Ostatní stavební
materiály
Verze – 03 (pro 1. roč.)
Ústav stavebního zkušebnictví,
FAST VUT v Brně
Prof. Ing. Leonard Hobst, CSc.
Tel.: 54114 7836, mail: [email protected]
Osnova:
A)Stavební sklo
B)Polymery
C)Izolace
D)Nátěrové hmoty
E)Tmely a lepidla
A) Stavební sklo
Sklo – je definováno jako:
- přechlazená kapalina nebo
- amorfní pevná látka
- hmota, která se vyznačuje
stejnorodostí, křehkostí,
průhledností a plynulým
měknutím při zahřívání
Výroba skla
Sklářský kmen – čistý křemičitý písek až 80% SiO2
Snížení tavící teploty → alkalické oxidy (CaO, Na2O)
Pomocné látky (čeřiva) → odstraňují bublinky (sírany)
Skleněné střepy → přidávají se do 30%
Teplota tavící pece → 1400 až 1600 ºC
Technologie výroby:
• Příprava vsázky a dávkování
• Tavení
• Tvarování
• Chlazení
Složení skla – směs sklotvorných kysličníků
a) Křemičité sklo (nejběžnější)
– obsahuje 60 až 80% SiO2,
- tavidlo (na snížení teploty tavení) – Na2O
- zlepšení vlastností - Al2O3, MgO
Tabulové sklo:
72,8% SiO2, 13,6% Na2O, 8,8% MgO a
1,2% Al2O3
b) Borito-křemičitá skla – tepelně odolná
skla přístrojová a varná
Sial: 74,5% SiO2, 7,5% B2O3, 6,5% Na2O, 6,0%
Al2O3 a 4,4% BaO
c) Olovnatá skla – skla pro optické a
dekorační účely
66 % SiO2, 18,1% PbO, 14% K2O, 1,6%
Na2O a 0,6% CaO
Pozn.: Pro stínění proti Ra záření se používá
olovnaté sklo s 60 až 85% PbO (ρ= až 6000 kg/m3).
Plošné znázornění rozdílů mezi:
a - strukturou křemene, tj. krystalického SiO2,
b - skelného SiO2,
c - sodnokřemičitého skla
Technické vlastnosti skla
•
•
•
•
Pevnost v tlaku - 300 až 1200 MPa
Modul pružnosti - 50 až 85 GPa
Měrná hmotnost - 2200 až 3800 kg/m3
Tepelná roztažnost – α= 8 až 10.10-6 oK-1
Pozor: Křemenné sklo má α= 0,6.10-6 oK-1
• Průhlednost – propouští 81 až 90% světla
• Tvrdost skla – 5 až 7 st. Mohsovy stupnice
• Mech. lom skla - lasturovitý (amorfní látka)
Druhy stavebního skla
1. Ploché sklo – tažené a
válcované
2. Tvarované sklo
3. Pěnové sklo
4. Skleněná vlákna
Ad 1 Ploché sklo
• Vyrábí se v šesti jakostních třídách, různých
rozměrů tabulí.
• Pro zasklívání oken se používá sklo střední 2-4 mm.
• Tažené ploché sklo je výchozím materiálem pro
výrobu dalších druhů skla a to:
•
matové
ledové
•
smaltované
determální
•
skla zrcadlová
izolační
•
bezpečnostní
Ad 2 Tvarované sklo
Druhy skleněných tvárnic
Skleněné tvarovky - stěnovky
Abu Dhabí - UAE
Využití skla při stavbě
mrakodrapů
V Miláně vyrostl během uplynulých tří let
nepřehlédnutelný organicky tvarovaný komplex
Fiera od architekta Massimiliana Fuksase.
Konstrukční
využití
skla
Ad 3) Pěnové sklo
anorganická skleněná ztuhlá pěna
- s pravidelnými neprodyšně uzavřenými póry
- vyrábí se z nízkotavitelné skloviny, která se poté v
žáru napěňuje ve formách vhodnými zpěňovadly
- zpěňovadlem může být 1% sazí nebo hnědého uhlí.
- póry jsou naplněny směsí různých plynů vzniklých při
výrobě.
-
Objemová hmotnost
Pevnost v tlaku
120 -175
do 0,8
kg/m3
MPa
Pěnové sklo v užitných
střechách
Pokládka pěnového
skla, Galerie Vaňkovka,
Brno
Izolační blok pěnoskla
(FoamGlass)
zvětšená struktura
pěnového skla
Ad 4) Výrobky ze skelných vláken
jedná se o moderní výrobek
- vhodný jako tepelně a zvukově izolační materiál
- vlákna mají tloušťku do 25 μm různých délek
dodávají se buď jako stavební skleněná vlna
(Mitaver)
- dále jako rohože, matrace a desky.
Známé jsou též izolační pásy Rotaflex.
-
Vlákna jsou náchylná ke korozi vlivem vlhkosti, proto
se již při výrobě opatřují ochranným filmem
(lubrifikace) z roztoků nebo emulzí některých
organických sloučenin.
Čedičová vlákna
je z vláken nejznámější
- vyrábí se odstředivým rozvlákňováním čedičové
taveniny
- vyrábí se při teplotách 1350 až 1400oC.
- jsou odolné vůči vlivům mikroorganismů, hub,
plísní a některým chemikáliím zvl. Louhům
-
objemová hmotnost
do 120
kg.m-3
průměr vláken
od 4 do 6 μm
Pro snížení prašnosti, při výrobě a zpracování, se
pokrývají tenkou vrstvou oleje (lubrifikace).
Použití:
v rozmezí teplot od -270 do +700 ºC
Detail zvukově a
tepelně izolační
desky z čedičových
vláken.
Obsidián
Vltavín
Pohled na část povrchového lomu ve Střelči,
nejznámějšího českého ložiska sklářských písků.
B) Polymery
Definice
Vysokomolekulární umělé látky, nazývané také umělé hmoty,
plastické látky, polymery, pryskyřice a podobně nacházejí stále
větší použití jak v průmyslu, tak i v domácnostech namísto
dříve tradičně používaných kovů, skla,porcelánu, kůže,
keramiky atd.
Tyto látky nejsou však nějakými náhražkami přírodních
materiálů, jak byly někdy uváděny, ale jsou to dnes látky s
novými, dříve neznámými vlastnostmi, které mají v řadě
případů lepší výsledky, než při upotřebení klasických materiálů.
Historie přípravy a výroby plastických hmot je stará více jak
100 let. l868 byl vyroben celuloid.
V roce l907 fenolformaldehydové pryskyřice.
POLYMER = makromolekulární látka
Makromolekuly jsou molekulové systémy složené z
velkého počtu atomů vázaných chemickými vazbami
do dlouhých řetězců. Tyto řetězce tvoří pravidelně se
opakující části, které nazýváme stavební nebo
monomerní jednotky (mery).
Počet stavebních jednotek udává polymerační
stupeň n; mívá hodnotu 10 až 106. Sloučeniny s
nízkým polymeračním stupňem (n<10) se nazývají
oligomery, s vyšším polymeračním stupňem (n10)
jsou polymery.
Polymery zcela biologického původu se nazývají
biopolymery nebo také biomakromolekulární látky.
Polymery lze rozdělit podle několika kritérií.
Podle původu je můžeme rozlišit jako polymery
přírodní a polymery syntetické.
a) PŘÍRODNÍ POLYMERY
polysacharidy
(škrob, celulosa), jejichž stavebními jednotkami
jsou jednoduché sacharidy – monosacharidy
bílkoviny
(proteiny) – jejich stavebními jednotkami jsou
aminokyseliny
nukleové kyseliny
jejich stavebními jednotkami jsou nukleotidy
polyterpeny (přírodní kaučuk)
jejich stavebními jednotkami je isopren
(methylbutadien)
Přírodní kaučuk
Z tropického stromu kaučukovníku brazilského
(Hevea brasiliensis) se nařezáváním jeho kůry
získává surový kaučuk (latex). Ten se upravuje
srážením např. kyselinou mravenčí, pere vodou a
suší na materiál zvaný krepa. Jeho dalšími
úpravami (přídavkem plniv, dalších aditiv a
vulkanizací) se vyrábí "přírodní kaučuk" čili
přírodní pryž.
b) STRUKTURA SYNTETICKÝCH POLYMERU
Řetězce syntetických polymerů většinou tvoří
atomy téhož prvku, nejčastěji uhlíku.
Součástí hlavního řetězce mohou být i atomy
jiných prvků – kyslíku, dusíku, síry. Řetězce
silikonu tvoří atomy křemíku a kyslíku.
Podle způsobu výroby rozdělujeme
vysokomolekulární látky na hmoty vyrobené:
1. 2. 3. -
polymerizací (též polymerací)
polyadicí
polykondenzací.
Z technologického hlediska zpracovatelnosti
dělíme vysokomolekulární látky na:
1) Reaktoplasty (termosety, duroplasty) – polymery
nebo polykondenzáty, které jsou netavitelné a
nerozpustné. Lze je tvarovat pouze jednou.
2) Termoplasty – jsou to hmoty teplem tvárné, t.j
teplem měknou a po ochlazení tuhnou. Dají se
několikrát tvářet – vhodné pro recyklaci.
1) Syntetické polymery vznikající polymerací
Polymerace je polyreakce, při které reagují
monomery na polymer bez vzniku vedlejšího
produktu.
•Polyetylen, (PE) – fólie, potrubí, láhve, užitkové
předměty
Výroba z etylénu – polymer s nejjednodušší
možnou strukturální jednotkou CH2
nCH2 = CH2 → - (CH2 – CH2)n - má voskový charakter, špatně se lepí
•Polypropylen (PP)– fólie, elektroizolační materiál,
textilní vlákna
Druhý nejvýznamnější polymer ze skupiny polyolefinů.
Liší se pravidelně rozmístěnými metylovými skupinami
(místo vodíku H)
nCH3CH = CH2 → - (CH(CH3) – CH2)n Má obdobné vlastnosti jako PE
•Polyvinylchlorid (PVC) - nábytek, tyče, podlahové
krytiny, fólie
Základem je chloretylen (vinylchlorid) místo H je Cl
nClCH = CH2 → n - (ClCH – CH2) –
Atom Cl má velký objem – PVC je těžko zpracovatelný.
Pozitivní vlastností je lepitelnost.
Má samozhášecí vlastnosti – hořením vzniká fosgen
•Polytetrafluorethylen (PTFE) teflon odolný proti
teplotám a chemikáliím
Vodík H je nahrazen fluorem F
nCF2 = CF2 → - (CF2 – CF2)n Odolný teplotám do 260ºC
•Polystyren (PS), obalový a izolační materiál
Je na třetím místě ve výrobě na světě.
Místo vodíku H je přiřazen šestičlenný
aromatický kruh C6H5 – fenyl
nC6H5 -CH = CH2 → - (CH(C6H5) – CH2)n –
Polymer je tvrdý, dosti křehký, tvoří korozní
trhliny při napětí
-Expandovaný polystyren –směs s. a pentanu
-Extrudovaný polystyren – dříve freon
2) Syntetické polymery vznikající polykondentzací
Polykondenzace je polyreakce dvou různých
monomeru, při které vzniká vedlejší produkt.
Polyestery – textilní vlákna (tesil), sklolamináty
Kondenzační spojení dvou molekul v jednu větší za
současného vzniku další menší molekuly (H2O)
A-a + B-b → A-B + ab
Polyamidy (PA) – vlákna (nylon, silon)
Termoplastické vysokomolekulární látky, výchozími
produkty jsou diaminy a dikarbonové kyseliny. Mají
velmi dobré mechanické vlastnosti.
Fenolformaldehydové pryskyřice (fenoplasty,
bakelity) – laky
Výroba polykondenzací fenolů s aldehydy
(formaldehyd). Získáme buď novolaky nebo
bakelity.
Poprvé připravena r. 1872, praktické využití od r.
1907 – barva je hnědá
3) Syntetické polymery vznikající polyadicí
Polyadice je polyreakce dvou různých monomerů
bez vzniku vedlejšího produktu.
Polyuretany (PU) – syntetická vlákna, pěnové
látky (molitan), lepidla.
Je to mimořádně kvalitní nátěrová hmota, tvoří PU
pěnu, výroba stabilních PU panelů – izolace
mrazíren a chladíren (obdobné využití jako
extrudovaný polystyrén).
Epoxidy
Patříme k čelným výrobcům epoxidů ve světě.
Epoxidové pryskyřice mají řadu výhod:
- vynikající adheze ke všem povrchům
- vytvrzují se v širokém teplotním rozmezí
- vytvrzují se bez objemových změn
- jsou mechanicky a chemicky odolné
Základem výroby – diglycidylové polymery
+ tvrdidlo (alifatický dietylantriamin - DETA)
- Pozor žíravina!
Přidáním vhodného ředidla se vytvářejí
vysoce tekuté laky
Silikony
Od ostatních polymerů se liší atomární strukturou.
Základem je siloxanový řetězec:
-Si(R´,R)-O-Si(R´,R)-O-Si(R´,R)-O-
Pokud jsou na místech radikálů (R´,R) atomy
uhlíku, má produkt charakter kaučuku.
Tekuté produkty se vytvrzují přítomností vody –
stačí vzdušná vlhkost.
Silikonové tmely - pro sanitární prvky
Silikonové provazce – pro dotěsnění oken
Elektrické vlastnosti
Většina vysokomolekulárních látek je vysloveným
nevodičem a používá se jich proto jako výborných
izolátorů.
Chemické vlastnosti
závisí především na vlastní struktuře (stavbě)
daného polymeru a na charakteru příměsí v hotovém
výrobku.
Odolnost proti působení kyselin, zásad a dalších
chemikálií je rozdílná.
Vhodnou obměnou struktury a použitím patřičného
plnidla lze dosáhnout vynikajících odolností proti
vlivu většiny chemikálií.
C) Izolační hmoty
Izolační materiály (hmoty)
Izolační hmoty (systémy) chrání stavební dílo a jeho
uživatele proti nežádoucím účinkům
Zvyšují stavební náklady a náročnost výstavby
Prodlužují životnost dílčích částí stavby
Zaměřují se na konkrétní typ problému
Existuje vždy více variant pro získání požadovaných
účinků příslušné izolované části stavby a typu izolace
Rozdělení izolačních hmot
Izolační hmoty dělíme dle charakteru jejich
použití na:
A. tepelně izolační materiály
B. izolační materiály proti vodě a vlhkosti
C. izolační materiály proti hluku a otřesu
D. izolační materiály proti požáru
E. izolační materiály proti škodlivému záření
F. izolační materiály se zvláštními požadavky
Ad A Tepelně izolační materiály
Základní pojmy a názvosloví :
Vzduch – jeden z nejlepších a nejlevnějších tepelných izolantů.
Tepelně izolační vlastnosti materiálu velice úzce souvisí s objemem vzduchu
v něm obsaženého, tzn. s jeho objemovou hmotností.
Hlavním kritériem pro určení tepelně izolačních vlastností materiálu, je
"součinitel tepelné vodivosti", který charakterizuje schopnost materiálu
vést teplo.
Součinitel tepelné vodivosti l:
W.m-1K-1
"Tepelný odpor" je stanovován podílem tlouštky vrstvy
materiálu a součinitelem tepelné vodivosti.
Tepelný odpor R:
m2K.W-1
Základní pojmy a názvosloví :
Ve všech nových
materiálech
a normách je v
současnosti používána veličina Součinitel prostupu
tepla. Jedná se zjednodušeně řešeno o převrácenou
hodnotu tepelného odporu.
Součinitel prostupu tepla U:
W/(m2.K)
Množství tepla nutného dodat materiálu, aby se ohřál z
jedné teploty na druhou při daném tlaku a hmotnosti
nazýváme měrné teplo. Tato veličina je nepřímo úměrná
součiniteli tepelné vodivosti.
Měrná tepelná kapacita c:
J/ kg . K
Měrná tepelná kapacita vyjadřuje jaké množství tepla
přijme 1 kg látky, když se ohřeje o 1°C.
Měrná tepelná kapacita :
Měrná tepelná kapacita je pro každou látku
jiná, najdeme ji ve fyzikálních tabulkách.
Měrné teplo vody je
Měrné teplo suchého vzduchu
Měrné teplo skelné vaty cca
Měrné teplo kamenné vlny cca
Měrné teplo měkkého dřeva cca
Měrné teplo železobetonu
Měrné teplo cihel plných
4180 J/kg . K
1010 J/kg . K
940 J/kg . K
880 J/kg . K
2510 J/kg . K
1020 J/kg . K
920 J/kg . K
Akumulace tepla je tedy přímo úměrná součiniteli
tepelné vodivosti, měrné tepelné kapacitě a
objemové hmotnosti užitého materiálu.
Druhy tepelných izolací :
1)Vláknité materiály
- minerální vlákna (čedičová, strusková atd.)
- skleněná vlákna
- keramická vlákna
- syntetická textilní vlákna
2) Pěněné polymery (plasty)
- pěnové a extrudované polystyrény ( EPS, XPS )
- pěnové polyuretany
- pěnové fenolické a rezolové pryskyřice
- pěněný polyvinylchlorid (PVC) a polyetylén (PE)
- pěnové sklo
Druhy tepelných izolací :
3) Materiály na bázi dřeva
- dřevovláknité, dřevotřískové a dřevoštěpkové desky
- korek (asfaltokorek, korková drť, lisovaný korek)
- piliny, rákosové rohože
4) Materiály na bázi papíru
- drcený starý papír, voštinové desky
- vlnité desky z asfaltového papíru
5) Minerální materiály
- perlit, keramzit, křemelina, popílek, expandovaná břidlice
Zvláštní tepelné izolace
- tepelné izolace na bázi bavlny nebo vlny
- lehčené betony
Ad 1 Minerální vlákna:
Minerální plsť
- jeden z nejznámějších a nejpoužívanějších izolačních
materiálů
- použití především jako tep. izolace, speciálně i jako akustická
- teplotní odolnost je v rozmezí -50 do +700 °C
- minerální plsť vykazuje výbornou objemovou stálost
základní složkou je čedič, přidávají se struska, vápenec
(upravují tavení)
-jsou velmi nasákavé, musí se hydrofobně upravovat při výrobě
-jsou odolné proti chemickým vlivům, nehořlavé, nehnijí,
neplesniví
- výrobky ve formě desek, popř. jako minerální vata (fouká se
do dutin)
- výrobci ( ISOL, ORSIL, ROCKWOOL aj.)
Výrobky z minerálních vláken:
Výrobky z minerálních vláken:
Výrobky ze skleněných vláken:
- výroba rozvlákněním směsi křemičitého písku, vápence a
přísad
- technologie výroby obdobná jako u minerální plsti
- skleněná vlákna jsou z výroby jasně žluté barvy
- bílá skleněná vlákna odolávají vyšším teplotám ( výroba ze
spec. písků)
- tepelná odolnost je na hranici 300°C, bílé vlákna až 800°C
- skleněná vlákna jsou nenasákavá
- jsou chemicky neutrální, neuvolňují škodlivé látky
- jsou absolutně objemově stálé
- výrobci ( Union Lesní Brána – systém ROTAFLEX )
Výrobky ze skleněných vláken:
1.
vnější omítka
2. zdivo
3. distanční podložka
4. hmoždinka
5. vnitřní omítka
6. dřevěný hranol
7. izolační deska
8. parozábrana
9. sádrokartonová
deska
Ad 2 Tepelné izolace z pěněných plastů:
- výroba napěňováním suroviny (styrenu) do otevřených forem
- technologicky rozeznáváme EPS a XPS polystyrén
-
tepelná odolnost v rozmezí -180 – 75°C, krátkodobě až 100°C
má nízkou hodnotu součinitele tepelné vodivosti
špatná odolnost vůči chemikáliím
naopak dobrá odolnost proti organickým účinkům
- polystyrén je nasákavý ( závislost na objemové hmotnosti a
množství otevřených buněk)
- lze vyrábět s různými povrchovými úpravami, které zlepšují
některé základní vlastnosti
- výrobci ( Heraklit Hostinné, Plastika Nitra, Bachl atd. )
Pěnový polystyrén (EPS)
Ad 3 Tepelné izolace na bázi dřeva:
- jedna z prvních tepelných izolací
- velkou výhodou dřeva je tepelná jímavost
- z hlediska izolační vlastností se jedná o teplý povrch
Tepelně izolační vlastnosti se dále dají upravovat různými
úpravami
- zejména desky (základní hmota štěpka, třísky, vlna, vlákna)
- základní vrstva (pohledová) – tvrdé dřevo, má malou
nasákavost
- jako pojivo se používá cementové mléko, pryskyřice atd.
- zaměření na ekologickou výrobu ( pouze přírodní produkty)
- výrobci ( Heraklit Svoboda nad Úpou, ISOL Kolín a další )
Heraklitová izolace
Ad 4 Tepelné izolace na bázi papíru:
- výroba převážně z odpadních papírů
- použitelnost v prostředí s relativně nízkou vlhkostí
- desky mají vysokou nasákavost a objemovou nestálost
- po procesu nasáknutí vlhkosti a vysušení ztrácejí
geometrický tvar
- výrobci ( CIUR Czech – systém CLIMATIZER +)
Ad B Izolační matreriály proti vodě a
vlhkosti
Základní pojmy:
Hydroizolace – izolace chránící stavbu proti
nežádoucímu pronikání vody
Hydroizolační vrstva – plošný hydroizolační prvek
zajišťující požadovan ochranu stavebního díla
Parotěsná vrstva – hydroizolační vrstva omezující
pronikání vodní páry do stavební konstrukce
Vodotěsná vrstva – hydroizolační vrstva
nepropustná pro vodu v kapalném skupenství
Základní pojmy:
Asfaltový hydroizolační pás – plošný, zpravidla
svinovatelný pás, sestávající z nosné vložky
obvykle impregnované asfaltem, příp.opatřené
krycími asfaltovými vrstvami
Hydroizolační fólie – tenký, zpravidla
svinovatelný pás z pryže, kovu, PVC, PIB či jiných
hmot, určený pro izolace proti vodě
Stěrková hydroizolační hmota – souhrnný pojem
pro všechny výrobky nanášené stěrkováním,
vytvářející po aplikaci souvislou hydroizolační
vrstvu
Rozdělení:
- dle místa, kde se ve stavbě nacházejí
- dle typu a použitých materiálů
Nejdůležitější
hydroizolací
je
hydroizolace střechy, což je
součást každé stavby.
nepochybně
nejdůležitější
Dále je to hydroizolace stěn, které rozlišujeme
na hydroizolace vnější stěnové konstrukce
v nadzemní a podzemní části objektu a
hydroizolace stěnové konstrukce vnitřní.
Hydroizolace dle druhu podpovrchové
vody:
I. kategorie
izolace proti vodě tlakové, tj. vodě, která vytváří v okolí nebo uvnitř
objektu spojitou hladinu a působí na izolaci hydrostatickým tlakem
II. Kategorie
izolace proti vodě stékající, tj. vodě, která může vytvořit spojitou
hladinu a působí na izolaci hydrostatickým tlakem max. 0,001 MPa a
stéká po vodorovných a šikmých plochách podzemních nebo vnitřních
konstrukcí
III. kategorie
izolace proti vlhkosti, tj. vodě, která nevytváří spojitou hladinu a je
vázána nebo se pohybuje v základových půdách a konstrukcích vlivem
působení absorpčních, kapilárních a gravitačních sil
Dle izolační hmoty rozeznáváme:
Živičné
(asfaltové, dehtové)
Fóliové
termoplastické (z fólií polyizobutylenových a
polyvinylchloridových)
Ze syntetických pryskyřic
termosetové (epoxidové, epoxidehtové,
polyesterové)
Ostatní
impregnované provazce, pryžové klíny nebo pásy,
kovové fólie nebo plechy
Izolace střechy asfaltovými pásy
Fóliové hydroizolace
-
mají vhodnější vlastnosti než asfaltové pásy
patří mezi ně vyšší pevnosti, tažnosti, vodotěsnost
dokonalá těsnost proti tlakové vodě
odolnost proti vniku radonu, povětrnosti, stárnutí
- vlastnostmi se liší dle chemického složení
- kladou se buď volně nebo se lepí k podkladu
- spojování se převážně provádí horkým vzduchem
- mohou se i mechanicky kotvit k podkladu
Ad C Izolační materiály proti hluku a otřesu
Hlavní zdroje hluku:
1. dopravní hluk
automobilová, kolejová a letecká doprava
2. hluk v pracovním prostředí
především ruční a strojní mechanizované nářadí (motorové pily, pneumatická
kladiva apod.)
3. hluk související s bydlením
vestavěné technické vybavení domu (výtahy, trafa, kotelny), sanitárnětechnické vybavení domu (koupelny, WC), činnost osob v bytě
4. hluk související s trávením volného času
kulturní a společenská zařízení (divadla, kina, koncertní sály, poutě aj.),
sportovní zařízení (např. hřiště, bazény, střelnice)
Typy neprůzvučnosti:
A) Zvuková neprůzvučnost:
Tam, kde dochází k přenosu zvuku z místnosti do
místnosti působením zdroje z vysílací místnosti do
příjmové
místnosti,
mluvíme
o
vzduchové
neprůzvučnosti.
Vlastnost konstrukce zvukově izolovat dvě sousední
místnosti z hlediska zvuku přenášeného vzduchem se
nazývá vzduchová neprůzvučnost.
B) Kročejová neprůzvučnost:
Tam, kde je stavební konstrukce v přímém kontaktu se
zdrojem hluku, mluvíme o kročejové neprůzvučnosti
(týká se výhradně podlah).
Kročejový hluk vzniká mechanickými nárazy do
konstrukce budovy (při chůzi, nahodilým nárazem
předmětu).
Schopnost konstrukce tento typ hluku tlumit se nazývá
kročejová neprůzvučnost.
Rozeznáváme 3 typy pohltivých konstrukcí:
1) Obklady z pórovitých materiálů
používají se hmoty specifické lehké (s malou hustotou),
většinou měkké, vláknité, popř. tuhé, ale porézní. Musí
být uzavřeny povrchovou úpravou.
Materiály jako pěnový polystyren nejsou vhodné pro
uzavřenost jejich pórů.
Obklady se nejvíce používají k pohlcení nejvíce zvuku
vyšších kmitočtů.
2) Kmitající membránové desky
- membrány z koženky nebo z různých druhů folií
z umělých hmot se připevňují na dřevěný nebo kovový
rošt
Aby se zvýšila účinnost tak se vkládají porézní
pohlcovače, které však nesmí bránit volnému kmitání
membrány.
3) Dutinové rezonátory
pohlcování zvuku je založeno na principu rezonance, při
níž kmitajícím prvkem jsou částice vzduchu v otvoru
spojujícím vzduchovou dutinu s vnějším prostředím.
Jako rezonátory se používají speciální tvárníce nebo
děrované desky,jako dřevovláknitá deska Sololit(Akulit)
nebo ocelové či hliníkové plechy.
Na rozdíl od desek kmitajících se děrované desky
připevňují k podkladu pevně.
Princip funkce protizvukové izolace z minerálni vlny:
Zvukové vlny pronikající skrz vrstvu izolace jsou
kontinuálně odráženy a lámány jednotlivými tenkými
vlákny. Vibrace vláken přeměňují zvukovou energii na
energii mechanickou.
Izolační materiály proti hluku a otřesu
Zvukolamy:
D) Nátěrové hmoty
Def.
Nátěrové hmoty jsou souhrnným názvem pro
výrobky, které se dají nanášet na vhodný
podklad.
Na tomto podkladu při správné aplikaci
vytvářejí souvislou, relativně tenkou trvanlivou
vrstvu.
Nátěrové hmoty jsou tvořeny:
- pojivem
- ředidlem
- pigmentem
Laky – neobsahují žádné pigmenty ani
plniva. Jsou tvořena samotnými roztoky
nebo disperzemi pojiv, obvykle s
přísadou pomocných látek, zejména
změkčujících aditiv a sušidel,
urychlujících zasychání.
Emaily - nízký obsah pigmentů a plniv.
Jsou určeny vrchní nátěrové hmoty,
vykazující slitý hladký povrch a vysoký
lesk.
E) Tmely a lepidla
Tmely –
materiály složené z pojiva a jemnozrnného
plniva.
Pojiva mohou býti organická (fermež),
anorganická (vodní sklo), minerální (cement),
nebo polymerní (PVAC, PMMA, PE, epoxidy,
polyuretany.
Jako plniva mohou sloužit jemně mleté minerály
širokého výběru (tříděné písky, mikromleté
vápence, skleněná drť apod.) Úkolem plniv je je
omezení smrštění tmelu a ovlivnění jeho
reologie.
Rozdělení:
-
tmely izolační
tmely pro klempířské práce
protipožární tmely
pružné spárovací tmely
tmely na polykarbonáty
sklenářské tmely
tmely na dřevo
Obecné požadavky na lepidla a tmely:
-
mrazuvzdornost, vodovzdornost
vysoká přilnavost k podkladu a lepeným materiálům
doba zpracovatelnosti
tixotropnost – brání sjíždění obkladů
lepení obkladů a dlažeb na minerální podklady
lepení a stěrkování elementů z pórobetonu
lepení polystyrénu
pro speciální způsoby lepení
Složení stavebních lepidel:
Plnivo
převážně čistý kvarcitový písek
Pojivo
různé druhů cementů podle způsobu použití výrobku
Aditiva
zlepšují fyzikální vlastnosti výsledné hmoty, například
zlepšení flexibility, přilnavosti k různým materiálům,
zpracovatelnosti rozdělané směsi apod.
AKRYLÁTOVÉ TMELY A LEPIDLA
je těstovitá hmota z anorganických pigmentů a plnidel
dispergovaných v akrylátové disperzi s přísadou syntetické
pryskyřice a speciálních aditiv.
LATEXOVÉ TMELY A LEPIDLA
je homogenní těstovitá hmota z anorganických pigmentů a
plnidel dispergovaných v polyvinylacetátové disperzi s
přísadou syntetické pryskyřice a speciálních aditiv.
DISPERZNÍ TMELY A LEPIDLA
Směs pigmentů a plniv dispergovaná ve vodné disperzi
makromolekulárních látek s přísadou speciálních aditiv.
Výrobek neobsahuje organická rozpouštědla ani těžké
kovy.
Pokyny ke zkoušce BI01
1. Ke zkoušce možno vzíti kalkulačku
(neprogramovatelnou) a psací potřeby
2. Zkouška trvá max. 30 min.
3. Test obsahuje 18 otázek a 2 příklady
(odpovědi jsou a) až e) )
4. Za špatnou odpověď se body neodečítají
5. Informace již byly na 1. přednášce+www
KONEC
Download

Polymery, tmely a lepidla, aj. - Ústav stavebního zkušebnictví