ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE
FAKULTA STAVEBNÍ
OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE
KATEDRA MAPOVÁNÍ A KARTOGRAFIE
Kaligrafie
semestrální práce
Karel Mastný
Jiří Roub
V Praze dne 26. 4. 2011
Kartografická polygrafie a reprografie
Úvod
Kaligrafie (pochází z řeckého kallos „krása“ a grafos „psaní“ ) je umění krasopisu. Zahrnuje jak funkční nápisy a ručně psané dopisy, tak i výtvarné umění, kde vytvoření ručně
psaného znaku může mít přednost před čitelností textu. Kaligrafie se liší od typografie.
Jednotlivé znaky jsou proměnlivé a spontánní, obsahují jedinečnou improvizaci okamžiku
psaní.
Obr. 1: Kovové pero
1
1
1.1
Historie a vývoj písma
Klínové písmo
Počátky písma nalezneme v oblasti mezi Tigridem a Eufratem, ve starověké Mezopotámii. Oblast rozkládající se od Perského zálivu až k Bagdádu obývali od 6. do l. tisíciletí
př. n. l. Sumerové a Akkadové. První hliněné tabulky se znaky znamenajícími zemědělské
účty byly nalezeny v Sumeru v místech, kde stával velký chrám města Uruk. Toto písmo
bylo původně mnemotechnickou pomůckou, zjednodušenými nákresy, piktogramy, které se
vázaly ke zvukové podobě slova, slabiky.
Spojením několika piktogramů bylo možné vyjádřit i myšlenky. Kolem roku 2900 př.
n. l. původní piktogramy mizí a objevuje se písmo klínové. Sumerové psali seříznutým
rákosem do hliněných destiček a na stvrzení jejich pravosti používali pecemi válečky. Toto
písmo bylo před mnoha staletími nahrazeno písmem arabským.
1.2
Hieroglyfy
Na rozdíl od strohého a abstraktního klínového písma jsou hieroglyfy plné života a poezie. Používaly se v Egyptě od 4. tisíciletí př. n. l. až do 3. stol. n. l. Hieroglyfy, v překladu
„písmo bohů“ , z řeckého hieros - posvátný a glyfan - ryti, jsou nejznámějším typem zobrazení. Počet hieroglyfu se z původních 700 rozšířil až na 5000 v období římské okupace.
Hieroglyfy sloužily k monumentálním nápisům psaným na kámen, popřípadě do něj tesaným.
Směr psaní znaků lze určit podle pohledu zobrazených postav. Zpočátku byly znaky
řazeny svisle, až kolem roku 2000 př. n. l. vodorovně. Potřeb rychlého psaní vedla ke
zjednodušeni hieroglyfů v písmo hieratické (kněžské) a 6. stol. přineslo další zjednodušení
- písmo démotické (lidové). Obecné užívání písma usnadnil vynález papyrusových svitků
(2200-500 př.n.l.), na které se psalo rozžvýkaným rákosem a inkoustem ze sazi. V Egyptě,
stejně jako v Mezopotámii, znamenala znalost psaní a čteni privilegia a moc. Toto písmo
bylo před mnoha staletími nahrazeno písmem arabským.
1.3
Fénické písmo
Féničané byli semitským národem mořeplavců a obchodníků. Sídlili na libanonském
pobřeží při svých cestách Středomořím poznali egyptská písma i klínopisy. Své písmo vytvořili kolem roku 1300 př. n. l. Obsahovalo 22 hláskových znaků. Čte a píše se zprava
doleva a mezi slovy nejsou mezery.
1.4
Čínské písmo
Podle pověsti vytvořil čínské písmo ve 26. stol. př. n. l. císař Chuang-ti. Toto písmo mělo
původ v obrázcích. Znak zachycuje symbol pro jednoslabičné slovo a symbol pro výslovnost.
Znaky, jejichž počet přesahoval desetitisíce, se psané svisle do sloupců. V Číně se psalo na
bambusové destičky, zvířecí kosti nebo želví krunýře. Velkou změnu způsobil v prvním
století př. n. l. Cchaj Lun vynálezem papíru. Významným vynálezem je také deskotisk ze
dřevěných matric používaný od roku 868. Tisklo se na papír i hedvábí. Piktogram, původní
a klíčový prvek všech písem, přetrvává v čínských zemích dodnes. Čínské písmo doznalo
do dnešních tisů jen málo změn.
2
Obr. 2: Čínské písmo psané kaligraficky
1.5
Hebrejské písmo
Nejstarší psané stopy tohoto jazyka sahají do roku 700 př. n. l. Hebrejské písmo má
znaky jen pro souhlásky a čte se, stejně jako aramejština, zprava doleva. Hebrejské písmo
se nazývá čtvercové a jen velmi málo se změnilo. Až na několik málo výjimek je dnešním
úředním jazykem v Izraeli.
1.6
Arabské písmo
Arabské písmo, stejně jako hebrejština, vzešlo z fénické abecedy. První čistě arabské
nápisy pocházejí z let 512-513 n. l. Také arabské písmo se čte zprava doleva, nemá samohlásky a obsahuje osmnáct písmen, ke kterým se přidávají tečky, čímž se jejich počet
zvyšuje na devětadvacet.
Obr. 3: Ukázka arabské kaligrafie
1.7
Latinka
Řecké písmo má taktéž fénický základ. Vzniklo v 8. stol. př. n. l. a mělo několik variant.
Existovala dvě centra: východo-řecké, které ovlivnilo typ abecedy iónské a atické, a centrum
západo-řecké, kde vznikla varianta dórská.
3
Klasická řecká abeceda se vyvinula z iónského typu v r. 403 př. n. l. Samohlásky byly do
abecedy vloženy rak. že Řekové převzali z aramejské abecedy některé znaky, které v řečtině
nebyly. Tak vzniklo A - alfa, E - epsilon, O - omikron, Y - ypsilon, I - iont bylo nové písmeno.
Ze 7. stol. př. n. l. se dochovaly nápisy psané tzv. bustrofedoncm: řádky se psaly střídavě
zprava doleva a naopak. V 5. stol. př. n. l. proběhla reforma tohoto směru na psaní zleva
doprava. Klasická řecká abeceda se prostřednictvím Etruskú přenesla a dále rozvíjela v říši
římské. Tik vzniklo latinské písmo tvořené 24 písmeny, která se psala a četla zleva doprava.
Římané tesali písmena do kamene. Psané texty se dochovaly na papyrech, pergamenech, ale i na zdech domů v Pompejích. Ve 3. stol př. n. l. vyústil vývoj stejné vysokých
a silných písmen nerozlišujících velká a malá písmena v římskou kapitálu. Tato kapitála
byla slavnostním písmem. Staří Římané používali písmena abecedy také pro čísla: C - 100,
L - 50, D - 500, M - 1000, X - 10.
Dalším typem, který se používal, byla kvadráta a v 1. stol. n. l. rustikála (štíhlý tvar).
Tvary těchto římských kapitálek se nezměnily dodnes, pouze byly doplněny o některá písmena. Snaha o rychlejší psaní vedla ke vzniku kurzívy (z latinského currere - běžet), která
je nápadná šikmým sklonem. Snaha o snadnější čitelnost a plynulejší psaní vedla ke vzniku
okrouhlého, zjednodušeného písma nazvaného latinská iniciála. Stěhování národů a rozklad říše se odrazily v národních osobitých stylech. Latinské písemnictví nezaniklo pádem
římské říše r. 476 n. l. díky katolické církvi, která z latiny vytvořila liturgický jazyk. Po
rozpadu římské říše převzala řeckořímskou kulturu Byzanc. Když se Karel Veliký pokusil
koncem 8. stol. opět sjednotit říši římskou, bylo třeba změnit písmo. Vznikla malá abeceda
latinky - minuskula karolínská.
Obr. 4: Kaligrafie v latinské ručně psané Bibli
4
2
Písmo v českých zemích
Roku 863 pozval kníže Rastislav věrozvěsty Konstantina (Cyrila) a Metoděje, kteří
vytvořili písmo pro překlad evangelií - hlaholici tvořenou 38 písmeny. Cyrilice vznikla
koncem 9. stol. a měla 43 písmen. Cyrilice vycházela z hlaholice a řecké unciály. V 10.
století se v českých zemích začalo prosazovat latinské písmo - karolínská minuskula. Od 1.
poloviny 13. století se písmo gotizuje, dosud zaoblené tvary se zalamují. Potřeba širokého
používání písma si vynutila vznik písma psaného - kurzívního. Bylo nakloněné ve směru
psaní a písmena spolu plynule splývala. Ve 14. stol., období vzniku univerzity v Praze, se
psalo gotickou minuskulou, gotickou kurzívou a písmem bastardním. Začátkem 15. století
dochází k reformě psané češtiny díky práci Jana Husa „De Orthographia Bohemica“ .
Spřežky (rz = r, cz = č) jsou nahrazeny tečkou nebo čárkou nad písmeny. Později bylo
přejímáno písmo humanistické a českou novogotickou kurzívu nahradil německý kurent.
Od konce 18. století se v rámci národního obrození projevila snaha zavést český typ písma
- antikvu. Návrhy vytvořil Mikoláš Aleš, Josef Mánes a další. Významným mezníkem české
typografie byla příprava na Světovou výstavu dekorativních umění v Paříži v roce 1925.
Na tuto výstavu přispěl návrhy písma zvaného antikva Vojtěch Preissig. Další z významných grafiků a typografů, Josef Váchal, vytvořil gotizující písmo pro tisk svých bibliografií. Současně se vznikem nových typů písma se formovalo i písmo školní. Od druhé
poloviny 18. století, kdy byla zavedena povinná školní docházka, byla snaha sjednotit psané
písmo. Vzorníky písma pro školní výuku byly převzaty z Vídně a přizpůsobeny českému
prostředí. V roce 1933 byl krasopis vystřídán požadavkem rychlého a osobitého písma.
5
3
Počátky moderní kaligrafie
Písmo jako způsob komunikace používáme šest tisíc let. Písmo jako způsob sebevyjádření pro nás znovu objevil Edward Johnston (narodil se 11.2. 1872 v San José ve státě
Uruguay, zemřel 26. 11. 1944 v Ditchling v Anglii). Tento muž, nazývaný otcem moderní kaligrafie, ještě jako student médicíny na univerzitě v Edinburghu, podrobně zkoumal v Britském Muzeu v Londýně staré rukopisy, zjišťoval, jakým způsobem a jakými nástroji byly
napsány. Na základě svých výzkumů popsal jednotlivé styly a vytvořil abecedu zvanou
foundational. Roku 1899 se o jeho práci začal zajímat W. R. Lethaby, ředitel Central
School of Arts and Crafts v Londýně a vyzval ho, aby lektoroval kurzy kaligrafie. Od roku
1901 Edward Johnston přednášel v Royal College of Art v Londýně. Ve 20. století měl
velký vliv na typografií a kaligrafii, a to zejména v Anglii a Německu. Z jeho studentů
vzešlo mnoho uznávaných kaligrafů.
Obr. 5: Vytvořené haligrafické písmo v Inkscape
6
4
Kaligrafie pro každého
Již na prvních tazích lze poznat, zda má nebo nemá člověk nadáni pro kaligrafii. Nadání
samo osobě však nestačí. Méně nadaný člověk, který touží po seberealizaci skrze písmo
může za krátký čas dosahovat lepších výsledků než na první pohled člověk talentovaný,
který se nebude věnovat psaní pravidelně.
Kaligrafii se učíme postupně. Začíná se písmenky, přes slova a věty se dostaneme k větším celkům. Čím déle a důkladněji se jednotlivá písmenka učí, tím lepších výsledků můžeme
dosáhnete. Nemělo by se začínat s novým typem písma dříve než za měsíc. Základním pravidlem je psaní pomalu a prožívat každé napsané písmenko. Při rychlém psaní se tyto
základní pravidla nedodržují.
Kaligrafie má přísná pravidla a jen jejich dodržováním se může dosáhnout krásných
děl.
4.1
Pracovní místo
Kvalita pracovního místa se projeví i na kvalitě práce. Velká pozornost by se měla
věnovat výběru židle. Měla by být maximálně pohodlná, ideálně polohově nastavitelná.
Světlo by mělo být rozptýlené a stín pera a ruky by neměl dopadat na práci.
4.2
Klasický psací stůl
Ideální je využít pomůcky typu: rýsovací deska, nastavitelný pracovní stůl, profesionální
rýsovací prkno, prosvětlovací stůl.
7
5
Pomůcky
5.1
Pera
Pera se dají zakoupit pouze ve specializovaných prodejnách pro výtvarníky. Ke každému
peru je potřeba rezervoár. Připevňuje se pod pero a slouží jako zásobník tuše při psaní. Na
trhu jsou také různá bombičková pera s plochými hroty. Jsou sice také určena na kaligrafii,
práce s nimi může být na první pohled pohodlnější, ale výsledná práce není nikdy tak
kvalitní jako při použití per klasických.
Zajímavá jsou pera s dělenými hroty. Díky nim je napsaná čára dvojitá. Pro leváky se
vyrábějí pera zkosená, která jim usnadňují práci. Leváci nemusí dodržovat rovnoběžnost
spodní hrany papíru s hranou stolu. Naopak mohou papír natáčet tak, aby se jim pohodlně
psalo, ale aby písmo vypadalo tak, jak má.
Obr. 6: Kovové pero
Obr. 7: Rákosové pero
5.2
Násadky
Násadek existuje velké množství, i když nejběžněji jsou k dostání pouze školní plastové. Jsou dostatečné, i když někomu se mohou zdát krátké. Vzhledem k tomu, že se pero
vpravuje do násadky pod tlakem a jakákoliv další manipulace by mohla vést ke zničení
pera. Z toho důvodu jsou velmi výhodné násadky s uvolňovací páčkou. V případě potřeby
se mohou pera bez problémů vyměnit.
5.3
Tužky a pigmentové fixy
Tužku je třeba k linkování. Výsledná linka by měla být co nejtenčí a při tom se dala
dobře vygumovat. Ideální je používat mikrotužku, nejlépe tloušťky 0,3 a tuhu HB.
5.4
Guma
Potřeba je guma, která nemá papírová vlákna.
8
5.5
Pravítka
Pokud není k dispozici velké rýsovací prkno, je nutné mít pravítka. Pro začátek se
vystačí se dvěma trojúhelníky s ryskou. Později lze zakoupit valivé pravítko, které udržuje
stopu, dobře se s ním rýsují rovnoběžné linky. Na řezání papíru je vhodné kovové pravítko.
Podél jeho hrany může bezpečně projíždět skalpel.
5.6
Tuš
Pro začátek je dobré si pořídit obyčejnou černou tuš. Nekupujte si drahé kaligrafické
tuše dovážené ze zahraničí. Jsou určeny pro kaligrafické papíry, které u nás nelze koupit
a na našich papírech se většinou rozpíjejí.
5.7
Úhloměr
Velmi důležitá pomůcka. Pomocí něj se kontroluje, zda máte pero pod správným úhlem
a zda máte správný sklon písma. Je sice také součástí valivého pravítka, ale doporučuje se
zakoupit si samostatný úhloměr.
5.8
Průklepový nebo pauzovací papír
Nacvičování čar a písmen je dobré zahájit na průsvitném papíru. V zahraničí se prodávají bloky se speciálními papíry, které jsou určené kaligrafům pro nácvik nového písma.
V našich podmínkách vystačíme s průklepovým papírem, popřípadě si můžete pořídit papír
pauzovací.
9
6
6.1
Hlavní atributy kaligrafického písma
Písmová osnova
Písmová osnova je soustava vodorovných čar zvaných dotažnice, které nám vymezují
prostor pro psaní písmen.
6.2
Úhel, pod kterým držíme pero
První ze tří základních atributů písma. Jedná se o úhel, pod kterým přikládáme pero
na papír, a tento úhel dodržujeme po celý tah. U každého písma budete mít tento úhel
přesně definovaný a je bezpodmínečně nutné, abyste ho při psaní dodržovali, to znamená
v každé chvíli, kdy se vaše pero dotýká papíru. Od počátečního položení pera na papír,
přes psaní jednotlivých tahů, až po závěrečné nadzvednutí pera. Po celou tuto dobu se
musí pero dotýkat papíru pod předepsaným úhlem. Jakákoliv odchylka znamená jiný tvar
a velikost písmenka. Když se po napsání podíváte na celé slovo nebo větu a zjistíte, že něco
není v pořádku, že písmenka nevypadají tak, jak je uvedeno na předloze, pravděpodobné
jste pří psaní nedodrželi právě tento úhel.
6.3
Odklon písma od kolmice
Druhý ze tří základních atributů. U každého písma budete mít definováno, zda se jedná
o písmo kolmé, tedy písmo s nulovým odklonem od kolmice, písmo od kolmice odkloněné
a o kolik stupňů. Tento atribut se dodržuje lépe než výše uvedený úhel, pod kterým držíte
pero. A to proto, že se odklon od kolmice může předem narýsovat stejné jako řádky.
6.4
Měřítko
Poslední ze tří atributů. Každé písmo má vlastní měřítko. Základem měřítka je pero,
kterým se právě píše. Řádkování přímo souvisí s šířkou použitého pera.
10
Závěr
Většinu textu jsme převzali z knihy Miluše Pokorné viz [1]. Snažili jsme se Vám přiblížit
taje tohoto krásného písma, provedli jsme vás jeho historií až do počátků moderní kaligrafie.
Chtěli jsme vám tímto ulehčit i výběr správných pomůcek. Pro velké zájemce o toto krásné
umění doporučuji sehnat a přečíst si celou knihu, která je plná různých obrázků a návodů,
jak začít a jak správně postupovat.
11
Literatura
[1] POKORNÁ, Miluše. Kaligrafie : Krása písma. Vydání první. Praha : CP Books, a.s.,
2005. 109 s. Dostupné z WWW: <http://www.cpbooks.cz>. ISBN 80-251-0293-9, Prodejní kód:KH0050.
[2] Kaligrafie. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) :
Wikipedia Foundation, 7. 7. 2006, 18:06, last modified on 6. 2. 2011, 21:14 [cit. 201104-26]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Kaligrafie>.
12
Download

Text práce (pdf)