Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
AKTIVITY V PŘÍRODĚ A ZDRAVÍ
OUTDOOR ACTIVITIES AND HEALTH
JAN NEUMAN
Abstrakt: Studie se zabývá vlivem aktivit v přírodě na zdraví. Seznamuje odbornou
veřejnost s prací týmu University of Essex zabývající se problematikou „green exercise“.
Výsledky výzkumů ukazují, že cvičení a aktivity v přírodě musí být nedílnou součástí kvalitních
programů wellness. Nastává čas, kdy je třeba řídící sféru přesvědčit o důležitosti kontaktů
s přírodou pro zdraví populace.
Klíčová slova: Wellness, zdraví, aktivity v přírodě, green exercise
Abstract: The study presents outdoor activities and its effects on health. It introduces
„green exercise“ as the team work of University of Essex to the professional public. The
research results indicate the necessity of outdoor activities to be integrated to the quality
wellness programs. Now is coming the time to convince the governing sphere how important
is for the population health to be in touch with nature.
Key words: Wellness, health, outdoor activities, green exercise
1 Úvod
Při přípravě programů pro International Mountain and Outdoor Sports Conference (2005,
2006, 2008, 2010, 2012) jsme si uvědomili, že je třeba hlouběji zaměřit pozornost na
sledování vztahu aktivit v přírodě ke zdraví. Proto jsme (Neuman 2010) na základě prací
švédských fyziologů (Ekblom, Åstrand 2000) zdůrazňovali význam pohybových aktivit
v přírodě pro člověka. Zmínili jsme se také o přínosech, které kontakt s přírodou a pohyb
v přírodě přináší dnešnímu člověku.
Je třeba uvést, že v odborné literatuře více převažují práce, které sledují přínosy aktivit
v přírodě z hlediska psychologie, sociologie, pedagogiky a psychomotoriky. U sportů
v přírodě se převážně sleduje rozvoj dovednosti, růst výkonnosti a rozvoj kondice. Zdravotní
aspekty vlivu aktivit v přírodě na člověka se sledují v neostatečné míře. V poslední době se
mnoho odborníků zabývá vztahem aktivit v přírodě ke sféře prožitků. Domníváme se však, že
zdravotní aspekt aktivit v přírodě nesmí být zapomínán.
V české terminologii je sousloví „aktivity v přírodě“ poměrně novým termínem. V našem
pojetí (Neuman 1996) zahrnuje ty aktivity v přírodě, které jsou konané vlastní lidskou silou.
V tomto směru se shodujeme s celou řadou zahraničních odborníků. Termín aktivity v přírodě
má odezvu i ve studijních programech vysokých škol u nás (UK FTVS, UJEP) a v zahraničí
(V. Británie, Rakousko, Norsko a další země).
K tomuto střešnímu termínu jsou v úzkém vztahu takové typické české termíny, jako je
pobyt a cvičení v přírodě či aktivní formy turistiky. V širších souvislostech vstupují aktivity
v přírodě do vztahu s ekologickou výchovou a sociálními vazbami ve skupině a pak hovoříme
o „výchově v přírodě“. Provádění aktivit v přírodě pro odpočinek, relaxaci a zážitky je náplní
„rekreace v přírodě“. V americkém pojetí nacházíme vazbu aktivit v přírodě i k tzv.
ekologickému turizmu (Neuman 2013).
Kvalita wellness programů je závislá na prostředí ve kterém se provádějí. Tuto závislost je
možné demonstrovat dle H. L. Dunna 1959 (významného teoretika wellness) na „Síti vztahů
mezi kvalitou zdraví a kvalitou prostředí“. Autor uvažuje o prostředí sociálních a kulturních
___________________________________________________________________________________ 99
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
institucí i o životním prostředí, jehož významnou složkou je prostředí přírodní. Kvalita aktivit
v přírodě je rovněž podmíněna kvalitou přírodního prostředí, o kterou se musíme zajímat ve
stejné míře jako o skladbu programů.
Další vztahy wellness ukazuje šesti dimenzionální model Billa Hettlera 1976. Tento model
nás má upozornit na to, že naše cesta ke zdravému životu je spojena se šesti dimenzemi
wellness, do kterých lze promítnout i příspěvek aktivit v přírodě.
Dimenze vztahu k profesi, ukazuje na snahu člověka vybrat si profesi, která ladí s jeho
žebříčkem hodnot a ve které může skrze svou jedinečnost přinést okolí prospěch. Aktivity
v přírodě se podílí nejen na aktivním odpočinku pracovníků, ale přispívají ke zvýšení
pracovní výkonnosti pomocí tzv. outdoorových tréninků. Prostřednictvím programů outdoor
wellness, které reagují na charakter pracovní činnosti, přispívají aktivity v přírodě
k regeneraci i uspokojení z práce.
Dimenze tělesná – vyjadřuje potřebu správné a pravidelné tělesné aktivity. Aktivity
v přírodě se podílí na zdravém stylu života společně se správnými stravovacími návyky
a podporou odpovědného přístupu ke svému zdravotnímu stavu.
Dimenze sociální – v tomto grafu je zahrnuto sociální i přírodní prostředí, zdůrazňuje se
tak vliv různorodých prostředí i jejich podíl na blahu komunity a společnosti. Lze doložit, že
prostřednictvím aktivit v přírodě lze podpořit lepší prostředí pro život a významně podpořit
sociální vztahy. Sociální prostředí má v programech využívajících aktivity v přírodě
nezastupitelnou roli.
Dimenze intelektuální – podporuje kreativní stimulaci mentálních činností. Významnou
součástí programů aktivit v přírodě je rozvoj znalostí a dovednosti pro pobyt a pohyb
v přírodě. Kontakt s přírodním prostředím dává prostor pro všestranný rozvoj osobnosti.
100 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Spirituální dimenze – zahrnuje naše snažení o poznání smyslu lidské existence, je to
poznávání hloubky a přesahu lidského života. Aktivity v přírodě umožňují setkávání
s přírodními živly i uvědomění si globálních vztahů, které se podílí na kvalitě našeho života.
Upraveno dle Billa Hettlera 1976 spoluzakladatele National Wellness Institute USA
Emoční dimenze – zahrnuje stupeň našeho vztahu k sobě, svému životu i k ostatním. Je to
prostor pro svobodné projevy citů. Jsou to také projevy a rozhodování založené na syntéze
pocitů, myšlenek, názorů a chování. Aktivity v přírodě zvyšují prostor pro emoční rozměr
života. Jsou to estetické vjemy krásna, drobná i velká dobrodružství, která nám pěstování
sportů a aktivit v přírodě přináší.
2 Green exercise aneb zelená cvičení
Toto slovní spojení letí světem – jako by byla tematika zcela nová. Pod tento termín patří
pohybové aktivity, které se konají v přírodě, nebo v prostředí parků či v přírodních cvičebních
areálů.
Je to povzbudivý návrat k aktivitám, které se v naší historii objevovaly v různých hnutích
i organizacích (Neuman a kol. 2000). Lze vzpomenout českou koncepci aktivní turistiky
(1888, J. Guth-Jarkovský 1917), skautská cvičení a pobyt v přírodě (od 1903, Svojsík a kol.
1912), sokolský pobyt a cvičení v přírodě (od r. 1924); českou koncepci Eubiotiky (života
v souladu s přírodou – Růžička 1926), kterou se snažil v praxi prosazovat E. Štorch.
Jedná se o „Green exercise“, která zkoumá vědecký tým University of Essex UK v čele
s prof. J. Prettym.
Uplatňují víceoborový pohled, zabývají se vztahem prostředí a společnosti, vedením
aktivit i jejich organizováním, uplatňují pediatrické hledisko i metody fyziologie a sportovní
psychologie. Úzce spolupracují s univerzitním centrem pro vědecký výzkum vlivu cvičení
___________________________________________________________________________________ 101
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
a sportů. Domníváme se, že to by mohla být inspirace pro české školy a instituce, a proto
krátce charakterizujeme výzkumné metody, se kterými uvedený tým pracuje.
2.1 Výzkumné metody
Psychologický pohled zahrnuje údaje získávané standardizovanými dotazníky:
Sebehodnocení (Self-esteem) se hodnotí 10 položkovou škálou dle Rosenberg Self-esteem
Scale (RSE) z roku 1965;
Posouzení emocionálního stavu – nálady provádějí testem Profile of Mood States (POMS)
– probandi posuzuji 65 přídavných jmen vyjadřujících náladu v minulém týdnu i dnes,
odpovědi se hodnotí 5 bodovou škálou (Mc Nair et. al. 1971);
K posouzení tělesné a duševní pohody – well-being aplikují test nazvaný Warwick
Edinburgh Mental Well-being Scale (WEMWBS), který má 14 položek, každá položka se
posuzuje na 5 bodové škále (Tennant, R. et al 2007).
Pro posouzení vztahu k přírodě využívají vybrané dotazníky z oblasti environmentální
psychologie:
Posuzování pocitů emocionálně spojených s přírodním světem se posuzuje pomocí
Connectedness to Nature Scale (Meyer, F. S., McPherson, F. C. 2004) a stupeň souhlasu se
hodnotí na škále od 1 do 5;
Posuzování individuální úrovně vztahu k přírodnímu světu se postihuje testem Nature
Relatedness Scale, Nisbet, E. at al 2009, který má 21 položek hodnocených ve třech subškálách posuzujících tři druhy vztahů – co si myslím, jak by to mělo být, a co jsem zažil. Síla
vztahu se hodnotí na 5stupňové škále.
Antropometrie a fyziologie
K rozlišení nedostatečné váhy, normální váhy a obezity používají Body Mass Index
(BMI), což je váha v kilogramech dělená výškou v metrech na druhou.
Krevní tlak sledovaných osob měří manuálně.
Dále do vyšetření zařazují měření změn kortizolu (ve slinách), což je hormon vylučující se
při stresu, lze tak posoudit vliv pohybové intervence i průběh zotavování po zátěži.
Variabilitu srdeční frekvence měří neinvazivně, pomocí získaných údajů posuzují, jak se
osoba vyrovnává se stresem (pohybem i novým prostředím) a jak rychle se zotavuje.
Množství pohybové aktivity měří pomocí pedometrů (akcelerometrů), což je standardní
metoda.
Odborníci z Essexu mají široký záběr a pomocí uvedených metod sledují změny, které
působí různé druhy aktivit v přírodě i kontakty s přírodou a jejími součástmi. Vliv různých
aktivit v krajině (chůze, jízda na kole, rybaření, ochrana přírody, práce v lese, jízda na koni,
jízda na lodi) sledují v různých oblastech Velké Británie. Zajímá je průběh učení v přírodě
i ekologická gramotnost obyvatelstva.
Snaží se o znovunalezení vztahu přírody a kultury, proto se zajímají také o tradiční jídla,
zvyky a řemesla ve vybraných oblastech země. Snaží se také postihnout rozvoj i přínosy
ekoturistiky. Povzbuzují učení se životem ve volné přírodě, dovednosti v zacházení s nářadím,
jednoduché formy vaření i využívání léčivých rostlin.
Sledují také pozitivní působení přírody na dobrovolné pracovníky v environmentálních
programech a projektech, posuzují, jak se mění vztah v přírodě, když ji lépe poznáváme.
2.2 Souhrny výsledků výzkumů
V průběhu posledních deset let publikovali pracovníci z výzkumného týmu University
z Essexu mnoho desítek prací. Každá z nich by zasluhovala samostatný rozbor. V dalším textu
však uvedeme stručné závěry z různých výzkumů, neboť většinu z nich můžeme aplikovat
právě při využívání aktivit v přírodě v teorii i praxi široce koncipované wellness.
102 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Nálezy ve vztahu příroda a zdraví
Příroda (parky, zahrady, krajina i divočina) přináší benefity pro mentální zdraví. V přírodě
probíhají tělesné aktivity radostně a snadně a významně přispívají ke zdraví.
Aktivity v přírodě jsou prospěšné pro všechny skupiny populace (věk, pohlaví, sociální
a etnické skupiny), ale prospěšnější jsou pro osoby zranitelné, nemocné a také pro osoby se
specifickými potřebami, včetně těch s nižší úrovní mentálního zdraví.
Všechny typy přírodního prostředí pozitivně působí na zdraví, ať sousedíme s přírodou,
nebo jsme v krajině či divočině. Příroda může působit terapeuticky, ale u lidí vážně
nemocných a v těžké depresi aktivity v přírodě autoři nedoporučují.
Učení se hrou v přírodě
Malé děti jsou nadšené z učení se a hraní v přírodě. To je fakt, který by měl být vnímán
všemi vychovateli, včetně rodičů. Vlivem pohybu a her v přírodě se zlepšuje sebedůvěra,
sociální dovednosti, znalosti a pozitivně se pohyb a hry projevují v jemné i hrubé motorice
dětí.
Opakuje se zde doporučení, že do učení se hrou v přírodě by se mělo zapojit více dětí.
Výuka dětí by měla probíhat v průběhu celého roku. V tomto směru je třeba více zainteresovat
rodiče.
Místo bydliště a jeho uspořádání
Nepříjemné městské scenerie (bez zeleně) zvyšují krevní tlak, redukují sebehodnocení
a zhoršují náladu. Lidé žijící blízko přírody a s přístupem do přírody jsou většinou zdravější.
Bloky nových budov zmenšují občanům využívání místních zelených ploch. Blízkost přírody,
malé parky ve městech, to jsou významné zdroje zdraví a mohou mít velký význam pro
společnost.
Paměť a znalosti
Je vztah mezi znalostmi, pamětí a angažovaností – lidé znající přírodu jsou na tom lépe.
Paměť je ovlivňována osobními zážitky místa nebo získáváním zkušeností z příběhů.
Dlouhodobé smysluplné pobývání v přírodě mění lidi a vytváří trvalé vzpomínky. Krátké
pobyty v přírodě vytvářejí podobné terapeuticky mentálně zdravotní výstupy jako dlouhé,
delší pobyt však ovlivňuje různé emoce a trvalejší vzpomínky.
Udržitelné chování a odlišnosti
Je několik typů zabývání se přírodou a také se to projevuje různými výstupy ve fungování
paměti a ve změnách v chování, jsou také různé typy odpovědí.
Akce mohou měnit lidi, hlavně takové akce, ze kterých mají lidé obavy, takže se vylučuje
více adrenalinu, a kde se překonávají přírodní překážky.
Pobývání v přírodě – tělesné dotyky a kontakty s místem mají za následek lepší pochopení
životních změn.
Sociální kapitál a konflikty
Pobývání v přírodě přivádí lidi dohromady, vytváří sociální kapitál. Vytváření tohoto
kapitálu je hlavním důvodem pěstování aktivit v přírodě (procházky se psy, rybaření,
skupinové procházky atp.).
Mnoho lidi si přeje spíše osamocený pobyt v přírodě. Z jiného pohledu však mnohé oblasti
vyžadují ochranu před velkým množstvím návštěvníků.
Zajímavý je směr terapeutické aplikace pomocí cvičení a pobytu v přírodě
Prospěšnost procházek pro mentální zdraví se v mnohých případech prokázala. U většiny
osob se zlepšila nálada, zmizely deprese, zmenšila se únava a účastníci byli aktivnější.
Zelená cvičení se uplatnila ve zvýšeném sebehodnocení. Osvědčilo se využití
zemědělských prací v podpoře tělesného i mentálního zdraví. Takové projekty mohou
podpořit soběstačnost malých zemědělců. Autoři provedli první pokusy s obtížně
___________________________________________________________________________________ 103
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
vychovatelnou mládeži, mladistvými s kriminální minulostí. Projevil se vliv aktivit v přírodě
na osobnostní rozvoj, korekci chování, na ovládání emocí i zvýšené sebehodnocení.
Prokázal se pozitivní vliv sociálního a terapeutického zahradnictví.
Prevence, ekonomika a politika
Málo doktorů dosud věří tomu, že zelené aktivity a péče o zeleň mohou být efektivními
léčebnými prostředky.
Je však zřejmé, že zdatnější a emocionálně stabilnější populace vyžaduje menší
ekonomické náklady.
Proto by úřady neměly bránit dětem ani dospělým pohybovat se kreativně v přírodě
(cvičení v přírodě, lezení na stromy, plavba na přehradách a řekách atp.), měly by si
uvědomovat přínos takových aktivit k rozvoji osobnosti.
Autoři zjistili, že ve Velké Británii se pomalu zmenšují zdravotní i bezpečnostní zábrany
proti volné hře v přírodě.
Šíře záběru týmu s University Essex je možná také díky spolupráci s různými institucemi.
Spolupracují s vedením jednotlivých hrabství (krajů). Propojují svou činnost s ochránci
přírody. Mají dobré vztahy se správci lesů i s nadacemi pro divočinu. Zapojují správce
značených cest po celé zemi. Spolupracují se školami a ústavy pro osoby se speciálními
potřebami. Přitahují ke spolupráci různé druhy loterií. S týmem spolupracuje mnoho institucí
ze Skotska. Využívají mezinárodní spolupráce, významně se zapojily Austrálie, USA, Finsko
a další země.
2.3 Zelená cvičení, tělesná aktivita a zdraví ve finské studii
V návaznosti na práci týmu University Essex provedla finská autorka R. Laukkanen v roce
2010 rozsáhlou analýzu 36 studií a 890 abstraktů odborných článků z let 1970–2009. Stručné
závěry této studie lze shrnout do těchto bodů:
- Aktivity v přírodě ovlivňují zdraví ve třech úrovních: dívání se na přírodu, pobývání
poblíž přírody nebo v přírodě, pěstování aktivit v přírodě;
- Aktivity v přírodě ovlivňují především úroveň sebehodnocení a zlepšování nálady
účastníků;
- Rekreace v přírodě přináší radost a chrání před vlivem každodenního stresu;
- Příroda, kterou charakterizuje termín „outdoor“, působí ozdravněji než prostředí
označované „indoor“.
- Aktivity v přírodě zlepšují zdraví, pocit dobré pohody, zlepšují sociální vztahy, zvyšuje
se nezávislost a jsou bohatší estetické prožitky;
- Přírodu lze považovat za zlatý důl pro podporu zdraví.
Autorka studie doporučuje publikovat Severský koncept zdraví a outdoorové zdatnosti.
3 Závěr
Všestranně koncipovaná Wellness musí zahrnovat všestranné využívání pobytu, cvičení
a aktivit v přírodě ve směrech, které nám ukazuje Šest dimenzí wellness dle B. Hetlera
i zkušenosti amerického Národního institutu wellness.
Cesta britských odborníků z University of Essex je návodná a hodná následování. To však
vyžaduje vybudování specializovaného týmu odborníků a získání grantových dotací
z národních i mezinárodních zdrojů. Nezbytná je však národní i mezinárodní spolupráce.
Mnohé ze získaných poznatků lze využít i v českých podmínkách, některé však musíme dále
ověřovat.
Důležitou roli by v praktické aplikaci zelených cvičení měli sehrát školy, které připravují
nebo by měly připravovat odborníky pro tuto sféru (vychovatele všech stupňů, kondiční
a wellness specialisty, manažery pro zdravý životní způsob atp.).
104 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Měli bychom usilovat na tomto poli o užší spolupráci s řídícími orgány na různých
úrovních.
Ukazuje se nezbytnost převádění získaných a prokázaných poznatků do ekonomických
čísel i do rozhodování managementu na různých úrovních a v různých oblastech ČR.
Doporučujeme prověřit možnost zpracovat český koncept aktivit v přírodě pro zdraví,
rekreaci, učení i výchovu, zvláště proto, že jsme dosud plně nezhodnotili české tradice
i zkušenosti.
Literatura
BALÁŠ, J., NEUMAN, J. 6th International Mountain and Outdoor Sports Conference.
Česká kinantropologie, 16, 2O12, č. 4, s. 127 – 129.
BARTON, J. The benefits of green exercise. Dostupné na
http://www,.hphpcentral.com/article/the benefits-of-green-exercise 210.2013
BARTON, J., PRETTY, J. What is the best dose of nature and green exercise for
improving mental health? A multi-study analysis. Environmenatal Science and Technology
44, 2010, s. 3947–55.
BARTŮNĚK, D., NEUMAN, J. Co vypovídají současné koncepce a výzkumy o vztahu
výchovy v přírodě k tělesné zdatnosti, zdraví a kvalitě. In Tilinger, P., Rychtecký, A., Perič,
T. (editoři) Sborník příspěvků národní konference Sport v České republice na začátku nového
tisíciletí. Praha : UK FTVS 2001, s. 93-97.
BOUCHARD, C., BLAIR, S. N., HASKELL, W. Physical aktivity and health. Champaign
: Human Kinetics, 2007.
CORBIN, CH. B., WELK, G. J., CORBIN, W. R., WELK, K. A. Concept of physical
fitness. Active lifestyles for wellness. 12 ed. Toronto : Mc Graw Hill, 2004.
DARST, P. W., ARMSTRONG, G. P. (1980) Outdoor adventure activities for schools and
recreation programs. Minneapolis : Burgess Publishing Comp, 1980.
DUNN, H. L. High Level Wellness. Arlington: R. W. Beathy (dle Miller 2005)
EKBLOM, B., ÅSTRAND, P. O. Role of physical aktivity on health in children an
adolescents.Acta Pediatr. 89, 2000, pp 762-764.
EWERT, A. W. Outdoor adventure pursuits: Foundations, Models, and Theories.
Scottsdale: Publishing Horizons, 1989.
Green Exercise. Dostupné na http://www.greenexercise.org 2. 10. 2013
CHARLES, CH., LOUV, R., BODNER, L.,GUNS, B. Children and Nature 2008. A report
on the movement to reconnect children to the natural world. Santa Fe : Children and Nature
Network, 2008.
KAPLAN, R., KAPLAN, S. The experience of nature:A psychological perspectivce.
Cambridge: Cambridge University Press, 1989.
LAUKKANEN, R. Green exercise, physical activity and health. IN Frisk i Naturen –
project meeting in Copenhagen 2010, 11 str.
MALLER,C. et al Healthy nature healthy people: „contact with nature“ as an upstream
health promotion intervention for populations. Health Promotion International. 2005, 21, No
1, s. 45-54.
McNAIR et al. Manual for the Profile of Mood States. San Diego, CA: Educational and
Industrial Testing Service, 1971.
MILLER, J. W. Wellness: The history and development of a concept. Spektrum Freizeit.
2005, No. 1, pp. 84-102.
MITTEN, D., ITIN, CH. Connecting with essence. In Proceedings of 4 th International
Adventure Therapy Conference Rotorua, 2006.
___________________________________________________________________________________ 105
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
NEILL, J. Green exercise :The psychological effects of exercising in nature. Dostupné na
http://www.slideshare.net/jtneill 25. 3. 2013
NEUMAN, J. Proměny turistiky. Sport-report, 3, 1994, č. 5, s. 91.
NEUMAN, J., MYTTING,I., BRTNÍK, J. (Editors) Outdoor activities. Proc. int. Seminar
Prague 1994, Edition Erlebnispädagogik, Lüneburg, 1996, 194 s.
NEUMAN, J.: Aktivity přírodě – význam a vývojové tendence. In Sborník sportovní
sekce, Praha: UK FTVS, 1996, s. 11-16.
NEUMAN, J. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha: Portál, 1998, 325 s.
NEUMAN, J. Introduction to outdoor adventure education in Czech republic. In European
Congres Report -Outdoors, Adventure and Experiential Learning Edinburgh 12-16 September
1998, Penrith: Adventure education 1999, s. 13-15 .
NEUMAN, J., et al. (2000). Turistika a sporty v přírodě. Přehled základních znalostí a
dovedností pro výchovu v přírodě. Praha: Portál, 2000, 197 s.
NEUMAN, J. Pojetí výchovy v přírodě (Úvod k novému oboru). In Bunc, V., Marvanová,
Z. (Editoři) Výsledky výzkumu sportovního výkonu a tréninku. Praha: Nakladatelství
Karolinum, 2001, 107-113.
NEUMAN, J Wellness a aktivity v přírodě. In V. Hošek & P. Tilinger (Eds.). Wellnes
jako odbornost. Sborník z mezinárodní konference „Východiska pro odborné vzdělávání
wellness specialistů“. Praha: Palestra, 2010, s. 19-27.
NEUMAN, J. Outdoor activities and health. In Baláš, J., Nováková, L. (Editoři) 5 th
International Mountain and outdoor sports konference- Outdoor activities in educational and
recreational programmes. Praha: Odd. turistiky a sportů v přírodě UK FTVS, 2012, s. 5-14
NEUMAN, J. O smyslu výchovy v přírodě. In A. Gintel (Ed.) Hranice citlivosti. 2.
konference o všestranné výchově k poctě Václava Břicháčka. Praha 10. 11. 2012. Praha:
Gasset. 2013, s. 39-46.
NISBET, E. K. L., ZELENSKI, J. M., MURPHY, S. A. The Nature Relatedness Scale:
Linking individuals´ connectionwith nature to environmental concern and behaviour.
Environment and Behavior 2009, 41, s. 715-740.
PRETTY, J., GRIFFIN, M., SELLENS M., PRETTY, CH. Green exercise :
Complementary roles of nature, exercise and diet in physical and emotional well beeing and
inplications for public health policy. CES Occasional Paper 2003-1, University of Essex,
2003.
ROSENBERG, M. Society and the adolescent self-image. Princeto, NJ:Princeton
University Press, 1965.
ROTH, R., JAKOB, E., KRÄMER, A. Neue Entwicklungen bei Natursportarten.
Konfliktpotentiale und Lösungsmöglichkeiten. Köln: INÖK Deutsche Sporthochschule,2004.
RŮŽIČKA, S. Eubiotika. Bratislava: Academia, 1926.
The Six Dimensions of Wellness . Dostupné na
http://www.nationalwellness.org/?page=Six Dimensions 5. 10. 2013
WELLS, N. M. At home with nature. Effect of „Greenness“ on children´s cognitive
functioning. Environment and Behavior 32, 2000, No 6, pp. 775-795.
Kontakt
Doc. PhDr. Jan Neuman, CSc.
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra
Pilská 9, 198 00 Praha 9
[email protected]
106 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
NÁKLADY FIREM NA ZAMĚSTNÁVÁNÍ
COST OF COMAPIES FOR EMPLOYMENT
Richard NEUWIRTH
Abstrakt: Příspěvek se týká porovnání výhod a nevýhod vyplývajících ze zaměstnávání
pracovníků nebo osob samostatně výdělečně činných. Popisu odvodů souvisejících se
zaměstnáváním pracovníků. Jde o srovnání toho, co musí zaměstnavatel celkově zaplatit za
práci nakupovanou od zaměstnanců, toho, v jaké výši má zaměstnavatel sjednat mzdu se
zaměstnancem, a toho, co zaměstnanec skutečně dostane na svůj běžný účet jako disponibilní
důchod. Dále je v příspěvku srovnávána s hrubou mzdou částka, kterou je nutné uhradit
samostatně výdělečně činné osobě za stejné množství práce, a jak se tato částka liší od
nákladů souvisejících se zaměstnáváním.
Klíčová slova: Mzda, zdravotní a sociální pojištění, disponibilní příjem, daň z příjmu,
hrubý příjem, náklady na práci zaměstnanců, náklady na nákup práce od živnostníků, celkové
náklady na práci, motivace, právní prostředí, vedení a řízení pracovníků.
Abstract: My contribution to the conference forum consist in the comparison resulting
from the employment of the employees or the persons independently employed, e.g. in the
form of partnership. In this article I am also intending to describe all deductions towards all
employees are exposed to. In fact we compare what the employer has totally to pay for
employing the employer’s work. It is necessary to consider what is the amount of wage the
employer has to negotiate with the employee. Another issue is what the amount an employee
is really receiving on his account as his income in the disposal. Further the author compares
in his article the amount of gross wage that it is necessary to cover to the independent person
for the same amount of work. The issue in fact is how this amount differs from the costs
connecting with the employment.
Key words: Wage, Health and Social Insurance, Income at the Disposal, Income Tax,
Gross Income, Costs on the Employees, Costs of Outsourcing, Total Costs on Labour Force,
Motivation, Incentives, Legal environment, Management of Employees.
Úvod
Dnes, kdy ve společnosti dochází k hromadnému šetření domácností, kdy se lidé
rozmýšlejí, za co utratí své peníze, se snižují výdaje na spotřebu zbytných statků a služeb.
U firem obsluhujících tato odvětví pak dochází k poklesu tržeb a ke snižování celkových
zisků. To se samozřejmě týká i bazénů, saun a dalších provozoven podobného charakteru.
Z tohoto důvodu se podnikatelé zaměřují na různé úspory a zajímají se o optimalizaci svých
nákladů. Jednou z nejdůležitějších položek v nákladech jsou náklady na opotřebení budov
a strojního zařízení, na materiál, režii a v neposlední řadě i náklady na práci. V případě
nákladů na opotřebení dlouhodobého majetku a na materiál nám praxe nedává mnoho
možností, jak tyto položky významněji ovlivnit, třeba v případě materiálu jsou jeho úspory
limitovány kvalitou finální produkce a normami spotřeby materiálu. V případě režijních
položek můžeme hledat úspory v organizaci podnikání, ve vyhledávání duplicitních činností
v administrativě, a tak jistě ušetřit další část finančních prostředků. Pokud jde o úspory
v nákladech na práci, ty jsou samozřejmě též omezené, ale (zejména v případě služeb)
___________________________________________________________________________________ 107
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
požadavky na spotřebu lidské práce jsou daleko variabilnější, z důvodu měnícího se počtu
zákazníků v jednotlivých obdobích roku a mnohdy i z důvodu jejich měnících se přání
a potřeb. Proto se zde zaměříme na jednotlivé způsoby zaměstnávání pracovníků, na odměny
za práci a na to, jaké je jejich zdanění. Půjde o to, jaké výhody a nevýhody mají jednotlivé
způsoby nákupu lidské práce firmou a jakým způsobem lze ovlivňovat náklady související se
zaměstnáváním. Dále se zaměříme na to, kolik peněz pro vlastní potřebu (disponibilní
důchod) vlastně zůstává po odečtení srážek z odměn za práci jednotlivým skupinám
pracovníků, od kterých firmy práci nakupují.
Nyní si rozdělme pracovníky do dvou základních kategorií. Kritériem posuzování bude
vztah (právní forma vztahu) mezi firmou nakupující práci a osobou, která práci vykonává.
Můžeme zde nalézt dvě skupiny občanů. První skupina vstupuje do vztahu jako zaměstnanec,
a tak je budeme v dalším textu nazývat. Zde se právní vztahy řídí zejména zákoníkem práce,
a to je rozhodné pro práva a povinnosti obou zúčastněných stran. Druhá skupina je
charakterizována tím, že svoji pracovní sílu prodává na základě jiných pravidel, zejména
živnostenského zákona, a od této skutečnosti se pak odvíjejí možnosti vzájemného
ovlivňování obou zúčastněných subjektů. Tuto skupinu pak nemůžeme nazývat zaměstnanci,
protože zde neexistuje žádný pracovní poměr, a proto ji přiřadíme název obchodní partner
nebo živnostník. Lidově jsou tito pracovníci nazýváni „ičaři“, pracovníci „na živnosťák“
a podobně.
Nyní si jednotlivé skupiny popíšeme blíže. Půjde o rozdíly v podmínkách typických pro
oba způsoby nákupu práce firmou a jejich dopad na možnosti ovlivňování spolupráce.
Zaměstnanci: Jako jednu z nejvýznamnějších skutečností můžeme uvést to, že
pracovněprávní vztahy bývají nepoměrně složitější než vztahy mezi obchodními partnery,
kteří kupují a prodávají práci. Existuje zde mnoho prvků právní ochrany zaměstnance
a zároveň se zde vyskytuje celá řada povinností, které v případě obchodního partnerství
nehrají žádnou roli. Můžeme uvést celou řadu příkladů. Zaměstnavatel může zaměstnanci
nařídit vybrání části dovolené, může v rámci obecných pravidel požadovat specifické způsoby
chování při výkonu práce, což je důležité zejména v odvětví služeb. Lze snáze uplatňovat
různé motivační techniky, i když tuto záležitost legislativa konkrétně neupravuje. Dále může
zaměstnanci stanovit popis pracovní funkce daleko podrobněji, než lze sjednat v podmínkách
smlouvy uzavřené mezi firmou a živnostníkem, a tyto podmínky lze také v rámci
pracovněprávních vztahů snáze měnit. Velmi významná je i možnost variability a pestrosti
nástrojů systému odměňování, které se nemohou srovnávat s podmínkami smluvní odměny
dohodnuté mezi firmou a živnostníkem. Pokud jde o povinnosti zaměstnavatele, jsou
v případě zaměstnanců také mnohem širší než v případě živnostníka. Příkladem je dodržování
povinných přestávek v práci, celková ochrana a bezpečnost zaměstnanců při práci, pořizování
pracovního vybavení a nástrojů a podobně.
Živnostníci: Tato skupina pracovníků na rozdíl od předešlých nevstupuje do žádného
pracovněprávního vztahu. Živnostníci jsou samozřejmě povinni dodržovat podmínky
a předpisy, které se týkají podmínek výkonu konkrétních prací, avšak jejich povinnosti
vyplývají z uzavřených smluv, kde předmětem plnění není vlastní pracovní činnost, ale
dodání konkrétního výsledku bez ohledu na to, za jakých okolností byl tento výsledek
vytvořen. Firma, která práci takto nakupuje, pak ztrácí spoustu možností, jak tuto činnost
svého obchodního partnera ovlivňovat, a to přestože výkon smluvního partnera se bude řídit
běžně platnými uzancemi uznávanými v daném oboru činností. Z toho vyplývá například
skutečnost, že firma na jedné straně nemusí mít starost o sociální podmínky a zázemí
obchodního partnera, i když obvykle mu je poskytuje jako svým zaměstnancům. Důvodem
takovéto „neobyčejné laskavosti“ firmy může být to, že dochází ke skrytému nahrazování
pracovního poměru obchodním partnerstvím. V tomto spojení se pak obě strany snaží nalézat
108 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
výhody, které jim vztah zaměstnanec – zaměstnavatel neposkytuje. Mohli bychom dále
pokračovat ve výčtu dalších jednotlivostí, které vedou k odlišnostem u těchto dvou způsobů
nákupu práce, avšak bude jistě užitečnější si popsat, zda nahrazování pracovního poměru
obchodním partnerstvím oběma stranám výhody skutečně přináší.
Citlivost služeb na způsob nákupu práce
Služby jsou na rozdíl od běžné výroby nebo obchodu výjimečné v několika ohledech, a to
se pak přímo dotýká oblasti pracovních vztahů, což má přímý dopad na výběr zaměstnanců.
Nedělitelnost služeb: Tento atribut znamená, že pokud začneme službu
1.
poskytovat, musíme tento proces dokončit. V tomto případě je živnostník odpovědný za
řazení jednotlivých klientů za sebou při čekání a firma je této zodpovědnosti zbavena.
Zaměstnanci může toto pořadí určovat například recepce nebo odpovědný nadřízený.
Služba je zároveň úzce spjata s jejím poskytovatelem. Tento úzký vztah je pak snazší řídit
prostřednictvím pracovněprávních vztahů, kde je mezi firmou a zaměstnancem úzký vztah
a lze tak snáze prosazovat například firemní strategii a užívání marketingových nástrojů.
2.
Neskladovatelnost (pomíjivost) služeb: Služba se nedá vyprodukovat předem
a použít ve chvíli, kdy se zákazník k její konzumaci dostaví. Zde je problém v tom, že
nastávají čekací doby, které je nutné zaměstnanci hradit v podobě mzdy (i když sazba
může být nižší než při vlastním výkonu práce). To vede k nárůstu mzdových nákladů
v případě zaměstnance, živnostník je nucen tyto prostoje započítat do svých nepeněžních
nákladů. To lze sice řešit výběrem zálohy na službu, avšak jen v případě, že zákazník již
dříve provozovnu navštívil.
3.
Nehmotný charakter: Ten má za důsledek to, že zákazník si předem nemůže
službu vyzkoušet a ani jinak se s ní seznámit. Klientovi můžeme službu jakkoli popisovat,
předem vysvětlovat její průběh a důsledky, ale konkrétní osobní zkušenost, která je
nesdělitelná, mu nemůžeme přiblížit. Zde je nanejvýš důležitá úloha konkrétních
pracovníků a otázkou zůstává, do jaké míry bude živnostník vůči firmě loajální, zvláště
s ohledem na to, že on pracuje pro sebe a své výdělky, nikoli pro svého zaměstnavatele.
4.
Rozmanitost kvality: Kvalita služeb se může lišit podle toho, v jakém prostředí,
kdy a kým je služba poskytována. Zde je pro firmu výhodnost zaměstnaneckých vztahů
zcela transparentní.
Důsledky těchto odlišností služeb od výroby se pak promítají do výhod, nebo naopak
nevýhod pro zaměstnavatele i živnostníka.
Ad 1) Zde se firma v případě obchodního partnerství se živnostníkem částečně zbavuje
zodpovědnosti za celistvost procesu poskytování služby, řazení klientů zůstává většinou
v kompetenci živnostníka a firma také nebývá úplně zodpovědná za úroveň kvalifikace, za
kterou si živnostník odpovídá sám. Dochází tedy k úsporám na nákladech za vzdělávání
zaměstnanců. V tomto případě je pro firmu výhodnější najímat na práci živnostníky.
Ad 2) V tomto případě lze úsporu mzdových nákladů hledat v tom, že není nutné platit
mzdu zaměstnanci, který je připraven a čeká na klienta. Není též nutné zabývat se vybíráním
záloh na budoucí objednávku služby. V tom můžeme spatřovat další výhodu pro firmy
zaměstnávající živnostníky.
Ad 3) Zde je nutné vytvořit konkrétní filozofii nabídky pro to, abychom mohli
zákazníkovi co nejpřesněji sdělit obsah služby, kterou si kupuje. Každý zákazník (vzhledem
k rozdílnosti povah) má poněkud jiná očekávání od konzumace služby, která se na první
pohled může zdát pro všechny stejná. Otázkou je, zda je živnostník ochoten tuto filozofii
respektovat a snažit se dodržet její zásady. Pro řízení postojů pracovníků a pro jejich aktivní
spoluúčast při vytváření marketingových nástrojů bude vhodnější spíše snáze ovlivnitelný
zaměstnanecký poměr. Živnostníci nemusejí být vždy ochotní respektovat to, jakým
___________________________________________________________________________________ 109
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
způsobem hodlá firma přistupovat ke svým klientům. Zde se tedy jeví zaměstnávání
živnostníků pro firmu spíše nevýhodné.
Ad 4) V případě řízení kvality služeb nese firma větší díl odpovědnosti za to, že svým
zaměstnancům poskytne patřičné vzdělání. Nejde o to, že nový zaměstnanec musí mít
požadovanou úroveň vzdělání a někdy i praxe, ale o to, že vzdělání zaměstnanců je nutné
udržovat a reagovat i na novinky, které se v dané oblasti činností objevují. Z toho vyplývá, že
se budou zvyšovat celkové náklady na zaměstnávání. Opět se tedy jeví pro firmu výhodnější
zaměstnávat živnostníky, kteří jsou za svůj kvalifikační růst sami odpovědni.
Mimo důsledky odlišností služeb od výroby po zaměstnávání pracovníků je nutné zmínit
ještě jednu skutečnost, která má spíše hospodářsko-ekonomické příčiny. Představme si firmu,
jejíž provoz je složen z několika částí. Těmto částem říkejme například střediska. Existují
střediska zabývající se hlavním předmětem činnosti firmy, jako je bazénový provoz
a podobně. Zde se projevují výše uvedené vlivy, které již byly popsány. Následně máme
střediska, která zabezpečují buď vedlejší, nebo doplňkové aktivity. Zde může dojít k tomu, že
provoz takovéto části firmy se nevyplácí. Řešením je pak pronájem takového provozu
živnostníkovi, a tím se lze zbavit problému jak neefektivně vynakládaných finančních
prostředků, tak i získání mnohdy značné úspory na mzdových nákladech. Jak si nový
provozovatel (živnostník, nájemce) se mzdovými náklady poradí, leží již na jeho bedrech. Jen
lze doufat, že práce jeho zaměstnanců nebude podhodnocována nebo že nebude docházet
k podvodům v oblasti zaměstnávání a odměňování pracovníků. To by mohlo v budoucnu
eventuálně ohrozit v některých výjimečných případech dobrou pověst firmy, která je hlavním
provozovatelem celého zařízení a nevýdělečnou část jen pronajala k legálnímu provozování
drobnému živnostníkovi.
Lze opět konstatovat, že i zde se opět jeví náhrada původních pracovních poměrů jako
výhodná. V tomto případě dokonce ani nedochází k nahrazování pracovněprávního vztahu
obchodním partnerstvím. Firma jen přenese část svých nákladů na pronajímatele, a tak její
majitelé a manažeři nemusejí vyvíjet nestandardní aktivity k oživení provozu nebo obnovení
ziskovosti. Nový provozovatel totiž může mít komparativní výhody v dané oblasti, a tak najít
řešení, ke kterým by celý provoz dospěl jen velmi zřídka.
Příkladem může být pronájem prostor využívaných pro kosmetické služby.
Technickoprovozní pracovníci bazénu nebo sauny budou těžko hledat způsoby jeho
efektivního využívání, avšak zkušená pracovnice z oboru kosmetických služeb najde cesty,
jak tento provoz efektivně využít, a tak i přesto, že je nucena platit nájemné a dosáhnout
i přiměřeného zisku. Tak může i v tomto případě větší firmy dojít k úspoře nejen mzdových
nákladů. Tím se dostáváme k problému, jaká je vlastně skladba nákladů na zaměstnání a jaká
je struktura příjmů (důchodů) podnikatele živnostníka, ze kterých se odvíjí jeho odměňování.
Struktura mzdy a nákladů na zaměstnávání
Pokud se budeme zabývat disponibilními důchody občanů, půjde nejspíše o to, kolik
peněžních prostředků zůstane pracovníkovi skutečně v peněžence a kolik jich bude odvedeno
státu jak z firemních zdrojů, tak i ze mzdy nebo z odměny podnikatele.
Mzda a náklady na zaměstnávání
Mzda, jak známo, se posuzuje mimo jiné i podle toho, jaké odvody z ní musíme odvádět
státu, nebo zda již je mzda určena ke konečné spotřebě příjemce. Z tohoto pohledu pak
rozeznáváme následující položky:
Hrubá mzda, která zahrnuje všechny peněžní a někdy i nepeněžní příjmy zaměstnance,
které mu náleží jako odměna za vykonanou práci. Tuto položku považujme zatím za 100 %
110 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
odměny. Budeme dále zjišťovat, kolik procent pak z této částky zůstane k dispozici
zaměstnanci.
Super hrubá mzda je hrubá mzda zvýšená o povinné firemní odvody na zdravotní
a sociální pojištění. Povinné sociální pojištění firmy činí 25 % z hrubé mzdy. Povinné
zdravotní pojištění firmy pak počítáme ve výši 9 % hrubé mzdy. Tato částka počítáno směrem
„nahoru“ od super hrubé činí celkově tato částka 134 % z hrubé mzdy.
Pokud se budeme v dalším textu zabývat celkovými mzdovými náklady, je nutné
zdůraznit, že nebude uvažováno zákonné pojištění zaměstnavatele za škody způsobené
zaměstnancům při práci. Důvodem je skutečnost, že jeho výše se pohybuje v řádu promile
(tisícin) z hrubé mzdy, což je pro účely tohoto textu zanedbatelná položka.
Částka super hrubé mzdy je pak použita jako stanovení výše celkových mzdových nákladů
zaměstnavatele (bez zákonného pojištění zaměstnavatele) a jako údaj pro výpočet daně
z příjmu fyzických osob (§ 6, zák. 586/92 Sb.).
Výpočet čisté mzdy: Od zaměstnanci přiznané hrubé mzdy se pak odečítají následující
srážky. Sociální pojištění ve výši 6,5 % z hrubé mzdy a zdravotní pojištění zaměstnance ve
výši 4,5 % z hrubé mzdy. Počítáno od hrubé mzdy „dolů“ pak výsledek činí 89 % hrubé
mzdy. Od této sumy je nutné odečíst ještě daň z příjmu fyzických osob.
Daň se vypočítává patnáctiprocentní sazbou, avšak ze mzdy super hrubé, tedy ze 134
procent hrubé mzdy (viz výše). Super hrubá mzda se předně zaokrouhlí na celé stokoruny
nahoru a následně je použita sazba 15 procent. Dále existuje institut slevy na dani, který
zohledňuje sociální aspekt nízkých příjmů. Sleva na dani se rovná 2 070 Kč – měsíčně
a zajišťuje zpočátku progresivní a následně degresivní vzestup daně. Maximální skutečná
sazba daně, počítáno z hrubé mzdy v procentech, se pohybuje od nulového procentního
zatížení a blíží se k hranici 20,1 %. Obraťme pozornost k tabulce, kde je proveden ilustrativní
výpočet čisté mzdy pro částku 20 000,- Kč (hrubá mzda). Částka 10 000,- Kč nemohla být pro
účely tohoto textu použita proto, že zde je nulová daňová povinnost.
Tabulka 1 Struktura mzdy
Název položky
Vysvětlivky
Částka
v Kč
V%
Hrubá mzda (HM)
Sociální pojištění zaměstnavatele
Zdravotní pojištění zaměstnavatele
Super hrubá mzda
Odměna za vykonanou práci
25 % z hrubé mzdy
9 % z hrubé mzdy
Součet
20 000
+5 000
+1 800
=26800
100
6,5 % z hrubé mzdy
4,5 % z hrubé mzdy
-1 300
-900
Zaokrouhleno na 100,- Kč nahoru
15 %
měsíčně
Procento je z hrubé mzdy
26 800
=4 020
-2 070
=1 950
9,75
Procento je z hrubé mzdy
20 000
4 150
15 850
20,75
79,25
Výpočet čisté mzdy
Sociální pojištění zaměstnance
Zdravotní pojištění zaměstnance
Výpočet daně
Super hrubá mzda zaokrouhleno
Sazba pro výpočet
Sleva na dani
Záloha na daň
Výpočet čisté mzdy
Hrubá mzda
Celkové srážky zaměstnance
Čistá mzda
134
Z tabulky vyplývá, že i když si zaměstnanec vydělal 20 000,- Kč hrubého, celkové
mzdové náklady firmy překračují mírně 26 800,- Kč (přičítá se zmíněné povinné pojistné
zaměstnavatele) a zaměstnanec obdrží jen 79,25 procent této částky. Dále provedeme
srovnávací ilustraci příjmu živnostníka, který vyfakturoval částku 20 000,- Kč svému
obchodnímu partnerovi (tedy jako by zaměstnavateli). Tato částka byla zvolena z důvodu
___________________________________________________________________________________ 111
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
srovnatelnosti a přehlednosti struktury položek, ze kterých sestává jeho „hrubý měsíční
důchod“.
Živnostník: V případě živnostníka je situace poněkud odlišná. Je nutné brát v úvahu
následující skutečnosti, které budou v našem případě sloužit i jako podmínky pro ukázkové
srovnání. Nemohou zde být tedy zohledněny všechny aspekty této problematiky, protože
živnostník má více možností, jak korigovat své platby, bude tedy vybrána situace v praxi se
zřejmě nejčastěji vyskytující.
Tabulka 2 Výpočet pojistného živnostníků
Položky výpočtu
Vysvětlení
Řemeslné
žitnosti
Většina
ostatních
Roční příjem
Vyměřovací základ
Základ pro pojistné
Výpočet soc. pojistného
Fakturace
Příjmy - výdaje
½ daňového základu
776 520
155 304
77 652
388 260
155 304
29,2 % ze základu
22 674
22 674
13,5 % ze základu
20 996
20 996
Fakturace
Příjmy - výdaje
½ daňového základu
64 720
12 942
6 471
32 355
12 942
6 471
29,2 % ze základu
1 890
1 890
13,5 % ze základu
1 748
1 748
3 638
3 638
Důchodové pojištění
28 %
Stát. politika zaměst.
1,2 %
Celkem
Výpočet zdrav. Pojištění
Celkem
Měsíční hodnoty
Vyměřovací základ
Základ pro pojistné
Výpočet soc. pojistného
Důchodové pojištění
28 %
Stát. politika zaměst.
1,2 %
Celkem
Výpočet zdrav. Pojištění
Celkem
Celkové měsíční minimální povinné pojistné
V případě sociálního pojištění je situace následující: Existuje vyměřovací základ,
ze kterého se pojistné vypočítává. Ten je roven polovině průměrné mzdy, pro letošní rok
stanovené státem ve výši 25 884,- korun, konkrétně to je 12 942,- Kč. Poplatník má možnost
platit minimální zálohu, a po uplynutí zdaňovacího období je pak povinen podle výsledků
svého hospodaření platbu dopočítat do výše vyměřovacího základu. Minimální vyměřovací
základ činí pro letošní rok 6 471,- Kč. Pro srovnatelnost dodejme, že výpočet platby
sociálního pojištění bude proveden podle celoročních parametrů. Jde o to, že po ročním
vyúčtování musí živnostník povinnou částku tak jako tak doplatit. Ke skutečnému
vyměřovacímu základu se dopočítáme tak, že od příjmů odečteme výdaje. Ty budeme
stanovovat „procentem z příjmů“. V případě řemeslných živností jde o 80 % příjmů. Znamená
to, že za vyměřovací základ je považováno pouze 10 % příjmu (příjmy 100 % – výdaje 80 %
112 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
= 20 % a z toho ½, tedy 10 % fakturované částky. U zdravotního pojištění je situace obdobná.
Pouze zde neexistuje institut minimálního vyměřovacího základu platného pro výpočet
zálohy. Podkladem je tedy ½ vyměřovacího základu používaného u sociálního pojištění, která
je považována za minimální. Pro lepší přehlednost použijeme tabulku, ve které budeme užívat
roční parametry, a promítneme je do měsíčních částek. Nebudou zde z důvodu přehlednosti
brány v úvahu zaokrouhlovací rozdíly.
Z tabulky vyplývá, že povinné, zálohové minimální platby pojistného odpovídají takovým
částkám (jak roční, tak i měsíční) fakturace, že jejich výše je obvykle u živnostníků, kteří
obchodním partnerstvím nahrazují pracovní poměr podle zákoníku práce, postačující. Platby
pojistného živnostníků budeme tedy považovat za konstantní. Dále se zaměříme ještě na daň
z příjmu fyzických osob. Ta se vypočítává z daňového základu, stanoveného jako příjmy
minus výdaje. Výdaje mohou být stanoveny buď dle skutečnosti, nebo procentem z příjmů.
Zde půjde opět o výši fakturace, při které má živnostník nulovou daňovou povinnost.
Tabulka č. 3: Daňové zatížení živnostníků
Položky výpočtu
Vysvětlení
Řemeslné
žitnosti
Většina ostatních
Roční příjem
Vyměřovací základ
Daňová sazba
Sleva na dani
Daňová povinnost
Měsíční hodnoty
Vyměřovací základ
Daňová sazba
Sleva na dani
Daňová povinnost
Fakturace
Příjmy - výdaje
15 % daňového základu
828 000
165 600
24 840
-24 840
0
69 000
13 800
2 070
-2 070
0
414 000
165 600
24 840
-24 840
0
34 500
13 800
2 070
-2 070
0
Fakturace
Příjmy - výdaje
15 % daňového základu
Zde je měsíční částka fakturace dokonce vyšší než v případě pojistného, takže běžné
hodnoty měsíčních příjmů tak, jak jsme je chápali výše, vlastně nezakládají žádnou daňovou
povinnost.
Srovnání příjmů zaměstnance a živnostníka. Nyní se podívejme na problém z opačné
strany. Představme si, že jako firma kupující práci chceme dosáhnout situace, kdy
živnostníkovi i zaměstnanci zbude jako měsíční disponibilní důchod přibližně stejná částka.
Výpočty položek budou provedeny opačným směrem, a proto nebudou brány v úvahu opět
zaokrouhlovací rozdíly a ani další položky, jako jsou slevy na nezaopatřené děti nebo úroky
z úvěru pořízeného pro účely bydlení a podobně. Jako úvodní zvolme částku 20 000,- Kč. To
znamená, že k osobní spotřebě zůstane přibližně tato částka jak zaměstnanci, tak
i živnostníkovi v řemeslné živnosti a následně i v ostatních živnostech.
Tabulka č. 4: Srovnání nákladů na práci v případě zaměstnanců a živnostníků
Položky výpočtu (měsíční)
Zaměstnanec Řemeslné
žitnosti
disponibilní 20 000
20 000
Čistá mzda důchod
Hrubá mzda – fakturovaná 26 050
částka
Celkové mzdové náklady firmy 34 907
Většina
ostatních
20 000
23 680
23 680
23 680
23 680
___________________________________________________________________________________ 113
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Z tabulky jasně vyplývá, že pro firmu kupující práci je daleko výhodnější z hlediska
nákladů „zaměstnávat“ živnostníky. Fakturovaná částka by se dále mohla v případě
živnostníků zvýšit ještě o nepovinné placení části sociálního pojištění, a to nemocenského
pojištění.
Graf 1: Srovnání nákladů firmy a čistých příjmů zaměstnanců s disponibilním důchodem
živnostníků
Tabulka č. 5: Údaje ke grafu číslo 1
Z tabulky a grafu vyplývá, že náklady zaměstnavatele související se zaměstnáváním jsou
vždy vyšší než náklady na práci živnostníků. Hrubá mzda a živnostníkem fakturovaná částka
se přibližně shodují u čistého příjmu necelých 15 000,- korun.
Závěr
Je zřejmé, že se firmě vyplácí v každém případě zaměstnávat živnostníky. Tím dosáhne
úspory v nákladech na nakupovanou práci. Co tedy firma získá tím, že zaměstná pracovníky
podle zákoníku práce? Výše popsané rozdíly mezi službami a sektorem výroby poukazují na
důležitost vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel a dále zaměstnanec a zákazník.
Vzhledem k tomu, že poskytování služeb je předem daný proces, je třeba průběh tohoto
procesu kontrolovat. Zde zaměstnanecký poměr skýtá více možností takové kontroly
a samozřejmě i korekce poskytování služeb. Dále je možno na zaměstnance působit i v oblasti
firemní kultury, a tak se odlišovat od konkurence.
Další otázkou je mzdové vyjednávání. Při stanovení odměny se nejčastěji užívá hrubá
mzda nebo fakturovaná částka za hodinu či pracovní den (směnu). Tyto dvě položky se
shodují ve výši přibližně 18 700,- korun. A dále zde v případě živnostníka nelze používat
nástroje běžné v odměňování zaměstnanců. Je dohodnuta suma, kterou živnostník pravidelně
fakturuje a užívání motivačních nástrojů je poněkud omezeno. Další otázkou je i kvalifikace
a odborný růst. Ten lze z pozice zaměstnavatele zařídit daleko snáze, i když nevýhodou je
opět navýšení nákladů na zaměstnávání.
Výhod a nevýhod různých způsobů zaměstnávání je celá řada. Zde byl položen jen příklad
toho, jaká je situace v případě nákladů na nakupovanou práci. Záleží na každém
114 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
provozovateli, jakou strategii zvolí, i když s rostoucí velikostí provozu a vyšší úrovní
a složitostí poskytovaných služeb lze předpokládat, že budou převažovat spíše nefinanční
aspekty pracovních vztahů a že faktory hovořící pro zaměstnanecký poměr budou nabývat
zvláště v oboru služeb na významu.
Kontakt
Ing. Richard Neuwirth, Ph.D.
VŠTVS Palestra
Pilská 9, 19800 Praha 9
[email protected]
[email protected]__________________ 115
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
MRAVNĚ-ETICKÉ ASPEKTY WELLNESS S OHLEDEM NA ZDRAVÍ
ČLOVĚKA
MORAL AND ETHICS ASPECTS OF WELLNESS FROM THE
POINT OF VIEW HEALTH OF HUMAN BODY
Karel RÝDL
Úvod
Lidská snaha po poznání tajemství prostředí obklopujícího člověka a zákonitostí jejich
působení na jeho existenci se stále více orientuje na ochranu člověka před působením jeho
vlivů na životní prostředí. Různé vědní disciplíny se snaží utřídit dosavadní lidské zkušenosti
do obecně platných norem a doporučení pro zvýšení blaha člověka a tím i celé lidské
společnosti. Je poukazováno zejména na oblast lidského zdraví, které se stává ze záležitosti
ryze lékařské a zdravotnické záležitostí také dalších oblastí vědeckého zkoumání ze strany
psychologie, pedagogiky, sociálních věd, ale i filozofie a etiky. Stále novější nástroje pro
zajištění blaha člověka nabízejí přírodní vědy, zejména biologie, chemie a fyzika.
Projevy blahodárného působení výsledků a zkušeností výše uvedeného trendu lze chápat
jako obsah pojmu „wellness“, který se velmi rychle zabydlel i v českém jazyce. Tímto
pojmem označujeme požadavky na vytvoření či zlepšení harmonie těla, duše a mysli člověka,
což se v evropské kultuře myšlení a jednání neobjevuje poprvé.1 Pokud je význam pojmu
„wellness“ vykládán jako označení lázeňských procedur nebo ozdravných pobytů, jedná se
o záměnu cílového stavu za označení nástrojů, pomocí kterých lze požadovaného stavu
dosáhnout.2 V angličtině se vlastně jedná o novotvar stojící v protikladu k pojmu „illness“
(česky „onemocnění“). Pro nás budou dále důležitými faktory obsah a formy onemocnění
člověka tak, jak je dnes chápe Světová zdravotnická organizace (WHO) a stále aktualizovaný
Katalog nemocí.
Ve svém příspěvku bych se chtěl zamyslet nad důvody pro výše uvedenou harmonii,
jejími projevy v praxi a také nad tím, co se skrývá za masivními reklamními kampaněmi a co
osobně považuji za prospěšné pro zvyšování kvality života člověka.
Pojetí zdraví člověka v industriální a postindustriální společnosti
V předindustriální společnosti byl pojem zdraví ve společnosti chápán jako stav, kdy
člověk netrpí nějakou nemocí, která mu zabraňuje pracovat a získávat obživu vlastním
přičiněním. Nemocní lidé bývali většinou izolováni ve špitálech, starobincích, chudobincích
či v jiných ústavech, aby nemohli nakazit další lidi. Tyto představy vyplývaly ze stylu
tehdejšího života a odpovídaly také úrovni lékařské vědy.
S rozvojem industriální společnosti (konec 18. století – 2. polovina 20. století) se pojetí
zdravého člověka nijak zvláště od předchozího období neměnilo s tím rozdílem, že
preferovány byly zejména znaky fyzického zdraví, které bylo primárním předpokladem
a nutnou podmínkou k zvládnutí fyzicky náročné práce v manufakturách a později továrnách.
1
Stačí připomenout princip „kalokagathia“ antických Athén či na něj navazující projevy životního stylu
v období tzv. evropské renesance a humanismu 14. až 16. stol.
2
Americký lékař Halbert Louis Dunn použil tohoto pojmu počátkem 30. let 20. století ve smyslu alternativní
léčby se silným spiritualistickým zázemím. Další vývoj, zejména od 80. let minulého století, spiritualitu
omezoval a soustřeďoval se na fyzickou stránku harmonie v lidském těle. Tu rozvíjí nadále pojem „fitness“,
zatímco „wellness“ je opět stále více spojován i s duševním a duchovním stavem jedince.
116 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Tím je také vysvětlitelný značný nárůst zájmu lékařských věd, zejména chirurgie a ortopedie,
o nápravu rukou a nohou, které trpěly nejčastějšími úrazy. Druhá polovina 19. století výrazně
rozvinula výrobu různých druhů protéz, náhradních a kompenzačních pomůcek, k čemuž
samozřejmě pomohly také množící se masové válečné konflikty, řešící snahy o přerozdělení
stávajících či ovládnutí nových území se surovinami a levnější pracovní silou. Industriální
výroba umožnila také výrobou strojů oddělit část lidí od fyzické práce a postupně tak vznikala
vrstva inteligence, která začala prosazovat širší pojetí zdravého člověka tím, že začala do
projevů zdraví zahrnovat i duševní (rozumové a emoční) projevy člověka a postupně
vytvářela systém názorů o preventivním chování člověka, pomocí kterých bylo možné
předcházet úrazům a nemocem. Řada z těchto receptů a koncepcí se od počátku 20. století,
když se pedagogika definitivně přelila ze škol do veřejného a soukromého života, stala
obsahem zdravotnických a kulturně osvětových výchovných a vzdělávacích kampaní, kurzů
a dalších aktivit získávajících postupně charakter činností pro smysluplné využívání volného
času.
V postindustriální společnosti se pojetí zdraví zase výrazně proměňuje podle možností
a představ celé řady vědních disciplín. Výkonový fenomén industriální společnosti,
projevující se zejména důrazem na kvantitativní ukazatele úspěšnosti firem, podniků, procesů
i jednotlivců, dospěl až ke svému paradoxu, kdy věda (zejména chemie, farmacie
a biochemie) začala člověku pomáhat překonávat vlastní biologické hranice, meze a možnosti.
To velmi rychle ovlivnilo vznik nových průmyslových odvětví a oborů oblasti služeb, které
systematicky prosazují jako pevnou součást zdravého způsobu života aktivity, ve kterých
nachází pracovní uplatnění dnes již větší počet lidí než v průmyslu a zemědělství dohromady.
Tématy vědeckého zkoumání se staly např. životní styl a kvalita života spojená s harmonizací
fyzického a duševního blaha jako znaku zdravého člověka, ovšem primárně nikoliv z důvodů
pracovní schopnosti, ale osobního pohodlí a životního komfortu cítit se dobře. Zrodil se tzv.
wellness.
Pozitivní a negativní vlivy spojené s wellness
V současné době jistého „zprůmyslnění“ wellness nabídek je zcela evidentní, že tyto
služby lidem prospívají tím, že jim vrací ztracenou nebo narušenou rovnováhu biologických
a dalších potřeb, odstraňují pocity nepohody, zvyšují komfort a kvalitu vlastního života
a umožňují lidem aktivně šířit získané pozitivní vnímání sebe sama i mezi ostatní lidi.
Důležitým předpokladem ovšem je, že vedle technicky a organizačně dokonale zvládnuté
nabídky „wellness“ aktivity, se nejdůležitější součástí kvalitní služby stává ochotný
a pozitivně naladěný profesionál, který službu provádí. Lidský faktor je zde zcela
nezastupitelný, podobně jako lidsky pozitivní přístup lékaře, učitele nebo sociálního
pracovníka. Tento lidský přístup umocňuje příští rozhodování „klienta“ o opakování (návratu)
„wellness“ nabídky na základě krátké (víkendové) ochutnávky mnohem více než dokonale
technicky provedený obsah masáže, koupele či jiné aktivity.
Dnes již není ani nic neobvyklého, že odborné školy nabízejí studijní programy zaměřené
právě na oblast služeb spojených s „wellness“ nabídkami.3 Na internetu se lze probírat
„wellness“ nabídkami téměř 600 firem, přičemž před deseti lety zde existovaly nabídky jen
známých lázeňských středisek.
Jeho výrazné pozitivum, totiž odstraňování či vyrovnávání zdravotních důsledků
jednostranného fyzického nebo duševního zatížení člověka, jehož ukazateli jsou dnes hlavně
kontrola váhy, optimální výživa, dostatek pohybu a kontrola stresu, je stále více zneužíváno
3
Např. Střední škola cestovního ruchu v Rožnově pod Radhoštěm nabízí vedle oboru lázeňství a wellness i obor
masér. Řada středních a vyšších zdravotnických nebo hotelových škol nabízí fyzioterapeutické a ekonomické
obory zaměřené na wellness služby.
___________________________________________________________________________________ 117
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
negativními činnostmi, ale vzhledem ke stavu hodnotové orientace postmoderní a liberálně
uvažující společnosti, komerčního charakteru, kdy snaha po rychlém vlastním úspěchu vede
i k nabídkám nekvalitního nebo přímo nebezpečného obsahu, postaveného na vědomě
podvodném reklamním jednání a chování nejen privátních, ale již i veřejných či státních
společností a agentur. Stále se zvyšující touha člověka překonat dosud známé hranice
lidských možností se ve spojení se získáním popularity stává obrovským hnacím motorem
naplnit tuto představu i za cenu ohrožení vlastního zdraví fyzického. To duševní již bylo
ohroženo směřováním jedince k akceptaci podobných extrémních nabídek. Pouhá biologická
normalita se tak stává v době zvyšujících se možností vylepšování fyzického či duševního
stavu člověka známkou průměrnosti a nezajímavosti.
V řadě případů již nejde jen o relaxační cvičení s cílem dostat se do fyzické a psychické
pohody pro plnění dalších povinností a zvládnutí vlastního života pokud možno ve zdravém
stavu těla i ducha, ale jde o naplnění adrenalinových potřeb překonat vlastní možnosti
s pomocí umělých preparátů (doping), a to stále častěji nejen ve sportu, ale dnes i v oblasti
kultury (diskotéky, zábavy, rockové a „hip-hopové“ festivaly apod.). Množství tragických
případů zmrzačení či úmrtí zejména mladých lidí nemá dnes již sílu a vliv, aby se
neobjevovali noví zájemci, věřící si na základě jistoty z neznalosti, že jim se nic stát nemůže
a oni budou úspěšní. Zde se původní myšlenka být „wellness“ rychle mění ve stav být
duševně či fyzicky „illness“.
Závěrem
Pokud budeme počítat za cestu k „wellness“ chápání vlastní osoby i např. spiritualistické
aktivity (náboženské i nenáboženské), můžeme spolu se známým instruktorem aerobiku
Davidem Hufem prohlásit, že „wellness“ je vlastně cesta k upevnění víry v sebe sama a své
schopnosti dělat to, co mě baví a po všech stránkách naplňuje.4 Jen doplníme: bez používání
zdraví ohrožujících látek a prostředků.
Prožívání „wellness“ stavu, pokud pojem „wellness“ nechápeme jen jako soubor
terapeutických aktivit, vlastně můžeme ztotožnit s prožíváním osobního nebo skupinového
(týmového) štěstí. Pojem štěstí se také stává předmětem vědeckého zkoumání, bohužel zatím
jen ve smyslu výkonového zlepšení stavu člověka, jak o tom svědčí dotazníky Světové
zdravotnické organizace či tzv. Oxfordský dotazník, v upravené verzi výzkumně použitý také
pracovníky Pedagogické fakulty Ostravské univerzity.
Literatura
1. DRAGOMIRECKÁ, E., BARTOŇOVÁ, J.: WHOQOL-BREF, WHOQOL-100.
Příručka pro uživatele české verze dotazníků kvality života Světové zdravotnické organizace.
Praha: Psychiatrické centrum 2006
2. http://www.zivotni-styl.wz.cz
3. http://www.wellness-gyro.cz
Kontakt
Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc.
Univerzita Pardubice
Studentská 95, 532 10 Pardubice
[email protected]
4
http://www.aerobic.cz/pozvanky/david-huf-na -listerine-wellness-marathon-2009/
118 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
POHYBOVÉ AKTIVITY OBYVATEL ČESKÉ REPUBLIKY
MOVEMENT ACTIVITIES OF THE CZECH REPUBLIC
INHABITANTS
Aleš SEKOT
Abstrakt: Soudobá společnost v naší kulturní sféře je výrazně poznamenána sedavým
způsobem života. Postupně se vytrácí potřeba fyzického pohybu v práci, domácnosti
i v dopravě. Zejména městský způsob života aktualizuje problém nedostatku zdraví
podporujících aktivit a absenci iniciujících kondičně hodnotných činností. Dochází k úpadku
cílené individuální iniciativy na poli pravidelné tělesné činnosti jako součásti všestranného
rozvoje osobnosti. Lékaři, sociální vědci a politikové stále častěji a naléhavěji zmiňují
fyzickou nečinnost jako závažný zdravotní problém. Největší význam pravidelnému
kondičnímu sportování je přičítán pozitivním zdravotním důsledkům a naplnění principu
všestrannosti socializačního procesu. Významným příspěvkem k naší informovanosti o úrovni
pohybových aktivit v našem prostředí jsou nejnovější reprezentativní údaje o charakteru
práce, využívání možností aktivních forem dopravy a intenzitě fyzické činnosti české dospělé
populace.
Klíčová slova: pohyb, sport, společnost, obezita, doprava, materiální prostředí
Dnes už se běžně ví, že zdravý individuální životní styl je pevně provázán s aktivitami
podporujícími dobrou fyzickou a duševní kondici. Když v této souvislosti hovoříme
o životním prostředí, pak máme na mysli sérii vzájemně provázaných sociálních systémů,
z nichž každý růzností vlivu a významu přímo či nepřímo ovlivňuje průběh individuálního
rozvoje. V tomto ohledu rozlišujeme mikrosystém (ovlivňování tváří v tvář), mezosystém
(sociální prostředí), exosystém (sociální procesy) a makrosystém (kulturní a hodnotové
systémy). Obecně vzato se předpokládá, že dynamice zásadních procesů sedavého chování
pochopíme pouze tehdy, když odhalíme zejména příčinné souvislosti v rovině jejich
sociálních a lidských souvislostí.
Sedavý způsob života v kontextu šířící se „pandemie obezity“ vyvolává stále častěji
rostoucí reakce nejen ze strany oborníků na výživu a pohybové aktivity a zdravý životní styl,
ale stále častěji se uvedená témata stávají důležitou agendou i vlivných politiků a jejich
nejbližšího okolí. Přitom problém obezity prostupuje všemi sociálními skupinami a není tak
výrazněji jednoznačně kulturně podmíněn (Řehulka & Šeráková 2007, p. 813-825).
Materiální prostředí je z pohledu negativních stránek sedavého způsobu života významně
ovlivňováno masovým využíváním individuální automobilové dopravy s ekologickými
důsledky a v neposlední řadě i snižováním frekvence a kvality pohybových aktivit. I česká
společnost je součástí širšího kulturního rámce sedavé společnosti, spojované s novou
kvalitou sociálního prostředí, převládajícího ve většině amerických a evropských měst na
přelomu našeho tisíciletí. Technický pokrok v dopravě, komunikačních technologiích, výrobě
a urbanistických koncepcích mění výrazně tvářnost měst a vytváří tak prostor pro ochabující
motivy pravidelné fyzické aktivity. Přechod od venkovského zemědělského prostředí
k městské post-industriální společnosti přináší růst přelidněných životních oblastí spolu se
___________________________________________________________________________________ 119
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
zvyšováním sedavého způsobu života v kontextu práce a volného času. Městský způsob
života aktualizuje problém nedostatku zdraví podporujících aktivit, přináší absenci
materiálního prostředí iniciujícího kondičně hodnotné činnosti a vede ke skomírání
smysluplně promýšlené individuální iniciativy na poli pravidelné tělesné činnosti jako
součásti všestranného rozvoje osobnosti. Na druhé straně pak vyšší materiální úroveň
a rozšiřující se volnočasový prostor, jsou živnou půdou pro rozšíření příležitosti pro
intencionálně cílené sportovně pohybové aktivity. Ty jsou však mnohdy spojovány s nutností
organizačně nesnadných činností a finančně náročných kroků. Přitom už přinejmenším od
třicátých let minulého století je evropská společnost dostatečně informována o pozitivní úloze
pravidelných sportovně pohybových aktivit pro zdravý tělesný a duševní vývoj každého
jedince.
Fyzická aktivita versus životní styl
Je všeobecně známým faktem, že dnešní člověk vede v naší kulturní sféře výrazně odlišný
způsob života než generace jeho rodičů či prarodičů. Je zpravidla vzdělanější, zámožnější,
mobilnější a informovanější. Transformace industriální společnosti směrem ke společnosti
informací od počátku osmdesátých let minulého století „velkou vlnou změn“ (Drucker 1993;
1998) díky obrovskému nárůstu sofistikované počítačové technologie vyústila v dnešní
dramatické posuny v její tvářnosti. Ty spočívají zejména v posunu od bezprostřednosti
mezilidských kontaktů k elektronické zprostředkovanosti, ve změnách v povaze práce, forem
a objemu volného času a proměnami ekonomických rolí mužů a žen.
Mapování úrovně aktivní sportovní participace v mezinárodním, či dokonce globálním
měřítku přirozeně naráží na řadu metodologických, kulturních či politických překážek.
Z dostupných relevantních a reliabilních zdrojů však vyplývá, že v evropském kontextu
dosahují nejvyšší úrovně aktivně sportující dospělé populace Skandinávie, nejnižší naopak na
„jihu Evropy“:
Muži
Ženy
20–24letí
%
Finsko
83
78
87
Švédsko
70
70
80
Holandsko
63
61
68
Velká Británie
72
60
69
Irsko
70
58
60
Španělsko
39
24
36
Itálie
32
15
37
Zdroj: Compass 1999, http./w3.uniroma 1.it/compass/index.htm
60–64letí
72
39
45
31
13
7
7
Muži se ve sledovaných zemích koncem devadesátých let vcelku věnovali aktivnímu
sportu více než ženy, s postupujícím věkem přirozeně relativně podíl sportujících klesá.
Vysoká míra aktivně celoživotně sportujících ve Finsku je však fascinující. Zdá se, že do jisté
míry koresponduje s celkově vysokou kulturní úrovní a mezinárodní prestiží této země
a vysoce demokratickým systémem organizace jejího sportovního života (Itkonen 2004, s.
100-112; Suomi 2004, s. 135-144).
Většinou lidé dobře vědí, že fyzický pohyb tvoří nedílnou součást zdravého osobnostního
vývoje. Stejně je všeobecně známá nízká hladina tělesného pohybu ve většině zejména
bohatých, technologicky vyspělých zemí. Zároveň sledujeme, že zdravé, krásné a fyzicky
přitažlivé tělo je ideálem často zdůrazňovaným nejen v praktickém životě každodennosti, ale
120 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
i na půdě reklamního vytváření image úspěšného a obdivovaného jedince. Prospěšnost
a nezastupitelnost fyzického pohybu a cvičení je imperativem, na kterém se shodnou různým
úhlem pohledu lékaři, pedagogové, marketingoví specialisté či představitelé establishmentu.
Image zdatných a zdravých občanů je dnes mediálně stále sílícím poselstvím; nepřináší však
zpravidla skutečně rostoucí fyzickou aktivitu nejširších mas obyvatelstva jak v lokálním, či
v regionálním nebo globálním měřítku. Spíše jsme stále častěji svědky trpkého konstatování:
doporučení o prospěšnosti pohybu, cvičení a sportování se mnohdy nesetkává ani
s minimálním objemem fyzické aktivity. Přitom si uvědomujeme, že vytrácení pravidelného
pohybu z našich životů je významným způsobem dáno měnícím se charakterem práce směrem
k sedavým zaměstnáním). Právě dokončovaný reprezentativní „Výzkum pohybových aktivit
obyvatel České republiky“ zjistil následující podíl sedavé práce v zaměstnání:
Tab. 1. Věk vs. převažující charakter práce
Věková kategorie
Charakter práce
Fyzická práce
18–28
%
29–38
%
39–48
%
49–58
%
59–68
%
>68
%
Celk.
305
14,39 %
221
19,42 %
244
21,65 %
164
19,43 %
45
10,04 %
10
5,03 %
989
Charakter práce
Fyzické i
sedavé
zaměstnání
669
31,57 %
341
29,96 %
368
32,65 %
274
32,46 %
79
17,63 %
12
6,03 %
1743
Charakter práce Charakter práce Řádk.
Sedavé
Nepracuji
součty
zaměstnání
756
35,68 %
493
43,32 %
476
42,24 %
350
41,47 %
79
17,63 %
8
4,02 %
2 162
389
18,36 %
83
7,29 %
39
3,46 %
56
6,64 %
245
54,69 %
169
84,92 %
981
2 119
1 138
1 127
844
448
199
5 875
Z přehledu lze usoudit na relativně nejnižší podíl fyzické práce v zaměstnání u všech
věkových skupin; v souladu s logikou věci nejnižší v obou krajních věkových kategoriích.
Naopak nejvíce sedavých zaměstnání je mezi 29. a 58. rokem věku. V souladu s tímto
zjištěním je naopak nejvíce sedavých zaměstnání v souhrnné kategorii třicátníků až
šedesátníků. Bez významu není ani zjištění vysokého podílu „nepracujících“ nejmladších
respondentů.
Při úvahách o vytrácení pohybových aktivit i v mimopracovní době je zpravidla
postulována řada teoreticky a metodologicky závažných otázek typu: „Proč lidé při plném
vědomí prospěšnosti fyzického pohybu odmítají pravidelné cvičení a sportování?“ „Co brání
dosahování fyzicky aktivního životního stylu?“ „Je vůbec možné transformovat soudobou
technicky vyspělou společnost na úroveň fyzicky aktivní společnosti?“ Odpovědi na tyto
otázky se nejvíce odrážejí v současném úsilí na cestě ke zlepšení zdravotního stavu
obyvatelstva (McElroy 2002, s. 3-16; Sekot & Brázdová 2008, s. 112-125). Jedna badatelská
fronta si přitom klade otázky týkající se příčin neúspěchu tradičních přístupů akcentujících
fyzickou aktivitu, jiní se soustřeďují na inovační strategie zvyšující pozitivní vztah k pohybu
na půdě rodiny, školy a širší komunity. Společně pak cílí k posilování všeobecné aktivní
podpory legitimity masové fyzické aktivity jako nedílné součásti světa hodnot každodennosti.
___________________________________________________________________________________ 121
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
I zde platí bezpočtukrát osvědčená zásada: Pokud bychom začali nadváhu brát jako vážný
civilizační problém, lidé by se zbavili i dalších zdravotních potíží, a zdravotnictví by navíc
ušetřilo obrovské peníze na léčbu chorob souvisejících s nedostatkem pohybu a s obezitou.
Dynamika sociálních změn se zcela přirozeně odrazila i v oblasti lidského zdraví
a v kvalitě lidského života. Zvyšuje se objem času stráveného v dopravních zácpách při
současném snižování času věnovaného přípravě domácích jídel. Vyšší konzumace polotovarů,
růst spotřeby cukru a tuku způsobuje nadváhu dětí i dospělých. Roste kalorický přísun ve
struktuře stravovacích zvyklostí při současném sedavém způsobu života. Nižší nároky na
fyzický pracovní výkon nejsou zdaleka kompenzovány přiměřeným nárůstem sportovních
aktivit. Stres pracovního psychického vypětí a psychické nároky na dopravu do práce vyúsťují
mnohdy v „relaxaci“ před televizní obrazovkou. Bludný kruh sedavého způsobu života –
v zaměstnání, dopravě a doma je uzavřen: Sedavý způsob života se postupně stává jedním
z faktorů nejvýrazněji ohrožujících zdraví příslušníků soudobé moderní společnosti (McElroy
2002; Vanreusel & Meulders 2007).
Poslední data zabývající se touto problematikou v našem prostředí si všímají i stále
aktuálnější problematiky aktivních forem dopravy. Čerstvé údaje reprezentativního výzkumu
Fakulty sportovních studií tak přinášejí následující poznatky:
Tab. 2. Věk vs. doprava do zaměstnání
Věková
kategorie
18–28
%
29–38
%
39–48
%
49–58
%
59–68
%
>68
%
Celk.
Jak
se Jak
se
dopravujete do dopravujete
zaměstnání?
do
Pěšky
zaměstnání?
Na kole
323
121
15,24 %
5,71 %
193
94
16,96 %
8,26 %
212
130
18,78 %
11,51 %
173
93
20,50 %
11,02 %
47
30
10,56 %
6,74 %
13
3
6,67 %
1,54 %
961
471
Jak
se Jak
se
dopravujete do dopravujete
zaměstnání?
do
MHD
zaměstnání?
Autem
1 059
430
49,98 %
20,29 %
258
507
22,67 %
44,55 %
248
472
21,97 %
41,81 %
217
296
25,71 %
35,07 %
65
61
14,61 %
13,71 %
15
4
7,69 %
2,05 %
1 862
1 770
Jak
se
dopravujete do
zaměstnání?
Do zaměstnání
se nedopravuji
186
8,78 %
86
7,56 %
67
5,93 %
65
7,70 %
242
54,38 %
160
82,05 %
806
Řádk.
součty
2 119
1 138
1 129
844
445
195
5 870
Největší podíl pěší dopravy do zaměstnání zaznamenávají střední generace, zvýšený podíl
využití kola v tomto ohledu posiluje převahu těchto věkových kategorií na poli využívání
aktivních forem dopravy. Veřejná doprava je, nesporně i z ekonomických důvodů,
nejtypičtější pro mládež, auto používají na cestě do zaměstnání zejména třicátníci
a čtyřicátníci. Zajímavá zjištění nabízejí i data týkající se praktikování intenzivní pohybové
aktivity v týdenním průměru.
122 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Tab. 3. Věk vs. intenzivní pohybová aktivita
Věková
kategorie
Intenzivní
pohybová
aktivita
Neprovádím
Intenzivní
pohybová
aktivita
Do 1 hodiny
Intenzivní
pohybová
aktivita
1–3 hodiny
Intenzivní
pohybová
aktivita
3–6 hodin
18–28
%
29–38
%
39–48
%
49–58
%
59–68
%
>68
%
Celk.
284
13,43 %
189
16,64 %
267
23,65 %
254
30,13 %
117
26,29 %
60
30,30 %
1 171
424
20,05 %
275
24,21 %
290
25,69 %
225
26,69 %
130
29,21 %
53
26,77 %
1 397
635
30,02 %
350
30,81 %
310
27,46 %
199
23,61 %
113
25,39 %
43
21,72 %
1 650
412
19,48 %
186
16,37 %
152
13,46 %
96
11,39 %
45
10,11 %
30
15,15 %
921
Intenzivní
pohybová
aktivita
Více než 6
hodin
360
17,02 %
136
11,97 %
110
9,74 %
69
8,19 %
40
8,99 %
12
6,06 %
727
Řádk.
součty
2 115
1 136
1 129
843
445
198
5 866
Naprostou pasivitu na poli intenzivních pohybových aktivit vykazují zejména dotazovaní
v páté, resp. šesté dekádě života; pohybově nejaktivnější v tomto kontextu jsou naopak mladí
lidé mezi 18. až 38. rokem; s věkem častější intenzivní pohybová aktivity klesá.
Stále pozorněji sledovaný ukazatel chůze, jako nejpřirozenější pohybové aktivitě, přinesl
v našem výzkumu následující obraz:
Tab. 4. Věk vs. chůze
Věková
kategorie
Čas strávený
chůzí
Žádný
Čas strávený
chůzí
cca 30 minut
Čas strávený
chůzí
cca 60 minut
Čas strávený
chůzí
cca 120 minut
18–28
%
29–38
%
39–48
%
49–58
%
59–68
%
>68
%
Celk.
39
1,84 %
42
3,69 %
34
3,02 %
13
1,54 %
9
2,01 %
12
6,09 %
149
433
20,44 %
278
24,45 %
275
24,40 %
167
19,79 %
92
20,54 %
45
22,84 %
1 290
830
39,19 %
397
34,92 %
397
35,23 %
328
38,86 %
179
39,96 %
76
38,58 %
2 207
555
26,20 %
242
21,28 %
255
22,63 %
215
25,47 %
117
26,12 %
42
21,32 %
1 426
Čas strávený
chůzí
více než 120
minut
261
12,32 %
178
15,66 %
166
14,73 %
121
14,34 %
51
11,38 %
22
11,17 %
799
Řádk.
součty
2 118
1 137
1 127
844
448
197
5 871
Čas strávený chůzí v denním průměru vykazuje nejvyšší zastoupení u třicátníků, nejméně
u obou krajních věkových skupin. Střední proporce denní chůze jsou v rámci věkových
skupin poměrně vyrovnané a nejvíce signalizují hodinovou denní dotaci. S věkem se snižuje
objem chůze zejména u nejstarších seniorů.
___________________________________________________________________________________ 123
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Tab. 5. Věk vs. jízda na kole
Věková kategorie
18–28
%
29–38
%
39–48
%
49–58
%
59–68
%
>68
%
Celk.
Jezdíte na kole?
Téměř každý
den
389
18,37 %
226
19,88 %
270
23,91 %
193
22,89 %
110
24,55 %
42
21,21 %
1 230
Jezdíte na kole?
Občas
Jezdíte na kole?
Ne
Řádk.
Součty
1392
65,72 %
688
60,51 %
650
57,57 %
452
53,62 %
194
43,30 %
50
25,25 %
3 426
337
15,91 %
223
19,61 %
209
18,51 %
198
23,49 %
144
32,14 %
106
53,54 %
1 217
2 118
1 137
1 129
843
448
198
5 873
Obecně zřejmý trend zvyšování cyklistiky v naší společnosti je reflektován nejsilněji
zastoupenou skupinou občasné jízdy na kole (především mezi mladými respondenty);
každodenní využití kola je nejtypičtější pro šedesátníky, nejstarší skupina pak více než 53 %
jízdu na kole vůbec nepraktikuje.
Logicky nastolená otázka, proč lidé investují většinou tak málo času do sportovně
pohybových aktivit, které mají sílu činit je subjektivně mnohem šťastnějšími
a spokojenějšími, má zcela prozaické vysvětlení: Sledování televize je mnohem snadnější
a organizačně jednodušší než kupř. příprava na odbíjenou či cesta do plaveckého bazénu
anebo finančně ne všem dostupné tenisové kurty. Neschopnost či spíše neochota investovat
počáteční energii pak rozmělní, nebo dokonce zcela rozptýlí naději na pozitivní prožitky
předpokládající právě osobní úsilí a jistý fyzický výkon. Přitom se správně připomíná, že
důležitým motivačním činitelem pro sportování ve volném čase zejména mezi mládeží je
prožitek. Ten je umocňován postupným rozvojem pohybových dovedností posilujících
pozitivní vztah ke sportu. Naopak překážkou provozování sportovních aktivit ve volném čase
může být subjektivní přesvědčení o pohybové nekompetentnosti, nešikovnosti, nedostatku
fyzických předpokladů. Pokud k tomu přistupují i důvodu ekonomického rázu, jako je
kupříkladu nedostatek finančních prostředků na nezbytnou sportovní výzbroj a výstroj, pak se
sportovní aktivity odsouvají – mnohdy po celý zbytek života – do sféry možná preferovaných,
nikoli však praktikovaných činností. V nenávratnu se tak postupně ocitá dobře míněná výzva:
„Nejlepší strategií pro potěšení ze života je rozvinout jakékoliv dovednosti a plně je užívat,
když je to možné“ (Řepka & Man 2002. s. 161).
Sedavý způsob života je chápán jako vážná forma sociálně konstruovaného rizikového
chování, reflektující specifické rysy vývoje společnosti. Na této myšlence jsou postaveny tři
hypotézy sociálně-kulturní povahy sedavého způsobu života:
1. Sedavý způsob života je kulturně utvářený, podporovaný a odměňovaný.
2. Vývoj sedavého způsobu života je výslednicí socializačního procesu praktikujícího
fyzickou neaktivitu v dětství a dále rozvíjenou v dospělosti.
3. Sedavý způsob života je podporován existencí sociálních nerovností (Vanreusel &
Meulders 2007, s. 121-122).
124 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Problematika pohybových aktivit v kontextu sedavého způsobu života je stále častěji
prezentována jako vážné – a zároveň čtenářsky vděčné – téma i na stránkách renomovaného
denního tisku. Můžeme se tak setkat, jako kupř. v roce 2010 v lednových přílohách „Zdraví“
MF Dnes se speciálními texty typu „Začněte hubnout, jak na to“, „Hubneme pro zdraví (při
vysokém tlaku, cukrovce, nemocných kloubech)“, „Hubneme pro krásu a s pomocí plastické
chirurgie“, „Hubneme s moderními sporty a přístroji“. Snad nejpůsobivěji – a z pohledu lidí
s nadváhou nejnáročněji – působí výzva: „Sportujte. A pak nejezte.“ Namísto dosud běžných
(a zpravidla neúčinných) „zaručených“ diet se připomíná, že zlepšení fyzické kondice
a utužení zdraví cestou pohybu není otázkou dnů či týdnů, ale spíše dlouhodobou záležitostí.
Odborníci tak doporučují několik zásad, o které je dobré se při nastartování pravidelných
sportovně pohybových aktivit opřít (MF Dnes, 29. 01. 2010, s. C1):
1.
2.
3.
4.
Než začnete běhat, musíte začít chodit.
Když budete mít vysoký tep, nezhubnete.
Sport jednou týdně? Málo, musíte třikrát.
Pivo po tenise? Ne, leda jogurt, a až za hodinu.
Doporučuje se tedy pozvolný začátek, postupné přidávání intenzity pohybu, pravidelné
tělesné zatížení a ukázněnost ve stravovacích návycích. Stále častěji se sleduje a vyhodnocuje
i nutriční hodnota potravy a hledají se nejvhodnější formy sportování pro jednotlivé věkové
kategorie. Východiskovou zásadou je, že shazování váhy se bez sportu neobejde. Přitom
záleží na frekvenci a intenzitě pohybu. K nejpopulárnějším formám sportování zde patří
spinning, aerobik a aqua aerobik, jóga, bojové sporty; squash a badminton (zatěžující ale
nadměrně klouby), kruhový trénink (posilovna); za velmi vhodný sport pro všechny věkové
kategorie je považován nordic walking, spalující o 46 % více energie než běžná chůze
a zapojující do činnosti 90 % svalů. K novějším formám kondičního sportování patří pilates
(komplexní cvičební metoda vyvinuté Jozefem Pilatem zaměřená na zlepšení fyzické
a psychické kondice) a velkým hitem posledních let je zumba, tedy aerobik spojený
s latinskoamerickými tanci.
Materiální prostředí versus pohybové aktivity
Mezinárodní projekt výzkumu pohybových aktivit a stravovacích zvyklostí EUROPREVOB zkoumal ve druhé polovině minulé dekády v pěti sociálně a kulturně odlišných
oblastech Brna i důležitý aspekt dopadů faktoru materiálního prostředí na možnosti a meze
sportovně pohybových aktivit. V tomto kontextu vyslovil a testoval několik hypotéz, když
první se zaměřila na existenci a kvalitu cyklostezek. Vzdor očekávání se nepotvrdil předpoklad
o vyšší frekvenci a kvalitě stezek pro cyklisty v bohatších oblastech, když se ukázalo, že jde
spíše o nepřímou závislost. Cyklistické stezky jsou totiž u nás zpravidla konstruovány nikoli
jako místě významná forma aktivní dopravy, ale jako převážně v souladu s možnostmi daného
terénu a pozemkovým vlastnictvím koncipovaná rekreační zařízení procházející krajinou bez
přímé závislosti na sociálně kulturním prostředí. A jako taková jsou také využívány nikoli
primárně místními občany, ale spíše zájemci o tuto atraktivní formu sportování (sdílenou
zpravidla nikoli bezproblémově s roller skatery, či dokonce s chodci). Jde zejména o aktivně
sportující s vysokou úrovní zájmu o zdravý aktivní životní styl a se schopností smysluplně
trávit volný čas. Přitom budoucí výzkum může přinést další užitečné informace v případě
bližších a detailnějších údajů týkajících se především motivů a intenzity sportovně
pohybových aktivit, a to i mimo rámec samotných cyklostezek. Přitom lze předpokládat dvě
základní kategorie jejich uživatelů: Pravidelní uživatelé motivovaní primárně pozitivním
smyslem sportování, kdy cykloturistika je dominujícím cílem aktivity a prostředkem utužení
___________________________________________________________________________________ 125
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
kondice, zdraví, nástrojem účinné relaxace. Vedle této skupiny existuje i zpravidla
spektakulárnějsí kategorie cyklistů, kteří tuto formu sportovní aktivity využívají (zpravidla za
významné pomoci nákladné sportovní výzbroje a výstroje) pro utváření atraktivního image,
bez hlubších motivačních kořenů pravidelných pohybových aktivit jako integrální součásti
každodennosti.
K nesporně specifickým rysům cyklostezek v českém prostředí patří, že jsou zpravidla
konstruovány jako rekreační trasy bez možností praktického využití jako efektivní formy
aktivní dopravy, kupř. v centru měst, či jako spojnice mezi důležitými body místní občanské
infrastruktury. To přirozeně spoluurčuje i možnosti a meze jejich využití a předurčuje do
značné míry i motivačně specifické typy účastníků, rekrutujících se zpravidla ze sféry
aktivních volnočasových aktivit. Cyklostezky tak zpravidla neslouží jako forma dopravy do
práce či školy, k přesunu při řešení občanských záležitostí či při nákupech. O to více jsou
jejich uživatelé motivováni volnočasovým směřováním k vyšší fyzické kondici, psychické
pohodě a k zážitkovým aktivitám.
Existence a kvalita přírodního prostředí patří k dalším faktorům, považovaným za
důležitou a nezastupitelnou součást materiálních předpokladů provozování sportovně
pohybových aktivit. Pilotní projekt EURO-PREVOB v této souvislosti hypoteticky
předpokládal rostoucí prostor a kvalitu zelených ploch, parků a hřišť pro provozování
sportovně pohybových aktivit v bohatších městských čtvrtích. Je přirozené, že kvalita
veřejných prostor pro sportování je závislá na sociálních, ekonomických a kulturních
podmínkách daného prostředí: Skutečně byla prokázána vyšší frekvence a kvalita parkových
ploch a hřišť v bohatších čtvrtích a naopak naprostý nedostatek zelených veřejných ploch
a dobře udržovaných hřišť v místech koncentrace sociálně znevýhodněných obyvatel. Přitom
však praktické využívání těchto prostor v nejprestižnějších městských obvodech je poměrně
nízké: Místní občané dávají přednost pobytu v soukromých prostorách rodinných domů
a v privátních zahradách či tenisových kurtech a bazénech nebo preferují i vzdálenější
příležitosti specifických sportovně pohybových aktivit jako kupř. již zmíněné cyklostezky,
fitness centra či golfová hřiště. Nejpopulárnější je využití parkových ploch a dětských hřišť
v prostředí tzv. středních tříd, zatímco sociálně znevýhodněné prostředí přináší zanedbané
parkové plochy a mnohdy devastovaná dětská hřiště. Nepřehlédnutelným faktem
vypovídajícím o stavu veřejných prostor pro sportování je i zvýšená koncentrace psích
exkrementů a rostoucí vandalismus. Nepřekvapuje proto, že některé místní správní orgány
umožňují vstup na hřiště pouze za asistence svého zástupce! K negativním stránkám našich
veřejně přístupných rekreačních ploch patří absence sportovního náčiní, jež je stále běžnější
v zahraničí. Navíc jsou veřejné parky a hřiště konfrontovány s konkurencí obdobných
komerčních zařízení, zejména fitness center adorujících estetiku a kondici.
Dalším měřítkem možností masového provozování pohybových aktivit zvolil zmíněný
pilotní projekt faktor možnosti aktivní dopravy. Zaměřil se především na kvalitu dopravní
infrastruktury, když spíše zjednodušeně předpokládal její vyšší úroveň v sociálně vyšších
oblastech. Přitom je třeba připomenout tradičně vysokou úroveň veřejné dopravy v českém
prostředí (v případě Brna opakovaně vysoce pozitivně hodnocenou zde žijícími cizinci)
s hustou sítí dopravních tras s vysokou frekvencí jízdních řádů, při srovnatelné nabídce pro
všechny kulturně a ekonomicky odlišné oblasti. Znatelné rozdíly však existují ve stavu
veřejných zastávek, když sociálně znevýhodněné čtvrti vykazují vyšší míru znečištění
a vandalismu (kryté zastávky totiž mnohdy slouží jako shromaždiště místní mládeže).
Nejfrekventovanější zastávky pak v některých případech potěší nenásilně vtipnou výzvou
126 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
„Nejlepší věc, kterou můžeš v této chvíli udělat pro svoji kondici, je jít na příští zastávku
pěšky“. Obecně vzato, kvalita zastávek veřejné dopravy je více než lokálním umístěním
ovlivněnou kvalitou přepravovaných pasažérů.
Související dimenze objemu dopravy je stále výrazněji ovlivněna prudkým nárůstem
každodenního privátního užívání aut, když zejména kdysi spíše klidné sídlištní předměstské
čtvrti jsou negativně ovlivňovány silnou nákladní dopravou a dopravní infrastrukturou,
určenou primárně pro dojíždění do zaměstnání. Kvalitu života z hlediska negativních dopadů
veřejné a soukromé dopravy v rostoucí míře ovlivňuje i rychlý růst supermarketů,
přinášejících nutnost dalšího zintenzivnění soukromé a veřejné dopravy. Naopak tzv.
rezidenční čtvrti leží spíše stranou vysoce frekventovaných a životní prostředí zatěžujících
tras a využívají spíše soukromou dopravu vlastních vozů. Obecně vzato však kvalita a objem
dopravy rezultuje jako výslednice řady proměnných a s výstavbou kupř. dálniční sítě či metra
se v místě a čase mění nezávisle na místně sociálně kulturním prostředí.
Celková úroveň materiálního prostředí je pro kvalitu života nepochybně nesmírně důležitá.
Architektonický styl, koncentrace obyvatel, množství zeleně, kvalita ploch pro sportovní
vyžití, míra a kvalita údržby bytových, obchodních a veřejných objektů, frekvence dopravy,
dostupnost nákupních možností a veřejné dopravy, úroveň hluku, čistota ovzduší, úroveň
kriminality, to vše objektivně ovlivňuje nejen hodnotu života, ale spoluurčuje i míru možností
sportovně pohybových aktivit a jejich motivační strukturu. Na významu tak nabývá
i v nedávné minulosti zdiskreditovaná kategorie „dobrá čtvrť“ či „dobří sousedé“. Stejně tak
se bohužel stále naléhavěji připomíná opačné označení pro sociálně vyloučené městské
lokality, vyjadřované běžně v konceptech slum či ghetto. Existence sílících diferenciačních
procesů v naší silně výkonově zaměřené společnosti tak upozorňuje na potřebu hlubších
analýz právě těchto oblastí, kde je řada sociálně ekonomických problémů, spojených
i s nesprávnými výživovými zvyklostmi, nedostatkem pravidelného zdravého pohybu, a tedy
i s nadváhou a obezitou. Přitom termín slum zpravidla používáme k označení lokality se silně
zchátralým obytným prostředím a koncentrací chudé, sociálně rozložené populace. Častěji
používaný pojem ghetto lze vymezit jako lokalitu, obývanou nedobrovolně segregovanou
a prostorově koncentrovanou, etnickou, rasovou nebo náboženskou minoritu, které je
z pohledu většinové společnosti přisuzováno podřadné postavení. Nověji k těmto termínům
přistupuje i označení inner city propojující pestrou paletu sociálních, ekonomických
i politických problémů fungování měst (Burjánek 2009, s. 53-59).
Zkoumáme-li vztahy materiálního urbanizovaného prostředí k životnímu stylu obyvatel
a nepouštíme-li přitom ze zřetele i důležité aspekty možností a mezí provozování sportovně
pohybových aktivit, pak si musíme připomenout základní charakteristiku prostorových změn
města v postindustriální epoše. V kontextu plošného utlumení průmyslu a ztráty výlučně
maloobchodní role centra se aktualizuje možnost vymezení zjednodušené symboliky Brna
jako hypermarketu, generujícího silně prostorové spotřební chování obyvatelstva založené na
vysoké individuální mobilitě (Mulíček 2009). Ta je však založena na stále intenzivnějším
využívání houstnoucí individuální automobilové dopravě, doplňované stále silně
dimenzovanou veřejnou dopravou. Pohybově aktivní individuální doprava, jako jedinečná
forma sportovně pohybových aktivit, tak zůstává spíše výrazem sporadické formy rekreace
než pravidelnou celoživotní pohybovou aktivitou, přispívající k plnohodnotnému osobnímu
rozvoji a ekologicky šetrné alternativě hodnotově hluboce zakotveného přístupu ke
každodennosti.
___________________________________________________________________________________ 127
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Literatura
BENSON, V. & MORANO, M. (1992) Current Estimates from national Health Interview
Survey. Hyattsvills, MD: National Center for Health
http://www.sendspace.com/file/kf79jHealth Statistics.
BURJÁNEK, A. (2009) Sociálně vyloučené lokality města: názvosloví a charakteristiky.
In: FERENČUHOVÁ, S. a kol. (Eds.), Město: Proměnlivá ne/samozřejmost. Brno:
MuniPress.
DRUCKER, P. (1993) Postkapitalistická společnost. Praha: Management Press.
FORMÁNKOVÁ, S. (1998) Některé oblasti longitudiálního výzkumu zájmu žáků
o pohybovou aktivitu. In: JANURA, M. (Ed.), Celostátní vědecká konference s mezinárodní
účastí v oboru kinantropologie. Olomouc: Hanex.
FRÖMEL, K. & BAUMAN, A. a kol. (2006) Intenzita a objem pohybové aktivity 15–
69leté populace České republiky. Česká kinantropologie. 1(10): 13-27.
HILL, J. & TROWBRIDGE, F. (1998) Childhood obesity: Future directions and research
priorities. Pediatrics, 101: 570-574.
HLÚBIK, P. a kol. (2000) Prevalence of obesity in selected subpopulations in the Czech
Republic. Sborník lékařský, 101(1): 59-65.
ITKONEN, H. (2004) Sport, Social Control and Ethics. In: KOSIEWICZ, J.,
OBODYNSKI, K. (Eds.), Sport Involvement in Changing Europe (str. 100 – 104). Rzeszów,.
KOVÁŘ, R. (2002) Tělesná aktivita, tělesná zdatnost a zdraví. Česká kinantropologie. 1:
49-54.
MCELROY, M. (2002) A Social Analysis of Inactivity. Champaign, IL: Human Kinetics.
MULÍČEK, O. (2009) Prostorové vzorce postindustriálního Brna. In: FERENČUHOVÁ
S. a kol. (Eds.), Město: Proměnlivá ne/samozřejmost. Brno: MuniPress.
RZEWNICKY, R. (2003) Health Enhancing Physical activity. Measurement and
determinant of daily activity at home, work, travel, and leisure. Leuven: KU Leuven.
ŘEHULKA E. & ŠERÁKOVÁ, H. (2007) Present views on obesity and overweight in
common of children and adults. In: ŘEHULKA, E. School and health 21 (2), (s. 813-825).
Brno: Masarykova univerzita a Paido.
ŘEPKA, E. & MAN, F. (2002) Flow a optimální prožitek ve sportu. In: HODAŇ, E.
(Ed.), Volný čas a jeho současné problémy (str. 151-166). Olomouc: Hanex.
SEKOT, A. (2009) Physical Activity Versus Obesity. Educatio Artis Gymnasticale, 3, 3,
51-72.
SEKOT, A. (2009) Pohybová aktivita versus obezita. In: Tělesná výchova a sport
mládeže, (str. 58-67). Brno: Masarykova univerzita.
SEKOT, A. & BRÁZDOVÁ, Z. (2008) Physical Activita and Nutrition as a Social Factors
Influencing the Epidemic of Obesity. Studia Sportiva, 2(1): 112-125.
SCHUSTER, J. (2007) Přístup společnosti k možnostem redukce nadváhy a obesity
intervenčním pohybovým programem. In: SLEPIČKOVÁ, I., FLEMR, L. (Eds.), Aktuální
otázky sociologie sportu. Sborník ze semináře České kinantropologické společnosti. Praha:
UK FTVS.
SLEPIČKA, P. & SLEPIČKOVÁ, I. (2002) Sport z pohledu české společnosti. Česká
kinantropologie, 1: 7-23.
SUOMI, K. (2004) Multiple constituency evaluation in sport policy. European Journal for
Sport and Society, 1(2): 135-144.
TELAMA, R., NUPPONEN H. & LAAKSO, L. (2007) Determinants and correlates of
physical activity among European children and adolescents. In: BRETTSCHNEIDER, W.-D.
& NAUL, R. (Eds.), Obesity in Europe. Young People´s Physical Activity and Sedentary
Lifestyles (s. 265-279). Berlin, Oxford: Peter Lang.
128 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
U.S. Department of Health and Human Services. (2000) Understanding and Improving
Health. Washington. U.S. Department of Health and Services.
VANREUSEL, B. & MEULDERS, B. (2007) Sedentary lifestyles and physical (in-)
activity in youth, a social risk perspective. In: BRETTSCHEIDER, W.-D. & NAUL, R.
(Eds.). Obesity in Europe. Young People´s Physical Activity and Sedentary Lifestyles (s. 119133). Sport Sciences International, Vol. 4. Berlin, Oxford: Peter Lang.
WHO – Highlights on health in the Czech Republic 2005. http://euro.who.int/highlights.
Kontakt
prof. PhDr. Aleš Sekot, Ph.D.
Masarykova univerzita Brno
Fakulta sportovních studií
Oddělení historie, filozofie, sociologie a psychologie sportu
[email protected]
[email protected]__________________ 129
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
CVIČENÍ VE FITNESS CENTRECH JAKO SOUČÁST WELLNESS
PROGRAMŮ
EXERCISE IN FITNESS CENTRES AS A PART OF WELLNESS
PROGRAMMES
Daniela STACKEOVÁ
Abstrakt: Příspěvek se věnuje cvičení ve fitness centrech z pohledu možnosti jejich
využití v rámci wellness programů. Pohybové aktivity jako jednu ze základních složek
wellness programů je možno schematicky rozdělit na dvě skupiny: na ty, jejichž hlavním
cílem je prožitek směřující k navození psychické pohody, a na ty, které cílí ke zvýšení
kondice. Hlavními místy sloužícími k provozování takových pohybových aktivit jsou právě
fitness centra.
Klíčová slova: fitness, wellness, well-being, zdatnost, kondice, body image
Abstract: This article deals with exercise in fitness centres from the point of view its
application in wellness programmes. There are two categories of physical activity as one of
the basic parts of wellness programmes differentiated: the first one induces experience
evoking state of well-being and the second one aims for improvement of physical fitness.
Fitness centres are the main places for performing the second one category of physical
activity.
Key words: fitness exercise, wellness, well-being, fitness, body image
1 Úvod
Pohybová aktivita je jednou ze základních složek wellness programů, a to ze dvou
důvodů. Jednak proto, že sama o sobě má vliv na náš psychický stav, jednak proto, že naše
fyzická zdatnost úzce souvisí s naším dlouhodobým psychickým laděním a psychickou
výkonností a odolností.
Význam kondice pro lidské zdraví byl jednoznačně prokázán mnoha vědeckými studiemi.
Pohybová aktivita má řadu benefitů jak v somatické, tak v psychické i sociální oblasti. Fitness
v angličtině znamená zdatnost, fitness centra jsou tedy oněmi specifickými místy sloužícími
ke zvyšování zdatnosti, místy, kde pečujeme o své tělo a o své zdraví. V posledních letech se
setkáváme s „hnutím“ wellness, které klade důraz nejen na tělesnou zdatnost podobně jako
fitness, ale především zdůrazňuje pocit subjektivní pohody, tzv. well-being, resp. jeho emoční
složku. Koncept wellness odpovídá moderní definici zdraví, neboli fyzická zdatnost sama
o sobě nám dlouhodobé zdraví nezajistí, pokud není provázena i psychickou a sociální
„pohodou“. Fitness centra se pak v posledních letech stávají jednou ze součástí vybavení
wellness center, wellness hotelů apod. a pohybová aktivita v nich provozovaná je chápána
jako jedna z cest navozujících pocity pohody, bez extrémního důrazu na výkonová kritéria.
(Pozn.: V praxi je užívání označení „fitness centrum“ a „wellness centrum“ velmi
nejednotné a postrádající koncepci, i samo označení „fitness centrum“ jako součást wellness
zařízení je svým způsobem nelogické. Vzhledem k zavedenému označování v české praxi,
kdy se jako fitness centrum označuje zpravidla místo nabízející služby spojené s pohybovými
aktivitami, jejichž základem jsou posilovací cvičení směřující ke změně tělesné kompozice
a změně vzhledu těla /více v dalším textu/, a jako wellness centrum bývá označováno místo
130 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
nabízející služby spojené s podporou regenerace a relaxace, převážně pasivního charakteru, se
však i v tomto textu budu tohoto dělení držet, jeho význam však chápu především jako
předmět marketingu této komercí výrazně ovlivněné oblasti, který plně neodpovídá
teoretickému konceptu fitness a wellness.)
Chápeme-li well-being jako emoční stav, ve kterém je reflektována spokojenost jedince
s jeho životem, pak wellness můžeme chápat jako životní styl, který k well-beingu směřuje.
V tomto kontextu můžeme užít termínu exercise wellness jako označení cílené pohybové
aktivity, která směřuje především k navození pohody, a tento cíl je při ní prioritní. Může se
jednat o pohybové aktivity, jejichž provádění samo o sobě přináší uspokojení a navozuje
pocity harmonie a pohody, kdy hlavním cílem je prožitek (můžeme je také popisovat
intenzitou prožitku flow), a pak o takové pohybové aktivity, které směřují ke zvýšení kondice,
jsou spojeny s vyvíjením volního úsilí a často i dočasně nepříjemnými pocity, ale jejich
konečný dopad na psychiku je pozitivní (anxiolytický a antidepresivní vliv a odreagování
stresu) a dlouhodobě pak díky zvýšení úrovně zdatnosti i lepší psychické ladění a vyšší
psychická odolnost. Pohybové aktivity z první zmíněné skupiny mohou být individuálně
velmi různé, a to je třeba při tvorbě wellness programů akceptovat. Mohou a nemusí zároveň
rozvíjet zdravotně orientovanou zdatnost, popř. mohou rozvíjet intenzivně jen některou její
složku a ostatní méně. Pohybové aktivity z druhé zmíněné skupiny jsou naopak velmi
podobné, jsou koncipovány tak, aby „rovnoměrně“ rozvíjely všechny složky zdravotně
orientované zdatnosti, a nejčastěji jsou provozovány ve fitness centrech.
Cílem tohoto příspěvku je zhodnocení významu, přínosu či potenciálních negativ zařazení
cvičení ve fitness centrech do wellness programů.
2 Kondice a zdraví – základní terminologie
V oblasti teorie týkající se kondice a jejího rozvoje dochází často k nedorozuměním, jež
mohou být způsobena nejednotností užívané terminologie. Ještě donedávna byl u nás termín
kondice užíván v jednom významu – stejně ve vztahu ke sportovnímu výkonu jako k podpoře
zdraví. Pro praxi považuji za velmi přínosné převzetí terminologie užívané v USA, kde je
problematice významu pohybové aktivity pro zdraví věnováno mnoho pozornosti jak
akademickými, tak státními institucemi. Na tomto místě uvádím přehled nejdůležitějších
definic.
Pohybové aktivity se zde rozlišují podle svého cíle na základní (bazální), zdraví
podporující a sportovní pohybové aktivity (US Department of Health and Human Services,
2008).
Základní neboli bazální pohybové aktivity jsou nestrukturované (habituální) pohybové
aktivity každodenního života (např. stání, chůze, manipulace s předměty, práce doma, na
zahradě, pochůzky při nákupech, cesta do zaměstnání, chůze po schodech místo jízdy
výtahem atd.) vykonávané nízkou intenzitou a z hlediska podpory zdraví ve většině případů
nedostačující. Zdraví podporující pohybové aktivity jsou strukturované, druhově specifické
pohybové aktivity přinášející při pravidelném a řízeném opakování žádoucí zdravotní benefity
a následně vedoucí ke zvyšování tělesné zdatnosti (např. chůze, běh, jízda na kole, cvičení ve
fitness centru, plavání, rekreační fotbal, basketbal, tenis apod.). Sportovní pohybové aktivity
jsou strukturované, druhově specifické pohybové aktivity spojené s řízenou účastí
v organizovaných sportovních soutěžích a se snahou dosahovat subjektivně maximální úrovně
výkonu ve specifické sportovní disciplíně.
Jako celková pohybová aktivita (zde by bylo možné užít výrazu „aktivnost“) je pak
označován souhrn bazálních, zdraví podporujících a sportovních pohybových aktivit v určité
časové jednotce (doba pobytu ve škole, doba mimo školu, v rodině, den, měsíc, hodina, školní
přestávka apod.). Trvalá pohybová „aktivnost“ (tj. pravidelné provádění pohybových aktivit
___________________________________________________________________________________ 131
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
v doporučeném objemu) je považována za jeden z nejdůležitějších faktorů zdraví každého
lidského jedince v kterémkoli věku (US Department of Health and Human Services, 2008).
Zdatnost dělíme na zdravotně orientovanou a výkonově orientovanou.
Zdravotně orientovaná zdatnost (health related fitness) je zdatnost neboli kondice
zaměřená na podporu zdraví. Zpravidla se dělí na svalovou zdatnost (muscular fitness)
a kardiovaskulární zdatnost (cardiovascular fitness). Výkonově orientovaná zdatnost
(performance related fitness) je zdatnost nezbytná pro podávání sportovních výkonů v rámci
soutěží v jednotlivých sportovních disciplínách.
Uvažujeme-li v kontextu wellness o kondici, máme na mysli tzv. zdravotně-orientovanou
zdatnost a cvičení ve fitness centrech chápeme jako zdraví podporující pohybovou aktivitu.
Pohybové aktivity zde prováděné se dělí na:
- posilování – posilovací cvičení na posilovacích trenažérech, posilování s činkami,
překonávání hmotnosti vlastního těla či použití expandérů nebo dalších pomůcek. Tyto
pohybové aktivity můžeme rovněž popsat třemi parametry: intenzitou, frekvencí a počtem
opakování daného cviku. Důležité je vyvážené posilování všech velkých svalových skupin,
s důrazem na posilování svalů s převažující tendencí k oslabení. Jako zvláštní druh posilování
můžeme chápat i balanční cvičení.
- aerobní (vytrvalostní) pohybové aktivity – dochází při nich k významnému zvýšení
tepové frekvence. Jsou prováděny na aerobních trenažérech (stacionární kolo, strider, steper,
běhací pás a další). Můžeme je popsat třemi parametry: intenzitou, frekvencí a trváním.
- protahovací cvičení (strečink) – doplňuje všechny jiné pohybové aktivity s cílem
dosažení a udržení optimální flexibility a svalové rovnováhy, zároveň podporuje somatickou
i psychickou relaxaci a regeneraci po výkonu.
3 Význam kondice pro emoční stav a psychické zdraví
Zatímco pro výkonnostního sportovce je důležitá otázka, jak vyladit psychický stav před
soutěží, aby dosáhl maximálního sportovního výkonu, pro účastníky kondičních pohybových
aktivit je pohybová aktivita prostředkem k upevnění zdraví, dosažení psychické pohody
a k určitým „obohacením života“ (tento vliv nazývá Hošek [2007] kinezioprotekcí).
Významem tělesné zdatnosti pro psychické zdraví a psychickou odolnost se zabývala řada
vědeckých studií. Průkazný je tento vztah u výkonnostních sportovců, u nichž bývá vlivem
provádění dané sportovní aktivity popisováno lepší psychické zdraví. Jednou z nejznámějších
je rozsáhlá studie s použitím testu POMS pro diagnostiku psychického stavu, při níž bylo
zjištěno, že sportovci vykazují nižší hodnoty v položkách T, D, A, F a C (tedy vnitřní napětí,
depresivita, hostilita a vnitřní neuspořádanost) a vyšší hodnoty v položce V (vitalita,
energičnost). Tento jen bývá nazýván „iceberg profile“ (Morgan, 1980, Berger, B. G., &
Owen, D. R., 1988).
4 Posilovací cvičení ve fitness centrech
Zdravotní význam pohybové aktivity bere většina lidí jako samozřejmou a přirozenou věc,
ale dokud není jejich zdraví ohroženo, není v mnoha případech jejich motivace pro pravidelný
pohyb aktuální. Velká, ne-li největší část návštěvníků fitness center chce hlavně změnit
kompozici svého těla a tělesnou hmotnost. Ženy touží zpravidla redukovat svou tělesnou
hmotnost a tvarovat tzv. problémové tělesné partie, muži touží po nárůstu síly a zvýšení
množství svalové hmoty. Pro tyto cíle bývají ve fitness centrech používány postupy, které
mají původ v kulturistice. V obou případech, u mužů i u žen, jde o změnu tělesné kompozice,
a ta úzce souvisí s naším zdravím. Lze tedy konstatovat, že i ti, kdo usilují o změnu tělesné
kompozice, mají ve fitness zároveň zdravotní cíle. Podobně tak lze změnu sebepojetí
a sebevědomí zprostředkovanou změnou vzhledu těla a tělesné kompozice chápat jako cestu
132 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
k ovlivnění osobní spokojenosti. Nicméně ideálem praxe by bylo dosáhnout toho, aby
dosažení a udržení zdraví a pohody bylo hlavním vědomým motivem návštěvníků fitness
center. Největším problémem praxe je právě udržení potřebné motivovanosti k pravidelnému
cvičení a k dlouhodobému udržení kondice.
I když je dnes často jako fitness označováno i cvičení aerobiku apod., základem cvičení ve
fitness centrech jsou vždy posilovací cvičení. Pokud je cílem změna tělesné kompozice
a tvarování těla, musí být nutně spojena s dodržováním určitého výživového režimu včetně
použití doplňků výživy.
Postupy pocházející z kulturistiky a stále praktikované ve většině fitness center mohou mít
jedno zásadní úskalí. Nejsou vhodné pro jedince bez určité vstupní úrovně zdatnosti a bez
genetických dispozic. Při jejich aplikaci pak může dojít k tomu, že ačkoliv se zvýší kondice
daného jedince ve smyslu zvýšení svalové síly, dojde k narušení svalové rovnováhy, potažmo
pak ke zhoršení držení těla a ke vzniku bolestí páteře a dalších míst pohybového aparátu,
následně i k negativnímu emočnímu ladění a konečný dopad je vesměs negativní.
Jak se liší tradiční fitness centrum od fitness centra ve wellness zařízeních?
Posilování ve fitness centrech v rámci wellness programů nechápe jako hlavní cíl silovou
stimulaci svalů vedoucí ke svalové hypertrofii, ale zlepšení funkčního stavu celého svalového
systému včetně navození a udržení svalové rovnováhy, navození pocitu harmonie a pohody.
Proto využívá především posilování na posilovacích trenažérech s minimálním zatížením
kloubního a vazivového systému a s důrazem na ideální techniku provedení cviků. Změna
tělesné kompozice nastává také, ale ne v takové míře jako při tradičním posilovacím tréninku
využívajícím kulturistické metody a postupy. Významným efektem je i zlepšení vnímání
jednotlivých částí těla v důsledku popsaného posilovacího tréninku. Tento efekt je velmi
cenný, protože jedním z cílů wellness v kontextu emoční složky well-beingu je právě
navození vyšší spokojenosti s vlastním tělem, identifikace s ním, schopnost vnímat tělesné
pocity, respektovat potřeby těla a snaha vyhovět jim.
Podobně jako u posilovacího tréninku nacházíme rozpor mezi intenzivním sportovním
výkonem zvyšujícím kondici, včetně jeho některými jedinci subjektivně pozitivně vnímaného
dopadu na psychiku, a negativním zatížením pohybového aparátu, popř. i dalších negativních
zdravotních dopadech, i u dalších druhů cvičení provozovaného ve fitness centrech. Za
všechny uvádím na tomto místě pro demonstraci dva příklady největších módních hitů
poslední doby – Crosfitu a cvičení s TRX závěsným systémem.
„CrossFit byl založen v roce 1995 bývalým gymnastou Gregem Glassmanem a jeho
partnerkou Lauren Glassman. Od roku 2007 se každoročně konají Světové hry CrossFitu, kde
mezi sebou soutěží muži a ženy v oddělených kategoriích. CrossFit programy jsou dnes hojně
používány ve státních složkách, od hasičů až po vojenské jednotky.“
(http://www.extraround.cz/cs/clanek/crossfit-trenink---i-cast?cid=465)
Jedná se o převážně silový kondiční trénink, který obsahuje prvky různých sportovních
disciplín (atletiky, gymnastiky, veslování, vzpírání a dalších) a cvičebních systémů.
Deklarovaným cílem je všestranný rozvoj kondice se všemi jejími složkami. Tréninková lekce
crossfitu se skládá z rozcvičky tvořené jednoduchými cviky nejčastěji s vahou vlastního těla
(kliky, shyby, výpady apod.) a hlavní části, která obsahuje kruhový trénink sestavený opět
ze cviků s vahou vlastního těla a z dalších komplexních silových cviků, především s velkou
činkou (nadhoz a tlak, dřepy s činkou, výpady s činkou, mrtvý tah), medicinbalem, cvičení
s provazy, přeskoky přes švihadlo a další. Je dán objem tréninkové jednotky a výkonnost je
posuzována podle času, za kterou ji cvičenec absolvuje (Lukáč, 2012).
Tvůrcem TRX je Američan Randy Hetrick, který na nápad konstrukce tohoto závěsného
systému přišel během svého působení u námořnictva. Po odchodu založil v r. 2004 společnost
Fitness Anywhere, Inc., která uvedla na trh nové sportovní náčiní TRX systém, jehož využití
___________________________________________________________________________________ 133
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
se rozšířilo do tréninkových center a tělocvičen mnoha profesionálních sportovních týmů
v USA a později i do zahraničí. TRX je zkratka pro „Total-Body Resistance Exercise“. TRX
závěsný systém je univerzální přenosné cvičební náčiní umožňující provádět řadu cviků na
rozvoj svalů celého těla. Jako zátěže je využíváno hmotnosti vlastního těla. Pomůcka je
vyrobena ze značkového materiálu s neomezenou závěsnou hmotností. Přínosem tohoto
cvičení je především to, že při provádění každého cviku je kromě svalů provádějících
konkrétní pohyb maximálně aktivováno stabilizační svalstvo. Zároveň tato cvičení intenzivně
rozvíjí balanční schopnosti (www.trxtraining.com).
Pro oba tyto cvičební systémy je společné to, že pro začátečníky ve fitness s nízkou úrovní
zdatnosti a svalovými dysbalancemi je toto cvičení velmi náročné, je vhodné až pro pokročilé
cvičence, kteří absolvovali začátečnické období cvičení zaměřené na obnovení svalové
rovnováhy a zvýšení zdatnosti. Kontraindikovaná jsou tato cvičení u jedinců trpících bolestmi
zad, u jedinců se skoliózou, u žen se syndromem hypermobility a u některých dalších
zdravotních omezení. Zdravotní dopady intenzivního a častého provádění podobných cvičení
u těchto jedinců mohou být velmi závažné. A opět z pohledu tématu této stati stojí proti sobě
dva aspekty: příjemný pocit, který po vykonání úsilí při tréninku přichází (na základě principu
dyskomfortem ke komfortu), dlouhodobě však narušení rovnováhy, nejdříve svalové,
potažmo však v jejím důsledku celkové – svalová nerovnováha ovlivňuje proces dýchání
a přes reflexní vztahy i funkci vnitřních orgánů a psychické funkce. Přitom oba tyto cvičební
systémy jsou prezentovány jako „univerzálně“ přínosné, jak pro kondici, tak obecně pro
zdraví, před možnými riziky se ve většině případů jejich mediální prezentace vůbec nevaruje.
5 Exercise wellness
Zvažujeme-li vhodnost či nevhodnost zařazení podobných aktivit do wellness programů,
lze jen velmi těžko stanovit obecně platné zásady. Je třeba brát do úvahy individuální faktory
(vztah a motivaci k dané pohybové aktivitě, sportovní zkušenosti a dovednosti, úroveň
zdatnosti), ale také obecně platné benefity a rizika dané pohybové aktivity. Podle mých
zkušeností jedinci se sportovní historií, navyklí pravidelnému tréninku potřebují pro svou
psychickou pohodu zmíněné aktivity vysoké intenzity, s překonáváním nepříjemných pocitů,
z pohledu zdravotního však nejsou vždy úplně ideální. Na druhou stranu pro jedince bez
sportovních zkušeností a talentu jsou podobné aktivity psychickým stresem, vždy je budou
chápat jako nutné zlo a daleko příjemnější pro ně budou aktivity kladoucí důraz na prožitek
těla, jako je třeba jóga, bez výkonových měřitelných aspektů, ale také bez markantnějšího
efektu na tělesnou zdatnost. Cvičení ve fitness centrech má jednu velkou výhodu, díky které
je, mimo jiné, jeho využití ve wellness programech tak časté, a to je možnost přizpůsobení
danému jedinci, jak co do výběru cviků, tak z hlediska intenzity a frekvence tréninku.
6 Závěr
Pohybová aktivita je jednou ze základních složek wellness programů, její indikace však
musí být velmi citlivá s ohledem na zdravotní stav jedince, úroveň jeho zdatnosti,
pohybových schopností, a především na psychologické faktory – motivaci a adherenci k dané
pohybové aktivitě. Cvičení ve fitness centrech jako součást wellness programů slouží ke
zvyšování zdravotně orientované zdatnosti, svalové i kardiorespirační. I když usilujeme
o zvýšení zdatnosti, chápeme tento druh cvičení zároveň jako cestu navázání „kontaktu“
s vlastním tělem, cestu ke zlepšení vnímání jednotlivých částí těla a identifikace s ním.
Cvičení ve fitness centrech doporučujeme prezentovat jako důležitou složku životního stylu,
jako nástroj ke zlepšení zdraví a navození pohody, bez akcentu na úroveň podaného výkonu
ani na potenciál tohoto cvičení ve smyslu ovlivnění tvaru těla a tělesné kompozice. Zařazení
134 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
cvičení ve fitness centrech do wellness programů a koncepce individuálního programu by
měly být jednou z kompetencí wellness specialistů.
Literatura
BERGER, B. G., OWEN, D. R. Stress reduction and mood enhancement in four exercise
modes: Swimming, body conditioning, Hatha yoga, and fencing. Research Quarterly for
Exercise and Sport. 1988, 59, 148-159. ISSN 0270-1367
HOŠEK, V. Kinezioprotekce kvality života a kinezioterapie duševních poruch. In
HOŠEK, V., TILINGER, P. (eds.), RYCHTECKÝ, A. (rec.) Psychosociální funkce
pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. 1.vyd. Praha : FTVS UK, 2007.
ISBN 978-80-86317-53-3. str. 5-8
LUKÁČ, R. CrossFit trénink. [online].[cit. 2012-11-13] dostupné z:
http://www.extraround.cz/cs/clanek/crossfit-trenink---i-cast?cid=465
MORGAN, W. P., GOLDSTON, S. E. (Eds.). Exercise and mental health. Washington,
DC: Hemisphere, 1987. ISBN 0891165649. s. 123-130
STACKEOVÁ, D. Zdravotní benefity pohybové aktivnosti. Hygiena, 1, 2010, 55, s. 2528.
US DEPARTMENT OF HEALTH AND HUMAN SERVICES. Physical activity
guidelines for Americans. c2008. [cited 2008 Nov 15]. Available from:
www.health.gov/paguidelines.
www.trxtraining.com [online].[cit.2012-08-11].
Kontakt
PhDr. Daniela Stackeová, Ph.D.
FTVS UK Praha
Na Vlčovce 2040/2b, 160 00 Praha 6
[email protected]
[email protected]__________________ 135
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
WELLNESS, JEHO POČÁTKY, TEORIE A SOUČASNÁ POJETÍ VE
SPOJENÝCH STÁTECH
ORIGINS, FORMER THEORIES AND CURRENT APPLICATION
OF WELLNESS IN THE USA
Jana STARÁ, Michal CHARVÁT
Abstrakt: V českém a evropském prostředí je wellness silně spjato s lázeňskou tradicí, své
počátky však má ve Spojených státech, kde vzniklo v 70. letech jako alternativa k tradičnímu
přístupu k lidskému zdraví. Znalost původních přístupů k wellness stejně jako jejich
soudobých alternativ je nutná pro zdravý rozvoj tohoto odvětví, a to nejen v České republice.
Klíčová slova: Wellness, holistické zdraví, workplace wellness, wellness koučink, wellness
turismus.
Abstract: In the Czech setting wellness is known as a synonym of spa facilities, but the
former concept of wellness, as it evolved in USA in the 70´s, is a holistic model of health
which serves as an alternative to traditional perception of human health. Knowledge of the
origins, former theories and current application of wellness is necessary for healthy
development of this industry, not only in the Czech Republic.
Key words: Wellness, holistic health, workplace wellness, wellness coaching, wellness
tourism
1 Úvod
Obligátní otázka na úvod: Co je to wellness? Wellness je dnes hojně používaným výrazem
jak profesionály v oblastech péče o zdraví či ve fitness, tak i širokou veřejností, mnohdy však
úplně postrádá hlubší význam. Tento nedostatek obecně platné definice wellness způsobuje
zmatek mezi odborníky i mezi klienty. Současně absence jasného vymezení znemožňuje
vznik vědeckého poznání v oboru wellness, což může vést k nepochopení celého konceptu
a k jeho dezinterpretacím (Corbin & Pangrazi, 2001).
V odborné literatuře bývá slovo wellness používáno ve stejném kontextu jako well-being.
Autoři Gord Miller a Leslie T. Foster v článku Critical syntesis of wellness literature (2010)
potvrzují, že tyto pojmy bývají používány vzájemně zaměnitelně. Současně se objevují
zjednodušená vysvětlení vzniku termínu wellness jako spojení well-being se slovem fitness
(např. Poděbradský, 2008), volným překladem tohoto je pak „hýbejte se a buďte v pohodě“.
O tomto vzniku slova wellness však původní literatura mlčí a ze své podstaty je tato
interpretace velmi redukcionistická a omezuje význam holistického a multidimenzionálního
pojmu wellness na pouze dvě domény – fyzickou a psychickou, přičemž modely wellness
mívají více, někdy až čtrnáct dimenzí (SRI, 2010).
Chceme-li pátrat po významu wellness, nestačí nahlédnout jen do historie vzniku tohoto
slova (zjistíme, že výkladový slovník Oxford English Dictionary datuje jeho používání již od
roku 1654), ale vhodné je zapátrat po původu celého konceptu, který se za slovem wellness
skrývá.
136 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
2 Starověké počátky wellness
Původní zdroje wellness bychom mohli podle Jamese Stroheckera (2010) najít už před
několika tisíci lety. Tradiční starověké kultury měly sofistikované systémy zdravotní péče,
které usilovaly o rovnováhu těla, mysli i ducha, a vnímali tak lidské zdraví v jeho holistické
neboli celostní perspektivě.
Indická ájurvéda, tradiční čínská medicína nebo starověké Řecko a Řím, které položily
základy dnešní medicíny nebo u nás tolik skloňovaného ideálu kalokagathie, to jsou tradiční
systémy, které měly mnohé společné. Kromě léčby nemocí se zabývaly zejména její prevencí
a zahrnovaly mimo jiné i náboženský či hodnotový systém, který zasahoval až do
společenských souvislostí. Společný jim byl také individuální přístup, tolik odlišný od
současné medicíny.
Tyto lékařské systémy kladly důraz na životní styl – stravu, tělesná cvičení, řádný spánek,
umírněnost, etické chování, podporu pozitivních myšlenek a emocí skrze modlitbu a meditaci,
což jsou jednoduché nástroje, kterými lze rovnováhu v životě zachovat, a to i ve 21. století
(Strohecker, 2010).
3 Dvacáté století – období moderní medicíny, společenských proměn a wellness
Holistická medicína po dlouhou dobu stála po boku své mladší, ale o to více „vědečtější“
sestry, kterou dnes nazýváme biomedicína, alopatická medicína nebo také moderní lékařská
péče. Ještě v 19. století byla celostní medicína běžnou praxí a rozvíjely se i nové léčebné
metody, jako byla homeopatie, neuropatie, chiropraxe či osteopatie. Vědecké objevy Louise
Pasteura, Roberta Kocha či Wilhelma Konrada Roentgena však posunuly moderní medicínu
o mílové kroky kupředu.
Ve 20. letech 20. století to dokonce vypadalo, že Pasteurovy objevy daly odpovědi na
všechny otázky a pomohly vynalézt léky na všechny nemoci. Stačilo najít správné, účinné
látky a nemoc byla díky nim téměř vyléčena. První vlaštovkou, která hlásila změnu
k humanističtějšímu přístupu v medicíně, byla definice zdraví, kterou v roce 1948 vydala
Světová zdravotnická organizace: Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody,
a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo neduživosti. K dalšímu posunu pak paradoxně
„napomohlo“, když moderní medicína začala na konci 60. let ztrácet dech (Travis, 1990).
Mikroorganismy rezistentní vůči léčivům se vyvíjely rychleji, než na ně byl farmaceutický
průmysl schopen reagovat a americkou populaci začala sužovat onemocnění, která více než
s infekcemi souvisela s jejím životním stylem. Vyvstala tak nutnost změnit nejen způsob
léčby, ale také způsob, jak lidé žijí.
„Zdraví americké populace nikdy nebylo lepší. V tomto století jsme byli svědky
radikálního úbytku infekčních a přenosných onemocnění ohrožujících život. Dnes je 75 %
všech úmrtí v této zemi zapříčiněno degenerativními onemocněními, jako jsou srdeční
choroby, mrtvice a rakovina. […] Zlepšení zdraví americké populace nelze dosáhnout pouze
navýšením výdajů na lékařskou péči, ale obnovením státního závazku činit kroky k prevenci
nemocí a podpoře zdraví.“ (Healthy People, 1979)
Přístup Světové zdravotnické organizace a vyhlášení pozitivní definice zdraví společně
s oficiálními vládními dokumenty byly prvními kroky kupředu. Změnily úhel pohledu na
lidské zdraví, začalo se mluvit o podpoře zdraví a prevence se stala běžným tématem. Tyto
oficiální dokumenty a studie mají však pouze doporučující charakter a cesta od vládních
prohlášení k reálnému posunu v kvalitě života populace je však dlouhá.
Takováto byla východiska a dobové souvislosti vzniku wellness hnutí. Wellness je
aplikací pozitivní definice zdraví, avšak sahá dále než k prevenci. Hlavními cíli prevence
a podpory zdraví je, aby člověk jednoduše nebyl nemocný. Hlavním cílem wellness však je,
aby byl člověk šťastný, byl v pohodě a žil kvalitní a naplněný život (Ardell, 2000).
___________________________________________________________________________________ 137
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
3.1 Halbert Dunn – myšlenkový otec wellness
Vůbec prvním člověkem, který použil slovo wellness v novodobém kontextu, byl Halbert
L. Dunn, odborník v oboru medicínské statistiky, původním vzděláním lékař. Dunn začal
používat pojem wellness jako pravý opak nemoci (anglicky illness). Kromě faktu, že západní
svět rozděluje člověka na fyzickou složku, kterou léčí lékař, psychickou složku, které se
věnuje psychiatr, a spirituální složku, o kterou se stará farář. Dunn zdůrazňoval také vliv
prostředí, ve kterém se člověk nachází (viz obr. 1).
Obrázek 1 Síť zdraví (podle Dunn, 1959)
Přestože Dunn v tomto modelu zohledňoval zejména vliv vnějších faktorů na wellness
a kvalitu života člověka, neméně důležitý pro něj byl samotný jedinec, který by měl usilovat
o osobní mistrovství ve všech oblastech života. Dunnovo wellness je o využívání možností,
které jsou člověku v danou chvíli k dispozici, právě ono vrcholné wellness na pravém konci
grafu je „výkon člověka, který úměrně ke svému věku a stavu využívá svůj plný potenciál“.
(Dunn, 1959, s. 787)
Jak Miller (2005) poznamenává, Dunn nebyl praktikujícím lékařem, což mu umožnilo jít
v jeho přístupu ke zdraví mnohem dál než jen do pouhé bitvy s nemocí. Jako statistik
mnohem více reflektoval dlouhodobé vlivy chronických nemocí a demografických změn,
a proto volal po novém, ucelenějším přístupu k lidskému zdraví.
Nutnost proměny chápání zdraví je také třeba vnímat v kontextu společenských
a kulturních změn v polovině 20. století, které s sebou nesly proměnu chápání člověka a jeho
role ve světě a společnosti. Dunn soudobé kulturní turbulence shrnul následovně: „Svět se
smršťuje, je přelidněný, stárne a narůstá v něm napětí.“ (Dunn, 1959, p. 786-787) Tyto
fenomény jsou platné i dnes, přičemž k nim můžeme připočíst palčivé téma kolabujících
systémů lékařské péče, které nezvládají nápor stárnoucí a chronicky nemocné populace, jež se
dovolává ošetření (SRI, 2010).
Halbert Dunn již v 50. letech 20. stol. upozorňoval na narůstající výskyt chronických
a psychických onemocnění spolu s velkým množstvím neurotických a funkčních onemocnění,
která jsou o to zákeřnější, jelikož zpravidla neohrožují lidský život, ale mají vliv na jeho
138 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
kvalitu. Své myšlenky publikoval v knize High-level wellness v roce 1961, ta se ve své době
nesetkala s větším ohlasem, dostala se však do rukou Johna Travise.
3.2 John Travis – zakladatel hnutí wellness
John Travis byl dalším z těch, kterým se jejich tradiční role vševědoucího lékaře znelíbila.
Inspirován myšlenkami Halberta Dunna, současnou humanistickou psychologií a dalšími
vlivy, Travis založil první wellness centrum v kalifornském Mill Valley. V tomto Wellness
Resource Centre nabízel osmiměsíční wellness program, který v ceně 1 500 dolarů zahrnoval
týdenní skupinová i individuální sezení, během nichž se účastníci učili „relaxovat,
uvědomovat se sebe sama, posouvat své hranice, zlepšovat komunikační dovednosti,
podporovat kreativitu, vizualizovat cíle, přebírat za sebe zodpovědnost a mít rádi sebe sama“
(Ardell, 1970, p. 9).
Přestože se John Travis zaměřil zejména na praxi, v rámci fungování svého wellness
centra vytvořil jednak nástroj, kterým je možné diagnostikovat úroveň vlastního wellness
(tzv. Wellness Inventory), ale zejména teoretické modely, které znázorňují vazby lidským
zdravím, lékařskou péčí a wellness.
Obrázek 2 Kontinuum nemoc-wellness (podle Travis & Ryan, 2004)
Hlavní podstatou prvního modelu Kontinua nemoci a wellness (Obr. 2) je fakt, že pouhá
absence příznaků nemoci s sebou nepřináší wellness, neznamená kvalitní život, ale je spíše
neutrálním bodem uprostřed grafu. Do tohoto bodu může člověka přivést lékařská péče,
zatímco Paradigma wellness sahá na obě strany kontinua. Koncept wellness pomáhá člověku
dosáhnout vyšších úrovní wellness, vyšší kvality života, a to nehledě na jeho zdravotní stav –
podle Travise může i nemocný člověk žít kvalitní život.
Druhým modelem, kterému v tomto článku věnujeme pozornost, je Ledovcový model
zdraví a nemoci (obr. 3), který ilustruje wellness jako praktickou aplikaci pozitivní definice
zdraví, ke které Travis připojil spirituální dimenzi (totéž např. Křivohlavý, 2004). Tělesné
zdraví jako vrchol ledovce respektuje Maslowův princip vzájemné provázanosti
a podmíněnosti jednotlivých dimenzí, je výsledkem naplnění potřeb na nižších úrovních
ledovce.
Travisovo wellness centrum společně s jeho konceptem wellness stálo při vzniku tzv.
wellness hnutí ve Spojených státech. Z neznámého pojmu, který se začal v 70. letech používat
na západním pobřeží, se v 80. letech stal celoamerický fenomén. Svou ruku k tomuto dílu
však přiložil také další muž, Don Ardell.
___________________________________________________________________________________ 139
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Obrázek 3 Ledovcový model zdraví a nemoci (podle Travis & Ryan, 2004)
3.3 Donald B. Ardell – propagátor myšlenek wellness
Donald Ardell je nejhlasitější zastánce myšlenek wellness. Jeho disertace, ve které
mapoval wellness v 70. letech, vyšla knižně a stala se bestsellerem, a tak Ardell zasvětil svůj
život podpoře wellness (dodnes aktivně přednáší). Svůj přístup k wellness shrnul jednou
větou: „Wellness Is Too Important To Be Presented Or Lived Grimly.“ – Wellness je příliš
důležité, než aby bylo prezentováno nebo prožíváno zachmuřeně (Ardell, 2011). Právě pro
svůj odlehčený přístup si získal pozornost široké veřejnosti a stal se velmi oblíbeným
řečníkem. Ve jménu tohoto „nezachmuřeného přístupu“ proto někdy přednáší v triatlonovém
dresu.
Podle Ardella se dnešní wellness až příliš zakořenilo v oboru medicíny, který se zaměřuje
na nemoci a jejich léčbu. Stejně tak se však mohlo zabydlet v oborech, jako je psychologie,
sociologie nebo veřejná správa. Wellness není klíčem pouze ke zdraví, ale spíše krokem ke
kvalitnější existenci. (Ardell in Monroe, 2006) Kromě medicíny Ardell velmi hlasitě kritizuje
také firemní wellness programy, které podle něj nemají s wellness nic společného, ale o tom
více v kapitole Workplace wellness.
3.4 Bill Hettler – vstupenka na akademickou půdu a počátky NWI
Poslední krátká zmínka o počátcích wellness musí patřit Billu Hettlerovi, osobnosti, které
wellness vděčí za vstup do akademické sféry. Jako lékař na University of Wisconsin – Stevens
Point dal vzniknout prvnímu fakultnímu wellness programu a spolu se svými kolegy založil
National Wellness Institute (NWI), který sdružuje a vzdělává odborníky v oblasti wellness
a pořádá každoroční mezinárodní konferenci. Wellness v kontextu podpory zdraví, prevence
a veřejného zdraví se ve Spojených státech stalo součástí kurikul na mnoha vysokých školách
– například právě univerzita ve Wisconsinu nabízí on-line bakalářský obor Science in Health
and Wellness Management.
4 Wellness v 21. století
Wellness ani po více než 40 letech od svého vzniku nemá jednu obecně uznávanou
definici a v současné chvíli je definováno mnoha různými lidmi a mnoha různými způsoby
140 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
(Corbin&Pangrazi, 2001). Od svých počátků na západním pobřeží se však stalo pevnou
součástí americké, ale i globální kultury, a to jak mezi laiky, praktiky, tak i vědci –
v odborných databázích najdete k heslu wellness na desetitisíce záznamů (Miller & Foster,
2010).
Zejména v praxi se důsledkem přílišného zjednodušování abstraktního paradigmatu stalo
z wellness synonymum „všeho dobrého a zdravého“. Wellness je krmivo pro kočky, wellness
jsou služby fitness center, ale i firem, které se zabývají terénními úpravami pozemků. Není
však na místě stigmatizovat americký trh, už i v Čechách si můžete koupit wellness sprchové
gely či wellness krůtí šunku.
Kromě tohoto marketingového zneužívání pojmu wellness je zde však i koncepční rozpor,
který Don Ardell nazývá wellness schizmatem (Ardell, 2004). Na jedné straně stojí tzv.
sekulární přístup, který vnímá wellness jako stav mysli, životní filozofii založenou na osobní
zodpovědnosti a vědomé snaze o dosažení pokročilých stavů fyzické a psychické pohody.
Hlavními hodnotami jsou v tomto pojetí věda, osobní zodpovědnost, kritické myšlení, tělesná
aktivita, fitness, hledání smyslu a podstaty života. Druhá strana, tzv. quasi-spirituální
wellness, naopak intenzivně pracuje se spiritualitou, alternativní medicínou a je z velké části
založena na víře, emocích, nadpřirozenu a mystice.
Mezi těmito dvěma póly současného wellness hnutí najdeme množství různých aplikací
myšlenek wellness, věnujme však svou pozornost třem nejvýznamnějším z nich, a to
firemnímu wellness, wellness koučinku a wellness turismu.
4.1 Workplace wellness
V oblasti amerického firemního prostředí se wellness zabydlelo již na konci 70. let, kdy
firmy začaly využívat wellness programy nejen k péči o své zaměstnance, ale zejména pak ke
snižování nákladů na léčebné výlohy, které američtí zaměstnavatelé za své zaměstnance hradí
(Chapman, 2013). Donald Ardell však poukazuje na fakt, že ze strany zaměstnavatelů se
wellness programy staly téměř povinným prvkem (81 % firem s více než 50 zaměstnanci má
nějakou formu firemního wellness programu [Ardell, n. d.]) a pro zaměstnance jsou nutným
zlem. Velká část těchto programů se soustředí na sledování návratnosti investice či sledování
zdravotních rizik a prvek celostního wellness přístupu ke kvalitnímu životu bývá opomínán.
Přesto se najdou programy a autoři, kteří v oblasti firemního wellness jdou pod povrch
a vnímají zdraví zaměstnanců a jejich produktivitu v kontextu celkové firemní kultury.
4.2 Wellness koučink
Princip wellness koučinku nastavil již John Travis ve svém Wellness Resource Center:
„Základem je, že lidi neléčíme, nestaráme se o ně. Fungujeme jako konzultanti, dáváme jim
informace, učíme je novým dovednostem, ukazujeme jim, jak si více uvědomit, co se děje
v jejich těle, jak lépe komunikovat, a obecně je učíme mít rádi sami sebe. Pomáháme lidem se
zaměřit na to, jaký vedou život, ukazujeme jim, jaké jsou možnosti, a pomáháme jim tyto
možnosti zkoušet.“ (Travis & Ferguson, 1978) Tento přístup spojuje životní koučink
s wellness principy a na úrovni individuálních či skupinových sezení napomáhá klientům
objevovat a využívat vlastní schopnosti a zdroje potřebné k trvalé změně k lepšímu zdraví
(Arloski, 2009).
4.3 Wellness turismus
Přestože wellness ve Spojených státech nemá tak silnou vazbu na lázeňství jako například
v Evropě, trend wellness turismu je rozšířený celosvětově a je na místě jej zde zmínit.
Stanfordský výzkumný institut v roce 2010 ve studii Spas and the global Wellness market:
Synergies and Opportunities vytyčil celosvětové odvětví wellness (viz obr. 4) na téměř dva
___________________________________________________________________________________ 141
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
biliony amerických dolarů (model zahrnuje pouze ty tržní segmenty, které mají vazbu na
lázeňství) a připojil se tak k dalším autorům, kteří označují wellness za zlatý důl dnešní doby
(např. Pilzer, 2007).
Obrázek 4 Model The Wellness Cluster (SRI, 2010)
Tradiční lázeňské služby stejně jako wellness turismus mají v tomto nově vznikajícím
globálním odvětví své místo, avšak „prvním krokem je jasné vymezení toho, co wellness
opravdu je, čím se liší od všeobsažných definic wellness, ale zároveň čím může lázeňský
průmysl obohatit. […] Existuje mnoho důvodů, proč by měl lázeňský průmysl přijmout vůdčí
roli v podpoře wellness, nehledě na fakt, že z toho plynou dobré peníze.“ Ardell (2010)
5 Závěrem východiska pro české wellness
Wellness v české prostředí jde cestou na závěr naznačené tradice lázeňství a je tak často
vázané právě na wellness centra a jimi poskytované služby. Mezi lázeňskými službami
a konceptem wellness existuje vazba, ale není až tak jednoznačná, jak se může naší optikou
zdát.
Původní koncepty nepoutají wellness na konkrétní místo, ale snaží se jeho principy trvale
zakotvit v každodenním životě člověka. Toto, chcete-li americké, wellness předává
zodpovědnost do rukou člověka, nestaví nad něj autoritu „wellness odborníka“, který přesně
ví, co v dané chvíli pomůže. Naproti tomu mu předkládá možnosti, nabádá jej k jejich
zkoušení, je zdrojem informací a motivace a je po ruce ve chvílích, kdy odhodlání ke změně
vyprchá.
Pro zdravý rozvoj wellness odvětví, a to nejen v České republice, je třeba znát původ
wellness, tohoto zahraničního modelu holistického zdraví, být si vědom jeho počátků,
kulturních aspektů a specifik jeho vývoje v zámoří, a ne jen slepě používat slovo, které zní
marketingově zajímavě. Zejména znalost původních konceptů wellness a jejich současných
pojetí může posloužit jako notná dávka inspirace při strategickém plánování rozvoje českého
lázeňství, poslouží při ideové tvorbě nových služeb rozšiřující portfolia stávajících wellness
center a je vhodným tématem pro další vzdělávání pracovníků ve wellness provozech.
142 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Literatura
1. Ardell, D. (1977) High Level Wellness: An Alternative to Doctors, Drugs, and
Disease. USA: Rodale Press.
2. Ardell, D. (2000). What is Wellness? Retreived from:
http://www.seekwellness.com/wellness/what_is_wellness.htm. (Last accessed 11. 10. 2013).
3. Ardell, D. (2004) What does wellness mean? A schizma in the field Leeds to two very
different takes on the koncept! Part two. Retreived from:
www.seekwellness.com/wellness/reports/2004-02-11.htm. (Last accessed 11. 10. 2013).
4. Ardell, D. (2010). European spas poised to become change agents for REAL wellness
- maybe. Retreived from: http://www.seekwellness.com/wellness/reports/2010-06-08.htm.
(Last accessed 11. 10. 2013).
5. Ardell, D. (2011). Biography of Don Ardell, Ph.D. Available at:
http://www.seekwellness.com/wellness/ardell_bio.htm . (Last accessed 11. 10. 2013).
6. Ardell, D. (n. d.) Workplace Wellness. Retreived from:
http://www.babm.com/healthandwellness/workplace-wellness.htm (Last accessed 11. 10.
2013).
7. Arloski, M. (2009) Wellness coaching for alting lifestyle change. USA: Whole Person
Associates.
8. Corbin, C. B., &Pangrazi, R. P. (2001). Toward a Uniform definition of wellness: A
commentary. Washington: President’s Council on Physical Fitness and Sports. Retrieved from
https://www.presidentschallenge.org/informed/digest/docs/200112digest.pdf (Last accessed
11. 10. 2013).
9. Dunn, H. L. (1959) High-Level Wellness for Man and Society. American Journal
Public Health . 49 (6) Retrieved from
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1372807/pdf/amjphnation00322-0058.pdf
(Last accessed 11. 10. 2013).
10. Chapman, L. (2013) Planning Wellness: Getting Off to a Good Start. USA: Chapman
Institute.
11. Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál.
12. Miller, G., & Foster, L. T. (2010). Critical synthesis of wellness literature. Canada:
University of Victoria.
13. Miller, J. W. (2005). Wellness: The History and Development of a Concept. Spektrum
Freizeit, 2005(1), 84-106. Retrieved from http://www.fhjoanneum.at/aw/home/Studienangebot_Uebersicht/department_management/gtm/fue_gtm/pu
blikationen/~biqw/Wellness_/?lan=de . (Last accessed 11. 10. 2013).
14. Monroe, M. (2006). What is wellness?. IDEA Fitness Journal. September (9), pp. 103106. Retrieved from http://www.ideafit.com/idea-fitness-journal/ . (Last accessed 11. 10.
2013).
15. Pilzer, P. Z. (2007). The New Wellness Revolution. United States: Wiley.
16. Poděbradský, J. (2008). Wellness v ČR. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.
17. SRI Stanford Research Institut, Global Spa Summit. (2010). Spas and the Global
Wellness
Market:
Synergies
and
Opportunities.
Retreived
from:
http://www.sri.com/sites/default/files/publications/gss_sri_spasandwellnessreport_rev_82010.
pdf (Last accessed 11. 10. 2013).
18. Strohecker, J. (2010). A Brief History of Wellness. Retreived from:
http://www.mywellnesstest.com/certResFile/BriefHistoryofWellness.pdf . (Last accessed 11.
10. 2013).
19. Travis, J. W. & Callander, M. G., (1990). Wellness for helping Professionals: creating
compassionate cultures. 1st ed. Australia: Wellness Associates.
___________________________________________________________________________________ 143
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
20. Travis, J. W. & Ferguson, T. (1978). How Health Workers Can Promote Self-Care.
Retreived from: http://www.healthy.net/scr/interview.aspx?Id=252 (Last accessed 11. 10.
2013).
21. Travis, J. W., & Ryan, R. S. (2004). The wellness Workbook. Berkeley, California:
Ten Speed Press.
22. United States. Public Health Service. Office of the Surgeon General (1979). Healthy
People: The Surgeon General's Report on Health Promotion and Deseases Prevention. 1st ed.
Washington:
United
States
Public
Health
Service
.
Retreived
from:
http://profiles.nlm.nih.gov/ps/access/NNBBGK.pdf . (Last accessed 11. 10. 2013).
Kontakt
Mgr. Jana Stará
prof. PhDr. Michal Charvát, CSc.
Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita
Kamenice 5, 625 00 Brno, Česká republika
[email protected]
144 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
VOLNOČASOVÉ POHYBOVÉ AKTIVITY ŠTUDENTOV
STREDNÝCH ŠKÔL
LEISURE-TIME PHYSICAL ACTIVITY OF STUDENTS
AT SECONDARY SCHOOLS
Stanislava STRAŇAVSKÁ
Abstrakt: Objektom skúmania autorky bolo zistiť, aký je súčasný vzťah dievčat a chlapcov
stredných škôl k pohybovej aktivite v Banskej Bystrici. Výskum sa uskutočnil na vybranom
súbore 355 respondentov, z toho 142 chlapcov a 213 dievčat žiakov stredných škôl. Autorka
pomocou dotazníka zistila spôsob trávenia voľného času a taktiež zistila vzťah žiakov
k pohybovej aktivity. Respondenti si uvedomujú pozitívy vplyv pohybových aktivít na celkový
zdravotný stav človeka. Z výsledkov je zrejmé, že 39,5 % dievčat a 35,3 % chlapcov považuje
pohybovú aktivitu za pozitívnu pre zachovanie dobrého zdravotného stavu.
Kľúčové slova: volnočasové pohybové aktivity, stredné školy, zdravie
Abstract: The object of the research was to find out what is the relationship of girls and
boys at secondary schools to leisure physical activities in Banska Bystrica, in elected sample
of 355 respondents, of which 142 boys and 213 girls are secondary school students. Using a
questionnaire, we found a way of spending free time and also found the relationship of
students to physical activities. Respondents are aware of the positive effects of physical
activity on the overall health of a person. The results show that 39.5% of girls and 35.3%
boys considered positive for physical activity to maintain good health.
Key words: leisure time physical activity, secondary schools, health
1 Úvod
Pohybová aktivita u detí a mládeže je prostriedkom k zabezpečeniu normálneho telesného
vývoja. V súčasnosti je jedným z najaktuálnejších problémov modernej spoločnosti potreba
sledovať telesný rozvoj detí, mládeže, ale aj dospelých, pretože doterajšie údaje informujú
o zhoršovaní zdravotného stavu populácie, o značnom výskyte nadmernej hmotnosti, obezity
už v nízkych vekových kategóriách a tiež problematike telesnej zdatnosti. V minulosti sa
ľudia prirodzene udržiavali v dobrej telesnej kondícii, k čomu prispievala predovšetkým ich
každodenná prirodzená fyzická aktivita, ako spôsob zabezpečovania vlastnej existencie,
obživy, obrany, ale aj zábavy (Michal 2000).
Dnes je to celkom inak, a práve preto treba zamerať pozornosť, správanie a myšlienky
predovšetkým na náš životný štýl, zmeniť svoje stravovacie návyky, pohyb, oddych a riešenie
problémov.
Michal (2009a, 2009b) a Nevolná (2013) uvádzajú, že je potrebné aby sme sa zamysleli aj
my, ktorí deti a mládež vychovávame, pretože práve rodina a škola disponuje výnimočným
potenciálom pri formovaní vzťahu k pohybovým aktivitám a utváraní zdravého životného
štýlu.
Macková (2003), Michal (2002, 2010b) uvádzajú, že za optimálne obdobie na vytvorenie
trvalého vzťahu k vykonávaniu športových a pohybových aktivít sa považuje detský
a mládežnícky vek. V systéme výchovy a vzdelávania zohráva nezastupiteľnú úlohu telesná
výchova. V rámci telesnej výchovy môžeme celoplošne systematicky ovplyvňovať rozvoj
___________________________________________________________________________________ 145
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
motoriky detí a mládeže, a to hlavne vo vývojovom období, ktoré je najcitlivejšie na
pôsobenie pohybových podnetov.
Pri zdôrazňovaní významu primeranej pohybovej aktivity pre zdravie a kvalitu života
človeka je potrebné využiť všetky dostupné prostriedky a súčasne je nutné poukázať na
škodlivosť pasívneho spôsobu života (Frömel 1999).
Človek prirodzene potrebuje určité množstvo pohybu – nie viac a nie menej. Ďalej
potrebuje isté množstvo potravy určitého druhu. Potrebuje aj primerané množstvo spánku
a odreagovanie od napätia každodenného života. Ak niekto zájde do jedného z dvoch
extrémov, primálo alebo priveľa pohybu, potravy či odpočinku, potom celý jeho telesný
a psychický systém prestáva správne fungovať. Na druhej strane zachovanie tejto rovnováhy
zabezpečí aj pocit zdravia a pri dokonalej rovnováhe nastáva čosi, čo nazývame aktívne
zdravie (Bartík 2009, Beťák 2012, Michal 2010a).
V priebehu rastu mladého jedinca zohráva významnú úlohu sociálny vývoj a zmeny
v sebahodnotení. Preto je veľmi dôležité, aby si učitelia telesnej výchovy i športový tréneri
uvedomili, že športové a pohybové skúsenosti, môžu významne ovplyvniť postoje, ktoré
mladý človek zaujme k pohybovej aktivite a športu vôbec (Liba 2005).
2 Cieľ
Celý výchovno-vzdelávací proces vrátane školskej telesnej výchovy, musí smerovať
k tomu, aby si žiak obľúbil niektoré pohybové činnosti a chcel ich využívať mimo školu vo
svojom voľnom čase, či už výkonnostne alebo rekreačne. Cieľom realizovaného výskumu je
zistiť vzťah chlapcov a dievčat stredných škôl k pohybovým aktivitám v Banskej Bystrici.
3 Metodika
Ako hlavnú výskumnú metódu sme použili dotazník o vzťahu k pohybovým aktivitám.
Dotazník pozostával z diferencovaných otázok vzťahu k pohybovým aktivitám na vybraných
stredných školách. Obsahoval 28 otázok, ktoré sa členili na 4 až 12 odpovedí. V niektorých
typoch otázok mali žiaci možnosť voľnej odpovede. Pri spracovaní dotazníkov sme sa
zamerali na vyjadrenie frekvenčného výskytu v percentách. Použili sme vzťahovú analýzu
sledovaného okruhu problematiky, hodnotenú pomocou Chi-kvadrátu na p< 0,01 a p< 0,05
hladinách významnosti. Výskum sme realizovali na stredný školách v Banskej Bystrici.
Výskumu sa zúčastnili študenti tretích ročníkov. Spolu sa výskumu zúčastnili žiaci 11 tried
v celkovom počte 355 respondentov, z toho 142 chlapcov a 213 dievčat.
4 Výsledky
Vo výskume sme zisťovali dôvody, prečo dievčatá a chlapci vykonávajú pohybovú
aktivitu. Z výsledkov je zrejme (obr. 1), že dôvody vykonávania pohybovej aktivity sú
podobné u dievčat aj chlapcov.
Analýza ukázala, že 39,5% dievčat a 35,3% chlapcov považuje pohybovú aktivitu za
pozitívnu pre zachovanie dobrého zdravotného stavu, 24,8% dievčat a 20,3% chlapcov
vykonáva pohybovú aktivitu pre zábavu a uvoľnenie, 24,1% dievčat a 19,2% chlapcov si
pohybovou aktivitou a športom vylepšuje postavu, pre 18,1% chlapcov a 10,2% dievčat je
pohybová aktivita najlepším prostriedkom na zlepšenie kondície. Zvyšných 1,4% dievčat
a 7,1% chlapcov vykonáva pohybovú činnosť pre iné- (napr. pre dosiahnutie najlepších
výkonov...). Podľa týchto údajov je vidieť, že dievčatá aj chlapci si uvedomujú dôležitosť
a prospešnosť vykonávania pohybových činností pre podporu svojho zdravia, taktiež
v nemalej miere si uvedomujú aj estetickú stránku
146 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Chi=5,856 (nevýznamný)
zdr…
záb…
pos…
dievčatá
kon…
chlapci
iné
0,0%
10,0%
20,0%
30,0%
40,0%
Obrázok 1 Dôvody vykonávania pohybovej aktivity
Chi=7,147* (p < 0,01)
áno
dievčatá
nie
chlapci
neviem
0,0%
Obrázok 2
aktivita?
10,0%
20,0%
30,0%
40,0%
50,0%
60,0%
Je najlepšou formou odpočinku po vyučovaní športová pohybová
Na základe vyhodnotených údajov o športovej pohybovej aktivite, ako najlepšej forme
odpočinku (obr. 2) sme dospeli k zisteniu, že viac ako polovica chlapcov 51,3 % súhlasí
s týmto názorom naopak 31,4 % chlapcov nesúhlasí a uvádza iné spôsoby odpočinku po
vyučovaní- napr. hry na počítači, pokec na internete, stretnutie s kamarátmi v meste, kino
a pod. Nevedelo stanoviť postoj 17,3 % chlapcov. V prípade dievčat súhlasila s týmto
názorom menšia polovica 45,1 %, nesúhlasilo až 31,5 % dievčat, v ich prípade bol lepší
odpočinok než pohybová aktivita , internet, čítanie kníh, stretnutia s kamarátmi, kino a pod.
Neodpovedalo 23,4 % dievčat. Môžeme teda povedať, že chlapci častejšie uprednostňujú
odpočinok formou aktívneho telesného cvičenia (napr. futbal, basketbal, floorbal) ako
dievčatá. Toto zistenie môže byť spôsobené aj tým, že v prípade chlapcov sa futbalové ihriská
na dedine či basketbalové ihriská na sídliskách dajú bezplatne využívať. Dievčatá, ktoré často
spomínajú aeróbne cvičenia sú často spoplatnené. Celkovo môžeme konštatovať, že
z hľadiska dimorfizmu, zisťujeme vyššiu preferenciu aktívneho oddychu na hladine
významnosti p < 0,01 zo strany chlapcov.
Ďalšia časť výskumu bola zameraná na možnosti športového vyžitia v okolí mesta Banská
Bystrica. Chceli sme zistiť, či vykonávajú pohybové a športové aktivity aj mimo školy a aké
aktivity uprednostňujú vo voľnom čase dievčatá a aké chlapci a či je športovanie z ich
pohľadu finančne náročné.
Zaujímalo nás, do akej miery, sú dievčatá a chlapci spokojní s možnosťami športového
vyžitia v okolí Banskej Bystrice (obr. 3). V prípade dievčat 52,1% prevládala v odpovediach
nespokojnosť s možnosťami pohybových aktivít, len 30,4% dievčat je spokojných a 17,5 %
nevie posúdiť, či možnosti športového vyžitia v okolí Banskej Bystrice sú postačujúce alebo
___________________________________________________________________________________ 147
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
nie. V prípade chlapcov je spokojných 49,5 % opýtaných chlapcov, nespokojných 42,1 %
a nevedelo sa vyjadriť 8,4 % chlapcov. Dievčatá sú teda nespokojnejšie s možnosťami
športového vyžitia ako chlapci, čo môže byť spôsobené naozaj obmedzenými možnosťami
športovej činnosti prevažne pre dievčatá. Nespokojnosť uvádzali najmä dievčatá a chlapci
z vidieka, ale aj blízkeho okolia mesta.
Chi=6,987 (nevýznamný)
spo…
dievčatá
nes…
chlapci
nevie
0,0%
10,0%
20,0%
30,0%
40,0%
50,0%
60,0%
Obrázok 3 Spokojnosť s možnosťami športového vyžitia
Chi=2,147 (nevýznamný)
rekreačne
sútažne
dievčatá
skor nie
chlapci
nie
0,0%
10,0%
20,0%
30,0%
40,0%
50,0%
60,0%
70,0%
Obrázok 4 Venuješ sa športovej aktivite aj mimo školy?
Vo výskume nás zaujímalo, či sa dievčatá a chlapci venujú športovej aktivite aj mimo
školy (obr. 4). Zistili sme, že rekreačne sa venuje športovej aktivite 60,2% dievčat, súťažne
17,1 % dievčat (dance, fitnes, volejbal, tenis), iba občas alebo skôr nie 11,3 % dievčat
a takmer taký istý počet 11,4 % dievčat sa nevenuje ani mimo školy športovej aktivite.
U chlapcov boli zistenia podobné v prípade rekreačnej aktivity 54,2 %, súťažne sa športu
venuje 28,1 % chlapcov (futbalisti, hokejisti, lyžiari a floorbalisti) a skôr nie a nie 17,7 %
chlapcov. K výraznému rozdielu medzi rekreačne aktívnymi chlapcami a dievčatami nedošlo.
V prípade chlapcov bolo športovo súťažne aktívnych viac chlapcov ako dievčat. Neaktívnych
mimo školy bolo o niečo viac dievčat ako chlapcov.
Z výsledkov ďalšej časti výskumu (obr. 5) vyplynulo, že najčastejším spôsobom trávenia
voľného času je u dievčat 26,3 % a chlapcov 28,6 % internet. Pozeraním televízie sa zaoberá
23,1 % dievčat a 21,2 % chlapcov. Športovej a pohybovej aktivite sa venuje v prípade dievčat
17,2 % a u chlapcov 19,2 %, ďalšiemu rozširovaniu vzdelania sa venuje 7,5 % dievčat
a 8,2 % chlapcov. Stretávaniu sa s priateľmi a návštevy kina uprednostňuje 9,6 % dievčat
a 14,2% chlapcov. Dievčatá okrem iného uvádzali aj čítanie kníh a upratovanie, a to 8,5 %.
Inými spôsobmi trávenia voľného času sa zaoberá 7,8 % dievčat a 7,5 % chlapcov.
148 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Chi=4,963 (nevýznamný)
pozerám TV
internet
šport
učím sa
dievčatá
upratujem
chlapci
kino a prietelia
čítam
iné
0,0%
5,0%
10,0%
15,0%
20,0%
25,0%
30,0%
Obrázok 5 Ako najčastejšie tráviš voľný čas?
5 Záver
Na základe nášho výskumu sme zistili, že významný rozdiel vo vzťahu k pohybovým
aktivitám medzi dievčatami a chlapcami nie je, ale výskum nám ukázal, prečo prevažne
dievčatá uprednostňujú inú aktivitu. Pri hodnotení možnosti pre pohybové aktivity je
aktuálny, aj problém možnosti dievčat a chlapcov pri napĺňaní ich záujmov a potrieb. Viac
ako polovica 52,1 % dievčat je nespokojných s možnosťami pohybovej aktivity v ich okolí.
Pre porovnanie spokojných je 49,5 % chlapcov. U dievčat je hlavné ťažisko pohybových
aktivít zamerané na in-line korčuľovanie, aeróbne cvičenia ako tance, aerobik, zumba, step
aerobic, bicyklovanie, u chlapcov je to futbal, floorball, in- line korčuľovanie, bicyklovanie.
V tomto prípade je vhodné pripomenúť, že jedným z dôvodov môže byť aj to, že aktivity
u chlapcov sa dajú vo veľkej miere uskutočňovať bezplatne – futbalové ihriská či už školské
alebo ihriská na vidieku. V prípade dievčat, ktorých aktivita je zameraná na tanečnú
a aerobikovú činnosť a tá je žiaľ, či v meste alebo na vidieku spoplatnená.
Respondenti si uvedomujú pozitívy vplyv pohybových aktivít na celkový zdravotný stav
človeka. Z výsledkov je zrejme, že 39,5 % dievčat a 35,3 % chlapcov považuje pohybovú
aktivitu za pozitívnu pre zachovanie dobrého zdravotného stavu.
Pre potreby praxe odporúčame:
 Pre učiteľov odporúčame, aby do vyučovacieho procesu telesnej výchovy zaraďovali
viac teoretických poznatkov o zdraví a zdravom životnom štýle, rôznych ochoreniach
a prevenciách.
 V praktickej časti odporúčame zaradiť netradičné pohybové aktivity, ktorými si žiaci
upevnia vzťah k pohybovým aktivitám, telesnej a športovej výchove.
 Pre pedagógov škôl odporúčame, aby využívali rôzne nové metódy, obohacovali nimi
hodiny a tým viac motivovali žiakov k vykonávaniu pohybových aktivít.
 Úlohou učiteľov telesnej výchovy by malo byť modernizovať obsah vyučovania,
metódy a formy práce v rámci výchovy a podpory zdravého životného štýlu zabezpečiť
programy pre neorganizovanú telovýchovu a šport.
___________________________________________________________________________________ 149
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Literatúra
BARTÍK, P. 2009. Postoje žiakov základných škôl k telesnej výchove a športu a úroveň
ich teoretických vedomostí z telesnej výchovy v intenciách vzdelávacieho štandardu. Banská
Bystrica: FHV UMB, 2009. 132 s. ISBN 978-80-8083-764-8.
BEŤÁK, B. 2012. Postoje žiakov gymnázia v Martine k telesnej výchove a športu. In
Zborník prác z fakultného kola študentskej vedeckej aktivity 2012. Vedy o športe. Banská
Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Fakulta humanitných vied, 2012. ISBN 978-80-557-0394-7,
s. 28-37.
FRÖMEL, K. 199. Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc: UP, 1999.
ISBN 80-7067-945-X.
LIBA, J. 2005. Výchova k zdraviu a škola. Prešov: PF PU, 2005. 80-967573-8-5.
MACKOVÁ, Z. 2003. Šport ako duševný zážitok. Bratislava: UK, 2003. ISBN 80-2231816-7.
MICHAL, J. 2000. Telesná výchova v prírodnom prostredí. Banská Bystrica: PF UMB,
2000. 64 s. ISBN 80-8055-348-3.
MICHAL, J. 2002. Názory, postoje a vzťah študentov UMB k telesnej výchove, športu
a pohybovým aktivitám. In: Acta Universitatis Matthiae Belii. Telesná výchova a šport, Vol.4,
No.4, Banská Bystrica: PF UMB, 2002, s. 55-55. ISBN 80-8055-727-6.
MICHAL, J. 2009 a). Pohybová aktivita, mládež a drogy. Banská Bystrica: UMB, 2009,
106 s. ISBN 978-80-89183-63-0.
MICHAL, J. 2009 b). Názory a postoje žiakov vybraných stredných škôl k pohybovým
aktivitám a športovaniu. In Studia Kinanthropologica. 2009, ISSN – 1213-2101, s. 127-130.
MICHAL, J.2010 a). Názory a postoje študentov stredných škôl k pohybovým aktivitám,
telesnej výchove a športu. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010, 84 s. ISBN 978-807204-708-6
MICHAL, J. 2010 b). Voľnočasové pohybové aktivity a ich vplyv na zdravý životný štýl
žiakov základných škôl. In Pohyb a zdravie. Bratislava : PEEM, 2010. - ISBN 978-80-8113034-2.
NEVOLNÁ, T. 2013. Záujmovo rekreačná telesná výchova ako účinný prostriedok
k zdravému životnému štýlu. In Spolupracovníci kinantropológie a vedy. Brno : Masarykova
univerzita Brno, 2013. ISBN 978-80-210-6201-6.
7 Kontakt
Mgr. Stanislava STRAŇAVSKÁ
Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela
Tajovského 40
974 01 Banská Bystrica
[email protected]
150 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP V TĚLESNÉ VÝCHOVĚ JAKO
PROSTŘEDEK MOTIVACE ŽÁKŮ K ÚČASTI NA POHYBOVÝCH
AKTIVITÁCH
AN INDIVIDUAL APPROACH IN PE CLASSES AS THE
INSTRUMENT OF MOTIVATION OF PUPILS TO PARTICIPATE IN
PHYSICAL ACTIVITIES
Markéta ŠAUEROVÁ
Abstrakt: Individuální přístup k žákovi v tělesné výchově na základní škole představuje
jeden z významných faktorů, který může pozitivně ovlivňovat postoj současných dětí
k pohybovým aktivitám a ke sportu.
V příspěvku je věnována pozornost možnostem využití modifikací v pohybových aktivitách,
peer tutoringu a individuálního hodnocení žáka v hodinách tělesné výchovy, jež mohou být
efektivním zdrojem utváření pozitivního postoje žáků s různým nadáním v oblasti motorických
schopností.
V příspěvku jsou uvedena data z orientačního průzkumu mezi učiteli tělesné výchovy na
50 základních školách zaměřeného na využívání peer tutoringu při vyučování.
Klíčová slova: tělesná výchova, vztah ke sportu, modifikace v oblasti pohybových aktivit,
peer tutoring
Abstract: An individual approach to pupils in PE classes at elementary schools is one of
the important factors that can positively influence the attitude of present children to physical
activities and to sport.
In this contribution is attention paid to possible utilization of modification in physical
activities, peer tutoring and to individual student assessment in PE classes, which can be an
effective source of shaping positive attitudes of pupils with different talents in motor skills.
The contribution presents data of tentative survey from PE teachers at 50 elementary
schools focused on the use of peer tutoring in their teaching.
Key words: Physical education, relationship to sport, modification of physical activities,
peer tutor
1 Úvod
Zvýšit zájem dětí o pohybové aktivity je jednou ze současných priorit moderní
společnosti. Počty dětí trávících svůj volný čas s moderními technologiemi jsou alarmující,
stejně jako pokles dětí, které ve volném čase sportují. S touto situací souvisí vysoký nárůst
dětí s obezitou, což lze považovat nejen za závažný zdravotní problém v dětské populaci, ale
má negativní dopad i celospolečenský, neboť si tyto děti dostatečně včas neosvojí vhodný
postoj ke zdravému životnímu stylu a můžeme v dalších letech jen očekávat nárůst
zdravotních obtíží i u dospělé populace. To v souvislosti s nepříznivými prognózami
demografického vývoje, z nichž je patrné, že populace v zemích Evropy bude výrazně
stárnout a bude ubývat mladých, práceschopných lidí, je dalším varovným signálem. Jen
___________________________________________________________________________________ 151
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
v České republice došlo za posledních patnáct let k dvojnásobnému (trojnásobnému)5 nárůstu
počtu obézních dětí. Konkrétně jde o nárůst z 10 000 dětí s diagnostikovanou obezitou v roce
1995 na 27 000 dětí v roce 2012.
Tato situace vedla klíčové instituce k vytvoření řady zajímavých projektů, jimiž se snaží
děti a jejich rodiče lépe motivovat k zapojení do pohybových aktivit, do sportu. Jednou
z nejvýraznějších kampaní je aktuálně „Česko sportuje“, na jejíž realizaci se podílejí
Všeobecná zdravotní pojišťovna, Český olympijský výbor, Česká obec sokolská a jiné.
Dalšími zajímavými dílčími kampaněmi jsou Praha sportující, Sporťáček, Týden sportu
v Praze, regionální sportovní akce, v nichž mají zájemci možnost vyzkoušet si zajímavé
sportovní aktivity zdarma či za symbolický poplatek. Další motivační aktivitou je návrh
bonusů od Všeobecné zdravotní pojišťovny pro rodiny s dětmi, jejichž dítě prokazatelně
sportuje nebo se věnuje pohybovým aktivitám (cílovou skupinou jsou např. děti, které v létě
byly na táboře, děti, které se účastní vybraných sportovních událostí – např. Pražský
minimaraton apod.)
Všechny tyto projekty jsou velmi podstatné, je třeba však zaměřit pozornost i na kvalitu
základní tělesné výchovy ve škole, která představuje prozatím jediný spolehlivý zdroj
pohybové aktivity těch dětí, které se pohybu ve volném času nevěnují. Přestože význam
tělesné výchovy ve školách lze dnes považovat téměř za klíčový v rozvoji vztahu dětí
k pohybovým aktivitám a při zlepšování motorických schopností a dovedností dětí, lze v této
oblasti najít řadu zásadních problémů, jako jsou například celková koncepce tělesné výchovy
na prvním stupni, odsouvání významu tělesné výchovy samotnou školou (či učitelem),
obtížná situace učitele tělesné výchovy při vysokých absencích žáků a jejich nedostatečném
respektování základních bezpečnostních pravidel (žáci často nenosí vhodné pomůcky na
tělesnou výchovu). V neposlední řadě je nutné zmínit význam pozitivního sociálního klimatu
během tělesné výchovy, vhodnou motivaci a přiměřený způsob komunikace učitele se žáky
nadanými i motoricky neobratnými (Tůma, 2012).
Z didaktického hlediska je vhodné zaměřit pozornost na možnost využít modifikací
didaktických kategorií v hodinách tělesné výchovy, paralelních pohybových aktivit nebo peer
tutoringu.
2 Význam a možnosti tělesné výchovy v základní škole
Tělesná výchova na základní škole by měla hrát primární význam v utváření vztahu dětí
k pohybovým aktivitám. V současné době se často setkáváme se situací, kdy rodiče nemají
kladný vztah k pohybovým aktivitám a řada dětí z mnoha důvodů nedochází ani do mateřské
školy. Poslední povinný ročník na zvýšení motorické obratnosti dětí nestačí, neboť pozornost
učitelek mateřské školy se soustředí zejména na připravenost dítěte pro školní docházku
(výjimkou jsou některé soukromé mateřské školy, které se na utváření vztahu dítěte k pohybu
cíleně zaměřují – např. Montessori pohybová školička pod vedením Kateřiny Rýdlové a Lucie
Dejmkové).
Pokud pomineme působení těchto výběrových institucí, pak základní škola může pro dítě
představovat první zkušenost s řízenou pohybovou aktivitou. V tomto duchu by také měly
školy k realizaci tělesné výchovy, zvláště na prvním stupni, přistupovat.
Tělesná výchova představuje pro dítě jednak zdroj rozvíjení motorických schopností,
kultivace motorických dovedností, zvýšení obratnosti a kondice, působí jako významný
relaxační činitel a měla by být východiskem pro utváření pozitivního postoje k pohybové
5
Různé zdroje statistických šetření (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Státní zdravotní ústav,
WHO)
152 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
aktivitě. To znamená, že jejímu obsahu i stylu vedení každé hodiny musí být věnována
maximální pozornost. Představuje také zdroj sociálních interakcí a poskytuje dítěti příležitost
k překonávání určitých obtíží, nepohodlí, „bolesti“, vede děti k dodržování pravidel
a k osvojení si chování podle zásad fair-play. V neposlední řadě pěstuje u dětí postoj k další
autoritě (i na úrovni vrstevníka, např. při peer tutoringu).
V rámci tělesné výchovy by bylo možné seznamovat děti také se základními relaxačními
technikami, které by dítěti mohly vhodně sloužit pro minimalizaci stresu, s nímž se dítě ve
školním prostředí často setkává. Rovněž bychom tak mohli vhodně reagovat na zvyšující se
počet dětí s ADHD – dětí s hyperaktivitou a s poruchami koncentrace pozornosti – a poskytli
bychom alespoň některým dětem vhodný nástroj ke zmírnění obtíží. Svou povahou by byl
předmět tělesná výchova pro seznámení s relaxačními technikami nejvhodnější.
2.1 Modifikace pohybových aktivit jako zdroj motivace žáků motoricky neobratných
či žáků s nezájmem o pohybové aktivity
Abychom žáky lépe motivovali ke zvýšenému zájmu o pohybové aktivity, není třeba volit
populistická řešení a obsahově naplňovat hodiny tělesné výchovy kolektivními míčovými
hrami, což se mnohdy v řadě hodin děje. Učitel má dostatek možností modifikovat různé
oblasti v pohybové výchově a měl by těchto modifikací v případě potřeby plně využívat
(s ohledem na složení dané skupiny žáků a s respektem k jejich individuálním potřebám).
Válková (2010) akcentuje modifikace především v následujících oblastech:
- komunikace;
- metody práce, učení, postupy;
- obsah činností, programu, sportu;
- podmínky: přístup do prostředí, vlastní prostředí, pomůcky, náčiní;
- pravidla.
Zvláštní pozornost je vhodné věnovat zejména míře zatížení a odpočinku. Důvodem je
časný nástup únavy u mnohých žáků (častým důvodem bývají obtíže na bázi ADD, ADHD,
počet dětí s těmito obtížemi v každé třídě vzrůstá). U řady dětí v důsledku únavy vzniká
výraznější neklid a pokles koncentrace pozornosti, což zvyšuje riziko úrazu dítěte či ostatních
(srov. Kokštejn a kol., 2011, Šauerová, 2011, Novotná, Eibel, Tůma, 2011).
S touto oblastí souvisí modifikace s časem. Některé hry, cvičení je nutné časově upravit.
V některých případech je vhodné čas zkrátit, v jiných naopak čas prodloužit, a to s ohledem
na individuální potřeby žáků a jejich zájem.
Další možností je modifikace v oblasti pravidel.
Modifikovat lze také roli hráče. Je to vhodné zejména při takových aktivitách, kde
vznikají určité „prostoje“, hráč-soutěžící je po určitou dobu nečinný, čeká v řadě na možnost
provedení cviku, nebo např. při hře „vybíjená“ se po vybití již plně neúčastní hry. V takovém
případě je vhodné dítěti přidělit jinou roli, s významným sociálním statusem – např. roli
rozhodčího, poradce, supervizora. I v této oblasti je vhodné kombinovat změnu role hráče
s možností úpravy pravidel.
Jako zcela specifický způsob modifikace můžeme chápat i paralelní pohybové aktivity.
Paralelní formu pojímá Ješina (2011) jako realizaci odlišných pohybových činností
s podobným či rozdílným cílem, než mají pohybové činnosti ostatních dětí, a to na shodném
nebo bezprostředně blízkém místě a ve stejném čase. Specifickými formami jsou např.
upravený kruhový trénink, doplňková cvičení. Vhodné je tuto modifikaci volit pro děti
s nízkým zájmem o pohyb či děti motoricky neobratné, neboť díky těmto „změnám“ jsou žáci
schopni dosáhnout úspěchu a získávají tak pozitivní motivaci k dalšímu cvičení.
___________________________________________________________________________________ 153
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
2.2 Význam hodnocení v hodinách tělesné výchovy
Nedílnou součástí vhodné motivace žáků k pohybovým aktivitám musí být efektivní
a psychologicky správně zvolený způsob hodnocení6. Dlouhodobě se v oblasti tělesné
výchovy vedou diskuze, zda tělesnou výchovu pojímat jako předmět „výchovný“, či jako
předmět s „normou“. Pokles dětí zajímajících se o pohyb spíše vede k podpoře prvního
názoru, tedy, že při hodnocení bychom měli sledovat zejména výchovný charakter působení
tělesné výchovy (srov. Michal, 2013, Sujová, 2013).
To v praxi znamená, že hodnocení učitelů by se mělo zaměřovat zejména na hodnocení
individuálních možností, předpokladů dítěte a jeho snahy.
Z motivačního hlediska lze při hodnocení plnění požadavků tělesné výchovy považovat za
přiměřené zohledňovat motorické předpoklady dítěte, snahu, aktivní přístup žáka a spolupráci
s ostatními. V hodnocení tělesné výchovy lze uplatnit analogický postup jako v dalších
výchovách či předmětech. Jako příklad si můžeme uvést situaci dítěte s dysgrafií/dyspraxií
v hodinách geometrie. Problémy žáka vyplývající z těchto obtíží by měly být učitelem při
rýsování zohledněny, v žádném případě však nelze tolerovat situaci, že žák nemá pravítka
a kružítko. Vhodně nastavená pravidla podpořená vedením školy, pravidla, s nimiž budou
seznámeni rodiče, mohou zvýšit aktivní účast dětí na školní tělesné výchově.
2.2.1 Konkrétní kazuistiky – 2 rozdílné přístupy učitelů k hodnocení žáka se
zdravotním handicapem a jeho vliv na utváření postojů žáků k pohybu
 První případ: chlapec, 15 let, s multifaktoriálním zdravotním handicapem (stav
po vrozené srdeční vadě – Fallottova tetralogie, astma, pedes equinovaris), pravidelně
se účastní tělesné výchovy, na pokyny učitele reaguje pozitivně, projevuje snahu.
Stanovené limity některých disciplín splňuje na spodní hranici (např. běh na 1 km),
limity některých disciplín plní s vynikajícím výsledkem (např. šplh, v němž byl
i nominován jako reprezentant za školu). Do hodnocení předmětu učitel zahrnul
i účast na volnočasových pohybových aktivitách dítěte (soutěž v orientačním běhu
Železný Kelt7, pravidelnou účast na Pražském Family marathonu, dlouhodobé
navštěvování kroužku v DDM stolního tenisu a bojového umění Buki waza). Chlapec
se na hodiny tělesné výchovy těší, pozitivním hodnocením je motivován i ke snaze
zlepšit svůj výkon v disciplínách, kde dobrých výsledků nedosahuje.
 Druhý případ: chlapec, 14 let, s multifaktoriálním zdravotním handicapem
(stav po operaci vrozené srdeční vady – transpozice velkých tepen, ve 12 letech
infarkt, voperovaný kardiostimulátor, SPU – dyspraxie, dyslexie, dysgrafie). Omezení
pro tělesnou výchovu, hodin se však pravidelně účastnil, na hodiny se těšil. Některé
cviky nesmí z vážných zdravotních důvodů absolvovat. Učitel často komentuje nižší
tělesnou zdatnost chlapce, často zdůrazňuje špatnou koordinaci a nižší motorickou
obratnost žáka. V deváté třídě v prvním pololetí byl chlapec hodnocen v tělesné
výchově známkou 3, argumentem učitele bylo, že chlapec nepřeskočí koně a neskočí
limit do výšky. Chlapec se nemohl kvůli této známce dostat na vybranou školu, což
vzhledem k jeho zdravotnímu stavu znamenalo závažný problém.8 V dalším pololetí
se chlapec odmítal zúčastnit jakékoli hodiny tělesné výchovy, jeho vztah
6
Při procesu hodnocení je důležité uchopit správně na samém počátku význam kategorie hodnocení jako
takového. Vadíková poukazuje na změny ve vnímání hodnocení, kdy se klade důraz na cenu, nikoliv na úctu,
důležitější bývá zisk, prospěch, pokrok oproti lidské důstojnosti. Hodnocení získává povahu materiální hodnoty
a vytrácí se z něj rozměr kvalitativní (blíže Vadíková, 2010, s. 63, srov. Lorenzová, 2012).
7
V této soutěži se chlapec v roce 2011 umístil na třetím místě ve své kategorii, v roce 2012 na druhém a v roce
2013 získal první místo (jak ve své kategorii, tak v celkovém hodnocení soutěže).
8
Situaci se podařilo s novou školou na základě doložených zdravotních potvrzení a výsledků psychologického
sledování vyřešit výjimečným přehodnocením výsledků dítěte pro přijetí.
154 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
k volnočasovým aktivitám se rovněž zhoršil, přestal docházet na stolní tenis a trávil
většinou času u počítače. Za 7 měsíců přibral 9 kg na váze.
Na těchto příkladech z praxe (byť jsou extrémní) je možné doložit nutnost individuálního
přístupu učitele k hodnocení žáka v tělesné výchově a význam takto individuálně pojatého
hodnocení v motivaci dítěte k pohybovým aktivitám.
2.3 Peer tutoring
Peer tutoring lze považovat za další specifickou možnost, jak zvýšit zájem žáků o obsah
tělesné výchovy, zejména při procvičování základních cviků, a rovněž jej lze využít pro
zvýšení aktivního zapojení všech žáků během hodiny. Tento způsob práce využívá vlivu
vrstevníka, je založen na obdobném principu, jako pracují peer programy (vrstevnické
programy) v rámci prevence rizikového chování (blíže Šauerová, 2011).
Strategie peer tutoringu byla vyvinuta jako alternativa systému tradičních forem výuky
a spočívá ve vzájemné spolupráci žáků s jakýmkoliv handicapem a jejich vrstevníků – tutorů.
Tohoto způsobu práce lze ale velmi vhodně využít k již zmíněné aktivaci žáků intaktních a ke
zvýšení zájmu o vzájemnou spolupráci v hodinách tělesné výchovy.
V rámci pohybových aktivit se peer tutoringu využívá jako efektivního způsobu vytvoření
smysluplné příležitosti pro zvýšení motorických kompetencí, zároveň vedoucí ke zvyšování
sebevědomí a ke zlepšování sebeovládání konkrétních dětí (Rybová, 2011). Vede rovněž ke
zvyšování kooperačních dovedností, rozvíjí empatii, vzájemnou toleranci a akceptaci mezi
dětmi navzájem (Johnson, Johnson, 1983), což ve svém důsledku vede k minimalizaci
sociálních konfliktů mezi žáky.
Tutor v průběhu pohybových aktivit zastává funkci přímého spolupracovníka, předvádí
konkrétní cvik, požaduje jeho správné provedení a poskytuje neustálou zpětnou vazbu
vedenému.
Rybová (2011) zdůrazňuje, že zapojení tutora do pohybových aktivit by mělo být vždy
dobrovolné, je podstatná vnitřní motivace dětí a zároveň vnější podpora ze strany trenéra
(pedagoga).
3 Šetření v terénu
Vzhledem k výše uvedeným teoretickým východiskům, kterých lze v podpoře vztahu dětí
ke zdravému životnímu stylu a k pohybovým aktivitám využít v hodinách tělesné výchovy,
bylo provedeno orientační šetření na druhém stupni základních škol, zaměřené na sledování
využití peer tutoringu v tělesné výchově jako motivačního faktoru.
3.1 Cíl šetření
Cílem průzkumu bylo zmapovat, nakolik jsou učitelé o způsobu výuky formou peer
tutoringu informováni, zda tento způsob práce se žáky v hodinách využívají a zda by případně
uvítali možnosti získat více informací o peer tutoringu v seminářích v rámci DVPP.
3.2 Metodika
Průzkum byl realizován prozatím na 50 základních školách v Praze, a to formou
náhodného výběru. Celkem bylo osloveno 61 učitelů tělesné výchovy, kteří na těchto
základních školách působí. Učitelům byl zaslán jednoduchý dotazník polouzavřeného
charakteru, výběr z uvedených kategorií mohli učitelé doplnit vlastním komentářem. Jedna
otázka byla formulována jako otevřená a dotazovala se na osobní názor učitele na využití peer
tutoringu v hodinách tělesné výchovy.
Návratnost dotazníku činila 56 %, tj. 34 osob, z toho bylo 28 žen a 6 mužů.
___________________________________________________________________________________ 155
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Tab. č. 1 Pohlaví respondentů
Respondenti
Ženy
Počet
Muži
Celkem
rozeslaných
Celkem
28
6
34
61
Dotazník mapoval, zda učitelé vědí, co je peer tutoring, v případě negativní odpovědi
následovalo stručné vysvětlení této formy vyučování a následoval dotaz, zda takový způsob
by učitelé v hodinách využívali. Dále následovala otázka, zda tuto formu učitelé v hodinách
využívají a zda by v případě, že formu neznají, měli zájem o seminář DVPP týkající se využití
formy peer tutoringu v hodinách tělesné výchovy. Poslední otázka byla zaměřena na názor,
jaké další způsoby motivace učitelé pro zvýšení zájmu žáků o pohybové aktivity v hodinách
tělesné výchovy volí.
3.3 Výsledky dotazníkového šetření
Ze získaných dat vyplynulo, že pouze 3 učitelé (8 %) znají odborný termín peer tutoring.
Tab. č. 2 Znalost termínu Peer tutoring
Respondenti
Ženy
Počet
Muži
1
Celkem
2
3
Vzhledem k tomu, že již předem bylo v dotazníku pamatováno na situaci, kdy učitelé
nemusí znát odborný termín, následovalo krátké stručné vysvětlení principu peer tutoringu.
Po tomto vysvětlení se však výsledky výpovědí nezměnily, na dotaz, zda učitelé tuto formu
výuky v praxi využívají, odpověděli 2 učitelé, že tuto metodu používají (tito respondenti
zároveň patřili do skupiny respondentů, kteří pojem tutoring znali).
25 učitelů odpovědělo, že tuto formu výuky by do hodiny tělesné výchovy zařadili rádi,
ale s formou výuky se dosud nesetkali. Mezi muži vyjádřili souhlas s touto formou všichni
učitelé, u učitelek žen byl souhlas s formou výuky nižší, pouze 70 % z celkového počtu žen
by tuto formu do výuky zařadilo.
Tab. č. 3 Zájem o zařazení peer tutoringu do hodin tělesné výchovy
Respondenti
Zájem
Nezájem
Ženy
Muži
19
9
Celkem
6
0
25
9
V grafu č. 1 je možné porovnat zájem o zařazení peer tutoringu do výuky z pohledu žen
a mužů.
156 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Graf č. 1 Porovnání zájmu o zařazení peer tutoringu do TV z hlediska pohlaví učitelů
30
25
20
Nezájem
15
Zájem
10
5
0
Ženy
Muži
Učitelé, kteří uvedli, že formu výuky by do svých hodin nezařadili, zdůvodnili svůj výběr
následujícími argumenty: obava ze zvýšeného hluku, obava z vyššího rizika zranění dětí,
konzervativní pojetí výuky, obava ze ztráty kontroly nad dětmi a autority (rozpadnutí
koncepce hodiny). Tyto názory panovaly mezi ženami, muži žádné obavy ze zařazení peer
tutoringu neměli.
Uvedené argumenty lze přičítat neznalosti metody, je možné uvažovat, že pokud by učitel
měl praktickou možnost si tuto formu výuky vyzkoušet, jeho postoj by mohl být více
pozitivní. U učitelů, kteří uváděli jako důvod svoji konzervativnost, by se pravděpodobně
změny postoje nedosáhlo.
Učitelé, kteří projevili zájem o zařazení formy peer tutoringu do výuky, uváděli jako
důvody: zvýšení zájmu dětí o cvičení, zapojení všech žáků při cvičení v daném okamžiku,
kooperace mezi žáky, oživení výuky (pro žáky i pro učitele).
Z učitelů, kteří formu peer tutoringu nevyužívají, projevilo 44 % zájem o případný
seminář v rámci DVPP, v němž by měli možnost se s touto formou výuky blíže seznámit
a ozkoušet. V této skupině nebyl ani jeden učitel, který využití peer tutoringu odmítl zařadit
do hodin TV, a to i přes fakt, že víceméně s metodou práce seznámeni nejsou.
Poslední otázka se zaměřovala na sledování způsobů motivace využívaných učiteli ve
výuce. Učitelé nejčastěji uváděli: hodnocení aktivního zapojení žáka, nominace do soutěží
třídního a školního charakteru, zařazení soutěží do hodiny tělesné výchovy (zejména
kolektivních soutěží), organizace třídní olympiády, volba hodiny, které jsou dětmi oblíbené,
známka doplněná slovním hodnocením.
Pokud bychom měli hodnotit skutečný motivační efekt uvedených výpovědí, pak je nutné
upozornit, že činnosti, které učitelé zmiňují jako motivační faktory, mohou mít motivační
efekt spíše u dětí motoricky nadaných a naopak, u dětí s nižším motorickým nadáním může
důraz na kompetitivně orientované vyučování vést spíše k demotivaci a obavám z neúspěchu.
Nešvarem současné doby v hodinách tělesné výchovy jsou populisticky volené hodiny (např.
opakovaně se hraje vybíjená, fotbal), bez důrazu na záměrné rozvíjení motorických
schopností žáků.
Pozitivně lze hodnotit způsob založený na hodnocení aktivního zapojení žáka, neboť
vychází z individuálního přístupu k dítěti, pozitivně lze rovněž hodnotit zařazení kolektivních
soutěží, kde v rámci družstva mají možnost žáci zažít kolektivní úspěch.
4 Závěr a doporučení
Záměrem textu bylo poukázat na význam individuálního přístupu k žákovi v hodinách
tělesné výchovy v utváření pozitivního postoje dítěte k pohybovým aktivitám.
___________________________________________________________________________________ 157
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Pozornost byla zaměřena na využívání peer tutoringu v edukační praxi, jako jedné
z motivačně zajímavých forem výuky. Výsledky orientačního šetření ukázaly, že dotazovaní
učitelé tuto formu neznají a v praxi nevyužívají. Vzhledem k zájmu učitelů o bližší seznámení
s danou technikou je vhodné uvažovat o seminářích DVPP zaměřených tímto směrem (srov.
Šauerová, 2012).
Nedílnou součástí vhodné motivace žáků k pohybové aktivitě je přiměřený způsob
hodnocení, zejména hodnocení snahy a aktivity žáka. V tomto směru je nezbytný soulad mezi
učitelem a vedením školy v pojetí hodnocení založeného na aktivitě a snaze žáka
(s přihlédnutím na motorické schopnosti žáka). Na popisu konkrétních kazuistik bylo možné
sledovat význam individuálního přístupu k hodnocení žáka v tělesné výchově při formování
postoje dítěte k pohybovým aktivitám.
Dalšími motivačními prostředky pro utváření pozitivního postoje dítěte k pohybu mohou
být modifikace vybraných kategorií v oblasti pohybové výchovy (např. v oblasti pravidel, rolí
hráčů apod.), učitel může využívat paralelních pohybových aktivit a kolektivních soutěžních
prvků, které pomohou i žákům méně motoricky nadaným zažít pocit úspěchu a vítězství.
Kromě motivačních prvků začleněných do hodiny tělesné výchovy by učitelé měli dbát na
správně metodicky sestavené hodiny a osvojení správných hygienických návyků u žáků po
cvičení.
Literatura
JEŠINA, O, KUDLÁČEK, M. a kol. Aplikovaná tělesná výchova. 1. vydání. Olomouc:
UPOL FTK, 2011. ISBN 978-80-244-2738-6
JOHNSON, R. T., JOHNSON, D. W. (1983). Effects of kooperative, competitive, and
individualistic learning experiences on social development. Exceptional Children. 49 (4),
ps.323 – 329.
KOKŠTEJN, J., PSOTTA, R., FROMEL, K., FRÝBORT, P., JAHODOVÁ, G.,
CUBEREK, R. Pohybová aktivita dětí s motorickým deficitem. Česká kinantropologie. Vol.
15, No. 3, 2011.
LOREZNOVÁ, J. Dialog ve výchovném vztahu na půdě světa. In. PELCOVÁ, N.,
HOGENOVÁ, A. et al. Dialog ve výchově, umění a sportu. Praha: Univerzita Karlova –
Pedagogická fakulta, 2012. S. 166 – 185. ISBN 978-80-7290-428-0.
MICHAL, J. Žiak a jeho postoj k telesnej a športovej výchove a pohybovým športovým
aktivitám. In: BAISOVÁ, K., KRUŽLIAK, M. „Telesná výchova a šport – prostriedok
vytvárania vzťahu mladej generácie k pohybu a športu“. Zvolen: Technická univerzita vo
Zvolene, Ústav telesnej výchovy a športu, 2013. ISBN 978-80-228-2570-2. S. 8 – 17.
NOVOTNÁ, J., EIBEL, Z., TŮMA, J. Dětské úrazy a jejich dopady. In RALBOVSKÁ,
R., KNEZOVIČ, R. et al. Aspekty veřejného zdravotníctva a ošetřovateľstva v 21. storočí.
Bratislava:VÚP, 2011, s. 124-125. ISBN 978-80-89088-95-9.
RYBOVÁ, L. Peer tutoring. In: JEŠINA, O., KUDLÁČEK, M. a kol. Aplikovaná tělesná
výchova. 1. vydání. Olomouc: UPOL FTK, 2011. ISBN 978-80-244-2738-6.
SUJOVÁ, L. Hodnotenie telesnej výchovy v primárnej edukácii. In: BAISOVÁ, K.,
KRUŽLIAK, M. „Telesná výchova a šport – prostriedok vytvárania vzťahu mladej generácie
k pohybu a športu“. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, Ústav telesnej výchovy a
športu, 2013. ISBN 978-80-228-2570-2. S. 280 – 289.
ŠAUEROVÁ, M. Přirozená autorita ve vrstevnických vztazích a její význam v prevenci
sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. In: Vališová, A. a kol. Autorita a proměny
jejího pojetí v edukačním prostředí. Acta universitatis carolinae philosophica et historica 1 –
2008. Studia psychologica X. Praha: Nakladatelství Karolinum Univerzita Karlova v Praze,
2011, s. 163 - 176. ISSN 0567-8293.
158 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
ŠAUEROVÁ, M. Didactic Aspects of Physical Activities in Education of ADHD
Syndrome Affected Children. In: Ségard, M., Hátlová, B. (Eds.) Psychomotor Therapy in
Mental Health Care. Ústí nad Labem: UJEP, 2012. S. 55 – 70. ISBN 978-80-7414-439-4.
TŮMA, J. Smysluplné využívání volného času u mládeže. In ZVONAŘ, M. et al. Sport ve
vědě, věda ve sportu 2012. Sborník příspěvků ze studentské vědecké konference [CD-ROM].
Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2012, s. 207-208.
VADÍKOVÁ, K., M. Aplikácia axiologie vo svedomí človeka v 21. storočí. In
NANIŠTOVÁ, E., FOTTA, P. (Eds.) Existenciálne významné hodnoty v osobnom,
spoločenskom a kultúrnom kontexte. Trnava: FF TU v Trnave, 2010. ISBN 978-80-8082-4181. s. 58 -65.
Kontakt:
PhDr. Markéta Šauerová, Ph.D.
Katedra pedagogiky a psychologie
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu PALESTRA, s. r. o.
Pilská 9, Praha 9, 198 00
[email protected]
[email protected]__________________ 159
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
MEDIÁLNÍ KOMUNIKACE A JEJICH NEGATIVNÍ VLIV
NA SPOLEČNOST, VÝCHOVU DĚTÍ A MLÁDEŽE
MEDIA COMMUNICATION AND ITS NEGATIVE INFLUENCE TO
THE SOCIETY AND CHILDREN AND YOUTH EDUCATION
Gabriel ŠVEJDA
Abstrakt: Současný stav, překotný rozvoj nových technologií v oblasti mediálních
komunikací vyžaduje adekvátní odraz v mediální výchově, zejména zaměřené na mladou
generaci, prostřednictvím této výchovy v rodinách i ve školách. Média ovlivňují chování,
a postoje dětí a mládeže v kritickém věku jejich vývoje.
Klíčová slova: Mediální výchova, mediální komunikace, globalizace, informační
a edukační technologie, negativní vliv médií na děti a mládež.
Abstract: Contemporary condition, development of new technologies in the sphere of
media comunication needs a reflection in media education, targed on young generation. So as
is necessary and acute to get engage in media education on college which grooms teachers as
well.
Key words: media education, media communication, globalization, information and
educational technologies, the negative influence of media to the society, children and young
people.
1 Úvod
Média jsou významnou společenskou institucí, tudíž jejich podíl na stavu společnosti není
možné od společnosti izolovat a zkoumat jej samostatně. Dodnes se bohužel odborníci nebyli
schopni shodnout na tom, čím přesně mohou média ovlivňovat jednotlivce a společnost a jaké
povahy toto působení je. To je dáno rozdílným pohledem na média a mediální komunikaci,
protože se jedná o neustále se rozvíjející systém s vnitřní dynamikou vývoje danou
společenskými a ekonomickými podmínkami. Je zcela zřejmé a bez pochyb, že média jsou
všude závislá na společnosti, reagují na různé významné podněty a jsou podřízena zdrojům
skutečné ekonomické a politické moci. Nikdo neočekává, že média budou vykonávat přímou
moc ve svém vlastním zájmu, mimo sféru získávání pozornosti, komunikování, informování,
bavení a vydělávání peněz. Ona svoboda vyjadřování legitimizuje tlumočení názorů, kritiku
a obhajování alternativ, což by se dalo shrnout pod pojem „vliv“. Média ovlivňují naše
chování, postoje či názory jednotlivců, rozšiřují obzory poznání, vzdělávají, pomáhají
v politickém či spotřebitelském rozhodování, ovlivňují životní styl, ale mohou také děsit,
vyvolávat napětí, navádět ke společensky nežádoucímu jednání. Mají výrazný vliv na stabilitu
společnosti, podporují nebo naopak brzdí společenské změny. Z tohoto tvrzení vyplývá
zvýšený zájem odborníků i laiků o fungování médií, usilování zákonodárců o regulaci
mediální komunikace, stejně jako nakupování reklamní plochy nebo vysílacího času
inzerenty. Účinek médií odkazuje častěji ke specifické reakci na určité typy nabízených
obsahů. Účinek odpovídá spíš behaviorálnímu myšlenkovému rámci. V posuzování možných
účinků médií jsou důležité tyto tři faktory: stav společnosti, rozvoj médií a rozvoj poznání
společnosti a uvažování o ní. Již v 15. století můžeme najít různé podoby objevujících se úvah
o tom, jaké účinky mohou média na svého uživatele mít. Logicky si můžeme odvodit, že
160 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
pokud se někdo snaží institucionálně omezovat fungování médií, pak tím dává najevo, že
považuje média za mocná a schopná šířit mezi uživatele představy, jež mu mohou být
nebezpečné. A stejně tak, pokud někdo bude bojovat, aby média byla svobodná, pak za tím
můžeme vidět, že se dotyčný domnívá, že jsou média mocná, tudíž mu stojí za to, aby za
jejich svobodu bojoval a pak z ní těžil. Obecně tedy platí, že všechny pokusy o ovládnutí či
kontrolu médií jsou nepochybně výrazem víry v moc médií. Ve společnosti sílí snahy
usměrnit přepokládanou schopnost médií ovlivnit publikum. Těmito snahami je např. cenzura
nebo propaganda. Cenzura představuje snahu kontrolovat a korigovat nejrůznějšími zásahy
zvnějšku obsahy médií, které se k příjemcům dostanou. Propagandou se rozumí manipulace
médii s cílem dosažení společenské kontroly a předem naplánovaných efektů působení.
V moderní společnosti propaganda prostupuje celým spektrem společenských činností a je
možné je rozdělit přibližně do sedmi hlavních kategorií, z jejichž názvů je patrné vyčíst,
v jaké oblasti je propaganda využívána – politické, ekonomické, válečné / vojenské,
diplomatické, didaktické, ideologické, eskapistické.
2.1 Důsledky působení médií pro stav společnosti
Mohou být rozličné. Od společenských změn, jež nastaly po zavedení nových
komunikačních technologií přes využití médií k dosažení nejrůznějších cílů, ať už
individuálních, nebo skupinových, po snahu omezit působení médií ze strachu před jejich
předpokládanou mocí. Vývoj představ o účincích médií odráží vývoj psychologického
a sociologického poznání obecně. Někdy se výklad vývoje organizuje podle síly
předpokládaných účinků a jeví se jako střídání etap, kdy jsou média podezřívána ze
schopnosti vyvolat silné odezvy a období, kdy jsou podceňována jako slabá až bezmocná.
Přitom je důležité, jakou roli přisuzuje ta či ona etapa publiku a jeho aktivitě. Významnou roli
hraje časový rozměr sledovaného dopadu, tedy jeho bezprostřednost či postupné prosazování
a trvání v čase. Dále je důležité, zda je účinek vyvolán přímo nějakým podnětem z médií či
zda ho zprostředkoval někdo další. V neposlední řadě musím zmínit záměrnost či
nezáměrnost vyvolaného účinku, povahu účinku, koho se změna týká a jak je intenzivní. To
jsou základní kritéria pro identifikaci jednotlivých typů předpokládaných vlivů. Nejčastěji se
však v souvislosti s vlivy médií soustřeďuje pozornost na některé typy obsahů, zvláště pak na
mediální násilí, otevřené zobrazování sexuálních aktivit či zneklidňujících obsahů, vliv
zpravodajství, reklamy, stereotypizace a zábavných pořadů. To bude také tématem
následujících kapitol.
V podstatě každý nový masový komunikační prostředek provází obavy, že může kazit
mravy a navádět k nápodobě. V souvislosti se společenskou liberalizací, s odmítnutím
cenzury, s poklesem vlivu náboženství a mravních hodnot se v médiích postupně objevují
témata, která jsou pro větší část populace hůře přijatelná. Jedná se především o pornografii,
samoúčelné zobrazování násilí a jeho zlehčování, které velmi významně ohrožuje psychický,
morální a sociální vývoj mládeže, dále pak o rasismus, antisemitismus, agresivitu vůči členům
jiných náboženských, politických a etnických skupin, pokleslou intelektuální a estetickou
úroveň. Děti a mládež, oproti minulým desetiletím, tráví většinu svého volného času
u některého z masových médií. Jedná se především o sledování televize, hraní počítačových
her a surfování po internetu. Značná část populace si tento negativní vliv médií ani
neuvědomuje, nebo uvědomovat nechce, tudíž ani nenabízí svým ratolestem jiné a mnohem
vhodnější volnočasové aktivity.
Věková nepřiměřenost je jedním z mnoha problémů souvisejících s působením masových
médií. Děti a mládež často sledují mediální obsahy, které jim nejsou určené. V předškolním
věku dítě ještě není dostatečně zralé takové obsahy vnímat. Nemá dostatek životních
a mravních zkušeností, aby plně chápalo mediální skutečnost jako stylizovanou a ne vždy
___________________________________________________________________________________ 161
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
reálnou. Tím jsou děti velmi zranitelné vůči mediálnímu působení. Bohužel, stále je v televizi
málo programů určených přímo dětem a mládeži, tatáž situace je na webových stránkách na
internetu a v tištěných médiích. Již výše jsem se zmínil, že mnoho rodičů se v dnešní době
„zbavuje“ dětí tím, že je odkládají k televizi či počítači, často záměrně, ale i nevědomky jim
dovolují sledovat programy, které pro ně nejsou vhodné, které nejsou přiměřené jejich věkové
a psychické vyzrálosti. Tento problém se týká především dětí v předškolním a mladším
školním věku. Tyto děti často sledují programy pro dospělé, to má neblahý vliv na jejich
duševní zdraví a zdravý vývoj. Pokud budu vycházet z předpokladu, že se děti učí, jak se mají
chovat a jak mají reagovat na vnější podněty, podle příkladu dospělých a vůbec všeho toho,
co kolem sebe vidí a zakoušejí, pak nám „selský“ rozum říká, že není vhodné, spatřují-li děti
při rozvoji své osobnosti nadměrné množství realisticky podaných obrazů násilí. To může
otupit jejich cit a svědomí, že by se děti mohly v důsledku těchto vlivů samy dát na cestu
cynismu. Děti v předškolním věku se často identifikují s postavami, se kterými se setkávají
při sledování televize. Často přijímají za svou postavu i s jejími chybami, které se stávají
součástí přitažlivosti postavy a bývají důvodem k jejich napodobování. Je třeba si uvědomit,
že filmové postavičky velkou měrou ovlivňují zájmy, chování i charakter dětí.
Vývoj masových médií doprovázejí obavy, že násilné obsahy mohou mít negativní dopad
na uživatele, zvláště na děti. Tyto obavy se stále více spojují se sledováním televize, videa
a hraním počítačových videoher. Dnes je zájem o problematiku násilí v médiích důkladně
rozpracovaný a utříděný typ médiového obsahu. Pozornost je věnována na obsahy zobrazující
fyzické násilí, tedy záměrné tělesné působení na druhého se záměrným úmyslem působit mu
bolest nebo poškodit mu zdraví. Veřejně sdílená představa, že média vyvolávají násilné
jednání, vede k ospravedlňování násilné činnosti a kriminalizaci médií. Lidé usvědčení
z násilné trestné činnosti vysvětlují své chování tím, že to „viděli v televizi“, přestože si jsou
vědomi, že se jedná o neformální polehčující okolnost. Tak se totiž dostávají z pozice
pachatele do pozice zmanipulované oběti. Mnohdy se však jedná o účelové jednání. Děti ze
své přirozenosti napodobují to, co vidí. Vidí-li něco příliš často, začnou to považovat za
normální. Někteří psychologové se domnívají, že agrese je naučená, že si ji osvojujeme na
základě zkušeností s ní. Děti pak mohou „odkoukat“, že se agresivní chování může vyplácet,
že se díky ní mohou stát mocnými, že mohou získat to, po čem touží. Pak se ale nemůžeme
divit rychlému vzrůstu šikany, násilí a agresivity ve školách. Šokující je na tom fakt, že se
tyto projevy chování objevují u stále mladších dětí.
V současných akčních filmech, ale nejen v nich, velmi často vítězí zločinci a bezohlední
tyrani. Často se tito „hrdinové“ dostávají z těch nejhorších situací, které by jinak normálního
člověka už dávno zabili. Pak děti ztrácí měřítko a podceňují závažnost vlastního násilného
jednání. V dětech dochází k oslabení schopnosti soucitu, v těch nejhorších případech až
k zalíbení v krutosti. Opakem bývá nepřiměřená bázeň a strach z násilí, že by se něco
takového mohlo dítěti stát. Pro děti je tedy důležité, aby si za pomoci okolí neustále
zjemňovalo svůj cit pro to, jak rozeznat hranici mezi fikcí a realitou.
Reklama je založena na možnosti dosáhnout předem naplánovaných účinků, tedy cíleně
ovlivnit působení médií a dosáhnout u příjemců pomocí nejrůznějších typů sdělení takového
chování, jež je žádoucí z hlediska zadavatele reklamy. Jedná se o placenou formu neosobní
prezentace výrobků, služeb nebo myšlenek. Reklama má být účinná, pravdivá a přiměřená.
Výběr reklamních prostředků a jejich podoba je stanovena s ohledem na psychologii
zákazníka. Je sporné, zda reklama slouží k lepšímu poznání trhu ze strany poptávajících, nebo
představuje zneužívání a probouzí v nich zdánlivé potřeby.
Reklama je produkt, který podporuje komerční, podnikatelskou podstatu médií. Finanční
prostředky, které reklama přináší, jsou pro většinu médií existenčně důležité. Reklama je
záměrná a cílená komunikace s jasně definovanými cíli. Musí vytvářet iluzi, že mezi produkty
162 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
a službami jsou zásadní rozdíly a že spotřebitelům správná volba pomůže vyřešit podstatné
problémy. Ovšem reklamní sdělení se nemusí týkat jen nabídky výrobků a služeb, ale také
mohou podporovat politická hnutí či nějakou změnu v chování společnosti – ohleduplné
chování řidičů nebo bezpečný sex. Proto můžeme hovořit o reklamě komerční, politické či
sociální.
Ve spojení s reklamou je důležité zamyslet se nad tím, v jakém věku jsou děti schopné
rozlišit reklamu od zbytku vysílání, zda jsou schopné čelit přesvědčivým reklamním
sdělením, zda věří tomu, co reklamy sdělují.
V dnešní době se stále běžnějšími stávají rodiny vybavené více počítači. Dospělým tak
počítač většinou slouží k domácímu účetnictví, dodělání práce, kterou si přinesli ze
zaměstnání nebo k bankovním úkonům. Pro děti je počítač zdrojem zábavy a her. Občas je
v souvislosti s počítači slyšet názor, že mládež pouze hraje počítačové hry. Výzkum „Média
v životě mládeže“ prokázal, že v celém věkovém spektru mladé generace není využívání
počítače ke hrám dominantní a od 15 do 20 let význam počítačových her výrazně klesá. Celá
populace ve věku 15–30 let využívá počítač nejvíce k psaní textu, k počítačovým hrám,
grafice, užívání databází a ke vzdělávání.
Bohužel, díky rychlému technickému pokroku si každý, kdo má doma počítač, může
obstarat diskety nebo CD, jejichž obsahem je pornografie a násilí. Šíření takto pervertovaného
softwaru nelze kontrolovat, neboť se velmi snadno kopíruje, vejde se do kapsy a lidé si jej
mohou bez obtíží předávat. Rodičům tak pokrok připravil další starost – jak své děti před
takovým materiálem uchránit. To, co lze pak na počítači spatřit, není žádná vtipná karikatura,
ale věrná reprodukce fotografií vysoké kvality. Díky fotomontáži pak není žádný problém
k nějakému nahému tělu „přidat“ hlavu právě té osoby, která je pro děti určitým vzorem.
V dnešní době je na trhu velké množství různých počítačových her. Každý si může vybrat
přesně to, co hledá. I počítačové hry jsou velkým zdrojem financí.
Televizní pořady pro děti, zvlášť pro ty nejmenší, jsou poměrně nevinné. Je tu méně
vražd, méně krve. Ale i přesto je v pořadech pro nejmenší nejvíc násilí. Tady má jen trochu
„měkčí“ podobu – např. honičky, výhružky. To však neznamená, že je – když uvážíme věk
diváků – méně škodlivé. Je to násilí „přiměřené věku“, pro starší diváky autoři „přitvrdí“. Při
sledování násilí v akčních filmech bývají děti nápadně hodné ani nedutají. Ale toto násilí je
láká k napodobení, děti si třeba zkoušejí šikanování bezbranných spolužáků, co viděly
v televizi. Pokud to přímo nenapodobují, oslabuje se jejich schopnost soucitu a probouzí se
v nich zalíbení v krutosti nebo ničení věcí. U některých dětí to naopak může vést k bázlivosti,
ke strachu z násilí. Samozřejmě vždy záleží na okolnostech, vždy je odolnější dítě, které má
doma bezpečné citové zázemí.
V posledních letech neustále přibývá výzkumů, které se vyjadřují k vlivu násilí na mládež.
To, že je násilí v televizi prezentováno, je zřejmé. Sociologové a mnozí jiní odborníci se však
jednotně neshodují na tom, zda má násilí výrazně negativní vliv. Na počátku 80. let byly
v Americe dělány výzkumy na výskyt násilných činů a epizod u různých pořadů. Násilí bylo
definováno takto: „Použití fyzické síly či hrozbu jejího použití vůči sobě nebo druhým
osobám, směřující k ublížení na těle nebo smrt.“ Zhruba 80 % televizních programů
obsahovalo násilné epizody. Zjistilo se, že programy určené pro děti obsahují ještě více násilí,
přestože se v nich často nezabíjí. Vůbec největší počet násilných činů se vyskytovalo
v kreslených filmech.
Ze samotného zobrazovaného násilí však nelze vyvozovat, že povede k přímé imitaci.
Diváci mohou být ovlivněni morálním poselstvím, že zlo je nakonec potrestáno, chování tedy
není ovlivňováno televizními pořady jako takovými, ale spíše celkovým rámcem postojů,
v nichž jsou prezentovány.
___________________________________________________________________________________ 163
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Tradiční odpůrce regulace televizní programové skladby Václav Bělohradský argumentuje
tím, že přímá souvislost mezi sledováním televizního násilí a pozdějším agresivním chováním
nebyla nikdy potvrzena. Zjištění dostatečného a reprezentativního vzorku pro experimentální
skupinu je údajně nereálné, a navíc – do hry vstupuje mnohem více proměnných, než kolik je
možné ve výzkumech zachytit (učení, motivace, postoje, příslušnost atd.).
Souhlasím s tím, že televize má škodlivé účinky na děti a dospívající mládež, protože
vývoj nervového systému není v tomto období úplně dokončen a chybí také životní
zkušenosti, které dospělým umožňují zachovávat si nadhled. My všichni se snažíme, aby naše
děti neviděly na obrazovkách příliš mnoho krve a násilí, ale někdy se zdá tento boj prohraný.
Většinou totiž máme pod kontrolou to, co naše děti sledují doma, ale může dojít k tomu, že
film, před kterým jsme jej doma úspěšně ochránili, zhlédlo u svého kamaráda. Přesto se
domnívám, že pokud dítě takový film zhlédne příležitostně a je z rodiny, kde se o všem
otevřeně hovoří, kde panuje láska, pak určitě dokáže rozlišit mezi dobrem a zlem, pak to
přežije bez vážnějších následků.
3 Závěr
Při současné programové skladbě českých televizí, které jsou díky nízkým výrobním
nákladům amerických pořadů zhusta nasyceny zámořskou produkcí, lze konstatovat, že
dnešní třináctileté dítě vidělo v televizi asi 52 000 vražd, znásilnění, ozbrojených loupeží
a přepadení a že „průměrné dítě“ stráví nejméně 25 hodin týdně před obrazovkou. Uvedený
časový údaj odkazuje na tzv. nadměrné sledování televize.
Literatura
Blažek, B.: Tváří v tvář obrazovce. Praha. Sociologické nakladatelství 1995.
Blažek, B.: Venkov města média. Slon. Praha 1998.
Holina, V.: Nové Médiá I. Slovšport. Bratislava 2000.
Jirák, Köpplová: Média a společnost, PORTÁL Praha 2003
Kunczik, M.: Základy masové komunikace. Karolinum. Praha 1995.
McLuhan, M.: Člověk, média a elektronická kultura. Jota. Brno 2000.
McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Praha. Portál 1999.
Říčan, P.; Pithartová, D.: Krotíme obrazovku. Portál. Praha 1995.
Vágner, I.: Televizní zprávy – psychická nátlak? ARGO. Praha 1997.
Zdroje z internetu
http://www.psp.cz/kps/pi/PRÁCE/PI-5-101.DOC
http://www.mvcr.cz/casopisy/s/zprávy/senat/991102.html
http://mujweb.atlas.cz/www/moviecrack/cislo3/nasili.htm
Kontakt
Gabriel Švejda, prof., PaedDr., CSc., dr. h. c.
Fakulta pedagogická ZČU v Plzni
Bachmačská 1
370 01 České Budějovice
[email protected]
164 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
ZÁUJMOVÉ AKTIVITY ŽIAKOV NA ZÁKLADNÉ ŠKOLE
TIME ACTIVITIES OF ELEMENTARY SCHOOL STUDENTS
Jiří TŮMA, Pavol ŠTEFANKO
Abstrakt: Problematika náplne voľného času žiakov na základnej škole je veľmi široká
oblasť, ktorá zahŕňa mnoho záujmových aktivít, činností a organizácií, ktoré ponúkajú,
umožňujú alebo zabezpečujú najatraktívnejšie a najvhodnejšie využívanie voľného času.
Dnešná moderná technologická doba má veľký vplyv na využívanie voľného času žiakov. Je
strávený čas zmysluplne využitý a aký je výber záujmových aktivít žiakov? Táto problematika,
tak bola motívom pre výber tohto príspevku.
Kľúčové slová: záujmová aktivita, voľný čas, žiak, základná škola
Abstract: The problem of leisure activities of elementary school students is a very broad
area that includes many special interests, activities and organizations that offer, provide or
secure the most attractive and the most appropriate use of leisure time. Today's modern
technological age has a major impact on the use of free time students. It spent time
meaningful use and what is the choice of extracurricular activities of pupils? This issue and
the reason for selecting this post.
Key words: recreational activities, leisure, student, elementary school
1 Úvod
Voľný čas je dôležitou súčasťou života človeka v každom veku ako čas oddychu,
regenerácie, uvoľnenia, zábavy, spoločenských kontaktov, sebarealizácie v záujmových
a iných činnostiach, v ktorých uspokojuje svoje potreby a záujmy. Ide o činnosti, ktoré si
môžeme slobodne vybrať. Robíme ich dobrovoľne a radi, prinášajú nám pocit uspokojenia.
Voľný čas a jeho zmysluplné napĺňanie aktivitami v sebe skrýva veľký potenciál pre
formovanie osobnosti žiakov (srov. Šauerová, 2011). Vytvára priestor na sebavýchovu
a sebarealizáciu človeka v súlade s jeho individuálnymi potrebami a záujmami, a preto je
neodmysliteľne spojený so životným štýlom a spôsobom života. Edukácia a predovšetkým
neformálna výchova vytvára priestor pre zmysluplné využívanie voľného času, ku ktorému je
potrebné viesť žiakov už od útleho veku. Nesprávne využívanie voľného času často vedie
k negatívnym dôsledkom, ktoré súvisia so sociálno-patologickými javmi a kriminalitou. Preto
by malo byť jednou z úloh rodičov, pedagógov i celej našej spoločnosti zabezpečiť deťom
dostatok podnetov pre adekvátne využívanie voľného času.
2 Záujmové aktivity vo voľnom čase a ich využitie
„Výraz voľný čas má krásny zvuk. Vyvoláva väčšinou veľmi príjemne predstavy. Modrý
hlboký priestor, biele krídla vtákov, slobodu pohybu, kľud.“ (Pávková, 2008, s. 9). Vo
voľnom čase je možnosť venovať sa činnostiam, ktoré máme radi, uspokojujú nás, prinášajú
radosť a uvoľnenie. Jednoducho ich robiť chceme a môžeme. Činnosti zahrňované do sféry
povinnosti vykonávať musíme, či už chceme alebo nechceme. To, čo niekto pociťuje ako
povinnosť, môže byť pre druhého príjemnou zábavou a naopak. Rozdiel je tiež medzi
povinnosťami súvisiacimi s profesiou a tými, ktoré vyplývajú z chodu domácnosti
a uspokojovaním základných biologických potrieb. Do skupiny povinnosti, môžeme zaradiť
___________________________________________________________________________________ 165
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
i tie, ktoré vyplývajú z vnútorného presvedčenia, napr. pracovať na sebe, vzdelávať sa
v súvislosti nielen s povolaním, ale rozširovať svoj kultúrny obzor. Je zrejmé, že hranice
medzi sférou povinnosťami a voľným časom nemožno presne určiť. Povinnosti nemusia byť
vždy prežívané ako niečo príjemné. Voľný čas sa môže stať zdrojom vážneho ohrozenia. Pri
neorganizovanom trávení voľného času dochádza k úrazom žiakov, mladý ľudia svojim
jednaním ohrozujú seba i druhých experimentovaním s drogami, z nudy prekračujú zákon.
Dopúšťajú sa šikanovania svojich rovesníkov, krádeži áut, svoju agresivitu zameriavajú na
príslušníkov iných etník.
Voľný čas sa môže chápať ako čas voľnosti a slobody, kedy jednotlivec môže mimo
svojich povinností vykonávať činnosti, ktoré ho zaujímajú. Je to čas mimo pravidiel,
povinností, príkazov a záväzných spôsobov správania sa. Je to čas, ktorý využíva na
sebavyjadrenie a sebarealizáciu podľa vlastných potrieb a záujmov. Základnou podmienkou
činností vo voľnom čase je dobrovoľnosť. Okrem toho zdôrazňuje, že „oceňovanie
a zdôrazňovanie individuality sa stáva základom chápania voľného času.“ (Vincejová, 2008,
s. 5). Voľný čas je najmä z hľadiska zdravého psychosomatického vývinu žiakov veľmi
dôležitým a potrebným aspektom v dennom režime, pretože jednou z jeho najdôležitejších
funkcií je funkcia regeneračná a oddychová. Šauerová (2008, s. 8) „zdůrazňuje navíc ještě
dimenzi sociální, kdy vhodné aktivity volnočasového charakteru působí i jako prevence
sociálně negativních jevů“.
Voľný čas má teda pozitívny vplyv na psychickú i fyzickú regeneráciu človeka, dôležitou
podmienkou je však jeho zmysluplné a správne využívanie. Problém nastáva vtedy, ak dieťa
či mladý človek tento čas využíva (či dokonca zneužíva) nesprávnym spôsobom, čo so sebou
prináša rôzne negatívne dôsledky (napríklad: narušenie vzťahov, záškoláctvo, kriminalita,
sebadeštrukcia a iné). Žiaľ, častou prekážkou pri realizovaní voľného času býva neúmerné
zaťažovanie žiakov domácou prípravou na vyučovanie, najmä žiakov, ktorí potrebujú viac
času na zvládnutie učiva, domácich úloh. „Voľný čas detí neslobodno nechať náhode
a živelnosti. Spoločenské, ekonomické, politické i pedagogické dôvody nás vedú k tomu, aby
sme rozličnými formami rozširovali a prehlbovali starostlivosť spoločnosti o deti v čase mimo
vyučovania a venovali pozornosť tomu, aby voľný čas využívali žiaducim spôsobom.“
(Brindza, 1984, s. 8).
Žiaci sa venujú záujmom prevažne vo voľnom čase. Preto je potrebné vychovávať žiakov
k správnemu využívaniu voľného času, formovať postroj žiakov k voľnému času ako
k spoločenskej hodnote, aby ho bezúčelne nezabíjali. Voľný čas je spoločenská hodnota o jej
spôsobe využívania rozhoduje výchova, ktorú treba organizovať tak, aby od najmladších
rokov viedla k návykom racionálne využiť voľný čas. (Wroczynski, 1968). Vhodným
spôsobom využitia voľného času žiakov a dospievajúcej mládeže je inhibícia potrieb
a záujmov najmä prostredníctvom aktívnej záujmovej činnosti. S procesom výchovy
k správnemu využitiu voľného času treba začať v ranom detstve. Pre žiakov má voľný čas
význam a hodnotu práve preto, že im poskytuje priestor, v ktorom sa môžu relatívne slobodne
venovať činnostiam ich detským želaniam, záujmom a potrebám. Aj vo voľnom čase sa dieťa
rozvíja, lebo má možnosť robiť to, po čom túži, čo ho vnútorne uspokojuje. Voľný čas je pre
žiakov svetom voľby činnosti alebo nečinnosti. Podstatné je pre dieťa určovanie či „môžem,
chcem, mám chuť“. U detí je nutné okrem tradičných postupov a metód v oblasti pohybového
učenia hľadať nové možnosti a overovať ich v praxi. Z tohto pohľadu je veľmi dôležitá
schopnosť stimulácie, aktivácia, komunikácia trénera, cvičiteľa, asistenta a jeho sociálne
zručnosti (Krejčí, Kornatovská, 2010). Žiaci vedia kedy majú voľný čas a vedia ho aj oceniť
podľa činnosti, ktoré najradšej alebo rady v tomto čase vykonávajú. Chápu ho individuálne.
Z nášho pohľadu je trávenie voľného času viac pasívne ako aktívne. Dávajú prednosť
receptívnym spôsobom využívania voľného času pred aktívnymi činnosťami v telovýchove,
166 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
v turistike a v kultúre. Činnosť človeka vo voľnom čase má pre jeho duševný život nesporný
význam. Napĺňa ho výraznými zážitkami, ktoré ho zamestnávajú, poúčajú a tak duševne
formujú. No nie každá činnosť vo voľnom čase formuje osobnosť človeka kladne.
2.1 Typy záujmových aktivít
Typy záujmových aktivít, ktoré žiaci preferujú sú dosť rozdielne. Obľúbené voľnočasové
aktivity podľa Weiten et al. (2009, s. 397) zahŕňajú:
 „hobby, medzi najobľúbenejšie hobby patrí fotografovanie, hudba, zbieranie
rôznych vecí (známok, podpisov), maľovanie a iné;
 čítanie, čoraz menej jedincov v súčasnosti číta knihy v porovnaniu
s minulosťou9, veľa žiakov však stále miluje sa schúliť s dobrou knihou, knihy
umožňujú čitateľom uniknúť z bežných starostí, riešiť záhady, cestovať na skutočné
alebo imaginárne miesta, učiť sa užitočné informácie a nachádzať inšpiráciu, záhady,
romány, sience-fiction, historické novely, biografie, grafické romány, knihy pre
samoukov, časopisy, dostupnosť rôznych materiálov na čítanie je v skutku
ohromujúca;
 surfovanie na internete, relatívne nový vstup do sveta voľnočasových aktivít,
internet ponúka úžasné pole aktivít: posielanie emailových správ priateľom a známym,
spoznávanie nových ľudí, navštevovanie debát o témach záujmu, hranie
multiužívateľských hier, počúvanie hudby, navštevovanie svetových múzeí a výlety na
staroveké historické miesta sú iba niekoľkými možnosťami;
 cestovanie;
 hry a skladačky, počítačové a video hry sú veľmi obľúbené;
 šport, veľa žiakov hrá tímové športy ako futbal alebo bowling, teší sa zo
spojenia fyzického cvičenia a sociálnej interakcie, iní majú radi individuálne športy
ako plávanie, korčuľovanie alebo lyžovanie;
 dobročinné aktivity“ (vlastný preklad autorov).
Pod zmysluplným trávením voľného času si predstavujeme jeho aktívne využívanie.
Aktívne nielen v zmysle pravidelných, organizovaných foriem, ale ako čas, kedy aktívne
rozvíjame seba samých, venujeme sa svojim koníčkom, záľubám. Je to čas, ktorý je pre nás
prospešný a napĺňa nás. Opakom je pasívne strávený voľný čas, ktorého krajným bodom sú
pocity nudy. Z hľadiska organizovanosti môžu byť činnosti vo voľnom čase organizované,
zastrešované inštitúciou, ako napríklad voľnočasové kluby, krúžky. Tieto činnosti sú
pravidelné, uskutočňujú sa v pravidelných intervaloch. Ide o aktivity, ktoré ľudí združujú,
začleňujú, rozširujú ich okruhy o známych s podobne zameranými záujmami. Na druhej
strane, aj činnosti nepravidelné alebo neorganizované inštitúciou môžu byť pre jedinca
zmysluplné, napĺňajúce jeho voľnočasové potreby.
2.2 Problémy súvisiace s využívaním záujmových aktivít
„Vo sfére voľného času detí nájdeme všetky druhy aktivít, ktoré môžeme sledovať aj
u dospelých, ale zábava, kompenzácia a rozvoj osobnosti vystupujú u detí trochu v inom
svetle. Pretože ide o človeka, ktorý sa ešte len formuje, každá činnosť na ktorej sa zúčastňuje,
každý vplyv ktorý naňho pôsobí sa významne dotýka jeho osobnosti. Preto každá činnosť,
ktorú dieťa vo voľnom čase vykonáva, by mala spĺňať tri podmienky: zabávať dieťa,
poskytovať mu odpočinok a byť aspoň drobnou čiastočkou utvárania jeho osobnosti.“
(Brindza In Babiaková a kol., 2007, s. 22).
9
Srov. Šauerová, M. Význam prožitku při podpoře čtenářství a čtenářské gramotnosti. In: Šauerová, M. (Ed.).
Zážitková pedagogika a možnosti jejího využití při práci s vybranými cílovými skupinami. s. 169. VŠTVS
Palestra, ISBN 978-80-87723-07-4.
___________________________________________________________________________________ 167
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Veľká časť žiakov venuje väčšinu voľného času neúčelným formám zábavy. Čas strávený
pri počítačových hrách a nadmerné množstvo času stráveného pri televízii sledovaním
akčných filmov a iných programov nevhodných pre žiakov pôsobia negatívne na osobnosť
dieťaťa. Takáto pasivita, nezáujem a nechuť k tvorivej činnosti sú nedobrým prežívaním
voľného času a môžu viesť k mnohým problémom v chovaní, pri nadväzovaní vzťahov, často
aj v nedostatku sebavedomia a sebaúcty. Naopak za pozitívny spôsob využitia voľna možno
pokladať, keď žiaci majú o niečo záujem. Môže to byť šport, záujmové krúžky, knihy. Ideálne
je keď existuje široká ponuka rôznych dostupných aktivít z ktorých si žiaci môžu vybrať
(Požárek, Vobr, 2013).
Voľný čas sa môže stať zdrojom vážneho ohrozenia. Pri neorganizovanom trávení
voľného času dochádza k úrazom žiakov, mladý ľudia svojim jednaním ohrozujú seba
i druhých experimentovaním s drogami, z nudy prekračujú zákon. Dopúšťajú sa šikanovania
svojich rovesníkov, krádeži áut, svoju agresivitu zameriavajú na príslušníkov iných etník.
Rozvoj vedy a techniky ustavične prináša nové poznatky, s ktorými sa žiaci oboznamujú
aj prostredníctvom masovokomunikačných prostriedkov, najmä televízie. V záplave
informácií nerozpoznajú podstatné od bezcenného. Tlmí sa v nich schopnosť analytickosystematického prijímania poznatkov a zážitkov namiesto aktívneho poznávania sveta.
Z týchto dôvodov treba v mimoškolskej činnosti klásť dôraz na aktivitu žiakov, na ich vlastnú
tvorivú činnosť, riešenie najrôznejších problémov i na ďalšie formy spontánnych činnosti
(Brindza, 1984).
„Formovanie osobností mladého človeka často ovplyvňuje skupina vrstovníkov. V tejto
skupine si jedinec osvojuje schopnosť spoločensky sa zaradiť, dodržiavať zásady a pravidlá
pri hrách, v športe, pri spoločnej činnosti, učí sa spoluzodpovednosti. V období adolescencie
chcú byť mladí ľudia nezávislý, často bez dozoru dospelých a voľný čas radi trávia
s rovesníkmi. Začínajú sa podobným štýlom obliekať, vytvárať reč, aby tak prejavili
spolupatričnosť. Zložitá situácia nastáva vtedy, ak činnosť rovesníckej skupiny má
nepriaznivý vplyv. Je to v takom prípade, ak jednotlivca skupina nechce prijať medzi seba.
Druhé najväčšie nebezpečenstvo rovesníckych skupín je v tom, že vedúce postavenie získa
jedinec organizačne schopný, ale osobnostne mravne a sociálne nevyvinutý, narušený. Keď je
osoba v požívaní drog zbehlá, skúsi nahovoriť na to aj ostatných členov skupiny. Vznikajú
„partie“, kde ich členovia až otrocky napodobňujú spôsoby správania sa a obliekania
„silných“ v skupine. Bez odporu dodržiavajú normy svojej partie.“ (Dimoff, Carper, 1992, s.
30) Pri využívaní voľného času je dôležité, aby sme predišli takým situáciám, ktoré môžu
priviesť mladých ľudí k drogám, alkoholu, čo súvisí so snahou prispôsobiť sa rovesníkom,
partii, únik z rodinného prostredia, nuda apod. Výchovu môžeme považovať za základnú časť
primárnej prevencie pred negatívnymi dôsledkami nevhodného využívania voľného času. Ako
zdôrazňuje Kratochvílová (2010), pri výchove vo voľnom čase je podstatné prihliadať na
potreby a záujmy žiakov a dokázať ich motivovať v smere formovania aktívneho spôsobu
života, rozvoja individuálnych dispozícií v hodnotnom využívaní voľného času.
Medzi najzávažnejšie problémy voľného času môžeme zaradiť:
 množstvo žiakov je mimo pozitívneho vplyvu inštitúcií a zariadení na ich výchovu;
 ak sa nevhodne využíva voľný čas, tak môže nadobudnúť charakter sociálnopatologických javov;
 zariadenia pre voľný čas žiakov nie sú rovnako dostupné populácii žiakov na vidieku
a v mestách;
 nezáujem štátnej a verenej správy o problematiku voľného času žiakov;
 rozpory v teoretickej a praktickej príprave pracovníkov v oblasti voľného času;
 nedostatočná podpora zakladaniu a rozvoja stredísk záujmovej činnosti žiakov;
168 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
 nízka podpora na zriaďovanie nových športových objektov, areálov zdravia
v regiónoch;
 presýtenie obsahu vyučovacích hodín veľkým množstvom učiva zameraného na
kognitívne vedomosti žiakov skutočne neponecháva pedagógom dostatok priestoru na
výchovu žiakov a študentov;
 nedostatočná informovanosť o možnostiach využívania voľného času;
 závislosť trávenia voľného času na finančných možnostiach rodiny;
 nárast konzumného spôsobu života žiakov;
 nedostatok aktívnej záujmovej činnosti, prílišné trávenie voľného času pri pozeraní
televízie, hraní počítačových hier, „četovaní“ a surfovaní po internete a podobne.
Práve žiaci a mládež potrebujú starostlivosť o ich bezpečnosť a ochranu zdravia, ale aj
pred nepriaznivými spoločenskými vplyvmi a ohrozeniami, ktoré sú najvýraznejšie práve vo
voľnom čase. V súčasnosti majú žiaci a študenti k dispozícii veľké množstvo výchovnovzdelávacích zariadení, kde sa môžu po škole realizovať. Majú možnosť rozvíjať svoj talent,
schopnosti alebo len tak sa uvoľniť po náročnom dni vo škole.
Pre dnešnú mládež je určite lepšie, keď môžu voľný čas plnohodnotne napĺňať v takýchto
zariadeniach, akoby sa mali dostať do nežiaducich skupín, ktoré majú zlý vplyv na ich vývin
a správanie. Tieto voľnočasové zariadenia potrebujú kvalifikovaných pedagógov, ľudí, ktorý
sa vedia rozdať deťom a dať im čo najviac do života nenásilným spôsobom. Takíto ľudia,
pedagógovia by mali byť zdravo sebakritickí, schopní sebareflexie a nemali by sa báť
prinášať nové nápady do práce s mládežou. Mali by byť empatickí, ale aj primerane prísni,
ako si to situácia vyžaduje. Dôležité je, aby denne zostal priestor na voľný čas, ktorý má svoj
význam a funkcie v psychickom a fyzickom rozvoji, pri utváraní identity osobnosti
v procesoch individualizácie a socializácie (Kocová, 2011).
3 Výskumy záujmových aktivít
Výskumom záujmových aktivít sa zaoberajú mnohí odborníci. Výsledky majú dôležitý
význam pre zmapovanie životného štýlu z hľadiska zmysluplného a obsahovo hodnotného
využívania voľného času.
Ústav informácií a prognóz školstva, oddelenie analýz a výskumu mládeže zrealizoval
v roku 2003 výskum orientovaný na oblasť voľného času žiakov. Do výskumného súboru boli
zaradení žiaci zo základných škôl. Vo výskume sa zamerali na oblasť neorganizovaného
a organizovaného trávenia voľného času. Z výsledkov výskumu vyplýva, že medzi
najčastejšie činnosti trávenia voľného času patrí: stretávanie sa s priateľmi v partii 44,9 %,
aktívny šport 38,7 %, počúvanie hudby 30,9 % a sledovanie televízie 28,1 %. Čítaniu
časopisov a novín sa venuje 9,1 %. Takmer jedna tretina uviedla hru na počítači a využívanie
internetu (Výskum voľnočasových aktivít mládeže na školách, 2003).
Z uvedených výsledkov vyplýva vysoká miera záujmu o športové aktivity, čo je určite
pozitívum. Zároveň však žiaci v značnej miere preferujú činnosti, ktoré súvisia s médiami.
Vo výskume, ktorý realizovali autorky Bieliková, Pétiová (2007), sa uvádza, že voľný čas
by sa mal využívať na oddych a relaxáciu 33,3 %, záujmy 25,8 %, zábava 25,1 %. Nízke
percento respondentov ako voľnočasovú aktivitu uvádza vzdelávanie 7,8 % a ničnerobenie,
teda pasívny oddych, 5,8 %.
Voľnočasové aktivity vo svojom výskume mapovala aj Fulková (2008). V otázke
preferovania aktivít z hľadiska organizácie záujmov a záujmovej činnosti uvádza výsledky,
v ktorých sa takmer 70 % respondentov vôbec nezúčastňuje organizovanej formy záujmovej
činnosti a uprednostňuje jej neorganizovanú formu. Môžeme sa teda domnievať, že mladí
ľudia nie sú spokojní s ponukou a aj napriek atraktívnosti ponuky nemajú záujem organizovať
sa, či pracovať v záujmových krúžkoch, ale realizovať svoje záujmy individuálnou formou.
___________________________________________________________________________________ 169
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Výsledky v otázke ponuky záujmových aktivít v škole hodnotí autorka ako značne
rozporuplné. Takmer 35 % opýtaných sa vyjadrilo k ponuke ako o zaujímavej a 35 % sa
k ponuke vyjadrilo negatívne. Pomerne vysoké percento 15 % sa vôbec nezaujíma
o záujmovú činnosť v škole. Prieskum riešil aj otázku problému prekážok v záujmovej
činnosti. Ako jeden z najviac uvádzaných dôvodov respondenti uvádzali nedostatok
finančných prostriedkov 40 %, nedostatok voľného času 40 %. Zákazy zo strany rodičov
uvádza až 25 % a školu ako prekážku vyplnenia voľnočasových aktivít uviedlo takmer 10 %.
Nedostatok ponuky uviedli takmer 3 %, zdravotné obmedzenia takmer 3 % a žiadne prekážky
nepociťovali rovnako takmer 3 % (Fulková 2008).
4 Záver
V mnohých prípadoch sú možnosti voľného času závislé od finančných možností rodičov
aj od ďalších dôležitých faktorov, vzdialenosti od mesta, dostupnosti, informovanosti, ale aj
od vplyvu vzdelanostnej úrovne rodičov a iné. Vidiecki žiaci v porovnaní s žiakmi v mestách
majú menej možností a príležitostí pre kultúrne využívanie voľného času. Výsledky
výskumov hovoria o prehlbujúcich sa trendoch konzumného, spotrebiteľského spôsobu života
žiakov. Najviac voľného času trávia pri televízii, videu, počúvaním hudby, v partiách, často
v nevhodnom prostredí, kde je veľa príležitostí na rozširovanie sociálno-patologických javov.
Stráca sa záujem o aktívnu záujmovú činnosť aj o iné spoločenské aktivity, dokonca aj
o čítanie kníh, ktoré patrilo pred pár rokmi medzi najpreferovanejšie aktivity žiakov.
Populácia súčasnej dospievajúcej mládeže a žiakov sa menej zaujíma o možnosti
organizovaných pravidelných záujmových a iných voľnočasových aktivít. Prednosť dávajú
príležitostným podujatiam podľa individuálnych záujmov a predovšetkým spontánnemu
využívaniu a prežívaniu voľného času v neformálnych rovesníckych a priateľských
skupinách, partiách, aj v pasivite a nude. Žiaci ZŠ síce poznajú význam a zmysel voľného
času, ale často nepoznajú možnosti, ktoré by mohli využiť na vlastnej škole, v mieste
bydliska, alebo nemajú záujem, aby ich sami vyhľadávali. Problémom je neinformovanosť
žiakov, rodičov i mnohých učiteľov, ktorí nedoceňujú význam voľného času.
Literatura
BIELIKOVÁ, M., PÉTIOVÁ, M. Drogy, voľný čas a životný štýl mládeže v Slovenskej
republike. Bratislava: ÚIPŠ, 2007. 55 s. ISBN 978-80-7098-463-5.
BRINDZA, J. Špecifika voľného času detí. In BABIAKOVÁ, S. a kol. Pedagogika
voľného času a školského klubu detí. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Pedagogická
fakulta, 2007. ISBN 978-80-8083-431-9, s. 18-25.
BRINDZA, J. Deti a ich voľný čas. Bratislava: Smena, 1984. 89 s. ISBN 70-040-84-02.
DIMOFF, T., CARPER, S. How to tell if zour kids are using drugs facts of file. New
York: The Guilford Press, 1992. 153 s. ISBN 978-081-602-4735.
FULKOVÁ, E. Voľný čas a záujmová činnosť žiakov stredných škôl v súčasnosti. In
Pedagogika voľného času – teória a prax. Zborník z vedeckej konferencie s medzinárodnou
účasťou. Trnava: Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity, 2008. s. 286 – 293. ISBN 97880-8082-171-5.
KOCOVÁ, N. Problémy a perspektívy voľného času. In Medzinárodná vedecká
elektronická konferencia pre doktorandov, vedeckých pracovníkov a mladých vysokoškolských
učiteľov. Recenzovaný zborník príspevkov z medzinárodnej konferencie. Prešov: Prešovská
univerzita v Prešove, Fakulta humanitných a prírodných vied, 2011. s. 126-131. ISBN 97880-555-0482-7.
KRATOCHVÍLOVÁ, E. 2000. Dohovor o právach dieťaťa a voľný čas. In. Mládež
a spoločnosť. roč. VI., č. 1, s. 12-13.
170 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
KREJČÍ, M., KORNATOVSKÁ, Z. (2010) Stimulation of personal and social
development in persons with intelectual disability using water environment. In Rozprawy
Naukowe Akademia Wychowania Fizycznego. Vol. 30 (2010), 4-12. ISSN 0239-4375.
PÁVKOVÁ, J. a kol. Pedagogika volného času. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. 224 s. ISBN
978-80-7367-423-6.
POŽÁREK, P., VOBR, R. Porovnání 5 mládežnických fotbalových týmů pomocí
unifittest 6-60. In Zdravý způsob života, Ukrajina: Lvov, 2013, roč. 16 (82), s. 31-33. ISSN
2307-0722.
ŠAUEROVÁ, M. Vybrané kapitoly z pedagogiky volného času a sociální psychologie. 71
s. Praha: VŠTVS Palestra, 2008.
ŠAUEROVÁ, M. Projekty osobnostního rozvoje v nestandardních výchovných
podmínkách. Praha: VŠTVS Palestra: European Science and Art Publishing, 2011. 165 s.
ISBN 987-80-904815-5-8 (VŠTVS), ISBN 987-80-87504-08-6 (ESAP).
ŠAUEROVÁ, M. Význam prožitku při podpoře čtenářství a čtenářské gramotnosti. In:
ŠAUEROVÁ, M.. (Ed.). Zážitková pedagogika a možnosti jejího využití při práci s vybranými
cílovými skupinami. s. 169 - 186. VŠTVS Palestra, ISBN 978-80-87723-07-4.
Výskum voľnočasových aktivít mládeže na školách, [online]. Bratislava: Ústav informácií a
prognóz školstva, oddelenie analýz a výskumu mládeže, 2003. [citované 2013-02-17].
Dostupné na internete:
<http://www.uips.sk/sub/uips.sk/images/OddMladezASport/Vyskum/vystupy/deti_mladez_a_
drogy.pdf>.
VINCEJOVÁ, E. Ako vo voľnom čase? Prešov: Metodicko-pedagogické centrum, 2008.
72 s. ISBN 978-80-8045-521-7.
WEITEN, W. et al. Psychology applied to modern life: Adjustment in the 21st century. 9.
thed. Canada: Michelle Sordi, 2009. 688 s. ISBN 978-0-495-50535-8.
WROCZYNSKI, R. Sociálna pedagogika. Bratislava: SPN, 1968. 312 s.
Kontakt
PhDr. Jiří Tůma, Ph.D.
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava
Ústav sv. Jana Nepomuka Neumanna Příbram
Krumlovská 18, 370 07 České Budějovice
[email protected]
Mgr. Pavol Štefanko
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava
Palárikova 1839/8, 07501 Trebišov
[email protected]
[email protected]__________________ 171
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
AXIOLOGICKÁ DIMENZIA
APLIKÁCIE VYBRANÝCH ETICKÝCH PRINCÍPOV
V ZARIADENÍ TYPU WELLNESS
AXIOLOGICAL DIMENSION OF APPLICATION OF THE
ETHICAL PRINCIPLES IN A WELLNESS CENTRE
Katarína Mária VADÍKOVÁ
Abstrakt: Príspevok upozorňuje na axiologickú dimenziu aplikácie vybraných etických
princípov v špecifických podmienkach zariadenia typu wellness. Autorka poukazuje na
axiologickú dimenziu formácie Etiky wellness a podčiarkuje potrebu implementácie etiky na
pracovisku špecifikovanom pojmom wellness.
Kľúčové slová: wellness, etika, axiológia, etické princípy, Etika wellness.
Abstract: Paper refers on axiological dimensions of an application of defined ethical
principles in the specific circumstances of a wellness centre. Author points to the axiological
dimension of formation of Ethics of Wellness and stresses the need of implementation of ethics
into the working place, specified by the notion wellness.
Key words: wellness, ethics, axiology, ethical principles, Ethics of Wellness.
1 Úvod
Zariadenie typu wellness je prostredie, ktoré je charakteristické interdisciplinárnym
spektrom pohľadu na poskytovanie služieb, transgeneračnou návštevnosťou, svetonázorovoideologicko-náboženskou toleranciou, intencionalitou na spokojnosť psycho-fyzického
prežívania kvality života klienta, vymedzené obsahom a rozsahom pojmu wellness.
Zariadenie typu wellness si vyžaduje vlastnú špecifikáciu aplikácie etiky vo všeobecnosti
– Etiku wellness. Zároveň sa v nej, ako v jednej z aplikovaných etík, predpokladá akceptácia
rôznorodosti využitia etických systémov s primárnym ukotvením v manažérskej a profesijnej
etike zo strany poskytovateľa starostlivosti v prostredí wellness a rešpekt k variabilnej etickej
profilácii prijímateľa tejto starostlivosti.
Axiologické dimenzie aplikácie vybraných typov etík v prostredí wellness otvárajú rozsah
a napĺňajú obsah pojmu Etika wellness. Mapovanie axiologických variácií axiologickej
výbavy zamestnancov, klientov, ich vzájomná interakcia, a to aj vzhľadom k vedeniu
konkrétneho zariadenia, je významným korekčným a edukačným prostriedkom k pochopeniu
prostredia wellness ako potenciálne výnimočného prostredia poskytovania komplexnej
fyzicko-duševno-duchovnej starostlivosti. Dialóg a relačná vyváženosť osobných axiológií
personálu konkrétneho zariadenia, sformovanej v etickom kódexe alebo medializovanom
profile zariadenia, môže napomôcť k lepšej profilácii konkrétneho zariadenia wellness,
vysvetliť a zatraktívniť jeho ponuky a prispieť k usmerneniu často dezorientovanej a dôsledne
neinformovanej klientely.
Vzhľadom k tomu konštatujeme, že je žiadúce, aby každé zariadenie typu wellness, a to
nielen z hľadiska potreby zachovávania etických princípov, ale vzhľadom ku potrebe
implementácie etiky v danom prostredí, disponovalo určitými typmi etického kódexu
aplikovateľnými v jeho špecifických podmienkach. Vedenie zariadenia môže prebrať
a splatniť etické kódexy iných zariadení typu wellness, alebo v súvislosti s poskytovaním
172 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
starostlivosti iných zariadení, ktoré danú starostlivosť poskytujú. Ideálom však je, ak
zariadenie typu wellness utvára svoj osobitý etický kódex, prípadne svoje etické kódexy
a špecifikuje ich vzhľadom ku svojej vlastnej axiologickej profilácii, a to bez ohľadu na
vekovú kategóriu, či ekonomický, sociálny alebo spoločenský status. Axiológia prostredia
wellness tak môže napomôcť orientácii v prostredí wellness. Etika prostredia wellness sa tak
môže stať etikou pre prostredie wellness.
2 Význam axiologického profilu zariadenia typu wellness pre implementáciu etiky
v prostredí wellness
Zariadenie typu wellness, ktoré poskytuje komplexnú starostlivosť človeku, je
charakteristické aj svojím axiologickým vymedzením. V našom príspevku sme sa rozhodli
sústrediť pozornosť na jeho prepojenie s etickým vymedzením prostredia wellness.
Rebríček hodnôt a ich definícia, rebríček priorít a ich realizácia, cena a spôsoby jej
aktualizácie špecifikujú osobitosť jednotlivých typov zariadení a konkretizujú ich identitu.
Profil zariadenia typu wellness nie je iba v dizajne webovej stránky, rade poskytovaných
služieb, lokalite, cenovej príťažlivosti, či profesionalite personálu, ale v mnohom závisí aj od
etických kódexov, ktoré sú buď verejne, alebo pri najmenšom interne k dispozícii ku
nahliadnutiu a zároveň sú implementované v chode zariadenia a profesionálnej erudícií
personálu. Požiadavka verejnosti, ktorú verejnosť smeruje na zariadenie ako priestor
podnikateľskej sféry, je stať sa etickou firmou (ref. Remišová, 1999).
Predpokladom získania statusu etickej firmy je potvrdenie implementácie etiky do
prevrstvenia jej prostredia, v našom prípade prostredia definovanom pojmom wellness.
Ústrednou osobou, a to či už právnickou (firma) alebo jednotlivou (vlastník), zodpovednou za
implementáciu etiky do organizácie fungovania zariadenia je z teoretického hľadiska manažér
etiky. Túto osobu môže reprezentovať aj samostatný pracovník v zariadení typu wellness,
ktorý má na zodpovednosti všetky úkony pre poskytovanie služieb, či nadriadený koordinátor
zamestnancov, vedúci oddelenia a pod.
Implementácia etiky súvisí s mapovaním axiologického obsahu a na základe jednotlivých
zistení s definíciou axiologického profilu firmy. Axiologická mapa prostredia tak potom
napomáha správnemu výberu a uprednostneniu aplikácie jednotlivých etických princípov. Pre
každé wellness centrum bude mapa osobitá, podľa profilu, ktorý dané zariadenie má
(personálu, služieb, klientely a pod.).
Mapovanie axiologického profilu sa deje formou etického auditu, ktorého súčasťou môže,
a nemusí byť sociálny audit. Prostredníctvom prieskumu sa zistí nielen funkčnosť
axiologického procesu firmy (proces uprednostnenia, cenenia a hodnotenia), ale sa overuje,
aktualizuje a formuje rebríček hodnôt a priorít. Výsledkom zistení je stabilizácia axiologickej
základne prostredia, identifikácia a radenie hodnôt a priorít, axiologická profilácia prostredia
a špecifikácia etických princípov. Na základe takto profilovaného prostredia sa môžu v danom
prostredí spustiť mechanizmy implementácie etiky, formovať a inštitucionalizovať etický
program a korigovať, inovovať znenie etických kódexov (ref. Černá, 2007).
Význam etického auditu v oblasti axiológie je zabezpečiť pevné stanovisko pre
implementáciu etiky v danom prostredí. Súvisí nielen s konečným výberom a radením
etických princípov pre konkrétne prostredie wellness, ale zároveň pre identifikáciu typu etiky,
alebo etického systému, ktorý v danom prostredí funguje, alebo má podmienky pre úspešný
rozvoj.
Vzhľadom k tomu sme sa rozhodli v nasledujúcej kapitole charakterizovať vybrané etické
princípy nie z hľadiska etického systému, alebo systémov, ale z hľadiska ich vymedzenia pre
dané prostredie, ktoré vymedzuje pojem wellness. Ako také ich totiž potom možno ďalej, na
___________________________________________________________________________________ 173
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
základe vykonaného etického auditu v konkrétnom zariadení, špecifikovať pre konkrétny
etický systém.
3 Axiologické aspekty aplikácie vybraných etických princípov pri poskytovaní
starostlivosti v zariadení typu wellness
V nasledujúcej kapitole sme sa rozhodli sústrediť pozornosť na nasledovné etické
princípy: humánnosť, svedomitosť, spravodlivosť, čestnosť a vytrvalosť, profesionálnosť,
zodpovednosť, prospešnosť a neškodnosť, morálnosť a mravnosť.
3.1 Humánnosť
Humánnosť je jedným zo základných etických princípov, potrebných pre harmonizáciu
a jasné vymedzenie slobody v medziľudských vzťahoch. Spolu s princípom svedomitosti,
spravodlivosti a čestnosti patrí zároveň k morálnym princípom. Vymedzuje ho pojem ľudskej
dôstojnosti. Vychádza z úcty k človeku ako neopakovateľnej, jedinečnej autonómnej
dialogickej bytosti, obdarenej vedomím a svedomím, rozumom a citmi, srdcom a pamäťou,
dejinnosťou a vlastným životným príbehom. Ak človek rešpektuje a ctí vlastnú dôstojnosť,
potom dokáže vnímať a ctiť dôstojnosť druhého človeka a v jednotlivej dôstojnosti si uctiť
dôstojnosť človečenstva ako celku. Ľudskosť pomáha vymedziť hranice slobode,
zodpovednosti, konkretizuje povinnosť a kryštalizuje medziľudské vzťahy.
Pri aplikácii ľudskosti pri poskytovaní starostlivosti v zariadení typu wellness sa
poskytovateľ a prijímateľ pýta, nakoľko je ho daná starostlivosť hodná – skúma, či jeho
dôstojnosť ostáva zachovaná.
Axiologický aspekt ľudskosti podčiarkuje vzájomnosť vzťahu poskytovateľ – prijímateľ,
tiež bio-psycho-sociálny charakter prostredia wellness, zdôrazňuje apel zachovania ľudských
i občianskych práv a slobôd, a pod. Wellness je prostredie utvárané výsostne človekom pre
človeka, a preto je logické vymedziť ho mierou ľudskej dôstojnosti. V akomkoľvek porušení
týchto hraníc sa útočí nielen na dôstojnosť zainteresovaných, ale i na dôstojnosť ľudstva ako
celku. Hodnotou, významom a zmyslom prostredia wellness, je človek a jeho životný príbeh.
3.2 Svedomitosť
Svedomitosť je úzko prepojená s ľudskosťou a znamená vedomé využívanie svedomia
v rozhodovaní. Svedomitý človek je zrelá osobnosť, ktorá pozná svoje práva a povinnosti
a zároveň požiadavky, ktoré mu kladie spoločnosť prostredníctvom mravného zákona,
formulované v mravoch a ľudstvo prostredníctvom morálneho zákona, formulované etikou
a korigované svedomím.
Svedomie možno rozumieť ako osobitne ľudskú schopnosť rozpoznať pravdu o dobre
a zároveň ako vnútornú inštanciu pri obvinení z morálnej viny – pri vedomom prekročení
morálneho zákona. Svedomie človek využíva ako zdroj informácií a zároveň ako jeden
z faktorov rozhodovacieho procesu (okrem rozumu, pamäte, vôle, srdca a citov). Svedomie
v rozhodovacom procese človeku pomáha udržať integritu osobnosti a v jednotlivých
rozhodnutiach chráni a potvrdzuje jeho identitu (ref. Vadíková, 2011). Upozorňuje na únosnú
mieru hraníc slobody a tolerancie vzhľadom na ľudskú dôstojnosť.
Svedomitosť tak znamená bytostnú zaangažovanosť človeka v rozhodovaní, úsilie
o pravdivosť, zváženie minulosti, prítomnosti i budúcnosti vo forme skúsenosti, následkov
a dôsledkov, citlivosť a vnímavosť k potrebám, zapojenie tak racionálnej ako aj emocionálnej
inteligencie, zameranie na dobro definované morálnym zákonom, a to vo vlastnom mene
(identita a zodpovednosť).
Pri poskytovaní starostlivosti v zariadení typu wellness pomáha pravdivo zvážiť a tiež
vyvážiť erudovanosť, profesionálne zanietenie, vlastné predstavy o dobre v medziľudských
174 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
vzťahoch, a to či už osobne – vo vzťahu ku sebe samému alebo k jednotlivým ľuďom, či
širšie – v prostredí sociálna v sociálnych a v spoločenských vzťahoch.
Axiologický rozmer svedomitosti poukazuje na nástroj pri dennodennom zvažovaní
problematických situácii v mene dobra, zdôrazňuje prirodzenú intencionalitu človeka k dobru,
ktorú si prostredie wellness tak špecificky vyžaduje, vyzdvihuje tendenciu skvalitňovania
služieb v mene dobrého mena profilu zariadenia, umožňuje predpokladať osobný vklad pre
a v prostredí wellness tak na strane poskytovateľa, ako i prijímateľa služieb. Hodnota
svedomitého personálu sa nedá vyčísliť (oceniť), a je nenahraditeľnou prioritou akéhokoľvek
zariadenia poskytujúceho služby človeku.
3.3 Spravodlivosť
Spravodlivosť v sebe obsahuje celý rad ďalších princípov (napr. princíp rovnosti,
adekvátnosti, férovosti, distribúcie, komutatívnosti a pod.). Je dôležité si uvedomiť, že je
obsahovo a rozsahovo variabilne definovateľná, a preto si je potrebné ujasniť, akým
spôsobom ju jednotlivé zariadenie rozumie (problematika definície pojmu spravodlivosť). Vo
svojej podstate však ide v každom prípade o principiálnosť v spravovaní.
Pri poskytovaní starostlivosti v zariadení typu wellness sa princíp spravodlivosti využíva
(podľa rebríčku priorít a hodnôt):
- na jednej strane pri spravovaní poskytovania služieb, interdisciplinarite samotnej
starostlivosti, transgeneračnej aplikovateľnosti starostlivosti, interpersonalite vzťahov a pod.;
- a ďalej tiež pri spravovaní prostredia wellness, zabezpečení funkčnosti, hygienických
požiadaviek, intimity, eliminácie diskriminácie a pod.;
- a tiež pri formovaní identity wellness ako pracoviska, tvorbe reklamy, mediálneho
odkazu a pod.
Spravodlivé usporiadanie prostredia wellness súvisí s poznaním jeho osobitej axiológie
a axiologickej výbavy, ktoré v ňom žijú prostredníctvom všetkých tých, ktorí sa v tomto
prostredí angažujú, a to ako poskytovateľov, tak prijímateľov starostlivosti. Je dôležité, aby sa
zakladala na vzájomnosti a spolupatričnosti, aby bola prijateľná pre všetkých, koho sa dotkne.
Je potrebné sa zorientovať v axiológii prostredia wellness, vytvorenej poskytovateľmi
starostlivosti wellness a zároveň predpokladať možné varianty axiológií potencionálnych
klientov, ktorých by prostredie mohla v budúcnosti zaujať. Správa podľa vybranej axiológie
v sebe obsahuje porozumenie hodnotám, tzn. ich vymedzeniu i usporiadaniu, ako aj ich
aplikácii a začlenení do „života“ v prostredí wellness.
Axiologický rozmer spravodlivosti je praktický vnútorne - pre úspešný a funkčný život
zariadenia, i navonok – pre vzťahy s ďalšími poskytovateľmi služieb podobného charakteru,
či širšiu spoluprácu v odvetví, prípadne reklamu a prácu s médiami. Súvisí však aj
s profiláciou zariadenia na trhu poskytovateľov tohto druhu služieb, dosiahnutým statusom
zariadenia a tiež ďalšou perspektívou. Správny (spravodlivý) poriadok v zariadení typu
wellness existuje primárne pre toto špecifické prostredie a tých, ktorí ho tvoria. Vyplýva zo
žitia ich osobných axiológii, rešpektuje vzájomné zdieľanie osobných axiológií, ktorého
výsledkom je transparentný rebríček hodnôt a priorít konkrétneho pracoviska formulovaný
a sprístupnený v etickom kódexe.
3.4 Čestnosť a vytrvalosť
Čestnosť a vytrvalosť spolupôsobia pri formovaní identity wellness vo všeobecnosti, ale
i v prípade jednotlivých zariadení, či životných štýlov. Pojem česť odkazuje na pojem ľudskej
dôstojnosti a vytrvalosť na kontinuum ľudského života, ktorého podmienkou je úsilie (snaha).
Čestný človek chráni svoju tvár (identitu) voči vonkajším vplyvom prostredníctvom
zvláštneho fenoménu – štítu opravdivosti, autonómie a svedomitosti. Svedomie mu pomáha
___________________________________________________________________________________ 175
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
rozpoznať pravdu o črtách jeho tváre – identitu. Hľadanie vlastnej tváre je neustály proces
a deje sa po celý život v rozhodovacom procese, a sprítomňuje v jeho čiastkových
uskutočneniach – rozhodnutiach. V prostredí wellness sa aplikácia tohto princípu vyžaduje
v profile zamestnanca, ktorý k nemu môže viesť aj svojho klienta a prispieť tak nielen
k fyzickej, ale i duševnej a duchovnej úľave od bolesti.
Axiologický rozmer čestnosti a vytrvalosti odkazuje na intencionalita k dobru a výdrž
v dobre. V prostredí wellness sa to premieta do profesionality a citlivosti pri poskytovaní
služieb, zmyslu pre mieru, vyváženosť a zváženie individuálnych potrieb a to či už podľa
požiadaviek klienta, alebo podľa špecifických predpokladov k podaniu maximálneho výkonu
pri aplikovaní vybraného druhu techniky zo strany poskytovateľa. Súvisia aj egosyntónnym
imperatívom poskytovateľa, zodpovednosťou a vnímavým osobným prístupom či už ku
klientovi pri poskytovaní služieb, alebo už pri samotnej príprave v rámci autotréningu,
ďalšieho vzdelávania, osobnej pohody, fyzickej, duševnej a duchovnej kondície,
komunikatívnosti a vernosti (výdrž) odkazu prostredia, ktoré poskytovateľ ako také zosobňuje
a reprezentuje. Hodnotou tu je všestranne zrelý, trénovaný a patrične cenený personál, ktorý
axiológiu zariadenia typu wellness v prostredí wellness aj uskutočňuje.
3.5 Profesionálnosť
Profesionalita súvisí s erudíciou, tréningom a etickosťou prostredia wellness.
Formulovaná je v katalógu licencií podľa druhu poskytovaných služieb, v etickom kódexe
(v súbore etických kódexov) a v profile zariadenia prezentovanom v médiu. Predpokladá sa
vo výkone akejkoľvek činnosti v prostredí wellness, a to od konkrétneho poskytovania
služieb, cez formáciu prostredia wellness, jeho profiláciu, cenníky, materiálno-technickéhygienické zabezpečenie a pod. Pracovník zariadenia wellness je interdisciplinárne
a interpersonálne trénovaný samostatne, komplexne a eticky zvládať situácie v tomto
špecifickom prostredí.
Axiologický rozmer profesionálnosti sa týka predovšetkým samotného prostredia
wellness, ktoré je pre všetkých zúčastnených hodnotou a zároveň zdrojom hodnôt – dobier
(statkov). Interdisciplinarita prostredia wellness si vyžaduje vedomostne i osobnostne
všestranne pripravenú zrelú osobnosť, ktorá uskutočňovaním osobnej axiológie výpovednú
hodnotu prostredia wellness potvrdzuje, napĺňa a zabezpečuje.
3.6 Zodpovednosť
Zodpovednosť znamená vziať na seba následky a dôsledky svojich činov a zároveň im
čeliť. Vyjadruje ju tiež zmysel pre povinnosť, ktorý odráža rešpekt pred požiadavkou niečoho
nevyhnutného a tiež schopnosť vnímať väzby ku konkrétne definovanému cieľu z hľadiska
celého životného príbehu. V prostredí wellness sa prvotná výzva dotýka profesionality,
svedomitosti a čestnosti personálu za seba samých, avšak rozširuje sa na väzbu k zariadeniu
ako lokalizácie daného prostredia definovanom v profile konkrétneho zariadenia, a v nich
pokrýva celú klientelu zariadenia, so všetkými profesijnými vzťahmi vnútri i vonku
zariadenia.
Odpoveď na požiadavku niesť následky a dôsledky svojich činov a zároveň im čeliť je
obsiahnutá už v porozumení a osobnostnom profilovaní modusu vykonávania profesie
pracovníka wellness, a to či už ako povolania, poslania alebo zamestnania, a to dávno
predtým než je formálne potvrdená licenciou. Dennodenne je vyžadovaná v každom
jednotlivom rozhodnutí a predpokladaná prijímateľom služieb.
Na druhej strane, ku odpovedi na výzvu k zodpovednosti sú pozvaní aj potencionálni, či
priami prijímatelia služieb v zariadení typu wellness. Požiadavka rešpektovať bezpečnostné
176 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
a hygienické predpisy sú elementárnym predpokladom pre úspešný a ničím nerušený relax
v prostredí wellness.
Pri profilovaní zariadenia typu wellness sa princíp zodpovednosti vzťahuje na identitu
firmy z hľadiska materiálno, ale i spirituálneho zabezpečenia. V prípade, že výkon určitých
techník poskytovania služieb by mal tendenciu smerovať do špiritistickej roviny, je dôležité
zabezpečiť informovaný súhlas tak poskytovateľa, ako i prijímateľa s ich uskutočňovaním už
v medializovanom profile zariadenia, ako aj pred každým jedným samostatným aplikovaním
takto definovaných techník. Zároveň sa vyžaduje sprostredkovať adekvátne vysvetlenie
a nezamlčať zdroje, súvislosti a pôvod daných techník a súhlas s ich zaradením alebo
vylúčením z celkovej starostlivosti o klienta.
Axiologický rozmer zodpovednosti je ukotvený v skĺbení osobnej axiológie prijímateľa
starostlivosti s axiológiou prostredia, do ktorého vstupuje. Je preto dôležité sa dopredu
oboznámiť s prostredím, na ktoré sú kladené špecifické požiadavky a uistiť sa o všetkých
jednotlivých eventuálnych problematických miestach, ktoré by mohli viesť k neúspechu
a prípadnej škode. Preto je profil zariadenia typu wellness hodnotou pre prijímateľa služieb
(návštevníka zariadenia) a samotný návštevník hodnotou pre prostredie wellnes. Vo
vzájomnej interakcii, spoločne uvedomenej miere zodpovednosti, môžu prostredie wellness
nielen využiť pre dobro klienta, ale zároveň zveľadiť samotné prostredie wellness v jeho
komplexnosti.
3.7 Prospešnosť a neškodnosť
Zásadným výmerom princípu prospešnosti a neškodnosti je pravidlo zlatej strednej cesty.
Ak by sme prostredie wellness nazerali iba z ekonomického hľadiska, pojem prospech by
zväčša súvisel s bonitou a benefitmi, ponukou a dopytom. Takáto definícia prospešnosti môže
zvádzať k zámene s kalkulovateľnosťou, ktorá posúva hodnotu na úroveň ceny, čím ju robí
nahraditeľnou, kompenzovateľnou a pozbavuje ju výnimočnosti. Hodnota však nie je cena,
ale odkazuje k významu a zmyslu s ohľadom na celý životný príbeh človek, čím sa v ňom
stáva nenahraditeľnou, nevyčísliteľnou, jedinečnou. Úsilie vynaložené pri profilovaní
zariadenia typu wellness by sa malo orientovať skôr na hodnotu poskytovaných služieb, ako
na ich cenu (tá je nakoniec aj tak vždy daná solventnosťou očakávanej klientely). Prospech by
mal takto zahŕňať nielen fyzickú stránku, ale i duševnú a duchovnú oblasť potrieb prijímateľa,
inak mu v konečnom dôsledku môže uškodiť. Zároveň, podobne ako prospech jednotlivého
zamestnanca prispieva k prospechu celej firmy, prosperujúca firma podporuje napredovanie
svojich zamestnancov k profesionálnemu rastu a osobnej prosperite. Mohlo by sa zdať, že
solventný klient sa môže podieľať na prosperite prostredia wellness, avšak je to tak iba pod
podmienkou, že pre neho toto prostredie znamená hodnotu. Ak by išlo iba o kompenzáciu,
neprispievalo by to ku celkovej prosperite prostredia wellness, ale iba konkrétneho zariadenia,
či konkrétneho zamestnanca, či vlastníka zariadenia. V tomto prípade by hodnota poklesla na
cenu a solventný klient by po čase zistil, že ide o nahraditeľnú komoditu a hľadal by
uspokojenie svojich potrieb na inom mieste. Rutinné, iba na potreby jediného klienta
zamerané poskytovanie služieb, by tak stratilo rys komplexnosti a v konečnom dôsledku by
mohlo prísť nielen o klientelu, ale i zamestnancov a tiež by malo negatívny vplyv na ich
rozvoj. V tomto zmysle by vedeniu zariadenia typu wellness malo uznať prostredie wellness
ako primárnu hodnotu a k nej nesmerovať úsilie a intecionalizovať prospech, aby zabránilo
následným škodám.
Je dôležité si uvedomiť, že prospech súvisí s urýchlením a podporou zacielenia
smerovania životného príbehu k životnému cieľu a tým ku šťastiu. Ak vzniká škoda, deje sa
krivda spôsobom špecifickým pre konkrétnu situáciu, v ktorej nastáva. Pri aplikácií
prospešnosti a neškodnosti je dôležité vyvážiť a zohľadniť ich prípadné presahy. Súvisí to
___________________________________________________________________________________ 177
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
s využitím princípov múdrosti a rozumnosti – v prípade, ak sa dočasne nejaké riešenie zdá
neškodné, ale z hľadiska celého životného príbehu tomu tak nie je, ide o rozumné, ale
nemúdre riešenie, ktoré v konečnom dôsledku zainteresovanému človeku škodí. Otázkou tu
bude, nakoľko ho dočasne rozumné riešenie poškodí vzhľadom na celý jeho život, a či nie je
nakoniec prospešné uznanú krivdu podstúpiť. Múdro narábať s pravidlom zlatej strednej cesty
je nájsť konsenzus ako medzi vlastníkom zariadenia (zamestnávateľom), tak poskytovateľmi
služieb (zamestnancami) a prijímateľmi starostlivosti (klientami).
Axiologický rozmer princípu prospešnosti a neškodnosti súvisí s axiologickou profiláciou
samotného zariadenia vzhľadom ku očakávanej klientele. Hodnota prostredia wellness by
malo byť pre obidve strany rovnako významovo zadefinovaná, inak bude prichádzať
k nedorozumeniam. Problematické, axiologicky nedostatočne vyjasnené detaily poskytovania
starostlivosti v prostredí wellness je múdre riešiť pri prvotnom úvodnom vstupe klienta do
starostlivosti. V tomto ohľade však komunikácia by mala byť nahradená dialógom, neosobný
prístup vstupným pohovorom, prípadne vstupným vyšetrením. Zabránilo by sa tým nielen
škodám, ale zvýšila by sa šanca úspešného naplnenia očakávania klienta.
3.8 Morálnosť a mravnosť
Pojmy mravnosť a morálnosť súvisia s popísaním spôsobu ľudskej činnosti vzhľadom na
mravný a morálny zákon. Mravnosť znamená schopnosť konať podľa mravov, tzn. pravidiel
správania, ktoré ako dobré uznala spoločnosť, kam človek patrí. Tieto pravidlá sú vo svojej
podstate mnohými generáciami overované formulácie interpretácie morálneho zákona,
potvrdzované tradíciou, životnou skúsenosťou a dobovým sociálnom. Morálnosť znamená
schopnosť konať priamo podľa morálneho zákona, tzn. podľa osobnej interpretácie morálneho
zákona získanej v spolupráci so svojím svedomím, ktorého funkcia je potvrdiť, alebo
vyvrátiť, či ide o dobrú interpretáciu. Morálnosť si teda vyžaduje aktívnu spoluprácu
s vlastným trénovaným svedomím, mravnosť rešpektovanie tzv. verejného éthosu – tzn.
dobrých mravov.
V oblasti wellness obidve tieto schopnosti prispievajú k špecifikácii prostredia wellness,
ale i výkonu akejkoľvek činnosti v tomto prostredí a pre toto prostredie. Skĺbiť činnosť
v zariadení typu wellness tak, aby sa toto prostredie dalo označiť ako mravné prostredie môže
formálne pomôcť súbor pravidiel slušného správania – tzn. etiketa, ale vo svojej podstate
jedine mravné správanie všetkých zúčastnených. Zaistiť, aby v prostredí wellness bol
rešpektovaný morálny zákon, je veľká výzva pre všetkých zúčastnených, a nie vždy sa dá
dosiahnuť, aby prostredie wellness mohlo byť označené ako morálne prostredie. V tomto
ohľade je postačujúce, ak prostredie wellness je etické, tzn. teoreticky dobré prostredie podľa
vymedzenia nejakého typu etiky, alebo etického systému. V tomto ohľade možno takéto
zariadenie označiť termínom etické zariadenie.
Axiologický rozmer uplatňovania mravných a etických zásad v prostredí wellness je
vyjadrený v miere skvalitnenia života pri jeho návšteve. Múdre dodržiavanie etických
princípov, rešpektovanie mravov, pravidiel slušného správania formuje dané prostredie
a sprehľadňuje komunikáciu a zabezpečenie starostlivosti. Duchovná požiadavka orientácie
svojho života k naplneniu životného cieľa v šťastí je prepojená s fyzickou a duševnou
požiadavkou blaženosti čiastkových priblížení sa k šťastiu v rôznorodých formách
a prevedenia. Jednou z ponúk tohto čiastkového priblíženia sa ku šťastiu je aj starostlivosť
v zariadení typu wellness, tzn. v prostredí zameranom na dobro.
4. Záver
V našom príspevku sme sa zamerali na popísanie axiologickej dimenzie aplikácie
vybraných etických princípov, ktoré sa uplatňujú v prostredí wellness. Axiologický rozbor ich
178 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
aplikácie prispel k vysvetleniu potreby mapovania axiologickej situácie prostredia wellness
a porozumeniu axiologickej profilácii prostredia wellness v prostredí wellness, s jeho
následkami a dôsledkami pre všetkých, ktorí sa v ňom nachádzajú.
Z mnohých etických princípov sme vybrali tie, ktoré podľa nášho názoru najviac
potvrdzujú potrebu formácie Etiky wellness. Predpokladáme, že Etika wellness, ako jedna
z aplikovaných etík, napomôže procesu implementácie a formalizovaniu etiky v prostredí
wellness, kódovaniu etických aspektov problematiky wellness (etické kódexy), bude založená
na personologicko-antropologickej paradigme (holizmus poskytovania starostlivosti), bude
podporovať interdisciplinaritu, interpersonalitu, dialogičnosť prostredia wellness vo svojej
intencionalite na dobro. V tomto zmysle ju možno zatiaľ vymedziť ako praktickú lásku
k múdrosti, uskutočňovanú človekom pre človeka, v prostredí zameranom na dobro.
Literatúra
ČERNÁ, Ľ. 2007. Etika a zodpovednosť v podnikateľskej praxi. Metódy a nástroje
podnikateľskej etiky. Trnava: BPRINT, 2007.
REMIŠOVÁ, A. 1999. Manažérska etika. Bratislava: Ekonóm, 1997.
VADÍKOVÁ, K. M. 2011. Problematika svedomia v kontexte dialogického personalizmu.
Trnava: FFTU, 2011.
Príspevok vznikol v súvislosti s Grantom MŠ SR KEGA 018TTU-4/2013 Terminológia
filozofickej axiológie.
Kontakt
Mgr. Katarína Mária Vadíková, PhD.
Katedra etiky a morálnej filozofie
FF TU v Trnave
Hornopotočná 23, 917 43 Trnava, SR
[email protected]
[email protected]__________________ 179
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
APLIKOVANÉ POHYBOVÉ AKTIVITY (APA) V KONTEXTU
WELLNESS, ZDRAVÍ A KVALITY ŽIVOTA
ADAPTED PHYSICAL ACTIVITIES IN THE FRAMEWORK OF
WELLNESS, HEALTH AND QUALITY OF LIFE
Hana VÁLKOVÁ
Abstrakt: Sdělení se koncentruje na výklad principů APA. Podtrhuje vztah kvality života
minoritních skupin a možná ovlivnění prostřednictvím pohybových aktivit. Poukazuje na
existující projekty lokálního, národního a mezinárodního významu a možnost jejich aplikací
wellness – specialisty.
Klíčová slova: jedinec „s jinakostí“, sféry kvality života, aktivity v přírodě, osobní výzvy
Abstract: APA principles are explained in the presentation. Relation between life quality
of minorities (challenged population) and possible influence through physical activities are
underlined. Current local, national and international projects are presented as so as the
possibilities to apply those projects in wellness specialists competencies.
Keywords: the other, quality life domains, outdoor ativities, personal challenges
Podporováno projektem ESF č. CZ.1.07/2.2.00/15.0336 „Příprava pro tělesnou výchovu
osob s postižením“.
1 Uvedení do problému
Aplikované pohybové aktivity se zabývají „zpřístupněním“ běžných pohybových aktivit
a jejich realizací tak, aby byly uchopitelné jednotlivci a skupinami v prostředí osob s tzv.
„jinakostí“ nebo též osob z minoritních skupin. (V teorii APA i v realitě se upouští od termínu
„zdravotně postižení“ a je trendem užívat termín „jinakost“ místo negativizujícího termínu
„postižení“, neboť „jinakost“ se týká jakékoliv odlišnosti od populace většinové. I když ani
zde označením „jiní“ nebo „ti druzí“ se nesmaže nadřazenost postavení většiny vůči menšině
[Němcová-Tejkalová, 2012, 34]). Naskýtá se tedy otázka, zda je vůbec možné, aby jedinci
s různými variantami jinakosti, s nimiž se v různých etapách života či celoživotně setkávají,
prožívali pozitivně vlastní kvalitu života, zdravotní stav a obecně životní spokojenost. (Slovo
„wellbeing“, psáno dohromady, je charakterizováno jako stav, kdy jedinec se cítí spokojeně,
dobře, šťastně, zdravě [Wevell et. al, 2000, 1057]).
V tomto kontextu je zajímavá úvaha Hoška (2010), který v úvodním článku ve sborníku
k mezinárodní konferenci „Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů“ velmi
trefně a stručně charakterizuje tento pojem jako osobní pohodu a potvrzuje tak definici
anglického výkladového slovníku (Wevell et al, 2000, 1057). Vymezuje také vnímané
protiklady: wellness a illness (Hošek, 2010, 7). Na pozadí vrcholového sportu konfrontuje
asketismus a hédonismus a závěrečnou větu článku o paradoxu osobní subjektivní pohody
v objektivní nepohodě (Hošek, 2010, 12) lze vztáhnout i na situace, v nichž se pohybují osoby
s jinakostí. Potměšil cituje Křivohlavého (Potměšil, 2007, In Fialová, 49-54): „I těžce
zdravotně postižený člověk může být šťastný. Míra spokojenosti a opravdového hlubokého
štěstí nezávisí na rozsahu lidských možností, ani na bezproblémové existenci, nýbrž na
schopnosti aktivně se vypořádat se životními problémy. Rozhodující není druh a velikost
180 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
handicapu, ale míra vypořádání se s ním.“ Kvalitu života je pak třeba chápat jako rozdíl mezi
přáním, očekáváním jedince a realitou. Může zvolit přístup salutogenní (pozitivní) se snahou
dosáhnout co možná největší samostatnosti a nezávislosti s využitím zbytkového potenciálu
nebo přístup patogenní, spoléhající jen na péči ostatních a v zásadě pasivní. Nezávislý způsob
života je „stavem, kdy jsme naživu a máme sociální, politické, ekonomické a kulturní
možnosti výběru rovnocenné možnostem nepostižených osob“ (Brown, 1994 in Potměšil,
2007, 51). Prvky zvládnutí „nezávislého života“, tedy „sebe sama“, uvádí Válková (2012)
upraveně podle Sherrill (1998):
- jedinec je schopen se rozhodnout;
- má představu budoucnosti a cíle;
- je schopen se regulovat a kontrolovat;
- cítí odpovědnost za sebe i za druhé, za prostředí, v němž žije;
- má pocit uspokojení z vynaloženého úsilí.
Oklikou se tak vracíme k paradoxu, že míra spokojenosti s vlastním životem (wellbeing)
souvisí s vynaloženým úsilím, tedy s pocitem osobní subjektivní pohody v objektivní
nepohodě (Hošek, 2010). Střetávají se zde podmínky vnitřní (limity a možnosti jedince,
vnitřní motivace) i podmínky vnější (vzájemná sociální akceptace, informační systémy,
technologické možnosti zpřístupnění apod.), které však mohou vnitřní motivaci podporovat.
2 Aplikované pohybové aktivity a sféry kvality života
I když sféra volného času, kam zařazujeme pohybové aktivity, se nalézá na konci žebříčku
závažnosti jednotlivých sfér života, je jeho neoddělitelnou součástí. Počítají s ní podstatné
legislativní dokumenty, např. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením již z roku
1993, která byla inovována roku 2007 a kterou Česká republika společně s ostatními
evropskými zeměmi ratifikovala v roce 2009 (OSN, 2009). Tento dokument vymezuje
následující posloupnost aspektů kvality života osob se zdravotním postižením:
a) zdraví – zdravotnické a sociální služby;
b) vzdělávání;
c) profese a zaměstnání;
d) technokratická řešení (ekonomika, urbanistika, pomůcky, služby);
e) sociální vztahy a postoje (rodina, vrstevníci, veřejnost, média);
e) volný čas (včetně pohybových aktivit).
Jsou formulovány principy pro vyrovnání příležitostí, zajištění rovných práv a odstranění
diskriminace. („Státy učiní opatření zajišťující, aby osoby se zdravotním postižením měly
rovnoprávné příležitosti pro rekreaci a sportovní činnost.“) Odhaduje se, že Úmluva by měla
poskytnout legislativní ochranu cca 6,5 milionům osob na světě (OSN, 2009).
Je prokázáno, že aktivnější osoby ve volném čase jsou aktivnější i při získávání
vzdělávání či zaměstnání a naopak: vzdělávající se osoby mají větší profesní příležitosti, řeší
úspěšně základní existenční problémy a vyhledávají volnočasové aktivity (Machová, 2008;
Mareš, 2012; Němcová-Tejkalová, 2012; Titl, 2011).
Je patrné, že legislativa se vyvíjí tak, jak se rozvíjejí humanitární a socializační snahy, ale
také nové informační technologie. Tyto záměry mají nejen aspekt humanitární, ale
i ekonomický: aktivní osoba je samostatnější a spokojenější, může být ekonomicky činná,
stává se platícím zákazníkem. Vyvíjí se i oblast požadavků odpovídajících rostoucímu zájmu
o pohybové aktivity a sport, ale i o cestovní ruch. Upřesňuje se, vstupuje do různých vyhlášek
a proklamací. Na druhé straně je patrné, že realizace v praxi se opožďuje, pokud se iniciativy
nechopí odpovědné osoby v regionální a komunální politice, nevládní organizace, ale také
samotné osoby s postižením (Válková, 2012).
___________________________________________________________________________________ 181
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Při řešení „zpřístupnění“ sfér kvality života osob s jinakostí se akcentuje technokratická
stránka problému, což je sice podstatné, ale v humanistické složce přetrvává orientace
negativistická s podtrhováním NE: nejsou schopni, nedosahují, nedostanou se…, jsou pomalí,
bez motivace a podobné nepodložené mýty. V případě nedostatku příležitostí tomu tak může
být. Právě volnočasové aktivity mohou tyto příležitosti vytvářet.
3 Aplikované pohybové aktivity a pobyt v přírodě
Podstatnou součástí využití volného času je pobyt v přírodě, a to jak pro populaci běžnou,
tak i pro populaci s jinakostí (Hošek, 2010; Kaganek, 2010; Midura, & Źbikowski, 2005;
Neumann, 2010; Oleśniewicz, 2012; Válková, 2013a).
Specifickým dokumentem je Charta sportu pro všechny: zdravotně postižené osoby.
Vznikla z iniciativy CDDS (1987), v České republice byla uvedena v roce 1996. V části C na
str. 49 a dále je deklarováno, že je nutné „… pro pobyt v přírodě a rekreaci vytvořit takové
úpravy, aby je mohly využít i osoby se zdravotním postižením“. (www.apa.upol.cz) Jednotlivé
pasáže se týkají úpravy stezek a pěšin včetně cyklostezek, turistických značení a informačních
tabulí se znaky ICTA, veřejných tábořišť a turistických kempů, zpřístupnění vodních ploch
pro vodácké pohybové aktivity, ale také např. pro rybaření a další rekreační činnosti.
Doporučení se dále týkají zpřístupnění zimních terénů (místa k uložení vozíků – protéz,
odpočinkové lavičky na delších svazích, přístupnost lanovek s návazností na parkoviště či
ubytovací kapacity).
Jednotlivá ministerstva se stále více zabývají legislativou a do povědomí realizátorů
vstupují normy podporující politiku vytváření podmínek pro sociální začlenění. Vyjímáme
dva příklady: bezbariérové užívání staveb (Zdařilová, 2011) si všímá i řešení sportovišť,
bazénů, školních tělocvičen. Příručky k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí doporučují
nejen normy pro pohyb osob s problémy v mobilitě, ale speciálně si všímají možností předání
informací osobám s percepčními problémy prostřednictvím haptiky i zvětšovacích
technologií, doplněných vizualizací, nebo zapojením sluchových smyček, ale i přístupností
informací pro malé děti či osoby s mentálním postižením prostřednictvím her i podněcujících
pohybových činností (Bernard & Fabre, 2003).
České dráhy pravidelně na svých webových stránkách a v informačních bulletinech
doplňují informace o bezbariérových spojích, železničních zastávkách (vybavení výtahy nebo
plošinami, vhodné informační systémy, přeprava asistenčních psů) a o dalších doprovodných
službách. I když reálná situace stále není ideální, tyto služby a jejich rozmístění se rozšiřují
a v informačních materiálech se průběžně doplňují.
Zpřístupnění pobytů v přírodě osobám s jinakostí v Polsku shrnují Midura a Źbikowski
(2005) v tématech: právo na účast v turistice, na vstup do přírody a bezbariérovost; výcvik
horských vůdců-specialistů; doplňkové formy jako agroturistika, jezdectví, potápění.
Publikace je doplněna četnou literaturou polských i zahraničních autorů, stejně jako
u Kaganka (2010). Svědčí to o skutečnosti, že v Polsku je tomuto tématu věnována daleko
větší odborná pozornost než v České republice.
Jako v pohybových aktivitách obecně, tak i zde lze vypozorovat inklinaci ke dvěma pólům
spektra, a to jako „turistiku pro všechny“ nebo jako prostředek k soutěžím a osobním výzvám.
Oba dva póly jsou respektovány v evropské legislativě (OSN, 2009; MŠMT ČR, 1996). Je
potěšitelné, že i různé cestovní kanceláře, agentury, občanská sdružení se věnují mapování
a následně zpřístupňování přírodních terénů a služeb pro cestovní ruch a pobyt v přírodě.
Namátkou, bez propagace některých z nich, uvádíme jejich internetové stránky:
www.bezbatour.cz, www.bezbarierove lazne.cz, www.kolopro.cz, www.stopaprozivot.cz,
www.nature.cz, www.festina-lente.cz. Zájmové skupiny vozíčkářů pořádají pojezdy
„Babiččiným údolím“ či jinými turisticky zajímavými oblastmi. Sdružení rodičů dětí s DMO
182 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
uskutečňuje jízdy na raftech, projekt „veselá kola“ sdružuje nadšence cyklistiky a společně
s významnými představiteli závodní cyklistiky vyrážejí do přírody na všem, co má kola:
tandemy, trojkolky, handbiky. Podobně se prosazují i výjezdy do zimní přírody.
Soutěžní sport má svůj program v regulérních zimních paralympijských nebo
deaflympijských hrách (např. disciplíny sjezdového a běžeckého lyžování, sledge-hokej,
curling) anebo ve Speciálních olympiádách. Další soutěže mají nádech osobní výzvy. Je to
např. soutěž IRONMAN, pořádaná na Havaji. Pro kategorii vozíčkářů sestává ze 3,8 km
plavání, 180 km jízdy na kole či handbiku a 42,2 km na vozíku typu „formulka“. Z českých
závodníků se podařilo závod dokončit Zbyňku Švehlovi a Michalu Šiškovi
(www.handisport.cz). Dalšími osobními výzvami jsou zdolávání vrcholů hor, vodních toků či
moří nebo objevování zahraničních turistických destinací. Z nejznámějších českých
handicapovaných sportovců jmenujeme nevidomého horolezce Jana Říhu, cestovatele Jiřího
Máru,
sledge-hokejistu
a
horolezce
Tomáše
Kvocha
(www.honza-riha.info,
www.jirkamara.cz, www.outdoorsagency.cz). (Válková, 2013a) Jde o wellness? Rozhodně
ano: neboť zde stoprocentně platí: prožitek extrémní osobní subjektivní pohody po zvládnutí
osobního výkonu v extrémně objektivní nepohodě.
Obdobně také v občanských sdruženích orientovaných na zvyšování kvality života, a tudíž
na wellness osob s mentálním postižením a v Českém hnutí Speciálních olympiád je
frekventovaná účast v oblasti sportu pro všechny: především v kategoriích „příchozích“
v různých veřejných bězích (Jizerská padesátka, Mladé Běchovice, podzimní běh Eunice
Kennedy Shriver, novoroční výstupy). Do zimních světových her Speciálních olympiád je
zařazeno běžecké lyžování (s tratěmi od 50 m chůze střídavě až po 5 a 10 km volnou
technikou), sjezdové lyžování (kopíruje olympijský model disciplín), snow-boarding, snowshoeing, krasobruslení, floor-hokej a floorbal (Válková, 2013b). Účast na národních či
světových zimních hrách Speciálních olympiád vyžaduje dlouhodobou přípravu jako ve
sportu obecně.
4 Aplikované pohybové aktivity a vybrané výzkumy s tématem „wellness“
Výzkumy v kinantropologii byly orientované tradičně na zdatnost (fitness), případně na
rozvoj kardiovaskulárního systému a tento model kopírovaly i výzkumy s participací osob
s mentálním (intelektovým) postižením (Broadhead & Church, 1984; Cratty, 1972; Pitetti et
al, 1989; Rarick, Widdop & Broadhead, 1970; Wright & Cowden, 1986). Z publikací
v češtině pak podtrhujeme monografii Tilingera a Lejčarové et al. (2012).
Určitý obrat nastává v 80. a 90. létech, kdy pozornost se věnuje také psychosociálnímu
rozvoji osob s mentálním postižením prostřednictvím aplikovaných pohybových aktivit
(Dykens, Válková & Mactavish, 1998; Válková, 2000; Wright & Cowden, 1986). Ukazuje se,
že osoby s mentálním postižením vnímají bohatost svých prožitků, jsou schopny vnímat
úspěch či neúspěch a radovat se z dosažených výsledků, z ocenění druhých. Jsou schopny
vnímat hodnoty zdraví, spokojenosti. Rozliší pozitivní i negativní sociální přijetí. Pohybové
aktivity jsou spojeny s kognicí, neboť obsahují poznatky o novém prostředí, režimu cvičení,
hygieně. Jsou spojeny s dovednostmi, ať už se týkají sebeobsluhy běžného dne, nebo
pohybových činností ve sportovním prostředí. Jsou spojeny s adaptací na nové situace, se
zvládnutím chování v dopravě, při stravování, obecně na veřejnosti, poskytují více sociálních
kontaktů. Toto vše souvisí s ukazateli „wellness“.
Objemové a časové charakteristiky chůze osob se zrakovým postižením zkoumal Bláha
(2011). Zjistil, že osoby se zrakovým postižením vykazují z časového hlediska srovnatelné
hodnoty jako běžná populace, ovšem s menším počtem kroků, přičemž interskupinové
diference byly patrné mezi stupni postižení B1, B2, B3. Lepší hodnoty v chodeckých
aktivitách byly nalezeny u zaměstnaných (aktivnější) než u nezaměstnaných. Sociální přijetí
___________________________________________________________________________________ 183
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
zrakového handicapu souvisí jak s aktivitou, tak se subjektivní spokojeností (Bláha, 2012,
219).
Téma významu pohybových aktivit u pacientů s psychiatrickým onemocněním v České
republice rozvíjí Hátlová. Pohybové programy se orientují především na cvičení
psychomotorická a taneční. Je doloženo snížení medikace i zvýšení subjektivních prožitků
spokojenosti u pacientů depresivních a u pacientů se schizofrenií (Adámková-Ségard &
Hátlová, 2012; Hátlová, 2002). Využití jógových cvičení a cvičení na bázi psychomotoriky
zkoumala Krejčí, a to ve vztahu ke snižování nadváhy u klientů s mentálním postižením
a u adolescentů s problematickým chováním (Krejčí, 2008).
Jedinečné výsledky aplikací pohybových programů v rodinách s hluchoslepými dětmi
dokumentuje Štěrbová: dochází k utváření rodinné identity, pocitu jistoty a naděje a také se
mění negativní postoje k vlastnímu životu v pozitivnější a mírní se sociální distance těchto
rodin (Štěrbová, 2013).
Kontakty v rámci volnočasových aktivit jako prostředí pro nejčastější setkávání s osobami
s postižením, a tím i ovlivňování sociální distance dokládá Pančocha (2013, 131-136).
Statisticky potvrzuje i fakt, že nejvyšší frekvence kontaktů s majoritní společností se odehrává
ve vztahu k osobám s tělesným postižením, nejmenší ve vztahu k osobám s mentálním
postižením, k nimž má majoritní společnost také nejvyšší sociální distanci. Spekulativně
můžeme uvažovat, že tato skutečnost může být způsobena i jejich slabší možností zvládat
prvky nezávislého života (Sherrill, 1998).
Bez ohledu na výsledky výzkumů je možné doložit výroky samotných osob s postižením:
„Sport byl pro mne, po úraze, významný resocializační prvek. Teprve teď, po úraze, žiji
opravdu aktivní život.“ (Titl, 2011) Tento výrok autor uvedl poté, co na oslavu ukončení
bakalářského studia aplikované tělesné výchovy podnikl sám na obyčejném cestovním
jízdním kole cestu z České republiky do Santiaga de Compostella. Zbyněk Švehla po
dokončení triatlonu Ironman prohlásil: „Je to psychická droga. Sport pořád do mého života
patří a nechce se mi jen tak se ho zbavit. Když jsem v roce 2003 dokončil toho ironmana,
završil se tak můj sportovní osud. To byl absolutní vrchol. Triatlonista, který se po úrazu
plnohodnotně vrátil! Co si přát víc?… Pocit zápolení se zdravými je vzrušující a samozřejmě
mi dělá víc než dobře, že mezi nimi nejsem jen do počtu. Handicap jako by v té chvíli nebyl.
Jsem mezi kamarády, stojíme společně na startu a všichni máme někde hodně daleko před
sebou cílovou čáru. Překonáváme obdobné obtíže, které nám dlouhý závod klade do cesty. To
mám rád. Asi tuto simulaci opravdového života a propojení s bytím před úrazem ke
spokojenosti stále potřebuji.“ (Musílek, 2013, 22)
Vybrané příklady výzkumů i sebereflexí dokládají vztah aplikovaných pohybových aktivit
a prožitků „wellness“ v definici Křivohlavého z úvodu: Míra spokojenosti a opravdového
hlubokého štěstí nezávisí na rozsahu lidských možností ani na bezproblémové existenci, nýbrž
na schopnosti aktivně se vypořádat se životními problémy.
5 Závěr
Prožitek „wellness“ je individuálním fenoménem, který mohou prožívat a také silně
prožívají osoby s jinakostí. Aplikované pohybové aktivity mohou být prostředkem posílení
osobní spokojenosti se sebou samým, se sociálními kontakty, uvědomování si pocitu
relativního zdraví a kvality života. „Wellness“ je pak jedinečným individuálním prožitkem
souvisejícím se zvládnutím prvků nezávislého života, kterých je možné dosáhnout jen
osobním snažením, byť i s podporou externího charakteru. Bez vnitřní motivace
k „vypořádání se s problémy“, k účasti a sebezdokonalování je pravděpodobně problematické
dosáhnout pocitu „wellness“. Externími podněty napomáhajícími ke zvnitřnění motivace
k zapojení do aplikovaných pohybových aktivit by měly být:
184 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
- evropská a národní legislativa a respekt k ní;
- tvorba informací a jejich přenos, medializace;
- podmínky oboustranné komunikace, její zvládnutí a transformace postojů;
- podmínky zpřístupnění pohybových aktivit a jejich přístupnost v realitě;
- úprava terénního prostředí, sportovišť a služeb cestovního ruchu;
- kvalita kompenzačních pomůcek a schopnost je ovládat.
Obecně – je třeba zajišťovat příležitosti pro aktivní život a nezklamat společná očekávání.
Literatura
Adámková-Ségard, M. & Hátlová, B. (Eds.). (2012). Psychomotor therapy. Ústí nad
Labem: Universita J. E. Purkyně.
Bernard, P., & Fabre, P. (2003). Musea pro všechny: příručka k fyzické a smyslové
dostupnosti muzeí. Překlad do češtiny: P. Seitlová a M. Mádl. Praha: Český výbor ICOM a
Asociace muzeí a galerií ČR, Europrint.
Bláha, L. (2011). Vybrané studie k uplatňování pohybových aktivit u osob se zdravotním
postižením. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.
Broadhead, G., & Church, G. (1984). Influence of test selection on physical education
placement of mentally retarded children. Adapted Physical Activity Quarterly, 2, 112–118.
Brown, S. E. (1994). Nezávislý způsob života. Teorie a praxe. Praha: Sbor zástupců
organizací zdravotně postižených.
Cratty, B. (1972). The Special Olympics: A national opinion survey. UCLA.
Dykens, E. M., Válková, H., & Mactavish, J. B. (1998). Psychosocial correlates of
participants in Special Olympics International. In Strategic research symposium of SOI, June
25–27, 1999. Fearrington House, Pitsbooro, SOI.
Hátlová, B. (2002). Kinezioterapie v léčbě hospitalizovaných psychiatrických onemocnění.
Praha: Karolinum.
Hošek, V. (2010). Wellness, well-being a pohybová aktivita. In: V. Hošek, P. Tilinger
(Eds.) Wellness jako odbornost, 7-14. Praha, Palestra: Tiskcyklos.
Kaganek, K. (2010). Edukačné aspekty v turistike telesne posihnutých osob.
Krakow/Bratislava: EAS, AMS Grafix.
Krejčí, M. (2008). Factors of self-control and self-esteem in overweight reduction. České
Budějovice: Vlastimil Johanus – tiskárna.
Křivohlavý, J. (1985). Psychologická rehabilitace zdravotně postižených. Praha:
Avicenum.Machová, I. (2008). Vývoj podmínek sportovní přípravy vrcholových sportovců
s tělesným postižením v atletice. Disertační doktorská práce. Olomouc: Univerzita
Palackého, Fakulta tělesné kultury.
Mareš, J. (2012). Posttraumatický rozvoj člověka. Praha: Grada.
Midura, F. & Źbikowski, j. (2005). Krajoznawstvo i turystyka osob niepelnosprawnzch.
Biala Podlaska: Państwowa Szkola im. Papieźa Jana Pawla II.
MŠMT ČR (1996). Evropská charta sportu pro všechny. Strassbourgh: CDDS (1987).
Překlad do češtiny H. Válková, V. Dostál.
Musílek, R. (2013). Železný muž. Můžeš, 2, 20-22.
Neumann, J. (2010). Wellness a aktivity v přírodě. In: V. Hošek, P. Tilinger (Eds.)
Wellness jako odbornost, 19-27. Praha, Palestra: Tiskcyklos.
Němcová-Tejkalová, A. (2012). Ti druzí sportovci. Mediální stereotypizace a rámcování
handicapovaných v tisku v letech 1948-2008. Praha: Karolinum.
Oleśniewicz, P. (2012). School tourism as a form of participation in Physical education.
Wroclaw: Edukacja
___________________________________________________________________________________ 185
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
OSN (2009). Úmluva o právech osob se zdravotním postižením ze dne 30.3.2007,
upravená deklarace z roku 1993. New York: OSN.
Pančocha, K. (2013). Postižení jako axiologická kategorie sociální participace. Brno:
Masarykova univerzita.
Pitetti, K. H. et al. (1989). Fitness and level of adult Special Olympics participants.
Adapted Physical Activity Quarterly, 6, 354–370.
Potměšil, J. (2007). Zdravotní postižení a nezávislý způsob života. In L. Fialová (Ed.)
Wellness, zdraví a životní styl. 49-54.
Rarick, G. L., Widdop, J. H., & Broadhead, G. D. (1970). The physical fitness and motor
competence of educable mentally retarded children. Exceptional Children, 36, 509–519.
Sherrill, C. (1998). Adapted Physical Activity, Recreation and Sport. Crossdisciplinary
and Lifespan. Dubuque: The McGraw – Hill Companies.
Štěrbová, D. (2013). Rodiny s postiženými dětmi. „Tak trochu jiné“ rodiny? Olomouc:
Univerzita Palackého.
Tilinger, P., & Lejčarová, A. a kol. (2012). Sport osob s intelektovým postižením. Praha:
Univerzita Karlova, Karolinum.
Titl, Z, (2011). Vliv sportovních aktivit u osob s poúrazovou transfemorální amputací na
kvalitu života v kontextu ucelené rehabilitace. Diplomová magisterská práce. Olomouc:
Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury.
Válková, H. (2012). Teorie aplikovaných pohybových aktivit pro užití v praxi 1. Olomouc:
Univerzita Palackého.
Válková, H. (2013a). Hory, doly a pohybové aktivity osob postižením (přehledová studie).
Nepublikovaný příspěvek na mezinárodní konferenci: Mezinárodní vědecká konference:
aktywność ruchowa na obszarach górskich polski i świata. Sklarska Poremba 29.-30.11.2013.
Válková, H. (2013b). Zimní sporty ve Speciálních olympiádách. In D. Trávníková, V.
Pacholík (Eds.). Pohybová rekreace a sport osob se specifickými potřebami. [CD rom] Brno:
Fakulta Sportovních studií. Masarykova univerzita.
Wevell, A. (2000). Word Power Dictionary. Hong Kong: Reader´ Digest. 1057
Wright, J., & Cowden, J. E. (1986). Changes in self concept and cardiovascular endurance
of mentally retarded youth in Special Olympics swim training program. Adapted Physical
Activity Quarterly, 3, 177–183.
Zdařilová, R. (2011). Bezbariérové užívání staveb. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj
ČR.
Kontakt
Hana Válková, prof., PhDr., CSc.
Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého
tř. Míru 115, Olomouc, 771 00
[email protected]
186 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
VLIV KREATINU NA SILOVÝ SPORTOVNÍ VÝKON
VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE
INFLUENCE OF CREATINE ON THE STRENGTH PERFORMANCE
IN WORLD LITERATURE
Zdeněk VILIKUS
Abstrakt: Na tělovýchovných a lékařských fakultách vyučujeme sportovní výživu.
Nejspornější oblastí výživy je účinnost tzv. potravních doplňků na sportovní výkon. Proto jsme
chtěli zjistit, jaký názor na účinky kreatinu na silový výkon převládá ve světové odborné
literatuře. Většina studií se shoduje na tom, že kreatin ve správném dávkování zvyšuje silový
výkon a zlepšuje tělesné složení.
Klíčová slova: kreatin, silový výkon, světová literatura, sportovní výživa, potravní doplňky
Abstract: Sports nutrition is frequently taught on physical education and medical
faculties. The most controversial problem is the efficiency of so called nutrition supplements
for sports performance. For this reason, we have undergone investigation of the efficiency of
creatine on strength performance in the world literature. The most of studies and reviews
agree that creatine in proper dosage increases strength performance and improves body
composition.
Key words: creatine, strength performance, world literature, sports nutrition, supplements
Úvod
Na ÚTL 1. LF UK a VFN jsme začali vyučovat povinně volitelný předmět (PVP)
„Komplexní výživa sportovců a sportovní výkon“ ve školním roce 2007/2008 pro českou
paralelku, o rok později jsme zavedli PVP „Complex Nutrition of Sportsmen and Sports
Performance“ pro anglickou paralelku. Od roku 2009 učíme Sportovní výživu i na VŠTVS
Palestra. Některé přednášky o výživě sportovců jsme zařadili i do výuky tělovýchovného
lékařství jak na 1. LF UK, tak na FTVS UK. Ukazuje se, že výživa sportovců je pro studenty
medicíny i tělovýchovných fakult velmi atraktivním tématem. Kolegium děkana 1. LF UK
vyhodnotilo v roce 2010/2011 tento předmět jako 2. nejatraktivnější (z 248 PVP vyučovaných
v češtině) a jako 1. nejatraktivnější (z 51 PVP vyučovaných v anglickém jazyce). Vzhledem
k tomu, že studenti pokládají lektorům k danému tématu velmi fundované otázky, a také
vzhledem k tomu, že sporným tématem v oblasti sportovní výživy bývají potravní doplňky,
které sportovci užívají za účelem zvýšení sportovního výkonu, rozhodli jsme se napsat se
spolupracovníky učební texty (Vilikus 2012).
Kreatin je látka, kterou objevil v roce 1832 Francouz Chevreul. V lidském těle se nachází
asi 100 g kreatinu, který je z 95 % obsažen v kosterním svalstvu. Švédský biochemik Eric
Hultman z Karolinska Institute zjistil, že kreatinová suplementace může zvýšit sportovní
výkon u mladých, zdravých dospělých sportovců. Již v roce 1987 Hultman předpověděl, že ve
sportu začíná éra kreatinu a nemýlil se. Z biochemického pohledu jde o N-metyl-guanidinacetát, který v poměrně malé molekule obsahuje 3 atomy dusíku. Jediná energie, která může
být využita ke svalové kontrakci, pochází z adenosintrifosfátu, který již během sportovního
výkonu musí být resyntetizován pomocí kreatinfosfátu. Až teprve ve fázi zotavení se ve větší
___________________________________________________________________________________ 187
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
míře uplatní regenerace kreatinfosfátu jednak z ATP a jednak z makronutrientů, tedy
sacharidů a tuků. Účinky kreatinu na silový výkon hodnotili pozitivně i takoví velikáni
světového sportu jako Linford Christie, olympijský vítěz v běhu na 100 m z Barcelony v roce
1992, nebo Colin Jackson, který rok poté překonal světový rekord v běhu na 110 m překážek
na atletickém mistrovství světa ve Stuttgartu.
Cíl
Odborníci na výživu se často hlásí k jednomu ze dvou nesmiřitelných táborů. V jednom
z nich se nacházejí zarytí odpůrci doplňků stravy, kteří tvrdí, že doplňky nemají žádný účinek
na zdraví člověka, tím méně na jeho fyzickou zdatnost či sportovní výkonnost. Ve druhém
z nich jsou zastánci dalšího extrému, kteří přisuzují doplňkům stravy mnohem větší význam
a účinnost, než ve skutečnosti mohou mít. Chceme-li zůstat objektivní, nemůžeme zastávat
ani jedno extrémní stanovisko. Proto jsme hledali věrohodnou odpověď na otázku, zda kreatin
má, či nemá pozitivní účinky na silový výkon v současné světové odborné literatuře.
Metodika
Z odborného písemnictví jsme vybírali jen randomizované placebem kontrolované studie
sportovců, kteří užívali kreatin a současně se věnovali silovému tréninku. Z výběru prací jsme
eliminovali studie zabývající se aplikací kreatinu u seniorů nad 55 let, protože efekt
suplementace je u nich sporný. Účinky kreatinu na sportovní výkon zkoumalo v posledních
desetiletích mnoho autorů. Autoři vedle současně prováděného silového tréninku měli
v požadavcích k zařazení do své review mimo jiné přesně definovaný silový výkon anebo
přesně definovaný vzpěračský výkon, kontrolní skupinu s placebem podrobenou zcela
stejnému tréninku a denní dávka kreatinu musela být v prvním týdnu útočnou dávkou
nejméně 20 g denně, v dalších týdnech udržovací dávkou alespoň 5 g denně. Vyloučeny byly
všechny studie, které současně suplementovaly jakoukoli další jinou látku.
Výsledky
Po kreatinové suplementaci dochází ke zvýšení koncentrace kreatinu ve svalech (Harris
1992). Zintenzivnění proteosyntézy ve svalech po aplikaci kreatin monohydrátu popsal Parise
(2001). Pro silový výkon je důležitá i resyntéza kreatin-fosfátu, na niž má pozitivní účinek
kreatinová suplementace (Greenhaff 1994). Doporučená útočná dávka je 20 g kreatinu/den a 5
dnů, dále pak 5 g denně jako dávka udržovací (Dempseyová 2002). Podle Dangota (2000)
kreatinová suplementace zvyšuje mitotickou aktivitu svalových buněk v průběhu tzv.
superkompenzační hypertrofie. Kreatin monohydrát v kombinaci se silovým tréninkem
zvyšuje účinněji nárůst tukuprosté svalové tkáně v těle než samotný silový trénink bez
suplementace (Burke 2001). Zvýšení silového výkonu při maximální zátěži popsal Casey
(1996). Zvýšení svalové síly a zlepšení tělesného složení přisuzuje Cribb (2003) i změně
podílu svalových vláken ve prospěch bílých rychlých glykolytických vláken.
U netrénovaných osob byl silový efekt kreatinu větší (Rawson 2003). Příznivý efekt kreatinu
zjistil i Hespel (2001) při rehabilitaci atrofického svalstva po vynucené imobilizaci. Podle
American College of Sports Medicine kreatin zvyšuje výkon při opakovaných periodách
velmi intenzivní zátěže, jakými jsou posilovací trénink nebo intervalový trénink (ACSM
2000), zvyšuje výkon při opakovaných sprintech u ledních hokejistů (Jones 1999),
i sprinterský výkon u hráčů kopané (Mujika 2000, Dawson 1995). Kreatin nemá žádné
nebezpečné vedlejší účinky (Buford 2007). Kreatin nezpůsobuje svalové křeče (Dalbo 2008,
Greenwood 2003) a naopak snižuje výskyt křečí a tím i riziko zranění (Greenwood 2003).
188 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Diskuze
Největším přínosem světového písemnictví, v němž byly popsány a shrnuty účinky
kreatinu na silový sportovní výkon, je bezesporu meta-analýza Rawsona a Voleka (2003).
Přísným kritériím této review vyhovělo celkem 22 velmi kvalitních prací, z nichž 16 potvrdilo
statisticky významné zvýšení silového výkonu o 8 procent (posilovací trénink s placebem
o 12 %, posilovací trénink s kreatinem o 20 %). Ve vzpěračském výkonu bylo zvýšení ještě
výraznější, tj. o 14% (silový trénink s placebem o 12 %, silový trénink s kreatinem o 26 %).
Dempseyová (2002) podrobila světové písemnictví podobné analýze jako Rawson, přičemž
hodnocené studie se překrývaly jen z menší části. Dospěla k podobným výsledkům: průměrný
rozdíl mezi výkonem v benchpressu činil 6,9 kg a ve dřepu 9,8 kg při posilování s kreatinem
ve srovnání s posilováním a placebem. Podobnou meta-analýzu publikoval Buford (2007)
v renomovaném časopise Journal of the International Society of Sports Nutrition.
Závěr
V Konsenzuálním prohlášení MOV o sportovní výživě (Lausanne 2010) se uvádí, že
„z mnoha různých sportovcům dostupných ergogenních dietních prostředků jen velmi malý
počet může zvýšit výkon některých sportovců“. Do tohoto „velmi malého počtu účinných
suplementů“ můžeme nepochybně zařadit kreatin. Většina studií se shoduje na tom, že vlivem
kreatinu podávaného v útočné dávce 20 g denně a po týdnu v udržovací dávce 5 g denně
dochází po několika týdnech ke zlepšení tělesného složení, ke zvýšení silového
a vzpěračského výkonu a že jeho nežádoucí účinky jsou zanedbatelné.
Bez potenciálního střetu zájmů.
Literatura
American College of Sports Medicine. Roundtable: The physiological and health effects
of oral creatine supplementation. Med Sci Sports Exerc 2000; 32: 706-717.
Buford TW, Kreider RB, Stout JR. International Society of Sports Nutrition position
stand: creatine supplementation and exercise. J International Soc Sports Nutr 2007; 4:6.
Burke DG, Chilibeck PD, Davidson KS, et al. The effect of whey protein supplementation
with and without creatine monohydrate combined with resistance training on lean tissue mass
and muscle strength. Int J Sport Nutr Exerc Metab 2001; 11: 349-364.
Casey A, Constantin-Teodosiu E, Howell S, et al. Creatine ingestion favorably affects
performance and muscle metabolism during maximal exercise in humans. Am J Physiol 1996;
271: E31–E37.
Cribb PJ, Williams AD, Hayes A. The effects of whey isolate and creatine on muscular
strength, body composition and muscle fiber characteristics. FASEB J 2003; 17: 592.
Dalbo VJ, Roberts MD, Stout JR. Putting to rest the myth of creatine supplementation
leading to muscle cramps and dehydration. Br J Sports Med 2008; 42: 567-573.
Dangott B, Schultz E, Mozdziak PE. Dietary creatine monohydrate supplementation
increases satellite cell mitotic activity during compensatory hypertrophy. Int J Sports Med
2000; 21: 13–16.
Dawson B, Cutler M, Moody A, et al. Effects of oral creatine loading on single and
repeated maximal short sprints. Aust J Sci Med Sport 1995; 27: 56–61.
Dempsey RL, Mazzone MF, Meurer LN. Does oral creatine supplementation improve
strength? A meta-analysis. J Family Practice 2002; 51: 11.
Greenhaff PL, Bodin K, Söderlund K, et al. Effect of oral creatine supplementation on
skeletal muscle phosphocreatine resynthesis. Am J Physiol 1994; 266: E725–E730.
Greenwood M, Kreider RB, et al: Cramping and injury incidence in collegiate football
players are reduced by creatine supplementation. J Athl Train 2003; 38: 216-219.
___________________________________________________________________________________ 189
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
Greenwood M, Kreider RB, Melton C, et al. Creatine supplementation during college
football training does not increase the incidence of cramping or injury. Mol Cell Biochem
2003; 244: 83-88.
Harris RC, Söderlund K, Hultman E. Elevation of creatine in resting and exercised muscle
of normal subjects by creatine supplementation. Clin Sci (Colch.) 1992; 83: 367–374.
Hespel P, Opteijnde B, Van Leemputte M, et al. Oral creatine supplementation facilitates
the rehabilitation of disuse atrophy and alters the expression of muscle myogenic factors in
humans. J Physiol 2001; 536: 625–633.
Jones AM, Atter T, Georg KP. Oral creatine supplementation improves multiple sprint
performance in elite ice-hockey players. J Sports Med Phys Fitness 1999; 39: 189–196.
Mujika I, Padilla S, Ibanez J, et al. Creatine supplementation and sprint performance in
soccer players. Med Sci Sports Exerc 2000; 32: 518-525.
Parise G, Mihic S, Maclennan KE, et al. Effects of acute creatine monohydrate
supplementation on leucine kinetics and mixed-muscle protein synthesis. J Appl Physiol
2001; 91: 1041–1047.
Rawson ES, Volek JS. Effects of creatine supplementation and resistance training on
muscle strength and weightlifting performance. J Strength Cond Res 2003; 17: 822–831.
Vilikus a kol. Výživa sportovců a sportovní výkon. Karolinum, Praha 2012, s. 177. ISBN
978-80-246-2064-0.
Kontakt
Doc. MUDr. Zdeněk Vilikus, CSc.
Ústav tělovýchovného lékařství 1. LF UK a VFN
Salmovská 5, 120 00 Praha 2
[email protected]
190 ___________________________________________________________________________________
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
WELLNESS, ZDRAVÍ A KVALITA ŽIVOTA 2013
Sborník sdělení z mezinárodní konference
„Wellness, zdraví a kvalita života 2013“
konané 17. – 18. 10. 2013
Vydala VŠTVS Palestra, s.r.o.
Praha 2014
Editoři:
prof. PhDr. Václav Hošek, DrSc.
doc. PhDr. Pavel Tilinger, CSc.
Recenzenti:
doc. MUDr. Dobroslava Jandová, CSc.
prof. PaedDr. Pavol Bartík, Ph.D.
Předtisková příprava: Pavel Tilinger, Václav Hošek, Táňa Holasová
Dáno do tisku: únor 2014
Vytiskla tiskárna: Studio K.O.H., Karel Kolman, Semická 2026/10, 143 00 Praha 4
Vydání první
náklad 300 výtisků
ISBN 978-80-87723-10-4
___________________________________________________________________________________ 191
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013
Download

VYSOKÁ ŠKOLA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU