Skalničkářův rok září 2012
číslo 66
Botanické poznámky na konci čísla
Skalničkářův rok Obsah
září 2012
číslo 66
PĚSTITELSTVÍ
Skalnice a skalničníky ­ výber tých najzaujímavejších (R. Roth) Delphinium chrysotrichum ­ novinka z Himálaje (O. Navrátil)
Moje zkušenosti s Callianthemum farreri (J. Baláž) Zakrslá udatna (M. Martan)
Gentiana sinoornata, známá i neznámá (O. Navrátil) ISSN 1805­1170
CO NÁS ZAJÍMÁ
Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno.
Elektronický časopis vychází dvakrát ročně.
Konec výstav ve Čtyřlístku (M. Martan) Okruh kolem Tre cime di Lavaredo (O. Navrátil) Klubový zpravodaj
Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan
Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc.
Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno
NAŠE AKCE
Přednášky a členské schůze Výstava 2012
Burzy rostlin
Zájezd 2012
Výměna semen
Fotosoutěž
Vyšlo 6. září 2012
http://www.skalnicky­brno.cz/zpra.php
INFORMACE Z KLUBU
Z členské základny
Drobné zprávy a informace
Kalendář akcí klubu na 2. pololetí 2012
Členové výboru Klubu skalničkářů Brno 2012­2014
Na titulní straně Callianthemum farreri. Foto J. Baláž
1
Sempervivum arachnoideum. Koľko ďalších druhov a kultivarov zapĺňa skalku, záleží od vkusu a pestovateľského zamerania konkrétneho skalničkára. Mám však pocit, že sú tieto rody dosť opovrhované a zabudnuté. Stalo sa to asi tým, že najznámejšie druhy a kultivary tvarovo nijako nevynikajú, ich farba je nevýrazná, okukaná a všetky sú si dosť podobné. Nezanedbateľná je aj vlastnosť rýchleho vegetatívneho rozmnožovania. Dcérske ružice rodu Jovibarba sa ľahko rozkotúľajú po celej skalke a dlhé výbežky niektorých sempervív konkurujú menším skalničkám. Existujú však ale rastliny s atraktívnym tvarom a s neopakovateľným sfarbením ružíc. Niektoré, hlavne prírodné druhy, sú na pestovanie náročnejšie a skôr v skalke ubúdajú, ako expandujú. V článku som sa zameral na tieto náročnejšie druhy a predstavujem aj ich výnimočné kultivary. Pre objasnenie problematiky pripomínam, že existuje okolo 60 prírodných druhov týchto dvoch rodov, ale niektorí botanici uznávajú len necelých 40 druhov a ostatné priraďujú ako poddruhy, prípadne variety. Taxonomicky nie je teda problematika ani z ďaleka vyriešená. Najväčšia druhová pestrosť je v Alpách, na Balkáne a v Turecku. Sempervivum atlanticum je zase jediný druh rastúci na africkom kontinente v pohorí Atlas. Sú to zároveň najzápadnejšie a najjužnejšie lokality v rámci výskytu rodu Sempervivum. Pohorie Elborz v Iráne je naopak východná hranica rozšírenia tohto rodu. Vyskytuje sa tu Sempervivum iranicum. Na sever sa najďalej dostalo Sempervivum montanum do Vysokých Tatier, ale Jovibarba sobolifera sa nachádza až v pobaltských krajinách. Ostatné druhy rodu Jovibarba majú rozšírenie v Alpách, Karpatoch a na Balkáne. Ešte chcem pripomenúť najväčší rozdiel PĚSTITELSTVÍ
Skalnice a skalničníky ­ výber tých najzaujímavejších
Hneď na začiatok si musíme ujasniť botanické názvoslovie týchto dvoch rodov. Predpokladám, že mnohí z Vás z názvu článku nevedia, o akých skalničkách sa vlastne ide písať.
Skalnica je slovenský názov pre rod Sempervivum ­ česky netřesk. Laická verejnosť však na Slovensku používa pre oba rody výlučne ľudový názov skalná ruža, alebo kamenná ruža a botanický termín skalnica je takmer neznámy. Skalničník je slovenský názov pre rod Jovibarba ­ česky nechrastec. Predpokladám však, že názov nechrastec je v Čechách málo frekventovaný a výlučne sa používa termín netřesk ako pri rode Sempervivum. Netřesk je veľmi pekný a výstižný názov, ktorý vychádza z historických skutočností. Už za rímskych čias sa tradovalo, že tam, kde sa vysadí netřesk, nikdy neudrie blesk, a na tento účel sa používalo hlavne Sempervivum tectorum. Aký spôsob ochrany príbytkov pred búrkami si zvolíte v dnešnej době, záleží na Vás, ale dá sa to aj kombinovať.
Som rád, že skalničkári sa snažia svoju záľubu viesť viac menej na úrovni a pre rastliny používajú odborné názvy. Neviem si predstaviť našu komunikáciu s národným a ľudovým názvoslovím. S rastlinami týchto dvoch rodov sa stretneme takmer v každej skalke a najväčšej obľube sa tešia hlavne nápadne pavučinaté 2
medzi rodom Sempervivum a Jovibarba: Sempervivum ­ kvetné plátky (ružové, fialové, belavé, žlté) sú vždy hviezdicovite rozložené 8 ­ 20 početné. Jovibarba ­ kvety belavé, žlté 6 (5 ­ 7) početné, koruna zvonkovitá a lupienky vzpriamené. Sempervivum ciliosum. Druh sa ďalej delí na tri variety, avšak toto vnútro druhové delenie nie je jednoznačne uznávané. Var. ciliosum, ružice polootvorené, jasne zelené, vyskytuje sa v Bulharsku. Var. borisii, ružice guľovité, listy výrazne bielo chlpaté, vyskytuje sa v Bulharsku a v kultúre sa rozširuje pirinská populácia z vrchu Orelek. Je to veľmi atraktívna varieta, ktorá by nemala chýbať v žiadnej skalke na plnom slnku. Vysádzame ich na šikmé políčka, alebo do úzkych štrbín. Rastliny sú najkrajšie cez najsuchšie letné mesiace v skalkách bez zalievania. Var. galicicum, ružice menšie, ale s dlhými výbežkami dcérskych ružíc s výskytom v Albánsku a v Macedónii. Výnimočné je vyfarbenie vonkajších listov ružice. Majú tmavo červenú až slivkovo modrú farbu, čo je pri prírodných druhoch veľmi ojedinelé. Citlivejšia varieta, ktorá trpí hlavne zimným vlhkom. Oplatí sa preto mať rezervné rastliny v parenisku, alebo v skleníku. Výber najzaujímavejších:
Sempervivum calcareum. Niektorí autori mu nepriznávajú druhovú hodnotu a zaraďujú ho k druhu Sempervivum tectorum (S. tectorum var. calcareum). Morfologické rozdiely medzi S. tectorum a S. calcareum sa nachádzajú opísané v odbornej literatúre. Hlavné špecifikum tohto druhu je, že prízemná listová ružica má 80 ­ 140 listov, ktoré majú výraznú šedo zelenú farbu s kontrastnými tmavo fialovými špičkami (pri pohľade z hora do ružice tvoria špirálovitú kresbu). Vyskytuje sa v prímorských Alpách a dáva prednosť vápenatému substrátu. V prírode je to dosť variabilný druh, kvitne len zriedkavo a dcérskych ružíc je tiež menej. V kultúre nie je až tak vzácna a vyžaduje si dobre oddrenážované slnečné stanovište. Nesadíme ho do úzkych špár, lebo tam nevytvorí veľké atraktívne ružice. Existujú aj záhradné Sempervivum ekimii. Je to nové meno pre S. minus var. glabratum. Hlavný podnet pre vytvorenie nového mena sú zjavne odlišné morfologické rozdiely medzi dvoma varietami (var. glabra a var. minus). Revíznu štruktúru Tureckých populácií rodu Sempervivum si špecialisti nájdu v príslušnej literatúre a na internete. Toto, zatiaľ málo používané meno, je podľa tureckého botanika Prof. Dr. Tuna Ekima z istanbulskej univerzity. Nech už sa meno uchytí akokoľvek, pre nás je podstatné, že sa jedná o veľmi atraktívne rastliny hlavne svojimi malými ružicami a s kvetným stôlom vysokým len do 7 cm. Kvety majú zeleno žltú farbu a lysé ružice bronzovo zelenej farby s priemerom len 2 ­ 3 cm. Vytvárajú kultivary a spomeniem napr. cv. 'Sir William Lawrence' charakteristický výrazne tmavými špičkami listov, čo pôsobí veľmi tmavým dojmom. Ďalší výnimočný cv. 'Grigg´s Surprise' má podobne nálevkovito až duto ukončené listy ako S. tectorum 'Oddity'. Na našich stredoeurópskych skalách však nemá upotrebenie, lebo nie je zimuvzdorný, a pre skalničkára zostane neznámy. 3
pekné malé koberce. Prírodná lokalita zo severovýchodu Turecka (600 ­ 2000 m n. m.) napovie, že rastliny budú citlivé na zimné vlhko. S pestovaním mám malé skúsenosti. Táto zima bude prvá pre exempláre, ktoré dostali miesto v andezitovej štrbine pod malým previsom. V kultúre sa s týmto druhom (aj s S. minus) stretnete len ojedinele a pod týmto názvom nachádzame omylom viac miniatúrne formy európskych druhov (S. montanum, S. arachnoideum).
vnútrodruhového členenia druhu S. montanum, ktoré sa začína objavovať v odbornej literatúre (bez variet a foriem).
Sempervivum juvanii. Niektorí autori ho uvádzajú ako nižšiu taxonomickú jednotku pre S. wulfenii. Rozdielnosť je výsledkom genetických zmien, ekologických podmienok a geografickej izolácie. Rastie v Slovinsku, východne od Ljublany a v horstvách Donačka gora a Resenik na kremencových aj vápencových skalách 500 ­ 850 m n. m. Rastliny patria do komplexu žlto kvitnúcich druhov. Listové ružice sú veľké a redšie. Listy na oboch stranách výrazne žľaznato chlpaté, výbežky dcérskych ružíc sú menej početné a aj to je jeden z dôvodu malého rozšírenia v kultúre. Sadíme ich na slnečné políčka s drenážou. Hodnotí sa ako vzácny a cenný druh.
Sempervivum montanum ssp. carpaticum ´Cmiral's Yellow´ foto M. Martan
S. montanum. ssp. montanum (centrálne Alpy, Apeniny, Pyreneje, Korzika)
ssp. burnatii (juhozápadné Alpy)
Sempervivum montanum ssp. carpaticum 'Cmiral's Yellow'. ssp. stiriacum (východné Alpy)
Farebne veľmi kuriózna a nezameniteľná prírodná odchýlka, ktorú našiel Otakar Cmíral v Nízkych Tatrách (Demänovská dolina). Ružice majú na jar svietivo žltú farbu, ktorá časom postupne prechádza do bledo zelenej, no vždy so žltým nádychom a s červenými špičkami. Rast nie je vitálny ako pri poddruhu a nevyhovuje jej priamy slnečný úpal. Prirastá veľmi pomaly a z toho dôvodu bude ponúkaná len ojedinele od špecialistov na zimovzdorné sukulenty. Ešte rozpíšem návrh nového ssp. carpaticum (Karpaty)
ssp. heterophyllum (Karpaty ­ Slovenské stredohorie na andezitoch a ryolitoch) V prírode rastie S. montanum výlučne na kyslých horninách, no v kultúre toleruje aj zásadité horniny. Sempervivum pittonii syn. S. braunii. Je výrazne odlišné od ostatných európskych druhov a snáď by mohlo dôjsť k zámene 4
s balkánskym S. leucanthum. Jeden z najkrajších a zároveň asi najznámejší z rodu. Výskyt je obmedzený na Východné Alpy (Štýrsko), na hadcové skaly (serpentinit), južne od Kraubath, vrcholy Pollersberg 862 m n. m. a Gulsen 938 m n. m. Tieto malé lokality sú ohrozované ťažbou horniny, a tým sa likvidujú prírodné stanovištia. V skalke prosperuje dobre v kolmých štrbinách, alebo v zrážkovom tieni, kde najlepšie vynikne krása trsov, ktoré sú výrazne žľaznato chlpaté. dobre bez špeciálnej ochrany. Nenáročný a pekný druh, ktorý by si zaslúžil častejší výskyt v našich skalkách. Niektorí botanici ho považujú len za poddruh S. ciliosum. Je tu určitá podobnosť a možnosť zámeny. Sempervivum pumilum. Už samotný názov pumilum (milý, milučký) predpokladá, že bude reč o pekných a atraktívnych rastlinách. Druh známy už 200 rokov so širokým areálom výskytu v pohorí Kaukaz. Je to nezameniteľný taxón, avšak s variabilitou v rámci druhu. Ružice majú priemer do 2,5 cm a vytvárajú pevný, veľmi početný zhluk. Kvetné stonky sú vysoké len do 10 cm a nesú ružovo purpurové kvety. V ďalších znakoch je kvetenstvo značne variabilné. Podobný druh je S. dominii, ktorý opísali v r. 1984 Knop a Knopová. Rastliny sú vo väčšine ukazovateľov väčšie a presnejšie rozlišovacie znaky nájdete v knihe Netřesky na str.77. Vyskytujú sa v doline Irik pod Elbrusom a na severnom svahu hory Čeget v závere doliny Baksan. Dolinu Irik som navštívil a môžem potvrdiť, že je bohatá na rod Sempervivum. Odobraté vzorky kultivujem, ale zatiaľ som si nenašiel čas ich určiť a porovnávať. V doline Adylsu som S. pumilum nenašiel, ale na veľkých balvanoch okolo potoka rástlo S. caucasicum var. glacialis, ktoré sa podobá európskemu S. tectorum.
Ešte krátka a stručná charakteristika horniny serpentinit: je to metamorfovaná (premenená) hornina zelenej, sivo zelenej až čiernej farby so všesmernou až bridličnatou textúrou. Radí sa k ultrabázickým horninám. To znamená, že obsahuje menej než 44 % oxidu kremičitého. Na tomto geologickom podklade rastú špecifické druhy, ktoré indikujú túto horninu a patria do zväzu Asplenion serpentini. Napr. drobné paprade Asplenium adulterinum a Asplenium cuneifolium. Zaujímavosťou je, že chemické zloženie horniny pôsobí na rastliny tak, že majú menší vzrast. Miesta výskytu v ČR sú Blanský les, Slavkovský les, Mohelno. V SR na viacerých miestach v Spišskogemerskom rudohorí.
Sempervivum octopodes. Výskytom obmedzený (endemit) na juhozápadnú Macedóniu, konkrétne pohorie Baba planina, kde vystupuje až do 2468 m n. m. Rastie tu spoločne s Jovibarba heuffelii na vyvrelých horninách (granit). Ružice majú priemer len okolo 3 cm. Listy sú žľaznato pýrité na konci s purpurovou špičkou. Výbežky dcérskych ružíc sú až 8 cm dlhé. Napriek tomu nie je na skalkách expanzívny a znesie extrémne suché polohy. Zimu znáša Sempervivum transcaucasicum. Už sám názov napovedá, kde sú prírodné lokality tohto druhu. Je to Gruzínsko, Arménsko a severovýchodné Turecko. 5 ­ 7 cm veľké ružice majú žlto zelenú farbu, ktorá pôsobí veľmi sviežo a prikrášľujú to ešte tmavé špičky listov. Žlto zelené kvety nesie až 15 ­ 20 cm vysoká stonka, ktorá je 5
podobne ako celá rastlina žľaznato pýritá. Je to môj obľúbený druh a mám položky z viacerých lokalít, ktoré som získal od priateľov. Keďže sa jedná o citlivý druh na zimné vlhko, výsadba je sústredená na okraj prístrešku, kde je suchšie drenážované stanovište, čiastočne chránené pred zrážkami. Bežne v skalke rastie celkom dobre, ale niektoré vlhké zimy bez snehu značne poškodzujú ružice, ktoré sa len ťažko spamätávajú. rovnocenné ružice na veľmi tučnom koreni. Nožom sa dajú rozrezať a rozsadiť. Tento spôsob rozmnožovania má veľmi malú výťažnosť, ale je to jediný spôsob, ako rozširovať záhradné kultivary. Efektívnejší spôsob množenia je výsevom, ale takto nám vznikne veľmi variabilné potomstvo. Má to však aj výhodu, lebo získavame farebne a tvarovo nové variácie. Najatraktívnejšie zo semenáčov si potom zaslúžia izolovať, ďalej ich množiť vegetatívne a dať im kultivarový názov. So zavádzaním nových kultivarov to však nesmieme preháňať, lebo v dnešnej dobe ich existuje už niekoľko stovák. Túto pozornosť si zaslúžia len výnimočne sfarbené jedince. V skalkách majú použitie v kolmých štrbinách a na dobre Sempervivum wulfenii. Pomenovanie je podľa rakúskeho botanika Wulfena (1728 ­ 1805). Prírodné lokality sa nachádzajú v Rakúsku (Tyrolsko, Korutánsko, Štaersko), v Taliansku (Dolomity), vo Švajčiarsku (Engadin), kde rastie na oslnených lúkach a kamenistých sutiach väčšinou na silikátoch až do 2700 m n. m. Nie je to teda štrbinový druh na voľných plochách a ružice môžu dosahovať priemer až do 9 cm. Habitus podobný S. juvanii, ale listy sú na oboch stranách lysé. Dalo by sa povedať, že je podobné S. tectorum, ale jeho ružice majú menej listov a mladé listy sú vzpriamené tvoriace kužeľ. Zaujímavé je, že špičky listov nie sú tmavé a naopak výrazne ružovo purpurová je báza listov. Kvetná stonka je až do 30 cm vysoká. Kvety sú žlté, ale kvitnutie je zriedkavé. Vegetatívne sa rozrastú veľmi málo, a to sú dôvody, prečo je v kultúre zriedkavá. V nepriaznivých zimách trpí zimným mokrom, ale ináč je to pekný ľahko kultivovateľný druh. Medzi pestovateľmi sa všeobecne rozlišuje na zelenú a šedú formu. Jovibarba heuffelii ´Oreade´
drenážovaných plôškach. Osvedčilo sa mi aj miesto pod vysokými ihličňanmi, kde je zrážkový tieň, ale takmer plné slnko. V prírode má tento druh dosť široký areál rozšírenia v takmer všetkých pohoriach Balkánu a v Južných Karpatoch (Rumunsko). Druh sa v prírode delí na dve variety: var. heuffelii s listami na oboch stranách žľaznato pýrité a var. glabra s listami, ktoré sú na oboch
Jovibarba heuffelii. Má výnimočné postavenie v oboch rodoch kvôli spôsobu vegetatívneho rozmnožovania. Ružice netvoria žiadne výbežky s dcérskymi ružicami a množia sa delením tak, že vznikajú 6
stranách lysé. Z nespočetného množstva kultivarov zaujímajú výnimočné postavenie rastliny so žlto sfarbenými listami. Sú to napr. 'Lemon Queen', 'Lemon Sky', 'Gold Bug' a 'Xanthoheuff'. Pokusne som vysial semená z kultivaru 'Xanthoheuff', no, výsledok nebol vôbec priaznivý. Z množstva asi 120 semenáčov len dva zodpovedali materskej rastline a ostatné mali fádnu zeleno sivú farbu s tmavými špičkami. Tento výber je orientačný a chcel som len poukázať na skutočnosť, že aj v týchto dvoch rodoch (Sempervivum a Jovibarba) existujú rarity a druhy, ktoré sú náročnejšie na pestovanie. Mnohé prírodné druhy hlavne z Turecka, Zakaukazska a z Kaukazu nie sú ešte ani v kultivácii a čakajú na introdukciu. Veď kto z vás pestuje napr. S. furseosum, S. leucanthum, S. dolomiticum, S. iranicum, S. jakuscii, S. ossetiense? Jovibarba heuffelii
´Carl von Linne´
Róbert Roth, Kremnica
Jovibarba heuffelii ´Xanthoheuff´
Jovibarba heuffelii ´Horná Ves´
foto M. Martan
7
cm, je huňatější a květy jsou zevně světlejší, šedavé až bílé, s modrou žilnatinou. Získal jsem před několika lety 3 semenáče této rostliny. Uvádí se, že je vhodné je pěstovat na stinném stanovišti v humusovité půdě. Předpokládám, že tato rada platí pro pěstování tohoto druhu v teplých nížinách. Na internetových stránkách AGS je možné najít krásně rozkvetlé trsy tohoto druhu z výstav. Rostliny jsou v Británii pěstovány v hliněných květináčích, částečně zapuštěných do písku v chladném skleníku. Já jsem na zahradě zvolil místo osluněné jen dopoledne a k substrátu (hnědozem s jílovitým podílem smíchaná s vyzrálou bukovkou) jsem přimísil nevápencovou kamennou drť. Ze tří rostlin mi bohužel zůstala v současnosti pouze jediná. Zbývající dva exempláře nádherně zakvetly, vytvořily vždy na plazivé, cca 15 cm dlouhé lodyze 2 veliké úchvatné květy, avšak následně, po zatažení, vždy odešly. Nevím, zda došlo k jejich vyčerpání kvetením, nebo jde­li v případě těchto rostlin o druh krátkověký, či dokonce monokarpický. Domnívám se, že nejpravděpodobnější příčinou úhynu je přemokření a následné uhnití kořenového systému rostlin po zatažení. Je pravděpodobné, že v období dormance jim vyhovuje téměř úplné sucho a stálo by za pokus otestovat jejich životaschopnost v chladném alpínkovém skleníku. Množení obou variant je asi možné pouze z výsevů a nezbývá tedy než doufat, že naši odvážní sběrači budou i nadále podnikat své výpravy do odlehlých končin Himálaje a opět přivezou semena těchto velmi atraktivních květin. Časem se snad naučíme lépe znát požadavky pro jejich zdárné udržení na našich skalkách a zahradách.
Delphinium chrysotrichum ­ novinka z Himálaje
Delphinium chrysotrichum var. tsarongense
foto O. Navrátil
Nádherná fotografie této dekorativní zakrslé stračky, pořízená př. Pavelkou v pohoří Beima shan v severozápadním Yunnanu, doslova obletěla svět. Objevila se nejen na Mojmírových webových stránkách (WWW.Pavelkaalpines.com), ale i na zadní straně jednoho z nedávných čísel časopisu Skalničky a také na internetových stránkách skotského klubu skalničkářů v pravidelném měsíčníku “International rockgardener“, jehož spoluautorem je známý, i do našeho časopisu občas přispívající skalničkář Zdeněk Zvolánek. V přírodě má tato stračka epicentrum výskytu v Tibetu na kamenitých stráních a ve sněžných výležiscích až do nadmořské výšky 5200 m. Svým vzrůstem obvykle nepřesahuje 5 až 8 cm, dosti velké, laločnatě členěné zelené listy jsou na krátkých lodyžkách ozdobeny 2­4 téměř přisedlými, krásnými, jemně modravými květy. O něco vyšší je její varianta tsarongense, která dorůstá i 20 a více Oldřich Navrátil, Ostrava
8
Moje zkušenosti s Callianthemum farreri Letní počasí rostlinu nijak nepoškodilo a na podzim s prvními mrazíky začala zatahovat. V dalším roce poprvé vykvetla téměř 3 cm velkými, světle modrými květy a od té doby se jeví jako bezproblémová rostlina. Ale čím mě znovu překvapila, byla její schopnost vegetativního množení. Ve vzdálenosti deset a více centimetrů od mateřské rostliny se začaly po obvodu objevovat nové rostliny. I to potvrdilo moji předchozí domněnku o možnosti množení z kořenových řízků. Callianthemum farreri takto dokáže vytvářet koberce až několik desítek centimetrů v průměru. U mě dosáhlo již průměru zhruba padesáti centimetrů a myslím, že se bude i nadále rozrůstat.
Už se ani nepamatuji, ve kterém roce jsem tento čínský routevník Callianthemum farreri od přítele Holubce získal. Zato si ale dobře pamatuji, že na místě, kde byl zasazen, jsem v dalším roce na jaře nalezl pouze jmenovku. Při bližším průzkumu jsem zjistil, že z nějakého důvodu mu uhnil vrcholový pupen. V té době byl tento routevník pro mě novinkou a dost mě mrzelo, že jsem o něj přišel. To vše se odehrálo koncem měsíce dubna až začátkem května, kdy na mé zahradě většina routevníků začíná rašit. To jsem ještě netušil, že tento čínský routevník Callianthemum farreri začíná vegetovat mnohem dříve. U mě to bývá brzy po roztátí sněhu, což bývá většinou v průběhu března až začátkem dubna. Závěrem bych chtěl sdělit následující poznatky. Moje rostlina je zasazena v opukové části skalky, v substrátu, jaký se používá pro suťoviště, tj. s velice malou příměsí humusu. S jiným substrátem zkušenost zatím nemám. I když jsem u přátel viděl tento routevník zasazený většinou v miskách nebo korytech, doporučoval bych ho sázet spíše do skalek, a to na taková místa, kde by se mohl rozrůstat do větších ploch. Efekt z takto zasazené rostliny je nesrovnatelně větší a v neposlední řadě máme možnost získat z odnoží větší množství rostlin, a tak přispět k tomu, aby se tento routevník brzy co nejvíce rozšířil a natrvalo se zabydlel na našich skalkách. Předurčuje ho k tomu především jeho nenáročnost, ale také atraktivní vzhled jak rostliny samé, tak v neposlední řadě i jeho nebesky světle modré květy. Ale vraťme se zpět do doby, kdy jsem zjistil, že první pokus s tímto druhem byl pro mě asi neúspěšný. Při všem tom jarním shonu jsem pozapomněl na uvolněné místo zasadit jinou kytku, a to se ukázalo jako velice šťastné pozapomenutí. Totiž, na místě, kde jsem na podzim zasadil jednu docela slabou kytku, začal začátkem června rašit trsík drobných, jakoby kapradinovitých lístků. Tam, kde byla zasazena jedna kytka, bylo jich najednou pět. To bylo pro mě docela překvapení, protože jsem nikde nenašel žádný údaj o tom, že by se vůbec některý z routevníků dal tímto způsobem množit. Myslím si, že v tomto případě se tak skutečně stalo a z kořenů, které zůstaly v půdě, vyrašily nové rostliny. A to mě přivedlo na myšlenku, zda by nebylo možné množení z kořenových řízků. Zatím jsem to nezkoušel, ale rád bych se o to pokusil v letošním roce.
Protože podle mých zkušeností Callianthemum farreri nečiní v kultuře žádné potíže a přitom jde o atraktivní alpínku, doporučil 9
bych ho z těchto důvodů všem, kdo dokáží ocenit nenáročnost této krásky z dalekých čínských hor. Jaroslav Baláž, Dolní Rožínka
Zakrslá udatna
Aruncus aethusifolius ´Noble
Spirit´- jarní rašení
foto M. Martan
Aruncus aethusifolius ´Noble
Spirit´- podzimní zbarvení listů
foto M. Martan
Udatna (Aruncus) je malý rod zahrnující 6­8 druhů rozšířených v mírném pásu severní polokoule, především ve východní Asii. V Evropě je domácí jeden druh. Pro výsadbu na skalky nebo do jejich blízkosti je vhodný pouze korejský Aruncus aethusifolius. Tvoří trsy vysoké i široké 20 až 30 cm. Listy jsou tmavě zelené, hluboce dělené, pilovité. Připomínají list Astilbe nebo jemných kapradin. Na podzim, před opadem, se barví do oranžových až červených odstínů. Květy jsou bílé, či spíše krémově bílé, hlavně v koncových latách, a objevují se od konce května do června. Stanoviště v nižších polohách volíme polostinné, pokud možno nevysychavé, s mírně humózní, kyselou, hlinitou, ale propustnou půdou. Trvalé mokro (bažinu) nesnáší. Ve vlhčích a chadnějších oblastech (u nás v polohách nad cca 500 m.n.m.) může být vysazována i na slunnější stanoviště. Používáme ji do stinných Srovnání květenství a listů Aruncus aethusifolius (vlevo) a Aruncus
aethusifolius ´Noble Spirit´(vpravo)
foto M. Martan
10
skalek, do blízkosti jezírek a potůčků nebo i do větších koryt. Používá se jako náhrada čechrav (Astilbe) v sušších oblastech. Z toho je tedy zřejmé, že má o něco menší nároky na vodu než čechravy, které jsou i při krátkém přeschnutí poškozovány (zaschlé listy). Rostlina je ve střední Evropě plně zimovzdorná, její mrazuvzornost by se měla pohybovat kolem ­30 ºC. představení podílejí botanické formy i kultivary druhu Gentiana sinoornata Balf.
Když mi před mnoha lety bývalý předseda ostravského klubu skalničkářů Ing. Josef Schindler tvrdil, že pravou sino­ornatu nemohu pěstovat, protože se v kultuře nevyskytuje, domníval jsem se, že si ze mne dělá legraci. Teprve po delší úvaze a s odstupem let jsem pochopil, že měl vlastně tak trochu pravdu. Za totality naši skalničkáři do Himálaje na sběr semen nevyráželi a rostliny na našich zahradách pocházely zřejmě z křížení dnes již neznámého původu. Všeobecně rozšířen byl zejména bujně rostoucí, dobře zakořeňující a krásně oblohově modře kvetoucí kultivar, jenž byl díky svým přednostem snadno množený oddělky na jaře i na podzim. Díky této vlastnosti a zřejmě i absenci dalších kultivarů si rostliny uchovaly svůj původní vzhled. Z přírody snad pocházela bílá forma tohoto hořce, jejíž květy se však zcela nerozevíraly a také v nižších polohách příliš nekvetla. Navíc byl tento klon dosti choulostivý. Ve vyšších polohách tato rostlina sice roste solidně, ale semena nevytváří.
Množí se nejčastěji semenem, čas od času se v blízkém okolí objeví i semenáček ze samovýsevu. Pokud ji vysadíme na vhodné stanoviště, bude nenáročnou rostlinou ozdobnou od poloviny jara až do podzimu svým jemným olistěním, koncem jara potěší i svými květy. Kromě základního druhu se pěstuje kultivar Aruncus aethusifolius ´Noble Spirit´, který má kompaktnější vzrůst, jemněji dělené listy, bohatší laty a načervenalé lodyhy. Mojmír Martan, Brno Gentiana sinoornata, známá i neznámá...
Změna nastala po roce 1989, kdy se ze SRN objevily nové kultivary vytvářející fertilní semena. Také z výměn zahraničních klubů, především z AGS se dalo sehnat semena dosud nepěstovaných druhů rostlin, včetně naprostých novinek nebo již z kultury vymizelých hořců. Dalším oblíbeným zdrojem byla výměna semen skotského klubu SRGC org. V devadesátých letech vyrazili do Pro většinu ortodoxních skalničkářů je konec léta a počátek podzimu již barevně chudobnější, zejména nemají­li v návaznosti na skalku rozsáhlejší vřesoviště a nepěstují­li větší množství na podzim kvetoucích cibulovin. Výjimku tvoří stále početnější skupina hořcomilů. Pro tyto obdivovatele rodu Gentiana je toto období jakousi odměnou za vynaložené úsilí, je to čas hojnosti všech pěstitelů hořců sekce Kudoa. Velkou měrou se na tomto barevném 11
Gentiana sinoornata
Gentiana sinoornata ssp. gloriosa
Gentiana sinoornata
foto O. Navrátil
12
Gentiana sinoornata ´Alba´
rostliny lze pouze dělit nebo řízkovat, případně množit z výsevů. Gentiana sinoornata ssp. gloriosa (z lat. nádherný) je statnější vitální trsovitá rostlina s elipticky kopisťovitými listy a s velkými květy s výraznými pruhy. Občasné dělení a přesazení starších rostlin je velmi žádoucí, nejvhodnější dobou je počátek jara. Nejsnadnější množení je z výsevů. Obvykle provádím výsevy od konce listopadu do konce ledna. Část hořců tak vyklíčí již v téže sezóně, výsevy však ponechávám delší dobu než dva roky, ještě 4. rokem občas hořce vyraší. Mladé výsevy je potřeba hlídat před přemokřením i přeschnutím a první zimu hrozí nebezpečí vytažení kořínků z půdy vlivem silnějších mrazů a následný úhyn semenáčů, což může být zapříčiněno někdy i suchem. V době květu a v průběhu podzimu již dospělé rostliny nezalévám, pro zdárné přezimování je potřeba spíše sucho, aby mohly hořce zatáhnout a připravit se na zimu. Pokud není porost příliš hustý a přebujelý, odkvetlé lodyhy odstraňuji až na jaře. Většina botanických forem i kultivarů lépe roste ve vyšších polohách a také zde vytvářejí výsevu schopná semena, což je v nížině spíše výjimkou. Podmínkou pro vytvoření semen není zřejmě stabilní teplé a suché počasí, ale naopak klimatické výkyvy spojené s příchodem prvních mrazů, což v rostlinách snad vyvolá jakýsi obranný reflex spojený s potřebou se rozmnožovat. V horách pěstuji tento druh v jílovité hnědozemi s přídavkem kyselého říčního štěrku a žlutého písku na stanovišti chráněném před poledním úpalem a ve vlhkém východním svahu i na plném slunci. V nižších polohách je hořec relativně dobře pěstitelný v normální vřesovištní zemině s přídavkem jílovité hnědozemě na mírně přistíněném místě v zápoji s jinými Foto O. Navrátil
asijských hor i první čeští průkopníci. Také díky jejich aktivitě se již v současnosti na našich zahradách opět zabydlely různé botanické formy Gentiana sinoornata. Hořec, jehož popisy v naší literatuře vycházely dříve obvykle z podoby výše uvedeného kultivaru, je rozšířen na rozsáhlých areálech v Barmě a v Číně a je velmi variabilní. Dle Flora of China by měl být od Gentiana helophilla odlišitelný především barvou koruny vždy v odstínech modré barvy, což neplatí u albínů, G. helophilla má také delší lodyžní listy, u G. sinoornata jsou listy, zejména ve spodní části lodyhy, kratší. Od Gentiana futtereri se též odlišuje kratšími, čárkovitě kopinatými listy v dolní části lodyh, slabě vyvinutou bazální listovou růžicí a především kratší délkou koruny (5 ­ 6 cm) a korunní trubkou beze skvrn nebo s nenápadnými skvrnami. Toto srovnání ovšem nelze použít u kříženců a kultivarů. Tvarem koruny, velikostí i zbarvením se jednotlivé rostliny Gentiana sinoornata i výrazně odlišují a schopnost zakořeňování listových růžic je velmi rozdílná. Některé 13
rostlinami. Což ovšem nemusí platit vždy a u všech klonů této vysokohorské rostliny, neboť jejich adaptabilita je velmi rozdílná. Značně choulostivé jsou ostatně i některé kultivary, ale o tom zas někdy příště…
výročí založení klubu, v pavilonu vystavíme staré plakáty, fotografie... Jenže pavilon nám bez našeho vědomí koncem zimy zbourali, takže vystavovat nebylo kde. A kvůli nepříznivé zimě a horkému a suchému jaru (v době výstavy panovaly téměř červencové teploty) se také sešlo málo exponátů. Kdybychom nedovezli na 90 rostlin od Holzbecherů, tak půlka areálu zela prázdnotou. A tak jsme po výstavě usoudili, že to tak dál nejde, že nás taková práce neuspokojuje a že nadešel čas změny. S panem Jurečkou, majitelem té části Čtyřlístku, kde jsme vystavovali, jsem se v červenci rozešli v dobrém. Pro naše důvody měl pochopení. Začátkem srpna proběhla brigáda, většina materiálu potřebného k pořádání výstav a burz byla odvezena do nového působiště, stejně tak jako koryta a kameny z rozebraných skalek. A kdeže tedy budeme příští rok vystavovat? Bude to v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity. Vedení arboreta, zastoupené panem Kolouškem, je vůči nám velice vstřícné. Prostor pro výstavu bude v části poblíž alpinkového skleníku, kde budou také rozmístěna naše kamenná koryta. Výhodou arboreta je jeho vyšší návštěvnost, lepší zázemí a také skutečnost, že pokud se nesejde dostatek exponátů, tak to nebude taková tragédie. Areál je totiž dostatečně veliký a nabízí návštěvníkům ke koukání řadu zajímavých zákoutí se stovkami dřevin a bylin. Navíc tam probíhá postupná rekonstrukce a obnova areálu, letos proběhla rekonstrukce potoka a jezírek v centrální části, část hlavní cesty dostala novou zámkovou dlažbu namísto asfaltu. Změna bude také v termínu naší jarní výstavy. Ta bude jen čtyřdenní a to od pátku 19. 4. do pondělí 22. 4. 2013. Oldřich Navrátil, Ostrava CO NÁS ZAJÍMÁ
Konec výstav ve Čtyřlístku
Pro mnohé je tato informace velkým překvapením, možná i zklamáním, ale je to tak. Po více než 20 letech skončila naše spolupráce se zahradnictvím Čtyřlístek v Bystrcké ulici. Výbor klubu v posledních několika letech hledal nový prostor pro pořádání výstavy skalniček a prodejní burzy. Důvodů bylo více, těmi největšími byla postupná ztráta zázemí při výstavě (poslední dva roky byl prodejní pult naší burzy v otevřeném skladišti pod rezavou střechou), výstavní prostory hyzdila chátrající dřevěná stavba tzv. „hokejky“, která patřila jinému majiteli, rezavý plot, sousedství parkoviště, které sice bylo na jednu stranu výhodou, ale na straně druhé to byl neustálý zdroj odpadků, které vítr přemisťoval k plotu našeho výstaviště, sálající horko z asfaltové plochy také skalničkám moc neprospívalo. Část areálu letos zabíraly palety s kameny fy Neolit, navíc jsme se letos dozvěděli, že příští rok zde bude palet ještě více… Stále vyšší byla náročnost uvést areál výstavy do přijatelného stavu, rok od roku se snižoval počet návštěvníků aj. Letos jsme si představovali, že uspořádáme jubilejní výstavu ke 40. Mojmír Martan 14
Okruh kolem Tre cime di Lavaredo
řebříček Achillea clavennae, pryskyřník Ranunculus montanus, zvonek Campanula scheuchzerii, lomikámen Saxifraga paniculata a polštáře jemně narůžovělé Gypsophilla repens. Je tu i Phyteuma orbiculare, Crepis aurea a Hypochoeris uniflora. Na vlhčích místech jsou dominantní mohutné trsy Aconitum napellus. Asi za půl hodiny dojdeme k chatě Drei zinnen hutte. Nápisy v němčině jasně svědčí o skutečnosti, že jsme v provincii Südtirol. Zde cesta končí a dále pokračujeme po vyšlapaném chodníčku, který v serpentinách stoupá do sedla. Okolní kamenité louky doslova hýří barvami. Nejvýrazněji září Hedysarum hedysaroides, Oxytropis campestris, Onobrychis montana a Aster alpinus, směle jim konkurují Gentiana clusii, Globularia cordifolia, Phyteuma sieberii, Oxytropis jacquinii, Leontopodium alpinum a Cirsium acaule. Zvonek Campanula caespitosa je v této oblasti mnohem běžnější, než drobnější Campanula pussila. Za hluboké totality byl tento symbol severoitalských Alp pro mnohého českého turistu nebo skalničkáře nedosažitelným snem. Dnes, v době téměř neomezených možností cestování, se tento sen stal snadno realizovatelnou skutečností. V srdci Sextenských Dolomit uprostřed alpínských luk a kamenných moří se v nadmořské výšce přes 2200 m strmě tyčí k obloze tři monumentální věže Tre cime a svou výškou dosahují 3000 m. Vytvářejí spolu snad nejúchvatnější scenérii celých Dolomit. Přibližně 10 km okruh kolem tohoto mohutného skalního útvaru je nejen ortodoxně známý a oblíbený mezi turisty, ale též je velmi zajímavý z botanického pohledu. Rovněž hustota četnosti občerstvovacích zařízení je zde v přímém poměru k délce trasy zcela vyhovující. Vzhledem k relativně schůdnému a dobře přístupnému terénu je pro poznávání místní flory celá oblast velmi vhodná.
Ačkoliv jezdívám do hor obvykle na sklonku léta, shodou okolností jsem měl možnost vícekrát navštívit tuto lokalitu a pozorovat zdejší květenu v různém stadiu vegetace.
Po horské silnici z Cortiny d Ampezzo kolem Lago Mizurina vystoupáme autem či autobusem až na parkoviště k Auronzo hutte v nadm. výšce 2200 m, které bude výchozím bodem našeho putování. Směrem k jihu se otevírá nádherný výhled na horskou skupinu Marmarole a vrcholy Antelao, Sorapis a Monte Cristallo. Po dosti široké štěrkovité cestě se vydáme vpravo pod skalními štíty směrem k další turistické chatě. Kolem cesty se suťoviště střídají s balvany porostlými drobnou vegetací. Nacházíme první alpínky, Tre cime di Lavaredo
15
Thlaspi rotundifolium
Potentilla nitida, Armeria alpina a Silene acaulis. Střídmou vegetaci doplňují různé smilky a ostřice Carex firma. V okolí se dochovaly zbytky opevnění z období 1. světové války. Jeho součástí je i systém jakýchsi tunelů a chodeb, které jsou v současnosti přístupné a jsou jakýmsi zpestřením krkolomné železné cesty (via ferrata), která tu začíná a šplhá svými lany a žebříky po skalinách útvaru Monte Paterno (2776 m). V dálce je vidět turistická chata Locatelli, ke které se vydáme po chodníčku, jenž traverzuje svah výše uvedené hory po úpatí strmých skalisek. Suť v západně orientovaném svahu bývá často vlhká a rostou tu mimo jiné rostliny, na které jsme dosud nenarazili. Thlaspi rotundifolium, Linaria alpina, Ranunculus alpestris,Hutschinia alpina a Saxifraga oppositifolia.Ve štěrbinách skal lze sporadicky najít i prvosenku Primula tyrolensis. Na loukách kolem chaty Locatelli se hojně vyskytují sasanky Anemone baldensis, koniklece Pulsatilla alpina ssp. apiifolia a rododendrony Rhododendron hirsutum. Na loučkách se v trávě skrývají trsíky Primula minima.V srpnu a na počátku září tu kvetou záplavy fialových hořečků Gentianella aspera a růžových až červených Gentianella anisodonta. Ve skalních škvírách bychom mohli objevit tmavě žlutě kvetoucí prvosenku s temně zelenými, lesklými lístky. Je to zdejší forma Primula auricula ssp. ciliata.
Roste tu i celá řada dalších druhů alpínských rostlin charakteristických pro vápencové podloží. V sedle na úpatí Tre cime je vegetace méně pestrá. Hojná je tu atraktivní Sesleria leucocephalla, zlatem září Papaver rhaeticum a růžově kvetou Nedaleká malá jezírka svou oslnivou modří výrazně kontrastují se zelenými loučkami a lákají k bližšímu prozkoumání. V jejich okolí lze objevit dřípatky Soldanella alpina, hořce Gentiana kochiana a Gentiana verna a vzácně i miniaturní hořec Gentiana terglouensis. Zatímco blízce příbuzný druh Gentiana schleicherii, rostoucí obvykle Phyteuma sieberii
16
dále na západ, preferuje vlasové trhliny ve skalách a mohutných dolomitových balvanech a má v oblibě i sušší kamenité stráně vyšších poloh nad 2500 m, hořec Gentiana terglouensis lze občas najít i ve vlhké suti a v loučkách na sněhových výležiscích, např. ve Slovinsku v okolí Triglavských jezer. Tuto okolnost ovšem nelze při rozlišování těchto hořců považovat za podstatnou. Pro jejich rozpoznání je důležitý vzhled a tvar olistění. Ze zajímavých vyšších bylin bychom mohli narazit na Doronicum grandiflorum. Pak se již vydáme na zpáteční cestu opačným úbočím Tre Cime. Chodníček zpočátku dosti prudce klesá do jakési travnaté kotlinky. Jsou tu vlhčí nízkostébelnaté loučky s charakteristickou vegetací. Parnassia palustris, Soldanella alpina, Saxifraga aizoides, Bistorta vivipara (syn. Polygonum viviparum), Homogyne alpina a podobné druhy. Pěšinka střídavě stoupá a opět klesá a kopíruje úbočí skalních útvarů. Procházíme rozlehlá suťovitě i úseky porostlé klečí. V suti jsou zdaleka viditelné, momnohaleté a mohutné polštáře Dryas octopetela. V pozdním létě jejich zralé semeníky na slunci kouzelně stříbrně září. Nakonec několika ostrými zákrutami strmě stoupáme do sedélka, kde je potřeba prokličkovat přes ohradníky pro dobytek. V okolí je hojná Soldanella minima. Pak zahneme doleva a po mírně klesajícím chodníčku již přicházíme zpět k parkovišti u Auronzo hutte. Cestou nás doprovázejí fialové krávy, známé z reklamy na čokoládu Milka, a těsně před cílem září tlupa kouliček neobyčejně tmavě fialové formy Scabiosa lucida. Touto nevšední podívanou naše procházka pohádkovou krajinou končí.
Oldřich Navrátil, Ostrava 17
NAŠE AKCE
Čtvrtek 1. listopadu 2012, 16:30
PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE
Ladacký Himálaj
Scházíme se v sále na Křenové ulici 67 ve 2. poschodí první čtvrtek v měsíci v 16:30. Případné změny programu Se zážitky z loňské dovolené, kterou přítel Holzbecher absolvoval se svou ženou Evou v severní Indii, nás seznámí v cestopisně­
botanické přednášce. naleznete
Čtvrtek 6. prosince 2012, 16:30
na
Josef Holzbecher, Lelekovice
našich
internetových
stránkách www.skalnicky­brno.cz. Žádáme vás, abyste se po vstupu do Zdeněk Zvolánek, Karlík
přednáškového sálu podepsali do prezenční listiny a Skalky a skalničky v Kanadě
zaplatili příspěvek na pronájem sálu ve výši 10 Kč.
Šéfeditor pražských skalniček, propagátor a stavitel spárových skalek, nám představí, jak se skalničkaří za oceánem.
Čtvrtek 6. září 2012, 16:30
Štěpánka a Cedrik Haškovcovi, Praha
Po Novém roce se sejdeme na Výroční členské schůzi, která se My cizinou jsme bloudili II: Květena Turecka
uskuteční v sále na Křenové ulici 67 v sobotu 26. ledna 2013 v 9:00. Případná změna termínu či místa VČS bude včas oznámena na prosincové schůzi a na internetu, případně na korespondenčním lístku.
Manželská dvojice, která ráda fotí a cestuje za přírodou a rostlinami, nám představí prezentaci krásných fotografií rostlin, které potkali na cestách v různých koutech Turecka.
Čtvrtek 4. října 2012, 16:30
Zdeněk Řeháček, Hradec Králové
Zahrada 2011
Povídání zkušeného skalničkáře o zajímavých rostlinách, které loni na své zahradě a skalkách zachytil objektivem svého digitálního fotoaparátu. 18
VÝSTAVA 2012
vybrané hodnotiteli se umístily v popředí celkového hodnocení. Výrazným oživením byla účast př. Rotha, který prezentoval na výstavě 8 exponátů, z nichž 3 byly vybrány do širší nominace a za jeden z nich putuje do Hornej Vsi kachle s logem klubu. Tradičně nejvíce exponátů (92) poskytli na výstavu manželé Holzbecherovi z Lelekovic. Dva z nich pak postoupily do širšího výběru. V závěrečném účtování to nakonec znamenalo jednu kachli.
Přípravy letošní klubové výstavy byly poznamenány několika událostmi. Nadmíru krutá zima poznamenala skalky snad všech pěstitelů, a proto panovaly docela opodstatněné obavy, zda bude vůbec co vystavovat. Další omezení nás čekala přímo v areálu v Bystrci. Po srubu zmizel z areálu i tzv. Pavilon, což bylo letos, kdy klub oslavil 40 let své existence, nepříjemné. Pavilon představoval jediné místo pro prezentaci fotografií, plakátů a dalších dokumentů z činnosti klubu. Na místě pavilonu vyrostla během dvou dubnových brigád nová skalka navazující na rulovou skalku a bývalou hajní partii. Další komplikací byly palety s kameny firmy Neolit uskladněné v prostoru burzy. V kategorii Mísy, misky, korýtka byly do závěrečného hodnocení vybrány tři exponáty. Kachli za vítězství si stejně jako loni odnesli manželé Dundálkovi z Rousínova.
K výstavě se samozřejmě vrátíme ještě na lednové výroční členské schůzi, kde si pěstitelé převezmou ocenění za své exponáty.
Přehled letošních vítězů bych chtěl zahájit drobným hvozdíkem Nicméně se nakonec se ukázala pravdivá známá přísloví o kaši, která se nejí tak horká, jak se uvaří, či stahování kalhot daleko před brodem. Výstavu se podařilo úspěšně připravit a na přelomu dubna a května se bylo na co dívat. Dianthus x microlepis. Manželé Holzbechrovi uspěli s tímto druhem již podruhé. V roce 2009 to bylo třetí místo, letos dělené čtvrté. V obou případech znamenalo toto umístění kachli. Letošní výstavy se zúčastnilo 18 vystavovatelů s 258 exponáty, což při pohledu do nedávné historie není zase tak špatné. Vždyť loňské výstavy se zúčastnilo jen o jednoho vystavovatele více a počet exponátů zůstal na přibližně stejném počtu.
Výběr kandidátů na vítěze byl letos obsáhlejší než loni. Celkem bylo nominováno 19 rostlin od sedmi pěstitelů. Nejvíce při hodnocení zaujaly tradičně exponáty př. Baláže, který získal 8 nominací. Z nich se mu na kachle povedly přetavit dvě. Stoprocentně úspěšný z pohledu proměněných nominací byl př. Martan. Obě jeho rostliny 19
první místo se podělili Romulea sp. př. Baláže a Asarum maximum př. Martana.
Asarum maximum (nahoře) a Romulea sp. (dole) ­ nejlepší exponáty brněnské výstavy skalniček 2012 foto R. Hedbávný
Androsace tangulashanensis foto R. Hedbávný
Společně s hvozdíkem Dianthus x microlepis se umístil pochybek Androsace tangulashanensis př. Rotha. Tři drobné kompaktní bochánky ozdobené drobnými bílými květy zasazené ve světlém ryolitu poutaly pozornost návštěvníků výstavy. Na třetí místo se zařadil vratič Pyrethrum leontopodium př. Drobná cibulovina ­ Romulea, příbuzná krokusů, okouzlila na začátku výstavy krásnými modrými květy. Tato krása však byla velmi pomíjivá. Komu se nepodařilo shlédnout výstavu do konce dubna, měl prostě smůlu.
Martana. Tato pěstitelsky náročná rostlina poutala pozornost svým sněhobílým kabátem. Soutěž o nejlepší exponát neměla letos jednoznačného vítěze. O 20
Čínský kopytník Asarum maximum nebyl na naší výstavě poprvé. V roce 2008 se v silné konkurenci neprosadil, ale letos se dočkal zaslouženého ocenění.
Dodatečně, ve druhém kole byl oceněn trojčet Trillium sessile př. Baláže
Seznámili jsme se s oceněnými, ale i mezi ostatními exponáty, které na nejvyšší mety nedosáhly, si každý návštěvník našel svého favorita. Některé rostliny doplatily na fakt, že se v době hodnocení nepředvedly ve své plné kráse. Až v průběhu výstavy bylo možné si vychutnat krásu hořců Gentiana clusii v klasické modré nebo bílé variantě a zářivě žluté květy turanu Erigeron ´Canary Bird´. Podobně se až v průběhu výstavy předvedl modroušek Edraianthus graminifolius 'Gran Sasso'. Vápencovou skalku zdobily fialové květy kosatce označeného jako Iris burmae ze sekce Oncocyclus. Tento název ale botanická literatura nezná, snad se jedná o Iris barnumiae. Podobně jako v roce 2008 zaujal botanický narcis Narcissus bulbocodium. V klenotnici působil impozantně obrovský bochan chudiny Draba longisiliqua. Na závěr jsem si nechal rostlinu, která mě zaujala svým exotickým zjevem. Tristagma nivale, drobná cibulovina z Patagonie. Zase něco Tristagma nivale (foto R.Hedbávného z brněnské výstavy skalniček 2012)
nového od př. Baláže.
opět na co dívat.
Závěrem je třeba poděkovat všem, kteří se na zdárném průběhu výstavy podíleli. Dík patří nejen pěstitelům, kteří s péčí připravili své exponáty, ale všem těm, kteří připravili areál pro jejich prezentaci. Jaká bude příští výstava, zatím nevíme, ale jistě se bude
21
dodávky vynosil více než padesát velkých beden plných krásně napěstovaných kytek včetně mnoha „špeků“. Takže nakonec byli všichni spokojeni. Jak my, organizátoři, tak naši zákazníci i prodávající. Dobrého výsledku jsme dosáhli i na druhé květnové burze v arboretu. Ještě máme před sebou podzimní burzu rostlin, která se uskuteční v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity ve Pořadí nejlepších exponátů výstavy 2012:
Vítězné exponáty (budou oceněny kachlí):
1. ­ 2. Asarum maximum (př. Martan, 42 bodů)
1. ­ 2. Romulea sp. (př. Baláž, 42 b.)
3. Pyrethrum (syn. Tanacetum) leontopodium (př. Martan, 39 b.)
4. ­ 5. Androsace tangulashanensis (př. Roth, 38 b.)
dnech 28. 9. až 1. 10. 2012. Naše burza bude součástí tradiční podzimní výstavy „Barvy podzimu“. Návštěvníci zde naleznou široký sortiment rostlin, především skalniček, cibulovin a hlíznatých rostlin. 4. ­ 5. Dianthus x microlepis (př. Holzbecherovi, 38 b.)
2. kolo: Trillium sessile (př. Baláž, 35 b.)
Podzimní burza rostlin se tedy uskuteční 28. 9. až 1. 10. 2012 Kategorie mís a korýtek: v areálu Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně ­ Černých Polích v prostoru garáží pod správní budovou. Vchod (i vjezd) bude horní branou od zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova. V době výstavy bude možno do areálu vstoupit i dolní branou z Drobného ulice, před níž lze pohodlně parkovat. Jinak je možné parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale pro neznalé místních poměrů trochu složitější příjezd.
Plastové korýtko s miniskalkou (př. Dundálkovi, 12 b.)
Raimund Hedbávný
BURZY 2012
Příjem zboží: čtvrtek 27. 9. 9 ­ 15 h, 17 ­ 18 h
Na naší hlavní jarní burze při výstavě ve Čtyřlístku bylo znát, že pěstitelé z Brna a okolí mají za sebou nepříznivou zimu, při níž mnoho namnožených rostlin uhynulo nebo byly v těžko prodejném stavu. A přitom se očekával ze stejného důvodu zvýšený zájem nakupujících. Naštěstí v okolí Kremnice na Slovensku byla zima příznivější, a tak jsme přivítali příjezd přítele Rotha, který ze své Prodej: pátek 28. 9. 9 ­ 18 h
sobota 29. 9. 9 ­ 18 h
neděle 30. 9. 9 ­ 18 h
pondělí 1. 10. 9 ­ 17 h
22
Likvidace: pondělí 1. 10. 17:00 ­ 18:30 h
méně, a když vystupujeme na Karlově náměstí, neprší už skoro vůbec. A tak jdeme asi 300 metrů směr výstava pražského klubu, kde někteří starší naši členové po předložení občanského průkazu dokonce získávají slevu na vstupném.
úterý 2. 10. 8 ­ 10 h.
Prosíme prodávající, aby dodržovali uvedené časy. Ve čtvrtek 27. 9. 2012 v 16:00 bude slavnostní zahájení výstavy, v době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do areálu! Prosíme vás, abyste rostliny přivezli pokud možno do 15:00. Doba mezi 17:00 a 18:00 je určena hlavně pro členy, kteří z důvodu zaměstnání přejímku zboží do 15:00 nestihnou. Na přebírací protokoly prosím připište své aktuální telefonní číslo, nejlépe mobilního telefonu. Případné dotazy směřujte na přítele Vlčka (tel.790 206 036) nebo na předsedu či místopředsedy klubu (viz adresář členů výboru klubu uveřejněný na konci zpravodaje). Výstava je pěkně uspořádaná, a i když květy rostlin jsou po dešti silně promáčené, je zde na co se dívat. Pěkně kvetou azalky, rododendrony, líbily se cypripedia. Zajímavé bylo také aranžmá v korytech, zvláště koryto s kultivary delospermy. Méně bylo vystavených zakrslých jehličin. Při výstavě je také velká burza, ale připadá mně, že už jsou atraktivní rostliny vyprodané. I tak někteří z nás nakupují, mimo jiné i vzrostlé azalky. Asi po dvou hodinách opouštíme výstavu a jdeme na určené místo, kde nás má čekat autobus. Potíž je ale v tom, že zde platí všude zákaz zastavení. A tak docela zmrzlí, protože se ochladilo a fouká studený vítr, čekáme na našeho pana řidiče, zda se mu podaří vklouznout s autobusem do nějaké mezery mezi stojícími auty, abychom mohli nastoupit. To se nakonec podaří a odjíždíme již za osobním autem pana Halady, který nás přes Prahu vede k jeho zahradě.
MM
ZÁJEZD 2012
Zájezd Klubu skalničkářů Brno do Prahy a okolí Jeho zahrada je v bývalém vápencovém lomu, v ideálním uzavřeném prostředí, krytá před okolním světem a přístupná pouze brankou v bytelné mříži. Pan Halada je hlavně sběratel, cestovatel a podle toho má také zahradu. Je zde několik skalek s tisíci rostlinami, osazené stěny bývalého lomu, spárové skalky. Jmenovky u rostlin většinou nejsou, ale pan Halada všechny rostliny zná a dovede pojmenovat a ke každé zná i její historii, například odkud pochází atd. Spoustu rostlin sám dovezl nebo vypěstoval z V sobotu 12. 5. 2012 odjíždíme s malým zpožděním od Bohémy vstříc nepříznivé předpovědi počasí. Má hodně pršet, i bouřky mají přijít ­ tak uvidíme. Asi po půl hodině jízdy po drkotavé dálnici směr Praha se obloha ještě více zatahuje, zvedá se vítr a začíná liják, jako když otočí konev. Do autobusu naštěstí neprší, ale náladě pohled z okének moc nepřidává. Jedině meteorolog přítel Martan je optimista a říká, že to přejde. A opravdu, když vjíždíme do Prahy, už prší 23
dovezených semen. Mně osobně (jako dřevíčkáři) se líbí některé lýkovce, kručinky atd. Jelikož ale pan Halada nemá nic na prodej (ke zklamání účastníků zájezdu), je vlastně jedinou rostlinou zde získanou mně darovaná Genista lydia. Loučíme se s panem Haladou a po napomenutí zdejšího strážce zákona, abychom se nezapomněli v autobuse připoutat, odjíždíme k panu Čepičkovi do Radotína již za solidního počasí bez deště.
menší skalku. Dále je vstup do dvora a z něj opět vzhůru strmou skalkou do vlastního areálu, což je také menší bývalý lom. Už jsem viděl fotografie z jeho skalky, ale nedal se z nich poznat ten prudký svah, a to byl pro mně docela šok! Pan Zvolánek často cestuje za rostlinami, sbírá rostliny i semena, a navíc, jak sám říká, má nechuť zalévat. Přesto je vidět, že se zde rostlinám dobře daří (snad přežily jen ty nejodolnější) a bohatě kvetou. Je zde sbírka lýkovců, kručinek, krásné netřesky, dianthusy. Prohlížíme, diskutujeme s majitelem, fotíme, dotazy neberou konce. Skalka leží ve stráni a je z ní pěkný výhled na Karlík a současné již slunné počasí ještě umocňuje pěkný zážitek z návštěvy.
Na jeho zahradě jsme někteří již jednou byli. Nad jeho domem se zvedá prudká stráň proměněná v jednu velkou skalku z vápencového tufu. Některé balvany jsou opravdu nádherně „rostlé“! Je až s podivem, jak je matička příroda vykouzlila a jak je potom šikovný člověk objevil, do skalky zabudoval a poté osázel. Jen mně ale uniklo, nebo to nebylo řečeno, jak sem do prudkého kopce ty tuny kamene dopravil ­ snad zde měl lanovku? Tento jeho tufový materiál sice prý není z daleka ­ ale ta svažitá zahrada!! Obdivuhodný výkon jednotlivce. Právě kvetou desítky rostlin, obdivujeme na balvanech rozrostlé Arenaria lithops, nádherně kvetoucí Genista nad jezírkem, šarlatový Dianthus, Asperula sintenisii v plném květu. Opatrně se pohybujeme po strmých stezkách, ještě vlhkých po dešti, fotíme a natáčíme na kamery. Posléze opouštíme skalku, scházíme po strmých schodech kolem domu a opět bez možnosti zakoupení rostlin se loučíme s panem Čepičkou a odjíždíme na naši poslední návštěvu do obce Karlík.
I tato návštěva již však končí a přítel Zvolánek nás doprovází k autobusu, a pak nám zamává na cestu.
Cesta do Brna probíhá za pěkného počasí v pohodě, až na to, že mě v pátek „chytly záda“, a proto jízda po drncavé dálnici je pro mě učiněným utrpením. Ale přežil jsem to a již jsme v Brně a děkujeme autorům zájezdu paní Utinkové a Karlu Rozehnalovi za pěkný výlet. Bohužel, až na ty „nulové nákupy“.
Ladislav Souček, Lysice
Zde se po menším bloudění nakonec shledáme s panem Zvolánkem, který nám přichází naproti a uvádí nás do svého království. Před jeho domem, který je taktéž ve svahu, má pěknou 24
VÝMĚNA SEMEN
poznávám rozdíl období dřívějška a dneška ­ toť na úvod ­ a ještě malou poznámku k mému předchůdci ­ Vítku, budu se tě alespoň snažit napodobit ­ díky za sebe i klub.
Dobře vyčištěná semena prosím zasílejte letos na adresu:
Miroslav Pospíšil, Palackého nám. 14, 665 01 Rosice Akce jako vždy začíná přijímáním semen od různých dárců, v roce 2011 jich bylo 24. Přál bych si, kdyby v roce letošním k těm loňským nějaký člen přibyl (členové, ostych stranou, každý má něco zajímavého a dobře určeného). Co se týče pestrosti, myslím, že nabídka byla velice kvalitní. Roztřídění všech došlých sáčků, sáčičků, pytlíčků, psaníček apod. patří k té horší práci a sepisování seznamu semen k té nejhorší. Pokud je to v našich silách, poopravíme názvy, co se týče latiny, někdy lokalitu a hledáme možná spojení, například synonyma, abychom nevyrobili dva rody nebo několik druhů z jedněch semen. Na konci tohoto snažení nabízíme 765 položek ­ hezký, ale ne nepřekonatelný výsledek. A jakmile je toto hotové, utvrzujeme se, že vše mohlo být jinak ­ takto však končí každá podobná práce. email: [email protected]
tel. 606 544 132
Uzávěrka příjmu semen do akce je 1. 11. 2012, semena můžete ještě ten den odevzdat osobně na členské schůzi. Vyhotovený seznam semen budeme automaticky zasílat pouze dárcům, ostatním zájemcům jen na požádání. Aby rozesílání seznamu bylo co nejrychlejší, sdělte nám prosím, pokud máte, vaši e­mailovou adresu. Seznam semen bude během prosince ke stažení též na našich internetových stránkách.
Prosíme dárce, aby dodaná semena sami neporcovali a neuzavírali v sáčcích kancelářskou sešívačkou. Sáčky, označené názvem druhu, očíslujte v abecedním pořadí. Dbejte na správné označení a porovnejte, zda se obsah sáčků shoduje s přiloženým abecedně řazeným seznamem darovaných semen (písmeno CH zařazujte do seznamu jako písmeno C).
Následuje expedice seznamů k zájemcům, povinně k dárcům. Díky moderní technice (e­mailům) jde o rychlou a levnou záležitost. Horší je rozesílat seznamy poštou. Odpovědi zájemců probíhají obdobně. Jelikož se vše odehrávalo v období vánoc, došlo k případům ztráty dopisů, včetně uvnitř zaslaných známek jako poplatek. Snad se ještě objeví. Poznámka: Zasílejte vše doporučeně. Akce semena 2011­2012
Dlouho připravovaná změna se stala skutečností a já i moje žena jsme převzali žezlo po léta úspěšné akci brněnského klubu. I když mně tato činnost není cizí, podílel jsem se na ní již před více než třiceti lety, musím konstatovat, že laťku přítel Hrabě zanechal opravdu vysoko. Především nyní, kdy se toto chýlí ke konci, A co je stejné jako před 25, snad před 30 lety? Co se opakuje? Shrnu: Nepíší se náhradní položky požadovaných semen, nejsou správně ofrankované obálky ­ jsou i neofrankované, nebývají označeny přednostně požadované položky apod. Letos prosím o větší pozornost 25
hlavně při čtení úvodních podmínek.
Vysévání ­ zimní zábava
Jakékoliv množení, ať generativní (ze semen), tak vegetativní (z bylinných řízků apod.) představuje jedním slovem naději ­ jednoduché slovíčko, za kterým je schováno mnohé. Nejžádanější druhy: Jak jsem se již zmínil, nabídka byla velice dobrá. Mezi takzvané stálice dle abecedního seznamu podle rodu patřily: Androsace, Campanula, Dianthus, Edraianthus, Gentiana, Lewisia, Primula, Townsendia.
Někdo touží získat z velké nabídky semen něco, co dlouho hledá, po čem touží a již bez toho zkrátka „nemůže žít“. Jiní chtějí výsevem vlastního osiva udělat radost sobě a podělit se s přáteli „stejné krve“. Poslední skupina, tj. kombinace asi všeho. Touha po něčem, co nemám, podarovat, pochlubit se, že to umím, a v neposlední řadě přebytek prodat. I tento poslední bod prodat, je především v dnešní době na místě, vždyť náklady na tuto množitelskou činnost se musí (lépe ­ by se měly) trošičku zmírnit. Nákup osiva, především ze zahraničí, ale i od sběračů, něco stojí. Přidáme­li i potřebné dovybavení, tj. zemina, štěrk, „zaručené“ přísady, např. Zeolit, kontejnery, štítky na popis, chemie atd. A to nemluvím o čase pěstitele s tím spojeným. A konečná cena za výpěstek? Dejme tomu 30 až 35 Kč není nic závratného. Především posledně jmenovaná Townsendia původem ze severní Ameriky (USA, Kanada) ­ roste v sutích, spárách. Má ráda slunce a sušší prostředí. V nabídce byla například Townsendia hookeri ­ jeden až tři centimetry vysoká ­ bílá, Townsendia leptotes ­ jeden až pět centimetrů ­ narůžovělá, Townsendia spathulata ­ jeden až dva centimetry, Townsendia montana, Townsendia rothrockii ­ raději dále nebudu pokračovat, připomínám však, že v nabídce jich bylo celkem jedenáct druhů ­ pěkné, díky, dárci. A ostatní? Lewisia tweedyi ´Alba´ ­ po té se opravdu jen zaprášilo. Také Edraianthus například: E. niveus, E. pumilio, E. serpyllifolius, E. dinaricus, patří k velice žádaným. Androsace pro množství nevypisuji. Pozornosti však neušel ani Adonis pyrenaica či Aquilegia scopulorum. Semena rostlin byla po uspokojení členů klubu nabídnuta i dalším zájemcům mimo klub. Seznam byl uveřejněn na webových stránkách a bylo možné o něj požádat elektronickou poštou, ale za jinou cenu do konce března. Zájemci se našli a věřím, že tato forma bude pro klub velice významná ­ jednoduchost, rychlost v komunikaci. Vím, že tento druh propagace nenalézá u některých starších členů nadšení, bohužel nebo bohudík, je to nevyhnutelná budoucnost a skutečnost a musíme s ní vážně co nejdříve počítat, dokonce na ní přejít. Tedy jak na to: Zaručených receptů je celá spousta, ale jsou pouze zaručené. Já bych se v tomto článku zmínil o svých zkušenostech v kombinaci těch odposlechnutých nebo napsaných, protože jak se říká, pravda bývá často někde uprostřed. Máme osivo: Semena skalniček, následuje zhotovení nebo koupě jmenovek. Doporučuji dostatečně velké, ale hlavně odolné povětrnostním vlivům, především slunci. Štítek bez zkřehnutí musí vydržet i měsíce, někdy i nějaký rok. Na jeho plochu bychom bez 26
velkých problémů měli napsat latinský název budoucí rostliny, popřípadě i synonymum a píši i v některých případech lokalitu výskytu, také jméno dárce a hlavně i rok výsevu (některá semena mohou i tzv. přeléhat). Není na škodu si vytvořit i kódy svých poznámek jako vlastní číslování, které píši na část, jež zůstává v zemi, tam se také nejlépe uchová. V neposlední řadě je důležitá i délka jmenovek. Sám nechávám z kontejneru vyčnívat co nejmenší část. Nedochází tím k vytahování ptactvem nebo kočkami. Čím provádím popis? Po všech zkušenostech je nejlepší měkká obyčejná tužka ­ vydrží léta. Pokud ovšem vím, že do roka provedu z jakýchkoli důvodů přepisování jmenovek, použiji v první fázi, tedy při samotném setí popisovač ­ při rozsáhlejším popisování nemusím stále dokola ostřit tužku. Ale zde pozor na kvalitu, používejte profesionální popisovače. pytlovaný, značka Agro, určený pro výsevy a řízkování. Je patřičné jemné struktury, bez plevelů, čímž odpadá propařování a podobná pracná příprava. Na tento substrát dám tak dvě polévkové lžíce Zeolitu frakce 1 až 2,5 milimetru a lehce zapravím do povrchové vrstvy maximálně 2 až 2,5 centimetru hluboko ­ provádím otevřenou pinzetou ­ urovnám a lehce stlačím např. dřevěným přípravkem. Vše je připraveno pro setí. A co je ten Zeolit? Zeolit je ryze přírodní materiál, je vhodný do pěstebních substrátů, kde jej činí vzdušným, má schopnost na sebe vázat a postupně uvolňovat veškerá používaná hnojiva, zlepšuje hospodaření s vodou a jeho struktura umožňuje tvorbu užitečných půdních bakterií ­ také působí jako půdní kondicionér. Vlastní setí: Semínka, jak každý ví, mají různé tvary i velikosti. Proto se také různě sejí. Platí to především pro výsev na povrch kontejneru. Existuje nepsané pravidlo, že jaká velikost osiva, taková vrstvička zeminy, či drobného štěrku nad ním. U těch opravdu droboučkých bych se přikláněl k „pocukrování“ vysetých semen kamínky frakce asi 2 milimetry, opravdu pocukrovat, ne zasypat (já kombinuji štěrk uvedené frakce plus Zeolit 1 až 2,5 milimetru). Aby vše nebylo tak jednoduché, přece jen trošičku, a to jen v některých případech, musíme udělat něco navíc. Některá skalničková semínka, jak se zmiňuji v předešlé větě, lépe klíčí ve tmě, jiná při světle. Většina potřebuje světlo, tudíž zasypáváme tak, aby přes tuto vrstvičku světlo tzv. „cítily“. Pro tmu je kombinace drobného štěrku a zeminy ­ vrstva asi podle velikosti osiva, na ní ještě trošičku štěrku. Nádoby na výsev: Kontejner. Pro běžné porce stačí kontejnery rozměr 10x10 centimetrů, ne větší. Měly by být tzv. tvrdší, to je takové, u kterých nedojde při manipulaci k snadnému poškození stěn prasknutím. Příliš malé rozměry nejsou vhodné, jelikož v jarních měsících může docházek k rychlému přeschnutí substrátu. Také jejich měkkost je na závadu. Obsah kontejneru: Zde nastává ze začátku avizovaná věda. Nechci podceňovat nebo dokonce zavrhnout jiná složení, mně se ale osvědčilo toto. Vychází z rčení: „V jednoduchosti je síla.“ Takže na dno nasypu vrstvičku štěrku frakce 4 až 8 milimetrů, a to takové množství, aby zabránilo použité zemině propadávat drenážními otvory. Na tuto vrstvu již použiji výsevní substrát. Já ho nakupuji 27
FOTOSOUTĚŽ
Některá semínka potřebují stratifikaci (Convolvulus, Oxytropis, Astragalus), to lze nahradit namočením na 24 hodin. Horší, ale proveditelné, je doporučení provést spaření semen, např. Genista. Po výsevu a zasypání vše překapeme horkou vodou, avšak v takovém množství, aby nedošlo k vyplavení osiva. Vyhlašujeme již 6. ročník Soutěže o nejkrásnější digitální fotografii. Výsledkem budou opět dvě vítězné fotografie. Jednu použijeme na leták pro příští ročník jarní výstavy a druhá získá „cenu diváka“. Co po osetí? Vysetá semínka zasypaná vhodným materiálem opět lehce přitiskneme dřevěným přípravkem a budeme zalévat. Žádná konev, kropítko nebo mlžení postřikovačem. 5. ročník fotosoutěže o nejkrásnější digitální fotografii proběhl na výroční členské schůzi 21. ledna 2012. Hlasováním diváků pomocí anketních lístků získal cenu diváka vítězný snímek Adonis Můj postup je tento: Kontejnery naskládám do nějakých misek na vodu, já používám staré plastové fotografické misky 30 x 40 centimetrů, a do nich naleji vodu tak, aby kontejnery byly alespoň do poloviny zatopené, a nechávám vodu prolínat několik hodin do kontejnerů. Později vše vydělám a dám na místo pro výsevy. Pak již čekám na jarní měsíce a denně kontroluji změny. Nevzešlé nevyhazuji, ale ponechávám nejméně do další sezóny. Některé osivo taky tzv. přeléhá a může vyklíčit později. vernalis přítelkyně Emy Roudenské z Brna. Obrázek si můžete prohlédnou na našich internetových stránkách www.skalnicky­
brno.cz. Na plakátku naší letošní výstavy byla žlutá Centaurea manželů Pospíšilových z Rosic.
Připomínáme, že soutěže o nejkrásnější digitální fotografii se může zúčastnit pouze
Poslední rada: Semínka, která začala klíčit nebo již vyklíčila na povrch, nesmí totálně nebo z větší části přeschnout, myslím tím jejich substrát, byl by to konec. Také opačný režim, kdy substrát je nadbytečně mokrý, může způsobit zahnívání osiva. člen klubu skalničkářů Brno s fotografiemi, které sám pořídil. Současně by měly být splněny následující podmínky a doporučení.
1. Od jednoho autora bude do soutěže přijímáno maximálně 10 kusů digitálních fotografií. S příslovím: „Naděje umírá poslední,“ přeji příjemná překvapení z výsevů. 2. Aby bylo možné použít fotografii na leták, musí mít orientaci „na šířku“.
Miroslav Pospíšil, Rosice
3. Motivem snímků by měly být skalničky nebo skalkové partie.
4. Snímky mohou být do soutěže podány
28
• mailem na adresu [email protected], do předmětu celkovým vítězem. Z nich bude jeden vylosován. Dostane na památku zvětšenou reprodukci vítězného snímku. Z technických důvodů to pochopitelně nebude hned na výroční schůzi, ale na nejbližší členské. Minule tuto cenu vyhrál př. Vlček. prosím napište heslo fotosoutěž • na CD příteli Doležalovi, nebo kterémukoli členu výboru, nejlépe na členské schůzi osobně • na CD poštou: MUDr. Miroslav Doležal, Koráb 137, 666 01 Tišnov • z vašeho „flash disku“ do klubového notebooku na členské schůzi 4. 10. 2012 nebo 1. 11. 2012 MM
INFORMACE Z KLUBU
5. Soutěžící musí předložit seznam svých snímků seřazených Z ČLENSKÉ ZÁKLADNY
vzestupně. Jinými slovy ­ první na seznamu bude ten snímek, který autor pokládá za nejzdařilejší, poslední snímek za nejméně zdařilý. Stav k 1. 1. 2012 138 členů
6. Termín podání je nejpozději do 1. 11. 2012. Přírůstky za 1. pololetí 2012 7 členů
Vyhodnocení soutěže bude probíhat následujícím způsobem. Snímek pro použití na propagační leták jarní výstavy vyberou členové výboru hlasováním. Ze zbývajících fotografií bude sestavena kolekce, a ta bude promítnuta na výroční členské schůzi. Při výběru se bude přihlížet k pořadí snímků v průvodních seznamech, což znamená, že budou promítnuty ty obrázky, kterých si autoři nejvíce cení. Účastníci výroční členské schůze pak vyberou vítěznou fotografii hlasováním pomocí anketních lístků. Další podrobnosti budou sděleny na schůzi. Autora vítězného snímku čeká drobná odměna.
Úbytky za 1. pololetí 2012 ­15 členů
Do scénáře fotosoutěže bude opět zařazen další bod, taková soutěž v soutěži. Na výroční členské schůzi budou dána do osudí jména těch přítomných, kteří hlasovali pro snímek, jež se stal Peichlová Marie ­ obnovené členství
Stav k 30. 6. 2012 130 členů
Přírůstky za 1. pololetí 2012: Axmanová Olga ­ obnovené členství
Mlaskačová Marie, Brno
Mokrý Roman, Svitavy
Pavlíková Kateřina, Brno
Schlosser Jiří, Ústí nad Orlicí
Staňková Jana, Vranovice
29
zpravodaje poštou, musí mimo členského příspěvku 150 Kč zaplatit ještě poštovné 35 Kč v ČR a ve SR 80 Kč.
Úbytky za 1. pololetí 2012
Ďuriník Jozef ­ neplnění členských povinností
Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu nahlásili nové údaje co nejdříve na adresu: Marie Servisová, Jahodová 40, 620 00 Brno, tel. 545 229 648 nebo mob. 608 502 916, nebo Věra Salzburgerová, Křídlovická 78, 603 00 Brno, tel. 530 315 666 nebo mob. 732 522 841.
Chlebková Alena ­ na vlastní žádost
Jandora Jiří ­ neplnění členských povinností
Janouch Miloš ­ neplnění členských povinností
Kotcová Hana ­ na vlastní žádost
Machálková Marie ­ na vlastní žádost
Marie Servisová
Mojžíšová Marie ­ na vlastní žádost
Drobné zprávy a informace
Prášková Alena ­ na vlastní žádost
• ve dnech 14. ­ 16. 9. 2012 se předseda klubu spolu s dalšími 2 členy výboru zúčastní tradičního Setkání skalničkářských organizací, které organizují skalničkáři z Opavy • již známe termín naší jarní výstavy skalniček, uskuteční se v novém termínu a na novém místě ­ v Bot. zahradě a v arboretu v Černých Polích od 19. 4. do 22. 4. 2013 • připomínáme adresu našich internetových stránek: Skřivanová Kateřina ­ neplnění členských povinností
Suchomel Aleš ­ neplnění členských povinností
Slezák Adolf ­ zemřel 3. 6.2012
Stopka Jan ­ neplnění členských povinností
Štodt Jaromír ­ neplnění členských povinností
Tichomirovová Eva ­ neplnění členských povinností
www.skalnicky­brno.cz Tomková Marie ­ na vlastní žádost
• uzávěrka 67. čísla časopisu Skalničkářův rok je 2. 1. 2013, časopis bude k dispozici na lednové VČS • pište prosím články, veškeré příspěvky posílejte na adresu: Ing. Mojmír Martan, Úvoz 7, 602 00 Brno nebo na e­mail: [email protected] Upozorňujeme všechny členy, že členské příspěvky na rok 2013 se platí od 1. 1. 2013 do 31. 5. 2013. Neuhrazení příspěvku do tohoto termínu bude považováno za nezájem o další členství v klubu a bez dalšího upozornění vede k vyloučení z klubu. Za neuhrazení členského příspěvku bylo vyloučeno v roce 2012 celkem 8 členů.
Členové, kteří nedocházejí na členské schůze a požadují zaslání 30
Kalendář akcí klubu v 2. pololetí 2012
Členové výboru Klubu skalničkářů Brno 2012 ­ 2014:
6. 9. 16:30 členská schůze s přednáškou (Křenová)
Jméno:
27. 9. 9:00 ­ 15:00 příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
17:00 ­ 18:00 příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum)
Datum
narození:
Bydliště:
28. 9. 9:00 ­ 18:00 podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
Telefon:
e­mail:
543 248 472
Úvoz 7
29. 9. 9:00 ­ 18:00 podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
Ing. Martan Mojmír
30. 9. 9:00 ­ 18:00 podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
2.6.1965
1. 10. 9:00 ­ 17:00 podzimní burza ­ prodej (Arboretum)
602 00 Brno
728 235 171
zam. 541 421 073
[email protected]
1. 10. 17:00 ­ 18:30 likvidace podzimní burzy (Arboretum)
2. 10. 8:00 ­ 10:00 likvidace podzimní burzy (Arboretum)
4. 10. 16:30 členská schůze s přednáškou (Křenová)
MUDr. Doležal Miroslav
1. 11. 16.30 členská schůze s přednáškou (Křenová)
nejzazší termín předání semen do výměny
10.7.1958
Koráb 137 666 01Tišnov
724 024 233
zam. 517 346 322
miroslav.dolezal@ khsbrno.cz uzávěrka fotosoutěže 2012
6. 12. 16.30 členská schůze s přednáškou (Křenová)
RNDr. Hedbávný Raimund
2. 1. 2013 uzávěrka zpravodaje č. 67
26. 1. 2013 9.00 výroční (volební) členská schůze (Křenová)
Nepředvídatelné události mohou způsobit změny v programu, čase i místě konání těchto akcí.
31
3.11.1963
Puškinova 7
682 01 Vyškov
737 982 063
[email protected]
m
Funkce:
předseda klubu
redakce časopisu
místopředseda klubu
předseda výstavní poroty
místopředseda klubu výstavní činnost Jméno:
Salzburgerov
á Věra
Datum
narození:
27.5.1942
Bydliště:
Křídlovická 78 603 00 Brno
Telefon:
e­mail:
530 315 666
732 522 841
Nám. SNP 31
Utinková Alena
Hadač Josef
7.2.1932
613 00 Vlček Karel
608 516 252
Syrovice 154
721 390 500
664 67
[email protected]
Chrpová 35
24.10.1936
641 00 Brno­
Žebětín
Jméno:
Datum
narození:
pokladní
Servisová Marie
organizace zájezdů
vedoucí výstavní komise
Merta Horymír
Ing. Ruttkayová Marta
511 130 597
721 648 122
Bydliště:
Telefon:
e­mail:
Funkce:
Jahodová 40
25.2.1946
jednatelka
Brno­Černá Pole
15.8.1940
Funkce:
26.11.1951
620 00 Brno­
Brněnské Ivanovice
Skoumalova 14D
621 00 Brno­Mokrá Hora
545 229 648
608 502 916
549 274 202
603 151 275
637 00 Brno­
Jundrov
hospodář
hlavní aranžér výstavy
knihovna
Šeříková 32 13.12.1941
matrikářka
541 220 160
zástupce vedoucího burzy
543 244 875
organizace zájezdů
vedoucí burzy
790 206 036
Rozehnal Karel
32
11.12.1932
Barvičova 71 602 00 Brno
603 876 489
[email protected]
technická činnost
Jméno:
Bainarová Danuše
Kleinová Marie
Ing. Doskočil Jiří
Datum
narození:
Bydliště:
Telefon:
e­mail:
Fillova 12, 15.12.1939
638 00 Brno­
Lesná
723 498 578
Bačovského 8
29.9.1944
7.6.1934
628 00 Brno­
Líšeň
Provazníkova 72
613 00 Brno
608 325 453
530 320 573
Funkce:
předsedkyně kontrolní komise
člen kontrolní
komise
člen kontrolní
komise
33
Skalničkářův rok, září 2012, číslo 66
ISSN 1805­1170
BOTANICKÉ POZNÁMKY
Delosperma adamantinum Niederle sp. nov.
Suffrutex decumbens, demum radicans, sine floribus 2 cm altus.
Jméno pro Diamantové doly 3000 m
Rami lassi tenerique, 50 cm et plus longi, 1 mm in diametro, iuvenes colore rosaceo, demum pallide brunneo, sed non stramineo nec ochraceo.
V tomto příspěvku dávám jméno dalšímu druhu rodu Delosperma. Z introdukcí rodiny Holzbecherovy je zvlášť zimovzdorný druh označovaný Diamantové doly 3000 m. Vymyká se vzhledem
dosud publikovaným popisům. Nejde o křížence, ze semen vzcházejí
uniformní semenáče, i když zvláštní. Vypadají na mykotrofní, nejsou zelené, ale žlutozelené a rostou prabídně.
Internodia ± 7 mm longa.
Folia lanceolata, dense papillosa, in flore 12 ­ 15 mm longa et 5 mm lata et 3 mm crassa, colore cane brunneo­viridi, postea aestate 20 ­ 24 mm longa et 4 mm lata et 3 mm crassa, colore cane luteo­viridi, demum hieme colore brunneo. Papillae conicae.
Bracteae ad pedunculum adversae, apices earum crebro contingentes. Pedunculi dense papillosi.
Flores 1 ­ 3 in inflorescentia, primi 35 mm in diametro, secundi 25 ­ 32 mm in diametro. Lobi perigonii longe triangulares, 5 mm longi, colore conspicue atro, brunnescenti­olivaceo. Tubus perigonii 5 mm longus et 5 mm in diametro, claviformis, papillosus, colore viridi.
Staminodia petaliformia ± 45, colore luminosissime purpureo, basin versus albo. Staminodia filiformia praesentia. Stamina numerosa, filamenta colore albo, antherae colore luteo, demum albescentes.
Capsula dum recens 9 ­ 11 mm in diametro, purpurascens, demum sicca 8 ­ 10 mm in diametro, colore sordide pallide brunneo. Alae valvarum ad apicem intro versus falcatae, apices earum contingentes.
Semina 0.8 mm longa et 0.6 mm lata, colore rufescente­ochraceo.
34
Skalničkářův rok, září 2012, číslo 66
ISSN 1805­1170
Holotypus hic designatus BRNU 621912, planta culta, florifera.
Legit Josef Niederle in horto suo 21 Mai. 2012. Habitat in Lesotho prope fodinam adamantariam in altitudine 3000 m. Introductio Holzbecherorum ex anno 2008.
Pěstuji ještě dosti podobnou rostlinu, kterou považuji za křížence s některým druhem rodu Delosperma. Má žlutozelené listy místo šedozelených, listy uspořádané spíše sloupečkovitě než růžicovitě, a kulovité neopadavé tobolky místo kuželovitých opadavých. Marek Chaloupka ji získal od Holzbecherových s chybnou jmenovkou Delosperma lineare.
Paratypus ibidem, planta fructifera. Portio eiusdem plantae cuius portio holotypus est.
Legit Josef Niederle in horto suo 23 Jun. 2012.
Tento způsob publikace jsem zvolil po katastrofální zkušenosti s recenzenty v botanických časopisech. Psali nehorázné nesmysly,
a nakonec druh, který jsem chtěl popsat, popsal jiný autor i s mými nomenklatorickými poznámkami. Česky s latinskými diagnózami píšu proto, že nesouhlasím s rozhodnutím botanického kongresu, který teď dovoluje i anglické diagnózy. Agresivní expanze angličtiny do všech oborů mi prostě nevyhovuje. Latina je určitě mnohem lepší.
Josef Niederle
Josef Niederle
Ještě Malotigena
Pokusím se vysvětlit, proč jsem pro nuggetoid vytvořil zvláštní rod Malotigena. Christoph Schröder se domnívá, že Malotigena je kříženec rodů Delosperma a Rabiea. Podle mého názoru je to pozůstatek horské květeny z doby ledové, jakási živoucí fosílie blízká předkům rodů Delosperma a Malephora. Od rodu Delosperma se liší velkou kónickou natvrdlou tobolkou, větším počtem plodolistů 5 ­ 12 variabilním i na jedné rostlině, a opadavými tobolkami. Stopky tobolek se po dozrání od rostlin uvolní, takže se tobolky dají snadno vytáhnout. U rodu Delosperma je plodolistů 5 ­ 6, tobolky jsou mnohem menší a neopadavé, pevně drží na rostlině. U rodu Malephora jsou v tobolkách vytvořeny falešné přepážky, které u rodu Malotigena chybějí. Rod Rabiea má tečkované listy, rod Malotigena ne, a Rabiea má holonektárium, zatímco Malotigena má nektarium rozděleno, jak je vidět na obrázku u popisu. Mýlil jsem se, když jsem tvrdil, že počet nektárií je roven počtu adelfií. U fotografovaných tobolek to byla pravda, ale u dalších už ne.
35
Download

Číslo 66 - Klub skalničkářů Brno