4.2.4. Satureja hortensis (saturejka zahradní)
4.2.7. Nigella sativa (černucha setá)
Satureja sp. existuje v mnoha poddruzích, u kterých byly reportovány
účinky zejména antimikrobiální, dále pak analgetické, antiseptické,
antivirální, antioxidační, antiproliferativní, antiprotozoální, antifungální,
protiprůjmové, anti-inflammatorní, anticholinesterasové a antihelmintické.
Významné terapeutické použití mají zejména silice obsahující flavonoidy
a triterpenoidy (Momtaz, S. and M. Abdollahi, 2010. An update on pharmacology
of satureja species; From antioxidant, antimicrobial, antidiabetes and antihyperlipidemic to reproductive stimulation. Int. J. Pharmacol., 6: 346-353).
Více než 30 druhů Satureja sp. rozšířené ve Středomoří obsahuje v průměru
více než 0,5% esenciálního oleje (Slavkovska, V., J. Jancic, S. Bojovic, S.
Milosavljevic and D. Djokovic, 2001. Variability of essential oils of Satureja
montana L. and Satureja kitaibelii Wierzb. ex Heuff. from the central part of
the Balkan peninsula. Phytochemistry, 57: 71-76). Hlavní složky esenciálního
oleje jsou fenolické látky, isopropanoidy carvacrol, thymol a flavonoidy
(Sefidkon, F., Z. Jamzad and M. Mirza, 2004. Chemical variation in the essential
oil of Satureja sahendica from Iran. Food).
Nigella sativa pochází z jihozápadní Asie, je rozšířená na Balkáně, v Turecku,
Indii a na Středním Východě. Semena se běžně používají jako koření (tzv.
černý kmín).
Antihelmintický efekt Satureja sp. byl popsaný u vajíček Ascaris suum a larev
Trichostrongylus colubriformis (Kokoska L. et al., 2008, In Vitro Anthelmintic
Effects of Medicinal Plants Used in Czech Republic Pharmaceutical Biology
(Formerly International Journal of Pharmacognosy), Volume 46, Numbers
10-11, October 2008, pp. 808-813(6)). Tripanocidní efekt na vývojové stádium
protozoa Trypanosoma cruzi byl popsán u acetonového extraktu Satureja
sp. (Soodabeh Saeidnia et al., 2005, In vitro Anti-epimastigote Activity of some
Iranian Medicinal Plants, Iranian Journal of Pharmaceutical Research (2005)
2: 101-103). Jako hlavní složka vykazující antihelmintický účinek se uvádí
carvacrol (Koparal AT, Zeytinoglu M., 2003, Effects of Carvacrol on a Human
Non-Small Cell Lung Cancer (NSCLC) Cell Line, A549, Cytotechnology. 2003
Nov;43(1-3):149-54 a Baser KHC. (2008) Biological and pharmacological
activities of carvacrol and carvacrol bearing essential oils. Curr Pharm Des,
14: 3106-3119).
4.2.5. Inula helenium (oman pravý)
Esenciální olej a extrakty kořene Inula helenium vykazují hepatoprotektivní,
antiimflammatorní, antitumorové, antibakterialní, antifungální a vermifugní
farmakologické účinky (Huo Y, Shi HM, Wang MY, Li XB. Chemical constituents
and pharmacological properties of Radix Inulae. Pharmazie 2008;63:699-703
a Ganellin CR, Macdonald F, Triggle DJ, 1991, Dictionary of Pharmacological
Agents, CRC Prass, 658 a HoffmannD., 2003, Medical herbalism: the science
and practice of herbal medicine, Healing Art Press a Leung, Albert Y., 1980.
Encyclopedia of Common Natural Ingredient used in Food, Drugs and
Cosmetics. John Wiley and Sons, N Y. 409 pp).
Jako hlavní účinné látky v rámci vermifugního účinku jsou uváděny
sesquiterpenové laktony, eudesmanolidy alantolacton a isoalantolacton.
Působí podobným neurotoxickým efektem jako santonin, ovšem jsou
méně toxické (Trendafilova A., Chanev C., Todorova M. Ultrasound-assisted
extraction of alantolactone and isoalantolactone from Inula helenium roots.
Phcog Mag [serial online] 2010 [cited 2011 Feb 7];6:234-7, Available from:
http://www.phcog.com/text.asp?2010/6/23/234/66942) a Cantrell CL et al.,
2010, Structure-activity relationship studies on derivatives of eudesmanolides
from Inula helenium as toxicants against Aedes aegypti larvae and adults
Chem Biodivers. 2010 Jul;7(7):1681-97). Antihelmintický účinek alantolaktonů
zmiňuje Joshi A. (2010) (Joshi A. et al., 2010, IJRAP, 1(2), 302-305).
Semena Nigella sativa jsou v tradiční medicině používaná zejména při
astmatických onemocněních, průjmech a jako antihelmintikum (Ali BH,
Blunden G., 2003, Pharmacological and toxicological properties of Nigella
sativa, Phytother Res. 2003 Apr;17(4):299-305). Semana obsahují esenciální
oleje, alkaloidy a saponiny. Hlavní farmakologicky účinnou složkou
esenciálního oleje je thymoquinon (Salem ML., 2005, Immunomodulatory
and therapeutic properties of the Nigella sativa L. seed Int Immunopharmacol.
2005 Dec;5(13-14):1749-70. Epub 2005 Jul 1). Extrakt semen má neurotoxický
a hepatotoxický účinek, antiinflamatorní, analgetický, antipyretický
a antimikrobiální účinek (Toama MA et al., 1974, Antimicrobial activity
of the volatile oil of Nigella sativa Linneaus seeds. Antimicrob Agents
Chemother. 1974 Aug;6(2):225-6). Antihelmintický účinek vůči Schistosoma
sp. je některými autory připisovaný také přímému toxickému efektu
alkaloidu nigellicinu. Mechanismus účinku není ale dosud zcela objasněný,
pravděpodobně je založený na narušení životního cyklu parazitů, neboť po
podání extraktu Nigella sativa infikovaným myším byl u S. mansoni zjištěný
signifikantní úbytek životaschopných vajíček (El Shenawy NS et al., 2008,
The effect of antioxidant properties of aqueous garlic extract and Nigella sativa
as anti-schistosomiasis agents in mice Rev Inst Med Trop Sao Paulo. 2008 JanFeb;50(1):29-36 a Mahmoud MR et al., 2002, ,The effect of Nigella sativa oil
against the liver damage induced by Schistosoma mansoni infection in mice.
J Ethnopharmacol. 2002 Jan;79(1):1-11). Anticestodální a antinematodní
účinek popisuje Mady, N.I. et al., 2001, Evaluation of the addition of Nigella
sativa oil triclabendazole therapy in the treatment of human fascioliasis.
J. Egypt. Pharmacol. exp. Ther., 2001, 20: 807-827.
4.2.8. Cucurbita pepo (tykev setá)
Velmi rozšířený a jeden z nejvíce účinných prostředků s antihelmintickým
účinkem jsou semena tykve (Guarrera PM, 1999, Traditional antihelmintic,
antiparasitic and repellent uses of plants in Central Italy J Ethnopharmacol.
1999 Dec 15;68(1-3):183-92). V tradičním používání se uvádí jako účinná
terapie proti střevním parazitům požití zhruba 100 - 300 g semen denně po
dobu několika dnů.
Jako hlavní látka s antihelmintickým účinkem se uvádí cucurbitin.
Intragastrické podání v množství 1-5 g vykazuje antihelmintické účinky vůči
T. saginata a při schisostomiase. Mechanismus účinku není zcela objasněný,
popsaný je paralyzující efekt a zpomalení růstu a zvýšení mortality parazitů
(edited by Hson- Mou Chang, 1987, Pharmacology and Applications of Chinese
Materia Medica, ISBN 987-981-02-3694). Při podání semen Cucurbita sp. byl
popsán nematocidní účinek (Marie-Magdeleine C. et al., 2009, In vitro effects
of Cucurbita moschata seed extracts on Haemonchus contortus, Vet Parasitol.
2009 Apr 6;161(1-2):99-105. Epub 2008 Dec 13). Při podání Cucurbita maxima
bylo pozorováno na Dipilidyum caninum (tasemnice psí) snížení motility
a destrukce vajíček (Díaz Obregón D, Lloja Lozano L, Carbajal Zúñiga V.,
2009, Preclinical studies of cucurbita maxima (pumpkin seeds) a traditional
intestinal antiparasitic in rural urban areas, Rev Gastroenterol Peru. 2004 OctDec;24(4):323-7).
Obr. 1.: Struktura cucurbitinu.
Při použití Inula helenium je nutné dbát jisté opatrnosti, neboť může
způsobovat podráždění sliznic, trávicího traktu a pokožky.
4.2.6. Thymus vulgaris (tymián obecný)
Tradiční a velmi rozšířenou rostlinnou drogou je Thymus vulgaris. Používá
se ve formě čajových odvarů, tinktur nebo esenciálního oleje topicky
v případě mykóz, artritických bolestí a vnitřně při bronchitidě a katarech
dýchacích cest. Mezi hlavní farmakologické účinky patří antimikrobiální
a protizánětlivý účinek (EMEA/HMPC/234113/2006).
Často uváděný je též účinek antihelmintický (Waller PJ. Et al., 2001, Plants
as De-Worming Agents of Livestock in the Nordic Countries: Historical
Perspective, Popular Beliefs and Prospects for the Future, Acta vet. scand.
2001, 42, 31-44 a Imelouane, B., H. et al., 2009, Chemical composition of the
essential oil of thyme (Thymus vulgaris) from Eastern Morocco. Int. J. Agric.
Biol., 11: 205–208).
Nať obsahuje 1-2% esenciálního oleje, jehož hlavní účinné látky jsou
thymol (40-50%) a carvacrol (5%) (Mohammad Hudai, 2002, GC/MS
evaluation of thyme (Thymus vulgaris L.) oil composition and variations during
the vegetative cycle, Journal of Pharmaceutical and Biomedical Analysis,
Volume 29, Issue 4, 20 July 2002, Pages 691). Thymol je uváděný jako látka
s antihelmintickým účinkem při ancylostomiase, trichuriase a dalších
helminthiasách. Použití tymiánu, resp. thymolu, jako antihelmintika je
kontraindikováno v těhotenství, při onemocněních srdce, jater a ledvin.
(3R)-3-Aminopyrrolidine-3-carboxylic acid
4.3. Komplementární užití herbálních drog
Podpora imunitního systému organismu. V průběhu infekčních
parazitárních onemocnění se aktivuje imunitní systém, což se obvykle
projevuje zvýšením počtu eozinofilů v krvi a hladiny gammaglobulinu
(IgE). V řadě případů mohou v důsledku přítomnosti parazitů vznikat
zánětlivé komplikace v trávicím traktu. Podpora imunitního systému je
tedy opodstatněný prostředek, který přispívá k udržení celkové kondice
pacienta. Vhodným prostředkem mohou být echinacea obsahující
alkamidy, preparáty z kvasnic nebo hlívy ústřičné obsahující beta–glukany
a další preparáty na podporu imunity.
Vyprázdnění obsahu střev. Vyprázdněním obsahu střev se do určité
míry dosáhne i redukce počtu parazitů. Laxativní účinky mají kromě volně
prodejných rostlinných projímadel např. dřeň švestek, senna apod.
Podpora tvorby žaludečních sekretů. Podporou žaludeční sekrece
se stimuluje motilita střev, což podobně jako při použití prostředků
s laxativními účinky, zrychluje vyprazdňování obsahu střev a tím i redukuje
počet parazitů. Zvýšená produkce trávicích enzymů navíc působí proti
rozvoji parazitů. Příkladem vhodného zdroje hořkých látek je např. hořec
(Gentiana lutea).
4.4. Herbální drogy: příležitosti, výhody i omezení
4.4.1. Vztah mezi antihelmintickými účinky a toxicitou vůči hostiteli
Řada typů účinných látek herbálního původu, např. alkaloidy, laktony,
glykosidy, terpeny, saponiny a fenoly, má antihelmintické účinky. Na druhou
stranu, jedná se o látky, jejichž nadměrný přísun může ovšem mít výrazně
negativní vliv na zdraví hostitele parazitů. Například nadměrná konzumace
tříslovin je spojená se snížením příjmu potravy a stravitelnosti potravy
u přežvýkavců, toxicitou a poškozením metabolismu sliznice bachoru
(Hagerman a Butler, 1991, Tannins and lignins. In Herbivores. Their interaction
with secondary plant metabolites, ed. GA Rosental and TH Janzen, pp. 355–376.
Academic Press, San Diego, USA.). Podobně byly popsány poruchy příjmu
potravy a hemolýza v případě saponinů (Milgate a Roberts, 1995, The
nutritional and biological significance of saponins. Nutrition Research 15,
1223–1249). Součástí prací při hodnocení herbálních drog by proto mělo
být velmi pečlivé hodnocení farmakologických účinků na hostitelský
organismus. Navíc většina studií, které zkoumají antihelmintické účinky
herbálních drog, se nezabývá vyhodnocením negativních dopadů
na hostitele.
Na trhu přesto existují některé volně prodejné preparáty obsahující rizikové
herbální drogy jako např. kapraď samec, ořešák apod. Mohou tak vzniknout
opodstatněné pochybnosti, jakým způsobem byla zhodnocena toxicita
a tím i rizikovost používání takovýchto preparátů. Výběr herbálních drog
s antihelmintickými účinky by tedy měl být prováděn velmi obezřetně a
striktně tak, aby jednoznačně převážily přínosy pro léčbu nad negativními
důsledky jejich použití na zdraví hostitele. V opačném případě použití
herbálních drog ztrácí svoji základní přednost, tedy šetrná terapie bez
použití syntetických, potenciálně rizikových účinných látek.
4.4.2. Testování antihelmintické účinnosti
Testování antihelmintické účinnosti screeningem na modelových
organismech je klíčovou etapou při výběru vhodných syntetických
účinných látek. V případě hodnocení účinnosti herbálních drog je tento
krok specifický v tom, že do hodnocení se vybírají v naprosté většině
herbální drogy, u kterých je antihelmintický účinek známý, resp. očekávaný,
na základě používání v tradiční medicíně. Na jedné straně tak existuje oproti
syntetickým látkám významné množství empirických poznatků, které
výběr, a tím i množství experimentální práce, usnadňují. Na straně druhé
je při studiu vědeckých prací na toto téma patrné, že pro naprostou většinu
herbálních drog nejsou dostupné kvalitní vědecké poznatky o účinnosti. Při
přenášení poznatků o účinnosti herbálních drog z oblasti tradiční medicíny
do kontrolovaných studií je nutné dostatečně zohlednit celou řadu faktorů,
o které se empirické poznatky opírají. Pokud empirické poznatky svědčí
o účinnosti drogy, např. u přežvýkavců, je nutné přenášet testy na jiné typy
modelových hostitelských organismů, např. na hlodavce, velice obezřetně.
Podobně obezřetně je nutné přistupovat ke změnám designu experimentů
oproti poznatkům tradiční medicíny, jako je použití části nebo extraktu
namísto celé rostliny, zohlednit obvyklou dobu sběru a zpracování drogy
apod.
PHARMACEUTICALS
4.4.3. Vermophyt: účinnost a bezpečnost
Přípravek Vermophyt je kombinací čistě herbálních drog, resp. účinných
látek v semi-purifikované a standardizované formě získaných z herbálních
drog: Thymus vulgaris, Satureja hortensis, Nigella sativa, Cucurbita pepo,
Syzygium aromaticum a Inula helenium.
Uvedené herbální drogy byly zvoleny tak, aby se z hlediska jejich použití
jednalo o dobře popsané a bezpečné složky.
Antihelmintický účinek byl v rámci několika typů testů zkoušený na
organismu Caenorhabditis elegans. Testy byly provedené v tekutém
a pevném kultivačním mediu, vždy s přísunem a bez přísunu potravy.
V každé variantě byla měřena mortalita testovacího organismu. Jako
pozitivní kontrola byl použitý léčivý přípravek, antihelmintikum na bázi
mebendazolu.
Bylo zjištěno, že antihelmintický účinek obou přípravků na dospělý
modelový organismus je srovnatelný. V případě testu v tekutém
kultivačním mediu s potravou i bez potravy byl antihelmintický účinek
Vermophytu oproti pozitivní kontrole srovnatelný. Podobně srovnatelné
byly výsledky v tuhém kultivačním mediu s potravou i bez potravy. Tuto
skutečnost je možné interpretovat tak, že účinné složky jsou v daných
koncentračních úrovních přítomné v rozpustné formě, aniž by se významně
vázaly na suspenzní složky (na potravu), a že toxický efekt Vermophytu není
způsobený jeho kumulací v těle hlístice v souvislosti s příjmem potravy.
Obr. 2.: Znázornění účinnosti přípravku Vermophyt. Jednotlivé sloupce
znázorňují mortalitu testovacího organismu, relativní odchylku mortality
při dané koncentraci přípravků.
Phyteneo Vermophyt 20 kapslí
Antihelmintické účinky (proti střevním parazitům).
Čistě herbální složení.
Doplněk stravy.
Při podávání herbálních drog s antihelmintickým účinkem je vhodné využít
i kombinace, které mohou antihelmintické účinky synergně podporovat.
Zajištění příjmu taninů. Taniny jsou polyfenolické látky, jejichž struktura
je odvozená od kyseliny gallové, flavonů nebo floroglucinolu. Snižují příjem
živin (tzv. antinutriční efekt), mají antiparazitární, antihelmintické (ZAFAR I.
et al., 2002, Anthelmintic Effects of Condensed Tannins, Int. J. Agri. Biol., Vol. 4,
No. 3) a antibakteriální účinky. Vhodným a bezpečným způsobem přísunu
taninů může být doplňování tekutin po dobu terapie zeleným čajem, čajem
z listů ostružiníku křovitého apod.
PHARMACEUTICALS
Parazitická onemocnění
gastrointestinálního traktu
1. Úvod
Hlavní skupinu parazitů gastrointestinálního traktu tvoří protozoa
(jednobuněčné organismy) a parazitičtí červi (helminti). Nejčastějšími
zástupci protozoálních parazitů jsou Giardia sp. a Cryptosporidium sp.
Z parazitických červů se nejčastěji vyskytují ploší červi, např. motolice
a tasemnice a kulatí červi (nematodi), např. škrkavky a roupi (Holden-Dye, L.
and Walker, R.J. Anthelmintic drugs (November 02, 2007), WormBook, ed. The
C. elegans Research Community, WormBook, doi/10.1895/wormbook.1.143.1).
Světová zdravotnická organizace WHO odhaduje, že střevními parazity jsou
nakaženy až 2 miliardy lidí (http://www.who.int/wormcontrol/statistics/).
Parazitární onemocnění jsou významná nejen z pohledu humánního
zdraví, ale rovněž z pohledu hospodářského, neboť mohou mít významné
negativní ekonomické dopady, např. při chovu hospodářských zvířat.
Navzdory vysoké prevalenci parazitárních onemocnění gastrointestinálního
traktu věnuje farmaceutický průmysl této problematice spíše okrajovou
pozornost. Jako jednoduché vysvětlení se nabízí to, že největší rozšíření
tohoto druhu onemocnění je v rozvojových a chudých regionech světa.
Zajímavá je rovněž skutečnost, že antihelmintika byla nejprve vyvinuta
a nasazena pro veterinární účely a až následně využita v humánní medicíně.
O tom, že tato oblast je spíše na okraji zájmu, svědčí i to, že v současné
době se množství chemoterapeutických antihelmintik nerozrůstá, zřejmě
také díky významnému úspěchu a masovému využití makrolidových
antihelmintik na bázi ivermektinů (Geary, T.G. (2005). Ivermectin 20 years
on: maturation of a wonder drug. Trends Parasitol. 21, 530–532). Přestože
medikamentózní terapie je v tomto směru na vysoké úrovni, existují obavy,
že tak jako u jiných antibiotik, by se mohly na stávající chemoterapeutika
vyskytnout rezistence a v takovém případě by bylo nutné vývoj antihelmintik
dále posunout (Geary T.G., Sangster, N.C., and Thompson, D.P. (1999). Frontiers
in anthelmintic pharmacology. Vet. Parasitol. 84, 275–295).
2. Původci a symptomy onemocnění
Základní členění parazitických onemocnění gastrointestinálního traktu
z pohledu jejich původců je uvedené v tab. 1. (Havlík J., et al. Příručka
infekčních a parazitárních nemocí. Avicenum 1985).
Tab. 1.: Druhy nejčastějších onemocnění střevními parazity.
 Protozoální původ
• Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná)
• Giardia intestinalis (Giardia lamblia)
• Cryptosporidium parvum
• Isospora belli
• Balantidium coli
• Mikrosporidie (Enterocytozoon bieneusi, Encephalitozoon hellem,
Encephalitozoon cuniculi, Encephalitozoon (Septata) intestinalis, Nosema corneum)
 Střevní onemocnění vyvolaná nematody (hlísticemi)
• Strongyloides stercoralis (háďátko střevní)
• Měchovci Ancylostoma duodenale, Necator americanus
• Enterobius vermicularis (roup dětský)
• Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská)
• Trichuris trichina (tenkohlavec lidský)
 Střevní onemocnění vyvolaná trematoidy (motolice)
• Schistosoma mansoni (střevní schistosoma)
• Fasciolopsis buski (velká střevní motolice)
 Střevní onemocnění vyvolaná tasemnicemi - střevní cestodózy
• Taenia solium (tasemnice dlouhočlenná), Taenia saginata (tasemnice bezbranná)
• Diphyllobothrium latum (škulovec široký)
• Hymenolepis nana (tasemnice dětská)
Jako nejčastější původce onemocnění je možné označit organizmy
Enterobius vermicularis, Giardia lamblia, Ancylostoma duodenale a Necator
americanus a Entamoeba histolytica.
E. vermicularis, roup dětský, je nejrozšířenější hlístice (nematod), přičemž
množství nakažených se odhaduje na asi 209 milionů osob na celém
světě. Některé zdroje uvádí, že infikováno je více než 30 procent dětí na
celém světě (Felter HW, Lloyd JU, King‘s American Dispensatory. 18th Ed, 3rd
revision, volume 1. First published 1905, reprinted Eclectic Medical Publications,
Portland, 1983). Jediným známým hostitelem je člověk, dospělí červi jsou
poměrně malí, samci do 5 mm a samice 8 až 13 mm. Červi žijí hlavně ve
slepém střevě, odkud samice migrují zejména v nočních hodinách na
perineum, kde jsou schopny naklást až 15.000 vajíček. Právě při kladení
vajíček pociťuje nakažený svědění. Vajíčka se dále šíří zbytky stolice,
dotykem apod., přičemž při orálním pozření mohou infikovat další hostitele.
Z vajíček se ve dvanáctníku líhnou larvy, které migrují do tlustého střeva.
V nepřítomnosti hostitele naprostá většina vajíček zahyne do 72 hodin.
Přestože onemocnění E. vermicularis je relativně bez vážných následků,
během onemocnění se vyskytují značně nepříjemná perineální, perianální
a vaginální podráždění. Postižený cítí neustálé svědění, které vede
k poruchám spánku. Vzácně může vést nemoc k hubnutí, infekci močových
cest a zánětu slepého střeva.
Ancylostoma duodenale a Necator americanus (měchovec lidský a měchovec
americký) jsou nematodi čeledi měchovců (Ancylostomatidae), jejichž
hostitelem je výlučně člověk. I když výskyt těchto parazitů se drasticky snížil,
přesto např. ve Spojených státech se infekce měchovcem řadí ke druhé
nejčastější helmintóze (Center for Disease Control and Prevention. Publication
of CDC surveillance summaries. Morb. Mortal. Wkly. Rep. 1992;41(8):145-6).
Velikost N. americanus se pohybuje u samic od 10 do 12 mm, u samců 6
až 8 mm. A. duodenale se odlišuje od N. americanus poloměsíčitým tvarem
hřbetních a ventrálních desek v oblasti ústní dutiny. Oba druhy mají společný
životní cyklus. Z vajíček se líhnou larvy, které se živí půdními bakteriemi.
Larvy postupně dozrávají do stádia schopného infikovat hostitele. Infekce
je stimulována vlhkem a nízkou úrovní hygieny. Larvy infikují hostitele
orálně, ale také kožními póry, vlasovými folikuly a dokonce i neporušenou
kůží. Larvy se šíří tělem hostitele oběhovým systémem, dokud nedosáhnou
alveolárních kapilár. Zahnizďují se v plicním parenchymu a po zhruba šesti
týdnech migrují k bronchiálnímu stromu a dále k hltanu, kde je hostitel
spolu s bronchiálním sekretem spolkne. Takto larvy putují až do tenkého
střeva, kde se přichytávají k jeho stěně. Zde později dochází i k tvorbě
vajíček.
Infekce se obvykle manifestuje svědivým zarudnutím pokožky,
plicními obtížemi během jejich stěhování do střeva nebo přechodnou
gastroenteritidou během přichytávání na střevní sliznici. Měchovec se
během fáze uchycení v tenkém střevě živí krví hostitele (asi 0,25 ml krve
hostitele za den). Krevní ztráty mohou způsobit hypochromní mikrocytární
anemii, která může vést k hypoproteinémii, u dětí v některých případech
s těžkými fyzickými a mentálními retardacemi.
Giardia lamblia je bičíkatý prvok (protozoa), pravděpodobně
nejčastější parazit člověka v celosvětovém měřítku a druhý nejčastější
např. ve Spojených státech (http://phil.cdc.gov). Prvoci po orálním pozření
nejčastěji kontaminované vody, zbytků stolice, kontaktem apod., migrují
do duodena až jejuna, kde se přichytí ke stěně trávicího traktu a dochází
zde k množení. Množení stimuluje přítomnost žluče, sacharidů a nízký
obsah kyslíku. Určitý počet prvoků excystuje, dochází k vyloučení stolicí
a může infikovat dalšího hostitele. Rozvoj infekce doprovází nevolnost,
zvracení, nadýmání, křeče, průjem a hubnutí. Příznaky trvající dva až čtyři
týdny a výrazné hubnutí jsou klíčovými projevy, které rozlišují přítomnost
Giardia sp. od jiných onemocnění bakteriální etiologie. Pokud onemocnění
není léčeno, začínají se projevovat chronické příznaky jako je řídká stolice,
ztráta hmotnosti o 10 až 20 %, malabsorpce, malátnost, únava a deprese.
E. histolytica je prvok (protozoa) o velikosti 10 - 60 μm. Odhaduje se, že
infikováno je přibližně 10 % světové populace, ovšem 90 % nakažených
osob je asymptomatických. Ze zhruba 50 milionů symptomatických
případů dochází každý rok až k 100.000 úmrtí (Walsh JA. Problems in
recognition and diagnosis of amebiasis: estimation of the global magnitude
of morbidity and mortality. Rev Infect Dis 1986;8:228-38). Odhaduje se,
že E. histolytica je po malárii druhou nejčastější příčinou úmrtí na světě
z onemocnění způsobených protozoálními původci (Petri WA Jr, Singh
U. Diagnosis and management of amebiasis. Clin Infect Dis 1999;29:1117-25).
Stejně jako v případě Giardia sp., E. histolytica má dvě fáze životního cyklu:
cysty a trophozoity. Infekční cysty kulovitého tvaru jsou asi 12 μm velké,
na hostitele se šíří kontaminovanými potravinami a vodou. V trophozoitní
fázi má buňka velikost 25 μm a může obsahovat červené krvinky hostitele
v různých fázích trávení. Po požití cysta přechází do trophozoitní fáze
v tenkém střevě a dále migruje do tlustého střeva. Zde mohou améby
excystovat, jsou vylučovány stolicí a ve vlhkém prostředí mohou být
infekční několik týdnů. Améby v trophozoitní fázi napadají střevní sliznice,
šíří se krevním řečištěm do jater, plic a mozku. Ve střevním lumenu může E.
histolytica narušit ochrannou vrstvu hlenu s následným vznikem ulcusu.
Epitel ulcusu může krvácet a způsobit kolitidu. Manifestace akutního stadia
spočívá v projevech únavy, úbytku hmotnosti, bolestech břicha, krvácivém
průjmu, horečce (často vede k mylné diagnóze zánětu slepého střeva).
V chronické fázi může zánětlivé onemocnění střev vést k chybné diagnóze
a léčbě steroidy, což může celkový stav ještě zhoršit. Trophozoity, které
pronikají střevní stěnou a šíří se do celého těla prostřednictvím krevního
oběhu, mohou vést až k tvorbě jaterních abscesů s následnými závažnými
komplikacemi.
2.1. Syntetická antihelmintická léčiva
Přehled nejdůležitějších syntetických účinných látek pro léčbu parazitárních
onemocnění je uveden v tab. 2.
Tab. 2.: Přehled nejdůležitějších registrovaných antihelmintik
(Holden-Dye L. and Walker RJ., 2077, Antihelmintic drugs, Wormbook,
ed. The C.Elegans Research Community, doi/10.1895/wormbook1.143.1).
Schistosomiasy
Sloučeniny antimonu
Metrifonate
Oxamnaquine
Praziquantel
Střevní nematodi
Piperazine
Benzimidazoly
Morantel
Pyrantel
Levamisole
Avermectiny a milbemyciny
Closantel a halogenované
salicylamidy
Emodepside
Cestodosy
Niclosamide
Benzimidazoly
Praziquantel
Fasciolasa
Praziquantel
Closantel a halogenované
salicylamidy
Filariasa
Diethylcarbmazine
(Lymfatická filarióza je způsobena Wuchereria Suramin
bancrofti, Brugia malayi a Brugia timori. Ivermectin
Podkožní filarióza je způsobena Loa Loa,
Mansonella streptocerca, Onchocerca volvulus
a dracunculus medinensis. Filarióza dutin
vyplněných serem (dutina břišní) je způsobena
Mansonella perstans a Mansonella ozzardi.)
V tab. 3. je uveden přehled medikací, omezení a souvisejících opatření při
léčbě onemocnění.
Tab. 3.: Medikace a doplňující opatření při léčbě infekcí.
SGoldmann DA, Wilson CM. Pinworm infestations. In: Hoekelman RA. Primary pediatric care. 3d ed. St.
Louis: Mosby, 1997:1519, Dickson R., Awasthi S., Demellweek C., Williamson P. Anthelmintic drugs for
treating worms in children: effects on growth and cognitive performance. Cochrane Database Syst Rev
2003;(2): CD000371, Procop GW. Gastrointestinal infections. Infect Dis Clin North Am 2001;15:1073-108,
Leder K., Weller P. Giardiasis. In: Rose BD, ed. Infectious disease. Wellesley, Mass.: UpToDate, 2002, Reed
SL. Amebiasis and infection with free-living amebas. In: Harrison TR, Fauci AS, Braunwald E, et al., eds.
Harrison‘s Principles of internal medicine. 15th ed. New York: McGraw-Hill, 2001:1199-202, Petri WA Jr,
Singh U. Diagnosis and management of amebiasis. Clin Infect Dis 1999;29:1117-25).
Původce
Léčba
Enterobius vermicularis
Primárně: Mebendazole (Vermox), Sanitace domácnosti, časté praní
100 mg orálně denně.
ložního prádla, ručníků apod.
Sekundárně: Pyrantel pamoate
(Pin-Rid), 11 mg per kg (max 1 g)
orálně nebo albendazole (Valbazen),
400 mg orálně. Při přetrvávání
opakovat, neaplikovat u dětí mladších
dvou let.
Giardia lamblia
Ancylostoma duodenale,
Necator americanus
Další opatření a prevence
Dospělí: Metronidazole (Flagyl),
Je-li zapotřebí - dekontaminace
250 mg orálně 3x denně 5-7 dnů.
vodního zdroje, častá a důkladná
Těhotné ženy by měly zvážit
osobní hygiena
zahájení léčby až po porodu. Těhotné
ženy s výraznými symptomy:
paromomycin (Humatin),
500 mg orálně 4x denně 7-10 dnů;
metronidazole je akceptovatelný.
Děti: albendazole, 400 mg orálně
5 dnů
Osobní hygiena.
Albendazole, 400 mg orálně,
Mebendazole, 100 mg orálně
2x denně 3 dny, Pyrantel
pamoate, 11 mg per kg (max 1 g),
suplementace železem je vhodná
již před zahájením podávání
antihelmintika. Ověření účinnosti
léčby po 2 týdnech od jejího ukončení.
Entamoeba histolytica
Intestinální výskyt: Iodoquinol
(Yodoxin), 650 mg orálně 3x denně
20 dnů nebo Paromomycin,
500 mg orálně 3x denně 7 dnů nebo
Diloxanide furoate (Furamide),
500 mg orálně 3x denně 10 dnů).
Tkáně: Metronidazole, 750 mg orálně
3x denně 10 dnů.
Jaterní abscesy: Metronidazole,
750 mg orálně 3x denně 5 dnů,
pak Paromomycin, 500 mg orálně
3x denně 7 dnů nebo Chloroquine
(Aralen), 600 mg orálně 2 dny,
pak 200 mg orálně 2-3 týdny (vyšší
dávkování pouze pokud: výskyt
pyogenních abscesů; zlepšení
nenastává ani 4-5 dnů po zahájení
léčby, riziko prasknutí abscesů)
2.2. Další opatření během léčby
Součástí léčby jsou i určitá režimová opatření, která slouží také jako
prevence. Základem je dostatečné mytí rukou, především po použití toalety
a před jídlem. Po každé toaletě, před spaním a ráno by se mělo provádět
důkladné omytí oblasti konečníku.
Vajíčka snadno ulpívají za nehty, proto je vhodnější mít nehty krátce
střižené a především dětem zabránit v jejich okusování. Samozřejmostí by
měla být denní výměna spodního prádla. Aby došlo ke zničení vajíček, mělo
by se prádlo vyvařit a vyžehlit. Totéž platí pro prádlo ložní.
3. Alternativní a adjuvantní terapie
Konvenční léčebné postupy zajišťují rychlou a bezpečnou léčbu.
Alternativní terapie může léčbu běžnými léky vhodně doplnit, ale není jí
možné konvenční medicínské postupy nahradit. Následující zásady výživy
mohou pomoci parazitární původce brzdit v jejich nárůstu a následné
manifestaci onemocnění, zejména pohybujeme-li se např. v prostředí, kde
může být zvýšené riziko infekce (cestování, výskyt infekce v okolí, zhoršené
hygienické podmínky apod.).
3.1. Výživa
Aplikace následujících stravovacích zásad přispívá k snížení rizika rozvoje
infekce.
• Vyvarovat se jednoduchých sacharidů obsažených v rafinovaných
potravinách, ovoci, džusech, mléčných výrobcích, cukru s výjimkou medu.
• Jíst více syrového česneku, dýňových semínek, granátových jablek,
červené řepy, mrkve, které patří k tradičním herbálním prostředkům
s antihelmintickým účinkem.
• Zvýšit příjem vody.
• Jíst více vlákniny.
•
Zvážit užívání probiotik (Lactobacillus acidophilus, Lactobacilus
plantarum, Saccharomyces boulardii a bifidobakterie), jednou až dvakrát
denně mezi jídly. Probiotika přispívají k obnově mikroflory a celkově
příznivě ovlivňují funkce trávicího traktu.
Pharmacopoeia.. Bournemouth : British Herbal Medicine Association: 2006,
p.63-67). Dalším z tradičně používaných herbálních drog je esenciální
olej Chenopodium ambrosioide, který rovněž obsahuje ascaridol zhruba
v množství 19%, dále alfa–terpinen (48%), para-cymen (28%) a betamyrcen (2%) (Chemistry of Natural Compounds, Vol. 44, Number 3, 378-379,
DOI: 10.1007/s10600-008-9070 a Cavalli, J. et al., (2004), Combined analysis of
the essential oil of Chenopodium ambrosioides by GC, GC-MS and 13C-NMR
spectroscopy: quantitative determination of ascaridole, a heat-sensitive
compound. Phytochemical Analysis, 15: 275–279).
V padesátých letetech 20. století bylo firmou Knoll, AG vyráběné
antihelmitikum ve formě 2% syntetického ascaridolu v ricinovém oleji.
Antihelmintický účinek esenciálního oleje Chenopodium ambrosioide
obsahující ascaridol je založený na znehybnění parazitů. Pokusy in vitro
s Ascaris lumricoides prokázaly účinnost v koncentraci 10-5 (Goodwin, 1958,
Brit. J. Pharmacol., 13, 197). Přesto v současné době nejsou dostupné žádné
výsledky klinických studií, ve kterých by byl antihelmitický účinek ascaridolu
ve formě monokomponentního přípravku prokázaný (Blumenthal, 1998,
The Complete German Commision E Monographs). Ve světle současných
poznatků o toxicitě ascaridolu je bezpečné použití Peumus boldus omezeno
pouze na užití čajů nebo vodných extraktů, zatímco ethanolické extrakty
a esenciální olej obsahují vysokou koncentraci ascaridolu a jejich použití
je považováno za nebezpečné (EMEA/HMPC/591131/2007, 2009). Toxicita
ascaridolu je způsobena narušením oxidativní fosforylace v mitochondriích
(Gille et al., Toxicity of ascaridole from Chenopodium ambrosioides in
mammalian mitochondria, BMC Pharmacology 2010, 10(Suppl 1):A10).
4.1.2. Filicin
Dříve hojně používaná droga Dryopteris fillix-mass (Kapraď samec) obsahuje
jako hlavní účinnou látku filicin (Ikhlas A. Khan,Ehab A. Abourashed, 2011,
Leung‘s Encyclopedia of Common Natural Ingredients, J. Willey and Sons,
3rd ed.).
Filicin je floroglucinová sloučenina, jejíž obsah v kořenu, resp. oddenku, je
více než 1,5%. Další floroglucinové látky obsažené v kořenu Dryopteris fillixmass jsou aspidin, desaspidin, paraspidin, margaspidin, aspidine a filmarone
(Bowden JL et al., 1965. Some simple anthelmintics. Br. J.Pharmacol.Chemother.
24, 714–724 a Pentilla, A. and Sundman, J. (1970), The chemistry of dryopteris
acylphloroglucinols. Journal of Pharmacy and Pharmacology, 22: 393–404).
Filicin má vermifugní účinky, vykazuje silnou cytotoxicitu zejména vůči
plochým parazitům, horší účinnost má vůči Ascaris sp. a Enterobius sp.
Nejčastější postup je užití esenciálního oleje v kombinaci s vhodným
laxativem (např. síran hořečnatý). Filicin působí na motilitu parazitů,
způsobuje jejich ochrnutí, znehybňuje je a ti jsou následně vyloučeni stolicí.
Jako projímadlo nesmí být použitý ricinový olej, neboť zvyšuje resorpci
filicinu. Použití filicinu je omezené řadou kontraindikací (těhotenství,
nemoci srdce, jater a ledvin). Při použití vyšších dávek je filicin hepatotoxický
a nefrotoxický (Amritpal Sing Saroya , 2010, Herbalism, Phytochemistry and
Ethnopharmacology, CRC Press, ISBN 978-1-57808-9).
Příprava a použití esenciálního oleje byly popsané např. v USP v monografii
Oleoresinae Aspidii (Oleoresin of Aspidium) ještě v první pol. 20. století.
4.2. Tradiční herbální drogy s antihelmintickými účinky
Kromě léčivých přípravků založených na účinných látkách rostlinného
původu je používána řada herbálních drog v rámci tradiční medicíny
a v různých formách volně prodejných přípravků (čajoviny, doplňky stravy).
Následující přehled uvádí některé důležité a často používané herbální drogy.
• Zvážit zvýšený přísun proteolytických trávicích enzymů. Jsou obsažené
v některých druzích ovoce nebo doplňcích stravy (např. papain).
4.2.1. Artemisia absinthium (pelyněk pravý)
• Doplňovat vitamin C (250 - 500 mg dvakrát denně) - příznivě působí na
imunitní systém.
Artemisia absinthium je jedna z nejdéle známých a nejpoužívanějších
drog při projevech parazitární infekce, a to zejména v případě Enterobius
a Ascaris (Quinlan MB, Quinlan RJ, Nolan JM. J Ethnophamracol 2002; 80(1):
75-83). Artemisia absinthium je používaný nejen v humánní, ale i ve veterinární
medicíně (Uncini Manganelli RE, Camangi F, tomei PE. J Ethnopharmacol 2001;
78(2-3): 171-191).
• Doplňovat zinek (20 - 30 mg denně) - příznivě působí na imunitní systém.
4. Fytofarmaceutika a herbální drogy
4.1. Léčiva herbálního původu
Účinné látky, které byly používány v humánní medicíně v lékových formách,
jsou uvedeny v následujícím přehledu.
4.1.1. Ascaridole
Jedním z tradičních prostředků užívaných k odstraňování střevních parazitů
je esenciální olej Peumus boldus (Duke, 2002, Handbook of Medicinal Herbs).
Listy Peumus sp. obsahují 2-4% esenciálního oleje, který obsahuje ascaridol
(16-38%), 1,8 cineol (11-39%) a p-cymen (9-29%) (Bradley P., Boldo leaf.
British herbal compendium volume 2. A handbook of scientific information
on widely use plant drugs. Companion to Volume 1 of the British Herbal
Z rostliny se používá nať a to jak nativní rostlina ve veterinární medicíně,
tak i vodné odvary nebo ethanolické extrakty. Důležité obsahové látky jsou
sesquiterpeny, zejména absinthin a terpeny. Esenciální olej obsahuje toxický
monoterpen thujon. Z tohoto důvodu používání pelyňku v potravinách
(např. alkoholické nápoje likéry) podléhají regulaci (Bisset NG (ed). Herbal
Drugs and Phytopharmaceuticals. Medpharm Scientific Publishers. Stuttgart.
1994, pp 45-48.).
Antihelmintické účinky jsou způsobené přítomností thujonu a byly
prokázané např. u Ascaris lumbricoides (Albert-Puleo M. Econ Bot 1978; 32:
65-74). Toxický efekt thujonu je sice dobře známý, ovšem neurotoxický
mechanismus působení není zcela objasněn (Bonkovsky et al. 1992,
Porphyrogenic properties of the terpenes camphor, pinene, and thujone (with
a note on historic implications for absinthe and the illnessof Vincent van Gogh).
Biochem. Pharmacol. 43: 2359–2368 a Millet et al. 1981, Toxicity of some
Essentials plant oils. Clinical and experimental study, Clin. Toxicol. 8: 1485–
1498, 1981). Předpokládá se, že thujon blokuje nervové receptory gamaaminomáselné kyseliny (GABA) a tím narušuje přenos signálů nervovou
soustavou. Rice and Wilson (1976) popsali antinociceptivní účinek (snížení
odezvy na bolestivý podnět) thujonu u myší (Rice K.C. and R.S. Wilson,
1976: (-)-3-Isothujone, a small nonnitrogenous molecule with antinociceptive
activity in mice. J. Med. Chem. 19: 1054–1057).
Extrakt natě inhibuje dle některých autorů i nárůst protozoálních parazitů
Naegleria fowleri a Entamoeba histolytica (Mendiola J, Bosa M, Perez N et al.
Trans R Soc Trop Med Hyg. 1991; 88(1): 78-79).
4.2.2. Juglans nigra (ořešák černý)
Další z tradičně používaných drog je oplodí Juglans nigra. V období zralosti
plodů po oloupání mění barvu ze žluto-zelené postupně až na tmavohnědou
barvu. Tato barevná změna je způsobená oxidací přítomných chinonových
sloučenin. V tradiční medicíně se používá pro eliminaci parazitů zejména
odvar, tinktura nebo rozmělněné oplodí ve směsi s vodou.
Hlavními účinnými látkami oplodí Juglans nigra jsou 1,4-naphthochinony
juglon a plumbagin (Binder RG, Benson ME, Flath RA. Phytochem 1989; 28(10):
2799-2801). Vykazují řadu významných farmakologických vlastností - jsou
cytotoxické, mají významné antibakteriální, antimykotické, antivirové,
insekticidní, protizánětlivé a antipyretické účinky. Mechanismus účinku
je dosti složitý a zahrnuje inhibici procesu replikace, interagují s četnými
proteiny (enzymy) a narušují buněčné a mitochondriální membrány. (Babula
P. et al, 2007, Naphthoquinones and their pharmacological properties Ceska Slov
Farm., 56(3):114-20 a Babula P. et al., 2006, Naphthoquinones--biosynthesis,
occurrence and metabolism in plants, Ceska Slov Farm.;55(4):151-9).
In vitro studie ukazují, že plumbagin inhibuje u intestinálních parazitů jejich
motilitu a schopnost přichycení se na stěnu trávicího traktu. Ve vyšších
koncentracích byly u plumbaginu zjištěny také larvicidní účinky vůči Ascaris
suum. (Fetterer RH, Fleming MW,1991, Effects of plumbagin on development
of the parasitic nematodes Haemonchus contortus and Ascaris suum, Comp
Biochem Physiol C; 100(3): 539-342).
Déledobé používání je kontraindikováno zejména z důvodu mutagenity
juglonu a snižování clearance jater (Godfrey Anthony, Saunders Paul, Barlow
Kerry, Gowan Matt. 2011 Principles and Practices of Naturopathic Botanical
Medicine, Advanced Botancial Medicine, V.3 CCNM Press, Toronto). Paulsen
T. a Ljungman M. (2005) uvádějí, že juglon negativně ovlivňuje fibroblasty
zapojené do tvorby kolagenových proteinů, přítomnost juglonu významně
ovlivňuje apoptosu buněk a vede až k jejich smrti (Paulsen M. and Ljungman
M., 2005, The natural toxin juglone causes degradation of p53 and induces
rapid H2AX phosphorylation and cell death in human fibroblasts, Toxicology
and applied pharmacology; 209(1):1-9).
Vzhledem k toxicitě naftochinonů je použití této herbální drogy pro
vnitřní použití regulované a omezené u dětí, těhotných a kojících matek
(Blumenthal M , Goldberg A , Brinckmann J , eds., 2000, Herbal Medicine:
Expanded Commission E Monographs. Newton, MA: Integrative Medicine
Communications).
4.2.3. Syzigium aromaticum (hřebíčkovec kořenný/vonný)
Sušený nerozvinutý květ Syzigium aromaticum je používán v tradiční
medicině buď v práškové formě nebo jako esenciální olej získaný z květů.
Časté terapeutické indikace jsou nevolnost, nadýmání, dyspepsie, bolesti
zubů a v posledních letech také jako antihelmintický prostředek (Chang
HM, But PP. Pharmacology and Applications of Chinese Materia Medica..
Volume 1. World Scientific, Singapore, 1987, pp 484-488). Lokální aplikace
se používá k tlumení bolesti. Kromě jeho antimikrobiální, antioxidační,
antimykotické a antivirové aktivity, esenciální olej má protizánětlivé,
cytotoxické, repelentní a anestetické vlastnosti. (Dorman HJ, Deans SG,
2000, Antimicrobial agents from plants: antibacterial activity of plant volatile
oils, J Appl Microbiol.;88(2):308-16).
Hlavní obsahové látky esenciálního oleje jsou eugenol (80-85%), eugenol
acetát, beta-caryophyllen, carvacrol, thymol, cinnamaldehyd, flavonoidy,
taniny a fenolické kyseliny (Chaieb K., 2007, The chemical composition and
biological activity of clove essential oil, Eugenia caryophyllata (Syzigium
aromaticum L. Myrtaceae): a short review Phytother Res. 2007 Jun;21(6):501-6).
Eugenol vykazuje antihelmintické účinky vůči Caenorhabditis elegans
in vitro (Asha MK, Prashanth D, Murali B et al. Fitoterapia 2001; 72(6):
669-670). Práškovaná droga Syzigium aromaticum vykazovala vysokou
antihelmintickou aktivitu vůči modelovému organismu Pheretima spp.,
za podmínek pokusu více než 7 krát vyšší než účinnost piperazinu. Vysokou
nematocidní aktivitu vykazoval vodný i methanolický extrakt drogy.
(Krishnakumari MK, Majumder SK. J Sci Indust Res 1960; 19C: 202-204).
Phyteneo Vermophyt 20 kapslí
Download

Phyteneo Vermophyt 20 kapslí PHARMACEUTICALS