explored not only
current burning issues of social security
but also, and most importantly, crucial
aspects of demographic, economic, social
and even cultural changes in European society with its consequences for older persons. On these grounds Dirk Jarré, who
served as the chairperson and moderator
of the conference, will soon write a proposal on how EURAG can use these reflections internally and in relation with our
partners in the world of civil society, the
European Union and the United Nations
system.
Last but not least we would like to draw
the attention of our members, friends and
supporters to the fact that the coming year
2012 will be the extraordinary accumulation of the following most important events:
➢ it will be the European Year of Active
Ageing and Intergenerational Solidarity;
➢ it will be the 30th anniversary of the
First World Assembly on Ageing in
Vienna, 1982;
➢ it will be the 10th anniversary of the Second World Assembly on Ageing, Madrid, 2002;
➢ it will be the 10th anniversary of the
first UNECE Ministerial Conference
on Ageing producing a regional imple
mentation strategy for the Madrid action plan, Berlin, 2002;
➢ it will be the 5th anniversary of the
second UNECE Ministerial Conference on Ageing in Léon (Spain) in 2007;
➢ it will also be the year of the third
UNECE Ministerial Conference on
Ageing to take place in Vienna in Sep
tember 2012 with a preceding Civil Society Forum;
➢ and, last but not at all least, it is the
50th anniversary of the foundation of
our own organization EURAG in the
year 1962.
It is evident that we do not only want
to just celebrate these important events
but intend to make substantial contributions to this European Year of Active Ageing and Intergenerational Solidarity. We
shall do so by using at best the knowledge
SPRÁVY / NEWS
DEAR MEMBERS, FRIENDS AND SPONSORS OF EURAG!
41
Geriatria 1/2011
SPRÁVY / NEWS
and the capacities of our members in information will follow in due time.
order to promote in Europe a form of
All best wishes and cordial regards
society in which people of all ages feel from
well, respected and can live up to their full
potential.
Gísli Páll Pálsson
You all as members, friends and sponJaap van der Spek
sors of EURAG are cordially invited to be
Dirk Jarré
involved in this exciting process. Further
12 April 2011
42
Download

Geriatria 12011 - Slovenská Gerontologická a Geriatrická Spoločnosť