Univerzita Palackého
v Olomouci
Modifikace profilu absolventa biologických studijních oborů na PřF UP: rozšíření praktické
výuky a molekulárních, evolučních a cytogenetických oborů
CZ.1.07/2.2.00/28.0158
Vegetace ČR
Martin Duchoslav, Martin Dančák
2012
Úvod
Historie fytocenologického výzkumu
v ČR – jak to začalo
Pavel Sillinger, Vladimír Krajina
Historie fytocenologického výzkumu
v ČR
První fytocenologické snímky
Zlatník (1928, Rozpravy Král. Čes. Spol.
Nauk)
Historie fytocenologického výzkumu
v ČR
První vegetační přehledy
Klika in Klika a Novák (1941, Praktikum rostlinné sociologie..., Melantrich)
Klika a Hadač (1944, Příroda), Klika (1948, Rostlinná sociologie, Melantrich)
Klika in Klika a Novák (1941, Praktikum rostlinné sociologie..., Melantrich)
Historie fytocenologického výzkumu
v ČR
Období rozsáhlého sběru dat a detailnějších
syntéz (60.-90. léta 20. století)
Další významní čeští fytocenologové
2. poloviny 20. století
Jan Jeník
Slavomil Hejný
Karel Kopecký
Jiří Vícherek
Emilie Balátová-Tuláčková
Kamil Rybníček
Denisa Blažková
Miroslava Husová
Jiří Kolbek
Antonín Pyšek
Miloslav Toman
Jarmila Kubíková
aj.
Historie fytocenologického výzkumu
v ČR
Vegetační mapy
Mikyška et al. (1968)
Rekonstruovaná
přirozená vegetace
Měřítko 1:200 000
Neuhäuslová et al. (1998)
Potenciální přirozená vegetace
Měřítko 1:500 000
Současnost –
moderní systém klasifikace I
 90. léta 20. století: ES - přijetí Směrnice o stanovištích (1992,
směrnice 92/43/EHS)  základní dokument pro ochranu přírody v EU
 tvorba sítě chráněných území NATURA 2000  potřeba vhodného
systému pro výběr „ohrožených“ biotopů (prioritní stanoviště) ↔
fytocenologická metoda se ukazuje jako nejvhodnější
 vegetace je brána (alespoň u terestrických biotopů) jako rozhodující pro
typizaci
 úprava fytocenologického systému pro klasifikaci biotopů (CORINE 
EUNIS), pro účely ČR úprava  Katalog biotopů ČR (Chytrý et al. 2001,
2011) – mapování biotopů
NATURA 2000 (2001-2004) –
soustava evropských
chráněných území
 v ČR identifikováno 60 typů
přírodních stanovišť soustavy
Natura 2000, z toho 19 typů
prioritních stanovišť
Současnost –
moderní systém klasifikace II
Fytocenologické databáze ve světě
 Global Index of Vegetation-plot Databases (GIVD) (Dengler et al. 2011, JVS 22: 582-597)
v r. 2012 (Jansen et al. 2012, Biodiversity & Ecology 4: 77-82): 182 databází, 2,8 mil. vegetačních
snímků
 Evropa – největší počet a denzita snímků v Holandsku
 49% snímků uloženo ve formátu programu TURBOVEG (Hennekens & Schamineé 2007,
JVS: 589-591)
(Jansen et al. 2012)
Současnost –
moderní systém klasifikace III
Česká národní fytocenologická databáze
 založena 1996 v souvislosti se zahájením příprav na monografii Vegetace
ČR
 základem databázový program TURBOVEG
 základní info: Chytrý 1996 Zpr. Čes. Bot. Společ. 31: 193-200, 1997 Zpr. Čes. Bot. Společ. Mater 15: 27-40; první
statistiky Chytrý & Rafajová 2003 Preslia 75: 1-15.
 v r. 2013 cca 100 000 snímků za období 1922-současnost, 550 botaniků
Současnost –
moderní systém klasifikace IV
Česká národní fytocenologická databáze
 fytocenologická bibliografie České republiky zde
 rozmístění fytocenologických snímků v ČR dle České národní fytocenologické
databáze. Velikost symbolů je proporcionální k počtu snímků (r. 2010).
Současnost –
moderní systém klasifikace V
Monografie Vegetace České republiky
 revize všech vegetačních jednotek uváděných z ČR (metoda
Cocktail)
 formální definice všech asociací
 rozvoj metod pro klasifikaci rozsáhlého souboru snímků  program
JUICE (Tichý 2002 JVS 13: 451-453)
4 díly (2007, 2009, 2011, 2013)
Diverzita vegetace ČR
 vegetace ČR je poměrně pestrá
 vysokou diverzitu lze interpretovat různými způsoby, i ve vztahu k
různému prostorovému měřítku (lokální vs. regionální příčiny) a
časovému rámci (pohled historický vs. současný)
 abiotické poměry = jejich souhrn reprezentuje stanoviště = ekotop
(geologie, geomorfologie, klima) – statické vysvětlení
 migrace vs. mechanismy lokálního přežívání
 náhoda
Diverzita abiotických faktorů
Geologické podloží
 dvě základní geologické jednotky:
 Český Masiv: starý horský systém vzn. hercynským (variské)
vrásněním v prvohorách (devon-karbon, 390-310 Ma)
 převážně vyvřelé a metamorfované horniny (granitoidy, ruly,
svory, břidlice)
 sedimenty (prvohorní břidlice, jílovce, slínovce, pískovce, měkké
třetihorní sedimenty)
 vyvřeliny (bazalt=čedič, fonolit=znělec)
 Vnější Západní Karpaty: vznik v vznikly v průběhu mladších třetihor
(neogén) alpínským vrásněním
 svrchnokřídové až oligocenní mořské uloženiny pískovců a
jílovců, méně slepenců, často s výrazným, mnohonásobně se
střídajícím zvrstvením (flyš).
 Vněkarpatské sníženiny: deprese mezi ČM a VZK vyplněná
třetihorními a čtvrtohorními sedimenty
Chytrý 2012, Preslia
Zjednodušená geologická mapa ČR
Český geologický ústav 1998
Chlupáč et al. 2002
Variské vrásnění
Chlupáč et al. 2002
Starohory a prvohory:
magmatity a metamorfity
Křídové sedimenty
Třetihorní vulkanity
Karpatský flyš
Mladší třetihory a čtvrtohory
Specifický geologický substrát
Klima Evropy I
Klima Evropy II
Klima
Evropy III
Rozdíl
průměrných
teplot
nejteplejšího a
nejchladnějšího
měsíce
Mayer 1984, Wälder Europas
Klima Evropy IV – klimatický gradient
Ellenberg 1988
Diverzita stromů opadavého listnatého
lesa východu S Ameriky a stř. Evropy
Ellenberg 1988
Středoevropský element
Ellenberg 1988
Klima ČR I
Klima ČR II
Co to je föhn?
Klima ČR III
Vojen Ložek (1973): Příroda ve čtvrtohorách.Academia, Praha.
Petr Pokorný (2011): Neklidné časy.- Dokořán.
Pleistocén – období střídání dob
ledových a meziledových
 1832 – A. Bernhardi – bludné kameny severských hornin v S Německu
 oblast kdysi pokrývaly ledovce
 Pleistocén (-1,8 mil. let až – 10 tis. let): střídání glaciálů (dob ledových,
v jejich rámci se střídají chladnější = stadiály, a teplejší období =
interstadiály) a interglaciálů (doba meziledová) = glaciální cyklus
 během pleistocénu: nejméně 20 glaciálních cyklů s periodou 100 nebo
40 tis. let
 příčiny: prvotní – periodické změny v poměrech zemské orbity a pohybu
Země kolem Slunce ~ změny v úhrnné dopadající energii na povrch
planety + měnící se konfigurace kontinentů + charakter oceánické
cirkulace (termohalinní výměník)
 v posledních 5 mil. let: přidává se centralizace Antarktidy kolem J pólu +
soustředění kontinentů na S polokouli a zdvih jejich středových oblastí (zvl.
centrální část Asie)
 v posledních cca 2,4 mil. let: glaciální cyklus doložitelný v celosvětovém
měřítku (max. oscilace zvl. v posledních 550 tis. let)
Změny globálního klimatu
–65 mil. let až současnost
Pleistocén
Holocén
Keddy 2007
Rekonstrukce
pohybu
kontinentů a
směru
oceánských
proudů
během
posledních
175 mil. let
Poslední,
Würmský
(viselský)
glaciál
-110 000 až -11500 BP
Změny globálního klimatu
poslední glaciál - současnost
viselský glaciál
Gravettien =
archeologická
kultura, která
zaujímala střední
část mladého
paleolitu (přibližně
30-20 tis. let BP,
těžiště 27-24 tis.
let BP
(Věstonická
Venuše)
LGM = Last Glacial Maximum
 Homo neanderthalensis ve stř. Evropě
Mapa zalednění Evropy a maximální
rozsah pleistocénního zalednění v ČR
del. Chytrý M.
Woldsted 1958 ex Horáček et Ložek 2004
Poslední
glaciální
maximum v
Evropě zalednění a
rozšíření
vegetačních
typů
Diercke, Weltatlas 1997
Glaciály a přírodní poměry v ČR
 nejchladnější období (stadiál) s teplotou o 10-12 oC nižší než současnost, suché
podnebí – průměrná teplota klesla na –2 až –3 °C (v interglaciálech se na území ČR
pohybovaly průměrné teploty kolem 6-10 °C, šíření lesů)
 naše území nezaledněno – koridor mezi kontinentálním ledovcem na S a horskými
ledovci v Alpách
 tvořily se také místní ledovce v horách - Krkonoše, Hrubý Jeseník, Šumava
 původní představa, že poměry české kotliny ve vrcholných fázích glaciálů podobné
jako v dnešním subpolárním pásu (permafrost do stametrových hloubek) – tundra a
studená sprašová step (SPRAŠ!)
 nyní odlišnější pohled (po – 22 tis. BP, tj. po LGM):
 krajina sice asi primárně bezlesá s drsně kontinentálním podnebím, ale s
poměrně teplým létem
v interstadiálech patrně parková vegetace s jehličnany (Pinus sylvestris,
Juniperus) a vtroušenými listnáči (Betula)
 v nižších polohách převažuje nelesní vegetace tvořená stepními prvky
(Poaceae, Artemisia, Helianthemum, Cheponodium, Astaraceae), dřeviny
sporadicky, vlhčí místa výše tundra, ALE
 J Morava: teplejší, vegetace analogická moderním lesostepím v J Sibiři (Kuneš
et al. 2008), Český Masív: převážně bezlesí, stromy v příhodných podmínkách
(okolí řek, horská údolí) (tundra a lesotundra)
v nivách porosty vrb (Salix)
Poslední glaciální maximum
Doklady o vegetaci vrcholného glaciálu I
del. Chytrý M.
Poslední glaciální maximum
Doklady o vegetaci vrcholného glaciálu II
del. Chytrý M.
Jižní Sibiř – současná analogie
středoevropské glaciální situace
- velká diverzita biotopů (kombinují se gradienty výšky a kontinentality)
- klimatická konzervativnost (chybí výrazně vlhký střední holocén)
- nízká populační hustota – téměř přírodní, bez vlivu člověka
- přes velkou vzdálenost od Evropy jsou (nebo aspoň bývaly) areály mnoha druhů
propojené
Možná glaciální krajina – analogie s J Sibiří
 Horská tundra Z Sajanu –
analogie glaciální krajiny vyšších
poloh Českého masivu
 Analogie suché stepi
nejdrsnějšího glaciálu (Kurajská
step, Altaj)
 Analogie lesotundry v pleistocénu
střední Evropy (Altaj)
Kuneš 2008
„Glaciální“ druhy (např. Betula rotundifolia = nana)
žijí na jižní Sibiři sympatricky s xerotermními, byť v
odlišných habitatech a mikrohabitatech.
Poslední glaciální maximum (ca 22-16,5 tis. BP)
a pozdní glaciál (ca 16,5–11,6 tis. BP)
 glaciální step, výše tundra, ale to platí patrně částečně a jen pro Čechy, ne už zcela
pro Moravu
 i v nejchladnějších obdobích glaciálu mohly v periglaciální krajině přežít „ostrovy“
stromů (lokální refugia), ale velké regionální a lokální rozdíly (doklady z údolí
Krkonoš - Pinus, Picea, Alnus, Betula, Corylus, Engel et al. 2010)
 glaciální podnebí středně-východní Evropy patrně nebylo tak drsné jak se
předpokládalo (tajga možná přežila glaciální maximum v Karpatech?)
 pro složení současné vegetace ČR je posledních 15 000 let rozhodujících
 poslední interstadiály: šíření lesů = tajgy (Pinus cembra, Picea, Larix, z refugií v
Karpatech !!!; a opětovné stažení při ochlazení), v horách tundra
 postupné (kolísavé) oteplování
 šíření Pinus sylvestris, Betula pendula do stepí (s Betula nana, Juniperus, Artemisia,
Chenopodiaceae, Ephedra) a tundry nižších poloh
 nivy řek: slatiny a vysokobylinná vegetace, Cyperaceae, Filipendula, Polemonium,
Trollius, Veratrum
 mladší dryas (Drys III): poslední období, kdy s u nás plošně vyskytuje glaciální flóra
a fauna
 paleolitický člověk (lovci, sběrači) tedy mohl žít v částečně zalesněné krajině J
Moravy
Pozdní glaciál (ca 16,5–11,6 tis. BP)
Kuneš et al. 2008, J.Biogeogr.
Pozdní glaciál (ca 16,5–11,6 tis. BP)
Jižní Sibiř, Salairskij krjaž, foto M. Chytrý
CHRONO
STRATOGRAFICKÁ
TABULKA
HOLOCÉNU
Pokorný 2011, Neklidné časy
Stratigrafie holocénu
del. Chytrý M.
Průměrný pylový diagram
poměr
obsahu
pylu
dřevin a
bylin
holocén pleistocén
124 profilů a 311 radiokarbonových dat
Hory (nad 700 m n.m.)
1950 AD
9500 BC
Nížiny (pod 400 m n.m.)
Hory (nad 700 m n.m.)
AP/NAP
rarefaction
Nížiny (pod 400 m n.m.)
AP/NAP
rarefaction
Preboreál a boreál
(11,5–8 tis. let BP)
 velmi rychlý vzestup teploty a za ním se opožďující vzestup vlhkosti (tání
ledovců)
 původní glaciální step  travnatá step  postupné šíření lesa, který se vyvíjí spolu s
imigracemi nových druhů
 zpočátku šíření Betula pendula a Pinus sylvestris na úkor stepi a tundry
 v říčních nivách se šíří Alnus
 počátek tvorby dnešních půd (velké rozšíření karbonátů včetně spraší, které později
degradovaly) + mokřady
 později následuje šíření Corylus avellana (patrně pod silným vlivem člověka*)
 v boreálu další oteplování, na konci o 2-3 oC více než dnes, ale poměrně suché klima
z J Evropských refugii (či z Karpat) se do nížin začínají šířit Acer, Fraxinus, Quercus,
Tilia a Ulmus
 v vyšších polohách začíná šíření Picea abies
 šíření lesní fauny (zubr, los, tur, divoké prase, jelen, bobr)
 struktura krajinné mozaiky se přepíná z otevřené krajiny s ostrůvky lesa na
lesnatou krajinu s ostrůvky bezlesí
 přechodný vzestup biodiverzity a poté její pokles (stínění)
 archeologicky mezolit: bezlesí lokálně udržují mezolitičtí lovci (přeorientování na
specializovaný lov, rybolov, lokální sídla) a sběrači (vypalování), velcí herbivoři, bobři,
ale také sucho
Event
8200
Zastavení termohalinní cirkulace asi před 8 200 lety kvůli tání severského ledovce a uvolnění velkého
množství sladké vody do s. Atlantiku – ta je méně hustá → přestala klesat ke dnu ...
Příčiny přetrvávání bezlesí ve starém
holocénu
 les se šíří pomalu v suchých nížinách (podporované kontinentálním klimatem až
do eventu 8200) a v horách
 velká geodiverzita v některých územích (říční kaňony, pískovcové oblasti,
mokřady, prudké svahy v termofytiku)
 lesy s borovicí a s břízou, ale i osikou a břízou (i když postupně ustupují) byly
světlé
 přirozená plošková (patch) dynamika lesa podporující kontinuitu „tekutého bezlesí“
a zahrnující pastvu velkých býložravců
 vliv činnosti člověka střední doby kamenné (mezolitu)
F. Vera (2000) – udržování bezlesí pastvou
divokých zvířat a jejich vliv na úspěšné
etablování dubu.
Mezolit
(střední doba
kamenná)
Mezolit
(střední doba
kamenná)
Chřibská, Jezevčí převis, 8530 ± 150 BP
Bývalé jezero Švarcenberk, Třeboňsko, jižní Čechy.
Fragment ratiště z borového dřeva (9500 ± 50 BP)
Nálezy lískových skořápek; 9280 ± 50 BP
Kotvice plovoucí; těsně po 10 000 BP
Atlantik
(8–4,5 tis. BP)
 klimatické optimum holocénu, teplo (snad o 2–3 °C víc než dnes) a vyšší srážky
(podle sedimentace travertinů a tvorby pěnitce v jeskyních)
 v nížinách a pahorkatinách "smíšené doubravy" (Quercetum mixtum): doubravy a
lesy s Acer, Fraxinus, Tilia, Ulmus
 ve středních nadmořských výškách lesy s Acer, Fraxinus, Ulmus
 vzácně se začíná objevovat Fagus sylvatica a Abies alba
 v 800–1400 m n. m. smrčiny, v Krkonoších nad horní hranicí lesa stupeň s Pinus
mugo (v Hrubém Jeseníku jen výrazné zastoupení Corylus avellana)
 v nejvyšších částech hor se zachovaly malé plochy alpínské tundry
 největší rozšíření smíšeného listnatého lesa – klima asi druhotně významné,
nyní přijatelnější hypotéza „glaciálního fénu“ velkoplošný prachový pokryv většiny
našeho území, min. v krátkých periodách chladných výkyvů glaciálu – obohacení
živinami i chudého kyselého podloží (např. pískovce)
 postupná degradace listnatého lesa přirozenou acidifikací a vlivem managementu
 postupný vznik „moderních“ lesních typů
 stepní otázka: Přežily stepi atlantik do příchodu neolititického zemědělce?
 končí mezolit, před 7,5 tis. let začíná neolit (lineární keramika) ↔ zavedení
zemědělství a jeho postupný vývoj + postupná centralizace osídlení
 ke konci období maximální rozšíření pravěké kulturní krajiny
Quercetum mixtum ?
 Dubový les J Uralu jako analogie středoevropského lesa suchých období
raného holocénu
Čtyři hlavní typy J Uralských lesů – analogie vývoje lesů ve stř.
Evropě z pozdního glaciálu do středního holocénu
 Stinné lesy s javorem, lípou, jilmem a druhově chudým
podrostem mezofilních bylin - analogie zonálních lesů
středoevropských nížin a pahorkatin ve středním
holocénu
Horsák et Chytrý 2010, Živa 2010/4: 167
Přežily stepi atlantik do příchodu
neolititického zemědělce?
 s největší pravděpodobností ANO
pro hovoří
 velký species pool české stepní flóry
 izolovaný výskyt kontinentálních stepních druhů
daleko od souvislého areálu (např. Helictotrichon
desertorum)
 souvislý fosilní záznam stepních druhů měkkýšů
 přítomnost mezolitických lovců a sběračů a herbivorů
 některé klimatické modely nepředpokládají větší
srážky v atlantiku
 analogie s kontinentální expoziční lesostepí
 rychlý příchod neolitiků (osídlovali bezlesé plochy v
krajině)
Carex obtusata
Stipa
dasyphylla
Helictotrichon
desertorum
Přelom mezolit-neolit
Struktura krajiny a vegetace
Teplé, kontinentální klima
Teplé, oceanické klima
Zbytky staroholocenní lesostepi
Bohaté stepní půdy
Quercetum mixtum (QM)
Vyloužené lesní půdy
Kulturní adaptace
Lovecko-sběračská strategie
Zemědělská strategie
Nízká hustota populace a sídel
Jejich vysoká hustota v omezeném území
Vysoká mobilita a adaptabilita
Úzká vazba na místo a konzervativnost
Čechy
Morava
Bogaard A. (2004):
Agrimonia eupatoria
Agrostemma githago
Atriplex patula
Chenopodium sp. div.
Conium maculatum
Daucus carota
Echinochloa crus.galli
Fallopia convolvulus
Galium aparine, G. spurium
Hyosciamus niger
Lapsana communis
Papaver rhoeas
Pastinaca sativa
Plantago lanceolata, P. major
Polygonum aviculare
Setaria pumila, S. verticilata
Solanum nigrum
Trifolium repens
Stará sídlení oblast (pravěká ekumena) a její pulzace
Stará sídlení oblast (pravěká ekumena) a její pulzace
Stará sídlení oblast (pravěká ekumena) a její pulzace
Hlavní etapy vývoje pravěkého
hospodářství na území ČR
centralizace sídel
Žárový systém? Iniciální vypalování, slash-and-burn?
Subboreál
(4,5–2,5 tis. BP)
 chladnější než Atlantik a ke konci i sušší (epiatlantik)
 konec eneolitu, doba bronzová a začátek doby železné (Halstatt)
 husté lidské osídlení, pronikání údolími řek, mj. i v západních a jižních Čechách
 v nížinách se začíná od SV šířit Carpinus betulus ↔ pomáhá mu narušování
lesa člověkem (dobrá vegetativní regenerace)
 ve středních a vyšších výškách se silně šíří Fagus sylvatica a Abies alba
(šíření jedle napomáhá člověk lesní pastvou a hrabání steliva)
 oba druhy pronikají i do nížin
 horské smrčiny se mění v smrko-jedlo-bučiny, čisté smrčiny se zachovávají jen v
nejvyšších polohách
 zanikají „smíšené doubravy“ (uchovávají se jen relikty na suťových svazích a v
roklích)  vznikají z nich habřiny, bučiny a jedliny
 zánik "smíšených doubrav" doprovází acidifikace krajiny (tzv. lužická katastrofa)
lesní pastva
letninové hospodaření
kozy požírají donesené větve stromů
„Lužická katastrofa“
Acidifikace – změny v lesích (citrátový versus oxalátový cyklus), šíření acidofilních
trávníků (svazy Koelerio-Phleion phleoidis, Violion caninae)
Subatlantik
(2,5 tis. BP – současnost)
 celkově vlhčí než subboreál, ale existují však fluktuace ("malá doba ledová")
 mladší doba železná (laténská), doba římská, stěhování národů,středově, novověk
 ústup osídlení v době římské a zejména během stěhování národů, obnova ve
středověku
 v nížinách převládá Carpinus betulus (šíření podporuje člověk narušováním lesů) a
Quercus
 ve středních nadmořských výškách převládá Fagus sylvatica a Abies alba
 v horách převládá Picea abies spolu s bukem a jedlí, smrk však roztroušeně i v
nížinách
 rozvoj sekundárního xerotermního bezlesí v suchých oblastech
 kosené louky - v nejstarší době železné
 vrcholně středověká kolonizace vyšších poloh (13.–14. stol.)  odlesnění  eroze 
vznik dnešních říčních niv (sedimentace povodňových hlín – tvrdý luh) + záplavy
 právní fixace krajinné mozaiky
 Karpaty - valašská kolonizace, nejvyšší polohy Č. Masivu – chaty v Krkonoších: v
16.–17. stol.
 extrémní těžba lesů  lesnatost klesá z 80 % v 10. stol. na 30–40 % v 15. stol.
 maximum odlesnění v 18. století (patent Marie Terezie k ochraně lesa)
„malá doba ledová“
Oppida – keltská hradiště mladého laténu
oppidum České Lhotice (CHR)
Limes Romanus;
0 BC/AD
Rusovce, Limes na Dunaji
Doba římská a stěhování národů –
- regrese kulturní krajiny na periférii
Velkomoravské hradiště Pohansko u Břeclavi
Středověká kolonizace (11. – 13. stol.)
 vnitřní a vnější (německá) kolonizace
 „pětikolejný“ vývoj krajiny: nížiny, oscilující periférie, kolonizační krajina, kulturní krajina hor,
arktoalpinská tundra Krkonoš a Jeseníků
Pfaffenschlag –
- středověká
kolonizační
vesnice
Soukromé vlastnictví půdy, hospodářská konjunktura, zápřah koně, zavedení těžkého
záhonového pluhu a hluboké orby, ozimy a jaře, hnojení, trojpolní systém, lesní pastva, klášterní
hospodářství, vznik měst, plavení dřeva, pálení dřevěného uhlí, hornictví, lesy s krátkým
obmýtím (porostliny).
„malá doba ledová“
Zaniklé středověké osady
„barokní krajina“
Důsledky odlesnění, kolonizace a intenzívního zemědělství pro říční nivu
4m
Vznik hlinitých, eutrofních a pravidelně zaplavovaných niv - šíření tvrdého luhu a psárkových luk
(svaz Deschampsion cespitosae). Biotop pro řadu invazních druhů.
Současné změny v krajině
 soustavný mírný tlak hospodaření nahrazen cyklem silných disturbancí a pustnutí.
 lesní hospodaření a smrkové monokultury.
 konec exportu živin z lesů a luk, zánik pastvin.
 velkoplošné hnojení dusíkem a kyselé deště.
 růst odpřírodněných suburbií a chatových oblastí.
 šíření neofytů a cizích travních směsí.
 pustnutí některých zemědělských krajin.
 chemizace v zemědělství.
 zvýšená eroze.
 velkoplošná těžba.
 přehrady.
 horská rekreační střediska.
 velkoplošné odvodnění.
 ritualizace zbytků souvislé přírody.
Download

Vegetace I.pdf - Univerzita Palackého v Olomouci